Anzenbacher Uvod Do Filozofie Kap1

vod do lozoe - prvn kapitolaArno Anzenbacher 6. marca 2003

Obsah1 CO 1.1 1.2 1.3 JE FILOZOFIE? vodn vaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pvod jmna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Problm potku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Zkuenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 div . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.3 Bez pedpoklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Rozlien . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Filozoe a speciln vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Filozoe a nboenstv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.3 Filozoe a umn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.4 Filozoe a ideologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Pokus o denici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.1 Vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.2 Zkladn vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.3 Univerzln vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.4 Rozumov vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5.5 Kritick vda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Pklady z djin pojmu lozoe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.1 Platn (sestaveno z knihy stava, 484490) . . . . . . . 1.6.2 Aristoteles (Metafyzika I, 2, 982a282b) . . . . . . . . . 1.6.3 Tom Akvinsk (Contra gentiles I, 3) . . . . . . . . . . . 1.6.4 Ren Descartes (Principia, WW IX, 2) . . . . . . . . . . . 1.6.5 Thomas Hobbes (sestaveno z: O tlese, kap. 1) . . . . . . 1.6.6 Immanuel Kant (AA IX, 24 n.) . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.7 Johann Gottlieb Fichte (Prvn vod do vdoslov, WW I, 4 195) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.8 Georg Wilhelm Friedrich Hegel (Zklady lozoe prva, WW 7, 35 n.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.9 Karl Marx (vod ke Kritice Hegelovy lozoe prva) . . . 1.6.10 Ludwig Wittgenstein (Tractatus logico-philosophicus) . . 1.6.11 Martin Heidegger (Heidegger2 , 42) . . . . . . . . . . . . . 1.6.12 Karl Jaspers (Jaspers2 , 15) . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6.13 Karl Popper (XXV n.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 4 4 5 6 6 7 9 10 10 15 18 20 23 23 23 24 24 24 24 25 25 25 26 26 26 27 27 28 28 28 28 29

OBSAH 1.7 1.8 Jednota lozoe mnohost systm . . . . . . . Zkladn otzky lozoe platnsk trojhelnk 1.8.1 Podobenstv o jeskyni . . . . . . . . . . . 1.8.2 Kritika zkuenosti . . . . . . . . . . . . . 1.8.3 Platnsk trojhelnk . . . . . . . . . . . 1.8.4 Praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8.5 Hlavn smry lozockho tzn . . . . . Rozdlen lozoe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3 29 30 30 31 32 33 34 35

1.9

Kapitola 1

CO JE FILOZOFIE?1.1 vodn vaha

K. Jaspers na zatku svho vodu do lozoe pe:Co je lozoe a k emu slou, se chpe rzn. Lid od n oekvaj neobyejn sdlen nebo ji lhostejn opomjej jako bezpedmtn mylen. Dvaj se na ni s bzn jako na vznamn sil neobyejnch lid nebo j pohrdaj jako neuitenm hloubnm snlk. Pokldaj ji za vc, kter se dotk kadho, a proto by mla bt v podstat prost a srozumiteln, nebo ji pokldaj za tak obtnou, e je beznadjn se j zabvat. To, s m se setkvme pod jmnem lozoe, skuten dv pklady pro tak rozdln soudy. (Jaspers2 )

Filozoi si lid nejastji pedstavuj jako nco, co je sepsno v obrovskm mnostv knih, co pstuj lozofov na univerzitch, co je uznvanou vdou a co lze studovat. Chpeme-li lozoi takto, vidme jej odcizenou podobu. Filozoe opravdu me bt odcizen svtu a elitsk. Me se pstovat v stran, ve vi ze slonoviny. Ale v tom nen jej smysl. Vichni jsme u lozofovali. U jako dti. Filozoe pro ns nen v podstat nim novm. Filozoe zan otzkami, kter vyvstvaj, kdy dvrn znm kadodenn svt nhle ztrat svou samozejmost a stane se problmem. Obyejn ijeme ve svm svt jako v dobe zazenm dom, ve kterm se orientujeme bez jakchkoli problm. Kdy se vak tato dvrn znmost stane problematickou, octneme se jako na hol plni a nkdy nemme ani tyi kolky, abychom si postavili stan (M. Buber, 317). Vechno se stalo nejistm. Uveme nkter otzky tohoto druhu, otzky, jak si kladou dti, kter vak jsou dobe znm kadmu, nebo si je kad u poloil: Pro vbec nco existuje? Jak smysl m svt? Pro j jsem j a ne nkdo jin? Co je po smrti? Jsem svobodn a odpovdn za to, co dlm, nebo tak musm jednat? Co je spravedlnost? Filozoe se zkladn dje v otzkch tohoto typu. Filozock otzky se vlastn tkaj bezprostedn kadho. Proto se tak kad ct schopen a oprvnn na n odpovdat. Zd se, e dostatenm ped4

1.2. PVOD JMNA

5

pokladem k tomu je zkuenost sebe sama, vlastn lidsk byt. Kad se pokld za kompetentnho ci tu svj nzor, nebo kad v, e utven jeho ivota v neposledn ad zvis na tom, jak si na tyto otzky odpov. Nejsme pouhmi divky lozockho tzn, nbr jsme v tto he sami v szce (G. Marcel). Proto se otzkm tohoto druhu lovk neme vyhnout, jsou pro nj nezbytn. Je sice mon zavrat ped nimi oi a tvit se, jako by nebyly. Ale i pak lovk v zsad pece jen v, e by si je ml poloit. Vidme tedy, e kdy lozoi vyvedeme ze slonovinov ve jejho odcizen, jev se jako dl lovka. lovk je svou povahou odsouzen k lozoi. I kdy otzky lozoe vyvstvaj ped kadm lovkem pvodn a nov, nejsme prvn, kte se tmito otzkami zabvaj. Filozock otzky maj tradici. V tto tradici se vytvoilo, pokud jde o tyto otzky, urit vdom problmu, kter udv naemu vlastnmu lozofovn mru, standard. I kdy je kad od souzen k lozofovn a je k nmu kompetentn, toto vdom problmu ukazuje e lozoe se me rozvjet na rznch rovnch. Filozofovat lze dobe nebo patn, diferencovan nebo nediferencovan. Filozofovn se lze ve zcela uritm smyslu nauit. To vak je mon pouze tak, e se lovk zastn dialogu, kter vedli lozofujc lid od potk na kultury. Odcizenou podobu lozoe je nutno probudit k ivotu tm, e ji zalenme do vlastnho lozofovn. V minulm lozofovn je teba odhalit problmy vlastnho lozofovn. Prv o to zde jde.

1.2

Pvod jmna

Slovo lozoe pochz z etiny. Sloveso lein znamen milovat, soa oznauje nejprve jakoukoli zrunost nebo obratnost, ale poslze zvlt vdn, poznn, pedevm vy vdn, je zahrnuje ctnost a umn t. Jmnem sofos se oznauje nejprve ten, kdo je zdatn v povoln a v ivot, a pak pedevm ten, kdo je moudr. Filozoe se proto nejastji pekld jako lska k moudrosti. Tohoto slova pr uil u Pythagoras (kolem 580500). O lozofech mluv Hrakleitos z Efesu (kolem 540480). Teprve Sokrates (470399) dal tomuto jmnu vznam, kter petrval v djinch. V dialogu mezi Sokratem a moudrou Diotimou charakterizuje Platn (427347) lozoi jako lsku k moudrosti, piem lsku k pravd, dobru a krse personikuje v daimnu Erotovi:Diotima: Kdy se narodila Afrodt, vichni bozi byli na hostin a mezi nimi i Poros, Dmysl, syn Metidy, bohyn moudrosti. Kdy byli po jdle, pila ebrat, jak bv o hodech, Penia, Chudoba, a stla u dve. Zatm Poros, zpit nektarem nebo vno tehdy jet nebylo veel do Diovy zahrady a tam zmoen spal. A tu si Penia, puzena svou bdou, usmyslila mt z Pora dt; lehla si vedle nho a poala Erta. Proto tedy je Ers prvodcem a sluebnkem Afrodtinm, ponvad byl zplozen o jejch narozeninch, a zrove je svou pirozenost milovnkem krsna, protoe i Afrodt je krsn. A jako syn Porv a Peniin m takovto osud: za prv je stle chud a docela nen hebk a krsn, za jakho je obyejn pokldn, nbr tvrd a drsn, bez obuvi a bez pbytku, lh vdy na hol zemi a bez pikrvky, sp pod irm nebem u dve a na

6

KAPITOLA 1. CO JE FILOZOFIE?

cestch, ije tak jako matka, jsa neustle sdruen s nedostatkem. Ale po otci m zase to, e stroj klady krsnm a dobrm, je zmuil, sml a vytrval, mocn lovec, jen stle osnuje njak nstrahy, dostiv pemlen a vynalzav, milovn moudrosti po vechen ivot, mocn arodj, kouzelnk a sosta, jeho pirozenost nen ani nesmrteln, ani smrteln, nbr v jednom a tme dni hned kvete a ije, kdykoli doshne zdaru, hned zase umr a opt ov silou pirozenosti svho otce, a co si zskv, vdy zase mu unik, take Ers nikdy nem nouze ani bohatstv a tak je uprosted mezi moudrost a nevdomost. Je tomu toti tak. dn z boh nelozofuje ani netou stti se moudrm nebo je moudr ani je-li nkdo jin moudr, nelozofuje. Naopak ani nevdom nelozofuj a netou stti se moudrmi; nebo prv v tom zle zlo nevdomosti, e lovk, kter nen krsn a dobr ani moudr, si o sob mysl, e je takov. Tak nikdo, kdo nect svho nedostatku, netou po tom, eho nedostatku nect. Sokrates: Kdo tedy jsou, Diotimo, lozofujc hledai moudrosti, kdy to nejsou ani moud, ani nevdom? Diotima: To je jasn ji i dtti, e ti, kdo jsou uprosted mezi tmito obojmi; a mezi n nle i Ers. Moudrost je vru jedna z nejkrsnjch vc a Ers je touha po krsnu, take Ers je nutn lozof a jakoto lozof je uprosted mezi moudrm a nevdomm. Tak to je u nho nsledek jeho pvodu, nebo pochz z otce moudrho a dmyslnho, ale z matky, kter nem moudrosti ani dmyslu. (Symposion, 203204)

1.3

Problm potku

m zan lozoe? Co pedpokld? Protoe lozofovat se meme nauit pouze v dialogu s lozofy, budeme hledat odpovdi v tradici lozoe.

1.3.1

Zkuenost

Filozofov se ve velk me shoduj v tom, e vchodiskem vekerho lozofovn je zkuenost. Vychzme z dvrn znmho kadodennho svta na zkuenosti, ve kterm se dobe vyznme. Vdy u mme zkuenost svho byt na svt. Filozoe pitom nepedpokld urit vdeck zpsob zkuenosti. Abychom mohli lozofovat, nen nutno studovat experimentln (zkuenostn) vdy (napklad fyziku, chemii, biologii apod.). Filozoe vychz z pedvdeckho, kadodennho zpsobu zkuenosti, ve kterm je svt odhalen pro nae poznn a jednn. M. Heidegger interpretuje tuto pedvdeckou, kadodenn zkuenost jako byt na svt (lidsk) existence. Aristoteles (384322) popisuje tuto zkuenost (empeiria, empirie) takto:U lid z pamti vznik zkuenost; nebo mnohokrt opakovan a pamt uchovan vjem te vci nabv vznamu jedn zkuenosti. A zkuenost, jak se zd, podob se tm vdn a umn; vdn a umn vznik u lid proto, e maj zkuenost. (Metafyzika I, 1, 980b981 a)

Co zde myslme zkuenost, meme ukzat na jazyce. Rozliujeme bn jazyk, v nm se nenucen bavme, jakoto pirozen jazyk od odbornch

1.3. PROBLM POTKU

7

jazyk rznch vd. Tyto odborn jazyky sice u dvno ovlivnily bn jazyk, ve kterm je plno medicnskch, psychologickch, sociologickch atd. vraz. Tmto ovlivnnm se vak pirozen jazyk nestv odbornm jazykem speciln vdy. P. Lorenzen pe: Bn jazyk se odliuje jakoto pirozen jazyk od umlch jazyk vd, rznch artes. Je sice tak vtvorem lid, ne vak pedem projektovanm umlm vtvorem. Zanme (kdy zanme lozofovat poznmka citujcho) od zatku tm, e se vyhbme umlm vrazm (termini technici), kter se asto navenek poznaj tm, e vystupuj v podob cizch slov. Stavme se tedy do situace, kdy jet nevme, co je to realismus i vdom, subjektivn i lozock, elektron i uhlovodk, pojem i logick sudek, eschatologie i sociln struktura atd. Zakazujeme si zaplavovat takovmi vrazy, jak je to dnes obvykl, nepipravenho partnera, posluchae nebo tene. (Kamlah/Lorenzen, 23) Pedvdeck, kadodenn zkuenost ve smyslu pvodnho byt na svt je k metodicky urit, vdeck zkuenosti ve stejnm pomru jako pirozen jazyk k odbornm jazykm vd. Meme tedy ci: Filozoe na potku nepedpokld nic jinho ne zkuenostn svt odkrvan bnou e.

