Specifika péče porodní asistentky o ženu s preeklampsií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Studijní program: PORODNÍ ASISTENCE

Autor: Žaneta Piklová

Vedoucí práce: Mgr. Romana Belešová

České Budějovice 2017

Prohlášení

Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou/diplomovou práci s názvem „Specifika péče porodní

asistentky o ženu s preeklampsií“ jsem vypracoval/a samostatně pouze s pouţitím

pramenů v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, ţe v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se

zveřejněním své bakalářské/diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou

cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v

Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého

autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím,

aby toutéţ elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č.

111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a

výsledku obhajoby bakalářské/diplomové práce. Rovněţ souhlasím s porovnáním textu

mé bakalářské/diplomové práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou

Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování

plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 16.8.2017 ………………………..

Ţaneta Piklová

Poděkování

Především děkuji své vedoucí bakalářské práce Mgr. Romaně Belešové za

odborné vedení, ochotu a za poskytnutí cenných rad, které mi pomohly při zpracování

bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala všem respondentkám, které mi věnovaly

svůj čas a informace pro zpracování bakalářské práce. V neposlední řadě bych chtěla

poděkovat mé rodině a partnerovi za podporu celého studia.

Specifika péče porodní asistentky o ženu s preeklampsií

Abstrakt

Bakalářská práce s názvem Specifika péče porodní asistentky o ţenu

s preeklampsií je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. Teoretická část se ze

začátku věnuje samotnému těhotenství a jeho rozdělení na fyziologické, rizikové

a patologické těhotenství. Dále je zde popisováno, co jsou rané gestózy, jak se projevují

a jaké při nich vznikají potíţe. V bakalářské práci jsou uvedeny také pozdní gestózy,

jejich definice a kritéria pro jejich diagnostiku. Následně se teoretická část zabývá

ţenami s onemocněním preeklampsie, kde je blíţe preeklampsie popisována. Především

je popisována její etiologie, příznaky, rizikové faktory, ale také její diagnostika

a prevence. V teoretické části je zmíněna péče, kterou poskytují porodní asistentky

ţenám s preeklampsií, jsou zde uvedeny a popsány komplikace, které se mohou u

těhotných ţen s onemocněním preeklampsie objevit. Závěr teoretické práce zahrnuje

definici edukace a její zásady a poté je popsána edukace těhotných ţen s preeklampsií

porodními asistentkami.

Cílem bakalářské práce bylo zjistit a popsat specifickou péči porodních

asistentek o ţeny s preeklampsií. Byly poloţeny dvě výzkumné otázky: Jakým

způsobem poskytují péči porodní asistentky ţenám s preeklampsií? Jaká jsou očekávání

ţen při poskytování péče ze strany porodních asistentek?

Pro účely výzkumného šetření byla pouţita kvalitativní metoda, která byla

provedena pomocí hlubokých individuálních polostrukturovaných rozhovorů. Ty byly

vedeny s devíti těhotnými ţenami s diagnózou preeklampsie a s osmi porodními

asistentkami. Obě skupiny ţen byly před začátkem rozhovoru informovány o tématu

a byl jim objasněn účel rozhovoru. Těhotné ţeny i porodní asistentky byly ujištěny

o zachování anonymity a o nakládání se získanými informacemi dle etických práv

a norem. Pro uskutečnění polostrukturovaného rozhovoru byly předem připravené

otázky jak pro ţeny s diagnózou preeklampsie tak pro porodní asistentky. V průběhu

rozhovoru byly informace průběţně zapisovány a poté anonymizovány. Na základě

analýzy dat metodou barvení textu byly vytvořeny hlavní kategorie a podkategorie

(Švaříček, Šeďová, 2010).

U těhotných ţen s diagnózou preeklampsie byly zvoleny tři hlavní kategorie.

První kategorie nese název Očekávání ţen, kde byla zvolena podkategorie Splnění

očekávání ţen o porodních asistentkách. Druhá kategorie s názvem Informovanost ţen

měla podkategorie Informovanost těhotných ţen s diagnózou preeklampsie. Třetí

kategorie Potřeby ţen, měla podkategorie Narušené potřeby a Snaha porodních

asistentek o uspokojení narušené potřeby.

Z výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe u osmi z devíti těhotných ţen bylo

splněno očekávání ze strany porodních asistentek. Pozornost výzkumného šetření byla

zaměřena také na informovanost těhotných ţen s preeklampsií porodními asistentkami.

Zjistilo se, ţe osm těhotných ţen získalo dostačující informace od porodních asistentek

a jedna těhotná ţena si informace dohledávala na internetu. Pozornost výzkumného

šetření byla věnována také narušeným potřebám u těhotných ţen. Většina těhotných ţen

upozorňovala na stesk po rodině a lítost, ţe s ní nemohou trávit čas. Byla sledována

snaha porodních asistentek ohledně uspokojení narušené potřeby u těhotných ţen

s diagnózou preeklampsie. Prokázalo se, ţe úplné uspokojení narušené potřeby pocítily

dvě těhotné ţeny (R3, R4) a těhotné ţeny (R1, R2, R5, R6, R7, R8, R9) pocítily pouze

částečné uspokojení narušené potřeby.

U porodních asistentek byly zvoleny dvě hlavní kategorie. První kategorie

s názvem Znalosti porodních asistentek se zaměřila na to, zda porodní asistentky mají

znalosti ohledně symptomů preeklampsie a zda znají její komplikace. Druhá kategorie

Poskytnutí péče se zaměřovala na specifickou péči porodních asistentek o těhotné ţeny

s preeklampsií a na potřeby těhotných ţen.

Výzkum ukázal, ţe čtyři porodní asistentky (PA1, PA3, PA4, PA7) uvedly tři

základní symptomy preeklampsie a to hypertenzi, proteinurii a edémy. Další dvě

porodní asistentky (PA2, PA5) uvedly jako hlavní symptomy hypertenzi v kombinaci

s proteinurií. A dvě porodní asistentky (PA6, PA8) odpověděly, ţe mezi hlavní

symptomy patří hypertenze, proteinurie, edémy a bolest v oblasti epigastria. Dále byly

zjišťovány nejčastější komplikace preeklampsie, ke kterým patří eklampsie či

eklamptický záchvat s následným kómatem, HELLP syndrom a DIC. Z výzkumného

šetření vyplynulo, ţe za specifickou péči u těhotných ţen s preeklampsií porodní

asistentky povaţují časté měření TK, klidový reţim pacientky a šero na pokoji. Ukázalo

se, ţe jako nejčastěji narušenou potřebu pacientek porodní asistentky uvádějí lásku a

pocit sounáleţitosti. Dvě porodní asistentky z osmi se nesnaţily o navrácení narušené

potřeby.

Klíčová slova: Porodní asistentka; těhotná ţena; preeklampsie; edukace; péče

Specifics of Midwife Care for a Woman With Preeclampsia

Abstract

The bachelor thesis is called Specifics of Midwife Care for a Woman with

Preeclampsia. The thesis is divided into the theoretical and research part. The

theoretical part is devoted to pregnancy itself and its division into physiological, risky

and pathological pregnancy. It also describes morning gestosis, what are it‘s difficulties

it and how it manifests itself. This bachelor thesis also deals with late gestotis, with

it’sdefinition and with criterias for it’s diagnosis. Subsequently, the theoretical part

deals with women with preeclampsia, where preeclampsia is described. Above al lit

describes, its etiology, symptoms, risk factors as well as its diagnosis and prevention.

In the theoretical part, the care provided by the midwife for a woman with preeclampsia

is shown. Also, the theoretical work presents and describes complications that can occur

during pregnancy with preeclampsia. The termination of the theoretical work involves

the education of a woman with preeclampsia by a midwife, where the definition of

education is illustrated and its principles are described.

This bachelor's thesis goal is to find out what is included in the specific care of

midwives for a woman with preeclampsia. Two research questions have been asked:

How do midwife provide care to women with preeclampsia? What are the expectations

of pregnant women in provided midwifery care?

A qualitative research survey was carried out using deep individual semi-

structured interviews. These were conducted with nine pregnant women diagnosed with

preeclampsia and with eight midwives. Pregnant women diagnosed with preeclampsia

as well as midwives were informed about the topic before the interview and were

explained the purpose of the interview. Pregnant women and midwives have been

assured to maintain anonymity and to handle the information obtained in accordance

with ethical rights and standards. For the semi-structured interview, prepared questions

were planned for both women diagnosed with preeclampsia and midwives. In the course

of the interview, the information was continuously written and then anonymized. On the

basis of the information obtained, the interview was divided into categories and their

subcategories.

Three main categories were selected for pregnant women with preeclampsia.

The first category carries the Expectation of women, with subcategory Fulfilling

Women's Expectations from the Midwife. The second category Women’s Knowledge

focused on the information received by pregnant women with preeclampsia from

midwives or how they searched for information. The third category identified the need

for a pregnant women with preeclampsia and whether obstetricians' efforts were

obvious to return disrupted needs.

The survey found out that eight out of mine pregnant women came up to

expectations with midwives work. Research also focuses on the information about

preeclampsia wich were given to the pregnant women by midwives. It turned out that

eight pregnant women received sufficient information from midwives, but one pregnant

woman searched for additional information on the Internet. The focus of the research

was also on the disrupted needs of pregnant women. Most pointed out sadness and

regret that they could not spend time with their families. In addition, the midwife's

efforts to recover the disrupted needs were followed. It turned out that two pregnant

women (R3, R4) felt a complete return from the discomfort, and the rest of the pregnant

women only felt a partial return from the disrupted need.

Two main categories were selected for midwives. The first category, called

Knowledge of Midwives, focuses on whether midwives can describe the symptoms of

preeclampsia and its complications. The second category Care Provision focuses on the

specific care of midwives for pregnant women with preeclampsia and their needs.

The research, showed that four midwifes (PA1, PA3, PA4, PA7) described three

basic symptoms of preeclampsia: hypertension, proteinuria and edema. Two other

midwives (PA2, PA5) only reported hypertension in combination with proteinuria, The

remaining two midwives described three basic symptoms plus epigastric pain. It was

also found that the most frequently reported complications were eclampsia, HELLP

syndrome, DIC or eclampsic seizure with subsequent coma. The research also reveald

that the specific care for pregnant woman with preeclampsia provided by midwives

involves frequent blood preassure, measurement, sleeping regime, shade in the room,

knocking on the door and fulfiling doctor's orders. Also, research has shown that the

most disturbed need for midwives is love and sense of belonging, but two midwives out

of eight do not try to recover the disrupted need.

Key words: midwife; pregnant woman; preeclampsia; education; care

7

Obsah

Úvod

1 SOUČASNÝ STAV ................................................................................................ 10

1.1 Charakteristika těhotenství ............................................................................... 10

1.1.1 Klasifikace fyziologického těhotenství ..................................................... 11

1.1.2 Klasifikace rizikového těhotenství ............................................................ 12

1.1.3 Klasifikace patologického těhotenství ...................................................... 13

1.2 Rané gestózy .................................................................................................... 14

1.3 Pozdní gestózy ................................................................................................. 15

1.3.1 Preeklampsie ............................................................................................. 15

1.3.2 Etiologie preeklampsie ............................................................................. 16

1.3.3 Symptomy preeklampsie ........................................................................... 17

1.3.4 Rizikové faktory preeklampsie ................................................................. 17

1.3.5 Klasifikace hypertenze .............................................................................. 18

1.3.6 Diagnostika preeklampsie ......................................................................... 19

1.3.7 Péče porodní asistentky o ţenu s diagnózou preeklampsie ...................... 20

1.3.8 Prevence preeklampsie ............................................................................. 22

1.3.9 Komplikace preeklampsie ......................................................................... 23

1.3.10 Péče porodní asistentky o ţenu po S.C. .................................................... 25

1.3.11 Potřeby těhotné ţeny ................................................................................. 27

1.4 Edukace porodní asistentky u ţeny s diagnózou preeklampsie........................ 28

2 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ............................................................. 30

2.1 Cíl práce ........................................................................................................... 30

2.2 Výzkumné otázky ............................................................................................. 30

2.3 Operacionalizace pojmů ................................................................................... 30

3 METODIKA ............................................................................................................ 31

3.1 Pouţitá metodika .............................................................................................. 31

3.2 Charakteristika výzkumného souboru .............................................................. 32

3.2.1 Charakteristika výzkumného souboru ţen s diagnózou preeklampsie ..... 32

3.2.2 Charakteristika výzkumného souboru u porodních asistentek ................. 33

4 VÝSLEDKY VÝZKUMU ...................................................................................... 35

4.1 Kategorizace dat získaných od ţen s diagnózou preeklampsie ........................ 35

4.2 Kategorizace dat získaných od P.A. ................................................................ 40

5 DISKUZE ................................................................................................................ 46

6 ZÁVĚR .................................................................................................................... 51

8

7 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ......................................................................... 52

8 PŘÍLOHY ................................................................................................................ 57

9 SEZNAM CIZÍCH SLOV ....................................................................................... 63

10 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................ 65

9

Úvod

Těhotenství je krásné období od početí do porodu, ale můţe nést mnohá rizika

pro těhotnou ţenu i pro její plod. Těhotná ţena se musí vyrovnat s fyzickými a

psychickými změnami, které jsou spojeny s těhotenstvím. Některé ţeny se cítí

v graviditě lépe, jiné ţeny se na graviditu adaptují hůře.

Jedno z onemocnění, které by se mohlo objevit v těhotenství je tzv. pozdní

gestóza, neboli preeklampsie. Toto onemocnění je vyvoláno samotnou graviditou, proto

se u netěhotných ţen nevyskytuje.

Preeklampsie je multiorgánové onemocnění, které postihuje ţivotně důleţité orgány

jako například ledviny, játra, mozek či placentu. Vyskytuje se převáţně u primipar po

20. týdnu těhotenství.

Jako doprovázejícím příznakem preeklampsie u těhotné ţeny je hypertenze

v kombinaci s proteinurií a edémy. Příčina vzniku preeklampsie není zcela jasná, ale za

velmi pravděpodobnou (příčinu) se povaţuje abnormální placentace a dysfunkce

endotelu. Preeklampsii můţeme rozdělit na lehkou a těţkou. Preeklampsie je velmi

závaţné onemocnění a při jejím zanedbání můţe dojít ke zhoršení stavu a vzniku

eklamptického záchvatu, který můţe ohrozit těhotnou ţenu i její plod na ţivotě, proto je

velmi důleţité včasné zachycení a určení diagnózy.

K určení této diagnózy můţe dojít jiţ v prenatální poradně při pravidelných

kontrolách, na které by měla těhotná ţena v určitých intervalech docházet. V

prenatálních poradnách se proto těhotné ţeně dělá pravidelná a nepravidelná vyšetření.

Po zjištění preeklampsie v těhotenství je těhotná ţena individuálně monitorována, dle

doporučení lékaře. Pokud je nutná u těhotné ţeny hospitalizace, je uloţena na oddělení

rizikového těhotenství, kde o těhotnou ţenu pečuje porodní asistentka. V průběhu

hospitalizace porodní asistentka monitoruje těhotné ţeně krevní tlak, edémy, proteinurii

a sleduje její psychický stav. Pokud porodní asistentka zaznamená zhoršení stavu u

těhotné ţeny s preeklampsií, hlásí změny zdravotního stavu lékaři, který zhodnotí stav

těhotné ţeny, a eventuálně ji přeřadí do jiné skupiny těhotenství.

10

1 SOUČASNÝ STAV

1.1 Charakteristika těhotenství

Těhotenství je období, které začíná splynutím pohlavních buněk, pokračuje

vývojem plodu v organismu těhotné ţeny a končí porodem plodu (Slezáková et al.,

2011). Co se týče délky gravidity, literatura se shoduje. Hájek et al. (2014) říkají, ţe

gravidita trvá 280 dní + - 14 dní. Dle Gregory a Velemínského ml. (2011) je průměrná

délka gravidity 10 lunárních měsíců nebo 40 ukončených týdnů těhotenství, tedy 280

dní.

Dle Vlka et al. (2015) se průběh celého těhotenství dělí na tři trimestry. První

trimestr se uvádí od početí do začátku 14. gestačního týdne, druhý trimestr se popisuje

do 28. týdne těhotenství a třetí trimestr se počítá od 28. týdne těhotenství do porodu

(Vlk et al., 2015). V ukončeném 42. týdnu těhotenství by měla být těhotná ţena jiţ po

porodu (Gregora, Velemínský ml., 2011).

Stáří plodu se počítá od prvního dne poslední menstruace (Gregora, Velemínský

ml., 2011). Ve 13. týdnu těhotenství lze stáří plodu upřesnit ultrazvukovým vyšetřením

(Gregora, Velemínský ml., 2011).

Dle Roztočila et al. (2008) je moţné průběh oplodnění rozdělit do tří fází zvaných

fertilizace, implantace a nidace, po kterých začíná samotný vývoj plodového vejce.

Fertilizace je proces oplodnění vajíčka, ke kterému dochází ve vejcovodu, kam se

pomocí pohybů bičíkem dostává spermie a po splynutí s vajíčkem vzniká zygota

(Roztočil et al., 2014). Hájek et al. (2014) popisují, ţe po splynutí pohlavních buněk se

obnoví celkový neboli diploidní počet chromozomů, jaký mají ostatní buňky v těle,

které obsahují genetický kód (genotyp) jak matky, tak otce dítěte.

Splynutí pohlavních buněk probíhá nejčastěji ve vejcovodu v ampule, coţ je

nejprostornější část, kde proniká spermie do vajíčka a tím vzniká buňka, která se nazývá

zygota (Hájek et al., 2014). Zygota jiţ obsahuje 46 chromozomů a to 46 XX (ţenské

pohlaví) nebo 46 XY (muţské pohlaví) (Kittnar et al., 2011). Tato buňka se za

neustálého pohybu posouvá do dutiny děloţní a postupně se rýhuje na 16 buněk

zvaných morula (Hájek et al., 2014). Následně se mění na blastocytu, která obsahuje

tekutinu mezi embryoblastem a trofoblastem a tím vytváří jednotnou dutinu (Sadler,

2011).

