Download pdf - Násilí Holocaustu. Czech Čeština

8/16/2019 Násilí Holocaustu. Czech Čeština

http://slidepdf.com/reader/full/nasili-holocaustu-czech-cestina 1/234

Jak nacisté zmasakrovali

miliony Židů, cikánů a

postižených?

Jaká byla tajná dohoda mezi

nacismem a radikálním

sionismem?



važujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacisty Židům a

dalším národům během 2.světové války, potř ebujeme definitivně

vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mučení a ge-nocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický původ. Zcela

odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ.

Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh př ikazuje

lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádě jí

krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak nám Korán

zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na

někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by

zabil lidstvo veškeré.” (5:32)

Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo zapo-

jeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael. Mnozí to

shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakladatelé Izraele –

někteř í Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě nastoupili blízkou spo-

lupráci s nacistickým Německem, z důvodu, že nacistický tlak bude

skvělým motivem pro evropské Židy, aby emigrovali do Palestiny.

Ekonomicky a politicky podporovali nacistickou ř íši, která byla zapojena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných

národů, dokonce fandili rasistické politice nacistů.

O AUTOROVINyní píšící pod pseudonymem HARUN YAHYA, na-rodil se v Ankaře v roce 1956. poté, co dokončilzákladní a střední školu v Ankaře, studoval umění

v Istanbulu na univerzitě Mimar Sinan a filosofiina Istanbulské univerzitě. Od osmdesátých letpublikoval mnoho knih s politickou, vědeckou anáboženskou tématikou.Harun Yahya je dobře znám jako autor význam-ných prací odhalujících podvod evolucionistů, je-

jich neplatná tvrzení a temná spojení mezi darwi-nismem a takovými krvavými ideologiemi jako fa-šismus a komunismus.

Všechna díla Haruna Yahyi mají tentýž cíl: předávat poselství Koránu, po-vzbuzovat čtenáře k úvaze o základních otázkách spojených s vírou, ja-ko je Boží existence a jednota a věčný život; a odhalovat chabé základynenáboženských systémů a perverzních ideologií.









KIRJOITTAJASTA

Nimellä Harun Yahya teoksensa julkaiseva kirjailija syntyiAnkarassa vuonna 1956. Päätettyään peruskoulutuksensa

Ankarassa hän opiskeli taiteita Mimar Sinan -yliopistossa

Istanbulissa sekä filosofiaa Istanbulin yliopistossa. 1980-luvulta al-

kaen kirjoittaja on julkaissut monia poliittisia, tieteellisiä ja uskon-

toon liittyviä kysymyksiä käsitteleviä kirjoja. Harun Yahya on tun-

nettu kirjailijana, joka on kirjoittanut hyvin tärkeitä teoksia paljas-

taakseen evolutionistien petoksen ja heidän väitteidensä pätemättö-

myyden sekä synkät kytkennät darwinilaisuuden ja veristen ideologioi-

den välillä.

Hänen kirjailijanimensä koostuu nimistä Harun (Aaron) ja Yahya (John)

kahden uskon puutetta vastaan taistelleen kunnioitetun profeetan muis-

toksi. Profeetan sinetillä kirjailijan teosten kannessa on symbolinen, teos-

ten sisältöön liittyvä merkitys. Tämä sinetti edustaa Koraania Jumalan vii-

meisenä kirjana sekä hänen ja Profeettamme, kaikista profeetoista viimei-

sen, viimeisenä sanana. Koraanin ja Sunnan johdatusta seuraten Harun

Yahya on asettanut päätavoitteekseen osoittaa vääräksi jokainen Jumalan

kieltävien ideologioiden opinkappale ja saada ”viimeinen sana” hiljentääk-

seen täydellisesti hyökkäykset uskontoa vastaan. Kirjailija käyttää kor-

keimman viisauden ja moraalisen täydellisyyden saavuttaneen Profeetan si-nettiä merkkinä aikomuksestaan sanoa tämä viimeinen sanansa.

Kaikki nämä kirjailijan teokset keskittyvät yhteen päämäärään: hän tahtoo

välittää ihmisille Koraanin sanoman ja siten rohkaista heitä

ajattelemaan perustavia uskontoon liittyviä kysymyksiä

kuten Jumalan olemassaoloa, hänen ykseyttään ja tuon-

puoleista, ja näyttää Jumalan kieltävien järjestelmien ku-

luneet perusteet ja harhautuneet aikaansaannokset.

Harun Yahyalla on laaja lukijakunta monissa

maissa Intiasta Yhdysvaltoihin, EnglannistaIndonesiaan, Puolasta Bosniaan ja Espanjasta

Brasiliaan. Jotkut hänen kirjoistaan ovat saatavissa

englanniksi, ranskaksi, saksaksi, italiaksi, portuga-

liksi, urduksi, arabiaksi, albaniaksi, venäjäksi, ser-

bokroatiaksi, uygur-turkiksi ja indonesi-

aksi, ja lukijat ovat nauttineet niistä

kaikkialla maailmassa.



Näitä teoksia on arvostettu suuresti, ja ne ovat saaneet monet ihmiset panemaan uskonsa

Jumalaan ja toiset saavuttamaan syvemmän ymmärryksen uskostaan. Kirjoittajan viisaus,

vilpittömyys ja hänen ymmärtämistä helpottava tyylinsä antavat näille kirjoille erityisenleiman, joka vaikuttaa suoraan jokaiseen niitä lukevaan tai tutkivaan. Nämä teokset torju-

vat tehokkaasti vastaväitteet, ja niille ominaisia piirteitä ovat tehokkuus, varmat tulokset

ja kumoamattomuus. Näitä kirjoja lukenut ja niitä vakavasti pohtinut ei todennäköisesti

voi enää vilpittömästi puolustaa materialistista filosofiaa, ateismia tai muita vääristyneitä

ideologioita tai filosofioita. Tai jos joku yhä puolustaa sellaisia ideologioita, se on vain

tunteenomaista itsepintaisuutta, sillä nämä kirjat ovat kumonneet niiden perustan. Harun

Yahyan kirjojen ansiosta kaikki nykyaikaiset Jumalan kieltävät liikkeet on nyt kumottu.

Epäilemättä nämä kirjojen ominaisuudet johtuvat Koraanin viisaudesta ja selkeydestä.

Kirjoittaja ei suinkaan ole ylpeä itsestään; hänen tarkoituksensa on vain palvella väli-

neenä ihmisten etsiessä Jumalan oikeaa tietä. Lisäksi näiden teosten julkaisulla ei tavoi-

tella taloudellista hyötyä.

Näiden seikkojen perusteella tekee arvokkaan palveluksen, jos rohkaisee ihmisiä luke-

maan näitä kirjoja, jotka avaavat sydämen silmät ja ohjaavat ihmisiä hartaammiksi

Jumalan palvelijoiksi.

Samalla olisi ajan ja energian tuhlausta levittää kirjoja, jotka luovat hämmennystä ihmis-

ten mielessä, johtavat ideologiseen kaaokseen ja joilla selvästi ei ole mitään voimakasta

tai täsmällistä vaikutusta epäilysten poistumiseen sydämistä, kuten aikaisempi kokemus

on osoittanut. On ilmeistä, että sellaisilla kirjoilla, jotka on suunniteltu korostamaan kir- joittajansa kirjallista kykyä pikemmin kuin jaloa päämäärää pelastaa ihmisiä uskon mene-

tykseltä, ei voi olla suurta vaikutusta. Tätä epäilevät voivat helposti nähdä, että Harun

Yahyan kirjojen ainoa tavoite on voittaa epäusko ja levittää Koraanin moraalisia arvoja.

Tämän palveluksen saavuttama menestys, vaikutus ja vilpittömyys tulevat ilmeisiksi luki-

joiden vakuuttuneisuudessa.

Yksi seikka on pidettävä mielessä: pääsyy jatkuvaan julmuuteen ja konflikteihin sekä

kaikkiin muslimien koettelemuksiin on epäuskon ideologinen levinneisyys. Ne voidaan

saada loppumaan vain epäuskon ideologisella kukistamisella ja sen varmistamisella, että

kaikki tuntevat luomisen ihmeen ja Koraanin moraalin, niin että ihmiset voivat elää sen

mukaisesti. Kun ottaa huomioon maailman nykyisen tilan, joka pakottaa ihmiset väkival-

lan, korruption ja konfliktien alaspäin suuntautuvaan kierteeseen, on selvää, että tätä työtä

on tehtävä nopeammin ja tehokkaammin. Muuten voi olla liian myöhäistä.

Ei ole liioiteltua sanoa, että Harun Yahyan kirjojen kokoelma on omaksunut tämän johta-

van roolin. Jos Jumala suo, nämä kirjat voivat olla se keino, jonka avulla 2000-luvun ih-

miset voivat saavuttaa Koraanin lupaaman rauhan ja siunauksen, oikeudenmukaisuuden

ja onnen.



6

ČtenářiZvláštní pozornost je věnována zhroucení teorie evoluce, protože tato teorie

tvoří základ všech neduchovních filosofií. Od chvíle, kdy Darwin odmítl skuteč-

nost stvoření – a tedy Boží existenci – za uplynulých 140 let to způsobilo, že

mnoho lidí opustilo svou víru nebo upadlo do pochybností.

Proto je podstatnou službou, velmi důležitou povinností, ukázat každému, že

tato teorie je klam. Jelikož někteří čtenáři dostanou šanci číst pouze jednu z našich

knih, myslíme si, že je důležité věnovat kapitolu ke shrnutí tohoto předmětu.

Všechny autorovi knihy vysvětlují témata ve světle koranických veršů, a

zvou čtenáře k poznání Božích slov a žití podle nich. Všechna témata týkající se

Božích veršů jsou vysvětlena tak, aby nezbyl prostor pro pochybnosti a otázky ve

čtenářově mysli. Knihy upřímně, jednoduše a plynulým stylem zajišť ují, že kdo-

koli v kterékoli době a ze kterékoli společenské třídy je může snadno pochopit.

Díky jejich účinnému a osvětlujícímu vypravování je lze přečíst na jedno pose-

zení. Dokonce i ti, kdo přísně odmítají duchovno jsou ovlivněni fakty, jenž tyto

knihy dokumentují a nemohou popřít pravdivost jejich obsahu.

To vede k tomu, že všechny knihy autora lze číst jednotlivě, i diskuto-vány ve skupině. Čtenáři usilující profitovat z těchto knih shledajíce dis-

kusi velmi užitečnou dovolujíce jim spojit své úvahy a zkušenosti.

Dále bude velkou službou islámu přispět k publikaci a čtení těchto knih, na-

psaných výhradně k potěšení Boha.

Všechny autorovy knihyjsou velmi přesvědčivé. Z tohoto důvodu zprostřed-

kují pravé náboženství ostatním a nejefektivně jším způsobem je pobídnout je k

přečtení těchto knih.Doufáme, že čtenář si projde odkazy na konci knihy. Jejich bohatý odkazový

materiál k tématům spojeným s vírou je velmi užitečný a je radost ho číst.

V těchto knihách, na rozdíl od ostatních nenajdete osobní názory autora, vy-

světlení založená na pochybných zdrojích, styl nevšímavý k úctě a vážnosti po-

svátných předmětů ani beznadě jné, pesimistické argumenty, jenž vyvolávají po-

chybnosti v mysli a odchýlení v srdci.

www.harunyahya.com - www.en.harunyahya.tv



7

SISÄLTÖÚVODHolokaust, Židé a antisemitismus................................................11

Pravda za holokaustem................................................................11

Postavení lidí Knihy v Koránu ....................................................14

Temné kořeny antisemitismu ......................................................18Nacismus: Pohanství 20.století ...................................................20

Darwinistické kořeny nacismu....................................................22

Mravnost Koránu eliminuje

antisemitismus a všechny podoby rasismu..................................26

Závěr ...........................................................................................30

Stručná výpověď ohledně sionismu.............................................31

KAPITOLA JEDNANevyřčený příběh spolupráce

nacismu a radikálního sionismu ..................................................33

Od Diaspory k sionismu..............................................................33

Vynoření politického sionismu....................................................37

Asimilace: Problém pro sionismus..............................................38Rasismus 19. století a moderní antisemitismus...........................41

Antisemitismus: Herzlova karta..................................................42

Židovský odpor radikálnímu sionismu........................................46

Ideologická spřízněnost nacismu

a radikálního sionismu ................................................................47

Kolaborace radikálních sionistů s nacismem ..............................51

První léta nacistů a radikální sionisté ..........................................55



8

Požádání německých Židů, aby volili Hitlera .............................58

Poražení protinacistického bojkotu

s pomocí radikálních sionistů ......................................................60

Hitlerovi radikálně sionističtí financovatelé................................63

Nacisticko-radikálně sionistická dohoda

o prosazování emigrace německých Židů ...................................65

Norimberské zákony a “Juden Raus!

Auf Nach Palästina [Židé ven! Do Palestiny]”............................68

Radikální sionisté spolupracující s SS.........................................71Někteří sionisté špehují pro agenty SS;

zbraně SS pro tyto sionisty..........................................................73

Radikální sionisté brání Židům odcházet ....................................75

Mussolini, italský fašismus a radikální sionismus ......................78

Aliance s rakouskými,

rumunskými a japonskými antisemity.........................................83

Polský antisemitismus a radikální sionisté..................................86Sternův gang navrhuje

vojenskou alianci s nacisty..........................................................88

Příběh Adolfa Eichmanna............................................................92

KAPITOLA DVAŽidovský holokaust .....................................................................97

Nacistická ideologie a její nepřátelé............................................98Kroky židovského holokaustu...................................................101

Válečná léta a začátek genocidy................................................105

Život a smrt v ghettech..............................................................106

“Konečné řešení”:

Založení koncentračních táborů ................................................109

Vlaky .........................................................................................111

Tábory smrti ..............................................................................113



9

Einsatzgruppen: Nacistické oddíly smrti...................................118

Nacistická nenávist k náboženství.............................................120

Radikální sionisté během holokaustu.......................................123

Někteří sionisté využívají holokaustu .......................................125

Závěr .........................................................................................127

KAPITOLA TŘIZapomenuté holokausty ............................................................129

Barbarství proti nešť astník

ům:Genocida postižených ...............................................................129

Genocida cikánů........................................................................137

Genocida namí řená proti Polákům............................................140

Všechny ostatní oběti ................................................................142

KAPITOLA ČTYŘI

Izraelská politika antisemitismu................................................147Hrozby Židům Diaspory od izraelských vůdců .........................151

Teror radikálních sionistů proti

Židům v poválečných táborech DP ...........................................154

Organizátor emigrace: Mossad a Alijah Bet..............................159

Mossad bombarduje irácké Židy:

Operace Ali Baba ......................................................................162

Odvlečení etiopských Židů z jejichvlasti aneb operace Mojžíš a Šalamoun.....................................166

Operace Kouzelný koberec: Jemenští Židé

oklamáni lží, že “Mesiáš se objevil v Izraeli” ...........................173

Další izraelské metody nakupování Židů:

Rumunští Židé a Lucemburská dohoda.....................................180

Izraelské tajné vztahy se současnými nacisty............................182

Závěr .........................................................................................185



10

PŘÍLOHA JEDNAIzrael, fašismus ve

třetím světě a Gladio..................................................................187

PŘÍLOHA DVAIzraelsko-srbské vztahy.............................................................193

PŘÍLOHA TŘI

Klam evoluce ............................................................................196Vědecký kolaps darwinismu .....................................................197

První nepřekonatelný krok: Původ života .................................197

“Život pochází ze života”..........................................................198

Inconclusive Efforts of

the Twentieth Century ...............................................................199

Bezvýsledné snahy 20.století

Složitá stavba života..................................................................199Imaginární evoluční mechanismus............................................203

Lamarckův vliv .........................................................................203

Neodarwinismus a mutace ........................................................205

Fosilní nálezy: Žádné známky přechodných forem207

Darwinovy nadě je rozdrceny ....................................................208

Pohádka o lidské evoluci...........................................................208

Darwinův vzorec!......................................................................212Technologie v oku a v uchu.......................................................215

Komu vědomí, které slyší a vidí patří?......................................217

Víra materialistů........................................................................218

Evoluční teorie: Nejmocně jší kouzlo na světě ..........................220

Zdroje........................................................................................224

SELECTED BIBLIOGRAPHY................................................228



Jelikož sionismus, judaismus a holokaust byli tématy nesčet-ných debat, bude užitečné nejprve objasnit určité základní principy.

Zbytek knihy musí být chápán v rámci bodů uvedených v tomtoúvodu.

Pravda za holokaustem

Zvažujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacistyŽidům a dalším národům během 2.světové války, potř ebujeme de-finitivně vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti,mučení a genocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický

původ. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy,nebo jiný národ.

Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh př ikazujelidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádě jí krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak námKorán zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv propomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - bylsouzen, jako by zabil lidstvo veškeré.” (5:32) Spáchání vraždy jelidstvu zakázáno. Náš Pán zjevil, že vražda jednoho nevinného člo-věka je zločinem srovnatelným s vraždou všech lidí.

11

ÚVOD

Holokaust,Židé a antisemitismus



NÁSILÍ HOLOKAUSTU

12

Nacisté vystavili evropské Židy nesporné

a neodpustitelné krutosti během 2.světové

války. Ponížili a degradovali miliony ži-

dovských občanů nutíce je opustit jejich

domovy a zotročili je v koncentračních tá-

borech, kde žili v nelidských podmínkách.

Hrozné fotografie mrtvých vězňů z

Buchenwaldu jsou dostatečnou připomín-

kou míry nacistického barbarství.



Během 2.světové války a v letech jí př edcházejících, mnohoŽidů bylo vystaveno velikému barbaství a zabíjení. My bezvýhradně

odsuzujeme zabíjení a utlačování těchto Židů a jiných nevinných lidí nacisty, nebo kýmkoli jiným. Neexistuje naprosto žádné ospravedl-nění pro krutost spáchanou na desítkách milionů těch, kdo př išli oživot ve 2.světové válce (ať to byli Němci, Rusové, Britové,Francouzi, Japonci, Čí ňané, Cikáni, Chorvaté, Poláci, Berbeř i,Srbové, Arabové, Bosňané nebo jiné národy). Historikové odhadují,že př ed a v průběhu války nacisté zabili ně jakých 29 milionů civi-listů v koncentračních táborech, ghettech, vojenských vraždách apolitických atentátech.

Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo za-pojeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael.Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakla-datelé Izraele – někteř í Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě na-stoupili blízkou spolupráci s nacistickým Německem, z důvodu, ženacistický tlak bude skvělým motivem pro evropské Židy, aby emi-

grovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistic-kou ř íši, která byla zapojena do hrozných surovostí na lidech jejichvlastního a mnoha jiných národů, dokonce fandili rasistické politicenacistů.

Tato věc je důležitá, protože od 2.světové války do dnešníhodne, tragického barbarství, kterého se nacisté dopustili na Židech jeužíváno jako politického nástroje. Určité prvky ve státě Izrael, zaúčelem ospravedlnit vlastní politiku státu okupace a teroru a utišit

kritiku k tomu namí ř enou, neustále se schovávají za koncept holo-kaustu. Opravdu, založení Izraele bylo umožněno z velké části díkymezinárodní podpoř e a soucitu vyvolanému př ízrakem genocidy.

Druhou záležitostí, kterou se zabývá tato kniha je fakt, že na-cistická politika vyhlazování nebyla namí ř ena pouze proti Židům,ale také vůči ostatním etnickým, náboženským a sociálním skupi-nám, jako cikánům, slovanům, oddaným katolíkům, svědkům jeho-vovým a fyzicky a mentálně handikapovaným.

Dozajista židovští lidé, jichž 5.5 milionů zemř elo v koncentrač-ních táborech, byli největší obětí nacistického barbarství. Jenže cel-

Harun Yahya (Adnan Oktar)

13



kové množství životů ztracených v táborech bylo př es 11 milionů, atedy polovinou z nich byly skupiny uvedené výše. Genocida na nich

spáchaná musí být vzpomínána rovnocenně s tou spáchanou na Ži-dech. Zobrazování nacistického barbarství jako namí ř eného pouzeproti Židům je opět snahou změnit holokaust v politický nástroj, jakbyl zmíněno prve, a to je velmi špatné.

Postavení lidí Knihy v Koránu

V této knize se budeme bavit o krutostech spáchaných na Ži-

dech, a jak někteř í Židé udržovali tajný vztah s nacisty, architektytohoto útisku. Za účelem eliminovat určité př edsudky a nedorozu-mění, bude proto užitečné objasnit jak muslimové pohlíží na Židy a judaismus a odstranit jakékoli podezř ení z antisemitismu – což ne-vyhnutelně př ichází na mysl, kdykoli vyvstane taková debata.

V jednom verši Bůh zjevuje, že lidé nesmí být posuzováni podlerasy, barvy nebo etnického původu, ale naopak podle jejich mo-rálky:

Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národya kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešeně jší z vás

před Bohem je ten, kdo je nejbohabojně jší - a Bůh je vševědoucí a

dobře zpravený. (49:13)

Vyjádř ení “abyste se vzájemně poznali” odhaluje Boží moud-rost za stvoř ením ras a různých etnik: Rozličné kmeny a národy, znichž všichni jsou Božími služebníky, se musí navzájem poznat - ji-nými slovy poznat kulturu, jazyky, zvyky a dovednosti ostatních.

Jeden ze záměrů za existencí odlišných ras a národů je kulturní bo-hatost, nikoli válka nebo konflikt.

Morálka př ikázaná v tomto verši a jinde v Koránu činí naprosto jasným, že muslim se nesmí zapojit do rasismu nebo posuzovat lidipodle jejich rasy. Z tohoto důvodu naprosto nepř ipadá pro muslimyv úvahu chovat negativní pocity k Židům nebo jinému etniku, pouzekvůli jejich původu.

Vzhledem k náboženství, které Židé následují, utkáme se sdalší důležitou pravdou zjevenou v koránu: Na židy a kř esťany seodkazuje jako na “lidi knihy” a jako takoví jsou blíže muslimům než

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

14



V očích Boha lidé dosahují nadřazenosti ne podle svého jazyka, rasy nebo pohlaví, ale podle

své zbožnosti. Existence rozdílných ras a národů je kulturní bohatství, nikoli důvod k válce

nebo konfliktu.



ateisté a pohané. Bez ohledu jak porušený Starý a Nový zákonymohou být vedouce židy a kř esťany k určitým falešným př esvědče-

ním a zvyklostem, nakonec všichni věř í v Boha a Jeho jednotu. Avšichni se podř izují Jeho př ikázáním.

Korán rýsuje důležitou odlišnost mezi lid Knihy a modloslu-žebníky, konkrétně ve smyslu sociálního života. Jeden verš např í-klad ty druhé popisuje slovy “… Modloslužebníci jsou věru nečis-tota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě…” (9:28) Tokvůli tomu, že modloslužebníci neuznávají žádný Boží zákon, ne-vlastní žádná morální kritéria a bez váhání se mohou zapojit do ja-kékoli špatnosti nebo úchylky.

Avšak lidé Knihy se drží určitých morálních kritérií založenýchna Božím zjevení, stejně jako koncept toho, co je povolené a co jezakázané. To proto je dovoleno muslimům jíst jídlo př ipravenélidmi Knihy. Muslimským mužům je rovněž dovoleno oženit se seženami z lidí Knihy. V relevantním verši Bůh praví:

Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se

Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim.A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž

dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a cho-

váte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdožsi berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné

a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (5:5)

Tato pravidla ukazují, že manželství a výsledné př íbuzenskévazby mohou být ustanoveny mezi muslimy a lidmi Knihy. Mohou

vzájemně př ijímat svá pozvání, všechno z toho dovoluje založitvř elé lidské vztahy a mírumilovně sdílet život. Jelikož Korán př ika-

zuje takovou umírněnost a pochopení, je mimo diskusi pro muslimymít myšlenky odporující tomuto hledisku.

Navíc Korán popisuje místa, kde lidé Knihy uctívají jako místapod Boží ochranou:

…A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly

zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanění, v nichž hojně

je vzpomínáno jména Božího. - A Bůh vskutku pomůže těm, kdož po-máhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný. (22:40)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

16



Tento verš ukazuje, že všichni muslimové se musí chovatuctivě vůči místům uctívání lidí Knihy, stejně jako je chránit.

Opravdu, prozkoumá-li člověk dě jiny islámu, je zarážející, žemuslimské společnosti vždy zacházely s lidmi Knihy mírně a s po-chopením. To bylo konkrétně velmi zjevné v Osmanské ř íši, jejížpotomkem je dnešní Turecko. Je dobř e známo, že Židé byli vyhnániz katolického Španělska, ale nalezli právo žít poklidně v osman-ských zemích. Když sultán Mehmed Dobyvatel (Mehmed II) dobylKonstantinopol, dovolil židům a kř esťanům, aby tam svobodně žili.

V průběhu osmanské historie se na Židy nahlíželo, jako na lidKnihy a bylo jim dovoleno žít v míru.

Ani praktiky inkvizice pramenící z bigotnosti, ani antisemitis-mus zrozený z rasistických př edstav – z nichž obé poskvrnilo histo-rii Evropy – se nikdy v islámském světě neobjevily. Konflikt 20.sto-letí mezi židy a muslimy na Sř edním východě vznikl pouze proto, že

někteř í Židé se obrátilik rasistické ideologii

radikálního sionismu, jenž není v souladu snáboženskými zása-dami, a za kterou nejsou muslimové nijakodpovědní.

Nakonec, je abso-lutně nepř ípustné pro

nás muslimy, kteř í uva-žujeme v souladu s př i-


17

V průběhu historie se muslimské

komunity chovaly ke svým členům

jiných ras a vyznání s porozumě-

ním. Obrázek ukazuje sultánaMehmeda Dobyvatele, kterak vstu-

puje do Hagia Sophia.



kázáními Koránu, cítit nepř átelství k Židům kvůli jejich náboženství nebo př esvědčení.

Temné kořeny antisemitismu

Ideologie známá jako antisemitismus je pohanské učení, které

nemůže př ijmout žádný muslim.

Abychom si to uvědomili, potř ebujeme prozkoumat koř eny an-

tisemitismu. Pojem je obecně chápán jako “nenávist k Židům”, ač-

koli ve skutečnosti znamená “nenávist k Semitům” – jinými slovy ke

všem semitským národům: Arabům, Židům a dalším etnickým sku-pinám Stř edního východu. Existují blízké podobnosti mezi semit-

skými kulturami a jazyky. Např íklad arabština a hebrejština jsou si

velmi podobné.

Druhou největší jazykovou a rasovou skupinou, která ovlivnila

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

18

Neopohanské hnutí se zrodilo v 19.století a zachovávalo, že evropské společnosti by se měly vrátit k předk-

řesť anskému pohanství. Někteří neopohané, nepřátelští k Božím náboženstvím jako judaismus a křesť an-

ství, si oblíbili barbarský životní styl pohanských společností. Nacistická propaganda (vpravo) srovnává SS

se starobylými pohanskými válečníky.



světovou historii jsou indoevropané zahrnující většinu národů dnes

př ítomných v Evropě. Proroci př icházeli ke všem těmto civilizacím a

společnostem, aby jim pověděli o existenci a jednotě Boha a o Jehopř íkazech. Ze psaného záznamu však víme, že indoevropané se dr-

želi pohanských vír od velmi starobylých časů. Řecká a Římská civi-

lizace, barbarské germánské kmeny a Vikingové, kteř í žili v Evropě

ve stejnou dobu, všichni měli polyteistické pohanské př esvědčení.

To vysvětluje, proč byly jejich společnosti zbavené morálních krité-

rií. Pohlíželi na násilí a surovosti jako ospravedlnitelné a chvály-

hodné, a ve velkém se účastnili nemorálních praktik jako homose-xualita a cizoložství. (Nesmíme nikdy zapomenout, že Římská ř íše,

považovaná za nejrozvinutě jší z indoevropských civilizací, byla di-

voká společnost, kde byli lidé mučeni a trháni na kusy v arénách pro

pobavení veř ejnosti.)

Tyto pohanské kmeny dominující Evropě př ešly na víru v Boha

jedině pod vlivem Ježíše (pokoj s ním), který př išel jako prorok k

Semitům a dětem Izraele. On sám byl jazykově a rasově Žid. Jeho

poselství se postupně rozší ř ilo po Evropě a jeden po druhém tyto

pohanské kmeny př echázely na kř esťanství. (Měli bychom v tomto

bodě objasnit, že kř esťanství bylo porušeno a do jeho učení byla

zahrnuta př ekroucená myšlenka Trojice).

V 18. a 19. století však kř esťanství v Evropě zesláblo. Spolu s

roustoucí mocí ideologií a filosofií podporujících ateismus, se zro-

dilo zvláštní hnutí: Neopohanství.

Vůdci hnutí prosazovali, že evropské společnosti potř ebují od-mítnout kř esťanství a vrátit se ke svým pohanským vírám. Podle ne-

opohanů, etické porozumění pohanských evropských společností

bylo nadř azeno tomu, které se rozvinulo pozdě ji, po obrácení na

kř esťanství.

Jedním z hlavních zástupců tohoto trendu, a také jeden ze zá-

sadních teoretiků fašismu, byl Friedrich Nietzsche. Nesmiř itelně

nepř átelský ke kř esťanství, věř il, že toto náboženství zničilo bojov-

ného ducha německé rasy a tedy jeho takzvanou “vznešenou

esenci.”


19



Zaútočil na kř esťanství ve své

knize Antikrist a oslavil starobylou

pohanskou filosofii v Tak mluvilZarathuštra (zoroastriánství, hojně

rozší ř ené ve staré Persii bylo jedním

z pohanských náboženství indoev-

ropské kultury).

Neopohanství taktéž chovalo

obrovskou nenávist k judaismu, jenž

považovali za zásadní koř en kř esťan-ství, což měli za “židovské spiknutí” a

dokonce to popisovali jako, že “svět

byl dobyt židovskou myšlenkou.”

(Bez dotazů, neopohanství také ne-

návidělo islám, jediné pravé nábo-

ženství, stejným způsobem.)

Toto neopohanské hnutí rozd-

mýchalo plameny protináboženské nenávisti a také zrodilo ideolo-

gie fašismu a antisemitismu. Př i prozkoumání konkrétně základů

nacistické ideologie je dost jasné, že Hitler a jeho partyzáni byli po-

hané v pravém smyslu slova.

Nacismus:

Pohanství 20.století

Ve vývoji nacistické ideologie jednu z nejdůležitě jších rolí hrál Jörg Lanz von Liebenfels, oddaný věř ící neopohanství. Byl první, kdo

ve starobylých pohanských zdrojích objevil svastiku, která se stala

symbolem nacistické strany, a skutečně ji použil. Organizace Ordo

Novi Templi, kterou založil, byla cele zasvěcená obrození pohan-

ství. Lanz dokázal, že otevř eně uctívá Wotana, jednoho z falešných

božstev starých germánských pohanských kmenů. Wotanismus,

podle jeho názoru, byl př irozeným náboženstvím německých lidí aNěmci samotní mohou být zachráněni pouze návratem k němu.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

20

Friedrich Nietzsche, jeden z vůdců

neopohanského hnutí v Evropě 19.století.




21

Nacistická ideologie se vyvíjela podél linií otevř ených Lanzem a po-

dobnými neopohanskými ideology.

Alfred Rosenberg, nejprvně jší nacistický ideolog, otevř eně tvr-dil, že kř esťanství nemůže poskytnout duchovní energii k ustano-

vení nového Německa pod vedením Hitlera, proto se germánská

rasa potř ebuje vrátit ke starému pohanskému náboženství. Z

Rosenbergova pohledu, jakmile se nacisté dostali k moci, nábožen-

ské symboly v kostelech měly být odstraněny a nahrazeny kopiemi

Hitlerovy knihy Mein Kampf (Mů j boj) a svastikami a meči př edsta-

vujícími nepř emožitelnost Německa. Hitler byl ovlivněn názoryRosenberga, ale nepř evedl teorii nového německého náboženství

do praxe, protože se obázal silného protestu společnosti.(1)

Př esto mnoho neopohanských opatř ení bylo praktikováno v

době nacistického režimu. Krátce poté, co se Hitler dostal k moci,

kř esťanské svátky byly opouštěny a nahrazeny pohanskými alter-

nativami. V průběhu svatební ceremonie se př ísahalo na imaginární

božstva jako “Matka země” nebo “Otec obloha”. V roce 1935 bylo ve

školách studentům zakázáno recitovat kř esťanské modlitby.

Hodiny kř esťanství byly zcela zrušeny.

Šéf SS Heinrich Himmler stanovil

nenávist nacistického režimu ke

kř esťanství:

“Toto náboženství je nejhor-

ším morem, jaký kdy svět

viděl. Podle toho se s nímmusí zacházet.”(2) Tato slova

jsou projevem oznamujícím

Himmlerovu a nacistickou

mentalitu ignorance a

iracionality. A ty jsou

neakceptovatelné.

Nacistické nepř átelství k Židům tak bylo součástí a

dílem těchto protináboženskýchideologií. Považujíce kř esťanství za



“židovské spiknutí,” pokusili se na jednu stranu rozvést německou spo-

lečnost s kř esťanstvím, a na druhoustranu povzbudit Židy, aby Německoopustili rozličnými formami nátlaku

a organizováním pouličních útoků. (Vtomto bodě se zrodila aliance mezi ra-

dikálním sionismem a nacismem, cožprobereme v kapitole 1).

Podíváme-li se na různé neo-nacistické a fašistické skupiny vpř edvoji antisemitismu dnes,uvidíme, že většina z nich za-stává protináboženskou ide-ologii a užívá slogany po-stavené na pohanskýchkonceptech.

Darwinistické ko-řeny nacismu

Jiným odhalujícímbodem byl způsob nacis-tického pohledu na světpř evzetím Darwinovyevoluční teorie za svů j

intelektuální základ.Když prosazoval

tuto teorii, Charles Darwin tvrdil, že v př írodě existuje neustálýzápas o př ežití, a že určité rasy jsou obzvláště úspěšné v boji, za-tímco ostatní jsou odsouzeny prohrát a být “eliminovány”. Jak lzeočekávat tento názor se brzy stal vědeckou základnou rasismu. James Joll, který strávil dlouhá léta jako profesor mezinárodní his-

torie na Oxfordu, Stanfordu a Harvardské univerzitě popisuje totoideologické spojení mezi darwinismem a rasismem ve své knize

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

22

šéf SS Heinrich Himmler



Evropa od 1870: Mezinárodní historie, která se stále používá jakokolejní učebnice:

Charles Darwin, anglický naturalista jehož knihy O původu druhů, publi-

kovaná v roce 1859, a Původ člověka, která následovala v roce 1871, vy-hlásil kontroverzity, které ovlivnily mnoho odvětví evropského myšlení…

Př edstavy Darwina, a některých z jeho současníků jako anglického filo-

sofa Herberta Spencera, ... byly rychle aplikovány na otázky daleko vzdá-

lené vědeckým… Prvek darwinismu, který se jevil nejvhodně jší pro rozvoj

společnosti, byla víra, že nárůst populace př esahující prostř edky výživy

nezbytně vyžaduje neustálý zápas o př ežití, v němž “nejvhodně jší” vy-

hrává. Odtud bylo snadné pro jisté myslitele dát morální obsah zmínce o

nejvhodně jších, tedy, že tedy ty druhy nebo rasy, které př ežily k tomubyly morálně př edurčeny.


23

Nacistická oddanost neopohanským učením byla hlavní pří činou je-

jich nepřátelství k Židům. V průběhu let nacistické vlády se vyvinula

okázalá představení nostalgicky připomínající pohanské cermoniály,

která se konala po celém Německu. Otevírací ceremoniál Berlínské

olympiády (na obrázku) byl jedním z nich.



Doktrína př írodního výběru mohla proto snadno spojena s jinou myšlen-

kou rozvinutou francouzským spisovatelem, Countem Joseph-Arthurem

Gobineauem, který publikova Esej o nerovnocenosti lidských ras v roce1853. Gobineau trval na tom, že nejdůležitě jším faktorem ve vývoji jerasa; a že ti jejichž rasy jsou nadř azené jsou ti, kteř í uchovali svou raso-

vou čistotu nedotčenou. Mezi ně, podle Gobineaua, patř í árijská rasa,

která př ežila nejlépe… Houston Stewart

Chamberlain... př ispěl k těmto myšlenkám a dále

stanovil… Hitler sám autora [Chamberlaina] ob-

divoval dost na to, aby ho navštívil na smrtelné

posteli v roce 1927. (3)

Hitlerova oddanost ideám Darwina seobjevila v titulu jeho knihy, Mein Kampf.

Ten boj byl samozř ejmě boj o př ežití navržený Darwinem.

Hitlerova a nacistická ideologická od-danost darwinismu byla implementovánado jejich politiky po př íchodu k moci.Nacistické rasové zásady známé jako “eu-geniky,” př edstavovaly teorii evoluceaplikovanou ve společnosti. Eugeniky se

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

24

Hodnocení lidí podle jejich etnického původu a vrozených fyzických vlastností je perverzní praktikou,

která dosáhla vrcholu v 19.století. Motivací pro to byla Darwinova teorie evoluce, která pohlížela na lid-

stvo z naprosto rasistického hlediska. Darwin byl architektem za scénou rasismu 19.století a nacistického

barbarství 20.století. Nahoře: takzvané “rasové měření” prováděné podle kritérií evolucionistů.

Obálka prvního vydání z roku 1925

Hitlerovy knihy Mein Kampf (Mů j boj)



vztahují k vypletí nemocných a postižených, a “zdokonalení” lidskérasy zvýšením počtu zdravých jedinců. Podle teorie eugeniky, může

být zdokonalena stejným způsobem, jako se šlechtí zví ř ecí rasy.Tato teorie byla navržena bratrancem Charlese Darwina, FrancisemGaltonem a jeho synem, Leonardem Darwinem. Prvním, kdo př ijal aší ř il tuto teorii v Německu byl evolucionista a biolog Ernst Haeckel,blízký př ítel a podporovatel Darwina. Doporučil, aby handikapo-vaná miminka byla zabíjena hned po narození, aby se urychlilatakzvaná evoluce společnosti. Zašel dokonce ještě dále a tvrdil, želeprózní, nemocní rakovinou a mentálně postižení by měli být takénemilosrdně zabiti, nebo jinak budou tito lidé zatěžovat společnosta zpomalovat proces evoluce.

Haeckel zemř el v roce 1919, ale jeho př edstavy byly odkázánynacistům.

Krátce po uchopení moci, Hitler zavedl oficiální program euge-niky.

Jeho slova v Mein Kampf shrnula tuto novou politiku:

Duševní a tělesná výchova má velkou důležitost pro stát, jenže selekcelidí je př inejmenším stejně důležitá. Stát má povinnost vyhlásit, že je ne-

vhodné pro geneticky nebo zjevně nezdravé jedince se reprodukovat...

Nesmí ukázat žádný soucit nebo čekat na ostatní až pochopí splnění po-vinnosti…Zabránění rozmnožování fyzicky postiženým a nezdravým je-

dincům po dobu 600 let ... př inese dosud nedosažitelné zdokonalení lid-

ského zdraví. Budou-li se nejzdravě jší př íslušníci rasy reprodukovat plá-

novaným způsobem, výsledkem bude … rasa bez fyzicky nebo mentálně

deformovaného semene, které jsme si s sebou nesli tak dlouho. (4)


25

Biologové, kteří podporovali

evoluční teorii patřili mezi

Hitlerovy hlavní intelektuální

zdroje. Původ jeho myšlenky

eugeniky (rasového zdokona-

lení) spočívá ve Francisi

Galtonovi, bratranci Charlese

Darwina, a Ernstu Haeckelovi,

jednom z nejsilně jších

Darwinových podporovatelů v

Německu.



Následkem Hitlerovy filosofie nacisté provedli zátah na ne-mocné, zmrzačené, od narození nevidomé a trpící dědičnými cho-

robami a odeslali je do zvláštních “sterilizačních stř edisek.” Pod zá-konem vydaným v roce 1933, 350 000 duševně chorých lidí, 30 000cikánů a stovky barevných dětí bylo sterilizováno kastrací, rentge-novým zář ením, injekcemi nebo elektrickými šoky do př irození. Jakto vyjádř il jeden nacistický důstojník, “Národní socialismus je jed-noduše aplikovaná biologie.” (5)

Co nacisté považovali za “aplikovanou biologii” byla vlastnědarwinova teorie evoluce, jež je sama znásilněním základních zá-konů biologie. Od té doby bylo jasně ukázáno, že teorie eugeniky adalší tvrzení darwinistů jsou zcela zbavená vědeckých podkladů.

Nakonec, musíme zdůraznit, že nacistické př ipojení evoluční teorie bylo spojeno s jejich nepř átelstvím k náboženství stejně jakos rasistickými zásadami. Jak jsme již viděli, nacisté chovali obrov-skou nenávist k božským náboženstvím. Zamýšlejíce je nahraditpohanskými vírami, usilovali o uskutečnění protináboženské pro-

pagandy a vymývání mozků a uvědomili si, že darwinismus je ktomu nejúčinně jším prostř edkem. Daniel Gasmanův Vědecký původnárodního socialismu to dokazuje: “Hitler zdůraznil a vyvolil myš-lenku biologické evoluce za nejpř edně jší zbraň proti tradičnímunáboženství…” (6)

Totožné protináboženské a darwinistické ideologie tvoř í zá-klad nacistické despotické nelítostnosti.

Mravnost Koránu eliminujeantisemitismus a všechny podoby rasismuZ toho, co jsme dosud viděli, vyplývá závěr, který jest:

Antisemitismus je vlastně protináboženská a darwinistická ideologie jejíž

koř eny sahají k neopohanství. Z toho důvodu je nemyslitelné pro muslima

sympatizovat nebo soucítit s touto ideologií. Antisemita je také nepř íte-

lem proroků Abraháma, Mojžíše a Davida (pokoj s nimi všemi), požehna-

ných lidí vybraných Bohem a poslaných na zem jako proroků k lidstvu.

Stejným způsobem jiné podoby rasismu (jako př edsudky protičerné nebo jiným rasám) jsou také zvrhlostmi vyrážejícími z rozlič-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

26



Zvrhlá ideologie rasismu není v souladu s náboženskými morálními hodnotami a neustále zavádí lid-

stvo do neštěstí. Náboženská mravnost na druhou stranu přikazuje toleranci, lásku, soucit a odpuš-

tění – jinými slovy, náležité morální hodnoty.



ných ideologií a falešných př esvědčení, které nemají nic společnéhos božími náboženstvími. Prozkoumáním antisemitismu a jiných

forem rasismu se jasně objevuje jak tyto obhajované idee a spole-čenské modely diametrálně odporují morálce Koránu. U koř enů an-tisemitismu, např íklad, leží pocity nenávisti, násilí a bezcitnosti. (Toproto, že antisemité napodobovali pohanská náboženství staroby-lých barbarských kmenů.) Antisemita může zajít tak daleko, žebude hájit zabíjení Židů, nešetř íce ženy, děti ani starce. MorálkaKoránu však učí lásce, zalíbení a soucitu. Instruuje muslimy, abybyli spravedliví a odpouštěli i nepř átelům.

Na druhou stranu antisemité a jiní rasisté si nepř ejí žít v míru slidmi odlišného etnického původu nebo vyznání. (Např íklad rasis-tičtí nacističtí Němci a někteř í sionisté – jejich židovské protě jšky –odporovali př edstavě Němců a Židů žijících v těsné blízkosti, pro-tože každá jednotlivá strana věř ila, že to povede k degeneraci jejichvlastního lidu.)

Korán však povzbuzuje lidi různých vyznání, aby žili pospolu v

míru a bezpečnosti uvnitř stejné sociální struktury, stejným způso-bem, který nedovoluje diskriminaci mezi rasami.

Morálka, jakou Bůh nař izuje v Koránu zakazuje zevšeobecněnáodsouzení na základě rasy, národa nebo náboženství. Každá spo-lečnost má dobré a špatné členy. To se vztahuje také na lidi Knihy.Po vysvětlení, že někteř í lidé Knihy se vzbouř ili Bohu a Jeho nábo-ženství, verš pokračuje prohlášením, že mezi nimi jsou takéupř ímně oddaní:

Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec přímá, jejíž členové přednášejí za noci verše Boží a na tváře své padají a věřív Boha a v den soudný, přikazuji vhodné a zakazují zavrženíhodné a

soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví zbožní. Cokoliv dob-

rého učiní, nebude jim upřeno – a Bůh dobře zná bohabojné. (3:113-

115)

Korán př ikazuje nečinit rozdíly, dokonce ani mezi těmi, kdonevěř í a odmítají uznat Boha a náboženství, a stanovuje, že s těmi,

kdo neprojevují nepř átelství k náboženství by se mělo zacházetdobř e:

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

28



Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož

nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků

vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát

si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří

vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhá-

nění. A ti, kdož se s nimi budou p

řátelit, jsou nespravedliví! (60:8-9)

Je nař ízeno, aby se i nepř átelům muslimů dostalo spravedl-nosti:

Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedli-

vými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že

budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti- a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (5:8)

Znovu všechny tyto verše ukazují, že je naprosto nesrovnatelné

s islámskou morálkou chovat nenávist, hněv nebo agresivitu kŽidům nebo jiným lidem čistě na účet jejich víry nebo rasy. Jelikož


29

Bez ohledu na to, na koho je uvalen, rasismus je hrozný zločin. Nacisté vešli do dě jin jako pří-

klad nelítostných rozměrů, k jakým může rasistické barbarství dojít. Toto nevinné židovské

dítě plazící se po zemi ve Varšavském ghettu ve 40. letech a mnoho nevinných lidí rozli čných

ras, kteří jsou dále utiskováni po celém světě odhalují krutou povahu rasismu.



Židé jsou potomky proroka Abraháma (pokoj s ním), bez dotazůislámská morálka nepř ipouští jakýkoli záměr k vyhlazení Abrahámovy (pokoj s ním) linie. To je nejodporně jší a nejhř íšně jší čin.

Jako pro všechny muslimy, kteř í jsou věrní koranickým morál-ním hodnotám a Sunně, učení našeho Proroka (pokoj a požehnání s

ním), je pro nás nemožné př ijmout takový odporný skutek nebo naně j pohlížet jako na ospravedlnitelný.

Závěr

Jak jsme viděli, morálka Koránu eliminuje všechny podoby ra-sismu. Proto muslim, jenž je věrný Koránu se nikdy nemůže zapojitdo rasismu, a nikdy neopovrhuje ostatními, protože jsou př ísluš-níky určité rasy.

Korán př ikazuje, že s jinými vyznáními se zachází mírným apř átelským způsobem, tak dlouho, dokud se nechovají nepř átelsky

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

30



k muslimům a islámu. To proto muslim lnoucí ke Koránu musí jed-

nat laskavě a př átelsky se stoupenci jiných náboženství, zejména s

lidmi Knihy.Rasistické ideologie jako nacismus antisemitské filosofie, je-

jichž koř eny sahají do pohanských kultur, jsou zvrhlá učení nema-

jící v náboženství místo. Pro muslima nepř ichází v úvahu jakkoli ctít

taková učení.

Naše perspektiva k tématu judaismu a holokaustu závisí na

těchto základních kritériích.

Vskutku, tato kniha byla př ipravena v p

ř ísné shod

ě s t

ěmitokritérii. Následující kapitoly bezvýhradně kritizují nacistický útisk

německých Židů, ale také vysvětlují jak názor sdílený nacisty a ně-

kterými racistickými sionisty, že “různé rasy se nesmí vzájemně

mísit” je zcela mylný a brání koncept různých ras, etnik a vyznání

žijících pohromadě.

Naším př áním je vidět rasismus, antisemitská hnutí jako nacis-

mus a ideologie, které se účastní rasismu ve jménu kterékoli et-

nické skupiny, jako je radikální sionismus, všecky zmizet, uvolňu- jíce cestu novému světovému poř ádku založenému na spravedl-

nosti, v němž všechny rasy a př esvědčení mohou žít v harmonii.

Stručná výpověď ohledně sionismu

Asi v polovině 19.století se sionismus rozší ř il jako hnutí tvrdící,

že rozptýlení židovští lidé by měli mít svou vlast. Jako mnoho ideo-

logií však byl sionismus během času př ekroucen. Jeho ospravedlni-telný požadavek se změnil v radikální koncepci, která se v praxi

uchylovala k násilí a teroru, a vyrovnala se extrémním silám.

Radikální sionismus je rasistická, šovinistická a expanzní ideologie

inspirovaná takovými hnutími jako sociální darwinismus, jež jsou

všechny nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami.

Tato kniha nekritizuje omluvitelné jednání patriotických Židů a

jejich požadavky, ale naopak postoj a praktiky určitých radikálních

a rasistických sionistů, jež se spojili s nacisty a selhali v př edvídání riskantních následků, k nimž taková spolupráce může vést. V sou-


31



časnosti navíc mnoho mírově orientovaných izraelských občanů,oddaných židů a významný počet Židů v jiných zemích světa (do-

konce i umírněných sionistů) odporuje radikálnímu sionismu, aprudce odsuzuje rasistická prohlašování z této ideologie, která nejsou ve shodě s náboženskými morálními hodnotami.

V kontrastu s propagandou roztrušovanou v raných dnech, ur-čité kruhy transformovaly sionismus v hnutí podporující násilí aohrožující mír a bezpečnost. Historická zkušenost dokázala, že ra-dikální sionismus př ivedl Židy a rovněž Araby k utrpění obrovskýchztrát. Historie ukazuje, že dokud nebude ideologie radikálního sio-nismu odmítnuta, Židé – a proto ani jejich sousedi a celý region – sinikdy nemohou vychnutnat mír.

Vyvarování se opakování bolestné zkušenosti z minulosti; do-sažení trvalého míru na Stř edním východě; a soužití Židů a Arabů vharmonii a bezpečnosti v jejich vlastních zemích bude možnépouze tehdy, pokud obě strany opustí všechny formy radikálníchtendencí a obrátí se k pravým náboženským morálním hodnotám.

Naší nadě jí je, že fakta uvedená v této knize povzbudí k pod-statnému kroku tímto směrem.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

32



Počátkem roku 1935 loď s pasažéry vyplula z Bremerhavenu vNěmecku do Haify v Palestině. Jméno lodi - Tel Aviv – bylo vymalo-váno hebrejskými písmeny na pravoboku. Jenže vlajkou tř epotající se nad plavidlem byla nacistická svastika. Podobný paradox existo-

val s ohledem na vlastníky lodi a její posádku. Majitelem Tel Avivubyl německý Žid a vůdčí osobnost sionského hnutí v německých ze-mích. Kapitán však byl členem Národní socialistické německé stranypracujících (nacistické strany).

