č. 270-1 * září/říjen 2014

9/10

PrDeL

uvnitřEja kulovaný

2

o hlavu a patuŠokující videonahrávky brutálních poprav amerických novinářů ne­nechaly chladnými ani redakto­ry našeho listu. Aby jste se v celé nechutné kauze lépe orientovali, dali jsme hlavy dohromady a připra­vili pro vás vše osvětlující test.

1. V okamžiku popravy američtí novináři reagovali:a) instinktivněb) bezděčněc) bezhlavě

2. Příčinou konfliktu byla:a) urážkab) hádkac) džihádka

3. Pisálci z USA byli:a) nadřízeníb) podřízeníc) podříznutí

4. Jména obětí budou v tisku uve­dena:a) v titulkub) v záhlavíc) v bezhlaví

5. Mateřským redakcím zavraždě­ných se zvedl:a) příjemb) nákladc) kufr

Správně odpovědi, společně s předplat-ným románu Hlava XXII, posílejte do pekla.

Jiří koštýř

karel hohl

3

Starší výtisky SORRY jsou v prodeji ve Vínečku u Martina (adresu naleznete v tiráži) a ve Vínotéce, Pod kaštany 2, Praha 6 (stanice metra Hradčanská)

Dnešní horší společnost věnuji celou Kafce namol, baru, pivnici, vinárně, fernetárně, mému a Vářkově azylu. Jed-nak proto, že SORRY mělo v Kafce výstavu, z jejíž verni-sáže vám přinášíme několik obrázků. Druhak proto, že družstvo nájemníků v Kafkově 25 vyštípalo Kafku namol z domu – viz rozlučkový snímek Kafčího pěvce Kuby Krejcara a smutného Vářky. A já se stal takovým čtvrt-bezdomovcem. Tedy se scházíme porůznu.

Borek Pralovszký

Tomáš Souček

Eja Kulovaný

fefík a Jiří Koštýř

Kuba Krejcar a Vářka

4

tom

áš so

uček

Malostranská Beseda21/10 Traband

22/10 Ivan Hlas – křest alba11/11 Lili Marlene

12/11 Ester Kočičková + Luboš Nohavica

13/11 Dr. Max a hosté17/11 Vláďa Mišík

18/11 Jiří Schmitzer

Za Kafkou

Životy máme rozděleny různě. Někdo, když hledá v čase, říká, jó to ještě žila teta Máňa. Nebo, to jsem měl ještě trabanta. To už byly děti ve škole…

Moje životní etapy píšou hos-pody. To jsem chodil do Olina, do Hrušky, do Kabi-netu, do Vínečka, do Šenkjů, do kavošky DD.A teď mi končí další životní etapa – Kafka. Co pamatuju, bejvala to díra

s červenou lucerničkou - Laura.Pak to byl podivný vinný sklep majora Ulče, který byl sympatický leda tak ote-vírací dobou o vánocích.Pak se z toho stal bar – vinárna. Kafka namol.Pro mne něco, kde se potkávají lidi, něco si sdělují, tříbí se tam informace a charaktery, kde to žije. Náměstí. Trh. Kulturák. Obecní kino. Jenže mít dneska hospodu, to je malér. Ceny šly nahoru, lidi dolů. Majitel domu chce mít nájem a pořádek. A teď ještě chtěj zakázat kouření!Tak zbejvá sedět doma s neomezeným voláním, počítačem, televizí.Jenže jak mizí rozhovory s lidmi, výmě-ny názorů, mizí ideje, ideály, roztavilo se nějak povědomí kam směřovat, zamlžily se horizonty kam směřovat, účel toho všeho, nebe.Myšlení se smrsklo na instinkt přežít. Je mi líto, že jsem se dožil konce hospody. Počkáme co přinese doba příští. Každej měsíc bude koncert na Kulaťáku?Nebo se sejdeme ve frontě na pracáku? f

eJa kulovaný

5

Před rokem zřídil Martin Pový-šil v Uhřínovicích, malé obci na Jihlavsku, malý pivovárek. A přišel i s nápadem umístit do obce auto-mat na čepované pivo, takzvaný pivomat. Ten je na budově obecní-ho kulturního domu. Po kontrole plnoletosti projetím občanského průkazu čtečkou a zaplacení ceny piva mohou místní i turisté kdykoli načepovat jedenáctku ležák s názvem Ruprenz. (Ruprenz je původní název Uhřínovic.) Maximální dávka, kterou je Martin Povýšil schopen najednou navařit, je 200 hektolitrů piva. „V obci není hospoda, neuživila by se tu, tak vznikl takovýto nápad. Myslím,