11

Hourová a Galambošová (2015) sdělují, ţe 6. den po oplodnění blastocysta niduje

do transformované, kypré mateřské děloţní sliznice, nejčastěji v oblasti děloţního těla.

Slezáková et al. (2011) navíc uvádějí proces implantace dokončený za 10 dnů.

Roztočil et al. (2008) uvádějí, ţe po procesu implantace se děloţní sliznice dělí na

deciduu capsularis (pokrývá blastocystu), dále na deciduu basalis (vyskytuje se mezi

děloţní stěnou a blastocystou) a deciduu parietalis (vyplňuje zbytek děloţní dutiny).

V pátém měsíci těhotenství je celá děloţní dutina vyplněna plodovým vejcem, z čehoţ

vyplývá, ţe decidua capsularis a parietalis se spojí a decidua basalis vytváří mateřskou

část placenty (Roztočil et al., 2008).

1.1.1 Klasifikace fyziologického těhotenství

Fyziologické těhotenství je takové, u kterého se v prenatální poradně nezjistí

gravidní ţeně ţádné rizikové faktory, které by mohly ohroţovat těhotnou ţenu či její

plod (Gregora, Velemínský ml., 2013).

V průběhu těhotenství je ţena monitorována v prenatální poradně do 36. týdne

těhotenství v intervalu 4 - 6 týdnů, dále od 37. týdnu těhotenství jedenkrát za týden aţ

do termínu porodu, pokud jsou všechny výsledky vyšetření těhotné ţeny v normě

(Unzeitig et al., 2015).

Prenatální poradna

Abychom dosáhli pozitivních výsledků v těhotenství, je zapotřebí těhotné ţeně

provádět v prenatální poradně vyšetření, která se rozdělují na pravidelná a nepravidelná

(Hanáková et al., 2010). Gregora a Velemínský ml. (2013) zahrnují do pravidelného

vyšetření zváţení těhotné ţeny, pro zjištění hmotnostních přírůstků, měření krevního

tlaku, vyšetření moči, které zajišťuje porodní asistentka a také zevní a vnitřní vyšetření

těhotné ţeny. V průběhu těhotenství shromaţďuje lékař i porodní asistentka za pomocí

rozhovoru s těhotnou ţenou nové informace, tzn. neustálé zjišťování aktuálního stavu

(Gregora, Velemínský ml., 2013).

Mezi nepravidelná vyšetření patří odběr krve, který zajišťuje porodní asistentka

do 14. týdne těhotenství (Unzeitig et al., 2015). Z odběrů zjišťujeme hodnoty krevního

obrazu (stanovení hematokritu a počtu erytrocytů, leukocytů, trombocytů a hladinu

hemoglobinu), Rh faktoru, screening nepravidelných antierytrocytárních protilátek,

syfilis, HIV či přítomnost ţloutenky u těhotné ţeny, se také vyšetřuje cukr v krvi na

lačno (Unzeitig et al., 2015). Ľubušký et al. (2012) uvádějí, ţe se provádí ultrazvukové

12

vyšetření do 14. týdne těhotenství pro zjištění počtu plodů v děloze a jejich velikost

(biometrie plodu). Další ultrazvukové vyšetření se dělá ve 20. – 22. týdnu těhotenství,

kdy se znovu určí počet plodů v děloze, zkontroluje se vitalita plodu a provede se

biometrie plodu, při kterém se měří parametry BPD, HC, AC a FL (Unzeitig et al.,

2015). Dále se zjišťuje morfologie plodu, lokalizace placenty, zda nezasahuje do

dolního děloţního segmentu a také mnoţství plodové vody (Unzeitig et al., 2015).

Screening GDM (gestační diabetes mellitus) v těhotenství je dvoufázový, při čemţ

první se provádí do 14. týdne těhotenství a druhý ve 24. - 28. týdnu těhotenství

(Andělová et al., 2016). Tento screening slouţí k diagnostice GDM prostřednictvím

oGTT (orální glukózový toleranční test), který podstupuje těhotná ţena (Behinová et al.,

2012). Tento test zajišťuje (včetně edukace) porodní asistentka (Behinová et al., 2012).

Ve 27. – 32. týdnu těhotenství se opět nabírá těhotné ţeně krev na syfilis, krevní obraz

a na přítomnost protilátek u ţeny, které vyšel Rh faktor v předešlém odběru negativní

(Unzeitig et al., 2015). Další ultrazvukový screening se u těhotné ţeny provádí ve

30. - 32. týdnu těhotenství, při čemţ lékař vyšetřuje vitalitu a polohu plodu, lokalizaci

placenty, mnoţství plodové vody a biometrii plodu (Gregora, Velemínský ml., 2011).

Mezi poslední vyšetření v 36. - 38. týdnu těhotenství se řadí odběr vaginorektálního

vzorku, který slouţí k detekci streptokoků skupiny B v pochvě (Hájek et al., 2014).

Přibliţně od 37. týdne těhotenství porodní asistentka točí těhotné ţeně kardiotokograf

neboli non-stress test, který zaznamenává srdeční akci plodu a činnost dělohy těhotné

ţeně (Gregora, Velemínský., 2013). Slezáková et al. (2011) také uvádějí, ţe ţena

s fyziologickým těhotenstvím můţe docházet do termínu porodu do prenatální poradny,

pokud má její obvodní gynekolog k dispozici kardiotokograf na natáčení činnosti

dělohy a srdeční akce plodu.

1.1.2 Klasifikace rizikového těhotenství

V průběhu prvního vyšetření v prenatální poradně obvodní gynekolog zjišťuje a

shromaţďuje anamnestické údaje o těhotné ţeně, a poté následně vyhodnotí, zda má

ţena nějaké predispozice k rizikovému těhotenství (Skutilová, 2016). V průběhu

těhotenství mohou nastat u těhotné ţeny jisté neţádoucí změny zdravotního stavu, které

jsou označovány za rizikové faktory, tzn. ţena má rizikové těhotenství (Gregora,

Velemínský ml., 2011).

Frekvence návštěv u obvodního gynekologa je závislá na aktuálním vývoji

zdravotního stavu těhotné ţeny (Unzeitig et al., 2015).

13

Gregora a Velemínský ml. (2013) popisují, ţe se ţena řadí do rizikového

těhotenství, pokud byl zjištěn nějaký rizikový faktor, ale těhotenství zatím probíhá

normálně. Uvádějí se demografické rizikové faktory (výška pod 150 cm, těhotenství

pod 17 let či nad 35 let), sociální rizikové faktory (drogy, alkohol, nechtěné těhotenství,

nízká sociální vrstva), rizikové faktory související s nynějším těhotenstvím (Rh

inkompatibilita, přítomnost cukru, bílkoviny v moči, vícečetné těhotenství, vcestné

lůţko, poloha KP) (Gregora, Velemínský ml., 2011). Dále Behynová et al. (2011)

publikují rizikové faktory jako chronické onemocnění těhotné ţeny (hypertenze,

diabetes mellitus, onemocnění ledvin apod.) nebo v minulosti prodělané operace na

děloze.

Pokud je těhotná ţena řazena do skupiny ţen s rizikovým těhotenstvím, dochází

do prenatální poradny dle uváţení a doporučení jejího obvodního gynekologa

(Slezáková et al., 2011). V poradnách pro rizikově těhotnou ţenu jsou přizpůsobeny

rizikovému těhotenství natolik, aby těhotné ţeně poskytovali adekvátní péči a

monitorovali její zdravotní stav, dle jejího aktuálního stavu (Hanáková et al., 2010).

1.1.3 Klasifikace patologického těhotenství

Mezi rizikovou a patologickou graviditou není přesná hranice, která by tyto dvě

skupiny přesně rozlišila, avšak za patologické těhotenství se udává chorobný stav v

průběhu těhotenství, který se vyskytuje cca u 10 % těhotenství (Gregora, Velemínský

ml., 2013). Pro klasifikaci tohoto stavu je charakteristická přítomnost patologických,

klinických či laboratorních výsledků, které nám diagnostikují konkrétní patologii

(Unzeitig et al., 2015).

Gregora a Velemínský ml. (2013) popisují, ţe patologie v těhotenství nese velké

riziko jak pro těhotnou ţenu, tak i pro její plod. Hanáková et al. (2010) uvádějí, ţe u

některých ţen mohla choroba jiţ existovat, jako například cukrovka, srdeční

onemocnění, avšak mohla být graviditou zhoršena. Další choroby mohly být graviditou

vyvolány, například preeklampsie nebo těhotenská cukrovka (Hanáková et al., 2010).

Frekvence návštěv i rozsah laboratorních či konziliárních vyšetření jsou u kaţdé

těhotné ţeny s patologickým těhotenstvím individuální a rozhoduje o nich pouze

ošetřující gynekolog podle charakteru a závaţnosti klinického stavu těhotné ţeny

(Unzeitig et al., 2015).

Gregora a Velemínský ml. (2013) uvádějí, ţe ţena s patologickým těhotenstvím

by měla docházet do specializovaných poraden, které jsou takovým ţenám

14

přizpůsobeny. Těhotná ţena dochází do rizikové poradny častěji neţ ţena, která má

nekomplikované těhotenství (Gregora, Velemínský ml., 2013). Tato frekvence

návštěvnosti je závislá na aktuálním stavu těhotné ţeny (Hájek et al., 2014). Také

těhotná ţena podstupuje častější vyšetření, pokud jsou laboratorní výsledky abnormální

(Hájek et al., 2014). Tyto poradny pro rizikové těhotenství fungují při gynekologicko-

porodnických odděleních regionálních nemocnic (Gregora, Velemínský., 2013).

1.2 Rané gestózy

V průběhu gravidity, nejčastěji v prvním trimestru, se můţe vyskytovat

onemocnění označené jako raná gestóza, která má různé formy (Roztočil et al., 2008).

Jedna z forem rané gestózy a častým problémem v graviditě je vomitus matutinus

(ranní nevolnost) (Behinová et al., 2012). Tyto nevolnosti obtěţují těhotnou ţenu

převáţně ráno, ale ţeně můţe být nevolno i během dne nebo noci (Roztočil et al., 2008).

Vomitus matutinus je často spojen se zvracením a trpí jím cca 50 % těhotných ţen

(Behinová et al., 2012).

Další formou rané gestózy můţe být emesis gravidarum (těhotenské zvracení),

jehoţ konkrétní příčina není známa (Hirsch et al., 2013). Jelikoţ tento stav se u těhotné

ţeny povaţuje za prepatologický, je vhodné zahájit léčbu, kterou řešíme konzervativně

a ţena by měla upravit svůj reţim a vyvarovat se dráţdivým pokrmům (Roztočil et al.,

2008).

Nebo se můţe u ţeny vyskytnout hyperemesis gravidarum (nadměrné zvracení u

těhotné ţeny), coţ je třetí nejčastější příčina hospitalizace těhotných ţen

(Aleyasin et al., 2016). Těhotná ţena trpí úporným zvracením a bez léčby můţe dojít

k metabolickému rozvratu, později aţ k silné dehydrataci a malnutrici (Ehrmann et al.,

2014). Při hospitalizaci je ţeně podávána výţiva nitroţilně společně s léky, jako jsou

například antiemetika (Volná et al., 2016).

Těhotná ţena by také mohla pociťovat, nezávisle na ostatních formách raných

gestóz, ke konci těhotenství pyrosis gravidarum (pálení ţáhy), které je způsobeno

růstem dělohy a povolením jícnového svěrače (Roztočil et al., 2008). Jako prevenci

pálení ţáhy Hanáková (2010) doporučuje, aby těhotná ţena omezila produkty obsahující

kofein, různé sladkosti či polehávání ihned po jídle.

15

1.3 Pozdní gestózy

Ve druhé polovině gravidity se u těhotné ţeny můţe vyskytnout tzv. pozdní

gestóza, jejím alarmujícím příznakem je hypertenze, o které se hovoří jako o hypertenzi

indukované těhotenstvím (Heinrich, 2015).

Dle Gregory a Velemínského ml. (2013) se při zvýšené hodnotě krevního tlaku tj.

140/90 mm Hg nediagnostikuje pozdní gestóza. Pozdní gestóza se diagnostikuje

v případě, ţe se k hypertenzi přidá proteinurie a otoky (Gregora, Velemínský ml.,

2013). Dle Slezákové et al. (2011) do pozdních gestóz řadíme preeklampsii a eklampsii,

dále HELLP syndrom, chronickou hypertenzi, která můţe být i v kombinaci se

superponovanou preeklampsií a dále uvádí tranzitorní těhotenskou hypertenzi.

1.3.1 Preeklampsie

Preeklampsie, jinými slovy toxemie, je velmi závaţné onemocnění vyskytující se

ve druhé polovině gravidity, které je nebezpečné jak pro ţenu, tak pro její plod

(Hanáková et al., 2010). Toto onemocnění se vyskytuje po 20. týdnu těhotenství

v kombinaci s edémy, proteinurií a hypertezními stavy (Ulčová-Gallová, Lošan, 2013).

Dříve se preeklampsie označovala za EPH-gestózu, jejíţ počáteční písmena znamenala

E - edémy, P - proteinurii, H - hypertenzi, coţ jsou jiţ zmiňované základní příznaky

preeklampsie (Heinrich, 2015). Vlk et al. (2015) definují toto onemocnění, jako

hypertenzi v těhotenství doprovázenou multiorgánovým poškozením u těhotné ţeny.

Slezáková et al. (2011) uvádějí, ţe se preeklampsie váţe na trofoblast a výskyt

preeklampsie u těhotných ţen se uvádí mezi 4 - 8 % ţen.

Vlk et al. (2015) popisují, ţe výskyt symptomů preeklampsie u těhotných ţen

ovlivňuje placenta, nikoli plod. Slezáková et al. (2011) také uvádějí, ţe preeklampsie,

která postihuje především parenchymatózní orgány (například ledviny, játra, mozek,

plíce, placentu či krvetvorný systém) postihuje převáţně primipary neţ multipary.

Hypertenze jako jeden z příznaků preeklampsie se normalizuje do 6 týdnů po porodu,

návrat normotenze se však udává aţ do 3 měsíce po porodu (Vlk et al., 2015). Vlk et al.

(2015) také popisují, ţe změny orgánových funkcí způsobeny preeklampsií jsou

reverzibilní.

Jak jiţ bylo zmíněno, preeklampsie se vyskytuje u těhotné ţeny v průběhu jejího

těhotenství, ale můţe se však objevit i v šestinedělí (Koudelková, 2013). Proto je

důleţité monitorovat ty ţeny, které mají preeklampsii v těhotenství i po spontánním

16

porodu či císařském řezu, kdy hrozí eklamptický záchvat do 24. hodin po porodu

(Koudelková, 2013).

Dle Hourové a Galambošové (2015) se preeklampsie rozděluje na lehkou

preeklampsii, kdy se hodnota krevního tlaku u těhotné ţeny pohybuje okolo 140/90 mm

Hg a výš. Těţkou preeklampsii diagnostikujeme, pokud je hodnota krevního tlaku vyšší

neţ 160/110, současně je přítomna proteinurie (více neţ 5g/ 24 hodin), edémy dolních

končetin event. anasarka (Hourová, Galambošová, 2015). V biochemickém vyšetření

zaznamenáme u těhotné ţeny zvýšený kreatinin či kyselinu močovou (Hourová,

Galambošová, 2015).

1.3.2 Etiologie preeklampsie

V současné době není objasněna příčina ani výskyt preeklampsie, avšak těhotné

ţeny, které patří do rizikových skupin, mají větší pravděpodobnost výskytu a rozvoje

tohoto onemocnění (Hourová, 2015). Vlk et al. (2015) popisují, ţe v současné době v

21. století není zcela objasněna přítomnost preeklampsie u těhotných ţen, avšak jako za

hlavní etiologii povaţují především abnormální placentaci a endoteliální dysfunkci.

Pokud je vnoření blastocysty do transformované mateřské děloţní sliznice

nedostačující, můţe dojít k vývoji preeklampsie či IUGR (Hájek et al., 2014). Ve 20.

týdnu fyziologického těhotenství, placenta pokrývá polovinu děloţní dutiny nejčastěji

v oblasti děloţního těla, je diskovitého tvaru o průměru cca 20 cm, výška se udává

okolo 3 cm, její průměrná hmotnost je cca 500 g a skládá se z 15-20 kotyledonů, které

jsou ohraničeny placentárními septy (Slezáková et al., 2011). Nekvalitně vnořená

blastocysta nebo také remodeling arterií, se vyskytují na konci prvního trimestru a trvají

do 18. aţ 20. týdne těhotenství, kdy se stávají cévy nízkotlaké a vysokokapacitní (Vlk et

al., 2015). V souvislosti s absencí hladké svaloviny cévy nejsou schopny uskutečnit

vazokonstrikci i za přítomnosti vazokonstrikčních vlivů (Vlk et al., 2015). Kvalitní

invaze trofoblastu do transformované mateřské děloţní sliznice a remodeling spirálních

artérií je sloţitý proces, který je nezbytný pro fyziologickou tvorbu placenty a celé

gravidity (Garrido-Gomez et al., 2017). Vlk et al. (2015) popisují, ţe tento fyziologický

jev se u ţen s preeklampsií neobjevuje. Naopak u těchto ţen je viditelná běţná arteriální

struktura, bez jakéhokoli remodelingu cév a zůstává zde zachována hladká svalovina,

která je schopna korigovat průtok krve do placenty (Vlk et al., 2015).

