Se školu jsme šli bruslit společně se třídou 3.C pod Žižkovskou věž. Venku byla zi-ma, ale nám to vůbec nevadilo. Chvíli mi

trvalo, než jsem se rozbruslil. Nevím jak ostatní, ale já jsem si to náramně užil. Občas jsem spadl, ale nevzdával jsem to. Bruslení mě moc baví. Chtěl bych umět bruslit lépe. Těším se, až půjdeme zase.

Martin Kout, 3. B

Začínáme 1

Co nevím, nepovím 2-3

V naší hlavě 4-5

Co nás baví 6-7

Jak se učíme na 2. stupni 8-9

Jak se učíme na 1. stupni 10-11

Máme rádi družinu 12

Hurá na cesty 13 Hýbejte se, kosti moje 14 Věda a technika nás baví 15 Kalendárium 16

XXIV. ročník, 3 vydání

Ilustrovaný občasník

Školní rok 2016/2017

Nahrávání v Českém rozhlase V prvním pololetí jsem se já, Eliška Borecká, Sára Zitová, Eliška Za-chovalová, Sofie Šandová ze 7. B a paní učitelka Marcela Šífová zú-častnily projektu Paměti národa—Příběhy našich sousedů. Jednoho dne po škole jsme šly na návštěvu k paní Věře Novákové(88let), zná-mé malířce, a ptaly se jí na úseky z jejího života, jak začala malovat, kde žila se svým manželem, také malířem, Pavlem Brázdou, a proč třeba neemigrovali za doby komunismu. Celé její vyprávění jsme nahrávaly na diktafon. Paní No-

váková je velice milá, vtipná a dobře jsme si s ní popovídaly. Poté jsme musely během 12 dnů vytvořit scénář s časy z diktafonu, abychom tento scénář mohly nahrát v Českém rozhlase!!! Když jsme do Českého rozhlasu vešly, do obrovské budovy plné lidu, „šrumce“ a blikajích monitorů, všechny čtyři jsme si připadaly jako americké hvězdy. Byl to krásný pocit. Uvnitř nás přivítal pan Dalibor a s ním jsme šly do malého nahrávacího studia. Bylo úžasné, když jsme viděly tolik lidí, jak mluví do mikrofonu a nahrávají. V na-hrávacím studiu jsme si sedly na židle a dostaly sluchátka a mikrofony. Každá z nás pře-četla svoji část textu ze scénáře. Někdy jsme nahrávku musely opakovat několikrát, ne-

bylo to vůbec jednoduché. Ale pan Dalibor nás chválil. Protože nás to velice zajímalo, poprosily jsme ho, jestli by nás mohl vzít do studia, kde se nahrávají zprávy. Bylo to opravdu super. Jsem strašně ráda, že jsem se do tohoto projektu i s holkami přihlásila. Moc nás to bavilo!!! Ke konci února proběhne v kině Aero slavnostní zakončení tohoto projektu. Velmi se na to těšíme, protože u této slavnostní příležitosti se sejdou i ostatní žáci ze škol Prahy 3 přihlášení do tohoto projektu, se „svými“ pamětníky a budou jim moci předvést své dílo—jak v Powerpointové prezentaci a v rozhlasové reportáží zpracovali jejich životní příběh. A v neposlední řadě jim žáci budou moci poděkovat za předané příběhy a nevšední zážitek. Projekt Paměti národů určitě stojí za to. A jistě na to nikdy nezapomenu..... Eliška Borecká 7. B Tohoto projektu se zúčastnili i Sofie Pravcová a Jan Baier ze třídy 7. A, kteří měli možnost setkat se s pa-ní Michaelou Vidlákovou, která díky několika náhodám přežila koncentrační tábor Terezín. Obě rozhlasové reportáže i scénáře můžete nalézt na:

http://www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-3/michaela-vidlakova

http://www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-3/vera-novakova

Velice všem žákům, kteří se zúčastnili toho projektu, děkuji a jsem velmi pyšná na to, jakým způsobem se úkolu zhostili. Marcela Šífová

Třeťáci na bruslích

CO NEVÍM, NEPOVÍM... Stránka 2

Školní rok 1959-60 a ty další V tomto školním roce byly přemístěny třídy střední školy, které byly dočasně v naší budově, na Pražačku a odtud se k nám dostali žáci základní školy Pra-žačka. Naše škola se jmenovala 68. osmiletá střední škola v Jeseniově ulici. Dohromady bylo otevřeno v tomto školním roce neuvěřitelných 20 tříd na I.stupni a 14 tříd na II. stupni. A kapacita školy se opravdu naplnila k prasknutí. Například v 8.třídách bylo 38-40 žáků v každé třídě! To si dnes ani neumíme představit. A těch osmých tříd bylo celkem pět! Ve školním roce 1961/62 navštěvovalo naši školu 1371 žáků !!! Dnes je vás tady 500. Během tohoto školního roku byly ještě dokončovány některé práce na budo-vě a probíhaly stavební úpravy. V následujícím školním roce bylo ve škole dokonce 37 tříd a stejně tak i v tom dalším, ale postupně se však stav žáků začal snižovat a na konci še-desátých let bylo v naší škole 12 tříd na I.stupni a na II. stupni pak 15 tříd. Ještě se vracíme k dřívějším školním rokům a dva snímky třídy z roku 1957/58.

CO NEVÍM, NEPOVÍM... Stránka 3

I v letošním školním roce na naší škole absolvují studenti z Pedagogické fakulty UK v Praze oboru Učitelství pro 1.stupeń, pedagogickou praxi pod vedením G.Babušové. Studenti se snaží získat co nejvíce zkušeností, které budou potřebovat při své bu-doucí profesi. Pravidelně každé úterý v průběhu 1. pololetí na-vštěvují skupiny studentů třídy prvního stupně. V rámci náslechu se zaměřují především na didaktiku českého jazyka. Ve 2. polo-letí budou mít studenti za úkol prokázat svůj pedagogický talent v podobě vlastních výstupů. Od 21.11. – 25.11. 2016 absolvovala na naší škole souvislou pe-dagogickou praxi K. Švarcová a A. Peltánová. Vyučovaly ve třídě 3.C pod vedením Mgr. J. Halbichové a od 28.11. do 2.12. ve třídě 1.B pod vedením Mgr. J.Ulmanové, které byly s děvčaty velmi spokojené. Děvčata se aktivně zapojila do každodenních činností, které vykonávají učitelé: výuka, dozory na chodbách, ve školní jídelně, účast na poradě, na zahájení výstavy, opravování a kont-rola sešitů. Svým zodpovědným přístupem, milým a vstřícným vystupováním, zajímavými názory a postřehy se jim podařilo zpestřit výuku, zaujmout žáky a uplatnit inovativní teoretické me-tody a formy práce v praxi. Navštívily školní družinu p. vych. M. Jozové a E.Mrázkové, aby porovnaly, jak děti pracují v průběhu dopoledne, kdy mají výuku a odpoledne v rámci zájmových akti-vit. V závěru souvislé pedagogické praxe jsme došly k názoru, že učitel hraje v životě svých žáků velkou roli a může na ně mít vel-ký vliv. Úspěšný a dobrý učitel musí být hlavně sám sebou, musí být opravdový a pro žáky a rodiče čitelný. Musí se orientovat sám v sobě a vědět, kam chce své svěřence dále směřovat. Každý učitel je především člověk, a jako takový má také právo na své prožívání a své emoce. Nedokáže naučit všechny žáky všechno, neboť žáci jsou odlišné lidské bytosti, které se každý den pohy-bují v jiném rozpoložení. Učitelka v průběhu dne vystřídá několik rolí. Mnohdy zastupuje rodiče, prarodiče. Situace, které v průběhu dne nastávají, ji staví do role režisérky, lékařky, hereč-ky, zpěvačky, vyšetřovatelky, soudkyně, advokátky, sekretářky, psycholožky… zkrátka učitelka je osoba mnoha profesí, která mu-sí být vždy připravena naslouchat, komunikovat a řešit nepředví-dané události okamžitě. Gabriela Babušová Vzkazy od studentek: Aneta: Milá školo, milé vedení, milí páni učitelé, milé paní učitel-ky, milé kuchařky, milý pane školníku, milí žáci, touto cestou bych Vám chtěla moc poděkovat za praxi, kterou jsem na Vaší škole absolvovala. Po celých 14 dní jsem se u Vás cítila velmi dobře. Měla jsem možnost seznámit se se dvěma třídami, se 3. C a s 1. B. V těchto třídách jsou opravdu skvělé děti, na všechny budu moc ráda vzpomínat. Děkuji Vám za zážitky, které jsme spolu prožili. Ještě jeden dík patří žákům, kteří mě pravidelně zdravili na chodbě, aniž by tušili, kdo jsem. Velmi mile mě to pře-kvapilo a zpříjemňovalo mi to den. Přeji všem jen to dobré, krás-né prožití vánočních svátků a třeba ještě někdy, na viděnou. Kateřina: Děkuji oběma paní učitelkám, které se nám věnovaly a byly nám oporou. Přeju jim hlavně, aby je práce stále bavila a dělaly ji s elánem jako nyní. Dík patří i dětem! Třídy, ve kterých jsme působily, byly odlišné, ale obě fajn. Přeju jim, aby takové zůstaly i nadále. Aby se k sobě děti hezky chovaly a užívaly si společně strávené chvíle ve škole jako správná parta.

