6. číslo podnikového časopisu

TECNOCAP SRO

Milé kolegyně a kolegové, vážení čtenáři,

Slovogenerálního ředitele

Dott. Alfonso D’Agostino

předkládáme Vám další číslo našeho časopisu, v němž přinášíme informace o novinkách z firmy, podíváme se do dávné historie závodu na Rozkoši a také na slunný jih Itálie.

Nejprve mi však dovolte krátké ohlédnutí za uplynulým rokem, který znamenal další milník v historii firmy - počet vyrobených víček totiž přesáhl hranici 850 mil. kusů, čímž jsme splnili ambiciózní plán. Tento výsledek by nebyl myslitelný bez společného úsilí všech zaměst-nanců a já Vám za něj a za práci pro Tecnocap děkuji. Realizovali jsme řadu projektů zaměřených na růst efektivity, získali jsme nové zákazníky a zvýšili prodej téměř ve všech státech, kam exportujeme naše výrob-ky. Mezi nejvýznamnější odběratele patřilo Německo, Polsko, Maďarsko, Rakousko, země Beneluxu a pochopitelně Česká republika. Nejvýraznější nárůst jsme zaznamenali v sousedním Polsku, navíc proniká-me na nová teritoria, např. do států bývalé Jugoslávie. Posílení obchodních týmů se tak ukázalo jako správný krok, který nyní přináší ovoce. Personálně jsme posílili prakticky všechny úseky firmy a proto se u nás objevila řada nových tváří. Zkrátka loňský rok jednoznačně potvrdil rostoucí strategický význam střížovického závodu ve skupině Tecnocap.

V letošním roce chceme překročit hranici 900 mil. kusů a přiblížit se k miliardové hranici. Z tohoto důvodu pokračujeme v investicích do rozšíření a modernizace výroby. Některé projekty, např. nový mixer na těsnící hmotu, jsou již dokončeny, zatímco další jako instalace nové linky a lisu právě finišují. Zásadní význam bude mít rozšíření kapacity střediska lakovna-tiskárna, s jehož přípravou chceme letos začít.

Ze strany zákazníků očekáváme stejně jako loni důraz na kvalitu výrobků, dodací termíny a flexibilitu, stále důležitější bude koordinace obchodních a výrobních aktivit s mateřským závodem v Itálii. Prioritou zůstává využití každé úspory při přípravě zakázky a vlastním výrobním procesu.

Přál bych si, abychom i letos potvrdili dobrý trend z let minulých, upevňovali naši pozici na trhu a prezentovali se také jako stabilní a spolehlivý zaměstnavatel, který nabízí v krásném koutě jižních Čech jistotu zajímavé práce. Přeji Vám i Vašim blízkým krásný závěr jara a slunečné léto.

Váš Alfonso D’Agostino

880 384 057

611 975 629

682 291 033

593 542 367

472 572 0002007

2008

2009

2010

2011

počty vyrobených kusů v letech 2007-2011

Míchárna těsnící hmoty v novémV minulém čísle jsme Vás informovalio očekávané instalaci nového mixeru na přípravu těsnící hmoty. Nyní k tomuto zařízení přinášíme další podrobnosti.

Jak je patrné z fotografií, instalace mixeru a jeho usazení na základovou desku nebylo jednoduché, neboť zařízení dopravil do míchárny autojeřáb pomocí otvoru ve střeše. Po připojení elektroinstalace a dalších přídav-ných zařízení byl zahájen zkušební provoz. Hlavní přednosti mixeru pro nás shrnul ing. Fleišman: „Nový mixer představuje zlepšení v několika ohledech. Jednak nám umožní výrazně zvýšit naši kapacitu při přípravě těsnící hmoty – jestliže staré zařízení umožnilo vyrobit za směnu 2 tuny hmoty, s novým můžeme vyrobit minimálně 3 tuny.

