CAFÉPRÁVO uu ČTVRTEK 3. ŘÍJNA 2013 S 1

Cestování v časeje možné, ale jendo budoucnosti

Str. 2

Květy jsou na světě díky ohni

Str. 9

Guy Fawkes stále straší

mocnéStr. 12

Sluneční hodiny se stínu

v Taubenheimu nebojíStr. 11

Pavel Dungl – ten, který operuje prezidenty

Klára Říhová

Do práce jezdí na motorce,dvakrát přežil svoji smrt, léčil třičeské prezidenty, asistoval slav-nému režiséru Hustonovi a zplo-dil čtyři syny. Díky němu má or-topedická klinika pražské ne-mocnice Bulovka pověst nejlepšív republice a řadou inovací před-běhla i svět.

„Profesor Dungl? Jděte rovněa tam už ho uslyšíte,“ poradil mijeho kolega ve výtahu.

Přivítal mě sympaťák se zkou-mavým pohledem, otevřenýmúsměvem, velkými zkušenostmiv oboru, přirozenou autoritou, reálnými názory na život i politikua bezbřehou vitalitou. Léto prožilna střídačku týden v práci, kde ope-roval deset dvanáct lidí, a týden nalodi v Chorvatsku.n Jakou máte loď?Starou motorovou, velmi rych-

lou a strohou, žádný komfort. Aleje spolehlivá a mám ji rád, střídámese tam se všemi čtyřmi syny a je-jich rodinami.n Liší se v létě skladba ope-

rací od běžného roku?Je hodně úrazů. Samozřejmě

chybí bouračky z lyží, ale mátecyklisty, motorkáře, staré lidi pada-jící z postelí zrovna v době, kdy jerodina na dovolené, nešťastné sko -ky do vody. I když těch už je méně− bývalo i dvě stě ochrnutí ročně,tolik bláznů dnes naštěstí není.A vedle akutních případů u násoperujeme takové, které nechtějídělat jinde, a taky lidi, kteří nemajív pracovním roce čas. Kyčle, ko-lenní klouby, ramena, degenera-tivní změny plotének a obratlů…

n Vaše klinika má pověst nej-lepší a nejžádanější v republice.Čím to je?

Zachovali jsme tu celé spektrumortopedických operací. Odlišujemese taky tím, že díky nastavení Bu-lovky k pojišťovnám jsme asi nej-levnější. To znamená, že dosta-neme za operaci zhruba polovinuúhrady, co dostane Motol nebo Ho-molka. Kdybyste byla plátce, vy-berete si raději místo, kde to je lev-nější.

To je náš problém – padli jsmedo chudinské části, dané absolutníneschopností dřívějšího vedení Bu-lovky, zatímco jinde byli vychytra-lejší. Ten systém je postavený na-prosto nemorálně, jako kdybysteplatila v Olomouci za litr mléka pětkorun, v Děčíně patnáct a v Prazepětadvacet. To je nesmysl. Takže sesnažím o nápravu čili chci stejnépeníze za stejnou práci.n Máte zkušenosti i z ciziny.

Je jiný vztah pacient–lékař u nása v západní Evropě?

Velmi. Máme standardní popu-laci jako třeba Rakousko, ovšemtam je 70 % občanů sebevědo-mých, ukázněných a disciplinova-

Jsem přirozeněaktivní, mámzájmy i přátelemladšího věku,líbí se mi krásnéženy. A takymám čtyři kluky− od šesti do pětatřiceti

Před pěti lety operoval profesor Dungl Václava Klause, a ten už za pártýdnů zase hrál tenis.

ných a zbytek takzvaný proletariát.U nás je to opačně, z čehož plynoudalší rozdíly. Stačí přejet hranice:v Česku začíná nepořádek, tržnice,bordely, rozbité silnice, obecnýrozvrat.

Rozdíl je bohužel ještě horší nežza totality. Češi postrádají aserti-vitu, vymáhání svých práv, hrdosta občanské sebevědomí. Jsou ustra-šení, snaží se něco obejít, čekajíosudovou ránu. Budoucnost vidímpesimisticky, chybí tu tři a půl mi-liónu německých a milión židov-ských spoluobčanů… Logicky te -dy i pacienti v západní Evropě jsoujiní − zodpovědnější, vyspělejší. n A co takový Kuvajt?Tam je markantní odlišnost v ro-

dinném zázemí. V arabských ze-mích neexistuje, aby pacient přišelsólo, u nás obvykle rodina přivezepacienta a předpokládá, že veške-rou péči převezme stát.