Aktivace endotelu u preeklampsie je taková, ţe vyplavuje z ischemické placenty

cirkulující faktory, které vyvolají zánětlivou odpověď organismu (Spradley, 2017).

17

Tento proces vede k hypoxickému poškození endotelu a objevují se změny přímo ve

spirálních arteriích, kde dochází k akutní ateroskleróze a tím vzniká hypertenze (Vlk et

al., 2015).

Tesař et al. (2015) uvádějí, ţe výskyt preeklampsie je častější u ţen, které uţívaly

bariérovou antikoncepci, nebo které prodělaly intrauterinní inseminaci od cizího dárce

spermatu. Tesař et al. (2015) také poukazují na to, ţe ţeny, které otěhotní s muţi, kteří

jiţ měli v minulosti potomka s jinou partnerkou (u které se vyskytla preeklampsie), mají

vyšší riziko přítomnosti preeklampsie v průběhu těhotenství.

Vlk et al. (2015) také popisují důleţitost genetických faktorů a udávají, ţe cca 5 %

prvorodiček v normální populaci trpí v těhotenství preeklampsií. U dcer matek, které

prodělaly preeklampsii je riziko vzniku této nemoci 4 - 5x vyšší (Vlk et al., 2015).

Riziko 8x vyšší mají také ty ţeny, jejichţ sestra měla preeklampsii v graviditě (Vlk et

al., 2015).

Ehrmann et al. (2014) popisují imunologickou příčinu preeklampsie, kdy

inkompatibilní otcovské antigeny vedou k tvorbě imunokomplexů, které mají tendenci

se ukládat na stěny cév u těhotné ţeny a následně dochází k vazokonstrikci. Tato

vazokonstrikce vede k poškození endotelu (Ehrmann et al., 2014).

1.3.3 Symptomy preeklampsie

Slezáková et al. (2011) popisují, ţe hlavními příznaky preeklampsie je

hypertenze, proteinurie a otok v oblasti končetin a obličeje. Aby byla stanovena

hypertenze u těhotné ţeny, musí být těhotné ţeně naměřen krevní tlak o hodnotách

140/90 mm Hg a výš, alespoň 2x za sebou (Gregora, Velemínský ml., 2013). Hodnota

proteinurie se pohybuje okolo 300 mg/den a výš (Slezáková et al., 2011).

Mezi další symptomy preeklampsie patří únava, bolest v oblasti epigastria,

zvracení a změny laboratorních hodnot, například hyperurikémie, zvýšená hladina

kreatininu v séru, zvýšené jaterní testy (ALT, AST) a hypoalbuminemie (Slezáková et

al., 2011). Remeš et al. (2013) dále z příznaků u těhotné ţeny s preeklampsií uvádějí

poruchy vidění, bolest hlavy, či jiţ zmíněné otoky nejen v oblasti končetin, ale i

obličeje.

1.3.4 Rizikové faktory preeklampsie

Vlk et al. (2015) zmiňují, ţe existuje mnoho rizikových faktorů, které mohou

vyvolat u těhotné ţeny preeklampsii a následné zhoršení jejího zdravotního stavu.

18

Avšak pokud jsou tyto rizikové faktory u těhotné ţeny časně zachyceny, lze tomu

přizpůsobit individuální prenatální péči a těhotná ţena s tímto rizikem je monitorována,

dle jejího aktuálního stavu (Vlk et al., 2015).

Mezi nejčastější rizikové faktory preeklampsie patří vícečetná gravidita,

primigravidita, chronické onemocnění ledvin a diabetes mellitus (Slezáková et al.,

2011). U ţen, kterým byla diagnostikována v předchozím těhotenství preeklampsie či

chronická hypertenze je riziko vzniku preeklampsie v následující graviditě 4,8 krát

vyšší (Villa et al., 2017). Další rizikové faktory jsou věk těhotné ţeny nad 35 let, výskyt

preeklampsie v předchozím těhotenství, vysoké BMI a vaskulární onemocnění (Tesař et

al., 2015). Novotná a Novák (2012) popisují vyšší riziko vzniku a rozvoje preeklampsie

u ţen, které trpí nekontrolovatelným astmatem, bez ohledu na jeho léčbu. Jeden

z rizikových faktorů preeklampsie je i interval mezi jednotlivou graviditou delší neţ 10

let, pak je riziko vzniku preeklampsie srovnatelné s primigraviditou (Vlk et al., 2015).

1.3.5 Klasifikace hypertenze

Hájek et al. (2014) klasifikují hypertenzi v těhotenství podle American College of

Obstetricians and Gynecologists jako preeklampsii, eklampsii, chronickou hypertenzi,

následně chronickou hypertenzi v kombinaci se superponovanou preeklampsií a

nakonec tranzitorní těhotenskou hypertenzi.

Ovšem Slezáková et al. (2011) udávají mezi eklampsií a chronickou hypertenzí

ještě HELLP syndrom, který se vyskytuje v těhotenství, buď samostatně nebo

v souvislosti s těţkou preeklampsií.

Slezáková et al. (2011) uvádějí, ţe hypertenze u preeklampsie se objevuje po 20.

týdnu těhotenství a je vyvolána samotnou graviditou, která je doprovázena proteinurií a

edémy. Onemocnění preeklampsie se můţe zhoršit v eklampsii, coţ je konvulzivní stav,

který má určité fáze (viz str. 23.) a končí kómatem (Hájek et al., 2014). Není však

pravidlem, ţe před tímto stavem musí být vţdy přítomna preeklampsie, jelikoţ

v závaţných případech těhotná ţena nemusí vţdy prodělat konvulzivní stav a upadá

rovnou do kómatu (Hájek et al., 2014).

Hájek et al. (2014) popisují chronickou hypertenzi jako chorobu, která se

objevuje před 20. týdnem těhotenství, přetrvává po porodu i v šestinedělí a není nijak

závislá na období gravidity. Vlk et al. (2015) publikují, ţe chronická hypertenze se

můţe také označovat za preexistující hypertenzi. Tesař et al. (2015) uvádějí, ţe

chronická hypertenze se klasifikuje u těhotné ţeny při naměřeném systolickém TK ≥

19

140 mm Hg a diastolickém TK ≥ 90 mm Hg, při čemţ není ţádná druhotná příčina, či

syndrom bílého pláště.

Chronická hypertenze v kombinaci se superponovanou preeklampsií je stav, který

se vyskytuje u těhotné ţeny, kdy preeklampsie či eklampsie nasedají na jiţ chronickou

hypertenzi, která se vyskytovala před graviditou a je přítomna proteinurie s edémy

(Hájek et al., 2014). Oproti tomu tranzitorní hypertenze je taková, která přichází po 20.

týdnu těhotenství a u níţ se nevyskytují ţádné další symptomy a k úpravě krevního

tlaku dochází jiţ v šestinedělí (Hájek et al., 2014).

1.3.6 Diagnostika preeklampsie

Jiţ v prenatální poradně můţe diagnostikovat lékař u těhotné ţeny preeklampsii

(Gregora, Velemínský ml., 2011). Pro stanovení diagnózy preeklampsie musí být u

těhotné ţeny přítomny všechny tři příznaky a to edémy, proteinurie a hypertenze

(Remeš et al., 2013).

Bartůněk et al. (2016) popisují fyziologickou hodnotu proteinurie u těhotných ţen

nepřesahující 300 mg/24 hodin. Pokud je tomu jinak a hladina je vyšší, tak příčinou je

poškození základní membrány glomerulů, čímţ se sniţuje resorpce proteinů (Vlk et al.,

2015). Tento problém zjišťujeme tzv. kvantitativní proteinurií, coţ je vyšetření ztráty

bílkovin v moči během 24. hodin, o sběru moči edukuje těhotnou ţenu porodní

asistentka (Slezáková et al., 2011).

U edémů je důleţité rozeznat, zda se jedná o edém, který doprovází příznaky

preeklampsie nebo fyziologicky se vyskytující otok, který nalezneme aţ u 80 %

těhotných ţen ke konci těhotenství (Behinová et al., 2012).

Jiţ v prenatální poradně lze diagnostikovat preeklampsii dle hypertenzního stavu

těhotné ţeny, který se potvrdí vícečetným měřením krevního tlaku, při čemţ jsou

hodnoty 140/90 mm Hg v kombinaci s proteinurií (Gregora, Velemínský., 2011).

Dle Vlka et al. (2015) stačí jedno změření krevního tlaku těhotné ţeny, aby byla

potvrzena hypertenze, pokud je naměřená hodnota diastolického tlaku 110 mm Hg a

výš.

Preeklamptický stav, který je doprovázen výše zmiňovanými příznaky se dříve

označoval jako pozdní gestóza, která má několik dalších varovných signálů,

(viz podkapitola 1.3.3 Symptomy preeklampsie) které na sobě můţe těhotná ţena

pociťovat (Gregora, Velemínský ml., 2011).

20

Mezi další diagnostiku Slezáková et al. (2011) uvádějí například laboratorní

vyšetření a to především KO (krevní obraz), ureu, kreatinin, kyselinu močovou

mineralogram, JT (jontogram), hemokoagulační vyšetření, albunim, ELFO

(elektroforéza), clearence kreatinin, kvantitativní proteinurii. Další diagnostiku uvádějí

sledování bilatance tekutin, vyšetřování očního pozadí a jako poslední sledování vitality

a stavu plodu ultrazvukem či kardiotokografem (Slezáková et al., 2011).

1.3.7 Péče porodní asistentky o ženu s diagnózou preeklampsie

Péči poskytují u těhotných ţen, pouze porodní asistentky, které zajišťují

komplexní péči o těhotné ţeny (Slezáková et al., 2011). Zákon č.96/2004 Sb. říká, ţe

porodní asistentka má jisté kompetence mezi které patří: poskytnutí informací o

antikoncepci, edukace těhotné ţeny v průběhu porodu a sledování stavu plodu v děloze,

rozpoznávání patologických příznaků u matky i plodu, příprava těhotně ţeny k porodu a

vedení fyziologického porodu, ošetření novorozence, event. ošetření poporodního

poranění, edukace v období šestinedělí, ošetřování fyziologického novorozence či

podávání léku dle ordinace lékaře. Pro poskytování kvalitní péče je velmi důleţité, aby

byla porodní asistentka ve svém oboru plně kvalifikována a zručná v poskytování péče

(Ferreira et al., 2017). Hlavním úkolem porodní asistentky je zajistit péči o těhotnou

ţenu, kterou naordinuje lékař (Slezáková et al., 2011). Jedná se o poskytnutí

antihypertenzní terapie, podávaní léků pro zajištění lepšího průtoku krve placentou,

monitoring edémů a přísunu tekutin (Hájek et al., 2014). V případě komplikací porodní

asistentka včas informuje ošetřujícího lékaře, který následně vyhodnotí situaci a

případně vykoná těhotné ţeně S.C. (Hájek et al., 2014). Na pokoji mohou porodní

asistentky zajistit těhotné ţeně muzikoterapii, šero a dopřání klidu

za účelem relaxace a sníţení úzkosti (Toker, Kömürcü, 2017). Hanáková (2010) uvádí,

ţe je velmi důleţité, aby porodní asistentky dodrţovaly ordinace lékaře ohledně

monitorování krevního tlaku, otoků a proteinurie v moči těhotné ţeny.

Hájek et al. (2014) popisují, ţe ţeny s preeklampsií jsou hospitalizovány a měly

by dodrţovat klidový reţim na lůţku za přísnější monitorace oxygenace, to je mnoţství

kyslíku v krvi. Dále Hájek et al. (2014) doporučují, aby porodní asistentka po ordinaci

lékaře podávala léky těhotné ţeně jako je například magnesium sulfát za uvolňovacím

a dilatačním účelem, čímţ se vytvoří prevence proti mozkové ischemii. Také se

podávají benzodiazepiny, coţ jsou vysoce účinné látky s účinkem anxiolytik, které

odstraňují úzkost (Vlk et al., 2015). Dále antikonvulzivum, které slouţí jako profylaxe

21

konvulzivních (křečovitých) stavů a hypotonických účinků na sníţení svalového napětí

(Hájek et al., 2014).

Ukončení těhotenství císařským řezem je doporučováno, pokud těhotná ţena

dodrţuje klidový reţim i antihypertenzivní léčbu, ale má proteinurii 5g/24 hodin, pokud

je zjištěna oligurie, která nepřesahuje 400 ml/ 24 hodin a jsou nejisté počáteční příznaky

eklampsie, nebo pokud těhotná ţena nespolupracuje a léčebný reţim nedodrţuje

(Koudelková, 2013).

Dle Hájka et al. (2014) je indikace k sectio caesarea hypoxie plodu, kterou je

moţno diagnostikovat za pomocí kardiotokografu, ultrazvukové flowmetrie, fetální

pulzní oxymetrie či ST-analýzy. Jako další indikace se uvádí prohlubující se známky

ukazující na intrauterinní růstovou retardaci plodu (IUGR), kdy plod nedosahuje svého

růstového potenciálu a je ohroţen, jak zvýšenou perinatální mortalitou, tak morbiditou

(Hájek et al., 2014). Koudelková (2013) uvádí, ţe lékař indikuje sectio caesarea také

při zvýšené hladině jaterních testů, kyseliny močové, kreatininu nebo pokud se rozvíjejí

příznaky HELLP syndromu, abrupce placenty, či DICu. HELLP syndrom se můţe

projevit hypertenzí, proteinurií, otoky, epigastrickou bolestí, bolestí hlavy, nauzeou či

poruchou vizu (Šimetka, 2014). Abrupce placenty se můţe projevit náhlou bolestí

v podbřišku, poté bolest pokračuje do celého břicha, dále tonizací dělohy, či se projeví

různě silným krvácením dle umístění placenty (Šeblová et al., 2013). Šeblová et al.

(2013) také uvádí, ţe při abrupci se placenta stahuje, aby zabránila krevním ztrátám,

a tím dochází i k aktivaci koagulační kaskády a můţe nastat diseminovaná

intravaskulární koagulopatie. Ta se projeví trombocytopenií, prodlouţením

protrombinového času, nízkou hladinou fibrinogenu či pozitivními D-dimery.

Po provedení sectio caesarea je ţena odvezena na JIP (jednotka intenzivní péče),

pokud nemocniční zařízení touto jednotkou nedisponuje, je převezena na dospávací

pokoj (Koudelková, 2013). V obou případech si ţenu převezme porodní asistentka

a uloţí ji do Fowlerovy polohy (Koudelková, 2013). Poté jí připevní svody na EKG, na

prst ruky, kde má šestinedělka zavedenou kanylu, přiloţí saturační čidlo a na druhou

ruku připevní tlakovou manţetu, která měří v nastavených intervalech krevní tlak a pulz

(Koudelková, 2013). Porodní asistentka by měla zajistit ţeně klidné prostředí a přítmí

v pokoji (Sák, Otásková et al., 2008).

22

1.3.8 Prevence preeklampsie

Prevence je jakýsi souhrn určitých činností, které májí za úkol sniţovat,

pozastavit či zabránit úplnému rozvoji chorobného stavu (Kukla et al., 2016). Avšak

v současné době nejsou známé dostatečné preventivní prostředky, kterými by se dokázal

zastavit rozvoj tohoto onemocnění, protoţe není známa konkrétní příčina preeklampsie

(Vlk et al., 2015).

Hlavním cílem preventivní péče je monitorování těhotné ţeny v prenatální

poradně, do které by měla těhotná ţena docházet pravidelně, aby se včasně zachytily

a rozpoznaly vznikající problémy, buď u těhotné ţeny, nebo u plodu (Bašková, 2015).

První bod profylaxe eklamptického záchvatu je popisován jako pravidelná

prenatální péče (Kelnarová et al., 2012). Vlk et al. (2015) ve své knize publikují, ţe se

v současnosti sniţuje vznik a rozvoj těţké preeklampsie a eklampsie díky jiţ zmíněné

prenatální péči, která monitoruje krevní tlak, proteinurii a otoky u těhotných ţen.

Dalším preventivním opatřením eklamptického záchvatu je podání magnézia sulfátu,

který zajišťuje vazodilataci a tím zvýší krevní průtok v děloze (Štembera et al., 2014).

Vlk et al. (2015) rozdělují preventivní podání magnesia sulfátu na dvě skupiny, a to za

prvé podání těm ţenám, které mají těţkou preeklampsii za účelem profylaxe rozvoje

eklamptických křečí, a do druhé skupiny patří ţeny, kterým je podáván magnesium

sulfát za účelem sníţení rizika opakujících se křečovitých stavů. Barash et al. (2015)

uvádějí, ţe jako velmi důleţitý bod prevence je normalizace krevního tlaku.

Zdravý ţivotní styl a pohybová aktivita v těhotenství májí pozitivní vliv na ţenu,

a působí preventivně proti bolesti v bederní krajině či tromboembolické nemoci (Vlk et

al., 2015). Není však prokázáno, ţe dlouhodobá tělesná aktivita v těhotenství zabraňuje

rozvoji preeklampsie (Vlk et al., 2015). Vlk et al. (2015) také uvádějí, ţe klidový reţim

podporuje a zvyšuje uteroplacentární průtok, coţ by mohlo ovlivnit rozvoj a vznik

preeklampsie.

Velmi diskutabilním tématem bylo omezování soli v jídle těch těhotných ţen,

které měly vysoké riziko rozvoje preeklampsie, avšak tato domněnka nebyla nijak

potvrzena (Vlk et al., 2015).

Vlk et al. (2015) také popisovali diskuze o podání rybího oleje nebo česneku,

který má u netěhotných ţen, které mají neléčenou hypertenzi příznivý vliv na sníţení

krevního tlaku, ale Evropská multicentrická studie suplementace rybím tukem FOTIP

23

(Fish Oil Trials in Pregnancy for the Prevention of Complications of Pregnancy), kterou

uvádějí ve své knize, tuto teorii preventivní léčby nepotvrzuje.

