1. VZNIK, VÝVOJ A STRUKTURA SVĚTOVÉ EKONOMIKY

Obsah přednášky

1. Pojem „světová ekonomika“ (SE)

2. Podmínky vzniku SE

3. Vývojové etapy SE

4. Diferenciační proces a struktura světové ekonomiky

Pojem světová ekonomika

Chápán ve dvou rovinách:

Vědní obor, resp. Disciplína (studijní obor)

Aplikovaná vědní disciplína

Mladá vědní disciplína

Vznikla ve 20. Století, kdy se část makroekonomie specializovala na

procesy ve světovém hospodářství

zkoumá realitu kolem nás, tedy světové hospodářství zkoumá zákonitosti ve světovém hospodářství, jaké vztahy existují,

jaké tam platí zákonitosti, čím je to ovlivňováno, jak se světová ekonomika vyvíjí

cílem světové ekonomiky je poznat, jak funguje světové hospodářství, čím je ovlivňované a na základě toho tvoří ekonomové doporučení pro hospodářskou praxi

doporučení jsou určena pro pracovníky v oblasti zahraničního obchodu, pro vládu jednotlivých států (na jaké zahraniční trhy se má ekonomika orientovat, kam investovat kapitál, kde naopak jsou rizika v rámci mezinárodního investování apod.)

Předmět zkoumání

realitu, která existuje kolem nás a kterou zkoumáme je to synonymem pro světové hospodářství

Světové hospodářství

= komplex, který zahrnuje:

jednotlivé národní ekonomiky (subjekty),

ekonomické vztahy, které mezi těmito ekonomikami vznikají (tedy vazbami

mezi nimi).

jednotný celek (propojenost vazbami)

zároveň vnitřně rozporný a heterogenní (různorodé součásti) – tvoří je státy s rozdílnou ekonomickou úrovní, které mají rozdílné zájmy, rozdílné cíle, chovají se rozdílným způsobem

Jaké subjekty tvoří světovou ekonomiku?

Jaké formy ekonomických vztahů se mezi nimi tvoří?

Subjekty světového hospodářství

jednotlivé státy a jejich národní ekonomiky

hrají zvláštní roli, je schopný tvořit legislativu a prostřednictvím legislativy je schopný ovlivnit chování ostatních subjektů

např. má určitou daňovou legislativu a tím ovlivňuje daň z příjmů právnických osob, celní předpisy – výše dovozního cla ovlivňuje mezinárodní obchod

Transnacionální korporace = nadnárodní společnosti

společnosti, firmy, které mají sídla ve více státech (Toyota, Siemens, …) posledních 20 let jsou nejvýznamnějším subjektem jejich význam je takový, že předstihl význam i některých menších států disponují obrovskými kapitálovými zdroji, mají velké objemy zboží, …,

představitelé jsou schopni působit na politiky, na vlády nějakých zemí, tak aby to odpovídalo zájmům těchto společnosti

ostatní podniky (velké, střední, malé podniky)

zapojují se do mezinárodních ekonomických vztahů poskytují služby do zahraniční nebo jde o finanční instituce, které poskytují úvěry nebo získávají úvěry

ze zahraničí, zaměstnávají zahraniční pracovníky apod. mezinárodní organizace

je jich celá řada, hrají různou roli, nejvýznamnějšími jsou: Mezinárodní měnový fond

- organizace, která ovlivňuje měnové a finanční vztahy ve světové ekonomice

- může poskytovat úvěry zemím, které se dostaly do problémů ekonomických

- je významný v tom smyslu, že zkoumá celou řadu analýz Světová banka

- úkolem je rozvoj zemí (výstavba zdravotního zařízení, …) WTO – Světová obchodní organizace

- cílem je působit na odstraňování překážek vzájemného obchodu (rušení cel, předcházení obchodním sporům)

OPEC – Organizace zemí exportující ropu

- státy, které leží kolem Perského zálivu a některé státy mimo tuto oblast

- působí jako kartel – jaké budou těžební kvóty – nabídku, cenu ropy

OSN - rozvojové země

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

- provádí analýzy pro 29 nejvyspělejších zemí

integrační celky (integrační sdružení)

subjekty, které mají nadnárodní charakter příkladem je Evropská unie (společná obchodní politika, je členem

Mezinárodního měnového fondu jako celek, členem WTO jako celek, …)

jednotlivé domácnosti

o prázdninách brigáda v zahraničí po ukončení školy působit jako ekonomický poradci investování majetku v zahraničí (mezinárodní investování) pan Novák jede do Německa a koupí si vánoční dárky apod.

Formy ekonomických vztahů:

Rozlišujeme 5 forem:

1) mezinárodní obchod

mezinárodní pohyb zboží – vývoz, dovoz 2) obchod se službami

vývoj a dovoz služeb 3) mezinárodní pohyb kapitálu

mezinárodní investice (mají různé formy, způsoby, …) 4) mezinárodní pohyb pracovních sil (migrace pracovních sil)

pohyb osob, které hledají zaměstnání v jiné zemi (nepatří sem osoby, které nabízejí sami nějaké služby – živnostenské služby např. instalatér)

5) mezinárodní pohyb informací a vědecko-technických poznatků

zprostředkování informací do jiné země, buď nekomerční – zahraniční studijní stáže, mezinárodní vědecké konference + komerční způsoby – prodej licencí, patentů, ….

Etapy vývoje světové ekonomiky

1. Etapa formování a vzniku SE (vznik: poslední třetina 19. století)

2. Etapa zostřování vztahů (1900 – 1918)

3. Etapa meziválečná + válka (1918 – 1945)

4. Etapa poválečná (1945 – 1990)

5. Etapa současná (1990 – dosud)

Tyto etapy převládají v české literatuře!

Metodika analýzy etap

Jednotlivé etapy je možno analyzovat např. z hlediska:

- struktury světové ekonomiky v dané etapě,

- základních změn vůči přecházející etapě,

- rozvoje mezinárodních ekonomických vztahů.

1. Etapa formování a vzniku SE

formování: 16. – 19. století

připravoval se vznik světové ekonomiky a vrcholí to tím, že SE se

vytvořila

vznik: poslední třetina 19. století

počátek se klade do 16. století (vrcholily zámořské cesty, rozvíjí se zámořský obchod, je význam věd, fyziky – objev parního stroje, rozvoj dopravy, námořní dopravy, poté manufaktury se nahrazují strojní výrobou)

postupně dochází k tomu, že jednotlivé národní ekonomiky dokážou vytvářet více, než spotřebuje jejich obyvatelstvo

Předpoklady vzniku:

1. Konstituování států a jejich národních trhů je nutný, ale není dostatečný státy vznikali již v Antice apod. – byly izolované a obchod mezi nimi

byl nahodilý, příležitostný 2. Rozvoj mezinárodní dělby práce a vznik mezinárodního trhu

vznik mezinárodního trhu

rozvíjelo se to postupně, z nahodilých obchodních vztahů se stávali stálé, bylo možné obchodovat s větším objemem, …

3. Technické faktory: strojní výroba, rozvoj dopravy, rozvoj moderních telekomunikačních

prostředků

(telegraf, …) > rychlý rozvoj obchodu

koloniální systém

koncem 19. století již existuje světová ekonomika a zformovala se s koloniálním systémem (tzn., že prakticky svět byl rozdělen na

země rozvinuté, (metropole – politicky nezávislé, ekonomiky

podporovaly zaostalé území) kolonie (politiky a ekonomicky závislé na své metropoli) strukturu tvořili metropole a kolonie převládající systém byl tržní systém + zvykový systém v koloniích v období, kdy vznikala světová ekonomika, tak neexistovala žádná

plánovaná ekonomika!

jednotná tržní ekonomika

2. etapa: Zostřování vztahů (1900 – 1918)

prakticky se nedá nalézt území, které by nikomu nepatřilo rychlý rozvoj pozice zemí ve světové ekonomice svět byl rozdělen nerovnoměrně (VB, Portugalsko, Španělsko mělo

velké kolonie a Německo a Rusko mělo kolonií méně spory o znovurozdělení světa národní problémy ---> 1. světová válka (1914) Socialistická revoluce v Rusku (1917) – v dalším období dopad na

politickou situaci v Rusku

3. etapa: Meziválečné období (1918 – 1939)

rychlý rozvoj ve 20. letech první desetiletí rychlý rozvoj > poválečná konjunktura a v bývalém

carském Rusku došlo k zásadní změně politiky – vedoucí úloha komunistické strany

SSSR – centrálně plánovaná ekonomika > SE není jednotnou tržní ekonomikou

postupně se do SSSR zapojilo dalších 15 států (nový státní celek, kde se začal proces přeměny tržní ekonomiky na centrálně plávanou ekonomiku)

nebylo to hned po roce 1917

SSSR byl první zemí, kde se začala vytvářet centrálně plánovaná ekonomika, a to přestavovalo 1/6 světa (SSSR + jejich 15 zemí) + Mongolsko přešlo na centrálně plávanou ekonomiku (to bylo ale zanedbatelné)

světová hospodářská krize (1929 – 1933) – v USA

o katastrofální dopady na všechny země o obrovský nárůst nezaměstnanosti – byla podnětem k tomu, proč stát

začal zasahovat do ekonomiky => vznikaly různé studie:

J. M. Keynes – ve 30. letech publikoval Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a

peněz F. D. Roosevelt (New Deal – jeho ekonomický program – Nový úděl v češtině,

zdůvodňoval nutnost státních výdajů na rozvoj vědy, …)

- sílí krize koloniální soustavy – rostl národně osvobozenecké hnutí za svoji nezávislost

4. etapa: Etapa poválečná (1945 – 1990)

1. fáze: 50. a 60. léta

vznik dvou světových ekonomických soustav (po vzoru SSSR se začala tvořit centrálně plánovaná ekonomika i v ostatních zemích – v rámci Evropy na území, které osvobodil Sovětský svaz – vytvořili celou ekonomickou soustavu = soustava států s centrálně plánovanou ekonomikou) a tržní ekonomiky

soustava států s centrálně plávanou ekonomikou x soustava států s tržní ekonomikou

(Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie, Maďarsko, Polsko, Česko, 15 zemí sovětského

svazu; 1949 – NDR, během dalších let se připojili - 1949 – Čínská lidová republika;

Severní Korea, Vietnamská socialistická republika, Kuba) – změna, která měla dopad

na další vývoj světové ekonomiky

rozpad koloniální soustavy (v průběhu se rozpadla) 1960 – rok Afriky, kdy velký počet afrických zemí získalo svoji politickou

samostatnost, nebyly politicky závislé, ale byla závislost ekonomická – neokolonialismus (závislé ekonomiky na svých metropolí)

struktura světové ekonomiky: TE – CPE – RE – tři typy

(tržní ekonomiky, centrálně plánované ekonomiky a rozvojové ekonomiky)

nejnovější, z bývalých kolonií (zaostalé, nerozvinuté země apod. zformuloval

se tento termín, tedy rozvojové země.

formují se 3 centra světové ekonomiky > triáda o ve světové ekonomice fungují státy v různých podmínkách o vytvořily se různě silné ekonomiky o nejstarším ekonomickým centrem = Velká Británie – nejvýznamnější

světovou ekonomikou až do 1. SV o => poté se stali nejsilnější USA (i po 2. SV a stále jsou nejsilnější

ekonomikou)

o třetí centrum = Japonsko – (hovoří se o japonském hospodářském zázraku), zformulovala se v 60. letech

Triáda = vymezení 3 center světové ekonomiky

a) Velká Británie + SRN (procházelo také obdobím označované jako hospodářský zázrak)

b) USA c) Japonsko

- rychlý ekonomický růst světové ekonomiky

Faktory rychlého růstu světové ekonomiky v 50. a 60. letech:

poválečná rekonstrukce

zvolená hospodářská politika (Keynesiánská rozpočtová politika)

VTR (Vědecko-technická revoluce) o její vliv na rozvoj nových poznatků, rozvoj oborů, chemického

průmyslu, strojírenství, dalších oborů – farmacie, automobilový průmysl, …

o => stimul pro vznik nových výrob, docházelo ke zvyšování

produktivity práce integrační procesy v západní Evropě

o souvisí se vznikem nové integrace Evropské hospodářské společenství – přímý předchůdce EU

o státy rušily cla, zvyšoval se vnitřní trh – vykazovaly příznivý vývoj makroekonomických ukazatelů

Mezinárodní měnový systém (Breton-woodský systém) o vhodně zvolená pravidla pro měnové vztahy mezi jednotlivými státy o musí být zachovány pevné měnové kurzy o státy neměly možnost ovlivňovat kurz o MMF stanovil závazná pravidla! o pomohlo to rozvoji, protože obchodníci, investoři měli stabilitu, že se

kurzy měny nezmění

rozvoj mezinárodního obchodu o rušila se cla o MMF pomáhal obchodu o státy měly zájem se zapojovat do mezinárodních vztahů

To se týkalo tržních ekonomik!

Vývoj v centrálně-plánovaných ekonomikách v tomto období:

tyto státy vykazovaly příznivý ekonomický růst (4 % růst ročně HDP – způsobilo to, obnova zničených ekonomik, měly dostatek extenzivních zdrojů

zaměstnanost žen, dostatek pracovních sil, dostatek levných surovin, byly

zásobované ze Sovětského svazu a SSSR odebíral z ČSSR, MLR, … Ve všech zemí probíhal bezproblémový růst, až na výjimku, kterou tvořila

Čína – hladomory.

2. fáze (70. A 80. Léta)

nastaly nové jevy ve světové ekonomice, které dosud neexistovaly

strukturální krize (potravinová, ropná, surovinová, energetická)

do té doby žádnou strukturální krize nebyla

Strukturální chyba = porucha, která se týká určitého ekonomického odvětví,

krize která nemá cyklický charakter

mohou ji vyvolat politické faktory, klimatické faktory, ekonomické faktory –

ekonomická rozhodnutí, které způsobí problémy

1972 – potravinová krize

nedostatek zemědělských plodin

1972 – 1974

silně postihla především rozvojový svět => dva faktory, co to způsobily

a) tzv. stoletá neúroda v Asii a Africe b) rozhodnutí rozvinutých zemí omezit osevní plochy > na přelomu

60. a 70. let v důsledku toho, že se tam produkovalo nadbytek potravin (obilovin) – státy, aby nemusely snižovat ceny plodin, tak omezily osevní plochy

ropná krize – říjen 1973

z politických důvodů od 60. let se nesly spory mezi Izraelem a arabskými státy (Arabské státy

na protest Izraele se rozhodly omezit těžit ropu – rychlý růst cen – zvýšila se 5x! – ohromný šok

=> 1. ROPNÝ ŠOK => vedlo to k rychlému nárůstu cen dalších produktů (chemické průmysl, farmaceutický průmysl, zdražení dopravních služeb apod. + rostoucí míra inflace)

surovinová a energetická krize

projevem byl dočasný nedostatek surovin a energie, vysoká cena těch surovin a energie – panika z vyčerpání surovin, poté se situace zklidnila

Rychlý nárůst cen, inflace, nedostatek těchto zdrojů, stagnace ekonomik a nastávají v ekonomice nové jevy (nové situace):

- stagflace (inflace + stagnace ekonomiky) - slumflace (inflace + pokles ekonomiky)

země neměly nástroje pro ovlivňování inflace (zasáhla všechny státy, vedla ke krizi hospodářské politiky)

Měnová krize

koncem 60. a 70. let se ukazovalo, že v těchto podmínkách přestávají fungovat pravidla nastaveného měnového systému

rozpad Breton-woodského systému, protože ta pravidla už nebylo možné udržet

potřeby vytvořit nový měnový systém (ve 2. půlce 70. let) nový typ hospodářské politiky

sílící globální problémy (potravinový problém v rozvojovém světě, rychlý populační růst v rozvojových zemí, ekologické problémy – znečišťování životního prostředí – světových oceánů, kácení pralesů)

vzniká dlužnická krize rozvojových zemí na jejím počátku stála potravinářská krize (úvěry na nákup potravin) problém se zhoršil tím, že finanční instituce měly dostatek finančních

prostředků a půjčovaly rozpočtovým zemím

ropné země omezovaly těžbu, ceny ropy rostly – tyto peníze petrodolary si ukládaly u finančních institucí

=> A kdo tedy potřeboval finanční prostředky? = rozvojové země ropné země bohatly a banky poskytovaly úvěry rozvojovým zemí +

strukturální krize (inflace, zvyšování cen, zvyšování úrokových sazeb, rozvojové země se dostávaly do situací, kdy nebyly schopny splácet úvěry apod.

žádná chudá rozvojová země se nedokáže vyrovnat se dluhy sama

Centrálně plánované ekonomiky:

sílily ekonomické problémy (zdroje růstu vyčerpaly, nebyly schopné aplikovat nové vědecké poznatky, nebyly schopny přejít na intenzivní zdroje)

v 80. letech vyvrcholilo – demokratické revoluce

1989/1990 – změna politického zřízení v těchto zemích

5. Současná etapa

1990 - rozpad světového socialistické ekonomické soustavy (svobodné volby, nastává transformační proces)

nové označení pro země – státy s transformující se ekonomikou (tranzitivní

ekonomiky) = země, které přecházejí z centrálně plávané ekonomiky na tržní

cílem je vytvořit konkurence schopnou tržní ekonomiku

světová ekonomika se stává znovu jednotnou tržní ekonomikou

Globalizace světové ekonomiky

v 90. letech nastává rozvoj všech ekonomických vztahů, roste obchod, zavádí se internetové elektronické obchodování

rychle roste obchod, který se stává hlavním faktorem ekonomického růstu

burzy – obchodování

rychle se zvyšuje mezinárodní migrace (sílí mezinárodní pohyb osob – legální i nelegální)

Sílí diferenciační proces

projevuje se v prohlubování mezi skupinami zemi (bohaté země stále více bohatnou, rozvojové země se stále dostávají do stále větších problémů – jsou znevýhodňovány, působí zde přírodní faktory, které nejsou příznivé – Afrika)

zvyšuje se rozdíl v ekonomické úrovni mezi vyspělými a rozvojovými

Regionalismus

Časté finanční krize

v 90. letech velmi časté a hluboké

Nutnost mezinárodní spolupráce při řešení globálních problémů

konají se mezinárodní jednání členských zemí WTO, EU, …

kdo má nejvíce problémů – rozvojové země

Struktura současné světové ekonomiky:

Podle MMF:

1. Vyspělé tržní ekonomiky – západní Evropa, Severní Amerika, JAR a část Asie 2. Rozvojové ekonomiky 3. Transformující se ekonomiky – od ČR dále na východ

2004:

Nový termín „Mladé tržní ekonomiky“ – některé země vstoupily do EU (z druhé a

třetí skupiny označuje tímto názvem)

Kam MMF řadí ČR?

Podle světové banky:

1. Země s vysokým důchodem na obyvatele 2. Země se středním důchodem na obyvatele 3. Země s nízkým důchodem na obyvatele

Praktický význam: vysoký důchod – nedostává žádnou finanční pomoc, ale naopak

vzniká těmto zemím povinnost poskytovat finanční pomoc dalším skupinám

Kam řadí Světová banka ČR?

2. TENDENCE VE VÝVOJI SVĚTOVÉ EKONOMIKY A

CHARAKTERISTIKY SOUČASNÉ SVĚTOVÉ EKONOMIKY

Obsah přednášky:

1. Základní tendence ve vývoji SE

– Diferenciace

– Internacionalizace

– Interdependence

– Regionalismus

– Integrace

– Globalizace

2. Charakteristiky současné SE

Tendence ve vývoji světové ekonomiky = jde o procesy, které nejsou stále silné,

neprojevují se stále stejně intenzivně, jsou období, kdy působí výrazněji a poté

mohou být potlačeny. Některé procesy se vyvíjeli již před vznikem světové

ekonomiky. Tendence působí jen za určitých podmínek.

Diferenciace (diferenční procesy)

= prohlubování rozdílů v ekonomické úrovni zemí (rozevírání ekonomických nůžek

– graf)

Rozdíl mezi skupinou zemí rozvinutých a zemí zaostávajících -> tendence

rozevírání nůžek

Důsledek působení tržního mechanismu ve světové ekonomice (na trhu vítězí

ten, kdo je silnější, kdo je konkurence schopný; ten kdo krachuje, teda

zaostává, jsou rozvojové země.

Příčiny vývoje světové ekonomiky a změn její struktury (rozvojové země

nemají takové možnosti, aby cíle prosadily)

Působila již před samotným vznikem světové ekonomiky

Rozvinuté země nemají dostatek finančních prostředků; podmínky, kde

působí rozvojové země, je hendikepují.

HDP/obyv

Rozvinutá země

Zaostalá země

ČAS

Měříme pomocí ekonomických nůžek -> sledujeme skupinu zemí rozvinutých zemí a

zemí zaostávajících. V obou zemích se zvyšuje HDP, akorát rozdílně. Rozvinuté

země rostou rychleji. Zaostalé země rostou pomaleji, protože mají jiné podmínky

mentalitu, nedostatek finančních prostředků, atd. -> dochází k prohlubování

rozdílů v ekonomické úrovni zemí (rozvírání ekonomických nůžek.

V důsledku působení tržního mechanismu ve světové ekonomice – na trhu

výrobci, kteří působí v lepších podmínkách, jsou konkurenceschopnější, a ti,

co jsou v horších výrobních podmínkách, mají horší podmínky na trhu. Na

trhu tedy zvítězí ten, kdo je silnější. Tržní mechanismus se projevuje i v rámci

celé světové ekonomiky. Rozvojové země zaostávají, zatímco rozvinuté země

využívají příznivých podmínek.

Příčina vývoje světové ekonomiky a změn její struktury – snaží se

upevňovat pozice diferenciace státu v rámci celé světové ekonomiky.

Internacionalizace

Projevuje se od vzniku společnosti

Internacionalizace = zmezinárodňování

Jako obecná tendence:

všestranné sbližování národů na základě postupného odbourávání různých

bariér a přeměna některých původně národních jevů na jevy mezinárodní

Některé jevy, které byly na národní úrovni, se stávají jevy mezinárodními =

každý stát má svoji kulturu, literaturu, filmy, hudbu, tím jak se šíří informace,

jak se propojují vztahy mezi státy a odstraňují se překážky, tak se kultura

rozšiřuje a získává mezinárodní rozměr. Původně národní literatura se

rozšiřuje do světa a seznamují se s ní obyvatelé ostatních států.

Ne jen v oblasti kultury, stejným způsobem se šíří i vědecké informace, zboží,

národní trh přestává být dostatečně velkým a zboží se šíří dál do světa a

rozšiřuje se mezinárodní obchod => Rozvoj mezinárodní dělby práce.

Jako ekonomická tendence:

přerůstání ekonomik přes národní hranice a rozšiřování mezinárodních

ekonomických vztahů, které propojují jednotlivé ekonomiky = vztahy, které

byly dříve uzavřené se říší přes hranice státu. Obchodní vztahy se neomezují

jen v rámci jedeno státu, ale rozvíjí se mezinárodní obchod. Investoři investují

nejen v rámci jedné ekonomiky, ale mohou investovat i za hranice jiné země,

kde jsou výhodné podmínky pro investování.

V případě internacionalizace se mohou státy chovat různým způsobem. Mohou ji

podporovat nebo ji naopak bránit.

Podpora internacionalizace

Celní politika, například Schengenský prostor

Podpora rozvoje zahraničního obchodu

Podpora mezinárodních sil

Zábrany internacionalizace

Stanovením velmi vysokých dovozních cel

Stanovení obchodního embarga

Pohyb osob omezen zavedením víz

Bránit internacionalizaci může ekonomickou situaci spíše zhoršit.

Interdependence

Vzájemná závislost zemí, důsledek internacionalizace = vzájemná závislost zemí na

sobě.

Považuje se za druhou stránku internacionalizace. Vždy, když se rozšiřuje

mezinárodní dělba práce a rozvíjejí ekonomické vztahy, tak vzniká vzájemná

závislost států na sobě. Např. rozvíjí-li se mezinárodní obchod, vzniká závislost

exportera na zemi, kam vyváží výrobky. Hypoteční krize, rozšiřovala se do všech

zemí. Původně se to týkalo jen USA, ale v důsledku toho, že země jsou na sobě

závislé, tak se to dotklo i Německé ekonomiky, která byla na USA závislá. Na

německé ekonomice byly závislé zase jiné ekonomiky, včetně české. -> Dotklo se to

téměř celé světové ekonomiky.

Typy závislosti:

Obchodní: vývozce je závislý na svých odbytištích. Pokud se druhá země

dostane do problémů, omezí se export z dané země, chybí stimul pro výrobu,

a pro produkty není odbyt. Země, která je závislá na dovozu výrobků je

odkázána na chování zemí, které do ní zboží exportují. Je závislá na tom, jak

se vyvíjejí světové ceny. Japonci se snažili snížit závislost.

Surovinová: Spojené státy Americké mají obrovské zdroje surovin, ale ne

tolik, aby uspokojila svoji poptávku, takže jsou také závislé na jiných zemích.