1.3.2

div

Filozock tzn zan tehdy, kdy svt na zkuenosti ztrc svou samozejmost a dvrnou znmost. Podle K. Jasperse se tak stv v meznch situacch, napklad tv tv smrti, v utrpen, boji, v situaci provinn a podobn. Navykl kadodennost se asto prolom psobenm ticha a samoty. Filozofovn je jako probuzen ze zajatosti ivotnmi nutnostmi. Tradice zn dva podnty k lozockmu tzn: div a pochybovn. Platn v dialogu Theaittos (155d) pe:div je postoj lovka, kter opravdu miluje pravdu. Ba neexistuje dn jin potek lozoe ne tento; a zd se, e ten, kdo ekl, e ris [Duha jakoto posel boh] je dcerou Thaumata [zosobnn div], nevystihl pvod patn.

Tohoto motivu se chpe Aristoteles (Met. I, 2, 982b):Nebo jako dnes tak v dvjch dobch lid poali lozofovat, protoe se nemu divili. Z potku se divili zhadnm zjevm, je jim bezprostedn ukazovala zkuenost, a teprve potom, ponenhlu postupujce cestou naznaenou, dospli i k zhadm vznamnjm, napklad k zhad jednotlivch obdob msce, drhy slunce a hvzd a vzniku vehomra. Ten pak, kdo pochybuje a div se, m vdom nevdomosti proto tak milovnk bj (lomthos) jest v jistm smyslu milovnkem moudrosti (losofos), nebo obsahem bj jsou zjevy hodn divu. Lid tedy lozofovali, aby unikli nevdomosti. . .

U I. Kanta (17241804) teme (KdpV. A 288n.):

8


Dv vci napluj mysl vdy novm a vzrstajcm obdivem a ctou, m astji a vytrvaleji pemlen se jimi obr: hvzdn nebe nade mnou a mravn zkon ve mn. dnou z nich nesmm hledat jako zahalenou v temnotch nebo v nadsmyslnu mimo svj obzor a pouze tuit; vidm je ped sebou a spojuji je bezprostedn s vdomm sv jsoucnosti. Prv pon od msta, kter zaujmm ve vnjm smyslovm svt, a roziuje spojen, v nm stojm, do nedozrn velikosti se svty nad svty a soustavami soustav, a nad to jet do bezmeznch dob jejich periodickho pohybu, jeho potku a trvn. Druh zan mm neviditelnm j, mou osobnost, a ukazuje m ve svt, jen m pravou nekonenost, ale jen rozumem me bti postien. . . Prvn pohled na nesetn mnostv svt ni takka mou dleitost jakoto zvecho tvora, jen hmotu, z n povstal, mus obnici (pouhmu bodu ve vesmru) opt vrtit, byv krtkou dobu (nevme jak) opaten silou k ivotu. Druh vc pozved naproti tomu mou hodnotu jakoto inteligence nekonen mou osobnost, v n mravn zkon zjevuje mi ivot nezvisl na zveckosti i na celm smyslovm svt. . .

Kadodenn zkuenostn vdn se v divu jev jako nevdomost. Dvrn znm byt na svt se ukazuje jako povrchn a nevlastn. Pro Sokrata zaalo lozofovn vdnm, e nic nev. Nevdomost vak pud k vdn, je je jinho druhu ne zkuenostn vdn. Ztrtou samozejmosti se zkuenostn vdn zpochybuje. lovk se sna podrobit zkuenostn vdn a kadodenn zkuenostn svt kritice a doshnout nov, zkladn jistoty. Sna se dt nov zklad sv monosti vdt. To vak doke pouze tehdy, kdy svou pochybnost vezme radikln vn a dovede ji a do poslednho dsledku. Pouze tak me svou pochybnost pekonat. V tto souvislosti vystupuj do poped dv jmna: Augustin (354430) a Descartes (15961650). Augustin, kterho crkev ct jako svtce a crkevnho Otce, byl ve svm mld sm skeptik, tj. pochyboval o veker monosti poznat pravdu. Nsledujc text je pkladem pekonn skepse:Kdo by mohl pochybovat o tom, e ije, e si vzpomn, chpe, chce, mysl, v a soud? I kdy toti nkdo pochybuje, ije; kdy pochybuje, vzpomn si, o em pochybuje; kdy pochybuje, chpe, e pochybuje; kdy pochybuje, chce mt jistotu; kdy pochybuje, v, e nco nev; kdy pochybuje, soud, e nem lehkovn dt svj souhlas. A nkdo pochybuje o emkoli, o tomto vem pochybovat nesm. Nebo kdyby toto ve nebylo, nemohl by pochybovat vbec o niem. (Trin. X, 10)

R. Descartes je povaovn za zakladatele novovkho obratu k subjektu. V nsledujcm textu rozvd motivy Augustina:Protoe se rodme jako dti a rozlin jsme soudili o smyslovch vcech, dve ne jsme doshli plnho uvn rozumu, jsme odvdni od poznn pravdy mnoha pedsudky. Tchto pedsudk se meme, jak se zd, zbavit jedin tak, e budeme jednou v ivot zmysln pochybovat o vem, v em nalezneme sebemen podezen z nejistoty. . . Ale kdy takto odvrhneme vechno jakkoli pochybn a mysliteln nepravdiv, pak sice snadno meme mt za to, e nen Bh, nebe, tlo, e my sami nemme ani ruce,

1.3. PROBLM POTKU

9

ani nohy, ani vbec dn tlo, nememe si vak myslet, e nejsme my, kte toto ve myslme. Nebo odporuje samo sob, aby myslc bytost neexistovala v okamiku, kdy mysl. Toto poznn myslm, tedy jsem (cogito ergo sum) je ze vech prvn a nejjistj, s nm se setkv kad, kdo metodicky lozofuje. (Princ., I, 1 a 7)

Augustin a Descartes ukazuj, e pochybovn jako vchodisko lozofovn pivd k nepochybnmu. Radikln pochybnost se odstrauje na zklad nepochybnho faktu vdom. Zpochybniteln jsou pedevm danosti zkuenosti, kter vidme oima tla (Augustin). G. W. Leibniz (16461716) je nazv pravdami faktu (vrits de fait). Nepochybn je to, co je pedpokladem takovch danost, toti vnitn vdn (Augustin) ve smyslu cogito (Descartes), event. ve smyslu pravd rozumu (vrits de raison, Leibniz). Nevychzej ven! Vra se k sob! Ve vnitnm lovku pebv pravda. . . (Augustin)

1.3.3

Bez pedpoklad

Filozoe pedpokld pouze zkuenostn svt odhalovan v bn ei (srov. 1.3.1). V tomto smyslu se k, e lozoe nic nepedpokld. To, e lozoe nic nepedpokld, je nutno zdraznit pedevm po tto strnce: Filozoe neme mt pedem danou metodu, ale metoda lozoe je sama problmem lozoe. Tedy na otzku, jak se m pi lozofovn postupovat, me odpovdt pouze samotn lozoe. V tom se lozoe odliuje od vech takzvanch specilnch vd. Zatmco speciln vda si svj pedmt a svoji metodu sama neuruje, lozoe si mus dt jak pedmt, tak metodu sama. Je tak je bez pedpoklad a prvn vdou. Tedy metoda neme bt lozoi na roubovna zven, teba z jinch vd, nbr metoda lozofovn mus vyplynout ze samotnho lozockho tzn. Filozofy u velmi zhy fascinoval psn formalismus matematiky a jeho aplikace v exaktnchprodnch vdch. B. Spinoza (16321677) se pokusil zaujat touto exaktnost, lozofovat more geometrico (= na zpsob geometrie) Tak Leibniz snil o mathesis universalis (= o exaktn jednotn vd). Ale formalismus matematiky, stejn jako formalismus logiky se zakld na zcela urit abstrakci. Chce-li bt lozoe bez pedpoklad, neme si nechat tuto abstrakci nekriticky pedem ukldat, ale mus se (jako lozoe matematiky, event. logiky) ptt, co tato abstrakce znamen a jak k n dochz. Na tuto absenci pedpoklad zvl drazn poukzal G. W. F. Hegel (17701831):Podle Hegela jde ve lozoi o to, abychom se vydali ivotu pedmtu nebo, co je tot, abychom ped sebou mli vnitn nutnost tohoto pedmtu a vyjadovali ji V tomto smyslu je lozock pravda jej pohyb na n samotn. Protoe matematika m jako ltku mrtv prostor a prv tak mrtvou jednotku, uskuteuje se pi aplikaci matematickch metod poznn, kter je ltce vnj. Ale lozoe se sm organizovat pouze vlastnm ivotem pojmu. Neme ve sv oblasti pipustit, aby uritost takovch metod byla k existenci pikldna zvnjka, ale jde j o dui naplnnho obsahu, kter pohybuje sama sebe. (Phn., WW 2, 4650)

10 Shrnut 1.11.3


Vichni jsme ji lozofovali. Filozoe nle nevyhnuteln k ivotu lovka. Filozoe je slovo z etiny a lze je peloit jako lska k moudrosti. Vchodiskem lozoe je kadodenn, pedvdeck zkuenost, kter je ve znamen pirozenho jazyka (bnho jazyka). Filozoe zan, kdy kadodenn byt na svt ztrc svou samozejmost. Tradice uvd jako zdroje tohoto zatku div a pochybovn. lovk si tu uvdomuje svou nevdomost a usiluje o nepochybn a zkladn vdn. Filozoe nepedpokld nic jinho ne kadodenn zkuenost byt na svt. Nepedpokld dnou uritou metodu, nbr mus si obsah a metodu dt sama.

1.4

Rozlien

V oddlech 1.1 a 1.3 jsme vypracovali pedbn pojem lozoe. V nsledujcm vkladu chceme lozoi odliit od speciln vdy, nboenstv, umn a ideologie.

1.4.1

Filozoe a speciln vda

Filozoe a teologie se obvykle odliuj od ostatnch vd, kter se pak oznauj jako speciln vdy. 1.4.1.1 Klasikace specilnch vd Existuje nkolik monost klasikace specilnch vd. Navrhujeme tuto: reln vdy prodn vdy (napklad fyzika, chemie, astronomie, teoretick medicna, biologie) kulturn vdy duchovn vdy (nap. vdy historick, nboensk, jazykov a vdy o umn) sociln a ekonomick vdy formln vdy (nap. formln logika, matematika) Vysvtlen: Pedmtem relnch vd je urit dl oblast zkuenostn skutenosti a tento pedmt zkoumaj uritou metodou. Touto dl oblast je bu dl oblast prody (prodn vdy) anebo dl oblast toho, co vzniklo lidskm jednnm a tvorbou (kulturn vdy), piem djiny, jazyk a umn lze jakoto dla lidskho ducha odliit od struktur a zkonitost spolenosti a hospodstv. Pedmtem formlnch vd nen dl oblast zkuenostn skutenosti, ale jde jim o istou formu, abstraktn strukturu souvislost, jako i o zpracovn vraz pro kalkul (tedy o to, aby se jimi dalo potat).

