Biologická fakulta JU

Mezioborová exkurze k ekologii biom�

Slovensko 29.5. – 4.6.2005

1

Program exkurze Den Program nocleh Ne 29.5. ráno odjezd �B, exkurze Devínská Kobyla + aluviální louky

v blízkosti Bratislava, Zlaté Piesky

Po 30.5. p�ejezd Podunajskou nížinou, odpoledne Ková�ov Želiezovce Út 31.5. p�ejezd na Cerovku, strán� nad Belinou Hajna�ka St 1.6. ráno ješt� Cerovka? p�ejezd do Slovenského krasu, k ve�eru

exkurze podle dohody se Správou Ha�ava

�t 2.6. Slovenský kras Ha�ava Pá 3.6. p�ejezd do Strážovských vrch�, Jankov vršok okolí Brezové pod

Brandlom So 4.6. Malé Karpaty – Ostrý Kame�, Abrod, pozd� v noci dojezd

�B no�ní p�ejezd

Geologie a klima (David Zelený)

Zatímco �echy a Morava leží z p�evážné �ásti na �eském masivu – zbytku variského horstva, vyvrásn�ného n�kdy v prvohorách a už b�hem druhohor oderodovaného do senilní placky, se kterou se od té doby stalo jen málo (p�i alpsko-karpatském vrásn�ní se trochu rozlámala, vyzvedly se hrani�ní poho�í, poklesly n�které pánve, za�aly se hloubit �í�ní údolí), Slovensko je jiné – je geomorfologicky podstatn� mladší, a proto podstatn� mén� postižené erozí. Karpaty se vrásnily až na p�elomu druhohor a t�etihor (to zrovna africká kontinentální deska narazila na evropskou a vyvrásnila se horstva od Pyrenejí až po Himaláje), reliéf je mladší a dramati�t�jší. Vlastní krajina Slovenska je schizofrenn� rozd�lená na heterogenní krajinu horských masiv� odd�lených kotlinami a homogenní krajinu plochých rozmáchlých nížin – ob� krajiny ost�e odd�lené hranicí, a to nejen geologicko-geomorfologickou, ale i národnostní (Ma�a�i zatopili slovenské nížiny, ale do hor nešli), povahovou, nebo t�eba hranicí v lidové architektu�e (nížiny – d�eva málo a když, tak k�ivé, staví se z nepálených cihel, kterým se u nás �íká vep�ovice, za každou jihoslovenskou vesni�kou je hliník, ze kterého je celá vesnice postavená, na st�eše došky, nejlíp z rákosu; hory – d�ev�né roubenky, na st�echy šindel). Vlastní Karpaty se vrásnily v n�kolika fázích – v první, na konci druhohor, se vyvrásnilo pásmo vnit�ních Karpaty s jádrovými poho�ími z krystalických b�idlic a granitoid�; v jejich p�edpolí se vytvo�ila p�edhlube�, vypln�ná sedimenty, které se p�i další vln� vrásn�ní vyvrásnily v pásmo vn�jších, p�evážn� flyšových Karpat; vn�jší a vnit�ní Karpaty jsou odd�lené úzkým bradlovým pásmem.

Klima – navštívená oblast je obecn� teplá a kontinentální; mezoklimatické pom�ry v rámci jednotlivých lokalit pom�rn� názorn� odráží potenciální p�irozená vegetace (její popis je p�ipojen za zkratku PPV u jednotlivých lokalit).

Devínská Kobyla – sou�ást Malých Karpat, od kterých je odd�lená p�edm�stím Bratislavy. Sou�ást jádrového poho�í vnit�ních Karpat. Hrást z granitoid� a krystalických b�idlic, západní a severní svahy – transgresn� uložené vápence a pískovce (Sandberg) s t�etihorními sedimenty (fosilie). PPV: již. svahy – acidofilní doubravy, severní a sv. svahy – kv�tnaté bu�iny.

Podunajská nížina – navazuje na Panonskou pánev, vznikla tektonicky poklesem p�i vrásn�ní Karpat, v t�etihorách zaplavena nejd�íve mo�skými, pak brakickými a nakonec sladkovodními vodami (miocénní sedimenty). PPV: vrbotobolové luhy (Salicion albae, Salicion triandrae), na vyších terasách tvrdé luhy (Ulmenion).

2

Ková�ovské kopce (Burda) – sou�ást Novohradské vrchoviny v Ma�arsku, stmelené sope�né tufy. PPV: mozaika cerových doubrav (Quercetum petraeae-cerris) s subxerotermofilními submediteránními teplomilnými doubravami (sv. Quercion pubescenti-petraeae).

Cerová vrchovina (Ragá�ské kopce, Medvéšská vrchovina) – výb�žek ma�arského území Czerhát. Vrchovina s kotlinami na slínech, vápnitých píscích, oligo a miocénních slepencích, kterými proniká andezit a �edi�ové výpln� sopouch�. P�íklad inverze reliéfu – p�i t�etihorních erupcích vyplnila tekutá láva �í�ní údolí, p�i následné erozi byly odplaveny okolní sedimenty a odolné lávové proudy byly vypreparovány v podob� táhlých h�bet�. PPV: mozaika cerových doubrav s karpatskými dubohab�inami.

Slovenský kras – nejv�tší kras ve st�. Evrop� a jediný zdejší kras tzv. planinového – dinárského typu; 500m mocná deska triasových vápenc�, roz�ezaná hlubokými ka�ony na jednotlivé planiny, které jsou starou (pozdní bronz) pasteveckou krajinou, rozsáhlé travnaté plochy pokryté škrapovými poli a trychtý�i závrt�. Podle Cílka zde najdeme „dva základní sv�ty – sv�t dolin a výv�r� a sv�t planin a propastí. Doliny jsou studen�jší, panuje v nich mnoho inverzních dní. Ale zase mají dost vody a v n�kterých místech i zem�d�lské p�dy. Lidé zde jsou usedlí a pod stálým dohledem vrchnosti, která si tu staví své kaštiely a k�rie. Dá se sem snadno dojet a mít v�ci pod kontrolou. Na planinách je život jiný. Zdejší lidé se s vámi rádi zastaví a pohovo�í. Jsou družní, ale pustí cizince jen na okraj svého sv�ta, dál je ml�ení. Život na planin� vyžaduje jiné dovednosti než dole u vody, kde všechno roste samo. P�ežívat zde není tak jednoduché. �lov�k musí hospoda�it s vodou, správn� pást, znát všelijaké triky, bez nichž se obyvatel doliny obejde. Podobn� jako v �echách 19. století existovaly tajné recepty na chléb �i perník, zde se dodnes tají rodinné recepty na drienkovicu...“. PPV: mozaika subxerotermofilních doubrav, cerových doubrav, karpatských dubohab�in a vápnomilných bu�in.

Národní p�írodní rezervace D�vínská kobyla (Marie Klaudová, Pavla Blažková, Tereza Dudíková)

Pat�í mezi nejvýznamn�jší maloplošná chrán�ná území v CHKO Malé Karpaty. Vyhlášena roku 1967 Ministerstvem kultury SSR a v sou�asnosti má rozlohu 102 ha. Nachází se na soutoku �ek Moravy a Dunaje, na SZ okraji Bratislavy. Území bylo p�vodn� zalesn�no, v dávné minulosti vykáceno a dnes se vyzna�uje stepním charakterem, bezlesí je udržováno pastevectvím.

Flóra Území D�vínské Kobyly p�edstavuje výbežek teplo- a suchomilné vegetace panonské oblasti. Sou�asná vegetace je tvo�ena mozaikou skalních a travních spole�enstev stepního charakteru. Su�ové svahy jsou na exponovaných místech zpev�ovány spole�enstvem s hadím mordem a kost�avou bledou (asoc. Scorzonero-Festucetum pallentis), dále se zde vyskytuje kavyl sli�ný (Stipa pulcherrima). Na zalesn�ných místech je významné spole�enstvo ost�ice nízké s hlavá�kem jarním, J a JZ svahy s hlubšími p�dami jsou tvo�eny spole�enstvem kost�avy walliské (Festuca vallesiaca) a prysky�níkem illyrijským (Ranunculus illyricus). P�evládajícím druhem je sve�ep vzp�ímený (Bromus erectus).

Co m�žeme dále nalézt: Z chrán�ných druh�: koniklec lu�ní na�ernalý (Pulsatilla pratensis subsp. nigricans), lilie zlatohlavá (Lilium martagon, kavyl Ivan�v (Stipa joannis, sinokv�t m�kký (Jurinea mollis), kosatec nízký (Iris pumila), t�emdava bílá (Dictamnus albus, svída d�ín (Cornus mas), t�eše� mahalebka (Cerasus mahaleb), jasan zimná� (Fraxinus ornus) – p�evážn� vysázený.

Vzácný výskyt: zlatovous jižní (Chrysopogon gryllus), barvínek bylinný (Vinca herbacea), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), vemeník dvojlistý (Platanthera bifolia), kosatec dvojbarevný (Iris variegata), jazý�ek jadranský (Himantoglossum adriaticum), hn�denec zvrhlý (Limodorum abortivum), rešetlák skalní (Rhamnus saxatilis), – to�i� pavoukonosný (Ophys sphegodes), záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) – endemit, smldník píse�ný (Peucedanum arenarium),

3

Území se vyzna�uje i bohatým zastoupením nižších rostlin ze skupiny lišejník� (registrovaných 110 druh�), mechorost� (registrovaných 100 druh�) a hub (registrovaných 331 druh�).