Praxe budoucích učitelů Rozhovor s paní učitelkou Renatou

Košťálovou Paní učitelka na naší škole začala učit ten-to školní rok. Některé učí angličtinu nebo francouzštinu, někteří její tvář znají jen letmo. Je ale načase ji představit více. Redakce: V jakém znamení jste se narodila? RK: Narodila jsme se ve znamení Býka. Redakce: Kde žijete, máte nějaké děti? RK: Žiji s manželem a synem v Kladně. Redakce: To znamená, že denně dojíždíte až z Kladna. Baví vás práce učitele? RK: Ano, práce s dětmi mě baví a nabíjí mě po-zitivní energií. Redakce: Kde jste studovala? RK: Studovala jsme v Kladně, Praze a Paříži a absolvovala jsme mnoho zahraničních stáží. Redakce: Kolika jazyky hovoříte? RK: Hovořím čtyřmi jazyky. Redakce: Cestujete ráda? RK: Cestuji ráda a hodně, mám procestovanou téměř celou ČR, protože s rodinou dokumentu-jeme šlechtická sídla, k tomuto tématu jsme také napsali a zatím vydali 7 knih. V současné době se vracíme ke šlechtickým usedlostem, které v průběhu staletí vlastnili příslušníci brit-ské šlechty, která se na našem území usídlila. (Patřili mezi ně například i vrazi Albrechta Vald-štejna). Redakce: A sportujete ráda? RK: Jsme zapojeni do projektu zdolávání 88 nejvyšších vrcholů České republiky, některé kopce zdoláváme společně s paní učitelkou Pod-lipnou. Redakce: Jaké jídlo máte ráda ve školní jídelně? RK: Mám ráda těstoviny všeho druhu a na jaký-koliv způsob. Redakce: Dala byste si spíše chlebíček nebo dort? RK: Dala bych si spíše ovoce. Redakce: Děkujeme paní učitelce za rozhovor a přejeme jí, ať se jí u nás líbí.

V NAŠÍ HLAVĚ... Stránka 4

Holky a kluci Jme teď ve věku, kdy pořád nějak ře-šíme kluky a holky. Svůj názor na kluky mi řekla moje ka-marádka, ale nebudu uvádět která. Co si myslí o klucích: nejvíc záleží na tom, jaký kluk je. Má ráda kluky, kteří jsou upřímní (na nic si nehrají), milí, vtipní (umí ji rozveselit, i když je smutná) a hodní. Nemá ráda, když je kluk až moc kritic-ký, povrchní, hloupý a zlý. Já bych k tomu ještě dodal, že se hol-kám líbí, když se kluk umí chovat jako gentleman a nestydí se za to, když jde někam s holkou. Názor na holky je můj. Mám rád holky, které mají rády sport, nejsou stydlivé, umí udržet tajemství (takové znám já jen dvě) a je na ně spolehnutí. Nejhorší je, když holky lžou a myslí si, že je to ok. Líbí se mi, když vypadají hezky, ale fintilky nemusím (např:. nejde nakoupit, aniž by se dlouho če-sala) Petr Ouvín, 6. B

Úkoly

Je to docela zajímavé a opomíjené téma. Učitelé vám řeknou, že není nad čím diskutovat, ale já si myslím, že rozhodně je. Takže... Chápu, že když něco nedokončíme na hodině, tak nám to učitelé dají za domácí úkol, i když bychom to samozřej-mě mohli udělat další hodinu, ale opravdu mě velmi znepokoju-je, když nám jen tak na odpoledně dají udělat nějaká cvičení z učebnice nebo ze sešitu. Milí učitelé, pochopte, my strávíme půlku našeho dětství ve škole, COŽ nás samozřejmě všechny strašně baví a naplňuje, a ještě po nás chcete, abychom tu dru-hou půlku strávili doma nad úkoly. Já mám pocit, že ten půlden ve škole stačí. Jasně že to jedno cvičení nám zabere jen 10-min ... Ale když takhle z každé hodiny dostaneme úkol na 10-15 min, už to není jen chvilka, ale další hodina dělání činnosti , kte-rá nás, věřte tomu nebo ne, nebaví. A nedej bože když na úkol zapomeneme, a nebo ho prostě neuděláme... (Vždyť vy naše testy taky vždy neopravíte hned na další hodinu.) Navíc nás pak čeká výklad o tom , jak to není vůbec žádná práce a jak je škola na 1. místě. Pro mě škola opravdu na 1. místě není. Možná na 2. nebo na 3., ale na prvním je rozhodně rodina nebo přátelé nebo moje zájmy a koníčky, které mě na rozdíl od školy baví a zaují-mají. Určitě bychom ocenili, kdyby co nejvíce vymizely domácí úkoly. Zamyslete se nad tím, prosím, a nepromítejte to na svoje dětství.

Mariana Čepelková, 8. A

Mariano, věř, že i my jsme chodili do školy a domácí úkoly jsme dostávali také, dokonce ještě ve větší míře než dnešní žáci. Navíc je do-mácí úkol nedílnou součástí domácí přípravy na hodinu, zopaku-ješ si, co je třeba, utřídíš si znalosti a v hodině pak můžeš aktiv-ně projevit svou účast. A to někteří žáci potřebují, zvláště ti, co nestíhají začátek hodiny, během vyučování polehávají a přikrý-vají se dekou, čtou si, svačí … Pro mě je samozřejmě také na prvním místě rodina, ale každý máme své povinnosti. Naštěstí je pro mě moje práce zároveň i koníčkem, chodím do školy ráda. Pokus se i Ty najít na škole něco pro Tebe pozitivního, abys sem nechodila s nechutí a ne-stavěla se věčně do opozice. Můj malý průzkum u nás ve třídě mi prozradil, že úkolů dostává-te málo, každý den si úkol s sebou domů rozhodně nenesete. S ohledem na Tvou znalost pravopisu (počet chyb ve Tvém člán-ku s Tebou proberu osobně) je pravděpodobně nutné počet DÚ z češtiny zvýšit.

Jana Kolínská

Odpověď paní učitelky

Jistě znáte internetovou stránku You-Tube, kde se může stát „jůtuberem“ každý, kdo má počítač či chytrý tele-fon. Na YouTube jsou čtyři frakce na-táčen í 1 .Gam ing , 2 .Fash ion , 3.Entertainment a 4.music. Já sám natačím Gaming. A jak youtube vlastně objevil: První sdílené video na YouTube bylo ze ZOO v San Diegu. Před kamerou byl Jawed Karim (jeden ze zakladatelů YouTube) a za ním stála skupinka slo-nů indických. Bohužel se jeho komen-tář dá jen těžko považovat za "legendární". Byl takový nijaký... I přesto má video přes 35 milionů zhlednutí.