1.4. ROZLIEN Reln vdy

11

Reln vdy zkoumaj sv dl oblasti tak, e podvaj jejich popis a vklad. Obecn lze ukzat ti charakteristick znaky relnch vd, je jsou ovem v rznch vdch realizovny rzn. Reln vdy jsou vdy empirick, to znamen, e jejich pedmtem je dl oblast zkuenostnho svta. Popis a vklad, kter podvaj, mohou bt oveny v dan dl oblasti a nepesahuj ji. V oddle 1.3.1 jsme vidli, jak Aristoteles uvedl do lozoe empirii. Slovo empirie meme peloit jako zkuenost. Vechno objektivn dan ve zkuenostnm svt je empirick. Slova empirick pitom uvme ve velmi irokm smyslu. Empirick, tj. dan ve zkuenosti, nejsou jen dl oblasti prody, ale tak (prostednictvm pramennho materilu) historick fakta, urit jazyky, umleck dla, zpsoby lidsk ho chovn, spoleensk struktury a ekonomick procesy. Pi jejich popisu a vykladl reln vdy vdy vysvtluj jedno empirick jinm empirickm. tematicky redukovan, to znamen, e jejich tma (pedmt) je omezeno (redukovno) na urit hledisko (aspekt), zatmco jin hlediska zstvaj nj povimnuta. Reln vdy jsou tak metodicky abstraktn, to znamen, e sv tma postihuj pouze tak, jak to pipout metoda. Co se dan metod vymyk, nen tmatem. Od toho se odhl (abstrahuje).Vrazy tematicky redukovan a metodicky abstraktn objasnme na pklad. Rozmach prodnch vd potkem novovku byl umonn novm metodickm pstupem: matematizac (i metrizac) jev. Vdci se stle vce snaili pevdt kvalitativn uren na kvantitativn, tj. uinit je mitelnmi (nap. teplo, uritou kvalitu, mil teplomrem a tak ji vyjdit v slech). Heslem bylo: Mit vechno, co je miteln, a snait se uinit mitelnm to, co doposud miteln nen. (G. Galilei, 15641642) Tato tendence vedla k novmu zpsobu pozorovn a experimentlnho ovovn. S tm vak je spojena tematick redukce a metodick abstrakce: Prodn vda, je se stala exaktn, poznv produ z hlediska jej mitelnosti. Jej metodick pstup ukazuje produ pouze v tematicky redukovan a metodicky abstraktn form matematickho modelu. Ale samotn proda nen matematickm modelem. Avak od rozdlu mezi prodou a modelem mus exaktn prodn vda odhlet (abstrahovat), proto e se tento rozdl vymyk metod.

Filozoe a reln vdy Uveden ti charakteristick znaky relnch vd nijak nesniuj jejich hodnotu. Obrovsk pokrok tchto vd byl mon jen proto, e se rozvjely ve smyslu tchto znak. Musme vak uvit, jak problmy tm vznikly a jak stanovisko k tmto problmm zaujm lozoe.Vztah lozoe k takzvan pozitivn vd lze formulovat takto: Podmnkou spchu vdeckho postupu bylo, e nekladl otzky, kter si klade lozoe. Tm se tedy k,

12


e vda za svj spch vd mimo jin tomu, e upustila od kladen uritch otzek. von Weizscker2 167)

Velmi star metodologick zsada k, e dn vda si sama nedv svj pedmt a svou metodu. Napklad otzka, jak historik stanov svj pedmt a jak uruje svou metodu, nen otzka historie. Hledisko, z kterho se uruje pedmt a metoda urit vdy, je vdy mimo tuto vdu. Je v oblasti pedvdeckho pedbnho vdn. Toto pedbn vdn je jistm zpsobem vdn o celku a potud umouje vylenit urit objekt a uritou metodu z celku. Tak dospvme k dleitmu zjitn: V oddle 1.3.1 jsme vidli, e vchodiskem lozoe je pedvdeck, kadodenn zkuenost, byt na svt odhalovan bnou e. Nyn vidme, e toto vchodisko maj tak reln vdy. Filozoe a reln vdy pedpokldaj tot vchodisko: pedvdeckou, kadodenn zkuenost. Empirick otzky: Kolik zub m ledn medvd? Kdy taje m? Kdo objevil Austrlii? Jak rychle padaj tlesa? Kolik ropy spotebuje SSR? Kter jed obsahuje muchomrka hlznat? Jak nebezpen jsou atomov elektrrny? Kdo zvtzil v bitv u Slavkova? Pat maartina mezi indoevropsk jazyky?

Filozock otzky: Pro je byt a nen spe nic? Co je poznn? Co je pravda? Existuje se-beurovn na zklad svobody? Co je lovk? Co je ivot? V em je smysl lidsk existence? Co je mravn dobro? Co je umn? Maj djiny smysl? Co je jazyk? Existuje Bh?

Obrzek 1: Otzky empirick a lozock Rozdl mezi lozo a relnmi vdami lze ukzat tm, e se vrtme ke tem znakm z oddlu 1.4.1.2: Reln vdy jsou empirick, protoe jejich pedmtem je dl oblast zkuenostnho svta a protoe zstvaj v tto oblasti: Kdy podvaj svj vklad, vysvtluj jedno empirick jinm empirickm v rmci dan dl oblasti. Filozoe sice vychz ze zkuenosti, ale v oblasti zkuenosti nezstv. Pt se na posledn podmnky a dvody zkuenosti, event. zkuenostnho svta a jeho dlch oblast. Vychz ze zkuenosti a pt se, co je zkladem zkuenosti. Tyto podmnky a dvody zkuenosti, o kter lozoi jde, vak nejsou nim empirickm, nejsou to vci zkuenosti vedle jinch vc zkuenosti. Filozoi jde o neempirick podmnky a dvody empirickho, nebo empirick v posledku nelze vysvtlit jinm empirickm. Relnm vdm jde naproti tomu o empirick podmnky a dvody empirickho.

1.4. ROZLIEN

13

Pklad: Kdy se prodn vda pt, jak vznikl vesmr, pak se nutn pt na empirick vklad. Pt se na nco (v nejirm smyslu) empirickho jako na pedchzejc podmnku (pinu) vesmru. Kdy se Leibniz jako lozof pt, pro je byt a nen spe nic, pak se nept na vposledku stejn jsouc, empirickou pedchzejc podmnku, ale na neempirick dvod empirickho.

Tot lze vyjdit tak znmou Kantovou formulac: Filozoe se pt na podmnky monosti zkuenosti. Vychz (jako reln vdy) ze zkuenosti. Pak se (podncovna divem a pochybovnm) pt: Jak je mon zkuenost? Kter podmnky umouj zkuenost? Kter jsou podmnky monosti zkuenosti? Tak zde plat, e tmito podmnkami monosti zkuenosti nemohou bt opt vci zkuenosti mezi jinmi vcmi zkuenosti. Filozoe naopak soud, e sama zkuenost se jev jako podmnn; odkazuje na podmnky, kter zkuenost umouj, ale samy nejsou vcmi zkuenosti. Reln vdy jsou tematicky redukovan, protoe jejich tma (pedmt) je omezeno na urit aspekt. Filozoe nen tematicky redukovna. Pt se na neempirick podmnky empirickho, event. jeho dlch oblast, v celku. Pravda je celek (Hegel). Neve se pouze na jeden aspekt, nbr pt se na celek. Tak v dlch oblastech (lovk, proda, poznn, djiny apod.) j jde o celek dl oblasti a o podmnky jej monosti.Antropologie (= nauka o lovku) jako speciln vda je napklad rozttna do obrovskho potu discipln. Mluvme o antropologii biologick, psychologick, sociologick a kulturn, ale kad tato antropologie se opt rozpad do cel ady specilnch antropologi. Pedmtem kad z tchto antropologi je zcela urit dl aspekt lidskho byt, ale dn nem co init s lovkem jako celkem. Ale prv v tom zle loha lozock antropologie: nezabvat se uritm dlm aspektem lovka, ale uinit svm tmatem lovka v jeho celistvosti.

Reln vdy jsou metodicky abstraktn, protoe svou dl oblast postihuj pouze tak, jak to pipout jejich urit metoda. Filozoe nen metodick abstraktn, protoe nepedpokld dnou metodu, s n by pistupovala ke svmu pedmtu. Metodou lozoe je naopak sm ivot jejho obsahu, ivot pedmtu (Hegel, srov. 1.3.4), kter nen pedkldn metod sob vnj, nbr sm lozoi metodu pedpisuje. Z toho vak lze vyvodit nkolik dleitch dsledk: Reln vdy zkoumaj sv dl oblasti z uritho dlho hlediska a postupuj uritmi metodami. Z toho vyplv, e samotn celek neznaj, protoe nen tmatem jejich zkoumn. A. Huxley to ukazuje na pklad prodn vd:. . . jako zobrazen skutenosti nen prodovdeck obraz svta dostaujc z toho prostho dvodu, e prodn vda si ani nein nrok na to, e se zabv zkuenost vbec, ale jen uritmi vseky a jen v uritch souvislostech. Prodn vdci orientovn spe lozocky jsou si toho dobe vdomi. Na netst vak nkte prodovdci, mnoz technici, a pedevm konzumenti mnoha malch technickch vymoenost nemli ani as, ani zjem zabvat se lozockmi principy a pozadm prodnch vd. A tak zpravidla pijali obraz svta implikovan v prodovdeckch teorich jako pln a vyerpvajc

14


zobrazen skutenosti; maj sklon pohlet na aspekty zkuenosti, ke kterm prodovdci (protoe k tomu nejsou kompetentn) nepihlej, jako by byly mn reln ne aspekty, kter prodn vda abstrakc zmrn vylenila z nekonen bohatho celku existujcch skutenost. (Huxley 28 n.)

Z toho dle plyne, e reln vdy tak neznaj dosah, kter maj jejich vpovdi v rmci celku. Vznam tohoto dsledku se stupuje s rostouc specializac relnch vd. Vdy, kter umouj technologick a hospodsk pokrok neznaj dosah jimi vyvinutch technologi a struktur v souvislosti celku (napklad ekologick vliv, zmna sociln struktury apod.). Pedagogika jakoto speciln vda neme sama urovat cl vchovy. Medicna poznv stle vce, jala je dleit vidt lovka jako celek. Proti tomu se namt, e reln vdy interdisciplinrn spolupracuj. Tato spoluprce pak umouje vidt celek. Je vak otzka, zda souvislost celku se d sestavit jako skldanka. Jednotliv dly skldanky jsou zhotoveny tak, aby dohromady vytvoily celek. Nejdve tu byl celek, teprve pak sti. Jestlie vak reln vdy nemohou samy urit svou pozici v celku, jak se potom mohou sloiti v celek interdisciplinrn? Zd se, e pouze lozoe je s to ukzat specilnm vdm na zklad celku jejich pozici v celku. Interdisciplinrn dialog vede, jak se zd, k cli pouze jako dialog relnch vd s lozo.

Obrzek 2: Filozoe a speciln vda Pokud jde o vztah lozoe a relnch vd, existuj nejmn ti pojet: Filozoe je slukou relnch vd, tak jako byla v mnoha kolch scholastiky ancilla theologiae (slukou teologie). Souhrn relnch vd je souhrnem vd vbec. Filozoe je pouze analzou vpovd relnch vd, jejich pedpoklad a metod, tedy logickou analzou, teori vd a zkoumnm zklad

1.4. ROZLIEN

15

tchto vd. Toto stanovisko se nazv scientismus (scientia = lat. vda), protoe zastv absolutn autoritu relnch vd a jejich metod. Filozoe pedpokld vsledky relnch vd a zpracovv je v syntzu. Vsledkem tohoto pojet jsou takzvan vdeck svtov nzory. Tak pro toto pojet je charakteristick scientistick zklad. Filozoe je vi relnm vdm a jejich metodm autonomn. Filozock zkoumn se od zkladu li od bdn relnch vd. Filozoe si neme svj vdeck charakter nekriticky vypjovat od relnch vd, nbr jej vdeck charakter je sm lozockm problmem. Filozoe nen empirick vda, ale neempirick vda o empirickm. Nezkoum dl oblasti zkuenostnho svta, nbr podmnky monosti zkuenosti v celku. Jen tak je lozoe schopna mluvit o celku, a tm tak pispvat k uren pozice relnch vd v celku. 1.4.1.4 Filozoe a formln vdy Protoe formln vdy zkoumaj pouze istou formu, pouze strukturu souvislost, realizuj se vdy v urit metodick abstrakci. Potud se li, z dvod, kter ji znme, od lozoe. Zvltn lohu zde m formln logika, kter je asto povaovna za lozockou disciplnu. I dnes se formln logika klade ve lozoi na msto, kter j dal u Aristoteles: Je organon (nstroj) lozoe, m tedy instrumentln vznam, nebo u sprvnmu argumentovn a pomh pesn analze lozockch problm.

1.4.2

Filozoe a nboenstv

Slovem nboenstv oznaujeme sloit komplex jev. Nboensk vdy len tento komplex podle rznch hledisek. Mluvme o primitivnch, event. prodnch nboenstvch a o nboenstvch vysplch, event. kulturnch, o nboenstvch nrodnch a univerzlnch, spontnn vzniklch a zaloench, o nboenstvch s misijn innost nebo bez n, o nboenstvch monoteistickch, polyteistickcch, panteistickch, animistickch, fetiistickch, totemistickch a dokonce o nboenstvch ateistickch. asto se zvl vyzdvihuj nboenstv pozitivn i zjeven. Nm posta poukzat na tuto ohromnou sloitost. Ptme-li se, co je tmto jevm spolen, zd se bt uiten tato denice:Nboenstv je zpsob lidsk existence ze vztahu ke Smyslu a Zkladu (kter nelze peshnout a kter je v tomto smyslu ,posledn), kter se tk jakoto zklad vbec a zdroj smyslu vznamu jsoucna v celku, jako i vech oblast jsoucna ( Schlette, 1165)

V tom jsou obsaeny dva aspekty: Nboenstv je vdy vdom uritho, to znamen konkrtnho a relnho vztahu lovka k poslednmu Zkladu a Smyslu (Bohu, absolutnu,

16

KAPITOLA 1. CO JE FILOZOFIE? posvtnmu atd.), vztahu mezi vzanm a zavazujcm (O. Spann), tedy existenciln vazba celho lovka na tento Zklad a Smysl (K. Rahner). Na druh stran je tato vazba vdy ve znamen uritho vkladu lidskho byt a svta. Tento vklad meme ve velmi irokm smyslu chpat jako nauku.