O desetiletí pozdě ji jeden z pasažérů plavby vyloží situaci jako“metafyzickou absurditu.” Jenže spolupráce nacismu s radikálnímsionismem symbolizovaná Tel Avivem nebyla rozporem. Naopak,loď byla pouze drobným př íkladem skutečnosti, kterou se pisateléoficiální historie s obrovským úsilím snaží př ed námi skrýt.

Jaké odůvodnění leží za touto neobvyklou aliancí, jež je naprvní pohled tak těžko uvěř itelná? Pro odpověď na tuto otázku semusíme vypravit zpět do historie.

Od Diaspory k sionismu

Jeden z nejstarších národů v dě jinách, Židé, žili v Palestině a

okolí po staletí. V roce 70 n.l. Římská vojska dobyla Palestinu a Jeruzalém, kde zboř ili Chrám a vyhnali většinu Židů z Palestiny.

33

KAPITOLA JEDNA

Nevy řč ený p ř íb ě h spolupráce nacismu a radikálního sionismu



Tímto datem začíná období Diaspory – neboli rozptýlení Židů, kterépotrvá po mnoho staletí. Židé se roztrousili po známém světě.

Velké množství se usadilo v Evropě pozdě ji se soustř edící ve Špa-nělsku a východní Evropě, ale z velké části, selhávajíce v asimilacido populací mezi nimiž žili.

Pro to existovaly dva důvody. Jedním z nich bylo, že někteř í znich se považovali za nadř azené gójům, neboli nežidovským poha-nům, což bylo založeno na jejich př esvědčení pozdě ji vsunutém doStarého zákona, že jsou “vyvolený národ.” Považujíce sami sebe zavyvolené, tito Židé mysleli, že je nepř ijatelné, dokonce ponižující uzavírat sňatky nebo se mísit s “nižšími lidmi”. A za druhé, stěží méně důležitým důvodem bylo, jak na ně pohlížely společnosti, vekterých žili. Evropané zvláště nebyli př átelští k Židům. Během stř e-dověku kř esťané chovali hlubokou averzi vůči Židům. KatolickáEvropa neměla v lásce Židy, ani Židé neměli rádi katolickou Evropu.

Tyto okolnosti popíchly Židy k osvojení si osobitého sociálníhostatutu. Byli nespokojení se stanoveným poř ádkem, ale co je důle-

žitě jší, vlastnili moc ke změně tohoto poř ádku. Tato moc konkrétněspočívala v penězích. Lichva, neboli pů jčování peněz na úrok, bylanejdůležitě jší profesí pro většinu Židů během stř edověku až domoderních časů.

Církev zakazovala svým členům pů jčovat si na úrok, což bylopodle kř esťanské doktríny hř íšné. Ale v judaismu pů jčování penězna úrok nežidům zakázáno není; je to dokonce jeden z významnýchaspektů judaismu. V průběhu stř edověku proto evropští Židé začali

být spojováni s lichvou. Skrze tuto profesi př edávanou z otce nasyna byli schopni nashromáždit velké majetky. Koncem stř edověkužidovští lichvář i pů jčovali na úrok princům a dokonce i králům.

Jistí Židé užívali tuto nashromážděnou ekonomickou moc kpodemletí stanoveného poř ádku v Evropě. Podporovali opozicicírkve počínajíce koncem stř edověku a mající svů j vrchol běhemprotestantské reformace. Jedním př íkladem tohoto je př átelskývztah, který existoval mezi některými Židy a takovými teology jakobyl Jan Hus, Martin Luther, Jan Kalvín, a Ulrich Zwingli, kteř í formu-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

34



lovali doktríny proti katolické církvi. V odpověď je katolická církevoznačovala za “poloviční židy” nebo “kryptožidy.”

Protestantská reformace oslabila katolickou církev a, zejménav severní Evropě, nechala Židy dosáhnout určitých práv a privilegií.

Ale některým Židům, kteř í se považovali za vyvolené a nadř a-zené všem ostatním, to nestačilo. Byli držiteli ekonomické moci, alechyběla jim politická moc, o kterou se dělili církev, králové ašlechta. Určití Židé se chystali vstoupit mezi buržoazii, novou spo-lečenskou tř ídu odlišnou od církve, králů a aristokracie. V 18. a19.století se někteř í židovští bankéř i stali nejdůležitě jší ekonomic-kou silou v Evropě. V 19.století se konkrétně moc dynastieRothschildů stala legendární a Rothschildové byli považováni zapány evropských vysokých financí.

Buržoazie v níž Židé hráli takovou vedoucí roli, dosáhla poli-tické moci skrze Francouzskou revoluci a reformy a změny, kterépo ní následovaly. Vůdci Osvícenství, kteř í dláždili cestuFrancouzské revoluci, odporovali vůdčí roli náboženství v civilním

životě a podporovali vítězství demokracie nad monarchií.Následující vývoj dovolil židům vychutnat stejná práva jako mělikř esťané; a v letech po Francouzské revoluci Židé např í č Evropou


35

Antiklerikální hnutí zís-

kala sílu s Reformací,

která vypukla koncem

středov

ěku. Luther (na-pravo) a Kalvín (na-

levo) byli nejvýznam-

ně jšími vůdci protes-

tantských hnutí.

Jedním z hlavních

znaků náboženských

postav reformace byly

jejich blízké vztahy s

určitými Židy.



počali dosahovat občanské rovnoprávnosti. Většina evropskýchzemí pozdě ji zrušila právní a společenská omezení uvalená na Židy.

Židé nyní mohli mít stejná práva, dosáhnout hodností ve vládě azískat politickou moc. První Žid, který vstoupil do Britské sněmovnylordů byl bankéř Rothschild.

Nedlouho poté se Benjamin Disraeli stal prvním židovskýmbritským př edsedou vlády. Mezitím oblíbené př edsudky a antipatieproti Židům v Evropě klesaly, jak se kř esťanský vliv na společnostzmenšoval. Po zemích severní Evropy a hlavně v Anglii byl tradiční antisemitismus nahrazen trendem pohlížet na Židy se sympatií abránit jejich práva.

Prvním a nejpř edně jším z těchto práv byl sen, který si Židéuchovali po staletí: návrat do Kanaán, nyní Palestiny. Od jejich vy-hnání v roce 70 n.l. si Židé udržovali emocionální spojení s toutozemí. Po dlouhá staletí, kdy dleli v Evropě se viděli jako žijící na cizí půdě, a v duchu viděli budoucí návrat do své “vlasti”. Vždy běhemoslav Židovského nového roku byla vyjadř ována vroucí nadě je,

“př íští rok v Jeruzalémě.” Jelikož se většina Židů považovala za “vy-volené lidi”, toužili žít nikoli v obyčejné zemi, ale naopak v zemi,kterou Bůh př islíbil Dětem Izraele, podle Starého zákona.

Duchovní spojení Židů se zemí jejich př edků a jejich touha žít vtěchto zemích jsou neobyčejně ospravedlnitelné. To, co je špatné, je vyhnat z jejich domovů lidi, kteř í žili ve stejných zemích po sta-letí, způsobit jim utrpení a používat sílu a násilí kvůli tomuto poža-davku. Palestina je dost velká pro muslimy i pro židy, aby tam byli

schopni žít dohromady. Vskutku, muslimové a židé a kř esťané,všichni zde žili v míru a bezpečí po 400 let pod osmanskou nadvlá-dou a byli schopni plnit své náboženské povinnosti jak si př áli.Ideologie nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotamipozdě ji začaly ovlivňovat region, poškozujíce mír a bezpečnost.

Jakmile lidé začnou žít podle pravých náboženských morálníchhodnot, tak potom bude možné vybudovat stálý mír tak vroucněvytoužený v poslední polovině století.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

36



Vynoření politického sionismu

Po staletí Židy očekávaný návrat do Palestiny by byl možnýpouze s pomocí spasitele, známého jako Mesiáš. V polovině 19.sto-letí však dva rabínové formulovali nový výklad této doktríny.Uvědomujíce si, že Židé dosáhli politické moci a že Evropa je př i-pravená jim pomoci, rabín Judah Alkalay a Rabín Zevi HirschKalisher tvrdili, že již není potř eba očekávat Mesiáše, poněvadžŽidé se mohou vrátit do Palestiny skrze vlastní ekonomický a poli-tický vliv s pomoví velkých evropských mocností. To bude první

krok směrem k př íchodu Mesiáše.Tento rabínský výklad ovlivnil mladé židovské nacionalisty,kteř í nebyli př íliš nábožensky založení, leč stále se cítili být Židy nazákladě rasového uvědomění. Bezesporu nejslavně jším z nich bylmladý rakouský žurnalista jménem Theodor Herzl. Proměnou na-bídky rabínů v aktivní politické hnutí, Herzl založil politický sionis-mus, který odvodil své jméno od posvátné hory Sion v Jeruzalémě.

Jeho cílem byl návrat světového židovstva do Palestiny jako vý-

sledek dlouhého programu. Herzl př edsedal prvními sionskémukongresu v Basileji ve Švýcarsku v roce 1898, který založil Světovousionistickou organizaci. Tato organizace povede hnutí s trpělivostí a vytrvalostí až do ustanovení Izraele.

Sionismus se vynoř il a vyvinul pod vlivem nacionalistickéhohnutí té doby. K dosažení svých záměrů však někteř í sionisté př ijaliprostř edky, které, jak postupně uvidíme, žádný člověk nemůže sčistým svědomím př ijmout, a které by byly odmítnuty mnoha sio-nisty samotnými.

WZO (Světová sionistická organizace) měla dva hlavní cíle: uči-nit Palestinu vhodnou pro židovské osídlení a př imět všechny Židy,počínajíce těmi v Evropě, aby se do Palestiny př istěhovali. V roce1917 byl dosažen významný pokrok směrem k prvnímu cíli.

Vydáním Balfourovy deklarace, britská vláda vydala upozornění o své podpoř e ustanovení židovské vlasti v Palestině, jenž byla do-

byta od Osmanskéř íše b

ěhem 1.sv

ětové války. Pro sionisty bylovelkým vítězstvím mít veř ejnou podporu Anglie, světové největší


37



vojenské a politické mocnosti. Balfourova deklarace demonstrovalamnohým, včetně mnoha Židů, kteř í považovali sionismus za pouhý

sen, jak mocné hnutí opravdu je.Druhý cíl hnutí, návrat Židovstva z Diaspory, byl mnohem méně

úspěšný a stvoř ilo pro sionisty velký problém.Navzdory mnoha výzvám od WZO, Židé Diaspory – zejména ti v

Evropě, kterých si sionisté cenili nejlépe – se obraceli zády k pláno-vanému návratu do Palestiny.

Př í činou jejich odmítnutí nebyla prostá lhostejnost, a ř ešení proto by také nebylo jednoduché.

Asimilace: Problém pro sionismus

Evropští Židé odmítali výzvu sionistů k návratu do Palestiny,protože po téměř století byli zapojeni do asimilačního procesu.Asimilace byla nevyhnutelným následkem získání rovnoprávnosti skř esťany. Během stř edověku, jak poznamenáno dř íve, byli Židé dru-hoř adými občany s omezeními na ně uvalenými. Židovští vůdci si

mysleli, že kdyby tato omezení mohla být zrušena, mohli by získatpolitickou moc, dokázat, že jsou nadř azení a vrátit se do Palestiny.Proto pracovali ke zničení kontroly katolicismu nad Evropou a hráli

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

38

Se svou podporou sio-

nismu, Balfourovou

deklarací publikova-

nou Arthurem

Jamesem Balfourem,

tehdejším britským

ministrem zahraničí –

položil podklad pro

založení Židovského

státu na Středním vý-

chodě.

Napravo: Arthur

James Balfour, a de-

klarace, kterou publi-koval.



hlavní roli ve zhroucení tradičního církevně-monarchického po-ř ádku a jeho nahrazení moderností.

Modernost však měla vliv, který nemohli př edvídat.Se zrušením některých omezení Židů v evropské společnosti,

základ židovské soudržnosti, a rovněž klí č k odporu asimilaci, takémizel. V tomto bodě se Židé počali stávat součástí evropských spo-lečností, v nichž žili. Jak Židé dosahovali stejných práv s kř esťany,př icházeli o své židovské identity. Koncem 19.století se většinaŽidů v Německu, Francii, a Anglii začala považovat za Němce,Francouze a Brity vyznávající židovskou víru, nikoli za oddělenýnárod.

Jistí sionisté na druhou stranu měli dost odlišné př edstavy.

Podle nich, být Židem není pouze otázka náboženství, ale rasy. Ži-

dovská rasa je semitská, naprosto odlišná od Evropanů; a proto je

asimilace nepř ípustná. Podle jejich pohledu nazývat se “židovským

Němcem” nebo “židovským Francouzem” bylo nesmyslné. Evropští

nebo ne, Židé jsou odlišní od kterékoli jiné rasy bez ohledu na to,


39

David Ben Gurion,

první premiér státu

Izrael, vyhlásil nezá-

vislost Izraele

14.května 1948



zda věř í v Mojžíše nebo jsou ateisté (z nichž byli mnozí v některých

sionistických skupinách). Proto je chorobné pro Židy promíchat se a

asimilovat s jinými rasami. Měli by mít vlastní stát a mělo by to být vPalestině, jejich tradiční domovině.

Ve zkratce tito určití sionisté pohlíželi na asimilované Židy jako

na nemocné lidi, kteř í potř ebují pomoc. Takoví Židé, opojení mo-

derností, př edstavující si, že nejsou nikterak odlišní od ostatních

lidí dlících v Evropě, museli být co nejdř íve vyléčeni; nebo jinak za-

ložení židovského státu zůstane snem.

Jenže jak “vyléčit” tyto Židy? Brzy se stalo evidentní, že to je ob-tížný úkol, protože př izpůsobení Židé reagovali ostř e proti rasistic-

kým sionistům.

Většina asimilujících židovských organizací vydávala prohlá-

šení tvrdě zamítající tato sionistická tvrzení. Dokládali, že jejich ko-

munity jsou pouze náboženské povahy, že Židé jsou loajálními ob-

čany svých zemí, jež obývali a nakonec, že nemají žádné úmysly

navrátit se do pouští Palestiny. Mezitímco Theodor Herzl ř ídil sio-

nistickou propagandu v Evropě, konference poř ádaná v

Pittsburghu, ve Spojených státech, vydala deklaraci nazvanou “Osm

principů reformovaného judaismu.” Asimilující Američané dali

světu na vědomí, že se považují za stoupence náboženství, nikoli

členy separovaného národa. Proto neměli ani v úmyslu vrátit se do

Jeruzaléma, ani obnovit obětní náboženství Dětí Árona.

Nepodporovali žádný nový židovský stát. (7)

Potom, co následovaly podobné deklarace, radikální sionistépochopili, že nad asimilujícími Židy nebudou schopni vyhrát pou-

hými slovy.

Jenže jak mohli dokázat, že Židé byli ve skutečností jiní než

ostatní rasy a že opravdu byli v Evropě vetř elci? Př ed moderní érou

se problém ř ešil sám. Evropané byli nepř átelští k Židům a uvalením

restrikcí na ně pomáhali uchovávat židovskou identitu nepř ímou

cestou. Evropské společnosti tradičně odporovaly asimilaci s Židy a

tak jí zabraňovaly. Ale nyní se stalo obtížným vymyslet ně jaká ome-

zení nebo vyvolat antipatii k Židům.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

40



Nicméně by mohla být nalezena jiná možnost: ideologie zasta-

vení asimilace.

Rasismus 19. století a moderní antisemitismus

Určití sionisté objevili cosi pro ně velice užitečného:Př evrácenou ideologii, která pevně odporovala př izpůsobení Židů,která v Evropě sílila. Toto byl moderní rasismus vnucovanýDarwinovou teorií evoluce. V průběhu 19.století rasoví teoretikovévzkvétali po celé Evropě. Př isuzujíce krajní důležitost faktu, že lid-

stvo je tvoř eno různými rasami, tito lidé př edpokládali, že nejvý-znamě jší vlastností člověka je jeho rasa. Vytvoř ili falešné tvrzení, žepro rasu znamená největší riziko ztráta její “čistoty” promícháním sostatními rasami.

Ve stejné době rasoví teoretikové – primárně v Německu, alestejně tak i v jiných zemích – vykládali antisemitské teorie.Ukazujíce na rozdíly mezi árijskou a semitskou rasou, tvrdili, žeŽidé poskvrňují čistotu vlastní rasy žitím mezi Evropany.

Podle těchto lidí musejí být Židé izolováni, a míšení plemen za-bráněno. Fanatická nenávist k Židům založená na výzvě k rasovéizolaci je známá jako moderní antisemitismus – takzvaně “moderní”protože odporuje Židům kvůli jejich rase, nikoli náboženství, jakotomu bylo ve stř edověku. Antisemitismus, rostoucí spolu s majetkynashromážděnými Židy, dosáhl vrcholu nechvalně proslulouDreyfusovou aférou.

Zajímavě nejen evropští rasisté se cítili nepř íjemně ohledněasimilace Židů. Jiná skupina se cítila ohrožená – ve jménu židovskérasy – a to právě určití sionisté, jenž považovali židovství nikoli zanáboženskou, ale národní identitu. Ironicky jedna strana chtěla za-bránit Židům, aby se mísili s jejich rasou, zatímco druzí chtěli udr-žet vlastní židovskou rasu stranou ostatních, aby ochránili takzva-nou “židovskou identitu.”

Cíl, který chtěli, byl vlastně shodný. Proč potom by neměli spo-

lupracovat?První př ímá odpověď na tuto otázku př išla od Theodora Herzla,zakladatele sionismu.


41



Antisemitismus: Herzlova karta

Nezastavitelný pokrok židovské asimilace (a židovského od-poru tvrdošíjným sionistickým výzvám) pobídl určité sionismy kespolupráci s antisemity. Muž, který to zapř í činil byl Theodor Herzl,první vůdce hnutí, který perfektně rozuměl, že k donucení Židů, abyopustili své současné domovy pro Izrael, je antisemitismus ne-zbytný. Jakýkoli plán k př esvědčení Židů, aby emigrovali, musel býtzaložen na tomto základu.

Mezitím antisemitismus stoupal spolu s rasismem 19.století, a již hasil nadě je mnohých Židů, kteř í si mysleli, že by mohli žít vEvropě bez jakýchkoli omezení. Herzl prohlásil antisemitismus zanevyléčitelný a pro Židy mělo být jedinou spásou založení státu vPalestině. Herzlova teze, že Židé a nežidé nemohou žít dohromadyv harmonii byla dost kompatibilní s postavením antisemitských ra-sistů. Podotýkajíce na tyto významnou paralelu, Herzl vyhlásil, žeantisemitismus by mohl být velkou pomocí k jejich kampani.

Pravil, že všichni antisemité jsou jejich nejlepší př átelé, poně-vadž toto usnadní př estěhování. 9.červa 1895 učinil tento zápis do

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

42

Dreyfusova aféra v roce 1894 je důležitým příkladem rostoucího antisemitismu v Evropě. Alfred Dreyfus,

francouzský vojenský důstojník obviněný ze zrady a předávání informací německému vojenskému atašé byl

usvědčen navzdory mnoha důkazům v jeho prospěch, prostě proto, že byl Žid.



svého deníku: “Nejprve budu vyjednávat s carem ohledně dovolení ruským Židům opustit zemi... Pak budu vyjednávat s Němcem

Kaiserem, potom s Rakouskem, pak s Francií ohledně alžírskýchŽidů, potom jak určí potř eba.” (8)

Herzl nebyl spokojen s lákáním Židů k emigraci diplomatickyformulovanými prosbami. Jak dobř e známý francouzský intelektuálRoger Garaudy napsal v Př ípad Izrael: Studie politického sionismu,Herzl obhajoval separaci Židů nikoli k ustanovení odděleného ná-boženství nebo kultury, ale státu. Aby toho konce dosáhl, nemělpochybnosti o mluvení s každým koho potkal o nebezpečí př edsta-vovaném Židy a popisování potř eby, aby najednou odešli. Herzlvždy používal stejný extrémní jazyk s německým ministrem zahra-ničí von Blowem a Guillaumem II, ruským ministrem vnitra Plehve acarem Mikulášem II. a vedoucími antisemity.

Nejkrutě jší z nich byl Plehve, odpovědný za jeden z nejhroz-ně jších masakrů Židů v Kišiněvu v dubnu 1903. V dopise Plehve vkvětnu Herzl naznačil, že sionismus je preventivní protilátkou na

revoluci. Plehve odpověděl na jeho dopis v srpnu, požadujíce dopisod Herzla ve smyslu, že sionistické hnutí ho bude podporovat.Herzl napsal Plehvemu, slibujíce, že sionistické hnutí by zaručilo,že migrace Židů bude podporována. (9)

Herzl slíbil Plehvemu, že by vyhrál nad Židy hrajícími hlavní roliv bolševickém revolučním hnutí proti carovi, a tak odvrátil vzpouru,výměnou za pomoc v odeslání Židů zpět do Palestiny. Herzlův plánna spolupráci s antisemity byl

nejoblíbeně jší metodou někte-rých následných židovskýchvůdců.

Pozdě ji se Herzl stal nejvř e-lejším podporovatelem antise-mitských hnutí. Roger Garaudypíše, že př ed uveř ejněním jehoknihy v roce 1895, jeden zHerzlových kririků ř ekl, “Provedl jste Židům nezměř itelnou


43

Fotografie z expozice v Jeruzalémě ukazující Židy

zabité v Kišiněvu v roce 1903



škodu.” Herzl neměl žádné zábrany ohledněsvé odpovědi: “Já si zasloužím být největšímze všech nepř átel Židů… Nepř átelé Židůbudou našimi největšími př áteli… Země

nepř átelské k Židům budou našimi nej-bližšími spojenci…”

Theodor Herzl si byl velice vědom, že pro př esvěd-čení Židů k opuštění svých zemí pro Izrael, politický sionismus po-

tř ebuje koncept “nepř átelství vůči Židům.” Průběžně uvidíme, jakněkteř í zastánci politického sionismu udržovali Herzlovu př ed-stavu, nezměněnou, až do současnosti.

Toto jednání je posilovat tvrzení o mučení za účelem zobrazitŽidy jako cizince v zemích, kde žijí, a tak pěstovat př edstavu o “ne-př átelství vůči Židům” způsobem nejpotř ebně jším k urychlení vy-stěhování. Zde leží motiv pro Herzlovy snahy posílit nenávist kŽidům, namísto bát se jejího rozší ř ení. Navíc nebyl konec varová-ním jím vydaných. Baron Johann von Chlumetzky, prominentní členrakouského parlamentu, napsal Herzlovi:

Budete úspěšný, pokud cílem vašich sklonů a propagandy je podnítit an-

tisemitismus. Následkem takové propagandy, jsem naprosto př esv

ědčen,se z antisemitismu stane lavina, a že vy povedete svou rasu směrem k vy-

vraždění.(10)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

44

Fotografie na straně

ukazuje Stalina aTrotského, dvě z nejdů-

ležitě jších postav bol-

ševické revoluce, kte-

rak se obracejí k

davům na Rudém ná-

městí. Na druhé foto-

grafii je propagační

plakát Revoluce.



Herzl a jiní další sionisté se shodovali na podobném cíli s ani-semitskými rasisty, věř íce, že je to jediná cesta, jak dopravit

všechny Židy do Palestiny. Pro ty, kdo chtěli chránit “čistotu” vlastní rasy př ed mícháním s Židy to bylo dokonalé ř ešení.

Theodor Fritsch, vydavatel slavného antisemitského časopisu,Antisemitische Correspondenz (pozdě ji př ejmenovaného naDeutsch-Soziale Blötter), pozdravil První sionistický kongres a po-slal blahopř ání k zavedení plánu požadujícího, aby Židé opustiliNěmecko co nejdř íve a usadili se v Palestině.

Herzl si myslel, že by poškodilo sionismus, kdyby se Židé cítilipohodlně, zůstávajíce ve svých zemích, kde žili, prohlašujíce – jakcitován Garaudym: “Ale př izpůsobí se jakékoli společnosti, v níž sebudou cítit bezpeční po delší dobu. A to nikdy nebude v našemzájmu.” Proto, podle někte-rých vůdců sionismu, byloprvním krokem vyprovoko-vat nepř átelství proti Židům

v těchto zemích. Byli by dr-ženi pod psychologickýmtlakem a znepokojení pro-vokativními útoky.Takovými prostř edky sio-nističtí vůdci doufali př e-svědčit Židy, že jsou v ne-bezpečí v Diaspoř e a že

mohou být zachráněnipouze emigrací do Svatézemě.

Herzl se snažil vyvolatantisemitismus dalším př e-kvapivým způsobem, dodá-ním pasáží do svého de-níku, které by př ivedly anti-semity k ví ř e v existenci “ži-dovského spiknutí” a tak je


45

Theodor Herzl, zakladatel politického sio-

nismu stanovil, že posilování antisemitismu je jedinou cestou, jak uchránit Židy před asimi-

lací a přimět je emigrovat do Palestiny.



popudily proti Židům. Tř i svazky Herzlových deníků vyšly v

Německu v letech 1922 a 1923. Joseph Samuel Bloch, rakouský spi-

sovatel a vydavatel novin Österreichische Wochenschrift, jenž sou-kromě znal Herzla, píše, že dopisy Rothschildovi a Baronu Hirschovi

v těchto denících a prohlašování, že Židé jsou potenciálními vzbou-

ř enci a revolucionář i v zemích, kde pobývají, stačily k př inesení zni-

čení židovským lidem. Bloch pokračuje prohlášením, že Herzl po-

skytl nepř átelům Židů základy pro ř ešení židovského problému a

ukázal jim cestu k následování v jejich budoucí práci. Až do konce

byly deníky hrozným dokumentem.(11)Herzl usiloval o vyburcování antisemitismu a vytvoř ení aliancí s

antisemity až do své náhlé smrti v roce 1904. Ale jeho snahy nevy-

ústily v př ílišný úspěch: Většina evropských Židů zamítala př esíd-

lení do Svaté země.

Židovský odpor radikálnímu sionismu.

Světová sionistická organizace založená Herzlem a která dál

rostla po jeho smrti, měla za hlavní cíl př esídlení Židů do Palestiny.

Navzdory snahám WZO však bylo i nadále imigrantů do Palestiny

méně, než se očekávalo. Opravdu, po roce 1925, imigrace začala

prudce klesat. Někteř í př istěhovalci se dokonce vrátili do svých pů-

vodních zemí. Mezi lety 1926 a 1931, př ibližně 3200 Židů ročně

Palestinu opouštělo. S rokem 1932 bylo v Palestině celkem pouze

181 000 Židů ve vztahu k 770 000 Arabů. Vůdci sionistů si byli

dobř e vědomi, že s takovou malou židovskou menšinou nemohouzaložit židovský stát.

V Německu, Francii a zejména ve Spojených státech Židé víc a

víc prosperovali a nebyli ochotni opustit svů j vysoký životní stan-

dard pro život v Palestině.

Mnoho známých Židů té doby jako byl fyzik Albert Einstein, fi-

losof Martin Buber, a profesor Judah Magnes, první prezident

Hebrejské univerzity Jeruzaléma, energicky oponovali rasistické

výzvě sionistů k emigraci. Židovské davy nebyly méně horlivé v od-mítání výzvy vůdců sionistů. Vyjma malé menšiny, Židé z Ruska od-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

46



mítli radikální sionismus. Opravdu, někteř í se vrátili do Ruska poté,

co se životní podmínky v Palestině ukázaly horší, než očekávali.

Během dvacátých let sionistické vedení věř ilo, že Balfourovadeklarace, která otevř ela cestu k založení židovského státu v

Palestině, urychlí imigrační proces. Byli velice zklamáni. Zatímco se

židovská populace v Palestině zdvojnásobila dosahujíce 160000 ve

dvacátých letech, počet imigrantů byl jen asi 100 000. Z toho počtusedmdesát pět procent nezůstalo v Palestině. Jinými slovy celkové

číslo imigrantů bylo okolo 8000 ročně.

V roce 1927 pouze 2710 židovských imigrantů

dorazilo, ale5000 Židů odešlo. Roku 1929 byl počet Židů př icházejících a odjíž-

dě jících zhruba stejný.

Tento pokles byl zlověstným fiaskem radikálních sionistů, usi-lujícím dostat do Palestiny co nejvíce Židů v co nejkratším čase, i

kdyby to vyžadovalo násilí. Navzdory intenzivní propagandě WZO

imigrace do Svaté země byla i nadále slabá. Koncem devatenáctéhostoletí žilo v Palestině méně než 50000 – pouze 7 procent populace.

Dokonce v roce 1919, dva roky po Balfourově deklaraci, židovskápopulace nepř esáhla 65000.

Během dvanácti let mezi 1920 a 1932, pouze 118 378 Židů –

ani ne jedno procento světové židovské populace – se usadilo v

Palestině tak či onak.Bylo zjevné, že tato politika nefunguje. Jedno nebo dvě antise-

mitské hnutí nestačí k př esvědčení Židů neochotných emigrovat.

Proto se někteř í z vůdců radikálního sionismu rozhodli efektivně jivyužít metodu, jejímž průkopníkem byl Herzl. Potř ebovali př imět

Židy, hlavně ty “elitní” evropské Židy, které považovali za nezbytné

pro vysněný stát Izrael, aby se cítili nepohodlně ji. Jinými slovy, an-tisemitismus se musel stát silně jším.

Ideologická spřízněnost nacismu

a radikálního sionismu

Herzlův koncept utvoř ení aliance s antisemity za účelem zasta-vit, poté obrátit, asimilaci Židů, byl uveden do praxe některými ná-


47



sledníky sionistů v souhř e s rasisty v Evropě a kolem světa. Z tohonejdůležitě jší byli němečtí rasisté, př edchůdci nacistického hnutí.

Kvůli jejich politické moci a rovněž ideologické rigiditě, byli př esnětím druhem spojenců, které sionisté hledali. Ve skutečnosti ideolo-gické paralely obou byly zarážející.

Lenni Brenner, americký historik, který se charakterizuje jakoantisionistický Žid, odhaluje neznámou historii jejich aliance ve svéknize Sionismus ve věku diktátorů. Jak Brenner zdůrazňuje, vazbymezi těmito sionisty a antisemitskými rasisty byly vykovány v ra-ných letech sionistického hnutí. Např íklad, Max Nordau, Herzlůvpartner v sionistickém hnutí, věnoval rozhovor EdouarduDrumontovi, slavném francouzském antisemitovi, 21. prosince,1903. Konverzace mezi židovským rasistou a francouzským šovi-nistou byla uveř ejněna v Drumontových antisemitských novinách,La Libre Parole, zahrnující Nordauovo stanovisko, že sionismusnení otázkou náboženství, ale výlučně rasy, a v tomto bodě s nímnikdo nesouhlasil více, než monsieur Drumont.

Významným tématem v Brennerově knize je ideologická po-dobnost mezi německými rasisty a radikálními sionisty. Fetišismus“krev a půda”, který se rychle ší ř il mezi německou inteligencí př ed1.světovou válkou byl naprostým zrcadlením postavení rasistickýchsionistů.

Podle této ideologie má germánská rasa vlastní krev (Blut), amusí žít na vlastní půdě (Boden). Židé, nejsouce germánské krve,nemohou nikdy být součástí německého lidu nebo mít právo dlít na

německé půdě. Jak Brenner zdůrazňuje, rasističtí sionisté dostopravdově podporovali všechny argumenty rasistů Blut und Boden.Podle názoru radikálního sionismu také Židé nebyli součástí ně-meckého lidu a proto by se neměli míchat s německou krví. Nejlepší pro Židy by bylo navrátit se na vlastní půdu: do Palestiny.

Není pochyb o tom, že sdílením teorií německých rasistů titosionisté schválili antisemitismus. Poněvadž Židé nebyli němečtí lidé, němečtí rasisté mají také právo je izolovat a vyhnat.

Podle radikálního sionismu Židé sami byli vini za antisemitis-mus, lpěním na životě v cizích zemích a snahou mísit se s cizími ra-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

48



sami. Byli to př izpůsobení Židé, nikoli antisemité, čí to byla chyba.Chaim Greenberg, radikální sionista a vydavatel sionistickéhoústrojí, Jewish Frontier, popsal tuto mentalitu takto: “Aby byl do-brým sionistou, člověk musí být jaksi antisemitou.”(12)

Jak Brenner stanovuje:

Pokud někdo věř í v rasovou výlučnost, je obtížné odporovat rasismu ko-hokoli jiného. Pokud dále věř í, že je nemožné pro ně jaký lid být zdravý,

vyjma ve vlastní zemi, pak nemůže odporovat někomu druhému ve vylu-

čování “cizinců” ze svého území.(13)

Francis R. Nicosia, profesor historie na koleji Sv. Michaela(Vermont), také klade důraz na ideologický vztah mezi radikálnímisionisty a nacisty ve své knize Tř etí ř íše a palestinská otázka. PodleNicosia nebyli radikální sionisté ideologicky blízcí pouze nacistům,

ale také jejich př edchůdcům z 19.století, včetně Arthura deGobineaua. V roce 1902, Die Welt, sionistické noviny vydávané


49

Židé v mnoha zemích byli nuceni žít v ghettech. Fotografie ukazuje Židy donucené opustit ghetto v

Polsku.



WZO, propagovaly Gobineauvy teorie o rasové degeneraci a vhod-nosti udržování rasové čistoty, poznamenávajíce, že Gobineau ob-

divoval židovskou rasovou čistotu. V letech př edcházejících 2.svě-tové válce někteř í vlivní sionisté nadšeně bránili teorie rasistickýchfilosof ů jako byli Elias Auerbach, Ignaz Zollschan, Arthur Gobineau,a Houston Stewart Chamberlain.(14)

Nicosia také zdůrazňuje sympatie antisemitů k sionismu.Antisemité obhajovali př esun evropských Židů do Palestiny hned napočátku devatenáctého století, dokonce ještě př edtím, než politickýsionismus existoval v aktivní formě. Mezi nimi byl Johann GottliebFichte, rasistický filosof a př edchůdce fašismu. Fichte, obhájce vy-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

50

Na výzvu imigrace do Palestiny, opakovanou zas a znova WZO, odpovědělo velmi malé množství Židů.

Významný počet evropských Žid

ů byl již zapojen do asimila

čního procesu a necht

ěl opustit své pohodlné do-movy pro nejasné dobrodružství. Ti, kdo na výzvu reagovali byli idealističtí Židé, silného náboženského

nebo národního přesvědčení. Nahoře: Chaim Weizmann, vůdce WZO, se skupinou mladých idealistů, ži-

dovských imigrantů chystajících se odejít do Palestiny.



hnání Židů a dalších menšin za účelem ochránit a ctít německýVolksgeist (národního ducha), považoval udělení stejných sociál-

ních práv jako mají Němci Židům za katastrofu. Naznačil, že židov-ská otázka může být vyř ešena pouze př esunou-li se do Palestiny.

Teorie Fichteho byly zcela př ijaty takovými následníky jakoEugen Dühring.(15)

Sympatie německých antisemitů k sionismu pokračovaly po1.světové válce během Výmarské republiky. Nicosia vypravuje, že vtěchto letech takoví prominentní antisemité jako Wilhelm Stapel,Hans Blüher, Max Wundt, a Johann Peperkorn pohlíželi na sionis-mus jako na nejlepší ř ešení židovského problému.

Jeden bod musí být objasněn. Neexistuje nic neobvyklého nasionismu, viděném striktně jako hnutí, které podporovalo a pomá-halo Židům, jenž chtěli emigrovat do Palestiny. Bylo by dost nor-mální podporovat skupinu jdoucí k takovému cíli. Jenž spoluprácemezi antisemity a radikálními sionisty zahrnuje velice nebezpečnéplány a záměry.

Př edevším obě skupiny sdílí podobný prvek rasismu, který seneshoduje s náboženskými morálními hodnotami. Obě skupiny sevzájemně podporovaly ve světle svých rasistických cílů a nemělyžádné výčitky ohledně uchýlení se k násilí bude-li to nezbytné kdosažení vlastních záměrů. Největší obětí extrémistických skupinpodporovaných radikálních sionistů byli členové vlastní rasy.Racističtí sionisté obecně dělali slepé př i takovém nespravedlivémzacházení, a, jak bude vzato v úvahu v následujících kapitolách, se

dokonce sami stávali zdrojem špatného zacházení.

Kolaborace radikálních sionistů s nacismem

Na první pohled bude člověk pravděpodobně považovat spo- jení sionismu s německým antisemitismem za naprostý rozpor. Jenže v roce 1925 Jacob Klatzkin, jeden z těchto sionistů, vyložilnásledující:

Pokud neuznáme oprávněnost antisemitismu, popř eme oprávněnost na-šeho vlastního nacionalismu. Pokud si naši lidé zaslouží a př ejí žít nášvlastní národní život, pak je to tah cizího tělesa mezi národy v nichž žijí,


51





(Zionistische Vereinigung für Deutschland, neboli ZVfD), jedné zedvou hlavních židovských organizací v Německu. Centrální unie ně-

meckých občanů židovské víry (Centralverein, neboli CV) byla dru-hou hlavní organizací založenou asimilovanými Židy. Př irozeněZVfD a CV nesouhlasili ve spoustě bodů. Např íklad jedna byla hlu-boce př esvědčena, že být Židem je záležitost rasy, zatímco druhápohlížela na Židy jako na náboženskou komunitu.

Ovšem hlavní oblastí sporu byl antisemitismus. Pro zastáncepř izpůsobování v CV byl antisemitismus hlavní hrozbou. Udělali bycokoli, kdyby mohli zničit tento “virus”, jenž ohrožoval jejich spo-kojené životy v Německu. Avšak ti sionisté, kteř í považovali za sku-tečný virus př izpůsobování, byli velmi potěšeni vzrůstem antisemi-tismu, natož aby se jím znepokojovali. Kurt Blumenfeld, prezident adř ívě jší generální sekretář ZVfD, byl jedním židovským fandou anti-semitismu. Brenner píše, že Blumenfeld zcela bral antisemitskoulinii, že Německo patř í árijské rase a že pro Žida zastávat funkci v jeho rodné zemi je vnikáním do záležitostí jiného národa.(18)

Od počátku dvacátých let byl německý antisemitismus ztěles-ňován nacisty, kteř í se nato stá-vali silou např í č Německem. Vroce 1923, Hitler a jeho nevzdě-laní, agresivní, psychicky nevyvá-žení, rasističtí, sadističtí a des-potičtí muži pochodovali s cílemBeer Hall Putsch (vzpoura).

Takoví muži, organizovaní propouliční boj do SA(Sturmabteilung, neboli bouř -kové jednotky), si začali brát svépolitické rivaly za cíle.

Kolaborace mezi oběmastranami započala, když se na-cistické hnutí objevilo. Radikální sionisté věnovali vytrvalou po-zornost nacistům, neméně než


53

Chaim Weizmann, vůdceůdce WZO a Lord

Arthur James Balfour, britský ministr zahraničí



ostatním antisemitům. Také Hitler posílal radikálním sionistům ne-sčetná poselství. Jak Nicosia zdůrazňuje, Hitlerovy proslovy počát-

kem 20.let tvrdily, že jediným možným ř ešením na židovskouotázku je deportace všech Židů z Německa. Hitlerovy př edstavy bylydost odlišné od těch ignorantských neurvalých antisemitů, kteř í vě-děli pouze jak organizovat pogromy. 6.dubna 1920 v MnichověHitler prohlásil, že Národní socialismus by se měl soustř edit naúplné odstranění Židů z Německa spíše než pěstování atmosférypogromů proti židovské komunitě. Argumentoval dále, že každýprostř edek k tomuto cíli bude ospravedlnitelný, “dokonce budeme-li muset spolupracovat se samotným ďáblem” – odkaz na rasistickésionisty. 29.dubna Hitler zakončil, “Povedeme náš boj dokud ne-bude poslední Žid odstraněn z Německé ř íše.”(19) Ve svém dobř eznámém dopise z 16.zář í napsal:

Antisemitismus, založený čistě na emoci, se vždy bude projevovat for-mou pogromů. Avšak racionální antisemitismus musí vést k dobř e pláno-

vanému, zákonému boji a eliminaci zvláštních práv Žida, jenž on, na roz-

díl od jiných vetř elců, kteř í žijí mezi námi, vlastní. Jeho výsledkem musí

neodvolatelně být úplné odstranění Židů.(20)

Odstranění, které Hitler obhajoval bylo propagováno AlfredemRosenbergem, nacistickým vůdčím ideologem, jenž se stal hlavnímobhájcem spolupráce s radikálními sionisty za dosažení nacistic-kých cílů. V Die Spur des Juden im Wandel der Zeiten (Stopa Židadolů věky), publikované v roce 1919, Rosenberg uzavř el, že “sio-nismus musí být důrazně podporován za účelem pobídnout vý-

znamné množství německých Židů, aby odešli do Palestiny nebo na jiná místa.”(21) Jak Brenner ukazuje, Rosenbergovy argumenty, žehnutí radikálního sionismu by mělo být využito k prosazování se-gregace Židů v Německu, stejně jako jejich emigrace do Palestiny,byly pozdě ji transformovány do polititky Hitlerova režimu.(22)

Roku 1933 se nacistické hnutí dostalo k moci využívajíce vý-hody ekonomické deprese, která propukla v roce 1929, slabinyVýmarské republiky, a sociopsychologického stavu německých lidí.

Vítězství nacistů nepotěšilo některé sionisty o nic mí ň, než kdyby sek moci dostali sami.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

54



První léta nacistů a radikální sionisté

V době nacistické př evahy němečtí Židé tvoř ili 0.9 procenta ně-meckého obyvatelstva, ale jejich ekonomický vliv byl značný.Většina Židů měla vysoký životní standard; šedesát procent bylopodnikateli nebo odborníky. Další byli obchodníky, teology, stu-denty; pouze pár bylo dělníky. Ač nepočetní, byli nejvýznamě jší ně-meckou rasovou menšinou. “Očištění” německé rasy vyhnánímtěchto Židů patř ilo mezi hlavní nacistické cíle. Rasová čistota bylapro nacisty tak důležitá, že Hitler se dokonce pokusil naplnit “re-

produkční farmy” mladými německými muži a ženami s “ideálními”vlastnostmi, aby se vytvoř ila nová, nadř azená, arijská generace.Udržování rasy čisté také vyžadovalo nejprve, aby byli Židé izolo-váni a poté vytlačeni ze země.

Takový byl i sen radikálních sionistů, což bylo př í činou, proč semezi oběma stranami rozvinuly zajímavé vazby ve dnech, kdy na-cistické hnutí př icházelo k moci. Z těchto vztahů jeden z nejvýzna-mě jších vyrostl mezi Kurtem Tuchlerem, členem výkonného př ed-

sednictva ZVfD a Baronem Leopoldem Itz Edler von Mildensteinem zSS. Tuchler vysvětloval Mildensteinovi souběžnost sionismu s na-cistickým hnutím a př esvědčil ho, aby napsal článek do nacistickéhotisku podporující radikální sionismus. Baron taktéž souhlasil nav-štívit Palestinu spolu s Tuchlerem, a dva měsíce poté, co Hitler do-sáhl moci, oba muži a jejich manželky cestovali do Palestiny. VonMildenstein zde pobyl šest měsíců př edtím, než se vrátil, aby napsalsvů j článek chválící radikální sionismus.(23)

Od prvních dnů nacistické vlády existovaly také oficiální stykymezi radikálními sionisty a nacisty. V bř eznu 1933 Hermann Göringsvolal vůdce hlavních židovských organizací.

Tou dobou se objevil podstatný důkaz pohledu radikálního si-onismu na nacismus; memorandum, jež ZVfD zaslala nacistickéstraně 21.června 1933. Tento dokument, který nebyl zveř ejněn aždo roku 1962, byl otevř enou žádostí radikálních a rasistických sio-

nistů

ke spolupráci s nacisty. Některé zajímavé pasáže z tohotodlouhého memoranda následují:


55



… Na základech nového státu, jenž byl za-

ložen na principu rasy, si př ejeme př izpů-

sobit svou komunitu celkové struktuř e,takže i pro nás, v oblasti nám př idělené

bude možná plodná činnost pro vlast …

Naše uznání židovské národnosti poskytuje

jasný a upř ímný vztah k německým lidem a

jejich národním a rasovým skutečnostem …

my, také, jsme proti smíšeným manželstvím

a pro udržování čistoty židovské skupiny …

Tak, uvědomělí Židé zde popsaní, v jejichž

jménu mluvíme, mohou nalézt místo vestruktuř e německého státu … My věř íme v

možnost čestných vztahů loajality mezi

skupinou uvědomělých Židů a německého

státu …Pro své praktické cíle sionismus

doufá, že je schopen vyhrát spolupráci do-

konce i s vládou zásadně nepř átelskou k

Židům …(24)

O tomto memorandu Brenner píše:Tento dokument, velezrada na německých Židech, byl zapsán ve stan-

dardních sionistických frázích… V něm němečtí sionisté nabídli vypočíta-

nou spolupráci mezi sionismem a nacismem, posvěcenou cílem židov-

ského státu: neměli bychom vést bitvu proti tobě, jen proti tomu, kdo ti

bude odporovat.(25)

Léta poté, rabín Joachim Prinz, jeden z radikálně-sionistickýchautorů memoranda, vysvětlil motiv v pozadí:

… žádná země na sv

ětě se nikdy nesnažila vy

ř ešit židovský problém takvážně jako to udělalo Německo. Řešení židovské otázky? To byl náš sio-

nistický sen! My jsme nikdy nepopírali existenci židovské otázky!

Disimilace? To byla naše vlastní výzva!…(26)

Jak Prinz upozornil bodem souhlasu mezi radikálními sionisty anacisty byl jejich závazek existenci židovské otázky. Obě strany na-hlížely na židovskou př ítomnost v Evropě jako na problém a pova-žovali soužití Židů a nežidů za nemožnost. Naopak asimilovaní Židé

nechtěli ani př iznat, že taková otázka existuje. Pro radikální sio-nisty to bylo zradou. Proto se uchýlili k ř ešení sporu násilím, a k

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

56

Již v 1920, nacistický ideolog Alfred

Rosenberg zmínil nezbytnost spolu-

práce s radikálními sionisty k depor-

tování Židů z Německa.



př esvědčení silou těch Židů, kteř í ztratili své rasové uvědomění. Jüdische Rundschau, týdenní periodikum ZVfD, zuř ivě útočilo na

německé př izpůsobené Židy. Jeho vydavatel, Robert Weltsch, na-psal:

V době krizí v průběhu své historie, židovští lidé čelili otázce své vlastní

viny. Naše nejvýznamě jší modlitba zní “Byli jsme vyhnáni ze své země za

naše hř íchy” … Židé mají na svědomí velkou vinu, protože nedbali na

výzvu Theodora Herzla … Protože Židé neprojevují své židovství s hrdostí,

protože se chtě jí vyhnout židovské otázce, musí sdílet vinu za degradaci

Židů.(27)

Postavení radikálních sionistů bylo jasné: Asimilující Židé zhř e-šili ignorováním jejich výzvy, popíráním vlastní rasové identity; zato zaplatí utiskováním spojenci radikálních sionistů, nacisty.

Články v Jüdische Rundschau útočily na př izpůsobené Židy azároveň chválily nacismus. V dubnu 1933 Kurt Blumenfeld, gene-


57

Autority Sionistické federace

Německa (ZVfD) na 19. sionis-

tickém kongresu. Muž zcela na-

levo je Kurt Blumenfeld, vůdce

ZVfD a nejlepší architekt ali-ance ustanovené s Hitlerem.





Sionistické federace Německa (ZVfD) a Centrální unie německýchobčanů židovské víry (CV), založené asimilujícími německými Židy.Toto rozpolcení mezi radikálními sionisty a asimilacionisty také na-stalo u fašistických režimů v ostatních zemích, téma, kterým se bu-deme podrobně zabývat pozdě ji. Ale jako obecné pravidlo, radi-kální sionisté dobř e vycházeli s fašistickými prvky, zatímco asimila-cionisté jim odporovali.

Nicméně existovaly výjimky z tohoto pravidla. Někteř í asimilo-vaní Židé konkrétně z buržoazie obávající se levice, kolaborovali sfašisty nebo o to př inejmenším usilovali. Dobrým př íkladem je VNJ(Verband nationaldeutscher Juden – Unie národních německýchŽidů), druhá v poř adí po CV co do důležitosti v organizacích asimi-lovaných Židů.

Roku 1934, VNJ zahájila vlivnou kampaň pro podporu Hitlera.Všímajíce si toho, The New York Times uvedly 18. srpna 1934,

že VNJ vyzývala každého Žida, který se považuje za Němce, aby volilHitlera:


59



Ať ve válce či v míru, my – Unie národních německých Židů – nestavíme

vlastní zájmy nad zájmy německých lidí a německé země. Z tohoto dů-

vodu oslavujeme povstání, které př ivedlo Hitlera k moci v lednu 1933,dokonce i když to na nás uvalilo potíže… Naprosto schvalujeme Hitlerovo

kancléř ství a velký historický význam tohoto hnutí. Jako Židé spirituálně a

materiálně oddaní německému národu, neuznáváme žádný jiný národ

než Německo. Podporujeme Hitlerovo kancléř ství a jednotu kancléř ských

institucí a bez váhání radíme všem Židům, kteř í se považují za Němce,

aby volili Hitlera.

Poražení protinacistického bojkotus pomocí radikálních sionistů

VNJ byla bezpochyby výjimkou. Sympatie VNJ k nacistů neexi-

stovaly u ostatních asimilovaných Židů. Hitlerovo vedení dělalo sta-

rosti asimilacionistům ve všech západních zemích. V př ímém kon-

trastu ke snahám radikálních sionistů o spolupráci, asimilacionisté

hledali způsoby jak odporovat nacistům a zaujmout proti nim efek-

tivní metody v souladu s ostatními protifašistickými skupinami.Protinacistický bojkot vypukl, když Židovští váleční veteráni

(JWV), organizace asimilacionistů v New Yorku, vyhlásila 19.bř ezna

1933 bojkot německých obchodníků na trhu, a o čtyř i dny pozdě ji

zorganizovali obrovský protestní pochod. Hnutí se rozrůstalo, po-

zdě ji se př ejmenovali na Nesektář skou protinacistickou ligu a vy-

zvali všechny Američany, aby př estali kupovat zboží vyrobené v na-

cistickém Německu. Bojkot se rozší ř il do Evropy a byl dost účinný –

nikterak dobré zprávy pro zemi, která se snaží rozvíjet svou ekono-

miku. Kvůli bojkotu, zorganizovanému asimilacionisty, prodej ně-

meckého zboží vážně poklesl na dvou hlavních německých trzích,

evropském a ve Spojených státech.