Legrační tam bývá vyšetření žena dívek, u kterého asistuje vždymanžel nebo otec, který má hlavnípozorovací pravomoc. Když chcivyšetřit koleno, jsem rád, že dámaodhalí kotník, když mám vyšetřitkyčel, ukáže koleno. Většinou vi -dím pacientku až na operačnímstole, samozřejmě znám rentgeno -vé snímky. Zkrátka existují jistérozdílnosti, které musíte, pokudtam chcete pracovat, respektovata přijmout.n Vy jste kdysi uvažoval

o emigraci do Švýcarska, že?Dávno, v roce 1968. Už jsem

seděl ve vlaku do Curychu, kde měpřijali ke studiu lékařské fakulty.Ale dojel jsem jen do Vídně, kdejsme měli jako Moraváci zeZnojma spoustu příbuzných a já setam cítil a cítím víc doma nežv Praze. Nemusím zamykat auto,lidi se zdraví a chovají slušně… Tostále učím personál. Obhroublosta ztráta dobrých způsobů u nás jedaná tím, že je náš národ ateistickýa nemá žádnou náhradu nábožen-ské výchovy.

No a tehdy jsem tam zažil nád-herné filmové intermezzo s režisé-rem Hustonem. Jeho krásná dceraAnjelica hrála ve filmu Walk withLove and Death a já dělal poskokaasistenta režie čili dával pozor, abynikdo nevstoupil do sektoru natá-čení. Díky ruské okupaci jsem byl

lidi. Své povolání mám velmi rád,je to můj koníček a jsem v němšťastný. Ortopedie je taková muž-ská lékařsko-řemeslná činnost. Vi-děla jste někdy dobrou truhlářkunebo tesařku? Ortopedie je právětakové rovnání, tesařina. Vážím sisvých kolegyň, ale jde opravduo fyzicky náročnou práci. Zákla-dem je dělat všechno pořádně,nejde o zázraky, ale o respektováníbiologických zákonů a potřeb ži-vého těla, o umění vybrat pro kaž-dou diagnózu vhod ný typ léčby.n Vy osobně jste zavedl

spoustu inovací. Na co jste nejvíchrdý?

Na dětskou ortopedii. Tam jsempřišel s postupy, které jsou dnespřijaté a uznávané v celém světě

víc než doma – tady se úspěch ne-odpouští. U řady diagnóz jsem dětiosvobodil od měsíce a roky trvají-cího pobytu na lůžku a v sádřea pomocí operačních způsobů jimumožnil rychlý návrat do normál-ního života. Těší mě, že mi kolikrátpřijdou poděkovat ještě po letech,už dospělé…n I vaši pacienti po opera-

ci kyčle nezvykle brzy běhají.V čem je fígl?

Neplatí to vždycky, musíte vyjítz osobnosti pacienta. Kyčel je pri-mitivní kloub, koule v jamce. Ko-leno je složitější a rameno úplněnejsložitější. Pokud někdo chodilpřed operací kyčle o berlích, zlepšíse o stupeň – odloží berle a stačímu hůl. Když byl někdo na vo-

zíčku, chodí po zákroku o berlích.Je to individuální. Samozřejmějsou rekordmani – u nás lze za dvatýdny lyžovat, vše je možné.

Ale když dáváte do těla endopro-tézu, musíte jí nechat šanci, abysrostla s kostí, což je otázka mini-málně dvanácti týdnů u dospělýcha šesti u dětí. To je magická hra-nice, a pokud ji nedodržíte, je tovždy na úkor něčeho.n Často se debatuje o typech

endoprotéz, jakou to hraje roli?Největší omyl rozšířený mezi

laiky je, že mají nárok na lepší en-doprotézu. Všechny, které se po-užívají, jsou tak kvalitní, aby ne-vyvolávaly v těle reakci a bylyfunkční. Jen se musí počítat s tím,jakou má pacient kostru a věkv souvislosti s životním stylem.Starší žena po přechodu a s oste-oporózou dostane cementovanýimplantát, pokud je pacient mladšía aktivní, dostane jiný. Kloubů sednes vyrábí přes sto typů. Každouchvíli přijde firemní agent a tvrdí,že ty jejich jsou nejlepší. Pokudmě nějaký opravdu zaujme, udě-láme jich třicet a pak čekám mini-málně rok na výsledek, než je pus-tím do běžného používání –výměnou za jiný druh. n Operoval jste tři naše pre-

zidenty, jací byli pacienti?Prezident Klaus dostal ten

„mladší“ kloub a Zemanovi jsemoperoval kloub v palci pravé nohy.Havla jsem neoperoval, přijeltehdy z Thaj-wanu, kde při medi-tování o lidských právech uklouzlv koupelně a zlomil si krček ste-henní kosti. Byl to šťastný typ zlo-meniny, takže jsem ho léčil konzer-vativně, měl pokoj ve Vojenskénemocnici a já jen kontroloval, zdavše probíhá, jak má.