Scholastikov vyjadovali tento rozdl mezi existenciln vazbou a naukou rozlienm mezi des qua creditur (= vra, j nebo v n se v, tedy existenciln realizace vry) a des quae creditur (= vra, kter se v, tedy to, v co se v jakoto nauka). Jak je vzjemn vztah lozoe a nboenstv? K. Jaspers uvd jako za kladn funkce lozoe vyjasnn existence ( = vyjasnn vlastnho J), orientaci ve svt (vklad svta) a transcendovn (pekroen existence a svta smrem k boskmu, je oboj obsh). V podstat pouze opakuje to, co za kol lozoe povaovala vtina lozof od doby Platna. Ji Aristoteles pokldal za zkladn disciplny teoretick lozoe nauku o dui, o prod a o Bohu (psychologie fyzika teologie) a u Kanta je veker poznn vztaeno k idem due, svta a Boha. Vme vak, e tyto zkladn funkce v podstat pln tak kad nboenstv. Tm se stv aktuln otzka rozdlu mezi lozo a nboenstvm. Jak pln tyto zkladn funkce lozoe a jak je pln teologie? Rozhodujc rozdl zle v tomto: Filozoe se chpe jako rozumov vda. Jej tzn po podmnkch monosti celku zkuenostn skutenosti (srov. 1.4.1.3) se uskuteuje vlun jako sil lidskho rozumu. Z tohoto dvodu lozoe vyluuje vechny vpovdi, kter nevyplvaj z pouhho rozumu. Ovem existuje (zvlt ve vysplch nboenstvch) tak vdecko-systematick reexe o urit nboensk ve. Tuto reexi nazvme teologi. Ale vdeck charakter teologie je jin ne vdeck charakter lozoe, a zvlt ne vdeck charakter specilnch vd (i kdy speciln vdy maj v teologii velk vznam jako pomocn vdy, napklad jazykov a historick vdy pi vkladu Psma). Pro tedy nen teologie stejn rozumovou vdou jako lozoe? Dvod je tento: K nboenstv bytostn pat, e lovk v tto existenciln vazb m jistotu, e bosk Zklad a Smysl se stal sm od sebe zjevnm a nm pstupnm a e toto dn (spsn dn) je dosvdeno v mtech, tradicch nebo v knihch. Prv tento pvod v samotnm Zkladu a Smyslu je problmem. Jestlie je tento Zklad a Smysl mylen jako nco zcela jinho, absolutnho, jako nevyzpytateln mystrium, pak je pohyb vychzejc z tohoto boskho Zkladu a Smyslu nco, m lovk neme disponovat. To, co zjev sm Zklad a Smysl, je rozhodnuto v samotn nevyzpytateln svobod Zkladu a Smyslu a nezvis to na lovku. Mluvme o nadrozumovm v protikladu k rozumovmu a nerozumnmu. Jestlie vak je teologie vdecky systematickou reex o urit nboensk ve, pak pro teologii nutn existuje tato oblast nadrozumovho. Existuj pro ni vpovdi, kter nemohou bt vyvozeny z pouhho rozumu. Teologie je ovem tak rozumovou vdou v tom smyslu, e se sna uritou nboenskou vru systematicky rozvjet a urovat smysl jejch (dogmatickch) vpovd. V vak, e

1.4. ROZLIEN

17

pohyb vychzejc ze Zkladu a Smyslu (zjeven) neme bt pohybem naeho rozumu, nbr jej transcenduje (= pesahuje). S tm souvis jet jin vaha: Nboensk vra jako existenciln vazba na Zklad a Smysl se chpe jako nco, co pesahuje vechny monosti, kter m lovk sm ze sebe. Vra se chpe jako Bo dar. Vra je milost. M nco, co bys nebyl dostal? (1 Ko 4, 7) Vra je vyvolen. Nelze ji oddlit od pohybu vychzejcho od Zkladu a Smyslu. Tato vaha m nejvt vznam pro porozumn lidsk praxi. Pro lozoi dosahuje lidsk praxe nejvyho smyslu jako morln praxe, jako sebeurovn na zklad svobody. Pro nboenstv je nadto veker lidsk praxe spjata s problmem milosti. Rozdl mezi nboenstvm a lozo je nyn jasn. Filozoe jako rozumov vda zn pohyb vychzejc od Zkladu a Smyslu nanejv jako hranin pojem. Posledn instanc lozoe je kadmu vlastn lidsk rozum. Ale jak je vzjemn vztah lozoe a nboenstv? V obou se realizuj stejn zkladn funkce. Nboenstv do realizace tchto zkladnch funkc zaleuje pohyb vychzejc ze Zkladu a Smyslu, lozoe jako rozumov vda to nein. Jejich vzjemn vztah je asto pojmn jako vztah vry a vdn. Tradice zn prakticky vechny monosti tohoto vztahu. Ukazuje to tento pehled: Nboenstv a lozoe nemaj nic spolenho. Kad oblast m svou vlastn pravdu a sv vlastn problmy. Stoj vi sobe bez vztahu. Sem nle nap. pojet novopozitivismu: Vpovdi nboenstv nejsou nepravdiv, nbr vdecky bezsmysln. V tomto rozdlenm etnictv vry a vdn je ovem patrn velmi obtn t. Mezi nboenstvm a lozoi je rozpor. Zde jsou dv monosti: Nboenstv kontra lozoe: Vra se prosazuje v protikladu k rozumu a zavrhuje lozoi. Takto byl asto interpretovn vrok 1 Ko l, 20: Neuinil Bh moudrost sv blznovstvm? Od Tertulliana (kolem 160220) se traduje vta: Credo quia absurdum (Vm, protoe je to absurdn). M. Luther (14831546) nazval rozum dvkou blovou. S. Kierkegaard (18131855) pojmal vru jako existenciln vytrvvn ped absolutnm boskm paradoxem. Filozoe kontra nboenstv: Filozoe se sna odhalit nboenstv jako protirozumov. Formy takov kritiky nboenstv existovaly u v antice. Psob jet dnes: L. Feuerbach (18041872): Bh je projekc lidsk vzjemn lsky mimo svt. K. Marx (1818 1883): Nboenstv je opium lidu. F. Nietzsche (18441900): Smrt Boha umouje nadlovka. S. Freud (18561939): Nboenstv jakoto vztah m J a nad-J je projekc vztahu dtte k otci. Nboenstv a lozoe tvo jednotu. Zde jsou opt dv monosti: Vychz se od nboenstv: Zde jde pedevm o kesanskou lozoi, kter je ve znamen zsady Credo ut intelligam (Vm, abych porozuml Augustin). Pravou lozoi umouje teprve vra. Vra hled porozumn (des quaerens intellectum) (Anselm z Canterbury, 10331109), osvcuje rozum, aby lozocky pravdiv poznval a aby (vra) pomoc lozoe teologicky reektovala sama sebe. V uritm smyslu pat do tto tradice tak Hegel. Vychz se od lozoe: Filozoe se pokou redukovat nboenstv na lozoi a vysvtlovat nboenstv rozumov a vdecky. Vsledkem je nboenstv v mezch pouhho rozumu (Kant), event. lozock vra (Jaspers). Nboenstv a lozoe jsou rzn oblasti, ale jsou ve vzjemnm vztahu. Toto pojet pochz od Tome akvinskho (12251274). k toto: Jestlie existuje pohyb vychzejc od Zkladu a Smyslu, pak tento pohyb pedpokld jako adresty lovka a jeho rozum. Z toho vyplv zsada: Gratia supponit naturam (Milost pedpokld pirozenost). Mimoto si (stvoen) lidsk rozum a zjeven vychzejc od Zkladu a

18

KAPITOLA 1. CO JE FILOZOFIE?Smyslu nemohou odporovat, protoe jsou stejnho pvodu. Zjeven (nboenstv) tedy pedpokld, e lovk si vdy u (svou pirozenost) klade problm vyjasnn existence, orientace ve svt a transcendovn, kter m rozvjet lozoe jako rozumov vda. Zjeven (nboenstv) je ve vztahu k tomuto problmu lovka. Je Bo odpovd na tento problm a jeho vyeenm. Teologie jako reexe nboensk vry proto pedpokld ve sv specick vdeckosti lozoi a sna se systematicky promlet zjeven v mediu lozockho vdom problm.

1.4.3

Filozoe a umn

Jde o krsn umn. Kant nazv umn zpsob pedstavy, kter je eln sm o sob, a akoli bez elu, pesto podporuje kulturu duevnch sil kvli spoleenskmu sdlovn (KdU. 44). Tm se uvdj dva znaky: Krsn umn je svobodn. M cl samo v sob. Nen podzeno vnjmu cli. Tm se odliuje od veker emesln technick vroby. Krsn umn sdluje. Nco vyjaduje. Je komunikativn. Tm se odliuje od pouze pjemnho umn her, kter nemaj jin zjem ne dt asu nepozorovan ubhat (Kant). Krsn umn se obvykle dl na bsnictv, hudbu, umn vtvarn (nap. architektura, sochastv, malstv) a umn znzorujc (nap. divadlo, tanec, lm). To, e umn nco sdluje a vyjaduje, vede k tomuto rozlien: Na jedn stran jde v umn o to, co se sdluje, event. vyjaduje, tedy o duchovn obsah. Na druh stran je mdium, materil, v nm se toto sdlen i vyjden uskuteuje. V umleckm dle jsou ob strnky spojeny v dokonal jednot obsahu a materilu. Materil umn lze nazvat smyslovou slokou (nap. tny, barvy, tvary apod.). V umn se duchovn vyjaduje ve smyslovm. Hegel l tuto souvislost takto:Nebo smyslov strnka m mt jsoucnost, pouze pokud existuje pro lidskho ducha, ale nikoli pokud existuje sama pro sebe jako nco, co je samo smyslovou vc. Smyslovost jako materil je tedy povrch a zdn, protoe duchovn oblast se v n jev smyslov vtlenou. Umn je povolno k tomu, aby odhalilo pravdu ve form smyslovho umleckho tvaru. Me to init kladenm nebo negovnm, ale tak odhalovnm a kritikou. (sth., WW 12, 64, 67, 89)

Jako dokonal jednota obsahu a zjevu (materilu) je umleck dlo krsn. Tom Akvinsk k: Krsn je to, eho poznn se lb (pulchra sunt quae visa placent). J. G. Herder poaduje, aby vtvarn umn bylo na prvn pohled, kter je trval, vyerpvajc, vn, provno jako krsn, nebo dlo mus bt zde najednou ve vech svch stech. Podle Kanta jde v estetickm soudu, kterm nco posuzuji jako krsn, nejen o to, e vnmn a posuzovn uritho pedmtu mi psob libost, nbr tak o veobecnou platnost tto libosti. Pi provn umleckho dla vm, e toto dlo by ml povaovat za krsn vlastn kad. Umleck dlo je krsn s veobecnou platnost a tak se pozdvihuje nad libovli vkusu.

