Upload
others
View
9
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
PODNIKOVÁ EKONOMIKA
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS
Makroekonomický vývoj ČR po vstupu do EU
TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK)
6 / 2015
JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA
Patrik Albert / PE41
JMÉNO VEDOUCÍHO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
PhDr. Ing. Pavla Bednářová, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ STUDENTA
Odevzdáním této práce prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracoval samostatně a že
jsem ke zpracování této bakalářské práce použil pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědom skutečnosti, že tato práce bude v souladu s § 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užil, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř., k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: 1. 5. 2015, Bratislava
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych tímto poděkoval vedoucímu bakalářské práce PhDr. Ing. Pavla Bednářové, Ph.D, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
SOUHRN
1. Cíl práce:
Hlavním cílem bakalářské práce, je vyhodnocení makroekonomického vývoje České republiky na
základně analytického rozboru vybraných makroekonomických ukazatelů, kterými jsou hrubý
domácí produkt, míra inflace, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance. Dílčím cílem je
komparace vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky s identickými ukazateli
Slovenské republiky a zhodnocení konvergence obou zemí k průměru Evropské unie. Pro
vyhodnocení je zvoleno období od vstupu České republiky do Evropské unie po současnost.:
V souvislosti s hlavními cíli byly definovány následující výzkumné otázky:
- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské unie?
- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a proč?
2. Výzkumné metody:
Při zpracování bakalářské práce, jsou jako výzkumné metody použity analýza, syntéza a komparace
vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky a Slovenské republiky ve zvoleném
období. Na základě vyhodnocení cílů se bakalářská práce pokusí formou indukce odpovědět na
definované otázky.
3. Výsledky výzkumu/práce:
- Makroekonomické ukazatele České republiky se po vstupu do Evropské unie vyvíjely
pozitivně až do období nástupu recese v roce 2009, od této doby analyzované ukazatele
víceméně stagnují.
- Porovnání České republiky a Slovenské republiky z pohledu makroekonomického vývoje
vychází lépe pro slovenskou ekonomiku, která v celém sledovaném období zažila dynamičtější
růst než česká ekonomika.
- Konvergence České republiky a Slovenské republiky k průměru Evropské unie se významně
liší, zatímco Česká republika konvergovala k průměru EU28 pouze o 3 p. b., tak Slovenská republika konvergovala k průměru EU28 o 18 p. b. během celého sledované období.
4. Závěry a doporučení:
Na základě vyhodnocení cílů bakalářské práce je možné konstatovat, že vstup do Evropské unie
výrazně ovlivnil makroekonomický vývoj České republiky, tento vývoj je možné rozdělit na dvě
období. Prvním obdobím je období růstu let 2004 až 2008, kdy Česká republika plně využila
potenciálu, který ji vstup do unie dal a druhým obdobím je období stagnace let 2009 až 2013, které
ve velké míře ovlivnila celosvětová hospodářská krize. Komparace vybraných makroekonomických
ukazatelů České republiky a Slovenské republiky ukázala, že slovenská ekonomika se vyvíjela o
poznání lépe než ta česká, což dokazuje i úroveň konvergence obou zemí k průměru Evropské unie.
Česká republika by se do budoucna měla více orientovat na domácí růstové faktory, mezi které
zejména patří podpora vzdělávání, podpora výzkumu a vývoje a následné využití potenciálu z těchto oblastí v praxi. Neméně důležité je také zlepšení efektivity veřejné správy a zajištění dlouhodobé
fiskální a finanční stability, a to pomocí reforem, které byly v minulosti v důsledku politického
klimatu odloženy.
KLÍČOVÁ SLOVA
HDP, Inflace, Konvergence, Nezaměstnanost, Platební bilance
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
SUMMARY
1. Main objective:
The main purpose of this bachelor thesis is an evaluation of the macroeconomic development in the
Czech Republic based on the analytical breakdown of the selected macroeconomic indicators such
as GDP, inflation rate, unemployment rate and balance of payments. One of the aims is a comparison
of the selected macroeconomic indicators of the Czech Republic and the Slovak Republic and the
evaluation of the convergence of both countries when compared to the European Union average.
The following research questions were formulated in connection to the main aims:
- What are the main differences of economies of the Czech Republic and the Slovak Republic after
joining the European Union?
- Which of the two countries converges to the European Union faster and why?
2. Research methods:
The methods used to compile this study were analysis, synthesis and comparison of the selected
macroeconomic indicators of the Czech Republic and the Slovak Republic in the given period of
time. Using the induction method this study will try to present the answers to the defined questions.
3. Result of research:
- The macroeconomic indicators of the Czech Republic were developed positively until the
recession in 2009. After 2009, these indicators stagnate.
- When comparing a macroeconomic development in the both countries, the Slovak Republic
made a more dynamic economic growth in the given period of time than the Czech Republic.
- The convergence of the Czech Republic and the Slovak Republic to the European Union
average is very different, while the convergence of the Czech Republic to the EU28 was on
average by 3 p. p., the Slovak Republic convergence was on average by 18 p. p. in the given
period of time.
4. Conclusions and recommendation:
On the basis of this study can be concluded that entry of the Czech republic to the European Union significantly influenced the macroeconomic development of the country. This development can be
divided into two periods. In the first period of growth, between the years 2004 and 2008, the Czech
Republic took a full advantage of the potential the European Union membership offered. The second
period is a period of stagnation between 2009 and 2013 which was influenced by the worldwide
economic crisis. The economy of the Slovak Republic was ahead of the economy of the Czech
Republic which is documented by the convergence rates of both countries to the European Union
average. The Czech Republic should focus more on the domestic growth factors such as the support
of education, support of scientific research and development and the use of the potential that would
arise from this support. Important is also to make the public administration more effective and to
ensure, by promoting previously postponed reforms, long term fiscal and financial stability.
KEYWORDS
GDP, Inflation, Convergence, Unemployment, Balance of payments
JEL CLASSIFICATION
E01-Measurement and Data on National Income and Product Accounts and Wealth • Environmental
Accounts; O11-Macroeconomic Analyses of Economic Development
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Obsah
1. Úvod ......................................................................................................................... 1
1.1 Cíl a metodika ......................................................................................................... 1
2. Teoreticko – metodologická část ............................................................................... 3
2.1 Historie Evropské unie ............................................................................................ 3
2.2 Česká republika a Evropská Unie ............................................................................ 5
2.3 Hlavní makroekonomické ukazatele ........................................................................ 7
2.3.1 Hrubý domácí produkt (HDP) .............................................................................. 7
2.3.1.1 Rozdíl mezi nominálním a reálným HDP........................................................... 9
2.3.1.2 Metody výpočtu HDP ........................................................................................ 9
2.3.1.3 Výdajová metoda výpočtu HDP ........................................................................ 9
2.3.1.4 Výrobní metoda výpočtu HDP ......................................................................... 11
2.3.1.5 Důchodová metoda výpočtu HDP .................................................................... 12
2.3.1.6 HDP na obyvatele v paritě kupních sil ............................................................. 13
2.3.1.7 Komparativní cenové hladiny .......................................................................... 13
2.3.2 Míra inflace ........................................................................................................ 13
2.3.3 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................... 15
2.3.4 Saldo platební bilance ........................................................................................ 17
3. Analyticko – praktická část ..................................................................................... 18
3.1 Vývoj hlavních makroekonomických ukazatelů ČR .............................................. 18
3.1.1 Hrubý domácí produkt (HDP) ............................................................................ 18
3.1.2 Míra inflace ........................................................................................................ 21
3.1.3 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................... 24
3.1.4 Saldo platební bilance ........................................................................................ 26
3.2 Komparace hlavních makroekonomických ukazatelů ČR a SR .............................. 31
3.3 Vyhodnocení konvergence ČR a SR ve vztahu k EU a doporučení ........................ 34
4. Závěr ...................................................................................................................... 38
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Seznam grafů a obrázků
Obrázek 1 – Mapa současných členů EU ……………………………………………………….. 4
Graf 1 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a EU28 ………………………………………... 19
Graf 2 Hodnota hrubého domácího produktu ČR a EU28 ……………………………………... 20
Graf 3 Vliv poklesu zahraničního obchodu ČR na HDP ……………………………................. 21
Graf 4 Míra inflace ČR a EU28 ………………………………………………………………... 22
Graf 5 Cílování inflace ČNB …………………………………………………………………... 24
Graf 6 Míra nezaměstnanosti ČR a EU28 …………………………………………………….... 25
Graf 7 Platební bilance ČR z let 2004 – 2008 ………………………………………………….. 27
Graf 8 Platební bilance ČR z let 2009 – 2013 ………………………………………………….. 29
Graf 9 Podíl běžného a finančního účtu platební bilance ČR na HDP …………………….……30
Graf 10 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a SR ………………………………………..... 31
Graf 11 Míra inflace ČR a SR …………………………………………………………….……. 32
Graf 12 Míra nezaměstnanosti ČR a SR ……………………………………………………...... 33
Graf 13 Podíl běžného účtu platební bilance ČR a SR na HDP ………………………………... 34
Graf 14 HDP ČR a SR na obyvatele v PPS …………………………………………………… 35
Graf 15 Cenová hladina ČR a SR k průměru EU28…………………………………………… 36
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
1
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
1. Úvod
Bakalářská práce se zabývá tématem „Makroekonomický vývoj ČR po vstupu do
EU“, toto téma je v kontextu dnešní doby velmi aktuální, ať už z důvodu nedávné
ekonomické krize, o které každý den slyšíme v médiích, nebo také kvůli tomu, že
makroekonomický vývoj se přímo dotýká životní úrovně každého občana a členství země
v Evropské unii tento ekonomický vývoj výrazně ovlivňuje.
Česká republika je země, která vznikla po rozpadu Rakousko-Uherska roku 1918 a od
té doby tvořila jeden stát společně se Slovenskem. Tento státní útvar vznikl pod názvem
Československo, ale pod tíhou historických událostí musel svůj název několikrát měnit.
Novodobé dějiny obou zemí se datují od roku 1989, kdy během státního převratu, tzv.
sametové revoluce, padl komunistický režim včetně svého centrálně řízeného národního
hospodářství. Od roku 1989 do roku 1993 tvořila Česká republika společně se
Slovenskem jeden federativní stát, který se začátkem roku 1993 po dohodě svých vlád
rozdělil a vznikla samostatná Česká republika a Slovenská republika, tak jak jsou známé
v dnešní době.
Členství České republiky v Evropské unii bylo a je široce diskutováno jak odbornou
veřejností, tak samotnými občany, kteří také měli možnost se k přistoupení do Evropské
unie vyjádřit v referendu. Referendum, kterému předcházel podpis smlouvy o
přistoupení, dopadlo pozitivně a tak už nic nebránilo vstupu České republiky do Evropské
unie 1. 5. 2004, tento datum je důležitým historickým milníkem, který zásadním
způsobem ovlivnil ekonomický vývoj a směřování České republiky.
1.1 Cíl a metodika
Bakalářská práce si klade za cíle komparaci hlavních makroekonomických ukazatelů
České republiky od vstupu do Evropské unie, s identickými ukazateli Slovenské
republiky na základě jejich analytického rozboru a zhodnocení rychlosti a intenzity
konvergence obou zemí k průměru Evropské unie. Jako výzkumné metody jsou použity
analýza, syntéza a komparace vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky
a Slovenské republiky v období po vstupu do Evropské unie, vybranými
makroekonomickými ukazateli jsou hrubý domácí produkt, hrubý domácí produkt na
obyvatele v paritě kupních sil, komparativní cenové hladiny, míra inflace, míra
nezaměstnanosti a saldo platební bilance. V souvislosti s hlavními cíli byly definovány
následující výzkumné otázky:
- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské
unie?
- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a
proč?
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
2
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, kterými jsou část teoreticko-
metodologická a část analyticko-praktická.
Teoreticko-metodologická část, se v první kapitole věnuje České republice a
Evropské unii. Popisuje zde vznik Evropské unie a její historické milníky, a dále Českou
republiku, včetně její integrační cesty do Evropské unie. Druhá kapitola teoreticko-
metodologické části se zabývá definicí vybraných makroekonomických ukazatelů, jejich
popisem a metodami jejich výpočtu.
Analyticko-praktická část se v první kapitole zabývá vývojem vybraných
makroekonomických ukazatelů v jednotlivých letech od vstupu České republiky do
Evropské unie, konkrétně se zde jedná o analýzu hrubého domácího produktu, míry
inflace, míry nezaměstnanosti a salda platební bilance. V druhé kapitole analyticko-
praktické části se bakalářská práce zabývá komparací vybraných makroekonomických
ukazatelů České republiky a Slovenské republiky. V závěrečné třetí kapitole se práce
zabývá konvergencí obou srovnávaných států k průměru Evropské unie na základě
vybraných makroekonomických ukazatelů, včetně doporučení pro urychlení dané
konvergence.
Bakalářská práce vznikla na základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů,
kde jako primární zdroj dat pro srovnání výše uvedených ekonomických ukazatelů slouží
databáze evropského statistického úřadu Eurostat a Českého statistického úřadu od roku
2004 do současnosti. Jako sekundární zdroje je použita odborná literatura a ostatní
důvěryhodné internetové zdroje. Pro zpracování dat z Eurostatu je použit MS Excel 2013,
kterého výstupem jsou přehledné grafy srovnávaných ukazatelů.
Závěr bakalářské práce je věnován shrnutí základních výstupů práce v souladu se
strukturou práce a vrací se k vyhodnocení cílů a otázek, které byly v úvodu stanoveny.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
3
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
2. Teoreticko – metodologická část
V první kapitole bakalářská práce popisuje historii vzniku Evropské unie a její
důležité milníky, v druhé kapitole pak Českou republiku a její integrační cestu do
Evropské unie. V poslední kapitole se bakalářská práce věnuje vybraným
makroekonomickým ukazatelům, kterými jsou hrubý domácí produkt, hrubý domácí
produkt na obyvatele v paritě kupních sil, komparativní cenové hladiny, míra inflace,
míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance.
2.1 Historie Evropské unie
Evropská unie je ve své současné podobě významným hráčem světové ekonomiky a
jak uvádí internetové stránky Evropské unie (2014), myšlenky na její vznik se datují až
do období konce druhé světové války, kterým byl rok 1945. Od tohoto roku, si válkou
zdevastovaná Evropa kladla otázky, jak je možné v následujícím období předejít
podobným válečným konfliktům, ve kterých byla v minulých letech účastníkem. Ideou
bylo, že vzniku extremistických a nacionalistických nálad ve společnosti, které vedou k
nejistotě, nenávisti a v nejhorším případě i k válečným konfliktům, se dá vyvarovat
vytvořením uskupení, jehož základy se opírají o blahobyt, sociální jistoty a život v míru.
Stejný zdroj dále uvádí, že v roce 1950 představil francouzský ministr zahraničí
Robert Schuman plán hlubší spolupráce, na jehož základě podepsalo několik zemí
smlouvu o společné organizaci svého těžkého průmyslu – uhlí a oceli. Společenství čítalo
šest zemí, kterými byli kromě odvěkých rivalů Německa a Francie, také Itálie, Belgie,
Nizozemí a Lucembursko. Cílem tohoto uskupení bylo odstranění obchodních bariér a
zajištění spravedlivého přístupu k surovinám a trhům, které podpoří hospodářský růst a
také sblíží jednotlivé národy, což mělo ve výsledku omezit riziko válečných konfliktů.