Les P�evládá dub letní (Quercus robur), dub cer (Quercus cerris), je�áb b�ek (Sorbus torminalis) a je�áb muk (Sorbus aria). Z k�ovin: hloh obecný a h. jednosemenný, zob pta�í (Ligustrum vulgare), skalník prost�ední (Cotoneaster integerrimus), d�iš�ál obecný (Berberis vulgaris), svída krvavá (Cornus sanquinea), jalovec obecný, t�eše� mahalebka (Cerasus mahaleb), vysoký po�et druh� r�ží a kalina tušalaj (Viburnum lantana).

Fauna Území se vyzna�uje bohatým zastoupením teplo- a suchomilných druh� hmyzu, nap�. obale� (Pandemis dumetanz, Trachismia rigana), k vzácným druh�m pat�í také pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) a vzácní motýli (Zanclegnatha tarsicristalis, Yponemeuta vigintipunctatus, Procris gerryon,...). Další hmyzáci: kobylka sága (Saga pedo), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), ascafalus skvrnitok�ídlý (Ascaphalus macaronius), rohá� obecný (Lucanus cervus), jaso� dymnivkový (Parnassius mnemosine) a jiní. Obojživelníci: ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis). Z plaz�: ješt�rka zelená (Lacerta viridis), j. zední (L. muralis), užovka stromová (Elaphe longissima), užovka hladká (Coronella austriaca). Z pták� nap�.: skalník zp�vný (Monticola saxatilis), z dravc� raroh obecný (Falco cherrug)

Sandberg Pís�iny Sandberg jsou sv�toznámou lokalitou neogenních zkamen�lin. Našlo se tu p�es 300 druh� fosilních organizm�. Sandberg byl st�ídav� mo�ským dnem, pláží a útesem. Do st�n pob�eží se zavrtávali mlži (rod Lithodomus). Z�staly po nich jamky o pr�m�ru 1 cm. Druhohorní vápence dále narušovali �ervi Polydora a houby Vioa. Vzácn� zde m�žeme nalézt zbytky ježovek, mechovek a dírkovc�. V mo�i žili i v�tší živo�ichové, o �emž sv�d�í nálezy zub� žralok�, kostnatých ryb, ba dokonce nález obratle velryby Mesocetus hungaricus (Kadi�) a poz�statky tulen�. Ze zajímavých fosilních nález�: kosti živo�ich� blízkých nosorožc�m, antilopám a psovitým šelmám sem byly splaveny vodními toky. Zbytky obrovských chobotnatc� – mastodont�. Nálezy antropoidního druhu opice, prap�edka dnešních gibon�. Mezi najvzácn�jší nálezy pat�í zuby Dryopiteka.

Slovenské nížiny (Jan Košnar)

Záhorská nížina (Záhorie) Je území ležící mezi levým b�ehem �eky Moravy, jihozápadním úpatím Bielych Karpat a západním úpatím Malých Karpat. Geomorfologicky p�edstavuje tato oblast �í�ní nivu a navazující výše položené (starší) �í�ní terasy. Geologickým podložím jsou miocénní (t�etihorní) usazeniny, p�evrstvené v pr�b�hu kvartéru k�emi�itými (kyselými) písky vyvátými ze sediment� �eky Moravy (která pramení pod Králickým Sn�žníkem a jejíž horní tok, s nejv�tší erozní aktivitou, leží v oblasti silikátových hornin sudetských poho�í). Písky vytvá�ejí na Záhorie systém dun a mezidunových sníženin, kterým protéká �ada vodních tok�, pramenících bu� v Malých Karpatech, nebo vyv�rajících p�ímo zde na tektonických zlomech, p�i�emž v obou p�ípadech má voda �asto vyšší koncentraci minerálních iont�.

Charakteristickými biotopy Záhorské nížiny jsou proto pís�iny a r�zné typy mok�ad� – slatinné olšiny, vlhké louky, p�echodová rašeliništ� na akumulacích mineráln� slabších vod a slatiništ� na akumulacích vod mineráln� siln�jších. B�hem naší exkurze snad navštívíme:

NPR Abrod Leží nedaleko obce Závod. Rezervace je komplexem slatiniš� (podle curyšsko-montpellierské fytocenologické klasifikace svaz Caricion davallianae) a vlhkých bezkolencových luk (Molinion), p�i�emž druhý vegeta�ní typ p�edstavuje sukcesní stadium postupn� nahrazující slatiništní porosty

4

po zaklesnutí hladiny spodní vody (zp�sobeném meliora�ními zásahy v okolí lokality) a následné mineralizaci organické p�dy. Ze zajímavých, u nás vesm�s již velmi vzácných, ohrožených a n�kdy i vyhynulých taxon� cévnatých rostlin zde roste mj. Carex hartmanii (ost�ice Hartmanova), C. lepidocarpa (o. šupinoplodá), C. paniculata (o. latnatá), Dactylorhiza incarnata subsp. pulchella (prstnatec ple�ový pozdní), D. lapponica (p. laponský), D. ochroleuca (p. bledožlutý), Dianthus superbus subsp. superbus (hvozdík pyšný pravý), Eleocharis uniglumis (bahni�ka jednoplevá), Epipactis palustris (kruštík bahenní), Gentiana pneumonanthe (ho�ec ho�epník), Gladiolus palustris (me�ík bahenní), Ophioglossum vulgatum (hadí jazyk obecný), Orchis coriophora (vstava� št�ni�ný, v �R vyhynulý), Schoenus nigricans (šášina na�ernalá), Scirpoides holoschoenus (kamýšek obecný), Thelypteris palustris (kapradiník bahenní), Triglochin palustre (ba�i�ka bahenní) a �ada dalších.

Podunajská nížina P�edstavuje v podstat� severní �ást Malé uherské nížiny (ma�arsky Kisalföld). Na západ� ji ohrani�ují Malé Karpaty, na jihu tok Dunaje (a tedy slovensko-ma�arská hranice), na východ� Ková�ovské kopce a na severu úpatí n�kolika st�edoslovenských poho�í (Povážského Inovce, Tríb�e, Vtá�niku a Štiavnických vrch�).

Podobn� jako na Záhorie jsou i v Podunajské nížin� miocénní sedimenty p�evrstveny kvartérními uloženinami. Písky jsou tentokrát vyváty ze sediment� Dunaje, který p�ináší materiál z Alp, tedy z oblasti budované p�evážn� karbonátovými horninami (vápencem a dolomitem). V d�sledku toho jsou písky Podunajské nížiny bazické. Dalším typem eolického (v�trem ukládaného) sedimentu jsou zde spraše, jemnozrnné vápnité usazeniny, které vznikaly za specifických (chladných a suchých) podmínek vrcholných glaciál� (ledových dob). Území je protkáno mnoha vodními toky v�etn� velkých �ek, do Dunaje se zde vlévají Váh a Hron.

Jedná se o velmi úrodnou oblast, v d�sledku intenzivního zem�d�lského hospoda�ení jsou dnes p�írodov�decky (resp. botanicky) atraktivní lokality v�tšinou situovány na stanovišt� extrémního charakteru – mokrá, suchá nebo slaná.

Podél Dunaje, mén� �asto i podél Váhu a Hronu, jsou místy zachovány lužní lesy. Ve stromovém pat�e v�tšinou dominují Populus alba (topol bílý), P. nigra (t. �erný), Ulmus laevis (jilm vaz), U. minor (j. habrolistý), Fraxinus angustifolia subsp. danubialis (jasan úzkolistý podunajský) a Salix sp. div. (r�zné druhy vrb). Naopak vzácnou dominantou je Alnus glutinosa (olše lepkavá) – olšový luh se nachází nap�. v NPR Šúr nedaleko Bratislavy. V podrostu lze nalézt mj. Vitis vinifera subsp. sylvestris (révu vinnou lesní, tj. planou révu), Urtica kioviensis (kop�ivu lužní, v NPR Šúr) nebo Leucanthemella serotina (luhovnici pozdní). V podunajských nížinných lesích se dále vyskytují i druhy charakteristické pro horské a podhorské luhy a b�ehové porosty, z�ejm� splavené z Alp – Alnus incana (olše šedá), Salix eleagnos (vrba šedá), Hippophäe rhamnoides (rakytník �ešetlákový), Calamagrostis pseudophragmites (t�tina pob�ežní) �i Carex alba (ost�ice bílá).

Na sprašových náv�jích s hluboko zaklesnutou hladinou spodní vody jsou místy vyvinuty porosty ponticko-panonských teplomilných doubrav (Aceri tatarici-Quercion). Ve stromovém pat�e je zastoupena �ada ve st�ední Evrop� p�vodních druh� dub� (Quercus petraea – dub zimní, Q. dalechampii – d. Dalechamp�v, Q. polycarpa – d. mnohoplodý, Q. robur – d. letní, Q. pubescens – d. pý�itý, Q. virgiliana – d. Virgil�v, Q. cerris – d. cer, Q. frainetto – dub balkánský) a Acer tataricum (javor tatarský). V bylinném pat�e rostou nap�. Phlomis tuberosa (sápa hlíznatá) nebo Vinca herbacea (barvínek bylinný).

Ve stojatých �i pomalu tekoucích vodách a na mok�adních stanovištích se vyskytují mj. Butomus umbellatus (šmel okoli�natý), Hippuris vulgaris (prustka obecná), Hottonia palustris (žebratka bahenní), Najas marina (�e�anka p�ímo�ská), Nuphar lutea (stulík žlutý), Nymphaea alba (leknín bílý), Oenanthe silaifolia (halucha koromá�ovitá), Potamogeton sp. div. (r�zné druhy rdest�), Ranunculus polyphyllus (prysky�ník mnoholistý), Salvinia natans (nepukalka vzplývavá), Sparganium simplex (zevar jednoduchý), Stratiotes aloides (�ezan pilolistý), nep�vodní jsou zde Azolla filiculoides (azola americká) a Wolffia arrhiza (drobni�ka bezko�enná). Na p�eplavovaných

5

loukách v nivách v�tších �ek (svaz Cnidion venosi, podle nových fytocenologických syntéz Deschampsion) se lze setkat nap�. s druhy jako Cnidium dubium (jarva pochybná), Gratiola officinalis (konitrud léka�ský), Lathyrus palustris (hrachor bahenní), L. pannonicus (h. panonský) nebo Pseudolysimachion maritimum (rozrazil dlouholistý), slatinné louky p�edstavují stanovišt� nap�. pro Cladium mariscus (ma�ici pilovitou), Cyperus glomeratus (šáchor klubkatý), Fritillaria meleagris (�eb�ík kostkovaný), Iris spuria (kosatec žlutofialový) �i Silene multiflora (silenku mnohokv�tou).