Jako další preventivní opatření je uţívání magnesium sulfátu, avšak jeho přesný

mechanismus účinku u těhotné ţeny není zcela prokázán (Nelander et al., 2017).

Vlk et al. (2015) dokonce popisují studii tzv. MAGPIE (Magnesium Sulfate Compared

with Placebo in Pre-Eclampsia), která zkoumala preventivní účinek magnesia. I kdyţ se

magnesium aplikuje za léčebným účelem u preeklampsie a eklampsie, konzumace

v průběhu těhotenství jako prevence se nepotvrdila (Vlk et al., 2015).

V průběhu těhotenství se za preventivním účelem podává kyselina

acetylsalicylová, která má antiagreganční vlastnosti a její bezpečná dávka by se měla

pohybovat okolo 75 mg za den (Hájek et al., 2014). Pokud těhotná ţena v průběhu

gravidity nepřijímá kyselinu listovou a vitamín B12 hrozí jí špatný průběh a konec

těhotenství (Yang et al., 2017). Vlk et al. (2015) popisují, ţe jedním ze základních

laboratorních ukazatelů preeklampsie je stav nevyváţenosti mezi hladinami

prostacyklinu a tromboxanu.

Při zvýšené hladině tromboxanu se objevují hypertenzní stavy, sniţování

uteroplacentárního průtoku a zvyšování agregace, které dokáţe kyselina listová

ovlivňovat (Hájek et al., 2014). Při příjmu kyseliny listové se sniţuje tvorba jiţ

zmíněného tromboxanu, dominuje tedy prostacyklin s opačnými účinky a jeho

dominance prospívá dobrému prokrvení placenty (Vlk et al., 2015).

1.3.9 Komplikace preeklampsie

Mezi časté komplikace preeklampsie se řadí edém mozku a plic, rozvoj DICu

(diseminované intravaskulární koagulopatie) a rozvoj HELLP syndromu

(H - hemolýza, EL - elevace jaterních enzymů a LP - trombocytopenie) (Bartůněk et al.,

2016). Také postiţení ledvin, srdce i centrální nervové soustavy a zraku můţe být

komplikací preeklampsie (Vlk et al., 2015). Hourová a Galambošová (2015) popisují, ţe

za specifickou porodnickou komplikaci se povaţuje abrupce placenty.

Nejzávaţnějším problémem preeklampsie je rozvoj eklampsie, která se projevuje

jako záchvat, tonicko-klonických křečí, na které navazuje ztráta vědomí aţ kóma

(Bartůněk et al., 2016). K rozvoji eklampsie dochází při neadekvátně léčené

preeklampsii (Bartůněk et al., 2016).

Eklampsie je křečovitý stav, který nemá etiologii v jiné mozkové patologii (Vlk

et al., 2015). Záchvat se nejčastěji objevuje na konci těhotenství, ale i v průběhu porodu,

24

či méně často v raném šestinedělí, kde se objevují problémy jako je spazmus centrální

nervové soustavy, hypoxie nebo edém mozku (Hájek et al., 2014).

Dle WHO (World Health Organization) je výskyt eklampsie jedním z hlavních

příčin mateřské morbidity a mortality, ale po zahájení plošných screeningů a včasných

hospitalizací se incidence eklampsie u těhotných ţen sníţila (Vlk et al., 2015). Hlavní

komplikací eklampsie je vznik intrakraniálního krvácení, které můţe těhotné ţeně

přivodit invalidní stav, a tím sníţení kvality ţivota (Šeblová et al., 2013). Stav

eklampsie v těhotenství, můţe mít za následek i smrt ţeny, která trpí tímto

onemocněním (Štefan et al., 2012). Šeblová et al. (2013) také uvádějí, ţe při

eklamptickém záchvatu se zpomaluje těhotné ţeně průtok krve placentou, a tím nastává

pro plod stav těţké hypoxie.

Šeblová et al. (2013) uvádějí, ţe v některých případech se dá lehce zaměnit

eklamptický záchvat za epileptický, který má obdobné příznaky jako eklampsie.

V tomto případě by těhotná ţena měla mít pro rozeznání záchvatu napsáno v těhotenské

průkazce, ţe má léčenou epilepsii (Šeblová et al., 2013). Tyto dva záchvaty u těhotné

ţeny jsou si zpočátku podobné tím, ţe se těhotná ţena chová abnormálně a následně

prodělává nekontrolovatelné křečovité pohyby v důsledku záchvatu (Seidl, 2015). Tyto

dvě rozdílné nemoci se od sebe rozpoznají tak, ţe ţena po epileptickém záchvatu

neupadá do kómatu a pokud ano, po chvilce nabyde opět vědomí a chybí jí tři typické

příznaky pro preeklampsii (hypertenze, proteinurie, edémy) (Šeblová et al., 2013).

V některých velmi závaţných situacích se můţe stát, ţe eklampsie nastupuje bez

příznaků preeklampsie, bez předchozího záchvatu a těhotná ţena upadá ihned do

kómatu (Jindrová et al., 2011). Tento jev se nazývá eclampsia sine eclampsia (Jindrová

et al., 2011).

Rozpoznání příznaků eklamptického záchvatu nečiní ţádný problém, jak uvádějí

Vlk et al. (2015) kaţdý záchvat v průběhu těhotenství a ke konci porodu by se měl

primárně brát jako eklamptický záchvat, i kdyţ průběh záchvatu není typický.

Při začátku záchvatu je těhotná ţena neklidná, má záchvěvy mimických svalů,

začnou se nekontrolovatelně pohybovat oči, které se ustálí k jedné straně a tam se i stáčí

hlava těhotné ţeny (Pařízek, 2015). Tato fáze se nazývá fáze prodromální (Pařízek,

2015). V této fázi můţe těhotná ţena pociťovat bolest v oblasti epigastria, bolest hlavy

a nauzeu (Hájek et al., 2014). Vlk et al. (2015) popisují, ţe tato fáze se často podceňuje,

protoţe trvání tohoto záchvatu je krátké a můţe být snadno přehlédnutelné. U další

nastávající fáze se objevují tonické křeče, kdy se těhotná ţena obloukovitě prohne

25

v oblasti trupu, má křeče v oblasti ţvýkacích svalů, hrudníku, ale i bránice a objevuje se

boxerské postavení horních končetin (Hájek et al., 2014).

Druhá fáze tonických křečí trvá jen krátce a rychle přechází do stádia klonických

křečí, pro které jsou typické pravidelné, nekontrolovatelné záškuby těla, převáţně

končetin a také pohyby paţí a rukou, které byly v dřívější literatuře popisovány jako

,,bubnování tambora’’ (Vlk et al., 2015).

Vlk et al. (2015) uvádějí, ţe těhotná ţena v klonických křečích jiţ dýchá, ale

velmi nepravidelně a mělce, tato fáze trvá několik vteřin aţ minut, po kterých ţena

upadá do kómatu. Po vymizení křečí je těhotná ţena v kómatu má mydriázu zornic, dále

má prohloubené, pravidelné dýchání, hyporeflexii a bez potřebné medikamentózní léčby

můţe u těhotné ţeny opět proběhnout eklamptický záchvat (Slezáková et al., 2011).

Ţeny, které prodělaly eklamptický záchvat, mají úplnou amnézii, často i na prodromální

fázi záchvatu (Vlk et al., 2015).

V průběhu záchvatu porodní asistentka odstraní veškeré předměty kolem ţeny,

aby se zabránilo moţnému poranění těhotné ţeny (Kelnarová et al., 2012). Pokud je

ţena na porodním sále a dojde u ní ke křečovitému stavu Hájek et al. (2014) ve své

knize uvádějí, ţe by měl být po ruce pohotovostní balíček, který obsahuje lţíci obalenou

mulem. Tato lţíce se vkládá do úst jako prevence pokousání (Hájek et al., 2014). Dále

jsou v balíčku pomůcky k zajištění dýchacích cest, magnesium sulfát pro intravenózní

podávání, nozogastrická sonda a permanentní močový katetr (Hájek et al., 2014). Ţeně

se při eklamptickém záchvatu podává také intravenózně diazepam 5 mg a podle

vyhodnocení lékaře se můţe ţena indikovat k císařskému řezu (Bartůněk et al., 2016).

Hájek et al. (2014) uvádějí, ţe by se těhotné ţeně měl aplikovat kyslík, a před

ukončením těhotenství, doporučuje dát ţenu na klidný a nerušený pokoj, aby se

předešlo dalšímu křečovitému záchvatu.

1.3.10 Péče porodní asistentky o ženu po S.C.

Je publikováno, ţe jedinou péčí a léčbou po eklamptickém záchvatu i těţké

preeklampsii je ukončení gravidity bez ohledu na gestační stáří gravidity a vitalitu

plodu. (Vlk et al., 2015).

Po císařském řezu (S.C.) anesteziolog předává ţenu porodní asistentce, která ji

odváţí na JIP s dopomocí sanitáře (Koudelková, 2013). Pokud je nemocniční zařízení

vybaveno JIP zůstává zde ţena 48 hodin, kde je po celou dobu celkově monitorována

(Vlk et al., 2015). Porodní asistentka uloţí ţenu do mírně zvýšené polohy a napojí ji na

26

svody EKG, saturační čidlo, které je na prstě levé ruky a manţetu na měření krevního

tlaku upevní kolem druhé ruky (Koudelková, 2013).

Při pobytu na JIP je doporučené denně monitorovat krevní obraz, hemokoagulaci

a biochemické hodnoty mateřského séra u ţeny, dle ordinace lékaře (Vlk et al., 2015).

Důleţitá je také kontrola zavinování dělohy a krvácení z rodidel, častá výměna vloţek a

monitorace permanentního močového katetru s mnoţstvím moče v sáčku, coţ zajišťuje

porodní asistentka, která o ţenu pečuje (Koudelková, 2013). Porodní asistentka

zkontroluje a propláchne ţeně intravenózní vstupy (Koudelková, 2013). Magnesium se

podává přes zavedenou kanylu po dobu 24 - 48 hodin od posledního záchvatu křečí a

jelikoţ je krevní tlak vlivem anestezie a ztrátou krve normalizovaný jen dočasně tak se

s antihypertenzní terapií pokračuje (Vlk et al., 2015).

Porodní asistentka ţenu edukuje o důleţitosti klidového reţimu a o tom, jak o ni

bude pečovat v průběhu hospitalizace na oddělení (Koudelková, 2013).

Po operaci by měla ţena poprvé vstávat za doprovodu porodní asistentky cca po

12 hodinách na JIP od operace a cca do 6 hodin po odstranění permanentního močového

katetru by se měla ţena spontánně vymočit (Koudelková, 2013). Koudelková (2013)

dále uvádí, ţe po 48 hodinách na JIP a v případě stabilizace a soběstačnosti ţeny je

moţné přeloţení na oddělení šestinedělí, kde porodní asistentka ţeně ukáţe pokoj a

uloţí ji na lůţko, které je mírně zvýšené pod hlavou.

Dle aktuálního stavu se pacientka převádí na perorální antihypertenzivní léčbu,

také je vhodné podat intravenózně diuretika, ovšem po ordinaci lékaře (Vlk et al.,

2015). Podle pokynů lékaře porodní asistentka měří v pravidelných intervalech krevní

tlak, dělá orientační vyšetření moči pomocí indikačního papírku, monitoruje celkový

stav ţeny jak psychický tak i fyzický a jakýkoliv výkon, činnost či změnu u ţeny

zaznamenává do ošetřovatelské dokumentace a zhoršení stavu hlásí porodní asistentka

lékaři (Koudelková, 2013).

Pokud je ţena bez komplikací, dle Vlka et al. (2015) ji propouští lékař do

domácího prostředí 7. – 10. den od operace nebo dle jejího aktuálního stavu, pří čemţ

ţena musí být stabilizována a její krevní tlak spolu s výsledky vyšetření musejí být

normalizovány.

27

1.3.11 Potřeby těhotné ženy

Potřeba můţe být definována jako známka jistého nadbytku či nedostatku, kdy

jeho odstranění je ţádoucí a potřebné (Šamánková et al., 2011). Lidské potřeby jsou

nezbytně důleţité a úzce souvisí s kvalitou a zachováním našeho ţivota (Šamánková et

al., 2011). Kaţdý člověk je individuální a proto kaţdý uspokojuje své potřeby jiným

způsobem (Trachtová et al., 2013). Spokojenost člověka přichází tehdy, kdyţ jsou

uspokojeny potřeby ve všech oblastech, které obsahuje Maslowova pyramida potřeb

(viz Příloha 1) (Béreš, 2013). Samostatnost člověka vede k dosaţení základních

ţivotních potřeb (Arnoldová, 2015). Takovéto základní ţivotní potřeby můţeme

vyjádřit za pomocí jiţ zmíněné Maslowovy pyramidy, která obsahuje potřeby a řadí je

dle důleţitosti (Nevolová, 2015). Základní potřeby jsou biologické a fyzické (Béreš,

2013). Dále jsou uvedeny potřeby bezpečí a jistoty, výše jsou popsány potřeby

sounáleţitost, uznání a úcty a na vrcholku pyramidy jsou znázorněny potřeby

seberealizace (Béreš, 2013). Pocit nenaplněné potřeby můţe zapříčinit člověku stres,

distres či pocit frustrace (Šamánková et al., 2011).

Těhotná ţena s diagnózou preeklampsie dochází do nemocničního zařízení pro

diagnostiku nebo za účelem léčby jejího onemocnění (Hourová, Galambošová, 2015).

Společný cíl má těhotná ţena i porodní asistentka, a to návrat zdraví těhotné ţeny

(Kelnarová, Matějková, 2014). Pro zlepšení zdravotního stavu těhotné ţeny je velmi

důleţité nejen dodrţování léčebného reţimu, ale také uspokojování potřeb těhotné ţeny

(Šamánková et al., 2011). Pokud je těhotná ţena s diagnózou preeklampsie psychicky

v pohodě, má to příznivý vliv na její léčbu, neţ kdyby byla psychicky labilní

(Arnoldová, 2015). Šamánková et al. (2011) popisují, ţe i kdyţ je těhotná ţena

nemocná, je velmi důleţité zachovávat nejen biologické a fyzické potřeby, ale

nezapomínat na potřebu lásky, sounáleţitosti, potřeby někam a někomu patřit a další

potřeby výše uvedené v Maslowově pyramidě.

Aby porodní asistentky mohly uspokojovat potřeby těhotné ţeně s preeklampsií,

musí si k ní najít cestu a získat si její důvěru, která je důleţitá pro porozumění potřeb,

které má těhotná ţena (Vévoda et al., 2013). Porodní asistentky by měly brát těhotnou

ţenu holistickým způsobem, coţ znamená, ţe ji berou jako bio-psycho-sociální

a spirituální bytost (Béreš, 2013). Kelnarová et al. (2015) popisují, ţe by měla porodní

asistentka uspokojovat potřeby těhotné ţeny postupně, podle důleţitosti. Porodní

asistentka by měla být empatická natolik, aby se dokázala vcítit do pocitů těhotné ţeny

28

a mohla tak vydedukovat, jaké potřeby můţe mít těhotná ţena narušené (Malíková,

2011). Poté by si porodní asistentka měla naplánovat jak narušenou potřebu uspokojit

a plán realizovat (Malíková, 2011). Po snaze uspokojení potřeb těhotné ţeny by měla

porodní asistentka vyhodnotit, zda se ji povedlo narušenou potřebu uspokojit

(Malíková, 2011).

Prioritou porodní asistentky by mělo být uspokojení narušených těhotné ţeny

(Šamánková et al., 2011). Těhotné ţeně by mělo být dopřáno spolupracovat na jejím

terapeutickém procesu, aby věděla o svém zdravotním stavu co nejvíce, protoţe

nedostatek informací vede k nejistotě těhotné ţeny a tím ke zhoršení jejího psychického

stavu (Šamánková et al., 2011).

1.4 Edukace porodní asistentky u ženy s diagnózou preeklampsie

Pojem edukace pochází z latinského slova education, jehoţ překlad znamená

výchova (Špirudová, 2015). Ve zdravotnictví Šulistová a Trešlová (2012) rozdělují

edukaci do primární, sekundární a terciární. Primární edukace se zaměřuje na prevenci

u lidí, kteří jsou zdraví a nemají ţádné onemocnění (Šulistová, Trešlová, 2012). Oproti

tomu sekundární edukace se pouţívá u lidí, kteří jsou nějakým způsobem nemocní,

a edukace se v této oblasti zaměřuje na změnu postoje nemocného člověka k nemoci

(Špirudová, 2015). Tato sekundární edukace má za cíl vyléčení a vyhnutí se moţným

komplikacím nemoci, které by se mohly vyskytnout u nemocného člověka (Šulistová,

Trešlová, 2012). Terciální edukace se zabývá lidmi, kteří mají nevratné zdravotní

změny ve svém ţivotě a jejím cílem je dosáhnout zlepšení kvality ţivota (Šulistová,

Trešlová, 2012).

Edukace zahrnuje výchovu a vzdělání jedince, vedoucí k rozvoji postoje, potřeb,

zájmů a chování edukované osoby (Špirudová, 2015). K edukační činnosti je zapotřebí

přítomnosti edukátora a edukanta (Malíková, 2011). Malíková (2011) popisuje

edukátora jako osobu, která poskytuje edukantovi informace a vysvětlení dané

problematiky. Oproti tomu edukant přijímá informace a je poučován od edukátora

(Malíková, 2011). Správná edukace zahrnuje poskytnutí informací, poučení a vysvětlení

dané problematiky, aby jí těhotná ţena pochopila a dokázala se orientovat v jejím řešení

(Špirudová, 2015).

Cílem porodní asistentky je kvalitně edukovat těhotnou ţenu, aby ţena pozitivně

změnila své návyky, postoje, dovednosti či vědomosti (Šulistová, Trešlová, 2012).

