9–11/2014 Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni … · 2015-02-16 · Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni 9–11/2014 číslo 144–145 Neporažený

Č a s o p i s L é k a ř s k é f a k u l t y U n i v e r z i t y K a r l o v y v P l z n i

9–

11

/2

01

4

číslo 144–145

Neporažený vojevůdce Jan Žížka

str.: 48

Lékařská fakulta v Plzni slavnostně otevřela UniMeC

str.: 2–3

První čeští kandidáti Nobelovky za medicínu

str.: 36

XXII. kongres EACMFS v Praze

str.: 6

Foto V. Dlouhý

2

Lékařská fakulta v Plzni slavnostně otevřela univerzitní

medicínské centrum (UniMeC)

Po dvouleté výstavbě fakultního minikampusu a po letním stěhování proběhlo v pátek 17. říj-na 2014 za účasti významných hostů slavnostní otevření nových budov univerzitního medicín-ského centra Lékařské fakulty Univerzity Karlo-vy v Plzni.Pásku před vstupem do UniMeC společně pře-střihli rektor UK prof. Tomáš Zima, děkan fakulty prof. Boris Kreuzberg, ředitel Fakultní nemoc-nice v Plzni MUDr. Václav Šimánek a náměstek ministra školství pro vysoké školy a výzkum prof. Jaromír Veber. Kampus, stojící v těsném sousedství areálu Fakultní nemocnice Plzeň na Lochotíně, zahrnuje budovu teoretických ústavů, určenou převážně pro výuku studentů, a Biomedicínské centrum – ústav zaměřený na výzkum a vývoj.

Do nových moderních výukových prostor se přestěhovalo pět z dvaceti teoretických ústavů fakulty (biofyzika, biologie, farmakologie a to-xikologie, fyziologie a patologická fyziologie). Po mnoha letech, kdy fakulta sídlila ve starých a mnohdy nevyhovujících prostorách, je to první významný posun v kvalitě přístrojového

vybavení i prostředí pro akademické pracovní-ky a pro studenty.Druhou součástí nového areálu Lékařské fakul-ty v Plzni je Biomedicínské centrum. Na rozdíl od jiných ústavů fakulty se bude věnovat vý-hradně výzkumu a vývoji, a to v oblasti náhrady a regenerace orgánů.„ I když nám počasí nepřeje, scházíme se při ra-dostném okamžiku, a to při uvedení první části lékařského kampusu Lékařské fakulty UK v Plzni do života tak, aby sloužil vědě, poznávání, vzdě-lávání a dalším ušlechtilým cílům. Věřím, že toto centrum bude přitahovat špičkové kolegy a stu-denty ze zahraničí, kteří budou společně s našimi předními odborníky přinášet poznání naší společ-nosti.Věřím tomu, že spolupráce mezi univerzitou a ne-mocnicí bude úspěšná a dočkáme se nových poznatků v biomedicíně. A věřím též, že se brzy setkáme u výstavby 2. etapy, aby se Lékařská fa-kulta v Plzni dočkala ještě důstojnějšího prostředí pro vědu, výzkum i studium. Nepochybně si to zaslouží“, uvedl při slavnostním otevření rektor Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA.Děkan Lékařské fakulty v Plzni, prof. MUDr. Bo-ris Kreuzberg, CSc., zavzpomínal na počátek stavby a vyjádřil naději, že se podaří úspěšně realizovat veškeré záměry a požadavky smluv-ního výzkumu na komercionalizaci výsledků.Hlavním aplikačním pracovištěm a nejbližším partnerem fakulty je Fakultní nemocnice Plzeň. Její ředitel, MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., při otevření fakultního kampusu uvedl, že centrum UniMeC významným způsobem navýší kvalitu základního výzkumu nejen na západě Čech. „Díky úzké spolupráci výzkumného centra s naší nemocnicí budou mít prospěch z výsledků výzku-mu i naši pacienti“.Výstavba vzdělávacího a vědeckého centra za-počala v roce 2012 poté, co se Univerzitě Karlo-vě podařilo získat na vybudování areálu v Plzni dotaci z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Celkové náklady na stavbu činí 569 milionů korun, z toho je 15 %

hrazeno z roz-

počtu univerzity a zbytek z evropských fondů.

„Za šest desítek let existence naší fakulty jsme na další rozvoj žádné peníze od nikoho nedostali. Teoretické obory pracovaly ve starých ústavech, v budovách památkově chráněných, které šlo do-sti těžko rozvíjet, rekonstruovat, a přesto se v nich muselo učit. Toto je obrovský pokrok,“ zdůraznil děkan naší fakulty prof. Kreuzberg.Areál je navíc vhodně umístěn v sousedství plzeňské Fakultní nemocnice, což její ředitel MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., vítá. „Otevřením Biomedicínského centra se nabízí univerzitě, fa-kultám a zejména zdravotnickým pracovníkům obrovská šance posunout metu poznání o další velký krok dopředu“.O budoucnost výzkumného centra nemá ve-dení fakulty obavy. „Máme dva pěkné příklady, které mi dávají naději uprostřed starostí o udr-žitelnosti projektu. Jedním z nich je, že se nám do týmu podařilo získat pana doktora Karla Jež-ka, který sedm let působil ve výzkumné skupině rodiny Moserových, což jsou norští vědci, již letos získali Nobelovu cenu za výzkum mozku. Včera jsem se navíc dozvěděl, že náš mikrobiolog, pan docent Jaroslav Hrabák, získal patent v oblasti výzkumu rezistence mikrobů vůči antibiotikům. Činíme tedy kroky, které ukazují, že bychom para-metry udržitelnosti mohli splnit,“ podotkl děkan Lékařské fakulty prof. Kreuzberg.Aplikovaný výzkum prováděný v Biomedicín-ském centru je v souladu s celkovým zaměře-ním centra orientován tak, aby jeho výsledky mohly mimo jiné přispět ke zvýšení úspěšnosti a rozšíření možností transplantace ledvin, k op-timalizaci dialyzační léčby nebo k identifikaci biomarkerů orgánových poškození. Pracuje se zde také na zdokonalení techniky umělého oplodnění nebo na vývoji a zdokonalení me-tod pro práci s kmenovými buňkami a jejich využití pro regeneraci srdce nebo jater.

Novou budovu teoretických ústavů, sedmi-podlažní objekt o ploše cca 5 000 m2, využijí při výuce všichni studenti naší fakulty, kterých je okolo 2000. V Biomedicínském centru, kte-ré zahrnuje dvě budovy laboratoří a pracoven o celkové ploše více než 4 000 m2, bude praco-vat kolem 110 výzkumných pracovníků, z nichž přibližně čtvrtinu budou tvořit studenti doktor-ských programů. Formou studentské vědecké a odborné činnosti se do výzkumné činnosti centra budou moci zapojit i studenti magister-ských programů.Otevřením nových univerzitních pracovišť se výrazným způsobem zvýšila atraktivita Lékař-ské fakulty v Plzni jak pro české, tak pro zahra-niční studenty. Ti tvoří zhruba pětinu počtu všech našich studentů a přijíždějí sem studovat nejen z evropských zemí (Řecko, Portugalsko,

3

Švédsko), ale i ze zemí vzdálených (Jordánsko, Saúdská Arábie, Keňa, Nová Guinea). -jak-

Foto V Dlouhý

19. srpen – Světový den humanitárních

pracovníkůOd roku 2008 se na počest humanitárních pracovníků, aktivistů a dobrovolníků, kteří obě-tovali svůj život při výkonu své práce, slaví 19. srpen jako Světový humanitární den. Světový humanitární den byl vyhlášen Valným shro-mážděním OSN na památku obětí bombového útoku na hotel Canal v Bagdádu dne 19. srpna 2003, při němž bylo zabito 22 lidí včetně 18 pracovníků OSN a řada dalších byla zraněna. Světový humanitární den chce rovněž upozor-nit na současné humanitární potřeby a pro-blémy na celém světě, jako jsou výhrůžky bojujících stran pracovníkům humanitárních organizací, problémy s dosažením lidí, kterým se snažíme pomoci, a rostoucí náročnost hu-manitární práce v prostředí skokového růstu cen potravin, nejistoty na světových trzích, ne-dostatku vody a změny klimatu. V rámci oslav Světového humanitárního dne kanceláře UNHCR ve střední Evropě organizují celou řadu akcí s cílem upoutat pozornost ve-řejnosti k úsilí těch, kdo se podílejí na poskyto-vání bezprostřední a život zachraňující pomoci potřebným mužům, ženám a dětem na celém světě i v jejich vlastní zemi. Den humanitárních pracovníků je příležitostí vyzdvihnout jejich úsilí, profesionalitu, odva-hu i zaujetí pro pomoc druhým. Je to náročná a často nebezpečná práce, za niž mnozí zapla-tili i vlastním životem. Rostoucí počet i rozsah krizí v současném světě klade na humanitární pracovníky OSN a dalších organizací zvýšené nároky. Ve světě se pohybuje rekordní počet uprchlíků a vnitřních přesídlenců od 2. světové války, lidé na mnoha místech planety čelí ne-jen konfliktům, ale i přírodním živlům. 19. srpen je příležitostí poděkovat organizacím UNICEF, WHO, UNHCR, WFP a všem českým, zahranič-ním i mezinárodním humanitárním agenturám a jejich pracovníkům.

Utečenecký tábor ve východním Čadu pro uprchlíky ze súdánského Dárfúru. Podobných táborů je v Čadu dvanáct.

„Humanitární pracovníci jsou skromní. Jejich činy však nikoliv: každý z nich může prospět stovkám lidí a jejich pomoc je mnohdy životně důležitá, zachraňuje před hladomorem a strádáním, je pří-slibem a přináší naději na soběstačnost,“ uvedla

Kristalina Georgijevová, první komisařka EU pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí.Evropská unie jako celek je největším dárcem na světě – od počátku tohoto roku poskytla 37 % z celosvětového financování humani-tární pomoci. Komise aktivně usiluje o to, aby vedoucí pozice Evropy v humanitární sféře přinášela konkrétní výsledky. V rámci jejího Generálního ředitelství pro humanitární po-moc a civilní ochranu (ECHO) pracuje více než 400 lidí ve 47 místních kancelářích rozesetých po celém světě všude tam, kde je humanitární pomoci zapotřebí.Komise spolupracuje s více než 200 humanitár-ních organizací. Mezi její humanitární partnery patří 14 agentur OSN, 191 nevládních organi-zací a tři mezinárodní organizace (Mezinárodní výbor Červeného kříže a Červeného půlměsíce, Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a Mezinárodní organizace pro migraci). V roce 2010 Komise věnovala na práci nejefek-tivnějších aktérů působících v humanitární ob-lasti 1,115 miliardy EUR. Tato podpora přinesla pomoc a naději 151 milionům trpících lidí v 80 zemích.„Světový humanitární den je vzpomínkou a vy-jádřením lítosti. Zároveň také odráží odhodlání pokračovat v pomoci potřebným, a to bez ohledu na nebezpečí,“ uvedla komisařka Georgijevová. Humanitární pracovníci často za svůj závazek platí vysokou cenu. Únosy, střelba a výhružky zabitím jsou součástí popisu jejich práce v Af-ghánistánu a Somálsku, v Dárfúru, na Srí Lance i na dalších místech. Podle OSN je poskytování pomoci potřebným pro pracovníky pomoci stále více nebezpečné. Počet útoků na posky-tovatele humanitární pomoci se ztrojnásobil a ročně dochází zhruba ke stovce úmrtí. V r. 2000 bylo evidováno 91 raněných, unesených či zabitých humanitárních pracovníků, v r. 2010 došlo ke 129 bezpečnostním incidentům, je-jichž cílem byli humanitární pracovníci: 69 z nich bylo zabito, 86 utrpělo zranění a 87 bylo uneseno, v roce 2013 bylo při 251 incidentech postiženo již 460 pracovníků (155 zabito, 171 zraněno a 134 uneseno). Statistika eviduje 1107 zabitých humanitárních pracovníků od r. 2000 do r. 2013. Otřesné jsou nedávné vraždy une-sených humanitárních pracovníků džihádisty z tzv. Islámského státu. Evropská unie je odhodlána pokračovat v po-moci humanitárním pracovníkům, kteří bojují proti utrpení, a bude i nadále usilovat o dodr-žování humanitárních zásad. Pomáhá i Česká republika, hodnota pomoci poskytnuté mini-sterstvem zahraničí v r. 2013 byla 73 milionů Kč, v r. 2014 63 milionů korun. Že té pomoci bude třeba ještě dlouho, a spíše možná stále více zapotřebí, svědčí skutečnost, ze počet lidí na útěku z domova stále roste. Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) vydala nový globální přehled o situaci lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy – uprchlíků, vnitřně přesídlených, žadatelů o azyl a lidí bez státní příslušnosti. V roce 2013 jejich počet poprvé od druhé svě-tové války přesáhl 50 milionů a zvýšil se oproti roku 2012 o 6 milionů. (r)

Den srdce 29. 9. 2014

29. září 2014 proběhla v šesti krajských měs-tech České republiky preventivní akce Den srdce. Tuto preventivní akci organizuje Všeo-becná fakultní nemocni-ce v Praze, zapojily se však i další fakultní ne-mocnice v šesti kraj-

ských městech ČR včetně naší plzeňské (a také Brno, Hradec Králové, Olomouc a Ostrava). Cí-lem akce, která má tradici již od r. 2000, je upo-zornit veřejnost na problematiku kardiovasku-lárních nemocí a důležitost prevence těchto onemocnění. Záštitu nad akcí převzal ministr zdravotnictví České republiky MUDr. Svatopluk Němeček, MBA. „Lidé v České republice umí-rají velmi často na nemoci oběhové soustavy. Pokuste se proto co nejvíce své srdce chránit a nechte si ho zkontrolovat v rámci Dne srd-ce,“ vyzval veřejnost ministr Němeček. V rámci Dne srdce měli návštěvníci možnost nechat si změřit základní hodnoty rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění. Mohli si nechat zkontrolovat krevní tlak, tepovou frek-venci, výšku, hmotnost, obvod pasu a vypočí-tat body mass index (BMI). Ve všech městech měli zájemci možnost podstoupit i laboratorní vyšetření se stanovením glykémie, hladiny cho-lesterolu a triglyceridů. V Plzni přebrala záštitu nad Dnem srdce prof. MUDr. H. Rosolová, DrSc., z II. interní kliniky. Stan k vyšetřování a edukaci návštěv-níků akce byl postaven na náměstí Míru a až do pozdního odpoledne v něm byly k dispo-zici sestry Bc. M. Kožíšková a Bc. P. Aubrech-tová a lékaři II. interní kliniky MUDr. P. König a MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D. Výsledky byly návštěvníkům předávány lékaři spolu s doporučeními týkajícími se zdravého životní-ho stylu nebo s doporučením časné návštěvy svého praktického či odborného lékaře. Každý návštěvník obdržel též edukační leták. Několik návštěvníků bylo dokonce nutné odeslat k vy-šetření na příjmovou ambulanci II. interní kli-niky a někteří zůstali hospitalizováni. Plzeňský Den srdce navštívilo cca 250 osob. (r)

19. listopad – Světový den CHOPN

CHOPN neboli chronická obstrukční plicní ne-moc je častá komplikace vznikající při dlouho-dobém kouření. Vleklé zánětlivé onemocnění průdušek vede k postupnému zužování dý-chacích cest až k zániku plicní tkáně. Odborníci odhadují, že tímto onemocněním trpí 5–10 % světové populace. V České republice je zhruba 700 až 800 tisíc dospělých pacientů s CHOPN. Chorobě přitom ročně podlehne kolem 2000 našich občanů. Není tedy divu, že světové or-ganizace vyhlásily Světový den CHOPN, jenž má za úkol připomínat lidem závažnost této

4

choroby. Významná událost se koná každoroč-ně druhou nebo třetí středu v listopadu. V roce 2014 připadl Světový den CHOPN na 19. listo-padu, tedy přesně den před Mezinárodním ne-kuřáckým dnem.

V USA je čtvrtou nej-běžnější příčinou smrti ve středním až starším věku po ICHS, rakovině plic a cerebrovaskulár-ních onemocněních. V Evropě je pátou nej-

častější příčinou úmrtí a v roce 2020 se předpo-kládá, že jí bude patřit třetí příčka. Srovnatel-nost prevalence CHOPN je mezi zeměmi obtíž-ně srovnatelná. Podle hlášení různých zdravot-nických statistických institucí byla prevalence v letech 2005–2008: ČR 2,4 %, Nizozemsko 2 %, Portugalsko 4,6 %, Srbsko 6,0 %, Francie 6–8 %; v celé populaci: Finsko 5 %, Itálie 4,5 %; v popu-laci nad 40 let ve Velké Británii: 1,5 % (údaj z r. 2000). Číslo 2,4 % v ČR neznamená prevalenci, ale počet dispenzarizovaných (registrovaných) CHOPN uváděných pneumology ČR v ročním výkazu činnosti zdravotnických zařízeni. Po-dobně tomu je zřejmě i v jiných zemích, což vede k podhodnocení prevalence. S využitím řady metod odhaduje WHO celosvě-tovou prevalenci CHOPN na 9,34/1000 u mužů a 7,33/1000 u žen. V roce 1997 bylo na Zemi 600 milionů nemocných s CHOPN. Prevalence chronické bronchitidy v ČR je 14–16 %, propo-čtená prevalence CHOPN se pohybuje kolem 7–8 % u populace starší 40 let. Dominující příčinou vzniku CHOPN v ČR i v EU zůstává kouření cigaret vedoucí k rychlejšímu stárnutí plic. Plíce jedinců postižených CHOPN stárnou o 10–20 let rychleji. Nejvýraznější riziko představuje kouření cigaret zahájené před 18. rokem věku.V rozvojových i rozvinutých zemích se však CHOPN nevyhýbá ani celoživotním nekuřá-kům. Sofistikované odhady popisuji u 15–20 % osob postižených CHOPN celoživotní absenci nikotinizmu. Mezi prokázaná rizika patří inha-lace tabákového kouře z okolí, profesní inha-lační expozice a jakékoli vdechování drobných (2,5–5 μm) částic z dopravy a z průmyslových exhalací, inhalace obdobných škodlivin během práce v zemědělství či při domácím spalování fosilních paliv a dřeva. Většina „necigaretových“ rizik se více uplatňuje ve vyšším věku, a to ze-jména u žen s nižší úrovní vzdělání. Světový den CHOPN se poprvé konal v r. 2002. Jeho současným cílem je zvýšit povědomí o chronické obstrukční plicní nemoci a zlepšit péči o lidi trpící touto chorobou. Letošní téma Světového dne CHOPN je podpořit včasné od-halení a léčbu CHOPN. (r)

20. listopad - Meziná-rodní nekuřácký den

„Kouření zakázáno“, nebo „Kouření povoleno“ - samolepku s tímto nápisem a přeškrtnu-tou, nebo nepřeškrtnutou cigaretou musí mít na dveřích každá restaurace, bar či kavárna. Třetí variantou je pak nálepka, která zákazníkovi

říká, že uvnitř pohostinského zařízení jsou sta-vebně oddělené části pro kuřáky a nekuřáky. Iniciativa stopkoureni.cz už dva roky bojuje za to, aby popelníky ze stolů v barech a kavár-nách zmizely nadobro. „Tenhle zákon je samo-zřejmě naprosto nedostatečný. Nikde v Evropě a na světě nic takového neplatí. U nás je boj proti kouření o tom, že si všichni nalepí samo-lepku ‘kouření povoleno‘ nebo ‘stavebně oddě-lené prostory‘, a přitom víme, že stavebně od-dělené prostory jsou jeden stůl vedle druhého, jeden je nekuřácký a druhý kuřácký. To je pro-stě výsměch,“ říká Lukáš Nádvorník z iniciativy stopkoureni.cz. V petici požadující zákaz kouření, kterou v r. 2007 podepsalo přes 120 tisíc lidí, se praví: Chceme však chránit většinu, která nekouří, a kte-rá si sama ze svého rozhodnutí zdraví neničí. Ne-chceme, aby menšina obtěžovala většinu a způ-sobovala jí zdravotní obtíže, někdy až s násled-kem smrti. Pokud někdo kouří, je to jeho výsostné právo. Ale pouze do chvíle, než svým počínáním začne ohrožovat své okolí. A v tomto případě se o ohrožování zcela prokazatelně jedná, pasivní kouření podle lékařů způsobuje závažná onemoc-nění a ročně na něj v České republice umírá přes 1000 lidí. V demokratických systémech platí, že by menšina měla respektovat zájem většiny. Chceme dosáhnout toho, aby zmizely zakouřené prosto-ry, kde menšina předepisuje většině, jaký vzduch bude dýchat, jaký pach pohltí její oblečení atd.Chceme se připojit k dnes již mnoha vyspělým ze-mím, kde svoboda dýchat čistý vzduch na veřej-ných místech zvítězila. Proto požadujeme po vzo-ru Británie, Francie, Itálie, Belgie, Irska, Švédska, Norska, Malty, Litvy, části Švýcarska a nejnověji i Německa, zákaz kouření ve všech veřejných pro-storách včetně restaurací. Proti úplnému zákazu se ale staví někteří maji-telé kaváren a barů. Obvyklým argumentem je tvrzení, že nelze nadřadit právo zákazníka nad právo majitele podniku. Mezinárodní nekuřácký den vždy připadá na 3. čtvrtek v listopadu. V roce 2014 se dnem boje proti kouření stal 20. listopad. Vyhlásila jej již v r. 1977 Americká společnost pro boj s rakovinou. Srpnové projednávání návrhu zákona úplně zakazujícího kouření v restauračních zařízeních ve vládě ČR ukázalo, že jeho přijetí nebude jed-noduché. Kladné stanovisko neprošlo o jeden hlas. Vláda se nakonec nedokázala shodnout na žádném - dokonce ani na neutrálním návr-hu k tomuto poslaneckému návrhu. Při jednání vlády však zároveň zaznělo, že i tak mohou po-slanci o úplném zákazu kouření v restauracích hlasovat, i když jinak je k projednávání návrhů zákonů od poslanců nutné stanovisko vlády.To, že se vláda neshodla na žádném stanovisku, ironicky komentoval jeden z bývalých poslan-ců, který v minulosti marně usiloval o úplný zákaz kouření. „Tehdy ještě byla vláda proti, dnes nemá názor. Následovat bude rozpliznutí projed-návání bez jakéhokoli výsledku, totální vyprepa-rování zákona, anebo, a na to tentokrát sázím já, rovnou rychle přesvědčí předkladatele, aby to stáhli. Tabákový průmysl tady prostě dlouhodobě vítězí. Bez jakéhokoli ohledu na zdraví lidí.“ V ČR se tak možná bude kouřit bez podstatného ome-zení do doby, než přijde striktní zákaz kouření

v restauracích z Bruselu. Pak se nebudou mít příznivci kouření mezi zastupiteli na co vymlu-vit. (jn)

35th World Medical and Health Games

and SymposiumWels (Rakousko) 21. - 28. 6.

2014

Jako každoročně se již po pětatřicáté sjeli léka-ři, farmaceuti a další zdravotníci k celosvětové sportovní akci, kterou bezesporu jsou Světové hry lékařů – World Medical Games. Tentokrát se téměř dva tisíce zdravotnických pracovní-ků z téměř půl sta zemí všech kontinentů sje-lo do hornorakouského Welsu. Soutěže ve 24 sportovních odvětvích zde probíhaly ve dnech 21. - 28. 6. 2014. Zatímco některé výpravy berou účast v těchto sportovních kláních velmi pres-tižně a pečlivě sčítají dosažené medaile v kaž-dém sportu a v každé ze šesti věkových kate-goriích (např. Alžírsko či Polsko), z jiných zemí je účast spíše jen symbolická a podíl na téměř tisí-ci rozdělovaných medailích jen nepatrný. Přes-tože se v posledních letech stále více ukazuje, že i zde získává soutěžní pojetí na vyšší prestiži, jako již málokde v celosvětových sportovních kláních však nadále platí ono coubertinovské, že „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.

Zleva: Předsedající prof. Trieb a prof. Monroche

Nedílnou součástí her je také třídenní vědecké sympozium, každý den probíhající v jiném jazy-ku. Ve Welsu byla jednacím jazykem francouz-ština,angličtina a němčina. Sympoziu předse-dali prof. André Monroche (Francie) a prof. Kle-ment Trieb (Rakousko). Program anglické části sympozia 25. 6. zahrnoval deset přednášek, pro zajímavost uvádím autory a názvy: A. Correia (Portugalsko): Treatment of meniscal lesions in athletes. P. Heaton (Velká Británie): In vitro analysis of the effect of acetabular cup orienta-tions on strain distribution at the bone-cement interface. B. Kalke (Německo): International Perspectives on Spinal Cord Injury. H. Hassing

5

(Holandsko): Le sommeil chez les athletes de haut niveau. J. Novák a spol. (ČR): Vitamin D and athletic activity. A. Alibegovič (Slovinsko): Physical, mental, and social deterioration of an anabolic steroid abuser could lead to the fatal outcome. P. Henriques (Portugalsko): Exerci-se in elderly, benefits vs risks: the GP advice. J. Novák et al. (ČR): Changes of some cytokines in ultra—marathon runners. A. Correia (Por-tugalsko): Low back pain in athletes. B. Kalke (Německo): Osteoporosis. P. Henriques: Preg-nancy and physical exercises: role of a family doctor. G. Tatu-Chitoiu et al. (Rumunsko): “Le-t’s run for your heart !”

Večerní ceremoniál

Pořadatelé všem účastníkům umožnili ve vol-ných chvílích sledovat na velkoplošné obrazov-ce přímo na náměstí zápasy mistrovství světa v kopané v Brazílii. To samozřejmě zejména účastníci fotbalové části šampionátu přijali s velkým povděkem. Bylo s podivem jak kva-litní sportoviště připravili pořadatelé v poměr-ně malém městě s necelými 60 tisíci obyvatel. Všem účastníkům tak určitě umožnili podat optimální výkony, navíc byla zajištěna i rege-nerační a fyzioterapeutická péče pro případy, že bylo třeba obnovit síly před dalším startem. Trvalou vzpomínkou na účast ve Welsu mi bu-dou tři medaile, dvě bronzové z plaveckých soutěží a jedna stříbrná z triatlonu. Příští 36. ročník těchto Jeux Mondiaux de la Médecine et de la Santé se v r. 2015 bude konat v irském Li-mericku. J. Novák

Konference MORPHOLOGY

Brno, 7.–9. 9. 2014Pod záštitou České anatomické společnosti a Lojdovy společnosti histo- a cytochemické se konala v Brně 7. - 9. 9. 2014 konference MOR-PHOLOGY 2014. Při této příležitosti se scházejí jak příznivci morfologických oborů na straně jedné, tak i přírodovědci a klinicky orientovaní odborníci na straně druhé. Ozdobou letošního setkání byla přítomnost odborníka a spolupracovní-ka profesora Lojdy – profesora Conelise J. F. Van Noordena z Univerzity v Amsterodamu a jeho týmu a také vedoucí týmu zabývající se problematikou středouší z King´s College v Londýně Abigail Saffron Tuckerová. První z uvedených výzkumníků přednesl zajímavé sdělení pojednávající o mapování enzymo-vé aktivity, tedy o takzvaném metabolickém mapování – zde v souvislosti se zkoumáním mutace isocitrát dehydrogenázy IDH1 v gli-

oblastomech. Londýnská skupina se zabývá pod vedením odbornice, doktorky Tuckerové, problémem středouší, konkrétně objasněním mechanizmů stojícími za zánětem středouší a cholesteatomem. V obou případech se jedná o postižení, která mohou mít bolestivý průběh, v některých případech vedoucí až ke ztrátě slu-chu. Na speciálních myších modelech sledují postižení středouší spolu s projevy a mechaniz-my s tímto spojené.Již tradičně byla na konferenci zastoupená sku-pina odborníků zabývající se kancerogenezí, dále odborníci na neuroanatomii i aplikovaný výzkum využívající morfologické znalosti a také stereologii. Další část výzkumníků se zabývala problematikou kmenových buněk či různých vybraných části embryogeneze. Součástí kon-ference byla i sekce věnovaná výuce morfolo-gických oborů.Za naši LF zazněla dvě odborná sdělení: doc. MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, Ph.D., ve sdělení: Z. Tonar, E. Prosecká, M. Rampichová, A. Lit-vinec, M. Králíčková, L. Vojtová, M. Plencner, M. Buzgo, A. Míčková, E. Amler: Quantitative histology of bone defect regeneration in vivo re-feroval o užití stereologických technik ve studii regenerace kostního defektu (femorálních kon-dyl) na králičím modelu, konkrétně se jednalo o určení objemového podílu nově formované kosti v rámci celého defektu a i jednotlivých předem určených kompartmentů. Další před-nesené sdělení autorů: V. Křížková, L. Eber-lová, L. Nedorost: Development and morpho-logy of the sensory organs: the organs of vision, hearing, and equilibrium. Zde autorka přiblížila výukové moduly zaměřené na orgány zraku, sluchu a rovnováhy vzniklé v rámci projektu MODIM. Další plzeňští autoři pak diskutovali své příspěvky v posterové sekci.V neposlední řadě byla zařazena speciální sekce s příspěvky věnovanými historii a osob-nostem anatomie v souvislosti s výročím 500 let od narození Andrease Vesalia. Kniha před-stavená poprvé zde na konferenci „Anatomie od Vesalia po současnost“ popisuje jednot-livá morfologická pracoviště, odborníky zde působící a hlavní směry výzkumu v Čechách i na Slovensku v průběhu času.Celé setkání proběhlo v přátelské atmosféře, v příjemném a lesy obklopeném brněnském hotelu Myslivna. Nebylo by to setkání na Mo-ravě, aby proběhlo bez dobrého vína. Se sklen-kou dobrého moravského vína tak bylo možné v kuloárech probrat to, na co nezbyl během oficiálních diskusí čas a získat inspiraci pro další práci. Organizátorům patří naše Díky. –vek-

XX. Plzeňské dny v hygieně práceŽinkovy 16.-18. 9. 2014

Ve dnech 16.–18. 9. 2014 proběhly ve Sport-centru Žinkovy již XX. Plzeňské dny hygieny práce. Odborné setkání tradičně pořádala KHS Plzeňského kraje, účastníci setkání byli jak z Mi-nisterstva zdravotnictví České republiky, tak i z pracovišť krajských hygienických stanic, a kli-nika a oddělení pracovního lékařství z různých

regionů naší republiky.Program byl zahájen v odpoledních hodinách 16. září 2014, kdy vystoupil ředitel KHS Plzeň-ského kraje MUDr. Tomašuk s přednáškou za-bývající se problematikou dalšího směřování hygienické služby v oblasti hygieny práce a pracovního lékařství. Zástupci ministerstva zdravotnictví JUDr. Krýsová, MUDr. Sixtová, MUDr. Šmerhovský ve svých sděleních hovořili o zdravotnické legislativě a jejím dopadu do oblasti ochrany veřejného zdraví, o hod-nocení zdravotních rizik s ohledem na materi-ály (azbest, nanomateriály), a seznámili poslu-chače s činností orgánů ochrany veřejného zdraví v r. 2013. V dalších přednesených sdě-leních byla diskutována problematika ověřo-vání podmínek vzniku nemocí z povolání na pracovištích firem ( MUDr. Vorderwinkler, KHS Ústí nad Labem), ale i problematika uží-vání ochranných pracovních pomůcek ( Ing. Tůma, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem). Druhý den setkání byl věnován problemati-ce hygieny práce – nová legislativa v oboru (MUDr. Tomašuk, ředitel KHS Plzeňského kraje), šetření nemoci z povolání z hlediska podmínek na pracovišti z pohledu právníka ( JUDr. Krý-sa, ředitel KHS Středočeského kraje). V dalších sděleních byla přednesena problematika kon-taminace dotřiďovacích linek bioaerosolem (Bc. Steklá, KHS Středočeského kraje), intoxi-kace arzénem v provozu Kovohutí Příbram (ing. Prokůpková, KHS Středočeského kraje), rizika při práci s cytostatiky a cytogenetic-ká vyšetření (MUDr. Čechová, Dis. Vodička, Klinika pracovního lékařství LF UK a FN Plzeň, dále KPL) (Z. Vodička DiS. : Rizika spojená s ředěním a aplikací cytostatik ve FN Plzeň.; MUDr. Hana Čechová : Přehled výsledků cytogenetických vyšetření u zaměstnanců FN Plzeň v letech 2006 – 2013), zdravotní rizika při práci s nebezpečnými materiály (MUDr. Sojka, KHS Plzeňského kraje) a přehled hodnocení rizikových faktorů pracovního prostředí ( RNDr. Marek, Brno). Poslední den setkání byl věnován proble-matice nemocí z povolání a posuzování pra-covišť z hlediska hygieny práce a BOZP. Ho-vořilo se o přezkumných řízeních zaměřených na hygienická šetření u suspektních nemocí z povolání ( RNDr. Urbanec, KHS Moravsko-slezského kraje), posouzení exogenní aler-gické alveolitidy, u které byl prokázán původ onemocnění v domácím prostředí při špat-né instalaci vířivky v domácnosti (MUDr. H. Bejčková, KPL: Exogenní alergická alveolitida – hot tub lung), o novinkách v platném Se-znamu nemocí z povolání – NV 169/2014 Sb. rozšířilo seznam onemocnění, která je v naší republice možno označit za nemoc z povolání (MUDr. Machartová, Ph.D., KPL), byly diskutovány podmínky na pracovištích při změnách výroby automobilů ( Lelek, Smrč-ková, Kardia s.r.o. Praha) i problematika ety-lenoxidové desinfekční jednotky v intravilánu obce ( MUDr. Vytlačil, Kardia). Zástupci bez-pečnostních techniků uvedli své zkušenosti z práce v podnicích střední velikosti (Bohm - Daikin Plzeň, Hopfner - TS Plzeň).Toto setkání přineslo řadu nových informa-

6

cí, podnětů a zamyšlení nad dosavadní prací v oboru pracovní lékařství i nad dalšími per-spektivami oboru. Těšíme se na další pravidelná setkání.

MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D.

Prague European Days of Internal

Medicine (PEDIM)18.–20. 9. 2014

Ve dnech 18. – 20. září 2014 se v pražském ho-telu Diplomat uskutečnil 1. ročník Pražských evropských dnů interní medicíny (PEDIM). Hlavním organizátorem tohoto mezinárod-ního internistického kongresu byla Česká in-ternistická společnost ve spolupráci s řadou společností mezinárodních, mezi kterými lze jmenovat International Atherosclerosis Society, American College of Physicians a Residual Risk Reduction Initiative. Motivací k organizaci PE-DIM byl úspěch loňského kongresu Evropské federace interní medicíny (EFIM), který v Praze organizovala Česká internistická společnost spolu s EFIM. Pozvání na kongres přijali špičkoví odborníci z jednotlivých oblastí vnitřního lékař-ství, kterými jsou např. Philip Barter, předseda International Atherosclerosis Society, Antonio M. Gotto Jr., bývalý prezident American He-art Association, v oblasti hypertenze Peter M. Nielsson, sekretář Evropské společnosti pro hypertenzi, v oblasti endokrinologie Klaus Par-hofer z Mnichova, v oblasti onkologie Florian Lordick a mnoho dalších. Nesmíme opome-nout ani významné české a slovenské řečníky.Kongresu se zúčastnilo téměř 350 delegátů ze 40 zemí světa. Odborná část programu probí-hala paralelně ve dvou přednáškových sálech. Tematicky byl kongres velmi atraktivní a dotkl se většiny podoborů interní medicíny. Hlavní program se skládal z 15 bloků a z úst význam-ných řečníků, kterých letos přijelo 38, zaznělo celkem 44 přednášek. Přijato bylo přes 140 od-borných sdělení.Po krátkém úvodu, o který se postaral prezi-dent kongresu a předseda České internistické společnosti prof. Richard Češka, otevřel od-borný program blok akutní kardiologie. Poté se v bloku hypertenze ujal slova Peter M. Nilsson ze Švédska spolu s Jiřím Widimským Jr. a další-mi českými lékaři. Odpolední část tvořily bloky preventivní kardiologie, novinky z vnitřního lé-kařství a diabetologie.Ve druhé konferenční místnosti probíhala současně „free communication“ sekce, kde byly probírány kazuistiky konkrétních pacien-tů. V této části promluvilo dalších 35 řečníků. V programu nechyběl ani blok mladých inter-nistů.Během druhého kongresového dne zazněla zajímavá sdělení z oblasti nefrologie, vzácných onemocnění, aterosklerózy, endokrinologie a gastroenterologie. Nefrologové, Mårten Se-gelmark a Zdeňka Hrušková, hovořili o glome-rulárních onemocněních, gastroenterologové o screeningu kolorektálního karcinomu a no-vinkách v terapii různých patologických stavů.

V endokrinologickém bloku vystoupila před-sedkyně Slovenské internistické společnosti, Ivica Lazúrová a významný host Wilmar M. Wiersinga z Holandska. V bloku vzácných one-mocnění, která se v posledních letech dostávají do popředí zájmu oboru vnitřního lékařství, zazněly přednášky o Fabryho a Gaucherově nemoci. Více prostoru v rámci PEDIM dostala i familiární hypercholesterolémie (FH), o níž hovořil Philip Barter z Austrálie, o léčbě hovo-řil Antonio M. Gotto Jr. z USA. Zdůrazněn byl význam mezinárodního projektu MedPed (Make early diagnosis to Prevent early de-aths in Medical Pedigrees), který umožňuje včas diagnostikovat a léčit FH pacienty a jejich rodiny a tím dramaticky snížit počet předčas-ných úmrtí a na němž participují mimo jiné i pracoviště naší fakultní nemocnice. Součástí pátečního programu byl i workshop s názvem stejnojmenného projektu „ScreenPro FH“, je-hož cílem je mezinárodní spolupráce v oblasti screeningu a diagnostiky familiarní hypercho-lesterolémie.V posledním dni zazněly přednášky z onkologie z úst Robert Gürlicha z ČR a Floriana Lordicka z Německa. Nechyběla ani témata z revmato-logie přednesená českými a slovenskými lékaři.Z plzeňských aktivních účastníků úvodnímu bloku kongresu věnovanému akutním koro-nárním syndromům předsedal primář Kardiolo-gického oddělení FN a LF v Plzni prof. Richard Rokyta a přednesl sdělení „Acute heart fai-lure and cardiogenic shock“. V dalším bloku s tématem arteriální hypertenze proslovil před-nosta II. interní kliniky FN a LF v Plzni prof. Jan Filipovský přednášku „Pharmacological tre-atment of resistant hypertension“ .Ve výsledkových sděleních bylo na kongresu prezentováno sdělení plzeňských autorů Bar-bora Nussbaumerová*, Hana Rosolová*, Otto Mayer Jr.*, Jan Filipovský*, Renata Cífková, Jan Bruthans (Centrum preventivní kardiologie, II. interní klinika, Univerzita Karlova Praha-Lékařská fakulta v Plzni, Centrum preven-tivní kardiologie I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha a Thomayerovy nemocnice) „Re-ziduální kardiovaskulární riziko nemocných se stabilní ischemickou chorobou srdeční v české části studií EuroAspire I-IV (16leté období)“. U mnoha správně léčených nemoc-ných se stabilní ischemickou chorobou srdeč-ní (ICHS) recidivují aterotrombotické příhody. Reziduální vaskulární riziko (RVR) tvoří nedo-statečná léčba standardních rizikových faktorů (RF) a další metabolické RF. V rámci studií EU-ROASPIRE (EA) I-IV bylo vyšetřeno 1484 nemoc-ných - 1152 mužů (78 %) a 332 žen (22 %) se sta-bilní ICHS; RVR identifikují dostupné markery: aterogenní dyslipiémie (triglyceridy [TG] ≥ 2,0 mmol/l a HDL-cholesterol [HDL-C] ≤ 1,0 mmo-l/l u mužů, ≤ 1,2 mmol/l u žen), hypertriglyce-ridemický pas (TG ≥ 2,0 mmol/l a obvod pasu ≥ 90 cm u mužů a 85 ≥ u žen), aterogenní in-dex plazmy (AIP = log [TG/HDL-C]) a non-HDL cholesterol (non-HDL-C= celkový cholesterol – HDL-C). Jejich vývoj jsme srovnali v16letém období. Prevalence aterogenní dyslipidémie a non-HDL-C se snižovaly u obou pohlaví (p pro trend 0,004 a 0,001). Výskyt hypertriglyceri-demického pasu (30 % u mužů, 24 % u žen) byl

stabilní, přestože obvod pasu a BMI významně stoupaly. Vysoký AIP > 0,24 (u 40 % mužů, 30 % žen) se neměnil. Významně stoupal výskyt dia-betes mellitus 2. typu (DM2T) (23 % v EAI, 48 % v EA IV, p pro trend 0,0001). Všechny sledované markery RVR byly významně častější u osob s porušeným metabolismem glukózy oproti osobám s normoglykémií. V 16letém období studií EA I - EA IV u nemocných se stabilní ICHS stoupala prevalence DM2T a obezity včetně obvodu pasu. Častěji indikované statiny, inhi-bitory ACE atd. modifikovaly LDL-C i markery RVR (non-HDL-C a aterogení dyslipidémie). Pre-valence hypertriglyceridemického pasu a vyso-kého AIP se neměnila. Sledované markery RVR se významně častěji vyskytovaly u osob s poru-chami metabolismu glukózy. Součástí odborného programu byla dvě firem-ní sympozia. Mezi přednáškami bylo možné zhlédnout 74 posterů. Další ročník kongresu PEDIM se uskuteční v roce 2016.

B. Nussbaumerová

XXII. kongres EACMFS v Praze

23. – 26. 9. 2014Ve dnech 23. – 26. září 2014 se poprvé, 44 let poté, kdy mezi zaklada-teli této organizace za-stupoval českou maxi-lofaciální chirurgii pro-fesor Jaroslav Toman, konal v Praze XXII. Eu-

ropean Congress of the Association for Cra-nio-Maxillo-Facial Surgery (EACMFS). Nad kongresem přijali záštitu rektor UK prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., a ministr zdra-votnictví ČR MUDr. Svatopluk Němeček, MBA.

Slavnostní zahájení kongresu 23. září 2014 bylo příležitostí připome-nout celému světu profesory Buriana, Kufnera, Kostečku a Tomana, naše velké české předchůdce.

Předkongresové aktivity začaly již nedělí 21. září, kdy odstartovaly některé prekurzy a pokra-čovaly v pondělí 22. září dalšími vzdělávacími sekcemi a paralelními sympozii. První kongre-sový den přivítal účastníky kongresu v pěti již plně připravených sálech kongresového centra a instalovaných foyer s prezentacemi vystavo-vatelů. Na slavnostním zahájení kongresu 23. září 2014 převzal zakladatel asociace profesor Hugo Obwegeser ocenění za celoživotní zásluhy o obor maxilofaciální chirurgie a zá-roveň jsme v bloku prezidentských přednášek nechali vzpomenout celý svět na profesory Bu-

7

riana, Kufnera, Kostečku a Tomana, naše velké české předchůdce.V průběhu následujících 4 dnů tohoto vrchol-ného setkání evropských a světových specia-listů kraniomaxilofaciální chirurgie s více než 1700 účastníky ze 66 zemí celého světa bylo předneseno 323 ústních sdělení v 35 sekcích. V moderních interaktivních posterových ki-oscích bylo 695 sdělení, z nichž každý v prů-měru přečetlo 20 účastníků (nejlepší až 200). Jedinečným obohacením odborného progra-mu bylo 22 paralelních sympozií hostujících asociací, kterých se účastnilo 13 evropských, 4 mimoevropské a 5 nejvýznamnějších mimoev-ropských asociací. (IAOMS,AAOMS, IAOO, AOC-MF, IBRA). Každé ráno probíhající vzdělávací praktické kursy – „Masterclases“ - představovaly skvělou příležitost k diskusi a méně formálnímu kontaktu se špičkovými světovými odborníky. Prezidentské přednášky čtyř bývalých prezi-dentů EACMFS (Guillermo Raspall 2006, Luigi C. Clauser – 2008, Maurice Mommaerts 2010 a Mišo Virag 2012) spolu s diskusními pane-ly byly každodenním završením odborného programu. Bez nadsázky lze konstatovat, že se v Praze setkala historie a současnost maxilofa-ciální chirurgie. Byli zde zakladatelé a průkop-níci evropské MFCH (Obwegeser, Steinhauser, McIntosh) spolu se světovou špičkou současné kraniomaxilofaciální chirurgie, zastoupenou např. vedoucími představiteli světových týmů transplantací obličeje (Bernard Devauchelle, Eduardo Rodriguez, Jean-Paul Meningeaud) a řadou dalších. Není v mých silách v této krátké zprávě obsáhnout všechna témata přednášek, mastercoursů a diskusních stolů, ani vyčerpá-vajícím způsobem popsat program v celé jeho mnohotvárnosti. Obsahem sdělení byla nejen onkologická problematika (indikace obličejo-vých resekcí rekonstrukcí s použitím volných štěpů, aktinoterapie, biologická léčba, metody využívající fotodynamickou a laserovou terapi), ale řada sdělení se zabývala i otázkami kvality života nemocných a etiky. Nechyběla témata z ortognátní a estetické chirurgie hlavy a krku, pokročilé zubní implantologie, počítačového plánování výkonů a navigací, využití minimál-ně invazivních výkonů, přednášející se zabývali chirurgickými extrakcemi zubů moudrosti, pro-blematikou onemocnění temporomandibu-lárního kloubu, a významným tématem byla i mezioborová spolupráce. Byla to vzácná pří-ležitost pro všechny účastníky nalézt pro sebe racionální postup v unikátně pestrém spektru odborných sdělení, i šance k diskusi svých pří-padů a přístupů. Věřím, že zejména mladší kole-gové budou profitovat z této šance, a že tento kongres byl a bude i do budoucna příspěvkem k dalšímu odbornému rozvoji české maxilofaci-ální chirurgie. K neformálním setkáním přispěly obě všemi účastníky v superlativech hodnocené spole-čenské události, prezidentská recepce v pře-krásném prostředí Obecního domu v Praze a tradiční Galadiner na Žofíně.Podrobnosti k odbornému programu včetně kongresových abstrakt stejně jako alba kongre-sových fotografií lze nalézt na stránkách www.eacmfs2014.com.Je mou milou povinností poděkovat všem, kte-

ří nezištně pracovali v přípravných výborech (kolegové Andrle, Bolek, Hájek, Hauer, Hostič-ka, Hrbek, Hubáček, Jambura, Kozák, Machoň, Mazánek, Pazdera, Michl, Nátek, Pošta, Stránský, Střihavka, Šmucler, Štembírek) a všem dalším, kteří se v přípravě a realizaci kongresu chopili mnoha důležitých povinností. Ti všichni mají zásluhy na tom, že se Česká MF chirurgie uká-zala světu v tom nejlepším světle.

Velmi hezké shrnutí našich pocitů od začátku příprav až po závěrečný projev udělal kolega Roman Šmucler v článku LKS 11/2014: „Tako-vá šance přijde jednou

za generaci a ne každou. Vlastně jsme měli jen pocit, že to dlužíme kolegům v naší zemi a na-šim učitelům, kteří takovou příležitost neměli, a možná i trochu sami sobě… Nemohlo se nás v tom okamžiku v Kongresovém centru Praha nezmocnit dojetí, že se to povedlo…“Přípravy XXII.kongresu EACMFS zabraly šest let pilné práce, ale konečný výsledek určitě stál za to. Z plzeňské Stomatologické kliniky FN se kongresu účastnil celý kolektiv oddělení ÚČOCH v přípravném výboru a mimo to i ak-tivně se 3 postery: 1. P. Pošta, D. Hrušák, L. Hos-tička, P. Andrle, L. Hauer, J. Jambura: Oral and maxillofacial surgery in patiens treated by a new peroral anticoagulants, 2. J. Jambu-ra¹, D. Hrušák¹, P. Andrle¹, L. Hostička¹, L. Hauer¹, P. Pošta¹, O. Daum²: Tumor Metastases In The Orofacial Region As The First Symptom Of Advanced Malignant Disease - Two Case Re-ports, 3. Hauer L.¹, Andrle P.¹, Hrušák D.¹, Hostič-ka L.¹, Skálová A.², Sebera O.³, Jambura J.¹, Pošta P.¹ (1= Stomatologická klinika, 2=Šiklův ústav patologie, 3=Klinika ORL): Adenoid Cystic Car-cinoma Of Salivary Glands – A Case Series Of 23 Patients With Long-term Follow-up

prim. MUDr. Daniel Hrušák, Ph.D.,Past president EACMFS 2012-2014, předseda Společnosti maxillofaciální chirurgie ČLS JEP

K fotu na str. 1: Zakladatel EACMFS profesor Hugo Obwegeser (vpra-vo) obdržel při zahájení XX. Kongresu EACMFS v Praze z rukou pre-zidenta EACMFS 2012–2014 Daniela Hrušáka ocenění za celoživotní zásluhy o obor.

XXXI. konference České společnosti pro hypertenzi, XXIII. konference pracovní

skupiny Preventivní kardiologie ČKS,

XIX. konference pracovní skupiny Srdeční selhání ČKS

Mariánské Lázně, 2.–4. 10. 2014Ve dnech 2.-4. října 2014 se v prostorách spo-lečenského domu Casino v krásném prostře-dí Mariánských Lázní již potřetí konal další roč-ník významné konference České společnosti pro hypertenzi (ČSH), Pracovní skupiny Preven-tivní kardiologie České kardiologické společ-nosti (ČKS) a Pracovní skupiny Srdeční selhání

ČKS. Předsedou organizačního výboru byl prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc., předseda ČSH a přednosta II. interní kliniky LF a FN v Plzni. Odborný program konference zahájili ráno 2. října prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc., prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc., místopřed-seda České společnosti pro hypertenzi, prof. MUDr. Helena Vaverková, CSc., předsed-kyně pracovní skupiny Preventivní kardiologie ČKS, prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc., předseda pracovní skupiny Srdeční selhání ČKS a Ing. Leo Novobilský, generální ředitel Léčebných lázní Mariánské Lázně a.s.První blok s názvem „Kontrola hypertenze v populaci, těžká a rezistentní hypertenze“ byl předsedán H. Rosolovou (Plzeň) a J. Špi-narem (Brno). V tomto bloku byly prezento-vány zejména výsledky studií EUROASPIRE I-IV, kde byla opakovaně prokázána neuspokojivá kontrola arteriální hypertenze a ostatních ri-zikových faktorů kardiovaskulárních chorob u osob s anamnézou ischemické choroby sr-deční nebo cévní mozkové příhody. Další blok přednesený J. Widimským jr. (Praha) a J. Ceralem (Hradec Králové) byl věnován ad-herenci k léčbě arteriální hypertenze a mož-nostem jejího sledování. V bloku věnovaném aktuálnímu tématu renální denervace (před-sedající: V. Monhart, Praha a J. Widimský jr.) byly prezentovány výsledky studií zabývajících se touto zajímavou metodou včetně české stu-die Prague 15, jež ale neskončily s pozitivními výsledky ve prospěch této původně nadějné metody a odsunují ji mezi experimentální me-tody. V bloku PS Preventivní kardiologie „Mož-nosti zlepšení stratifikace rizika u pacientů s intermediárním rizikem: personalizace léčby aterosklerózy“, předsedající H. Vaver-ková (Olomouc), A. Linhart (Praha), přednesl J. Filipovský sdělení „Měření tepenné tu-hosti“. V bloku „Neobvyklé nálezy u nemoc-ných s hypertenzí – kazuistiky“, předsedající V. Monhart, A. Linhart, zazněla přednáška J. Mlíkové Seidlerové „Wilmsův tumor jako příčina hypertenze u 49leté nemocné“. Bloku „Měření krevního tlaku“ předsedali J. Filipovský a J. Widimský a bloku „Hyperten-ze v těhotenství“ J. Mlíková Seidlerová a T. Zelinka (Praha).

V dalším bloku PS Preventivní kardio-logie, předsedající R. Cífková (Praha) a H. Rosolová, byly bohatě zastoupeny práce autorů z pl-zeňského pracoviš-tě. H. Rosolová přednesla sdělení

„Porucha glukózového metabolismu a kar-diovaskulární riziko“, J. Bruthans za kolektiv autorů M. Zvolský, V. Lánská, R. Cífková, M. O’-Flaherty, S. Capewell sdělení „ Recentní tren-dy morbidity a mortality na ischemickou chorobu srdeční v České republice a predik-ce dalšího vývoje“. O. Mayer jr. a J. Mlíková Seidlerová vystou-pili se sdělením „Desfosfo-dekarboxylova-ná isoforma matrix gla-proteinu predikuje mortalitní riziko u pacientů s chronickou

8

stabilizovanou vaskulární chorobou“. Vita-min K je esenciálním kofaktorem aktivace ma-trix Gla-proteinu (MGP), přirozeného inhibitoru tkáňové kalcifikace. Biologicky inaktivní defos-fo-dekalcifikovaná isoforma tohoto enzymu (dp-ucMGP) je ukazatelem biologické dostup-nosti vitaminu K v organismu a byla nalezena v asociaci s mortalitou u pacientů se srdečním selháním a aortální stenózou. Autoři si položili otázku, zdali zvýšená dp-ucMGP bude prediko-vat celkovou mortalitu i u pacientů s klinicky stabilní chronickou aterovaskulární chorobou. 799 pacientů (prům. věk 65.1±9.3) po infarktu myokardu, koronární revaskularizaci či první ischemické cévní mozkové příhodě (spojené české soubory EUROASPIRE III a EUROASPIRE--stroke survey) bylo prospektivně sledováno v kohortové studii. Pětiletá mortalita byla urče-na k pevnému datu na základě database UZIS včetně deklarované příčiny úmrtí. Cirkulující hladiny dp-ucMGP byly stanoveny pomocí ex-perimentální ELISA assaye (VitaK, Maastricht) v sérii. Během střední doby sledování 5.6 let 159 pacientů zemřelo. Po komplexní adjusta-ci pomocí Coxova modelu pacienti v nejvyš-ším kvartilu vykazovali signifikantně nezávisle zvýšené riziko celkové i kardiovaskulární 5leté mortality U pacientů s manifestní vaskulární chorobou tedy cirkulující hladiny dp-ucMGP nezávisle predikovaly celkovou i kardiovasku-lární mortalitu a mohly by tak tedy sloužit jako biomarker reziduálního rizika v sekundární pre-venci. B. Nussbaumerová přednesla za kolektiv au-torů H. Rosolová, O. Mayer jr., J. Filipovský, R. Cífková, J. Bruthans sdělení „Reziduální kar-diovaskulární riziko nemocných se stabil-ní ischemickou chorobou srdeční v české části studií EuroAspire I-IV (16leté období)“. U mnoha správně léčených nemocných se stabilní ischemickou chorobou srdeční (ICHS) recidivují aterotrombotické příhody. Reziduální vaskulární riziko (RVR) tvoří nedostatečná léčba standardních rizikových faktorů (RF) a další me-tabolické RF. V rámci studií EUROASPIRE (EA) I-IV bylo vyšetřeno 1484 nemocných - 1152 mužů (78 %) a 332 žen (22 %) se stabilní ICHS; RVR identifikují dostupné markery: aterogenní dys-lipidémie (triglyceridy [TG] ≥ 2,0 mmol/l a HDL--cholesterol [HDL-C] ≤ 1,0 mmol/l u mužů, ≤ 1,2 mmol/l u žen), hypertriglyceridemický pas (TG ≥ 2,0 mmol/l a obvod pasu ≥ 90 cm u mužů a 85 ≥ u žen), aterogenní index plazmy (AIP = log [TG/HDL-C]) a non-HDL cholesterol (non-HDL-C= celkový cholesterol – HDL-C). Je-jich vývoj jsme srovnali v16letém období. Pre-valence aterogenní dyslipidémie a non-HDL-C se snižovaly u obou pohlaví (p pro trend 0,004 a 0,001). Výskyt hypertriglyceridemického pasu (30 % u mužů, 24 % u žen) byl stabilní, přestože obvod pasu a BMI významně stoupaly. Vysoký AIP > 0,24 (u 40 % mužů, 30 % žen) se nemě-nil. Významně stoupal výskyt diabetes mellitus 2. typu (DM2T) (23 % v EAI, 48 % v EA IV, p pro trend 0,0001). Všechny sledované markery RVR byly významně častější u porušeného meta-bolismu glukózy oproti normoglykémii. Lze shrnout, že v 16letém období studií EA I - EA IV u nemocných se stabilní ICHS stoupala pre-valence DM2T a obezity včetně obvodu pasu.

Častěji indikované statiny, inhibitory ACE atd. modifikovaly LDL-C i markery RVR (non-HDL-C a aterogení dyslipidémie). Prevalence hypertri-glyceridemického pasu a vysokého AIP se ne-měnila. Sledované markery RVR se významně častěji vyskytovaly u poruch metabolismu glu-kózy. V sekci „Cévní mozkové příhody“, předse-dající A. Linhart, K. Horký (Praha), přednesl J. Vaněk za autorský kolektiv J. Vaněk, O. Mayer, P. Wohlfahrt, A. Krajčoviechová, R. Cífková sdě-lení „Změny úrovně sekundární prevence ischemických cévních mozkových příhod mezi roky 2007 a 2013 u českých pacientů“. Důsledné dodržování doporučených cílových hodnot je jedním z pilířů sekundární prevence všech vaskulárních chorob bez rozdílu, včet-ně ischemických cévních mozkových příhod (iCMP). Pokusili jsme se objektivizovat, jak jsou tyto principy dodržovány v klinické praxi a na-kolik se situace změnila mezi lety 2007 a 2013. Předkládaná analýza srovnala dva nezávislé vzorky (česká data EuroAspire III stroke survey a ESH stroke survey) vyšetřené v letech 2007 a 2012/13. V rámci každé fáze byli vždy retro-spektivně identifikováni pacienti po prokázané první iCMP mladší 81 let a vyšetření v období 6 měsíců až 2 roky po prodělané příhodě. Re-spondenti byli vyšetřeni podle standardního protokolu zaměřeného na základní parametry sekundární prevence. V průběhu sledovaného období došlo evidentně k zlepšení organizace léčby v akutní fázi choroby, výrazně stoupla proporce hospitalizace na iktové jednotce, uží-vání trombolýzy a pacientům je nyní předepi-sován do chronické léčby clopidogrel. Naopak žádné zlepšení však nelze pozorovat v inter-venci konvenčních rizikových faktorů. Cílovou hodnotu krevního tlaku dosahovalo méně než 40 %, stejná situace byla u dyslipidémie. Navíc pokud bychom použili recentní cílovou hodnotu LDL, splňovalo toto kritérium pouze méně než 5 % pacientů. Podobně jako v obec-né populaci i v sekundární prevenci ICHS ex-plozivně narůstá prevalence poruchy glukozo-vého metabolismu. Rovněž preskribce základní medikace je suboptimální, včetně statinů. Přes pozitivní vývoj v akutním managementu CMP zůstává v oblasti sekundární prevence značný nevyužitý potenciál.

Slavnostnímu bloku České společnosti pro hypertenzi předsedali J. Filipovský (Plzeň), R. Cífková a J. Widimský jr. (Praha). Byly pře-dány ceny za nejlepší publikace mladých autorů (viz další článek v tomto čísle). Vy-zvanými přednáškami tohoto bloku byly „Příspěvek plzeňského pracoviště k pre-ventivní kardiologii“ H. Rosolové (Plzeň) a „Sport a hypertenze“ A. Linharta (Praha).Program byl zpestřen vystoupením význam-ných zahraničních hostů.

V prvním sdělení ho-vořil prof. Stépha-ne Laurent, bývalý prezident Evropské společnosti pro hy-pertenzi, významný farmakolog a hyper-tenziolog, na téma „Large artery re-modelling and sti-

ffness in hypertension: measurements and drugs“.

Dalším hostem byl prof. Gérard Lon-don, přední světový nefrolog českého původu a jeden z průkopníků studia tepenných vlastnos-tí u hypertenze a ledvinného selhá-ní, se sdělením „Hy-

pertenze a chronické onemocnění ledvin“. Třetím hostem byl prof. Jan A. Stae-ssen z Belgie, autor mnoha zásadních publikací, např. z ob-lasti měření krevní-ho tlaku, prognózy a populačních as-pektů hypertenze, s přednáškou „Salt

reduction in the general population – reco-mmendation to be taken “cum grano salis”.Interdisciplinární pojetí problematiky spán-kové apnoe z pohledu pneumologa a oto-rhinolaryngologa představili za předsednictví M. Součka (Brno) a J. Mlíkové Seidlerové (Plzeň) kolegové z Kliniky pneumologie a fti-zeologie a Otorhinolaryngologické kliniky FN a LF v Plzni K. Plicková a D. Slouka. Autoři shrnuli 15leté zkušenosti s chirugickou péčí o pacienty se syndromem spánkové apnoe. Podali souhrnný přehled vývoje chirurgického přístupu, současných možností a souhrn ma-nagementu spolupráce v „centru pro dýchání a spánek“ při FN Plzeň. Personalizovanou me-dicínou v oblasti kardiovaskulární léčby se zabýval O. Mayer sr. (Oddělení klinické farma-kologie FN a LF v Plzni).Konference byla zakončena atraktivní sek-cí „Žhavé novinky v terapii – HOTLINES“. Sekce Hotlines byla připravena ve spolupráci ČSH a Pracovních skupin ČKS Srdeční selhání, Kardiovaskulární farmakoterapie a Preventivní kardiologie a byla předsedána H. Rosolovou, J. Špinarem a P. Janským (Praha). Prezento-vána byla následující sdělení: Hypolipidemická léčba u hypertenze (J. Piťha, J. Widimský, Praha); Nová léčba dyslipidémií (inhibitory PCSK9) (H. Rosolová, Plzeň); Současné přístupy v léč-bě hypertenze u diabetes mellitus (J. Widimský jr., Praha); Blokátory kalciového kanálu ve studii ADVANCE (R. Cífková, Praha)Nové poznatky o inhibitorech dipeptidylpepti-dázy 4 (J. Špinar, Brno); Použití nových antiko-agulancií před kardioverzí (O. Mayer jr., Pl-zeň); Studie PARADIGM HF (J. Bělohlávek, Pra-ha); Studie STABILITY a SOLID (A. Linhart, Praha);

9

Studie POISE-2 (P. Janský, Praha); Nové analýzy studie HYVET: subanalýza randomizované fáze a výsledky otevřené fáze (J. Filipovský, Plzeň); Výsledky Projektu Györgyi: ovlivnění 24 hod. TK fixní kombinací amlodipin/lisinopril (J. Widimský jr., Praha); Současný pohled na léčbu renovaskulární hypertenze: výsledky studií CO-RAL a ASTRAL (V. Monhart, Praha)

Součástí konference byla také sekce pro nelékařské pracovní-ky, jíž se zúčastnily všeobecné sestry, nutriční terapeutky, fyzioterapeuti, labo-rantky a další. Tito pracovníci hrají dů-ležitou roli v péči

o nemocné s chronickým kardiovaskulárním onemocněním a také v prevenci těchto nemo-cí. Tématy pro nelékařské pracovníky byly me-tody měření krevního tlaku, vyšetřovací meto-dy u nemocného s hypertenzí, edukace ne-mocného a role výživy při kardiovaskulárním onemocnění, diabetes mellitus a onemocnění ledvin ve vztahu ke kardiovaskulárním choro-bám a péče o nemocné s chronickým srdeč-ním selháním. Přednášející z Plzně byly bohatě zastoupeny: Měření krevního tlaku – aneb tro-cha historie nikoho nezabije (J. Nováková); Vy-soký krevní tlak v ordinaci = bojíme se lékaře? (L. Bezpalcová); Příznaky a projevy arteriální hy-pertenze (M. Šmatláková); Moderní trendy v léčbě hypertenze (A. Kavinová, Š. Borovcová); Edukace pacientů s hypertenzí na II. interní kli-nice (M. Kožíšková, P. Aubrechtová); Image ses-try a nikotinismus (I. Ticháčková); Sestra jako zářný vzor při edukaci pacienta s hypertenzí (J. Kreuzbergová); Příjem pacienta na JIP v plicním edému z pohledu sestry (P. Bochníčková); Ošet-řovatelská péče u pacienta v terminálním sta-diu chronického srdečního selhávání (L. Kara-sová, I. Bohmová).

V průběhu konference byly též prezentovány postery a proběhla valná hromada ČSH a valná hromada PS Preventivní kardiologie ĆKS. Další ročník této akce se bude konat ve dnech 1.–3. 10. 2015 v Mikulově.

Barbora Nussbaumerová, foto JN

MEDICÍNA PRO PRAXIKongres praktických lékařů

a sester Plzeň, 10.–11. 10. 2014V plzeňském Parkhotelu se ve dnech 10.–11. října 2014 konal kongres Medicína pro praxi, zaměřený na praktické lékaře a sou-časně jejich sestry. Prezidentkou akce byla

prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc., z II. interní kliniky LF a FN v Plzni.Garantem bloku kardiologie byla prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc., která zahájila blok přednáškou „Primární a sekundární preven-ce kardiovaskulárních onemocnění je stále nedostatečná“. I když se velmi zlepšila inten-zivní péče o akutní aterotrombotické příhody (především o akutní koronární syndromy), kar-diovaskulární (KV) nemoci na podkladě atero-sklerózy jsou stále nejčastější příčinou úmrti v celém civilizovaném světě včetně naší repub-liky. Bez účinné primární prevence nelze snížit prevalenci těchto nemocí a bez sekundární prevence nelze snížit recidivy těchto chorob; bez komplexní prevence nelze dále snižovat KV úmrtnost, která tč. začala stagnovat. Výsledky epidemiologických studií post-MONIKA potvr-zují, že zlepšení dietních návyků (především snížení konzumace živočišných tuků) vedlo k významnému snížení průměrného choleste-rolu v české populaci i ke snížení průměrného krevního tlaku – dvou nejdůležitějších riziko-vých faktorů pro KV nemoci. Návyk ke kouře-ní cigaret začal klesat především u mužů, ale zvyšuje se u žen a mladistvých. V celé populaci stoupá prevalence diabetes mellitus 2. typu, důsledek nedostatků ve stravovacích návycích i pohybové aktivitě. Nepříznivou kontrolu KV rizikových faktorů v sekundární prevenci proká-zala studie EUROASPIRE.