Při míchání hmoty dosahujeme vyššího podtlaku, což má pozitivní vliv na kvalitu, a celý proces je nyní více automatizován, čímž je výrazně eliminována chyba lidského faktoru. Výrazně se ulevilo i samotné obsluze – každá nádoba s olejem má nyní samostatná míchadla, není tudíž nutné míchadla přenášet jako doposud. Pytle se sypkou surovinou se zvedají pomocí vakuového zvedáku na pásový dopravník, který je dopraví až k míchací nádobě. Dávkování olejů je automatické a zcela odpadá manipulace s míchací nádobou, protože hotová těsnící hmota je přímo z ní odčerpávána do připravených sudů“.

Připomeňme, že současně s instalací mixeru byla v přípravně a sousedním skladu těsnící hmoty opravena podlaha. Zvolené řešení tzv. epoxidové stěrky (závěreč-ná povrchová úprava aplikovaná na betonovou podlahu) vyhovuje náročným hygienickým normám, provedení beze spár umožňuje lepší údržbu a povrch je odolný vůči nejrůznějším agresivním látkám.

Stěhování mixeru v říjnu 2011

Pohled na část zařízení

Lis pro linku č. 5 a příprava linky č. 9V úterý 24. dubna k nám dorazil nad-měrný transport s upraveným lisem pro linku č. 5.

Manipulace s desetitunovým kolosem byla náročná, nicméně pracovníci nástrojárny pod vedením Karla Vítka si s tímto úkolem poradili na výbornou. Jak upřesnil technický ředitel ing. František Kopeček, lis byl moderni-zován firmou Alfons Haar, která nově vyrobila nakladač, nakládací stůl, podávací osy a mazačku plechu. Stroj je vybaven řídícím systémem Mark V s českým komunikač-ním prostředím a spolu s lisem na lince č. 2 se zařadí mezi nejrychlejší stroje na dílně TWIST. Instalace lisu a zkoušky proběhnou v květnu.

Kromě modernizace stávajících linek však plánujeme v květnu dokončení další, tentokrát již deváté linky. Podle Pavla Sidora, zástupce výrobního ředitele, poslou-ží nová linka zejména ke zpracování menších a náročněj-

ších zakázek. Umožní nám eliminovat ztrátové časy při přestavbě rychlých linek a tím plně využít jejich kapacitu v období sezóny. Zároveň budeme schopni nabídnout zákazníkům vyšší flexibilitu.

Záběry ze stěhování lisu pro linku č. 5

Úspěšná recertifikace systémumanagementu dle ISO 22000:2005Letos v dubnu jsme prošli úspěšně auditem dle norem ISO. Jistě proto nebude na škodu shrnout základní prin-cipy a smysl certifikace.

Tvorbou norem se zabývá mezinárodní společnost ISO (International Standard Organisation). Jednou z nejzná-mějších norem je norma ISO 9001, jež stanovuje poža-davky na systém řízení kvality. Vznik normy si vynutil požadavek na udržení neměnné kvality výroby, aniž by každý výrobek musel být testován.

ISO 9001:2008Norma sleduje principy řízení dokumentace, infrastruktu-ry, lidských zdrojů, snaží se upozornit na důležitost komunikačních procesů se zákazníky, měření výkonnosti procesů a zajištění zpětné vazby prostřednictvím interních auditů. Norma ISO 9001 má velmi rozsáhlou působnost, sahá do různorodých odvětví společnosti produkujících kvalitní výrobky a služby.

ISO 22000:2005Norma ISO 22000 se zabývá sledováním bezpečnosti potravin. Tomuto sledování předcházela státní kontrola zaměřená na hygienu a kvalitu potravin. Poprvé se objevily tyto kontroly v 19. století v USA. V rámci řízení bezpečnosti potravin specifikuje norma požadavky na řízení rizik ohrožujících kvalitu potravin od okamžiku výroby až po okamžik spotřeby. Přestože naše firma neprodukuje žádné potraviny, do potravinářského řetěz-ce se zapojuje, neboť svými výrobky ovlivňuje kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin. ISO 22000 spojuje výhody standardů ISO 9001 a HACCP (Certifikát kritic-kých bodů, jejíž název je odvozený od anglického názvu Hazard Analysis and Critical Control Points), v současné době je nejvíce se rozvíjející potravinářskou normou.