Samotná informovanost působí pouze na kognitivní rovinu učení, coţ například

29

znamená, ţe těhotná ţena je informovaná o důleţitosti jejího klidového reţimu a ví, ţe

při jeho porušení se můţe její zdravotní stav zhoršit, a i přes to klidový reţim porušuje

(Špirudová, 2015).

Oproti tomu edukace ovlivňuje jak kognitivní (informovanou), emotivní

(postojovou) tak i behaviorální (dovednostní neboli praktickou) rovinu učení.

(Špirudová, 2015). To znamená, aby došlo ke změně chování a kvalitní edukaci těhotné

ţeny, je zapotřebí, aby byla dostatečně informována a stanovila si cíl (Špirulová, 2015).

Cíl, který si stanoví těhotná ţena, dopomůţe ke změně jejího postoje k dané věci

(Špirulová, 2015).

Edukace patří mezí hlavní intervence porodní asistentky, která by měla být pro tuto

činnost dostatečně vzdělaná, aby edukace byla kvalitně poskytnuta (Špirudová, 2015).

Edukace těhotných ţen je jednou z nejdůleţitějších povinností porodní asistentky

(Slezáková et al., 2011). Porodní asistentka edukuje těhotné ţeny o stravovacích

návycích, o správném ţivotním stylu a v prenatálních poradnách je edukuje o CTG

(Slezáková et al., 2011). Dále edukuje o prevenci moţných komplikací a pokud se

nějaké komplikace objeví, porodní asistentka je nápomocna lékaři při moţném vyšetření

těhotné ţeny, kterou v průběhu vyšetření obeznamují s činnostmi, které u ní budou dělat

(Slezáková et al., 2011).

Čevela et al. (2015) uvádějí, ţe jako kaţdý zdravotník, tak i porodní asistentka si

musí vytvořit důvěru k těhotné ţeně a řádně jí edukovat o problematice daného

problému. V tomto případě budou edukovány těhotné ţeny a preventivně monitorovány,

aby se předešlo jistým komplikacím nebo aby se alespoň podchytily příznaky, které by

vedly k problémům v těhotenství (Čevela et al., 2015).

V prenatálních poradnách se dělají preventivní prohlídky právě za účelem včasného

odhalení preeklampsie (Gregora, Velemínský ml., 2013). Provádí se monitorace

krevního tlaku, edémů a vyšetření bílkoviny v moči těhotné ţeny (Gregora, Velemínský

ml., 2013). Ţeny by měly být edukovány porodní asistentkou o tom, ţe pokud se u nich

projeví lehká preeklampsie je nutností, aby docházely do specializovaných poraden pro

rizikově těhotné ţeny (Gregora, Velemínský ml., 2013). V případě stálého zhoršování

stavu je důleţité těhotné ţeny obeznámit s okamţitou hospitalizací, kde bude probíhat

náleţitá léčba a řešení nemoci (Gregora, Velemínský ml., 2013).

30

2 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY

2.1 Cíl práce

Cíl: Zjistit specifika ošetřovatelské péče o ţenu s preeklampsií

2.2 Výzkumné otázky

VO1: Jakým způsobem poskytují péči porodní asistentky ţenám s preeklampsií?

VO2: Jaká jsou očekávání ţen při poskytování péče ze strany porodních

asistentek?

2.3 Operacionalizace pojmů

Diagnóza - klinické posouzení a rozeznání nemoci (Herdman et al., 2015).

Edukace - pojem edukace pochází z latinského slova education, jehoţ překlad

znamená výchova (Špirudová, 2015).

Porodní asistentka - plně zodpovědná pracovnice ve zdravotnictví, která úzce

spolupracuje s těhotnými ţenami. Poskytuje těhotné ţeně podporu, potřebnou péči

a rady v průběhu těhotenství, porodu a v období šestinedělí (Česká Komora

Porodních Asistentek, z.s.,2013-2017 ©).

Preeklampsie - je definována jako onemocnění, které se vyskytuje ve 20 týdnu

těhotenství u těhotné ţeny v kombinaci s edémy, proteinurií a hypertenzními

stavy (Ulčová-Galambošová, Lošan, 2013).

31

3 METODIKA

3.1 Použitá metodika

Pro bakalářskou práci s názvem ,,Specifika péče porodní asistentky o ţenu

s preeklampsií“ bylo pouţito kvalitativní výzkumné šetření. Ke sběru dat byly pouţity

individuální polostrukturované rozhovory. Pro rozhovory byly předem připravené

otázky pro těhotné ţeny s diagnózou preeklampsie i pro porodní asistentky. Bylo

připraveno třináct otázek pro rozhovory s ţenami s diagnózou preeklampsie

(viz Příloha 2) a pro porodní asistentky bylo připraveno deset otázek (viz Příloha 3).

Rozhovory byly vţdy zahajovány otázkami k získání identifikačních údajů od

respondentek.

Rozhovory s těhotnými ţenami a porodními asistentkami se uskutečnily v průběhu

března a dubna roku 2017 ve zdravotnickém zařízení. Před zahájením samotných

rozhovorů byly těhotné ţeny seznámeny s účelem sběru dat a ujištěny, ţe rozhovory

budou po jejich získání anonymizovány. Těhotné ţeny poté podepsaly “Ţádost o

souhlas respondentek ke spolupráci“ (viz Příloha 4). Pro zachování anonymity byly

těhotné ţeny označeny R1 – R9.

Porodní asistentky byly před zahájením rozhovorů také ujištěny, ţe všechny údaje

budou anonymizovány. Pro povolení výzkumného šetření s porodními asistentkami byla

podepsána “Ţádost o provedení výzkumného šetření“ hlavní sestrou (viz Příloha 5).

Bylo zjišťováno, jaké mají porodní asistentky informace o onemocnění preeklampsie,

jakou poskytují specifickou péči o ţenu s diagnózou preeklampsie a také byly

dotazovány na narušené potřeby těhotných ţen a jejich naplnění. Pro zachování

anonymity byly porodní asistentky označeny PA1 – PA8.

Těhotné ţeny s diagnózou preeklampsie v průběhu rozhovoru byly dotazovány na

jejich předchozí těhotenství, také na znalosti získané od porodních asistentek. Dále na

jejich představy ohledně péče ze strany porodních asistentek a jaké potřeby byly

z důvodu preeklampsie narušeny.

Rozhovory byly v průběhu zapisovány a poté přepsány do tištěné formy. Analýza

dat byla provedena metodou kódování v ruce neboli tuţka a papír

(Švaříček, Šeďová, 2010). Na základě analýzy těchto dat byly vytvořeny hlavní

kategorie a podkategorie za pomocí přehledných schémat. Přímé odpovědi byly pro

větší přehlednost označeny v textu kurzívou.

32

3.2 Charakteristika výzkumného souboru

První výzkumný soubor tvořilo 9 těhotných ţen s diagnózou preeklampsie.

Hlavním kritériem pro uskutečnění rozhovoru byla ochota pro rozhovor a čas věnovaný

od těhotných ţen s diagnózou preeklampsie a od porodních asistentek. Těhotné ţeny

dobrovolně souhlasily s poskytnutím rozhovoru k výzkumné části bakalářské práce.

Druhý výzkumný soubor tvořilo 8 porodních asistentek. Hlavním kritériem pro

uskutečnění rozhovoru byla ochota k rozhovoru a věnovaný čas porodních asistentek na

oddělení rizikového těhotenství.

3.2.1 Charakteristika výzkumného souboru žen s diagnózou preeklampsie

Tabulka č. 1 Identifikační údaje těhotných ţen s diagnózou preeklampsie

(R – Respondentka, t.t. – týden těhotenství, OSVČ – Osoba samostatně výdělečně

činná)

Zdroj: vlastní

R Věk Nejvyšší dosažené

vzdělaní Zaměstnání

Rodinný

stav Gravidita

Týden

nynější

gravidity

R1 23 Střední bez maturity Pokojská Svobodná 1 25 t.t.

R2 30 Střední s maturitou Sekretářka Vdaná 2 30 t.t.

R3 26 Střední bez maturity Dělnice Vdaná 1 32 t.t.

R4 28 Střední s maturitou Recepční Svobodná 2 26 t.t.

R5 28 Vysokoškolské Administrativní

pracovnice Vdaná 2 37 t.t.

R6 33 Střední s maturitou OSVČ Vdaná 1 35 t.t.

R7 24 Střední bez maturity Vedoucí skladu Svobodná 1 29 t.t.

R8 29 Vysokoškolské Sekretářka Vdaná 2 36 t.t.

R9 30 Střední s maturitou Administrativní

pracovnice Vdaná 2 31 t.t.

33

V tabulce 1 jsou uvedeny identifikační údaje respondentek, a to věk, nejvyšší

dosaţené vzdělaní, zaměstnání, rodinný stav, gravidita a týden těhotenství.

Respondentky (R1 - R9) byly ve věkovém rozmezí od 23 do 33 let.

Nejvyšší dosaţené vzdělání se shodovalo u respondentek R2, R4, R6, R7, R9,

které měly střední školu s maturitou. Dále tři z devíti respondentek (R1, R3, R7) měly

střední školu bez maturity a pouze dvě respondentky vystudovaly vysokoškolské

studium (R5, R8). Respondentky R2 a R8 pracovaly jako sekretářky. Dále měly stejné

zaměstnání R5 a R9, které byly zaměstnány jako administrativní pracovnice.

Respondentka R1 pracovala jako pokojská. Jako dělnice byla zaměstnána respondentka

R3. Dále respondentka R4 byla zaměstnána jako recepční. OSVČ byla respondentka R6

a respondentka R7 pracovala jako vedoucí skladu.

Respondentky byly také dotazovány na rodinný stav. Respondentky R1, R4, R7

uváděly, ţe byly svobodné a respondentky R2. R3, R5, R6, R8, R9 byly vdané.

Z tabulky je zřejmé, pokolikáté byly respondentky těhotné. Z devíti respondentek

byly čtyři těhotné poprvé (R1, R3, R6, R7). U pěti respondentek se jednalo o druhé

těhotenství (R2, R4, R5, R8, R9).

Z rozhovoru také vyplynulo, v kolikátém týdnu těhotenství se respondentky

nacházely. Toto rozmezí u respondentek bylo 25. – 37. týdnů těhotenství.

3.2.2 Charakteristika výzkumného souboru u porodních asistentek

Tabulka č. 2 Identifikační údaje porodních asistentek

PA Věk Nejvyšší dosažené vzdělaní Délka praxe (roky)

PA1 35 Vysokoškolské (Bc.) 7

PA2 45 Vyšší odborná škola (DiS.) 23

PA3 28 Vysokoškolské (Bc.) 4

PA4 40 Středoškolské (DiS.) 19

PA5 29 Vysokoškolské (Bc.) 5

PA6 30 Vysokoškolské (Bc.) 7

PA7 43 Vyšší odborná škola (DiS.) 16

PA8 29 Vysokoškolské (Mgr.) 5

(PA – porodní asistentka, Bc. – bakalář, DiS. – diplomovaný specialista)

34

Rozhovory byly vedeny s porodními asistentkami, které pracovaly na oddělení

rizikového těhotenství a mohly se plně vyjádřit v polostrukturovanému rozhovoru.

V tabulce číslo 2 jsou uvedeny identifikační údaje, které zahrnují věk, nejvyšší

dokončené vzdělání a délku praxe porodní asistentky.

Z tabulky 2 vyplývá, ţe respondentky (PA1 – PA8) byly ve věkovém rozmezí

od 29 do 45 let.

Nejvyšší dosaţené vzdělání se shodovalo u respondentek PA1, PA3, PA5, PA6,

PA8, které měly vysokoškolské a respondentky PA2, PA4, PA7 měly nejvyšší dosaţené

vzdělání jako diplomovaný specialista.

35

4 VÝSLEDKY VÝZKUMU

4.1 Kategorizace dat získaných od žen s diagnózou preeklampsie

Na základě analýzy dat byly stanoveny 3 hlavní kategorie a to Očekávání ţen,

Informovanost ţen a Potřeby ţen. K hlavní kategorii Očekávání ţen byla vytvořena

podkategorie Splnění očekávání ţen od P.A. Dále byla do hlavní kategorie

Informovanosti ţen vloţena podkategorie Informovanost těhotných ţen s diagnózou

preeklampsie. Poslední hlavní kategorie Potřeby ţen má dvě podkategorie a to Narušené

potřeby a Snaha porodních asistentek o uspokojení narušené potřeby.

Schéma 1: Hlavní kategorie a podkategorie

Zdroj: vlastní

Kategorie Očekávání žen

První hlavní kategorie Očekávání ţen se zaměřila na to, jaké měly těhotné ţeny

s diagnózou preeklampsie očekávaní od porodních asistentek. A zda bylo očekávání

splněno, či nikoli.

Podkategorie Splnění očekávání žen od P.A.

Očekávání ţen

Splnění očekávání ţen od P.A.

Informovanost ţen

Informovanost těhotných ţen s

diagnózou preeklampsie

Potřeby ţen

Narušené potřeby

Snaha P.A. o uspokojení narušené potřeby

36

Schéma 2: Podkategorie Splnění očekávání ţen od P.A.

Tato podkategorie je zaměřena na to, zda bylo splněno očekávání těhotných ţen

s diagnózou preeklampsie od porodních asistentek. Respondentky měly velmi podobné

názory, ţe od porodních asistentek očekávaly milé a ochotné chování. Dále očekávaly

šikovnost porodních asistentek a vřelou komunikaci ze strany porodních asistentek.

Převáţně všechny respondentky řekly, ţe porodní asistentky splňovaly jejich představy.

Avšak kaţdá z nich uvedla, ţe se dostala do kontaktu alespoň s jednou porodní

asistentkou, která nebyla moc komunikativní, ale zásadně jim to nevadilo. R3 uvedla,

ţe nejvíc splnila očekávání jedna z porodních asistentek, která si všímala i jejího

psychického stavu a domluvila respondentce konzultaci s lékařem. R7 vypověděla:

,,Porodní asistentky jsou na mě moc milé a veškeré výkony, které jsem musela

podstoupit pečlivě komentovaly“ Dále sdělila, ţe ohledně výkonů jako je například:

odběr krve, moči či měření tlaku jí porodní asistentka informovala a v průběhu výkonů

se vyptávala, zda se cítí dobře. Respondentka vyjádřila, ţe její očekávání od porodních

asistentek bylo splněno. Podobné názory se také objevovaly v odpovědích u

respondentek R1, R2, R5, R8, R9. Respondentka R4 také popsala, ţe její očekávání

bylo splněno. V rozhovoru se rozpovídala o tom, jak jsou porodní asistentky ohleduplné

a před vstupem do pokoje klepou na dveře. R4 uvedla: ,,Líbí se mi, když porodní

asistentky respektují moje soukromí. Vždy vchází do pokoje a dají o sobě vědět

zaklepáním. Také se mě často ptají jak se mám, zda mi něco nechybí a čím by mi

zpříjemnily hospitalizaci.“ Uvedla, ţe její očekávání ze strany porodních asistentek bylo

splněno. Respondentka R6 uvedla, ţe jedna porodní asistentka její očekávání nesplnila.

Řekla, ţe předpokládala od porodních asistentek trpělivost a porozumění, kterých se jí

vţdy nedostalo. Vypověděla: ,,Jedna porodní asistentka řekla, abych se vymočila do

Splnění očekávání ţen

od P.A.

Empatické a milé chování, komunikace

Zcela splněno očekávání

R1, R2, R3, R4, R5, R7,

R8, R9

Ohleduplnost, respektovat soukromí

Zcela splněno očekávání

R4

Trpělivost, pororumění

Částečně splněno

očekávání R6

37

zkumavky a že to potřebuje co nejrychleji. Hodně jsem pila, abych porodní asistentku

nezdržovala od práce, ale ať jsem se snažila sebe víc, na záchod se mi prostě nechtělo.

Po chvilce přišla porodní asistentka, která byla znepokojena z toho, že jsem jí zkumavku

nenaplnila a pohrozila mi, že mě vycévkuje.“ Ostatní porodní asistentky její očekávaní

splnily a to v trpělivosti a porozumění.

Kategorie Informovanost žen

V kategorii Informovanost ţen byla zvolena podkategorie Informovanost

těhotných ţen s diagnózou preeklampsie. Tato podkategorie se zabývala, kde a jaké

získávaly těhotné ţeny s diagnózou preeklampsie informace.

Podkategorie Informovanost těhotných žen s diagnózou preeklampsie:

Schéma 3: Podkategorie Informovanost těhotných ţen s diagnózou preeklampsie

Tato podkategorie se zaměřila na informovanost těhotných ţen s diagnózou

preeklampsie. Respondentky (R4, R5, R7, R8) uvedly, ţe informace ohledně

onemocnění preeklampsie dostávaly od lékaře. Respondentky se po informovanosti

lékařem dále doptávaly porodních asistentek, protoţe informací bylo mnoho a chtěly je

opět zopakovat. Respondentky vypověděly, ţe jim lékaři poskytli kvalitní

a srozumitelné informace.

Ţeny byly dále provedeny porodními asistentkami po oddělení rizikového

těhotenství. Porodní asistentky jim řekly, kde najdou inspekci a vyšetřovnu, také kde

mohly najít kuchyňský kout, který obsahoval různé spotřebiče, které těhotné ţeny

Informovanost těhotných ţen s

diagnózou preeklampsie

P.A., lékař

Klidový a pitný reţim,

signalizační zařízení,

zhoršené vidění, slabost, bolest hlavy, krvácení

R4, R5, R7, R8

Klidový reţim R1, R2, R6, R9

Lékař, internet,

P.A.