Z celého slovenského území je nejv�tší zastoupení slaných p�d práv� v Podunajské nížin�, a to zejména v její jihovýchodní �ásti. Botanicky nejvýznamn�jší lokality se nacházejí na pravém b�ehu Hronu severn� od Štúrova, u obcí Kamenín a Kamenný Most. Ve dvou chrán�ných územích, NPR Kamenínske slanisko a PR �istiny, se vyskytuje �ada halofytních rostlin, krom� známé Limonium gmelinii (limonky Gmelinovy, jde o poslední lokality v bývalém �eskoslovensku) nap�. Artemisia santonicum subsp. patens (pelyn�k slanomilný rozložený), Aster canus (hv�zdnice sivá), A. punctatus (h. te�kovaná), A. tripolium subsp. pannonicus (h. slanistá panonská), Atriplex litoralis (lebeda pob�ežní), Camphorosma annua (kafranka ro�ní), Centaurium littorale subsp. uliginosum (zem�žlu� p�ímo�ská slatinná), Cerastium dubium (rožec pochybný), Crypsis aculeata (skryt�nka bodlinatá), Lepidium perfoliatum (�e�išnice prorostlá), Plantago teniuflora (jitrocel tenkokv�tý), P. maritima (j. p�ímo�ský), Ranunculus lateriflorus (prysky�ník stranokv�tý), R. pedatus (p. znožený), Scorzonera parviflora (hadí mord maloúborný), Taraxacum bessarabicum (pampeliška besarabská), Triglochin maritimum (ba�i�ka p�ímo�ská), Veronica scardica (rozrazil slanistý) a mnohé další.

Bazické písky Podunajské nížiny p�edstavují vhodná stanovišt� pro kontinentáln� lad�né, �asto kalcifilní rostliny, jejichž diverzita je zde zna�ná. Mezi nejzajímav�jší lokality pat�í NPR �enkovská step a NPR �enkovská lesostep u obce Mužla (západn� od Štúrova), kde, op�t na jediné lokalit� v bývalém �eskoslovensku, roste relikt ze sprašových fází (tj. nejchladn�jších období, vrcholných glaciál�) pleistocénu (starších �tvrtohor) – Ephedra distachya (chvojník dvouklasý). Mezi dalšími psamofyty (rostlinami osídlujícími pís�iny) Podunajské nížiny jmenujme z ost�ic a trav nap�. Carex stenophylla (ost�ici úzkolistou), C. liparicarpos (o. leskloplodou), Chrysopogon gryllus (zlatovous jižní), Festuca vaginata (kost�avu pochvatou), Koeleria glauca (sm�lek sivý), Stipa borysthenica (kavyl píse�ný), S. capillata (k. vláskovitý), Tragus racemosus (bodloplev hroznatý), z dvoud�ložných bylin pak Alkanna tinctoria (kamejník barví�ský), Alyssum montanum subsp. gmelinii (ta�ici horskou Gmelinovu), Alyssum tortuosum subsp. tortuosum (ta�ici k�ivolakou pravou), Astragalus exscapus (kozinec bezlodyžný), Campanula sibirica (zvonek sibi�ský), Colchicum arenarium (ocún píse�ný), Corispermum canescens (velbloudník šedavý), Globularia bisnagarica (koulenku prodlouženou), Gypsophila paniculata (šater latnatý), G. fastigiata subsp. arenaria (š. svaz�itý píse�ný), Helichrysum arenarium (smil píse�ný), Kochia laniflora (bytel vlnokv�tý), Minuartia verna subsp. verna (ku�i�ku jarní pravou), Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (koniklec lu�ní �eský), Salsola kali subsp. rosacea (slanobýl draselný r�ži�kový), Scabiosa canescens (hlavá� šedavý), Seseli hippomarathrum (sesel fenyklový), Sideritis montana (hojník chlumní), Silene conica (silenku kuželovitou, v �R nezv�stnou), Thesium arvense (ln�nku rolní) nebo Thymus praecox (mate�ídoušku �asnou).

V pahorkatin�, vystupující nad nížinu severozápadn� od Štúrova, lze nalézt stepní stanovišt� s vegetací tvo�enou xerotermními trávníky a nízkými k�ovinami. Mezi lokality tohoto charakteru pat�í PR Drienová hora (mezi Gbelci a Novou Vieskou), kde m�žeme vid�t nap�. Anthylis vulneraria subsp. polyphylla (úro�ník bolhoj mnoholistý), Cerastium tenoreanum (rožec Tenore�v), Cleistogenes serotina (dvou�adec pozdní), Crupina vulgaris (chrpinka obecná), Euphorbia pannonica (pryšec panonský), Himantoglossum adriaticum (jazý�ek jadranský, v �R na jediné lokalit� u Ketkovic na T�ebí�sku), Inula oculus-christi (oman oko Kristovo), Iris pumila (kosatec nízký), Jurinea mollis (sinokv�t m�kký), Lotus borbasii (štírovník Borbás�v), Onobrychis arenaria (vi�enec píse�ný), Phlomis tuberosa (sápu hlíznatou), Sideritis montana (hojník chlumní), Prunus

6

fruticosa (= Cerasus fruticosa, više� k�ovitou), Prunus tenella (= Amygdalus nana, mandlo� nízkou) nebo Taraxacum serotinum (pampelišku pozdní). Vegeta�n� velmi podobná je PR Vršok (místním, ma�arským, názvem Hegyfarok) ležící severozápadn� od Štúrova, kde se oproti p�edchozí lokalit� vyskytují nap�. i Alyssum desertorum (ta�ice stepní), Bifora radians (št�ni�ník paprskující), Clematis integrifolia (plamének celolistý, v �R vyhynulý), Crambe tataria (katrán tatarský), Dianthus giganteiformis (hvozdík velkokv�tý), Dictamnus albus (t�emdava bílá), Echium russicum (hadinec nachový), Iris variegata (kosatec r�znobarvý), Melampyrum barbatum (�ernýš bradatý), Muscari tenuiflorum (mod�enec tenkokv�tý), Onosma visianii (rum�nice Visianova), Orobanche arenaria (záraza píse�ná), Salvia aethiopis (šalv�j habešská) nebo Vinca herbacea (barvínek bylinný).

Ková�ovské kopce (Burda) (Ivana Adámková, Milan Bruchter)

Jedná se o poho�í sope�ného p�vodu nacházející se na jižním Slovensku, asi 3 km severovýchodn� od obce Štúrovo. Rozkládá se na ploše p�ibližn� 20 km2, p�i�emž na délku má toto poho�í zhruba 7,5 km a na ší�ku maximáln� 3 km. Od ma�arského poho�í Pilisi je na jihu odd�leno �ekou Dunaj a od poho�í Börzsöny na východ� �ekou Ipe. Území vzniklo v mladších t�etihorách vulkanickou �inností s centrem ve výše zmi�ovaných ma�arských poho�ích. Andezitové vyv�eliny jsou místy obklopeny organogenními vápenci, výlevná �innost se d�la v jistých dobách i na dn� mo�e. Místy jsou vyv�eliny p�ekryté spraší. Výškové rozp�tí je od 107 m n.m. (soutok Ipa a Dunaje) do 395 m n.m. (bezejmenný kopec). Další dva významné kopce (mají v�bec jméno) jsou Burdov (388 m n.m.) a Kráova hora (373 m n.m.). Klimaticky pat�í území do teplé oblasti s pr�m�rnou ro�ní teplotou 10,7°C a pr�m�rnými ro�ními srážkami 400 mm.

Na území Ková�ovských kopc� se nacházejí dv� NPR. Ková�ovské kopce juh s rozlohou 364 ha a Ková�ovské kopce sever o rozloze 199 ha. Ob� dv� rezervace byly vyhlášeny v roce 1966 s cílem zachování biotop� panonské flóry a fauny.

Fytogeograficky pat�í Burda do panonské oblasti, matranské podoblasti (Matricum). Je to, na vzácné teplomilné druhy, nejbohatší území na Slovensku. Chybí zde vápnomilné a horské druhy. Na jižních svazích jsou rozší�ené teplomilné smíšené doubravy s Quercus cerris, Q. pubescens, Fraxinus ornus, Acer tataricum, Prunus mahaleb, Eonymus verrucosa, mimo les roste vzácný Colutea arborescens. Na severních svazích jsou lesy dubo-habrové, bu�iny (nejníže položené v SR) jsou vyvinuty na malých plochách.

Na skalnatých jižních svazích rostou druhy jako Medicago prostrata, Stipa pulcherrima, Sempervivum marmoreum, Sedum acre ssp. krajinae, Stipa dasyphylla, Crupina vulgaris, Orlaya grandiflora, Pulsatilla grandis, Pulsatilla nigricans, Echium russicum, Festuca pseudodalmatica, Vinca herbacea, Amygdalus nana, Iris aphylla ssp. hungarica.

