UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Přírodovědecká fakulta

Katedra geografie

Bc. Vojtěch PRZYBYLA

Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920–1992

(Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist Party and the

Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992)

Diplomová práce

Olomouc 2015

Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

Autor (osobní číslo): Bc. Vojtěch Przybyla (R130051)

Studijní obor: Učitelství geografie pro SŠ - Historie

Název práce: Analýza volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920–1992

Title of thesis: Analysis of electoral support for the Czechoslovak National Socialist

Party and the Czechoslovak Socialist Party from 1920 to 1992

Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.

Rozsah práce: 101 stran, 2 vázané přílohy, 3 volné přílohy

Abstrakt: Tématem této diplomové práce je prostorová a časová analýza volebních

výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany

socialistické v letech 1920–1992. Diferenciace tohoto jevu bude zpracována do úrovně

politických okresů a dána do demografických souvislostí. Objektem dalšího zájmu

budou změny a trendy rozložení volební podpory ČSNS v jednotlivých obdobích našeho

státu s důrazem na srovnání stavu před a po čtyřicetileté vládě totalitního režimu v

Československu.

Klíčová slova: parlamentní volby, analýza, Československo, ČSNS, ČSS

Abstract: The aim of this thesis is spatial and temporal analysis of electoral support for

the Czechoslovak National Socialist Party from 1920 to 1992. Differentiation of this

phenomenon has been processed to the level of districts and given to the demographic

context (especially national and religious). Objects of interest were also changes and

trends in the distribution of electoral support before and after the communist era in

Czechoslovakia.

Keywords: parliamentary elections, analysis, Czechoslovakia, National Socialist party

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením

RNDr. Miloše Fňukala, Ph.D. a všechny použité zdroje jsem uvedl v seznamu literatury.

Olomouc, 22. dubna 2015

.....................................................................

podpis

Rád bych na tomto místě poděkoval především RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D.

za rady a připomínky při zpracování této práce, dále pak Mgr. Petru Šimáčkovi za

pomoc při tvorbě mapových podkladů a RNDr. Martinu Plešivčákovi, Ph.D. za

poskytnutí cenných informací o volební geografii Slovenska. V neposlední řadě také

děkuji své rodině a přátelům za pomoc a podporu v průběhu studia.

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU ...................................................................................9

1 ÚVOD .............................................................................................................................. 11

2 CÍL PRÁCE ....................................................................................................................... 12

3 RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ................................................... 13

3.1 Relevantní literatura a prameny............................................................................... 13

3.2 Metodika zpracování a výběr územní úrovně ........................................................... 14

4 CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA ...................................... 17

4.1 Nástin volebního systému Československé republiky 1920–1935 ............................. 17

4.2 Nástin volebního systému Československé republiky 1945–1948 ............................. 19

4.3 Nástin volebního systému ČSFR 1990–1992 ............................................................. 21

5 ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VÝVOJ A PROFIL STRANY......... 23

5.1 Založení strany a její vývoj v době monarchie .......................................................... 23

5.2 ČSNS v meziválečném Československu ..................................................................... 24

5.3 ČSNS po druhé světové válce ................................................................................... 28

5.4 Strana po roce 1989................................................................................................. 30

6 ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS ......................................................... 32

6.1 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu 1920 ............................................ 32

6.1.1 Čechy ............................................................................................................... 33

6.1.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 35

6.1.3 Slovensko ......................................................................................................... 37

6.2 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925 ........................................ 40

6.2.1 Čechy ............................................................................................................... 42

6.2.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 44

6.2.3 Slovensko ......................................................................................................... 46

6.3 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 1929 ............................................... 49

6.3.1 Čechy ............................................................................................................... 50

6.3.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 52

6.3.3 Slovensko ......................................................................................................... 54

6.4 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 1935 ............................................ 57

6.4.1 Čechy ............................................................................................................... 58

6.4.2 Morava a Slezsko ............................................................................................. 60

6.4.3 Slovensko ......................................................................................................... 62

6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až 1935 ....................................... 65

6.6 Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění 1946 .............................. 68

6.7 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1990 ................................................ 72

6.8 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1992 ................................................ 75

6.9 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a 1990─1992............................... 78

7 VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS

A ČSS ...................................................................................................................................... 82

7.1 Národnost jako faktor podmiňující volební chování ................................................. 84

7.2 Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování................................... 89

8 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 92

SUMMARY .............................................................................................................................. 94

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY ......................................................................... 96

SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................................... 99

9

SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU

AB Autonomistický blok (Hlinkova slovenská ľudová strana – Slovenská

národná strana – Autonomný zemedelský sojuz – Polskie stronnictwa w

Czechosłowacji)

BdL Bund der Landwirte (Svaz zemědělců)

čs. československý

ČND Československá národní demokracie

ČNR Česká národní rada

ČSDSD Československá sociálně-demokratická strana dělnická

ČSL Československá strana lidová

ČSNS Československá strana národně-socialistická

ČSÚ Český statistický úřad

ČŽOSS Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská

DCV Deutsche Christlichsoziale Volkspartei

(Německá křesťansko-sociální strana lidová)

DNP Deutsche Nationalpartei (Německá národní strana)

DNSAP Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei

(Německá národně-socialistická strana dělnická)

DSDAP Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei in der

Tschechoslowakischen Republik

(Německá sociálně-demokratická strana dělnická v Československé

republice)

DWG Deutsche Wahlgemeinschaft (Německé volební společenství)

FS Federální shromáždění

HSD-SMS Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko

KDS Křesťanskodemokratická strana

KPS Koalice polských stran

KSČ Komunistická strana Československa (sekce Komunistické

Internacionály)

10

LSU Liberálně sociální unie

MS Magyar Nemzeti Párt (Maďarská národní strana)

něm. německý

NF Národní fronta Čechů a Slováků

NOF Národní obec fašistická

NSJ Národní sjednocení

NS Národní shromáždění

OF Občanské fórum

pct. b. procentní bod

PO politický okres

PS Poslanecká sněmovna

RSZML Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

RČS Republika československá

SO soudní okres

SÚS Státní úřad statistický

SZ Strana zelených

ÚNS Ústavodárné národní shromáždění

ZeS Zemědělská strana

ŽS Židovská strana

11

1 ÚVOD

Ve druhé polovině 19. století vrcholí české národní hnutí a Češi se postupně

etablují jako vyspělý moderní národ, což se odráží i v otázce politické. K značné

politické aktivizaci dochází v 90. letech předminulého století, kdy jsou široké skupiny

obyvatelstva zapojovány, díky rozšiřujícímu se volebnímu právu a prostřednictvím

sociální a nacionální radikalizace, do veřejného (tedy i politického) života. Strany

honorační jsou nahrazovány stranami masovými. Po období tzv. všenárodních hnutí se

politická mapa razantně diferencuje na základě sociálních, církevních a nacionálních

principů. Z těchto let se do dnešních dní udržely v popředí české politiky dvě strany –

sociální demokracie a strana lidová. Našim meritem zájmu bude další významná strana,

formující se právě v těch časech, jež existuje i v dnešní době, její význam je ale zcela

marginální. Jedná se o hlavní představitelku českého národně sociálního tábora –

Československou stranu národně socialistickou. S ohledem na podobnost názvu

s německou NSDAP může být pro neznalého čtenáře její zařazení v politickém systému

nejasné, jednalo se však (na rozdíl od pravicově extremistické Hitlerovy strany) o

stranu levicovou, a to nemarxistické orientace, která cílila na městské obyvatelstvo

nižší střední vrstvy, jež chtěla oslovit křížením nacionálních a sociálně-reformních

přístupů.

Po celou dobu existence první republiky patřili národní socialisté mezi opory

demokratického státu a podporovatele idey čechoslovakismu. Největšího vzestupu

dosáhli paradoxně krátce před svým pádem, a to konkrétně po druhé světové válce, ve

specifické době tzv. třetí republiky, kdy se po komunistech stali druhou nejsilnější

politickou stranou u nás. Nedokázali však zabránit, spolu s dalšími demokratickými

silami, nástupu totalitního režimu, což v konečném důsledku znamenalo jejich

eliminaci na okraj pseudopluralitního spektra Národní fronty a postupnou diskreditaci

v průběhu čtyřicetileté komunistické vlády v Československu. Po roce 1989 se i díky

tomuto, na rozdíl od již jmenované sociální demokracie, nedostali zpět do role

významného levicového hráče a zůstali na okraji českého politického systému.

12

2 CÍL PRÁCE

Tato diplomová práce si klade za cíl komplexní charakteristiku časových a

prostorových změn volební podpory Československé strany národně socialistické

v parlamentních volbách v letech 1920, 1925, 1929, 1935 a 1946 s přesahem do období

let 1990-1992, kdy se zaměříme na volby do České národní rady. Výsledky voleb budou

zpracovány do úrovně tehdejších politických okresů. Dále se zaměříme na vytyčení

jader volební podpory národních socialistů. Celostátní volební výsledky srovnáme

s výsledky na úrovni jednotlivých historických zemí, přičemž lze očekávat odlišný trend

ve volebním chování obyvatelstva jednotlivých celků. Pomocí statistické metody

korelace výsledků voleb s vybranými demografickými ukazateli se pokusíme sestavit

profil voliče této strany.

Téma práce bylo vybráno jednak na základě autorova zájmu o problematiku

historické volební geografie, jednak vlivem výsledků vlastní bakalářské práce, kde byla

zjištěna značná provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou jiné

národnostní skupiny (na Těšínsku), právě s Československou stranou národně

socialistickou. Jedním z cílů tak bude pokus o ověření této teorie na území celého

státu, či naopak její označení za lokální fenomén.

13

3 RELEVANTNÍ LITERATURA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ

3.1 Relevantní literatura a prameny

Přední britský geograf Ronald Johnston ve Slovníku humánní geografie uvádí, že

„geografie voleb je disciplína studující geografické aspekty organizace, provedení a

výsledků voleb.“1 Kombinuje v sobě prvky několika věd, a proto při rešerši potřebné

literatury autor sáhl i po monografiích z politologie, historie, sociologie a demografie.

Volební geografie je v českém prostředí poměrně mladá disciplína. První rozsáhlejší

práce v rámci ČR začaly být publikovány až po roce 1989, protože v období

komunistického režimu neměla existence tohoto oboru své opodstatnění. Předkládaná

diplomová práce čerpá metodologii především z článků Jehličky a Sýkory2 a Blažka a

Kosteleckého3, kteří jako jedni z prvních nastínili možné přístupy práce s volebními

daty, a také analyzovali výsledky prvních svobodných voleb v Československu v roce

1990, v případě Jehličky a Sýkory v návaznosti na volby prvorepublikové.

V otázce náčrtu historického vývoje námi sledované politické strany autor

vycházel z práce Josefa Harny4, a také Jiřího Kociána5. Při zpracování jednotlivých voleb

do Poslanecké sněmovny a demografických údajů ze sčítání lidu byly jako hlavní zdroj

využity publikace Státního úřadu statistického z edice Československá statistika,

v našem případě se jednalo o řadu I. (volby)6 a řadu VI. (sčítání lidu)7. Pro pozdější

volby bylo užito jak publikace ČSÚ8, tak webového portálu volby.cz, kde jsou k dispozici

v elektronické podobě data ze všech voleb od roku 1990.

Mimo studium relevantní literatury byla při psaní této diplomové práce snaha

použít i archivní materiály, týkající se Československé strany národně socialistické.9

Rozsáhlý archivní fond národních socialistů v současnosti spravuje pražský Národní

archiv. Velkou nevýhodou tohoto fondu je jeho značná neuspořádanost. Lze sledovat

nesoulad mezi názvy jednotlivých kartonů a jejich skutečným obsahem. Klíčové 1 Dictionary of Human geography (2009). 1052 s. 2 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 81-95. 3 BLAŽEK - KOSTELECKÝ (1991). s. 1-14. 4 HARNA (1998). 291 s. 5 KOCIÁN (2002). 262 s. 6 SÚS (1922). 168 s.; SÚS (1926). 69 s.; SÚS (1930). 47 s.; SÚS (1936). 47 s. 7 SÚS (1924). 176 s. a SÚS (1934) 205 s. 8 ČSÚ (2008). 310 s. 9 Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č. 1302.

14

informace jsou ztraceny v nesmírném množství nerelevantních archiválií. Z hlediska

studia problematiky voleb je bohužel nutné konstatovat velmi malý přínos archivního

fondu ČSNS této práci.

3.2 Metodika zpracování a výběr územní úrovně

Výběr územní úrovně je při zkoumání voleb jedním z nejdůležitějších faktorů.

Nejpodrobnější informace můžeme získat z volebních okrsků, avšak ve větších sídlech

dochází téměř každé volby k úpravám jejich počtu a velikosti, tudíž je dlouhodobá

analýza na této úrovni těžko realizovatelná. Další možností jsou obce, správní obvody

obcí s rozšířenou působností nebo okresy. Spatřujeme ale souvztažnost mezi zvětšující

se velikostí územní úrovně a zkreslením výsledných dat. Logickou záležitostí je snaha

nalézt nejdéle kontinuálně fungující územní celek. V našem případě se jedná o politický

okres. Tato územní jednotka existovala od dob Rakouska-Uherska do roku 1949, v námi

sledovaném období s minimálními změnami. Oproti soudním okresům je jejich

výhodou menší, a přesto dostatečně reprezentativní počet (230 v celé bývalé ČSR), a

také aplikovatelnost na prostor dnešního Slovenska, kde pouze existovaly právě okresy

politické.

Volby 1990 a 1992 jsou rovněž vyjádřeny graficky i početně na úrovni

politických okresů. Toho bylo dosaženo sloučením vrstev obcí k 1. 1. 2012 a politických

okresů k 1. 12. 1928 pomocí funkce Spatial Join v programu ArcGIS 10.1, čímž došlo

k přiřazení obce do hledaného PO. V programu Microsoft Office Excel 2013 byl

sestaven převodník, který umožnil identifikovat zaniklé a nově vzniklé obce. Stěžejním

vodítkem bylo identifikační číslo obce. Pokud se obec sloučila, její data byla přiřazena

ke sloučené obci. Pokud obec vznikla zcela nově, byla jí přiřazena nulová hodnota.

Výsledné zkreslení dat se při následném převodu na politické okresy samo eliminovalo.

Na základě autorovy analýzy stability správního členění se pro potřeby této

práce užívá stav administrativních okresů k 1. 12. 1928. Není tak zohledněn vznik dvou

okresů v roce 1935 (Hořice, Zlín), tří okresů v roce 1936 (Bílina, Beroun, Nymburk),

jednoho okresu v roce 1937 (Vlašim), v roce 1945 (Jaroměř) a zánik okresu Frýdek (také

1945). Všechny výše zmíněné okresy jsou zde brány jako součást svých původních

politických okresů, ze kterých byly následně vyčleněny. Ve volných přílohách je tato

15

skutečnost zvýrazněna. Aby bylo dosaženo požadovaného stavu, došlo v několika

případech k modifikaci tehdy platného správního členění. K největším změnám dochází

u voleb v roce 1920. Na Slovensku ještě přetrvávalo uherské správní členění

(slúžnovské okresy a magistrátní města), neexistovala tzv. „Velká Praha“. Výsledky za

tyto jednotky byly sečteny tak, aby stav odpovídal právě roku 1928. V celém textu je

pracováno s původními názvy okresů (například PO Frývaldov = dnes Jeseník), ve

volných přílohách je v poznámkovém aparátu tato problematika zaznamenána.

Při zpracovaní sedmé kapitoly, zabývající se vlivem socioekonomických faktorů

na volební podporu ČSNS a ČSS, bylo k interpretaci demografických hodnot užito

následujícího klíče: pro volby 1920 a 1925 se zohledňují data ze sčítání lidu 1921, pro

volby 1929, 1935 a 1946 data ze sčítání lidu 1930, pro volby 1990 a 1992 data ze sčítání

lidu 1990.

V otázce výběru typu voleb bylo přikročeno k rozhodnutí sledovat v období

1920–1946 volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění10, v letech 1990–

1992 pak volby do České národní rady, protože tuto komoru považujeme za přímou

předchůdkyni dnešní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, i když z tehdejšího pohledu

se můžou jevit volby do Federálního shromáždění ČSFR jako důležitější.

Hlavní statickou metodou této práce je Pearsonův korelační koeficient. Ten

nám zaznamenává míru asociace dvou proměnných. Dvě proměnné jsou korelované,

jestliže určité hodnoty jedné proměnné mají tendenci se vyskytovat společně

s určitými hodnotami druhé proměnné.11 Rozmezí hodnot korelace je od –1 do +1.

V případě hodnoty 0 chybí statistická souvislost mezi oběma proměnnými. Pro potřeby

této práce budeme považovat za náznak korelace hodnotu 0,4 a za průkaznou korelaci

hodnotu od 0,7 (podle příkladu obdobně zaměřených studií). Náznak korelace i

korelace průkazná je v tabulkách zvýrazněna. Výpočet korelací byl proveden pomocí

funkce CORREL v programu Microsoft Office Excel 2013.

K vytyčení jádra volební podpory určité politické strany došlo vyjádřením jejího

procentuálního podílu volebního zisku v konkrétním politickém okrese na celkovém

10 Po roce 1945 nebyl Senát obnoven, Národní shromáždění bylo pouze jednokomorové. 11 HENDL (2012). s. 250.

16

výsledku této strany v námi sledovaném vyšším správním celku. Jádro volební podpory

je představováno územím, kde ČSNS získala právě 50 % celkového volebního zisku.

Jednotlivé politické okresy byly seřazeny podle procentních zisků dané strany od

nejvyššího k nejnižšímu. Následně byly tyto hodnoty kumulativně sčítány do té doby,

dokud nedosáhly 50 % celkového volebního zisku příslušné strany v námi sledovaném

území (Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko). Dále bylo přikročeno k vytvoření tzv.

stabilních jader volební podpory. Za stabilní jádra volební podpory považujeme

v našem případě ty okresy, které byly ve volbách 1920–1946 vždy součástí jádra

volební podpory.

Pro popis koncentrace volební podpory autor pracoval s metodou výpočtu míry

územní koncentrace, míry volební úspěšnosti a čisté míry koncentrace. Míra územní

koncentrace nám vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku rozlohy na dané

úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice. Hodnota 1 je

považována za republikový průměr. Pokud je tedy vyšší, znamená to, že v území, kde

strana získává 25 %, 50 % nebo 75 % hlasů, je i značně vysoká hustota jejích voličů.

Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů než je

republikový průměr dané strany, získá strana v oblastech s koncentrací 25 %, 50 %

nebo 75 % své volební podpory. Míra volební úspěšnosti nemůže pro 100 % volební

základny dosáhnout nižšího čísla než je 1. Čistá míra územní koncentrace je podílem

dvou předchozích měr a vyjadřuje, v jakém prostředí z hlediska hustoty voličů získala

strana 25 %, 50 % nebo 75 % voličské základny. Pokud je hodnota vyšší než 1, pak je

jádrovou oblastí město, pokud je menší než jedna, pak je jádrem venkov.12

Hledané absolutní hodnoty výsledků voleb a sčítání lidu byly získány z výše

uvedených zdrojů a pomocí programu Microsoft Office Excel 2013 převedeny na data

relativní a zpracovány do tabulek ve formátu xls. Veškeré mapy v této práci byly

vytvořeny pomocí programu ArcGIS 10.1 od společnosti ESRI. Snaha zachovat stejné

hranice intervalů při konstrukci kartogramů byla znemožněna díky velkým výkyvům ve

voličské podpoře, cíle se podařilo dosáhnout pouze v období let 1920─1935.

12 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 90.

17

4 CHARAKTERISTIKA POLITICKÉHO SYSTÉMU ČESKOSLOVENSKA

4.1 Nástin volebního systému Československé republiky 1920–1935

Idea československého státu, hledaná a formovaná po desetiletí, získala

pevnější kontury v průběhu první světové války. Poté, co vzaly za své představy Dohody

o uzavření separátního míru s Vídní, a co se jako nerealizovatelná ukázala koncepce

široké autonomie pro státotvorné národy nového rakouského císaře Karla I., se v druhé

polovině roku 1918 stala destrukce mocnářství jedním z mocenských zájmů Dohody.