Rázem se objevili služebníci, aby pomohli nacistům př ekonat

tuto kritickou hrozbu pro německou ekonomiku. Kdo to byl?

Radikální sionisté, samozř ejmě. Mezitímco asimilovaní Židé prosa-

zovali bojkot zničující pro nacistickou ekonomiku, radikální sio-nisté byli svému podivnému spojenci pomocnou rukou.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

60



Ve skutečnosti radikální sionisté zahájili své pronacistickésnahy ihned po prvních demonstracích, odporujíce bojkotu již ve

stádiu plánů. Tito sionisté tvrdošíjně odmítali všechny návrhy ži-dovských organizací s ohledem na ohlášení bojkotu.

WZO se mu nejprve snažila zabránit a když neuspěla, usilovalao usnadnění finančních problémů nacistických spojenců. Brennerpíše: “WZO nejenže kupovala německé zboží; prodávala je a hledalanové zákazníky pro Hitlera a jeho stoupence-průmyslníky.”(33)

Zdůvodněním tohoto jednání bylo, že někteř í lidé v administra-tivě WZO považovali Hitlera za požehnání. Díky němu, podle nich,radikální sionisté dosáhli ohromné podpory; a získali díky němu to,že Židé, kteř í ztratili své radikální uvědomění, př ijdou k rozumu aemigrují do Palestiny. Emil Ludwig, populární světový životopisec, jenž byl tou dobou také aktivním radikálním sionistou, vyjádř il vše-obecný postoj WZO takto:

Hitler bude zapomenut za pár let, ale bude mít krásný pomník v

Palestině… Tisíce, jenž vypadali naprosto ztracení judaismu byli zpět

Hitlerem, a za to jsem mu velmi vděč

ný.(34) Jiný slavný radikální sionista, Chaim Nachman Bialik, pozna-

menal:

“Hitlerismus možná zachránil německé židovství, které asimilovalo k ani-

hilaci… Já též, jako Hitler, věř ím v moc krvavé idey.”(35)

Italský židovský člen WZO, Enzo Sereni, mluvil obdobně:

“Hitlerův antisemitismus může vést ke spasení Židů.”

Na Lucernském kongresu Sereni prohlásil:

Nemáme se za co stydět na faktu, že jsme použili perzekuci Židů v

Německu pro vybudování Palestiny. To je co nás stař í mudrci a vůdci na-učili… využít katastrof židovského obyvatelstva Diaspory k budování.(36)

Tedy potěšeni byli radikální sionisté ř ešením, jaké nacisté na-bídli za účelem potrestat asimilacionisty; vytvoř ili plány k zavedení i v dalších zemích. Roku 1936, americký rabín, Abraham Jacobson,protestoval proti této myšlence rasistických sionistů:

Kolikrát jsme slyšeli bezbožné př ání vyslovované v beznadě ji nad apatií amerických Židů k sionismu, že na ně Hitler sestoupí? Že potom si uvě-

domí potř ebu Palestiny!(37)


61



NÁSILÍ HOLOKAUSTU

62

Brzy poté, co se nacisté dostali kmoci, západní demokracie za-

hájily efektivní bojkot proti na-

cistům. Zejména ve Spojených

státech, kde bojkot začali asimi-

lovaní Židé, levičáci a liberá-

lové, vážně poklesl prodej na-

cistického zboží a způsobil krizi

v ekonomice Říše.Radikální si-

onisté pomáhali nacistům pře-

konat tento bojkot.

Nalevo: Nacistická vlajka pá-

lená během bojkotu v protes-

tech v Chicagu.

Tyto podobnosti mezi nacisty a radikálními sionisty učinily jejich ekonomickou spolupráci nejen možnou, ale př irozenou.

Nejvýznamě jší ekonomickou shodou mezi oběma byla smlouva na-zvaná Ha’avara (“př evod” v hebrejštině), která umožnila dopravuněmeckých Židů, s jejich majetkem, do Palestiny. (Více o tétosmlouvě pozdě ji.) Smlouva dovolila Německu prodávat své zboží vPalestině. Uspoř ádání se pozdě ji rozvinulo, WZO exportovala po-meranče do Belgie a Holandska na nacistických lodích. S rokem1936, WZO prodávala německé výrobky v Británii.

Radikální sionisté dělali nacistům větší službu, než jen tohle.Někteř í sionisté poskytovali zdroje zahraniční měny německýmzbojním manufakturám.

Ve své knize So Werden Kriege Gemacht (Jak jsou války začí-nány), Albert Norden popisuje jinou obchodní dohodu mezi nacisty



a radikálními sionisty. Píše, že su-roviny strategické důležitosti pro

Německo byly dodávány skrzeMezinárodní společnost s niklem,která kontrolovala osmdesát pětprocent produkce niklu kapitalis-tických zemí, a jejími majiteli bylomnožství sionistů. Jeden rok popř íchodu Hitlera k moci, INT a ně-mecká I. G. Farben Industrie po-depsaly dohodu: Více než polo-vina německé produkce niklubude splněna INT, s Německemšetř ícím padesát procent zahra-niční směny.

Hitlerovi radikálně sionističtí financovatelé

Někteř í významní sionističtí investoř i v západních národechpropů jčovali Hitlerovi významnou finanční podporu. Někdy zpro-stř edkována WZO, tato finanční podpora pomáhala nacistickémuNěmecku, aby se stalo vzestupně mocným.

Tato podpora, kterou jistí Židé poskytovali Hitlerovi se pozdě jizměnila ve strašlivou noční můru. Tato politika, implementovanáurčitými Židy za účelem učinit své radikální pohledu skutečností, a jinými pouze kvůli hmotnému zisku, stála životy mnoha jejich ži-

dovských druhů.Množství zdrojů uzavř elo s Hitlerem tajné př idružení. Jinou po-

stavou, jež hrála významnou roli v jeho financování, byl ClarenceDillon (1882-1979), americký Žid. Syn Samuela a Berthy Lapowski(nebo Lapowitz), Dillon sloužil jako pravá ruka slavného židovskéhofinančníka Bernarda Barucha během 1.světové války. Během letpř ed 2.světovou války, když propukly svazky s Hitlerem, Dillon hrál

zásadní úlohu ve vyzbrojení Tř etí

ř íše. Jiným Hitlerovým podporovatelem byl Sir Henry Deterding z

Royal Dutch Shell, jenž byla založena židovskou rodinou Samuelů.


63

Stephen Wise, vůdce Amerického židovského

kongresu (AJC)



V květnu 1933, Alfred Rosenberg, významná nacistická postava, bylhostem na Deterdingově obrovské nemovitosti, jednu míli od

Windsorského zámku. Po tomto tajném setkání, Deterding a jehostoupenci, Samuelova rodina, dali Hitlerovi tř icet milionů liber.

Tato fakta ukazují na blízké spojení mezi nacisty a určitými ži-dovskými finančníky oddanými radikálnímu sionismu, kteř í finaco-vali německého Führera. Zajímavě, Hitler př iznal, že byl financovánŽidy. V Hitler M’a Dit (Hitler mi ř ekl), Hermann Rauschning, jeden znejbližších Hitlerových př átel z období př ed 2.světovou válkou, ci-tuje německého vůdce, “Židé učinili podstatný př íspěvek k mémuboji. Mnoho Židů mne finančně podporovalo v našem hnutí.”(38)

Nehledě na to, jak radikální seskupení užívají Rauschningovuknihu jako odkaz a základ pro své př evrácené názory, tato infor-mace je nejvíce zarážející.

Ve zkratce, Hitler obdržel významnou finanční podporu od in-vestorů z radikálních sionistů s pomocí určitých lidí ve WZO a její ně-mecké větvi ZVfD. Vztahy mezi tímto známým antisemitou a někte-

rými Židy hrály zásadní úlohu v př ekonání protinacistického bojkotua v umožnění Německu vstoupit do války jako průmyslový kolos.

Následkem podněcování asimilo-vaných Židů, britská vláda se roz-hodla podporovat protinacistický boj-kot. V odpověď, Blackshirt (Černá ko-šile) noviny Britské unie fašistů SiraOswalda Mosleyho, největšího

Hitlerova fanouška v Británii, napsaly:Můžeš tomu uvěř it! My si uř ízneme nosz vlastní tvář e a odmítneme obchodo-

vat s Německem za účelem bránit chu-

dáky Židy. Židé samotní, ve své vlastní

zemi, sami dál uzavírají ziskové

smlouvy s Německem. Fašisté nemo-

hou lépe bojovat se zlomyslnou propa-

gandou ke zničení p

ř átelských vztah

ů

s Německem, nežli užitím tohoto

faktu.(39)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

64

Pravý význam Hitlerova

pozdravu – miliony jsou za mnou



Pro radikální sionisty byla nejvýhodně jší smlouvou dohoda opř epravě navržená k usazení německých Židů v Palestině. To může

být nejvýznamě jším důsledkem aliance mezi radikálními rasistic-kými sionisty a nacisty.

Nacisticko-radikálně sionistická dohoda

o prosazování emigrace německých Židů

Radikální sionisté př edevším doufali získat nacistickou po-bídku k imigraci německých Židů do Palestiny. Z jejich strany, na-

cisté se chtěli zbavit židovské menšiny v Německu co nejdř íve. Taknedlouho potom, co se dostali k moci, podepsali dohodu dovolující německým Židům vystěhovat se do Palestiny. Tento souhlas uza-vř ený mezi Anglo-Palestinskou bankou (propojenou s WZO) a ř íš-ským ministrem financí, umožnil př evod židovského majetku doPalestiny, a vytvoř il zde trh pro německé zboží. 25.srpna 1933, jakvysvětluje irský historik a politik Conor Cruise O’Brien, Anglo-Palestinská banka dohodla s německým ministerstvem ekonomiky

použít židovská aktiva k zakoupení zboží potř ebného v Palestině.Toto uspoř ádání se stalo podstatou oficiálního plánu v němž na-cisté a sionisté spolupracovali, aby umožnili německým Židům emi-grovat do Palestiny s částí jejich majetku.

V roce 1933 Anglo-Palestinská banka založila v Tel Avivu Trustand Transfer Office Ha’avara Ltd. Korespondující těleso bylo zalo-ženo v Berlíně s pomocí dvou vedoucích židovských bankéřů, MaxeWarburga z MM Warburg v Hamburgu, a Dr. SiegmundaWassermanna z AE Wassermann v Berlíně. Berlínská společnostznámá jako Palästina Treuhandstelle zur Beratung Deutscher Juden,př evzala odpovědnost za vyjednávání s německými úř ady o úhraděněmeckým Židům toužícím odejít do Palestiny. Většina z 50 000Židů, kteř í opustili Německo mezi lety 1933 a 1939 využilo služebHa’avara, př ičemž během té doby byl majetek v hodnotě ně jakých63 milionů liber šterlinků př eveden do Palestiny. Vlastní německou

politikou v těch letech bylo podporovat palestinské Židy protiArabům.(40)


65



Skrze tuto dohodu Ha’avara, neboli “př evod” někteř í sionistédosáhli svého hlavního cíle: umožnit Židům emigrovat do Palestiny.

Zároveň byla také podepř ena nacistická ekonomika, která zaostá-vala kvůli bojkotu. Emigrující Židé nakupovali německé průmyslovévýrobky, pak je prodávali v Palestině a zisk z transakce kompenzo-val Židům kapitál, který ponechali v Německu. Určité kruhy veSvětové sionistické organizaci nejenže podkopaly účinnost židov-ského bojkotu, ale také se staly největšími dodavateli nacisty vyro-bených produktů na Stř edním východě a v severní Evropě. Př esTrust & Transfer Office Ha’avara Ltd., si WZO osvojila základní pro-dejní práva na německé výrobky př ivezené do Palestiny. Významnémnožství nacistických výrobků bylo odebíráno za peníze německo-židovských kapitalistů.

Tak WZO otevř ela nacistům dveř e k obrovským tržním př íleži-tostem na Stř edním východě. 7.prosince 1937 Německá kancelář ,která se zabývala záležitostmi zahraniční výměny, oznámila, že odroku 1933, zahraniční na prodeji založené procesy př inesly zisk 70

milionů zlatých marek pro Palestinu.Tato jednání mezi vůdci radikálních sionistů a nacisty, hlavně

dohoda Ha’avara (př evod) byly popsány v bezpočtu jiných knih.Např íklad Lenni Brenner vypravuje o dohodě Ha’avara v Sionismusve věku diktátorů. Tatáž smlouva je zmíněna v Oběti holokaustuobviňují: Dokumenty a svědectví o židovských válečných zločinechod Mošeho Šonfelda publikované v Izraeli; rovněž v již dř íve zmí-něné knize Tř etí ř íše a palestinská otázka od Francise Nicosia,

mimo jiné.Tajné archívy Wilhelmstrasse, německé zahraniční kancelář e,

odhalily, že Hitlerova Říše uzavř ela smlouvu s židovskými agenty kusnadnění židovské emigrace z Německa do Palestiny. Následující dokument německé zahraniční kancelář e, datovaný 22.června1937, poznamenává, že nacistická politika by mohla vyústit v ži-dovský stát:

Tato německá pozice je cele diktovaná domácími zájmy. V praxi prosa-

zuje konsolidaci židovství v Palestině a tak usnadňuje vybudování židov-

ského státu, a mohla by vést jednoho k závěru, že Německo př eje zalo-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

66



žení Židovského státu v Palestině.(41)

Stejný dokument zdůrazňuje, že židovská emigrace byla regu-

lována Hitlerem, který měl na věci zvláštní zájem.Tato fakta dnes př ekvapují většinu lidí, jelikož oficiální histori-

kové vynaložili velké úsilí, aby tuto alianci ukryli. Radikální sionisté

i nacisté usilovali, aby toto spojení uchovali v tajnosti, a zvládaliukrývat své vazby obecně s úspěchem i když byla jejich spolupráce

na vrcholu. Nicméně žádná strana nebyla schopna zabránit, aby se

neší ř ila jistá šeptanda. Americký spisovatel Edward Tivnan v Lobby:

Židovská politická moc v americké zahraniční politice naznačuje, žes koncem tř icátých let utajovaná aliance mezi určitými sionisty a

nacisty dala povstat klevetám, které vytvoř ily znatelný nepokoj

mezi americkými Židy.(42)

Dohoda o př evodu byla hnána neustále od roku 1933 až do vy-puknutí války v roce 1939. Židovská emigrace z Německa do

Palestiny skončila toho roku, nikoli pro nesouhlas na obou stra-

nách, ale protože válečné podmínky již nedovolovaly německým

lodím plout do Palestiny, teritoria Velké Británie. V období mezi lety1933-1939 bylo téměř šedesát tisíc německých Židů př evezeno do

Palestiny. Zpráva vydaná německým ministrem vnitra v prosinci

1937 shrnovala výsledky Ha’avara:

Není pochyb o tom, že Ha’avara nejvýznamě ji př ispěla k velmi rychlému

rozvoji Palestiny od 1933. Dohoda neposkytovala jen rozsáhlý zdroj

peněz, ale také nejinteligentně jší skupinu př istěhovalců, a nakonec do-

pravila do země stroje a průmyslové výrobky zásadní pro rozvoj.(43)

Kdyby 2.světová válka dohodu neukončila, židovská emigraceprosazovaná nacisticko-radikálně sionistickou spoluprací by nepo-

chybně pokračovala. To bylo potvrzeno vzrůstajícím počtem Židů

emigrujících do Palestiny v letech 1938 a 1939. Deset tisíc němec-kých Židů mělo být př epraveno do Palestiny v ř íjnu 1939, avšak tyto

“rezervace” musely být zrušeny, když válka v zář í začala.

Dohoda Ha’avara pokračovala až do roku 1941 ačkoli s př e-

stávkami.Celkově němečtí Židé dopravení do Palestiny výsledkem nacis-

ticko-sionistické spolupráce tvoř ili 15 procent z tehdejšího židov-


67



ského obyvatelstva Palestiny. Ve Smlouvě o př evodu věnované

Ha’avara, Edwin Black hlásí, že souhlas ohromně př isp

ěl k založení státu Izrael, spuštěním rychlého ekonomického rozvoje v

Palestině.(44)

Norimberské zákony a “Juden Raus! Auf Nach Palästina

[Židé ven! Do Palestiny]”

Mezitím, co byli nacisté zapojeni s určitými sionisty do propa-gování emigrace německých Židů, také sledovali politiku ke zvýšení rasového uvědomění německých Židů, znovu spolu se souhlasemsionistů.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

68

Dva vojáci gestapa odpovědní za přepravu Židů do Palestiny. Podtitulky této fotografie zahrnuté v knize

propagandy s názvem Pilí ř ohně zasluhují konkrétní pozornost.



V Sionismus ve věku diktátorů Brenner často zdůrazňuje, jakpotěšeni byli tito sionisté nacistickou rasistickou politikou. Jedním

př íkladem jsou Norimberské zákony vyhlášené v zář í 1935, kterézakazovaly sňatky mezi Židy a Němci.

Tyto zákony byly namí ř eny k izolování Židů od německé komu-nity. Nová legislativa nazvaná “Zákony k ochraně německé krve acti,” zbavovala Židy německého občanství a dělala z nich společen-ské vyvrhele. Nesměli pracovat v občanských službách včetně vyu-čování ve školách, bylo jim zakázáno psát pro periodika a pracovatv rádiu, v divadle, nebo v kinematografii a dokonce i farmař it.Sňatky mezi Židy a Němci byly ovšemže také zakázány. Židům bylozakázáno ukazovat německou vlajku. Všechny tyto prostř edky pra-menily z konceptu, že Židé nemohou být nikdy Němci – víra, ježbyla společná nacistům a některým sionistům.

Brenner cituje zajímavý komentář Alfreda Berndta, šéfredak-tora německé novinové kancelář e, jenž vzpomíná, že o pouhé dvatýdny dř íve mluvčí Světového sionistického kongresu v Lucernu zo-

pakoval, že Židé po celém světě jsou správně vnímáni jako odlišní lidé sami pro sebe, nehledě a to, kde žili. Berndt vysvětlil, že Hitler jednoduše “splnil požadavky Světového sionistického kongresuutvoř ením z Židů žijících v Německu národnostní menšinu.”(45)Brenner nám také sděluje, že v nacistickém státě byly dovolenypouze dvě vlajky: svastika a modrobílý sionistický prapor. Jehozdrojem není nikdo jiný než americký sionistický vůdce rabínStephen Wise:

Odhodlání zbavit německé národní těleso židovského prvku, však, vedlohitlerismus k objevení jeho “př íbuzenství” se sionismem, židovským ná-

rodním osvobozením. Proto se sionismus stal jedinou legalizovanou stra-

nou v Říši, sionistická vlajka jedinou jinou vlajkou dovolenou v nacistické

zemi.(46)

Lenni Brenner nazývá nacistickou politiku “filosionismem,” apíše, že pomáhali radikálním sionistům v každém ohledu, vydáva- jíce různé zákony, aby pomohli Židům vyhnout se asimilaci a ucho-

vat jejich rasové uvědomění. Roku 1936 se nacisté chopili novéhoprostř edku a zakázali rabínům používat němčinu a př ikázali jim


69



používat hebrejštinu v jejich ceremoniálech od 6.prosince(Chanuka) toho roku dále. To byla podstatná pomoc některým sio-nistům, kteř í se pokoušeli shromáždit všechny světové Židy vPalestině a nutili je mluvit hebrejsky, jazykem, který začínali zapo-mínat.(47)

Nacistické pokusy zvýšit rasové povědomí německých Židů ne-

byly omezeny těmito prost

ř edky. Podle Brennera na ja

ř e 1934, jehostav prezentoval Heinrich Himmler, vůdce SS, ve zprávě o situaci

ohledně židovské otázky: Velká většina Židů v Německu se stálepovažuje za Němce. Naznačili určitá ř ešení problému. Co by tomohlo být? Jak Brenner píše:

… způsobem jak zlomit jejich odpor bylo vštěpovat jim osobitou židov-

skou identitu systematickým prosazováním židovských škol, atletickýchtýmů, hebrejštiny, židovského umění a hudby, atd.(48)

V noci 27.ř íjna 1938, podle Brennera, na demonstraci protiŽidům v Hannoveru, slogan “Juden Raus! Auf nach Palästina” (Židé

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

70

Nacistická a antisemitská politika v plném souladu s plány radikálních sionistů, nutila německé Židy emi-

grovat ze země. Dohoda o převodu podepsaná mezi rasistickými sionisty a nacisty zaručovala, že Židé opou-

ště jící zemi budou převezeni do Palestiny ne někam na “špatnou adresu.” Nahoře: Židé doufající v emigraci

do Palestiny, ve frontě před kancelářemi legální emigrace v Německu v roce 1939.



ven! Do Palestiny) byl užit Hitlerovou SA, a brzy se rozší ř il po celézemi. Slogan výstižně vyjadř oval spojený cíl nacistů a sionistů – do-pravit všechny Židy z Německa do Palestiny.

Radikální sionisté spolupracující s SS

SS (Schutz-Staffel, neboli Bezpečnostní útvar), formace strany

oddaná Adolfu Hitlerovi, ječasto považována za nejradikáln

ě jší,nejfanatičtě jší, a nejkrutě jší orgán nacistického Německa. SS byla

organizována Heinrichem Himmlerem na Hitlerův rozkaz a fungo-vala jako nacistická společnost mozků. Lenni Brenner popisujevztah mezi SS a jistými sionisty:

S rokem 1934 se SS stala nejvíce prosionistickým elementem nacistické

strany. Jiní nacisté je dokonce nazývali “jemnými” k Židům. Baron vonMildenstein se vrátil ze své šestiměsí ční návštěvy Palestiny jako vášnivý

sympatizant sionistů. Nyní jako vůdce židovského oddělení bezpečnostní

služby SS, začal studovat hebrejštinu a sbíral hebrejské desky; když jeho

druh Tuchler navštívil jeho kancelář v roce 1934, byl uvítán tóny známých


71

Norimberské zákony zcela izolující Židy od německé společnosti upevnili víru některých radikálních sio-

nistů v nacisty. Nahoře: Hitler během jedné z velkých demonstrací síly v Norimberku.



židovských lidových melodií. Na zdech byly mapy ukazující rychle ros-

toucí moc sionismu uvnitř Německa.(49)

Mildenstein nepsal jen články chválící radikální sionismus, aletaké př iměl Goebbelse, aby rozběhl jeho zprávu jako dvanáctidíl-nou sérii v Goebbelsových novinách Der Angriff (útok), vůdčím or-gánu nacistické propagandy.

Dlouhá zpráva vycházela na pokračování od 26.zář í do 9.ř íjna.V ní Mildenstein vychvaluje snahy rasistických sionistů v Palestině.Radikální sionisté ukazovali SS, jak vyř ešit židovský problém. PodleMildensteina, půda transformuje Židy během desetiletí a tito “noví Židé” budou noví lidé. Za oslavení baronových zjištění Goebbelsdostal medaili, na jedné straně nesoucí svastiku, na druhé Davidovuhvězdu.(50)

V květnu 1935 Reinhard Heydrich, vůdce bezpečnostní službySS napsal článek velebící rasistický sionismus pro Das SchwarzeKorps, oficiální noviny SS. Heydrich zvážil, že jsou dvě základní ka-tegorie Židů: sionisté a asimilacionisté. Radikální sionisté měli

př ísné rasové standardy, stejně jako nacisté. Ale podle Heydricha,asimilacionisté jsou hrozbou – tudíž bylo naprosto odůvodnitelnéspolupracovat s rasistickými sionisty. Heydrich uzavř el svů j článektouto dojemnou poctou svým židovským soudruhům:

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

72

Goebbels (nalevo), nacis-

tický ministr propagandy,

měl dlouhý prosionistický

článek uveřejněný v na-

cistické publikaci jménem

Der Angriff a dostal me-

daili, na jedné straně ne-

soucí svastiku, na druhé

Davidovu hvězdu.

Heydrich (napravo), veli-

tel bezpečnostní služby

SS, patřil mezi proradi-

kálně-sionistické nacisty.



Není daleko doba, kdy bude Palestina znovu schopná př ijmout své syny,

kteř í jí byli ztraceni př es tisíc let. Naše př ání všeho dobrého spolu s naším

oficiálním dobrem pů jdou s nimi.(51)

Někteří sionisté špehují pro agenty SS;

zbraně SS pro tyto sionisty

Po čase se rozvinuly vazby mezi SS a některými ozbrojenýmižidovskými organizacemi. Nejvýznamě jší z nich byla Haganah, vo- jenská paže Židovské agentury v Palestině, jež byla kontrolována

WZO. (Př edtím než byl Izrael založen, Haganah tvoř ila jádro bu-doucí izraelské armády. Budoucí izraelští vůdci jako Moše Dajan a Jitzhak Rabin sloužili v Haganah.) V roce 1937 se odehrálo tajnésetkání mezi Haganah a SD (Sicherheitsdienst), bezpečnostní služ-bou SS. 26.února toho roku Feivel Polkes, agent Haganah, odcesto-val do Berlína. Mužem, kterého nacisté určili, aby vyjednával sPolkesem byl Adolf Eichmann, specialista SD na židovskou migraci.

Eichmann byl von Mildensteinovou protekční osobou v pod-

poř e radikálního sionismu, a studoval hebrejštinu a četl Herzla.Konverzace mezi Eichmannem a Polkesem byla zaznamená ve


73

Seriál důstojníka SS von

Mildensteina chválil radikální sio-nismus v nástroji nacistické pro-

pagandy, Der Angriff: “Nacista

jde do Palestiny!”



zprávě př edložené Eichmannovu nadř ízenému, Franz-AlbertuSixovi, a nalezena ve složkách SS získaných na konci 2.světové

války. Složky odhalily, že Polkes tvrdil, že radikální sionisté mohoupro nacisty nalézt nové zdroje ropy; na oplátku požadovali, že ži-dovská emigrace z Německa do Palestiny značně vzroste. Sixovi selíbilo, co Polkes ř íkal a rozhodl, že spolupráce s určitými sionistybude v nacistickém zájmu:

Tlak může být kladen na ř íšskou reprezentaci Židů v Německu takovým

způsobem, že Židé emigrující z Německa jdou výhradně do Palestiny anejdou do jiných zemí. Takové prostř edky leží cele v německém zájmu a

jsou [sic] již př ipraveny skrze prostř edky gestapa. Polkesovým plánům navytvoř ení židovské většiny v Palestině bude pomáháno zároveň těmito

prostř edky.(52)

Kontakty, které Polkes udělal v Berlíně byly následovány téhožroku. 2.ř íjna 1937, parník Romania dorazil do Haify se dvěma ně-meckými “žurnalisty” na palubě. Ve skutečnosti se jednalo o dvastarší členy SS, Herberta Hagena a Adolfa Eichmanna. Setkali se zdese svým agentem, Reichertem, a potom s Feivelem Polkesem, který je vzal navštívit kibuc, jednu z komunálních farem založených ži-dovskými emigranty během osídlování Palestiny. Na Eichmanna za-působilo, co viděl a o léta pozdě ji, potom, co utekl do Argentiny,diktoval své paměti na pásek:

Viděl jsem dost, aby na mne zapůsobil způsob, jakým židovští kolonisté

budovali svou zemi. Obdivoval jsem jejich zoufalou vůli žít tím víc, že

jsem byl sám idealistou. V letech, které následovaly, jsem často ř íkal

Židům, se kterými jsem měl co do činění, že kdybych byl Židem, byl bych

fanatickým sionistou. Nedovedu si př edstavit být něčím jiným. Opravdubych byl tím nejvášnivě jším sionistou, jakého si lze př edstavit.(53)

Pro svou stranu, Polkes učinil některé zajímavé poznámkyběhem svého setkání s SS: “V židovských šovinistických kruzích bylilidé velmi potěšeni radikální německou politikou…protože v blízkébudoucnosti, mohli Židé počítat s početní př evahou nad Araby vPalestině.”

Taktéž během jeho návšt

ěvy v únoru nabídl služby Haganah kešpehování pro nacisty.

Blízké vztahy mezi SS a radikálními sionisty bezpochyby fun-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

74



govaly na nejvyšší úrovni, až k samotnému Führerovi. Počátkem

roku 1938 Otto von Henting, po mnoho let prostř edník mezi nacisty

a radikálními sionisty, zavolal s ně jakými dobrými zprávami: Führerrozhodl, že všechny př ekážky židovské emigraci do Palestiny

budou nyní odstraněny.

V podporování určitých sionistů zašli nacisté tak daleko, že po-

skytovali zbraně bojovníkům s Palestinci. V knize Tř etí ř íše a pales-

tinská otázka Nicosia zdůrazňuje, že SS dodávali zbraně Haganah,

vojenské větvi WZO v Palestině, aby byly použity proti Arabům.(54)

Radikální sionisté brání

Židům odcházet

V Sionismus ve věku diktátorů Lenni Brenner poznamenává, že

protože sionistické hnutí nechtělo nával německých Židů v

Palestině, dalo by se př edpokládat, že sionisté budou usilovat o na-

lezení dalších př ístavů pro své bratry. Leč to se nestalo.(55)

Ve skutečnosti radikální sionisté neud

ělali nic, aby zachrániliněmecké Židy př ed krutostí nacistů. Dokonce když šeptanda a

zprávy o holokaustu dosáhly vrcholu, radikální sionisté nezměnili

svů j postoj. Doopravdy to bylo již zobrazeno v mnoha filmech k to-

muto tématu.

V úvodu ke knize Davida S. Wymana Opuštění Židů, slavný ži-

dovský spisovatel Elie Wiesel je jedním z “rozzuř ených” způsobem,

jak určití sionističtí vůdci selhali v záchraně židovských lidí:

Židé byli opuštěni… Smutně a nechutně jak to asi zní, jak hlavní židovské

organizace tak nejmocně jší židovské postavy nemohly nebo nechtěly vy-

tvoř it sjednocenou záchrannou komisi.

Pozdě ji ve své knize Wyman potvrzuje Wieselovy pohledy, pro-

hlašujíce, že nikdo z amerických židovských komunit neučinil na-

rážku na operace k záchraně Židů z Evropy. Nikdo, zejména židov-

ské organizace, se nesnažil je zachránit. Na mítingu poř ádaném v

Pittsburgu v lednu 1943, B’nai B’rith chtěl, aby veškerá propagandavedená za záchranu Židů byla př eměněna na propagandu podporu-

jící založení Židovského státu v Palestině.


75



V roce 1938, David Ben Gurion, druhý muž ve WZO poWeizmannovi a pozdě jší izraelský první př edseda vlády, vyjevil totomyšlení radikálních sionistů v proslovu na setkání vůdců labouris-tických sionistů v Anglii:

Kdybych věděl, že bude možné zachránit všechny děti v Německu jejich

př ivezením do Anglie, a jen polovinu z nich př evezením je do Eretz Jisrael,

tak bych volil druhou možnost.(56)

Nejvíce usvědčujícím aspektem sionistické politiky není selhání

zachránit Židy. Opravdovým skandálem je, že také blokovali pokusy

německých Židů emigrovat do jiné země než do Palestiny.

Roku 1943 význačný radikální sionista odporoval záchraně ně-

meckých Židů: Rabín Stephen Wise. Jako mluvčí vůdce sionistů v

Americe, Wise pronesl ř eč oponující rozhodnutí, které volalo po

vládní agentuř e pro záchranu evropských Židů. Rabín Wise také

bránil americké imigrační kvóty v roce 1938, v dopise, co napsal jako vůdce Amerického židovského kongresu (AJC). Wise stanovil,

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

76

WZO f f ormovala vojenskou or-

ganizaci jménem Haganah, aby

bojovala s Araby v Palestině. Na

fotografii z roku 1938 jsou tři dů-

ležití vůdci zvlášť vybraných jed-

notek Haganah: Moše Dajan, Jitzhak Sadeh a Jigal Allon. Po za-

ložení izraelského státu Haganah

vytvořila jádro izraelské armády.

V následujících letech se Dajan a

Allon stali ministry pro zahraniční

vztahy. Ale zůstává zde pravda ne-

známá o Haganah: některé ze

zbraní, které jednotka použila prit

Arabům byly poskytnuty nacisty!



že je proti změně zákona, která by umožnila Židům uprchnout do

Ameriky.

Právě tak jako v USA, radikální sionisté také uzavř eli německýmŽidům brány do Anglie. Členové britského parlamentu vydali výzvu

vlastní vládě, aby poskytla Židům v nouzi právo azylu v britských

teritoriích. Tento návrh učiněný 277 nežidy s cílem zachránit Židy,

rozzuř il některé sionistické vůdce: 27.ledna 1943 v debatě mezi asi

stovkou kř esťanských členů parlamentu o tom, co by se dalo udělat

pro záchranu Židů, mluvčí radikálních sionistů prohlásil, že tomuto

návrhu odporují, protože neobsahuje nezbytné př ípravy pro kolo-nizaci Palestiny.(57)

Není obtížné pochopit, proč radikální sionisté bránili Židům

uprchnout př ed nacisty. Kdyby byly dveř e do Anglie nebo Ameriky

otevř eny, mnoho šikovných židovských techniků a kvalifikovaných

odborníků, které sionisté potř ebovali v Palestině, by namísto toho

zamí ř ilo do těchto zemí. K zajištění, že vybraní Židé budou emigro-

vat do Palestiny, odsoudili jiné nekvalifikované německé Židy k na-

cistickému útlaku.


77

Zatímco radikální sionisté udržovali

spolupráci, kterou vedli s SS, mnoho

nevinných Židů bylo vystaveno na-

cistickému barbarství.



Bez pochyby zradili vlastní lidi. Po celou dobu válku slovenský

rabín Dov Michael Weissmandel pracoval na záchraně Židů př ed na-

cisty, ale zjistil, že jeho snahám př ekáží sionisté. Pozdě ji, když ra-dikální sionisté začali ší ř it šeptandu o židovském holokaustu,

Weissmandel se rozzuř il. V červnu 1944 v dopise vůdcům radikál-

ních sionistů rabín vyjádř il svů j hnus:

Proč jste dosud nic neudělali? Kdo je vinen touto hroznou nedbalostí?

Nejste vinní naši židovští bratř i…? … Brutální jste a vrazi, také jste, kvůli

chladnokrevnosti ticha, ve kterém pozorujete, protože sedíte se založe-

nýma rukama a neděláte nic, ač jste mohli zastavit nebo zpozdit vraždyŽidů až do této hodiny. Vy, naši bratř i, synové Izraele, zešíleli jste?

Neznáte to peklo kolem nás? Pro koho šetř íte své peníze? … Vrahy! (58)

Weissmandelova intuice byla akutní. Jak jsme již viděli, radi-

kální sionisté “šetř ili své peníze pro vrahy” poskytováním enormní

finanční podpory nacistům. Radikální sionisté se domnívali, že je

nezbytné spolupracovat s nepř áteli Židů, podporovat tlak, který an-

tisemité vynakládali na Židy, za účelem založení Židovského státu.Odhodlaně financovali nacistické pronásledování jejich židovských

druhů.

Mussolini, italský fašismus

a radikální sionismus

Radikální sionismus nevytvář el aliance jen s antisemity v

Německu. Jelikož aspirovali k pobídnutí Žid

ů odkudkoli, aby emi-grovali do Palestiny, někteř í sionisté vytvář eli tajné aliance s fašis-

tickou mocí v množství jiných zemí v letech tř icátých a čtyř icátých.

Nejvíce za zmínku stojí aliance s Mussolinim, Hitlerovým nejdůleži-

tě jším spojencem.

Potom, co se dostal k moci počátkem dvacátých let, Mussolini

začal vynucovat totalitní systém, který nazval fašismem. Intenzivně

se zajímal o stř edozemí a následně o Stř ední východ. Napadl Etiopii,

aby obnovil svrchovanost Itálie v této oblasti, kterou kdysi ovládalav dobách staré ř ímské ř íše. Následkem toho pro ně j bylo nemožné

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

78





Mussolinim, a často zavádě jící. Avšak není pochyb o tom, že

Mussolini a Weizmann spolu dobř e vycházeli. 17.zář í 1926 bylWeizmann pozván do Říma, aby mluvil s “Il Ducem.” Mussolini na-

bídl pomoc radikálním sionistům, aby vybudovali svou ekonomiku v

Palestině a italský tisk začal uveř ejňovat př ívětivé články o radikál-

ním sionismu. O měsíc pozdě ji Nahum Sokolow, muž číslo dva ve

WZO, navštívil italského diktátora, a znovu Mussolini kladl důraz na

podporu radikálního sionismu.

Mussoliniho vztahy s některými sionisty, kte

ř í odešli z WZO byli ještě obsáhlejší a také efektivně jší. Brenner se zabývá těmito fasci-

nujícími vazbami v Sionismus ve věku diktátorů a v Železná stěna:

Sionistický revizionismus od Jabotinského po Šamira. Podle

Brennera, potom, co tito sionisté odešli z WZO, začali se rozhlížet

po novém spojenci. Itálie byla nejvhodně jším kandidátem.

Jabotinsky snil o novém poř ádku ve stř edozemí s Itálií jako spojen-

cem. Chtěl Židovskou ř íši. Jak vysvětlil v rozhovoru z roku 1935:

“Chceme Židovskou ř íši. Tak jako je ta Italská nebo Francouzská vestř edozemí chceme Židovskou ř íši.” Tato Židovská “ř íše” měla zahr-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

80

Rabín Dov Michael Weissmandel se ob-

racel na radikální sionisty takto; “

Nejste vinní naši židovští bratři…? …

Brutální jste a vrazi, také jste, kvůli

chladnokrevnosti ticha, ve kterém pozo-

rujete, protože sedíte se založenýma ru-

kama a neděláte nic, ač jste mohli zasta-

vit nebo zpozdit vraždy Židů až do této

hodiny. Vy, naši bratři, synové Izraele,

zešíleli jste? Neznáte to peklo kolem

nás? Pro koho šetříte své peníze? …

Vrahy!



novat Jordánsko stejně jakoPalestinu, části Egypta a Iráku.

Jabotinsky se považoval za židovskou verzi Mazziniho nebo

Garibaldiho!

Mussolini měl mnoho sympatií pro sionisty vedené

Jabotinským a popisoval je jako “fašisty Sionu.” V listopadu 1934Mussolini dovolil Betaru, mladému kř ídlu revisionistů, založit es-


81

Mussolini byl Hitlerův největší spojenec. Zachovávali stejnou ideologii, vstoupili do aliance

známé jako “Ocelový pakt” a navzájem se podporovali v průběhu 2.světové války. Majíce tolik

společného, oba fašisté přijali podobnou politiku podpory vůči radikálním sionistům, do takové

míry, že bojovníci sionistické organizace Betar byli trénováni pohromadě s fašistickými jednot-

kami Il Duceho proslulými jako Černé košile.



kadru na námoř ní akademii v Civitavecchia, kterou ř ídili Černé ko-

šile. Bojovníci Betaru cvičili pohromadě s Černými košilemi, potom

vyrazili do Palestiny, aby tam bojovali v ř adách Irgunu.

Jabotinský a jeho podporovatelé byli vzestupně př átelští k fa-

šismu. Abba Achimeir a Wolfgang von Weisl, vůdci hnutí navrhovali,

že Jabotinský by měl být nazýván jejich Duce. Jabotinský chtěl po-

ř ádat mezinárodní sionistický kongres pod jeho vedením v Trieste,

ve fašistické Itálii. Ale kongres byl zrušen z obavy př ed reakcí

Západu.

Mělo by být poznamenáno, že sionisté vedení Jabotinskýmchválili také Hitlera a nacisty. Během svého proslovu Abba Achimeir

vyjádř il své názory:

“Ano, my revizionisté velmi obdivujeme Hitlera. Hitler zachránil Německo.

Jinak by bylo zmař eno během čtyř let.”(59)

Sympatie těchto lidí k nacismu byly viditelné už ze způsobu,

jakým se oblékali. Členové Betaru nosili stejné hnědé uniformy jako

Hitlerova SA.Mezitím vazby radikálních sionistů vedené konkurenčně s

Hitlerem a Mussolinim vedly ke tř etí alianci: s Franciscem Francem.

V roce 1939, po porážce španělských republikánů po tř íleté občan-

ské válce s Hitlerovou a Mussoliniho podporou, Franco zavedl svou

vlastní verzi fašismu, zvanou falangismus. Pozdě ji si radikální sio-

nisté našli cestu na Francovu stranu. Je dobř e známo, že mnoho re-

publikánských Židů bojovalo proti Francovi, ale tito Židé byli př e-vážně asimilacionisté. Jak Lenni Brenner zdůrazňuje, radikální sio-

nisté nikdy nepodporovali tyto Židy, kteř í bojovali proti Francovi;

naopak, silně jim odporovali.

Např í č celou Evropou, od Španělska po Rakousko, od Polska do

Rumunska, mnoho fašistických hnutí si bralo Hitlera nebo

Mussoliniho za svoje vzory, a postupně rostla jejich moc. To zna-

menalo nové spojence pro rasistické, radikální sionisty.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

82



Aliance s rakouskými,

rumunskými a japonskými antisemity

Židé tvoř ili pouhá 2.8 procenta z celkové rakouské populace,

jenže po 1.světové válce se zde vyvinul silný antisemitismus a

rychle rostl, hlavně pod Hitlerovým vlivem. Engelbert Dollfuss,

vůdce kř esťanské sociální strany a rakouský př edseda vlády, a Kurt

von Schuschnigg, který nastoupil na Dollfussovo místo po jeho

smrti v roce 1934, podepsali protižidovské zákony podobné těm

nacistickým. Asimilacionističtí Židé shledali novou rakouskou poli-

tiku zarmucující; ale jak lze uhodnout, rasističtí sionisté byli zin-

tenzivňujícím se antisemitismem potěšeni. Po smrti antisemitského

př edsedy vlády Dollfusse, vůdce WZO Nahum Sokolow pronesl,

“On byl jedním z těch, kteř í založili, s mou pomocí, organizaci

Nežidovských př átel sionismu v rakouském hlavním městě.”(60)

Dollfuss, jako př ítel sionistů, ustavil drsnou antisemitskou po-

litiku, která pokračovala po celá tř icátá léta. Židé byli diskrimino-váni v občanských službách a v povoláních. Roku 1935 vláda ohlá-


83

Engelbert Dollfuss, antisemitský diktátor z Rakouska a “jeden z Nežidovských přátel sionismu,” slovy

Nahuma Sokolowa, vůdce WZO.



sila plány na založení oddělených škol pro Židy. Asimilovaní Židé

př irozeně odporovali novým ghetto školám, ale Robert Stricker, je-

diný židovský zástupce v rakouském parlamentu a vůdce hnutí ra-dikálního sionismu, sdělil vládě, že množství sionistů vítá tyto pro-

stř edky.

Asimilacionisté se pokoušeli upozornit národy Západu na ne-

bezpečí antisemitských trendů v Rakousku. V okamžité reakci, Der

Stimme, nástroj Rakouské sionistické federace, odsoudil rozšiř o-

vání historek o zvěrstvech v Rakousku do zahraničí, a kryl antise-

mitskou vládu. Brenner píše, že během té doby v níž rakouská vládadiskriminovala Židy, byla schopná obdržet financování od někte-

rých sionistů.

Obdobné události se odehrály v Rumunsku, kde Židé tvoř ili 5.4

procent z obyvatelstva. Země měla př etrvávající tradici antisemi-

tismu a toto nepř átelství vůči Židům znatelně vzrostlo př ed 2.svě-

tovou válkou. Antisemitští extrémisté byli aktivní od dvacátých let,

a když se Hitler chopil moci v Německu roku 1933, stali se divokými

a agresivními.

Průkopníkem rumuského antisemitismu byla fašistická strana

nazvaná Legie archanděla Michaela, vedená Corneliuem

Codreanuem. Strana měla milici zvanou Železná garda, která spá-

chala různé pouliční útoky na Židy v letech 1929 a 1932. Hitlerův

vzestup velmi posílil postavení Legie.

V tomto důležitém okamžiku bylo povinností židovských vůdců

začít vážnou kampaň proti antisemitismu a vytvoř it politickou ali-anci s protifašistickými silami. Někteř í vůdci neadoptovali takový

záměr, jelikož většina židovských vůdců patř ila k radikálním sionis-

tům. Někteř í vůdci WZO si mysleli, že bude výhodou, když se anti-

semitismus dostane k moci a plánovali rozší ř ení strategie Ha’avara

do Rumunska.

“Židanii in Palastina!” (Židé do Palestiny!) bylo již dlouho anti-

semitským válečným pokř ikem. Z jejich strany, někteř í vůdci WZO

mluvili otevř eně o pomáhání Rumusku zbavit se tlaku způsobeného

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

84



př ítomností př íliš mnoha Židů.(61) V lednu 1941 Železná garda

provedla krvavý útok v Bukurešti, vraždíce odhadem 2 000 Židů a

podř ezávajíce ně jakých 200. Znovu se nekonala žádná reakce radi-kálních sionistů.

Aliance radikálního sionismu a antisemitismu dosáhla až na

Dálný východ, kde bylo hlavní fašistickou velmocí Japonsko. Po

1.světové válce Japonsko zintenzivnilo svou expanzní politiku a po-

zdě ji se př idalo k Hitlerovu a Mussoliniho paktu. Vztahy mezi ja-

ponským režimem a nacisty byly tak dobré, že Hitler dokonce od-

měnil tuto rasu z Dálného východu titulem “Čestní árijci.”Proč radikální sionisté usilovali o kolaboraci s Japonskem je vy-

světleno japonským obsazením Mančurie v roce 1931, ta měla totiž

početnou židovskou komunitu. Někteř í sionisté si mysleli, že kola-

borací s Japonskem, jako to dělali s Hitlerem, budou schopni dotla-

čit tyto Židy k emigraci. Tak loutkový stát Mančukuo, založený

Japonci, měl být transformován ve spojence radikálních sionistů na

Dálném východě.

Brenner poznamenává, že japonská administrativa, zejména

armáda, měla vlastní osobitou verzi

antisemitismu.(62) Japonští generá-

lové věř ili v celosvětovou židovskou

konspiraci. Protože na místní Židy

pohlíželi jako na její agenty, chtěli

Mančurii zbavit Židů co nejdř íve.

Nakonec dospěli ke stejnémuř ešení jako Hitler: podporovat radi-

kální sionismus.

V prosinci 1937 židovské komu-

nity Dálného východu poř ádaly kon-

ferenci v Harbinu, v Mančurii, orga-

nizovanou Abrahamem Kaufmanem,

vůdcem sionistů z Harbinu. Pódium

bylo vyzdobeno vlajkami Japonska,


85

Loutkový stát Mančukuo, založený

Japonskem v Mančurii, byl jednou ze zají-

mavých aliancí s radikálními sionisty.Nahoře: ceremonie ve státu Mančukuo.



Mančukua a sionismu. Vůdci sionistického Betaru se zúčastnili kon-

ference jako čestné stráže. K setkání promluvil generál Higuči z ja-

ponské zpravodajské služby; generál Vraševsky z antisemitskýchBílých gard; a zástupci loutkového státu Mančukuo. Konference vy-

dala rozhodnutí, které bylo zasláno každé větší židovské organizaci

na světě, slibující spolupráci s Japonskem a Mančukuem v budování

nového poř ádku v Asii. Na oplátku Japonci uznali a podpoř ili radi-

kální sionismus jako židovské národnostní hnutí. Krátce poté se ve

skutečnosti vztahy mezi Betarem a Mančukuem enormně zlepšily.

Členové Betaru byli př ítomni na každičkém pozvání a oslavách po-ř ádaných antisemitským režimem.(63)

Tato zajímavá kolaborace s Japonci př inesla málo významného

zisku. Pouze malý počet Židů byl př evezen z Mančurie do Palestiny.

Polský antisemitismus a radikální sionisté

Počátkem dvacátých let byl radikální sionismus mocný a popu-

lární v Polsku, které mělo největší židovskou komunitu v Evropě -2.8 milionů neboli 10 procent z celkové populace Polska. Polsko

bylo domovem intenzivního, vášnivého antisemitismu. Silný radi-

kální sionismus a silný antisemitismus: oba, jak se již stávalo pravi-

dlem, byli stvoř eni pro vzájemnou spolupráci.

Lenni Brenner zblízka studoval vztahy mezi polským antisemi-

tismem a některými radikálními sionisty. Podle něho byla první do-

hodou Ugoda (kompromis), sjednaná v roce 1925 vůdci radikálních

sionistů Leonem Reichem a Osiasem Thonem. Jejich partner v jed-nání, Wladyslaw Grabski, polský př edseda vlády a rozhodný antise-

mita, usiloval o americkou pů jčku Polsku a myslel si, že tato dohoda

s některými radikálními sionisty mu pomůže. Touto smlouvou sio-

nisté získali důležité výsady. Brenner píše, že kvůli jejich dohodě s

antisemitským př edsedou vlády, někteř í Židé považovali Reicha a

Thona za zrádce komunity.(64)

Tato dohoda však nevydržela dlouho. Následkem př evratu vkvětnu 1926 se Joseph Pilsudski stal diktátorem. Jako jeho př ed-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

86



chůdce byl i Pilsudski antisemita

s blízkými kontakty na jisté radi-

kální sionisty. 26.ledna 1934Pilsudski podepsal s Hitlerem

desetiletý pakt o neútočení.

Zůstal loajální k radikálním

sionistům až do své náhlé smrti

12.května 1935. Osias Thon a

Apolinary Hartglas, dvě vedoucí

postavy sionistického hnutí, na-vrhli, že na památku

Pilsudského bude v Palestině vy-

pěstován les. Palestinští sio-

nisté, kteř í podporovali

Jabotinského oznámili, že se

chystají vybudovat hostel pro

imigranty, jenž bude pojmeno-

ván na počest Pilsudského.(65)

Po smrti Pilsudského anti-

semitismus v Polsku vzrostl. Antisemitské pocity existovaly v ar-

mádě, konkrétně mezi plukovníky. Jádro antisemitismu bylo sesku-

peno v rasistické straně s názvem Naras (Národní radikálové), jenž

obdivovali nacisty. Koncem tř icátých let začal Naras organizovat

pogromy na Židy. Bund, vůdce strany levicových asimilovaných

Židů, zorganizoval jednotky pro odpor Narasu. Jenže radikální sio-nisté nikdy neodporovali Narasu, jehož aktivity jim prospívaly.

Slogan bojovníků Narasu byl, “Moszku idz do Palestyny!” (Kikové do

Palestiny!). Jedním z hlavních důvodů, proč se Židé v Polsku odta-

hovali od radikálního sionismu, vypravuje Brenner, bylo, že Naras si

oblíbil radikální sionisty. Jak poznamenává, antisemitští plukovníci

taktéž byli nadšenými filosionisty.(66)

Určití radikální sionisté byli tak proantisemitští, jako antisemité

byli proradikálně-sionističtí! Vedoucí radikální sionista Jitzhak


87

Po celou dobu diktátorského režimu Jozefa

Pilsudského v Polsku rasističtí sionisté udržovali

blízké vztahy s Pilsudským, jenž proslul svým

antisemitismem.



