č. 268-9 * červenec/srpen 2014

7/8

PrDeL

uvnitřjiří koštýř

2

pavel hanák

tomáš souček

Když jsem se narodil, máma topila rašelinou, protože uhlí ještě nebylo…jak pravil klasikNo tak zlé to zas není, ale padesátka na krku je.Že to sebou nese různé nepříjemnosti je nasnadě a párkrát jsem o tom už psal.Jsou však i momenty pozitivní.

Ještě loni, když rodiče odjeli na letní byt, používal jsem na bytové zloděje výbornou fintu. V bytě byl takovej bordel, že kdyby se chmaták vloupal do hnízda, usoudil by, že ho někdo předběhl.Má stará matka by dnes byla jistě pře-

kvapena, kdyby mne viděla každé ráno se smetákem, což je její denní rituál. Přišel jsem na to, že zametání je skvělé vyplnění času v momentě, kdy mozek se už probudil, ale ještě nepracuje. Něco jako když zapnete mobil a kontakty ještě nejsou připraveny. Ostatně, když šlápne-te bosou nohou na ztvrdlý drobek, taky žádná slast.Na moji starou matku by dozajisté šly mdloby, kdyby viděla, že dřez nepřetéká nádobím, umyl jsem sporák, že neperu prádlo v lavoru, ale s pomocí Vářky a automatické pračky. A kdyby viděla, jak ho věším na balkoně, šla by pod stůl.Že pravidelně vynáším „koš“ a papír s láhvemi od různých povzbuzovačů odnáším do kontejneru na tříděný odpad, to je také novinka letošního léta.Nyní se chystám na vaření. Doposud jsem měl ve svém repertoiru pouze jídla z vajíček, pytlíkové polévky, brambory s tvarohem a fazole a lečo. Nyní se snažím objevit záhadu trojobalu. Takový řízek z gothaje ukázal se být příjemným zpestřením jídelníčku. A chystám se také na svoji premiérovou omeletu a topinky.Možná mi nevěříte, ale vše může vážené-mu čtenáři i mé mámě potvrdit pan Vář-ka, smutný humorista, bytem porůznu. f

Už jsme doma21/8 Tři čutory

Výstava Filip Topol – fotografie – kresby – artefakty

3

A máme tu ještě pár výletních snímků – Karel Hohl z Brna se vydal s rodinou na dovolenou do Prahy a Honza Farkas vyrazil na výlet do korun lipenských stromů.

Starší výtisky SORRY jsou v prodeji ve Vínečku u Martina (adresu naleznete v tiráži) a ve Vínotéce, Pod kaštany 2, Praha 6 (stanice metra Hradčanská)

Zdeněk Hofman hlásí že – za prvé byla výprava za sumci na Velkou řeku úspěšná a největší kousek měřil 175 centimetrů.Za druhé že sobotu 19. července proběhla v České Lípě na hradu Lipý vernisáž výsta­vy jeho kreslených vtipů a ilustrací. Při této významné události vystoupilo Duo Dexem­po Zdeněk a Vašek. Zazněly písně rybářské, entomologické, let­ní a jedna mražená. Zábava byla výborná a nápoje chlazené. Příště už doplní dvojici i známý bavič a spisovatel Vráťa Ebr, protože výstava bude pokračovat křížem krážem po vlastech českých.

Divadlo Kubrt se­hrálo v rámci oslav 100. výročí vzniku sportovního klubu ABC Braník hodino­vé pásmo miniher a recitace. Předved­lo tu i svůj úspěš­ný kus oslavující německou video­p o r n o p r o d u k c i 80. let – Uwe: Der Waschmachinen Handwerker (Uwe: Opravář praček). Tu předvede i 23. srpna na festivalu ve východočeském Zábře­zí. Na snímku Andrea Lvová jako Dáma a Karel Vrána jako chlípný Uwe.

