Šablona pro elektronickou poštu - Theses.cz

Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Katedra sociologie a andragogiky

REMINISCENCE

REMINISCENCE

Bakalářská diplomová práce

Michaela Řezáčová

Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Denise Picková

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní

veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne 23. března 2012

…………………

Děkuji tímto paní Mgr. Denise Pickové za cenné rady, náměty, odborné

vedení a všestrannou podporu, kterou mi v průběhu zpracovávání

bakalářské diplomové práce poskytla.

OBSAH

ÚVOD............................................................................................................................... 6

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 8

1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ .................................................................................................... 8

1.1 STÁRNUTÍ .................................................................................................................. 8

1.2 STÁŘÍ ....................................................................................................................... 9

1.2.1 Biologická dimenze stáří .............................................................................. 10 1.2.2 Sociální dimenze stáří .................................................................................. 10 1.2.3 Psychická dimenze stáří ............................................................................... 11

1.3 POTŘEBY STARÝCH LIDÍ ............................................................................................... 11

1.3.1 Potřeby seniorů v souvislosti s umístěním do zařízení rezidenčního typu. ... 12 1.4 POHLED SPOLEČNOSTI NA STÁŘÍ ................................................................................... 14

1.5 PŘIJETÍ STÁŘÍ ........................................................................................................... 15

2 PSYCHICKÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ .................................................................................. 17

2.1 ZMĚNY EMOČNÍHO PROŽÍVÁNÍ ..................................................................................... 17

2.2 ZMĚNY KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ ..................................................................................... 18

2.2.1 Změny funkce paměti ................................................................................... 18 2.2.2 Porucha paměti u lidí trpící demencí ........................................................... 20

2.3 VÝZNAM VZPOMÍNEK VE STÁŘÍ .................................................................................... 21

3 REMINISCENČNÍ TERAPIE ....................................................................................... 23

3.1 FORMY REMINISCENCE ............................................................................................... 25

3.2 PŘÍSTUPY V REMINISCENCI .......................................................................................... 26

3.2.1 Narativní přístup .......................................................................................... 26 3.2.2 Reflektující přístup ....................................................................................... 27 3.2.3 Expresivní přístup ......................................................................................... 28 3.2.4 Informační přístup........................................................................................ 29

3.3 ZDROJE PODPORUJÍCÍ REMINISCENCI ............................................................................. 29

3.4 STIMULÁTORY VZPOMÍNEK.......................................................................................... 30

3.4.1 Zrakové stimulátory vzpomínek ................................................................... 31 3.4.2 Sluchové stimulátory vzpomínek.................................................................. 32 3.4.3 Hmatové stimulátory vzpomínek ................................................................. 33 3.4.4 Čichové stimulátory vzpomínek ................................................................... 33 3.4.5 Chuťové stimulátory vzpomínek .................................................................. 34 3.4.6 Pohybové stimulátory vzpomínek ................................................................ 35

4 PRÁCE SE VZPOMÍNKAMI JAKO SOUČÁST PÉČE O KLIENTY V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH ................................................................................................................... 36

4.1 VYUŽITÍ REMINISCENCE U OSOB SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI ............................................. 36

4.1.1 Osoby po cévní mozkové příhodě ................................................................. 36 4.1.2 Osoby s poruchou zraku a sluchu ................................................................. 37 4.1.3 Osoby s demencí .......................................................................................... 38

4.2 DOVEDNOSTI REMINISCENČNÍHO ASISTENTA ................................................................... 41

4.3 PŘÍPRAVA REMINISCENČNÍHO SETKÁNÍ .......................................................................... 42

4.4 PRŮBĚH REMINISCENČNÍHO SETKÁNÍ ............................................................................. 45

4.5 VYBRANÉ PROBLEMATICKÉ SITUACE PŘI REALIZACI REMINISCENCE V PRAXI ............................ 47

4.6 PŘÍNOS REMINISCENČNÍCH AKTIVIT ............................................................................... 48

4.7 SPECIFICKÉ REMINISCENČNÍ AKTIVITY ............................................................................ 50

5 SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI ................................................................................... 52

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 53

6 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ............................................................................................... 53

6.1 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .......................................................................................... 53

6.2 PRACOVNÍ CÍLE ......................................................................................................... 53

6.3 HYPOTÉZY ............................................................................................................... 54

6.4 REALIZACE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A POUŽITÉ METODY ..................................................... 54

6.5 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA ......................................................... 56

6.6 ZHODNOCENÍ DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ .......................................................................... 83

6.7 OVĚŘENÍ HYPOTÉZ .................................................................................................... 87

ZÁVĚR ............................................................................................................................ 89

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ ....................................................... 91

SEZNAM TABULEK.......................................................................................................... 95

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................. 96

SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 98

6

ÚVOD

Stejně tak jako pro námořníky na širém moři představoval maják naději,

stávají se vzpomínky tím pomyslným majákem v moři stáří. Vše co

prožíváme během svého života, zůstává uloženo v našich vzpomínkách.

Snad každý člověk má potřebu s někým sdílet své životní zkušenosti

a zážitky. Sdílíme je s rodinou, přáteli, kamarády a rádi se vracíme

k okamžikům, které jsou pro nás významné. Prožíváme jedinečný

a neopakovatelný příběh života a stejně tak jedinečné a neopakovatelné

jsou vzpomínky, které jsou součástí každého z nás. V každé fázi života

dochází k vybavování vzpomínek, ale ve stáří mají vzpomínky tu největší

důležitost. Proto tak často slýcháme větu: „Aspoň budu mít na stará kolena

nač vzpomínat“. Starý člověk je jako „zlatá truhla“ plná osobních

zkušeností, které jsou cenné nejen pro samotného člověka, ale také pro

další generace. Klíčem ke „zlaté truhle“ se pak může stát reminiscence.

Při výběru tématu své práce jsem vycházela z vlastní praxe sociálního

pracovníka v Domově seniorů Vidim. Reminiscence jako jedna z metod

práce se seniory mě velmi zajímá. Domnívám se, že metoda reminiscence

umožňuje vnímat starého člověka jako jedinečnou bytost

s neopakovatelnou a nezaměnitelnou životní historií. Tím, že budeme se

starým člověkem sdílet jeho zkušenosti, radostné události, ale i zklamání,

které v životě prožil, zjistíme mnoho cenných informací, které nám

pomohou pochopit jeho potřeby a přání. Nabízí se nám možnost získat

jedinečné informace o životě starší generace. Uvědomíme si, že každý

z těch starých lidí zastával nespočet sociálních rolí např. dítěte, studenta,

pracujícího, partnera, kamaráda. Stesky starých lidí o tom, že nikoho

nezajímají, slýchávám při své práci se seniory velmi často. Pokládám proto

za důležité zaměřit se na možnost využití metody reminiscence, která

umožní starým lidem vracet se ke svému dětství či mládí, podělit se o své

zkušenosti, zážitky, přehodnotit své životní zkušenosti a tím získat pocit

důležitosti a významnosti – dopřát jim pocit, že někoho zajímají.

Cílem mé práce je analýza poskytování reminiscence v domovech pro

seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji.

Zaměřím se na problematiku reminiscence jako jedné z metod práce

se seniory ve výše uvedených rezidenčních zařízeních. Na základě

7

dotazníkového šetření se pokusím prostřednictvím pracovníků vybraných

zařízeních zjistit, zda je metoda reminiscence běžně využívána při práci se

seniory v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem

ve Středočeském kraji

Práce je rozčleněna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část

obsahuje celkem čtyři kapitoly. První kapitola vymezuje pojem stáří

a stárnutí. Druhá kapitola je zaměřena na stručný popis psychických změn,

které jsou spojeny s životní etapou, kterou je stáří. Dále se tato kapitola

věnuje paměti a její funkci v souvislosti se stárnutím a poukazuje na

význam vzpomínek ve stáří. Obsah třetí kapitoly se podrobně věnuje

samotné problematice reminiscenční terapie. Objasňuje formy a přístupy

využívané při práci se vzpomínkami, zabývá se jednotlivými stimulátory

vzpomínek s ohledem na různé smyslové vnímání. Poslední, čtvrtá kapitola

praktické části je zaměřena na praktické využití reminiscence jako jedné

z metod práce se seniory v zařízeních rezidenčního typu. Popisuje

možnosti využití reminiscence s ohledem na specifické potřeby

vzpomínajícího. Vymezuje, jakými dovednostmi by měl disponovat

pracovník zabývající se aktivitami zaměřenými na vzpomínání. Popisuje

přípravu, průběh reminiscenčních setkání a uvádí možné problémy, které

mohou při realizaci reminiscence v praxi nastat. Na závěr shrnuje přínos

reminiscence a poukazuje na specifické reminiscenční aktivity.

Praktická část práce informuje o realizaci, průběhu a výsledcích analýzy

uskutečněné na základě kvantitativního dotazníkového šetření v domovech

pro seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji

s cílem zjistit, zda je v těchto vybraných zařízeních reminiscence běžnou

součástí péče o seniory. Které formy a přístupy při práci se vzpomínkami

tato zařízení aplikují v praxi. Jak dlouho a v jakém rozsahu je reminiscence

v daných zařízeních využívána, kteří pracovníci se zabývají aktivitami

zaměřenými na vzpomínání a v neposlední řadě s cílem zmapovat přínos

a úskalí při realizaci reminiscence nebo zjistit zda pracovníci považují

dostupné informace o reminiscenci za dostatečné. Zkušenosti pracovníků,

kteří již ve své praxi cíleně pracují se vzpomínkami, mi pomohou

vyzdvihnout pozitiva a eliminovat negativa při mé snaze prosazení

reminiscence jako jedné z metod práce se seniory v domově pro seniory,

ve kterém pracuji.

8

TEORETICKÁ ČÁST

1 STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Demografický vývoj poukazuje na zvyšující se počet starších lidí nejen

v České republice, ale i v dalších rozvinutých zemích Evropy. V důsledku

kvalitnějšího životního stylu, lepších sociálních a pracovních podmínek,

vyšší vzdělanosti a pokroků v medicíně se lidé dožívají vyššího věku.

Zároveň dochází k prodlužování sociálně a ekonomicky aktivní etapy života

starých lidí. Dle prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude

počet nejstarších osob (85 let a více) v České republice dosahovat v roce

2050 přibližně půl milionu. Starý člověk – senior - je v současné době velmi

diskutovanou věkovou skupinou. Svědčí o tom „ Národní program přípravy

na stárnutí na období let 2008 až 2012“. Cílem programu jsou opatření

vedoucí ke zvyšování kvality života ve stáří s aspektem poukázat na to,

že i starý člověk je pro společnost přínosem.1

Pro účely práce považuji za důležité zabývat se podrobněji procesem

stárnutí a stářím jako jednou z životních etap.

1.1 Stárnutí

Stárnutí je proces, který probíhá již od narození. Každým dnem jsme

starší a čas plyne s naprostou přesností každému stejně rychle.

Přeskočíme – li fáze lidského života, kterými jsou dětství, puberta a mladší

dospělost, dostaneme se k etapě stáří, která je základním kamenem mé

práce.

Člověk si začíná vědomě připouštět stárnutí mezi čtyřicátým

až padesátým rokem svého života. Začíná bilancovat; co uskutečnil, čeho

chce ještě dosáhnout, uvědomuje si, jak čas rychle plyne. Snaží se držet

krok s mladší generací, chodí do práce, pomáhá svým dětem postavit se

na vlastní nohy, má svůj cíl, svou sociální roli. Stáří ještě není na dosah,

ale není v nedohlednu.2

1 MPSV.CZ. Příprava na stárnutí. [online] Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/2856 [vid.

07. 06. 2011] 2 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd.Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 13-15.

9

Stárnutí je proces nezvratných změn, který je ovlivněn jak vnitřními

faktory (např. genetickou výbavou jedince) tak vnějšími faktory

(např. výživou, životním stylem, stresem). A právě proto, že jde

o multifaktoriální proces, je tempo a rozsah změn souvisejících se stářím

individuální.3

První příznaky stárnutí přicházejí pozvolna, zpočátku téměř

nepozorovaně. Jedná se o zhoršení zraku, sluchu, koordinace jemné

motoriky, koncentrace, snižuje se funkce paměti, zpomalují se reakce.

Stárnoucí člověk na sobě pozoruje také změny zevnějšku, objevují se první

šediny, vrásky či pigmentové skvrny na kůži.

Vágnerová poukazuje na důležitost přijetí vlastního stárnutí. Jednotlivé

fáze adaptace na vlastní stárnutí rozděluje do tří fází:4

První signály stárnutí – je fáze, ve které si člověk první projevy

spojené se stářím nechce přiznat.

Smlouvání – je fáze, ve které si člověk uvědomuje že stárne, ale dělá

vše proto, aby vypadal lépe než jeho vrstevníci.

Přijetí – je fáze, ve které dochází k přijetí tělesných změn souvisejících

s postupným stárnutím.

Stáří bývá často spojováno se smrtí, ale stáří neznamená konec. Jde

o období, které zahrnuje přibližně jednu třetinu našeho života, a proto

si toto období zaslouží pozornost celé společnosti.5

V následující kapitole se budu zabývat členěním stáří a determinanty

souvisejícími se stářím na úrovni biologické, psychické a sociální.

1.2 Stáří

Stáří je přirozeným obdobím lidského života a věk je důležitým, nikoliv

jediným ukazatelem charakterizujícím tuto vývojovou etapu. V odborné

literatuře se můžeme setkat s různou kategorizací stáří.

3 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 448.

4 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 401 – 403.

5 KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada

Publishing, 2008. s. 11.

10

V současné době je nejčastěji používané následující, povahou spíše

administrativní, členění:6

45 – 59 let středí nebo též zralý věk

60 – 74 let vyšší věk nebo rané stáří

75 - 89 let stařecký věk – senium, vlastní stáří

90 let a výše - dlouhověkost

Člověk je bytostí bio – psycho – sociální. V praxi to znamená, že lidský

organismus prochází během procesu stárnutí mnoha změnami. Ty jsou

velmi individuální, ale vždy zasahují do všech oblastí tj. do oblasti tělesné,

psychické i sociální. Proto vznikla za účelem periodizace stáří další

dynamická pojetí.

1.2.1 Biologická dimenze stáří

Biologická dimenze stáří – určuje stav organismu na úrovni

fyziologických funkcí, který nemusí odpovídat věku chronologickému.7

V souvislosti se snížením fyziologických funkcí organismu dochází

ke změnám např. v oblasti smyslových orgánů, objevují se změny vzhledu,

dochází k úbytku svalové tkáně, projevují se změny v trávicím

a vylučovacím systému, mění se schopnost termoregulace.8 Samotné stáří

není nemoc, ale během procesu stárnutí dochází k celkovému snížení

výkonnosti všech funkcí organismu a starý člověk častěji onemocní. Pro

stáří je typický výskyt onemocnění probíhajících současně

tzv. polymorbidita9.

1.2.2 Sociální dimenze stáří

Sociální dimenze stáří – je spojována se změnami v sociální oblasti.

Velká změna nastává v souvislosti s odchodem do důchodu. Člověk ztrácí

profesní roli, ztrácí pocit potřebnosti, užitečnosti, mění se často také

6 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 20 – 21. 7 ĎOUBAL, S. Biologický věk a jeho význam. [online] Dostupné z

http://www.faf.cuni.cz/apps/Gerontology/biologicalage/importancy/age.asp [vid. 24. 06. 2011] 8 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,

2007. s. 12. 9 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 448.

http://www.faf.cuni.cz/apps/Gerontology/biologicalage/importancy/age.asp

11

ekonomické zajištění jedince a dochází k jinému časovému rozvržení dne.

V tomto období je důležitý postoj rodiny, která může nabídnout tak

potřebnou jistotu, dát pocit bezpečí a integrity. Volný čas přináší seniorům

možnosti různých aktivit, na které dříve nebyl čas. Velkou zátěž

představuje úmrtí partnera, která může umocnit pocit prázdnoty a vzít

smysl života. Starý člověk se v menší či větší míře stává závislým na své

rodině, okolí, společnosti, nastává pocit osobního selhání, méněcennosti.10

1.2.3 Psychická dimenze stáří

Psychická dimenze stáří – psychiku ve stáří ovlivňují nejen změny

v oblasti fyziologické, které mohou být starým člověkem negativně

prožívány, ale také změny v oblasti psychické. Dochází např. k zvýraznění

některých povahových vlastností člověka, snižuje se schopnost adaptace

na nové situace a prostředí, dochází ke změnám životních potřeb,

kognitivních funkcí či změnám v oblasti emočního prožívání.11 Psychickým

aspektům stáří se budu více věnovat ve druhé kapitole.

V souvislosti s cílem práce se dále zaměřím na změny v oblasti

uspokojování potřeb seniora, které souvisejí s přehodnocením pořadí

životních hodnot.

1.3 Potřeby starých lidí

V předešlé kapitole jsem se dotkla členění stáří podle toho, kterou oblast

našeho života zasahuje. Stejně tak potřeby starých lidí můžeme rozdělit na

potřeby biologické, psychické a sociální. Každý člověk bez ohledu na věk

uspokojuje během svého života své potřeby. Ve stáří dochází

k prohlubování těchto potřeb, proto je jejich saturace velmi důležitá.

Potřeba nevyjadřuje pouze to, co člověku chybí, ale stává se jeho

hybnou silou a motivem jednání. Neuspokojení potřeb vyvolává nepříjemný

emoční stav, který může vést k opakovaným a na první pohled

10

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 464 – 485. 11

JAROŠOVÁ In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 21.

12

neodůvodněným, či zbytečným žádostem starého člověka. Důležité

je „dešifrovat“ tyto žádosti, aby mohlo dojít k jejich uspokojení.12

Potřeby jsou na základě psychologických typologií nejčastěji členěny

na:13

vztahující se k tělesné pohodě

vztahující se k psychické rovnováze a bezpečí

Jednu z nejznámějších typologií hierarchie potřeb zformuloval americký

psycholog Abraham Herbert Maslow, který seřadil potřeby od těch

nejnaléhavějších až po nejméně naléhavé. Předpokládá nutnost uspokojení

potřeb ležících na nižší úrovni hierarchie potřeb, aby mohla vzniknout

motivace k uspokojení potřeb nacházejících se na vyšší úrovni.14 Obrázek

č. 1 „Maslowova teorie hierarchie potřeb“.15

V kontextu s dosažením výzkumného cíle se budu dále zabývat

změnami potřeb starých lidí v souvislosti s umístěním seniora do zařízení

rezidenčního typu.

1.3.1 Potřeby seniorů v souvislosti s umístěním do zařízení rezidenčního typu.

Velká změna nastane v okamžiku, kdy se senior ocitá v nepříznivé

životní situaci, kterou není schopen překonat sám ani s pomocí rodiny,

či jiné sociální služby. Nastalá situace může být řešena umístěním seniora

12

PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 25 – 36. 13

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. s. 157. 14

ATKINSON, R.L. a kol. Psychologie. 2. vyd. Překl. E. Herman. M. Petržela.D. Brejlová. Praha: Portál, 2003. s. 470 – 471. 15

HÁLEK, V. Základy managementu. [online] Dostupné z http://halek.info/prezentace/managementcviceni2/mngcv2.php?l=06&projection&p=28 [vid. 25. 06. 2011]

http://halek.info/prezentace/managementcviceni2/mngcv2.php?l=06&projection&p=28

13

do domova pro seniory, nebo jiného zařízení rezidenčního typu. Tato

zásadní životní změna však může být pro člověka velkou psychickou

zátěží.

U seniora často dochází ke ztrátě pocitu jistoty a bezpečí, které mu

nabízelo jeho známé prostředí domova. V této souvislosti může dojít

k uvědomění si své závislosti na pomoci druhé osoby a ztráty autonomie.

To vše v člověku evokuje myšlenku na blížící se konec života. Vágnerová

v této souvislosti hovoří o čtyřech základních psychických potřebách, které

jsou spojeny se ztrátou samostatnosti a soukromí:16

Potřeba přiměřené stimulace a orientace – u starého člověka, který

nastoupil do zařízení rezidenčního typu se často objevují různé obavy

např. že nenajde jídelnu, toaletu, bojí se zeptat, aby neobtěžoval.

Důležité je dbát na dostatečně stimulující prostředí a zároveň

nezapomínat informovat seniora o veškerém dění týkajícím se jeho

osoby.

Potřeba citové jistoty a bezpečí – nástupem do rezidenčního zařízení

ztrácí senior pocit jistoty a bezpečí, které mu dříve poskytovaly osoby

jemu blízké a také jeho vlastní domov. Starý člověk se může cítit

opuštěný a současné prostředí vnímá jako neosobní. Zachování vlastí

identity je pro starého člověka velmi důležité, proto je nutné respektovat

jeho rozhodnutí a dopřát mu pocit důležitosti a významnosti.

Potřeba seberealizace – u starého člověka po nástupu do zařízení

rezidenčního typu dochází ke ztrátě smysluplných činností, které člověk

vykonával dokud byl doma např. úklid, vaření, práce na zahrádce. Starý

člověk ztrácí motivaci k aktivitám – nevidí v nich smysl. Důležité

je nabízet dotatečné množství aktivit, které budou respektovat

důstojnost a individualitu seniora.

Potřeba otevřené budoucnosti – stáří lidé spojují nástup do

rezidenčního zařízení s „poslední štací“, nevidí budoucnost, jsou

přesvědčeni, že je už nic nového nečeká, dochází k rezignaci, apatii

a úzkosti. Důležitá je např. včasná a pravidelná informovanost seniora

o nabízených aktivitách, která dodá starému člověku pocit očekávání –

pocit otevřené budoucnosti.

16

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 495 – 499.

14

Na základě své praxe mohu konstatovat, že pro naplnění výše

uvedených potřeb je nezbytný individuální přístup s aspektem na

kompetence každého jedince. Uznání kompetentnosti starého člověka

ovlivňují také postoje společnosti ke stáří.

1.4 Pohled společnosti na stáří

Současná společnost zaujímá ke starým lidem spíše negativní postoj.

Považuje starého člověka za nepotřebného, který nemá společnosti už

co nabídnout. V popředí hodnotového systému společnosti je dravost,

výkonnost, přitažlivost, což staré lidi znevýhodňuje. Výsledkem takto

nastaveného žebříčku hodnot je postoj vyjadřující nepotřebnost,

podřadnost a nekompetentnost starých lidí – ageismus.17

Ageismus – je pojem vyjadřující diskriminaci na základě věku,

upřednostňuje mládí, zahrnuje mýty, předsudky a negativní představy

o stáří. Mladá generace zastává představy, že staří lidé nemají společnosti

co nabídnout, zatěžují ekonomickou situaci společnosti, zabírají pracovní

místa mladým a neustále si na něco „stěžují“. Starý člověk je vnímán jako

neproduktivní, neperspektivní a žijící na úkor mladých.18

Důraz na mládí a fyzickou krásu můžeme vidět takřka na každém kroku.

Z časopisů, reklam, bilboardů na naše smysly útočí krásní, mladí a úspěšní

lidé. Masmédia nám představují staré lidi nejčastěji jako obyvatele různých

pobytových služeb, jako bezbranné, okradené, nepřející mladým,

či v reklamě jako jedince trpící zažívacími problémy, zácpou a uvolněnou

zubní protézou. Předsudky vůči stáří byly a budou, důležité je, aby výchova

mladých lidí vedla nejen k úctě a respektování stáří, ale také k umění

naslouchat a učit se z celoživotních zkušeností starého člověka. Důležité

je najít si čas zastavit se, poslouchat a tím starému člověku dopřát pocit

důležitosti, významnosti a potřebnosti a uvědomit si, že kouzlo osobně

převyprávěných příběhů je nenahraditelné.

V souvislosti se zvyšujícím se počtem starých lidí ve společnosti -

tzv. demografickým stárnutím se stává aktuální otázka individuální přípravy

na stáří. Z tohoto důvodu se budu dále zabývat různými postoji člověka

v souvislosti s adaptací na životní etapu, kterou je stáří.