Vnitřní krize Rakouska-Uherska a sílící tlak jednotlivých národních elit pak nastartovaly

proces rekonstrukce střední Evropy.13

Po převratu v říjnu 1918 převzal na našem území moc Národní výbor

československý, vzniklý již roku 1916 jako platforma české politické reprezentace,

vymezující se vůči Říšskému sněmu rakouské monarchie. Předsednictvem Národního

výboru bylo schváleno dočasné převzetí zákonů bývalého Rakouska-Uherska14 a také

byla tímto orgánem s velkým chvatem sestavena Prozatímní ústava15, jež vešla

v platnost 13. listopadu 1918.16

Dle instrukcí Prozatímní ústavy vzniklo jednokomorové „revoluční“ Národní

shromáždění, v němž byly jednotlivé české politické strany zastoupeny dle výsledků

voleb do rakouského parlamentu z roku 1911.17 Stěžejní vliv na jmenování poslanců

měly samy politické strany, které považovaly mandáty za svůj vlastní majetek. Tímto

byl vyslán signál ukazující značnou sílu politického stranictví a tendenci politických

stran hrát od počátku primární roli.

Tato skutečnost se projevila též při projednávání nové ústavní listiny v ústavním

výboru sněmovny, kdy došlo k značným sporům mezi politickými stranami a výsledná

podoba textu ústavy byla dílem kompromisu. Tento faktor, spolu s čekáním na závěry

Pařížské mírové konference způsobil, že Revoluční Národní shromáždění schválilo

13 BALÍK a kol. (2011). s. 44. 14 Tzv. recepční zákon (č. 11/1918 Sb.) o převzetí celého právního řádu Rakouska pro české země a celého právního řádu Uher pro Slovensko. 15 Zákon č. 37/1918 Sb., O Prozatímní ústavě. 16 BROKLOVÁ (1992). s. 24. 17 KREJČÍ (2006). s. 200.

18

definitivní ústavu až 29. února 1920.18 Zcela logicky nová ústava19 formulovala

i základní principy volebního systému RČS. Ty byly zakotveny v Hlavě druhé a jasně

deklarovaly demokratický charakter státu. Všeobecné, rovné a přímé volební právo

umožnovalo všem občanům účastnit se volebního procesu.

Nová ústava v čl. 1 § 6 jmenovala za vykonavatele zákonodárné moci Národní

shromáždění, které dělilo na Poslaneckou sněmovnu (300 poslanců volených na 6 let) a

Senát (150 senátorů volených na 8 let). Dále ústava stanovila věkové limity pro aktivní

a pasivní volební právo. Právo volit do Poslanecké sněmovny měla osoba dosáhnuvší

věku 21 let, právo být zvolen poslancem pak osoba starší 30 let. Možnost jít volit ve

volbách do Senátu měl občan od 26 let, být zvolen senátorem pak osoba starší 45 let.

Stanovena byla i volební povinnost, avšak nebyly vytvořeny mechanismy sankcí

v případě jejího porušení.20

Pro obě komory parlamentu byl definován princip poměrného zastoupení.21

Důvod pro využití tohoto systému byl zdůvodněn zejména snahou o zajištění

politických práv pro národnostní menšiny. To se do velké míry zdařilo a své poslance či

senátory měli po celou dobu trvání státu Němci, Maďaři, Rusíni i Poláci. V průběhu let

však došlo k posunu tohoto zastoupení od sociálně laděných stran až ke stranám

nacionálním a iredentistickým, což nakonec nepřímo vedlo až k rozbití republiky.

Systém voleb určovaly zákony č. 123, 124, 208 a 431/1920 Sb. a jejich následné

novely. Speciálně pro potřebu voleb bylo zřízeno 23 volebních krajů pro volby do

Poslanecké sněmovny a 13 volebních krajů pro senátní volby. Volič se ve volbách

rozhodoval pro celou krajskou kandidátku některé strany a pořadí kandidátů nemohl

měnit, kandidátní listiny tedy byly přísně vázané.22 Proti tomuhle nešvaru marně

bojovalo několik skupin politiků23 nebo Strana proti vázaným kandidátním listinám,

18 BROKLOVÁ (1992). s. 25. 19 Zákon č. 121/1920 Sb. 20 KREJČÍ (2006). s. 205. 21 BROKLOVÁ (1992). s. 29. 22 KREJČÍ (2006). s. 207. 23 Například právník a senátor za národní socialisty Otakar Krouský vydal rozsáhlou kritiku stávajícího volebního systému (publikace Volební reforma), kde mimo jiné kritizoval vázané kandidátky jako nedemokratický prvek.

19

která však většího úspěchu nezaznamenala. Přísně vázané kandidátní listiny byly další

symbol velké moci politických stran.

Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo ve třech skrutiniích.

V prvním skrutiniu byla použita Hareova formule − ta stanovila počet hlasů, které jsou

nutné k získání jednoho mandátu ve volebním kraji. Avšak kvůli této metodě zůstaly

neobsazené mandáty a přebytky hlasů. Proto byla ve druhém skrutiniu využita formule

Hagenbach-Bischoffova. Zbylé hlasy z celé republiky se vydělily neobsazenými mandáty

zvětšenými o jeden. Stále neobsazené mandáty přešly do třetího skrutinia, kde se

aplikovalo pravidlo největšího zbytku − mandáty obdržely ty strany, které měly největší

počet zbytkových hlasů. Tento postup mírně zvýhodňoval velké strany a vedl k nepřímé

formě volby ve druhém a třetím skrutiniu.24

4.2 Nástin volebního systému Československé republiky 1945–1948

Politici a státníci, kteří usilovali o obnovu Československa po 2. světové válce,

byli ve své většině přesvědčeni, že tento stát potřebuje výraznou reformu politického

systému. Prezident dr. Edvard Beneš jako řešení celé řady problémů 1. republiky, a to

včetně vztahů mezi Čechy a Slováky, viděl správní i zákonodárnou zemskou

decentralizaci. V duchu řady předválečných požadavků prosazoval vytvoření

parlamentu s jedinou sněmovnou. Přál si zachování systému poměrného zastoupení,

ale navrhoval zrušit systém vázaných kandidátních listin a požadoval referendum o

některých zásadních otázkách.25 Co se týče podoby stranického systému, Beneš

původně počítal s činností dvou, eventuálně tří stran – levice, pravice a strany středu.26

Na základě košického vládního programu vznikla tzv. Národní fronta Čechů a

Slováků, v níž se povinně integrovaly všechny organizace včetně politických stran.27 Ty

byly nakonec obnoveny čtyři, z toho tři socialistické a jedna středopravá. Stranám

národnostních menšin, pravicovým a protibenešovským nebyla umožněna svobodná

činnost. Tento zákaz se týkal i největší prvorepublikové strany – agrárníků, o jejichž

voliče se popraly strany ostatní. Můžeme říci, že se jednalo o omezeně kompetitivní,

24 KREJČÍ (2006). s. 208. 25 KREJČÍ (2006). s. 231. 26 BALÍK a kol. (2011). s. 128. 27 Tamtéž.

20

fakticky nepolarizovanou soustavu, již lze nejlépe charakterizovat jako „uzavřenou

pluralitu“28 – zablokovaný a formalizovaný systém, takřka imunní vůči vnějším

podnětům a nutící jednotlivé politické subjekty jednak k participaci na jeho aktivitách,

jednak ke vzdání se možnosti prosazovat jakékoliv změny. Úhelným rysem jeho

existence se stala loajální účast všech čtyř v českých zemích povolených politických

stran ve vládní koalici.29

Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 47/1945 ze srpna 1945 bylo

rozhodnuto, že Prozatímní Národní shromáždění bude vykonávat zákonodárnou moc

podle ústavní listiny z roku 1920, čímž došlo k zachování kontinuity s předválečným

státem. Tentýž dekret určil, že Prozatímní Národní shromáždění bude jednokomorové

a vznikne na základě nepřímých voleb. V roce 1945 tak byli poslanci vybíráni na základě

politické parity.30 Hlavním úkolem jmenovaných poslanců byla příprava všeobecných

voleb v roce 1946 do Národního shromáždění, v jehož režii měla vzniknout nová ústava

(proto se také používá termín Ústavodárné národní shromáždění).

Volby do Ústavodárného národního shromáždění proběhly v květnu 1946 na

základě ústavního zákona č. 65/1946 Sb. a volebního zákona č. 67/1946 Sb. Byl

ustanoven jednokomorový parlament s 300 poslanci volenými na základě

všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva podle zásady poměrného

zastoupení. Věková hranice aktivního volebního práva byla snížena na 18 let.

Za diskriminační musíme považovat § 2 zákona o úpravě stálých seznamů

voličských č. 28/1946 Sb., který povoluje zapsat do voličských seznamů jen „všechny

státní občany Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské

národnosti, kteří v den vyložení voličských seznamů dosáhli věku 18 let“.31 To samé

platí o § 10 volebního zákona, který říká, že „za poslance mohou být zvoleni státní

občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti“ ve

věku nad 21 let.32 Tímto byli z hlasování i z kandidatury vyloučeni všichni zbylí

příslušníci německé (naprosté většině českých Němců bylo už před volbami odebráno

28 BALÍK a kol. (2011). s. 129. 29 Tamtéž. 30 KREJČÍ (2006). s. 233 31 Tamtéž. s. 234. 32 Tamtéž.

21

státní občanství) a velká část příslušníků maďarské menšiny (volební právo bylo

ponecháno Maďarům, přesídleným do českého pohraničí).

Ústřední volební výbor rozhodl o navýšení počtu volebních krajů na 28 a rozdělil

mandáty podle zemí takto: Čechy 150, Morava a Slezsko 81, Slovensko 69 mandátů.

Rozdělování mandátů na základě výsledku voleb probíhalo podobně jako za první

republiky. Pro první skrutinium byla opět použita Hareova formule. Neobsazené

mandáty rozděloval ústřední volební výbor ve druhém skrutiniu pro každou zemi

zvlášť. Kandidáty pro druhé skrutinium opět vybírali vedoucí představitelé stran

v libovolném počtu z kandidátů v krajích nezvolených v prvním skrutiniu. Pro druhé

skrutinium byla použita Hagenbach-Bischoffova metoda. Pokud nebyly takto obsazeny

všechny mandáty, přikázal ústřední volební výbor tyto mandáty rozdělit postupně

stranám, které v dotyčné zemi vykazovaly nejvyšší zbytek dělení.33

4.3 Nástin volebního systému ČSFR 1990–1992

Roku 1990 se konaly první svobodné volby po více jak čtyřiceti letech. Došlo

k bouřlivému zakládání politických stran, často bez jasného programu, vybudované

struktury a pevné voličské základny. Také vedení těchto stran bylo nezkušené a často

své ideové názory prezentovalo bez hlubšího smyslu, pouze s vidinou získání moci.

Většina nově vzniklých stran tak „nepřežila“ ani do dalších voleb. Došlo k několika

pokusům, zejména z řad bývalých členů, k resuscitaci prvorepublikových stran, což se

mnohdy ukázalo jako neúspěšné.

Pro charakteristiku volebního systému v době konání voleb do Federálního

shromáždění roku 1990 a 1992 je nejdůležitější zákon Federálního shromáždění ČSFR č.

47/1990 Sb. Volební systém pro Českou republiku byl upraven zákonem České národní

rady č. 54/1990 Sb. o volbách do ČNR, který byl změněn a doplněn zákonným

opatřením předsednictva ČNR č. 221/1990 Sb., zákonem ČNR č. 435/1991 Sb. a

zákonem ČNR č. 94/1992 Sb.34 Volební zákon potvrdil návrat k systému poměrného

zastoupení. Federální shromáždění bylo dvoukomorové, složené ze Sněmovny lidu a

Sněmovny národů. Podle ústavního zákona se volilo 75 poslanců z každé republiky do

33 KREJČÍ (2006). s. 235. 34 Tamtéž. s. 261.

22

Sněmovny národů. Rozdělení mandátů v případě Sněmovny lidu bylo určeno na

základě státního mandátového čísla, které vzniklo tak, že se celkový počet občanů dělil

ústavně stanoveným počtem poslanců. Byla tedy použita Hareova formule. V každé

republice se volilo tolik poslanců, kolikrát bylo státní mandátové číslo obsaženo

v součtu občanů republiky – v roce 1990 to bylo 101 poslanců v České republice a 49

na Slovensku, v roce 1992 pak 99 poslanců v České republice a 51 na Slovensku.35 Ve

volbách do ČNR bylo voleno 200 poslanců, do SNR pak 150 poslanců.

Počet poslanců, připadající na jednotlivé kraje, nebyl ustanoven předem, ale

vypočítával se až podle skutečné volební účasti, což byl demokratický posun ve

srovnání s praxí 1. republiky. Přidělování mandátů probíhalo ve dvou skrutiniích. Podle

volebního zákona z roku 1990 bylo dáno jednotné kvorum pro vstup do prvního

skrutinia na pět procent ze všech odevzdaných platných hlasů alespoň v jedné

z republik, v případě voleb do ČNR pět procent všech hlasů. Rozdělování mandátů

v prvním skrutiniu probíhalo pro FS i ČNR pomocí Hagenbach-Bischoffovy metody. Na

rozdíl od 1. a 3. republiky, kdy byly kandidátní listiny přísně vázané, umožnil nový

volební zákon tzv. preferenční hlasování. Mandáty, nepřidělené v prvním skrutiniu, se

rozdělovaly ve skrutiniu druhém, kde byla opět použita Hagenbach-Bischoffova

metoda.36

35 KREJČÍ (2006). s. 261. 36 Tamtéž. s. 264.

23

5 ČESKOSLOVENSKÁ STRANA NÁRODNĚ-SOCIALISTICKÁ - VZNIK,

VÝVOJ A PROFIL STRANY

5.1 Založení strany a její vývoj v době monarchie

Kořeny národně-sociálních idejí sahají sice hluboko do 19. století, hledání

rovnováhy mezi řešením otázek národních a sociálních však nabylo v české společnosti

na aktuálnosti až v době, kdy došlo k masovému nárůstu počtu českého dělnictva a kdy

začala být tato sociální kategorie vtahováno do politické sféry. V polovině 90. let 19.

století již v Čechách i na Moravě působila celá řada dělnických spolků, které vědomě

odmítaly dogmatický internacionalismus sociální demokracie a samy hledaly možnosti

integrace do národní společnosti.37

Jedním z hlavních impulsů ke vzniku strany národních dělníků bylo nešťastné

protistátoprávní prohlášení poslanců Českoslovanské sociální demokracie na Říšském

sněmu ve Vídni na počátku roku 1897.38 Popření českého státního práva,

považovaného za oporu národní identity, znamenalo zklamání obyčejných Čechů a

odklon části dělnictva od sociální demokracie. V neděli 4. dubna 1897 ve tři hodiny

odpoledne se sešli v zasedací síni Staroměstské radnice v Praze rozhořčení národně

orientovaní dělníci, aby založili vlastní stranu.39 Hlavními osobnostmi na této zakládající

schůzi byli redaktor mladočeských Národních listů Václav Klofáč a řemeslník František

Kváča, který byl zvolen za prvního předsedu. Tímto okamžikem začíná téměř století

trvající existence národně-socialistické strany.

Během několika málo let získala strana masový charakter. V roce 1899, kdy se

pokusila prosadit zvolení svých zástupců do říšské rady, ještě neuspěla, ale již o dva

roky později zasedli ve Vídni čtyři její poslanci. Pouhé čtyři mandáty nebyly úspěchem

nijak závratným, strana však jejich prostřednictvím získala další možnost propagace

svých politických cílů. Ani ve volbách v roce 1907, po přijetí všeobecného a rovného

volebního práva, ještě nedosáhla zásadního zvratu (do říšské rady vstoupili 3 nár.-soc.

37 HARNA (2005). s. 395. 38 MAREK a kol. (2000). s. 120. 39 KLÁTIL (1992). s. 23.

24

poslanci), ale již v roce 1911, v koalici s mladočechy, získali 13 poslaneckých míst a stali

se čtvrtou nejsilnější českou politickou stranou.40

V době první světové války je činnost strany násilně přerušena, a to díky

antimilitaristickým idejím, myšlenkám slovanství a trvalým sympatiím k Rusku. Řada

předních představitelů je odeslána na frontu a předseda Klofáč je internován.41 Ten se

po tříletém věznění zapojuje do politické činnosti v srpnu 1917, kdy do Luhačovic

svolává poradu českých a slovenských politiků se snahou o vytvoření jednotné

socialistické strany, avšak neúspěšně. Na jaře 1918 se koná 8. stranický sjezd, na

kterém se ke straně připojuje několik stoupenců z menších stran (anarchokomunisté,

realisté, liberálové) a kde je přijat nový název strany – Česká strana socialistická.42

V závěrečné fázi války se strana podílí na všech akcích, jejichž cílem je samostatnost

českých zemí. Připojuje se k nově reorganizovanému Národnímu výboru a ve snaze

posílit své pozice zakládá, společně se sociální demokracií, tzv. Socialistickou radu, jejíž

vrcholnou akcí je organizace generální stávky 14. října 1918 proti vývozu potravin

z Čech. Národní socialisté se prostřednictvím místopředsedy strany a člena Národního

výboru Jiřího Stříbrného podílejí také na vyhlášení nezávislosti Československa 28. října

1918.

5.2 ČSNS v meziválečném Československu

V první Československé republice měly politické strany od počátku

privilegované postavení. Staly se základními součástmi struktury politického systému a

zasahovaly i do řady nepolitických sfér života společnosti. S jistou dávkou kritičnosti až

ironie byla dokonce první republika již ve své době označována za stát politických

stran.43 Růst moci stran v politickém systému měl za následek přenesení mocenského

těžiště z parlamentu do neveřejných jednání stranických a mezistranických orgánů.44

Typickým rysem zpolitizování československé společnosti byl i vznik ke stranám

přidružených zájmových, odborových a hospodářských organizací, které svou nabídkou

sportovního a kulturního vyžití či poskytnutím hospodářských výhod k sobě

40 HARNA (1998). s. 20. 41 Tamtéž. 42 MAREK a kol. (2000). s. 129. 43 Tamtéž. s. 24. 44 KREJČÍ (2006). s. 215.

25

připoutávaly značnou část společnosti.45 To s sebou přinášelo i početnou členskou

základnu s řadou místních organizací. Můžeme tak říci, že tehdy oblíbené heslo „strany

provázejí člověka od narození až do hrobu“ mělo reálné základy. Tato charakteristika

sedí i na národní socialisty, o čemž se přesvědčíme na následujících řádcích.

Do nového státu vstoupili národní socialisté pod rozšířeným názvem

Československá strana socialistická a jako součást vlády tzv. všenárodní koalice. Ve

vládě premiéra Kramáře získali tři křesla – ministrem pošt se stal Jiří Stříbrný,

ministrem obrany předseda strany Václav Klofáč a ministrem výživy lidu Bohuslav

Vrbenský.46 V Revolučním národním shromáždění získali na základě výsledků voleb

z roku 1911 celkem 35 křesel.47 Nový politický program strany reflektoval poválečnou

situaci. Kladl větší důraz na řešení sociálních problémů, navrhoval přestavbu

společnosti z kapitalistické na socialistickou, avšak za razantního odmítání marxistické

filozofie. Nejpřijatelnější formou společenského vlastnictví pro národní socialisty

představovalo družstevnictví. Za tímto účelem založili roku 1919 Československou

družstevní banku a Svaz spotřebních a výrobních družstev, který se později

přetransformoval na Jednotu malozemědělských a hospodářských družstev. Strana

měla také své vlastní odbory, které pod názvem Československá obec dělnická

sdružovaly zhruba 350 000 členů.48 Tato odborová ústředna tak byla druhá největší

v celé republice. Vedle toho dále existovala Československá obec úřednická, která

sdružovala národně-socialisticky smýšlející úřednictvo v počtu 25 000 členů.49 Z dalších

organizací jmenujme Svaz československé mládeže národně-socialistické nebo Klub

československého studentstva.

