Upload
others
View
0
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
1/2017
S A K R Á L N Í
S T A V B Y
C O N A J D E T E V T O M T O Č Í S L ES P O L E Č N O S T I A S V A Z Y
P O D P O R U J Í C Í Č A S O P I S
SVAZ VÝROBCŮ CEMENTU ČR
K Cementárně 1261, 153 00 Praha 5
tel.: 257 811 797, fax: 257 811 798
e-mail: [email protected]
www.svcement.cz
SVAZ VÝROBCŮ BETONU ČR
Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4
tel.: 246 030 153
e-mail: [email protected]
www.svb.cz
SDRUŽENÍ PRO SANACE
BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Veveří 331/95, 602 00 Brno
tel.: 773 190 932
e-mail: [email protected]
www.ssbk.eu
ČESKÁ BETONÁŘSKÁ
SPOLEČNOST ČSSI
Samcova 1, 110 00 Praha 1
tel.: 775 124 100
tel.: 605 325 366
e-mail: [email protected]
www.cbsbeton.eu
/14KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ
U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ
/60PRŮSVITNÝ BETON
PRO MEŠITU
AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ
/32SVĚTLO
S DOTEKEM
BETONU
/ 77MŮJ DŮM, MŮJ BETON
– ČÁST 4
50/ KOSTEL
V LA LAGUNA
NA OSTROVĚ
TENERIFE
20/ KOSTEL SV. VÁCLAVA
V SAZOVICÍCH
58/ KAPLE NA POBŘEŽÍ
76/ BUDDHA PARK
54/ SAKRÁLNÍ
PROSTOR
24/ POUŽITÍ BETONU
PŘI OPRAVĚ MAISELOVY
SYNAGOGY
11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
O B S A H ❚ C O N T E N T
ROČNÍK: sedmnáctýČÍSLO: 1/2017 (vyšlo dne 15. 2. 2017)VYCHÁZÍ DVOUMĚSÍČNĚ
VYDÁVÁ BETON TKS, S. R. O., PRO:Svaz výrobců cementu ČR Svaz výrobců betonu ČR Českou betonářskou společnost ČSSISdružení pro sanace betonových konstrukcí
VYDAVATELSTVÍ ŘÍDÍ: Ing. Michal Števula, Ph.D.ŠÉFREDAKTORKA: Ing. Lucie ŠimečkováREDAKTORKA: Mgr. Barbora Sedlářová
REDAKČNÍ RADA:prof. Ing. Vladimír Benko, PhD., prof. Ing. Juraj Bilčík, PhD., doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc., Ing. Jan Gemrich, prof. Ing. Petr Hájek, CSc. (před seda), prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. (místo předseda), Ing. arch. Jitka Jadrníčková, Ing. Zdeněk Jeřábek, CSc., Ing. Milan Kalný, prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., FEng., doc. Ing. Jiří Kolísko, Ph.D., doc. Ing. arch. Patrik Kotas, Ing. Milada Mazurová, doc. Ing. Martin Moravčík, PhD., Ing. Stanislava Rollová, Kryštof Rössler, Ing. arch. Jiří Šrámek, prof. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc., Ing. Michal Števula, Ph.D., Ing. Vladimír Veselý, prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., FEng.
GRAFICKÝ NÁVRH A SAZBA: Ing. Jiří Šilar
ILUSTRACE NA TÉTO STRANĚ: Mgr. A. Marcel Turic
TISK: Libertas, a. s.Drtinova 10, 150 00 Praha 5
VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE:Beton TKS, s. r. o.Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4www.betontks.czRedakce a inzerce: 602 839 429e-mail: [email protected]ředplatné (i starší výtisky): 737 258 403e-mail: [email protected]
Časopis je zařazen na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice schválený Radou pro výzkum a vývoj
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ:základní: 720 Kč bez DPH, 828 Kč s DPHsnížené – pro studenty, stavební inženýry do 30 let a seniory nad 70 let: 270 Kč bez DPH, 311 Kč s DPHpro slovenské předplatitele: 28 eur bez DPH, 32,20 eur s DPH(všechny ceny jsou včetně balného a distribuce)
Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem MK ČR E-11157ISSN 1213-3116Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., OZ Střední Čechy, Praha 1, čj. 704/2000 ze dne 23. 11. 2000
Autoři odpovídají za původnost příspěvků a jsou povinni respektovat autorská práva třetích stran. Označené příspěvky byly lektorovány.
FOTOGRAFIE NA TITULNÍ STRANĚ:Kostel Milosrdného Boha Otce v Římě, detail fasády Foto: Klaus Frahm (poskytnuto studiem Richard Meier & Partners Architects)PHOTOGRAPH ON THE FRONT PAGE: Jubilee Church, detail of the facade Foto: Klaus Frahm (courtesy of Richard Meier & Partners Architects)
ÚVODNÍK
BŮH DLÍ V BETONU
Dalibor Hlaváček / 2
TÉMA
ŽELEZOBETON V ŘÍMSKOKATOLICKÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE
Eva Veřtátová, Martin Pospíšil / 3
STAVEBNÍ KONSTRUKCE
KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ
Ivo Goropevšek, František Křivák, Jiří Grebík / 14
KOSTEL SV. VÁCLAVA V SAZOVICÍCH
Marek Jan Štěpán, Zdeněk Koudela, Pavel Hladík / 20
SANACE A REKONSTRUKCE
POUŽITÍ BETONU PŘI OPRAVĚ MAISELOVY SYNAGOGY
Jiří Novotný, Milada Mazurová / 24
MATERIÁLY A TECHNOLOGIE
BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ – ČÁST 7
Petr Finkous / 28
LAVIČKA CONSTRUQTA Z UHPC
Magdaléna Stehlíková, Michal Kolář / 30
JAK (NE)PRACOVAT S BETONEM
TÉMA 1 – STANOVENÍ PARAMETRŮ
Vladimír Veselý / 31
SPEKTRUM
SVĚTLO S DOTEKEM BETONU
Filip Šenk / 32
KAPLE NOTRE DAME DU HAUT V RONCHAMP
Lukáš Kohout / 37
LUTERÁNSKÝ KOMUNITNÍ KOSTEL BAGSVÆRD
Šárka Malošíková / 40
KOSTEL SVĚTLA
Hana Panochová / 42
KOSTEL MILOSRDNÉHO BOHA OTCE V ŘÍMĚ
Jitka Jadrníčková / 44
POLNÍ KAPLE BRATRA KLAUSE
Karolína Kripnerová / 48
KOSTEL V LA LAGUNA NA OSTROVĚ TENERIFE / 50
KAPLE SCHAUFELJOCH VE STUBAISKÝCH ALPÁCH / 52
SAKRÁLNÍ PROSTOR
Jan Soukup / 54
KAPLE NA POBŘEŽÍ / 58
PRŮSVITNÝ BETON PRO MEŠITU AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ / 60
KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO
Dalibor Hlaváček / 62
KOSTELOVÝ BETON
Marek Jan Štěpán / 63
SAKRÁLNÍ STAVBY ARCHITEKTA ZDEŇKA FRÁNKA / 64
BUDDHA PARK / 76
VĚDA A VÝZKUM
POROVNÁNÍ A ZHODNOCENÍ VÝPOČETNÍCH MODELŮ KOMOROVÝCH MOSTŮ
Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík / 66
AKTUALITY
AN OCCUPATION OF LOSS / 65
ZMIZELÉ KOSTELY SEVERNÍCH ČECH
Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk / 72
DIPLOMOVÁ PRÁCA – NOSNÁ BETÓNOVÁ KONŠTRUKCIA KOSTOLA / 76
MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 4 / 77
SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA / 80
FIREMNÍ PREZENTACERedrock / 19
Dlubal Software / 27
Beton a architektura 2017 / 53
Fibre Concrete 2017 / 79
Beton University / 3. strana obálky
CZ SVB / 4. strana obálky
BŮH DLÍ V BETONU
2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
Nenapadá mě lepší téma pro ča-
sopis Beton než sakrální archi-
tektura. Volba materiálu má roz-
hodující vliv na vzhled a vnímá-
ní budovy a pro sakrální stavby
to platí dvojnásob. Kostel pro mě
znamená útočiště před venkov-
ním světem, místo dialogu a roz-
jímání. Je proto důležité, jak vní-
máme jeho vnitřní prostor. Ne-
jen pohledem, ale i hmatem, slu-
chem nebo čichem. Jak takový
prostor zní, když v něm rezonu-
jí naše kroky, když se v něm rozléhá slovo Boží, nebo když jen
tak sedíme sami se sebou. Jak dovnitř vstupuje světlo a roz-
září povrchy, na které dopadá.
Využití betonu v sakrální architektuře skýtá nekonečné mož-
nosti. Je to hravý materiál, s kterým může architekt prožívat
bez meznou radost z experimentování. Může ho tvarovat a for-
movat, nechat vyznít jeho drsnou strukturu nebo naopak pra-
covat s jeho důstojnou a uklidňující homogenností, nechat na
něj dopadat světlo; pokaždé je jedinečný. Skrz povrchy, kte-
ré vidíme a kterých se dotýkáme, demonstruje fyzickou pří-
tomnost a trvanlivost stavby v dnešním, možná trochu povrch-
ním světě.
Jako studenta mě fascinoval Tadao Ando se svými betonový-
mi konstrukcemi. Ve výkrese dokonale pravidelnými, s rastrem
spar a otvorů po spínacích tyčích, ve skutečnosti ale často mír-
ně zvlněnými. Jeho práce vychází z tradice japonského stavě-
ní. Architektura, která nevzdoruje přírodě, ale snaží se s ní spo-
jit, pro kterou je důležitý cit pro prostor a hmatová kvalita mate-
riálů. Ikonický je jeho projekt Kostela světla, skromný a diskrét-
ní, obratně vložený do stávajícího církevního komplexu. Rafi-
novaný železobetonový hranol protnutý šikmou stěnou, prostý
jakéhokoliv ornamentu. Dokonale provedený povrch betono-
vých stěn kontrastuje s hrubými dřevěnými lavicemi, které pod-
trhují jednoduchost a pravdivost vnitřního prostoru.
Důraz na smyslový zážitek z architektonického prostoru ve
své tvorbě klade i Peter Zumthor. S oblibou používá neupravo-
vané materiály, aby obnažil jejich pravou podstatu. Často vy-
chází z místních materiálů a tradic, aby dům co nejlépe souzněl
se svým okolím. To je i případ polní kaple Bruder Klaus u měs-
tečka Mechernich-Wachendorf, kde na stavbu použil místní
písek a tradiční technologii dusaného betonu. Vznikl tak okro-
vě zabarvený monolit, který rezonuje s obilím na okolních po-
lích. Až primitivní forma kontrastuje s mystickým prostorem in-
teriéru. Způsob, jakým do sakrálního prostoru shora proniká
světlo, je jako by to napsal Jun’ichirō Tanizaki v Chvále stínů
– „nádech jemného světla v pavučině tmy“.
V našem ateliéru na Fakultě architektury ČVUT se v rám-
ci výuky snažíme vést studenty tak, aby ve své architektonic-
ké tvorbě vědomě pracovali se všemi lidskými smysly. Cílem
je, aby získali cit pro prostor, konstrukci, materiál i detail. Ne-
ní to samozřejmě nic nového – tyto pedagogické metody pro-
sazovali např. prominentní emigranti na amerických školách –
Josef Albers, Ludwig Mies van der Rohe, Lázslo Moholy-Nagy
nebo Walter Gropius. Poslední jmenovaný vedl své studenty
k tomu, aby vlastníma rukama a za pomoci nářadí vytvářeli 2D
a 3D objekty a zkoumali formu, prostor a způsob jejich vnímá-
ní prostřednictvím různých materiálů a prostředků. Naši stu-
denti v minulém semestru pracovali právě s tématem sakrál-
ního prostoru, na pozadí příběhu zmizelých kostelů severních
Čech, které komunistická diktatura nechala zbořit mezi lety
1945 až 1989. Jejich úkolem bylo navrhnout kostel nebo kapli
na místě zničených posvěcených míst. Dosáhnout architekto-
nické kvality, o které Peter Zumthor hovoří jako o „atmosféře“.
V čísle, které držíte v ruce, se dozvíte spoustu zajímavých in-
formací – o železobetonu v římskokatolické sakrální architek-
tuře, přes ukázky realizací sakrálních staveb a úvahy o betonu,
až po zmíněné studentské práce. Ale jak by řekl Tadao Ando:
„abys porozuměl architektuře, musíš zažít prostor všemi pě-
ti smysly“. Proto navrhuji srolovat číslo Betonu do ruličky, vlo-
žit do vnitřní kapsy zimní bundy a vydat se po stopách beto-
nových kostelů na vlastní pěst.
Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.
architekt a pedagog
Ú V O D N Í K ❚ E D I T O R I A L
Polní kaple Bruder Klaus
31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
Eva Veřtátová, Martin Pospíšil
Díky technologii železobetonu vznikla v oblasti
římskokatolické sakrální architektury celá řada
mimořádných staveb, a to zvláště v obdo-
bí po Druhém vatikánském koncilu, jenž uvolnil
předchozí přísnou svázanost liturgického pro-
storu. Jedinečné vlastnosti nového materiálu
tak umožnily architektům a stavitelům vytvořit
originální stavby nebývalých tvarů a rozponů.
V tomto článku jsou na několika příkladech
představeny římskokatolické kostely a kaple,
které ilustrují vývoj železobetonové sakrál-
ní architektury od jejích počátků po součas-
nost. ❚ The technology of reinforced concrete
brought forth many extraordinary buildings of
Roman Catholic sacral architecture built mainly
after the Second Vatican Council that released
the strict arrangement of the liturgical space.
Unique properties of a new material enabled
architects and engineers to design remarkable
buildings of unprecedented shapes and spans.
Several examples of Roman Catholic churches
and chapels presented in this paper illustrate
the development of reinforced concrete sacral
architecture from its origins up to the present.
Železobeton a s ním přicházející no-
vé možnosti prostorového uspořádá-
ní konstrukcí ovládly stavitelství celého
20. století a dominují mu v mnoha ob-
lastech až do současnosti. Spojení oceli
a betonu dalo vzniknout materiálu s vý-
razně lepšími konstrukčními vlastnost-
mi, než jaké měly materiály tradiční, jako
dřevo či zdivo, a obrazně by se dalo ří-
ci, že toto spojení rozvázalo architektům
a stavitelům při jejich tvorbě ruce. Dosa-
vadní nemalá omezení v oblasti dispozic
staveb i jejich životnosti začala ustupo-
vat do pozadí a modernímu stavitelství
se náhle otevřely dosud netušené a ne-
vídané obzory novodobých konstruk-
cí. Osobitou oblastí architektury v ma-
ximální možné míře využívající přednos-
tí železobetonu se staly sakrální stavby,
jedinečné svým prostorovým uspořádá-
ním, kdy během jejich více než 100le-
té historie můžeme být svědky realizací,
v nichž se betonová konstrukce mohla
představit ve všech svých možných po-
dobách – od ryze konstrukčních až po
čistě skulpturální.
POČÁTKY POUŽIT Í
ŽELEZOBETONU V EVROPSKÉ
SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE
Počátky použití železobetonu v sakrál-
ní architektuře je možné hledat již na
sklonku 19. století, byť výraznějšího pro-
sazení se tento materiál dočkal až ve
druhé polovině století dvacátého. V pa-
řížské čtvrti Montmartre byl mezi lé-
ty 1894 až 1904 podle návrhu Anato-
la de Baudota (1834 až 1915) posta-
ven kostel St. Jean de Montmartre
(obr. 1a,b). Progresivní francouzský ar-
chitekt a průkopník železobetonových
konstrukcí použil pro konstrukci koste-
la řešení již obsahující základní princip
železobetonu – tzv. Cottancinův sys-
tém. Tento systém spočíval v kombina-
ci tlačených prvků zhotovených z vyztu-
ženého zdiva (proděravělé cihly, kterými
byly provlečeny ocelové pruty) a tlače-
ných prvků zhotovených zatím pouze ze
zhutněné cemento-pískové hmoty (oce-
lové pruty byly usazeny do směsi písku
a cementu bez přidaného kameniva) [1].
Přestože konstrukce kostela již moder-
ní technologie využívá, její architektonic-
ká podoba se stále ještě podřizuje teh-
dejšímu výtvarnému stylu art nouveau.
Již čtyři roky po dokončení kostela
St. Jean de Montmartre začal praco-
vat maďarsko-slovenský architekt Ist-
ván Medgyaszay (1877 až 1959), žák
profesora Wagnera, na projektu první-
ho železobetonového kostela v tehdej-
ším Rakousku-Uhersku – kostela sv.
Alžběty Uherské (1908 až 1910) v ma-
lé vesničce Mula na jižním Sloven-
sku (obr. 2). Osmiúhelníková dispozice
kostela je zaklenuta předem vybetono-
vanými skořepinovými segmenty, kte-
ré jsou semknuty zvenku viditelnou vy-
zdviženou železobetonovou korunou,
jejíž součástí jsou betonové sochy an-
dělů v každém z osmi vrcholů. Věž pro-
pojená krytou chodbou s chrámovou
lodí je také ze železobetonu a vnáší do
architektury stavby prvky sedmihrad-
ského kostela v Körösfő. [2] Volba žele-
zobetonu nebyla náhodná, zájem o no-
vý materiál a jeho vlastnosti byl ovlivněn
Medgyaszayeho pobytem v pařížském
ateliéru Françoise Hennebiquea v roce
1907 [3]. Návrh železobetonového kos-
tela se tak stal logickým vyústěním ar-
chitektova zájmu o moderní materiál.
O pouhé tři roky později od dokon-
čení kostela sv. Alžběty spatřil světlo
ŽELEZOBETON V ŘÍMSKOKATOLICKÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE
❚ REINFORCED CONCRETE IN ROMAN CATHOLIC SACRAL
ARCHITECTURE
Obr. 1a,b Kostel St. Jean de Montmartre
v pařížské čtvrti Montmartre (1894 až 1904),
Anatol de Baudot (1834 až 1915) ❚
Fig. 1a,b The Church of Saint-Jean-de-
Montmartre in Parisian quarter Montmartre
(1894-1904), Anatol de Baudot (1834–1915)
1a 1b
4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
T É M A ❚ T O P I C
světa známý moderní vídeňský kos-
tel svatého Ducha (1911 až 1913) ně-
kdy neprávem označovaný za první že-
lezobetonový kostel ve střední Evropě
(obr. 3a,b,c). Jeho auto rem je významný
slovinský architekt Josip Plečnik (1872
až 1957), tvůrce chrámu Nejsvětějšího
Srdce Páně na pražských Vinohradech.
Přestože se Plečnik držel konceptu sta-
rokřesťanské baziliky, použil progresivní
materiálové řešení – železobeton. Kos-
tel svatého Ducha ve vídeňské čtvrti
Ottakring je postaven na téměř čtverco-
vém půdorysu. Díky možnostem žele-
zobetonové architektury je prostor čle-
něn pouze horizontálními prvky a niko-
liv prvky vertikálními (sloupy či pilíři). Dvě
betonové empory o rozpětí 20,7 m vy-
tvářejí bazilikální koncept a opticky dělí
prostor na hlavní loď a dvě lodě vedlejší.
Těmito emporami se Plečnikovi podaři-
lo vnést do sakrální architektury průmy-
slový prvek mostních konstrukcí a prů-
myslový vzhled navíc umocňují kovová
okna v kryptě a drátová skla ve vstup-
ní hale [4]. Krypta nacházející se pod
hlavní lodí je konzervativnější a ve své
dispozici používá sloupy podobné sálu
pod přepážkovou halou vídeňské poš-
tovní spořitelny, které Plečnik převzal
od svého učitele Otto Wagnera. Plečnik
však mění jejich průřez na osmiúhelní-
kový a zkosenými náběhy vytváří ply-
nulý přechod z vertikály do horizontá-
ly. Přestože jsou hlavice součástí tradič-
ního železobetonového skeletu, z urči-
tého úhlu pohledu je možné vnímat je
jako předchůdce hřibového stropu. [3]
V roce 1918 je železobeton poprvé
použit i slavným katalánským architek-
tem Antoniem Gaudím (1852 až 1926)
při stavbě fundamentálního moderního
sakrálního díla – chrámu Sagrada Fa-
mília v Barceloně (výstavba od 1882).
Úchvatná architektura vnitřního prosto-
ru založená převážně na prolamova-
ných rovinách a přímkových plochách
spolu s rozvětvenými vnitřními slou-
py nahrazujícími systém vnějších opěr-
ných pilířů a oblouků, gotikou využíva-
ných pro přenesení šikmých sil z kle-
neb do základů [5] a Gaudím opovržli-
vě označovanými za „ “, je syntézou
gotického umění, maurské architektury
a nekonvenčního konstrukčního přístu-
pu. Železobeton zde však nebyl prvotně
použit pro konstrukci sloupů a prolamo-
vaných stěn, jak bychom jistě očekávali,
ale pro konstrukci fiál věží východní fa-
sády Narození, jejíž výstavbu jako jedi-
nou stačil Gaudí za svého života zahájit
a téměř i dokončit. Téměř 25 m vysoké
fiály mají vyztužené železobetonové já-
dro a jsou korunovány v téměř stomet-
rové výšce třímetrovými prefabrikovaný-
mi železobetonovými prvky pro přene-
sení napětí, jež mohlo vzniknout při ma-
nipulaci s nimi. [5] Teprve během jejich
stavby Gaudí došel k závěru, že pro vy-
tvoření většiny zamýšlených architekto-
nických prvků se železobeton dokona-
le hodí. Dokončení chrámu se předpo-
kládá v roce 2026 k stému výročí Gau-
dího úmrtí a netřeba jistě zdůrazňovat,
že železobeton jako konstrukční mate-
riál hraje při dostavbě chrámu zcela zá-
sadní roli.
Posledním příkladem počátků žele-
zobetonové sakrální architektury v Ev-
ropě je světově proslulý kostel Notre
Dame du Raincy od francouzských ar-
chitektů Augusta (1874 až 1954) a Gus-
tava (1876 až 1952) Perreta, známých
průkopníků železobetonové architektu-
ry. Poprvé v historii evropské sakrální
architektury byla železobetonová kon-
strukce použita pro celou stavbu kos-
tela. Sloupy oddělující hlavní loď od lo-
dí bočních, zaklenutí stropu a pestré
vitráže v nadmíru transparentním chrá-
mu nápadně připomínají konstrukci i at-
mosféru vrcholných gotických kated-
rál. Ačkoliv by člověk mohl mít při po-
hledu na čelní fasádu s výraznou vě-
ží pocit, že je stavba masivní a až příliš
mohutná, tento dojem se rozplyne bez-
prostředně po otevření brány kostela,
kdy lehkost jednoduché a krajně subtil-
ní železobetonové konstrukce doplněné
hrou světel tisíců barevných plošek vit-
ráží člověka doslova uchvátí obdobně
jako při vstupu do horního patra ikonic-
ké St. Chapelle.
Na konci prvního a počátkem dru-
hého desetiletí 20. století se s použi-
tím betonu v sakrální architektuře pou-
ze okrajově experimentovalo, železobe-
ton byl z pohledu architektů dosud chá-
pán spíše za stavivo podřadné, vhodné
tak pro technické stavby a zakládání.
Příkladem je secesní kostel Neposkvr-
něného početí Panny Marie (1910 až
1913) v Křenové ulici v Brně od stavi-
tele Franze Holika (1874 až 1943), kte-
rý použil železobeton kvůli bažinatému
podloží pro základové konstrukce a li-
tý beton v kombinaci s ocelovou kon-
strukcí na vytvoření klenby hlavní lodi.
Ta však svým tvarem odráží stále ob-
líbenou valenou klenbu, která je dá-
le rozdělena úzkými, vyztuženými pasy
a nezasvěceného pozorovatele ani ne-
napadne, že se za touto klenbou skrý-
vá na svou dobu poměrně pokrokové
technické řešení.
V průběhu 20. let se však postseces-
ní moderna přetváří v moderní funkcio-
nalismus, který železobeton povýšil na
svůj hlavní konstrukční materiál umož-
ňující přelomově nová architektonická
ztvárnění.
SMĚR VÝVOJE MODERNÍCH
ŽELEZOBETONOVÝCH KOSTELŮ
Stavební a typologický vývoj sakrální ar-
chitektury je nepochybně spjat s vývo-
jem liturgie a liturgickým prostorem sa-
motným. Moderna sama o sobě by ne-
zmohla nic, pokud by se nenašlo ně-
kolik významných architektů a křesťan-
ských teoretiků (Otto Bartning, Rudolf
Schwarz, Dominikus Böhm, Martin We-
ber a další), kteří si uvědomili, že církev
nemusí být považována pouze za zále-
žitost minulosti [6], ale díky použití mo-
derních architektonických forem a ma-
teriálů může významně oslovit i sou-
časnost.
Z hlediska dalšího vývoje liturgického
prostoru mělo zásadní vliv spojení dvou
osobností – katolického kněze, teologa
a filosofa Romana Guardiniho a archi-
tekta Rudolfa Schwarze (1897 až 1961),
který na konci 20. let navrhl kostel
Božího těla (St. Fronleichnam)
v Cáchách (1929 až 1930) symbolizující
cestu k oltáři a Kristově oběti (obr. 4a,b).
Samotnou stavbu kostela tvoří jeden
veliký železobetonový kvádr s přilehlou
štíhlou zvonicí a nižší boční lodí fungující
jako spojující prvek hlavní lodi a zvonice.
Vnitřní hladké bílé stěny bez jakékoliv
výzdoby jsou ukončeny plochou stře-
chou, pod níž se po jejím obvodu s vý-
jimkou oltářní stěny nachází řada čtver-
cových oken z drátoskla – jediný prvek
rozbíjející jinak ničím nerušené zdi hlav-
ní lodi. Takto jednoduše a stroze pojatý
sakrální prostor se stal jedním z výcho-
2
51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
zích modelů pro katolické kostely celé-
ho 20. století.
Dalším výrazným kostelem je St.
Engelbert v Kolíně nad Rýnem
(1930 až 1932) od architekta Domini-
ka Böhma (1880 až 1955) (obr. 5a,b),
který může být vnímán jako církevní
protějšek k jedné z prvních význam-
ných sekulárních železobetonových
staveb – Hale století (Jahrhundert-
halle) v polské Vratislavi (1911 až
1913) od Maxe Berga (více v článku
Hala století v polské Wroclawi – sana-
ce světového kulturního dědictví v Be-
ton TKS 3/2011, pozn. red.). Přesto-
že kolínský kostel je dílem konvenčněj-
ším, obě stavby vycházejí z kruhového
půdorysu, z něhož se zvedá působivě
tvarovaná železobetonová hmota. [7]
St. Engelbert je tvořen osmi parabo-
lickými stěnami vystavěnými po obvo-
du stavby, z nichž do středu kostela ve
výšce 25 m vedou žebra, mezi kterými
vznikají lunetové klenby s proměnnou
Obr. 2 Kostel sv. Alžběty Uherské
ve vesničce Mula na jižním Slovensku
(1908 až 1910), István Medgyaszay
(1877 až 1959) ❚ Fig. 2 Church
of St. Elizabeth in the village of Mula
in South Slovakia (1908–1910),
István Medgyaszay (1877–1959)
Obr. 3a,b,c Vídeňský kostel svatého
Ducha (1911 až 1913), Josip Plečnik
(1872 až 1957) ❚ Fig. 3a,b,c Viennese
Church of Holy Spirit (1911–1913),
Josip Plečnik (1872–1957)
Obr. 4a,b Kostel Božího těla
(St. Fronleichnam) v Cáchách (1929 až 1930),
Rudolf Schwarz (1897 až 1961) ❚
Fig. 4a,b Church of Corpus Christi
in Aachen, Germany (1929–1930),
Rudolf Schwarz (1897–1961)
3a
3b
4a 4b
3c
6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
T É M A ❚ T O P I C
křivostí. Prostorová nosná konstrukce
kostela je vytvořena ze železobetonu
– v interiéru bíle omítnutá, v exteriéru
obložená cihelným zdivem –, se stře-
chou pokrytou měděným plechem.
V těsné blízkosti stojí štíhlý kvádr zvo-
nice. Důležitým prvkem v jinak jedno-
duchém a prostém interiéru jsou okna
a od nich se odvíjející hra stínů a svě-
tel, která se stala významným téma-
tem moderních církevních staveb. Li-
turgický význam této stavby spočívá
v antihierarchickém uspořádání vnitřní-
ho prostoru a v postupném bourání fy-
zických hranic mezi věřícími a ducho-
venstvem. Z konstrukčního hlediska
jde o pokrokovou stavbu, která ideál-
ním způsobem využívá mechanických
vlastností železobetonu formovaného
do skořepiny.
MODERNÍ SAKRÁLNÍ
ARCHITEKTURA 20 . A 30 . LET
V ČESKÝCH ZEMÍCH
V českých zemích začaly první vskutku
moderní kostely inspirované funkcionali-
stickou architekturou vznikat již na kon-
ci 20. let. Ve stejné době, kdy Schwarz
navrhoval kostel Božího těla v Cáchách,
byla v Čechách vypsána soutěž na no-
vý kostel sv. Václava na Čechově ná-
městí v Praze-Vršovicích (obr. 6a,b,c).
Jako vítězný byl vybrán návrh architek-
ta Josefa Gočára (1880 až 1945), kte-
rý využil svažitosti náměstí a do základ-
ního tvaru kostela vložil prvek stupňo-
vitého zastřešení, jež vytvořilo spirituál-
ně působivý systém bazilikálního osvět-
lení směřujícího do oltářního prostoru.
Zintenzívněné osvětlení v presbytáři na-
víc umocňuje trojlodní dispozice s převý-
šenou střední částí bez oddělení sníže-
ných bočních lodí jakýmikoliv podpora-
mi. Postupné mírné zúžení směrem k ol-
táři dodává celému prostoru perspektivní
hloubku a vtahuje věřící ke slavení litur-
gie. Za pomoci železobetonového ske-
letu se Gočárovi podařilo vytvořit unikát-
ní moderní trojlodní kostel, jehož interiér
není rušen sloupovím a jenž svým význa-
mem přesahuje hranice naší země.
Další významnou stavbou z přelomu
20. a 30. let je kostel Nejsvětější-
ho Srdce Ježíšova v Hradci Králové
(1928 až 1932) od architekta Bohumila
Slámy (1887 až 1961) (obr. 7a,b). Jedno-
lodní prostor kostela je zaklenut výraz-
nou valenou klenbou s příčnými žebry,
nad níž je navržen klasický dřevěný krov
sedlové střechy. Přiznané železobetono-
vé konstrukční prvky vyvolávají dojem
5a 5b
6a 6b 6c
71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
zavěšeného „plujícího“ stropu a umoc-
ňují tak dynamiku celého prostoru. Vněj-
ší fasáda nechává vyniknout dobře či-
telnému skeletu budovy s přísně symet-
rickou čelní fasádou, jíž dominují masiv-
ní věž zakončená šestimetrovým beto-
novým křížem a velké prosklené plochy
z drátoskla. O několik let mladší stavbou
je kostel sv. Hedviky v Opavě (1933 až
1938) od architekta Leopolda Bauera
(1872 až 1938) s nepřehlédnutelným že-
lezobetonovým skeletem s lehce ustou-
peným výplňovým zdivem (obr. 8). Přes-
tože se kostel drží z liturgického hlediska
zaběhnutých zásad – půdorysně vychá-
zí z tradiční podélné dispozice s tran-
septem a zaklenutím valenou klenbou
v místě hlavní lodi – navenek stavba od-
ráží moderní dobu, aniž by tím jakkoliv
ztrácela na monumentalitě.
PŘEDZVĚST ZMĚN V KATOLICKÉ
CÍRKVI A SAKRÁLNÍ STAVBY
LE CORBUSIEROVY
Zatímco se české země v 50. letech
20. století propadly do tuhé totality, za-
čaly v Evropě a ve světě vznikat unikát-
ní moderní sakrální stavby, jež se sta-
ly předzvěstí významných liturgických
změn. Ty pak v případě katolické církve
vyvrcholily v první polovině 60. let Dru-
hým Vatikánským koncilem (1962 až
1965) svolaným papežem Janem XXIII.
(1881 až 1963).
Jednou z nejvýznamnějších staveb
moderní architektury tohoto období je
poutní kaple Notre Dame du Haut
v Ronchamp (1950 až 1954) ve vý-
chodní Francii od světově proslulého ar-
chitekta Le Corbusiera (1887 až 1965).
Architekt známý svými funkcionalistic-
kými stavbami vytvořil za pomoci že-
lezobetonové konstrukce jedinečný sa-
krální prostor do té doby nevídaný. Kap-
le založená na organickém půdorysu
o přibližných rozměrech 30 × 40 m je
ohraničena stěnami přesahujícími v ně-
kterých místech svou tloušťkou 2 m.
Důvodem je zde výtvarný záměr akcen-
tující výraznou železobetonovou stře-
chu z pohledového betonu připomínají-
cí někomu krunýř kraba, jinému klobou-
ček hříbku či loď plující k nebi, jež je vy-
nesena železobetonovými sloupy ukry-
tými v obvodových zdech. Díky nosným
sloupům je konstrukce střechy o nece-
lých 200 mm povysazena nad obvo-
dové zdi a dává tak vzniknout úzkým
okenním pásům vyvolávajícím v interié-
ru pocit vznášejícího se stropu. Společ-
ně s dalšími světelnými efekty, kdy přes
dvoumetrové zdi pronikají do prosto-
ru hlavní lodi sluneční paprsky, vytvo-
řil Le Corbusier nový typ kontemplační-
ho místa oproštěný od tradičních kap-
lí a kostelů první poloviny 20. století (ví-
ce v článku na str. 37, pozn. redakce).
Pro dokreslení vývoje železobetono-
vé sakrální architektury v celosvětovém
měřítku je třeba připomenout i španěl-
ského architekta Felixe Candelu (1910
až 1997) známého výjimečným citem
pro provázanost konstrukce a výsled-
ného architektonického tvaru. Autor ně-
kolika stovek železobetonových sko-
řepin implementoval tyto konstrukce
v 50. a 60. letech i do sakrální architek-
tury. V letech 1953 až 1955, tedy v do-
bě, kdy probíhaly dokončovací práce na
poutní kapli v Ronchamp, probíhala vý-
stavba kostela Panny Marie Zázrač-
né v Mexico City. Význam této stav-
by spočívá v jejím progresivním kon-
strukčním řešení a z liturgického hledis-
ka rovněž i lehkým odchýlením od za-
žitých církevních dogmat. Candela se
Obr. 5a,b Kostel St. Engelbert v Kolíně
nad Rýnem (1930 až 1932), Dominikus Böhm
(1880 až 1955) ❚ Fig. 5a,b Church of St.
Engelbert in Cologne, Germany (1930–1932),
Dominikus Böhm (1880–1955)
Obr. 6a,b,c Kostel sv. Václava na Čechově
náměstí v Praze-Vršovicích (1928 až 1930),
Josef Gočár (1880 až 1945) ❚
Fig. 6a,b,c Church of St. Wenceslaus
on Čechovo náměstí in Prague-Vršovice
(1928–1930), Josef Gočár (1880–1945)
Obr. 7a,b Kostel Nejsvětějšího Srdce
Ježíšova v Hradci Králové (1928 až 1932),
Bohumil Sláma (1887 až 1961) ❚
Fig. 7a,b Church of the Holy Heart of Jesus
in Hradec Králové (1928–1932), Bohumil
Sláma (1887–1961)
Obr. 8 Kostel sv. Hedviky v Opavě
(1933 až 1938), Leopold Bauer (1872 až 1938)
❚ Fig. 8 Church of St. Hedwig in Opava
(1933–1938), Leopold Bauer (1872–1938)
7a 7b
8
8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
T É M A ❚ T O P I C
rozhodl pro „reinterpretaci“ gotiky vy-
tvořením velkolepého prostoru s hlav-
ní a dvěma bočními loděmi zaklenutými
železobetonovou skořepinou definova-
nou převrácenými hyperbolickými pa-
raboloidy. [8], [9]
POVÁLEČNÁ NĚMECKÁ
SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA
A EXPRESIONISMUS
V Německu nastal po druhé světové
válce všeobecný stavební boom, který
se projevil i výstavbou nových moder-
ních kostelů. V roce 1963 byla vypsána
soutěž na poutní kostel Maria Königin
des Friedens v městečku Neviges,
kterou vyhrál kolínský architekt Gott fried
Böhm (*1920) s chrámem stylizovaným
do podoby skalního masivu čnícího ze
země (obr. 9a až d). Centrální nejvyš-
ší část složená ze tří jehlanů se nachá-
zí nad hlavní lodí kostela. Nižší části po
obvodu vycházejí z polygonů přidruže-
ných k centrální lodi – presbytáře, sa-
kristie, galerie, kaple milosrdenství a dal-
ších vedlejších kaplí a apsid. Autor opí-
rá koncept svého návrhu o kopcovitou
krajinu, v které stavba stojí, a zároveň se
podle něho stává symbolem apoštolské
církve: „Ty jsi Petr – Skála – a na té ská-
le zbuduji svou církev a pekelné moc-
nosti ji nepřemohou.” (Matouš 16,18)
Statika stavby byla svěřena Felixi Var-
wickovi z Kolína, jenž spolupracoval
s architektem Böhmem i na jeho dalších
projektech kostelů (kostel Vzkříšení Pá-
ně v Kolíně nad Rýnem (1964 až 1970),
dětská vesnička s kaplí v Bergisch
Gladbach-Refrathu (1962 až 1968), kos -
tel St. Ignatius ve Frankfurtu nad Rýnem
(1962 až 1964), St. Gertrude v Kolíně
nad Rýnem (1960 až 1966) a další).
DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL
A DIVERZITA MODERNÍ
SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY
V STŘEDOEVROPSKÉM
PROSTORU
V průběhu 20. století se nálady ve spo-
lečnosti rychle proměňovaly a na její po-
třeby musela reagovat i katolická církev.
Toho si byl dobře vědom papež Jan XXIII.,
který krátce po svém zvolení na začát-
ku 60. let svolal ekumenický koncil, kte-
rý vešel ve známost jako Druhý koncil
vatikánský. Kromě dogmatických otá-
zek týkajících se ritů, vztahu římskoka-
tolické církve k ostatním církvím, vztahu
věřících a církve či vztahu církve a stá-
tu, zde byly stanoveny významné změ-
ny v liturgii a uspořádání samotného li-
turgického prostoru. Tyto změny se sta-
ly nejviditelnějším a nejdéle trvajícím od-
kazem koncilu. Pro řešení dispozice sa-
krální architektury přinesly závěry koncilu
několik zásadních změn: otočení kně-
ze čelem k věřícím a posun oltáře a am-
bonu blíže k věřícím. Nově bylo žádoucí,
aby se věřící mohli shromáždit kolem ol-
táře, což přineslo změnu v uspořádání li-
turgického prostoru a v dalším uvolnění
dosud zažitých pravidel.
Jako ukázka nového konstrukčního
a architektonického řešení sakrální ar-
chitektury může sloužit např. kostel
9a 9b 9c
9d
10a 10b
91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
sv. Konráda v Hohenems v Rakous-
ku (1968 až 1972) s originálním řešením
stropní konstrukce šestiúhelníkovým
roštem nad velkým jednolodním pro-
storem od Johanna Georga Gsteaua
a Waltera Ramsdorfera (obr. 10a,b). Na
obvodových zdech jsou uloženy řa-
dy vysokých štíhlých železobetonových
nosníků vytvářející trojúhelníková pole.
Celé z venku jasně horizontálně kon-
cipované stavbě vévodí vysoká štíhlá
zvonice postavená na půdorysu hvěz-
dice přecházející v nejvyšší čtvrtině do
elegantního šestibokého hranolu.
Tradičnější řešení ve formě rámové
konstrukce je zvoleno např. u koste-
la St. Crutzen v obci Weißkirchen
(1962) od architektonického studia Gie-
fer und Mäckler (obr. 11a,b). Přiznané
železobetonové rámy křižující se pod
hřebenem taktéž železobetonové stře-
chy vytvářejí expresionistický ráz toho-
to kostela. V kontrastu s bílou výmalbou
zdí z výplňového zdiva působí surová
mohutná konstrukce dojmem, že nese
všechnu tíhu světa, bílá barva pro změ-
nu dodává optimismus a naději. Těs-
ně pod stropem umístěné veliké šesti-
úhelníkové vitráže vyplňující celý prostor
mezi jednotlivými rámy kostelu ještě při-
dávají na jeho expresionistickém náde-
chu. Rámová konstrukce propsaná na
vnější fasádu stavby vytváří zajímavý ar-
chitektonicko-konstrukční prvek, jenž ji-
nak fádnímu vzhledu dodává na určité
elegantnosti.
