Karel Kysilka

AMERICKÝ PŘÍBĚH SOUROZENCŮ OUŘECKÝCH A VILÍMKŮ

Farma Oureckych ve Wilberu, NE, koncem 80. let 20. století

Marie SVOBODA

František VILIMEK

Josef OURECKY

Anton OURECKY Františka WEISE

CO

NE IA

Při říčce Novohradce ve východních Čechách žily v 19. století dvě spřízněné rodiny Vilímků a Ouřeckých. Vilímkovi hospodařili na mlýně v Dolanech, Ouřečtí zase bydleli v malé vísce Chlumu, vzdálené asi půl hodiny pěší chůze, v chalupě č.p. 15, která kdysi byla také mlýnem. Osudy obou rodin byly podobné. Panímáma Ouřecká byla dcerou mlynáře Vilímka z Dolan. Její čtyři děti a děti jejího bratra Františka Vilímka odešly dnes již před více než sto lety hledat nový život do Ameriky. Poslechněme si jejich příběh…

Ze sourozenců Ouřec-kých se jako první vydal na cestu za oceán nejstarší bratr Josef (*19.2.1865). Vyučil se mlynářem a při práci ve mlýně se zranil na kotníku a patě, Od té doby kulhal, styděl se prý za to, a proto se rozhodl odejít za oceán. Cestu si domluvil se

svým přítelem Antonínem Vaškem, mlynářském tovaryšem ze sousedních Dolů (Dolany). Někdy po polovině července 1892 byli již oba v Hamburku a čekali na loď. Do New Yorku připluli na palubě Augusty Victorie dne 30. července 1892.1 Po kratší zastávce v New Yorku Josef pokračoval do největšího českého města v USA – do Chicaga, kde nějaký čas pracoval v po-věstných jatkách. Poté odtud odešel a zamířil dále na západ. Došel až do Nebrasky. Jako mlynářský pomocník působil několik měsíců v městě Omaha, odkud se vydal do Wilberu v Saline Co. Okres Saline ve východní Nebrasce se stal jedním z nejvýznamnějších středisek Čechů v tomto státě, kteří sem začali přicházet po r. 1865, převážně z Wisconsinu. V roce 1873 bylo založeno město Wilber, které se stalo živou, vzkvétající komu-

1Baca, Czech Immigration Passengers Lists VII, NARA – M237, Roll 594, Frame 423 a násl.; Augusta Victoria, patřící Hamburg America Line (HAPAG), byla postavena v loděnici AG Vulkan, Štětín r. 1888. Výtlak 7661 GRT, délka 462.7ft x šířka 55.7ft (140,5 x 16,9 m), tři komíny, 3 stěžně, rychlost 18 uzlů, 1100 cestujících (400 první, 120 druhá a 580 třetí třída), 245 členů posádky, nasazena do provozu od 10.5.1889 (Hamburg-Southampton-New York), od r. 1894 obsluhovala i trasu Janov-New York. V letech 1896-7 v přestavbě u firmy Harland&Wolf v Belfastu (8,479 GRT, prodloužena na 163,1 meters, 2 stožáry místo původních tří. V r. 1904 prodána Rusku a přejmenována na Kubáň. 1907 sešrotována ve Štětíně. (http://www.geocities.com/mppraetorius/com-au.htm#augustavictoria1888 a http://www.theshipslist.com/ships/descriptions/ShipsAA.html, 13.7.2006)

Augusta Victoria - HAPAG Hamburg, po přestavbě v r. 1897

Seznam cestujících na s/s Augusta Victoria, která 30.7.1892 připlula do newyorského přístavu