Předsedající zleva: B. Nussbaumerová, G. Štěrbáková, J. Hirmerová a H. Rosolová

V přednášce „Úskalí léčby arteriální hyper-tenze“ hovořila MUDr. Barbora Nussbau-merová, Ph.D., z II. interní kliniky o prevalenci arteriální hypertenze (AH), která se v ČR ve věku 25–64 let pohybuje kolem 40 %. Kontrola AH zůstává i přes rozsáhlé možnosti a dostup-nost farmakoterapie nedostatečná. Cílových hodnot krevního tlaku < 140/90 mmHg do-sahuje pouze cca 30 % hypertoniků. Častým důvodem nedosažení cílových hodnot u AH je slabá adherence k režimovým opatřením, ze-jména vysoký příjem soli a nedostatek fyzické aktivity. Je třeba dbát na dostatečné dávkování farmakoterapie a kombinační léčbu s využi-tím fixních kombinací a neopomínat diuretika v kombinační léčbě. U mladších hypertoniků nebo hypertoniků s náhlým zhoršením hod-not krevního tlaku by měla být provedena vy-šetření k vyloučení sekundární hypertenze, jíž trpí cca 10 % nemocných (zejména primární hyperaldosteronismus). Nemocní často neuží-vají předepsané léky - z důvodů nežádoucích účinků (diuretika) nebo i z důvodů finančních a sociálních. Rezistentní hypertenze znamená přetrvávání systolického krevního tlaku v ordi-naci ≥ 140 mm Hg při podávání nejméně troj-

kombinace antihypertenziv (včetně diuretika) v maximálních tolerovaných dávkách. Dener-vace renálního sympatiku zůstává přes počá-teční slibné výsledky ve fázi výzkumu.Doc. MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D., z II. inter-ní kliniky LF UK a FN Plzeň představila „Nová antikoagulancia v léčbě žilní tromboembo-lické nemoci.“ Základem farmakoterapie žilní tromboembolické nemoci je léčba antikoagu-lačni. Obvykle se zahajuje v iniciální fázi pa-renterálnim preparátem se současným podá-váním warfarinu. Warfarin však má celou řadu nevýhodných vlastností - dlouhý poločas, úzké terapeutické okno a výraznou interindividuální variabilitu účinku. V poslední dekádě nastupují do praxe nová antikoagulancia – přímé inhi-bitory, cílené na specifický krok v koagulační kaskádě. Jsou určeny pro podávání ve fixních dávkách, bez nutnosti laboratorní monitorace. Jedna se o orální preparáty: dabigatran – inhi-bitor trombinu; rivaroxaban a apixaban – inhi-bitory aktivovaného faktoru X. Další přednášku „Novinky v léčbě srdečního selhání“ přednesla MUDr. Gabriela Štěrbáko-vá, Ph.D., z Kardiologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Chronické srdeční selhání je nazýváno novodobou epidemií, v evropských zemích se vyskytuje u 0,4–2 % populace. Počet pacientů má díky úspěšné léčbě akutních stavů vzestupný trend. V roce 2012 byla publikována nová doporučení pro diagnostiku a léčbu chro-nického srdečního selhání. Ta nově upřesňují význam natriuretických peptidů v diagnostice a rozšiřuji spektrum léčebných možností. Zákla-dem pro farmakoterapii zůstávají inhibitory an-giotenzin konvertujícícho enzymu, betabloká-tory a diuretika, rozšiřuje se spektrum pacientů vhodných pro léčbu antagonisty mineralokor-tikoidních receptorů a do léčby se nově zavádí blokátory If kanálu, které mají bradykardizujíci efekt. Nedílnou součástí komplexní léčby je dnes rovněž léčba přístrojová. Jedná se přede-vším o srdeční resynchronizační léčbu (bivent-rikulární stimulaci) a implantaci automatických kardioverterů/defibrilátorů.Bloku otorinolaryngologie předsedal doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc. (všichni předná-šející ORL klinika LF UK a FN Plzeň). V přednášce „Diferenciální diagnostika „tumorů“ krku“ vyzdvihl MUDr. Ondřej Trčka anamnesticky odvoditelné souvislosti, lokální nález dostup-ný v ambulanci praktického lékaře a některá další fakta, která mohou pomoci se správným zaléčením či nasměrováním pacienta k další diagnosticko-terapeutické péči. V přednášce „Sleep apnoe syndrom – management prá-ce s pacientem z pohledu otolaryngologa“ zdůraznil MUDr. David Slouka správnou ko-ordinaci spolupráce jednotlivých oborů jako naprosto zásadní pro správný efekt léčby pa-cienta. Autor přiložil algoritmus práce Centra pro dýchání a spánek ve Fakultní nemocnici v Plzni a demonstroval základní pravidla chirur-gického přístupu k této problematice. Dalšími přednáškami bloku byly „Metastázy karcino-mů neznámého origa do krčních uzlin“ (J. Nasswetter) a „Karcinomy orofaryngu“ (R. Sakař, J. Slípka). Garantem bloku pneumologie byl doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D., (všichni přednášející

10

PNE klinika FN a LF UK Plzeň). V přednášce „Zá-něty plic a průdušek u těhotných a kojících žen“ podala MUDr. Olga Růžičková Kirchne-rová přehled o diagnostice a léčbě zánětů plic a průdušek v těhotenství a době kojení. Plicní nemoci v těhotenství mají řadu specifických a ošetřujícímu lékaři přinášejí četné, někdy dokonce nečekané výzvy. Fyziologické změny objevující se v průběhu gravidity mohou mít významné dopady na charakter a průběh plic-ních onemocnění a zároveň tato onemocnění mohou mít hluboké dopady na osud plodu. Při všech diagnostických a terapeutických rozho-dováních u těhotné ženy musíme mít na pa-měti skutečnost, že vždy se jedná o dva pacien-ty s mnohými odlišnostmi. Proto pro diagnos-tiku a léčbu v těhotenství (a do značné míry i v době laktace) platí často odlišná pravidla. Další přednáška „Obstrukce na druhou“ – překryv chronické obstrukční plicní nemoci a obstrukční spánkové apnoe“ (MUDr. Krista Plicková) podala přehled o obstrukční spánko-vé apnoi (OSA), charakterizované jako zastavení dechu ve spánku s poklesem okysličení a mik-roprobuzeními s následnou zvýšenou spavostí a únavou. OSA se může vyskytovat současně i s jinými chorobami. U nemocných CHOPN je častěji než v běžné populaci přítomna OSA, která se s hypoventilací vázánou na spánek při obstrukci dýchacích cest často kombinu-je, různými autory je koincidence uváděna až 20 %. Z nedostatku kyslíku během spánku pak mohou nastat další komplikace, zejména kar-diovaskulárního aparátu. Těmto komplikacím lze předcházet správně vedenou léčbou obou nemocí. Doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D., představil „Chy-by a omyly v inhalační léčbě“. Praktický lékař se setkává s astmatiky vzhledem k častosti této nemoci každodenně. Na rozdíl od minulosti, kdy tito nemocní bývali špatně léčitelným po-strachem ordinací, představují dnes astmatici potenciálně dobře léčitelné pacienty – většina jich může být poměrně snadno zbavena veš-kerých potíží díky dostupnosti vysoce efektivní léčby. Navzdory těmto možnostem v praxi trpí potížemi více než polovina astmatiků a třetina má potíže výrazné. Nejčastějším důvodem, proč antiastmatika v praxi „selhávají“, není dnes vlastní tíže astmatu, ale neznalost základních principů jeho léčby a špatná inhalační techni-ka. Základní praktická doporučení pro léčbu astmatiků vyúsťuji v „Desatero“: Každý astmatik by měl být poučen o chronickém charakteru své nemoci a o zásadním rozdílu mezi lékem preventivním a úlevovým – a tyto léky by měl umět rozlišovat. Preferujeme léčbu inhalační, nástup efektu preventivních léků je pozvolný a zároveň setrvačný. Úlevový lék by měl astma-tik užívat jen výjimečně – jeho nadměrné uží-vání svědčí o nedostatečné léčbě preventivní. Preventivní léčbu by astmatik nikdy neměl (ani v těhotenství) redukovat či dokonce vysazovat bez porady se svým lékařem. Užívání léků a in-halační techniku je vhodné při každé příležitos-ti kontrolovat.Garantem bloku gerontopsychiatrie byl doc. MUDr. Roman Jirák, CSc. (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze). Proslovil před-nášku „Demence“. Demence jsou poruchy,

ke kterým dochází po rozvoji kognitivních funk-cí, tj. po 4. – 6. roce života. Podstata demencí je ve snížení úrovně poznávacích (kognitivních funkcí) a druhotně i nekognitivních funkcí na takovou úroveň, že to interferuje s pracov-ními a sociálními aktivitami postiženého. U de-mencí jsou tedy postiženy kognitivní (a exeku-tivní – výkonné) funkce, aktivity denního života a dochází k tzv. behaviorálnim a psychologic-kých symptomům demence – poruchy chová-ní, přidružené psychotické příznaky, přidruže-né emoční příznaky (časté deprese), poruchy spánku a cyklu spánek – bdění. Demence lze dle příčiny dělit na primární – neurodegenera-tivní demence, a sekundární (symptomatické) demence. Do skupiny neurodegenerativních demencí náleží Alzheimerova choroba, demen-ce s Lewyho tělísky, frontotemporální lobární neurodegenerace, demence při Parkinsonově chorobě, demence na podkladě Huntingtono-vy chorey a další. K symptomatickým demen-cím náleží skupina vaskulárních demencí, dále demence na podkladě neuroinfekcí, prionové demence, metabolické demence, demence na podkladě cerebrálních tumorů a další. Nej-rozšířenější ze všech demencí je Alzheimero-va choroba, u níž zatím není známa kauzální terapie. V současnosti jsou užívány inhibitory mozkových cholinesteráz a nekompetitivní antagonista glutamatergního ionotropního receptoru NMDA memantin – tyto látky pouze zpomalují průběh demence, vedou k oddálení těžkých stadií demence, k zlepšení kvality živo-ta postižených.

Zleva: B. Šestáková, J. Seifertová, V. Gutová a D. Sedláček

Přednášku „Poruchy chování u demencí“ proslovila MUDr. Vanda Franková (Psychiat-rická nemocnice v Dobřanech). Poruchy cho-vání jsou běžnou součástí klinického obrazu všech typů a stupňů demence a nejčastější pří-činou lékařské intervence u pacientů s demen-cí. Pečující si nejvíce stěžují na neklid a agresi-vitu. Neklid i agresivita bývají často projevem psychické poruchy, vlivu léků či psychoaktiv-nich látek, tělesné nemoci, diskomfortu nebo důsledkem nepochopeni situace při kognitiv-ním deficitu. To je třeba si uvědomit a v případě vzniku poruchy chování aktivně pátrat po její příčině a na tu následně cílit léčbu. Doménou prevence i léčby poruch chování u demencí je vždy nefarmakologický postup. Někdy je nutná farmakoterapie. V klinické praxi je v této indika-ci nejčastěji užívaným lékem tiaprid. Další přednáškou byly „Depresivní poruchy ve vyšším věku“ autorek MUDr. Jany Nykleso-vé a MUDr. Vandy Frankové (Psychiatrická ne-mocnice v Dobřanech´). Deprese ve stáří jsou velmi častým onemocněním. Výrazně snižují

kvalitu života. Na rozdíl od projevů depresivních poruch v mladším věku mohou byt pro odlišný klinický obraz opomíjeny a nediagnostikovány. Nemoc se může projevovat mono- nebo oli-gosymptomaticky, jako „deprese bez deprese“ s racionalizací pokleslé nálady, nebo má atypic-ky klinický obraz (např. tělesná onemocnění). Deprese ve stáří může byt chybně považována za normu. Správná a časná diagnostika depre-sivní či úzkostné poruchy je důležitá pro rychlé zahájení cíleně směřované léčby. Lékem volby jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).Dalším blokem byl „Život s astmatem“ před-sedaný MUDr. Václavou Gutovou (Ústav imunologie a alergologie, Fakultní nemocnice Plzeň). Sdělení „Bronchiální astma, nemoc mnoha tváří – mysleme na ně“ přednesla MUDr. Ester Seberová (RESPIRAL s.r.o., Pl-zeň). Bronchiálni astma je onemocněni cha-rakterizované opakovanými stavy obstrukce dýchacích cest, které jsou většinou reverzibilní spontánně nebo po aplikaci bronchodilatač-ních léků. Ke stanovení správné diagnózy nám velmi napomáhá podrobná anamnéza osobní (hlavně údaj o alergii nebo atopickém habitu, přítomnosti atopického habitu nebo alergické rýmy) a anamnéza rodinná – podezřelá je opět pozitivní alergologická anamnéza. Průkaz ast-matu se opírá o stanovení reverzibilní obstruk-ce. Základem je vyšetření spirometrie metodou průtok-objem, kde hodnotíme hlavně hodnoty FEV1 a PEF, ale pro zkušeného diagnostika má význam i tvar křivky a hodnoty střední výde-chové rychlosti. Normální spirometrický nález – dokonce i nadnormální hodnoty, často u spor-tovců – onemocnění astmatem nevylučují. Je třeba vždy dovést vyšetření do konce, což zna-mená provést bronchodilatační test, případně některý z testů provokačních. Přednášku „Astma–CHOPN překryvný syn-drom (ACOS) v praxi“ připravili MUDr. Olga Růžičková-Kirchnerová a MUDr. Petr Šafrá-nek (PNE klinika LF UK a FN Plzeň). Astma bron-chiale a chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) jsou chronická zánětlivá onemocnění průdušek s vysokou prevalencí. Obě nemoci jsou velmi heterogenní syndromy vyznačující se podobnými projevy. Odlišení těchto dvou nemocí není vždy jednoduché. Řada epide-miologických studií naznačuje, že u starších nemocných s CHOPN může být překrývající se diagnóza astma bronchiale a CHOPN nebo-li ACOS (asthma and COPD overlap syndrom). ACOS je perzistující obstrukce dýchacích cest, která není plně reverzibilní, a je doprovázen projevy zahrnující jak typické příznaky pro ast-ma, tak i pro CHOPN. Přednášku „Mukopolysacharidózy“ uvedl MUDr. RNDr. Pavel Ješina, Ph.D. (Ústav dědič-ných metabolických poruch 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze). Mukopolysacharidózy (MPS) patří mezi dědičná metabolická onemocnění ze skupiny lysozomálních střádavých nemocí. Jejich příčinou jsou poruchy různých enzymů, které katalyzuji odbourávání glykosaminogly-kanů vedoucí k jejich hromadění v lysozomech a následným morfologickým i funkčním změ-nám v mnoha tkáních. Klinické projevy jsou velice heterogenní a postihují různou měrou

11

takřka všechny tkáně. Jejich diagnostika je založena na klinickém obraze a laboratorním průkazu zvýšeného množství GAG vylučova-ných do moče. Pro pacienty s mukopolysacha-ridózou I., II., IV. a VI. typu je vyvíjena enzymová substituční terapie, u pacientů s těžší formou se uplatňuje léčba pomocí transplantace he-matopoetickými kmenovými buňkami.Bloku infektologie předsedala MUDr. Zuzana Blechová (I. infekční klinika 2. LF UK a NNB Pra-ha), která s MUDr. Václavou Adámkovou (KM ATB ÚKBLD VFN Praha) připravila sdělení „Titri-tidy trochu jinak“. Serologická vyšetření slouží k průkazu protilátek, tzn. nepřímému průkazu infekčního agens. Pozitivní výsledek jednoho testu ještě definitivně neprokazuje probíha-jící onemocnění. Je nutné sledovat dynami-ku změn protilátkové odpovědi, aby nedošlo ke zbytečnému přecenění nálezu s následnou nevhodnou aplikací antibiotik. Na druhé stra-ně je protilátková odpověď časově opožděna a časně provedené vyšetření může být falešně negativní. Bloku urgentní medicína předsedal MUDr. Jiří Knor, Ph.D. (III. lékařská fakulta UK, Praha), kte-rý přednesl přednášku „Potenciální hrozby zdravotnických záchranných služeb“. Počet výjezdů u všech ZZS neustále roste. Jedním z důvodů je stárnutí populace a zřizování do-movů pro seniory či chronicky a nevyléčitelně nemocné. To je jistě správné, nicméně zhoršení stavu u chronicky nemocného člověka, který není ohrožen na životě, by nemělo být důvo-dem k aktivaci ZZS a mělo by patřit do jiné ob-lasti primární péče. Dalším důvodem je prostý fakt, totiž že ZZS je dobře a rychle každému do-stupná a při „správně“ vedeném hovoru na tís-ňové lince prostě vyjet musí. Proto registruje-me nárůst výjezdů např. v období chřipkových epidemií (dušnost je zaměněna za horečku s kašlem), výjezdů k drobným poraněním či ji-ným banálním stavům. Zákonitě se totiž dostá-váme do stále častějších situací, kdy operátor/ka tísňové linky ZZS musí řešit tzv. souběh vý-jezdů (aktuálně na úrovni 18 % všech výjezdů) s rizikem “odkrytí” oblasti pro závažné případy. Tento trend je nezbytné zvrátit, v opačném pří-padě hrozí kolaps systému. Jeho další přednáškou byla „Farmakotera-pie urgentních stavů“. Včasné rozpoznání varovných příznaků a okamžité řešení jejich příčiny může předejít přechodu stavu kriticky nemocného do ireverzibilního stadia, kdy již není možné žádným způsobem situaci zvrátit. Okamžitá ofenzivní léčba v podmínkách před-nemocniční neodkladné péče (PNP) – se týká např. rozpoznání a vyřešení hypoglykemického kómatu se snahou o předejití sekundárnímu ireverzibilnímu poškození mozku, anafylaktická reakce rozvíjející se v řadu minut a primárně postihující oběhový systém či dýchací cesty, zvládnutí maligní arytmie elektrickým výbojem nebo podáním vhodného antiarytmika. Vět-šina neodkladných stavů řešených dle zásad „evidence based medicine“ (EBM) má jedno společné: vyžadují podání vhodného farmaka takovým způsobem, aby se co nejdříve dostalo na místo svého určení. Další přednáškou byla „Urgentní medicína – mýty a fakta“ MUDr. Jany Šeblové, Ph.D.

(ZZS Středočeského kraje, p.o.). Ta je i ve svě-tovém kontextu poměrně mladou lékařskou specializaci a její vznik můžeme do jisté míry chápat jako reakci na členění medicíny do stále užších specializací. Zabývá se celým věkovým spektrem pacientů, akutními stavy všech lékař-ských oborů a nediferencovanými obtížemi jak somatickými, tak duševními. Moderní systém urgentní péče má tři pilíře: přednemocniční neodkladnou péči (PNP), urgentní nemocniční péči (oddělení urgentního příjmu) a připrave-nost na řešení mimořádných událostí (krizová připravenost). Lékař urgentní medicíny musí být schopen vyhodnotit selháváni či ohrože-ní vitálních funkcí pacienta a zahájit okamžitá opatření na jejich stabilizaci, musí mít potřebné praktické intenzivistické dovednosti.Součástí kongresu bylo Sympozium Takeda Pharmaceuticals Czech Republic: Broncho--vaxom a jeho přínos pro klinickou praxi (E. Seberová), Sympozium TEVA Pharmaceuticals ČR: Roztroušená skleróza – aktuální pohled na diagnostiku a léčbu (J. Fiedler), Sympozium Edukafarm: Intravenózní infuze vysokodávko-vaného askorbátu redukuje toxicitu chemo-terapie a zvyšuje kvalitu života onkologických pacientů (Z. Procházka) a Sympozium Reckitt Benckiser: Stejný cíl, různé přístupy u bolesti v krku (J. Slíva).

B. Nussbaumerová

XXII. Západočeské pneumoonkologické

dny16.-17. 10. 2014, Darová (I)

XXII. Západočeské pneumoonkologické dny se uskutečnily ve dnech 16.–17. října 2014 v ho-telu Darovanský Dvůr v Darové. Konference probíhala pod záštitou České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS J. E. Purkyně a ředitele Fakultní nemocnice MUDr. Václava Šimánka, Ph.D. Organizátory konference byli jako tradičně lékaři a sestry Kliniky pneumolo-gie a ftizeologie v Plzni. Organizační výbor pra-coval ve složení: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., Mgr. Lenka Neklová, Mgr. Václava Zvardoňová-Maříková, MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., MUDr. Jiří Šou-rek, Hana Maťašeje a Zdeňka Vosečková. V odborném programu proběhla čtyři sympo-zia sponzorujících firem (Pfizer, Roche, Eli Lilly, Astra Zeneca a Boehringer Ingelheim), lékařský odborný program sestával z 22 přednášek, jed-né kazuistiky a tří posterových sdělení, odborný program nelékařské sekce sestával z 16 před-nášek. Uvádíme stručné souhrny sdělení prezentova-ných pracovníky Kliniky PNE a blízkých zaměst-nanců. Fiala O., Pešek M., Fínek J., Minárik M., Bene-šová L., Bortlíček Z., Topolčan O.: Prediktivní význam sérových onkomarkerů u pacientů s pokročilým NSCLCléčených EGFR-TKI. Zavedení inhibitorů ty-rozinkináz receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR-TKI) do léčby nemalobuněčného

plicního karcinomu (NSCLC) přispělo k prodlou-žení přežití pacientů s pokročilým stadiem toho-to onemocnění. Aktivační mutace genu EGFR představují spolehlivý prediktor dobrého efektu léčby EGFR-TKI u pacientů s pokročilým NSCLC. Výskyt těchto mutací v evropské populaci je níz-ký (cca 10 - 15 %), navíc je stále mnoho pacientů, u kterých vyšetření na přítomnost aktivační mu-tace genu EGFR není možné provést z různých důvodů. Z tohoto důvodu je hledání dalších pre-diktivních biomarkerů nutné. Cílem práce bylo zjištění významu sérových onkomarkerů CEA, CYFRA 21-1, NSE a TK pro predikci efektu léčby EGFR-TKI. Soubor pacientů, u kterých byl hod-nocen význam onkomarkerů CEA a CYFRA 21-1 čítá 144 pacientů a soubor pacientů, u kterých byl hodnocen význam onkomarkerů NSE a TK čítá 163 pacientů s pokročilým stadiem NSCLC (IIIB, IV), kteří byli léčeni EGFR-TKI (erlotinib, ge-fitinib). U všech pacientů byla před zahájením léčby stanovena sérová hladina zkoumaných onkomarkerů. Přežití pacientů bylo hodnoceno metodikou podle Kaplana-Meiera, srovnání bylo provedeno log-rank testem. Prognostický a pre-diktivní význam onkomarkerů byl dále verifiko-ván pomocí Coxova vícerozměrného modelu. Výsledky studie prokázaly, že vysoké předléčeb-né hladiny sérových onkomarkerů CEA, CYFRA 21-1 a NSE představují významný, nezávislý fak-tor predikující nízký efekt léčby EGFR-TKI a dále potvrdily negativní prognostický význam onko-markeru CYFRA 21-1.

Fiala O., Pešek M., Fí-nek J., Bortlíček Z., Benešová L., Minárik M.: Léčba statiny v kombinaci s EGFR--TKI u pacientů s pokročilým NSCLC s mutací genu KRAS. Nízkomole-kulární tyrozinkiná-

zové inhibitory (TKI), které blokují aktivaci sig-nální dráhy receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) jsou dnes standardně užívány k léčbě pacientů s lokoregionálně pokročilým nebo metastatickým stadiem nemalobuněč-ného karcinomu plic (NSCLC). Díky rozvoji mo-lekulární biologie a genetiky byly odhaleny ně-které biomarkery, které predikují efektivitu léč-by EGFR-TKI. Tyto biomarkery představují pře-devším aktivační mutace genu EGFR a mutace genu KRAS. Aktivační mutace genu EGFR predi-kují dobrý efekt léčby EGFR-TKI, na druhou stra-nu mutace genu KRAS predikují rezistenci k této léčbě (pravděpodobně ne všechny typy této mutace). V nedávné době byly publiková-ny některé experimentální práce, které proká-zaly, že statiny mohou potencovat efekt EGFR--TKI, zejména u buněk s mutací genu KRAS. Ve studii šlo o porovnání efektivity kombinace statin + EGFR-TKI oproti samotnému EGFR-TKI u pacientů s pokročilým NSCLC s mutací genu KRAS. 67 pacientů s pokročilým stadiem NSCLC (IIIB, IV), u kterých byla prokázána mutace genu KRAS bylo léčeno EGFR-TKI (erlotinib, gefitinib). 12 pacientů bylo léčeno EGFR-TKI a současně užívali statiny, 55 pacientů bylo léčeno pouze EGFR-TKI. Genetické vyšetření bylo provedeno metodou denaturační kapilární elektroforézy

12

a PCR sekvence. Přežití pacientů bylo hodnoce-no metodikou podle Kaplana-Meiera, srovnání bylo provedeno log-rank testem. Výsledky stu-die ukazují, že léčba statiny může efektivně po-tencovat léčbu EGFR-TKI u selektované popula-ce pacientů s mutací genu KRAS. Jedná se o první studii zaměřenou na toto téma.

Krákorová G., Pešek M., Baum P., Šafránek P., Mukenšnabl P.: Zkušenosti s léč-bou radiopeptidy u nemocných s neu-roendokrinními tu-mory plic. Neuroen-dokrinní tumory představují relativně

málo četnou skupinu onemocnění v populacích různých zemí. Jejich roční incidence se pohybu-je mezi 2,5 – 5/100 tis. obyvatel, nejčastěji jde o neuroendokrinní tumory gastroenteropatické lokalizace. Prognóza těchto nádorů je relativně dobrá, více než 60 % nemocných přežije 5 let od stanovení diagnózy. Dokonce i nemocní s metastatickým postižením jater mají střední dobu přežití 2 – 4 roky. Nemocní s typickými karcinoidy bronchu bývají obvykle kandidáty úspěšné radikální chi-rurgické léčby. Nádory se obvykle vyskytují in-trabronchiálně či v perihilární lokalizaci, zřídka vyvolávají karcinoidový syndrom a metastazují v méně než 15 % případů. U nádorů léčitelných radikálně chirurgicky se v současnosti doporu-čuje jako minimální výkon lobektomie s disekcí mediastinálních uzlin.Konzervativní léčba typických karcinoidů bron-chu je s ohledem na výše uvedené skuteč-nosti relativně málo častá. Využívá se zejména chemoterapie, bioterapie somatostatinovými analogy a interferonem, v úvahu přicházejí i paliativní invazivní výkony při léčbě jaterních metastáz a metody radioterapeutické. Posled-ně zmíněná léčba izotopovými zářiči vázanými na nosiči, s vazbou na somatostatinové recep-tory, zatím není v České republice dostupná. Ve sdělení byla podána ve formě kazuistik zpráva o pěti nemocných, léčených radiopep-tidovou terapií (Peptide Receptor Radionuclide Therapy –PRRT), která se uskutečnila díky spo-lupráci s německým pracovištěm v nemocnici v Bad Berce.

Pešek M., Hilker M., Grossmann P.: Je možné cíleně léčit karcinom plic s pře-stavbou genu ALK ještě po selhání léč-by crizotinibem? Nemocný, 52 letý muž, celoživotní ne-kuřák, měl v červenci

roku 2008 diagnostikován s pomocí VATS ade-nokarcinom levé plíce s metastázami do obou plic. Pro paramaligní výpotek byla provedena talkáž pleury a nemocný byl postupně léčen kombinací pemetrexed cisplatina, dále při pro-gresi ve stejném roce erlotinibem, na začátku roku 2009 docetaxelem a posléze až do listopa-du 2010 vinorelbinem. Jako první v ČR mu byl zjištěn translokovaný gen anaplastické lymfo-

mové kinázy EML 4-ALK, a byl léčen od září 2011 krizotinibem. Došlo k parciální regresi nálezu. V červenci 2013 byla zjištěna progrese plicního nálezu a generalizace do CNS. Nemocný byl lé-čen ozářením CNS 30 Gy v 10 dávkách, další che-moterapii již netoleroval. Ve spolupráci s němec-kým pracovištěm v Regensburgu byl zařazen do programu časného přístupu léčby ceritini-bem (Zykadia), léčba byla zahájena 30. 7. 2014. V současné době je nemocný ve zlepšeném stavu, léčbu po mírných úpravách dobře toleru-je.Pešek M., Grossmann P.: Výtěžnost vyšetření translokací genu ALK ve vztahu k indikacím cílené léčby krizotinibem (Sympozium PFI-ZER). Nemocní s pokročilými NSCLC s translo-kací genu ALK mohou profitovat z cílené terapie krizotinibem. Tato terapie je hrazena z prostředků ZP ve 2. a v dalších liniích za před-pokladu pozitivního výsledku vyšetření FISH. Na našich pracovištích vyšetřujeme translo-kace genu ALK u nemocných s pokročilými NSCLC od začátku roku 2011. V našem sdělení hodnotíme výsledky vyšetření celého soubo-ru a u nemocných s pozitivními nálezy pak zjišťujeme počet a stav nemocných léčených krizotinibem i důvody, pro které léčba u dalších pacientů nemohla být zahájena.Od začátku ledna 2011 do 9. 9. 2014 byly vy-šetřeny vzorky nádorové tkáně od 550 nemoc-ných, metodou FISH nebylo analyzovatelných 104 vzorků, tedy 18,9 %. Z analyzovaných 446 vzorků bylo pozitivních 13, tedy 2,9 % analyzo-vatelného souboru.Soubor tvoří 13 nemocných, 8 mužů a 5 žen, medián věku 65 let, 11 nemocných mělo ade-nokarcinomy, dva pacienti karcinomy adenos-kvamozní. Hranice pozitivity užité metody FISH byla 10 % pozitivních buněk, rozmezí pozitivit bylo 10 – 72 %. Ze třinácti nemocných byli tři pacienti léčeni krizotinibem, u jedné léčbu právě zahajujeme, další nemocná je t.č. ješ-tě léčena chemoterapií 1. linie. Tři nemocní zemřeli před zahájením programu časného přístupu, další tři pacienti s nízkým stavem vý-konnosti zemřeli dříve, než mohla být cílená terapie podána, jeden nemocný je po operaci a radioterapii zatím stabilizován. Dva nemoc-ní z léčby krizotinibem dlouhodobě profitují, jeden je po relapsu nemoci po více než dvou-leté léčbě úspěšně léčen dalším inhibitorem ALK. U jedné nemocné došlo v průběhu léčby k rychlé progresi a k úmrtí. Závěr: V uvedeném souboru je patrné relativně vysoké procento FISH nevyšetřitelných vzorků tkáně. Mezi typy nádorů převažují adenokarcinomy. S ohledem na aktuální klasickou dostupnost krizotinibu lze předpokládat cca 50 – 60 % pravděpodobnost, že nemocný s translokací genu ALK bude moci absolvovat cílenou terapii. Perspektivně je nut-né se zaměřit především na zvýšení výtěžnosti vyšetřovacích metod a urychlení diagnostické-ho procesu.Pešek M., Krákorová G., Vojtíšek R.: Současné zkušenosti s výběrem pacientů k léčbě be-vacizumabem ve FN Plzeň. Autoři popsali způsob indikace léčby bevacizumabem u ne-mocných s metastazujícími neskvamozními karcinomy plic na svém pracovišti. V letech 2009 – 2010 získali první zkušenosti s touto

léčbou u 12 nemocných, převážně zařazených do klinické studie AVAIL. Tito nemocní neskva-mozními karcinomy st. IV měli medián přežití > 18 měsíců. Od roku 2014 zařadili celkem 14 nemocných, léčba pokračuje úspěšně u 9, předčasně ukončena byla z důvodů progre-se nemoci u 3 nemocných a z jiných důvodů u 2 pacientů. Kazuistika: Nemocný J. S., 73 letý dlouholetý kuřák, měl prokázaný adenokarci-nom pravé plíce, st. IV, v únoru 2010. V 1. linii léčby byl léčen kombinací Paclitaxel-carbopla-tina-bevacizumab, s doloženou parciální remisí nemoci. V listopadu 2010 byla pro progresi po-dána chemoterapie 2. linie pemetrexedem, kdy bylo podáno 6 cyklů léčby. V září 2011 byla pro novou progresi nemoci podána cílená léčba Tarcevou, pro progresi nálezu byla léčba ukon-čena v červnu roku 2012. Nemocný byl léčen ještě monochemoterapií docetaxelem a palia-tivním ozářením. Po celou dobu sledování měl dobrou kvalitu života, staral se o bezmocnou manželku. Řídící mutace se v nádorové tkáni nepodařilo prokázat. Nemocný po krátkém zhoršení stavu na sklonku dubna 2013 zemřel dne 13. 5. téhož roku. Naše pozorování dosa-huje celkem 37měsíční přežití nemocného s generalizovaným NSCLC, u něhož jsme mohli v úvodu podat kombinovanou chemoterapii s bevacizumabem.

Havel D.: Závažné komplikace onko-logické léčby – vý-znam intenzivní péče. Lékaři jsou často nuceni rozho-dovat o smyslupl-nosti navyšování te-rapie u nemocných s malignitou. Ve sdě-

lení se jedná o případ pacientky na neoadju-vantní onkologické léčbě pro karcinom prsu, u které došlo k rozvoji septického šoku s ARDS při bakteriální pneumonii v terénu infektu pneumocystis jiroveci. S ohledem na nejasný rozsah onkologického onemocnění byla ne-mocné poskytnuta plná léčba včetně umělé plicní ventilace. Došlo k rozvoji těžkého syndro-mu Guillain-Barre s přechodnou kvadruplegií a nutností aplikace vysokých dávek imunoglo-bulinů. Pneumocysty byly rezistentní na kon-venční léčbu, jako terapie 2. linie byla zvolena kombinace klindamicinu s primaquinem. Roz-vinuly se další komplikace (fibrilace síní, depre-se, nozokomiální infekty, alergická reakce na antibiotika). Pacientka byla na jednotce in-tenzivní péče hospitalizována cca 2,5 měsíce. Léčba byla úspěšná, následoval překlad na chi-rurgickou kliniku k operaci prsu. Biopticky byla v místě tumoru pouze jizva, maligní elementy nebyly prokázány. Pacientka byla dimitována v dobrém stavu do domácí péče.Pešek M., Bednářová V., Sedláčková-Turková T., Fremundová L.: Mimojícnová refluxní cho-roba a bronchogenní karcinom. Mimojícno-vý reflux je uváděn jako rizikový faktor vzniku karcinomu jícnu, faryngu a laryngu. Uplatňuje se i v patogeneze rozvoje CHOPN, idiopatic-kých plicních fibróz i extrinzických alergických alveolitid. Tyto choroby představují významný rizikový faktor vzniku plicních karcinomů. U ne-

13

mocných s morfologicky ověřenými karcinomy plic bylo provedeno kromě podrobného kli-nického vyšetření i vyšetření hladiny pepsinu ve sputu či ve slinách, s využitím diagnostické metody Peptest, Hull, G.B. Byl vyšetřen sekret z dýchacích cest u 47 ne-mocných s ověřeným karcinomem plic, šlo o 30 mužů a 17 žen. Pozitivní průkaz pepsinu byl zjištěn celkem u 31 nemocných (75,6 %), pozitivní nález v rozmezí 59 - 250 ng/ml mělo 19 nemocných (43,1 %), slabě pozitivní nález v rozmezí 25 - 57 ng/ml byl zjištěn u 12 pacien-tů (21,6 %), u 10 nemocných (27,2 %) byl nález uzavřen jako negativní, u 3 nemocných se vy-šetření nezdařilo pro abnormální viskozitu se-kretu. Z hlediska frekvence výskytu EER nebyly zjištěny rozdíly mezi muži a ženami.Průkaz pepsinu v sekretech dýchacích cest do-kazuje přítomnost mimojícnových refluxů. Pe-psin může působit jakožto karcinogen v oblasti polykacích a dýchacích cest, v případě nádorů laryngu je prokázáno experimenty na zvířeti, že je schopen potencovat účinky jiných chemic-kých karcinogenů. Pepsin a případně i žlučové kyseliny obsažené v refluxátech mohou kromě stimulace nádorového růstu navíc vyvolávat i exacerbace plicních chorob provázejících bronchogenní karcinom (CHOPN, bronchiální astma, intersticiální plicní fibrózy, bronchiektá-zie) a komplikovat tak průběh a terapii základ-ního onkologického onemocnění. Vyšetření mimojícnového refluxu by podle našich před-běžných zkušenostímělo být zvažováno i v rámci předoperačního vyšetření s ohledem na prevenci perioperač-ních zánětlivých komplikací.

Aubrecht J.: Kasuis-tika. Byl popsán pří-pad 61 leté pacient-ky s generalizova-ným adenokarcino-mem levé plíce s ak-tivační mutací EGFR s recentně zaháje-nou léčbou gefitini-bem, která byla hos-

pitalizována pro masivní tenzní fluidopneumo-torax vlevo. Laboratorně byla zjištěna elevace zánětlivých parametrů, pleurální punkcí byl prokázán empyém. Následně byla provedena hrudní drenáž vlevo a zahájeny proplachy pleu-rální dutiny Persterilem a empirickou ATB tera-pii (ceftriaxon + klindamycin). Po kultivačním průkazu etiologického agens (Streptococcus intermedius) byla ATB léčba změněna na peni-cilin, s krátkým časovým odstupem došlo k vý-raznému poklesu zánětlivých parametrů. Pro metastatické postižení mozku bylo rovněž za-hájeno plánované ozařování mozku dle po-sledních doporučení ESMO. Dle kontrolního low-dose CT plic byla patrná regrese levostran-ného výpotku, přetrvával ale levostranný PNO. Pacientka tak byla nadále ponechána na aktiv-ním hrudním sání, bronchoskopicky byla vy-loučena bronchopleurální píštěl. Další stav pa-cientky se ovšem zkomplikoval opětovnou re-cidivou pleuritidy vlevo, kvůli níž byla opětovně nasazena ATB terapie. Pacientka byla nadále hospitalizována na klinice PNE, PNO je řešen ponechanou Heimlichovou chlopní. V kazuisti-

ce je diskutována možná souvislost mezi léč-bou inhibitory EGFR a vznikem empyému při narušení fyziologických hojících procesů. (Po-kračování)

Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc., přednosta PNE kl. FN Plzeň

Konference „Závislost na tabáku:

léčba, ekonomika“Brno 16.–17. 10. 2014

V areálu Centra mezi-národního klinického výzkumu ICRC v Brně byla v rámci projektu Kardiovize Brno 2030 uspořádána ve dnech 16. – 17. října 2014 me-zinárodní konference „Závislost na tabá-ku: léčba, ekonomi-ka“, na níž před zapl-

něným auditoriem vystoupila řada odborníků, zabývajících se problematikou kouření. Přináší-me stručné charakteristiky některých vystoupe-ní.

Doc. MUDr. E. Králí-ková, CSc. (Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky VFN, Praha): Realita závis-losti na tabáku v ČR. V ČR podle průzkumu Eurobarometr v kouří okolo 2 300 000 lidí. Kouří 26 % populace nad 18 let, zbytek jsou

děti a mladiství do 18 let. Za rok se v ČR vykouří cca 21 miliard cigaret. Přímý zisk státu z prodeje cigaret, vybraný ve formě spotřební daně, dělá okolo 45 miliard Kč ročně. Na DPH připadá dal-ších 4–5 miliard Kč. Daň z jedné cigarety v r. 2012 byla 2,10 Kč. Na nemoci souvisící s kouře-ním zemře u nás 18 000 osob ročně, tj denně okolo 50 osob. Z celkového počtu 18 000 lidí ročně zemře 8 000 lidí na kardiovaskulární ne-moci (nemoci srdce a cév), 7 000 lidí na různé typy rakoviny, 2 000 lidí na respirační onemoc-nění (CHOPN, emfyzém) a 1 000 lidí na ostatní onemocnění. Dvě třetiny lidí, kteří zemřeli na nemoci z kouření cigaret jsou mladší 65 let. Každá cigareta zkracuje život asi o 5 minut. Prů-měrně si kuřák svým kouřením zkrátí život o 15–18 let! Devět z deseti kuřáků začne kouřit před 18. rokem věku, a proto je kouření někdy nazývá-no dětskou nemocí. Je z toho zřejmé, že vět-šina kuřáků začala se svou závislostí ilegálně a ve věku, kdy se sami ještě nedokázali ade-kvátně rozhodnout a zhodnotit všechna rizika spojená s kouřením. Průměrný věk při vykou-ření první cigarety je kolem 10 let. Každý den v ČR začne kouřit 100 dětí. Alarmující je i to, že v současnosti kouří více dívek než chlapců. Osmdesát procent drogových závislostí začíná společnou konzumací drog v partě a je tomu

tak i se začínajícími kuřáky. Pokud kouří oba rodiče, je pravděpodobnost vzniku kuřáctví u dítěte čtyřikrát vyšší než u dítěte z nekuřácké rodiny.

Doc. MUDr. E. Králí-ková, CSc.: Farmako-terapie závislosti na tabáku, a prof. P. Há-jek, Ph.D. (Wolfson In-stitute of Preventive Medicine, Londýn, Vel-ká Británie): Jak zvýšit účinnost léčby. Čím více a čím rychleji

se nikotin či obecně droga vstřebá a čím těsněj-ší je vazba „dávka – účinek“, tím silnější závislost vzniká. V případě nikotinu je klíčové mohutné vyplavení dopaminu v nucleus accumbens. Dnes se do tabákových výrobků přidávají stov-ky aditiv, jež závislost podporují, včetně čpavku, nitrosaminů nebo i látek zvyšujících syntézu in-hibitorů monoaminooxidázy. „Odvykání“ a psy-chobehaviorální intervence zůstává důležitou součástí léčby dodnes – je to jedině sám ku-řák, kdo musí změnit denní stereotypy i vlastní myšlení. Závislí mívají po vysazení drogy silné a nepříjemné abstinenční příznaky. Ty zahrnují nutkání kouřit, špatnou náladu či depresi, po-drážděnost, zlost, poruchy spánku, nesoustře-děnost, neschopnost odpočívat, úzkost a zvý-šenou chuť k jídlu včetně růstu hmotnosti. Pro-tože většina kuřáků je na nikotinu závislá, bývá třeba potlačit abstinenční příznaky. Substituční léčba dnes existuje ve formě náplastí, žvýka-ček, inhalátorů, mikrotablet, pastilek či nosního spreje. Principem je dodání čistého nikotinu z jiného zdroje než z cigarety, což představuje vždy menší riziko než cigareta. Účinnost všech forem je srovnatelná, zhruba zdvojnásobují úspěšnost odvykání. Další možnosti poskytuje bupropion (Wellbutrin) - blokátor zpětného vychytávání dopaminu a noradrenalinu, a vare-niklin (Champix), parciální agonista alfa-4/beta-2 acetylcholinnikotinových receptorů. Cigarety mají významné farmakologické interakce ze-jména v oblasti psychiatrie – snižují účinnost některých léků, zvyšují jejich clearance a miti-gují jejich nežádoucí účinky.

Ing. H. Rossová, Ph.D.: Emory Uni-versity, Atlanta,GA, USA): Jak vyvracet ekonomické mýty tabákového prů-myslu. Spotřeba ci-garet významně souvisí s jejich ce-nou. Každé zdražení,

příp. vyšší zdanění, se promítne do poklesu je-jich spotřeby. Ve srovnání s cenami cigaret v r. 1990 je jejich cena dnes výrazně nižší, tehdejší ceně by dnes odpovídalo 160 Kč za balení. Vý-daje na léčbu chorob souvisejících s kouřením u nás přijdou ročně na částku přes 200 miliard Kč. Tabák se na Zemi pěstuje na 5,3 milionech hektarů zemědělské půdy, což je rozloha, která by stačila vyprodukovat obživu pro 10 až 20 mi-lionů lidí. V USA je spočteno, že na každé úmrtí kuřáka připadá 6000 USD zisku pro tabákové koncerny.

14

MUDr. I. Tomáško-vá, Ph.D. (FN u sv. Anny Brno): Nejčas-tější komorbidity závislosti na tabá-ku. Nejrůznější ko-morbidity ve vztahu ke kouření souvisejí se škodlivinami, vde-chovanými s tabá-

kovým kouřem. Jejich účinek se promítá do vyšší produkce katecholaminů, zvýšené cit-livosti myokardu ke katecholaminům, vyšší ag-regační schopnosti destiček, zvýšení rezistence tkání vůči insulinu, vzniku dyslipoproteinémie, hemodynamického stresu se zvýšením tepové frekvence i krevního tlaku, zvýšené koagulační a arytmogenní pohotovosti, díky vlivu CO vy-volává též relativní hypoxii a narušuje cévní en-dotel. Kuřáci onemocní 3–5krát častěji ICHS, významně častější jsou u nich zhoubné nádory plic, nádory v oblasti ORL, žaludku, močového měchýře, u ženy gynekologické nádory, CHOPN, vředová choroba, nikotin degraduje estrogeny a porušuje membránu ovocytů, u mužů degraduje testosteron, zvýšení koagu-lačních faktorů ovlivňuje sklon k tvorbě trom-bů, vzniklá závislost souvisí s psychickými poru-chami, zhoršují se imunitní schopnosti, častější je výskyt konjunktivitid, katarakty, makulární degenerace a zeleného zákalu, kuřáci mají ka-réznější chrup, častější paradentózu, díky horší-mu prokrvení kůže se tvoří dříve vrásky, rychleji dochází k osteoporóze. Nebezpečné je i pasivní kouření, dohořívající nedopalky produkují mnohem více karcinogenů než vlastní kouření. Zarážející je, že u kouření setrvává 19 % pacien-tů po transplantaci plic a 27 % nemocných s CHOPN.

N. Movsisjanová, M.D., MPH (Ameri-can University of Ar-menia, Jerevan): Program SCOPES v Brně a v Jereva-nu. Počty kuřáků v Arménii se od ČR výrazně liší. V Armé-nii kouří 55 % dospě-

lé mužské populace (snad nejvyšší incidence v Evropě), z žen však jsou jen necelá 4 % kuřa-ček. Podobné je zastoupení kouřících ve stu-dentské populací (50 % mužů, 8 % žen). V mno-hém však jsou prostředky, cíle a problémy pre-vence kouření podobné jako v ČR.

A. Bennett, BA, MSc. (Heart of Mer-cey, Velká Británie): Tobacco Control ve Velké Británii. Přes dosažený pokrok (pokles o 2 miliony kuřáků za 10 let) stá-le ještě ve Velké Bri-tánii kouří okolo 8

milionů osob, tj. cca 20 % populace. Významně se podařilo snížit počet kuřáků u mládeže, u 11–15letých připadají jen 3 % na kuřáky). Na choroby vyvolané kouřením připadá ročně 1,6 milionu hospitalizací a více než 79 000 úmr-

tí. Do r. 2015 mají za cíl snížit podíl kuřáků v po-pulaci na 18,5 %. V rámci Tobacco Kontrol Policy dochází k zákazu propagace, ke zdražení ciga-ret, k propagačním kampaním zaměřeným na děti a mládež a k ochraně nekuřáků před pasivním kouřením. L. Gillová-Williamsová (The Roy Castle Lung Cancer Foundation, Velká Británie): Léčba zá-vislosti na tabáku v Liverpoolu a okolí. V ob-lasti Liverpoolu je významně horší zdravotní stav obyvatelstva, než je průměr Anglie. Délka života mužů je o 21 let kratší, žen o 9 let kratší. Prevalence kuřáků je 24,5 %. Nezaměstnanost dosahuje 19,4 % práceschopných. Cílem cent-ra je dosáhnout snížení podílu kuřáků na 18 %. Kampaň je zaměřena na proškolení lékařů, na informovanost veřejnosti, na poskytnutí od-borné péče zájemcům o odvykání a verifikaci účinnosti léčby. Denně poskytují pomoc v úsilí zanechat kouření až 100 kuřákům.

Při společenském večeru v historické budově „Palace Hlinky“ si účastníci mohli vedle kulinář-ského zážitku při příjemné hudbě prohlédnout výstavu plakátu s protikuřáckým zaměřením. Konference ukázala, že v protikuřáckém úsilí má Česká republika ve srovnání s ostatními vy-spělými zeměmi hodně co dohánět.

(J. Novák)

Co už dávno víme o kouření

Významný český neurolog prof. MUDr. Ladislav Haškovec (1866–1944) byl pořadatelem útlých zdravotně výchovných sešitků, které pravidel-ně od r. 1902 vydávalo pražské nakladatelství J. Otto. V čísle 123 se kriticky ke kuřáckému návyku postavil autor článku (*) MUDr. Anto-nín Wiesner, praktický lékař v Žižkově, jak je uvedeno na titulní stránce dvacetistránkového pojednání.

Kuřáci tomu nevěří...

MUDr. Wiesner v závěru napsal: „Dětem mlad-ším 16 let nemá se kouření dovoliti, malé děti nemají v kouři tabákovém ani prodlévati. Choulostivější pohlaví ženské, nehledě ani k ošklivosti, jakou žena kouřící budí, varovati jest co nejdůtklivěji před kouřením. A koneč-ně při vší blahovůli a objektivnosti, s jakou na používání tabáku upozorňujeme, majíce na zřeteli škody jeho na zdraví a přihlížejíce k úžasné národohospodářské ztrátě, jakou kouření působí, klademe na srdce každému: varuj a nezvykej mládež kouřiti, omez sám tu své potřeby a dle možnosti i síly vůle své odvykej a tam, kde lékař zakazuje, bezpod-mínečně okamžitě kouření zanechej.“

(jn) Wiesner A.: Kouření tabáku a jeho následky. Lidové Rozpravy Lékař-ské č. 123, Praha, J. Otto.

Konference „Obezitologie

a bariatrie 2014“16. – 18. 10. 2014, Olomouc

Ve dnech 16.–18. říj-na 2014 se v Olo-mouci uskutečnila konference s mezi-národní účastí „Obe-zitologie a bariatrie 2014“. Témata kon-ference byla: Inten-zivní péče o obézní,

Kardiovaskulární rehabilitace a obezita, Preven-ce obezity a zdravotně závažné nadváhy, Léčba obezity, Metabolické komplikace obezity, Psy-chologické aspekty péče o obézní, Výzkum v obezitologii, Varia. První dopoledne bylo vě-nováno výhradně chirurgickým tématům - Ba-riatrické sekci. Základní program obsahoval ši-rokou paletu příspěvků k problematice obezity. Závěrečný den byl věnován Kardiovaskulární rehabilitaci v praxi. Program proběhl pod zášti-tou České obezitologické společnosti ČLS JEP. Vybíráme z pestrého a bohatého programu konference následující příspěvky:

PhDr. Šárka Slabá, Ph.D., se v přednáš-ce „Obezita a body image“ zabývala přiblížením termínu body image a jeho propojením s nad-váhou a obezitou. Body Image (BI) se formuje již v dětství.

Na základě předsudků společnosti preferující štíhlost, posměšků, hanlivých poznámek často vzniká narušený BI. Krajním příkladem je tzv. phantom fat – přestože jedinec významně zhubne, díky narušenému BI i nadále sám sebe vidí jako obézního. Doc. PhDr. Mária Boledovičová, Ph.D., se v příspěvku „Výživa v kontexte sociálnych determinant zdravia v rodinách s dětmi“ vy-jadřovala k vytváření stravovacích návyků. Tyto se konstituují v dětství a v adolescenci a přede-

15

vším v rodině. Ale sociální funkce jídla mizí, sní-daně, oběd ani večeře již často není společnou aktivitou rodiny, už to není rodinu stmelující rituál. Děti nejsou spokojené se stravováním v jídelnách škol. Alarmující je, že cca ½ dětí nejí ovoce ani 1x denně. MUDr. Petra Šrámková přinesla ohlédnutí za 12. světovým obezitologickým kongresem v malajsijském Kuala Lumpuru v příspěvku „Co nového na ICO 2014?“Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA v přednášce „Dietní zvyklosti naší populace v různých věkových skupinách a při různých stupních obezity“ vyzdvihl významný vliv stou-pajícího BMI na zvýšený příjem masa, zpracova-ného masa, tučných jídel, a inverzního vztahu k příjmu ovoce a zeleniny. Mladší jedí více slad-kostí, zpracovaného masa a tučných jídel. Starší lidé jedí méně ovoce, zeleniny, mléčných výrob-ků a masa, ale jen v některých částech dne. Ka-tegorie BMI se tedy v dietních zvyklostech naší populace od sebe liší více než kategorie věkové.Příspěvek MUDr. Petra Suchardy, CSc. „Hype-rurikémie a metabolické komplikace obe-zity“ připomněl hypotézu, že hyperurikémie by mohla být i etiologickým faktorem nejčas-tějších civilizačních chorob – diabetu 2. typu, hypertenze a aterogenní dyslipidémie. Novým podnětem pro studium významu hyperuriké-mie je enormní konzumace fruktózy, jejíž me-tabolizmus indukuje tvorbu kyseliny močové. Množství zkonzumované fruktózy roste. Před 150 lety činila průměrná spotřeba 2 kg/osobu/rok, nyní je to 37 kg/osobu/rok. Vyšší příjem fru-któzy se podle některých studií podílí i na ná-růstu viscerálního ukládání tuku, zvyšuje také oxidativní stres.MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., v příspěvku „Obezita a její léčba a prevence ve 21. sto-letí?“ zdůraznil nezbytnost mezirezortní spolu-práce v prevenci i léčbě obezity. Uvedl mimo jiné, že internet a internetové aplikace mohou být velmi dobrým pomocníkem, ale nenahradí odbornou péči, ke které se musí pacienti dostat mnohem dříve než dosud. Doc. MUDr. Marie Kunešová, CSc., přednes-la sdělení „Nadváha a obezita u dětí raného školního věku a adolescentů“. Prevalence nadváhy a obezity (dohromady), která byla vy-hodnocena podle českých referenčních hod-not, byla u adolescentů: chlapci 29,7 % , dívky 24,0 %, u dětí: chlapci 13,3 %, dívky 15,0 %. Pre-diktivním faktorem pro BMI SDS byla vyšší po-rodní váha, negativní vztah byl zjištěn k trvání kojení a délce spánku.Doc. MUDr. Dana Müllerová Ph. D., pro-děkanka pro rozvoj fakulty a vztahy mezi lé-kařskou fakultou a fakultní nemocnicí v Plzni, ve svém příspěvku referovala o strategii Zdra-ví 2020 a východiscích akčních plánů správné výživy a prevence obezity. Vizí evropských i ná-rodních akčních plánů je snížení onemocnění (neinfekčních, zejména kardiovaskulárních a nádorových onemocnění), kterým lze před-cházet a jejichž výskyt v současném měřítku brání dalšímu socioekonomickému rozvoji. Zde je pro populaci klíčové zastavení nárůstu obezity a diabetu, snížení hypertenze o 25 %, redukce příjmu soli o 30 %, fyzické neaktivity a pokles spotřeby alkoholu o 10 %.

Za naší fakultu dále vystoupila MUDr. Jana Langmajero-vá (spoluautoři P Sedláček, J. Novák, J. Dvořáková, V. Ze-man, D. Müllerová) s příspěvkem vychá-zejícím z původního výzkumu Ústavu hy-

gieny a preventivní medicíny a Ústavu tělový-chovného lékařství „Zdravotně orientovaná zdatnost žen s nadváhou“. V rámci tohoto projektu primární prevence životním stylem byla vyšetřována zdravotně orientovaná těles-ná zdatnost ve 2 intervenovaných skupinách (v 1. skupině intervence pouze pohybovou ak-tivitou a optimální výživou, ve 2. skupině na-víc denní suplementace n-3 polyenovými mastnými kyselinami) a 1 kontrolní skupině žen s nadváhou. Prokázalo se statisticky významné zlepšení nutričního stavu kardiorespirační ka-pacity u obou skupin intervenovaných žen oproti kontrolní skupině. Neprokázalo se však statisticky významné zlepšení intervenovaných žen s denní suplementací n-3 PMK oproti inter-venovaným bez suplementace.Plzeňští autoři se také podíleli na třech poste-rových sděleních: L. Bělinová, H. Kahleová, H. Malínská, O. Topolčan, J. Vrzalová, O. Oliyarnyk, L. Kazdová, M. Hill a T. Pelikánová: Metabolická a humorální odpověď na dva izokalorické potravinové podněty s rozdílným složením makronutrientů u zdravých osob a nemoc-ných s diabetem 2. typu; M. Pešta, P. Dvořák, J. Dvořáková, M. Čedíková, V. Kulda, V. Babuška, M. Králíčková, P. Sedláček, J. Langmajerová, D. Müllerová: Příprava a charakterizace adipo-cytárního modelu pro studium vlivu expo-zice perzistentními organickými polutanty (POPs) na rozvoj obezity; D. Matějková, D. Müllerová, Š. Svačina, K. Vrbík, J. Pavloušková, M. Malý: Ftaláty jako obezogeny; expozice u zdravých osob hodnocená podle 24hodi-nové diurézy.

Zprava: MUDr. P. Sedláček, doc. MUDr. D. Müllerová, Ph.D., MUDr. J. Langmajerová, Mgr. J. Dvořáková, MUDr. J. Novák

V průběhu celé konference i závěrečné kardio-vaskulární sekce zazněly příspěvky jednoznač-ně potvrzující vliv pohybové aktivity na zdraví nejen pacientů s vyšší hmotností, ale i metabo-lickými a kardiovaskulárními onemocněními. Pohyb však má pozitivní vliv i u depresí, stresu. Pohybová aktivita tak představuje ničím nena-hraditelnou esenci zdraví.

J. Langmajerová a P. Sedláček, foto JN

VII. Kongres nemocí z povolání

s mezinárodní účastí16.–17. 10. 2014, Luhačovice

Ve dnech 16.–17. října 2014 se konal v Luha-čovicích již VII. ročník kongresu společnosti nemocí z povolání s mezinárodní účastí. Kon-gres je pořádán 1x za 2 roky vždy v krásném prostředí moravských lázní – Luhačovic. Naše plzeňská lékařská fakulta, prostřednictvím lé-kařů kliniky pracovního lékařství, již tradičně spolupracuje při organizaci tohoto kongresu. Členkou vědeckého programového výboru, který připravoval odborný program a také hod-notil přednesené práce byla MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D. Kongres se uskutečnil opět za podpory společ-nosti Lázně Luhačovice a.s. Bylo registrováno 133 účastníků, v lékařské sekci bylo 39 sdělení, v nelékařské sekci 11 sdělení, bylo představeno 11 posterů. Pracovníci Kliniky pracovního lékař-ství v Plzni připravili 6 sdělení do lékařské sekce a 3 sdělení do nelékařské sekce. V úvodním bloku přednášek se MUDr. V. Ma-chartová, Ph.D., ve svém sdělení Onemoc-nění měkkých tkání – jak dále postupovat v případě objektivizace nemoci z povolání? zaměřila na současné diagnostické možnosti u onemocnění měkkých tkání pohybového aparátu - především využití magnetické re-zonance pro diagnostiku chronických změn. Rovněž sonografické vyšetření může být pří-nosné, je však nutné mít odpovídající přístrojo-vé vybavení a je zde i nutnost zdokumentovat vyšetření nejen popisem, ale i zdokumentovat sonografické vyšetření – pro případ pozdějších sporů. MUDr. H. Bejčková s MUDr. I. Malkusovou v prá-ci Exogenní alergická alveolitida popsali pří-pad onemocnění exogenní alergickou alveoli-tidou při nesprávné instalaci vířivky v domácím prostředí. V tomto případě nešlo o posuzování nemoci z povolání. S exogenní alergickou al-veolitidou se setkáváme u pracovníků v země-dělství (podle vyvolávající noxy je užíván název např. farmářská plíce, plíce chovatelů ptáků), potravinářství (plíce pěstitelů hub, sladovnic-ká plíce), chemickém průmyslu (izokyanátová plíce), ale šlo o onemocnění vzniklé v prostře-dí horkých koupelí, wellness zařízení – hot tub lung. Toto onemocnění by bylo možno pova-žovat za nemoc z povolání, pokud by postižená osoba v tomto prostředí pracovala.MUDr. H. Čechová s s. M. Matouškovou v práci Přehled výsledků cytogenetických vyšet-ření zaměstnanců pracujících s cytostatiky ve FN Plzeň zdokumentovaly výhody z hledis-ka ochrany zdraví pracovníků při ředění cyto-statik – tato práce byla ve FN Plzeň převedena pod úsek lékárny a ředění cytostatik již nepro-bíhá na jednotlivých klinikách a odděleních FN. Problematice posuzování zdravotní způsobi-losti k práci se věnovaly 2 práce: MUDr. M. Bure-šová (Kolářová) ve své práci Prevence chorob z povolání – Uvažované změny ve Vyhlášce 79/2013 Sb. se zamýšlela nad platnou legisla-

16

tivou z hlediska dostupnosti zdravotnické do-kumentace. MUDr. V. Machartová, Ph.D., v práci Posuzování zdravotní způsobilosti k práci dle vyhlášky 79/2013 Sb.? upozornila na nut-nost respektovat při posuzování způsobilosti k práci i další legislativní předpisy (např. vyhláš-ka 271/2012 Sb., kterou se stanoví seznam ne-mocí stavů a vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost pracovníků ve zdravot-nictví, vyhláška 277/2004 Sb., vyhláška o stano-vení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, apod.). MUDr. V. Machartová, Ph.D., ve své práci In-fekční nemoci z povolání v západočeském regionu v letech 1994 – 2013 seznámila po-sluchače s vývojem počtu nemocí z povolání a infekčních nemocí z povolání v posledních 20 letech v České republice a v západočeském regionu. Nejčastěji zjišťovaným onemocněním bylo onemocnění svrabem, které shodně čini-lo v dlouhodobém průměru téměř polovinu všech nově zjištěných nemocí z povolání jak v České republice, tak i západočeském regionu. Následovala onemocnění hepatitidou B a C (10 %), tuberkulózou (5 %). Z onemocnění přenos-ných ze zvířat na člověka byla nejčastější one-mocnění trichofyciemi (15 %). V západočeském regionu bylo v posledních 20 letech pouze 22 onemocnění lymeskou boreliózou označeno za nemoc z povolání, u klíšťové meningoence-falitidy bylo zjištěno za 20 let pouze 8 onemoc-nění – tato čísla jsou zřejmě podhodnocena, v Epidatu je v našem regionu významně vyšší počet těchto onemocnění přenášených klíšťa-ty.V nelékařské sekci Dis. Z. Vodička ve své práci Rizika spojená s ředěním a aplikací cytosta-tik ve FN Plzeň upozornil na nově vzniklá rizika v prostorách laboratoře pro centrální ředění cy-tostatik. Mgr. R. Ulčová v práci Radiační zátěž ve FN Plzeň analyzovala možná rizika v jednot-livých úsecích péče o nemocné. S. A. Bučko-vá a s. M. Matoušková v práci Rozvoj kliniky pracovního lékařství popsaly ošetřovatelskou péči o pacienty s podezřením na nemoc z po-volání a pacienty (klienty), kteří jsou na klinice vyšetřování v rámci pracovnělékařských služeb (s ohledem na platnost „nových“ zdravotnic-kých předpisů – zákon 372/2011 Sb., 373/2011 Sb. a vyhlášku 79/2013 Sb.).Kongres byl setkáním odborníků řešících kom-plexní problematiku pracovního lékařství, tj. nejen problematiku nemocí z povolání, ale i pracovnělékařské služby a hygieny práce. Stej-ně tak, jako i v minulosti byly ohodnoceny nej-lepší přednesené práce, v nelékařské sekci jako jedna ze tří nejlepších prací byla ohodnocena práce Mgr. Radky Ulčové Radiační zátěž ve FN Plzeň.Program kongresu je dostupný na interneto-vých stránkách Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP (http://spolecnostnemocizpovolani.cz/), nebo na stránkách projektu naší kliniky ře-šeného v rámci projektů EU a Plzeňského kraje – název projektu Pracovní lékařství pro lékaře všech odborností (www.pracovnilekarstvi.eu) v sekci Aktuality. Abstrakta všech přednese-ných prací jsou uvedena v časopise Pracovní lékařství ze září 2014, číslo 2–3, ročník 66.Poděkování patří všem organizátorům, přede-

vším pak kolegům z Lázní Luhačovice a.s. p. ře-diteli MUDr. Eduardu Bláhovi, Ing. Jiřímu Děd-kovi, výkonnému řediteli a prim. MUDr. Jiřímu Hnátkovi. Nesmíme zapomenout ani na prim. MUDr. Rostislava Gromnicu, Ph.D., neúnavného organizátora z naší odborné společnosti. Těší-me se na další odborná setkání.

MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D.,přednostka Kliniky pracovního lékařství

Den celoživotního vzdělávání na UK

11. 10. 2014V sobotu 11. října 2014 se od 9 hodin až do odpoledne uskutečnil v prostorách Karolina Den celoživotního vzdělávání. V jeho rámci se návštěvníci seznámili se širokou nabídkou vzdělávacích programů zájmových i profesních (pro učitele, lékaře, právníky a další), určených pro občany ČR i pro cizince, i s možnostmi vzdělávání prostřednictvím internetu. Připra-ven byl i bohatý doprovodný program – a to jak pro dospělé, tak pro děti, tedy od 3 do 99 let věku. Svou nabídku programů celoživotního vzdělávání (CŽV) představilo v křížové chodbě Karolina a přilehlých prostorách všech 17 fakult a některé další součásti Univerzity Karlovy. V Modré posluchárně Karolina probíhala přednášková část Dne celoživotního vzdě-lávání. Úvodní slovo přednesla v 10 hodin doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., pro-rektorka pro studijní záležitosti. Auditoriu nej-dříve přiblížila Univerzitu Karlovu jako nejstarší univerzitu severně od Alp a východně od Rýna, která má v současnosti 7800 zaměstnanců, z nichž je 4300 akademických pracovníků. Na univerzitě studuje 52 tisíc studentů, z nich je více než 7000 zahraničních a 8000 postgradu-álních doktorandů. UK nabízí přes 300 akredi-tovaných studijních programů, a její absolventi se vyznačují nejnižší možnou mírou nezaměst-nanosti. V r. 2013 nabídla přes 460 kurzů celoži-votního vzdělávání, jichž se zúčastnilo 19 tisíc zájemců. Využívají se i moderní formy distanční a e-learningové. Návštěvníky upozornila i na některá atraktivní témata, kde se sami mohli za-pojit, např. „Svět buňky“ (nabídla Přírodovědec-ká fakulta UK), „Jak se šije rána“ (Lékařská fakulta UK v Plzni) a „Jak zachránit lidský život“ (záchra-náři). V závěru svého vystoupení doc. Králíčko-vá uvedla: „Míra mojí nervozity před zahájením této akce byla větší, než když jsem jela do porod-nice. Je to proto, že takovou událost zažívám poprvé, poprvé také vystupuji v této posluchárně. Budeme mít radost, když uvidíme radost a spo-kojenost na Vaší straně. Albert Einstein kdysi řekl: „V ten okamžik, kdy se přestaneme učit, začneme umírat.“ Myslím, že to jsou pravdivá slova. Pevně věřím, že nalákáme ty z Vás, kteří už se třeba učit nechtěli, aby se učit opět začali, a ty, které učení už nebaví, aby je bavit začalo. Doufám, že Vás bude celý dnešní den bavit.“ Zájemci si pak mohli vybrat z 11 půlhodino-vých vystoupení k různým tématům celoži-votního vzdělávání na jednotlivých fakultách. MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D., z Lékařské fakulty

v Plzni zvolil téma „Učení hrou: tradiční pří-stup s využitím nových technologií“. Uvedl, že základní vzdělání lékařů je dlouho-dobým procesem, po šesti letech studia násle-duje pět let postgraduální specializace a dále je třeba každých pět let nastřádat 150 kreditů při vzdělávacích akcích České lékařské komo-ry. Upozornil na úskalí používání „dr. Google“, na vzdělávací program CEVA, na možnosti „webinářů“ a další nové technologie. Poslu-chači si sami tlačítkovou metodou vyzkoušeli odpovědi na některé otázky, s nimiž se mohou v médiích setkat, a vesměs zaujali většinově správné stanovisko (např. při interpretaci ob-sahu stopových prvků ve vlasech ve vztahu k doplňkům výživy – jde o marketinkový tah, nebo proč se hubne po víně – správně znějící stanovisko je „po víně se nehubne“). Návštěvníci si mohli nechat zhodnotit složení těla se zaměřením na podíl tukové tkáně po-moc í bioelektrické impedanční analýzy (zajiš-ťoval MUDr. P. Sedláček z Ústavu hygieny a pre-ventivní medicíny LF UK v Plzni) či otestovat logické myšlení a paměť (zajišťovala Studijní knihovna UK). Garantem celé akce bylo Informační, poraden-ské a sociální centrum Univerzity Karlovy. Den celoživotního vzdělávání se bude v prostorách Karolina odehrávat i v roce 2015. Bude se sna-žit oslovit nejen ty zájemce, kteří sami mají již s tímto způsobem vzdělávání nějaké zkušenos-ti, ale zejména ty, kteří zatím žádný vážný zájem neprojevili. (r)

Odborné semináře Výzkumného programu 2

Biomedicínského centra

7. a 21. 10. 2014V rámci Odborného semináře Výzkumné-ho programu 2 Biomedicínského centra se ve dvou říjnových útercích představili odbor-níci z Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Jejich seminář se uskutečnil v Pavlovově pavilonu LF UK v Plzni.V prvním semináři 7. října 2014 přednesl Derek Wilkinson, Ph.D., svůj příspěvek s názvem: Proteázy a buněčná smrt u organismů z říše hub. Programovaná buněčná smrt je u me-tazoí regulována aspartátovými proteázami nazývanými kaspázy. Strukturními homolo-gy kaspáz u hub, rostlin a protozoí jsou me-takaspázy a programovaná buněčná smrt, ně-kdy zprostředkovaná proteolytickou aktivitou podobnou kaspázám, byla pozorována u všech tří skupin organismů. Metakaspázy byly proto určeny jako možné cíle působení antifungál-ních léčiv a léčiv proti parazitickým protozoím. Metakaspázy štěpí proteiny za argininem nebo lysinem, neštěpí za aspartátem. Z toho důvo-du byl použit syntetický substrát pro aspartá-zu, kmeny kvasinky Saccharomyces cerevisiae exprimující proteiny ve fúzi s fluorescenčním

17

proteinem nebo kmeny s delecí genů pro pro-teázy a metodu hmotnostní spektrometrie pro identifikaci proteáz, které regulují programova-nou buněčnou smrt u hub. Byl připraven také kmen s delecí genu MCA1, kódujícího jedinou známou metakaspázu, v kvasince Candida albi-cans, která je nejběžnějším lidským houbovým patogenem. V centru pozornosti byl vliv dele-ce genu MCA1 na programovanou buněčnou smrt způsobenou kyselinou octovou, peroxi-dem vodíku nebo antifungálním léčivem, am-fotericinem B, a způsob, jak delece genu MCA1 ovlivňuje virulenci kvasinky Candida albicans. Z auditoria padl také dotaz na podobnost kaspáz hub a lidských a možný dopad pre-zentovaného výzkumu na léčbu kvasinkových onemocnění.Druhým navazujícím řečníkem v rámci zmíně-ného semináře byla Andreea Csilla Pataki, Ph.D., která poreferovala o Metodě pro stu-dium molekulárních interakcí –FRET (Förs-terův rezonanční přenos energie). Jedná se o metodu používanou pro studium konfor-mačních změn a aktivačního stavu molekul. Autorka se zaměřila na metody měření FRET použitelné jak in vitro, na živých nebo fixova-ných vzorcích, tak i in vivo. Mimo jiné představi-la metody mikroskopického měření FRET, jako jsou “acceptor photobleaching, ratiometric FRET, sensitized emission“ a metody využíva-jících měření poločasu fluorescence (FLIM), tj. měření FLIM pomocí časové nebo frekvenční domény. Metody měření FRET byly prezento-vány jak po teoretické linii, tak i na příkladu re-álných experimentů dokumentovaných z lite-ratury, ale i experimentů prováděných předná-šející v Laboratoři invazivity nádorových buněk na Přírodovědecké fakultě UK.V dalším říjnovém úterku 21.10. 2014 pak na-vázali další odborníci z PřF UK. První svoji studii prezentovala RNDr. Lenka Horníková, Ph.D., na téma Polyomaviry a Papilomaviry: od ge-nové terapie k imunoterapii. Tato přednáška byla zaměřena na využití viru podobných čás-tic pro medicínské účely. V rámci přednášky byly představeny dvě čeledi ds DNA virů: Po-lyomaviry a Papilomaviry a jejich potenciál pro využití v moderních medicínských přístupech. Autorka sledovala možnosti jejich využití jako přepravních molekul pro terapii a diagnostiku a také jejich možné využití v rámci imunotera-pie. V rámci proběhlé diskuse byla zodpověze-na i otázka významu a přínosu vakcinace proti změnám způsobeným uvedenými viry.Druhý z jmenovaných odborníků: Ivo Florin Scheiber, Ph.D., zmínil problematiku prvku důležitého pro lidský organizmus - Železo: vliv nedostatku a přebytku. Železo je esenciální stopový prvek, který u lidí hraje mnoho důleži-tých fyziologických rolí, jako je transport kyslí-ku, energetický metabolismus a syntéza neuro-transmiterů. Avšak kvůli jeho redoxní aktivitě se může železo podílet na tvorbě reaktivních kyslí-kových radikálů, které poškozují buňky a tkáně. Udržování vhodné hladiny železa je tedy kritic-ké pro zamezení nepříznivých fyziologických následků nízké nebo naopak vysoké koncent-race železa, ke kterým dochází u sideropenické anémie a hereditární hemochromatóze. Před-náška shrnula současné poznatky o důležitosti

železa pro buněčné procesy a o mechanizmy buněčného příjmu, skladování a exportu žele-za. Dále objasnila přehled poruch homeostázy železa projevujících se nedostatkem nebo pře-bytkem tohoto prvku. -vek-

Kardioden 6. 11. 2014

Dne 6. 11. 2014 se v aule chirurgických oborů ve FN Plzeň-Lochotín uskutečnil Kardioden pořádaný Kardiologickým oddělením Kom-plexního kardiovaskulárního centra FN Plzeň. Kardioden zahájil ředitel FN Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., a úvodní sdělení měl primář Kardiologického odd. prof. MUDr. Richard Ro-kyta, Ph.D.

Zprava: P. Mokrejšová, R. Rokyta, V. Šimánek Odborný program zahrnoval 4 programové přednáškové bloky, obohacené několika vi-deopřenosy vyšetření a výkonů (live boxy) prováděných na Kardiologickém oddělení. Po skončení přednášek zájemci rovněž navští-vili některá pracoviště Kardiologického odd. FN Plzeň-Lochotín. Kardiodne se zúčastnilo více než 90 kardiologů, internistů a praktických lé-kařů z Plzeňského i Karlovarského kraje. (r)

12. konference pracovní skupiny

Akutní kardiologie ČKS7.–9. 12. 2014, Karlovy Vary

Ve dnech 7.–9. 12. 2014 se uskutečnila v Karlo-vých Varech v Grandhotelu Pupp 12. konferen-ce pracovní skupiny Akutní kardiologie České kardiologické společnosti. Kongresu se zúčast-nilo celkem 347 delegátů včetně hostů ze Slo-venska. Odborný program konference se týkal řady oblastí akutní kardiologické péče, včetně přednemocniční péče, kardiopulmonální re-suscitace a intenzivní péče v kardiologii. Před vlastním kongresem se uskutečnil 2. ročník kur-su „Echokardiografie v akutní kardiologii“ pod patronací GE Ultrasound. Organizace echokur-su byla v režii lékařů Kardiologického odd. FN Plzeň a zúčastnilo se ho 23 lékařů. Současně probíhal workshop „Umělá plicní ventilace“, který měl část přednáškovou a část praktickou (praktické vyzkoušení neinvazivní ventilace i při zátěži na bicyklovém ergometru – viz foto) a účastnilo se ho 27 lékařů.V lékařské části kongresu bylo zařazeno cel-

kem 10 přednáškových programových bloků. Slavnostní Janouškovu přednášku „Postavení trombolýzy v léčbě STEMI v r. 2014“ proslovil prim. MUDr. Ladislav Groch z FN U svaté Anny v Brně. Na odborném programu se nemalou měrou podíleli lékaři a sestry Kardiologické-ho oddělení Komplexního kardiovaskulárního centra FN Plzeň a LFUK Plzeň. Prof. Richard Rokyta měl přednášku „Guidelines ESC pro plicní embolii“ v bloku „Guidelines” a dále přednášku „Kardiologická intenzivní péče v ČR v roce 2014“. MUDr. Milan Hromádka, Ph.D., měl v bloku o monitoraci hemodynamiky přednášku „Ultrazvuk“. První den kongresu se také uskutečnil interak-tivní blok „Akutní koronární syndrom“ for-mou kazuistik a hlasováním publika (blok byl podpořen nezávislým grantem Astra Zeneca). Součástí druhého pracovního dne kongresu byl blok „Srdeční zástava“, na němž se po-dílela i Společnost urgentní medicíny a kata-strof a Česká společnost intenzivní medicíny. V tomto bloku také proslovil přednášku ředitel Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje MUDr. Roman Sviták. Tradičně byl také do programu zařazen interaktivní EKG kvíz.Poslední den kongresu ve volných sděleních přednášel o traumatické disekci koronární tepny jako příčině infarktu MUDr. Jakub Čech.Součástí programu byla i posterová sekce (cel-kem 16 posterů), ve které MUDr. J. Čech pre-zentoval poster „Takotsubo kardiomyopatie jako komplikace generalizovaného epilep-tického záchvatu u pacientky s nediagnos-tikovaným tumorem mozku“.Aktivní účast měly rovněž sestry Kardiologické-ho oddělení FN Plzeň. Vrchní sestra Mgr. Pav-lína Mokrejšová předsedala sesterské sekci a Mgr. Petra Fujanová měla přednášku s ná-zvem „Časné snímání TR bandu u nemoc-ných s akutním infarktem myokardu“. Sou-částí sesterské sekce byl i workshop Intrao-seální přístup připravený ZZS Karlovarského kraje. Na závěr konference byly vyhlášeny nejlepší prezentace. V kategorii původních lékařských ústních sdělení byla na děleném prvním mís-tě přednáška J. Pařenici (FN Brno Bohunice) „Infekce a zánětlivá reakce u pacientů v kar-diogenním šoku, observační prospektivní studie“ a sdělení D. Vondrákové (Nemocnice Na Homolce, Praha) „Využití neuron-specific-ké enolázy pro stanovení prognózy u ne-mocných po srdeční zástavě léčených en-dovaskulární hypotermií“. V kategorii lékařských posterů zvítězil J. Ka-ňovský (FN Brno Bohunice) s posterem „ST rezoluce u pacientů se STEMI dolní stěny a pravé komory léčených primární PCI – si-multánní bilaterální záznam, pilotní data“. V kategorii sesterských sdělení byla na prvním místě přednáška I. Lálové (VFN Praha) „Prudce se šířící epidemie Burkholderia multivorans na kardiologické jednotce intenzivní péče. Důraz na razantní hygienicko-epidemilo-gická opatření“. Letošní konference konaná na tradičním místě opět komplexně pokryla řadu oblastí kardiolo-gické intenzivní péče včetně prolnutí s výsled-ky experimentálního výzkumu a prezentacemi

18

intenzivistů a lékařů zdravotnické záchranné služby. Stejně jako v r. 2013 byl součástí kongre-su echokurs, moderované postery a premiéru měl workshop „Umělá plicní ventilace“.

Prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D., FESC, prezident kongresu

Přednáškový večer Ústavu mikrobiologie

a Ústavu epidemiologie 4. 6. 2014

Dne 4. června 2014 se konal v přednáškovém sále Šafránkova pavilonu večer Ústavu mik-robiologie a Ústavu epidemiologie, kterému předsedal doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc.Přednáškový blok zahájila MUDr. Hana Jelín-ková se sdělením kolektivu autorů Pazdiora, Jelínková, Švecová, Eiselt, Malánová - Zkuše-nosti s očkováním proti chřipce v sezóně 2013/2014.Předvakcinační a postvakcinační vyšetření pro-tilátek proti kmenům obsaženým ve vakcínách pro sezónu 2013/2014 bylo zajištěno u 95 pa-cientů dialyzačních středisek. Používány byly registrované vakcíny IDflu (Sanofi Pasteur) a Va-xigrip (Sanofi Pasteur). Průměrný věk celého souboru 95 osob byl 65,2 let (38–85). Ze 45 lidí (33 mužů a 12 žen) očkovaných vakcínou IDflu bylo v předchozí sezóně 2012/2013 očkováno sezónní chřipkovou vakcínou 36 osob (80,0 %); jejich věk byl v průměru 66,9 let (38–85). Z 50 očkovaných Vaxigripem (33 mužů a 17 žen) bylo v předchozí sezóně 2012/2013 očkováno sezónní chřipkovou vakcínou 40 osob (80,0 %); jejich věk byl v průměru 63,7 let (38–84). I v le-tošní sezóně se potvrdilo, že registrované vak-cíny vesměs dosahují požadovaných hodnot z hlediska imunogenity. Vzhledem k tomu, že se složení chřipkových vakcín každoročně ob-měňuje, je vhodné opakovat obdobné studie i v budoucnosti a s jejich výsledky seznamovat příslušné odborníky co nejdříve. Druhé sdělení bylo opět s epidemiologickou tematikou - Základní epidemiologické cha-rakteristiky u hlášených onemocnění TBC v Plzeňském kraji v období 2002–2013. Za kolektiv autorů Aišmanová, Pazdiora, Velko-borská, Šrámková přednášela MUDr. Andrea Aišmanová.Ve sledovaném období bylo v Plzeňském kra-ji hlášeno 630 onemocnění TBC, z toho 373 mužů (59,3 %) a 257 (40,7 %) žen. Nejvyšší ne-mocnost byla zaznamenána ve věkové skupi-ně 80 a více let (42,9/100 000 obyvatel), dále ve věkové skupině 70–79 let (30,7/100 000). Výskyt TBC byl nejvyšší v okrese Plzeň-město (13,9/100 000), následují Rokycany (12,8/100 000), Plzeň-sever a Plzeň-jih (12,6/100 000). Na onemocnění TBC se nejvíce podíleli občané České republiky 525 (83,3 %), dále ze Slovenska 23 (3,7 %), Ukrajiny 20 (3,2 %) a Vietnamu 19 (3,0 %). Nejčastějším rizikovým faktorem pro vznik TBC bylo chronické onemocnění plic a průdu-šek u 149 osob (17,4 %) a diabetes mellitus u 93 osob (10,9 %). Na TBC zemřelo 119 osob (18,9 %). V období 2002–2013 postupně docházelo

k poklesu nemocnosti na tuberkulózu v Pl-zeňském kraji, v roce 2002 byla 15,1/100 000 obyvatel a v roce 2013 4,4/100 000 obyvatel. Zrušení očkování proti TBC zatím nezpůsobilo vyšší nárůst mykobakterióz. Poté následovaly dvě přednášky pracovníků Ústavu mikrobiologie. Vystoupení začala pri-mářka MUDr. Tamara Bergerová se sdělením Strategie mikrobiologa při průkazu legio-nelóz. Úspěšná diagnostika legionelových pneumonií je závislá na úzké spolupráci klinika a mikrobio-loga. Podstatná je znalost specifických vlast-ností legionelových pneumonií – typických kli-nických známek, laboratorních parametrů, epi-demiologických souvislostí a rizikových faktorů. V přednášce byla představena kritéria, podle kterých lze na legionelovou pneumonii po-myslet a na jejichž základě pak požadovat mi-krobiologickou diagnostiku, která není zcela rutinní. Snadno dostupný doporučovaný test na prů-kaz močového antigenu Legionella pneumo-phila sg.1 bohužel neodhalí legionely jiných sérovarů a druhů. Proto je třeba využít všechny dostupné metody k cílené diagnostice – kulti-vační metody, event. PCR.Ozřejmění etiologie a izolace legionel přispívá nejen k cílené antibiotické terapii, ale je pod-kladem pro povinná epidemiologická hlášení a následná šetření. Byly prezentovány 2 závaž-né případy s etiologií Legionella pneumophila sg. 6 a Legionella micdadei, které by za použití standardních mikrobiologických metod nebyly objasněny. Legionelové infekce jsou díky zkvalitňová-ní diagnostiky prokazovány častěji, mnohdy v souvislosti s lázeňským pobytem, rehabilitací, cestováním. Společný večer těchto dvou ústavů zakončil doc. Ing. Jaroslav Hrabák, Ph.D., sdělením Antibiotická rezistence, problém nejen hu-mánní medicíny. Ve své přednášce představil komplexní pohled na problematiku antibiotické rezistence. Anti-biotika jsou ve stejné míře používána i ve ve-terinární medicíně. Rezistentní mikrobi tak jsou problémem i ve farmových chovech, ale i u domácích mazlíčků. Velmi často pronikají do odpadních vod. Boj s rezistencí na antibio-tika je proto závažným problémem, kterému je potřeba věnovat pozornost.

Karel Feifrlík(Pozn.red.: Zpráva je doplněním neúplné informace v minulém čísle Fac. nostra. Redakce ji obdržela až po odevzdání rukopisu do tisku)

Přednáškový večer oddělení plastické

chirurgie 3. 9. 2014

Dne 3. září 2014 se uskutečnil přednáškový večer oddělení plastické chirurgie v přednáš-kovém sále Šafránkova pavilonu. Večeru před-sedal prof. MUDr. J. Pizinger, CSc. Bylo před-neseno celkem sedm přednášek. Témata byla rozdělena do čtyř skupin:

1. kožní nádory – maligní melanom (přednese-na sdělení: Dolejš M., Bursa V.: Maligní melanom a sentinelová uzlina; Průchová M.: Je maligní melanom vždy maligní?)2. operace prsů – možnosti rekonstrukce prsu (Třešková I.), vpáčené bradavky, pozdní krvá-civé komplikace u kosmetické operace prsů (Kydlíček I.)3. rozvoj mikrochirurgie na plastické chirurgii v Plzni (autoři: Richtr P., Bursa V., Sviták M., Do-lejš M., Třešková I.)4. korekční operace hřbetu nosu Skoogovou recyklací (Kydlíček I.)Témata přednášek byla zvolena tak, aby byla mezioborová. Každé sdělení bylo doplněno obrazovou dokumentací. Věříme, že zvolená témata i přednesené prezentace byly přínosné pro všechny účastníky tohoto odborného ve-čera. V roce 2015 je plánován večer společný s kožní klinikou, s kterou máme velmi dobrou spolupráci při řadě problematik našeho oboru. Věříme, že tento společný večer rozšíří možnos-ti mezioborové spolupráce. V. Bursa

Přednáškový večer Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje

10. 9. 2014V rámci akcí spolku lékařů v Plzni proběhl 10. září 2014 Večer zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, který byl uspořádán při pří-ležitosti životního jubilea MUDr. Karla Lysého, vedoucího lékaře výjezdové oblasti ZZS Plzeň-ského kraje Tachov.V úvodním sdělení Využití laboratorní mo-nitorace myokardiálních enzymů v PNP MUDr. Kristýna Junková seznámila přítomné s možností stanovení myokardiálních marke-rů přímo u pacienta v terénu metodou POCT (point of care testing). Metoda může pomoci ve stratifikaci rizika a stanovení dalšího tera-peutického postupu v případě, že klinický nález a výsledky dostupných vyšetření neposkytnou potřebné informace. MUDr. Roman Sviták (spoluautor MUDr. Ro-man Bosman) potvrdil ve své přednášce me-chanická srdeční masáž přístrojem LUCAS II v běžné praxi lékařů ZZSPK několik benefitů přístroje Lucas 2: 1) snižuje fyzickou námahu; 2) nestřídají se zachránci – minimalizují se ja-kákoliv přerušení při kompresi hrudníku; 3) uvolní se jeden pár rukou – stěžejní zejména v případě dvoučlenného záchranného týmu; 4) zajišťuje účinnou masáž bez přerušení při transportu nemocného do zdravotnického za-řízení – např.: k provedení PCI. Problematikou zavedení přístrojů pro nepřímou masáž srdeční do přednemocniční neodkladné péče se tedy má smysl zabývat. MUDr. Jiří Chvojka, Ph.D., se ve své kazuistice Intoxikace oxidem uhelnatým v rodině za-býval hromadnou otravou oxidem uhelnatým. Moderní monitorace ve vozech ZZSPK umož-ňuje již v přednemocniční péči tuto diagnózu stanovit. Stručně je vysvětlena patofyziologie a principy léčby této nadále vysoce aktuální a časté intoxikace. Z pohledu medicíny zalo-

19

žené na důkazech je zásadní léčbou podání maximální frakce kyslíku formou normobaric-ké oxygenoterapie. Zásadní je prevence úniku a hromadění oxidu uhelnatého.MUDr. Zdeněk Hess, Ph.D., představil audito-riu ve sdělení Praktické využití sonografické diagnostiky v přednemocniční péči metodu diagnostického ultrazvuku, vhodnou i pro po-užití v péči o nemocného v první linii. Umístě-ní bed-side USG na urgentních příjmech je již běžné, jejich využití v sanitních vozech u zdra-votnických záchranných služeb v ČR je zatím minimální. Přesto je možné očekávat trend rozšíření.V závěrečném sdělení 6 zásad, které bych ne-měl u nemocného s krvácením v PNP opo-menout seznámil MUDr. Roman Sviták (spo-luautor MUDr. Roman Bosman) přítomné s protokolem léčebného postupu pro pacienty s traumaty a závažným krvácením u ZZS Plzeň-ského kraje. Velmi důležité zásady: 1. Zajištění žilního vstupu. 2. Využití turniketu. 3. Podání kyseliny tranexamové. 4. Nastavení adekvátní ventilace na dýchacím přístroji. 5. Zahřátí ne-mocného. 6. Udržování permisivní hypotenze.Večery Zdravotnické záchranné služby Plzeň-ského kraje patří již tradičně k hojně vyhledáva-ným akcím Spolku lékařů, tohoto setkání bylo přítomno na šest desítek posluchačů. Večeru předsedala MUDr. E. Pohořelá.

MUDr. Roman Sviták

Přednáškový večer Psychiatrické kliniky

24. 9. 2014 Na programu přednáškového večera Psychiat-rické kliniky LF UK v Plzni bylo 24. září 2014 pět přednášek. Večeru předsedal MUDr. J. Novák. Přinášíme stručné souhrny jednotlivých sdělení.

J. Podlipný, M. Be-niš, P. Hořejší: Virtu-ální realita v léčbě závislostí a vývoj vlastního postupu na psychiatrické klinice (PK) v Plzni. Expoziční terapie (cue - exposure the-rapy, CET) je jednou

ze základních metod kognitivně behaviorální psychoterapie (KBT). Jako alternativu obvyklých terapeutických technik při KBT je možné využít prostředí virtuální reality (VR). Využití prostředí VR se jako způsob léčby již osvědčilo v léčbě fo-bií. Našim hlavním cílem je rozšíření možností pro CET u klientů v programu krátkodobé reži-mové léčby závislosti za hospitalizace (KRL). Dal-ším cílem je ověření účinnosti expozice v pro-středí VR v redukci bažení během KRL a dále v redukci návykového chování v období po léč-bě. Vycházíme z dokladů účinnosti expoziční te-rapie, ať už v rámci kognitivně behaviorální psy-choterapie či CET, a z dokladů toho, že podněty podávané v prostředí VR jsou schopny u osob se závislostí vyvolat bažení po návykové látce. CET ve VR bude k dispozici pro všechny klienty absol-vující krátkodobou režimovou léčbu na našem

specializovaném oddělení pro léčbu závislostí. Prostředí VR je vytvářeno podle reálné předlohy. Přítomnost bažení či jiných nepříjemných (i pří-jemných) pocitů ve vztahu k návykovému cho-vání bude sledováno pomocí jednoduchých dotazníků a vizuálně-analogových škál. Rovněž budou sledovány ekvivalenty návykového cho-vání. Expozice se bude opakovat. Po dokončení léčby je plánováno po 3 a 6 měsících zhodnotit abstinenci od alkoholu a parametry kvality živo-ta. Projekt je podpořen Interní grantovou agen-turou ZČU v Plzni v rámci projektu SGS – 2012-063 „Integrovaný návrh výrobního systému jako metaproduktu s multidisciplinárním přístupem a využitím prvků virtuální reality“.

M. Beniš, J. Beran: Deliria u pacientů FN Plzeň. Delirium je symptomatickou duševní poruchou, často se vyskytující u pacientů na soma-tických odděleních. Jedná se o vážný stav, ohrožující život,

s rizikem četných komplikací, prodlužující a prodražující péči.V letech 2009 – 2013 bylo celkem při 539 ambulantních vyšetřeních zjištěno delirium, z toho ve 132 případech se jednalo o deliri-um vyvolané účinky psychoaktivních látek, zejména alkoholu, ostatní deliria (407 případů) nebyla vyvolána účinky psychoaktivních látek. Vyšetření pro podezření na delirium byla ve sle-dovaném období vyžádána jako konziliární vyšetření v 281 případech, 258 vyšetření bylo provedeno ambulantně.Četnost delirií nevyvolaných účinky návy-kových látek byla zkoumána podrobněji, co do ročních období se vyskytovala častěji v létě, při porovnání výskytu po měsících vyšší čet-nost delirií byla v srpnu a v prosinci, při porov-nání po dnech v týdnu byla vyšetření žádána nejčastěji v pátek.Výskyt delirií nevyvolaných účinky návykových látek byl také zkoumán v souvislosti s fáze-mi měsíce. V době úplňku a jemu nejbližších dnech je četnost těchto delirií vyšší, avšak pou-ze v zimním období.

J. Beran: V jaké rea-litě vlastně žijeme? Autor sdělení se for-mou eseje zamýšlí nad tím, kde se v na-šem životě setkává-me s virtuální reali-tou. Člověk se rád pokládá za bytost racionální, tedy řídící

se jen tím, co jest, co existuje v reálné podobě, nebo co se událo, k čemu určitým způsobem došlo, jak mohou v případě potřeby dosvědčit i očití svědkové. Existuje řada příkladů, které vy-povídají o tom, že ve svém životě bereme váž-ně i to, co ve fyzické podobě neexistuje, neexis-tovalo a existovat nebude, avšak existuje pouze v představě jednoho člověka, různě velkých skupin lidí, národů, případně lidstva jako celku. Svět reálný a svět virtuální není jeden od druhé oddělen, oba na sebe navazují a dohromady

tvoří funkční celek. Možná se náš život odehrá-vá ve větší části ve světě reality virtuální než ve světě reálném, případně významnost jevů virtuálního světa je v našem životě větší než vý-znamnost jevů světa reálného.

D. Vávrová: Rela-xační techniky v léčbě neurotic-kých poruch. Před-náška seznamovala se základními typy relaxačních technik využívaných v rámci terapie na denním stacionáři a s výsled-

ky výzkumu, který byl zaměřen na zjištění zájmu o relaxační techniky ze strany pacienta a zjištění vlivu relaxace na kvalitu života úzkostného paci-enta. Pomocí kombinace dvou dotazníkových šetření, měření fyziologických funkcí a za využití statistických metod bylo zjištěno, že vlivem rela-xace a psychoterapeutické léčby dojde u paci-entů ke snížení tlaku a pulsu a ke snížení projevů úzkosti. Motivace pacientů pokračovat v relaxaci i po ukončení léčby je závislá na výskytu nežá-doucích účinků během relaxace a na pravidel-nosti docházky během nácviku relaxačních technik v denním stacionáři. Potvrdil se předpo-klad, že využití relaxačních technik je široké a vede ke zvýšení kvality života úzkostného paci-enta. Pacienti lépe zvládali zátěžové situace a snížil se jejich pocit nervozity a úzkosti, došlo u nich ke snížení somatizace a zlepšení subjek-tivního vnímání zdravotních potíží.

A. Čermáková, J. Duršpek: Hodno-tová orientace adolescentů s hy-perkinetickou po-ruchou chování. K zjištění životních hodnot adolescentů s hyperkinetickou poruchou jsme pou-

žili Rokeachův dotazník. Dotazníkové šetření jsme prováděli v období březen 2013 až únor 2014. Děti s hyperkinetickou poruchou oproti běžné populaci výrazně preferují cílové hodno-ty „společenské uznání“, „pocit osobní jistoty“, „potěšení“. Více než ve zdravé populaci je prefe-rována hodnota „shovívavý“. Získané informace nám umožní přesnější určení ošetřovatelských a výchovných cílů se zaměřením na zdravý vý-voj hodnot dětí a zlepšení perspektivy jejich budoucího života.

Doc. MUDr. Jiří Beran, CSc. (foto JN)

Přednáškový večer Otorinolaryngologické

kliniky 1. 10. 2014

Ve středu 1. října 2014 patřil večer Spolku léka-řů v Plzni Otorinolaryngologické klinice. Za hoj-né účasti obecenstva zazněly čtyři přednášky na aktuální témata.Nejprve vystoupil MUDr. Robert Sakař se

20

svým sdělením zabývajícím se trendem ná-růstu případů orofaryngeálního karcinomu asociovaného s HPV infekcí. Výsledky jeho retrospektivní analýzy mírně upozaďují klasic-ké rizikové faktory tohoto typu rakoviny, tedy kouření a alkoholismus, a současně vyjadřují opatrný optimismus vzhledem k o něco lepší prognóze takto nemocných pacientů.Přednáškou na téma „Vzácné malignity v ORL, prognostické faktory sarkomů hlavy a krku“ navázal MUDr. Ondřej Trčka. Podsta-tou jeho sdělení bylo shrnutí známých a v li-teratuře dostupných poznatků o tomto typu malignit a určení klíčových rizikových faktorů s přihlédnutím k možnostem léčby a jejích výsledků. Na svém souboru 14 pacientů retro-spektivně prokázal dr. Trčka veliký význam ze-jména nádorové diferenciace, kdy velmi dobře diferencované sarkomy vykazovaly vynikající prognózu.Další zajímavé sdělení přednesl MUDr. R. Na-sswetter. Jeho práce „Metastázy karcinomů neznámého origa do krčních uzlin“ nás ob-sáhle seznámila s touto problematikou. Autor analýzou zpětně sesbíraných dat srovnával diagnostické postupy, jejich efektivitu, lokality postižených uzlin, lokalizaci zjištěných primár-ních tumorů a prognózu takto nemocných pacientů.Poslední přednášku s velmi bohatou a za-jímavou obrazovou dokumentací přednesl MUDr. K. Sláma z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Jeho sdělení nazvané „Tran-sorální robotická chirurgie“ nastínilo poslu-chačům jednu z cest moderní medicíny, která se snaží léčit co nejšetrněji při zachování ma-ximální radikality a tedy co nejlepší prognózy onkologicky nemocných ORL pacientů. Přednáškovému večeru předsedala doc. MUDr. R. Říčařová, CSc.

MUDr. Ondřej Trčka

Přednáškový večer Kliniky pneumologie

a ftizeologie 8. 10. 2014

Ve sdělení „Kameni-tá cesta ke správné diagnóze“ MUDr. Marek Langmajer seznámil posluchače s kazuistikou 82leté nemocné přijaté na PNE kliniku pro oboustranné ložisko-vé infiltráty na skgm

hrudníku i CT plic podezřelé z tuberkulózní etio-logie. Zároveň bylo nutné léčit protrahovanou akutní exacerbaci bronchiálního astmatu v.s. v kombinaci s CHOPN. TBC plic byla potvrzena vyšetřením sputa na MTB (posléze i cílených vý-plachů z bronchu) i pozitivitou Quantiferonu. Pro přetrvávající spastický poslechový nález bylo indikováno bronchoskopické vyš. s nálezem oboustranného broncholitu, ze spojného bron-chu bylo možno broncholit extrahovat, vlevo

broncholit ponechán pro riziko poranění bron-chu. Během hospitalizace probíhala AT léčba a indikováno ATB přeléčení pneumonie způso-bené stafylokoky. Nemocná byla k dokončení AT terapie přeložena do LTRN Janov. Na konci před-nášky byly shrnuty příčiny vzniku broncholitu, příznaky a možnosti jeho léčení.

MUDr. David Havel, MUDr. Jan Zeman: Léčba maligního fluidothoraxu: naše zkušenosti, nové poznatky, kontro-verze. V práci se au-toři zaměřili na do-poručení týkající se léčby maligního vý-

potku a na jejich porovnání se zkušenostmi na-šeho pracoviště. Punkce maligního fluidothora-xu by měla mít především diagnostický význam, opakovaně by měly být pleurální punkce indiko-vány jen při očekávaném přežití do 1 měsíce. Ri-ziko pneumotoraxu po pleurálních punkcích na našem pracovišti je ve srovnání s literaturou velmi nízké (0,3%). Opakované punkce ale kro-mě možnosti bezprostředních (krvácení, pneu-motorax) či infekčních komplikací přinášejí také riziko progrese malignity v pleurálním prostoru s následnou neefektivitou pleurodézy při syn-dromu uvězněné plíce či při nedostatečné ploše zachovaných mezotelií, které hrají významnou roli v produkci mediátorů zánětu a v aktivaci ko-agulační kaskády. Ve sdělení se autoři také zabý-vali optimálním postupem při sonograficky na-vigované hrudní drenáži a při pleurodéze, kdy se věnují některým novějším alternativám (tuneli-zovaný katetr, pleurodéza přes tenké dreny).

Krákorová G., Pe-šek M., Baum P., Šafránek P., Mu-kenšnabl P.: Zkuše-nosti s léčbou radi-opeptidy u nemoc-ných s neuroendo-krinními tumory plic. Prim. MUDr. Ga-briela Krákorová,

Ph.D., se spolupracovníky referovala o zkuše-nostech a výsledcích radiopeptidové léčby, která byla indikována zatím u čtyřech nemoc-ných s neuroendokrinními nádory. Jde o druh specificky cílené léčby, její indikace je vázána na průkaz somatostatinových receptorů na po-vrchu buněk zmíněných nádorů, zpravidla po vyčerpání jiných léčebných možností. Léčba je hrazena z prostředků zdravotního pojištění a dosavadní zkušenosti se spoluprací s němec-kou klinikou Bad Berka a jejím ředitelem prof. Dr. Med. Richardem Baumem jsou velmi příznivé.

Pešek M., Bitteng-lová R., Fremundo-vá L., Turková-Sed-láčková T.: Průkaz pepsinu v sekre-tech dýchacích cest u intersticiál-ních plicních pro-cesů. Prof. MUDr. Mi-loš Pešek, CSc., se

spolupracovníky vyhodnotili výsledky vyšetřo-vání přítomnosti pepsinu v sekretech dýcha-cích cest u intersticiálních plicních procesů. Z výsledků jejich presentace vyplývá, že pří-tomnost mimojícnové refluxní choroby je u těchto onemocnění vysoká a pravděpodob-ně se významnou měrou podílí na zhoršování obtíží nemocných i na progresi uvedených onemocnění. Autoři uvedli i korelaci výsledků vyšetření pepsinu s výsledky 24hodinové jícno-vé pH metrie s impedancí. Uvedli příklady čas-ných plicních změn vyvolaných mimojícnovým refluxem. Z léčebných možností přicházejí v úvahu především režimová a dietní opatření, medikamentózní léčba a fyzioterapie.

Ve sdělení Současné možnosti systémo-vé terapie nemalo-buněčných karci-nomů plic vzpome-nul prof. MUDr. M. Pešek, CSc., činnosti a zásluh prof. MUDr. et PhMr. Cy-rila Šimečka, DrSc.,

bývalého přednosty a zakladatele Kliniky tuber-kulózy a respiračních onemocnění v Plzni. Profe-sor Šimeček byl jedním ze čtyř nejvýznamněj-ších odborníků našeho oboru, jako jeden z prv-ních se orientoval na pneumologii v jejím celém rozsahu a za zásluhy v kancerologii byl jmeno-ván v Belgii Čestným rytířem. Za svůj život napsal přes 300 odborných sdělení, čtyři významné monografie, byl autorem 12 patentů a členem řady zahraničních i československých profesních sdružení.V další části přednášky zmínil prof. Pešek aktu-ální stav doporučení celkové léčby – chemote-rapie a biologicky cílené terapie – které nově vypracovala ESMO (Evropská společnost pro medicínskou onkologii). Uvedená doporučení jsou zde zároveň dokládána, pokud jde o úro-veň důkazů a stupňů doporučení příslušné terapie u morfologicky i geneticky definova-ných podskupin nádorových onemocnění. Další vývoj cílené léčby je určován především morfologií a genetikou nádorů na jedné straně, znalostí příslušných prediktorů účinnosti léčby a také stále se rozšiřujícím spektrem biologicky cílených preparátů.Přednáškovému večeru předsedal prim. MUDr. Stanislav Kos, Ph.D.

Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.

Přednáškový večer Onkologické

a radioterapeutické kliniky

5. 10. 2014Dne 5. 10. 2014 se uskutečnil tradiční přednáš-kový večer Onkologické a radioterapeutické kli-niky (ORAK). Programu předsedal doc. MUDr. J. Motáň, CSc. a celkem zaznělo 5 sdělení. Potě-šující byla hojná účast posluchačů a přínosem byla bohatá diskuse ke každému sdělení.

21

Přednáškový večer zahájil přednosta ORAK prof. MUDr. Jindřich Fínek, který přednesl sděle-ní autorů: Fínek J., Holubec L. jun, Votavová M.: Léčba hormonálně refrakterního karci-nomu prostaty – možnosti a limitace. Před-nášející stručně charakterizoval současné mož-nosti léčby kastračně rezistentního karcinomu prostaty. Zatímco před 5 lety jsme nemocným mohli nabídnout po selhání hormonální léčby pouze chemoterapii docetaxelem, dnes jsou možnosti léčby po selhání docetaxelu poměr-ně široké. Prof. Fínek podrobně charakterizoval možnosti chemoterapie druhé linie a linií dal-ších, zároveň auditorium seznámil s novými možnosti hormonální léčby. Závěrem zdůraznil možnosti delšího celkového přežití nemocných s kastračně rezistentním karcinomem prostaty při použití nových terapeutických postupů. Na tuto přednášku navázal MUDr. Radovan Voj-tíšek, který přednesl sdělení na téma: Vojtíšek R., Ferda J.: Využití PET/CT vyšetření s 18F--fluorothymidinem při plánování radiotera-pie dlaždicobuněčných nádorů hlavy a krku. Radioterapie hraje významnou úlohu v léčbě lokálně a lokoregionálně pokročilých nádorů hlavy a krku, a to buď v kombinaci s konkomi-tantně podávanou chemoterapií, nebo bez ní. Použitím radioterapie s modulovanou intenzi-tou svazku, která je stále více v praxi využívá-na, lze dosáhnout mnohem lepší konformity dávkové distribuce než pomocí standardní 3D konformní radioterapie. S ohledem na vysokou konformitu dávkové distribuce a strmý dávko-vý gradient, které vznikají při použití techniky IMRT, je velmi důležitá precizní znalost loka-lizace a přesných hranic primárního tumoru a metastaticky postižených lymfatických uzlin. Pozitronová emisní tomografie (PET) poskytuje biologickou informaci o nádoru, která je kom-plementární k anatomické informaci, získané pomocí CT vyšetření. Kombinace PET a CT vyšetření může tedy výrazně usnadnit kontu-raci primárního nádoru a definici metastaticky postižených lymfatických uzlin při plánování radioterapie nádorů hlavy a krku. Hlavní limita-cí použití PET/CT s 18FDG jsou falešně pozitivní nálezy způsobené akumulací tohoto radiofar-maka v zánětlivě změněných tkáních nebo v reaktivně změněných lymfatických uzlinách. Naproti tomu 3´-deoxy-3´-18F-fluorothymidin (18FLT) je radiofarmakum, které odráží syntézu DNA a není tak ovlivňováno peritumorózními zánětlivými změnami. Vzhledem k tomu, že dlaždicobuněčné nádory hlavy a krku vykazují relativně intenzivní akumulaci 18FLT, začali jsme využívat PET/CT vyšetření s 18FLT pro plánování radioterapie těchto nádorů. V přednášce byly prezentovány výsledky studie porovnávající staging onemocnění deklarovaný před zaháje-ním onkologické léčby se stagingem zjištěným po provedeném plánovacím PET/CT vyšetření s 18FLT a také vliv eventuální změny stagingu na léčebný záměr. Další přednášku přednesl MUDr. Ondřej Fiala, Ph.D., který auditorium seznámil s konceptem léčby nemocných s nádory plic. Jednalo se o příspěvek: Fiala O., Pešek M., Fínek J., Be-nešová L., Bortlíček Z., Minárik M.: Koncept sekvenční léčby u pacientů s adenokarcino-mem plic. Cílem práce bylo porovnání efekti-

vity sekvence pemetrexed ve 2. linii, erlotinib ve 3. linii (P-E) oproti sekvenci erlotinib ve 2. linii, pemetrexed ve 3. linii (E-P). Byla analyzová-na data celkem 57 pacientů s pokročilým stadi-em (IIIB/IV) adenokarcinomu plic, 31 pacientů léčených sekvencí P-E a 26 pacientů léčených sekvencí E-P. K analýze byli vybráni pouze paci-enti s wild-type EGFR genotypem. Pacienti byli léčeni erlotinibem (150 mg/d) i pemetrexedem (500 mg/m2, á 21 dnů) ve standardní dávce, léčba v každé linii byla ukončena při progresi onemocnění, nebo intoleranci. Léčba 2. i 3. li-nie byla zahájena po zjištění progrese na léčbě předchozí linie. Medián přežití bez progrese (PFS) u pacientů léčených sekvencí P-E byl 3,6 měsíce vs. 7,8 měsíce u pacientů léčených sek-vencí E-P (p=0,029). Medián celkového přežití (OS) u pacientů léčených sekvencí P-E byl 7,9 měsíce vs. 26,3 měsíce u pacientů léčených sekvencí E-P (p=0,006). Výsledky této studie prokázaly významné prodloužení přežití (PFS i OS) u pacientů léčených sekvencí E-P. Jde o první studii poukazující na potenciální vý-znam sekvenční léčby u NSCLC, který se opírá o molekulární mechanismy popsané v několika in vitro experimentech. Na tuto práci navázal doc. MUDr. Luboš Holu-bec, Ph.D., na téma: Holubec L. jun., Fiala O., Matějka V. M., Fínek J.: Význam časné nádo-rové regrese (ETS) a hloubky léčebné odpově-di (DoR) při hodnocení účinnosti systémové léčby metastazujícího kolorektálního karci-nomu. Účinnost protinádorové terapie se stan-dardně hodnotí pomocí následujících ukazate-lů: objektivní léčebnou odpovědí (ORR), dobou bezpříznakového přežití (PFS) a dobou celko-vého přežití (OS). Změna rozsahu nádorového postižení se posuzuje podle souhrnné změny velikosti cílových nádorových lézí pomocí zob-razovacích metod. Zde se nejčastěji uplatňují WHO či RECIST kritéria, zřídka se v rámci klinic-kých studií posuzuje cílová léze ve třech (3D) rozměrech. Základním problémem těchto kri-térií je, že vychází z různé definice vyhodnocení léčebných odpovědí. Obecně lze konstatovat, že existující výsledky těchto vyhodnocení ne-potvrzují přímou korelaci mezi četností léčeb-ných odpovědí (ORR)a dobou přežití (PFS či OS). Dalším problémem těchto metod je, že výsledky vyhodnocení nekorelují s biologickou aktivitou nádorového růstu, protože se jedná o statické vyhodnocení klinického stavu. Au-toři v přehledovém článku charakterizují nové možnosti vyhodnocení účinnosti protinádoro-vé terapie pomocí konceptu „hloubky léčebné odpovědi“ (DoR) a konceptu „časné regrese nádoru“ (ETS) u nemocných s metastazujícím kolorektálním karcinomem. Výsledky četných post-hoc a explorativních analýz klinických stu-dií konzistentně naznačují, že ETS a DoR jsou významné veličiny při hodnocení účinnosti sys-témové protinádorové léčby.Posledním příspěvkem byla klinická kazuistika tý-kající se nových možností léčby pokročilého kar-cinomu prsu. Korunková H., Fínek J.: Režim „be-vacizumab plus paclitaxel weekly“ u nemocné s metastatickým karcinomem prsu - klinická kazuistika. Klinická kazuistika popisovala případ mladé nemocné, která začala stonat pokročilým HER negativním, hormonálně závislým ca prsu

III.a stadia v roce 2010. Léčena byla neadjuvantní CHT dle schématu TAC s podporou pegfilgrasti-mem. V listopadu 2010 následovala radikální ope-race, pozitivních je 5 uzlin z 22, 3 jsou v interpek-torální oblasti – pooperační klasifikace ypT1bN3c (5/22)M0, ER 80%, PR 0, HER negativní. Poté bylo provedeno ozáření hrudní stěny a svodné lymfa-ticky a posléze hormonální léčba. Kompletní re-mise trvala do léta 2013, kdy byl diagnostikován tumor v kontralaterálním prsu, meta v mediastinu a kostech. Tumor je histologicky verifikován jako duktální invazivní karcinom s nízkou hormonální závislostí, HER negativní. Zahájena byla paliativní CHT weekly paclitaxelem s Avastinem, která byla dobře tolerována a dle průběžně prováděných vyšetření docházelo k postupné regresi nálezu, až bylo v 5/2014 dosaženo kompletní remise dle graf. vyš., klinického i laboratorního nálezu. V monoterapii Avastinem jsme nepokračovali pro nedomluvu na této léčbě s pojišťovnou. Nyní má nemocná projevy neuropatie G2, kompletní remise trvá. Dále pokračuje v léčbě hormonální Anastrozolem a jako prevenci kostní příhody má denosumab.Na závěr předsedající doc. MUDr. J. Motáň, CSc., kladně zhodnotil úroveň přednášek a výběr zajímavých témat, která byla podnětem k závě-rečné diskusi.

Doc. MUDr. L. Holubec, Ph.D.

Přednáškový večer Oční kliniky

dne 22. 10. 2014Dne 22. října 2014 se konal v posluchárně Šafránkova pavilonu večer Oční kliniky, které-mu již tradičně předsedal MUDr. Milan Choc, CSc. V průběhu večera bylo předneseno šest odborných sdělení s různou tematikou.Jako první zazněla přednáška autorů Velechov-ská J., Rusňák Š. „Nd YAG laser evakuace pre-makulární subhyaloidní hemoragie.“ Autoři představili sérii 5 očí pěti pacientů s akutně vzniklým premakulárním krvácením různé etiologie, které bylo řešeno Nd YAG laserovým ošetřením. Jednalo se o tři ženy a dva muže. Retrohyaloidní krvácení bylo u první pacientky způsobeno leukemickou pancytopenií a suba-rachnoidálním krvácením, u další pacientky zvracením v těhotenství a u třetí pacientky šlo o krvácení u věkem podmíněné makulární de-generace. U pacienta s diabetes mellitus bylo retrohyaloidní krvácení způsobeno proliferativ-ní diabetickou retinopatií a u posledního mla-dého muže jako traumatický následek skoku šipky do bazénu. Celková sledovací doba paci-entů byla 6 měsíců až 6 let. Pomocí Nd YAG la-seru byla přes Goldmannovu čočku provedena punkturace zadní sklivcové membrány v místě nejvyšší prominence, a tak indukována evakua-ce premakulární hemoragie do sklivce. U všech pěti pacientů byla provedena Nd YAG lasero-vá evakuace preretinální hemoragie do týdne od vzniku krvácení a vždy došlo k rychlému zlepšení zrakové ostrosti. U pacientů s leuke-mickou pancytopenií a subarachnoidálním kr-vácením a zvracením v těhotenství se zraková ostrost zlepšila na hodnoty 6/9-6/6, u pacientů

22

s krvácením při proliferativní diabetické retino-patii a věkem podmíněné makulární degene-raci bylo zlepšení zrakové ostrosti limitováno základním onemocněním makuly a výsled-ná zraková ostrost se pohybovala v rozmezí 6/60-6/12. U pacienta s krvácením po skoku do bazénu předpokládáme dobrou výslednou zrakovou ostrost, na kontrolu po ošetření se však již nedostavil. Nebyly zaznamenány žádné laserem indukované nežádoucí změny na sít-nici. Včasná Nd YAG laserová punkturace zadní sklivcové membrány při subhyaloidním krváce-ní před makulou je tedy účinná metoda, která vede k rychlé obnově zrakových funkcí a v in-dikovaných případech může nahradit rozsáhlý vitreoretinální chirurgický zákrok. Jako druhá zazněla přednáška autorů Mareš-ková S., Choc M., Jurčuková M. ,,Osteitis de-formans (Morbus Paget) očnice u 13leté dívky - kazuistika“. Autory byla prezentována kazuistika 13 leté dívky, která byla od roku 2010 vyšetřována na Oční klinice LF UK a FN v Plzni pro 3 roky pozorovanou asymetrii ob-ličeje s protruzí a depresí levého bulbu bez poruchy zrakových funkcí a s normálním ob-jektivním nitroočním nálezem. V kazuistice byl prezentován diagnostický a léčebný neurochi-rurgický postup, který byl indikován pro útlak orgánů levé očnice a zúžení optického kanálu expanzivním kostním procesem, vyžadujícím i nekonvenční rekonstrukci orbity. Výskyt Mor-bus Paget je u pacientky ve druhé věkové de-kádě zcela neobvyklý.Třetí byla na řadě přednáška autorů Jurčuková M., Marková A., Hostička L. „Chirurgické řeše-ní traumatického šilhání, naše zkušenosti“. Příčina traumatického šilhání může být mecha-nická, myogenní nebo neurogenní. Ve svém sdělení autoři hodnotili výsledky léčby souboru 32 pacientů (27 mužů a 5 žen). Izolované zlo-meniny očnice typu blow-out byly nejčastější příčinou vzniku vertikálního (restriktivního) šilhání. Na druhém místě se vyskytovaly fraktu-ry stěn očnice typu Le Fort II. Kontuze očnice a lacerace okohybných svalů byly důvodem myogenního šilhání. Traumata CNS způsobila paretická šilhání neurogenního původu. Čas-tým mechanismem úrazu u pacientů bylo cizí zavinění, dopravní nehody, pády a poranění při sportu. Rekonstrukce spodiny očnice s im-plantátem byla provedena u 16 pacientů, ope-raci na okohybných svalech podstoupilo 10 pacientů, ve 4 případech byla provedena re-konstrukce zlomenin stěn očnice typu Le Fort II (repozice, dentální fixace, Adamsův závěs). U všech pacientů souboru bylo dosaženo dob-rého kosmetického efektu, výrazného zlepšení oční tortikolis a odstranění diplopie (30krát). U dvou pacientů byla reziduální diplopie kori-gována prizmatickými brýlemi. Přednáška byla doplněna kazuistikami některých pacientů.

V dalším sdělení „Lymfom ?“ autora Z. Kasla byla refero-vána kazuistika s vel-mi neobvyklým pří-padem 36leté ženy, u níž byl v roce 1999 diagnostikován lym-foblastický difuzní B

lymfom v proximální části femuru levé dolní končetiny. Pacientka prodělala relaps tohoto onemocnění s infiltrací míšních kořenů L3-S1 v roce 2009 a Th1 v roce 2012. Na Oční kliniku LF UK a FN Plzeň se poprvé dostavila s náhle vzniklou diplopií pro paresu VI. hlavového ner-vu vpravo při suspektní infiltraci sinus caverno-sus dalším relapsem lymfomu dle magnetické rezonance v roce 2013. Tento nález byl potvr-zen na pozitronové emisní tomografii. Diplopie odezněla několik týdnů po zaléčení pacientky chemoterapií na hematologicko-onkologic-kém oddělení naší nemocnice. K další recidivě došlo v létě roku 2014. Tentokrát byl tumorem infiltrován zrakový nerv vpravo těsně před chiasmatem a pacientce způsobil poruchu centrální zrakové ostrosti, poruchu barvocitu a výpad v zorném poli. Po opětném nasazení chemoterapie došlo k restituci zrakových funk-cí během několika dní. Následoval však další relaps obtíží a objektivního zhoršení zrakových funkcí. Po dohodě s ošetřujícími lékaři hemato-onkologického oddělení byla indikována léčba bolusem intravenosních steroidů, která přines-la další remisi onemocnění. Tento typ lymfomů někdy reaguje dobře na kortikoidní terapii, což se potvrdilo v případě naší pacientky. Kazuisti-ka poukazuje na pestrou a složitou problemati-ku lymfomu v tomto případě s vysokou afinitou tumoru k nervové tkáni a poukazuje na nezbyt-nou mezioborovou spolupráci v péči o tyto pacienty.

Jako další zazněla přednáška autorek Frdlíková D., Říčařo-vá R., Fidranská H. ,,Sympatická oftal-mie“. Sympatická oftalmie je vzácná oboustranná chro-nická granulomatóz-ní panuveitida, je-

jímž vyvolávajícím faktorem je penetrující pora-nění oka nebo nitrooční operace. Příčina one-mocnění není zcela objasněna. Předpokládá se, že jde o autoimunitní reakci způsobenou T- lymfocyty proti retinálním a uveálním antige-nům. Diagnóza je stanovena na základě anamnézy, klinického obrazu a speciálních la-boratorních vyšetření. K léčbě se používají vy-soké dávky imunosupresivních látek, nejčastěji kortikosteroidy v monoterapii nebo v kombi-naci s inhibitory kalcineurinu či antimetabolity. I přes rozvoj imunosupresivní terapie, která re-dukuje chronický zánět, a léků podávaných in-travitreálně, které jsou účinné v léčbě kompli-kací, jako je makulární edém a chorioidální ne-ovaskularizace, může dojít k těžkému poklesu centrální zrakové ostrosti (CZO) sympatizující-ho oka na 0,1 a horší až v 25 % případů. Autorky hodnotily vlastní zkušenosti s diagnostikou a léčbou tohoto vzácného onemocnění. Retro-spektivně vyhodnotily data dvou pacientů lé-čených na Oční klinice LF UK a FN Plzeň v po-sledních letech. Šlo o dva muže průměrného věku 53,3 roku, kteří byli sledováni a léčeni s diagnózou sympatické oftalmie 18 let a 3 roky. Spouštěcím mechanismem bylo u první-ho pacienta penetrující poranění oka, u druhé-ho byla příčinou nitrooční operace. Oba dva

byli léčeni kombinovanou celkovou terapií kor-tikosteroidy s cyklosporinem A. Sympatizované oči (oči po poranění či operaci) mají CZO po-hyb – 0, druhé (sympatizující) oči mají výsled-nou CZO 0,5 - 1,0 s korekcí. Závěrem autorky konstatovaly, že pro stabilitu sympatické oftal-mie a zachování uspokojivé centrální zrakové ostrosti je, kromě nových metod v diagnostice a léčbě, nutná dlouhodobá dispenzarizace a dobrá spolupráce pacienta.

Jako poslední pre-zentovali přednášku „Léčba arteriální retinální okluze na Oční klinice LF UK a FN Plzeň“ au-toři Navrátilová P., Kasl Z. Okluze arteria centralis retinae pat-ří mezi náhlé stavy

v oftalmologii a velmi často vede k trvalé těžké poruše vidění postiženého oka. Klinickým pro-jevem okluze je náhlá nebolestivá monokulární ztráta zraku. Z důvodu monokulárního projevu onemocnění vyhledává pacient lékařskou po-moc mnohdy až s velkým časovým odstupem. Uzávěr retinální arterie je projevem systémové-ho kardiovaskulárního onemocnění organis-mu. Etiologicky tvoří většinu případů embolus (cholesterolový či kalciový), trombotická etiolo-gie je méně častá. Léčebné metody okluze a. centralis retinae spočívají ve snaze posunout embolus/trombus do periferie a zmenšit tím rozsah nonperfuze, ischemie a následné ztráty funkce retinálních buněk. V posledních letech se stala terapeutickou možností volby u někte-rých pacientů též intravenózní aplikace trom-bolytického preparátu. Cílem této terapie je dosažení rekanalizace okludované arterie a rychlého obnovení krevního průtoku v kritic-kém časovém rozmezí, kdy lze dosáhnout funkční reparace retinálních buněk. V přednáš-ce byl dále diskutován možný přínos, omezení a rizika indikace trombolytické terapie v léčbě arteriální retinální okluze. V závěrečném slově prim. MUDr. M. Choc, CSc., poděkoval všem přednášejícím za kvalitní přednášky, které demonstrovaly širokou pro-blematiku oftalmologie

Doc. MUDr. Renata Říčařová, CSc., FEBOFoto JN

Poznámky posluchače –seniora ke způsobu

prezentace přednášek na schůzích SL v Plzni

Schůze se konají každou středu od 18 hodin s výjimkou letních a vánočních prázdnin, což vyjde v ročním průměru asi na 35 přednáš-kových večerů. Pořádají je jednotlivé kliniky a teoretické ústavy fakulty, nemocnice Roky-cany a PL Dobřany a Záchranná služba. Volí si svá témata i počet a trvání jednotlivých přednášek. Tématem bývají novinky v oboru, výsledky vlastní výzkumné práce, zajímavé ka-zuistiky i různé organizační problémy. Některé slouží jako vzpomínkové akce nebo na oslavu

23

životních výročí. Účelem je seznámit poslu-chače s problematikou jednotlivých pracovišť a po formální stránce naučit mladé pracovníky vystupovat před publikem, hlavně pro jiná fóra než v Plzni, zejména v zahraničí. Členové Spol-ku lékařů se o přednáškách dozvídají na tiště-ném programu, jinak je program k dispozici na internetu.V roce 2014 proběhlo 35 takových večerů se 152 přednáškami a pro příští rok jich vyjde stej-ný počet. Večery velice oceňujeme, ale máme k nim tyto připomínky: Přednášky by měly být voleny a upravovány tak, aby byly po odborné stránce srozumitelné i lékařům pracujícím mimo přednášený obor, a to ve správné češtině. Je-li víc spoluautorů, měl by předseda uvádět jména přednášejícího.Posluchačům, zejména starším, by mělo být také umožněno dobré smyslové vnímání přednášky. Pro dobrou slyšitelnost je třeba, aby řečník zřetelně vyslovoval. Pokud síla jeho hlasu neobsáhne přednáškový prostor, měl by používat mikrofon a skutečně do něho mlu-vit. K dobré slyšitelnosti je důležité také určité tempo řeči. To je pomalejší, říká-li přednášející přednášku z hlavy, než když ji čte; má mluvit volně ve směru k posluchačům, nikoli do před-náškového pultu. Výhodu mají v tomto ohledu osoby vyšší postavy. I diskuse z pléna by měla být vedena do mikrofonu a neměla by být sa-mostatným referátem.Většina přednášek je doprovázena promítáním obrázků nebo číselných přehledů. Nálezy by měly být ukazovány na plátně šipkou. V tabul-kách by mělo být použito jen úměrné množství údajů, neměly by být psány hustě a drobným písmem, které buď nelze přečíst, nebo se to v promítané době nestačí. Také používání zkra-tek je pro pracovníka mimo obor mnohdy ne-srozumitelné.Počet přednášek pro jednotlivý večer je větši-nou pět, výjimečně až devět. Přitom je zamýš-lená doba trvání večera včetně diskuse asi 1,5 hodiny. Některá pracoviště uvedou na progra-mu pro trvání jednotlivých přednášek stejnou délku, která se mezi jednotlivými přednáškami nakonec celkově vyrovná. Při rozdílném údaji o trvání by si měli jednotliví přednášející délku přednášky předem vyzkoušet nanečisto. Tím by odpadlo zrychlování konce přednášky, což také vede ke zhoršení slyšitelnosti. Domníváme se, že není správné nechat takovou přetahova-nou přednášku odeznít a potrestat zkrácením následujícího přednášejícího, případně posled-ní přednášku zrušit. V zahraničí je přetahovaná přednáška předčasně ukončena. Přetahování by nemělo být trpěno ani starším zasloužilým pracovníkem. Přetažení přednáš-kového večera přes dvacátou hodinu může být pro posluchače únavné, může rušit plány pro zbytek večera a je špatné hlavně pro starší po-sluchače v zimních měsících, kdy je venku tma a kluzko. Takový posluchač má sice možnost předčasně odejít, ale připravuje se tak o zbytek přednášek, o které by měl třeba právě zájem.Závěrem vzpomínám, jak jsme v minulosti při-pravovali přednášky na večery pořádané Šiklo-vým ústavem. Věnovali jsme tomu celé jedno odpoledne. Profesor Vaněk vysledoval každou přednášku s hodinkami v ruce a někdy radil

k vypuštění některých vět, aby přednes mohl být pomalý, s tím, že něco může zbýt do disku-se nebo kuloárové diskuse.

Prof. MUDr. Alena Linhartová, DrSc.

Odborný seminář Výzkumného programu 2 Biomedicínského centra

7. 10. 2014V úterý 7. října 2014 se v přednáškovém sále Pavlovova ústa-vu uskutečnil další Odborný seminář Výzkumného pro-gramu 2 Biomedi-cínského centra. Prv-ním z přednášejících

byl Derek Wilkinson, Ph.D., působící v sou-časnosti na Katedře Genetiky a mikrobiologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Tématem jeho přednášky byly „Proteázy a buněčná smrt u organismů z říše hub“. Programovaná buněčná smrt je u metazoí regulována aspartá-tovými proteázami nazývanými kaspázy. Struk-turními homology kaspáz u hub, rostlin a pro-tozoí jsou metakaspázy a programovaná bu-něčná smrt, někdy zprostředkovaná proteoly-tickou aktivitou podobnou kaspázám, byla po-zorována u všech tří skupin organismů. Me-takaspázy byly proto určeny jako možné cíle působení antifungálních léčiv a léčiv proti pa-razitickým protozoím. Víme, že metakaspázy štěpí proteiny za argininem nebo lysinem, neštěpí za aspartátem. Z toho důvodu byl pou-žit syntetický substrát pro aspartázu, kmeny kvasinky Saccharomyces cerevisiae exprimující proteiny ve fúzi s fluorescenčním proteinem nebo kmeny s delecí genů pro proteázy a me-todu hmotnostní spektrometrie pro identifikaci proteáz, které regulují programovanou buněč-nou smrt u hub. Byl také připraven kmen s de-lecí genu MCA1, kódujícího jedinou známou metakaspázu, v kvasince Candida albicans, kte-rá je nejběžnějším lidským houbovým patoge-nem. Poté byl sledován vliv delece genu MCA1 na programovanou buněčnou smrt způsobe-nou kyselinou octovou, peroxidem vodíku nebo antifungálním léčivem, amfotericinem B, a jak delece genu MCA1 ovlivňuje virulenci kvasinky Candida albicans. Z auditoria padl také dotaz na podobnost kaspáz hub a lid-ských a možný dopad prezentovaného výzku-mu na léčbu kvasinkových onemocnění.

Druhým navazujícím řečníkem v rámci zmíněného seminá-ře byla Andreea Csilla Pataki, Ph.D., v současnosti působící na Katedře buněčné biologie Přírodovědecké fa-kulty UK v Praze. Té-

matem její přednášky byl „FRET (Försterův re-zonanční přenos energie) – metoda pro studi-

um molekulárních interakcí“. Autorka před-stavila biochemické a mikroskopické metody používané pro studium konformačních změn a aktivačního stavu molekul. Přednáška byla za-měřena na různé metody měření FRET použi-telné jak in vitro, na živých nebo fixovaných vzorcích, tak i in vivo. Mimo jiné byly představe-ny metody mikroskopického měření FRET, jako jsou „acceptor photobleaching, ratiometric FRET, sensitized emission“ a metody využívají-cích měření poločasu fluorescence (FLIM), tj. měření FLIM pomocí časové nebo frekvenční domény. Metody měření FRET byly představe-ny jak po teoretické linii, tak i na příkladu reál-ných experimentů dokumentovaných z litera-tury, ale i experimentů prováděných přednáše-jící v Laboratoři invazivity nádorových buněk na Přírodovědecké fakultě UK. -vek-

Odborný seminář Výzkumného programu 2 Biomedicínského centra

21. 10. 2014V dalším říjnovém úterku 21. října 2014 navázali další odbor-níci z PřF UK na své předchůdce z téže fakulty. První svoji studii prezentovala RNDr. Lenka Horní-ková, Ph.D., (Kated-ra Genetiky a mikro-

biologie, Přírodovědecká fakulta, UK v Praze) na téma Polyomaviry a Papilomaviry: od ge-nové terapie k imunoterapii. Tato přednáška byla zaměřena na využití viru podobných částic pro medicínské účely. V rámci přednášky byly představeny dvě čeledi ds DNA virů: Polyoma-viry a Papilomaviry a jejich potenciál pro využití v moderních medicínských přístupech. Autor-ka sledovala možnosti jejich využití jako pře-pravních molekul pro terapii a diagnostiku a také jejich možné využití v rámci imunotera-pie. V rámci proběhlé diskuse byla zodpověze-na i otázka významu a přínosu vakcinace proti změnám způsobeným uvedenými viry.