Na základě této úspěšné smlouvy probíhaly další jednání, kterými se rozšířila spolupráce
i na jiné oblasti, jejichž vyvrcholením byl v roce 1957 v Římě podpis smlouvy o vzniku
Evropského hospodářského společenství. Hlavní myšlenkou EHS, byl vznik společného
trhu a zajištění volného pohybu osob, zboží a služeb přes hranice zúčastněných států.
Mimo jiného, smlouva také ustanovila vznik Evropského společenství pro atomovou
energii Euroatom, které mělo za úkol řídit, regulovat a kontrolovat obchod s atomovým
materiálem pro mírové účely. Další vývoj společenství, byl poznamenán studenou
válkou, takže státy východního bloku neměly možnost se do společného trhu ještě po
dlouhá desetiletí zapojit a než vznikla Evropská unie současnosti, muselo být následně
ratifikováno několik důležitých smluv.
Za hlavní historické smlouvy lze dle internetových stránek Evropské unie (2014)
kromě Římských smluv z roku 1957 dále jmenovat, Jednotný evropský akt, který byl
podepsán v roce 1986 a vstoupil v platnost v roce 1987, obsahoval reformu evropských
institucí pro vstup dalších dvou států, Portugalska a Španělska, a urychlení rozhodovacího
procesu, umožňujícího vytvoření jednotného trhu. Velmi důležitým milníkem byla
Smlouva o Evropské unii, Maastrichtská smlouva, která byla podepsána v roce 1992 a
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
4
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
vstoupila v platnost v roce 1993, obsahovala podmínky pro zavedení evropské měnové
unie a nové prvky politické unie, jakými bylo vymezení občanství, společná zahraniční
politika a politika vnitřních záležitostí. V roce 1997 byla podepsána Amsterodamská
smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1999. Tato smlouva obsahovala reformu
evropských institucí vzhledem k začlenění nových států a důležitou Schengenskou
dohodu. V roce 2001 byla podepsána Niceská smlouva, která vstoupila v platnost v roce
2003, obsahem byla reforma evropských institucí vzhledem k rozšíření na 25 států. Stejný
zdroj uvádí, že aktuální smlouvou je Lisabonská smlouva, která byla podepsána v roce
2007 a vstoupila v platnost v roce 2009, má za úkol posílení demokracie a efektivity
Evropské unie a vytvoření podmínek pro společné řešení globálních problémů. Současný
stav čítá 28 států, kdy v roce 2013 bylo posledním přistupujícím Chorvatsko, tento počet
ale pravděpodobně není konečný, jelikož již několik dalších států projevilo zájem stát se
členy Evropské unie a v současné době mají status kandidátských zemí. Kandidátské
země, kterými v současné době jsou Albánie, Makedonie, Černá Hora, Island, Srbsko a
Turecko, již začaly začleňovat právní předpisy Evropské unie do svých právních
předpisů. Následující obrázek zobrazuje všechny současné členy Evropské unie.
Obrázek 1 – Mapa současných členů EU
Zdroj: RADA EVROPSKÉ UNIE (2014)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
2.2 Česká republika a Evropská Unie
Česká republika je zemí bývalého východního bloku, jejíž novodobé dějiny se datují
od roku 1989, kdy během státního převratu, tzv. sametové revoluce padl komunistický
režim včetně svého centrálně řízeného národního hospodářství. Do roku 1993 tvořila
Česká republika společně se Slovenskem jeden federativní stát, který se začátkem roku
1993 po dohodě svých vlád rozdělil a vznikla samostatná Česká republika a Slovenská
republika, tak jak jsou známé v dnešní době. V České republice je zavedena tržní
ekonomika a jak uvádějí internetové stránky Evropské unie (2014), hlavními pilíři
hospodářství jsou průmyslová výroba, do které lze zařadit hlavně výrobu automobilů,
obráběcích nástrojů a strojírenských výrobků. Nemalou část národního hospodářství tvoří
také železářství a ocelářství, které zde má dlouhou historii. Jako zajímavost lze uvést, že
před druhou světovou válkou, patřilo tehdejší Československo, mezi 10 průmyslově
nejvyspělejších zemí světa, a bylo jedinou zemí střední Evropy, která si udržela
demokracii až do roku 1938.
Snaha o integraci samostatné České republiky do Evropské unie započala po rozpadu
České a Slovenské Federativní republiky. Jak uvádějí internetové stránky Evropské unie
(2014), v říjnu 1993 byla v Lucemburku podepsána Evropská dohoda zakládající
přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich
členskými státy na straně druhé, cílem této dohody bylo poskytovat právní rámec pro
politický dialog, podporovat rozvoj obchodních a hospodářských kontaktů, a dále
vytvářet základ pro technickou a finanční pomoc společenství a vhodnou formu podpory
pro postupné začlenění České republiky do Evropské unie. Česká republika podala
přihlášku do Evropské unie v roce 1996 prostřednictvím tehdejšího premiéra Václava
Klause. Následující rok předložila Evropská komise program strategie rozšíření s názvem
Agenda 2000, jehož součástí byly posudky 10 kandidátů ze střední a východní Evropy,
včetně České republiky, tu komise zahrnula do skupiny 5 zemí, které byly ve
střednědobém horizontu schopny splnit všechny podmínky členství a se kterými
doporučila zahájit přístupová jednání. Na doporučení komise, rozhodla Evropská rada
v prosinci 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských zemí ke vstupu do Evropské unie,
za Českou republiku nabídku převzal prezident Václav Havel spolu s ministrem zahraničí.
Autoři dále uvádí, že proces rozšiřování byl zahájen v březnu 1998, kdy hlavní část
představovaly screeningové aktivity, které byly rozděleny do 31 kapitol a znamenaly
analytické srovnávání legislativy kandidátské země s Evropským právem. Proces
přípravy na členství, byl průběžně ze strany Evropské komise monitorován a každoročně
vydán v Pravidelné zprávě o pokroku České republiky v přípravách na členství
v Evropské unii. Dlouhodobý a složitý proces předvstupních jednání, byl mezi
zúčastněnými stranami úspěšně zakončen na zasedání Evropské rady v prosinci 2002
v Kodani, kde bylo všech 31 vyjednávacích kapitol uzavřeno a kde Evropská rada
rozhodla o přijetí České republiky do Evropské unie. V dubnu 2003 byla v Aténách
slavnostně podepsána Smlouva o přistoupení, kde se za Českou republiku slavnostního
aktu účastnil premiér Vladimír Špidla a prezident Václav Klaus. Po podpisu Smlouvy o
přistoupení, se dle stejného zdroje o dva měsíce později konalo v České republice
referendum, při kterém občané rozhodli o přistoupení v poměru 77,33 % kladných hlasů
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
6
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
oproti 22,67 % hlasům záporným, volební účast tehdy dosáhla 55,21 %. Česká republika
se stala členem Evropské unie 1. 5. 2004 s dalšími devíti státy (Estonsko, Kypr,
Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko), čímž se Evropská unie
rozrostla na 25 zemí.
Od vstupu České republiky do Evropské unie uběhlo více jak 10 let a na tomto místě
je prostor pro rekapitulaci toho, co je pro Českou republiku přínosem této integrace. Jak
uvádí Chmelař et al. (2014, s. 95), tak vstup do Evropské unie v květnu 2004 byl součástí
dlouhodobého procesu, který je potřeba chápat z hlediska dlouhodobé legislativní
harmonizace, která započala již předvstupní pomocí a zvýšeným přílivem investic již
v důsledku příslibu členství České republiky v Evropské unii a jejím jednotném vnitřním
trhu. Vnitřní trh Evropské unie je možné považovat za jeden z hlavních úspěchů evropské
integrace. Vnitřní trh v současné době tvoří 28 členských státu s počtem obyvatel
převyšujících půl miliardy a více než 21 milionů firem, které při svých obchodních
aktivitách nejsou žádným způsobem omezovány hranicemi jednotlivých zemí ani jinými
překážkami, jako tomu bylo v minulosti. Mezi hlavní výhody jednotného trhu lze
zahrnout, snadnější přístup pro podnikatele na zahraniční trhy s větším množstvím
potenciálních zákazníků, úspory vycházející ze sjednocení technických a jakostních
norem a úspory z rozsahu. Pro jednotlivé spotřebitele pak představuje tento společný trh
větší výběr a také větší spotřebitelskou ochranu. Jako jeden z nejdůležitějších úspěchů
jednotného trhu je považováno zvýšení konkurence, uvolnění odvětví monopolní povahy
a relativní snížení cen. Stejný zdroj popisuje, že jednotný vnitřní trh spočívá
v praktikování čtyř ekonomických svobod, kterými jsou svoboda pohybu osob, zboží,
služeb a kapitálu. Největší pokrok jednotného trhu byl dosažen v oblasti volného pohybu
zboží, kde při obchodu mezi jednotlivými zeměmi již tento pohyb neomezují žádné
překážky. Svoboda pohybu osob poskytuje jednotlivcům možnost žít, studovat nebo
pracovat v zahraničí a to včetně kvalifikace, která byla dosažena v jiném členském státě
Evropské unie. Pro Českou republiku byl tento pohyb donedávna omezen přechodnými
obdobími, která si starší členové vyjednali. Svoboda pohybu kapitálu znamená
bezproblémový přeshraniční převod investic, dividend, úroků a poskytuje možnost
finančních a bankovních služeb v ostatních členských zemích. Zatím největší rezervy jsou
ve volném pohybu služeb, kde v některých citlivých oblastech stále ještě existují národní
omezení.
Z hlediska monetárního, je pro Českou republiku členství prozatím výhodné, jak
autoři dále uvádí, čisté finanční benefity, které byly čerpány z fondů Evropské unie za
dobu členství České republiky, jsou ve výši téměř 334 miliard českých korun, kdy za 10
let členství bylo z rozpočtu EU vyčerpáno 676,2 miliard českých korun a naopak do
rozpočtu EU bylo odvedeno 342,8 miliard českých korun, tyto finanční benefity plynuly
hlavně z fondů kohezní a zemědělské politiky, zbylých potenciálních 400 miliard ještě
zbývá dočerpat, potenciálních proto, že Česká republika nemusí být schopna předkládat
projekty, na které jsou tyto fondy EU určeny. Mezi hlavní nemonetární výhody lze
považovat zkvalitnění ochrany vlastnických práv, zkvalitnění soudnictví a ostatních
institucí právního státu a tržní ekonomiky. Z hlediska občanů došlo k posílení jejich
postavení jako zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, posílení postavení ve spotřebitelské
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
7
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
rovině a také posílení postavení vůči znečišťovatelům životního prostředí. Samotná Česká
republika posílila své postavení v těchto hlavních oblastech – zlepšení postavení na
mezinárodním poli, zlepšení bezpečnosti a omezení rizik plynoucích z geopolitického
postavení ve střední Evropě, zastoupení v orgánech Evropské unie a spolurozhodování o
jejím směřování a politikách, účast na společné zahraniční, bezpečnostní a obranné
politice Evropské unie a účast na vytváření svobodného prostoru, bezpečnosti a práva
v Evropě. Dle stejných zdrojů lze konstatovat, že výhody členství České republiky
převažují nad nevýhodami, za které je možné považovat např. ztrátu suverenity České
republiky, podřizování se direktivám Evropské unie, zdlouhavé hledání kompromisů
mezi členy Evropské unie, kde ekonomicky silné státy mají často větší vliv, zdražování
na území České republiky vzhledem ke sjednocování trhu, kde úroveň cen zboží a služeb
dohání vyspělejší země.
2.3 Hlavní makroekonomické ukazatele
Makroekonomické ukazatele, kterými se následující kapitola detailně zabývá, jsou
vybranými ukazateli ekonomické výkonnosti národního hospodářství. Hrubý domácí
produkt, míra inflace, hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupních sil,
komparativní cenové hladiny, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance jsou
ukazatele, které jsou velmi diskutované jak odbornou, tak širokou veřejností a lze
konstatovat, že se s diskuzí o nich, setkáváme téměř každý den v médiích, ať už
v ekonomických, či politických debatách a článcích. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí,
že tyto makroekonomické ukazatele, rozdělujeme na stavové veličiny a tokové veličiny.
Stavové veličiny měří daný údaj k určitému časovému okamžiku, jsou jimi např. množství
peněz v oběhu, počet pracovních sil nebo objem úspor v dané ekonomice, zatímco tokové
veličiny jsou údaje měřené za určité časové období, znamená to, že vyjadřují změnu za
časovou jednotku, kterou může být měsíc, kvartál nebo rok, jsou jimi např. změna
investic, důchodu a také hrubého domácího produktu.
2.3.1 Hrubý domácí produkt (HDP)
Hrubý domácí produkt popisuje Jurečka et al. (2013, s. 352) následující definicí:
„Hrubý domácí produkt (HDP, GDP) je součtem peněžních hodnot finálních
(konečných) výrobků a služeb, vyprodukovaných během jednoho roku výrobními
faktory alokovanými (umístěnými) v dané zemi (bez ohledu na to, kdo tyto faktory
vlastní).“
Jak už z definice vyplývá, HDP je veličinou tokovou, s kterou se lze nejčastěji setkat
při srovnání období jednoho roku nebo jednoho čtvrtletí, kdy daný údaj vyjadřuje
meziroční, případně mezičtvrtletní změnu v procentech. Jak autoři dále uvádí, produkční
aktivita ekonomiky je velmi rozmanitá a lze si tedy snadno představit, že sčítání takto
rozdílných produktů v jejich naturální podobě není možné, je možné ale sčítat jejich
hodnoty pomocí cen, které jsou vyjádřeny v penězích, proto se v uvedené definici hovoří
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
8
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
o součtu peněžních hodnot. Lze předpokládat, že cena nějakého statku, který byl
nakoupen, reflektuje hodnotu tohoto statku pro daného kupujícího. HDP z tohoto důvodu
chápeme jako součet hodnot vytvořené produkce, kde tuto hodnotu určuje součin
množství a ceny, tyto ceny jsou včetně nepřímých daní, tedy daně z přidané hodnoty a
spotřební daně.
Finální výrobky, je důležité se pozastavit u výrazu finální neboli konečný výrobek či
služba, stejný zdroj uvádí, že do výpočtu HDP není možné zahrnovat meziprodukty,
protože by tím docházelo k jejich několikanásobnému započtení, které by hodnotu HDP
zkreslovalo. Pokaždé je nutné započíst pouze finální produkt, kterým může být např.
automobil, ale nezapočítáme již plech dodávaný válcovnou automobilce, jelikož se jedná
o meziprodukt, který by byl v opačném případě započítán dvakrát, a to jako produkt
válcovny automobilce a následně ještě jako automobil samotný, čímž by docházelo
k fiktivnímu navyšování hodnoty výsledného ukazatele. Pro správný výpočet HDP, je
tedy nutné se tomuto dvojímu započítání vyhnout tím, že do konečného výsledku
zahrneme pouze finální statky. V ekonomickém prostředí České republiky se dle stejných
autorů do HDP zahrnují jak výrobky materiální povahy, tak i služby. Materiální výrobky
jsou produktem buď primární sféry, za které považujeme např. zemědělství, lesnictví a
těžbu, nebo jsou produktem sekundární sféry, kterým je zpracovatelský průmysl, zatímco
služby považujeme za produkty terciální sféry.