Národní socialisté se také pokusili, prostřednictvím své organizace Sdružení

malorolníků a domkařů, prosadit i na venkově. Jejich snaha ale nebyla, až na několik

výjimek, příliš úspěšná. Zejména v Čechách byla vesnice tradiční baštou agrární strany,

na Moravě pak soupeřili agrárníci se stranou lidovou. ČSNS i díky tomuto faktoru zde

příliš neuspěla a dále se soustředila spíše na městské obyvatelstvo.

45 MAREK a kol. (2000). s. 24. 46 HARNA (2005). s. 776. 47 Včetně 6 křesel bývalých realistů. 48 HARNA (2005). s. 773. 49 Tamtéž.

26

Heterogennost členské základny vyvrcholila spory o stranický program na 9. a

10. stranickém sjezdu v roce 1921, potažmo 1924. Nepodařilo se prosadit komplexní

novelu, za základ byly přijaty sjezdové referáty jednotlivých členů předsednictva. Navíc

došlo k vyloučení členů okolo B. Vrbenského v souvislosti s bojkotem zákona na

ochranu republiky. Programovými záležitostmi se nezabýval ani 11. mimořádný sjezd

strany v Brně v roce 1926, kdy strana procházela jednou z největších vnitřních krizí. Se

vstupem ministra zahraničních věcí Edvarda Beneše do národně socialistické strany

v roce 1922 (Beneš byl doposud nestraník) začaly postupem času doutnat spory mezi

ním a stranickým místopředsedou a ministrem Jiřím Stříbrným. Vše vyvrcholilo na již

zmíněném sjezdu, kdy Stříbrného křídlo prohrálo a několik straníků bylo vyloučeno,

včetně samotného místopředsedy (mimochodem poškozeného úplatkářskou aférou na

ministerstvu železnic). Jiří Stříbrný poté zakotvil v pravé části politického spektra,

výraznějšího úspěchu jeho Národní liga nikdy nedosáhla. Beneš a jeho skupina tak ve

straně získali definitivní převahu. Pro nás je důležitou informací také to, že 11. sjezd

schválil další modifikaci názvu strany – Československá strana národně-socialistická.

Program se podařilo schválit až díky páté programové komisi na 12. sjezdu strany

v roce 1931, po dlouhých 13 (!) letech.50

Nový program strany vycházel ze dvou základních dokumentů.51 První, tzv.

teoretický, rozebíral postavení a smysl československého národního socialismu. Druhý

dokument (tzv. akční program) obsahoval konkrétní body v oblasti politické,

hospodářské a kulturní. Z hlediska politického, strana se začíná profilovat více liberálně

a také „prohradně“. Je nastolen požadavek upravení vztahu k Slovensku a

Podkarpatské Rusi. Strana se zabývá i vztahem k Němcům, kdy žádá „vyřešit důstojně,

sebevědomě, spravedlivě poměr českoněmecký“. Díky přítomnosti Edvarda Beneše

v ČSNS je ve stranickém programu daleko více reflektována zahraniční politika.

V oblasti ekonomické spatřujeme kontinuitu s programem předešlým. Důraz je stále

kladen na kolektivní formu podnikání (tj. družstevnictví), zásahy státu do hospodářství,

podporu drobných živnostníků a zemědělců, revizi pozemkové reformy, zlepšení

sociálních podmínek práce, úpravu pojištění zaměstnanců atd. V otázce kulturní je pak

hlavním tématem reforma školství. 50 HARNA (2005). s. 768. 51 HARNA (1998). s. 139.

27

Jestliže se podíváme na tiskovou politiku ČSNS, vidíme jako nejvýraznější

stranický počin v této oblasti založení vydavatelství Melantrich. Zde vycházelo hlavní

stranické periodikum České Slovo v průměrném denním nákladu 110 000 výtisků (30

000 ranní a 80 000 večerní vydání + 40 000 výtisků nedělního vydání).52 Ústřední

výkonný výbor strany měl pravomoc jmenovat šéfredaktora Českého Slova. To

vycházelo v několika regionálních mutacích, na Slovensku pak od roku 1922 jako

Slovenské Slovo. Melantrich se díky svému řediteli Jaroslavu Šaldovi stal největším a

nejmodernějším vydavatelským domem v celém Československu, výrazně se podílel na

financování strany, a to hlavně v záležitosti agitační a propagandistické.53

Organizace strany kopírovala správní členění státu, navíc se zde vyskytl prvek

krajských výborů.54 Zastupitelstvo strany se skládalo z důvěrníků krajských organizací,

vedoucích činitelů zemských výborů, poslanců ČSNS v NS, delegátů stranických

odborových organizací a zástupců satelitních spolků žen a mládeže. Rozhodovalo o

důležitých záležitostech v době mezi jednotlivými sněmy a plnilo funkci volitele

vrcholného orgánu strany - ústředního výkonného výboru. Ten byl složen z předsedy (v

letech 1918–1938 Václav Klofáč), místopředsedů, jednatele a osmi volených členů.55

Československá strana národně-socialistická v období první republiky zasedala

ve většině koaličních vlád, kde pravidelně získávala 3–4 ministerské posty. Byla také

součástí tzv. Pětky, což bylo mimovládní a mimoparlamentní uskupení pěti nejsilnějších

českých politických stran. Její místopředseda dr. Edvard Beneš se navíc roku 1935 stal

prezidentem republiky. Konec strany nastal krátce po mnichovské okupaci, konkrétně

22. listopadu 1938, kdy členové odhlasovali její rozpuštění. Jako strana Benešova čelila

útokům aktivizujících se nacionalistů a pro novou, s Německem kolaborující politickou

elitu, byla její další existence nepřijatelná. Část členstva vstoupila do Národní strany

práce, další pak do Strany národní jednoty. Po okupaci českých zemí v březnu 1939

odešlo mnoho národních socialistů do emigrace, další se zapojili do domácího odboje.

52 MAREK a kol. (2000). s. 126. 53 HARNA (2005). s. 775. 54 Struktura vznikla v době, kdy se počítalo se zřízením župního (krajského) správního členění. 55 HARNA (2005). s. 770.

28

5.3 ČSNS po druhé světové válce

Československá národně-socialistická strana obnovila svoji činnost v květnu

1945. Již o měsíc dřív byl v Košicích ustanoven prozatímní ústřední výkonný výbor,

který zvolil za svého předsedu Petra Zenkla, v té době stále vězněného

v koncentračním táboře Buchenwald.56 Organizačně strana navázala na předválečnou

vnitrostranickou strukturu. Byl obnoven i hlavní stranický deník, nyní pod názvem

Svobodné Slovo. Dohody o novém stranicko-politickém uspořádání osvobozeného

Československa však nepřipouštěly možnost organizační obnovy českých politických

stran na Slovensku a opačně. Úvahy o znovuobnovení činnosti národních socialistů i ve

slovenské části státu tudíž vzaly za své. Stoupenci ČSNS na Slovensku tak přešli buď

k Demokratické straně, nebo ke slovenským komunistům.

Právě s Demokratickou stranou se ČSNS snažila, hlavně po volbách v roce 1946,

spolupracovat a čelit tak komunistickému nebezpečí. V oblasti programu se musela

strana adaptovat na nové poválečné podmínky. Okleštěnost demokratického zřízení,

neexistence jakékoliv opozice a nutnost členství v Národní frontě výrazně deformovaly

politickou soutěž. Již od podzimu 1945 se všechny parlamentní strany připravovaly na

nadcházející volby do NS. Národní socialisté se rozhodli vystupovat před volbami

samostatně a tomu přizpůsobili svou rétoriku. Prezentovali se jako hlavní demokratická

síla, která je protiváhou vůči komunistům. Kromě komunistů ostře kritizovali i sociální

demokracii, kterou obviňovali z podřízenosti ke KSČ. Strana bohužel nebyla v poměru

ke komunistům jednotná. Několik předních členů odmítalo antikomunistickou kampaň

a nadále vyzývalo k úzké spolupráci s KSČ. Tomuto kroku se nelze příliš podivovat,

neboť komunisté všechny ostatní povolené politické strany infiltrovali svými lidmi, kteří

zde působili v jejich prospěch.57

Výsledek voleb znamenal opačný trend, než v který národní socialisté věřili.

Došlo k posílení komunistů na úkor demokratických sil. ČSNS dokonce prohrála ve své

tradiční baště, Praze, kde stejně jako v celostátním měřítku skončila druhá. Strana sice

získala historicky největší počet absolutních hlasů (1 298 917), v dané politické situaci

to ale neznamenalo nic.

56 KOCIÁN (2002). s. 43. 57 Tamtéž. s. 101.

29

Analýzu volebního neúspěchu strany přednesl místopředseda strany a ministr

spravedlnosti Prokop Drtina: „Chtěl bych připomenout, že dnes před rokem jsme vůbec

nevěděli, sestry a bratři, jestli se nám podaří tuto stranu vzkřísit nebo ne. (…) Komunisté

naproti tomu přicházeli jako strana, která si byla jista svou pozicí, která měla přesný,

podrobný plán, na němž pracovala po celou dobu války. (…) Tím, že šlo právě o prvé

volby po válce, byla to situace neobyčejně výhodná pro komunistickou stranu, jako

jedinou stranu, která nebyla vládní stranou v první republice. (…) My jsme všichni byli

zatíženi svojí vládností, protože přece také v první republice naše strana vždycky byla

představitelkou toho, co neslo státní ideu a myšlenku. Naproti tomu komunisté měli tu

výhodu neviny za vládní práci a za všechny chyby, nedostatky a také pověry, které o

tom panovaly ve veřejnosti po roce 1938, když se stát a režim zhroutily. Oni mohli

dokazovat, že všechno nedobré, co na první republice potírali, bylo způsobeno druhými,

a že všechno dobré, čeho bylo dosaženo, by byli chtěli dosáhnout oni v míře mnohem

větší. To, co bylo z jejich požadavků uskutečněno ve vládě v prvním roce budování

nového státu, bylo zase vyhlašováno jen jako jejich úspěch, i když k tomu došlo jen za

spolupráce a spoluzodpovědnosti všech. (…) To je důvod, sestry a bratři, proč komunisté

nám vnutili tento stranický systém, který dnes máme. Vždyť my jsme jej nechtěli!“58

Ano, náskok a vliv komunistů oproti ostatním stranám byl nedostižný a vše

vyvrcholilo v únoru 1948, kdy došlo ke známým událostem. Demisi ministrů podanou

20. února jako odpověď na „naprostou neústupnost komunistů provést usnesení vlády

ze 13. února ve věci služby bezpečnosti“ zcela využila ve svůj prospěch komunistická

strana, když donutila 25. února prezidenta Beneše tuto demisi přijmout a nenásilně tak

zahájit komunistickou totalitu. Předsednictvo ČSNS po tomto aktu podalo 26. února

demisi a stáhlo se z politického života. Mnozí, včetně Petra Zenkla, emigrovali do

zahraničí. Ti funkcionáři, kteří byli ochotni s komunisty spolupracovat, přešli ve dnech

komunistického převratu na jejich stranu a dali se plně k dispozici totalitní moci. Strana

však nezanikla, pouze se transformovala na přisluhovačku KSČ, což ji při obnově po

roce 1989 hrubě poškodilo. Únorový převrat znamenal pro mnoho členů ČSNS násilnou

represi ze strany komunistů. Nejznámější obětí totalitní zvůle se stala právě národně-

socialistická poslankyně Milada Horáková, popravená po vykonstruovaném procesu.

58 KRÁL (1961). s. 214.

30

5.4 Strana po roce 1989

Československá strana socialistická disponovala v letech 1948–1989 velmi

limitovanou autonomií, její pozice i praktická politika byly plně závislé na vůli

Komunistické strany Československa. V závěru 80. let se část členské základny sblížila

s opozičními proudy a v listopadu 1989 se aktivně podílela na destrukci komunistické

diktatury, stranické vedení ale reagovalo na změny váhavě.59 Dlouholetý předseda

Bohuslav Kučera, který byl diskreditován svým podílem na „normalizaci“ strany po roce

1968, na počátku ledna 1990 odstoupil z funkce. Na 24. sjezdu, který se konal v březnu

1990, se ČSS sloučila s Československou stranou národně sociální v exilu a novým

předsedou strany se stal Jiří Vyvadil.60

Do voleb v roce 1990 šla strana samostatně s programem Šance schopným –

jistoty všem. Od motivu národa a vlastenectví, tolik typickému pro období první a třetí

republiky, bylo upuštěno, ČSS ale zůstala věrná své levicové orientaci. Hlavním

tématem bylo nepreferování soukromého vlastnictví před jinými formami a s tím

související úsilí o ochranu skupin obyvatelstva, které by mohly být ohroženy

transformací hospodářství. Tento program nebyl nijak odlišný od mnoha dalších

politických uskupení, strana tak nebyla schopna vymezit se v rámci politického spektra

a získat tak důvěru většího okruhu voličů. Na rozdíl od strany lidové, která se rovněž

podílela na Národní frontě v letech 1948–89, se národní socialisté nemohli opřít o

jasně definovatelný elektorát, kterým je pro ČSL nábožensky založené obyvatelstvo.

V prvních svobodných volbách ČSS získala na území České republiky necelé 3 %

hlasů. Výsledky do ČNR byly o 0,21 pct. b. lepší než do Sněmovny lidu FS ČSFR. Strana

nedokázala zúročit existující stranické struktury a hledala jiné možnosti, jak zvýšit svoji

atraktivitu pro voliče. V průběhu roku 1991 postupně vykrystalizovalo spojenectví ČSS

se Zemědělskou stranou a Stranou zelených.61 Nový subjekt se nazýval Liberálně

sociální unie, a ač se jednalo o koalici tří nezávislých stran, navenek toto sdružení

vystupovalo jako jedna strana. Hlavním důvodem byla snaha obejít vyšší kvorum pro

koalice.62 Volební zisk se ve volbách roku 1992 pohyboval okolo 6 % hlasů. Ve volbách

59 ŠEDO (2005). s. 1455. 60 Tamtéž. s. 1458. 61 Tamtéž. s. 1455. 62 Tamtéž. s. 1459.

31

do ČNR získala LSU 421 988 hlasů, což v přepočtu činilo 6,52 % a 16 poslaneckých

mandátů. Ve volbách do Sněmovny lidu FS ČSFR byly její výsledky slabší (–43 026

hlasů), a obdržela 5,84 % a 7 mandátů.

Volby roku 1992 byly poslední, kdy ČSS (byť fakticky v koalici) získala

parlamentní zastoupení. Po vzniku samostatné České republiky se začala štěpit na stále

menší a politicky bezvýznamnější subjekty. V současnosti existují tři (spíše obskurní)

strany, které se hlásí k odkazu národních socialistů. Jedná se o Českou stranu národně

sociální (předseda M. Klusáček), Českou stranu národně socialistickou 2005 (předseda

K. Janko) a NS-LEV 21 bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka (dnes ji vede P.

Michek). Význam všech tří stran je zcela marginální, ve volbách do PS v roce 2013

kandidovala pouze Paroubkova strana, která obdržela 0,07 % hlasů.

32

6 ÚZEMNÍ ASPEKTY VOLEBNÍ PODPORY ČSNS A ČSS

6.1 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v dubnu 1920

V neděli 18. dubna 1920 se konaly historicky první volby do zákonodárného

sboru v samostatném Československu. Neproběhly však na celém území republiky,

neboť nebyly dořešeny všechny hraniční spory. Jednalo se zejména o oblast Vitorazska

a Valticka (spor s Rakouskem), o Hlučínsko (spor s Německem) a o Těšínsko, Oravu a

Spiš (spor s Polskem). Volby se také nekonaly na Podkarpatské Rusi z důvodu prozatím

nestabilní situace.63 S tím, že se volby ve výše popsaných územích nebudou konat,

počítal již volební zákon č. 123/1920 Sb.64 Z hlediska sociálního je považujeme za velmi

pokrokové, protože mohly hlasovat i ženy, jimž bylo volební právo přiznáno v ústavě.65

Specifikem těchto voleb také je, že v Národním shromáždění byla rezervována čtyři

místa pro legionáře. Ti byli nominování Československou obcí legionářskou a

dodatečně kooptováni 8. června 1921.66

Vítězem voleb se poněkud očekávaně stala sociálně-demokratická strana, a to

jak česká (25,7 %), tak i německá (11,1 %). Německá sociální demokracie jako první

strana německé menšiny uznala vznik ČSR a zařadila se tak do aktivistického tábora.

Ambiciózní agrárníci skončili překvapivě až na třetím místě (9,7 %). Zcela propadla

Národní demokracie premiéra Karla Kramáře (6,3 %), která se přitom programově

prezentovala jako strana celého národa, zastupující všechny jeho složky. Mandáty

získalo celkem 14 stran z 22 kandidujících. Námi sledovaní národní socialisté získali

celkem 500 821 hlasů, což nakonec znamenalo čtvrté místo a obdržení 24 mandátů.67

Důsledkem parlamentních voleb pak bylo pokračování vlády tzv. rudozelené

koalice v čele se sociálními demokraty a jejich premiérem Vlastimilem Tusarem.

Národní socialisté, jako nejmenší vládní strana, získali 2 ministerské posty, a to

ministerstvo železnic (J. Stříbrný) a ministerstvo veřejných prací (B. Vrbenský).

63 Na Podkarpatské Rusi proběhly tzv. doplňovací volby v roce 1924, přičemž se obsazovalo 9 mandátů. 64 Pro zajímavost, volby se také nekonaly v Praze-Hloubětíně kvůli epidemii příušnic a s tím související karanténě. Zdroj: ČSÚ (2008). 65 Zákon č. 121/1920 Sb., Hlava II., § 9. 66 KOSTELECKÝ (2014). s. 65. 67 Tamtéž.

33

6.1.1 Čechy

V Zemi české rovněž zvítězil sociálně-demokratický tábor. Výsledek 22,3 % pro

českou, respektive 16,2 % pro německou sociální demokracii, potvrdil levicovou

orientaci voličů v těžké poválečné době. Další umístění stran víceméně kopírovalo

celostátní úroveň. Třetí skončili agrárníci, čtvrtí národní socialisté, pátí pak národní

demokraté (viz tab. č. 1).

Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, čtvrté místo na republikové i

zemské úrovni znamenalo pro národní socialisty značné zklamání. Vedení strany bylo

přesvědčeno, že program i politika strany plně odrážejí zájmy většiny české společnosti

a strana tak dosáhne rozhodujících pozic v politickém životě nového státu. V Čechách

však ČSNS získala jen okolo 380 tisíc hlasů, což znamenalo poloviční zisk oproti

konkurenční sociální demokracii, kterou považovali za oportunistickou stranu.

Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese Říčany (28,88 %), Semily (28,26

%) a Čáslav (28,17 %). Počet politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 20 %, je

v těchto volbách 13. Naopak nejhorší výsledek strany byl v okrese Jáchymov (0,01 %),

kde strana získala pouhý jeden hlas z celkového počtu 9 tisíc platných. Velmi slabý

elektorát měla strana také v okresech Teplá (0,03 %), Kraslice (0,04 %) či Mariánské

Lázně (0,06 %). Při bližším pohledu musíme tyto špatné volební výsledky přisoudit

národnostnímu složení obyvatel, protože výše jmenované okresy mají více jak 90%

zastoupení německého obyvatelstva.

Dominantní ostrov podpory národních socialistů sledujeme v oblasti středních

Čech. Jeho výběžky směřují východně ve směru na Pardubicko, dále na jihovýchod do

prostoru Třeboňska a na severovýchod do Podkrkonoší a Náchodska. K zamyšlení je

zahrnutí Mostecka do jádra volební podpory. Pokud nahlédneme na výsledky sčítání

lidu 1921, vidíme poměrně vyrovnané počty Čechů (46,5 %) a Němců (52,7 %) v celém

politickém okrese Most, což v této oblasti představuje spíše výjimku.68 Právě Češi se

zde mohli profilovat více nacionálně (zároveň však levicově) než v jiných, národnostně

nesmíšených oblastech, a proto volili kandidátku ČSS. Jádro volební podpory zahrnuje

celkem 18 politických okresů, včetně hlavního města Prahy, kde ČSNS získala největší

absolutní počet hlasů.