Česká ekonomika je hodně závislá, máme pouze uhlí. Ropné země – jejich

ekonomika je závislá na exportu ropy. Kdyby se ze dne na den objevila jiná

významná surovina, která by nahradila ropu, tak by tyto země taky měly

problémy.

Potravinová: rozvojové země mají nedostatek potravin a jsou velmi závislé na

dovozu potravin. Mají ale málo finančních prostředků. Země, která byla

závislá na potravinách, je Čína. Během 20 let se stala potravinovou velmocí a

dnes může potraviny vyvážet. Potravinová krize v Číně nastala v důsledku

špatné politiky, nebyla způsobena přírodními podmínkami, ale

společenskými faktory. Ty mohou upřednostňovat produkci něčeho jiného.

Technologická: stát není schopný produkovat výrobní technologie, nebo o to

nestojí, protože je může získávat z jiných zemí. Přímá hraniční investice ->

některé země není schopná vyvíjet výrobní technologie, tak otevře svoji

ekonomiku, aby jiné země zde pracovali, a tím sem přinášeli výrobní

technologie. Politika otevřených dveří = politika otevření hranic zahraničním

investorům, kteří s sebou přinesou nové výrobní technologie.

Finanční: Závislost, která se projevuje v případě zemí, které nemají dostatek

vlastního kapitálu, a jsou závislé na získávání zahraničních půjček. Nemohou

investovat do své ekonomiky a chybí jim prostředky na financování

hospodářských cílů. Obráceně: dochází k poskytování půjček jiným zemím,

vzniká závislost na věřiteli, jestli půjčku splatí. Řeší se problém řecké

ekonomiky, země půjčili Řecku peníze. Pokud by Řekové nemohli splácet a

zbankrotovali, dotklo by se to všech ekonomik, které finanční prostředky

Řecku poskytly. Mělo by to tak dopad na všechny země, promítlo by se to na

ekonomiku, kde působí banky, které Řecku půjčovaly peníze.

Regionalismus

Vzniká až v posledních 20 letech

= proces, ve kterém se některé geografické části světové ekonomiky vzájemně sbližují

a propojují se rychleji než ostatních

↓

vznik makroregionů, regionů a mikroregionů

makroregiony vznikají poblíž velkých center.

Regionalismus = přechod mezi internacionalizací až integrací. Může dojít až

k integraci

Jaké makroregiony vznikly ve světové ekonomice:

Evropský makroregion = vznikl v důsledku rozvoje vztahů v západní Evropě

a postupně se připojovaly státy ze střední a východní Evropy; jádrem je

skupina zemí, které tvoří Eurozónu.

Severoamerický makroregion = vedoucí ekonomikou USA

Asijsko-tichomořský makroregion = vedoucí ekonomikou je Japonsko

Byla by chyba, kdyby se omezily jen na 3 makroregiony => nová centra:

o Čína

o Indie

o Rusko

Ekonomická integrace

= postupné vytváření větších mezinárodních celků na základě oslabování

národních překážek a posilování ekonomických vazeb mezi národními (státními)

celky

obvykle doprovázena institucionálním zastřešením (= orgány, které řídí

integrační procesy)

Nejenom se tedy oslabují a odstraňují překážky mezi státy, ale musí vznikat

mezinárodní celky

K výraznému rozvoji došlo až po druhé světové válce v západní Evropě

Charakteristické období od druhé poloviny 20. Století

Příkladem je EU.

Formy ekonomické integrace:

Makroekonomická integrace

Forma, kdy součástí integračních procesů se stávají celé ekonomiky

(celé státy)

Dochází k odbourávání překážek mezi státy, státy vytváří integrační

celky

Příkladem je Evropská unie, Evropské sdružení volného obchodu.

Sektorová integrace

Odvětvová integrace

Odstraňují se překážky v rámci stejného sektoru v různých zemích

(např. v oblasti zemědělství)

Státy některé aktivity vytváření společně

Příkladem je Evropské sdružení uhlí a oceli (existovalo 50 let, ukončilo

činnost)

Evropské sdružení pro atomovou energii (EUROATOM) – sdružuje

stát, které spolupracují v oblasti jaderné energetiky.

Mikroekonomická integrace

Integrace na úrovni podniků, kdy dochází k rozvoji vztahů, které

odbourávají překážky mezi jednotlivými podniky.

Metody vytváření ekonomické integrace: (autorem je B. Ballasa)

Funkcionální metoda (britská koncepce)

Zastánci této metody zastávají názor, že integrace by měla vytvořit

prostor pro volné fungování tržních sil

Integrační procesy by se měl provádět tak, aby mohly státy mezi sebou

volně obchodovat -> mělo by vést k odstranění cel a dalších překážek,

které brzdí vzájemnému obchodu.

Odmítají vytváření nadstátní integrace

Laicky: odstranění cel, nepřipouští společné předpisy,…..

Vůči cizím zemím, které nepatří do integračního celku, se státy chovají

jako samostatné (svéprávné státy)

Institucionální metoda (francouzsko-německá koncepce)

Předpokládá náročnější stupně integrace (směřuje k prohloubení

integračních procesů)

Zastánci předpokládají, že vzniknou nadstátní instituce, které budou

řídit integrační proces, instituce, kde budou zastoupeny všechny státy

celku, přijatá opatření budou závazná pro všechny členy.

Státy dobrovolně předají část svých kompetencí tomu vzniklému

nadstátnímu orgánu (instituci)

Vychází se z toho, že předání těchto kompetencí, že toto vede

k vyššímu stupni (k rozvoji integrace)

Výsledkem je např. Evropská unie.

Stupně makroekonomické integrace:

= vyjadřují strategické cíle členských států ve vzájemných ekonomických vztazích

1. Pásmo volného obchodu

Výsledkem funkcionální stupně integrace

Státy se dohodnou, že v rámci tohoto pásma se zruší vzájemná cla pro

členské státy

Vůči třetím zemím (nečlenským zemím) má každá země svoji celní

politiku (celní sazebník, předpisy,….)

Vytvoření pásma volného obchodu chce i čas (Asijsko-tichomořský

region – problém je v tom, že jsou zde ekonomiky s rozdílnou

ekonomickou úrovní -> pokud by se zrušila cla, tak výrobci budou

v krizi, když se začne dovážet z lepších ekonomik; slabé země by na to

doplatily; 20 let se na tom pracuje)

Suverenita země je zachována, není vytvářena žádná instituce řídící

integraci

Cílem je rozšíření odbytových možností dané země

Vytvoření prostoru, který zvyšuje podporu vzájemného obchodu

Příkladem je Evropské sdružení volného obchodu (Švýcarsko,

Lichtenštejnsko, Norsko a Island), severoamerická zóna volného

obchodu (NAFTA – USA, Kanada, Mexiko)

2. Celní unie (jednotný trh)

Přesahuje funkcionální metodu

Zahrnuje to, co zahrnuje pásmo volného obchodu.

Je o prostor (skupina zemí), které mezi sebou zruší cla a země realizují

společnou celní politiku (přijmou společný celní sazebník, předpisy,

obchodní politiku, smlouvy)

Předpokládá, že se vytvoří orgán, který bude vytvářet společnou celní

politiku (bude zastupovat tuto integraci s jednáním s nečlenskými

státy)

Stát ztrácí možnost samostatně rozhodovat o celní politice (zahraniční

politice vůči zahraničnímu světu)

Např.: BENELUX (po druhé světové válce)

Např. ČR a SR (v roce 1993 – 2004) – smysl byl v tom, že existoval jeden

stát, nemělo cenu, aby se zaváděly jiný.

Společný trh (jednotný trh)

Považuje se za vysoký stupeň, kterého je obtížné dosáhnout.

Skupina států, které vytvoří prostor, které mají navíc tzv. čtyři svobody

(svobody pohybu, vývoz, dovoz, zboží)

Snaha sjednotit administrativní předpisy, technické normy, uznávání

národních norem, sladění daňových zákonů (nepřímé daně – DPH,

spotřební daně)

Svoboda pohybu služeb – volné poskytování služeb do zahraničí a

kupování služeb ze zahraničí

Svoboda pohybu kapitálu – volný vývoz a dovoz kapitálu mezi

členskými státy – možnost bez problému ukládat peníze v bankách

v jiných zemích, možnost volně nakupovat zahraniční cenné papíry,

možnost prodávat CP do cizích zemí, zřídit pobočku firmy v zahraničí

atd.

Svoboda pohybu pracovních sil – zaměstnanci mohou bez překážek

hledat práci v jiných členských zemích (nepotřebují vízum, pracovní

povolení)

Jednotný trh (stejná charakteristika) – výjimka ve 4. Svobodě (volný

pohyb osob) -> zrušení hraničních kontrol.

Měnová unie

Stupeň integrace, který navazuje na společný trh a navíc se přijímá

společná měnová = stupeň integrace, který navazuje na společný trh a

navíc se přijímá společná měnová politika, kterou realizuje nadstátní

(=centrální) banka a tato banka emituje společnou měnu, která nahradí

národní měny členských států

typickým příkladem je Eurozóna (země EU, které mají společnou

měnovou unii, národní měny byly nahrazeny společnou měnou EURO)

členské státy se vzdávají společné měnové politiky (nemohou

ovlivňovat zahraniční obchod, kurz měny, …) > předávají kompetence

nadstátní centrální bance

Na měnovou unii navazuje hospodářská unie.

Hospodářská unie

unie, kde se navíc přepokládá společná rozpočtová politika (státy by se

sjednotily i na dalších politikách – společná daňová politika, sociálního

zabezpečení – sociální dávky, důchodová politika atd.

státy se vzdávají skoro všech ekonomických kompetencí (ekonomické

suverenity)

není reální hned přejít ze společného trhu na hospodářskou unii (pouze

teoretický model)

Úplná integrace (Politická unie)

nad rámec státy se vzdávají kompetencí v politické oblasti není moc reálná > jde o teoretický model společná zahraniční politika –

všechny ty orgány by musely mít nadstátní charakter ministerstvo vnitra – policie apod.

Globalizace světové ekonomiky

=kvalitativní změny ve světové ekonomice, umožněné pokrokem v oblasti

informačních, komunikačních a počítačových technologií, které znamenají, že svět je

vnímán jako jeden vzájemně propojený celek (v minulosti se mluvilo o tom, že

něco přerůstají vztahy přes hranice, ale vztahy nabyly takové formy, jako by hranice

mezi státy neexistovaly)

= úzká provázanost celé světové ekonomiky, v širším smyslu celé planety

stále častěji se začal objevovat pojem globalizace a v ekonomické literatuře se začaly objevovat názory, že se začíná projevovat nová tendence, a to globalizace (v 90. letech), poté se začalo objevovat názory, že to není až tak nový jev

nejde pouze o kvantitativní změny (aby se obchodovalo s větším množstvím zbožím, pohybovalo se více osob – migrace apod., ale zdůrazňují se kvalitativní změny!)

kvalitativní změny těch charakteristik (např. u obchodu – ohromný objem, ale i nové formy obchodu – způsoby, jakým obchod probíhá – např. elektronický obchod, různých moderních způsobů placení apod.)

Je to také proces, který zahrnuje všechny oblasti lidské činnosti. V důsledku rychlého

propojení světa dochází k tomu, že stejné jevy ve stejném čase ovlivňují prakticky

život na celé planetě, ale jiný dopad má rozvojové a jiný na rozvinuté země.

Základem globalizace je stále rychlejší výměna informací a pokrok v technologii.

Zahrnují i oblast kultury, politiky apod.

Otázky spojené s globalizací:

co je to „globalizace“?

kdy začala?

v jakých oblastech probíhá?

jaké má důsledky?

Kdy začala globalizace?

v průběhu 90. let se považovala za nový jev, který s sebou přinesl internet; dále zrušení železné opony

poté se však začaly objevovat hlasy, že globalizace není nic nového, všechny moderní technologie měly již svoji obdobu dříve, kdy se v praxi začaly používat nové technologie (např. telegraf, podmořské kabely nebo telefon, rozvoj dopravy – lokomotivy, spalovací motory, silnice, dálnice a jejich rozvoj => rozšíření moderních technologií

a) konec 20. století b) před 400 lety - Imman Wallerstein (ve světě se začal rozvíjet zahraniční obchod;

první průmyslová revoluce; začala i v roce 1492 – kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku)

c) přelom 12. a 13. století – obrázek Čingischán (zajímavost)

Tuto zprávu zveřejňoval celý svět. Tento vládce sjednotit asijské kmeny => počátek

globalizačních procesů.

V jakých oblastech probíhala?

vysvětleno v učebnici

první oblast = oblast informací, informačních toků – projevuje se nejvýrazněji – zejména v důsledku rozvoje internetu => přenáší se zprávy o vývoji cen různých komodit, o vývoji situace na finančních trzích – obchod s cennými papíry apod.; problémem není nedostatek informací; problémem je orientovat se v těchto informacích, vybrat ty správné a dobře je interpretovat

o pokud špatně interpretujeme informace => problém v oblasti pohybu kapitálu – mohou svůj kapitál přesunout jinam => vede k finanční krizi

druhá oblast = finanční oblast – oblast pohybu kapitálu; předpokladem jsou předpisy jednotlivých zemí, za předpokladu internetu je možný pohyb kapitálu během několika vteřin => Wall street – reagovat pohotově a být ve střehu

třetí oblast = obchod se zbožím – současné technologické a dopravní možnosti – v řádech několika hodin kamkoliv; rozvoj elektronického obchodování, nový způsob placení

čtvrtá oblast = oblast na trhu práci – je třeba vědět, že je to oblast, kde se globalizační procesy projevují nejpomaleji, protože jde o pohyb pracovních sil (osob, které jsou jejím nositeli) – nejvíce překážek, Spojené státy se brání přílivu osob, které by hledali práci, i Česká republika – z nečlenské země musí mít pracovní povolení

o s pohybem osob je spojena i závažná kriminální činnost, riziko pohybu teroristů, pašování drog, nelegální zaměstnávání zaměstnanců apod. => omezují volný pohyb osob v rámci celého světa

Jaké má důsledky? – v dalších tématech

a) pozitivní důsledky b) negativní důsledky

pozitivní důsledky to má především pro rozvinuté státy (bohaté státy z globalizačních procesů získávají, státy mají možnost, co nabídnout

světovému trhu, mají lepší podmínky se zapojit do mezinárodního obchodu – rozšiřuje se trh apod.; zesiluje se konkurenční prostředí – získá opět ten, kdo je schopný obstát v konkurenčním prostředí – konkurence lepší podmínky pro spotřebitele)

o projeví se v tom, že se zlevňuje řada aktivit – klesají náklady => význam pro toho, kdo si může technologie dovolit; v rozvojové zemi – nové technologie – vede k propouštění apod.

pro všechny platí i globalizace terorismus, obchod se zbraněmi apod.

Charakteristiky současné světové ekonomiky

Rostoucí internacionalizace – geografické šíření ekonomických aktivit přes národní

hranice – od 90. Let až do současné doby. Projevuje se v tom, že se velmi výrazně

rozšiřují mezinárodní ekonomické vztahy, zvětšuje se objem zboží, s kterým se

obchoduje, kapitál, miliony lidí migrují po světě a hledají vztahy v jiných zemích po

světě. Vznikají elektronické obchody a vznikají nové metody platebního styku.

↓

Rychlý rozvoj mezinárodních ekonomických vztahů: mezinárodní obchod (zboží,

služby), mezinárodní pohyb kapitálu (mezinárodní investování), mezinárodní pohyb

pracovních sil

Rostoucí interdependence – prohlubování vzájemné závislosti ekonomických

subjektů – Závislost zemí je druhou stránkou procesu internacionalizace.

↓

Rychlé šíření ekonomických problémů z jedné země do druhé.

Rostoucí regionalismus a integrace – odstraňování překážek a posilování

ekonomických vazeb mezi zeměmi. Rozvíjí se spolupráce uvnitř jednotlivých

regionů světové ekonomiky a vzniká vyšší stupně integračních procesů. Vzniká více

nových celků, které upevňují spolupráci mezi sebou.

↓

Vytvoření mezinárodních celků, různých typů ekonomických regionů a rychlý rozvoj

integračních procesů

Transnacionalizace – rostoucí síla nadnárodních společností (transnaconálních

korporací)

Společnosti mají stále více poboček v různých částech světa, ve kterých jsou různé

druhy zboží, zásob. Transnacionální instituce se staly největším subjektem v oblasti

mezinárodního obchodu.

Prohlubuje se diferenciace – přetrvávají obrovské rozdíly v ekonomické úrovni

zemí a regionů. Ekonomická úroveň roste výrazněji v rozvinutých zemích, než

v rozvojových zemí. Prohlubuje se diferenciace zemí.

Nevyřešené globální problémy – Problémy nejsou vyřešeny, a státy je nejsou

schopny řešit. Např. potravinový problém -> země to není schopna řešit sama, je

nutná mezinárodní pomoc. Další problém je Zadluženost rozvojových zemí,

znečišťování životního prostředí (oceány, kácení deštných pralesů). Nutná

mezinárodní spolupráce, státy nejsou schopny to řešit izolovaně.

↓

Posilování úloh mezinárodních organizací a mezinárodní spolupráce –

Rychlý rozvoj informačních technologií, informační, technologické a ekonomické

propojování světa, liberalizace obchodu, outsourcing služeb, vytváření globální

finanční sítě, rostoucí mezinárodní ekonomická migrace

Hegemonie USA

Pochybovalo se, zda si spojené státy udrží ekonomické postavení ve světové

ekonomice. Předpokládalo se, že ekonomickou velmocí se stane Japonsko. Ale

Spojené státy si stále udrželi dobré postavení ve světové ekonomice. Ve spojených státech

má pobočky řada nadnárodních společností.

Fenomén Čína, Indie => století Asie – dostává se do popředí. Patří mezi mladé tržní ekonomiky, obě tyto ekonomiky mají přes miliardu obyvatel, mají velké množství pracovních sil a mají obrovský potenciál – o obou těchto zemích se očekává, že se stanou novými centry světové ekonomiky. Kromě těchto zemí se tlačí do popředí další země z východní Asie – nově industrializované země. Významné místo zaujmou Asijské ekonomiky. Existují i Asijské ekonomiky, kde je řada ekonomických a politických problémů, a chudoba, a nikdy se nedostanou do popředí světové ekonomiky.

3. MEZINÁRODNÍ OBCHOD Podklady promítané na přednášce č. 3: Mezinárodní obchod

Formy mezinárodních ekonomických vztahů To jsou projevy mezinárodní dělby práce, projevy internacionalizace ekonomiky

Mezinárodní pohyb zboží

Mezinárodní pohyb služeb

Mezinárodní pohyb kapitálu

Mezinárodní pohyb pracovních sil

Mezinárodní pohyb vědecko-technických poznatků

1. Mezinárodní pohyb zboží Nejstarší forma mezinárodního vztahu. Členění obchodu podle charakteru toků (produktů) se kterými se obchoduje:

Obchod se zbožím

Obchod se službami

Příčiny mezinárodního obchodu Monopol výhodných přírodních podmínek - určité země mají lepší podmínky,

vyrobí více, než dokážou spotřebovat, a proto je mohou vyvážet do jiných zemí. Geografická poloha – země, která je přímořská má výhodu pro rozvoj

námořní dopravy (Velká Britanie, Norsko, Portugalsko, Španělsko). Geografická poloha významně ovlivnila rozvoj mezinárodních obchodních vztahů.

Přírodní zdroje – Je o to, zda země má dostatek nebo nedostatek určitých surovin. Země, které mají dostatek, se mohou zapojovat do mezinárodních obchodů jako vývozce těchto surovin. Ropné státy mohou vyvážet ropu, je to jejich hlavní komodita. Další surovina: Zemní plyn, barevné kovy, porcelán.

Klimatické podmínky – ovlivňují především rozvoj zemědělství. Může se pěstovat určité plodiny. Např. Banánové republiky, Káva, kakao, rýže,

Odlišné preference spotřebitelů - I kdyby stát měl výhodné podmínky pro výrobu určitého výrobku, upřednostňují dovoz z jiné země, protože předpokládá, že z té země to pro ně bude výhodnější.

Realizace absolutní a komparativní výhody – z makroekonomie.

Absolutní výhoda

Adam Smith (1723 – 1790): anglický ekonom. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů – co je důvodem bohatství některých zemí. Nižší výrobní náklady v jedné zemi → specializace na výrobu a vývoz.

Země, která je schopna vyrábět výrobky s nižšími výrobními nálady než jiná země, má absolutní výhodu, protože může výrobky i levnější prodávat, je konkurenceschopnější a může rozvíjet svůj mezinárodní obchod -> země bohatne.

Příčiny absolutní výhody:

Přírodní: viz přírodní podmínky – jsou dlouhodobé, dané objektivně, stát ani vláda je nemůže změnit, bud je země má nebo nemá.

Společenské: cena pracovní síly (přímo souvisí s ekonomickou úrovní, pokud roste

ekonomická úroveň, roste důchod obyvatel např. Čína, využívá nízkou cenu pracovní síly. Zneužívají dětskou práci,),

kurz měny (devalvace, depreciace, apreciace - znehodnocování a zhodnocování měny.… - V první půlce 90 let, kdyby si Američan koupil zboží z ČR za 40 korun, tak by ho to stálo 1 dolar. Kdyby si koupil v dnešní době zboží za 40 korun, tak zaplatí dva dolary. Koruna posílila, zhodnotila -> zdražuje to export naší země pro zahraničního odběratele. Pokud se znehodnocuje měna, tak dochází k zlevnění exportu pro zahraničního odběratele. Čína drží trvale podhodnocený kurz měny.

Devizové intervence - aby se národní měna znehodnotila a domácí export

byl levnější pro zahraniční odběratele. Obchody na devizovém trhu. -> ČNB nabízí na devizovém trhu koruny.

působí po určité období, nemůžeme říct, jak budou fungovat za několik let. Postupně se mohou měnit, a vytrácet.

Komparativní výhoda

David Ricardo (1772 – 1823): Základy politické ekonomie a zdanění

Zapojení do zahraničního obchodu je výhodné, i když mají všechny absolutní výhody pro produkci výrobků. Zákon komparativní výhody:

Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě všech statků, jestliže se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni relativně levnější.

Příklad:

výrobek produkce na pracovníka za týden

země A země B

pšenice 6 q 2 q

oděvy 10 oděvů 6 oděvů

Pramen: RUSMICHOVÁ, L.; SOUKUP, J. Makroekonomie – základní kurz.

Slaný: Melandrium, 1997. Závěr:

Specializací na odvětví s nejvyšší produktivitou se může v zemi A spotřebovat více, než by tato země byla sama schopna vyrobit.

↓ Mezinárodní obchod rozšiřuje spotřební možnosti země.

Význam mezinárodního obchodu Pozorujeme z hlediska pro hodnocení významu:

Efektivnost – efektivnost společenské práce. Když se zvolí správné odbytiště a produkce, tak každá země může v mezinárodním obchodu získat více, než by byla sama schopna vytvořit. Umožňuje se stejnými náklady zajistit větší rozsah služeb a zboží pro obyvatelstvo, pokud je země schopna využívat komparativní výhody.

Proporcionalita – souvisí s tím, že mezinárodní obchod zajišťuje proporcionalitu mezi danými zemi, mezi možnosti, které dané země má a potřebou daných subjektů. Např. obyvatel. Každé země mají jiné podmínky, některé mají suroviny jiné technologie. Mezinárodní obchod zajišťuje proporci mezi tím, co máme, a tím co potřebujeme. Nemáme odborníky pro výrobu počítačů, musíme je dovézt. Kdyby neexistoval zahraniční dovoz, tak by došlo ke stagnaci nebo poklesu ekonomiky.

Demonstrativní efekt – prostřednictvím zahraničního obchodu země ukazuje světu, jaká je ekonomická úroveň v té zemi, technická vyspělost a celkové podmínky v té země. Stačí se podívat na strukturu produkce, kterou země vyváží, a získáme představu, v jakém stavu se nachází situace dané ekonomiky.

Politické dopady – oblast politiky. Zahraniční obchod se zavádí i z politických důvodů. Pokud se mezi státy rozvíjejí mezinárodní vztahy, tak se stabilizuje politická situace mezi těmito státy. Pro stát, pokud je výhodné obchodovat se

zahraničním partnerem, si politici rozmyslí, zda mírově vyjednávat nebo vyvolávat nějaké násilné konflikty.

Dopady na vzdělávací systém – musí vyrábět takové výrobky, které splňují různé kvalitativní parametry. Tlačí na snižování ceny výrobků. V asijských zemích se klade důraz na technické a matematické vzdělání. Uvědomující si, že významné místo si udrží, pokud budou mít k dispozici nové odborníky v dané

oblasti. Pokud chce země obstát na zahraničním trhu, musí připravovat odborníky, které zajistí ekonomické úspěchy země i v budoucím období.

Přístup zemí k zahraničnímu obchodu Přístup vlád, zákonodárných organizací Pasivní přístup k zahraničnímu obchodu: Zdůrazňuje hledisko proporcionality ekonomiky.