Gruenbaum jednou prohlásil, že Židé byli tak “nadměrnou zátěží”, a

že “Polsko má o milion víc Židů než může pojmout.” Abba Achimeir,

jeden z vůdců hnutí radikálního sionismu v Palestině, vyjádř il vesvém deníku tento pocit:

“Př ál bych si, aby byl milión polských Židů pozabíjen. Potom by si možná

uvědomili, že žijí v ghettu.”(67)

Sternův gang navrhuje

vojenskou alianci s nacisty

Aliance s nacistickým revizionismem, založeným na rasistické

ideologii, jak odporoval levicové inklinaci WZO, vystupňoval své

ozbrojené útoky v Palestině ve druhé polovině tř icátých let. Jejich

útoky byly zaměř eny jak na Araby tak na moc britského mandátu,

který př ísně omezoval židovské př istěhovalectví a byly organizo-

vány Irgunem, guerrillou radikálních sionistů. Po vypuknutí 2.svě-

tové války se Irgun rozdělil do dvou frakcí. Kř ídlo Jabotinského roz-hodlo vyzvat k vojenským operacím proti Britům po dobu trvání

války. Druhá frakce, menší a radikálně jší, obhajovala pokračování

boje dokud Londýn nepovolí založení svrchovaného Židovského

státu. Tato skupina vedená Avrahamem Sternem, se rozešla s

Irgunem v zář í 1940 a ustavila se oddělenou organizací.

Nejradikáně jší skupina sionistů se pozdě ji pojmenovala LEHI

(Lohamei Herut Jisrael – Bojovníci za svobodu Izraele). Také známá jako Sternův gang měla velice ambiciózní cíle. Jak stanoveno v

Osmnácti principech Avrahama Sterna, hlavní cíle skupiny zahrno-

valy Židovský stát s hranicemi definovanými Knihou Genesis (od

Nilu v Egyptě po Velkou ř eku, ř eku Eufrat); vyhnání Arabů; a ko-

nečně obnovení chrámu v Jeruzalémě.

Sternův gang se rozhodl bojovat s Brity a tak okamžitě hledal

způsoby jak spolupracovat s nepř áteli Anglie. V zář í 1940, pouze

několik týdnů po oddělení od Irgunu, vůdci skupiny kontaktovaliitalského agenta v Jeruzalémě. Tam navrhli dohodu, podle níž bude

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

88





2. Spolupráce mezi novým Německem a obnoveným volkis-

hnational Hebrium by byla možná;

3. Založení historického Židovského státu na národnostní a to-

talitní bázi a svázaného mírovou smlouvou s německou ř íší, by byla

v zájmu udržování a posilování německého postavení na Blízkém

východě.Postupující od těchto úvah, NMO v Palestině, pod podmínkou

výše uvedených národních aspirací izraelského osvobozeneckého

hnutí uznanými ze strany německé ř íše, nabízí aktivně se zúčastnit

války na straně Německa.(68)

V prosinci 1941, Stern vyslal Nathana Jalin-Mora, aby se poku-

sil kontaktovat nacisty v Turecku, avšak setkání se nemohlo ode-

hrát, poněvadž byl cestou zatčen. Podle Brennera v archívech nee-

xistuje náznak, jak nacisté na tuto nabídku reagovali.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

90

Jitzhak Šamir, jeden z vůdců Sternovy organizace,

která nabídla spojenectví nacistům. Napravo: identifi-

kační karta Šamira, užívaná během čtyřicátých let,

kdy byl hledán pro teroristické činy.



Nejpravděpodobně ji považovali Sterna za drobného a nevlivného a

moc o této nabídce nepř emýšleli. Co je však zásadní, že organizace

radikálních sionistů navrhla vojenskou alianci nacistům v roce

1941, což je rok, kdy byla zahájena židovská genocida.

Nesporně důležité je Sternovo kř ivé tvrzení, že vytoužený Nový

poř ádek Židů a nacistů sdílí značně podobné zájmy. Yalin-Mor po-

zdě ji shrnul odůvodnění za př áním jeho organizace spolupracovat s

nacisty uprostř ed války. Př iznal, že Sternův cíl př imět Židy, aby emi-

grovali do Palestiny byl dost shodný s německými plány na odstra-

nění Židů z Evropy.(69)V době, kdy byl př edstaven Ankarský dokument, vedoucím čle-

nem Sternova gangu byl Jitzhak Šamir, který se stal nejprve izrael-

ským ministrem zahraničí, potom př edsedou vlády v letech 1977-

1992. Šamir, jako jeho instruktor Menahem Begin, byl za mnoha

násilnými akcemi proti civilistům ve čtyř icátých letech, kdy se stal

notoricky známým svými krvavými útoky na britské a arabské cíle.

Šamirova úloha ve Sternově záměru spojit se s nacisty byla ne-sporně důležitá. Jenže během mnoha let od objevení Ankarského

dokumentu Šamir o něm zodpověděl jen málo otázek. Téměř vše,

co je o navrhované alianci známo však naznačuje, že byl jejím hlav-

ním tvůrcem.

V roce 1989 byla minulost Jitzhak Šamira poprvé odhalena jeho

izraelským druhům, když byl př íběh Ankarského dokumentu uve-

ř ejn

ěn v hlavních izraelských novinách, Jerusalem Post. P

ř íběh zp

ů-sobil obrovský šok, a poprvé se tato prekérní jednání stala př edmě-

tem debaty v Izraeli. 11.bř ezna 1989 byla zpráva z Jerusalem Post

odražena v tureckém tisku v deníku Zaman, ve zprávě s titulkem

“První krok k pravdě v Izraeli: Spolupráce mezi Šamirem a nacisty

odhalena.” Tato zpráva v deníku Zaman uváděla, že jakákoli zmínka

o sionisticko-nacistické kolaboraci – jinými slovy o kolaboraci mezi

určitými sionistickými vůdci a nacistickýmipolitiky – byla zakázána

státem Izrael a nebylo dovoleno o ní psát až do roku 1989.


91



Od té doby bylo publikováno mnoho knih, které se zabývají

Ankarským dokumentem. Jenže většina autorů, zejména ti židovští,

zacházejí se Stern-nacistickými vztahy jako s nejasnou historickou

událostí. Např íklad Jehošafat Harkabi, izraelský plukovník na penzi,

to vykládá jako záhadnou epizodu v židovské historii ve své knize

Izraelská osudná hodina. Jenže ta epizoda není vůbec záhadná.

Jediná věc, jež umožňuje takovou interpretaci je, že většině lidí je

známa pouze Sternova role v nacisticko-sionistické kolaboraci, je-

likož jedině Sternův dokument byl zveř ejněn. Vztahy mezi nacisty a

WZO zůstávají velkou neznámou.Poslední epizoda, ke vzetí v úvahu ve věci je poskytnutá

Eichmannem v Jeruzalémě, od Hannah Arendt, jež byla prominen-

tem v amerických židovských kruzích jako politický vědec a jež

byla, jako Lenni Brenner, antisionistou. Zaměř ením se na Adolfa

Eichmanna, Arendt odhaluje určité dř íve skryté aspekty kolaborace

mezi nacisty a radikálními sionisty.

Příběh Adolfa Eichmanna

Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla je jednou z nej-

významě jších knih o vztazích mezi radikálními sionisty a nacisty.

Kniha paní Arendt vypravuje o soudu bývalého důstojníka nacis-

tické SS Adolfa Eichmanna (nebo podobné postavy), který byl une-

sen z Argentiny v roce 1960 agenty Mossadu, př ivezen do Izraele a

postaven př ed soud. Eichmann je důležitý, protože on byl mužemurčeným k vyř ešení židovské otázky pod velením Reinharda

Heydricha.

Eichmann měl zvláštní př íběh a paní Arendt př ináší na světlo

některá zajímavá fakta. Př edevším poutá pozornost na

Norimberské zákony, vydané roku 1935, které usilovaly o izolování

Židů od německé společnosti.

Arendt poukazuje na to, že tyto zákony byly sympatické proněkteré Židy snažící se udržet homogenitu Domu Izraele, a že

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

92



stejná pravidla, tř ebaže nepsaná, se stále aplikují v Izraeli.Př ipomíná nám, že v Izraeli je Židům zakázáno brát si nežidy.(70)

Ve vyprávění o Eichmannově původu Arendt poskytuje mimo-

ř ádná fakta o př edmětu svého zájmu. Ve svém mládí nebyl

Eichmann antisemitou a dokonce měl blízké vztahy s Židy (jeden

př íklad je pan Weiss, generální ř editel Vacuum Oil Company z

Vídně). Podle Arendt, se Eichmann zajímal o Svobodné zednář ství a

na čas byl př ipojen k lóži Schlaraffia. Jeho hlavní úloha začíná rokem 1934, kdy vstoupil do

Sicherheitsdienst (SD), speciální a tajné paže SS. SD, založená ese-

sákem Heinrichem Himmlerem, operovala jako zpravodajská

služba ř ízená Heydrichem.

Krátce po svém vstoupení se Eichmann dostal do oddělení ži-

dovských záležitostí SD, a stal se expertem na “židovskou otázku”.

Během tohoto období navázal své první styky s ur

čitými sionistic-kými vůdci v Německu.(71) Arendt nám sděluje, že v té době


93

Potom, co byl jmenován specialistou SD

(Sicherheitsdienst - Bezpečnostní služba SS) na

židovskou emigraci, nacistický důstojník Adolf

Eichmann se začal zvláště zajímat o radikální sio-

nismus. Četl knihy různých sionistických spisova-

telů, zejména Herzla, a dokonce se učil hebrejsky.

Velmi se mu líbila sionistická filosofie a mise, a

stal se vůdčím architektem aliance, kterou s nimi

nacisté ustanovili.



Eichmann četl Der Judenstaat (Židovský stát) a velmi to na ně j zapů-

sobilo:

… Von Mildenstein … ho požádal, aby si př ečetl Der Judenstaat Theodora

Herzla, slavného klasika sionismu, který Eichmanna promptně a navždy

obrátil na sionismus … Od té doby, jak znovu a znovu opakoval, stěží

myslel na něco jiného, než “politické ř ešení” … a jak “dostat ně jakou pe-

vnou půdu pod nohy Židů” … Za účelem pomoci této společnosti začal

ší ř it toto evangelium mezi svými soudruhy z SS, dávajíce lekce a píšíce

pamflety … Potom získal povrchní znalost hebrejštiny… Dokonce četl

Historii sionismu od Adolfa Böhma … a to bylo asi znatelné dosažení promuže, který, dle vlastního soudu, byl vždycky neochotný číst cokoli

kromě novin.(72)

Eichmann byl tak př itahován k sionismu kvůli paralelám, které

vnímal mezi záměry sionistů a nacistů. Tak jako nacisté i někteř í si-

onisté chtěli odstranit Židy z Říše.

Pro nacisty, to znamenalo judenrein (očištění od Židů), pro sio-

nisty by to vedlo k Židovskému státu. To co Eichmann nazval “idea-lismem,” a co sdílel s některými sionisty, byl ve skutečnosti rasis-

mus. Rasisté z obou stran nechtěli, aby Židé a Němci nežili pohro-

madě. V tom se př inejmenším shodovali; a to bylo zdůvodněním

pro velkou pomoc nacistů poskytovanou židovským př istěhoval-

cům v Palestině.

S takovými blízkými vztahy založenými s radikálními sionisty,

Eichmann také organizoval akce, které měly ztížit život německýmŽidům. SD (Sicherheitsdienst),

Bezpečnostní služba SS k níž byla př ipojená, podněcovala a or-

ganizovala taková povstání jako Kristallnacht (Kř išťálová noc), v níž

se rozbíjely a plenily židovské obchody. Cílem bylo “zachránit” Židy

př ed asimilací a př imět je emigrovat.

Uprostř ed všech těchto informací si musíme př ipomenout vý-

znamný fakt: je židovským právem radovat se z vlastní domoviny, a

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

94



tak je dokonale př irozené, aby emigrovali do Palestiny, vlasti jejich

př edků. Sionismus je legitimní ideologie dokud porporuje toto ži-

dovské právo v rámci ospravedlnitelnosti. Avšak někteř í radikální

sionisté považují tyto země za patř ící pouze jim, a chtěli by okupo-

vat i jiná teritoria v regionu. Směř ovat ke světové nadvládě a násle-

dovat politiku s tímto cílem na mysli je narušením historických

faktů a současných podmínek. Palestinská zem je posvátná pro

muslimy a kř esťany, stejně jako pro židy. Stoupenci všech tř í nábo-

ženství musí být schopni žít zde v míru, vykonávat své nábožensképovinnosti, jak si př ejí a radovat se z bezpečnosti po které touží.

Mentalita, v níž jedna komunita naprosto př ehlíží druhou, ignoruje

její základní práva a nedovoluje jim vůbec žádné právo na život, je

nepř ijatelná.


95





Roku 1933 padla temnota na Německo. Nacistická strana se

dostala k moci v národě, který byl po léta jevištěm pouličních rva-

ček, manifestací naplněných nenávistí, rasistických útoků a hlasi-

tých výzev k válce. Hitler, nacistický vůdce, získal nejvyšší hlas ve

volbách a byl prohlášen kancléř em. Brzy se stal nesporným němec-

kým diktátorem.

13 obtížných let mezi 1933 a 1945 př ineslo stále narůstající

divokost. Nacisté začali zabíjet své politické oponenty, potom po-

vraždili všechny nevinné handikapované a duševně choré, které po-

važovali za “škodlivé” podle své zvrácené teorie eugeniky.

Začali utiskovat a mučit Židy a jiné menšiny v Německu žijící a

potom, v roce 1939, to změnili v masové zabíjení. Nacisté pozabí-

jeli 11 milionů lidí ve svých hrozných koncentračních táborech,

které se změnily ve stroje genocidy, kde technologie byla využívána

systematicky k sadistickému vraždění dětí, starých a nemocných.

Po celou 2.světovou válku, kterou nacisté zahájili kvůli své choré

ideologii, prováděli nesčetné masové zabíjení v zemích, které oku-

povali, zejména ve východních národech, jejichž členové údajně

náleželi k “nižším rasám.” Celkem 55 milionů zemř elo v průběhu

války a nejméně 30 milionů z nich bylo nevinnými civilisty zabitými

nacisty. Ve zkratce, mezi lety 1933 a 1945 byl svět místem dosudnespatř eného divošství.

97

KAPITOLA DVA

Židovský holokaust



Celé lidstvo má odpovědnost zajistit, že k takovým vraždám a

genocidám již nedojde a že takovým nemocným myšlenkám ne-

bude již nikdy dovoleno se ší ř it. Proto je zásadní, aby bylo nacis-

tické barbarství př ipomínáno všude po světě, př i každé vhodné př í-

ležitosti, aby nebyly nevinné oběti nebyly zapomenuty a, jistěže,

aby hloupost a prohnilost konceptů, které daly povstat takové divo-

kosti, byly zcela odhaleny – jak to učiníme v této kapitole.

Nacistická ideologie a její nepřátelé

Nacistická strana byla založena a rozrostla se ve dvacátých le-

tech; během této doby Hitler a další vyšší nacisté vystoupili do po-

př edí. Jenže ideologie strany měla rozhodně množství vlivných

př edchůdců.

Klam rasismu byl základním nacistickým učením. Celá ideolo-

gie spočívá na premise nadř azenosti germánské rasy, která byla

ohrožována nižšími rasami a za účelem eliminovat tuto hrozbu,

bylo potř eba aplikovat rasistickou formuli. Zdrojem této ideologie,

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

Zvrácené učení společenského darwinismu, které

považuje lidské rasy za různé druhy zví řat, má užití

síly zubů a nehtů mezi zví řaty za naprosto legitimní

mezi lidmi.



pro změnu, byl vynález z 19.století známý jako “společenský dar-

winismus” – nic jiného než Darwinova evoluční teorie aplikovaná na

společenské vědy.

V Původu druhů, publikovaném roku 1859, a Původu člověka,

publikovaném v 1871, Darwin naznačil, že živé věci se vyvinuly jako

výsledek “rasového boje,” a že př íroda učinila silné rasy nadř azené

ostatním. Darwin odmítal existenci jakéhokoli božského ř ádu a

harmonie v př írodě, místo toho prosazoval lež, že všechny živé věci

a rasy jsou v neustálém konfliktu. Taktéž prosazoval iracionální a

nelogickou myšlenku, že bílá rasa, nadř azeně jší ostatním, je brzyvyhladí z povrchu světa. Určité kruhy tupě podporovaly tuto myš-

lenku pro své vlastní ideologické důvody, navzdory nedostatku ja-

kéhokoli vědeckého důkazu.

V Evropě vedla Darwinova teorie k náhlému obrození rasismu v

určitých intelektuálních kruzích, které obecně oponovaly tomu, aby

lidé žili podle náboženských morálních hodnot. Britský myslitel

Herbert Spencer př ijal Darwinovu teorii – která byla vyjádř ena spíšestriktně biologickými pojmy – do společenských věd, dávajíce tak

vzniknout “společenskému darwinismu.”

Nejvášnivě jšími podporovateli této chybné myšlenky byli fran-

couzský spisovatel Arthur Gobineau, rozší ř eně považovaný za otce

moderního rasismu a britský spisovatel Houston Stewart

Chamberlain, který pozvedl Gobineauovy rasistické teorie dokonce

na ještě vyšší úroveň fanatismu. Navzdory tomu, že byl Britem,Chamberlain byl velikým obdivovatelem všech německých věcí.

Také zapř ísáhlý nepř ítel Židů, prosazoval klam, že bílá árijská rasa

indoevropského původu je nadř azená stř edovýchodním semitům

jako jsou Židé a Arabové. Nenáviděl lid Izraele a považoval je za

méněcenné vůči germánským pohanským př edkům.

Chamberlain zemř el roku 1927, ale u svého smrtelného lůžka

měl slavného návštěvníka: Adolfa Hitlera, jenž formuloval svou na-

cistickou ideologii pod vlivem mylných př edstav Chamberlaina a

obdobných ideologů společenského darwinismu. Název svojí knihy


99



Mein Kampf, v niž nastolil své rasistické názory, vzal z teze spole-

čenského darwinismu o “boji mezi rasami.”

V Hitlerově hř íšné logice se všechna světová historie vytvaro-

vala okolo germánské rasy:

1) Věř il v lež, že germánská rasa je fyzicky, duševně a kulturně

nadř azená ostatním, a držel se myšlenky, že semitské a slovanské

rasy jsou obzvlášť méněcenné. Z jeho hlediska germánská rasa po-

tř ebovala větší prostor pro život a to vyžadovalo eliminaci slovan-

ských a semitských lidí na východ od Německa – Židů, Poláků a

Rusů, mezi jinými.2) Hitler př isuzoval velkou důležitost “čistotě” germánské rasy.

Ve svém zvráceném myšlení měl za to, že v udržení takzvané čistoty

jsou zásadní fyzická opatř ení (zabránění Němcům ve sňatcích s ji-

nými rasami) stejně jako kulturní (všechny “negermánské” myš-

lenky a víry musí být zničeny).

3) Jeho koncept rasové čistoty zahrnoval takové nelidské prak-

tiky jako “zdokonalování” germánské rasy jako by to bylo zví ř ecí plemeno. Do té doby lidé trpěli dědičnými chorobami, a ty je nutno

ze společnosti vymýtit.

4) Zničení “negermánských” myšlenek znamenalo v důsledku

všech myšlenek a př esvědčení, které nesouhlasili s nacistickou ide-

ologií.

Podle nacistického př esvědčení oddaní kř esťané, liberálové a

členové jiných náboženských sekt byly elementy, kterých se potř e-bovali zbavit. Tak nelítostná, rasistická ideologie společenského

darwinismu dala vzniknout nejhorší genocidě a vraždění, jaké kdy

svět viděl.

Na následujících stránkách se budeme věnovat nevinným obě-

tem nacistického divošství, nejprve Židům, hlavnímu cíli nacistů a

potom dalším obětem “zapomenutých genocid” jejichž utrpení ne-

bylo o nic menší než utrpení Židů a je ve velkém ignorováno.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

100



Kroky židovského holokaustu

Nacisté systematicky potlačovali ty části společnosti, které po-

važovali za své nepř átele. Na vrcholku jejich seznamu šli Židé, které

nacistická ideologie popsala jako “zdroj všech zel na světě.”

Dokonce ještě dř íve než se dostali k moci, nacistické pouliční

gangy známé jako SA bouř kové jednotky, již prováděly ataky na ži-

dovské domovy a podniky.

Jakmile př išli nacisté k moci, SA ztratila všechnu zdrženlivost.

Postarší Žid jdoucí po ulici nebo malé dítě na cestě do školy mohly

být snadno napadeni SA a jinými nacistickými gangy. Téhož roku

nacisté iniciovali bojkot směř ovaný na židovské obchody a podniky.

Po celém Německu vycházely plakáty zobrazující Židy jako hrozné a

ošklivé př íšery, a nesoucí slogany, “Nekupujte židovské zboží.” V

zář í stejného roku byl vydán zákon zakazující Židům vlastnit půdu.

V listopadu jim bylo zakázáno být vydavateli novin.

Další zákony byly vydány v roce 1934, vylučující Židy z ob-

chodních unií a zdravotního pojištění a zakazující jim pracovat jakoprávníci nebo soudci.

Roku 1935 byli všichni Židé vyhnáni z armády.

Pod Norimberskými zákony z

roku 1935 již Židé nebyli schopni

pracovat v mnoha oblastech ně-

mecké společnosti. Bylo jim zaká-

záno uzavírat sňatky s Němci. Vroce 1937 jim nebylo nadále do-

voleno, aby byli učiteli, lékař i nebo

zubař i pod záminkou, že by “fy-

zicky nebo duchovně otravovali

německý lid”. V listopadu toho

roku antisemitský film Věčný Žid

byl promítán v kinech po celémNěmecku.


101

Děti v Hitlerově Německu byly vychovávány v

antisemitském učení. Nahoře: Děti učící se pro-

tižidovské slogany.



Ve školách varovali studenty př ed takzvanou “židovskou hroz-

bou.” Během hodin byli Židé uráženi a ponižováni. Citace uvedená

níže je zamyšlení vyvolávající úvahou nad tím, jak byl německým

lidem vymýván mozek:

V sedmé tř ídě pana Birgmanna je dnes velice živo. Učitel mluví o Židech.

Pan Birgmann nakreslil množství tvarů na tabuli a každý to shledává neu-

věř itelně fascinujícím. Pan Birgmann se dívá na hodinky? “Je poledne děti.

Musíme si nyní shrnout, co jsme se naučili. O čem jsme posledně mluvili?”

Všichni se hlásí a pan Birgmann kývá na Karla Scholtze, který sedí v první

ř adě. “Učili jsme se jak poznat Židy.”

“Výborně! Můžeš nám ř íct víc?”

Malý Karl vstává a ukazuje na tvary na tabuli: “Je snadné poznat Židy

podle nosu. Jejich nosy vypadají jako číslo šest a ř íká se jim ‘židovská

šestka’. Někteř í lidé, kteř í nejsou Židé mají velké nosy, ale jejich ukazují

vzhůru, ne dolů. Takovým nosům se ř íká ‘zahnutý’ nebo ‘orlí’. Nejsou

jako židovské nosy.”

“Dobrá práce!” ř íká učitel. “Richarde, vstaň a pověz nám víc o tom, jakrozpoznat Židy.”

Blonďatý, veselý Richard mí ř í k tabuli. “Můžete odhadnout Žida podle jeho

pohybů a chování. Židé vždycky kývají hlavou dopř edu. Také mají legrační

způsob chůze. Kolébají se. Rozkládají rukama, když mluví. Mají divný

hlas, jako kdyby mluvili př es nos. Mají nepř íjemný, sladký pach. Vždycky

můžete ř íct, že to je Žid, máte-li dobrý smysl pro čich.”

Učitel byl velice spokojen.

“Tak děti. Dávejte pozor! Budete-li si to všechno pamatovat až opustíte

školu, Židé na vás nikdy nevyzrají!”

Obrací tabuli a jeden ze studentů čte báseň tam napsanou:

Ďábel k nám promlouval

Z tvář e Žida.

Osvoboďme se od Židů,

Kteř í jsou morem v každé zemi.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

102



Buďme znovu šťastní a radostní.

Všichni mladí lidé musejí bojovat.

Tito ďáblové jsou lstiví! (73)

Nepř átelství vůči Židům rychle rostlo ve společnosti vychová-

vané podle takových pravidel. Každý nacistický skutek represí proti

Židům se setkal se schválením společnosti.


103

Synagoga na

Fasanenstrasse,

jedna ze stovek syna-

gog zdemolovaných

během Kristallnacht,

kdy byly pleněny ži-

dovské domovy a ob-

chody.





Válečná léta a začátek genocidy

15.bř ezna 1936 nacistická vojska napadla Československo.

1.zář í okupovala Polsko. Velká Británie a Francie vyhlásily válku a

2.světová válka začala. Invaze do Polska vnesla nový rozměr do

př ekroucené nacistické př edstavy známé jako “židovská otázka”.

Část země pod německou okupací (zbytek byl okupován Sovětským

svazem) obsahovala více než 1 milion Židů. Následné dekrety zve-

ř ejněné nacisty omezily tyto Židy do ghett nebo nově vybudovaných

koncetračních táborů. Všem Židům bylo nař ízeno nosit na oblečení

žluté Davidovy hvězdy, aby mohli být okamžitě identifikováni.

Reinhard Heydrich, hlava gestapa, dával př íkazy smrtícím ko-

mandům proslulým jako SS Einsatzgruppen (SS zvláštní akční jed-

notky), aby vyhledaly všechny Židy v okupovaných teritoriích. Smrt

či něco horšího čekalo na Židy v ghettech a v táborech.

K podzimu 1940 nacistická vojska okupovala Dánsko, Norsko,

Francii, Belgii, Holandsko, Lucembursko, Bulharsko, Jugoslávii a

Řecko. Navíc k Itálii a Japonsku, které již vytvoř ili spojenectví sNěmeckem – se Maďarsko, Rumunsko a Slovensko také vyhlásili za

spojence Německa. Největší nacistická invaze šla proti Sovětskému

svazu a ta byla zahájena 22.června 1941. Během 12 týdnů Němci

dobyli Kijev a o měsíc pozdě ji dosáhli př edměstí Moskvy.

V souhrnu, v prvních dvou letech 2.světové války, Hitler nebo

jeho spojenci dobyli většinu evropského kontinentu, od pobř eží

Francie po Moskvu, od Dánska po Řecko. Krátce př ed svou poráž-kou v roce 1945 nacisté iniciovali nemilosrdnou genocidu na všech

jimi okupovaných územích.

Nejprve Židé a potom – jak uvidíme – ostatní etnika a nábožen-

ské skupiny začaly být systematicky vyhlazovány. Dokonce po roce

1944, kdy bylo jasné, že Německo válku prohraje, nacisté pokračo-

vali v genocidě. V průběhu závěrečného stádia konfliktu se ve sku-

tečnosti eliminace Židů, cikánů a slovanů, všech př íslušníků takz-vaných “nižších ras” – stala pro nacisty prvoř adým zájmem. Hitler si


105



byl vědom, že válku prohraje, ale nejprve chtěl vyhladit všechny

Židy. Tato genocida měla několik “oblastí implementace”:

1) Ghetta: Tato otevř ená vězení, kde byli Židé drženi byla uží-

vána k postupnému zabíjení.

2) Koncentrační tábory byly nejprve založeny jako místa, kde

byli Židé a jiní drženi jako nucení dělníci. Počátkem 1942 však za-

čalo hromadné vyhlazování zajatců. Celkem 11 milionů lidí (5.5 mi-

lionů Židů, 500 000 cikánů, 3 miliony Poláků, 400 000 postižených

a stovky tisíc Rudů, slovanů a válečných zajatců) bylo v těchto tábo-

rech systematicky vyhlazeno.3) Masové zabíjení v okupovaných oblastech: Zvláštní německé

ozbrojené jednotky a hlavně SS Einsatzgruppen, co byly odpovědné

za “nalezení a zabíjení Židů”, popravovaly civilisty na mnoha mís-

tech.

Život a smrt v ghettech

Největší z ghett bylo ve Varšavě. Př ed př íchodem nacistů Židétvoř ili př ibližně tř etinu z 1 milionu obyvatel Varšavy. Po nacistické

okupaci sem byli př evezeni Židé z jiných oblastí, a počet tak stoupl

z 330 000 na 450 000. Jenže nacisté namačkali toto ohromné

množství to obezděné oblasti, jež př edstavovala pouze 2.3 pro-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

106

Židé sehnaní do táborů byli

připraveni o všechno včetněpeněz.

Židé, kteří se zúčastnili povstání ve Varšavském ghettu v

roce 1943 byli hromadně pozabíjeni. Tito Židé byli po-

vražděni krátce poté, co opustili ghetto.



Stovky tisíc nevinných Židů byly povražděny ve Varšavském ghettu,

místu hladovění a bídy.



centa z města. Nejchudší di-

strikt byl vyčleněn stranou pro

Židy a židovští obyvatelé z ce-

lého města sem byli násilně

sestěhováni. Př edtím, než byli

umístěni uvnitř , veškeré jejich

peníze a cennosti jim byly se-

brány.

Život v ghettu probíhal v

hrozných podmínkách.Průměrně sedm rodin bylo na-

cpáno v jedné místnosti. Bylo

zde velmi málo potravy a každý

žil na pokraji vyhladovění.

Budovy se hemžily hlodavci a

hmyzem. Každý den byli lidé

žijící v ghettu vystaveni po-hlavkům, výsměchu a zneuží-

vání nacisty, kteř í nutili staré

Židy, tak slabé, že mohli sotva

chodit, umývat ulice mýdlem a

vodou a smáli se jejich utrpení.

Lidé v ghettu byli nahodile biti

a nacisté je vesele tahali zavousy a pejzy, jež si nechávali

růst jako náboženskou povin-

nost. Průměrně 100 lidí denně umíralo hlady, na nemoci nebo

špatné zacházení.

Fotografie ubohých dětí z Varšavského ghetta jasně odhalují

utrpení těchto nevinných. Vzpomínky jednoho Žida, který žil ve

Varšavském ghettu odhalují pravdivou situaci ve městě:

Útisk začal jakmile Němci vstoupili do města zabitím 34 nevinných Židů.

Esesáci pouze hledali záminku, aby zabíjeli Židy. Ptali se nežida, kde bydlí

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

108

V roce 1943 poslední zbylí Židé ve varšavském ghettu

iniciovali vzpouru proti nacistickému útlaku, kterounacisté potlačili strašlivým krveprolitím.



Židé. Označil dům Izáka Goldfliesse. SS vešli do domu mého př ítele a za-

bili jeho rodiče, ženu a dvě děti. O prvním sabatu po okupaci Němci shro-

máždili Židy a př ikázali jim vykopat dlouhou, širokou strouhu uprostř edměsta. Potom jim ř ekli, ať jdou domů, obléknou si své šaty k sabatu a vrátí

se zpět. K velkému př ekvapení všech byli Židé seř azeni ve špinavém př í-

kopu. Museli v něm plném splašků strávit celý den. Němci je bili holemi a

někdy dovolili Ukrajincům, aby je napadali holemi a kusy dř eva. Kdykoli

se někdo pokusil dostat ven z př íkopu byl zbit německými důstojníky SS

nebo ukrajinskými civilisty a musel se tam vrátit.(74)

V roce 1942 asi 300 000 lidí z ghetta zemř elo, někteř í hladem

a na nemoci, jiní v táborech, kam byli odesláni. V dubnu 1943 asi 60000 Židů zbylých v ghettu začalo osnovat vzpouru. Př estože neměli

skoro žádné zbraně, bojovali proti nacistům př esně tř i týdny.

Nakonec nacisté získali zpět kontrolu a zabili všechny Židy, které

našli. Z původně 500 000 Židů v ghettu jich zůstala naživu pouze

hrstka.

V jiných ghettech založených nacisty bylo zabito stovky tisíc

Židů poté, co trpěli strachem, hrozným vyhladověním a mučením.

“Konečné řešení”:

Založení koncentračních táborů

Počátkem roku 1942 Hitler a jeho štáb se dohodli na “koneč-

ném ř ešení” židovského problému. To znamenalo systematické vy-

hlazení všech Židů a neponechání jediného Žida naživu na území

kontrolovaném nacisty.V souladu s tímto roz-

hodnutím byly koncentrační

tábory změněny na vyhla-

zovací tábory. Počínajíce

Židy v Německu, Židé ze

všech zemí okupovaných

nacisty byli př evezeni dotěchto táborů jednotkami


109

Nacisté prováděli masové vraždění téměř ve všech zemích,

které obsadili.



SS zvláště určenými pro tento úkol. Oficiální historkou bylo, že v tá-

borech budou zaměstnáni jako dělníci. Ale když dorazili byli většina

zabita najednou a zbytek pozdě ji, poté, co byli využiti k nucené

práci.

Už samotný proces př epravy Židů do táborů odhaluje nelid-

skou krutost nacistů. Židovské rodiny byly sehnány ze svých do-

movů a ghett př ed hlavněmi zbraní, s kř ikem a krutostmi, a natla-

čeny do železničních vagónů v nich se prve vozila zví ř ata nebo

zboží. Fotografie z té doby ukazují hrůzu na tvář ích těch, kdo byli

tlačení do vlaků a nenávist v obličejích nacistů ř voucích př íkazy.Maličké děti, stař í muži sotva schopní chodit a těhotné ženy

byly nemosrdně poháněni kopanci, pistolemi a dokonce biči.

Jeden Žid, který unikl genocidě, zjevuje hrůzu př epravního

procesu:

Sehnali nás v devět ráno. Když jsme dorazili do Chortkowa, byl večer.

Strávili jsme celý den chůzí ve sněhu, hladoví, bez sebemenšího odpo-

činku. Všichni padali únavou. Potom nás vzali do vězení. Tam jsem museliprocházet př ed důstojníky SS a ukrajinskými policejními důstojníky.

Každý měl v ruce hůl a zrovna čekal, aby uhodil židovskou hlavu. Bylo jich

asi 80 a Židovi trvalo dlouho projít kolem 80 lidí, když byl celou dobu bit.

Byl jsem modročerný a zlitý krví ve chvíli, kdy mne hodili do cely. Chtěli

nás Němci zabít nebo se pouze bavili?

Po tomto icidentu jsem byl vmáčknut do maličké cely, kde bylo dalších 60

lidí. Nebylo zde místo sednout si nebo lehnout. Museli jsme zůstat stát,

natlačení dohromady, pokrytí krví, hladoví, žízniví a v bolestech…

Byli jsme si jisti, že ráno nás pustí a dají nám něco k jídlu. Ale to jsme se

pletli. Ráno se nic nezměnilo. Strávili jsme celý den a další noc stojíce na-

tlačení k sobě…

Mnoho lidí začalo šeptat Šema izraelskou modlitbu, která je recitována

př ed smrtí. V té chvíli Němci otevř eli a vytáhli nás z cel. Každý se snažil

rozhýbat tělo a zhluboka dýchat...

Pozdě ji jeden z německých vojáků nám začal házet kousky chleba, jakokdyby házel jídlo psům. Lidé se vrhali po chlebu jako zví ř ata, cpouce si ho

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

110



do pusy, dř íve než ho chytne někdo druhý. Naplnili koryto vodou a my

jsem ji pili jako dobytek. Teprve jsem začali pít, už př išli vojáci a počali

nás bít: “Pojďte, pohněte se!” …

Př iměli nás běžet na vlakovou stanici asi kilometr daleko. Němci dělali co

se jim zachtělo s holemi v rukou. V kterékoli chvíli jste se mohli ocitnout

na zemi, po ráně do zad nebo kopanci do žaludku. To je důvod, proč tak

slabí, jak jsme byli, jsme se snažili běžet co nejrychleji. Jakmile jsme do-

razili na vlakovou stanici, spatř ili jsme na kolejích dobytčí vagóny. Nebyli

tam schody ani rampy, které by vedly ke dveř ím. Vojáci SS proto zbili

první dorazivší a ř vali na ně, “Sehněte se, sehněte se!” aby vytvoř ili schody

po nichž se ostatní dostali na podlahu vagónů …

Když Němci mysleli, že do vagónu nacpali dost lidí, hodili dovnitř bár

bochníků chleba a zabouchli dveř e. Slyšeli jsme, jak nás zvenčí zamykají.

V té době jsme v mém městě neslyšeli nic o táborech smrti jako Osvětim

a Majdanek. Neměli jsme př edstavu, co je “konečné ř ešení”. Mysleli jsme,

že Němci chtě jí využívat Židy jako tažná zví ř ata. Netušili jsme nic o vyhla-

zovacích plánech.(75)

Vlaky

K př evezení zadržených do koncentračních táborů byly tucty

mužů, žen, dětí a starců nacpány do malých nákladních aut, zam-

čeni bez šance nadechnout se čerstvého vzduchu, a ponechány bez

jídla a vody po celé dny cesty. Mnozí zemř eli hladem, žízní nebo

udušením v těchto hrozných podmínkách, kde i několik minut bylo

nesnesitelných. Ostatní vydrželi cestu, dokonce i př esto, že mrtvoly jejich milovaných leželi vedle nich.

Jeden z těch, kdo zakusili strašlivé podmínky, podává očité

svědectví o nacistickém barbarství:

Policie mávala zbraněmi a stř ílela do vzduchu, nutíce více lidí, aby se na-

tlačili do tak již nacpaných vagónů. Stř elba pokračovala a celý dav byl na-

tlačen kupř edu. Ti nejbližší vagónům byli rozmačkáni pod neuvěř itelným

tlakem zezadu... Nebylo nic, co by proti tomu lidé vpř edu mohli udělat a

odpovídali bolestným nář kem těm lidem, kteř í je tahali za vlasy a oblečení pro podporu, kousali je do ramen, krků a tvář í, lámali jim kosti a kř ičeli.


111



Navzdory faktu, že vagóny

byli již plně jší, než jaká

byla jejich kapacita, něko-lik málo mužů, žen a dětí

bylo stále schopno dostat

se dovnitř . Pak př išla poli-

cie a zavř ela brány do tvář í

lidí, kteř í byli skoro roz-

mačkáni mř ížemi. Př edtím,

než 120 Židů natlačili jako

sardinky do dobytčích va-gónů, Němci pokryli pod-

lahu 7 centimetry nehaše-

ného vápna. To se obvykle

používalo ve stavebnictví a pálilo, když se dotklo pokožky. To mělo za

náasledek, že stovky Židů zemř ely ještě dř ív, než dorazily do Belzecu …

Podlaha vagónů byla pokryta hustým bílým práškem. To bylo pálené

vápno. Holá kůže, která s ním př išla do styku ihned vyschla a pálila. Lidé

uvnitř byli doslova upáleni k smrti. Maso na kostech se jim tavilo. Vápnomělo zastavit ší ř ení nemocí.

V každém oddělení byly dva kbelíky. Jeden obsahoval vodu a druhý byl

užíván jako záchod, když to bylo možné ve všem tom strkání a vrá-

žení.(76)

Po dnech cestování v takových hrozných podmínkách, koneč-

nou destinací byly tábory smrti jako Osvětim, Treblinka, Majdanek a

Belsen:Němci ř vali “Los schnell, rychle!” Bili nás holemi a puškami. Jelikož tam

nebyli schody ani rampy museli jsem skákat z vlaků z výšky metru nebo

metru a půl. Snažili jsme se vstát co nejrychleji, abychom se vyhli kopání

od německých vojáků tam čekajících. Byli jsme vyhladovělí, žízniví a ze-

sláblí.

I př esto jsme museli běžet 2 kilometry do pracovního tábora, jakmile byli

vagóny vyprázdněny. Někteř í lidé plakali strachem, jiní úlevou. Byli jsem

tak na pokraji sil, že jsem si nevšímali okolí.

Když jsme dosáhli tábora, celá skupina ztichla. Rozhlíželi jsme se a na-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

112

Židé vyhnaní ze svých domovů byli převáženi do táborů

smrti v nacpaných vlacích.



slouchali velmi pozorně. Celá oblast byla neuvěř itelně tichá. Ticho smrti

viselo nad táborem př ed námi.(77)

Tábory smrti

Tábory, kde se odehrávalo nejhorší nacistické barbarství, kde

př išlo o život ně jakých 11 milionů lidí, dokazují jak monstrózní a

nemilosrdní mohou být lidé, kteř í se odvrátí od náboženských mo-

rálních hodnot a umlčí hlas své svědomí.

Nejprve byly založeny jako “pracovní tábory.” Téměř všechny a

zvláště Osvětim, byly otevř eny vedle hlavních průmyslových kom-plexů, a zajatci sem dovezení byli nucení sloužit německé válečné

industrii jako otroci. Jenže nemocná nacistická ideologie se neome-

zila na “pragmatický” útisk a změnila je v místa vyhlazování nežá-

doucích ras. Během asi tř í let mezi posledními měsíci roku 1941 a

koncem roku 1944, celkem 11 milionů lidí, z toho 5.5 Židů, bylo

zabito v plynových komorách nebo jinými způsoby, nebo zemř eli na

následky hladu, nemocí a špatného zacházení. Nacisté neměli ne- jmenší soucit s batolaty, nevinnými dětmi, starými a zbědovanými,


113

Než se vůbec do

táborů dostali

mnoho lidí zem-

řelo ve vlacích,

buď byli umač-

káni nebo se

udusili.



Krutost a útisk v táborech smrti jako Osvětim, které se nacházely po celé

Evropě, má v historii zřídka sobě rovné.



postiženými a nemocnými, ale prováděli vyhlazování se sadistickou

brutalitou.

Dosud se debatuje, zda byl plyn Cyklon B v táborech používán,

či nikoli, ale jak byli tito nevinní lidé povražděni na faktu nic ne-

mění. Jakákoli metoda byla použita, miliony nevinných byly nemilo-

srdně usmrceny. Nacistické barbarství a židovský holokaust jsou

skutečností.

Lidská těla a živoucí kostry nalezené, když byly tábory osvobo-

zeny spojeneckými vojsky jsou dostatečným důkazem neuvěř itelné

tragédie, která se odehrála.Tato genocida započala hned jakmile zajatci vstoupili do tá-

borů. “Život” považovaný za vhodný pro tyto lidi byl ve skutečnosti

pomalým umíráním. Ve svých memoárech židovský vězeň, jenž

př ežil tábor Kamionka popisuje zdejší “životní úroveň”:

Když jsem prošel branami tábora, naskytl se mi hrozný pohled. Němečtí

vojáci nás sledovali z věží s automatickými zbraněmi v rukou. Každý uv-

nitř , př es 50 Rusů, 100 Poláků a možná tisíc Židů zde existovalo v př íšer-

ných podmínkách. Každý nosil kousek látky 5 x 5 cm. Ty Rusů a Poláků

byly červené a židovské byly žluté. Byli všichni tak vychrtlí, že byli zpolo-

viny mrtví. Potáceli se po špinavé zahradě jako náměsí ční. U většiny z nich

byla jejich těla sice dosud naživu, avšak jejich duše byly mrtvé.

Naše skupina zastavila ve vchodu. Byl tam vysoký německý voják př ed

námi. Pozoroval nás. Pročistil si hrdlo př edtím, než nás oslovil:

“Odevzdejte hodinky, cennosti a klenoty! Budete zastř eleni, bude-li u vásněco nalezeno.” Př i pohledu na jeho nečistou tvář a mocnou zbraň jsem si

uvědomil, že nemám jinou volbu než vyhovět. Odepl jsme si hodinky a jak

jsem hledal ztracené drobné po kapsách, Němci nás začali fackovat nebo

bít holemi do žaludku. Nikdy nepř estali s touto sadistickou formou zá-

bavy …

Té noci jsme byli vzati do baráků poté, co jsem vypili hrnek “polévky”. Je

obtížné popsat bídnost toho místa. Bylo to postaveno pro zví ř ata a jedi-ným ústupkem pro lidské tvory byly nedokončené pryčny ve dvou a tř ech

ř adách.


115



Vítr foukal prasklinami ve zdi. Všude skákaly vši a byly jsem jich plní v ně-

kolika dnech! Brzy jsem si zvykl na život s nimi. Př estože roznášely tyfus,

vši měly malý význam ve srovnání s dalšími problémy v táboř e …

Potom, co nás v pět probudili, dali nám dvě minuty na oblečení. Kdo nebyl

hotov byl zbit. Jakmile byli všichni př ipraveni, mohli jsme se zař adit do

fronty na hrnek kávy. Ve skutečnosti to byla nechutná horká voda. Také

nám dali krají ček chleba. Tvrdý, okoralý chleba z mouky a písku, který se

těžko jedl. Jelikož to bylo jediné jídlo za celý den, někteř í lidé si schová-

vali kousek chleba na “oběd”, ačkoli ostatní nebyli schopní odolat a snědli

všechno najednou. Věděl jsem, že budeme pracovat celý den, že všechnamoje fyzická síla zmizí a že mů j hlad se jenom zhorší.(78)

V žádném z koncetračních táborů se nežilo jinak. Těm nuce-

ným do práce nebyla projevována lítost ani soucit, a žili jako otroci,

vystavení hrozbám a rozmarům sadistických nacistických důstoj-

níků, opotř ebení hladem, vyčerpáním a mučením.

V některých táborech byly vězňům dělány dokonce ještě horší

věci, takové jako pokusy př íšerného Josefa Mengeleho, doktora zOsvětimy, největšího tábora, kde bylo zabito 1.5 milionu lidí.

Mengele prováděl strašlivé experimenty na dospělých a dětských

“morčatech” vybraných z vězňů, aby viděl, kolik bolesti nebo chladu

lidské tělo vydrží. Lidé byli nuceni vstoupit do vody plné kusů ledu

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

116

V táborech smrti Josef Mengele (napravo) prováděl barbar-ské experimenty na lidech vybíraných jako morčata.



za mrazivých zimních dnů, aby se vi-

dělo, jak dlouho př ežijí. Mengele je

také známý prováděním chirurgic-

kých zákroků bez umrtvení, amputu-

jíce končetiny a otevírajíce bř icha.

Mengeleho nejkrutě jší pokusy

byly ty prováděné na dvojčatech,

která se dostala do tábora. Odděloval

je od ostatních vězňů a prováděl nanich neuvěř itelně děsné experimenty,

aby určil vlivy zděděných znaků.

Injektoval jim krev sourozence a

měř il účinky. Chtěl zjistit zda zdě-

děná barva očí může být změněna a

injektoval jim do očí inkoust.

Všechny hrozně trpěly a většina oslepla. Malým dětem byly očko-vány různé nemoci, aby se zjistilo, jak dlouho zůstanou naživu.

Mnoho nevinných dětí bylo mučeno Mengelem, a bylo zmrzačeno

anebo usmrceno.

Hrozné barbarství v táborech vyšlo na světlo až s koncem

války, když spojenci porazili nacisty a př evzali kontrolu nad ob-

lastmi na nichž se tábory nacházely. Britské, americké a sovětské

jednotky byly šokovány pohledem, který je zdravil. V jednom záz-namu britské jednotky, která osvobodila tábor Bergen-Belsen

čteme:

Toto je proslulý koncetrační tábor Belsen,

osvobozený Brity 15.dubna 1945.

10 000 nepohř bených mrtvol zde bylo nalezeno.

13 000 lidí zemř elo od té doby.

Toto byly oběti německého “nového poř ádku” v Evropě,

A jeden každý je př íkladem nacistické kultury.


117

V táboře Belsen bylo nalezeno snad 10 000

nepohřbených těl.



Einsatzgruppen: Nacistické oddíly smrti

Stranou ghett a koncentračních táborů, jiným prvkem holokau-stu byly týmy Einsatzgruppen, nebo oddíly smrti založené

Reinhardem Heydrichem, hlavou gestapa, s plnou mocí danou mu

Hitlerem na počátku invaze do Polska. Tyto speciální jednotky se

posunovaly po okupovaném teritoriu za pravidelnou armádou, aby

vyhledávaly skupiny k vyhlazení.

Židé vedli seznam. Po Polsku Einsatzgruppen procházeli dům

za domem a hledali Židy na okupovaném sovětském území, a po-pravili každého, koho nalezli, nedělajíce výjimku ani u žen a dětí.

“Míry úspěšnosti” odesílané veliteli Einsatzgruppen do Berlína

odhalují úroveň zabíjení. Podle jejich vlastních údajů postř íleli více

než milion Židů na okupovaných územích zejména v Polsku a na

Ukrajině. Jakmile vstoupili do města Einsatzgruppe sehnala dohro-

mady všechny Židy, potom je př inutili vykopat ohromnou díru,

která se stala jejich masovým hrobem. Pak zastř elili každého za- jatce a naházeli je dovnitř . Ti, kdo nebyli dosud mrtvi se udusili, až

je zaházeli hlínou.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

118

První, co německé jed-

notky zabírající Polsko

udělaly, bylo že do-

stihly Židy v každé ves-nici a městě.



Následně po okupaci Kijeva 19.zář í 1941, vyvraždění Židů po-

skytuje př edstavu o barbaství praktikovaném Einsatzgruppen.

29.zář í svolali Židy na hř bitov na př edměstí města, a oznámili jim,

že budou “př esídleni”. Bylo jim nař ízeno př inést si s sebou jídlo,

teplé oblečení, dokumenty, peníze a cennosti, což jim zabránilo si

uvědomit, že dojde k masakru. Ukrajinský důstojník, který spolu-

pracoval s nacisty, pozdě ji popisoval incident slovy,

“Bylo to jako hromadná migrace … Židé cestou zpívali náboženské písně.”

U železniční vlečky jim jídlo a cennosti byly odebrány a Němci počali Židystrkat do nových, stlačených ř ad. Pohybovali se pomalu. Po dlouhé chůzi

dorazili k průchodu tvoř enému z německých vojáků s obušky a policej-

ních psů. Židé byli šleháni skrz. Psi šli po těch, co upadli, ale tlak kolísají-

cích zadních ř ad byl nepř ekonatelný a slabí a zranění byli ušlapáni.

Potlučení a zkrvavení … Židé se vynoř ili na travnatou mýtinu. Dorazili do

Babi Yar; př ed nimi ležela rokle. Po zemi bylo roztroušeno oblečení.

Ukrajinští ozbrojení muži pod velením Němců př ikázali Židům, aby se

svlékli. Ti kdo byli jankovití, kteř í odporovali, byli napadeni, jejich šaty

strhány… Výkř iky a hysterický smích naplnil vzduch.(79)

Potom byli všichni Židé zastř eleni a jejich těla hozena do údolí.