Kromě tradičnějších skeletových kon-
strukcí je možné sledovat i odvážněj-
ší stavební počiny, kdy i církevní stav-
by připomínají svým skulpturálním vze-
zřením sochu. Prvním z nich je kos-
tel Jana XXIII. v Kolíně nad Rýnem
(1965 až 1972) od sochaře Josefa Ri-
kuse (1923 až 1989) stylizovaný do po-
doby kmene stromu složeného ze čtyř
nosných pilířů s větvovím tvořeným
nosnými prvky (betonovými kvádry) vi-
sícími shora (obr. 12a,b,c). Mezi stě-
Obr. 9a až d Poutní kostel Maria Königin des
Friedens v Neviges (1964 až 1968), Gottfried
Böhm (*1920) ❚ Fig. 9a to d Pilgrimage
Church of the Blessed Virgin Mary, the Queen
of Peace in Neviges, Germany (1964–1968),
Gottfried Böhm (*1920)
Obr. 10a,b Kostel sv. Konráda v Hohenems
v Rakousku (1968 až 1972), Johann Georg
Gsteau a Walter Ramsdorfer ❚ Fig. 10a,b Church of St. Conrad in
Hohenems, Austria (1968–1972), architects
Johann Georg Gsteau and Walter Ramsdorfer
Obr. 11a,b Kostel St. Crutzen v německé
obci Weißkirchen (1962), architektonické
studio Giefer und Mäckler ❚ Fig. 11a,b Church of St. Crutzen in German
village of Weißkirchen (1962), designed by
an architect studio Giefer and Mäckler
Obr. 12a,b,c Kostel Jana XXIII. v Kolíně
nad Rýnem (1965 až 1972), Josef Rikus
(1923 až 1989) ❚ Fig. 12a,b,c Church
of Johann XXIII. in Cologne, Germany
(1965–1972), Josef Rikus (1923–1989)
11a
12b
12c
11b
12a
1 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
T É M A ❚ T O P I C
novými panely a střechou je osazeno
barvené sklo formované do podlouh-
lých pásků, které navozují pocit, že se
vznášející se stěny dotýkají pouze to-
hoto skla. Severní stěna je tímto způ-
sobem prosklená po celé své délce.
Pod prostorem kostela se nachází ještě
krypta, do které pronikají „kořeny stro-
mu“ (všechny čtyři části středového pi-
líře, mezi kterými je umístěn oltář). Po-
dlaha kostela (strop krypty) je v těchto
místech přerušen sklobetonovými tvár-
nicemi, přes které proniká malé množ-
ství světla do podzemní místnosti. [10]
Druhým zmíněným kostelem je stavba
složená ze 152 nepravidelně seskláda-
ných hrubě opracovaných betonových
kvádrů různých velikostí [11] majestátně
se tyčící na malém travnatém pahorku
v okrajové části Vídeň-Mauer. Autorem
tohoto skulpturálního díla je vídeňský
sochař Fritz Wotruba (1907 až 1975),
pod jehož jménem (Wotrubakirche)
vstoupil tento kostel ve známost
(obr. 13a,b,c). Na zpracování sochař-
ských vizí do projektové podoby se po-
dílel architekt Fritz Gerhard Mayr. Stav-
ba nepravidelného půdorysu 20 × 25 m
vytváří jednolodní kostel s centrálně
umístěným oltářem, obvodové zdi z be-
tonových kvádrů jsou ukončeny zapuš-
těnou plochou betonovou deskou.
Během více než 40 let komunistické-
ho režimu sakrální architektura jako ty-
pologický druh v českých zemích téměř
zanikla. Zatímco od začátku 20. stole-
tí zde bylo postaveno přes 200 kostelů
(z toho necelých 10 % ze železobetonu),
mezi léty 1948 až 1989 jich vzniklo pou-
hých osm. Z nich je však třeba jmeno-
vat alespoň dva, jež vznikly v době rela-
tivního uvolnění v 2. polovině 60. let a jež
se svou invencí mohou bez uzardění za-
řadit po bok ostatním významným stav-
bám tohoto druhu ve střední Evropě.
Na prvním místě je nutné zmínit dvě
zkřížené věže Emauzského opat-
ství v Praze (1965 až 1967) vytvořené
Františkem Mariou Černým (1903 až
1978) jako nové ukončení gotické-
ho kostela Panny Marie, sv. Jeroný-
ma a slovanských patronů, jehož klen-
by a věže se zřítily po svržení pumy na
konci 2. světové války (obr. 14a,b,c).
Černého geniálně jednoduché řeše-
ní prostorově prolnutých štíhlých že-
lezobetonových stěn ve tvaru věží vy-
soce elegantním způsobem propojilo
gotickou a moderní architekturu a da-
lo tak vzniknout zcela unikátní a z dál-
ky viditelné ikonické stavbě vltavské-
ho nábřeží.
Druhou unikátní stavbou je kostel sv.
13a 13b
13c
14a 14b 14c
1 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
Josefa v Senetářově (1969 až 1971),
jehož návrh předložil v pouhých čtr-
nácti dnech sochař a malíř Ludvík Ko-
lek a jenž se podařilo realizovat dí-
ky obětavosti místních farníků v násle-
dujících dvou letech (obr. 15a,b). Kon-
strukčně se jedná o cihelnou stavbu
vycházející z nepravidelného půdorysu
o přibližných rozměrech 30 × 21 m za-
končenou plochým železobetonovým
stropem, jenž je nad středem lodě za-
věšen na ocelové příhradové vazníky
vetknuté do štítových stěn. Jednotlivé
diagonály a svislice ocelové příhrady
jsou obetonovány dle výtvarných po-
žadavků na provedení a osazení skle-
něných vitráží. Tyto příhradové vazníky
nesou i střešní železobetonovou sko-
řepinu v tvaru žlabu. Skořepina, jež na
svém konci dosahuje výšky 6 m, je po-
jata jako symbol cesty věřících k nej-
vyššímu cíli – Bohu – a nápadně při-
pomíná autorovu inspiraci skulpturál-
ní poetikou poutní kaple Notre Dame
v Ronchamp a kláštera La Tourette
od slavného francouzského architek-
ta a teoretika Le Corbusiera. V případě
kostela v Senetářově je nutné jmeno-
vat i výtvarníky, jejichž dílo je se stav-
bou nerozlučně spojeno, Ludvíka Kol-
ka a Mikuláše Medka.
SITUACE V ČESKÝCH ZEMÍCH
PO SAMETOVÉ REVOLUCI
Železobetonová sakrální architektura
prošla od dob Druhého vatikánského
koncilu mnohými změnami. Na rozdíl
od českých zemí prožívaly okolní stře-
doevropské země (zvláště pak Rakous-
ko a Německo) a celá západní Evropa
stavební boom související nejen s usta-
noveními Druhého vatikánského kon-
cilu, ale také se vznikem nových síd-
lišť na okrajích velkých měst, kde by-
ly nové sakrální stavby realizovány. Za-
jímavým fenoménem středoevropské-
ho prostoru se od konce 70. let stalo
komunistické Polsko, kde se přiroze-
ným impulsem k povolení staveb no-
vých kostelů stalo zvolení kardinála
Karola Wojtyły, nově Jana Pavla II., hla-
vou katolické církve. Během 80. let se
podařilo v Polsku zahájit stavbu více
než tisíce kostelů. [12] Tento obrovský
boom si bohužel vybral svou daň v po-
době mnoha narychlo postavených
a architektonicky méně kvalitních sa-
králních staveb. A obdobně tomu bylo
po roce 1989 i v českých zemích, kde
o stavebním boomu sakrální architek-
tury po Sametové revoluci svědčí na
téměř šest desítek realizovaných kos-
telů, z nichž bylo přibližně 40 % posta-
veno ze železobetonu.
Jedním z prvních větších železobe-
tonových kostelů realizovaných po ro-
ce 1989, jenž využívá rámovou skele-
tovou konstrukci, je salesiánský kostel
Panny Marie Pomocnice křesťanů
v Brně-Žabovřeskách (1993 až 1994)
od architekta Josefa Opatřila (*1934)
(obr. 16a,b). Hlavním konceptem kos-
tela je půdorysná dispozice liturgické-
ho prostoru v podobě kruhové výse-
Obr. 13a,b,c Wotrubakirche v okrajové
části Vídeň-Mauer (1974 až 1976), sochař
Fritz Wotruba (1907 až 1975) ❚
Fig. 13a,b,c Wotrub Church in Vienna's
suburb Mauer (1974–1976), Fritz Wotruba
(1907–1975)
Obr. 14a,b,c Dvě věže Emauzského opatství
v Praze (1965 až 1967), František Maria
Černý (1903 až 1978) ❚ Fig. 14a,b,c Two
intersected towers of the Emauzy Abbey in
Prague (1965–1967), František Maria Černý
(1903–1978)
Obr. 15a,b Kostel sv. Josefa v Senetářově
(1969 až 1971), Ludvík Kolek (*1933) ❚
Fig. 15a,b Church of St. Joseph in Senetářov
(1969–1971), Ludvík Kolek (*1933)
Obr. 16a,b Kostel Panny Marie Pomocnice
křesťanů v Brně-Žabovřeskách (1993 až 1994),
Josef Opatřil (*1934) ❚ Fig. 16a,b Church
of the Blessed Virgin Mary Help of Christians
in Brno-Žabovřesky (1993–1994), Josef Opatřil
(*1934)
15a 15b
16a 16b
1 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
T É M A ❚ T O P I C
če, kde mohou být věřící shromážděni
kolem Kristovy oběti. Z presbytáře vy-
bíhají paprskovitě jednotlivé rámy, me-
zi jejichž konci jsou po celé výšce osa-
zeny vitráže, jimiž vstupuje do prosto-
ru dostatečné množství přirozeného
světla a kostel působí velice vzdušným
dojmem. Tato vertikální okna jsou na-
víc doplněna dvěma střešními světlíky
vytvořenými mezi rámy nad presbytá-
řem, umožňujícími přímé osvětlení ol-
tářního prostoru slunečními paprsky.
Dominan tou celé stavby je 35 m vy-
soká železobetonová zvonice křížové-
ho půdorysu, která se stala z dálky vi-
ditelným symbolem této městské části.
U sakrálních staveb v České republice
jsou pak řídce zastoupené monolitické
betonové konstrukce bez skeletové-
ho systému. Jedním ze zástupců této
skupiny je moderní kostel sv. Václava
v Břeclavi (1992 až 1995) od výtvar-
níka Ludvíka Kolka (obr. 17). Koncept
prostoru vychází dispozičně ze dvou
různě velkých protilehlých trojúhelníků,
které v místě prolnutí vytvářejí vyvýše-
né místo presbytáře. Menší a zároveň
nižší z trojúhelníků slouží jako adorač-
ní kaple pro tichou kontemplaci v blíz-
kosti svatostánku, větší pak tvoří hlav-
ní loď kostela včetně zázemí. Půdorys-
ná dispozice je propsána do exterié-
ru. Stropní konstrukce se směrem ke
kruhovému presbytáři svažuje a náh-
le dochází ke zlomu, kdy strmě stoupá
vzhůru k nebi ve formě dvou štíhlých
věží. Tento zlom je výtvarně umocněn
svislými vitrážemi vedenými od samé
paty konstrukce až ke zvonům, které
jsou umístěny v sevření všech tří hro-
tů věží kousek pod vrcholem. Z litur-
gického hlediska se jedná opět o kos-
tel vycházející ze změn ustanovených
Druhým vatikánským koncilem, kdy je
využit motiv trojúhelníkové dispozice
umožňující shromáždění věřících ko-
lem oltáře. Tento kostel tak doplňu-
je seznam zdařilých realizací moder-
ní sakrální architektury u nás po roce
1989.
POUŽIT Í ŽELEZOBETONOVÝCH
KONSTRUKCÍ V MODERNÍ
SAKRÁLNÍ ARCHITEKTUŘE
Již od konce 50. let byly železobeto-
nové konstrukce často používané tvůr-
ci sakrální architektury. Nejen vynikající
konstrukční vlastnosti spojené s vytvá-
řením velkolepých prostorů, ale i hru-
bost a surovost betonu přitahovala
mnohé architekty. Mnohdy expresivní
nádech a prostota železobetonové ar-
chitektury byla synonymem ideálního
místa pro kontemplaci, kdy člověk ne-
má být rušen okolními vlivy.
Kromě tradičních konstrukčních ty-
pů železobetonových kostelů, jimiž jsou
hlavně rámové skelety a skořepiny, se
můžeme čas od času setkat i se skulp-
turální konstrukcí využívající hmoty sta-
vebního materiálu spíše k výtvarné-
mu vyjádření nežli k efektivnímu využití
z hlediska stavební mechaniky. Jedním
z takových příkladů je symbolický Jubi-
lejní kostel Boha Milosrdného Otce
na okraji Říma (1998 až 2003) navr-
Obr. 17 Kostel sv. Václava v Břeclavi
(1992 až 1995), Ludvík Kolek (*1933) ❚
Fig. 17 Church of St. Wenceslaus in Břeclav
(1992–1995), Ludvík Kolek (*1933)
Obr. 18a,b Kostel Panny Marie v areálu
kláštera v Novém Dvoře u Teplé na
Karlovarsku (2000 až 2004), Jan Soukup
(*1946) ve spolupráci s Johnem Pawsonem
(*1949) ❚ Fig. 18a,b Church of the Virgin
Mary in the area of the Nový Dvůr Abbey
(2000–2004), John Pawson (*1949) and
Jan Soukup (*1946)
17
18a 18b
1 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
T É M A ❚ T O P I C
žený architektem Richardem Meierem
(*1934). Chrám stojící uprostřed sídliš-
tě připomíná loď s plachtami – „Petrova
loď“, loď církve s papežem v čele vplou-
vající do 3. tisíciletí. Ze zjednodušeného
půdorysu bárky se zvedají tři plachty –
železobetonové skořepiny, které spo-
lečně s „páteřní“ zdí vytvářejí prostor
hlavní lodi. Zbylý prostor je ohraničen
skleněnými plochami symbolicky boří-
cími bariéru mezi církví a okolním svě-
tem a zdůrazňující její otevřenost pro li-
di. Tento kostel, příznačný i svým ná-
zvem, představuje typ soudobých kos-
telů, u nichž jsme svědky pomalu mi-
zejících obrazů a soch vyprávějících
příběhy z Bible a stávajících se sama
sobě hlavním symbolem (více v článku
na str. 44, pozn. redakce).
Ukázkou neotřelé práce se železo-
betonem na poli sakrální architektury
je polní kaple Bruder Klaus (2005 až
2007) od předního švýcarského archi-
tekta Petra Zumthora (*1943) realizo-
vaná nedaleko městečka Wachendorf
v Německu. Minimalistický 12 m vyso-
ký monolit založený na nepravidelném
lichoběžníkovém půdorysu prozrazuje
pouze drobným křížem umístěným nad
trojúhelníkovým vstupem, že se jedná
o sakrální stavbu. Jednoduchá a prostá
železobetonová fasáda však pod svým
pláštěm skrývá zcela unikátní interiér.
Za pomoci stovky smrkových kmenů
bylo vytvořeno vnitřní bednění složené
do podoby týpí, kdy v zužujícím se vr-
cholu vytvořilo tvar kapky. Po obetono-
vání a vyzrání betonu bylo celé bedně-
ní zapáleno a po necelém měsíci tak
vznikl negativní otisk v betonovém mo-
nolitu. Na první pohled ponurý sakrální
prostor je však skvělým kontemplačním
místem s kapkou naděje (více v článku
na str. 48, pozn. redakce).
Na závěr je nutno představit i jed-
nu vynikající realizaci moderní katolic-
ké sakrální architektury na území Čes-
ké republiky, a to rekonstrukci a do-
stavbu areálu kláštera v Novém Dvo-
ře u Teplé na Karlovarsku. Český
architekt Jan Soukup (*1946) ve spo-
lupráci s britským architektem Johnem
Pawsonem (*1949) zde navrhl unikát-
ní minimalistický kostel Panny Marie
(2000 až 2004) uzavírající vnitřní čtver-
cový dvůr (obr. 18a,b). Základní koncept
(jednoduchost, prostorová čistota a vel-
kolepé osvětlení) odráží život a krédo
zde žijících trapistických mnichů. Sa-
motná hmota kostela s podélně orien-
tovanou dispozicí zakončenou ambi-
tem je prostoupena šesti horizontální-
mi okny (čtyřmi v hlavní lodi a dvěma
v ambitu), která jsou cloněna zavěše-
nými panely bránícími přímému dopa-
du slunečních paprsků do liturgického
prostoru. Odražené světlo tak proniká
pouze úzkými štěrbinami mezi stěna-
mi kostela a zavěšenými panely a stává
se klíčovým prvkem celého konceptu
– nechává architekturu vyniknout, mo-
deluje ji a dává jí obsah. [13] Tento no-
vě vzniklý kostel s celým zrekonstruova-
ným areá lem kláštera se hrdě řadí mezi
světovou moderní sakrální architekturu
(více v článku na str. 54, pozn. redakce).
ZÁVĚR
Železobetonová sakrální architektura
nabídla za více než 100 let své exis-
tence velké množství prostorových fo-
rem a tvarů včetně pestré škály archi-
tektonických stylů, do nichž se svým
nezaměnitelným způsobem propsa-
la. Na stovkách evropských katolic-
kých kostelů zhotovených ze železo-
betonu je možné sledovat vývoj nejen
z pohledu architektonického, ale i kon-
strukčního. Zatímco přístup k nové-
mu konstrukčnímu materiálu byl u vět-
šiny evropských architektů, ale i inže-
nýrů počátku 20. století provázen vý-
raznou skepsí, od poloviny 20. let se
železobeton stal jejich velmi žádaným
pomocníkem.
Příspěvek byl vypracován na Fakultě
architektury ČVUT v Praze v rámci řešení
projektu DG16P02M050 Optimalizace sledování
a hodnocení informací o památkových stavbách,
podporovaného Ministerstvem kultury ČR.
Fotografie: 1a,b – Martin Pospíšil,
2 – Marek Šeregi, commons.wikimedia.org,
3 až 6, 8 až 15, 17 – Eva Veřtátová,
7a,b – Jan Pokorný, 16a,b – Petr Polanský,
18a – Štěpán Bartoš, 18b – opatství Nový Dvůr
Ing. arch. Eva Veřtátová
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav nosných konstrukcí
e-mail: [email protected]
Ing. Martin Pospíšil, Ph.D.
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav nosných konstrukcí
e-mail: [email protected]
Zdroje:
[1] COLLINS, P. CONCRETE: The Vision of
a New Architecture. Montreal: McGill-
Queen‘s University Press, 2004. s. 116.
[2] DULLA, M., MORAVČÍKOVÁ, H.
Architektura Slovenska v 20. storočí.
Bratislava: Slovart, 2002. s. 33–35.
ISBN 8071456845.
[3] PRELOVŠEK, D. Josip Plečnik. Život
a dílo. Brno: Era 2002. s. 111–114.
ISBN 8086517071.
[4] MATZEK, M. Kirche „Zum Heiligen Geist“,
Pffare Schmelz – „Zum heiligen Geist“
[online]. [cit. 2016-4-20] Dostupné z:
http://members.aon.at/pfarre_schmelz/
kirche.htm. orig. „eine Mischung von
Venustempel und russischem Bad und
Pferdestall, respektive Heumagazin“.
[5] GÓMEZ, J., ESPEL, R., FAULÍ, J. The
Construction Project of the Sagrada
Família. Tailor Made Concrete Structures
– Walraven & Stoelhorst (eds). London:
Taylor & Francis Group, 2008. s.26-27.
ISBN 978-0-415-4535-8.
[6] RICHTER, K. Od „kostela-cesty“ k pro-
storu křesťanského společenství. Text
přednášky proslovené na půdě ETF UK
v Praze v rámci semináře „Liturgický
prostor a současná architektura“ dne
23. května 2009. Překlad Medková
Helena. [online] [cit. 2016-4-23]. Dostupné
z: http://www.getsemany.cz/node/2679
[7] JAMES-CHAKRABORTY, K. German
architecture for a mass audience. 1. publ.
London [u.a.]: Routledge, 2000, s. 65.
ISBN 9780415236546.
[8] CASSINELLO, P., SCHLAICH, M.,
TORROJA, J. A. Félix Candela. En
memoria (1910-1997). Del cascarón
de hormigón a las estructuras ligeras
del s. XXI. Informes de la Construc ción
[online]. 2010, Vol. 62, No. 519, s. 12.
[cit. 2016-08-14]. DOI: 10.3989/ic.
10.040. ISSN 1988-3234. Dostupné
z: http://informesdelaconstruccion.
revistas.csic.es/index.php/
informesdelaconstruccion/article/
view/1033/1119
[9] STRÁSKÝ, J. Félix Candela – stavitel,
inženýr, umělec. Beton TKS. 2009, roč. 9,
č. 2.
[10] NYSSEN, W. Dir Kirche des Bildhauers
Josef Rikus in der Hochschulgemeinde zu
Köln. Köln: Luthe-Druck, 1983.
[11] PAWLITSCHKO, R. Filialkirche »Zur
Heilig-sten Dreifaltigkeit« in Wien-
Mauer, 1974–1976: … in die Jahre
gekommen. Deutsche Bauzeitung [online].
2004, Vol. 11. [cit. 2016-08-15]. Dostupné
z: http://www.db-bauzeitung.de/
allgemein/in-die-jahre-gekommen-17/
[12] SNOPEK, K., CICHOŃSKA, I.
Architektura VII Dnia. Architektura VII
Dnia [online]. Polsko: Nadace bec Změna,
2015. [cit. 2016-08-15]. Dostupné z:
http://architektura7dnia.pl/
[13] PAVELKA J. Osvětlení kláštera kostela
řádu trapistů v Novém Dvoře. Světlo
[online]. 2005, č. 1. [cit. 2014-11-21]
Dostupné z: http://www.
odbornecasopisy.cz/index.php?id_
document=34920
KOSTEL SV. DUCHA VE STARÉM MĚSTĚ U UHERSKÉHO
HRADIŠTĚ ❚ CHURCH OF THE HOLY SPIRIT IN STARÉ MĚSTO
NEAR UHERSKÉ HRADIŠTĚ
1 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
Ivo Goropevšek, František Křivák,
Jiří Grebík
Ve Starém Městě se již patnáct let staví kostel sv.
Ducha, který má symbolizovat kontinuitu křes-
ťanství na našem území od dob Velké Moravy po
dnešek. V příspěvku je přiblížen architekto nický
návrh kostela a je popsána výstavba hlavních
částí: dvoupodlažní kruhové lodi zakončené ku po-
lí, přilehlých desetipodlažních věží a zimní kaple.
❚ The church of the Holy Spirit in Staré Město has
been under construction for 15 years already. It is
supposed to symbolize continuity of Christianity
in our territory since the Great Moravia until now.
This article outlines the architectural design of the
church and describes the construction of the main
parts: two-storey circular nave with a dome, two
towers and a winter chapel.
Příchod Cyrila a Metoděje na Moravu
a působení Metoděje a jeho žáků při ší-
ření křesťanské víry měly za následek
stavbu mnoha kostelů, jejichž pozůstat-
ky byly nalezeny na mnoha místech ně-
kdejší Velké Moravy, zvláště pak ve Sta-
rém Městě.
ARCHITEKTONICKÉ
A URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ
Základní myšlenkou při ideovém uspo-
řádání nového kostela ve Starém Měs-
tě, který se staví od roku 2002 a je za-
svěcen Duchu svatému, je navrácení ke
křesťanským symbolům a hledání ná-
vaznosti na začátky a tradici křesťanství
v tomto prostoru. Objekt je ve východo-
západním směru souměrný s osou relik-
tu prvního objeveného zděného koste-
la z období Velkomoravské říše z 8. až
9. stol., který je chráněn v přilehlém Pa-
mátníku Velké Moravy.
Nový kostel má půdorys ve tvaru ro-
tundy – kruhu –, který je i v dnešní do-
bě vhodný pro utváření základního pro-
storu chrámu, v němž se shromažďu-
jí křesťané, aby se přiblížili Bohu. Cen-
trální chrámová loď je geometricky čis-
tý a přehledný prostor, který se zvedá
vysoko do nebe. Na podélné ose má
funkčně připojen přední prostor – pro-
náos – obdélníkového půdorysu, nad
kterým se zvedají dvě věže, na výcho-
dě pak půlkruhový prostor presbiteria –
denní nebo také zimní kaple zasvěcené
Panně Marii, kde je na stěně společné
oběma prostorám umístěn eucharistic-
ký svatostánek.
Nosnou část hlavní lodi tvoří dvanáct
sloupů, které symbolizují dvanáct apo-
štolů, kteří společně s Marií přivítali pří-
chod Ducha svatého. Prstenec, v kte-
rém se sloupy spojují, představuje ko-
runu Panny Marie ve spojení s Kristem.
Průřez střechy ve tvaru čtvrtkruhové-
ho oblouku připomínajícího baldachýn
symbolizuje lehkost a dokonalost.
Vchod a čelní strana kostela, kte-
rou tvoří dvě věže představující Cyrila
a Metoděje, se nacházejí ze strany od
Památníku. Osy sloupů i věží se sbíhají
v jednom místě, což symbolizuje smě-
řování k jednomu cíli – Bohu. Věže jsou
uprostřed propojeny křížem, jehož tvar
vychází z nálezu při archeologickém
průzkumu v této lokalitě.
Prosklená fasáda hlavní lodi, která
si jako křišťál pohrává se slunečním
i umělým světlem, má symbolizovat
pronikání paprsků, darů Ducha svaté-
ho, a otevřenost církve.
V suterénu pod hlavní lodí je navr-
žen sál pro společenské využití, kulturní
i vzdělávací akce.
STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Objekt kostela tvoří dvoupodlažní kru-
hová loď, ke které jsou ze západní stra-
ny přisazeny dvě hranolovité desetipod-
lažní věže lichoběžníkového tvaru vzá-
jemně propojené do výšky střechy kos-
telní lodi. Z východní strany je k hlav-
nímu prostoru připojena zimní kaple
půlkruhového půdorysu ve formě apsi-
dy s vnější stěnou tvaru poloviny komo-
lého kužele. Kostelní loď se zimní kap-
1b
1a
1 5
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
1 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
lí je kryta střechou ve tvaru konkávních
válcových ploch (baldachýn).
Základy
Při inženýrsko-geologickém průzkumu
většina sond prokázala krajně nevý-
hodné zakládací podmínky. Staveniš-
tě je situováno na samém okraji údol-
ní nivy řeky Moravy a na většině plo-
chy se proto nacházejí pliocenní jemně
písčité jíly a jílovité písky. Na staveništi
je navíc mohutná kulturní vrstva vznik-
lá v důsledku více než tisíciletého osíd-
lení lokality.
Vzhledem k velmi nerovnoměrnému
zatížení stavby je objekt řešen jako dva
dilatační celky – věže a kostelní loď se
zimní kaplí (obr. 2a)
Věže
Věže s nadzemní výškou cca 40 m ma-
jí deset podlaží, dvě podzemní a osm
nadzemních. Od 2. PP podzemního po
6. NP jsou pojaty jako desková sousta-
va (stěny, stropy), sedmé a osmé pod-
laží je skeletové konstrukce.
Vzhledem k statickému a dynamic-
kému působení věží bylo nutno vo-
lit hloubkové založení, kde základo-
vá deska působí v interakci s plovou-
cími pilotami. K hloubkovému zalo-
žení byly použity vrtané piloty CFA:
10 pilot Ø 900 mm délky 12 m a 18 pi-
lot Ø 600 mm délky 12 m, beton
B20 (označení odpovídá době výstav-
by, pozn. redakce) se struskoportland-
ským cementem s vyztužením armo-
košem s R14 (10505) a E6 (10216)
a krycí vrstvou 75 mm. Výztuž nepro-
chází do základové desky, ale kvů-
li izolaci proti tlakové vodě končí v hla-
vě pilot.
Základová deska tloušťky 400 mm
byla provedena na vodorovné izolaci
proti tlakové vodě položené na mazani-
ně mezi hlavami pilot. V severovýchod-
ním rohu je zřízena jímka pro techno-
logii výtahu. Vzhledem k vodě prou-
dící z podzemního pramene zde by-
la provedena izolace ve formě kesonu
z nerezového plechu. Na základovou
desku byl použit beton B20–V4. Vý-
ztuž tvoří dolní a horní svařovaný rošt
z prvků R16 a R14, dolní krytí je tloušť-
ky 35 mm, horní krytí 20 mm. Z roštů
vychází pruty svislé výztuže stěn 2. PP.
Stěny a stropy 2. PP až 6. NP jsou
z monolitického betonu B30–V4 pře-
vážně tloušťky 300 mm, vyztuženého
ocelí. Výztuž obvodových stěn a stropů
tvoří převážně vázané, místy svařované
rošty z prutů: R14 a R16 v rozích věží se
zhuštěným kladem, v místech extrém-
ního zatížení R25 a R28, ocel 10505.
Ve vnitřních stěnách a nenamáhaných
místech byly použity kari sítě Ø8 –
100/100 s krycí vrstvou 20 mm. By-
lo použito bednění Peri doplněné v ne-
standardních místech konstrukcemi ze
dřeva a betonářské překližky.
Vzhledem k tomu, že provádění pra-
cí trvalo několik let, byly projektantem
stanoveny možné pracovní spáry.
Dvě poslední podlaží, 7. a 8., jsou ře-
šena jako železobetonový rámový ske-
let. 7. NP je zakončeno stropní deskou
tloušťky 300 mm, poslední podlaží je
zakončeno skeletem pro upevnění plo-
ché skleněné střechy. Sloupy mají roz-
měr 300 × 300 mm, dimenze průvlaků
je 300 × 200 mm. Horní i spodní vyztu-
žení stropní desky je kari sítí profilu Q188
(ocel 10505) s krytím 20 mm, beton
B30. Sloupy a průvlaky jsou vyztuženy
vázanou výztuží R18 (ocel 10505) s kry-
tím 20 mm, beton B30–T100. K bedně-
ní stropní desky byla použita konstrukce
ze dřeva a betonářské překližky na ko-
vových stojkách, bednění sloupů a prů-
vlaků bylo provedeno s pomocí bednění
Peri doplněného konstrukcemi ze dřeva
a betonářské překližky.
Kostelní loď se zimní kaplí
Tato část objektu je založena rovněž na
plovoucích pilotách nesoucích základo-
vý rošt. Byly použity piloty stejného ty-
pu i materiálového provedení jako u vě-
ží (Ø 600 mm délky 12 m). Pro kostel-
ní loď bylo použito 44 ks pilot, pro zimní
kapli 16 ks. Výška základového roštu je
1 450 mm, šířka jednotlivých prvků roš-
tu je 800 mm. Výztuž svařovaná z pru-
tů R16, R14 a R8 (ocel 10505) je spoje-
na s pruty výztuže z hlav pilot. Krytí vý-
ztuže je 35 mm, byl použit beton B20–
V4. Z kruhového základového pasu kos-
telní lodi byly vyvedeny pruty výztuže
pro 12 nosných sloupů, stejně tak z ro-
hů středového čtverce základových pa-
sů byly vyvedeny výztuže pro čtyři nosné
sloupy. Ze základových pasů zimní kaple
Obr. 1 a) Kostel sv. Ducha ve Starém Městě,
b) letecký snímek ❚ Fig. 1 a) Church of the
Holy Spirit in Staré Město, b) aerial view
Obr. 2 a) Půdorys 1. NP, b) podélný řez,
c) model ❚ Fig. 2 a) Layout of the 1st
above-ground floor, b) longitudinal section,
c) model
2a
2c
2b
1 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
byly vyvedeny pruty pro napojení výztu-
že stěn 1. PP zimní kaple. Na základo-
vém roštu byla na zhutněném podkladu
provedena mazanina tloušťky 150 mm
z betonu B20 vyztuženého kari sítí Ø8
– 100/100.
1. podzemní podlaží
1. PP netvoří vlastní prostory koste-
la a v současnosti není dohotoveno. Po
dokončení bude určeno pro náboženské
i občanské aktivity jako polyfunkční sál.
Hlavním nosným prvkem kostelní lodi
je 12 sloupů Ø 800 mm z betonu B30
s výztuží R22 (10505) a R8 (10355) na-
kloněných k společné ose pod úh-
lem 12º. Tyto krajní sloupy doplňu-
jí ve středu plochy čtyři svislé sloupy
Ø 250 mm provedené ze stejné výztu-
že a betonu. Jejich bednění tvořily pa-
pírové tubusy vyztužené konstrukcí ze
dřeva a oceli. Na krajním jižním zákla-
dovém pasu jsou provedeny monoli-
tické stěny s otvory pro okna a dveře
tloušťky 300 mm z betonu B30 s vá-
zanou výztuží R12 a R6. Bednění by-
lo zhotoveno z dílců Peri, betonář-
ské překližky a dřeva. Ze severní stra-
ny jsou na okrajovém přímém základo-
vém pasu provedeny (v rámci stropní
desky) krátké monolitické stěny s prů-
vlakem pro vložení skleněné fasády.
Provedení a materiál jsou stejné jako
u jižní stěny. Ze strany věží je provede-
na stěna s velkým vstupním otvorem,
jejíž průvlak je podepřen dvěma půl-
kruhovými sloupy Ø 500 mm (ve stěně
u dilatační spáry). Výztuž stěny byla vá-
zaná z R12, R6, výztuž průvlaku z R20,
R16, R10, R8 (10505) a výztuž půlkru-
hových sloupů z R16, R6. Vodonepro-
pustnost v místech přechodu z vodo-
rovné mazaniny na svislé konstrukce
je posílena použitím přípravku Xypex.
Vzhledem k nestandardnímu tvaru
východní strany zimní kaple (část ku-
želové plochy) bylo bednění vyrábě-
no z řeziva přímo na staveništi. Prkna
bednění byla kladena vodorovně, byla
ohýbána a následně fixována do dře-
věné výztužné konstrukce. Rovná stě-
na s velkým vstupním otvorem do pro-
storu kostelní lodi byla bedněna klasic-
kým způsobem – pomocí dílců Peri,
betonářské překližky a řeziva. Byl po-
užit beton B30, výztuž vnější stěny by-
la vázaná z R16, R8, výztuž dělicí stě-
ny vázaná z R14, R6 a výztuž průvla-
ku dělicí stěny byla vázaná z R18 a R8
(10505).
Tvarově nesložitější betonová kon-
strukce stropní desky spočívá na nos-
ných sloupech, vnější zakřivené stěně
zimní kaple a dělicích stěnách mezi lo-
dí a věžemi a lodí a zimní kaplí. Sestává
z přímých průvlaků, kruhových obvo-
dových průvlaků (pro montovaný plášť
kostelní lodi) a lomených a válcových
ploch stropu 1. PP a podlahy vlastní-
ho kostela na 1. NP. Vzhledem k tva-
rové složitosti a požadavku vyhotove-
ní pohledového betonu bylo bedně-
ní vymodelováno na stavbě z betonář-
ské překližky na podpěrné konstrukci
Peri. Deska byla provedena z betonu
B30.
Obr. 3 Práce na základové desce, 2002
❚ Fig. 3 Works on the base slab, 2002
Obr. 4 a) Výstavba věží a zimní kaple,
b) stropní deska nad 1. PP, c) zimní kaple
po dobetonování, 2004 až 2006 ❚
Fig. 4 a) Construction of the towers
and the winter chapel, b) slab above 1st
under-ground floor, c) winter chapel after
concreting, 2004–2006
Obr. 5 Výstavba hlavní lodi kostela, 2006
až 2008: a) osazení 12 sloupů, b) betonáž
prstence, c) nosná konstrukce ❚
Fig. 5 Construction of the main nave of
the church, 2006–2008: a) fitting of the
12 columns, b) concreting the whorl,
c) load-bearing structure
Obr. 6 Bohoslužba s prosbou za úspěšnou
výstavbu ❚ Fig. 6 Religious service with
a prayer for successful construction
Obr. 7 Výstavba střechy, 2008 až 2010:
a) bednění kopule, b) ocelový krov o hmotnosti
66 t ❚ Fig. 7 Construction of the roof,
2008–2010: a) formworking the dome, b) steel
roof frame of weight of 66 t
3
4a 4b
4c
1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
1 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
1. nadzemní podlaží
Hlavní nosnou konstrukci tvoří 12 naklo-
něných sloupů délky cca 12 m vycháze-
jících ze sloupů 1. PP. Sloupy mají rov-
něž sklon 12 º. Jsou provedeny z trubek
TR 457/20 (ocel 12 250) a k výztuži vy-
cházející ze sloupů 1. PP jsou fixovány
přes spojovací „hvězdici“ z tyčí U150.
Sloupy byly také žárově zinkovány
a vyplněny betonem C25/30-XC3, XF1.
Na hlavách sloupů je přes výztuž ze
sloupů vycházející umístěn spojo vací
železobetonový prstenec Ø 19 034 mm,
výšky cca 2 500 mm a tloušťky 500 mm.
Byl použit beton C25/30-XC3, XF1 s vá-
zanou výztuží z R22, R16, R12 a R8
(10505). Kvůli zhotovení bednění i vý-
ztuže byla na horní části sloupů vyrobe-
na pracovní plošina z ocelové konstruk-
ce, podpěrných vodorovných dílců Pe-
ri a dřevěné podlahy. Bednění prstence
bylo provedeno ze skružených ocelo-
vých profilů a prohnutých přířezů beto-
nářských překližek.
Konstrukce sloupů a prstence ne-
se ocelový krov střechy o hmotnos-
ti 66 t, který je západní stranou při-
kotven ke konstrukci věže a na opač-
né straně vytváří cca 14m krakorec
nad zimní kaplí. Z prstence vychází ku-
6 7b
7a
5a
5c
5b
1 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
pole lícující s vnitřním obvodem prs-
tence Ø 16 680 mm a tloušťkou stě-
ny 150 mm. Na její zhotovení byl použit
beton C25/30-XC3, XF1 s vázanou vý-
ztuží R12. Vnitřní bednění bylo vymo-
delované z řeziva na zkružované oce-
lové konstrukci, potažené plastovou fo-
lií tloušťky 3,5 mm. Vnější bednění, do-
plňované během betonáže, bylo vy-
robeno z plechových dílců kotvených
k vnější zkružované ocelové konstrukci.
V rámci změny projektu bylo zapotře-
bí zesílit betonovou kupoli a z důvodu
navýšení její hmotnosti bylo nutno zesí-
lit sloupy, na kterých kupole stojí. V prv-
ní fázi probíhala přibetonávka ke stáva-
jícím ocelovým sloupům doplněná vý-
ztuží R12 a R8. Zhotovitel si nechal na
stavbě vyrobit skládací válcové bedně-
ní z polypropylenových desek, které by-
lo namontováno kolem sloupů, aby se
mohly shora zalévat betonem. Pro slou-
py byla navržena speciální receptura be-
tonu C25/30-XC3-Dmax 8 mm a vzhle-
dem k jejich velké výšce probíhala be-
tonáž ve dvou krocích. Z důvodu ma-
lých objemů čerstvého betonu a nároč-
nosti na jeho dopravu až do formy byl
beton dodáván v suchém stavu a přímo
v kostele byl přemíchán v malé staveb-
ní míchačce – byla přidána voda a plas-
tifikátor, aby byla docílena tekutá konzi-
stence potřebná pro dobrou pohledo-
vost betonu bez nutnosti vibrace. Do
formy se beton odléval z kbelíků přes
pomocný přípravek. Tato betonáž trva-
la cca 2,5 měsíce. V rámci požadavku
zesílení kupole byla provedena její nad-
betonávka ze samozhutnitelného beto-
nu C25/30-XC2. Na stávající kupoli by-
ly navrtány trny pro spojení obou vrstev
sloužící i pro polohování vnějšího bed-
nění, v kterém byly plnicí otvory.
Plášť a část stropu kostelní lodi je
z lehké ocelové konstrukce, jejíž spod-
ní třetina je obložena v interiéru deska-
mi z leštěného travertinu, na fasádní
straně deskami z broušené žuly. Izolaci
stěn tvoří 350 mm čedičové vlny. Horní
dvě třetiny pláště a strop jsou opatřeny
ditermálním sklem v systémových hliní-
kových rámech. Konstrukci zimní kap-
le tvoří oblá skloněná stěna z východ-
ní strany (část kuželové plochy) a dělicí
svislá stěna ze strany kostelní lodi. Oblá
stěna dolního poloměru 8 600 mm, výš-
ky 11 400 mm má tloušťku 300 mm. Na
zhotovení zimní kaple byl použit beton
s vázanou výztuží z R16 a R8 a v polo-
vině výšky stěny byla provedena pra-
covní spára. Bednění bylo vymodelo-
váno z latí 50 × 35 mm kladených svis-
le mezi dřevěnou výztužnou a opěrnou
konstrukci. Zimní kaple postrádá žele-
zobetonovou stropní desku, je zastro-
Obr. 8 Pohled na střechu po dokončení ❚
Fig. 8 View of the roof after completion
Obr. 9 Osazování konstrukce pláště hlavní
lodi ❚ Fig. 9 Fitting the construction of the
facing of the nave
Obr. 10 Detail povrchu betonové
konstrukce ❚ Fig.10 Detail of the surface
of the concrete structure
Obr. 11 Interiér – spodní třetina fasády
je zevnitř obložena tufovými kamennými
deskami ❚ Fig. 11 Interior – bottom third
of the facade is lined from the inside by tur
stone plates
Obr. 12 Kostel tvoří v historické lokalitě
zvané Dvorek jeden celek s Památníkem
Velké Moravy ❚ Fig. 12 The church forms
together with the Memorial of Great Moravia
one complex in the location called Dvorek
InvestorŘímskokatolická farnost Staré Město u Uherského Hradiště, město Staré Město u Uherského Hradiště
Architektonický návrh
Dipl. ing. arch. Ivo Goropevšek
Projektant Coop – Arch František Zajíček
Inženýrsko-geologický průzkum
Geo Zlín, spol. s r. o.