že je to problém více vesnic a toto bylo řešení, jak pivo mezi lidi dostat alespoň v létě,“ nastínil Povýšil. Automat bere pouze kovo-vé mince a půllitr vyjde na 20 korun. Automat mu zhotovil na zakázku jeho známý. „Automaty vyrábí na koleni a vyrobil mi jeden na zakázku. Je to vlastně unikát.“Podobný pivní automat fungo-val dříve i na cyklostezce u Ústí nad Orlicí. /zdroj: Michal Kolařík, iDNES.cz

***Heineken představuje novou edici lahví Heineken Cities a hlavní město Praha bude zdobit jednu z šesti nových lahví této prémiové značky piva. Praha se tak stala jedním z 39 měst na celém světě, které bude mít svou vlastní láhev. Spotřebitelé na českém trhu budou mít k dispozici 1 100 000 kusů lahví o objemu 0,4 litru, z toho polovina lahví bude zobrazovat název našeho hlavní-ho města. V České republice se na lahvích kromě Prahy představí pět dalších metropolí, a to Londýn, New York, Rio de Janeiro, Šanghaj a Amsterdam. Edice čítá celkem 39 měst a lahve se budou prodávat ve 189 zemích. /Marketingsales.tyden

***Největšími pijáky piva na světě jsou stále Češi – na hlavu Čecha připadá 149 litrů zrzavého moku. Druzí jsou Rakušané (108 l), třetí Němci (106 l), čtvrtí Estonci (102,5 l) a pátí jsou Poláci (98,5 l).

vilyž

6

V soutěži o nejlepšího výčepního plzeňského piva zvítězil Pavel Pressburg z Malostranské Besedy. Soutěž pořádá Plzeňský Prazdroj už devátým rokem. Vítěz bude

mít možnost pod dohledem vrchního sládka Václava Berky uvařit si vlast-ní várku piva. Pressburg se narodil se v roce 1965 v Plzni. K práci výčep-ního ho přivedl tatínek, který vedl restauraci, a láska k pivu.

První jeho práce s pivem byla v hotelu Intercontinental v Praze.

***Pivovar Svijany investuje do obnovy kulturní dominanty obce, svijan-ského zámku, jehož vznik se datuje zhruba do doby vzniku pivovaru, tedy před 450 lety. Rekonstrukce potrvá několik let a financována bude ze zdrojů Pivovaru Svijany, případně dotačních evropských

fondů.Zámek ve Svijanech vznikl z původní renesanční tvrze, kterou vystavěl Jaroslav z Vartember-ka spolu s pivovarem. Součástí pivovaru byl zámek i po znárod-nění, do soukromých rukou ho prodal až státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou, který svijanský pivovar několik let vlastnil. Nyní se společnost

Pivovar Svijany rozhodla, že zámek koupí zpět. „Historicky patřil zámek k pivovaru ve Svijanech a my cítíme povinnost tuto památku opět zpří-stupnit veřejnosti,“ objasňuje ředitel pivovaru Roman Havlík.

***Dva a půl metrů vysoká sklenice na pivo byla v jedné irské hospodě naplněna 1627 litry piva Guinne-ss. A tím se tato sklenice zapsala do Guinnessovy knihy rekordů. Majitelé hospody s názvem Auld Dubliner Irish Pub obrovskou sklenici naplňovali několik hodin, zatímco asi 400 lidí tomu všemu přihlíželo (a samozřejmě náleži-tě popíjelo). Samotná sklenice vážila 408 kilogramů. Když se pak naplnila, váha stoupla na 1,3 tuny. /zdroj Jpm, superspy.cz

