K a r e l K r y l

V r. 1938 je rodina knihtiskaře Karla Kryla staršího nucena se po záboru Sudet odstěhovat z Nového Jičína do Kroměříže. 12. dubna 1944 se narodí Karel Kryl mladší - křestním jménem Karel Jan Kryl. Má starší sestru Marii a mladšího bratra Jana. Jejich matka, také Marie, patří ke špičce ženské cyklistiky. Rodinná knihtiskárna prosperuje dobře a nebýt 25. února 1948 a komunistického puče, jistě by jednou i nejmladší z Karlů Krylů tento podnik vedl. Komunisté však měli na soukromé podnikání spadeno. Nenáviděli ty, kteří vlastní pílí a talentem získali více než ostatní.

Klidné dětství skončí sourozencům Krylovým již v pol. r. 1950, kdy je zničena rodinná tiskárna. Lidé se jim začnou vyhýbat, raději přecházejí na druhý chodník, aby je nemuseli pozdravit. Karel i Marie se ve škole učí velice dobře,ale na střední školu mohou v Kroměříži zapomenout. Otec Kryl rozhodne vrátit se s celou rodinou do Nového Jičína. Marie a posléze i Karel budou úspěšně přijati na střední keramickou školu v Bechyni.

Na škole má Karel Kryl potíže s disciplinou i s učiteli. Začíná však psát první písničky. V r. 1962 maturuje a je odeslán na umístěnku pracovat v teplické továrně. V Teplicích zažívá jedny z nejkrásnějších okamžiků svého života. S novými přáteli hraje autorské divadlo a píše pro něj písničky. Setkává se s výtvarníky a muzikanty, kteří byli vypoklonkováni z Prahy a jiných větších měst. První veřejné vystoupení má Karel Kryl právě r. 1962 v Teplicích

Pohoda netrvá bohužel dlouho, už následujícího roku je povolán na vojnu. Vojenský dril nenávidí a světlejší místa pro něj znamenají pouze chvíle, kdy píše písničky a verše nebo hraje divadlo. Na vojně se z Kryla definitivně stává kritik hlouposti a zvůle.

Po vojně se Kryl vrací do Teplic. Ještě hraje divadlo, ale už ho to táhne jinam. Chce především dělat písničky a píše: Anděla, Salome, Pietu... V r. 1966 zkouší v Olomouci angažmá jako výtvarník a textař hudební skupiny The Bluesmen. Skupina s Hanou Ulrychovou natočí v roce 1968 na EP desku u Pantonu Nevidomou dívku. Půjde o vůbec první vydanou nahrávku Krylovy písně. V roce 1967 se Kryl vrací do Nového Jičína a v podstatě se stává nezaměstnaným. V té době napíše řadu ze svých nejlepších písní; Morituri te salutant, Veličenstvo Kat, Píseň Neznámého vojína. Opět díky Miloši Zapletalovi začíná nahrávat v ostravském rozhlase písničky, které se později stanou páteří první LP desky Bratřícku, zavírej vrátka.

Začátkem ledna r. 1968 se Karel Kryl účastní "Pražského jara", pokusu o reformu komunistického systému. Koncem roku se do rozhlasového pořadu "Houpačka" dostává Krylova píseň Bratříčku, zavírej vrátka. A nejenže po prvním kole nevypadne, jak tomu bylo dosud, ale obsadí hned druhé místo a časem dokonce vyhraje. Během neúspěšné stávky studentů v listopadu 1968, Kryl pořádá řadu vystoupení na vysokoškolských fakultách.

Karel Kryl se stává slavným. Dostává angažmá v Semaforu i ve Viole, zpívá i na Slovensku. 24. března vychází první LP deska Karla Kryla "Bratříčku, zavírej vrátka" a brzy se stává podpultovým zbožím. Karel Kryl tuší, k čemu spěje vývoj naší země a píše Bílou Horu a Rakovinu. Zanedlouho jsou však jeho koncerty rušeny. V červnu odjíždí na pozvání studentského svazu do Norska. Po měsíci se vrací a zjišťuje, že normalizace postupuje ještě rychleji, než očekával.