Konstrukční část stavby
Stavoprojekt Olomouc, a. s.
Konstrukce soupů 1. NP a střechy
Statika Olomouc, s. r. o.
Zhotovitel
GEMO Olomouc, a. s. (hloubkové založení)SOPOS Dub nad Moravou, s. r. o. (základy, 2. a 1. PP věží)Pozemní stavitelství Zlín, a. s. (1. až 4. NP věží, 1. PP kostela, 1. PP a 1. NP kaple)Promont Uherské Hradiště, s. r. o. (5. až 8. NP věží, 1. NP kostela, střecha)
Dosavadní náklady
90 mil. Kč
8 9
10
1 9
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
1 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
pena ditermálním sklem v systémo-
vých hliníkových rámech na ocelových
průvlacích.
ZÁVĚR
Dokončení stavby je naplánováno na
rok 2020 a v současnosti jsou zkolau-
dovány prostory, které umožňují koná-
ní bohoslužeb a společenských akcí
(koncerty vážné hudby, duchovní hud-
by, koncerty národní a folklorní hud-
by, městské slavnosti), a prostory v již-
ní věži, které umožňují využít vrchol vě-
že jako rozhlednu. Kromě samotné-
ho kostela se během let výrazně změ-
nil také prostor kolem něj – otevřen byl
zrekonstruovaný jezuitský sklep a nové
náměstí Velké Moravy navržené a vy-
budované v harmonii s kostelem i Pa-
mátníkem, které nabízí místo pro od-
počinek, koncerty i posezení nejen pro
věřící.
Dostavba kostela bude pokračovat,
jakmile se investorovi podaří shromáž-
dit dostatek finančních prostředků.
Fotografie: 1a, 4, 5a, 6 až 12 – František Ingr,
1b – zdroj: město Staré Město u Uherského
Hradiště, 2c – Ivo Goropevšek,
3 – Vojtěch Foltýnek, 5b – František Ingr ml.,
5c – František Křivák
Redakce děkuje Dipl. Ing. Alžbětě Cergol
za překlad podkladů od architekta ze slovinštiny
a za spolupráci při přípravě článku.
Dipl. ing. arch. Ivo Goropevšek
e-mail: [email protected]
Ing. František Křivák
e-mail: [email protected]
Ing. Jiří Grebík
Zapa beton, a. s.
e-mail: [email protected]
P R O F E S I O N Á L N Í Ř E Š E N Ívýzkum vývoj výroba obchod poradenstvípro sanace betonových konstrukcí
Redrock Construction s.r.o.Újezd 40/450, Michnuv palácPraha 1, Malá StranaTelefon: +420 283 893 533Fax: +420 284 816 112E-mail: [email protected]
Firem
ní p
reze
nta
ce
11
12
KOSTEL SV. VÁCLAVA V SAZOVICÍCH ❚
ST. WENCESLAS CHURCH IN SAZOVICE
2 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
Marek Jan Štěpán, Zdeněk Koudela,
Pavel Hladík
V současnosti je v Sazovicích dokončován kos-
tel sv. Václava, který by se měl stát i kulturním
a komunitním centrem obce. ❚ St. Wenceslas
church, that is soon before being finished in
Sazovice, is expected to become the cultural
and community centre of the village.
Staroslověnská legenda „Sě nyně“: „Časně zrá-
na zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, ře-
kl: ‚Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto
jitra.‘ I vstal a šel na jitřní.“
Plán postavit kostel zač al v Sazovicích
na Zlínsku vznikat ještě př ed druhou
svě tovou válkou a obč ané v roce 1935
založili Jednotu sv. Václava, která mě la
vybudování kostela za svů j cíl. Další his-
torický vývoj a politická situace v naší
zemi však nedovolily tento zámě r usku-
teč nit a teprve po roce 1989 se Sazo-
vič tí k myšlence opě t vrátili. Chybě jí-
cí infrastruktura v obci však vyžadova-
la upř ednostně ní jiných investič ních zá-
mě rů a počkat dalších dvacet let.
V polovině roku 2010 př išel do farnos-
ti Mysloč ovice, k níž obec Sazovice pa-
tř í, nový farář P. František Král, který
opě t oživil myšlenku stavby kostela. Na
jař e 2011 probě hlo ně kolik informač -
ních schů zek, jichž se zúč astnili aktivní
obč ané Sazovic, a již 1. kvě tna, o svát-
ku sv. Josefa dě lníka, byl založen Spo-
lek pro výstavbu kostela svatého Václa-
va v Sazovicích. Spolek se na základě
doporučení obrátil na architekta Marka
Štěpána, který měl již zkušenosti se sa-
krální autorskou tvorbou, a zámě r na-
bral rychlý spád.
ARCHITEKTONICKÉ
A URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ
Př i hledání místa pro kostel se zvažova-
1a
1b
2c2b2a
2 1
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
1 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
lo ně kolik lokalit, nakonec bylo vybráno
místo v středu obce, v místě rozšíř ení
ulicové návsi, kde se stýkají cesty dvou
smě rů , které bylo dostatečně veliké pro
umístění kostela vč. volné plochy před
ním. Válcová stavba navrženého koste-
la prázdné místo v jádru obce zacelu-
je, oblými tvary pomáhá vystavě t most
mezi kompaktní ř adovou zástavbou
podél hlavní silnice a rozvolně ným prs-
tencem domů na severní straně . Z his-
torických map je patrné, že vybraná
poloha kostela mů že být vnímána i ja-
ko pomyslné srdce staré zástavby. Dí-
ky svažujícímu se terénu vyrů stá hmo-
ta kostela z dynamického okolí, pulto-
vá stř echa se zvedá soubě žně s teré-
nem a kostel v nejvyšším místě vrcholí
kř ížem. Kostel uzavírá ně které dů ležité
pohledové osy a i př i použití minima es-
tetických prostř edků se tak stává silnou
sakrální dominantou místa.
Tvarování kostela zač alo základní
hmotou válce, která je pro dané mís-
to ideální. Je geometrickým vyjádř ením
tě žiště vesnice, bodem uprostřed okol-
ních stavení, znamením vlastní výjimeč -
nosti, posvátnosti. Volba správné ve-
likosti, a tím i mě ř ítka k okolní zástav-
bě byla dána jednak stavebním progra-
mem a jednak srovnáním se svatovác-
lavskou kaplí. Další tvarování vychází
z př edpokladu, že hmotu lze tvarovat
ně č ím duchovním, lze ji vnímat jako ně -
co nehmotného, co mů že ovlivnit sí-
la myšlenky.
Návště vník nevidí tloušť ku stě n – půl-
metrové zdi se zužují do ně kolika cen-
timetrů a sbíhají se do jednoho bodu –
jako papír. Stěny se „odchlipují“, a tím
dovnitř proniká boč ní mě kké svě tlo
a klouže po elegantních kř ivkách. Prů -
niky svě tla do stavby jsou dvojí – stěny
se ohýbají smě rem ven, nebo dovnitř –
což mů že být chápáno jako odraz muž-
ského a ženského principu.
Stavba má tři nadzemní a jedno pod-
zemní podlaží s půdorysem tvaru kruž-
nice o průměru 15,4 m; výška objektu je
13,6 až cca 15,95 m. Materiálově je ob-
jekt kostela řešen jako zděný a omítaný,
založený na železobetonové konstrukci
spodní stavby v systému „bílá vana“ se
ztužujícím železobetonovým schodiš-
ťovým jádrem. Střecha je pultová a její
konstrukce je dřevěná příhradová.
V suterénu je umístěno společen-
ské centrum – společenský sál, šat-
na, sklad, toalety a technická místnost.
V 1. NP je hlavní vstup do objektu, jenž
vytváří závětří chránící interiér před pro-
vozem na komunikaci. Ze vstupu je pří-
stupné zádveří, z kterého je možné
vstoupit na točité schodiště, které je
jedinou vertikální komunikací spojující
jednotlivé výškové úrovně stavby, a dá-
le do lodi. Ta není nijak dále členěna,
z její vstupní části je přístup do sakris-
tie a zpovědní místnosti. V 2. NP je var-
hanní kůr a depozit a v 3. NP je kůr. Cel-
ková kapacita kostela 200 lidí je rozvrst-
vena do tř í úrovní, př ič emž poč et míst
k sezení je 90.
STAVEBNĚ TECHNICKÉ ŘEŠENÍ
Půdorys stavby je organický, proto při
založení betonových stěn byla důleži-
tá přítomnost geodeta pro vytýčení zá-
Obr. 1 Kostel sv. Václava v Sazovicích:
a) jeho stěny tvoří hmotnou ochranu vnitřního
světa a mají připomínat svatováclavskou košili,
do které se můžete obléknout, b) interiér –
vizualizace ❚ Fig. 1 St. Wenceslas church
in Sazovice: a) the walls create a material
protection of the inner world and are to remind
St. Wenceslas shirt, which you can put on,
b) interior – visual presentation
Obr. 2 a) Architektonický návrh, b) půdorys
1. NP, c) řez ❚ Fig. 2 a) Design, b) ground
plan of the 1st above-ground floor, c) cross
section
Obr. 3 a) Ukládání výztuže základové desky,
b) výstavba „bílé vany“, c) hrubá stavba,
d) s nanesením kartáčované omítky ❚
Fig. 3 a) Laying the reinforcement of
the ground slab, b) construction of the
waterproofing system – white tank, c) carcass,
d) with spread of brushed plaster
3a
3c 3d
3b
2 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
kladní geometrie stavby. Objekt koste-
la je navržen jako jeden dilatační celek.
Prostorovou stabilitu zajišťuje tuhá spod-
ní stavba (základová deska, stěny 1. PP
a strop nad 1. PP) navržená jako železo-
betonová monolitická „bílá vana“ a že-
lezobetonové monolitické ztužující jád-
ro v 1. PP až 3. NP, které je tvořeno že-
lezobetonovými monolitickými stěnami
tloušťky 250 až 300 mm s železobeto-
novým monolitickým schodištěm. Do já-
dra jsou vetknuty všechny stropní kon-
strukce nad 1. až 3. NP a železobeto-
nové věnce v 1. až 3. NP. V délce obvo-
dových stěn, kde je prostor objektu ote-
vřený na celou výšku 1. až 3. NP, jsou
svislé nosné konstrukce tvořeny hrázdě-
ným zdivem s železobetonovými slou-
py a věnci. Sloupy v obvodových stě-
nách jsou vetknuty do konstrukce spod-
ní stavby, věnce jsou vetknuty do sloupů
a stropních desek, resp. ztužujícího jádra
kolem schodiště.
Nosné konstrukce byly navrženy jako
prostorové, tzn. že musely být pode-
přeny do té doby, než byl proveden po-
slední železobetonový věnec a byla do-
sažena plná únosnost.
Plochy konstrukcí v povrchové úpravě
pohledového betonu byly přesně urče-
ny architektem, který zadal třídu pohle-
dovosti dle odsouhlasených referenč-
ních vzorků a současně specifikoval roz-
místění a vzhled bednicích dílců včetně
způsobu zapravení montážních spojek.
Základová deska a obvodové
stěny v 1. PP
Spodní stavba (základová deska a obvo-
dové suterénní stěny) je provedena z vo-
dostavebního betonu C25/30-XC2 s ma-
ximálním průsakem 50 mm a těsnicí pří-
sadou Sika WT-200P v systému „bílé va-
ny“ založené plošně na základové desce
a hutněném násypu. Základová deska
a obvodové stěny v 1. PP jsou dimen-
zovány na maximální šířku trhlin 0,2 mm.
V „bílé vaně“ jsou v pracovních spárách
použity těsnicí prvky Leschuplast, pra-
covní spáry v obvodových stěnách jsou
provedeny v místech řízených spár nebo
jsou doplněny a těsněny pomocí těsnicí-
ho systému Leschuplast. Prostupy jsou
řešeny pomocí systémových trubních
prostupek pro „bílou vanu“.
Základová deska tloušťky 300 mm je
po obvodu zesílená lemem (náběhem)
tloušťky 400 mm a přesahuje 800 mm
za vnější obrys obvodových stěn, kte-
ré mají v 1. PP tloušťku 250 mm. Zákla-
dová deska je v místě navazující opěrné
stěny podbetonována na úroveň spodní
hrany opěrné stěny.
Svislé nosné konstrukce
Vnitřní svislé nosné železobetonové mo-
nolitické konstrukce jsou v 1. PP převáž-
ně tloušťky 250 mm a v 1. NP mají mini-
mální tloušťku 160 mm.
V 1. až 3. NP jsou obvodové svislé
nosné konstrukce tvořeny hrázděným
zdivem z keramických tvarovek HELUZ
STI 49 na celoplošné lepidlo, železobe-
tonovými sloupy a věnci. Svislé meze-
ry mezi cihlami vzniklé vlivem polomě-
ru zakřivení stěny byly vyplněny mon-
tážní tepelně izolační pěnou. V části ob-
jektu, kde je zdivo v 1. NP vykonzolová-
no za hranu stěny v 1. PP, je v obvodové
stěně zhotoven železobetonový stěnový
nosník tloušťky 250 mm.
Železobetonové schodišťové jádro tvo-
ří monolitické stěny minimální tloušťky
200 až 300 mm. V železobetonových
stěnách kolem schodiště jsou drážky
pro umístění madla schodiště a do stě-
ny ve 4. NP byly předem osazeny a za-
betonovány kotevní plechy pro přikot-
vení zámečnických prvků vykonzolova-
né části střechy nad zvonicí. Zaoblené
vykonzolované koncové části obvodo-
vých stěn jsou železobetonové mono-
litické s přerušeným tepelným mostem
pomocí prvků Schöck Isokorb. V čás-
tech plochy obvodového pláště je na že-
lezobetonových stěnách zavěšen obvo-
dový plášť tvořený tepelnou izolací a při-
zdívkou.
4a 4b
5c5b5a
2 3
S T A V E B N Í K O N S T R U K C E ❚ S T R U C T U R E S
1 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
Stropní konstrukce,
železobetonové věnce a atiky
Všechny stropní desky jsou železobe-
tonové monolitické s průvlaky otočený-
mi pod spodní hranu desky, resp. nad
horní hranu desky. Stropy nad 1. PP
a 3. NP mají tloušťku 250 mm, stropy
nad 1. a 2. NP 200 mm. Stropní des-
ky jsou vetknuty do svislého ztužujícího
železobetonového jádra kolem schodi-
ště. Věnce mají šířku 420 mm různých
výšek a jsou vetknuty do železobeto-
nových sloupů, stropních desek a ztu-
žujícího jádra kolem schodiště. Atiky
jsou železobetonové monolitické s pře-
rušeným tepelným mostem pomo-
cí prvků Schöck Isokorb a jsou v nich
provedeny dilatace 20 mm s vloženými
dilatačními trny Schöck Dorn.
Nosná konstrukce střechy
Nosná konstrukce střechy je tvořena
dřevěnými sbíjenými příhradovými vaz-
níky uloženými na železobetonové věn-
ce v osové vzdálenosti 2 m. Uložení
vazníků konstrukce střechy je uvažová-
no kluzně. Do železobetonových věnců
(stěn) byly před betonáží osazeny dle
dílenské dokumentace kotevní desky
pro kotvení dřevěných vazníků, aby ne-
došlo k porušení výztuže věnců během
dodatečného kotvení.
Podkladní beton C12/15
Základová deska
a obvodové stěny v 1. PP
C25/30 XC2
(max. průsak 50 mm)
s těsnicí přísadou SIKA
WT-200P.
Stropní deska nad 1. PP,
1. NP, 2. NP, 3. NPC25/30-XC1
Železobetonové věnce,
sloupy a vnitřní stěnyC25/30-XC1
Vyložené externí části
železobetonových stěnC25/30-XC4, XF3
Schodiště C25/30-XC1
Betonářská výztuž ocel B500B,
KARI Bst 500MW
Zámečnické prvky ocel S235
BEDNĚNÍ STĚN A SCHODIŠTĚ
Bylo použito plechové bednění a je-
ho spárořez nebyl záměrně estetizo-
ván, naopak se dbalo na efektivitu je-
ho skladby. Strop byl bedněn do vo-
dovzdorné překližky. Specifickou čás-
tí konstrukce bylo ztužující schodiště,
které je točité a navíc s madlem v prů-
běžné nice zdi. Zvlášť byly lity stěny
a zvlášť schody, stropní část byla bed-
něna z prkýnek. Pohledový beton lze
vidět v celém suterénu a po celé výš-
ce schodiště.
SAKRÁLNÍ PROSTOR – INTERIÉR
Interiér kostela je jednoduchý a č istý,
aby návště vníků m kostela př inesl pocit
ztišení a klidu.
Starší kostely jsou plné vizuálních
informací, veškerý př íbě h je vepsán
v obrazech, sochách, ve výzdobě . Tř e-
ba v baroku byl interiér kostela zcela
pojednán č i popsán. Byl takovým ko-
miksovým př íbě hem, protože př íchozí
neumě li č íst a život Ježíše, svě tců ne-
bo Starý Zákon zde byl v různých po-
dobách vyobrazen. Dnes jsou už li-
dé informacemi př ehlcení, v kostele by
proto mě li vnímat jen č istotu prostoru
a klid a uvě domovat si své nitro.
Interiér kostela sv. Václava je bez
vizuál ního smogu – tedy jednoduchý,
soustř edě ný, usebraný a č istý. Klidu
i intimitě prostoru napomáhá svě tlo,
které prostory osvě tluje př es zář ezy ve
stě nách, a skutečnost, že z kostela ne-
ní vidě t na okolní svě t. Př irozené svě t-
lo zde mů že nejen osvě tlovat, ale také
vnitř ně osvě covat.
ZÁVĚR
V současnosti probíhají v kostele do-
končovací práce, aby byl připraven na
vysvěcení olomouckým arcibiskupem
Janem Graubnerem, které je napláno-
vané na květen 2017.
Investor Spolek pro výstavbu kostela
v Sazovicích
Architektonický
návrhMarek Jan Štěpán
Statika Hladík a Chalivopulos, s. r. o.
SpolupráceFrantišek Brychta, Jan Martínek,
Tomáš Jurák, Hana Kristková
Dodavatel Stavad, s. r. o.
Cena 29 mil. Kč
Projekt 2012 až 2015
Realizace 2015 až 2017
Fotografie: archiv Atelieru Štěpán
Ing. arch. Marek Jan Štěpán
Atelier Štěpán
e-mail: [email protected]
Ing. Zdeněk Koudela
Hladík a Chalivopulos, s. r. o.
e-mail: [email protected]
Ing. Pavel Hladík
Hladík a Chalivopulos, s. r. o.
e-mail: [email protected]
Obr. 4 a) Schodiště s madlem ukotveným
v průběžné nice, b) podhled schodiště
s otiskem latí na stropní části ❚
Fig. 4 a) Staircase with a handle,
continuously anchored in a niche, b) soffit of
the staircase with imprints of lathes on the
ceiling
Obr. 5 Detaily: a) pohled na světlík
v podobě Božího oka, vertikální spojnice
prostoru, b,c) hra světel a stínů na fasádě
❚ Fig. 5 Details: a) view to the airshaft
in the shape of the God's eye, a vertical
element of the church space, b,c) play
of lights and shadows on the façade
Obr. 6 Večerní pohled, leden 2017
❚ Fig. 6 Night view, January 2017
6
POUŽITÍ BETONU PŘI OPRAVĚ MAISELOVY SYNAGOGY ❚ USAGE OF CONCRETE FOR REPAIRS OF THE MAISEL SYNAGOGUE
2 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N
Jiří Novotný, Milada Mazurová
V letech 2013 až 2015 prošla Maiselova synago-
ga v Praze rekonstrukcí, při níž bylo odvlhčeno
zdivo a podlaha. Restaurátorsky byla obnovena
fasáda a některé uměleckořemeslné prvky. Pro
repliku fiál na fasádě byl použit samozhutnitelný
beton, pro nosnou vrstvu podlah cementový litý
potěr s omezeným smrštěním. ❚ The Maisel
Synagogue in Prague underwent an extensive
reconstruction from 2013 to 2015 during which
dehumidification of masonry and floor was
executed. Self-compacting concrete was used
for the pinnacles replicas; for the base course
of floors was used cement flowing screed with
limited shrinkage.
Maiselova synagoga v Praze byla posta-
vena v letech 1590 až 1592 jako sou-
kromá modlitebna v pozdně renesanč-
ním slohu finančníkem Mordechaiem
Maiselem, který se zasloužil o výstavbu
i dalších renesančních staveb v židov-
ském ghettu. Po požáru v roce 1689
byla přestavěna v barokním slohu, dal-
ší přestavba následovala v letech 1862
až 1864 a dnešní novogotickou podo-
bu získala při asanaci Josefova v letech
1895 až 1905. Od roku 1955 byla bu-
dova využívána pro potřeby židovské-
ho muzea.
V letech 2013 až 2015 prošla Maise-
lova synagoga generální opravou a re-
konstrukcí. Cílem prací bylo nejen upra-
vit prostory tak, aby odpovídaly sou-
časným požadavkům na kulturní zaří-
zení tohoto typu, ale i řešit neuspokoji-
vý architektonický a stavebně technický
stav budovy.
NEOGOTICKÉ F IÁLY
Památková obnova dekorativních archi-
tektonických prvků na štítech jižní fasá-
dy se týkala zejména dvanácti neogotic-
kých fiál, které byly již v havarijním stavu
a bylo nutné je nahradit. Pro pochope-
ní jejich stavu je důležité si uvědomit, že
původní fiály vznikly dle originálního sád-
rového modelu okolo roku 1900 a byly
dále rozmnožovány s užitím dnes již po-
lozapomenutých mate riálů a technolo-
gií odlévání.
Proces jejich výroby byl tehdy za-
ložen na několika základních navzá-
jem propojených technologických po-
stupech a materiálech, které byly v té
době k dispozici. V první řadě se jed-
nalo o románské cementy, jejichž smě-
si s kamenivem se zpevňovaly dosta-
tečně rychle a nepoškozovaly dělenou
pružnou formu. V druhé řadě se jednalo
o dovednosti, které umožňovaly v druhé
polovině 19. století zhotovit pružnou for-
mu z glycerinu, želatiny a sádry. Taková
forma umožňovala nejen její snadné se-
jmutí z odlitku, ale i opakované užívání
při multiplikacích prvků. Výsledné pro-
dukty tohoto postupu byly oblíbeny pro
1
32b2a
2 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N
svou odolnost, houževnatost a příznivý
vzhled. Vzniklá díla poskytovala i dosta-
tečné záruky jak z materiálových, tak
estetických hledisek.
Popsaný postup odlévání architekto-
nických skulptivních článků byl na pře-
lomu 19. a 20. století při výzdobě a do-
tváření staveb běžný. Odpovídal teh-
dejším praktikám v stavebnictví i do-
bovému, slohovému cítění. Významnou
měrou se podílel na tváři architektury
našich měst a svým způsobem před-
cházel užití betonu jako materiálu kon-
strukcí.
Románský cement
Dnes opět významnou, specifickou his-
torickou i technologickou problemati-
kou románského cementu, jeho uži-
tím a vlastnostmi, příčinami vzniku po-
ruch děl z něj vytvořených a problema-
tikou jejich restaurování se v posledních
letech zabývali v rámci evropských pro-
jektů Rocem, Rocare [1] spolu s další-
mi odborníky z celé Evropy i akademič-
tí pracovníci z Fakulty restaurování Uni-
verzity Pardubice. V odborných publi-
kacích, na řadě internetových stránek
a mj. na konferenci a ve sborníku spo-
lečnosti STOP [2], byly uveřejněné četné
poznatky, z kterých chceme pro náš pří-
pad zmínit alespoň výběr ze základních
fakt a zkušeností. (Komplexnější přehled
poskytne literatura, která je uvedena na
konci článku.)
Při výrobě románského cementu byl
v minulosti a je dodnes ([3], [4]) jako zá-
kladní surovina používán vápenec, který
však může obsahovat 15 až 40 % jílo-
vitých minerálů, jež jsou následně zdro-
jem oxidu křemičitého, hlinitého a žele-
zitého. Teploty výpalu základní suroviny
se pohybují v stejném teplotním inter-
valu, v kterém se pálí bílé vzdušné váp-
no (tj. 800 až 1200 °C). Kvalita román-
ského cementu závisí na přesných pod-
mínkách výpalu v závislosti na složení
vstupní suroviny, způsobu pálení, pod-
mínkách kalcinace a na výrazně jemněj-
ším mletí finálního produktu.
Obecně lze románský cement na zá-
kladě vyhodnocení řady odborných
pra cí charakterizovat jako poměrně
křeh ký materiál schopný vytvářet smě-
si s vysokou pevností a tvrdostí, s vyso-
kou nasákavostí, porozitou a propust-
ností pro vodní páry. Velmi zjednodu-
šeně je možné říci, že maltoviny na bázi
románského cementu se svou pevností
přibližují maltovinám pojeným portland-
ským cementem (pevnosti historických
malt z románského cementu až kolem
50 N/mm2) a z hlediska porozity, nasá-
kavosti nebo propustnosti pro vodní pá-
ry spíše k vápenným maltám (nasáka-
vost mezi 19 až 25 % hm., porozita 30
až 37 % obj.). [5], [6]
Z výzkumů a zkoušek aplikací je zřej-
mé, že vlastnosti jednotlivých směsí se
mohou významně lišit. Nejsou deter-
minovány pouze vlastnostmi a slože-
ním vlastního pojiva, výrobcem a znač-
kou cementu, ale i dalšími faktory ja-
ko např. poměrem pojiva a kameniva,
typem kameniva, množstvím záměso-
vé vody ad. Velmi významnými se je-
ví také způsob řemeslného zpracování,
zkušenosti a dovednosti zhotovitelů, ale
i schopnosti kontroly a schopnost mo-
difikovat obvyklé řemeslné postupy dle
vstupních materiálů a specifických za-
dání. [7], [8]
Příčiny havarijního stavu fiál
Konstrukce odlitku fiál byla ze dvou vrs-
tev, vrchní s jemným plnivem o tloušť-
Obr. 1 Maiselova synagoga v Praze ❚ Fig. 1 Maisel Synagogue in Prague
Obr. 2 a) Formy pro fiály, b) vkládání
jader pro vytvoření dutin
❚ Fig. 2 a) Forms for pinnacles, b) inserting
cores for creating hollows
Obr. 3 Ukládání betonové směsi do bednění
❚ Fig. 3 Pouring concrete into the formwork
Obr. 4 Snímání vnější vrstvy formy
ze silikonového kaučuku a sádry
❚ Fig. 4 Removing the outer layer of the
form made from silicon rubber and plaster
Obr. 5 Sestavené fiály připravené pro
transport ❚ Fig. 5 Assembled pinnacles
ready for transport
4 5
2 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N
ce 8 až 12 mm, která dokonale kopíru-
je a vytváří formu, a druhé vnitřní vrstvy
s velmi hrubým kamenivem o tloušťce
50 až 130 mm, která měla zřejmě tvořit
spolu s vloženými armaturami stabilnější
vnitřní konstrukci dutého těla fiály.
Příčiny havarijního stavu fiál ze štítu
Maislovy synagogy lze hledat mezi vněj-
šími vlivy, zejména povětrnostními. Zá-
sadní vliv na poruchy fiál mají rozdílné
fyzikální vlastnosti obou vrstev, zvláště
tepelné namáhání na různě osluněných
místech dvouvrstevně komponovaných
prvků. Dalším možným důvodem vzni-
ku trhlin mohou být také objemové
změny, ke kterým dochází při hydrata-
ci. Drobné plastické detaily byly ohro-
ženy i v souvislosti s dalšími porucha-
mi povrchových úprav, např. krakelová-
ním povrchu a následnou sulfatizací. [6]
Zásadní význam pro stabilitu celku
fiál má však skutečnost, že při dlouho-
dobém pronikání vody do materiálu dí-
la docházelo také ke změně jeho pH,
a tím i ke korozi vnitřních ocelových ar-
matur.
Synergické působení rozpínání koro-
dujících armatur, otvírání trhlin, proniká-
ní vody do jádra, působení mrazu pak
byly s největší pravděpodobností fatál-
ními příčinami jejich havarijního stavu.
Výroba faksimilií
Po zvážení extrémní expozice děl pově-
trnostním vlivům, požadavku na dlouho-
dobou stabilitu díla a dalších zvolených
kritérií jsme se rozhodli opakovat postup
odlévání fiály po dílech, ovšem s použi-
tím soudobých kvalitních materiálů. Dě-
lená forma pro zhotovení série dvanác-
ti odlitků byla sejmuta z restaurovaného
originálu. Tentokrát byla vytvořena ze si-
likonového kaučuku a sádry. Tvar cel-
ku byl stejně jako u historického odlit-
ku skládán z dílů, avšak odlitek byl bu-
dován pouze z jedné homogenní vrstvy.
Od vkládání masivních ocelových arma-
tur bylo upuštěno.
Na základě zkušeností z obdobných
prací a zkoušek byl pro repliky faksimilií
použit samozhutnitelný beton. Při návr-
hu betonu do fiál byl rozhodující důraz
kladen na jeho kvalitu, životnost a na
způsob ukládání do forem. Vzhledem
k počtu fiál a ke krátkému času realiza-
ce bylo nutné, aby měl beton po dvou
dnech dostatečnou manipulační pev-
nost. Z těchto kritérií vyplynula volba
samozhutnitelného betonu Easycrete
C30/37 s maximálním zrnem kameniva
8 mm a s maximálním průsakem vody
20 mm dle ČSN EN 12390-8. Fiály jsou
vyztuženy pouze třmínky.
Pro konstrukci fiál bylo vyrobeno
14 m3 betonu v konzistenci 600 až
650 mm rozlití s průměrnou pevností
po 28 dnech 49,8 MPa a s maximálním
průsakem 9 mm.
PODLAHY
Modifikované betonové směsi byly po-
užity také při rekonstrukci a vybudová-
ní nové podlahy. Rekonstruovaná pod-
laha centrálního prostoru budovy, kte-
rá není podsklepena a historicky prošla
řadou stavebních úprav, musí plnit řa-
du technických, provozních a funkčních
požadavků. Ty jsou spojeny s novým vy-
užíváním prostoru a umístěním topných
panelů v podlaze, přičemž topné prvky
musely být dokonale obtečeny betono-
vou směsí. Při realizaci bylo navíc nut-
né zohlednit obavu z působení vlhkos-
ti. Dalším významným požadavkem by-
la perfektní rovinatost + 2 mm/2 m sou-
visející s pokládáním tenkovrstvé ka-
menné podlahy. Vzhledem k historickým
proměnám budovy a nepravidelnostem
v některých místech bylo nutné zhotovit
roznášecí desku v mírném spádu. Tato
místa byla realizována v závěru ukládky
podlahy, kdy byla do zbývajícího potěru
až na stavbě dodávána stabilizační pří-
sada. Podlahová roznášecí vrstva byla
uložena jako připojená vrstva na penet-
rovaném betonovém podkladu.
ZÁVĚR
Jsme přesvědčeni, že v obou případech
jsme užitím modifikovaných směsí be-
tonu přispěli pře s ztrátu některých čás-
tí autentické hmoty k uchování památky
a zdaru díla i naplnění jak technických,
tak estetických požadavků, tak aby od-
povídaly současné funkci budovy, jejímu
poslání i historickému významu. Provoz
muzea byl zahájen 1. července 2015.
doc. ak. soch. Jiří Novotný
Fakulta restaurování
Univerzity Pardubice
e-mail: [email protected]
Ing. Milada Mazurová
TBG Metrostav, s. r. o.
e-mail: milada.mazurova
@tbg-beton.cz
Obr. 6 Manipulace s fiálami: a,b) transport,
c,d) osazování na místo pomocí jeřábu ❚ Fig. 6 Manipulation with the pinnacles:
a),b) transportation, c),d) fitting to the place by
a crane
6a
6b
6c 6d
2 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S A N A C E A R E K O N S T R U K C E ❚ R E H A B I L I T A T I O N A N D R E C O N S T R U C T I O N
Zdroje:
[1] ROCARE. ROMAN CEMENTS FOR
ARCHITECTURAL RESTORATION
TO NEW HIGH STANDARDS [online].
IATCS, 2012. Dostupné z:
http://www.rocare.eu/page/
seite,download-of-conference-
presentations.html
[2] SPOLEČNOST PRO TECHNOLOGIE
OCHRANY PAMÁTEK. Románský
cement – historie, vlastnosti a možnosti
použití [online]. Sborník přednášek
z odborného semináře, Praha, Národní
muzeum, 22. 9. 2011. STOP, 2011.
Dostupné z: http://docplayer.
cz/3864176-Romansky-cement-
historie-vlastnosti-a-moznosti-
pouziti.html
[3] WIKIPEDIA. Louis-Joseph Vicat.
In: Wikipedia: the free encyclopedia
[online]. 24. 9. 2016. Dostupné z:
http://de.wikipedia.org/wiki//Louis-
Joseph_Vicat
[4] CIMENT & ARCHITECTURE. LE SITE
INTERNET DU CIMENT NATUREL
PROMPT [online]. Ciment & architecture,
2010. Dostupné z: http://www.
cimentetarchitecture.com
[5] TIŠLOVÁ, R. Hydration of natural
cements. Brno: Tribun EU, 2009.
ISBN 978-80-7399-647-5.
[6] WEBER, J., BAYER, K, PINTÉR, F.
19th Century “Novel” Building Materials:
Examples of Various Historic Mortars
under the Microscope.
In: 2nd Conference on Historic Mortars
– HMC 2010 and RILEM TC 203-RHM
final workshop, Praha, 22.–24. 9. 2010.
RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-
112-4.
[7] GURTNER, CH. Issues of application
of Roman cement mortars in restoration
practice [online]. In: Natural cements
in European cultural heritage. Les
ciments naturels dans le patrimoine
européen. Paříž, 26. a 27. 4. 2012.
Dostupné z: http://www.rocare.eu/
page/seite,download-of-conference-
presentations.html
Další odkazy k problematice
románských cementů:
[8] BOUICHOU, M., CAILLEUX, E., MARIE-
VICTOIRE E., SOMMAIN, D. Evaluation
of compatible mortars to repair
19th century natural cement cast stone
from the French Rhône-Alpes region
[online]. In: HMC 2008, Historic Mortars
Conference, Lisabon, 24.–26. září 2008.
Dostupné z: http://www.rocare.eu/
page/pdf/extern/Publ_19.pdf
[9] MERTENS, G., LINDQVIST, J.-E.,
SOMMAIN, D., ELSEN, J. Calcareous
hydraulic binders from a historical
perspective. In: HMC 2008, Historic
Mortars Conference, Lisabon,
24.–26. září 2008.
[10] GOSSELIN, C., VERGES-BELMIN, V.,
ROYER, A., MARTINET, G. Natural
Cement and Stone Restoration of
Bourges Cathedral (France). In: HMC
2008, Historic Mortars Conference,
Lisabon, 24.–26. září 2008.
[11] BOURGÈS, A., CORD, S., VERGÈS-
BELMIN, V. Famous Men Busts
Decorating a Parisian Façade:
Characterization and Decay Process
of a Cast Artificial Stone from the XIXth
Century. In: 2nd Conference on Historic
Mortars – HMC 2010 and RILEM TC
203-RHM final workshop, Praha,
22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.
ISBN 978-2-35158-112-4.
[12] ELSEN, J., VAN BALEN, K.,
MERTENS, G. Hydraulicity in Historic
Lime Mortars: a Review. In: Historic
Mortars: Characterisation, Assessment
and Repair. 2012. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/
publication/278639291_Hydraulicity_
in_Historic_Lime_Mortars_A_Review
[13] EDISON, M. P. Rosendale Natural
Cement: Reintroduction of an Authentic
North American Historic Binder.
In: 2nd Conference on Historic Mortars
– HMC 2010 and RILEM TC 203-RHM
final workshop, Praha, 22.–24. 9. 2010.
RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-
112-4.
[14] MOE, M., LUKACS, J., HANSEN, T. S.
Oscarshall (Oslo, Norway) – Case Study
of the Restoration of a Natural Cement
Rendered Facade from 1849.
In: 2nd Conference on Historic Mortars
– HMC 2010 and RILEM TC 203-RHM
final workshop, Praha, 22.–24. 9. 2010.
RILEM, 2010. ISBN 978-2-35158-
112-4.
[15] BOUICHOU, M., MARIE-VICTOIRE, E.,
CAILLEUX, E., SOMMAIN, D. Evaluation
of compatible mortars to repair 19th
century natural cement cast stone from
the French Rhône-Alpes region. In: HMC
2008, Historic Mortars Conference,
Lisabon, 24.–26. září 2008.
[16] GOSSELIN, CH., SCRIVENER, K. L.,
FELDMAN, S. B. Hydration of Roman
Cements Used for Architectural
Restoration. In: 2nd Conference on
Historic Mortars – HMC 2010 and
RILEM TC 203-RHM final workshop,
Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.
ISBN 978-2-35158-112-4.
[17] HUGHES, D. C., WEBER, J.,
KOZLOWSKI, R. Roman Cement
for the Production of Conservation
Mortars. In: 2nd Conference on Historic
Mortars – HMC 2010 and RILEM TC
203-RHM final workshop, Praha,
22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.
ISBN 978-2-35158-112-4.
[18] PETEROVÁ, A., DOUBRAVOVÁ, K.,
MACHOVIČ, V., JIROUŠEK, J.
Mortars from Roman Cement and
their Properties. In: 2nd Conference
on Historic Mortars – HMC 2010 and
RILEM TC 203-RHM final workshop,
Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.
ISBN 978-2-35158-112-4.
[19] WILK, D., BRATASZ, L., KOZŁOWSKI, R.
Reducing Shrinkage Cracks in Roman
Cement Renders. In: 2nd Conference
on Historic Mortars – HMC 2010 and
RILEM TC 203-RHM final workshop,
Praha, 22.–24. 9. 2010. RILEM, 2010.
ISBN 978-2-35158-112-4.
RFEM 5RSTAB 8
Dlubal Software s.r.o.
Statika,která Vás
bude bavit !
ZKUŠEBNÍ VERZEZDARMA NA
www.dlubal.cz
Firem
ní p
reze
nta
ce
BEDNĚNÍ A DETAILY BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ – ČÁST 7
❚ FORMWORKS AND DETAILS OF CONCRETE STRUCTURES –
PART 7
2 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
Petr Finkous
Letošní leden byl nejstudenější za posledních 77 let. Průměrná teplota byla -7 °C. Studenější byly jen
roky 1779, 1838 a 1940. Mráz způsoboval na mnohých stavbách komplikace s dodržováním plánova-
ných harmonogramů a samozřejmě vícenáklady na zimní opatření. V obrazové příloze jsou zachycena
tradiční řešení prováděná v našich krajích, jakož i nová moderní systémová řešení používaná především
ve Skandinávii. ❚ January this year was the coldest first month of the year in 77 years. The average
temperature was -7 °C. The weather was colder only in the years 1779, 1838 and 1940. Frost caused
a lot of complications at many construction sites re keeping to the time schedules and therefore led also
to creating additional costs for winter precautions. The pictures capture not only traditional solutions
taken in our country, but also new up-to-date system solutions that are used mainly in Scandinavia.
M A T E R I Á LY A T E C H N O L O G I E ❚ M A T E R I A L S A N D T E C H N O L O G Y
1
3
5a 5b 5c
4
2
2 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
Obr. 1 Topidla v akci před betonáží stěn ❚
Fig. 1 Active heating before concreting the
walls
Obr. 2 Příprava na betonáž parapetu
❚ Fig 2 Preparation of concreting of the
window sill
Obr. 3 Plachtování kolem jeřábové patky ❚
Fig. 3 Tarpaulin around the crane base
Obr. 4 Provizorní zastřešení před betonáží
části základové desky ❚ Fig. 4 Makeshift
roofing before concreting part of the base slab
Obr. 5 Provizorní plachtování: a) při
betonáži stěn, b) při betonáži jádra, c) topidlo
s plachtováním zahřívající betonovaný
sloup ❚ Fig. 5 Makeshift tarpaulin
sheeting: a) when concreting the walls,
b) when concreting the core, c) heating with
sheets warming the concrete column
Obr. 6 a) Betonáž stropní desky a její
průběžné zakrývání polystyrenovými rohožemi,
b) přikrytá monolitická deska ❚
Fig. 6 a) Concreting of the ceiling slab and
its continuous covering with Styrofoam matts,
b) covered in-situ concrete slab
Obr. 7 a) Vyhřívání prostoru pod stropní
konstrukcí, b) zaplachtování prostoru pod
bedněným stropem ❚ Fig. 7 a) Heating the
space below the slab construction structure,
b) covering of the space under the slab
construction with formwork
Obr. 8a,b,c Vyhřívané bednění stěn Maximo
MXH ❚ Fig. 8a,b,c Heated wall formwork
Maximo MXH
Fotografie: společnost PERI, spol. s r. o.
Ing. Petr Finkous
PERI, spol. s r. o.
e-mail: [email protected]
M A T E R I Á LY A T E C H N O L O G I E ❚ M A T E R I A L S A N D T E C H N O L O G Y
8a
8b 8c
6a 6b
7b7a
3 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
M A T E R I Á LY A T E C H N O L O G I E ❚ M A T E R I A L S A N D T E C H N O L O G Y
Magdaléna Stehlíková, Michal Kolář
Součástí Nového kostela církve bratrské
v Litomyšli se stala lavička s názvem Construqta.