Záznamy uvádě jí, že toho dne bylo zabito 33 700 lidí.

Popravy týmy Einsatzgruppen jsou obecně ignorovány těmi

“revizionisty” kteř í popírají, že se holokaust vůbec odehrál. Mají

tendenci se soustř edit na technickou kapacitu plynových komor

nebo funkci Cyklonu B, a ignorují, co se dělo v ghettech a vraždy

jednotek Einsatzgruppen. Jenže samotná existence takových týmů

stačí pro demonstraci, že nacisté plánovali vyhlazení Židů a že se o

to také snažili. Jakýkoli režim, který popravuje nevinné, dokonce

ženy a děti, a zakládá zvláštní týmy, aby prováděly takové zabíjení,

je dost schopný dělat podobné věci v koncentračních táborech.


119



Nacistická nenávist k náboženství

Př i hodnocení židovského holokaustu se vnucuje podstatnáotázka: Proč nacisté Židy tak strašně nenáviděli?

Odpověď spočívá v jejich nečisté ideologii. Jak bylo zdůraz-

něno v úvodu k této knize, nacismus lze popsat jako nerozumné

neopohanské hnutí. Nacističtí vůdci jako Hitler a Rosenberg pociťo-

vali velkou nostalgii ke germánské př edkř esťanské pohanské kul-

tuř e, jejímž základním rysem byl obdiv hrdosti, násilí a války.

Morální koncept kř esťanství – který zdůrazňuje pokoru, pokoj asoucit – byl v diametrálním rozporu s touto kulturou. Jejich nenávist

ke kř esťanství se zrodila s Nietzschem, pokračovala s jeho žákem

Martinem Heideggerem, a dosáhla vrcholu s Hitlerem a

Rosenbergem, kteř í zdědili jejich falešné idee.

Jedním př irozeným následkem nenávisti ke kř esťanství bylo

nepř átelství k Židům, protože kř esťanství je náboženstvím zroze-

ným z judaismu, a nacisté považovali kř esťanství za “dobytí Evropy

židovskou kulturou”.

Starý zákon kř esťanské bible začíná tórou, svatou knihou juda-

ismu. Kř esťanská láska a úcta k židovským prorokům; a prorok

Ježíš a jeho učedníci byli etnicky Židé. Všechny tyto prvky vedly k

tomu, že nacisté pohlíželi na kř esťanství jako na “židovské spik-

nutí”. Navíc k této etnické nenávisti nacisté př idávali perspektivuspolečenského darwinismu, a považovali Židy za nižší rasu; z toho

vnikla nesmiř itelně fanatická averze.

Vzpomínky Židů vystavených nacistickému fanatismu obsahují

pasáže, které ukazují nacistickou “nenávist k náboženství”.

Nejlepším př íkladem je, jak útočili na židovské náboženské sym-

boly, odlišné oblečení a dlouhé vlasy a vousy, které si nechávali růst

z náboženského popudu. Členové SS a jiných nacistických skupinzastavovali věř ící Židy, hlavně starší, na ulicích a stř íhali jim vousy a

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

120



pejzy, symboly jejich víry. Pálili a trhali židovské posvátné knihy. Ži-

dovský očitý svědek popisuje incident z Varšavského ghetta:

Jak jsem se vracel odpoledne domů, viděl jsem skupinu mladých mužů

seř azených u zdi s rukama nad hlavou. Co se dělo? Šel jsem kousek blíž.

Co tito chlapci udělali? Proč je Němci seř adili takovým způsobem? Stál

tam důstojník SS v černých holínkách. Př ipomněl mi cvičitele psů, který se

baví př i pohledu na utrpení zví ř ete. Druhý esesák měl v ruce nůžky a po-

koušel se stř íhat vousy ze zkrvavených, bolestí naplněných tvář í.(80)

Zvláště pozoruhodný je tento výčet Žida, který pracoval v kon-

centračním táboř e:

… Vrazili jsme své hrábě do bláta a byli jsme udiveni jeho váhou, když

jsme se je snažili zase vytáhnout. Bahno propadalo mezi zuby hrabí, než

jsme ho dostali do káry, a zbylo ho velmi málo. Znovu jsme se shýbali,

abychom nabrali další tenkou vrstvu bláta. Zase ho zbylo velice málo ve

chvíli, kdy jsem došli ke kář e. Zas a znovu jsme namáhali svá slabá těla.

Pozoroval jsem své druhy, jak jsme vykonávali ten nechutný, nelogický a


121

Nacisté, nepřátelští k náboženským morál-

ním hodnotám, se hlavně soustředili na ži-

dovské náboženské hodnoty.

Dole: Svitky tóry – stovky posvátných textů

byly spáleny během nacistické vlády.



beznadě jný úkol, a tragická scéna

mi př išla na mysl: židovští otroci

stavě jící faraonovo město v Egyptě

…

Je významné, že někteř í Židé,

kteř í zvěrstva př ežili, př irovnávají

nacisty k faraonovi. Nacistická

nenávist k náboženství byla sku-

tečně novou ukázkou barbarství

projevovaného mnoha ateistic-

kými despoty v historii, jako byl

Faraon, Nimrod a Nero. Nacisté se pokoušeli eliminovat každého,

kdo odmítl př ijmout jejich ideologii, zejména oddané jedince

včetně katolíků, svědků jehovových a židů. (Na následujících strán-

kách se na to podíváme detailně ji.)

Výčet pokračuje:Židé byli nuceni do práce na pokraji vyhladovění. Jejich denní př íjem po-

travy tvoř il krají ček černého chleba o síle mužského palce lehce mázlý

margarínem a miska vody vydávané za polévku. Občas na povrchu plavalo

několik kousků čehosi. To bylo vše co dostali za 24 hodin.

Byly postaveny primitivní šibenice. Šest mladých mužů stálo na plošině.

Popravčí jim dal smyčky kolem krku. Myslel jsem, že dva z mladíků po-

znávám. Nebyli to bratř i Spielmanovi? Ano, opravdu to byli oni! Toto bylo

jejich “lehčí” potrestání. Ze všech stran př icházeli rozkazy každému, aby

se díval. “Toto se stane každému, kdo se pokusí utéct!” Otř ásl jsem se.

Jeden z bratrů Spielmanových začal náhle mluvit. Vzdoroval nacistům, a

hrdě pohlížel smrti do tvář e: “Můžete nás zabít a vyhladit tisíce Židů. Ale

nikdy nezničíte židovský národ. Ten př ežije jako vždycky…”

Potom začal odř íkávat Šema izraelskou modlitbu a byl schopen zamu-

mlat, “Je jeden Bůh”, než zemř eli.(81)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

122

Židé odsouzení k smrti v Polsku



Radikální sionisté během holokaustu

Je povinností každého člověka s čistým svědomím bezvýhradně

odsoudit genocidu, jaké byli Židé během 2.světové války vystaveni,

jeden z nejhrozně jších projevů barbarství v dě jinách.

Jenže je zarážející, že někteř í, kdo byli sami Židé, místo aby

barbarství odporovali, ve skutečnosti spolupracovali s nacisty za

ně j odpovědnými. Jak jsme viděli v první kapitole knihy a jak doka-

zují historické záznamy, radikální sionisté uzavř eli špinavý pakt s

Tř etí ř íší k založení židovského státu v Palestině, podporujíce na-cisty dokonce i během holokaustu, a nepodnikajíce sebemenší

pokus o záchranu Židů př ed nacistickými zvěrstvy.

V Sionismus ve věku diktátorů americký židovský historik Lenni

Brenner píše, že organizace asimilovaných Židů se snažily ze všech

sil, aby zachránily Židy z území okupovaných nacisty. Jak Brenner

zdůrazňuje, někteř í sionisté však neměli zájem na zachraňování

Židů ze sevř ení nacistů, a dokonce př ekáželi určitým záchrannýmsnahám. Brenner píše, že zatímco jejich př íbuzní byli vražděni,

mnozí Židé byli uraženi lhostejným postojem WZO a volali po

akci.(82) V článku, jež napsal v roce 1943 polský sionistický vůdce

Jitzhak Gruenbaum popisuje obvinění některých sionistů v tomto

ohledu a odpovídá na ně:

A v této chvíli v Eretz Jisrael existují komentář e: “Nedávejte Eretz Jisrael

př ednost v tomto obtížném čase, v čase zničení evropských Židů.” Já ne-př ijímám taková slova. A pokud se mne někdo zeptá: “Můžeš dát peníze z

Keren Hajesod na záchranu Židů diaspory?”, ř íkám: “ne!” A znovu ř íkám

ne… Myslím, že musíme př estát tuto vlnu, která odsunuje sionistické ak-

tivity na druhou kolej... A kvůli tomu mne lidé nazývají antisemitou, a

uzavírají, že jsem vinen, protože nedávám př ednost záchranným

akcím.(83)

Na konci tohoto článku Gruenbaum uzavř el, že “sionismuspř edevším”.


123



Zdůvodnění radikálních sionistů

bylo evidentní. Podle nich, snaha za-

chraňovat evropské Židy by byla zra-

dou sionismu.

Užívajíce všechny své zdroje k

založení Židovského státu v

Palestině, učinili jasným, že nepodni-

kou žádný tah k záchraně evropských

Židů př ed nacistickou perzekucí. Jakse mohli chovat tak nemilosrdně ke

svým vlastním lidem? Dopis napsaný

Nathanem Schwalbem, švýcarským zástupcem sionistické organi-

zace HeChalutz, poskytuje silnou nápovědu k odpovědi:

Po jejich vítězství znovu rozdělí svět mezi národy, jako to provedli po

1.světové válce. Potom odhalí plány na první krok a nyní na konci války

musíme udělat všechno pro to, aby se Eretz Jisrael stal státem Izrael a vý-znamné kroky v tomto směru již byly učiněny. O pláči př icházejícím z vaší

země bychom měli vědět, že Spojenecké národy prolévají mnoho krve, a

pokud my neobětujeme žádnou krev, jakým právem si něco zasloužíme

př icházejíce k vyjednávacímu stolu, kde rozdělí národy a zemi na konci

války? … protože pouze za krev dostaneme zemi.(84)

Ve zkratce, někteř í sionisté se domívali, že masové vyhlazení

Židů ospravedlní touhu po založení státu v Palestině po skončení

války. Z toho důvodu se nepokoušeli zachránit evropské Židy př ed

holokaustem.

Pro to existuje významný důkaz. Kupř íkladu Stephen Wise,

vůdce sionistického hnutí v Americe, důrazně odporoval aktivitám

Pohotovostní komise pro záchranu židovských lidí z Evropy zalo-

žené asimilovanými Židy a bojovníky za lidská práva, jež pracovala

na př epravě Židů z oblastí obsazených nacisty do bezpečí.Wise tak jednal, jelikož Židé takto zachránění mí ř ili jinam než

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

124

Polský sionistický vůdceJitzhak Gruenbaum



do Palestiny. Peter Bergson, jeden z vykonavatelů záchranné ko-

mise, flustrovaný Wiseovou opozicí, ř ekl: “Pokud byste byl uvnitř

hoř ícího domu, chtěl byste, aby lidé venku kř ičeli, ‘Zachraňte je,’

nebo aby volali ‘Zachraňte je tak, že je vezmete do Waldorf

Astorie’?”(85)

Zkrátka určití sionističtí vůdci jasně zradili vlastní lidi, kteř í tr-

pěli nacistickým barbarstvím. Dnes, Židé oponující radikálnímu sio-

nismu, požadují také vysvětlení této zrady.

Někteří sionisté využívají holokaustu

Židovský holokaust je lidskou tragédií, jež nesmí být nikdy za-

pomenuta nebo podceňována, a musí být viděna jako otevř ené zra-

nění celého lidstva, nejen Židů.

Jenže využívání holokaustu pro politické a ekonomické cíle je

zcela nepř ijatelné. To by bylo zradou obětí, zejména když tak činí

radikální sionisté, kteř í kdysi spolupracovali s nacisty.Z oficiálních izraelských stanovisek je dobř e známo, že od roku

1967 Izrael obsadil arabské země a navíc udržuje okupaci nejkru-

tě jšími metodami, a zavádí dlouhodobou politiku útisku proti pa-

lestinským lidem. Spojené národy vydaly mnoho rezolucí kritizují-

cích postoj Izraele.

Za účelem kompenzovat tuto politiku a vyhrát sympatie světa,

Izrael někdy spoléhá na holokaust. Někteř í radikálové využívají tra-

gédie 5.7 milionů evropských Židů zavražděných nacisty, aby mini-

malizovali vlastní zločiny Izraele.

Tato metoda není užívána pouze některými kruhy izraelské ad-

ministrativy, ale také množstvím “izraelských lobby” v západních

zemích. To si vysloužilo značnou kritiku od těch Židů, kteř í zaují-

mají čestně jší postoj. Např íklad Esther Benbassa, ř editelka

Moderních židovských studií, kurzu na Ecole Pratique des Hautes

Etudes ve Francii, stanovila v článku z 11.zář í 2000, vydání


125



Osvobození, že “Židovský holokaust byl proměněn v náboženství”.

Pokračuje: “Stavět se do postavení oběti chrání každého Žida př ed

kritikou, a tak také chrání Izrael př ed kritikou.”(86)

Nejdůležitě jší studií, která zdůrazňuje, jak byl židovský holo-

kaust změněn v nástroj politické a ekonomické propagandy byla

kniha z roku 2000 Průmysl holokaustu: Úvahy o vykoř isťování ži-

dovského utrpení od Normana G. Finkelsteina, historika z univer-

zity New York, jenž je sám židovského původu. Finkelsteinova

vlastní babička byla poslána nacisty do koncentračního tábora.Popisuje, jak je koncept holokaustu doslova vykoř isťován, jak

Izraelem tak židovskými organizacemi na Západě.

Následkem rozsudků mezinárodních soudů ustanovených po

2.světové válce, Německo vyplatilo kompenzaci židovským obětem

nacistického útlaku – miliardy dolarů ve splátkách Izraeli a Židům v

různých zemích po desetiletí, a stále v tom pokračují. Rozličné další

evropské země zrovna tak, hlavně Švýcarsko, jehož mezinárodní banky tvoř í finanční ř íši, a východoevropské země, které selhaly v

pomoci Židům pod nacistickou okupací zaplatily “kompenzaci”

mnohokrát.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

126

Obal knihy Průmysl holo-

kaustu: Úvahy o vykořisť o-vání židovského utrpení, a

autor Norman Finkelstein

(napravo)



Ve své knize The Holocaust Industry, Finkelstein vysvětluje jak,

ve využití kompenzací bují enormní korupce; jak je mnoho z peněz

obdržených od Německa a dalších vlád k distribuci židovským obě-

tem nacistů ve skutečnosti využíváno k financování radikálních sio-

nistických organizací namísto, aby putovaly k zamýšleným adresá-

tům.

Nedávno např íklad židovské organizace požadovaly od

Německa novou platbu jako “kompenzaci Židům nuceným pracovat

jako otroci v nacistických táborech,” udávajíce počet Židů, kteř í by ztoho měli profitovat jako 135 000. Avšak podle oficiálních údajů

Finkelstein poskytuje počet Židů, kteř í př ežili z těch, co byli v tábo-

rech nuceni pracovat jako méně než 18 000. Zbytek financí putuje

do truhlí sionistických organizací pod záminkou “kompenzace”.(87)

Podobná kritika takového využívání se objevuje v knize

Prodávání holokaustu: od Osvětim po Schindlera, jak je historie

koupena, zabalena a prodávána od Tima Colea, úř edníka v americ-kém Muzeu na památku holokaustu. V této knize publikované v

roce 1999, Cole popisuje jak byl holokaust změněn v komerční

zboží a zuř ivě kritizuje tento jev.

Závěr

Tato kapitola zkoumala hlavní obrysy židovského holokaustu v

nacistickém Německu. Stovky knih by mohly být dozajista napsány

o tomto tématu, poskytujíce detaily nacistického barbarství. Avšak i

informace zde shrnutá je postačující k ukázání, že holokaust byl

jednou z nejhrozně jších událostí v historii.

Musíme být však opatrní v jednom bodě. Jistí lidé se snaží zne-

užít tuto hroznou událost pro své vlastní politické a ekonomické

cíle. Nemají absolutně žádné právo to dělat, jelikož jsou to ti samí

lidé, kteř í rozdmýchali plameny antisemitismu spoluprací s nacisty

ve tř icátých letech a opustili Židy v Evropě, když propukla geno-


127



cida. Tito radikální sionisté doufají, že využijí jedné genocidy, aby

omluvili jinou – etnické čistky prováděné Izraelem v Palestině. A to

je zcela nepř ijatelné.

Pro demonstraci neplatnosti propagandy radikálních sionistů

je potř eba udělat dvě věci:

1) Odhalit kolaboraci mezi nacisty a některými sionisty

2) Zabránit, aby byla genocida z 2.světové války využívána a

umístit ji v dě jinách do správné souvislosti.

První kapitola této knihy se zabývala detaily nacisticko-sionis-tické kolaborace. V této, druhé, jsme pojednali o genocidě prová-

děné během 2.světové války. Ale abychom porozuměli historickým

faktům a zastavili využívání věci, další zásadní fakta je nutno objas-

nit: Židé nebyli jedinými obětmi nacistů.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

128



List omylů učiněných těmi, kdo popisují holokaust, vede igno-

rování jiných obětí nacistů vedle Židů.

Nacisté neomezili svou genocidu pouze na Židy, ale zahrnuli

takové skupiny jako cikány a slovany, mentálně a fyzicky postižené

a náboženské komunity jako oddané katolíky a svědky jehovovy.

Tato kapitola prozkoumá “zapomenuté holokausty” vedené protitěmto skupinám, které jsou obecně zcela opomíjeny.

Barbarství proti nešťastníkům:

Genocida postižených

Většina lidí si myslí, že nacistický holokaust začal zabíjením

Židů. Nicméně ve skutečnosti byla př ed Židy jiná skupina vystavena

nacistickému vraždění: mentálně a fyzicky postižení a nositelé dě-

dičných chorob v německé společnosti. Ve své knize Původy nacis-

tické genocidy historik Henry Friedlander píše:

V poválečném světě se Osvětim stala symbolem genocidy ve dvacátém

století. Jenže Osvětim byla pouze posledním, nejdokonalejším zabíjecím

stř ediskem nacistů. Celý smrtící podnik začal v lednu 1940 s vraždami

nejbezmocně jších lidských tvorů, hospitalizovaných postižených paci-

entů.(88)

129

KAPITOLA TŘI

Zapomenuté holokausty



Abychom pochopili př í činu, musíme se podívat na nacistickou

ideologii postavenou na rasismu. Jednou z praktických aplikací ra-

sismu byla falešná teorie “eugeniky,” která př edpovídala “zdokona-

lování” lidské rasy stejným způsobem jako se šlechtí zví ř ecí ple-

mena, skrze selektivní chov. Nejprve se nacisté rozhodli eliminovat

postižené a nositele dědičných onemocnění o nichž cítili, že “po-

škozují rasu”.

Koncept eugeniky se zrodil s Darwinovou teorií evoluce. Ve své

knize O původu druhů Darwin neustále odkazuje na zdokonalování druhů a v Původu člověka prosazoval lež, že lidstvo je pouze dalším

živočišným druhem. Darwinův bratranec Francis Galton posunul

tato mylná tvrzení o krok dále a formuloval teorii eugeniky.

Galtonova kniha z roku 1869 Dědičný génius probírala množ-

ství takzvaných “géniů” v britské historii a propagovala chybnou

myšlenku, že měli konkrétní rasové charakteristiky. Sledujíce tvr-

zení, Galton nastolil, že britská krev je geneticky nadř azená ostat-ním národům, a že musí být podniknuty kroky k její ochraně.

Po Galtonovi byl zuř ivým obhájcem konceptu eugeniky ně-

mecký darwinistický biolog Ernst Haeckel, jenž je př ijímán za jed-

noho z ideologických př edchůdců nacismu. Haeckel byl prvním,

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

130

Podle teorie eugeniky praktikované v nacistickém Německu byli fyzicky a mentálně postižení považovániza překážku ve vývoji společnosti. Tento zvrhlý názor vedl k zavraždění tisíců postižených a přestárlých.



kdo otevř eně mluvil o brutálním zabíjení pro účely eugeniky. Ve své

knize Divy života prosazoval nelidskou myšlenku, že “se nesmí

ztrácet čas a postižená nemluvňata musí být ihned zabita,” a tvrdil,

že se nebude jednat o vraždu, protože tato nemluvňata nejsou ještě

uvědomělá.(89) Taktéž v rámci “evolučních zákonů” chtěl Haeckel

zabít všechny nemocné a postižené, kteř í by mohli zpomalovat

takzvanou evoluci společnosti. Odpíral jim léčbu medikamenty, je-

likož to prý brání př írodnímu výběru:

Stovky tisíc nevyléčitelných lidí, kupř íkladu duševně choř í, leprózní a ne-mocní rakovinou jsou uměle udržováni naživu, což nepř ináší žádné vý-

hody ani pro ně ani pro společnost obecně... Za účelem osvobodit se od

tohoto zla, těmto pacientům musí být podán rychle působící a účinný jed,

rozhodnutím po pozorování oprávněné komise.(90)

Toto barbarství o němž Haeckel teoretizoval bylo uvedeno do

praxe v nacistickém Německu. Jako zaujatí vykonavatelé klamu

společenského darwinismu, nacisté adoptovali teorii eugeniky vnezměněné podobě. Zpráva o zapomenutých zločinech od organi-

zace za práva postižených popisuje hromadné vraždění nemocných

a postižených nacisty a objasňuje jejich hrůzný názor na tyto ne-

vinné lidi:

Namísto akceptování postižení jako aspektu života ve všech společnos-

tech německá [nacistická] ideologie považovala postižení za znak dege-

nerace a téměř nahlížela na postiženou osobu jako na “život nehodný ži-vota”. Lidé se všemi druhy postižení, depresí, retardací, mozkovou obr-

nou, svalovou dystrofií, rakovinou, zhoršenou pohyblivostí, “pomalí žáci”,

hluchotou a slepotou byli označeni za “př ebytečné jedlíky”. Lidé s posti-

žením byli prvními obětmi Hitlerových snah o vytvoř ení nadř azené rasy;

eliminace lidí s postižením byla hlavní složkou nacistického plánu na

“očištění” árijské rasy.(91)

Prvním stádiem nacistické kampaně za vyhlazení handicapova-

ných byla sterilizace. Mezi rokem 1933 a počátkem 2.světové války


131



v roce 1939 byla tato politika vynucována s naprostou nemilosrd-

ností. Stovky tisíc postižených byly shromážděny z nemocnic, klinik

nebo svých domovů a odeslány do sterilizačních center a násilně

operovány. Následkem těchto nešikovných operací mnoho pacientů

zemř elo a jiní trpěli měsíce hroznými bolestmi. Navíc se většina z

nich nebyla po mnoho let schopná vzpamatovat z psychologické

újmy, kterou utrpěli. Jedna studie provedená po válce ukázala, že

některé sterilizované oběti trpěly prudkými bolestmi ještě deset let

po události a tř etina stále trpěla psychologickým traumatem.(92)Po sterilizaci začalo vraždění postižených na rozkaz vydaný

Hitlerem jeho štábu, známým jako př íkaz Aktion T-4:

Hitlerova strategie pokračovala fáze po fázi. Nejprve př išla sterilizace. Od

roku 1933 dále bylo násilně sterilizováno př es 400 000 postižených lidí…

Potom oficiální program vraždění známý jako Aktion T-4 začal.

Tento program byl speciálně navržen pro handicapované. Metody vyhla-

zování, které budou nacisté užívat na své židovské oběti, např íklad ply-nování lidí ve “sprchovacích místnostech” bylo prvně vyvinuto v programu

postižených lidí.

Př es 275 000 lidí bylo zabito v rámci programu Aktion T-4. Cifra nezahr-

nuje ty postižené, kteř í zahynuli v táborech po ukončení Aktion T-4. V

průběhu války byl zabit neznámý počet postižených lidí v zemích obsaze-

ných nacisty. Jak se oblasti pod jejich kontrolou zvětšovaly, nacisté vraž-

dili postižené muže, ženy a děti bez ohledu na rasu, náboženství nebopolitickou př íslušnost.(93)

Doktoř i a další veř ejní úř edníci s mozky vymytými nacistickou

propagandou měli za to, že je jejich povinností vykonávat toto ne-

uvěř itelné barbarství.

Ší ř ení učení společenského darwinismu, jež tvoř il samotnou

základnu nacismu, př irozeně vedlo ke ztrátě takových morálních

hodnot jako soucit a milosrdenství, jelikož odsuzoval náboženskémorální hodnoty. Následující výňatek popisuje události v

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

132



Hadamaru, jednom ze šesti center založených k zabíjení postiže-

ných v rámci Aktion T-4, a odhaluje do jaké míry nacistická ideolo-

gie ovlivnila německou společnost:

Např íklad vraždění postižených v Hamadaru …, se odehrávalo s byrokra-

tickou pravidelností a “produktivitou”. Bylo považováno za nejvýznamě jší

udržet morálku na vysoké úrovni pro úspěch operace. Za účelem udržet

“produktivitu” i morálku zaměstnanců na nejvyšší možné úrovni vedení

často zdůrazňovalo význam programu.

V létě 1941 se konal v Hadamaru ceremoniál pravicové lobby po vytvoř ení

milníku ve smrtícím program. Zúčastnil se veškerý personál nemocnice a

bylo jim nabídnuto [pití]… Po slavnostním zahájení byli všichni zúčast-

nění pozváni dolů do suterénu nemocnice a podíleli se na obř adu k oslavě

“kremace 10 000. pacienta”.

Tělo bylo ozdobeno květinami a malými nacistickými praporky a jeden z

doktorů pronesl krátký projev o významu práce dělané v Hadamaru.

Potom bylo tělo spáleno a někteř í z př ítomných pronášeli legrační projevy

“na počest mrtvého” a druzí poslouchali a smáli se a př i oslavě hrála

polka.(94)

Masakr postižených dětí a nemluvňat byl tragédií sám o sobě.

Ačkoli “práce” šla kupř edu od roku 1933, skutečný popud př išel

18.srpna 1939 od Říšské komise pro vědecký výzkum vážných cho-

rob vrozeného a protonického původu.

Pod výnosem o “dětské eutanázii” musela být Komise uvědo-měna o všech novorozencích a dětech mladších tř í let, u nichž exi-

stovalo podezř ení na vážné dědičné onemocnění. Vážné nemoci

zde myšlené byly Downův syndrom, fyzické deformity a paralýza.

Tato nahlášená nemluvňata podezř elá z takových chorob byla pod-

robena lékař ským testům. Bylo-li to potvrzeno, jejich dokumenty

byly označeny “+”, a byly odeslána do stř edisek zabíjení. Jeden z

nacistických doktorů té doby, Dr. Karl Brandt ř ekl, “Cílem za shro-mažďováním takových nemluvňat bylo zabít je co nejdř íve po naro-


133



zení.” Tř icet oddělení dětské euta-

názie bylo otevř eno v nemocnicích

po celém Německu a stovky ne-

mluvňat byly zavražděny v kaž-

dém z nich.

Nemluvňata byla někdy zabí-

jena jedem injektovaným do srdce.

Ovšem někteř í nacističtí doktoř i

jednali mnohem př íšerně jším způ-sobem a jednoduše je vyhladověli

k smrti. O jednom z nich, Dr.

Hermannu Pfannmullerovi, bylo

zaznamenáno, že držel jedno hla-

dově jící nemluvně za paty, ř kouce,

“Tomuto zbývá několik dní.”(95)

Jedním z nejhorších aspektů tohoto barbaství je způsob, jakýmbylo ve velkém zapomenuto. Zpráva Organizace za práva postiže-

ných zdůrazňuje tento fakt:

Navzdory velikému zvýšení zájmu o holokaust v nedávných letech, ticho

obklopuje hromadná zvěrstva páchaná na mužích, ženách a dětech s po-

stižením během nacistické vlády. Zlá a systematická perzekuce lidí s po-

stižením během nacistické éry je př ehlížena a hrozně podceňována v his-

torickém výzkumu a našem kolektivním př ipomínání holokaustu.Výsledkem je rozší ř ená neznalost veř ejnosti těchto hororů – neznalost

často zvěčněná bez rozdílu politiky, akademiky a médii. Navíc restituční

prostř edky prakticky neexistují.

Někteř í lidé se mylně domnívají, že počet obětí z ř ad postižených je po-

měrně malý. Jenže hojné důkazy ukazují, že postižení lidé byli nuceni k

otrocké práci, oloupeni a jinak vykoř isťováni a to jak v Německu tak v na-

cisty obsazených zemích. Tak jako ostatní oběti, jako Židé, trpěli a byli

ztraceni, tak postižení lidé trpěli a byli ztraceni...

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

134

Dr. Karl Brandt, který prosazoval, že postižené

děti by měly být zabíjeny ihned po narození.



Nacisté označili trpící depresí, zmrzačené, nemocné rakovinou a duševně

choré, hluché a nevidomé – všechny druhy postižených lidí – za “přebytečné

jedlíky”; tato zvrhlá ideologie dodnes pokračuje mezi neonacisty.



... [Avšak] žádný památník ani muzeum pro př eživší postižené nikde v

dnešním světě neexistuje... navíc př estože mezinárodně existují doslova

stovky památníků holokaustu, zř ídka některý věnuje byť jen letmou př i-

pomínku postiženým. Většina z nich se vůbec nezmiňuje o hrůzách,

jakým byli vystaveni postižení lidé během holokaustu.(96)

Zkrátka, genocida postižených, která tvoř í významný rozměr

nacistického barbarství byla ve velkém zapomenuta. Jedním z ne-

bezpečných následků je ztráta citlivosti k tématu a neonacisté, kteř í

doufají ve vzkř íšení nacistického systému využívají této trhliny.

Navíc zvrhlá logika společenského darwinismu, která podpírá ne-

gativní pohled na postižené stále př evažuje a dělá situaci ještě váž-

ně jší. Zpráva Organizace za práva postižených Zapomenuté zločiny

(která bude v budoucnu publikována jako kniha) vyjasňuje, že “ne-

př átelství k postiženým” je, nevesele, dosud vlivné v Německu:

... kde je mnoho lidí s postižením považováno za druhoř adé občany a je

na ně pohlíženo jako na ekonomické bř emeno a nepř íjemnost.

Diskriminační postoje vyústily v útoky cíleného násilí, včetně veř ejného

posměchu, obtěžování, ataků, bití a zabíjení. Neonacisté (“skinheadi”)

nadávky a útoky vedou. Zpráva ukazuje, že skinheadi zbili nevidomého

muže k smrti, zranili vážně pět hluchých chlapců, shodili muže na vo-

zí čku dolů ze schodů vedoucích do metra a vykř ikovali narážky ve stylu

“na tebe museli v Dachau zapomenout,” a “za Hitlera bys byl zplynován.”

Žurnál britské rady Organizace postižených lidí uvádí, že až 1000 posti-

žených německých občanů bylo fyzicky nebo slovně obtěžováno v jedi-ném roce.(97)

Tato bolestná fakta nás dovádě jí k významnému závěru.

Genocida postižených nesmí být nikdy zapomenuta a slogany jako

“Nikdy znova” musí být upevněny v lidských myslích i s ohledem na

ně. K ochraně práv lidí s postižením musí být celosvětově zavedena

účině jší strategie.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

136



Genocida cikánů

Nacistická rasistická ideologie umístila i cikány do kategorietakzvaných nižších ras, které je nutno vyhladit. Když se nacisté do-

stali k moci byla zavedena politika potlačování cikánů žijících v

Německu. S jejich uměleckými schopnostmi a jedinečným životním

stylem jsou cikáni vítáni v mnoha zemích jako důležitý kulturní

prvek, ale v nacistickém Německu se stali cílem nelidské nenávisti.

V prohlášení vydaném v roce 1936, Dr. Hans Globke, jeden z

projektantů Norimberských zákonů, stanovil, že cikáni jsou cizí rasa. Ve výnosu uveř ejněném 14.prosince 1937 je popsal jako “ne-

napravitelné kriminálníky” a rozhodl, že by měli být izolováni od

německé společnosti. Od počátku roku 1938 je nacističtí úř edníci

počali shromažďovat a posílat do koncentračních táborů. Pozdě ji ve

své doktorské tezi Eva Justin z oddělení rasového výzkumu němec-

kého ministerstva zdravotnictví popsala cikány jako “hrozné ne-

bezpečí čistotě německé rasy”. Tábor Buchenwald založil speciální sekci pro cikány. Většina z těch, kdo byli posláni do táborů

Mauthausen, Gusen, Dautmergen, Natzweiler a Flossenburg tam

zemř ela.


137

Nahoře: Vězni v táboře smrti Buchenwald. Mezi nimi je no-

sitel Nobelovy ceny spisovatel Elie Wiesel. Tisíce cikánů,

stejně jako Židů, bylo povražděno v tomto táboře.



Cikáni byli také př edmětem nucené sterilizace. Cikánské ženy

provdané za muže necikánského původu byli nuceně sterilizovány

operacemi v nemocnici v Düsseldorf-Lierenfeldu. Některé zemř ely

př i sterilizaci a většina těhotných žen takto operovaných př išla o

život.(98)

V roce 1938 Heinrich Himmler, velitel SS a druhá nejstarší po-

stava nacistické hierarchie, osobně př evzal “cikánský problém” a

př evedl oddělení cikánských záležitostí z Mnichova do Berlína. Od

té chvíle se vyhlazení cikánů, vedle vyhlazení Židů, zař adilo mezinacistické cíle.

Masová destrukce propukla v létě 1941. Tou dobou byly

zvláštní jednotky Einsatzgruppen vyslány vyhledávat cikány a zabí-

jet je, nebo posílat do táborů. Desítky cikánů (včetně žen, starců,

dětí a batolat) byly poslány z Německa do Polska a tam do koncent-

račních táborů Belzecu, Treblinky, Sobiboru a Majdanku. Kolem 30

000 cikánů z Holandska, Francie a Belgie bylo posláno do Osvětimi.Velká většina byla nacisty zabita. Podle Dr. Franciszka Pipera,

ř editele historického oddělení Osvětimského muzea, “23 000 ci-

kánů bylo př ivezeno do Birkenau [součást Osvětimi], z nichž 21 000

bylo zabito.” Jak velitel Osvětimi Rudolf Höss napsal ve svých pa-

mětech, bylo mezi nimi “velké množství

dětí, starých lidí ke stovce a těhotných

žen”.Všechny metody destrukce namí-

ř ené na Židy byly aplikovány také na ci-

kány. Jednotky Einsatzgruppen je zabí-

jely, kdekoli na ně narazily. Jeden článek

UNESCO s názvem Cikánské oběti na-

cistického teroru” poskytuje tyto infor-

mace:

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

138

Velitel Osvětimi Rudolf Höss



V Polsku a v Sovětském svazu byli cikáni zabíjeni jak v táborech smrti tak

v otevř ené krajině… Kdekoli nacisté procházeli, cikáni byli zatýkáni, de-

portováni nebo vražděni.

V Jugoslávii začaly popravy Židů a cikánů v ř íjnu 1941 v lesích, kde si rol-

níci dosud pamatují pláč dětí vytahovaných z náklaďáků na místa jejich

popravy.(99)

Je obtížné odhadnout kolik cikánů nacisté pozabíjeli, ačkoli

statistiky poskytují určitou př edstavu. Podle historika Raoula

Hilberga, žilo v Německu př ed holokaustem 34 000 cikánů, z nichž

valná většina byla zabita. Zprávy od Einsatzgruppen ji činí odpo-

vědnou za masakry v Rusku, na Ukrajině a na Krymu a značí, že ně-

jakých 300 000 cikánů bylo pozabíjeno v těchto zemích. Podle ju-

goslávských úř adů bylo 28 000 cikánů zabito pouze v Srbsku.

Žádný odhad nelze učinit o obětech v Polsku: Historik Joseph

Tenenbaum tvrdí, že nacisté povraždili celkem 500 000.

Navzdory hrozné tragédii je genocida cikánů obecně ignoro-vána. V knihách, filmech a článcích o holokaustu se na tuto geno-

cidu buď neodkazuje vůbec anebo je zobrazována jako nepod-

statná záležitost. Ian Hancock z Romského archivního a dokumen-

tačního stř ediska v Texasu uvedl, že existuje “snaha podcenit ci-

kánskou genocidu”.(100)

Jenže v tom jak se zacházelo s cikány a s Židy nebyl žádný roz-

díl. Obě skupiny byly vyloučeny z německé společnostiNorimberskými zákony. Adolf Eichmann, jedna z nejvlivně jších po-

stav holokaustu, napsal, “Židovský a cikánský problém musí být vy-

ř ešeny dohromady a současně,” což efektivně znamenalo zničení

obou národů. V koncentračních táborech a v zemích okupovaných

nacisty byli cikáni vražděni stejně nemilosrdně jako Židé.(101)


139



Genocida namířená proti Polákům

V průběhu 2.světové války nacisté zabili kolem 6 milionů pol-ských občanů. Tř i miliony z toho byli Židé a ostatní katolíci.

Jenže drama polských katolíků je všeobecně zapomenuto nebo

opomíjeno.

Hitlerova nenávist k Polákům pramenila jak z považování jich

za untermenschen (nižší lidi) a z př esvědčení, že okupovali ně-

mecký lebensraum (životní prostor). To proto směř oval svů j první

ozbrojený nájezd na Polsko. 22.srpna 1939 německá vojska náhlenapadla Polsko, tah, jenž zažehl 2.světovou válku. Několik dní př ed

invazí dal Hitler svým velitelům toto poselství: “Musíte bez lítosti

zabít všechny muže, ženy a děti polského původu nebo ty, kteř í

mluví polsky. To je jediný způsob, jak zajistit prostor, který potř e-

bujeme pro život.”(102)

Během několika týdnů nacistické armády obsadily celé Polsko a

v souladu s Hitlerovými rozkazy zahájily systematickou genocidu.Veškerá půda byla odebrána majitelům a byly zavedeny př íděly.

Polské děti se znaky př ipomínajícími germánskou rasu byly násilím

odňaty rodinám a odeslány do Německa, aby byly vycvičeny jako

vojáci. Naprostý masakr polské inteligence byl zahájen. Stovky ko-

munitních vůdců, starostů, občanských úř edníků, kněžích, učitelů,

soudců, senátorů a lékařů byly veř ejně popraveny. Desítky tisíc dal-

ších vzdělaných lidí byly odeslány do koncentračních táborů, kde

př išli o život.

V průběhu války Polsko ztratilo 45 procent svých lékařů, 57

procent právníků, 40 procent učitelů, 30 procent techniků a inže-

nýrů a velký počet novinářů a náboženských př edstavitelů.

Hitler chtěl také zničit polskou kulturu a všechno, co mělo něco

společného s Polskem. Všechny stř ední školy a koleje byly uza-

vř eny. Všechny noviny v polském jazyce byly zrušeny. Knihovny a

knihkupectví byla vypálena. Všechny psané kulturní záznamy a

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

140



umělecká díla byla zničena. Náboženské instituce byly nejdůležitě j-

ším cílem. Kostely a jiná náboženská místa byly zboř ena. Většina

kněžích byla zatčena a poslána do koncentračních táborů. Jména

ulic a nároží byla změněna, stará polská jména byla nahrazena ně-

meckými.

Nacisté zabili 6 milionů polských občanů. Tř i miliony z toho

byli Židé a zbytek polští katolíci. V Osvětimi a jiných táborech smrtibyli prvními obětmi tito polští katolíci. Historik Richard C. Lukas

píše: “Tolik Poláků bylo posláno do koncentračních táborů, že

každá polská rodina má někoho, kdo byl umučen či zabit v tá-

boř e.”(103)

Jak v Polsku, mnoho oddaných katolíků v Německu, a zejména

kněžích, se stalo terčem nacistů, kteř í nenáviděli kř esťanství a tou-

žili po návratu Německa k př edkř esťanské pohanské kultuř e. Po

dosažení moci shromáždili velmi mnoho katolických osobností a


141

Polsko patřilo mezi země, kde se nacisté dopustili největší genocidy. Fotografie ukazují polské Židy

bité nacisty. Mimo Židů bylo povražděno tři miliony polských katolíků.



odeslali je do koncentračních táborů. V Dachau byla založena

zvláštní sekce pro kněze a tisíce jich tam byly odeslány. Pouze málo

jich př ežilo, někteř í byli zastř eleni a jiní zemř eli na vyhladovění a

nemoci. Stejným způsobem byli pozatýkáni svědci jehovovi v

Německu a v zemích pod neměckou okupací, a byli zabiti v tábo-

rech, jelikož považovali slib loajality nacistickému Německu za ne-

shodující se s jejich vírou.(104)

Všechny ostatní oběti

Jak jsme dosud viděli, nacistické barbarství bylo namí ř eno vůči

různým etnickým skupinám, nejen Židům. U základu toho leží

Hitlerova rasistická teorie známá jako lebensraumpolitik, což zna-

mená “politika životního prostoru”. Hitler naznačil, že Německo

není dost velké pro německé obyvatelstvo a že árijská rasa je “liso-

vána”. Potom tvrdil, že země patř ící východním zemím jako Polsko

a Ukrajina by měla být zabrána, aby poskytla Němcům nový životní prostor. Populace v těchto oblastech, př evážně slovanská, měla být

vyhlazena, aby uvolnila prostor.

Nacistická dokumentace ukazuje, že jen uvnitř hranic

Sovětského svazu “životní prostor” zahrnoval asi 75 milionů obyva-

tel, což chtěli nacisté omezit na ně jakých 30 milionů – kteréžto měli

sloužit jako nucení robotníci pro potř eby Němců tam př estěhova-

ných. Nacisté měli v plánu zbylých 45 milionů př evézt do oblasti dál

na východ, nebo je zabít rozličnými způsoby.

Masakry, jež nacisté páchali na civilním obyvatelstvu v obsaze-

ných zemích, dokazují, že tyto plány uvedli do praxe. Jedním

ospravedlněním toho bylo, že tito obyvatelé “podporují partyzány”

– skupiny odporu ustavené pro boj s nacisty v obsazených zemích.

Celá populace města nebo vesnice mohla být vyhlazena pro údaj-

nou podporu partyzánů. Podle odhadů historika H. Kuhnricha, “5

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

142



900 225 lidí bylo zabito výsledkem protipartyzánské války.” Z toho

4.5 milionů byli Ukrajinci.

Mezi lety 1939 a 1945, tito nebojovníci zabití v Polsku čítali

př es 6 milionů. To př edstavovalo 3 miliony Židů, 200 000 cikánů a

zbytek kř esťanských polských slovanů. Téměř všichni polští inte-

lektuálové byli zavražděni. V Jugoslávii bylo zabito asi 1.2 milionů

obyvatel, z toho 300 000 jugoslávských vojáků, zbytek civilistů: 9

procent veškerého obyvatelstva.

Nejhorší ztráty utrpěl Sovětský svaz. Do 10.května 1943 na-cisté zajali kolem 5.4 milionů sovětských vojáků, z nichž 3.5 mili-

onů vyhladovělo, zmrzlo, bylo pověšeno, zastř eleno nebo vyhla-


143

V okupovaných zemích byli

partyzáni skupinami odporu

pro boj s nacisty, kteří vyhladili

celá města a vesnice pod zámin-kou, že partyzány podporovaly.



zeno v koncentračních táborech. V roce 1944, když se Němci zcela

stáhli ze sovětského území, populace Ukrajiny klesla ze 42 na 27.4

milionů, což je rozdíl 14.6 milionů. Pokud odečteme ty, kteř í

uprchli a kteř í př ežili zajetí během války, stále zbývá 7 milionů, co

př išlo o život. Uvnitř Sovětského svazu 11 milionů padlo za oběť

nacistické politice destrukce a genocidy.(105)

Celkově se jeví, že 26 milionů lidí př išlo o život následkem na-

cistických masakrů na civilistech. Z toho 6 milionů tvoř ili Židé, př es

750 000 cikáni a zbytek Slované ze zemí jako Polsko, Ukrajina,Rusko a Jugoslávie.

Součet všech kdo zahynuli během 2.světové války dělá šokují-

cích 55 milionů.

Z tohoto důvodu postoj některých badatelů zobrazovat jej jako

“židovskou exkluzivitu” – odkazovat na nacistické barbarství jako

na zaměř ující se výhradně na Židy a ignorovat ostatní oběti, je velmi

chybný. Jak bylo popsáno výše taková interpretace je výhodná prohnutí radikálních sionistů, jenž se snaží využít tragédie holokaustu

pro politické záměry. (Kolaborace mezi těmito radikálními sionisty

a nacisty nesmí být zapomenuta).

Z našeho pohledu správný postoj k holokaustu musí být posta-

ven na těchto zásadních skutečnostech:

1) Nacistické Německo patř í mezi nejkrutě jší režimy v dě jinách.

Rozsáhlá spolupráce musí zajistit, aby rasistická a fašistická ideo-logie, jež dala povstat tomuto režimu, již nikdy nezpůsobila lidstvu

podobnou katastrofu.

2) Židé trpěli nacistickou brutalitou více než jakákoli jiná sku-

pina. Nacisté zlomyslně povraždili 5.7 milionů Židů, nečiníce vý-

jimky. Aby se taková tragédie neopakovala, musí existovat celosvě-

tová kulturní kampaň proti skupinám nepř átelským k Židům a s je-

jich nemocnou ideologií je tř eba navěky skoncovat.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

144



Historické zdroje ukazují, že nacisté zavraždili miliony lidí, nikoli pouze Židů. Ně jakých

26 milionů přišlo o život kvůli nacistickému barbarství; 6 milionů Židů, a zbytek tvořili

postižení, cikáni a slované se zemí jako Polsko, Jugoslávie, Ukrajina a Rusko.



3) Další oběti nacistů nesmí být zapomenuty. Nesmí být př ijí-

mána “židovská výlučnost”. Nacisté se snažili vyhladit mentálně a

fyzicky postižené, cikány, oddané katolíky, Poláky a slovany a členy

dalších náboženství a národů. Všichni musí být vzpomínáni stejným

způsobem. Bolest žádné skupiny není menší nebo méně významná

než jiné.

4) Nikdo se nesmí pokoušet využívat holokaustu pro politické

záměry. Zvláště ne někteř í sionisté a jisté radikální skupiny ve státě

Izrael. Fakt, že nacisté zavraždili 5.7 milionů Židů jim nedává právovraždit jiné lidi (např íklad Palestince). Tragédie holokaustu nemůže

být používána k ospravedlnění pobouř ení, které způsobuje Izrael

na Stř edním východě. Takové jednání je nejhorším možným nedo-

statkem respektu k jeho obětem.

5) Tito Židé v Izraeli a jiných zemích, kteř í podporují ideologii

radikálních sionistů, se musí seznámit se skutečnostmi “za scénou”

holokaustu:Radikální sionisté toho času spolupracovali s nacisty, tajně podporovali

nacisty, když bylo v jejich zájmu tak činit, a bránili záchraně svých židov-

ských druhů tvrzením, že musí být prolita židovská krev, kvůli pováleč-

ným zájmům. Tato pravda, otevř eně vyslovená oddanými židy a židov-

skými intelektuály, kteř í volají k odpovědnosti ty do toho zapojené, musí

být vysvětlována a diskutována otevř eně jším způsobem.

V tomto př ípadě by určité kruhy izraelské administrativy měly zpochybnitsvů j světonázor a nahradit rasistickou sionistickou mentalitu, která upírá

Palestincům právo na život, mírumilovnou, lidskou verzí, která si př eje žít

s Palestinci v míru. To je způsob, jak ukončit konflikt na Stř edním vý-

chodě.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

146



Př edtím, než se posuneme k prozkoumání určité politiky př i- jaté státem Izrael, potř ebujeme si př ipomenout, že toto není vhodný postup kritizovat jeho politiku jako celek. Jako je pravdou umnoha jiných národů, různé prvky tvarují politiku izraelského státu.Tato politika a praktiky zde osvětlené jsou zvrhlé aktivity radikál-ních kruhů uvnitř izraelského vnitř ního establišmentu, pod vlivem

radikální sionistické ideologie, a založeno na špatném výkladuStarého zákona. Tyto kruhy př edstavují hlavní př ekážku míru, po-važující všechny nežidy za méněcenné, špatné zacházení s nimi zalegitimní, a směř ují ke světové nadvládě.

Informace v této kapitole by měly být brány v úvahu v tomtosvětle.

Katitola jedna zkoumala snahy určitých sionistických vůdců kustavení státu Izrael a konkrétně, jak radikální sionisté pracovaliruku v ruce s antisemity od počátku 20.století, aby dosáhli svéhocíle. Dozajista nejvíce zarážejícími př íklady této spolupráce bylouspoř ádání mezi nacistických Německem a některými sionisty, je- jichž snahou bylo vypovědět evropské Židy do Palestiny a založittam Židovský stát, dě j je co dě j.

Tato politika se ukázala úspěšná dvěma způsoby. Zaprvé, díkynacistické antisemitistické politice velké množství Židů emigrovalo

do Palestiny. Druhý aspekt tohoto úspěchy byl psychologický: Nyní svět musí schválit Židům, kteř í během 2.světové války trpěli nejvíce,založit vlastní národ.

147

KAPITOLA ČTYŘI

Izraelská politika antisemitismu



NÁSILÍ HOLOKAUSTU

148

Bombardování Golanských výšin ve válce 1967

Izraelské dobytí Sinajského poloostrova

Východní Jeruzalém okupován izraelskými tanky



Nakonec v roce 1948 byl stát založen. Nebylo to př esně to, o

čem sionističtí vůdci snili, jelikož Spojené národy rozdělily Palestinu

na dva oddělené státy – jeden židovský a jeden arabský – dávajíce

každému zhruba polovinu původního teritoria. Jakmile byl Izrael v

roce 1948 vyhlášen však propukla izraelsko-arabská válka.

Následně Židovský stát anektoval zbytek Palestiny, vyjma

Západního pobř eží a pásma Gazy. Během Šestidenní války v roce

1967 Izrael okupoval celou Palestinu včetně Západního pobř eží,

Gazy, a východního Jeruzaléma; a také Golanských výšin (části

Sýrie) a egyptského Sinajského poloostrova. V roce 1982 to bylLibanon, kdo byl na ř adě, aby byl napaden Izraelem. Po této výpravě

Izrael jednostranně vyhlásil hraniční oblast jižního Libanonu za

“bezpečnostní zónu” a pokračoval v invazi.