21. srpen 1969 (první výročí okupace) se vzedme vlna demonstrací po celé republice, ale je krvavě potlačena. Na dlažbě zůstávají ležet zastřelení lidé. Tehdy zřejmě Kryl poprvé začíná pomýšlet na odchod ze země. 9. září odjíždí na folkový festival na Německý Burg Valdeck. V říjnu jsou uzavřeny československé státní hranice. Kryl v Německu zažádá o politický azyl. Brzy se stává volným spolupracovníkem rádia Svobodná Evropa. Ještě v říjnu díky finanční pomoci přátel vydává druhou desku "Rakovina", která je celá reakcí na okupaci Československa a postupující normalizaci.

Z dobře vydělávající hvězdy pop music se Karel Kryl stává zpěváčkem s nejistou budoucností. Zpívá především v Německu a ve Švýcarsku. V r. 1970 vydává svou třetí LP desku s názvem "Maškary".Po domově se mu stýská, ale ví, že by ho tam čekala jen perzekuce a možná i vězení. Exil mu přináší svobody. Zdají se mu emigrantské sny, které ho inspirují k písni Pták Noh a píše kultovní píseň Lásko! Začíná se učit polsky a v polštině i zpívá.

V r. 1971 umírá předčasně Karlu Krylovi otec.Kryl vydává desku "Bratříčku, zavírej vrátka!", kterou nahraje živě na koncertě ve Švýcarsku. V r. 1972 se seznamuje s Evou Sedlářovou. Další rok si ji bere za ženu. V roce 1973 má také první koncerty pro krajany v Americe. V roce 1974 vydává sbírku "7 básniček na zrcadlo" a EP desku "Carmina resurrectionis". Manželství bohužel po roce a půl končí krachem. Kryla to navždy poznamená. Do úmoru pracuje na poetickém scénáři "Slovíčka", začíná studovat češtinu a neúnavně ji ohýbá. Z té doby pocházejí - pro odreagování - většinou žertovné písně a poezie. V mnichovské bance se seznamuje se svou budoucí ženou Marlen.

Na univerzitě Ludvíka-Maxmiliána v Mnichově začíná studovat dějiny umění, ale nedokončí je. Na dovolené v Rakousku píše píseň Plaváček, kde si povzdechne, že naše země „křičí mlčením...“ V té době u nás vznikne Charta 77 a nastává velká vlna emigrace. Kryl nezištně zpívá po přistěhovaleckých táborech. Napíše několik písní s čistě německým textem, ale jsou to spíše výjimky. Na konci r. 1979 vychází v Šafránu (švédském vydavatelství) po devíti letech jeho nová deska "Karavana mraků".

Karel Kryl intenzivně pracuje ve Svobodné Evropě na svých hudebních pořadech, ale vypomáhá také jako sportovní redaktor. Jeho vysílání je u nás na Svobodné Evropě nejposlouchanější. Zařazuje i tzv. "Ostré padesátky", kde pouští pouze heavy-metalovou a nejtvrdší rockovou muziku. R. 1983 se konečně stává stálým zaměstnancem rozhlasové stanice. Koncertuje pro krajany v Rakousku, Francii, Švédsku, USA, Kanadě, Austrálii a dalších zemích. 1983 vychází LP deska "Plaváček" a několik sbírek poezie. Píše rýmované komentáře na aktuální politická témata. Ve svých nedělních "padesátkách" vysílá spíše než vlastní tvorbu ostatní exilové písničkáře.

Na dovolené v Itálii napíše báseň "Lot", kde se vyrovnává s tím, že vlastí i po dvacetiletém exilu pro něj zůstává Československo. V červenci ve Vídni má společné koncerty s Jaromírem Nohavicou a Josefem Streichlem. Na začátku listopadu v polské Wroclawi propuká festival československé nezávislé kultury. Karel Kryl je hlavní hvězdou. Je šťastný, že po dvaceti letech zpívá pro ty, jimž byly jeho písně a jeho práce v rádiu Svobodná Evropa především určeny. Na konci koncertu někdo vykřikne: "Ahoj v Praze!" Kryl ale dává komunismu ještě minimálně rok. Tentokrát se rád mýlí...