Druhý z přednášejí-cích Ivo Florin Scheiber, Ph.D., (Katedra parazitolo-gie, Přírodovědecká fakulta, UK v Praze ) zmínil problematiku prvku důležitého pro lidský organiz-mus – Železo: vliv

nedostatku a přebytku. Železo je esenciální stopový prvek, který u lidí hraje mnoho důleži-tých fyziologických rolí, jako je transport kyslí-ku, energetický metabolismus a syntéza neuro-transmiterů. Avšak kvůli jeho redoxní aktivitě se

24

může železo podílet na tvorbě reaktivních kys-líkových radikálů, které poškozují buňky a tká-ně. Udržování vhodné hladiny železa je tedy kritické pro zamezení nepříznivých fyziologic-kých následků nízké nebo naopak vysoké kon-centrace železa, ke kterým dochází u siderope-nické anémie a hereditární hemochromatóze. Přednáška shrnula současné poznatky o důleži-tosti železa pro buněčné procesy a o mechani-zmy buněčného příjmu, skladování a exportu železa. Dále objasnila přehled poruch homeo-stázy železa projevujících se nedostatkem nebo přebytkem tohoto prvku.

-vek-

Otázky kolem rakoviny (cyklus přednášek)

Není žádným tajem-stvím, že Česká repub-lika se řadí mezi země s nejvyšší výskytem zhoubných nádorů v celosvětovém měřít-ku. Česká národní re-gistratura rakoviny, za-ložená v r. 1977, shro-mažďuje údaje o všech diagnostikova-

ných onemocněních v české populaci. Z ne-dávno vydané zprávy, zahrnující období 34 let do roku 2011, vyplývá řada znepokojivých úda-jů. V r. 2011 byla incidence onemocnění zhoub-nými nádory 802 případů na 100 000 mužů a 681 případů na 100 000 žen. V průběhu deká-dy 2001–2011 se incidence těchto malignit zvýšila o 27,6 %, mortalita však se stabilizovala a spíše mírně klesla o 5 %. Celková prevalence dosáhla v r. 2011 celkem 475 000 případů. Nej-častější jsou malignity kolorektální, plicní, prsů a prostaty. Ačkoliv u některých novotvarů se daří diagnóza v časných stadiích (např. u nádo-rů prsu v 75 % případů, u kožních melanomů u 84 % případů), počet časně diagnostikova-ných onemocnění je stále nedostatečný. Platí to zejména u kolorektálního karcinomu, kde se včasná diagnóza daří jen u 46 % případů.Lze proto jen uvítat, že Onkologická klinika FN v Plzni v rámci cyklu přednášek Otázky kolem rakoviny pozvala všechny zájemce, nemocné i zdravé, ve středu 1. října 2014 do seminární místnosti kliniky ve FN Plzeň-Lochotín. Profesor MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D., přednosta kliniky, a kolektiv jeho spolupracovníků představil po-sluchačům kliniku a možnosti současné medi-cíny, jak dokáže mnohá nádorová onemocnění vyléčit, či alespoň člověku prodloužit plnohod-notný život. Onkologická a radioterapeutická klinika je součástí komplexního onkologického centru Fakultní nemocnice v Plzni na Lochotí-ně, kterému každoročně přibývá více než 3 000 pacientů. Cyklus přednášek bude pokračovat v letním semestru. (r)

Lékařská fakulta na Týdnu vědy

a technikyV listopadu 2014 se již počtrnácté konal vě-decký festival Týden vědy a techniky Akademie věd ČR.

Program festivalu nabídl přes 500 akcí po celé ČR – v každém krajském městě a na mnoha dal-ších místech. Pro veřejnost byly připraveny dny otevřených dveří, výstavy, přednášky, filmy, se-mináře, workshopy, prezentace, panelové dis-kuze, exkurze, on-line přenosy, vědecké experi-menty, technické vynálezy, soutěže a kvízy, vě-decké kavárny.

Ve dnech 3. – 8. 11. 2014 se do festivalu zapojila také naše fa-kulta. V pondělí pro-gram odstartoval p ř e d n á š k o u prof. MUDr. Václava Zemana, CSc., o his-torii otužování a zim-ního plavání. Diskuto-valo se o jeho výho-

dách a rizicích i o tom, co už je hazardem. Na téma zdravého životního stylu pokračovala doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D. s před-náškou o roli výživy a zevního prostředí na rozvoj pandemie obezity.

Následoval zážitkový workshop Dietoterapie a zdravá výživa v praxi – kde se pomocí no-vých, moderních metod výuky, které kombinují prvky e-learningu, základů vědy a moderní pedagogiky propojuje edukace s kulinářský-mi a gurmánskými zážitky. Workshop proběhl ve zbrusu nové zážitkové kuchyni, vybudované v roce 2014 na Ústavu hygieny a preventivní medicíny. Došlo na přípravu jídel „v akci“, pro-braly se technologické postupy při zpracování některých druhů potravin, to vše okomentová-no lékařskými radami a korunováno ochutnáv-kou.

V úterý se návštěvníci Týdne vědy mohli se-tkat s MUDr. Karlem Ježkem, Ph.D., který se před časem vrátil ze svého působení v Ka-vliho institutu systé-mové neurovědy na univerzitě v Trond-heimu a nyní v Biome-dicínském centru naší

fakulty vede Laboratoř experimentální neurofy-ziologie. Dr. Ježek nastínil některá témata, kte-rými se zabývá ve svém výzkumu: jak náš mo-

zek dokáže ve zlomku vteřiny analyzovat mno-ho smyslových vjemů současně? Jak ukládá to podstatné z nich k zapamatování? Jak se po-tom při vybavování vzpomínek vše související poskládá ve smysluplný celek? Jaké druhy pa-měti vlastně máme? Dr. Ježek a jeho tým hle-dají při svém výzkumu mozku odpovědi na tyto a mnoho jiných otázek.

Doc. MUDr. Marie Ludvíková, Ph.D., ve své přednášce představila poslucha-čům základní poznat-ky o molekulární podstatě nádorů se zaměřením na nejno-vější objevy a jejich možné praktické vyu-žití v běžné medicín-

ské praxi. Co rozhoduje o tom, zda se zdravá buňka bude transformovat v buňku nádorovou a jak se bude dále chovat? Návštěvníci se dově-děli, jako roli při tom sehrávají vybrané moleku-ly, jejich charakter a interakce.V další přednášce prezentovala prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc., co dokázala a nedo-kázala česká preventivní kardiologie za po-sledních 25 let. Upozornila, že ačkoli jsme byli svědky velkého pokroku v léčbě jednotlivých rizikových faktorů, v ovlivnění životního stylu se to daří již méně. Zároveň s přednáškami byly v tento den ote-vřeny veřejnosti laboratoře Ústavu patolo-gické fyziologie v nové budově teoretických ústavů. Při komentované prohlídce měli ná-vštěvníci možnost dovědět se roli mozečku ne-jen v pohybových funkcích, ale i v učení a řízení chování. K výzkumu změn v mozečku během jeho onemocnění zde slouží myší modely.

Středa se nesla ve znamení genetiky a vývoje člověka. RNDr. Martin Pešta, Ph.D., provedl poslu-chače historií od Jo-hanna Gregora Men-dela přes první poku-sy s muškami octo-milkami až po nejno-vější „přečtení“ lid-

ského genomu. Ing. Lucie Vištejnová představila různé dru-hy kmenových bu-něk, vysvětlila jejich původ a s ním spoje-né výhody, potíže či etická omezení. Poho-vořila o vývoji v rege-nerativní medicíně a v potenciálu kmeno-vých buněk změnit

medicínu jako takovou.Doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., ve své přednášce shr-nula 10 základních faktů o vývoji člově-ka od oplození po porod. Ve druhé části své prezentace se věnovala neplod-nosti, která v součas-né době postihuje

10–15 % párů v reprodukčním věku. Ačkoliv se metody léčby neustále zdokonalují, asistovaná

25

reprodukce každému 10. páru nepomůže. Přednáška objasnila nejčastější příčiny neplod-nosti a popsala moderní metody její léčby.Čtvrtek byl asi nejvíce „akčním“ dnem Týdne vědy na Lékařské fakultě v Plzni, neboť zároveň s popularizačními přednáškami probíhala sou-těž středoškoláků v první pomoci. Spolek Life Saving Support v čele s MUDr. Michaelou Miklíkovou proměnil mnohá zákoutí Šafrán-kova pavilonu ve stanoviště, na nichž došlo k „úrazům“ a „nehodám“. Soutěžní týmy si měly s těmito situacemi co nejlépe poradit – po-soudit celkovou situaci, ošetřit realisticky na-maskovaná zranění, případně poskytnout další pomoc. Studenti SZŠ Plzeň a Gymnázia L. Pika prokázali, že jsou na podobné situace kvalitně připraveni.V přednáškové části vysvětlila prim. MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D., jaký je rozdíl mezi preventivními prohlídkami u prak-tického lékaře a preventivními prohlídkami při posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Dal-ším tématem byla vyšetření před získáním ři-dičského průkazu - jak je to s běžnými řidiči, jak s řidiči profesionály, jaké jsou lhůty kontrolních lékařských vyšetření apod.V pátek si mohli zásady první pomoci opět s MUDr. Miklíkovou přijít zopakovat a vyzkou-šet i účastníci z řad široké veřejnosti. Od histo-ricky prvních resuscitačních pokusů se ve vý-kladu postupně přešlo až k současně platným doporučením pro resuscitaci, které staví na nej-novějších výzkumech.MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D., poho-vořila o historii onemocnění a úrazů vzni-kajících v práci – od egyptských pyramid do současnosti. Navázala popsáním nejčastěj-ších rizikových faktorů na pracovišti. Probrány byly nejčastější nemoci z povolání před 25 lety a nyní a také nejčastější rizikové faktory na pra-covišti – hluk, vibrace, stereotypní pohyby, fy-zická i psychická zátěž, směnná práce. Zmíně-na byla také rizika v domácím prostředí (úklid, péče o bazény, ochrana rostlin před škůdci atd.) a také možnosti ochrany před škodlivými vlivy.

Tečku za vědeckým festivalem obstaral Den otevřených dveří v Biomedicínském cen-tru, který se konal v sobotu 8. 11. 2014. Ná-vštěvníci zcela využili kapacitu nejen centra, ale hlavně jeho zaměstnanců, kteří byli přítomni v laboratořích centra a podávali návštěvníkům odborný výklad. DoD byl zorganizován do tří „směn“. Každou z nich vždy nejprve osobně

přivítal vědecký ředitel Biomedicínského cen-tra doc. MUDr. Milan Štengl, Ph.D., poté byla rozdělena do několikačlenných skupinek. Ty byly doprovázeny průvodci, zejména z řad laborantů a doktorandů, ode dveří ke dveřím po jednotlivých laboratořích. Osazenstvo labo-ratoří tak muselo svůj výklad mnohokrát za den zopakovat, nicméně očividný zájem veřejnosti byl povzbuzením i pro unavené hlasivky. Cel-kem se Dne otevřených dveří zúčastnilo 180 návštěvníků.

Týden vědy a techniky AV ČR 2014 byl prvním, do něhož se Lékařská fakulta v Plzni v tom-to rozsahu zapojila. Zkušenosti z této akce se budou hodit jak v roce 2015, kdy bude fakulta více na očích díky svému 70. výročí, tak v dal-ších letech, bude-li chtít zůstat v povědomí a v kontaktu s plzeňskou veřejností. Akce jako Týden vědy, na nichž se kdokoli z laiků může přímo setkat a diskutovat s lékaři a výzkumní-ky fakulty, případně poznat jejich pracoviště, významně přispívají k pozitivnímu veřejnému obrazu fakulty.Přednáška Věda na poli obezity, workshop Dieto-terapie a zdravá výživa v praxi a vědecká soutěž Umíš poskytnout první pomoc byly podpořeny projektem OP VK reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0028.

Barbora ČerníkováFoto T. Ťupa

Představujeme nové profesory plzeňské

Lékařské fakultyProf. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.

S platností od 1. prosince 2013 byl doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc., vedoucí Ústavu epidemio-logie LFUK v Plzni, jmenován profesorem pro obor Hygiena, preventivní lékařství a epide-miologie. Profesor Petr Pazdiora se narodil 28. 1. 1956 v Praze; po maturitě na Gymnáziu J. Fučíka na náměstí Odborářů v Plzni studoval na Lékařské fakultě hygienické v Praze, kde také 1. 7. 1981 promoval.

Po promoci pracoval nejprve jako asistent na tehdejším Ústavu mikrobiologie a epide-

miologie LF UK v Plzni, od roku 1992 již jako vedoucí samostatného Ústavu epidemiologie. Od roku 1986 souběžně pracoval i na Protiepi-demickém odboru Krajské hygienické stanice v Plzni, od roku 1990 jako jeho vedoucí. V roce 1988 po obhajobě své disertační práce „Metody sledování nosokomiálních nákaz“ získal vědec-kou hodnost kandidáta lékařských věd. V roce 1996 po obhajobě své disertace „Epidemiolo-gické studie u rotavirových infekcí“ byl jmenován docentem. Na otázky naší redakce ohledně své práce odpověděl prof. Pazdiora takto:Pane profesore, jak byste charakterizoval své hlavní profesní zaměření a svou pedagogickou činnost ?Mým hlavním profesním zájmem je epidemio-logie infekčních nemocí, a ta je i hlavní náplní mé výuky, tj. přednášek a praktických cvičení zejména pro 5. ročník všeobecného směru a 4. ročník stomatologie české i anglické výu-ky na LF UK v Plzni. Kromě toho jsem vedou-cím Oborové rady pro hygienu, epidemiologii a preventivní lékařství při LF UK v Plzni, členem Oborové rady pro epidemiologii při Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové, členem akreditační komise pro hygienu a epidemiologii, členem atestační komise, členem Národní komise pro polioera-dikaci a konzultantem AIDS centra FN Plzeň v epidemiologii.V této souvislosti spolupracuji se Státním zdra-votním ústavem v Praze a s Krajskými hygie-nickými stanicemi v celé republice, v minulosti existovala těsná spolupráce i s Výzkumným ústavem preventivního lékařství v Bratislavě.Jako pracovník KHS Plzeň jsem koordinoval ře-šení hlavních úkolů hygienické služby na úze-mí bývalého Západočeského kraje, jmenovitě hodnocení podmínek výskytu nosokomiálních nákaz a hodnocení zdravotní závažnosti lymes-ké borreliózy v ČR.V minulosti jsem také byl vedoucím Oborové rady Interní grantové agentury MZ ČR, od roku 2014 jsem členem panelu 09 Agentury pro zdravotnický výzkum MZ ČR.Součástí Vaší pracovní náplně je patrně i vý-zkumná činnost ?Ano, od roku 1985 do současnosti jsem se spolupracovníky řešil řadu výzkumných úkolů; uvedu jen jejich názvy - např. Nosokomiální infekce na dětské klinice, Nosokomiální infekce u polytraumat v chirurgické intenzivní péči, Noso-komiální infekce rotavirového původu na dětské a infekční klinice, Nosokomiální infekce rotavi-rového původu-analýza výskytu, snaha o jejich snížení, Komplexní diagnostika a léčebně preven-tivní opatření u pohlavně přenosných nákaz, Stu-dium epidemiologického a klinického významu parvoviru B19 v ČR, Přítomnost markerů virové hepatitidy u diabetiků-intervence u vytipované nejrizikovější části této populace, Prevence virové hepatitidy B u kontaktů nosičů HBsAg, Diagnosti-ka a léčba lymeské borreliózy, Sérologický přehled a depistáž ehrlichiózy, Klinické a epidemiologic-ké charakteristiky rotavirových a astrovirových infekcí, Epidemiologický význam arbovirových a ehrlichiových koinfekcí, Epidemiologická studie prevalence infekce Helicobacterem pylori u čes-kých dětí ve věku 1–15 let pomocí stanovení an-

26

tigenu H.pylori ve stolici aj. Jako konsultant jsem v letech 2013–2014 zpracovával Sérologický přehled české populace u příušnic.Patří k Vaši odborné činnosti ještě nějaké dal-ší aktivity ?Ve čtyřech volebních obdobích jsem byl zvolen členem výboru Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, v současnosti jsem jejím místopředsedou; jsem členem výboru České vakcinologické společnosti, členem Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP, členem Spolku léka-řů Plzeň, místopředsedou České společnosti AIDS pomoc. A také členem redakční rady časopisů Epidemiologie, mikrobiologie a imunologie; Vak-cinologie.Snad bych měl zmínit i to, že jsem v minulosti recenzoval řadu monografií, oponoval habili-tační a doktorandské disertace a byl školitelem v rámci doktorandského studia. Milá je i letitá spolupráce s plzeňskou redakcí Českého roz-hlasu.Byla Vaše rozsáhlá výzkumná a publikační činnost také nějak oceněna?Byla, uvedu snad jen některá ocenění: 1997–1998 Čestné uznání Spolku lékařů v Plzni v sou-těži o nejhodnotnější přednášku, stejné Čestné uznání za rok 1999, Maydlova cena České chi-rurgické společnosti za rok 2000, Kredbova cena Společnosti infekčního lékařství 2002 - 2. místo, stejná Cena za 2. místo v roce 2005, Diplom Spolku lékařů Plzeň 2008–2009 za nejlepší před-nesené práce, Raškova cena Společnosti epide-miologie a mikrobiologie za nejlepší publikaci v roce 2008.Co nám ještě můžete na sebe prozradit ?

Snad to, že mým ko-níčkem je moje práce, těší mě, že mám mož-nost přednášet na od-borných fórech v ČR i zahraničí, těší mě ne-formální uznání nejen mezi českými i sloven-skými epidemiology, ale i mezi odborníky

dalších oborů. Mám radost z toho, že v roce 2015 vyjdou nové publikace, kterých jsem spo-luautorem (100 infekčních nemocí, Klíšťová ence-falitis).Mám dceru Hanu a syna Petra, manželka JUDr. Ivana Pazdiorová je právnička. A mezi mé oblíbené činnosti patří péče o zahradu a psy, cestování a turistika.Pane profesore, děkujeme Vám za spolupráci a přejeme Vám do všech dalších let především dobré zdraví a hodně úspěchů !

Redakce Facultas nostra (-jak-)

Představujeme nové docenty LF UK v Plzni

Doc. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D.

Dne 1. července 2014 byl jmenován do-centem pro obor chirurgie MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., vedoucí Neurochirurgického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni.

V souvislosti s tímto jmenováním požádala re-dakce Facultas nostra doc. Přibáně, aby se čte-nářům blíže představil.Pane docente, kde a jak jste strávil své mládí ?

Narodil jsem se v Pra-ze 23. října 1960 a mladá léta jsem strá-vil na její „periferii“ v městečku Odolena Voda, které je známé výrobou cvičných le-tounů Delfín a Alba-tros a také vrcholo-vým sportem – volej-

balem; to formovalo i můj vztah ke sportu, kte-rý je stále vřelý. Gymnaziální léta jsem prožil v Mělníku. Po maturitě v roce 1979 jsem nastoupil na Fa-kultu všeobecného lékařství Univerzity Karlo-vy v Praze. Po absolvování teoretických oborů jsem začal „fiškusovat“ na Neurochirurgické kli-nice ve Střešovicích. Mým mentorem byl tehdy profesor MUDr. Lubor Stejskal, DrSc. Výsledky takzvané „SVOČKy“ jsme posléze publikovali v České a slovenské neurologii a neurochirurgii. Při docházení na kliniku jsem potkával zakla-datele a legendu české neurochirurgie akade-mika Kunce, prof. Fuska a další vynikající lékaře. Vůbec jsem se tehdy ocitl v dobré společnosti. Dalšími „pomvědy“ byli Oldřich Šubrt, který byl ve své profesní kariéře dlouholetým ředitelem Nemocnice Na Homolce, a Dušan Urgošík, kte-rý se ve stejném zařízení věnuje stereotaktické a funkční neurochirurgii. Neurochirurgii jsem od té doby vnímal jako svou jasnou prioritu. Systém postgraduálního vzdělávání té doby byl ale nastaven tak, že neurochirurgie byla nástavbovým oborem chirurgie. Slovy profe-sora Stejskala: „Vláďo, nauč se uzlit, a pak přijď a můžeš se věnovat neurochirurgii“. Podmínky rozvoje mladých chirurgů na mé Alma Mater, tak jak jsem je měl možnost poznat pohledem medika konkrétně na II. chirurgické klinice, byly neradostné. Jak začala Vaše profesní dráha po promoci ?Promoval jsem v roce 1985 a vzhledem k tomu, že moje manželka pochází z jižních Čech, roz-hodli jsme se proto nastoupit do nemocni-ce v Jindřichově Hradci, žena na internu a já na chirurgii. Díky tomu jsem měl možnost poznat dalšího výborného člověka - primáře Brousila, a zároveň jsem tam našel své životní přátele. Atestaci z chirurgie jsem absolvoval u profesora Hájka na podzim 1988 a ihned poté jsem začal shánět místo na neurochirurgii. Po jistých peripetiích jsem nastoupil v roce 1990 na neurochirurgické oddělení nemocni-ce České Budějovice k primáři Petru Kozlerovi a dr. Vladimíru Chloubovi jako třetí lékař. Ke cti dr. Kozlera slouží, že mi dokázal při příchodu zajistit velmi dobré sociální podmínky. Praco-viště bylo „mladé“ a podmínky proto složité. Operovali jsme dva dny v týdnu, spektrum bylo pochopitelně relativně úzké. Velkou výhodou bylo nicméně využití operačního mikroskopu. V té době nešlo o samozřejmost. Primář Kozler odešel na podzim roku 1994 na místo zástupce přednosty Neurochirurgické kliniky ÚVN. V dal-ších letech došlo na pracovišti k personálnímu posílení a k rozšíření spektra výkonů.

Počínaje rokem 1995 jsem absolvoval čtyřletý vzdělávací cyklus Evropské asociace neurochi-rurgických společností. Každý rok jsme měli tý-denní cyklus přednášek a seminářů na různých místech Evropy pod vedením špičkových lek-torů. Tehdy vzniklo mé přátelství s rezidentem Uwe Spetzgerem, který je dnes profesorem a přednostou Neurochirurgické kliniky v Karls-ruhe, a spolupráce s ním trvá dodnes. Na pod-zim roku 1996 jsem absolvoval nástavbovou atestaci z neurochirurgie. Poté jsem působil do svého odchodu v roce 2012 na pozici zá-stupce primáře pracoviště. V té době bylo pro mne určující navázání profesního kontaktu s prof. Benešem, který tehdy působil v Ústí nad Labem. Byl po návratu z Barrow Neurological Institute ve Phoenixu a jeho postřehy a do-poručení měly vliv na rozvoj našeho budějo-vického pracoviště – začali jsme se intenzivně věnovat cerebrovaskulární problematice. Zá-jem o toto téma mě přivedl v roce 2000 na stáž k prof. Loftusovi do Oklahoma City, specialisto-vi na problematiku karotické endarterektomie. V prosinci 2000 jsme pak na Akademii věd ČR v Českých Budějovicích zorganizovali mikro-vaskulární workshop (Ist CENS Microvascular Workshop). Uvědomoval jsem si, jak je náročná a odlišná technika mikrochirurgické práce a jak je výcvik pro mladé rezidenty téměř nedo-stupný. Já sám jsem měl to štěstí, že jsem měl prakticky neomezený přístup do laboratoře ex-perimentální chirurgie IKEM díky prim. Láchovi a laborantce Janě Havlíčkové. Ona nás učila základy experimentální mikrochirurgické tech-niky a dodnes ji s kolegou Fiedlerem vnímáme jako nedostižný vzor. Idea workshopů se ukázala jako velmi vhod-ná; do roku 2014 proběhlo osm ročníků, které absolvovalo více než 120 rezidentů z 12 zemí světa. V roce 2002 jsem navštívil týdenní kurz u prof. Hernesniemiho v Helsinkách. Během týdne tam bylo provedeno na dvou operačních sálech několik desítek operací mozku a míchy pod vedením Juhy Hernesniemiho a prof. Gazi Yasargila. Ten je oprávněně považován na za-kladatele moderní neurochirurgie, a jsem rád, že jsem ho mohl vidět operovat v plné síle. Do Helsinek jsem se pak ještě vrátil několikrát. Vždy se jednalo o intenzivní inspirativní práci na operačním sále a debaty s ní spojené. Z dalších cest bych rád vzpomenul návště-vu neurochirurgie v Little Rocku v Arkansasu u profesora Ali Krishta. V té době pracoviště vedl slavný prof. Ossama Al-Mefty a pracoval na něm již dříve zmíněný prof. Gazi Yasargil. Dále jsem navštívil v Chicagu prof. Fady Char-bela, od něhož jsme převzali ideu perioperační-ho kvantitativního měření průtoku krve v moz-kových tepnách. Víme, že jste také členem výboru České neurochirurgické společnosti…Ano, v roce 2002 jsem byl zvolen do výboru České neurochirurgické společnosti JEP a stal se pokladníkem společnosti. Od té doby jsem byl třikrát opětovně zvolen, naposledy na pod-zim 2014. Strážcem pokladny společnosti jsem tedy i nadále. Kromě toho jsem členem České spondylochirurgické společnosti, Evrop-ské asociace neurochirurgických společností EANS (individuální členství), Světové asociace

27

neurochirurgických společností WFNS a Ame-rické asociace neurochirurgických společností AANS. V období 2003–2013 jsem se coby ex-terní učitel na pozici odborného asistenta po-dílel na výuce neurochirurgie na Masarykově Univerzitě v Brně. V roce 2007 jsem obhájil doktorandskou práci na téma „Experimentální end-to-side bypass“ a zís-kal titul Ph.D. V roce 2010 jsem získal Cenu Ae-sculap akademie za publikaci monografie Atlas chirurgické léčby mozkové ischemie. Kromě této knihy jsem spoluautorem dvou dalších mono-grafií a autorem nebo spoluautorem 41 článků, z toho 23 v časopisech s impakt faktorem. V lednu 2012 jsem se zúčastnil výběrového říze-ní na místo primáře Neurochirurgického oddě-lení FN Plzeň. Dostal jsem důvěru a v této funkci pracuji od 1. 3. 2012. Do té doby jsem prožil 21 let na neurochirurgickém oddělení v Českých Budějovicích. Jedním z klíčových motivů pro mé rozhodnutí ke změně byla šance na zapoje-ní do akademické práce. Předpokládal jsem, že zásadní rozdíl v profilu mezi bývalým a novým pracovištěm bude přítomnost a zázemí fakulty, což se plně potvrdilo. Daní za změnu je, že se mé setkávání s rodinou změnilo na víkendové. Velmi dobře jsem již dříve věděl, jak silnou osobností z hlediska odborného i charakte-rových vlastností byl a je primář Milan Choc. Bylo mi jasné, že navázat na jeho práci nebude snadné. Mám upřímnou radost, že pracuje stá-le s námi a předává nám všem své zkušenosti. Stejně tak mě těší, že se nám podařilo zapojit do pravidelných seminářů emeritního před-nostu prof. Mračka. Koneckonců nebylo zase tak těžké jej přemluvit; jeho aktivita je stále mi-mořádná. V současné době je strategickým cílem mým a mých spolupracovníků získání statutu kliniky. Předpoklady jsou pro to dobré. Zároveň cítím podporu ze strany vedení fakulty i Fakultní ne-mocnice v Plzni. Na pracovišti jsou nyní dva ha-bilitovaní lékaři, šest lékařů s titulem Ph.D. nebo CSc. a tři lékaři v doktorandském studiu. Dou-fám, že rok 2015 bude rokem založení neuro-chirurgické kliniky.Vážený pane docente, děkujeme Vám za in-terview a přejeme Vám hodně dalších úspě-chů ve Vaší práci !

Redakce Facultas nostra (-jak-)

Z jednání Akademic-kého senátu LF UK

v Plzni 22. 10. 23014Jednání zahájil předseda AS prof. MUDr. Fili-povský, CSc. K zápisu z minulého jednání AS nebyly vzneseny žádné připomínky.Prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., děkan LFP, in-formoval členy AS o několika proběhlých udá-lostech. 1) V pátek 17. října 2014 se uskutečnilo za účasti prof. MUDr. Zimy, DrSc., MBA, rektora UK, MUDr. Šimánka, Ph.D., ředitele FN, a dalších hostů slavnostní otevření komplexu Biomedi-cínského centra a UniMeC. 2) Na základě po-volení rektora UK bylo prodlouženo zkouško-vé období do 20. října 2014. 3) 22. října 2014 proběhla v aule Šafránkova pavilónu slavnostní

imatrikulace nových posluchačů LF. Po odchodu ing. Kunové z funkce ředitelky FN a po abdikaci prof. MUDr. Kobra, Ph.D. požádal prof. MUDr. Kreuzberg, CSc. členy AS o schvále-ní nových členů VR – MUDr. Václava Šimánka, Ph.D., ředitele FN, a prof. MUDr. Josefa Sýkory, Ph.D. AS schválil jednohlasně nové členy VR MUDr. Šimánka, Ph.D. a prof. MUDr. Sýkoru, Ph.D.Informace o studijních záležitostech před-nesl prof. MUDr. Třeška, DrSc. V akademic-kém roce 2015/2016 nabízí LF UK v Plzni stu-dium v 18 doktorských studijních programech v českém a anglickém jazyce. Standardní doba studia v prezenční formě jsou 4 roky, maximál-ní doba studia v kombinované formě je stan-dardní doba studia navýšená o 5 let. Studium je ukončeno státní zkouškou a obhajobou dizertační práce. Přihláška ke studiu se podá-vá pouze elektronicky, manipulační poplatek 510,- Kč se hradí do 30. 4. 2015. Předpokládaný počet přijímaných do všech oborů je celkem 50. Přijímací pohovor proběhne v červnu 2015 (odborné téma a znalost angličtiny). Maximální počet bodů je 100, hranice přijetí ke studiu je minimálně 70 bodů. AS schválil podmínky při-jímacího řízení doktorského studijního pro-gramu LF UK v Plzni na rok 2015/2016Doc. MUDr. Zicha, CSc. seznámil AS s počty studentů LFP: všeobecné lékařství letos přihlá-šených 1650, přijatých 414, v loňském roce přihlášených 1400, přijatých 410; zubní lékař-ství letos přihlášených 722, přijatých 54, v loň-ském roce přihlášených 637, přijatých 55.V angličtině všeobecné lékařství 74, zubní lé-kařství 11. Limit bez přijímacích zkoušek – vše-obecné lékařství 80, zubní lékařství 20. CŽV – zapsáno všeobecné lékařství 31, zubní lékařství 14.Ing Kočí seznámil AS s aktuálním stavem projektů VaVpI. Stavba - v květnu 2014 byla dokončena stavba, v červnu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. V současné době jsou obě stavby již v užívání, ale za účasti zástupců technického oddělení a vedoucích ústavů probíhají reklamační řízení se zhotovitelem za účelem odstranění zjiště-ných závad.Vybavení - do konce září 2014 byl dodán ná-bytek do poslucháren, laboratoří a kanceláří. Vzhledem k opakovanému výběrovému řízení na vybavení operačních sálů by dodávka měla být uskutečněna do konce roku 2014. Nábytek UniMeC byl hrazen přesunem zbývajících pro-středků ze stavby (4.6 mil. Kč) a použitím sní-žení dotace (4,3 mil. Kč), nábytek Biomedicín-ského centra byl plánován jako způsobilý výdaj (tj. prokazatelně nezbytný pro realizaci projektu a mající přímý vztah k účelu programu resp. podporovaných aktivit).Přístroje – přístrojové vybavení bylo realizo-váno ve dvou vlnách, do konce září 2014 byly dodány a nainstalovány přístroje za 94 mil. Kč, do konce listopadu bude dodáno a instalová-no laboratorní vybavení a příslušenství za 5 mil. Kč. Do konce roku 2014 by tak měly být poříze-ny téměř všechny původním projektem pláno-vané přístroje. Ani při opakovaném řízení se ale nepodařilo vysoutěžit „Vybavení biofyzikálních laboratoří“ v předpokládané hodnotě 710 tis.

Kč. Z úspory ze stavby a z pořízení přístrojů (27 mil. Kč) je plánována třetí vlna pořízení přístro-jů.IT technika – předpoklad dodávky je do konce roku 2014. Vzhledem k opakování výběrového řízení na IT posunut termín ukončení realizace UniMeC z 30.9.2014 na 31.12.2014.Posluchárna SO 08 – zahájení výběrového ří-zení na zhotovitele stavby je plánováno na lis-topad 2014, realizace stavby od jara do konce roku 2015.Prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., děkan LF, zhodno-til výstavbu Biomedicínského centra a UniMeC jako velký úspěch v dnešní složité době a po-děkoval celému realizačnímu týmu.Ing. Klečková seznámila členy AS s aktuální ekonomickou situací LFP v číslech. Příjmová stránky se skládá z příspěvků a dota-cí od MŠMT, vlastních výnosů, doplňkové čin-nosti a ostatních výnosů. Dalšími zdroji jsou zdroje účelové a prostředky na vědu a výzkum (institucionální podpora, účelová podpora, rámcové programy). Výdaje představují mzdy, odpisy, materiál, energie apod. K 30.9.2014 činí provozní část rozpočtu hospodářský výsle-dek 30 447 000 (náklady 170 014 000, výnosy 206 461 000 – z toho 6 mil. představuje zúčto-vané penále stavební firmě GEMO za nedo-držení procedurálního postupu, částka bude zúčtována vůči MŠMT a není tak reálnou sou-částí hospodaření LF). Výnosy ke stejnému datu v roce 2013 - 200 064 mil. V současné době žád-ná z položek na nákladové ani výnosové stra-ně nevykazuje žádnou neočekávanou změnu oproti předpokládanému vývoji. V posledním čtvrtletí roku 2014 je nutno počí-tat s pokrytím běžného provozu (mzdy, odpi-sy, energie, služby, materiál, opravy) a zároveň v hospodaření LF počítat s provozem nově otevřených budov projektů UniMeC (zvěřinec apod.) a Biomedicínského centra (odhadem 8,5 mil. ročně). Jedním z možných zdrojů financo-vání je fond provozních prostředků, který může pokrýt finanční situaci fakulty v případě, že by některý z příjmů vypadl či se obvyklé zdroje vůči potřebám jevily nedostatečné, se zůstat-kem 40 mil. Prostředky na pokrytí nákladů provozu BC se předpokládají získat složenou strukturou zdrojů, a to především z institucio-nálního financování vědy, smluvního výzkumu, národních a mezinárodních grantů, příspěvku na vzdělávací činnost a Národního programu udržitelnosti - projekt, který bude za LF podá-ván na počátku roku 2015.Pozitivní zprávou hospodaření roku 2015 je, že z Fondu investičního majetku i s pomocí dal-ších zdrojů financování obnovy investičního majetku se podařilo pokrýt 98% požadovaných položek.Po odchodu 2 členů studentské části Komise pro hodnocení výuky (9 členů pedagogů a 9 členů studentů) byli studenty vybráni To-máš Rolník (3. roč. zubního lékařství) a Elli Papastamatiou (5. roč. zubního lékařství). AS vzal na vědomí zvolení dvou nových členů studentské části Komise pro hodnocení výukyProf. MUDr. Filipovský, CSc. informoval AS, že končí volební období našeho člena MUDr. Bar-cala, Ph.D. v Radě vysokých škol. Nikdo z pří-tomných členů AS neprojevil o členství zájem.

28

MUDr. Barcal, Ph.D. je ochoten pokračovat ve své funkci v Radě vysokých škol v dalším období. AS schválil MUDr. Barcala, Ph.D. jako delegáta do Rady vysokých školIng.Polívka, člen studentské části AS LFP, seznámil členy AS s nutností vyhlásit dopl-ňovací volby do studentské části AS LFP a do studentské části AS UK (student Vondraš předčasně ukončil studium na LF, MUDr. Čedí-ková ukončila studium Ph.D., MUDr. Miklíková se vzdala nominace). Volby vyhlásí předseda AS prof. MUDr. Filipovský, CSc. Volby se uskuteční 18. a 19. listopadu 2014 od 10:00 do 14:00 v prostorách UniMeC, na II. IK FN Bory, v Pav-lovově ústavu a v Šafránkově pavilonu. Volební právo mají všichni pregraduální studenti stu-dující v českém a anglickém jazyce a studenti prezenční i kombinované formy postgraduální-ho studia. Návrhy kandidátů budou doručeny nejpozději do 10. listopadu 2014 do 12:00. AS zdůraznil nutnost informovanosti studentů českých i zahraničních o volbách (webové stránky, individuální maily, studentské fó-rum, kontakt se zástupci zahraničních stu-dentů).MUDr. Beneš, Ph.D. informoval členy AS, že AS UK schválil aktualizaci dlouhodobého zá-měru na rok 2015, opakované uzavření kupní smlouvy s FN Plzeň na přikoupení pozemků (2 800 000 Kč) a záměr o svěření nemovitostí do správy LFP.Za účelem moderní prezentace o životě LFP seznámil MUDr. Rajdl, Ph.D. členy AS s návr-hem realizace propagačního videa (byl podán projekt IRP, který problematiku řešil na úrovni you tube kanálu). Jedná se o rozšířený a atrak-tivní způsob komunikace s uživateli, mnohdy preferovanější než webové stránky. Je zaměřen nejen na zájemce o studium na naší fakultě, ale i na současné studenty, kteří se tak mohou se-známit se studentskými aktivitami, do kterých se mohou zapojit, a také na absolventy. Obsa-hem videa by byly úspěchy LF (ocenění, odbor-né akce apod.), studentský život (společenské a sportovní akce) a výuka (kurzy celoživotního vzdělání apod.) Tento nástroj na šíření informa-cí je na fakultách v zahraničí již běžně rozšířen, svůj kanál you tube má i Univerzita Karlova.V diskusi k tomuto bodu prof. MUDr. Kreuzberg, CSc. ideu hodnotil kladně tuto myšlenku a do-poručil zařadit také virtuální procházku Biome-dicínským centrem. Prof. MUDr. Filipovský, CSc. navrhnul také pořízení anglické mutace a krát-ké představení města Plzně především pro za-hraniční zájemce o studium na naší fakultě.Prof. MUDr. Filipovský, CSc. referoval o pří-pravě shromáždění Akademické obce.Bude se konat ve středu 3. prosince 2014.

(r – podle zápisu J. Novákové)

Ze zasedání Vědecké rady LF UK v Plzni

23. 10. 2015VR LF UK v Plzni schválila zápis ze zasedání 12. 6. 2014 a program zasedání 23. 10. 2014 bez při-pomínek. Poté VR LF UK v Plzni schválila nově jmenované členy Vědecké rady LF UK v Plz-

ni: MUDr. Václava Šimánka, Ph.D. za Ing. Ja-roslavu Kunovou a prof. MUDr. Josefa Sýkoru, Ph.D. za prof. MUDr. Jiřího Kobra, CSc.Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., zahájil dle VŠ zákona č. 111/1998 Sb. § 72 habilitační ří-zení MUDr. Jiřího Moláčka, Ph.D., odborné-ho asistenta LF UK v Plzni a FN Plzeň v oboru Chirurgie. Byla předložena habilitační práce Akutní končetinová ischémie a přednesena habilitační přednáška na téma Poranění cévního systému. Průběh habilitačního říze-ní je podrobně popsán ve Výpisu z protokolu o projednávání, který je nedílnou přílohou zá-pisu. VR LF UK v Plzni doporučuje ve smys-lu § 72 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění, děkanovi fakulty postou-pit návrh na jmenování MUDr. Jiřího Moláč-ka, Ph.D., docentem pro obor Chirurgie.Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., zahájil dle VŠ zákona č. 111/1998 Sb. § 72 habilitační řízení MUDr. Jana Mračka, Ph.D., odborného asis-tenta Neurochirurgického oddělení LF UK v Plz-ni a FN Plzeň v oboru Chirurgie. Byla předložena habilitační práce Současné možnosti řešení kranionazálních komunikací a přednesena habilitační přednáška na téma Dekompre-sivní kraniotomie. VR LF UK v Plzni dopo-ručila ve smyslu § 72 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění, děkano-vi fakulty postoupit návrh na jmenování MUDr. Jana Mračka, Ph.D., docentem pro obor Chirurgie.VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení ná-vrh na nového člena komise doktorského studijního programu Gynekologie a po-rodnictví pro státní zkoušky a obhajobu diser-tačních prací, a to MUDr. Jiřího Matějku, Ph.D., Klinika ortopedie a traumatologie pohybové-ho ústrojí LF UK v Plzni a FN Plzeň. VR LF UK v Plzni jednomyslně schválila návrh nového člena komise doktorského studijního pro-gramu Gynekologie a porodnictví pro stát-ní zkoušky a obhajobu disertačních prací, MUDr. Jiřího Matějku, Ph.D.VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení ná-vrh na složení komise pro habilitační řízení MUDr. Jana Beneše, Ph.D., v oboru Aneste-ziologie a intenzivní medicína. Název habilitač-ní práce: Užití méně invazivních postupů v mo-nitoraci krevního oběhu v rámci perioperační hemodynamiky. Složení komise: Předseda: prof. MUDr. Roman Gál, Ph.D. – Klinika aneste-ziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF MU a FN Brno. Členové: doc. MUDr. Milan Ada-mus, Ph.D. - Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FN Olomouc, doc. MUDr. Tomáš Gabrhelík, Ph.D. – Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medi-cína LF UP a FN Olomouc, doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. – Klinika anesteziologie, resusci-tace a intenzivní medicíny LF UK a FN Plzeň, doc. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D. – Aneste-ziologicko - resuscitační klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno. VR LF UK v Plzni jednomy-slně schválila komisi pro habilitační řízení MUDr. Jana Beneše, Ph.D., v navrženém složení.VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení ná-

vrh na složení komise pro habilitační řízení MUDr. Marka Nalose, Ph.D., konzultanta v in-tenzivní péči a konzultanta v echokardiografii Department of Critical Care Medicine, Inten-sive Care Unit, Nepean Hospital, Penrith, NSW, Australia a High Dependency Unit, St. George Hospital, Kogarah, NSW, Australia / Visiting Me-dical Officer. Název habilitační práce: Lactate in critical illness - friend or foe? Předseda komise: prof. MUDr. Pavel Ševčík, CSc. – Klinika anes-teziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Ostrava. Členové: doc. MUDr. Milan Ada-mus, Ph.D. - Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FN Olomouc, doc. MUDr. Tomáš Gabrhelík, Ph.D. – Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medi-cína LF UP a FN Olomouc, prof. MUDr. Roman Gál, Ph.D., MBA – Klinika anesteziologie, resus-citace a intenzivní medicíny LF MU a FN Brno, doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. – Klinika aneste-ziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UK a FN Plzeň. VR LF UK v Plzni jednomysl-ně schválila komisi pro habilitační řízení MUDr. Marka Nalose, Ph.D., v navrženém složení.VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení ná-vrh na akreditaci habilitačního a jmenovací-ho řízení oboru Pediatrie. Platnost akreditace skončila 8. června 2014. Na pracovišti aktuálně v akademickém roce 2014/2015 působí 3 pro-fesoři, 1 hostující profesor (UK Londýn) a 11 od-borných asistentů v úvazku LF UK. U jednoho z nich se důvodně připravuje v dohledné době zahájení habilitačního řízení a další asistent je těsně před obhajobou v DSP pediatrie. Perso-nální zajištění je dále zajištěno lékaři DK, nelé-kařskými zdravotnickými pracovníky, klinickými psychology, nižšími a pomocnými zdravot-nickými pracovníky a nutričními terapeuty. LF UK v Plzni v případě získání akreditace umožní i uchazečům z jiných institucí konat na LF UK v Plzni habilitační řízení a řízení k jmenování profesorem v oboru Pediatrie. VR LF UK v Plzni jednomyslně schvaluje návrh na akreditaci habilitačního a jmenovacího řízení oboru Pediatrie.VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení návrh na změny v obsazení Správní rady Bio-medicínského centra LF UK v Plzni. VR LF UK v Plzni jednomyslně schválila nového člena Správní rady Biomedicínského centra LF UK v Plzni, MUDr. Václava Šimánka, Ph.D. VR LF UK v Plzni vzala na vědomí informace z vedení fakulty: Slavnostní otevření Biome-dicínského centra dne 17. 10. 2014, informaci o výsledcích přijímacích řízení, informaci o se-tkání LF ČR a SR ve Štrbském Plese a informaci o dokončení zákona o vysokých školách.

(r – dle zápisu ze zasedání VR LF UK v Plzni)

Z vedení Spolku lékařů v Plzni

9. 10. 2014Na první schůzi nově zvoleného vedení Spolku lékařů v Plzni (dále SL) se dostavili doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc., prim. MUDr. Milan Choc, CSc., as. MUDr. Jaroslav Novák, doc. MUDr. Tomáš Skalic-

29

ký, Ph.D., prof. MUDr. Jaroslav Racek, Dr.Sc., prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc., FCCP, doc. MUDr. Ivan Chytra, CSc., doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc., a prim. MUDr. Tamara Bergerová. Schůzi zahájil a řídil dosavadní předseda SL doc. Motáň. Se-známil přítomné s výsledky korespondenčních voleb do vedení SL (výboru SL a revizní komise SL) pro funkční období 2014 – 2017, jak mu je předal předseda volební komise doc. MUDr. E. Kasal, CSc. Podle počtu obdržených hlasů pak pro další funkční období budou orgány SL v Plzni pracovat v následujícím složení (dále bez titulů): Motáň, Choc, Kos, Šebor, Pizinger, Říčařová, Chytra, Ulčová-Gallová, Racek, Sedlá-ček, Štruncová (stali se členy výboru SL), Skalic-ký, Bergerová, Novák J., Pohořalá (stali se členy revizní komise), Novák I., Pazdiora, Hora, Sýkora, Bludovský, Turek (jsou náhradníky).Následně došlo k volbě funkcionářů SL: před-sedou výboru byl zvolen doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc., místopředsedou prim. MUDr. Milan Choc, CSc., vědeckým sekretářem doc. MUDr. Ivan Chytra, CSc., pokladníkem doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc. Členy výboru dále jsou: prim. MUDr. Jindřich Šebor, prof. MUDr. Karel Pizin-ger, CSc., doc. MUDr. Renata Říčařová, CSc., prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc., prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. a MUDr. Věra Štruncová. - Členové revizní komise zvolili ze svého středu předsedu: stal se jím as. MUDr. Ja-roslav Novák. Členy revizní komise dále jsou doc. MUDr. Tomáš Skalický, Ph.D., prim. MUDr. Tamara Bergerová a MUDr. Eva Pohořalá. Následně byla upřesněna předsednictví na Ve-čerech SL zbývajících do konce roku. Nové vedení SL potom zvážilo nejvhodnější témata pro tradiční konferenci „Postgraduální lékařské dny - Plzeň 2015“, která se bude konat ve spolupráci s LF UK v Plzni, FN Plzeň a OS ČLK Plzeň-město ve dnech 10. 2., 11. 2. a 12. 2. 2015 (vždy v odpoledních hodinách). Po přihlédnutí k tématům minulých konferencí se vedení SL rozhodlo pro následující nosná témata: „Kardio-vaskulární onemocnění – diagnostika a terapie v současnosti“, „Moderní postupy v traumatolo-gii“ a „Varia“. Tato témata jsou dostatečně široká a v posledních létech nebyly kardiovaskulární nemoci ani traumatologie na pořadu PGLD--Plzeň. V souladu se Stanovami ČLS JEP byl schválen termín konání Plenární schůze členů SL Plzeň, a to před Večerem Infekční kliniky dne 12. 11. 2014 v 18.00 hodin. Zde bude přednesena zpráva předsedy výboru SL a předsedy revizní komise včetně zprávy pokladníka. Na popud písemně dodané připomínky prof. Ulčové-Gallové všichni členové vedení SL (výboru i RK) zašlou své e-mailové adresy a telefonní kontakt předsedovi SL, který pak tyto kontakty postoupí všem členům vedení SL (lze pak využít např. při dojednávání zástupu v předsednictví Večerů SL aj.). Předseda SL informoval o přípravě Sjezdu de-legátů ČLS JEP, který se bude konat dne 28. 1. 2015 v Praze. Po diskusi bylo rozhodnuto, že SL Plzeň bude na Sjezdu zastupovat as. MUDr. Ja-roslav Novák. Při PGLD – Plzeň 2015 budou odměnění Diplo-mem SL (jako každoročně) autoři nejlepších prací, přednesených v rámci Večerů SL. Členo-

vé vedení, kteří se podíleli na předsednictvích pracovních Večerů byli vyzváni, aby zvážili, kte-ré přednesené práce si zasluhují ocenění Diplo-mem SL. J. Motáň

Prof. Třeška získal prestižní cenu

Dvě stovky chirurgických kapacit z celé České republiky se sjely v říjnu letošního roku do Mi-kulova na Český chirurgický kongres s meziná-rodní účastí. Při slavnostním zahájení tohoto sympózia byla profesoru MUDr. Vladislavu Třeš-kovi, DrSc., předána Českou chirurgickou spo-lečností prestižní cena prof. Júlia Petřivalského - „Cena za rozvoj chirurgie pro rok 2014“. Cena prof. MUDr. Júlia Petřivalského, jednoho ze zakladatelů české chirurgické školy, se udě-luje osobnostem, které se významným způso-bem zasloužily o rozvoj chirurgie a mezinárod-ní spolupráce v chirurgii a za mimořádné a vý-znamné činy v oblasti chirurgických věd. Cena nese jméno zakladatele moravské chi-rurgické školy prof. MUDr. Júlia Petřivalského (1873–1945), prvního přednosty chirurgic-ké kliniky LF MU v Brně. Cenou je keramická skulptura akademické sochařky Hany Kňávové na motiv rukou od Augusta Rodina. (r)

Na fotografii předseda České chirurgické společnosti prof. MUDr. Mi-roslav Ryska,CSc., a prezident kongresu prof. MUDr. Ivan Čapov, CSc., předávají ocenění prof. MUDr. Vladislavu Třeškovi, DrSc., přednostovi Chirurgické kliniky FN Plzeň.

Cena České společnosti

pro hypertenzi za nejlepší publikovanou práci v oblasti arteriální hypertenze

Výbor České společ-nosti pro hypertenzi (ČSH) každoročně vypisuje cenu za nejlepší publiko-vanou originální práci v oblasti arteri-ální hypertenze. Uchazeč musí být

členem ČSH a nesmí přesáhnout věkový limit 40 let. O udělení cen rozhoduje výbor ČSH. Uchazeči umístění na prvních třech místech jsou vyhlašováni na pravidelných výročních

podzimních konferencích, jak bylo učiněno i le-tos na XXXI. konferenci České společnosti pro hypertenzi dne 2. října 2014 v Mariánských Láz-ních. Ve slavnostním bloku ČSH předsedaném profesory J. Filipovským, R. Cífkovou a J. Widim-ským jr. krásné 2. místo obsadila naše milá kole-gyně z II. interní kliniky LF a FN v Plzni doc. MUDr. Jitka Mlíková Seidlerová, Ph.D., s níže uvedeným seznamem prací. Není bez za-jímavosti, že r. 2009 obsadila též 1.–2. místo v této soutěži. Letos 1. místo obsadil MUDr. Pe-ter Wohlfahrt (Centrum kardiovaskulární pre-vence 1. LF UK a FTN, Praha, a 3. místo MUDr. Bronislav Štrauch, Ph.D. (III. Interní klini-ka, 1. LF UK a VFN, Praha).Milá Jitko, moc Ti blahopřejeme a přejeme Ti mnoho dalších, nejen pracovních úspěchů.

Za kolektiv II. interní kliniky LF a FN v Plzni MUDr. Barbora Nussbaumerová, Ph.D.

Vybraná bibliografie doc. MUDr. J. Mlíkové Seidlerové, Ph.D.: publikace s IF): SEIDLEROVÁ, J., FILIPOVSKÝ, J., DOLEJŠOVÁ, M.: Determinants of aortic stiffening in el-derly subjects: results of a nine-year follow-up. Blood Pre-ss, 2013, vol. 22, no. 3, p. 173-178. IF: 1.426. SEIDLEROVÁ, J., FILIPOVSKÝ, J., MAYER, O. jr, et al. : Positive effect of anti-hypertensive treatment on aortic stiffness in the general population. Hypertens Res 2014, vol. 37, no. 1, p.64-68. IF: 2.576. WOHLFAHRT, P., KRAJČOVIECHOVÁ, A., SEIDLERO-VÁ, J. et al. : Lower-extremity arterial stiffness vs. aortic stiffness in the general population. Hypertens Res, 2013, vol. 36, no. 8, p. 718-724. IF: 2.576. SALVI, E., KUZNETSOVA, T., THIJS, L., …SEIDLEROVÁ, J. et al. Target sequencing, cell experiments and a cohort study establish eNOS as hypertension susceptibility gene. Hypertension, 2013, vol. 62, no. 5, p. 844-852. IF: 6.207. WOHLFAHRT, P., KRAJ-ČOVIECHOVÁ, A., SEIDLEROVÁ, J. et al.: Arterial stiffness parameters: How do they differ? Atherosclerosis 2013, vol. 231, no. 2, p. 359-364. IF: 3.706. WOHLFAHRT, P., KRAJ-ČOVIECHOVÁ, A., SEIDLEROVÁ, J. et al.: Comparison of noninvasive assessments of central blood pressure using general transfer function and late systolic shoulder of the radial pressure wave. Am J Hypertens, 2014, vol. 27, no. 2, p. 162-168. IF: 3.181. Recenzované časopisy bez IF: MAYER, Otto jr., SEIDLEROVÁ, Jitka, WOHLFAHRT, Peter, et al. Distribuce s lipoproteiny asociované fosfoli-pázy A2 v české populaci a její interakce s konvenčním kardiovaskulárním rizikem. Vnitř Lék 2013; vol. 59, no. 5, p. 344-351. SEIDLEROVÁ, Jitka, KOZA Jiří, BERNÁT Ivo, et al. Renální denervace pro léčbu arteriální hypertenze - nezodpovězené otázky. Vnitř Lék, v tisku. SEIDLEROVÁ, Jitka. Hypertenze a syndrom spánkové apnoe. Kardiol. Prax 2013; vol. 11, no. 3, p. 122 - 125.

Promoce absolventů postgraduálního

studia 28. 11. 2014

V pražském Karolinu byli 28. listopadu 2014 slavnostně promováni následující absolventi postgraduálního studia (uvádíme obor a téma doktorandské práce): MUDr. Petra Brodská (Dermatovenerologie): Srovnání diagnostických metod u imunologic-ky podmíněných kožních chorobMUDr. Miroslava Čedíková (Anatomie, his-tologie a embryologie): Morfologie a funkční charakteristiky lidských gamet - možnosti kli-nického uplatněníMUDr. Ondřej Fiala (Vnitřní nemoci): Možnos-ti predikce efektu léčby EGFR tyrozinkinázový-

30

mi inhibitory u pacientů s pokročilým nemalo-buněčným karcinomem plicMUDr. Lubor Hostička (Stomatologie): Vý-znam endoskopie slinných žláz v prevenci chronického onemocněníMUDr. Thomas Karvunidis (Vnitřní nemoci): Sepse, septický šok a syndrom multiorgánové dysfunkce: vybrané celulární imunitní mecha-nizmy a metodologické aspektyMUDr. Lukáš Kielberger (Vnitřní nemoci): Infekční komplikace při chronickém selhání ledvinMUDr. Martina Kojanová (Dermatovenerolo-gie): Sexuálně přenosné infekce a souvislosti je-jich přenosu u různých skupin venerologických pacientů. Hodnocení pacientů s diagnostiko-vanou gonoreouMUDr. Martin Liška (Hygiena, preventivní lé-kařství a epidemiologie): Epidemiologie přecit-livělosti u pacientů s atopickým ekzémem a její klinický významMUDr. Alice Mocková (Gynekologie a porod-nictví): Imunologicky riziková žena a její dítěMgr. Pavel Pitule (Anatomie, histologie a em-bryologie): Vztah nádorového genotypu a fe-notypu k diagnostice, prognóze a predikci ko-lorektálního karcinomuMUDr. Martin Salášek (Ortopedie): Miniinva-zivní stabilizace poranění zadního pánevního segmentu transiliakálním vnitřním fixátorem a dvěma iliosakrálními šrouby: srovnání funkč-ních výsledků a biomechanikyMUDr. David Štěpánek (Chirurgie): Cervikální spondylogenní myelopatie: Chirurgická strate-gie a vývoj klinických projevůMUDr. Jaroslav Zeman (Ortopedie): Nitro-kloubní zlomeniny patní kosti - osteosyntéza úhlově stabilní dlahou, příspěvek k výplni de-fektu v těle patní kosti (r)

Zleva: MUDr. Liška, MUDr. Kojanová, MUDr. Mocková, MUDr. Čedíková, MUDr. Salášek, 1. schod: MUDr. Karvunidis, Mgr. Pitule, MUDr. Fiala, 2. schod: MUDr. Zeman, MUDr. Kielberger, MUDr. Štěpánek

K preventivní medicíně musí

lékař dozrátProf. MUDr. Hana Rosolová, DrSc., přední osob-nost české preventivní kardiologie, letos osla-vila významné životní jubileum. Proto jsme ji požádali, aby se sama ohlédla za svou profesní kariérou, která měla celkem překvapivé začát-ky: při studiu medicíny se prof. Rosolová totiž zamilovala do chirurgie. Okolnosti tomu ale chtěly, že si nakonec zvolila jiný velký obor, vnitřní lékařství, kde ji fascinovala diagnostika.

Stála u začátků preventivní kardiologie v Česku a v 90. letech z Ameriky „přivezla” koncept me-tabolického syndromu.Studium medicíny bývá často rodinná tra-dice, děti jdou ve šlépějích svých rodičů. Jak tomu bylo, paní profesorko, u Vás?U mne to bylo jinak, nikdo z rodiny nebyl lékař, ani se nevěnoval příbuzným zdravotnickým profesím. Mě v zásadě ovlivnily dvě věci - přátelství se spo-lužačkou Helenou, se kterou jsem seděla na gym-náziu v jedné lavici. Měla oba rodiče lékaře a bylo pro ni logické, že i ona bude pokračovat ve studiu na medicíně. Za druhé to byl fakt, že tenkrát pat-řila k nejprestižnějším vysokým školám medicína a MATFYZ a já jsem byla ctižádostivá. I když mi matematika docela šla, tíhla jsem více k přírod-ním vědám, proto jsem si raději než MATFYZ vy-brala lékařskou fakultu. Maminka o mne tehdy měla obavy, varovala mne, že to vůbec nebude jednoduché povolání, a abych si uvědomila, že nejde jen o bílý plášť, ale že to bude dřina. A v pod-statě měla pravdu. Inklinovala jste už při studiu k nějaké spe-cializaci?Od první návštěvy chirurgie jsem se do tohoto oboru zamilovala. Začala jsem tam chodit jako pomocná vědecká síla k primáři Schückovi a pro-fesoru Podzimkovi, kteří se ke mně chovali moc hezky a umožnili mi si leccos vyzkoušet na lůžkách i operačních sálech. Ženy ale tenkrát nebyly v chi-rurgických oborech zrovna vítané, což mi dávaly velmi najevo hlavně sálové sestry. Nakonec jsem nedostala místo v obecné chirurgii, nebyla jsem ta vyvolená (smích). Mohla jsem sice nastoupit na ortopedii, kde jsem měla nasbírané zkušenosti z úrazové chirurgie, ale na ortopedii jsem si, vzhle-dem ke své tělesné konstituci a fyzické náročnosti ortopedické operativy, netroufla. Zvolila jsem si proto jiný velký obor - protože já jsem chtěla velký obor, a to internu, kde je možné věnovat se široké škále onemocnění.Chytila Vás interna, nebo to bylo, jak se říká, z nouze ctnost?Vůbec ne! Vždycky mě hrozně bavila diagnostika a měla jsem štěstí na učitele, kteří diagnostikou žili, konkrétně třeba na profesora Šimona. Zjistila jsem, jak je diagnostika vlastně důležitá a že v chi-rurgii se většinou navazuje na to, co stanoví právě internista. Ale i v interně jsem tíhla k manuální činnosti a velmi jsem si přála věnovat se invazivní kardiologii. To bylo v době, kdy v celé nemocnici byl jeden echokardiograf, což si dnes asi lze už těžko představit, a primář si zkrátka vybral jiného sekundáře, který na tom přístroji bude pracovat. Takže jsem se bohužel nedostala ani na echo a nakonec ani na invazivní kardiologii jako ta-kovou. Soustředila jsem se proto na preventivní kardiologii, na niž nebylo zapotřebí žádných spe-ciálních přístrojů, a v níž mi nikdo nebránil. Ale to předbíháme. Vaše začátky jsou spo-jeny s Léčebnou tuberkulózy a respiračních nemocí v Janově u Rokycan.Ano, po mém rozhodnutí nejít na ortopedii jsem nastoupila v Janově na plicní a později interní oddělení, které bylo jediné volné interní pracoviš-tě poblíž Plzně. Byl tam vynikající kolektiv lékařů, umožnili mi učit se od nich. Také tam byli paci-enti s celou paletou chorob, což mi dalo průpra-vu napříč vnitřním lékařstvím. Dostala jsem se i k manuálním výkonům, bronchoskopii a bron-

chografii. Využila jsem i své zkušenosti z úrazovky a chirurgie při drobných výkonech, byla to přece jen léčebna uprostřed lesů. V Janově jsem se nau-čila velké samostatnosti.Potom jste se, počátkem 80. let, dostala na II. interní kliniku Fakultní nemocnice v Plzni, které jste zůstala věrná dodnes. Jaké máte vzpomínky na profesora Jarosla-va Šimona, který Vás významně ovlivnil? Byl to vynikající učitel. Rozdával kolem sebe infor-mace a kdo chtěl naslouchat, mohl. Byla to úžas-ná výjimka, navíc se k nám choval bez profesní nadřazenosti. Říkali jsme mu Ámosek (smích). Na interní kliniku jsem se původně dostala jako sekretářka celostátního výzkumného úkolu za-měřeného na prevenci nemocí v různých oborech medicíny, který tehdy interní klinika koordinovala. Vyřizovala jsem veškerou agendu a stále více jsem se tak dostávala k preventivní kardiologii. Začala jsem v té době participovat na preventivní epide-miologické longitudinální studii ve Škodových zá-vodech. Ty měly tenkrát na 35 000 zaměstnanců a umožnily nám výzkum u náhodně vybraného vzorku.Co jste zjistili?Nikdo nám tehdy ve světě nevěřil, že na vyšet-ření se dostavilo více než 80 % pozvaných. Přišli totiž v pracovní době. To už se potom v žádné epidemiologické studii v moderní demokratické zemi nepodařilo, protože práce se stala přednější (smích). Nejprve jsme se, v rámci studie PILS I, sou-středili na rizikový profil mužů ve věku 40 - 55 let a na vliv konzumace alkoholu (především u nás oblíbeného plzeňského piva) na kardiovaskulární riziko. Analyzovali jsme 12letou úmrtnost na KVO. Nepotvrdilo se, že by větší pití piva snížilo úmrt-nost na infarkt myokardu, pouze se snížil výskyt anginy pectoris. Zjistili jsme také, že kombinace pití alkoholu a kouření vedla k vyššímu výskytu nádorů, konkrétně karcinomu plic. Tato morta-litní studie, která byla publikovaná v Cardiology začátkem 90. let, byla v r. 1995 oceněná Českou angiologickou společností Reinišovou cenou. Pak následovala studie PILS II, ve které jsme vyšetřovali náhodný vzorek mužů i žen a zjistili jsme (dnes již známý fakt), že čím vyšší má někdo vzdělání, tím lepší má rizikový profil pro KVO. Těchto epidemio-logických studií, které jsme tenkrát dělali, jak se říká na koleni, bez osobních počítačů za pomoci Výpočetního střediska Škodovky, si ve své vědecké praxi nejvíce cením. V Plzni jste 15 let působila jako vedoucí lu-̊žkového oddělení, mnoho let jste sloužila na koronární jednotce a jednotce intenzivní péče a od začátku se věnovala práci v am-bulanci v Centru preventivní kardiologie, které sama vedete od roku 2001. Jaké byly začátky Centra?Centrum preventivní kardiologie založil profesor Jaroslav Šimon při Lékařské fakultě v Plzni a pů-vodně sloužilo především jako výzkumné praco-viště. Hlavně zde se prováděly epidemiologické preventivní studie. Byli jsme přivzati do české epi-demiologické studie post-MONICA koordinované prof. Cífkovou a začínaly se zde realizovat i me-zinárodní studie EUROASPIRE. Později se sem ale přestěhovaly i ambulance, dnes tvoří ambulance preventivní kardiologie jednu z hlavních náplní našeho pracoviště, ale stále je zde řídící centrum pro probíhající studie a také místo pro výuku stu-

31

dentů, což je moc dobře. Odpovídá to nakonec i mému profesnímu životu, který jsem vždy dělila mezi pacienty, studenty a výzkum. Za zmínku stojí mírná odbočka: vůbec první koro-narografii v Čechách provedl profesor Chudáček na tehdejší Rentgenologické klinice Fakultní ne-mocnice v Plzni. Asi hlavně proto u nás tyto výko-ny ze začátku dělali rentgenologové, což je taková atypie. My na II. interní klinice na Borech jsme měli velkou touhu invazivní kardiologii zavést, profesor Šimon měl už na začátku devadesátých let vše připraveno pro vznik kardiocentra, tedy v době, kdy vznikala první pracoviště tohoto druhu v Pra-ze. Nakonec k tomu z vůle vedení nemocnice nedošlo a kardiocentrum vzniklo až o deset let později v nové nemocnici na Lochotíně. Mohla se tenkrát stát naše 2. Interní klinika komplexním kardiologickým centrem.Invazivní metody Vám tedy v životě unik-ly už podruhé… Vaší ordinací preventivní kardiologie nicméně prošly tisíce pacientů, kterým jste se snažila pomáhat. Změnili se od té doby nějak?Určitě. Pacienti nám jednoznačně stárnou, po za-vedení moderní léčby se dožívají vyššího věku, a i když překonají akutní koronární syndrom nebo mozkovou příhodu a stávají se chronickými paci-enty, stále k nám docházejí a většinou končí svůj život v důsledku chronického srdečního selhání. Takoví pacienti mi v ambulanci bezpochyby v po-sledních deseti letech přibývají. Léčíme ale také diabetiky druhého typu na perorálních antidiabe-ticích, protože mívají hodně kardiovaskulárních problémů.Jak už jste sama naznačila, byla jste a stále zůstáváte velmi činná ve vzdělávání stu-dentů medicíny. Asi v polovině 90. let jste na fakultě založila povinně volitelný před-mět Základy preventivní kardiologie. Jak je u studentů oblíbený?V začátcích tam sedělo pět, deset studentů a dnes jsme ve velké posluchárně, kam se jich vejde šede-sát. Z toho mám velkou radost. A anglicky mluvící studenti si vyžádali, aby se preventivní kardiologie stala volitelným předmětem i pro ně, v angličtině.Čím to je? Jsou pragmatičtí?Troufnu si říct, že posledních dvacet let je preven-tivní kardiologie hlavním tématem velkých mezi-národních odborných kongresů. Proto studenti, kteří se zajímají o odbornou literaturu, nebo již na nějakém větším kongresu byli, si nemohli ne-všimnout, že preventivní kardiologie tak říkajíc frčí. Dokonce jsem se jich ptala, proč mají takový zájem. Řekli mi, že preventivní kardiologie je přece důležitou a aktuální součástí oboru kardiologie, což mne nesmírně potěšilo. I proto, že jsem při svém působení mnohokrát zažívala pocit, že pre-vence je pro moje odborné okolí něco na okraji, něco, čemu se nefandí, co není atraktivní obor. Zažíváte dnes satisfakci?Já říkávám, že do prevence musí lékař dozrát. I spousta odborníků z invazivní kardiologie mne v tomto názoru postupně utvrdila. Považovali prevenci za odsunutý podobor kardiologie, ale jak prošli svou invazivní praxí, najednou jako by jim to došlo. Začali prevenci úplně jinak uznávat a do-ceňovat a někdy až v důchodovém věku se stala jejich prioritou. Důležité pro ně jistě bylo i poznání, že s prevencí je třeba začínat v dětském věku. My jsme už v osmdesátých letech na půdě Fakultní

nemocnice v Plzni praktikovali takzvaný „Rodinný ochranný režim“. Tento fantastický a nijak oficiální program spočíval v tom, že když pediatři zachytili u dítěte vysoký cholesterol, tak nám to hlásili a my jsem zvali na vyšetření jejich rodiče, a naopak, my jsme pediatry informovali, pokud jsme zazname-nali u rodičů infarkty v mladém věku. Díky pediat-rům profesoru Šamánkovi a docentce Urbanové z Prahy se preventivní kardiologie stala součástí vzdělávání pediatrů a prevence KVO se stala ofici-álním programem. Profesně Vás významně ovlivnila výzkumná stáž na Stanfordově univerzitě v USA v roce 1993. Co jste se tam naučila?Za tuto zkušenost vděčím profesoru Rudolfovi Polednemu, který mi v rámci svého výzkumného grantu nabídl stáž u prof. Reavena v USA. Zna-menala pro mne další velký odborný předěl. Zjis-tila jsem, že kardiovaskulárními rizikovými faktory jsou nejen cholesterol, hypertenze a kouření, ale že i další poruchy metabolismu lipidů, typické pro nemocné s inzulínovou rezistencí, metabolickým syndromem nebo diabetem 2. typu rezistence, představují velké riziko. To mne velice ovlivnilo a v podstatě stále nepustilo.