Pro lavičku, jejíž tvar byl inspirován příhrado-
vým nosníkem, byl použit UHPC. ❚ A bench
named Construqta became part of the New
Church of Brethren in the city of Litomyšl. This
bench, which shape was inspired by a truss
beam, was made from UHPC.
Construqta představuje elegantní hra-
nol inspirovaný jedním ze základních
konstrukčních prvků – příhradovým
nosníkem. Malé integrované nožky na
spodní straně celou hmotu mírně zve-
dají nad povrch, čímž ještě umocňují
eleganci objektu a zároveň eliminují pří-
padnou nerovnost povrchu. Více než
2,5metrová lavička o váze přes 400 kg
může být umístěna samostatně, po
dvojicích či trojicích nebo být řazena do
dlouhých linií.
„Italové jsou proslulí kreativitou a de-
signem, Češi zase spíš řemeslnou
stránkou věci, ale tady se role obráti-
ly. Důvodem, proč jsme se se zadá-
ním vyrobit lavičku podle našeho de-
signu obrátili na společnost Bellitalli,
byla jejich zkušenost s prací s vyso-
ce kvalitním UHPC,“ vysvětluje David
Karásek, hlavní designér a zakladatel
mmcité, proč se firma výjimečně neob-
rátila na české dodavatele. „Construqta
na první pohled vypadá jednoduše, ale
jde o konstrukčně poměrně sofistiko-
vané těleso.“
Jedno z prvních míst, kde se Con-
struqta objevila, je Nový kostel v Lito-
myšli. Moderní betonová stavba se stří-
davě skloněnou střechou byla vystavě-
na v letech 2008 až 2010 podle návrhu
brněnského architekta Zdeňka Frán-
ka (více o kostele v Beton TKS 6/2010,
pozn. redakce). Lavička byla k vidě-
ní i na Prague Design and Fashion
Week 2016.
NÁVRH BETONOVÉ SMĚSI
Pro lavičku byl zvolen UHPC, který ja-
ko jediný poskytuje dostatečnou pev-
nost pro zvolený tvar při zachování sub-
tilních průřezů stěn bez nutnosti použití
jakékoli ocelové výztuže. Další přednos-
tí UHPC je celistvý povrch bez bublin na
pohledových plochách.
Betonová směs byla připravena vý-
hradně pro tento druh výrobků, jímž
jsou prvky městského mobiliáře, ve
spolupráci s italským partnerem, kte-
rý úzce spolupracuje na vývoji beto-
nových směsí s Università Politecnica
delle Marche. Samotná směs je vždy
podrobována sérii zkoušek, např. tla-
kových, ohybových (obr. 2b), segregač-
ních a zkoušek simulujících extrémní
podmínky podnebí.
Objemová hmotnost použité směsi
byla 2 420 kg/m3, pevnost v tahu dosa-
huje hodnot 27 MPa a pevnost v tlaku
120 MPa. Díky těmto hodnotám pev-
Obr. 1 Lavička Construqta v Novém kostele
církve bratrské v Litomyšli: a) v interiéru,
b) v exteriéru ❚ Fig. 1 Construqta Bench
at the New Church of Brethren in Litomyšl:
a) in the interior, b) in the exterior
Obr. 2 a) Odlévání směsi UHPC do formy,
b) jedna ze zatěžovacích zkoušek
❚ Fig. 2 a) Pouring the UHPC mixture into
the form, b) one of the load bearing tests
1b
1a
2a 2b
LAVIČKA CONSTRUQTA Z UHPC ❚
BENCH CONSTRUQTA FROM UHPC
3 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
nosti je možno dosahovat tlouštěk stěn
pouhých 20 mm se zachováním odol-
nosti konstrukce výrobků.
Lavička je probarvena v celém svém
objemu za použití barevných pigmentů
bez nutnosti barevných nátěrů.
BEDNĚNÍ A BETONÁŽ
Forma byla vyrobena „na míru“. Jiná
možnost u takto složitých výrobků ne-
existuje. Konstrukce formy musela být
dostatečně dimenzována pro manipu-
laci při výrobě odlitku. Speciální pozor-
nost byla věnována kvalitě povrchu for-
my, aby byl výsledkem hladký povrch
odlitku, a perfektnímu utěsnění mezi
částmi formy zaručujícímu hladké pře-
chody bez nutnosti zabrušování.
U takto složitých odlitků s použitím
nových betonových směsí je šance vý-
roby na „první dobrou“ nepravděpo-
dobná. Nadstandardní nároky na kvali-
tu vedly k tomu, že k uspokojivému vý-
sledku došlo až po zhruba deseti pro-
totypech. Vývoj byl podpořen častými
návštěvami u italského partnera, kde
se kvalita odlitků kontrolovala a konti-
nuálně se diskutovalo o možných vy-
lepšeních. Během vývojové fáze tak
došlo jak k změnám v složení betonové
směsi a impregnace, tak i k úpravám
formy. Tento proces v menším měřít-
ku stále pokračuje.
Jedinou povrchovou úpravou je
trans parentní impregnace na vodní bá-
zi, která odolává i mastnotám a umož-
ňuje velmi jednoduchou obnovu spo-
čívající pouze v nanesení sprejem či
štětcem.
ZÁVĚR
Netradiční lavička Construqta vhodně
doplňuje moderní minimalistické vyzně-
ní modlitebny v Litomyšli. Můžete si na
ni sednout i u historické budovy praž-
ského Anežského kláštera, za hranice-
mi Česka na ni narazíte v Polsku u uni-
verzity v Gdaňsku nebo až v dalekém
New Jersey. Aktuálně získala i oceně-
ní Good design.
Fotografie: archiv společnosti mmcité
Magdaléna Stehlíková
e-mail: [email protected]
Michal Kolář
e-mail: [email protected]
oba: mmcité1, a. s.
JAK (NE)PRACOVAT S BETONEM
Vážení čtenáři, časopis Beton TKS je osvědčenou beto-nářskou platformou pro zveřejňování zají-mavých informací jak z oblasti vědy a vý-zkumu, tak i architektury a designu, smě-lých projektů a zajímavých či neobvyklých realizací. Důležitou součástí procesu bu-dování betonových konstrukcí je samo-zřejmě i technologie. V širším slova smys-lu jde o souhrn vědění a zkušeností počí-najících zpracováním projektu, přes výběr správného druhu betonu, volbu postupů a prostředků výstavby, návrh složení až po správné uložení a ošetřování betonu. Na-bízíme Vám nyní rubriku, v které se chce-me zabývat betonem jako stavebním ma-teriálem charakterizovaným určitými tech-nicky specifikovanými vlastnostmi, s nimiž počítá projektant a statik při návrhu vlast-ní konstrukce a které mají zásadní vliv na funkci zhotoveného stavebního díla a je-ho životnost.
Na počátku celého procesu je dobré si uvědomit dvě základní věci. Za prvé, že očekávané technicky specifikované vlast-nosti betonu (pevnost, modul pružnosti, odolnost proti pronikání vody, mrazu, so-lím atd.) jsou závislé na řadě na sebe na-vazujících činností. Je třeba správně vy-brat vstupní materiály, navrhnout složení betonu, vyrobit čerstvý beton, ten dopra-vit na místo určení, uložit ho do konstruk-ce a vše zakončit vhodným a dostateč-nou dobu trvajícím ošetřováním. Za druhé je třeba mít na paměti, že technické vlast-nosti betonu v konstrukci nejsou a nemo-hou být nikdy takové, které byly použity na počátku při statickém výpočtu, a rov-něž takové, které byly zjištěny na vzorcích odebraných v okamžiku dodávky čers-tvého betonu. Jedině tak je možné se vy-hnout řadě nedorozumění mezi jednotlivý-mi účastníky stavebního procesu.
Jednotlivé fáze procesu zhotovení be-tonové konstrukce v sobě obsahují růz-ná úskalí a rizika, která mohou způsobit, že se konečný efekt mine s počátečním záměrem.
TÉMA 1 – STANOVENÍ
PARAMETRŮ
Podívejme se na samotný začátek proce-su výstavby, a tím je projekt. Sama o so-bě je činnost v rámci projektu jistě sofis-tikovaná a náročná. Vyžaduje koordinaci architekta, konstruktéra a statika k tomu, aby byly sladěny požadavky investora na užitnou hodnotu díla, stabilita stavby a je-jí vzhled v kontextu s okolím.
V této fázi se objevuje první možné riziko, a tím je absence stanovení požadovaných parametrů použitých materiálů, tedy i be-tonu. Projektant, či spíše statik dospěje v rámci výpočtu k základní charakteristice
betonu a tou je jeho pevnost v tlaku, která
je v normě pro výpočet ČSN EN 1992-1-1
Eurokód jasně provázána s normou pro
výrobu betonu ČSN EN 206. Je to pev-
nost charakteristická, a pokud je v pro-
jektu předepsána, je zaručeno, že ji do-
daný beton podle výrobkové normy bude
mít. Ostatní parametry, s kterými statik
při výpočtu v některých případech počítá,
jako hodnoty modulu pružnosti, smrště-
ní a dotvarování, jsou vždy závislé na kon-
krétním složení betonu a je třeba je pova-
žovat za směrné. Rozumí se tím, že jsou
to jakési průměrné vlastnosti betonu jako
takového, slouží jako vodítko pro výpočet,
nejsou vázány k betonu konkrétnímu a ne-
jsou to hodnoty charakteristické s před-
pokladem jejich dosažení v 95 % případů.
U konstrukce citlivé na deformace (přetvo-
ření) je třeba tyto hodnoty určit přesněji,
nejlépe na betonu konkrétního složení ze
zvolené betonárny. To ostatně předpoklá-
dá i samotná ČSN EN 1992-1-1. Zname-
ná to, že pokud nejsou v projektu zvlášť
uvedeny požadované technické paramet-
ry betonu, s výjimkou pevnostní třídy, jako
součást specifikace betonu, dodaný be-
ton je s velkou pravděpodobností nemu-
sí splňovat. Je totiž nutné je předem ově-
řit dohodnutým způsobem (zkušební me-
todou) a příp. včas nalézt vhodné materiá-
ly pro výrobu betonu a navrhnout správ-
né složení.
Absence stanovení požadovaných pa-
rametrů betonu je možná částečně způ-
sobována využíváním výpočtových soft-
warů, kde se k zadanému způsobu zatí-
žení automaticky generují vlastnosti beto-
nu, přičemž pevnost je udávána hodnotou
charakteristickou a ostatní veličiny hodno-
tou směrnou. Projektant pak ve smyslu
základního požadavku na specifikaci be-
tonu uvede pevnostní třídu v dobré víře, že
ostatní vlastnosti jsou rovněž automaticky
zaručeny a jejich hodnoty jsou charakteri-
stické jako pevnost.
Závěrem lze konstatovat, že ve fázi pro-
jektu je pro výslednou kvalitu betonové
konstrukce největším rizikem:
• absence stanovení všech potřebných
a důležitých materiálových charakteris-
tik,
• záměna pojmů charakteristická hodnota
a směrná hodnota.
Druhým tématem v příštím čísle bude
specifikace betonu.
Ing. Vladimír Veselý
Betotech, s. r. o.
e-mail: vladimir.vesely
@betotech.cz
J A K ( N E ) P R A C O V A T S B E T O N E M ❚ H O W ( N O T ) T O W O R K W I T H C O N C R E T E
SVĚTLO S DOTEKEM BETONU ❚
LIGHT WITH A TOUCH OF CONCRETE
3 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Filip Šenk
Text se zaměřuje na možnosti propojení betonu
a světla v sakrální architektuře a na vybra-
ných příkladech zdůrazňuje dvě podoby: využití
horního osvětlení a budování rozdílných kvalit
světla v jednom prostoru (světelné mozaiky).
❚ The main aim of this study is to show
how concrete and light are used in sacral
architecture. It focuses on two ways how light is
utilised: light coming through the roof and light
coming through variety of windows to create
a mosaic of light.
Tvůrci sakrálních staveb využívají k do-
sažení pocitu výjimečnosti místa a pro-
storu řady prostředků: od zasazení do
krajiny po zdůraznění detailů výzdo-
by architektury. Staletími osvědčeným
prostředkem je využívání přirozeného
světla v překvapivých či velkolepých
kompozicích. Pro tento text jsem vy-
bral několik příkladů betonových sta-
veb, v kterých světlo nabírá téměř ka-
palné formy či naopak nedotknutelné
křehkosti barevných střípků.
SVĚTLO PŘICHÁZÍ SHŮRY
Mohlo by se zdát, že otázka spojení be-
tonu a světla bude mít odpovědi jen
v moderních stavbách. Než se však do-
stanu k současné architektuře, je třeba
věnovat pozornost jedné z nejstarších
stále používaných sakrálních staveb:
římskému Pantheonu (118 až 128 po
Kristu). Řím je z mnoha pohledů jedi-
nečné město, což dokresluje i skuteč-
nost, že nemá jasně určené centrum.
Lze jej popsat jako město polycentrické
či heterocentrické. A bezesporu jedno
z center tvoří právě Pantheon, a to na-
vzdory jeho dnešnímu těsnému vetkání
do urbánní struktury města. Původní si-
tuace výrazně akcentovala stavbu pří-
stupem přes dlouhý dvůr lemovaný ko-
lonádami.
Pantheon je výjimečnou stavbou s ku-
polí z litého římského zdiva, někdy se
hovoří o římském betonu či opus cae-
menticium, jejíž průměr 43,3 m neměl
prakticky v Evropě po více než tisíc let
srovnání (obr. 1). I proto se zapsala hlu-
boko do evropské kolektivní paměti.
Ohromující je prostor stavby, avšak ne-
jde jen o jeho rozlehlost. Vrchol kopule
Pantheonu je otevřen oculem o průmě-
ru bezmála 9 m, vpouštějícím do stin-
ného interiéru jasný proud světla. Ta-
to výrazná světelná kompozice se stala
předmětem bezpočtu působivých obra-
zů a v moderní době fotografií návštěv-
níků. Přitom to není tak dlouho, co si
profesor klasických studií Robert Han-
nah všiml, že pohyb světelného bodu
po stěnách stavby spěje k jasné pointě
a že celá stavba slouží také jako velko-
lepé sluneční hodiny. Světelný paprsek
procházející oculem na vrcholu kopule
zdůrazňuje důležité dny jako např. rov-
nodennost, kdy paprsek světla prochá-
zí celou stavbou a dopadá až do porti-
ku před stavbou.
Další významný den – mytické zalo žení
Říma – připadá na 21. dubna. V ten den
prakticky celá stavba vytvářela důmysl-
nou rituální scénu, v níž proud sluneční-
ho světla dopadal přímo na císaře vstu-
pujícího do chrámu, resp. na vstup sa-
motný. Iniciátor stavby Pantheonu císař
Hadrián tak využil chrám k vyzdvižení
sebe sama pomocí světelné scénogra-
fie. Jak podotýká Robert Hannah, před
Hadriánem podobné světelné inscena-
ce využil již Nero, byť v menším měřítku.
„Hrou slunečního světla a hmoty stavby
architekti Oktogonální místnosti (Nero-
nova Domu Aurea, pozn. autora) a Pan-
1
3 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
theonu usilovali o to, aby císaře pozvedli
nad každodennost do nesmrtelné spo-
lečnosti bohů. V těchto stavbách se hra-
nice mezi časovým a věčným rozpouští,
alespoň pro císaře.“ [1]
Jakých prostředků autoři stavby vyu-
žili k maximálnímu vyzdvižení efektu ve-
deného světla? Nejprve je třeba věno-
vat pozornost rozdílu podoby interiéru
a exteriéru. Byť se o původní podobě
vnějšku Pantheonu vedou stále deba-
ty, ve srovnání s interiérem byla uměře-
ná. Teprve uvnitř se objevují drahé ma-
teriály v bohaté dekoraci chrámu. Vnitř-
ní prostor nelze obsáhnout jedním po-
hledem. Návštěvník se musí procházet
a otáčet, aby si jej mohl prohlédnout ce-
lý společně s jednotlivými detaily archi-
tektury. Mimochodem, části mramo-
rové inkrustace dochované pod kopu-
lí jsou pro dnešního pozorovatele dokla-
dem původní podoby interiéru římského
chrámu. Většina přitom zůstává v pří-
tmí a jen jedna malá část je v kontrastu
ostře osvětlena putujícím proudem slu-
neční záře.
Samotný stavební materiál je překryt
dekorativními vrstvami materiálu repre-
zentativního vzhledu – předpokládá se,
že vnitřek kopule zdobilo i zlato, proto-
že klenba symbolicky odkazovala na
nebeskou báň a oculus na Slunce. [2]
Symbolicky se zde promítá pochope-
ní vlastního místa Římanů ve světě: je to
místo ústřední, v čele s císařem.
Z pohledu sakrální stavby z litého řím-
ského zdiva a světla se jedná o ilust-
rativní a v přesné jednoduchosti těž-
ko překonatelný příklad. Neměnná do-
konalost uplatněné geometrie prostoru
a pohybující se proměnlivé světlo vytvá-
řejí skladbu, která se v mnoha varia-
cích a podobách opakuje do součas-
nosti. Odvážím se nepravděpodobného
srovnání Pantheonu s polní kaplí brat-
ra Klause od Petera Zumthora (2007),
jedné z nejpozoruhodnějších sakrálních
staveb poslední doby (obr. 2). Srovnání
je možné opravdu jen z hlediska přívodu
horního přirozeného světla a zvoleného
materiálového řešení – betonu –, proto-
že rozdílů mezi oběma stavbami je mno-
hem více než spojitostí. Zatímco Pan-
theon se nachází uprostřed spletité sítě
města, kaple bratra Klause je solitérem
v polích nedaleko malého německého
města Mechernich-Wachendorf s roz-
hledem do krajiny. Pantheon je v urba-
nistické změti Říma prvkem dokona-
lé čisté geometrie a kaple bratra Klause
vypadá spíše jako prehistorický men-
hir v krajině.
Asymetrie mezi vnějškem a vnitřkem
je výrazná také v případě kaple brat-
ra Klause. I zde strohá vnější forma ne-
dává tušit podobu interiéru. Zatímco
u Pantheonu je vnější strohost dokla-
dem důrazu na rozsáhlý prostor interié-
ru, u kaple bratra Klause je interiér spíše
stísněný a výrazně je akcentována ver-
tikální osa stavby. Hrubé tmavé linie po-
skládané vedle sebe vedou pozorova-
tele k střešnímu otvoru ve tvaru kapky.
Světlo jím procházející, či snad přímo
stékající se zadrhává o masivní nepravi-
delné výběžky hrubé stěny a podtrhuje
její členitost. Zde, na rozdíl od Pantheo-
nu, se přímo stavební materiál společ-
ně s procesem výstavby stávají hlav-
ními výrazovými prostředky. Stěnu lze
popsat nejlépe jako rozměrné sochař-
ské dílo, ne dekorovanou architekturu.
Ostrý světlý pětiúhelník stavby se uvnitř
mění v začernalý organický tvar a přís-
nost geometrie se zcela ztrácí v nepra-
videlnosti otisků smrkových kmenů. Os-
tré úhly uvnitř nahrazují oblé plynulé tva-
ry [3] (více v článku na str. 48, pozn. re-
dakce).
Zumthorova kaple v polích pocho-
pitelně není jediným příkladem využití
horního světla v současné sakrální ar-
chitektuře. Mezi dalšími lze uvést např.
Kapli posledního rozloučení (2009)
od slovinského ateliéru OFIS arhitekti,
která stojí v malé vesnici Krašnja (se
sotva třemi stovkami obyvatel) v ma-
lebné kopcovité krajině nedaleko Lubla-
ně (obr. 3). Stavba je provedena v leš-
těném betonu v kombinaci s modříno-
vým dřevem na nepravidelné půdorys-
né stopě, která se vlnovitě zařezává do
prudce stoupajícího svahu. Ze svahu
3c3b2
3a
Obr. 1 Římský Pantheon (118 až 128 po
Kristu) ❚ Fig. 1 Pantheon in Rome
(118–128 AD)
Obr. 2 Polní kaple bratra Klause (2007),
Peter Zumthor ❚ Fig. 2 Bruder Klaus Field
Chapel (2007), Peter Zumthor
Obr. 3a,b,c Kaple posledního rozloučení
(2009), OFIS arhitekti ❚ Fig. 3a,b,c Farewell Chapel (2009),
OFIS arhitekti
3 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
je dobře vidět plochá zatravněná stře-
cha se zaskleným otvorem ve tvaru la-
tinského kříže. Světelná kompozice in-
teriéru nevytváří scénické teatrální dra-
ma jako ve výše zmíněných stavbách,
přesto zde světlo, resp. propojení beto-
nu a proměnlivosti denního světla, za-
kládá identitu stavby. Zde se však spo-
jují dva motivy využití denního svět-
la: proměnlivost putujícího obrazu po
vnitřních stěnách a současně vytvoření
základního symbolu ukřižování pomocí
světla. V tom OFIS arhitekti navazují na
starší realizace, z nichž z poslední do-
by je nejvýznamnější příkladem Kos-
tel světla Tadaa Anda v Ibaraki v Ja-
ponsku (1989).
Ani v případě Andova Kostela světla
(obr. 4) se nejedná o rozměrnou stavbu
(zastavěná plocha je 113 m2). Na klid-
ném předměstí Osaky tvoří křesťanské
centrum kostel a nedělní škola. Kostel
postavený – pro Anda typicky – z peč-
livě hladkého betonu je v interiéru po-
temnělý, čemuž přispívají tmavé lavi-
ce a tmavá podlaha vytvořené ze dřeva
sloužícího původně pro bednění stav-
by. Světlo se do interiéru dostává dvě-
ma otvory: na pravé straně po vstupu
do kostela se nachází přes celou výšku
stavby vysoké okno, ovšem to je čás-
tečně kryto betonovou stěnou před ní,
takže přicházející světlo není ostré. Pří-
mé sluneční světlo klouže po hladkých
stěnách jen díky otvoru ve tvaru latin-
ského kříže za oltářem. Úzké linie svě-
telného kříže jsou roztaženy přes ce-
lou výšku a šířku stěny a díky kontras-
tu zšeřelého prostoru a jasného světla
dominuje celému interiéru (více v člán-
ku na str. 42, pozn. redakce).
MOZAIKA SVĚTLA
Když jsem v případě Zumthorovy kaple
bratra Klause vyzdvihl sochařské ztvár-
nění stěny, nelze z tohoto důvodu vyne-
chat kapli při hrobce Brionových od
Carla Scarpy (1975) (obr. 5). V nevelké
vesnici San Vito d´Altivole v Benátsku,
z které je už dobře vidět Dolomity, do-
znal hřbitov díky Scarpovi výrazné pro-
měny. K hrobce Brionových totiž přiná-
leží několik staveb, včetně nevelké kap-
le na čtvercovém půdorysu. Kaple, sám
Scarpa ji nazýval „chrám“ [4], také vyu-
žívá horního světla, architekt pro něj při-
pravil stupňovitou pyramidu se svět-
lým dřevem překrytými stupni a čtverco-
vým oculem na vrcholu. Denní světlo ov-
šem prochází do kaple několika dalšími
otvory a pyramida s horním osvětlením
přispívá ke zdůraznění kněžiště v prosto-
ru bez jasné orientační osy. Horní svět-
lo je spíše nepatrným prvkem v prosto-
ru, jehož charakter neurčuje jasně čitelná
kompozice, nýbrž pro Scarpu příznačné
řetězení detailů.
Světlo a beton se zde prolínají v množ-
ství motivů. Plochy betonu s jasně či-
Obr. 4 Kostel světla v Ibaraki v Japonsku
(1989), Tadao Ando ❚ Fig. 4 Church of the
Light (1989), Tadao Ando
Obr. 5a až d Kaple při hrobce Brionových
(1975), Carlo Scarpa ❚ Fig. 5a to d Chapel
of Brion Tomb (1975), Carlo Scarpa
Obr. 6a,b Kaple Notre Dame du Haut
v Ronchamp (1954), Le Corbusier ❚ Fig. 6a,b Notre Dame du Haut Chapel
(1954), Le Corbusier
4
5a
5b
5c
5d
3 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
telnými otisky dřevěného šalování jsou
děleny deseti úzkými vertikálními okny.
K tomu je do světelné i materiálové mo-
zaiky přidáno osm čtvercových oken,
v nichž světlo prochází skrze portugal-
ský růžový mramor vsazený do mo-
sazného rámu. Čtvercová okna jsou na
vnější fasádě doplněna čtyřmi stupňovi-
tými pyramidami, zatímco vysoká štíhlá
okna mají stupňovité lemy pouze z inte-
riéru. Stupňovité tvary a formy se opa-
kují na všech místech celé stavby, pro-
tože jsou jedním z hlavních spojujících
motivů. Světlo a použitý materiál, a tedy
zejména beton v kombinaci s mramo-
rem, dřevem, zlacením apod., lze shr-
nout jako pestrou mozaiku. Vedle pevně
daných prvků do ní patří také světelné
odlesky probleskující do kaple z mělké-
ho bazénu kolem stavby. Scarpova jem-
ná mozaika kombinuje mnoho inspirač-
ních zdrojů od vlastní benátské tradice
stereotomní zdobnosti architektury až
po vlivy soudobé japonské architektury.
V poválečné architektuře však ne-
lze opominout zásadní příspěvek k ar-
tikulaci možností světla a betonu, kte-
rý představují Le Corbusierovy stavby,
především kaple Notre Dame du Haut
v Ronchamp (1954) (obr. 6).
Le Corbusier byl pověřen vystavět no-
vou kapli na starém poutním místě, kde
stávala kaple zbořená za druhé světové
války. Architekt pro tento projekt opus-
til zásady, kterými se proslavil: ze slav-
ných pěti bodů nové architektury zde
toho moc není. V řešení návrhu se Le
Corbusier přiklonil k výrazně skulpturál-
nímu pojetí celé stavby, jež vyšlo ze skic
pořízených přímo na místě. Dominuje
mu kontrast šedé masivní mušlovitě za-
hnuté střechy a hrubě omítnutých bílých
zdí. Architekt plně využil tvarovatelnos-
ti betonu a dal stěnám neobvykle orga-
nické tvary, kolem nichž proudí poutní-
ci. Stavba přímo počítá s pohybem ná-
vštěvníků: vrací se zde Le Corbusierův
známý koncept architektonické prome-
nády. [5] Stavba nabízí překvapivé prů-
hledy a pohledy a je komponována jako
sled událostí.
To je patrné už v tom, že ani jedna fa-
sáda stavby není stejná. Pro inscenaci
světla to konkrétně znamená, že do ma-
sivních bílých stěn jsou posazena různě
barevná okna různých velikostí a růz-
né hloubky umístění do stěny. Interiér
dělí střípky a proudy světla mnoha ba-
rev a kontrast stěn a stropu podtrhuje
pruh světla mezi nimi. Okna jsou odliše-
na i podobou ostění, takže ve výsledku
stěna vypadá jako pestrý reliéf, v kterém
světlo nabírá různé síly, intenzity a barvy.
Na motiv světelné mozaiky navázal
v Kapli sv. Ignáce (1997) americký
architekt Steven Holl (obr. 7). Kvalita
světla v interiéru, přicházejícího z růz-
ných stran skrze rozdílná okna, urči-
la asymetrickou podobu stavby. Ste-
ven Holl hovoří o sedmi světlených lah-
vích umístěných do pevného obalu. [6]
Půdorysná stopa kaple sice tvoří jed-
noduchý obdélník, ovšem asymetricky
rozčleněná střecha s jednotlivými vel-
kými okny a světlíky dává stavbě ro-
zevlátý charakter. Zatímco Le Corbu-
sier využil pro kapli v Ronchamp světlo
6a 6b
3 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
v pestrých střípcích kaleidoskopu, Ste-
ven Holl navrhl v Seattlu sedm hlavních
přívodů světla, sedm podob světla, ur-
čujících vnitřek kaple. Proměňuje se je-
ho intenzita i barva, k čemuž výrazně
přispívají neobvykle tvarované zástě-
ny s barevnou rubovou stranou, takže
návštěvník vidí jen barevný odraz roz-
lévající se po stěnách. Celkově světlo
inte riér rozčleňuje přesvědčivě, ačkoli
v jemných přechodech.
ZÁVĚR
Spojení betonu a světla by šlo dále roz-
vádět, v příspěvku byl kladen důraz pře-
devším na dvě možné podoby tohoto
spojení: scénické drama horního osvět-
lení a mozaiku světla členící prostor.
Úmysly a záměry stavebníků i architek-
tů se v průběhu věků měnily, ovšem při
snaze vytvořit místo pro úvahy překra-
čující každodenní lopocení je důmyslná
světelná inscenace určujícím prostřed-
kem dosažení cíle. Světlo podmiňu-
je poznatelnost světa, určuje biologický
rytmus člověka a je nezbytnou podmín-
kou života. Hmota stavby spolu s ne-
zvyklým vedením světla mohou zdů-
raznit tuto skutečnost a přivádět účin-
ně pozorovatele k záměru takové archi-
tektury: zabývat se nemateriální strán-
kou života.
Mgr. Filip Šenk, Ph.D.
Technická univerzita v Liberci
Katedra teorie dějin výtvarného
umění a architektury
e-mail: [email protected]
Fotografie: 1, 3, 5 – archiv autora, 2 – Pietro
Savorelli, archiweb, 2, 4, 6, 7 – Petr Šmídek,
archiweb
OMLUVA
V čísle 6/2016 jsme v článku Výsled-
ky materiálových vlastností siedmych
viac jako 100 rokov starých železobe-
tonových mostov (autoři: Peter Pau-
lík, Michal Bačuvčík, Petr Ševčík, Ivan
Janotka) opomenuli uvést následují-
cí infor maci:
Článok vznikol s podporou grantu
APVV-0442-12 a Univerzitného vedec-
kého parku STU Bratislava (ITMS:
26240220084).
Autorům se za nedopatření omlou-
váme.
FULLTEXTOVÉ VYHLEDÁVÁNÍ
NA WWW.BETONTKS.CZ
Po šestnácti letech v letošním prv-
ním čísle nenaleznete vložené rejs-
tříky ročníku 2016, protože je pro
Vás na našich we bových stránkách
www.betontks.cz nově k dispozici
fulltextové vyhledává ní. V tuto chví-
li jsou volně přístupné v plné verzi
všechny výtisky, tj. cca 2 250 článků
(s výjimkou ročníků 2001 až 2002, na
kterých se ještě pracuje).
Věříme, že tato služba zjednoduší
a výrazně urychlí vyhledávání informací
o betonu, které naleznete všechny na
jednom místě.
PODĚKOVÁNÍ
Děkujeme Galerii Jaroslava Fragne-
ra za inspiraci, kterou nám byla výsta-
va s názvem Sacral space v prosin-
ci 2015.
INFORMACE Z REDAKCE
Obr. 7a,b Kaple sv. Ignáce (1997),
Steven Holl ❚ Fig. 7a,b Chapel
of St. Ignatius (1997), Steven Holl
Zdroje:
[1] HANNAH, R. Time in Antiquity. London,
2009. s. 155.
[2] Srov. MACDONALD, W., L. The
Pantheon: Design, Meaning and
Progeny, Harvard, 2002.
[3] PALISTER, J. Sacred Spaces. London,
2015. s. 127.
[4] MCCARTER, R. Carlo Scarpa. London,
2013. s. 259.
[5] SAMUEL, S., LINDER-GAILLARD, I.
Sacred Concrete. Basel, 2013. s. 85.
[6] HOLL, S. Chapel of St. Ignatius [online].
Steven Holl Architects. [cit. 2017-01-12].
Dostupné z: http://www.stevenholl.
com/projects/st-ignatius-chapel
7a 7b
3 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Lukáš Kohout
Mariánská kaple, postavená na ruinách stře-
dověkého poutního kostela z peněz místních,
svou organickou formou přirozeně dotváří vrch
Bourlémont. Uspořádání tvarů a otvorů vytváří
v interiéru působivou hru světla a stínu vyzýva-
jící k rozjímání nad kontextem člověka, přírody
a víry. ❚ Marian chapel built on the ruins of
a medieval church was financed by local folk. Its
organic form corresponds with the lines of the
Bourlémont hill. The interior structure of shapes
and openings creates a spectacular display of
light and shadow, inviting visitors to contemplate
on the context of man, nature and belief.
Le Corbusier: „Když jsem navrhoval tuto stavbu,
chtěl jsem vytvořit prostor ticha, modliteb, míru
a vnitřního štěstí. Smysl bytí výrazně inspiroval mé
snažení. Některé věci jsou úžasné, ať už se dotýkají
náboženské podstaty nebo ne.“
Mariánská kaple Notre Dame du Haut
na kopci Bourlérmont u francouzského
městečka Ronchamp je jednou z nej-
významnějších staveb nejen evropské,
ale i světové moderní architektury. Řím-
skokatolický kostel z monolitického že-
lezobetonu navrhl v 50. letech jeden
z velikánů architektury Charles Edouard
Jeanneret, známý pod uměleckým
jménem Le Corbusier.
ARCHITEKTONICKÝ ZÁMĚR
Kaple Notre Dame du Haut není prv-
ní, která na vrchu u Ronchamp stá-
la. Již ve středověku zde byla kap-
le zasvěcená Panně Marii Sedmibo-
lestné (obr. 2). Za Velké francouzské
revoluce byla převedena do vlastnic-
tví státu, avšak později byla vykou-
pena zpět místními rodinami, kterým
sloužila až do září roku 1944, kdy by-
la vybombardována při osvobozování.
V roce 1949 místní občanská společ-
nost kontaktovala Le Corbusiera s po-
žadavkem na návrh zcela nové kap-
le. Ten nejprve odmítal a teprve až po
přesvědčování přítelem Mauricem Jar-
dotem na poutní místo v Ronchamp
přijel.
Z Le Corbusierových vzpomínek:
2
1
4
3
Obr. 1 Le Corbusierova Kaple Notre Dame du Haut v Ronchamp ❚ Fig. 1 Le Corbusier's
chapel of Notre Dame du Haut in Ronchamp
Obr. 2 Původní středověká kaple zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné ❚ Fig. 2 Original
medieval chapel consecrated to Our Lady of Seven Sorrows
Obr. 3 Půdorys a řez kaplí (autor: Petr Vošmik) ❚ Fig. 3 Chapel ground plan and section
(author: Petr Vošmik)
Obr. 4 Výstavba kaple – železobetonová konstrukce vyzdívaná kameny z původní kaple ❚ Fig. 4 Construction of the chapel – the reinforced concrete frame is lined with stones from the
original chapel
KAPLE NOTRE DAME DU HAUT V RONCHAMP ❚
NOTRE DAME DU HAUT CHAPEL IN RONCHAMP
3 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
„Když mne poprvé přivedli na mís-
to stavby, nechal jsem svůj doprovod
zabývat se svými věcmi, sedl jsem si
a jen jsem skicoval. Po pár hodinách
jsem přesně věděl, jak bude kaple vy-
padat.“ Z těchto vět je jasně patrné
ovlivnění kontextem a historií místa,
které se také promítlo do samotné for-
my kaple.
Do té doby většina teoretiků chápa-
la Le Corbusiera jako architekta, kte-
rý hodně mluví a stanovuje pevná pra-
vidla a dogmata pro moderní architek-
turu (viz Pět bodů moderní architektury
[1]). Zcela v protikladu k těmto dogma-
tům působí stavba kaple v Ronchamp.
Všechna pravidla jsou zde zapome-
nuta. Přísné tvary a volný půdorys se
sloupy nahrazuje brutalistní betonová
organická stavba s dramatickou kom-
pozicí exteriéru i interiéru. Pásová okna
jsou nahrazena malými, ale rafinovaně
umístěnými otvory s výplněmi z barev-
ného skla, které v interiéru rozehráva-
jí hru barev, světla a stínu. Stejně tak je
zde pro zesílení dojmu použit oblíbený
motiv sakrálních staveb – mezera me-
zi střechou a zdmi. Součástí kompozi-
ce jsou tři zděné věže zakončené beto-
novou kopulí.
Základní vztah člověka a víry je na-
značen metaforicky a každý návštěvník
si ho může najít v jiném prvku stavby.
Nejčastěji je tento vztah zmiňován ve
vazbě tmavé těžké hmoty střechy a bí-
lé podnože.
I díky tomu není kaple orientována
pouze na katolickou církev, ale posky-
tuje prostor lidem jakéhokoliv vyznání
pro rozmluvu s bohem a rozjímání nad
nejzákladnějšími otázkami lidské exis-
tence.
Ke kapli náležejí ještě tři menší stav-
by: jednoduchá zvonice se třemi zvo-
ny tvořená ocelovým rámem, schodiš-
ťová pyramidová pozorovatelna tvořená
kameny z původní kaple a malá obdél-
níková stavba sloužící jako zázemí pro
řádové sestry.
STAVEBNÍ A KONSTRUKČNÍ
ŘEŠENÍ
Celá stavba je koncipována jako mo-
nolitický betonový rámový skelet, do-
plněný vyzdívkou z kamene z původní
kaple. Využití betonového rámu a vyz-
dívky umožnilo vytvořit velké množství
otvorů na západní stěně kaple, které
by při použití pouze kamenného zdiva
nebylo možné. Toto řešení je uplatně-
no na všech obvodových stěnách kap-
le. Štíhlé monolitické sloupy, které jsou
součástí obvodových stěn, kopírují je-
jich půdorysné křivky, směrem ke stře-
še se zužují a jsou vzájemně provázá-
ny pomocí subtilních betonových hori-
zontálních trámků v různých výškách.
Sloupy jsou potaženy drátěnou síťo-
vinou a přestříkány gunitem (stříkaná
malta, tvořící vodonepropustnou omít-
ku, pozn. redakce) [1]. Takováto beto-
nová „klec“ je vyplněna kamenem a ce-
lá konstrukce je znovu potažena síťovi-
nou a přestříkána vrstvou gunitu.
Střecha, vybízející k nejrůznějším
před stavám, např. skořápek korýšů,
je koncipována jako křídlo letadla. Jde
o dvě betonové skořepiny, mezi který-
mi je mezera výšky 2,26 m s nosný-
mi betonovými průvlaky osazenými na
sloupech v obvodových stěnách. Nej-
5b
5c
6b
5a
6a
3 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
prve byla zhotovena spodní skořepi-
na (v podstatě pohledový strop) spo-
lu s bedněním celé střechy a násled-
ně byly odlity průvlaky v požadova-
ném tvaru, které byly zafixovány příč-
nými betonovými ztužidly. Zajímavým
prvkem jsou prostupy v těchto nos-
ných průvlacích, které umožňovaly po-
hyb obsluhy a kontroly mezi spodní
a vrchní deskou střechy. Nakonec by-
la odlita vrchní skořepina, jejíž součás-
tí je vrstva hliníkového obložení slouží-
cí jako izolace proti vodě. Střecha byla
po odbednění ponechána neupravená
a kontrastuje tak s čistotou omítnutých
bílých obvodových stěn.
Denní světlo proniká do kaple systé-
mem otvorů s čirým a barevným za-
sklením. Le Corbusier odmítal spoje-
ní takového řešení s historickými vit-
rážemi, proto je i barevné sklo prů-
hledné a umožňuje pozorovat oblo-
hu a okolní krajinu. Také mezera mezi
stěnami a střechou poskytuje důležitý
zdroj denního světla pro interiér kap-
le. Všechny otvory spolu s bílým nátě-
rem všech vertikálních konstrukcí ro-
zehrávají působivou hru barev, světla
a stínu.
Důležitým prvkem v interiéru je také
podlaha z betonové dlažby, kopírující
přirozený sklon kopce směrem k oltáři.
Byla vytvořena na místě odléváním be-
tonu mezi laťové bednění a je navrže-
na v přísném řádu Moduloru [2]. Čás-
ti podlahy, na kterých stojí oltáře, jsou
tvořeny bílým kamenem z Bourgogne.
Bednění bylo na celé stavbě zhotove-
no z dřevěných latí na dřevěném leše-
ní. Toto řešení umožňovalo snadné při-
způsobení bednění pro nepravidelné
organické tvary jak střechy, tak nos-
ných prvků v rámci obvodových stěn.
Otisky laťového bednění na střešním
plášti, který zůstal bez dalších úprav,
dodávají celé stavbě brutalistní ráz.
ZÁVĚR
Notre Dame du Haut obsahuje mnoho
prvků typických pro moderní kostely.
Odmítá tradiční pojetí výzdoby, maleb
a soch s biblickou a náboženskou te-
matikou ve prospěch moderních abs-
traktních symbolů náboženství. Svět-
lo a barva jsou dominantními prvky
v jinak jednoduchém interiéru. Silnou
symboliku tvoří přirozené světlo spo-
lečně s bílou barvou – vnášejí do kaple
Ducha svatého.
V kapli lze nalézt odkazy na rané
křesťanské stavby, avšak hlavním zna-
kem je to, že se zde snoubí netradič-
ní pojetí formy a interiéru se skutečnou
spiritualitou – osvětlení interiéru nechá-
vá v návštěvníkovi silný dojem, který
je navíc podpořen i barevným pojetím
a tvaroslovím exteriéru.
Pokud je cílem sakrální stavby při-
mět návštěvníka přemýšlet nad otáz-
kami existence a víry, pak je kaple No-
tre Dame du Haut v Ronchamp zce-
la dokonalým příkladem takové stavby.