Na suchých travnatých stráních se vyskytují nap�. Euphorbia virgata, Euphorbia pannonica, Crepis pulchra, Lotus borbásii (Lotus corniculatus ssp. slovacus), Salvia aethopis, Hesperis tristis, Carex stenophylla, Echium italicum, Scorzonera hispanica, Gagea minima, Trigonella monspeliaca, Arenaria procera ssp. glabra, Androsace maxima, Carthamus lanatus, Ceratophalus testiculatus a jiné.

Jako bylinný podrost v lesích a v k�ovinách zde m�žeme nalézt Aconitum anthora, Achillea crithmifolia, Silene viridiflora, Vinca herbacea, Waldsteinia geoides, Potentilla micrantha, Dictamnus albus, Trifolium medium ssp. banaticum.

Jen na území Burdy se dají nalézt na Slovensku tyto druhy Althaea taurinensis, Convolvulus cantabricus, Minuartia glomerata, Mercurialis longistipes, Erodium ciconium, Valerianella pumila, Althaea cannabina, Consolida regalis ssp. paniculata, Stipa crassiculmis.

Dalšími vzácnými druhy jsou potom Medicago rigidula, Vicia sparsiflora, Coronopus squamatus, Micropus erectus, Herniaria incana, Valerianella coronata.

Také ve faun� se vyskytují vzácné teplomilné panonské druhy. Jmenujme nap�. z hmyzu koníka stepního (Acrida hungarica), cikádu vini�ní (Tibicen haematodes), rohá�e obecného (Lucanus cervus), hn�dáska osikového (Euphydryas maturna), pestrok�ídlece podražcového

7

(Zerynthia polyxena). Z plaz� je zde u nás se nevyskytující krátkonožka evropská (Ablepharus kitaibelii). Také se zde vyskytuje množství ptactva jako strnad vini�ní (Emberiza cia), lelek lesní (Caprimulgus europaeus) vlha pestrá (Merops apiaster), výre�ek malý (Otus scops), dudek chocholatý (Upupa epops).

Cerová vrchovina Jana Kr�ilová, Monika Sosnová

Vyhlášení: 1989 Rozloha: 16 280 ha Geomorfologický celek: Cerová vrchovina Okresy: Lu�enec, Rimavská Sobota

Zaujímá p�evážnou �ást celku Hajná�ské vrchoviny, jihovýchodní výbežek celku Fiakovská brázdy a centrální �ást Petrovské vrchoviny.

Geologický vývoj Nejrozší�en�jším horninovým typem jsou pískovce tzv. fiakovského súvrstvia. Cerová vrchovina je ale jinak vulkanického p�vodu a je nejmladším poho�ím na Slovensku.

Reliéf Zdejší vrcholy nedosahují nijak závratných výšek, ale díky velké �lenitosti terénu dají výstupy na vrcholy (�edi�ové a andezitové trosky) vysoké 500 až 600 metr� n�kdy po�ádn� zabrat. Nejvyšším vrcholem tohoto poho�í je Karan� s výškou 728 metr�.

Rostlinstvo Cerová vrchovina pat�í do Panonské oblasti, podoblast Matricum. P�vodní p�irozená rostlinná spole�enstva jsou lesy, teplomilná spole�enstva skal a skalních stepí a mok�iny. K druhotným spole�enstv�m �adíme odlesn�ním vzniklé stepní formace, k�oviny a spole�enstva okolí nov� vzniklých vodních nádrží.

Lesní spole�enstva: Zabírají asi 30% Cerové vrchoviny, v CHKO ale tvo�í až 2/3. Typické jsou teplomilné doubravy a dubohab�iny. Nejrozší�en�jší d�evinou je dub cer (Quercus cerris), po kterém je celá vrchovina pojmenovaná. Spolu s ním se zde vyskytují i další druhy tepolomilných dub� (Q. pubescens, Q. petraea, Q. dalechampii, Q. frainetto), dále habr (Carpinus betulus), je�áby (Sorbus sp.) a javory (Acer sp.). Najdeme zde i hruše� (Pyrus communis), t�eše� pta�í (Cerasus avium) a jablo� lesní (Malus sylvestris). Z ke�� zde roste žanovec m�chý�ník (Colutea arborescens) a d�ín (Cornus mas). V bylinném pat�e pak najdeme: Primula veris, Lychnis coronaria, Chrysanthemum corymbosum, Vinca minor, Scilla bifolia, k�ivatce (Gagea sp.).

Severní svahy jsou porostlé bu�inami submontánního charakteru. Jsou zde evidované i 100–150 leté exemplá�e buku s obvodem kmene 300–350 cm. V sou�asnosti jsou velkým problémem porosty invadujícího akátu. V podrostu najdeme Atropa bella-donna, Dentaria bulbifera, Oxalis acetosella, Geranium robertianum a Dryopteris carthusiana.

P�vodní typy lužních les� se zachovaly už jen ve fragmentech, jsou tvo�ené olší (Alnus glutinosa) a r�znými druhy vrb (Salix sp.). V podrostu najdeme klasické druhy jako: Urtica dioica, Glechoma hederacea, Pulmonaria officinalis, Ficaria verna, Caltha palustris. Místy jsou b�ehy úpln� obnažené nebo provázené vysazenými topoly (Populus sp.).

Xerotermní stanovišt�: ochraná�sky nejcenn�jší území. Najdeme zde p�irozené skalní stepi i travnaté stepi vzniklé odlesn�ním s bohatou škálou vzácných druh�. Z jarních druh� jsou to: Adonis vernalis, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Pulsatilla grandis. Výraznými stepními druhy jsou i kavyly (Stipa capillata, S. pennata ojedin�le i S. tirsa) a statná tráva zlatovous jižní (Chrysopogon gryllus). K chrán�ným druh�m pat�í dále Orchis purpurea, Iris pumila, Linum hirsutum subsp. glabrescens (olysalý s úzkými listy) i subsp. hirsutum, L. tenuifolium, Muscari botryoides, Cynoglossum hungaricum, Dianthus pontederae, Lactuca perennis, Caucalis polycarpos subsp. polycarpos

8

Mok�iny: odlišné životní podmínky nežli ostatní stanovišt�, pod vlivem vody. Bohužel v minulosti �asto narušené melioracemi. Setkáme se zde s rozsáhlými porosty rákosu (Phragmites australis), ost�ic (Carex sp.), orobince (Typha latifolia). Vzácn� se zde vyskytuje i mlé� bahenní (Sonchus palustris) u nás rostoucí jen v Bílých Karpatech, na Hodonínsku a Mikulovsku.

Využívání území a jeho ochrana Vlastní práce orgán� státní ochrany p�írody se v podstat� teprve za�íná �i �eká. �lov�k krajinu Cerové vrchoviny využíval odedávna, osídlení je tu datované od neolitu. Zbytky kamenných a železných zbraní i úlomky keramiky poukazují na p�ítomnost �lov�ka v �ase od doby kamenné p�es bronzovou až po železnou. Lesní porosty nesou stopy lesní pastvy a následn� výmladkového hospoda�ení. Do odlesn�ných, p�íp. narušených lesních porost� expanzívn� zasáhl trnovník akát, který v sou�asnosti zabírá pom�rn� velké plochy. Jednou z d�ležitých úloh ochrany p�írody bude vytvo�it p�edpoklady pro obnovu kvalitního lesa. V nižších polohách byl les p�em�n�ný na zem�d�lskou p�du. �asto se tu setkáváme s opušt�nými vinicemi, které jsou dnes už sekundárn� zatravn�né. Vypásání dobytkem na svazích se sklonem nad 10 stup�� zp�sobilo nadm�rnou erozi p�dy. Bohužel snahy vyhán�t dobytek na takováto místa se udržují dodnes. Erozní kotlinky a nivy podél potok� jsou rekultivované a p�em�n�né na ornou p�du. Zbytky kdysi rozsáhlých mo�ál� dnes nacházíme jen sporadicky. Ned�slednost v údržb� meliora�ních za�ízení však zp�sobuje rychlý návrat odvodn�ných ploch k mo�ál�m. Bohužel porosty jsou v nich už druhotné.

�edi�ové lávové p�íkrovy Koncem 19. století zasáhl oblast Cerové vrchoviny rozvoj kamená�ského pr�myslu. Setkáváme se tu s �adou menších lom�, z nichž mnohé už stihly „zrekultivovat samy“ a poskytují vhodné biotopy pro plazy.

Maloplošná chrán�ná území

Národní p�írodní rezervace Ragá� (9,73 ha): Ragá� je nejmladší sopkou na Slovensku. Území je porostlé teplomilnými doubravami s cerem, s výskytem chrán�ných a vzácných druh� rostlin v podrost�.

NPR Pohanský hrad (70,71 ha): Zabírá okraj �edi�ového lávového proudu, který je ukon�ený až 30 m vysokými „bralami“ s nepravými jeskynními prostory. Jedná se archeologické nalezišt�.

NPR Šomoška (36,62 ha): Je zde „kamenný vodopád“ s p�ti a šestibokou odlu�ností �edi�e, kamenné mo�e a starý bukový porost; st�edov�ký hrad.

P�írodní rezervace Hajná�sky hradný vrch (9,71 ha): Výrazný kopec ze sope�ného materiálu; zbytky st�edov�kého hradu. Významná je tu xerotermní vegetace a výskyt teplomilného hmyzu.

P�írodní památka �akanovský profil (0,6889 ha): Geologický odkryv, který je dokladem vývoje p�ímo�ských a kontinentálních usazenin spodního miocénu v Cerové vrchovin�.

PP Jalovské vrstvy (1,7 ha): P�irozený geologický odkryv; nalezišt� žralo�ích zub�.

PP Soví hrad (2,814 ha) Brekciová a lávová výpl� bývaého, dnes už zv�tráváním a odnosem vypreparovaného

sope�ného komínu.