Klidový reţiim, relaxace

R3

38

mohly vyuţít. Porodní asistentky jim dále ukázaly, na kterém pokoji budou

hospitalizovány a kde najdou těhotné ţeny sprchu a toaletu. Poté je informovaly

o důleţitosti klidového a pitného reţimu. Informace dostaly i o signalizačním zařízení,

pokud by se jim udělalo nevolno (zhoršené vidění, pocit slabosti, bolest hlavy, břicha

nebo krvácení) Pro respondentky R1, R2, R6 bylo obtíţné přijmout tolik informací

o této nemoci a proto se doptávaly porodních asistentek. Ty jim sdělily, ţe je to

onemocnění, které můţe ohrozit jí i miminko a proto je důleţité dodrţování klidového

reţimu.

Respondentka R3 uvedla, ţe zcela nerozuměla informacím, které obdrţela od

lékaře. ,,Popravdě jsem diagnóze příliš nerozuměla, asi jsem v tom hledala složitosti.‘‘

Respondentka si chvílemi myslela, ţe za onemocnění můţe sama a dávala si ho za vinu.

Řekla, ţe nechtěla obtěţovat zdravotnický personál a proto si dohledávala informace na

internetu. Později si jejího neklidného stavu povšimla jedna z porodních asistentek. Ta

jí následně informovala o důleţitosti klidového reţimu a doporučila jí relaxaci v podobě

čtení, poslouchání muziky, či jiné činnosti při které by se těhotná ţena dokázala uvolnit.

Také jí domluvila konzultaci s lékařem. ,,Jedna porodní asistentka si všimla, mého

neklidného stavu a domluvila mi konzultaci s lékařem, který mi věnoval více času a

informací, abych mému stavu porozuměla.“

Další respondentka (R9) uvedla, ţe v nynějším těhotenství byla informována

lépe neţ v tom prvním. ,,Když jsem byla těhotná poprvé byla mi diagnostikována

preeklampsie.“ Nikdo ji však hlubší informace nepodal. ,,Řekli mi, že je to onemocnění

placenty a hospitalizovaná jsem byla proto, aby se nezhoršil můj stav.“ Uvedla, ţe byla

velmi příjemně překvapena, jaké pozornosti a informací se jí dostávalo v nynějším

těhotenství ve kterém měla opět diagnostikovanou preeklampsii. ,,Lékař se mnou mluvil

o samotě v ambulanci, když mě přijímal za přítomnosti porodní asistentky.“ Porodní

asistentka respondentku následně dovedla na její pokoj, kde byla hospitalizována

a ukázala jí, kde se co nachází. ,,Když mě odvedla na pokoj, řekla mi, abych dodržovala

klid, odpočívala a nijak se nestresovala. Poté mě ujišťovala, že kdybych měla nějaké

nejasnosti, abych se na ni obrátila.“

39

Kategorie Potřeba žen

V kategorii Potřeby ţen byly zvoleny podkategorie: Narušená potřeba a Snaha porodní

asistentky o uspokojení narušené potřeby.

Podkategorie Narušené potřeby:

Schéma 4: Podkategorie Narušené potřeby

Tato podkategorie se zabývá narušenými potřebami, které vyjádřily těhotné ţeny

s diagnózou preeklampsie. Všechny respondentky v rozhovoru projevily lítost a smutek,

ţe jsou hospitalizované a nemohou trávit volný čas s rodinou, partnerem či se svými

dětmi. Respondentka R5 zmínila: ,,Je mi smutno po manželovi a dítěti, ale často za

mnou chodí na návštěvu, takže vím, že se mají dobře.“ Další respondentka (R6)

projevila nejistotu a úzkost, kdyţ jí porodní asistentka přivedla do nepříjemné situace

s pohrůţkou vycévkování a vyjádřila se: ,,Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co dělat

když mi porodní asistentka pohrozila, že by mě vycévkovala.“ Respondentka R4

vypověděla, ţe se na oddělení rizikového těhotenství cítí jako doma, protoţe měla okolo

sebe milé porodní asistentky. Uvedla: ,,Cítím se tu jako doma, všichni tu jsou moc milý,

nejen porodní asistentky a lékaři, ale také paní uklízečka či sanitárka, se kterými je

legrace a jsou plné elánu a dobré nálady. Jen mi tu chybí moje děťátko a partner.“

Respondentka R3 v rozhovoru popisovala úzkost, protoţe si myslela, ţe za onemocnění

je zodpovědná ona z důvodu nepochopení diagnózy preeklampsie. Vypověděla: ,,Měla

jsem strach a úzkost z toho, že za onemocnění mohu já a bála jsem se znovu zeptat na

informace ohledně onemocnění, které mi již poskytnul lékař.“

Narušené potřeby

Strach R3

Smutek a lítost R1, R2, R4, R5,

R7, R8, R9

Nejistota a úzkost R6

40

Podkategorie Snaha porodní asistentky o uspokojení narušené potřeby:

Schéma 5: Podkategorie Snaha porodní asistentky o uspokojení narušené potřeby

Tato podkategorie vypovídá o tom, jak těhotné ţeny vnímaly snahu porodních

asistentek ohledně uspokojování jejich narušených potřeb. V rozhovoru těhotné ţeny

s preeklampsií posoudily, zda u nich porodní asistentky zaznamenaly narušené potřeby,

popřípadě jak se porodní asistentky snaţily uspokojit narušené potřeby těhotných ţen.

Všechny respondentky opět vyjádřily lidský přístup od porodních asistentek.

Avšak řekly, ţe smutno jim je stále, ale většinou jim porodní asistentky zlepšily náladu

v průběhu konverzace. Respondentka R3 vyjádřila: ,,Již zmíněná porodní asistentka mi

věnovala čas na pochopení mé diagnózy.“ Dále se vyjádřila respondentka R4, která

popisovala přívětivý zdravotnický personál. Uvedla: ,,Jak už jsem řekla, všichni tu jsou

fajn a stesk po mém děťátku a partnerovi mi tu všichni zlepšují, jak jen to jde.“

Následně řekla, ţe je ráda obklopena pozitivně naladěnými lidmi. V rozhovoru

respondentka R6 uváděla, ţe jí zlepšila náladu a zahnala úzkost právě porodní

asistentka, která střídala ranní směnu. Uvedla, ţe ji překvapila porodní asistentka, která

tolik nenaléhala na odběr moči. R6: ,,Příjemně mě překvapila svou reakcí, když mi

s úsměvem řekla, že se nic neděje, ať se snažím víc pít a určitě se to povede.“

4.2 Kategorizace dat získaných od P.A.

Na základě výsledků výzkumného šetření, byly stanoveny hlavní kategorie

Znalosti P.A. a Poskytnutí péče. Pro první hlavní kategorii Znalosti P.A. byly stanoveny

podkategorie a to Symptomy preeklampsie, Komplikace preeklampsie. Pro druhou

hlavní kategorii Poskytnutí péče, byly zvoleny podkategorie Specifika péče P.A. a

Potřeby těhotných ţen.

Snaha porodní asistentky o uspokojení narušené

potřeby

Úplné uspokojení narušené potřeby

R3, R4

Částečné uspokojení narušené potřeby

R1, R2, R5, R6, R7, R8, R9

41

Schéma 6: Hlavní kategorie a podkategorie

Zdroj: vlastní

Kategorie Znalosti P.A.

V kategorii Znalosti porodních asistentek byly zvoleny podkategorie a to

Symptomy preeklampsie a Komplikace preeklampsie.

Podkategorie Symptomy preeklampsie:

Schéma 7: Podkategorie Symptomy preeklampsie

Tato podkategorie se zaměřila na znalost porodních asistentek ohledně onemocnění

preeklampsie. Porodní asistentky v polostrukturovaném rozhovoru byly dotazovány na

jejich znalosti ohledně onemocnění preeklampsie. Všechny porodní asistentky

popisovaly preeklampsii jako onemocnění těhotné ţeny, které se vyskytuje po 20. týdnu

těhotenství. Také se všechny zmínily, ţe onemocnění je nebezpečné jak pro těhotnou

ţenu, tak pro její budoucí dítě. PA6 dodala, ţe preeklampsie se můţe objevit i v období

šestinedělí a proto je důleţité monitorovat ţenu i po porodu v období šestinedělí. Pokud

Znalosti P.A.

Symptomy preeklampsie

Komplikace preeklampsie

Poskytnutí péče

Specifika péče P.A.

Potřeby těhotných ţen

Symptomy preeklampsie

1. Hypertenze

2. Edémy

3. Proteinúrie

PA1, PA3, PA4, PA7

1. Hypertenze

2. Proteinúrie PA2, PA5

1. Hypertenze

2. Edémy

3. Proteinúrie

4. Bolest v epigastriu

PA6, PA8

42

byly porodní asistentky dotazovány na symptomy preeklampsie tak převáţně uváděly

příznaky jako je hypertenze, edémy a proteinurie (PA1, PA3, PA4, PA7). PA5 uvedla:

,,Za hlavní symptomy preeklampsie považuji hypertenzi a proteinurii.“ Také poukázala

na to, ţe je velmi důleţité plnit ordinace lékaře a měřit v pravidelných intervalech

krevní tlak. Takto dále vypověděla i PA2, která dodala, ţe se často těchto ţen ptá, zda

se cítí dobře a jestli na sobě nepociťuje nějaké změny, které by mohly zhoršit její stav.

V dalším rozhovoru PA8 řekla: ,,Mezi hlavní symptomy bych určitě zařadila příznaky a

to hypertenzi, edémy, proteinurii a bolest v oblasti epigastria.“ Stejného názoru byla i

PA6.

Podkategorie Komplikace preeklampsie

Schéma 8: Podkategorie Komplikace preeklampsie

V rozhovoru byly porodní asistentky dotazovány na komplikace preeklampsie.

Většina porodních asistentek sdělila, ţe závaţnou komplikací preeklampsie je

eklampsie.

PA8 uvedla: ,,Nejzávažnější komplikací preeklampsie si myslím, že je eklampsie, kdy se

žena dostává do stavu, kdy je nekoordinovaně v křeči.“ Stejnou odpověď měla i PA1,

PA4, PA7. Eklamptický záchvat zaţila ve své praxi PA7, která řekla, ţe to byl záţitek,

na který nezapomene. Popsala, ţe těhotná ţena byla v silné křeči a z úst jí tekla krev.

Její první věc, kterou udělala byla ta, ţe odstranila věci o které by se těhotná ţena mohla

uhodit nebo zranit. Poté zavolala lékaře, který vyhodnotil situaci k provedení císařského

řezu. Dále se objevily v odpovědích další komplikace a to HELLP a DIC. Tyto dvě

komplikace uvedly PA2, PA6. PA6 vypověděla: ,,Největší obavy mám z komplikace

HELLP syndromu a DICu.“ PA2 v rozhovoru uvedla: ,,Preeklampsie je hrozné

onemocnění a za svou praxi jsem viděla záchvaty, které nevypadaly vůbec hezky a pro

mě největší strašák je HELLP a DIC.“ Řekla, ţe tyto dvě komplikace nezaţila, ale kdyţ

Komplikace preeklampsie

Eklampsie PA1, PA4, PA7,

PA8

HELLP, DIC PA2, PA6

Eklampsie a následné kóma

PA3, PA5

43

viděla, co obnáší za stres eklamptický záchvat jako například strach o ţenu, tak by je

nechtěla zaţít. Další porodní asistentka uvedla, ţe za váţnou komplikaci povaţuje

eklamptický záchvat, který u těhotné ţeny končí kómatem. PA3: ,,Myslím si, že jedna

z nejznámějších komplikací je eklamptický záchvat, který může žena prodělat a následně

zůstat při vědomí. Ovšem ta horší varianta je taková, že nám upadne do kómatu.“ Tento

názor projevila i PA5, která přesně řekla: ,,Za vážnou komplikaci preeklampsie a

myslím, že i nejznámější je stav eklamptického záchvatu, který může končit ztrátou

vědomí.“ Uvedla, ţe tento stav nikdy nezaţila. Prý by ale chtěla mít tuto zkušenost,

protoţe vyjádřila zvědavost, zda by se v situaci, kdy probíhá u těhotné ţeny

eklamptický záchvat, zachovala pohotově a správně.

Kategorie Poskytnutí péče

Podkategorie Specifika péče P.A.

Schéma 9: Specifika péče P.A.

Podkategorie Specifika péče se zaměřila na péči, kterou poskytují porodní

asistentky těhotným ţenám s diagnózou preeklampsie. Všechny porodní asistentky

uvedly za důleţité měření krevního tlaku, dle ordinace lékaře a dodrţovaní klidového

reţimu, který by měla dodrţovat těhotná ţena s diagnózou preeklampsie. PA1 dále

popsala specifika takto: ,,Ovšem, že je velmi důležité měřit v pravidelných intervalech

krevní tlak. Myslím si, že je podstatné dodržovat klidový režim, šero na pokoji, klepat

při vstupu do pokoje, aby o nás pacientky věděly.“ Tyto priority uvedly i PA3, PA5,

PA8. Některé porodní asistentky braly za prioritní při poskytování péče ordinace lékaře

a to PA2 a PA4. PA4 uvedla: ,,Vše co si těhotná žena bude přát a je to v mých silách tak

Specifika péče P.A.

Časté měření TK, klidový reţim, šero na pokoji, klepat na dveře

PA1, PA3, PA5, PA8

Plnit ordinace lékaře

PA2, PA4

Zajistit klidový reţim,

komunikace P.A. s těhotnou ţenou

PA6, PA7

44

jí ráda poskytnu, ale za prioritní péči považuji co naordinuje lékař.“ Podobný názor

měla i PA2. Další porodní asistentka v rozhovoru uvedla důleţitost o dodrţování

klidového reţimu, pokud je naordinován. PA6: ,,Takové ženě bych doporučila hlavně

klidový režim, pokud je zapotřebí a myslím si, že i komunikace je důležitá. Pokud

chceme, aby nám těhotná žena s tímto onemocněním řekla vše o svém stavu a nebála se

nás požádat o pomoc, je důležité navázat blízký kontakt, který získáme za pomocí

komunikace se ženou.“ Takovýto názor měla také PA7.

Podkategorie Potřeby těhotných žen

Schéma 10: Potřeby těhotných ţen

Podkategorie zjišťovala, zda si porodní asistentky uvědomují, které potřeby mají

těhotné ţeny s preeklampsií narušené. Porodní asistentky byly také dotazovány, jaké

potřeby jsou u těhotných ţen s diagnózou preeklampsie nejčastěji narušeny, a jakým

způsobem se je porodní asistentky snaţí obnovit. Všechny porodní asistentky

vypověděly, ţe pokud má těhotná ţena narušenou některou z potřeb v průběhu

hospitalizace si toho povšimnou. Porodní asistentky se také shodly na tom, ţe nejvíce

narušená potřeba je při hospitalizaci ,,Láska a sounáleţitost“. PA1 v rozhovoru řekla:

,,Je jasné, že se těhotné ženě při hospitalizaci stýská po partnerovi či dětech, které má

doma. Proto si myslím, že nejvíce narušená potřeba u těhotné ženy s diagnózou

preeklampsie je láska od partnera a dětí.“

Dále se polostrukturovaný rozhovor zaměřoval na to, zda porodní asistentky

mají snahu navrátit těhotným ţenám narušenou potřebu, popřípadě jak. PA1, PA3, PA5,

PA6, PA8 uvedly, ţe se snaţí navrátit narušenou potřebu, pokud je to v jejich silách.

PA3 vypověděla: ,,Pokud těhotnou ženu vidím, že je nešťastná snažím se ji alespoň

Potřeby těhotných

ţen

Nejčastěji narušená potřeba

Láska a pocit sounáleţitosti PA1 - PA8

Snaha o navrácení narušené potřeby

Ano, vţdy PA1, PA3, PA5, PA6, PA7, PA8

Spíše ne PA2, PA4

45

přivést na dobrou náladu a jiné myšlenky tím, že si s ní povídám.“ Další odpověď v

rozhovoru uvedla PA5 a to: ,,Když si všimnu těhotné ženy, která je nějakým způsobem

nešťastná, snažím se najít chvilku volného času, který bych jí věnovala na popovídání

mezi čtyřma očima.“ Ovšem některé porodní asistentky jsou jiného názoru. A to

takového, ţe není potřeba se vnucovat těhotné ţeně, která má špatnou náladu a snaţit se

o její zlepšení. Například PA2 v rozhovoru řekla: ,,Nesnažím se moc vnucovat proto,

abych jim zvedla náladu, jestli chtějí být smutné tak stejně budou a rodinu jim asi těžko

nahradím.“ Další porodní asistentka (PA4), která byla podobného názoru vypověděla:

,,Chápu, že se v nemocnici nemají nejlépe, ale existují mobily, aby se těhotná žena

zkontaktovala se svou rodinou, nebo jí mohou chodit častěji navštěvovat, aby se cítila

lépe.“

46

5 DISKUZE

Těhotenství je krásné období pro těhotnou ţenu i pro její rodinu, avšak ne vţdy

probíhá podle představ (Gregora, Velemínský, 2011). Existují komplikace, které mohou

těhotenství znepříjemnit a ohrozit (Gregora, Velemínský, 2011). Ulčová-Gallová a

Lošan (2013) popisují, ţe těhotenství můţe vyvolat závaţné onemocnění, které se

vyskytuje pouze v graviditě po 20. týdnu těhotenství a můţe ohrozit těhotnou ţenu i její

plod.

Otázky pro respondentky z výzkumného šetření byly zaměřeny na to, jaké měly

těhotné ţeny očekávání od porodních asistentek. Poté byly dotazovány, od koho a jaké

dostávaly informace o onemocnění preeklampsie. Jestliţe měly těhotné ţeny

s diagnózou preeklampsie narušené potřeby, byly dotazovány, jaké potřeby mají

narušené a zda se snaţí porodní asistentky těhotné ţeně s diagnózou preeklampsie

narušenou potřebu uspokojit.