Interní a externí audity 2012 V rámci zkvalitňování systému společnosti byl v měsí-cích únor až duben proveden interní audit. Tým interních auditorů tvoří ing. Hana Beranová, ing. Klára Zdeňková a ing. Michaela Fiedlerová. Auditován byl soulad procesů

s normami ISO 9001:2008, 22000:2005 v rámci oddě-lení obchodního, nákupního, personálního, technického, výrobního, technické kvality, IT a managementu společ-nosti. Interní audit byl proveden interními zaměstnanci společnosti, kteří absolvovali všechna povinná školení. V rámci tohoto auditu byla revidována interní dokumenta-ce společnosti (směrnice, postupy), probírány změny v procesních přístupech a řešeny neshody z minulých let. Většina kontrolovaných oddělení velmi zodpovědně napravila neshody z minulých let a snaží se o další zlepšování. Pro každé oddělení byla vypracována zpráva shrnující doporučení a příležitosti pro zlepšování v rámci prováděných procesů a vymezeny silné stránky každého oddělení. Zprávy z interních auditů byly také jedním z podkladů recertifikačního a kontrolního externího auditu a byly velmi pozitivně hodnoceny.

Dne 12. dubna 2012 probíhal ve společnosti Tecnocap s.r.o. kombinovaný recertifikační audit systé-mu managementu dle ISO 22000:2005 a druhý dozoro-vý audit dle ISO 9001:2008. Auditujícím subjektem byla opět společnost Bureau Veritas, se kterou společnost Tecnocap s. r. o. dlouhodobě spolupracuje v rámci auditorských služeb. Celodenní kontrola všech certifiko-vaných oblastí nepřinesla ani tentokrát žádnou neshodu s normou, pouze byly vymezeny doporučení a příležitosti pro zlepšování. Audit byl zahájen i ukončen za účasti vrcholového managementu, kterému byly sděleny všech-ny informace a potvrzeno vydání certifikátu.

Společnost Tecnocap s.r.o. tedy úspěšně prošla recerti-fikačním auditem 22000:2005 a dozorovým auditem 9001:2008 a prokázala tak znovu svou kvalitu a nezá-vadnost prodávaných výrobků. Za tento pozitivní výsle-dek je potřeba poděkovat všem oddělením společnosti, jejichž zástupci ochotně spolupracovali při interních i externích auditech a zastupovali firmu v nejlepším světle.

V roce 2013 čeká společnost Tecnocap s.r.o. recertifi-kační audit ISO 9001:2008 a první dozorový audit 22000:2005. Věříme, že stejně jako v minulých letech i tento audit dopadne ve prospěch Tecnocapu s.r.o.

Ing. Tomáš Fleišman, specialista kvality, 28 let, Ratiboř1. Firmu jsem znal z minulého zaměstnání jako dodavatele.2. Pracovní podmínky a dobrá týmová atmosféra na oddělení kvality.

Ing. Pavel Muzikář, specialista nákupu, 34 let, J. Hradec1. Znal jsem Obal Rozkoš, nikoli Tecnocap. 2. Vstřícnost kolegů a příjemné prostředí.

Ing. Jan Kundrát, výrobní dispečer, 25 let, Lodhéřov1. O Tecnocapu jsem nikdy předtím neslyšel, matně si vybavuji název Strojobal. 2. Překvapil mě objem výroby a rozsáhlý sortiment, který se vyváží do celé Evropy i mimo ni.

Dagmar Kalinová, mzdová účetní, 44 let, Počátky1. Věděla jsem o Obalu Rozkoš, protože zavařuji, ale jméno Tecnocap jsem neznala. 2. Líbil se mi první dojem z firmy a to, jak mi kolegyně a kolegové pomohli při zapracování.