1.4. ROZLIEN

19

Bsnk F. Schiller vid v umleck jednot duchovnho a smyslovho smen obou strnek lidskho byt. Krsa je nm mezi dstojnost jakoto vrazem vldnoucho ducha a smyslovm pvabem. Je jejich s jednocenm, a tak dokonalm vrazem lidstv, kter se v estetickm jev jako ospravedlnn ve svt ducha a zbaven viny ve svm zjevu.Krsou je smyslov lovk veden k tvaru a mylen; krsou je duchovn lovk veden zpt k hmot a je vracen svtu smysl. Z toho, jak se zd, plyne, e mezi hmotou a tvarem, mezi trpnm a innost nutn existuje stedn stav a e krsa ns uvd do tohoto stednho stavu. (O estetick vchov lovka, 18. dopis)

Bsnk F. Grillparzer l proitek krsy takto:Pocit krsna je nekonen, a proto k jeho charakteristickm znakm pat, e pi nm inek daleko pesahuje pinu, kter jej vyvolala. Co je v materiln skutenosti, i dokonce ve vztazch dobe uspodanho sloupoad, e rzem pozdvihne celou tvou bytost, pitahuje t, pout, uchvacuje a k slzm, mvnutm kouzelnho proutku vyvolv vechno, co velkho a ndhernho jsi vidl, etl, slyel, ctil, take to proud ve vlahch vlnch tvmi rozenmi tepnami? Pro jsi lep, laskavj, dobrotivj v okamiku, kdy se dv, a krtce pot, dokud se onen dojem jet vzdouv v tvm nitru?. . . Me v tomto stavu nenvidt, hnvat se, zvidt, intrikovat? Nezd se, e v tomto okamiku zmizel rozpor mezi mravn a smyslovou piroze nost, mezi vl a povinnost? Je pro tebe Bh jet nepochopiteln a vesmr zhadn? Nect svou pbuznost s bytostmi pod sebou a s msi nad sebou? Nen tomu tak jako by se z tvho nitra napnala neviditeln vlkna a spojovala cel svt netuen vztahy? A to e zpsobila uboh ada sloup z tvrdho pskovce, uspodan v to i onom pomru? Nevyvolv tento inek spe pocit celistvosti, momentlnho zruen vy rozttnosti, do n vrh ivot nai bytost, pocit jednoty veho konen s nekonenm? (WW 11/7, 339)

Ale v em zle tato duchovn strnka, tato pravda, je umnm dost nzorn vraz ve smyslovm? etn odpovdi na tuto otzku spolu souvis tak, e se v nich ukazuje jak univerzlnost, tak djinnost umn. Podle Aristotela umn napodobuje pirozenost (ars imitatur naturam). Tato vta m nkolik vznamovch vrstev: Druh stvoen (je kon lovk) pedpokld prvn stvoen (produ) a zstv k nmu vztaeno. Pitom lidsk umleck tvorba napodobuje bosk tvr umn (Tom Akvinsk). Podle Kanta je umleck dlo symbolem mravnho dobra. Herder zdrazuje kultivujc, zulechuj funkci umn. Umn pitom vyjaduje absolutno v nboenskm smyslu, nebo to, co povauje za absolutno urit doba (spolenost). Umn jako zprostedkovatel nevyslovitelnho (Goethe) tak m nboensk smysl, nebo zpodobuje nekonen v konenm (Schelling). V marxismu jde naproti tomu o absolutno spoleensk skutenosti. Umn je odrazem tto skutenosti. Z toho vyplv demaskujc funkce umn, ale tak kol pekraovat iracionlnost souasn skutenosti a pedstavovat stav rozumnosti a svobody jako to, co nastane v budoucnosti (Th. W. Adorno). Heidegger chpe umn jako djinnou pravdu

20


byt: je tvrm uchovvnm pravdy v dle, je to byt dosahujc nzornho vrazu (H. G. Gadamer), vyjasnn existence ubezpeenm, kter nzorn zptomuje byt v existenci (Jaspers). Tyto odpovdi mohou bt uvedenm do toho, co se nazv lozo i (estetikou) Mnoh z tchto mylenek shrnuje nsledujc text Hegelv.Veobecn poteba umn je tedy ta rozumn poteba, e lovk m za kol povznst vnitn i vnj svt k svmu duchovnmu vdom jakoto pedmt, ve kterm pozn svou vlastn osobu. Tuto potebu duchovn svobody uspokojuje tak, e jednak in vnitn s to, co je o sob, bytm pro sebe, ale prv tak realizuje vnjkov toto byt pro sebe a tak v tomto zdvojen to, co je v nm, povzn pro sebe a jin k nzoru a poznn. Takov je svobodn rozumnost lovka, v n m svj zklad a nutn vznik jak vechno jednn a vdn, tak i umn. (Pednky o estetice, WW 121 58-59))

Vidme, e umn, stejn jako nboenstv a lozoe pln zkladn funkce vyjasnn existence, orientace ve svt a transcendovn. Potud spolu nboenstv lozoe a i umn souvis. Rozdl mezi lozo a umnm lze snadno ukzat: Filozoe vychz ze smyslov skutenosti (zkuenosti), ale pln ony zakldn funkce v mdiu rozumu, pojmu, vdeck reexe. Naproti tomu umn realizuje ony zkladn funkce ducha v mdiu smyslovosti. Pravda lozoe zle v sile rozumov argumentace, pravda umn v dokonalosti zobrazen. Filozoi jde o obecnost teorie, umn pak o obecn platnou krsu v jej konkrtn realizaci Proto lozoi nezle na tom, aby byla krsn. Podle Kanta je vda, kter jako takov m bt krsn, nesmysl.

1.4.4

Filozoe a ideologie

Slova ideologie (doslovn nauka o idejch) se dnes uv ve velmi rznch vznamech. Vztah lozoe a ideologie zvis na tchto rznch vznamech ideologie. Vybereme ti nejdleitj a budeme je charakterizovat. Marxistick pojem ideologie K. Marx ve sv teorii historickho materialismu zastval toto pojet: Filozoe, nboenstv, ale tak mravy, prvn d a umn jsou pouze duchovn nadstavbou nad materiln zkladnou. Toto schma zkladnanadstavba je teba chpat takto: Materiln zkladna zahrnuje faktick ivotn pomry lid, zvlt jejich ekonomickou situaci a vrobn vztahy, v nich pracuj. Duchovn nadstavba pouze odr tuto materiln zkladnu. Filozoe, nboenstv atd. jsou tud podle Marxe pouhmi odrazy ekonomickch vztah lid. Tuto nadstavbu Marx nazv ideologi.V naprostm protikladu k nmeck lozoi, kter sestupuje z nebe na zem, stoup se tu od zem k nebi, tj. nevychz se tu z toho, co lid kaj, co se domnvaj, co si pedstavuj, ani z eench, mylench, vymylench, pedstavovanch lid, aby se odtud dolo k lidem z masa a krve; vychz se ze skuten innch lid a z jejich

1.4. ROZLIEN

21

Obrzek 3: Zkladna a nadstavba

skutenho ivotnho procesu se tak vykld vvoj ideologickch odraz a ozvuk tohoto ivotnho procesu, i mlhav vtvory v mozcch lid jsou nutn sublimty jejich materilnho ivotnho procesu, kter je mono empiricky zjistit a kter je spjat s materilnmi pedpoklady. Tm ztrcej morlka, nboenstv, metafyzika a vechny ostatn ideologie a formy vdom, kter jim odpovdaj, zdn samostatnosti. Nemaj djiny, nemaj vvoj, nbr lid, rozvjejc svou materiln vrobu a sv materiln styky, mn s touto svou skutenost i sv mylen a produkty svho mylen. ivot nen urovn vdomm, nbr vdom je urovno ivotem. (Nmeck ideologie: Feuerbach, WW II, 23)

K tomu pistupuje nsledujc vaha: Vldnouc ideologi je ideologie vldnouc tdy. Ideologie tedy m tendenci stabilizovat stvajc mocensk pomry ospravedlovat (legitimovat) je. Proto revoluce mn vldnouc ideologii, nebol kdy se mn materiln zkladna, promuje se cel duchovn nadstavba. Marx chpe svou vlastn teorii jako lozoi posledn tdy, revolunho proletaritu, kter m uskutenit beztdn spolenost. Jakoto posledn o moc usilujc a poslze moc odstraujc uen je tato lozoe absolutn pravdivm uenm a je schopna prohldnout a odhalit vechny dvj nauky, lozoe, nboenstv atd. jako ideologie, kter stabilizovaly a legitimovaly pekonan mocensk a vrobn vztahy. Potud je ideologie u Marxe v podstat falen vdom, kter v prbhu proletsk revoluce poslze samo od sebe zmiz. Protp je marxismus v podstat pesvdenm, e kad nemarxistick lozoe je ideologi a falenm vdomm. Zatmco u Marxe m pojem ideologie vznam vysloven negativn (falen vdom!), u Lenina (V. I. Uljanov, 18701924) se nachz pozitivn pojem ideologie. Pojm toti vdeck socialismus jako ideologii proletaritu a stav jej proti buroazn ideologii.

22 Pozitivistick pojem ideologie


Pozitivismus je pojet, kter je charakterizovno dvma vcmi: scientismem (vra v absolutn autoritu specilnch vd, pedevm exaktnch vd prodnch) a empirismem (nzor, e smyslov zkuenost je jedinm zdrojem poznn). Tradice pozitivismu, kter pochz z 19. stolet, doznala ve 20. stolet mnoh promny, jako je novopozitivismus a kritick racionalismus. Ze scientisticko-empiristick zkladn tendence vyplv nov pojem ideologie. Ideologie je para-teorie. To znamen, e oblast vdeckch teori je scientismem a empirismem omezena na speciln vdy. Za ideologick se proto povauj teoreticky nelegitimn vroky, kter jsou mnny jako teoretick, ale tkaj se mimoteoretickho obsahu (Th. Geiger). Ideologick vroky jsou tedy vroky o nem, co nelze ani potvrdit, ani popt pozorovnm (empirismus!), jsou to tedy pedevm vroky metafyzick a nboensk. Kritick racionalismus zamuje svou kritiku ideologie pedevm proti totalitnmu nroku (nrok vysvtlit celek) svtovch nzor a sna se odhalit jako ideologii marxismus, ale tak mnoh tradin lozock nauky, a asto i nboenstv. Tato kritika ideologie je zamena zvlt proti teorim, kter si in nrok, e mohou uskutenit ideln spolenost jako uzaven sociln systm. Tento nrok se asto vytk marxismu. Naproti tomu se poaduje na ideologii nezvisl oteven spolenost (K. Popper), kter pracuje s vdeckmi pracovnmi hypotzami a u se z chyb.Z hlediska kriticismu je mono kritice ideologie . . . pisoudit lohu, aby zmenovala iracionlnost socilnho ivota tm, e bude uplatovat vsledky a metody kritickho mylen pro vytven socilnho vdom, a tm i veejnho mnn, krtce eeno lohu osvty. To znamen pedevm podporovat vchovu k racionlnmu pstupu k problmm a tm ke stylu mylen, kter odpovd . . . modelu kritick racionality. asto mn zle na tom, aby se pedvalo vdn o jednotlivostech, ne aby se uilo metodm, kter jednotlivcm umouj vytvoit si samostatn sudek a tak odhalovat strategie, kter imunizuj, zatemuj, zamluj a matou, tedy odhalovat postupy dogmatismu. Cl takov vchovy by tedy zleel v tom, aby se zvila imunita len spolenosti proti nerelevantnm zpsobm argumentace, ale aby se zato stali vnmavjmi pro pravou a relevantn kritiku. ( H. Albert, 88 n.)

Vidli jsme, e kritin racionalist a marxist vychzej z rznch pozic a stav proti sob dv negativn pojet ideologie. Jedni se k tomu ct oprvnni scientismem, druz svm pokrokovm proletskm vdomm. Pitom se ti i oni povauj za prav lozofy a upraj tento nrok druh stran. Neutrln pojem ideologie Slovo ideologie se asto pouv v neutrlnm, tedy ani v pozitivnm, ani v negativnm vznamu. Sociologie vdn chpe veker vdn jako ideologick v tom smyslu, e je spoleensky a kulturn podmnn: ideologinost pedstavuje spoleenskost v oblasti ducha (O. stammer). Za ideologii se asto pokld svtov nzor v nejirm slova smyslu; ideologie je pak any systematic set of

1.5. POKUS O DEFINICI

23

beliefs, meanings or propositions (jakkoli systematick soubor nzor, vznam a vrok) ( H. H. Toch). Neutralita takovho pojmu ideologie me vyplvat tak z toho, e se bere v vahu pouze funkce, kter ideologii pipad po strnce psychologick nebo sociologick. Ideologie ulehuji a stabilizuj lidsk chovn; uspokojuj lidskou potebu kontinuity, orientace a jistoty ve svt (R. V. Burks); zmenuj sloitost monost lidskho jednn (N. Luhmann). V urnalistickm jazyce se asto oznauje jako ideologie jednodue vechno, co m njak svtonzorov charakter a motivuje praxi. Tak se mluv o ideologii strany a o ideologick diskusi. Tato inace slova ideologie je politovnhodn. Tohoto vrazu by se mlo uvat spe etrn, a kdy se ho uije, mlo by se ci, v jakm smyslu se tak in.

1.5

Pokus o denici

Pedbn pojem lozoe, kter pro ns vyplynul z oddl 1.1 a 1.3, nabyl ady dleitch upesnn v rozliench podanch v oddle 1.4. Nyn jsme u vypracovali dostatek materilu, abychom se pokusili o denici lozoe. K tomu nejprve shromdme prvky, kter potebujeme.