Havel byl tehdy už celkověvelmi nemocný člověk, takže šloo specifickou situaci. Klaus byl vý-borně tělesně disponován, je toatlet a člověk neobyčejné sebedis-ciplíny, takže s ním se spolupraco-valo velmi dobře.

Zeman je poněkud svérázný typ,i když myslím, že věci se někdy dé-monizují. Těžko taky srovnat vý-měnu kyčle, kde vše funguje,s operací nohy postižené degenera-tivními změnami. Zeman má dia -betes a neuropatii, tudíž jsou jako

první postižené nervy vedoucí im-pulsy rozsahu pohybu a poloho-citu. Díky tomu dostává jeho chůzetěžkopádný charakter, což už žádnáoperace nespraví. Něco lze ovlivnitživotosprávou, obuví a rehabili-tací…n Jaký pokrok je možný v or-

topedii budoucnosti?Já začínal začátkem 70. let, kdy

se dělaly první moderní osteosyn-tézy, první kyčelní a kolenníklouby. Pokrok je obrovský, i kdyžnevěřím na žádné revoluční skoky.Princip zůstává stejný: nízké třenía náhrada nemocných povrchů ji-nými materiály – vedle kovu se po-užívá keramika, titan, různé vstře-batelné materiály.

Sci-fi už není ani myšlenka dopěstování chybějících buněkv chrupavce, problém je, že jimzatím chybí mechanická pevnost. n Vy sám jste dvakrát přežil

svoji smrt. Jak k tomu došlo?Poprvé, roku 1993, šlo o vze-

stupnou obrnu, která vzniká z ne-známých příčin z virové infekce.Zachránilo mě, že mě léčili veVídni, kde se neužívaly kortikoidy,ale metoda čištění plazmy. I takjsem byl už prohlášen za mrtvéhoa přijel tým na odebrání orgánů.Tomu naštěstí zabránily jeptišky,u nichž jsem pracoval: tři dny se zamě modlily a poté nastal drama-tický obrat k lepšímu.

Úsměvné bylo dokazovat, že ačjsem odepsaný z matriky, žiju. Ažvrchní lékař rakouské pojišťovnynapsal doklad, že jelikož mám tlak,puls, akci, dýchám a mluvím, lzesoudit, že jsem naživu.n A podruhé?Jednalo se o mnou nezaviněnou

autonehodu, kdy mi protijedoucínáklaďák nedal šanci. To bylo ještěhorší, měl jsem mnoho zlomenina vážných poranění, takže mě zá-chranáři přivezli do nemocnices přesvědčením, že nepřežiju. Tenprvní půlrok si nic nepamatuju.O řadě operací vůbec nevím, nadalší jsem diktoval kolegům, co semnou mají udělat. Vůle žít je ob-rovská.n Změnilo vás to nějak?Ano, každá smrt mě stála jedno

manželství. Ženy nevěřily, že ne-budu trvale invalidní, a vzdaly to.Asi to se mnou taky nebylo lehké,chci být spravedlivý…

Dnes dělám vše jako dřív, jenkdyž hraju dlouho tenis, zabolí měnoha a při lyžování jsem trochu ne-jistý. Ale počáteční stavy jsem měltak šílené, že pokud jsem chtěl dálžít a pracovat, musel jsem je od-bourat. Zjistil jsem, že bolestemsvalů, kostí a kloubů lze do jistémíry poručit, i když práh bolesti-vosti má každý jinde. Já v soběnosím padesátku hřebů a šroubůa s mými rentgenovými snímkybych každého dávno operoval…n Co vás udržuje v pětašede-

sáti letech v takové kondici?Jsem přirozeně aktivní, mám

zájmy i přátele mladšího věku, líbíse mi krásné ženy. A taky mám tyčtyři kluky − od šesti do pětatřiceti– právníka, dobrodruha, gymna-zistu a budoucího školáka. Všichnijsou víceméně zajištění, každý mávlastní maminku…

Sám jsem taková evropskásměska, ale duší velký vlastenec,miluju českou literaturu a uměnía moc bych si přál, aby se nášnárod dostal zpátky na evropskévýsluní jako za doby PřemyslaOtakara, bez katastrofy husitstvía luteránského 16. století.

Jinak jsem šťastný člověk.

docela objektem zájmu,přesto jsem se po pár týd-nech vrátil zpátky.n Film možná přišel

o hvězdu…To jistě ne, nemám

nejmenší uměleckýtalent. Akorátjsem trochukomediant,když potře-buju za-hrát di-vadlopro

Foto

Pro

fim

edia

.cz

Foto

ČT

K

Otec a jehosynové…

Foto

arc

hív

Pavl

a D

ungl

a