Zeptali jsme se nových zaměstnancůOd loňského roku posílila náš tým řada nových zaměstnanců. Všem jsme položili dvě stejné otázky, a to zda-li o už Tecnocapu slyšeli před nástupem do firmy a co je na firmě příjemně překvapilo. Zde jsou jejich odpovědi:

Markéta Musilová, specialistka prodeje, 31 let, J. Hradec1. Firmu jsem znala, věděla jsem, že jde o velkého zaměstnavatele v regionu.2. Od prvního dne mi kolegyně pomáhaly se zapracová-ním a proto jsem se rychle aklimatizovala. Vím, že se na ně mohu kdykoli obrátit s dotazem, což už dnes nebývá samozřejmostí a vážím si toho.

Ing. Klára Zdeňková, controller, 26 let, J. Hradec1. Ve firmě už pracovala moje babička, navíc pochá-zím z Kunžaku, takže jsem o Tecnocapu věděla.2. Líbí se mi pracovní prostředí a oceňuji příjemnou spolupráci s vedením firmy.

Jan Konášek, elektrotechnik, 27 let, Kunžak

1. Firmu jsem znal dobře, pracuje tu moje maminka a byl jsem zde i na brigádě.

2. Velmi se mi líbí mezinárodní charakter firmy a široké spektrum činností, které práce obnáší.

Ing. Michaela Fiedlerová, specialistka kvality, 26 let, J. Hradec

1. Firmu jsem znala od známých, kteří zde pracují.

2. Překvapila mě rozmanitost výroby, líbí se mi, že jde o mezinárodní firmu.

Lakovna-tiskárna má novou šatnua umývárnu

Z tohoto důvodu byla v únoru na středisku lakovna--tiskárna zahájena přestavba společenské místnosti na šatnu a umývárnu. V nově opravených prosto-rách nalezne zázemí až 48 zaměstnanců střediska, kromě tří sprchových koutů a toalet mají k dispozici též kuchyňský koutek.

Zvolené řešení výrazně uleví stávajícím šatnám, navíc budou zaměstnanci lakovny chodit z vrátnice přímo na pracoviště. V další etapě se zaměříme na rekonstrukci umýváren a toalet v hlavní budově.

S rostoucí výrobou se zvyšuje i počet zaměstnanců a tomu je nutnépřizpůsobit zázemí firmy.

V dnešním čísle se společně podíváme na období od počátků výroby na Rozkoši až do konce druhé světové války.Přesné datum vzniku továrny neznáme, podle jedné verze začala výstavba již za napoleonských válek asi v roce 1804, jiné prameny uvádí léta 1813 nebo 1818. Historie nám z té doby zachovala jméno Ludvíka Langa, majitele továrny, za něhož byl podnik již v plném rozkvě-tu. Kmenová továrna rodiny Langových se měla nachá-zet ve Vídni.

První bezpečné zprávy máme z roku 1839, kdy se Langova továrna představuje veřejnosti jako prosperují-cí textilní podnik, přesahující významem místní rámec. Své výrobky uvádí na výstavě průmyslu v Praze jako jediná z Jindřichohradecka. V katalogu výstavy čteme, že „Langerova továrna na Rozkoši vyrábí tkaniny, které daleko převyšují obyčejnou jakost svým bezvadným, hustým a čistým tkanivem a zasluhují plně čestné uznání“. V bývalém Rakousko-Uhersku patřila již tehdy továrna ke špičce textilní výroby. Publikace „Průmysl

v Čechách“ z roku 1851 uvádí, že se v Rozkoši vyrábí lněné látky a sukna na 360 stavech, přádelnu uvádí do pohybu parostroj o síle 8 koní.