68 Velká skupina českého obyvatelstva žila i v sousedním PO Duchcov, který je také součástí jádra.

34

Obr. 1 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 2 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)

35

6.1.2 Morava a Slezsko

Stejně jako v Čechách, i na Moravě zvítězila sociální demokracie (21,9 %). Na

rozdíl od Čech se zde projevila vyšší religiozita místního obyvatelstva, kdy druhé místo

obsadila Československá strana lidová (18,8 %). Na třetím místě skončili agrárníci (12,4

%), výtečných výsledků dosáhly i německé strany – čtvrtá něm. soc. dem., páté DWG a

šesté DCV. Specifikem voleb na Moravě a ve Slezsku bylo vyloučení několika okresů

z volební účasti v důsledku nedořešených hraničních sporů. Jednalo se konkrétně o

politické okresy Český Těšín, Fryštát, Frýdek, Hlučín a část PO Hodonín, což znamenalo

neúčast téměř 200 tisíc oprávněných voličů. Je otázkou, na kolik by jejich hlasy ovlivnily

celkové pořadí politických stran. V případě prvních třech okresů se jednalo o oblasti

s dominancí polské národnostní menšiny, v případě Hlučínska a Valticka69 pak menšiny

německé.

Pro národní socialisty na Moravě a ve Slezsku znamenalo sedmé místo a zisk

necelých 90 tisíc hlasů jednoznačný neúspěch. Důvodem jak silné postavení lidovců a

agrárníků ve venkovském prostoru, tak tradičně dominantní role sociální demokracie

v ostravské aglomeraci. Nejlepšího výsledku strana dosáhla v politickém okrese

Moravský Krumlov (19,74 %), Brno-venkov (16,72 %) a Brno-město (14,01 %). Počet

politických okresů, kde byl zisk ČSNS vyšší než 10 %, je v těchto volbách 5. Nejnižší

podporu zaznamenáváme opět v „německých“ okresech, tj. v Moravském Berouně

(0,10 %), Rýmařově (0,10 %) a v Bruntále (0,13 %). Největší absolutní počet hlasů

strana obdržela v politickém okrese Brno-město, kde rovněž ve všech následujících

volbách výrazně bodovala.

Z hlediska prostorového uspořádání, vidíme souvislý pás silné podpory táhnoucí

se od politického okresu Dačice přes zázemí Brna až po Kyjov. Významnější linie vede

rovněž od Prostějovska přes Hranicko až po Opavsko. Nízká volební podpora se naopak

soustředí do prostoru bývalých Sudet, kromě nich ještě vidíme dva izolované ostrůvky

slabé podpory – okresy Mikulov a Nový Jičín. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 9

politických okresů, které jsou vzájemně kompaktní.

69 Součást PO Hodonín.

36

Obr. 3 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 4 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1920 (SÚS,

vlastní výpočty)

37

6.1.3 Slovensko

Také na Slovensku zvítězila sociálně-demokratická strana, která se zde jako

jedna z mála původně českých politických stran prosadila. Výsledkem 35,1 %

s přehledem ovládla výsledkové pole. Na druhém místě skončili agrárníci, respektive

jejich slovenská odnož70, když získali 18,1 % všech hlasů. Na třetím místě se umístili

lidovci, kteří v tomto celku kandidovali ve výhodné koalici se Slovenskou ľudovou

stranou, což jim zajistilo slušných 17,6 % hlasů. Národní socialisté skončili až na

sedmém místě, což v konečném důsledku znamenalo 2,2 % a zisk jednoho mandátu v

NS. Úspěšnější než oni byly strany maďarské a dokonce i strana židovská. Stejně jako

na Moravě i na Slovensku v důsledku hraničních sporů neproběhly volby na celém

území. Konkrétně se jednalo o politické okresy Spišská Stará Ves, Námestovo a část

okresu Trstená.

Národní socialisté se od počátku ztotožňovali s ideou Československa jako

unitárního státu, proto se po vzniku republiky rozhodli „exportovat“ svou politiku i na

Slovensko. Nositeli myšlenek českého národního socialismu ve slovenských krajích měli

být Češi, nastupující zde na místa ve státní správě. Již v srpnu 1919 se v Bratislavě konal

ustanovující zemský sjezd strany. Zemským předsedou se stal Igor Hrušovský, který se

jako jediný zástupce slovenských národních socialistů také dostal hned v prvních

volbách do Poslanecké sněmovny.71 Národní socialisté vybudovali na Slovensku

rozsáhlou síť místních organizací, ty však byly z hlediska velikosti nepočetné a

sdružovali se v nich hlavně Češi zde žijící.

V prvních volbách získali národní socialisté na Slovensku necelých 30 tisíc hlasů.

Největší podporu měli v okresech Košice-mesto (14,69 %), Trenčín (5,54 %) a Stará

Ľubovňa (5,42 %). Z hlediska absolutního počtu hlasů obdrželi nejvíce právě v okrese

Košice-mesto. Kromě Košic můžeme za centrum národně-socialistického hnutí

považovat i Bratislavu, která se z hlediska voličské přízně pohybovala vždy na předních

příčkách. Pokud se podíváme na prostorové vyjádření volební podpory ČSNS, vidíme

největší úspěšnost na východě Slovenska. Jádro volební podpory zahrnuje celkem 14

politických okresů, které jsou spíše vzájemně izolované.

70 Slovenská národná a roľnícka strana (předseda Pavel Blaho) se v roce 1922 sloučila s celostátní RSZML. 71 KÁZMEROVÁ (1999). s. 185.

38

Obr. 5 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 6 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1920 (SÚS, vlastní výpočty)

39

Politická strana

územní jednotka

RČS Čechy Morava a

Slezsko Slovensko

českoslo

venské

ČSDSD 25,7 22,3 21,9 35,0

ČSL 11,3 5,6 18,8 17,6

RSZML 9,7 12,4 12,4 18,0

ČSS 8,1 11,2 6,2 2,2 ČND 6,3 8,7 6,2 -

ČŽOSS 2,0 2,4 2,9 -

něm

ecké

DSDAP 11,1 16,2 9,5 - DNP+DNSAP 5,3 6,6 7,2 -

BdL 3,9 6,4 1,7 -

DCV 3,0 3,4 6,7 -

ost.

ŽS 1,3 0,6 1,0 3,4

MS 0,1 - - 0,3

Tab. 1 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1920

vyjádřené v procentech

Obr. 7 Výsledky vybraných politických stran v roce 1920 v jednotlivých

zemích vyjádřené graficky (v %)

0

5

10

15

20

25

30

35

40

Čechy Morava a Slezsko Slovensko

ČSS ČSDSD RSZML ČSL

Zdroj: SÚS 1922, vlastní výpočty autora

40

6.2 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925

Vláda rudo-zelené koalice, vzniknuvší po prvních parlamentních volbách roku

1920, neměla dlouhého trvání. Vnitřní krize v sociální demokracii72 znamenala konec

koalice a jmenování úřednické vlády Jana Černého. Tu po několika měsících vystřídala

poloúřednická vláda Edvarda Beneše, ve které měla velmi silné slovo již zmíněná Pětka.

Beneš zůstal zároveň i ministrem zahraničí a jeho diplomatické povinnosti mimo území

republiky se ukázaly jako velký problém pro fungování vlády, při jejímž zasedání tak

premiér často chyběl. Proto se strany sdružené v Pětce v říjnu 1922 dohodly na

sestavení parlamentního kabinetu v čele s předsedou agrárníků Antonínem Švehlou.

V první vládě Antonína Švehly měli národní socialisté poměrně silnou pozici.

Získali čtyři vládní posty, když se stal ministrem železnic Jiří Stříbrný, ministrem

zahraničí Edvard Beneš (který do strany vstoupil v průběhu roku 1922), ministrem pošt

a telegrafů Alois Tučný a ministrem pro zásobování lidu Emil Franke. Vláda ztrácela pod

vlivem skandálů a neshod dech. Korupční aféra zasáhla i ministra ČSS Aloise Tučného,

který se spolu s agrárníkem a předsedou Senátu Karlem Práškem „namočil“ v tzv.

lihové aféře. Úplatkářská aféra na ministerstvu železnic v souvislosti s předraženým

nákupem uhlí pak stála v pozadí demise ministra železnic za ČSS Jiřího Stříbrného.

Největší ránu do soudržnosti celé koalice zasadil spor mezi agrárníky a

sociálními demokraty kvůli zákonu o sociálním pojištění. Agrárníci byli ochotni ustoupit

a pro zákon hlasovat, pokud ČSDSD na oplátku podpoří zákon o ochranných

zemědělských clech, neboť československé zemědělství trpělo importem lacinějších

výrobků ze zahraničí. Sociální demokracie přislíbila schválení cel, avšak po úspěšném

přijetí zákona o sociálním pojištění v říjnu 1924 od celé věci ustoupila. Tento fakt spolu

se špatným zdravotním stavem premiéra Švehly vedl k domluvě stran nečekat na řádný

termín a vypsat volby do obou komor Národního shromáždění už na podzim 1925.

Symbolem voleb roku 1925 se stala značná roztříštěnost stranického systému.

Kandidovalo tentokrát rekordní množství stran (29 do PS), a v poslaneckých lavicích

zasedli zástupci 16 subjektů. Po volbách proto nastal problém se sestavením funkční

vládní koalici. Nová vláda – opět pod vedením Antonína Švehly – vydržela jen tři měsíce

72 V soc. dem. vygradovalo napětí mezi bolševickým a umírněným křídlem, což nakonec vedlo k rozštěpení sociální demokracie, přičemž extrémní levice zakládá v květnu 1921 KSČ.

41

a po ní byl podruhé požádán Jan Černý o sestavení vlády úřednické. Nakonec došlo na

podzim 1926 k domluvě pravicových stran (vč. menšinových BdL, DCV a HSĽS) a vznikla

vláda tzv. Panské koalice, v níž poprvé neseděly žádné strany levicové.

Celostátní výsledky těchto voleb ovlivnil v levicové části politického spektra

výše zmíněný rozkol v sociální demokracii a vstup komunistů do stranického systému.

Ti skončili na druhém místě se ztrátou pouhého 0,5 pct. b. na první agrárníky. Na

Podkarpatské Rusi dokonce komunisté získali 30% podporu a v tomto celku tak

zvítězili. Celkově třetí skončili lidovci se ziskem 9,7 %. Ti se dokázali vypořádat se silnou

vlnou antiklerikalismu v souvislosti s oslavami 510. výročí úmrtí mistra Jana Husa i

důsledky sporu T. G. Masaryka s papežským stolcem a ztratili oproti minulým volbám

jen 1,6 pct. bodu. Na čtvrtém místě skončila oslabená sociální demokracie (8,8 %).

Pokud srovnáme její minulý a současný výsledek, rozdíl činí 16,9 pct. bodů,

v absolutních číslech se pak jedná o rozdíl 959 117 hlasů (!). Tato ztráta se víceméně

kryje se ziskem KSČ (13,2 % a 934 223 hlasů), naznačuje však i odchod několika desítek

tisíc voličů k jiným stranám (lze předpokládat i k ČSS). Pokud nahlédneme do německé

části politického spektra, vznik KSČ a její deklarace internacionalistického přístupu

poškodily i německou sociální demokracii (5,8 %).73 Nejsilnější německou stranou se

stal Svaz zemědělců (8 %). Na Slovensku zvítězila Hlinkova slovenská ľudová strana,

která se celkově umístila na 7. místě (6,9 %).

Národní socialisté v těchto volbách nedokázali výrazněji posílit (i vlivem výše

popsaných skandálů) své pozice a skončili na celkovém pátém místě. Oproti minulým

volbám si polepšili o 0,6 pct. b. a čtyři mandáty v Poslanecké sněmovně. V povolební

Švehlově koalici obsadila ČSS ministerstvo obrany (J. Stříbrný), zahraničních věcí (E.

Beneš a veřejného zdraví (A. Tučný). Poté strana skončila, až do roku 1929, v opozici.

73 KSČ získala hlasy i od německých a židovských sociálních demokratů.

42

6.2.1 Čechy

Výsledková listina v Čechách je od třetího místa poněkud odlišná od

republikové. Právě třetí místo získala ČSS, čtvrté tentokrát ČSDSD (10,4 % a rozdíl ─11,9

pct. b. oproti roku 1920) a až pátí skončili lidovci (8 %), kteří však v této zemi mírně

posílili (+2,4 pct. b. oproti předchozím volbám). Svou dominanci potvrdili agrárníci. Ti

se od voleb 1925 stali nejsilnější českou politickou stranou, kterou zůstali až do konce

první republiky.

Co se týče ČSS, podařilo se jí v Zemi České velmi mírně posílit, a to o 0,8 pct.

bodu. V řeči absolutních čísel si polepšila o takřka 55 tisíc hlasů a stala se nejsilnější

levicovou nemarxistickou stranou. Nejlepšího výsledku dosáhla v semilském politickém

okrese (30,01 %), v PO Říčany (25,82 %, tzn. oslabení o 3 pct. body vůči minulým

volbám) a v hlavním městě Praze (25,72 %). Celkem v 12 politických okresech strana

dosáhla zisku vyššího než 20 % všech hlasů. Nejslabší podporu tentokrát

zaznamenáváme v „německých“ okresech Kraslice (0,39 %), Aš (0,59 %) a Teplá (0,61

%). Kuriozita okresu Jáchymov, kde v minulých volbách stranu volil jen jeden volič, se

nyní neopakovala. V Jáchymově odevzdalo hlas pro kandidátku ČSS 125 voličů.

V otázce prostorového rozložení podpory národních socialistů dochází

k postupné krystalizaci pěti oblastí vysokých zisků strany. První oblastí je Praha a její

nejbližší zázemí (Praha, Praha-venkov, Říčany, Jílové), další pak severovýchodní část

Čech (Turnov, Semily, Jilemnice, Dvůr Králové, Náchod), východní Čechy (Pardubice,

Čáslav), Českobudějovicko (Čes. Budějovice, Třeboň, Týn n. Vlt.) a Plzeňsko (Plzeň,

Přeštice). Slabé volební podpory naopak dosáhly především pohraniční okresy

s vysokou koncentrací německé národnostní menšiny, kde se výraznější úspěch ČSNS

nedá předpokládat. Tradičně tedy strana boduje ve větších sídlech a českých oblastech.

Jádro volební podpory zahrnuje opět 18 okresů, ve srovnání s minulými volbami

vypadly tři okresy (PO Duchcov, Louny, Most)74, přibyly PO České Budějovice, Jílové a

Vysoké Mýto. Jádro má jakoby kompaktní prstencovitý tvar, izolovaně vůči němu se

nachází pouze okresy České Budějovice, Vysoké Mýto a Třeboň.

74 Zde strana vůči minulým volbám ztratila hlasy na úkor KSČ.

43

Obr. 8 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 9 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)

44

6.2.2 Morava a Slezsko

I na Moravě a ve Slezsku se dala předpokládat změna v pořadí stran, díky

oslabení minule vítězné sociální demokracie v mezivolebním období. Ta si zde

pohoršila vůči předchozím volbám o 12,4 pct. bodů a skončila až na čtvrtém místě. Její

voliče, zvlášť na Ostravsku (a také v jiných průmyslových oblastech) přebrala třetí KSČ

(11,1 %). Prvního místa, díky silným ziskům v prostoru jižní a jihovýchodní Moravy,

dosáhli lidovci (21,4 %). Jedná se o jejich historicky nejlepší výsledek v celém

sledovaném období. Těsně před KSČ skončila na druhém místě RSZML (11,5 %).

Národní socialisté tentokrát skončili na místě pátém, čímž si o dva místa ve

srovnání s rokem 1920 polepšili. Zlepšení činí +0,78 pct. bodu, v absolutním vyjádření

se jedná o 31 tisíc hlasů navíc. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v těchto okresech:

Brno-venkov (16,89 %), Moravský Krumlov (16,08 %), Brno-město (15,99 %), což

kopíruje stav před pěti lety, ovšem z několikaprocentním úbytkem ve všech územních

jednotkách. Pokračuje trend velmi slabé podpory v okresech Moravský Beroun (0,48

%), Rýmařov (0,29 %) a Bruntál (0,59 %). Výrazné změny vidíme v okrese Olomouc-

město, kde došlo k prudkému nárůstu preferencí ČSS (3,05 % v roce 1920 a 11,38 %

v roce 1925). Tento posun bude mít zřejmě souvislost s tím, že Olomouc byla jedním

z center utvářející se československé církve, a dále fakt postupného posilování

městského charakteru strany. Pozitivním směrem rostly zisky také v PO Moravská

Ostrava (+4,51 pct. b.) a v dalších větších městech.

Pokud pohlédneme na mapu volební podpory ČSS, pás silné podpory v prostoru

Brněnska zůstal zachován, avšak došlo k jeho oslabení v západní části (PO Třebíč a

Dačice) a naproti tomu ale k posílení severního výběžku (PO Vyškov a Boskovice). Nově

můžeme analyzovat podporu v oblastech Těšínského Slezska a Hlučínska, kde se volby

konaly vůbec poprvé. Volební zisk ČSS se zde pohybuje v rozmezí od 2 do 5 %,

nejlepšího výsledku bylo dosaženo v PO Fryštát (8,42 %). Počet okresů v jádru zůstal

stejný jako v roce 1920, tedy devět. Na jižní Moravě vypadl Třebíč a Kyjov, přičemž

kompaktnost 6 okresů patřících do jádra z minulého období nebyla zpochybněna. Zbylé

dva okresy jádra (Moravská Ostrava a Olomouc-město) jsou vůči ostatním izolované.

45

Obr. 10 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 11 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní

výpočty)

46

6.2.3 Slovensko

V tomto územním celku došlo k velkému posunu voličských preferencí od

levicového ke klerikálně-nacionalistickému směru. Drtivé vítězství zaznamenala

Hlinkova slovenská ľudová strana (34,3 %), naopak minule první sociální demokracie se

hluboce propadla (o 30,8 pct. bodu). Porážku sociální demokracie na Slovensku

můžeme označit za naprostý debakl. Druhé místo si podrželi agrárníci (17,4 %), vedeni

schopným zemským předsedou M. Hodžou, třetí skončila KSČ se ziskem 13,9 %. Ta

bodovala především v jihoslovenských „maďarských“ politických okresech. Poměrně

dobrého výsledku dosáhla koalice Maďarské národní strany, Spišské německé strany a

německých agrárníků (7,67 %).

Československá strana socialistická opět skončila na sedmém místě s výsledkem

2,6 % hlasů, což ji v druhém skrutiniu vyneslo 1 mandát.75 Nejlepšího výsledku bylo

dosaženo v okresech Medzilaborce (13,90 %), Košice-mesto (10,96 %), Stropkov (8,02

%) a Bratislava-vidiek (6,96 %). Největší absolutní počet hlasů získali národní socialisté

v okresech Košice-mesto (2 717 hlasů) a Bratislava-mesto (2 472 hlasů). Nejslabší

podporu zaznamenáváme v politických okresech Šaľa (0,55 %), Nová Baňa (0,65 %) a

Púchov (0,67 %). K značnému úbytku preferencí došlo v okresech Stará Lubovňa,

Lučenec a Kežmarok, kde strana ztratila takřka polovinu voličů.

Obrázek č. 12 nám ukazuje nejsilnější podporu strany ve dvou největších

městech (Bratislava a Košice), a také v severní části východního Slovenska. Tamější

úspěch je ovlivněn spojenectvím národních socialistů s Karpatoruskou stranou

trudovou76, tj. stranou rusínskou. Příčinu silnějších zisků ve jmenované oblasti tak

můžeme interpretovat právě na základě národnostní struktury obyvatelstva, kdy ve

všech třech okresech dosahovalo rusínské obyvatelstvo výrazného procenta na

celkovém počtu obyvatel (Snina 67% rusínské národnosti, Medzilaborce 79 %, Stropkov

46 %).77 Kromě několika izolovaných okresů jádra identifikujeme dva kompaktní pásma

podpory. Prvním je pás Rimavská Sobota-Lučenec-Zvolen-Banská Bystrica-Turčianský

Sv. Martin, druhým půlkruh Prešov-Sabinov-Bardejov-Stropkov-Medzilaborce-Snina.