17

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 443. 18

TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002. s. 6 – 7.

15

1.5 Přijetí stáří

Stáří není nemoc, přesto se mnoho lidí chová ke starým lidem tak, jako

by se báli, že se nakazí a také zestárnou.19 Obávají se, že jednou budou

také nemohoucí potřebující pomoc a nechtějí si připustit, že starý člověk se

vlastně stává zrcadlem jich samých.20 V souvislosti s přijetím stáří se nabízí

otázka, v jakém časovém horizontu je vhodné se na stáří začít připravovat.

Rozlišujeme tři formy přípravy na stáří:21

Dlouhodobá příprava: je ovlivněna výchovou, probíhá již od dětství,

kdy bychom měli vychovát děti k úctě ke starým lidem. Následně

předpokládáme, že stejné úcty se bude dostávat ve stáří také nám

samotným.

Střednědobá příprava: je ovlivněna dosavadním stylem života, měla

by probíhat od okamžiku, kdy si člověk začíná uvědomovat, že stárne

(viz. kapitola 1.1 Stárnutí). Člověk by měl přehodnotit svůj dosavadní

způsob života, zamyslet se nad plány, které chce ještě realizovat,

upevňovat přátelské kontakty, přemýšlet o možnosti realizace svých

zájmů, koníčků.

Krátkodobá příprava: je ovlivněna schopností vyhodnotit možná

úskalí, která sebou stáří přináší (např. omezení hybnosti, přemíra

volného času). Před odchodem do penze je vhodné zaměřit se na

praktičnost vybavení svého bytu (bezbariérovost, bezpečnost)

a na možnosti využití volného času.

Z výše uvedeného vyplývá, že adaptace na stáří je dlouhodobý proces,

který je u každého jedince individuální. Vychází z jeho osobnosti, přístupu

k životu, zkušeností a je ovlivněn celoživotní přípravou člověka na stáří.

19

PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 58. 20

PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 19. 21

POLÁCHOVÁ, E. Adaptace a příprava na stáří. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/adaptace-a-priprava-na-stari-305689. [vid. 11.07.2011]

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/adaptace-a-priprava-na-stari-305689

16

Podle studie o zvládání vlastního stáří, kterou provedla v roce 1962

Reichardová, vyplynulo „pět vyrovnávacích strategií“, které vyjadřují postoje

člověka ke svému stáří:22

Konstruktivní strategie – člověk přijímá stáří i s jeho nepříjemnými

stránkami, snaží se život vidět pozitivně. Umí plánovat, má své cíle,

kterých chce dosáhnout.

Strategie závislosti – člověk je bez zájmu o aktivity, svou

zodpovědnost za rozhodování deleguje na druhé, stává se lehko

ovlivnitelným svým okolím.

Strategie obranná – člověk nepřijímá omezení přinášející stáří, odmítá

pomoc druhých, lpí na svých rituálech, nechce se smířit se ztrátou

svých sociálních rolí.

Strategie hostility – člověk má negativní postoj vůči okolí, potřebuje

najít viníka za své neúspěchy, potřebuje najít viníka za stáří.

Strategie sebenenávisti - člověk hodnotí celý život negativně, zlobí

se sám na sebe, mluví o smrti, ve které vidí vysvobození.

Podle Venglářové je přijetí stáří ovlivněno nejen osobností jedince, ale

také přístupem jeho okolí a nabídkou služeb, zajišťujících pomoc

v oblastech, které již sám nezvládá – adaptaci na stáří pak rozděluje na:23

Konstruktivní přístup – člověk si uvědomuje změny již v produktivním

věku, je na stáří připraven (má své koníčky, zájmy, přátele).

Závislost na okolí – potřebu zvýšené pozornosti řeší starý člověk

symptomy onemocnění.

Nepřátelský postoj – člověk projevuje nepřátelský postoj ke svému

okolí, odmítá nabízenou pomoc.

Změn doprovázejících stáří je mnoho, a protože jde o individuální

proces, může být pro člověka velmi těžké se s nimi vyrovnat, důležitá

je trpělivost, tolerance a pomoc okolí. „Recept na úspěšné stárnutí očima

devadesátileté ženy“ (viz. příloha této práce č. 1) můžeme najít v knize 22

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 31 – 33. 23

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 12.

17

Motivační prvky při práci se seniory od Klevetové, Dlabalové. Stáří tato

žena nevnímá jako nutné zlo, touží mít stále nové zážitky, svá omezení

respektuje, ale nepoddává se jim, je plná optimismu, mládí nepovažuje

za nevychované, cvičí, střídmě jí a dodržuje pitný režim, umí se radovat

z maličkostí, prostě přijala stáří jako významnou etapu svého života.24

Ve druhé kapitole své práce se budu věnovat problematice změn

v oblasti kognitivních funkcí. V kontextu s tématem mé práce, kterým

je reminiscence, považuji za vhodné věnovat pozornost poklesu

paměťových funkcí u starých lidí a to zejména v souvislosti s velmi

rozšířeným onemocněním, kterým je demence.

2 PSYCHICKÉ ZMĚNY VE STÁŘÍ

Změny v oblasti prožívání, chování a uvažování u starých lidí mohou být

ovlivněny dosavadním způsobem života, různými návyky, sociokulturními

vlivy, ale také postojem samotné společnosti ke starým lidem.25

2.1 Změny emočního prožívání

Emocemi člověk vyjadřuje subjektivní vztah k předmětům, lidem,

situacím.26 Ve stáří dochází ke změnám emočního prožívání, které

se projevují zvýšenou tendencí reagovat přecitlivěle, úzkostně, často

převládá smutná nálada.27

Ve stáří může dojít ke snížení motivace, která se vyznačuje zploštěním

emocí. Starý člověk ztrácí chuť do aktivit, chybí nadšení, zájem o okolní

dění se minimalizuje.28 Změna emočního prožívání může být doprovázena

sníženou péčí o svou osobu či prostředí, ve kterém starý člověk žije.29

24

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 16 – 18. 25


GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. s. 16. 27

KUSÁ, M. Stáří. [online] Dostupné z http:/www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari. [vid. 06. 09. 2011] 28

ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 22 – 24. 29

KUSÁ, M. Stáří. [online] Dostupné z http:/www.prosestry.cz/studijni_materialy/psychologie/stari [vid. 06. 09. 2011]

18

2.2 Změny kognitivních funkcí

Pomocí kognitivních funkcí poznáváme svět kolem nás. Informace

z vnějšího i vnitřního světa jsou přijímány a dále zpracovávány. Výsledkem

je poznání, zpřesnění či doplnění stávajícího.30

U starých lidí dochází ke zpomalení nejen pohybových schopností,

ale také schopností přijímat a zpracovávat nové informace. Starý člověk

často lpí na stereotypech, vše nové považuje za ohrožující, nechce nic

měnit. Jeho schopnost učit se novým věcem je snížená, v nových situacích

se cítí nejistý, vyhovuje mu, pokud může čerpat z dříve osvojených

zkušeností a znalostí. Nová a neznámá situace může vést k úzkosti

a pocitu nekompetentnosti. Dalším, velmi podstatným důvodem, který

může mít za následek zpomalení či zhoršení schopnosti přijímat

a zpracovávat nové informace je zhoršení smyslového vnímání, což může

vést k častější únavě, rozladěnosti a napětí.31

Mezi časté problémy, které jsou specifické pro starší generaci patří

poruchy funkce paměti. Paměť má v reminiscenci, která je stěžejním

tématem mé práce nezastupitelnou roli, z tohoto důvodu se změnami

paměti souvisejícími se stářím budu podrobněji věnovat v následujících

kapitolách.

2.2.1 Změny funkce paměti

Paměť je funkce, která nám umožňuje přijímat, uchovávat a dále

zpracovávat přijaté informace, zajišťuje integritu osobnosti a uvědomění

si vlastí osoby. Schopnost udržet získané informace a dále tyto informace

zpracovávat, je velmi důležitá pro zachování vlastní identity.32

Úbytek paměťových schopností patří mezi projevy spojované se stářím.

Každý z nás někdy něco zapomene, nemůže si vzpomenout, kam položil

určitou věc nebo na jméno nebo název filmu přesto, že ho má „na jazyku“.

Pokud si uvědomujeme, že jsme na něco zapomněli, že něco hledáme,

že si nemůžeme vzpomenout, můžeme hovořit o pouhé zapomnětlivosti

či roztržitosti. O poruchu paměti (kognitivní poruchu) se jedná v případě,

30

GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2000. s. 43. 31


VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 452 – 453.

19

že u starého člověka nedochází k uvědomování si problému s pamětí.

Pokud nedochází k získávání a udržení nových informací, nedojde také

k dalšímu zpracování. Člověk s poruchou paměti je zmatený, neví kde je,

nepoznává své blízké – je dezorientován v čase a prostoru.33

V odborné literatuře můžeme najít různé dělení paměti. Autoři Jirák,

Holmerová, Borzová rozdělují paměť na deklarativní a procedurální:34

Deklarativní paměť – obsah této paměti můžeme popsat slovy.

Procedurální paměť – obsahuje informace získané na základě

motorických dovedností, podmíněných reflexů a mluveného slova.

Jiné a pro účely mé práce vhodnější považuji následné dělení paměti:35

Krátkodobá (pracovní) paměť - jsou zde uchovávány informace, které

jsou získány na základě smyslových receptorů, jedná se o informace

získané sluchem, zrakem, hmatem, čichem, chutí či pohybem.

Pro uchování získané informace je nutné opakování. V případě, že je

informace vyhodnocena jako významná je přesunuta do paměti

dlouhodobé.

Dlouhodobá paměť - v dlouhodobé paměti jsou uchovány informace,

které jsme vyhodnotili jako důležité, často mívají emoční náboj. Jedná

se o zkušenosti, dovednosti, vzpomínky, které jsou součástí naší životní

cesty.

Zatímco dlouhodobá paměť je dostatečná pro uchování veškerých

informací, které získáme během našeho života, krátkodobá paměť

disponuje velmi omezenou kapacitou a nabyté informace v ní zůstávají

přibližně půl minuty. Z tohoto důvodu dochází při nezměněné funkci paměti

k rychlé selekci informací, které jsme vyhodnotili jako důležité a jejich

přesunu z paměti krátkodobé do paměti dlouhodobé.36

33


JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 13. 35

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 47. JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 13. 36

BUJSSEN, H. Demence. 1. vyd. Překl. H. Kašparovská. Praha: Portál, 2006. s. 19 – 21.

20

Narušené ukládání informací do dlouhodobé paměti patří k jednomu

ze symptomů organické poruchy, kterou je demence. S ohledem na cíl

práce, kterým je analýza poskytování reminiscence v domovech pro

seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji,

považuji za důležité věnovat v následujícím textu pozornost příznakům

a problémům, které s sebou tato „organická duševní porucha“ přináší.

2.2.2 Porucha paměti u lidí trpící demencí

Jak již bylo uváděno v textu, stárnutí populace s sebou přináší celou

řadu problémů. Jedním z nich, který je spojen s negativními společenskými

důsledky, je demence. Se vzrůstajícím počtem starých lidí se zvyšuje

četnost výskytu lidí trpících demencí. V současné době se počet lidí

trpících demencí v české republice odhaduje na 100 000 osob.37

„Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnější

charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních (poznávacích)

funkcí, především paměti a intelektu, jako důsledek určitého onemocnění

mozku. Následkem takového onemocnění je nejen úbytek paměti

a intelektu, ale celková degradace duševních činností postiženého, ztráta

schopnosti běžných denních aktivit a nakonec ztráta schopnosti

samostatné existence“.38

Demence se dělí na lehkou, středně těžkou a těžkou.

Při lehké demenci (I. stadium) – se u nemocného objevují různé potíže

např. s orientací v čase, s plánováním, s učením se novým dovednostem.

Dlouhodobá paměť bývá zachována, ale dochází k problémům

s vybavováním nedávných událostí, objevují se potíže související

s udržením a následným přesunem nových informací do dlouhodobé

paměti. Začínají problémy v konverzaci (člověk si nepamatuje, co nám již

sdělil). Důležité je používat jednoduché věty, mluvit klidně, neopravovat,

nenapomínat. V tomto stadiu demence je vhodné využít různé fotografie,

37

JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 21. 38

HOLMEROVÁ, I., STUDNICKÁ, E. Demence. [online] Dostupné z http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence [vid. 21. 07. 2011]

http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence

21

předměty, melodie, které nám pomohou využít zachovanou dlouhodobou

paměť.39

Středně těžká demence (II. stadium) - se projevuje např. zpomaleným

myšlením, změnou osobnosti (některé povahové rysy se mohou extrémně

zvýraznit), ztrátou adekvátně využívat naučené motorické dovednosti –

apraxií, prohlubujícími se problémy s orientací v čase a prostoru. U středně

těžké demence dochází k výraznému poklesu zájmu, který může vyústit

až v apatii.40

Objevují se problémy s porozuměním souvislostí určité události.

Komunikační projev je chudý, nemocný má problémy s vybavováním

slovních výrazů. Při komunikaci je důležité, mluvit klidně, používat

jednoduchá větná spojení, využívat gesta. Předměty, vůně, písničky, chutě

připomínající dětství pomohou nemocnému vybavit si krátkodobé

vzpomínky.41

U těžké demence (III. stadium) – můžeme pozorovat např. celkovou

dezorientaci, citovou oploštělost, ztrátu schopnosti pečovat o svou osobu,

vymizení soudnosti, neschopnost porozumět mluvenému i psanému slovu

a adekvátně se vyjádřit (afázii). V tomto stádiu nemocný často ztrácí vlastí

identitu – neví, kdo je. Při komunikaci je nezbytné všímat si neverbálních

projevů nemocného.42

Paměť člověku umožňuje vybavování prožitků a zkušeností v kontextu

s jeho celým dosavadním životem. Schopnost vybavení si již prožitého

(vzpomínání) je důležitá pro zachování vlastí identity člověka.

2.3 Význam vzpomínek ve stáří

Vzpomínka je paměťová stopa, která se pojí s určitým zážitkem, který

je často emočně podbarven. Vybavování vzpomínek je přirozenou duševní

činností člověka, která ho provází celým životem. Vzpomínky jsou pro

39

KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228. [vid. 21. 07. 2011] 40

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 28. 41

KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení. [online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228 [vid. 21. 07. 2011] 42

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 137 – 141.

22

člověka významné v každé fázi jeho života, nicméně v závěrečné etapě

života, kterou je stáří mají nezastupitelnou funkci pro udržení a potvrzení

vlastní identity, pro přijetí sebe samého.43

Vzpomínky umožňují člověku na sklonku života přehodnotit celý svůj

dosavadní život, vyrovnat se s křivdami a konflikty, pomáhají k sebepřijetí

a ke kontaktu s okolním světem. Dosažení životní integrity je proces, kdy

pomocí vzpomínek může u starého člověka dojít k pochopení smyslu

života, k porozumění sebe samého i ostatních lidí.44

Při hledání významu vzpomínek se můžeme opřít o Eriksona, který

hovoří o poslední etapě lidského života jako o stádiu životní integrity. Podle

Eriksona je stáří poslední etapou života, ve které má člověk možnost

vyrovnat a smířit se svým životem tak, aby byl připraven odejít s dobrým

pocitem bez ohledu na prohry a neúspěchy.45

Na skutečnost, že vzpomínání ve stáří je přirozenou součástí života,

upozornil na základě svého pozorování (1955 – 1966) také gerontolog

a psychiatr Rober N. Butler. Hovoří o významu vzpomínek, které slouží

k rekapitulaci životní cesty, která je pro člověka přirozeným, i když velmi

náročným životním procesem. Vybavování dávných konfliktů skrze

vzpomínky může člověku umožnit smíření a odpuštění sobě i druhým,

přinést úlevu a duševní vyrovnanost. Tuto strukturovanou aktivitu nazývá

Butler jako proces životního bilancování, reflexe či hodnocení života („live

revief“) a začíná využívat vzpomínky při své práci se seniory.46

Vzpomínky starému člověku mohou usnadnit snahu o začlenění

do společnosti, přispívají k pocitu důležitosti, umožňují předat zkušenosti

mladším generacím, pozitivně ovlivnit postoje ke stáří ve společnosti.47

Podle Cohena mohou vzpomínky plnit tři funkce:48

Intrapersonální – vzpomínky plní funkci, která pomáhá k udržení

osobní identity, uvědomění si vlastního „Já“ , napomáhá k pochopení

smyslu života.

43

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 11 – 12. 44

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 14. 45

ERIKSON, E.H. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 15. 46

BUTLER, R.N. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 16. 47


COHEN, G.D. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 19.

23

Interpesonální – vzpomínky plní funkci interakce s okolím, při

rozhovorech nad vzpomínkami vznikají další asociace, které plní

interpersonální funkci a podněcují společenskou konverzaci.

Poznávací, informační – vzpomínky nabízejí moudrost, zkušenost

a informace v historických souvislostech, které napomáhají starému

člověku k nalezení nové společenské role (např. role učitele, mudrce,

rádce).

V současné době mnoho autorů (např. Haškovcová, Vágnerová, Zgola)

vyzdvihuje pozitivní úlohu vzpomínek zejména v souvislosti s umístěním

seniora do zařízení rezidenčního typu.49

Umístění seniora do institucionálního zařízení může vést k pocitu

beznaděje, vykořenění, prázdnoty a nepotřebnosti. Využití vzpomínek

zmírňuje negativní dopady související s „neosobním“ prostředím

a podporuje kontinuitu vlastního života, která byla narušena v důsledku

změny prostředí, ztráty společenské role a identity.50

V předchozím textu jsem se věnovala významné roli, kterou zastávají

vzpomínky v životě starého člověka. V následující kapitole se budu věnovat

vymezení pojmu reminiscenční terapie, různým přístupům a formám

se zaměřením na praktické využití vzpomínek při práci se seniory.

3 REMINISCENČNÍ TERAPIE

Vymezení pojmu reminiscenční terapie se věnuje mnoho autorů.

Mnohoznačnost termínu reminiscenční terapie je patrná z následujících

definic.

V akademickém slovníku cizích slov je pro výraz „reminiscence“

používáno synonymum „vzpomínka“ 51

49HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010., VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000 , ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003 50

JANEČKOVÁ, H. HOLMEROVÁ, I. VAŇKOVÁ, H. KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 20 [vid. 24.06.2011] 51

PETRÁČKOVÁ, V. KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. s. 657.

24

Podle Woodse je reminiscence definována jako „hlasité nebo tiché

vybavování událostí ze života člověka, které se uskutečňuje buď o samotě,

nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí.“ 52

Sim vnímá reminiscenční terapii jako nedílnou součást péče o staré lidi

s aspektem na vzájemnou mezilidskou interakci, která napomáhá

k pochopení a porozumění starého člověka. Výsledkem je vytvoření

či prohloubení vztahu mezi pečující osobou a seniorem.53

Janečková, Vacková vymezují pojem reminiscenční terapie jako

„rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo skupinou seniorů) o jeho

dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých zkušenostech

s častým využitím vhodných pomůcek (staré fotografie, nástroje a pomůcky

využívané v domácnostech, staré přístroje a pracovní nářadí, módní

doplňky, filmy, lidová nebo taneční hudba apod.)“.54

Někteří autoři např. Gibsonová, Schwaitzerová se neshodují s termínem

„reminiscenční terapie“ a přiklánějí se více k označení „reminiscence“

či „práce se vzpomínkami“. Důvodem je jasné vymezení termínu „terapie“55

jako způsobu léčení. Termín terapie je spojován s pomocí ze strany

odborníka (psychoterapeuta), která směřuje k odstranění problému

či nemoci.56

Gibsonová poukazuje na skutečnost, že práce se vzpomínkami

je založená na vzájemném sdílení zážitků, informací s důrazem na udržení

životní integrity jedince, nikoli na léčbu poskytovanou specialisty.57

Přestože aktivity zaměřené na práci se vzpomínkami nejsou samy

o sobě terapií, mají terapeutický účinek. Ten spočívá v uvědomění si sebe

samého, obnovení pocitu důležitosti a potřebnosti starého člověka, přináší

radost, potěšení a znovunalezení smyslu života.58

52

WOODS, R. In JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 21. 53

SIM, R. In ŠPATEKNOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 21 – 22. 54

JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 21 – 22. 55

PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. s. 755. 56

ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 22. 57

GIBSON, F. In ŠPATEKNOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 22. 58JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 43.

25

Podle Holmerové je důležité se při práci se vzpomínkami vyhýbat velmi

bolestným tématům, které mohou vyvolat silné emoční vypětí z důvodu

znovuvybavení tíživého a nezpracovaného prožitku, protože i přes výše

zmíněné terapeutické účinky reminiscence v žádném případě nenahrazuje

psychoterapii.59

Při práci se vzpomínkami můžeme vycházet z různých forem a přístupů,

které reminiscenční terapie nabízí a které se v praxi často prolínají.

3.1 Formy reminiscence

Gibsonová uvádí členění podle typu podnětů použitých při reminiscenci

na:60

Obecnou formu reminiscence – jedná se o reminiscenci, při které

jsou využívány různé, běžně dostupné předměty, které slouží

k vybavování vzpomínek na dané, avšak všeobecné téma (např. různé

náčiní a nářadí, kuchyňské vybaven).

Specifickou formu reminiscence – jedná se reminiscenci, při které

jsou k vybavování vzpomínek používány stimuly, které se konkrétně

pojí s účastníky reminiscence (např. svatební fotografie, fotografie dětí,

vysvědčení apod.).

Podle počtu osob dělíme reminiscenci na individuální a skupinovou. Při

individuální reminiscenci se věnuje terapeut jedné osobě. Vzniká prostor

pro intenzivní vztah mezi vzpomínajícím a terapeutem založený na důvěře

s důrazem na individualitu jedince. Skupinová reminiscence probíhá

za účasti více osob a dělí se dále na formální a neformální. Při neformální

skupinové reminiscenci dochází k nenucené, spontánní diskuzi, při které

účastnící společně vzpomínají či debatují o různých tématech a je

přístupná všem příchozím. Úkolem terapeuta je vytvoření příjemné

atmosféry s ohledem na komunikační a smyslové bariéry účastníků. Cílem

tohoto způsobu vzpomínání je především radost ze společně stráveného

času. Skupinová reminiscence formální se vyznačuje tím, že se jedná

59

HOLMEROVÁ, I. In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 239. 60

GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd. Praha: Galén, 2011. s. 26

26

o záměrné vzpomínání nad určitým tématem v omezeném počtu

zúčastněných. Důležité je vytvořit pro skupinu takové prostředí, ve kterém

mohou nerušeně vzpomínat. Na rozdíl od neformální skupinové

reminiscence by měli být účastníci předem seznámeni s daným tématem

a průběhem reminiscence.61

3.2 Přístupy v reminiscenci

Využívání vzpomínek při práci se starými lidmi můžeme dále rozdělit

podle toho, jakým způsobem se vzpomínkami pracujeme, protože způsob

práce následně ovlivňuje celý výsledný efekt. Podle Norrise můžeme

hovořit o práci se vzpomínkami, která plní tři základní funkce:62

Oddechovou - vzpomnání v rámci aktivizace seniorů.

Podpůrnou - pomocí vzpomínek se snažíme o dosažení psychické

rovnováhy.

Terapeutickou - prostřednictvím vzpomínek dochází k rekapitulaci

vlastního života.

Jinou kategorizaci přístupů reminiscence uvádí Janečková, Vacková.

Jedná se o narativní, reflektující, expresivní a informační přístup.63

3.2.1 Narativní přístup

Narativní přístup využívá metodu vyprávění životního příběhu („live

story“). Jedná se o reminiscenční aktivity se seniory, při kterých je hlavním

cílem vyplnění volného času, možnost sebevyjádření, předání zkušeností,

zlepšení psychické pohody a zvýšení vlastní sebeúcty a potřebnosti.