Tato expanzní politika odráží sny některých izraelských vůdců

o “větším Izraeli”. Tento cíl pramení ze špatného výkladu určitých

prohlášení ve Starém zákonu. Podle tohoto mylného pohledu, byla

Dětem Izraele př islíbena větší část zemí Stř edního východu. Tak ra-dikální kruhy př edvídají judaizaci těchto zemí jejich uchvácením a

očištěním od arabské populace. Kvůli těmto vlivným radikálním ná-

zorům ve své aministrativě Izrael dělá všechno možné, aby se vy-

hnul zř eknutí se okupovaných teritorií, př edevším jádra “země za-

slíbené” na Západním pobř eží. Za účelem realizovat judaizaci, byli v

těchto okupovaných teritoriích usazováni židovští imigranti.

Někteř í z těchto usedlíků byli radikální židé, považující to za nábo-ženskou misi. Ale opravdoví usedlíci byli imigranti Diaspory.

Ve zkratce, založení Izraele neukončilo potř ebu židovských

př istěhovalců. Tito Židé, kteř í se př istěhovali do Palestiny od roku

1948 př edstavují pouze malý díl světových Židů, z nichž většina na-

dále upř ednostňuje život v Diaspoř e. Sen o větším Izraeli je stále

motivem, kvůli němuž někteř í izraelští vůdci usilují o emigraci svě-

tového židovstva do Izraele. Ale jak šla desetiletí byli zklamáni.

Každý rok nastavili počet Židů, o nichž doufali, že imigrují, jenže

tyto cíle vypadaly stále více utopicky. Záměr Bena Guriona př esvěd-


149



čit čtyř i miliony Židů, aby se př istěhovali do Izraele mezi lety 1951 a

1961 velice selhal; pouze 800 000 odpovědělo na jeho zavolání.

S koncem desetiletého období roční počet př istěhovalců klesl

pod tř icet tisíc. V letech 1975 a 1976 množství Židů emigrujících z

Izraele ve skutečnosti př esáhlo množství těch tam př icházejících.

V článku “Generál s fantomovou armádou,” který se objevil v

Jerusalem Post (7.ř íjna 1978), Meir Merhav popsal jak byli neo-

chotní Židé do Izraele př estěhováni:

V historii sionismu a státu Izrael nikdy neeexistovala masová emigrace.

Radikální nebo sionističtí Židé vždy do země př icházeli v malých skupi-nách o nízkém počtu. Když si tito idealisté uvědomili skutečnost, že toto

není o čem snili, opustili Izrael. Všechny židovské skupiny dávaly př ed-

nost emigrovat jinam než do Izraele, dokonce i v těch nejproblémově jších

dobách. Pouze 60 tisíc z 300 000 Židů v Německu emigrovalo během let

1933-39. Většina z nich dokonce ani nepomyslela na př estěhování do

Izraele. To platí rovněž pro jiné židovské komunity. 50-60 procent rus-

kých Židů, kteř í jsou nejvíce utiskováni touží jít kamkoli jinam než do

Izraele. Nám se nelíbí tato fakta, ale neexistuje způsob, jak je popírat.Měli bychom pochopit jednu věc: žádná masová imigrace do Izraele se

nikdy neodehraje.

Tak Židé Diaspory pokračovali v odporu k př istěhování do

Izraele po jeho založení neméně, než jako to činili ve 20. a 30. le-

tech. Co by tedy mělo být uděláno k jejich př ivedení do Izraele?

Prostě ř ečeno, odpovědí bylo opakovat dř ívě jší politiku: znovu po-

hánět hrozbu antisemitismu k dohnání Židů Diaspory do Izraele.

Někteř í sionisté projevili málo zdráhání př i př esně takovém tvrzení.

Jako americký rabín Leo Pfeffer, zástupce Amerického židovského

kongresu prohlásil, “Je možné, že určitý antisemitismus je nezbytný

k zajištění židovského př ežití.”(106)

Roku 1958, Nahum Goldmann, prezident Světové sionistické

organizace, zdůraznil nevyhnutelnou potř ebu antisemitismu pro

sionismus a varoval, že “současný pokles antisemitismu by mohl

vytvoř it nové nebezpečí židovskému př ežití.”(107)

Dř íve byli naverbováni nacisté, aby pomáhali “židovskému př e-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

150



žití”. Tentokrát byla utvoř ena nová spojení s různými místními an-

tisemity, nebo, selhávající v takových spojeních, mohli Izraelci

př ímo operovat k vytvoř ení umělého antisemitismu. Toto se vlastnědělo! Následující stránky vypravují detailně ji o válce židovského

státu, na několika frontách, proti Židům Diaspory.

Hrozby Židům Diaspory od izraelských vůdců

David Ben Gurion, ode dne, kdy se stal prvním izraelským

př edsedou vlády, experimentoval s rozličnými metodami ke zvýšení

imigrace do Izraele. 31.srpna 1949, sdělil skupině Američanů nanávštěvě v Izraeli:

Př esto, že jsem realizovali svů j sen o založení Židovského státu, jsme

stále na počátku. Dnes je v Izraeli pouze 900 000 Židů, zatímco větší část

Židů je dosud v zahraničí. Budoucnost je tvoř ena př ivedením všech Židů

do Izraele. Apelujeme na rodiče, aby nám pomohli př ivést sem své děti.

Když nám odmítnete pomoct, my př ivedeme mládež do Izraele; ale dou-

fám, že to nebude nezbytné.(108)

V prosinci 1960, na 25.světovém sionistickém kongresu v

Jeruzalémě, Ben Gurion znovu káral Židy, kteř í se odmítli př istěho-


151

Goldman, na Světovém židovském kongresu v roce 1966

Nahum Goldman: “současný pokles

antisemitismu by mohl vytvořit nové

nebezpečí židovskému přežití.”



vat do Izraele. Posmíval se Židům žijícím mimo Izrael jako “Židůmbez Boha,” dodávajíce, že “Židé v Americe nevědí, co být opravdo-

vým Židem znamená”.

V létech, která následovala další slavná postava, Moše Dajan,

taktéž př ijal hledisko, že tak či onak musí být židovští lidé př inuceni

imigrovat do Izraele. V červenci 1968, silně mluvil proti těm, kdo si

mysleli, že již dost Židů se př istěhovalo do Izraele:

“Během posledních sta let byli naši lidé v procesu budování naší země anároda, expanze, dostávání dalších Židů a dalších osad za účelem rozší ř it

zdejší hranice. Ať žádný Žid neř íká, že proces skončil. Ať žádný Žid ne-

ř íká, že jsme u konce cesty”.(109)

V květnu 1948 ve zprávě poskytnuté Americkému židovskému

kongresu, poř ádaném snahami Simona Rifkinda a Louise

Levinthala, poradci o židovských záležitostech a sionistického

vůdce rabína Philipa Bernsteina, radikální sionista rabín Klausner

otevř eně vyhrožoval židovskému národu. Př iznal, že v minulosti

vůdci radikálních sionistů pěstovali komplex perzekucí k dotlačení

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

152

Ben Gurion: “Musíme zachránit zbytky Izraele v

Diaspoře. Musíme také zachránit jejich vlastnictví.

Bez těchto dvou věcí nevybudujeme tuto zemi.”

Israel Goldstein: “Na co američtí Židé čekají?Čekají

na Hitlera, aby je vyhnal? Představují si, že budou

ušetřeni tragédií, které donutily emigrovat Židy z

ostatních zemí?”



Židů k imigraci do Izraele, a upř ímně hájil, že tato politika by měla

pokračovat:

... Jsem př esvědčen, že lidé musí být donuceni jít do Palestiny... “Silou”

navrhuji program. Není to nový program. Byl užit dř íve, a teprve ne-

dávno… Prvním krokem v takovém programu je př ijetí principu, že to je

př esvědčení světové židovské komunity, že tito lidé musí jít do

Palestiny… Aby byl tento program účinný, je nezbytné pro židovskou ko-

munitu ve velkém, aby př evrátila svou politiku a namísto vytvář ení po-

hodlí pro rozptýlené osoby, je potř eba vytvoř it co největší nepohodlí.

Americká spojená distribuční komise by měla být odstraněna… Další pro-

cedura bude vyzvat takovou organizaci jako je Haganah, aby obtěžovalaŽidy… Musíme mít na paměti, že jednáme s nemocnými lidmi. Nelze se

jich ptát, ale musí se jim ř íkat, co mají dělat… Nebude-li tento program

př ijat, mohu ujistit tuto Konferenci, že se odehraje incident, který donutí

americkou židovskou komunitu, aby zvážila tuto politiku a učinila změny

zde navržené. Tou dobou bude mnohem více utrpení, větší vlna antisemi-

tismu a tužší boj za dosažení toho, čeho by mohlo být dosaženo

dnes.(110)

Jak Klausner doznal, politika vnitř ního izraelského establiš-mentu prosazovala židovskou imigraci násilím. Nedělal žádné

okolky s tím, jak by to mělo být zavedeno do praxe: “je potř eba vy-


153

Radikální sionistický rabín Joseph

Klausner: “Prvním krokem v takovém

programu je přijetí principu, že to je

přesvědčení světové židovské komu-

nity, že tito lidé musí jít do Palestiny…Aby byl tento program účinný, je ne-

zbytné pro židovskou komunitu ve vel-

kém, aby převrátila svu politiku a na-

místo vytváření pohodlí pro rozptýlené

osoby, je potřeba vytvořit co největší

nepohodlí. Americká spojená distri-

buční komise by měla být odstra-

něna… Další procedura bude vyzvat

takovou organizaci jako je Haganah,

aby obtěžovala Židy… Musíme mít napaměti, že jednáme s nemocnými

lidmi. Nelze se jich ptát, ale musí se jim

říkat, co mají dělat…”



tvoř it co největší nepohodlí”. Pokud navzdory těmto tlakům imi-

grace do Izraele nepř esáhne očekávání, Klausnerovo konečné

urychlení bylo upozornit na to, co by eventuálně mohlo padnout na

Židy Diaspory: Mohli by čelit “nehodě”, která by “s sebou př inesla

mnoho bolesti”. Taková “nehoda” může dobř e př ipomínat tu, co

vznikla výsledkem spolupráce radikálních sionistů s nacisty ve

2.světové válce proti evropským Židům, kteř í odporovali imigraci

do Palestiny. Sionistický vůdce dr. Israel Goldstein si stěžoval na ži-

dovskou apatii ohledně imigrace do Izraele, a dodal implicitní a vý-

hrůžná poselství:“Na co američtí Židé čekají? Čekají na Hitlera, aby je vyhnal? Př edstavují si,

že budou ušetř eni tragédií, které donutily emigrovat Židy z ostatních

zemí?”(111)

Ben Gurion prohlásil, že pro Izrael, “zachránění Židů z otroctví

je svatá povinnost.” Po izraelských volbách v roce 1949 odkazoval

na Židy žijící mimo Izrael jako na “zbytky”:

“Musíme zachránit zbytky Izraele v Diaspoř e. Musíme také zachránit jejich vlastnictví. Bez těchto dvou věcí nevybudujeme tuto zemi.”(112)

Ben Gurion vyslovil budoucí politiku Izraele. První “zbytky v

Diaspoř e”, co byly donuceny imigrovat do Izraele, byli ve skuteč-

nosti Židé, kteř í př ežili nacistické koncentrační tábory.

Teror radikálních sionistů proti

Židům v poválečných táborech DPS koncem 2.světové války Židé z nacistických koncentračních

táborů, kteř í neměli kam jít byli usazeni v táborech “vysídlených

osob”, kde značné množství sionistických vůdců požívalo velké au-

tority. Tragédie evropských Židů způsobená do značné míry sionis-

tickými vůdci pokračovala po válce pro mnoho Židů neochotných

př istěhovat se do Izraele. Pro tyto bezprizorní Židy existovalo málo

změn v životních podmínkách. Nyní jim vládli radikální sionisté,skoro tak nemilosrdní jako nacisté.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

154



Zpráva v níž rabín

Klausner argumentoval

pro nucení Židů emigro-

vat do Palestiny, byla

základem pro různé te-

roristické taktiky, které

radikálně sionistická or-

ganizace Irgun apliko-

vala na osoby v táborech

vysídlených osob. Tatopolitika útisku zavedená

proti jejich židovským

druhům vystoupila na světlo až o léta pozdě ji. Více než jednou

zpravodajské zprávy OMGUS (Kancelář vojenské vlády pro Německo

– USA) oznamovaly brutální prostř edky použité Irgunem mezi Židy k

vybrání financí a naverbování vojáků, silou, pro boj s Araby v

Palestině. Zde jsou některé př íklady vzaté ze zprávy OMGUS:Irgun drží ř ízení těchto táborů pod svou kontrolou. Organizace také

ovlivňuje politickou moc v těchto táborech. Irgun a táborová policie pou-

žívá násilné metody, zastrašování, vyhrožování a prolévání krve, je-li to

nezbytné… V červenci 1948, DP [vysídlené osoby] v Berlíně, tvrdily, že

právě dorazily z Polska a bylo zjištěno, že místo toho opustily americkou

zónu, aby se vyhnuly verbování Irgunem. Táboř e DP Duppel Center, ver-

bí ř i Irgunu bili některé z těch, kdo odmítli “dobrovolně” bojovat s Araby v

Palestině a jiným bylo vyhrožováno smrtí, pokud odmítnou jít. Zatímcobyli potenciální rekruti perzekuováni, hlavní brána do tábora byla uza-

vř ena, aby se zabránilo útěku.(113)

Ozbrojenci Haganah taktéž užívali násilí proti svým židovským

druhům. Stephen Green píše:

Některé tábory v té době začaly podávat zprávy, že Haganah př ijímá ná-

silné taktiky podobné těm Irgunu. Elitní, parlamentář ská skupina uvnitř

Haganah zvaná Sochnut se začala objevovat ve zprávě po oznámení o

hrozbách, bití a zastrašování... Ačkoli úř ady OMGUS si počaly všímat to-

hoto selekčního procesu teprve v polovině 1948, ve skutečnosti to bylo


155

Po válce museli někteří Židé propuštění z nacistických táborůžít v táborech vysídlených osob, protože neměli, kam jinam

by šli.



praktikováno po mnoho měsíců, zejména Irgunem... Židovské oběti na-

cistického teroru byly znovu nuceny odejít od př átel a rodiny, aby unikly

sionistickému teroru.(114)

Peter Rodes, ř editel zpravodajství pro OMGUS, byl zmaten a flustrován

aktivitami radikálních sionistů v židovských táborech a poznamenal o te-

roru těchto radikálů: “Je uvedeno, že 300 osob opustilo Tikwah pro Izrael.

Z tohoto počtu bylo kolem 65 procent donuceno užitím prostř edků různé

míry nátlaku”.(115)

V polovině 1948 nazývaly zpravodajské zprávy OMGUS “tero-

ristickými taktikami” to, co se stalo standardními operačními pro-cedurami v táborech vysídlených osob ve verbování jak do Haganah

tak do Irgunu.

Typická událost se odehrála v táboř e Kriegslazarett v

Traunsteinu, v Bavorsku. Táborová policie obklí čila budovu, aby za-

bránila komukoli vstupovat nebo odcházet. 14.června o židovském

svátku ti Židé, jenž odmítli odejít do Izraele byli upozorněni, aby

nechodili do synagogy; jinak budou ze synagogy vyhnáni. Když byl

Izrael založen, ti Židé žijící v Palestině organizovali teror v táborech,

aby je př iměli k migraci do Izraele. Od založení Izraele asi tucet lidí

opustil tábor Kriegslazarett. Tito dobrovolníci byli známí jako

“Ghujs.” Šest nebo sedm z nich se vrátilo o pár dní pozdě ji. V době,

kdy zůstávali v táboř e, terorizovali ostatní mladé lidi, kteř í si nepř áli

odejít do Izraele.(116)

Takoví Židé vystavení všem druhům nátlaku v táborech vysíd-

lených osob, se provinili pouze odmítáním radikálního sionismu.

Aby je př inutili emigrovat do Země zaslíbené je radikální sionisté

nutili, aby se také stali radikálními sionisty pácháním aktů teroru a

diskriminace proti neradikálním sionistům a protisionistickým

Židům.(117)

Jejich politika zastrašování zavedená proti Židům žijících v tá-

borech vysídlených osob se postupně proslavila a byla doplněna

vášnivou propagandistickou kampaní. 21.srpna 1948, americký ča-sopis The New Leader otiskl dopis od Louise Nelsona, manažera

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

156



Unie výrobců pleteného zboží, pozdě ji víceprezidenta Mezinárodní

unie výrobců ženských oděvů. Nelson podal zprávu, že kampaň

usiluje o donucení vysídlených osob k př ijetí sionismu, a vstoupit

do palestinské židovské armády. Alfred Lilienthal popsal sionistickýnátlak v táborech vysídlených osob:

Toto znamená konfiskace př ídělů potravin, propuštění z práce, rozbíjení

strojů zaslaných Američany pro výcvik vysídlených osob k užitečným do-

vednostem, odebráním legální ochrany a vízových práv disidentů, do-

konce až do bodu vyhánění jich z táborů, a v jednom př ípadě veř ejné

mrskání vzdorovitého rekruta pro izraelskou armádu. Navíc rozší ř ené

zprávy o pogromech dokonce i v USA byly vypravovány nevědomým a ob-

těžovaným vysídlencům…(118)

Tato politika určitých sionistických vůdců, ve svých rozličných


157

Týdenní zpravodajská zpráva připravená OMGUS, Kanceláří vojenské vlády pro

Německo/USA, datovaná 10.července 1948, číslovaná 113. Odkazujíce na zprávu datovanou3.července 1948, s číslem 112, dokument vysvětluje pod tématem “teroristických taktik” de-

tailně teror organizace Irgun vynakládaný na židovské lidi, aby se přestěhovali do Země zaslí-

bené.



rozvětveních se pozdě ji vyplatila. Židovská komunita, vyčerpaná

válečnými léty, shledala vzdor obtížným. Židé propuštění z táborů s

touto sionistickou pomocí, poslechli jejich př íkazy a odešli do

Izraele, ačkoli, jak píše Lilienthal,

“Většina dala př ednost odejít jinam, než do Palestiny, navzdory intenzivní

propagační práci Židovské agentury mezi táborovými vězni...”(119)

V letech následujících ihned po 2.světové válce, politikou

vůdců radikálních sionistů bylo na jednu stranu tlačit Židy v těchto

táborech k migraci a na druhou stranu využít utrpení těchto stej-

ných Židů na veř ejném kolbišti.Izraelský spisovatel Amos Perlmutter pozoruje:

Ben Gurion a sionisté se potom rozhodli kombinovat holokaust a nezávis-

lost, vážnou situaci židovských vysídlených osob a př eživších z táborů s

konceptem rozdělení…

Taktika pronásledování vysídlených osob nebyla jedním z hlavních sio-

nistických cílů (bez ohledu na to, jak moc někteř í historikové trvají na

tom, že ano). Nyní, vroce 1946, vážná situace

vysídlených osob v brit-

ských táborech splývala

s pragmatickou politikou

na několika úrovních. Na

nejvíce bezprostř ední

frontě, imigrace do Eretz

Izrael byla vždycky hlav-ním sionistickým zá-

jmem…(120)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

158

Propagační izraelský plakát navádě jící

Židy k migraci do Země zaslíbené z

50.let: “Směr: Hebrejská zem.” Na jednéstraně je slunný, jasný Izrael, na druhé

straně koncentrační tábory, temnota a

nebezpečné země Diaspory.



Díky svému vítězství ve válce v roce

1948, byli Izraelci schopni zvětšit své te-

ritorium, které jim bylo uděleno

Spojenými národy v roce 1947 rozdělením

Palestiny.

Tato expanze povzbudila díl izrael-

ského vedení a př ivedla je k plánům na

př ivezení více Židů do Země zaslíbené. V

roce 1949, byli Židé celého světa svoláni,

aby se př istěhovali do Izraele.Následujícího roku byla tato výzva podpoř ena Zákonem o návratu,

který stanovil, že Žid (definovaný jako ten zrozený z židovské

matky) odkudkoli na světě má právo usadit se v Izraeli.

O tomto zákonu se v Izraeli debatovalo po mnoho let. Někteř í

intelektuálové si myslí, že je jasně rasistický. Jenže oficiální politika,

kterou vyjadř uje se nikdy nezměnila. Šimon Peres stanovil izraelské

hledisko v novinách Davar 25.ledna 1972, ř kouce, že zavedení Zákona 125 (Zákona o návratu) bylo pokračováním boje za to, do-

stat Židy do Izraele, aby se zde usadili.

Peresovo prohlášení, že př ivézt Židy do Izraele, aby se zde usa-

dili bylo “bojem” je natolik pravdivé, jakože některé vlivné kruhy v

izraelské administrativě užívají nátlak proti Židům Diaspory, kvůli

jejich neochotě “vykonat alijah,” neboli imigrovat do Izraele. Tak

tyto kruhy nevedou válku jen s nepř átelskými národy nebo skupi-nami, ale také z tou částí židovstva, jenž údajně ztratili své rasové

uvědomění a obrátili se zády k radikálními sionismu.

Organizátor emigrace: Mossad a Alijah Bet

2.května 1948, jak uvedeno výše, rabín Klausner sdělil

Americkému židovskému kongresu, že Židé potř ebují být donuceni

imigrovat do Palestiny a mluvil o znesnadnění života těmto Židům.Klausner byl významnou osobností radikálního sionistického hnutí

a kandidátem v prvních izraelských prezidentských volbách. Jeho


159

Izraelský vůdce Šimon Peres



myšlenky o “tlačení Židů” neodrážely jen jeho osobní názory, leč re-

prezentovaly všeobecnou politiku hnutí radikálních sionistů.

Proslovy určitých vůdců jako byli Ben Gurion a Izrael Goldstein vy-

jadř ovaly stejné ideje.

Určití lidé v izraelské administrativě plánovali a prováděli sofis-

tikovaný program k dotlačení Židů Diaspory k imigraci. “Rušicí” me-

tody použité v operaci byly př íklady uměle vyvolaného antisemi-

tismu. Tyto kruhy nejenže povzbuzovaly antisemitismus, jak bylo

popsáno dř íve, ale dokonce jej samy vytvář ely. Mossad a Alijah Bet,

jeho zvláštní pobočka podzemní tajné služby, prováděli nejúčin-

ně jší operace, jako útoky na synagogy a jiné lokace, kde se Židé

scházeli. Touto cestou byli Židé př ivedeni k př esvědčení, že tam,

kde žijí, jsou v nebezpečí, a – dle nadě je – budou hledat “spásu v

imigraci.”

Ve svých snahách př esvědčit Židy neochotné imigrovat do

Země zaslíbené, Alijah Bet neužíval lidského př emlouvání. Turkkaya

Ataov, profesor emeritus mezinárodních vztahů v knize Siyonizmve Irkcilik (Sionismus a rasismus), píše:

Př es 80 procent emigrantů do Izraele př išlo z východní Evropy, arabského

Stř edního východu a Severní Afriky. Př estože většina těchto Židů neměla v

úmyslu se stěhovat, chytrá politika útisku a propagandy je k tomu donu-

tila. Egyptští Židé neochotní se př ipojit se cítili v nebezpečí, zatímco 700

tisíc lidí z Iráku, Jemenu, Sýrie, Tuniska, Alžírska a Maroka bylo př inuceno

emigrovat hrozbami a vášnivými výzvami.(121)

Aliyah Bet vymyslel spoustu špinavých triků k př esvědčení Židů

žijících vně Izraele k př istěhování do Země zaslíbené. Jeho temné

operace proti židovské komunitě mimo Izrael zahrnovaly:

• “Operace kouzelný koberec” (1949-1950), př i níž 50 000 je-

menských Židů bylo nalákáno do Izraele falešným tvrzením, že př i

založení Izraele se zde “objevil Mesiáš”;

• “Operace Ali Baba” (1950-1959), př i níž 120 000 iráckýchŽidů bylo stimulováno k emigraci ohavnostmi zahrnujícími bom-

bardování synagog v Bagdádu provedených Aliyah Betem;

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

160



• “Operace Mojžíš” (1984), tajná operace př i níž Alijah Bet př e-

vezl 7000 etiopských Židů z východního Súdánu do Izraele;• “Operace Šalamoun” (1991), př i níž 15 000 dalších etiop-

ských Židů bylo odkoupeno jako otroci od vůdců etiopského re-

žimu, a odvezeno do Izraele.

Alijah Bet vytvoř il atmosféru nezbytnou pro to, aby velké

množství Židů pohlíželo na “alijah” (“návrat”) jako na “spásu”. O

Alijah Bet, izraelští novinář i Dan Raviv a Jossi Melman napsali:

Členové zpravodajské komunity vehementně popírali užití teroristickýchtaktik, ale hrdě prohlašovali, že neustále př icházejí s novými a originál-

ními metodami, jak transportovat Židy do Izraele. Bylo to nakonec pro

př ežití jejich nového národa... Díky tajným agentům z Alijah Bet se popu-

lace Izraele skoro zdvojnásobila, na více než jeden milion, v prvních čty-

ř ech letech od nezávislosti.(122)

Jeho agenti uspěli ve zdvojnásobení populace Izraele v jeho

prvních čtyř ech letech. Ale tento úspěch spočíval na taktikách právě

tak hanebných jako byly ty užívané př i raně jších operacích radikál-

ních sionistů za př inucení Židů emigrovat do Palestiny.


161

S Mossadem

nutícím ŽidyDiaspory, aby

se přistěhovali

do Izraele,

mnoho Židů

imigrovalo z ce-

lého světa.

Mapa ukazuje

židovskou mi-

graci z různých

zemí do Izraele.



Mossad bombarduje irácké Židy:

Operace Ali Baba

Všechen systematický nátlak, jež někteř í sionisté používali

proti západním Židům nevyústil v očekávaný proud př istěhovalců

do Izraele. To vedlo sionistické vůdce k př ijetí ještě radikálně jších

prostř edků proti židovské komunitě. Jak profesor Turkkaya Ataov

zdůrazňuje ve své knize Siyonizm ve Irkcilik:

“Když se očekávaný nával západních Židů neuskutečnil, stalo se vykalku-

lovanou politikou radikálních sionistů vytvář et potíže pro Židy Diaspory,

aby je tak př esvědčili a dokonce donutili emigrovat a obsadit zemi uvol-

něnou palestinskými Araby.”(123)

Mezi první “trpící těžkými podmínkami,” množství izraelských

vůdců vybralo irácké Židy, jenž, jako potomci biblických hebrejců

vyhnaných do Babylonu, měli 2 500 letou historii v Mezopotámii.

Jejich populace nyní čítala 150 000, postavili 60 synagog a až do

př íjezdu agentů Mossadu žili v míru se svými muslimskými sou-

sedy.Navzdory vydání Zákona o návratu v roce 1950, iráčtí Židé ne-

toužili po “návratu” do Izraele. Agenti Mossadu, vědomi si tohoto

zdráhání, neváhali informovat irácké Židy o nebezpečí, které jim

údajně hrozilo. Bomba umístěná v bagdádské synagoze Masouda

Šemtou zabila tř i irácké Židy a deset jich zranila. V následujících

dnech se ukázalo, že pachateli byli agenti Mossadu. Kniha Siyonizm

ve Irkcilik praví, “Izraelští agenti [Mossadu] byli odhaleni a obviněniz bombového útoku na synagogu Masouda Šemtou v Bagdádu.”

(124) Incident je také detailně popsán ve Every Spy a Prince, historii

Mossadu od izraelských novinářů Dana Raviva a Jossiho Melmana.

David Reuben, irácký Žid, byl svědkem nebezpečím, jimž byli

jeho krajané vystaveni. Spojujíce své hledisko z Operace Ali Baba,

Reuben zdůrazňuje, že sionisté vedli psychologickou válku proti

iráckým Židům. Jejich primárním cílem bylo vytvoř it nepř átelství mezi muslimy

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

162



a židy, za účelem př imět Židy odejít do své “vlasti”. Navíc k psycho-

logické válce byly bombardovány synagogy, což vedlo ke zranění

mnoha Židů. Muslimové byli obviňováni z těchto skutků, až po-

stupně Židé uvěř ili, že ve svých domovech nejsou v bezpečí. Podle

Reubena, radikální sionisté byli odpovědní za všechny inci-

denty.(125)

Tato temná operace byla naplánována a nař ízena radikálními

sionisty uvnitř izraelského establišmentu. Toto postupně vyšlo na

světlo, když krvavá emigrační operace, jedno z nejšpinavě jších ta-

jemství izraelské historie, byla odhalena v izraelském tisku.Izraelský týdeník Ha’olam Haze (20.dubna, 1.června, 1966) a deník

Jedioth Aharonot (8.listopadu 1977) oba prohlásily, že Mossad se

dopustil bombardování, jako to učinil izraelský spisovatel Ilan

Halevi ve své knize z roku 1981 La Question Juive (Židovská

otázka). Operace Ali Baba byla taktéž odhalena v srpnu 1972

Kokhavim Šemešem v izraelských novinách s názvem Černí panteř i.

Navíc 7.listopadu 1977 žurnalista Baruch Nadel položil jisté otázkyskrze telavivský Nejvyšší soud Mordechaji Ben-Poratovi, jednomu

ze špehů, kterého Izrael poslal do Iráku a který se pozdě ji stal po-

slancem v Knessetu. Jeho odpovědi potvrzují výše uvedená odha-

lení.

Iráčtí Židé poděšení bombami Mossadu shledali, že mohou

“uniknout” imigrací do Izraele. S koncem operace Ali Baba, začaté a

provedené vůdci radikálních sionistů, 120 000 iráckých Židů bylopř evezeno do Izraele.

Jiným faktorem majícím vliv na př itáhnutí iráckých Židů, byly

tajné diplomatické vztahy mezi těmi majícími moc a vliv v Izraeli a

někým z irácké vlády. Agenti Alijah Bet byli schopni podplatit teh-

dejšího iráckého premiéra za účelem “odkoupit” Židy:

Šlomo Hillel [starší tajný agent Alijahu B] byl nastrojen jako “britský ob-

chodník Richard Armstrong,” zastupující Blízkovýchodní leteckou společ-

nost ze Spojených států v rozhovorech s iráckou vládou. Záhadné ame-

rické aerolinky tyto stopy pečlivě zakryly, aby zamaskovaly své blízké


163





Falašové (etiopští Židé) byli očíslováni na čelech a přivezeni do Izraele ve speciální

operaci provedené Mossadem. Tam se s nimi zacházelo jako s druhořadými

občany někým z izraelské administrativy.



ského masakru v Bagdádu, organizovaného Brity v roce 1941. Po

2.světové válce pracoval na operaci Ali Baba k př ivezení iráckých

Židů do Izraele. V roce 1992 Giladi publikoval knihu s titulem Ben

Gurionovy skandály: Jak Haganah z Mossadu eliminovala Židy, v níž

popsal svou zkušenost v podzemní sionistické organizaci v Iráku.

Také poskytl informaci o sionistickém agentovi Benu Poratovi, který

umožnil iráckým Židům migrovat z Bagdádu do Izraele. Podle

Giladiho, Ben Porat zastrašoval a terorizoval Židy, aby opustili Irák,

kde žili v míru a blahobytu po 2 500 let. Giladi tvrdil, že teroristé

Mossadu bombardovali synagogy a kavárny často navštěvovanéŽidy za účelem př inutit je odejít do Izralele, a že sionisté jako Ben

Porat vinili irácké muslimy z páchání takových útoků. Plán fungoval

a Židé odešli do Izraele. Jenže iráčtí židovští lidé se zde ocitli v po-

stavení druhoř adých občanů, utiskovaných evropskými Židy, kteř í

ř ídili Izrael.(127)

Tak radikální sionisté s podzemními organizacemi donutili

irácké Židy opustit zemi, která jim byla domovem po tisíce let, a státse pak druhoř adými občany. V dnešním Izraeli, tragédie iráckých

Židů pokračuje:

Iráčané v Izraeli byli již rozladění, viníce evropské vedení Židovského

státu ze strčení jich do primitivních stanů a chatrčí s malou nadě jí na

slušné bydlení nebo zaměstnání. Novy sefardičtí – “orientální” – př istěho-

valci se cítili poníženi jsouce sprejováni insekticidem a bez možnosti

volby.(128)

Odvlečení etiopských Židů z jejich

vlasti aneb operace Mojžíš a Šalamoun

Falašové, černí Židé, kteř í po staletí dleli v Etiopii, byli cílem ur-

čitých izraelských snah navrátiti židovské “exulanty” zpět do jejich

vlasti. Emigrace Falašů byla úspěchem dvou hlavních operací Alijah

Bet, Operace Mojžíš v roce 1984 a Operace Šalamoun roku 1991.Aby umožnili operaci v roce 1984, Izraelci zaplatili značné

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

166



úplatky etiopským vůdcům a – jelikož Etiopští Židé měli být př eve-zeni cestou př es Súdán – také si koupili súdánského prezidenta a

jeho blízké spolupracovníky. Prezident Gafar Muhammad al-Nimejry, víceprezident Omar el-Tajeb, a jejich “zvláštní poradce”Baha Ydris (př ezdívaný “Pan 10 procent” pro svou proslulost díkybraní úplatků a zapojení do všemožných ilegálních aktivit) př ijali 56milionů dolarů za dovolení, aby byli Falašové transportováni viaSúdán. Zkrátka, vůdci radikálních sionistů odkoupili Falaše jako do-bytek po uzavř ení výhodné koupě s etiopskými a súdánskými vůdci. Jednající strany neměly potř ebu se zeptat, kde by etiopští Židéchtěli žít. Cena za Falaše byla zaplacena etiopským vůdcům, a eti-opští Židé odletěli pozdě ji do Izraele.

Časopis Nokta lí čí dramatický obraz jejich př íjezdu:

Když se Falašové, čísla nalepená na svých čelech, dostali z letadla, zane-

chali bledí a unavení, mladí ale kř ehcí, v lidech dojem. Téměř čtrnáct tisíc

Falašů dorazilo do Sionu s čísly na svých čelech a př ipomínali židovské

vězně deponované do nacistických koncentračních táborů př ed lety s te-

továními na svých zápěstích.(129)

Zacházení, kterému byli vystaveni si rychle všimly mezinárodní

organizace. Skupina pro lidská práva s názvem Francouzská asoci-

ace solidarity kritizovala izraelskou vládu, dokládajíce, že př eve-

zení eiopských Židů do Země zaslíbené nemělo žádné humanitární

př í činy:

Francouzská asociace solidarity naznačila, že izraelská vláda nepř evezla

etiopské Židy do Izraele z humanitárních ohledů a dosvědčila, že skuteč-

nou př í činou záchranné operace bylo založení nových osad v okupova-

ných teritoriích, aby mohl Izrael pokračovat ve své expanzní politice.

Mezitím opozice tajnému př evodu tisíců Falašů do Izraele pokračuje.

Kvůli povyku, který událost vytvoř ila, izraelská vláda musela ukončit emi-

graci.(130)

V roce 1991 př i Operaci Šalamoun byla jiná skupina etiopských

Židů transportována do Izraele. Mozky za touto operací byli íránský

Žid David Alliance a irácký Žid Sami Šamún, vedeni Urim Lubranim.


167





ležitost chodit do školy nebo zaměstnání. Opotř ebené chatrče, které lze

stěží nazvat domy, nyní př ipomínají černá ghetta.

V loňském roce bylo 14 tisíc černých Židů náhle př evezeno do Izraele ve

vzdušné operaci, jež trvala čtyř iadvacet hodin, jenže žádné trvalé ubyto-

vání nebylo těmto lidem poskytnuto. Tisíc z nich žije v hostelech a zby-

lých tř ináct tisíc vede životy v př ívěsech. Tyto př ívěsy jsou naprosto izolo-

vány od zbytku izraelské společnosti... Vůdci těchto černých Židů popisují své podmínky jako sociální tragédii a očekávají brzké reformy. Etiopský

židovský vůdce Rahamim Elazar ř íká, “Př ívěsy jsou totéž, co ghetta,” a do-

dává, “Izrael bude odsouzen po celém světě jako rasistická země za izo-

lování těchto černých Židů od komunity.”

Elazar srovnává tábor př ívěsů pro Falaša v Izraeli s černými městy s cha-

trčí v Jižní Africe, dodávajíce, že “Př ívěsy jsou tak špinavé a postrádající

odvodnění, že je nemohu ani nazvat moderní Soweto [město - Jihoafrická

Republika].” Projevil beznadě j do budoucnosti. Máriteš Kandia, s pěti

dětmi, ř íká, “V létě jsou hrozně horké, a v zimě hrozně chladné. Př ála bych


169

Ghettu se podobající osada v Ambover, kterou někteří izraelští vůdci považují za vhodnou pro

Falaše, kteří byli donuceni opustit své domovy v Etiopii a přivedeni do Izraele



si, abychom měli normální místo, kde bychom mohli zůstávat.”

Tř ináct tisíc Etiopanů, jenž byli př ivezeni do Izraele př i Operaci Šalamoun

v současnosti žije ve čtyř ech stovkách př ívěsů seř azených vedle sebe na

okraji pouště. Máriteš Kandia a její druhové Falaša si ztěžují na svou izo-

laci: např íklad své děti musí posílat do školy v Jeruzalémě vzdálené dvě

hodiny cesty.(131)

Po př íjezdu Falaša do Izraele bylo jejich neštěstí tak zjevné, že

ho uznaly dokonce i izraelské úř ady, potvrzujíce ho oficiálních

zprávách:

Podle vyšetř ování izraelského ministerstva př ijetí imigrantů, tř etina eti-

opských Židů, kteř í byli př ivezeni do Izraele př ed pěti lety v Operaci

Mojžíš nemá trvalá místa pobytu. Stejné ministerstvo potvrdilo zprávy

uvádě jící, že př istěhovalci usazení v Kirjat Arba žijí v ubohých podmín-

kách.(132)

Ačkoli je to nyní deset let, co byli př ivezeni do Izraele, etiopští

Židé se cítí blíže k Arabům než k Židům v Izraeli. Arabskojazyčný

časopis El-Mecelle prozkoumal neštěstí Falaša v článku, jenž po-

psal špatné zacházení a diskriminaci jíž Falaša v Izraeli prošli a

uvedl jejich stížnosti:

Ode dne, kdy etiopští Židé dorazili do Izraele, odporovali pojmenování

Falaša, jelikož v etiopském jazyce amharičtině, “falaša” znamená “jiní,

odlišní”. Taktéž si stěžovali na mizerné podmínky a špatné zacházení,

kterým trpí a které začalo pouze v Izraeli, ne v jejich bývalé vlasti, kde žili

pokojné, usedlé životy… Jusuf Minkaša, technik v izraelské armádě praví

“Jednoho dne dozajista odejdu z Izraele a vrátím se do Etiopie”...

Těhotná etiopská žena komentuje:

“Izraelci ukázali, že nás považují za odlišné od sebe samých v každém

ohledu. Cítím se bližší Arabům a upř ednostňuji léčbu u arabského lékař e,

protože ten mne bude určitě respektovat a bude se mnou podle toho jed-

nat.”(133)

Etiopští Židé, kteř í nedobrovolně opustili své domovy, utrpěli

rozsáhlé psychologické trauma. Článek v Šalomu nazvaný “Budou

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

170



etiopští Židé oslavovat

páté výročí Operace

Mojžíš?” uvádí:

Nejhorším problémem ko-

munity je jejich touha po

rodinách, které zanechali v

Etiopii. Smutek pramenící z

jejich separace od rodin vy-

ústil v sebevražedné po-

kusy mnoha Etiopanů. Aždo teď dvacet pět Etiopanů

spáchalo sebevraždu. S

Operací Mojžíš zakusili so-

ciální krizi a př echod od

jedné kultury k odlišné vy-

volal depresi.(134)

16.června 1991 celkový počet sebevražd uvedený v časopiseNokta dosáhl padesáti. Potom sebevraždy stále pokračovaly.

Jistí sionističtí vůdci se vůbec nezajímali o strašné podmínky

etiopských Židů. Zbaveni soucitu a podpory v Izraeli, Falašové se

rozhodli požádat o pomoc americké Židy. Poslali americkým Židům

dopis vyčítající jednání izraelských vůdců. 16.listopadu 1988 Šalom

o tom podal zprávu v článku s nadpisem, “Otevř ený dopis americ-

kým Židům – vypravující o bolesti etiopských Židů – Ticho jevražda”. Zde je několik ř ádků z dopisu:

Každý den slyšíme pláč z jejich smutku. Všechny jejich dopisy mluví o

smrti a hladu. Podávají pouze zprávy o dětech umírajících hladem, ženách

a umírajících vesnicích. Ale po více než čtyř i roky byly naše rodiny drženy

v tichu a odsouzeny k chudobě a hladu. Lidé, kteř í toto zakoušejí jsou eti-

opští Židé. Snažíme se obrátit na americké židovstvo, abychom sjednotili

naše rodiny. Naším cílem je apelovat na širší komunitu, která by se zají-

mala o naše rodiny.


171

Deník Günaydin s datem 21.září 1984 odhalil nešť astné pod-

mínky Falaša v Izraeli v článku s názvem, Žijí v koncentračních

táborech. Nahoře, fotografie z těchto táborů

Žijí v koncentračních táborech



… Důvodem tohoto ticha je, že nechtě jí zopakovat chyby, které ukončily

Operaci Mojžíš. To by znamenalo, že izraelští vůdci jsou angažováni v

pokračování špatného zacházení s etiopskými Židy. Jejich anachronický

postoj odsuzuje etiopské Židy k živoucí smrti. Je toto chování hodné

vůdců? Debata se týkala obhajoby u soudu, zda sjednocení rozdělených

rodin má být podpoř eno či nikoli. Petice podtrhla následující:

“Podepsali jsme níže jako osoby zastupující různé sektory etiopské ko-

munity. Informujeme, že vyvolává úžas a lítost, že etiopská vláda nedovo-

luje etiopským Židům, aby se spojili se svými dětmi, matkami, otci a př í-

buznými.” Nejzákladně jší lidská práva jsou upírána etiopským Židům.

Naše rodiny jsou separované.

Abychom zvýšili citlivost, podepsali jsme tento dopis, ale ten byl také od-

mítnut. Nemají tito židovští vůdci svědomí? Jednání vůdců Židů Diaspory

poslalo naše rodiny na smrt a do separace – Šlome Mula (prezident, Unie

etiopských židovských studentů); Rahamim Elazar (prezident, Unie etiop-

ských Židů v Izrael); Uri Tekele (vůdce, Izraelská asociace Beta); Jisrael

Jitzhak (prezident, Asociace etiopských imigrantů).

Nejenže radikální Izraelci špatně zacházeli s etiopskými Židy v

Izraeli, ale utajovali obtíže Falašů v Etiopii. V roce 1987, např íklad,

etiopská vláda zatkla několik Falašů, a mučili je ve vězení. Ačkoli

radikální Izraelci si byli dobř e vědomi čím jejich etiopští bratř i trpí,

vyhnuli se podniknutí jakýchkoli pokusů o jejich záchranu.

Následně Mesfin Ambaw, sekretář e Asociace etiopských př istěho-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

172

“Noční můra etiopských Židů v ghettu v Zemi zaslíbené”, Gundem, 10.října, 1992



valců, prohlásil: “Izraelská vláda se o nás vůbec nezajímá; lidé jsou

vražděni v našich vesnicích a hrozné věci se dě jí.”135

Necitlivost určitých Izraelců ve skutečnosti pramenila z hledání

záminky pro další imigrační operaci s níž pro etiopské Židy počítali.

Čekali, až se špatné podmínky Falašů ještě zhorší až Falaša sami

budou žádat opustit Etiopii pro Izrael. 16.června 1991 periodikum

Nokta shrnulo situaci:

Izraelská vláda si v té době zvolila zůstat potichu s ohledem na postoj eti-

opské vlády vůči Falašům, protože chtěli př evézt více etiopských Židů doIzraele.

Izraelci nepovažovali Falaše za autentické Židy; smyslem jejich

transportu do Izraele bylo hlavně usadit je v arabských teritoriích

pod izraelskou okupací. Proto izraelská politika vůči Falašům ne-

byla nikdy humánní. Během Operace Mojžíš v roce 1984, někteř í

vůdci sionistů př evezli 7 000 Falašů do Izraele. Ve snaze uchlácho-

lit světonázor, tomu izraelští vůdci ř íkali “záchranná operace”,

jenže co se ve skutečnosti odehrálo zdaleka nebylo růžové.

Falašové nebyli doopravdy “zachráněni” a mnoho z nich př išlo v

průběhu operace o život! Šalom uznal tolik, že popsal Operaci

Mojžíš jako př í činu “největší úmrtnosti etiopských Židů v posledním

století,” dodávajíce, že:

Operace Mojžíš vyústila ve smrt tisíce etiopských Židů... Většina smrtí seodehrála během dopravy př es Súdán.(136)

Operace Kouzelný koberec: Jemenští Židé

oklamáni lží, že “Mesiáš se objevil v Izraeli”

Ke zvýšení imigrace do Izraele bylo tř eba nových scénářů. Od

začátku byla ve skutečnosti imigrace do Palestiny vyvolávána

uměle.

Jeden zajímavý př ípad se datuje do roku 1948, když skupina


173



Židů z Jemenu byla napálena a pozdě ji

př ivezena do Izraele. V těch letech

arabští dělníci v zemědělských oblas-

tech vydělávali vysoké částky děláním

nejobtížně jší práce, jako pomoc v do-

mácnosti nebo práce v průmyslu.

Dlouho př edtím bylo nalezeno nové ř e-

šení ke snížení cen, a rovněž snížení

arabské populace v regionu. DoktorThon, jenž pracoval pro Židovskou

agenturu Světové sionistické organi-

zace, to vysvětlil v proslovu z roku 1908:

Pouze východní Žid by pracoval za nižší částku než Arab. Takovým způ-

sobem východní Židé př ivezení do Izraele budou podporovat “hebrejskou

práci”, která je cílem sionismu a eliminace palestinské práce se stane vý-

sledkem… Bude-li pokračující usazování imigrujících jemenských rodin

do př edem určených regionů úspěšné, jiný problém bude vyř ešen: Ženy a

dcery jemenských rodin nahradí arabské ženy jako služky v domech imi-

grantských rodin. Arabové vydělávají mezi 20 a 25 franky za měsíc.(137)

Teoretické ř ešení problému bylo nalezeno: Jemenští židovští

muži budou pracovat jako dělníci a jejich ženy jako služky, v nej-

těžších povoláních za nejnižší platy. Otázkou bylo, jak je př imět

př istěhovat se do Izraele. Bylo to vyř ízeno dost sprostou metodou:

V roce 1911 pseudokazatel byl vyslán do Jemenu – “sionistický so-

cialista” Waršavský, pro tento účel př ejmenovaný na “Rabína

Javne’eliho” – aby ohlásil jemenským Židům př íchod Mesiáše a tř e-

tího Království Izraele. O mnoho pozdě ji, v roce 1948, byli jemenští

imigranti př ivedeni do Izraele v operaci zvané Kouzelný koberec. V

letadle, které je př eváželo, zpívali, “David! David! [tj. Ben Gurion]

Král izraelský!”Tato operace byla provedena ve dvou fázích mezi prosincem

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

174

Dr. Osias Thon, jenž přivedl jemenskéŽidy do Izraele skrze faleš




175

Mezi 1949 a 1950, s “Operací kouzelný koberec,” 45 000 jemenských Židů bylo nalákáno do Izraele lží, že

“Mesiáš přišel na zem v Izraeli.” Fotografie zachycuje jemenské Židy v průběhu Operace kouzelný koberec.

Zmatek, neklid a nespokojenost na jejich tvářích nepotvrzuje, že by tito lidé byli “zachraňováni”.



1948 a bř eznem 1949, a mezi červnem 1949 a zář ím 1950, a stála

5.5 milionů dolarů.(138)

Mezi lety 1948 a 1949 Operace kouzelný koberec dosáhla př i-

stěhování 50 000 jemenských Židů. Byli oklamáni a v Izraeli jejich

tragédie teprve začala. V Zemi zaslíbené jejich životy budou stěží

pohodlné a zbožné, jak jim bylo slíbeno. Naopak byli př ivítáni nej-

horšími, nejtěžšími pracemi: Většina z těchto emigrantů začala

pracovat jako farmář i, a stali se námezdní silou pro průmysl a do-

pravu. Mezitímco čistili bažiny pro zemědělství, mnoho z těchtomladých lidí př išlo o život.(139)

V následujících letech radikální sekce v izraelské vládě začaly

usilovat o př ivedení zbylých jemenských Židů. Izraelší agenti začali

pracovat na další umělé motivaci pro imigraci do Země zaslíbené.

Deník Zaman podal zprávu 21.srpna 1982:

Plánem bylo, aby Listen Bismirka, americký Žid operující v Jemenu, shro-

máždil jemenské Židy a pobídl je k imigraci do Izraele... Bismirka [praco-val] v jemenských horách, kde se snažil př esvědčit zbožné Židy, aby emi-

grovali. Údajně je cílem př ivézt všechny jemenské Židy do Izraele.

Radikální Izraelci dosáhli určitého úspěchu v těchto operacích.

Znovu byli jemenští Židé oklamána zář ivými slovy a sliby, ale po

imigraci jim jejich nové životy nabídly pouze potíže. Zaman dodává:

Rodiny př evezené do Izraele z Jemenu různými dvojakými metodami jsou

podle zpráv rozrušené. Dvě židovské jemenské rodiny napsaly zvláštní dopis vládě Jemenu opisující jejich zlou situaci v Izraeli. Tyto rodiny vy-

slovily svou tohu vrátit se do Jemenu a vyjádř ili své neštěstí: “Jsme zde v

tísni. Sebrali nám dvacet pět tisíc dolarů a pasy. Prosím, zašlete nám nové

pasy a letenky, abychom se mohli vrátit do naší vlasti.”

Chudoba a tíseň, které jemenští Židé čelili v Izraeli byla tak

zjevná, že o tom podala zprávu izraelská média. Šalom v př íběhu

vybraném z francouzského Tribune Juive, popsal co se stalo jemen-ským Židům v Izraeli:

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

176





podniká žádné kroky ve vyšetř ení záležitosti.(141)

Tak, jistí izraelští administrátoř i uvnitř interního zř ízení uvalili

další katastrofu na jemenské Židy. Nejprve je zlákali, aby opustili

usedlou a pokojnou existenci ve své vlasti. Ale to těmto izraelským

vůdcům nestačilo: Unesli batolata těmto jemenským Židům a ř ekli

jim, že jejich děti jsou mrtvé. To byla však další lež – děti byly po-

skytnuty americkým židovským rodinám k adopci.