75 Poslancem za slovenské nár. soc. se znovu stal Igor Hrušovský. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s. 185. 76 V originále Карпаторусская Трудовая Партия Малоземельных и Безземельных. 77 SÚS (1924). s. 37.

47

Obr. 12 Volební podpora ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 13 Jádro volební podpory ČSS na Slovensku ve volbách 1925 (SÚS, vlastní

výpočty)

48

Politická strana

územní jednotka

RČS Čechy Morava a

Slezsko Slovensko

českoslo

venské

RSZML 13,7 13,2 11,5 17,3

ČSL 9,7 8,0 21,4 1,3

ČSDSD 8,9 10,4 9,6 4,2

ČSS 8,6 11,8 7,0 2,6 ČŽOSS 4,0 5,2 4,6 0,8

ČND 4,0 5,8 2,5 1,7

něm

ecké

BdL 8,1 8,7 6,4 8,3

DSDAP 5,8 8,6 5,1 0,4

DCV 4,4 5,4 6,7 -

DNP 3,4 4,3 4,5 0,2

DNSAP 2,4 3,2 2,9 -

ostatn

í

KSČ 13,2 12,6 11,1 13,9

ŽS 1,4 0,6 1,1 2,7

KPS 0,4 - 1,7 -

0

5

10

15

20

25

Čechy Morava a Slezsko Slovensko

ČSS ČSDSD RSZML ČSL

Tab. 2 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1925

vyjádřené v procentech

Obr. 14 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)

Zdroj: SÚS 1926, vlastní výpočty autora

49

6.3 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 1929

I třetí parlamentní volby byly volbami předčasnými. Hrozbou pro celou Panskou

koalici byly výsledky voleb do zemských zastupitelstev v prosinci 1928. Výrazné posílení

levicových (hlavně nemarxistických) stran na úkor pravice lze interpretovat jako

vyslovení nedůvěry tehdejší vládě. Těžce nemocný předseda vlády Antonín Švehla i pod

tíhou tohoto neúspěchu v únoru 1929 definitivně odstoupil a byl nahrazen Františkem

Udržalem. Ten od počátku přistupoval ke své premiérské misi jako k dočasnému řešení

a ve vládě neprovedl žádné významné změny.78 Nespokojenost radikálního křídla ve

vládní HSĽS s provedenou správní reformou vyústila v první polovině roku 1929

v kauzu, kterou rozpoutal luďácký poslanec Vojtech Tuka. Ten vydal ve

stranickém časopise Slovák článek Vacuum iuris, v němž tvrdil, že Martinská deklarace

obsahovala tajnou doložku, která společný stát Čechů a Slováků potvrzuje pouze na 10

let. Tuka tak prohlásil, že po 30. říjnu 1928 přestane na území Slovenska platit ústava i

zákony RČS.79 Důsledkem tohoto bylo jeho zatčení, prokázání spolupráce

s nepřátelským Maďarskem a odchod hlinkovců z vlády.

Agrárníci chtěli také využít probíhající ekonomickou konjukturu, proto premiér

Udržal vypsal volby na 27. října 1929. Z hlediska právního se jednalo o volby

přelomové, neboť byly částečně popřeny jejich základní demokratické principy. Zákon

č. 56/1927 Sb. totiž odebral volební právo bezpečnostním složkám. Nařízení se týkalo

jak profesionálních vojáků, četníků a policistů, tak občanů konajících základní

vojenskou službu. Argumentem pro tento krok byla oficiálně snaha o odpolitizování

armády a policejních sborů, ve skutečnosti sílily obavy z jejich radikalizace, a to jak

extrémně levicové, tak extrémně pravicové.

V říjnových volbách roku 1929 vidíme pokračující trend voličského chování ze

zmíněných voleb do zemských zastupitelstev. Vítězem se sice znovu stala RSZML se

ziskem 15,0 % hlasů, výrazně ale posílila sociální demokracie, jež skončila celkově

druhá (13,0 %) a oproti minulým volbám si polepšila o 4,2 pct. body. Třetí skončili

národní socialisté (+1,8 pct. b. oproti roku 1925), až čtvrtí pak komunisté (–3 pct.

body). Z německých stran bodovala DSDAP (6,9 %) a DWG (5,4 %).

78 KÁRNÍK (2000). s. 550-553. 79 Tamtéž.

50

6.3.1 Čechy

V Čechách se vítězem voleb staly dvě hlavní strany demokratické levice - ČSDSD

a ČSNS. Národní socialisté poprvé (a naposled) zvítězili, byť jen o 0,1 %80před druhými

sociálními demokraty (+3,4 pct. b. v poměru k roku 1925). ČSDSD se evidentně

vzpamatovala z odštěpení komunistů a došlo k částečnému návratu jejích voličů. Třetí

skončili agrárníci (+0,4 pct. b.), čtvrtí komunisté (–2,3 pct. b.) a pátí lidovci (–1,4 pct.

bodu). Z německých stran výrazněji uspěla sociální demokracie. Příznivá hospodářská

situace státu tak na všech sledovaných úrovních výrazně oslabila komunistickou stranu

ve prospěch umírněné levice.

Národní socialisté v Čechách tentokrát dosáhli historicky nejlepšího výsledku.

Ve 24 politických okresech přesáhly jejich zisky 20 %. Celkem obdrželi 535 962 hlasů (tj.

69 % všech získaných hlasů v republice). Svou dominanci strana potvrdila v okresech

Říčany (31,92 %) a Semily (30,95 %). Třetím nejúspěšnějším okresem byla opět Praha

(27,19 %). Nejslabší voličskou základu měla ČSNS znovu v okresech Kraslice (0,51 %) a

Aš (0,57 %). Největší nárůst hlasů zaznamenáváme v PO Brandýs nad Labem (+8,16 pct.

b.) a v PO Kladno (+10,17 pct. b.), největší úbytek pak v PO Týn nad Vltavou (–5,03 pct.

b.) a v PO Žatec (–2,8 pct. b.). Celková tendence je ale posilování ve všech politických

okresech, jak s převahou českého, tak německého obyvatelstva.

Prostorové vyjádření podpory nám ukazuje posílení v oblasti střední Čech,

hlavně v širším zázemí Prahy. Námi provedené vytyčení pěti ostrovů vysokých zisků

ČSNS v kapitole 6.2.1 nebylo výrazněji zpochybněno. Nízké zisky strany jsou stále

v západních a severních Čechách, tedy v převážně německých okresech. V otázce jader

volební podpory je evidentní přenesení území volební podpory směrem k přirozenému

centru, tj. Praze. V porovnání s volbami roku 1925 nám z jádra vypadly okresy České

Budějovice, Jilemnice, Kutná Hora a Vysoké Mýto, naopak přibyly Brandýs nad Labem,

Kladno, Louny, Plzeň a Poděbrady. Současné jádro tak zahrnuje 19 politických okresů

(Brandýs nad Labem, Čáslav, Dvůr Králové, Jílové, Kladno, Louny, Mladá Boleslav,

Mělník, Mnichovo Hradiště, Náchod, Nová Paka, Plzeň, Poděbrady, Praha, Praha-

venkov, Říčany, Semily, Třeboň a Turnov).

80 Přesně o 455 hlasů.

51

Obr. 15 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 16 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)

52

6.3.2 Morava a Slezsko

I přes několikaprocentní ztrátu (–3,7 pct. b.) vyhráli v Zemi Moravskoslezské81

lidovci. Druhá skončila ČSDSD, která si ve srovnání s minulými volbami polepšila o 5,2

pct. bodů na celkových 14,8 %. Třetí příčku zaujali agrárníci (12,3 %), ČSNS získala

čtvrté místo (9,7 %) a těsně předběhla páté komunisty (8,9 %). KSČ v těchto volbách

zjevně propadla, například ve své tradiční baště, na Ostravsku, obdržela o takřka

polovinu méně hlasů než hlavní konkurent - sociální demokracie. Ta mohla tentokrát

počítat i s hlasy polských sociálních demokratů z Těšínska, neboť ti se distancovali od

minulé volební koalice ostatních polských stran a figurovali na společné soc. dem.

kandidátce.82 Také ve zdejším prostoru zafungovala posilující tendence německé

sociální demokracie (6,3 %), slušné podpory dosáhli i němečtí křesťanští demokraté

(6,9 %).

Na rozdíl od Čech se národním socialistům na Moravě a ve Slezsku nepodařilo

v příliš velké míře nalákat nové podporovatele. Nespokojení voliči KSČ přešli k jiným

levicovým stranám. Slabší zisky ČSNS v moravském a slezském prostoru také souvisí jak

s jinou sídelní, tak sociální strukturou. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo opět v Brně a

jeho širším suburbiu. V PO Brno-město straně přibylo 12 tisíc hlasů, získala 24,17 % a

volby zde opět vyhrála. Stejný jev sledujeme v PO Brno-venkov. Třetí nejvyšší

procentuální výsledek je v okrese Vyškov (14,4 %). Pokud pohlédneme na největší růst

preferencí vůči listopadu 1925, jedná se o okresy Vsetín (+7,13 pct. b.), Třebíč (+5,74

pct. b.), Boskovice (+5,61 pct. b.) a Český Těšín (+3,26 pct. b.). Dlouhodobý pokles

sledujeme pouze v okrese Moravský Krumlov (–3 pct. b.).

Prostorové výsledky ukazují stálý růst voličské základny v jihomoravském a

západomoravském kraji. Tradičně slabou lokalitou je geografická oblast Nízkého a

Hrubého Jeseníku, část tehdejších Sudet. V porovnání s rokem 1925 dochází k několika

změnám okresů v jádru volební podpory. Po vyhodnocení nám vypadl PO Olomouc-

město, nově se do jádra zařadil PO Boskovice a PO Třebíč. Celkem identifikujeme

v jádru 10 okresů, z nichž 9 je na jihu a 1 na severovýchodě Moravy. Ve Slezsku opět

nepatří do jádra žádný okres.

81 Dle zákona č. 125/1927 Sb došlo dne 1. prosince 1928 ke sloučení Země Moravské a Země Slezské. 82 V klubu ČSDSD zasedli jako hospitanti dva polští soc. demokraté ─ Emanuel Chobot a Jan Buzek.

53

Obr. 17 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 18 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1929 (SÚS,

vlastní výpočty)

54

6.3.3 Slovensko

Volby 1929 opět byly na Slovensku ve znamení vítězství HSĽS, která ač

oslabena, získala 28,3 % hlasů. Druhé místo si udrželi agrárníci (19,53 %), třetí příčku

získala již v minulých volbách zmíněná koalice Maďarské národní strany a spišských

Němců, jež výrazně posílila (+8,2 pct. bodu v porovnání s rokem 1925). Čtvrtí skončili

komunisté (–3,2 pct. body) a jejich klesající preference můžeme chápat nikoliv jako

místní fenomén Čech anebo Moravy, ale celého státu. Resuscitačního výsledku dosáhli

pátí sociální demokraté (9,49 %). Znovu sedmí skončili národní socialisté (3,08 %),

které předběhli i národní demokraté, kandidující společně se Slovenskou národnou

stranou (3,76 %).

Pozice ČSNS tak na Slovensku, na rozdíl od Čech, zůstávaly stále stejné. Zemská

organizace prokázala malou schopnost oslovit i voliče slovenské národnosti. Celkový

zisk činil necelých 44 tisíc hlasů, což znamenalo o 7 tisíc hlasů více než v listopadu 1925

a zaručovalo straně 2 mandáty v Poslanecké sněmovně NS.83 Nejlepšího výsledku

národní socialisté dosáhli v PO Košice-mesto (13,66 %), Bratislava-mesto (9,92 %),

Bratislava-vidiek (6,84 %). Významnější posílení sledujeme v okresech Šaľa (+3,28 pct.

bodu), Turčianský Svätý Martin (+2,13 pct. b.), Zvolen (+2,10 pct. b.). Výrazný pád

preferencí na východě a severovýchodě Slovenska (např. v okrese Medzilaborce pokles

o 9,39 pct. b.) můžeme dát do souvislosti s nepokračováním koalice Československé

strany národně-socialistické s Karpatoruskou stranou trudovou (ta v roce 1929 měla

své kandidáty na listině Národní demokracie).

Těžiště volební podpory ČSNS se, jak z hlediska prostorového tak statistického

(jádra), přesouvá z východoslovenského do středoslovenského prostoru. Na základě

rozložení jader lze vymezit čtyři hlavní území volební podpory. Prvním je oblast

Bratislavy a okolí, druhým nitranská oblast (PO Piešťany, Hlohovec, Nitra, Šaľa, Nové

Zámky), třetím turčiansko-zvolenská oblast (PO Turčianský Sv. Martin, Banská Bystrica,

Zvolen, Banská Štiavnica a Rimavská Sobota) a čtvrtým Košice. Na mapě číslo 20 vidíme

také dva izolované okresy jádra, a to Medzilaborce a Liptovský Sv. Mikuláš. Celkem

v těchto volbách tvoří jádro volební podpory 15 okresů.

83 Poslanci za slovenské nár. soc. se stali Igor Hrušovský (obhájil mandát) a Vladimír Polívka. Zdroj: KÁZMEROVÁ (1999). s. 185.

55

Obr. 19 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 20 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1929 (SÚS, vlastní výpočty)

56

Politická strana

územní jednotka

RČS Čechy Morava a

Slezsko Slovensko

českoslo

venské

RSZML 15,0 13,6 12,3 19,5

ČSL 8,4 6,6 17,7 2,6

ČSDSD 13,0 13,8 14,8 9,5

ČSS 10,4 13,9 9,7 3,1 ČŽOSS 3,9 4,6 4,3 2,1

ČND 4,9 5,2 3,1 3,8

něm

ecké

DWG 5,4 7,5 5,0 1,0

DSDAP 6,9 10,0 6,3 0,3

DCV 4,7 5,7 6,9 -

DNP 2,6 3,2 3,6 -

DNSAP 2,8 3,5 3,7 -

ostatn

í

KSČ 10,2 10,3 8,9 10,7

ŽS a KPS 1,4 0,4 1,0 2,4

HSĽS 5,8 0,0 0,4 28,3

0

5

10

15

20

25

Čechy Morava a Slezsko Slovensko

ČSS ČSDSD RSZML ČSL

Tab. 3 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1929

vyjádřené v procentech

Obr. 21 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)

Zdroj: SÚS 1930, vlastní výpočty autora

57

6.4 Analýza voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 1935

Volby do Národního shromáždění byly v pořadí čtvrté a zároveň poslední

v meziválečném Československu. Byly to taky jediné volby konané v řádném termínu,

tj. po šestiletém období. Jejich výsledky jsou ovlivněny nejen vnitropolitickou a

hospodářskou, ale také mezinárodní situací. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním

Německu ovlivnil smýšlení tzv. českých Němců, u kterých došlo postupem času

k posunu jejich preferencí od sociálně laděných stran ke stranám iredentistickým. Po

zákazu dvou nacionalistických německých uskupení (DNP a DNSAP) na podzim 1933 se

německé radikální síly sdružily do Sudetedeutsche Heimatfront, která se krátce před

volbami proměnila v regulérní politickou stranu – Sudetendeutsche Partei (SdP).

Sudetoněmecká strana nakonec volby na celostátní úrovni ziskem 15,2 % hlasů

vyhrála. Druzí skončili agrárníci84 se 14,2 %, na třetí místo byla odsunuta česká sociální

demokracie (12,6 %). Čtvrtí skončili komunisté (10,3 %) a až pátí pak národní socialisté

(9,2 %). Významného úspěchu dosáhl i Autonomistický blok vedený hlinkovci (6,9 %).

Německé aktivistické strany (DCV, BdL, DSDAP,…) se ocitly vlivem vzestupu SdP na

okraji výsledkové listiny.

V květnových volbách kandidovalo „jen“ 16 politických stran, což je na rozdíl od

voleb v roce 1929 o 3 méně a ve srovnání s volbami v roce 1925 o 13 (!) stran méně. Po

volbách byla sestaven vláda tzv. široké koalice za předsednictví agrárníka Jana

Malypetra (toho pak v listopadu ve funkci premiéra vystřídal Milan Hodža). Národní

socialisté ve vládě získali 2 ministerstva. Tradiční post ministra zahraničí dostal Edvard

Beneš, ministrem pošt a telegrafů se stal Emil Franke. Po zvolení Edvarda Beneše

prezidentem republiky se změnilo resortní zaměření nár. soc. ministrů. Emil Franke se

stal ministrem školství a na jeho místo ministra pošt nastoupil Alois Tučný. Tito ministři

zůstali na svých postech ve vládě až do konce první republiky v září 1938.

84 Díky přepočtům zbytkových hlasů ve druhém a třetím skrutiniu ale získali o jeden mandát více než SdP.

58

6.4.1 Čechy

Především v této samosprávné zemi je díky velkému počtu příslušníků německé

menšiny výrazná dominance SdP. Henleinovci získali v absolutních číslech 918 tisíc

hlasů, což v přepočtu znamená 21,5 %. O druhé místo svedli boj sociální demokraté

s agrární stranou. Úspěšnější byli nakonec o 8 tisíc hlasů sociální demokraté. Národní

socialisté nepotvrdili svůj minulý úspěch a skončili až na čtvrtém místě (–2,3 pct. b.).

Pátá skončila KSČ (9,0 %) a šesté fašizující Národní sjednocení (7,6 %). Kandidatura SdP

znamenala odliv voličů ze všech ostatních německých (většinou pročeskoslovenských)

stran. Jejich volební výsledky (kromě DSDAP) dosáhly hodnoty okolo dvou procent.

Úbytek voličů ČSNS vidíme i v tradičních „domovských“ okresech strany.

Nejvyšší zisk je v PO Semily (23,19 %), Plzeň (23,17 %) a Říčany (22,26 %). Na opačném

konci výsledkové listiny stojí PO Kraslice (0,39 %), Aš (0,61 %) a Nejdek (0,72 %).

Výraznější růst preferencí spatřujeme pouze v jediném politickém okrese (PO Plzeň),

naopak evidujeme klesající podporu ve značném množství dalších administrativních

jednotek. Největší úbytek hlasů je v PO Mělník (–9,03 pct. b.), Říčany (–9,66 pct. b.),

Čáslav (–8,05 pct. b.) a Praha (–6,05 pct. b.). V ani jednom případě nyní nedošlo

k překročení 30% hranice získaných hlasů. Zatímco v říjnu 1929 obdrželi národní

socialisté ve 24 politických okresech podporu 20 a více procent, teď se jedná jen o pět

okresů. O tom, ke které politické straně bývalí voliči ČSNS přecházeli, lze jen

spekulovat. Domněnkou je odchod k sociální demokracii, částečně i k Národnímu

sjednocení.

Jestliže srovnáme mapu volebních zisků v roce 1929 a 1935, vidíme slábnoucí

barvu v celém prostoru Čech, a to i v námi vymezených oblastech vysokých zisků

strany. Zejména v jihočeských (s výjimkou Českých Budějovic) a východočeských

okresech strana vyklidila své pozice. Pokles sledujeme i v ryze českých okresech, kde

nemá vznik SdP na hlasování vliv. Pokud přikročíme k vytyčení jader, jejich počet se

snížil o dva na 17. Vypadl okres Čáslav, Jílové, Kladno a Mělník, po deseti letech do

jádra patří opět PO Vysoké Mýto a České Budějovice. Z dlouhodobého hlediska panuje

v Čechách relativně nízká variabilita v počtu a pohybu jader. Většina z nich bude

v následující kapitole zahrnuta do stabilního jádra volební podpory.

59

Obr. 22 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 23 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)

60

6.4.2 Morava a Slezsko

Vliv sudetoněmeckého iredentistického hnutí se projevil i na Moravě a ve

Slezsku. Přesto volby znovu vyhrála Československá strana lidová (15,6 %). Druhé místo

patřilo zmíněným henleinovcům (14,9 %), třetí skončila RSZML (14,2 %). Výsledek

ČSNS se liší jen v setinách procent proti roku 1929, i tak došlo k propadu o jedno místo

za čtvrtou ČSDSD. Až šestí skončili komunisté (8,6 %), kteří se od svých prvních voleb

před deseti lety nedokázali tak výrazně prosadit, jak se od nich očekávalo. Silné pozice

na Těšínsku zaznamenal Autonomistický blok. Aktivistické německé politické strany

skončily, stejně jako v Čechách, v poli poražených.