V roce 1865 přádelna zaměstnávala jednoho ředitele, 4 úředníky, 5 mistrů, 15 řemeslníků a 314 dělníků. Tehdejší mzdy činily 35-74 krejcarů pro muže, 28-35 krejcarů pro ženy a 13-17 krejcarů pro děti. Pracovalo se 10-14 hodin denně, pro dělníky byl zřízen nemocen-ský fond s továrním lékařem, který léčil celé rodiny zdarma.Tehdejší historik J. Duhovský v díle „Čechy“ zdůraznil význam továrny nezapomenutelnými slovy: „Množství chudého lidu z města Strmilova a okolí nalézá hlavní obživu v přádelně Rozkoš nazvané, velkolepém to závodu průmyslovém, jenž k největším a nejstarším v Čechách náleží. Pěkné budovy tovární ladně vynikají ze zeleného stromoví při rybníku Hejtmanském“.

POČÁTKY ZÁVODU NA ROZKOŠI (část 1.)

Asi nejstarší dochovaný snímek továrny, začátek 20. století

POČÁTKY ZÁVODU NA ROZKOŠI (část 1.)

V roce 1897 začala jezdit úzkokolejná dráha z Jindři-chova Hradce do Nové Bystřice. I když se doprava zdržovala překládáním zboží do malých vagónů, bylo zahájení železniční přepravy přínosem. Do továrny přicházely dělnice nejen z blízkého okolí, ale i ze vzdále-nějších míst. Přespávaly po dvou u tzv. noclehárek ve Střížovicích a Vlčicích. Samy si zařídily v továrně kuchy-ni, kde si vařily a v létě se jedlo v Aloisovce – v zahradě u továrny. Správa závodu do kuchyně dodávala zdarma dříví a nechávala ji uklízet. V roce 1914 se ustavila ve Střížovicích organizace Sociálně demokratické strany dělnické. Vedl ji kovář Smrž, který se v mládí ve Vídni seznámil s marxismem. Ve Střížovicích již kovářství neprovozoval a proto mu říkali „studený kovář“. K založení vlastní odborové orga-nizace však nedošlo.

Válečná léta měla na závod negativní vliv. Nejprve byla práce nepravidelně zastavována a v roce 1916 byla zastavena úplně. Dělnictvo, zvláště ženy, dostávaly státní podporu a 3-4 dny byly zaměstnávány výrobou rohožek a bačkor. V roce 1918 zakoupili továrnu bratři Novotní, ale ani oni ji už nedokázali povznést na úroveň konce 19. století. Dne 19.12.1923 zachvátil závod požár, který zničil celý objekt. Příčinou byla pravděpo-dobně jiskra ze špatně chráněného komína lokomobily, kterou se tehdy vytápělo.

Bratr továrního majitele, arch. Novotný z Počátek, provedl novostavbu předního traktu, ale zadní zůstal od požáru jen přikryt. Nadbytek pracovních sil zajišťoval rozběh závodu, takže se zdálo, že nastává nová éra. Pracovalo se ve dvou až třech směnách a zboží se prodávalo do Brna, Liberce a Zlína. Vodní turbína posta-vená v roce 1901 obstarávala pohon a aby vypouště-

ním rybníka Hejtman továrna netrpěla, rybník se raději nenasazoval, neboť s právem vodním patřilo továrně až do roku 1926 i právo rybolovu. Postupně však přicháze-la krize a v létech 1931-1935 pracovalo v továrně jen 20-40 dělníků, kteří dostávali výplaty nepravidelně.