Vzpomínání probíhá v bezpečném prostředí připomínající setkání rodiny

a přátel. U narativního přístupu je specifická interpersonální funkce

vzpomínání. Vzpomínání probíhá spontánně, na základě volných

asociacích nebo jako odpověď na reakci vyvolanou různými podněty (zvuk,

vůně, předmět, činnost, chuť). Důležité je, že při narativním přístupu

nedochází k hodnocení vypravěče a ani vzpomínající toto neočekává.

Vzpomínání může probíhat ve dvojici nebo ve skupině na téma, které

61

ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 28. 62

NORRIS, A.D. In JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 23. 63

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 23 – 30.

27

může, ale nemusí být předem dané. Vzpomínky mohou být vyjádřeny nejen

ústně, ale i písemně pomocí autobiografie, knihy života či memoárů.64

Někteří autoři např. Coleman, Bender kritizují narativní přístup, protože

vzpomínky se využívají zejména pro aktivizaci a využití volného času

seniorů, ale bez terapeutického přínosu, který by pomohl starému člověku

vyrovnat se s prožitými traumaty.65

Nicméně na základě pozorování, rozhovorů a analýzy videonahrávek

pořízených při skupinových setkáních využívající při vzpomínání narativní

přístup bylo zjištěno, že se účastníci při vzpomínání cítí příjemně a začínají

komunikovat i s ostatními členy ve skupině, přestože dříve komunikovali

převážně s personálem.66

3.2.2 Reflektující přístup

Reflektující přístup pracuje na základě metody Roberta Butlera, kterou

označil za životní rekapitulaci („life review“). Jedná se o práci

se vzpomínkami, při které dochází k reflexi života se všemi traumaty,

obtížemi s cílem přijmout vše, co člověka v životě potkalo, s cílem pochopit

smysl života. Butler uvádí, že pro naplnění těchto cílů je důležité, aby

reflektující reminiscence byla poskytována proškolenými terapeuty. Proces

životního bilancování může probíhat o samotě, při rozhovoru s terapeutem,

s malou skupinou lidí.67

Na metodě „live review“ založil vlastní model tzv. kognitivně –

behaviorální terapie Philippe Coppeliez. Jedná se o reflektující přístup

využívaný především u osob s kognitivními či depresivními poruchami.

Jedná se strukturovaný postup vzpomínání, při kterém je předem

domluveno téma (např. vztahy mezi rodiči, životní úspěchy, prohry, důležité

mezníky v životě, životní cíle). Při vzpomínání se setkává homogenní

skupina 4 – 6 osob v pravidelných intervalech 1x týdně po dobu 6 – 12

měsíců. Setkání, při kterém účastníci reflektují vlastní úspěchy, ale

64


COLEMAN, P. G., BENDER, M. P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 24. 66

KIERNAT, J.M., GOLWASSER, A.N. a kol. In JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 21 [vid. 24. 06. 2011 ] 67

BUTLER, R.N. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 25.

28

i obtížné úseky života, trvá 60 – 90 minut. Na základě bezpečného vztahu,

který vzniká ve skupině, se lidé s kognitivními a depresivními poruchami

začínají svěřovat s těžkými událostmi ze svého života. Na základě důvěry,

pochopení a prostoru vyjádření dochází k úlevě, k redukci deprese

a ke zkvalitnění života.68

Mezi hodnotící přístupy řadíme i reminiscenci uplatňovanou jako jednu

z technik validace. Validace je metoda vycházející z humanistické

psychologie založená na přijetí momentální emoce či myšlenky člověka,

respektování pocitů, které pronikají z minulosti do přítomnosti. Validace

je vhodná zejména pro seniory s poruchami kognitivních funkcí, především

s demencí. Zakladatelkou je Naomi Feilová, která vychází z předpokladu,

že u lidí s demencí mohou vzpomínky z dětství a mládí, které bývají často

emočně podbarveny, nahradit ve vědomí to, co je poškozeno demencí.

Validace znamená přijetí a uznání všech projevů člověka za platné,

pravdivé a hodnotné. Respektováním prožitků vracíme člověku

postiženému demencí hodnotu sebe samého, což je důležité pro snížení

napětí a úzkosti.69 Výhodou validační terapie oproti reminiscenci

je možnost uplatnění některých validačních technik i u osob s těžkým

stádiem demence.70

3.2.3 Expresivní přístup

Expresivní přístup využívá vzpomínky k odkrytí minulosti. Pracuje

s těžkými vzpomínkami a tíživými traumaty, které jsou vyvolané dávnými

událostmi. Otevření minulosti, vyjádření emocí a mluvení o traumatické

události před druhými lidmi pomáhá jedinci k odstranění úzkosti, stresu

a zdravotních problémů. Při vzájemném sdílení tíživých vzpomínek mohou

naslouchající poskytnout radu, projevit zájem či souhlas, což vede k jinému

pohledu na minulost a k vyrovnání jedince s tíživou událostí.71

68

CAPPELIEZ, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s.26. 69

MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 185 – 186. 70

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s.29. 71

PANNEBAKER, J. W. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 29.

29

3.2.4 Informační přístup

Informační přístup je založen na předávání informací očima

vzpomínajícího. Informativní reminiscence plní interpersonální funkci, kdy

dochází k předávání zkušeností mladší generaci. Senior získává pocit

potřebnosti, důležitosti a znovunalézá společenskou roli, která ho staví

do pozice učitele a rádce.72

Přestože narativní a informační přístupy v reminiscenci plní převážně

prosociální funkci, může dojít k ovlivnění zdraví seniora na základě emoční

regulace. Oproti tomu u reflektujících a expresivních přístupů pracujeme se

vzpomínkami vztahujícími se k osobnímu „Já“ což přímo ovlivňuje fyzické

a duševní zdraví jedince.73

Z předchozího textu je patrné, že k reminiscenci můžeme přistupovat

různě, ale ať už si zvolíme jakýkoliv přístup, základním kamenem pro

reminiscenci jsou podněty, vyvolávající vzpomínky.

3.3 Zdroje podporující reminiscenci

V běžném životě dochází ke stimulaci vnímání na základě mnoha

podnětů, kterými jsme obklopeni a jejichž přítomnost si často ani

neuvědomujeme. Nedostatečná saturace podněty může nastat v případě

umístění seniora do institucionální péče. Toto na podněty chudé prostředí

může vést k potížím s orientací, ke ztrátě autonomie a k sociální izolaci.74

Reminiscence nabízí a využívá různých zdrojů, které umožňují

přiměřenou stimulaci starého člověka. Autorky Špatenková, Bolomská třídí

zdroje pro praktickou reminiscenci do třech kategorií:75

Komunitní zdroje – přínos pro reminiscenci spočívá v navázání

spolupráce s knihovnou (možnost zapůjčení např. knih, které

se zabývají historií daného regionu), s muzeem (domluvení přednášky

na dané téma) případně školou (mezigenerační předávání informací

o historických událostech, zvycích a tradicích).

72

COLEMAN, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 30. 73


VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 496. 75

ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 31.

30

Lidské zdroje – pracovat se vzpomínkami není výsadou pouze

vyškolených pracovníků, velkým přínosem jsou také ostatní pracovníci,

kteří jsou v kontaktu se seniorem, osoby z řad dobrovolníků, lidé

zabývající se různými dnes již téměř zapomenutými řemesly

(např. košíkáři, hrnčíři, dráteníci) a v neposlední řadě také rodinní

příslušníci.

Podmínkou kvalitní péče o staré lidi v institucionálním zařízení jsou

dostatečné informace o jeho zálibách, zvycích, oblíbených činnostech, ale

také informace, které nám slouží k orientaci v jeho chování

(např. při úzkosti, depresi, agresi). Právě rodinní příslušníci jsou důležitým

zdrojem informací při uvádění reminiscenční terapie do praxe.76

Reminiscenční pomůcky - mezi reminiscenční pomůcky můžeme

zařadit vše co stimuluje naše smysly v souvislosti se vzpomínkami.77

Vzpomínky mohou přicházet spontánně nebo si je můžeme vybavit

záměrně. Říčan hovoří o „lovení v paměti“, které je ovlivněno schopností

vybavení si událostí uložených v dlouhodobé paměti. Vybavování

vzpomínek můžeme podpořit stimulanty, které působí na smyslové vnímání

jedince.78

V reminiscenci zaujímají tyto podněty nezastupitelnou roli, z tohoto

důvodu se budu „Reminiscenčními pomůckami“ jako stimulátory vzpomínek

zaměřenými na různé smyslové vnímaní věnovat v následující kapitole.

3.4 Stimulátory vzpomínek

Potřeba stimulace správnými podněty je pro lidský organismus prioritním

požadavkem.79

Při reminiscenci je důležité věnovat podnětům stimulujících vzpomínky

dostatečnou pozornost. Výběr pomůcek, které terapeut použije, by měl

76


ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 32. 78

ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 77 – 81. 79

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 58.

31

korespondovat s obdobím, ve kterém starý člověk vyrůstal, s věkem,

zdravotním stavem a s respektováním jedinečnosti každého člověka.80

Vzpomínání podněcuje dostatečná a vhodná stimulace na úrovni všech

smyslů: tedy zraku, sluchu, hmatu, čichu, chuti a pohybu.

3.4.1 Zrakové stimulátory vzpomínek

K vybavování vzpomínek na základě vizuální stimulace slouží

např. staré fotografie, obrázky či kresby připomínající život vzpomínajících.

Podle Špatenkové, Bolomské není důležité stáří fotografií, ale obsah, který

upoutá pozornost, něčím evokuje vzpomínky a vede k následné diskuzi.

Důležité je věnovat pozornost nejen obsahu fotografie, ale také dbát

na velikost a ostrost fotografií zejména s ohledem na osoby se zhoršeným

zrakem. Při vzpomínání s větší skupinou osob je vhodnější použití

dataprojektoru, který umožní sledování fotografie, obrázku či kresby

současně všem zúčastněným. Velmi dobře poslouží v reminiscenci také

staré články z novin, časopisy o módě, inzeráty či informační letáky

vztahující se k období, ve kterém vzpomínající vyrůstal. Při shromažďování

vhodných materiálů můžeme oslovit samotné účastníky reminiscence,

využít komunitní zdroje (např. knihovny, muzea, archiv) nebo data

z internetových zdrojů. Praktické je získané materiály okopírovat,

popřípadě zvětšit a zalaminovat.81

Mezi podněty stimulující zrak patří nejen výše zmiňované materiály,

ale také mnoho dalších předmětů, které se vztahují k životu dnešních

seniorů. Může jít o předměty denní potřeby, které se dnes již běžně

nepoužívají např. speciální dóza na vůni, části oděvů, ošatka na čerstvý

chléb, mlýnek na kávu, různé náčiní vztahující se k řemeslům, či hračky

charakterizující období dětství vzpomínajících. Další aktivitou

při reminiscenci může být sledování dokumentárních pořadů v televizi,

které se často pojí s významnými historickými a společenskými událostmi

(např. oslava MDŽ, masopust, volby, dožínky) důležité je přistupovat citlivě

80



32

k historickým událostem, které mohou vyvolat silné emoce (např. období

2. světové války, okupace, znárodňování majetku apod.).82

3.4.2 Sluchové stimulátory vzpomínek

Velmi významná při práci se vzpomínkami je stimulace sluchu.

Špatenková, Bolomská poukazují na přesné uchování auditivní paměti,

která je propojená s určitým obrazem v naší mysli. Stimulace zvukem,

melodií, písní vede k mobilizaci vzpomínek, které se následně propojují

s obrazem uloženým v paměťových stopách.83 Stejně jako pomocí

aktivizace ostatních smyslů dochází na základě sluchové stimulace

k navázání kontaktu, zprostředkování informací, snažší orientaci v prostředí

nebo získávání pocitu jistoty.84 V případě eliminace vážné poruchy sluchu

mají pomůcky stimulující auditivní paměť své nezastupitelné místo při práci

se vzpomínkami.85

Jako sluchové aktivátory můžeme využít nahrávky písní a melodií

z oblasti různých hudebních žánrů (dechovka, vážná hudba, lidové písně,

skladby jednotlivých interpretů např. Karla Hašlera, Jana Wericha, Oldřicha

Nového). Další reminiscenční pomůckou jsou nahrávky mluveného slova,

které jsou dnes běžně dostupné na CD nosičích. Jedná se např. o čtení

beletrie, poezie, záznam divadelních představení, besedy s herci,

cestovateli apod.86

V neposlední řadě nesmíme zapomínat na běžné zvuky všedního

života, které nás obklopují - např. zvuk řeky, zpěv ptáků, klapot koňských

kopyt, štěkot psů, zvuk deště, dětský smích. Všechny tyto zvuky mohou

aktivovat emoce a vzpomínky spojené s určitým místem nebo událostí,

která je spojena se vzpomínajícím.87

82

Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21. – 22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 83


FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 114. 85


ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 35 – 36. 87

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 104.

33

3.4.3 Hmatové stimulátory vzpomínek

Prozkoumání předmětu pomocí hmatu nás ubezpečuje o tom, že věci

kolem nás jsou skutečné. Vnímáme povrch, velikost, tvar, teplotu což

stimuluje naše vzpomínky.

Na důležitost doteků upozorňuje např. Říčan, který poukazuje na možný

stav deprivace u osob nacházejících se v prostředí chudém na vnější

podněty. Tato deprivace může nastat nejen v případě eliminace podnětů

přijímaných pomocí zraku a sluchu, ale také při nedostatečné stimulaci

taktilně – haptické oblasti.88

V souvislosti s hmatovými aktivátory vzpomínek hovoří Janečková,

Vacková o využití neverbálních podnětů, které jsou spojeny

se vzpomínkami na různé události, činnosti nebo místa (např. dětství,

mládí, zaměstnání, domácnost, hospodářství). Hmatovým podnětem tak

může být hlazení zvířete, brouzdání bosou nohou v trávě, kapky deště,

česání, líčení nebo kontakt s předměty vztahujících se k pracovní činnosti

(např. lžíce, hřeben, látka, hlína, různé nářadí, kuchyňské vybavení).89

Pokud zprostředkujeme účastníkům reminiscence zkoumání předmětů,

které jsou spojeny s jejich životem pomocí hmatu, může dojít k spontánní

aktivaci vzpomínek i u osob se zrakovým hendikepem.90

3.4.4 Čichové stimulátory vzpomínek

Mezi významné stimulátory vzpomínek při reminiscenci patří vůně.

Různé pachy, vůně, ale i zápachy aktivují paměťové stopy a vyvolávají

různé asociace. Jako stimuly aktivující vzpomínky na základě podráždění

čichových receptorů můžeme využít vůně, spojené s domácím prostředím

(např. vůně smažené cibulky, čerstvého chleba, medových perníčků nebo

právě namleté kávy). Vhodné je také využití vůní, které nám nabízí příroda

a které jsou často spojeny s dětstvím vzpomínajících. Můžeme využít vůně

připomínající práci okolo hospodářství, vůni, která obnoví vzpomínky

na školní brigády nebo na prázdniny strávené u babičky na vsi. Není nic

88

ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. s. 57 – 58. 89



34

jednoduššího než využít vůní čerstvě pokosené trávy, sena, květin, různých

bylinek a koření. 91

V souvislosti s pobytem starého člověka v zařízení rezidenčního typu

je výhodou vlastní kuchyně, která umožňuje stimulaci čichových receptorů

několikrát denně. Vůně linoucí se po chodbách těchto zařízení navozuje

pocit domova, podněcuje vzpomínky a představivost.92

3.4.5 Chuťové stimulátory vzpomínek

Stejně jako vůně, tak i stimulace receptorů přenášejících chuť může

u člověka evokovat vzpomínky. Chuť lékořicových tyčinek, vánočního

cukroví, nádivky s kopřivami, křížal nebo sušených švestek mohou vyvolat

vzpomínky na období svátků, jako jsou vánoce, velikonoce, posvícení. Jiná

jídla zase aktivují vzpomínky na běžný život a připomenou dobu, ve které

senior vyrůstal. Při vzpomínání se můžeme také zaměřit např. na jídla

typická pro daný kraj.93

Z vlastní praxe vím, jak oblíbené jsou diskuze na téma „co rád/a jím“.

Jednou týdně přicházejí senioři a hovoří o oblíbených jídlech, které si přejí,

aby se objevili na jídelním lístku. Často se jedná o jídla vztahující

se k období, ve kterém vyrůstali např. brambory na loupačku, bramborové

placky, šťouchané brambory s podmáslím či bramboračka.

Staří lidé mají rádi „vše co tvořilo jídelníček v dřívější době a co je pro ně

spojeno s nějakými hezkými vzpomínkami“.94

U Giarda a Mayola v knize Vynalézavost ve všednosti najdeme

vystihující odpověď „jíme většinou to, co nás naučila jíst naše matka nebo

matka naší manželky. Máme rádi stejná jídla jako ona, sladká nebo slaná,

ráno chléb s marmeládou nebo se sýrem, čaj nebo kávu. Máme tyto jídla

91

Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 92

PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100 - 106. 93

JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 105. 94

PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100.

35

rádi, protože tak do jisté míry vstřebáváme vzpomínky, které jsou

znamením bezpečí, jsou okořeněné něžností a zvyky, jež poznamenaly

naše rané dětství“.95

3.4.6 Pohybové stimulátory vzpomínek

Využívání pohybu jako stimulátoru vzpomínek je velmi důležité.

Schopnost vykonávat dobře známé a opakované činnosti často přetrvává

i u seniorů s vážnou kognitivní poruchou. Jedná se o pohybový stereotyp,

který si tělo pamatuje a který se pojí se vzpomínkami na práci nebo

známou činnost např. žena, která vychovala děti bude vědět jak hníst těsto,

muž, který hrával karty je bude umět rozdat nebo u ženy, která ráda

tancovala, může hudba vyvolat taneční pohyby.96

Přípravě a výběru reminiscenčních pomůcek je důležité věnovat

dostatečnou pozornost, protože necitlivá stimulace může vyvolat i negativní

a emočně náročné reakce. Pokud se toto přes veškerou snahu terapeuta

přihodí, měl by se podle Sima pokusit svým klidným přístupem uklidnit

klienta a k dané aktivitě se vrátit až si bude jistý, že vyhovuje všem

zúčastněným.97

V následující kapitole se zaměřím na praktickou stránku využívání

reminiscence v zařízeních institucionálního typu. Budu se věnovat přístupu

v reminiscenci s ohledem na specifické potřeby seniorů v instituci. Dále

přípravě a průběhu samotného reminiscenčního setkání, dovednostem

pracovníka, který facilituje reminiscenční skupinu. V poslední řadě

se dotknu nejen možných úskalí a problémů, které mohou při reminiscenci

nastat, ale také pozitivního přínosu reminiscence.

95

GIARDA, L. MAYOLA, P. In PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. s. 100 – 101. 96


SIM, R. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 32.

36

4 PRÁCE SE VZPOMÍNKAMI JAKO SOUČÁST PÉČE

O KLIENTY V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH

Využití vzpomínek při práci se seniory v rezidenčních zařízeních by mělo

být součástí každodenní péče. Vzpomínat s klienty těchto zařízení můžeme

spontánně při běžných pečovatelských úkonech nebo cíleně v rámci

aktivizačních programů.98

Reminiscence se může stát prostředkem, který usnadní adaptaci

seniora a zmírní negativní dopady při umístění starého člověka do cizího

a neosobního prostředí instituce. Pozitivní vliv reminiscence na kvalitu

života seniorů žijících v institucích naznačuje např. výzkum Gerontocentra

Praha, který probíhal v letech 2005 – 2007.99

Pozitivního přínosu vzpomínek ve vývojové etapě, kterou je stáří jsem

se dotkla v kapitole 2.3 Význam vzpomínek ve stáří. S ohledem na téma

své práce se zaměřím na klienty domovů seniorů a klienty domovů

se zvláštním režimem, jimiž jsou nejčastěji senioři v různém stádiu

demence, osoby po cévní mozkové příhodě a staří lidé se zhoršeným

sluchem či zrakem.

4.1 Využití reminiscence u osob se specifickými potřebami

V případě využití reminiscence musíme mít na paměti specifické potřeby

jednotlivých účastníků. Od těchto specifických potřeb se dále odvíjí

individuální přístup při práci se vzpomínkami, který je důležitý pro pozitivní

vnímání reminiscence.

4.1.1 Osoby po cévní mozkové příhodě

Cévní mozková příhoda je pro osobu velmi devalvující. Důvodem

je skutečnost, že nepřichází pozvolně, ale náhle. Ztráta sebevědomí

a následná apatie jsou odpovědí na náhlou ztrátu soběstačnosti. Osoba

98


JANEČKOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H., KAŠLÍKOVÁ, T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s 20 [vid. 24. 06. 2011 ]

37

se stává částečně nebo plně závislá na pomoci druhé osoby.100

V souvislosti s cévní mozkovou příhodou se také objevují problémy

v oblasti komunikace. Právě reminiscence může člověku pomoci

k obnovení sebevědomí, které je nezbytné pro další rekonvalescenci.101

Gibsonová poukazuje na nezbytnost pečlivého výběru reminiscenčních

pomůcek s ohledem na závažnost komunikačních problémů. Vhodné

je využití pomůcek, které stimulují více smyslových orgánů. Následná

kombinaci s tématy, které se přímo vztahují k minulosti starého člověka

(např. k zaměstnání, rodině, koníčkům) zvyšuje pravděpodobnost kladné

odezvy a snahy osoby o komunikaci.102

4.1.2 Osoby s poruchou zraku a sluchu

Další významnou skupinou osob v domovech pro seniory a v domovech

se zvláštním režimem jsou senioři se zhoršeným zrakem či sluchem.

Zhoršení smyslového vnímání pomocí zraku nebo sluchu patří k častým

projevům stáří. Tento hendikep by neměl v žádném případě vést

k vyloučení seniora z účasti na reminiscenčních aktivitách. Gibsonová

považuje za prioritní znalost rozsahu postižení a způsob komunikace,

na který je osoba zvyklá. Práce se vzpomínkami může být individuální

i skupinová. Důležité je zjistit ochotu a trpělivost ostatních členů ve skupině

při komunikaci s ohledem na osoby s poruchou zraku nebo sluchu. Vhodné

je vyhnout se reminiscenční skupině, ve které se nacházejí senioři

jak se zrakovým tak sluchovým hendikepem.103

U osob se zrakovým postižením může postupem času docházet

k senzorické deprivaci. Kompenzaci zrakového vnímání tak nabízí vnímání

podnětů z okolního světa pomocí ostatních smyslů (tzn. hmatu, sluhu,

čichu a chuti).104

100


SIM. R. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 64. 102

GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 64. 103 GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 68 - 70. 104

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 121 - 122.