nitou,tvořenou z převážné míry českými osadníky. Kolem r. 1880 ve Wilberu žilo již na 110 českých rodin.2 O dvacet let později to bylo již na 130 rodin a Češi tvořili převážnou většinu z jeho 1054 obyvatel. Většina obchodů a barů byla českých, ve městě byl pivovar, mlýn, drogerie, ordinoval český lékař.3 V roce 1894 (15.4.) se Josef Ouřecký ve Wilberu žení. Za manželku si bere pětadvacetiletou švadlenu Marii Magdalenu Hanysovou, dceru Antonína Hanyse a Terezie, roz. Budařové. Hanysovi, pocházející z litomyšlského okresu4, patřili k druhé vlně přistěhovalců po občanské válce do Wisconsinu. Marie Magdalena se narodila 19/7 1869 v malém městě Mineral Point5 v okrese Iowa, které leží na půli cesty mezi hlavním městem státu Madison a Dubuque při řece Mississippi. Pravděpodobně nedostatek půdy přinutil Hanysovy, aby se mezi lety 1872 a 1875 odstěhovali, prvně do Iowy a později Nebrasky. Ve Wilberu Anton Hanys provozoval krejčovské řemeslo. Josef se vyznal velmi dobře i v sekernickém řemesle a brzy se stal ve mlýně předákem. V r. 1895 mlýn koupili Češi Zvonecek a Aksamit. Zaměstnávali v něm 13 pra-covníků a denně mleli 250 bushlů bílé a 100 bushlů žitné mouky.6 Dne 2.1.1897 se jim narodila první dcera, které dali jméno Olga Terezie. Na její křtiny potřebovali peníze. Matka sáhla pod polštář a dala otci potřebnou sumu. Vydělávala v té době šitím pro 2Pastor, Josef: České osady v Americe, Hamburg 1886. 3Habenicht, Jan: Dějiny Čechů amerických, použit překlad do angličtiny A History of Czechs in America, CSGS Int., St.Paul 1998, str. 142 4Rosicky, Rose, A History of Czechs (Bohemians) in Nebraska, Omaha, 1929, (http://www.rootsweb.com/~neethnic/czechs/czechs.html, 13.7.2006) 5www.ancestry.com - k roku sčítání 1870 se v Mineral Point, okres Iowa, uvádějí Anton Hanns *1838, manželka Theresa *1841 a dcera Mary *1869. V roce 1880 již je rodina ve Wilberu, Saline Co., Nebraska – A. J. Hanys *cca 1843, Terezie *1848, Mary M. *1870 Wisconsin, Fred A *1872 Wisconsin., George B. *1874 Nebraska. V Nebrasce se narodily dvě poslední děti – Theodor *1882 a Anna *1885. 6Ourecky, Irma Anna Freeouf: A Poetic History of Wilber, Wilber 1985, zveřejněno mj. na URL adrese http://freepages.genealogy.rootsweb.com/~sourecky/familypapers/areahistory/poehiswil.html

Hotel Wilber z r. 1895, vyhlášený svou kuchyní.

© 2005 CALMIT • University of Nebraska-Lincoln

Hlavní třída ve Wilberu s budovou okresního soudu.

© 2005 CALMIT • University of Nebraska-Lincoln

Pennsylvania –Hapag Hamburg, postavena 1897

bohaté dámy asi víc než otec Josef. Učila i šít mladé dívky ze širokého okolí, Češky i Němky, od nichž se naučila německy. Někdy v té době napsal Josef domů do Čech a nabídl svým sourozencům, aby přijeli za ním. Ze šesti sourozenců se rozhodli pro život ve Spojených státech tři - dvaceti pětiletá Františka, třiadvacetiletý Antonín a devatenáctiletý Leopold. Nejdříve se na cestu vydal Antonín. Dne 29.11.1898 nastoupil v Hamburku na palubu parníku Pennsylvania7 a 13.12.1898 vystoupil z ní v newyorském přístavu. Františka přicestovala pravděpodobně až o dva roky později,8 snad i s bratrem Leopoldem. Nepodařilo se mi nikde najít přesný datum příjezdu ani jednoho z nich.

Františka (*29.1.1873) se brzy po příjezdu za bratrem do Wilberu provdala za Julia Theodora Weise, farmáře, jenž do Nebrasky přišel kolem roku 1890 z pruské vesnice Schrotz, která se nachází asi 100 km severně od Poznaně. Začali hospodařit asi 10 mil západně od Wilberu v sousedním okrese Rockford v osadě Clatonia, poté, kolem roku 1908,

7 Pennsylvania, plující pod německou vlajkou ve službách Hamburg-Amerikanische Linie (HAPAG) patřila k nejmodernějším parníkům flotily. Postavena firmou Harlan & Wolff Ltd., Belfast, roku 1897. Výtlak 12,891 BRT, dlouhá 579 stop; široká 62 stopy. Měla čtyři parou poháněné expanzní motory, které otáčely dvojicí lodních šroubů. Jeden komín, čtyři stěžně. Provozní rychlost– 13 uzlů. Byla schopna přepravit celkem 2,724 cestujících, z toho 162 v první třídě, 180 ve druhé a 2,382 ve třetí).third class). Byla nasazena na lince Hamburg-New York až do vypuknutí války v r. 1914, kdy byla zadržena americkými úřady v newyorském přístavu. Po vstupu USA do války v r. 1917 konfiskována a pod jménem USS Nansemond se stala osobní přepravní lodí amerického námořnictva. Sloužila až do roku 1924, kdy byla sešrotována. 8 Rok připlutí 1900 je uveden ve sčítání r. 1930 pro okres Jefferson, Cub Creek Precint: Francisca Weise, 57 let (*1873), manželka Julia T. Weise *1874, za něhož se provdala r. 1901 podle údajů S. Oureckého. V roce 1902 se jim narodil první syn Hermann Karl August. Věk při sňatku ve sčítacím listu by však nasvědčoval dřívějšímu příjezdu (26 let v době svatby, tj. cca 1899).