Už v roce 1933 bylo zahájeno dražební jednání, které se protáhlo do roku 1936, kdy Jan Satrapa koupil továr-nu za 1.158.000 Kč. Dne 6. 2. 1936 usnesením soudu v Třešti byla továrna předána novému majiteli, Janu Satrapovi. Ten vyráběl v Krahulčí od roku 1928 vlastní plechové krabice na konzervy a rozhodl o přemístění výroby konzervových obalů do Střížovic. V dubnu 1936 schválil okresní úřad v J. Hradci provozní prostory a v květnu byla uzavřena dohoda se správou státních lesů a statků o odběru vody náhonem 180 m dlouhým pro dvě turbíny. Pro případ nedostatku vody nebo poruchy turbín byla zabezpečena dodávka elektřiny z jihočeských elektráren. Byl upraven park, zavedeno ústřední topení a 2. 6. 1936 zahájila nová provozovna FERREMBA, továrna na plechové obaly v Rozkoši, částečnou výrobu. Do konce června byl přestěhován i zbytek zařízení z Krahulčí a od 1. 7. 1936 běžel závod naplno. Zaměstnával přes 100 dělníků, většinou žen a nezaměstnanost doléhající v posledních létech na obyvatelstvo v této oblasti zmizela. Ještě v témže roce přistoupila Ferremba do kartelu Obal, sdružující všech-ny hlavní výrobce plechových obalů.

Strojní zařízení bylo stále modernizováno, byl získán stroj na gumování víček tekutou hmotou a automatické letovací stroje. Vyráběly se krabice z pocínovaného plechu pro potravinářský průmysl, pro barvy a laky, dále lisované hračky a formičky. V roce 1940 se proje-vuje nedostatek cínu a začíná se proto pracovat s černým, chemicky zušlechtěným plechem. Důsledky druhé světové války na sebe nedávají dlouho čekat, 19. 3. 1942 je pro válečné účely zkonfiskován tovární zvon a místo obalů na potraviny, které jsou stále nedo-stupnější, chrlí stroje obaly na náboje, masky apod.

Po skončení druhé světové války je zvolena závodní rada a již v létě 1945 pomáhá první brigáda dělnictva Ferremby při sklizni obilí a sena. Vzhledem k nízkému počtu zaměstnanců nedochází v říjnu 1945 ke znárod-nění, avšak v průběhu roku 1946 je jmenován národní správce. Tím začíná další, poválečná etapa historie závodu. O ní ale zas příště.

Budovy po požáru v roce 1923.

Putování začneme v největším městečku oblasti, v samotném Amalfi. Amalfi bylo založené již ve 4. století tohoto letopočtu patrně vojáky římského císaře Konstan-tina. Díky strategické pozici ve Středomoří se záhy stává centrem obchodu s Orientem a dochází k jeho prudkému rozmachu. V roce 839 zde po odtržení od knížectví Neapolského vzniká jedna ze čtyř tzv. Námořních repub-lik (dalšími byly významné přístavy a centra obchodu Janov, Pisa a Benátky). Amalfské válečné lodě hrají důležitou úlohu v obraně proti Saracénům i Turkům. Obchodní loďstvo Republiky Amalfi křižuje vody Středo-zemního moře s náklady koření, drahokamů a vzácných látek z Orientu, do arabských měst na africkém pobřeží dopravují amalfské lodi dřevo, které je draze placeno zlatem. Podle zde vytvořeného námořního zákoníku (Tabula de Amalpha, Tabula Amalphitana – kopie ze 16. století je uložena v Městském muzeu) se dokonce řídila veškerá lodní doprava ve Středomoří až do 16. století. Nejslavnější a nejbohatší období končí v roce 1131 ztrátou nezávislosti a připojením k normanskému Sicilskému království. Další ránou rozvoji města bylo v roce 1343 zemětřesení, kdy následná vlna smetla do moře velkou část útesu na němž bylo Amalfi vybudováno a zničila loděnice i přístav.