1.5.1

Vda

Kdy je lozoe oznaovna jako vda, pak nejde o urit pojem vdy, kter by j byl pedem dn jinmi vdami (specilnmi vdami). Vidli jsme (1.3.4), e metoda lozoe je problmem samotn lozoe a e j neme bt naroubovna zvnjku. Kdy tedy lozoi nazvme vdou, meme tak init jen ve velmi irokm a neuritm smyslu. Vda je pak jednodue souhrn poznatk, kter maj vzjemnou souvislost. Tato souvislost dv onomu souhrnu povahu celku, systmu. Ve lozoi jde tedy o systematickou souvislost poznatk, event. vpovd.

1.5.2

Zkladn vda

Zpadn lozofovn zaalo otzkou po arch (ec. potek, dvod, princip) O tuto otzka lo ve lozoi nakonec vdycky. Filozoe je vda o poslednch dvodech, podmnkch, pedpokladech. eho? V oddle 1.3.1 jsme ukzali, e vchodiskem veker lozoe je zkuenost. Filozoe vychz z kadodennho svta skuenosti, z empirickho v nejirm slova smyslu. V oddle 1.4.1.3 jsme vidli, m se lozoe odliuje od empirickch specilnch vd: Empirick speciln vdy se ptaj po empirickch dvodech, podmnkch a pedpokladech empirickho; vysvtluj empirick empirickm. Avak lozoe se pt po dvodech, podmnkch a pedpokladech empirickho vbec, kter samy nejscou empirick; vysvtluje empirick neempirickm. Je zkladn (fundamentln) vdou, protoe se pt na posledn, neempirick dvody, tedy na zklad veho empirickho. V oddle 1.4.1.3 jsme uvedli Kantovu formulaci: Filozoe se pt, jak je

24


mon zkuenost; pt se na podmnky, pedpoklady v zkuenosti; jako fundamentln vda se pt na podmnky monosti zkuenosti (tj. empirickho).

1.5.3

Univerzln vda

V oddle 1.4.1.3 jsme ukzali, jak se lozoe odliuje od tematicky redukovanch a metodicky abstraktnch empirickch specilnch vd. Filozo nezkoum empirickou skutenost (event. jej dl oblasti) z uritho aspektu a ve smyslu urit metody, nbr celostn. Pt se na podmnky monosti empirick skutenosti v celku. V tomto smyslu je lozoe univerzln a ne speciln vda. Filozoe se pt na posledn dvody, podmnky a pedpoklady veho empirickho, celho zkuenostnho svta.

1.5.4

Rozumov vda

Co se m pesn chpat rozumem, tm se budeme zabvat pozdji. Zde tohoto vrazu uvme v bnm, kadodennm smyslu. V oddle 1.4.2 jsme ukzali, e se lozoe jakoto rozumov vda odliuje od teologie. Filozoe si in nrok na to, e vechny jej vpovdi jsou rozumov, e tedy kad rozumov bytost (kad lovk) mus nahldnout, e a pro si tyto vpovdi in nrok na zvaznou platnost. Pechod od zkuenosti k neempirickm podmnkm monosti zkuenosti tedy v sob nem nic fantastickho nebo poetickho, nbr in si nrok na nepochybnou platnost na zklad argument.

1.5.5

Kritick vda

Protoe se lozoe pt na podmnky monosti zkuenostn skutenosti, uvd principiln v pochybnost cel n (kadodenn a specilnmi vdami odhalovan) zkuenostn svt. Je univerzln kritikou, kter podrobuje jako rozumov vda svmu soudu kad nzor, kad obraz svta, kadou hodnotu. Je kritikou ideologie, kritikou nboenstv, kritikou vdy, kritikou technologie, kritikou spolenosti. Bojuje proti nekritickmu dogmatismu a tak pln ve spolenosti osvcujc funkci. Shrnut: Filozoe je kritick rozumov vda o podmnkch monosti empirick skutenosti jako celku.

1.6

Pklady z djin pojmu lozoe

Vybrme nkolik pklad, kter ilustruj, jak rzn lozofov popisovali kol lozoe.

1.6. PKLADY Z DJIN POJMU FILOZOFIE

25

Obrzek 4: Vdy univerzln a speciln

1.6.1

Platn (sestaveno z knihy stava, 484490)

Filozofov jsou ti, kte jsou schopni pochopit to, co zstv vdy nemnn. Neustle tou po poznn, kterm se jim me zjevit nco z onoho byt, kter zstv nedotknut vzniknm a zaniknm. Jestlie takto usiluj o poznn jsoucna, nezstvaj Pi mnostv jednotlivch jev pokldanch za existujc, ale jdou neochvjn svou cestou a neuspokoj svou lsku dotud, dokud nedoshnou vlastni podstaty kad vci tou st due, j nle neho takovho dosahovat. Tak se pibliuj k pravmu jsoucnu a spojuj se s nm, a tak plod rozum a pravdu.

1.6.2

Aristoteles (Metafyzika I, 2, 982a282b)

Vdn vak a rozumn pro n samy nejvce nle vd, je se zabv nejvym pedmtem vdn; nebo kdo tou po vdn pro n samo, pednost pedevm vd je m vdeckost v nejvy me, a takov je vda o tom, co je nejvym pedmtem vdn; a nejvym pedmtem vdni jest to, co je prvn; a piny. Vdy skrze i a z nich se poznv ostatn, nikoli ony skrze to, co nsleduje. Konen vdou, je je vldnouc v prvn ad, a vdou, je vede vce ne vda slouc, je ta, kter poznv, kvli emu mme vechno zaizovat a konat; jest to dobro v jednotlivch ppaddech a vbec pak to, co je v cel prod nejlep.

1.6.3

Tom Akvinsk (Contra gentiles I, 3)

V tom, co vypovdme o Bohu, jsou dva druhy pravdy. O Bohu jsou toti pravdiv mnoh vci, kter pesahuji vekerou schopnost lidskho rozumu, nap. e Bh je trojjedin. Jsou vak tak mnoh vci, kter jsou poznateln samotnm

26


rozumem nap. e Bh jest a e Bh je jeden a jin takov vci, jak to tak ukzali lozofov ve svch vahch o Bohu, pi em je vedlo svtlo pirozenho rozumu.

1.6.4

Ren Descartes (Principia, WW IX, 2)

Chtl jsem tu pedevm vysvtlit, co je lozoe, a zapoal jsem nejjednodumi vcmi, napklad tm, e slovo lozoe znamen snahu o moudrost a e moudrost se nerozum pouze obyejn chytrost, ale dokonal vdn o vech vcech, kter lovk me poznat, aby ml orientaci pro svj ivot, tak aby si uchoval zdrav a vynalzal vechna umn. Dle jsem chtl vysvtlit, e k dosaen takovho vdn je nutn, abychom je odvozovali z prvnch pin. Kdo se tedy sna takovho vdn doshnout (a to je vlastn lozofovn), mus zat zkoumnm tchto prvnch pin, toti princip. O tchto principech plat dv zkladn podmnky. Prvn, e jsou jasn i zejm, e lidsk duch o jejich pravdivost; neme pochybovat, pokud o nich pozorn uvauje; druh, e poznn ostatnch vc na nich zvis tak, e principy sice meme poznat bez poznn druhch vc, ne vak naopak vci bez princip. Jde tedy o to snait se odvodit z tchto princip poznn vc, kter na nich nvis, a to tak, e v cel ad odvozovn nen nic, co by nebylo zcela jasn.

1.6.5

Thomas Hobbes (sestaveno z: O tlese, kap. 1)

Filozoe je racionln poznn ink 5; jevu z jejich pin a naopak (poznn) monch psobcch dvod z jejich inku. Clem a kolem lozoe je, abychom pedvdanch ink vyuili k svmu uitku a abychom vzjemnm psobenm tles vyvolali stejn inky, kter si vymyslme ve svm rozumu, pokud to dovoluje pedmet, sla a ple, abychom uinili lidsk ivot lehm. Clem poznni je moc. Subjektem lozoe neboli pedmtem, o nm pojednv, je kad tleso, jeho vznik jsme s to pochopit nebo kter meme pozorovnm srovnvat s jinmi tlesy nebo kter me bt sloeno a rozloeno, tj. kad tleso, o jeho vzniku nebo vlastnostech meme mt njak poznn.

1.6.6

Immanuel Kant (AA IX, 24 n.)

Nebo lozoe je idea dokonal moudrosti, kter nm ukazuje posledn cle lidskho rozumu. Podle kolskho pojmu pat k lozoi dv vci: pedn dostaujc zsoba rozumovch poznatk, za druh systematick souvislost tchto poznatk neboli jejich spojen v ideji celku. Pokud vak jde o lozoi podle obecn lidskho pojmu, meme ji oznait tak jako vdu o nejvy maxim uvn naeho rozumu, pokud maximou rozumme vnitn princip volby mezi rznmi cli. Nebo lozoe je v poslednm vznamu vda o vztahu vekerho poznn a uvn rozumu k poslednmu cli lidskho rozumu, jemu jsou jakoto nejvymu cli podzeny vechny ostatn cle a mus se v nm sjednocovat v jednotu. Oblast lozoe v tomto svtoobanskm smyslu lze charakterizovat tmito otzkami: 1. Co mohu vdt?

1.6. PKLADY Z DJIN POJMU FILOZOFIE 2. Co mm konat? 3. V co smm doufat? 4. Co je lovk?

27

Na prvn otzku odpovd metafyzika, na druhou etika, na tet nboenstv a na tvrtou antropologie. Ale v podstat by bylo mono toto ve potat k antropologii, protoe prvn ti otzky se vztahuj ke tvrt.

1.6.7

Johann Gottlieb Fichte (Prvn vod do vdoslov, WW I, 4 195)

Jakou lozoi si kdo zvol, to zvis na tom, jak je kdo lovk. Nebo lozock systm nen mrtv nad, kter meme podle libosti pout nebo odloit, nbr je oiven du lovka, kter ho m. Charakter maltn od pirozenosti nebo ochabl a pokiven otroctvm ducha, uenm pepychem a samolibost ten se nikdy nepozdvihne k idealismu. Filozofem m-li se idealismus osvdit jako jedin pravdiv lozoe lozofem se lovk mus narodit, mus k nmu bt vychovvn a vychovvat k nmu sm sebe: ale neme bt uinn lozofem dnm lidskm umnm. Proto si tato vda slibuje mlo prozelyt mezi u hotovmi mui. Pokud vbec sm doufat, oekv vce od mladho svta, jeho vrozen sla dosud nezmarnla v ochablosti doby.

1.6.8

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (Zklady lozoe prva, WW 7, 35 n.)

kolem lozoe je pochopit, co jest, nebol to, co jest, je rozum. Co se te individua, je beztoho kad synem sv doby; tak je tak lozoe svou dobou v mylenkch pochopenou. Je rovn poetilost domnvat se, e njak lozoe pekrauje ptomn svt, jako by lovk peskoil svou dobu. . . Co le mezi rozumem jakoto sebe vdomm duchem a rozumem jakoto ptomnou skutenost, co onen rozum od tohoto dl a co mu v nm nedopv uspokojen, jsou okovy abstraktnosti, kter nen osvobozena v pojem. Poznat rozum jako ri na kiovatce ptomnosti a tak se jm tit, toto rozumn poznn je smrem se skutenost, kter poskytuje lozoe tm, jim jednou byla dna vzva chpat a v tom, co je substanciln, zachovat prv tak subjektivn svobodu jako se neoctnout se subjektivn svobodou ve zvltnosti a nahodilosti, nbr v tom, co o sob a pro sebe jest. . . Abychom se jet zmnili o poueni, jak svt m bt, lozoe tak jako tak pichz s nm vdy pli pozd. Jako mylenka svta objevuje se lozoe teprve tehdy, kdy u skutenost dokonila sv tvoen a je hotov. To, co u pojem, ukazuj nutn i djiny, e se toti ve zral skutenosti objevuje idelno proti relnu a tvo si, chpajc se v substanci relna, tento svt jako svou intelektuln i. Kdy lozoe maluji svou e v edi, pak u podoba svta zestrla a ed v edi se ned omladit, nbr jen poznat; sova Minervina zahajuje teprve s ponajcm soumrakem svj let.

28


1.6.9

Karl Marx (vod ke Kritice Hegelovy lozoe prva)

Jako lozoe nachz v proletaritu svou materiln zbra, tak nachz proletarit ve lozoi svou duchovn zbra, a jakmile blesk mylenky s plnou silou zashne tut naivn nrodn pdu, uskuten se emancipace Nmc v lidi . . . Nmecko neme svrhnout dn druh poroby, nesvrhne-li porobu veho druhu. Dkladn Nmecko neme dlat revoluci jinak ne dkladn. Emancipace Nmce je emancipace lovka. Hlavou tto emancipace je lozoe, srdcem je proletarit. Filozoe se neme uskutenit bez zruen proletaritu, proletarit se neme zruit bez uskutenn lozoe.