38

U osob s postižením sluchu je nejzávažnějším sekundárním

hendikepem komunikační bariéra. Pokud došlo k osvojení řeči před

sluchovým postižením je komunikační schopnost zachována, ale postupem

času dochází k určitým obtížnostem. Při komunikaci s osobami

se zhoršeným sluchem je proto nezbytné věnovat pozornost přesné

artikulaci s přímým očním kontaktem. Důležitá je také nonverbální

komunikace, která postiženému člověku zajišťuje zpětnou vazbu,

potvrzující skutečnost, že je vnímán, že je mu rozuměno.105

Při reminiscenci s osobami se zrakovým nebo sluchovým postižením

využíváme reminiscenční pomůcky, které stimulují co nejvíce smyslů

s vyloučením zvukových podnětů u osob s postižením sluchu.106

4.1.3 Osoby s demencí

V odborné literatuře je v současnosti věnována velká pozornost

aktivizaci seniorů s demencí žijících v zařízeních rezidenčního typu.107

Z výzkumů prevalence výskytu kognitivních poruch v domovech pro

seniory vyplývá, že v celých 40% případech můžeme hovořit o kognitivních

poruchách dosahujících závažnosti demence. Tyto alarmující výsledky

poukazují na potřebu využívání specifických přístupů v péči o osoby

s demencí nejen u pečovatelů specializovaných zařízeních, ale také

u ošetřujícího personálu v domovech pro seniory.108

Lidé s demencí trpí pocitem nepotřebnosti, osamělosti a postupně u nich

dochází k sociálnímu vyloučení a izolaci. Reminiscence může zmírnit

devalvující dopad demence a zlepšit kvalitu života seniora na základě

cílené práce se vzpomínkami, které zůstávají uchovány v dlouhodobé

105 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 125 – 128. 106 ŠPATENKOVÁ, N., KRÁLOVÁ, J., GIBSON, F. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 70. 107

HOLMEROVÁ, I. In MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011., HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010., ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 108 VAŇKOVÁ, H., JURAŠKOVÁ, B., HOLMEROVÁ, I. Prevalence kognitivních poruch v domovech pro seniory. [online ] Dostupné z http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_08_04_05.pdf [vid. 11. 09. 2011]

http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr_08_04_05.pdf

39

paměti i u lidí s demencí.109 U osob s demencí můžeme využít individuální

i skupinovou reminiscenci.110

Janečková, Vacková poukazují na význam skupinové reminiscence,

která člověku s demencí umožňuje pocítit pocit přátelství, sounáležitosti,

potřebnosti a respektování jeho nové sociální role, kterou získal na základě

svého členství ve skupině. Pro osoby s demencí je vhodné sestavení malé

reminiscenční skupiny (2 – 4 účastníci). Důvodem je nutnost přizpůsobení

skupiny potřebám všech zúčastněných. Cílem je vytvoření přátelské

atmosféry, příjemného a bezpečného prostředí, ve kterém mohou všichni

členové společně sdílet své emoční prožitky. U lidí s demencí je potřeba

podpořit jejich vnímání příslušnosti k dané skupině. Reminiscenční asistent

podpoří toto vnímání např. opakovaným používáním vět typu: Dobrý den

paní B, už se na Vás těšíme, tady je Vaše místo. Paní N. tady, je Váš šálek

čaje, už se těšíme, jak nám pomůžete. Prioritním cílem veškerých aktivit

ve skupině je navodit u člověka s demencí pocit, že má ve skupině své

místo (jsem tu správně, to je moje židle) a svou roli (jsem tu očekáván,

patřím sem).111

V průběhu reminiscenčního setkání dbáme na opakované oslovování

jménem na častou pochvalu a povzbuzení. Každému je ponechána

dostatečná doba na vyjádření, nikdo není k ničemu nucen. Důraz je kladen

na posilování jistoty, což zvyšuje aktivitu jednotlivých účastníků, kteří

více komunikují, nebojí se, že něco zkazí, dochází k nabytí pocitu

důležitosti, sounáležitosti a integrity. Není důležité bezpodmínečně dodržet

předem daný program reminiscenčního setkání (rozhovor na dané téma,

posezení u čaje, vaření aj.) prvořadé je, aby se všichni příjemně bavili

a cítili se v dané společnosti dobře.112

Vhodné je dodržovat zavedené rituály (např. písnička na uvítání, cvičení

na konci setkání, pohoštění čajem či kávou, modlidba, podání ruky apod.).

Pocit důležitosti, potřebnosti a sounáležitosti podpoříme tím, že jednotlivé

členy pověříme odpovídajícími rolemi (např. někdo bude ostatní vítat, jiný

rozdá sušenky, další je bavičem, ochutnávačem či asistentem). Každý

109 JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 100. 110



ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 168 – 176.

40

by se měl ve své roli cítit bezpečně, důstojně a měl by být oceňován.

Z tohoto důvodu je důležité, aby reminiscenční asistent znal limity

schopností všech zúčastněných.113

Při skupinové reminiscenci u osob s demencí je vhodné dodržovat

několik zásad:114

věnovat dostatečný čas přípravě reminiscenčního setkání,

pečlivě vybírat reminiscenční pomůcky (měly by působit zároveň na

více smyslů a vázat se k životu seniora),

seznámit se s životním příběhem seniora,

délku setkání přizpůsobit náladě zúčastněných, vhodnější jsou časově

kratší setkání v častejších intervalech (více jak jedenkrát týdně),

přizpůsobit dobu setkání té části dne, kdy je člověk s demencí nejvíce

aktivní,

setkávat se vždy na stejném místě, ve stejném čase, dodržovat

zavedené rituály,

všímat si projevů neverbální komunikace, nespěchat.

Reminiscenční asistent, terapeut, facilitátor, vedoucí skupiny (dále jen

reminiscenční asistent), hraje stěžejní roli při práci se vzpomínkami, nese

zodpovědnost za úspěšnost individuálního či skupinového setkání. Z tohoto

důvodu se v následujícím textu zaměřím na postoje a dovednosti, kterými

má reminiscenční asistent disponovat, aby reminiscenci zvládl úspěšně

a dokázal se vypořádat i s problémy, které mohou v průběhu

reminiscenčních setkání nastat.

113


ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 67 – 68.

41

4.2 Dovednosti reminiscenčního asistenta

Důležitou rolí reminiscenčního asistenta je usnadňovat a koordinovat

komunikaci ve skupině s ohledem na jedinečnost každého člena a zároveň

na skupinu jako celek. Při vzájemném sdílení vzpomínek by se měl

reminiscenční asistent řídit některými pravidly:115

citlivě hlídat délku vstupů jednotlivých účastníků, předávat slovo,

podporovat ve spolupráci, snažit se zapojovat i neaktivní členy skupiny,

ale zároveň nikoho k aktivitě nenutit,

dávat zpětnou vazbu na to co slyší, vidí, cítí, měl by se ujišťovat,

že správně porozuměl sdělení jednotlivých účastníků,

podporovat skupinu k iniciativě tím, že zopakuje sdělené, klást otázky,

projevovat zájem,

využívat široké škály vzpomínkových podnětů,

neprezentovat své vzpomínky (není ten co vzpomíná),

tolerovat ticho, poskytnou chybějící slovo, povzbuzovat a podporovat

silné stránky a skryté dovednosti účastníků.116

Podle Schweitzerové je nezbytné, aby profesionál, který pracuje

se vzpomínkami, uměl najít jednotlivé, třeba i zdánlivě nesouvisející

informace, které propojí a vyzvedne z nich to, co spojuje celou skupinu.

Mezi další dovednosti, kterými by měl disponovat reminiscenční asistent,

patří např. aktivní naslouchání, citlivost, akceptace, empatie, adaptabilita,

vnímavost, praktičnost, smysl pro humor, dobrá paměť.117

Pracovník pověřen zajišťováním, organizováním a vedením

reminiscenčních aktivit, by měl mít dostatečné teoretické znalosti, které

dokáže aplikovat v praxi a projevovat celkově zájem o vzpomínání.118

115


Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik. Materiál ze semináře konaného 21.–22. 2. 2011 v Praze poskytla JANEČKOVÁ, H. 117 SCHWEITZER, P. In JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 85 – 86. 118


42

Přípravě aktivit při práci se starými lidmi je nutné věnovat dostatek času,

a to s ohledem na schopnosti a zájmy jednotlivých účastníků. Příprava

aktivit zaměřených na práci se vzpomínkami má svá specifika. V kontextu

s cílem mé práce se přípravou reminiscenčního setkání, realizační fází

a vybranými problémy, které mohou při reminiscenci nastat, budu zabývat

v následujícím textu.

4.3 Příprava reminiscenčního setkání

Než přistoupíme k samotné realizaci reminiscence, je nezbytné věnovat

velkou pozornost přípravné fázi. Reminiscenční asistent by si měl

promyslet, podle jakých kritérií bude vybírat účastníky, jak velká bude

skupina, jak dlouho bude setkání trvat, jak často se bude reminiscenční

skupina scházet apod.

Velikost reminiscenční skupiny – musí korespondovat s tempem,

schopnostmi a specifickými potřebami jednotlivých účastníků. Můžeme

vytvořit skupinu, ve které budou senioři s různými specifickými potřebami

(s postižením sluchu, zraku, s demencí) nebo skupinu samostatnou,

ve které budou senioři s podobnými schopnostmi (např. osoby

s demencí).119

Velikost skupiny by měla být taková, aby každý ve skupině dostal svůj

prostor k vyjádření. Doporučená velikost skupiny je 6 – 8 účastníků.120

V případě reminiscenčních aktivit s osobami s demencí by měla skupina

mít pouze 2 – 4 účastníky (viz. kapitola 4.1.3 Osoby s demencí).

Výběr účastníků reminiscenčního setkání – reminiscenční asistent

musí zvážit různé možnosti, které mohou jednotlivé účastníky spojovat.

Najít pojítko, které vytvoří skupinu lidí, kteří se budou scházet na základě

společného zájmu, je pro úspěšnou reminiscenci velmi důležité.121

Reminiscenční skupinu můžeme vytvořit na základě náhodného výběru

např. losováním, abecedně, podle data nebo místa narození. Výhoda

náhodného výběru je spatřována v umožnění účasti v reminiscenční

skupině postupně i osobám, které mají problémy s komunikací, nebo

119




43

se nechtějí zapojovat do žádných aktivit. Důležité je informovat každého

účastníka o postupu, který byl uplatněn při jeho výběru. Každý

je informován o skutečnosti, že účast na reminiscenčním setkání

je dobrovolná a platí pravidlo, že nikdo nesmí být do ničeho nucen.

Ubezpečíme seniora, že pokud nechce, nemusí se vůbec aktivně

zapojovat, stačí, když bude přítomen. Pokud se nebude ve skupině cítit

dobře, může kdykoli odejít. U náhodného výběru si všímáme specifických

potřeb jednotlivých účastníků a dbáme na zajištění kompenzačních

pomůcek, které umožní všem aktivní účast.122 Nepoužívání nebo špatná

volba kompenzačních pomůcek vede často k problémům ve vzájemné

komunikaci, které mají za následek i rezignaci na dříve běžné aktivity

a mohou vést až k izolaci starého člověka.123

Z vlastní zkušenosti vím, jak se starý člověk dokáže stranit veškerých

aktivit jen z důvodu zhoršeného sluchu či zraku. Pokud se jedná

o skupinové aktivity je pro něj situace, kdy nerozumí mluvenému slovu

velmi stresující, proto je nezbytné používat vhodné kompenzační pomůcky.

Reminiscenční skupinu můžeme vytvořit také cíleně. Při cíleném

výběru zohledňujeme např. zájmy, povolání, vzdělání, skutečnost

zda vyrůstal ve městě nebo na venkově. Další možností je vytvoření

spontánní reminiscenční skupiny. Účastníky těchto skupin jsou osoby,

které si k sobě našli cestu sami, tráví spolu volný čas, je jim spolu dobře.124

Stanovit četnost, délku a dobu, kdy budou jednotlivé setkání probíhat,

patří k dalším důležitým krokům, které by měl mít reminiscenční asistent

na paměti před zahájením prvního setkání reminiscenční skupiny.125 Podle

Kümpela je vhodná frekvence setkání jedenkrát týdně, v případě,

že pracujeme s osobami se zhoršenou pamětí, měla by být četnost

setkávání častější.126

122

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 62 - 63. 123



ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 50 – 51. 126KÜMPEL, Q. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 50.

44

Janečková, Vacková doporučují uskutečnit 6 – 10 setkání, kdy počet

setkání bude všem účastníkům dopředu znám a bude reminiscenčním

asistentem dodržen.127

Při plánování doby reminiscenčního setkání by měl reminiscenční

asistent brát zřetel na ostatní aktivity, které probíhají v daném rezidenčním

zařízení (např. doba hygieny, oběda, odpočinku nebo jiných právě

probíhajících aktivit).128

Délka trvání je individuální a odvíjí se od doby, po kterou jsou jednotliví

účastníci ve skupině schopni udržet pozornost. Jednotlivá setkání obvykle

trvají jednu hodinu, v případě, že pracujeme se skupinou osob s demencí,

je délka trvání kratší. Při práci se vzpomínkami je nezbytné pamatovat,

že prostředí, ve kterém se budeme setkávat při reminiscenčních aktivitách,

by mělo evokovat vzpomínky a navozovat pocit bezpečí. Z tohoto důvodu

je vhodné věnovat pozornost tematizaci těchto prostorů. Pokud má

rezidenční zařízení k dispozici volné prostory, můžeme vytvořit

tzv. reminiscenční místnost. Tuto místnost (pokoj, kuchyň) vybavíme

dobovým nábytkem, obrazy, dekoračními a užitkovými předměty, které

se vztahují k době, ve které senioři žili. Nejen reminiscenční místností, ale

také vytvořením různých retrospektivních zákoutí aktivizujeme vzpomínky

starých lidí. Tematizace prostorů se mohou vztahovat k různým historickým

či společenským událostem (T.G. Masaryk, kolektivizace, 2. světová válka,

první máj, chmelové brigády, taneční aj.). Prostory, ve kterých bude,

reminiscence probíhat by neměly působit stísněným dojmem. Naopak příliš

velká místnost může u účastníků evokovat obavy a nejistotu. Vhodné

je uspořádání osob v reminiscenční skupině do kruhu. Kulatý stůl uprostřed

symbolizuje stabilitu, bezpečí a domov. Zároveň poslouží k odkládání

různých reminiscenčních pomůcek nebo k položení kávy, čaje či pohoštění.

Úspěšné reminiscenční setkání předpokládá náležitou přípravu

reminiscenčního asistenta. Jedná se o výběr jednotlivých témat

a přípravu reminiscenčních pomůcek s ohledem na individuální potřeby

ve skupině. Janečková, Vacková doporučují na prvním setkání zvolit téma,

které poslouží k vzájemnému seznámení např. „Místo odkud pocházím“. 129

127




45

Následná témata pak mohou přinášet i jednotliví účastnící sami

na základě svých životních příběhů a zkušeností. Nicméně reminiscenční

asistent by měl mít připravená různá témata, která nakonec mohou

korespondovat s náměty účastníků. Jedná se např. o témata vztahující

se k dětství, životu na venkově, odívání, škole, dopravě, vaření apod.130

Předměty, obrázky, hudba, vůně, chutě vztahující se k danému tématu

evokují vzpomínky a předurčují úspěšnost reminiscence, proto je nutné

přípravě reminiscenčních pomůcek věnovat velkou pozornost.131

Vhodnou pomůckou může být vytvoření časové osy, na které budou

vyznačeny významné události a dějinné souvislosti z doby, ve kterém

účastníci reminiscence prožily významnou část svého života. Znalost

historických událostí je nezbytná pro kladení zvídavých otázek, které

podpoří komunikaci ve skupině. Reminiscenční asistent by měl mít

na paměti, že interpretace dějinných událostí nemusí vždy korespondovat

s názorem všech členů ve skupině. Nicméně každý názor by měl být

považován za platný a cenný, protože sám vzpomínající je největším

odborníkem na své vzpomínky.132

Pozorností, kterou je potřeba věnovat přípravě reminiscenčního setkání

jsem se věnovala v předešlé kapitole. Nyní se pozastavím u doporučení,

která mají provázet samotný průběh setkání reminiscenční skupiny.

4.4 Průběh reminiscenčního setkání

První setkání může provázet očekávání nových informací, a zážitků,

ale zároveň může vyvolávat nejistotu a obavy. Přestože byli všichni před

první schůzkou skupiny seznámeni s průběhem reminiscenčního setkání

a ujištěni, že nikdo nebude do ničeho nucen, že každý může kdykoliv

odejít, mohou mít účastníci před prvním setkáním smíšené pocity, mohou

se obávat neúspěchu nebo nepochopení. Dobrý pocit z prvního setkání

je důležitý pro další vývoj skupiny a úspěšnou realizaci reminiscenčních

aktivit. Z tohoto důvodu je důležité věnovat první fázi, ve které dochází

130

ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 58 – 59. 131



46

k utváření skupiny velkou pozornost. Pocit důležitosti je podpořen, pokud

reminiscenční asistent každého člena osobně přivítá. Následuje vzájemné

představení všech účastníků. Reminiscenční asistent seznámí skupinu

s tématem, kterému se bude věnováno první setkání.133

Podle Zgoly je nejdůležitější, aby se lidé scházeli, protože je jim spolu

dobře, jsou ve společnosti přátel s pocitem, že všichni jsou ve skupině

vítáni. Pro potvrzení platnosti integrity jedince je vhodné tuto skutečnost

často připomínat a to zejména skupině, ve které jsou osoby s demencí.134

Dalším důležitým krokem je domluvení pravidel, na kterých se shodnou

všichni členové reminiscenční skupiny. Může jít např. o pravidla:135

dodržování diskrétnosti

nechat druhého domluvit, neskákat do řeči

tolerovat individuální tempo

dopřát každému prostor k vyjádření

respektovat emoce ostatních ve skupině

dodržovat stanovený časový porostor vymezený reminiscenčnímu

setkání

nepřekračovat domluvený počet reminiscenčních setkání

respektovat mlčení

Úkolem reminiscenčního asistenta je udržovat ve skupině příjemnou

atmosféru a pohodu. Nestanovení či nerespektování pravidel fungování

skupiny může být jedním z důvodů, proč nebude reminiscenční aktivita

přijímána kladně. Na konci každého setkání reminiscenční asistent

zrekapituluje, co bylo řečeno, ocení všechny zúčastněné a nechá prostor

účastníkům pro zhodnocení reminiscenčního setkání. V závěru

se s účastníky domluví na novém tématu, kterému se bude reminiscenční

skupina věnovat na příštím setkání.136

133



JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 87- 98. 136


47

V následujícím textu se zaměřím na vybrané problematické situace,

které mohou vyvstat v souvislosti s praktickým využíváním vzpomínek.

4.5 Vybrané problematické situace při realizaci reminiscence v praxi

Při plánování aktivit pro seniory, ke kterým patří také reminiscence,

by mělo být dodržováno několik zásad: aktivita musí být dobrovolná, někam

směřovat, být příjemná, společensky přijatelná a neměla by vést

k neúspěchu.137

Přes veškeré dodržení výše uvedených zásad může při realizaci

reminiscenčních aktivit dojít k různým problémovým situacím.

Jedná se o situace, které mohou na jedné straně narušovat kohezi

reminiscenční skupiny, a na straně druhé obohatit skupinu

i reminiscenčního asistenta o nové poznatky. Tyto problematické situace

mohou souviset např. se samotným obsahem vzpomínek, se členy

ve skupině, s průběhem a koučováním skupiny nebo s postojem ostatních

kolegů k reminiscenci.138

Problémy související s obsahem vzpomínek mohou vzniknout v případě,

kdy účastník ve skupině prezentuje své vzpomínky zkresleně, zmateně

nebo dochází k překrucování a zveličovaní minulosti. Vacková, Janečková

v tomto případě vyzdvihují taktnost a citlivost při řešení těchto situací.

V případě, že ostatním členům ve skupině odlišně padávaná a vnímaná

minulost nevadí, vzpomínajícího neopravujeme. Respektování souvislostí,

tak jak jej vnímá vzpomínající, potvrzuje jeho důstojnost a je při

reminiscenčních setkání nezbytné. Pokud dojde skupinou k upozornění

na rozpor v podaných informacích (např. účastník tvrdí, že zažil 1. světovou

válku, ale dle věku to není možné) musí reminiscenční asistent toto řešit

s maximální taktností a citlivostí, aby nedošlo k devalvaci a zesměšnění

vzpomínajícího. Vhodným způsobem může být odvedení rozhovoru na jiné

téma. Jiná problematická situace v reminiscenční skupině může pramenit

z nestanovených, porušených nebo nedodržovaných pravidel

(viz. kapitola 4.4 Průběh reminiscenčního setkání). Stanovení

137


ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 60 – 62.

48

a respektování pravidel, na kterých se účastnící dohodli, vede k eliminaci

konfliktů ve skupině. Neshody ve skupině mohou být způsobeny

např. nedodržováním časového prostoru k vyjádření, nerespektováním

individuálního tempa jednotlivých účastníků nebo porušením mlčenlivosti.

Také nedostatečná teoretická i praktická připravenost, špatné komunikační

dovednosti reminiscenčního asistenta a jeho velká angažovanost

ve sdělování svých osobních zážitků může vyvolat zklamání

z reminiscenčního setkání, které může vyústit až v rozpad skupiny.139

V neposlední řadě mohou být problémy vyvolány ostatními pracovníky,

kteří neuznávají potřebnost a důležitost aktivit s reminiscenční tématikou

a považují je za „ztrátu času“. Seznámení s principy reminiscence

a následné zapojení kolegů do reminiscenčních aktivit může vést

k minimalizaci negativních názorů.140

Z výše uvedeného textu je zřejmé, že průběh reminiscenčního setkání

ovlivňuje mnoho faktorů, které mohou vyvolat různé obtíže. Úkolem

reminiscenčního asistenta je snažit se těmto obtížím předcházet

(např. vhodnou a pečlivou přípravou) a vést reminiscenci tak, aby se stala

aktivitou, která zvýší kvalitu života starého člověka. Pozitivním přínosem

reminiscence nejen pro vzpomínající, rodinu, ale i pro ostatní osoby, které

jsou se starým člověkem v kontaktu (reminiscenční asistent, pečující

personál) se budu zabývat v následující kapitole.

4.6 Přínos reminiscenčních aktivit

Při péči o osoby v zařízeních rezidenčního typu využíváme různých

aktivit, které starému člověku vracejí pocit důležitosti, potřebnosti a vědomí

smyslu života. Seniory žijící v instituci přirovnává Rheinwaldová

k opuštěným ostrovům a dále píše: „Tyto opuštěné ostrovy žijí pod jednou

střechou, jedí ve stejné jídelně, sedí vedle sebe ve společenských

místnostech, ale nespojují se. Zůstávají oddělení, osamělí, bez rodin

139

JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 87 – 99. 140SIM, R. In. ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 62.

49

a přátel. A protože všechno, co je odděleno a vytrženo z kořenů, usýchá

a časem umírá, tak i tyto ostrovy spějí k nevalnému konci“.141

Právě reminiscence může prolomit tuto izolovanost jednotlivců

a podpořit vznik nových přátelství a přinést radost ze života. Možnost

společně sdílených vzpomínek pomáhá starému člověku přijmout výhry

i prohry, které mu život přinesl, dává starému člověku pocítit, že jeho život

někoho zajímá. Dochází k uvědomění si sebe samého, k pocitu

jedinečnosti a zvýšení sebevědomí.142

Aktivity zaměřené na vzpomínání aktivují paměť, myšlení, fantazii,

verbální i nonverbální komunikaci, což pozitivně působí na kognitivní

funkce starého člověka. Dalším velmi významným přínosem je předávání

celoživotních zkušeností dalším generacím a následné prohloubení

mezilidských i mezigeneračních vztahů.143

Jedinečné příběhy se stávají pojítkem mezi pečujícím personálem

a seniorem, který byl do té doby jen jedním z mnoha. Při vzájemném

vzpomínání dochází k minimalizaci bariér a radost i smutek obsažen

v životních příbězích starého člověka, posiluje pozitivní vztah mezi

seniorem a pečujícím personálem. Pečující vnímá starého člověka jako

jedinečnou osobnost, je seznámen s jeho minulostí a dokáže lépe reagovat

na jeho potřeby.144 V neposlední řadě je vhodné zmínit pozitivní přínos

reminiscence pro rodinu seniora v instituci.

Zgola zmiňuje skutečnost, že neosobní prostředí instituce vzbuzuje

v návštěvách pocit nejistoty a obavy z času stráveného se svým blízkým.

Spolupráce s rodinou např. při výzdobě pokoje, tvorbě vzpomínkových

krabic, sepisování životních příběhů pozitivně ovlivňuje vzájemné vztahy

seniora s jeho blízkými. Vzpomínkové předměty nabízejí nepřeberné

množství témat, které potvrzují kontinuitu života seniora.145

141

RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. s. 14. 142

ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 77 – 80. 143


FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. s. 151. 145


50

Využití aktivátorů vzpomínek stimulujících více smyslů umožňuje rodině

smysluplně komunikovat i s osobami se specifickými potřebami.146

V předchozí kapitole jsem se dotkla přínosu reminiscence. Pozitivní

přínos umocňuje také nabídka nepřeberného množství kreativních

možností jak pracovat se vzpomínkami. Z tohoto důvodu některé specifické

reminiscenční aktivity přiblížím v následujícím textu.