Jak na koncept metabolického syndromu tehdy reagovala česká odborná veřejnost?Pamatuji si na svoji první přednášku o metabolic-kém syndromu po návratu ze Stanfordu na půdě preventivních kardiologů a hypertensiologů. Triglyceridy nebyly v kardiovaskulárním riziku považovány za rizikový faktor a pojem metabo-lický syndrom byl spíše diabetologické téma. Za-chránil mne tehdy profesor Pavel Hamet, který byl pozvaným hostem naší konference a který mne podpořil v diskuzi. Ostatní si mysleli, že mluvím o „science-fiction“.Byla jste průkopnicí myšlenky metabolické-ho syndromu v české preventivní kardiolo-gii. Jak se Vám dařilo?Metabolický resp. kardiometabolický syndrom je velice složitá problematika a všechny kritiky jeho významu mají určité opodstatnění. Pořád hledá-me jednoduchý marker nebo markery pro riziko dané inzulínovou rezistencí, ale čím je jednodušší, tím méně nemocných se podaří zachytit. Atero-genní dyslipidémie (zvýšené triglyceridy a nízký HDL-cholesterol) je velmi komplikovaná porucha lipidů, a proto také není stále dořešena její léčba. Není to zkrátka tak jednoduché jako léčba LDL--cholesterolu statiny, ta má obrovský efekt. Určitá část lidí má však jinou dyslipidémii, jejich riziko je dáno cholesterolem obsaženým v částicích bo-hatých na triglyceridy a my na to nemáme ten správný lék, který by tento stav řešil. Máme k dis-pozici proces, a tím je zdravý životní styl. Přestat kouřit, hýbat se a jíst zdravě, a najednou se všech-

ny rizikové faktory kardiometabolického syndro-mu upravují a kardiovaskulární riziko i riziko vzni-ku diabetu 2. typu se snižuje. Ovšem celou dobu, co se věnuji preventivní kardiologii, mě trápí, JAK to zařídit, aby lidé žili zdravě? A na co jste přišla?Ve svém věku jsem si uvědomila, že to lékaři dě-lat neumí a ani to dělat nemůžou. Lékaři jsou od toho, aby znali význam zdravého životního stylu, ale aby především diagnostikovali a léčili. Zdravý životní styl se musejí lidé naučit úplně od-mala, musí jim být vlastní, musí to být něco, co je pro ně „IN“ nebo „COOL“. Měli by si to osvojit již v dětství v rodině, ve škole a jinde. Lékař by měl vě-dět, co jsou zdravé životní návyky a proč jsou dů-ležité pro udržení zdraví nebo jako součást léčby řady kardiologických i metabolických chorob, ale vést pacienta neboli poskytnout mu dovednost, jak má provádět změny v životním stylu, na to nemá lékař know-how ani prostor ani čas. Zdra-vý životní styl by měli pomoci realizovat profesi-onálové, jako jsou výživoví poradci, trenéři nebo fyzioterapeuti, ti vědí, jak na to, aby to fungovalo. Proto jsem také založila obecně prospěšnou spo-lečnost, Český institut metabolického syndromu, který má jako jeden z mnoha svých úkolů za cíl edukaci laické veřejnosti k ochraně veřejného zdraví. Konkrétním projektem byla edukace učite-lů základních škol o zdravých životních návycích; tento projekt byl podpořen Eurograntem a setkal se s velkým nadšením ze stran učitelů.Jaké osobnostní vlastnosti Vám umožnily profesně obstát? Asi je to moje cílevědomost a vytrvalost. Potom to, že neumím říct NE, čímž jsem si ve svém profes-ním životě docela zavařila. Dostávala jsem se tak do stále větších a větších povinností, navíc jsem si uměla i sama vymyslet, co bych mohla dělat. Ale možná až teď, když je moje dcera už velká, si uvědomuji, že bez mojí maminky, na kterou jsem se mohla vždycky spolehnout, by tohle všechno nebylo možné. Kdybych ji neměla, tak ačkoli jsem nebyla klasický rodinný typ, dala bych přednost rodině a určitě bych svou profesní kariéru takhle neroztáčela. Vaše dcera Hana také vystudovala medicí-nu. Byla jste pro ni vzorem?Myslím, že k medicíně tíhla sama. Nikdy jsem ji vědomě nemotivovala, spíše jsem ji sledovala. Byla nadaná na hru na klavír, na jazyky a já jí ří-kala, ať si vybere to, co ji bude nejvíc bavit. A ona na osmiletém gymnáziu zjistila, že ji, stejně jako mne, nejvíc baví přírodní vědy. Sama usoudila, že nejlepší pro ni bude medicína. Po studiích chtěla dělat dermatologii, ale nakonec našla volné mís-to na pneumologii a já se musím přiznat, že jsem z toho měla radost. Připomíná mi to moje vlastní začátky a navíc je to interna. Je tam spokojená a baví ji to. Asi má po mně buňky, že jí baví dia-gnostika (úsměv). Pocítila jste někdy jako negativum, že jste žena mezi většinou mužů?Ano, od studentských let, kdy mne zaujala chirur-gie. Jak už jsem zmínila, nejvíc mi to, že na chirur-gii jako žena nepatřím, paradoxně dávaly najevo ženy, sálové sestry. Trápilo mne to a byla jsem ten-krát velká bojovnice za emancipaci v oboru. Na-konec jsem ale ustoupila, protože ortopedie byla pro ženu přece jen velmi fyzicky náročná. Jinak jsem se ale snažila, abych se mužům vyrovnala.

32

Později mne to ještě trápilo mnohokrát, třeba když jsem přednášela na kongresech a ti starší muži - lékaři měli poznámky hlavně na moje šaty a můj vzhled a ne na to, co jsem řekla odborného.Zlepšilo se to později?Předělem asi byla moje stáž v Americe a příchod nové doby. Amerika k nám přivála ducha rovno-právnosti a spíše podpory žen než toho, aby zůstala doma s vařečkou u plotny. To bylo hodně znát. Nechtěla jste někdy dělat něco jiného než medicínu?Ne, musím říct, že studia medicíny jsem nikdy ne-litovala. Během studia jsem se učila vztahu k pa-cientům a postupně se pro mne stala prioritou péče o pacienta. Vlastně mě nikdy nepostihlo nic, co se označuje slovy syndrom vyhoření. Nemyslím přechodnou únavu nebo pocit opotřebení, to asi potká někdy v životě každého, ale ztráta smyslu práce, ztráta zájmu učit se nové věci, to se mi ni-kdy zatím nestalo.Řídíte se nějakou obecnou životní zásadou? Noli nocere, hlavně neuškodit. Ani pacientovi, ani nikomu ze svých blízkých nebo lidem v mém okolí. A musím říci, že jsem nikdy neměla velké konflikty se spolupracovníky a pacienty. Naopak jsem se snažila fungovat jako takový nárazník, snažím se mírnit konflikty a napětí mezi ostatními. Záleží mi na tom, aby se mnou ostatní rádi byli, nemám ráda napnelismus.Jaké koníčky Vás provázejí celý život?Vždycky jsem se ráda hýbala. Jako dítě školou povinné jsem dělala balet. Byla jsem drobná a sla-bá, proto rodiče hledali takovou aktivitu, kterou bych zvládla. Úplně mne to fascinovalo a u ba-letu jsem vydržela osm let. Mohla jsem dokonce začít účinkovat v plzeňském divadle, ale rodiče mi nedovolili vést již v dětství „večerní život“. Součas-ně s baletem jsem navštěvovala i klavírní školu. Zkoušela jsem různé rekreační sporty, dodneška mně zůstalo lyžování (hlavně sjezd) a trochu te-nis. Ráda jezdím na kole a trochu hraji golf, ale jen jako rekreační hráčka. Mám ráda filmy, činoherní divadlo a ráda čtu. Co byste se ještě chtěla naučit a co máte ješ-tě profesně v plánu?V naší profesi se stále učíme, v mém oboru pře-devším o nových vyšetřovacích a léčebných po-stupech. Předávat zkušenosti mladým, především studentům, to mne teď nejvíc naplňuje. A samo-zřejmě pokračuji v péči o pacienty, i když jen am-bulantně. Výzkumné úkoly už beru jako motivaci pro mladé, nemusím už stát v popředí. No a sa-mozřejmě bych ráda nadále rozvíjela aktivity naší obecně prospěšné společnosti.

Rozhovor vedla Mgr. K. Čillíková

Narozeniny otce biskupa mons.

Františka Radkovského3. října 2014 oslavil otec biskup mons. Franti-šek Radkovský své životní jubileum. Narodil se 3. 10. 1939 v Třešti na Jihlavsku. Po maturi-tě na Jedenáctileté střední škole v Telči začal v roce 1957 studovat na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializo-val se na matematickou statistiku a promoval v roce 1962.

V letech 1962–-1964 vykonával základní vo-jenskou službu na východním Slovensku, poté pracoval jako matematický statistik ve Státním výzkumném ústavu pro výzkum automatizace sklářského průmyslu a později v Pedagogic-kém ústavu ČSAV, kde se podílel na přípravě modernizace výuky matematiky.V roce 1966 nastoupil do kněžského semináře a začal studovat na Cyrilometodějské bohoslo-vecké fakultě v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal v Praze 27. 6. 1970. Po vysvěcení působil dva roky jako kaplan v Mariánských Lázních a od roku 1972 byl duchovním správcem Řím-skokatolické farnosti Povýšení sv. Kříže ve Fran-tiškových Lázních.Dne 17. března 1990 byl papežem Janem Pav-lem II. jmenován titulárním biskupem aggar-ským a světícím biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal v Praze z rukou pražského arcibis-kupa kardinála ThDr. Františka Tomáška 7. dub-na 1990. Za biskupské heslo si zvolil slova z 1. listu apoštola Jana „Uvěřili jsme v lásku“.Prvním biskupem diecéze plzeňské, nově zří-zené papežem Janem Pavlem II., byl jmenován 31. května 1993 a 10. července 1993 se ujal je-jího řízení.

Od založení Biskupské konference ČSFR byl je-jím generálním sekretářem. Tuto funkci zastával i po rozdělení státu a vzniku České biskupské konference až do 7. 7. 1993.Podle kodexu církevního práva má každý bis-kup římskokatolické církve povinnost při do-vršení 75 let zaslat svou abdikaci papeži. Apo-štolský nuncius Giuseppe Leanza v současnosti doručil papežovo rozhodnutí ponechat mons. Radkovského na další rok diecézním biskupem. Mezitím se Apoštolská nunciatura postará o hledání kandidátů vzhledem k posloupnosti a zahájí obvyklý kanonický proces pro určení nového plzeňského biskupa.Úřad biskupa plzeňské diecéze, která je v Čes-ké republice druhou nejmladší, zastává mons. František Radkovský od jejího vzniku v roce 1993. Až bude vybrán jeho nástupce, chtěl by sloužit v některé z farností. (r)

K životnímu jubileu doc. MUDr. Milady

Emmerové, CSc.Plzeňská rodačka doc. MUDr. Milada Emmero-vá, CSc., oslavila 4. listopadu 2014 významné ži-votní jubileum. V r. 1967 absolvovala plzeňskou lékařskou fakultu, po promoci nastoupila jako sekundární lékařka na I. interní kliniku FN v Plz-ni. Po složení atestačních zkoušek a několikale-té práci ve funkci odborné asistentky získala v r. 1989 titul kandidátky lékařských věd, v r. 1993 habilitovala. V letech 1978–1992 byla vedoucí lékařkou metabolické a hyperbarické jednotky intenzívní péče na I. Interní klinice FN v Plzni. Doc. Emmerová patří k těm absolventům a ab-solventkám lékařských fakult v ČR, které v ob-dobí samostatné České republiky vnímáme také jako známé politicky činné osobnosti. Při příležitosti životního jubilea jsme paní docent-ce položili několik otázek zaměřených právě na tuto oblast. V povědomí plzeňské veřejnosti utkvěla Vaše několikaletá práce především ve funk-ci hejtmanky Plzeňského kraje. Jak jste se vůbec k „vysoké“ politice dostala?

V tzv. vysoké politice jsem od parlament-ních voleb v r. 1996. Byla jsem několik vo-lebních období po-slankyní Parlamentu České republiky za ČSSD, v letech 2004–2005 ministryní zdravotnictví Grosso-vy a Paroubkovy vlá-dy. V letech 2008–

2010 jsem byla zvolena hejtmankou Plzeňského kraje jako první žena v této funkci v historii ČR. Ten-to post mě plně zaměstnával, ale dá se říci, že i uspokojoval. Na úrovni kraje se totiž daří mnohé užitečné záměry brzy realizovat, což v předešlých politických funkcích na úrovni Parlamentu nemůže být dosaženo ani při nejlepší vůli.Podobné je to i na postu nejvyšším, tj.ve funkci ministerské. Jde o náročnou funkci, která se bez politické podpory nedá vykonávat. Časté střídání ministrů tuto funkci dehonestuje, neboť jakákoliv řešení a postupy je třeba vykonávat s dokonalými informacemi, soustředěním a ve spolupráci se spolehlivými kolegy s velmi podobným strategic-kým zaměřením a odborností. Takové předpokla-dy však nedokáže nastolit takřka nikdo za jeden kalendářní rok, ba ani za dva až tři. Působení na hejtmanství v letech 2008–2010 ná-sledovalo poté, co Krajský úřad Plzeňského kraje osm let ovládala ODS. Brzy jsem získala k plodné spolupráci nejen většinu zvolených zastupitelů, ale i zaměstnance krajského úřadu v čele s panem ředitelem Mgr. Jiřím Leščinským. Kromě běžné, ale přitom náročné práce, včetně účasti na řízení Regionální rady soudržnosti NUTS II. Jihozápad, jsem založila během dvouletého působení několik tradic, o nichž se stručně zmíním. 1. Dvoranu slávy ( 2009), kam jsou každoroč-ně uváděny osobnosti našeho kraje, které se zde narodily, a oslavovaly v daném roce životní jubi-leum. Upřímně řečeno jsem tento nápad dostala při příležitosti sedmdesátin pana Karla Gotta. Považovala jsem za nespravedlivé, že do té doby

33

nezískal ani státní vyznamenání a ani čestné ob-čanství města Plzně. Kupodivu – toho všeho se dočkal právě v r. 2009.2. Založila jsem každoroční soutěž žáků a stře-doškolských studentů pod názvem Řemeslo má zlaté dno (2009), kde jsou slavnostně vyhlášeny nejlepší výrobky nebo umělecké předměty a jejich autor odměněn různými věcnými dárky.3. Založila jsem soutěž obecních a městských kronikářů (2010) ve dvouletých periodách, kdy nejlepší kroniky jsou veřejně vyhlášeny a odměňo-váni jejich autoři (povinnost realizovat „kroniku“ je obsažena v zákoně, ale soutěživost jejich úroveň zvyšuje)4. K 65.výročí ukončení II. světové války jsem vy-zvala otevřeným dopisem seniory v našem kraji (2010), aby napsali svoje vzpomínky na tyto historické události. S velkým přispěním pana redaktora Josefa Kejhy došlo k realizaci velmi úspěšné publikace s dobovými fotografiemi pod názvem Svědectví pamětníků II. světové války (2010).5. Začala jsem podporovat babyboxy, poněvadž jejich význam v době ekonomické krize je nespor-ný. Ve spolupráci se studenty plzeňských gymnázií a s pí. Mgr. Janou Filípkovou byla vydána publi-kace na toto téma. Mladí lidé babyboxy podporují takřka bez výhrad…6. Po návštěvě lucemburského velvyslance v úno-ru 2010, který nás informoval o hlavní události tohoto kalendářního roku, tj. výročí sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, jsem zorga-nizovala poznávací zájezd s převahou pracovníků KÚ PK do německého Špýru, kde se 1. září 1310 svatba konala, a kde jsme byli jako jediní oficiální zástupci ČR !!!Je důležité, že moji následníci udržují zavedené tradice a vždy mě i zvou k účasti v roli jejich za-kladatelky.Díky preferenčním hlasům jsem se stala při parla-mentních volbách v r. 2010 tzv. „volebním skoka-nem“, neboť jsem z osmého místa na kandidátce ČSSD poskočila až na místo prvé. Dala jsem pak přednost činnosti v poslanecké sněmovně. Obě tyto náročné funkce totiž dle mého soudu vyko-návat nelze. Vyhodnotila jsem vše tak, že si to moji voliči přáli, a tak jsem na funkci hejtmanky ještě v tomtéž roce (v září 2010) rezignovala, i když ne-rada….Z této mojí životní etapy jsem začala žertem uží-vat parafrázi výroku z doby vlády kněžny Libuše : „Běda ženě, která mužům vládne“! Ale jde jen o vtip, vše se dalo s určitou ostražitostí a vlastní pilnou a pestrou prací kladně ovlivňovat… Z le-tité medicínské praxe jsem si totiž odnesla velmi užitečné návyky i do jakékoliv politické funkce : umění naslouchat, lidem primárně důvěřo-vat, místo slibů konat a spravedlivě rozhodo-vat.Ve Vaší současné funkci – jaké má zdravotní výbor Senátu před sebou úkoly? Co právě teď projednáváte? Po vítězství v senátních volbách v roce 2012 jsem se stala členkou, nově i místopředsedkyní, Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky. Působím ve volebním obvodu č. 8, což obsahuje Rokycan-sko, severní Plzeňsko a část Berounska. Klíčovým městem tohoto obvodu jsou Rokycany, kde mám i hlavní kancelář. Snažím se pomáhat všude tam, kde je to potřebné. Mnoho občanů mě však kontaktuje i mimo můj volební obvod, a to hlavně v otázkách zdravotní péče a sociální

problematiky. V mojí plzeňské senátní kance-láři už chybí jen elektrokardiogram, jak s oblibou říkám.Z dlouhodobého působení ve vysoké politice mám mnoho osobních kontaktů s lidmi z nej-vyšších kruhů, a tak se mi v mnohých případech daří oslovit „toho pravého“ anebo zaklepat na „ty správné dveře“….s prosbou o pomoc.V senátním výboru a plénu Senátu PČR jsou jednak projednávány zákony, které přicházejí po projednání z poslanecké sněmovny, jednak se zabýváme návrhy zákonů z pera samotných senátorů. Jsou předmětem jak některých oprav, tak i smysluplných změn, někdy jsou i odmítnuty.V senátu jsou také konány různé konference, semináře či slyšení, kde se podrobně rozebírají aktuální problémy za účasti odborné i laické veřej-nosti. Diskuze jsou zde velmi věcné, neboť senátoři jsou lidé jednak starší 40 let, jednak jde o jedince, za kterými jde určitá profesní nebo politická drá-ha, ve které se osvědčili. Životní a profesní zku-šenosti jsou totiž i zdrojem moudrosti…Během působení v PS PČR, ale hlavně v Senátu PČR, jsem získala mnohé kolegy pro projedná-vání problémů kolem lázeňské péče po vydání nového indikačního seznamu, ale dlouhodobě s tzv. koordinovanou rehabilitací. Iniciovala jsem i výjezdy několika senátorů na Slovensko a do SRN, kde už taková účinná zařízení existují a měla by se stát vzorem pro řešení v ČR. Zcela nově, teprve v posledním roce, jsem se za-bývala tzv. mezigeneračními domy, které bych ráda ve spolupráci se ZČU v Plzni zavedla. Pokud by se projekt podařilo během nedlouhé doby uskutečnit, mohl by i dílem řešit problematiku tzv. sociálního bydlení. To je velmi naléhavý úkol pro současnou koaliční vládu.Jaký máte kontakt se svojí alma mater a s FN Plzeň?Ani na chvíli jsem nepřerušila kontakt jak s Lé-kařskou fakultou UK v Plzni, tak ani s Fakultní nemocnicí Plzeň. Mám malé pracovní úvazky, ale stále organizačně i odborně vedu pracoviště hyperbarické medicíny na I. interní klinice na Lochotíně. Jsem zapojena i do postgraduál-ního vzdělávání v Praze, konkrétně v komisi pro atestace z Hyperbarické a letecké medicíny České lékařské společnosti JEP. V ČLS jsem prosadila, že náš obor byl v roce 2005 oficiálně ustaven…S příchodem nového ředitele FN Plzeň MUDr. Vác-lava Šimánka, Ph.D., jsme spolu s MUDr. Jiřím Rů-žičkou, Ph.D. z Biofyzikálního ústavu LF UK v Plzni zahájili jednání o umístění nového pracoviště hyperbarické medicíny do plánovaného nového chirurgického pavilonu v lochotínském areálu FN. Chtěli bychom zabezpečit další rozvoj toho-to oboru, kdy základním předpokladem kvalitní a bezpečné léčby je pořízení moderní barokomo-ry, podobně jako existuje např. na ARO Kladno…Problematiku léčby kyslíkem v přetlaku před-náším posluchačům I. ročníku medicíny v rámci výuky biofyziky. Podobnou přednášku pak reali-zuji v V. ročníku medicíny, v gesci II.interní kliniky FN Bory.Nemohu nezmínit nadšení posluchačů I. roční-ku z mojí každoroční jarní přednášky, poněvadž se snažím zdůraznit, jak důležitá je biofyzika pro přednášenou problematiku hyperbaroxie ane-bo potápění. Myslím si, že to studenti naprosto takto chápou, neboť propojení fyzikálních zá-konů a biochemických pochodů je díky výkladu poznatků (s obrazovou dokumentací) z klinické praxe naprosto evidentní. Velmi mě těší, že vždy na závěr zatleskají !!! Medici I. ročníku díky této přednášce chápou, jak je důležitá teorie pro po-chopení budoucí klinické praxe, že nic není zby-

tečného ve výuce medicíny na plzeňské Lékařské fakultě UK.V této souvislosti musím zmínit, že na jaře v roce 2014 moji přednášku vyslechla i moje vnučka, tehdy posluchačka I. ročníku, tj. dcera mého syna Jiřího, který plzeňskou medicínu také vystudo-val a věnoval se neurologii, ze které i atestoval. O 12 let mladší je dcera Helena, která se odchýlila od rodinné tradice, Vystudovala tzv. Filosofii ko-munikace a komerční angličtinu na ZČU, a věnuje se velmi pestré činnosti v plzeňské agentuře Domi-nik. Ta má se svým manželem, Zdeňkem Šneberg-rem, již pětiletá dvojčata, Helenku a Zdeňka, kteří jsou i pro mne zdrojem mnohých překvapení…Hyperbarická medicína a intenzívní péče mě jako interdisciplinární, zastřešující obory, motivovaly k soustavnému postgraduálnímu studiu dalších medicínských oborů, a tak ruku v ruce s klinickou praxí mě vyzbrojila cennými zkušenostmi. Toto konstatování potvrzují i četné publikace. Z toho pak možná vyplynula i mezinárodně uznávaná publikace z roku 1998, kdy jsem půso-bila jako parlamentní pozorovatelka při činnosti ministerské komise pro vyšetřování veteránů z Perského zálivu ve vojenské nemocnici ve Stře-šovicích (Je skutečně záhadou onemocnění vete-ránů z Perského zálivu? Prakt. Lékař 78, 1998, č. 7, s. 340 – 343). Tato činnost mi poté přinesla nabídku členství v New Yorské Akademii Věd (2000).Vojenští veteráni mi pak v roce 2002 na Minister-stvu obrany udělili „čestnou medaili“ jako výraz vděku, že jsem se zasloužila o objasnění jejich zdravotních potíží po návratu z Iráku…a tím umožnila mj.založit jejich klub.Prozradíte nám ještě něco ze svého osobní-ho života? Z osobního života stručně zmiňuji, že jsem již takřka 33 let rozvedená. Má to nepochybně urči-té výhody. Moje aktivity, včetně pěstování mých koníčků, by nebylo možné realizovat v rodinném kruhu, kde bych měla hrát roli „pilíře“, ale někdy současně i psychiatra. Nicméně – po dobu studií mých obou dětí jsem se rodině věnovala dosta-tečně, spolu s vydatnou pomocí mých rodičů. Bez jejich péče, podpory a pomoci bych však asi těžko absolvovala náročné studium lékařské fakulty, ani bych se nemohla intenzívně věnovat klinické praxi, včetně pohotovostních služeb, a to zejmé-na v době, kdy jsem po dobu 12 let působila jako zakladatelka a vedoucí lékařka metabolické jednotky intenzívní péče na interní klinice.Měla jsem ale také štěstí na vynikající učitele a spolupracovníky, počínaje například profe-sorem Josefem Sovou, a dále profesory Václa-vem Karlíčkem, Václavem Čepelákem, Karlem Opatrným sen., Jaroslavem Šimonem, a to nejen v době samotného studia medicíny, ale pak i v kli-nické praxi. Dlouhodobá spolupráce s docentem Rudolfem Barcalem a s docentem Milanem Had-ravským, bez kterých by například hyperbarická medicína v Plzni asi nikdy nezakotvila, mi přinesla nejen nezapomenutelné poznatky, vědomosti a kreativní přístupy, ale i opravdový seriózní ko-legiální až kamarádský vztah, na který se nikdy nedá zapomenout. V této souvislosti chci uvést i dlouholetou spolupráci s nevidomým Ing. Mila-nem Krátkým a se zdravotní sestrou Evženií Berko-vou, ale i se zástupem mnoha dalších zdravotních sester, jejichž činnosti jsem si vždy velmi vážila…Některé naše společné zážitky i s nádechem hu-moru jsem před několika málo lety zpracovala s přispěním jiných kolegů do malé knížečky pod názvem Historky hejtmanice z nemocnice…Ve spolupráci mnoha kolegů z celé FN, ale i odbor-níků z plzeňského pivovaru, byla z mého podnětu vydána i knížka o pivu pod názvem Pivo a zdra-

34

ví, o které její vydavatel, pan Ing. Ota Rubner, tvr-dil, že v takové podobě monografie o pivu nikdy nevyšla v celém světě širém….Iniciovala jsem a i realizovala zpracování příruč-ky pro laickou veřejnost pod názvem Zdravotní rádce ( rovněž nakladatelství NAVA Plzeň).Na závěr si dávám závazek: je nejvyšší čas začít psát „paměti“, dokud si ještě mnohé pamatuji…Je toho totiž mnohonásobně více, co bych moh-la případným zájemcům sdělit, například hotový seznam mých prodělaných onemocnění. V této souvislosti chci poděkovat zejména týmu pracovníků na neurochirurgii v Plzni pod vedením pana profesora Mračka a pana pri-máře Choce, a též paní docentce Schwarzové z plzeňské neurologické kliniky. Docentka Emmerová je autorkou nebo spolu-autorkou 130 odborných publikací a více než 120 přednášek převážně na téma intenzívní péče ve vnitřním lékařství a léčby kyslíkem v přetlaku. K významnému jubileu se připojuje i redakční rada Facultas nostra s přáním pevné-ho zdraví, osvícených nápadů při řízení věcí ve-řejných, a také dostatku času k sepsání a snad i uveřejnění „pamětí“. (JN)

Co to je „mezigenerační dům“?Mělo by jít o vyšší kvalitativní podobu již 14tile-té existence občanského sdružení (nově „spol-ku“) Soužití 2001, které slouží k mezigenerač-nímu propojování především krajních věko-vých kategorií, tj. dětí a mládeže se seniory. Je přirozené, že se mezi nimi vyskytují i zdravotně postižení anebo příslušníci etnických menšin.„Mezigenerační dům“ v mém pojetí je zatím promýšlen jen teoreticky, ale byla jsem ubez-pečena, že nejde o utopii. Vždyť tato aktivita byla z podnětu bavorské ministryně pro rodinu, mládež a seniory v SRN započata právě před 10 lety. A dnes tam už existuje na 400 těchto za-řízení!Tak tedy, o čem to je: mělo by jít o budovu, kde by se scházeli ke společné zájmové činnos-ti děti, mladí lidé a ti dříve narození – senioři. Účast všech zájemců musí být dobrovolná, ale cíle musí být jasné: chtít spolupracovat anebo se aktivně či pasivně podílet na zájmových čin-nostech. Spojovat nadšení a progresivitu mládí s moudrostí a zkušeností seniorů ve společ-ných záměrech a projektech!Přitom vznikají přirozeně vztahy, podobně jako v pracovním kolektivu. Vždyť to všichni známe: příznivé vzájemné soužití a efektivní spoluprá-ce přináší další kladné stránky, jako je tolerance, solidarita a pomoc jeden druhému. Na věku přece nezáleží! Záleží na „dobré vůli“, kterou ně-kdy v naší společnosti postrádáme. A dokonce explicitně ve vztahu k seniorům…O problematice stárnutí naší populace jsou všichni informovaní, včetně ministryně práce a sociálních věcí, včetně Rady vlády pro seniory, včetně Krajské rady seniorů Plzeňského kraje, kterou jsem před 5 lety zakládala, a všichni jsou tímto nápadem nadšeni. Jeho realizace však je zatím jen v teoretické rovině. Jeho prosazení závisí například na ochotě spolupráce přede-vším center, kde je organizován volný čas dětí a mládeže. Jsou však i možnosti jiné. Například

se rýsuje spolupráce s Ústavem pro celoživot-ní vzdělávání ZČU v Plzni (ředitel Mgr. Zdeněk Weber).Centra pro volný čas dětí a mládeže mají tu výhodu, že jsou už materiálně vybavena pro zájmovou činnost, a tak by se senioři prakticky bezplatně přidružili. To však neznamená, že se časem nezaloží jiná iniciativa, a to tentokrát ze strany seniorů. Mám na mysli například šikov-ného důchodce, který umí třeba pracovat se dřevem - vyřezávat anebo samotnou truhla-řinu….Anebo umí leccos spravovat, třeba zá-mek. Anebo chce založit ochotnický soubor se zkušeným amatérským režisérem…A tak jsme letos v rámci existence Soužití 2001 zatím jen zopakovali prosincové adventní se-tkání v malém sále Měšťanské besedy v Plzni, které je vždy příjemnou příležitostí k vzájemné-mu přátelskému kontaktu, s přispěním různých amatérských i profesionálních umělců.Veřejná informace o chystaném mezigenerač-ním domu mnoha přítomným rozsvítila oči! Vždyť je přece nutnou podmínkou pro pěstová-ní duševního zdraví a spokojeného života, aby se člověk, především pak osamělý, měl na co těšit! A pokud se toto podaří, pak jde o projev vysoké morální, profesní a mezigenerační kul-tury. Lze jej hodnotit jako významný příspěvek k mnoha akcím, které organizuje kreativní a od-povědný tým při příležitosti získání titulu Evrop-ského hlavního města kultury, kterým se město Plzeň v roce 2015 oficiálně stává … Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., zaklada-telka obč. sdružení (spolku) Soužití 2001 t.č. místo-předsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky

Doc. MUDr. Vlastimil Habermann, CSc.

(11. prosince 1930 – 14. září 2014)V nedožitých 84 le-tech ukončil svoji ži-votní pouť dlouho-letý vedoucí Ústavu lékařské chemie a biochemie plzeň-ské lékařské fakulty doc. MUDr. Vlastimil Habermann, CSc. Narodil se v Plzni-

-Skvrňanech, maturoval na Masarykově gym-náziu v roce 1950 a v Plzni absolvoval 1. ročník lékařské fakulty, avšak k dalšímu studiu odešel do Moskvy, kde v r. 1957 absolvoval 1. Medicin-ský institut. Vedle řádného studia medicíny se zaměřil ještě na biochemii, v níž se zdokonalo-val speciálními praktiky na přírodovědecké fa-kultě Moskevské státní univerzity i soustavnou prací na katedře biochemie 1. Medicinského institutu. Dostal se tam do kontaktu s bioche-mickými odborníky skutečně světového jména (Braunštejn, Bajev, Zbarskij, Mardašov, aj.). Po návratu do vlasti v roce 1957 měl být pro-movaný lékař Vlastimil Habermann péčí mi-nisterstva školství umístěn na nějaké pražské pracoviště, tuším že na ÚHKT. Jednání se ale protahovalo a působilo komplikovaně, na což

Vlastimil reagoval svým typickým způsobem. Viděl v plzeňských novinách inzerát, že lékařská fakulta v Plzni hledá asistenty pro ústav lékař-ské chemie, ohlásil se tam a místo přijal. Bylo to jeho první, a jak se ukázalo, zároveň i poslední pracovní místo v životě, neboť na tomto praco-višti působil až do roku 2013, tj. celkem 56 let.

Při oslavách 30 let LF UK v Plzni (zleva): tehdy as. Ř. Černý, as. S. Habermannová, zakladatel Ústavu biochemie prof. Šula a doc. V. Habermann

Nemohl být spokojen s úrovní výzkumné prá-ce, jak zde byla tehdy vedena, a hledal proto svou vlastní cestu. Našel ji díky několikaměsíční stáži v laboratoři Ing. Dr. Jana Škody v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV v Pra-ze, vynikajícího ústavu vedeného F. Šormem. V práci pak pokračoval na plzeňském pracovi-šti a záhy dosáhl ve velice skromných podmín-kách významných výsledků, čehož dokladem jsou publikace z té doby. Mimochodem je autorem dvou článků v časopise Nature (Ha-bermann V., Habermannova S.: Age difference in nicotinamide mononucleotide synthesis by human erythrocytes. Nature 186, 389-390, 1960 a Habermann V.: Participation of purine and py-rimidine nucleotide sequences in the molecule of calf thymus deoxyribonucleic acid. Nature 200, 782, 1963). Současný „impact factor“ časopisu Nature je 34,5 a i tehdy šlo o zcela nejprestiž-nější časopis. Mám za to, že jde stále o jediné publikace v Nature z naší fakulty. Důsledkem bylo pozvání k přednášce na Cold Spring Har-bor Symposium v roce 1964 a k pracovnímu pobytu na California Institute of Technology v roce 1966. Databáze Web of Science vykazuje dnes pod jménem „Habermann V“ 23 publikací s celkovou odezvou 213 citací. Na plzeňské fakultě však nečekala na Vlastimila Habermanna jenom vědecká práce, spíše opak. Tehdejší přednosta doc. Štěpán přinutil k od-chodu tři perspektivní učitele ústavu (z nichž dva se stali v Praze profesory – prof. Masopust a prof. Mára) a sám byl nucen odejít z fakulty v roce 1960. Promovaný lékař Vlastimil Haber-mann byl od září 1960 pověřen výukou před-mětů chemie i biochemie i řízením ústavu. Za další tři roky se habilitoval a výuku lékařské chemie vedl do r. 2013. Záhy se stal proděka-nem fakulty a v této funkci prožil i pověstný rok 1968. V následujících letech byl pověřen vedením tří pracovišť sdružených do rozsáhlé katedry. Myslím, že na fakultě nejsou dostateč-ně známy všechny Habermannovy kroky z této doby, jimiž čelil krajně nepříjemným tlakům. Kupříkladu, když se normalizátoři z nadřízených stranických úřadů někdy v roce 1970 pokouše-li vyšetřovat, kdo co dělal na fakultě v srpnu 1968, doc. Habermann vstal a prohlásil tako-

35

vé vyšetřování za nesmyslné, protože všichni zaměstnanci dělali jen to, co on jim přikázal. On zastupoval hospitalizovaného děkana, on dával pokyny zpravidla tomu, kdo byl po ruce, a všichni zaměstnanci v dané atmosféře jím vy-dané pokyny plnili. Nemá proto smysl se ptát, kdo a co tehdy dělal, jedinou osobou, které se na takové věci mohou ptát, že je on sám. Normalizátoři poté znechuceně odešli. Mimo-chodem bylo hlavně jeho zásluhou, že udržel na pracovišti tehdy nepochopitelně politicky proskribovaného doc. Mojmíra Petráně (dnes emeritního profesora) a umožnil mu vědecky pracovat. Svým způsobem bylo možná i štěs-tím, že prof. Petráň byl tehdy zbaven výukových a dalších organizačních povinností. Výsledkem bylo dokončení projektu konstrukce mikrosko-pu s dvojitým řádkováním, dnes celosvětově známého a intenzivně využívaného pod jmé-nem konfokální mikroskop. V takto vypjatém pracovním prostředí byl po-chopitelný i ústup od výzkumné práce a na-stal určitý únik do světa jiných zájmů, neboť doc. Habermann je osobností mnohostranné-ho nadání. Za zmínku stojí jeho jazykové zna-losti, neboť kromě obligátní angličtiny, němči-ny, ruštiny a latiny se naučil španělsky s cílem navštívit jihoamerickou domovinu většiny kak-tusů. Nesplnil se mu sice jeho sen o návštěvě Chile, ale i tak se stal věhlasným odborníkem v oboru sukulentních rostlin. Popsal i dva nové sukulentní druhy – Lophophora frici (Haber-mann) a Lophophora jourdaniana (Habermann). Jeho přednáška ve kterémkoliv městě repub-liky byla pro místní kaktusáře skutečným svát-kem. Dokázal však stejně poutavě přednášet o Španělsku, Kavkazu, Skotsku, nebo o jiných lokalitách. K tomu mu pomáhala letitá zku-šenost průvodce nesčetných zájezdů, čemuž věnoval mnoho let veškerý volný čas. K tomu všemu se s lety přidala i vášeň pro numisma-tiku i filatelii, ale hlavně pro mineralogii, neboť sebral, vybrousil a zpracoval několik tisíc exem-plářů minerálů z naší vlasti i ze zahraničí. Doc. Habermann měl rád kolem sebe lidi, nemiloval však slavnosti a okázalosti včetně tradičního společenského života. Naopak pro něj byla příznačná vitalita a v mladších letech inklinace k mnoha sportům, včetně parašutis-mu. Ostatně jeho nejlepším portrétem je foto-grafie od známého alpinisty a fotografa Viléma Heckela publikovaná v knize Hory a lidé, kde je možné spatřit dnešního jubilanta na kajaku ve vodách Belé pod Kriváněm.

Já osobně jsem se setkal s Vlastimilem Haber-mannem přibližně v roce 1948, kdy mně neby-lo ještě 5 let a hrával jsem si se stejně starým děvčátkem v rodině Kratochvílových v přízemí domu, kde jsme bydleli. V té rodině měli také studentku gymnázia a tu někdy navštěvova-li spolužáci ze třídy, mezi nimiž byl asi 17letý Vlastimil Habermann. Zapamatoval jsem si jeho jméno, protože byl nejvýraznější osobou celé skupiny a hlavně na mne udělalo obrovský dojem jím zhotovené výtvarné dílo – ozdob-ným starobylým písmem na dlouhém svitku pergamenu napsaná pohádka s četnými zdo-benými iniciálami a barevnými ilustracemi. Šlo asi o vánoční dárek. Vím, že jsem tehdy obtě-žoval rodiče požadavky na zakoupení perga-menu, abych na něj mohl také malovat. Velmi pravděpodobně toto setkání s Vlastimilem ve mně prohloubilo zájem o kresbu a malbu. Také jsem si z raného dětství zapamatoval, že zmíněný Vlastimil odešel studovat medicínu, a to do Moskvy. Rodina Kratochvílova se záhy odstěhovala do Prahy a já na celý příběh skoro zapomněl.

V. Habermann se slavným psíkem Hadžim

Příběh však měl pokračování. V roce 1960 jsem já sám šel studovat medicínu. Hned během prvního týdne výuky se na přednášku lékařské chemie dostavil mladý přednášející v poněkud neupraveném laboratorním plášti, který nás zaujal jasným výkladem a vsugeroval nám, že ta chemie je vlastně velmi jednoduchá. Byl to promovaný lékař Vlastimil Habermann. Příběh se vlastně opakoval. Vlastimil si opět okamžitě získal můj zájem, a když záhy nabídl možnost pracovat na chemickém ústavu v rámci vědec-kého kroužku, byl jsem mezi těmi, kdo se při-hlásili. Následovaly pak různé laboratorní úkoly a seznamování se s celým oborem, a jak jsem již někde napsal, nikdy jsem později nenašel důvod, abych své původní studentské rozhod-nutí nějak měnil. Moje volba oboru a setrvání v něm byla tedy vlastně především Vlastimilova zásluha.Vlastimil Habermann zanechal po sobě nesma-zatelnou stopu jako vědec, jako učitel, ale hlav-ně jako člověk. Dovolte, abych svého učitele a představeného ještě naposledy oslovil:„Milý Vlasto, stojí psáno: De motuis nihil nisi bene – O mrtvých než dobře. To je pro nás, kte-ří jsme Tě znali, dobrá zpráva. Můžeme o Tobě mluvit a budeme o Tobě mluvit, protože toho dobrého, cos v našich životech zanechal, je to-lik, že nám to vystačí na stálé vzpomínání, jistě až do konce našich životů. Čest Tvojí památce!“

Radim Černý

Zemřel prim. MUDr. Václav Novák, CSc.

Mnoho starších absolventů naší fakulty si nepo-chybně pamatuje na výrazného učitele hned dvou oborů, anatomie a chirurgie, MUDr. Vác-lava Nováka, CSc., který zemřel 26. října 2014 ve věku 82 let.Václav Novák, rodák z Dubu u Vodňan, vystudo-val gymnázium v Prachaticích a v r. 1951 nastou-pil na Lékařskou fakultu UK v Plzni. Již na gym-náziu se seznámil se svou pozdější manželkou Evou, která mu byla oporou po celý jeho život. Na lékařské fakultě byl Václav Novák od počát-ku nejen vynikajícím studentem, ale věnoval se také práci na Anatomickém ústavu, kde již od čtvrtého ročníku studia pracoval jako asis-tent. Byl výborným, ale také náročným a přís-ným učitelem, a zároveň se věnoval i výzkumné práci pod vedením prof. Kosa a doc. Heřta. Již jako student publikoval první práce týkající se úpravy cévního řečiště novorozence. Promoval v r. 1957 s vyznamenáním. Na Anatomickém ústavu pak, kromě výuky, nadále pokračoval v řešení problematiky cévního zásobení kosti a chrupavky a publikoval celkem 10 prací. V r. 1962 obhájil svoji kandidátskou disertační práci na téma Cévní zásobení chrupavky.

Zprava sedí doc. K. Balej, as. dr. V. Novák, doc. J. Heřt, prof. M. Doskočil, doc. P. Fiala, prof. J. Kos, doc. R. Linc, prof. E. Vlček.

Posléze však u něj převládla touha po klinické práci a Václav Novák přešel na plzeňskou chi-rurgickou kliniku. Díky své anatomické erudici rychle zvládl chirurgickou operační techniku, rozšířil své teoretické i praktické znalosti a jako odborný asistent chirurgie vychovával další generace mediků. Byl nejen výborným chirur-gem, ale i neobyčejně dobrým kolegou a pří-telem, vždy ochotným pomoci, na jehož slovo bylo naprosté spolehnutí. Své názory hájil ra-cionálně, ale byl otevřen i názorům jiných. V r. 1968 získal jednoroční stipendium na prestižní University of Colorado v Denveru, kde praco-val jako Surgical Research Fellow s vynikajícím a svérázným profesorem Benem Eisemanem. Jeho práce si prof. Eiseman tak cenil, že po čase přijel dokonce navštívit i plzeňské pracoviště. Václav Novák získal v Denveru základy pro vý-zkum v nově se rozvíjející oblasti transplantací orgánů. Po návratu do Plzně se spolu chirur-gem prof. Podzimkem a nefrologem doc. Opa-trným významně podílel na založení programu transplantace ledvin, který vedl v r. 1972 k první úspěšné transplantaci ledviny v Plzni. Období normalizace však neposkytovalo dr. Novákovi perspektivy pro další rozvoj. Roz-

36

hodl se tedy v r. 1975 opustit kliniku a nastou-pit na uvolněné místo primáře chirurgického oddělení ve Stodu a později, v r. 1983, pak na místo primáře v Domažlicích. Na obou těch-to pracovištích uplatňoval nejen své odborné znalosti, ale i organizační schopnosti a syste-matickou práci vedoucí k výraznému zlepšení úrovně. Zabýval se i zdánlivě malými, ale z hle-diska praxe významnými problémy, jako např. operacemi kýl, které na menších pracovištích zaujímají velký podíl na operativě. Se svými pracovišti se identifikoval s důkladností sobě vlastní, takže např. na příchod do Domažlic se připravoval i zvládnutím hry na dudy. Svým dů-sledným vedením vychoval i řadu výborných chirurgů. Po roce 1989 odmítal nabídky vrátit se na kliniku a zůstal domažlické nemocnici věrný až do svého důchodového věku. Bohu-žel, v tomto období svého života byl postižen mnoha závažnými zdravotními potížemi, často také komplikovaně probíhajícími. Václav Novák i v tomto období, kdy byl fyzicky značně ome-zen, se nadále snažil být aktivní, rozvíjel své vel-ké všeobecné znalosti a věnoval se sepisování studií historického zaměření. V této těžké době mu byla velkou oporou jak jeho žena Eva, tak i dva synové a vnuci. Celý život Václava Nová-ka byl i dokladem toho, jak společenské klima doby může ovlivnit život mimořádně nadaných jednotlivců, kteří by za normálních podmínek mohli daleko významněji prospět společnosti.

Jiří Valenta, Pavel Fiala

Z Krajského chirurgického semináře v Domažlicích 1985: první zleva v první řadě je prim. Novák.

První dva čeští kandidáti Nobelovy

ceny za medicínuProf. MUDr. Ivan Jakovič

Horbaczewski (1854–1942)Ivan Jakovič Horbaczewski se narodil 15. květ-na 1854 v Zarubincích u Tarnopole, kde na-vštěvoval gymnázium s německým a polským vyučovacím jazykem. Je příkladem Rakušana ukrajinského původu, dlouhodobě žijícího a působícího v Čechách. Představuje nikoli výji-mečnou kombinaci v mnohonárodní habsbur-ské monarchii. V jeho odborných pracích i v ko-respondenci najdeme později běžně ukrajinšti-nu, němčinu, češtinu i polštinu.Medicínské studium absolvoval v letech 1872–1878 na Vídeňské univerzitě a už tady vykazoval vynikající výsledky, když se při studiu věnoval vědecké práci. Jako asistent Ernsta Ludwiga se

zaměřil na lékařskou chemii; nejprve se věnoval studiu albuminoidů, poté elastinů. Ve 28 letech dosáhl prvního věhlasu, když se mu podařilo synteticky vyrobit kyselinu močovou. O rok později (1883) se mu otevřela možnost karié-ry v Praze. Zásluhu na tom měl Eduard Albert, český lékař a vlastenec, přednosta I. chirurgické kliniky ve Vídni.

Prof. Horbaczewski ve své laboratoři

Na nově ustavené české lékařské fakultě byl Horbaczewski zprvu jmenován profesorem mi-mořádným, ale již v r. 1884 se stal profesorem řádným. Pracovat začal rovněž v nově zříze-ném ústavu, a ač šlo o poměry stísněné, získal dost spolupracovníků, aby mohl pokračovat ve svém výzkumu. Na univerzitě přednášel farmakologii a soudní chemii. Teprve v roce 1900 se mu podařilo prosadit, aby se jeho vlastní obor, lékařská chemie, stal povinným předmětem, zakotveným ve zkušebním řádu. Opakovaně byl pověřen úřadem děkana lékař-ské fakulty, pro léta 1902/03 byl rektorem Uni-verzity Karlovy. Ocenění jeho práce se odrazilo v členství v předních vědeckých společnostech – z místních to byla především Královská česká společnost nauk, kde se ale členství v červen-ci 1918 vzdal. Jinak se jeho zájem orientoval na slovanskou část Rakousko-Uherska, přede-vším na ukrajinské instituce; zde je třeba uvést členství ve lvovské Ševčenkově učené společ-nosti. Horbaczewski zastával řadu funkcí veřej-ných a politických – v roce 1889 byl povolán do Zdravotní rady Českého království a odtud v roce 1906 do vídeňské Nejvyšší zdravotní rady, roku 1902 se stal dvorním radou a roku 1909 doživotním členem panské sněmovny. Do politického života ho zřejmě přivedla také iniciativa jeho krajanů. Ve čtvrtém roce 1. světo-vé války ho jmenoval císař Karel do vlády, a tak se v roce 1917 stal prvním rakouským minist-rem zdravotnictví. Organizace ministerstva mu v těžkých válečných podmínkách zabrala veš-kerý čas. Snad i proto ještě před koncem války rezignoval. Je však pokládán za vůbec prvního evropského ministra zdravotnictví. Jako aus-trofil se vznikem Československa nesouhlasil a po převratu zprvu zůstal ve Vídni, kde půso-bil jako profesor tamější ukrajinské univerzity. V roce 1919 se však do Čech vrátil, a když sem byla převedena Ukrajinská svobodná univerzi-ta, působil na ní jako čestný profesor až do roku 1939; ve 20. letech byl také jejím rektorem. Veřejných postů se domohl především díky své vědecké práci.V té byl jeho záběr značný. Publikované práce, v bibliografii sestavené při příležitosti jeho sedmdesáti let, je uvedeno 40 položek zásadních studií, z nichž nemalou část

tvoří monografie, lze rozdělit na syntetické, analytické, fyziologické, klinické, potravinářské, toxikologické, terminologické a učebnicové. Byl první, kdo syntetizoval glycin, rovněž jako jeden z prvních poznal, že základními kameny bílkovin jsou aminokyseliny. Za jeho nejpod-statnější výzkumný přínos se uvádějí práce z oblasti trávení a zažívání, vycházející z rozbo-rů věnovaných kyselině močové, jejímu vzniku a funkci v organismu; obdobně bývá oceňová-na jeho práce pedagogická, reprezentovaná např. velkou čtyřsvazkovou učebnicí lékařské chemie, vydanou v letech 1904–1908. Je ozna-čován za jednoho ze zakladatelů české bioche-mie a byl učitelem řady významných lékařů a vědců; jmenovat lze Laufbergera, Syllabu, Kukulu, Haškovce, Švagra, Kabrhela, Heverocha či Hamsíka. Návrh na udělení Nobelovy ceny prof. Horba-czewskému podal v roce 1911 Horbaczewské-ho kolega z fakulty profesor Vítězslav Janovský za jeho syntézu kyseliny močové z r. 1882. V. Janovský považoval objev a důležitost kyseliny močové za tak významné, že svůj návrh detail-ně nezdůraznil. Návrh zřejmě proto u Nobelova komitétu neprošel.Horbaczewski věnoval mnoho své energie ukrajinským krajanům, s nimiž nikdy neztratil kontakt a pro které toho hodně udělal. Ve studii o výživě venkovského lidu v haličském Podolí, jeho rodném kraji, doporučoval už rakouským úřadům zásadní změny v hospodářských a so-ciálních poměrech obyvatelstva. Po roce 1918 učil na školách ukrajinské emigrantské komu-nity, vedle Ukrajinské svobodné univerzity také na Ukrajinské hospodářské akademii, a psal pro ně učebnicové příručky. Pomáhal při tvorbě ukrajinské chemické terminologie. Nepřerušil styky ani s Ukrajinou coby součástí Sovětského svazu; v roce 1925 se stal členem Všeukrajinské akademie věd v Kyjevě. Profesor Horbaczewski se dožil vysokého věku, zemřel 24. května 1942, takřka přesně ve svých 88 letech, a byl pochován na hřbitově u kostelí-ka sv. Matěje v Praze.

Prameny: Barvíková H.: Akad. Bull. 2008, č. 1, Ar-chiv AV ČR (J. Novák)

Prof. MUDr. František Karel Studnička (1870–1955)

Prvním nezpochyb-nitelným českým kandidátem na cenu za rok 1934 se stal František K. Studnič-ka, profesor histolo-gie brněnské univer-zity. Návrhy jednotli-vě podali profesoři brněnské lékařské fakulty Vilém Lau-fberger, František

Ninger, Rudolf Vanýsek, Václav Neumann, Anto-nín Trýb a profesor pražské univerzity Antonín Hamzík. Cenu měl podle navrhovatelů dostat za své objevné histologické práce. Posuzovatel pochválil Františka K. Studničku za obohacení

37

histologie novými fakty, ale Studničkův přístup nepovažoval za jeho vlastní.Na základě vyjádření Nobelova komitétu No-belovo shromáždění rozhodlo, že Studničko-vy práce nemají hodnotu k udělení ceny. F. K. Studničku znovu navrhl v roce 1953 profesor olomoucké univerzity Jan Kabelík, který rozšířil zdůvodnění o nové Studničkovy studie o intra-molekulární substanci. Nobelův komitét však i tentokrát návrh vyloučil. František Karel Studnička (1870–1955) byl vý-znamný český přírodovědec, histolog, embryo-log a cytolog světového jména. První vzdělání získal doma od soukromého učitele, středo-školské vzdělání na vyšším reálném gymnáziu v Praze ve Spálené ulici a na gymnáziu v Žitné ulici; roku 1889 maturoval na akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulicí. Od dětství se za-jímal o fyziku, kreslení, historii a přírodní vědy. V roce 1889 začal studovat na lékařské fakultě české univerzity v Praze, kde roku 1895 získal titul doktora všeobecného lékařství. Již v době vysokoškolských studií se zajímal o embryolo-gii a srovnávací anatomii; tehdy začal praco-vat jako dobrovolník v nově zřízeném ústavu profesora Vejdovského. V letech 1896–1898 podnikl několik cest do zahraničí. Studoval na univerzitách v Jeně, Berlíně a Vídni, pobýval v zoologické stanici v Neapoli a na biologické stanici v Bergenu. Roku 1898 podal žádost o habilitaci z histo-logie na pražské lékařské fakultě. Žádost byla odmítnuta díky osobním i odborným sporům profesora Vejdovského a profesora Jánošíka.V září roku 1899 se F. K. Studnička stal prakti-kantem univerzitní knihovny. V roce 1900 se po řadě problémů habilitoval na pražské filo-zofické fakultě. Protože však v Praze nezískal vhodné místo, přesídlil do Brna, kde se v roce 1901 stal knihovníkem České vysoké školy technické. O rok později byl na této škole usta-noven soukromým docentem všeobecné zoo-logie a srovnávací anatomie.V roce 1905 se František Karel Studnička v kos-tele svatého Tomáše v Brně oženil s Olgou Mí-sovou (1877–1967), dcerou dvorního rady při moravsko-slezském vrchním zemském soudu. V roce 1906 se jim narodila jediná dcera Olga (1906–1962), která byla profesorkou kreslení; zůstala neprovdána. V roce 1909 byl František Karel jmenován mi-mořádným profesorem na České vysoké škole technické v Brně. O tři roky později se na této škole stal honorovaným docentem zoologie a nauky o živočišných látkách důležitých pro chemický průmysl.Ihned po vzniku Československé republiky se Studnička zúčastnil práce na zřízení druhé čes-ké univerzity. V roce 1919 byl jmenován pro-fesorem histologie a embryologíe na lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Zde vybudoval i její histologicko-embryologický ústav. V letech 1919–1921 založil a vedl i histologicko-embryo-logický ústav Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Na Masarykově univerzitě působil až do roku 1934. V tomto roce se vrátil (po smrti profesora Otakara Srdínka) do Prahy a byl jmenován řád-ným profesorem histologie a embryologie na lé-kařské fakultě Karlovy univerzity. Současně řídil její histologicko-embryologický ústav.

Krátce po příchodu do Prahy těžce onemocněl, následovala operace a s ní spojené poope-rační komplikace. V době nacistické okupace byl zbaven možností vědecké práce. Pracoval na systematizaci svých výsledků a připravoval nové učebnice. Po válce opět se vrátil k vědec-ké práci a publikacím. V této době však již měl problémy se zrakem. Přesto až do smrti psal a pracoval.Rozsáhlá činnost Františka Karla Studničky byla oceněna několika domácími i zahraničními společnostmi. V 28 letech, dne 11. 1. 1899, byl zvolen mimořádným členem Královské čes-ké společnosti nauk, v roce 1919 se stal jejím přespolním, a po návratu do Prahy v roce 1934 řádným členem. Dne 18. října 1935 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Pří vzniku Československé akademie věd byl 12. 11. 1952 jmenován jedním z prvních aka-demiků. V roce 1951 získal státní cenu I. stupně za celoživotní vědeckou práci a za dílo Úvod do plasmatologie. František Karel Studnička zemřel v Praze 2. srpna 1955. Pochován byl do rodinné hrobky na Olšanech. Během svého života vydal Franti-šek Karel Studnička téměř 400 vědeckých pra-cí. Svou rozsáhlou činnost zahájil v roce 1888 drobnými pracemi z botaniky.Jeho zájem se brzy soustředil na morfologii ži-vočichů, zejména na cytologii a histologii. Nové poznatky a výsledky svých výzkumů publikoval až do padesátých let samostatně i časopisecky. Františka Karla Studničku charakterizuje ve vzpomínkách jeho žák Jan Wolf takto: Znal jsem a byl jsem v blízkém styku s profesorem Studničkou dosti dlouho ... Jevil se mi vždy jako skromný, konciliantní, pokrokový, spravedlivý a obětavý vědecký pracovník. ,.. V rozporech o vě-deckých názorech byl konciliantní nejen z určité osobní ušlechtilosti, nýbrž i v meritu věci. Nestran-ně a s opravdovou kolegialitou uznával vědecké důvody těch, s nimiž vždy vědecky nesouhlasil, .., Byl pokrokový v tom smyslu, že nikdy neustrnul na starém; žádné dogma, alevěčný vědecký pokrok byl a je jeho zřejmým vy-znáním víry. Při líčení ... nelze se nezmíniti o jeho učitelské činnosti. Kladl veliký důraz na visuelní paměť studenta, hojně kreslil a proto učil dobře.

Prameny: Němcová M.: František Josef Studnička (1836–1903). Praha: Prometheus, 1998. pp. 9-20. (J. Novák)

Plaketa města Plzně prof. MUDr. Janu

Kilianovi, DrSc. Při oslavách Dne české státnosti 28. září 2014 udělil primátor města Plzně Mgr. Martin Baxa „Cenu města Plzně“ bývalému městskému archiváři Ivanu Marti-novskému za publi-kaci „Dějiny města Plz-

ně od počátků osídlení až po současnost“. O drži-teli Ceny rozhodli zastupitelé.

Plaketu s městskou pečetí pak obdrželo pět osobností, které se zasloužily o rozvoj města nebo šíří jeho slávu. Mezi oceněnými byli bývalý šéf Divadla J. K. Tyla Jan Burian, prof. Gabriela Basařová, která ovlivnila vědecké myšlení a praxi v pivo-varnictví, někdejší ředitelka Knihovny města Plzně Dagmar Svatková, malíř Josef Mište-ra za vybudování fakulty designu a umění; za dlouholetou pedagogickou, zdravotnic-kou a výzkumnou činnost udělil primátor Plaketu i členu akademické obce naší fakulty prof. MUDr. Janu Kilianovi, DrSc., bývalému přednostovi Stomatologické kliniky LF UK a FN v Plzni.K četným gratulantům prof. Kilianovi se připo-jují i jeho spolupracovníci v redakční radě naše-ho periodika. (r)

Ceny Česká hlava 2014 uděleny

Společnost Česká hla-va je spolu s Úřadem vlády České republiky každoročním vyhlašo-vatelem stejnojmen-ných cen - nejprestiž-nějšího českého oce-nění za vědu a vý-

zkum, kterého mohou vědci v naší zemi dosáhnout.Česká hlava je největší projekt pro rozvoj české vědecké a technické inteligence. Pro-jekt vznikl před 13 lety z iniciativy intelektuálů v čele s Arnoštem Lustigem a prof. Antonínem Holým s jediným cílem – vytvořit projekt pro vědce a techniky, který by jim pomohl získat popularitu a prestiž. Česká hlava však není jen nejvyšší vědecké ocenění, ale řada vzájemně provázaných projektů, jejichž cílem je popu-larizace vědy, výzkumu a vzdělávání u široké veřejnosti, ale i pomoc při utváření vhodných podmínek pro Laureátům je ocenění Česká hlava za vědu, výzkum a inovace předáváno v několika kate-goriích již od roku 2002. Od roku 2006 je vítěz-ná hlavní cena udělována premiérem České republiky na základě usnesení vlády jako „česká nobelovka za vědu, výzkum a inovace“ pod ná-zvem Národní cena vlády Česká hlava.Ocenění Česká hlava pro vědeckou a technic-kou inteligenci jsou udělována ve spolupráci státu, akademické sféry a soukromých firem.

V letošním ročníku se laureátem jedné z cen - Ceny Skupi-ny ČEZ - stal také lékař - MUDr. Ond-řej Gojiš, Ph.D., z Gynekologicko--porodnické kliniky UK Fakultní nemoc-nice Královské Vino-hrady. MUDr. Gojiš

se věnuje výzkumu karcinomu prsu, díky které-mu vyhrál společné 1. místo Ceny Skupiny ČEZ. Ve své vědecké práci se zabývá možností ovliv-

38

nění biologického chování konkrétního typu karcinomu.Každý rok na diagnózu karcinomu prsu zemře ve světě okolo půl milionu lidí. Přibližně 60 % karcinomů prsu jsou „estrogen pozitivní“, tj. je-jich biologické chování lze alespoň částečně ovlivnit pomocí hormonální terapie. Asi 10 % nemocných s touto diagnózou však na tuto terapii nereaguje. „Existuje velká rodina proteinů ovlivňujících funk-ci a regulační mechanismy nádorových buněk v metastatických procesech. Cílem mého výzku-mu bylo objasnit, do jaké míry se tyto konkrét-ní proteiny podílí na rezistenci na hormonální terapii estrogen pozitivních nádorů a do jaké míry mohou ovlivňovat agresivní chování karci-nomu prsu,“ přiblížil zaměření svého výzkumu MUDr. Gojiš.Karcinom mléčné žlázy MUDr. Gojiš zkoumá na Ústavu patologie 3. lékařské fakulty UK. Spo-lupracuje také s Gynekologickou a Onkologic-kou klinikou Imperial College v Londýně. Z vý-sledků výzkumu vyplynuly mimo jiné poznatky, které se dají využít k predikci rizika opětovné-ho objevení nemoci u již léčených pacientek (s adjuvantní chemoterapií). Tyto výsledky by mohly v budoucnosti ovlivňovat charakter hormonální terapie u gynekologických nádorů. MUDr. Gojiš byl za svoji práci odměněn cenou Evropské onkologické společnosti a Evropské onko-chirurgické společnosti. MUDr. Gojiš získal Cenu Skupiny ČEZ, která se uděluje za inovativní přístup, nejvýraznější po-čin, odbornou nebo vědeckou činnost studen-ta doktorandského studia, spolu s Mgr. Pavlou Eliášovou, Ph.D. (Ústav fyzikální chemie Ja-roslava Heyrovského Akademie věd v Praze), která se věnuje problematice zeolitů. Jedná se o nejdůležitější průmyslové katalyzátory vyu-žívané při zpracování ropy v petrochemii, i při přípravě chemických specialit. V laboratořích, kde P. Eliášová pracuje, se zabývají především využitím zeolitů pro zpracování uhlovodíků (např. při výrobě benzínu).