Je místem rozjímaní, spojením nábo-
ženství i historického a přírodního kon-
textu s člověkem.
Fotografie: 1 – Bourgeois A.,
commons.wikimedia.org,
2 – commons.wikimedia.org,
4 – www.sites-le-corbusier.org,
5a,b,c, 6a, 7b,c – Tereza Matějková,
6b, 7a – Petr Šmídek, archiweb
Ing. arch. Lukáš Kohout
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR
č. 16-23929S – Metodika architektonického
navrhování v kontextu udržitelné architektury.
7a 7b
Zdroje:[1] WIKIPEDIA. Le Corbusier´s Five Points
of Architecture. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Le_Corbusier‘s_Five_Points_of_Architecture
[2] WIKIPEDIA. Modulor. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Modulor
[3] WIKIPEDIA. Shotcrete. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Shotcrete
[4] CROFT, C. Concrete architecture. London: Laurence King, 2004. ISBN 1-85669-364-3.
[5] EDWARD, F. R. The Details of Modern Architecture. Cambridge, Mass: MIT, 2003. ISBN 9780262562027.
[6] NAWY, E. G. Concrete Construction Engineering Handbook. Boca Raton: CRC Press, 1997. ISBN 0849326664.
[7] ARCHIWEB [online]. archiweb.cz, ©1997-2017. Dostupné z: http://www.archiweb.cz
[8] WIKIPEDIA [online]. Wikipedia: the free encyclopedia. Dostupné z: http://en.wikipedia.org
[9] FONDATION LE CORBUSIER [online]. Fondation le Corbusier. Dostupné z: http://www.fondationlecorbusier.fr
[10] ARCHDAILY [online]. ArchDaily, ©2008-2017. Dostupné z: http://www.archdaily.com
[11] http://mjobrien.com/ARCH606S09/corbu_ronchamp_carpenter_ctr.pdf
Obr. 5a,b,c Pohledy na fasádu ❚
Fig. 5a,b,c Chapel exteriors
Obr. 6a,b Detaily fasády s okenními otvory,
které se rozšiřují směrem do interiéru
❚ Fig. 6a,b Facade details with window
openings widening towards the chapel interior
Obr. 7a,b Interiér hlavní lodi se svažující se
podlahou ❚ Fig. 7a,b The chapel nave
interior with a declining floor
LUTERÁNSKÝ KOMUNITNÍ KOSTEL BAGSVÆRD ❚
LUTHERAN COMMUNITY CHURCH BAGSVÆRD
4 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Šárka Malošíková
Kostel v Bagsværdu navržený Jornem Utzonem
patří mezi nejvýznamněší sakrální stavby
20. století, a to zejména díky hlavnímu sakrálnímu
prostoru umocněnému konvexně tvarovanou
betonovou skořepinou. ❚ Bagsværd Church,
designed by Jørn Utzon, is one of the most
important sacral buildings of the 20th century,
primarily due to the main sacral space amplified
by a convex concrete shell.
Když v roce 1967 získali farníci z ko-
daňského předměstí Bagsværd po
mnoha letech úsilí konečně podpo-
ru pro stavbu kostela, obrátili se na ar-
chitekta Jørna Utzona a ten nabídku
s nadšením přijal. Tato stavba pro něj
představovala nejen jednu z mála příle-
žitostí navrhovat ve svém rodném Dán-
sku, ale především velkou výzvu jak in-
terpretovat liturgický prostor v době
charakteristické sekulárním a konzum-
ním přístupem společnosti.
ARCHITEKTONICKÉ
A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
Hlavní myšlenku návrhu představil
Utzon na skice zachycující skupinu lidí
stojících na pláži otočených k nekoneč-
nému horizontu moře, nad nimiž se
vzná šela vysoká oblaka. Inspirací mu
byly cylindrické mraky, které pozoroval
při jednom z dnů na pláži na Havaji,
kde tou dobou učil. Pro zhmotnění
svých představ se nakonec rozhodl
uplatnit železobetonovou skořepinovou
konstrukci, jejíž potenciál se neúspěš-
ně pokoušel využít již na projektu Opery
v Sydney.
Pozemek, který farnost k stavbě koste -
la získala, měl podélný tvar a ležel hned
vedle rušné komunikace. Utzon kompli -
kované vstupní podmínky v návrhu vy-
užil pro vytvoření do sebe uzavřeného
prostoru. Ovlivněn svým dlouhodo-
bým zájmem o kulturu Dálného výcho-
du navrhl kostel s obdélníkovým pů-
dorysem 22,5 × 72,2 m připomínající
svým prostorovým uspořádáním čínské
buddhistické kláštery. Vnitřní prostory
a atria kostela jsou lemovány chodba-
mi, které nemají žádný kontakt s okolím
a otevírají se pouze k nebi.
Celý objekt je navržen v pravidelném
rastru 2,2 m. Konstrukční systém vy-
užívá prefabrikovaných železobetono-
vých sloupů o průřezu 300 × 300 mm
rytmizujících fasádu i vnitřní chodby le-
mované vždy dvojicí sloupů propoje-
ných příčnými průvlaky různých výšek.
Vnější i vnitřní stěny jsou z bílých beto-
nových panelů výšky 400 mm, do kte-
rých byl přimícháván pro bělejší vzhled
drcený mramor. Z prefabrikovaných be-
tonových dílů jsou i podlahy a vyvýše-
né kněžiště.
Do hlavního liturgického prostoru se
vstupuje ze západu nízkým zádveřím,
odděleným od exteriéru stěnou z ma-
sivních dřevěných rámů se svislým
členěním, které opět odkazují k orien-tální architektuře. Repetitivní, průmys-
lově vyráběný konstrukční systém stav-
by Utzon v místě centrálního duchov-
ního prostoru doplnil příčnou betono-
vou skořepinovou klenbou na rozpon
17,25 m, která se ve střední části dyna-
micky otvírá vzhůru směrem ke světlí-
ku, jedinému zdroji světla zvýrazňujícího
jemnou modelaci prostoru a odkazující-
ho ke své posvátné podstatě. Tvarování
skořepiny bylo určováno nejen estetic-
kým záměrem architekta, ale bylo ovliv-
něno i požadavky na akustiku, kde zvo-
lené uspořádání konvexních křivek stro-
pu napomáhá šíření zvuku do vzdále-
nějších částí kostela a na vyvýšenou
galerii umístěnou za presbytářem.
Pod zvlněným stropem je prefabri-
kovaná stěna mezi sloupy nahrazena
ztužující monolitickou železobetonovou
1
3
2
4 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
stěnou. Výstavba samotné skořepiny
připomínala středověkou tradici stav-
by gotických chrámů. Bednění z hrubě
opracovaných prken bylo zespodu po-
depřeno hustou řadou podstojkovaných
dřevěných ramenátů připravovaných
přímo na místě tesaři. Po vložení ocelo-
vé sítě bylo využito nejmodernější tech-
nologie – stříkaného betonu. Skořepina,
jejíž tloušťka je 80 až 100 mm, byla po
odbednění na povrchu natřena vápen-
ným nátěrem, který dává vyniknout otis-
kům dřevěného bednění. I když by po-
dobného prostorového efektu mohl Utz-
on dosáhnout použitím levnějšího oce-
lového nosníku zakrytého např. nastří-
kanou akustickou omítkou na předem
vytvarovanou síť, dal přednost jednotě
materiálu.
Střecha zakrývající střední část pů-
dorysu je z eternitových vlnitých de-
sek a je doplněna jednoduchým zaskle-
ním. I přesto, že je navenek kostel stříd-
mý a uzavřený do sebe, tvar skořepi-
ny se v náznaku propisuje i na fasádu
pomocí glazovaného obkladu, podob-
ného tomu, který použil Utzon u Ope-
ry v Sydney.
Detaily interiéru jsou velmi strohé a dá-
vají vyniknout užitým materiálům. Dře-
věné prvky z bělené borovice jsou spo-
jovány hřebíky, které zůstávají záměrně
mírně nezatlučeny, aby byl posílen je-
jich estetický účinek a zvýrazněna jejich
funkce. Výrazným elementem jsou i ho-
rizontální trubice nesoucí řadu žárovek
a zajišťující rozvod elektřiny s minimál-
ním zásahem do prefabrikovaných prv-
ků. Výrazně zdobná je pouze poloprů-
hledná příčka za kněžištěm z bíle na-
třených Flensborgských cihel a textilie,
které jsou obměňovány dle liturgické-
ho období.
ZÁVĚR
Kostel v Bagsværdu byl poslední veřej-
nou stavbou, nad kterou měl Utzon ab-
solutní dohled. Jeho návrh čerpá ne-
jen z místní tradice, ale i z širší kulturní
představy posvátného prostoru.
Článek byl podpořen z prostředků grantu
GAČR č. 16-23929S – Metodika
architektonického navrhování v kontextu
udržitelné architektury.
Fotografie: Petr Šmídek, archiweb
Ing. arch. Šárka Malošíková
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
4a
4b 5
Zdroje:
[1] FRAMPTON, K., CAVA, J. Studies
in Tectonic Culture: The Poetics
of Construction in Nineteenth and
Twentieth Century Architecture.
Cambridge, Mass.: MIT Press, 2001.
pp. 448. ISBN 978-0262561495.
[2] WESTON, R. Utzon: Inspiration, Vision,
Architecture. 1st edition. Hollerup,
Edition Bløndal, 2002. pp. 432.
ISBN 978-8788978988.
Obr. 1 Luteránský komunitní kostel na
kodaňském předměstí Bagsværd ❚
Fig. 1 Lutheran community church on the
Copenhagen outskirts, Bagsværd
Obr. 2 Utzonova skica představující hlavní
myšlenku návrhu kostela ❚ Fig. 2 Jørn
Utzon’s sketch representing the main idea of
the overall church concept
Obr. 3 Schematický půdorys a podélný řez
(autor: Šárka Malošíková) ❚
Fig. 3 Schematic ground plan and longitudial
section (author: Šárka Malošíková)
Obr. 4a,b Hlavní liturgický prostor
s betonovou skořepinovou klenbou na rozpon
17,25 m ❚ Fig. 4a, b Main liturgical space
with its convex concrete vaulting spanning
17,25 m
Obr. 5 Chodba lemující atrium pouze
s horním osvětlením ❚ Fig. 5 Corridor
lining the atrium, illuminated only by the
overhead lights
KOSTEL SVĚTLA ❚ CHURCH OF THE LIGHT
4 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
Hana Panochová
Malý křesťanský kostel v podobě betonového kvá-
dru se světelným křížem, kde je z hladkého šedé-
ho betonu a čirého skla vytvořeno jednoduché,
strohé, ale přitom nesmírně působivé dílo dokona-
lých proporcí. ❚ A small Christian church was
built in the shape of a concrete cube with a light
cross. A simple, stern, but immensely impressive
work of perfect proportions was created from
smooth grey concrete and clear glass.
Tadao Ando: „V tomto případě jsem postavil kra-
bici z hutných betonových zdí – a získal tmu. Pak
jsem do stěny umístil zářezy, které propouští přes-
ně definované proudy světla. Proud světla ostře
láme temnotu. Stěna, podlaha i strop se s tímto
proudem setkávají, vystupují z pozadí a souběžně
jej i na sebe odrážejí a dávají tak vzniknout složitým
vztahům. Tak se zrodil prostor.“ [1]
ARCHITEKTONICKÝ ZÁMĚR
V městečku Ibaraki nedaleko Osaky
v Japonsku leží v klidné obytné čtvrti
jedno z nejvýznamějších děl architekta
Tadaa Anda, Kostel světla (Kasugaoka
Kjókai). Kostel o výměře 113 m2 byl po-
stavený v letech 1988 až 1989 v rámci
přestavby místního křesťanského cen-
tra vedle původního dřevěného koste-
la, který byl o deset let později nahrazen
také podle návrhu architekta Anda beto-
novou budovou nedělní školy.
Kostel světla představuje tvorbu Tadaa
Anda jako znovuobjevení jednoty domu
a přírody, čehož docílil tím, že nechal
přírodní prvky projevovat se i ve vnitř-
ních prostorách domu. [2] Hlavní ro-
li zde hraje světlo, které určuje a vytvá-
ří nové prostorové vnímání stejně, nebo
možná i více, než samotná železobe-
tonová konstrukce. Světlo je pro Anda
důležité pro formování prostoru. Hlad-
ké betonové zdi a monochromatičnost
zvolených povrchů v interiéru jsou zá-
kladem toho, aby světlo mohlo dávat
prostoru formu, měnit ho, oživovat ho –
podle charakteru dne a jeho denní do-
by a ročního období. [3]
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Kostel světla má tvar kvádru složeného
ze tří hmot protnutých samostatně sto-
jící stěnou pod úhlem 15°, která rozdě-
luje objem na část kaple a vstupní část.
Jednoduchý obdélníkový půdorys má
velikost 5,9 × 17,7 m s výškou 5,9 m.
Nejvýraznějším architektonickým prv-
kem vnitřního prostoru je otvor na již-
ní fasádě ve tvaru kříže, umístěný za ol-
tářem, který dotváří charakter tmavé-
ho kostela. Hra světla a stínu zaplavu-
je kostel stále se proměňujícími paprs-
ky světla. Ve zdi z pohledového betonu
vyniká preciznost detailního napojení na
pevné zasklení oken. Spoje jednotlivých
bednicích dílců lícují s rameny světelné-
ho kříže a rozčleňují celistvou plochu
podélných stěn v horizontálním směru.
Severní stěna kostela je protnuta již
zmíněnou stěnou pod úhlem 15° a je-
jich průnik je vyřešen způsobem, který
navozuje dojem, že se vůbec nedotýka-
jí. V místech jejich styku jsou umístěny
úzké otvory přes celou výšku kostela,
kterými prostupuje světlo a které slouží
také jako navigační body. Při vstupu do
kostela je jimi návštěvník veden podél
šikmé stěny a následně je donucen se
o 180° otočit, aby mohl zamířit k oltáři.
Západní stranu kostela tvoří dvě na-
vzájem se protínající betonové stěny.
Do základního obdélníkového tvaru vbí-
há stěna ve tvaru L a formuje tak vstup-
ní část do kostela na jeho severozá-
padní straně. Otvor na západní fasádě
představuje velké okno, které je navrže-
no přes celou výšku kostela. Jeho čle-
nění koresponduje s bednicími spára-
mi. V tomto případě na rozdíl od okna
ve tvaru kříže a podélných otvorů na se-
verní stěně jsou přiznané rámy.
Podlaha a lavice jsou z tmavého dřeva,
které bylo použito při stavbě na lešení
a představuje změnu v použití materiálů
ve srovnání s dominantním užitím beto-
nu na všech dalších plochách. Strohost
a jednoduchost kostela [4] je podpoře-
na i podlahou svažující se směrem k ol-
táři a sestupujícími schody v prostřední
uličce, které k němu vedou.
Sám Ando původně zamýšlel pone-
chat křížový otvor bez zasklení, sym-
bolicky nechat zavanout dovnitř i vítr,
stejně jako vstupuje dovnitř i světlo, ale
pro představitele kostela to bylo vzhle-
dem ke klimatickým podmínkám ne-
představitelné. [5] Symbolický význam
stěny je pro Anda především v obdo-
bí rané tvorby velice důležitý, chápe
ji jako konfrontaci vnitřního a vnější-
ho světa, kde otvory představují mís-
to setkání. [6]
STAVEBNÍ A KONSTRUKČNÍ
ŘEŠENÍ
Hlavní schránku kostela tvoří železobe-
tonové stěny tloušťky 400 mm. Hlad-
kého povrchu bylo dosaženo použi-
tím betonu s konzistencí S3 a zároveň
zajištěním důkladného vibrování. Mini-
mální krytí výztužných tyčí bylo 50 mm,
aby se zabránilo tvorbě skvrn na povr-
chu betonu.
Hladký povrch betonových stěn odrá-
ží sluneční světlo pronikající do vnitřních
prostor. Povrchy stěn odhalují použité
stavební procesy pomocí otisků bed-
nicích dílců a spínacích tyčí, které zvý-
razňují hmatový dojem na hladkých še-
dých stěnách. [7]
ZÁVĚR
Tadao Ando v tomto svém díle kombi-
nuje východní pojetí prostoru typické
pro japonskou tradiční architekturu s ry-
sy charakteristickými pro západní styl,
jako je vymezování vnitřního prostoru
kompaktními stěnami.
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
1
4 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR č. 16-23929S
– Metodika architektonického navrhování v kontextu udržitelné architektury.
Fotografie: Petr Šmídek, archiweb
Ing. arch. Hana Panochová
Fakulta architektury ČVUT v Praze, Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
2 3
4 5
Obr. 1 Kostel světla v japonském městě Ibaraki ❚ Fig. 1 Church of the Light in the city of Ibaraki, Japan
Obr. 2 Schematický půdorys a podélný řez (autor: Martin Fornůsek) ❚ Fig. 2 Schematic ground plan and longitudinal section (author: Martin Formůsek)
Obr. 3 Průhled kostelem na jižní fasádu s otvorem ve tvaru kříže ❚ Fig. 3 View through the church onto the southern facade with a cruciform cut into it
Obr. 4 Světlo pronikající úzkým otvorem přes celou výšku kostela ❚ Fig. 4 Light filtering through a narrow, church high opening
Obr. 5 Malé atrium pro chvilku rozjímání ❚ Fig. 5 Small atrium
Zdroje:[1] ANDO, T. Licht [online]. In: Jahrbuch
für Licht und Architektur. Belín, 1993. Překlad pro archiweb Lubomír Kostroň. Dostupné z: http://archiweb.cz/news.php?type= 17&action=show&id=13597
[2] ANDO, T. From Self-Enclosed Modern Architecture towards Universality. In: Tadao Ando: Complete Works. London: Phaidon Press, 1995. pp. 446.
[3] HENEGHAN, T. Architecture and Ethics. In: PARE, R., HENEGHAN, T. The Colours of Light, Tadao Ando architecture. London: Phaidon Press, 1996. pp. 23.
[4] DAL CO, F., Tadao Ando: Complete Works. London: Phaidon Press, 1995. pp. 318.
[5] JODIDIO, P. ANDO: Complete Works. Kolín: Taschen, 2007. pp. 127.
[6] ANDO, T. Interiér, Exteriér. Časopis Architekt. 1999, roč. 45, č. 7, pp. 68.
[7] FARRELLY, L. Basics Architecture 02: Construction & Materiality. AVA Publishing SA, 2008. pp. 56.
KOSTEL MILOSRDNÉHO BOHA OTCE V ŘÍMĚ ❚ JUBILEE
CHURCH (CHIESA DI DIO PADRE MISERICORDIOSO) IN ROME
4 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Jitka Jadrníčková
Článek přibližuje ideu vzniku a technické řeše-
ní římského kostela Milosrdného Boha Otce,
postaveného v rámci programu „50 kostelů pro
Řím 2000“. Typickým znakem kostela, jenž se
již stal ikonou mezi sakrálními stavbami, jsou
tři mohutné „plachty“ z bílého betonu tvořené
výsečemi sférické plochy. ❚ The article gives
the idea of origin and technical solution of
a roman Jubilee Church (Chiesa di Dio Padre
Misericordioso), built as part of the project
“50 churches for Rome 2000“. A typical attribute
of this church, which became an icon among
the sacral constructions, are three monumental
“sails“ from white concrete, consisting of
sections of a sferic area.
Kostel Milosrdného Boha Otce známý
též jako Jubilejní kostel byl vybudován
v Římě na základě programu „50 kos-
telů pro Řím 2000“, jejž vyhlásil v ro-
ce 1993 kardinál Camillo Ruini. Jeho cí-
lem bylo vybudovat nové farní kostely
a podporovat v nadcházejícím tisíciletí
duchovno v okrajových oblastech Říma,
kde se v té době cca 350 tisíc věřících
scházelo v provizorních prostorách. Na
dva z těchto kostelů byla v roce 1994
vypsána architektonická soutěž. Vítěz-
ný návrh na kostel Cyrila a Metoděje na
předměstí Dragoncello di Acilia od mi-
lánského architektonického studia Bru-
na Bozziniho byl zrealizován a stavba
byla dokončena v roce 1997. V přípa-
dě sídliště Tor Tre Teste na východním
okraji Říma nakonec žádný z návrhů
k realizaci vybrán nebyl a římský vika-
riát v spolupráci s dalšími organizace-
mi vyhlásil v roce 1995 soutěž novou,
tentokrát vyzvanou, v níž oslovil šest
renomovaných architektů různých ná-
rodností. Byli jimi Tadao Ando, Günter
Behnisch, Santiago Calatrava, Peter Ei-
senman, Frank Gehry a Richard Meier.
V květnu 1996 nakonec porota rozhodla
o vítězství návrhu amerického architek-
ta Richarda Meiera. V odůvodnění své-
ho rozhodnutí vyzdvihla zejména způ-
sob využití světla a interpretaci prosto-
ru jako lidské spoluúčasti v Božím díle.
Základní kámen stavby byl položen
1. března 1998 a kostel byl vysvěcen
26. října 2003 u příležitosti 25. výročí
pontifikátu Jana Pavla II. S tímto faktem
souvisí i zasvěcení kostela Milosrdné-
mu Bohu Otci, které má připomínat ná-
zev druhé encykliky Jana Pavla II. z ro-
ku 1980 Dives in Misericordia (Bohatý
milosrdenstvím). V roce 2004 obdržel
Richard Meier za kostel v Tor Tre Teste
od nadace Frate Sole se sídlem v Pa-
vii mezinárodní cenu za sakrální archi-
tekturu. Tato cena se uděluje jednou
za čtyři roky a Meierovými předchůd-
ci byli Santiago Calatrava v roce 2000
a Tadao Ando v roce 1996.
ARCHITEKTONICKÉ
A URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ
Farní kostel v Tor Tre Teste je umístěn na
pozemku ve tvaru trojúhelníku na hrani-
ci okrajového římského sídliště pro cca
300 tisíc obyvatel a veřejného parku.
Kostel a navazující komunitní centrum
stojí na bílými zdmi ohraničené hladké
ploše vydlážděné mramorovými des-
kami, která je však obklopena parkovi-
šti a desetipodlažními bytovými domy.
Pro milovníka architektury, jenž zná kos-
tel jen z fotografií, je první setkání v šir-
ších souvislostech určitě trochu šok, ale
v kontextu programu, který si dal za úkol
1
2 3
4 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
vytvořit důstojné svatostánky právě v ta-
kových „Bohem zapomenutých“ oblas-
tech, je to skvělý počin, jenž se nakonec
stal vlajkovou lodí programu „50 koste-
lů pro Řím 2000“. Lodí připlouvající do
okrajové čtvrti, aby se stala útočištěm
pro místní obyvatelstvo. Tento obraz je
umocněn i mramorovou dlážděnou plo-
chou v bezprostředním okolí, jež zejmé-
na za deště působí jako vodní hladina.
Kostel je uměleckým dílem s mnoho-
vrstevnou symbolikou. Jak již bylo na-
značeno, kostelní loď připomíná námoř-
ní loď, na níž svatý Petr (původně rybář)
v osobě svého nástupce, papeže, pro-
vází křesťany třetím tisíciletím. Tvar lodi
se opakuje i na travertinovém oltáři. Tři
samonosné zaoblené betonové skoře-
piny, které překlenují část hlavní kostelní
lodi a boční kapli, vyvolávají dojem pla-
Obr. 1 Kostel Milosrdného Boha Otce
v Římě v roce 2003, průčelí s postranní zvonicí
ve stylu italské štíhlé kampanily odkazuje
na tradiční místní architekturu ❚
Fig. 1 Chiesa Di Dio Padre Misericordioso
in Rome in 2003, front with side bell tower in
the style of an Italian campanille refers to the
traditional local architecture
Obr. 2 Skica návrhu kostela
❚ Fig. 2 Sketch of the church
Obr. 3 Situace ❚ Fig. 3 Situation
Obr. 4 a) Půdorys 1. NP, b) příčný řez
❚ Fig. 4 a) Layout of the ground floor,
b) cross section
Obr. 5 a) Průběh výstavby, b) montáž
„plachet“ z prefabrikovaných panelů, které
byly po osazení na stavbě předepjaty,
c) detail ❚ Fig. 5 a) During the
construction, b) mounting the “sails” from
pre-cast panels, which were prestressed after
fixing, c) detail
4a
4b
5b 5c
5a
4 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
chet vzedmutých východním větrem.
Jejich počet navíc představuje Nejsvě-
tější Trojici, a ta největší z nich symbo-
lizuje ochranu milosrdného Boha nad
křesťanskou komunitou.
Hmota kostela je složena ze dvou čás-
tí. Ta jižní, kostelní loď, kde je hlavní po-
užitou formou kruh či spíše části kulo-
vých ploch, představuje podle Richarda
Meiera dokonalost a království nebes-
ké. V severní části, která je ve znamení
čtverce, jenž zosobňuje Zemi, čtyři živly
a racionalitu, je umístěno zázemí koste-
la a komunitní centrum.
SVĚTLO A PROSTOR
Ve vnitřním prostoru kostela hraje, jako
nakonec vždy v případě Richarda Meiera,
důležitou roli světlo. Ačkoli střecha a vel-
ké části západní i východní fasády jsou
prosklené, slunce do interiéru téměř ne-
svítí. Výjimku představuje svazek paprs-
ků pronikající malým okénkem nad oltá-
řem, osvětlující v pozdním odpoledni
kru cifix a vytvářející geometrické obrazce
na bílé ploše. Stěny sešikmené k tomu-
to okénku navíc evokují vstup do tunelu,
na jehož konci září jasné světlo.
Světlo je podle Richarda Meiera hlav-
ním protagonistou našeho vnímání pro-
storu. Je prostředkem, jenž nám umož-
ňuje prožít to, co nazýváme posvátným,
a bylo proto zvoleno za ideový základ
této budovy. Světlo má také význam-
nou symboliku pro křesťany – Ježíš je
pro ně světlo světa a přichází jako slun-
ce od východu. Východní vítr, jenž napl-
ňuje plachty, je tedy plný naděje...
Velké prosklené plochy navíc navozu-
jí úzký kontakt věřících s nebem, tedy
i nekonečnem, což evokuje spojení
s antickými stavbami, např. Pantheo-
nem, místem s vysoce spirituální atmo-
sférou. Převýšený, téměř až gotický pro-
stor a zvonice zase připomínají tradiční
katolické tvarosloví. Kontakt s venkov-
ním prostředím k tomu vytváří značnou
variabilitu prostoru v čase v souvislosti
s intenzitou a barvou světla odvíjejících
se od denní i roční doby, počasí apod.
Jak popisuje autor: „v realizaci této stav-
by se spojilo hmotné a nehmotné, struk-
tura a forma, světlo a prostor“.
KONSTRUKČNÍ
A TECHNOLOGICKÉ ŘEŠENÍ
Při práci na prováděcím projektu bylo
z konstrukčního a technologického hle-
diska nejdůležitější vyřešit dominantu
stavby – tři zaoblené samonosné stěny
představující plachty. Vyvstaly zde tři zá-
kladní problémy: jak zajistit rovnoměrné
rozmístění čerstvého betonu v bednění,
což vzhledem k velikosti prvků a kompli-
kovanému tvaru – tvořenému výsečemi
sférické plochy – a vysokému procentu
jak měkké, tak předpínané výztuže ne-
bylo snadné, jak dosáhnout požadova-
ného tvaru, textury a barvy betonových
prvků a jak zajistit dlouhodobou trvanli-
vost konstrukce.
Samonosné stěny představující plach-
ty dosahují výšky od 17 do 27 m a jsou
poskládány z 256 kusů (38 typů) 12t
prefabrikovaných bloků, jež byly vyrobe-
ny ze samozhutnitelného betonu (SCC).
Na stavbě byly umísťovány pomocí spe-
6a
7a 7b
6b
4 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
ciálně navrženého jeřábu a fixovány pro-
střednictvím velkého množství skrytých
ocelových lan, napínaných na místě. Na
návrhu konstrukce těchto stěn spolu-
pracoval i profesor fakulty architektury
římské univerzity La Sapienza Antonio
Michetti, jenž se nechal inspirovat antic-
kou konstrukcí kupole Pantheonu, v níž
jsou použity vylehčené kazety přibližně
čtvercového tvaru.
Stejně jako všechny Meierovy stav-
by je kostel proveden v odstínech bí-
lé barvy. Beton na stavbu dodávala fir-
ma Italcementi, která působila v celém
projektu jako technický sponzor a pro-
váděla rozsáhlý laboratorní výzkum, je-
hož výsledkem byla betonová směs
Bianco TX Millenium (TX Active). Je-
jím základem je kamenivo z rozemleté-
ho carrarského mramoru a bílý cement.
Na stavbu bylo použito 2 600 t kameni-
va a 600 t bílého cementu. Aby byla bí-
lá stále bílá, je součástí směsi i oxid tita-
ničitý TiO2, který po aktivování UV-A zá-
řením způsobuje za přítomnosti vzdu-
chu fotokatalytickou reakci. Organické
atmosférické zplodiny, které se dosta-
nou do kontaktu s betonovým povr-
chem, se tak odstraňují zoxidováním na
kysličník uhličitý. Anorganické zplodiny
proto nemají žádný podklad, na němž
by se mohly usadit, takže si beton udr-
žuje původní estetický vzhled i v prů-
běhu doby. Zároveň se rozkladem od-
padních látek v ovzduší čistí i samotný
vzduch v bezprostředním okolí stavby.
ZÁVĚR
Otázkou zůstává, zda směs Bianco
TX Millenium naplnila očekávání do ní
vkládaná a nakolik významně je čistší
vzduch v okolí stavby. Z vlastní zkuše-
nosti však mohu potvrdit, že když jsem
místo v srpnu 2011 navštívila, vypadaly
prvky z bílého betonu stále dobře a při-
nejmenším v porovnání s omítanými
a ocelovými konstrukcemi v komunitní
části stavby byly stále bílé.
Ing. arch. Jitka Jadrníčková
autorizovaný architekt
e-mail: [email protected]
Photographs: 1, 8 – profimedia,
5, 6, 7 – Klaus Frahm (courtesy of Richard Meier
& Partners Architects), 9 – Jitka Jadrníčková
Acknowledgement:
Richard Meier & Partners Architects
Obr. 6 a) Bílé „plachty“ po dokončení,
b) detail ❚ Fig. 6 a) Finished white ”sails“,
b) detail
Obr. 7 a) Vchod do boční kaple, b) detail
fasády nad hlavním vstupem ❚
Fig. 7 a) Entrance into the side chapel,
b) detail of the façade above the main
entrance
Obr. 8 Interiér hlavní chrámové lodi
❚ Fig. 8 Interior of the main temple nave
Obr. 9 Stav v roce 2011, osm let po otevření:
a) interiér boční kaple, b) čelní pohled,
c) méně známý pohled na kostel s komunitním
centrem ❚ Fig. 9 The church in 2011,
eight years after opening: a) interior of the side
chapel, b) frontal view, c) less famous view of
the church with the community center
Architektonický
návrh
Richard Meier & Partners
Architects
Konstrukční řešeníOve Arup and Partners;
Guy Nordenson and Associates
Generání dodavatel M.S.C. Srl
Dodavatel betonu Italcementi Gruppo
9a 9b
9c
8
POLNÍ KAPLE BRATRA KLAUSE ❚
BROTHER KLAUS FIELD CHAPEL
4 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Karolína Kripnerová
Polní kaple zasvěcená bratru Klausovi byla vysta-
věna ze soukromých darů a vlastníma rukama
místních dobrovolníků. Stvořili tak místo ticha,
modlitby a meditace, kde je každý vítán. ❚ Field
chapel dedicated to Brother Klaus was sponsored
by private donations and built by local volunteers,
creating a place of silence, prayer and meditation,
where everyone is welcome.
Starší manželský pár zemědělců z ně-
meckého Wachendorfu chtěl poděko-
vat Bohu za dlouhý život, který jim do-
přál, a vystavět malou kapli zasvěcenou
místnímu patronovi bratru Klausovi. Bra-
tr Klaus neboli sv. Mikuláš z Flüe je ta-
ké patronem Švýcarska. Když si pan
Scheidtweiler přečetl v novinách článek
o architektonické soutěži na muzeum
Kolumba v Kolíně a zjistil, že vítězem je
švýcarský architekt Peter Zumthor, roz-
hodl se mu napsat a požádat ho o zpra-
cování návrhu kaple. Nenechal se od-
mítnout prvotní Zumthorovou odpovědí,
že si nebudou moci dovolit jeho honorář
a že on navrhuje jen moderní architektu-
ru, vytrval a nakonec se vydali na spo-
lečnou – dlouhou, ale obohacující – ces-
tu. Dne 19. května 2007 byla kaple slav-
nostně vysvěcena.
STAVEBNÍ A KONSTRUKČNÍ
ŘEŠENÍ
Kaple na půdorysu nepravidelného pě-
tiúhelníku se tyčí do výšky 12 m. Ačkoli
prvotní představou investorů byla drob-
ná stavba se sedlovou střechou, necha-
li se architektem přesvědčit, že v krásné
krajině v pohoří Eifel se bude dobře vy-
jímat důstojný monolit. Světlý robustní
blok respektuje okolní přírodu a zároveň
pomáhá krajinu definovat. Někomu mů-
že asociovat strom, jinému silo. Nave-
nek je přísně řezanou stavbou bez oken,
jejíž účel prozrazuje jen drobný křížek
nad vchodem.
Za trojúhelníkovými vraty je skrze úz-
kou tmavou chodbu, která se postup-
ně rozšiřuje, vstup do intimního vnitřní-
ho prostoru, který překvapí svým pro-
vedením, zcela odlišným oproti ven-
kovní fasádě. Měkce tvarovaná jesky-
ně, která se směrem vzhůru zužuje, je
otevřena do nebes a pouze tento otvor
přivádí do kaple denní světlo. Podla-
ha je pokryta vrstvou z olova, odkazu-
je tak na nedaleké hornické město Me-
chernich. Mobiliář tvoří jen dřevěná la-
vice pro dva poutníky, polička na bib-
li, socha ženy a symbol bratra Klause
– kolo. Mystická chvíle nastane při
dešti, kdy kapky vody stékají po zdech
a vytvářejí uprostřed podlahy mělké
jezírko.
TECHNOLOGIE, BEDNĚNÍ
A BETONÁŽ
Jedním ze záměrů autora bylo, aby kap-
le souzněla se svým okolím. Při volbě
materiálu tak Peter Zumthor důsledně
vycházel z místních zdrojů – na betono-
vou směs byl užit štěrk a bílý cement,
které doplnil místním žlutočerveným pís-
kem. Výsledkem je osobitá barevnost
i struktura. Na samotném stavebním
procesu se podíleli dobrovolníci z okolí.
Kaple je zhotovena technologií dusa-
ného betonu, tedy bez použití výztuže.
Směs betonu byla vrstvena a hutněna
ručně mezi připravené bednění. Vnitř-
ní povrch kaple byl vytvořen netradič-
ní cestou: na bednění bylo použito více
jak sto smrkových kmínků z nedaleké-
ho Bad Münsterreifelu. Vnější plášť byl
uzavřen standardním bedněním. Kaž-
dý den přibyla vrstva o výšce 0,5 m, po
třech týdnech vytrvalé práce dosáhla
stavba výsledných 12 m.
Když beton vytvrdl, byly smrkové
kmínky za minimálního přísunu vzdu-
chu pomalu spalovány tak, aby kouř
zanechal na vnitřním povrchu kaple své
stopy. Tento proces trval další dva týd-
ny. Vznikl tak intimní prostor, který je
osvětlený jednak shora otvorem do ne-
bes a také pomocí baněk z foukané-
ho skla rozmístěných po celém vnitřním
1a 1b
2
4 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
povrchu, osazených do míst po spoj-
kách mezi vnitřním a vnějším bedně-
ním. Na tři sta „kapek“ tak prostor ne-
jen zdobí a strukturuje, ale přivádí do
něj i lomené paprsky světla.
ZÁVĚR
Betonová kaple v přírodě od Petera
Zumthora je místo, kde se snoubí téma
země a nebe, poutník stojí na zemi, ale
nad sebou cítí nebe, obklopuje ho oheň
a dotýká se voda. Je to stavba jedno-
duchá, a přece mnohovrstevnatá. Stav-
ba malá, a přesto velká svým duchov-
ním rozměrem.
Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR
č. 16-23929S – Metodika architektonického
navrhování v kontextu udržitelné architektury.
Fotografie: archiv autorky
Ing. arch. Karolína Kripnerová
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: karolina.kripnerova
@fa.cvut.cz
3a 3b
4a 4c
4b
Zdroje:[1] Bruder-Klaus-Feldkapelle Wachendorf
[online]. Dostupné z: https://www.feldkapelle.de
[2] NETZ, D. Sie Stehen auf der Erde, aber Sie Spüren die Öffnung zum Himmel. Rozhovor s architektem Peterem Zumthorem. k.west (Magazin für Kunst, Kultur, Gesellschft) [online]. Dostupné z http://www.kulturwest.de/architektur/detailseite/artikel/sie-stehen-auf-der-erde-aber-sie-spueren-die-oeffnung-zum-himmel/
[3] Stampfbeton: Bauen mit Händen und Füssen. In: Beton/Campus [online]. 2011-07-19. Dostupné z: http://www.beton-campus.de/2011/07/stampfbeton-bauen-mit-haenden-und-fuessen/
[4] SVEIVEN M. Bruder Klaus Field Chapel / Peter Zumthor. Archdaily [online]. 26. 1. 2011. Dostupné z: http://www.archdaily.com/106352/bruder-klaus-field-chapel-peter-zumthor
Obr. 1 a) Polní kaple bratra Klause, b) trojúhelníkový vstup do kaple ❚ Fig. 1 a) Brother Klaus Field Chapel, b) the triangular entrance
Obr. 2 Půdorys a řez kaplí (autor: Martin Fornůsek) ❚ Fig. 2 Layout plan and section of the chapel (author: Martin Fornůsek)
Obr. 3 a) Skromný interiér kaple, b) pohled kaplí směrem k nebi ❚ Fig. 3 a) Modest chapel interior, b) view towards the sky
Obr. 4a,b,c Detaily vnějších a vnitřních povrchů ❚ Fig. 4a,b,c Interior and exterior surface details
5 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Na ostrově Tenerife byl dle návrhu architektonic-
kého ateliéru Menis Arquitectos postaven kostel
Největšího Spasitele. Hlavní roli zde hrály dva
významné prvky: beton a světlo. ❚ A Holy
Redeemer church was built on the Island of
Tenerife, it was designed by Menis Arquitectos.
There were two important elements playing their
role in the design: concrete and light.
Stavba kostela se nachází na pozemku
obklopeném hustou zástavbou. Svažitý
terén byl pomocí gabionových zdí roz-
členěn na několik teras v různých výš-
kových úrovních, kostel stojí na nejnižší
z nich. Přístup pro pěší na malé náměstí
před kostelem a do druhého patra kos-
tela umožňuje lomená rampa, jejíž sou-
částí je i schodiště.
Impozantní stavba kostela je slože-
na ze čtyř nezávislých objemů obdob-
ných velkým skalním útvarům, mezi ni-
miž je úzký prostor umožňující světlu pří-
stup dovnitř budovy. Stavba je v exte-
riéru „holá“, bez zbytečných prvků, kte-
ré by rozptylovaly a odváděly pozornost
od spirituální podstaty a stejný prin-
cip byl použit i v interiéru. Zde se opro-
ti exte riéru v menším měřítku také obje-
vují gabionové zdi sloužící pro oddělení
vnitřních prostor.
Stavba se skládá ze dvou částí: vlast-
ního kostela a společenského centra,
které je umístěno na polovině půdory-
su 2. a 3. NP.
Konstrukce je monolitická železobeto-
nová, jako kamenivo byly použity místní
vulkanické kameny (picón). Hladké stě-
ny byly v interiéru kostela při finálních
úpravách otlučeny a výsledkem je hrubý
povrch, který má výrazně větší zvuko-
vou pohltivost než hladký povrch a za-
jišťuje skvělou akustiku. Dalším důvo-
dem použití betonu jako hlavního ma-
teriálu byla vysoká tepelná akumulace
stěn, která má příznivý vliv na teplotní
setrvačnost a stabilitu v interiéru.
Protože světlo je nejdůležitějším prv-
kem sakrálních staveb, osvětlení je na-
vrženo tak, aby ve chvíli, kdy je slunce
v nadhlavníku, dostaly všechny prosto-
ry až mystický rozměr. V hlavní chrá-
mové lodi jsou navíc na zadní stěně
dvě překrývající se štěrbiny vytvářející
okno ve tvaru kříže. Světlo proniká skr-
ze úzké otvory a odhaluje hrubou tex-
turu betonu, navozujíc tak pocit mys-
tična a klidu.
Výsledkem je místo zvoucí k zastave-
ní a přemýšlení, meditační prostor, kde
člověk může o samotě rozjímat či se při-
pojit k ostatním v společenském centru.