Seznam cestujících s/s Pennsylvania, která vyplula z Hamburku dne 29.11.1898

do New Yorku s Antonínem Ouřeckým na palubě (řádek 16)

se přestěhovali 6 mil po proudu Clatonia creek do osady De Witt a nakonec skončili na farmě u města Jansen při Cub creek v okrese Jefferson, asi 20 mil jižně od Wilberu. přistěhovalce. Měli tři syny a jednu dceru. Hermann a Emil se usadili ve Fairbury, Edwin měl farmu u Jansenu a Irma, provdaná Weichel, v Plymouthu. Všechny tyto komunity se nacházejí do 50 kilomerů od Wilberu. Anton Ouřecký (*6.10.1875) se oženil 15.9.1903 s Julií Vosikovou (*18.4.1884 Wilber), dcerou Josefa Vosiky a Doroty, roz. Režné, z Roseče u Jindřichova Hradce. Prvních pět let po svatbě žili na okraji Lincolnu v Havelocku, kde se narodily první tři děti (Albina *1904, Helena *1905, která do roku zemřela, a Lumír *1907). Roku 1909 se přestěhovali zpět do Wilberu a Anton se stal uznávaným farmářem a zručným tesařem. Zde spatřili světlo světa syn Elmer (*1909) a dcera Berta (1912-1919). Leopold Ouřecký (*22.2.1879) byl nejmladším ze čtyř sourozenců Ouřeckých, kteří se vydali na dlouhou cestu za oceán. Záznam o jeho příjezdu do Ameriky se nikde neuvádí. Je možné se však domnívat, že připlul se svou sestrou Marií někdy kolem roku 1900, či o pár měsíců později. Bylo mu v té době asi 20 až 22 let. V roce 1906 se objevil v Idahu, kde se oženil s Italkou Emmou M. Marcellino. Přivedl si ji do Nebrasky do Wilberu a dal se do stavby domu. Přitom se nachladil, onemocněl zápalem plic a zemřel v březnu 1907 ve věku 28 let.

JOSEF OUŘECKÝ Zatímco Anton se koncem prvního desetiletí 20. století vrací do Wilberu, nejstarší Josef naopak z Wilberu přibližně ve stejné době odchází. V roce 1902 se tam sice ještě narodil syn Otto Karel (*2/5 1902), avšak nejmladší dcera Olva Clara se narodila v Tyndallu v Jižní Dakotě dne 27/8 1907. Do Tyndallu se Ouřečtí dostali přes Dewitt a Tabor v Nebrasce. Z Tyndallu se vrátili do Nebrasky, do města Schuyler, kde žila početná komunita krajanů z Litomyšlska a Poličska. Měli krejčovský krámek, který vedla maminka Marie. Josef se ještě pokoušel nějakou dobu mlynařit, ale zraněná noha se hlásila čím dál tím většími bolestmi. Ke zdravotním potížím se přiřadil i nemocný žaludek a Josef se musel natrvalo svého povolání vzdát. Někdy kolem roku 1910 se Josef Ouřecký rozhodl usadit se ve státě Colorado, kde byl dostatek půdy. Opustili svou farmu ve Wilberu, zanechali zde staré manželčiny rodiče. Nikdy se už asi nedovíme, co je k tomu vedlo, aby nový domov našli téměř 350 mil daleko u města Sterling v okrese Logan v Coloradu. Usídlili se asi 8 mil severovýchodně od města pozemku,

Potvrzení pozemkového úřadu ve Sterlingu pro Josefa Ouřeckého o vlastnictví pozemku 160 akrů z 22/9 1913

který získali levně od státu. Dne 22/9 1913 pozemkový úřad v městě Sterling vystavil Josefu Ouřeckému potvrzení o vlastnictví jeho pozemku o výměře 160 akrů. V potvrzení je poloha pozemku definována následovně: Jde o pozemek v „západní polovině jihovýchodní čtvrtiny a jihovýchodní čtvrti jihovýchodní čtvrtiny sekce 34 a jihozápadní čtvrti jihozápadní čtvrtiny sekce 35 v katastrálním území (township) 9 severně od základní čáry a 53 západně od 6. hlavního poledníku ve státě Colorado, mající celkovou výměru 160 akrů.“ Když jsem si poprvé, navíc v angličtině, tuto definici četl, pranic jsem z ní nebyl moudrý. Pokusil jsem se proto do tajů systému amerického zeměměřičství aspoň trochu proniknout a bez nároku na stoprocentní správnost, čtenáře s jeho základy seznámit.