V daném roce, jak je uvedeno v definici, tak autoři dále uvádí, že do výpočtu HDP, je
nutné zahrnout pouze výrobky a služby, které jsou vyprodukované v daném roce, to
znamená, že do výpočtu HDP není možné zahrnout výrobky a služby, které byly
vyprodukovány v některém z předchozích let, ale v daném roce výpočtu se s nimi
obchoduje. S produkty, které jsou vyrobené v daném roce výpočtu, ale nejsou prodané
v tomto roce, se počítá jako se změnou zásob hotových výrobků, kde tato změna zásob je
do HDP zahrnuta jako součást investic.
V dané zemi, jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), tak do HDP se započítávají všechny
finální statky a služby, které jsou vyprodukovány na území dané země, nezáleží na tom,
zda producent je rezident či nerezident dané země. Nerezidentem může být například
společnost, která má své sídlo v zahraničí, ale na území dané země produkuje výrobky
nebo služby.
Vypočítaný HDP není nikdy úplně přesný. Z důvodu, že se do výpočtu HDP snažíme
zahrnout všechny statky vyprodukované danou ekonomikou, je nutné některé údaje
odhadovat a jak autor dále uvádí, tak v případě finálních statků, které se běžně
neprodávají na spotřebitelských trzích, tržní hodnotu odhadují statistikové.
Odhadovaným statkem může například být odhad nájmu z vlastního majetku, kde se
odhad týká ceny, za kterou vlastník de facto pronajímá nemovitost sám sobě. Další
odhady, které se v posledních letech započítávají do HDP, se týkají šedé ekonomiky a
jsou to např. drogy, prostituce a pašování.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
9
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
2.3.1.1 Rozdíl mezi nominálním a reálným HDP
Ve většině ekonomik se ceny každý rok mění a není tomu jinak ani v ekonomice
České republiky, kde se každým rokem setkáváme s tím, že ceny více či méně rostou.
Vzhledem k této situaci, jak uvádí Jurečka et al. (2013, s. 352), se může stát, že HDP bude
oproti předchozímu roku vyšší, ale celkový produkt přitom neporoste, či dokonce může
klesnout. Z tohoto důvodu, kvůli odlišení mezi růstem produkce a růstem cen, je zaveden
do měření produkční aktivity nominální a reálný HDP.
Nominální HDP, jak dále autoři uvádí, je produkt vypočítaný v běžných cenách, tedy
v cenách, které jsou na trhu běžné v daném roce výpočtu. Cenové rozdíly snižují
vypovídací schopnost nominálních makroekonomických ukazatelů a zabraňují tím
zpracovávat jejich seriózní mezičasové srovnávání. I přes tuto nevýhodu, mají nominální
makroekonomické ukazatele svůj smysl, např. při zvažování množství peněz, které jsou
potřebné pro plynulý koloběh v národním hospodářství dané země.
Reálný HDP, jak uvádí stejný zdroj, je produkt vypočítaný ve stálých cenách, tedy
v cenách, které jsou očištěny od změn oproti výchozímu období. Výchozí období, nebo
také období základní, je rok, který je zvolen jako srovnávací cenová základna a všechny
hrubé domácí produkty v dalších letech, měříme v cenách tohoto roku a považujeme je
tím za reálné produkty. Pokud porovnáváme reálné produkty vytvořené v jednotlivých
letech, zjistíme, zda ekonomický růst dané země byl v mezičasovém srovnání pozitivní,
nebo negativní. Reálný produkt se dá kromě výpočtu v cenách výchozího roku také
vypočítat pomocí deflování nominálního produktu, tzn. jeho očištěním od inflačních vlivů
pomocí cenového indexu, který odráží změny cenové hladiny.
2.3.1.2 Metody výpočtu HDP
Hrubý domácí produkt se dá měřit pomocí tří metod, kde každá z nich vychází z jiného
úhlu pohledu, zde je nutné podotknout, že HDP vypočtený každou z těchto tří metod,
musí být ve výsledku vždy stejný. Jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), dělíme tyto tři
metody na výdajovou metodu, která se vyjadřuje jako součet všech výdajů na finální
statky a služby a člení se dále na výdaje domácností na spotřebu (C), výdaje na investice
(I), výdaje vlády na nákupy výrobků a služeb (G) a na čistý export (NX). Druhou metodou
je výrobní neboli produkční metoda, která se vyjadřuje jako součet přidaných hodnot
všech odvětví v ekonomice a znamená součet všech přidaných hodnot na jednotlivých
stupních výroby. Poslední metodou je důchodová metoda, která se vyjadřuje jako součet
všech prvotních důchodů celkem a započítávají se do ní mzdy, renty, úroky, zisky,
znehodnocení kapitálu (odpisy) a nepřímé daně snížené o dotace.
2.3.1.3 Výdajová metoda výpočtu HDP
Pomocí výdajové metody se hrubý domácí produkt měří tzv. odzadu, pomocí všech
výdajů v celé ekonomice. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že touto metodou, se měří
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
10
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
HDP nepřímo, a to tak, že se sečtou výdaje potřebné k nakoupení všech výrobků a služeb,
kde jejich výsledkem je pak velikost produktu. Sčítají se zde výdaje domácností, které
tvoří na HDP největší podíl, dále pak výdaje podniků, vlády a zahraničních odběratelů,
kteří nakupují výrobky a služby vyprodukované v dané zemi a daném roce, tím získáme
celkový produkt vyprodukovaný danou ekonomikou.
Hrubý domácí produkt pomocí výdajové metody se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013,
s. 352) vztahem:
HDP = C + I + G + NX
Kde:
C – vyjadřuje spotřebu domácností (consumption).
I – vyjadřuje hrubé soukromé investice (investment).
G – vyjadřuje výdaje vlády (státu) na nákup výrobků a služeb (government).
NX – vyjadřuje čistý export, tzn. rozdíl mezi exportem X a importem M.
Spotřeba neboli výdaje domácností tvoří největší část hrubého domácího produktu,
která v případě České republiky osciluje kolem 50 % celkové výše produktu, z tohoto
údaje je zřejmé, že pro velikost produktu je velmi důležité to, jak jednotliví spotřebitelé
nakupují výrobky dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby a jak utrácejí své důchody
za služby. Jak uvádí Jurečka et al. (2013, s. 352), tak mezi statky dlouhodobé spotřeby
jsou zahrnovány výrobky, jejichž životnost je delší než jeden rok, jsou to např.
automobily, nábytek nebo elektronika. Mezi statky krátkodobé spotřeby jsou zahrnovány
výrobky, které jsou spotřebovány během jednoho roku, jsou to např. potraviny nebo
oblečení. Do poslední kategorie služeb je zahrnováno např. vzdělávání, zdravotnictví
nebo doprava.
Soukromé investice představují dvě oblasti, jsou to investice do fixního kapitálu a
investice do zásob. Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že mezi investice do fixního
kapitálu je zahrnován nákup nových budov, stojů a zařízení firmami, ale také se do této
kategorie zahrnují výdaje jednotlivých spotřebitelů na nákup domů nebo bytů. Mezi
investice do zásob jsou zahrnovány změny ve stavu zásob surovin, rozpracované
produkce nebo hotových výrobků. V celku jsou všechny investice označovány jako hrubé
investice, tyto hrubé investice se dále skládají z investic restitučních neboli
obnovovacích, které mají za úkol obnovit staré výrobní zařízení a budovy, a z investic
čistých neboli rozvojových, jejichž cílem je rozšíření výrobní kapacity. Pokud je
zvažován přínos jednotlivých investic, tak jako důležitější z pohledu ekonomického růstu
jsou považovány investice čisté, které umožňují zvyšovat produkci ekonomiky a také
umožňují využívat nových poznatků výzkumu a vývoje. Hrubý domácí produkt zahrnuje
jak čisté, tak obnovovací investice, pokud se zahrnou do výsledku produktu pouze čisté
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
11
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
investice, jedná se o čistý domácí produkt. Do investic se nezahrnuje nákup cenných
papírů, tím se jen mění struktura portfolia a vlastnictví aktiv, nákupem akcií a obligací
také nepřibývá žádná nová výrobní kapacita.
Vládní výdaje jsou výdaje vlády na nákup různých výrobků nebo služeb, které jsou
důležité pro fungování dané země. Jak uvádí Pavelka (2010, s. 273), je možné tyto výdaje
rozdělit na vládní nákupy statků a služeb, a na výdaje v podobě transferů, kde do výpočtu
hrubého domácího produktu zahrnujeme pouze výdaje vlády na nákup různých výrobků
nebo služeb. Transfery v tomto výpočtu nejsou zahrnuty, jelikož za ně vláda nedostává
žádnou protihodnotu, zatímco za nákupy statků a služeb protihodnotu dostává. Mezi
nákupy vlády jsou zahrnovány výdaje vlády na školství, zdravotnictví, obranu, platy
zaměstnanců státního aparátu, ale také investice do dopravní infrastruktury nebo na
výzkum a vývoj. Výdaje v podobě transferů zahrnují např. podpory v nezaměstnanosti,
různé sociální dávky a důchody, tyto výdaje ale z celkového produktu nezmizí, jelikož se
ve velké míře projeví jako spotřebitelské výdaje domácností.
Čistý export je rozdíl mezi exportem a importem dané země, a může být kladný nebo
záporný. Pavelka (2010, s. 273) uvádí, že export neboli vývoz, zahrnuje výrobky a služby,
které jsou prodávané do zahraničí. Pokud zákazníci za hranicemi domácí země nakupují
výrobky a služby této domácí země, zvyšují tím její hrubý domácí produkt. Od exportu
se odečítá import neboli dovoz, tedy zahraniční výrobky a služby, které byly nakoupeny
v domácí zemi. Zahraniční produkce tímto tvoří část spotřeby a investic domácích
zákazníků a vlády, a jelikož tato produkce nezvyšuje domácí produkt, tak se musí hodnota
importu při výpočtu odečíst.
2.3.1.4 Výrobní metoda výpočtu HDP
Výrobní metoda je založená na součtu přidaných hodnot, jak uvádí Jurečka et al.
(2013, s. 352), přidaná hodnota je hodnota, která je přidaná jednotlivými výrobci
v průběhu všech úrovní výroby. Během výrobního procesu výrobci zvyšují hodnotu
zpracovávaných surovin, polotovarů a služeb, tuto hodnotu přidávají všechny články
výrobního řetězce. Pokud chceme zjistit přidanou hodnotu, tak musíme od příjmu za
prodej výrobku odečíst náklady na vstupy potřebné k výrobě daného výrobku. Při sečtení
přidaných hodnot všech odvětví v ekonomice, získáme hodnotu všech finálních statků,
která je hodnotou hrubého domácího produktu.
Hrubý domácí produkt pomocí výrobní metody se vyjadřuje dle Kadeřábková,
Žďárek (2010, s. 294), vztahem:
HDP = Produkce – Mezispotřeba (včetně FISIM) + Daně z produktů – Dotace na
produkty – FISIM
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
12
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Kde:
Produkce – vyjadřuje hodnotu výrobků a služeb, kterou vytvořili rezidentské jednotky
v daném období na území dané ekonomiky.
Mezispotřeba – vyjadřuje hodnotu výrobků a služeb, která je spotřebována v daném
období rezidentskými jednotkami v procesu výroby jiného výrobku nebo služby. Do
mezispotřeby zahrnujeme také finanční zprostředkovatelské služby nepřímo měřené
(FISIM).
Daně z produktů a dotace – daně z produktů připočítáme a dotace na produkty
odečítáme z celkové hodnoty hrubého domácího produktu. Důvodem k připočítání daní
z produktů a odečtení dotací na produkty na straně zdrojů národního hospodářství je dle
ČSÚ (2013) to, že produkce se oceňuje v základních cenách, zatímco užití v kupních
cenách.
2.3.1.5 Důchodová metoda výpočtu HDP
Výpočet hrubého domácího produktu pomocí důchodové metody vychází ze součtu
důchodů neboli příjmů ekonomických subjektů, Jurečka et al. (2013, s. 352) uvádí, že
těmto subjektům plynou důchody za poskytnutí služeb výrobních faktorů, které sami
vlastní a které jsou potřebné k produkování různých výrobků a služeb, což znamená, že
tato metoda je v zásadě založena na součtu příjmů, které plynou z vlastnictví výrobních
faktorů a které jsou na tvorbu HDP použity.
Hrubý domácí produkt pomocí důchodové metody se vyjadřuje dle Kadeřábková,
Žďárek (2010, s. 294), vztahem:
HDP = Náhrady zaměstnancům + Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod +
Daně z výroby a z dovozu – Dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu
Kde:
Náhrady zaměstnancům – vyjadřují odměny, které jsou buď hotovostní, nebo mají
naturální formu, zahrnujeme do nich mzdy, platy a sociální příspěvky zaměstnavatelů.
Provozní přebytek – vyjadřuje hlavně zisk podnikatelských subjektů, úroky a další
důchody plynoucí z vlastnictví kapitálu.
Smíšený důchod – vyjadřuje zisk z podnikání drobných podnikatelských subjektů a
mzdu za jejich pracovní činnost pro vlastní podnik.
Daně z výroby a z dovozu – vyjadřují daně z produktů (DPH), daně z dovozu a dovozní
cla, ostatní daně z produktů a ostatní daně z výroby (silniční daň, daň z nemovitostí).
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
13
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Dotace – vyjadřují dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu.
Náhrady zaměstnancům, jak autoři dále uvádí, tvoří největší položku hrubého
domácího produktu, následovány provozním přebytkem a smíšeným důchodem a daněmi
sníženými o dotace.
2.3.1.6 HDP na obyvatele v paritě kupních sil
HDP na obyvatele v paritě kupních sil (PPS), je uměle vytvořená měnová jednotka,
která je dle ČSÚ (2015) měřítkem ekonomické výkonnosti při mezinárodních
srovnáváních. Tento ukazatel, představující přidanou hodnotu veškerého vyrobeného
zboží a služeb, vznikl kvůli vyrovnání cenových rozdílů mezi jednotlivými zeměmi, kdy
index eliminuje rozdíly mezi cenovými hladinami srovnávaných zemí, a spíš než pro
srovnání časové, slouží pro objemové srovnání HDP, průměr EU28 je vyjádřen hodnotou
indexu 100. HDP na obyvatele v PPS slouží pro srovnávání reálné konvergence
jednotlivých zemí, a jak uvádí Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294), tak při srovnávání
konvergence mezi jednotlivými státy, se tento ukazatel používá pro zhodnocení
ekonomické úrovně jednotlivých ekonomik a je možné konstatovat, že mezi
ekonomickou úrovní a cenovou úrovní je ve většině případů pozitivní vztah, tedy že
ekonomická konvergence je doprovázena nominální konvergencí.
2.3.1.7 Komparativní cenové hladiny
Komparativní cenové hladiny, jak uvádí ČSÚ (2015), jsou poměry mezi paritami
kupní síly a devizovými kursy dané země. Vyrovnáním kupní síly různých národních měn
umožňuje tento standard srovnání ukazatelů mezi jednotlivými státy. Poměr je
koncipován vzhledem k průměru EU28, který je vyjádřen hodnotou indexu 100. Pokud
je tento poměr za určitou zemi vyšší nebo nižší než daný index, znamená to, že daná země
je relativně dražší nebo levnější než průměr EU28. Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294)
uvádí, že komparativní cenové hladiny slouží pro srovnávání cenové konvergence
jednotlivých ekonomik a vyjadřují počet jednotek společné měny, které jsou potřebné
k nákupu stejného objemu produktové skupiny nebo agregátu ve srovnávaných státech.