1.6.10

Ludwig Wittgenstein (Tractatus logico-philosophicus)

Clem lozoe je logick vyjasovn mylenek. Filozoe nen nauka, nbr innost. Filozock dlo se skld v podstat z objasovn. Vsledkem lozoe nejsou lozock vty, nbr objasnn vt. Filozoe m vyjasovat a pesn vymezovat mylenky, kter jinak jsou jakoby zakalen a mlhav. Sprvn metoda lozoe by byla vlastn tato: Nekat nic ne to, co lze ci, tedy vty prodn vdy tedy nco, co nem s lozo nic spolenho a potom , kdy by nkdo jin chtl ci nco metafyzickho, mu ukzat, e uritm znakm ve svch vtch nedal dn vznam. Tato metoda by byla pro toho druhho neuspokojiv neml by pocit, e ho ume lozoi ale byla by to jedin opravdu sprvn metoda.

1.6.11

Martin Heidegger (Heidegger2 , 42)

Pokud lovk existuje, je tu jistm zpsobem i losofovn. Filosofovat to, co my tak nazvme znamen uvdt do chodu metafyziku, v n losoe pichz k sob sam a ke svm vslovnm kolm. Filosoe se dostv do chodu pouze zvltnm skokem vlastn existence do zkladnch monost pobytu v celku. Pro tento skok je rozhodujc: pedn poskytnout prostor pro jsoucno v celku; dle uvolnit se do onoho nic, tzn. osvobodit se od model, kter kad m a ke kterm se obvykle odpl; a konen nechat ono kymcen, kter nm bere pdu pod nohama, aby ns vrhlo vdy! zpt do zkladn otzky metafyziky, kterou si nic samo vynucuje: Pro je vbec jsoucno a ne spe nic?

1.6.12

Karl Jaspers (Jaspers2 , 15)

Dnes se d o lozoi mluvit snad v tchto formulacch; jejm smyslem je: postihnout skutenost v jejm pvodu uchopit skutenost tak, jak se v mylenkch zabvm sm sebou, ve vnitnm jednn otevrat se pro dalek horizonty toho, co ns obklopuje v milujcm zpase se odvaovat komunikace od lovka k lovku pomoc kadho smyslu pravdy

1.7. JEDNOTA FILOZOFIE MNOHOST SYSTM

29

trpliv a nepetrit udrovat rozum v bdlosti ped tm, co je nejvce ciz, a ped tm, co selhv. Filozoe je to, co sousteuje, to, m se lovk stv sm sebou tm, e se stv astnm skutenosti.

1.6.13

Karl Popper (XXV n.)

Vichni lid maj njakou lozoi, a to vd i ne. Pedpokldejme, e tato nae lozoe nem valnou cenu. Ale jej vliv na nae mylen a jednn je asto pmo katastrofln. Proto je nutn, abychom sv lozoe kriticky zkoumali. To je loha lozoe . . . Tak jako kad m svou lozoi, tak m kad tak - obvykle neuvdomle - svou teorii poznn; mnoh mluv pro to, e nae teorie poznn rozhodujcm zpsobem ovlivuj nai lozoi. Zkladn otzkou tchto teori poznn je: Meme vbec nco vdt? Odpov nen pesimistick, relativistick nebo skeptick: ukazuje, e se dovedeme uit ze svch chyb. Je mon piblit se k pravd. To byla moje odpov na pesimismus v teorii poznn. Ale mm tak odpov na optimismus v teorii poznm: jist vdn je nm odepeno. Nae vdn je kritick uhadovn; st hypotz, tk domnnek.

1.7

Jednota lozoe mnohost systm

Kdy se sname zskat veobecnou pedstavu o tradici lozoe, vsledkem by mohlo bt zklamn a zmatek. Zmatek: Stojme ped nepehlednm, sloitm mnostvm lozo a lozof, kte si do nekonena protie. Zklamn: Oekvali bychom, e lozoe po dvou a pl tisciletch objev nco uitenho; ale lozoe a lozofov si protie a dodnes. Ale pece neexistuje k lozoi dn alternativa. Velk otzky lozoe jsou zrove velkmi otzkami lovka, tohoto stle se promujcho problmu, a lozoe psobily v djinch jako dynamit, vyvolvaly zmny, pevraty, revoluce. Nkdy se mluv o skandlu lozoe. Poukazuje se na to, e speciln vdy dosahuj ohromnho pokroku a spch, zatmco na lozoi je vechno zmaten a psob jen zklamn. Ped takovou situac rezignuj dokonce i mnoz lozofov. Zkaj se lozoe jako prvn vdy, jako autonomn, zkladn a univerzln vdy (1.5) a stvaj se scientisty (1.4.1.3), tj. nenesou ji prapor ped specilnmi vdami, nbr vleku za nimi. Ale je tomu se skandlem lozoe opravdu tak? Velk lozof a matematik G. W. Leibniz pe:Kdybych ml as, srovnal bych sv uen s uenm starch lozof a jinch schopnch mu. Pravda je rozena mnohem vce, ne se obvykle mysl, ale asto se s n setkvme v zamaskovan podob nebo je ped nmi zahalen, ba oslaben, zmrzaen a pokaen cizmi pdavky, kter sniuj jej hodnotu a uitek. Kdybychom ukzali stopy pravdy u starch lozof nebo obecnji u naich pedchdc, pak bychom vyprostili zlato z bahna, diamanty z hlny a svtlo ze tmy a byla by to vskutku vn lozoe (perennis quaedam philosophia). (Dopis Remondovi, 26. 8. 1714)

Tuto ideu philosophiae perennis rozvd Leibniz dle: Co lozofov uili, je dle Leibnize) tm vdy pravdiv, omyl je vtinou ve vrocch, jimi odporuj

30


jinm lozofm. Filozock tradice se uskuteuje tak, e celek, o kter lozoi jde, dochz vrazu v rznch aspektech, momentech, nuancch lozofov upadaj do urit jednostrannosti, pokud pli zdrazuj njak] sprvn aspekt. Ve sporech lozof se toto pecenn jednoho aspektu hj proti pecenn jinho aspektu, piem jsou oba aspekty vtinou oprvnn. Existuj sice tak velk syntzy; ale vyvstvaj stle nov oprvnn aspekty, kter kriticky vystupovat proti tmto syntzm. Tm vak ztrc tak zvan skandl lozoe svj zklad. Otevr se zcela jin perspektiva: Samotn djiny lozoe jsou lozockm procesem. Jsou dialogem lozof o jedn pravd. Vystupuj rzn aspekty a jsou jednostrann hjeny, objevuj se opan aspekty, podnikaj se pokusy o syntzy, a dal aspekty ukazuj, e jsou jednostrann. Kdy se Leibniz sna spojit Platna a Dmokrita, Aristotela a Descarta, scholastiku a modern prodn vdu pak nevid tradici jako arnu libovolnch ptek, ale jako dialog, kter v mnohost aspekt postupn rozvj celek. Filozof, kter pekonal povrchn dojem skandlu, se pokus o toto: Kriticky si bude osvojovat aspekty vyskytujc se v tradici a bude je systematicky uvdt do vzjemnho vztahu. Tak vstupuje do tohoto dialogu a pokrauje v nm dle. V, e ani on tuto philosophia perennis nezakon. Ale ptr po novch aspektech a sna se uvst poznan aspekty v syntzu. Tm udruje horizont diferencovanho vdom problm oteven a je s to prohledat a demaskovat plochost hesel, zjednoduen, md a ideologi. Kriticky si osvojuje rzn aspekty a systematicky je syntetizuje a tak zrove otevr monosti rozumov orientace ve smyslu celku. V tomto smyslu existuje pes mnohost lozo vdy pouze jedna lozoe Jejm pokrokem je pokrok ve vdom problm. Tento pokrok snad nen tl hmatateln jako pistn na Msci nebo transplantace srdce. To souvis s tm, e lozoe se nerealizuje tematicky redukovan a metodicky abstraktn (1.4.1.3) jako speciln vdy. Jakoto zkladn a univerzln vd j jde o pravdu celku, kter nen efektn, ale existenciln vznamn. Fichte (1.6.7) mimoto upozornil na to, e pi lozofovn uritho lozofa zle na tom, jak je to lovk.

1.8

Zkladn otzky lozoe platnsk trojhelnk

Podle nzoru britskho lozofa A. N. Whiteheada nen cel evropsk lozoe nic jinho ne poznmky k Platnovi. Pokusme se na zakladl nkterch Platnovch stednch mylenek ukzat ti zkladn otzky hlavn smry lozockho mylen. Tm zskme vhled do zkladn problematiky lozoe vbec.

1.8.1

Podobenstv o jeskyni

Problm, o kter mm zde jde, meme ukzat na textu, kter pat v djinch lozoe k nejznmjm, na Platnov podobenstv o jeskyni (stava VII, 514516, zkrceno):

1.8. ZKLADN OTZKY FILOZOFIE PLATNSK TROJHELNK31Sokrates: Pedstav si lidi v podzemnm pbytku podobnm jeskyni, kter m k svtlu oteven dlouh vchod podl cel jeskyn. V tto jeskyni ij lid od dtstv spoutan na nohou a na krku, take zstvaj stle na tomt mst a vid jen rovn ped sebe, protoe pouta jim brn otet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi ho ohe; uprosted mezi ohnm a spoutanmi vzni vede vzhru cesta, podl n je postavena nzk ze na zpsob zbradl, jak maj ped sebou loutki a nad nm dlaj sv kousky. Podl tto zdky chod lid a nos velijak nad, kter penv nad zdku, podoby lid a zvat z kamene a deva. Glaukn: Pedvd podivn obraz a podivn vzn. Sokrates: Podobaj se nm. Mysl, e by takov vzni mohli vidt sami ze sebe a ze svch druh nco jinho ne stny vrhan ohnm na protj stnu jeskyn? Glaukn: Jak by mohli vidt, kdy jsou cel ivot nuceni dret hlavu nehybn? Sokrates: Tito vzni by nemohli pokldat za pravdiv nic jinho ne stny onch umlch vc. Glaukn: Nevyhnuteln. Sokrates: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a pinucen nhle vstt, otoit j, jt a podvat se nahoru do svtla, mohl by to udlat jen s bolest a pro oslepujc lesk by nebyl schopen dvat se na pedmty, jejich stny pedtm vidl; co by podle tebe ekl, kdyby mu nkdo tvrdil, e tehdy vidl pouze peludy? Nemysl, e by byl zmaten a domnval by se, e pedmty tehdy vidn jsou pravdivj ne ty, kter mu ukazuj te? Glaukn: Mnohem pravdivj. Sokrates: A kdyby ho nkdo odtud nsilm vlekl skrze drsn a strm vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevythl na slunen svtlo, nepocioval by bolestn toto nsil a nevzpral by se, a kdyby piel na svtlo, mohly by snad jeho oi pln slunen ze vidt nco z toho, co se mu nyn uvd jako pravdiv? Glaukn: Ne, alespo ne hned. Sokrates: Myslm, e by si musel na to zvyknout, kdyby chtl vidt vci tam nahoe. Nejdve by asi nejsnze poznal stny, potom samotn pedmty; dle by potom nebesk tlesa i samotnou oblohu snze pozoroval v noci, dvaje se na svtlo hvzd a msce. Nakonec by se myslm mohl dvat na slunce samo o sob na jeho vlastnm mst a mohl by t pozorovat, jak je.

1.8.2

Kritika zkuenosti

Platn vychz z kritiky kadodenn skuenosti. Dokud lid ij nekriticky v kadodenn skuenosti, ij ve svt zdn (jeskyn!) a nevd nic o vlastnm byt. Filozoe osvobozuje lovka z jeskyn zdn a pivd ho ke slunci pravdy, um je dno zkladn rozlien, toti rozlien mezi pouhm zdnm (doxa) a pravm bytm (on). Jak dochz Platn k tomuto rozlien? Ukeme to na jednoduchm pklad: Vidm krvu. Co to znamen? Pokusme se povdt, co skuten smyslov vnmme, kdy vidme krvu. Vidme barvy, tvary, stavbu tla a slyme mon buen. Platn nazval to, co smyslov vnman, jevem (fainomenon, fenomn). Tyto smyslov jevy se stle mn: Jsou v pohybu, barvy mn odstny, tlo se vzpimuje, buen ustv. Pesto existuje nco, co se v tomto neustlm stl

32


mncch se jev nemn a trv: ono krva. Stdajc se, stle se mnc smyslov jevy jsou jevy neho, co se v nich ukazuje a v nich trv: jsou to jevy krvy. kme vidm krvu, protoe vme, e v zklad stle se mncch jev je nco, co se v promnch jev nepromuje. Meme to nazvat esenc (bytnost) krvy. Tato esence (bytnost) krvy zstv vdy stejn. Ale vidme tuto esenci (bytnost) krvy? Vnmme ji smyslov? Zjevn nikoliv. Sama nen smyslov jev, ale je v zklad jev a v nich dochz vrazu. Snadno lze ukzat, e tento rozdl existuje v kad zkuenosti: Kad zkuenost obsahuje na jedn stran stle se mnc jevy, kter vnmme smyslov. Kad vak na druh stran obsahuje tak tuto nepromnlivou, v mncch se jevech petrvvajc esenci (bytnost), kterou sice poznvme, ale smyslov nevnmme. Pozdji uvidme, e je zde mnoho problm a e cel vc nen tak jednoduch, jak se te jev. Shrnujeme: Oblast zdn je oblast smyslovosti. Smyslovost nle materilnmu, tlesnmu svtu. Uskuteuje se naimi tlesnmi smysly (zrak, sluch, chu atd.) a tk se smyslovch jev. Smysly vnmaj v jevech proud neustlch zmn, neustl vznikn, promnu a zanikn. Oblast pravho byt je oblast duchovnho svta. Oima ducha se realizuje prav, vlastn poznn (nosis, epistm). Nem nic spolenho se zdnm promnlivch jev a nerealizuje se ve smyslovosti, nbr vztahuje se k pravmu byt, kter je nepromnn, zstv stle stejn a je zkladem jev (1.6.1).