Daniel Kadleček 6. B

Youtube

V NAŠÍ HLAVĚ... Stránka 5

Chovejme se k sobě hezky

Adélka se narodila 6. července, a proto byla ve školce ve své třídě nejmenší a nejmladší. Měla pocit, jako by kvůli tomu byli ostatní něco víc. Dětem nevadilo, že je Adélka nejmladší, ale Adélce ano. Proto se začala úplně jinak chovat. Jednou přišla Adélka do školky a její kamarádka Evička jí řekla: „Ahoj Adélko, na co si budeme hrát?" Adélka začala mluvit s Evičkou úplně jinak než jindy: „Nevím, ale koukej, jak se dnes Klára oblékla!" Najednou začala všechny pomlouvat, nekoukala se Evičce do očí a při hře na slepou bábu hrozně křičela. Evičce se to nelíbilo a ani jiným dětem. Postupem času Adélka přišla o všechny kama-rády ze školky. Adélka byla na všechny nejdřív naštvaná, ale pak zjistila, že nemá proč a byla smutná. Adélka se zase změni-la k lepšímu a získala zpět Evičku i další kamarády.

Pavlína Baierová, 6. B

Destrukční deník Destrukční deník je pro holky, které se hodně stresují, protože tam jsou úkoly, např. vezmi si deník do sprchy, nepředvídatel-ně hoď deníkem o zem. Deník napsala Keri Smithová. Je to z anglického překladu WRECK THIS JOURNAL. V deníku je na-psaná slavná věta od Keri Smithové: „Tvořit znamená ničit.“ V deníku nejsou žádné úkoly, abyste je nemohli splnit. Nejlepší na deníku je to, že vždycky, když splníte úkol, tak si stránku můžete vyzdobit. Nejhorší úkol je snad si očíslovat strany, pro-tože stran je okolo 215. Ale samozřejmě jsou tam i horší úkoly, např.dejte deník na kompost a sledujte, jak se deník rozkládá. Cena se pohybuje okolo 150Kč.

Pavlína Baierová, 6. B

Byla jednou jedna holka jménem Eliška. Eliška měla bohaté ro-diče a byla rozmazlená. Na cokoliv si ukázala, to měla. Uplácela své “kamarádky“ drahými dary. Mluvila jen o sobě, byla drzá na učitele. Vždy jim vyvracovala názory, mluvila na ně sprostě, otá-čela se zády při rozhovoru a nekoukala se při rozhovoru do očí, skákala do řeči. Její kamarádka jí jednou řekla, že se takhle z nás nikdo nechová, že si hraje na to, co není, všechny holky souhlasily. Za pár dní se začala ptát ostatních, jak se mají, co dělali o víkendu a začala prosit a děkovat a všichni se s ní začali kamarádit. Petra Danihelková, 6. B

Moje vlasy Všichni se mě ptají, jak je to s mými vlasy. Jsou umělé!!!A vytvořila mi je úžasná kadeřnice Martha, ke které cho-dím již 6 let. Martha má skvělou vlast-nost a to takovou, že když se dotkne vašich vlasů, hned ví, co potřebují. Tohle je Martha. Martha je americká černoška, která přijela před 8 lety do České republiky s účelem vytvořit neví-dané vlasové účesy českým ženám. Její specializací jsou RASTA a COPÁNKOVÉ účesy, ale umí toho mnohem více. Taky je proslulá tím, že dokáže tyto účesy udělat z jakýchkoliv vlasů. Například já mám AFRO, ale i tak to pro Marthu ne-ní žádný problém. Vlasy nejdříve umyje a vyživí. Pak vyfouká do sucha a dá se do práce. Vaše vlasy zaplete společně s umělými vlasy do copánků, aniž by vaše vlasy poškodila. A jet o. INFO: • Můžete si zvolit délku vlasů • Můžete si zvolit barvu vlasů(neobarví vaše) • Tyto vlasy vydrží 3 měsíce • Cena se pohybuje podle délky vlasů(moje 3500 kč) • Martha mluví anglicky, ale česky se s ní také domluvíte • Celé naplétání trvá 8 a více hodin, proto je dobré tam jít ráno • Musíte se rezervovat (telefonicky) a její tel. je na webovkách • Její webová stránka:Martha´s inspi-ration.cz (stránky jsou česky) • Na stránkách má i eshop,kde můžete koupit černošské vlasové přípravky Jediná výhrada je, že naplétání strašně bolí, takže jestli tam půjdete, psychicky se připravte na to, že si popláčete.

Charlotte Aidamoanová, 6. B

V rámci občanské výchovy jsme psali vymyšlené příběhy o li-dech, kteří se nechovali hezky, ale přišli na to, že to není to, co od života chtějí… 6. B

CO NÁS BAVÍ... Stránka 6

Krasobruslařské vystoupení Dne 31. 12. 2016. jsem měla krasobruslařské vystoupení v Edinburghu během hokejového zápasu po 1. třetině před 3 000 diváky. Na tuto událost jsem se připravovala od listopadu. Nejdříve jsem si vybrala mu-ziku. Nakonec vyhrála skladba ,,Chandelier“ od zpěvačky SIA. Rodiče ji nechali upravit na tři minuty. Pak mi rodiče vymysleli choreografii a začala jsem trénovat. Tréninky jsem měla v Praze a pak v Edinburghu. Na internetu jsem si vybrala krásné červené šaty. K tomu jsme koupili ozdobu do vlasů a maminka mi vy-tvořila krásný účes a nalíčila mě tak, že mě i vlastní tatínek nepoznal, když šel po první třetině z ledu. Vy-stoupení jsem si užila, i když jsem měla trému, protože bylo hodně lidí. Nakonec jsem byla ráda, že se mi jízda povedla. Sklidila jsem velký potlesk a splnila jsem si stanovený cíl.

Adriana Dobroňová, 6. B

Školní bunkr Před Vánoci se konala exkurze do školního bunkru. Exkurze se uskutečnila o velké přestávce. Teď bych vám chtěla napsat pár zajímavostí o exkurzi. Bunkr byl postaven společně se školou v roce 1957. Vejdou se tam všichni studenti naši školy. Přežít bychom tam mohli týden, což je podle mého nezvladatelné. Vloni proběhla rekonstrukce. V bunkru máme jak izolaci, tak hydroizolaci, která slouží na ochranu proti vniknu-tí vody. Než se postavila škola, byl místo školního hřiště rybník, kvůli kterému dnes musíme mít v bunk-ru čerpadla, aby se nevytopil. Bunkr má dva vstupy a jeden únikový východ. Jeden vstup je u vrátnice ško-ly a druhý u vstupu do tělocvičny, únikový východ je na školním hřišti.

Petra Rozhoňová, 9. A

CS:GO

Jako moje hobby jsem si vybral moji oblíbenou počítačovou hru CS:GO. Counter-Strike: GlobalOffensive (zkráceně CS:GO) je počítačová online FPS střílečka. Hru vyvinulo Valve ve spolupráci s HiddenPathEnter-tainment. Hra navazuje na předchozí verze hry Counter Strike. Je to v pořadí čtvrtá hra ze série Counter-Strike. Hra byla vydána 21. srpna 2012. Obsahuje napří-klad předělané verze klasických map, ale také úplně nové mapy, postavy a herní módy. Nejhranějším módem je kompetitivní. V tomto módu se snaží dva nepřátelské týmy, policisté a teroristé vyhrát co nejvíce bodů na svoji stranu a dosažením 16 bodů vyhrávají celou hru. Teroristé vyhrají tak, že buď zabijí všechny policisty, nebo položí bombu, která musí vybouchnout. Policisté naopak vyhrají zabitím všech teroristů nebo zne-škodněním bomby.