Poloha pozemků Josefa Ouřeckého v rámci 34. a 35. sekce townshipu 9N 53 W od 6. hl. poledníku ve státu Colorado

V principu se každý stát Spojených států administrativně dělí na okresy9 Pro zeměměřičské účely je dále okres rozdělen na geografické jednotky, které vycházejí ze zeměpisné sítě poledníků a rovnoběžek. Těmto jednotkám se říká township. Česky se mi zdá nejpříhodnější je překládat jako katastrální území. Každé katastrální území má mít rozlohu 6 x 6 mil. Protože se ale mezi dvěma poledníky směrem na sever vzdálenosti zkracují, bylo třeba zavést určité korekce, které však není třeba zde blíže rozebírat. Byla zavedena základní čára (base line), od níž poloha katastrálního území se určuje vždy po řadách (range) k severu či k jihu, obdobně od stanoveného hlavního poledníku (jichž je celkem 36) se udává poloha katastrálního území ve sloupcích (tier) směrem na východ či na západ. Pro většinu státu Colorado je určujícím poledníkem 6. hlavní poledník (118° z.z.d.). V okrese Logan se nacházejí katastrální území, která jsou vymezena následovně:

6. až 12. řada severně od hlavní korekční čáry (Base Line) a 50. až 57 sloupec západně od 6. hlavního poledníku. (6th Principal Meridian)

Josef Ouřecký obdržel pozemek v katastrálním území „Range 9 North (of Base Line) and 53 West of 6th Principal Meridian,“ Příslušné území leželo zhruba ve středu okresu Logan. Katastrální území se dělí na 36 sekcí. Každá sekce představuje čtverec 1x1 míli a má rozlohu 640 akrů, tj. 2,6 km2. Sekce se číslují podle řad – 1. řada zprava doleva, druhá řada zleva doprava atd. Pozemek Ouřeckých podle popisu byl v 34. a 35. sekci, které se nacházejí v poslední, šesté řadě katastrálního území. Lokalizace pozemku v rámci těchto sekcí je již zřejmá – východní polovina jihovýchodní čtvrtiny 34. sekce, k tomu jihovýchodní čtvrt jihovýchodní čtvrtiny téže sekce a jihozápadní čtvrt jihozápadní čtvrtiny 35. sekce. Každá čtvrtina sekce měla výměru 160 akrů a každá čtvrt každé čtvrtiny 40 akrů. Pozemek Josefa Ouřeckého měl tvar ležatého převráceného písmene L celkem o čtyřech čtvrtích, tj. 160 akrů.

Ouřečtí přebývali zpočátku nějakou dobu v lepenkové boudě, kterou zanedlouho nahradil dům, či spíše zemljanka z drnů. Později si postavili za peníze, které získali prodejem farmy ve Wilberu, dvoupatrový dům se stodolou a hospodářským stavením pro drůbež a dobytek.

9 Anglicky county, -ies, což v původním významu znamená hrabství. Překlad slovem okres je však pro českého čtenáře výstižnější a srozumitelnější