9

Národní park Slovenský kras (Filip Kolá�, Magdalena Kubešová)

Základní charakteristika: Ochraná�ské metály: 1973 CHKO, 1977 BR, 1995 UNESCO (12 jeskyní), 2002 NP – 14 rezervací. V Ma�arsku p�ímo navazuje Aggtelecký kras (také NP, také sou�ástí UNESCO – 10 jeskyní). • rozloha: NP 360 km2, ochranné pásmo 380 km2 • nadmo�ská výška: max. Jelení vrch 942 m n. m., min. Tur�a 190 m n. m.

Geologie: Vývoj: Po�átek sou�asných, na povrch vystupujících, struktur je kladen do st�edního triasu, kdy vznikl jednotný, až 0,5 km silný Silický p�íkrov. Koncem t�etihor došlo k mohutnému zdvihu území a následn� vlivem silné eroze ke vzniku ka�on�, které rozbrázdily p�vodn� jednotný p�íkrov na odd�lené planiny. Dna ka�on� byla v té dob� až o n�kolik set metr� hloub�ji, než jsou dnes. B�hem kvartéru celá oblast za�ala poklesávat a v údolích docházelo k mohutnému ukládání nános�. Krasové útvary s jeskyn�mi, které se sou�asn� vytvá�ely, byly stále poh�bívány pod nar�stajícími �í�ními nánosy. Jeskynní toky byly tisknuty nar�stajícími nánosy na stropy jeskyní a hloubící proces se tak uplat�oval sm�rem vzh�ru. Tento geomorfologický proces v krasu, kdy nad hloubkovou erozí p�evládá výmol sm�rem vzh�ru vyvolaný postupným zanášením údolí se ozna�uje jako p�evrácený, neboli retrográdní kras. Proto jsou až 500 m vysoké svahy krasových planin bez výrazných jeskynních pater. Zatímco jeskyn� na úpatí planin jsou �tvrtohorního stá�í, propasti, které jsou naho�e na planinách, byly založeny už koncem t�etihor.

Stavba: Vlastní t�leso krasu tvo�í st�ednotriasové vápence wettersteinského typu, pod nimiž se nachází nepropustné verfénské podloží.

Geomorfologie (geomorfologická oblast Slovenské Rudohorie, celek Slovenský kras). Zformování do sou�asné podoby probíhalo b�hem neogénu až pleistocénu, v území krasu se setkáme s t�mito hlavními tvary krajiny: • planiny od 800 m do 400 m – naklon�né S–J (2–4°).

jména planin: Jelšavský kras, Koniarská planina, Plešivská planina, Silická planina, Dolný vrch, Horný vrch (jeho SV výb�žek = Bor�ianská planina), Zádielská planina, Jasovská planina

• strmé svahy planin (až 45°, výška 200–550 m) • pod planinami jsou bu� ka�ony (Zádielská a Hájská dolina) nebo plochá údolí (nivy Slané,

Štítniku a Turn�)

Krasová NEJ Slovenského krasu: • nejv�tší st�edoevropský kras • jeskynní systém Domica–Aggtelek: 21 km • propasti: Kunia (203 m – starý údaj, už je hlubší), �ertova diera (více než 200 m) • polje �iervená skala (1,5×0,5 km) • Silická adnica – nadmo�ská výška vchodu jen 503 m! Dvanáct jesky� a propastí Slovenského krasu v UNESCO – Drienovská j., Jasovská j.*, Kunia priepas� (všechny Jasovská planina), Snežná diera (Bor�ianská planina), Hrušovská j. (Horný vrch), Obrovská priepas� (Dolný vrch), Krásnohorská j., systémy Domica*-Baradla* (Ma�.) a Silická adnica*-Gombasecká j.* (Silická planina), Zvonivá jama a Divia�ia priepas� (Plešivská planina) a kone�n� Ochtinská aragonitová jasky�a* (leží mimo SK). Jeskyn� ozna�ené * jsou zp�ístupn�né.

P�dy: Zejména rendziny. Na planinách, kde je menší vliv eroze, z�staly zachovány hn�dé rendziny, zatímco na svazích se vyskytují spíš rendziny typické, v menší mí�e i protorendziny.

Vodstvo: V území SK se vyskytují v podstat� jen allochtonní toky (výjimkou je �eka Tur�a pramenící na úbo�í Silické planiny). Na povrchu planin už povrchová voda není tém�� žádná (s výjimkou dvou obskurních krasových jezírek, dnes už v podstat� zanesených a degradovaných – Jašt�r�ie a

10

Lú�anské jazierko). Zato je v t�lese planin díky mnoha závrt�m a propastem p�ítomna rozsáhlá sí� podzemních tok� � v celé oblasti lze napo�ítat p�es 50 vyv�ra�ek.

Klima: Klima je ovlivn�no geomorfologií, zatímco na planinách p�evládá mírn� kontinentální klima horských planin, v kotlinách a ka�onech je klima kontinentální. Pr�m�rné teploty pro leden jsou –4 – -6 °C, pro �erven 16 – 18 °C. Ro�ní úhrn srážek se pohybuje od 650–800 mm, nejdeštiv�jším m�sícem je �ervenec.

Historie osídlení: V paleolitu osídlení sporadické, od neolitu trvalé (jeskyn�, nap�. Domica). Až sem dosahoval vliv íma (nálezy mincí). V arpádovských Uhrách tak�ka celé území sou�ástí Turnianské stolice (župy) v �ele s hradem Tur�a. Církevní majetky rož�avského biskupství a kláštera v Jasov�. Za (post)husitských dob zde p�sobil Jan Jiskra z Brandýsa (viz Jiskrovo graffitti v Jasovké jeskyni). Postupn� upadá moc žup, vzr�stá vliv šlechty – Bebekovci (ca 1350 – 1578), po nich Andrássyovci (1578 – 1945) – centrem hrad Krásná Horka. Oblast SK mimo�ádn� rozmanitá co do náboženství, lokálních tradic i národností (v sou�asnosti zejména silná ma�arská „menšina“, Slováci spíše ve vyšších polohách).

Nejvýznamn�jší památky: • Krásná Horka – hrad, gotické jádro z po�. 14. stol., roku 1544 obehnané mohutným opevn�ním

s nárožními baštami (Bebekovci). Na p�elomu 16 a 17. stol. p�estavby staré �ásti, p�istav�n dolní hrad, od pol. 19. stol. rodinné muzeum Andrássyovc�. Poblíž Krásnohorského Podhradie i jejich rodinné mauzoleum.

• Rož�ava – už od svého vzniku (konec 13. stol.) hornická osada v majetku ost�ihomského biskupa (až do z�ízení rož�avského biskupství 1776). Drancováno nejd�ív J. Jiskrou z Brandýsa, posléze n�kolikrát Turky. Kostel ze 14. stol. (p�estav�n v 15. stol.), m�stská v�ž (barokní), biskupská rezidence (barokn� klasicistní).

• Turnianský hrad – dnes z�íceniny, pochází z 1. pol. 13. stol. (�ty�hranná v�ž a palác), dobyt Jiskrou (tém�� na 10 let). V renesanci dostal nové opevn�ní – sou�ást protiturecké hradby (zajat begem Hassanem z Fiakova), po potla�ení Th�k�lyho povstání (1685) zbo�en císa�skými vojsky.

• Jasov – hornická osada z konce 13. stol., z té doby i premonstrátský klášter – dnes v barokní podob� z 18. stol.

Flóra a vegetace: V NP a ochranném pásmu lze nalézt p�es 1460 druh� cévnatých rostlin. Pro mnoho (zejména submediteránních a balkánských) druh� zde probíhá severní hranice rozší�ení. P�evažují teplomilná spole�enstva, v za�íznutých ka�onech se jako zvláštnost naopak vyskytují spole�enstva chladnomilná. Fytogeograficky spadá tak�ka celé území SK do fytochorionu Slovenský kras (oblast Pannonicum, podoblast Matricum – ta je považována za významnou migra�ní cestu z Balkánu). Na východ� hrani�í s podoblastí Eupannonicum (okres Košická kotlina), na severu pak s podoblastí Praecarpaticum (okres Slovenské Rudohorie).

Rekonstruovaná spole�enstva: • Teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae) – roztroušen� po celém území, zejména

na jižn� orientovaných svazích planin • Cerové doubravy (Quercetum petraeae-cerris) – rekonstruovány na �ásti J svah� Horného

vrchu a na JV svazích Jasovské planiny • Karpatské dubohab�iny (Caricion pilosae-Carpinion betuli) – naho�e tém�� na celé Silické

planin� a Dolném Vrchu, a v J polovinách Plešivské, Zádielské a Jasovské planiny • Pannonské dubohab�iny (Querco robori-Carpinenion betuli) – pouze ve V �ásti, p�iléhající ke

Košické kotlin� (na zvln�ných úpatích Horného, Dolného vrchu a Zádielské a Jasovské planiny) • Kv�tnaté bu�iny (Eu-Fagenion) – S �ást Plešivské, Jasovské planiny a Horného vrchu

11

• Vápencové bu�iny (Cephalanthero-Fagenion) – S �ást Zádielské planiny a Bor�ianská planina • Su�ové lesy (Tilio-Acerion) – prudké svahy Silické planiny, Zádielská a Hájská dolina • Reliktní bory – vzácn� Zádielská dolina • Podhorské olšové luhy (Alnenion glutinoso-incanae) – nivy Slané, Štítniku a jejich p�ítok� • Tvrdý nížinný luh (Ulmenion) – dno Turnianské kotliny