CO NÁS BAVÍ... Stránka 7

Lunární rok 2017 Milí spolužáci,

doufám, že jste na nový rok nevkročili levou nohou, pokud ano, má-te druhou šanci, abyste mohli vkročit tou správnou nohou. Lunární rok začíná 28.1. Tento rok je ve znamení Ohnivého kohouta. Nejčas-tější pokrmy na lunární rok je ban chung (je známý koláč vyrobený z lepkavé ryže, fazolových lusek a z pár kousků vepřového masa), nudle mien s houbami a pár kousků kuřecího masa, smažené závitky, giò lụa nebo lepkavý dort nian gao. V Hong Kongu (Číně) se na Lunární rok se uspodářá každoroční průvod. Na průvodu co často

objevují lví a dračí tanečníci. Drak je v Číně uctíván, není znám jako monstrum. Drak je vlastně symbolem Číny. Lvi mají podle tradice zahnat zlé duchy nebo-li nepřátelé. Doufám, že v tomto roce budete mít hodně štěstí.

Věra Nguyenová, 8. B

Nejhorší filmy roku 2016 Toto jsou ty filmy, které opravdu nikdy podle nás neměly vzniknout a je škoda těch několika stovek miliónů, které se do tohoto filmu daly. 1. Padesát odstínů černé—Není nic tajného, že parodie slavné knihy „Padesát odstínů šedi“ se nepo-vedla, avšak tento film byl vážně hrozný, byl o špetku horší než Grimsby. Co je vtipné na tom, že se ženě ve výtahu zasekne hlava. 2. Grimsby—Oproti jeho předchůdci (Diktátor) je tento film pouze smíšenina pár rádoby vtipných scén, které ve skutečnosti ani nejsou vtipné. 3. Smrtelné historky—Taková škoda, opravdu jsem se na tento film těšil, a dopadlo to špatně. Je to filmová série několika filmů, spíše mi to připadá jako studentský film místo profesionálního. 4. Ostravák—Filmová podoba velmi populárních knih od neznámého autora má několik světlých chvil, ale opravdu několik, velmi bídné dialogy. Nesmějí se ani Ostraváci. Asi to selhalo na chybějící dramaturgii. 5. Prázdiny v Provence—Vždy, když jsem se koukal na nějakou tu komedii, říkal jsem si, že autoři dosti riskují, přeci jenom udělat komedii, která by pobavila většinu dospělých, není zrovna jednoduché. A to sa-mé jsem si říkal, když jsem poprvé koukal na tento film, a tady se to nepovedlo, hloupé, scénář napsal Daniel Miňovský, který také napsal Řachandu (To je česká pohádka, která nestojí ani za zhlédnutí). 6. Decibely lásky—Nemáte rádi Michala Davida? Skvěle, já také ne. První film režiséra Miloslava Halíka má nesmyslní scénář (který mimochodem také napsal Miloslav Halík). Nesmyslné střihy, postavy hloupé a m á m p o c i t , ž e j s e m t a k s n a d v i d ě l v š e c h n y č e s k é h e r c e . 7. Den nezávislosti nový útok—Tohle bylo opravdu největší selhání filmařiny. Postavy v tomto filmu jsou hloupé až blbé, dělají rozhodnutí, které by neuděl člověk po těžké ztrátě paměti. Je to utahané, nud-né a předvídatelné. Ostuda roku.

8. Sezn@mka—Zlatá medaile za nejhorší film v roce. Doufejme, že to je deniéra režisérky, co přivedla tento film do kin. Příšerná kamera, zvuk je katastrofa. Scénář ubohý a zoufalý, scénář napsala za osm dní, a chlubila se tím před novináři.

Matěj Šťastný a Alexandr Polanský, 8. B

JAK SE UČÍME NA 2. STUPNI... Stránka 8

6. B, nová třída na 2. stupni Jsme na 2.stupni teprve nováčci. To ale bohužel nezna-mená, že nejsme ta třída, kterou při hodině slyšíte řvát. Najdou se u nás tací, kteří se rádi učí, ale zároveň jsou tu děti, které v podstatě nic jiného než řvát neumí. Myslím, že máme štěstí na učitele, 1. až 5. třída byla naší třídní Mgr. Jana Ulmanová a v 6.třídě Mgr. Marcela Šífová. Ve třídě je nás fyzicky 29, ale na papíře 28, protože jedna dívka hodně cestuje, takže má domácí školu. Le-tos nám přibylo 6 nových žáků, a i když je tam pár cizinců, dokážeme si s nimi poradit. Žáky jsme přijali úžasně. Troufám si říct, že každý má svého nejlepšího přítele. Máme

velmi pestrou třídu: máme tu počítačové maniaky, sportovce, malíře, šprty, hudebníky, zpěváky, rváče, čtenáře a další... Nechci se vytahovat, ale na 1.stupni ve sběru papíru jsme se vždy umístili, a teď je na čase ten pomyslný trůn předat dál. Doufáme, že letošní 1.B v této naší tradici bude pokračovat. Už je to jen na nich. No jak jinak to zakončit než říct, že jsme takoví ,,začínající puberťáci,“ no starší stupeň to jistě chápe a myslím si, že si tím musí projít každý. Podnikáme různé výlety—Mirákulum, chodíme bruslit, do večerního divadla na muzikál, na Vánoce jsme se

celá třída složili a koupili jsme do Afriky se společností Člověk v tísni Skutečný dárek—potřeby do školy pro 7 žáků, 4 barely na vo-

du, toaletu rodin a 20 kuřat. Všechny tyto věci pomůžou zlepšit situaci lidem v Africe, kteří se mají mnohem hůře než my.

Anežka Hejmová, 6.B

Poznáte své spolužáky, až jim bude rovných šedesát let? Oni se jistě na srazu 8. A po letech poznají, vyzkoušeli si nakreslit svoji podobu v Zrcadle svých šedesátin.

Vendula Jurášková

Sraz v šedesáti letech

Skutečný dárek

Stránka 9 JAK SE UČÍME NA 2. STUPNI...

Postižení mezi námi

Na poslední chvíli... Rozhodnout o své budoucnosti ve 14 letech? To opravdu není jednoduché, tak jak jsem si v osmé třídě myslela. Před rokem byla má představa o bu-doucí střední škole jasná, ale pak s nátlakem rodičů, dalších lidí a po doporučení kamarádů jsem svůj ná-zor změnila. Až teď, necelý měsíc před termínem odevzdání dvou přihlášek na střední školu a před tímto zásadním rozhodnutím o svém životě, si uvědomuji, že to vůbec není jednoduché, a popravdě závidím všem, co mají jasno a od začátku školního roku jen vyčkávají na to, až budou moct odnést přihlášku na svou vysněnou školu. Já žádnou takovou nemám. Co teď? Obchodní akademie, ekonomka a nebo snad gymnázium? Opravdu to není lehké se rozhodnout, to vám potvrdí snad každý v deváté třídě. Tiše závidím všem, kteří jsou už přijati na některou ze škol s uměleckým zaměřením, kam se přihlášky podávaly do konce listopadu. A to nesmím zapomenout na povinné jednotné přijímací zkoušky z českého jazyka a ma-tematiky. Už na začátku deváté třídy je možné se přihlásit na různé přípravné kurzy. Já a pár mých spolu-žáků jeden takový navštěvujeme a rozhodně není na škodu si takový kurz zaplatit. Zkrátka v devátém roč-níku pro mě není nic složitějšího než otázka výběru střední školy. A právě proto radím všem v osmičce - NENECHTE TO NA POSLEDNÍ CHVÍLI!