Pro bakalářskou práci byl zvolen cíl a to zjistit specifika ošetřovatelské péče o

ţenu s preeklampsií. Výzkumné šetření se především zaměřovalo na poskytovanou péči

těhotným ţenám a na očekávání těhotných ţen s preeklampsií ze strany porodních

asistentek.

Těhotné ţeny byly dotazovány na to, co očekávaly od porodních asistentek.

Z výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe respondentky (R1, R2, R3, R4, R5, R7, R8, R9)

očekávaly od porodních asistentek empatické, milé chování a také komunikaci.

Ptáček et al. (2011) uvádějí, ţe empatické chování je důleţité a uplatňuje se ve vztazích

mezi porodními asistentkami, lékařem a těhotnou ţenou. Ohledně komunikace Vévoda

et al. (2013) popisuje, ţe je ve zdravotnictví nejslabším článkem a pro důkazy tohoto

odváţného tvrzení uvedl, ţe je moţné nalézt nejeden případ v soudních sporech, který

vedou pacienti proti nemocnici, ve které byli hospitalizováni. Výzkumný soubor nám

toto ale nepotvrdil, ba naopak těhotné ţeny s diagnózou preeklampsie si chválily

komunikaci ze strany porodních asistentek. Mezi další očekávání těhotné ţeny byla

ohleduplnost a respektování jejího soukromí. Tato očekávání měla respondentka R4.

Ptáček et al. (2011) obecně popsal, ţe respektování soukromí můţe být porušené pouze

v zájmu pacientova zdraví, nebo jestliţe to nařizuje zákon. Respondentka R4 uvedla, ţe

její soukromí bylo respektováno. Částečně bylo splněno očekávání respondentky R6

ohledně trpělivosti a porozumění. Raudenská a Javůrková (2011) uvádějí, ţe trpělivost

a porozumění patří do tzv. podpůrné psychoterapie, kdy tímto porodní asistentky

47

pomohou těhotným ţenám se zvládáním nemoci, kterou trpí. Touto terapií porodní

asistentky u těhotných ţen s diagnózou preeklampsie nemění osobnost, ale poskytují

porozumění a zdůrazňují těhotným ţenám jejich kladné rysy, čímţ těhotné ţeny vedou

k pozitivnímu myšlení (Raudanská, Javůrková, 2011).

Další otázky pro respondentky byly zaměřeny na to, jakým způsobem byly

těhotné ţeny informovány o jejich stavu a kým. Ptáček et al. (2011) uvádí, ţe

informování těhotných ţen je nedílnou součástí péče porodních asistentek, které by

měly být dostatečně vzdělané, aby mohly kvalitně edukovat tyto ţeny. Respondentky

uvedly, ţe informovanost od lékaře byla dostačující, ale pro svůj klid se znovu tázaly

porodních asistentek, aby si informace upřesnily. Kaţdá respondentka odpověděla, ţe

základní informace dostávala od lékaře. Porodní asistentky informovaly těhotné ţeny

o dodrţování léčebného reţimu a zodpovídaly těhotným ţenám jejich doplňující otázky

ohledně onemocnění. Hájek et al. (2014) popisují důleţitost dodrţování klidového

reţimu u těhotných ţen s diagnózou preeklampsie v kombinaci s častou monitorací

těhotné ţeny a jejího plodu. Respondentky (R1, R2, R4, R5, R6, R7, R8) uvedly, ţe

dostávaly dostačující informace od porodních asistentek, coţ je pozitivní zjištění.

Hájek et al. (2014) udávají, ţe by měly porodní asistentky edukovat těhotnou ţenu

s diagnózou preeklampsie o důleţitosti klidového reţimu a o výkonech, které u ní

budou vykonávat. Z výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe čtyři z devíti respondentek

byly informovány o dodrţovaní klidového a pitného reţimu, o signalizačním zařízení,

které měly těhotné ţeny pouţít, pokud by na sobě pociťovaly zhoršení jejich stavu jako

například zhoršené vidění, slabost, bolest hlavy či krvácení. Jedna respondentka (R3) si

dohledávala na internetu informace ohledně jejího onemocnění, coţ podle mého názoru

není zcela správné. Na internetu jsou sice odborné články apod., avšak nesprávně

zvolené zdroje mohou obsahovat nekvalitní nebo dokonce nepravdivé informace. Potom

těhotná ţena věří mylným informacím, které si zjistila na internetu.

Dále se výzkumné šetření zabývalo, jaké mají těhotné ţeny s preeklampsií

narušené potřeby. Základní potřeby jsou fyziologické, následují potřeby bezpečí,

potřeby lásky a sounáleţitosti, uznání a obdivu a poslední potřeba seberealizace

(Zacharová, Šimíčková-Číţková, 2011). Respondentky (R1, R2, R4, R5, R7, R8, R9)

vypověděly, ţe se jim stýská po rodině. Většina z nich cítila smutek a lítost, ţe nemůţou

trávit volný čas se svými dětmi a partnery. Respondentka R3 uvedla strach, ţe za

onemocnění je zodpovědná, protoţe hůře pochopila informace od lékaře a znovu uţ se

vyptávat nechtěla. Nejistotu a smutek proţívala respondentka R6, která se dostala do

48

nepříjemné situace s porodní asistentkou, která se nezachovala správně. Uvedla, ţe jí

porodní asistentka pohrozila vycévkováním, pokud se nevymočí do zkumavky. Toto

chování je neprofesionální a myslím si, ţe by se na pracovišti nemělo objevovat. Jak

popisují Kelnarová a Matějková (2014) profesionální chování porodní asistentky se

odráţí od její charakterové vlastnosti a dále říkají slušné, zdvořilé chování, úcta a

interakci k hospitalizovaným je zásadní pro všechny zdravotní pracovníky.

Navazující otázka na narušenou potřebu byla taková, zda se porodní asistentky

snaţily o naplnění narušené potřeby těhotných ţen a popřípadě jak. Lidské potřeby jsou

nezbytné, důleţité a úzce souvisí s kvalitou a zachováním našeho ţivota (Šamánková et

al., 2011). Respondentky (R3, R4) uvedly, ţe úplné uspokojení potřeby pocítily po

rozhovoru s porodní asistentkou. Je velice důleţitá snaha o uspokojení potřeby

v průběhu hospitalizace pro zlepšení stavu hospitalizované osoby (Šamánková et al.,

2011). Částečný návrat potřeby smutku a lítosti verbalizovaly respondentky (R1, R2,

R5, R6, R7, R8, R9). Uvedly, ţe jsou porodní asistentky milé a dokáţí jim zlepšit

náladu, avšak smutek po dětech a rodině cítí stále.

Otázky pro porodní asistentky z výzkumného šetření byly zaměřeny na to, jaké

znají symptomy preeklampsie a její komplikace. Dále byly porodní asistentky

dotazovány na jejich specifickou péči, kterou poskytují těhotným ţenám s diagnózou

preeklampsie. Poté odpovídaly na to, zda si uvědomují narušené potřeby těhotných ţen

s diagnózou preeklampsie, a jak se snaţí uspokojit těhotné ţeně narušené potřeby.

Z výzkumného šetření bylo dále zjištěno, ţe PA1, PA3, PA4, PA7 uvedly tři

základní symptomy preeklampsie a to hypertenzi, edémy a proteinurii. Heinrich (2015)

ve své knize také popisuje tři příznaky preeklampsie a to hypertenzi v kombinaci

s proteinurií a edémy. Preeklampsii označoval za EPH-gestozu, která obsahuje právě ve

svých zkratkách tři příznaky: edémy, proteinurie a hypertenzi (Heinrich, 2015). PA2 a

PA5 v rozhovoru popsaly pouze symptomy přítomnosti hypertenze a proteinurie.

Slezáková et al. (2011) popisovala stejné příznaky jako Heinrich (2015), ale uvedla jako

další symptom bolesti v oblasti epigastria. Tyto příznaky uvedly dvě z osmi porodních

asistentek (PA6, PA8), které povaţovaly bolesti v oblasti epigastria za velmi důleţitý

symptom. Porodní asistentky byly dále tázány na komplikace preeklampsie. Bartůněk et

al. (2016) udávají za nejzávaţnější komplikaci preeklampsie, rozvoj eklamptického

záchvatu, který popisují jako záchvat, tonicko-klonických křečí. Bartůněk et al. (2016)

popisují, ţe eklampsie můţe nastat při neadekvátně léčené preeklampsii. Takový to

názor měly porodní asistentky PA1, PA4, PA7, PA8, které verbalizovaly, ţe za hlavní

49

komplikaci by uvedly eklamptický záchvat, kdy ţena prodělává nekoordinovaně

křečovitý stav. Šimetka et al. (2013) popisují hrozící komplikaci zvanou HELLP

syndrom, který se vyskytuje v těhotenství, buď jako samostatná jednotka, nebo

v souvislosti s těţkou preeklampsií . Koudelková (2013) uvádí, ţe lékař můţe indikovat

sectio caesarea při HELLP syndromu, či při komplikaci DIC (diseminovaná

intravaskulární koagulopatie). Takovéto komplikace uváděly porodní asistentky PA2

a PA6. Porodní asistentky PA3, PA4 poukazovaly na závaţnou komplikaci a to nástup

eklamptického záchvatu u těhotné ţeny, po kterém upadá do kómatu. Dle Hájka et al.

(2014) je eklampsie stav, který se objeví jako nekoordinované křečovité stavy a úpad do

kómatu je závaţnou komplikací, která vyţaduje okamţité jednání. Jak uvádí

Hájek et al. (2014) těhotná ţena se můţe vyvarovat konvulzivnímu stavu a upadne

rovnou do kómatu (Hájek et al., 2014).

V polostrukturovaném rozhovoru byly porodní asistentky dotazovány na jejich

specifickou péči, kterou poskytují u těhotných ţen s diagnózou preeklampsie.

Z výsledků výzkumného šetření je zřejmé, ţe porodní asistentky zajišťují časté měření

krevního tlaku, také zajišťují těhotné ţeně s preeklampsií klidový reţim a šero na

pokoji. Důleţité je také ticho a klidné prostředí na pokoji, který je vybaven ţaluziemi

pro přítmí v pokoji, kde leţí těhotná ţena s diagnózou preeklampsie (Sák, Otásková et

al., 2008). Také porodní asistentky uvedly, ţe je důleţité klepání na dveře, před

vstupem na pokoj. PA1 řekla ,, Myslím si, že je podstatné dodržovat klidový režim, šero

na pokoji, ťukat při vstupu do pokoje, aby o nás pacientky věděly.“ Další dvě porodní

asistentky vypověděly, ţe je pro ně prioritní plnění ordinace lékaře, coţ si myslím, ţe je

nedostačující. Za důleţité úkony uvedly porodní asistentky (PA6, PA7) klidový reţim,

který by měla dodrţovat těhotná ţena a komunikaci s těhotnou ţenou. Uvedly, ţe

komunikací si získávají bliţší kontakt s těhotnou ţenou a vzájemnou důvěru. Dle

Vévody et al. (2013) je komunikace nedílnou součástí poskytované péče těhotné ţeně.

Díky komunikaci navazuje porodní asistentka partnerský vztah s těhotnou ţenou a

vytváří si k ní důvěru (Vévoda et al., 3013).

Porodní asistentky byly také tázány, zda si uvědomují narušené potřeby

těhotných ţen při hospitalizaci. Pocit neuspokojené potřeby můţe zapříčinit těhotné

ţeně s diagnózou preeklampsie například stres, distres či pocit frustrace (Šamánková et

al., 2011). Spokojenost těhotné ţeny totiţ přichází v okamţiku, kdy jsou uspokojeny její

potřeby ve všech oblastech (Béreš, 2013). Všechny porodní asistentky uváděly, ţe si

narušené potřeby v průběhu hospitalizace u těhotných ţen všímaly, ale snahu

50

o uspokojení potřeby mají jenom některé. Pokud má těhotná ţena narušenou jakoukoli

její potřebu je velmi důleţité, aby byla co nejdříve uspokojena. Jestliţe tomu tak není, je

pravděpodobné, ţe narušená potřeba se bude prohlubovat. Porodní asistentky se shodly

na názoru, ţe těhotným ţenám se převáţně stýská po rodině, tudíţ není uspokojena

potřeba lásky a sounáleţitosti. Porodní asistentky (PA1, PA3, PA5, PA6, PA8) poskytly

informaci, ţe mají snahu uspokojit potřebu těhotným ţenám tím, ţe si najdou chvilku

volného času, aby se mohly těhotným ţenám více věnovat a komunikovat s nimi. Ptáček

et al. (2011) popisují, ţe ve zdravotnictví se od porodních asistentek očekává přístup

jako je například soucit, střídmost, trpělivost atd. Avšak, ne všechny porodní asistentky

zastávají názor, ţe by se měly více angaţovat do snahy o uspokojení potřeb těhotných

ţen. V rozhovoru porodní asistentky (PA2, PA4) uvedly, ţe nemají chuť se vnucovat a

zlepšovat náladu těhotným ţenám. Podle nich by měla zajistit zlepšení nálady rodina

těhotné ţeny, například častým telefonováním nebo poskytnutím častých návštěv. Jak

uvedl Cakirpaloglu (2012), osobnost je organizovaná kombinace vlastností, chování,

hodnot pro kaţdého jedince. Vyplývá z toho to, ţe kaţdý člověk se naprosto liší od

ostatních a kaţdý z nás je individuální (Cakirpaloglu, 2012). Proto je velmi důleţité,

přistupovat ke kaţdé těhotné ţeně individuálně, jelikoţ kaţdá těhotná ţena ocení od

porodních asistentek něco jiného. Některé ţeny ocení snahu porodních asistentek a rády

si popovídají a přijmou od nich snahu o uspokojení jejich potřeb. Jsou ale také ţeny,

které o pomoc aţ tak nestojí a jsou rády sami se sebou.

51

6 ZÁVĚR

Bakalářská práce se zabývala specifickou péčí porodní asistentky o ţenu

s preeklampsií. Teoretická část byla zaměřena na onemocnění preeklampsie.

V jednotlivých kapitolách byla popisována etiologie, symptomy, rizikové faktory,

diagnostika, péče porodní asistentky o ţenu s preeklampsií, její edukace apod.

V bakalářské práci byl stanoven 1 cíl a 2 výzkumné otázky. Cílem bylo zjistit

specifika ošetřovatelské péče o ţenu s preeklampsií. Pro zpracování bakalářské práce

bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření, za pomocí polostrukturovaných rozhovorů.

Rozhovory byly získávány s ţenami, kterým bylo v těhotenství diagnostikováno

onemocnění preeklampsie. Dále byly rozhovory uskutečňovány s porodními

asistentkami, které pracovaly na oddělení rizikového těhotenství.

Výzkumné otázky byly zaměřené na to, jakým způsobem poskytují péči porodní

asistentky ţenám s preeklampsií a jaká jsou očekávání ţen při poskytování péče ze

strany porodních asistentek.

Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe těhotné ţeny s diagnózou preeklampsie měly

podobná očekávání od porodních asistentek. Těhotné ţeny se shodovaly v názoru, ţe

očekávaly od porodních asistentek empatické a milé chování, vřelou komunikaci,

ohleduplnost dodrţování a respektování jejich soukromí. Z odpovědí vyplývá, ţe tento

přístup byl těhotným ţenám dopřán. Avšak respondentka (R6) projevila nespokojenost

u jedné porodní asistentky ohledně přístupu a komunikace.

Na výzkumnou otázku, jakým způsobem poskytovaly péči porodní asistentky ţenám

s preeklampsií, byly odpovědi u většiny shodné.

Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, ţe porodní asistentky mají dostatek

vědomostí ohledně onemocnění, které vyjádřily za pomocí polostrukturovaného

rozhovoru. Za specifickou péči u těhotných ţen s preeklampsií uváděly časté měření

krevního tlaku, dodrţování klidového reţimu, zajistit šero na pokoji, plnit ordinace

lékaře, komunikovat s těhotnou ţenou a před vstupem na pokoj těhotné ţeny se ohlásit

zaťukáním na dveře. Porodní asistentka hraje důleţitou roli v péči o těhotnou ţenu. Její

úloha zahrnuje kvalitní poskytování péče, uspokojování potřeb, profesionální přístup

a edukaci.

Výsledky výzkumného šetření mohou vyuţít porodní asistentky, které pečují o

ţenu s preeklampsií. Dále výsledky mohou být prezentovány na odborných seminářích

čí konferencích.

52

7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

1. ANDĚLOVÁ, K. et al., 2016. Gestační diabetes mellitus – doporučené postupy

[online]. [cit.2017-6-6]. Dostupné z:

http://www.perinatologie.cz/dokumenty/doc/doporucene-postupy/p-2017--

gestacni-diabetes-mellitus.pdf

2. ARNOLDOVÁ, A., 2015. Sociální péče: Učebnice pro obor sociální činnost.

Praha: Grada. 240 s. ISBN 978-80-247-5147-4.

3. BARASH, P. et al., 2015. Klinická anesteziologie. 6. vydání. Praha: Grada. 816

s. ISBN 978-80-247-4053-9.

4. BARTŮNĚK, P. et al., 2016. Vybrané kapitoly z intenzivní péče. Praha: Grada.

752 s. ISBN 978-80-247-4343-1.

5. BAŠKOVÁ, M. 2015. Metodika psychofyzické přípravy na porod. Praha: Grada.

112 s. ISBN: 978-80-247-5361-4.

6. BEHINOVÁ, M. et al., 2012. Velká kniha o mateřství. Mladá fronta. 367 s.

ISBN 978-80-204-2816-5.

7. BÉREŠ, M., 2013. Kouč vlastního života: Cesta ke spokojenému životu. Praha:

Grada. 240 s. ISBN 978-80-247-8733-6.

8. CAKIRPALOGLU, P. 2012. Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada. 287

s. ISBN 978-80-247-4033-1.