Cíl: plynulý reprodukční proces – zajistit plynulou výrobu, aby ekonomika měla to, co potřebuje. Pokud to nemá, musí to dovézt. Není zde žádná proexportní politika.

Funkce ZO: pouze zajistit suroviny a zboží, které v zemi chybí

Uplatňovaná politika: Protekcionismus - politika ochrany domácího trhu. Stanovena vysoká vývozní cla, aby zboží bylo k dispozici pro danou zemi. Je charakteristické pro uzavřenou ekonomiku. Zapojení do mezinárodního obchodu se bere pouze jako nástroj pro získání produkce, která daná ekonomika potřebuje. Tuto politiku upřednostňuje snad pouze Korea nebo Kuba. Obvyklým důvodem pro tento přístup jsou nějaké velké domácí problémy v dané ekonomice. Většina zemí má aktivní přístup k zahraničnímu obchodu.

Aktivní přístup k zahraničnímu obchodu: Zdůrazňuje hledisko efektivnosti – chápe zahraniční obchod jako nástroj, který pomáhá zvyšovat efektivnost dané ekonomiky. Státy formulují různé exportní strategie

Cíl: exportní orientace ekonomiky – ekonomika, která bude čerpat, a využívat zahraniční obchod jako faktor pro rozvoj svého ekonomického růstu. Export plní funkci faktoru ekonomického růstu. Slouží jako stimul pro ekonomický růst.

Funkce ZO: export = významný faktor ekonomického růstu - vznikají instituce, které hledají exportní šance.

Uplatňovaná politika: liberalismus – opak protekcionismu. Politika, která minimalizuje státní zásahy do obchodních vztahů. Snaží se např. minimalizovat cla. Politika, která se snaží snižovat nebo rušit cla, aby nic nebránilo státu zapojovat se do mezinárodních obchodů a čerpat to, co dané ekonomice pomůže.

Liberální ekonomická politika: minimum státních zásahů do praxe vnějších obchodních a jiných vztahů. Světová obchodní organizace – liberalizuje obchodní vztahy.

Faktory ovlivňující obchodní vztahy: Objektivní faktory: dané, neměnné, vláda není schopná je změnit. Nikdo je není

schopný změnit. geografické, klimatické ekonomická a technická vyspělost země – z krátkodobého hlediska je

také nelze změnit. Česká ekonomika je zaměřená na export automobilů. Africké země se těžko zapojují do zahraničního obchodu, nemají co nabídnout a jiné státy tam nechtějí investovat.

Subjektivní faktory: ovlivňují zapojení země do zahraničního obchodu. aktivity státu (parlament, vláda...) – celní předpisy, daňové zákony,

administrativní povinnosti pro vývozce, dovozce – mohou být zatěžující nebo minimální.

aktivity mezinárodních organizací – světová obchodní organizace aktivity dalších subjektů:

o transnacionální korporace o finanční instituce – banky, pojišťovny, vývozce, když vyváží zboží

chce mít jistotu, že dostane zaplaceno. Banky musí poskytnout jistotu, že peníze dojdou na bankovní účet.

o obchodní a hospodářské komory – působí na rozvoj obchodních vztahů. Zprostředkovávají kontakty mezi dovozci a výrobci, mapují politickou a ekonomickou situaci v jiné zemi, podmínky, které se týkají zahraničního obchodu. Czech trade – plní tuto funkci. Bussiness Info – exportéři mohou najít informace, které jim usnadní jejich obchodní aktivity.

o armáda a policie – týká se politicky nestabilních zemí, hrozí politické převraty. Armáda může zasáhnout a vytvořit částečně stabilní režim. Někdy dochází k masivnímu potlačení lidských práv, nepomáhá vyjednávání s takovou zemí, jiné země zavedou obchodní embargo na danou zemi.

Ukazatele vyjadřující význam zahraničního obchodu: Měření stupně otevřenosti popř. uzavřenosti ekonomiky:

EXP/HDP x 100 (%) = hodnotu exportu vůči hrubému domácímu produktu, vynásobíme stem, a dostaneme výsledek v procentech.

IMP/HDP x 100 (%) = hodnota importu vůči hrubému domácímu produktu, vynásobíme stem, a dostaneme výsledek.

Čím je ekonomika menší, tím je otevřenější, protože není schopna vyrobit vše, co potřebuje. Hodnota vyjde pro CŘ 70 -80% otevřená. Velká ekonomika má obvykle všeho dostatek, takže je spíše uzavřená. Státy se velkým počtem obyvatel jsou podstatně uzavřenější než česká republika. Čím větší ekonomika tím uzavřenější.

Vyjadřuje, do jaké míry je národní ekonomika závislá na vnějším prostředí. Do jaké míry je zapojena země do světového trhu: Podíl exportu (importu) dané země na světovém exportu (importu) v %.

Pomocí tohoto ukazatele můžeme zjistit, která země je světovým vývozcem, a který země je světovým dovozcem. Spojené státy jsou největší světový dovozce. Největší světový vývozce je Čína. Česká republika zaujímá 30 místo jak v oblasti světového vývozu i dovozu. Což je docela úspěch. Máme kolem 190 států na světě, a česká ekonomika je 30 největší světový vývozce a dovozce, tak to dokládá to, že jsme intenzivně zapojeni do světového mezinárodního obchodu. Vyjadřuje, jak se ekonomika podílí na utváření světového trhu (price taker a price maker). Schopnost vývozu pokrýt dovozní potřeby země:

Ukazatel, který hodně zajímá banky. Pokud nás zajímá, kdo bude našim obchodním partnerem, snažíme se zjistit, jestli ta země je schopna uhradit český dovoz. Vývoz / dovoz x 100

Hodnota > 100 = aktivní obchodní bilance – větší devizové příjmy, neměl by pro zemi problém uhradit dovoz. Hodnota < 100 = pasivní obchodní bilance – znamená to, že země sice vyváží, ale příjmy nestačí na pokrytí dovozu, takže ta ekonomika, který exportuje do této země, musí být obezřetná. Tato země si musí brát zahraniční půjčky, zadlužuje se. Exportér by si měl dát pozor, protože vyváží do země, která ekonomicky není schopná uhradit dovoz.

Vztah dovozu vůči devizovým rezervám:

Uvádí, kolikaměsíční dovoz je země schopna financovat ze svých devizových

rezerv (problematika adekvátnosti devizových rezerv) Zajímá například centrální banky. Má nějaké devizové rezervy, jaká má být optimální výše devizových rezerv. Pokud nám vyjde, že s devizovými rezervami uhradíme méně jak dva měsíce dovoz, devizových rezerv je málo. Pokud devizové rezervy stačí na uhrazení 2 až 5 měsíčního dovozu, tak máme optimální devizové rezervy. V případě, že máme více než na úhradu 5 měsíčního dovozu, tak jich máme nadbytek. Poměr vývozu k dluhové službě: Hodnota vývozu / výše splátek a úroků

Kritérium pro hodnocení dlužnických zemí Využívají ho věřitelé. Země, které poskytují kapitál do rozvinutých zemí.

Komoditní a teritoriální struktura mezinárodního obchodu:

Komoditní struktura: člení obchod podle komodit, se kterými se obchoduje 1. Obchod s primární produkcí: produkty prvovýroby, které ještě nejsou

zpracované

se zemědělskými produkty – zvířata, maso

s palivy a nerostnými surovinami – těžební průmysl, obvykle obchod probíhá za světové ceny. Existují světové ceny. Např. světová cena zlata, stříbra, rudy, ropy atd. Ceny vyjádřeny většinou v Amerických dolarech. Jde o produkty, u kterých není problém stanovit světovou cenu, protože mají srovnatelné vlastnosti a charakteristiky.

2. Obchod se zpracovanými produkty: produkty zpracovatelského průmyslu.

se zpracovanými surovinami – prodáváme místo ropy benzín

s produkty chemického průmyslu

s textilem a oděvy – tradiční průmysl

s průmyslovými produkty, stroji, dopravními prostředky

s polotovary Změny v mezinárodním obchodu, které se týká komoditní struktury. Klesá podíl obchodu s primárními produkty a naopak roste podíl obchodu s produkty zpracovatelského průmyslu. Za to může rychlý rozvoj průmyslu, technologie. Teritoriální struktura:

Vyjadřuje, jaké státy se zapojují do mezinárodního obchodu. Členění podle zemí, které se zapojují do mezinárodního obchodu.

= země zapojené do mezinárodního obchodu, světoví exportéři a importéři

Tendence ve vývoji komoditní a teritoriální struktury

Po druhé světové válce se naprostá většina obchodu odehrávala mezi rozvinutými státy navzájem a tento obchod byl doplněný obchodem rozvinutých států s koloniemi a později s rozvojovými zeměmi. V současné etapě pořád zůstává hlavní část mezi rozvinutými státy navzájem, ale rozvíjí se obchod i mezi rozvojovými zeměmi navzájem. Informace najdeme v obchodní bilanci každého státu. Obchodní bilance eviduje vývoz a dovoz zboží té dané země, a obchodní bilance má mnoho členění. Např. podle komoditní struktury, podle teritoriální struktury. Pokud má země nějaký významný produkt, tak je v obchodních bilancích veden zvlášť. Např. pro ropné země ropa. Informace o platební bilance můžeme najít na stránkách české národní banky. Vývoj za mnoho let zpátky najdeme na českém statistickém úřadě.

3. Mezinárodní pohyb služeb

Specifika služeb: Zboží a služby jsou výsledkem nějaké ekonomické aktivity.

Nehmotné – nemůžeme ji zabalit nebo si na ni sáhnout.

Neskladovatelné – nelze mít sklad služeb,

nepodléhající zkáze – zboží se nevhodným skladováním může zkazit, rozbít. Služba se zkazit nemůže. Můžeme ale službu poskytovat nevhodným postupem. Poskytuji službu zastaralým způsobem, která už neodpovídá požadavkům spotřebitele.

jejich výroba (= poskytování) je zároveň doprovázena jejich spotřebou – poskytujeme kadeřnické služby a zákazník je spotřebovává.

Klasifikace služeb - členění:

nekomerční (sociální, vzdělávací služby, kulturní služby atd.) – neobchoduje se s nimi, poskytují se zadarmo, a jsou hrazeny z veřejných zdrojů.

Komerční – poskytují se za úplatu Členění obchodu s komerčními službami dle metodiky WTO:

obchod s dopravními službami – poskytování dopravních služeb za úplatu subjektům jiné země

se službami cestovního ruchu – turistům z jiné země

s ostatními službami (služby v pojišťovnictví, finanční, telekomunikační, služby v oblasti výpočetní techniky, kulturní, reklamní, zpracování dat apod.)

Služby související s mezinárodním pohybem zboží:

Bez těchto služeb by se nemohl realizovat mezinárodní obchod

mezinárodní doprava – nedostalo by se jinak zboží na mezinárodní trhy

mezinárodní skladování

pojišťovnictví (pojištění vývozních operací) – exportér potřebuje mít jistotu, že mu bude poskytnuta náhrada za to, že export se zničí, odcizí atd.

bankovní služby (mezinárodní platební styk) – K tomu aby se mohl realizovat mezinárodní obchod, musí existovat způsob, jak za služby zaplatit. Slouží k prostředkování mezinárodního platebního styku.

Nový jev: Outsourcing služeb

Zadávání zakázek na realizaci určitých prací subjektům v zahraničí. – určitou službu neposkytuje subjekt v dané zemi, ale poskytuje to nějaký zahraniční subjekt. Zadávání z USA do Asijských zemí, kde jsou velmi kvalifikovaní pracovníci, kteří jsou schopni poskytnout danou službu stejně kvalitně.

Důvody: snižování nákladů → přesun pracovních míst do rozvojových zemí (Čína, Indie, Filipíny...) Důsledky: jiné důsledky to má v zemích, od kterých tyto služby odcházejí. Dochází tam k úbytku pracovních míst. Roste nezaměstnanost v těchto oborech. V Rozvinutých zemích to přináší pracovní příležitosti, přispívá to k vytváření střední příjmové třídy. Je faktor, který složí k rozvoji této země.

Hodinová mzda ve vybraných službách v r. 2003 (v USD)

Nejvýce se zapojuje Indie, protože má jako úřední jazyk angličtinu. Potom je Čína, Filipíny, Indonesie, Malajsie.

Profese Indie USA

Telefonní operátor 1,00 12,57

Mzdový účetní 1,50-2,00 15,17

Právní asistent 6,00-8,00 17,86

Účetní 6,00-15,00 23,35

Finanční analytik 6,00-15,00 33,00-35,00

Pramen: ANDERSON, S., CAVANAGH, J. AND THE INSTITUTE FOR POLICY STUDIES: Field guide to the global ekonomy. New York: The New Press, 2005, s. 34, ISBN 1-56584-956-6

Největší vývozci a dovozci zboží v roce 2009

Export zboží Import zboží

Pořadí

Vývozci Hodnota v mld.

USD

Podíl na

svět. export

u v %

Pořadí

Dovozci Hodnota v mld.

USD

Podíl na svět. importu v %

1. Čína 1 202 9,6 1. USA 1 605 12,7

2. Německo 1 126 9,0 2. Čína 1 006 7,9

3. USA 1 056 8,5 3. Německo 938 7,4

4. Japonsko 581 4,6 4. Francie 560 4,4

5. Nizozemsko

498 4,0 5. Japonsko 552 4,4

6. Francie 485 3,9 6. V. Británie 482 3,8

7. Itálie 406 3,2 7. Nizozemsko

445 3,5

8. Belgie 370 3,0 8. Itálie 413 3,3

9. Jižní Korea 364 2,9 9. Hong Kong 352 2,8

10. V. Británie 352 2,8 10 Belgie 352 2,8

Pramen: International Trade Statistics 2010. Geneva: WTO, 2010, s. 13.

Dostupné na www.wto.org Největší vývozci a dovozci komerčních služeb v roce 2009

Export komerčních služeb Import komerčních služeb

Pořadí

Vývozci Hodnota v mld.

USD

Podíl na

svět. export

u v %

Pořadí

Vývozci Hodnota v mld.

USD

Podíl na svět. importu v %

1. USA 474 14,1 1. USA 331 10,5

2. V.Británie 233 7,0 2. Německo 253 8,1

3. Německo 227 6,8 3. V. Británie 161 5,1

4. Francie 143 4,3 4. Čína 158 5,0

5. Čína 129 3,8 5. Japonsko 147 4,7

6. Japonsko 126 3,8 6. Francie 126 4,0

7. Španělsko 122 3,6 7. Itálie 115 3,6

8. Itálie 101 3,0 8. Irsko 103 3,3

9. Irsko 97 2,9 9. Španělsko 87 2,8

10. Nizozemsko

91 2,7 10. Nizozemsko

85 2,7

Pramen: International Trade Statistics 2010. Geneva: WTO, 2010, s. 15. Dostupné na www.wto.org

Ukazatel závislosti země na exportu:

Export zboží a služeb jako % HDP

Rok 2008 – země s nejnižší hodnotou ukazatele:

Eritrea (4 %), Středoafrická republika (11 %), Etiopie (11 %)

Rok 2008 – země s nejvyšší hodnotou ukazatele:

Singapur (221 %), Hong Kong (212 %), Lucembursko (180 %)

Rok 2009 – hodnota ukazatele ve vybraných ekonomikách:

USA: 11 %

Japonsko: 13 %

Čína: 27 %

Rusko: 28 %

ČR: 70 %

Slovensko: 99 %

Poznámka k metodice ukazatele (viz dotaz studentů):

Vývoz zboží a služeb představuje hodnotu všech výrobků a ostatních komerčních služeb poskytovaných zbytku světa. Zahrnuje hodnotu zboží, dopravu, pojištění, cestování, honoráře, licenční poplatky a další služby (komunikace, stavebnictví, finanční, informační, obchodní, osobní a vládní služby). Ukazatel nezahrnuje náhrady zaměstnancům a příjmy z kapitálového majetku (dříve tzv. faktorové služby) a transferové platby.

Pramen: Světová banka, dostupné na: http://data.worldbank.org/indicator/NE.EXP.GNFS.ZS/countries/1W?display=default

Světová obchodní organizace – WTO

1947 - Všeobecná dohoda o clech a obchodu General Agreement on Tariffs and Trade – GATT

Doložka nejvyšších výhod

Paritní doložka

Výsledky tzv. Uruguayského kola jednání:

1994 – Světová obchodní organizace

World Trade Organisation – WTO

Dohody WTO – 1994:

Všeobecná dohoda o clech a obchodu

(General Agreement on Tariffs and Trade - GATT)

Všeobecná dohoda o obchodu službami

(General Agreement on Trade in Services - GATS)

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví

(Trade-related aspects of intellectual property rights - TRIPS).

1

4. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLU

Mezinárodní pohyb kapitálu Jedna z oblastí, kde dochází ke globalizaci (počítačová technologie – obchodovat elektronicky na burzách, s cennými papíry atd.) Během několika krátkých okamžiků mohou investoři přesouvat kapitál z jedné země do druhé. 1. Příčiny mezinárodního pohybu kapitálu

Obecná příčina:

Různá míra zhodnocení kapitálu v jednotlivých zemích – v různých zemích

existuje různé zhodnocení (výnosnost) kapitálu. To je dané ekonomickou úrovní

zemí, přírodními podmínkami. Různé faktory ovlivňují výnosnost té konkrétní

formy kapitálu.

Konkrétní příčiny:

Závisí na formě kapitálu – v jaké formě kapitál investujeme 2. Formy kapitálu

Z hlediska typu kapitálu: - jakým způsobem můžeme investovat do zahraniční

firmy.

přímé zahraniční investice (PZI) – můžeme založit novou firmu v zahraničí,

nebo můžeme koupit jinou firmu již fungující. Jedná se investice do podnikání, do

jednotlivé ekonomické aktivity. Získám podíl na již existující firmě. Jsou vždy

dlouhodobou investicí. Nikdo nezakládá firmu na pár měsíců.

portfolio investice (nepřímé investice) – chci investovat do zahraničí, ale nechci

založit nebo kupovat firmu, ale požaduji nějaký výnos. Mohu podnikat na

finančních trzích, konkrétně na trzích s cennými papíry. Sleduji úrokové sazby,

ceny dluhopisu, vývoj na akciových trzích, výši dividend. Portfolio je nějaký

soubor. Mohou být krátkodobé nebo dlouhodobé.

zahraniční úvěry a vklady – svůj kapitál můžu vložit do zahraniční banky, můj

výnos jsou přijaté úroky z poskytnutého vkladu. Mohla bych poskytovat půjčky

zahraničním subjektům. Výnos by pro mě byl opět úrok.

Z hlediska vlastnictví:

kapitál soukromý (investorem je soukromý subjekt) – podnikatel, firma

investují. Podstatní je osoba investora.

kapitál státní (investorem je stát) – stát investuje státní kapitál, stát někdo

reprezentuje. Státní banka rozhodne, že nakoupí dluhopisy, uloží devizové

rezervy v jiné zemi.

kapitál mezinárodní (investorem jsou mezinárodní subjekty) – mezinárodní

měnový fond, mezinárodní banky

2

Z časového hlediska:

kapitál krátkodobý (splatnost většinou do 1 roku)

kapitál dlouhodobý (splatnost delší než 1 rok)

3

3. Přímé zahraniční investice

3.1. Vymezení PZI

PZI = vynaložení peněžních prostředků za účelem založení (podniku, nebo pobočky podniku), získání (investor investuje do již fungující firmy) nebo rozšíření trvalých ekonomických (rozšiřuje výrobu) vztahů investujícího subjektu na podnikání v zahraničí. Investor má právo vždy rozhodovat o svém kapitálu. Investor má právo rozhodovat o té firmě, do které investuje, podílí se na řízení. Je výlučním vlastníkem nebo spoluvlastníkem. Má takový podíl akcií, který mu umožňuje rozhodovat ve společnosti. Má významný podíl na majetku. Je o to, kolik % hlasovacích práv musí získat. Přitom je uplatněna některá z následujících forem:

- Investováním vznikne nebo se získá výlučný podíl na podnikání. - Investor získá nejméně 10% podíl na základním jmění společnosti nebo

nejméně 10% hlasovacích práv. – odpovídá to metodice mezinárodního měnového fondu. K tomu aby se to považovalo za přímou zahraniční investici, postačuje 10% podíl.

3.2. Příčiny PZI

Důvody k PZI ze strany investora – vyšší míra zhodnocení než v domácí zemi. Výnos tohoto kapitálu má podobu zisku. V zahraničí dosahuje většího zisku, než by získal ze stejného kapitálu doma. Jsou to všechny faktory, které mu umožní snížit náklady více, než ve své zemi. Můžou to být klimatické podmínky, geografické podmínky, nenasycený a dostatečně velký trh. Levná pracovní síla (velká výhoda Čínské ekonomiky). Dostatečně vybavená infrastruktura (elektrická energie, sítě, technická infrastruktura). Existence nebo neexistence ekologické legislativy. Některé země nemají žádné předpisy, které by se týkaly ochrany životního prostředí, pro investora je to výhodné, protože nemusí tolik investovat do zařízení, které chrání životní prostřední.

Důvody za strany hostitelské ekonomiky – toho státu, kam plynou zahraniční investice. Hostitelské ekonomiky získají nové pracovní příležitosti. Snaží se mu poskytnout nějaké výhody. Příliv nových technologií, na které by stát neměl finanční prostředky, a v té ekonomice by vůbec neexistovaly (Čína tímto způsobem získala nové technologie, dnes jsou Číňané schopné si vyrobit vše sami). Obyvatelstvo získá zaměstnání, a může utrácet, zvyšuje se tak kupní síla, roste poptávka, a celkově to přispívá k oživení celé ekonomiky státu.

3.3. Důsledky PZI pro hostitelskou ekonomiku

Kladné – dosahuje většího zisku, vytváří si odbytiště.

Záporné - některé investiční aktivity mohou mít i záporné nebo nežádoucí důsledky. Např. investor je naprosto laxní k životnímu prostředí, hlavně u rozvojových zemí. Pokud jde o Českou republiku, týkal se přímo Plzně, na Borských polích měla podnikat mexická forma NEMAK, měla vyrábět hliníkové součástky do aut. Silný protest, a probíhal protest. Znamenalo by to,

4

že všechny zplodiny by šly na město, a firma NEMAK nedostala možnost pracovat v Plzni, přesunula se do Mostu. Další Kanadská firma měla v Kašperských Horách těžit zlato. Zatěžovalo by to podzemní vody a půdu, a Kanadská firma nedostala povolení k této podnikatelské aktivitě. Podnikatelé neposkytovali zaměstnancům pauzy, a podobně. Když investor začne podnikat, a počítá s tím, že ekonomika má nějaké výhody. Pokud ekonomika přestane poskytovat tyto výhody, převede svůj kapitál jinam. Při odchodu investora se ekonomika zhorší.

3.4. Investiční pobídky

Investiční pobídku můžeme definovat jako určitou slevu, kterou poskytuje určitá ekonomika zahraničnímu investorovi. Dělí se do dvou skupin podle toho, kdo je poskytuje:

Vládní pobídky – poskytuje je stát, a připravuje je vláda, a jsou obsaženy v různých právních normách. Mohou mít různou formu. Obvykle mají 3 formy (nemusí v každé zemi být 3 formy). Nejčastější podoba jsou daňové pobídky (zakotvené v daňových zákonech, např. daňové prázdniny – investor je po určitou dobu osvobozený od daně – DPPO), nebo diferencovaná sazba daně (pokud investoři splňují nějaké podmínky, mají nějaké slevy na dani). Celní pobídky (= takové výhody, které vedou ke snížení cla. Týká se to situací, kdy investor potřebuje dovážet nějaké komponenty, které potřebuje pro výrobu výrobku) Finanční pobídky – investor dostává finanční dotaci, granty, příspěvky na rekvalifikaci pracovníků, záleží na konkrétní legislativě dané země.

Pobídky územní samosprávy – v tom případě je poskytuje územní samospráva (město, kraj). Příprava území, které je připravené pro investování. Je dostupné z dopravního hlediska. Přizpůsobení dopravní sítě, aby se zaměstnanci měli jak dostat do práce.

Zákon č. 72/2000 Sb. o investičních pobídkách – až po vytváření tržní ekonomiky. Před tím byl odmítavý postoj k investičním podmínkám, protože se říkalo, že to způsobují znevýhodnění ostatních investorů. První zákon, který uzákonil investiční pobídky. Tento zákon poskytuje investiční pobídky všem investorům, ale musí být splněn nějaký určitý počet kapitálu.

Postoj zemí k investičním pobídkám – rychlý příliv kapitálu ve formě zahraničních investic. Vedlo to k rychlému zhodnocování České koruny. Korejci, Japonci chtějí investovat v České republice. Tady budou investovat do konkrétních zařízení. Investor pokud investuje přímou zahraniční investici, musí investici směnit za české koruny. Investorů bylo hodně, tak docházelo k tomu, že na devizovém trhu rychle rostla poptávka po českých korunách.