Adriana Molová, 9. C

Ve Výchově ke zdraví jsme probírali se třídou 7. B téma Postižení mezi námi. Mluvili jsme mimo jiné o tom, že nikdo si nemoc nebo postižení ne-vybírá, a bohužel je mezi námi mnoho takových, kteří se postiženým posmí-vají. Tuto problematiku jsme probrali z několika stran. Dvojice zpracovaly referá-ty – např. Jak můžu být nápomocný postiženým, jaké existují nadace pro postižené, pomůcky pro postižené, atd. Dále jsme rozebrali písničku Ředitel autobusu od kapely The Tap Tap, jejíž členové jsou studenti Jedličkova ústavu a jsou sami postižení. Také jsme zkusili chodit po třídě se zavázaný-ma očima odkázáni pouze na pomoc spolužáka, ochutnávali jsme potraviny, aniž bychom na ně viděli a zjistili jsme, že si ani neuvědomujeme, jak je zrak potřebný a že zdraví bereme vlastně trochu automaticky. Dále jsme rozebrali písničku Ředitel autobusu od kapely The Tap Tap, jejíž členové jsou studenti Jedličkova ústavu a jsou sami postižení. Přemýšeli jste někdy nad jejím textem? Zpívá se v něm, že některý řidič autobusu, do kterého kola nesmí, kouká pouze na předpisy a nepustí do autobusu postiženého člověka, který má malé nohy a používá malé kolo místo invalid.vozíku…schválně, poslechněte si písničku sami. A nakonec jsme se podívali na film Nedoktnutelní, který je o tématice postiženého člově-ka, který se nevzdal. Shodli jsme se, že někdo je bílý, někdo je černý, někdo má blonďaté vlasy, zrzavé a nebo někdo má pleš. Někdo má brýle, někdo nevidí nic. Někdo má zdravé ruce a někdo nemá ruce žádné. Někdo běhá závodně krátké tratě a někdo nemůže ani chodit. Ale každý člověk je originál, všichni máme stejná práva a VŠICH-NI JSME SI ROVNI. A pokud vidíme, že někomu něco nejde nebo potřebuje pomoci, nevysmíváme se mu, ale POMŮŽEME MU. Protože

NIKDY NEVÍME, KDY BUDEME POMOCI MY SAMI!!!!!

Marcela Šífová a 7. B

JAK SE UČÍME NA 1. STUPNI... Stránka 10

2. A a 2.B V zimních měsících si nejen hrajeme na sněhu a bruslíme, ale věnujeme se i kul-tuře. V divadle Gong jsme shlédli před-stavení Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc a Dobrodružství kocoura Modroočka. Od-nesli jsme si krásné zážitky, posuďte sa-mi.

Žáci 2. A a 2.B

Všichni určitě znáte spoustu pohádek, klasických i třeba trošku modernějších. Děti z 5.A se v hodině slohu pokoušely ty staré známé pohádky trošku poupravit. Jak se jim to podařilo, posuďte sami:

O létající lišce Byla jednou jedna princezna, jmenovala se Anička. O její ruku už dlouho žádal vodník Žbrďola, král mu ale nevyhověl. Jednoho dne se přišel vodník pomstít. Svojí laserovou hůlkou jedním kouzlem proměnil princeznu v lišku, která umí létat. Liška létala dlouhé mě-síce. Kouzlo mohl zlomit jenom polibek z lásky. Liška ale žádného milého neměla, všichni se jí báli a všich-ni před ní prchali. Jednou si jí všiml pohledný mladík, chytil lišku opatrně za ocas a stáhl jí k zemi. Liška se na něj prosebně dívala. Mladík v televizi viděl snad všechny pohádky, ale žádnou o létající lišce. Rozhodl se lišku políbit, jak vídal v pohádkách třeba s žabkou a liška se opravdu proměnila v princeznu. Když přišli do království, král skákal radostí i přes své bolavé nohy. Mladí sebral Žbrďolovi hůlku a jedním mávnutím odstřelil vodníka na Mars. Mladík a princezna se vzali a všichni žili šťastně až do smrti.

Julie Vaněčková, 5. A

Pohádka trochu jinak

Ať žije Hurvínek!!!

Dne 31.1. navštívila třída 4.B výstavu „ Ať žije Hurvínek „ k je-ho 90.narozeninám.Výstava v Muzeu hl. města Prahy byla inter-aktivní, děti si mohly vyzkoušet vodit loutky a zahrát si divadlo. Dozvěděly se mnoho zajímavého o vzniku loutek a přípravě před-stavení. Paní učitelka zde rozdala pololetní vysvědčení a všichni se vyfotili s nadživotními loutkami Spejbla, Hurvínka a Máničky.

4. B

JAK SE UČÍME NA 1. STUPNI... Stránka 11 Stránka 11

Pokusy s vodou Protože se ve 3.třídě učíme v prvouce o vodě, věnovali jsme jednu hodinu prvouky pozorování vody a některým pokusům s ní. Pozorovali jsme, jestli se ve vodě rozpouští cukr, sůl, ocet a olej. Vyzkoušeli jsme, jak se změnily vlastnosti vody. Přestože většina z nás občas mamince v kuchyni pomáhá, nejvíc nás překvapilo, jak se chová ve vodě olej. Zkusili jsme také kápnout do vody kapku barvy. Na konci hodiny jsme po-zorovali pokus, co udělá olej, když se setká s vodou (můžete si také vyzkoušet, návod najdete o kousek níž). Zajímavou a netradiční hodinu jsme si opravdu užili.

Jana Halbichová a 3.C

Návod na pokus Postup: 1) skleničku naplňte po okraj obarveným olejem 2) do druhé skleničky nalijte vodu 3) tuto skleničku přikryjte papírem a překlopíte na skleničku s olejem 4) papír trochu povytáhnete a olej by se měl vyměnit s vodou Vysvětlení: Olej má menší hustotu než voda, proto stoupá vzhůru.

Na exkurzi v Hudebním divadle v Karlíně jsme se my, žáci 5.A, moc těšili, hlavně na prostory, do kte-rých se běžní návštěvníci nedosta-nou. Trošku nám záviděli i rodiče. A opravdu jsme se dočkali. Pan průvodce – mimochodem mladý a s velmi zajíma-vým výkladem – nás provedl celým diva-dlem. Byli jsme na balkoně i v lóžích, na jevišti, v orchestřišti i v propadlišti, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se leží hra-běti Drakulovi v rakvi ve stejnojmenném muzikálu. Viděli jsme různé kulisy, také klec, ve které v muzikálu Carmen při představení hrají živé šelmy. Pan průvod-ce nás pustil i do kanceláře ředitele diva-dla, nahlédli jsme i do maskérny, vlásen-kárny i baletního studia.A trochu jsme se báli v provazišti, kde jsme se pohybovali po lávkách ve veliké výšce a došli jsme až nad strop hlediště, odkud jsme se otvorem pro nádherný lustr dívali dolů do hloubky na sedačky pro diváky. Při prohlídce jsme se dověděli o historii divadla, o škodách, které zde napáchla povodeň i o technických vymoženostech nově opraveného divadla. Prohlídka byla velmi zajímavá a někteří z nás se už těší, že se do divadla podívají jako diváci.

5. A

1. B si užívá zimu

5. A v Karlíně

MÁME RÁDI DRUŽINU... Stránka 12

Družinové zimní hrátky Oddělení paní vychovatelky Jozové využilo sněhu a vyrazio si zasko-tačit ven.