Tento ukazatel se používá při zhodnocení nominální konvergence a je možné konstatovat,
že mezi cenovou úrovní a ekonomickou úrovní je ve většině případů pozitivní vztah, tedy
že nominální konvergence je doprovázena ekonomickou konvergencí.
2.3.2 Míra inflace
Názor na inflaci je ze strany široké veřejnosti spíše negativní, a pokud nějaká inflace
nastane, převládá zde názor, že je nutné proti ní všemi prostředky bojovat, což nemusí
být tak docela pravda, hlavně pokud je inflace mírná a stabilní. Jak uvádí Jurečka et al.
(2013, s. 352), tak inflace zpravidla znamená zvyšování cenové hladiny, kterého
důsledkem je snižování kupní síly peněz. Nejedná se zde pouze o zvyšování cen
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
14
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
jednotlivých druhů výrobků, ale jedná se o růst obecné cenové hladiny v dané ekonomice,
tedy že průměrná cenová hladina roste v celém národním hospodářství, zatímco ceny
některých druhů výrobků mohou klidně klesat. Opakem inflace je deflace, která znamená
pokles obecné cenové hladiny v dané ekonomice, ta je pro ekonomiku také škodlivá,
dokonce více než mírná inflace, autoři dále uvádí, že deflace byla průvodním jevem všech
největších hospodářských poruch v moderní historii. Stav, kdy průměrná cenová hladina
neroste ani neklesá, se označuje jako cenová stabilita.
Měření inflace se provádí pomocí cenových indexů, jak uvádí Jurečka et al. (2013, s.
352), tak nejběžnějšími jsou index spotřebitelských cen (CPI) a implicitní cenový deflátor
(IPD). Index spotřebitelských cen, jak již z jeho názvu vyplývá, vyjadřuje změnu cen
výrobků a služeb, které nakupují domácnosti. Při tomto měření cenové hladiny se vychází
ze srovnání nákladů na nákup typického spotřebního koše výrobků a služeb ve dvou
srovnávaných obdobích, kde spotřební koš je složen z výrobků a služeb, které
spotřebovává typická domácnost. Náklady na nákup tohoto spotřebního koše v daném
neboli běžném období jsou srovnávány s náklady na nákup stejného spotřebního koše
v roce, který byl stanoven jako základní neboli výchozí.
Výpočet indexu spotřebitelských cen se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352)
vztahem:
𝐂𝐏𝐈 =𝐡𝐨𝐝𝐧𝐨𝐭𝐚 𝐝𝐚𝐧é𝐡𝐨 𝐬𝐩𝐨𝐭ř𝐞𝐛𝐧í𝐡𝐨 𝐤𝐨š𝐞 𝐯 𝐜𝐞𝐧á𝐜𝐡 𝐛ěž𝐧é𝐡𝐨 𝐫𝐨𝐤𝐮
𝐡𝐨𝐝𝐧𝐨𝐭𝐚 𝐝𝐚𝐧é𝐡𝐨 𝐬𝐩𝐨𝐭ř𝐞𝐛𝐧í𝐡𝐨 𝐤𝐨š𝐞 𝐯 𝐜𝐞𝐧á𝐜𝐡 𝐳á𝐤𝐥𝐚𝐝𝐧í𝐡𝐨 𝐨𝐛𝐝𝐨𝐛í × 𝟏𝟎𝟎
Hodnota spotřebního koše je vypočítávána tak, že množství daného výrobku nebo služby
je vynásobeno jeho cenou v příslušném období, když je výsledek indexu vyšší než 100,
znamená to, že cenová hladina vzrostla a že probíhá inflace. Jak autoři dále uvádí, tak
aktuálně se od roku 2012 provádí výpočet na základě struktury výdajů domácností podle
výsledků statistiky rodinných účtů roku 2010. Struktura spotřebního koše se aktualizuje
nejčastěji v pětiletých intervalech, a to podle změn v nákupních výdajích obyvatelstva.
Výpočet implicitního cenového deflátoru se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352)
vztahem:
𝐈𝐃𝐏 =𝐧𝐨𝐦𝐢𝐧á𝐥𝐧í 𝐇𝐃𝐏
𝐫𝐞á𝐥𝐧ý 𝐇𝐃𝐏 × 𝟏𝟎𝟎
Hodnota deflátoru je dána podílem nominálního HDP daného roku a reálného HDP, který
je vyjádřen v cenách výchozího neboli základního roku. Jak autoři dále uvádí, tak rozdíl
výpočtu IDP proti CPI je takový, že IDP zahrnuje všechny statky, které jsou v ekonomice
pomocí HDP zastoupeny, zatímco CPI zahrnuje pouze vybrané spotřební statky, které
jsou součástí spotřebního koše. Z tohoto důvodu je IDP považován za přesnější indikátor
cenového vývoje, než je CPI.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
15
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Pomocí cenových indexů je možné vyjádřit míru inflace, která se rovná procentní
změně cenového indexu za určité období a vyjadřuje se dle Jurečka et al. (2013, s. 352)
vztahy:
𝐦í𝐫𝐚 𝐢𝐧𝐟𝐥𝐚𝐜𝐞 =𝐂𝐏𝐈𝐭 − 𝐂𝐏𝐈𝐭−𝟏
𝐂𝐏𝐈𝐭−𝟏 × 𝟏𝟎𝟎
Míra inflace je v tomto případě vyjádřena v procentech, pomocí indexu spotřebitelských
cen v běžném a základním období.
𝐦í𝐫𝐚 𝐢𝐧𝐟𝐥𝐚𝐜𝐞 =𝐈𝐏𝐃𝐭 − 𝐈𝐏𝐃𝐭−𝟏
𝐈𝐏𝐃𝐭−𝟏 × 𝟏𝟎𝟎
Míra inflace je v tomto případě vyjádřena v procentech, pomocí implicitního cenového
deflátoru v běžném a základním období.
S mírou inflace souvisí také pojem inflační cílování neboli cílování inflace, jak uvádí
ŽÁK (2007, s. 210), tak mechanismus cílování inflace funguje tak, že centrální banka si
stanoví inflační cíl na následující období a tento cíl se zaváže plnit. Pokud se vývoj
ekonomiky odchyluje od stanoveného cíle, tak se na usměrnění používají nástroje
monetární politiky, kterými jsou např. ovlivňování krátkodobých úrokových sazeb nebo
ovlivňování měnového kurzu.
2.3.3 Míra nezaměstnanosti
Nezaměstnanost je vedle inflace dalším makroekonomickým ukazatelem, který hraje
důležitou roli v národním hospodářství každé země. Jak uvádí Jurečka et al. (2013, s.
352), tak nezaměstnanost nezpůsobuje pouze ekonomické problémy, ale způsobuje také
problémy psychosociální. Zaměstnanost hraje v životě lidí zásadní roli, což dokazuje
např. fakt, že pokud se člověk představuje, tak jeho zaměstnání patří mezi prvních pět
věcí, které o sobě prozradí.
Měření nezaměstnanosti se provádí mezi obyvatelstvem v produktivním věku, a jak
autoři dále uvádí, jedná se o věk od ukončení povinné školní docházky do odchodu do
důchodu. Lidé v produktivním věku, se dále dělí na zaměstnané a nezaměstnané, kdy
zaměstnaní lidé mají práci na plný nebo částečný úvazek a nezaměstnaní lidé práci
nemají, ale aktivně si ji hledají. Obě skupiny spolu tvoří společně ekonomicky aktivní
obyvatelstvo neboli pracovní sílu. Ostatní lidé, kteří jsou v produktivním věku a práci si
nehledají, považujeme za ekonomicky neaktivní skupinu. Do této skupiny patří zejména
studenti, lidé v domácnosti pečující o členy rodiny, zdravotně postižení, nebo lidé, kteří
pracovat z nějakého osobního důvodu nechtějí.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
16
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Míra nezaměstnanosti, jak uvádí stejný zdroj, vychází z uvedené kategorizace
obyvatelstva a vypočítá se jako podíl počtu nezaměstnaných (N) k ekonomicky aktivním
(EA) a je vyjádřena v procentech.
Výpočet míry nezaměstnanosti se vyjadřuje dle Jurečka et al. (2013, s. 352) vztahem:
𝐮 =𝐍
𝐄𝐀 × 𝟏𝟎𝟎
Kde:
u – vyjadřuje míru nezaměstnanosti.
N – vyjadřuje počet nezaměstnaných lidí.
EA – vyjadřuje počet ekonomicky aktivních lidí (zaměstnaní + nezaměstnaní).
Údaj o míře nezaměstnanosti, se dle autorů vykazuje nejen jako průměrný údaj za
celou zemi, ale také za jednotlivé regiony a dále se může dělit podle různých skupin, jako
je např. nezaměstnanost mužů a žen, nezaměstnanost podle věkových skupin, nebo podle
úrovně dosaženého vzdělání. Kromě míry nezaměstnanosti, je také důležitá struktura
nezaměstnanosti z pohledu délky trvání, regionálního rozložení, nebo dopadu na
jednotlivé skupiny obyvatelstva.
Nezaměstnanost, jak autoři dále uvádí, dělíme dle typu na frikční nezaměstnanost,
která vzniká z důvodu životního cyklu obyvatelstva, kdy se lidé stěhují z jednoho regionu
do druhého, hledají si první zaměstnání po dokončení školy, nebo si hledají nové, ve
většině případů lepší pracovní místo. Frikční nezaměstnanost je spíše krátkodobého
charakteru a ekonomice není škodlivá tak, jako druhý typ nezaměstnanosti, kterou je
nezaměstnanost strukturální. Strukturální nezaměstnanost vzniká z důvodu nesouladu
mezi kvalifikační strukturou práce, která je na trhu nabízená a poptávaná. Příčinou tohoto
jevu můžou být změny struktury ekonomiky, kdy jedno odvětví zaniká a druhé vzniká,
další příčinou může být technický pokrok, který nahrazuje jednotlivé pracovníky novými
moderními stroji. Strukturální nezaměstnanost je většinou dlouhodobého charakteru a její
dopad na ekonomiku a sociální oblast je velmi škodlivý. Zásahy státu, případně odborů a
jiných podobných institucí způsobují institucionální nezaměstnanost, která je důsledkem
např. určení minimální mzdy nad rovnovážnou úroveň, výškou podpory
v nezaměstnanosti a dobou jejího pobírání, nebo kolektivními smlouvami vyjednanými
odbory. Cyklický pohyb ekonomiky způsobuje nezaměstnanost cyklickou, která je dána
ekonomickým cyklem, kdy v recesi se cyklická nezaměstnanost zvyšuje, zatímco
v expanzi klesá, negativem této nezaměstnanosti je to, že postihuje celou ekonomiku
plošně, napříč všemi oblastmi národního hospodářství. Posledním typem
nezaměstnanosti je nezaměstnanost sezonní, která se projevuje pravidelnými výkyvy
v průběhu celého roku a postihuje hlavně ty odvětví, které jsou ovlivňovány klimatickými
podmínkami, jako jsou např. zemědělský, stavební nebo turistický průmysl.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
17
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
2.3.4 Saldo platební bilance
Platební bilance je dle Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294) definována jako souhrn
ekonomických transakcí neboli toků se zahraničím, tzn. mezi rezidenty a nerezidenty
dané země za určité časové období. Pro mezinárodní srovnání, je tato metodologie
vykazování údajů a odvozených ukazatelů v platební bilanci stanovena v manuálu
Mezinárodního měnového fondu.
Platební bilance je dle stejného zdroje strukturována jako běžný, kapitálový a finanční
účet, kde za další významné položky lze považovat změnu devizových rezerv a saldo
chyb a opomenutí. Důležitým ukazatelem platební bilance je vývoj běžného účtu, který
považujeme za klíčový ukazatel vnější rovnováhy a je také nejpoužívanější dílčí bilanci
platební bilance. Autoři uvádí, že deficit na běžném účtu, by neměl překračovat hodnotu
5 % HDP, nad tuto hodnotu je deficit označován jako rizikový, čímž může být narušena
vnější rovnováha a je to signál, že v ekonomice nemusí být něco v pořádku. V běžném
účtu je zachycen rozdíl mezi vývozy a dovozy zboží, který vyjadřuje obchodní bilance, a
rozdíl mezi vývozy a dovozy služeb, který vyjadřuje bilance služeb, saldo výnosů
z kapitálu, investic a práce, který vyjadřuje bilance výnosů a jednostranné převody
zahrnující dary, penze a zahraniční pomoc. V kapitálovém účtu jsou zachyceny převody
kapitálového charakteru, které souvisí s migrací obyvatel, dále promíjení dluhů,
vlastnická práva k základním prostředkům a převody nehmotných nevyráběných aktiv,
mezi které jsou zahrnuty patenty, licence, autorská práva a hmotné nevyráběné aktiva
jako je např. půda. Ve finančním účtu jsou zachyceny transakce spojené se vznikem,
zánikem nebo změnou vlastnictví finančních aktiv a pasiv vlády, bankovní a podnikové
oblasti a dalších subjektů ve vztahu k zahraničí. V přesném vyjádření je rozdíl příjmů a
výdajů platební bilance pokaždé roven nule, jelikož veškeré transakce jsou zaznamenány
dvakrát, to znamená, že každý kreditní zápis je vyrovnán zápisem debetním a naopak.
Jelikož je celková platební bilance vždy účetně vyrovnaná, Jurečka et al. (2013, s.
352) uvádí, že pozornost zde více přitahuje míra vývoje platební bilance, která je
označovaná jako salda a je dále rozlišená na dílčí a kumulativní salda. Dílčí salda jsou
zůstatky jednotlivých položek, účtů a podúčtů, zatímco kumulativní salda jsou výsledkem
součtu dílčích sald a poskytují informace o celkovém vývoji platební bilance. Součet
jednotlivých sald, tedy sald běžného, kapitálového, finančního účtu a účtu chyb a
opomenutí vyjadřuje kumulativní saldo, které často bývá považováno za saldo celkové
platební bilance. Přesnější termín je ale oficiální vyrovnávací bilance, která měří změnu
oficiálních měnových rezerv potřebnou k vyrovnání všech zmíněných účtů. Autoři dále
uvádí, že oficiální vyrovnávací bilance odpovídá svou velikostí bilanci na účtu oficiálních
měnových rezerv. Znaménka oficiální bilance jsou ale oproti bilanci měnových rezerv
opačná, jelikož oficiální vyrovnávací bilance vyrovnává bilanci na účtu oficiálních
devizových rezerv, to znamená, že oficiální vyrovnávací bilance je v deficitu, když se
měnové rezervy snižují a je v přebytku, když se měnové rezervy zvyšují. Z pohledu vnější
bezpečnosti ekonomiky a stability měnového kurzu je významné, v jaké výši jsou
udržované devizové rezervy. Za rozumnou výši devizových rezerv se považuje stav, kdy
tyto rezervy jsou schopny pokrýt minimálně několikaměsíční dovoz zboží a služeb.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
18
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
3. Analyticko – praktická část
V první kapitole se bakalářská práce zabývá vývojem hlavních makroekonomických
ukazatelů České republiky v jednotlivých letech od vstupu České republiky do Evropské
unie v roce 2004 do současnosti, konkrétně se zde jedná o analýzu hrubého domácího
produktu, míry inflace, míry nezaměstnanosti a salda platební bilance. V druhé kapitole
se bakalářská práce zabývá komparací hlavních makroekonomických ukazatelů České
republiky a Slovenské republiky od vstupu do Evropské unie v roce 2004 do současnosti.