Photographs: 1, 4 – Simona Rota;
3, 5, 7 – Menis Arquitectos;
6 – Roberto Delgado
Acknowledgement: Menis Arquitectos
Zadavatel Holy Redeemer Parish
Architektonický návrh
Fernando Menis, Menis Arquitectos
SpolupráceJuan Bercedo, Maria Berga, Sergio Bruns, Roberto Delgado, Niels Heinrich, Andreas Weihnacht
Dodavatel Construcciones Carolina SL
Cena 600 000 eur
Termín výstavby
2005 až 2008 (společenské centrum)2005 (kostel, zatím není dokončen, je částečně používán)
Připravila Lucie Šimečková
KOSTEL V LA LAGUNA NA OSTROVĚ TENERIFE ❚
CHURCH IN LA LAGUNA ON THE ISLAND OF TENERIFE
1
2
3c3b3a
5 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Obr. 1 Kostel v městě La Laguna na ostrově Tenerife ❚
Fig. 1 The church in La Laguna on the Island of Tenerife
Obr. 2 Podélný řez ❚ Fig. 2 Longitudinal section
Obr. 3 Betonové povrchy: a) hladký povrch s otiskem nehoblovaných
prken, b) otloukání, c) hrubý otlučený povrch ❚ Fig. 3 Concrete
surfaces: a) smooth surface, b) battering, c) rough, battered surface
Obr. 4a,b,c Interiér kostela, kde hraje
význam nou roli světlo ❚ Fig. 4a,b,c Interior
of a church, where light plays its significant role
Obr. 5 Osazení ve svažitém terénu ❚
Fig. 5 Placement in the sloping terrain
Obr. 6 Kostel, třebaže ne zcela dokončený,
slouží již svému účelu ❚ Fig. 6 The church
serves to its purpose even before finishing
Obr. 7 Kostel v svažitém terénu obklopený
hustou zástavbou ❚ Fig. 7 Church
in a sloping terrain surrounded by dense
housing
6
4a 4b
7
4c 5
5 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
V příspěvku je přiblížena kaple Schaufeljoch,
která je umístěna ve výšce 3 164 m n. m. na
skalním masivu ledovce. ❚ The article presents
the Schaufeljoch Chapel, located at an altitude of
3 146 m anchored in stone and ice.
Pevně ukotvená v ledu a kamení le-
ží kaple Schaufeljoch ve výšce 3 164 m
n. m. na horském hřebeni Stubaiských
Alp. Vzdálená asi 45 min jízdy autem od
Innsbrucku a pár minut chůze od horské
stanice Schaufeljoch je koncipována ja-
ko odpočinkové místo uprostřed živého
lyžařského ruchu. Je místem pro uvol-
nění, uklidnění a současně nabízí i nád-
herný výhled přes Stubaiský ledovec až
k Dolomitům.
Půdorys stavby je redukován na jas-
ný základní tvar – lichoběžník o ploše
9 m2. Dvě uzavřené boční stěny směrem
k horskému hřbetu a k údolí zakrývají
bouřlivé dění na sjezdovkách a výhled je
průzorem otevřen na horské štíty. Smě-
rem na jihozápad je prosklená stěna
umístěná na vnitřní hranu masivní stěny.
Pohled za světlem skrze ní lehce evo-
kuje výhled z tunelu. Před ní leží malá
terasa, z níž si návštěvníci mohou uží-
vat výhledu. Okno na protilehlé straně
je naopak vsazeno na vnější hranu stě-
ny. Rámy obou prosklených prvků jsou
z povrchově upravených ocelových pro-
filů, izolační zasklení zabraňuje vzniku
kondenzátu.
Střecha je obložena ocelovými des-
kami lichoběžníkového tvaru tloušťky
5 mm o rozměrech 1 až 1,35 m × 4 m,
které chrání stavbu před pronikáním vo-
dy. Stejný materiál byl použit i na zvo-
nici. Podlaha je z kamenů z blízkého
okolí. Vybavení modlitebny je minimali-
stické, omezené pouze na podstatné:
kříž a betonovou lavici.
Podél horského hřbetu stále dochá-
zí k vylamování jednotlivých kamenných
vrstev, protože skalní masiv na ledov-
ci má relativně vysokou lámavost a je
částečně proložený vrstvami ledu. Stav-
ba je proto navržena jako uzavřený kra-
bicový železobetonový systém založený
na základových pasech. Architekti zvo-
lili hrubý, rezavě hnědý beton z bílého
cementu, který v krajině nepředstavu-
je dodatečnou barevnou zátěž. Po do-
hotovení hrubé stavby byl povrch beto-
nu ručně doopracován úhlovou bruskou
a výsledkem je homogenní povrchová
struktura.
1
3d3c3b3a
2b
2a
4
KAPLE SCHAUFELJOCH VE STUBAISKÝCH
ALPÁCH ❚ SCHAUFELJOCH CHAPEL
IN STUBAI ALPS
Obr. 1 Kaple Schaufeljoch ve Stubaiských
Alpách ❚ Fig. 1 Schaufeljoch Chapel in the
Stubai Alps
Obr. 2 a) Řez, b) půdorys ❚
Fig. 2 a) Cross section, b) layout
Obr. 3 Materiálové řešení: a) lavička – letní
dub, b) podlaha – okolní kámen, c) stěny –
beton, d) střecha – ocel
❚ Fig. 3 Material solution: a) bench –
English oak, b) floor – surrounding stone,
c) walls – concrete, d) roof – steel
Obr. 4 Detail vnitřního povrchu před
osazením prosklené stěny ❚ Fig. 4 Detail
of the internal surface before fitting of a glass
wall
Obr. 5a,b,c Interiér ❚ Fig. 5a,b,c Interior
Obr. 6 Zvonice z ocelových plechů
❚ Fig. 6 Bell tower from steel plate
Obr. 7 Kaple uprostřed nekonečných
horských masivů ❚ Fig. 7 Chapel in the
middle of endless mountain massive
5 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Mimořádně vysoká poloha na hor-
ském masivu představovala při stavbě
kaple velké technické nároky, např. veš-
kerý beton musel být dopraven na ho-
ru vrtulníkem.
Kaple Schaufeljoch ve Stubaiských
Alpách je odrazem protikladů mezi roz-
lehlým prostorem velehor a vazbou
na konkrétní místo.
Architektonický návrh AO Architekten, Innsbruck
InvestorWintersport Tirol Gesellschaft
Stubaier Bergbahnen
Projekt statiky Ingenieurwesen Geologie
Naturraumplanung, Innsbruck
Prováděcí firma Pfurtscheller, Fulpmes
Dodavatel pigmentu
a bílého cementu
Creativbeton Österreich,
Innsbruck
Zámečnické práce Eberhart Metallbau, Kolsass
Dokončení 2012
Photographs: Günter Richard Wett,
Architekturfotografie
Acknowledgement:
AO Architekten, Insbruck
Redakce děkuje panu Milanu Senkovi st.
za překlad z německého originálu.
Připravila Lucie Šimečková
5a
6 7
5b 5c
V JAKÝCH KATEGORIÍCH SE SOUTĚŽÍ?
Přihlásit můžete svůj školní projekt vy-tvořený v akademickém roce 2016/2017. Projekt musí konstrukčně nebo esteticky využívat beton. Projekt přihlaste do jedné z kategorií – Concrete Living (Bydlení s be-tonem) nebo Freestyle (Volný styl).
KDO MŮŽE SOUTĚŽIT?
Studenti bakalářského nebo magister-ského studia FA VUT Brno, FA ČVUT Pra-ha, FUA TU Liberec, oboru architektu-ra FAST VUT Brno, oboru architektura FSV ČVUT Praha, Katedry architektury VŠB-TUO, Ateliéru architek tonické tvor-by AVU v Praze a Katedry architektury VŠUP v Praze.
KDE NAJDETE DALŠÍ INFORMACE?
www.fa.vut.cz/beton/www.facebook.com/betonaarchitektura2017
Soutěžící se mohou registrovat do 30. dubna 2017 a odevzdávat své návr-hy do 15. května 2017 na výše uvedených stránkách.
beton a architektura 2017Fakulta architektury VUT v Brně spolu se Svazem výrobců cementu ČR a Výzkumným ústavem maltovin Praha pořádá studentskou architektonickou soutěž.
SAKRÁLNÍ PROSTOR ❚ SACRAL SPACE
5 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Jan Soukup
Na příkladu dvou staveb – kostela Matky Boží a kaple Smíření – je představen
sakrální prostor, tak jak jej vnímá a zhmotňuje Ing. arch. Jan Soukup. ❚ This
article shows two examples of sacral buildings – the Church of Mother of God
and the Chapel of Reconciliation – and presents in them the sacral space as it
is perceived and materialized by architect Ing. arch. Jan Soukup.
Sakrální prostor je prostor pro prožívání setkání člověka s Bo-
hem. Vnímání tohoto prostoru se během staletí měnilo, dneš-
ní člověk některé historické fáze proměn nechápe, nebo je
chápe s menším porozuměním. Zapadlo chápání kostela a je-
ho výzdoby jako „Bible chudých“, stejně tak je pryč i barok-
ní pojetí, které je, kromě obdivu turistů, odmítáno jako bizarní
přehánění. V současnosti není sakralita stavby vázána na uži-
tí stabilizovaných forem architektonické hmoty ani na zavede-
né archetypy sdělení uměleckých děl.
Nic není předepsáno, nic není vyloučeno, a proto dnes ne-
ní předem diskvalifikován žádný materiál ani forma. Důleži-
té je využití materiálu k formování prostoru pro vytvoření at-
mosféry, která pomůže modernímu člověku zažít ono základ-
ní setkání s Bohem. Ježíš Kristus řekl, „Já jsem světlo světa,“
a tak se světlo, jako základní kvalita života, stalo nosným prv-
kem sakrálního prostoru. Je vnímáno jako symbol, jako kva-
lita a stavební prvek. Z tohoto vnímání, které se opírá o první
kostely cisterciácké architektury, jejichž tvůrci již ve 12. stole-
tí tento princip přijali za svůj, čerpá i kostel Matky Boží v No-
vém Dvoře.
KLÁŠTER TRAPISTŮ V NOVÉM
DVOŘE S KOSTELEM MATKY
BOŽÍ
Nový Dvůr vybudovaný v polovině 18.
století nedaleko obce Dobrá Voda byl
původně klášterním dvorem řádu pre-
monstrátů v Teplé. Řádu sloužil téměř
dvě století, ale při pozemkové reformě
v roce 1921 byl dvůr klášteru odejmut
a po 2. světové válce byl předán Stát-
nímu statku. V sedmdesátých letech
jeho část vyhořela. Došlo sice k provi-
zornímu zakrytí, ale přesto se postup-
ně propadly klenby, stav se velmi rych-
le stával neutěšeným a v 80. letech byl
areál již zcela ponechán svému osudu.
Naštěstí byl „objeven“ trapisty. Opat
kláštera Sept Fons ve střední Fran-
cii Dom Patric Olive hledal v Čechách
místo pro nový klášter, kam by se moh-
li navrátit adepti mnišského života, kteří
po roce 1989 odešli z Československa
do Francie. Nový Dvůr splňoval jejich
kritéria samoty a oslovil je spanilou po-
lohou a okolím. Zahájili jednání o kou-
pi areálu a pozemků a v roce 1999 za-
počaly zabezpečovací práce, zaměření
staveb dvoru a příprava studie.
Pro své zkušenosti s rekonstrukcemi
historických budov a areálů byl ke spo-
lupráci přizván Atelier Soukup a poz-
ději také John Pawson z Londýna pro
svůj výrazový minimalismus a chápá-
ní klášterního života mnichů. Součás-
tí rozsáhlé rekonstrukce celého dvora
byla i výstavba nového kostela.
Cisterciácká architektura
Slova „cisterciácká architektura“ neo-
značují jen stavby pro cisterciáky, ale
jsou umělecko-architektonickým po-
jmem, který má svůj základ v řádových
pravidlech opata Albericha a v Char-
tě Charitatis, formulované opatem Ště-
pánem v prvních letech existence řá-
du. Byl v nich ražen požadavek prosto-
ty a absence jakékoliv zdobnosti kos-
telů a staveb, které mají být projekcí
1
5 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
snu o čistotě řádového života. Cister-
ciácká architektura se stala nezaměni-
telným fenoménem středověkého umě-
ní. I dnes, po 900 letech od realizace
prvních cisterciáckých staveb, jsou zá-
kladní myšlenky schopné být inspirač-
ním zdrojem pro stavbu kláštera na za-
čátku 21. století.
Klášter Nový Dvůr přijal základní pů-
dorysné schéma skladebnosti klášte-
ra ověřené staletími. Na severní stra-
ně stojí kostel s navazujícím východním
křídlem, obsahujícím nejdůležitější pro-
story – sakristii, kapitulní síň a skripto-
rium (studovnu). Jižní křídlo obsahuje
refektář s kuchyní a lavatoriem (umý-
várnou), v patře je pak dormitář (lož-
nice) mnichů. V západním křídle jsou
kanceláře, noviciát a společné pro-
story. V patře, v části navazující na již-
ní křídlo, je blok hygienických zařízení.
Vzhledem k svažitosti terénu bylo mož-
né pod východní křídlo umístit ještě
nemocnici a technické zázemí.
Kostel Matky Boží
Pro veřejnost je přístupný pouze kos-
tel. Do atria před kostelem vede malý
tunel, který není na první pohled patrný.
Tunel má člověka připravit na spirituální
zážitek a svým způsobem jej pomyslně
odstřihává od reálné skutečnosti ven-
ku. Atrium uzavírají prosté vysoké stě-
ny, které svými horními okraji vymezují
úsek oblohy. Ta se stává třetím rozmě-
rem, dávajícím atriu vertikální pohyb,
aniž by měl člověk pocit, že je v exte-
riéru. Vysokými dveřmi v koutě atria se
vstupuje do kostela.
Kostel je tvarován pouze bílými stě-
nami a především světlem přiváděným
dovnitř světlovody, které jej mění, roz-
ptylují a do interiéru přivádějí v mnoha
odstínech. Člověk si uvnitř stěží uvě-
domí skutečné rozměry stavby (délka
48 m a výška 14 m) a kvůli absenci vý-
zdobných prvků se stěny kostela téměř
stávají projekčním plátnem pro super-
vizi vztahu člověka k Bohu.
Nosná konstrukce kostela je mono-
litická železobetonová, pod částí pů-
dorysu je suterén, pod zbývající čás-
tí je technické podlaží. Světlovody jsou
tvořeny ocelovou konstrukcí opatře-
nou sádrokartonem, zavěšené na že-
lezobetonové konstrukci stěn. Součás-
Obr. 1 Klášter Nový Dvůr u Toužimi, letecký
pohled ❚ Fig. 1 Cloister Nový Dvůr near
Toužim, aerial view
Obr. 2 Stav před rekonstrukcí v roce
2000 ❚ Fig. 2 Before renovation
Obr. 3 a) Podélný řez, b) příčný řez
kostelem ❚ Fig. 3 a) Longitudinal section,
b) cross section of the church
Obr. 4a,b Výstavba kostela v roce 2002 ❚
Fig. 4a,b Construction of the church in 2002
2
4a 4b
3b3a
5 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
tí světlovodů je z vnitřní strany i umě-
lé osvětlení. Na spodní úrovni světlíků
vede obslužná chodba pro technickou
údržbu. Strop kostela je obložen akus-
tickými panely. Dozvuk 1,5 až 2 s, je-
hož se podařilo dosáhnout, umožňu-
je provoz bez jakékoliv akustické apa-
ratury.
Důraz na optický vjem byl kladen
i u exteriéru. Štukovaná fasáda prove-
dená v přírodní barvě je jednotícím prv-
kem architektonicky odlišných úseků.
Klášter využívá polohy bývalého kláš-
terního dvora ve volné krajině, sváza-
ného s okolní přírodou několika ale-
jemi. Lze říci, že se podařilo staveb-
ně technické i přírodní prvky podří-
dit či zapojit do harmonického celku
vyjadřujícího řád a prostotu mnišské-
ho života.
Kostel Matky Boží je příkladem to-
ho, jakou cestu prošel interiér kostelů
za poměrně krátkou dobu. Současné
kostely již nemají naučný ráz jako his-
torické kostely, nejsou divadlem spá-
sy či, jak se říkalo, „Biblí chudých“, ale
mají napomáhat věřícím k osobnímu
prožitku existence Boha. Forma je zá-
měrně méně zobrazivá, aby mohl být
vnímán větší pocit posvátna, jeho ab-
straktní obraz. Světlo zde hraje zásad-
ní roli symbolu či atributu Boha, meta-
fyziky krásna, které se pro člověka stá-
vá stupněm na cestě k Bohu.
Investor
Klášter Notre Damme Sept
Fons, Dampierre sur Besbre,
Francie
Architektonický
návrh
John Pawson, Londýn;
Jan Soukup,
Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň
Architektonická
spoluprácePierre Saalburg
Generální projektant Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň
Hlavní inženýr
projektuIng. Antonín Švehla
Hlavní dodavatel Starkon Jihlava, a. s.
Zpracování projektu 2001
Realizace výstavby 2001 až 2004
DÁLNIČNÍ KAPLE SMÍŘENÍ
Autor: „Prosím, pohlížejte na stavbu …
jako na zastávku, útočiště na cestě,
vstup do vnitřního světa pro každého,
kdo se ptá po smyslu života. … jako na
stavbu na cestě. Proto snad tvar brá-
ny, kterou by měl člověk projít k poznání
Boha, světa a jeho darů. A také na ces-
tu k sousedům do Německa, s nímž nás
tato dálnice spojuje, sbližuje a připravuje
tak prostor pro smíření za vzájemná his-
torická příkoří. … jako na stavbu, která je
vztyčeným křížem, jako známá Boží mu-
ka na každé dobré cestě. Je připomín-
kou Boží přítomnosti na cestě, závazkem
odpovědnosti za život svůj i bližního.“
Dálniční kaple byla vybudována na tra-
se dálnice D5, která vede z Prahy na
západ do Bavorska, kde se napojuje
na západoevropskou dálniční síť. V Ně-
mecku mají dálniční kaple dlouhou tradi-
ci, vycházející z vřelejšího vztahu obyva-
tel k náboženství a víře. Na jeho území je
u dálnic postaveno třicet kaplí.
V smyslu této tradice a díky iniciativě
občanského sdružení Via Carolina byla
navržena i kaple na dálniční odpočívce
s čerpací stanicí jižně od Plzně u Šlovic,
která je součástí obchvatu města Plzně.
Kaple skrývá více významů. Je du-
chovním bodem u cesty, průvodcem
a ochráncem putujících. Vzhledem ke
své poloze u moderní verze tradiční ces-
ty mezi Čechami a Německem symboli-
zuje proměnu mnohdy vzájemných pro-
blematických vztahů, a proto její název
zní kaple Smíření. Navíc je na ní umís-
těna pamětní deska obětem dálnice, je
památníkem lidských obětí dálniční do-
pravy v tomto úseku.
Železobetonová konstrukce kaple
má jednoduchý kubický tvar vytvoře-
6
5b5a
5 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
ný 12 m vysokým rámem, jenž uvnitř
skrývá rozměrově skromnou kapli. Rám
je monolitickou železobetonovou kon-
strukcí realizovanou na místě, přestože
původně dodavatel stavby počítal s vý-
robou prefabrikátů, ale nakonec od to-
hoto řešení odstoupil pro náročnost je-
jich dopravy. V rámu je na obou stra-
nách „vyříznut“ tvar kříže, jenž symboli-
zuje účel stavby.
Vlastní prostor kaple je vymezen boky
rámu a dvěma protilehlými prosklenými
stěnami, které umožňují úplný průhled
do kaple z venku. Její interiér má rozmě-
ry 4 x 6 m a je přístupný menšími dveřmi
v prosklené stěně, kterou lze při větším
počtu účastníků bohoslužby či vzpo-
mínkové slavnosti shrnout k jedné stra-
ně. Přední prosklená stěna se měla po-
dle původního návrhu celá zdvihat až do
vodorovné polohy tak, aby úplně otevře-
la vnitřek kaple a zároveň vytvořila jaký-
si strop nad lidmi shromážděnými před
kaplí (obr. 8). Z tohoto záměru však se-
šlo, protože pro pohon zvedacího me-
chanismu bylo nutné položit elektric-
ké kabely v nově provedených komuni-
kacích parkoviště z poměrně vzdálené
provozní budovy čerpací stanice a ne-
podařilo se získat povolení.
Základní vnitřní vybavení kaple se
skládá pouze ze tří kusů – z oltáře
a dvou lavic. Oltář je betonový mono-
blok, lavice jsou železobetonové pro-
fily opatřené dřevěným sedákem. Na
stěně je upevněna kovová konzola pro
Pamětní knihu, v které je zaznamená-
na historie kaple, jména obětí místní-
ho úseku dálnice a kondolujících lidí.
V čele kaple nad oltářem je zavěšen
kovový kříž z nerezového plechu vy-
leštěný do sametového lesku. Osvětle-
ní kaple je pouze zvenčí, ze sloupu ve-
řejného osvětlení.
Vzhledem k nešetrnému vztahu mno-
ha lidí k veřejnému majetku je kaple pří-
stupná pouze s režimovým opatřením
(na čerpací stanici si lze půjčit klíč).
Investor Via Carolina, o. s.
Architektonický návrh Ing. arch. Jan Soukup
Projekt Atelier Soukup, s. r. o., Plzeň
Zhotovitel Sdružení dodavatelů dálnice D5
Náklady 6,5 mil. Kč
Realizace 2006 až 2007
ZÁVĚR
Železobeton, jako tvárný materiál, je
adekvátní pro konstrukci sakrálních sta-
veb, dokáže jim dát jakýkoliv tvar a vý-
raz. Je možno konstatovat, že jeho mož-
nosti nebyly na těchto dvou stavbách
zcela využity, ale nelze to vnímat jako
chybu, protože i zde beton ukázal své
přednosti v přímé závislosti na zámě-
ru autorů.
Ing. arch. Jan Soukup
Atelier Soukup, s. r. o.
e-mail: [email protected]
Fotografie: 1 – Marek Vaneš,
2, 4, 5, 6 – Jan Soukup,
7, 9, 10 – Michael Cetkovský
Obr. 5 Interiér: a) detail osvětlovacích tubusů v kostele, b) slavnostní bohoslužba❚ Fig. 5 Interior: a) detail of the illuminating tubes in the church, b) religious service
Obr. 6 Pohled na kostel Matky Boží ❚ Fig. 6 Church of Mother of God
Obr. 7 Kaple Smíření u odpočívky na dálnici D5 ❚ Fig. 7 Chapel of Reconciliation on the D5 highway
Obr. 8 Půdorys ❚ Fig. 8 Layout
Obr. 9 Interiér ❚ Fig. 9 Interior
Obr. 10 Šťastnou cestu ❚ Fig. 10 Farewell
109
7
8
5 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
V čínském městě Beidaihe slouží od
roku 2015 potřebám místních obyva-
tel prostě nazvaná Kaple na pobřeží
(Seashore Chapel). Autoři návrhu pod-
pořili spiritualitu prostoru tím, že ji umís-
tili ze všech budov ve městě nejblíže
moři.
„Seashore Chapel si představujeme
jako starou loď, která brázdila vody
oceá nu před dávnou dobou, avšak ny-
ní je tato konstrukce ponechána svému
osudu na mořském pobřeží,“ předsta-
vují svou ideu architekti ze studia Vec-
tor Architects.
Toto řešení, kdy je kaple v těsném
kontaktu se slanou mořskou vodou,
bylo umožněno díky konstrukci ze že-
lezobetonu, která se téměř „vznáší“ nad
pláží uložená na jedné straně na scho-
diště a na straně druhé na dva subtil-
ní sloupy. Směrem k moři tím byl vytvo-
řen krytý venkovní prostor nabízející stín
a poskytující úkryt návštěvníkům pláže.
Je to zároveň místo, které tvoří hrani-
ci mezi náboženským prostorem a kaž-
dodenním světským životem.
Pro kapli je signifikantní strmá sed-
lová střecha, rafinovaně skrytá okna
z barevného skla a prostorná terasa
poskytující výhled na moře. Ke kapli
vede od města 30metrová přístupová
cesta, na niž navazuje vstupní schodi-
ště běžně sloužící i těm, kteří si na pláži
chtějí jen na chvíli posedět. Nad scho-
dištěm je zavěšen zvon a 600mm vol-
ný průhled mezi schodišťovými rame-
ny dává nahlédnout do volného pro-
storu pod kaplí.
Nerušený výhled na oceán a jeho ho-
rizont se však návštěvníkům plně na-
skytne z interiéru díky prosklené zadní
stěně a vyvýšené poloze nad tereném,
a tím izolací od lidí na pláži. Na vý-
chodní straně je ve štítu umístěn i troj-
úhelníkový výklenek, skrze nějž je jem-
ně osvětlen kříž jak z vrchní, tak spod-
ní strany. Přirozené světlo je dovnitř
přiváděno i několika úzkými průhledy
v bočních stěnách a také 300mm širo-
kou mezerou mezi střechou a severní
stěnou. V poledne, kdy je slunce nej-
výše, vytvářejí sluneční paprsky dopa-
dající na severní stěnu působivý svě-
telný efekt. Kapli zútulňují dřevěné lavi-
ce a bambusová prkna na podlaze in-
teriéru, na který plynule navazuje roz-
lehlá terasa.
Na ploše 270 m2 je vedle „hlavní lodi“
také „boční kaple“ – meditační míst-
nost –, která je umístěna na severní
straně a která je určena pouze pro jed-
nu osobu. V kapli je také malá kance-
lář, mezipatro s piánem a příslušenství.
V Kapli na pobřeží kromě nábožen-
ských slavností probíhá i řada veřej-
ných a společenských událostí. Spo-
lečně s Knihovnou na pobřeží (Sea-
shore Library – navrženou také stu-
diem Vector Architects) poskytují du-
chovní prostor u břehu oceánu, kde
mohou lidé zpomalit, prožít dotek s pří-
rodou a věnovat se svému duchovní-
mu životu.
1
2c
2b
2a
KAPLE NA POBŘEŽÍ ❚ SEASHORE CHAPEL
V příspěvku je představena kaple, která se doslova dotýká vod Východočínského moře. S ohledem
na svůj tvar a umístění byla konstrukce se dvěma podpůrnými sloupy zhotovena ze železobetonu.. ❚
This article presents a chapel, which is literally washed by the waters of the Bohay Bay in the East China
Sea. With regard to the proximity to the shoreline, a reinforced concrete structure with two concrete
columns was chosen.
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
5 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Architektonický návrh Vector Architects
Projekt srpen 2014 až listopad 2014
Výstavba listopad 2014 až říjen 2015
Photographs: 1 – Shi Zheng/Aogvision,
3, 4, 5, 6, 7 – Chen Hao
Acknowledgement: Vector Architects
Připravila Barbora Sedlářová
Obr. 1 Kaple na pobřeží má působit jako opuštěná loď u břehu Východočínského moře ❚ Fig. 1 The chapel on the shore is meant to look like an abandoned boat on the seashore of the Bohay Bay
Obr. 2 a) Skica návrhu kaple, b) příčný řez, c) půdorys 2. NP ❚ Fig. 2 a) Sketch of the project of the chapel, b) cross section, c) layout of the 2nd above-ground floor
Obr. 3a,b Sluneční paprsky vytvářejí v interiéru působivé světelné efekty ❚ Fig. 3a,b Sunbeams create distinct light effects in the interior
Obr. 4 a) Průhled mezi schodišťovými rameny rámuje pohled na oceán, b) schody kaple vybízejí k odpočinku ❚ Fig. 4 a) Opening between the two parts of a staircase creates a frame to the ocean, b) stairs leading to the chapel invite visitors to take a rest
Obr. 5 „Boční kaple“ nabízí prostor pro meditaci jednomu člověku ❚ Fig. 5 „Side chapel“ offers space for meditation to one individual
Obr. 6 Kaple při večerní bohoslužbě ❚ Fig. 6 The chapel at evening worship
Obr. 7 Prostor pod kaplí splývá s pláží ❚ Fig. 7 The space underneath the chapel merge with the beach
6
3a 3b 5
7
4a 4b
PRŮSVITNÝ BETON PRO MEŠITU AL-AZIZ V ABÚ DHABÍ ❚ LIGHT TRANSMITTING CONCRETE FOR AL AZIZ MOSQUE IN ABU DHABI
V Abú Dhabí, hlavním městě Spojených arabských
emirátů, byla před ramadánem v roce 2015 ote-
vřena mešita Al-Aziz. Na výstavbu její fasády bylo
použito 207 betonových panelů s optickým vlák-
nem, které v noci září do tmy. ❚ A new mosque
Al-Aziz was open in Abu Dhabi, capital of the
United Arab Emirates, in 2015 before Ramadan.
207 concrete panels with optic fibres that shine in
the dark were used for its façade.
6 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Mešita Al-Aziz postavená v metropo-
li Spojených arabských emirátů je jiná
než ostatní mešity ve městě, a to zejmé-
na v noci. „Mešita není jen forma kon-
strukce. Je to zpráva sama o sobě, kte-
rá by měla člověka odpoutat od každo-
denního materialistického života a při-
vést blíž k Bohu. Tak jsem přišel na my-
šlenku, že stěna nemusí sloužit pouze
svému primárnímu účelu. U mešity Al-
-Aziz je fasáda svým provedením sou-
částí modlitby,“ vysvětluje ideu vzniku
fasády mešity s kaligrafickým vyobraze-
ním Jásir Fouad, ředitel architektonické-
ho studia APG.
FASÁDA
Na celé fasádě o ploše 515 m2 je re-
liéf s 99 jmény Alláha vycházející z ruč-
ní kresby provedené podle Koránu arab-
ským kaligrafem, která byla digitalizo-
vána a převedena do formátu Auto-
CAD. Toto zpracování bylo podkladem
pro přípravu jednotlivých forem betono-
vých panelů, z nichž každá byla jedineč-
ná. Rozměr jednoho panelu je cca 1 800
× 1 400 × 40 mm, váha dosahuje 300 kg.
(Jeden z nich měl kvůli komplikované-
mu vyobrazení dvojnásobnou velikost, tj.
rozměr 3 600 × 1 400 m a váhu 600 kg.)
Každý panel byl na nosnou konstrukci
mešity přichycen 16 chemickými a me-
chanickými kotvami.
Výjimečnost těchto prefabrikovaných
částí spočívá v detailním kaligrafickém
zobrazení, jehož bylo dosaženo použi-
tím optických, přesně umístěných vlá-
ken v betonové směsi, která vytváře-
jí působivé světelné efekty. Ve dne má
fasáda teplou barvu písku; při zápa-
du slunce se na ní díky reliéfu „vystu-
pujícímu“ z panelu 30 mm vytváří zají-
mavý stínový efekt; po západu slunce,
resp. před svítáním má až šedou bar-
vu, avšak vskutku mimořádně půso-
bí fasáda v noci, kdy celá doslova září.
I když by se mohlo zdát, že betonové
panely v místě reliéfu pouze propouš-
tí světlo interiéru, není tomu tak. Svě-
telného účinku je ve skutečnosti do-
saženo prostřednictvím systému LED
diod instalovaných na zadní části pa-
nelu předsazených před nosnou kon-
strukcí. Použité osvětlení typu Osram
„Back-LED plus“ je vodotěsné s krytím
IP 66. Německý výrobce musel pro tu-
to realizaci vyvinout speciální systém
vedení kabelů, který např. při poruše
umožňuje výměnu LED diod, aniž by
byla nutná demontáž některého z 207
panelů.
Vysokopevnostní beton použitý pro
výrobu panelů je voděodolný a odolá-
vá i povětrnostním vlivům, extrémním
teplotám a erozi způsobené pouštními
bouřemi. Pro zajištění optického sply-
nutí výsledného povrchu panelů s pří-
rodním, na povrchu ručně opracova-
ným kamenem použitým na jiných mís-
tech fasády, byl při výrobě do čerstvého
betonu přidán barevný pigment a pane-
ly byly na závěr opískovány.
1b 1c
1a
6 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
MEŠITA
Mešita Al-Aziz byla navržena tak, aby
na rozdíl od okolních mrakodrapů při-
rozeně splynula s přírodním prostře-
dím, aby navozovala dojem, že „vyrůs-
tá z písku“.
Interiér s třemi modlitebními sály poj-
me 2 270 věřících. V 1. a 2. NP je mod-
litebna pro muže, zatímco modlitebna
pro ženy se nachází v mezipatře.
Zajímavá je také kopule, která nemá
tradiční polokulovitý tvar, ale připomíná
spíše špičaté origami ve tvaru trojúhel-
níků. Skleněné tabule na kupoli přivá-
dějí do interiéru přirozené světlo sym-
bolizující spojení s Bohem, zatímco
světlo pronikající dovnitř skrz futuristic-
kou prosklenou fasádu má připomínat
spojení s okolním světem.
Výrazný je u této stavby také minaret,
který jako autonomní sochařské dí-
lo výšky 50 m s mešitou sousedí. Ta-
ké narušuje tradiční půdorys minaretu
ve tvaru kruhu, neboť má podobu troj-
úhelníku a z trojúhelníků, které se po
výšce zmenšují, je i složen.
Součástí mešity jsou nezbytné umý-
várny, příslušenství a byt pro imáma,
muezína a hlídače.
ZÁVĚR
Průsvitný beton prefabrikovaných pa-
nelů použitých na fasádě mešity Al-Aziz
v Abú Dhabí je dokladem kvalitně od-
vedené práce, která překračuje hranice
a náboženská vyznání.
Photographs: 1 – APG archive,
3, 4, 5 – Lucem GmbH archive
Acknowledgement:
APG Architecture and Planning Group;
Lucem GmbH
Připravila Barbora Sedlářová
InvestorHAMG, Hasan Abdullah
Mohammed Group, Abú Dhabí
Architektonický návrhAPG Architecture and
Planning Group, Abú Dhabí
Generální dodavatel Arabtec, Dubaj
Dodavatel
betonových panelůLucem, Německo
Dokončení květen 2015
2
4
5a 5b
5c 5d
3
Obr. 1a,b,c Mešita Al-Aziz vyrůstá jako
z písku Abú Dhabí ❚ Fig. 1a,b,c Al-Aziz
mosque seems to be growing from the sands
of Abu Dhabi
Obr. 2 Půdorys 1. NP ❚ Fig. 2 Layout
of the lower ground floor
Obr. 3 V noci mešita Al-Aziz doslova září ❚ Fig. 3 The Al-Aziz mosque literally shines at
night
Obr. 4 Betonové panely díky pískování
a použití barevného pigmentu přes den opticky
splývají s přírodním kamenem ❚ Fig. 4 During the day, concrete panels blend
with the natural stone thanks to sanding and
used coloured pigments
Obr. 5a až d Proměny barevnosti fasády
❚ Fig. 5a to d Different colours of the
façade
6 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Kaple vyjadřuje dialog mezi hmotnými i nehmot-
nými stopami místa. Slouží nejen k tiché kontem-
placi, ale i jako připomínka původní ruiny, z které
zbyly pouze základy. ❚ The chapel conveys
a dialog between the material and immaterial
threads of the place. It serves not only as a quiet
space for contemplation, but also as a reminder
of the original ruin, of which only the foundations
remain.
Kaple stojí na hraně travnaté plošiny nad
údolím řeky Hinterrhein, jednoho ze dvou
počátečních přítoků řeky Rýna. Do za-
čátku 20. století na tomto místě stá-
la kaple zasvěcená sv. Janu Nepomuc-
kému, mučedníkovi zpovědního tajem-
ství a patronovi při přírodních pohromách
a povodních, který měl chránit údolí před
záplavami. Po regulaci toku Rýna zde
ztratil světec na svém významu a kaple
postupně zchátrala. [1]
V roce 1994 byl na místě původní kap-
le postaven nový objekt navržený Rudol-
fem Fontanou a Christianem Kerezem.
Svým tvarem připomíná jednoduchý ar-
chetypální dům. Je bez jakýchkoliv ar-
chitektonických detailů – nemá okap,
okno, dveře ani sokl. Dokonce k němu
nevede ani cesta. Dovnitř se vstupuje
skrz jednoduchý obdélníkový otvor s vy-
sokým prahem. Původní kapli připomí-
nají její základy, které rámují vnitřní stě-
ny kaple. Minimalistická silueta stavby se
propisuje zvenku dovnitř a utváří vnitř-
ní prostor, který je definován pouze osa-
mocenou škvírou ve stěně. Promyšle-
ný tvar otvoru neumožňuje zahlédnout
výhled na protilehlé kopce ani pochopit
tloušťku stěny kaple. Jen propouští do-
vnitř nehmotné světlo, které se stává je-
diným symbolem v interiéru svatyně.
Použitým materiálem je beton, který pl-
ní funkci konstrukce, krytiny i fasády a vi-
zuálně se uplatňuje v exteriéru i interiéru
kaple. Jakoby autoři svým návrhem roz-
mlouvali s Tadaem Andem: „Mým cílem
je omezit materiály, zjednodušit výraz na
maximum, eliminovat vše, co není pod-
statné, a nechat do prostorů proniknout
lidskou bytost v její celistvosti.“ [2]
Extrémně abstrahovaný tvar kaple pro-
půjčuje této stavbě posvátnou důstoj-
nost, která je odrazem její funkce i mís-
ta, na kterém stojí. Elementární monolit
postupně vrůstá do okolní přírody, kte-
rá na něm v průběhu času zanechává
své stopy.
Článek byl podpořen z prostředků grantu GAČR
č. 16-23929S – Metodika architektonického
navrhování v kontextu udržitelné architektury.
Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
Fotografie: Petr Šmídek, archiweb
1
3
2
KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO ❚ ST. NEPOMUK CHAPEL
Zdroje:
[1] ARCHIWEB. Kaple svatého Jana
Nepomuckého. In: Archiweb [online].
archiweb.cz, ©1997-2017.
[cit. 2009-07-10]. Dostupné z: http://
www.archiweb.cz/buildings.php?type=
arch&action=show&id=2116
[2] ANDO, T. Light, shadow and form.
In: DAL CO, F. Tadao Ando Complete
Works. New York: Phaidon Press,
1997. pp. 458.
ISBN: 978-0714837178.
Obr. 1 Kaple sv. Jana Nepomuckého orámovaná alpskými vrcholy ❚ Fig. 1 St. Nepomuk Chapel framed by the alpine peaks
Obr. 2 Půdorys, řez a pohled (z archivu autora) ❚ Fig. 2 Ground plan, section and elevation (from the author’s archive)
Obr. 3 Interiér svatyně s patrnými základy původní kaple ❚ Fig. 3 Sanctuary interior with noticeable original foundations
KOSTELOVÝ BETON
6 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
Marek Jan Štěpán
Beton mám rád, zvláště jeho vůni hned
po odbednění. Dny na stavbě, kdy ji cí-
tím, mně přijdou nejlepší. Samozřejmě
existují i další materiály, které na stavbě
voní, třeba dřevo nebo vápenná omít-
ka. Vůně čerstvě odbedněného beto-
nu, taková ta směs vlhkosti, cemen-
tu a oleje, je ale nejlepší. Skrývá v so-
bě příslib věcí příštích, něčeho, co by-
lo nedávno na plánech, před několika
dny teklo a nakonec něčeho, co bu-
de nosnou konstrukcí stavby. Něco ja-
ko kámen nárožní ze známého podo-
benství z Bible. Pro svou neúprosnost
a materiálovou pravdivost je vyhledá-
vaným materiálem v moderní i soudo-
bé sakrální architektuře.
U průkopníků betonu v sakrálních
stavbách můžeme vysledovat jejich
novátorské myšlení i v ostatních oblas-
tech, třeba v chápání prostoru pro litur-
gii, a tak se dá směle tvrdit, že beton
přitahoval novátory. Rád bych stručně
zmínil čtyři betonové kostely, které za-
chycují různé přístupy svých tvůrců –
klasicistní (Josip Plečnik), konstrukční
(August Perret), expresivní (Fritz Wotru-
ba) a abstraktní (Tadao Ando).
Kostel sv. Ducha v Ottakringu ve
Vídni architekta Josipa Plečnika z ro-
ku 1913 je specifickou trojlodní bazili-
kou. Jeho tvarosloví je klasické, avšak
materiálově a prostorově posouvá ar-
chitekturu o notný krok dále. Již v té-
to stavbě architekt využil statické mož-
nosti vyztuženého betonu a nenavr-
hl mezi hlavní a bočními loděmi pilíře,
především z důvodu dobré viditelnos-
ti a slyšitelnosti (také v článku na str. 4,
pozn. red.). Za zmínku ještě stojí cihlo-
vé fragmenty přimíchávané do směsi
z estetických důvodů, aby navodily do-
jem skalní stěny. Po dokončení byl ob-
jekt velmi kritizován, arcivévoda Franti-
šek Ferdinand jej ironicky popisuje jako
směs ruských lázní s Venušiným chrá-
mem. Silné kritice však možná vděčí-
me za odchod Plečnika do Prahy a za
jeho aktivní působení v hlavním městě.