Zkuste se zeptat, jak kdo řekne, že se rozloučil se všemi svými vešmi, všima, vešma, všimama, … Jak je to tedy správně? Ach, ten 7. pád množného čísla! Přece VEŠMI – KOSTMI nebo i MYŠMI. V dnešní době je výskyt vší běžný na celém území České republiky. Zdaleka se tento problém netýká jen malých dětí, ale tato nepříjemnost postihuje všechny věkové skupiny. Z právního hlediska je zavšivení považováno za infekční onemocnění „pediculosis“, u kterého hrozí šíření v dětském kolektivu. Z důvodu ochrany zdraví dětí by školská zaříze-ní neměla zařazovat zavšivené děti do dětského kolektivu. Ovšem diagnostikovat infekční onemocnění mohou u dětí pouze lékaři popř. rodiče, nikoli učitelé či vychovatelé. Proto je nutné apelovat na rodiče, aby při každém zazname-naném výskytu živých vší u svých dětí vždy informovali školu popř. školku, aby mohli být o výskytu vší v kolektivu informováni rodiče ostatních dětí v riziku. Jinak zde hrozí opětovný přenos vší na jejich odvšivované dítě z dětí, je-jichž rodiče o aktuálním výskytu vší v kolektivu nevěděli. Zároveň by rodiče neměli dítě s výskytem dospělých živých vší posílat do dětského kolektivu. Zbavit děti vší je povinností rodičů, nikoliv školy a jejích pedagogických pracovníků. Učitelé sami nemohou dětem hlavy plošně kontrolovat, aby nerozšířili pedikulózu na další děti, ale musí informovat co nejdříve po zjištění nákazy jak rodiče daného dítěte, tak rodiče ostatních žáků. V tomto případě se mohou jen spoléhat na svědomitost a odpovědnost rodičů. V případě oznámeného nebo hrozícího výskytu vší v kolektivu dětí, by školské zařízení mělo o tomto nebezpečí rodiče písemně nebo telefonicky informovat a požadovat po rodičích po-depsané čestné prohlášení, že svému dítěti prohlédli hlavu dle pokynů a posílají dítě do kolektivu dětí bez vší. Pokud má školské zařízení od rodičů podepsané takové prohlášení po každém nahlášeném výskytu vší v kolektivu, nelze ji ani v případě opakovaného výskytu vší z ničeho vinit. V krajním případě mohou epidemiologické šetření a následná opatření v ohnisku zvýšeného výskytu vší zajistit pracovníci krajské hygienické stanice, podobně jako u jiných závaž-nějších infekčních nemocí. Epidemiologické šetření se provádí dle §62a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. Dle znění § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je rodič povinen pečovat o zdraví dítěte. Je tedy i povinen sledovat výskyt vší a při zaznamenaném výskytu vší je rovněž povinen zajistit léčbu tj. odvšivení dítěte. K odvšivování může použít pouze k tomu účelu určené pří-pravky či prostředky a postupovat podle jejich návodu k použití. Přípravky určené k hubení vší je možno aplikovat na dítě pouze při zjištěném výskytu živých vší ve vlasech. Preventivně je možno proti vším aplikovat pouze repelentní přípravky proti vším. Pokud zákonný zástupce žáka nespolupracuje se školou, může být vedením školy vyzván, aby se osobně zúčastnil projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání žáka (§ 22 odst. 3 písm. b) školského záko-na) - této výzvě je zákonný zástupce žáka povinen vyhovět. Žák má samozřejmě právo na vzdělávání podle školské-ho zákona (§ 21 odst. 1 písm. a)), ale zároveň je povinen dodržovat předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bez-pečnosti, s nimiž byl žák seznámen. V případě žáků, které rodiče posílají opakovaně do kolektivu neodvšivené, lze o této skutečnosti informovat příslušný orgán sociální péče. Ten totiž může v takovém případě například pozastavit výplaty fakultativních dávek či nařídit kontrolu plnění povinností v péči o dítě apod. Jak na ně? Speciální hřebínek „všiváček“, přípravek VšiVen, sprej Diffusil H Forte, šampon Parasidose, Capissan FORTE, Deparol, Pedicap OL, Paranit. Nezapomeňte ani na čisté ložní prádlo, vyčištění hřebenů, vyprání čepice, šá-ly, bundy, vyčištění autosedačky, hřebene. Babské rady: Co na vši a hnidy, když speciální přípravky proti vším selžou? Ověřenou babskou radou na vši je ocet. Pořádně jej vmasírujte do vlasů, překryjte potravinovou fólií či igelitem a zabalte do ručníku. Bude to trochu pálit, důležité ovšem je, že vši ve vlasech dlouho nepřežijí. Nakonec vlasy umyjte obyčejným šamponem. Francovka neboli alpa je další z arzenálu rad. Francovku smíchejte s běžným olejem v poměru 1 : 3 a stejně jako v případě octa směs důkladně vetřete do napadených vlasů, zabalte do igelitu a ručníku a nechte působit alespoň hodinu. Poté vlasy umyjte. Tea trea vším nevoní Vůní, kterou vši přímo nenávidějí, je silné aroma tea trea oleje. Po-kud se tedy tyto potvůrky ve vašich vlasech usídlily, vyzkoušejte šampón s jeho obsahem, anebo si vmasírujte do pokožky hlavy přímo tea trea olej. Můžete jej použít rovněž jako prevenci.Proti vším se dá bojovat také pomocí tepla. Pokud budete po vlasech přejíždět nahřátou žehličkou na vlasy, horko hnidy zcela zničí a poté už je jednoduše vyče-šete či vymyjete. Buďte ovšem opatrní, abyste si vlasy žehličkou nespálili.Úspěšnou výhru nad všemi vešmi a ži-votními p řekážkami p řeje G.Babušová, zást. ředitele

Válka se všemi svými vešmi

HURÁ NA CESTY... Stránka 13 Stránka 13

Loučeň Možná vás to překvapí, ale prvním fotba-lovým klubem nebyla SK Slávia, byť vznikla již v listopadu 1892, ale fotbalový klub Loučeň, který svůj první zápas ode-hrál už v roce 1889, a to v tehdejším anglickém parku stejnojmenného zámku Loučeň. Jeho majitel, kníže Anselm Thurn-Taxis, získal tento zámek od Fürstenberků v roce 1803 a původní zámeckou zahra-du přeměnil na přírodně krajinářský anglický park s řadou sklení-

ků, plných kamélií a orchidejí. Jeho syn, princ Erich Thurn-Taxis, se po návratu ze svého studijního pobytu v Cambridge, kde se poprvé setkal s fotbalem, rozhodl pořádat právě v tomto parku první fotbalová utkání v Čechách. Zámek Loučeň leží necelých 11 km od Nymburka a pro svou úžasnou polohu (ukrývá se v lesích a je ob-klopen velkou oborou) byl také cílem návštěv řady významných osobností politického i kulturního života 19. a 20. století. Tak například Bedřich Smetana, který strávil poslední léta svého života u své dcery v nedaleké knížecí myslivně v Jabkenicích, zde se zámeckým pánem Alexandrem Thurn-Taxisem často hrával na klavír. Kněžnu Marii; zde zase několikrát navštívil jeden z největších německých básníků Rainer Maria Rilke. V rámci svého evropského turné se na zámku dokonce zastavil v roce 1899 i americký spiso-vatel Mark Twain. Trojnásobný vítěz Velké pardubické, Angličan Richard Fletcher, se staral o zámecké stá-je a o zkrocení koní pod kapotu se postaral již zmíněný milovník fotbalu, princ Erich, který se stal prvním předsedou správní rady mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement (budoucí Škodovky). V roce 1945 byl zámek rodině Thurn- Taxisů konfiskován československým státem a po desetiletích jeho nepříliš šetrného využívání ožívá zámek znovu až v roce 2000, kdy jej zakoupila společnost Loučeň, a.s.. Ta zámek nejenom opravila, ale také otevřela veřejnosti. A i když nejste fanoušci fotbalu, mohla by vás sem přilákat třeba možnost prohlédnout si ve dne zámek třeba s bílou paní nebo večer či v noci s tajemnými zámeckými bytostmi. Pokud nejste fandové pohádek, tak pro milovníky čokolády je připrave-na báječná čokoládová prohlídka, která je, jak jinak, spojena také s ochutnávkou čokolády! A navíc, v zámeckém parku na vás čeká opravdu evropská rarita. Najdete tu totiž nejvíce labyrintů a bludišť v Evropě. Sami nebo s rodiči se můžete ztrácet v buxusovém, tisovém, palisádovém, dlážděném či pro-vazovém bludišti nebo se procházet travnatým, světelným, kamenným, prstovým, písmenkovým a pískov-covým bludištěm. Pro milovníky historie připravili majitelé zámku ještě labyrint krále Karla IV. A kdyby vás snad přepadl hlad, tak v restauraci Vtipná kaše vám od něj před dobýváním dalších zámeckých dobrodruž-ství určitě rádi pomohou! www.zamekloucen.cz Renata Košťálová