KlamovkaSmíchovskou usedlost koupil roku 1895 košířský starosta Matěj Hlaváček. Prodal mu ji potomek hraběcího rodu Clam-Gallasů, kteří Klamovce vtiskli podo-

bu romantického parku s řadou drobných staveb a kuriózních

pomníků (oblíbenému koni či milovanému bra-zilskému ptáku, snad papouškovi kněžny Kris-tiány). Hlaváček nechal letní sídlo upravit na vel-koryse pojatou zahradní

a výletní restauraci. Ta zís-kala velikou oblibu díky výbor-

né kuchyni a tanečním zábavám v pro-storném sále. E. E. Kisch v Pražském dobrodružství skvěle vystihl atmosféru tančírny, kdy služky, švadleny a chasníci vytáčeli čtverylku, besedu a „valčík na šest“, Kisch, sám mistr parketu, detailně popsal šlapák s táhlými kroky při levé otáčce, prováděné se zavřenýma očima.Ještě větší návštěvnost měla Klamov-

ce získat tramvaj, kterou sem nechal Hlaváček vytáh-nout ve vlastní režii. To už se ale topil v problémech, které ho na podzim roku 1897 dohnaly k sebevraždě.Restaurace ale žila dál, v létě 1905 sem lákal první biograf v přírodě Viktora Ponrepa. V počát-cích 30. let byla hostinská budo-va přebudována

na sokolovnu, ale ani pak hospodský ruch neumlkl. V normalizačních letech scházeli se tu máničky, četl jsem, že zrod Revolver Revue se váže právě s Klamovkou.Tuhle i pozdější dobu vystihuje Jáchym Topol ve svém Andělovi: „Proti razi-ím, kdy putyku obkličovali policajti se psy a tahali hochy pod jiný, silnější zářivky, byly nájezdy ožralců pouhým zpestřením. Dřív tu pod stoly kolovaly petice, nahradily je drogy… Ti z býva-lého undergroundu, co se chytli v poli-tice nebo po kulturních rubrikách, sem chodili jen na výlety, zavzpomínat. Nad umakartem a s těmi, kteří tu zůstali, jim bylo zřejmějším jak vysoko postoupili. Bývalí spojenci z psychiatrií, fízláren a demonstrací tu na sebe zkoušeli mlu-vit každý svou novořečí… A underg-round se ve svých klasických kulisách vrátil k jednomu ze svých nejstarších ohnisek, stal se podsvětím.“

f., Tomáš Dvořák

4

eja kulovaný

radek steska

5

V Plzeňském Prazdroji vzniká další unikátní obří sud na pivo. Tentokrát jde ovšem o speciální sud u příležitosti 100. výročí začátku I. světové války. Sud Pětatřicátníků bude po dokon-čení věnován památce známého pěšího pluku, který byl složený z mladých Plzeňanů včetně odvedenců z řad pracovníků pivovaru. Bude mít symbolických 35 hektolitrů. Výroba takové-ho sudu rozhodně není žádná

legrace. „Veškeré naše výrobky jsou z dubu. Ten musí odležet, máme ho ve skladu a většinou tam leží tak devět let,“ řekl bed-nářský mistr Josef Hrůza. „Sud stahujeme celý den, když je to stažené, jde to do dílny a děláme na to nové obruče. Každý z těch kluků je kovář, takže děláme i ty obruče. Následně se dělá vnitřek, dno. Na utěsnění sudu se používá orobinec, který je suchý. Zabední se, vysmolí se. Smolu vaříme ve vedlejší peci, která má teplotu 180 až 200 stupňů. Je to taková desinfekce sudu a zároveň pivo nepřijde do kontaktu se dřevem.“ /zdroj QAP.cz

***Tropická vedra pivovarům nesvědčí. Lidé raději sáhnou po minerálce než po nápoji s obsahem alkoholu. Pokud se sládek dívá na oblohu a snaží se rozpoznat, jaké bude počasí, není se čemu divit. Dobře totiž ví, že se vzrůstající teplotou stoupá i spotřeba piva. Nejedná se přitom o zanedbatelné číslo. V ide­álním případě se totiž jeden stupeň na teploměru projeví zvýšením prodeje piva o 0,6 procent. „Zají­mavé je, že v tropických vedrech nad 30 stupňů Celsia spotřeba dále nestoupá, spíše klesá. Nejvíce se vypije, když teploty dosahují asi 25 stupňů,“ přiblížil Deníku sládek pivovaru Gambrinus Pavel Zítek.