1.8.3

Platnsk trojhelnk

Pro Platna z toho vyplynula problmov situace, kter se stala dlem lozoe. Nyn je ji zejm, e poznn nelze vysvtlit pouze smyslovosti. Ve smyslovosti je nae tlo (smyslov orgny) spojeno se smyslovmi vcmi (jevy). Tlo se jim podob a je s nimi spznno. Od smyslovosti se vak odliuje n poznvajc duch (ns), kter Platn nazv du, a rovn ono prav byt, kter je nepromnnm zkladem jev. A nyn ped nmi vyvstv tato otzka: Jak me n duch poznvat prav byt? Je mon opravdov poznn? Tuto otzku meme ozejmit v platnskch obrazech: N duch (due) je do jist mry uzaven v naem tle a tm oddlen od pravho byt. Mezi duchem a pravm bytm le materiln svt zdn, svt smyslovho. Smyslovost vak neme bt mostem mezi duchem a pravm bytm. A pesto nevnmme pouze smyslov (jako zvata), ale tak poznvme. Jak je to mon? Platn e tento problm tm, e proti lidskmu duchu na jedn stran a Pravmu byt vc, je je zkladem jev, na stran druh, stav tet skutenost: ideje. Jsou to ir esence o sob, vn a nemnn. Alespo v jednom vznamnm obdob svho ivota se Platn domnval, e ideje jsou oddleny od due (ducha) i od fyzickch (prodnch) vc a jsou mimo n. (Ve svch pozdjch dialozch toto pojet pozmnil.)

1.8. ZKLADN OTZKY FILOZOFIE PLATNSK TROJHELNK33 Ideje jsou tedy vn predobrazy esenc (bytnost) vc. Mnohost idej je ta v jedin ideji dobra a krsy, kter jakoto idea idej vechny ostatn ideje pevyuje. Tato idea idej je absolutnem (bostvm) Platnova systmu. V podobenstv o jeskyni (1.8.1) zastupuje tuto ideu odj slunce, zatmco prodn vci v slunenm svtle pedstavuj ony etn ideje. Jak e Platn pomoc nauky o idejch zmnn problm? in to dvma mty: Mtus anamnse: Due je svou esenc spznna s idejemi a je jim podobn. Ped vstupem do pomjejcho tla nazrala na ideje. Duchovn nazen vak bylo pi vstupu do tla zasuto smyslovost. Oitnm (katharsis) od ponoen do smysl (vystoupenm z jeskyn) je mono znovu si vzpomenout (anamnsis). Prav poznn se uskuteuje rozpomnnm. O Mtus methexe: Vesmr vznikl psobenm tvrce svta (dmirgos). Ten vytvoil tvoil prodn vci z praltky podle idej. Jako obrazy idej maj proto prodn vci ast na idejch. Podlej se na idejch (methexis). Prav poznn je tedy mon tm, e due a prav byt vc spolu souvis v ideji (i idejch). Due je spojena s idejemi ve smyslu anamnse (rozpomnn), prodn vci se podlej na idejch ve smyslu methexe (podl, ast). Smyslov vnmn je jen vnjm podntem rozpomnn. Touto problmovou situac, kterou meme oznait jako platnsk trojhelnk, zadal Platn celm djinm lozoe stedn lohu. Vnitn souvislosti tto problematiky ponechal pod zvojem mtu a lozoe se od t doby sna o jeho vklad.

1.8.4

Praxe

Jak ukazuje podobenstv o jeskyni, nejde v platnskm trojhelnku pouze o teoretick otzky. Klade se tak etick poadavek. Platn nechce pouze vysvtlit, jak je mon poznn, resp. jak jsou podmnky monosti zkuenosti (srov. 1.4.1.3 a 1.5.2), ale zrove ukazuje, co je teba dlat (srov. 1.6.6). V problmov struktue trojhelnku se klade jako problm lidsk praxe. Pro? Jestlie jsem pochopil rozdl mezi smyslovost a duchem, pak vm, e nesmm zstat v jeskyni, ale e jsem povinen vynaloit nmahu a z jeskyn vyjt. Pak vm, e se nesmm vydvat libovli svch smyslovch sklon (pud), ale e je mou povinnost jednat podle rozumu. Lidstv dstojn lovka znamen, e duch (rozum) ovld smyslovost. Ale duch, kter se osvobodil, ije ve znamen ideje dobra. V tomto smyslu je kolem pedevm emancipace lovka: M se emancipovat z jeskyn zdnlivch dober, neuspodanch dost, slepch sklon a vn k pravmu lidstv, k praxi zen rozumem. Nem se nechat proti rozumu ovldat smyslovmi motivy, ale uvat svobody ducha, dit sm sebe rozumem. Smyslovost se me rozvjet ve smyslu lidstv teprve pod vldou rozumu. Emancipace lovka ve znamen lidstv vak tak znamen povinnost psobit k tomu, aby monost tto emancipace nalezli tak jin a vposledku vichni lid. V podobenstv o jeskyni ten, kdo ji odtud vystoupil, sestupuje opt do jeskyn a sna se osvobodit z pout a vyvst ven dvj spoluvzn.

34


1.8.5

Hlavn smry lozockho tzn

I kdy m platnsk lozofovn namnoze podobu mtu a ve sv pvodnosti zanechv mnoh nevyeen, pesto lze na zklad podobenstv o jeskyni a trojhelnku ukzat zkladn lozockou problematiku. Trojhelnk pedevm uvd do rozlien teoretick a praktick lozoe. Souvislost byt-J-idea (i proda-subjekt-absolutno nebo svt-due-Bh) trojhelnk vymezuje celkov prostor teoretick lozoe. Nejdleitj pozice lozock tradice se odliuj pedevm tm, ve kterm se t vrchol trojhelnka jejich lozofovn zan, odkud systematicky rozvjej celek lozoe. Z toho vyplvaj ti hlavn smry lozofovn:

Filozoe byt: Mylen vychz z jev a pt se na byt, je je zkladem jev. Pt se tedy na podmnky monosti zkuenosti v oblasti ne-J. Filozofovn je zde tedy orientovno primrn ontologicky (ontologie = nauka o jsoucnu). Pt se na prav byt jsoucna a sna se porozumt jsoucnu na zklad poslednch dvod byt.

Filozoe J: Mylen postupuje opanm smrem. Zan otzkou na X jako subjekt v zkuenosti. Pt se tedy na podmnky monosti zkuenost v oblasti J, v subjektu. Je tedy orientovno primrn transcendentln, tj pt se na subjekt zkuenostnho svta a na jeho vlastnosti.

Filozoe ducha: Mylen zan u ideje. Sna se poznat podmnky monosti skuenosti na zklad ideje. Toto lozofovn tedy proml zrove byt a J, substanci a subjekt, methexis a anamnsi, ontologick a transcendentln problm na zklad absolutna.

V djinch lozoe jsou tyto ti hlavn smry spojeny se temi velkmi jmny: lozoe byt s Aristotelem, lozoe J s Kantem a lozoe ducha s Hegelem. Vechny ti hlavn smry vak prostupuj celou tradici. Principln si neodporuj, nbr rozvjej z rznch vchozch bod stejnou celkovou souvislost. Tyto ti vchoz body se samozejm uplatuj rznm zpsobem. Z toho vyplv bohat pestrost aspekt, kter tvo diferencovan vdom problm philosophiae perennis. (Srov. 1.7) V otzkch platnskho trojhelnku si pohybuje cel lozock tradice.

1.9. ROZDLEN FILOZOFIE Shrnut 1.7 a 1.8 Pes rozmanitost lozo existuje pouze jedin lozoe. Djiny lozoe pinesly mnostv hledisek a syntz lozock problematiky, jimi se rozvjelo diferencovan vdom problm philosophiae perennis. Hlavn smry lozockho tzan lze ukzat na zklad problmov struktury platnskho trojhelnka: Platn objevil rozdl duchovho a smyslovho a klade otzku podmnek pravho poznn v rmci t pl: byt (proda), J (due) a idea (absolutno). Na tomto zklad lze ukzat rozdl mezi teoretickou a praktickou (morln) lozo. Hlavnmi smry teoretick lozoe jsou lozoe byt, lozoe J a lozoe ducha (jakoto lozoe ideji).

35

1.9

Rozdlen lozoe

Na zklad vah v oddlech 1.8.4 a 1.8.5 lze pi uritm rozen a peskupeni ukzat hlavn disciplny lozoe. Psn systematick rozdlen lozoe by samo bylo lozockm problmem a pedpokldalo by systm lozoe. Nm proto v nsledujcm pehledu posta ne pln pesn, ale pece uiten a bn rozdlen lozoe do zkladnch discipln: Teoretick lozoe ontologie ( = nauka o jsoucnu jakoto jsoucnu) prodn lozoe (= lozock nauka o prod na rozdl od empirickch prodnch vd) antropologie ( = lozock nauka o lovku na rozdl od antropologi jako specilnch vd) lozock teologie ( = lozock nauka o Bohu na rozdl od teologie zjeven) teorie poznn ( = lozock nauka o poznn; zvltn vznam tu m transcendentln lozoe, jako i hermeneutick lozoe (= teorie porozumn). Praktick lozoe (= nauka o lidskm jednn a tvorb) etika ( = nauka o morln relevantnm jednn a jeho normch) poietika (= nauka o tvoiv innosti, zhotovovn; sem pat estetika jakoto lozoe umn, ale tak lozoe techniky).

36


Tyto zkladn disciplny jsou obklopeny tak zvanmi genitivnmi lozoemi (lozoe neho. . . ). Kad dl oblast zkouman speciln vdou potebuje lozockou reexi, kter zprostedkovv mezi touto oblast a zkladnmi disciplnami. Protoe lozoe je zkladn a univerzln vda (1.5.2 a 1.5.3), neexistuje dn dl oblast lidskho poznn a jednn, je by nemohla bt tmatem lozockho uvaovn. Pohled do obsahu tto knihy dv jist pehled o rozmanitosti lozockch tmat. Krtk objasnn vyaduje star nzev metafyzika. Je pr (to se samozejm tak popr) pvodu knihovnickho. Kdy se rozdlovaly spisy Aristotela, byly knihy, kter stly v ad za (e. meta) knihami fyziky, nazvny metafyzikou. Oznaen brzy nabylo hlubho vznamu: Metafyzika je nauka o tom, co je zkladem fyzickho jsoucna. Potud je aristotelova metafyzika prvn vdou vbec a zahrnuje ontologii a teologii. Pi lenn tohoto vodu do lozoe postupujeme podle lini platnskho trojhelnka. Po exkursu o souasn lozoi (2) se budeme zabvat lozo byt (skutenost, 3). Na ni navazuje obrat k subjektu ve smyslu hlavnho smru lozoe J (poznn, 4). Protoe problm lovka zahrnuje produ (skutenost) a subjektivitu (J), bylo dal msto vyhrazeno antropologii (5). Pak se budeme vnovat praktick lozoi (etika, 6) a knihu uzaveme lozockou teologi (7).

1.9. ROZDLEN FILOZOFIE

37

Platn (427-347) pedstavuje prvn vrchol evropskho mylen. Metafyzick a etick nauky jeho dialog mly rozhodujc vliv na celou lozockou tradici. Byl kem Sokratovm a v roce 387 zaloil v Atnch Akademii, lozockou kolu, vznamnou a do konce antiky.

38


Obrzek 5: Platnsk trojhelnk

Documents

Anzenbacher Uvod Do Filozofie Kap1