Na Sněžku na sněžnicích Napadlo vás někdy, že na Sněžku můžete i jít v zimě? Variant je několik. Lenoši zřejmě nepohrdnou lanovkou, ale myslím, že by byla velká škoda přijít o krás-ná panoramata a rozhledy, které si vychutnáte právě vlastním výstupem po svých...A protože je v zimě v Krkonoších dost sněhu, výšlap vám usnadní sněžnice, které si mů-žete půjčit třeba v Praze v nějakém obchodě se sportem. Půjčovné není velké, asi 100Kč, ale připravte se na větší zálohu, kterou vám samozřejmě při vrácení sněžnic vrátí. Dobré je i vypůjčit si ke sněžnicím hole, o které se můžete opírat. Cest nahoru vede v zimě pár. Můžete jít z Pomezních boud, tam po modré a zpět po červené nebo naopak, celkem je to zhruba 16 km a vyčleňte si na to asi šest hodin, pokud se bude chtít cestou posilnit v hospůdce, kterou jistě potkáte. Čajem, samozřejmě. Na vrcholu

si můžete pogratulovat, že jste dobří a cestu jste zvládli vlastními silami. Ta námaha stojí za to. Možná potkáte i Trautenberka, což je pivo, které vaří v pivovaru na Pomezních boudách. A když se zadaří, potká-te i Krakonoše:-) Marcela Šífová

HÝBEJTE SE, KOSTI MOJE... Stránka 14

Lyžařský kurz 7. C * * * Strážné 2017 * * *

Byl pátek 13., kdy nemožné věci se stávají skutečností. Se třídou jsme se nasnídali a jako každý den ve Strážné jsme vyjeli na sjezdovky: Herlíkovice-Bubákov. Já a ještě pár kamarádů jsme patřili do druhé skupiny. Sjížděli jsme modré a červené sjezdovky a byli rádi, že se nám zatím nic nestalo ! „Co byste si chtěli sjet?" zeptal se pan vedoucí Kódl. Ani jsme ne-zaváhali a po týdnu sjíždění modrých a červených sjezdovek jsme vykřikli: „Černou sjezdovku!" Našlo se i pár jedinců, kteří ji sjet nechtěli. Ale... jak se stává v pátek třináctého: " NEMOŽNÉ VĚCI SE STÁ-VAJÍ SKUTEČNOSTÍ!" A taky že se staly! Celá naše skupina před sebou náhle uviděla prudkou černou sjezdovku! S vedoucím Kódlem a Kryštofem jsme si "černou" pomalu projeli a aby se neřeklo....tak jsem si ji celou sjeli ještě jednou. A proto-že už bylo pozdě, s úsměvy na tvářích jsme dojeli skibusem do chaty. A tak ...po týdnu modrých a červených sjezdovek jsme si sjeli tu ČERNOU!

Kateřina Kolaříková, 7. C

Každého jistě zajímá, co musíme my, žáci sportovních tříd, absolvo-vat, než vystoupíme na stupně vítě-zů a na krk nám zavěsí medaili. Ke každému ránu patří pořádná sní-daně, jinak bychom neměli energii na sportování. Ve škole máme ob-vykle dopoledne dvouhodinový tělo-cvik, kde nás naši trenéři vůbec ne-šetří a dávají nám do těla. Musíme se dobře naobědvat na další výdej energie na tréninku, který začíná hned po skončení vyučování. Na tré-ninku se musíme nejprve správně rozcvičit, aby se nám nic nestalo, a taky musíme dodržovat pitný režim, abychom při některých disciplínách nezkolabovali. No a většina z nás má pak trénink ve druhém sportu, kterému se ještě věnujeme.

Ondřej Poledník a Lukáš Beránek, 7. C

Den sportovce

Veřejné závody Tyto závody v hale Otakara Jandery v lednu 2017 byly určeny pro mladší a starší žactvo. První disciplíny začí-naly ve tři hodiny odpoledne a po-slední okolo tři-čtvrtě na sedm. Star-tovné za jednu disciplínu je 70 korun. Já jsem šla po dlouhé době dálku, tato disciplína nepatří k mým nejoblí-benějším, ale i tak jsem si to užila a skočila jsem na mé poměry dobrý výkon. Žactvo mělo na výběr z pěti disciplín: 800m, 150m, 60m, koule a kluci jako pátou disciplínu měli výšku a holky dálku. Náš klub se závodů účastnil v hojném počtu a získal krás-ná umístění. Doufám, že se z našeho týmu probojuje co nejvíce lidí na Pře-bory Prahy a potom třeba i na MČR. Andrea Kheilová, 9. C

Stolní tenis Rád bych vám představil sport, který stojí jistě i za Vaši pozornost a který mě opravdu baví. Určitě i mezi vámi je někdo, komu tato stolní hra připadá zajímavá. Ping- pong je stolní hra s pálkou a míčkem, při které je účelem se protihráči strefit na jeho polovinu stolu. Stůl rozděluje na polovi-ny pingpongová síť. Já hraji stolní tenis již téměř 6 let. Několikrát jsem se na turnaji potkal s hráči mnohokrát lepšími než jsem já a i přes mé zkušenosti jsem se nikdy nedostal na medailové umís-tění. Typy této hry jsou dva: dvouhra a čtyřhra. U čtyřhry hrají dva hráči proti dvěma. U dvouhry hraje jenom jeden hráč proti jednomu. Já reprezentuji DDM Ulita na Praze 3. Jako u každého sportu nejde jen o to vyhrát, ale zahrát si s novými lidmi a pobavit se. Zkuste začít třeba u nás ve škole ve druhém či třetím patře. Rád se tam s vámi potkám. Více informací o stolním tenise naleznete na www. prazskypinec.cz Tomáš Douda, 6. A

V pátek a v sobotu se běžely závody v biatlonu na MS 2017 v Rakousku. Běželo se v Tyrolských Alpách, bylo tam krásné slu-nečné počasí. Naše závodnice Gabriela Koukalová běžela i stříle-la výborně, a tak vyhrála zlato. Stala se mistryní světa a udělala radost všem fanouškům. Naši mužští závodníci se snažili, ale nevyhráli žádnou medaili. Nejlepší z Čechů byl Ondřej Moravec, který se umístil na pátém místě. Závod vyhrál Němec Doll, kte-rý se tak stal mistrem světa. Matous Lettl, 7. A

MS v biatlonu

VĚDA A TECHNIKA NÁS BAVÍ... Stránka 15 Stránka 15

Byl konstruktér, ale také jedním ze zakladatelů české mechaniky. Narodil se 28. února 1782 ve Slezsku do české mlynářské rodiny. Studoval na gymnáziu v Těšíně, kde údajně sestrojil čtyřicet mechanismů a modelů. Poté v roce 1803 a 1804 studoval matemati-ku a mechaniku v Brně. V roce 1804 odchází do Pra-hy. Po krátkém studiu na univerzitě nastupuje jako mechanik na Stavovský polytechnický ústav. Nena-stupuje jako student, ale jako mechanik. Vyráběl pohyblivé protézy, konstruoval i hodiny pro účely výuky na polytechnice i pro speciální použití. Jeho přesné kyvadlové hodiny z roku 1812 pro hvězdárnu Klementinum, byly používány až do roku 1984. Dnes jsou ve sbírkách muzea. V roce 1815 představil prv-ní parou poháněný automobil na našem území. V roce 1817 při stálém předvádění, kde ukazoval i parník své vlastní konstrukce, mu byla odcizena po-kladna s vybraným vstupným. Božek se stal zadluže-ným, rozbil svůj vůz a odmítnul do konce života ex-perimentovat s parním strojem. Poté se věnoval kon-strukci čerpadel a vagónů i pro koněspřežnou želez-nici. Josef Božek zemřel 21. října 1835 v Praze. https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bo%C5%BEek http://www.radio.cz/cz/static/vynalezci/bozek http://zivotopis.osobnosti.cz/josef-bozek.php