Sekundární vegetace: Na planinách samotných zejména pastviny a louky (Molinio-Arrhenatheretea) – siln� zar�stají jalovcem a dalšími d�evinami, vzácn� i pole (Silická planina). Na svazích a škrapech step (Festuco-Brometea, Trifolio-Geranietea), dnes �asto zar�stající k�ovinami nap�. Cerasus mahaleb, Fraxinus ornus, …

Vzácné a fytogeograficky významné taxony:

a) KARPATŠTÍ DEALPÍNI • výskyt díky blízkosti Karpat + �lenité stavb� Slovenského krasu (hluboké strže, sout�sky,

podzemní prostory) • Hájská a Zádielska ties�ava, Gerlašské skaly na S okraji Plešivské planiny • Arabis alpina, Cortusa matthioli, Campanula carpatica, Thalictrum aquilegiifolium, Primula

auricula, Lunaria rediviva, Gentiana asclepiadea, Homogyne alpina, Cimicifuga europaea, Taxus baccata, Larix decidua, Picea abies, Salix silesiaca

b) DRUHY VÝCHODOEVROPSKÝCH STEPÍ • Dracocephalum austriacum (Zádiel, Plešivec, Domica) – relikt z preboreálu • Echinops ritro subsp. ruthenicus (Hrhov, Ha�ava) – skalní stepi, areál: Balkán,-Pont,-Altaj

c) SUBMEDITERÁNNÍ MIGRANTI • Linaria pallidiflora (=L. angustissima) – lesostepi, stepi, dácký migrant • Gasparrina peucedanoides (Apiaceae) – stepi, tepl. doubravy u Hrhova a na Dol. vrchu • Cotinus coggygria (Plešivská planina) • Erythronium dens-canis (Brzotínske skaly) submed.-perialp. druh, v bývalém �SR zaru�en�

p�vodní lokalita jen zde

d) PANNONŠTÍ ENDEMITI : • Ferula sadleriana (Slavec, Koniarská planina) – pouze 1 lokalita v Rumunsku, 2 lokality v

Ma�arsku (Pilis), 2 lokality ve Slovenském krasu, preglaciální relikt • Astragalus vesicarius subsp. albidus (okolí Turni) • Thlaspi jankae (okolí Turni, Aggtelek) – stepi, k�oviny, kvete V–VI, subendemit, mimo

Slovenský kras jen Tribe�

e) ENDEMITI SLOVENSKÉHO KRASU (v�etn� ma�arské �ásti): • Onosma tornensis – Turniansky hrad (locus classicus), Dolný vrch (i v ma�arské �ásti), J svahy

Jasovské planiny, jediný st�edoevropský zástupce sekce Stelligeria (s chlupatými papilami) • Draba lasiocarpa subsp. klasterskyi (ve Slovenském krase b�žn�) – efemerofyt skalních stepí,

kvete IV–V • další uvád�ní endemiti – Dianthus lumnitzeri subsp. pseudopraecox, Jurinea mollis subsp.

macrocalathia, Campanula xylocarpa, Sesleria heufleriana, 6 endemických druh� rodu Sorbus a 3 endemické druhy rodu Crataegus

Živo�ichové: • více než 130 druh� �i poddruh� plž� – nap�. endemické siv�nka zdobená (Alopia clathrata) a

Sadleriana pannonica • kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kobylka sága (Saga pedo), otakárek fenyklový (Papilio

machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jaso� dymnivkový (Parnassius

12

mnemosyne), jaso� �ervenooký (Parnassius apollo), rohá� obecný (Lucanus cervus), tesa�ík alpský (Rosalia alpina)

• krátkonožka obecná (Ablepharus kitaibelii), ješt�rka obecná (Lacerta agilis), j. zelená (Lacerta viridis), j. zední (Podarcis muralis), užovka obojková (Natrix natrix), u. podplamatá (Natrix tesselata), u. hladká (Coronella austriaca), u. stromová (Elaphe loongissima)

• strnad vini�ný (Emberiza cia), skalník zp�vný (Monticola saxatilis), raroh velký (Falco cherrug), orel královský (Aquila heliaca), orel nejmenší (Hieraaetus pennatus), orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), orlovec �í�ní (Pandion haliaetus), výr velký (Bubo bubo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), �uhýk obecný (Lanius collurio), p�nice vlašská (Sylvia nisoria), mlyna�ík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), bramborní�ek �ernohlavý (Saxicola torquata), sk�ivan lesní (Lullula arborea)

• b�lozubka šedá (Crocidura suaveolens), rejsec �erný (Neomys anomalus), vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), vrápenec jižní (Rhinolophus euryale), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr pob�ežní (Myotis dasycneme), netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), létavec st�hovavý (Miniopterus schreibersi), sysel obecný (Citellus citellus), plšík lískový (Muscardinus avellanarius), jelen evropský (Cervus elaphus), rys ostrovid (Lynx lynx)

Významné lokality: • Turnianský hradný vrch – xerotermní stepní spole�enstva na škrapovém poli na J a JZ úbo�í T.

h. v., výskyt nap�. Onosma tornensis, Astragalus vesicarius subsp. albidus • Zádielská dolina – mohutná krasová sout�ska se st�nami až 300 m vysokými, na hranách a

úbo�ích skalní step, vzácn� reliktní bory, dno ka�onu výrazn� ovlivn�no inverzí – su�ové lesy, výskyt �ady horských druh� � prolínání karpatských a panonských prvk�, jedna z nejnavšt�vovan�jších atrakcí Slovenského krasu

• Hrušovská lesostep – zachovalé teplomilné doubravy s dominantními Quercus pubescens a Fraxinus ornus, vzácn�ji i Quercus cerris

• Brzotínské skaly – komplex spole�enstev skalních stepí, lesostepních formací i su�ových les� na Z a SZ svazích Silické planiny, výskyt nap�. Erythronium dens-canis

• Jovické rašelinisko – unikát v oblasti, torzo p�vodního rašelinného komplexu ve V �ásti dna Rož�avské kotliny, porosty �ádu Molinetalia, z významných druh� Drosera rotundifolia, Menyanthes trifoliata, Salix rosmarinifolia

• Domické a Ke�ovské škrapy – spole�enstva skalních stepí s výskytem nap�. Dracocephalum austriacum, Phlomis tuberosa, z nedalekého mok�adu uvád�na Oenanthe banatica

CHKO Strážovské Vrchy (Jan Chlumský)

CHKO byla vyhlášena r. 1989 na rozloze 30 979ha. Nadmo�ská výška se pohybuje od 600 do 1213m. n. m. (Strážov). Geologický podklad tvo�í vápence, dolomity a místy i kyselé horniny. Poho�í má severojižní sm�r. V nejjižn�jší �ásti, od Tren�ianských Teplic po Prievidzu, m�žeme najít mnoho teplomilných druh�. Na jižních svazích se �asto uplat�ují dubiny s Quercus pubescens. V severní �ásti v oblasti Manína, ale hlavn� Súl'ova roste pom�rn� mnoho horských druh�, a�koli nadmo�ská výška je tam malá. Toto zp�sobuje blízkost Fatry.

Lesy Z les� p�evládají bu�iny. Dubiny jsou krom� nejjižn�jší �ásti pom�rn� vzácné (pozornost si zasluhují porosty s Quercus pubescens v Podhradské dolin�). Nejsevern�jší lokalita Quercus pubescens je na vrcholu Dúpna, kde roste se zde vzácnou Pinus sylvestris. Další porosty s Quercus pubescens a Pinus sylvestris se nacházejí ve skupin� K�ažského stola a Rokoša. V jejich podrostu se vyskytují mnohé prealpínské a dealpínské druhy. Nap�.: Sesleria calcaria, Calamintha alpina, Biscutella laevigata, Teucrium montanum, Thlaspi montanum, Bromus monocladus, Daphne cneorum aj. Quercus cerris sahá po Trien�ianské Teplice v západní �ásti a po Brezany severn� od

13

Prievidze ve východní �ásti tohoto okresu. Pinus sylvestris a Taxus baccata jsou p�vodní, p�estože se vyskytují roztroušen�.

Geologie a fytogeografie CHKO Strážovské vrchy se nachází na st�edním Slovensku a váže se na dva orografické celky, Strážovské vrchy a Súovské vrchy. Strážovské vrchy jsou poho�í s velmi složitou stavbou. Netvo�í souvislý h�eben, ale jsou roz�len�né soustavou menších kotlin na n�kolik vícemén� samostatných jednotek, ze kterých je nejvyšší skupina Strážova (1213 m). Na severu a západ� klesají postupn� k Váhu, na jihu navazují na Považský Inovec a na východ� je od Malé Fatry odd�luje Rajecká kotlina. Krystalické jádro vystupuje na povrch jen v malé �ásti poho�í a tvo�í ho krystalické b�idlice, p�evážn� biotitické pararuly, místy migmatity a n�kolik typ� granitoid� a granodiorit�. Vetší �ást území pokrývají usazené horniny – p�evážn� vápence a dolomity, �asté jsou slepence a brekcie. Území je velice tvarov� �lenité. Nad krajinu se zdvíhají mohutná vápencová bradla a r�zné bizardní skalní útvary, jako jsou v�že, bašty, skalní jehly a potoky lemují skalní ties�avy. Vodní toky rozbrázdily poho�í množstvím dolin, z nichž nejkrásn�jší je Manínská dolina s Manínskou a Kostoleckou ties�avou a bradlem Bosmany. Vsakující se voda vytvo�ila ve vrstvách druhohorních vápenc� a dolomit� významné rezervoáry pitné vody, považované za nejkvalitn�jší vodu na Slovensku. Reakcí podzemních vod s horninami vzniklo mnoho krasových jev�, p�i�emž nejrozsáhlejší oblastí je Mojtínský kras. Na okraji poho�í vystupují po tektonických zlomech �etné teplé minerální prameny.