Někteř í izraelští vůdci však udělali víc. Během transferu jemen-

ských Židů do Izraele zkonfiskovali tisíce starobylých rukopisnýchknih a svitků a nikdy je nevrátili. Výmluvou bylo, že knihy jsou př íliš

těžké pro př epravu letadlem; jejich návrat vlastníkům byl vážně slí-

ben. Nedlouho poté izraelští úř edníci oznámili, že v hangáru, kde

byly tyto knihy uloženy vypukl požár, a nic se nedalo zachránit.

V následujících letech však různé knihy dř íve patř ící jemen-

ským Židům začaly vyplouvat na povrch v takových místech jako

Vatikán, Britské muzeum a univerzita Ješiva. Tito izraelští úř edníciknihy hanebně prodali na aukci. Skandální př íběh jemenských knih

a rukopisů byl odhalen Šalomem 27.listopadu 1991, pod titulem

“Jemenští Židé usilují o svá práva v Izraeli”.

Dř ina Židů z Jemenu a temná politika pro ně vytvoř ená Izraelci

pokračovala.

Jistí radikální izraelští vůdci experimentovali s novou metodou,

jak př ivézt jemenské Židy do Izraele. Naráz se všude rozší ř ily klepy,že Židé v Jemenu byli mučeni a zabíjeni kvůli náboženství. Zdroj

šeptandy nemohl být určen. K záležitosti byly vydány oficiální

zprávy. Smyslem bylo, vyvolat pocit ohrožení u jemenských Židů a

př imět je k myšlence na imigraci do Izraele.

Ve dnech následujících po vnitř ních zprávách se vyjasnilo, že

izraelské vnitř ní zř ízení bylo za celou věcí a že šeptanda neodrážela

pravdu, ale byla svévolnou manipulací. Když vyšla pravda najevo

vnitř ní establišment zpanikař il. Aby si zachránili tvář , oznámili, že

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

178



“Jemenští Židé byli obviněni z př ipravování falešných zpráv a ší ř ení

nepravdivých pomluv”.(142)

Ve skutečnosti byli jemenští Židé těmi nejméně pravděpodob-

nými a sotva schopnými, vést takovou provokativní kampaň. Jak

bylo uvedeno, žili stabilní existenci ve své vlasti – tak nemuseli ší ř it

takové klepy.

Jistí radikální Izraelci samozř ejmě tvrdili, že jemenští Židé byli

perzekuováni kvůli náboženství než př išli do Izraele – ale to bylo


179

Scéna z tábora Beth Lid, kde 10 000 imigrantů pobývalo během deštivého ledna

1950. Tato fotografie dramaticky odráží potíže, kterým jemenští Židé v Izraeli čelili.



pouze pro ospravedlnění jejich tajných operací. Chtěli být považo-

váni za spasitele jemenského židovstva. Leč Šalom odmítl tuto zá-

minku pro operace: “Opravdové podmínky 1000 – 1100 Židů v

Jemenu jsou: Jsou volní v praktikování svého náboženství. Existuje

mnoho synagog v Jemenu stále otevř ených pro veř ejné uctí-vání.”(143)

Další izraelské metody nakupování Židů:

Rumunští Židé a Lucemburská dohoda

To co se stalo rumunským Židům donuceným imigrovat do

Izraele se podobá “odkoupení” etiopských Židů od vůdců jejich

země.

Jediným rozdílem je, že tentokrát určité kruhy v izraelském

vnitř ním zř ízení nejednaly př ímo s rumunskými autoritami. Bylo to

zař ízeno “prostř edníkem”: Vedoucím rabínem Mosesem Rosenem.

Rumunský vedoucí rabín, který měl velký vliv na rumunskou vládu,

konkrétně za vlády Ceauşescu, hrál klí čovou roli v emigraci rumun-

ských Židů do Izraele:

V nedávném noviném článku Andrewa Billena, nazvaném “Exodus –

Poslední Židé v Rumunsku,” nás informuje o práci rumunského vedoucího

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

180

Jiná fotografie z ledna 1950 v tá-

boře Beth Lid, kde 10 000 jemen-

ských Židů bylo nuceno žít ve špat-

ných podmínkách, a kde byla vy-

soká úmrtnost.



rabína Mosese Rosena, a útlumu rumunské židovské populace, kvůli...

imigraci do Izraele, jíž nebylo nikdy bráněno během vlády pana [sic]

Nicolae Ceauscescua, jehož rodina má silné židovské konexe…

Rabín Rosen praví: “Je mým nejpyšně jším dosažením, že 97% Židů ode-

šlo.”

... Pravděpodobně více zajímavý je fakt, že rabín Rosen byl také členem

rumunského loutkového parlamentu, což je př ivedlo pod dohled za jeho

spojení s dynastií Ceaucescu... Ačkoli Rosen vždycky popíral, že by o tom

co věděl, izraelským [radikálům bylo] doslova dovoleno kupovat Židy od

rumunské vlády. A s rokem 1978, podle Iona Pacepa, rumunského býva-

lého velitele bezpečnosti, jenž sběhl na Západ, částka se pohybovala mezi

2000 až 50 000 dolary v závislosti na významu občana pro jednotlivý

stát.(144)

Ana Pauker hrála významnou roli v pokládání základů pro emi-

graci rumunských Židů do Izraele. Pauker, vedoucí komunistka,

která dř íve působila jako ministryně zahraničních vztahů, byla


181

Ana Pauker, bývalá rumunská

ministryně zahraničních

vztahů, byla dcerou ortodoxní

židovské rodiny a její bratr byl

vedoucí osobností sionistického

hnutí.

Vedoucí rabín Moses Rosen,

který pravil, že je jeho nejpyš-

ně jším dosažením, že 97%

Židů odešlo do Izraele, běhembohoslužby v synagoze Choir v

Bukurešti.



starší sestrou sionisty Zalmana Rabinsohna. 20.listopadu 1952 ji

spolu s dalšími 13 komunistickými vůdci z nichž 11 bylo Židů, po-

stavila komunistická strana př ed pražský soud za podporování sio-

nistů.

Izraelské tajné vztahy se současnými nacisty

Po 2.světové válce Izrael zahájil “hon na nacisty”, aby se po-

mstil za židovské oběti holokaustu. Jenže by bylo správné ř íct, že se

málo jednalo o hledání spravedlnosti, ale spíše o propagandu inici-

ovanou izraelskými vůdci. Jedním z jasných náznaků pro to je, že

pronásledovatelé nikdy nešli po některých prominentních nacis-

tech, pouze po takových proslulých a senzačních nacistech, jako byl

Eichmann.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

182

The Chief Rabbi Moses Rosen, who states that it is his proudest achievement that 97% of Romanian Jews

left for Israel, seen during a service at the Choir Synagogue, Bucharest



Ve světle toho je generál SS Kurt Becher zajímavou výjimkou.

Becher byl speciálním komisař em Říše pro všechny koncentrační

tábory, a pokud chtěli Izraelci hledat nepř ítele, jeho jméno by mělo

zahajovat seznam hledaných osob. Avšak namísto výzvy k

Becherově zatčení a soudu, určité mocné a vlivné kruhy v Izraeli ob-

chodovaly s tímto bývalým nacistickým generálem! Americký ži-

dovský badatel Ralph Schoenman odhalil tento vztah:

Generál SS Kurt Becher... byl ustanoven komisař em nade všemi nacistic-

kými koncentračními tábory Heinrichem Himmlerem... Stal se preziden-tem korporace, která mí ř ila k prodávání obilí do Izraele. Jeho korporace,

Cologne-Handel Gesellschaft, dělala rozsáhlé obchody s izraelskou vlá-

dou.(145)

Vládci apartheidu v Jižní Africe také zahrnovali bývalé nacisty a

současně blízké př átele Izraele. Jihoafrický př edseda vlády John

Vorster a jeho vztah s Izraelem je hoden zvláštního zájmu.

Benjamin Beit-Hallahmi, profesor psychologie na Hebrejské univer-zitě Jeruzaléma komentuje státní návštěvu Vorstera do Izraele ve

své knize Izraelské spojení: Koho Izrael vyzbrojuje a proč:

Pro většinu Izraelců byla Vorsterova návštěva Izraele prostou a oficiální

návštěvou zahraničního vůdce... Byl popsán většinou izraelského tisku

jako hluboce nábožensky založený muž na osobní cestě do Svaté země...

Stálo to dopis vydavateli Háretzu, izraelských New York Times, informo-

vat veř ejnost, že Vorster byl nacistickým kolaborantem, který podle izra-elského zákona měl být zatčen a postaven př ed soud v ten moment, kdy

položil nohu na izraelskou půdu.

Místo toho př istál na telavivském letišti, byl rozvinut červený koberec a

izraelský př edseda vlády Jitzhak Rabin jej pozdravil vř elým objetím. Plno

vítajících článků se objevilo v izraelském tisku.(146)

Beit-Hallahmi dodává: “Co Jihoafričané dostávají od Izraele ve

svém boji o př ežití je první a nejvýznamě jší inspirací. Druhou jepraktický návod v každé facetě jejich vojenských snah.”(147)


183



Většina jihoafrických vůdců, kteř í obdivovali Izrael bylo ve sku-

tečnosti bývalými sympatizanty nacistů, jak Hallahmi zdůrazňuje.

Jihoafrický žurnalista Breyten Breytenbach popisuje tuto zajímavousituaci:

Jakou podivnou identifikaci mají Afrikánci s Izraelem. V této zemi vždy byl

silný průběh antisemitismu, nakonec – současní vůdci jsou následkem a

př ímými dědici nacistických ideologií. A př esto obrovsky obdivují Izrael...

Identifikují se s Izraelem jako biblicky lidé vyvolení Bohem, jako moderní

stát př ipravený bojovat a obklopený moř em nepř átel.(148)

Tak izraelské vnitř ní zř ízení udržovalo dobré vztahy se součas-nými nacisty stejně jako s těmi ranými. Ve skutečnosti v kontrastu k

obecnému př esvědčení, tyto dvě ideologie radikálního sionismu a

fašismu spolupracují v dokonalé harmonii, která se proměňuje v

aktivní spolupráci př i každé př íležitosti.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

184

Jitzhak Rabin, bývalý

premiér Izraele



Historická fakta, jež byla vzata v úvahu v této knize zjevila hoř -

kou pravdu o radikálním sionismu a jak tato ideologie ovlivňuje po-

litiku izraelského vnitř ního zř ízení. Někteř í se zakladatelů Izraele

užívali špinavé metody k dosažení Židovského státu: svévolné pod-

něcování antisemitismu jak k dotlačení Židů k imigraci do Izraele

tak k naklonění světonázoru ve prospěch založení Židovského státu

v Palestině. Po narození Izraele se v této politice př íležitostně po-

kračovalo. Paul Findley, po dvaadvacet let americký kongresman

ř íká dost ve své knize Odvážili se promluvit:

Lidé a instituce se postavili proti izraelské lobby. Jeho kniha zkoumá ne-

smírnou moc, kterou izraelská lobby tř ímá v Americe, uvádě jíce, že určití

Židé někdy používají holokaust jako argument proti komukoli, kdo vyzve

Izrael nebo izraelskou lobby označujíce jich za “neonacisty” a “antise-

mity”. Mnoho politiků, žurnalistů, akademiků a kleriků bylo umlčenotímto způsobem. Ve zkratce, Izrael a jeho tajní agenti v Diaspoř e odvodili

obrovskou politickou moc ze vzpomínek na násilí holokaustu.

To, co jsme popsali v této knize ukazuje na zásadní pravdu:

Množství izraelských vůdců se uchýlilo k teroru proti vlastním

lidem, aby je př iměli opustit své domovy a rodné země, spolupra-

covat s antisemity proti jiným Židům a dokonce zabíjet své židovské

bratry, shledají-li to nezbytným.Bůh rozhodně zakázal Dětem Izraele “prolévat krev a vyhánět

druhé z jejich domovů” – jinými slovy ší ř it chaos a pohoršení na

185

Záv ě r



zemi. Nicméně někteř í

Židé se odvrátili od

pravé cesty, k níž je

zvali jejich proroci a

obrátili se k postoji a

chování, jež Bůh zaká-

zal. V Koránu bylo zje-

veno, že:

A hle, uzavřeli jsme s

vámi úmluvu řkouce:“Nebudete prolévat

krev vlastní a nebu-

dete se vzájemně vy-

hánět z příbytků

svých!” A vy jste to

potom potvrdili a

dosvědčili. A pak jste

se stali těmi, kdo semezi sebou zabíjejí, a

vyhnali jste část lidu

svého z obydlí jejich, pomáhajíce si vzájemně proti nim hříchem a

bezprávím. A když k vám přijdou jako zajatci, vykupujete je a je vám

zakázáno je vyhánět. Zdaž věříte v jednu část Písma zatímco druhou

popíráte? Jaká bude odměna těch z vás, kteří si takto počínají, ne-li

hanba v životě pozemském; a v den zmrtvýchvstání budou uvrženi do

muk nejhorších. A není Bohu lhostejné, cočiníte. (2:84-85)

Naší nadě jí je, že Jeruzalém, země Palestiny, a celý Stř ední vý-

chod může být scénou trvalého míru a př átelství mezi židy a mus-

limy. Významným krokem k ustanovení takového míru bude pro

Izrael zbavit se radikální sionistické ideologie, důležité př ekážky v

míru a př átelství, a uznat práva palestinských muslimů.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

186



Tato kniha prozkoumala spojení zaprvé radikálního sionismu azadruhé, jakou formou proniká státem, s nacisty a jinými skupi-nami s fašistickými sklony – spojení, jež dozajista př ekvapí většinu

čtenářů.Taktéž jsme zdůraznili určitá významná spojení mezi jistými

radikálními kruhy v izraelské administrativě a poválečnými fašisty.

Během Studené války, diktátoř i a junty po celém glóbu ochotněustanovovali blízké, leč často tajné, funkční vztahy s určitými kruhyizraelské administrativy.

To, že tyto vlivné kruhy izraelské administrativy podporovalyfašistické režimy a organizace po celém světě je doloženo detailněv knize izraelského spisovatele Benjamina Beit-Hallahmiho. Podle jeho knihy Izraelské spojení: Koho Izrael vyzbrojuje a proč, Izraelzajistil svou “stabilitu” podporováním utiskujících režimů kdekolina světě.

Izraelští spojenci v Africe zahrnovali fašistické organizace a ta-kové kruté, represivní a dokonce kanibalské diktátory jako byl IdiAmin, Edine Ahmed Bokassa, a Mobutu Sese Seko. Jak Hallahmiuvádí, Izrael se zaměř il na Afriku v padesátých letech a od té dobypodporoval a vyzbrojoval všechny fašistické africké režimy. Izraelští vojenští poradci trénovali jejich bezpečnostiní služby. Pravicové

guerilly UNITA a FNLA v Angole; bodyguardi Idi Amina a Bokassy;francouzská komanda OAS, jež odporovala francouzskému roz-

187

PŘÍLOHA JEDNA

Izrael, fašismus ve

t ř etím sv ě t ě a Gladio



hodnutí věnovat nezávislost Alžírsku; portugalská koloniální vojskav Mozambiku; vojsko císař e Etiopie, Haile Selassie; a nejdůležitě jší

ze všeho “bezpečnostní síly” jihoafrického rasistického bílého re-žimu. Všichni byli vycvičeni a vyzbrojeni izraelskými vojenskýmiexperty.(149)

Stř edo a jihoameričtí fašisté byli taktéž důležitými spojenci iz-raelských radikálních kruhů, které byly po mnoho let největšími do-davateli pomoci latinskoamerickým fašistickým režimům a stra-nám, jejich vojenským juntám a drogovým kartelům. Podle Beit-

Hallahmiho, Izrael hrál tř i hlavní úlohy v regionu. Dodával zbran

ě

fašistickým mocnostem; cvičil jejich jednotky (což zahrnovalo par-tyzánské a protipartyzánské taktiky, metody výslechu a mučení atechniky sociální kontroly); a sloužil jako zdroj inspirace těmto re-žimům. Hallahmi píše:

Latinskoamerická armáda obdivuje Izrael pro jeho mužnost, tuhost, ne-milosrdnost a výkonnost.(150)

Určité radikální sekce izraelské administrativy byly dlouho ve-

doucím zdrojem zbraní pro fašistickou juntu, která vládlaGuatemale po mnohé roky. Taky pomáhali tomuto režimu udržovat

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

188

Idi Amin a Bokassa, dva dobře známí jihoafričtí diktátoři spolupracovali s izraelským vnitřním

establišmentem.



sociální kontrolu. Tajná policie Guatemaly, jejíž jméno dlouho dě-silo obyvatelstvo byla vycvičena izraelskými odborníky. “Podle

zpráv je 80 procent guatemalské populace pokryto s jejich jmény adalšími podrobnostmi uloženými v databázi počítače.”(151) Osoby“nebezpečné” vládě byly uneseny a zabity smrtícími komandy tré-novanými Izraelci.

Kolem 40 Izraelců pracovalo v guatemalské zpravodajskéslužbě, a učili Guatemalce “hrozným vyšetř ovacím metodám, jak tovyjádř il Hallahmi.(152) Pokus amerického kongresu odsoudit poru-šování lidských práv guatemalským režimem, včetně mnoha vraždbyl zmař en izraelskou lobby.(153) Z vděčnosti guatemalského re-žimu Izraeli, Noam Chomsky vysvětluje, že guatemalský krvavýrežim Lucase Garcii, odpovědný za hrozné vraždění, poděkoval iz-raelským poradcům za vojenskou pomoc, kterou poskytovali, otev-ř eně vyjadř ujíce, že Izrael jim byl modelem a př íkladem.(154)

Situace v El Salvadoru se př íliš nelišila od jeho severního sou-seda Guatemaly. Vražedný teror Salvadoranova státu byl zachycen

Oliverem Stonem v jeho významném filmu Salvador. Chomsky píše,že teror v zemi vyústil v miliony hladově jících nespočet znásilně-ných žen a nespočet mučených lidí a 150 000 mrtvých.

Jako stojící spojenci fašistů, množství izraelských radikálů byloznovu za “státem posvěceným terorem”… V raných osmdesátýchletech se stalo dobř e známým, že El Salvador má tajné smlouvy sIzraelem za protipartyzánskou bezpečnostní pomoc. ArnoldRamos, zástupce Salvadoranovy demokratické revoluční fronty tvr-

dil, že Izrael má padesát vojenských poradců v El Salvadoru; jinézprávy uváděly číslo sto.”(155) Podle Hallahmiho byli izraelští vo- jenští instruktoř i částečně odpovědní za změnu taktikySalvadoranovy armády ve více agresivní a represivní válku proti gu-erillám. Inspirován některými izraelskými učiteli, si plukovníkSigifredo Ochoa získal reputaci jako agresivní taktik. Izraelci takécvičili kontrašpionážní týmy – méně formálně známé jako smrtící komanda – zejména odpovědná za státní teror v zemi.(156) V roz-hovoru, jenž poskytl v roce 1979 podsekretář vnitra Rene FranciscoGuerra y Guerra uvedl, že izraelští agenti založili v Salvadoru sta-

(Harun Yahya (Adnan Oktar)

189



nici, kde trénovali neslavně proslulá smrtící komanda, známá jakoANSESAL. Roberto D’Aubuisson byl vycvičen Izraelci, pozdě ji se stal

zakladatelem extrémně pravicového kř ídla strany ARENA.D’Aubuisson pokračoval v organizování státního teroru, stejně jakozabíjení, které nebylo objasněno.(157)

Podobné vztahy existovaly mezi Izraelci a mnoha fašistickýmiskupinami v Latinské Americe. Skupina shromážděna v izraelskémvnitř ním zř ízení vyzbrojovala a cvičila fašistické guerilly vHondurasu,(158), krvavou vojenskou juntu v Argentině(159), režimdiktátora Pinocheta v Chile známého mučením (160) a teroristickétýmy kolumbijských drogových kartelů(161).

V Izraelském spojení Beit-Hallahmi nazývá Stř ední a Jižní Ameriku “vzdáleným stínem” izraelského vnitř ního zř ízení a pokra-čuje:

Izrael nezískal jen př átele v Latinské Americe, ale opravdové obdivova-tele. Generál Augusto Pinochet Ugarte z Chile, generál Romeo LucasGarcia z Guatemaly, Roberta D’Aubuisson z El Salvadoru, a generálAlfredo Stroessner z Paraguaye jsou všichni obdivovatelé. Byl jím i po-zdě jší Anastasio Somoza Debayle z Nicaraguy …

Stř edoameričtí generálové často ř íkali, že obdivují Izrael, protože vidí Izraelce jako praktické, výkonné a odolné a protože považují Izrael, svýmislovy, za nezatěžujícího se tématy lidských práv.

“Izraelci nenechají tuto záležitost lidských práv, aby stála v cestě byz-nysu,” proslulý pravicový guatemalský politik pravil v nedávném rozho-voru: “Zaplatíte, doručí. Nekladou žádné otázky, na rozdíl odgringů.”(162)

Nejvíce proslulými izraelskými spojenci v Latinské Americe byliContras, guerrilly, které odporovaly vládě Sandinistů v Nicaraguy.CIA organizovala Contras proti Sandinistům, kteř í se dostali k mociv roce 1979 po svržení diktátora Somozy s podporou lidu a kato-lické církve. Contras obdržely výzbroj a vojenský výcvik taky odmocných a vlivných v Izraeli.(163)

Blízké vztahy mezi určitými frakcemi izraelského vnitř ního es-

tablišmentu a evropskými fašisty a neonacisty zůstávají však máloznámým, př esto nepopiratelným faktem. Livia Rokach př edstavuje

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

190



významný důkaz v Izraelský po-svátný terorismus, knize založené

na deníku Mošeho Šarita, jednohoz prvních premiérů Izraele.

Podle Rokach, Izrael zakládalintimní kontakty s extrémně pravi-covými organizacemi a protiparty-zánskými organizacemi v Evropě, ataktéž jim rozličnými způsoby po-máhal. Kolaborace některých sku-pin uvnitř Izraele s neonacistyskrze prostř edníka ReinhardaGehlena, bývalého nacistickéhogenerála a šéfa BND, západoně-mecké tajné služby, je jedním př í-kladem takových kontaktů.

Ve své knize Každý špehuje

prince, izraelští spisovatelé DanRaviv a Jossi Melman uvádě jí, že

Gehlen ustavil velmi blízký vztah mezi svou organizací a Mossademběhem jeho vedení BND. Mocní a vlivní v Izraeli užívali Gehlena jakoprostř edníka ve svých vztazích s německými neonacisty(164). Jakprotipartyzánské hnutí v Německu př išlo k názvu “Gehlenova ope-race” je jiným zajímavým bodem. Na izraelské frontě architekt to-hoto pouta mezi Gehlenem a neonacisty je velmi známou osob-

ností: Šimon Peres.Mezi izraelskými spojeními na evropské fašisty byla italská P2

zednář ská lóže a Gladio, protipartyzánská organizace, s níž mělalóže blízké vztahy. Victor Ostrovsky, bývalý špeh Mossadu, odha-luje tajemství Mossad-P2-Gladio ve své knize Druhá strana pod-vodu, zveř ejněné v roce 1994 po jeho pozoruhodném prvním díle,Cestou podvodu. Ostrovsky píše, že Licio Gelli, známý Mistr ze-dnář ské lóše P2 byl “spojencem” Mossadu v Itálii, stejně jako lóže,kterou vedl, stejně jako organizace Gladio, se kterou měl úzká spo- jení. Během osmdesátých let Mossad obchodoval se zbraněmi ces-


191

Významný plakát v jednom z protestních po-

chodů proti Izraeli: Davidova hvězda na izrael-

ské vlajce je nahrazena hákovým křížem; pod

touto “judo-nacistickou” vlajkou je napsáno:

Opravdový obraz Izraele.



tou př es Itálii, užívajíce spojení Gelli-P2-Gladio.(165)Spojení Mossad-Gladio je významné a poskytuje nám důležitý

klí č aplikovatelný na ostatní země. Gladio je pouze italskou větví větší protipartyzánské sítě, která se vytvoř ila během Studené válkypůvodně k eliminaci režimů oponujícím zemím NATO. Protože ital-ská sekce mezinárodní sítě byla spojencem Mossadu a participovalave společných operacích s izraelskou tajnou službou, můžemepř edpokládat, že obdobné verze takové aliance existovaly i v jinýchzemích. Vskutku, vztahy mezi Gehlenem a Mossadem zmíněné prve jsou toho př íkladem.

Ostrovského Druhá strana podvodu také nabízí silné potvrzení pro tento př edpoklad(166). Bývalý agent Mossadu popisuje, jakbelgický protě jšek Gladia a jeho civilní kř ídlo, Westland New Post(WNP), fašistická strana, byly úzce propojeny s Mossadem. V polo-vině 80.let, podle Ostrovského, WNP a rozší ř ení Gladia v belgickétajné službě provedlo sérii atentátů a bombových útoků – s krytímod Mossadu – aby “destabilizovali” belgickou vládu a dotlačili ji do-

prava obviněním levice; takže veř ejná podpora levice bude zesla-bena. Mezi tyto skutky patř ilo zavraždění belgického př edsedyvlády a bombardování mnoha supermarketů.

Ostrovsky vypravuje, že z kruhu, který belgické Gladio ustavilodosud tř i členové byli donuceni opustit Belgii v roce 1985, unikli doIzraele a Mossadem jim byli dány nové identity jako součást tajnédohody mezi Mossadem a belgickým extrémistickým pravicovýmkř ídlem. Druhá strana podvodu se také dotýká spolupráce mezi

Mossadem a fašistickými skupinami ve Francii.(167) Je evidentní, že izraelské radikální kruhy ve vnitř ním zř ízení

udržují tajné leč vlivné vztahy s fašistickými organizacemi a režimypo celém světě. Jak izraelský profesor Benjamin Beit-Hallahmi zdů-razňuje, tyto kruhy “vyvážejí logiku utlačovatele” do celéhosvěta.(168)

Naše kniha “Nový světový poř ádek: Nový zednář ský ř ád” po-skutuje detailní analýzu izraelských vztahů s fašismem ve Tř etímsvětě.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

192



Kolaborace izraelského vnitř ního zř ízení a radikálního sio-nismu – jeho tajné ideologie, s fašistickými mocnostmi po celémsvětě, které povstaly ve 20.století začíná být dobř e známá. O důvodvíce blíže prozkoumat vůdčího činitele dnešního fašismu – Srbsko.Aby dosáhla cíle “Velkého Srbska,” Srbsko provedlo hrozné etnickéčistky konkrétně v Bosně a Hercegovině. Po rozpadu Jugoslávie vroce 1991, napadli Srbové nejprve Chorvatsko a poté Bosnu aHercegovinu. Srbská agrese, která vyústila v masakr více než 200

000 bosenských muslimů, vlastní všechny základní znaky fašismu:rasismus, agresi, uctívání násilí a krveprolití. Majíce toto na mysli,lze se ptát zda spojení mezi některými radikály v izraelské adminis-trativě – téměř standardní složku fašismu – lze také v Srbsku najít.

Jerusalem Report (leden 1995) poskytuje odpověď v hojně ci-tovaném článku od profesora Igora Primoratze z Hebrejské univer-zity. Článek byl př etištěn v Jewish Ledger (New York) 9.února 1995.

Washingtonská zpráva o Stř edovýchodních záležitostech(duben/květen 1995) také uvádí profesorův článek po titulem

“Profesor Hebrejské univerzity odsuzuje izraelskou podporuSrbům”. Jak naznačuje, článek se zabývá tajnými vojenskými jedná-ními mezi izraelským vnitř ním establišmentem a Srbskem páchají-cím masové vraždy muslimů v Bosně.

Narozen v Jugoslávii, profesor Igor Primoratz vyučoval naBělehradské univerzitě až do počátku 80.let, kdy emigroval do

Izraele. Tam pokračoval ve své kariéř e akademika na Hebrejskéuniverzitě, kde se stal profesorem filosofie. Ve svém článku v

193

PŘÍLOHA DVA

Izraelsko-srbské vztahy



Jerusalem Report, Primoratz odhaluje určitá skrytá spojení mezi jeho bývalou vlastí, Jugoslávií, a Izraelem.

Podle ně j Mossad vedl izraelské prodejce zbraní v obcházení mezinárodního embarga zbraní a stř eliva pro Srbsko. Vypravuje oincidentu, který odhaluje izraelsko-srbské spojení: Joel Weinberg,izraelský člen mezináboženské humanitární organizace v Sarajevusdělil izraelskému televiznímu Kanálu dva, že důstojník OSN vSarajevu nebyl schopen určit původ fragmentů minometného gra-nátu, který vybuchl na sarajevském letišti. Když požádal Weinberga,aby se na to podíval, Weinberg ihned rozpoznal, že písmena nafragmentu jsou hebrejská, z IDF (Izraelských obranných sil) - arze-nál minometný granát. Tyto 120mm granáty byly dlouho užívány vbombardování Sarajeva a způsobily, že Spojené národy zrušily po-mocné lety do města. Weinberg také uvedl, že často viděl srbské“četníky”, kterak používají v Izraeli vyrobené automatické puškyUzi.

Ve svém článku profesor Primoratz stanovil, že existovalo

mnoho svědků používání zbraní vyrobených v Izraeli Srby, avšakvíce než jednou izraelské úř ady oficiálně popř ely, že zásobují Srbyzbraněmi. Zde je pasáž z článku od profesora Primoratze:

Nejhorší podezř ení Izraelců, kteř í odporují prosrbským sklonům svévlády nedávno obdrželo dodatečnou podporu: ve své dobyvačné, geno-cidní válce a etnických čistkách, Srbové užívají zbraně vyrobené v Izraeli.

Izraelská vláda je na nože téměř z celým zbytkem světa od chvíle, kdydošlo k rozdělení Jugoslávie. Koncem léta a počátkem podzimu 1991,

když srbský nápor na Chorvatsko byl v plném proudu a srbským zvěr-stvům se dostávalo celosvětové pozornosti, Izrael akceptoval nabídkuBělehradu ustanovit diplomatické vztahy. Pouze sankce OSN proti Srbskuzabránili jmenovanému velvyslanci v př evzetí dokladů v Jeruzalémě a iz-raelské ambasádě v otevř ení v Bělehradě. Ale srbská (jugoslávská) amba-sáda v Tel Avivu otevř ela př ed uvalením sankcí a pokračuje v působení pod chargé d’affaires.(169)

Po př ipoutání pozornosti k prosrbskému postoji, který jak

Likud tak vláda Labour party zaujaly, Primoratz poskytuje určitývhled do historického pozadí srbsko-izraelské př itažlivosti:

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

194



Politikové někdy odkazují na 2.světovou válku: v té válce, ř íkají Srbovébojovali s nacisty a pomáhali Židům, zatímco Chorvati a muslimové kola-

borovali s nacisty a pomáhali Židy vyhlazovat. To je zjevné př ekroucení jugoslávské historie, v níž existovali kolaboranti i partyzáni ze všech et-nických skupin. Také to př edpokládá jakýsi druh biologické ctnosti: kvůlitomu, co rodiče a prarodiče Srbů, Chorvatů a muslimů dělali př ed půl sto-letím, měli bychom stát na straně Srbů, kterak dnes provádě jí genocidu aetnické čistky na Chorvatech a muslimech.

Primoratz nabídl další podrobnosti ke vztahům mezi Srby a ur-čitými vlivnými a mocnými skupinami v Izraeli, které nedodávaly

zbraně jen Srbsku, ale i Bosenským Srbům, kteř í prováděli vlastní zabíjení:

Srbové se nikdy neobtěžovali zakrýt jejich izraelské spojení. Kniha z roku1992 od Dobrily Gajic-Glisice, bývalého zaměstnance štábu ministerstvaválky v Bělehradě popisuje větší smlouvu o dodávce zbraní s Izraelem zř íjna 1991 – asi měsíc po tom, co Rada bezpečnosti uvalila embargo nazbraně na všechny části Jugoslávie… Tou dobou Srbové vyhlazovaliVukovar a začali ostř elovat Dubrovnik. Tisk v různých částech Jugoslávieopakovaně podával zprávu o izraelských dodávkách zbraní pro Srby.

3.června 1993 Evropané vydali zpávu, citující západní zpravodajskézdroje, ohledně smluvy o dodávce zbraní mezi Mossadem a BosenskýmiSrby.

Primoratz načrtává srovnání mezi Srby a nacisty, dodávajíce, žeprvní genocida v Evropě od holokaustu byla částečně provedenazbraněmi vyrobenými v Izraeli.”

Naše kniha “Skrytá ruka v Bosně: Nevyřčený př íběh protiislám-ského pozadí za Srby” analyzuje podrobně vztahy mezi srbskoubojechtivostí, radikálním sionismem, izraelským vnitř ním zř ízeníma svobodným zednář stvím.


195



Darwinismus, jinak teorie evoluce, byl prosazen se záměrem

popř ít fakt stvoř ení, ale ve skutečnosti se jedná o nepravdivý, nevě-

decký nesmysl. Tato teorie, jež tvrdí, že život se vyvinul náhodou z

neživé hmoty, byla vyvrácena vědeckým důkazem jasného “návrhu”

vesmíru a živých věcí. Takto věda potvrdila fakt, že Bůh stvoř il ves-

mír a živé věci v něm.

Propaganda dnes prováděná za účelem udržet teorii evoluce

naživu je založena čistě na př ekrucování vědeckých faktů, př edpo-

jaté interpretaci a lžích a falších př estrojených za vědu.

Jenže tato propaganda nemůže zakrýt pravdu. Fakt, že teorie

evoluce je největším klamem v historii vědy byl vyslovován dalšími a

dalšími světovými vědci v uplynulých 20-30 letech.

Výzkum provedený v 80.letech konkrétně dokázal, že tvrzení

darwinismu nemá žádný podklad, což je věc prohlášená množstvím

vědců. Konkrétně ve Spojených státech mnoho vědců z různých ob-

lastí biologie, biochemie a paleontologie uznalo neplatnost darwi-

nismu a a vzalo v úvahu stvoř ení, jako původ života.

My jsme prozkoumali zhroucení evoluční teorie a důkazy stvo-

ř ení z vědeckého hlediska velmi detailně v mnoha našich pracích, a

stále v tom pokračujeme. Kladouce důraz na tento př edmět, bude

ku prospěchu jej zde shrnout.

196

Klam evoluce

PŘÍLOHA TŘI



Vědecký kolaps darwinismu

Ačkoli tato doktrína sahá až do starého

Řecka, teorie evoluce se velmi rozvinula v

19.století. Nejdůležitě jší rozvinutí, které ji

vyneslo na vrchol vědy bylo učiněno

Charlesem Darwinem v Původu druhů, pub-

likovaném v roce 1859. V této knize popř el,

že Bůh stvoř il jednotlivé druhy na zemi

zvlášť, jelikož tvrdil, že všechny mají jed-

noho př edka a postupně se rozvinuly drob-

nými změnami v průběhu doby. Darwinova

teorie nebyla založena na žádném konkrét-

ním vědeckém zjištění. Jak i on př iznal, byl

to pouhý “př edpoklad”. Navíc, jak se Darwin

svěř il v dlouhé kapitole své knihy “Potíže teorie”, teorie neobstála

mnohé kritické otázky.

Darwin vložil svou nadě ji do nových vědeckých objevů, odnichž očekával, že vyř eší tyto těžkosti. Avšak oproti jeho očekává-

ním, vědecká zjištění jen rozší ř ila rozměry těchto problémů.

Porážka darwinismu tvář í v tvář vědě může být zhodnocena pod

tř emi základními tématy:

1) Teorie nevysvětluje, jak vznikl život na zemi.

2) Žádná vědecká zjištění neukázala, že “evoluční mechanis-

mus” navržený teorií má ně jakou evoluční moc.3) Fosilní nálezy dokazují př esný opak toho, co teorie nazna-

čuje.

V této sekci prozkoumáme všechny tř i body v povšechném shr-

nutí:

První nepřekonatelný krok: Původ života

Teorie př edpokládá, že všechny živé druhy se vyvinuly z jedinéživé buňky, která se objevila na Zemi př ed 3.8 miliardami let. Jak


197

Charles Darwin



jedna buňka může generovat miliony složitých živých druhů a,

kdyby se někdy evoluce odehrála, jaktože nejsou pozorovány stopy

ve fosilních nálezech, to jsou otázky, na které teorie neumí odpově-

dět. Avšak nejprve se musíme zeptat, kde se ta první buňka vzala?

Jelikož teorie evoluce popírá stvoř ení a jakýkoli druh nadpř iro-

zeného zásahu, tvrdí, že první buňka vznikla náhodou podle zá-

konů př írody, bez jakéhokoli plánu, návrhu nebo uspoř ádání. Podle

této teorie musela neživá hmota vyprodukovat živou buňku jako

výsledek série náhod. Takové tvrzení je však neslučitelné s nejvíce

nenapadnutelnými pravidly biologie.

“Život pochází ze života”

Ve své knize Darwin nikdy neodkazuje na původ života.

Primitivní chápání tehdejší vědy se spokojilo s př edpokladem, že

živočichové mají jednoduchou stavbu. Od stř edověku byla spon-

tánní generace, tvrdící, že neživé materiály se spojí, aby vytvoř ily

živé organismy, hojně akceptována. Běžně se věř ilo, že hmyz mápůvod ve zbytcích potravin a myši v obilí. Zajímavé pokusy byly

provedeny, aby dokázaly tuto teorii. Ně jaké obilí bylo položeno na

špinavý kus plátna a věř ilo se, že se v něm brzy objeví myši.

Podobně vývoj larev v rozkládajícím se mase měl být důkazem

spontánní generace. Leč pozdě ji bylo pochopeno, že červi se v

mase neobjevují spontáně, ale byly zde nakladeny mouchami ve

formě larev, neviditelnými pouhým okem. V době, kdy Darwin na-psal Původ druhů, domněnka, že bakterie může vzniknout z neživé

hmoty, byla ve světě vědy hojně př ijímána.

Jenže pět let po zveř ejnění Darwinovy knihy, Louis Pasteur

oznámil své výsledky dlouhých studií a experimentů, jež vyvrátily

spontánní generaci, základní kámen Darwinovy teorie. Ve své tri-

umfální lekci na Sorboně v roce 1864, Pasteur pravil: “Nikdy se

doktrína spontánní generace nevzpamatuje ze smrtelného zásahutímto jednoduchým pokusem.”(170)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

198



Po dlouhou dobu obhájci

evoluční teorie odolávali těmto

zjištěním. Avšak jak rozvoj vědy

odhalil složitou stavbu buňky ži-

vých tvorů, myšlenka, že život

může vzniknout náhodou čelila

ještě většímu náporu.

Inconclusive Efforts of

the Twentieth Century

The first evolutionist who to-

ok up the sub ject of the ori gin of

life in the twentieth century was

the renowned Russian biologist

Alexander Oparin. With various

theses he advanced in the 1930s, he tried to prove that a living cell

could originate by co incidence. These studies, however, were do-omed to failure, and Oparin had to make the following confession:

Unfortunately, however, the problem of the origin of the cell is perhaps

the most obscure point in the whole study of the evolution of orga-

nisms.171

Bezvýsledné snahy 20.století

Prvním evolucionistou, který se kdy chopil tématu původu ži-

vota byl v 20.století proslulý ruský biolog Alexander Oparin. S růz-

nými tezemi rozvinutými ve 30.letech se snažil dokázat, že živá

buňka může vzniknout náhodou. Tyto studie však byly odsouzeny k

selhání a Oparin musel učinit následující doznání:

Naneštěstí však je problém původu buňky nejzáhadně jším

bodem celé studie o evoluci organismů.(171)

Evolucionističtí př ívrženci Oparina se pokoušeli provádět po-kusy k vyř ešení problému. Nejznámě jší experiment byl proveden


199

Louis Pasteur



americkým chemikem Stanley Millerem

v roce 1953. Kombinováním plynů o

nichž př edpokládal, že existovaly v pr-

votních zemské atmosféř e v experi-

mentálním nastavení a dodáváním

energie směsi, Miller syntetizoval ně-

kolik organických molekul (amino ky-

selin) př ítomných ve struktuř e bílkovin.

Pouze pár let uplynulo, než bylo odha-

leno, že tento pokus, který byl př edsta-vován jako významný krok ve jméně

evoluce, byl neplatný, jelikož atmosféra

použitá př i pokusu byla naprosto od-

lišná od skutečných podmínek na

Zemi.(172)

Po dlouhém tichu Miller př iznal, že atmosférický prostř edník,

kterého použil byl nerealistický.(173)Všechny snahy evolucionistů ve 20.století k vysvětlení původu

života selhaly. Geochemik Jeffrey Bada, z Institutu San Diego

Scripps akceptuje tento fakt v článku zveř ejněném v časopise Earth

(Země) v roce 1998:

Dnes jak opouštíme 20.století stále čelíme největšími nevyř ešenému pro-

blému, do něhož jsme ve 20.století zabř edli: kde se vzal život na

Zemi?(174)

Složitá stavba života

Primární př í činou, proč evoluční teorie skončila v takové

hrozné slepé uličce ohledně původu života je, že dokonce ty živé

organismy považované za nejjednodušší mají neuvěř itelně složitou

stavbu. Buňka živého organismu je složitě jší, než všechny naše

technologické výrobky. Dnes dokonce i v těch nejlépe vybavenýchlaboratoř ích není možné vytvoř it živou buňku spojením organic-

kých chemikálií.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

200

Alexander Oparin



Mezi největší klamy evolucionistů patří představa, jak se život spontánně rozvinul na

tom, co nazývají primitivní Zem (na obrázku). Snažili se to dokázat takovými studi-

emi jako byl Millerů

v pokus. Jenže znovu utrpěli porážku tvá

ří v tvá

ř vědeckým fak-tům: Výsledky získané v 70.letech dokázaly, že atmosféra této primitivní Země byla

naprosto nevhodná pro život.



Podmínky požadované pro vznik živé buňky jsou tak ohromné

množstvím, aby mohly být vysvětleny náhodou. Pravděpodobnost

bílkovin, stavebních jednotek buňky, syntetizovaných náhodou je 1

ku 10950 pro průměrnou bílkovinu vytvoř enou z 500 amino kyse-

lin. V matematice je pravděpodobnost menší než 1 ku 1050 pova-

žována za nemožnou v praktickém smyslu.

Molekula DNA nacházející se v jádru buňky, která skladuje ge-

netickou informaci, je neskutečnou databankou. Kdyby informace

zakódované v DNA byly zapsány, vytvoř ily by obrovskou knihovnu

skládající se z 900 svazků encyklopedií z nich každá má 500 stran.Zde se vynoř uje zajímavé dilema: DNA se může replikovat

pouze s pomocí zvláštních proteinů (enzymů). Jenže syntéza těchto

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

202

Jeden z faktů, jež anuluje

evoluční teorii je neuvěřitelně

složitá struktura života. DNA

molekula nacházející se v

jádrech buněk živých tvorů

je toho příkladem. DNA je ja-

kási databanka vytvořená z

uspořádání čtyř odlišných

molekul v odlišných sekven-

cích. Tato databanka obsa-

huje kódy všech fyzických

rysů živého organismu.

Kdyby byla lidská DNA za-

psána, výsledkem by byla en-

cyklopedie o 900 svazcích.

Nepochybně taková neoby-

čejná informace popírá kon-cept náhody.



enzymů může být uskutečněna pouze informací zakódovanou v

DNA. Jelikož na sobě navzájem závisejí musí existovat najednou

pro replikaci. To př ivádí scénář , že život vznikl sám od sebe k mrt-

vému bodu. Profesor Leslie Orgel, renomovaný evolucionista z uni-

verzity San Diego, Kalifornie, př iznal tuto skutečnost v zář í 1994 ve

vydání Vědeckého amerického časopisu:

Je extrémně nepravděpodobné, že proteiny a nukleové kyseliny, z nichž

oboje mají velice složitou strukturu vznikly spontánně na stejném místě

ve stejném čase. Jenže taktéž vypadá nemožné mít jedno bez druhého. A

tak na první pohled by člověk mohl uzavř ít, že život nemohl nikdy vznik-nout náhodou chemickými prostř edky.(175)

Nepochybně, pokud je nemožné, aby život vznikl z př irozených

př í čin, potom musí být akceptováno, že život byl “vytvoř en” nadpř i-

rozeným způsobem. Tento fakt explicitně anuluje evoluční teorii,

jejímž hlavním smyslem je popř ít stvoř ení.

Imaginární evoluční mechanismus

Druhým významným bodem, který neguje Darwinovu teorii, je

že oba koncepty navržené teorií jako “evoluční mechanismy”, jak

bylo zjištěno, nemají ve skutečnosti žádnou evoluční moc.

Darwin založil svůl evoluční př edpoklad cele na mechanismu

“př írodního výběru”. Důležitost, kterou kladl na tento mechanismus

byla evidentní v názvu jeho knihy: Původ druhů skrze prostř edky

př írodního výb

ěru…Př írodní výběr znamená, že ty živé organismy, které jsou sil-

ně jší a lépe uzpůsobené př írodním podmínkám jejich př irozeného

prostř edí př ežijí zápas o život. Např íklad ve stádu jelenů, na které

zaúčí šelmy př ežijí ti nejrychlejší. Proto se bude jelení stádo skládat

se silných a rychlých jedinců. Avšak toto nepochybně nezpůsobí,

aby se jeleni vyvinuli a transformovali v jiné živočišné druhy, kupř í-

kladu koně. Proto mechanismus př írodního výběru nemá žádnou

evoluční moc. Darwin si byl tohto faktu také vědom, proto uvedl ve

své knize Původ druhů, že “Př írodní výběr nic nezmůže, dokud se u


203



jedinců neobjeví náhodné prospěšné individuální variace a roz-

díly.”(176)

Lamarckův vliv

Takže, jak se tyto “prospěšné variace” objeví? Darwin se snažil

zodpovědět tuto otázku z pohledu primitivního chápání vědy své

doby. Podle francouzského biologa Chevaliera de Lamarck (1744-

1829), který žil př ed Darwinem, živí tvorové př edávají rysy, které

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

Lamarck věřil, že žirafy se vyvinuly z takových zví řat, jako jsou antilopy. Podle jeho názoru krky býložra-

vých zví řat postupně rostly delší a delší, až vznikly žirafy. Podle zákonů dědičnosti objevených Mendelem v

roce 1865 je dokázáno, že je nemožné, aby se možnosti shromážděné během života předaly následujícím ge-

neracím. Lamarckova žirafí pohádka tak byla deponována do popelnice dě jin.



získali v průběhu života př íští generaci. Trval na tom, že tyto rysy,

akumulované z generace na generaci, způsobují, že vznikají nové

druhy. Např íklad tvrdil, že žirafy se vyvinuly z antilop. Jak usilovaly

dosáhnout na listy na vysokých stromech, jejich krky se postupně z

generace na generaci natahovaly.

Darwin také uvádí podobné př íklady. V knize Původ druhů ku-

př íkladu praví, že někteř í medvědi hledající potravu ve vodě se po-

stupně transformovali na velryby.(177)

Avšak zákony dědičnosti, které objevil Gregor Mendel (1822-

84) a byly ověř eny genetikou, která rozkvetla ve 20.století nakoneczdemolovaly legendu o získaných rysech př edávaných potomkům.

Tak př írodní výběr př išel o výhodu coby evoluční mechanismus.

Neodarwinismus a mutace

Za účelem nalézt ř ešení darwinisté vyvinuli “moderní teorii

synteze” neboli jak je to obecně známo, neodarwinismus, na konci

30.let. Neodarwinismus dodal mutace, což jsou porušení formo-vané geny v živých tvorech kvůli vně jším faktorům jako radiace

nebo replikační chyby, jako “způsob výhodných mutací” navíc k př i-

rozené mutaci.

Dnešním modelem evoluce ve světě je neodarwinismus. Teorie

tvrdí, že miliony živých tvorů formovaní množstvím složitých or-

gánů (uši, oči, plíce, kř ídla) prošly mutacemi, to jest genetickými

poruchami. Jenže existuje př ímý vědecký fakt, jenž totálně podko-pává tuto teorii: Mutace nezpůsobují, že se živí tvorové vyvíjejí; na-

opak jsou vždy škodlivé.

Důvod k tomu je velice prostý: DNA má velice složitou struk-

turu a náhodné vlivy ji mohou pouze poškodit. Americký genetik B.

G. Ranganathan to vysvětluje následovně:

Nejprve, skutečné mutace jsou v př írodě velmi ř ídké. Za druhé, většina

mutací je škodlivých, jelikož jsou to náhodné, spíše než pravidelné změnyv genech; jakákoli náhodná změna ve vysoce organizovaném systému

bude spíše k horšímu než k lepšímu. Kupř íkladu, když zemětř esení otř ese


205



pravidelnou strukturou jakou je budova, v kostř e budovy se vyskytnou

náhodné změny, které se vší pravděpodobností nebudou zdokonale-

ním.(178)

Není př ekvapivé, že žádný př ípad mutace, který by byl k pou-žití, to jest u něhož by bylo známo, že rozvinul genetický kód, nebyl

dosud pozorován. Bylo dokázáno, že mutace jsou škodlivé. Rozumí

se, že mutace, která je př edstavována jako “evoluční mechanismus”

je ve skutečnosti genetický úkaz, který poškozuje živé tvory, a po-

nechává je bezmocnými. (Nejznámě jším efektem mutace u lidských

bytostí je rakovina.) Ovšemže destruktivní mechanismus nemůže

být “evolučním mechanismem”. P

ř irozený výb

ěr na druhou stranu“nezmůže nic sám o sobě”, jak př iznal i Darwin. Tento fakt ukazuje,

že v př írodě žádný evoluční mechanismus neexistuje. A pokud ne-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

206

Mutace jsou výsledkem vně j-

ších vlivů jako je radiace nebovliv chemikálií. Tento zmuto-

vaný vietnamský chlapeček je

obětí nukleárního výbuchu.



existuje evoluční mechanismus, tak potom se tento imaginární

proces zvaný evoluce nemohl nikdy odehrát.

Fosilní nálezy: Žádné známky přechodných forem

Nejjasně jším důkazem, že scénář navržený teorií evoluce se

nikdy neodehrál poskytují fosilní nálezy.

Podle této teorie se všechny živé druhy vyvinuly z př edchůdce.

Dř íve existující druhy se časem proměnily na něco jiného a tak

vznikly všechny dnešní druhy. Tento proces trval miliony let. Kdyby

toto byl ten př ípad, četné př echodné druhy by musely existovat a žít

během dlouhých transormačních period. Např íklad by v minulosti

musely žít druhy půl ryba/půl plaz mající plazí znaky dodatečně k

rybím. Nebo by musely existovat plazi/ptáci mající ptačí znaky do-

datečně k plazím. Jelikož toto je př echodné stádium, tak by to mu-

sely být neschopní, defektní, zmrzačení tvorové. Evolucionisté na-

zývají tato imaginární stvoř ení “př echodnými formami”.