eJa kulovaný

7

Sou situace, gdy je třeba vodhodit všechny svoje zásady a prostě se překonat. Jako třeba tudle, dyž sme poruši-li naše přecevzetí, že nikdá nebudeme makat, teda jako pracovat. A jak už to tak bejvá, zasejc z toho byl průser jak kráva... Seděli sme si takchle f klídku u Bikšita ve výčepu a propíjeli poslední kilčo ze Sandálova starobního důchodu, co si uschoval u Máry, aby mu ty prachy u něj doma někdo nevyčóroval. No a f tu chvíli se do knajpy vřítila stará Kikiová a kvílela jako siréna. A že prej s jejim starym to seklo, že dostal žlučníkovej záchvat a že už je v sanitce na cestě do špitálu. Nám to bylo celkem šumák, páč s Kikim stejně nikdy žádná vel-ká prdel nebyla a tak Mára vobjednal další rundu a na Kikiovou sme se nor-málně vysrali. Jenže vona se nevysrala na nás. Přisedla si k nám, vysmrkala se Šuldovi do rukávu a začla do nás hustit, že jí jako musíme pomoc, že vona to bez Kikiho nezvládne, páč za pár dní má přijít kontrola z kraje a vona se v těch kancelářskejch věcech nevyzná a kdesi cosi. Představa, že bysme měli ouřadovat za Ki-koho se nám ani trochu nelíbila a to až do vokamžiku, gdy se ta stará škatule vyjádřila f tom smyslu, že by to samozřejmě nebylo zadarmiko. To byla jiná... Dopili sme panáky a vyrazili na statek.Kiková byla jako met, hnetka nás zavedla do kanclu a začla nám fšecko vokazovat. Počítač, šanon s faktu-rama, vořezávátko na tušky, nůšky, pravítko a razítko, kerym Kiki dycky potvrzoval fšecky ouřední dokumenty. Vypadalo to celkem zajímavě a za chvíli to vypadalo ještě zajímavějc, to dyž Mára poslal Kikiovou pro něco k sněd-ku a hlavně pak pro něco na zapití. No a dyž konečně dorazily domácí klobásky a basička vychlazenýho pifka, mohli sme se pustit do toho ouřadování.Jako první sme zprovoznili počítač, páč Mára prohlásil, že zná suprovou hru. A je prafda, že i my sme si po čty-řech hodinách hraní ten tetris taky zamilovali. Jenže to už došlo pifko i klobásy a tak sme poslali Kikiovou k Bik-šitovi pro dva litránky ferneta. Mezitim Honza Paroh vobjevil v jednom ze šuplíků asi pět let starej časopis Leo a to byla další výzva. Je prafda, že někerý stránky byly tak nějak divně upatlaný a někerý byly dokonce slepený něčim hódně divnym, ale i tak sme si přišli na svý. No a pak přišel ten zásadní vokamžik. Mára f počítači vobje-vil složku s názvem vobjednáfky. Byl to takovej formulář, kam se do kolonky předmět objednávky napsalo, co zro-vínka nejvíc na světě potřebujete a dole pak bylo tlačítko potvrdit a objednat a bylo to. Tři basy ferneta, přetplatný plejboje na celej rok, vzduchofka, pět balíčků diabolek, dvě štangle uheráku... Nápadů sme měli spousty. A zřej-mě bysme eště přišli na další důležitý věci, dyby ten debil Šulda nezvrhnul do tý počítačový mašiny svýho nedo-pitýho lahvoně. Vokamžitě to začlo jiskřit a páč se hned vedle válel ten šanon s fakturama, tak to vod těch jisker hezky fšecko chytlo. Boj s vohněm sice netrval dlouho, ale i tak se nám ze zařízení kanceláře podařilo zachránit jen pravítko a vořezávátko na tušky. Aspoň něco, že jo. Mára měl takový divný tušení, že nás Kikiová asi zrovna nepochválí a tak sme štandopéde zamkli kancl a klíč sme zahodili do silážky. Začouzený a unavený z toho ouřa-dování sme pak zapadli k Bikšitovi, gde sme za peníze z pokladničky, co byla f kanceláři v sejfu, vobjednali tři litránky ferneta a přemejšleli, gdy nám asi tak pošlou ty naše vobjednaný věci. Dorazily asi za tejden, ale to se už po vsi rozkřiklo, že Kikiho převezla hospodářská krimi-nálka ze špitálu v Brodě do vazby předběžnýho zadržení, páč mu kontrola z kraje našla nějaký děsnej bordel v pra-chách. Takže teď je pro změnu v Brodě ve špitále stará Kiková, kerý z toho mrdlo a my se učíme střílet ze vzdu-chárny, nebo sjíždíme nový číslo plejboje.