4.7 Specifické reminiscenční aktivity

Reminiscenční aktivity nemusí být zaměřené pouze na verbální projev

vzpomínajícího, ale mohou mít také formu kreativní. Vzpomínky tak mohou

být projektovány např. do vzpomínkové knihy, koláže, výstavy,

vzpomínkových krabic, divadelních představení. Pozitivní účinek

je spatřován zejména v hmatatelném a viditelném výsledku.147

Vzpomínající tak může předat důkaz o svém životě dalším generacím, což

potvrzuje jeho identitu a dává jeho životu smysl.148

Uspořádání vzpomínkové výstavy je jednou z mnoha alternativ

kreativního využití vzpomínek. Téma výstavy může vyplynout z jednotlivých

reminiscenčních setkání. Důležité je, aby se na nápadu, přípravě a průběhu

podíleli především samotní senioři. Vzpomínkové předměty mohou zapůjčit

senioři, jejich rodiny, dobrovolníci nebo pracovníci daného zařízení. Tyto

vzpomínkové předměty pak nabízí další náměty k rozhovorům při

reminiscenčních setkáních. Uspořádání výstavy bývá časově náročná

aktivita, která však umožňuje aktivně zapojit velkou skupinu seniorů

např. při označení jednotlivých předmětů štítky, sepsání seznamu

zapůjčených předmětů, přípravě prostor výstavy instalování předmětů,

zajištění pohoštění, uvítání.149

146



COLEMAN, P. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81. 149

ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81 - 82.

51

Uspořádání vzpomínkové výstavy evokuje nejen vzpomínky samotných

seniorů, ale zároveň nabízí nepřeberné množství témat k rozhovorům,

které mohou prolomit mezigenerační bariéru.150

Další možností práce se vzpomínkami je zaznamenání životního

příběhu samotného seniora nebo sepsání vzpomínek vztahující se

k období, ve kterém starý člověk vyrůstal.151

Knihu životního příběhu může psát sám senior, rodina nebo osoba,

kterou pisatel požádá. Důležité je respektovat souvislosti událostí tak, jak

je vidí vzpomínající, nekritizovat obsah či formu zápisu. Součástí knihy

životního příběhu se mohou stát osobní fotografie, vysvědčení, svatební

oznámení apod. Při psaní životního příběhu dochází u seniora

k bilancování a rekapitulaci života a zároveň je podporováno vnímání

vlastní identity. Nesmíme zapomínat, že jde často o velmi citlivé údaje a jen

samotný senior může rozhodnout, komu budou zpřístupněny.152

Životní příběh nemusí mít pouze psanou podobu, ale může být ztvárněn

pomocí tzv. vzpomínkových krabic. Výroba vzpomínkové krabice,

umožňuje člověku převyprávět svůj životní příběh netradiční a poutavou

formou. Vzniká jedinečné dílo, které má vypovídající hodnotu nejen pro

samotného seniora, ale také pro rodinu, personál a další generaci.

Při výrobě vzpomínkových krabic dochází k znovuprožití vlastní minulosti.

Vzpomínky mohou být ztvárněny pomocí aranžmá, které se skládá z věcí,

které mají pro seniora zvláštní význam nebo které vystihují důležité

mezníky jeho životní cesty např. fotografie, dopisy, ústřižky z novin, kousky

oblečení, hračky, věci vyrobené pro tento účel vyjadřující určitou

vzpomínku. Rozmanitost vzpomínkových krabic je tak velká, jak velká

je rozmanitost životních příběhů.153

Vzpomínky mohou být také vyjádřeny pomocí reminiscenčního

divadla. Životní příběhy tak ožívají v divadelních představeních, které psal

život samotných seniorů.154

150

NORRIS, A. In ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 82. 151


JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 120 - 122. 153

JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. s. 123 - 130. 154

ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 94.

52

Vyjádřit vzpomínky pomocí jejich dramatizace mohou sami senioři,

dobrovolníci nebo může být navázána spolupráce s profesionálními herci.

Důležité je, aby se na vytvoření divadelního představení senioři aktivně

podíleli např. výběrem vhodného tématu, sepsáním scénáře, přípravou

kulis, výběrem hudby, rozdělením rolí. Cílem není profesionální výkon,

ale pobavení a radost ze hry.155 Při práci se vzpomínkami můžeme využít

dalších aktivit např. práci s keramikou, hudbu, tanec, poezii, fotografování

či výlety s reminiscenční tématikou.156 Z výše uvedeno je zřejmé, že práce

se vzpomínkami může mít různou podobu, není důležité jakou formu

zvolíme, prioritní je, aby byla respektována jedinečnost a přirozenost

starého člověka s aspektem na jeho psychické a fyzické možnosti.

5 SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI

V předešlém textu jsem se věnovala významu vzpomínek v souvislosti

s vývojovou etapou, kterou je stáří a problematikou reminiscence jako

jedné z metod práce se seniory. Pokusila jsem se o teoretické ukotvení

pojmu reminiscenční terapie. Dále jsem se zaměřila na praktickou stránku

práce se vzpomínkami se seniory v rezidenčních zařízeních. Poukázala

jsem na přínosy reminiscence nejen pro samotné seniory, ale také pro

pečující personál nebo rodinné příslušníky, protože reminiscence jako

jedna z metod práce se seniory umožňuje starým lidem získat pocit

potřebnosti, integrity, významnosti a zároveň ostatní posluchače obohacuje

o cenné zkušenosti a nabízí největšího bohatství stáří - „vzpomínky“.

155


ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011. s. 81 – 90.

53

PRAKTICKÁ ČÁST

6 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

V této kapitole se prostřednictvím výzkumného šetření zaměřím

na problematiku reminiscence jako jedné z metod práce se seniory s cílem

zjistit zda je v současné době tato metoda využívána v domovech pro

seniory a v domovech se zvláštním režimem

6.1 Cíl výzkumného šetření

V předchozí teoretické části jsem se na základě studia odborné literatury

věnovala reminiscenci, jako jedné z metod práce se seniory v rezidenčních

zařízeních. Hlavním cílem práce je analyzovat (kvantitativní metodou,

pomocí dotazníkového šetření) poskytování reminiscence v domovech pro

seniory a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji.

Na základě snahy o dosažení hlavního cíle jsem realizovala výzkumné

šetření, při kterém byly stanoveny následující pracovní cíle a hypotézy.

6.2 Pracovní cíle

Pracovní cíl č. 1: Zjistit zda je reminiscence v současné době běžnou

součástí péče o seniory ve vybraných zařízeních rezidenčního typu.

Pracovní cíl č. 2: Zmapovat jaké formy a přístupy v reminiscenci jsou

v daných zařízeních aplikovány do praxe.

Pracovní cíl č. 3: Dozvědět se, kteří pracovníci se v rezidenčních

zařízeních věnují reminiscenci.

Pracovní cíl č. 4: Získat informace o tom jak dlouho a v jakém rozsahu

je reminiscence v daných zařízeních využívána.

Pracovní cíl č. 5: Dozvědět se v čem je spatřován přínos a v čem úskalí

při využívání reminiscence.

Pracovní cíl č. 6: Zjistit zda je v současné době k dispozici dostatek

informací o reminiscenci.

54

6.3 Hypotézy

H1 Předpokládám, že v současné době v domovech pro seniory

a v domovech se zvláštním režimem „běžně“ pracují se vzpomínkami.

Operacionalizace – vymezení pojmu „běžně“ v souvislosti s hypotézou

H1 znamená, že se vzpomínkami bude pracovat více jak 60% dotázaných

zařízení.

H2 Předpokládám, že „častěji“ je využívána forma skupinové

reminiscence.

Operacionalizace – „častěji“ znamená, že více jak 50% dotázaných

bude využívat skupinovou formu reminiscence.

H3 Předpokládám, že reminiscenci praktikují pracovníci v „různých

pracovních zařazeních“.

Operacionalizace – pod pojmem „různá pracovní zařazení“ jsou myšlena

konkrétně tato pracovní zařazení: vedoucí pracovník, sociální pracovník,

zdravotní sestra, pracovník v sociálních službách, reminiscenční pracovník

(asistent), ergoterapeut, aktivizační pracovník a dobrovolník. Tato konkrétní

pracovní zařazení mohou být oslovenými respondenty dále doplněna.

H4 Předpokládám, že nejčastější překážkou při realizaci

reminiscence je „nedostatek času“.

Operacionalizace – „nedostatek času“ znamená subjektivní vnímání

časového tlaku, který je spojen s přípravou a realizací reminiscence.

Nejčastěji znamená, že nedostatek času bude jako překážku při realizaci

reminiscence uvádět více jak 50% dotazovaných.

6.4 Realizace výzkumného šetření a použité metody

Pro sběr dat výzkumného šetření jsem zvolila kvantitativní metodu,

kterou je dotazníkové šetření. Dotazníky jsem oslovila celkem 114 zařízení.

Z toho se jednalo o 79 domovů pro seniory a 22 domovů se zvláštním

režimem. Zbylých 13 zařízení zajišťuje zároveň jak sociální službu domov

pro seniory, tak domov se zvláštním režimem. Těchto 13 institucí jsem

v průvodním dopise požádala o vyplnění dotazníku pro obě služby. Výběr

respondentů jsem provedla na základě databáze Ministerstva práce

55

a sociálních věcí České republiky – „Registr poskytovatelů sociálních

služeb“157 se zaměřením na domovy pro seniory a domovy se zvláštním

režimem ve Středočeském kraji. Průvodní dopis s přílohou samostatného

dotazníku jsem směřovala k ředitelům jednotlivých domovů s prosbou

o předání dotazníku pracovníkům zabývajících se aktivizační činností.

V této souvislosti je možné, že procento návratnosti mohlo být sníženo

skutečností, že nedošlo k předání dotazníku těmto pracovníkům.

Důvodem proč jsem neoslovila přímo aktivizační pracovníky,

je skutečnost, že v databázi Ministerstva práce a sociálních věcí České

republiky nejsou uvedeny kontakty na osoby zabývající se aktivizačními

činnostmi a zároveň domněnka, že tento pracovník si nemusí být jist, zda

se nejedná o interní informace, které si nepřeje vedení prezentovat.

Po obdržení dotazníku by pracovník musel žádat vedení o souhlas

k vyplnění. Dle mého názoru celý tento proces snižuje pravděpodobnost

vyplnění dotazníku a tím snižuje i procento návratnosti.

Návratnost činí 67 (59%) vyplněných dotazníků z celkového počtu

114 rozeslaných dotazníků. Celkem 47 (41%) dotazovaných respondentů

nezaslalo vyplněný dotazník. Dotazníkové šetření jsem realizovala ve dvou

fázích. V první etapě, která proběhla v listopadu, byla návratnost 56 (49%)

vyplněných dotazníků, po čtrnácti dnech jsem zopakovala rozeslání

dotazníků a vrátilo se 11 (10%) vyplněných dotazníků.

Graf č. 1: Návratnost dotazníků.

157

MPSV.CZ.Registrposkytovatelů sociálních služeb. [online] Dostupné z http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1328450398075_4 [vid. 31. 10. 2011]

59%

41%

0% 0%

Návratnost

Dotazník neodevzdalo

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1328450398075_4

56

K sestavení dotazníku jsem přistoupila po prostudování odborné

literatury. Dotazníkové šetření je častou metodou získávání dat. sloužících

k dalšímu zpracování.

Dotazník může mít anonymní či neanonymní formu. Z důvodu zvolené

distribuce pomocí e-mailu jsem v podstatě použila neanonymní typ

dotazníkového šetření, ale se zárukou naprosté anonymity při jeho

vyhodnocení. V průvodním dopise (viz příloha této práce č. 2) jsem

vysvětlila význam dotazníku, důvod jeho vzniku a smysl jeho vyplnění.

V podobném znění je také úvodní dopis, který je součástí dotazníku,

(viz. příloha této práce č. 3) určený pracovníkům, kteří vyplňovali samotný

dotazník s uvedením přibližného času, potřebného pro vyplnění dotazníku.

Samozřejmostí je pak poděkování za čas věnovaný vyplnění dotazníku.

Dotazník (viz. příloha této práce č. 3) obsahuje celkem 19 otázek. Otázky

uzavřené výběrové (č. 1,4,5,8,12,13,14,17-19), otázky uzavřené výčtové

(č. 6, 7, 10 a 15 - 16), filtrační otázky (č. 3, 13) a otevřené otázky č. (2, 9

a 11). Návod k vyplnění je uveden u každé otázky. V závěru dotazníku

je ponechán prostor pro vyjádření respondenta k danému tématu. Této

možnosti využilo celkem 5 respondentů.

6.5 Výsledky výzkumného šetření a jejich analýza

Po ukončení sběru jsem přistoupila ke zpravování a vyhodnocování

získaných dat formou grafů v programu Microsoft Word. K dalšímu

zpracování otázek v dotazníku č. 1, 2 a 3 budou použity odpovědi z 67

vyplněných dotazníků, které budou v procentuálním vyjádření zastupovat

100%. Na základě filtrační otázky číslo 3, došlo k rozdělení výzkumného

vzorku na 2 skupiny. První skupina zahrnuje 39 (58%) respondentů, kteří se

vzpomínkami pracují cíleně (tj. pravidelně a plánovaně). Druhou skupinu

tvoří 28 (42%) respondentů, jedná se o respondenty, kteří v otázce

č. 3 uvedli, že se vzpomínkami pracují okrajově (tzn., že s klienty

vzpomínají při běžných denních aktivitách a nesetkávají se pravidelně

a plánovaně) nebo, že se vzpomínkami nepracují. Těchto 28 respondentů

v dotazníkovém šetření pokračuje pouze otázkou č. 4 a dále již dotazník

nevyplňují. Od otázky č. 5 jsou dále zpracovávány informace od 39

respondentů první skupiny, kteří uvedli, že se vzpomínkami pracují cíleně.

Těchto 39 odpovědí bude dále (tj. od otázky č. 5) v procentuálním vyjádření

57

zastupovat 100% respondentů. Pro lepší přehlednost jsou dále získaná

data znázorněna v tabulce, kdy je uveden počet odpovědí a jejich

procentuální poměr.

Otázka č. 1 Vaše zařízení je: Domov pro seniory nebo domov

se zvláštním režimem?

Tabulka č. 1: Zastoupení respondentů podle typu zařízení.

Typ zařízení

Počet odpovědí

Četnost v %

Domov pro seniory 56 84

Domov se zvláštním režimem 11 16

Celkem 67 100

Graf č. 2: Znázornění respondentů podle typu zařízení.

První otázka zjišťovala, o jaký typ zařízení se jedná. Z odpovědí

vyplynulo, že z celkového počtu odpovědí se vrátilo 56 (84%) z pobytového

zařízení typu domov pro seniory a 11 (16%) odpovědí poskytlo zařízení

typu domov se zvláštním režimem.

84%

16% Domov pro seniory

Domov se zvláštním režimem

58

Otázka č. 2: Jaká je Vaše pracovní pozice?

Tabulka č. 2: Pracovní pozice respondentů, kteří vyplňovali dotazník.

Pracovní pozice Počet odpovědí Četnost v %

Sociální pracovníci 33 49

Pracovník v sociálních službách 10 15

Aktivizační pracovník 7 10

Všeobecná sestra 6 9

Fyzioterapeut 3 4

Koordinátor zdravotní péče 3 4

Vedoucí sociálního úseku 2 3

Ergoterapeut 1 2

Zástupce ředitele 1 2

Ředitel 1 2

Celkem 67 100

Graf č. 3: Zastoupení pracovních pozic respondentů, kteří vyplňovali dotazník.

Druhá otázka zjišťovala pracovní pozici osoby, která vyplňovala

dotazník, předpokladem bylo, že dotazník bude vyplňovat osoba, která

je v daném zařízení zodpovědná za realizaci aktivizačních činností

či samotné reminiscence, a to i v případě, že v daném zařízení není

49%

15%

10%

9%

4%

4%

3%

2% 2%

2%

Sociální pracovník

Pracovník v sociálních službách

Aktivizační pracovník

Všeobecná sestra

Egroterapeut

Koordinátor zdravotní péče

Vedoucí sociálního úseku

Ergoterapeut

Zástupce ředitele

Ředitel

59

metoda reminiscence využívána. Graf č. 3 ukazuje, že největší podíl

respondentů 33 (49%) patří do pracovního zařazení - sociální pracovník,

v 10 (15%) případech šlo o pracovníky v sociálních službách. Aktivizační

pracovník byl zastoupen v 7 (10%) odpovědích a všeobecná sestra byla

zastoupena v 6 (9%) případech. Zastoupení ostatních pracovních pozic

je vyjádřeno v tabulce č. 2.

Otázka č. 3: Pracujete ve Vašem zařízení se vzpomínkami?

Tabulka č. 3: Využívání vzpomínek při práci s klienty.

Využívaní vzpomínek

Počet odpovědí

Četnost v %

Se vzpomínkami pracují cíleně 39 58

Se vzpomínkami pracují okrajově 25 37

Se vzpomínkami nepracují 3 5

Celkem 67 100

Graf č. 4: Využívání vzpomínek při práci s klienty.

Otázka č. 3 byla položena za účelem zjistit, zda v daném zařízení

pracují se vzpomínkami. Bylo zjištěno, že v 64 zařízeních (95%) využívají

vzpomínky při práci se seniory. Z odpovědí dále vyplynulo, že v 39 (58%)

zařízení pracují se vzpomínkami cíleně tzn., že za účelem vzpomínání

se setkávají pravidelně, v 25 (37%) zařízení pracují se vzpomínkami

okrajově tzn., že vzpomínání je součástí běžných denních aktivit

a setkávání neprobíhá v pravidelných a plánovaných intervalech. Pouze

3 (5%) respondenti uvedli, že se vzpomínkami nepracují vůbec.

58%

37%

5% 0%

Cíleně využívá vzpomínek

Okrajově využívá vzpomínek

Se vzpomínkami nepracuje

60

V případě, že respondenti v otázce č. 3 označili odpověď, která

potvrzovala skutečnost, že se vzpomínkami v daném zařízení pracují

cíleně, byli požádání o doplnění otázky dotazníku č. 3 o údaje vyjadřující

četnost reminiscenčních setkání. Na tento doplňující údaj odpovídalo 39

respondentů vyjadřující 100% zastoupení.

Tabulka č. 4: Frekvence setkávání u cílené práce se vzpomínkami.

Frekvence setkávání

Počet odpovědí

Četnost v %

2x měsíčně 25 64

1x měsíčně 10 26

1x týdně 4 10

Celkem 39 100

Nejčastěji byla uváděna frekvence setkání za účelem vzpomínek

dvakrát do měsíce 25 (64%), jedenkrát do měsíce se setkávají v 10 (26%)

zařízeních a ve 4 (10%) případech respondenti uvedli frekvenci setkávání

jedenkrát týdně.

Otázka č. 4: Chtěl/a byste začít využívat ve Vašem zařízení

reminiscenci cíleně a pravidelně?

Tabulka č. 5: Zájem o cílenou reminiscenci.

Zájem o cílené využívání vzpomínek

Počet odpovědí

Četnost v %

Má zájem o cílené využívání vzpomínek

20 71

Nemá zájem o cílené využívání vzpomínek

5 18

O reminiscenci nemají vůbec zájem 1 4

Neuvažovali o tom 2 7

Celkem 28 100

61

Graf č. 5: Vyjadřuje, do jaké míry mají respondenti zájem o cílené využívání vzpomínek

při práci se seniory.

Na otázku č. 4 odpovídali pouze ti respondenti, kteří v předešlé otázce

označili odpověď pod písmenem B (tj., že se vzpomínkami pracují

okrajově) nebo C (tj., že se vzpomínkami nepracují) Celkem se jedná o 28

respondentů, kteří v této otázce zastupují 100%. Otázka č. 4 byla pro tyto

respondenty otázkou poslední. S poděkováním byli požádáni, aby

nepokračovali ve vyplňování dotazníku. Touto otázkou bylo zjišťováno kolik

dotazovaných z těch, kteří uvedli v předešlé otázce, že se vzpomínkami

pracují okrajově nebo se vzpomínkami nepracují vůbec, vyslovilo zájem

o cílenou (tedy pravidelnou a plánovanou) práci se vzpomínkami.

Z odpovědí je patrné, že 20 (71%) dotazovaných uvedlo, že mají zájem

o cílenou práci se vzpomínkami. Okrajové využívání vzpomínek při práci

se seniory považuje za dostatečné a nemá zájem o cílenou práci

se vzpomínkami 5 (18%) respondentů. Pouze 1 (4%) odpověď vyjadřovala

nezájem o reminiscenci jako takovou, další 2 (7%) respondenti uvedli, že

o otázce zájmu využívat ve své práci vzpomínky cíleně neuvažovali.

V tuto chvíli se mění hodnota vybraného vzorku z 67 respondentů na 39

respondentů a od následující otázky (tj. od otázky č. 5) je pro můj výzkum

relevantní počet dotazovaných roven číslu 39, které budou v procentuálním

vyjádření zastupovat 100%

71%

18%

4% 7%

Má zájem o cílené využívání vzpomínek

Nemá zájem o cílené vzyužívání vzpomínek

O reminiscenci nemají vůbec zájem

Neuvažovali o tom

62

Otázka č. 5: Jak dlouho ve Vašem zařízení využíváte reminiscenci?

Tabulka č. 6: Kolik let respondenti pracují s reminiscencí.

Využívání reminiscence (kolik let)

Počet odpovědí

Četnost v %

Méně než jeden rok 22 56

1-2 roky 8 21

Více jak 2 roky 9 23

Celkem 39 100

Graf č. 6: Znázorňuje, kolik let již v daném zařízení pracují s reminiscencí.

Na otázku č. 5 odpovídali respondenti, kteří v otázce č. 3 označili

odpověď pod písmenem A (tj., že se vzpomínkami pracují cíleně). Tuto

možnost zvolilo 39 respondentů Pátá otázka měla za úkol zmapovat

časový úsek poskytování reminiscence v jednotlivých zařízeních. Bylo

zjištěno, že méně než jeden rok je reminiscence využívána ve 22 (56%)

zařízeních. Rozmezí 1 - 2 let označilo 8 (21%) respondentů. Více jak 2 roky

poskytují reminiscenci v 9 (23%) zařízeních v tomto případě byli

respondenti požádáni o napsání kolik let reminiscenci při práci se seniory

využívají z toho (4 respondenti uvedli, že reminiscenci využívají 3 roky,

1 respondent 4 roky, 5 let napsali 2 respondenti, 7 let jeden a 8 let jeden

respondent).

56% 21%

23%

0%

Méně než 1 rok

1 - 2 roky

Více jak 2 roky

63

Otázka č. 6: Kteří pracovníci se ve Vašem zařízení věnují aktivitám

s reminiscenční tématikou?

Tabulka č. 7: Pracovní pozice pracovníků, kteří se věnují aktivitám s reminiscenční

tématikou.

Pracovníci, kteří se věnují reminiscenci

Počet odpovědí

Četnost v %

Vedoucí pracovníci 2 2

Sociální pracovníci 2 3

Zdravotní sestry 11 14

Pracovníci v sociálních službách 18 23

Reminiscenční pracovník (asistent) 1 1

Ergoterapeut 2 3

Aktivizační pracovník 32 40

Dobrovolník 0 0

Fyzioterapeut 2 3

Klíčoví pracovníci 9 11

Celkem 79 100

Graf č. 7: Zastoupení pracovních pozic pracovníků, kteří se věnují aktivitám s reminiscenční

tématikou.