Dalším kostelem, který posouvá po-
užití betonu v sakrální architektuře
o velký krok kupředu, je stavba kostela
Notre Dame v Le Raincy z roku 1923
stavitele a architekta Augusta Perreta,
vrstevníka Josipa Plečnika. Díky od-
vážné lehké konstrukci a použitému
materiálu kostel jasně demonstruje od-
klon církevní stavby od historismu. Nej-
více vnímatelný je odklon od tradičního
oddělení mezi oltářem vpředu a ostat-
ním shromážděním. Auguste Perret vy-
niká svými přímočarými konstrukční-
mi metodami, které ve výsledku dávají
za vznik velmi odhmotněné, až produ-
ševnělé architektuře. Kostel obdélného
půdorysu je sálovým trojlodím, pode-
pírá jej 28 volně stojících kulatých slou-
pů uspořádaných ve čtyřech řadách,
ty nesou jemně klenutý strop. Fasády
jsou (vyjma soklové zídky) z tenkých
betonových prefabrikovaných panelů,
s rastrem obdélníkových, trojúhelníko-
vých a kruhových otvorů vyplněných
barevným sklem. Notre Dame du Rain-
cy byl postaven jako vzpomínka na vo-
jáky zabité v bitvě na Marně v 1. svě-
tové válce. Je poznamenán přísnými
úspornými opatřeními, nedostatkem fi-
nančních prostředků a z toho vyplý-
vající hrubostí detailu a povrchu (také
v článku na str. 4, pozn. red.).
Velmi expresivní betonové stavby
kostelů vznikly v 60. a 70. letech, ně-
které z nich se dostaly až na hrani-
ci výtvarného existencionalismu. Za
všechny uvedu příklad, který je mi blíz-
ký – kostel Při Nejsvětější Trojici na
vídeňském předměstí Liesing z ro-
ku 1976. Jeho architektem je sochař
Fritz Wotruba. Motivem výstavby byla
v Evropě slábnoucí víra v Boha a tou-
ha a chuť ukázat, že existují síly, kte-
ré odolávají ateismu. Kostel je vybu-
dován ze 152 betonových nepravidel-
ných bloků o velikosti 0,84 až 64 m³,
vážících od 2 do 141 t. Plasticita pro-
storu je zde radikální a na první pohled
čitelná. Uspořádání vnitřního sakrál-
ního prostoru je asymetrické, osob-
ně jsem však zde vnímal jakousi vyvá-
ženost a příznivost, i přestože v připo-
mínce věcí válečných a poválečných
měla jedna strana znázorňovat spíše
ničení, druhá stavění. Konstrukčně je
tento kostel protipólem Perretova prin-
cipu inženýrské přímočarosti.
Jediný mimoevropský příklad beto-
nového kostela, který bych rád zmínil,
je Chrám světla v Ibaraki v Japonsku
od Tadaa Anda z roku 1990. Ando zde
využívá systémové bednicí prvky pro
zcela neutrální rastr na stěnách. Beton
je zde hladký, spárořez dokonalý, pro-
středky minimalistické. Koncept kos-
tela vychází ze zajímavého napětí me-
zi pravoúhlou hmotou a jejím protnu-
tím volně stojící stěnou v úhlu 15 stup-
ňů (více v článku na str. 42, pozn. red.).
Mým aktuálním příspěvkem k be-
tonovým sakrálním stavbám bude
kostel bl. Restituty v Brně-Lesné.
Jeho první návrhy jsem dělal v roce
1991 a už tehdy jsem uvažoval o beto-
nu. Návrh je dnes sice jiný, ale materi-
ál se nezměnil. Ostatně jaký jiný mate-
riál použít pro stavbu na jednom z nej-
lepších, ne-li nejlepším sídlišti z 60. let
od architektů Zounka a Rudiše. Zdej-
ší deskové domy z betonových panelů
k tomu přímo vybízejí. Kostel je kruho-
vou stěnovou stavbou s asymetrickou
kopulí z litého betonu a 70 m dlouhým
horním kruhovým oknem. Do jeho že-
lezobetonových zdí budou vkompono-
vány akustické rezonátory a na zdech
bude otisk horizontálních bambuso-
vých rohoží. Některé části konstruk-
ce budou předepjaté. Nyní jsem v zá-
věrečné fázi realizační dokumentace s
předpokladem začátku stavby za ně-
kolik měsíců.
Už se těším na vůni čerstvě odbed-
něného betonu …
Ing. arch. Marek Jan Štěpán
Atelier Štěpán
e-mail: [email protected]
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Obr. 1 Kostel bl. Restituty v Brně-Lesné:
a) příčný řez, b) vizualizace
1a 1b
SAKRÁLNÍ STAVBY ARCHITEKTA ZDEŇKA FRÁNKA
6 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
Jedním z českých architektů, v jehož tvorbě
lze nalézt sakrální stavby, je Zdeněk Fránek.
Téměř současně byly v roce 2010 podle jeho
návrhu dokončeny dva kostely, v Litomyšli
a v Černošicích. V současnosti připravuje další
dvě realizace – kostel v Neratovicích a kapli
v Nemocnici Na Homolce –, kde bude opět hrát
pohledový beton významnou roli.
NOVÝ KOSTEL CÍRKVE
BRATRSKÉ V L ITOMYŠLI
Stavba představuje cestu vzhůru. Cestu
v perspektivě ubíhající do dáli a jednotící
princip země a nebe. Ve svém materiá-
lovém pojetí představuje zhmotnění jas-
ných idejí církve bratrské.
Beton jako hlavní materiál byl na po-
čátku zvolen z konstrukčních důvodů
(velké rozpony a částečné zapuštění
pod terén). Nakonec se podařilo v pod-
statě abstrahovat strukturu „tak, jak by-
la odlita“ a beton v pohledové kvalitě se
výrazným způsobem podílí na utváře-
ní charakteru stavby (více v Beton TKS
6/2010, pozn. redakce).
MODLITEBNA CÍRKVE BRATRSKÉ
V ČERNOŠICÍCH
Modlitebna v Černošicích je nejen dů-
stojným místem pro bohoslužby a eku-
menická setkávání, ale také místem pro
neformální setkávání lidí z okolí.
Při návrhu hrála významnou roli plas-
ticita: „Plasticitou zde nazývám přizpů-
sobení se svému prostředí. Pružnou
reakci na danosti místa kde vznikám,
rodím se a kde existuji – žiji. Plasticita
je v prvé řadě kategorií duchovní, filo-
zofickou a konec konců i formální. Zde
se všechny tři kategorie spojují v jeden
celek,“ (více v Beton TKS 5/2011, pozn.
redakce).
NERATOVICE
Kostel bude vestavěný do komunit-
ní budovy z období totality, která hostí
mnohopodlažní radnici s bytovým do-
mem, kinem, knihovnou a kulturním
sálem. Objekt je celý autorsky zpraco-
ván do nově zrekonstruované podoby.
Kostel je navržen včetně kompletního
farního zázemí.
HOMOLKA
Kaple útěchy je kontemplativní pro-
stor pro útěchu duše v útrobách praž-
ské Nemocnice Na Homolce. Prostor
bez určení religiozity je navržen s důra-
zem na kvalitní materiál, světlé barev-
né tóny a hru se světlem. Kaple je vy-
bavena pro jednoho až devět potřeb-
ných a malou kanceláří. V interiérech
je navržena skleněná plastika René
Roubíčka.
Připravila redakce
Obr. 1a,b Nový kostel církve bratrské
v Litomyšli
Obr. 2a,b,c Modlitebna církve bratrské
v Černošicích
Obr. 3 Kostel v Neratovicích
Obr. 4 Kaple útěchy v Nemocnici
Na Homolce1a
1b
2a
2c 4
2b
3
6 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
V září loňského roku byla v newyorské
Wade Thompson Drill Hall v Park Ave-
nue Armory k vidění performance s ná-
zvem An Occupation of Loss (V zaje-
tí smutku), kterou vytvořila Taryn Simon
ve spolupráci se studiem OMA a Sho-
heiem Shigematsuem. Taryn Simon,
koncepční umělkyně pracující zejmé-
na s obrazem a textem, v tomto přípa-
dě vůbec poprvé vytvořila performan-
ci, v níž zkoumá anatomii zármutku,
v monumentálním sousoší. Tato insta-
lace, stejně jako zarathuštrovské „vě-
že ticha“, přímo vyjadřuje nekončící lid-
skou potřebu dát smrti, ve snaze jí po-
rozumět, nějakou strukturu.
Rozsáhlé sousoší je komponováno
z 11 kruhových betonových věží uspo-
řádaných do půlkruhu, k vstupům do
věží vedou paprskovitě uspořádané
rampy. Každá věž je složena z osmi
prefabrikovaných betonových skruží
a dosahuje výšky 13,7 m. Spodní skruž
je vyšší a je v ní otvor lichoběžníkové-
ho tvaru, kterým se do věže vstupuje,
nejvýše položená skruž má šikmé za-
končení. Kvůli rovnoměrnému rozložení
zatížení jsou věže uloženy na společný
železobetonový podstavec. Součástí
skruží jsou úchyty umožňující snadněj-
ší manipulaci jeřáby.
Shohei Shigematsu poznamenal:
„Design byl motivován akustickým hle-
diskem se zaměřením spíše na usku-
tečňující se akt ztráty než na jeho fy-
zický projev, který se historicky proje-
voval v různých měřítkách – od kamen-
ných náhrobků po památník Světového
obchodního centra.”
V každé věži odehrávají plačky z ce-
lého světa rituály zármutku, které zní
obrovskou arénou. Rozsáhlé souso-
ší funguje jako disharmonický nástroj,
každé představení se odvíjí od kon-
vergence jedinečných a neopakovatel-
ných faktorů. Mezi již uskutečněnými
performancemi zazněly albánské ža-
lozpěvy, odkrývající „nevykřičená slo-
va“, venezuelské žalozpěvy, ochraňují-
cí přechod duše k Mléčné dráze, řec-
ké žalozpěvy, propojující příběh života
s posmrtným životem do polyfonní po-
etiky, a jezídské žalozpěvy, mapující to-
pografii exilu. Profesionální status pla-
ček, které účinkují mimo své obvyk-
lé prostředí, podtrhuje napětí mezi au-
tentickými a hranými emocemi, spon-
tánností a scénářem. Během dne jsou
přizváni i návštěvníci, aby sousoší ro-
zezněli svými vlastními zvuky, a doplni-
li tím jemné monotónní mumlání, jež je
jako audiozáznam večerního předsta-
vení pouštěno z reproduktorů.
Tato instalace bude v letošním roce
k vidění v Londýně (přesné místo a ter-
mín je v tuto chvíli v jednání).
Photographs: 1a, b – OMA archive,
2a,b,c – Naho Kubota
Acknowledgement: OMA
Obr. 1 a) Instalace An occupation of Loss
v New Yorku, b) detail vstupů do věží
Obr. 2a,b Výroba spodní skruže se vstupním
otvorem, c) skládání věží z jednotlivých skruží
pomocí mobilních jeřábů
1a 1b
AN OCCUPATION OF LOSS
2a 2b 2c
POROVNÁNÍ A ZHODNOCENÍ VÝPOČETNÍCH MODELŮ KOMOROVÝCH MOSTŮ ❚ COMPARISON AND EVALUATION OF COMPUTATIONAL MODELS FOR BOX GIRDER BRIDGES
6 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
Lukáš Vráblík, Jiří Prchlík
Pro spolehlivé a výstižné stanovení rozložení
napětí a vnitřních sil v komorových nosnících, stej-
ně tak i jejich deformací v celém časovém inter-
valu působení těchto konstrukcí (včetně staveb-
ních stavů), je nezbytné využít výpočetní modely
respektující jejich reálné chování. Cílem článku je
provést rekapitulaci možných přístupů k tvorbě
výpočetních modelů těchto konstrukcí, kriticky
zhodnotit jednotlivé úrovně výpočetních modelů
a definovat základní doporučení pro návrhovou
praxi. Článek je prvním v připravované ucelené
řadě příspěvků věnující se problematice navrho-
vání komorových mostů. ❚ For reliable and
accurate mathematical prediction of stress and
internal forces distribution in box girder structures,
as well as their deformations development over
all structure service life (including construction
stages), it is necessary to use computational
models respecting their real behaviour. The
goal of this paper is to recapitulate the possible
approaches to creating computational models
of these structures, evaluate different levels
of computational models and define basic
recommendations for design practice. The article
is the first in an upcoming series of papers dealing
with the issue of designing box girder bridges.
Výpočetní analýza komorových mostních
konstrukcí (stejně tak jako jejich základní
dimenzování) je stále prováděna na úrov-
ni základního technického výpočtu inte-
grálních vnitřních sil (M, N, V) a deforma-
cí. Výstupem této výpočetní analýzy kon-
strukce jsou výše zmíněné integrální silo-
vé veličiny a deformace včetně jejich ča-
sového vývoje (při použití časově závislé
analýzy). Z řešení komorových konstruk-
cí pomocí takovýchto výpočetních mo-
delů není možné získat informace o vý-
voji přetvoření a napětí v každém bodě
konstrukce. Stejně tak není možné při
výpočetní analýze na takto koncipova-
ných výpočetních modelech bez dalších
úprav sledovat a respektovat vlivy vychá-
zející z podstaty globálního prostorové-
ho působení konstrukcí (smyková defor-
mace stěn a smykové ochabnutí průře-
zu, deplanace průřezu a její vliv na vývoj
ztrát předpětí, reologická nehomogenita
příčného řezu konstrukce, nepřímé ulo-
žení konstrukcí na podpěrách).
V mnoha případech běžných konstruk-
cí je tento velmi zjednodušený přístup pro
analýzu a dimenzování konstrukce zce-
la postačující. U komorových konstrukcí
větších rozpětí, u kterých je snaha navrh-
nout co nejsubtilnější průřezy pro elimi-
naci dominantního zatížení vlastní tíhou,
by však zanedbání nebo podcenění ně-
kterého z výše uvedených faktorů mohlo
vést k významným rozdílům mezi výpo-
četní predikcí a reálným chováním kon-
strukce. To má pak za následek dimen-
zování konstrukce na nesprávné velikos-
ti vnitřních sil, případně vznik problémů
s geometrií (reálné deformace konstruk-
ce odlišné od výpočetní predikce).
Výpočetní analýzu komorových
konstrukcí z hlediska výstižnosti po-
užitých výpočetních modelů je možné
rozdělit do čtyř základních úrovní:
Úroveň 1: Základní a nejjednodušší je
běžně používaný přístup nosníkové stati-
ky, kdy se konstrukce modeluje jediným
prutem, který je charakterizován mo-
mentem setrvačnosti průřezu I, průřezo-
vou plochou A a modulem pružnosti po-
užitého materiálu E. Smykové deformace
a projevy smykového ochabnutí jsou zde
zanedbány. Z hlediska tvorby výpočetní-
ho modelu jsou jednotlivé prutové prv-
ky pospojovány v uzlech. Integrální veli-
činy jsou zjišťovány vždy k těžišti průře-
zu, resp. k těžišťové ose celé konstrukce.
V návrhové praxi je z důvodů výhodnosti
operací s integrálními vnitřními silami při
dimenzování a též vzhledem k případné
nutnosti provádění výpočtu vlivu reolo-
gických vlastností betonu (vliv postupu
výstavby, vývoj dlouhodobých deforma-
cí) typickým výpočetním modelem toho-
to typu rovinný rám zahrnující různé sta-
tické systémy. Případně je možné vyu-
žít prostorové rámy, na kterých je možné
analyzovat i účinky kroucení.
Referenční osa modelu (spojnice jed-
notlivých uzlů modelu definujících geo-
metrii konstrukce) může vzhledem k sku-
tečné těžišťové ose konstrukce zaujímat
teoreticky libovolnou pozici. Nejčastě-
ji se volí poloha referenční osy totožná
s těžišťovou osou, případně je referenč-
ní osa „zarovnána“ k jednomu z povrchů
konstrukce.
Vzájemná poloha referenční osy mo-
delu a těžišťové osy konstrukce ovliv-
ňuje i výsledné vnitřní síly od některých
vnějších zatížení. Typickým příkladem je
účinek brzdných a rozjezdových sil na
mostní konstrukci, který je modelován
jako spojité rovnoměrné zatížení půso-
bící rovnoběžně s podélnou osou mos-
tu aplikované v úrovni komunikace nebo
přímých kabelů nesledujících zakřivenou
těžišťovou osu (jak je uvedeno dále).
U výpočetního modelu koncipované-
ho tak, že je jeho referenční osa, na kte-
rou je aplikováno podélné zatížení, za-
rovnána s horním povrchem konstruk-
ce, vznikají podélné ohybové momenty
(součin podélného zatížení a vzdálenos-
tí mezi těžištěm průřezu a horním povr-
chem). Toto odpovídá skutečnému na-
máhání konstrukce.
Naproti tomu v případě, že referenč-
ní osa s aplikovaným zatížením bude
ztotožněna s těžišťovou osou (nebu-
de respektována skutečná excentrici-
ta zatížení vůči těžišťové ose), nevznik-
nou dle výsledků výpočtu od takto apli-
1a 1b
6 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
kovaného zatížení žádné ohybové mo-
menty. To však neodpovídá reálnému
chování konstrukce, při návrhu kon-
strukce by kromě vnitřních sil zjiště-
ných výpočtem bylo nutné přidat do-
datečné vnitřní síly vyvolané excentric-
kou polohou zatížení vůči těžišťové ose.
Úroveň 2: Částečně dokonalejším pří-
stupem je modelování komorové kon-
strukce opět jediným prutem, ale s re-
spektováním smykové deformace stěn
(nikoliv smykového ochabnutí). Smykové
deformace stěn mohou být u komoro-
vých konstrukcí velmi významné, zejmé-
na pokud jsou stěny navrženy velmi sub-
tilní (tenké) a jejich plocha je pak v porov-
nání k celkové ploše průřezu malá. Účin-
ky smykové deformace stěn na celko-
vou deformaci konstrukce jsou odvislé
od rozpětí konstrukce. Obecně je mož-
né shrnout, že vliv smykové deformace
stěn vzhledem k účinkům ohybovým je
významnější pro kratší rozpětí. To je dá-
no základním statickým chováním kon-
strukcí – průhyb vlivem smykové defor-
mace je pro rovnoměrné spojité zatíže-
ní přímo úměrný druhé mocnině rozpě-
tí, účinek ohybu na průhyby je úměrný
čtvrté mocnině rozpětí.
Na této úrovni výpočetních modelů se
tak kromě dříve uvedených vstupních
charakteristik definuje ještě Poissonův
součinitel ν (případně modul pružnosti
materiálu ve smyku G) a plocha průřezu
vzdorující smyku Az. V případě komoro-
vých průřezů se svislými (nebo velmi šik-
mými) stěnami je vzhledem k charakteru
rozložení smykového napětí tato vzdo-
rující plocha přibližně rovna právě pouze
ploše stěn. Pro přesné stanovení je mož-
né využít detailní analýzu příčného řezu
na bázi MKP a zohlednit tak např. i vliv
příčného smykového napětí.
U těchto výpočetních modelů je ne-
zbytné určitými zjednodušenými postu-
py postihnout též vliv smykového ochab-
nutí. Ve většině případů se jedná o růz-
né redukce tuhosti průřezů použitých
v modelech. S ohledem na charakter
a podstatu smykového ochabnutí se ja-
ko ideál ní jeví redukce smykové tuhosti
průřezu (redukce plochy vzdorující smy-
ku). Důležité je připomenout, že redukce
tuhosti musí být aplikována jen na zatí-
žení, které vyvolá na konstrukci smykové
namáhání. Bez posouvající síly smykové
ochabnutí nevzniká. Ve snaze respek-
tovat faktor ochabnutí smykem v prak-
tických výpočtech komorových nosní-
ků se někdy používá koncepce spolu-
působících šířek. Smykové ochabnutí se
v tomto přístupu převádí na redukci prů-
řezu: namísto skutečných šířek desek
komorového nosníku se zavedou spolu-
působící šířky. Zásadní rozdíl je však me-
zi vnějším zatížením svislým (vlastní tíha,
užitné zatížení) a předpětím, u kterého je
jím vyvozené smykové namáhání kon-
strukce v naprosté většině případů pod-
statně menší, je jiného charakteru ane-
bo dokonce vůbec nemusí vznikat. Pro-
to použití stejné spolupůsobící šířky při
současném působení obou těchto dru-
hů zatížení je absolutně chybné.
Úroveň 3: Další úrovní jsou modely vy-
cházející z desko-stěnového charakte-
ru jednotlivých částí komorového příč-
ného řezu, které respektují prostorové
působení konstrukce a které automatic-
ky kromě účinků smykových deforma-
cí stěn zohledňují i smykové ochabnutí,
jehož vliv na deformace a rozložení nor-
málových napětí v průřezech komoro-
vých nosníků může být závažný.
Úroveň 4: Poslední, finální úrovní jsou
výpočetní modely založené na prosto-
rových objemových konečných prv-
cích. Konstrukce je modelována přes-
ně v souladu s definovanou geometrií,
respektováno je tak zcela přesně glo-
bální prostorové působení konstrukce
a veškeré faktory ovlivňující finální cho-
vání konstrukce. Konstrukci je možné
analyzovat fyzikálně a geometricky ne-
lineárně.
S ohledem na výše uvedené je mož-
né konstatovat, že se zvyšující se úrov-
ní výpočetních modelů roste přesnost ji-
mi prováděné výpočetní predikce, ve-
lice často ale za cenu velké náročnos-
ti přípravy modelů a složité interpretace
výsledků – přenesení do úrovně dimen-
zování a posuzování dle normových pří-
stupů. Celá současná filozofie navrhová-
ní konstrukcí vychází z analýzy příčného
řezu jako celku, a tím z integrálních veli-
čin (vnitřních sil) zjištěných na výpočet-
ních modelech první a druhé úrovně. Sa-
mostatnou částí pak zůstává řešení spe-
cifických detailů (kotevní oblasti, deviá-
tory, příčníky v místě uložení konstruk-
ce) a např. příčného směru konstrukce.
V následující části článku jsou detailněji
popsány některé faktory ovlivňující přes-
nost řešení jednotlivých úrovní výpočet-
ních modelů.
REOLOGICKÁ NEHOMOGENITA
PŘÍČNÉHO ŘEZU
Komorový příčný řez je z hlediska smrš-
ťování a dotvarování výrazně nehomo-
genní. Nehomogenita průřezu je dána
zejména rozdílnými dimenzemi – tloušť-
kou horní a spodní desky. Odlišnost jed-
notlivých rozměrů má za následek růz-
né vysychání, a tím následně i rozdíl-
né smršťování jednotlivých částí průře-
zu. Dalším neméně podstatným vlivem
Obr. 1 Vzájemná poloha těžišťové osy
a referenční osy modelu: a) referenční osa modelu
je zarovnána s horním povrchem konstrukce,
b) referenční osa modelu je totožná s těžišťovou
osou konstrukce ❚ Fig. 1 Position of the
structure centroid axis and the computational
model axis: a) reference axis is aligned with
structure upper surface, b) reference axis of
model is identical with structure centroid axis
Obr. 2 Vliv smykové deformace stěn na celkový
průhyb s ohledem na rozpětí konstrukce
❚ Fig. 2 Effect of box cross section walls
shear deformation on the total beam deflection
considering the span length
Obr. 3 MKP analýza příčného řezu pro stanovení
plochy průřezu vzdorující smyku s ohledem na
rozložení smykového napětí ❚ Fig. 3 Cross
section FEM analysis for definition of effective
area due to shear stress distribution
2
3
6 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
je i způsob zhotovení příčného řezu, kte-
rý je často realizován po částech. V prv-
ní fázi je vybetonována dolní deska spo-
lu s bočními stěnami, následně, po ade-
kvátní technologické časové prodlevě, je
dobetonována deska horní. Tím dochá-
zí ke spojení částí průřezu z různě staré-
ho betonu. Nehomogenita může být dá-
na i rozdílnou plochou části průřezu vy-
stavenou okolnímu prostředí.
Pokud by jednotlivé prvky (desky a stě-
ny) působily nezávisle na sobě, došlo by
v dílčích částech průřezu během urči-
tého časového intervalu k vzniku růz-
ně velkého poměrného přetvoření vyvo-
laného smršťováním. Protože jsou však
jednotlivé části průřezu pevně spojeny,
musí působit jako celek – toto je pak do-
provázeno vznikem napětí a změnami
deformací.
Projevy reologické nehomogenity a di-
ferenčního smršťování jsou zatím v běž-
né projekční praxi často podceňová-
ny, popř. zcela opomíjeny, ačkoliv je-
jich vliv na namáhání a deformace kon-
strukce může být často závažný (zvláště
u konstrukcí s výrazně skloněnými boč-
ními stěnami, jejichž tuhost je malá, nebo
u průřezů s velkými rozdíly tloušťky hor-
ní a dolní desky).
Diferenční smršťování má za násle-
dek vznik průhybů. Deformace vyvola-
né smršťováním betonu jsou závislé na
tloušťce prvku, tenčí prvky vysychají
rychleji a projevy smršťování jsou u nich
v čase intenzivnější. Typický komorový
průřez je tvořen dolní a horní deskou
a bočními stěnami. Hlavním faktorem
ovlivňujícím velikost průhybu od diferen-
čního smršťování je rozdíl tloušťky dol-
ní a horní desky. Tloušťka dolní des-
ky je často po délce konstrukce rozdíl-
ná – značná v oblasti podpor, naopak
malá uprostřed rozpětí. Z toho vyplývá,
že pro přídatný průhyb mostu (zakřive-
ní ve svislé rovině) je rozhodující rozdílné
smrštění dolní a horní desky. Tento roz-
díl má nejprve rostoucí tendenci, v prů-
běhu času tento rozdíl klesá. Při konzo-
lovitém způsobu výstavby (letmá beto-
náž, zhotovování jednotlivých lamel na
pevné skruži) tak dochází nejprve k tzv.
falešnému nadvýšení. Rozdílná tloušťka
desek má vliv i na jejich dotvarování, ne-
boť desky vysychají různě rychle, čímž je
ovlivněna jedna složka dotvarování, tzv.
„drying creep“.
Ukazuje se, že diferenční smršťování
nemá velký vliv na konečnou hodnotu
průhybů konstrukcí na konci jejich život-
nosti – 100 let. V období realizace kon-
strukce a v následujícím období to ale
může být jev dosti podstatný.
V případě staticky určité konstrukce se
diferenční smršťování projevuje jen de-
formací konstrukce. U konstrukce sta-
ticky neurčité má omezení volné defor-
mace za následek vznik doplňkového
namáhání, což je typické např. pro kon-
zolový postup výstavby (letmá betonáž,
letmá montáž). Konstrukce během rea-
lizace přechází z konzolového (static-
ky určitého) stavu do finálního statické-
ho uspořádání (spojitý nosník, spojitý
rám). Ve středu rozpětí konstrukce (sy-
metrické – tvarově i reologicky vzhledem
ke středu rozpětí) ve finálním statickém
systému je z důvodů spojitosti nulové
pootočení průřezu. Vlivem diferenčního
smršťování však vzniká na konci konzo-
ly fiktivní pootočení, kterému je bráně-
no ohybovým momentem. Tento ohybo-
vý moment je konstantní, působí po ce-
lé délce spojených konzol a má za ná-
sledek vznik přídavného namáhání kon-
strukce, které je nutné respektovat.
Reologická nehomogenita průřezu je
automaticky zohledněna ve výpočetních
modelech založených na prostorových
objemových konečných prvcích, na kte-
rých je zároveň provedena časová ana-
lýza konstrukce.
– KONSTRUKCE STATICKY URČITÁ
– VOLNÁ DEFORMACE (POOTOČENÍ)
KONCE KONZOLY
t0 = 0 tspojení tn, fin
– KONSTRUKCE STATICKY NEURČITÁ
– BRÁNĚNO VOLNÉMU POOTOČENÍ KONCE KONZOLY
– VZNIK PŘÍDAVNÉHO OHYBOVÉHO MOMENTU
⇒ NAMÁHÁNÍ KONSTRUKCE4
5
6a
6b
6 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
Reologickou nehomogenitu průřezu je
možné velmi dobře zohlednit i v přípa-
dě prutového výpočetního modelu. Příč-
ný řez je po výšce rozdělen na jednot-
livé části (u komorového průřezu zce-
la postačuje dělení na dolní desku, stě-
ny a horní desku). Z hlediska výpočet-
ní analýzy jsou tyto části reprezentovány
samostatnými vzájemně tuze spojenými
konečnými prvky s rozdílnými charakte-
ristikami pro stanovení účinků smršťová-
ní a dotvarování. Jedná se o tzv. fázová-
ní průřezu.
Pro ilustraci účinků diferenčního smrš-
ťování byla provedena jednoduchá vý-
početní analýza. Uvažována byla kon-
zola délky 20 m s konstantním komoro-
vým průřezem ve dvou variantách (níz-
ká a vysoká komora) dle obr. 5. Příč-
ný řez byl modelován jako „vrstvičkový“
rozdělený po výšce s ohledem na reolo-
gickou nehomogenitu na spodní desku,
stěny a horní desku. Na takto koncipo-
vaném výpočetním modelu byla prove-
dena časově závislá analýza. Konstruk-
ce nebyla zatížena žádným vnějším za-
tížením, sledován byl jen vliv smršťová-
ní. Betonáž konstrukce proběhla v čase
0 dní, následně byla konstrukce tři dny
ošetřována. Časově závislá výpočetní
analýza byla provedena s uvážením mo-
delu smršťování a dotvarování dle ČSN
EN 1992-2.
Na obr. 6 je ukázán vývoj deforma-
ce konce konzoly v čase. Potvrzuje se,
že účinek diferenčního smršťování je in-
tenzivní zejména v raném stáří konstruk-
ce, následně pak dochází k ustálení ná-
růstu a konečně k poklesu deformací –
nejvyšší hodnoty průhybu je dosaženo
při stáří betonu cca 2 roky. Analýza by-
la provedena pro dvě varianty příčného
řezu (nízká a vysoká komora) dle obr. 5.
Patrný je odlišný projev diferenčního
smršťování z hlediska průhybů s ohle-
dem na příčný řez nosné konstrukce.
U nízké komory je spodní deska z hle-
diska efektivní tloušťky subtilnější než
deska horní, smršťování dolní desky je
tak intenzivnější než desky horní a rozdíl
v jejich smršťování tak způsobuje průhyb
konzoly směrem dolů. U vysoké komory
je tomu naopak – horní deska je ve srov-
nání s dolní deskou subtilnější, její smrš-
ťování je intenzivnější a rozdíl ve smršťo-
vání horní a dolní desky způsobuje prů-
hyb konzoly směrem nahoru.
Výše popsané chování je možné vel-
mi dobře ilustrovat na časovém vývo-
ji smršťování dolní a horní desky ana-
lyzovaných komorových příčných řezů.
Na obr. 7 je znázorněn časový vývoj po-
měrného přetvoření od smršťování dolní
7a
7b
8a
8b
Obr. 4 Účinek diferenčního smršťování na konstrukce v čase ❚ Fig. 4 Effect of differential shrinkage
on structure in time
Obr. 5 Příčné řezy pro analýzu účinku diferenčního smršťování ❚ Fig. 5 Cross sections for analysis
of the effect of differential shrinkage
Obr. 6 Časový vývoj deformace konce konzoly vlivem diferenčního smršťování: a) nízká komora,
b) vysoká komora ❚ Fig. 6 Effect of differential shrinkage on time development of cantilever end
deflection: a) low box girden, b) hight box girden
Obr. 7 Časový vývoj smršťování dolní a horní desky komorového průřezu: a) nízká komora, b) vysoká
komora ❚ Fig. 7 Time development of shrinkage of the bottom and upper flanges of the cross
section: a) low box girden, b) hight box girden
Obr. 8 Časový vývoj rozdílu smršťování horní a dolní desky komorového průřezu: a) nízká komora,
b) vysoká komora ❚ Fig. 8 Time development of difference between shrinkage of the upper
and bottom flanges of cross section: a) low box girden, b) hight box girden
7 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
a horní desky pro obě varianty příčného
řezu a na obr. 8 je vykreslen časový vý-
voj rozdílu smršťování horní a dolní des-
ky pro obě varianty příčného řezu. Mož-
né je sledovat intenzivnější smršťová-
ní subtilnější dolní desky u nízké komo-
ry, a tím vznikající průhyb konce konzo-
ly směrem dolů. Naproti tomu u vysoké
komory je horní deska subtilnější, a tím
je její smršťování intenzivnější, což způ-
sobuje průhyb konce konzoly směrem
nahoru. Rozdíl mezi časem extrémního
průhybu konce konzoly zobrazeném na
obr. 6 a časem extrémního rozdílu mezi
smrštěním horní a dolní desky zobraze-
ném na obr. 8 je dán vlivem smršťování
stěn komorového příčného řezu na vý-
slednou deformaci konstrukce.
ÚČINEK PŘEDPĚTÍ
NA KONSTRUKCI S NÁBĚHY
Pro komorové konstrukce větších rozpětí
je typické a velmi efektivní použití průře-
zu proměnné výšky – výškového náběhu
konstrukce. V oblasti podpor, kde jsou
větší ohybové momenty, je použit vyš-
ší průřez, směrem do středu pole se pak
výška průřezu s ohledem na zmenšující
se ohybové momenty snižuje.
Ve výpočetní analýze konstrukce pro-
váděné na prutovém modelu lze změnu
výšky průřezu relativně jednoduše po-
stihnout pomocí proměnného průřezu.
Spojitá změna výšky průřezu na defino-
vané délce náběhu dle předepsané křiv-
ky je nahrazena polygonálním průbě-
hem změny výšky. Referenční osa mo-
delu je zarovnána s horním povrchem
konstrukce a pro jednotlivé zadané prů-
řezy jsou následně definovány excent-
rické prvky (obr. 9). Excentricita pak pro
každý průřez odpovídá vzdálenosti me-
zi těžišťovou osou průřezu a jeho horním
povrchem.
U předpjaté konstrukce je momento-
vý účinek předpínacího kabelu automa-
ticky zjišťován na základě aktuální polo-
hy kabelu vůči těžišťové ose konstrukce.
V případě typických vahadlových kabelů
(přímé kabely vedené přibližně ve stejné
poloze vůči hornímu povrchu mezi čely
jednotlivých lamel) je průběh jejich účin-
ku na ohybové momenty dán změnou
polohy (excentricity) těžišťové osy vůči
referenčnímu hornímu povrchu. Obec-
ně se jedná o polynomickou funkci se
stupněm minimálně 1 (pro lineární ná-
běh výšky průřezu). Při zanedbání změ-
ny předpínací síly po délce nosníku je
průběh změny ohybového momentu od
takto vedených vahadlových kabelů pře-
depsán stejnou funkcí. Na obr. 10 je vy-
kreslen průběh ohybového momentu od
přímého vahadlového předpínacího ka-
belu vedeného v konstantní vzdálenos-
ti od horního povrchu nosné konstrukce
mezi konci konzol letmé betonáže.
Vzhledem k charakteru funkce popisu-
jící průběh ohybového momentu (poly-
nom stupně minimálně 1) je oprávněné
očekávat na konstrukci od vahadlového
předpínacího kabelu taktéž posouvající
sílu. Výpočetní program však posouvající
sílu nevykreslí, její hodnota je dle analý-
zy na celé konstrukci nulová. Toto je zce-
la špatně vzhledem ke správnému cho-
vání konstrukce. Způsobeno je to me-
todikou výpočtu konstrukce. Analýza je
prováděna metodou konečných prvků,
kdy spojitý průběh změny výšky průřezu
je nahrazen „skokovou“ změnou v jed-
notlivých uzlech konečné sítě. Z hledis-
ka matematické definice je proto obec-
ná spojitá polynomická funkce definující
skutečný průběh ohybového momentu
nahrazena nespojitou, po částech kon-
stantní funkcí. Místa „skoků“ jsou ztotož-
něna s uzly sítě, kde dochází ke změ-
ně polohy těžiště vůči hornímu povrchu.
Podle definice posouvající síly jako de-
rivace ohybového momentu pak pro-
gram nevykreslí žádnou posouvající sí-
lu na konstrukci.
Skutečný průběh posouvající síly od
analyzovaného vahadlového předpínací-
ho kabelu (obr. 11) je možné získat analý-
zou funkce popisující průběh ohybového
momentu např. v prostředí Excel.
Z hlediska návrhu a posouzení kon-
strukce je zcela nutné tuto posouvají-
cí sílu uvažovat, neboť významně redu-
kuje posouvající sílu od vnějšího zatížení
a umožní ekonomičtější návrh konstruk-
ce z hlediska smykového namáhání.
POROVNÁNÍ VÝPOČETNÍCH
MODELŮ PODPOROVÉ OBLASTI
Pro ukázku výstižnosti jednotlivých
úrovní výpočetních modelů byl prove-
den srovnávací výpočet části spojitého
nosníku – podporové oblasti (obr. 13).
Jedná se o část spojitého nosníku nad
podporou mezi body nulových ohybo-
vých momentů od zatížení vlastní tíhou.
Je to část konstrukce, která je značně
zatížena smykem, a tudíž se zde projeví
schopnost jednotlivých modelů vystih-
nout při výpočtu deformace konstruk-
ce vliv smykového ochabnutí a smyko-
vých deformací stěn komorového prů-
řezu (obr. 12).
Analýza takto stanovené části kon-
strukce byla provedena na výpočetních
modelech první až třetí úrovně podle
dělení uvedeného v úvodní části člán-
ku. Použit byl základní prutový výpočetní
model, prutový model s respektováním
smykové deformace stěn a desko-stě-
nový (lomenicový) model. Pro vzájem-
né zhodnocení jednotlivých modelů je
důležité, aby vstupní údaje byly pro jed-
notlivé modely shodné. Zejména se jed-
ná o „vyrovnání“ momentu setrvačnosti
9
10
11
7 11 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
V Ě D A A V Ý Z K U M ❚ S C I E N C E A N D R E S E A R C H
příčného řezu. Toto bylo provedeno po-
mocí srovnávacího výpočtu na prostém
spojitě zatíženém nosníku dostatečně
velkého rozpětí.
Na obr. 15 jsou shrnuty výsledky pro
všechny použité modely. Porovnány jsou
velikosti průhybů v konci řešené podpo-
rové oblasti podle použité výpočetní me-
todiky. Jako základní hodnota (100 %)
je brána analýza dle klasické nosníkové
statiky s prutovým modelem bez zohled-
nění účinků smyku. Z výsledků je patrné,
že rozdíly mezi výsledky řešení sledo-
vaného jednoduchého uspořádání jsou
značné. Studie potvrdila, že:
• nosníkové modely mohou poskytnout
uspokojivé výsledky, nutné je ale zo-
hlednit smykové účinky (smykové de-
formace stěn a ochabnutí smykem);
• u modelů založených na desko-stě-
nové idealizaci je nutné dbát na to,
aby náhrada prvky náležitě respek-
tovala řešený příčný řez (překrývání
částí prvků v rozích modelů atd.).
ZÁVĚR
V článku byly popsány úrovně výpočet-
ních modelů komorových mostů a díl-
čí faktory ovlivňující jejich přesnost řeše-
ní. Jednalo se o základní porovnání z hle-
diska jednoduchého statického chování.
Samostatnou úlohou je řešení komoro-
vých mostních konstrukcí v rámci časově
závislé analýzy respektující změny static-
kého systému a účinky smršťování a do-
tvarování betonu. K výstižnosti úrovní vý-
početních modelů ještě přibývá přesnost
metodiky časově závislé analýzy. Důleži-
té je zdůraznit, že od výpočetních mode-
lů, které správně nevystihují elementární
chování konstrukce, není možné očeká-
vat ani správnou predikci působení složi-
tějších konstrukčních systémů.
Při návrhu a posouzení komorových
konstrukcí je nutné výpočetní model (ne-
bo jejich kombinaci) koncipovat tak, aby
respektoval veškeré rozhodující fakto-
ry ovlivňující jejich globální chování. Mu-
sí být vyvážena dostatečná přesnost vý-
početních modelů a zároveň aplikovatel-
nost výsledků pro návrh a posouzení dle
normových požadavků.
Uvedené výsledky byly získány v rámci řešení
grantového projektu GAČR 16-04454S
podporovaného Grantovou agenturou ČR
a v rámci řešení projektu CESTI TE 01020168
podporovaného Technologickou agenturou ČR.
doc. Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.
e-mail: [email protected]
Ing. Jiří Prchlík
e-mail: [email protected]
oba: Fakulta stavební ČVUT v Praze
Katedra betonových a zděných
konstrukcí
Text byl posouzen odborným lektorem.
The text was reviwed.
140%
120%
100%
80%
60%
40%
20%
0%
Prutový model – základní Lomenice Deskostěnný model
Prutový model – zohledněné smykové deformace stěn
Typ výpočetního modelu
Obr. 9 Prutový výpočetní model konstrukce s náběhy s vahadlovým předpínacím kabelem ❚ Fig. 9 Computational beam model of the superstructure with tapered cross section including cantilever prestressing tendon
Obr. 10 Průběh ohybových momentů od vahadlo-vého předpínacího kabelu na lamelách letmé betonáže ❚ Fig. 10 Bending moment distribution on elements due to cantilever prestressing tendon
Obr. 11 Průběh posouvající síly od vahadlových předpínacích kabelů na lamelách letmé betonáže stanovený jako první derivace funkce průběhu ohybového momentu ❚ Fig. 11 Shear force distribution on elements due to cantilever prestressing tendons defined as first derivative of bending moment distribution function
Obr. 12 Příčný řez analyzované mostní konstrukce ❚ Fig. 12 Cross section of the analysed bridge structure
Obr. 13 Stanovení podporové oblasti spojitého nosníku ❚ Fig. 13 Definition of the support area of continuous beam
Obr. 14 Příčný řez konstrukce: a) pro desko stěnový model MKP, b) pro výpočet pomocí lomenic ❚ Fig. 14 Cross sections: a) for FEM analysis, b) for analysis using plate elements
Obr. 15 Velikost průhybu v koncových bodech podporové oblasti s ohledem na použitý výpočetní model ❚ Fig. 15 Deflection in end points of the support area in accordance to the computational model
12
13
14a 14b
Literatura:[1] VRÁBLÍK, L., KŘÍSTEK, V. Projevy
diferenčního smršťování na realizované mostní konstrukci. In: 11. Betonářské dny 2004, Hradec Králové, 1. a 2. 12. 2004. ČBS, 2004.