Zhodnocovala se Česká koruna, mělo to negativní dopad na Český export, protože zdražování ceny zdražuje export pro české dodavatele.

5

3.5. PZI a transnacionální korporace (TNK)

TNK = společnosti, jejichž činnost v zahraničí tvoří nejméně 30% podílu na jejich

celkovém obratu.

Jinak řečeno nadnárodní společnosti = obrovské firmy, které mají nadnárodní charakter, mají svůj kapitál rozmístěný po celém světě. Charakteristika TNK:

hlavní subjekty mezinárodních ekon. vztahů

mezinárodní přesuny kapitálu

cíl: vyšší efektivnost investic

disponují obrovskými materiálními a finančními zdroji ↓

diverzifikace činnosti – odlišné oblasti činností. Jistí se tím ztrátám. V jedné oblasti sice bude ztráta, ale v druhé oblasti se to kompenzuje ziskem.

zajištěný přístup k surovinovým zdrojům

rozsáhlý výzkum a inovace → význam pro technologicky náročné oblasti. Transnacionální korporace jsou velmi bohaté subjekty, mohou se zabývat výzkumem technologií, farmaceutického průmyslu, biochemie apod. Jsou značně významné. Tyto produkty jsou velmi drahé, musí se jim vrátit peníze. Například nové léky na trhu jsou ze začátku velmi drahé.

Význam TNK:

pro růst mezinárodního obchodu – suroviny, polotovary, zboží, Je odlišné zjistit, co je zemí původu konkrétního výrobku. Pohybuje se mezi nimi obrovské kvantum zboží.

pro transfery technologií do hostitelské ekonomiky – hlavně v rozvojových zemích.

pro zaměstnanost v hostitelské ekonomice

možný dopad na měnové kurzy (operace na devizovém trhu)

dopad na platební bilanci hostitelské země (repatriace zisků)

ovlivňování státu (lobbing) – transnacionální korporace je tak silná, že její představitelé mohou kontaktovat politiky, členy zákonodárných orgánů a snaží se ovlivnit jejich rozhodnutí v ohledu daňové problematiky. Někdy vzniká úzká propojenost představitelů vlády a nadnárodních korporací.

dopady na vnitřní politickou situaci v hostitelské zemi – pokud by společnost odešla, nastal by pokles ekonomiky. Vláda se snaží tyto transnacionální korporace udržet. Pokud chce země investora udržet, musí země zajistit politickou stabilitu. Pokud by hrozilo ohrožení (občanská válka apod.) tak by investor odešel.

hrozba poškozování životního prostředí Zahraniční činnost TNK je prováděna prostřednictvím zahraničních poboček nebo

zahraničních dceřiných společností. Transnacionální korporace se skládá z dceřiné společnosti a zahraniční pobočky.

6

Zahraniční pobočka

Má stejný název jako dceřiná společnost, nemá právní subjektivitu

dílčí část v organizaci multinacionální společnosti

má omezenou rozhodovací pravomoc,

obvykle nese název mateřské společnosti,

její bilance je součástí celkové bilance mateřské společnosti, - propojenost účetnictví.

mateřské společnosti své zahraniční pobočky zdrojově vybavují prostřednictvím úvěru.

Zahraniční dceřiná společnost

dceřiná společnost je samostatný právní subjekt s plnou právní subjektivitou – má obvykle jiný název než mateřská společnost.

jméno dceřiné společnosti se většinou liší od jména mateřské společnosti

není vnitřním organizačním článkem mateřské společnosti,

je napojena na mateřskou společnost pouze prostřednictvím určitého vlastnického podílu (kapitálové účasti).

Rozlišuje se:

afilace: podíl na vlastnictví je 10% až 49%

subsidiary: podíl na vlastnictví je minimálně 50%

Příklady transnacionálních korporací

British petroleum Vodafone Shell Toyota

7

4. Portfolio investice nepřímé investice, nákup cenných papírů – (obvykle do dluhopisů, nebo

akcií)

nemožnost kontrolovat podnikání s kapitálem – investor nemůže kontrolovat podnikání s kapitálem, má pouze nárok na výnos z kapitálu.

nárok pouze na výnos z kapitálu

velká volatilita = míra kolísání hodnoty aktiva nebo jeho úrokové míry – u toho to kapitálu musí investor počítat s tím, že jde poměrně o nejistou investici. Nakupujeme cenné papíry, předpokládám, že se bude nějak vyvíjet trh s cennými papíry, a může se stát něco nečekaného.

spekulativní kapitál – investor spekuluje, ale nemá jistotu. Spekulace na vývoj ceny akcie, spekulace na vývoj dividendy. Pokud vznikne jen podezření, tak investor se snaží toho kapitálu zbavit prodejem.

spojen s rizikem finanční krize

5. Vklady a úvěry

Příčiny vkladů do zahraničních bank:

o úroková sazba o spekulace na zhodnocení zahraniční měny o spekulativní kapitál o moment očekávání o krátkodobý kapitál

Úvěry:

o poskytují státy, mezinárodní organizace, soukromé subjekty o tržní principy – cílem vydělat na úrocích, cílem finančních institucí. o netržní principy (Světová banka...) – forma rozvojové pomoci, provádí

světová banka, poskytuje rozvojovým zemí úvěry na 40 let se sníženou úrokovou sazbou než komerční banky.

8

6. Liberalizace mezinárodního pohybu kapitálu a její důsledky Liberalizace pohybu kapitálu = odstraňování překážek, které brání přesunu kapitálu mezi jednotlivými zeměmi. Většinou má formu nějakých zákonů. (např. Devizových zákonů = zákaz ukládání do zahraničních bank, před vstupem do EU uzákoněno, že český subjekt může vkládat kapitál do zahraničí – nemusí to oznamovat ani žádat nikoho o povolení. Omezování nakupování zahraničních cenných papírů. Přínosy

efektivnější globální alokace úspor – ukládat úspory tam, kde se lépe zhodnotí v rámci celého světa.

růst objemu potenciálních investičních zdrojů – můžeme získávat půjčky ze zahraničí, tak v ekonomice, která má sama málo kapitálu se odstraní problém s nedostatkem kapitálu.

snadnější přístup domácích subjektů na zahraniční kapitálové trhy – souvisí se získávání zahraničních úvěrů nebo nákupem zahraničních dluhopisů.

příliv nových finančních technologií – transakce, které provádějí banky. Způsoby jak poskytovat úvěry, různé typy bankovních produktů, různé formy platebního styku. Šíří se finanční technologie, různé techniky provádění bankovních operací.

Rizika

finanční krize a jejich šíření do zdravých ekonomik – Týká se to krátkodobého kapitálu investovaného v těchto dvou formách. Jedno velké riziko. Možnost vzniku velké finanční krize a přesun do okolních ekonomik. Dříve krize neexistovali, protože byl omezen pohyb kapitálu ve světě. Jak mile tento měnový systém byl v 70. Let zrušen, vzniklo riziko vypuknutí finanční krize. Ty rizika se opakují nahodile, nemají cyklický průběh. Společné pro ně je to, že každá další krize je horší, výraznější, a zasahuje více zemí, týká se většího množství kapitálu. Prohlubují se finanční krize. Pro všechny krize se dá sestavit obecný průběh. Některé charakteristiky jsou společné:

Průběh finanční krize

finanční deregulace a liberalizace kapitálových transakcí – stát zmírní své devizové předpisy, a umožní, aby do ekonomiky plynul zahraniční kapitál. Umožní, aby domácí subjekty vydávaly dluhopisy, které se obchodují na zahraničních trzích s cennými papíry. Devizové předpisy umožňují, aby v ekonomice působily zahraniční banky, které mohou kupovat domácí banky. Země se intenzivně zapojuje do mezinárodního pohybu kapitálu.

období prudce zvýšeného přílivu kapitálu – Jde o oblast, která byla dříve nedostupná, a teď je možné investovat do bank. Záleží na úrokových sazbách, jestli jsou přitažlivé.

zhodnocování domácí měny a ke zhoršování rovnováhy běžného účtu – aby mohli zahraniční investoři investovat do českých bank, musí směňovat svůj kapitál za koruny -> zhodnocuje se národní měna. Platební bilance se začíná zhoršovat, a česká ekonomika se zadlužuje. Vytváří to dlužnické vztahy a roste zahraniční dluh. Pokud cizinci poskytují svůj kapitál, vzniká dlužnický vztah.

9

změny makroekonomické regulace jiných zemí – země vyhlásí vyšší úrokové sazby. Promítne se to vyšších úrokových sazeb v dluhopisech, pro investory je to signál k tomu, přesunovali svůj kapitál z dané země do jiné, kde jsou lepší podmínky a ostatní investoři je následují. Banky však kapitál nemají, investovaly jinam -> nastává bankovní krize problém pro banky, uzavírají se, problém i pro zahraniční vkladatele, ale i domácí vkladatele – účty domácností, domácích podniků. Nevyplácí mzdy, nemají tedy stálý příjem. Mění se na ekonomickou krizi -> postupně se mění v sociální krizi.

odliv kapitálu a znehodnocení domácí měny – znehodnocuje se domácí měna

panika → investoři prchají ze země – dochází k masovému odlivu kapitálu z ekonomiky

bankovní krize -> ekonomická a sociální krize

Příčiny finanční krize

Země nereguluje

Země má pevný kurz své měny (investor investuje, protože je tam vysoká

úroková sazba a neobává se změny kurzu -> MMF doporučuje, aby se země

vyhýbali kombinací vysoké úrokové sazby a pevný kurz měny. Investor pak

jen vyčkává a přesouvá kapitál jinam.

Pokud vypukne, tak investor nemá jistotu, že své prostředky dostane

2 názory

1) stát bude pomáhat bankám, aby uspokojili své investory – investoři se stále

chovají nezodpovědně

2) Pokud se bankám nepomůže, tak to postihne i domácí subjekty, domácí

ekonomiku, netýká se pouze zahraničních subjektů, ale všech kdo mají vklady

v dané bance

MMF – vydává různá doporučení, která se týká předcházení finanční krize.

V součastné světové ekonomice není žádný nástroj, který by zabránil vzniku finanční

krize. Jedině zakázat přesun kapitálu mezi jednotlivými zeměmi

10

Doporučené zdroje aktuálních informací:

UNCTAD – Konference OSN pro obchod a rozvoj

http://unctad.org/en/Pages/Home.aspx Tato instituce publikuje velké množství dokumentů a studií k problematice investic a obchodu. Každoročně UNCTAD zveřejňuje publikaci zaměřenou na problematiku zahraničních investic ve světové ekonomice: World Investment Report Vydání z r. 2012 je dostupné zde: http://unctad.org/en/Pages/DIAE/World%20Investment%20Report/WIR2012_We

bFlyer.aspx Poznámka: celý dokument je také vložený na courseware v podkladech k přednáškám. V uvedené publikaci v tabulkové příloze najdete např. podrobné informace o pohybu a stavu přímých zahraničních investic v členění podle regionů a zemí: tabulka I.1 (s. 169 – 172): Toky přímých zahraničních investic členěné podle regionů a zemí v období 2006 – 2011 tabulka I.2 (s. 173 – 176): Stav přímých zahraničních investic v regionech a zemích v letech 1990, 2000, 2011

1

5. MEZINÁRODNÍ POHYB PRACOVNÍCH SIL Osnova přednášky č. 4 a doporučené zdroje aktuálních informací

Jde o osoby, které chtějí hledat zaměstnání v jiné zemi. Tento pohyb pracovních sil je součástí migrace. 1. Příčiny:

Neekonomické – různé jiné důvody, které vedou člověka žít v jiné zemi, a hledat tam zaměstnání.

Politické - někdo nesouhlasí s politickým systémem, který je v jeho domácí zemi.

Rasová, náboženská diskriminace Příčiny vyvolané působením životních podmínek, přírodní katastrofy – lidé

ztratí střechu nad hlavou a tak se odstěhují do jiné země. Společenské a sociální důvody - chce poznávat svět.

Řada neekonomických příčin vede často k tomu, že se lidé přestěhují trvale do jiné země. Často odcházejí i se svoji rodinou.

Ekonomické: Rozdílná ekonomická úroveň – ekonomické nůžky. V různých zemích je různá výše reálné mzdy. Lidem s nízkou reálnou mzdou se vyplatí odejít do rozvinuté země, protože mají vyšší reálnou mzdu, proto pracují často i v podřadné práci, protože když to přemění za jinou mzdu, tak mají více peněz.

↓

Rozdílná výše reálné mzdy ↓

Určen převažující směr toků PS – směřují z jihu na sever, nebo druhý směr, z východu na západ.

Může jít i o opačný směr, do chudých zemí s nižší ekonomickou úrovní.

Jeden důvod je spojen s přímými investicemi – reprezentují nějakou společnost.

Druhý důvod, který může vést k tomu, že pracovníci z rozvinutých zemí směřují do méně rozvinutých, může být zájem poznat jiné země, nebo snaha pomoci méně rozvinuté země.

V České republice v první půlce 90. let, když se otevřeli hranice, směřovala sem spousta lektorů z Ameriky, učili zde angličtinu a bylo to pro ně příležitost poznat novou zemi. 2. Specifické formy migrace:

Příhraniční migrace – příhraniční migrace pracovních sil. Situace, kdy z českého pohraničí odcházejí lidé pracovat do západního Německa, protože tam jsou lepší pracovní příležitosti, nebo je tam jejich práce lépe ohodnocena, ale zázemí budou mít stále ve své zemi.

Odliv mozků (brain drain) – tento odliv mozků se týká pohybu kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou vzdělaní, mají odbornou praxi, a odcházejí ze své země do zahraničí hledat pracovní příležitosti. Jaká je ekonomická úroveň z té země, ze které lidé odcházejí? V ČR to znamená vysokoškolské vzdělání, pro Afriku to ale je například jenom základní vzdělání, protože je tam obrovská míra negramotnosti. Odchází za lepšími platovými nebo pracovními podmínkami. Specialisté například odcházejí, kde mají lepší podmínky pro výzkum. Např. v Americe jsou výzkumná centra, laboratoře a mají dostatek finančních zdrojů, které umožňují vědcům

2

pracovat na vývoji. Souvisí to se vznikem transnacionálních společností, potřebují získat špičkové vědce.

Nelegální migrace – pokud člověk emigruje legálně, má všechny doklady, jsou za něj odváděny všechny platby. Může být i nelegální migrace. Snaží se sehnat práci načerno, má např. pouze turistické vízum. Není za ně placeno zdravotní pojištění, sociální pojištění, daně apod. Pro zaměstnavatele je to taky výhodné, nemusí odvádět různé platby, nemusí dodržovat zákoník práce, nedostávají přeplatky za přesčasy, mají dlouhou časovou dobu a vůbec pracovní podmínky neodpovídají legislativě.

3. Důsledky migrace:

Pro hostitelskou zemi:

Pozitivní: Levná pracovní síla - ale pokud jsou zaměstnanci zaměstnaní legálně, tak

jim zaměstnavatel nesmí dát nižší plat, protože jinak by to byla platová diskriminace. V České republice je mnoho cizinců třeba na stavbách, protože jsou ochotni těžkou práci vykonávat.

Zahraniční pracovníci vyplní mezeru na trhu práce - kvalifikovaní pracovníci

mohou do ekonomiky přinést nové zkušenosti, metody apod. Pokud do ekonomiky přijde kvalifikovaný člověk, který vystudoval vysokou školu v jiné zemi, je to pro tu danou ekonomiku výhodné, protože nevynaložila žádné prostředky na dosažení jeho vzdělání. Dochází tedy k úspoře vzdělávacích nákladů na vyškolení pracovníků.

Efekt veřejných financí (státního rozpočtu) – legální zaměstnanci platí stejným způsobem daně, pojistné, atd., ale protože jsou cizinci, a obvykle nemají trvalý pobyt tak mají značné omezenosti pro vyplácení sociálních dávek, nemůžou třeba získat příspěvek na bydlení. Obvykle platí více do veřejného rozpočtu, než kolik z něj dostanou.

Demografický důsledek pro zemi kam přicházejí - projevuje se v střední a západní Evropě, kde klesá populační přírůstek, postupně se snižuje počet obyvatel. Pokud by přicházeli natrvalo, může zastavit pokles úbytku obyvatel.

Příchod zahraničních pracovníků, pokud mají zaměstnání a splynou s domácím obyvatelstvem, tak to má vliv na růst agregátní poptávky, je to stimul pro rozvoj místní obchodní sítě.

Negativní: Vytlačují domácí pracovníky z trhu práce - proto některé země v EU se

bránily přílivu levné pracovní síly. Pokud je tam silná obava, že cizinci berou domácím práci, může vzniknout negativní vztah k cizincům. Může vzniknout až xenofobie = nenávist vůči cizincům.

Růst trestné a kriminální činnosti – zvlášť, pokud se jedná o nelegální přistěhovalce, snaží se získat prostředky například i krádeží. Další negativum například prodej drog.

Cizinci mohou pocházet ze zemí, kde nejsou očkování proti nemocem, a ti je pak mohou přenést do jiné země.

3

Pro vysílající zemi: Pozitivní:

Při odchodu většího počtu pracovníků do jiných zemí dochází ke vzniku komunit. Např. Čínská čtvrť v New Yorku.

Pří odchodu pracovníků z jednoho oboru se uvolní pracovní místa pro ostatní.

Negativní:

Odliv pracovníků z kvalifikovaných oborů – Ekonomika vynaložila finanční prostředky pro vzdělání kvalifikovaných pracovníků, a ti pak odejdou do cizí země. Ta daná ekonomika z toho nemá žádný zisk.

4. Postoj zemí k mezinárodní migraci:

Hostitelské země: země mohou být v různé ekonomické situaci, mohou bud být pro imigraci nebo ji mohou bránit.

Proti-imigranční politika – snaží se brzdit nebo zastavit příchod zahraničních pracovníků. Používá nástroje hlavně v právní oblasti:

právní normy, vízum - to omezuje turistický ruch a země tak ztrácí finance z turistických služeb.

Nutnost získat pracovní povolení – nutná registrace na pracovním úřadě. Dnes je tento nástroj nejpoužívanější.

Licenční podmínky – různé předpisy, co musí zahraniční pracovník splnit, aby mohl vykonávat nějakou práci, jaké musí mít vzdělání, dovednosti, praxi apod.

Pro-imigranční politika - nástroje - aktivity státu, které přitahují zahraniční pracovníky. Příčiny:

Nedostatek pracovníků v určité profesi (lékařů, techniků IT specialistů apod.). Stát může těmto pracovníkům nabízet programy, které jim pomáhají získat pracovní profesi.

Demografický důvod – klesající přírůstky obyvatel, potom stát realizuje určité programy, a má zájem o trvalý pobyt cizinců včetně jejich rodin. To může ale způsobit problémy, protože cizinci mohou mít jinou mentalitu, jiné zvyky a těžko se přizpůsobují domácím podmínkám. Např. Turci v Německu, Německou ekonomiku bylo nutné obnovit, tak západní Německo zaměstnávalo pracovní síly z Turecka. Žijí tam přes 50 let, ale pořád jsou s nimi problémy.

Nástroje: Zelené karty – získávání pracovníků a nabízení jim určité výhody, pokud

v těchto profesích pracují

Vysílající země:

Emigrační politika: její příčiny a nástroje – emigrační politika se projevuje v tom, že stát se snaží udržet kontakt s lidmi, kteří odešli pracovat do cizích zemí. Např. Asijské země se snaží udržovat kontakty a působit na to, aby ty osoby domlouvali různé investiční příležitosti, a aby se později vrátili jako kvalifikovaní pracovníci a pomohli předávat informace.

4

5. Pohyb pracovních sil v EU

V EU běžně fungoval volný pohyb pracovních sil. V době před rokem 2004, kdy jsme měli vstoupit do EU, panovaly v zemích EU značné obavy z pohybu pracovních sil. Obavy sílily a vzniklo přechodné období, které se týkalo i České republiky. Bylo to projevem diskriminace nových členských zemí. Pouze 3 země neměly obavy (země, kde Češi mohli ihned začít hledat zaměstnání): Velká Británie, Irsko a Švédsko. Přechodné období bylo rozděleno na tři části:

První část trvala dva roky – po dvou letech některé země zrušili toto přechodné období a povolili Čechům pracovat i bez pracovního povolení.

Druhá část trvala tři roky – po roce 2009 už jen dvě země trvaly na pracovním povolení, a to bylo Německo a Rakousko.

Poslední část trvala dva roky – po dvou letech i Rakousko a Německo povolilo Čechům pracovat bez pracovního povolení, protože zjistily, že velké davy neproudí. Od 1. 5. 2011 je teda možný volný pohyb pracovních sil v rámci EU.

do 30. 4. 2004 (do rozšíření EU)

od 1. 5. 2004 (po rozšíření EU)

od 1. 5. 2011 (po skončení přech. období)

6. Hlavní migrační toky Hlavní pohyb je z rozvojových zemích do rozvinutých zemích z jihu na seber nebo ze zemí bývalého sovětského svazu na západ.

5

Mezinárodní migrace Hlavní hostitelské země v letech 1960 a 2000

1960

2000

Stát Počet imigrantů v mil.

Podíl na celkovém počtu imigrantů v %

Stát Počet imigr. v mil.

Podíl na celkovém počtu imigrantů v %

Svět 75,9 100 Svět 174,9 100

USA 9,7 12,8 1. USA 35,0 20,0

Indie 9,4 12,4 2. Rusko 13,3 7,6

Pákistán 6,3 8,4 3. Německo 7,3 4,2

Francie 3,5 4,6 4. Ukrajina 6,9 4,0

SSSR 2,9 3,9 5. Francie 6,3 3,6

Kanada 2,8 3,6 6. Indie 6,3 3,6

Argentina 2,6 3,4 7. Kanada 5,8 3,3

Polsko 2,4 3,2 8. Saudská Arábie

5,3 3,0

Indonésie 1,9 2,4 9. Austrálie 4,7 2,7

Německo 1,7 2,3 10 Pákistán 4,2 2,4

Austrálie 1,7 2,2 11 V.Británie 4,0 2,3

V.Británie 1,6 2,2 12 Kazachstán 3,0 1,7

Pramen: World Economic and Social Survey 2004: International Migration. UN: 2004, s. 30

Doporučené zdroje:

Mezinárodní migrace v dokumentu OSN:

Mezinárodní migrace a rozvoj (publikováno OSN 27. 10. 2010): http://www.un.org/esa/population/migration/zlotnik-2comga-statement.pdf

Zahraniční zaměstnanost v ČR - portál Ministerstva práce a sociálních věcí:

http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam

Statistika zaměstnávání cizinců v ČR:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/zam_ciz_stat_prisl/?_piref37_1204418_37_1204416_1204416.next_page=%2Findex.do&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.statse=2000000000011&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.statsk=2000000000030&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.send=send&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.stat=2000000000091&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.obdobi=L&_piref37_1204418_37_1204416_1204416.rok=2011&ok=Vybrat

6

Mezinárodní pohyb vědecko-technický poznatků

Probíhá prostřednictvím mezinárodního obchodu se zbožím – v jiné zemi zboží rozeberou

a zjistí, jak to funguje, a vyrábí v domácích podmínkách – říká se tomu zpětný

inženýring

Přispívá i mezinárodní pohyb kapitálu (přímé zahraniční investice – investor, který

začíná výrobu, přináší nové technologie

Prostřednictvím prodeje patentů, licence – určitý subjekt si koupí licenci na výrobu

něčeho

Poskytování placených konzultačních služeb – odborník prozkoumá, a poradí a říší

moderní poznatky, a zaškolí další pracovníky.

Nekomerčními způsoby

Pořádání vědeckých konferencí, kde se setkávají vědci celého světa.

Studentské programy: Erasmus – získáváme poznatky, jak to funguje na jiné škole.

Sdělovací prostředky

Vede ke snižování nákladů na rozvoj vědy a výzkumu, není nutné zkoumat to, co už se

jednom vyzkoumalo.

I pohybu vědeckotechnických poznatků se můžou vést některé překážky – mohou být

některé poznatky utajené -> vojenské informace, to co jde využít ve vojenské oblasti.

6. MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ SYSTÉM (MMS) Podklad k přednášce č. 6

1. Charakteristika MMS 2. Vývoj MMS 3. Současný MMS 4. Finanční krize v součastném MMS 5. Mezinárodní měnový fond 6. Světová banka

I. Charakteristika MMS: Vymezení MMS:

národní a mezinárodní měnové vztahy, které tvoří dva relativně samostatné celky, úzce spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují

historický charakter MMS vývoj MMS (vznikl za určitých podmínek v určité

etapě v lidské společnosti. Jak se vyvíjela společnost, tak se vyvíjí i měnový systém; každá etapa ve vývoji světové ekonomiky znamenala i změny v mezinárodním měnovém systému.

Každý stát má svoji vlastní měnu a pravidla. Většina národních měn je zapojena do mezinárodního měnového systému => cílem je udržet směnitelnost dané měny.