2%

3%

14%

23%

1% 3%

40%

0%

3% 11%

Vedoucí pracovníci

Sociální pracovníci

Zdravotní sestry

Pracovníci v sociálních službách

Reminiscenční pracovník (asistent)

Ergoterapeut

Aktivizační pracovník

Dobrovolníci

Fyzioterapeut

Klíčoví pracovníci

64

Na tuto otázku odpovídalo 100% z 39 respondentů. Respondenti měli

označit všechna pracovní zařazení pracovníků, kteří se v jejich zařízení

věnují aktivitám zaměřeným na práci se vzpomínkami. Celkem 32

respondentů uvedlo více odpovědí, proto jsou data interpretována

z celkového počtu – tedy 79 odpovědí, což v interpretaci dat v tabulce

a grafu vyjadřuje 100%.

Pracovní zařazení pracovníků, kteří se věnují aktivitám zaměřeným

na reminiscenci ukazuje tabulka č.7, ze které je patrné největší zastoupení

aktivizačních pracovníků 32 (40%), v pořadí druhou nejpočetnější skupinou

byli pracovníci v sociálních službách 18 (23%), dále pak zdravotní sestry

11 (14%), klíčoví pracovníci 9 (11%), stejným počtem odpovědí 2 (2%) byli

označeni vedoucí pracovníci, sociální pracovníci, ergoterapeut

a fyzioterapeut. Pouze v 1 (1%) zařízení uvedlo, že se aktivitám

s reminiscenční tématikou věnuje přímo reminiscenční pracovník (asistent).

Dobrovolník se těmto aktivitám nevěnuje ani v jednom z oslovených

zařízení.

Otázka č. 7: Jakých přístupů při práci se vzpomínkami využíváte?

Tabulka č. 8: Funkce reminiscence

Funkce reminiscence

Počet odpovědí

Četnost v %

Interpersonální přístup 33 46

Informační přístup 30 42

Terapeutickou přístup 9 12

Jiný přístup 0 0

Celkem 72 100

65

Graf č. 8: Ukazuje, jaké přístupy při práci se vzpomínkami jednotlivá zařízení využívají.

Na tuto otázku odpovídalo 100% z 39 respondentů. Respondenti měli

označit přístupy, které při práci se vzpomínkami využívají. V důsledku

možnosti označení více odpovědí je 100% = 72 (což vyjadřuje celkový

počet odpovědí).

V této otázce mohli respondenti označit více odpovědí podle toho,

jakých přístupů v práci se vzpomínkami využívají. Interpersonální přístup

(tj., že se práce se vzpomínkami je zaměřená na vyplnění volného času,

k navázání kontaktu s druhými lidmi) uvedlo 33 (46%) dotazovaných.

V 30 (42%) zařízeních využívají vzpomínky informačně (tj., že vzpomínání

slouží k předávání zkušenostní a informací). Využívání terapeutického

přístupu (tj., že při vzpomínání dochází k bilancování života, dochází

k otevírání tíživých životních zlomů, těžkých událostí) při práci

se vzpomínkami uvedlo 9 (12%) respondentů.

46%

42%

12%

0%

Interersonální přístup

Informační přístup

Terapeutický přístup

Jiný přístup/funkce

66

V otázce č. 7 došlo k různým kombinacím odpovědí, ze kterých vyplývá,

že v některých zařízeních využívají při práci se vzpomínkami různých

přístupů.

Tabulka č. 9: Kombinace různých přístupů při práci se vzpomínkami.

Kombinace přístupů

Počet odp.

Četnost v %

Interpersonální a informační 23 59

Interpersonální,informační, tearapeutický 4 10

Interpersonální a terapeutický 2 5

Informační a terapeutickou 0 0

Pouze interpersonální 4 10

Pouze informační 3 8

Pouze terapeutickou 3 8

Celkem 39 100

Celkem 23 respondentů uvádělo, že využívají jak interpersonální tak

informační přístup. Ve 4 zařízeních využívají všech tří přístupů

tj. interpersonální, informační i terapeutický. Interpersonálně a terapeuticky

pracují se vzpomínkami ve 2 zařízeních. Kombinaci přístupů informačního

a terapeutického nezvolil žádný respondent. Využívání pouze jednoho

přístupu uvedlo celkem 10 respondentů, z toho 4 pracují pouze

interpersonálně, 3 pouze informačně a 3 pouze terapeuticky.

Otázka č. 8: Jakou formu reminiscence využíváte?

Tabulka č. 10: Forma (typ) používané reminiscence.

Forma reminiscence

Počet odpovědí

Četnost v %

Jen skupinová 19 49

Jen individuální 6 15

Obě s převahou skupinové (více jak 50%)

9 23

Obě s převahou individuální (více jak 50%)

5 13

Celkem 39 100

67

Graf č. 9: Znázorňuje používanou formu reminiscence s ohledem na počet klientů.

Využívání skupinové nebo individuální formy reminiscence při práci

se vzpomínkami zjišťovala otázka č. 8. Využívání pouze skupinové formy

reminiscence uvedlo 19 (49%) respondentů. Dalších 9 (23%) uvedlo,

že používá jak individuální tak skupinovou formu reminiscence s převahou

(více jak z 50%) formy skupinové. Pouze individuální formu reminiscence

využívá 6 (15%) oslovených respondentů. Obě formy tzn. individuální

i skupinovou s převahou (více jak z 50%) individuální formy reminiscence

označilo 5 (13%) dotázaných.

Pokud respondenti uvedli, že používají skupinovou formu reminiscence,

skupinovou i individuální s převahou skupinové nebo skupinovou

i individuální s převahou individuální byli požádáni, aby uvedli počet klientů

ve skupině tzn. že na tuto doplňující otázku odpovídalo 33 respondentů,

vyjadřující u této části otázky 100% zastoupení.

Tabulka č. 11: Počet klientů jednoho skupinového setkání.

Počet klientů ve skupině

Počet odpovědí

Četnost v %

Rozmezí 3 – 8 klientů 25 76

Rozmezí 8 – 12 klientů 6 18

Více jak 12 klientů 2 6

Celkem 33 100

49%

15%

23%

13% Jen skupinovou

Jen individuální

Individuální i skupinovou s převahou skupinové (více jak v 50%)

Individuální i skupinovou s převahou individuální (více jak v 50%)

68

Graf č. 10: Uvádí, kolik klientů se účastní jednoho skupinového setkání.

Odpovědi jsem rozdělila do třech skupin podle četnosti nejčastěji

uváděných počtů klientů.

První skupina – 25 (76%) respondentů uvedlo rozmezí mezi 3 až 8

klienty ve skupině.

Druhá skupina – 6 (18%) dotazovaných uvedlo počet klientů ve

skupině v rozmezí 8 až 12 klientů.

Třetí skupina – 2 (6%) respondenti uvedli, že se setkávají ve skupině,

ve které je více jak 12 klientů.

Otázka č. 9: Jaký časový úsek máte vymezený na jedno skupinové

reminiscenční setkání?

Tabulka č. 12: Počet minut vyhrazených na jedno reminiscenční setkání.

Délka skupinového setkání (v minutách)

Počet odpovědí

Četnost v %

30 – 60 minut 20 61

15 – 20 minut 8 24

10 minut 4 12

120 minut 1 3

Celkem 33 100

76%

18%

6%

0%

Rozmezí 3 - 8 klientů

Rozmezí 8 - 12 klientů

Více jak 12 klientů

69

Graf č. 11: Znázorňuje kolik minut trvá jedno skupinové reminiscenční setkání.

Na otevřenou otázku č. 9 odpovídali ti respondenti, kteří uvedli,

že aktivity s reminiscenční tématikou realizují formou skupinových setkání.

Tuto možnost uvedlo v předchozí otázce 33 respondentů a proto je otázka

dotazníku č. 6 zastoupena 33 respondenty, kteří vyjadřují 100%.

Otázka č. 9 zjišťovala, jak dlouho (v minutách) trvá jedno skupinové

reminiscenční setkání. Z opovědí respondentů jsem vytvořila čtyři rámcové

skupiny podle časového rozpětí, které oslovení respondenti uváděli.

První skupina – s počtem 20 (61%) odpovědí je nejpočetnější.

Respondenti v této skupině uvedli, že délka jednoho skupinového setkání

s klienty při práci s reminiscenční tématikou se pohybuje v rozmezí 30 – 60

minut

Druhá skupina – 8 (24%) respondentů uvádí délku trvání skupinového

setkání v rozmezí mezi 15 – 20 minutami.

Třetí skupina - ve 4 (12%) případech respondenti uvedli časový úsek

10 minut.

Čtvrtá skupina – do této skupiny spadá pouze 1 (3%) respondent, který

uvedl, že časový úsek vymezený na jedno reminiscenční skupinové setkání

představuje časový úsek 120 minut

61%

24%

12%

3%

30 - 60 minut

15 - 20 minut

10 minut

120 minut

70

Otázka č. 10: Jakým aktivitám zaměřeným na vzpomínání

se ve Vašem zařízení věnujete?

Tabulka č.13: Využívaní různých aktivit při reminiscenci.

Způsob práce se vzpomínkami

Počet odpovědí

Četnost v %

Verbální projev 39 58

Pořádání vzpomínkových výstav 3 5

Sepisování životního příběhu 9 13

Tvorba vzpomínkových krabic 6 9

Reminiscenční divadlo 0 0

Výlety s reminiscenční tématikou 4 6

Jiné

Sepisování kroniky 2 3

Reminiscenční tabla 4 6

Celkem 67 100

Graf č. 12: Znázornění různých způsobů aktivit zaměřených na vzpomínání

Jakým typům aktivit se v jednotlivých zařízeních věnují, zjišťovala otázka

č. 10. V této uzavřené otázce měli respondenti označit odpovídající počet

možností. Na tuto otázku odpovídalo 39 respondentů vyjadřující

100%.respondentů. S ohledem na skutečnost, že v této uzavřené otázce

58%

5%

13%

9%

0% 6%

3% 6%

0% Verbální projev

Pořádání vzpomínkových výstav

Sepisování životního příběhu

Tvorba vzpomínkových krabic

Reminiscenční divadlo

Výlety s reminiscenční tématikou

Jiné: Sepisování kroniky

Jiné: Reminiscenční tabla

71

měli respondenti zvolit všechny odpovídající možnosti pracuji z celkovým

počtem odpovědí (tj. 67, které vyjadřují 100%).

Všech 39 respondentů uvedlo, že při práci se vzpomínkami využívají

verbální projev, což vyjadřuje (58%) z celkového počtu odpovědí Dále

respondenti uvádějí ještě další aktivity, kterým se v rámci reminiscence

věnují. Sepisování životního příběhu se věnují v 9 (13%) zařízeních,

vzpomínkové krabice s klienty vytvářejí v 6 (9%) zařízeních, výlety

s reminiscenční tématikou pořádají ve 4 (6%) zařízeních. Pořádání

vzpomínkových výstav uvedli 3 (5%) respondenti. Jinou možnost než

nabízený výběr v této otázce využilo 6 (9%) respondentů, 2 (3%) uvedli

jako aktivitu zaměřenou na vzpomínání sepisování kroniky a ve 4 (6%)

odpovědích se objevila aktivita – tvorba reminiscenčního tabla. V žádném

z oslovených zařízení se nevěnují reminiscenčnímu divadlu.

Otázka č. 11: Jaké stimulátory (reminiscenční pomůcky) při

reminiscenci využíváte?

Tabulka č. 14: Používané stimulátory vzpomínek.

Stimulátory vzpomínek

Počet odpovědí

Četnost v %

Fotografie, obrázky z novin, časopisů 39 38

Dobové předměty 25 24

Předměty spojené s osobním životem klienta 21 20

Reminiscenční. tabla, knihy života, vzpomínkové krabice

11 11

Místní kroniky 3 3

Hudba 2 2

Aromaterapie 1 1

Různé pochutiny 1 1

Celkem 103 100

72

Graf č. 13: Ukazuje zastoupení používaných stimulátorů vzpomínek.

Otázkou č. 11 v dotazníku byli oslovení respondenti požádáni, aby

napsali jaké stimulátory (reminiscenční pomůcky) při práci se vzpomínkami

využívají.

Tato otázka byla otázkou otevřenou, na kterou odpovídalo 39 (100%)

respondentů. Odpovědi byly různorodé a jsou uvedeny v následující

tabulce, kde jsou rozděleny do 8 rámcových skupin, které vyjadřují

nejčastější odpovědi respondentů. Procentuální vyjádření v této otázce je

přímo úměrné celkovému počtu 103 odpovědí.

První skupina – je skupinou nejpočetnější, protože všech 39

respondentů, což činí 38% z celkového počtu odpovědí uvedlo jako

stimulátor vzpomínek fotografie a různé obrázky (např. z novin, časopisů)

Druhá nejpočetnější skupina – vyjadřuje 25 (24%) respondentů, kteří

jako stimulátory vzpomínek uvedli různé dobové předměty (např. mlýnek na

kávu, kalamář, šlapací šicí stroj, žehličku na uhlí a mnoho dalších).

Ve třetí skupině jsou zastoupeny odpovědi 21 (20%) respondentů, kteří

uvedli jako stimulátory vzpomínek předměty vztahující se k osobnímu

životu klienta (např. lístky z plesu, vysvědčení, doplňky oblečení).

Jako další stimulátory vzpomínek uvedlo 11 (11%) dotazovaných

reminiscenční tabla, knihy života nebo vzpomínkové krabice. Místní kroniku

jako stimulátoru vzpomínek využívají ve 3 (3%) zařízeních. Stimulátory

38%

24%

20%

11%

3%

2% 1%

1%

0% Fotografie, obrázky

Dobové předměty

Předměty spojené s životem klienta

Rem. tabla, knihy života, vzpom. krabice

Místní kroniky

Hudba

Aromaterapie

Různé pochutiny

73

zaměřené na jiné smysly než je zrak uvedli celkem 4 respondenti, z toho se

ve 2 (2%) případech jedná o hudbu. Pouze 1 (1%) zařízení využívá

k navození vzpomínek aromaterapii a 1 (1%) zařízení různé pochutiny

spojené s dětstvím klienta.

Otázka č. 12: Jaký systém výběru do skupinové reminiscence se

Vám osvědčil?

Tabulka č. 15: Systém výběru klientů do skupinové reminiscence.

Systém výběru

Počet odpovědí

Četnost v %

Otevřená a měnící se skupina 8 24

Podle data narození 3 9

Náhodným výběrem 1 3

Abecedně 0 0

Přirozeným výběrem 13 40

Podle specifických potřeb klienta 6 18

Jiným způsobem: Podle tématu 2 6

Celkem 33 100

Graf č. 14: Znázorňuje, jaký systém určující strukturu skupinové reminiscence se respondentům osvědčil.

24%

9%

3%

0% 40%

18%

6%

Setkání jsou otevřená , struktura skupiny se mění

Podle data narození

Náhodným výběrem

Abecedně

Přirozeným výběrem (skupiny si tvoří klienti sami)

Podle specifických potřeb klienta

Jiným způsobem: Podle tématu

74

Na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří využívají

skupinovou formu reminiscence tzn., že v otázce dotazníku č. 8 neoznačili

možnost B, která vyjadřovala, že v daném zařízení je využívána pouze

individuální forma reminiscence. Pro tuto otázku vyjadřuje 100%

zastoupení 33 respondentů

Otázka č. 12 zjišťovala způsob jakým je reminiscenční skupina utvářena.

Nejčastěji, celkem v 13 (40%) odpovědích respondenti uvedli, že se jim

osvědčil přirozený výběr jednotlivých účastníků ve skupině, tj., že klienti

si skupinu utvářejí sami např. podle sympatií, společných zájmů. Otevřenou

a měnící skupinu preferuje 8 (24%) respondentů. Výběr podle specifických

potřeb jednotlivých klientů se osvědčil 6 (18%) osloveným. Podle data

narození tvoří reminiscenční skupinu ve 3 (9%) zařízeních, náhodný výběr

(např. losování) se objevil v 1 (3%) případě. Jiným způsobem – podle

tématu reminiscenčního setkání utvářejí reminiscenční skupinu ve 2 (6%)

zařízeních. Ani jeden respondent neuvedl jako osvědčenou možnost

výběru klientů do reminiscenční skupiny volbu dle abecedního řazení

příjmení klienta.

Otázka č. 13: Máte ve Vašem zařízení vzpomínkovou místnost,

zákoutí?

Tabulka č. 16: Počet zařízení, které mají, nemají nebo právě realizují vzpomínkovou místnost, zákoutí.

Vzpomínková místnost, zákoutí

Počet odpovědí

Četnost v %

Máme 11 28

Právě realizujeme 5 13

Nemáme 23 59

Nevím co to je 0 0

Celkem 39 100

75

Graf č. 15: Ukazuje poměr zařízení, které mají, právě realizují či nemají vzpomínkovou místnost, zákoutí.

Informaci, zda v oslovených zařízeních mají vzpomínkovou místnost

nebo vzpomínkové zákoutí jsme získali na základě vyhodnocení otázky

č. 13. Vzpomínkovou místnost nebo zákoutí mají v 11 (28%) oslovených

zařízeních, v 5 (13%) se vzpomínková místnost nebo zákoutí připravují.

Nejvíce respondentů 23 (59%) odpovědělo, že vzpomínkovou místnost ani

zákoutí ve svém zařízení nemají. Všichni oslovení respondenti věděli,

co vzpomínková místnost či zákoutí znamená.

Otázka č. 14: Považujete vzpomínkovou místnost, zákoutí

za důležité?

Tabulka č. 17: Otázka důležitosti reminiscenční místnosti, zákoutí.

Důležitost vzpomínkové místnosti, zákoutí

Počet odpovědí

Četnost v %

Ano – považuji to za důležité 36 92

Ne – nepovažuji to za důležité 3 8

Nevím, neuvažoval/a jsem o tom 0 0

Celkem 39 100

28%

13%

59%

0%

Máme

Právě realizujeme

Nemáme

Nevím co to je

76

Graf č. 16: Vyjadřuje názor respondentů na důležitost mít v zařízení reminiscenční místnost, zákoutí.

Z celkového počtu 39 (100%) respondentů, kteří odpovídali na otázku

č. 14, která zjišťovala názor na důležitost existence reminiscenční místnosti

či zákoutí v daném zařízení odpovědělo 36 (92%) respondentů kladně

tj., že považují vzpomínkovou místnost či zákoutí za důležité. Pouze 3 (8%)

respondenti nepovažují vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité. Ani

jeden respondent neuvedl možnost odpovědi – nevím neuvažoval/a jsem

o tom.

Otázka č. 15: V čem spatřujete překážky při realizaci reminiscence

v praxi?

Tabulka č. 18: Překážky při realizaci reminiscence v praxi.

Překážky při realizaci reminiscence

Počet odpovědí

Četnost v %

Obavy klientů 15 18

Nedostatek času na přípravu a realizaci 26 31

Nedostatek reminiscenčních pomůcek 17 20

Nedostatek informací o reminiscenci 10 12

Nepochopení kolegů 5 6

Malá podpora vedení 2 2

Absence vhodných prostor 9 11

Jiné 0 0

Celkem 84 100

92%

8%

0% 0%

Ano - považuji vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité

Ne - nepovažuji vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité

Nevím, neuvažoval/a jsem o tom

77

Graf č. 17: Znázorňuje, jaké překážky spatřují respondenti při realizaci reminiscence

v praxi.

Na tuto otázku odpovídalo 39 (100%) respondentů. S ohledem na

skutečnost, že v této uzavřené otázce měli respondenti zvolit všechny

odpovídající možnosti pracuji z celkovým počtem odpovědí (tj. 84 = 100%).

Otázkou č. 15 bylo zjišťováno, jaké překážky spatřují oslovení

respondenti při realizaci reminiscence. Na tuto otázku odpovídalo

39 respondentů, kteří mohli zvolit více odpovědí, této možnosti využili

všichni oslovení. Z nabízených možností byla nečastěji uváděna překážka,

kterou je nedostatek času na přípravu a realizaci reminiscence. Tato

varianta byla zvolena celkem v 26 případech v poměru k celkovému počtu

odpovědí je to (31%). Nedostatek reminiscenčních pomůcek vnímá jako

překážku 18 (20%) respondentů. Obavy samotných klientů jako překážku

při realizaci reminiscence uvedlo 15 (18%) dotazovaných. Nedostatek

informací považuje za překážku 10 (12%) respondentů, dále v 9 (11%)

odpovědích byla zvolena varianta – absence vhodných prostor.

Nepochopení kolegů je vnímáno jako překážka u 5 (6%) respondentů.

Malou podporu vedení vnímají jako překážku při realizaci reminiscence

celkem 2 (2%) dotazovaní. Nikdo z respondentů neuvedl jinou variantu

překážek mimo nabízených.

18%

31%

20%

12%

6%

2% 11%

0% Obavy klientů (neúspěch, nepochopení)

Nedostatek času na přípravu a realizaci

Nedotatek reminiscenčních pomůcek

Nedostatek informací o reminiscenci

Nepochopení kolegů

Malá podpora vedení

Absence vhodných prostor

Jiné

78

Otázka č. 16: V čem spatřujete přínos reminiscence pro pečující

personál?

Tabulka č. 19: Přínos reminiscence.

Přínos reminiscence

Počet odpovědí

Četnost v %

Snažší orientace v chování a jednání seniora 25 21

Zlepšení chápání potřeb seniora 18 15

Využívání získaných poznatků v individuálním plánování

9

8

Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem 19 16

Obohacení o nové poznatky 22 19

Mezigenerační sblížení 16 14

Častější spolupráce s rodinou 7 6

Jiné: Zvýšení vzájemného respektu 1 1

Celkem 117 100

Graf č. 18: Znázorňuje, jaký přínos pro pečující personál spatřují respondenti v reminiscenci.

21%

15%

8% 16%

19%

14%

6%

1%

Snažší orientace v chování a jednání seniora

Zlepšení chápání potřeb seniora

Využívání získaných poznatků v individuálním plánování

Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem

Obohaceni o nové poznatky

Mezigenerační sblížení

Častější spolupráce s rodinou

Jiné: Zvýšení vzájemného respektu

79

Na tuto otázku odpovídalo 39 tedy 100% respondentů. Všichni využili

možnosti výběru více odpovědí a proto je procentuální četnost uváděna

k celkovému počtu odpovědí, které vyjadřuje číslo 117.

Přínos reminiscence pro pečující personál zjišťovala otázka č. 16.

V 25 (21%) případech uvedli respondenti jako přínos – snažší orientaci

v chování a jednání klienta, obohacení o nové poznatky zvolilo 22 (19%)

respondentů, vytvoření pozitivního vztahu se seniorem vnímá jako přínos

19 (16%) oslovených. Lepší orientaci v potřebách seniora je vnímána

přínosem u 18 (15%) respondentů, dalších 16 dotázaných zvolilo možnost

– mezigeneračního sblížení, což je v celkovém počtu odpovědí (14%).

Využívání poznatků o životě klienta v procesu individuálního plánování

(individuální plánování – je proces, ve kterém dochází k nastavení služby

tak, aby byla přizpůsobena individuálním potřebám, přáním a požadavkům

každého klienta) považuje za přínosné 9 (8%) dotázaných. Přínos

reminiscence v souvislosti s častější spoluprácí s rodinou klienta vnímá

7 (6%) respondentů. Mimo nabízené možnosti uvedl 1 (1%) dotazovaný,

že pro pečující personál je přínosem zvýšení vzájemného respektu.

Otázka č. 17: Domníváte se, že je reminiscence jako jedna z metod

práce se seniory dostatečně propagována?

Tabulka č. 20: Propagace reminiscence.

Propagace reminiscence

Počet odpovědí

Četnost v %

Ano – je dostatečně propagována 4 10

Ne – není dostatečně propagována 33 85

Nevím – nepřemýšlel/a jsem o tom 2 5

Celkem 39 100

80

Graf č. 19: Zobrazuje odpovědi respondentů týkající se propagace reminiscence.

Otázkou dostatečné propagace reminiscence jako jedné z metod práce

se seniory se zabývala otázka č. 17. Na tuto otázku uvedlo 33 (85%)

respondentů, že nepovažují propagaci reminiscence za dostatečnou,

4 (10%) dotazovaných se domnívá, že je reminiscence dostatečně

propagována a 2 (5%) respondenti o této otázce nepřemýšleli.