9. Česká Komora Porodních Asistentek, z.s., 2013-2017 ©. Kdo je porodní

asistentka. [online]. [cit. 2017-25-07]. Dostupné z:

https://www.ckpa.cz/rodice/pece-porodni-asistentky.html%C2%A8%C2%A8

10. EHRMANN, J. et al., 2014. Hepatologie. 2. vydání. Praha: Grada. 658 s. ISBN

978-80-247-8021-4.

11. FERREIRA M. et al., 2017. Nursing care for women with pre-eclampsia and/or

eclampsia: integrative review. Rev Esc Enferm USP. 50(20), 324-34, DOI:

10.1590/S0080-623420160000200020.

12. GARRIDO-GOMEZ, T. et al., 2017. Severe pre-eclampsia is associated with

alterations in cytotrophoblasts of the smooth chorion. Development. 144(5),

767-777, DOI: 10.1242/dev.146100.

13. GREGORA, M., VELEMÍNSKÝ, M., 2011. Nová kniha o těhotenství a

mateřství. Praha: Grada. 240 s. ISBN 978-80-247-3081-3.

14. GREGORA, M., VELEMÍNSKÝ, M., 2013. Čekáme děťátko. 2. vydání. Praha:

Grada. 384 s. ISBN 978-80-247-3781-2.

53

15. HANÁKOVÁ, T. et al., 2010. Velká česká kniha o matce a dítěti. Brno:

Computer Press. 256 s. ISBN 978-80-251-2788-9.

16. HERDMAN, T. H., KAMITSURU, S., 2015. Ošetřovatelské diagnózy: definice

a klasifikace 2015-2017. 10. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. s. 464. ISBN

978-80-247-5412-3.

17. HÁJEK, Z. et al., 2014. Porodnictví. 3. vydání. Praha: Grada. 538 s. INSB 978-

80-247-4529-9.

18. HEINRICH, K., 2015. Výživa v medicíně a dietetika. 11. vydání. Praha: Grada.

592 s. ISBN 978-80-246-4533-6.

19. HIRSCH, H. et al., 2013. Archives of Gynecology. Springer Berlin Heidelberg.

407 s. ISBN 978-3-662-38962-1.

20. HOUROVÁ, M., GALAMBOŠOVÁ, V., 2015. Slovníček pro těhotné. Praha:

Grada. 128 s. ISBN 978-80-247-3666-2.

21. JINDROVÁ, B. et al., 2011. Praktické postupy v anestezii. Praha: Grada. 194 s.

ISBN 978-80-247-3626-6.

22. KELNAROVÁ, J. et al., 2012. První pomoc. 2. vydání. Praha: Grada. 110 s.

INSB 978-80-247-4199-4.

23. KELNAROVÁ, J., MATĚJKOVÁ, E., 2014. Psychologie 2. díl: Pro studenty

zdravotnických oborů. Praha: Grada. 148 s. ISBN 978-80-247-3600-6.

24. KITTNER, O. et al., 2011. Lékařská fyziologie. Praha: Grada. 800 s. ISBN 978-

80-247-3068-4.

25. KOUDELKOVÁ, V., 2013. Ošetřovatelská péče o ženy v šestinedělí. Praha:

Triton. 136 s. ISBN 978-80-7387-624-1.

26. KUKLA, L., 2016. Sociální a preventivní pediatrie v současném pojetí. Praha:

Grada. 456 s. ISBN 978-80-247-3874-1.

27. ĽUBUŠKÝ, M., KROFTA, L., VLK, R., 2012. Pravidelná ultrazvuková

vyšetření v průběhu prenatální péče – doporučené postupy [online]. [cit.2017-6-

6]. Dostupné z: http://www.perinatologie.cz/dokumenty/doc/doporucene-

postupy/p-2013-pravidelna-ultrazvukova-vysetreni-v-prubehu-prenatalni-

pece.pdf

28. MALÍKOVÁ, E., 2011. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních.

Praha: Grada. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3.

54

29. NELANDER, M. et al., 2017. Cerebral Magnesium Levels in Preeclampsia; A

Phosphorus Magnetic Resonance Spectroscopy Study. Am J Hypertens. 30(7),

667-672, DOI: 10.1093/ajh/hpx022.

30. NEVOLOVÁ, M., 2015. Dotýkání dovoleno!: Jak zatočit s nedomazleností a být

spokojený. Praha: Grada. 112 s. ISBN 978-80-247-5008-8.

31. NOVOTNÁ, B., NOVÁK J., 2012. Alergie a astma. Praha: Grada. 224 s. ISBN

978-80-247-4390-5.

32. PAŘÍZEK, A., 2015. Kniha o těhotenství, porodu a dítěti. Praha: Grada. 444 s.

ISBN 978-80-7492-215-2.

33. PTÁČEK, R., BARTŮNĚK, P. et al., 2011. Etika a komunikace v medicíně.

Praha: Grada. 528 s. ISBN 978-80-247-3976-2.

34. RAUDENSKÁ, J., JAVŮRKOVÁ, A., 2011. Lékařská psychologie ve

zdravotnictví Praha: Grada. 304 s. ISBN 978-80-247-2223-8.

35. REMEŠ, R. et al., 2013. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny.

Praha: Grada. 240 s. ISBN 978-80-247-4530-5.

36. ROKYTA, R. et al., 2015. Fyziologie a patologická fyziologie. Praha: Grada.

712 s. ISBN 978-80-247-4867-2.

37. ROZTOČIL, A. et al., 2008. Moderní porodnictví. Praha: Grada. 408 s. ISBN

978-80-247-1941-2.

38. ROZTOČIL, A. et al., 2014. Moderní gynekologie. Praha: Grada. 528 s. ISBN

978-80-247-2832-2.

39. SADLER, T., W., 2011. Langmanova lékařská embryologie. Praha: Grada. 414

s. ISBN 978-80-247-2640-3.

40. SEIDL, Z., 2015. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha: Grada. 584

s. ISBN 978-80-247-5247-1.

41. SKUTILOVÁ, V., 2016. Jak na strach a úzkost v těhotenství. Praha: Grada. 160

s. ISBN 978-80-247-5469-7.

42. SLEZÁKOVÁ, L. et al., 2011. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví.

Praha: Grada. 269 s. ISBN 978-80-247-3373-9.

43. SPRADLEY, F. et al., 2017. Metabolic abnormalities and obesity´s impact on

the risk for developing preeclampsia. Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol.

312(1), R5-R12, DOI: 10.1152/ajpregu.00440.2016.

44. ŠAMÁNKOVÁ, M. et al., 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci. Praha:

Grada. 134 s. ISBN 978-80-247-3223-7

55

45. ŠEBLOVÁ, J. et al., 2013. Urgentní medicína v klinické praxi lékař. Praha:

Grada. 400 s. ISBN 978-80-247-4434-6.

46. ŠIMETKA, O. et al., 2013. Hellp syndrom: Porodnictví krok za krokem. Praha:

Maxdorf. 148 s. ISBN 978-80-7345-361-9.

47. ŠPIRULOVÁ, L. 2015. Doprovázení v ošetřovatelství. Praha: Grada. 144 s.

ISBN 978-80-247-5710-0.

48. ŠTEFAN, J. et al., 2012. Soudní lékařství a jeho moderní trendy. Praha: Grada.

437 s. ISBN 978-80-247-3564-8.

49. ŠTEMBERA, Z. et al., 2014. Perinatální neuropsychická morbidita dítěte.

Praha: Karolinum. 660 s. ISBN 978-80-246-2168-5.

50. ŠULISTOVÁ, R., TREŠLOVÁ, M., 2012. Pedagogika a edukační činnost v

ošetřovatelské péči pro sestry a porodní asistentky. České Budějovice: Jihočeská

univerzita. 191 s. ISBN: 978-80-7394-246-5.

51. TESAŘ, V. et al., 2015. Klinická nefrologie. 2. vydání. Praha: Grada. 560 s.

ISBN 978-80-247-4367-7.

52. TRACHTOVÁ, E. et al., 2013. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu.

3. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických

oborů. 185 s. ISBN 978-80-7013-553-2.

53. TOKER, E., KÖMÜRCÜ, N., 2017. Effect of Turkish classical music on

prenatal anxiety and satisfaction: A randomized controlled trial in pregnant

women with pre-eclampsia. Complement Ther Med. 30, 1-9, DOI:

10.1016/j.ctim.2016.11.005.

54. ULČOVÁ-GALLOVÁ, Z., LOŠAN, P., 2013. Neplodnost. Praha: Grada. 149 s.

ISBN 978-80-247-4555-8.

55. UNZEITIG, V. et al., 2015. Zásady dispenzární péče ve fyziologickém

těhotenství – doporučené postupy [online]. [cit.2017-6-6]. Dostupné z:

http://www.perinatologie.cz/dokumenty/doc/doporucene-postupy/p-2015-

zasady-dispenzarni-pece-ve-fyziologickem-tehotenstvi.pdf

56. VÉVODA, J. et al., 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve

zdravotnictví. Praha: Grada. 160 s. ISBN 978-80-247-4732-3.

57. VILLA, P. et al., 2017. Cluster analysis to estimate the risk of preeclampsia in

the high-risk Prediction and Prevention of Preeclampsia and Intrauterine

Growth Restriction (PREDO) study. PLoS One. 12(3), 1-14, DOI:

10.1371/journal.pone.0174399.

56

58. VLK, R. et al., 2015. Preeklampsie. Praha: Maxdorf. 350 s. ISBN 978-80-7345-

460-9.

59. VOLNÁ, P. et al., 2016. Velká česká kniha o matce a dítěti. 2. vydání. Brno:

Computer Press. 256 s. ISBN 978-80-264-0755-3.

60. YANG., T. et al. 2017. Periconceptional folic acid supplementation and vitamin

B12 status in a cohort of Chinese early pregnancy women with the risk of

adverse pregnancy outcomes. J Clin Biochem Nutr. 60(2), 136-142, DOI:

10.3164/jcbn.16-45.

61. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŢKOVÁ, J., 2011. Základy psychologie

pro zdravotnické obory. Praha: Grada. 288 s. ISBN 978-80-247-4062-1.

62. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k

výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících

s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), 2004. [online]. In: Sbírka

zákonů České republiky, částka 30, s. 1452-1479. [cit.2016-8-8]. ISSN 1211-

1244. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-

zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=4334.

57

8 PŘÍLOHY

Příloha 1 - Maslowova pyramida

Příloha 2 - Otázky pro rozhovor s těhotnými ţenami s diagnózou preeklampsie

Příloha 3 - Otázky pro rozhovor s porodními asistentkami

Příloha 4 - Ţádost o souhlas respondentek ke spolupráci

Příloha 5 - Ţádost o provedení výzkumného šetření

58

Příloha 1 - Maslowova pyramida

Zdroj: ©2011. Maslowova pyramida lidských potřeb. [cit.2017-12-6]. Dostupné z:

http://www.filosofie-uspechu.cz/maslowova-pyramida-lidskych-potreb/

59

Příloha 2 - Otázky pro rozhovor s těhotnými ţenami s diagnózou preeklampsie

Identifikační údaje:

1. Jaký je Váš věk?

2. Jaké máte nejvyšší dosaţené vzdělaní?

3. Jaká je Vaše profese?

4. Jaký je Váš rodinný stav?

5. Po kolikáté jste těhotná?

6. V jakém jste týdnu těhotenství?

Otázky vztahující se k problematice:

7. Jaké bylo Vaše předchozí těhotenství?

8. Jakým způsobem jste byla informována o Vašem zdravotním stavu od

zdravotního personálu?

9. Jaká byla Vaše představa ohledně podání informací o Vašem zdravotním stavu?

10. Jakou péči jste očekávala, ze strany porodní asistentky?

11. V čem se lišila péče poskytovaná porodní asistentkou od Vašich představ?

12. Jaké jste měla pozměněné potřeby v souvislosti s preeklampsií?

13. Pokud se porodní asistentka snaţila o naplnění Vaší potřeby jak?

60

Příloha 3 - Otázky pro rozhovor s porodními asistentkami

Identifikační údaje:

1. Jaký je Váš věk?

2. Jaké máte nejvyšší dosaţené vzdělaní?

3. Jak dlouhá je Vaše praxe?

Otázky vztahující se k problematice:

4. Jak byste popsala preeklampsii? (Jaké znáte symptomy, kterými se projevuje

preeklampsie?)

5. Jaké rizikové faktory, ovlivňují vznik preeklampsie?

6. Jaké komplikace se mohou rozvinout u ţeny s preeklampsií? (Jaké komplikace

přináší preeklampsie pro plod?)

7. Jakým způsobem lze předejít zhoršení stavu u těhotné ţeny s preeklampsií?

8. Jakou poskytujete péči ţeně s preeklampsií, v čem se liší od péče o fyziologicky

těhotnou ţenu? (Co byste dělala, kdyby se zhoršil zdravotní stav těhotné ţeny

s preeklampsií?)

9. V případě, ţe se domníváte, ţe u ţeny s diagnózou preeklampsie dochází ke

změně v potřebách, jaké to nejčastěji jsou?

10. Jakým způsobem byste změněné potřeby obnovila u těhotných ţen s diagnózou

preeklampsie?

61

Příloha 4 - Ţádost o souhlas respondentek ke spolupráci

Žádost o souhlas respondentek ke spolupráci

Dobrý den,

Jmenuji se Ţaneta Piklová a studuji třetí ročník porodní asistence na Zdravotně

sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jedním z poţadavků na

dokončení studia je vypracování bakalářské práce. Bakalářská práce, na které pracuji,

nese název Specifika péče porodní asistentky o ţenu s preeklampsií. Cílem této práce je

zjistit, specifika ošetřovatelské péče o ţenu s preeklampsií.

Rozhovor, který s Vámi povedu, bude dle platných etických norem a ihned po jeho

získání anonymizován. Data, která od Vás získám, budou slouţit pouze pro analýzu

k tématice bakalářské práce.

V ……………………………. dne …………………………….

…………………………………. …………………………………

Podpis respondentky Podpis studentky

62

Příloha 5 - Ţádost o provedení výzkumného šetření

Žádost o provedení výzkumného šetření

Věc: Ţádost o provedení výzkumného šetření

Ţádám Vás o povolení vykonat výzkumné šetření s porodními asistentkami

pracujícími na oddělení rizikového těhotenství. Výzkum je součástí mé závěrečné

bakalářské práce, která nese název Specifika péče porodní asistentky o ţenu s

preeklampsií.

Údaje bych chtěla získávat za pomocí rozhovoru, který přikládám níţe.

Rozhovor bude probíhat dle platných etických norem a po jeho získání anonymizován a

získané informace budou slouţit pouze pro analýzu k tématice bakalářské práce.

Děkuji za posouzení ţádosti

S pozdravem Ţaneta Piklová

63

9 SEZNAM CIZÍCH SLOV

abrupce placenty - předčasné odloučení placenty

albuminin - hlavní bílkovina krevní plazmy

ampula - nejprostornější část vejcovodu

amnézie - ztráta paměti

anasarka - otok v oblasti obličeje

decidua basalis - vrstva, která se vyskytuje mezi děloţní stěnou a blastocystou

decidua capsularis - vrstva, která pokrývá blastocystu

decidua parietalis - vrstva, která vyplňuje zbytek děloţní dutiny

diabetes mellitus - úplavice cukrová

dilatace - rozšíření

edém - otok

embryoblast - vnitřní masa buněk oplodněného vajíčka

emesis gravidarum - těhotenské zvracení

erytrocyty - červená krvinka

fertilizace - oplodnění vajíčka

flowmetrie - měření průtoku krve

hemoglobin - červené krevní barvivo

hyperemesis gravidarum - nadměrné zvracení u těhotné ţeny

hypertenze - vysoký krevní tlak

hyperurikémie - zvýšená hladina kyseliny močové v krvi

hypoxie - nedostatek kyslíku

choriogonadotropin - těhotenský hormon implantace - zanoření oplodněného vajíčka

konvulzivní stav - stav křečovitých stavů

kotyledon - struktura placenty se samostatným cévním zásobením

leukocyty - bílé krvinky

morbidita - nemocnost

64

mortalita - úmrtnost

mydriáza zornic - rozšířené zornice

multipara - vícerodička

nauzea - pocit nevolnosti

nidace - uhnízdění oplodněného vajíčka

prostacyklin - látka zabraňujíc adhezi krevních destiček

proteinurie - bílkovina v moči

primipara - prvorodička

pyrosis gravidarum - pálení ţáhy

sectio caesarea - císařský řez

screening - vyhledávání chorob

trofoblast - zevní vrstva pokrývající blastocystu

trombocyty - krevní destičky

tromboxan - látka stimulující agregaci krevních destiček

urea - močovina

vomitus matutinus - ranní zvracení

65

10 SEZNAM ZKRATEK

AC - obvod břicha

ALT - alaninaminotransferáza (jaterní testy)

AST - aspartátaminotransferáza (jaterní testy)

BMI - body mass index

BPD - příčný průměr hlavy

CTG - kardiotokograf

DIC - diseminovaná intravaskulární koagulopatie

ELFO - elektroforéza

EPH - E - edémy, P - proteinurie, H - hypertenze

EKG - elektrokardiograf

HELLP - H - hemolýza, EL - elevace jaterních enzymů a LP - trombocytopenie

FL - délka stehenní kosti

GDM - gestační diabetes mellitus

HC - obvod hlavy

HIV - Human Immunodeficiency Virus

IUGR - intrauterinní růstová retardace

JIP - jednotka intenzivní péče

JT - jontogram

KO - krevní obraz

KP - konec pánevní

oGTT - orální glukózový toleranční test

P.A. - porodní asistentka

66

Rh - krevní typ rozlišující krev podle tzv. Rhesus faktoru

S.C. - sectio caesarea

WHO - World Health Organization = Světová zdravotnická organizace