V závěrečné třetí kapitole se bakalářské práce zabývá konvergencí obou srovnávaných
států k průměru Evropské unie od jejich vstupu do Evropské unie v roce 2004, včetně
doporučení pro zlepšení konvergence obou států k průměru Evropské unie.
3.1 Vývoj hlavních makroekonomických ukazatelů ČR
Analýza vývoje hlavních makroekonomických ukazatelů České republiky vznikla na
základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů, kde jako primární zdroj dat pro
srovnání výše uvedených ekonomických ukazatelů slouží databáze evropského
statistického úřadu Eurostat a Českého statistického úřadu od roku 2004 do roku 2013,
jelikož finální data za rok 2014 ještě nejsou v době zpracování práce k dispozici. Jako
sekundární zdroje pro analýzu slouží odborná literatura a ostatní důvěryhodné internetové
zdroje. Pro zpracování dat z Eurostatu je použit MS Excel 2013, kterého výstupem jsou
přehledné grafy a tabulky srovnávaných ukazatelů.
3.1.1 Hrubý domácí produkt (HDP)
Po ukončení hospodářské recese České republiky na konci devadesátých let, která
byla způsobena problémy domácí ekonomiky, se na přelomu tisíciletí situace zlepšila a
hrubý domácí produkt začal dle ČSÚ (2015) v letech 2000 až 2004 pozvolna růst.
Pozitivní makroekonomický vývoj, byl z velké části způsoben předpokladem, že Česká
republika v blízké budoucnosti vstoupí do Evropské unie. Po vstupu České republiky do
Evropské unie, se tento pozvolný růst v letech 2005 až 2007 téměř zdvojnásobil a
zastavila ho až celosvětová hospodářská krize, která se v domácí ekonomice naplno
projevila na přelomu let 2008 a 2009. V dalších letech 2010 a 2011 přišlo mírné oživení,
které se však opět v roce 2012 obrátilo v recesi a ta přetrvala až do roku 2013. Dle
aktuálních zveřejněných údajů ČSÚ (2015), se předběžně odhaduje růst HDP v roce 2014
o 2 %, což je jistě pro Českou republiku po dvou letech v recesi pozitivní zpráva. Trend
vývoje HDP České republiky v porovnání s EU28 od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje
následující graf, údaj za rok 2014 ještě není v době zpracování bakalářské práce finální a
ČSÚ uvádí pouze předběžné odhady.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
19
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Graf 1 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a EU28
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 1 znázorňuje vývoj reálného HDP České republiky v porovnání s EU28 z let
2004 až 2013. V období po měnové krizi roku 1997, za níž dle autorů Slaný a kol. (2003,
s. 375) stály problémy vnitřní i vnější nerovnováhy, kdy v případě vnitřní nerovnováhy
se jednalo o nesoulad mezi tempem růstu domácí poptávky a domácí nabídky a v případě
vnější nerovnováhy se jednalo o rychlé zvyšování sald na běžném účtu platební bilance,
se Česká republika pomalu vzpamatovala, a v letech 2001 až 2004 zaznamenala
hospodářský růst v průměru 3,4 %. Růst v těchto letech byl hlavně způsoben
předpokladem, že Česká republika brzy vstoupí do Evropské unie, čímž se zvýšila důvěra
zahraničních investorů a do domácí ekonomiky začaly ve větší míře přicházet přímé
zahraniční investice. Po vstupu do Evropské unie v roce 2004, zažívala Česká republika
ekonomicky nejpříznivější období své historie, kdy v letech 2005 až 2007 dosahoval
hospodářský růst v průměru 6,5 % a v porovnání s předchozími roky výrazně zrychlil a
stal se i zdravějším, z pohledu faktorů strany nabídky a také poptávky. Ekonomický růst,
nebyl na rozdíl od ostatních nových členských zemí, doprovázen zhoršující se
makroekonomickou rovnováhou České republiky, kdy v porovnání s předchozími lety,
přešla obchodní bilance do přebytku, snížil se deficit běžného účtu platební bilance,
deficit veřejných financí a také se snížila nezaměstnanost. V důsledku celosvětové
hospodářské krize, začal HDP v průběhu roku 2008 výrazně klesat, což bylo způsobeno
strmým poklesem průmyslové produkce spojeným s poklesem vývozu a investic, kdy tyto
důvody měly zásadní vliv na pokles reálného produktu. Po velmi příznivém období
předchozích let, se domácí ekonomika dostala v roce 2009 do recese, kterou vyjadřuje
mezičtvrtletní pokles HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Tato recese byla zatím
nejhorší v novodobé historii České republiky, kdy v roce 2009 dosáhl HDP záporné
hodnoty 4,5 %. Již v dalších letech 2010 až 2011 došlo k nepatrnému oživení a produkt
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9
EU28 2.6 2.2 3.4 3.2 0.4 -4.5 2 1.6 -0.4 0.1
-6
-4
-2
0
2
4
6
8
HDP (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
20
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
začal opět nabývat kladných hodnot, v roce 2010 vzrostl meziročně o 2,5 % a v roce 2011
vzrostl meziročně o 1,8 %. Toto mírné oživení bylo způsobeno hlavně oživením světové
ekonomiky, které se projevilo i v ekonomice domácí, a to růstem průmyslové výroby a
rostoucím exportem do zemí Evropské unie, nejvíce do Německa, kam proudí přibližně
třetina exportu České republiky. Po krátkodobém oživení zaznamenala domácí
ekonomika opět propad do recese, kdy v roce 2012 klesl HDP meziročně o 1 % a v roce
2013 klesl HDP meziročně o 0,9 %, tento pokles byl dle stejného zdroje, kromě nízké
domácí poptávky, způsobený nejistotou na světových trzích. V daném období klesala
výkonnost americké a japonské ekonomiky a pozitivním náladám nepřidala ani krize na
středním východě a v severní Africe. Dalším stupňujícím se problémem, který měl na
zmiňovaný pokles vliv, byla dluhová krize v některých zemích Evropské unie. Trend
vývoje HDP České republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.
Graf 2 Hodnota hrubého domácího produktu ČR a EU28
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní úprava.
Graf 2 znázorňuje HDP České republiky v mil. Kč z let 2004 až 2013. Údaje jsou
znázorněny jak v běžných cenách, tak v cenách základního roku 2010, které jsou očištěny
o změnu cenové hladiny v jednotlivých letech. Z údajů je zřejmé, že HDP České
republiky vzrostl od vstupu do Evropské unie o více jak 1 bil. Kč, vyjádřeno v běžných
cenách a o necelých 700 mil. Kč, vyjádřeno v cenách základního roku 2010.
Nejvýraznější růst vyjadřuje hodnota roku 2007 a nejvýraznější propad vyjadřuje hodnota
roku 2009, což plně koresponduje s roční procentní změnou HDP znázorněnou v grafu 1.
Celosvětová hospodářská krize, která se do české ekonomiky promítnula v druhé
polovině sledovaného období, dle stejných autorů prokázala, jak je domácí ekonomika
otevřená a tím pádem závislá na zahraničním obchodu s Evropskou unií a hlavně
Německem. V okolních zemích se důsledkem celosvětové hospodářské recese snížila
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Běžné ceny 3057660 3257972 3507131 3831819 4015346 3921827 3953651 4022410 4047675 4086260
Ceny roku 2010 3293905 3506107 3747206 3954399 4061601 3864947 3953651 4031292 3998703 3970646
0
500000
1000000
1500000
2000000
2500000
3000000
3500000
4000000
4500000
HDP (v mil. Kč)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
21
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
poptávka a na základě tohoto stavu klesla domácí produkce a vývoz, česká ekonomika
byla tedy ovlivněna výrazným vnějším poptávkovým šokem. Celosvětová hospodářská
recese měla negativní vliv i na domácí poptávku, kde se zvýšila nedůvěra jednotlivých
subjektů, která měla na svědomí snížení úvěrové aktivity domácnostem a podnikům.
Spotřebitelé, výrobci i investoři začali méně utrácet, což vyvrcholilo nejen do snížení
HDP, ale i do zvýšení nezaměstnanosti, nárůstu vládního dluhu a výrazného utlumení
investiční aktivity. Trend vývoje zahraničního obchodu České republiky a jeho vliv na
pokles HDP v době celosvětové hospodářské krize na přelomu let 2008 a 2009 znázorňuje
následující graf.
Graf 3 Vliv poklesu zahraničního obchodu ČR na HDP
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní úprava.
Graf 3 znázorňuje vývoj reálného zahraničního obchodu České republiky z let 2004
až 2013. V důsledku celosvětové hospodářské krize, začal zahraniční obchod v průběhu
roku 2008 výrazně klesat a je zřejmé, že kopíroval vývoj HDP. Pokles exportu byl
způsobem výrazným vnějším poptávkovým šokem, zatímco pokles importu byl způsoben
snížením domácí poptávky, která byla dle autorů CES VSEM (2011, s. 468) snížena jak
nejistotou výrobců a investorů, tak spotřebitelů, kteří byli ovlivněni složitějším přístupem
k úvěrům ze strany bankovního sektoru, zvýšenou nezaměstnaností a celkovými obavami
z budoucího vývoje.
3.1.2 Míra inflace
Míra inflace hraje důležitou roli v ekonomické stabilitě a vývoji každého státu, kdy
cenová stabilita je jedním z Maastrichtských konvergenčních kritérií, a nejen z tohoto
důvodu je jí věnována velká pozornost. Jak uvádí ČNB (2015), inflační konvergenční
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Export 29.8 18.4 14.4 11.1 4.2 -9.8 15.0 9.3 4.0 0.4
Import 26.2 13.1 11.7 12.9 3.1 -11.0 15.0 6.7 2.4 0.4
HDP 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9
-15.0
-10.0
-5.0
0.0
5.0
10.0
15.0
20.0
25.0
30.0
35.0
Zahraniční obchod (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
22
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
kritérium stanovuje, že členský stát Evropské unie vykazuje dlouhodobě udržitelnou
cenovou stabilitu, která znamená, že průměrná míra inflace měřená během jednoho roku
před provedeným šetřením, nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace
průměru tří členských států s nejlepšími výsledky v této oblasti. Trend vývoje míry inflace
České republiky a EU28 od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.
Graf 4 Míra inflace ČR a EU28
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 4 znázorňuje vývoj míry inflace České republiky a EU28 v období 2004 až
2013. Při srovnání jsou použity harmonizované indexy spotřebitelských cen (HICP), které
jsou vytvořeny pro mezinárodní srovnání inflace spotřebitelských cen.
V roce 2004, který byl prvním rokem České republiky v Evropské unii, dosáhla míra
inflace úrovně 2,6 % a dle údajů ČNB (2015) byla ovlivněna hlavně růstem regulovaných
cen a dopady zvýšení nepřímých daní. Následující rok 2005 se míra inflace snížila oproti
předchozímu roku na 1,6 % a byla ovlivněna hlavně zvýšením cen pohonných hmot a
dalším vývojem regulovaných cen, které odrážely nárůst cen zemního plynu pro
domácnosti. V dalším roce 2006 se míra inflace zvýšila na úroveň 2,1 % a opět na ni měly
vliv regulované ceny a jejich postupné uvolňování. V tomto roce dále ovlivnil míru
inflace růst cen v několika kategoriích spotřebitelského koše - potraviny, zdraví, pošty a
telekomunikace, rekreace a kultura, stravování a ubytování a ostatní zboží a služby. Za
růstem míry inflace na 3 % v roce 2007 stálo opět zvýšení nepřímých daní, zvýšila se
jedna sazba DPH z 5 % na 9 %, byly zavedeny ekologické daně a poplatky ve
zdravotnictví, dále pak vzrostly ceny potravin a extrémně narostla cena ropy. Rok 2008
byl s mírou inflace 6,3 % nejhorším v celém sledovaném období, toto markantní zvýšení
bylo oproti předchozímu roku způsobeno dalším zvyšováním nepřímých daní, zavedením
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4
EU28 2.3 2.3 2.3 2.4 3.7 1 2.1 3.1 2.6 1.5
0
1
2
3
4
5
6
7
Míra inflace (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
23
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
poplatků do zdravotnictví, pokračujícím uvolňováním regulovaných cen energií a
nájemného a zavedením některých vládních reformních opatření. Rok 2009 byl
v důsledku ekonomické krize poznamenán nejvýraznější dezinflací za celé sledované
období. Míra inflace klesla oproti předchozímu roku na 0,6 %, za čímž stálo značné
snížení cen energií, pohonných hmot i potravin v podmínkách globální recese.
Následující rok 2010 míra inflace mírně vzrostla na 1,2 %, což bylo dáno jednak
administrativními opatřeními, zvýšením obou sazeb DPH o 1 %, ale také růstem cen ropy
a potravin. V roce 2011 míra inflace opět vzrostla na 2,1 %, což byl důsledek
odeznívajících změn nepřímých daní v předchozím roce, růstu světových cen komodit,
pohonných hmot a potravin. Koncem roku byly upraveny ceny řady regulovaných
položek, zejména zemního plynu, nájemného, cen městské hromadné dopravy a poplatků
v oblasti vzdělávání. Následující rok 2012 byl opět ve znamení zvyšování nepřímých
daní, kdy vzrostla jak nižší sazba DPH z 10 % na 14 %, tak se zvýšily spotřební daně.
Míra inflace se v tomto roce zvýšila na 3,5 % i oproti tomu, že inflační tlaky z domácí
ekonomiky byly kvůli hloubce záporné produkční mezery mizivé. Rok 2013 se již
tradičně nesl ve znamení zvyšování nepřímých daní, kdy obě sazby DPH vzrostly o 1 p.
b., i přes toto zvýšení se míra inflace ustálila na 1,4 %. Danou hodnotu neovlivnilo ani to,
že ČNB se v listopadu rozhodla v zájmu udržení cenové stability v souladu s jejím
inflačním cílem používat měnový kurz jako další nástroj měnové politiky a oslabila
domácí měnu.
Cílování inflace dle ČNB (2015) znamená, že centrální banka s určitým předstihem
veřejně vyhlásí inflační cíl, o který bude v následujícím období usilovat. Během tohoto
procesu, ČNB přímo formuluje inflační očekávání, kde do svého rozhodování o inflačním
cíli, zahrnuje většinu vnitřních i vnějších ekonomických ukazatelů. Cílování inflace ČNB
a míru inflace od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.
Graf 5 Cílování inflace ČNB
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Míra inflace 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4
Cílování inflace - min 3 2 2 2 2 2 1 1 1 1
Cílování inflace - max 5 4 4 4 4 4 3 3 3 3
0
1
2
3
4
5
6
7
Cílování inflace (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
24
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Zdroj: ČNB (2015), vlastní úprava.