Kromě loďařství a mořeplavby bylo v minulosti Amalfi proslaveno také výrobou ručního papíru. Jednalo se o papír vyráběný podle receptur dovezených z Číny a arabských zemí z konopí, lnu a bavlny (tzv. bambagi-na). Z původních sedmi velkých papíren ve Valle dei Mulini (Údolí mlýnů), které zde byly ve 13. století jako jedny z prvních v Evropě, se do dnešní doby dochovala funkční jediná, patřící rodině Amatruda. V současnosti se specializuje na výrobu luxusního papíru, používaného například k tisku svatebních oznámení. Období Námořní republiky Amalfi je připomínáno tzv. Regatou. Každý rok v červnu se tento závod veslic koná v jednom ze čtyř měst bývalých Námořních republik. Je spojen s průvo-dem v historických kostýmech a s mnoha dalšími dopro-

vodnými akcemi připomínajícími slavnou námořní minu-lost města. S mořem je také spjata jedna místní kuriozi-ta: náměstíčku před zdejším přístavem dominuje socha vynálezce lodního kompasu Flavia Gioi. Bronzová socha v blízkosti přístavu je sice pěkná, menší potíž je snad jen v tom, že tato osoba ve skutečnosti neexistovala…

Největší a nejznámější památkou je rozhodně katedrála sv. Ondřeje (Cattedrale Sant‘ Andrea) z 9. století. Průče-lí, k němuž nás od Fontana del Popolo vede impozantní schodiště, bylo zrekonstruováno ve století třináctém, kdy byly v místní kryptě uloženy ostatky sv. Ondřeje dovezené z Konstantinopole.

Ani obdivovatelé přírodních krás zde nepřijdou zkrátka – azurové moře, malebné skalnaté pobřeží, kouzelná středověká městečka vystavěná na skalách jako vlaštov-čí hnízda, stupňovitá políčka s vinnou révou, citroníky, olivovníky a nad tím vším blankytné nebe… Obrázky na pohlednicích se zdají až kýčovité. Pobřežní silnice spoju-jící městečka od Vietri sul Mare přes Amalfi, Maiore, Minore, Praiano, Positano až do Sorrenta nabízí úchvat-né scenérie, což by ovšem pro řidiče mohl být problém (jen zkuste neustále točit volantem tam a zpět na poměr-ně úzké silnici vysoko nad mořem a přitom se kochat tou nesmírnou krásou vůkol!) Proto se spíše doporučuje zapomenout na auto a vydat se poznávat místní přírodní krásy pěšky. Podmínkou jsou ovšem dobré pevné boty, v sandálech riskujete mnohem více než banální puchýře nebo podvrknutý kotník. Stezky po úbočích vysoko nad mořem totiž kromě romantiky mohou být i dost nebez-pečné – příkré srázy, ostrá skaliska, klouzající štěrk či setkání s jedovatou zmijí nebo štírem by mohly příjemné putování kouzelnou krajinou změnit v nepříjemnou pouť po místních zdravotnických zařízeních.

Jednou z nejhezčích stezek pro pěší túru je určitě Sentiero degli Dei (Stezka bohů) mezi Praianem a Posita-nem – pohledy na moře nebo třeba na západ slunce nad

V minulém čísle našeho zpravodaje jsme se pokusili přiblížit vám historii i současnost města, v němž sídlí náš mateřský závod. Také tentokrát zavítáme na jih Itálie do provincie Salerno, ale z Cavy se vypravíme „ na dovolenou“ o pár kilometrů jihozápadněji na pobřeží Tyrhénského moře, abychom vám představili alespoň letem světem jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst Itálie, Amalfské pobřeží (Costiera Amalfitana).

AMALFSKÉ POBŘEŽÍ

Správné odpovědi:1) Jaterník podléška 2) Blatouch bahenní 3) Bledule jarní 4) Kandík psí zub 5) Hlaváček jarní 6) Koniklec jarní 7) Violka lesní 8) Šafrán jarní 9) Dymnivka dutá

COSTIERA AMALFITANAmořskou hladinou jsou tu skutečně božské. Pokud jste zdatnými turisty, můžete se klidně vydat až do Sorrenta, proslulého citrusovými a olivovými háji, nebo zdolat třeba vrchol Capo Muro (1072 m.n.m).Další možností jak poznávat zdejší krásy je použití lodní dopravy. Můžete využít pravidelné lodní linky, které tu prakticky nahrazují městské autobusy a z mořské hladiny se tak kochat malebnými zátokami a rozeklaný-mi útesy, porostlými tu a tam stříbřitě zeleným kober-cem „macchie“ (název pro křovinatý porost zejména na skalnatém pobřeží ve Středomoří).