Kateřina Bláhová, 9. C

Josef Božek Kontaktní čočky

Jsou jedním z nejznámějších vynále-zů českého chemika, Otta Wichterla. Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově. Pocházel z rodi-ny prostějovských podnikatelů. Měl deset sourozenců a spolu se svým bratrem Janem byli nejmladší. Je považován za zakladatele mak-romolekulární chemie. Vystudoval prostějovské gymnázium. Poté pokra-

čoval ve studiích na chemické fakultě pražského Čes-kého vysokého učení technického. Po absolvování pů-sobil jako asistent u jednoho z profesorů. Wichterle vynalezl umělé vlákno, které nazval silon. Jeho první nápady na realizaci měkkých kontaktních čoček vznikly díky náhodnému rozhovoru ve vlaku. První prototyp kontaktních čoček vyrobil a vyzkoušel roku 1957, sice nešly téměř nosit, ale tím si ověřil, že čočky lze vyrobit a soustředil se na nositelnost. Kvůli vyštvání z Vysoké školy pokračoval na svých po-kusech doma, později na Akademii věd. Své experi-menty prováděl pomocí své ženy. Roku 1961 sestavil svůj první “čočkostroj” z dílů stavebnice Merkur a dy-nama, který již dokázal vyrábět použitelné čočky. (vytvořil jich asi 5000.) Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 v ob-ci Stražisko ve věku 85 let.

https://vlast.cz/kontaktni-cocky-a-silon/ Obr.1: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Wichterle#/media/File:Prof._Ing._RTDr._Otto_Wichterle.jpg Obr. 2: http://www.tyden.cz/rubriky/veda/veda-a-my/vanoce-1961-otto-wichterle-si-hraje-s-merkurem-a-stavi-cockostroj_220897.html

R. Urbánková, K. Bláhová, 9. C

Josef Bečvář Významný odborník v oboru tepelných turbín a jader-né energetiky, konstruktér parních turbín Škodových závodů, profesor katedry tepelných turbín Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. Jeho zájem o parní motory a turbokompresory vzbudil již za studia vynikající učitel konstrukce tepelných motorů prof. Jan Zvoníček, který si jej vybral jako asistenta svého ústavu. Po smrti prof. Zvoníčka vedl Ústav parních motorů a kompresorů do roku 1927. Celých 27 let působil ve Škodových závodech v Plzni, kde se podílel na vývoji všech typů plynových a par-ních turbín od výkonu řádově kilowattů až do turbín řady 110, 200 a 500 MW. Velké jsou také jeho záslu-hy v rozvoji jaderných oborů na vysokých školách. Pro přednášené obory připravoval J. Bečvář s mimo-řádným úsilím a s pečlivostí učební texty. Ze starších jsou to Parní motory (1954), Parní turbíny II. (1960), pozdější je celostátní učebnice Tepelné turbíny (1968), kterou zpracoval s kolektivem spolupracovní-ků. V posledních letech svého života připravoval vy-dání celostátní učebnice Jaderné elektrárny, jejího vydání se však již nedožil. zdroje: http://www.fst.zcu.cz/Soubory/o_fakulte/propagace-FST/becvar.pdf http://www.enviweb.cz/clanek/energie/91046/slavni-

cesti-fyzikove-v-oblasti-elektriny Vojtěch Mudraninec, 9. C

KALENDÁRIUM... Stránka 16 Stránka 16

Jan Palach Dne 19. 1. si připomínáme úmrtí Jana Palacha. Byl důležitou postavou v naší nedávné historii, ale také odvážný a ušlechtilý člověk, který svým činem ledacos změnil. Jeho hrdinský čin si však vyžádal to nejcennější, a to jeho vlastní život. Mladý student Palach nesouhlasil s tehdejší vládou. Účastnil se proto mnoha protestů a dalších akcí. V zimě 1969 se však rozhodl podniknout víc. Na Václavském ná-městí se polil hořlavou látkou a zapálil se. O tři dny později umřel v nemocnici. Ještě před tím s ním byl natočen krátký rozhovor, kde objas-ňuje vše, co udělal. Na pohřeb Pala-cha přišlo několik desítek tisíc lidí a nyní je pohřben na Olšanských hřbito-vech. Po své smrti dostal řád Tomáše Garrigua Masaryka, který převzal jeho bratr Jiří. Veronika Tůmová, 8. A

Tři králové Tři králové jsou postavy z Matoušova evangelia, které přišly za Ježíšem Kristem po jeho narození a přinesly mu dary. Zlato, ka-didlo a myrhu. Pro ty, kteří nevědí, co je myrha: myrha je mod-rozelená pryskyřice, používá se jako součást kadidel, parfémů a léčivých mastí, ve starověku byla její cena často vyšší než její váha ve zlatě. Svátek Zjevení páně, lidově zvaný svátek Tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara, se slaví 6. ledna. Tento den je 12. dnem Vánoc a také jím Vánoce končí. Lidé tedy tento den odstrojují vánoční stromeček, ale někteří lidé včetně nás si ho nechávají i nadále. Svátek Tří Králů je doprovázen různými lido-vými zvyky. Jeden z nich, velmi rozšířený ve střední Evropě, je žehnání domů. Jde o to, že se svěcenou křídou napíší na dveře daného domu K+ M+B s udáním letopočtu. Je to zkratka počá-tečních písmen latinské věty: Christus mansionem benedicat: Kristus požehnej tomuto domu. Nejsou to tedy počáteční písme-na Tří králů, jak se lidově traduje. Mezi nejznámější koledy patří i ta tříkrálová : „My Tři králové jdeme k vám, štěstí a zdraví vinšu-jem vám.”

Vladimír Vávra, 8. B

Valentýn Valentýn je svátek lásky. V tento den zamilovaných, 14. února, si lidé na-vzájem posílají květiny, zamilované pohlednice, bonboniéry ve tvaru srd-ce…Většinou se tento svátek slaví v anglosaských zemích, ale také už postupně přichází sem do Čech. Va-lentýnku nemusí člověk dát jen tomu, koho miluje, ale také někomu hodně blízkému. Legenda vypráví, že tento svátek je odvozen od kněze Valentý-na, který tajně oddával mladé páry v dobách římského císaře Claudia II. Claudius totiž bránil svým vojákům k zasnoubení, aby se mohli plně sou-středit na boj. Datum 14. února se slaví na počest kněze Valentýna, kte-rý byl v tento den popraven. Já mám Valentýn docela ráda, i když ho spíše neslavím, ale myslím si, že je to hez-ký svátek. Určitě každého potěší, když dostane valentýnku, květinu, či jen přací SMS, potom ví, že ho má někdo rád a myslí na něho.

Anežka Wrightová, 8. A

Hromnice je lidové označení svátku, který najdeme v kalendáři u 2. února. V křesťanství mu odpovídá svátek Uvedení Páně do chrámu. V lidovém pojetí se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara. V tento den docházelo ke svěcení svící – hromniček, které se pak při bouřce dávaly za okno a měly chrá-nit dům před bleskem. Na Chodsku se zapálená hromnička dá-vala do ruky umírajícímu, jinde se stavěla vedle jeho lože, svit svíček měl vést umírajícího na cestě do věčnosti. Na Chrudim-sku zase hospodář hned po návratu z kostela obcházel s posvěcenou hromničkou třikrát včelí úly, aby měl dost medu a aby včely byly chráněny před zloději. V tento den bylo také za-kázáno šít, protože lidé věřili, že by špička jehly přitáhla blesk. Také se nesmělo klít (nadávat), mluvit nevážně a třeba i tanco-vat – dotyčný by umřel bez světla. S tímto dnem je spjato hodně pranostik: Na Hromnice o hodinu více. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc…

Jana Kolínská

Hromnice