Graf 5 znázorňuje cílování inflace Českou národní bankou, údaje jsou z let 2004 až
2013, z uvedených hodnot vyplývá, že odhad za celé sledované období se České národní
bance podařil v 50 % inflačních očekáváních.
3.1.3 Míra nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti je jedním z důležitých ukazatelů o stavu ekonomiky České
republiky a jak uvádí kolektiv autorů CES VSEM (2011, s. 468), tak míra
nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkovém počtu všech ekonomicky
aktivních osob. Hodnota míry nezaměstnanosti odráží vztahy poptávky a nabídky, mimo
to ale v nemalé míře souvisí s demografickými okolnostmi dané ekonomiky a je také
údajem, který hovoří o celkové situaci na trhu práce. Vývoj pracovního trhu v České
republice se začal zlepšovat po nepříliš příznivém stavu na počátku nové dekády v letech
2001 až 2002, kdy v letech 2004 až 2007 reflektoval výrazný růst české ekonomiky, který
byl však přerušen propuknutím celosvětové hospodářské krize a jejím rozšířením
v Evropě během roku 2008. V české ekonomice se hospodářská krize plně projevila v roce
2009, kdy míra nezaměstnanosti výrazně meziročně vzrostla o 2,3 %. V dalším období
let 2010 až 2013 se tento výrazný skok nepodařilo snížit, a míra nezaměstnanosti se
ustálila v průměru na 7 %. Pozitivním faktem je, že tato hodnota míry nezaměstnanosti je
stále o 1,3 p. b. nižší než v roce 2004, kdy Česká Republika do Evropské unie vstoupila.
Stejný zdroj uvádí, že pracovní trh v České republice byl v minulosti ovlivněn příznivým
demografickým vývojem, kdy se v produktivním věku nacházely silné poválečné ročníky.
Tento stav se ale postupně zhoršuje a do budoucna musí domácí ekonomika počítat
s opačným trendem, který je dán celkovým stárnutím populace. Míra nezaměstnanosti
České republiky je na nižší úrovni než průměrná míra nezaměstnanosti EU28 a patří k těm
lepším v rámci unie, problémem domácího pracovního trhu je ale dlouhodobá
nezaměstnanost, která znamená, že si nezaměstnaná osoba nemůže najít práci více jak 12
měsíců. Trend vývoje míry nezaměstnanosti České republiky a EU28 od roku 2004 do
roku 2013 znázorňuje následující graf.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
25
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Graf 6 Míra nezaměstnanosti ČR a EU28
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 6 znázorňuje vývoj míry nezaměstnanosti České republiky a EU28 z let 2004
až 2013, pro statistické srovnání jsou použity údaje o ekonomicky aktivních osobách ve
věku 15 až 74 let.
V roce 2004 činila míra nezaměstnanosti 8,3 %, v tomto roce byl vývoj
nezaměstnanosti dle MPSV (2015) ovlivněn, tak jako v předchozích letech, sezónními
okolnostmi, kdy největší nárůst byl zaznamenán tradičně v zimě, po ukončení sezónních
prací v zemědělství, stavebnictví, obchodu a službách. Průměrný počet nezaměstnaných
činil 537,4 tisíc osob a byl tedy přibližně o 15 tisíc větší než v předchozím roce, kdy míra
nezaměstnanosti činila 7,8 %. Zásadní událostí pro tento rok bylo schválení nového
zákona č. 435/2004 sb. o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti 1. října a upravil podmínky
pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti. Pro přiznání podpory
v nezaměstnanosti bylo nadále potřeba pracovat 12 měsíců v posledních 3 letech před
zařazením do evidence, novinkou ale bylo to, že se do této doby přestala počítat doba
studia, což mělo největší vliv na absolventy a ve výsledku to znamenalo, že klesl podíl
uchazečů s nárokem na podporu v nezaměstnanosti o 25,6 %. Následující rok 2005 se
míra nezaměstnanosti snížila na 7,9 % a průměrný počet uchazečů o zaměstnání činil
514,3 tisíc osob. Ke snížení nezaměstnanosti přispěla dobrá ekonomická situace a také
působení legislativních opatření nového zákona o zaměstnanosti, který vstoupil v platnost
v říjnu předchozího roku. Klesající trend míry nezaměstnanosti se nezastavil ani v roce
2006, kdy míra nezaměstnanosti činila 7,1 %, a průměrný počet uchazečů o zaměstnání
klesl na 474,8 tisíc osob. Tento pokles byl způsoben pokračující příznivou ekonomickou
situací a také zvýšením počtu osob zařazených do rekvalifikačních kurzů. Rok 2007
zaznamenal nejvyšší pokles míry nezaměstnanosti oproti předchozímu roku za celé
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
EU28 9.2 9 8.2 7.2 7 8.9 9.6 9.6 10.5 10.8
ČR 8.3 7.9 7.1 5.3 4.4 6.7 7.3 6.7 7 7
0
2
4
6
8
10
12
Míra nezaměstnanosti (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
26
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
sledované období. Míra nezaměstnanosti v daném roce činila 5,3 % a průměrný počet
uchazečů o zaměstnání klesl na 392,8 tisíc osob. Důvody pro tento pokles byly stejné jako
v roce předchozím, tedy pokračující příznivý ekonomický vývoj, který znamenal rostoucí
zájem o nové pracovníky ze strany zaměstnavatelů a opět také zvýšení počtu osob
zařazených do rekvalifikačních kurzů. Vývoj na trhu práce se v roce 2008 výrazně lišil
v obou pololetích, kdy v prvním pololetí míra nezaměstnanosti ještě klesala v duchu
příznivého ekonomického vývoje, zatímco v druhém pololetí se již začaly naplno
projevovat dopady celosvětové hospodářské krize. Stejný zdroj uvádí, že koncem roku
začali zaměstnavatelé z důvodu nedostatku zakázek hromadně propouštět, což se týkalo
hlavně automobilového průmyslu a jeho subdodavatelů. Míra nezaměstnanosti byla
v tomto roce nejnižší za celé sledované období, činila 4,4 % a průměrný počet uchazečů
o zaměstnání meziročně poklesl o 68,2 tisíc na 324,6 tisíc osob, zatímco meziroční pokles
v předchozím roce 2007 činil 82 tisíc osob. V průběhu roku 2009 se kritická hospodářská
situace dále stupňovala, což znamenalo další propouštění v automobilovém průmyslu,
sklářském průmyslu a později i ve zpracovatelském průmyslu. Míra nezaměstnanosti se
v tomto roce zvýšila na 6,7 %, což znamenalo nárůst v průměrném počtu uchazečů o
zaměstnání o 141 tisíc na celkový počet 465,6 tisíc osob. V roce 2010 byl stále ještě
viditelný vliv hospodářské krize, který způsobil, že začátkem roku nezaměstnanost
stoupala a k oživení došlo až v jarních měsících, kdy nezaměstnanost vlivem sezónních
prací začala klesat. K dalšímu nárůstu nezaměstnanosti došlo koncem roku, kdy se
k tradičním sezónním vlivům přidaly i změny v legislativní oblasti, platné od 1. 1. 2011.
Tyto legislativní změny opět zpřísnily podmínky pro vznik nároku na podporu
v nezaměstnanosti a z tohoto důvodu se uchazeči o zaměstnání narychlo hlásili do
evidence ještě v závěru roku. Míra nezaměstnanosti se v tomto roce zvýšila na 7,3 %, což
znamenalo nárůst v průměrném počtu uchazečů o zaměstnání o 63,1 tisíc na celkový
počet 528,7 tisíc osob. Rok 2011 představoval oproti předchozímu roku snížení míry
nezaměstnanosti na 6,7 %, což znamenalo pokles v průměrném počtu uchazečů o
zaměstnání o 20,9 tisíc na celkový počet 507,8 tisíc osob, kdy v tomto roce bylo mírné
oživení způsobeno vlivem sezónních prací v jarních měsících. V následujících letech
2012 a 2013 se ale trend otočil a míra nezaměstnanosti vrostla shodně na 7 % v obou
letech, což znamenalo nárůst průměrného počtu uchazečů v roce 2013 na 564,4 tisíc osob.
Zvýšení míry nezaměstnanosti v obou letech bylo způsobeno pokračující hospodářskou
recesí, která situaci na pracovním trhu zhoršovala.
3.1.4 Saldo platební bilance
Platební bilance je dle Kadeřábková, Žďárek (2010, s. 294) definována jako souhrn
ekonomických transakcí neboli toků se zahraničím, tzn. mezi rezidenty a nerezidenty
dané země za určité časové období a její vývoj je jedním z ukazatelů makroekonomické
rovnováhy každé ekonomiky. Platební bilance je strukturována jako běžný, kapitálový a
finanční účet, kde za další významné položky lze považovat změnu devizových rezerv a
saldo chyb a opomenutí. Trend vývoje sald platební bilance České republiky od roku 2004
do roku 2008 znázorňuje následující graf, který je zjednodušeným zobrazením detailní
platební bilance. Změny devizových rezerv vyjadřují celková salda platební bilance, kdy
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
27
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
znaménko mínus vyznačuje nárůst devizových rezerv, což znamená přebytek platební
bilance.
Graf 7 Platební bilance ČR z let 2004 - 2008
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 7 znázorňuje vývoj platební bilance České republiky z let 2004 až 2008 v mil.
Kč, toto pětileté období od vstupu České republiky do Evropské unie bylo ve znamení
hospodářského růstu, který se zastavil v důsledku celosvětové hospodářské krize na
přelomu let 2008 a 2009.
V roce 2004 byl zaznamenán přebytek platební bilance ve výši 6782,2 mil. Kč, kdy
toto kladné saldo platební bilance bylo dle ČNB (2015) způsobeno hlavně přebytkem
finančního účtu, který převýšil deficity běžného a kapitálového účtu. Saldo kapitálového
účtu bylo ve velké míře způsobeno výdaji na základě mezivládní dohody o vypořádání
pohledávek z vládních úvěrů z dob plánované ekonomiky, zatímco za přebytkem
finančního účtu stály hlavně přímé zahraniční investice a portfoliové investice. Vysoký
deficit běžného účtu byl způsoben zejména objemem vyplacených dividend zahraničním
vlastníkům, při stagnaci objemu reinvestovaného zisku. Následující rok 2005 vykázal
přebytek platební bilance ve výši 92851,6 mil. Kč, což byl po předchozím roku výborný
výsledek. Kladné saldo platební bilance bylo způsobeno opět přebytkem finančního a
kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Za přebytkem finančního účtu
stály v největší míře přímé zahraniční investice, konkrétně je možné zmínit privatizaci
státního podílu Českého Telekomu španělskou telekomunikační společností. Deficit
běžného účtu dosáhl lepšího výsledku než předchozí rok, kde za pozornost stojí kladná
2004 2005 2006 2007 2008
Běžný účet -147,455.7 -39,826.1 -77,193.8 -113,077.2 -22,891.8
Kapitálový účet -14,186.5 4,689.3 8,454.6 19,568.8 30,378.8
Finanční účet 177,312.0 154,767.4 92,417.9 125,803.9 59,049.7
Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly -8,887.6 -26,779.0 -21,604.3 -16,629.0 -26,425.4
Změna devizových rezerv (-nárůst) -6,782.2 -92,851.6 -2,074.4 -15,666.5 -40,111.3
-200,000.0
-150,000.0
-100,000.0
-50,000.0
0.0
50,000.0
100,000.0
150,000.0
200,000.0
Platební bilance 2004 - 2008 (v mil. Kč)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
28
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
obchodní bilance, tedy že vývoz převýšil dovoz o 59369,5 mil. Kč. V roce 2006 byla
platební bilance téměř vyrovnaná a byl zaznamenán nepatrný přebytek ve výši 2074,4
mil. Kč. Kladné saldo platební bilance bylo stejně jako v předchozím roce způsobeno
přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Na
kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 8454,6 mil Kč, který byl spojený s rostoucími
příjmy ze strukturálních fondů Evropské unie a také vzhledem k obchodování
s nefinančními aktivy, jako jsou licence a patenty. Za přebytkem finančního účtu stály
hlavně přímé zahraniční investice. Stejný zdroj uvádí, že deficit běžného účtu se oproti
předchozímu roku zvýšil, obchodní bilance ale zůstala opět kladná a činila 65094 mil.
Kč. Rok 2007 zaznamenal kladný přebytek platební bilance ve výši 15666,5 mil. Kč, kdy
kladné saldo platební bilance bylo stejně jako v předchozím roce způsobeno přebytkem
finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Deficit běžného
účtu se oproti předchozímu roku zvýšil, a podílely se na něm vyplacené dividendy do
zahraničí a nízká míra reinvestovaného zisku. Obchodní bilance zůstala opět kladná a
činila 120616,9 mil. Kč, tudíž byla téměř dvojnásobná než v roce předchozím. Vysoký
přebytek obchodní bilance byl výsledkem růstu zahraniční poptávky ze sousedních zemí
Evropské unie, rozšířením exportních výrobních kapacit v důsledku přímých
zahraničních investic a zlepšením směnných relací. Následující rok 2008 dosáhl přebytek
platební bilance hodnoty 40111,3 mil. Kč, kdy kladné saldo platební bilance bylo již
tradičně způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na
běžném účtu. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 30378,8 mil Kč, který byl
způsoben příjmy ze strukturálních fondů Evropské unie a obchodem s emisními
povolenkami. Obchodní bilance se oproti předchozímu roku mírně snížila na 102722,4
mil. Kč, kdy v posledním čtvrtletí byl již zaznamenán pokles zahraničního obchodu, což
bylo předzvěstí přicházející celosvětové hospodářské krize.
Trend vývoje sald platební bilance České republiky od roku 2009 do roku 2013
znázorňuje následující graf, který je zjednodušeným zobrazením detailní platební bilance.
Změny devizových rezerv vyjadřují celková salda platební bilance, kdy znaménko mínus
vyznačuje nárůst devizových rezerv, což znamená přebytek platební bilance.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
29
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Graf 8 Platební bilance ČR z let 2009 - 2013
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 8 znázorňuje vývoj platební bilance České republiky z let 2009 až 2013 v mil.
Kč, toto pětileté období bylo od vypuknutí celosvětové hospodářské krize ve znamení
několika se opakujících recesí domácí ekonomiky.
V roce 2009 byl zaznamenán přebytek platební bilance ve výši 60646,5 mil. Kč, kdy
kladné saldo platební bilance bylo dle ČNB (2015) způsobeno hlavně přebytkem
finančního a kapitálového účtu, který převýšil deficit na běžném účtu. Finanční účet
zaznamenal pokles přímých zahraničních investic téměř o polovinu, nicméně portfoliové
investice zaznamenaly výrazný nárůst na 158688 mil. Kč. Na kapitálovém účtu vznikl
přebytek ve výši 41846,2 mil Kč, za kterým stály příjmy ze strukturálních fondů Evropské
unie a příjmy z obchodů s emisními povolenkami. Obchodní bilance se opět v důsledku
hospodářské krize oproti předchozímu roku mírně snížila na 81190,2 mil. Kč. Následující
rok 2010 vykázal přebytek platební bilance ve výši 41425,1 mil. Kč, kdy kladné saldo
platební bilance bylo způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu, který
převýšil deficit na běžném účtu. Za přebytkem na finančním účtu stál v největší míře
příliv zahraničního kapitálu, respektive nákupy dluhopisů podnikového a vládního
sektoru zahraničními investory. Deficit běžného účtu se oproti předchozímu roku zhoršil,
za čímž stál pokles obchodní bilance na 53826,3 mil. Kč, který byl způsobený domácí
poptávkou po zahraničním zboží. V roce 2011 byla platební bilance poprvé v celém
sledovaném období záporná, v tomto roce byl zaznamenán deficit ve výši 17229,9 mil.