Funkce MMS:

zprostředkování plateb mezi jednotlivými ekonomickými subjekty – k tomu aby mohl fungovat mezinárodní měnový obchod, tak je důležité, aby prodávající dostal za své zboží zaplaceno, tzn. je potřeba systém, aby mohlo být zaplaceno.

vytváření příznivých podmínek pro rozvoj mezinárodních ekonomických vztahů – buď pomáhá, nebo brání rozvoji

Infrastruktura MMS:

centrální banky – jednotlivých států světa. Centrální banka emituje národní měnu, rozhoduje ve většině zemí. Jaký typ měnového kurzu se bude používat, úrokové sazby, apod. Existují centrální banky, které mají nadstátní charakter, např. Evropská centrální banka v EU.

mezinárodní instituce – instituce, které nemají nadstátní charakter, ale podílejí se na nich státy (Mezinárodní měnový fond) + světová banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj a jiné mimo Evropu (Asijská rozvojová banka)

Hlavní nástroje MMS:

měnové kurzy – centrální banka rozhoduje o tom, jaký typ měnového kurzu se bude u dané měny uplatňovat (pevný nebo plovoucí kurz)

úrokové sazby – centrální banka vyhlašuje základní úrokové sazby, na které reagují komerční banky, příliv nebo odliv kapitálu, týkají se různých cenných papírů (např. dluhopisů)

Hlavní měnové principy:

vzájemná směnitelnost národních měn – pokud by nebylo možné Kč směnit za jiné směny, tak to negativně ovlivní zapojení ČR do turistického ruchu, investic kapitálu, jako platidlo by se používalo například zlato.

optimálně fungující měnový kurz – volí pevný kurz, který není možné měnit nebo volně plovoucí kurz, který se může měnit každou hodinu – nepříznivé a nepředvídatelné prostředí.

mnohostranný platební styku – mezi více státy navzájem (ne např. Kč a libra)

rozvoj mezinárodní měnové spolupráce – státy by měly mít možnost setkávat se a domlouvat se na charakteru spolupráce, přijímat určité dohody.

II. Vývoj MMS 1. Čistý zlatý standard (70. léta 19. stol. – 1. sv. válka) = klasický zlatý standard.

Systém, který neměl žádná stanovená pravidla

Vznikl spontánně (byl založen na tzv. zlatém monometalismu)

Používal se jeden zlatý kov a byl doplněný papírovými bankovkami

Volná ražba zlatých mincí – kdo měl přístup ke zlatu, mohl sám razit zlaté mince (podmínka dodržování ryzosti)

Volný vývoz a dovoz mezi zeměmi.

Volná směnitelnost papírových bankovek za zlato (každá bankovka byla kryta zlatem)

Při tomto systému nemohlo dojít k inflaci (znehodnocení peněz), protože všechny byly kryté zlatem

Hlavním mezinárodním platidlem bylo zlato

Tento systém bezproblémově fungoval do první světové války

Místo Zlatého monometalismu se uplatňoval stříbrný monometalismus (Čína, Mexiko)

Během první světové války státy zbrojily, zákaz volného vývozu zlata (státy si chránily zásoby zlata)

Byla zakázána volná ražba zlatých mincí, zákaz směnitelnosti bankovek za zlato

Během 1. Světové války přestal fungovat tento systém; poslední země, která zrušila tento systém, bylo USA

Poté se chtěli k tomuto systému vrátit (Kanada, USA)

2. Modifikovaný zlatý standard: (1918 – 1939)

Ve stejném časovém horizontu

standard zlatého slitku = slitek měnového zlata, zlatá cihla, zlatý prut, bylo stanoveno váhové množství zlata (400 troyské unce – o. z.); 1 o. z. = 31,103 g zlata.

státy stanovily, že papírové bankovky budou směnitelné za zlato, zavedly to státy, které neměly takové zásoby zlata.

standard zlaté devizy = státy, které neměly prakticky žádné zlaté zásoby anebo je měly a chtěly je ještě více chránit.

byl založen na tom, že papírové bankovky nebylo možno směňovat za zlato vůbec, pokud to chtěl, tak musel směnit za zlatou devizu (= nejvýznamnější světové měny – dolary, libry, švýcarské franky, které byly přímo směnitelné za zlato)

tyto zlaté devizy se z hlediska mezinárodních plateb dostaly na stejnou mezinárodní úroveň jako zlato (před 1. Sv. válkou – zlato poté některé významné světové měny - zlaté devizy)

3. Zlatý dolarový standard (1944 – 1971)

tzv. bretton–woodský měnový systém -> Počátek formování: 1944, Bretton-Wood, USA

4. Dolarový standard 1976 – dosud)

= současný mezinárodní měnový systém

Oficiální vznik: 1976, Kingston, Jamajka

MMF: Dohody o měnovém uspořádání

omezená vnější směnitelnost USD za zlato pevná cena zlata 35 USD/1 o.z.

(troyská unce zlata = 31,103 g) fixní zlatý obsah USD = 0,8886 g zlata (31,103 : 35 = 0,8886).

měnové rezervy: zlato, $, £ a úvěrové zdroje MMF

pevné měnové kurzy s maximální možnou odchylkou +/- 1 %

měnové parity stanoveny v poměru ke zlatu nebo $ případně £

založen Mezinárodní měnový fond (MMF) založena Světová banka

Příčiny rozpadu tohoto měnového systému? Ad 4) Dolarový standard Oficiální vznik: 1976, Kingston, Jamajka MMF: Dohody o měnovém uspořádání

legalizovány pohyblivé měnové kurzy

zrušena oficiální pevná cena zlata

zrušeny zlaté parity měn

rozhodnuto o prodeji jedné šestiny zlatých zásob MMF za tržní cenu

vytvořena nová nadnárodní měnová jednotka SDR (Special Drawing Rights) = Zvláštní práva čerpání

90. léta 20. století: změny v mezinárodních měnových vztazích

1999: Evropská měnová unie a euro

III. Současný MMS rozhodující měnou zůstal americký dolar, který se o svou pozici musí dělit

s dalšími významnými měnami,

národní měny jsou doplněné uměle vytvořenými nadnárodními měnovými

jednotkami: SDR = zvláštní práva čerpání (k vymezeným účelům v rámci MMF), euro (od 1. 1. 1999),

všechny významné národní měny a euro mohou plnit úlohu mezinárodní obchodní měny a být součástí devizových rezerv,

všechny významné národní měny a euro jsou směnitelné mezi sebou navzájem,

žádná měna není od roku 1971 směnitelná za zlato,

země si mohou samy zvolit typ měnového kurzu,

zlato zůstalo měnovou rezervou, ale jeho použití při mezinárodních platbách je výjimečné,

rostou snahy o vytvoření měnových systémů regionálního charakteru (viz eurozóna),

v důsledku rostoucí liberalizace pohybu kapitálu je od 90. let 20. století MMS ovlivňován finančními krizemi → tendence k vyšší mezinárodní měnové koordinaci (např. v rámci MMF a EMU).

IV. Finanční krize

důsledek liberalizace pohybu kapitálu v současném MMS Přínosy liberalizace pohybu kapitálu:

efektivnější globální alokace úspor,

růst objemu potenciálních investičních zdrojů,

snadnější přístup domácích subjektů na zahraniční kapitálové trhy,

příliv nových finančních technologií. Rizika liberalizace pohybu kapitálu:

finanční krize a jejich šíření do zdravých ekonomik.

Zobecnění průběhu finanční krize:

Finanční krize obvykle probíhá v těchto krocích:

finanční deregulace v zemi a liberalizace kapitálových transakcí (= volný pohyb kapitálu),

období prudce zvýšeného přílivu převážně spekulativního kapitálu do země (motiv: např. úrokové sazby u bankovních vkladů, výše dividendy, očekávaný růst tržních cen akcií atd.),

zhodnocování měny hostitelské země a zhoršování rovnováhy jejího běžného účtu,

změny makroekonomické regulace jiných zemí (výhodnější podmínky pro zhodnocení kapitálu v jiné zemi) nebo hrozící problémy v hostitelské ekonomice (problémy politické, ekonomické…) nebo nesprávně vyhodnocené informace o možném vývoji atd.

odliv kapitálu z hostitelské země a znehodnocení měny hostitelské země,

narůstání paniky ze strany zahraničních investorů → investoři ještě více

prchají ze země (= masový odliv kapitálu),

banky nejsou schopné uspokojit své vkladatele → bankovní krize → ekonomická a sociální krize.

V. Mezinárodní měnový fond (MMF) International Monetary Fund

založen na základě závěrů přijatých na mezinárodní konferenci v Bretton-Woods v roce 1944,

oficiálně vznikl 27. 12. 1945, když 29 zemí podepsalo Articles of Agreement, činnost zahájil 1. března 1947,

MMF se stal mezinárodní měnovou a finanční institucí, která byla ustanovená

jako specializovaná odborná organizace OSN,

stal se první mezinárodní organizací, která mohla regulovat platební vztahy mezi členy a poskytovat úvěrovou pomoc na určené účely.

Důvod vzniku MMF:

podpořit mezinárodní měnový systém a mezinárodní měnovou spolupráci,

usnadnit růst mezinárodního obchodu,

podpořit stabilitu měnových kurzů,

podpořit stabilitu mezinárodního platebního systému. Hlavní cíl MMF v době existence bretton-woodského měnového systému:

zmírňovat stupeň nerovnováhy platebních bilancí členských zemí a zkracovat dobu jejich trvání (poskytováním úvěrů členským zemím),

kontrolní funkce MMF: kontrola dodržování principů bretton-woodského měnového systému.

Členství v MMF:

všeobecnou podmínkou členství v MMF je členství ve Světové bance,

zásadní princip členství: členské státy MMF musí usilovat o volnou

směnitelnost svých národních měn vůči zahraničním měnám a poskytovat

informace o změnách své měnové a finanční politiky.

Každé členské zemi je stanoven členský podíl, tzv. kvóta (závisí na ekonomické a finanční situaci země). Od výše kvóty se odvozuje např. rozsah úvěru, který může země čerpat a váha hlasovacího práva v MMF.

Členské země MMF mohou získat úvěr v případě nouze, což se většinou projeví deficitem platební bilance. Nárok na finanční pomoc mají bohaté i chudé země.

Systém hlasování zajišťuje zemím s nejvyššími kvótami rozhodování o činnosti MMF.

Podíl zemí a regionů na celkových kvótách MMF (v %)

Země nebo region Podíl kvóty dané země (regionu)

na celkových kvótách IMF

USA 17,4 %

Japonsko 6,2 %

EU-25 32,2 %

Ostatní evropské země 8,5 %

Austrálie, Kanada, Nový Zéland 4,9 %

Uvedené země celkem 69,2 %

Rozvojové země 30,8 %

Pramen: World Economic and Social Survey 2005. New York and Geneva: UN, 2005, s.

189

Činnost MMF v současném mezinárodním měnovém systému:

ve spolupráci se Světovou bankou se zabývá také stavem domácího finančního systému, veřejnými výdaji, odpovědností a transparentností vlády atd.

funkce konzultační: konzultace k ekonomické a finanční situaci členské země. Zpráva o stavu země zveřejňována se souhlasem země. MMF v tzv. Public Information Notice. Na plnění doporučení závisí finanční pomoc od MMF.

Během finančních krizí obvykle sílí diskuse o vhodnosti doporučení MMF.

VI. Světová banka (SB) International Bank for Reconstruction and Development - IBRD

založena na základě závěrů přijatých na mezinárodní konferenci v Bretton-Woods v roce 1944,

původní Světová banka z r. 1944 vytvořila další specializované instituce, všechny se souhrnně nazývají Skupina Světové banky (World Bank Group).

Do Skupiny Světové banky patří instituce:

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) = Světová banka Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA)

Mezinárodní finanční korporace (IFC)

Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA) Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID)

Hlavní cíl Světové banky (IBRD):

zmírňovat chudobu a podporovat ekonomický a sociální rozvoj v rozvojových zemích a transformujících se zemích.

Nástroje:

nekomerční úvěry,

technická pomoc,

poradenské služby vládám členských rozvojových zemí a zemí v procesu ekonomické transformace,

projekty financované Světovou bankou: dodávky pitné vody, rozvoj dopravní a energetické infrastruktury (výstavba silnic, železnic, přístavů, ropovodů, plynovodů, rozvodů elektrické energie), řešení ekologických problémů, rozvoj zemědělství, zabezpečení zdravotní péče a vzdělání. Finanční spoluúčast členské země (tj. příjemce úvěru).

Finanční zdroje SB:

z prodeje vlastních obligací na mezinárodních kapitálových trzích.

výnosy z investic Světové banky

příjmy z poplatků členských zemí,

příspěvky od bohatších zemí a splátky dříve poskytnutých úvěrů. Vlastníci SB:

vlády členských zemí se svými podíly (podíly členských zemí zhruba odpovídají jejich ekonomické síle),

největšími podílníky jsou USA, Japonsko, Německo, velká Británie a Francie. Názory na úspěšnost pomoci od Světové banky:

kladné i kritické - upozorňují např. na to, že rozvojová pomoc často nenutí RZ spoléhat na vlastní síly, země nejsou nuceny orientovat svou ekonomiku tak, aby mohly splácet úvěry.

7. MEZNÍKY VÝVOJE EVROPSKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE

Vyšší počet relativně malých ekonomik

Obtížně se určuje vedoucí ekonomika (jádro)

K tomu, aby se Evropa formulovala jako ekonomické centrum, se musely rozvíjet integrační procesy v 60. a dalších letech 20. století

Každá země má svoji historii, svůj jazyk, svoje tradice

1945 – 1951: Etapa integračních východisek

Po 2. Světové válce

Na jedné straně státy poražené a na druhé straně státy vítězů

Potřeba vytvořit stabilní prostředí, které zabrání dalšímu válečnému konfliktu

1948 – Benelux (celní unie)

1949 – Rada Evropy – předpokládalo se, že to bude organizace, která bude rozvíjet ekonomickou integraci – zaměřila se na oblast politiky, rozvoje demokracie; přispěla k lepší politické stabilitě, ale nestala se základem pro rozvoj ekonomické integrace

1951 – podpis smlouvy o ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli)- podmět Francie Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko.

Francie chtěla získat informace o tom, co se děje v poválečném Německu (aby nezačali znovu zbrojit)

Uhlí bylo základním zdrojem energie

Německo souhlasilo – chápali to jako podanou ruku, souhlasila s tím i Itálie – znormalizovali vztahy.

1952 – 1973: Etapa integrační dynamiky

1952 – zahájilo činnost ESUO (do r. 2002)

1957 – podpis Římské smlouvy => vznikají EHS (Evropské hospodářské společenství) – nejvýznamnější smlouva – vznikla makroekonomická integrace

o EURATOM (Evropské sdružení pro atomovou energii) Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko – další příklad sektorové integrace (rozvíjel se výzkum v jaderné energii – nutnost spolupráce). Velká Británie tam nepatřila, protože nechtěla jít institucionální cestou.

1959 – ESVO (Evropské sdružení volného obchodu) Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko

o Projevují se 2 tendence: a) EHS – dostředivá tendence (rozrůstal se počet členů) b) ESVO – odstředivá tendence (snižoval se počet zemí – jen Švýcarsko,

Norsko a Lichtenštejnsko a Island – ostatní odešly do EHS)

1965 – v EHS vytvořeno pásmo volného obchodu – zrušila se cla mezi členskými státy.

1967 – Evropská společenství (ESUO, EHS, EURATOM)

1968 – v EHS vytvořena celní unie – společná celní politika, obchodní politika

1973 – do EHS: Velká Británie, Dánsko, Irsko (nejchudší země západní Evropy) 1974 – 1985: Etapa stagnace integrace

1981 – do EHS: Řecko

1986 – 1992: Etapa oživení integrace a vytváření jednotného trhu

1987 – Jednotný evropský akt

1985 – podepsaná „Schengenská smlouva“

1986 – do EHS: Španělsko a Portugalsko

1992/93 – v EHS vytvořen jednotný trh

1992 – podepsána „Smlouva o vytvoření Evropského hospodářského prostoru“ (platnost od r. 1994)

7. 2. 1992 – v Maastrichtu podepsány: „Smlouva o Evropské unii“ a „Smlouva o založení Evropského společenství“ (platnost smluv id 1. listopadu 1993) Na základě smluv od 1. 11. 1993 vznikají: Evropské společenství (s právní subjektivitou) Evropská unie (bez právní subjektivity)

1993 – 2002: Etapa formování EMU

1.11. 1993 – vznikají EU a ES

1995 – do EU: Rakousko, Švédsko, Finsko => Členem ESVO od 1. 1. 1995 zůstávají pouze: Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko.

1999 – vznik EMU a eurozóny (11 zemí)

2001 – do eurozóny: Řecko 2003 – dosud: Etapa „východního“ rozšiřování

2003 – podepsána „Smlouva o přistoupení“

května 2004 – východní rozšíření EU 10 nových členských zemí: ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko

2007 – do EU: Bulharsko a Rumunsko

2007 – do eurozóny: Slovinsko

2008 – do eurozóny: Malta a Kypr

2009 – do eurozóny: Slovensko

2011 – do eurozóny: Estonsko 1. 12. 2009: Lisabonská smlouva

Zrušení ES, právním nástupcem se stala EU Udělení právní subjektivity EU

8. JEDNOTNÝ TRH EVROPSKÉ UNIE

Charakteristiky jednotného trhu EU:

forma tzv. společného trhu

vyšší stupeň makroekonomické integrace

uplatňování „čtyř svobod“ (tj. svobody pohybu):

volný pohyb zboží

volný pohyb osob

(ve společném trhu volný pohyb pouze pracovních sil)

volný pohyb služeb

volný pohyb kapitálu

Fáze vytváření jednotného trhu EHS/EU

1. Zóna volného obchodu 1965

2. Celní unie 1968

3. Společný trh

Původní cíl EHS: vytvořit společný trh do 12 až 15 let od vzniku EHS –

nebylo splněno – problémy ve světové ekonomice, vznikaly surovinové

krize a proces se opozdil asi o 10 let.

Oživena myšlenka společného trhu v polovině 80. Let

1986 – jednotný evropský akt – navázal na původní myšlenku vytvořit jednotný trh

a aplikoval to na novou situaci, která nastala.

Stanoven rok realizace tzn. jednotného trhu 1992

Vymezeny dílčí cíle realizace jednotného trhu – odstraňování

jednotného trhu – vymezení dílčích cílů, aby se zabránilo překážkám,

které brzdily volný pohyb.

Překážky odstraňované při vytváření jednotného trhu

Tuto problematiku řeší každý stát, která se chce stát členem Evropské unie – před 10

lety jsme je řešili i my jako ČR před vstupem do ČR.

1. Fyzické (věcné): hranice kontroly dokladů, tato překážka je nejviditelnější.

Nejedná se o celní kontroly

Byly zde pasové kontroly – kontrolovala celní policie – bylo nutné

zrušit tyto hraniční kontroly dokladů -> dokument Schengenská

smlouva – státy se postupně připojovali k této smlouvě, a většina zemí

EU je součástí Schengenského prostoru.

2. Technické: rozdílné normy problémy s uznáváním kvalifikace

Rozdílné normy – týkalo se zboží, se kterým se obchodovalo.

Pokud se zboží vyrábělo v jedné členské zemi, a do jiné členské ze

mě se prodávalo, muselo splňovat normy té země. To bylo časově a

nákladově zdlouhavé – zboží se muselo testovat.

Řešení: u vybraných typů výrobků se přešlo na jednotné normy =

euronormy – výrobek je označen symbolem CE. Normy kontroluje

Evropský úřad pro standardizaci – úřad Evropské komise a státy

jsou povinné tyto normy dodržovat. Norem je ale velmi mnoho,

proto se zavedlo i vzájemné uznávání národních norem = pokud

zboží splnilo normy v jedné zemi, splňuje normy i v jiné zemi.

Proč nemohou být Euronormy na vše? – např. elektrické zástrčky

jsou v každé zemi jiné.

Problémy s uznáváním kvalifikace – tyto překážky se týkaly

pohybu pracovních sil a ovlivňovali pohyb služeb. Formálně se

zavede volný pohyb pracovních sil a nemusí žádat o pracovní

povolení – pokud chce někdo provozovat služby, mohl by mít

problém s uznáním vysokoškolského vzdělání, maturitního

vzdělání. Státy se dohodly, že budou společně uznávat

vysokoškolské, středoškolské i výuční vzdělání. Bylo stanoveno, že

vysokoškolské vzdělání musí trvat nejméně tři roky. Dodatek

diplomu bude seznam všech předmětů v češtině i angličtině o všech

předmětech, které jsme absolvovaly, podle požadavků Evropské

unie.

3. Daňové: rozdíly v sazbách nepřímých daní -> vliv na cenu zboží -> dopady na

konkurenceschopnost zboží.

Nepřímé daně se zahrnují do ceny zboží (spotřební daň, DPH). Pokud

by byla sazba daně vysoká, snižuje se konkurenceschopnost zboží.

V polovině 80. let, členské země měly různé metodiky pro výpočty

daní, každá země měla své sazby a systém a vznikla potřeba ujednotit

se na tom, v jaké zemi se bude zboží zdaňovat zboží daní z přidané

hodnoty, v jaké zemi se bude zdaňovat zboží spotřební daní. Jak

zdaňovat zboží, pokud projde několika zeměmi atd. Tato daňová

překážka se řešila nejdéle. Zůstává tam řada problémů, dosud se

překážka úplně nevyřešila.

Sjednotila se metodika výpočtu nepřímých daní podle požadavků

Evropské unii.

Spotřební daně: původně se předpokládalo, že spotřební daně budou

všude stejné, ale později se to ukázalo jako nereální. Mnoho zemí

nechtělo přistoupit na stejnou sazbu. Spotřebitelé mají různé

spotřebitelské zvyklosti. -> Stanovily se minimální sazby daní. Podařilo

se dosáhnout toho, že zboží se zdaňuje vždy v zemích, kde se

spotřebují.

Daňové sklady – když jsme vstoupily do EU, zavedly se daňové

sklady, slouží k ochraně zboží. Dokud se zboží vyskytuje v prostoru

daňových skladů, tak se nezdaňuje, zdaňuje se až při spotřebě.

DPH: podle původní představy se předpokládalo, že všechny státy

budou mít jednotné sazby – nereální, protože daň z přidané hodnoty je

významným příjmem do státního rozpočtu. Byla přijata rámcová

opatření. Bylo stanoveno, že každá země bude mít dvě sazby,

standardní, min. 15% a snížená sazba min. 5%. Např. Dánsko má jen

jednu daňovou sazbu 25%.

U nepřímých daní se povedlo vytvořit jeden daňový prostor,

harmonizace daňových zákonů, výpočtů daní a daňových základů.

Volný pohyb zboží

1. bez cel – od r. 1965 nejsou cla, a neexistují celní kontroly na celní hranicích.

2. bez kvantitativních omezení – nikdo nemůže omezovat v případě vývozu.

3. bez dalších překážek omezujících přechod zboží přes hranice členských zemí

(normy, standardy, administrativní opatření, stejné principy zdaňování

nepřímými daněmi aj.)

Pozor:

Volný pohyb zboží (stejně jako další tři svobody pohybu) se týká pohybu uvnitř

EU, nejde o volný pohyb přes vnější hranice EU. – s cizími zeměmi existuje

společná celní politika, EU chrání svůj vnitřní trh.

Volný pohyb zboží – problémy:

1. Trh se zemědělskými produkty – upraven společnou zemědělskou politikou

– jsou zde odlišná pravidla.

2. Nadměrná regulační opatření – podrobné úkoly, omezují samostatnost

jednotlivých států, výrobců. Např. hygienické obaly na pečivo.

3. Přetrvávají rozdíly v sazbách nepřímých daní (DPH, spotřební daň)

Volný pohyb osob

1. Volný pohyb pracovních sil (bez pracovního povolení) – první myšlenka.

Člověk, který chce hledat zaměstnání v jiné členské zemi, může bez problémů

pracovat, a nemusí mít pracovní povolení.

2. Schengenská smlouva (podpis v r. 1985): zrušení hraničních kontrol, volný

pohyb všech osob uvnitř EU (viz samostatná prezentace)

3. Smlouva o EU (1. Listopadu 1993): termín „občanství Evropské unie“ má

každý → právo svobodně pracovat, usazovat se, volit a být volen do EP a

místních orgánů, pobírat dávky sociálního zabezpečení (státní sociální

podporu) – Přechodná období pro nové členské země

4. Přechodné období pro nové členské země

Volný pohyb osob – problémy:

1. Diskriminace nových členských zemí: přechodné období na max. 7 let

(2+3+2)

2. Od 1. 5. 2004: otevřeny pouze nové členské země a Irsko, Velká Británie a

Švédsko

3. Od 1. 5. 2006: nově otevřeny Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko, částečné

uvolnění: Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Itálie (zvýšení kvót,

otevření některých sektorů)

4. Od 1. 5. 2009 do 30. 4. 2011: na přechodném období trvají pouze Německo a

Rakousko

Volný pohyb služeb

1. možnost podnikat na celém území EU za stejných podmínek jako občané a

firmy daného státu

2. uznávaní profesních kvalifikací pro výkon služeb

Volný pohyb kapitálu

1. zjednodušené bankovní transfery

2. investice

3. možnost nákupu půdy a staveb kdekoliv v EU – v prostoru EU je možný

volný nákup nemovitostí, jiné nečlenské země to někdy zakazují.