V předchozí podkapitole bylo komentováno oslabení ČSNS ve všech okresech.

Tuto teorii můžeme na Moravě a ve Slezsku částečně popřít, neboť se zde v tak výrazné

míře neprojevila. První dvě místa s nejvyšším ziskem opět obsadil PO Brno-město

(22,26 %) a PO Brno-venkov (20,27 %). Třetí tentokrát skončil PO Boskovice (14,82 %).

Výrazné zvýšení preferencí pro ČSNS nacházíme v politických okresech Český Těšín

(+4,81 pct. b.), Uherské Hradiště (+2,74 pct. b.) a Nový Jičín (+2,45 pct. b.). Nejslabší

voličskou přízeň mají národní socialisté opět v okresech Rýmařov, Moravský Beroun a

Bruntál (pod 1 %).

Na základě obrázku č. 24 můžeme definovat seskupení silné podpory v okolí

Brna, jehož výběžky na západě prezentují okresy Třebíč, Jihlava a Nové Město na

Moravě, na východě Hustopeče a Vyškov. Intenzivnější barvy sledujeme v oblasti

Těšínského Slezska (PO Frýdek, Fryštát a Český Těšín) a na Ostravsku (PO Moravská

Ostrava a Bílovec). Co se týče jader volební podpory, v květnu 1935 je do nich zahrnuto

9 okresů (Boskovice, Brno-město, Brno-venkov, Fryštát, Moravská Ostrava, Olomouc-

město, Prostějov, Uherské Hradiště a Vyškov). Proti říjnu 1929 vypadl Moravský

Krumlov, Přerov, Třebíč a Hustopeče a naopak se do jádra vrátil PO Olomouc-město.

Zajímavé je zařazení PO Uherské Hradiště do jádra, protože tato oblast je známou

voličskou základnou ČSL. Lze usuzovat, že za tímto jevem stojí ekonomický vliv Baťova

průmyslového koncernu, kdy do Zlína přichází vysokoškolsky vzdělaní odborníci z Brna

a Prahy. Díky nadstandardním firemním podmínkám se ve zlínském regionu ve velké

míře objevuje fenomén tzv. dělnické aristokracie (opět potencionální voliči ČSNS).

61

Obr. 24 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 25 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1935 (SÚS,

vlastní výpočty)

62

6.4.3 Slovensko

S velkým přehledem vyhrál květnové volby pětatřicátého roku na Slovensku

Autonomistický blok. Výhodným spojenectvím se Slovenskou národnou stranou,

rusínským Autonomním zemedelskym sojuzem a koalicí polských stran zabránila HSĽS

sestupu voličských preferencí a potvrdila svou hegemonii ve slovenském stranickém

systému (30,1 %). Mírně oslabili druzí agrárnící (–1,9 pct. b.) a na třetím místě, díky

koalici s Karpatoněmeckou stranou a Maďarskou národní stranou, skončila Henleinova

SdP (14,2 %). Čtvrtou příčku uhájili komunisté (+2,3 pct. b.) a pátou sociální demokraté

(+1,8 pct. b.). Na šesté místo se posunuli národní socialisté (3,2 %).

Pro ČSNS byl volební výsledek roku 1935 nejlepší za celou dobu její kandidatury

na Slovensku. V absolutních číslech se jednalo o zisk 51 924 hlasů a opět dva mandáty

v Poslanecké sněmovně. Dlouholetého člena PS Igora Hrušovského v poslanecké lavici

vystřídal dr. Emil Lukáč.85 Druhé křeslo obhájil Vladimír Polívka. Nejvyššího relativního

zisku strana dosáhla v okresech Bratislava-mesto (13,06 %), Košice-mesto (9,91 %) a

Bratislava-vidiek (7,85 %). Význačný růst voličských preferencí pro ČSNS sledujeme

právě v městském bratislavském okrese (+3,14 pct. b) a PO Revúca (+4,23 pct. b.).

Naopak značný pokles zaznamenáváme v PO Košice-mesto (–3,75 pct. b.) a Turčianský

Sv. Martin (–2,07 pct. b.). Nejslabší výsledky jsou ztotožněny s PO Veľké Kapušany (0,31

%), Námestovo (0,41 %) a Myjava (0,53 %).

Novým trendem prostorového rozložení podpory ČSNS je výrazný přesun

vyšších zisků do středního Slovenska, hlavně do jeho jižní části. Lehce se také

pozměnily čtyři hlavní území volební podpory, vytyčené minule. Prvním je stále oblast

Bratislavy (s posilující rolí venkovského okresu), druhým nitranská oblast (ubyly však

dva PO), třetím je střední Slovensko (těžiště se ale přesouvá z turčianské oblasti na jih

do novohradské) a jako čtvrtou nově lokalizujeme spišskou oblast (PO Gelnica, Poprad

a Spišská Nová Ves). Počet okresů v jádru zůstal na čísle 15, vypadly PO Medzilaborce

Liptovský Sv. Mikuláš, Piešťany, Šaľa a Turčianský Svätý Martin.

85 KÁZMEROVÁ (1999). s. 186.

63

Obr. 26 Volební podpora ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 27 Jádro volební podpory ČSNS na Slovensku ve volbách 1935 (SÚS, vlastní výpočty)

64

Politická

strana

územní jednotka

RČS Čechy Morava a

Slezsko Slovensko

českoslo

venské

RSZML 14,3 12,7 14,2 17,6

ČSL 7,5 6,0 15,6 2,3

ČSDSD 12,5 12,9 13,3 11,3

ČSS 9,2 11,6 9,8 3,2 ČŽOSS 5,4 6,4 6,1 2,6

NSJ 5,6 7,6 3,9 1,6

něm

ecké

BdL 1,7 2,5 1,8 -

DSDAP 3,6 5,1 3,7 0,3

DCV 2,0 2,1 3,6 -

SdP 15,2 21,5 14,9 1,7

ostatn

í

KSČ 10,3 9,0 8,6 13,0

MS 3,6 0,3 0,6 14,2

AB 6,9 - 1,4 30,1

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Čechy Morava a Slezsko Slovensko

ČSS ČSDSD RSZML ČSL

Tab. 4 Výsledky vybraných politických stran ve volbách do PS NS v roce 1935

vyjádřené v procentech

Obr. 28 Výsledky vybraných politických stran v jednotlivých zemích (v %)

Zdroj: SÚS 1936, vlastní výpočty autora

65

6.5 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1920 až 1935

ČSNS vnímáme v meziválečném období jako středně velkou politickou stranu.

Ve všech čtyřech volbách se její výsledek na republikové úrovni pohybuje v rozmezí od

8 do 10 % všech hlasů. Nejsilnější voličskou základnu má strana v Čechách, nejslabší

pak na Slovensku. Vývoj volebních preferencí národních socialistů v průběhu

sledovaného období ukazuje kolísavou tendenci. Jak nám znázorňuje obrázek č. 29,

největší vzestup počtu absolutních hlasů je zaznamenán v roce 1929 (patrné zejména

v Zemi Moravskoslezské), ve volbách 1935 naopak dochází v Čechách k poklesu, ten se

však na Moravě a ve Slezsku, ani na Slovensku neprojevuje.

Na základě obrázků č. 30, 31 a 32 lze pro období první republiky identifikovat

několik území s pravidelně vysokou volební podporou ČSNS. V Čechách se jedná o

Prahu a její zázemí, dále o oblast severovýchodních a východních Čech (okresy Dvůr

Králové, Náchod, Nová Paka, Semily a Turnov), Mladoboleslavsko a Třeboňsko. Naproti

tomu na Moravě spatřujeme jako stabilní jádro volební podpory homogenní území

okolo Brna a jeho širšího zázemí (okres Brno-venkov a Vyškov), plynule pokračující na

střední Moravu (PO Prostějov). Na Slovensku za části stabilního jádra považujeme dvě

největší města – Bratislavu a Košice, dále pak pouze politický okres Nové Zámky.

0

100000

200000

300000

400000

500000

600000

700000

800000

18. dubna 1920 15. listopadu 1925 27. října 1929 19. května 1935

abso

lutn

í hla

sy

ČSR Čechy Morava a Slezsko Slovensko

Obr. 29 Průběh volební podpory ČSNS a ČSS v letech 1920 až 1935

66

Obr. 30 Stabilní jádro volební podpory ČSNS v Čechách 1920─1935 (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 31 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku 1920─1935 (SÚS,

vlastní výpočty)

67

okres

1920 1925 1929 1935

rel. abs. rel. abs. rel. abs. rel. abs.

Říčany 28,88 3 568 25,82 4 177 31,92 6 722 22,26 5 925

Semily 28,26 8 418 30,01 10 138 30,95 10 995 23,19 8 807

Čáslav 28,17 8 876 21,01 6 912

Náchod 25,78 7 369 21,34 6 856 19,46 7 084

Turnov 24,09 5 882 20,87 5 501 26,66 7 213 19,31 5 545

Třeboň 24,00 5 529

Praha 22,43 65 928 25,72 104 045 27,19 117 547 21,14 107 204

M. Boleslav 21,07 8 965 26,48 11 797 21,54 10 426

Praha-venk. 24,87 16 611

Brno-město 24,17 32 606 22,26 35 287

Obr. 32 Stabilní jádro volební podpory ČSNS na Slovensku 1920─1935 (SÚS, vlastní výpočty)

Tab. 5 TOP 10 politických okresů s nejvyšší relativní podporou ČSNS v letech 1920─35

Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora

68

6.6 Analýza voleb do Ústavodárného národního shromáždění 1946

Na začátek je nutné poznamenat, že výsledky voleb byly značně ovlivněny

omezením počtu politických stran. V Čechách se tak o hlasy voličů „popraly“ jen 4

politické strany. Důsledkem tohoto pokřivení stranického systému pak byla

dekoncentrace volební podpory ČSNS (ale i dalších stran) a splynutí „domovských“

okresů strany s novými oblastmi vysokých zisků, v nichž strana v minulosti neměla tak

silné zázemí. Na druhou stranu, jedním z důvodů, proč skončili národní socialisté na

druhém místě, byl příchod voličů zrušených stran k ČSNS. Ta představovala pro větší

část bývalého elektorátu agrárníků nebo národních demokratů nejpřijatelnější

alternativu, jednak protože se vymezovala vůči politice KSČ, a také protože při

neexistenci pravice stále nejblíže středu. Tam se rovněž nacházela strana lidová, pro

svou klerikální orientaci ale nemusela být pro mnohé akceptovatelná.

Konečný výsledek nebyl takový, jaký strana předpokládala. ČSNS zaostala za KSČ

o takřka milion hlasů.86 V těsném závěsu za národními socialisty skončili lidovci,

porážku utrpěla poslední sociální demokracie. V ÚNS národní socialisté získali 55

mandátů a post předsedy parlamentu (J. David), ve vládě tzv. Národní fronty pak 4

křesla. Vicepremiérem se stal Petr Zenkl, ministrem zahraničního obchodu Hubert

Ripka, ministrem školství Jaroslav Stránský a ministrem spravedlnosti Prokop Drtina.

V Čechách neklesl výsledek v žádném okrese pod 10 % všech platných hlasů.

Na prvních příčkách v relativních ziscích se nám sice pohybuje několik okresů

z minulosti (Dvůr Králové = 36,22 %, Praha = 33,32 %) vidíme ale také zcela nové

lokality. Například pátého nejlepšího výsledku bylo dosaženo v okrese Mariánské

Lázně (33,19 %), na čemž má hlavní podíl odsun velké části původního německého

obyvatelstva a odebrání volebního práva Němcům zbylým. Naše tvrzení kontrastuje s

nejslabšími výsledky, které sledujeme opět v bývalých „německých“ okresech. Nejhůř

strana dopadla v PO Planá, Tachov a Žlutice, kde ale oproti roku 1935 ubylo až 75 %

všech oprávněných voličů. Vysvětlením může být dosidlovací akce a odlišná skladba

nově příchozích obyvatel (tyto okresy byly dosídlované hlavně volyňskými Čechy, kteří

86 Příčiny neúspěchu národních socialistů jsou nastíněny v podkapitole 5.3.

69

přirozeně nemohli mít k ČSNS vztah z minulosti), díky níž ve třech výše jmenovaných

okresech dosáhla mimořádných preferencí KSČ (všude více než 60 %).87

I přes zmíněné rozmělnění volební podpory identifikujeme v jádru osm okresů

totožných jako v roce 1935. Prohlubuje se nám profilace národních socialistů jako

strany středočeské a východočeské. Zejména v oblasti Podkrkonoší nám výrazně přibyl

počet okresů, patřících do jádra. Několik izolovaných částí jádra vidíme také v západní

části Čech, což má přímou souvislost s výše zmíněnou výměnou obyvatelstva. Území

zvýšené podpory na Plzeňsku, sledované již do voleb roku 1929 nebylo zpochybněno.

Co se týče Moravy, i zde spatřujeme vzestup preferencí ČSNS ve všech

administrativních jednotkách. I tak strana skončila až třetí, za KSČ a ČSL. Místy, kde byla

strana úspěšná, jsou opět větší města a „městské“ politické okresy. V Brně a Opavě se

ČSNS podařilo nad KSČ zvítězit, v Olomouci jim prvenství uniklo o pouhých 495 hlasů.88

Vlivem německého odsunu vidíme na obrázku č. 35 nezvykle vyšší podporu i

v okresech Frývaldov nebo Krnov. Celkově se nám v mapě tmavě znázorněné oblasti,

v poměru k volbám 1935, přesunuly z jihozápadní Moravy do její střední části. Do jádra

volební podpory tentokrát zařazujeme 13 okresů. Oproti předchozím volbám vypadly

Boskovice a Fryštát, přibyly PO Český Těšín, Hustopeče, Kroměříž, Opava, Přerov a

Šternberk.

Celá situace se dá shrnout konstatováním, že těžiště úspěchu ČSNS ve volbách

roku 1946 monitorujeme v silněji urbanizovaných oblastech a tradičních českých

okresech, pouze výjimečně pak těch, které byly zasaženy odsunem Němců a

dosidlovací akcí z vnitrozemí. Je otázkou, jak by se vyvíjely volební preference

národních socialistů na Slovensku, pokud by bylo straně umožněno zde obnovit své

struktury a opět kandidovat i v této zemi. Vlivem omezení stranické soutěže se dají

potencionálně předpokládat vyšší zisky i ve slovenských politických okresech.

87 ČSÚ (2008). Příloha 7. Tab. 180. 88 Tamtéž. Tab. 202.

70

Obr. 33 Volební podpora ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 34 Jádro volební podpory ČSNS v Čechách ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)

71

Obr. 35 Volební podpora ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 36 Jádro volební podpory ČSNS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1946 (ČSÚ,

vlastní výpočty)

72

6.7 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1990

První svobodné volby po čtyřiceti letech vyhrálo na federální i republikové

úrovni Občanské fórum, stěžejní prvek v listopadové revoluci roku 1989. Ve volbách do

ČNR obdrželo 49,5 % hlasů. Na druhém místě skončili komunisté (13,2 %), třetí bylo

decentralistické Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko

(10,0 %). Národní socialisté skončili až na osmém místě se ziskem 2,68 % a nedosáhli

na žádný mandát. Stejně špatný výsledek si připsali i ve volbách do obou komor FS

ČSFR. Fakt, že v nových demokratických podmínkách ztratili zastoupení v nejvyšším

zákonodárném sboru, předznamenalo jejich postupný politický pád.

V prostoru Čech se preference ČSS pohybovaly v rozmezí od 1,4 do 9,8 %.

Nejlepšího výsledku strana dosáhla v PO Jablonec nad Nisou (9,81 %), Dubá (9,70 %) a

Semily (5,35 %). Z hlediska absolutního počtu obdržených hlasů byli nejúspěšnější

v hlavním městě Praze (38 tisíc hlasů). Nejhorší výsledek pozorujeme v politickém

okrese Sušice (1,40 %), Žlutice (1,44 %) a Český Krumlov (1,50 %). Při stanovení jádra

volební podpory nás překvapilo zachování kontinuity s meziválečným obdobím. Čtyři

okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Praha, Praha-venkov, Turnov a Semily) se

vyskytují i v jádru v roce 1990. Interpretovat tyto skutečnosti lze jak omezenou

existencí strany v letech 1948─89 (tradiční voliči ČSS nemuseli přejít ke KSČ), tak silnou

zakořeněností národně-socialistických idejí v daných regionech. Celkově zahrnuje jádro

volební podpory ČSS v Čechách 20 PO.

Na Moravě a ve Slezsku byla výsledná povolební pozice ČSS ještě horší než

v Čechách. Preference strany se pohybovaly od 0,7 do 3,5 %. I v tomto regionu je

patrná návaznost na předválečné období, jak z hlediska nejvyššího relativního zisku (PO

Brno-město 3,55 %, Brno-venkov 2,43 %), tak z výsledného rozložení jádra volební

podpory. Čtyři okresy ze stabilního jádra z let 1920 až 1935 (Brno-město, Brno-venkov,

Vyškov, Prostějov) zahrnujeme do jádra i v těchto volbách. Celkově identifikujeme

v jádru 12 okresů, všechny jsou moravské.

73

Obr. 37 Volební podpora ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 38 Jádro volební podpory ČSS v Čechách ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)

74

Obr. 39 Volební podpora ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 40 Jádro volební podpory ČSS na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1990 (ČSÚ,

vlastní výpočty)

75

6.8 Analýza voleb do České národní rady v červnu 1992

Poslední parlamentní volby ve společném státě Čechů a Slováků proběhly opět

v měsíci červnu. Jejich typickým rysem je kandidatura a úspěch několika koalic.

Vítězem se stala koalice ODS (ta vznikla po rozštěpení OF) a KDS se ziskem 29,73 %

hlasů. Druhé místo obdržel tzv. Levý blok (KSČM + Demokratická levice). Těsně za třetí

sociální demokracií (6,53 %) skončila Liberálně sociální unie (6,52 %), v rámci níž

kandidovala i Československá strana socialistická. Národním socialistům se podařilo

obnovit svou účast v parlamentu, když dle koaliční dohody obsadili 5 mandátů.

Vlivem koaliční spolupráce ČSS výrazně zvýšila svůj voličský potenciál.

Kombinace levicových (ČSS), ekologických (Zelení) a zemědělských (Zemědělská strana)

témat dokázala oslovit voliče jak ve městech, tak na venkově. Zároveň si je třeba

položit otázku, zda-li se tradiční voliči ČSS dokázali identifikovat s novým uskupením,

nebo je dobrý volební výsledek LSU zásluhou ostatních dvou stran. K této domněnce

nás vede výsledek v PO Žlutice, kde došlo oproti minulým volbám k nárůstu o 21,29

pct. b. V 11 PO se podařilo koalici překonat 15% hranici všech hlasů. Nejúspěšnější byla

v PO Nový Bydžov (23,35 %), Žlutice (22,73 %) a Přeštice (19,08 %). Nejvíce absolutních

hlasů obdržela LSU v Praze, nejméně v PO Přísečnice. Právě koaliční uspořádání LSU je

hlavním faktorem pro prudký vzrůst okresů v jádru volební podpory. To obsahuje 48

politických okresů. Pro naše potřeby je negativním zjištěním, že v jádru LSU nezůstal

téměř žádný z politických okresů, které jsme v předchozích podkapitolách tradičně

zahrnovali do jádra ČSS.

Na Moravě a ve Slezsku také sledujeme posun preferencí ČSS, díky působení

v rámci LSU, vzhůru. Nižší výsledek oproti Čechám je způsoben tradičně silnou pozicí

strany lidové v jihomoravském prostoru a také fenoménem uskupení HSD-SMS, které

na začátku 90. let 20. století patřilo mezi významné moravské politické strany

s celostátním dosahem. Nejlepšího výsledku koalice dosáhla v politických okresech

Dačice (13,22 %) a Moravská Třebová (10,35 %). Stejně jako v Čechách identifikujeme

nezvykle velké množství okresů v jádru podpory. Můžeme z nich ale vyselektovat

okresy, i v minulosti patřící do jádra, jako např. PO Prostějov a Vyškov.