Otázka č. 18: Domníváte se, že máte dostatek informací, odborných

školení o reminiscenci?

Tabulka č. 21: Dostatek/nedostatek informací o reminiscenci.

Informace, školení o reminiscenci

Počet odpovědí

Četnost v %

Ano – mám dostatek informací o reminiscenci 5 15

Ne – nemám dostatek informací o reminiscenci 28 82


Celkem 39 100

10%

85%

5%

0%

Ano - domnívám se, že je reminiscence dostatečně propagována

Ne - nedomnívám se, že je reminiscence dostatečně propagována

Nevím - nepřemýšlel/a jsem o tom

81

Graf č. 20: Názor respondentů na dostatečné množství informací o reminiscenci.

Otázkou č. 18 byli respondenti dotazováni, zda vnímají za dostatečné

množství informací nebo odborných školení týkající se reminiscence.

V 28 (82%) případech uvedli respondenti, že nemají dostatek informací

o reminiscenci (jeden respondent tuto odpověď dále specifikoval

na nedostatečné množství informací o terapeutickém přístupu

v reminiscenci), 5 (15%) dotazovaných je spokojeno s množstvím informací

nebo odborných školení o reminiscenci. V 6 (3%) případech o dostatečném

nebo nedostatečném množství informací o reminiscenci oslovení

respondenti nepřemýšleli.

Otázka č. 19: Máte zájem o prohlubování znalostí týkajících se

reminiscence jako jedné z metod práce se seniory?

Tabulka č. 22: Zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci.

Zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci

Počet odpovědí

Četnost v %

Ano- mám zájem 34 87

Ne – nemám zájem 3 8


Celkem 39 100

13% 0%

72%

15%

Ano - mám dostatek informací o reminiscenci

Ne - nemám dostatek informací o reminiscenci


82

Graf č. 21: Znázorňuje zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci jako jedné z metod práce se seniory.

Poslední 19. otázka zjišťovala, zda oslovení respondenti mají zájem

o prohlubování znalostí týkajících se práce se vzpomínkami. Celkem

34 (87%) dotazovaných na tuto otázku odpovědělo kladně, tj., že mají

zájem o prohlubování znalostí týkajících se reminiscence jako jedné

z metod práce se seniory. 3 (8%) respondenti neprojevili zájem

o prohlubování znalostí a 2 (5%) o této možnosti nepřemýšleli.

Možnosti vyjádřit se k danému tématu využilo celkem 5 respondentů.

Ve čtyřech odpovědích byla respondenty vyjádřena potřeba odborného

školení a praktického výcviku pracovníků. V jednom případě byla

vyzdvihnuta pozitiva a zejména oblíbenost činností zaměřených na

vzpomínání v daném zařízení.

87%

8% 5%

0%

Ano - mám zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci

Ne - nemám zájem o prohlubování znalostí o reminiscenci


83

6.6 Zhodnocení dosažených výsledků

V poslední kapitole sumarizuji získané výsledky, odpovídám na dílčí cíle

a ověřuji stanovené hypotézy. Hlavním cílem práce byla analýza

poskytování reminiscence v domovech pro seniory a v domovech se

zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Na základě splnění pracovních

cílů bylo zjištěno:

Pracovní cíl č. 1: Zjistit zda je reminiscence v současné době

běžnou součástí péče o seniory ve vybraných zařízeních rezidenčního

typu.

Bylo zjištěno, že z oslovených respondentů celkem v 64 (95%)

zařízeních pracují se vzpomínkami. Z toho v 39 (53%) se jedná

o reminiscenci cílenou, tzn., že se s klienty za účelem vzpomínání setkávají

pravidelně a 25 (37%) uvedlo, že se vzpomínkami pracují okrajově

tj., že s klienty vzpomínají při běžných denních činnostech.

Se vzpomínkami nepracují pouze ve 3 (5%) zařízeních. Z následujících

odpovědí je zřejmé, že práce se vzpomínkami je v současné době běžnou

součástí péče ve vybraných zařízeních rezidenčního typu. Jako pozitivní

shledávám, že celkem 20 (71%) respondentů, kteří uvedli,

že se vzpomínkami pracují pouze okrajově nebo se vzpomínkami nepracují

vůbec, projevilo zájem o cílenou (tedy plánovanou a pravidelnou) práci

se vzpomínkami.

Pracovní cíl č. 2: Zmapovat jaké formy a přístupy v reminiscenci

jsou v daných zařízeních aplikovány do praxe.

Na základě dotazníkového šetření bylo zjištěno, že nejčastěji je práce

se vzpomínkami zaměřena interpersonálně (tzn., že vzpomínání umožňuje

klientům kontakt s druhými lidmi a zároveň vyplňuje volný čas klientů), tato

varianta byla zvolena v 33 (46%) případech. Informační přístup

(tzn., že práce se vzpomínkami je zaměřena na předávání informací

a zkušeností) aplikuje do praxe 30 (42%) dotazovaných. S přístup

zaměřeným terapeuticky (tzn., že při vzpomínání dochází k bilancování

života, k otevírání tíživých životních zlomů a těžkých životních událostí)

pracují v 9 (12%) zařízeních. Z analýzy dat získaných z odpovědí na otázku

84

v dotazníku č. 5, která zjišťovala, jak dlouho je reminiscence v daném

zařízení poskytována vyplynula, přímá úměra v aplikaci terapeutického

přístupu v reminiscenci k délce (vyjádřeno počtem let), po kterou

je v daném zařízení práce se vzpomínkami praktikována. Tyto získané

poznatky mě vedou k domněnce, že k aplikaci terapeutického přístupu jsou

nezbytné víceleté zkušenosti v poskytování reminiscence.

Jaké formy reminiscence jsou v daných zařízeních využívány zjišťovala

otázka v dotazníku č. 8. Z výsledků je zřejmé, že v 28 (72%) zařízení se za

účelem vzpomínek setkávají převážně ve skupině. Z toho v 19 (49%)

respondentů uvedlo, že se při reminiscenci praktikují pouze skupinovou

formu a 9 (23%) dotazovaných zvolilo odpověď, která vyjadřovala setkání

skupinové i individuální s převahou skupinového (ve více jak 50%). Zbylých

11 (28%) respondentů uvedlo, že využívají pouze individuální formu

reminiscence nebo individuální i skupinovou s převahou individuální

(ve více jak 50%). Domnívám se, že využívání převážně skupinové formy

reminiscence může souviset s potřebou nabídnout možnost účasti

na reminiscenčních setkáních co největšímu počtu klientů v jednotlivých

rezidenčních zařízeních.

Pracovní cíl č. 3: Dozvědět se, kteří pracovníci se v rezidenčních

zařízeních věnují reminiscenci.

Analýzou dat bylo zjištěno, že reminiscenci se ve vybraných

rezidenčních zařízeních věnují pracovníci zařazení na různé pracovní

pozice. Z hlediska profesního zařazení se jedná v 32 (40%) případech

o aktivizační pracovníky, 18 (23%) respondentů označilo pracovníky

v sociálních službách, v 11 (14%) pracují se vzpomínkami zdravotní sestry

a 9 (11%) dotazovaných uvedlo klíčové pracovníky. Stejnou měrou 2 (2%)

jsou zastoupeny vedoucí pracovníci, ergoterapeut a fyzioterapeut.

32 oslovených respondentů uvedlo více jak jednu variantu. Mohu

se proto domnívat, že ve většině zařízeních jsou do práce se vzpomínkami

zapojeni nejen pracovníci, kteří mají na starost aktivizaci seniorů, ale také

pracovníci s jinou náplní práce. Tuto skutečnost považuji za velmi pozitivní,

neboť tak mohou být minimalizovány problémy, které vznikají při

neinformovanosti ostatních zaměstnanců o přínosech reminiscence.

Z analýzy dat dále vyplývá, že pouze v jednou zařízení se reminiscenci

85

věnuje reminiscenční pracovník (asistent). Toto zjištění vnímám jako

nedostatek, neboť reminiscenční pracovník (asistent) by se mohl plně

věnovat organizování, plánování a poskytování reminiscence, což ostatní

pracovníci s ohledem na jejich pracovní náplň nemohou. Další informace,

která v souvislosti s touto otázkou vyplynula je, že ani v jednom zařízení

se do reminiscence nezapojují dobrovolníci. V této souvislosti se mohu jen

domnívat, zda je to z důvodu nepřítomnosti samotných dobrovolníků

v oslovených zařízeních nebo, zda skutečně nedochází k jejich zapojování

do aktivit s klienty zaměřenými na vzpomínání. V případě, že dobrovolníci

do daných zařízení docházejí, považuji za vhodné je do těchto aktivit

zapojit (např. při zprostředkování stimulátorů vzpomínek, aranžování

reminiscenční výstavy, příprava jednotlivých témat, výroba koláží apod.).

Pracovní cíl č. 4: Získat informace o tom jak dlouho a v jakém

rozsahu je reminiscence v daných zařízeních využívána.

Více jak v jedné polovině (56%) dotazovaných zařízeních, které pracují

se vzpomínkami cíleně (plánovaně a pravidelně) je reminiscence

realizována méně než jeden rok. Z této skutečnosti lze soudit, že je

reminiscence jako jedna z metod práce se seniory metodou, která

se teprve rozvíjí. Na druhou stranu v 9 (23%) zařízeních mají

s reminiscencí již víceleté zkušenosti, které by mohli být prospěšné

ostatním méně zkušeným pracovníkům (např. v podobě stáží či besed).

Rozsah reminiscence (tj., jak často se klienti setkávají při skupinové

reminiscenci) zjišťovala otázka dotazníku č. 3. Z odpovědí vyplývá,

že četnost pravidelných setkání ve skupině se uskutečňuje v 25 (64%)

případech v rozsahu dvou setkání v měsíci. Tato, nejčastěji uváděná

frekvence setkávání může souviset s potřebou přizpůsobit reminiscenční

setkávání s klienty také ostatním denním aktivitám klientů. Setkávání

uskutečňující se jednou do měsíce uvedlo 10 (26%) respondentů.

Nejčastěji tj., každý týden se setkávají ve 4 (10%) zařízeních.

Pracovní cíl č. 5: Dovědět se v čem je spatřován přínos a v čem úskalí

při využívání reminiscence.

Z analýzy získaných dat vyplývá, že pro všechny oslovené respondenty

je reminiscence přínosem. Oslovení respondenti uvádějí, že na základě

86

reminiscence se lépe orientují v chování a jednání klientů, dochází k lepší

orientaci v potřebách klienta a k vytvoření pozitivního vztahu s klientem.

Jako pozitivní vnímám skutečnost, že respondenti si uvědomují jaké

bohatství je ve vzpomínkách ukryto a v této souvislosti to považuji za

přínos, který přináší obohacení o nové poznatky a mezigenerační sblížení.

Překvapivě pouze 9 (8%) dotazovaných uvádí, že využívá získaných

poznatků v individuálním plánování. Domnívám se, že ke stanovení

individuálních přání a potřeb u klientů (zejména u klientů s demencí),

je nezbytné využívat poznatky získané na základě informací uložených

v dlouhodobé paměti těchto osob. Podobně nízké zastoupení měla také

odpověď, která za přínos označila častější spolupráci s rodinou. Tuto

možnost zvolilo 7 (6%) respondentů. Nabízí se otázka, zda v souvislosti

s realizací aktivit s reminiscenční tématikou byli rodinní příslušníci požádáni

o spolupráci. Domnívám se, že je důležité rodinu do reminiscence zapojit,

neboť právě ona může být pojítkem mezi vzpomínkami a klientem a tím

pádem také mezi klientem a ošetřujícím personálem.

Jako největší překážku při realizaci reminiscence vnímají respondenti

nedostatek času na přípravu a realizaci reminiscenčních setkání, tuto

odpověď zvolilo celkem 26 respondentů z 39 dotazovaných, což vyjadřuje

67%. Nedostatek reminiscenčních pomůcek je v pořadí druhou nejčastěji

vnímanou překážkou při realizaci. Dle mého názoru tato skutečnost

ovlivňuje subjektivní pocit nedostatku času. Domnívám se, že před

zavedením samotné reminiscence do praxe by bylo vhodné věnovat

dostatečný čas přípravě (např. nashromáždění různých předmětů, obrázků,

článků) k jednotlivým předem připraveným tématům (např. škola, odívání,

dětství, vaření apod.). Obavy klientů z neúspěchu či nepochopení při účasti

na reminiscenčním setkání vnímá jako překážku 15 respondentů, což

z celkového počtu 84 odpovědí vyjadřuje 18%. Obavy klientů může

pracovník zabývající se reminiscencí minimalizovat pečlivou přípravou

prvního reminiscenčního setkání (viz. kapitola 4.4 Průběh reminiscenčního

setkání). Absenci vhodných prostor jako překážku uvedlo 9 dotázaných.

Z vyhodnocení otázky v dotazníku č. 13 vyplývá, že více jak v polovině

vybraných zařízení nemají k dispozici reminiscenční místnost a přesto

se vzpomínkami cíleně pracují, lze proto usuzovat, že tato překážka není

vnímána jako překážka zásadní. Nepochopení ostatních kolegů jako

87

překážku uvedlo 5 respondentů a malou podporu vedení coby překážku

uvedli pouze 2 oslovení, což vnímám jako pozitivní zjištění, ze kterého

mohu usuzovat, že většina pracovníků v považuje aktivity zabývající

se vzpomínkami klientů za přínosné.

Pracovní cíl č. 6: Zjistit zda je v současné době k dispozici dostatek

informací o reminiscenci.

Analýzou grafu č. 20 a tabulkou č. 21 bylo zjištěno, že více jak tři čtvrtiny

oslovených respondentů považuje množství informací související

s reminiscencí za nedostatečné, což potvrzují někteří respondenti

opakovaně na konci dotazníku v prostoru určenému k vyjádření k danému

tématu. V současné době jsou na trhu k dispozici dvě ucelené odborné

publikace.158,159 Osobně považuji tuto literaturu za dostatečnou, nicméně

shledávám nedostatek odborných školení zaměřených na praktickou

stránku reminiscenčních aktivit. Za přínosné bych také považovala, pokud

by se zkušenější pracovníci podělili o své nabyté zkušenosti s realizací

reminiscenčních aktivit např. prezentováním svých postřehů v odborných

periodikách zaměřených na sociální oblast.

6.7 Ověření hypotéz

Hlavním cílem práce bylo analyzovat poskytování reminiscence

v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem

ve Středočeském kraji. V souvislosti s dosažením hlavního cíle byly

stanoveny a následně ověřeny tyto hypotézy:

H1 Předpokládám, že v současné době v domovech pro seniory

a v domovech se zvláštním režimem běžně pracují se vzpomínkami.

Hypotéza se potvrdila.

Na základě analýzy odpovědí bylo zjištěno, že v současné době běžně

pracují se vzpomínkami v 64 zařízeních což činí 95% z celkového počtu 67

oslovených respondentů.

158

JANEČKOVÁ, H. VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. a. 159

ŠPATENKOVÁ, N. BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 2011.

88

H2 Předpokládám, že častěji je využívána forma skupinové

reminiscence.


Interpretace dat v tabulce č. 10 a grafu č. 8 ukazuje, že skupinová forma

reminiscence je využívaná v 72% oslovených zařízeních, a to ve formě

pouze skupinové reminiscence nebo v kombinaci s formou individuální,

ale s převahou skupinové reminiscence (ve více jak V 50%).

H3 Předpokládám, že reminiscenci praktikují pracovníci v různých

pracovních zařazeních.


Na základě analýzy sebraných výpovědí bylo potvrzeno,

že ve vybraných zařízeních se reminiscenci věnuje více pracovníků

z různých profesních zařazení, tuto hypotézu potvrdilo více jak tři čtvrtiny

32 (82%) respondentů, kteří označili v otázce dotazníku č. 6 více jak jedno

pracovní zařazení.

H4 Předpokládám, že nejčastější překážkou při realizaci

reminiscence je nedostatek času.


Z analýzy dat získaných z odpovědí na otázku v dotazníku č. 15

vyplývá, že 67% dotazovaných respondentů vnímá jako překážku při

poskytování reminiscence nedostatek času.

89

ZÁVĚR

Hlavním cílem mé bakalářské diplomové práce byla analýza poskytování

reminiscence jako jedné z metod práce se seniory v domovech pro seniory

a v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Na základě

získaných a interpretovaných dat mohu konstatovat, že hlavní cíl mé práce

byl naplněn.

V teoretické části jsem se na základě prostudované odborné literatury

pokusila vyzdvihnout přirozenou potřebu starého člověka vzpomínat. Dále

jsem se věnovala teoretickému ukotvení reminiscence jako jedné z metod

práce se seniory. Popsala jsem jednotlivé formy a přístupy, které poukazují

na rozsáhlé možnosti využití vzpomínek a zároveň jsem na praktických

příkladech objasnila důležitost využívání různých stimulátorů, které

pomáhají vyvolat vzpomínky. S ohledem na záměr mé práce, kterým bylo

zjistit zkušenosti pracovníků, kteří již pracují s reminiscencí, jsem

se zaměřila na praktickou stránku reminiscence poskytovanou

v rezidenčních zařízeních. Popsala jsem úlohu a dovednosti

reminiscenčního asistenta. Objasnila jsem možnosti využití

reminiscenčních aktivit u osob se specifickými potřebami. Věnovala jsem

pozornost problematickým situacím, které mohou v souvislosti s realizací

reminiscence nastat. Na závěr jsem poukázala na přínos reminiscence

spolu s poukázáním na nepřeberné množství různých reminiscenčních

aktivit.

Praktická část práce obsahuje analýzu poskytování reminiscence jako

jedné z metod práce se seniory ve vybraných zařízeních. Zda a v jakém

rozsahu je v současné době reminiscence v jednotlivých zařízeních

využívána jsem zjišťovala kvantitativní metodou, pomocí dotazníkového

šetření realizovaném ve Středočeském kraji. Na základě zjištěných

výsledků mohu konstatovat, že práce se vzpomínkami se již stala běžnou

součástí péče o seniory. Bohužel přibližně v jedné třetině (37%) vzpomínají

se seniory pouze při běžných denních aktivitách, ale cílené a pravidelné

reminiscenci se nevěnují. Jako pozitivní vnímám skutečnost, že téměř

všichni tito respondenti projevili zájem o cílenou a pravidelnou práci

se vzpomínkami. Zkušenosti pracovníků, které mohou být prospěšné pro

ostatní zájemce o cílenou a skupinovou reminiscenci, a které vyplynuli

90

z dotazníkového šetření lze shrnout následovně: klienty do reminiscenčních

skupin se osvědčilo vybírat přirozeným výběrem, setkání skupiny se

nejčastěji uskutečuje 2x do měsíce po dobu 30 – 60 minut, a to s 3 – 8

klienty ve skupině. Pozitivně vnímám skutečnost, že pro všechny oslovené

respondenty je reminiscence přínosem a také to, že se věnují i specifickým

reminiscenčním aktivitám.

Za důležité považuji věnovat více pozornosti při výběru stimulátorů

vzpomínek, protože rozmanitost stimulátorů, zejména v oblasti stimulace

chuti, vůně a pohybu, může navodit vzpomínky i u osob se specifickými

potřebami. K doplnění informací o reminiscenci by mohli přispět pracovníci

mající víceletou zkušenost s realizací reminiscence např. formou

prezentace v odborných periodikách.

Závěrem mohu konstatovat, že na základě této práce jsem získala

důležité informace, které považuji za velmi přínosné pro mou další práci

v Domově seniorů Vidim. Výsledná zjištění mi pomohou při realizaci

cílených reminiscenčních aktivit a zároveň budou sloužit jako informační

materiál pro ostatní pracovníky v tomto zařízení. Zájem o tuto problematiku

ze stran ostatních pracovníků, ale i klientů Domova seniorů Vidim

se potvrdil při podzimní návštěvě reminiscenční výstavy s názvem „Střípky

našich životů“ pořádané Domovem pro seniory Slunečnice v Praze160.

Zájem o tuto výstavu byl u seniorů i pracovníků našeho domova nečekaný

a výlet za vzpomínkami musel být následující den zopakován. Každý

z klientů si při prohlídce této výstavy vybavil nějakou vzpomínku nebo

příběh spojený s jeho životem a ještě dlouho po návratu si klienti vyprávěli

o tom jak se „vrátili do dětských let“. Pracovníky výstava inspirovala natolik,

že začali nosit různé předměty (např. žehličku na uhlí, vyšívanou dečku,

drátěný hrnec), které nám zpříjemní chvíle při vzpomínání s klienty našeho

domova.

Na závěr mohu jen souhlasit s tvrzením jednoho z oslovených

respondentů, který uvedl, že sice pociťuje nedostatek času při realizaci a

přípravě reminiscence, ale zároveň dodává že: „Když se chce, tak

všechno jde“.

160

Výstava střípky našich životů v DD Slunečnice [online] Dostupné z http://www.ds-slunecnice.cz/cs/o-domove/co-se-u-nas-deje/vystava-stripky-nasich-zivotu/

[vid.02.03.2012]

http://www.ds-slunecnice.cz/cs/o-domove/co-se-u-nas-deje/vystava-stripky-nasich-zivotu/


91

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ

1. ATKINSON, R.L. a kol. Psychologie. 2. vyd. Překl. E. Herman. M.

Petržela.D. Brejlová. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-

3.

2. BUJSSEN, H. Demence. 1. vyd. Překl. H. Kašparovská. Praha:

Portál, 2006.136 s. ISBN 80-7367-081-X.

3. FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči.

1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-

1314-4.

4. GILLERNOVÁ, I. a kol. Slovník základních pojmů z psychologie. 1.

vyd. Praha: Fortuna, 2000. 80 s. ISBN 80-7168-683-2.

5. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd.Praha: Havlíček Brain

Team, 2010. 368 s. ISBN 978-80-87109-19-9.

6. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence. 1. vyd. Praha:

Portál, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7367-581-3.

7. JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C. a kol. Demence a jiné

poruchy paměti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 176 s. ISBN

978-80-247-2454-6.

8. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se

seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 208 s. ISBN 978-

80247-2169-9.

9. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních.

1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-

3148-3.

10. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.

288 s. ISBN 80-7178-549-0.

92

11. MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005.

352 s. ISBN 80-7367-O02-X.

12. PETRÁČKOVÁ, V. KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích

slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN 80-200-0982-5.

13. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd.

Překl. A. Kozlíková. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-

3.

14. RHEINWALDOVÁ, E. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing, 1999. 88 s. ISBN 80-7169-828-8.

15. ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 288 s. ISBN

80-7178-923-2.

16. ŠPATENKOVÁ, N., BOLOMSKÁ, B. Reminiscenční terapie. 1.vyd.

Praha: Galén, 2011. 112 s. 978-80-7262-711-0.

17. TOŠNEROVÁ, T. Ageismus – Průvodce stereotypy a mýty o stáří.

1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002. 45 s. ISBN 80-

238-9506-0.

18. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd.

Praha: Portál, 1999. 448 s. ISBN 80-7178-214-9.

19. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál,

2000. 528 s. ISBN 80-7178-308-0.

20. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd.

Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.

21. ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka demencí. 1. vyd. Praha:

Grada Publishing, 2003. 232 s. ISBN 80-247-0183-9.

93

Elektronické zdroje

22. ĎOUBAL, S. Biologický věk a jeho význam. [online] Dostupné z

http://www.faf.cuni.cz/apps/Gerontology/biologicalage/importancy/a

ge.asp

[vid. 24. 06. 2011]

23. HÁLEK, V. Základy managementu. [online] Dostupné z

http://halek.info/prezentace/managementcviceni2/mngcv2.php?l=06

&projection&p=28 [vid. 25. 06. 2011]

24. HOLMEROVÁ, I., STUDNICKÁ, E. Demence. [online] Dostupné z

http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence [vid. 21. 07.