Kč, což bylo způsobeno obvyklým deficitem na běžném účtu a výrazným poklesem
výsledků finančního účtu, za nímž stál dle stejného zdroje odliv portfoliových investic
2009 2010 2011 2012 2013
Běžný účet -114,795.8 -146,643.8 -103,959.0 -51,291.6 -55,980.6
Kapitálový účet 41,846.2 32,524.8 14,727.8 51,930.6 74,754.5
Finanční účet 154,186.7 174,253.5 59,443.6 74,325.5 187,889.8
Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly -20,590.6 -18,709.4 12,557.6 5,508.9 -14,746.0
Změna devizových rezerv (-nárůst) -60,646.5 -41,425.1 17,229.9 -80,473.4 -191,917.7
-250,000.0
-200,000.0
-150,000.0
-100,000.0
-50,000.0
0.0
50,000.0
100,000.0
150,000.0
200,000.0
250,000.0
Platební bilance 2009 - 2013 (v mil. Kč)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
30
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
vlivem nákupu zahraničních cenných papírů rezidenty. Na kapitálovém účtu se přebytek
ve výši 14727,8 mil Kč oproti předchozímu roku snížil, což bylo způsobeno nižším
čerpáním ze strukturálních fondů Evropské unie a nižším obchodem s emisními
povolenkami. Obchodní bilance činila 90323,1 mil. Kč a oproti předchozímu slabšímu
roku zaznamenala nárůst. Následující rok 2012 vykázal přebytek platební bilance ve výši
80473,4 mil. Kč, kdy kladné saldo platební bilance bylo opět ve velké míře způsobeno
přebytkem finančního a kapitálového účtu, který převýšil, oproti předchozím rokům
mírnější, deficit na běžném účtu. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši 51930,6
mil Kč, který byl daný obchodem s emisními povolenkami, čerpání strukturálních fondů
Evropské unie bylo v tomto roce minimální. Obchodní bilance se oproti předchozímu
roku zvýšila na 148633,5 mil. Kč. Rok 2013 zaznamenal nejvyšší kladný přebytek
platební bilance za sledované období ve výši 191917,7 mil. Kč, kdy kladné saldo platební
bilance bylo opět ve velké míře způsobeno přebytkem finančního a kapitálového účtu,
který převýšil deficit na běžném účtu, ten zůstal stejně jako minulý rok na nízké úrovni.
Výsledek finančního účtu byl pozitivně ovlivněn přímými a portfoliovými investicemi a
také hodnotou reinvestovaného zisku. Na kapitálovém účtu vznikl přebytek ve výši
74754,5 mil Kč a obchodní bilance se oproti předchozímu roku zvýšila na rekordních
188028,7 mil. Kč.
Trend vývoje běžného a finančního účtu platební bilance v poměru k HDP České
republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje následující graf.
Graf 9 Podíl běžného a finančního účtu platební bilance ČR na HDP
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní úprava.
Graf 9 znázorňuje trend vývoje běžného a finančního účtu platební bilance v poměru
k HDP České republiky od roku 2004 do roku 2013. Jak uvádí Kadeřábková, Žďárek
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Běžný účet/HDP -4.8 -0.9 -1.9 -4.1 -2.0 -2.3 -3.7 -2.6 -1.3 -1.4
Finanční účet/HDP 5.8 4.9 2.8 3.3 2.3 3.7 4.4 1.5 1.8 4.6
-6.0
-4.0
-2.0
0.0
2.0
4.0
6.0
8.0
Podíl běžného a finančního účtu na HDP (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
31
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
(2010, s. 294), tak deficit na běžném účtu by neměl překračovat hodnotu 5 % HDP, nad
tuto hodnotu je deficit označován jako rizikový, čímž může být narušena vnější
rovnováha a je to signál, že v ekonomice nemusí být něco v pořádku. Z tohoto pohledu
se domácí ekonomika za celé sledované období jevila jako neriziková, běžný účet
nepřekročil 5 % deficit a finanční účet byl za celé sledované období kladný.
3.2 Komparace hlavních makroekonomických ukazatelů ČR a SR
Srovnávanými makroekonomickými ukazateli České republiky a Slovenské
republiky jsou ukazatele tzv. magického čtyřúhelníku, tedy hrubý domácí produkt, míra
inflace, míra nezaměstnanosti a platební bilance. V případě platební bilance se konkrétně
jedná o průměrný podíl salda běžného účtu na hrubém domácím produktu. Trend vývoje
HDP České republiky a Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013 znázorňuje
následující graf.
Graf 10 Vývoj hrubého domácího produktu ČR a SR
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 10 znázorňuje vývoj reálného HDP České republiky a Slovenské republiky z let
2004 až 2013. Z výsledků je zřejmé, že za celé sledované období rostl HDP Slovenské
republiky téměř každým rokem více než HDP České republiky, výjimku tvoří pouze rok
2005, kdy tomu bylo naopak. Jak uvádí ČSÚ (2014), tak v letech 2004 až 2006 na tom
byly obě země s ekonomickým růstem podobně, rozdíl nastal až v letech 2007 a 2008,
kdy HDP Slovenské republiky rostl oproti HDP České republiky téměř dvojnásobně.
V roce 2007 dosáhl růst HDP Slovenské republiky svého vrcholu s hodnotou 10,5 %, což
bylo nejvíce v Evropské unii, zatímco HDP České republiky činilo v tomto roce pouze
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR 4.7 6.8 7 5.7 3.1 -4.5 2.5 1.8 -1 -0.9
SR 5.1 6.7 8.3 10.5 5.8 -4.9 4.4 3 1.8 0.9
-6
-4
-2
0
2
4
6
8
10
12
HDP (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
32
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
5,7 %. Rok 2009 byl pro obě země v důsledku celosvětové hospodářské krize rokem
deficitním, kdy HDP České republiky poklesl o 4,5 % a HDP Slovenské republiky poklesl
dokonce o 4,9 %. Obě země jsou vysoce otevřenými ekonomikami, závislými na
zahraniční poptávce zejména z Evropské unie, která v důsledku krize výrazně poklesla.
Hned v následujících letech 2010 až 2011 se HDP obou zemí dostalo opět do kladných
hodnot, kdy HDP Slovenské republiky rostl o něco více. Jak uvádí stejný zdroj, znatelný
rozdíl nastal v letech 2012 až 2013, kdy se HDP České republiky dostalo opět do deficitu,
kde důvodem kromě vnějších vlivů byla také nízká domácí poptávka, zatímco HDP
Slovenské republiky si udrželo kladných hodnot, důvodem bylo zvýšení vládních investic
na úkor značného zadlužení. Následuje graf vývoje míry inflace České republiky a
Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013.
Graf 11 Míra inflace ČR a SR
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 11 znázorňuje vývoj míry inflace České republiky a Slovenské republiky z let
2004 až 2013. Z výsledků publikovaných ČSÚ (2014) vyplývá, že za celé sledované
období byla míra inflace v obou ekonomikách mírná, v průměru činila 3,1 % ve Slovenské
republice a 2,4 % v České republice. Vyšší hodnoty míry inflace dosáhla Česká republika
v roce 2008, kdy tato hodnota činila 6,3 % a Slovenská republika v roce 2004, kdy tato
hodnota činila 7,5 %, což bylo v obou případech primárně způsobeno změnami
nepřímých daní a s nimi spojeným nárůstem cen. Následuje graf vývoje míry
nezaměstnanosti České republiky a Slovenské republiky od roku 2004 do roku 2013.
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR 2.6 1.6 2.1 3 6.3 0.6 1.2 2.1 3.5 1.4
SR 7.5 2.8 4.3 1.9 3.9 0.9 0.7 4.1 3.7 1.5
0
1
2
3
4
5
6
7
8
Míra inflace (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
33
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Graf 12 Míra nezaměstnanosti ČR a SR
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 12 znázorňuje vývoj míry nezaměstnanosti České republiky a Slovenské
republiky z let 2004 až 2013. Z výsledků publikovaných ČSÚ (2014) vyplývá, že trend
vývoje míry nezaměstnanosti je za celé sledované období 2004 až 2013 v obou zemích
podobný, tedy klesající do roku 2008 a naopak vzrůstající od roku následujícího, kdy obě
ekonomiky zasáhla celosvětová hospodářská krize. Hlavní rozdíl je v hodnotě míry
nezaměstnanosti, která je v případě Slovenské republiky v průměru více jak dvojnásobná
než míra nezaměstnanosti České republiky, což je dáno hlavně strukturálním rozložením
průmyslu v obou zemích. Větší pokles míry nezaměstnanosti za celé sledované období
zaznamenala Slovenská republika, kdy tento pokles činil 4,2 p. b., zatímco v případě
České republiky to bylo pouze 1,3 p. b.. Následuje graf vývoje podílu běžného účtu
platební bilance České republiky a Slovenské republiky na HDP od roku 2004 do roku
2013.
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR 8.3 7.9 7.1 5.3 4.4 6.7 7.3 6.7 7 7
SR 18.4 16.4 13.5 11.2 9.6 12.1 14.5 13.7 14 14.2
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20
Míra nezaměstnanosti (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
34
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Graf 13 Podíl běžného účtu platební bilance ČR a SR na HDP
Zdroj: OECD (2015), vlastní úprava.
Graf 13 znázorňuje vývoj podílu běžného účtu platební bilance České republiky a
Slovenské republiky na HDP od roku 2004 do roku 2013. Z výsledků publikovaných
OECD (2015) vyplývá, že za celé sledované období činil deficit běžného účtu v případě
České republiky v průměru 2,5 % HDP a byl tedy výrazně nižší než rizikových 5 %.
V případě Slovenské republiky byla situace o něco horší, kdy za celé sledované období
činil deficit běžného účtu v průměru 4 % HDP a hlavně v prvních pěti letech 2004 až
2008 pomyslnou rizikovou 5 % hranici překračoval, což naznačuje přehřívání slovenské
ekonomiky v tomto období.
3.3 Vyhodnocení konvergence ČR a SR ve vztahu k EU a doporučení
Konvergence České republiky a Slovenské republiky ve vztahu k průměru Evropské
unie, jak uvádí ČSÚ (2015), vyjadřuje schopnost těchto zemí přiblížit se tempem růstu
svých ekonomik k průměrné úrovni hospodářské a měnové unie v Evropě, opakem pojmu
konvergence je pojem divergence. Vyhodnocení probíhá na základě relativní pozice obou
ekonomik, tedy podle ukazatelů HDP na obyvatele v paritě kupní síly (v PPS) a podle
srovnání cenových hladin k průměru EU28. Tyto ukazatele překonávají rozdíly v
cenových hladinách mezi jednotlivými zeměmi a umožňují tak srovnání ekonomické
úrovně.
Slovenská republika na tom byla v době vstupu do Evropské unie se svou
ekonomickou úrovní daleko hůře než Česká republika, ale v průběhu celého sledovaného
období udělala velký pokrok a ekonomickou úroveň České republiky téměř dohnala, což
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR - běžný účet/HDP -4.9 -1.0 -1.9 -4.1 -2.0 -2.3 -3.7 -2.6 -1.3 -1.4
SR - běžný účet/HDP -7.6 -8.3 -7.7 -5.1 -5.9 -2.5 -3.6 -3.7 2.2 2.1
-10.0
-8.0
-6.0
-4.0
-2.0
0.0
2.0
4.0
Podíl běžného a finančního účtu na HDP (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
35
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
dokazuje následující graf vývoje HDP na obyvatele v paritě kupních sil České republiky
a Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013.
Graf 14 HDP ČR a SR na obyvatele v PPS
Zdroj: ČSÚ (2014), vlastní úprava.
Graf 14 znázorňuje vývoj HDP na obyvatele v paritě kupních sil České republiky a
Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013. Podle údajů
publikovaných ČSÚ (2014) měla Česká republika v době vstupu do Evropské unie
výhodnější startovací pozici než její východní soused, což bylo dáno koncentrací
průmyslu po rozdělení obou zemí v roce 1993. HDP na obyvatele v paritě kupních sil
činilo v České republice v roce 2004 79 %, zatímco ve Slovenské republice tato hodnota
dosahovala pouze 57 % průměru EU28. V době konjunktury let 2004 až 2008 se obě
země výrazně přibližovali k průměru EU28, což bylo způsobeno růstem téměř všech
makroekonomických ukazatelů. Zvyšoval se HDP, přicházel zahraniční kapitál, klesala
nezaměstnanost a zlepšovala se obchodní bilance tažená domácí i zahraniční poptávkou.
Tento vývoj ve výsledku znamenal konvergenci České republiky o 3 p. b., zatímco
Slovenská republika konvergovala více jak čtyřnásobnou rychlostí, tedy o 14 p. b. za dané
období. V krizovém období let 2009 až 2013 Česká republika v přibližování k průměru
EU28 víceméně stagnovala s hodnotou kolem 82 %, zatímco Slovenské republice se
podařilo přiblížit o 4 p. b. na celkových 75 % k průměru EU28. Tento výrazný rozdíl je
dle ČNB (2015) daný jak nižší startovací pozicí Slovenské republiky, tak vlivem mnohem
razantnějších ekonomických reforem provedených v poslední dekádě, čímž je slovenská
ekonomika pružnější a méně zatížená přerozdělovacími procesy než česká ekonomika.
Nicméně z ostatních ekonomických ukazatelů je zřejmé, že růst slovenské ekonomiky po
roce 2009 byl z velké části tažen na úkor nárůstu vládního dluhu, který se dle ČSÚ (2014)
v tomto období zvýšil o 18,6 p. b., zatímco v případě České republiky zaznamenal zvýšení
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR - HDP v PPS naobyvatele
79 80 81 84 82 83 81 83 82 82
SR - HDP v PPS naobyvatele
57 60 63 67 71 71 73 73 74 75
50556065707580859095
100EU
28
= 10
0HDP na obyvatele v PPS (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
36
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
o 11,6 p. b. Následující graf zobrazuje srovnání cenových hladin České republiky a
Slovenské republiky k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013.
Graf 15 Cenová hladina ČR a SR k průměru EU28
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní úprava.
Graf 15 znázorňuje vývoj cenových hladin České republiky a Slovenské republiky
k průměru EU28 od roku 2004 do roku 2013. Podle údajů publikovaných ČSÚ (2015)
měly obě ekonomiky v době vstupu do Evropské unie srovnatelnou cenovou úroveň, která
oscilovala kolem 55 % průměru EU28. V průběhu dalších let se cenová úroveň obou zemí
lišila maximálně o jednotky procent, kdy největší rozdíl byl zaznamenán v roce 2008. V
roce 2008 cenová úroveň v České republice dosahovala 77,3 % průměru EU28, zatímco
cenová úroveň na Slovensku činila v tomto roce pouze 69,9 % průměru EU28. V
posledním roce sledovaného období se situace opět srovnala a hodnoty se ustálily na 68,7
% průměru EU28 v případě České republiky a na 69,4 % průměru EU28 v případě
Slovenské republiky.