76

Obr. 41 Volební podpora LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 42 Jádro volební podpory LSU v Čechách ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)

77

Obr. 43 Volební podpora LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (ČSÚ, vlastní výpočty)

Obr. 44 Jádro volební podpory LSU na Moravě a ve Slezsku ve volbách 1992 (SÚS,

vlastní výpočty)

78

6.9 Celkové zhodnocení výsledků voleb v letech 1946 a 1990─1992

Z uvedených skutečností vyplývá, že členství ČSS v koalici ve volbách do České

národní rady roku 1992 výrazně ovlivnilo charakteristiky za námi sledované období.

Došlo k prudkému nárůstu preferencí ve všech politických okresech a zároveň

k radikálnímu zvýšení počtu okresů zahrnutých do jádra volební podpory. Můžeme říci,

že ve volbách roku 1946 (obr. 47 a 48) i 1990 (obr. 49 a 50) ještě zřetelně vidíme

podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných, naproti tomu se v

roce 1992 kontinuita vytrácí. Zajisté to je ovlivněno rozdílnými voličskými základnami

koaličních stran i nízkým podílem voličů ČSS na celkovém výsledku Liberálně sociální

unie.

Abychom tuto skutečnost potvrdili nebo vyvrátili, pomocí korelačního

koeficientu jsme se rozhodli odhalit vztah mezi výsledky obou voleb (viz tab. č. 6). Ten

se nám ukázal, zjm. v případě Čech, jako inverzní. Struktura prostorové distribuce

volební podpory tak byla značně variabilní. Na Moravě a ve Slezsku tento jev

nesledujeme až v tak velké míře, hodnota korelace je oproti Čechám kladná, ale

nedosahuje ani náznaku nějakého vztahu.

Pro vyjádření analýzy volební podpory v celém časovém období byla vytvořena

mapa, ve které jsou zahrnuty stabilní jádra v letech 1920─1935 a 1990─1992. Jsou zde

samostatně vyznačena jádra za obě období a jejich případný průnik (viz obr. č. 45 a 46).

V Čechách se nám bohužel neprolíná ani jeden okres, na Moravě pak 2 PO (Prostějov a

Vyškov), ve Slezsku rovněž žádný.

Čechy Morava a Slezsko

volby 1990 1992 volby 1990 1992

1990 1,000 -0,400 1990 1,000 0,209

1992 1,000 1992 1,000

Tab. 6 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb v

politických okresech v letech 1990─1992

Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora

79

Obr. 45 Srovnání stabilních jader volební podpory v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 46 Srovnání stabilních jader volební podpory na Moravě a ve Slezsku (SÚS,

vlastní výpočty)

80

Obr. 47 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1946 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 48 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1946 na Moravě a ve Slezsku (SÚS,

vlastní výpočty)

81

Obr. 49 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1990 v Čechách (SÚS, vlastní výpočty)

Obr. 50 Srovnání stabilního jádra 1920-35 a jádra 1990 na Moravě a ve Slezsku (SÚS,

vlastní výpočty)

82

7 VLIV VYBRANÝCH DEMOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK NA

VOLEBNÍ PREFERENCE ČSNS A ČSS

Tato část práce se pokusí nastínit závislost volebních zisků Československé

strany národně socialistické (Československé strany socialistické) na vybraných

demografických charakteristikách v období let 1920─1946.

Již několikrát byly na předchozích stranách deklarovány silné volební zisky

národních socialistů zejména ve velkých městech a výrazně urbanizovaných oblastech.

Toto stanovisko jsme se pokusili podpořit výpočtem jednoduchých koncentračních

měr. Míra územní koncentrace vyjadřuje, kolikrát více voličů připadá na jednotku

rozlohy na dané úrovni hodnocení, než je průměrná hodnota v České republice.89 Pro

naše potřeby jsme zvolili jako kritérium pro zařazení jednotlivých okresů do výpočtu

50% volební základnu. Pokud považujeme za průměrnou hodnotu v ČR číslo 1, můžeme

tvrdit, že ve volbách roku 1920 bylo v jádru 2,85krát více voličů ČSS než ve zbytku

republiky. Z toho vyplývá, že na území, kde strana získala v roce 1920 50 % hlasů, je

vysoká hustota jejich voličů. V letech 1925 a 29 nám toto číslo o několik desetin klesá,

avšak ve volbách 1935 opět roste. V celém sledovaném období zaznamenáváme u ČSS

nejvyšší hodnoty míry územní koncentrace v Čechách, nejnižší na Slovensku. Ze

získaných hodnot vyplývá, že podpora strany je skutečně silně územně koncentrovaná.

To přispívá ke stabilitě námi vytyčeného jádra volební podpory.

Hodnoty míry volební úspěšnosti vyjadřují, kolikrát vyšší procento hlasů, než je

průměr v ČR, získá strana ve sledovaných územích.90 Opět jsme brali v potaz pouze

oblasti s koncentrací 50 % volební podpory ČSNS. Z výsledných hodnot nám vyplývá, že

strana dosahuje nízké míry volební úspěšnosti, což znamená, že strana nebyla příliš

úspěšná ve snaze z potencionálních voličů získat vlastní příznivce. Je patrné, že

s každými dalšími volbami tato míra klesá. Nejlepší hodnoty bylo dosaženo ve volbách

1920 na Slovensku (2,29), nejnižší pak na Moravě a ve Slezsku ve volbách roku 1935

(1,57).

89 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 89. 90 Tamtéž.

83

Čistá míra koncentrace ukazuje, v jakém prostředí získala strana 50% podíl

svých voličů. Její hodnota je zjištěna podělením míry územní koncentrace k míře

volební úspěšnosti. Hodnoty vyšší než 1 signalizují lokalizaci v městských a hustěji

osídlených regionech, zatímco hodnoty nižší než 1 odpovídají řidšímu osídlení venkova,

pohraničí a periferií.91 Výsledné hodnoty čisté míry územní koncentrace ČSNS ve všech

sledovaných volbách a také ve všech územních jednotkách se pohybují vysoko nad

číslem jedna, čímž je potvrzena naše domněnka o ČSNS jako o straně s dominancí ve

velkých městech a silně urbanizovaných sídelních strukturách.

Je nutné upozornit, že výsledky těchto koncentračních měr jsou problematické

z hlediska nemožnosti nalézt případné výchylky způsobené například podporou strany

v jednom městě a jinak pouze na venkově. Pro nás jsou ale cenné díky schopnosti

odrážet vnitřní rozrůzněnost volební základny a jejich výpočtem můžeme podepřít

některá svá tvrzení.

91 JEHLIČKA - SÝKORA (1991). s. 90.

Rok Celek Míra územní koncentrace

Míra volební úspěšnosti

Čistá míra úz. koncentrace

1920

Čechy 3,42 1,97 1,73

Morava a Slezsko 2,68 2,08 1,29

Slovensko 2,49 2,29 1,09

RČS 2,85 2,06 1,38

1925

Čechy 3,10 1,93 1,61

Morava a Slezsko 3,39 1,88 1,80

Slovensko 1,94 1,83 1,06

RČS 2,56 1,90 1,35

1929

Čechy 3,16 1,75 1,81

Morava a Slezsko 2,45 1,69 1,45

Slovensko 2,64 1,99 1,33

RČS 2,78 1,77 1,57

1935

Čechy 3,24 1,74 1,86

Morava a Slezsko 3,18 1,57 2,03

Slovensko 2,90 2,08 1,40

RČS 3,09 1,75 1,77

Tab. 7 Míra územní koncentrace a míra volební úspěšnosti ČSS a ČSNS v 50% volební základně

Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora

84

Další metodou, dle které můžeme posoudit stabilitu volební podpory ČSNS, je

vypočet korelačního koeficientu mezi jednotlivými volebními výsledky. Tabulka č. 8

ukazuje vysokou míru vzájemné korelace v případě předválečných voleb. Z toho

vyplývá, že v tom politickém okrese, kde uspěli národní socialisté ve volbách minulých,

je velká pravděpodobnost úspěchu i ve volbách příštích a naopak. Rok 1946 vybočuje

z již zmíněného důvodu omezení stranické soutěže a rozmělnění tradičních center

vysoké podpory strany.

volby 1920 1925 1929 1935 1946

1920 1,000 0,929 0,918 0,857 0,529

1925 1,000 0,958 0,921 0,598

1929 1,000 0,965 0,580

1935 1,000 0,559

1946 1,000

7.1 Národnost jako faktor podmiňující volební chování

Meziválečná Československá republika byla mnohonárodnostním státem se

silným procentuálním podílem menšin na celkovém počtu obyvatel.92 Nejpočetnější

minoritou byli Němci, dále pak Maďaři, Poláci, Židé, Rusíni, aj. Na základě hodnot

Pearsonova korelačního koeficientu jsme se pokusili nalézt souvztažnost mezi volební

podporou ČSNS a národností. Pro území Čech a Moravy jsme vybrali díky největšímu

zastoupením německou národnost, pro území Slovenska pak národnost maďarskou.

Protože se ČSNS vždy prezentovala jako strana národní, snažili jsme se tuto tezi

konfrontací s přímými daty potvrdit.

V Čechách dosáhl korelační koeficient národněsocialistické strany

s československou národností ve všech prvorepublikových volbách hodnoty nad 0,7.

(viz tab. č. 9). Došlo tedy k zjištění průkazného vztahu mezi těmito dvěma veličinami.

Výjimkou jsou volby v roce 1946, kdy není korelace s čs. národností prokázaná. Tento

fakt je logickým důsledkem faktu, že v těchto volbách měli volební právo jen Češi, 92 SÚS (1924). 276 s.; SÚS (1934). 205 s.

Tab. 8 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi jednotlivými výsledky voleb ČSS a

ČSNS v politických okresech v letech 1920─1946

Zdroj: ČSÚ 2008, vlastní výpočty autora

85

Slováci a příslušníci „slovanských národností“, užití dat ze sčítání lidu 1930 pro tyto

volby je tudíž nevhodné.93 Ve vztahu ČSNS a německé menšiny nám vycházejí výrazně

inverzní hodnoty. Již předem jsme, díky odsunu velké části Němců a ztráty volebního

práva pro zbývající, vyřadili tuto položku u voleb v roce 1946 z tabulky. Vztah mezi

stranou a dalšími národnostmi je spíše neutrální.

Na Moravě a ve Slezsku vidíme ve všech předválečných volbách jen náznak

korelace ČSNS a čs. národnosti, opět mimo voleb 1946. Hodnoty tohoto prvku mohly

dosáhnout nižších hodnot i v důsledku podpory strany u obyvatelstva větších sídel, kde

byla přítomna i německá, případně další menšina. Souvislost mezi vysokými zisky

strany a nižším počtem osob československé národnosti tak nebyla v průběhu výpočtu

rozklíčována. I tentokrát je potvrzen antagonismus nár. soc. strany vůči německé

minoritě, i když ne tak silný jako v Čechách (avšak má logicky vzestupnou tendenci).

Namístě je neprokázaný vztah s kategorií ostatní národnosti.

Na Slovensku nebyla prokázána přímá souvislost mezi volebními výsledky ČSNS

a maďarskou národností. Výsledný koeficient nedosahuje ani náznaku korelace, byť se

pohybuje v záporných hodnotách. Podobně na tom je vztah strany s kategorií ostatní,

v níž jsou tentokrát ve velké míře „ukryti“ karpatští Němci. Zajímavým paradoxem jsou

výsledky vztahu mezi ČSNS a československou národností. Ty se pohybují v rozmezí od

-0,027 do 0,043 a jsou tak velice blízko číslu 0, u kterého neshledáváme statistickou

souvislost mezi oběma proměnnými. Danou anomálii lze vysvětlit na základě

politických tezí 1. republiky, kdy byla prosazována idea čechoslovakismu. Ta pronikla i

do statistických příruček, ve kterých není reflektována existence dvou samostatných

národů Čechů a Slováků. Za kolonkou „československá národnost“ se v případě

Slovenska ve skutečnosti nachází v drtivé většině příslušníci národnosti slovenské. Ti

byli jen výjimečně příznivci ČSNS. Zápornou hodnotu čs. národnosti s volebními

výsledky strany v roce 1925 způsobila zvýšená podpora ČSNS u rusínského

obyvatelstva, díky volební koalici se stranou trudovou (potvrzeno lepším korelačním

výsledkem v kategorii ostatní). Jelikož na Slovensku strana ve volbách 1946

nekandidovala, není v tabulce č. 9 s tímto rokem dále pracováno.

93 Další sčítání však proběhlo až v roce 1950 a jeho případné využití by zahrnovalo složitý přepočet analogových dat z tehdy nově vzniklých územních jednotek zpět na správní systém politických okresů.

86

územní jednotka národnost

Čechy československá německá ostatní

1920 0,758 -0,759 0,238

1925 0,795 -0,796 0,283

1929 0,814 -0,818 -0,269

1935 0,815 -0,818 -0,270

1946 0,347 - 0,127

Morava a Slezsko československá německá ostatní

1920 0,526 -0,472 -0,216

1925 0,527 -0,521 -0,036

1929 0,652 -0,659 -0,018

1935 0,576 -0,630 0,161

1946 0,174 - 0,238

Slovensko československá maďarská ostatní

1920 0,021 -0,050 0,066

1925 -0,027 -0,102 0,290

1929 0,043 -0,107 0,095

1935 0,018 -0,117 0,155

Jednou z výzkumných otázek, kterou jsme si položili v kapitole cíle práce, bylo

potvrdit nebo vyvrátit provázanost českého obyvatelstva, žijícího v oblasti s převahou

jiné národnostní skupiny, právě s Československou stranou národně socialistickou.

Autor vychází ze své bakalářské práce, ve které zjistil silnou koherenci mezi

československou národností a ČSNS na Těšínsku, kde tvořili v celkovém součtu Češi

menšinu (v PO Český Těšín žilo dle sčítání lidu94 v roce 1930 48,8 % Poláků, 38,2 %

Čechů, 7 % Němců a 5,8 % příslušníků jiných národností). Na základě těchto faktů bylo

přikročeno k seřazení politických okresů (dohromady za Čechy i Moravu) sestupně

podle procentuálního zastoupení německé národnosti. Jak u sčítání lidu v roce 1921,

tak v roce 1930 bylo identifikováno 51 politických okresů, v níž měla německá

národnost větší než 50% podíl. Pro přehlednost jsme výsledné hodnoty rozdělili do

dvou skupin. V první skupině jsou okresy, kde Němci tvořili od 50 do 75 % populace,

v druhé pak okresy, ve kterých měli Němci nad 75 % všech obyvatel.95

94 SÚS (1934). 205 s. 95 Nejvíce německých spoluobčanů žilo v politickém okrese Teplá (99,82 %).

Tab. 9 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a

národnostním složením obyvatel jednotlivých zemí RČS

Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora

87

Na této bázi proběhl výpočet korelačního koeficientu mezi vyselektovanými

okresy, československou a německou národností. Jak nám ukazuje tabulka č. 10, kromě

roku 1920 (kde je pouze náznak) byla v okresech s větším než 75% německým

zastoupením prokázaná silná závislost mezi československou národností a volebními

výsledky národních socialistů. Naopak v téže oblasti vidíme výrazně záporné hodnoty

v souvislosti s německou národností. V případě kategorie ostatní nám sice vycházejí

kladné hodnoty, nepřibližují se však ani náznaku korelace. Můžeme se domnívat, že

české obyvatelstvo, žijící v pohraničí, mělo daleko silnější potřebu se vůči Němcům

vymezit a díky pocitu ohrožení své menšinové kultury se silněji ztotožňovat

s národními myšlenkami, proto volilo nacionalistické strany. Pokud se orientovalo

politicky v pravém spektru, mělo na výběr z několika stran. Na levici však ve svém

programu zdůrazňovali české národní myšlenky jen národní socialisté. Komunisté

prosazovali internacionalismus, pro sociální demokracie nebyla tato otázka prioritní.

Výsledky v okresech s 50–75% německým zastoupením mají podobný charakter

jak u předchozí skupiny, hodnoty korelačního koeficientu jsou ale nižší. Důvodem může

být geografická „blízkost“ českým okresům, a tedy menší potřeba se národnostně

vymezovat. Je s podivem, že v roce 1925 se vztah mezi čs. národností a ČSNS nachází

pouze v náznaku korelace, stejně tak jako záporná hodnota u národnosti německé. Co

tento výkyv způsobilo, není jasné.

Pokud bychom chtěli udělat obdobnou analýzu na Slovensku, potřebovali

bychom získat bohužel neexistující data k české národnosti zde žijící. Jak již bylo

zmíněno na předchozích řádcích, korelace s československou národností není

prokázána z důvodu drtivé převahy slovenské složky.

Závěrem lze říci, že na základě Pearsonova korelačního koeficientu vybraných

„německých“ politických okresů byl prokázána závislost mezi volebními výsledky ČSNS

a československou (českou) národností. Strana tedy dokázala oslovit kombinací

národnostních a umírněně levicových témat české voliče z příhraničních regionů

v Čechách a na Moravě, obývaných převážně německou národností.

88

Politické okresy národnost

ze 75 % a více něm. československá německá ostatní

1920 0,683 -0,686 0,208

1925 0,884 -0,877 0,201

1929 0,851 -0,845 0,219

1935 0,855 -0,856 0,245

z 50 % a více něm. československá německá ostatní

1920 0,658 -0,659 0,033

1925 0,478 -0,476 0,290

1929 0,660 -0,665 0,050

1935 0,648 -0,662 0,099

Tab. 10 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a

národnostním složením obyvatel politických okresů s převahou německé menšiny

Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora

Obr. 51 Národnostní složení politických okresů dle sčítání lidu v roce 1930

89

7.2 Náboženské vyznání jako faktor podmiňující volební chování

Za jednoho z hlavních demografických ukazatelů námi sledované doby můžeme

považovat i náboženské vyznání. Na rozdíl od dnešních dní, kdy patří Česká republika

mezi nejateističtější státy světa, bylo obyvatelstvo našeho státu v první polovině 20.

století věřících a dominantní postavení zde měla katolická církev. Ta byla ale částí

českého obyvatelstva vnímána jako jeden z nástrojů rakousko-uherské monarchie

v boji proti českému národnímu hnutí. Na počátku první republiky vidíme snahu

mnohých intelektuálů vně i uvnitř římskokatolické církve o změnu. Pokusy o dosažení

této reformy v náboženské oblasti však byly v rámci stávajících církevních struktur

neúspěšné. Kolem kněze ThDr. Karla Farského, vůdčí osobnosti reformistů, se proto

shromáždilo radikální křídlo, které se roku 1920 odštěpilo od katolíků a po získání

státního souhlasu vznikla 15. září 1920 Církev československá.96 Vznik této církve

vyhovoval i státním orgánů, protože nová republika hledala kromě politické i

náboženskou identitu. Avšak snaha o vytvoření Církve československé jako církve

celonárodní nebyla úspěšná. Přesto v některých českých regionech získala velice silné

zastoupení.

Na následujících řádcích se pokusíme nalézt souvislost mezi volebními výsledky

národních socialistů a náboženským vyznáním. Nabízí se domněnka, že pozitivní poměr

může být u voličů národních socialistů právě s výše zmiňovanou církví československou

skrze společné národní téma.

Při stanovování korelačního koeficientu víry a volební podpory jsme z dat ze

sčítání lidu (1921 a 1930) vybrali tři reprezentativní kategorie, a to největší církev

(římskokatolickou), nacionálně orientovanou církev (československou) a obyvatelstvo

bez vyznání. V tabulce č. 11 pracujeme také s kategorií ostatní, ve které se skrývá

především protestantská, pravoslavná a židovská víra.

Korelační výsledky v Čechách u římskokatolického vyznání jsou velice blízko

k prokázané záporné korelaci. Její zvyšující se hodnoty mohou souviset s postupnou

koncentrací voličské základny v okresech s nižší podporou katolické církve. Na Moravě

a ve Slezsku se tento fenomén prokázal až u voleb v roce 1946. Logickým se nám jeví

96 CČSH (2015).

90

pozitivní vztah mezi občany bez vyznání a levicovou politickou stranou, kterou národní

socialisté bezpochyby byli. Toto spatřujeme v obou zemích.