Národní cenu vlá-dy Česká hlava 2014 obdržel prof. RNDr. Emil Pale-ček, DrSc. (Biofyzi-kální ústav AV ČR v Brně), přední čes-ký vědec v oblasti přírodních věd. Svý-mi pracemi položil základ pro obor

elektrochemie nukleových kyselin. Tento obor patří v současnosti ke slibně se rozvíjející vě-decké oblasti základního výzkumu a nabízí praktické využití v medicíně 21. století i v dal-ších oborech. V následujících letech ukázal, že dvoušroubovicová struktura DNA se může na negativně nabitém povrchu rozvíjet, navrhl první elektroaktivní značky kovalentně vázané na DNA a první elektrody modifikované DNA. Tyto poznatky jsou v současné době široce vy-užívány v elektrochemii nukleových kyselin a zvláště při konstrukci senzorů DNA. Profesor Paleček se zabývá fyzikální biochemií, struktu-rou genetického materiálu, molekulární onko-logií, chemickou reaktivitou nukleových kyse-

lin, elektrochemií biomakromolekul a interakcí DNA s bílkovinami. Spolupracuje s Regionál-ním centrem aplikované molekulární onkolo-gie Masarykova onkologického ústavu v Brně, kde pomáhá se založením elektrochemické la-boratoře orientované na výzkum a diagnostiku rakoviny.Cenu společnosti Kapsch za technické vědy obdržel Ing. Pavel Izák, Ph.D. (Ústavu chemic-kých procesů AV ČR v Praze), vyvinul se svým týmem jednokrokový postup pro čištění suro-vého bioplynu od nežádoucích složek založený na kondenzující vodní páře na hydrofilní pod-ložce. Z bioplynu tak dokázal vyrobit biome-than, což je látka s obdobnými vlastnostmi jako zemní plyn.Cenu Invence v oblasti přírodních věd získal prof. Ing. Karel Kolomazník, DrSc. (Fakulta aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně) za významné objevy na poli zpracová-ní kůže a využití odpadů z kožedělného, potra-vinářského a zemědělského průmyslu. Cenou Industrie byla odměněna česká firma MICRORISC s.r.o., zastoupená Ing. Vladimí-rem Šulcem za komplexní technologické řeše-ní IQRF®, které umožňuje výrobcům elektroniky inovovat jakýkoliv jejich výrobek a poskytnout mu bezdrátovou konektivitu a volitelně i připo-jení ke zbytku světa přes Internet. (jn)

Prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc., obdržel

Medaili Za zásluhyMezi celkem 33 osobnostmi vyzna-menanými u příleži-tosti letošního stát-ního svátku 28. října byl i jeden lékař – profesor MUDr. Pa-vel Dungl, DrSc. Ob-držel Medaili Za zá-sluhy, a to s dovět-kem za zásluhy

o stát v oblasti vědy. Profesor Dungl je před-nostou ortopedické kliniky pražské Nemocnice na Bulovce a 1. místopředsedou České společ-nosti pro ortopedii a traumatologii. Tento před-ní český ortoped v minulosti pečoval o prezi-denta Václava Klause. V roce 2012 operoval i Miloše Zemana (tehdy ještě nebyl preziden-tem). První vydání monografie Ortopedie, kte-rou profesor Dungl a kolektiv vydali v roce 2005, pokřtil prezident Václav Klaus, stejně tak přijel koncem roku pokřtít i její druhé, přepra-cované vydání. Prof. Dungl se narodil v roce 1948 v Olbramkostele u Znojma. Většinu pro-fesního života strávil na ortopedické klinice Ne-mocnice Na Bulovce v Praze. V letech 1984 až 1989 absolvoval několikaměsíční zahraniční studijní pobyty v Rakousku, Německu, Švýcar-sku a USA. Většinou byly spojeny s přednáško-vou činností, v níž prezentoval výsledky léčení dětských ortopedických vad. V letech 1990–1993 pracoval v ortopedické nemocnici Spei-sing ve Vídni, kde byl v roce 1994 jmenován

profesorem-konzultantem této nemocnice. V letech 2004 a 2005 vykonával funkci prezi-denta Evropské dětské ortopedické společnos-ti (EPOS), je členem výkonné rady Evropské fe-derace národních ortopedických a traumatolo-gických sdružení (EFORT), řádným členem Společnosti německy mluvících dětských orto-pedů, korespondujícím členem Pediatrické or-topedické společnosti Severní Ameriky a Ar-gentinské ortopedické společnosti. Je také čestným členem Rakouské, Slovenské, Maďar-ské a Polské ortopedické společnosti.

(r – převzato z www.doktorvlach.cz)

Daruj krev s Univerzitou Karlovou

Ve dnech od 2. 5. do 13. 6. 2014 se uskutečnila mezifa-kultní studentská akce v darování krve v rámci Karlovy uni-verzity. Akci pořáda-la Studentská unie Univerzity Karlovy (SUUK) ve spolupráci s TRIMEDem (sdruže-ní studentů 3. LF),

v Plzni za pomoci spolku plzeňských mediků Medicus Pilsensis. Celá akce měla připomenout význam dárcovství krve, který je třeba neustále připomínat nejen na lékařských fakultách. Pro-jekt byl zakončen setkáním zúčastněných ve studentském klubu K4 v Praze v den dárcov-ství krve – 14. června. Projektu se zúčastnilo 84 studentů z 11 fakult UK na 8 transfuzních stani-cích, přičemž za naši fakultu to bylo 6 studentů.V první řadě bychom chtěli velice poděkovat všem studentům, kteří se zapojili do dárcov-ství. Dále velké poděkování patří Transfuznímu oddělení FN Plzeň a vedení Lékařské fakulty v Plzni.

Jakub Vondraš, Medicus Pilsensis

Klub Alumni Univerzity Karlovy

Hlavním posláním Klubu Alumni UK je poskytovat infor-mační, vzdělávací, kulturní a spole-čenské služby všem svým členům z řad absolventů Univer-zity Karlovy. Klub

Alumni UK je tedy určen těm, kteří si Univerzi-tu Karlovu zvolili za svou a strávili na ní několik let náročným studiem oboru, do jehož proble-matiky toužili proniknout.Úspěšným ukončením studií samozřejmě není nutné vazby s univerzitou zpřetrhat. Naopak. Klub Alumni UK si klade za cíl sounáležitost absolventů s univerzitou udržovat a bývalé stu-denty i nadále zapojovat do univerzitního dění.Členství v klubu je otevřené všem absolventům

39

Univerzity Karlovy. Svým členům klub umožňu-je účast na odborných přednáškách a seminá-řích i významných akcích UK. Klub rovněž orga-nizuje mnohé společenské události – například červnovou zahradní slavnost či vánoční setkání – a v neposlední řadě pak v rámci členské karty nabízí i další zajímavé výhody.Bližší informace o členství v Klubu Alumni UK lze získat na Oddělení informačních služeb In-formačního, poradenského a sociálního centra UK v Celetné 13 v Praze (tel.: +420 224 491 850) či na Web: http://ipsc.cuni.cz, facebook: www.facebook.com/ipc.uk, e-mail: [email protected]í klubu uvádí: Velmi nás potěší, pokud se rozhodnete se svou alma mater zůstat i nadále ve vzájemném kontaktu, a pevně věříme, že se na půdě naší – a vaší – Univerzity Karlovy budeme setkávat i nadále. (r)

Děti nadělovaly Viktoriánům

Poslední zápas 10. kola fotbalové Synot ligy se odehrál v plzeňské Doosan Aréně 5. října 2014. Na plochu zaplněného stadionu nastoupil pro-ti domácí Viktorii Plzeň tým FK Teplice. Kapitán Viktoriánů Pavel Horvát čtyři dny před zápasem předával malým dětským pacientům na chi-rurgické klinice dárky, a všechny děti, včetně malých slečen, slíbily, že budou držet palce při nedělním zápasu. Podařilo se, Viktoria Plzeň po-razila na domácím hřišti FK Teplice 1:0. K radost-né výhře tak možná napomohly i dárky, které na oplátku poslaly nemocné děti FN Plzeň pl-zeňským fotbalistům. (r)

Ředitel FN Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., předal koláž obráz-ků od malých dětských pacientů vlastníkovi klubu FC Viktoria Plzeň Tomáši Paclíkovi.

Slavnostní mše svatá na zahájení

akademického rokuKdyž se řekne začátek akademického roku, co si tak student lékařské fakulty představí? Jistě se mu vybaví nový rozvrh s novými předměty, hledání seminárních místností a míst výuky, burza skript, shánění učebních materiálů, se-tkání se spolužáky a vyučujícími, velká „Wel-come“ party, informace o výuce, podepisování řádů a prezence, učení a zase jenom učení, kte-ré ho po celý semestr nejspíš čeká. Ale to není všechno!

Mezi události při vstupu do zimního semestru totiž patří i slavnostní mše sva-tá k zahájení akade-mického roku, která se letos jako obvyk-le konala v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Františkán-ské ulici hned první den výuky na Lékař-ské fakultě v Plzni,

a to ve středu 1. 10. 2014. Slavnostní bohosluž-bu sloužil otec biskup Mons. František Radkov-ský za akademickou obec v Plzni, za ZČU a LFP, za studenty a pedagogy.

Tato tradiční mše zahajuje nový studijní rok jak na akademické půdě, tak i ve společenství Hora, což je křesťanský vysokoškolský klub v Plzni. Nejenže se podílí na přípravě této tradice, ale po celý rok je tato organizace otevřená všem studentům v Plzni. Studenti na Hoře patří do ce-chů, což jsou skupiny rozdělené podle druhu studia, ať už je to humanitní směr, technický, nebo náš medicínský. Na začátku si zvolí každý cech svého cechmistra. Medici jsou zastoupeni Marií Klimeckou (4. ročník) a Karlem Kudrnou (3. ročník). Připravujeme společně programy po mši, jako jsou různé duchovní přípravy a se-mináře s církevními i jinými tématy a modlitba-mi, tak i zábavné večery plné her, hudby, tvoření a dobrého jídla a pití. Během týdne si studenti z Hory můžou společně zahrát volejbal, vaří ve-čeři, chodí společně na koncerty a jezdí na spo-lečné víkendy. (více o Hoře na webových strán-kách – hora.signaly.cz)

Vraťme se ale k slavnostnímu aktu. Samotný obřad mše se skládá z modliteb, čtení z bible, vstávání, klečení a sezení, ale hlavně ze setká-vání se s lidmi a Bohem. Kostel nebyl naplněn jen studenty, ale mezi nás k naší velké radosti zavítali i paní rektorka ZČU, Doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D. a pan děkan naší alma mater,

prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., a další peda-gogové. Jako srdce nemůže správně fungovat bez pře-vodní soustavy, tak stejně je spjatý kostel s hud-bou, udává rytmus celého rituálu. Při tomto slavnostním okamžiku nehrají varhany klasická díla starých hudebních mistrů, ani kostelní pís-ně z Kancionálu, jak byste si mohli mylně mys-let, ale hudební doprovod zajišťuje studentská kapela folk – pop – rockovými písněmi a pře-loženými worshipy. Největší část kapely tvoří k pýše naší fakulty medici, kteří kromě umění učení ovládají i umění hudby, ale patří mezi ně i hudebně nadaní studenti ZČU, ať už jsou to kytaristi – Jiří Strnad (3. ročník), Martin Dolan-ský (1. ročník) a Jan Kaňka, houslistky – Martina Nová a Ester Poláčková (4. ročník), externí basis-ta a klavírista Jan Novák a zpěváci – Irena Třebí-nová (2. ročník) a Vít Zemek. Po doznění poslední písně mše však program nekončí. Všichni studenti a naši milí hosté jsou pozváni nahoru do sálu v přilehlém domě - faře. Jen pár schodů dělí zúčastněné od jedno-hubek, chlebíčků, zákusků a dezertů a dalších pochutin. To všechno připraví studenti k oslavě začátku roku. A aby byla oslava úplná, všichni si připíjí sklenkou vína a z plna hrdla se zpívá Gau-deamus igitur… Slova hymny se stávají skuteč-ností, neb tak žije společně akademie, profesoři a všichni studenti k velkému rozkvětu.

Ester PoláčkováFoto Josef Balcar

Seznamovací kurz pro studenty budoucích

prvních ročníků

Seznamovací kurz pro studenty budoucích prvních ročníků, neboli tzv. adapťák, se po loň-ských dobrých zkušenostech uskutečnil letos podruhé. I druhý ročník byl plný akce a zábavy!Na začátku září se adapťáku zúčastnilo 90 bu-doucích prváků. Staralo se o ně 15 organizátorů z vyšších ročníků všeobecného i zubního lékař-ství. Volba místa padla na prověřené univerzitní středisko v Horním Poříčí u Strakonic, kde se pravidelně koná i letní sportovní kurz pořádaný Ústavem tělesné výchovy LFP.Program třídenního kurzu začal krátce po obě-dě, kdy studenty uvítali krátkým zahajovacím projevem pan doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc., proděkan pro výuku stomatologie a sociální zá-ležitosti studentů, paní Ing. Marie Klečková, ta-jemnice fakulty, paní Jana Brožková, referentka studijního oddělení a pan Mgr. Martin Červený, vedoucí Ústavu tělesné výchovy LFP.Studenti, již náhodně rozděleni do osmi sou-těžních skupin, pak měli možnost se poprvé více poznat v průběhu několika adaptačních

40

her vedených jednotlivými organizátory. Proto-že kurz byl nejen seznamovací, ale i sportovní, již první den byl na programu také krátký úsek sportovních aktivit, při kterých si jednotlivé sku-piny zahrály samostatně nebo proti sobě např. basketbal, volejbal, fotbal a tenis, nechyběla ani krátká vyjížďka na kánoích nebo kruhový fitness trénink.

Po večeři se všichni opět sešli a měli možnost se z krátkých prezentací dozvědět základní informace o předmětech a studiu v 1. roční-ku. Protože na fakultě nejde vždy jen o učení, představili se i některé studentské organizace působící na Lékařské fakultě v Plzni: IFMSA CZ, která je zároveň i hlavním organizátorem celého kurzu, SSSČR informovala studenty zubního lékařství ohledně zubařských projektů a akcí, MePi též informovali studenty o tom, že škola není jen o učení a je zde i prostor pro jiné věci, jako je skupinové běhání nebo přednáš-kové večery s profesory, kteří vypráví o svém životě, a LSS o.s. dala na vědomí studentům informace ohledně urgentní medicíny, medicí-ny katastrof a mnoho dalších výukových akcí, jako je exkurze do LZS v Líních nebo návštěva Gynekologicko-porodní kliniky ve FN v Plzni.Čtvrteční dopoledne patřilo Medické olym-piádě, při které jednotlivé soutěžní skupiny plnily na různých stanovištích zábavné a za-jímavé úkoly. Tak si studenti mohli vyzkoušet např. odolnost svého statokinetického čidla, vypít půl litru „moči“ na čas, zkusit si své znalosti z anatomie, otestovat své čichové buňky, nebo si i zopakovat základy první pomoci a zkusit si transport zraněného.

Po nezbytném vyhlášení výsledků Medické olympiády a předání cen všem vítězům se studenti sami bavili. Mezitím v pozadí tým or-ganizátorů pilně pracoval na premiéře večera. A slavnostním zakončení kurzu – Křtem. Nebu-deme prozrazovat žádné podrobnosti a kazit

tím tak ojedinělost této události. Kdo tam byl, ví své, můžeme však říci, že jedinečná atmosféra byla velkým zážitkem i pro samotné organizá-tory. I podle hodnocení účastníků se celý tento večer, který se následně nesl v duchu volné zá-bavy, velmi vydařil.Ráno již zbývalo jen rozloučit se s novými ka-marády a odjet směrem k blížícím se studijním povinnostem…Závěrem bychom rádi poděkovali všem účast-níkům, protože je to především jejich zásluha, že mezi sebou dokázali vytvořit přátelskou at-mosféru, která vydržela po dobu celého kurzu. Velké poděkování patří také celému organizač-nímu týmu děkanátu a Ústavu tělesné výchovy LFP, který se obrovskou mírou podílel na orga-nizaci a byl organizátorům z řad studentů vel-kou oporou. Panu proděkanovi doc. MUDr. An-tonínu Zichovi, CSc., děkujeme za to, že vážil svou cestu vstříc studentům a uvítal je na fakul-tě velice přátelským projevem.Děkujeme a doufáme, že se i další ročník Sezna-movacího a sportovního kurzu povede. Za tým organizátorů a IFMSA Plzeň Jenda Dinh

Kroužek první pomoci pro děti

LSS o.s. je spolek studentů a mladých lékařů, kteří se ve volném čase scházejí a prohlubují si znalosti v první pomoci, urgentní medicíně a medicíně katastrof. Při tomto tréninku si vy-tvářejí situace „ze života“ s realisticky namas-kovanými zraněnými, které se snaží co nejlépe zvládnout. Spolupracují na akcích s Českým červeným křížem i Policií České republiky. Mimo to chodí učit první pomoc na střední školy.

„V letošním roce jsme se nově rozhodli na půdě naší fakulty otevřít kroužek první pomoci pro mladší děti, protože jsme zjistili, že čím dříve se člo-věk první pomoc naučí a bude ji trénovat, tím vět-ší je šance, že v krizové situaci zareaguje správně,“ říká MUDr. Michaela Miklíková, členka spolku, a dodává: „V minulých letech, kdy se kroužek ode-hrával na základní škole, jsme se s dětmi učili, hráli si a získávali úspěchy na soutěži v první pomoci. Nejdůležitější pro nás však je, že se děti naučily ne-bát se a pomoci, o čemž svědčí i malá slečna, ab-solventka kroužku, která raněnému lyžaři na sjez-dovce zastavila krvácení a zavolala pomoc.“Kroužek probíhá každé pondělí v 15:30 až 17 hodin v budově Šafránkova pavilonu. Děti ve věku 7 – 15 let se mohou přihlásit e-mailem na adrese [email protected], nebo se přijít podívat přímo v době jeho koná-ní. Kroužek má také stránky na Facebooku.

Seminář urgentní medicíny

Kladno, 20. 9. 2014Ještě ani nezačal nový akademický rok, nicmé-ně to mi nezabránilo vypravit se spolu s Han-kou Kloučkovou a Vaš-kem Téglem o zářijo-vém víkendu na výjez-dové stanoviště Zdra-

votnické záchranné služby Středočeského kra-je. V areálu Kladenské nemocnice se totiž konal seminář Sekce mladých lékařů Společnosti ur-gentní medicíny a medicíny katastrof, jehož uskutečnění perfektně zosnovala v sobotu 20. září 2014 MUDr. Jana Šeblová.

Během dne jsme se dozvěděli o konceptu obo-ru Urgentní medicína v podmínkách českého zdravotnictví, s MUDr. Milanou Pokornou jsme si zopakovali základní postupy, co se přístupu k pacientovi a udržení základních životních funkcí týče, a detailně jsme si vyzkoušeli vše-možné způsoby zajištění dýchacích cest a na-stavení ventilačního přístroje. Velmi zajímavá byla přednáška MUDr. Marka Dvořáka, který se s námi podělil o kazuistiky „ze života“, na kterých nám ukázal, jak je důle-žité nepodceňovat zdánlivě banální stavy. Také jsme simulovali práci na urgentním příjmu, kdy jsme měli během krátké chvíle přijmout něko-lik pacientů a určit priority k ošetření, operaci, event. propuštění do domácí péče. Nakonec jsme debatovali o etických otázkách a psycho-logickém přístupu k „neobyčejným“ pacientům. Celý seminář nelze hodnotit jinak než velmi po-zitivně. Probírala se známá témata, ale tak nějak jiný způsob výkladu významně rozšířil obzory našeho vědění a praktických zkušeností.

Za LSS, o.s. MUC. Lenka Čechurová Foto MUDr. Jana Šeblová

41

Druhý ročník o Pohár děkana v kopané

Dne 8. října 2014 se-hráli čeští a zahraniční studenti fotbalový zá-pas - 2. ročník o Pohár děkana. Utkání se ode-hrálo za slunečného počasí v areálu 1. zá-kladní školy na umě-lém trávníku.Od začátku utkání byli jasně lepší čeští stu-

denti, ale bohužel se nedokázali gólově prosa-dit. Nevyužité šance českých studentů mohli potrestat António Serrano a po něm Ze Lius. Ani ti však nebyli úspěšní. Zhruba po 20 mi-nutách čeští studenti zahrávali pokutový kop, který proměnil Tomáš Rolník. Stav 1:0 pro český tým. A ten díky nevyužitým šancím na obou stranách zůstal do konce 1. poločasu beze změny. Do 2. poločasu vstoupili zahraniční studenti mnohem úspěšněji, jak bylo patrné z vývoje vzájemného poměru branek. Po 15 minutách se za trvalého úsilí zahraniční studenti dočkali branky, a tak se měnil stav utkání na 1:1. Za dal-ších se skóre opět měnilo v jejich prospěch – 1:2. Ke konci 2. poločasu zahraniční studenti přidali další 4 branky, zatímco českému výběru se to podařilo jen jedinkrát. 2. ročník o Pohár děkana tak skončil výsledkem 6:2 pro zahranič-ní studenty.

Nejlepším hráčem z týmu českých studentů byl vyhlášen Pavel Sekyra a z týmu zahraničních stu-dentů byl jednoznačně nejlepší António Serra-no. Týmu zahraničních studentů gratulujeme!!Za družstvo českých studentů nastoupili hrá-či: Roman Čapek, Jan Dufek, Michael Nehoda, Ludvík Chvál, Michal Jordán, Martin Leška, Kryš-tof Karásek, Jiri Bejček, Pavel Sekyra, Tomáš Mi-nář, Viktor Ilavskyj a Tomáš Rolník.Družstvo zahraničních studentů bylo složeno z těchto hráčů: Manolis Nervos (c), João Araújo, António Rodrigues de Freitas, António Serrano, José Luís Alves, Christoph Schneider, Hussein Ussene, Alexandros Siokos, Antonio Rufino, Jorge Moleiro, Manolis Pagoulatos (GK), Vahid Hajimirsadeghi a Fotis Bakouros Kouroupakis.

Plzeňský kardioběh 2014

7. ročník Plzeňského kardioběhu, který se usku-tečnil v neděli 14. září 2014, byl zmoklý a bláti-vý. I přes nepřízeň počasí se jej zúčastnilo cel-kem 219 běžců všech věkových kategorií. Děti soutěžily na tratích 300 m, 1,4 km a 2 km. Vítězi

jednotlivých kategorií se stali Tomáš Nový (TJ Sokol Plzeň-Petřín), Simona Šmídová (Dobřa-ny), Michal Pergler (ŠAK Přeštice),

Nadia Schrage (TJ So-kol Plzeň-Petřín), Petr Kučera (TJ Sokol Pl-zeň-Petřín), Denisa Červenková (Ski So-kol Stachy), Adam Horník (Sport Club Plzeň), Kateřina Křen-ková (ŠAK Přeštice), Lukáš Krýsl (ŠAK Přeš-tice), Alexandra De-

Sousa, Robin Knopf (oba Mílaři Domažlice) a Sára Heroldová (TJ Sokol Plzeň-Petřín). Proto-že kardioběh byl součástí Běžeckého poháru mládeže Plzeňského kraje, sbírali mladí běžci body do celkové klasifikace poháru.

Do hlavního závodu na 5,8 km nastoupi-lo celkem 112 běž-ců. Od začátku byl v čele Tomáš Jaša z Baníku Stříbro, kte-rý nakonec zvítězil s náskokem dvou minut před Janem

Majerem z TTK Slávia VŠ Plzeň. Na třetím místě doběhl Jaroslav Šmíd z Dobřan. Také o vítězce závodu žen nebylo od začátku pochyb. Pavla Zahálková (Salomon team) zvítězila suverénně před plzeňskou triatlonistkou Evou Potůčko-vou (Hisport) a Vendulou Janouškovou (LK Ško-da Plzeň). Pavla Zahálková porazila i většinu mužů a doběhla celkově na 5. místě. Ve svých věkových kategoriích zvítězili Tomáš Jaša, Nor-bert Švarc (Mílaři Domažlice), Ladislav Burda, Vlastimil Kubal (Stod), Pavla Zahálková, Eva Po-tůčková a Jindra Zahálková (KB Chlumčany).Plzeňský kardioběh je specifický tím, že vyhodno-cuje nejlepší běžce - zdravotníky. V této kategorii byli v hlavním závodě na 5,8 km nejlepší Martin Černý (Plzeň) a Dana Holíková (Rokycany).

Během programu zahrála kapela Abra-xas, pro běžce byl připraven tradičně bohatý raut. Čest-ným hostem akce byl primátor města Plzně Mgr. Martin Baxa, který předal

ceny nejlepším dětem. Výsledky: 5,8 km muži: l. T. Jáša 19:19,5 2. J. Majer 21:20,4 3. J. Šmíd 21:32,7 Zdravotníci: 1. M. Černý 22:31,4 5,8 km ženy: 1. P. Zahálková

21:48,1 2. E. Potůčková 24:28,2 3. V. Janoušková 24:34,7. Zdravotnice: 1. D. Holíková 25:57,9.

(JN)

ČEZ Plzeňský půlmaratón

4. 10. 2014V sobotu 4. října 2014 se v Plzni na Borských polích uskutečnil 7. ročník ČEZ Plzeňského půlmaratonu. V areálu Západočeské univerzi-ty se sešlo 725 přízniv-ců běhu a koloběhu, kteří poměřili své

schopnosti s trasou 21,1 km (půlmaratón – 471 běžců na startu), 14 km (Koloběh RAN – 91 ko-loběžců), 3x7 km (114 běžců Firemních štafet Pl-zeňské teplárenské) a 1,7 km (49 účastníků Ro-dinného běhu VZP).Soutěžní program odstartovali účastníci Ro-dinného běhu Všeobecné zdravotní pojiš-ťovny, určeného pro dětské kategorie s dopro-vodem rodičů a prarodičů. nejrychleji určenou trať kolem areálu Strojní fakulty ZČU zvládli Simon Deutsch, Jan Prášek a Štěpán Kováčik. Po nich se trať uvolnila pro běžce, startující v hlavních kategoriích.

Organizátoři z agentury Pro-Sport Activities připravili pro běžce novou, rychlou trať na Bor-ských polích. Ta společně s kvalitní mezinárodní konkurencí a příjemným počasím měla pozitiv-ní vliv na vytvoření nejrychlejšího času histo-rie Plzeňského půlmaratónu. Stávající rekord z loňského roku překonali dva nejlepší běžci o 40 sekund. Celkovým vítězem 7. ročníku ČEZ Plzeňského půlmaratónu se ve výborném čase 1:04:25 stal keňský běžec Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo. Ten tak během dvou týdnů získal druhé cenné vítězství v České republice, když o týden dříve zvítězil v tradičním silničním běhu v Běchovicích. Ve stejném čase jako vítěz doběhl i druhý keňský běžec Abel Kibet Rop. Do poloviny závodu se s nejlepší trojicí držel i Silas Kiprono Too, který nakonec doběhl třetí. Nejlepším českým běžcem byl plzeňský Tomáš Eisner, který na celkovém sedmém místě do-sáhl času 1:13:53. Mezi ženami zvítězila v čase 1:21:57 maďarská běžkyně Tünde Szaboová. 16 sekund po ní doběhla její maďarská kole-gyně Ida Kovacsová, účastnice olympijského maratónu v Aténách. Na třetím místě skončila Svatoslava Kacířová z Lokomotivy Trutnov. Pl-zeňská triatlonistka Eva Potůčková si doběhla

42

pro čtvrté místo. Vítězi jednotlivých věkových kategorií se stali Václav Jírů, Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo, David Pecina, Vladimír Vacarda, Karel Fait, Veronika Průchová, Tünde Szabo, Ida Kovacs a Jana Zárubová.Zároveň s běžci půlmaratónu vyrazili na trať i první členové závodu Firemních štafet Plzeň-ské teplárenské. V dobrém čase 1:22:33 zvítězila štafeta Wikov MGI ve složení Vlastimil Kráčmar, Martin Šupich a Jaroslav Mazač. Na dalších mís-tech se umístily štafety O+K+R a Stop PPP o.s. V rámci doprovodného programu bylo pro závodníky i pro diváky připravené Oranžové kolo, charitativní projekt Nadace ČEZ. Kaž-dý, kdo chtěl podpořit dva vybrané projekty od Nadace sportující mládeže a od atletického oddílu Mílaři Domažlice, mohl šlapat na stacio-nárním kole po dobu jedné minuty. Ušlapaná vzdálenost se přepočetla na peníze, které Na-dace ČEZ věnuje vybraným organizacím. Lidé tak vyšlapali celkem 103 093 korun. Do sedla Oranžového kola usedla také mistryně světa Mirka Knapková a hokejisté HC Škody Plzeň – Ryan Hollweg, Michal Dvořák a Jakub Jeřábek. V průběhu akce také nadace předala šest hor-ských kol pro děti z Dětského domova ve Staň-kově jeho ředitelce.V areálu ZČU, která startujícím poskytla vyni-kající zázemí, byla zájemcům k dispozici řada stánků nejen s občerstvením, ale také se spor-tovní výstrojí a informacemi s nabídkou pohy-bových aktivit. Stánek Všeobecné zdravotní pojišťovny nabízel zájemcům změření krevní-ho tlaku a také informace o činnosti pojišťov-ny v uplynulém roce. Není bez zajímavosti, že za průměrného pojištěnce zaplatí v r. 2014 VZP celkem 23 842 Kč (z toho připadá např. na po-byt a ošetření v nemocnici 12 834 Kč, na léky z lékáren 3699 Kč, na ošetření na poliklinice 5830 Kč, na lázně 172 Kč, na domácí péči 178 Kč atd.) Závodu přálo i počasí, takže všichni, kdo se na Bory dostavili, si přišli na své. Další ročník ČEZ Plzeňského půlmaratónu je připravován na 5. 10. 2015.

Výsledky: Muži 21,1 km: 1 Maiyo Kimaiyo Hilla-ry Kiptum 1:04:25 19.65 (rekord závodu) 2. Kibet Rop Abel 01:04:25 3. Kiprono Too Silas (všichni Kenya) 1:06:55 4. Z. Koszár (Maďarsko) 1:07:45 5. V. Jurčuk (Ukrajina) 1:07:53 6. S. Fonyó (Ma-ďarsko) 1:11:56 7. T. Eisner (ČR) 1:13:53. Ženy 21,1 km: 1. T. Szaboová 1:21:57 2. I. Kovacsová (obě Maďarsko) 1:22:13 3. S. Kacířová 1:28:41 4. E. Potůčková 1:30:08 5. I. Fořtová 1:31:43 6. I. Ku-brová (všechny ČR) 1:33:51. Firemní štafety: 1. Wikov MGI 01:22:33 Koloběžky: 1. P. Milda 18:05

Text a foto JN

Druhý ročník volejbalového turnaje

LFP a SSSČRHalloween 30. 10. 2014

Ve čtvrtek 30. října 2014 proběhl v tělo-cvičně na bolevec-kých kolejích druhý ročník sportovního turnaje pod záštitou Lékařské fakulty v Plzni a Sdružení studentů stomato-logie ČR. Za účasti šestatřiceti studen-

tů v šesti týmech došlo k utkání v oblíbeném sportu volejbalu. Turnaj odstartoval v jednu hodinu úvodním slovem organizátorů, kteří vy-světlili základní pravidla turnaje a popřáli soutě-žícím hodně štěstí při hře.

Týmy byly rozlosovány do dvou základních sku-pin, ve kterých mezi sebou zápolily o co nejlep-ší bodový zisk. Pravidla volejbalu byla zachová-na až na časové omezení setu.

Z každé skupiny pak postoupily první dva týmy a vítěz jedné skupiny se utkal s druhým týmem druhé skupiny. Vítězové semifinálových klání postoupili do finále a poražení svedli zápas o třetí místo.Na finálové boje byl opravdu hezký pohled, který mísil odhodlání zvítězit se zdravým du-chem fair play doplněné o skvělou atmosféru fandících spolužáků. Třetí místo po napínavém zápase získal tým Hejráci a v boji o první mís-to nakonec i přes velkou snahu týmu Dýňová smeč zvítězil tým Haters ve složení Eva Marie Radová, Martin Votypka, Denisa Volfová, Michal Švingr, Aneta Kalová a Patrik Kučera. První tři týmy byly odměněny medailemi, putovními poháry a věcnými cenami od sponzorů Listeri-ne, Bowling U papírny a Laser game. Celý sportovní turnaj se z pohledu jak organi-zátorů, tak účastníků povedl a můžeme se těšit na další, již třetí ročník. Velký dík patří sponzo-rům, jejichž dary nám umožnily ocenit nejlepší týmy, dále bych chtěl poděkovat všem aktiv-ním členům našeho sdružení, kteří pomohli s organizací a Mgr. M. Červenému za zajištění prostorů a sportovního vybavení.

Za tým organizátorů Tomáš CejnarFoto archiv ÚTV

Medaile Barbory Procházkové na MS

v Inline Alpine Slalomu

Mistrovství světa v Inline alpine slalomu (2014 FIRS World Inline Alpine Championships) se konalo ve dnech 11. až 14. září v Oberhunde-mu v Německu. Na programu byly čtyři disciplí-ny – obří slalom, paralelní slalom, slalom speciál a týmová soutěž ve slalomu.

V konkurenci nejlepších „inlajnistů“ z celého světa se naši závodníci neztratili. Čtyři z nich pronikli do „top ten“, Petr Brandtner se umístil

43

v obřím slalomu na 8. místě, Barbora Procház-ková v „obřáku“ obsadila desátou pozici, de-sítku brala ve slalomu paralelním také Pavlína Procházková, a Gabriela Kudělásková si ze své disciplíny slalomu odnesla 7. místo.Ve slalomu družstev (dvě ženy, dva muži) vy-bojovala česká reprezentace překvapivý bronz, rychleji jely pouze týmy domácího Německa a Lotyšska. Členy českého výběru byli Gabriela Kudělásková, Barbora Procházková, Petr Bran-dtner a Jan Möller.Posluchačka 4. ročníku naší lékařské fakulty Barbora Procházková startovala i v dalších in-dividuálních soutěžích. Vedle zmíněného 10. místa v obřím slalomu dojela v paralelním sla-lomu sedmnáctá a ve slalomu speciál obsadila 18. místo. Letošní sezóna závodnici startující v barvách LK Jirkov zastihla v dobré formě i při CILA poháro-vém seriálu osmi závodů, vrcholné soutěži in-lajnistů v České republice. Se ziskem 156 bodů obsadila konečné druhé místo za naší nejlepší závodnicí Kuděláskovou z Brna (222 bodů), kterou jako jediná dokázala ve dvou závodech porazit. (r)

Návrat sošky plzeňské Madony

Gotická socha Plzeň-ské Madony na hlav-ním oltáři chrámu sv. Bartoloměje vznikla koncem 14. století. Pat-ří mezi proslulé tzv. krásné madony české-ho typu. Odborníci ji řadí k nejvzácnějším gotickým památkám v ČR vůbec. Tato vzác-ná soška vznikla kolem roku 1390. Existuje le-

genda, která praví, že ji zhotovil mladý mnich podle půvabné dívky, do níž se zamiloval. So-cha je vytesána do světlého, lehkého, dobře opracovatelného kamene-opuky. Madona měří 1,34 m a patří mezi symboly města. Její ko-pie je například i na vrcholu morového sloupu vedle katedrály. Zde však dítě nedrží jablko, jako u originálu, nýbrž lidskou lebku, která má připomínat období moru.Autorem sádrové kopie byl významný plzeňský sochař Otakar Walter. Na konci 50. let ji do Nor-ska převezla tajně Norka Gerd Qvamová. S po-zoruhodným osudem této sádrové kopie se Pl-zeňané seznámili nedávno při příležitosti jejího návratu. Gerd Qvamová měla totiž před mnoha léty v Československu přítelkyni Olgu. S ní si dopi-sovala od roku 1938, poprvé se osobně setka-ly na mezinárodním jamboree skautů v Praze v roce 1947. Poté paní Gerd navštěvovala svoji přítelkyni v Československu každý rok. Při jedné z návštěv obě kamarádky zašly také do katedrály sv. Bartoloměje. Na oltáři byla umístěna kopie sochy Madony s Ježíškem, pro-tože originál byl v té době zapůjčený na Světo-vou výstavu v Bruselu. „Setkaly jsme se s kně-

zem, který říkal, že má obavy, že by soška mohla být zabavena nebo zničena. Poprosil mě, abych ji vzala s sebou do Norska,“ popsala paní Gerd. Kněz zabalil sošku do obyčejného šedého papí-ru a ovázal ji hrubým provazem. Obě přítelkyně poté odjely autobusem do Mariánských Láz-ní, odkud Gerd pokračovala vlakem do Vídně a odtud dále do Norska.Zavazadlo na hranicích nenahlásila z pochopi-telné obavy, aby jí celníci sošku nezabavili. Soš-ka se tak dostala bezpečně do Norska a zůstala tam dalších 56 let. Politické události pak zabrá-nily, aby mohla žena do Československa dál jezdit. Po revoluci v roce 1989 už neměla sílu vyřizovat všechna nutná povolení, na sklon-ku svého života ale cítila potřebu vrátit sošku do Plzně a hledala někoho, kdo by ji odvezl. Po-mohli v tom hudebníci z institutu Barratt Due.O návrat plastiky se pak zasadilo norské velvy-slanectví. Paní Gerd Qvamová se ale návratu sošky do Plzně nedožila. Zemřela těsně před-tím 19. září ve věku 90 let. V úterý 30. září 2014 byla soška slavnostně vrá-cena do rukou zástupců Římskokatolické far-nosti u katedrály sv. Bartoloměje v Plzni. Sošku převzal od zástupkyně Norského velvyslanectví Moniky Stenslandové Mons. Emil Soukup, farář při katedrále sv. Bartoloměje. V rámci této udá-losti se uskutečnil slavnostní koncert komorní-ho orchestru Absolutt Cello norského hudební-ho institutu Barratt Due. Podle Emila Soukupa tehdy vzniklo zřejmě více kopií. Dle jeho domněnky paní Qvamové farář nedal sochu ani tak ze strachu před jejím zniče-ním, ale spíše ve snaze šířit slávu a povědomí o vzácné plzeňské soše po světě. Avšak o tom, že jedna kopie se nachází v Norsku, neměla far-nost do letoška ani ponětí. A asi nikdo z Plzeňa-nů. (r)

William Thomson – lord Kelvin (1824–1907)Jeden z nejvlivnějších vědců

devatenáctého století

William Thomson (později lord Kelvin) se narodil 26. června 1824 v Belfastu v Ir-sku ve skotsko-irské rodině učitele a pro-fesora matematiky na Royal Belfast Aca-demical Institute. Když mu bylo šest let, zemřela mu mat-

ka. O dva roky později se s otcem a dalšími pěti sourozenci odstěhoval do Glasgowa, kde otec James Thomson získal prestižní místo profesora matematiky na Glasgow University. V roce 1834 se William a jeho starší bratr James na tuto uni-versitu zapsali jako studenti. Ve svém prvním ročníku 1838/39 získali 1. a 2. cenu v předmětu Natural Philosophy. V nadcházejícím akademic-kém roce 1839/40 získal William cenu z astro-nomie a byl oceněn medailí za esej „On the Fi-gure of the Earth“.

V r. 1841 William Thomson absolvoval přijíma-cí zkoušky na Peterhouse College, University of Cambridge. Během tří let dvanáctkrát publiko-val v Cambridge Mathematical Journal. Použil Fourierovy matematické formulace k vysvětlení fenoménů, jako jsou průtok tepla a geometrie elektrického pole. Byl žákem matematika Willi-ama Hopkinse.Během studií našel zálibu ve veslování, a i v něm vynikal, zvítězil dokonce v populár-ním závodě Colquhoun Cup. oblíbil si též hudbu a byl jedním ze zakladatelů Cambridge Universi-ty Musical Society. V matematických prověrkách (1845 Mathematics Tripos examinations) byl dru-hým nejlepším, ale byl z toho velmi zklamán. Očekával totiž, že bude vyhodnocen na prvním místě. Vynahradil si to ziskem Smithovy mate-maticko-fyzikální ceny.V roce 1845 dokončil s vyznamenáním bakalář-ské studium a spolu s přítelem Hughem Blac-kburnem zamířil do Londýna a později do Pa-říže. Setkal se zde s několika důležitými fran-couzskými matematiky a vědci včetně Victora Regnaulta a zapojil se do práce jako výzkumný asistent v Regnaultově laboratoři, která zkou-mala účinnost parního stroje. Ve stejném roce poprvé četl esej George Greena z roku 1828 „Application of Mathematical Analysis to the Theories of Electricity and Magnetism“. Po návra-tu do Cambridge byl zvolen členem vědecké společnosti na Peterhouse College.Po smrti profesora Williama Meiklehama byl William Thomson v r. 1846 zvolen profesorem přírodních věd na Glasgowské universitě. Bylo mu pouhých 22 let, když s mladickým nadše-ním toto místo přijal. Společně s Georgem Sto-kesem zkoumal hydrodynamiku. Do svých vy-sokoškolských kurzů zavedl laboratorní práce a zřídil fyzikální laboratoře zvlášť pro tyto účely. Nejlepší studenty se snažil motivovat a po-vzbuzovat udělováním cen za dobré výsledky.Představil svoji absolutní teplotní stupnici zalo-ženou na teorii Sadiho Carnota (Motive Theory of Heat). Jelcinova stupnice je jednou ze sedmi základních jednotek soustavy SI. Je charakteri-zována dvěma hodnotami: 0 K je teplota abso-lutní nuly, tedy naprosto nejnižší teplota, která je fyzikálně definována, 273,16 K je teplota troj-ného bodu vody (0,01 °C). Rozdíl teplot jeden stupeň v Celsiově i Kelvinově stupnici je stejný, 1 K 1 °C. Stupnice však mají různé počátky: 0 °C odpovídá 273,15 K.Pokračoval v publikování esejí pojednávajících o dynamické teorii tepla a významnou měrou se podílel na odvození zákonů termodynamiky.V roce 1849 při epidemii cholery v Glasgově ze-mřel Williamův otec profesor James Thomson. V roce 1850 otevřel výrobce nástrojů James White obchod v Glasgow, kde začal vyrábět Thomsonovy vynálezy. V roce 1851 byl Thom-son zvolen členem Royal Society. Ve spolupráci s Prescottem Joulem objevil Joulův-Thomsonův efekt. Ve 28 letech se ože-nil s Margaret Crumovou, dcerou vedoucího tiskařské firmy Waltera Cruma. V roce 1854 spo-lečně se svým bratrem Jamesem a Williamem Rankinem patentovali zdokonalení telegrafické komunikace. Byl to první z mnoha desítek dal-ších Thomsonových patentů.Významnou měrou se podílel na realizaci le-

44

titého snu - atlantického telegrafního kabelu spojujícího Ameriku s Evropou. Jako ředitel nové atlantické telegrafní společnosti profe-sor Thomson nabídl své služby jako „elektrikář“ na palubě HMS Agamemnon a USS Niagara. První pokus však selhal a nová expedice byla zahájena až v roce 1858. Navzdory mnoha pro-blémům byl podmořský kabel posléze položen a spojil tak Newfoundland s irskou Valencií. Bě-hem několika měsíců však došlo k poruše ka-belu. Začátek americké občanské války v r. 1861 naděje na obnovu oddálil. Konec americké občanské války v r. 1865 při-nesl nový zájem o atlantický telegrafní kabel. William Thomson nastoupil jako konzultant at-lantické telegrafní společnosti na největší par-ník na světě (Great Eastern). I tato expedice však skončila nezdarem.O rok později nová expedice vyrazila z Valen-cia Bay na položení atlantického kabelu ještě jednou za pomocí parníku Great Eastern. 26. července 1866 bylo položeno poslední spojení v Trinity Bay na Newfoundlandu. Ohlásil se nový věk celosvětové komunikační technologie. Profesoru Williamu Thomsonovi byl za účast v kladení transatlantického telegrafního kabe-lu a za jeho služby pro vědu v zámku Windsor roku 1866 udělen královnou Viktorií šlechtický titul.V r. 1967 Sir William Thomson ve spolupráci s profesorem přírodních věd na Edinburské univerzitě P. G. Taitem publikoval Treatise on Na-tural Philosophy.Po 17 let trvající a vysilující nemoci zemřela 17. června 1870 manželka Sira Williama, Lady Mar-garet Thomsonová. Během těchto let Thomson získal úspěšné patenty pro vylepšení telegrafic-kých přístrojů, námořních kompasů a navigač-ních zvukových komponent. Koupil rozměrnou jachtu Lalla Rookh, kterou užíval jako plovoucí laboratoř k testování lodních navigačních vy-nálezů. Byl zvolen prezidentem British Associa-tion for the Advancement of Science. V roce 1874 se Sir William oženil s Franciss Ann Bandyovou. Ve stejném roce začal stavět své vesnické sídlo Netherhall v Lars, ve Skotsku.V r. 1884 Sir William Thomson přednesl na Johns Hopkins University sérii 20 přednášek na téma „Molecular Dynamics and the Wave Theory of Light“. Vyvinul a patentoval elektrické přístroje a zařízení, které vyžadoval rychlý pokrok elekt-rotechnického průmyslu.Sir William Thomson byl v r. 1892 ustanoven členem sněmovny Lordů a byl mu udělen titul Lord Kelvin, Baron of Largs (Kelvin je malá říčka protékající kolem univerzity v Glasgowě). Jako Lord Kelvin dostal velký počet vyzna-menání po celém světě. Pokračoval ve vývoji a patentování elektrických měřicích zařízení. V roce 1896 byl oceněn Viktoriánským řádem Rytíře velkého kříže. Známý je jeho citát z této doby: „One thing we may prophesy of the future for certain – it will be unlike the past. Everything is in a state of evolution and progress.“ (Jediná věc, kterou můžeme z budoucnosti prorokovat najisto - bude se lišit od minulosti. Všechno je ve stavu vývoje a pokroku.)Nebyl neomylný, několikrát v životě např. pro-hlásil, že rádio nemá budoucnost, že předměty těžší než vzduch nebudou nikdy létat, a že se

co nevidět dokáže, že rentgen je jen kouzelnic-ký trik.Na postu profesora přírodních věd na univer-sitě v Glasgow působil Lord Kelvin dlouhých 53 let. Po odchodu do důchodu se soustředil na své patenty a obchod. V roce 1900 byla za-ložena firma „Kelvin and James White Ltd.“, jež vyráběla různé druhy kompasů a podmořských tlakových hloubkoměrů.Lord Kelvin zemřel 17. prosince 1907 ve svém domě v milovaném Largs ve Skotsku. Byl po-hřben ve Westminsterském opatství v Londýně vedle ostatků Sira Isaaca Newtona. Byl jedním z nejvlivnějších vědců devatenáctého století, asi tak jako Newton ve století sedmnáctém a Einstein ve dvacátém. Zanechal po sobě neuvěřitelných 661 vědeckých publikací a 70 patentů. Kelvinovo jméno si můžeme připo-menout na jeho teplotní stupnici, ve formacích z mračen (Kelvin-Helmholtz Clouds) a ve vl-nách vody moří a oceánů (Kelvin Waves).

FN Plzeň postaví nový heliport

Plzeňské Traumacentrum je jediným zdravot-nickým zařízením svého druhu v celém zápa-dočeském regionu (v Plzeňském a Karlovar-ském kraji a přilehlých částech severočeského a jihočeského regionu), což představuje spádo-vé území s počtem více než jeden milion oby-vatel. V současnosti je při přistávání vrtulníku Letecké záchranné služby ve FN Plzeň přeprava těžce nemocného pacienta z heliportu na lůž-ko Emergency zajištěna tak, že v okamžiku přistávání vrtulníku čeká na heliportu sanitka s týmem zdravotníků, kteří pacienta převez-mou a převezou ho do přibližně 200 metrů vzdáleného Emergency.

FN Plzeň má statut Traumacentra, které zajišťu-je komplexní a specializovanou péči pro paci-enty s mnohačetnými poraněními v urgentním ohrožení života 24 hodin denně po celý rok. Traumacentrum je koncipováno jako meziobo-rové pracoviště, jehož vstupní branou pro pa-cienty bývá nejčastěji urgentní příjem – Emer-gency. V okamžiku bezprostředního ohrožení života jsou pacienti přepravováni do Trauma-centra vrtulníkem Letecké záchranné služby.Jeho provoz je spojen nejen s požadavky na vy-sokou odbornost lékařského personálu, přístro-jového vybavení, ale i nezbytné infrastruktury. Ministerstvo zdravotnictví ČR definovalo ma-teriálně technické předpoklady, které musí splňovat zdravotnické zařízení se statutem Traumacentra. Jedním z těchto předpokladů je i to, že Traumacentrum, mimo jiné, dispo-nuje heliportem zkolaudovaným pro noční

příjem pacientů a dalším heliportem záložním. V případě nesplnění požadavků může MZ ČR odebrat statut Traumacentra danému zdravot-nickému zařízení, popř. může pozastavit statut traumacentra. S ohledem na tuto skutečnost bylo nutné přistoupit k vybudování nového heliportu ve FN Plzeň.„Výstavba nového heliportu zajistí podstatné zkrácení doby transportu pacienta, sníží počet jeho překladů a umožní rychlé převzetí v předá-vací místnosti. Přesun z heliportu bude tzv. krytou cestou bez nutnosti použití sanitního vozu či vý-tahu, čímž dojde ke zkrácení doby přesunu, a to až o 5 minut. Heliport je dimenzován na provoz vrtulníků až do hmotnosti 6,4 t. Bude tak zcela univerzální a použitelný i v případě živelných po-hrom, kdy jsou využívány vojenské vrtulníky. Kon-strukce je koncipována jako monolitická deska podepíraná sloupy, jejichž tuhost bude zajištěna šroubovicovou deskou,“ uvedl MUDr. Václav Ši-mánek, Ph.D., ředitel FN Plzeň.Heliport bude umístěn v prostoru snížené rok-le, která je ohraničena betonovou opěrnou zdí a areálovými komunikacemi. Jedná se o plochu u objektu s názvem Lůžka západ interního pa-vilonu (přístavba lékárny – část pro nemocnici, nad kterou jsou lůžková oddělení psychiatrie, chirurgie, ortopedie, kardiochirurgie a HOO JIP) a u vstupu do objektu s názvem komplement, kde se nachází např. ÚKBH, KARIP, JIP Kardiochi-rurgického oddělení a Kliniky ortopedie a trau-matologie. Přístupová cesta z heliportu bude vyústěna v „předávací“ místnosti, která bude vybudována vedle magnetické rezonance.„V rámci Integrovaného operačního programu se FN Plzeň přihlásila do 15. výzvy, která byla za-měřena na vybudování a modernizaci heliportů. Odhadovaná cena, která vychází z architekto-nického řešení a kalkulace nákladů, je včetně DPH cca 45 mil. Kč. Z toho maximální zdroje EU činí 29,75 mil. korun. Dá se předpokládat, že se díky výběrovému řízení výsledná cena ještě sníží,“ sdělil Ing. Bc.Viktor Wendler, MBA, ekonomický náměstek ředitele FN Plzeň.V současné době na Ministerstvu zdravotnic-tví a Centru pro regionální rozvoj ČR probíhá schvalovací proces zadávací dokumentace a v brzké době bude zahájeno výběrové říze-ní na zhotovitele stavby. Lhůta pro zhotovení stavby je 260 kalendářních dnů, předpokláda-ný termín dokončení výstavby je konec roku 2015. Stávající heliport bude pak tzv. záložní.

(r – podle Plzen.cz 1.11.2014)

Jaké to bylo před revolucí

V nejrůznější anketách, padne-li otázka na srovnání současného života s obdobím před sametovou revolucí, odpoví nezanedba-telná skupina občanů ve prospěch předrevo-lučních poměrů. Zejména mladší generaci, která tehdejší dobu nezažila, je proto na místě čas od času přiblížit, jaké to tehdy bylo. Bez komentáře ocitujeme komentář ústředního orgánu ÚV KSČ Rudého práva z doby krátce sametové revoluci předcházející – z 20. ledna 1989 pod titulkem „Republiku si rozvracet ne-

45

dáme“. Článek se týkal pokojného shromáždě-ní Pražanů, připomínajících si po několik dnů dvacáté výročí tragické smrti Jana Palacha, vyjadřujících narůstající nespokojenost spo-lečnosti s tehdejšími poměry:„V tomto týdnu v centru Prahy probíhají výtrž-nosti. Hesla, která jsou na Václavském náměstí skandována, hesla proti socialistickému státu, proti jeho vládě, proti komunistické straně, ob-jasňují charakter demonstrací jako demonstrací protivládních. Jde o demonstrace, za nimiž stojí političtí ztroskotanci z let 1968–1969, ale i nové protisocialistické skupiny, opírající se o politickou i hmotnou podporu reakčních sil zemí Severo-atlantického paktu, především Spojených států. Rudé právo a spolu s ním další denní tisk, rozhlas a televize v uplynulých dnech objasňují pozadí i souvislosti výtržností časově spjatých se závěrem vídeňské schůzky. Záminkou k nedělnímu provo-kačnímu vystoupení antisocialistických sil na Vác-lavském náměstí by se stal sraz k 20. výročí nesmy-slné a tragické smrti studenta Jana Palacha. Byl ze zahraničí dlouhodobě připravovaný, zejména Hla-sem Ameriky a Svobodnou Evropou. …Organizátoři protistátní akce nevzali na vědomí ani její zákaz ani žádné jiné rozumné argumenty a pokusili se vyvolat nepokoje. Přivedli na Václav-ské náměstí i křiklouny a výtržníky, jejichž hlas byl vydáván za veřejné mínění, za nesouhlas s politic-kou orientací našeho státu….Již delší dobu se stále zřetelněji prokazuje, že proti-socialistickým silám a jejich západním patronům vůbec jde o promyšlenou a záměrně vedenou kon-frontaci s československým socialistickým státem, o pokus prosadit formu jakési opozice v socialistic-kém státě, postupně získat podíl na politické moci a poté i na rozhodování o samotném charakteru zřízení, na uskutečnění odvety za únor 1948.

Pamětní deska na Albertově

… Ve čtvrtek se ve všech obvodech hlavního měs-ta uskutečnily aktivy Komunistické strany Česko-slovenska. Z nich vzešel jednomyslný hlas – rázně skoncovat s antisocialistickými akcemi i s jejich organizátory. Z našich továren, z mnoha pracovišť i míst naší vlasti docházejí státním orgánům, ústřednímu výboru Národní fronty i do redakce Rudého práva požadavky mnoha kolektivů: nedovolme nikomu, aby narušoval náš proces přestavby a jej k proti-socialistickým cílům. …. Moc v této zemi patří pracujícímu člověku. Vybojoval si ji v těžkých zá-pasech a socialismus byl jeho volba. Návrat k po-měrům buržoazní republiky je pro naši společnost nepřijatelný. Je zcela vyloučen. Zdůrazněme to jednoznačně. Ať se to komukoliv nelíbí. Oprávněně zní v těchto dnech znovu hlas: Repub-liku si nikým rozvracet nedáme!“(Vladislav J., Prečan V.: Horký leden 1989 v Čes-koslovensku. VN Novinář, Praha 1990)

(JN)

Čtvrt století od Sametové

revoluceKoncem 80. let koloval u nás příznačný vtip: Otázka: Jaká bude politická situace v Evropě na začátku 3. tisíciletí? Odpověď: Na Západě bu-dou mít západní kapitalismus, na Východě budou mít východní kapitalismus, u nás v Českosloven-sku a v sousední NDR bude skanzen komunismu. Tak neotřesitelná se zdála být pozice komuni-stických režimů v těchto dvou středoevrop-ských zemích. Přece jen však již touto dobou postupné zcela mírné uvolnění poměrů umožňovalo aktivnější vystupování opozice a kritiků režimu. V letech 1988–89 se dokonce uskutečnilo několik do té doby nemyslitelných protivládních demonstra-cí, jako např. demonstrace v Praze 21. srpna 1988 k 20. výročí okupace Československa, 28. října k 70. výročí vyhlášení samostatné republiky a 10. prosince ke 40. výročí vyhlášení Všeobec-né deklarace lidských práv. Významnou událostí se stalo ukončení rušení zahraničních rozhlasů na území Československa dne 16. prosince 1988. Mezi 15. a 20. lednem 1989 proběhla série de-monstrací u příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha. Demonstrace byly policií a lidovými milicemi potlačeny s dosud nevídanou brutali-tou a čelní představitelé opozice byli uvězněni. Další potlačené demonstrace se konaly 21. srp-na a 28. října 1989. V říjnu 1989 naplánovala organizace Nezávis-lé studentské sdružení STUHA na 17. listopad 1989 pietní akci k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Akce se měla odehrát na pražském Albertově. Oficiálním účelem mělo být uctění památky Jana Opletala, avšak radikálnější části studentů mínily využít této akce k vyjádření nespokojenosti se současnou společenskou situací a k volání po změně. K or-ganizaci pietní akce se připojila i pražská orga-nizace Socialistického svazu mládeže (SSM). Aby mohla být akce oficiálně povolena, museli se organizátoři vzdát původně zamýšleného plánu na pochod do centra města. Místo toho měla demonstrace zamířit opačným směrem, na Vyšehrad. Tato podoba demonstrace byla nakonec ústředním výborem KSČ a následně i obvodním národním výborem schválena. Or-ganizátoři demonstrace zatím vyzývali zúčast-něné, aby si na manifestaci přinesli květiny. Na přípravě a průběhu demonstrace se na žá-dost studentů nepodílely žádné disidentské organizace, aby představitelé moci nedostali důvod k zákazu či potlačení demonstrace. pod-nikla jakýkoliv konkrétní krok vedoucí ke změně společenského vývoje. Někteří představitelé mo-cenských složek měli z chystané akce značné obavy. Avšak jelikož se mělo jednat o povo-lenou pietní akci spoluorganizovanou SSM, nebylo ji možné z politických důvodu zrušit. Bezpečnostní schůzka ministra vnitra Kincla s generálním tajemníkem KSČ Jakešem a s kraj-ským tajemníkem KSČ Štěpánem měla za ná-sledek závěr, že pořádkové služby mají udržet klid a pořádek, ale nemají proti demonstrujícím zasahovat silou.

V pátek 17. listopadu 1989 se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. Manifestace začala v 16:00 zpěvem písně Gaudeamus igitur a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávis-lých studentů. Státní bezpečnost odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí, ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí. V 16:40 byla tato část manifestace ukončena a pořadatelé vyzva-li k pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí chtěla ale směřovat na Václav-ské náměstí, kam měli původně demonstrující dojít, jak hlásal leták vytištěný k manifestaci. Na Vyšehrad postupně dorazil dav přibližně 10 000 lidí, kteří zcela zaplnili prostranství před kostelem. Tato část demonstrace byla v 18:15 oficiálně ukončena.Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Přibliž-ně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Část průvodu pokračovala v pocho-du po nábřeží Vltavy až k Národnímu divadlu. Složky Sboru národní bezpečnosti měly rozkaz zabránit průvodu v cestě na Hrad či na Vác-lavské náměstí. Přibližně v 19:12 přišel rozkaz, že se má dav na vhodném místě zablokovat. Policejní kordon zatarasil Most 1. máje, čímž zabránil davu odbočit směrem na Pražský hrad. Demonstrující zahnuli na Národní třídu a pokračovali směrem k Václavskému náměstí. V 19:25 byla kordonem přehrazena Národní tří-da v prostoru Perštýna. Když bylo čelo demon-strace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. Dívky začaly spontánně zasunovat za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny. O čtvrt hodiny později došlo k uzavření ulic Mikulandské a Voršilské, a k za-blokování ústupu Národní třídou zpět směrem k Národnímu divadlu. Přibližně 10 000 demon-strantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce. V této části demonstrace byl ještě demonstrantům umožňován jednotli-vě volný odchod.

Přibližně ve čtvrt na devět došlo ke změně situace, kdy již nebylo možné obklíčení opus-tit a policejní kordon postupující směrem od Národního divadla začal prostor zahušťo-vat. Příslušníci Pohotovostního pluku veřejné bezpečnosti a Odboru zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začali demonstrující bezohledně mlátit obušky. Jediné únikové ces-ty vedly skrz tzv. „uličky“, kde byli demonstranti dále brutálně biti. Do 21:20 byla tímto způso-bem demonstrace násilně rozptýlena; někte-ří účastníci byli následně zatčeni a naloženi do připravených autobusů. Nezávislá lékařská komise později uvedla, že

46

568 lidí bylo během zásahu zraněno. Poprvé se objevila zpráva o možných mrtvých z řad de-monstrujících. 18. listopadu se informace o tvrdém zásahu bezpečnostních složek proti studentům začala šířit, došlo k aktivizaci občanů, kteří vyjadřovali podporu studentům a nesouhlas s tvrdým zá-sahem. V divadlech a na vysokých školách se začaly organizovat stávkové výbory požadují-cí vyšetření a potrestání osob zodpovědných za tvrdý zásah. Již 17. listopadu se začala mezi demonstrujícími šířit fáma o tom, že při zása-hu údajně zemřel student Martin Šmíd. Ačkoliv se jednalo o smyšlenou zprávu, jak se později ukázalo, její zveřejnění za následek radikaliza-ci převážně mimopražských studentů a celé společnosti. Přes víkend chodili lidé zapalovat svíčky na Národní třídu, aby uctili jeho památku i ostatních lidí, kteří byli během zásahu zraněni. Veřejná bezpečnost nijak nezasahovala. V reakci na odpor, který ve společnosti vyvolal brutální zásah policejních jednotek se na po-pud Václava Havla sešli v pražském Činoherním klubu představitelé různých skupin opozice, aby se dohodli na společném postupu. Ve ve-černích hodinách byla založena společná plat-forma, která dostala název Občanské fórum. Občanské fórum vyjádřilo nespokojenost s vládnoucími strukturami státu, požadovalo odstoupení zkorumpovaných politiků a pro-puštění politických vězňů. Současně vyjádřilo podporu plánované generální stávce, která měla proběhnout 27. listopadu. Na Slovensku v Bratislavě vznikla téhož dne Verejnosť proti násiliu v čele s Milanem Kňažkem.Dne 19. listopadu ve večerních hodinách vy-dala ministryně školství prohlášení, že student Martin Šmíd byl objeven živý. Ministryně se tak snažila dementovat zprávu o jeho údajné smr-ti. Dementování zprávy o mrtvém studentovi však nikdo nevěřil.

Během dne se na Karlově náměstí konala smu-teční akce za údajně ubitého studenta Martina Šmída. Na Václavském náměstí se v podvečer sešel dav lidí, který se vydal směrem k Národní třídě a přes most na Hrad. Na mostě 1. máje byl však pořádkovými silami zastaven.[33]

Od pondělí 20. listopadu se podařilo na většině pražských vysokých škol vyhlásit stávku. Při tom obě národní vlády i federální vláda ČSSR vyjá-dřily souhlas s policejním zákrokem na Národ-ní třídě a odmítly vyjednávat s demonstranty za situace, kdy je na ně skrze stávky vytvářen nátlak. Od 20. listopadu tak začaly pokojné de-monstrace na mnoha místech republiky. Nej-větší na Václavském náměstí v Praze, kde se již v pondělí 20. listopadu sešlo okolo čtyř hodin odpoledne až 100 000 lidí, ale také v Brně, kde se jich zúčastnilo až 40 000 lidí.