U vesničky Conca dei Marini můžete na loďce navštívit také Smaragdovou jeskyni (Grotta dello Smeraldo. Možná není tak proslulá jako její větší sestřička Azurová jeskyně (Grotta Azzurra) na ostrově Capri, ale i tak vám fantastická hra barev vyrazí dech.

Pravda, chybí tu nekonečné řady slunečníků na dlouhých plážích jak je zvykem třeba na Jadranu. Zdejší pláže jsou spíše malé, mnohdy dostupné jen z moře nebo po příkrých schodech v útesech, o to je však zdejší koupání romantičtější. I když v plné turistické sezoně už i tady romantika ustupuje komerci a masovosti, turismus se pomalu stává „průmyslovým“ odvětvím a pryč jsou časy z konce 19. a začátku 20. století, kdy sem jezdila převážně anglická šlechta. Spisovatelé a skladatelé, mezi jinými třeba Henrik Ibsen, André Gide, Victor Hugo, John Steinbeck, Richard Wagner zde hledali nejen odpo-činek, ale i inspiraci pro svá díla.

A co si odtud dnes běžní turisté nejčastěji kromě vzpo-mínek na azurové moře odvážejí ? Místní keramiku (na níž kralují mořské a námořní motivy a také žluté citrony), ale hlavně a především zdejší citrony v tekuté podobě - tedy jako likér limoncello. Zvláště vychlazený (podává se nejčastěji v namražených skleničkách) chutná skvěle, pije se jako aperitiv i diges-tiv, místní si jej dávají dokonce i do kávy, používá se také jako příchuť při přípravě mnoha typických krajových moučníků.

Co dodat závěrem našeho letmého putování krajem vonícím citrusy, sluncem a mořem ?Snad nejraději Arrivederci a presto! – tedy Na brzkou shledanou!

Katedrála sv. Ondřeje v Amalfi. Foto: Alain Tougas

Amalfské pobřeží (zdroj: www.giovis.com)

Jak jste na tom se znalostíjarní květeny?Po zimě konečně přišlo jaro a my máme příležitost zopakovat si běžné i vzácnější druhy jarních rostlin, s nimiž se setkáváme v přírodě nebo na zahrádce. Zkuste to s námi. Správné odpovědi naleznete na předcházející dvoustránce.

7) vytrvalá bylina hojná v listnatých i smíšených lesích; k rozšiřování jejich semen přispívají mravenci.

8) rostlina z čeledi kosatcovitých rostoucí hlavně na horských loukách, často se objevuje v různých barev-ných variacích; příbuzné druhy užívané jako koření.

9) bylina s proměnlivou barvou květů (od bílé po fialovou) rostoucí časně na jaře v listnatých lesích ještě před olistěním stromů.

4) bylina z čeledi liliovitých, kterou dnes najdeme divoce pouze na vrchu Medník u Sázavy, v minulosti ovšem prodávána v Praze po nůších.

5) krásná dekorativní bylina s velkými květy, rostoucí na výslunných kopcích a stráních, zákonem chráněna.

6) vzácný a chráněný druh, dnes už na jediné lokalitě na Třeboňsku a dále v Krkonoších a Jeseníku; příbuzné druhy nejčastěji s fialovými květy.

1) rostlina s květy modrými, vzácně růžovými nebo bílými, která se v minulosti využívala při onemocnění jater či žlučníku.

2) hojný na vlhkých a stinných místech; mladé listy prý sloužily v minulosti jako zelenina, šťáva z květů se používala na barvení másla.

3) známá jarní bylina z čeledi amarylkovitých, dnes bohužel ve volné přírodě ubývající.