Jak v Čechách, tak na Moravě a ve Slezsku sledujeme stabilní růst pozitivních

hodnot u korelací ČSNS s Církví československou. Tento jev může souviset i s rostoucím

počtem jejích stoupenců, protože zatímco při sčítání lidu v roce 1921 se k této nové

církvi hlásilo 523 tisíc věřících, o devět let později to již bylo 779 tisíc.97 Pokud bychom

jmenovali konkrétní případ politického okresu, ve kterém se dá alespoň částečně

přisuzovat zlepšující se volební výsledek ČSNS rostoucí základně stoupenců Církve

československé, pak se jedná o PO Olomouc-město. Olomouc byla jedním z center

utvářející se československé církve (a zároveň městem se silnou německou menšinou,

což, jak jsme zjistili v předchozí podkapitole, mělo na volební chování obyvatel také

vliv). Že naše úvaha není zcela lichá, můžeme dokázat, pokud se znovu zaměříme na

vytyčené stabilní jádro volební podpory. Většina politických okresů zahrnutých do jádra

má z hlediska náboženského nadprůměrné procentuální zastoupení právě

československé církve. Například v PO Semily, ve kterém strana získala největší

relativní počet hlasů ve volbách 1925 a druhý největší ve volbách následujících, žilo

podle výsledku sčítání 25,9 % „husitů“. Stejné charakteristiky vidíme i u PO Náchod

(30,9 % občanů hlásících se k ČCSH), Dvůr Králové (28,7 %), atd.

Na Slovensku se, stejně jako na Moravě, neprojevila záporná korelace římských

katolíků s voliči národních socialistů. Naopak průkazné jsou hodnoty obyvatel bez

vyznání s ČSNS. Nabízí se úvaha, že v tradičně silně křesťanském Slovensku mohli

většinu v této kategorii mít Češi, přicházející sem za prací. Stejně je tomu tak v případě

korelací s Církví československou. Rapidní vzrůst hodnoty sledujeme mezi lety 1925 a

1929, kdy na Slovensko přicházelo největší množství Čechů. Jejich počet se v roce 1937

odhaduje až na 160 tisíc.98 Právě ti byli těžištěm členské základny ve slovenské zemské

organizaci strany.

Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že vztah volebních výsledků ČSNS

k římskokatolickému vyznání je negativní, naopak značnou vzájemnou souvislost

vidíme v poměru k československé církvi a k osobám bez vyznání. S kategorii ostatní se

97 SÚS (1934). 205 s. 98 VACULÍK (2009). s. 207.

91

v ani jednom územní celku nepodařilo prokázat ani náznak korelace. To, že

nejprůkaznější hodnoty nacházíme v prostoru Čech, souvisí s již zmiňovanou dominancí

strany v tomto územním celku.

územní jednotka vyznání

Čechy římskokatolické československé bez vyznání ostatní

1920 -0,641 0,633 0,539 0,015

1925 -0,652 0,655 0,527 0,028

1929 -0,650 0,739 0,536 -0,049

1935 -0,655 0,708 0,586 -0,053

1946 -0,548 0,547 0,309 0,171

Morava a Slezsko římskokatolické československé bez vyznání ostatní

1920 0,205 0,116 0,252 -0,210

1925 -0,032 0,410 0,518 -0,133

1929 -0,295 0,414 0,462 0,087

1935 -0,396 0,474 0,604 0,125

1946 -0,468 0,405 0,492 0,237

Slovensko římskokatolické československé bez vyznání ostatní

1920 -0,102 0,122 0,582 0,096

1925 -0,260 0,047 0,568 0,254

1929 -0,009 0,818 0,809 -0,021

1935 0,024 0,805 0,830 -0,053

Tab. 11 Hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu mezi volebními výsledky ČSNS a

náboženským vyznáním obyvatel jednotlivých zemi RČS

Zdroj: SÚS 1923 a SÚS 1934, vlastní výpočty autora

92

8 ZÁVĚR

Cílem této diplomové práce byla časová a prostorová analýza volebních

výsledků Československé strany národně socialistické a Československé strany

socialistické. Po zhodnocení datové a pramenné základny zvolil autor jako nejvhodnější

řešení zpracování voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky

československé (1920, 1925, 1929, 1935), voleb do Ústavodárného národního

shromáždění v roce 1946 a voleb do České národní rady v letech 1990 a 1992.

Z hlediska správního byly volby zpracovány do úrovně politických okresů, v případě

posledních dvou voleb došlo k přepočtu volebních výsledků na tuto úroveň.

V období let 1918─1938 patřili národní socialisté k hlavním představitelům

demokratické levice v Československu a byli součástí většiny koaličních vlád. Strana

vyznávala integrační tendence v čechoslovakistickém duchu, kandidovala tudíž na

území celého státu. Nejsilnější pozici měla v oblasti středních Čech (Praha a její nejbližší

okolí) a východních Čech (Podkrkonoší, Náchodsko). Na Moravě a ve Slezsku nebyla

příliš úspěšná, výraznější volební podporu zaznamenáváme pouze v Brně a jeho

bezprostředním zázemí. Nejslabší elektorát sledujeme na Slovensku, kde ČSNS dosáhla

pouze marginálního významu, protože zastávala zejména české politické a národní

zájmy a Slováci se s ní tak nedokázali ve větší míře ztotožnit. Jádrem její podpory zde

byli především čeští přistěhovalci, působící hlavně ve státní správě. Ač se původně

profilovala jako strana dělnictva, postupem času tvořila hlavní část jejich voličů nižší

střední třída, zejména úředníci a státní zaměstnanci. Volební podpora je

charakterizována nízkou variabilitou voličské základny. Nejlepšího výsledku v tomto

období dosáhla ČSNS v parlamentních volbách v roce 1929, kdy skončila celostátně na

třetím místě.

Poválečné volby roku 1946 byly výrazně ovlivněny jak okleštěním parlamentní

demokracie, tak změnou v národnostním složení obyvatelstva. Československá strana

národně socialistická sice skončila na druhém místě, takto dobrý výsledek byl ale

způsoben skutečnosti, že představovala alternativu pro voliče zakázaných stran a také

se jako jediná v kampani výrazně vymezovala vůči komunistické straně.

93

Výsledek národních socialistů v prvních svobodných volbách po éře

komunistického totalitního režimu ovlivnila jejich zkompromitovanost s tímto

systémem, neboť národně-socialistická strana nebyla, na rozdíl od mnoha jiných,

v letech 1948-1989 zakázaná a vytvářela, ač plně podřízená politice KSČ, zdání

existence pluralitního stranického systému v ČSR. Přesto v roce 1990 zřetelně vidíme

podobné rozložení volební podpory jako v letech meziválečných. Postavení ČSS po

volbách v roce 1992 je posíleno díky výhodné koalici se dvěma dalšími stranami

(ekologickou a zemědělskou) v uskupení zvaném Liberálně sociální unie. Námi

sledované rozložení volební podpory je ale silně ovlivněno rozdílnými voličskými

základnami zbylých koaličních stran a kontinuita se všemi předešlým volbami se nám

vytrácí.

I když má korelační analýza poměrně omezené možnosti k rozpoznání

společenské reality, lze na základě výpočtu Pearsonova korelačního koeficientu

Československé strany národně socialistické s národnostní strukturou obyvatel potvrdit

její silnou podporu u českých voličů v oblastech s převahou jiného etnika.

Předpokládané inverzní korelace dosáhla strana ve vztahu k německé národnosti.

V otázce náboženského vyznání vidíme ve všech sledovaných územních celcích

signifikantní souvislost mezi národně-socialistickou voličskou základnou a příslušníky

československé církve i lidmi bez vyznání. Nejsilnější konfliktní vztah je identifikován

mezi stranou a římskokatolickým vyznáním.

Typickým voličem Československé strany národně socialistické byl obyvatel

středních nebo východních Čech, žijící ve větším městě nebo silně urbanizované

oblasti, české národnosti, člen Církve československé nebo bez vyznání,

pravděpodobně státní zaměstnanec, tj. příslušník nižší střední třídy.

94

SUMMARY

The aim of the present thesis is to make spatial and temporal analysis of the

voting support of the Czechoslovak National Socialistic party and the Czechoslovak

Socialistic party. The author focuses on the Czech legislative elections from the year of

1920 to 1992.

From 1918 to 1938, national socialists were the main representatives of

democratic left-wing parties and formed majority of coalitions. Areas of central

Bohemia (Prague and its surroundings) and eastern Bohemia (Podkrkonoší,

Náchodsko) were those of greatest influence. The party did not gain much success in

Moravia and Silesia except for Brno and its closest surroundings. The weakest

electorate was in Slovakia where the party reached only marginal significance.

Although being a labour party at first, majority of its voters were middle class – office

workers and public servants in particular. The voting support consists of low variability

of voters. During this period, the party gained its most significant success in the

parliamentary elections in 1929, reaching the third place nationwide.

After the Second World War, the party gained great success in the elections in

1946, reaching the second place. Because of its continuation during the communist

era, the party did not succeed in the elections in 1990 after the Velvet Revolution.

Being part of the coalition called Liberal Social Union in 1992 was the last success of

the party. The National Socialistic party did not involve significantly in the Czech

politics after the dissolution of Czechoslovakia.

The strong support by the Czech voters from the areas with other ethnic groups

as a majority was confirmed on the basis of correlation coefficient of the Czechoslovak

National Socialistic party with the ethnic structure of the country. The assumed inverse

correlation was reached by the party and its relation to the German ethnic group. As

for the question of religion, significant relation between the voters of national-

socialistic orientation and the members of the Czechoslovak church and even atheists

can be registered. This applies for all the observed territorial units. The strongest

conflict can be identified between the party and the Roman Catholic belief.

95

A typical voter of the Czechoslovak National Socialistic party was an inhabitant

of central or eastern Bohemia living in a major city or significantly urbanized area, of

Czech nationality, a member of the Czechoslovak Church or an atheist and a member

of the middle class.

96

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY

Prameny:

Národní archiv Praha, fond: Archiv České strany národně sociální Praha : inv. č. 1302.

Literatura:

BALÍK, Stanislav a kol. Politický systém českých zemí 1848-1989. Brno 2011. 178 s.

BLAŽEK, Jiří − KOSTELECKÝ, Tomáš. Geografická analýza výsledků parlamentních voleb

v roce 1990. In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č. 1, s. 1-14.

BRÁZDIL, Rudolf a kol. Statistické metody v geografii : cvičení. Brno 1981. 177 s.

BROKLOVÁ, Eva. Československá demokracie. Praha 1992. 168 s.

ČSÚ. Volby do zákonodárných orgánů Československa a České republiky 1920-2006.

Praha 2008. 310 s.

ČSÚ. Volby do Národního shromáždění Československé republiky : Historický přehled

výsledků voleb za období 1920-1935. Praha 2006. 60 s.

HARNA, Josef. Politické programy českého národního socialismu 1897-1948. Praha

1998. 291 s.

HARNA, Josef. Český národní socialismus. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj

politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861-2004. Brno

2005. s. 763-780.

HENDL, Jan. Přehled statistických metod : analýza a metaanalýza dat. Praha 2012.

734 s.

HLEDÍKOVÁ, Zdeňka − JANÁK, Jan − DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od

počátků státu po současnost. Praha 2005. 568 s.

JEHLIČKA, Petr − SÝKORA, Luděk. Stabilita regionální podpory tradičních politických

stran v českých zemích (1920-1990). In: Sborník České geografické společnosti, 1991, č.

2, s. 81-95.

97

KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 1., Vznik, budování

a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000. 571 s.

KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře první republiky (1918-1938). Díl 2., Československo a

České země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha 2002. 577 s.

KÁZMEROVÁ, Ľubica. Pôsobenie Československej strany národno-socialistickej na

Slovensku v rokoch 1918-1938. In: Československo 1918-1938 : osudy demokracie ve

střední Evropě. Praha 1999. s. 184-186.

KLÁTIL, František. Republika nad stranami: O vzniku a vývoji Československé strany

národně-socialistické (1897-1948). Praha 1992. 370 s.

KOCIÁN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 :

organizace, program, politika. Brno 2002. 262 s.

KOSTELECKÝ, Tomáš a kol. Koho volí Vaši sousedé? : prostorové vzorce volebního

chování na území Česka od roku 1920 do roku 2006, jejich změny a možné příčiny.

Praha 2014. 173 s.

KRÁL, Ondřej. Volební geografie ČR : Analýza volební podpory KSČ a KSČM. Olomouc

2013. 122 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká

fakulta, Katedra geografie.

KRÁL, Václav. Politické strany a Mnichov : Dokumenty. Praha 1961. 226 s.

KREJČÍ, Oskar. Nová kniha o volbách. Praha 2006. 481 s.

MAREK, Pavel a kol. Přehled politického stranictví na území českých zemí a

Československa v letech 1861−1998. Olomouc 2000. 404 s.

PINK, Michal. Současné přístupy k volební geografii. In: FIALA, Petr a kol. Víceúrovňové

vládnutí : teorie, přístupy, metody. Brno 2005. s. 148-162.

SÚS. Sčítání lidu v Republice Československé ze dne 15. února 1921. I. díl. Praha 1924.

276 s.

98

SÚS. Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930. I. díl. Praha 1934.

250 s.

SÚS. Statistická ročenka Republiky Československé. Praha 1936. 299 s.

SÚS. Volby do Národního shromáždění v dubnu roku 1920 a volby do obecních

zastupitelstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v červnu 1919. Praha 1922. 168 s.

SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v listopadu roku 1925. Praha 1926. 69 s.

SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v říjnu roku 1929. Praha 1930. 47 s.

SÚS. Volby do Poslanecké sněmovny v květnu roku 1935. Praha 1936. 47 s.

ŠEDO, Jakub. Česká strana národně sociální. In: MALÍŘ, Jiří a kol. Politické strany : vývoj

politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861-2004. Brno

2005. s. 1455-1462.

The Dictionary of Human geography. Chichester 2009. 1052 s.

VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha 2009. 350 s.

Internetové zdroje:

Český statistický úřad [online], [cit. 2015-04-20]. Dostupné z WWW: <www.czso.cz>

Církev Československá husitská: Stručná historie [online], [cit. 2015-04-20]. Dostupné z

WWW: <http://www.ccsh.cz/view.php?id=18>

99

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 (volná, elektronická):

Volební výsledky ČSNS v Čechách v letech 1920-1992

Příloha č. 2 (volná, elektronická):

Volební výsledky ČSNS na Moravě a ve Slezsku v letech 1920-1992

Příloha č. 3 (volná, elektronická):

Volební výsledky ČSNS na Slovensku v letech 1920-1935

Příloha č. 4 (vázaná): Mapa správního členění ČSR k 1. 12. 1928

Příloha č. 5 (vázaná): Abecední seznam politických okresů k 1. 12. 1928

PŘÍLOHA Č. 4

okres číslo okres číslo okres číslo ZEMĚ ČESKÁ Kralupy nad Vltavou 93 Strakonice 136

Aš 54 Kraslice 94 Stříbro 137

Benešov 55 Krumlov Český 95 Sušice 138

Blatná 57 Lázně Mariánské 97 Šluknov 139

Boleslav Mladá 56 Ledeč nad Sázavou 98 Tábor 140

Brandýs nad Labem 58 Liberec 100 Tachov 141

Brod Český 59 Lípa Česká 101 Teplá 142

Brod Německý 60 Litoměřice 102 Teplice-Šanov 143

Broumov 61 Litomyšl 103 Trutnov 145

Budějovice České 62 Loket 104 Třeboň 144

Bydžov Nový 63 Louny 105 Turnov 146

Čáslav 64 Mělník 106 Týn Horšovský 147

Děčín 65 Město Nové n. Metují 107 Týn nad Vltavou 148

Domažlice 66 Milevsko 108 Ústí nad Labem 149

Dubá 67 Most 109 Varnsdorf 150

Duchcov 68 Mýto Vysoké 110 Vary Karlovy 151

Dvůr Králové 69 Náchod 111 Vrchlabí 152

Falknov nad Ohří 70 Nejdek 112 Žamberk 153

Frýdlant 71 Paka Nová 168 Žatec 154

Hora Kutná 159 Pardubice 114 Žlutice 155

Hořovice 72 Pelhřimov 115 ZEMĚ MORAVSKOSLEZSKÁ

Hradec Jindřichův 73 Písek 116 Beroun Moravský 12

Hradec Králové 74 Planá 117 Bílovec 1

Hradiště Mnichovo 75 Plzeň 118 Boskovice 13

Humpolec 76 Podbořany 119 Brno-město 14

Cheb 77 Poděbrady 120 Brno-venkov 15

Chomutov 78 Polička 121 Brod Uherský 17

Chotěboř 79 Hlavní město Praha 10 Bruntál 3

Chrudim 80 Praha-venkov 170 Budějovice Moravské 160

Jablonec nad Nisou 81 Prachatice 122 Dačice 18

Jablonné Německé 82 Přeštice 123 Frýdek 5

Jáchymov 83 Příbram 124 Fryštát 6

Jičín 84 Přísečnice 125 Frývaldov 7

Jilemnice 85 Rakovník 126 Hlučín 8

Jílové 175 Rokycany 128 Hodonín 19

Kadaň 87 Roudnice nad Labem 129 Holešov 20

Kamenice nad Lipou 88 Rumburk 130 Hradiště Uherské 22

Kaplice 89 Rychnov n. Kněžnou 131 Hranice 23

Kladno 91 Říčany 156 Hustopeče 24

Klatovy 157 Sedlčany 132 Jičín Nový 25

Kolín 158 Semily 133 Jihlava 27

Kralovice 92 Slaný 134 Krnov 9

PŘÍLOHA Č. 5

okres číslo okres číslo okres číslo

Kroměříž 29 Hlohovec 191 Snina 232

Krumlov Moravský 30 Humenné 192 Sobota Rimavská 226

Kyjov 31 Chlumec Kráľovský 197 Sobrance 233

Litovel 32 Iľava 193 Streda Dunajská 186

Město Nové na Mor. 33 Kameň Modrý 210 Stropkov 238

Meziříčí Valašské 34 Kapušany Veľké 248 Šaľa 239

Meziříčí Velké 35 Kežmarok 194 Šamorín 240

Mikulov 36 Komárno 195 Štiavnica Banská 180

Místek 37 Košice-mesto 177 Topoľčany 241

Olomouc-město 38 Košice-vidiek 196 Tornaľa 242

Olomouc-venkov 39 Kremnica 198 Trebišov 243

Opava 11 Krupina 199 Trenčín 244

Ostrava Moravská 40 Kubín Dolný 185 Trnava 245

Přerov 41 Levice 201 Trstená 246

Prostějov 42 Levoča 202 Ves Spišská Nová 234

Rýmařov 43 Ľubovňa Stará 237 Ves Spišská Stará 235

Šternberk 44 Lučenec 204 Vráble 249

Šumperk 45 Malacky 205 Vranov nad Ťoplou 250

Těšín Český 2 Martin Turčianský Sv. 206 Zámky Nové 217

Tišnov 46 Medzilaborce 207 Zvolen 252

Třebíč 47 Mesto Kysucké Nové 200 Želiezovce 253

Třebová Moravská 48 Mesto Nové n Váhom 216 Žilina 254

Vsetín 49 Michalovce 208

Vyškov 50 Mikuláš Liptovský Sv. 203

Zábřeh 51 Modra 209

Znojmo 52 Moldava nad Bodvou 211

ZEMĚ SLOVENSKÁ Moravce Zlaté 251

Baňa Nová 215 Myjava 212

Bánovce n. Bebravou 178 Námestovo 213

Bardejov 181 Nitra 214

Bratislava-mesto 176 Parkan 218

Bratislava-vidiek 182 Piešťany 219

Brezno nad Hronom 183 Poprad 220

Bystrica Banská 179 Prešov 222

Bystrica Povážská 221 Prievidza 223

Bytča Veľká 247 Púchov 224

Čadca 184 Revúca 225

Ďala Stará 236 Rožňava 227

Feledince 187 Ružomberok 228

Galanta 188 Sabinov 229

Gelnica 189 Senica 230

Giraltovce 190 Skalica 231