Obavy – zemědělci se báli, že cizinci budou vykupovat zemědělskou

půdu, zejména v pohraničí, protože v Německu je půda dražší. ČR

před vstupem do EU si vymínila přechodné období na nabývání

některých typů nemovitostí.

4. Přechodná období vyjednaná ČR

Na nabývání zemědělské půdy a lesů (3 – 7 let) pro osoby, které nemají

trvalý pobyt na území ČR

Na nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce

z ostatních členských zemí EU (5 let) – jak to že velká část EU patří

Rusku, slabina přechodného období. Pokud někdo založil firmu v ČR i

když byl majitel zahraniční, mohl nakupovat nemovitosti v ČR.

Volný pohyb služeb a kapitálu – problémy:

1. Nezcela liberalizovaný finanční trh např. finanční služby)

2. Problémy s uznáváním kvalifikace některých profesí (např. lékaři, právníci,

architekti)

3. Přechodné období na volný pohyb služeb v Německu a Rakousku až do roku

2011 (např. stavebnictví, čištění budov a zařízení, dekorace interiérů, sociální a

zdravotnické služby)

4. V eurozóně je pouze 17 zemí z 27 zemí EU - vliv na pohyb kapitálu →

kurzové riziko apod.

Výhody čtyř svobod

1. Přístup na trh s téměř 500 mil. Potenciálních zákazníků – největším trhem

světa mezi rozvinutými zeměmi. Výrobci mohou uplatňovat výhody

z rozsahu. Roste i konkurence, působí to na firmy, aby snižovali cenu zboží,

takže by to mělo být výhodné i pro spotřebitele. Riziko – pokud výrobce chce

využívat výhody z rozsahu, může ho to nutit k tomu, aby snižoval počet

druhů výrobků, a více se specializuje na jeden, což může být nevýhodné pro

spotřebitele, protože má menší výběr.

2. Stimul pro obchod, investice, zaměstnanost, ekonomický růst

3. Možnost výběru pro občany

9. SCHENGENSKÝ PROSTOR

Vznik schengenského systému

Mezistátní smlouva 14. 5. 1985 – není to nadstátní smlouva, která by byla závazná

pro všechny státy EU. Vznikla z iniciativy 5 zemí:

Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, SRN

Závazek postupného odstranění kontrol a zavedení svobody pohybu na

společných hranicích. Musela proběhnout ratifikace – země je museli schválit

ve svých parlamentech.

19 6. 1990 prováděcí úmluva o fungování systému

26. 3. 1995 po procesu ratifikace zprovoznění systému

Přistupování dalších zemí

1990 Itálie

1991 Španělsko a Portugalsko

1992 Řecko

1995 Rakousko

1996 Švédsko, Dánsko a Finsko

Norsko a Island - přidružený status, členové

Severské pasové unie

2007 součástí tzv. Schengenského prostoru se staly nové členské země kromě

Bulharska a Rumunska – až 1. Ledna 2007, nestaly se součástí

schengenského prostoru. – v těchto zemích je nutné mít doklady.

2008 Švýcarsko – není součástí EU, ale je součástí Schengenského prostoru.

Členské země EU záměrně mimo schengenský prostor:

Velká Británie a Irsko

→ zachovaly si hraniční kontroly

umožněno trvale vyjednanou výjimkou – stanovené v Lisabonské smlouvě.

odlišný systém osobních dokladů ve Velké Británii

mezi Irskem a Velkou Británií je obdobný režim hraničního styku jako mezi

zeměmi schengenského prostoru

hlavní důvod je asi obava terorismu

Schengenské acquis

1999 Amsterdamskou smlouvou zaneseno do právního řádu EU

soubor opatření ke kompenzaci zrušených kontrol na vnitřních hranicích

zajištění vnějších hranic EU k zamezení ilegálního přistěhovalectví, pašování

drog a jiné nezákonné činnosti

harmonizace vízové a azylové politiky členských států

ochranná doložka: v případě ohrožení veřejné politiky nebo bezpečnosti

dočasné zavedení kontrol na vnitřních hranicích – pokud to země bude

považovat za nutné, může hraniční kontroly zavést. Většinou ze dvou

důvodů: mezinárodní významné jednání (přijede Americký prezident);

Konání nějakého významného sportovního utkání.

SIS (Schengen Information Systém)

monitorování údajů o osobách a předmětech zanesených do databáze v

kterékoli členské zemi – propojení počítačových databází – pomáhá rychle

najít osoby, které jsou hledány, podezřeny ze závažné trestné činnosti apod.

zabránění vstupu na území osobě se zákazem v jiné členské zemi

zadržení osoby hledané policií v jiném státě

pokud je některá osoba vyhoštěna, platí to na všechny země Schengenského

prostoru.

ČR v schengenském systému

Česká republika přistoupením k EU 1. 5. 2004

členem schengenské dohody

kontroly na hranicích po přechodnou dobu – do 20. 12. 2007

od 21.12.2007 ČR součástí schengenského prostoru

nejsou v schengenském prostoru.

Bulharsko, Rumunsko, Velká Británie, Irsko,

10. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE A EUROZÓNA

Co je „měnová unie“?

Vyšší forma ekonomické integrace – vyžaduje dlouhou přípravu na zavedení

v praxi.

Charakteristické rysy:

volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil,

společná měnová politika,

společná měna.

Může existovat nižší podoba měnové unie – může existovat společná politika,

každá země má svoji měnu, ale jsou stanoveny neměnné směnné kurzy. Nebo

státy mají měnovou politiku, svoji národní měnu, pevné kurzy a navíc existuje

společná měna, která může být pouze bezhotovostní a používá se pouze pro

určité typy plateb.

Co je „Evropská měnová unie“?

EMU = konkrétní forma měnové unie; původně zkratka znamenala

ekonomická a měnová unie.

Název integračního stupně EU (od 1. 1. 1999)

Co je „Eurozóna“?

Eurozóna = část EMU = skupina 17 zemí, které dospěly do největšího stupně

měnové unie, přijali měnu euro.

Země EMU, které splnily kritéria pro zavedení společné měny euro a

uplatňování společné měnové politiky

Členové EMU a eurozóny (stav od 1. 1. 2011)

EMU: 27 zemí (všechny země EU) – část zemí je ve vyšší fázi (mají

společnou měnu) a část v nižší fázi (nemají společnou měnu)

Z toho:

17 zemí je v eurozóně (které to jsou)

10 zemí není v eurozóně: zatím nemohou nebo nechtějí být (Které to

jsou?) -> Česká republika, Velká Británie, Polsko, Švédsko, Bulharsko,

Dánsko, Rumunsko, Lotyšsko

Které země nechce být součást eurozóny, a mají výjimku: Dánsko, Velká

Británie, Švédsko

Jak vznikala EMU?

1. Etapa (1990 – 1993)

Jack Delors – přednesl správu, která se podle něj jmenuje Delorsova

zpráva – návrh vytvářet hospodářskou a měnovou unii ve třech

papachách.

Banky se připravovali na společnou měnu

koordinace měnových politik – rozšířit společnou spolupráci

zúžení fluktuačních pásem národních měn – země, které se připravují

na vstup do měnové unie, zapojují svoji měnu do systému měnových

kurzů. Každá měna má stanovenou základní paritu, a kolem té

základní hodnoty je stanovené oscilační pásmo

upevnění spolupráce národních bank.

1. 11. 1993: Smlouva o Evropské unii

Smlouva o založení ES – smlouvy zahrnovaly Delorsovo harmonogram.

2. etapa: 1994 – 1998

• Vytvoření Evropského měnového institutu – banka, která předcházela

vzniku evropské centrální banky. Připravoval vznik měnové unie.

• Plnění konvergenčních kritérií – jsou to jiná kritéria, než Kodaňská kritéria.

Konvergenční kriteria plní státy, které jsou už členy Evropské unie a snaží se

je splnit, aby se mohli stát součástí měnové unie a mohli přijmout evropskou

měnu. Kodaňská kritéria plní státy, které se chtějí dostat do EU.

(tzv. Maastrichtská kritéria) Velká Británie a Dánsko si vyžádalo výjimku

Květen 1998 – prvních 11 zemí splnilo konvergenční kriteria a vytvořili eurozónu –

měli společnou měnovou politiku, a euro zaváděli pouze v bezhotovostní formě.

3. etapa: 1999 – 28.2. 2002

• 1. 1. 1999: vznik EMU

• vznikla společná měna „euro“:

• pevně fixovány kurzy národních měn a eura – byly tajeny do poslední chvíle.

Stanovily se dvojí cenovky v obchodech, přepočítávali se platy zaměstnanců.

• zahájení činnosti Evropské centrální banky – nahradila evropský měnový

institut.

• používání eura:

1. 1. 1999 - 31.12. 2001 jen bezhotovostní platby – dobrovolně, ale rozpočty a platby

ze strukturálních fondů se museli už vyjadřovat v eurech.

1.1. 2002 - 28.2. 2002 i hotovostní platby – existovaly souběžně euro i národní měny.

od 1. 3. 2002: pouze euro

Od 1. 3. 2002: plně funkční EMU

4 země zůstali u své měny: VB, Dánsko, Švédsko, Řecko (nesplnila žádné stanovené

konvergenční kritérium)

Konvergenční kritéria

Podmínky, které musí splnit stát, který chce používat společnou měnu a být součástí

měnové politiky. 1. – 3. Jsou měnová kritéria. 4. – 5 kritérium je rozpočtové kritérium.

Důvodem je sblížit ekonomickou situaci zemí, které chtějí vstoupit do eurozóny. Aby

se zabránilo rozdílným měnovým kurzům nebo velké rozdíly inflace. Konvergence =

sbližování, snižování rozdílů.

1. Kritérium cenové stability

Průměrná míra inflace sledovaná během jednoho roku před šetřením nesmí překročit o více

než 1,5 procentního bodu průměrnou roční míru inflace tří cenově nejstabilnějších zemí.

=kriterium inflace = jaká může být míra inflace země, která vstupuje do eurozóny.

Vezmeme všechny země EU, zjistíme 3 země, které mají nejnižší míru inflace, a

spočítáme průměrnou hodnotu, vyjde nám např. 1% připočteme 1,5 procentní bodu

= 2,5 % a tuto hranici nesmí země překročit.

2. Kritérium konvergence úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nesmí v průběhu jednoho roku před šetřením

překračovat o více než 2 procentní body průměrnou úrokovou sazbu tří cenově

nejstabilnějších zemí.

3 státy s nejnižší mírou inflace, a zjistíme úrokové sazby. Z tohoto průměru

připočítáme 2 procentní body. To tvoří limit pro rok, který hodnotíme.

3. Kritérium stability měnových kurzů

Směnný kurz národní měny je nutné udržovat v povoleném fluktuačním pásmu bez devalvace

po dobu 2 let před šetřením.

Dva roky nesmí kurz klesnout pod pásmo.

4. Kritérium deficitu veřejných financí

Plánovaný nebo skutečný schodek veřejných financí nesmí přesáhnout 3 % HDP.

5. Kritérium veřejného zadlužení

Veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP.

Důsledky vstupu do eurozóny

Přijetí společné měnové politiky a společné měny euro má důsledky:

• evidentní, pravděpodobné i zatím neověřitelné,

• makroekonomické a mikroekonomické,

• přínosy i rizika.

Přínosy makroekonomické

Projevují se v zemi již před vstupem do EU v době, kdy se země snaží splnit

konvergentní kriteria.

• pokles průměrné roční míry inflace

• pokles dlouhodobých úrokových sazeb,

• odstranění kurzového rizika → růst objemu obchodu a investic (např.

Rakušané přijali stejnou měnu jako Němci a jiné země, zmizelo kurzové

riziko, vzájemný obchod se podobá tuzemskému obchodu a nemusí sledovat

žádné kurzy)

• zlepšení stavu veřejných financí (?) – nenastalo ve všech zemích

• Některé země, které jsou v Evropské unii, jsou na tom hůře, protože už

nesplňují konvergenční kriteria.

• Země mají problémy: hlavně Řecko, Španělsko, ale už i Francie

Přínosy mikroekonomické (pro firmy)

• sníží se transakční náklady,

• zjednoduší se technika plateb,

• odpadají náklady spojené s vedením účetnictví v několika měnách a s nutností

udržovat pohotovou zásobu těchto různých měn,

• ceny v zemích eurozóny jsou vyjádřené v jediné měně → lepší mezinárodní

porovnání obchodních podmínek (usnadňuje to rozhodování odběratelů,

s kým uzavřou obchodní smlouvu) → tlak na snižování rozdílů v cenách.

Přínosy pro obyvatelstvo

• transparentnost cenových relací (rychlé a jednoduché porovnání cen) – kde je

pro domácnost levnější nakupovat.

• jednodušší cestování

• eliminace směnárenských poplatků – nemusím nic směňovat

• jednodušší a levnější platby do zahraničí,

• odstraněn vliv měnových kurzů na důchody a majetek občanů – český

pracovník pracuje v Německu a pravidelně se vrací do Čech, svůj plat získává

v Eurech, služby, které platí v ČR, musí platit za české koruny a je nutné, aby

směňoval eura za českou měnu, musí sledovat kurz.

Rizika společné měnové politiky

• ztráta samostatné měnové politiky

• nemožnost využívat měnový kurz a úrokovou sazbu jako nástroj hospodářské

politiky,

• omezena národní rozpočtová politika (povinnost plnit rozpočtová

konvergenční kritéria i po vstupu do eurozóny) – všechny země jsou povinny

dodržovat poslední dvě konvergenční kriteria, ale většina zemí to nedokáže

splnit a nedodržuje to. – pokud tyto kriteria neplní, snaží se státy k tomu

dotlačit - měl by fungovat nějaký nadstátní orgán, který by schvaloval deficity

veřejných rozpočtů různých zemí, a kontroloval, jaké jsou výdaje a zda jsou

potřebné.

• Státy, které jsou v eurozóně by měli počítat s tím, že se chystá omezení jejich

fiskální politiky.

• Stát nerozhoduje o tom, jaké budou úrokové sazby

• Národní banka není schopna ovlivnit kurz měny

Náklady na technická opatření při přechodu na euro

• výměna či úprava technických zařízení (např. bankomaty a prodejní

automaty),

• změna informačních systémů (např. nové účetní programy pro firmy a

banky) – významné v době, kdy vznikalo Euro jako nová měna. Dnes všechny

banky znají euro a pracují s ním, firmy také, takže mají programy k tomu

přizpůsobeny.

• přeškolení zaměstnanců – když vznikalo euro kolem 1999, pracovníci

se museli naučit rozpoznat plagiáty od pravých bankovek.

• Zaměstnanci by se měli i zaškolit, jaké dopady bude mít změna měny

na firmu.

• náklady na informování občanů – potřeba oznámit s velkým předstihem

občanům o změně měny, o dopadech na mzdy,

• mělo by se definovat, jakým kurzem se bude měnit domácí měna za

euro – vše, dávky, mzdy, úspory na účtech.

• Stát musí dát pozor na způsob zaokrouhlování – obchodníci si

zaokrouhlovali tak, aby to bylo výhodné pro obchodníka.

• Na Slovensku měli právní normu, která nařizovala, jakým způsobem

mají obchodníci přepočítávat ceny.

• stažení národní měny a její nahrazení eurem- nejnáročnější položka

z hlediska organizace a financování.

Vstoupí ČR do eurozóny?

• Všechny nové členské země EU se podpisem Smlouvy o přistoupení zavázaly

přijmout cíle EU včetně vytváření hospodářské a měnové unie.

• Po vstupu do EU udělena novým členským zemím dočasná výjimka, termín

vstupu do tzv. eurozóny závisí na splnění konvergenčních kritérií.

Plní ČR konvergenční kritéria?

Ministerstvo financí ČR:

Každoročně zveřejňuje dokument

„Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické

sladěnosti ČR s eurozónou“

(viz www.mfcr.cz – EU a zahraniční)

Jaké faktory podporují vstup ČR do eurozóny?

• vysoká míra otevřenosti české ekonomiky

• orientace zahraničního obchodu na eurozónu

• podobná struktura ekonomiky jako v zemích eurozóny

• připravenost a stabilita finančního sektoru

• podpora podniků (ekonomické vztahy s eurozónou)

Aktuální internetové zdroje k tématu „ČR a eurozóna“

• www.mfcr.cz - Ministerstvo financí ČR

(odkaz „EU a zahraničí“)

• www.cnb.cz - Česká národní banka

(odkaz „EU a mezinárodní vztahy“)

• www.csas.cz - Česká spořitelna

(odkaz „Evropská unie“ – zde kliknout na odkaz „Měsíčník aktualit EU“)

EFSF – evropská nástroj finanční stability

Vznikl 2010 v rámci eurozóny jako důsledek problémů řecké ekonomiky. Stanoví

povinnost členských zemí eurozóny přispívat do tohoto fondu, a z toho se pomůže

ekonomikám ohrožený finančními problémy. Organizace vznikla na základě

lucemburského práva a funguje jako akciová společnost.

ESM – Evropský stabilizační mechanismus

jeho majetek vložený je 80 mld. Euro a dalších 620 mld. příslib členských států,

záruka – státy se zavázaly, že v případě potřeby vloží do tohoto mechanismu 620

mld. Na pomoc zemím, které se dostanou do finančních problémů. Tento stabilizační

mechanismus by měl nahradit ten původní fond EFSF.

USA JAKO JÁDRO AMERICKÉHO MAKROREGIONU

Severoamerický region = Kanada, USA a Mexiko

USA jako jádro amerického makroregionu Společně se spojenými státy tvoří americký Kanada a Mexiko Osnova přednášky – tentokrát formou otázek:

1. Jaké faktory umožnily USA stát se nejsilnější ekonomikou světa? Je to mladý stát, nemá tak bohatou historii jako Evropa nebo Asie. Ve Velké Británii už se vyvíjela průmyslová výroba. Během relativně krátké doby.

Velké přírodní bohatství – Spojené státy mají velkou rozlohu a mají veškeré přírodní bohatství.

Velké přistěhovalectví – příliv osob na americký kontinent ve 20. Století. Výhodou bylo, že šlo převážně o mladé lidi, kteří měli snahu zlepšit svůj život. Došlo k budování pracovních aktivit na americkém území. ¨

Velký počet spotřebitelů = velký spotřebitelský trh – spojené státy nebyly závislé na zahraničním obchodu, protože ekonomika byla schopna vyprodukovat vše, co potřebovala

Geografická poloha států – díky tomu se vyhnula oběma světovým válkám – nebyla taková technika

Hlavní mezníky

Počátek 20. Století – spojené státy v důsledků původních příznivých faktorů se ve světě dostaly na první místo ve průmyslové výrobě. V zemi, ve které výrazně za posledních 100 let vzrostl počet obyvatel.

Po první světové válce – spojené státy byly nejbohatší zemí světa. Dostali se do pozice Světového věřitele – země, která má nejvíce pohledávek za okolním světem ze všech zemích světa. – v průběhu světové války USA poskytovaly finance a techniku zemím, které se zapojovaly do války.

1. Desetiletí po 1. Světové válce – období hospodářského zázraku (USA se dostaly na první místo ve vývozu kapitálu, ve vývozu zboží, v dovozu zboží na 2. místě – protože měla vysoká cla)

New York se stal významným finančním centrem světa

Toto období trvalo do roku 1929 kdy nastala velká světová hospodářská krize – z výrobní kapacity (nadvýroby) – těžce postihla hlavně americkou ekonomiku – došlo k utlumení výroby a snížení nezaměstnanosti. – americká vláda se snažila nalézt prostředky jak řešit krizi a obrovskou nezaměstnanost, která se neustále zvyšovala.

Frank Delano Roosevelt – Program New deal – (nový úděl) – poprvé se zde prosazuje státní plánování v ekonomice – šlo o státní plánování zrovna v americké politice. Prosazovalo se to jako řešení, které bylo schopné se vypořádat s hospodářskou krizí.

Jaké faktory umožnily USA stát se nejsilnější ekonomikou světa? - 1776 prohlášení nezávislosti, mladý stát - faktory objektivní

o velké přírodní bohatství (všech významných surovin, byla soběstačná) o velmi rozlehlé území => zemědělství o velké přistěhovalectví (od objevení Ameriky příliv osob na americký

kontinent, 19. a 20. století obrovský příliv – mladší kategorie, lidí, kteří měli snahu zlepšit svůj život -> rozvoj pracovních aktivit, podnikatelský duch Američanů

o velký počet obyvatel znamená velký počet spotřebitelů (rozsáhlý trh) => stimul pro výrobce pro poskytovatele služeb

o zejména ve 20. století geografická poloha (za oceánem, vyhnula se světovým válkám) => USA vyšla vždy jako posílená země, byla vždy bohatší

Hlavní mezníky ve vývoji USA - počátek 20. století se USA dostaly na první místo výroby ve světě, vedoucí

průmyslová země - vzrostl počet obyvatel, za 100 let o 90 milionů lidí více - pozice světového věřitele => země, která má nejvíce pohledávek za okolním

světem - v průběhu války poskytovaly USA kapitál zemím zapojených do války

(dodávaly techniky, …) - 1. desetiletí po 1. SV = období hospodářského zázraku (USA se dostaly na

první místo ve vývozu kapitálu, ve vývozu zboží, v dovozu zboží na 2. místě – Velká Británie byla první a USA přísně chránily domácí trh – vysoké dovozní cla)

- 20. léta – NY finanční centrum – Wall Street, do roku 1929 – Světová hospodářská krize => krize z nadvýroby, zasáhla celý svět, těžce postihla především americkou ekonomiku, utlumení výroby a vysoký nárůst nezaměstnanosti

- F. D. Roosevelt – ve 30. letech představil program NEW DEAL – specifický tím, že se prosazuje státní plánování, prosazuje se státní řízení, program na tvorbu pracovních míst, podrobně rozpracoval rozvoj vědy a výzkumu (státní investice do něj)

- 2. SV – zapojily se do válečných bojů, vylodění v Normandii, neměly zničené kapacity, území, mohly zásobovat celý svět svými výrobky => za vývoz zboží získávaly finanční prostředky, upevňovaly svoji věřitelskou pozici

- po 2. SV se zformoval blok států, které byly ekonomicky závislé na americké ekonomice, a nezávisle na tom se formoval druhý blok států – politicky i ekonomicky závislé na SSSR

50. léta - USA začaly úspěšně realizovat Keynesiánskou hospodářskou politiku – neměly poškozeny výrobní kapacity, tak výroba mohla fungovat naplno, kdo bude ale zboží kupovat?, vznikl problém s nedostatečnou koupěschopnou poptávkou; využívání

rozpočtové politiky – začala se realizovat v 50. – 60. letech, výsledkem byl vysoký ekonomický růst

60. léta Kenedy – politika New economics – ekonomický program

- program, který byl zaměřený na podporu ekonomického růstu - politika státu blahobytu – růst sociálních programů - USA se snažily zvýšit tempo růstu ekonomiky - na mimořádně silnou ekonomiku začínají poměrně rychle se blížit další dva

státy (potencionální konkurenci – Japonsko a Německo - americká vláda hledala možnosti, aby si své místo udržela - když se realizují různé sociální programy, tak je nutné to z něčeho financovat

– deficit veřejného rozpočtu (konec 60. let) - poté dalších 30 let každý rok se opakoval deficit, 1997 – Bill Clinton – vytvořili

přebytkový federální rozpočet

Konec 60. let - válka ve Vietnamu (rozvoj zbrojní výroby) - celé toto období bylo uzavřené problémy konce 60. let – přehřáté konjunktuře,

druhé nejúspěšnější období v poválečném vývoji USA - problémy začaly koncem 60. let – začalo se ukazovat, že USA začínají být

úspěšnou zemí, ale zadluženou (rostla váha Německa, Japonska, tyto ekonomiky vyvážely do Ameriky, a proto si Američané nedělali problémy, že budou mít dluh – velká poptávka po evropském a japonském zboží)

- za tyto produkty se platilo americkými dolary – dolary se dostávají do Evropy – centrální banky Japonska apod. začaly mít významný devizový množství dolaru – americké dolary byly směnitelné za zlato – celá tato situace vedla k tomu, že centrální banky zahraniční zbystřily a přemýšlely, zda je rozumné mít devizové rezervy v dolarech, když se americká ekonomika zadlužuje? – chtěly tedy zlato, hrozilo, že se sníží zásoby měnového zlata v USA

- 1971 – zrušily USA jednostranným prohlášením směnitelnost dolaru za zlato (počátek vzniku pochybností, zda si USA udrží postavení ve světě)

- 1973 ropná krize, surovinová a energetická krize – postihly ekonomickou ekonomiku

- Velký růst cen ropy, produktů závislých na ropě, velká míra inflace - začíná se uvažovat, že hlavní zemí se stane Japonsko (předpokládalo se, že se

dostane do čela a stane se hlavní ekonomickou velmocí)

- v důsledku toho, co bylo v 70. letech, tak dochází k tomu, že přestávala fungovat Keynesiánská hospodářská politika – nezabýval se problematikou inflace!