Česká republika se za celé sledované období přiblížila k průměru Evropské unie pouze
o 3 p. b., aby přibližování po stagnaci z posledních let pokračovalo, je potřeba se dle
Evropské komise (2014) zaměřit na oživení ekonomiky, nastartování motorů růstu,
kterými jsou veřejné investice do infrastruktury, při současném účinném čerpání
finančních prostředků Evropské unie, zlepšení fungování státní správy a zefektivnění
výběru daní. Další oblastí, která by mohla pomoci oživit domácí poptávku, je zvýšení
zaměstnanosti mladých lidí a žen pečující o malé děti. Z dlouhodobého hlediska je
potřebné se zaměřit na podporu vzdělávání, podporu výzkumu a vývoje a následné využití
potenciálu z těchto oblastí v praxi. Z hlediska finanční stability je nezbytné se zaměřit na
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
ČR - Cenová hladina 55.5 58.2 61.4 62.5 77.3 73.1 74.6 73.7 71.2 68.7
SR - Cenová hladina 55 55.4 58.1 63.3 69.9 73.2 70.3 70.8 70.4 69.4
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Cenová hladina k EU28 (v %)
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
37
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
důchodový a zdravotní systém, které ohrožují udržitelnost veřejných rozpočtů
v budoucnosti.
V případě Slovenské republiky je situace výrazně lepší než situace České republiky a
je možné konstatovat, že za celé sledované období se její ekonomická úroveň přiblížila
k průměru Evropské unie o výborných 18 p. b. Aby přibližování ve stejném duchu
pokračovalo i v budoucnosti, je nezbytné se dle Evropské komise (2014) zaměřit na
opatření v oblastech veřejných financí. Pro Slovenskou republiku je klíčové, aby vládní
dluh byl v budoucnu zvládnutelný v rámci 60 % HDP, jelikož jeho hodnota činila v roce
2013 již alarmujících 54,6 % HDP. Další oblastí pro zlepšení je stejně jako v případě
české ekonomiky zaměstnanost, konkrétně se zde jedná o zvýšení zaměstnanosti mladých
lidí a žen pečující o malé děti. Rychlejší konvergenci k průměru EU28 může rovněž
pomoci zlepšení fungování státní správy, efektivnější čerpání finančních prostředků
Evropské unie a pokračující trend zefektivňování výběru daní.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
38
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
4. Závěr
Cílem bakalářské práce bylo zhodnocení makroekonomického vývoje České
republiky po vstupu do Evropské unie. Po zpracování literární rešerše v teoreticko –
metologické části, bylo využito načerpaných teoretických znalostí v navazující
analyticko-praktické části. V první kapitole analyticko-praktické části se práce zaměřila
na zhodnocení vybraných makroekonomických ukazatelů České republiky v období po
vstupu do Evropské unie po současnost, kdy jako vybrané ukazatele byly zvoleny hrubý
domácí produkt, míra inflace, míra nezaměstnanosti a saldo platební bilance. V druhé
kapitole pak tyto vybrané ukazatele byly porovnány s identickými ukazateli Slovenské
republiky. V poslední kapitole byla na základě vývoje HDP na obyvatele v paritě kupních
sil a vývoje komparativních cenových hladin vyhodnocena konvergence obou zemí
k průměru Evropské unie (EU28), včetně doporučení pro její zlepšení. Cílem práce bylo
nejen vyhodnocení zmíněných ukazatelů, ale také nalezení odpovědí na následující
otázky:
- Jaké jsou hlavní odlišnosti ve vývoji ekonomik ČR a SR po vstupu do Evropské
unie?
- Která z obou srovnávaných zemí konverguje ve vztahu k Evropské unii rychleji a
proč?
Makroekonomický vývoj České republiky po vstupu do Evropské unie by se dal
rozdělit na dvě období. Prvním bylo období konjuktury let 2004 až 2008, kdy česká
ekonomika rostla a plně využívala potenciálu, který ji vstup do Evropské unie dal.
V tomto období zažívala Česká republika ekonomicky nejpříznivější období své historie,
kdy v letech 2004 až 2008 dosahoval hospodářský růst v průměru 5,5 % a v porovnání
s předchozími roky výrazně zrychlil a stal se i zdravějším. Obchodní bilance přešla do
přebytku, snížil se deficit běžného účtu platební bilance, deficit veřejných financí a také
se snížila nezaměstnanost. Druhé období let 2009 až 2013 bylo o poznání horší a
nastartovala ho celosvětová hospodářská krize, která se v české ekonomice naplno
projevila v roce 2009. V tomto období zažívala Česká republika naopak ekonomicky
nepříznivé období své historie, kdy v letech 2009 až 2013 dosahoval hospodářský propad
v průměru -0,4 %. V porovnání s předchozími lety bylo možné pozorovat zhoršení většiny
makroekonomických ukazatelů, což bylo způsobeno primárně vnějším poptávkovým
šokem. Během této recese výrazně poklesl zahraniční obchod, export o 9,8 % a import o
11 %, rovněž se snížili přímé zahraniční investice, což mělo zásadní vliv na pokles
reálného produktu. Kromě poklesu HDP se zvýšila nezaměstnanost, která dosáhla
hodnoty 7,3 % v roce 2010 v porovnání s rokem 2008, kdy činila 4,4 %. Výrazně se také
zvýšilo zadlužení země, což dokazuje nárůst vládního dluhu během tohoto období o 17
p. b.
Makroekonomický vývoj Slovenské republiky po vstupu do Evropské unie v období
konjunktury byl ještě více dynamický než makroekonomický vývoj České republiky a
řadil se mezi nejlepší v celé unii. V letech 2004 až 2008 dosahoval hospodářský růst
slovenské ekonomiky v průměru 7,3 %. V roce 2007 dosáhl růst HDP Slovenské
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
39
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
republiky svého vrcholu s hodnotou 10,5 %, což bylo nejvíce v Evropské unii, zatímco
HDP České republiky činil v tomto roce pouze 5,7 %. V roce 2009 se plně projevila
celosvětová hospodářská recese i ve slovenské ekonomice, jejímž důsledkem byl propad
HDP Slovenské republiky o 4,9 %, zatímco v České republice poklesl HDP o 4,5 %. Obě
země jsou vysoce otevřenými ekonomikami závislými na zahraniční poptávce, hlavně
z okolních zemí EU, která se v důsledku krize výrazně snížila a rovněž se zastavili i přímé
zahraniční investice. Je možné konstatovat, že slovenská ekonomika je o něco otevřenější
než česká ekonomika, proto byl v jejím případě propad HDP v tomto roce vyšší. V období
recese se obě ekonomiky vyvíjeli rozdílně, což bylo ve velké míře způsobeno rozdílným
investičním chováním vlád obou zemí, zatímco vládní garnitura České republiky se
rozhodla neriskovat, šetřit a vládní investice omezila, tak naopak vládní garnitura
Slovenské republiky vládní investice zvýšila, aby tím podpořila hospodářský růst a to i
na úkor většího zadlužení. Z tohoto důvodu nastal v letech 2012 a 2013 znatelný rozdíl
v růstu HDP obou zemí, kdy HDP České republiky se propadl opět do deficitu ve výši 1
% a 0,9 %, zatímco HDP Slovenské republiky si udržel kladných hodnot 1,8 % a 0,9 %.
Za hlavní rozdíly ve vývoji ekonomik obou zemí a s tím spojenou odlišnou
konvergenci k průměru Evropské unie, lze považovat jednak rozdílnou startovací pozici
obou zemí při vstupu do Evropské unie v roce 2004, kdy úroveň České republiky činila
79 % průměru EU28 v HDP na obyvatele v paritě kupních sil, zatímco úroveň Slovenské
republiky činila pouze 57 %, tak rozdílný vývoj ekonomických reforem v jednotlivých
ekonomikách. Česká republika byla v této oblasti spíše zdrženlivá a důležité ekonomické
reformy v době konjunktury zbytečně odkládala, což bylo mimo jiné způsobeno
politickými okolnostmi. Slovenská republika naopak do těchto reforem vkládala značnou
aktivitu, která byla ve velké míře spojena s plněním maastrichtských konvergenčních
kritérií a cílem vstoupit v roce 2009 do eurozóny a přijmout Euro jako národní měnu.
V tomto období let 2004 až 2008, se v případě slovenské ekonomiky dá vzhledem k saldu
běžného účtu hovořit o jejím přehřívání. Saldo běžného účtu bylo v daném období
záporné v průměru o 6,9 %, nicméně z výsledků následujícího hospodářského vývoje
v období recese se dá konstatovat, že tento ukazatel neměl pro slovenskou ekonomiku
významné negativní důsledky. V období po příchodu celosvětové hospodářské krize do
Evropy na přelomu let 2008 a 2009, se obě země v roce 2009 shodně propadly ve svém
hospodářském vývoji do deficitu, který ale netrval dlouho a v letech 2010 a 2011 nabýval
hospodářský růst v obou ekonomikách opět kladných hodnot. Zásadní rozdíl ale nastal
v následujících dvou letech 2012 a 2013, kdy HDP České republiky klesal, zatímco HDP
Slovenské republiky rostl, což bylo způsobeno, jak již bylo zmíněno, rozdílným
přístupem obou zemí v oblasti vládních investic. Popsané rozdíly ve vývoji obou
ekonomik měly za důsledek významný rozdíl v konvergenci obou zemí k průměru
Evropské unie, kdy za celé sledované období let 2004 až 2013, konvergovala Česká
republika o 3 p. b. na celkových 82 % k průměru EU28, zatímco v případě Slovenské
republiky činila konvergence výrazných 18 p. b. na celkových 75 % k průměru EU28.
Slovenská republika tedy konverguje k průměru Evropské unie rychleji než Česká
republika a pokud bude i budoucí vývoj reflektovat současný stav, mohla by úroveň
slovenské ekonomiky dohnat úroveň české ekonomiky někdy na konci stávající dekády.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Literatura
Monografie
JUREČKA, V. a kol. Makroekonomie. Praha: Grada Publishing, 2013, 352 s. ISBN 978-
80-247-4386-8.
KADEŘÁBKOVÁ. A., ŽĎÁREK. V. Makroekonomická analýza. Praha: VŠEM, 2007.
294 s. Edice učebních textů. ISBN 978-80-86730-05-9.
KOLEKTIV CES VŠEM. Konkurenční schopnost České republiky 2010–2011. Praha:
Linde, 2011, 468 s. NOZV NVF. ISBN 978-80-7201-871-0.
PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: Základní kurz. 3. aktualizované vydání. Praha:
VŠEM, 2010, 273 s. Edice učebních textů. ISBN 978-80-86730-55-4.
SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2003, 375 s. ISBN 80-7179-738-3.
ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. Praha: VŠEM, 2007, 210 s. Edice učebních textů.
ISBN 978-80-86730-04-2.
Internetové zdroje
Česká republika v EU. EVROPSKÁ KOMISE. Evropská komise [online]. 2012 [cit.
2014-10-26]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm#vzajemnych.
Česká národní banka: čnBlog – Miroslav Singer. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. ČnBlog
– Miroslav Singer [online]. 2014 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z:
http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/singer.html.
Česká národní banka: Cílování inflace v ČR. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Cílování
inflace v ČR [online]. 2015 [cit. 2015-02-17]. Dostupné z:
https://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html#c2.
Český statistický úřad: Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika. ČESKÝ
STATISTICKÝ ÚŘAD. Hrubý domácí produkt (HDP) - Metodika [online]. 2013 [cit.
2014-11-08]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hruby_domaci_produkt_(hdp).
Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra růstu
reálného HDP: míra růstu objemu HDP - procentní změna oproti předchozímu roku
[online]. 2014 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z:
http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00115.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
Český statistický úřad: Makroekonomické údaje. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.
Makroekonomické údaje [online]. 2015, 2. 1. 2015 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xl
s.
Český statistický úřad: HDP Výdajová metoda. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. HDP
Výdajová metoda [online]. 2015 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z:
http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.makroek_vydaj.
Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra
inflace (HICP): průměrné roční tempo růstu, v % [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-
02-17]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00118.
Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Míra
nezaměstnanosti podle pohlaví (v %) [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-02-18].
Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdec450.
Český statistický úřad: Statistické ročenky České republiky. ČESKÝ STATISTICKÝ
ÚŘAD. Statistické ročenky České republiky [online]. 2014, 26. 11. 2014 [cit. 2015-02-
19]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky.
Český statistický úřad: Analýza: Tendence a faktory makroekonomického vývoje a
kvality života v ČR v roce 2012. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Analýza: Tendence a
faktory makroekonomického vývoje a kvality života v ČR v roce 2012 [online]. 2013, 9.
9. 2013 [cit. 2015-02-21]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/analyza_tendence_a_faktory_makroekonomickeho_vyv
oje_a_kvality_zivota_v_cr_v_roce_2012_20130909.
Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. HDP na
obyvatele v PPS (standard kupní síly) [online]. 2014, 11. 12. 2014 [cit. 2015-02-20].
Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00114.
Český statistický úřad: Databáze Eurostatu. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.
Komparativní cenové hladiny (komparativní cenové hladiny konečné spotřeby
soukromých domácností včetně nepřímých daní (EU28=100)) [online]. 2015, 03. 28.
2015 [cit. 2015-03-29]. Dostupné z:
http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tec00120.
Europa - Historie Evropské unie. EVROPSKÁ UNIE. EUROPA – Oficiální internetové
stránky Evropské unie [online]. 2014 [cit. 2014-10-26]. Dostupné z:
http://europa.eu/about-eu/eu-history/index_cs.htm.
Evropská komise: Posouzení národního programu reforem a programu stability
SLOVENSKA na rok 2014. EVROPSKÁ KOMISE. Evropa 2020 [online]. 2014 [cit.
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU
Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5
Vysoká škola ekonomie a managementu
[email protected] / www.vsem.cz
2015-02-22]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_slovakia_sk.pdf.
Evropská komise: Posouzení národního programu reforem a konvergenčního programu,
které pro rok 2014 předložila ČESKÁ REPUBLIKA. EVROPSKÁ KOMISE. Evropa
2020 [online]. 2014 [cit. 2015-02-22]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/swd2014_czech_cs.pdf.
CHMELAŘ, Aleš et al. Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti
letech: alternativní scénáře a kvantifikace: příspěvek k formulaci nové evropské strategie
pro Českou republiku [online]. Praha: Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády, 2014,
97 s. [cit. 2014-10-26]. ISBN 978-80-7440-098-8. Dostupné z:
http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/aktualne/finalni-verze.pdf.
Ministerstvo práce a sociálních věcí: Situace na trhu práce. MINISTERSTVO PRÁCE A
SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Situace na trhu práce [online]. 2014 [cit. 2015-02-18]. Dostupné
z: http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/trh_prace/.
OECD: Platební bilance. OECD. Platební bilance: Bilance běžného účtu jako % HDP
[online]. 2015 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z:
http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=28966#.
RADA EVROPSKÉ UNIE. Mapa EU 2014. Brusel: Rada Evropské unie, 2014. ISBN
978-92-824-4267-8. Dostupné z: http://bookshop.europa.eu/cs/european-union-map-
2014-pbQC0414543/?CatalogCategoryID=9.EKABstN84AAAEjuJAY4e5L.