Farma Josefa Ouřeckého u Sterlingu v Coloradu

Dcera Olga (1897-1977) se stala učitelkou a provdala se za Henryho Rieke. Jejich syn Ronald Raymond Rieke (*1931) vystudoval farmacii na University of Colorado v Boulderu a posléze dentální chirurgii na lékařské fakultě v Loma Linda v Kalifornii, V Kalifornii žije i v důchodu. Otto (1902 – 2000) po celý svůj život až do důchodu farmařil v Coloradu, později se usadil v Idahu a Oregonu. Dožil se vysokého věku a zemřel u dcery v Arizoně. Syn Donald je uznávaným odborníkem v oblasti rostlinné genetiky. Byl profesorem na Cornell University v Ithace ve státě New York, jeho koníčkem byla historie a archeologie. V Genevě u New Yorku byl spolumajitelem firmy, která obchodovala s orientálními starožitnostmi. Na odpočinek se odstěhoval na Floridu, kde žije ve městě Ft. Lauderdale. Nejmladší dcera Olva Clara (1907-1997) se provdala za Jamese Cooka z Oklahomy. Pracovala jako účetní a bankovní úřednice. Mary Hanys Ouřecký zemřela v listopadu 1945 ve věku 76 let na mrtvici, manžel Josef Ouřecký zemřel až o šest let později v dubna 1952. ANTON OUŘECKÝ Anton Ouřecký, jak jsme již výše uvedli, se kolem roku 1909 vrací do Wilberu, kde se stává úspěšným farmářem. Nejstarší dcera Albina (1904-2001) se stala učitelkou. V roce 1926 se provdala ve Wilberu za Edwarda Jelínka, člena jedné z nejstarších a nejvýznamnějších českých rodin v Nebrasce. Synové Lumír (1907-1982) a Elmer (1909-1993) byli rovněž farmáři. V rodinné tradici poté pokračovali Lumírovi synové – dvojčata Lloyd a Lawrence.

Úmrtní oznámení Julie Vosika Ouřecký

z května 1957

Náhrobek Antona Ouřeckého na hřbitově ve Wilberu

Anton Ouřecký (1875-1963)

Lumír Ouřecký a jeho manželka Irma Freeouf (*1913), pocházející z rodu českých přistě-hovalců ze Džbánova u Vysokého Mýta, byli aktivními členy české komunity ve Wilberu. Celoživotní dílo Irmy Ouřecké, která je dodnes správkyní wilberského muzea, ocenil i pan president Havel při jeho návštěvě Minnessoty a Nebrasky před několika lety. Anton Ouřecký zemřel v březnu 1963 a je pohřben na českém hřbitově ve Wilberu společně se svou ženou Julií, která jej o pět roků předešla v cestě na věčnost.

---ooo--- Sourozenci Ouřečtí byli bratranci mého dědečka Vincence Kysilky. Jejich maminka Vilemína roz. Vilímková byla sestrou dědečkovy maminky Marianny. Dědeček byl jejich vrstevníkem – narodil se roku 1872 - a jeho kmotrem byl manžel Vilemíny, strýc František Ouřecký. Naopak dědečkův otec byl kmotrem všech sedmi dětí Ouřeckých. Obě rodiny se často stýkaly. A jak by ne, když mlýn Ouřeckých v Chlumu a mlýn Kysilků ve Vranicích byly od sebe vzdáleny jen 6 kilometrů a navíc mezi oběma mlýny na mlýně v Dolanech hospodařil jejich tchán Dominik Vilímek a později švagr Leopold Vilímek, nejstarší bratr Marianny a Vilemíny. Příbuzenská pouta rodiny Kysilků s Ouřeckými a Vilímkovými se však později uvolnila. Možná, že vzájemné odcizení způsobila jedna příhoda. Mohl za to pravděpodobně František Vilímek (*7.1.1846), další sourozenec Mariany a Vilemíny. Vyučil se, stejně jako jeho bratr, mlynářem. Jeho život však nebyl přímočarý, tak jako u jeho sourozenců. Zdá se, podle některých náznaků ve vzpomínkách pamětníků, že byl „infant terrible“ rodiny. V mládí asi hodně cestoval, pak pracoval v několika mlýnech na Litomyšlsku. Kolem roku 1874 byl v sousední vesnici v Budislavi na prodej mlýn, kterému se říkalo „v Třísníku“. Dneska už nestojí. Pradědeček Kysilka měl několik roků po svatbě a měl zájem ten mlýn koupit. Předběžně se s majitelem domluvil a, aby měl na zaplacení kupní ceny, prodal svou chalupu. Jak bylo tehdy zvykem, pradědeček pozval několik přátel a příbuzných do místní hospody, aby ten „kauf“ s ním zapili. Přítomni byli i švagři Ouřecký a František Vilímek. František se rozhodl koupit mlýn pro sebe a podfouknout tak Vincence Kysilku. Navedl Františka Ouřeckého, aby šel s ním jako svědek. Ještě ten den svou věc skutečně provedli. Když