17. listopadu dochází k zmasakrování povolené demonstrace studentů na pražské Národní třídě. Uprostřed nastalých společenských změn umírá 24. 11. v ostravské nemocnici Karlu Krylovi maminka. Karel Kryl získává jednodenní sociální vízum a 30. listopadu 1989 přilétá do Československa. Hned z letiště odjíždí na tiskovou konferenci do Mladé fronty. Zpívá Bratříčka a recituje báseň "Lot" - Táži se, zda ta zem je vskutku mojí zemí... Poté odjíždí do Nového Jičína na smuteční obřad. Prožívá obrovskou radost z toho, co se kolem děje a zároveň je nešťastný z matčiny smrti.

Básní Timur a jeho parta upozorní na neprofesionalitu a pochybnou kvalitu lidí kolem Václava Havla - mezi jeho poradci je řada agentů komunistické Státní bezpečnosti. Kritizoval za to i Václava Havla samotného. V době, kdy Havel a další představují pro většinu národa nedotknutelnou modlu, Kryl pojmenovává boj o moc a koryta. Mezi lidmi se proto stává stále méně populárnější. V písni Od Čadce k Dunaju naznačuje kam se ubírají Česko - Slovenské vztahy. Aniž by to lidé vnímali, začíná pomalý rozklad společné republiky. Koncem roku píše Kryl svou nejspíš nejlepší poexilovou píseň Monology.

Dostává zlatou desku za album "Rakovina" a zároveň křtí svou novou desku "Tekuté písky". Deska "Bratříčku, zavírej vrátka" je vyhlášena nejlepším československým albem za poslední čtvrtstoletí. 1. dubna 1991 za ni přebírá na pražském Žofíně opět zlatou desku. 7. února 1991 se žení se svou přítelkyní Marlen Bronsertovou. Po volbách nastupují V.Klaus s Vladimírem Mečiarem a půlí republiku, aniž by o souhlasu občanů vyhlásili referendum. Karel Kryl zpívá 28. října 1992 na mítinku za společný stát. Na začátku řekne, že zde není kvůli žádné partaji, ale pro Československo. Jeho účasti se ale okamžitě chytí Krylovi odpůrci a v tisku začnou šířit, že se "Kryl dal k ČSSD a k levici". Ten si hodlá stále udržet nezávislost. Stejně kritizuje levici i pravici. Na podzim vychází LP Krylovy poezie "Dvě půle lunety" a u malé firmy Janez jeho poslední deska "Monology", kterou reaguje na současnou situaci ve společnosti.

1. ledna přestává Československo existovat. Kryl je častěji na Slovensku, kde má široké publikum. Češi se od něj odklánějí, ve společnosti roste zájem jen o peníze. Píše Demokracii. Jinou píseň už napsat nedokáže. Pracuje na delší básnické skladbě Má vlast..., kde se vyrovnává se ztrátou své země, pro kterou dvacet let exilu pracoval. Na Slovensku natáčí písničkový film "Kdo jsem?" a s Milošem Čermákem napíše knihu rozhovorů "Půlkacíř". Chystá se s touto zemí skoncovat a odjet, zjišťuje však, že to nedokáže. V Bontonu vychází CD "To nejlepší" (z prvních tří alb, LP "Tekuté písky" a EP "Carmina resurrectionis"). Kryl ale říká, že "to nejlepší" teprve napíše.

Podařilo se mu rozbít vlastní pomník, který stvořila jeho legenda. Tím se dostává znovu blíž k lidem, ale přináší mu to nemálo zklamání. V hospodách se často volá po "starých zlatých časech za komunismu". Je unavený a rozčarovaný. Lidé ho stále nechápou. Dají mu za pravdu až v r. 1997, kdy se rozplynul mýtus Klausovy ekonomické reformy a nedotknutelnosti Václava Havla. Karel Kryl se to už nedozví. 3. března 1994 umírá v mnichovské nemocnici na těžký infarkt.

Děkuji Ignác

Veličenstvo kat

Martina

(akustická verze)

Pták Noh

Ruka je most

Srdce a kříž