Události pak nabraly rychlý spád. 21. listopadu se stávka rozšířila i na většinu zbývajících škol (včetně území Slovenska). Václavské náměstí, kde se na pokračující demonstraci shromáždilo až 200 000 lidí, se stalo současně místem, kde se konala první manifestace Občanského fóra z balkónu Melantrichova nakladatelství. Poprvé před manifestanty promluvil Václav Havel. Sym-bolem těchto dní se staly klíče a jejich cinkot. Současně na ministerstvu národní obrany ČSSR zasedalo vedení, které se rozhodovalo o nasazení vojska proti demonstrantům. Vlá-da si uvědomovala závažnost situace, a tak se uskutečnila první schůzka zástupců veřejnosti s premiérem Ladislavem Adamcem. Ten však ještě odmítl jednat s Václavem Havlem a schůz-ka se tak konala bez jeho přítomnosti. V noci z 21. na 22. listopadu se na území Prahy přesunuly značné pořádkové posily z řad Lido-vých milic. Mělo se jednat až o 4 000 milicio-nářů. Kardinál Tomášek po návratu z Říma, kde pobýval okolo svatořečení Anežky České, vydal prohlášení „Všemu lidu Československa“, kte-rým podpořil revoluci a demokratické změny.Ve většině velkých měst také 22. listopadu pokračovaly demonstrace. Na Václavském ná-městí v Praze se sešlo opět přibližně 200 000 lidí. Shromáždění skončilo prvním masovým veřejným vystoupením Marty Kubišové po 20 letech, která zpívala píseň „Modlitba pro Martu“ a následně zazněla státní hymna.Téhož dne zasedalo Federální shromáždění ČSSR, ze kterého zaznělo, že akce 17. listopadu nebyla náhodná a že byla vedena opozičními silami. Armáda se stále připravovala na vojen-ský zásah proti demonstrujícím. Komunistický poslanec Miroslav Štěpán od-jel na mítink dělníků do vysočanské ČKD, kde v průběhu svého projevu nazval protestující studenty „patnáctiletými dětmi“ a poté byl děl-níky vypískán. Později se několik tisíc dělníků z ČKD přidalo k demonstraci na Václavském náměstí. Okolo 16:00 se na Václavském náměstí ode-hrála do té doby největší demonstrace, které se účastnilo přes 300 000 lidí. Z balkónu vy-davatelství Melantrich postupně hovořil herec Rudolf Hrušínský starší či Václav Havel. De-monstrace byla zakončena opět zpěvem státní hymny v podání Marty Kubišové a Hany Zago-rové. V Brně se protestních akcí účastnilo při-bližně 28 000 lidí a v Bratislavě okolo 60 000 lidí. 24. listopadu rezignoval na funkci generální-ho tajemníka KSČ Milouš Jakeš. O den později udělil prezident Gustáv Husák amnestii sedmi politickým vězňům. Dopoledne v chrámu sv. Víta sloužil kardinál Tomášek mši na počest sva-tořečení Anežky České, jím podpořený dav (10 tisíc věřících v kostele a 50 tisíc před chrámem) se přidal k manifestaci na Letné, kde od 14:00 demonstrovalo kolem 750 až 800 tisíc lidí, vy-jádřujících svoji podporu Občanskému fóru. Československá televize začala dění šířit pří-mými přenosy a současně vydala prohlášení, že se společně s Československým rozhlasem a pražským metrem chystají podpořit generální stávku. Jednání funkcionářů KSČ pokračovalo také 26. listopadu. Snažili se najít východisko ze vzniklé krize a reagovat na generální stávku, která se

měla konat příštího dne. Pražský primátor vy-zval stávkující, aby zachovali provoz veřejné do-pravy a služeb. Na Letenské pláni proběhla další masová akce, které se zúčastnilo přes 500 000 lidí. Mezi řečníky vystoupil jak Václav Havel, tak i Ladislav Adamec, který slíbil pokračování v politickém dialogu, ale současně odrazoval od generální stávky, čímž ztratil přízeň demon-strujících. Na závěr demonstrace byl vytvořen lidský řetěz z Letné až k Pražskému hradu.V dopoledních hodinách v Obecním domě v Praze se vůbec poprvé tváří v tvář setkal Václav Havel v čele delegace Občanského fóra s federálním premiérem Ladislavem Adamcem na prvních politických rozhovorech.

V pondělí 27. listopa-du proběhla na ce-lém území republiky mezi 12. a 14. hodi-nou dlouho avizova-ná generální stávka, do které se zapojilo na 75 procent obča-nů, většina podniků, továren a institucí. Provozy, ve kterých musel být nepřetrži-

tý provoz, se ke stávce přidaly manifestačně vy-jádřením solidarity. Stávka proběhla pod heslem Konec vlády jedné strany. Toho dne počet de-monstrujících na Václavském náměstí dosáhl až 300 000. Pod tlakem demonstrací a rozpadu ostatních komunistických režimů se octla i Komunistická strana Československa. 29. listopadu Federální shromáždění jednomyslně schválilo zrušení ústavních článků, týkajících se vedoucí úlohy KSČ ve společnosti a výchovy v duchu mar-xismu-leninismu. Ke dni 30. listopadu došlo ke zrušení výuky marxismu-leninismu na vyso-kých školách. Ladislav Adamec představil 3. prosince svoji no-vou vládu, která se skládala z 15 komunistů, 1 li-dovce, 1 socialisty a 3 nestraníků. Tímto krokem opět komunistické vedení ukázalo, že zcela ne-pochopilo situaci, ve které se nacházelo. Proti nové vládě okamžitě vystoupilo Občanské fó-rum a pohrozilo další generální stávkou na 11. prosince. Nová vláda byla i přesto jmenována prezidentem republiky Gustávem Husákem.4. prosince se po téměř čtyřiceti letech otevře-ly pro občany ČSSR hranice. Od půlnoci mohli svobodně vycestovat do sousedního Rakouska bez výjezdních doložek či celních prohlášení. Během víkendu navštívilo Rakousko 250 000 lidí. Týž den se konala další masová protivlád-ní demonstrace, na které se sešly desetitisíce lidí. Závěrem demonstrace zazpíval Karel Gott s Karlem Krylem státní hymnu. Karel Kryl se mohl vrátit do republiky po 21 letech nucené emigrace. Na nátlak veřejnosti 7. prosince rezignovala nová federální vláda spolu s premiérem Ladi-slavem Adamcem a sestavením nové vlády byl pověřen Marián Čalfa. Občanské fórum se 8. prosince definitivně rozhodlo pro kandidaturu Václava Havla na post prezidenta.[25]

10. prosince po 13. hodině prezident Gustáv Husák jmenoval první ne zcela komunistickou vládu od nástupu komunistů k moci v únoru

47

1948, ve které bylo 10 míst KSČ, 7 míst pro ne-straníky, 2 místa pro ČSS a 2 místa pro lidovce. Následně oznámil federálnímu shromáždění svoji demisi. Začalo se s odstraňováním „železné opony“ na hranicích se SRN a Rakouskem. S uvolňo-váním poměrů v republice se do země začali vracet i někteří emigranti, kteří měli po dlouhé roky uzavřený přístup do vlasti. 14. prosince se na návštěvu do ČSSR vydal po 50 letech emig-race významný továrník Tomáš Baťa, 27. prosin-ce se vrátil vydavatel exilového týdeníku Pavel Tigrid.Na mimořádném sjezdu KSČ 21. prosince je rozhodnuto rozpustit lidové milice. 22. pro-since byla zrušena pohotovost armády. Dne 28. prosince byl přijat kooptační zákon, který dočasně umožnil Federálnímu shromáždění a národním radám dosazovat nové poslance vlastním rozhodnutím bez voleb. Téhož dne se čerstvě kooptovaný poslanec Alexander Dub-ček stal předsedou Federálního shromáždění.Dne 29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel zvolen preziden-tem Československa. Stal se tak po 41 letech prvním nekomunistickým prezidentem. Volba Václava Havla prezidentem republiky ukončila i studentské stávky. (r)

Svědectví jedné z účastnic

listopadových událostí

Byla jsem těhotná a byla jsem cvok, že jsem tam šla.Jenže, kdo si pamatuje atmosféru a všechno od roku 1988, ten ví, jak těžké by bylo zůstat doma.Moje máma mi řekla, že jsem blázen, ale neřek-la „nechoď“. Myslím, že proto, že zažila rok 1968. Věděla, jak mi je a věděla i že bych šla.Mám tenhle den hodně v paměti a asi to bude živé stále.Nikdy bych například neřekla, že se může stát, že dáte člověku květinu a on vás uhodí. Viděla jsem to dvakrát během té noci a viděla jsem i hodně jiných věcí v jiných dnech té doby.Měla jsem kamaráda, vyrůstali jsme spolu. Byl u nich. (Pozn.: Pořádkových sil)Věděla jsem to a upřímně, já ho tu noc i hle-dala. Chtěla jsem mu říct, že tam nemusí stát a byla jsem na to připravená.Nenašla jsem ho, ale došlo mi něco jiného, a to mě dostalo.Když jsem viděla výrazy drtivé většiny těch kluků za plexiskly, došlo mi, že i kdyby mě po-znal, i kdybych stála proti němu, kdybych se ho dotkla, uhodil by mě. Jako to udělalo mnoho jiných jiným, vlastně stejným lidem na „druhé straně“.Nikdy jsem se necítila tak strašně špatně.A budu si ten pocit pamatovat.Budu si pamatovat, jak jednoduché je poštvat přítele proti příteli, co dokáže strach a také do jisté míry i zbabělost.

Viděla jsem provokatéry v civilu oblečené jako mladé kluky, kteří bezdůvodně napadali druhé. Viděla jsem policajta povalit starého pána.Viděla jsem neuvěřitelnou spoustu lidí, kteří ne-měli nejmenší potřebu se prát.A viděla jsem i opak.Viděla jsem pocit smutku i překvapení těch, které bili.A viděla jsem i odhodlání, sílu davu a jedné my-šlenky.Viděla jsem, jak druzí pomáhají, když někoho povalili. Jak si lidé chodili na pomoc, kdy jiné vlekli.To se nezapomíná.Čech není špatný člověk.A ještě něco, patřím patrně k mála generacím, které mají možnost srovnat dobu před a po. (r)

Úvaha k 25. výročí listopadového

převratuProč byl sametový a nekrvavý?

Uplynulo 25 let od převratných událostí v ce-lém komunistickém bloku. Výroční oslavy ne-bývají nejvhodnější dobou pro střízlivé soudy: množství vzpomínek a názorů, různé úhly po-hledu i nevyzrálá, emocí ovlivněná, hodnocení. Řádění zbrojnošů 17. listopadu v Praze na Ná-rodní třídě vyvolalo nečekaně prudké vzepětí národa proti nenáviděnému zlu samoděržaví komunistické totality. Mnoho dní však neby-lo rozhodnuto o dalším průběhu, trval strach z odvetného vládního zásahu: po obvodu Pra-hy čekaly dovezené lidové milice (např. z Plzně dva autobusy), někteří armádní velitelé nabízeli své jednotky. Považuji za nutné zdůraznit, že je pozoruhodná, v této konfrontaci až nepocho-pitelná, pasivita vládnoucího režimu. Odpověď vidím v jedné nenápadné, ve všech vzpomín-kách stále opomíjené události, v návštěvě so-větského velvyslance u generálního tajemníka KSČ Jakeše. V tisku byla uveřejněna (asi 21. či 22. listopadu) jen nenápadná zpráva, přesto jsem byl tehdy přesvědčen, že pravděpodobně do-šlo k rozhodnutí, které zásadně ovlivní průběh eskalující revoluční situace. Následující ráno byly nečekaně odeslány mi-lice zpět domů (je známo, že Plzeňským se moc nelíbil ten „zbytečný zájezd“). Při střízlivém hodnocení osmdesátých let vidíme, že k ná-stupu politických změn bylo nakročeno, když po dlouhé éře vlády rychle se střídajících a umí-rajících sovětských bolševických starců, se ob-jevil v Kremlu relativně mladý Gorbačov. Zahájil v SSSR kampaň radikálních reforem a nutil své poddané satrapy ve východní Evropě, aby děla-li totéž. Dával jim opakovaně najevo, že s vojen-skou intervencí, jako byl srpen 1968, nepočítá, že si sami musí dokázat udržet podporu vlastní-ho lidu. Tento svůj názor také prezentoval roku 1988 v projevu v OSN. Gorbačovovo reformní tažení bylo provázeno známými hesly pere-strojka a glasnosť. Pro politology a historiky je stále tématem diskuzí, co vedlo nového vládce Moskvy k těmto změnám. Jaký podíl měl tlak

západních demokracií, a jaký byl vliv Gorbačo-vova svobodného rozhodnutí. Zdá se, že sovět-ské vedení bylo přesvědčeno o nutnosti urči-tého stupně demokratické modernizace, které bolševičtí pohlaváři vazalských států dlouho nebyli schopni porozumět, zvláště názorům o nevměšování a nenásilí. Nový ideologický závan však bystře vycítily ujařmené národy východní Evropy, na pozvol-na se stupňující neklid však Kreml reagoval umírněně. Cenným dokladem je vzpomínka generála Vorobjova, velitele Střední skupiny vojsk v Československu, na přijetí u prezidenta Gorbačova roku 1987, který prý požadoval pře-devším, aby se vojáci chovali slušně a neprovo-kovali obyvatele; později pak, na podzim 1989, dalo politické a vojenské vedení pokyn, aby se armáda do ničeho nevměšovala. Pozoruhod-nou zkušenost učinil i vedoucí Prognostické-ho ústavu Valtr Komárek, který byl v říjnu 1989 pozván na ÚV Komunistické strany Sovětského svazu, kde vedoucí mezinárodního oddělení Alexandrov dal najevo, že jim v posledních týd-nech a měsících dělá starost otázka, jaká bude u nás „koncovka“, jestli „bude krveprolití nebo nebude“, že musí usměrnit Střední skupinu vojsk. Komárek s nimi souhlasil, že u nás půjde o mírumilovné řešení, a že nový režim bude de-mokratický. Vnímavé obyvatelstvo, např. u nás i ve východ-ním Německu, Gorbačova při návštěvách bouř-livě vítalo v očekávání, že zařídí změnu totalit-ního režimu a na jeho vliv stále spoléhalo. Ne-uvěřitelným dokladem této důvěry byla vzpo-mínka Jiřiny Šiklové na skupinu studentů Filo-zofické fakulty, kteří v kritických listopadových dnech nejistoty a strachu z hrozícího násilného zákroku se rozhodli napsat Gorbačovovi dopis se žádostí, aby dal pokyn sovětským vojskům ochránit naše občany před útokem českých ozbrojených sil. Až absurdní pocit důvěry v cizí okupační armádu, oprávněně však pramenící z obav z fanatických milicí a velitelů domácích vojenských jednotek! Podobné občanské reak-ce byly pozorovány i v NDR. Názorným důkazem nepochopení Gorba-čovova umírněného postoje byl rozhovor s Miloušem Jakešem uveřejněný v Lidových novinách. Podle jeho tvrzení na státním pře-vratu spolupracovala KGB s Gorbačovem. „Oni to chtěli … co jsem ke svému žalu viděl, bylo, že Sovětský svaz nereaguje na konec socialismu ve východní Evropě, a ani reagovat nechce … my jsme nemohli v té chvíli dělat vůbec nic … něco jiného by bylo, kdyby se k tomu odhodlal Sovět-ský svaz, pak by se druhý den změnilo všechno“. Z těchto jeho slov až mrazí, jak by se tito ko-munističtí troglodyté dokázali bez skrupulí vy-pořádat s protestujícím lidem. Rozhovor však nepochybně dokládá, že návštěva sovětského velvyslance přinesla z Moskvy pokyn (radu ? doporučení ? rozkaz ?) násilně nezasahovat. Proto ten nářek nad bezmocí!Tato pozdní polistopadová úvaha nechce pře-hlížet význam mohutného vzedmutí lidového odporu proti komunistickým vládám ve všech satelitních zemích. Je pokusem přidat k roman-tice a opojnému nadšení z listopadového pře-vratu trochu kritické reality a střízlivosti připo-menutím jednoho opomíjeného faktoru, který

48

ovlivnil listopadové události. Dějinotvorná úloha generálního tajemníka KSSS Gorbačova je neoddiskutovatelná. Jeho obhájci ho charak-terizují jako excentrického humanistu a vizio-náře. Kritici v něm vidí naivního idealistu, který nedokázal dobře odhadnout důsledky svých vizí. Pro nás je hlavně pozitivní, že výsledkem jeho reforem byla destrukce totalitního komu-nistického systému jak v SSSR, tak i v zahraničí, a také přesvědčivým důkazem, že komunismus nelze reformovat („demokratický komunismus“ je typické oxymóron, protimluv). Až budou historici hodnotit tento, dle Adama Michnika Annus mirabilis 1989, jistě nezapo-menou na jména Reagan a Bush, na vliv při-pravované konference na Maltě (připomínám bonmot „od Jalty k Maltě“) a na mimořádný mo-rální a politický vliv Karola Wojtyly (papeže Jana Pavla II.) i na svatořečení naší Anežky české. Běh dějin ovlivňuje pestrá směs událostí a faktů nej-různější váhy. Avšak pozor, jak říká historik Ale-xej Kelin „Dějiny jsou skvělým učitelem, ale mají nepoučitelné auditorium“.

Prof. Zdeněk Mraček první svobodně zvolený primátor města Plzně

Neporažený vojevůdce Jan Žižka

(1360-1424)Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl významný husitský vojevůdce, jenž je pokládán za otce hu-sitské vojenské doktríny a současně za autora či prvního reprezentanta defenzivní bojové tech-niky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest

jeho posledních let života, zprávy o Žižkových předchozích osudech vycházejí pouze z kusých zmínek z několika náhodou zachovalých listin. Přestože historicky není přesně doloženo, kdy se Jan Žižka narodil, je pravděpodobné, že svět-lo světa spatřil kolem roku 1360 na jednom ze dvou poplužních dvorců na Trocnově. Z roz-mezí let 1360–1400 se o budoucím husitském vojevůdci uchovalo jen nepatrné množství informací. Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., jenž měl své zprávy od přímých účastníků husitských válek (mimo jiné i od Ol-dřicha z Rožmberka), v literárním díle Historie česká zmiňuje, že Žižka byl chudý a při králov-ském dvoře od dětství živený. Pokud se zpráva italského humanisty zakládá na reálném zá-kladě, je pravděpodobné, že se tak stalo ještě v době panování Karla IV. O tom, kolik let u krá-lovského dvora strávil, se lze pouze dohadovat, neboť první autentická zmínka o Žižkově oso-bě pochází z 3. dubna 1378, tedy z období, kdy se nacházel zpět na jihu Čech a mohlo mu být zhruba 18 let. Tímto prvním dokumentem je úřední listina sepsaná v Krumlově, v níž Mikuláš řečený Plachta z Boršova urovnává majetkové náležitosti po své smrti. Jako druhý jmenova-

ný svědek zde figuruje Johanes dictus (řečený) Zizka de Trucznow. Druhý písemný pramen po-chází z 11. července téhož roku. V dlužním úpi-su se Jaroslav z Krupé zavazuje splatit dvěma budějovickým Židovkám dluh 3 kopy a 10 gro-šů (asi 380 zlatých korun) a Žižka je zde uváděn jako „rukojmě sám druhý“, tedy spoludlužník či druhý rukojmí. Ve třetí veřejné listině, sepsané o tři týdny později (1. srpna) opět v Krumlo-vě, figuruje jako třetí svědek při prodeji zboží Matěje z Holkova. V zápisu je uváděn jako Je-šek řečený Žižka z Trocnova. Ve čtvrté listině z roku 1381 se jistý Jesco de Trocznow, tedy Ješek z Trocnova, neúspěšně uchází o dědictví po jakémsi Mikešovi, jenž zemřel bez přímých dědiců. V další písemnosti z roku 1384 Johanes dictus Zyzka de Trocznow prodává lán v Čejřo-vě, jenž věnem náležel jeho ženě Kateřině.Událostí, která historikům pomohla alespoň nepatrně nahlédnout do raných let Žižkova života, byl objev čáslavské kalvy (viz dále). An-tropologickým ohledáním bylo zjištěno, že na levé očnici je snížen její strop jako následek poranění krajiny levého oka utrpěného prav-děpodobně ještě před ukončením růstu indi-vidua. Za předpokladu, že kost skutečně náleží husitskému vojevůdci, lze dovodit, že o oko přišel zhruba ve věku 10–12 let úderem sečné zbraně do tváře. Zranění Žižkův obličej zdefor-movalo a způsobilo pokles levého oka oproti oku pravému o 3–3,4 mm a vyhnulo jeho orlí nos doleva.[13]

Ze zápisů v Popravčí knize pánův z Rožmberka a v Jihlavské popravčí knize, v nichž jsou zazna-menány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15. století, vyplývá, že pravdě-podobně v roce 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a královskému městu České Budějovice a vstoupil do zbojnické roty muže známého jako Matěj vůdce. Z výpovědi jistého Pivce a z doznání samotného Matěje vůdce, jenž byl vydán právu útrpnému v Čes-kých Budějovicích v roce 1409 je zřejmé, že rota nejednala pouze na vlastní pěst, ale vykonávala i práci sjednanou a placenou. K jejím význam-ným zaměstnavatelům se počítali zejména Li-tol a Albrecht Bítovští z Lichtenburku.[17] Mezi muže, s nimiž se v roli lapky Jan Žižka setkal, patřili kupříkladu Jan Sokol z Lemberka, Hynek z Kunštátu a další. Následujícího roku byl ze spáchaných zloči-nů králem Václavem IV. omilostněn a posléze vstoupil do služeb polského panovníka Vladi-slava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lam-berka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, a snad se zúčastnil i bitvy u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se seznámil s kázáním mistra Jana Husa.V létě roku 1419, 30. července, byl jedním z předních účastníků události známé jako prv-ní pražské defenestrace. V prosinci 1419 Žižka spolu s Břeňkem Švihovským z Dolan, Valkou-nem z Adlaru a ozbrojeným houfem opustil Prahu a odcestoval do působiště kněze Koran-dy, tehdejšího centra husitského hnutí, Plzně. Důvodem jejich odchodu byla nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice a potřeba zázemí, které jim mohlo město poskytnout pro vedení kampaně proti královně Žofii a stou-

pencům královského kandidáta Zikmunda Lucemburského, bratra zemřelého krále Václa-va IV., nechtějíce s nimi nijak ujednati příměří jakožto s nepřáteli Boha a jeho zákona. V Plzni Žižka strávil pět měsíců a je pravděpodobné, že mu zde připadla neformální role autorita-tivního vojenského vůdce. Poblíž této tehdejší bašty husitství dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace - v bitvě u Nekmíře.

Jan Vilímek: Jan Žižka z Trocnova

Po bitvě u Nekmíře ozbrojence plzeň-ského landfrýdu po-sílily oddíly Václava z Dubé, vojenského náměstka krále Zik-munda. Obě králov-ská vojska posléze Plzeň oblehla, a po dobu dalších několika měsíců do-cházelo ke krvavým srážkám, které ne-

přinesly výhodu ani jedné straně. Husité se však s postupem času octli ve zjevné izolaci, neboť příslušníci místní katolické a německé opozice proti nim začali opevňovat své domy a město již v polovině března svíralo několik narychlo vybudovaných bašt. Pod tlakem okolností na-konec přistoupili na návrhy Pražanů a uzavřeli s královskými dohodu, jež měla zaručit obyva-telům svobodu přijímání z kalicha a možnost volného odchodu. Žižka se svými příznivci se na pozvání připojil k nově založenému Hradišti na hoře Tábor. Cestou na Tábor se ubránil v bi-tvě u Sudoměře přesile svých protivníků. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, kterému patrně náležel post vojenského velitele. Jednoho z nejvýznamněj-ších vojenských úspěchů dosáhl vítězstvím nad mnohonásobnou přesilou 1. křížové výpravy v bitvě na Vítkově před Prahou 14. července 1420. V průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpo-dobností zcela oslepl (při obléhání hradu Rábí v červnu 1421). Ani toto tělesné postižení však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy v prosinci 1421 a v lednu 1422 u Kutné Hory a u Dvorů. Druhá křížová výprava do Čech tak stejně jako ta první skončila ostudnou porážkou. Svoji pře-silu nedokázali křižáci využít a pro špatné ve-lení a nefungující koordinaci mezi jednotlivými křižáckými vojsky dokázali husité přesouvat své síly podle potřeby a zasadili intervenčním silám rozhodující údery. Vojenské neúspěchy této kruciáty v kombinaci s příliš vysokými výdaji odradily Zikmunda Lucemburského od osob-ní účasti na dalších vojenských taženích proti husitům. Král, jehož prestiž v Říši tímto neúspě-chem znovu značně utrpěla, se v budoucnu koncentroval na diplomatické řešení situace v Čechách.Porážka druhé křížové výpravy znamenala pro české husity na čas relativní klid od nebezpečí hrozícího ze zahraničí. Avšak absence silného nepřítele, rostoucí neshody v náboženských i po-litických otázkách a mocenské ambice jednotli-vých husitských frakcí vedly mezi kališníky k sou-peření a časem dokonce k otevřeným bojům.

49

Žižka se počátkem roku 1423 za ne zcela jas-ných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (tzv. Nový nebo Menší Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy Pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitský-mi frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a při-nutil Pražany v září 1424 k mírovým rozhovo-rům. Po urovnání konfliktu oba husitské tábory ujednaly výpravu na Moravu, v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi. Zde husitský vojevůdce 11. října 1424 podlehl hlíznatému onemocnění. Převážná většina historických záznamů hovoří o tom, že slepý vojevůdce zemřel na následky hlízy. Tradičně byl tento symptom spojován s formou moru, při němž se hlízy tvoří zejména v tříslech a podpaží (z lékařského hlediska jde o zduření uzlin, které vzniká při jakémkoliv zá-nětlivém procesu). Avšak tuto spojitost vyvrací hned několik faktů. Mor byl nemocí s vysokou nakažlivostí a kronikáři příchod epidemie tra-dičně zaznamenávali. Z roku 1424 neexistuje jediný záznam, jenž by dosvědčoval, že se v té době morová nákaza v Čechách vyskytovala; Staré letopisy ji dokládají až v roce nastávajícím. Písemné prameny dále hovoří o tom, že u lože umírajícího se nacházeli Žižkovi spojenci spolu s významnými osobnostmi té doby a z epide-miologického hlediska není prakticky možné, aby se podobné onemocnění uprostřed celé-ho vojska týkalo pouze jediné osoby, nehledě na skutečnost, že žádný z přítomných u Žižko-va skonu později neonemocněl. Další alternativou vojevůdcova úmrtí byla otra-va. Hovořilo se především o arseniku, avšak za předpokladu, že při polním tažení všichni jedli totéž, není pravděpodobné, že by se otra-va týkala opět pouze jediného člověka. Na zá-kladě této teorie byl zjišťován obsah arsenu i v kostní tkáni čáslavské kalvy. Stanovení látky bylo prováděno metodou atomové absorpční fotometrie s generováním hydridů a výsledek vyšetření u tohoto kosterního pozůstatku otra-vu arsenem vyloučil.Dnes se odborníci z oboru medicíny převážně ztotožňují s výkladem profesora Josefa Thoma-yera, který označení hlíza interpretoval termí-nem nežit (furunkl). Pokud se v určité oblasti vytvoří více ložisek, může dosáhnout až velikos-ti pěsti (karbunkl). Léčení takového zánětlivého procesu vyžaduje chirurgické ošetření a podání antibiotik. Profesor Thomayer svou úvahu uza-vřel tím, že Jan Žižka s jistou pravděpodobností zemřel na celkovou sepsi (tedy na otravu krve) po nezvládnutelném karbunklu.Žižkovo tělo bylo pohřbeno v kostele Svatého Ducha v Hradci Králové a později přeneseno do Čáslavi. Od 18. a zejména v 19. století se uskutečnila řada pokusů nalézt Žižkovy koster-ní pozůstatky. Teprve až 21. listopadu 1910 byl při rekonstrukčních pracích uvnitř čáslavského chrámu nalezen výklenek, který byl podle ar-chitekta Kamila Hilberta vestavěný do zdi kos-tela při stavbě věže kolem roku 1450. Na dně výklenku byly nalezeny dvě zkřížené stehenní kosti, poškozená kalva a kus kameninové mísy. K zajištění místa byly přizváni experti archeolo-

gické komise při Akademii věd a umění v Praze. O nálezu později referoval profesor Jindřich Ma-tiegka, jenž nalezené kosti prohlásil za pozůsta-tek po Janu Žižkovi. Svůj závěr učinil na základě morfologických vlastností kostí, zejména jed-nookosti objevené mozkovny, nálezovým okol-nostem a s přihlédnutím k nejstarším vyobraze-ním husitského vojevůdce. V roce 1962 vyšetřil tzv. čáslavskou kalvu profesor Otakar Hněvkov-ský a v roce 1966 byla prozkoumána odborníky z Archeologického ústavu ČSAV v Praze v čele s antropologem Emanuelem Vlčkem. Učiněné závěry potvrdily, že jde o kosterní pozůsta-tek jedince mužského pohlaví, jehož stáří se pohybovalo v rozmezí 40 ± 10 let; tento údaj Emanuel Vlček později pozměnil na 50 ± 10 let. Dále bylo zjištěno, že krajiny obou očnic nesou vyhojená poranění. Antropologickým ohledá-ním bylo zjištěno, že na levé očnici je snížen její strop jako následek poranění krajiny levého oka utrpěného pravděpodobně ještě před ukonče-ním růstu individua zhruba ve věku 10–12 let úderem sečné zbraně do tváře. Zranění Žižkův obličej zdeformovalo a způsobilo pokles levé-ho oka oproti oku pravému o 3–3,4 mm a vy-hnulo jeho orlí nos doleva. Pravý nadočnicový oblouk nese známky procesů probíhajících při hojení opouzdřeného hematomu, který lze vy-světlit tupým násilím vedeným na krajinu pra-vého oka. Toto hojení probíhalo nedlouho před smrtí jedince a za předpokladu, že kalva sku-tečně patřila Janu Žižkovi, je pravděpodobné, že jeho příčinou mohlo být poranění u hradu Rábí. V 80. letech 20. století byl z iniciativy his-torika Miroslava Ivanova čáslavský nález znova detailně prozkoumán odbornými pracovníky z oboru soudního lékařství, geologie, antropo-logie a makromolekulární chemie. Nejprůkaz-nější výsledky však přinesla tehdy ojedinělá pa-leosérologická metoda prováděná v Budapešti Dr. Imre Lengyelem, díky níž bylo prokázáno, že nalezená část pravého žebra, levá stehenní kost a kalva patřily muži, jemuž bylo ve chvíli smrti 61–65 let. Tento výsledek přesně korespondo-val s datem Žižkova narození kolem roku 1360 a datem úmrtí v roce 1424.Od úmrtí neporaženého husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova a Kalicha uplynulo letos 590 let. (J. Novák)

Bitva u Sudoměře 25. 3. 1420

a co jí předcházelo (*)Plzeňské ulice ožívaly nebývalým ruchem. Jan Žižka a Břeněk Švihovský s husitským oddílem opouštěli město. Jejich lidé se připravovali k odchodu, shromažďovali se u bojových a zá-sobních vozů. Městská chudina se rozhodla jít s nimi. Jí udílel poslední pokyny kněz Václav Ko-randa, jenž rovněž odcházel na Tábor.Z domu Kateřiny Pabiánkové každou chvilku vyběhl čeledín a vynášel odtud nábytek – pěk-né vykládané truhly, stůl, židle, různé šatstvo a nádobí. Lidé se nestačili divit, co toho bylo, celá hromada! Paní Kateřina s neteří Zuzkou došly až k hromadě, čeledín přiložil otýpku slá-my a Kateřina mu dala znamení, aby ji zapálil.

V plamenech mizel celý majetek bohaté vdovy. K čemu by jí byl. Nemajetná, jako druzí, počínat na Táboře novou společnost bez pánů a chu-dáků.Spolu se Zuzkou došly až k husitským vozům u Pražské brány. Ve stejnou dobu vzplál ještě jeden oheň. Pabiánkovic tvrz ve Štěnovicích se ocitla v jednom plameni. Bohatí měšťané po-slali do Štěnovic své čeledíny, aby vykonali dílo zkázy. Ať zmizí tvrz Kateřiny Pabiánkové, husit-ky, pikartky!Usedly na vůz. Kateřina Pabiánková se v ničem nelišila od ostatních husitských žen. Před shro-mážděnými stanuli Břeněk Švihovský a Jan Žiž-ka. Zarachotila kola vozů, lidé opouštěli bránu města s novými nadějemi…. Již druhý den byl husitský oddíl na cestě z Plzně do Tábora. Všude kolem byl klid. Vojska svazu katolického panstva přece jen musela poslech-nout příkazu Čeňka z Vartemberka a nechala husity volně projít Plzeňským krajem. Husitský houfec nocoval poblíž Písku a dalšího dne se znovu vydal na cestu směrem k Milevsku. Ženy jely většinou ve vozech, muži šli pěšky. Náhle zpozorovali poutníci vpředu nějaký šum. Zpo-zorněli. Viděli dva z hlídky, jak něco vykládají Břeňku Švihovskému a Janu Žižkovi.Žižka otočil koně a objížděl husitský oddíl. „Hlídka přinesla zprávy. Od Strakonic a od Písku táhne proti nám početné panské vojsko Divůč-ka z Jemnišť a vojsko strakonického mistra. Mu-síme změnit směr cesty.“

Památník Jana Žižky na bojišti u Sudoměře (od Emanuela Kodeta)

Břeněk Švihovský a Jan Žižka chtěli uchránit slabý hu-sitský houf před střetnutím s nepří-telem. Teď však vi-děli, že není vyhnu-tí, že boji neunik-nou. Proto spěchali, aby vyhlédli vhod-né místo, kde by se mohli ubránit pře-sile. Uhnuli na jih ke Štěkni a Sudo-měři. Žižkův po-

hled padl na rybníky za Sudoměří. Jejich hladi-na se třpytila v mdlém březnovém slunci, kte-ré vyhlédlo z mraků. A k nim vedl Žižka husit-ský oddíl. Stanuli na hrázi nevelkého rybníka Markovce. Žižka si všiml, že je oddělen jen úz-kým, protáhlým pruhem suché země od hráze druhého rybníka Škaredého, který byl vypuš-těn. Na okamžik se Žižka zamyslel. Pak pobídl koně a vedl oddíl na hráz Škaredého. Tady se zastavili.„Postavte vozovou hradbu!“ zazněl Žižkův povel. Muži tlačili vozy k sobě, postavili kolo na kolo, aby z nich vytvořili souvislý pás. Záda jim kryl rybník Markovec, z druhé strany byli chráněni rybníkem Škaredým. Pouze úzký pro-stor mezi rybníky poskytoval nepříteli možnost zaútočit po suché zemi proti nevelkému husit-skému houfu. Měl asi čtyři sta lidí včetně žen a práčat, dvanáct bojových vozů a devět jízd-ních koní.V zdánlivě klidné krajině se objevily tmavé body. K husitskému stanovišti se blížila ozbroje-ná panská jízda. Nepřátelé byli zahaleni od hla-

50

vy až k patě do železného odění, zaplavili pro-stor před rybníky jako mračno. Byly jich tisíce – snad dva, tři, snad pět.Před hrází rybníka se nepřátelé zastavili. Věděli, že na husitský oddíl nemohou útočit v plné síle rozvinutými širokými řadami jízdních bojovní-ků. Vždyť na ten úzký pruh země mohli vedle sebe vjet nejvýše tři, čtyři jezdci!U vozové hradby bojovníci mlčky a napjatě očekávali, co se bude dít. Pozorovali, jak se na nepřátelské straně vyčleňují malé skupin-ky obrněných jezdců, jak se připravují k úto-ku.Vozy postavené napříč hráze zarazily cval koní. Nepřátelští jezdci, celí ukrytí v ocelových plátech brnění, cítili se bezpeční před husity na vozech. Co jim ti v tom hadrářském odění mohou udělat? Rozehnali se po nich kopími, rozmáchli se meči. Avšak dříve, než kopí zasáh-lo, zasvištěla ostnatá železná koule na dlouhém řetěze a husitský bojovník rozrazil řemdihem nejen přilbici, ale i lebku protivníka. Jiný prud-kým rozmachem háku na dlouhé žerdi stáhl jezdce z koně, cepy se míhaly, nepřátelé padali. Ostatní začali couvat na kraj hráze.Nejvíce rytířů útočilo na vůz, který chránil Žiž-ka a Břeněk Švihovský. Nepřátelé doráželi jako vosy, ale husité statečně odráželi jejich rány. Zlomek vteřiny, chvíle zaváhání či později vý-pad, kdo ví. Hrot nepřátelského kopí uvízl v pr-sou Břeňka Švihovského. Prudké rány cepů do-padaly na rytíře, přišly na řadu sudlice i meče. Ranění a mrtví nepřátelé padali pod kopyta koní. Ti, kteří živí vyvázli, obraceli koně a prchali plni zděšení a hrůzy.Z kruhu rytířů se vydělili tři jezdci, velitelé. Radili se patrně, jak dál postupovat. Husité viděli, jak se železní páni opět řadí v mohutné šiky. Hlas trubky dal signál k útoku. Řady rytířů se daly do pohybu směrem k vypuštěnému rybníku Škaredému. Tak to byl tedy jejich nový plán! V širokých bitevních šicích zaútočit přes vypuš-těný rybník a v mohutném úderu rozdrtit vozo-vou hradbu.Sotva však jízda vlétla plným cvalem na dno rybníka, zmocnila se jí hrůza. Bahno, na povr-chu sice vyschlé, bylo dole měkké a rozbřed-lé, Koně, nesoucí těžkooděné jezdce, zapadali do bahna, neschopní pohybu. Rytíři sesedali z koní, chtěli se dostat k vozové hradbě pěšky. Ale i tak se bořili, těžko vytahovali nohy z bah-na, byli nemotorní a bezmocní. Pomalu se nad rybníky snášela podvečerní mlha a stále houst-la. Rytířům nezbývalo nic jiného než cesta zpět na břeh. K jejich uším zněl vítězný pokřik husitů, kteří vyrazili z vozové hradby.Pod skupinkou stromů leželo na zemi bez-vládné tělo muže. Břeněk Švihovský z Dolan podlehl těžkému zranění. Shlukem truchlících se prodral Jan Žižka. „Svou krví vykoupils naše vítězství, Břeňku,“ říkal jakoby pro sebe, „neza-pomeneme na tebe, pomstíme tvou smrt.“ Ko-lemstojící slyšeli tato slova.„Veď nás, bratře Žižko!“ Nebyly to ojedinělé vý-křiky. Husitský houf se obracel k muži, který měl na dnešní porážce nepřítele největší zásluhu.„Ať žije náš nový hejtman!“ volaly stovky úst. „Ať žije Jan Žižka z Trocnova!“

(JN)(*) Janusová J.: Kalich a labuť. Zč. nakl., Plzeň 1987

Matyáš Bernard Braun (1684–1738)

– nejvýznamnější barokní sochař v Čechách

Matyáš Bernard Braun se narodil před 330 léty 24. února 1684 v Sau-tensu, malé vsi při-fařené k obci Oetz v Tyrolsku, na pan-ství cisterciáckého kláštera ve Stamsu

u Insbrucku. Právě v dobách Braunova mládí probíhala rozsáhlá barokní přestavba pozdně románského klášterního komplexu, která moh-la být mocným impulsem pro rozvoj výtvarné kultury celého kraje. Zřejmě již v mládí si oblíbil řezbářské řemeslo a jako chlapec mohl získávat první zkušenosti u významného sochaře tyrolského raného ba-roka Andrease Tamasche. Ten byl rovněž pod-daným stamského kláštera a vůdčí osobností při sochařském vybavení klášterního kostela. Se souhlasem cisterciáků, kteří zřejmě měli zá-jem na výchově uměleckých kádrů pro další stavební podnikání, nastoupil Braun roku 1699 tovaryšskou cestu do Itálie. Její sochařské umě-ní, zvláště římské, se stalo rozhodujícím impul-sem pro jeho umění. Když se však kolem roku 1704 vrátil do Stamsu, zjistil, že vlivem hospo-dářských okolností přestavba kláštera nepokra-čuje a v dohledné době snad ani pokračovat nebude. O Braunově příchodu do Čech panuje do-mněnka, že jej k tomu měl podnítit hrabě Spo-rák, který v roce 1704 navštívil severoitalské Bolzano. Tam se zúčastnil řeholních slibů dcery Eleonory. Během pobytu zde poznal Brauna a najal jej k práci na sochách v Lysé nad Labem a v Kuksu.

Vidění sv. Huberta v lesíku Betlém u Kuksu

M. B. Braun se v Čechách usadil za ne zcela jasných okolností. V roce 1710 zde vytvořil své první dílo, sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě, které mu hned získalo věhlas. V Praze se usadil a stal se váženým měšťanem na No-vém Městě. Založil dílnu, která v následujících třech desetiletích realizovala stovky dřevěných i kamenných soch. Počet tovaryšů v dílně byl různý, bývalo jich šest, někdy zřejmě i více. Mnozí z nich se později stali významnými mi-stry pozdně barokního sochařství v Čechách. Většinou pracovali podle malých modelů, které

v hlíně nebo dřevě vytvářel sám Braun. Rozpra-cované sochy pak mistr korigoval, případně dokončoval. Spolupracoval s takovými umělci, jako byli malíř J. K. Liška či architekt a stavitel F. M. Kaňka a J. B. Fischer z Erlachu.Seznámení s hrabětem Sporckem bylo v Brau-nově životě významnou událostí, bez ohledu na to, jak k němu došlo. Sporck v roce 1712 Braunovi zadal bohatou a složitou sochařskou výzdobu svého nově budovaného sídla Kuksu u Dvora Králové. Zde Braunova dílna v několi-ka etapách vytvořila celé soubory i jednotlivé sochy.V roce 1712 to byla skupina alegorií Blahosla-venství a v následujícím roce 1713 pak čtyřicet pitoreskních postav trpaslíků na tzv. závodišti před špitálem. V letech 1718 a 1719 pak vznikl velký soubor vynikajících děl, alegorií Ctností a Nectností, které byly spolu s velkolepou ale-gorií Náboženství a dvěma úvodními anděly Blažené a Žalostné smrti umístěny na terasu před budovou špitálu s kostelem Nejsvětější Trojice. Mezi lety 1722 až 1732 pak postupně vznikal soubor soch a reliéfů v tzv. Novém lese u Kuksu, který je podle velkých reliéfů Klanění pastýřů a Příchod tří králů, tesaných do rostlých skal, znám pod jménem Betlém. Právě skuteč-nost, že většina soch, které zde vznikly, je vyte-sána přímo do skalních útvarů, jež zde vystupo-valy ze země, je ve výtvarném umění unikátní. Braunova dílna na území Kuksu a na různých místech panství Choustníkovo Hradiště, kde byl Kuks vybudován, vytvořila mnoho dalších soch, z nichž se značná část nedochovala. Braun se svojí dílnou pro hraběte Sporcka pra-coval také na jeho dalším panství, v Lysé nad Labem i jinde.

Sousoší sv. Luitgardy na Karlově mostě v Praze

Aktivity tohoto ne-smírně plodného sochaře se ovšem neomezovaly pou-ze na práce pro hraběte Sporcka. Například mezi lety 1716 až 1721 dodal pro jesuitský kostel sv. Klimenta v Praze postupně 170 ře-zeb a kamenných soch. Uvažme, že pouze v roce 1718 dílna mimo již zmi-

ňované sochy pro Kuks vytvořila ještě kamenný sloup Nejsvětější Trojice v Teplicích, sochařské vybavení varhan a dvou oltářů do výše uvede-ného kostela sv. Klimenta, sochařskou výzdobu zámku a kostela v Citolibech a plastiky v interi-éru Černínského paláce na Hradčanech v Praze. V západních Čechách vytvořila Braunova dílna krucifix a dvě řezbářské skupiny (Bolest Panny Marie a Radost Panny Marie) z roku 1725 pro refektář v nové klášterní budově v Plasích. Ně-které z Braunových děl jsou k vidění v Plzni v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze. Ještě bohatší expozicí Braunových děl se může pochlubit klášter v Kladrubech u Stříbra v kláš-terním chrámu Nanebevzetí Panny Marie (dře-věné plastiky pro hlavní oltář pocházející z roku 1726 – na hlavním oltáři sochy sv. Benedikta, sv. Wolfganga, sv. Maura a Placida, na chórových

51

lavicích pak sochy sv. Ambrože, sv. Řehoře, sv. Benedikta a benediktinských světic – sv. Her-mandolany a sv. Jany z Alois). Další skupinou řadící se k braunovské sochařské výzdobě klad-rubského kostela jsou alegorické postavy Víry a Naděje na náhrobku knížete Vladislava I.V posledních letech života M. B. Braun trpěl plic-ní chorobou, pravděpodobně silikózou, častou nemocí kameníků. Umělecké iniciativy v dílně se pak ujímal jeho synovec Antonín Braun. Ten také dílnu vedl, když Matyáš Bernard Braun 15. února 1738 ve svém domě na Karlově náměstí ve věku 54 let zemřel, šest týdnů před skonem svého největšího zákazníka hraběte F. A. Sporc-ka. Smrtí synovce Antonína v roce 1742 se pak uzavřela činnost nejplodnější sochařské dílny českého baroka. (JN)Kaše J., Kotlík P.: Braunův Betlém, Nakl. Paseka, 1999

Plzeňský purkmistr Martin Kopecký

(1777–1854)Jako každoročně se blíží datum plesu Lékařské fakulty (6. 3. 2015). Každý z tancechtivých zá-jemců ví, že se bude konat v plzeňské Besedě, a že ta se nachází v Kopecké-ho sadech. Již méně je známo, po kom vlastně se Kopecké-ho sady jmenují. Jen

málokdo si přečte nápis na soklu u proti Besedě stojící sochy muže, který v letech 1828 až 1850 vykonával v Plzni funkci purkmistra. Martin Kopecký se narodil 5. března 1777 ve Vysokém Mýtě. Po gymnaziálních studiích v Hradci Králové vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Záhy poté vstoupil do stát-ních služeb a jako výkonný a spolehlivý úředník pracoval postupně v Benešově, Kutné Hoře, Táboře a v Lokti. V roce 1828 dosáhl vrcholu své profesní kariéry – 28. ledna byl jmenován purkmistrem královského města Plzeň. Ačkoliv byl vlastně státem dosazený úředník, po celé své působení v Plzni hájil významně zájmy města. Plzeň v době jeho dvaadvacetiletého působení ztratila svůj pevnostní charakter a zá-roveň se rozrostla o nová předměstí. Na místě zbořených hradeb a bran i zasypaných vodních příkopů vznikl zelený pás parků, který v zásadě obklopuje vnitřní historické jádro dodnes. Měs-to tak sice ztratilo svůj pozoruhodný fortifikač-ní charakter s hradbami, městskými bránami a bastiony, na druhé straně však došlo k neví-dané nové výstavbě. Za Kopeckého purkmistrování bylo postaveno po Praze druhé české stálé „kamenné“ divadlo (na rohu Riegrovy ulice a dnešních sadů Pěta-třicátníků) a roku 1842 byl uveden do provozu Měšťanský pivovar. Přičiněním Kopeckého se zásadně zlepšily hygienické podmínky ve měs-tě. Roku 1832 byla založena nová nemocnice. Došlo k vydláždění ulic a výstavbě nových sil-

nic. Začalo se se stavbou Saského mostu a s re-gulací plzeňských řek. Roku 1837 byla opravena střecha chrámu sv. Bartoloměje, zničená dva roky před tím požárem.

Vzestupnou úroveň zaznamenalo plzeňské školství. Ve 40. letech studoval v Plzni Bedřich Smetana. Z Kopeckého iniciativy vznikla roku 1840 nedělní průmyslová škola, mající posky-tovat odborné vzdělání řemeslnickým vrstvám. Plzeň Kopecký propagoval i svým německy psaným pojednáním „O příznivých poměrech krajského města Plzeň“, vydaným v r. 1834. Ke svému působišti se zde vyznává slovy: „Roz-lehlá jest rovina v obvodu Plzně. Vše oživují četné řeky, potoky a silnice, které se vinou půvabnou rovinou, lemovány jsouce stromořadím. Příjemný je pro oko symetrický souřad směru ulic a vítána jest pěším poutníkem i jezdcem zvláštní šířka je-jich, z nichž největší část končí v zeleni. Krásné jest plzeňské velké náměstí a pohodlná jest pro svou blízkost a rovinatost procházka. S denním střídá-ním může obyvatel Plzně dýchati v letní dny čers-tvý vzduch přírody a přijde-li zima, krátí si dlouhé zimní večery ve svém krásném divadle.“ Jeho dalším významným dílem bylo postavení tří kašen na rozích dnešního náměstí Republiky ve 30. letech 19. století. Tyto kašny byly napoje-ny na vodárenskou věž v Pražské ulici a zásobo-valy vodou střed města. Zatímco většina měš-ťanských domů měla zdroj vody ve vlastních studních, voda z městských kašen sloužila ná-vštěvníkům města a čtyřnohým tahounům ze-jména v období trhů na plzeňském náměstí. M. Kopecký se rovněž zasloužil o přivedení vody z pramenů na Roudné do kašny před dnes již neexistující dominikánský klášter v Dominikán-ské ulici.M. Kopecký rovněž věřil v možnost využití pl-zeňských lochotínských pramenů pro lázeňství a založil akciovou společnost pro zřízení lázní. Dnes můžeme najít na okraji městské části Lo-chotín přírodní památku Kopeckého pramen, jenž byl podchycen roku 1833 právě z podnětu purkmistra (psali jsme o něm v minulém čísle Facultas nostra). Když byl 30. června 1850 po šedesátiletém trvá-ní zrušen regulovaný magistrát v Plzni, odešel Kopecký na odpočinek. O sympatiích Kopec-kého k Plzeňanům svědčí i následující příhoda. Když se po revolučním roce 1848 chystala per-zekuce všech aktivních účastníků protestů proti Bachovu absolutismu a jejich sympatizantům, na dotaz okresního hejtmanství odpověděl Ko-pecký v dubnu 1850, že v Plzni není nikdo, kdo by se kompromitoval účastí v revolučním hnutí předchozích let. Martin Kopecký zemřel v Plzni před 170 lety - 1. června 1854. O dva dny později byl pohřben

na hřbitově U sv. Mikuláše. Socha v Kopeckého sadech byla vděčnými občany města odkryta již sedm let po jeho smrti. Pomník s bustou při-pomínající působení purkmistra najdeme také v Lochotínském parku před bývalým lázeňským pavilonem přes ulici od Pavlovova pavilonu. Manželkou Martina Kopeckého byla Josefa rozená šlechtična z Weyhrotheru. Zemřela ve věku 75 let na tuberkulózu dne 1.08.1868. Pohřbena byla rovněž na hřbitově U sv. Miku-láše. (JN)(Kumpera J.: Osobnosti a západní Čechy. Nakl. Ševčík, Plzeň 2005)

Jubileum českého hudebního génia

Bedřich Smetana (1824–1884)Bedřich Smetana (křtěn jako Fridrich, resp. v česky vedené matrice psáno jako Frydrych) se narodil 2. března 1824 v pří-zemí pivovaru v Li-tomyšli do poměr-ně zámožné rodiny. Jeho otec František (Franz) Smetana se

vyučil sládkem. Po praxi si pronajal postupně pivovary ve slezské Nise, Chvalkovicích, Novém Městě nad Metují a od konce roku 1823 pak měl v nájmu panský valdštejnský pivovar ve vý-chodočeské Litomyšli. Byl třikrát ženatý a měl celkem 18 dětí, z nichž však sedm zemřelo v ra-ném dětském věku. Bedřich byl třetí dítě z třetí-ho manželství (celkem jedenácté) a první přeži-vší syn; vedle pěti nevlastních sester z otcova druhého manželství (Anna, Klára, Žofie, Marie a Ludmila) měl vlastní sestry Albínu, Barboru (Betty) a Františku a mladší bratry Antonína a Karla.Oba Smetanovi rodiče měli jisté hudební nadání: jeho matka, Barbora, pocházela ze stejného rodu jako skladatel Jiří Ignác Linek; otec nebyl přímo z muzikantské rodiny, avšak nadšeně amatérsky pěstoval komorní hudbu. Svého syna od útlého věku zasvěcoval do hry na housle a v pěti letech nechal Bedřichovi dávat hodiny hry na klavír od místního učite-le a hudebního organizátora Jana Chmelíka. Již tehdy hrál chlapec při domácím provedení Haydnova smyčcového kvartetu part prvních houslí a 4. října 1830 vystoupil poprvé veřejně na hudební akademii litomyšlských filosofů s předehrou k Auberově opeře Němá z Portici. Ještě v Litomyšli začal Bedřich Smetana kom-ponovat i jednoduché kousky, první dochova-ná skladba – nedokončený kvapík D dur – však vznikla až v Jindřichově Hradci. Tam se rodina přestěhovala roku 1831, když otec získal výhod-nější čtyřletý nájem pivovaru hraběte Černína. Jindřichův Hradec neměl tak bohatý kulturní život jako Litomyšl, Smetana však zde vedle pravidelné školní docházky (hlavní školy a prv-ního ročníku gymnázia) získával své první pra-videlné vyučování hře na housle, violu a klavír od místního regenschoriho Františka Ikavce. Ten jej vyučoval i zpěvu a hoch zpíval soprá-

52

nová sóla v proboštském kostele. V Jindřichově Hradci se Smetanova rodina úzce stýkala s ro-dinou Kolářovou, z níž pocházela jeho pozdější první manželka.V deseti letech Bedřich utrpěl zranění, které zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře s vrstevníky jim explodovala láhev se střelným prachem a Bedřicha zasáhly střepiny do pravé tváře. Malý Bedřich se snažil si zranění ošetřit omytím v rybníce, zřejmě i proto, aby se vy-hnul potrestání za klukovinu. Následoval však bolestivý zánět postihující horní a dolní čelist a spánkovou kost. Důsledkem byla deformita tváře a přetrvávající bolestivost. Ve vyšším věku maskoval Smetana důsledky zranění plnovou-sem, který nosil z tohoto důvodu poněkud ne-symetrický. V roce 1835 skončil Františku Smetanovi ná-jem jindřichohradeckého pivovaru a podařilo se mu v dražbě výhodně koupit svobodnický statek Růžkovy Lhotice poblíž Čechtic se zá-mečkem, pivovarem a hostincem. Přestěhoval se tam i s rodinou, Bedřich zde však trávil jen školní prázdniny. Jeho gymnaziální studium bylo často přerušované a málo úspěšné; začal v Jindřichově Hradci, ale v polovině druhého ročníku měl – možná v důsledku nemoci – samé nedostatečné a školu opustil. Ve školním roce 1835/36 nastoupil do gymnázia v Jihla-vě, ale i zde se mu nedařilo a navíc propadal depresím; nakonec uprosil otce, aby jej odtud ještě před koncem školního roku odvedl. Ná-sledujícího roku nastoupil na doporučení své-ho bratrance, premonstráta dr. Josefa Františka Smetany (1801–1861), na řádové gymnázium v Německém Brodě, kde se mu líbilo více a kde se seznámil mj. s Karlem Havlíčkem. Hudební vzdělávání omezoval na hru na klavír u profe-sora P. Šindeláře a prázdninové lekce u čechtic-kého učitele Jana Syrového.Od podzimního semestru 1839 přecházela řada Smetanových přátel z Německého Bro-du na akademické gymnázium v Praze a hoch přemluvil otce, aby mu rovněž zařídil přestup. V Praze, plné kulturních podnětů – z nichž vel-ký význam měla pro Smetanu zejména série koncertů Franze Liszta v březnu 1840 – se však začal brzy zabývat více hudbou než studiem. Oznámil tehdejšímu řediteli Josefu Jungmann-ovi, že z gymnázia vystupuje a hodlá se věnovat hudbě. Smetanův otec, který s tím přirozeně nesouhlasil, jej odvezl z Prahy a od následující-ho školního roku ho zapsal na premonstrátské gymnázium v Plzni, na němž působil jako pro-fesor Josef František Smetana. Pod ochranou a dohledem svého o 23 let staršího bratrance tam Bedřich studia přece jen dokončil (6. srpna 1843), byť s nevalným prospěchem.V Plzni se dospívající Smetana pod patrona-cí svého profesora humanitních předmětů, hudbymilovného Gustava Beera, živě zapojil do společenského života, hrál na návštěvách, v salonech k tanci a rovněž sám rád tancoval. Podle svého deníku v té době prožil také ně-kolik citových vzplanutí, první ke své sestřenici Aloisii Smetanové ještě o prázdninách před pl-zeňským pobytem, které trávil u strýce v Novém Městě nad Metují. Aloisii (Louise) také věnoval Louisinu polku (Louisen-Polka), jež je jeho první v úplnosti dochovanou skladbou. Od května

1842 se však datuje dlouhodobý vztah ke Ka-teřině Kolářové, dceři otcova přítele a talen-tované pianistce. V Plzni Smetana složil řadu dalších drobných klavírních skladeb většinou tanečních (polky, kvapíky, čtverylky), z nichž zejména Louisina polka, Jiřinková polka (podle jiřinkových slavností v České Skalici) a polka Ze studentského života dosáhly již ve své době značné popularity. Pokoušel se však i o prv-ní orchestrální skladby a o náročnější klavírní kusy. Po dokončení studií se vzepřel přání otce, aby se stal úředníkem či pokračoval ve studiích na univerzitě, a odešel do Prahy s úmyslem vě-novat se výhradně hudbě. Do deníku si tehdy zapsal: „S pomocí Boží budu jednou v technice Lisztem, v komponování Mozartem.“ Toto předsevzetí se mu během dalších let po-dařilo úspěšně, nikoliv však bez překážek, na-plnit. Stal se učitelem hudby u hraběte Thuna. Vedle studia kompozice pokračoval ve cvičení hry na klavír a po třech letech se rozhodl po-kusit se o kariéru koncertního pianisty; ta mu měla sloužit především k získání peněz a pro-slulosti k tomu, aby se mohl stát kapelníkem, dirigentem nebo učitelem, nebo dokonce se-stavit vlastní orchestr. V červnu 1847 ukončil vyučování u Thunů. Jeho plánovaná koncertní cesta po západočeských lázních však skon-čila fiaskem: plzeňský koncert byl sice slušně navštíven, ale v Chebu se sešli jen čtyři diváci a vystoupení v Mariánských Lázních, Františko-vých Lázních a Karlových Varech musel Smeta-na odvolat. Rozhodl se tedy založit v Praze hudební ústav (klavírní školu) a 24. ledna 1848 podal zemské-mu guberniu žádost o její povolení. V roce 1849 si hudební ústav otevřel. 27. srpna 1849 se oženil s Kateřinou Kolářo-vou a zkomponoval Svatební scény, další rok složil klavírní cyklus Lístky a črty a polku Našim děvám. S Kateřinou měl čtyři dcery: Bedřišku, Gabrielu, Žofii a Kačenku. Tři z nich však brzy zemřely a zůstala jim jenom Žofie. V zármutku nad skonem svých dětí složil Klavírní trio g moll (1855).Rodina měla dluhy, proto Smetana nejdří-ve sám, po roce práce i s manželkou odjel do Švédska. Jeho rozhodnutí ovlivnila nemož-nost získat v Praze význačnější hudební posta-vení, snižující se příjmy z hudební školy i politic-ky tíživá situace přispěly. Nastoupil jako dirigent u Filharmonické společnosti (Harmoniska säll-skapet) v Göteborgu. Z tohoto období pochází cyklus čtyř polek nazvaný Souvenirs de Bohême en forme de Polka. Kateřině drsné podnebí ne-svědčilo, onemocněla tuberkulózou a ve svých 32 letech na zpáteční cestě do vlasti l9. dubna l859 v Drážďanech zemřela.Léto toho roku trávil Smetana v Chloumku u svého bratra Karla a blíže se seznámil se svou švagrovou Barborou (Betty) Ferdinandovou. Požádal ji o ruku a o rok později, 10. července 1860, se s ní oženil. V mezidobí, v prosinci 1859, vznikla jako dárek pro snoubenku Bettina polka. S Betty měl dvě dcery: Zdenu a Boženu.V roce 1863 otevřel Smetana hudební ústav v paláci Lažanských. Stal se sbormistrem Hla-holu a zkomponoval svou první operu Brani-boři v Čechách. Téhož roku koupil od Karla Sa-biny text ke komické opeře a 30. 5. l866 došlo

v pražském Prozatímním divadle k prvnímu představení Prodané nevěsty se Smetanou v roli prvního kapelníka. Od roku l867 působil Smetana jako šéf opery Prozatimního divadla. V tomto roce dokončil operu Dalibor. V roce l868 se podílel na slav-nosti položení základního kamene k Národní-mu divadlu a začal pracovat na opeře Libuše. V roce l873 napsal operu Dvě vdovy. Tehdy se výrazněji začaly projevovat jeho zdravotní potíže a ve svých 50 letech v říjnu 1874 zcela ohluchl. V této době začal skládat cyklus šesti symfonických básní Má vlast: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Do-končil ho v roce 1879. V roce 1876 dokončil operu Hubička, libreto pro něho složila Eliška Krásnohorská.V roce 1878 byla premiéra opery Tajemství a o dva roky později obdržel libreto Čertovy stěny, kterou dokončil v roce 1882. 11. června 1881 se Smetana účastnil prvního otevření Ná-rodního divadla, poprvé se hrála jeho Libuše. U příležitosti znovuotevření Národního divadla 18.11.1883 (po zničujícím požáru v srpnu 1881) se opět hrála Libuše.Zdravotní stav Smetany se však rychle zhoršo-val a v dubnu 1884 byl převezen do pražského ústavu pro duševně choré. Tam 12. května 1884 zemřel. O tři dny později se konal pohřeb. Jeho rakev byla zakrytá vlajkou, dělnická kapela mu hrála smuteční pochod z Dalibora. Pohřben je na vyšehradském hřbitově. Ten den se v Národ-ním divadle hrála Prodaná nevěsta. K západním Čechám měl Bedřich Smetana přá-telský vztah nejen díky studiu v letech 1840–1943. Tehdy koncertoval sice převážně v Plzni, ale také např. v Rokycanech. Rád vzpomínal na první český ples na Lochotíně i na vyjížďky na loďce po Radbuze do Doudlevec. V r. 1867 navštívil Sušici a Čeňkovu Pilu, kde peřejnatá Otava, vzniklá po soutoku Vydry s Křemelnou, mu byla inspirací při komponování symfonické básně Vltava. V r. 1869 se již jako slavný sklada-tel zúčastnil v plzeňském divadle představení své Prodané nevěsty, poprvé zde provedené mimo Prahu. Navíc jak zde, tak při pražské pre-miéře byli zpěváci oblečeni v selských krojích z Plzeňska. V r. 1871 v Plzni navštívil Elišku Krás-nohorskou, která pro něj během plzeňského pobytu napsala libreta k operám Tajemství, Hu-bička a Čertova stěna. (*)Málo známý je Smetanův koníček – kresba. Dochovaly se kresby tužkou s náměty z jeho cest, z lovu, krajinářské fantazie na téma kalen-dářních měsíců i přímořských měst. Uvádíme jednu z jeho „loveckých“ kreseb. (**)

O vysvětlení zdravotních potíží Bedřicha Sme-tany se pokusila řada odborníků. Neurolog prof. MUDr. Ivan Lesný se kloní k názoru, že příčinou Smetanových psychických potíží byla postupně se rozvíjející presenilní atrofie Picko-

53

va typu. Poté, co u něj došlo v r. 1874 ke ztrátě sluchu, se začala objevovat období chmurných nálad a depresí. Od r. 1880 se vyskytly stavy amnézie, zapomnětlivosti, nejdříve v podobě jakési roztržitosti, později v podobě až jakýchsi halucinací či pseudohalucinací. Při tom se vy-skytly poruchy řeči v podobě afázie, přechod-ně i částečné ochrnutí. Při tom v té době byl Smetana ještě schopen komponovat svá vr-cholná díla. Na sklonku roku 1883 však se stav po psychické stránce výrazně zhoršil. Dostavilo se otupení společenského taktu, dysgrafie, in-koherentní psaní, stavy zuřivosti a nakonec de-mence. Ztratil jakýkoliv kontakt s okolím, proto byl v dubnu 1884 přijat do pražského ústavu choromyslných. Zde podle ošetřujícího lékaře se změnil ve „zmítajícího se a žvatlajícího staří-ka”. Nikoho nepoznával, neměl světlé okamžiky. Vyrážel jen disharmonické zvuky. Byl vetchý, řeč měl huhňavou, zvolna zhasínal. V pitevním ná-lezu patologa dr. J. Hlavy šlo o chronickou lep-tomeningitis, nápadně široké claustrum a atro-fii obou sluchových nervů. Mozek byl méně rýhován než obvykle, závity byly mohutnější. Kůra mozková byla vesměs zúžená, 3 mm silná a zhnědlá. Vedlejším nálezem byl oboustranný zánět plic, zánět endokardu a neprůchodnost levé a. femoralis. (***) Ačkoliv se hluchota Bedřicha Smetany někdy přičítala luetickému původu, řada lékařských zkoumání tuto domněnku zcela vyloučila. Po-dle karlovarského otorinolaryngologa prim. MUDr. Otakara Boříka, DrSc. se problémy se sluchem u Smetany začaly projevovat již v 38 letech (jako akustické klamy), ve věku 48 let se objevila nedoslýchavost. Na ní se pravdě-podobně podílel zejména výbuch láhve napl-něné střelným prachem v jeho těsné blízkosti ve věku 10 let. Tehdy dle Smetanova vyprávě-ní z roku 1880 chlapci zakopali na poli u bře-hu rybníka Vajgaru láhev naplněnou střelným prachem, ten zapálili a čekali na výbuch. Když se nedostavil, šel se Bedřich přesvědčit, co se stalo, a v tom došlo k explozi nálože, která mu vmetla do obličeje střepy s čerstvě pohnojenou ornicí a prachem. Jeden z chlapců Smetanovi krvácející ránu vymyl vodou z Vajgaru, který byl v té době nejen nádrží, ale i kalištěm měs-ta. Tam musela do rány nepochybně vniknout infekce ze směsi střelného prachu, skla, zeminy a rostlinných částeček ornice, hnojené nejspíše chlévskou mrvou. Smetana po úrazu dva dny doma ležel a projevila se u něj i přechodná ztrá-ta sluchu. Matce i babičce bylo jasné, že přísné-mu otci nemohou sdělit pravou příčinu synova zranění, protože příliš lpěl na prvorozeném sy-novi, o jehož zdraví mimořádně dbal. A tak mu musely namluvit zástupné onemocnění.Díky třesku mohlo dojít k oboustranné trauma-tické ruptuře ušních bubínků a hlavně též k po-škození ušních labyrintů. Smetana měl později sám říci, že zřejmě právě tato příhoda mohla být začátkem jeho ohluchnutí. Jeho sluch byl také trvale zatížen hlukem hudebních nástro-jů a navíc střelbou z pušky při Smetanově ni-mrodské zálibě. Ohluchnutí v r. 1874 také před-cházel recidivující katar horních cest dýchacích. Doc. MUDr. Jiří Rambla, DrSc., prozkoumal ex-humovanou lebku Bedřicha Smetany. Ta jevi-la také známky asymetrie. Došel k závěru, že

na obličejových kostech se daly vypozorovat známky osteomyelitidy. Vznikla přímou nebo přenesenou infekcí. Na RTG byly patrné dva okrsky s neodstraněnými kostními sekvestry. Zánět zřejmě postupoval z dolní na horní če-list, lícní a spánkovou kost a přes pravou očnici na čelo, kde na vrcholu pravého čelního hrbo-lu byla navíc prohlubenina s převislým valem. To je typické pro krevní výrony, které vzniknou pod okosticí. Ty se buď vstřebají nebo zkostna-tí. Podle Smetanových deníků se tato příhoda musela stát v jeho padesáti třech letech, kdy se svěřoval, že „dostal závrať, spadl ze židle na roh stolu, a udělala se mu na čele malá dírka, která dost krvácela‘.“

Socha B. S. od Antonína Sopra (1978) v Plzni

As. RNDr. Alena Ně-mečková, CSc., z Ústavu histologie a embryologie plzeň-ské lékařské fakulty UK vyšetřila kůstky skladatelova ucha. Zjistila, že obě vyšet-řované ušní kůstky pravé strany lebky jsou prohlodány chodbičkami – lagu-nami - vyplněnými

granulační tkání. V těch místech musel probí-hat zánět, který přešel do chronického stadia. Při tehdejší neznalosti antibiotik malý Smetana přežil jen zázrakem, přičemž na dva dny pře-chodně ohluchl. Zánět mohl později přivolat mnoho dalších obtíží - postupnou ztrátu imu-nity, alergie, krční katary, zvracení, závratě a nej-spíš i zánět ušních kůstek, což vedlo v průběhu doby k postupné ztrátě sluchu. K tomu se do-stavily i psychické potíže a bolestivý zánět kůže, nežity (furunkly), které byly laicky, ale i některý-mi lékaři, mylně pokládány za příznaky nebo-lestivých luetických vředů, tedy za projev syfili-dy. (+)Přes všechny uvedené životní peripetie se Bed-řich Smetana stal jedním z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, jejichž tvorba je neodmyslitelně spjata s budováním samo-statné české hudební kultury. Jeho skladatelský odkaz na poli operním, symfonickém, sboro-vém i komorním je dodnes vnímán jako poklad české národní hudby. Je pohřben na Vyšehra-dě, hrob č. 57. (JN)(*) Kumpera J.: Osobnosti a západní Čechy. Nakl. Ševčík, Plzeň 2005(**) Kresby Bedřicha Smetany. Praha, Uměl. Beseda 1925(***) Lesný I.: Zpráva o nemocech mocných. Nakl. Víkend, 1991(+) Kulijevyčová M.: Tajemství Smetanovy nemoci. Harmonie On Line, 16. 10. 2009

Zakladatel dětské neurologie se narodil

před 100 letyProf. MUDr. Ivan Lesný, DrSc.