Křestní list Františky Ouřecké, provd. Weise (jako kmotr je uveden Vincenc Kysilka)

pradědeček na druhý den přišel do mlýna s penězi za prodanou chalupu, bylo už pozdě. Zůstal bez mlýna, své chalupy i bez živnosti. Dal se proto do služeb města Litomyšle a téměř po deset let dělal v lese hajného. Lesní služba ho však nemohla uspokojit. Začal asi dost pít a též zanedbával svou práci. Toužil po svém mlynářském řemesle. Asi ho tehdy rovněž napadlo, že by mohl najít nový život za oceánem v Americe, kam se již tehdy vystěhovalo několik desítek sousedů a známých z jeho okolí. Naštěstí se mu podařilo sehnat ke koupi mlýn. Mlýn se nacházel ve dvacet kilometrů vzdáleném městečku Svratce. Kysilkovi se tam odstěhovali na dušičky roku 1884. Pro ně to byl šťastný okamžik a od té chvíle se jim začalo dařit. Myšlenky na Ameriku byly pryč. Švagru Františku Vilímkovi však mlýn „v Třísníku“ štěstí nepřinesl. Oženil se prý s dcerou řezníka, se zlou, hašteřivou ženou, která mu dala dvě děti - syna Františka (*asi 1882) a dceru Marii (*asi 1888). Od ženy a dětí utekl, potuloval se od vesnice k vesnici a živil se námezdnou prací. Nakonec zemřel jako žebrák někdy těsně před první světovou válkou v nemocnici ve Vysokém Mýtě. O dětství jeho dětí Františka a Marie téměř nic nevíme. Asi neměli lehký život – bez otce, jen s matkou. František se asi vyučil mlynářem nebo pekařem. Pravděpodobně i se sestrou někdy po roce 1900 odešli za prací do Vídně, odkud, zřejmě na doporučení a pozvání někoho z

bratranců Ouřeckých v Americe, se vydali společně na dlouhou cestu za oceán. Původně jsem si myslel, že emigrovali kolem roku 1910, ale po zveřejnění seznamů cestujících na stránkách muzea na Ellis Island, kde byla od roku 1892 přijímací a karanténní stanice pro všechny přistěhovalce, kteří prošli newyorským přístavem, jsem se dozvěděl, že to bylo o pět let dříve. 28. července 1905 vyplul z Hamburku parník společnosti HAPAG Graf Waldersee10 přibližně s 2,5 tisíci vystěhovalci. Byli mezi nimi i František Vilímek a jeho sestra Marie. Po cestě loď

10 Graf Waldersee, postavena firmou Blohm & Voss, Hamburg, pro Hamburg - Amerikanische Schiff-fahrtspaketgesellschaft AG (HAPAG) v roce 1898. Měla výtlak 12 830 BRT, měřila 561,2 x 62,2 stopy, jeden komín, čtyři stěžně, poháněla ji dvojice lodních šroubů. Rychlost 14 uzlů. Měla místo pro 2546 cestujících (162 v první, 184 ve druhé a 2200 ve třetí třídě). Na svou první cestu do New Yorku vyplula 2.4.1899. Později byla přestavěna (13 193 BRT a 2718 cestujících). Na svou poslední cestu do Ameriky se vydala 27.6.1914. Po válce byla spojenci konfiskována a ještě do r. 1922 se plavila pod britskou vlajkou (P&O Line).

Dva dobové plakáty propagující paroloď

Graf Waldersee (kol. 1903)

měla zastávku v anglickém Doveru a Boulogne s/M. Po 15 dnech dopluli bezpečně do New Yorku. Záznam v lodním manifestu o sourozencích Vilímkových uvádí: Franz Vilímek, 24 let, pekař, a Marie Vilímek, 17 let, oba posl. bydliště Wien, cíl cesty Wilber, Nebr., bratranec Joseph Orzecky , Wilber. Léta ubíhala, Evropou se přehnala mračna dvou světových válek, stará generace umírala a nová se rodila, a tak se stalo, že ze vzpomínek mého tatínka jsem pouze věděl, že někde v Americe žijí příbuzní jeho maminky, Vilímkovi někde v Chicagu a Ouřečtí neznámo, kde. Tatínek vzpomínal, že Vilímkovi měli někde na předměstí Chicaga pekařství a že jeden ze synů Vilímkových, Frank, osvobozoval s generálem Pattonem Československo. Dokonce předtím, než se vrátil na podzim 1945 zpět do USA, navštívil své příbuzné a vyřizoval mnoho pozdravů od svého otce. Po obou rodinách jsem začal pátrat asi před 15 lety. Zatímco na stopu Ouřeckých jsem se dostal poměrně brzy (pomohl mi Paul Makousky z St. Paul/Minneapolis, který mi sdělil, že v Nebrasce v českém muzeu ve městě Wilber pracuje paní Irma Ourecky), po Vilímcích se země slehla. Psal jsem do Cicera u Chicaga, které bylo střediskem tamějších Čechů, pátral jsem na internetu, objevil jsem několik rodin Vilímků, kteří z Chicaga pocházeli. Narazil jsem asi na dva Franky Vilimky, kteří bojovali ve válce, ale žádný z nich nebyl ten pravý.