Na celém území p�evládají spole�enstva jedlových, kv�tnatých a vápnomilných bu�in. Na Strážov� se v nejvyšších nadmo�ských výškách poho�í vyskytují i javorovo-bukové horské lesy. V závislosti na lokálních p�dních a mikroklimatických podmínkách jsou zde zastoupené i lipovo-javorové su�ové lesy. Ojedin�le se zde vyskytují kyselé bu�iny. Na skalnatých biotopech, hlavn� v severní �ásti území, rostou vzácné reliktní vápnomilné bory. V jižní �ásti území se nachází teplomilné submediteránní doubravy s dubem pý�itým. V údolních nivách potok� se zachovaly zbytky jasanovo-olšových podhorských lužních les�.

Fauna Fauna oblasti je tvo�ena p�evážn� druhy listnatých les�, mén� stepního bezlesí. Ze vzácných druh� živo�ich� se zde vyskytují nap�. jaso� �ervenooký a dymnivkový, otakárek fenyklový a ovocný. Najdeme zde �olka horského, užovku stromovou i hladkou, z pták� káni, ost�íže, v�elojeda, jest�ába, poštolku, krkavce, skalníka zp�vného nebo tet�eva. Z velkých šelem se v oblasti vyskytují medv�d, vlk a rys.

Druhy na hranici rozší�ení Severní hranici rozší�ení, pokud jde o Slovensko, zde mají nap�.: Cleistogenes serotina, Dictamnus albus, Euphorbia seguieriana, Poa badensis, Gypsophila fastigiata subsp. arenaria, Linaria genistifolia, Galium pedemontanum, Trinia glauca, Campanula sibirica, Aconitum anthora, Aethionema saxatile (na území bývalého �eskoslovenska se vyskytuje pouze na JV a Z úpatí Rokoše), Jurinea mollis, Stipa capillata, Stipa eriocaulis, Lactuca quercina, Hornungia petraea, Carduus collinus, Arabis pauciflora, Oryzopsis virescens, Allium flavum, Fumana procumbens, Aster linosyris, Minuartia fastigiata, Seseli anuum, Sideritis montana, Silene otites, Scorzonera austriaca, Helianthemum canum, Ophrys fuciflora, Pulsatilla grandis, Cytisus procumbens.

Rokoš Vý�et n�kterých horských druh�, které m�žeme nalézt na Rokoši (1010 m.n.m.): Soldanella

carpatica, Thymus carpaticus, Adenophora suaveolens, Anemone narcissiflora, Bellidiastrum michelii, Campanula pusilla, Primula auricula, Carex flacca subsp. claviformis, Chrysanthemum corymbosum subsp. clusii, Festuca amethystina, Leucorchis albida, Amelanchier ovalis, Rubus saxatilis, Cypripedium calceolus, Allium ochroleucum, Cirsium erisithales, Orobanche flava, Tofieldia calyculata

14

K�ažný stôl Ve skupin� K�ažného stola je nejstarší známá lokalita Cotinus coggygria. Na vrcholu Bradlo nad obcí Lutov je velmi izolovaná lokalita dealpína Anthylis alpestris. Z dalších druh� je vhodné uvést nap�.: Thlaspi montanum, Daphne cneorum, Limodorum abortivum, Myosotis stenophylla, Arabis pauciflora, Laser trilobum, Thalictrum pseudominus, Stipa eriocaulis, Jurinea mollis. Na vrcholu Vápe� lze nalézt horské druhy jako nap�.: Trisetum alpestre, Bellidiastrum michelii, Hieracium bupleuroides, Primula auricula, Kernera saxatilis, Knautia kitaibelii, Phyteuma orbiculare, Amelanchier ovalis, Senecio umbrosus. Nedaleko vrcholu Váp�e roste i n�kolik teplomiln�jších druh�, jako: Stipa pulcherrima, Trifolium rubens a Fumana procumbens.

Strážov Nejvyšším vrcholem okresu je Strážov (1215 m.n.m.), kerý už má, krom� upatí, horskou vegetaci. V bu�inách tam roste nap�.: Hesperis nivea, Geranium sylvaticum, Allium victorialis, Corthusa matthioli, Thalictrum aquilegiifolium, Mulgedium alpinum, Rumex arifolius, Ranunculus platanifolius, Pleurospermum austriacum, Senecio subalpinus, Luzula sylvatica, Polygonatum verticillatum, Carex firma, Carex sempervirens, Poa alpina, Festuca versicolor, Helictotrichon versicolor, Festuca tatrae, Veronica fruticans, Hieracium villosum, Draba aizoides, Triestum alpestre, Campanula pusilla, Euphrasia salisburgensis, Orchis globosa, Veratrum lobelianum, Ranunculus oreophilus, Soldanella carpatica, Viola biflora, Bupthalmum salicifolium, Dianthus nitidus, Huperzia selago.

Manínská ties�ava V severní �ásti je botanicky a krajiná�sky nejzajímav�jší území Manínská ties�ava a Sulovské skály. Mezi vegetací jižních a severních svah� je velký rozdíl, mj. i díky roklinám, které zd�raz�ují klimatické rozdíly. N�které druhy Manínské Ties�avy jsou nap�.: Festuca pallens, Berberis vulgaris, Cerasus mahaleb, Alyssum saxatile subsp. arundinii, Artemisia campestris, Silene nemoralis, Dianthus nitidus, Trisetum alpestre, Aster alpinus, Gentiana clusii, Valeriana tripteris, Knautia kitabielii, Primula auricula, Saxifraga adscendens, Draba aizoides, Arabis erecta, Taraxacum laevigatum.

Na jižních svazích Sulovských skal je zvlášt� pozoruhodný výskyt náro�ného teplomilného Helianthemum canum, který zde má izolovanou severní lokalitu. Dalšími druhy Sulovských skal jsou nap�.: Carex humilis, Festuca pallens, Erysimum odoratum, Linum tenuifolium, Anthericum ramosum, Thymus praecox. Stromové a ke�ové patro je tvo�eno Pinus sylvestris, Picea abies, Berberis vulgaris, Cornus mas, Amelanchier ovalis.

Z horských druh� m�žeme najít: Gentiana clusii, Primula auricula, Crepis jacquinii, Belidiastrum michelii, Phyteuma orbiculare, Thymus carpaticus, Soldanella carpatica, Saxifraga adscendens, Euphrasia salisburgensis, Carex capillaris, Dryas octopetala, Carex firma, Carex sempervirens.

CHKO Malé Karpaty (Alena Mocová, Jan Pilný, Jaroslav Krafl)

Vyhlášena: 5.5.1976, rozloha: 65504 ha.

CHKO Malé Karpaty – p�írodní rezervace �achtický hradný vrch, Devínska kobyla, dolina Hlbo�e, Hajdúky, Kršlenica, Lošonský háj, Nad Šenkárkou, Plešivec, Pod Pajštúnom, Pohanská, Roštún, Veká Vápenná, Záruby.

CHKO Malé Karpaty - Chrán�né p�írodní útvary �achtická jasky�a, Deravá skala, Driny, Jaskyne v Dolnom Prepadlom, Limbašská vyviera�ka, Ob�asná vyviera�ka pod Bachárkou, Plavecká jasky�a, Šašnatá, Tisové skaly, Tmavá skala, Veká Pec

Geologické složení Malé Karpaty p�edstavují okrajové poho�í vnit�ních Karpat, leží v jejich jihozápadním cípu. Táhnou se od soutoku Moravy s Dunajem u D�vína až k Novému Mestu nad Váhom v délce 90 km, navíc

15

p�evyšují okolní nížiny až o 500 m. Je to poho�í se specifickým vývojem krystalinika. Na povrch vystupují granitové horniny, b�idlice, fylity, amfibolity a další horniny jádrových poho�í.

Vrcholy Malých Karpat Záruby (768 m), Vysoká (754 m), Vápenná (748 m), Jelenec (695 m), �ierna skala (662 m).

Flóra Malých Karpat Malé Karpaty jsou sm�sí teplomilných i pravých horských rostlin, relativní p�evýšení mezi nejvyšší horou Záruby (768 m n.m.) a hladinou Dunaje u D�vína je 630 metr�. Na vlastním h�ebeni Malých Karpat rostou rostliny, jako t�eba st�edomo�ský listnatec �ípkový (Ruscus hypoglossum)

V k�ovinách kolem vinic na východních a jižních svazích jsou výb�žky lesostepí a xerothermních háj�. Zde na kamenitém podkladu m�žeme nalézt: huseník chudokv�tý (Arabis pauciflora), kakost lesklý (Geranium lucidum), rozrazil pochybný (Veronica spuria), prorostlík vyvýšený (Bupleurum praealtum), k�ivatec �eský (Gagea bohemica) – na suchých trávnících,

Pásmo doubrav je zde zastoupeno málo – dominují dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), lokáln� habr (Carpinus betulus).

Demontánní a dealpinské druhy: �istec alpinský (Stachys alpina), �arovník alpinský (Circaea alpina), koko�ík p�eslenatý (Polygonatum verticillatum).

V území leží spodní hranice bu�in zhruba ve 450 m n.m. Typické druhy: ma�inka vonná (Asperula odorata), jest�ábník hroznatý (Hieracium racemosum), popenec chlupatý (Glechoma hirsuta), strdivka jednokv�tá (Melica uniflora), hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon), listnatec �ípkový (Ruscus hypoglossum) – vyšší polohy: je�menka evropská (Cuviera europaea), v�senka nachová (Prenanthes purpurea), kopytník evropský (Asarum europaeum), drnavec léka�ský (Parietaria officinalis), kruštík malolistý (Epipactis microphylla), krti�ník jarní (Scrophularia vernalis).