- v 70. letech nastala krize hospodářské politiky v USA, ale i v ostatních západních zemích, přestávala působit a být účinná, hlavním úkolem je snížit míru inflace a na to nebyl návod

- hledaly se nové směry, které by reagovaly na novou situaci => neokonzervativní politika

Neokonzervatismus - hospodářský směr, který můžeme považovat za protiklad Keynesiánské

politiky - je proti přímým zásahům států do ekonomiky (zásahy pomocí veřejného

státního rozpočtu) - podporuje nepřímé zásahy do ekonomiky - podporuje peněžní politiku (monetární politiku) – prostřednictvím měnového

kurzu, úrokových sazeb, … - jedním z hlavních představitelů se stal americký ekonom Freedmen, v praxi

Reagan - důsledky vyplývají z té situace měnové politiky

Proč se USA staly v 80. letech největším světovým dlužníkem? - důvody:

o odvíjí se to od politiky vysokých úrokových sazeb (vypořádat se s vysokou mírou inflace – ceny ropy, produkty, co potřebují ropu, potravin, …) => snížit vysokou míru inflace, po nástupu prezidenta Regana se změnily úrokové sazby

o 2 důsledky přitahování zahraničního kapitálu (vklady zahraničních bank

nebo ukládá peníze do cenných papírů, předpokládaný vývoj kurzu měny – bude se zhodnocovat – motiv pro ukládání peněz do dané země nebo znehodnocovat) => vysoké úrokové sazby vedly k nadměrnému přílivu zahraničního kapitálu

projevil se přímo v míře inflace – začala se velmi rychle snižovat (zhodnocoval se dolar – investice a zahraniční obchod – když se zhodnocuje – tak to vede ke zdražování exportu pro zahraniční odběratele a zlevňoval se dovoz – rostla poptávka po zahraničním zboží, stávalo se levnější a naopak klesal vývoz z USA, protože to bylo pro zahraničí dražší => prohlubuje se deficit USA, převažuje dovoz nad vývozem

- na konci 80. let, rozdíl bych záporný, byly dlužníkem a saldo bylo největší ze všech států světa, během jednoho desetiletí

Zadluženost - podle peněžních jednotek (největším dlužníkem USA) - relativně – kolik procent ten dluh tvoří hrubého národního produktu daného

státu Na konci 80. let se začaly potýkat s tzv. dvojím dluhem (vnitřní – americká vláda se začala zadlužovat vůči domácím věřitelům – začal narůstat také v průběhu 80. let, začaly se omezovat výdaje ze státního rozpočtu (sociální programy, zdravotnictví, vzdělávací systém), ale na druhou stranu v první polovině 80. let rostly výdaje do vojenské oblasti (období Studené války – USA x CCCP), výdaje do kosmických

programů (Hvězdné války), uzbrojit Sovětský svaz (Gorbačov x Regan), snižovaly se úrokové sazby u daně z příjmů. Příjmy a výdaje – USA se začaly potýkat s rychle rostoucím deficitem státního rozpočtu – emise státních dluhopisů, tyto dluhopisy byly hodně úročené – vysoká úroková sazby, byla po nich poptávka, ale vedlo to k tomu, že v budoucnu se zatěžovaly USA, protože je musely odkupovat. Deficit platební bilance – vnější vliv – příliv kapitálu ze zahraničí Vnitřní dluh – situace ve veřejných financí V tomto období nastoupil nový prezident George Bush starší, který stál před otázkou, čemu dát přednost:

- snižování zadluženosti na úkor ekonomického růstu nebo - ponechat vývoj dluhu a zaměřit se na podporu ekonomického růstu?

Bush dal přednost první variantě – zaměřil se na snižování zadluženosti USA, dluh nabývá takového rozměru, že ohrožuje mezinárodní pověst, raiting, investoři by ztratili zájem. Ale jeho politika neměla takové úspěchy – ekonomika stagnuje. 1993 Bil Clinton.

Jaké faktory ovlivnily konjunkturu americké ekonomiky v 90. letech? Pomohla tomu vhodně zvolená hospodářská politika a nástup nových technologií => Clinton zvolil PRAGMATISMUS – není to ani neokonzevatismus ani Keynesiánská ekonomika.

- politika nezávislá na ekonomické teorii - směr nástrojů, které reagovaly na aktuální potřeby americké ekonomiky

Stanovil úkoly:

- nabídkové strany ekonomiky – změna na straně nabídky – realizoval tři dlouhodobé ekonomické cíle

o rozvoj infrastruktury (plní ekonomiky jak USA, EU, …) => zaměřit se na rekonstrukci, rozvoj dopravních sítí; telekomunikační sítě, informační sítě – rozvoj internetu – potřeba vytvářet internetové sítě

doprava byla nutná k tomu, aby se zvyšovala mobilita pracovních sil, podpořit zaměstnanost

rychlý přenos informací, rychle informovat uchazeče o práci, kde jsou volná pracovní místa, cílem bylo podporovat nezaměstnanost

o rozvoj lidského kapitálu (platí též v USA, EU, …) => změnit vzdělávací

systém, aby lépe připravoval pracovníky na práci, cíl byl zajistit vyšší mobilitu pracovních sil, zdravotní a sociální péče – reagovat na tom

o investovat do nových informačních technologií – nové formy obchodu, rychlý přenos informací – růst produktivity práce, konkurenceschopnosti firem

- tyto dlouhodobé cíle byly stanovené na 90. léta, aktuální úkoly byly:

o snížení nezaměstnanosti

o oživit ekonomiku, zajistit stabilní růst

Co bylo příčinou stagnace americké ekonomiky po roce 2000? - snižování vládních výdajů - kolem roku 2000 se snižují tržní ceny akcií (firmy zaměřené na moderní

technologie) – růst cen se zastavil (splasknutí bubliny, která vedla k nárůstu tržní hodnoty akcií)

- ukazuje se, že se období konjunktury blíží ke konci, tak se začalo mluvit o nutnosti vytvořit situaci, aby měkce přistála (nástroj centrální banky –

snižování úrokových sazeb) - v roce 2001 byla americká ekonomika zasažena teroristickými útoky –

negativně se promítly i do ekonomiky – odvětví (faktor, který vedl k tomu, že v roce 2001 došlo ke stagnaci ekonomiky), dopady:

o letecká doprava – veřejnost se bála cestovat letecky o dopad na turistiku – na všechny její služby o dopad na rychlé zvyšování nákladů firem – náklady na zabezpečování,

zajištění a zabezpečení osob, náklady nutné na zálohování dat v počítačích, náklady spojené s pojištěním – rostlo riziko, zvyšovaly se sazby za pojištění osob, majetku)

Politika nízkých úrokových sazeb – podpora spotřeby amerických domácností – předpoklady pro pozdější problém

HYPOTÉČNÍ KRIZE 2007 – 2009

- ekonomika vykazovala stagnaci a pokles - příčiny a důsledky:

o zárodky se začaly vytvářet už v několika letech, které předcházely před rokem 2007, začaly snižovat úrokové sazby a tím se zlevňovaly úvěry, mohli si půjčovat peníze a investovat, domácnosti si braly levné úvěry a mohly více utrácet => pozdější problémy – americké domácnosti využívaly levné úvěry, sklon k utrácení

o běžné úvěry Američané měli, ale oblast hypotéčních úvěrů byla nedotčená, došlo k tomu, že před rokem 2007, že řada amerických hypotéčních bank se zaměřila na získávání nových klientů – nabízely hypotéky, které byly za nestandardních podmínek – hypotéky u kterých se moc nezkoumala bonita klientů (jaké má příjem, do budoucna, zabezpečena schopnost splácet hypotéční úvěry, zprostředkovatelé sdělovali klamavé informace, pohyblivé úrokové sazby – ty jsou vždy nižší a docházelo k tomu, že řada domácností dostalo hypotéku, na kterou by za normálních okolností ani nemohli pomyslet

o rostla rychle poptávka po nemovitostech – lidé kupovali nemovitosti a tato situace probíhala až do roku 2007-2008, kdy americká centrální banka začala ukončovat nízké úrokové sazby, v době, kdy krátkodobé úvěrové sazby už končily – nová sazba je vyšší, než byla ta předchozí,

lidé s problémy splácely dosavadní úvěry a poté, co se zvýšily úroky, tak přestali splácet, protože na to neměli – přelom 2007/2008 řada hypotéčních bank se začala potýkat s nedostatkem finančních prostředků – zabavování nemovitostí a banky se snažily prodat tyto nemovitosti, na trhu se neprodaly za cenu, kterou měly v dokumentaci, ale o čtvrtinu nižší, než byla cena před tím, než banky poskytly hypotéční úvěr

o zvyšuje se nabídka nemovitostí, které nikdo nechtěl koupit, zadlužené americké domácnosti začaly výrazněji omezovat spotřebu produktů, neměli prostředky na nákup v takové míře

o promítla se v sektoru bankovnictví, podnikatelském – klesající poptávka ze strany spotřebitelů, sektor stavebnictví – klesající poptávka po nemovitostech

o období, kdy vrcholila krize v USA – mezinárodní dopad – omezovala se spotřeba – propouštění zaměstnance – omezování spotřeby – ze strany USA se snížila poptávka po zahraničním zbožím (hlavní exportéry – Německo – klesal export z Německa, omezovala se výroba v Německu, dopad na ČR; šrotovné)

o rok 2008 – zvolen Barack Obama NINJA = no income, no job, no assets (žádný příjem, žádná práce, žádný majetek) Subprime hypotéky

Jaké jsou současné cíle a úkoly v ekonomické oblasti? Obama

- cíle:

o vypořádat se s důsledky probíhající finanční a ekonomické krize o stabilizovat bankovní sektor formou finanční pomoci o snížení daní – pro nízkopříjmové domácnosti (domácnost, která má

roční příjem pod 250 000 dolarů) o zvýšení daní s vysokými příjmy o zavedení povinného zdravotního pojištění o snižování energetické závislosti USA na ropě (snížit dodávky ropy)

Jak byly tyto cíle

- ve zdravotnictví se mu podařilo vybojovat zavedení povinného zdravotního pojištění

- podařilo se mu stabilizovat finanční instituce, snížily se daně u nízkopříjmových domácností, vytváří se předpoklady na vytvoření vyšší sazby daně pro bohatší

Obama – 2. volební období

- únor 2013 – Správa o stavu unie – hlavní úkoly: o nastartovat ekonomický růst, růst investic do infrastruktury o oblast vyššího vzdělání (tzv. terciální vzdělání)

Fix It First = Nejdříve to oprav – komplexní program rozvoje infrastruktury, kdy se plánují investice do dopravní infrastruktury a obnovitelných zdrojů (opravit mosty, dálnice, cca 70 000 mostů v USA potřebuje akutní opravu), nová pracovní místa – růst zaměstnanosti, zase to podpoří mobilitu pracovníků – růst zaměstnanosti a růst obchodu)

- podpora vyššího vzdělání (podpora státní podpory – aby více Američanů dosáhlo lepšího vzdělání)

o pomoci zvýšit spotřebu domácností (stanoví se minimální mzda, zvýšit

do roku 2015 7,25 USA – 9 USD za hodinu) o realizovat ochranu počítačových sítí (Pentagon) o realizovat tvrdá opatření proti průmyslové špionáži (zejména proti

Číně) o prosazuje se ekologicky odpovědná politika (prosazuje zvyšování

výdajů na výzkum nových technologií) – do 20 let by se měla snížit energie, kterou používají domácnosti zbytečně

Jaké faktory ovlivnily integrační … NAFTA = Severoamerická zóna volného obchodu = integrační sdružení od 1. ledna 1994

- USA uzavřely smlouvu s Kanadou a poté s Mexikem - podpořit vzájemný obchod – jak rozšířit svá odbytiště, obchodní aktivitu ve

svých zemích, podpořit investice - přechodový stupeň integrace

o zavedený volný obchod s průmyslovým zbožím (zrušena cla) o tento volný obchod se netýká zemědělských produktů o mezi USA x Kanadou a Mexikem je volný pohyb služeb (jinak

charakteristický pro jednotný trh) o volný pohyb kapitálu – s cílem podpořit vzájemné investice a pomoci

tímto ekonomice - integrační stupeň, který spojuje znaky různých integračních stupňů –

přechodová integrace - skutečnost, že v rámci tohoto sdružení není možný volný pohyb osob, proto to

není jednotný trh - velký problém je hranice Amerika x Mexiko (problém pašování drog,

pašování zbraní) - únor – evropská komise může vyjednat s USA zónu volného obchodu (2 celky

USA a EU) – bezcelně by se dováželo a vyváželo zboží (problémem bude zemědělská produkce)

ASIJSKO-TICHOMOŘSKÉ EKONOMICKÉ CENTRUM

Japonsko je nejrozvinutější centrum – navazovaly se vztahy s ostatními ekonomikami a vzniklo asijsko – tichomořské ekonomické centrum. Osnova:

1. Jaké faktory ovlivnily vývoj japonské ekonomiky ve 2. polovině 20. století?

Země to byla po válce totálně zničená, bojovala na straně Německa. Spadly tam dvě atomové bomby.

Japonsko se s tím dokázalo srovnat.

2. Co bylo příčinou úspěšného rozvoje v 60. – 80. letech 20. století? 3. Co bylo příčinou ekonomických problémů v posledních 20 letech? 4. Jaký je současný stav japonské ekonomiky? 5. Jak se Japonsko zapojuje do mezinárodních ekonomických vztahů? 6. Co je cílem Asijsko-tichomořské ekonomické spolupráce? (APEC)

1) Výchozí podmínky rozvoje japonské ekonomiky

Z pohledu japonské ekonomiky: - Nepříznivé přírodní podmínky – jsou spíše nepříznivé, ale jejich dopad byl

v tom, že pomohl Japonsku nasměrovat se tak, že to Japonsku pomohlo. Patří sem:

o Nedostatek přírodních surovin – musí je dovážet, energii má pouze z atomové energie. Motivovalo to Japonsko tomu, aby se zaměřovalo na taková odvětví, které nejsou energeticky náročná, alej sou náročná na vědeckotechnické poznatky apod.

o Nedostatek půdy

o Nízký počet obyvatel – ve srovnání s Evropou nebo USA. Z počtu

spotřebitelů je poloviční zemí s USA a třetinovou zemí EU. - Příznivé sociálně-kulturní podmínky – týkají se japonského obyvatelstva, jsou

zvláštní a pomohly Japonsku získat významné místo v ekonomice. o Velká disciplinovanost, oddanost o Princip celoživotního vzdělávání o Princip seniority – úcta ke starším o Velký sklon Japonců k úsporám – Japonci si spoří ale Američané žijí na

dluh. V 50. a 60. letech, když se hodně investovalo do ekonomiky, Japonské banky měli dostatek kapitálu a úspor.

2) Formování japonského ekonomického centra a příčiny jeho úspěšného

vývoje

- Důsledky 2. světové války: demokratizační opatření, okupační správa –

vznikala nová Japonská ústava, která tvořila rámec pro další vývoj japonské společnosti. Po skončení války v Japonsku probíhala okupační správa, kterou prováděli Američané (Japonci si mají pomoci sami). Nová ústava stanovila zákaz armády (Japonci jsou odkázány z hlediska ochrany na USA, a jiné státy investovali v době studené války do vojenské oblasti, zabezpečení vojenské

techniky, a Japonsko nemohlo investovat do armády, takže ušetřila spoustu investic na civilní sektor)

- Stabilizační program: spoléhání na vlastní síly - Vlastní hospodářská strategie: od r. 1954 – navržena přímo Japonci - 1954 – 1972: Období rozvoje mohutného, dlouhého a velkého průmyslu –

Japonci zvolili dobrou strategii

- exportně determinované strategie růstu – v 50. Letech bylo stanoveno, že hlavní faktor, který by měl rozvíjet ekonomiku bude zahraniční obchod. (export). Chtělo provádět zahraniční politiku. Muselo vybrat výrobky a exportní území (USA) – strojírenský průmysl, těžký průmysl

- ochrana domácího trhu - akumulace kapitálu z vnitřních zdrojů – vysoký sklon k úsporám – japonsko

ušetřilo velké množství peněz. - export, investice, technologický rozvoj - úspěšně plněn plán na zdvojnásobení důchodu - 60. Léta: japonský ekonomický zázrak → nové centrum SE - 1973 – 1985: Období lehkého, krátkého a malého průmyslu

- důsledek ropné, surovinové a energetické krize - adaptace ekonomiky, strukturální změny 3) 1985 – 1998: Krize dosavadního způsobu života a počátek ekonomických

problémů

- Mladá generace měla jiné představy o životě, (sociální zabezpečení, délka pracovní doby, bydlení)

- prohlubován rozdíl mezi silnou pozicí státu ve světové ekonomice (vývozce zboží a kapitálu) a nízkým spotřebním a sociálním standardem

- orientace na ekonomický růst vedený domácí poptávkou - růst veřejných výdajů – nová politika – reakce na novou generaci. - liberalizace dovozu - Cíl: zvýšit životní úroveň - Výsledek: rychlý ekonomický růst - roste poptávka po nemovitostech rostou ceny nemovitostí rostou

spekulativní obchody s nemovitostmi - Bublinová ekonomika

- bankovní úvěry poskytovány na základě očekávání, že ceny dále porostou, ručení nemovitostmi – banky závislé na cenách nemovitostí

- splasknutí (prasknutí) bubliny – pokles cen nemovitostí a akcií → bankovní krize → ekonomická krize

- pokles domácí poptávky – obavy z budoucnosti

Řešení:

Růst veřejných výdajů: o státní podpora bankovního sektoru o snížení daňové zátěže o podpora veřejných prací

Výsledky:

- přetrvávající problémy - ekonomická situace ovlivněna 2 faktory:

- nízká domácí poptávka - klesající zahraniční poptávka: Asijská měnová krize (1997)

- nízká domácí poptávka – obavy z budoucnosti → pokles poptávky → pokles

cen → vyčkávání - spotřebitelů → pokles cen → deflace - Japonsko = první rozvinutá země s deflací

- Deflace = dlouhodobý problém japonské ekonomiky

4) Současná ekonomická situace:

- posledních 20 let: ekonomika mezi stagnací a krátkými úseky ek. růstu - opakovaná výrazná pomoc státu bankovnímu sektoru – obrovský růst

veřejného dluhu (2009: veřejný dluh kolem 150 % HDP) 2008 – 2009: zhoršení situace – pokles exportu do USA v důsledku ekonomické krize USA

2011: Zemětřesení, tsunami a havárie jaderné elektrárny:

- nižší spotřeba (ztráty na životech a majetku) – pokles ek. růstu - nebezpečí zvýšené radiace – evakuace obyvatel – omezeny dodávky elektřiny

– problémy s dopravou – problémy se zajišťováním surovin a materiálů - nevýhoda pružného systému řízení zásob (just-in-time). Omezena výroba

řady firem: Toyota, Nissan, Honda, Mazda, Hitachi, NEC, Fijitus a Sony. - Japonsko čeká největší rekonstrukce od poválečného období - Japonská vláda: Škody způsobené zemětřesením a tsunami se budou

pohybovat mezi 16 a 25 biliony jenů, tj. 185 až 308 miliardami dolarů (= 5% japonského HDP) = nejnákladnější přírodní katastrofa v historii.

- Jde o škody na dopravní a technické infrastruktuře a stavbách. Nejsou započítány ekonomické ztráty v důsledku výpadků elektrické energie ani náklady způsobené havárií na jaderné elektrárně Fukušima ani ztráty na finančních trzích.

Asijsko-tichomořská hospodářská spolupráce APEC (Asia Pacific Economic Cooperation)

Zakladatelské země (12):

Austrálie, Brunej, Filipíny, Indonésie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Malajsie, Nový Zéland, Singapur, Thajsko, USA

1. rozšíření (1991):

Čína, Hongkong, Tchaj-wan;

2. rozšíření (1993):

Mexiko, Papua-Nová Guinea, Chile;

3. rozšíření (1997):

Peru, Rusko, Vietnam.

CÍLE APEC:

udržet a zabezpečit růst a rozvoj regionu

zvýšit efekty regionu a světové ekonomiky vyplývající z větší ekonomické provázanosti

odstranit bariéry obchodu zbožím, službami a investicemi mezi účastníky způsobem shodným se zásadami WTO

CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÉ EKONOMIKY A PROCES JEJICH

PŘEMĚNY V EKONOMIKY TRŽNÍ

Podklady k přednášce

I. Vznik a rozvoj centrálně plánovaných ekonomik (CPE) II. Transformační proces v CPE III. Zapojování zemí střední a východní Evropy do integračních procesů

I. Centrálně plánované ekonomiky - základní ekonomické charakteristiky

1. zestátnění průmyslu, dopravy, obchodu, peněžnictví 2. kolektivizace zemědělství 3. centralistické administrativní řízení opírající se o direktivní

národohospodářský plán

4. centrálně stanovené ceny

5. státní monopol zahraničního obchodu

6. státní devizový monopol 7. extenzivní ekonomický růst

1949 - v Moskvě založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR. Přistoupily: Albánie, NDR, Mongolsko, Kuba, Vietnam

Pozorovatelé: Čína, Severní Korea a Laos. Integrace CPE zaměřená pouze na koordinaci národohospodářských plánů a vzájemnou ekonomickou pomoc. Problémy v 70. letech:

rostla ekonomická závislost CPE na SSSR,

výrobky CPE nedosahovaly parametrů světového trhu,

rostl zahraniční dluh (Polsko, NDR, Maďarsko, Rumunsko, SSSR). 1985 – v SSSR M. S. Gorbačov, politika „pěrestrojka“ (přestavba). Hlavní rysy ekonomických reforem v CPE po roce 1985:

posilování samostatnosti hospodářských organizací, uplatňování tzv. chozrasčotu a samofinancování

posilování samosprávy hosp. organizací

poskytování povolení k uskutečňování zahraničněobchodních činností

omezování počtu a rozsahu direktivně stanovených plánovaných úkolů

rozšiřování pravomocí hospodářských organizací při tvorbě vlastních hospodářských plánů

posilování úlohy nepřímých nástrojů řízení (limitů, normativů a dalších hodnotových ukazatelů)

zkvalitňování a objektivizace cen.

zdůrazňována nutnost přejít na intenzivní ekonomický růst Přitom dále trval:

politický monopol jedné strany

ekonomický monopol (společenské vlastnictví, státní monopol zahraničního obchodu, devizový monopol).

Přelom 80. a 90. let

Ekonomickou příčinou pádu CPE bylo vyčerpání extenzivních faktorů

ekonomického růstu a neschopnost přijít k intenzivnímu růstu.

II. Podstata transformačního procesu

přechod od centrálně plánovaných ekonomik k ekonomikám tržním

obnovení pluralitních demokratických systémů

realizace politiky otevírání se světu Cíl:

vytvoření konkurenceschopné tržní ekonomiky

dlouhodobý proces, nemá historickou obdobu

Východisko: transformace politického systému a demokratizace života Nová kategorie zemí: transformující se ekonomiky (TE) Obsah transformačního procesu: 1. Změny v systémové struktuře:

privatizace státního majetku

liberalizace cen

liberalizace vnějších ekonomických vztahů (zrušení státního monopolu zahraničního obchodu a zrušení devizového monopolu)

daňová reforma

reforma sociálního zabezpečení.

2. Změny v institucionální struktuře: změna existujících a vytvoření nových institucí, norem a předpisů, které vytvoří podmínky nutné pro fungování trhu.

3. Změny v ekonomické struktuře: utlumení některých oborů, rozvoj jiných oborů Problémy transformačního procesu

Inflace, nezaměstnanost, sociálními problémy, chudoba, národnostní problémy, občanské války, problémy v bankovním sektoru, na kapitálovém trhu, při přijímání legislativy … Diferenciační faktory v jednotlivých zemích:

výchozí podmínky transformace

doba zahájení transformace

způsob regulace transformačních procesů

rychlosti jejich realizace

III. Zapojení TE do západoevropských integračních procesů

A) Integrační procesy ve střední a východní Evropě

1991: Visegrádská trojka: ČSFR, Polsko, Maďarsko 1992: Středoevropská dohoda o volném obchodu - CEFTA (Central European

Free Trade Agreement), vstoupila v platnost v březnu 1993

B) Navázání spolupráce s EHS

Počátek 90. let: podepsány dohody o obchodní spolupráci EHS s ČSFR, Polskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, Albánií a zeměmi bývalého SSSR (opatření na podporu vzájemného obchodu a podmínky spolupráce).

1990: program PHARE (Assistance for Economic Restructuring Poland and Hungary).