Seznam cestujících s/s Graf Waldersee, která vyplula z Hamburku dne 27.7.1905

do New Yorku s Františkem a Marií Vilímkovými na palubě (řádek 13 a 14)

Až jednou, Steve, vnuk paní Ouřecké z Wilberu, mi napsal, že babička, která oslavila mezitím ve zdraví devadesát let svého života, si vzpomněla na manžela bratrance Františka Vilímka, který však nežil v Chicagu, ale bydlel v Hartley v Iowě. Původně Hartley Town, dnes Hartley City leží při federální dálnici 18 v okrese O´Brien v severozápadním rohu státu Iowa. Je to malé zemědělské město asi s 1600 obyvateli německého, holandského a irského původu. Stěží nějaký Čech. Od Wilberu v Nebrasce je vzdáleno na 210 mil. Přesto právě tam v roce 1930 žil František, nyní již Frank Vilimek a provozoval své pekařství. Sčítací list ze sčítání lidu k 30.4.1930 v Hartley Town uvádí:

Frank Vilimek, 49 let stár, narozen v Čechách, přistěhovalý r. 1905, majitel pekařství, Ethel A. Vilimek, 43 let, nar. v Iowě, manželka, Hazel Vilimek, 15 let, Edwin Vilimek, 13 let,11 Francis Vilimek, 9 let.12 Majetek rodina vykázala ve výši 8500 $. Ze záznamu bylo ještě možno se dočíst, že rodiče měli sňatek před 17 lety, tj. asi v roce 1913. Ethel Vilimková se za svobodna jmenovala Mansmith a je pravděpodobné, že z Hartley pocházela. Našel jsem v telefonním seznamu, že v Hartley dodnes žije nějaký Larry Mansmith.

František, který do svatby pobýval ve Wilberu (možná, že taky v Chicago), se do Hartley přestěhoval. Od té doby své příbuzné ve Wilberu jen občas navštěvoval, o čemž svědčí několik skupinkových fotografií dochovaných u Ouřeckých. Tím, že se vzdálili na sta mil silnému českému živlu, vzdálili se i svým příbuzným, a zdá se, že poté, co otec Frank Vilímek zemřel, jeho děti už Ouřecké v Nebrasce nenavštěvovali. Kdo

11 Edwin Vilimek se narodil podle SSDI (Social Security Death Index) 29. března 1917. 12 Francis Vilimek se narodil podle SSDI dne 19. května 1920.

High School v Hartley General store (koloniál) v Hartley

Okres O´Brian, v pravém horním rohu Hartley

township a v rámci něj Hartley Town

ví, zda uměli česky, když jejich mateřským jazykem byla angličtina. Potom se ani nemůžeme divit tomu, že pátrání po nich bylo tak dlouhé a obtížné.

Zbývá doplnit pár střípků, které se podařilo najít. Za druhé světové války v armádě sloužil zcela jistě starší syn Edwin. Odveden byl v druhé polovině roku 1943 v Iowě. Našel jsem totiž jeho registrační záznam na internetovém serveru www.ancestry.com . I on byl povoláním pekař, jak je v registraci uvedeno. Francisův záznam jsem nenašel, i když, jak ukazuje fotografie obou bratrů, v armádě za války sloužil. Největší šok jsem ale při pátrání po našich Vilímcích utrpěl, když jsem zjistil, že Erwin i Francis zemřeli teprve nedávno, v době, kdy jsem je již léta hledal. Kdo ale mohl tušit, že to správné místo nebylo Chicago, ale Iowa… Oba bratři zemřeli v hlavním městě státu Iowa, v Des Moines. První byl mladší Francis – 24. května 1997 a až 6 let po něm, ve věku 86 let dne 21.5.2003 zesnul Edwin13. O jejich rodinách nevíme nic. Zdali zesnuli bezdětní v domě pro seniory nebo v kruhu rodinném. Ani kdy se rodina odstěhovala z Hartley. Nezjistil to zatím ani Steve Ourecky, který se snažil po nich pátrat. Pozorný čtenář si jistě uvědomil, že jsme se nezmínili vůbec o osudech Marie Vilímkové, Františkovy sestry. Když s bratrem přijela do Ameriky, byla velmi mladá. Bylo jí šestnáct až 13 Informace o všech úmrtích v USA od 60. let 20. století obsahuje tzv. SSDI (Social Security Death Index), Index zemřelých osob – nositelů sociálního pojištění, jehož číslo je nejdůležitějším identifikačním znakem každého občana USA a základem řady databází. Při té příležitosti jsem objevil, že 27.2.2000 zemřela v Des Moines i nějaká Faye M. Vilimek (*26.10.1914), manželka jednoho z našich bratrů Vilimků, pravděpodobně žena Francisova, protože u obou je shodné poštovní směrovací číslo (50 311 Des Moines), kdežto Edwinovo místo úmrtí bylo 50 310 Des Moines).