Kdyby taková zví ř ata kdy žila, musely by existovat miliony adokonce miliardy různých variací a množství. Co je významě jší

zbytky těchto podivných stvoř ení by měly být obsaženy ve fosilních

nálezech. V Původu druhů Darwin vysvětluje:


207

150-200 milionů stará

zkamenělina vážky (jur-

ské období) se neliší oddnešních druhů.



Pokud je má teorie pravdivá, množství př echodných variant, spojených co

nejblíže s druhy stejné skupiny muselo existovat pospolu… Následně,

důkaz jejich př edchozí existence lze nalézt pouze mezi zkamenělýmizbytky.(179)

Darwinovy nadě je rozdrceny

Avšak ačkoli evolucionisté vynaložili usilovné snahy k nalezení

zkamenělin po celém světě od poloviny 19.století dodnes, žádné

př echodné formy nebyly odhaleny. Všechny zkameněliny oproti

očekávání evolucionistů ukazují, že život se objevil na Zemi náhleplně vytvoř en. Jeden slavný britský paleontolog Derek V. Ager, př i-

pouští tento fakt, př estože je evolucionistou:

Vyplývá z toho, že prozkoumáme-li fosilní záznam detailně, ať na úrovni

ř ádů nebo druhů, nacházíme – zas a znova – nikoli postupnou evoluci, ale

náhlou explozi jedné skupiny na účet druhé.(180)

To znamená, že ve fosilním záznamu se všechny živé druhy

naráz rozšiř ují plně formované, bez jakýchkoli př echodných foremmezi nimi. Toto je pravým opakem Darwinových př edpokladů. Také

je to velice silný důkaz, že živé věci jsou stvoř eny. Jediným vysvět-

lením náhlé expanze plně vyvinutého druhu bez evolučního př edka

je, že byl vytvoř en. Tuto skutečnost uznává i velmi proslulý evoluční

biolog Douglas Futuyma:

Stvoř ení a evoluce, tím jsou vyčerpány všechny možné původy živých

druhů. Organismy se buď objevily na zemi plně vyvinuté či nikoli. Pokudne, musely se vyvinout z dř íve existujících druhů ně jakým procesem mo-

difikace. Pokud se objevily najednou v plně vyvinutém stádiu, pak musely

být vytvoř eny ně jakou všemocnou inteligencí.(181)

Fosilie ukazují, že se druhy na Zemi objevily plně vyvinuté v

dokonalém stavu a najednou. To znamená, že “původ druhů” na

rozdíl od Darwinových př edpokladů netkví v evoluci, ale ve stvoř ení.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

208



209

Teorie evoluce tvrdí, že živé druhy se postupně vyvinuly jeden z druhého. Fosilní záznam

však explicitně vyvrací toto tvrzení. Například v období kambria, před ně jakými 550 mi-

liony let se náhle objevily desítky naprosto odlišných druhů. Tito tvorové na obrázku mají velice složitou stavbu. Tento fakt nazývaný v literatuře “kambrijskou explozí” je prostým

důkazem stvoření.



Pohádka o lidské evoluci

Př edmětem nejvíce probíraným obhájci teorie evoluce je sub-

jekt původu člověka. Darwinisté tvrdí, že moderní člověk se vyvinul

z opici podobnému stvoř ení. Během údajného evolučního procesu,

jenž údajně začal př ed 4-5 miliony let, měly existovat jakési př e-

chodné formy mezi moderním člověkem a jeho př edchůdci. Podle

zcela imaginárního scénář e byly vytvoř eny základní kategorie:

1. Australopithekus

2. Homo habilis

3. Homo erektus

4. Homo sapiens

Evolucionisté nazývají první př edchůdce jako Australopithekus,

což znamená “jihoafrický lidoop”. Tyto druhy nejsou ničím více, než

dávnými druhy lidoopa, který pozdě ji vyhynul. Rozsáhlý výzkum

různých druhů Australopitheka dvěma slavnými světovými anatomy

z Anglie a USA, jmenovitě Lordem Solly Zuckermanem a profesorem

Charlesem Oxnardem, ukazuje, že tito lidoopové patř ili k obyčej-ným druhům lidoopů, které pozdě ji vyhynuly a vůbec se nepodobají

lidem.(182)

Evolucionisté klasifikují ostatní stádia jako “homo”, což zna-

mená “člověk”. Podle jejich tvrzení tvorové v homo sérii jsou lépe

vyvinutí než Australopithekus. Evolucionisté navrhli fiktivní schéma

aranžováním různých fosilií do náležitého poř ádku. Toto schéma je

imaginární, protože nebylo nikdy dokázáno, že existují evoluční vztahy mezi těmito rozličnými tř ídami.

Ernst Mayr, jeden z nejvýznamě jších evolucionistů 20.století

tvrdí ve své knize Jedna dlouhá hádka, že “konkrétní historické há-

danky jako je původ druhů nebo Homo sapiens, jsou extrémně ob-

tížné a mohou vyústit v konečné a uklidňující vysvětlení.”(183)

Načrtnutím ř etězce Australopithekus > Homo habilis > Homo

erektus > Homo sapiens, evolutionisté naznačují, že každý násle-dující druh je potomkem př edchozího. Avšak nedávná zjištění pa-

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

210



leoantropologů odhalila, že Australopithekus, Homo habilis, a

Homo erektus žili v různých částech světa současně.(184)

Navíc určité segmenty této lidské klasifikace jako Homo erek-

tus žily až do nedávných moderních dob. Homo sapiens neandart-

halensis (neandrtálec) a Homo sapiens sapiens (moderní člověk)

spolu žili v jedné oblasti.(185)

Tato situace zjevně značí neplatnost tvrzením že jsou si navzá-

jem př edkem a potomkem. Stephen Jay Gould vysvětluje tento

mrtvý bod evoluční teorie, ačkoli byl sám vedoucím obhájcem evo-

luce ve 20.století:

Co se stalo s naším žebř í čkem, když máme tř i koexistující rody hominidů

(A. afrikanus, robustní australopithecines, a H. habilis), žádný jasně od-

vozen od druhého? Navíc žádný z těch tř í neprojevuje jakékoli evoluční trendy během svého pobytu na zemi.(186)


211

Neexistují nálezy zkamenělin, které by podporovaly pohádku o evoluci člověka. Naopak, fosilní záznam

ukazuje, že existuje nepřekonatelná bariéra mezi lidoopy a lidmi. Tvá

ří v tvá

ř této pravd

ě se evolucioisté fi-xují na kresby a modely. Náhodně dávají masky fosilním nálezům a padělají poloopičí, pololidské obličeje.



Stručně ř ečeno, scénář lidské evoluce, který je prosazován růz-

nými kresbami poloopice, opičího muže, objevujících se v médiích a

učebnicích, což je, upř ímně, prostř edkem propagandy, je pouhou

pohádkou bez vědeckého základu.

Lord Solly Zuckerman, jeden z nejslavně jších a nejuznávaně j-

ších vědců ve Velké Británii, který prováděl výzkum tohoto subjektu

po léta a studoval zkameněliny Australopitheka po 15 let, nakonec

uzavř el, navzdory tomu, že je sám evolucionistou, že ve skutečnosti

neexistuje rodinný strom větvící se od opicím podobných stvoř ení k

člověku.

Zuckerman také vytvoř il zajímavé “spektrum vědy” sahající od

toho, co je považováno za vědecké k tomu, co je považováno za ne-

vědecké. Podle Zuckermanova spektra nejvíce vědecké – to jest zá-

visející na konkrétních údajích – jsou oblasti jako chemie a fyzika.

Po nich jdou obory biologie a pak společenské vědy. Na vzdáleném

konci spektra, což je oblast považovaná za nejméně vědeckou jsou

“mimosmyslové vnímání”, koncepty jako telepatie a šestý smysl – a

nakonec “lidská evoluce”. Zuckerman objasňuje své zdůvodnění:

Pohybujeme se od hlášení se k objektivní pravdě do těchto oblastí př ed-

pokládané biologické vědy, jako jsou mimosmyslové vnímání a interpre-

tace lidské fosilní historie, kde je pro věř ícího [evolucionistu] všechno

možné – a kde vášnivý věř ící [v evoluci] je někdy schopen uvěř it několika

navzájem si odporujícím věcem současně.(187)

Povídačka o lidské evoluci se vyvař ila v pouhé př edpojaté inter-pretace některých zkamenělin lidmi, kteř í slepě lnou k této teorii.

Darwinův vzorec!

Vedle technických důkazů, jimiž jsme se dosud zabývaly,

pojďme nyní pro jednou prozkoumat jakým druhem pověry je evo-

luce př íkladem tak prostým, že by jej pochopilo dítě: Teorie evoluce

tvrdí, že život vznikl náhodou. Podle tohoto tvrzení neživé a nevě-

domé atomy se spojily, aby vytvoř ily buňku, která jaksi vytvoř ila

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

212





další živé věci včetně člověka. Uvažujme o tom. Spojíme-li prvky,

které jsou stavebními jednotkami, jako je uhlík, fosfor, dusík a

draslík vznikne pouze hmota. Je jedno, jakými procesy projde, kupa

atomů nemůže vytvoř it jediného živého tvora. Chcete-li, podnik-

neme “experiment” a prozkoumáme, co opravdu evolucionisté

tvrdí, aniž by to nahlas nazvali “Darwinovou formulí”:

Dovolme evolucionistům, ať do barelů vloží všechny materiály

př ítomné v živých organismech jako fosfor, dusík, kyslík, uhlík, že-

lezo, hořčík. Dovolme jim dokonce vložit jakýkoli materiál, který v

normálních podmínkách neexistuje, pokud ho považují za ne-zbytný. Dovolme jim, ať př idají tolik aminokyselin a proteinů – z

nichž každý má pravděpodobnost vzniku 10 ku 950 – kolik budou

chtít. Dovolme jim směs vystavit takovému teplu a vlhku, jak budou

chtít. Dovolme jim ji míchat jakýmkoli technologicky vyvinutým př í-

strojem. Dovolme jim postavit ty nejproslulejší vědce vedle barelů a

ať odborníci čekají miliardy nebo i biliony let. Dovolme jim, ať uměle

vytvoř í jakékoli podmínky nezbytné k vytvoř ení člověka. Nehledě nato, co podniknou, nebudou schopni vytvoř it člověka, ř ekněme pro-

fesora, který zkoumá stavbu vlastních buněk pod elektronovým

mikroskopem. Nebudou schopni vyprodukovat žirafy, lvi, včely, ka-

nárky, koně, delfíny, růže, orchidee, lilie, karafiáty, banány, pome-

ranče, jablka, datle, rajčata, melouny, dýně, fíky, olivy, grepy,

broskve, hrášek, bažanty, pestrobarevné motýly ani miliony dalších

druhů. Vskutku, nedostanou z nich jedinou buňku.Stručně ř ečeno, nevědomé atomy nemohou vytvoř it spojením

živou buňku. Nemohou znovu rozhodnout a rozdělit buňku na dvě,

nemohou znovu rozhodnout a vytvoř it profesora, který nejprve vy-

nalezne elektronový mikroskop a pak si pod ním prozkoumá vlastní

buněčnou strukturu. Hmota je nevědomá, neživotná hromada, a

vstupuje do života svrchovaným Božím stvoř ením.

Teorie evoluce, tvrdící opak je naprostým klamem, odporujícím

zdravému rozumu. Př emýšlet chvíli o tvrzeních evolucionistů odha-

luje tuto realitu, tak jako výše uvedený př íklad.

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

214



Technologie v oku a v uchu

Jiným subjektem, jenž zůstává nezodpovězen evoluční teorií je

úžasná kvalita vnímání okem a uchem.

Než př ejdeme k subjektu oka, zodpovězme stručně jak vidíme.

Světelné paprsky př icházející od určitého objektu dopadají opačně

na oční sítnici. Zde jsou př evedeny do elektrických signálů buňkami

a putují do nepatrného bodu vzadu v mozku, který je centrem vi-

dění. Tyto elektrické signály jsou zde po sérii procesů vnímány jako

obraz. S tímto technickým vysvětlením zauvažujme.

Mozek je izolován od světla. To znamená, že uvnitř je naprostá

tma. Tak centra vidění nikdy nedosáhne světlo a může být nejtem-

ně jším místem jaké si dovedete př edstavit. Př esto pozorujete

osvětlený, jasný svět v této temnotě.

Obraz vytvoř ený okem je tak ostrý a rozlišený, že ani technolo-

gie 20.století jej nebyla schopna dosáhnout. Pohlédněte na knihu

jež čtete, ruce jimiž ji držíte a potom zvedněte hlavu a rozhlédněte

se kolem sebe. Můžete někde vidět tak dokonale ostrý obraz? Ani tanejmoderně jší televizní obrazovka vyrobená nejlepším výrobcem

na světě neposkytuje tak dokonalý obraz. Toto je 3D, barevný, do-

konale ostrý obraz. Po více než 100 let se tisíce inženýrů snažily

dosáhnout takové ostrosti. Obrovské tovární haly byly postaveny,

mnoho výzkumu provedeno, mnoho plánů a návrhů vytvoř eno.

Znovu se podívejte na televizní obrazovku a na knihu, kterou držíte.

Uvidíte, že existuje v rozlišení a ostrosti velký rozdíl. Navíc televizní obrazovka poskytuje pouze 2D obraz, kdežto vaše oči mají trojroz-

měrnou perpektivu s hloubkou. Po mnoho let se tisíce inženýrů

snažily vytvoř it trojrozměrnou obrazovku dosahující rozlišení oka.

Ano, obdrželi trojrozměrný televizní systém, na který se musíte

dívat speciálními brýlemi; navíc jde pouze o umělou trojrozměr-

nost. Pozadí je rozmazané a popř edí vypadá jako z papíru. Nikdy

nebude možné vytvoř it vizi kvalitou rovnou oku. Jak v kame

ř e, tak vtelevizi dochází ke ztrátě kvality.


215



Evolucionisté tvrdí, že mechanismus produkující tento ostrý a

rozlišený obraz vznikl náhodou. Teď, kdyby vám někdo ř ekl, že te-

levize ve vašem pokoji je výsledkem náhody, že všechny atomy se

náhodou spojily a vytvoř ily tento př ístroj, co vytvář í obraz, co byste

si pomysleli? Jak mohou atomy dokázat co nedokáže tisíc lidí?

Pokud př ístroj produkující obrazy mnohem primitivně jší než oko

nemůže vzniknout náhodou, tak potom je zjevné, že ani oko, aniobrazy, které produkuje nemohly vzniknout náhodou.

Stejná situace nastává s uchem. Vně jší ucho sbírá zvuky bolt-

cem a vede je do stř edního ucha, stř ední ucho př edává zvukové vib-

race jejich zesilováním a vnitř ní ucho je př edává mozku př eložením

do elektrických signálů. Stejně jako u oka, akt slyšení se finalizuje v

centru slyšení v mozku. Mozek je izolován od zvuku stejně, jako je

izolován od světla. Jedno jaký hluk je venku, v mozku je naprostéticho. Nicméně ty nejostř ejší zvuky jsou vnímány v mozku. Ve

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

216

Žijeme celý svů j život v našich moz-cích. Lidi, které vidíme, květiny, které

cítíme, hudba, kterou slyšíme, ovoce,

které chutnáme, vlhko, které cítíme na

rukou – všechny tyto dojmy se stávají

skutečností v mozku. Ale tam neexistují

žádné barvy, hlasy ani obrazy. Žijeme v

prostředí elektrických impulsů. Toto

není teorie, ale vědecké vysvětlení toho,

jak vnímáme okolní svět.



vašem zcela tichém mozku nasloucháte symfoniím a slyšíte hluk

př eplněného místa. Avšak kdybychom měř ili hladinu hluku v

mozku, bylo by tam naprosté ticho.

Tak jako v př ípadě zobrazování desetiletí snah bylo vynaloženo

k vytvoř ení a reprodukování zvuku věrného originálu. Výsledkem

jsou zvukové př ehrávače, hi-fi systémy a systémy zachycování

zvuku. Navzdory vší technologii a tisícům inženýrů, kteř í na tom

pracovali, nebyl získán zvuk mající stejnou ostrost a jasnost jako

zvuk vnímaný uchem. Pomyslete na nejvyšší hi-fi systémy vyrobené

největší společností v hudebním průmyslu. Dokonce je-li zvuk za-znamenávám těmito př ístroji je ho část ztracena; a když si pustíte

hi-fi systém, pokaždé usklyšíte syčivý zvuk, než hudba začne.

Avšak zvuky produkované technologií lidského těla jsou extrémně

čisté a ostré. Lidské ucho nikdy nevnímá zvuk doprovázený syče-

ním nebo s poruchami jako to dělá hi-fi; naopak poskytuje zvuk

př esný a jasný. Tak tomu je od stvoř ení člověka.

Zatím nebyl vytvoř en snímací nebo nahrávací aparát, který bybyl tak citlivý a úspěšný v zachycování dat jako je oko a ucho. Avšak

co se týče slyšení a vidění, skrývá se za tím mnohem vzdáleně jší

pravda.

Komu vědomí, které slyší a vidí patří?

Kdo sleduje svůdný svět v mozku, naslouchá symfoniím a cvr-

likání ptáčků a čichá k růžím?Podněty př icházející z očí, uší a nosu osoby cestují do mozku

jako elektrochemické nervové impulsy. V knihách biologie, fyziolo-

gie a biochemie naleznete mnoho podrobností o tom, jak se obraz

vytvář í v mozku. Avšak nikdy se nesetkáte s tím nejpodstatně jším

faktem: Kdo vnímá tyto elektrochemické nervové impulsy jako ob-

razy, zvuky, vůně a hmatové vjemy v mozku? Zde je vědomí, které

toto všechno vnímá bez pocitu, že potř ebuje oko, ucho a nos. Komutoto vědomí patř í? Jistě nenáleží nervům, tukové vrstvě a neuronům


217



tvoř ícím mozek. Kvůli tomu darwinističtí materialisté, jenž věř í, že

všechno je tvoř eno hmotou, nemohou zodpovědět tyto otázky.

Jelikož toto vědomí je duch stvoř ený Bohem, které nepotř ebuje

ani oko, aby vidělo obraz, ani ucho, aby slyšelo zvuk. Ani nepotř e-

buje mozek, aby uvažovalo.

Každý, kdo čte tato explicitní a vědecká fakta by měl uvažovat

o Všemohoucím Bohu, obávat se Jej a hledat u Ně j útočiště, neboť

On zmáčkne celý vesmír do černočerného prostoru o několika ku-

bických centimetrech v trojrozměrné, barevné, stinné a zář ivé po-

době.

Víra materialistů

Informace, jež jsme dosud př edložili ukázaly, že evoluční teo-

rie není kompatibilní s vědeckými zjištěními. Tvrzení teorie ohledně

původu života je rozporuplné s vědou, evoluční mechanismus,

který nabízí nemá žádnou evoluční moc a zkameněliny demon-

strují, že požadované př echodné fomry nikdy neexistovaly. Z tohoplyne, že evoluční teorie by měla být odsunuta stranou jako nevě-

decká myšlenka. Tak jako mnoho nápadů jako byl model vesmíru se

Zemí v jeho stř edu bylo vyř azeno z agendy vědy v průběhu historie.

Jenže evoluční teorie se dál drží v agendě vědy. Někteř í lidé se

dokonce snaží prezentovat jakoukoli její kritiku jako “útok na

vědu”. Proč?

Př í činou je, že tato teorie je nepostradatelnou dogmatickouvírou určitých kruhů. Tyto kruhy jsou slepě oddané materialistické

filosofii a př ijímají darwinismus, protože jde o jediné materialis-

tické vysvětlení, které může být př edloženo k objasnění fungování

př írody.

Co je dost zajímavé, že čas od času se př iznávají k této skuteč-

nosti. Dobř e známý genetik a proslulý evolucionista, Richard C.

Lewontin z Harvardské univerzity př iznává, že je na prvním a nej-důležitě jším místě materialistou a pak teprve vědcem”:

Nejde o to, že vědní metody a instituce nás ně jak nutí př ijímat materiální

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

218




We live our whole life in ourbrains. People we see, flowerswe smell, music we hear, fruit we

taste, the moisture we feel withour hands – all these are impres-sions that become "reality" inthe brain. But no colors, voices orpictures exist there. We live in an

environment of electrical impuls-es. This is no theory, but the scien-tific explanation of how we perceive

the outside world.

vysvětlení fenomenálního světa, ale naopak, my jsme nuceni naší původní

oddaností materiálním př í činám vytvář et př ístroje ke zkoumání a sadu

konceptů, která produkují materiální vysvětlení bez ohledu na to jak ne-intuitivní, jak matoucí k nezasvěceným. Navíc, materialismus je absolutní,

takže nemůžeme dovolit, aby se do dveř í nedostala Boží noha.(188)

Toto jsou jasně vyslovená prohlášení, že darwinismus je

dogma držené naživu pouze kvůli př íchylnosti k materialismu. Toto

dogma tvrdí, že neexistuje nehmotných tvorů. Proto argumentuje,

že neživá, nevědomá hmota stvoř ila život. Trvá na tom, že miliony

rozličných živých druhů (např ., ptáci, ryby, žirafy, tygř i, hmyz,stromy, květiny, velryby a lidé) vznikly jako výsledek interakcí mezi

hmotou jakou jsou lijáky, blesky a neživá hmota. Toto je poučka

odporující zdravému rozumu i vědě. Jenže darwinisté to budou i

nadále obhajovat jen proto, “aby se do dveř í nedostala Boží noha”.

Kdokoli se nedívá na původ živých druhů skrz prizma materia-

lismu uvidí zjevnou pravdu: Všechna živá stvoř ení jsou dílem

Stvoř itele, který je Všemohoucí, Moudrý

a Vševědoucí. Tento Stvoř itel je

Bůh, který stvoř il vesmír z ni-

čeho, naplánoval jej v nej-

dokonalejší podobě a na-

vrhl všechny živé tvory.



Evoluční teorie:

Nejmocně jší kouzlo na světě

Kdokoli zproštěn př edsudků a vlivů konkrétní ideologie, kdo

používá pouze svů j rozum a logiku, jasně porozumí, že víra v teorii

evoluce, jež př ipomíná pověry společnosti bez znalosti vědy nebo

civilizace, je dost nemožná. Jak vysvětleno výše, ti kdo věř í v evo-

luční teorii si myslí, že atomy a molekuly vhozené do velké kádě

mohou vytvoř it myšlení, rozumné profesory a univerzitní studenty;

takové vědce jako byli Einstein a Galileo; takové umělce jako byli

Humphrey Bogart, Frank Sinatra a Luciano Pavarotti; a rovněž anti-

lopy, citroníky a karafiáty.

Navíc, jelikož vědci a profesoř i věř í v tento nesmysl a jiní vzdě-

laní lidé, je dost omluvitelné mluvit o této teorii jako o “nejmocně j-

ším kouzlu v historii”. Nikdy dř íve žádná jiná víra nebo myšlenka

nezavedla lidi tak daleko od moci rozumu, odmítajíce jim dovolit

myslet inteligentně a logicky a skrývajíce př ed nimi pravdu, jako

kdyby byli oslepení. Toto je horší a neuvěř itelná slepota i ve srov-

nání s Egypťany uctívajícími boha slunce Ra a s uctíváním totemů v

Africe a model kmeny Abraháma, idolů, které vyrobili vlastníma ru-

kama, nebo s lidmi Mojžíše uctívajícími zlaté tele.

Ve skutečnosti Bůh poukázal na tento nedostatek rozumu v

Koránu. V mnoha verších zjevuje, že mysli mnoha lidí budou uza-

vř eny a oni nebudou schopni rozpoznat pravdu. Některé z těchto

veršů jsou následující:Však věru je lhostejno pro nevěřící, zda napomínáš je, či nikoliv-

stejně neuvěří! Bůh srdce jejich i sluch zapečetil a přes oči jejich

clonu položil a pro ně je určen trest hrozný. (2:6-7)

… mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají

uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší -

a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (7:179)

A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,přece by říkali: „Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očaro-

vaní!“ (15:14-15)

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

220



Slova nemohou vyjádř it jak udivující je, že toto kouzlo drží tak

rozsáhlou komunitu v poddanství, odvádí lidi od pravdy a nezlomí

se po 150 let. Je pochopitelné, že jeden nebo několik lidí může věř it

v nemožné scénář e a tvrzení plná hlouposti a nelogičnosti. Potom

“magie” je jediným možným vysvětlením, proč lidé z celého světa

věř í, že nevědomé atomy se náhle rozhodly spojit a vytvoř it vesmír

fungující v dohonalé organizaci, s disciplínou, rozumem a vědo-

mím; planetu Zemi dokonale se hodící se všemi svými vlastnostmi

pro život; a živé věci plné bezpočtu složitých systémů.

Vpravdě Korán vypravuje incident mezi Mojžíšem a faraonem,aby ukázal, že lidé podporující ateistické filosofie skutečně ovliv-

ňují ostatní magií. Když bylo faraonovi ř ečeno o pravém nábožen-

ství, př ikázal Mojžíšovi, aby se utkal s jeho kouzelníky. Nejprve jim

nakázal př edvést své schopnosti. Verše praví:

Odpověděl: „Házejte vy!“ A když hodili, očarovali zraky lidí a naplnili

je hrůzou a předvedli kouzlo mocné. (7:116)

Jak vidno, faraonovi kouzelníci byli schopni oklamat každého,vyjma Mojžíše a těch, kdo v ně j věř ili. Jenže jeho důkaz zlomil jejich

kouzlo, neboli “pohltil všechno, co oni padělali”, jak to vyjadř uje

verš:

A vnukli jsme Mojžíšovi: „Hoď svou hůl!“ a hle, ona pohltila vše, co

oni vykouzlili. A vyjevila se pravda a ukázalo se nicotným vše, co oni

dělali. (7:117-118)

Jak vidno, když lidé zjistili, že byli okouzleni, pochopili, že všeco viděli byla pouhá iluze; faraonovi kouzelníci ztratili důvěryhod-

nost. V současnosti, pokud ti, co jsou pod vlivem podobného

kouzla, věř í v jeho směšná tvrzení pod jejich specifickým př evlekem

a tráví životy jejich obhajobou, opustí tyto pověry, budou také po-

níženi, když pravda vyjde najevo a kouzlo bude zlomeno. Ve sku-

tečnosti renomovaný britský spisovatel a filosof Malcolm

Muggeridge, jenž byl ateistou bránícím evoluci po ně jakých 60 let,

ale následně si uvědomil pravdu, odhaluje postavení v němž se

evoluční teorie ocitne v blízké budoucnosti slovy:


221







NÁSILÍ HOLOKAUSTU

224

1 Michael Howard, Okultní spiknutí: Tajná historiemystických templářů, zednářů a okultních spole čností (The Occult Conspiracy: The Secret History of Mystics, Templars, Masons and Occult Societies),1.vydání, London: Rider, 1989, str. 130.2 Herbert F. Ziegler, Nová aristokracie nacistickéhoNěmecka: Vedení SS 1925-1939 (Nazi Germany’sNew Aristocracy: The SS Leadership 1925-1939),Princeton, New Jersey, University Press, 1989, str. 85.

3 James Joll, Evropa od 1870: Mezinárodní historie(Europe Since 1870: An International History),Penguin Books, Middlesex, 1990, str. 102-103.4 Adolf Hitler, Mein Kampf, München: Verlag FranzEher Nachfolger, 1993, str. 44, 447-448.5 Henry Morris, Dlouhá válka proti Bohu (The LongWar Against God), 78; Francis Schaeffer, Jak potombudeme žít? (How Shall We Then Live?), New Jersey,Revell Books, Old Tappan, 1976, str. 151.6 Daniel Gasman, Vědecké kořeny národního social-ismu (The Scientific Origins of National Socialism:Social Darwinism in Earnest Haeckel and the German

Monist League), New York: American Elsevier Press,1971, str. 168.7 Roger Garaudy, Siyonizm Dosyasi (Složka sion-ismu), Istanbul, Pinar publishings, 1983, str.148.8 Isaiah Friedman, “Theodor Herzl: Politická činnost aúspěchy” (“Theodor Herzl: Political Activity andAchievements”) Israel Studies, kap. 9, č. 3, podzim2004.9 Roger Garaudy, Siyonizm Dosyas, str. 118.10 Ibid., str. 119-120.11 Ibid., str. 121.

12 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů(Sionismus ve věku diktátorů : A Reappraisal),Chicago, 1983, str. 25.13 Ibid.14 Francis Nicosia, Třetí říše a palestinská otázka(Třetí říše a palestinská otázka ), Austin: University of Texas Press, 1985, str. 18.15 Ibid., str. 20.16 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.34.17 Ibid., str. 30.18 Ibid.

19 Francis Nicosia, Třetí říše a palestinská otázka , str.22.20 Ibid., str. 17.

21 Ibid., str. 25.22 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.25.23 Ibid., str 48-49.24 Ibid., str.49.25 Ibid., str. 47.26 Ibid., str. 50.27 Ibid., str. 51.28 Ibid., str. 52.

29 Ibid., str. 54.30 Ibid.31 Ibid., str. 58.32 New York Times, 18.srpna, 1934.33 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.59.34 Ibid., str. 60.35 Ibid., str. 71.36 Ibid., str. 61.37 Ibid.38 Hermann Rauschning, Hitler M’a Dit: Confidencesdu Führer sur son Plande Conquête du Monde, Paris,

1939, str. 124.39 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů .40 Conor Cruise O’Brien, Die Geschichte desZionismus und des Staates Israel, Münich, 1991, str.130.41 Wilhelmstrasse’nin Gizli Arsivleri(Wilhelmstrasse’s Secret Archives), kap. II, Paris,1954, str. 3.42 Edward Tivnan, Lobby: Židovská politická moc vamerické zahraniční politice (The Lobby: JewishPolitical Power in US Foreign Policy), New York,

1987, str. 22.43 Edwin Black, Dohoda o převodu (The TransferAgreement), London, 1984, str. 382.44 Ibid.45 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů .46 Ibid., 86.47 Ibid., 87.48 Ibid., 84.49 Ibid.50 Ibid., 85.51 Ibid., 94.52 Ibid., 98.

53 Ibid., 102.54 Francis Nicosia, Třetí říše a palestinská otázka , str.219-220 a 160-164.

Zdroje




225

55 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.149.56 Ralph Schoenman, Tajná historie sionismu (The

Hidden History of Zionism), San Francisco, 1988, str.34.57 Faris Yahya, Sionistické vztahy s nacistickýmNěmeckem (Zionist Relations with Nazi Germany),str. 59-60.58 R. Patai, Encyklopedie sionismu a Izraele(Encyclopedia of Zionism and Israel), 1971, str. 597-599.59 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.125.60 Ibid., str. 170.

61 Ibid., str. 184.62 Ibid., str. 184.63 Ibid., str. 189.64 Ibid., str. 190.65 Ibid., str. 195.66 Ibid.67 Ibid., str. 267.68 Nathan Yalin-Mor, Israel-Israel, Histoire du GroupeStern 1940-1948, Paris: Presse de la Renaissance,1978, str. 98.69 Hannah Arendt, Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva obanalitě zla (Eichmann in Jerusalem: A Report on the

Banality of Evil), New York, 1963, str. 5.70 Ibid., str. 36.71 Ibid., str. 37.72 Ibid.73 “Holokost: Bilimsel Yahudi Nefreti”,http://www.sevivon.com/holokost/genelbakis/arti-cle7.htm74 “Holokost: Getolar”,http://www.sevivon.com/holokost/genelbakis/arti-cle17.htm75 “Holokost: Trenler”,

http://www.sevivon.com/holokost/genelbakis/arti-cle21.htm76 Ibid.77 Ibid.78 “Holokost: Cal›.ma Kamplar›”, http://www.se-vivon.com/holokost/genel_bakis/article24.htm79 Lucy S. Dawidowicz, What is the Use of JewishHistory?, str. 106-107.80 “Holokost: Nazilerin Yahudiler Hakk›ndakiPlanlar›”, http://www.sevivon.com/holokost/genel-bakis/article15.htm81 “Holokost: al›.ma Kamplar›”,

http://www.sevivon.com/holokost/genel_bakis.htm82 Lenni Brenner, Sionismus ve věku diktátorů , str.233.

83 Ibid., str. 234.84 Ibid., str. 237.85 Ibid., str. 242.

86 “Yahudi soykirimi din haline getirildi,” novinyMilliyet, 31.října, 2000.87 Norman G. Finkelstein, Průmysl holokaustu (TheHolocaust Industry), Verso Press, New York, 2000,str.26.88 Henry Friedlander, Kořeny nacistické genocidy: Odeutanázie ke konečnému řešení (The Origins of NaziGenocide: From Euthanasia to the Final Solution).89 Ernst Haeckel, Divy života (The Wonders of Life),New York, Harper, 1904, str. 21.90 Ibid., str. 118-119.

91 Zapomenuté zločiny: Holokaust a lidé s postižením(Forgotten Crimes: The Holocaust and People with

Disabilities), A Report by Disability Rights Advocates,Oakland, Kalifornie, září 2001, str. 3.92 Biesold, Plačící ruce: Eugeniky a hluší lidé v naci-stickém Německu (Crying Hands: Eugenics and Deaf People in Nazi Germany), Washington, D.C., 1999, str.147.93 Zapomenuté zločiny: Holokaust a lidé s postižením,A Report by Disability Rights Advocates, str. 3.94 Hugh Gregory Gallagher, Zrazenou důvěrou:Pacienti, lékaři a licence k zabíjení ve Třetí říši (By

Trust Betrayed: Patients, Physicians, and the Licenseto Kill in the Third Reich) Arlington, Virg., 1995, str.13.95 Zapomenuté zločiny: Holokaust a lidé s postižením,A Report by Disability Rights Advocates, str. 14.96 Ibid., str. 1-2, 37-38.97 Ibid., str. 41.98 Myriam Novitch, Cikánské oběti nacistickéhoteroru (“Gypsy Victims of the Nazi Terror,”) UNESCOCourier, říjen 1984.99 Ibid.

100 Ian Hancock, “Downplaying the Porrajmos: TheTrend to Minimize the Romani Holocaust,” The PatrinWeb Journal, 2000.101 Ward Churchill, Útoky na pravdu a paměť

(Assaults on Truth and Memory), Part II, 1997, ZNet.102 Terese Pencak Schwartz, “Jak mohlo být 5 mil-ionů zabito a zapomenuto? (How Could 5.000.000 BeKilled and Forgotten?), podle Zapomenutý holokaust(The Forgotten Holocaust) od dr. Richarda C. Lukase.103 http://www.holocaustforgotten.com/Lucaire.htm104 “Kdo byli 5 milionů nežidovských ob ětí? (WhoWere the Five Million Non-Jewish Victims?);”

http://www.holocaustforgotten.com/fivmil.htm105 Ward Churchill, Útoky na pravdu a paměť , Part II,1997, Znet.







NÁSILÍ HOLOKAUSTU

228

SELECTED BIBLIOGRAPHY

Adler, H. G., Der Verwaltete Mensch . Tübingen: J. C. B. Mohr, 1974.Arendt, Hannah. Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil . New

York: The Viking Press, 1963.The Origins of Totalitarianism , 7. b. Cleveland: The World Publishing

Company, September 1962.Aretz, Emil. Hexeneinmaleins einer Lüge . 3.b. München: Hohe Warte 1973.Ataöv, Türkkaya, Siyonizm ve Irkç›l›k , 2. b. Ankara: Birey ve Toplum Yay›nlar›,

Mart 1985.Ausubel, Nathan. Pictorial History of the Jewish People: From Bible Times to

Our Own Day Throghout the World. New York: Crown Publishers, February 1979.Ayoun, Richard, Haim Vidal Sephiha, Sefarades d'Hier et d'Aujourd'hui 70

Portaits, Paris: Liana Levi, 1992.Bahbah, Bishara, Israel and Latin America: The Military Connection, New York,

St. Martin's Press. Institute for Palestine Studies, 1986.Barnavi, Eli. A Historical Atlas of the Jewish People: From the Time of the

Patriarchs to the Present . London: Hutchinson, 1992.Barry, Richard. Anatomie des SS-Staates. New York: Walker and Company,

1968.Bedarride, Armand, Regle & Compas, 2. b. Paris: Le Symbolisme, 1927.Beit-Hallahmi, Benjamin, The Israeli Connection: Who Israel Arms and Why , 1.

b. New York: Pantheon Books, 1987.Ben-Gurion, David, The Jews in Their Land , New York: A Windfall Book, 1974.Bilim Araflt›rma Grubu, Masonluk ve Kapitalizm . 2. b. ‹stanbul: Araflt›rma

Yay›nc›l›k, 1992.Yehova'n›n O€ullar› ve Masonlar: Yeni Dünya Düzeninin Gerçek Mimarlar›, 1.

b. ‹stanbul: Araflt›rma Yay›nc›l›k, Eylül 1993.Brenner, Lenni. The Iron Wall: Zionist Revisionism from Jabotinsky to Shamir .

1.b. London: Zed Books, 1984.Zionism in the Age of the Dictators, Chicago: Lawrence Hill Books, 1983.Brigneau, François. Mais Qui Est Done le Professseur Faurisson? Paris:

Publications FB, 1991.Un Certain Racisme Juif. Paris: Publications FB, 1991.Broszat, Martin. Kommandant in Auschwitz-Autobiographische

Aufzeichnungen von Rudolf Höss. Stuttgart: Deutsche, 1958.Bulut, Faik, Filistin Rüyas›: ‹srail Zindanlar›nda 7 Y›l , 1. b. Kaynak Yay›nlar›,

Nisan 1991.Butz, Arthur R, The Hoax of the Twentieth Century , California: Institute for

Historical Review, 1977.Chelain, Andre, La These de Nantes et l'Affaire Roques, Paris: Polemiques,

1988.Chomsky, Noam. Medya Denetimi: Immediast Bildirgesi, Çev. fien Süer, 1. b.

‹stanbul: Tüm Zamanlar Yay›nc›l›k, Ekim 1993.Chomsky, Noam. Kader Üçgeni: ABD, ‹srail ve Filistinliler., Çev. Bahad›r Sina

fiener, 1. b. ‹letiflim Yay›nlar›, 1993.Chouraqui, A. Theodor Herzl, Paris: Seuil, 1960.Cockburn, Andrew and Leslie, Dangerous Liaison: The Inside Story of the US-




229

Israeli Covert Relationship , New York: Harper Collins Publishers, 1991.Cohn-Sherbok, Dan. Holocaust Theology . 1. b. London: Lamp Press, 1989.Cole, David & Bradley Smith, David Cole Interviews Dr. Franciszek Piper,

Director, Auschwitz State Museum, California: Institute for Historical Review.Dalin, David G, From Marxism to Judaism: The Colected Essays of Will

Herberg , New York: Markus Wiener Publishing, 1989.Dawidowics, Lucy S., The Holocoust and the Historians, 6. b. Massachusetts:

Harvard University Press, 1993.The War against the Jews (1933-1945). London: Weidenfeld & Nicolson, 1975.Eveland, Wilbur Crane, Ropes of Sand: America's Failure in the Middle East.,

London: W. W. Norton & Company, 1980.Faurisson, Robert, Memoire En Defense: Contre Ceux Qui M'Accusent de

Falsifier l'Histoira, La Question des Chambres a Gaz. Paris: La Vieille Taupe, 1980."Auschwitz: Technique and Operation of the Gas Chambers or, Improvised

Gas Chambers & Casual Gassings at Auschwitz & Birkenau Acording to Jean-ClaudePressac 1989", Journal of Historical Review , Bahar 1991."Auschwitz: Technique and Operation of the Gas Chambers or Improvised Gas

Chambers & Casual Gassings at Auschwitz & Birkenau Acording to J. C. Pressac1989", Journal of Historical Review , Yaz 1991.

Findley, Paul, They Dare to Speak Out: People and Institutions Confront Israel's Lobby , Chicago, Lawrence Hill Books, 1989.

Fontette, François de, Irkç›l›k , Çev. Haldun Karyol., ‹stanbul: ‹letiflim Yay›nlar›,1991.

Friedlander, Saul., Kurt Gerstein ou l'Ambiguite du Bien , Tournai: Casterman,1967.

Gabler, Neal. An Empire of Their Own: How the Jews Invented Hollywood , 1. b.

London: WH Allen, 1988.Gangulee, N. The Mind and Face of Nazi Germany . 2. b. London: London:

Buttler & Tanner Ltd., 1942.Garaudy, Roger. Siyonizm Dosyas›, Çev. Nezih Uzel. 1. b. ‹stanbul: P›nar

Yay›nlar›, Ekim 1983.Goffs, Jenneth, Hitler and the 20th Century Hoax, Colarado: Enlewood, 1954.Green, Stephen, Taking Sides: America's Secret Relations with a Militant

Israel ,. New York: William Morrow and Company, 1984.Grieb, Condrad, American Manifest Destiny and The Holocausts, Millions of

People Exterminated, Where It Happened, When It Happened, How It Happened,Who Made It Happen , New York: Examiner Books, 1979.

Halow, Joseph, Innocent at Dachau , 1. b. California: Institute for HistoricalReview, Ocak 1993.Harkabi, Yehoshafat, Israel's Fateful Hour . New York: Harber & Row, 1988.Härtle, Heinrich, Freispruch für Deutschland . 1. b. Göttingen: K. W. Schütz,

1965.Hausner, Gideon, Justice a Jerusalem / Eichmann Devant Ses Juges,

Flammarion, 1976.Harwood Richard, Did Six Million Really Die? England: Historical Review Press,

1975.Heller, Otto, Yahudili€in Çökü fl ü: Yahudi Sorunu, Yahudi Sorununun Ele fl tirisi,

Sosyalizmle Çözümü . Çev. Süheyla-Saliha N. Kaya. 1.b. ‹stanbul: ‹nter Yay›nlar›,Haziran 1992.

Herman, Simon N. Israelis and Jews: The Continuity of an Identity . 1. b. NewYork: Random House, 1970.

Herzl, Theodore. Theodore Herzl: Ecrits. Jerusalem: Palestine Departement de



la Jeunesse de l'Organisation Sioniste Mondiale , 1948.Hilberg, Raul, The Destruction of the European Jews. London: W. H. Allen,

1961.Hurley, Andrew J. Israel and the New World Order. Santa Barbara: Fithian Press

and the Foundation for a New World Order, 1991.Irving, David, Hitler's War and The War Path 1933-1945. 1.b. London: Focal

Point Publications, 1991.Kaul, Friedrich Karl, Arzte in Auschwitz . Berlin: Volk und Gesundheit, 1968.Kautstky, Benedikt, Teufel und Verdammte . Zürich, 1946.Kazimierz, Smolen, Auschwitz (Oswiecim) 1940-1945. Panstwowe:

Panstwowe Muzeum w Oswiecimiu.Kogon, Eugen, Der SS-Staat . Stuttgart: EuropaischeVerlagsanstalt, 1959.Kulaszka, Barbara, Did Six Million Really Die? Report of the Evidance in the

Canadian "False News" Trial of Ernst Zündel-1988 . Toronto: Samisdat Publishers

Ltd., 1992.Kuper, Leo, Genocide , 1. b. Middlesex: Penguin Books, 1981.Langbein, Hermann. Menschen in Auschwitz . Vienna: Europa, 1972.Langer, Walter C., Ruhsal Çözümlemelerle Hitler Melek mi, fi eytan m›? , Çev.

Zeki Çak›lalan. Kemal Bek, 1. b. ‹stanbul: Y›lmaz Yay›nlar›, Kas›m 1990.Lehn, Walter. Zionism and Racism , London: International Organization for the

Elimination of All Forms of Racial Discrimination, 1977.Lenski, Robert, The Holocoust on Trial: The Case of Ernst Zundel, 1. b.

Argentina: Reporter Press, 1989.Leuchter, Fred A. Jr. The Second Leuchter Report: Dachau, Mauthausen,

Hartheim . Toronto: Samisdat Publishers Ltd.The Third Leuchter Report: A Technical Report on the Execution Gas Chamber .

Toronto: Samisdat Publishers Ltd., Aral›k 1989.The Fourth Leuchter Report: An Engineering Evaluation of Jean-Claude

Pressac's Book "Auschwitz: Technique and Operation of the Gas Chambers".Massachusetts: Fred A. Leuchter Associates, Inc., Ekim 1991.

Leuchter, Fred A. Jr., David Irving. The Leuchter Report: The First Forensic Examination of Auschwitz , London: Focal Point Publications, Haziran 1989.

Lossin, Yigal, Pillar of Fire: The Rebirth of Israel, A Visual History. Jerusalem:Shikmona Publishing Company, 1983.

Monus, Aros, Les Secrets de l'Empire Nietzscheen , Paris: Interseas, 1992.Mor, Nathan Yalin, Israel-Israel: Histoire du Groupe Stern 1940-1948 , Paris:

Presse de la Renaissance, 1978.

Nachmani, Amikam, Greece, Turkey and Zionism: Uneasy Relations in the East Mediterranean. Totowa: Frank Cass, 1987.Naumann, Bernd. Auschwitz-Bericht über die Strafsache Mulka und Andere

vor dem Schwurgericht Frankfurt . Frankfurt: Athenäum, 1968.Nelson, Thomas, & Sons, The Concise Bible Dictionary with Numerous

Illustrations. New York: Norwood Press.Nicosia, Francis R., Hitler und der Zionismus: Das Dritte Reich und die

Palastina-Frage, 1933-1939, London: Verlag , I. b. Tauris, 1989.The Third Reich and the Palestine Question , 1. b. Austin: University of Texas

Press, 1985.Niewyk, Donald L. The Jews in Weimar Germany , Manchester: Manchester

University Press, 1980.

O'Brien, Conor Cruise, Belagerungszustand: Die Geschichte des Zionismusund des Staates Israel , München: Deutscher Taschenbuch Verlag, A€ustos 1991.

Ostrovsky, Victor, The Other Side of Deception: A Rogue Agent Exposes the

NÁSILÍ HOLOKAUSTU

230



Mossad's Secret Agenda, New York: Harper Collins Publishers, 1994.Öke, Mim Kemal, Kutsal Topraklarda Siyonistler ve Masonlar: ‹hanetler...

Komplolar... Aldanmalar... 3. b. ‹stanbul: Ça€ Yay›nlar›, 1991.Özkul, Halid, Yeni Dünya Düzeni, ‹stanbul, Anahtar Kitaplar, Kas›m 1992.Patai, R. Encyclopedia of Zionism and Israel , 2 Vol. 1971.Perlmutter, Amos, Israel; The Partitioned State: A Political History Since 1990.

New York: Scribners, 1985.Perlmutter, Nathan, Ruth Ann Perlmutter, The Real Anti-Semitism in America,

New York: Arbor House, 1982.Pidcock, David Musa, Satanic Voices Ancient & Modern: A Surfeit of Blasphemy

Including the Rushdie Report, From Edifice Complex to Occult Theocracy . Oldbrook:Musaqim, 1992.

Poliaikov, Leon, Das Dritte Reich und die Juden , Berlin: Wulf Arani, 1956.The History of Anti-Semitism Volume I: From Roman Times to the Court Jews,

London: Routledge & Kegan Paul, 1974.The History of Anti-Semitism Volume II: From Mohammed to the Marranos,London: Routledge & Kegan Paul, 1974.

Pool, James, Suzanne Pool, Who Financed Hitler: The Secret Funding of Hitler'sRise to Power 1919-1933 , 1. b. New York: The Dial Press, 1979.

Pulzer, Peter, The Rise of Political Anti-Semitism in Germany & Austria.London: Peter Halban Publishers, 1988.

Rassinier, Paul, Le Drame des Juifs Europeens, 2. b. Paris: La Vieille Taupe,1964.

The Real Eichmann Trial or The Incorrigible Victors, 3. b. California: Institutefor Historical Review, Ekim 1983.

Was ist Wahrheit? Starnberg: Druffel-Verlag, 1978.Was Nun, Odysseus. Wiesbaden: Karl-Heinz Priester, 1960.Raviv, Dan, Yossi Melman. Every Spy a Prince: The Complete Story of Israel's

Intelligence Community , Boston: Houghton Mifflin Company, 1991.Reinharz, Jehuda, Chaim Weizmann: The Making of a Zionist Leader , New

York: Oxford University Press, 1985.Rennap, I. Anti-Semitizm ve Yahudi Sorunu , Çev. fien Süer Kaya, 1.b. ‹stanbul:

‹nter Yay›nlar›, Temmuz 1991.Roberts, Stephen H. The House That Hitler Built , 5. b. London: Methuen

Publishers, 1938.Robnett, George W. Conquest Through Immigration: How Zionism Turned

Palestine into a Jewish State . Hawthorne: Omni Publications, 1985.

Rokach, Livia, ‹srail'in Kutsal Terörü: Moshe Sharett'in Özel Güncesi Üzerine Bir ‹nceleme , Çev. Zeynep Neflef, ‹stanbul, Belge Yay›nlar›, 1984.Roques, Henri. The 'Confessions' of Kurt Gerstein . California: Institute for

Historical Rewiev, 1989.Rothe, Wolfe Dieter, Die Endlösung der Judenfrage , Frankfurt: E. Bierbaum.Roth Heirz, ... Der Makaberste Betrug aller Zeiten , Special edition, 1974.Wieso waren wir Väter Verbrecher? Lumda: Odenhausen, 1972.Rubenstein, Richard L., John K. Roth, Approaches to Auschwitz: The Legacy of

the Holocaust , 1. b. London: SCM Press, 1987.Rullman, Hans Peter. Victim of the Holocaust. New Jersey: Unchain, 1987.Sachar, Abram L. A History of the Jews, New York: Alfred A. Knopf Inc., 1984.Sachar, Howard M. Diaspora: An Inquiry into the Contemporary Jewish World ,

1. b. New York: Harper & Row Publishers, 1985.Sanning, Walter N. The Dissolution of Eastern European Jewry , 3. b. California:

Institute for Historical Review, Kas›m 1990.


231



Schnabel, Reimund, Macht ohne Moral-Eine Dokumentation über die SS ,Frankfurt: Röderberg, 1957.

Schoenman, Ralph, The Hidden History of Zionism , 2. b. San Francisco:Socialist Action, Temmuz 1988.

Schwarzwaller, Wulf, The Unknown Hitler: His Private Life and Fortune . 1.b.Maryland: National Press Books, 1989.

Sedov, Sergei, Zionism: Counts on Terror , New York: Novosti Press AgencyPublishing House, 1984.

Segieth, Johannes, Konzentrationslager Dachau 1933-1945 , ComiteInternational de Dachau. München: Lipp KG, 1965.

Shanfield Reb Moshe The Holocausts Victims Accuse: Documents and Te ti

NÁSILÍ HOLOKAUSTU