Cíl: pomoci s transformačním procesem

Během 90. let: podepisovány Evropské asociační dohody (Eurodohody). C) Příprava na vstup do EU

1993 Kodaň: stanovena kritéria vstupu do EU (tzv. Kodaňská kritéria) Důvod pro stanovení vstupních kritérií: specifické rysy budoucího rozšíření

země s relativně nízkou hladinou ekonomické výkonnosti,

velké rozdíly v cenové a mzdové úrovni ve srovnání s EU,

krátké období vytváření tržní ekonomiky,

země se musely připojit k EU v pokročilé fázi jejího integračního vývoje.

Kodaňská kritéria:

1. Politické kritérium:

Stabilní instituce zajišťujících demokratické uspořádání a právní řád, dodržování lidských práv, respektování a ochranu práv národnostních menšin 2. Ekonomické kritérium: Fungující tržní hospodářství a schopnost země obstát v ostré konkurenci po vstupu do EU

3. Převzetí veškerého právního základu EU (tzv. acquis communaitaire), včetně akceptování cílů hospodářské, měnové a politické unie.

1995: Bílá kniha „Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie“. 1997: první posudky na kandidátské země. Země rozděleny do dvou skupin:

1. ČR, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Kypr 2. Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko a Malta

1998: zahájena jednání s první skupinou

1999 Helsinky: EU schválila změnu strategie rozšiřování EU, začala jednat se všemi kandidátskými zeměmi (od r. 2000) 2002 Kodaň: EU rozhodla o přijetí 10 kandidátských zemí ke dni 1.5. 2004. ČR, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Malta a Kypr. 2003 Athény: 16.4. 2003 podepsána Smlouva o přistoupení k EU 1. 5. 2004: rozšíření EU o 10 nových členských zemí (EU-25) 1. 1. 2007: rozšíření EU o Bulharsko a Rumunsko (EU-27) Dopady vstupu ČR do EU

Řada faktorů působila už před rozšířením EU:

Teritoriální zaměření zahraničního obchodu (orientace na EU)

Příliv kapitálu z EU (PZI)

Plnění kodaňských kritérií

Po vstupu do EU:

1. Zapojení do jednotného trhu:

Úprava legislativy v ČR (např. DPH, SD, devizový zákon…)

Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, osob

Stanovení přechodných období (celkem 17): Např.: - omezení pohybu pracovních sil (na žádost EU) do 30. 4. 2011

- omezení nákupu nemovitostí (na žádost ČR) 2. Finanční dopady:

Odvody ČR do rozpočtu EU:

- 75% vybraných cel - zemědělské dávky - 0,5 % z harmonizovaného základu DPH - stanovené % z HDP

Příjmy ČR z rozpočtu EU:

- Příspěvky ze strukturálních fondů - Příspěvky z fondu soudržnosti - Příjmy v rámci společné zemědělské politiky

3. Příprava na vstup do EMU:

Plnění konvergenčních kritérií (tlak na reformu VF) Důsledky rozšíření pro EU

Nutnost reformy institucí EU a rozhodování v EU

Nutnost reformy politik EU (strukturální, zemědělská, …)

Finanční dopady: tlak na strukturální fondy

Obavy z přílivu levné pracovní síly

Transformační proces byl zahájen na počátku 90. let (změny v politickém systému) -> rozpadla se soustava států s centrálně plánovanou ekonomikou 1989 – série demokratických revolucí, politických změn 1990 a další léta – transformační proces

Transformační proces - přechod od centrálně plánovaných ekonomik k ekonomikám tržním - obnovení pluralitních demokratických systémů - realizace politiky otevírání se světu

Mění se

- ekonomický systém - institucionální systém - politický systém - změny celkového sociálního a kulturního prostředí

celkovým cílem bylo přejít od nedemokratických politických systémů, které byly založeny na vládě jedné strany a centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku demokratickou, která byla založena na tržní ekonomice.

- V podmínkách makroekonomické stability (aby se ekonomika úplně nezhroutila, někde se to povedlo a někde ano)

Politické změny:

- dochází ke změně ústavy - organizace svobodných voleb - změna zákonů - změna institucí

Změny ekonomického systému:

- změny v systémové struktuře o privatizace státního majetku (v různých zemích probíhala tato

privatizace různým způsobem, v ČR – malá – nabízely se věci v aukci, velká – státních podniků – v ČR nakonec schválená metoda, která se vžil = kuponová – proces, kdy stát vydal kuponové knížky, které si obyvatelstvo mohlo koupit, ta stála 1000,-- Kč a tam byly poukázky – a mohl se stát spolumajitelem nějaké společnosti, vlastník akcií – objevovaly se privatizační fondy – ty vykupovaly tyto knížky a potom společně investovaly, užívá se jméno Ing. Tomáše Ježka – otec kuponové privatizace), problém byl v tom, že zde nebyl dostatečný přístup k informacím + převod majetku do soukromého vlastnictví – restituce

o liberalizace cen (CP ekonomiky měly centrálně plánované ceny – Cenový federální úřad; ceny se musí deregulovat, tzv. liberalizovat (na základě nabídky a poptávky), 1991 v ČR začala probíhat, došlo k poklesu reálných mezd; s tímto problémem se však vypořádalo docela dobře (max. asi 50 %) – tzv. restriktivní měnová politika

o liberalizace vnějších ekonomických vztahů (zrušení státního monopolu zahraničního obchodu a zrušení devizového monopolu)

bylo umožněno komukoliv navazovat vztahy se zahraničím (byla však vysoká celní ochrana, přetrvávala dovozní cla)

+ zavedení směnitelnosti československé koruny (nejprve vnitřní směnitelnost – domácí občan může žádat cizí měnu; 1995 – vnější směnitelnost – subjekt v cizině mohla za zahraniční měnu požadovat české koruny)

o daňová reforma o reforma sociálního zabezpečení

CPE vysoká míra zdanění, které pak přerozděloval, aby se dosáhly plány (podniky odváděli cca 75 %; i slabé firmy ale dostávaly značné finanční prostředky od státu, výsledkem byl vznik nového daňového systému 1993 – daně z příjmů – FO, PO – pokles ve snižování daňové sazby, zavedla se daň z nemovitostí, 2 nepřímé daně – DPH, spotřební daň (nahradila daň z obratu)

1993 a poté 1995, rok 1993 – nové druhy pojištění (důchodové pojištění, nemocenské pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti, zdravotní pojištění), 1995 – systém dávek státní sociální podpory; vznikla 3. oblast – zvyšovala se nezaměstnanost, a proto vzniká potřeba nějakým způsobem zabezpečit tyto lidi, kteří jsou bez prostředků – vznikl systém dávek v hmotné nouzi

- změny v institucionální struktuře

o zrušení některých úřadů a vznik nových o i změna legislativy o nový systém nevznikne ve vzduchu, musejí být instituce, které to

kontrolují, legislativa, která stanoví, jak daný systém má fungovat o rušení např. Státní plánovací komise, Federální cenový úřad, Krajské

národní výbory, Městské národní výbory, Okresní národní výbory – zavedly se Orgány státní samosprávy (Obecní, Krajské úřady a

orgánem je právě i zastupitelstvo), změna v charakteru policie, zrušili se Státní prokuratury, ale vytvořilo se Státní zastupitelství

o vznikaly nové úřady, např. Živnostenské úřady, Finanční úřady, Zdravotní pojišťovny, Bankovní systém – dříve jednostupňový bankovní systém, vznik dvoustupňového systému), vznik ČNB a poté vznik komerčních bank

- změny ve struktuře ekonomik

o utlumení některých oborů, rozvoj jiných oborů (ovlivněny Severní Čechy nebo Severní Morava – těžba hnědého uhlí, hutnictví železa se začínají omezovat) – vysoká míra nezaměstnanosti a její rychlý růst v těchto regionech (až doposud), začínají se rozvíjet nové obory díky

přílivu přímých zahraničních investic – rozvoj automobilového průmyslu, elektroniky – komponenty

Problémy transformačního procesu

- inflace, nezaměstnanost, sociální problémy (problém byl, že někdo začal podnikat; rodina byla postižena nezaměstnaností) => vysoká míra rozvodovosti, chudoba (pouze okrajově ČR, ale nejvíce v zemích bývalého CCCP především v Asii), národnostní problémy (naštěstí se vyhnula ČSFR), občanské války (CCCP - Čečensko, Jugoslávie), problémy v bankovním

sektoru (nepřipravenost pracovníků bank, bankovního sektoru působit na tržním poli; špatná bonita, preference osobních zájmů), na kapitálovém trhu (v CPE neexistoval, nebyla na to připravena legislativa, vytvářelo se to za pochodu), při přijímání legislativy (řada zákonů, který měly problematický obsah, např. zákon o veřejných zakázkách), …

Diferenciační faktory v jednotlivých zemích = co způsobovalo rozdíly v transformačním problému (proč v ČR úspěšný a někde probíhá dodnes)

- výchozí podmínky transformace (společnost vyspělá – např. bývalé Československo, NDR, ale jinak v Bulharsku, Rumunsku, zemích bývalého CCCP)

- doba zahájení transformace (rychlost transformačního procesu – v některých zemích šokovou terapií – rychle za cenu krátkodobě nepříznivého vývoje, ale ekonomika se s tím vyrovnala – ČSFR)

- způsob regulace transformačních procesů (do jaké míry zasahoval stát, jednotlivé instituce, …)

- rychlosti jejich realizace Cílový stav

- dosažení tržní ekonomiky, jaká to ale má být tato tržní ekonomika? - byly různé názory – model švédské tržní ekonomiky (vysoké zdanění, velký

sociální systém), model amerického typu – tržní systém, kdy se klade důraz na zodpovědnost jednotlivce (člověk se musí o sebe postarat sám)

- přiklonit se k americkému nebo švédskému modelu? - třetí cesta – něco, co má mít charakteristiky centrálně plánované ekonomiky i

tržní ekonomiky (země bývalého CCCP), od 20. let existovala centrálně plánovaná ekonomika (nikdo neměl ponětí, jak tržní ekonomika funguje)

Jakým způsobem tu transformaci realizovat?

- Liberální koncepce – proběhla v České republice – stojí na 3 základních pilířích:

o privatizace o cenová liberalizace o makroekonomická stabilizace o předpokládá, že začnou změny v těchto 3 oblastech a dodatečně za

pochodu se tvoří legislativa a příslušné instituce

- Institucionální koncepce – je skeptická vůči tomu, že by se mohla tržní

ekonomika vytvořit bez institucí a legislativy – nejprve tedy vytvořit legislativu a instituce a poté přistoupit k těm změnám

o v ČR se nerealizuje! – upozorňovalo se na transformační past – zrušila by se stará legislativy a vytvořili by se nové, ale ty by neodpovídali realitě – nebyla by správná

V teorii to nebylo rozpracované, žádná země neměla s transformací zkušenosti. + rychlost transformačních změn

- šoková terapie – rychlá liberalizace, rychlý liberalizační proces – velmi krátké období a zároveň by se předpokládalo aktivní úloha státu a centrální banky, která by se snažila zabránit vysoké míry inflace (např. v ČR, Polsku)

- gradualismus – postupné kroky, změny – rozložit to do více let (např. v Maďarsku)

Zapojení TE do západoevropských integračních procesů

1991 – rozpad RVHP – vztahy skomírají A/ Integrační procesy ve střední a východní Evropě

- 1991 – Visegrádská trojka: ČSFR, Polsko, Maďarsko – zájem udržovat ekonomickou spolupráci (stále to existuje), ale zároveň jsou členem EU , spíše ve vědě

- 1992 – Středoevropská dohoda o volném obchodu – CEFTA (Central European Free Trade Agreement), vystoupila v platnost v březnu 1993

B/ Navázání spolupráce s EHS

- počátek 90. let – podepsány dohody o obchodní spolupráci EHS s ČSFR, Polskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, Albánií a zeměni bývalého SSSR

1990 – program PHARE

- program na podporu Polsku a Maďarsku, později se rozšířila na ČR a SR - finanční podpora

podepisovaly se Evropské asociační dohody (Eurodohody)

- na základy nich se státy, které podepsaly tyto dohodu, staly přidruženými zeměmi Evropské unie

- velký ekonomický význam – snižování EU cel na výrobky z Východu => směřovalo k úplnému odbourání cel (EU snižovala rychle, Východ pomaleji, aby se mohly připravit na konkurenční zboží z EU)

C/ Příprava na vstup do EU 1993 Kodaň – stanovena kritéria vstupu do EU (tzv. Kodaňská kritéria)

Důvod pro stanovení vstupních kritérií: specifické rysy budoucího rozšíření - země s relativně nízkou hladinou ekonomické výkonnosti, - velké rozdíly v cenové a mzdové úrovni ve srovnání s EU, - krátké období vytváření tržní ekonomiky, - země se musely připojit k EU v pokročilé fázi jejího integračního vývoje.

Kodaňská kritéria

1. Politické kritérium – stabilní instituce zajišťujících demokratické uspořádání a právní řád, dodržování lidských práv, respektování a ochranu práv národnostních menšin

2. Ekonomické kritérium - 3. Právní kritérium

1995 – Bílá kniha „Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie“ 1997 – první postudky na kandidátské země – země rozdělen do dvou skupin:

1. ČR, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovisnko a Kypr 2. Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko a Malta

2002 Kodaň – EU rozhodla o přijetí 10 kandidátských zemí ke dni 1.5.2004 2003 Athény: 16. 4. 2003 – podepsána Smlouva o přistoupení k EU

- Musela se ratifikovat (referendum – např. v ČR) 1. 5. 2004 EU-25 1. 1. 2007 EU-27 Dopady vstupu ČR do EU Řada faktorů působila už před rozšířením EU:

- Teritoriální zaměření zahraničního obchodu (orientace na EU) - Příliv kapitálu z EU (PZI)

- Plnění kodaňských kritérií Po vstupu do EU:

1. Zapojení do jednotného trhu o Úprava legislativy v ČR (např. DPH, DP, devizový zákon, …) o Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu (devizový zákon nesmí bránit),

osob (volný pohyb pracovních sil – tenhle důsledek nebyl dodržený) o Stanovení přechodných období (celkem 17)

Např. omezení pohybu pracovních sil (na žádost EU) do 30. 4. 2011

Omezení nákupu nemovitostí (na žádost ČR) + země se snaží o plnění konvergenčních kritérií

Musí přijmout několik politik EU: - společná obchodní politika (celní politika – přijímány celní sazebníky, …) - společná dopravní politika - společná pravidla na ochranu hospodářské soutěže - státy se zapojují do sdílených politik (koordinované)

o strukturální politika (ČR získala řadu miliard za dobu členství) - zemědělská politika, ….

2. Finanční dopady - Odvody ČR do rozpočtu EU:

o 75 % vybraných cel o Zemědělské dávky (zdraží maso např., který je dováženo) o 0,3 % z harmonizovaného základu DPH o Stanovené % z HDP

- Příjmy ČR z rozpočtu EU:

o Příspěvky ze strukturálních fondů (může – podmínkou je to, že z ČR budou připravovány projekty, které by se měly financovat z těchto fondů)

o Příspěvky z fondu soudržnosti (kohezní fond – poskytují prostředky zemím, které mají HDP pod 90 % průměru)

o Příjmy v rámci společné zemědělské politiky

3. Příprava na vstup do EMU o Plnění konvergenčních kritérií (tlak na reformu VF)

Důsledky rozšíření pro EU

- Nutnost reformy institucí EU a rozhodování v EU - Nutnost reformy politik EU (strukturální, zemědělská, …) - Finanční dopady: tlak na strukturální fondy - Obavy z přílivu levné pracovní síly

Státy zůstávající v procesu transformace:

- Všechny státy bývalého Sovětského svazu, s výjimkou Lotyšska, Litva a Estonsko

- Balkánské země (výjimka: Chorvatsko, Slovinsko) - Problematika Číny

ČÍNA

1978 – proces reforem, ale politický systém zůstal celý - nedošlo ze změně politického systému - m svoji ústavu, vedoucí úlohu komunistické strany - nelze označit tento systém jako demokratický - ale úspěšně se rozvíjí na tržní ekonomiku

1

ROZVOJOVÉ ZEMĚ ČÍNSKÁ EKONOMIKA

Rozvojové země

1. Vznik rozvojových zemí 2. Charakteristické znaky RZ v době jejich vzniku 3. Problém zadluženosti RZ 4. Diferenciace RZ 5. Hlavní ekonomické a sociální problémy RZ 6. Hlavní regiony RZ z geografického hlediska

ad 1) Vznik rozvojových zemí

leden 1960 - deklarace Valného shromáždění OSN o poskytnutí nezávislosti všem koloniálním národům prosinec 1960 - deklarace OSN požadující úplnou likvidaci kolonialismu rok 1960 = „Rok Afriky“ → rozpad koloniálního systému Politická samostatnost bývalých kolonií → rozvojové země

Dva způsoby dekolonizace:

a) získání politické nezávislosti = výsledek boje vnitřních protikoloniálních sil b) získání politické nezávislosti = výsledek mírové cesty (vládnoucí politické síly

pochopily neudržitelnost koloniálního systému) Dvě možné orientace v dalším vývoji RZ:

a) orientace na SSSR, vytváření centrálně plánované ekonomiky (Čína, Vietnam,

Severní Korea, Kuba...) b) orientace na bývalé metropole, vytváření tržní ekonomiky

ad 2) Charakteristické znaky RZ v době jejich vzniku

přetrvávající ekonomická závislost na rozvinutých zemích → neokolonialismus

populační exploze (důsledek snížení dětské úmrtnosti), s tím související: o potravinový problém o nezaměstnanost o problematická dostupnost vzdělání a zdravotní péče

70. léta: snahy o hospodářské a sociální povznesení RZ, výrazná mezinárodní aktivita RZ 1974: akční program OSN „Nový mezinárodní ekonomický řád“. Principy programu:

plná suverenita RZ zahrnující i jejich právo disponovat přírodními zdroji,

zajištění „spravedlivých“ cen za suroviny z RZ,

zvýšení rozvojové pomoci,

rozšíření vědeckotechnické pomoci,

usnadnění exportu výrobků z RZ zavedením jednostranných preferencí,

2

ulehčení dluhového břemene rozvojových zemí a reforma mezinárodního měnového systému tak, aby se zvýhodnily úvěrové zdroje pro RZ,

zvláštní podpory pro nejchudší země. 1976: Svěřenecký fond MMF na podporu nejchudších členů MMF

ad 3) Problém zadluženosti RZ

1971: úhrn zahraničních dluhů RZ 87 mld. USD, splácení nečinilo větší problémy 70. léta: úhrn dluhů se začal rychle zvyšovat (strukturální krize), nízké úrokové sazby konec 70. let: úhrnná výše dluhu RZ 350 mld. USD přelom 70. a 80. let: v USA neokonzervativní hospodářská politika → zvýšení úrokové sazby → silný příliv kapitálu do USA → zhoršení úvěrových podmínek pro RZ, zároveň světová recese, růst deficitů obchodních bilancí RZ

Příčiny růstu deficitů obchodních bilancí RZ:

růst cen ropy (2. ropný šok)

omezené možnosti exportu RZ

nepříznivý vývoj cen surovin exportovaných z RZ (klesly více než ceny výrobků dovážených do RZ).

1983: úhrn dluhů RZ přes 820 mld. USD Platební problémy v asi 60 RZ → krize mezinárodního zadlužení RZ

K obnově platební schopnosti RZ přijat tento postup:

splatnost pohledávek byla rozložena na delší období,

návratnost dalších úvěrů byla umožněna poskytnutím dodatečných úvěrů (splácení půjček novými půjčkami)

řešení problému zadluženosti se tak odsunulo do budoucnosti

konec 80. let: úhrnný dluh RZ kolem 1350 mld. USD. nyní: zadluženost RZ = globální problém světové ekonomiky Pomoc MMF a Světové banky ad 4) Diferenciace RZ

Znak RZ: heterogennost a nerovnoměrný vývoj

Čtyři skupiny RZ:

a) nově industrializované země viz přednáška Asijsko-tichomořské centrum (asijské nově industrializované země)

b) nejméně rozvinuté země nízká úroveň HDP na obyvatele nízká míra gramotnosti nízký podíl průmyslové výroby na HDP

c) země středu, které existují mezi výše uvedenými krajními póly, nejpočetnější a nejvíce heterogenní skupina

d) ropné země především ropné státy kolem Perského zálivu

3

obrovské zvýšení příjmů v důsledku výrazného růstu cen ropy od 70. let specifické ekonomické a sociální charakteristiky

ad 5) Hlavní ekonomické a sociální charakteristiky RZ

Heterogennost RZ → charakteristiky neplatí pro všechny RZ, ale pro většinu z nich:

nízká úroveň důchodu na obyvatele

sociálně-ekonomický pluralismus: paralelní existence nesourodých sociálně-ekonomických sektorů a způsobů hospodaření

tradiční struktura zaměstnanosti (vysoký podíl prvovýroby)

přetrvávající asymetrická závislost na bývalých koloniálních velmocích

zbrojení místo na řešení aktuálních problémů

četné lokální ozbrojené konflikty

znečišťování životního prostředí a devastace přírodních zdrojů

migrace z vyspělejší části rozvojového světa do rozvinutých zemí a mezi rozvojovými zeměmi navzájem

sociální problémy: populační růst, nezaměstnanost, chudoba, nedostatečná sociální infrastruktura (nízká úroveň zdravotní péče, nízký věk dožití, nedostupnost vzdělání, vysoká míra negramotnosti)

ad 6) Hlavní regiony RZ z geografického hlediska

Tři relativně homogenní regiony: Asie, Afrika a Latinská Amerika Jejich specifické části: jihovýchodní Asií a Jižní Ameriku (nejrozvinutější RZ) a subsaharská Afrika (koncentrace problémů).

Stupeň rozvinutosti regionů koresponduje s délkou trvání jejich politické

samostatnosti. Čínská ekonomika

1. Hlavní mezníky vývoje čínské ekonomiky ve 2. polovině 20. století 2. Příčiny úspěšného ekonomického vývoje Číny od počátku 80. let 3. Postavení Číny ve světové ekonomice

Ad 1) Hlavní mezníky vývoje čínské ekonomiky ve 2. polovině 20. století

1. října 1949: vyhlášena Čínská lidová republika

1952: Komunistické strana Číny v čele s Mao Ce-tungem vyhlásila generální linii přechodného období k socialismu

Do roku 1958: upevnila se průmyslová základna, zemědělství bylo schopné zajistit skromnou obživu obyvatelstva, zvýšila se gramotnost, orientace na SSSR a RVHP

1958: vyhlášena Politika velkého skoku: snaha o maximalizaci ekonomického růstu, důraz na zemědělství a hutnictví železa. Zakládány lidové komuny. Nereálné cíle a nevhodné nástroje vedly k dezorganizaci zemědělství (ztráta motivace) a k hladomoru v některých částech země.

4

1960: přerušení politických a ekonomických vztahů se SSSR a RVHP. Heslo: „Spoléhat na vlastní síly“.

1966 – 1969: tzv. Velká proletářská kulturní revoluce. Obsahem byl „boj proti staré kultuře, starým idejím a návykům“. Odstraněna část řídícího aparátu, „převýchova“ inteligence, zavírání VŠ. V ekonomice vyvolala kulturní revoluce chaos.

1976: zemřel Mao Ce-tung, postupně se začaly prosazovat racionálnější metody řízení 1978: Obrat v čínské ekonomické politice:

Komunistická strana Číny vyhlásila „Program čtyř modernizací“ a „Politiku otevřených dveří“ Obsah: postupné ekonomické změny při zachování vládnoucí úlohy Komunistické strany Číny a socialistického státního zřízení.

Z tohoto důvodu nelze Čínu řadit mezi transformující se ekonomiky. V zemích střední a východní Evropy proběhla nejdříve změna politického zřízení (zrušena vedoucí úloha komunistické strany) a tím byl otevřen prostor pro ekonomickou transformaci.

Ad 2) Příčiny úspěšného ekonomického vývoje Číny od počátku 80. let

- realizace programu čtyř modernizací - politika otevřených dveří - levná pracovní síla + přizpůsobivost, disciplína - podhodnocená měna

Realizace programu čtyř modernizací:

oblast zemědělství, průmyslu, vědy a techniky, armády gradualistická metoda = postupné změny při zachování vládnoucí úlohy

Komunistické strany Číny a socialistického státního zřízení Cíl: do roku 2000 čtyřnásobně zvýšit HDP/obyv. z roku 1980 Politika otevřených dveří: zřizování tzv. zvláštních ekonomických zón → zvýhodňování zahraničních investorů → velký příliv přímých zahraničních investic Hodnocení reforem: vysoká tempa ekonomického růstu úspěšná exportní orientace – viz předchozí přednášky 2001: přijetí Číny do WTO významný příliv přímých zahraničních investic úspěšný kosmický výzkum jaderné zbraně Čína dnes: nejperspektivnější trh na světě ekonomika s obrovským potenciálem nejrychleji rostoucí velká ekonomika

5

Problémy: výrazné stárnutí čínské populace v důsledku politiky nízké porodnosti zvětšující se disproporce mezi městem a venkovem problémy s dodržováním lidských práv