Frank, Ethel (roz. Mansmith), Hazel a Edwin

Vilimkovi.

Edwin a Francis Vilimek

sedmnáct let. V rodině v Čechách se uchovala informace, že Marie se provdala a že se pak jmenovala Svobodová. Řekl mi to pravděpodobně Ivan Vilímek z Brna, vnuk nejmladšího z bratří Mariany Kysilkové a Vilemíny Ouřecké, Antonína Vilímka, který se stal obchodníkem s moukou a kroupami v Proseči. Shodli jsme se s Ivanem, že tady každá rada bude drahá a že hledat osudy Marie Svobodové v Chicagu – to jsme ještě mysleli, že Vilímkovi žili na chicagském předměstí – bude jako hledat jehlu v kupce sena. Když jsem se na dálku seznámil se Stevem Oureckym, ani on o jejím osudu nic nevěděl. Poslal mi však

mimo jiné snímky jejích dětí někdy z konce třicátých let, mladých mužů Paula a Franka Swobody. Nedávno uvolnil genealogický server www.ancestry.com na jeden měsíc i pro neregistrované čtenáře databázi z US censu z roku 1930, ve které se dalo vyhledávat podle příjmení, křestního jména a bydliště. Zavětřil jsem příležitost. O Marii Vilímkové jsem věděl několik základních údajů – že se narodila asi r. 1889, do USA přibyla r. 1905, provdala se za nějakého Svobodu (psáno buď s jednoduchým nebo dvojitým v/w) a že měla syny Paula a Francise. Předpokládal jsem ještě dále, že i Svoboda pocházel pravděpodobně z Nebrasky nebo Iowy. Do vyhledávače jsem zadal jméno Mary Swoboda, asi desetiletý interval jejího narození (1885 až 1894) a bydliště Nebrasku a Iowu. Program mi vytřídil šest případů z Nebrasky a dva z Iowy. Postupně jsem jimi procházel, až u toho posledního jsem zajásal. Mám je! Nedaleko od hranic Nebrasky, nějakých 90 mil od Wilberu, v okrese Mills na říčce Silver Creek (později jsem zjistil, že místo se jmenuje Malvern), bydlela rodina Franka Swobody: Frank Svoboda, 40 let starý, narozený v Nebrasce z českých rodičů, majitel pekařství Mary Swoboda, manželka (sňatek v roce 1911), narozená v Čechách, 41 let stará, rok emigrace do USA uveden 1905. Děti Paul Swoboda, 16 let, narozený v Iowě (matka z Čech, otec z Nebrasky) Marie Swoboda 12 let Florence 10 let Daniel 9 let Marjorie 6 roků Frances 3 7/12 roku.

Sourozenci Marie Svoboda

a Frank Vilimek

Francis Svoboda

Paul Svoboda

Všechno sedělo! Rok narození, imigrace, syn Pavel, dokonce i manžel Frank byl pekařem. Jen chyběl syn Francis, který však již mohl v té době být z domova, pokud byl z dětí nejstarší a narodil se krátce po svatbě. Není pochyby, to musí být oni. Rychle jsem prošel rejstříkem SSDI a našel jsem úmrtí Franka seniora (*20.9.1890, †květen 1981 v Malvern, Mills Co. IO) i syna Daniela (*11.2.1922, †srpen 1991 v Malvern). Úmrtí Paula ani Francise jsem nenašel – teoreticky by mohli být ještě i naživu, i když by jim bylo už přes devadesát let. Nicméně nyní věřím, že se podaří časem objevit rodiny některých dcer, z nichž nejmladší Frances by měla letos slavit své sedmdesátiny. Karel Kysilka Září 2006, Berlín

Rodinné setkání u Ouřeckých ve Wilberu (asi počátek 40. let)

V poslední řadě druhý muž zleva je Frank Vilimek, třetí zprava v brýlích Lumir Ourecky.