V á ř k a

Jak sme ouřadovali

Jiří koštýř

františek kratochvíl

8

9

10

Radek SteSka

eja kulovaný

11

Britský fotograf přírody David Slater poří­dil slavný „autoportrét“ indonéské opice a teď se marně domáhá autorských práv ke snímku zveřejněnému internetovou encyklopedií Wikipedia. Její provozo­vatelé odmí­tají fotog­rafii smazat s tím, že ma­kak stiskl spoušť sám, a autorská práva tak náleží jemu. Fotograf si však stěžuje na ušlý zisk a sledovaný případ zřej­mě dospěje až k soudu. David Slater získal snímky v Indonésii, kde se v roce 2011 snažil zachytit život makaků chocholatých. Jedna z opic mu v nestřežené chvíli sebrala foťák a zača­la si s ním hrát s ostatními členy skupi­ny. Nafotila stovky snímků, většinou neostrých. Mezi fotkami objevil něko­lik perel, které se dostaly do mnoha světových médií. Wikipedia je zařadila do fondu volně použitelných snímků nazvaného Wikimedia Commons, kde jsou spolu s více než 20 milióny dalších obrázků a videí. V USA sídlící Wikimedia sice před časem snímky smazala, poté je však znovu publikovala s odůvodněním, že autorská práva náleží opici. Ta proti použití autoportrétu námitky neměla. /zdroj Novinky.cz

****Jeden zručný mladý grafik už nevěděl, jak v záplavě desítek dalších uchazečů o práci zaujmout, a tak zkusil skutečně originální řešení. Svůj profesní životopis Brennan Glea-son napsal na obal pivního setu, který sám vyrobil. Samotný nápad se mu zrodil v hlavě právě při výrobě svého vlastního domácího ležáku. Naplnil ho do čtyř lahví, které opatřil etiketami s dalšími svými grafickými výtvory a celé uzavřel do kartonové krabice, na níž napsal profesní životopis. Tento pivní set byl zároveň jeho závěrečnou prací na univerzitě v Abbotsfordu v kanadské Britské Kolumbii. /zdroj Deník

****Japonci se nudí a ulítávají na fotografiích kreččích prdelek. Dokonce vyšly dvě kni­hy fotografií „nahých zvířat“ a prodalo se ich 40 tisíc. Fanoušci propadlí tomuto módnímu žánru už mají pro něj dokonce jméno – hamukecu. No nehodil by na ně člověk něco?!

eja kulovaný

tomáš Souček

vilyž

Můžete také objednat na mailové adrese redakce Sorry

12

Trička Sorry + knížka Bikšit

Kavárna – galerie KABINETRooseveltova 24, Praha 6

Vinárna U hruškyVítězné nám. 10 – Nár. obrany 35

Kavárna Dejvického divadlaZelená 15a, Praha 6

Vínečko u MartinaUralská 9, Praha 6

Vinárna U VávrůŠubertova 4, Praha 2

poklop

eja kulovaný

13

Vinárna u HruškyPasáž Riviera, Národní obrany 35

– Vítězné náměstí 10, Praha 6Vynikající moravská a rakouská vína!

Přívětivé ceny pro každého: 2dcl – 28 Kč, 1l – 80 Kč

Akce: ochutnávky, výstavy, koncertyPo – pá 11 – 20h

Ne 18 – ??Web: facebook.com/VinarnaUhrusky

Tel: 737 959 555

inzeRce

23/10 Jiří Schmitzer 26/10 Vašek Koubek

1/11 Jan Spálený a ASPM3/11 Bohouš Zatloukal

5/11 Krausberry6/11 Majerovy brzdové tabulky

11/11 Ivan Hlas Trio17/11 Vašek Koubek18/11 Karel Kahovec

22/10 Plastici 26/10 Tony Ducháček

30/10 Janis Joplin Revival

Hostinec Na Slamníku23/10 Pražský Ukulele Band

24/10 Čerti ve stodole 25/10 Nouzový východ

30/10 Pozdní lítost

jan faRkaS

kaRel hohl

1414

Výčet jeho pracovních zkušeností je takový, že se dá srovnávat snad jen s Járou Cimrmanem a zábě-rem poradenských aktivit Tomáše Chalupy. Jako novinář při-spíval pod pseudonymem Marek Vjerchovod do prv-ních čísel SORRY, byl též kapitánem sorráckého fot-balového mužstva. Teď se rozhodl vstoupit do komu-nální politiky a kandidoval za STAN na funkci starosty Prahy 6. Zajímalo by mě, Honzo, čím jsi, chtěl bejt jako žák 6. třídy?Já byl v té době zcela oslněn profesí celoživotního kamará-da mého táty architekta Marti-na Kriseho a chtěl jsem stavět mosty. A můj dědeček Alois, velká postava naší rodiny, se na to upnul a pak byl zklamaný, když jsem skončil jako novinář. K architektuře a hlavně urba-nismu jako disciplíně mám ale obdiv dodneška.