vilyž

karel hohl

6

Pivovar Velké Popovice uvádí na český trh Velkopopovického Kozla Černého v plechovkách. Černý Kozel, vyráběný podle původní receptury ze speciál-ní směsi tmavých sladů, má ve Velkých Popovicích dlouholetou tradici. Černé pivo bylo součástí sortimentu velkopopovického pivovaru již od jeho založení v roce 1874. Pivovar, který založil František Ringhoffer, si v té době sám připravoval speciální bavor-ský a karamelový slad. Zařízení určené pro pražení sladu vyráběla ve svých továrnách přímo rodina Ringhofferů. Název piva - kozel má pravděpodobně původ již ve 14. století v dolnosaském městečku Einbeck, kde se tmavé pivo vařilo. Časem bylo pojmenování piva podle názvu města zkomoleno na Ein Bock, tedy „kozel“. Pod tímto názvem se tento druh piva rozšířil i do českých krajů. /zdroj Kateřina Krásová, Prazdroj

***Milovníci piva mají v Plzeňském kraji další cíl. Nový pivovar vznikl v Leti­nech na jižním Plzeňsku. Pivo se tam vaří z vyhlášené letinské vody. Nevyužívanou chátrající hospodu se rozhodlo vzkřísit sedm letinských

patriotů. Stali se z nich akcionáři a vybudovali nejen pivovar, ale i kulturní cent­rum vhodné pro nejrůznější typy

akcí. Jedním z nich je Tomáš Nožička, který bude zároveň letinské pivo vařit. „V základní nabídce budou dvě světlá piva, desítka a dvanáctka, následně pivo polotmavé, tmavé a potom tady máme pivo takzvané letinské hořké, což bude většinou IPA – to je pivo původně anglického typu.“ Pivovar v Letinech má i svou vlastní měnu. Lidé si mohou koupit speciální mince a ty pak v hospodě směnit za jakékoliv pivo. /zdroj Jana Kosová, ČRo

***Skvělý způsob jak spojit oslavu státu, vlastenectví a samotnou propagaci značky vymysleli v pivovaru Molson. Speciální lednice, umístěna na růz­ných místech v Kanadě, totiž odmě­nila vychlazeným mokem pouze ty, kteří dokázali, že svou zemi opravdu milují. A mají dobrou paměť. Místo vhazování mincí totiž Kanaďané museli zazpívat celou svou hymnu „O Canada“. Když se jim nepodařilo rozpomenout na text, zůstali jedno­duše o žízni. /zdroj pivni.info.cz radek steska