[2] VRÁBLÍK, L., LOŠKO, J., KŘÍSTEK, V. K otázce stanovení ztrát předpětí v prvcích a konstrukcích z předpjatého betonu. Beton TKS. 2009, roč. 9, č. 4, s. 74.
15
ZMIZELÉ KOSTELY SEVERNÍCH ČECH ❚
LOST CHURCHES OF NORTHERN BOHEMIA
7 2 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
Dalibor Hlaváček, Martin Čeněk
Studenti FA ČVUT se v rámci ateliérové tvor-
by zabývali historií zničených sakrálních staveb
v severních Čechách a současně navrhovali pro
konkrétní lokalitu opuštěných míst stavby nové.
V článku je popsána historie dvou odstřelených
kostelů společně se čtyřmi návrhy, u nichž byl
jako nosný materiál použit beton. ❚ In their
studio work, the CTU Faculty of Architecture
students addressed the history of destroyed
sacral buildings of northern Bohemia. At the
same time, they designed new buildings for the
abandoned locations. The article describes the
history of two demolished churches along with
four new designs in which concrete is to be used
as load-bearing material.
Dvacáté století poznamenalo krajinu se-
verních Čech, krajinu krásnou i tvrdou,
krajinu, na které se nenávratně pode-
psala lidská zlovůle. V létě 2016 se
ateliér vedený Daliborem Hlaváčkem
a Martinem Čeňkem na Fakultě archi-
tektury ČVUT v Praze zabýval příběhy
chrámů, kostelů a kaplí v tomto koutě
České republiky, které v období po ro-
ce 1948 zničila komunistická diktatura.
Místy, která byla v jednu chvíli nabitá slo-
vy modliteb a v následné chvíli opuštěna.
Téma zmizelých kostelů severních
Čech bylo zvoleno nejen pro svůj kul-
turně-historický přesah, ale i kvůli mož-
nosti cíleně pracovat se světlem a ma-
teriály a jejich působením v interiéru. Při
práci v ateliéru byl kladen velký důraz na
práci s modely různých měřítek a růz-
ného materiálového provedení, pomocí
kterých studenti ověřovali jednotlivé as-
pekty návrhu – formu, prostor, materiál
a světlo. Snažili se o dosažení atmosfé-
ry, obnovení paměti místa.
OSUDY KOSTELŮ V SEVERNÍCH
ČECHÁCH
Tvrdá a přitom krásná krajina severních
Čech byla ve 20. století terčem nesmírné
lidské zlovůle. Mezi koncem 2. světové
války a sametovou revolucí zde komuni-
stická diktatura zničila téměř 600 koste-
lů, kapliček, hřbitovů a synagog. Některé
nechal režim cíleně zchátrat, aby je mo-
hl následně nechat zbořit, některé zmi-
zely v důsledku režimu hraničního pás-
ma a vojenského prostoru Ralsko. Dal-
ší cenné stavby padly za oběť budování
Nechranické nádrže nebo povrchových
dolů na hnědé uhlí.
Studenti navázali na výzkum „Zniče-
né kostely severních Čech 1945–1989“,
na kterém se podílela Filozofická fakul-
ta Univerzity Karlovy a Filozofická fakul-
ta Univerzity Jana Evangelisty Purky-
ně v Ústí nad Labem a který byl zavr-
šen v roce 2011 stejnojmennou výsta-
vou. Zaměřili se na kostely z okolí Ver-
neřic, které byly v 60. letech odepřením
finančních prostředků odsouzeny k po-
stupnému chátrání a rabování a z nichž
většina byla v 70. letech zdemolována.
Pro kostely ve Verneřicích, Rychno-
vě, Valkeřicích, Merbolticích, Mukařo-
vě, Huntířově, Nové Olešce a Toucho-
řinách byl kritickým mezníkem přelom
60. a 70. let. V roce 1970 rozhodl děčín-
ský Okresní národní výbor, že do těch-
to staveb nebudou investovány žád-
né finanční prostředky a kostely nechal
chátrat. V roce 1973 byla navíc podá-
na žádost o vyjmutí z památkového fon-
du a od následujícího roku tak započala
jejich postupná systematická likvidace.
Zanikl verneřický poutní kostel Nejsvě-
tější Trojice na Božím vrchu, rychnovský
kostel sv. Bartoloměje, valkeřický kostel
sv. Barbory, merboltický kostel sv. Ka-
teřiny nebo mukařovský kostel sv. Vác-
lava. Kromě samotných staveb zani-
kl i mimořádný krajinný fenomén, kte-
rý byl v tomto kraji přítomen po dlou-
há staletí. [1]
Úkolem studentů bylo navrhnout kos-
tel nebo kapli na místě zničených posvě-
cených míst ve Valkeřicích, Mukařově
a na Božím vrchu u Verneřic. Cílem pro-
jektu bylo vyvolat diskuzi o znovuzroze-
ní zjizvených míst severních Čech a za-
myslet se nad podobou sakrálního pro-
storu pro 21. století.
KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE,
VERNEŘICE
Kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn
v letech 1732 až 1733 na Božím vrchu
u obce Verneřice, na místě zázračných
uzdravení (obr. 1). Jednalo se o pout-
ní barokní kostel s centrálním liturgic-
kým prostorem a kruhovým ochozem,
který svým umístěním tvořil přirozenou
krajinnou dominantu. Ke kostelu ved-
la jedna z nejstarších křížových cest
v Čechách.
Roku 1970 rozhodla rada Obvodní-
ho národního výboru Děčín, že se kos-
tel nebude opravovat. Kostel postupně
chátral a po sejmutí památkové ochra-
ny byl v roce 1975 odstřelen a místo za-
lesněno. [1]
Na místě zdemolovaného kostela na-
vrhli studenti Petr Vošmik a Ivo Krato-
chvíl betonovou kapli.
Kostel Nejsvětější Trojice
u Verneřic podle Petra Vošmika
Petr Vošmik reaguje na minulost a vý-
raznou morfologii historického poutní-
ho místa na kopci zvaném Boží vrch
návrhem kaple ve tvaru kvádru, která
nabízí kromě duchovního prostoru ta-
ké rozhled do krajiny a současně i mož-
nost velmi prostého přespání pro pout-
níky (obr. 2).
Kapli umisťuje na samý vrchol kop-
ce, původní přístupovou cestu však
navrhuje neobnovovat, neboť, jak říká,
„cestu ke kapli, stejně jako cestu k Bo-
hu, si musí nalézt každý člověk sám“ [3].
Na autora dle jeho vlastních slov na
Božím vrchu nejvíce zapůsobil prů-
hled do nebe skrz větve stromů, kte-
ré v současnosti zcela zakrývají stopy
po původním poutním kostele. Tyto své
dojmy se následně pokusil zakompo-
novat do konceptu poutní kaple. Vznik-
lo tak „kukátko do nebe“ – v části kvá-
dru se nachází jakýsi trychtýř – kukát-
ko, které směruje pohled vzhůru do ko-
run stromů a na nebe nad nimi. Prů-
hled je tak silně ohraničen a zdůrazněn.
Obr. 1 Kostel na Božím vrchu u Verneřic
(zdroj: NPÚ Ústí nad Labem) ❚
Fig. 1 Church on Boží vrch near Verneřice
(source: NPÚ Ústí nad Labem)
Obr. 2a až e Kaple Nejsvětější Trojice
u Verneřic (autor: Petr Vošmik) ❚
Fig. 2a to e Holy Trinity Chapel near
Verneřice (author: Petr Vošmik)
Obr. 3a,b,c Kaple Nejsvětější Trojice
u Verneřic (autor: Ivo Kratochvíl)
❚ Fig. 3a,b,c Holy Trinity Chapel near
Verneřice (author: Ivo Kratochvíl)
1
7 31 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
Žádné další otvory rozjímání poutníků
neruší.
Objekt je rozdělen na dvě části –
v půdoryse dva za sebou seřazené
čtverce. První část, skrze niž se vstu-
puje, obsahuje vedle přístupové chod-
by i servisní prostory (toaletu a úklido-
vou místnost) a skryté schodiště do
útulny pro poutníky. Tu tvoří převýše-
ná jednoduchá místnost osvětlená skrz
perforovaný plech fasády, jejíž pro-
stor je rozdělen na plochu k posezení
ve spodní části a nad ní se nacházejí-
cí palandy. Po žebříku lze vystoupat až
na střechu, která nabízí výhled do kraje
v úrovni korun stromů. Druhou polovi-
nu stavby tvoří vlastní kaple, resp. spí-
še meditační prostor artikulovaný sho-
ra zavěšeným cortenovým „kukátkem“.
Stavba je řešena jako monolitický že-
lezobetonový objekt. S výjimkou kukát-
ka, perforované fasády nad vstupem,
dveří a zábradlí paland, které jsou na-
vrženy z předkorodovaného plechu –
cortenu –, tvoří veškeré povrchy a prv-
ky pohledový beton.
Kostel Nejsvětější Trojice
u Verneřic podle Iva Kratochvíla
Lapidární betonový válec v krajině, to
je první dojem z lesní kaple, kterou na
Boží vrch navrhl student Ivo Kratochvíl
(obr. 3).
3b 3c
2a
2d
2b
2e
2c
3a
7 4 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
Navenek vnímáme pouze vysoký geo-
metrický útvar, jehož forma kontrastu-
je s okolní přírodou. Těleso proříznu-
té čtyřmi vertikálními spárami a jedinou
horizontálou oddělující horní část vál-
ce – tyto spáry se vzájemně protína-
jí a tvoří prostorový symbol kříže, tedy
symbol křesťanské víry. Vertikální spá-
ry mají rovněž symbolizovat vztah člově-
ka k Bohu, horizontála pak společenství
věřících, tedy vztah člověka k člověku.
Válec je na vrcholu Božího vrchu sym-
bolicky sestaven přesně v místě, kde se
nacházel kruhový centrální presbytář
původního poutního kostela, po němž
dnes zbyly jen sporadické rozvaliny roz-
troušené po kopci. Jednoduchý tvar tak
ukrývá i další myšlenku – ideu rekompo-
zice zničeného kostela. Nová kaple se
skládá z dílů odkazujících na tyto ruiny.
Kaple vzniká imaginárním procesem,
který lze označit za opak demolice.
Jednotlivé části tvořící válec nové kap-
le se zdánlivě vznášejí, díly nad hori-
zontální spárou jsou vynášeny skrytý-
mi prvky. Kompozice působí trochu la-
bilně a dočasně, přesto je díky svému
tvaru a umístění jasnou dominantou
a má být, dle autorových slov, „majá-
kem pro všechny lokality s historií zniče-
ných kostelů“ [4].
Jedna z vertikálních spár svou mír-
ně větší šířkou umožňuje vstup do kap-
le. Vnitřní prostor vybízí k osobní modlit-
bě, přemýšlení o minulosti, přítomnos-
ti i budoucnosti. Horní část válce tvoří
v interiéru klenbu, která prostor uzavírá.
Jediným mobiliářem je dřevěná kruho-
vá deska, která může sloužit k seze-
ní, pokleknutí při modlitbě či jako drob-
ná mensa.
Konstrukčně je kaple navržena jako
sestava prefabrikovaných železobetono-
vých dílců usazených do terénu a vzá-
jemně propojených pouze nenápadný-
mi ve spárách ukrytými ocelovými prv-
ky, jež zajišťují stabilitu jednotlivých be-
tonových dílů.
KOSTEL SVATÉ BARBORY,
VALKEŘICE
Původní kostel pocházel ze 14. století,
jeho podoba se ale nezachovala. No-
vý kostel byl na původním místě po-
staven v letech 1724 až 1728 stavite-
lem Z. Hoffmannem z Hanšpachu-Li-
pové. Kostel zaujímal dominantní polo-
hu na jižním okraji obce. Šlo o barokní,
jednolodní obdélníkovou stavbu, která
byla zakončena polokruhovým pres-
bytářem (obr. 4).
Ještě v první polovině 20. století byl
kostel zachovalou a udržovanou stav-
bou. To se změnilo po roce 1945, kdy
bylo původní obyvatelstvo vysídleno
a opuštěný objekt začal rychle chát-
rat. Ministerstvo kultury z kostela sňalo
památkovou ochranu a v roce 1975 byl
odstřelen, trosky odvezeny na smetiště
a plocha upravena jako pole.
Betonový kostel navrhli v místě od-
střeleného barokního kostela Jan Cha-
loupek a Anežka Zákopčaníková.
Kostel svaté Barbory
podle Jana Chaloupky
Základ kompozice návrhu Jana Cha-
loupky, studenta druhého ročníku, vy-
chází z archetypu kláštera a klášterní-
ho ambitu (obr. 5). Stavbu autor rozdě-
lil na vlastní kostel, který je tvořen domi-
nantním vysokým kvádrem, a přiléhající
atrium obklopené ze zbývajících tří
stran nízkou hmotou obsahující ostatní
provozy – společenský sál se zázemím,
byt faráře, sakristii a menší kapli pro vše-
dnodenní bohoslužby. I samotné atrium
je možné využít pro různé aktivity či
např. venkovní bohoslužbu. Prostor
kostela lze s atriem propojit otevřením
řady mohutných kyvných dřevěných
dveří.
Vstup do kostela je zdánlivě skrytý,
nejprve musí návštěvník vstoupit do
„ambitu“. Vlastní prostor chrámové lo-
di je jednoduchý, ale působivý, svažu-
jící se zastropení nad oltářem nedobí-
há k obvodové stěně a je zde vytvo-
řen světlík – hlavní zdroj denního světla
v kostele. Nad vstupem, pod nejnižším
místem zastropení se nachází chór.
I navenek je hmota kostela velmi pro-
stá, bez otvorů, její proporce jsou peč-
livě navrženy v souladu s poměry zla-
tého řezu. Rozměrné fasády dávají vy-
niknout detailu navrženého materiálu,
kterým je bílý monolitický beton s při-
znanou výraznější strukturou bednění.
Nízké hmoty obklopující atrium jsou
oproti kostelu perforovány otvory, kte-
ré nabízejí průhledy z atria či kaple do
krajiny.
Autor se úspěšně zhostil vytyčeného
cíle, tedy vytvořit až minimalisticky vy-
znívající církevní stavbu.
Kostel svaté Barbory podle
Anežky Zákopčaníkové
Koncept Anežky Zákopčaníkové, stu-
dentky druhého ročníku, vycházel ze
záměru vytvořit místo, které svou půso-
bivou atmosférou bude připomínat, co
se zde v minulosti odehrálo. Zároveň
však vytvoří trvalý symbol, silný a jas-
ný, který bude v krajině schopen pře-
trvat navždy.
Inspirací byl kamenný masiv a cestou
k dosažení popsaného vyznění stavby
volba tvarů a materiálů, které budou
podtrhovat solidnost a trvalost stav-
by, jako by se skutečně jednalo o ská-
5a
5b
5c
4
7 51 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
lu (obr. 6). Návrh proto důsledně pra-
cuje s terénem, do něhož je zapuštěno
celé zázemí stavby (byt faráře, sakris-
tie, technické prostory) a její komunit-
ní část (společenský sál, kaple, toale-
ty), ale také vstupní foyer. Tyto prosto-
ry jsou rafinovaně přisvětleny světlíky
po obvodu hlavní nepravidelné hmo-
ty kostela, která jako zmíněná skála
či balvan vystupuje z krajiny. Od staré
vesnické cesty je stavba odcloněna zdí
z místního kamene (znělce), která při-
rozeně navazuje na existující zdi a zíd-
ky ve zdejší krajině. Ukryta za ní je i za-
hrada, do níž se společenské prostory
stavby i byt faráře otvírají.
Návštěvník je důmyslně veden do
útrob svahu, zšeřelý úzký prostor je
pak náhle vystřídán převýšeným obje-
mem chrámu, jehož dominantou je ze-
nitálním světlem přirozeně osvětlená
oltářní stěna. Světlík po obvodu sva-
žující se střechy se směrem od oltá-
ře zužuje, díky čemuž by měla klesat
intenzita osvětlení dále od oltáře – au-
torka pečlivě pracovala s hmotou i do-
padajícím světlem, aby mohla vytvořit
až mystický pocit tajemna. Její návrh
návštěvníky zve k zastavení, k ztišení
a kontemplaci.
Jak autorka o svém návrhu uvedla,
stavba má být „dominantou v krajině,
a zá roveň s krajinou přirozeně splý-
vat“ [6].
Viditelné části stavby – tedy především
chrámová loď – jsou navrženy z mono-
litického betonu s výrazným hrubším
bedněním větších rozměrů, jehož struk-
tura má pomoci evokovat zmiňovanou
skálu , doplněného kamennými zdmi
a detaily dřevěných vrat a mobiliáře.
ZÁVĚR
Ateliér Hlaváček–Čeněk se snaží své
studenty vést ke komplexnímu přístupu
k architektuře, který lze označit za udrži-
telný, a to včetně estetických, sociálních
a ekologických vztahů. Příkladem toho-
to přístupu je právě téma zmizelých kos-
telů severních Čech, které bylo zaměře-
no především na porozumění použitým
materiálům a jejich vlastnostem z pohle-
du architektonického, stavebně technic-
kého i ekologického.
Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
Ing. arch. Martin Čeněk
Fakulta architektury ČVUT v Praze
Ústav navrhování II
e-mail: [email protected]
Článek byl podpořen z prostředků grantu
GAČR č. 16-23929S – Metodika
architektonického navrhování v kontextu
udržitelné architektury.
6b6a
6c
Obr. 4 Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (zdroj: NPÚ Ústí nad
Labem) ❚ Fig. 4 St. Barbara's Church in Valkeřice (source: NPÚ Ústí
nad Labem)
Obr. 5a,b,c Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (autor: Jan Chaloupek)
❚ Fig. 5a,b,c St. Barbara's Church in Valkeřice (author: Jan
Chaloupek)
Obr. 6a,b,c Kostel sv. Babory ve Valkeřicích (autor: Anežka
Zákopčaníková) ❚ Fig. 6a,b,c St. Barbara's Church in Valkeřice
(author: Anežka Zákopčaníková)
Zdroje:
[1] STEHLÍK, M. at al. Verneřický případ.
In: Zničené kostely severních Čech
1945-1989. Litoměřice, 2012. pp. 38.
[2] REHBERGER, L., KRATOCHVÍL, I.
Kostel Nejsvětější Trojice. In: Zmizelé
kostely severních Čech. Praha: ČVUT,
Fakulta architektury, 2016. pp. 45.
[3] VOŠMIK, P. Kaple Boží vrch u Verneřic.
In: Zmizelé kostely severních Čech.
Praha: ČVUT, Fakulta architektury,
2016. pp. 52.
[4] KRATOCHVÍL, I. Kaple Boží vrch
u Verneřic. In: Zmizelé kostely
severních Čech. Praha: ČVUT, Fakulta
architektury, 2016. pp. 60.
[5] ZÁKOPČANÍKOVÁ, A., RAIN, T.
Kostel sv. Barbory. In: Zmizelé kostely
severních Čech. Praha: ČVUT, Fakulta
architektury, 2016. pp. 95.
[6] ZÁKOPČANÍKOVÁ, A. Kostel svaté
Barbory Valkeřice. In: Zmizelé kostely
severních Čech. Praha: ČVUT, Fakulta
architektury, 2016. pp. 120.
BUDDHA PARK
7 6 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
Buddha park neboli Xieng Khuan (Spi-
rituální město) je sochařský park, který
se nachází na území státu Laos v blíz-
kosti řeky Mekong u hranice s Thaj-
skem. Je zde umístěno přes 200 soch
mytologických stvoření buddhistické-
ho a hinduistického duchovního světa.
Lidem blíže neseznámeným s du-
chovním dědictvím Východu mohou
tyto sochy připadat jako surrealistic-
ké výtvory, avšak procházka po tom-
to parku je prý klíčem k hlubšímu po-
chopení světa.
Sochy začal ze železobetonu za po-
moci svých studentů budovat již v ro-
ce 1958 jogín Bunleau Sulitata. Monu-
mentálním dílem celého areálu je leží-
cí Buddha, který si rukou podpírá svou
hlavu. Tato socha s délkou cca 43 m
a výškou cca 20 m má znázorňovat
poslední okamžik Buddhy před dosáh-
nutím pari nirvány, tedy momentu smr-
ti fyzického těla a plného dosažení sta-
vu nirvány.
Druhým místem, kam směřují kroky
většiny návštěvníků, je socha připomí-
nající obří dýni či meloun. Vchod do této
stavby vede skrz ústa rozzuřeně se škle-
bícího démona a než se člověk dosta-
ne nahoru, na nejlepší vyhlídku na celý
park, musí projít třemi patry symbolizují-
cími peklo, Zemi a nebe. V parku je také
možné spatřit mnoho démonických tří-
hlavých hadů (známých jako nágy), slo-
ního boha Ganéšu, hlavního hinduistic-
kého boha a stvořitele Brahmu, který má
čtyři tváře a osm rukou, a řadu dalších.
Stejný tvůrce, který kvůli nepokojům
z Laosu emigroval, založil v roce 1978
podobný park s názvem Sala Keoku i na
území Thajska.
Fotografie: Ing. arch. Jiří Šrámek
DIPLOMOVÁ PRÁCA – NOSNÁ BETÓNOVÁ KONŠTRUKCIA KOSTOLA
V soutěži o nejlepší diplomovou práci v oblasti betonových konstrukcí a mostů udělova-
né Slovenským národním komitétem fib získala 1. místo diplomová práce, jejímž cílem
bylo navrhnout nosnou betonovou konstrukci kostela. Závěrečná práce byla vypracová-
na na Stavební fakultě TU v Košicích Ing. Jozefem Gurou.
„Cieľom diplomovej práce, ktorá vychádzala z reálnych podkladov geologického profilu
pre konkrétnu lokalitu umiestnenia, bolo navrhnúť nosnú betónovú konštrukciu kostola.
Pre danú lokalitu boli použité aj všetky zložky premenného zaťaženia v zmysle platných
noriem. Diplomant sa zaoberal analýzou zaťažení, výpočtom statických veličín, dimen-
zovaním jednotlivých betónových prvkov a ich posúdením a v neposlednom rade kon-
štrukčnými zásadami v zmysle platných noriem. Prácu vhodne dopĺnili výkresy tvaru a vý-
stuže, ktoré poskytli ucelený obraz o navrhovaní takýchto konštrukcií. Výsledky výpočtov
statických veličín boli porovnávané, následne skúmané a vzniknuté rozdiely analyzované.
Prínosom práce je návrh časti konštrukcie na báze bazaltovej výstuže ako alternatívy
voči klasickej oceľovej výstuži a aj originálne riešenie s postupným vyriešením rôznych
typov nosných prvkov (rámy, dosky, steny, valcové plochy, tubus a základové konštruk-
cie),“ hodnotí obsah a přínos diplomové práce její vedoucí doc. Ing. Sergej Priganc, PhD.
Ukážka z výpočtu deformácii programom DLUBAL, resp. ANSYS
S P E K T R U M ❚ S P E C T R U M
MŮJ DŮM, MŮJ BETON – ČÁST 4
7 71 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
KAPLE SV. MÁŘÍ MAGDALÉNY
Rodinnou kapli sv. Máří Magdalény z bí-
lého samozhutnitelného betonu navrže-
nou architektem Gerhardem Sacherem
lze neskromně nazvat sochařským dí-
lem. Profesionálové ze všech oblastí, kte-
ří se tohoto projektu zúčastnili, prokáza-
li velké porozumění architektuře schop-
né vytvořit výjimečný a nadčasový pro-
stor, v němž se odehrávají rodinné obřa-
dy a slavnosti a který zároveň poskytuje
unikátní místo pro klid a rozjímání.
Umístění v krajině
Kolemjdoucí nemůže minout tento mo-
derní, ve své jednoduchosti expresivní
architektonický počin, aniž by jím ne-
byl osloven, neboť stojí jako vztyče-
ný prst v mírně pahorkaté krajině upro-
střed mladého vinohradu ve spolkové
zemi Korutany na jihu Rakouska. Sub-
tilní konstrukce a bílé zabarvení be-
tonu přitom kapli harmonicky včleňu-
jí do úrodné planiny s bohatou kulturní
tradicí v okolí rakouského města Zoll-
feld. Na jihovýchodě je na dohled ho-
ra Magdalensberg s poutním kostelem
Wallfahrtskirche z poloviny 15. století
(původní kostel zde stál již v polovině
8. století) a na severu se na 160 m vy-
soké vápencové skále již přes tisíc let
tyčí monumentální pevnost Hochos-
terwitz.
I v letošním roce budeme věnovat prostor nepravidelnému
seriálu Můj dům, můj beton, v kterém zveřejňujeme informa-
ce o zajímavých betonových stavbách hrazených ze soukro-
mých prostředků a sloužících většinou potřebám jednotliv-
ců, nejčastěji rodině. Svým umístěním ve veřejném prostoru
se podílejí na jeho utváření a mohou být inspirací nejen pro
své nejbližší okolí.
Titulek tohoto dílu bychom mohli bez nadsázky pojmeno-
vat Má kaple, můj beton, neboť jsme s ohledem na celko-
vé zaměření čísla vybrali na první pohled skromnou, avšak
přesto majestátní rodinnou kapli sv. Máří Magdalény posta-
venou v sousedním Rakousku.
Vaše redakce
1
2a 2b
Obr. 1 Kaple sv. Máří Magdalény v krajině
Obr. 2 a) Půdorys kaple a souvisejícího
prostoru, b) axonometrie
7 8 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
Architektonické řešení
Po mírně svažité přístupové cestě se ná-
vštěvník dostane na kulatou, štěrkovou
plochu, z které se vstupuje do stavby
z bílého betonu a skla – tyto materiály
zde vytvářejí klasickou kapli v moderním
pojetí. Základem je dokonale a hladce
upravený bílý beton, který se hlavní mě-
rou podílí na utváření svébytného umě-
leckého a estetického architektonického
výrazu kaple, u které lze přitom díky pro-
měnlivým světelným a klimatickým pod-
mínkám vnímat rozličnou barevnost be-
tonu od zářící a lesklé bílé přes nespočet
subjektivních textur a odstínů až k stude-
né matné modři při svítání.
Hřeben sedlové střechy má výšku
7,78 m. V bočních stěnách se nacháze-
jí příčné štěrbiny, tři na severu a tři na ji-
hu, navržené a umístěné s ohledem na
průběh slunečních paprsků během dne
tak, aby světlo při rozbřesku či stmívá-
ní rafinovaně a působivě prostupova-
lo vitrážemi provedenými korutanským
umělcem Karl-Heinzem Simonitschem.
Tyto vitráže jsou vyrobeny z barevné-
ho vrstveného skla a představují šest
dní tvoření světa. Poslední, sedmý den
geneze reprezentuje čelní, celoproskle-
ná stěna na východní straně s výhle-
3a 53b
3c
6a 6b 6c
3d 4a
Obr. 3a až d Výstavba vč. čerpání čerstvého
betonu a finálních úprav
Obr. 4a,b Autorem bronzového kříže
a vstupních vrat je český umělec Jaromír
Gargulák
Obr. 5a,b Umělé osvětlení interiéru kaple
v noci plně prochází východní stranou směrem
ke kříži a na bocích tlumeně prostupuje
vitrážemi
Obr. 6a,b,c Strohý, avšak působivý efekt je
výsledkem promyšleného návrhu a kvalitně
odvedené práce při výstavbě
7 91 / 2 0 1 7 ❚ t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e • B E T O N
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
dem na bronzový kříž zhotovený čes-
kým umělcem Jaromírem Gargulákem,
který je také autorem ručně vyrobených
masivních bronzových dvoukřídlých vrat
u vchodu do kaple, jež se dají velkory-
se otevřít, tak aby poskytla výhled i pro
ty, kteří stojí na prostornější ploše před
kaplí.
Masivní bílé stěny na jednu stranu izo-
lují interiér od hojných kulturních konota-
cí okolí a vytvářejí světlé místo vyzařující
klid a čistotu a vybízející k zamyšlení. Na
druhou stranu se však člověku sedícímu
uvnitř nabízí přes celoprosklenou stě-
nu pohled na temný bronzový kříž (kte-
rý je mimo hlavní prostor kaple) s horou
Magdalensberg v pozadí, čímž je vytvo-
řeno duchovní spojení s vnější, východní
stranou. Interiér je záměrně jednoduchý
a proměnlivý zároveň. Utvářejícím prv-
kem prostoru je také podlaha tvořená
krémově béžovými dlaždicemi z traver-
tinu. Presbytář (kněžiště) je jednoduše
naznačen pouze vyvýšenou podlahou
a na jeho stranách jsou umístěny vý-
klenky – na pravé straně je jeden se so-
chou Marie Magdalény, patronky kaple,
a na levé straně je dvanáct výklenků pro
uložení uren rodinných příslušníků. Mezi
barevnými okny nalevo jsou pro pohodlí
příchozích do betonových stěn ještě ne-
nápadně vsazeny sklápěcí lavice z du-
bového dřeva.
Kaple a světlo
Kaple by měla uchránit vnitřní prostor
od rušného světa kolem, tak aby v ní
mohl být dosažen klid a pokoj, a proto
mají jejich stěny ve většině případů pou-
ze několik otvorů. Avšak kaple umístě-
né ve volné přírodě mohou být otevřeny
okolnímu prostoru mnohem více, prá-
vě tak aby klid přírody byl jejich součás-
tí. V případě kaple sv. Máří Magdalény
u Zollfeldu zajišťuje transparentní zaskle-
ní čelní stěny na východě (sklo o tloušť-
ce 12 mm s rozměry 6,2 × 1,65 m) do-
statečné množství přirozeného svět-
la pronikajícího dovnitř, zatímco barev-
né vitráže na bočních stěnách zaplavu-
jí interiér rozmanitými barevnými obrazy.
V případě potřeby je umělé osvětlení
prostoru zajištěno světly visícími z hře-
bene střechy v podobě válců a bodo-
vým osvětlením výklenků v prostoru
presbytáře, takže za úsvitu a v noci vy-
chází do blízkého okolí rozptýlené svět-
lo naopak z kaple ven. Působivé je pak
plné osvětlení kříže, který se tím stává
součástí interiéru.
Připravila Barbora Sedlářová
Firem
ní p
reze
nta
ce
5a 5b4b
Architektonický
návrh
Gerhard Sacher – Sacher.Lociciero.
Architectes (Graz/Paris)
Dokončení stavby 2014
Projekt Pittino ZT-GmbH (Graz)
Dodavatel stavbyPetautschnig Bau GmbH (Murau),
Knafl&Co St:Veit a.d.Glan
Photographs: 1, 4, 6 – Paul Ott;
3 – Gerhard Sacher, 5 – C. Brandstätter
Acknowledgement:
Sacher Lociciero Architectes
SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA
8 0 B E T O N • t e c h n o l o g i e • k o n s t r u k c e • s a n a c e ❚ 1 / 2 0 1 7
SEMINÁŘE, KONFERENCE A SYMPOZIA V ČR
TKP 18
Seminář
Termín a místo konání:
3. března 2017, Praha
Kontakt: www.cbsbeton.eu
TECHNOLOGIE 2017
14. ročník konference
Termín a místo konání:
6. a 7. dubna 2017, Jihlava
Kontakt: www.cbsbeton.eu
ZKOUŠENÍ ČERSTVÉHO BETONU
Odborný kurz
Termín a místo konání: 14. dubna 2017,
Beroun/13. října 2017, Brno
Kontakt: www.fce.vutbr.cz/szk
MOSTY 2017
22. mezinárodní sympozium
Termín a místo konání:
27. a 28. dubna 2017, Brno
Kontakt: www.sekurkon.cz
SANACE 2017
27. ročník mezinárodního
sympozia
a
POPÍLKY VE STAVEBNICTVÍ 2017
3. ročník konference
Termín a místo konání: 18. a 19. května 2017,
Fakulta stavební VUT v Brně
Kontakt: www.ssbk.eu/symposium/cs/
TECHNOLOGIE BETONU 1
(TECHBET 1 B7)
Školení
Termín a místo konání: květen 2017, Praha
Kontakt: www.cbsbeton.eu
TECHNOLOGIE BETONU 2
(TECHBET 2 B5)
Školení
Termín a místo konání: květen 2017, Brno
Kontakt: www.cbsbeton.eu
VÁPNO, CEMENT,
EKOLOGIE 2017
Odborný seminář
Termín a místo konání:
12. až 14. června 2017, hotel Jezerka, Seč
Kontakt: www.vumo.cz
FIBRE CONCRETE 2017
9. ročník konference
Termín a místo konání: 13. až 16. září 2017,
Fakulta stavební ČVUT v Praze
Kontakt: http://concrete.fsv.cvut.cz/fc2017
24. BETONÁŘSKÉ DNY
Konference s mezinárodní účastí
Termín a místo konání:
22. a 23. listopadu 2017,
místo bude upřesněno
Kontakt: www.cbsbeton.eu
INTERNATIONAL CONGRESS
ON THE CHEMISTRY
OF CEMENT
15. mezinárodní konference
Termín a místo konání:
16. až 20. září 2019, Praha
Kontakt: www.iccc2019.org
ZAHRANIČNÍ KONFERENCE A SYMPOZIA
HIGH PERFORMANCE CONCRETE – HPC
11. mezinárodní konference
a
CONCRETE INNOVATION – CIC
2. mezinárodní konference
Termín a místo konání: 6. až 8. března 2017,
Tromsø, Norsko
Kontakt: www.rilem.org
BIBM CONGRESS 2017
Termín a místo konání: 17. až 19. května
2017, Madrid, Španělsko
Kontakt: http://bibm.cpi-worldwide.com/
HIGH TECH CONCRETE:
WHERE TECHNOLOGY
AND ENGINEERING MEET!
fib symposium 2017
Termín a místo konání:
12. až 14. června 2017, Maastricht,
Nizozemsko
Kontakt: www.fibsymposium2017.com
FOOT BRIDGE 2017 BERLIN
Konference
Termín a místo konání:
6. až 8. září 2017, TU Berlín
Kontakt: www.footbridge2017.com
ENGINEERING THE FUTURE
39. symposium IABSE
Termín a místo konání:
19. až 23. září 2017,
Vancouver, Kanada
Kontakt: http://www.iabse.org/
ULTRA-HIGH PERFORMANCE FIBRE-
REINFORCED CONCRETE (UHPFRC 2017)
10. mezinárodní symposium ACI/RILEM
Termín a místo konání: 2. až 4. října 2017,
Montpellier, Francie
Kontakt: www.rilem.org
BETÓN 2017
Celostátní konference s mezinárodní účastí
Termín a místo konání: 5. a 6. října 2017,
Štrbské pleso, Slovensko
Kontakt: www.savt.sk
CONCRETE 2017
28. mezinárodní konference
Termín a místo konání: 22. až 25. října 2017,
Adelaide, Austrálie
Kontakt: http://concrete2017.com.au/
fib CONGRESS 2018
Termín a místo konání:
6. až 12. října 2018,
Melbourne, Austrálie
Kontakt: www.fibcongress2018.com
A K T U A L I T Y ❚ T O P I C A L S U B J E C T S
PŘEDPLATNÉ NA ROK 2017
Součástí předplatné-
ho na rok 2017 jsou
pro všechny nové zá-
jemce speciální přílo-
hy Betonové konstruk-
ce 21. století – Beto-
ny s přidanou hodnotou
a Povrchy betonu.
ZÁKLADNÍ
PŘEDPLATNÉ
Cena za roční předplat-
né (šest čísel) je 720 Kč
bez DPH (včetně balné-
ho a distribuce).
ZVÝHODNĚNÉ
PŘEDPLATNÉ
Zvýhodněná cena za-
roční předplatné (šest
čísel) pro studenty, sta-
vební inženýry do 30 let
a seniory nad 70 let je
270 Kč bez DPH
(včetně balného
a distribuce).
PRO SLOVENSKÉ
PŘEDPLA T ITELE
Cena za roční předplat-
né (šest čísel) je 28 eur
bez DPH (včetně balné-
ho a distribuce).
ZASLÁNÍ UKÁZKOVÉHO
VÝTISKU ZDARMA
Na našich webových
stránkách
www.betontks.cz si
můžete objednat jeden
libovolný výtisk
Beton TKS zdarma na
ukázku. Přehled všech
výtisků naleznete v pdf
formátu v archivu, star-
ší výtisky jsou k dispo-
zici v plné verzi, nověj-
ší pouze v náhledu (prv-
ní stránky článků).
Kontaktní e-mail:
predplatne
@betontks.cz.
4/2013
M O S T Y A D O P R A V N Í S T A V B Y
B E T O N O V É K O N S T R U K C E 2 1 . S T O L E T Í
b e t o n y s p ř i d a n o u h o d n o t o u
5/2015
Ž I V O T N Í C Y K L U S B E T O N O V Ý C H S T A V E B
3/2015
S A N A C E , R E K O N S T R U K C E A D I A G N O S T I K A
1/2016
P O Z E M N Í S T A V B Y
6/2016
V O D O H O S P O D Á Ř S K É A I N Ž E N Ý R S K É S T A V B Y
R O Č N Í K 2 0 1 7 ❚
Od
bo
rní p
art
ne
ři
Me
diá
lní p
art
ne
ři
NOVÉ
TÉM
A
betonuniversity.cz
Betony pro moderní stavby a design
2. 3. 2017 - České Budějovice
16. 3. 2017 - Ostrava
Beton – rizika vad a poruch
9. 3. 2017 - Děčín
30. 3. 2017 - Praha
Vypsané semináře v 8. ročníku Beton University
jsou zařazeny do akreditovaných vzdělávacích programů
v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA.
Získejte titul na beton!
Firem
ní p
reze
nta
ce
www.betontks.cz
P Ř Í J E M I N Z E R C E ❚Beton TKS, s. r. o.
Na Zámecké 9, 140 00 Praha 4
tel.: 602 839 429, e-mail: [email protected]
www.betontks.cz
INZERCE PRO VÁS !
C E N Í K ❚Formát Umístění Cena v Kč
A4 4. strana obálky 80 000,-A4 3. strana obálky 50 000,-A4 vnitřní strana 35 000,-
1/2 A4 vnitřní půlstrana 20 000,-1/3 A4 vnitřní třetina strany 15 000,-1/4 A4 vnitřní čtvrtstrana 12 000,-1/6 A4 inzerát nebo tisková zpráva 8 000,-1/8 A4 inzerát nebo tisková zpráva 6 000,-
propagační článek – za každou celou stranu
30 000,-
vklad vlastních propagačních materiálů 8 000,-
Ceny jsou uvedeny bez DPH.Způsob placení: inzerce a PR články jsou placeny na základě faktury vystavené po jejich vytištění v časopise. Klient obdrží současně s fakturou dva výtisky časopisu, v případě záj mu lze přiobjednat větší množství.
S L E V Y : při opakování inzerátu v rámci ročníku . . . . . . . . . . . . – 10 % pro členy SVC ČR, SVB ČR, ČBS ČSSI a SSBK . . . – 15 %při objednání inzerce do konce ledna . . . . . . . . . . – 10 %při objednání celoroční inzerce (6 ks) . . . . . . . . . . . – 5 %
Jiné možnosti či kombinace po dohodě s redakcí.
P Ř I R Á Ž K Y :přesné umístění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +10 %grafi cké zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . +10 %
Číslo Hlavní témaObjednání
inzerceDodání inzerce
Datum vydání
1/2017Sakrální stavby
16. 1. 2017 24. 1. 2017 15. 2. 2017
2/2017Materiály a technologie
15. 3. 2017 24. 3. 2017 13. 4. 2017
3/2017Sanace a rekonstrukce
15. 5. 2017 24. 5. 2017 15. 6. 2017
4/2017 Mosty 14. 7. 2017 24. 7. 2017 15. 8. 2017
5/2017Pozemní stavby
15. 9. 2017 22. 9. 2017 16. 10. 2017
6/2017Dopravní stavby
15. 11. 2017 24. 11. 2017 15. 12. 2017
195 x 61,5 180 x 61,5
102,5 x 127,5 87,5 x 127,5
1/4 A4
102,5 x 259 87,5 x 259
1/2 A4
195 x 127,5 180 x 127,5
210 x 297
A4
Rozměry inzerátů
jsou čisté. Na spad je třeba přidat 5 mm
195 x 259 180 x 259
56,7 x 127,5
180 x 41
71,7 x 127,5
195 x 41
1/6 A4
102,5 x 65,8
87,5 x 65,8
1/8 A4
F O R M Á T Y ❚
195 x 86,5 180 x 86,5
71,7 x 259 56,7 x 259
1/3 A4
EDIČNÍ PLÁN
Náš beton má říz…
www.ebeton.cz
TBG BETONMIX a. s.SKANSKA Transbeton, s. r. o.Českomoravský beton, a. s.KÁMEN Zbraslav, a. s.
ZAPA beton a. s.TBG METROSTAV s. r. o.CEMEX Czech Republic, s. r. o.
SVB_I_210x297_BETON_2015.indd 1 27/05/2015 11:30