Já tě poznal ale jako studenta fakulty sportovní.Ve čtrnácti jsem octnul ve fotbalovém oddílu Dukly Praha, tam jsem tomu strašně propad a byl jsem přesvědčený, že jednou budu hrát fotbal za Bohemku, protože jsem jí fandil, a měl jsem mimo-řádnou touhu hrát se svým oblíbencem Jirkou Sloupem. Jenže v devatenácti, kdy se v tom sportu kariéra láme, při-šla revoluce, a ta mé představy o fotbalu a Bohemce definitivně utnula. No, už toho nelituju.

A skončil jsi u novinařiny v Reflexu. Ostatně tvůj táta Jirka je známý spor-tovní novinář.Po revoluci byla novinařina vážené povolání. A dobře placené. My jsme jako novináři prožívali ty nejkrásnější časy, kdy se rodila svobodná demokratická společnost, svět se měnil, mohli jsme si psát víceméně co jsme chtěli, Reflex nám poskytoval obrovský prostor, jsem mu za čtyři až pět let angažmá strašně vděčný.Ale pak se do novinařiny polehoučku začalo dostávat přesvědčení, že noviny jsou především obchod a převalilo se to

až do dnešní doby, kdy půlka českých novin patří Andreji Babišovi, a ještě jsou tištěná média v krizi. Takže já bych byl v novinách asi nešťastný.Zas na druhou stranu, já mám papíro-vý noviny jako čtenář hrozně rád, to jsem si zachoval, kupuju si dvoje i troje, všecko to přečtu, dávám si k tomu ranní kafe, užívám si toho času, dokud ještě vycházej. Když je přečtu, tvářím se, že je kupuju do našich kaváren, ale je to moje radost, je to zvláštní okamžik štěstí.

Hřiště dneska přeběhneš?Ne, já mám nasportováno do sta.Ale, mimořádně chodím. Rezignoval jsem na auto, protože parkování a jízda v zácpách mi přináší nervy, takže chodím. A potkám strašně moc lidí, vidím, co je kde nového, takže je ze mě nakonec pražský chodec, i když popravdě – vystačím si jen s Prahou 6 a centrem města.

Pamatuju taky, že jsi hrával s několika kapelama?Moje vlastní hraní nebylo nikdy na omdlení. K muzice jsem přišel velmi

zvláštním způsobem: Něko-likrát jsem se totiž osudově potkal s Michalem Prokopem. Ve čtrnácti na večírku u brá-chy jsem slyšel písničku Kolej Yesterday, koupil jsme si desku a objevil jsem svět definovaný Petrem Skoumalem, Honzou Hrubým a Pavlem Šrutem. A přeze své pokusy s psaním jsem dostal nabídku napsat Kauzu Michal Prokop, a to mi otevřelo dveře do Reflexu. Po delší pauze mi Michal Prokop zavolal, říkal, že končí v politi-ce a že dostal nabídku z televize dělat talk show a jestli bych to s ním nechtěl dělat. Tak jsme upekli Nic ve zlým a hlavně Krásný ztráty, práci, kterou jsme dělali neuvěřitelných šestnáct let. Vydali jsme pár knížek, dělali Prahu – Evropské město kultury roku 2000, ote-vřeli několik kaváren. A finále je takové, že přede dvěma lety vyšla Michalovi deska Sto roků

na cestě, kterou jsme s Pavlem Štrutem otextovali – on tedy větším dílem. Něco ode mě kdysi hráli Chinaski a stále hra-je Bílá nemoc, ale Prokopovo CD je pro mě autorsky vrchol. Vplížil jsem se do světa svých velkých idolů a jsem na to patřičně hrdý.

f.

J a n L ac i n amnovinář, producent a režisér

S Vářkou na DEJvickém HUdebním Létě.

S frontmanem Bílé nemoci Zdeňkem Hříbalem.

15

eja kulovaný

Nové tričko sorry dostanete v kavárně Dejvického divadla, vinárně U hrušky a Vínečku u Martina (adresy na straně 12) nebo si o něj můžete napsat na redakční mail.