jan Farkas

7

Ty krááávo, ty vodboráři sou fakt hustý. Řeknou, že nebudou jezdit a fakt nejezděj. To sou frajeří. My s klukama sme tu jejich stáfku sledovali v telce u Bikšita a schodli sme se na tom, že něco podobný-ho by stálo za to uspořádat i tady u nás. Slovo dalo slovo, Bikšit k tomu přihodil dva litránky ferneta a bylo ujednáno. Budeme stáfkovat…Nejdříf sme ale museli založit vodbory, páč bez toho by ta stáfka neměla tu správnou šťávu. Mára sice vod začátku tvrdil, že šéfem vodborů musí bejt von, páč je z nás nejlepčí, ale dyž se do debaty vmísila servírka Marie, že jako to taky může bejt vo držku a že by bylo taktičtější zvolit nějakýho debila, kerej by to v případě neúspěchu vodsral za fšecky, jednomyslně sme zvolili vodborářskym předákem starýho Sandála. Dědka to tak dojalo, že vokažitě poručil vosum rund fernetů a vzápětí usnul v rohu za kamnama.To se nám fcelku hodilo, páč sme tak mohli f klidu plánovat tu naší stáfku. Mireček navr-hoval, že bysme jako mohli udělat vokupační stáfku fary, což se sice zdálo jako docela dobrej nápad už kvůli tý čerstvý zásilce mešního vína, co Matesovi dorazila předevčírem, ale Mára to nakonec zatrch s tim, že ta stáfka musí bejt vidět a když se na dva tejdny zavřem na faru, tak si toho fšimne maximálně Bikšit, až se mu ve skladu začne kazit fernet. Nako-nec sme se teda dohodli, že nejlepčí bude, dyž zablo-kujeme výpadofku na Brod, že toho si určitě každej fšimne a vůbec to bude dobrej bugr. Na druhej den sme se teda sešli na návsi spolu se starym Sandálem, kerej přitách ještě bábu Kolertovou a starou Kikio-vou a v takto bojovné sestavě sme vyrazili blokovat hlavní tach na Brod.Mára s sebou navíc vláčel prostěradlo, na kerym byl vobří nápis STÁFKA a kerej sme chtěli natáhnout přez silnici, tak aby nikdo nemoch projet. Za chvíli sme dorazili na místo, roztáhli ten lajntuch a čekali. Mára eště zaúkoloval starýho Sandála, aby si jako vodborovej předák lehnul před transparent na zem a dělal živej štít. Fšecko bylo dokonale vymazlený, jen ty auťáky, kerý sme chtěli blokovat, nám jaksi scházely. Po třech hodinách marnýho čekání už naše vodborářský nadšení dostávalo povážlivý trhliny. Jako první to zabalila Kikiová se slovy, že zapomněla dát nažrat havěti a k ní se zbaběle přidala i Kolerto-vá, kerá vůbec žádnou havěť doma nemá, dyž nepo-čítáme štěnice ve slamniku, co na něm chrápe. Tak sme tam zůstali jen my a Sandál, kerej mezitim na tom vyhřátym asfaltu usnul a chrápal jako kráva. Mára byl nasranej, že mu ta blokáda nevychází, my vostatní taky, páč sme měli žízeň a tak sme se nako-nec rozhodli dojít si na jedno k Bikšitovi a hned se vrátit.Ve výčepu bylo příjemně a navíc sme se tam dozvě-děli, že kousek za Brodem se dneska ráno převrátil kamion se Solvinou, benga proto celou silnici uza-vřeli, a proto sme nemohli žádný auta blokovat. To nás tak rozhodilo, že sme to museli spláchnout při-bližně pěti litrofkama ferneta a to byl možná jeden z těch důvodů, proč sme si už nikdo nevzpomněl na Sandála f klidu podřimujícího na silnici.Teď ale na našeho vodborovýho předáka myslím mnohem častějc, i když už nestáfkujem. Nemáme na to totiž čas.Co je Sandál f tom špitále na áru, tak se mu totiž staráme vo barák. A asi to nějakou dobu bude ještě trvat, páč jak říkal ten primář, dyž člověka ve spánku přejede šest vosobáků a dvě ávie, tak to si ve špitále asi trochu dýl poleží.