(1914–2002)Vyrůstal v rodině, která ho vedla k vědě i k umě-ní. Jeho otec prof. Vincenc Lesný byl význam-ný indolog, matka Milada Krausová-Lesná pro

změnu spisovatelka a překladatelka ze skandi-návských jazyků. Milada byla dcerou profesora germanistiky Arnošta Krause, o němž bylo zná-mo, že mu při přednáškách nečiní nejmenší potíže citovat dlouhé pasáže z klasické němec-ké poezie. Říkalo se o něm dokonce, že zná zpa-měti celého Goethova Fausta. Tento brilantní řečník s fenomenální pamětí se stal obětí naci-smu – nepřežil věznění v Terezíně.

Po maturitě na smí-chovském gymnáziu Ivan stihl dokončit medicínu ještě před zavřením vysokých škol nacisty – promo-val v roce 1938.Nastoupil na neu-rologickou kliniku profesora Hennera

na pražské lékařské fakultě a tomuto oboru se věnoval po celý život. Jeho zájem se v pová-lečných letech soustředil na dětskou neurolo-gii. V roce 1950 vybudoval samostatné dětské oddělení pražské neurologické kliniky, o tři roky později založil v Železnici u Jičína první léčebnu pro rehabilitaci neurologicky po-stižených dětí. V roce 1955 se stal docentem a v roce 1968 již jako profesor přešel do Motola, kde v letech 1970–1981 působil jako přednosta Kliniky dětské neurologie tehdejší Fakulty dět-ského lékařství UK. Stal se tak zakladatelem prv-ní dětské neurologické kliniky u nás a zároveň jednoho z prvních takto zaměřených pracovišť na světě.Profesor Lesný se zasloužil o uznání samostat-ného oboru dětské neurologie na mezinárodní úrovni. Věnoval se výzkumu především v oblas-ti elektroencefalografe, klinické neurofyziologie a epilepsie. Mezi priority jeho zájmu patřily otázky související s problematikami spánku, úrazů hlavy, myastenie a roztroušené sklerózy i neurofyziologie.Napsal přes pět set publikací a je autorem 14 monografií. Po dlouhá léta patřil k vedoucím osobnostem celosvětové dětské neurologie. Byl prvním, kdo popsal vývojové aspekty neu-rologických onemocnění, významnou měrou přispěl k objasnění principu mozečkových one-mocnění dětského věku.Jako mezinárodně uznávaný odborník se v za-hraničí stal členem mnoha odborných společ-ností: Kanadské společnosti dětské neurolo-gie, Indické pediatrické společnosti, Americké akademie dětské mozkové obrny, Katalánské pediatrické společnosti a dalších. V roce 1970 založil Českou ligu proti epilepsii a byl zvolen jejím prvním předsedou. Jeho působení v dět-ské léčebně mu přineslo čestné občanství obce Železnice a vyznamenání Jedličkovou medailí. V roce 1994 za své celoživotní dílo obdržel cenu švédského Červeného kříže.Celoživotní velkou zálibou prof. Lesného byla historie, a to česká i světová. Mimořádný zájem o dějiny se přitom prolínal s jeho lékařským vzděláním. Do historie rád zamířil i při vyšetřo-vání pacienta, kdy lékař svými dotazy zjišťuje, zda je nemocný orientován v čase i prostoru a zda přiměřeně odpovídá na otázky informují-cí o jeho psychickém stavu a intelektuální úrov-ni. Tato libůstka prof. Lesného byla všeobecně

54

velice dobře známa, a tak pacienti na lůžkovém oddělení kliniky poučovali nově příchozí: „Až vás bude pan asistent vyšetřovat, bude se možná ptát i na některé věci z dějepisu. Hlavně na man-želky Karla IV., tak to byly Blanka, Alžběta, Anna a zase Alžběta, pak možná na posloupnost čes-kých králů, hlavně posledních Přemyslovců, a pak na to, od kdy do kdy je 19. století. To je od roku 1801 do roku 1900, tak tohle nespleťte.“Prolnutí vztahu k medicíně a historii posléze u profesora Lesného vyústilo v zájem o paleo-patologii, konkrétně o nemoci a život význam-ných českých i světových osobností. Tak vznikly postupně jeho Zpráva o nemocech mocných (1984) a Druhá zpráva o nemocech mocných (1987). Lesný se v nich zamýšlel nad choroba-mi králů, císařů a dalších osobností a snažil se vysvětlit, jak jejich život a činy ovlivňoval zdra-votní stav. Ve Druhé zprávě se zabýval nejen panovníky, ale například i Janou z Arku, zásad-ními muži Velké francouzské revoluce Maratem a Robespierrem a jinými. Zpráva o nemocech J. V. Stalina vyšla z pochopitelných důvodů až v roce 1991. Posléze prof. Lesný z paleopato-logicky zaměřených témat publikoval ještě Zprávu o chorobách slavných (1991) a Druhou zprávu o nemocech slavných (1994), přičemž předmětem jeho zájmu se tentokrát stali vý-znamní umělci – hudebníci, malíři, spisovatelé, a jako poslední pak knihu Slavní lékaři (1994). Slavné lékaře napsal pro mladé čtenáře, které seznamuje s hlavními osobnostmi medicíny od starověku po současnost, tedy od starých Egypťanů a Řeků až k lékařům 20. století: Ban-tingovi, objeviteli inzulinu, Flemingovi, obje-viteli penicilinu, či zakladateli kardiochirurgie Barnardovi. Z českých lékařů jsou zastoupeni Janský, Henner, Jirásek a samozřejmě Purkyně. Byl často zván, aby vystoupil se svými přednáš-kami, na sjezdy, kongresy a konference do celé-ho světa. Znám byl jako pohotový, ale vždy ko-rektní řečník a diskutér, uměl bleskově a vtipně zareagovat v nečekaných situacích. Prof. Ondrá-ček o něm napsal: „Tento elegantní, krásný muž, černovlasý, snědý, vysoké postavy, měl dosti neklidný život, v němž se střídala období šťastná s obdobími přinášejícími vzrušení a obavy.“Prof. Krejčová ho ve své laudaci publikované v Časopise lékařů českých k Lesného sedmde-sátinám charakterizovala jako obětavého a vel-korysého muže, překypujícího energií, vitalitou a neutuchající invencí.I jako emeritní profesor 2. lékařské fakulty Uni-verzity Karlovy v Praze se rád vracel na „svou“ kliniku a ještě ve vysokém věku přednášel stu-dentům. Profesor Ivan Lesný zemřel 16. ledna 2002 ve věku 88 let. (r)(Čerpáno z.: Brázda O.: Prof. Ivan Lesný - zakladatel dětské neuro-logie. 2014)

100 let od vypuknutí 1. světové války

Po rusko-turecké válce a pokračujícím drolení Osmanské říše vznikla v r. 1878 na Balkáně řada nových samostatných států – Rumunsko, Srb-sko a Černá Hora a také autonomní Bulharsko. Na Berlínském kongresu se v r. 1878 Osmanská

říše musela zavázat k dodržování náboženské svobody. Kongres také určil, že Bosna a Herce-govina sice zůstane osmanskou provincií, avšak pod vojenskou správou Rakouska-Uherska. Vel-ká Británie získala Kypr.

Zákopová válka na Západní frontě

V roce 1908 došlo k dlouho připravované a dlouho odkládané anexi Bosny a Hercegovi-ny. V této nové zemi se nacházela pestrá smě-sice národností a náboženství. Chorvati anexi přivítali, protože se tak bosenští Chorvati do-stali do společné země, zatímco Srbové nikoliv - samostatné Srbsko již za hranicemi habsbur-ské monarchie existovalo. Občané Bosny a Her-cegoviny zůstávali v postavení neplnoprávných zemských příslušníků. Přes značné investice do nové země, přes růst vzdělanosti a snahu přiblížit tento orientální svět západním život-ním standardům, rostlo i zde nacionální napětí. V letech 1912–1913 proběhly dvě tzv. Balkán-ské války, jimiž se souhrnně označuje série konfliktů, během nichž se nově vzniklé národní státy snažily získat co největší území na úkor Osmanské říše. Proti spojeným útokům armád Srbska, Řecka, Černé Hory a Bulharska neměla Osmanská říše mnoho nadějí a byla postupně donucena vzdát se rozsáhlých území zejména ve prospěch Srbska (např. Kosovo) a Řecka (Kré-ta, Egejské ostrovy a část Makedonie), vznikla samostatná Albánie. Za deset týdnů, po které oba válečné konflikty trvaly dohromady, pad-lo přibližně 200 000 vojáků, boje se odehrávaly na rozloze 170 000 km2.Jednou z příčin vypuknutí 1. světové války byl agresivní německý nacionalismus, vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a nadřazenosti vlastního národa. Jakékoliv příkoří, které by se stalo několika příslušníkům národa, bylo po-ciťováno jako příkoří na celé národní pospoli-tosti. Už na konci prvního desetiletí 20. století navíc došlo Německo k závěru, že je na válku připraveno, že je lépe vyzbrojené než ostatní mocnosti, a že čím dříve válka vypukne, tím lépe. Sami začít válku se však Němci z vnitro-politických i vnějších politických důvodů neod-vážili.Vhodná záminka se německým vládnoucím kruhům naskytla v červnu 1914, kdy rakous-ko-uherská armáda uskutečnila v Bosně velké vojenské manévry. Obyvatelé Bosny a Herce-goviny se nechtěli smířit s nedávným připoje-ním svého území k Rakousko-Uhersku a jejich odboj podporovalo Srbsko. Manévry se konaly při srbských hranicích. Následník trůnu arci-vévoda František Ferdinand d’Este jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády po skon-čení manévrů okázale navštívil Sarajevo, hlavní město Bosny.

Zde byl na něj a jeho choť hraběnku Žofii Chot-kovou spáchán 28. června 1914 srbským sepa-ratistou Gavrilo Principem atentát. Po atentátu dalo Rakousko-Uhersko Srbsku nesplnitelné ul-timátum. To vyžadovalo mj. vyšetření a zadrže-ní srbských spiklenců, zlikvidování teroristické infrastruktury, souhlas s tím, že na potlačování podvratných hnutí, namířených proti teritoriál-ní integritě monarchie, budou v Srbsku spolu-pracovat orgány c. a k. vlády a další. 28. 7. 1914, měsíc po atentátu, kvůli jeho nesplnění vyhlá-silo Srbsku válku. Vzápětí mobilizovalo i Rusko, srbský spojenec.

Světnice lazaretu v Plzni na Hamburku

Začátkem roku 1914 na velkou válku nepomýš-leli ani ti největší snílci. Ve druhé polovině roku 1914 se sice občas někde slovo válka objevilo, nikdo si však nedovedl představit, že to bude válka úplně nové kvality. Podle dosavadních zkušeností se války v 19. století odbývaly rela-tivně rychle a relativně odděleně od zázemí. Na takovou válku, jaká měla přijít, nepomýšlel nikdo snad ani ještě v prvních dnech války.Německo záhy vyhlásilo válku Francii. Mělo plán tzv. bleskové války – rychlého poražení Srbska a Ruska, a poté vpád do Francie pres ne-utrální Belgii. Kvůli porušení belgické neutrality vyhlásily Německu válku Velká Británie a Japon-sko. Na straně Trojspolku se do války zapojilo Turecko. Postupně se do války včlenilo 34 (28) států, v jejich armádách bylo nasazeno 70 mili-onů mužů.Vítězství bylo na straně dohodových mocností. Válka měla za důsledek rozpad mnohonárod-nostních soustátí a vytvoření mnoha nových států. Rozpadlo se i Rak.-Uh. a na jeho území vzniklo 5 nových nástupnických států. Mezi nimi bylo i 28. 10. 1918 ČSR.Celá řada národů získala dlouho očekávanou svobodu. Z bývalého ruského impéria se v Po-labí vytvořily nové samostatné státy: Litva, Lo-tyšsko, Estonsko. V západní Evropě bylo obno-veno Belgické království.V Paříži byla 18. 1. 1919 zahájena mírová kon-ference ve Versailles. Účastnili se jí všichni spo-jenci kromě Ruska. ČSR byl přiznán status vítěz-né země s omezenými zájmy. ČSR na mírové konferenci zastupoval Edvard Beneš. Na konfe-renci byla mimo jiné na popud USA založena Společnost národů – mezinárodní organizace, která měla napříště takovým konfliktům za-bránit. USA do Společnosti národů paradoxně nevstoupily, ale často její činnost značně ovliv-ňovaly.Jaká byla účast českých vojáků v této válce? Češi tvořili zhruba 15 % rakouské armády. V ra-kouské armádě byla velící řečí němčina. Jak se projevovali čeští vojáci v rakouské armádě,

55

o tom se vedly dlouhé spory. Po první světové válce se právem vyzdvihovaly zásluhy legioná-řů, bojujících na straně Trojdohody. Soudilo se, že kdo nepřeběhl, nebo se dobrovolně nevzdal do zajetí, nebyl pravým českým vlastencem. V chování českých vojáků v rakouské armádě hrálo velkou roli slovanství a pocit sounáleži-tosti k příbuzným národům. Na výchovní frontě se tak sympatie k Rusům promítly do častých dezercí a vstupu do legií, na jižní frontě však české sbory patřily k oporám rakouské armády až do jejího konce.Přesná čísla, kolik padlo Čechů ve světové válce, nejsou známa. Odhaduje se, že se první světové války zúčastnilo na 70 milionů vojáků, z nichž padlo nebo zemřelo asi 8–10 milionů přísluš-níků ozbrojených sil. Válka si vyžádala také 6–7 milionů obětí mezi civilním obyvatelstvem. Samotné Rakousko-Uhersko postavilo do vál-ky 9 milionů vojáků, padlo nebo se nevrátilo 1 100 000 mužů. Počet českých vojáků se dá pouze odhadnout na 1,4 milionu, do konce roku 1917 padlo podle nejhrubších odhadů asi 138 000 českých vojáků. Připomínají je stovky pomníků na návsích českých obcí, obvykle se jmenovitým výčtem obětí. Jen výjimečně jsou asi známy konkrétní osudy mladých mužů, kte-ří jsou na seznamech uvedeni. Ukázku několika takových osudů, jakých byly tisíce, u několika vojáků, pocházejících z obce Rozhraní, uvádí-me (*). Mezi svými praprarodiči by takové našlo mnoho současníků:

Krácení dlouhé chvíle v lazaretu

Kořístek Josef – narozen 14. července 1892, vypuknutí války ho zastihlo ve vojenské služ-bě, kterou nastoupil 7. října 1913. Sloužil u pě-šího pluku č. 8 v Hercegovině. Poté byl odve-len do bojů v Itálii. Zranění utrpěl 20. června 1915. Byl ošetřován v nemocnici v Lublani, kde 27. srpna 1915 zemřel. Před smrtí ho navštívila jeho matka, paní Rosalie Chladilová. Ta ještě při-šla o syna Antonína, který spáchal sebevraždu oběšením ze strachu před odvedením na fron-tu.Kořístek Emil – narozen 2. dubna 1891 v Roz-hraní. V r. 1914 byl odveden a vojenskou služ-bu nastoupil 28. srpna 1914. Byl přidělen k c.k. pěšímu pluku č. 8 a po šestitýdenním výcviku odvelen na ruskou frontu, zraněn v boji 25. pro-since 1914 u Radomi. Kulka mu vnikla do pra-vé tváře, vyrazila dva zuby, zničila horní patro a pod levým okem vyšla z těla ven. Byl ošetřo-ván ve vojenské nemocnici v Brně a rekonva-lescenci strávil v nemocnici v Letovicích, kde ho mohla navštěvovat jeho rodina a přátelé. Také dostával krátké dovolenky k návštěvě domova v Rozhraní. 4. března 1915 odjel zpět ke svému pluku, kde se zdržel čtyři týdny. Poté byl znovu

odvelen na ruskou frontu. Jeho poslední dopis došel 20. září 1915, už po jeho smrti. V obci se proslýchalo, že o smrti Emila Kořístka napsali jeho kamarádi, tuto smutnou zprávu potvrdil až dopis vojenských úřadů. Padl u města Koma-rova v Ruském Polsku a tam byl 5. září 1915 po-chován na kraji lesa….Bárta Jan – narodil se jako rolnický syn 8. květ-na 1892. Bojoval v Ruském Polsku. U městečka Dubice byl zraněn do levé ruky. Když zpozoro-val, že jeho četa ustupuje, tak pospíchal za nimi. Přitom byl zasažen šrapnelovou střepinou do pravé nohy. Po delší době byl nalezen vojíny Červeného kříže a po prvním ošetření ho pře-vezli do nemocnice v Praze. Než ho stihli v ne-mocnici navštívit rodiče, vojín Jan Bárta zemřel. Jeho otec, bývalý starosta Rozhraní a dlouhole-tý předseda školní rady v Bradlenách, nelitoval prostředků a nechal převézt tělo zemřelého syna do rodné vesnice. Jan Bárta tak našel svůj věčný klid na hřbitově v Bradlenách.Bárta František – narozen 4. června 1881, narukoval 10. února 1915 k pěšímu pluku č. 8 v Brně, v armádě měl hodnost vojína. Byl zajat 18. května 1915 v Klementěvě, 26. června 1917 vstoupil do československých legií v Rus-ku. Sloužil u 6. střeleckého pluku v hodnosti vojína, zahynul v boji mezi 15. – 20. červencem 1918 na stanici Kultuk v Rusku.Chladil Josef – narozen v roce 1880, padl na italské frontě v roce 1918.Kalas Josef – narozen v roce 1880, padl na ital-ské frontě v roce 1914.Kopecký Josef – narozen v roce 1873, padl na italské frontě v roce 1918Celý svět věřil, že Versailleské mírové smlouvy zaručují navždy světový mír. Bohužel se svět nepoučil. Po dvaceti letech vypukl nový světo-vý konflikt. (JN)*Bárta S.: Oběti první světové války (webové stránky obce Rozhraní)

Sen horolezců: pokořit 14 osmitisícovekRadek Jaroš to dokázal

Na naší Zemi se do výše nad 8000 m nad mořem tyčí 14 vrcholů. Všechny se nacházejí v oblasti Hi-málaje a pohoří Karákó-ram. Všech čtrnáct os-mitisícovek zdolalo za-tím jen patnáct horolez-ců. Tím posledním se stal 26. července 2014 Čech Radek Jaroš. V od-

poledních hodinách dosáhl vrcholu 8 611 met-rů vysoké velehory K2 v Karákóramu, mezi ho-rolezci pokládané za jednu z nejobtížnějších. Byl to také Jarošův pátý pokus. Na vrchol vy-stoupal spolu s Jarošem úspěšně také Plzeňák Trávníček. Po Reinholdu Messnerovi, který završil sérii úspěšných výstupů v r. 1986, se tento výkon podařilo zopakovat horolezcům ze Švýcarska, Španělska, Itálie, USA, Portugalska, Kazachstá-nu, Japonska, Ekvádoru, Finska, Koreje, a nyní díky Jarošovi i z České republiky. Je třeba však

poznamenat, že do této elity horolezců, nosi-telů pomyslné „Koruny Himálaje“, se od éry Me-ssnera započítávají pouze výstupy dosažené bez použití pomocného dýchání kyslíku. To se pokládá mezi elitou horolezců za nepovolený doping. Hlavním problémem, s nímž se musí organiz-mus horolezce při výstupu vyrovnat, je nízký parciální tlak kyslíku. Ve výškách nad 8000 m dosahuje pouhé třetiny úrovně v nížině. Úměr-ně tomu klesá schopnost lezce zvládat fyzický výkon s výstupem spojený. Kardiorespirační ka-pacita lezce při překročení úrovně 1500 m n.m. klesá každých 100 m nadmořské výšky o jedno procento. Lezci s nízkou kondicí tak prakticky nemají šanci bez výpomoci kyslíkem výstup dokončit, a pokud se jim přece jen toto podaří, čeká je ještě obtížný sestup, pro mnohé již ne-zvládnutelný. Výšky nad 8000 m bývají označo-vány jako „mrtvá zóna“ a také až do prioritních výstupů Messnera a Habelera nikdo nepochy-boval o tom, že bez kyslíku se do těchto výšek dostat nelze. Zejména méně zdatným lezcům hrozí již od úrovně 3000 metrů akutní horská nemoc, postupně pak také akutní vysokohorský plicní edém či dokonce akutní vysokohorský edém mozku. V těchto stavech již lezec není schopen vlastního pohybu a záchranou je pouze co nej-rychlejší transport do nížiny. Pokud horolezec ve velehorách používá po-mocné zařízení, umožňující ventilovat vzduch obohacený kyslíkem, představuje to výrazné ulehčení výstupu a návratu. Experimenty ame-rického výzkumníka Dr. Thomase Hornbeina, který sám zdolal Mt. Everest a má za sebou řadu dalších obtížných výstupů, prokázaly, že výstu-py s kyslíkem na nejvyšší vrcholy odpovídají výškám o 1000 až 2000 m nižším při lezení bez kyslíku. Samozřejmě ten, kdo své síly přecení, nebo mu v kritických fázích sestupu dojde kys-lík, je přímo ohrožen na životě. To dokládá také statistika smrtelných nehod, k nimž na himálaj-ských velehorách došlo, a nejen na nich. Smut-ná statistika, zveřejněná v r. 2008, evidovala na 14 světových osmitisícovkách 711 mrtvých. Vzhledem k frekvenci návštěvníků jich nejvíce bylo na Mt. Everestu (210 úmrtí), nejnebezpeč-nější však je statisticky Annapurna, na níž smrtí horolezce skončilo více než 30 % pokusů o do-sažení vrcholu.

Současnou situaci v oblastech frekventova-ných velehorských výstupů ilustruje poměrně výstižně několik autentických svědectví. 1) Na cestě k vrcholu jsem prošel kolem dvou čerstvých mrtvol. Ti nebožtíci si krátce před smrtí uvědomovali, že umírají, ale už neměli síly odpla-zit se stranou. Zůstávali ležet připoutaní k lanu

56

a ostatní horolezci přes ně přešlapovali. Jednoho z dalších ležících na cestě jsem poznal, byl to Ay-din Irmak z Turecka, seznámili jsme se v táboře. Byl v bezvědomí, neměl rukavice ani kyslík. Dokonce sundal i helmu. Vzdal to a čekal na konec. Ostatní procházeli kolem něj, ale já jsem si uvědomil, že pokud to udělám také, určitě zemře. Věděl jsem, že se musím pokusit ho zachránit.“Nejedná se o smyšlený příběh a ani o historku z dávné minulosti. Stalo se to v květnu 2012. 24letý Izraelec jménem Nadav Ben Yehuda tehdy vzdal vlastní rekord, aby zachránil turec-kého horolezce. K vrcholu mu zbývalo pouhých 300 metrů. Kdyby dal přednost osobním ambi-cím, stal by se nejmladším Izraelcem, který kdy Everest zdolal. Rozhodl se ale zachránit lidský život a stal se tak celosvětově známým hrdinou. Většina horolezců, které potkal během svého devítihodinového sestupu do základního tábo-ra, odmítla jakkoli pomoct. Raději nereagovali, uhýbali pohledem a šli dál svojí cestou.2) Další „zážitek“ vylíčil Jihoafričan Andre Bre-denkamp po svém úspěšném zdolání Everestu v roce 2004: „Byla to moje první osmitisícovka. Nutil jsem se, abych to nevzdal. Na každý můj krok připadalo 10–15 nádechů. Ten den zemřeli tři Ko-rejci. Jeden z nich si zlomil nohu. Kolem něj stálo několik lidí a on je prosil, aby ho opustili. Podívali jsme se na sebe a šli dál. Nikdo ho nemohl odtáh-nout dolů či nějak pomoct, neměli jsme na to ka-pacitu. Sami jsme stěží stáli ve vzpřímené poloze. Byla velká zima a málo kyslíku. Zakryli ho náhrad-ní bundou a zasypali sněhem. Řekli jsme mu, aby usnul a poklidně zemřel.“3) Mediálně známým se stal příběh Davida Shar-pa, učitele matematiky z britského městečka Gainsborough. Ten si objednal přes společnost Asian Trekking samostatný výstup na Everest. Zaplatil pouhých 6200 USD, cca pětinu obvyklé taxy. Stačilo mu to jen na základní podporu, to znamená na stan a stravu v základním táboře. Neměl dokonce ani vysílačku pro spojení se zá-stupcem Asian Trekking. Na cestu se vydal s mi-nimální zátěží, místo běžně doporučovaných pěti lahví s kyslíkem nesl pouze dvě. Na vrchol dorazil. Během zpáteční cesty, ve výšce 8500 metrů, anglického horolezce opustily síly. Ukryl se v malé jeskyni. Ostatní procházeli kolem. Údajně si mysleli, že odpočívá.Ten den na své cestě k vrcholu tělo umírajícího Angličana Davida Sharpa postupně překročilo přes 40 horolezců. Jedním z nich byl slavný horolezec Mark Inglis, zdolávající tehdy Everest bez nohou, na protézách z uhlíkového vlákna. Nabídl Davidovi kyslík a šel dál.„David byl téměř mrtvý. Neměl kyslík a ty jeho ru-kavice… V takových rukavicích není možné pře-žít na Everestu. Dali jsme mu kyslík, ale bylo příliš pozdě. Šli jsme dál. Přede mnou kolem něj prošlo 39 lidí a nikdo se ani nezastavil, kdežto já jsem se snažil pomoct. V takové výšce mozek bez kyslíku téměř nefunguje. Je to natolik náročné, že na po-moc jiným nezbývají síly. Lidé si myslí, že hlavní je dostat se na vrchol, ale hlavní je přežit. To byl můj cíl. A asi se neshodoval s cílem Davida Sharpa.“Deset hodin poté k vrcholu dorazila další výpra-va. Její součástí byl také filmový štáb natáčející dokument pro Discovery Channel. Natočili umí-rajícího Davida a zkoušeli s ním udělat rozhovor. Ten však byl velmi stručný.„Kdo jsi?“ „Jmenuji se

David Sharp, jsem tu s „Asian Trekking“ a jen se chci trochu vyspat.“Poskytli mu zásobu kyslíku a ne-chali samotného. David Sharp zemřel.Sir Edmund Percival Hillary (první přemožitel Mt. Everestu se Šerpou Tenzingem v r. 1953) vydal v souvislosti s tímto případem 23. května 2006 prohlášení, ve kterém apeloval na všech-ny alpinisty, kteří prošli kolem umírajícího Da-vida Sharpa: „U nás v expedici v roce 1953 bylo naprosto nemyslitelné, abychom nechali umírat někoho, kdo se ocitl v nesnázích. Lidé ztratili poně-tí o lidských hodnotách. Náročnost práce ve velké výšce není omluvou. Zdá se mi, že celkový stav expedic na Everestu je hrozivý. Lidé mají jediný cíl – dostat se na vrchol. Nezajímá je nikdo, kdo potřebuje pomoc. Ale lidský život byl, je a bude daleko důležitější, než vrchol hory.“Vzhledem k velké finanční náročnosti evakuace těla zesnulých většinou zůstávají ležet na svých místech a slouží dokonce jako orientační body pro ostatní alpinisty. Jedním z nejznámějších příkladů je tělo Inda Tsewanga Paljora, který spolu s dalšími dvěma pohraničníky zemřel při sestupu 10. května 1996. Skupina horolezců z japonské univerzity Fukuoka musela tehdy čelit obvinění ze strany Indo-Tibetské pohra-niční služby, dle které japonští horolezci na své cestě k vrcholu zcela ignorovali a obloukem obcházeli jejích umírající příslušníky.Americký spisovatel John Krakauer, který ten den Everest úspěšně zdolal, ve své knize „Into Thin Air“ uvádí: „Nebylo řečeno jediné slovo, nepo-dělili se ani o vodu, ani o jídlo, ani o kyslík. Japonci šli dál…“ Jeden z japonských alpinistů během vyšetřování podotkl: „Výška 8000 metrů není mís-to, kde si můžete dovolit nějaké morální principy“.Tělo Tsewanga Paljora nyní pro ostatní značí výšku 8500 metrů. Slangově se tomuto bodu s notnou dávkou cynického humoru přezdívá „Green boots“, kvůli jasně zeleným horolezec-kým botám, které měl Paljor ten den na sobě. Kolem těla jsou také poházeny prázdné kyslí-kové bomby.Vzhledem k tomu, že v dnešní době se na Mount Everestu nachází téměř dvě stě těl či pozůstatků po zesnulých horolezcích, ozývají se stále častěji hlasy žádající jejích vyzvednutí a následný řádný pohřeb.I v současnosti však se lze setkat s případy kamarádství a ochoty pomoci třeba i nezná-mému bližnímu, jak si představoval sir Hillary. Příkladem je čin českých horolezců Zdeňka Hrubého a Radka Jaroše, kteří byli účastníky expedice na Dhaulágiri, 8167 m vysoký himálaj-ský vrchol. 1. května 2008 úspěšně dosáhli vr-cholu bez pomoci výškových nosičů a bez po-užití umělého kyslíku. Byl to již jejich druhý po-kus, ten první skončil předčasně. Když tehdy Z. Hrubý a R. Jaroš vystoupali do výškového tábo-ra číslo 2 (6600 m n.m.) v severovýchodním pilí-ři Dhaulágiri nastalo zhoršení počasí a oba Češi byli nuceni uchýlit se do stanu. Zároveň ve ved-lejším stanu probíhalo drama, když legendární polský horolezec Artur Hajzer začal trpět akutní fází výškové horské nemoci. Jeho stav se rych-le zhoršoval, nebyl schopen pohybu, pomalu ztrácel vědomí. Oba čeští horolezci se rozhodli pro záchrannou akci. V táboře v té době bylo cca 20 dalších horolezců z různých zemí. Bo-hužel, v panující vichřici na pilíři nebyla vůle

pomoci, nikdo z nich nechtěl riskovat vlastní ohrožení (mj. se jednalo o silně lavinézní terén, v němž za podobných okolností v tomto místě před rokem zahynuli dva horolezci) a rovněž nebyla vůle ohrozit vlastní kondici před nastá-vajícím pokusem o dosažení vrcholu. Ke dvěma českým horolezcům a lékaři polské expedice se v počáteční fázi záchrany připojili pouze jedna polská horolezkyně a jeden španělský horole-zec. Skupině se podařilo spustit A. Hajzera o ně-kolik set metrů po pilíři. Pak se naštěstí díky nižší nadmořské výšce a podaným lékům začal jeho stav lepšit, takže byl schopen dalšího sestupu. Současně se však dostal do kritického stavu lékař Robert Szymczak, u nějž se objevila duš-nost a celkové vyčerpání, trpěl omrzlinami. Ho-rolezci se rozhodli, že R. Jaroš dokončí evakuaci a záchranu A. Hajzera do 1. výškového tábora. Z. Hrubý prostoupil s vyčerpaným R. Szymcza-kem zpět pilířem do 2. výškového tábora, kde byl polský horolezec ošetřen a resuscitován. Češi byli po několika dnech schopni pokračovat ve výstupu a úspěšně dosáhli vrcholu. Po se-stupu strávili velmi vyčerpáni noc v nejvyšším, 3. výškovém táboře. Noc byla velmi obtížná, po předchozím vrcholovém dnu se zhoršilo počasí a bylo nutné přidržovat stan, aby odolal náporům vichřice a nového sněhu. Ráno začali Z. Hrubý a R. Jaroš sestupovat s cílem dostat se co nejrychleji do nižších poloh a do bezpečí. Sto metrů pod táborem narazili na dva zcela vyčer-pané španělské horolezce, Rafaela Guillena a Je-suse Moralese. Ačkoliv na místě byla opět silná skupina jiných horolezců několika národností, opět nikdo nepomohl. Všichni zvolili rychlý se-stup v obavách o záchranu svých vlastních živo-tů v panujících podmínkách na ledovém pilíři. Opět pouze Z. Hrubý a R. Jaroš sami spouštěli oba horolezce, přes značné vyčerpání z před-chozího výstupu, částečné omrzliny a nutnost co nejrychlejšího sestupu vzhledem k nebez-pečí hrozícího pádu lavin. Po nadlidském úsilí se podařilo zachránit J. Moralese. R. Guillen se, bohužel, neudržel ve vichřici na hraně pilíře, zří-til se dva tisíce metrů severní stěnou a zahynul. K pádu do hlubin došlo téměř na dosah záchra-ně, asi 100 metrů nad táborem, kde už by byli horolezci v bezpečí.V r. 2009 obdrželi Zdeněk Hrubý spolu s Radkem Jarošem za tento čin nejvyšší oce-nění Českého klubu fair play - Hlavní cenu za čin.

Noha Radka Jaroše po návratu z Annapurny

Padesátiletý Radek Jaroš letos dosáhl svého životního cíle – získal Korunu Himálaje. Je ma-lým zázrakem, že ze všech svých dosavadních

57

velehorských výstupů si odnesl „jen“ amputaci jedenácti článků prstů nohou po omrzlinách, k nimž přišel při výstupu na himálajskou Anna-purnu v r. 2012. Takové štěstí neměl jeho parťák Zdeněk Hrubý. Absolvent kybernetiky na ČVUT a později také ekonomie na univerzitách v Ně-mecku a v Anglii, od r. 2009 předseda Českého horolezeckého svazu, v srpnu 2013 v Karáko-rámu během neúspěšné expedice na osmi-tisícovku Gašerbrum I při sestupu dolů udělal technickou chybu při slaňování a zřítil se dolů ze svahu mnoho stovek metrů. „Špatně se cvak-nul do slanění,“ řekl v telefonickém rozhovoru jeho spolulezec Marek Holeček. „Nejspíš špatně použil na slanění expresku.“P.S. Zpráva z tisku: Při výstupu na druhý nejvyšší vrchol světa K2 v pákistánském pohoří Karákóram zahynulo během uplynulého víkendu celkem 11 horolezců. Další oběti se neočekávají, žádní ne-zvěstní už nejsou hlášeni. K neštěstí došlo v pátek, kdy se ulomil kus ledu těsně pod vrcholem K2 v ob-lasti známé jako Bottleneck (Hrdlo) ve výšce 8200 metrů, už v takzvané zóně smrti, a strhl s sebou několik horolezců včetně jistících lan. Poblíž místa neštěstí v té době stoupalo, nebo z něho sestupo-valo, 15 horolezců v několika skupinkách. Jako poslední se potvrdila smrt jednoho Francouze a jednoho Pákistánce. Kromě nich zahynuli pod vrcholem 8611 metrů vysoké hory tři Korejci, dva Nepálci, jeden Nor, jeden Srb, jeden Ir a další Pá-kistánec. Dva Nizozemci, kteří při expedici utrpěli omrzliny, byli vrtulníkem evakuováni již dříve. Hro-zí jim amputace nohou. (JN)

Reinhold Messner – nejznámější současný

horolezec světa – 70 let

Reinhold se narodil 17. září 1944 jako druhé z devíti dětí v rodině venkovského učitele v Brixenu v Jižním Tyrol-sku. Tuto oblast získala po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně rodiny Messnerových však je dodnes němec-

ké národnosti. Reinhold měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na far-mě, od dětství však také rád lezl po okolních kopcích. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve vý-chodní stěně Malé Fermedy (stupeň obtížnosti 3). Později lezl hlavně se svým o dva roky mlad-ším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů.Mezitím studoval stavební průmyslovku. V po-sledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy. Pro svou tvrdohlavost nebyl sympatický některým svým učitelům, a tak nebylo divu, že napoprvé neuspěl u maturity. To však nebylo na překážku, aby dříve, než se mu podařilo ma-

turitu o rok později v r. 1967 složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v neda-lekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební inženýrství na univerzitě v Padově. Roku 1969 se na poslední chvíli stal členem tyrolské expedice mířící do And, která zdolala východní stěnu druhé nejvyšší peruánské hory Yerupaja. Následující rok opět učil a navíc pra-coval jako horský vůdce, aby si vydělal na expe-dici na Nanga Parbat.Messnerův první výstup na osmitisícovku – Nan-ga Parbat (8125 m) v červnu 1970 – však skončil tragicky. Podařilo se mu sice spolu se svým bra-trem Güntherem vystoupat na vrchol strmou Rupálskou stěnou, což dosud nikdo nedokázal, na cestě zpět však vyčerpaný Günther zahynul v lavině a sám Reinhold byl na pokraji smrti. Utr-pěl takové omrzliny, že mu bylo nutno amputo-vat šest prstů na nohou. Vedoucí expedice Karl Herrligkoffer, Max von Kienlin i další spolulezci navíc podrobili Messnera kritice za jeho rozhod-nutí sestoupit opačnou stranou hory a obviňo-vali ho, že obětoval bratra svým ambicím usku-tečnit první přechod Nanga Parbatu. Tato tragédie však Messnera od Himálaje neod-radila. Naopak, protože bez vlastních prstů ne-mohl tak dobře lézt po skalách, stalo se pro něj výzvou dobývání nejvyšších hor světa. Po půl roce přestal učit a studovat a začal se věnovat horolezectví profesionálně, začal přednášet a psát knihy. V létě roku 1972 se oženil s Uschi Demeterovou, která dříve bývala manželkou jeho spolulezce Maxe von Kienlina. V dubnu 1972 se zúčastnil své druhé himalájské expe-dice na Manáslu (8156 m). Podnikl úspěšný prvovýstup Jižní stěnou, následující noci však zemřeli ve sněhové bouři jeho dva kolego-vé – Andi Schlick a Franz Jäger. Po této druhé tragédii se Messner rozhodl, že bude lézt sám nebo jen s malým týmem. Již od šedesátých let prosazoval myšlenku lézt na himálajské vrcho-ly alpským stylem, tedy nalehko a s minimální pomocí jiných osob. Tento styl byl v kontrastu k tehdejším mohutným expedicím s předem vybudovanými výškovými tábory, mnoha nosi-či a s cestami zajištěnými fixními lany.Po několika neúspěšných pokusech o doby-tí osmitisícovek zdolal s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gašerbrum I – Hidden Peak (8068 m) alpským stylem bě-hem pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). V květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8848 m) bez umělého kyslíku (supplemental oxygen), čímž naprosto šokovali horolezeckou i odbornou lékařskou veřejnost. Několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himálaje a v srpnu 1978 zdolal jako první v historii osmitisícovku sólově (sám ze základní-ho tábora) – Nanga Parbat (8125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 zdolal s Michaelem Dache-rem obávanou K2.Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980 (po neúspěšném pokusu z června). V následujících letech se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky. V roce 1984 spolu s Hansem Kammerlanderem jako první přešli dvě osmitisícovky bez přerušení

návratem do základního tábora – Gašerbrum I (8068 m) a Gašerbrum II (8035 m). Po výstupu na Lhotse (8516) se stal v říjnu 1986 prvním člověkem, který zdolal všech čtrnáct světových osmitisícovek. V prosinci téhož roku se mu vý-stupem na Mount Vinson (4897) v Antarktidě podařilo zkompletovat i Seven Summits, tj. sedm nejvyšších hor všech světadílů, jako te-prve čtvrtému člověku (a prvnímu bez použití umělého kyslíku).První manželství s Uschi Demeterovou vydr-želo jen do roku 1977. Jeho další partnerkou se stala Kanaďanka Nena Holguinová, která ho doprovázela i do základního tábora Mount Everestu při jeho sólovém výstupu, a s níž má dceru Laylu (1981). Od poloviny 80. let žije se Sabinou Stehleovou, s níž má tři děti.V roce 1983 koupil hrad Juval, který zrekonstru-oval, a od roku 1985 v něm přes léto žije. Zbytek roku bydlí v Meranu.

V první polovině 90. let se věnoval především polárním přechodům. V roce 1990 uskutečnil 2800 km dlouhý přechod Antarktidy přes jižní pól, bez použití psů a techniky, o 3 roky později přešel Grónsko (2200 km) a o další 2 roky poz-ději se pokusil přejít Arktidu ze Sibiře do Kana-dy, ale neúspěšně.V létě roku 1995, při přelézání hradní zdi v Juva-lu, upadl a těžce si poranil patní kost. Přestože dlouhý čas nemohl ani chodit, v následujících letech podnikl výpravu do Altajského pohoří v Mongolsku a přechody pouští Atacama v Již-ní Americe a Thár v Indii.V letech 1999–2004 byl poslancem Evropské-ho parlamentu za italskou stranu zelených (Federazione dei Verdi), kde prosazoval přede-vším ekologický přístup ke krajině a evropské a prounijní myšlení.V roce 2004 přešel 2000 km přes poušť Gobi, čímž navázal na svůj přechod pouště Taklama-kan, jejíž jméno znamená Místo bez návratu.Už v roce 2003 začal pracovat na svém projektu „Messner Mountain Museum“. Jedná se o sou-stavu pěti muzeí zaměřených na hory. V roce 2005 bylo na Diamirské stěně Nanga Parbatu po 35 letech objeveno tělo jeho bra-tra Günthera. Nález tak vyvrátil kritiku, podle níž nechal Messner svého bratra v roce 1970 sestupovat nebezpečnou Rupálskou stěnou, zatímco sám se v honbě za slávou vydal nepro-zkoumanou Diamirskou stěnou.V roce 2009 se Messner v 64 letech oženil se svou dlouholetou přítelkyní, módní návrhářkou Sabine Stehleovou. Uvádíme několik odpovědí tohoto horolezce z rozhovoru s novinářkou Da-nou Emingerovou.Nejméně dvakrát jste byl v Himálaji prohlá-šen za mrtvého, ztratil jste bratra a spoustu kamarádů. Proč celý život tak riskujete?

58

Není šílencem ten, kdo leze na nejvyšší vrcholy pla-nety a uvědomuje si, že při tom může zahynout, ale horolezec, který jede do Himálaje a odmítá si přiznat, že vysoko v horách číhá téměř na každém kroku smrt. Říkám o sobě, že jsem člověk na hraně. Miluji divokou přírodu, kde se pohybuji na pokraji lidských možností a spoléhám se jen na vlastní síly. Vyhledávám nebezpečné situace, ale zároveň dělám vše pro to, abych nepřišel o život. Jaký má podle vás horolezectví smysl? Uvědomuji si, že je to dobývání zbytečného. Ho-rolezectví je ovšem pro mě úchvatným druhem sportu, který je tvůrčí a hravý zároveň. Když se mě někdo ptá, proč to dělám, zda pro vlast, pro sna-hu ukázat hranice lidských možností, odpovídám zcela otevřeně: Ne, je v tom jen a jen mé sobectví. Potřebuji to. Nebezpečí hor a život v přírodě jsou pro mě nutností. Když se pak vydávám vstříc ne-bezpečí, prožívám úlevu, která působí jako hlubo-ký nádech pronikající až do konečků prstů. Lidé, kteří se domnívají, že svá dobrodružství podnikám z vypočítavosti, nikdy neprožili tenhle pocit dušev-ní exploze, kdy jdete vstříc dobrodružství. Jaký je rozdíl mezi horolezectvím dnes a dobami, kdy Edmund Hillary s nepálským Šerpou Tenzingem vystoupal na Mt. Eve-rest? Bylo mi osm, když to v květnu 1953 Hillary doká-zal. Je velký rozdíl lézt horu jako první a dnes, když už na vrcholu světa před vámi byly 3 000 lidí. Po-prvé nikdo nevěděl, jestli je vůbec možné dostat se nahoru. Byla to velká příležitost zdolávat jako první nejvyšší hory planety, ale tahle příležitost byla dána jen jedné generaci. My jsme se pak po-koušeli o prvovýstupy. Mohli jsme jít někam, kde nebyl nikdo před námi. Dnešní horolezci už ani takové štěstí nemají. Ale jsou technicky dokonalí a hlavně mají špičkové vybavení, o jakém se nám nikdy ani nesnilo… Jak se díváte na komerční expedice v Himá-laji? Nemám je rád, ale neodsuzuji je. Spousta lidí nemá žádné zkušenosti ani fyzičku na horolezec-ký výkon, ale řeknou svým průvodcům: „Dám vám hodně peněz a dotlačte mě na Everest.” A horští vůdci zafixují cestu jako zábradlí a na vrchol je opravdu dotlačí jako stádo. Cesta na Everest je dnes skoro jako dálnice. Je to až absurdní. Loni pod vrcholem čekalo několik stovek lidí, až se na-hoře uvolní místo. Nakonec se nahoru nedostali v pravý čas, a pak jich několik bohužel při pozd-ním sestupu zahynulo. To ale pro mě není žádné horolezectví. Právě Vy jste zásadně změnil způsob zdo-lávání hor. Dobýval jste vrcholy bez dopro-vodných expedic rychlým alpským způso-bem, sám a bez kyslíkových přístrojů. Jenže paradoxně až v Himálaji jsem plně pocítil, jak jsou lidé proti přírodě nicotní a bezbranní. Do osudného roku 1970 jsem prostě jen zlézal hory. S bratrem Güntherem jsme lezli sebevědomě s předsevzetím používat co nejméně technických prostředků a s představou, že překonáme všech-ny dosud dosažené hranice. Šli jsme přitom svou vlastní cestou. Až po ztrátě Günthera jsem si po-prvé uvědomil, jak souvisí horolezectví se smrtí a jak je nebezpečné. Pochopil jsem však také, že té tragédii na Nanga Parbatu jsem nemohl zabrá-nit. V Himálaji totiž platí úplně jiné zákonitosti než v Alpách. (JN)

4. vydání monografie HypertenzeDne 1. 10. 2014 vydalo nakladatelství Triton další, již čtvrté, rozšíře-né a přepracované vy-dání knihy Hypertenze. Monografie autorské-ho kolektivu vedeného prof. MUDr. Jiřím Wi-dimským mladším a prof. MUDr. Jiřím Wi-dimským starším před-

stavuje moderně pojatý a komplexní pohled na celou širokou problematiku vysokého krev-ního tlaku. Kniha zahrnuje epidemiologické údaje, patogenezi hypertenze, klasifikaci a dia-gnostiku hypertenze včetně různých metod měření krevního tlaku. Na rozdíl od všech před-chozích vydání je pozornost věnována i hyper-tenzi v dětství a dospívání. Podrobně jsou dis-kutovány farmakologické léčebné přístupy u hypertenze, často se opírající o existující evi-denci o příznivém ovlivnění kardiovaskulární morbidity a mortality. Najdeme zde i kapitoly zahrnující léčebné přístupy k hypertenzi v růz-ných specifických situacích, jako hypertenze u diabetes mellitus, ischemické choroby srdeč-ní či v těhotenství. Samostatná kapitola je vě-nována i nefarmakologickým přístupům k tera-pii rezistentní hypertenze. Kniha obsahuje i komplexní shrnutí poznatků o sekundární hy-pertenzi, její diagnostice a léčbě, především renální a endokrinní hypertenzi.

Snímek zachycuje akt křtu monografie – prof. Widimský právě po-lévá sektem zvětšenou atrapu monografie, kterou přidržuje prof. Fili-povský. Bohužel v momentu, kdy se akt udál, vběhl do prostoru číšník roznášející občerstvení. Je na představivosti čtenářů, aby si celý akt domysleli.

Monografie zahrnuje poznatky jak českých, tak i evropských směrnic o diagnostice a léčbě hy-pertenze vydaných v roce 2012/2013.Kniha je určena nejen specialistům, ale i všem lékařům, kteří se ve své praxi setkávají s proble-matikou arteriální hypertenze (internisté, kar-diologové, praktičtí a dětští lékaři, nefrologové, diabetologové či endokrinologové).Knihu pokřtil 2. října 2014 na XXXI. konferenci České společnosti pro hypertenzi, XXIII. konfe-renci pracovní skupiny Preventivní kardiologie ČKS, XIX. konferenci pracovní skupiny Srdeční selhání ČKS předseda České společnosti pro hypertenzi a přednosta II. interní kliniky LF a FN v Plzni prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.Údaje ke knize: vydal Triton 2014, ISBN 978-80-7387-811-5, EAN 9788073878115, počet stran 584.

Barbora Nussbaumerová, fFoto JN

Otcem zvěčněný lékař MUDr. Karel Peters

Pod názvem Zapomenutí malíři z Přešticka připomněla ve dnech 27.11. 2013 až 5. 1. 2014 výstava obrazů v Domě historie Přešticka tři výtvarníky, jimž se jejím prostřednictvím pořa-datelé pokusili splatit dluh, který vůči nim vzni-kl za období posledních zhruba šedesáti let. Všichni pocházeli ze středostavovských rodin a jejich tvůrčí úspěchy souvisely s obdobím tzv. první republiky a krátkým poválečným mezido-bím. Díky svému nadání a výtečným učitelům se vypracovali na uznávané umělce své doby, ale po změně režimu zažili strmý umělecký i společenský pád.Časem se jména akademických malířů Otto Peterse (5. 10. 1882 Dolce – 8. 7. 1970 Praha), Františka Hofmana (1. 9. 1891 Přeštice – 3. 3. 1969 Praha) a Vladimíra Pecháčka (3. 4. 1909 Přeštice – 24. 8. 1969 Praha) z výtvarných slov-níků téměř vytratila. Přesto, ale spíše právě proto, že Otto Peters, jako skvělý portrétista a figuralista, byl malí-řem Pražského hradu a zvěčnil celou plejádu osobností politického i kulturního života první republiky. Podobiznám a aktům žen a dívek se věnoval František Hofman, kterého okolnosti po roce 1950 donutily věnovat se přírodním scenériím. (*) Asi nejdramatičtějšími životními peripetiemi si z tohoto trojlístku prošel Vladimír Pecháček, specializací původně krajinář, který se ve vá-lečných letech začal zabývat nadživotními, až mystickými obrazy světců. Ten ještě na své znovuobjevení stále čeká, zatímco obrazy Otto Peterse a Františka Hofmana se už občas vysky-tují v nabídce aukčních síní nebo v souborných výstavách našich předních galerií. Jejich díla re-prezentují dobu, kdy portréty byly ceněny více než fotografie, a oba to dokazovali mistrov-ským štětcem.

Při sběru podkladů k výstavě „zapomenutých“ malířů se podařilo vypátrat poslední příbuzné a s jejich pomocí zpracovat podrobné životo-pisy umělců, dohledat místa jejich posledního odpočinku a hlavně vypůjčit z rodinných po-zůstalostí ukázky jejich děl. Zastavme se blíže u Otto Peterse. Narodil se na panském dvoře v Dolcích u Přeštic. Jeho otec byl hospodářským správcem na statcích hraběte Schönborna, děd byl v Přešticích no-tářem. Otto navštěvoval obecnou školu v Hor-šicích. Po předčasné otcově smrti se matka po-cházející z Velké Třebejciny u Švihova odstěho-vala s pěti dětmi do Klatov. Otto začal studovat reálné gymnázium, ale díky získané podpoře, kterou mu vymohl jeho poručník u Nadání Jo-

59

sefa, Marie a Zdenky Hlávkových, přešel v r. 1857 z kvarty na Umělecko-průmyslovou školu v Pra-ze. Zde jeho profesory byli Jakub Schikaneder, E. K. Liška a Felix Jenewein. Otto Peters se spe-cializoval jako vynikající portrétista a figuralista. Byl členem SVU Mánes, mnohokrát vystavoval v Topičově salonu. Především však byl malířem Pražského hradu – portrétoval T. G. Masaryka, manžele Benešovy, Dr. Karla Kramáře, A. Švehlu, knížete B. Schwarzenberga a další osobnosti. Pro město Klatovy vytvořil galerii všech zdej-ších starostů, vystavenou v r. 1925 v klatovském muzeu. Jeden z jeho portrétů T. G. Masaryka je umístěn i v pražském Karolinu. Po roce 1948 upadl v nemilost a dožíval v nedůstojných pod-mínkách. Otto Peters neopomněl výtvarně zachytit po-dobu svého syna Karla jak v dětském věku, tak i jako již odpromovaného absolventa Lékařské fakulty UK v Praze. S oběma obrazy se mohli návštěvníci výstavy v Domu historie Přešticka seznámit. I z nich je patrné vynikající portrétní umění širší veřejnosti neznámého malíře, rodá-ka z Přešticka. (JN) (*) Kokošková V.: Zapomenuté malíře z Přešticka připomíná (nejen) výstava. Novinky.CZ, 23.11.2013

MUDr. Ivan Kundrát vystavoval v Plzni

své obrazyVernisáží 5. června 2014 byla v plzeňské galerii VisioArt na Roudné zahájena au-torská výstava dvou amatérských výtvarní-ků – karlovarského lé-kaře MUDr. Ivana Kun-

dráta a Plzeňana Ing. Petra Uhlíře. Ivan Kundrát se narodil v Chebu, většinu života však prožil v Karlových Varech. Během základní školní do-cházky navštěvoval výtvarný kroužek na zájmo-vé umělecké škole. Amatérsky se pokoušel o malování i drobné plastiky jak na gymnáziu tak během studia na Lékařské fakultě v Plzni. Po nástupu do zaměstnání se této zálibě věno-val jen sporadicky a to až do doby, než ho jeho švagr – plzeňský ortoped MUDr. Tomáš Kunc přesvědčil k uspořádání této výstavy. Ten také měl lví podíl na její realizaci. MUDr. Ivan Kun-drát je i nadále ryzí amatér a do veřejné prezen-tace jeho tvorby se mu moc nechtělo. Ke zvra-tu došlo na svatbě autorovy dcery Kláry, kdy, jak uvedl průvodní text k výstavě „pod vlivem mírné konzumace vína došlo na debatu o umění, které se zúčastnil i Petr Uhlíř, a toto je výsledek.“

Jeho partnerem v ga-lerii VisioArt byl plzeň-ský rodák Ing. Petr Uh-líř, který v Plzni trvale žije. Stejně jako u Ivana Kundráta se i u Petra Uhlíře projevoval zá-jem o malování již

na základní škole, později na střední škole na-vštěvoval malířský kurz. Jako vysokoškolák při-

spíval obrázky do studentských novin. Běh ži-vota pak nadlouho jeho výtvarnou tvorbu za-stínil. Až v důchodovém věku znovu vyndal malířské náčiní, aby ztvárnil své fantazie a zážit-ky. Odvahu k jejich veřejné výstavě mu dodali oba výše uvedení kamarádi.

Výstava na Roudné probíhala od 6. do 27. červ-na 2014. (r)

Plzeň má Nové divadlo

Budova Nového divadla v Plzni je novou scé-nou a zázemím Divadla Josefa Kajetána Tyla. Moderní komplex budov nahrazuje stávající budovu Komorního divadla v Prokopově ulici. Stěžejním prostorem nové divadelní budovy je hlavní sál pro 461 návštěvníků a navazující prostorné foyer rozvržené do tří podlaží. Nové divadlo umožní inscenovat také na studiové scéně, jejíž prostor pojme přibližně 150 diváků. Studiová scéna disponuje vlastním foyer a je zcela nezávislá na provozu hlavního divadelní-ho sálu. Obě scény divadla jsou architektonicky propojené s provozní budovou, která poskytuje veškeré zázemí pro zaměstnance divadla.

V komplexu budov je k dispozici zkušebna ur-čená baletnímu souboru, další zkušebny slouží souboru činohry, muzikálu a operety, a orches-tru. Nová divadelní budova disponuje nejmo-dernějšími divadelními technologiemi, které otevírají zcela nové scénické možnosti. Jeviště se skládá z posuvné točny o průměru 11 metrů a osmi 12metrovými, počítačem řízenými stoly, ovládanými bezhlučnou hydraulikou. Výstavba budovy Nového divadla probíhala v letech 2012 – 2014 na základě projektu vypra-covaného architektonickou a projekční kance-láří Helika. Projekt vznikl na základě původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporânea Lda. Dominantou Nového di-vadla je průčelí budovy, které tvoří fasáda z lité-ho betonu s nepravidelnými oválnými otvory. Tento výrazný architektonický prvek, který pod-trhuje umělecký charakter budovy, je proměn-livý v závislosti na zvoleném nasvícení, které je

nejvíce patrné před začátkem a po skončení večerního představení. Plzeň je prvním městem v zemi, které po roce 1989 postavilo velké kamenné divadlo včetně zázemí. Slavnostní otevření 1. září 2014 bylo spojeno s uvedením Prodané nevěsty, Smeta-novu operu v přímém přenosu odvysílala ČT art. Výstavba divadla stála 880 milionů korun. Domi-nantním architektonickým prvkem objektu je vstupní fasáda. „Oponu“ o rozměrech 21,8krát 13,8krát 0,60 metrů tvoří 40 nepravidelných bublin, z nichž třemi se do budovy vchází.Slavnostní večer si nenechala ujít řada osob-ností nejen z oblasti kultury. Zahájení byl pří-tomen i ministr kultury Daniel Herman, který označil za velký dar, že žijeme v době a zemi, kde můžeme otevírat nová divadla. Plzeňskou scénu považuje za jeden z projektů, jež podpoří živé umění v České republice.Daniel Herman, ministr kultury: Když otevírá-me divadla, je to známka dobrých časů, vzhledem k tomu, že prostředí a zóna destrukce není od nás geograficky tak daleko, tak si toho musíme vážit.Aleš Briscein, tenorista: Je to počin nejen pro Plzeň, ale pro celou českou kulturní obec, mož-ná inspirace pro další města: stavme dál krásná divadla, nebo rekonstruujme, co nám předkové postavili.Martin Otava, ředitel Divadla J. K. Tyla: Mu-síme se Nové divadlo teprve naučit znát, protože je nepopsaným prostorem, který pojmenují divá-ci sami i my sami. Je to dialog a sázka do loterie. Máme svoji koncepci, máme svoji představu, ale je na čase počítat se zkušebním rokem, kdy uvidíme, co bude nejlepší.Petr Zuska, šéf Baletu Národního divadla v Praze: Otevření nového divadla v dnešní době považuji za něco neskutečného, velkolepého, všichni víme, jak na tom kultura v posledních letech je. Chtěl bych popřát všem divadelníkům v Plzni, aby se jim tam líbilo, a divákům, aby měli krásné zážitky v novém prostoru. Takže zlomte vaz!Tomáš Töpfer, ředitel Divadla na Vinohra-dech: Na tom divadle je krásné, že vůbec existuje. Vždyť je to svátek, nejen pro divadelníky, ale i pro celou Českou republiku, že se po padesáti letech postaví divadlo jako divadelní budova k tomu účelu, je to něco úžasného.Nové divadlo v Plzni je významným mezníkem v historii české divadelní tvorby s nepochyb-ným přesahem do evropského kulturního regi-onu. (r)

Životní moudra• Každá doba uskuteční nějaký sen doby

předešlé. (Jan Neruda)• Dnešní víno pij dnes, zítřejší ale až zítra.

(Čínské přísloví)• Člověk není nic jiného, než je jeho život.

(Jean Paul Sartre)• Hloupost můžete adresovat komukoli,

jen ne tomu, koho se adresně týká. (Jaroslav Dietl)

• Sen je nad železo těžší, nad cukr sladší. (Kanadské přísloví)

• Hlava bez rozumu je svícen bez svíčky. (Lev Nikolajevič Tolstoj)

60

• Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic. (Cornell George Hoply-Woolrich)

• Stará větev praská, když se má ohnout. (Dánské přísloví)

• Kde není rovnosti, přátelství nemá trvání. (Platón)

• Síla a slušnost jsou statky mládí, umíněnost je květem stáří. (Demokritos)

• Svíce sebe stravuje a jiným svítí. (Arabské přísloví)

• Lepší je dosáhnout možného než snít o nemožném. (Alexej Pludek)

• Omyly moudrého člověka se podobají zatmění slunce. Když se mýlí, všichni to vidí a vidí i jeho nápravu. (Čínské přísloví)

• V očích milující ženy je i hlupák filozofem. (Anton Pavlovič Čechov)

Plzeň, Pražská 5 – fasáda domu

• Nikdy si nedělejte starosti s velikostí vánočního stromku. V očích dětí je vždy vysoký přes deset metrů. (Larry Wilde)

• Kdyby ryba neotevřela hubu, nebyla by ulovena. (Švýcarské přísloví)

• Moudří nebývají učení, učení nebývají moudří. (Lao-C´)

• K lásce nepřinutíš ani prosbou ani hrozbou. (F. L. Čelakovský – z Mudrosloví)

• Umění přemýšlet není závislé na inteligenci, ale na ochotě zapojit mozek. (Autor neznámý)

• Doktríny neopíjejí o nic méně než alkohol. (Henryk Sienkiewicz)

• Hlupák má před vzdělaným člověkem velkou výhodu – je sám se sebou vždy spokojený. (Napoleon Bonaparte)

• Život je tragédie pro toho, kdo cítí a komedie pro toho, kdo myslí. (Jonathan Swift)

• Ženské srdce je právě tehdy nejvíce láskou choré, když nemá koho milovat. (Ernst Moritz Arndt)

• Když se duše raduje, ničeho se nestrachuj. Ani smrti. (Ruské přísloví)

• Kdo se honí za duchaplností, často dohoní hloupost. (Alexandre Dumas)

• Dokud není vše ztraceno, nic není ztraceno. (Igor Greguš)

• Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život. (Lucius

Annaeus Seneca)• Kdo hubuje na ženy, míval je kdysi velmi

rád. (Francouzské přísloví)• Jediná možnost, jak život snést, je

považovat ho za krásný. (John Winston Ono Lennon)

• Neodkládejte nejsložitější úkoly, protože se spolehlivě objeví vždy, když budete nejvíce unaveni. (Vincent Peale)

• Netrap se kvůli tomu, že nezastáváš ještě vysokou funkci, ale kvůli tomu, že nemáš pro to ještě dostatek vědomostí. (Konfucius)

• Moudré je myslet skepticky a konat optimisticky. (Hermann Hesle)

• Víno pij z poháru, vědomosti z velké číše. (Čínské přísloví)

• Moudrý muž dovede odstranit vlastní vady, hlupákovi ta schopnost není dána. (Sakja Pandita)

• Záviď někomu a strhne tě to dolů, obdivuj někoho a posílí tě to. (Elvis Presley)

• Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb. (Diogenés)

• Kdyby řeč jeho byla mostem, chodit bych po něm nechtěl. (F. L. Čelakovský: Z mudrosloví…)

• Přemoudřelost je jeden z druhů moudrosti hodný největšího opovržení. (Georg Christoph Lichtenberg)

• Ars vera et falsa diiudicandi difficillima est. Rozeznat pravdu a lež je velmi těžké umění. (Latinské přísloví)

• Hora nuit. Vita brevis, ars longa. Čas kvapí. Život je krátký, umění dlouhé. (Latinské přísloví)

• Clara pacta, boni amici. Jasné dohody dělají dobré přátele. (Latinské přísloví)

Hurá na RadyniKlub českých turistů Fakultní nemocnice v Plzni pořádá jako podporu akce Plzeň 2015-Evrop-ské hlavní město kultury ve spolupráci s ÚMO Plzeň 3 v sobotu 28. března 2015 Jarní pochod. Vychází se od Domu hasičů v Černicách mezi 7.30 a 11.00, kde je také do 16 hodin cíl pocho-du. Každý si může vybrat z několika tras, které pořadatelé připravují – na 6 km, 10 km, 18 km a 30 km se vydají pěší turisté, 40 km bude mě-řit cyklotrasa. Všechny nevynechají Raduji, do-minantu plzeňského okolí, založenou císařem a králem Karlem IV. Startovné se pohybuje od 5 Kč (děti) po 20 Kč (neregistrovaní dospělí).

V. Melounová

Imatrikulace 22. 10. 2014

Foto V. Dlouhý

Pokračování fotogalerie v příštím čísle

FACULTAS NOSTRA - Zpravodaj LF UK v Plzni · Redakční rada: doc. MUDr. J. Beran, CSc., MUDr. L. Eberlová, Ph.D., prof. MUDr. J. Kilian, DrSc., MUDr. V. Křížková, Ph.D., MUDr. J. Novák, MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., za AVC V. Dlouhý a T. Ťupa Grafická úprava: Euroverlag s.r.o. - Michal Vondryska · Vydává: LF UK v Plzni pro vnitřní potřebu. Adresa redakce: MUDr. J. Novák, Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Lidická 6, 301 66 Plzeň. ([email protected]). Náklad 1000 ks.Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou · http://www.lfp.cuni.cz/FacultasNostra/

Documents

9–11/2014 Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni … · 2015-02-16 · Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni 9–11/2014 číslo 144–145 Neporažený