2011]

25. POLÁCHOVÁ, E. Adaptace a příprava na stáří. [online] Dostupné z

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/adaptace-a-priprava-na-stari-

305689 [vid. 11. 07. 2011]

26. JANEČKOVÁ, H. HOLMEROVÁ, I. VAŇKOVÁ, H. KAŠLÍKOVÁ, T.

Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života

seniorů v institucionální péči. [online] Dostupné z

http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf. s. 20

[vid. 24. 06. 2011]

27. KANTORKOVÁ, M. Demence – vývojová stadia a doporučení.

[online] Dostupné z http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-

vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228 [vid. 21. 07. 2011]

28. KUSÁ, M. Stáří. Dostupné z http://www.prosestry.cz/studijni-

materialy/psychologie/stari [on line] 06. 09. 2011.

29. MPSV.CZ. Příprava na stárnutí. [online] Dostupné z

http://www.mpsv.cz/cs/2856 [vid. 07. 06. 2011]





http://www.hledamzdravi.cz/clanek/1023-demence



http://www.geriatria.sk/files/geriatria/Geriatria20081pdf.%20s.%2020

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/demence-vyvojova-stadia-a-doporuceni-458228

http://www.prosestry.cz/studijni-materialy/psychologie/stari

http://www.prosestry.cz/studijni-materialy/psychologie/stari

http://www.mpsv.cz/cs/2856

94

30. MPSV.CZ. Registr poskytovatelů. [online] Dostupné z

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION-

ID=1328450398075-4 [vid. 31. 10. 2011]

31. VAŇKOVÁ, H., JURAŠKOVÁ, B., HOLMEROVÁ, I. Prevalence

kognitivních poruch v domovech pro seniory. [online ] Dostupné z

http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr-08-04-05.pdf [vid. 11. 09.

2011]

32. Výstava střípky našich životů v DD Slunečnice [online] Dostupné z

http://www.ds-slunecnice.cz/cs/o-domove/co-se-u-nas-deje/vystava-

stripky-nasich-zivotu/ [vid. 02.03.2012]

Jiné zdroje

33. Reminiscence – vzpomínání jako jedna z validačních technik.

Materiál ze semináře konaného 21. – 22. 2. 2011 v Praze poskytla

JANEČKOVÁ, H.

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION-%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20ID=1328450398075-4

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION-%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20%20ID=1328450398075-4

http://www.geriatrickarevue.cz/pdf/gr-08-04-05.pdf



95

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1: Zastoupení respondentů podle typu zařízení ............................ 57 str.

Tabulka č. 2: Pracovní pozice respondentů, kteří vyplňovali dotazník ............ 58 str.

Tabulka č. 3: Využívání vzpomínek při práci s klienty ..................................... 59 str.

Tabulka č. 4: Frekvence setkávání u cílené práce se vzpomínkami ............... 60 str.

Tabulka č. 5: Zájem o cílenou reminiscenci .................................................... 60 str.

Tabulka č. 6: Kolik let respondenti pracují s reminiscencí .............................. 62 str.

Tabulka č. 7: Pracovní pozice pracovníků, kteří se věnují aktivitám

s reminiscenční tématikou ............................................................................... 63 str.

Tabulka č. 8: Funkce reminiscence ................................................................ 64 str.

Tabulka č. 9: Kombinace různých přístupů při práci se vzpomínkami ............. 66 str.

Tabulka č. 10: Forma (typ) používané reminiscence ...................................... 66 str.

Tabulka č. 11: Počet klientů jednoho skupinového setkání............................. 67 str.

Tabulka č. 12: Počet minut vyhrazených na jedno reminiscenční setkání ...... 68 str.

Tabulka č.13: Využívaní různých aktivit při reminiscenci ................................ 70 str.

Tabulka č. 14: Používané stimulátory vzpomínek ........................................... 71 str.

Tabulka č. 15: Systém výběru klientů do skupinové reminiscence ................. 73 str.

Tabulka č.16: Počet zařízení, které mají, nemají nebo právě realizují

vzpomínkovou místnost, zákoutí ..................................................................... 74 str.

Tabulka č. 17: Otázka důležitosti reminiscenční místnosti, zákoutí ................ 75 str.

Tabulka č. 18: Překážky při realizaci reminiscence v praxi ............................. 76 str.

Tabulka č. 19: Přínos reminiscence ............................................................... 78 str.

Tabulka č. 20: Propagace reminiscence ......................................................... 79 str.

Tabulka č. 21: Dostatek/nedostatek informací o reminiscenci ........................ 80 str.

Tabulka č. 22: Zájem respondentů o prohlubování znalostí o reminiscenci .... 81 str.

96

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1: Návratnost dotazníků ...................................................................... 55 str.

Graf č. 2: Znázornění respondentů podle typu zařízení .................................. 57 str.

Graf č. 3: Zastoupení pracovních pozic respondentů, kteří vyplňovali

dotazník .......................................................................................................... 58 str.

Graf č. 4: Využívání vzpomínek při práci s klienty ........................................... 59 str.

Graf č. 5: Vyjadřuje, do jaké míry mají respondenti zájem o cílené

využívání vzpomínek při práci se seniory ........................................................ 61 str.

Graf č. 6: Znázorňuje, kolik let již v daném zařízení pracují s reminiscencí ..... 62 str.

Graf č. 7: Zastoupení pracovních pozic pracovníků, kteří se věnují

aktivitám s reminiscenční tématikou ................................................................ 63 str.

Graf č. 8: Ukazuje, jaké přístupy při práci se vzpomínkami jednotlivá

zařízení využívají ............................................................................................ 65 str.

Graf č. 9: Znázorňuje používanou formu reminiscence s ohledem na počet

klientů ............................................................................................................. 67 str.

Graf č. 10: Uvádí, kolik klientů se účastní jednoho skupinového setkání ........ 68 str.

Graf č. 11: Znázorňuje, kolik minut trvá jedno skupinové reminiscenční

setkání ............................................................................................................ 69 str.

Graf č. 12: Znázornění různých způsobů aktivit zaměřených na vzpomínání .. 70 str.

Graf č. 13: Ukazuje zastoupení používaných stimulátorů vzpomínek ............. 72 str.

Graf č. 14: Znázorňuje, jaký systém určující strukturu skupinové

reminiscence se respondentům osvědčil ......................................................... 73 str.

Graf č. 15: Ukazuje poměr zařízení, které mají, právě realizují či nemají

vzpomínkovou místnost, zákoutí ..................................................................... 75 str.

Graf č. 16: Vyjadřuje názor respondentů na důležitost mít v zařízení

reminiscenční místnost, zákoutí ...................................................................... 76 str.

Graf č. 17: Znázorňuje jaké překážky spatřují respondenti při realizaci

reminiscence v praxi ....................................................................................... 77 str.

97

Graf č. 18: Znázorňuje jaký přínos pro pečující personál spatřují

respondenti v reminiscenci .............................................................................. 78 str.

Graf č. 19: Zobrazuje odpovědi respondentů týkající se propagace

reminiscence ................................................................................................... 80 str.

Graf č. 20: Názor respondentů na dostatečné množství informací

o reminiscenci ................................................................................................. 81 str.

Graf č. 21: Znázorňuje zájem respondentů o prohlubování znalostí

o reminiscenci jako jedné z metod práce se seniory ........................................ 82 str.

98

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha této práce č. 1: Recept paní A. K. na úspěšné stárnutí

Příloha této práce č. 2: Průvodní dopis k dotazníku

Příloha této práce č. 3: Dotazník

99

Příloha této práce č. 1

Převzato z knihy Motivační prvky při práci se seniory (Klevetová, D.

Dlabalová, I. 2008)

Recept paní A. K. na úspěšné stárnutí:

Ve svých 60 letech jsem začala denně cvičit jógu a během roku

mi zesílily svaly o čtvrtinu.

Jím více tmavý chléb, ovoce a jogurty, žádné tučné maso.

Nikdy se nepřejídám. (Pánbůh nás stvořil jako krásná mimina, a co my

s tím tělem uděláme za 70 let života a i dříve – ženy několik brad, hrby

a muži břicha……….jsem Pánu Bohu dlužná odevzdat své tělo takové,

jaké mi daroval).

Občas si dám kousek dortu, čokoládu, ale mám to jako odměnu, a když

nezapnu sukni, tak si to zakáži, žiji bez vážení.

Dodržuji pitný režim – denně vypiji kolem dvou litrů minerálky a čaje.

Jím pravidelně česnek a med.

Doplňuji stravu o hořčík, zinek, vitamin C.

Užívám pravidelně čtyři léky, které mám předepsány, a vím, proč

je beru.

Mám vydatný a pravidelný spánek (a když nemohu v noci spát, čtu si).

Cvičím denně i jiné cviky než je jóga.

Pravidelně chodím na vycházky (nyní aspoň po chodbě nebo

s doprovodem).

Věnuji se budhistické filozofii.

Naučila jsem se umět si poručit! To je otázka sebevýchovy.

Denně čtu zprávy o dění ve světě.

Čtu knihy – beletrii i jiné.

Každý den se těším na 12.30 hod, kdy čtu knihy v angličtině a němčině.

Mám v bytě a kolem sebe pořádek, přináší to klid duše a vyrovnanost.

Doma nesedím, ale pohybuji se.

100

Projevuji lásku k lidem kolem sebe, jak k mladým tak ke starým.

Mám smysl života.

Chci žít a bojovat s nemocí.

Přijímám změny, které v mém životě přicházejí (vždy najdu alespoň

jednu pozitivní).

Co nemůžu změnit, přijmu, nejdu hlavou proti zdi, přizpůsobím

se okolnostem (to jsem se naučila až v 70 letech).

Dokážu oslovit cizí lidi, navázat s nimi kontakt a mít nové přátele.

Hledám ve svých vzpomínkách co bylo hezkého a znovu to prožívám

(mé vzpomínky na létání – kluzák a já).

Mám radost z přírody a dívám se pozorně kolem sebe (kus nebíčka

vidím z okna).

Dokážu se radovat z každodenních maličkostí. Když nesvítí sluníčko,

řeknu si – ale mám hezké záclony, taky bude nový květ…

Mám láskyplný přístup k lidem, umím odpouštět a ráno se probouzet

s nadějí.

Neškodím si svou ohleduplností k druhým lidem a dokážu je požádat

o pomoc

Plánuji si rozvrh dne a celého týdne a zapisuji si ho do kalendáře.

Postupně kontroluji co jsem splnila.

Mám dobré vztahy se sousedy.

Drží mne láska a pozornost mých dětí a vnoučat (mám ráda debaty

s dcerou).

Mám ráda, hudbu, přírodu, slunce, hory, koně, cestování – a když

to nejde, aspoň ve vzpomínkách.

Uspokojuje mne klavírní skladba – Měsíční sonáta od Beethovena,

sama hraji na klavír.

Nahradím činnosti, které již nezvládnu jinou, pro mne zajímavou

činností – četbou, poslechem hudby, vyprávěním dětí o lese, chalupě, o

jejich cestování….

101

Neodmítám pomoc druhého, když ji nabízí – je třeba dovolit druhým,

aby nám pomohli.

Z biblického desatera jsem si vybrala, co je pro mne přijatelné, a chci

se tím řídit.

Vyzrála jsem na stresy smysluplnou činností a svým rozvrhem

a postojem k tomu, co ještě mohu dělat a co již nezvládnu.

102


Vážená paní ředitelko,

Vážený pane řediteli,

dovolte, abych Vás požádala o svolení k uskutečnění

dotazníkového šetření ve Vaší organizaci, kterým bych ráda podložila svoji

práci v kombinovaném bakalářském studiu na Filozofické fakultě Univerzity

Palackého v Olomouci v oboru sociální práce.

Cílem mé práce je analýza reminiscence jako jedné z metod práce

se seniory. Ráda bych prostřednictvím této práce zjistila, zda a v jakém

rozsahu je v současné době reminiscence využívána a jaké mají pracovníci

s touto metodou praktické zkušenosti.

Současně Vás prosím o předání dotazníku (umístěného v příloze

tohoto e-mailu) osobě, která je ve Vaší organizaci zodpovědná za realizaci

aktivizačních činností či samotné reminiscence, a to i v případě, že ve

Vašem zařízení reminiscenci nevyužíváte. Výzkumné šetření je zaměřeno

na sociální služby: domov seniorů a domov se zvláštním režimem.

V případě, že ve Vašem zařízení poskytujete, obě výše uvedené služby,

prosím Vás o předání dotazníku individuálně pro každou službu.

Ujišťuji Vás, že dotazník je anonymní a nestane se, že odpovědi

by byly zneužity nebo použity ve Váš neprospěch.

Chtěla bych Vám poděkovat, že jste mi umožnili uskutečnit

anonymní dotazníkové šetření ve Vaší organizaci.


studentka 3. ročníku kombinovaného studia,UP Olomouc,

obor: Sociální práce

e-mail: [email protected]

mailto:[email protected]

103


Vážená kolegyně,

Vážený kolego,

dovolte, abych Vás požádala o vyplnění dotazníku, kterým bych

ráda podložila svoji práci v kombinovaném bakalářském studiu na

Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru sociální práce.

Cílem mé práce je analýza reminiscence jako jedné z metod práce

se seniory. Ráda bych prostřednictvím dotazníku zjistila, zda a v jakém

rozsahu je v současné době reminiscence využívána a jaké máte s touto

metodou praktické zkušenosti. Vaše pomoc je pro zpracování

dotazníkového šetření stěžejní a spočívá v zodpovězení několika otázek

v krátkém dotazníku, který Vám zabere přibližně 5 -10 minut.

Výzkumné šetření je zaměřeno na sociální služby: domov seniorů

a domov se zvláštním režimem. V případě, že ve Vašem zařízení

poskytujete, obě výše uvedené služby, prosím Vás o vyplnění dotazníku

individuálně pro každou službu.

Ujišťuji Vás, že dotazník je anonymní a nestane se, že odpovědi

by byly zneužity nebo použity ve Váš neprospěch. Vaše odpovědi

anonymně zpracuji do grafů, které se stanou výstupem mé bakalářské

práce.

Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se rozhodli vyplnit dotazník

pravdivě a tím mi pomohli při vypracování podkladových materiálů

k bakalářské práci. Vyplněný dotazník prosím posílejte do 21. 11. 2011

na e-mail: [email protected]

Děkuji Vám za Váš čas a ochotu.


studentka 3. ročníku kombinovaného studia UP Olomouc,

obor: Sociální práce


104

Dotazník: Vaše odpovědi tučně, barevně či jiným způsobem označte, nebo

napište. Děkuji.

1) Vaše zařízení je: Označte prosím jednu z nabízených možností.

a) Domov pro seniory

b) Domov se zvláštním režimem

2) Jaká je Vaše pracovní pozice? Napište prosím. -

3) Pracujete ve Vašem zařízení se vzpomínkami? Označte prosí

jednu z nabízených možností, pokud je Vaše volba písmeno B,C

vyplňte prosím pouze otázku č. 4. V této části se s Vámi

rozloučím a děkuji Vám za Váš čas.

a) ANO – cíleně

(tzn. za účelem vzpomínání se setkáváme pravidelně např. 1x týdně, 1x měsíčně…)

Uveďte prosím frekvenci Vašich pravidelných setkání …………………

b) ANO – okrajově

(tzn. s klienty vzpomínáme při běžných aktivitách – nesetkáváme se cíleně a pravidelně) c) NE – se vzpomínkami nepracujeme

Pokud jste na tuto otázku odpověděli písmenem A pokračujte prosím otázkou č. 5.

4) Chtěl/a byste začít využívat ve Vašem zařízení reminiscenci

cíleně a pravidelně? Označte prosím jednu z nabízených

možností.

a) ANO

b) NE o cílené využívání nemám zájem – okrajové využívání

považuji za dostatečné

c) NE nemám o reminiscenci vůbec zájem

d) Neuvažoval/a jsem o tom

5) Jak dlouho ve Vašem zařízení využíváte reminiscenci? Označte

prosím jednu z nabízených možností.

a) méně než rok

b) 1 - 2 roky

c) více než dva roky (uveďte) ( ) let

105

6) Kteří pracovníci ve Vašem zařízení se věnují aktivitám

s reminiscenční tématikou? Označte všechny odpovídající

možnost/i.

a) Vedoucí pracovníci

b) Sociální pracovníci

c) Zdravotní sestry

d) Pracovníci v sociálních službách = pracovníci v přímé péči

e) Reminiscenční pracovník (asistent)

f) Ergoterapeut

g) Aktivizační pracovník

h) Dobrovolníci

i) Jiní (uveďte) -

7) Jakých přístupů při práci se vzpomínkami využíváte? Označte

prosím všechny odpovídající možnost/i.

a) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena

INTERPERSONÁLNĚ

(tzn., že umožňuje kontakt s druhými, vyplnění volného času)

b) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena

INFORMAČNĚ

(tzn., že při vzpomínání dochází k předávání informací a

zkušeností)

c) práce se vzpomínkami je v našem zařízení zaměřena

TERAPEUTICKY

(tzn., že při vzpomínání dochází k bilancování života,

dochází k otevírání tíživých životních zlomů, těžkých

událostí)

d) v našem zařízení plní reminiscence jinou funkci (uveďte

jakou):

8) Jakou formu reminiscence využíváte? Označte prosím jednu

z nabízených možností, (pokud zvolíte odpověď A, C nebo D,

uveďte prosím počet klientů, kteří se účastní skupinového

setkání).

a) Jen skupinovou počet klientů ( )

b) Jen individuální

c) Individuální i skupinovou s převahou skupinové (více jak v 50%)

………………………………….počet klientů ( )

d) Individuální i skupinovou s převahou individuální

(více jak v 50%)………………počet klientů( )

108

9) Jaký časový úsek máte vymezený na jedno skupinové

reminiscenční setkání? Uveďte prosím počet minut.

( ) minut

10) Jakým aktivitám zaměřeným na vzpomínání se ve Vašem zařízení

věnujete? Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.

a) Verbální projev – povídání, rozhovory

b) Pořádání vzpomínkových výstav

c) Sepisování životního příběhu (knihy života)

d) Tvorba vzpomínkových krabic

e) Reminiscenční divadlo

f) Výlety s reminiscenční tématikou

g) Jiné (uveďte jaké) -

11) Jaké stimulátory vzpomínek (reminiscenční pomůcky) při

reminiscenci využíváte? Vypište prosím reminiscenční pomůcky,

které ve své praxi využíváte k vybavování vzpomínek u seniorů (např.

fotografie, obrázky apod.) -

12) Jaký systém výběru klientů do skupinové reminiscence, se

Vám osvědčil? Označte prosím jednu z nabízených možností.

V případě, že používáte pouze individuální formu reminiscence

tuto otázku nevyplňujte.

a) Setkání je otevřená každému, struktura skupiny se mění

b) Podle data narození

c) Náhodným výběrem ( např. losováním)

d) Abecedně

e) Přirozeným výběrem (skupiny si tvoří klienti sami)

f) Podle specifických potřeb klienta (např. klienti s demencí,

zhoršeným zrakem…)

g) Jiným způsobem (uveďte jakým) -

13) Máte ve Vašem zařízení tzv. vzpomínkovou místnost, zákoutí?

Označte prosím jednu z nabízených možností.

Pokud je Vaše volba možnost D pokračujte otázkou č. 15.

a) Máme

b) Právě realizujeme

c) Nemáme

d) Nevím co to je

110

14) Považujete vzpomínkovou místnost, zákoutí za důležité?

Označte prosím jednu z nabízených možností.

a) ANO

b) NE

c) Nevím, neuvažoval/a jsem o tom

15) V čem spatřujete překážky při realizaci reminiscence v praxi?

Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.

a) Obavy klientů (např. z neúspěchu, z nepochopení apod.)

b) Nedostatek času při přípravě a realizaci reminiscence

c) Nedostatek reminiscenčních pomůcek

d) Nedostatek informací o reminiscenci

e) Nepochopení kolegů

f) Malá podpora vedení

g) Absence vhodných proctor

h) Jiné (uveďte jaké) –

16) V čem spatřujete přínos reminiscence pro pečující personál?

Označte prosím všechny odpovídající možnost/i.

a) Snažší orientace v chování a jednání seniora

b) Zlepšení chápání potřeb senior

c) Využívání získaných poznatků v individuálním plánování

d) Vytvoření pozitivního vztahu se seniorem

e) Obohacení o nové poznatky (např. z historie)

f) Mezigenerační sblížení

g) Častější spolupráce s rodinou

h) Jiné (uveďte jaké) –

17) Domníváte se, že je reminiscence jako jedna z metod práce

se seniory dostatečně propagována? Označte prosím jednu

z nabízených možností.

a) ANO

b) NE

c) Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom

18) Domníváte se, že máte k dispozici dostatek informací,

odborných školení o reminiscenci? Označte prosím jednu

z nabízených možností.

a) ANO

b) NE


110

19) Máte zájem o prohlubování znalostí týkající se

reminiscence jako jedné z metod práce se seniory? Označte

prosím jednu z nabízených možností.

a) ANO

b) NE


V případě Vašeho zájmu, zde je místo pro Váš komentář či

poznámky:

Děkuji Vám za ochotu a Váš čas, který jste věnovali vyplnění

dotazníku.

Řezáčová Michaela, e-mail: [email protected]


110

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Řezáčová Michaela

Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a adragogiky, Filozofická

fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Název diplomové práce: Reminiscence

Počet znaků: 126 602

Počet příloh: 3

Počet titulů použité literatury: 33

Klíčová slova: reminiscence, stáří, vzpomínky, paměť, rezidenční zařízení, analýza, stimulátory vzpomínek

Bakalářská diplomová práce se v teoretické části věnuje problematice

reminiscence ve vybraných rezidenčních zařízeních. Seznamuje se

změnami v oblasti psychických funkcí v souvislosti s vývojovou etapou,

kterou je stáří. Teoreticky ukotvuje pojem reminiscenční terapie a následně

se zaměřuje na praktickou stránku práce se vzpomínkami. Vymezuje

vhodnost této aktivity pro osoby se specifickými potřebami, zároveň věnuje

pozornost stimulátorům vzpomínek a potřebným dovednostem

reminiscenčního asistenta. Přibližuje přínos reminiscence jako jedné

z metod práce se seniory a poukazuje na vybrané problematické situace,

které mohou nastat při realizaci reminiscence v praxi.

Praktická část je zaměřena na analýzu poskytování reminiscence jako

jedné z metod práce se seniory s cílem zjistit, zda je v současné době tato

metoda běžně využívána při práci se seniory v domovech pro seniory a

v domovech se zvláštním režimem ve Středočeském kraji. Výsledky

získané z kvantitativního dotazníkového šetření naznačují, že se

vzpomínkami se v oslovených zařízeních pracuje běžně, ale ne vždy se

jedná o cílenou a pravidelnou reminiscenci.

110

ANNOTATION

Surname and Name of the Author: Řezáčová Michaela

University, Faculty and Department Name: Palacký University Olomouc,

Philosphical Faculty, Sociology and Andragogics Dept.

Bachelor´s Thesis Name: Reminiscence

Number of Signs: 126 602

Number of Addendum: 3

Number of Bibliography: 33

Key Words: reminiscence, old age, memories, memory, residence

institution, analysis, reminiscence stimulators

The Theoretical part of this Bachelor´s Thesis deals with the

reminiscence issue in chosen residence institutions, presenting changes of

mental functions linked with the old age development stage. It achors the

reminiscence therapy conception, focusing on the practical aspect of the

memories dealing. It defines the appropriateness of this activity for the

special needs clients, paying attention to the memories stimulators and the

required skills of the reminiscence assistant as well. It shows the

reminiscence approach benefits as one of the suitable methods for the old

age clients, pointing out specific problematic situations which may occur

while implementing reminiscence in practical training.

The Practical part is focused on the reminiscence provision analysis as

one of the methods of work with seniors with the objective of finding out

current usage of this method in residence institutions for seniors in the

Central Bohemia Region. The results of the qualitative questionnaire

research indicate regular work with the senior clients´ memories but not

always as a targeted and purposeful reminiscence.

Documents

Šablona pro elektronickou poštu - Theses.cz