V á ř k a

Jak sme stávkovali

nová

k – sk

oupý

eja kulovaný

8

9

10

JIŘÍ K

OŠTÝ

Ř

RadeK STeSKa

11

Zatímco většina Čechů míří v létě do Chorvatska, my jsme se ženou – stejně jako před sto lety arcivé-voda Ferdinand a Žofie Chotková – zvolili sousední Bosnu. Na rozdíl od nich jsme se vrátili bez jediného průstřelu.Bosna vznikla na troskách bývalé Jugoslávie v roce 1992, ale až do pětadevadesátého se tu hodně kru-tě válčilo. Stopy po bojích tu jsou ostatně dodnes viditelné a odskočit si na záchod do zaminovaného lesa jsem si fakt netroufl. Hlavní město Sarajevo je převážně muslimské. V některých místech si člověk připadá jako na srazu fanoušků ZZ Top, dlouhé fou-sy mezi věřícími muslimy prostě frčí. Přesto tu vedle sebe najdete mešitu, pravoslavný kostel, katolický chrám i židovskou synagogu. A koupit tady alkohol není vůbec žádný problém.Přímo v Sarajevu se vyrábí a stáčí Sarajevsko pivo a je velice pitelné. Snad i proto, že nějakou shodou náhod hned vedle pivovaru sídlí česká ambasáda. Mimo sarajevského piva tu člověk narazí na sorti-ment obvyklý v zemích bývalé Jugoslávie: chorvat-ské Ožujsko a Karlovačko, na srbského Jelena nebo na černohorské Nikšičko. Ostatně, v Bosně dnes žijí tři národnosti: Bosňáci, Chorvati a Srbové (a samo-zřejmě další menšiny). My jsme kousek od sarajevské tržnice náhodou zabloudili do pivnice, kterou pro-vozoval muslim Mustafa. Nabízel tu i česká piva, ale Klášter jsem s díky odmítl. Mustafa má k Čechům vřelý vztah – během války v bývalé Jugoslávii ute-kl do Prahy, dlouho tu žil a dodnes sem jezdí. Jen si trochu stěžoval, že manželka špatně snáší, když svou náklonnost dává najevo Češkám. Mimo piva došlo i na rakiju, kterou sám vyráběl, a byla výtečná. A tímto oslím můstkem jsme se dostali k další zdejší klasice – pálenkám. Ty se tu nabízejí pod souhrnným názvem žestoka piča. Musím přiznat, že mi trochu lezou krkem Češi slzící smíchy nad tím, že pití se tu řekne piča, ale sám jsem nakonec zaslzel při pohledu na láhev vystavenou ve vitríně vyzdobenou nápisem reklamna piča. Pálí se tady z kdečeho. Z hrušek, jab-lek, ze švestek, ale hlavně z vína. Vínovici se říká loza. Jen je podivné, že tu téměř neseženete kořalku z fíků, které rostou na každé mezi a jsou přeplněné cukrem. Ačkoliv jsme se pídili po tom proč, spolehlivé rozře-šení téhle záhady jsme nedostali.Pálenka se vyrábí i ze svatojánského chleba (kdo neví co to je, ať si to najde na internetu). Na tohle pití jsme narazili u Davora Matuška v jihobosenském Moševiči. Moševiči je osada vzdálená asi 10 kilomet-rů od Neumu, tedy od jediného bosenského města na pobřeží Středozemního moře. Kromě téhle kořalky Davor nabízel i skvělou travaricu – pálenku s mace-rovanými středomořskými bylinami. A pochopitelně měl i vynikající vlastní crno vino (červené). Po veče-rech strávených u těchhle produktů prokládaných jeho domácím pršutem, sýrem a místním duhanem (tabákem) se mi stýská doteď. Řeč pochopitelně přišla i na válku, která nedaleko Moševiči před dvaceti lety prošla. Davor (ročník 1968 – stejně jako já) přiznal, že mu po bojích doma zbyl pancrfaust. Jestli někdo budete mít cestu kolem, rozhodně Davora navštivte, protože pancrfaust už odevzdal úřadům, takže žádná exploze nehrozí. A dovezte mu černé pivo, které se tu blbě shání. Vypadá to, že kromě jedné zmínky jsem zapomněl na víno. Nezapomněl, leč tomu se věno-vala spíš žena. Ale pochopitelně, že místní vína stojí za to. A tak, jestli tuhle zemi navštívíte, dejte si třeba Vranac.

Karel Vrána

V Bosně

eJa KulOvanÝ

henRy büTTneR

Můžete také objednat na mailové adrese redakce Sorry 

12

Trička Sorry  + knížka Bikšit

Kavárna – galerie KABINETRooseveltova 24, Praha 6

Vinárna U hruškyVítězné nám. 10 – Nár. obrany 35

Vinárna Kafka namolKafkova 25, Praha 6

Kavárna Dejvického divadlaZelená 15a, Praha 6Vínečko u MartinaUralská 9, Praha 6

Vinárna U VávrůŠubertova 4, Praha 2

JIŘÍ KOŠTÝŘ

eJa KulOvanÝ

13

 Vinárna u Hrušky

Pasáž Riviera, Národní obrany 35 – Vítězné náměstí 10, Praha 6

Vynikající moravská a rakouská vína!Přívětivé ceny pro každého:

2dcl – 28 Kč, 1l – 80 KčAkce: ochutnávky, výstavy, koncerty

Po – pá 11 – 20hNe 18 – ??

Web: facebook.com/VinarnaUhruskyTel: 737 959 555

InzeRce

12/8 Roman Dragoun19/8 B.lues

22/8 Peter Lipa25/8 Jablkoň29/8 Laura…

Malostranská Beseda

Vagon12/8 Vintage Wine20/8 Znouzectnost31/8 Sváťa Karásek

Balbínka14/8 Jakub Noha

20/8 Neśpěšný atlet + Byl pes28/8 Luboš Pospíšil

27/8 Neřež

KAFKA NAMOLvýstava FEFÍKOVO vtipů.

 Kafkova 25 (nad Kulaťákem).

KaRel hOhl

eJa KulOvanÝ

ŠTam

buK

1414

Na blbce roku kandiduje lupič, který na  místě  činu  nechal  otevřený  svůj facebookový  profil,  pak  ještě  ode-psal  okradenému  a  vrátil  se  k  němu na  místo  činu  pro  zapomenuté  kal-hoty a další drobnosti. Na místě už na něj  čekala  policie.  Šestadvacetiletý recidivista  Nicholas  Wig  se  při  lou-peži v domě, v němž ukradl klenoty, peníze  a  šperky,  začal  nudit,  a  tak  si odskočil ještě na počítač, ve kterém si zkontroloval svůj facebookový profil. Jenže  pak  udělal  kardinální  chybu –  zapomněl  se  z  něho  odhlásit.  Pro majitele  vybílené  vily  Jamese  Woo-da  po  návratu  domů  bylo  odhalení pachatele  otázkou  jednoho  kliku. Navrch proto Wigovi ještě na jeho fa-cebook  napsal,  aby  se  vrátil  pro  kal-hoty. Wig  léčku  neprohlédl  a  skončil v policejních poutech.

****„Rozvoz“ pizzy pomocí bezpilotních dronů je realitou. Tedy alespoň v rus-kém městě Syktyvkar, které tento letec-ký způsob doručování spustilo, napsala agentura Reuters. Restaurace bude dro-ny nejprve používat k doručování do parků, na pláže nebo do univerzitního kampusu. Dron je vybaven kamerou, kterou sleduje manažer restaurace. Ten při doručení zavolá zákazníkovi a ujistí se, že pizzu dostane člověk, který si za ni zaplatil. Jakmile manažer zákazníka spatří, krabici s pokrmem spustí dolů. „Chlapci vynalezli zařízení, které spus-tí pizzu z výšky třiceti metrů. Je stále horká, je to velmi rychlé doručení,“ řekl zakladatel restaurace Fjodor Ovčini-kov. Objednávky v tuto chvíli přijímá zaměstnanec restaurace, ale restaura-ce chce do budoucna lidský faktor co nejvíce omezit. V den spuštění takto doručili zákazníkům šest pizz. /zdroj vps, Novinky

****Velmi  nezvykle  si  počínal  jeden kazašský  advokát,  který  u  soudu zastupoval  svého  klienta  v  případu dědictví.  Při  rozhovoru  se  soudcem se  začal  ohánět  plácačkou  na  mou-chy, pak pětatřicetiletý Jevgenij Tan-kov  soudce  třikrát  plácačkou  udeřil. To  popudilo  advokáta  zastupujícího druhou  stranu,  který  svého  oponen-ta uhodil. Poté se do šarvátky zapojil i soudce, který mu vytrhl z ruky plá-cačku  a  chvíli  se  s  ním  přetahoval. Tankova  tento  úlet  vyšel  draho.  Ser-ver  listu  The  Daily  Mirror  uvedl,  že mu byl zakázán výkon praxe a navíc je obviněn z napadení, což mu může vynést  až  10  let  za  mřížemi.  /zdroj vps, Novinky

Žhaví favoritiSpolečnost přátel žehuPořádá závody v běhuZávodníkům hoří líceKdyž vosk z hřbitovní svíceRoztírají na skluznicePak vyrazí na běžkyTam do Pece u Sněžky

Vonička básní Poslední povzdech dřevorubcePustil jsem si žilouMotorovou pilou

Karel Vrána

15

inzerce

JiŘÍ K

OŠTÝ

Ř

radeK STeSKa

Eja kulovaný