Pohanská R�znost geomorfologických, p�dních a mikroklimatických podmínek podmínila druhovou bohatost a plošnou mozaikovitost xerotermní a xerofilní vegetace: mahalebka obecná (Prunus mahaleb), kavyl (Stipa sp.), �esnek žlutý (Allium flavum), �esnek medv�dí (Allium ursinum), Významný je i výskyt chrán�ných druh� jako je: lilie zlatohlavá (Lilium martagon), t�emdava bílá (Dictamnus albus), koniklec velký (Pulsatilla grandis), hlavá�ek jarní (Adonis vernalis), jasan zimná� (Fraxinus ornus), svída d�ín (Cornus mas).

Záruby: Floristicky neoby�ejn� bohatou lokalitu p�edstavuje �ást rezervace v prostoru Ostrého vrchu, s celou �adou vzácných a chrán�ných rostlin: svída d�ín ( Cornus mas), kloko� zpe�ený (Staphylea pinnata), t�emdava bílá (Dictamnus albus), hvozdík Lumnitzer�v (Dianthus plumarius lumnitzeri), koniklec velký (Pulsatilla grandis), kosatec dvoubarevný (Iris variegata), sasanka lesní (Anemone sylvestris) a jiné, kyvor leká�ský (Ceterach officinarum) – odtud se udává jeho jediný výskyt na Slovensku.

MECHOROSTY (Ji�í Košnar)

Stepní a skalní bezlesí Nejhodnotn�jší oblastí t�chto biotop� je patrn� Cerová vrchovina. Mechorosty t�chto stanoviš� musí vzdorovat nep�íznivým podmínkám (sucho, zvýšený p�ísun slune�ního zá�ení) a vyvinuly se u nich proto n�které zajímavé anatomické adaptace.

Jarní aspekt stepí tvo�í drobné efemérní mechy, nej�ast�ji z �el. Pottiaceae – Acaulon triquetrus, r. Tortula sect. Pottia (T. lanceola, T. acaulon, T. intermedia), r. Pterygoneurum, Microbryum, Pseudocrossidium, ze vzácn�jších druh� také Pyramidula tetragona, Funaria dentata nebo Hilpertia velenovskyi. A�koli pat�í k nejmenším vrchoplodým mech�m, vyzna�ují se specifickou (a pod lupou velmi estetickou) morfologií. �asté je silné ohrnutí okraje list�, papilnaté bu�ky podmi�ují syté zabarvení, listové žebro �asto vybíhá ve zbarvený chlup a jeho ventrální

16

strana m�že být u n�kterých druh� diferencovaná na lístkovité asimila�ní útvary. Tyto mechorosty se však v�tšinou objevují na po�átku vegeta�ní sezony p�ed zapojením bylinného patra (optimální doba k pozorování je zhruba do konce dubna), vytrvávají pouze n�kolik týdn� a zbytek roku p�e�kávají ve form� nepo�etných, ale relativn� velkých spor.

Za vlhka vyniknou stélky xerofytních játrovek t�. Marchantiopsida – Mannia fragrans, Reboullia hemisphaerica, v Malých Karpatech také vzácn� arkticko – alpínská Asterella saccata (Trstín, Plavecké Podhradie, Buková) nebo kriticky ohrožená Athalamia hyalina (Brezová p. Bradlom, Trstín). Tyto játrovky tvo�í složitou stélku s diferencovanými pletivy. Na xerické podmínky jsou p�izp�sobeny jednak silnou epidermis, dále také p�ítomností tzv. ventrálních šupin. V období sucha se játrovky trubicovit� svinou a tyto hyalinní šupiny, vyr�stající na jejich spodní stran�, p�ekryjí zbytek stélky a odrážejí nadbyte�né slune�ní zá�ení.

V dob� naší exkurze budou pat�it k druhov� nejbohatším stanovištím výslunné biotopy skalního bezlesí. Tyto stanovišt� osidlují nej�ast�ji mechy, hojné jsou vrchoplodé druhy r. Aloina, Grimmia, Schistidium, Syntrichia, Tortula, Didymodon, Pleurochaete squarrosa, bokoplodé Thuidium abietinum, Rhytidium rugosum, r. Cirriphyllum, Rhynchostegiella tenella, Hypnum vaucheri aj. K nejvzácn�jším taxon�m pat�í Grimmia plagiopoda (Ková�ov, Cerová vrchovina - Raga�ské kopce), G. teretinervis, Tortula obtusifolia (Ková�ov, Raga�ské kopce) nebo na Slovensku již vyhynulý Leptodon smithii (Raga�ské kopce).

Mok�ady Bryologicky zajímavá jsou místa s vlhkou obnaženou zemí, nap�. dna a b�ehy vodních nádrží. Na t�chto biotopech se vyskytují stélkaté játrovky �el. Ricciaceae – z mén� �astých taxon� nap�. Riccia cavernosa (Bratislava, Štúrovo), R. canaliculata (okolí Bratislavy, nezv�stná) nebo Ricciocarpos natans. Charakteristická je také bryoflóra jihoslovenských slanisk. Dosud se zde vyskytují kriticky ohrožené druhy Enthostodon dentatus, Hennediella heimii nebo Pterygoneurum kozlovii.

Na rašelinných až slatinných loukách se vyskytují ohrožené bokoplodé mechy �el. Amblystegiaceae - Scorpidium revolvens (Slovenský Kras), Hamatocaulis vernicosus (Záhorie), Pseudocalliergon lycopodioides (Abrod), z listnatých játrovek nap�. Calypogeia sphagnicola (Slovenský Kras).

Slovenský Kras Toto území je svojí bryoflórou velmi atraktivní. Je to dáno specifickými geomorfologickými pom�ry krasové oblasti, které poskytují dostatek odlišných stanoviš� - nápadný je kontrast hluboké a sev�ené inverzní rokle vs. plošiny s teplomilnou vegetací.

Nejr�zn�jší skalní biotopy hostí b�žné bazofilní druhy jako játrovky r. Porella, Plagiochila, Pedinophyllum interruptum, Conocephalum conicum, Preissia quadrata, vrchoplodé mechy r. Tortella, Tortula, Distichium, Encalypta, z bokoplodých r. Anomodon, Homalothecium, Neckera, Homalia trichomanoides, Leucodon sciuroides aj. Významný je výskyt n�kterých (vysoko)horských dealpínských druh� na dn� roklí – nap�. vrchoplodé mechy Plagiobryum zieri, Myurella julacea, r. Timmia. Na kapavých skalách a tufech rostou drobné vzácn�jší vrchoplodé mechy Barbula croccea, Eucladium verticillatum, Seligeria trifaria nebo Gymnostomum calcareum.

Zajímavá je rovn�ž flóra játrovek rostoucích na hnijícím d�ev�, nap�. vzácn�jší Harpanthus scutatus, Jungermannia leiantha, horské Anastrophyllum hellerianum, A. michauxii, Calypogeia suecica, Cephalozia leucantha, Mylia taylorii, Nowellia curvifolia aj.

Kulturn�-historické poznámky (Karel Prach)

V této �ásti budou jen velmi stru�n� p�ipomenuty n�které d�ležit�jší historické skute�nosti a zmín�ny hlavní památky na cest� (další uvidíme minimáln� z autobusu). Podrobn�jší informace budou p�íležitostn� podávány cestou.

17

Velká �ást trasy povede �ástí Slovenska, která je osídlena p�evážn� Ma�ary. Nebude tudíž na škodu p�ipomenout historii Slovenska jako tzv. Horní uherské zem� (Horní Uhry). Ma�a�i pronikli do Podunají koncem 9. století, v letech 906–7 vyvrátili Velkomoravskou �íši a její východní �ást, Nitransko, z v�tší �ásti p�ímo obsadili. Za�len�ní dnešního Slovenska do Uher bylo dokon�eno po�. 11. stol. prvním uherským králem Sv. Št�pánem (byl korunován r. 1001 v Ost�ihomi) a p�etrvalo až do r. 1918. Ve 13. a 14. stol. byl postupn� vytvo�en systém správních oblastí, historických žup. Projížd�t budeme t�mito (od západu): Prešpurská, Komár�anská, Ost�ihomská, Hontianská, Novohradská, Malohontská, Gemerská, Turnianská (v�tšina t�chto historických oblastí p�esahuje do Ma�arska) a zp�t p�es Zvolenskou, Tekovskou, Nitranskou a Tren�ianskou župu. Po bitv� u Mohá�e (1526) se otev�ela cesta Turk�m do Velké uherské nížiny a p�ed r. 1550 byly jižní oblasti dnešního Slovenska za�len�ny do Osmanské �íše (sandžaky Ost�ihom a Novohrad). Dlouho odolávaly nap�. pevnosti Komárno, Nové Zámky a Fiakovo. Slovensko bylo v té dob� jedinou �ástí Uher, která byla v moci Habsburk�. Z území Slovenska Turci definitivn� ustoupili až po bitv� u Vídn� r. 1683. Mezi lety 1604 až 1711 se Slovenska výrazn� dotkla protihabsburská povstání, vedená p�evážn� sedmihradskými, protestantskými velmoži. Koncem 19. a po�. 20. stol. probíhala silná ma�arisace. K nov� vznikajícímu �eskoslovensku se Slováci oficiáln� p�ihlásili Martinskou deklarací 30.10.1918. Ma�arsko však odmítlo akceptovat odtržení Slovenska a v zim� 1918–19 probíhaly místy tuhé boje mezi zbytky ma�arské a nov� se tvo�ící �eskoslovenské armády. To bylo v podstat� jediné v�tší nasazení novodobé �eskoslovenské/�eské armády.

Dnešní slovensko-ma�arská hranice je zcela um�lá, byla „vyhádána“ Benešem na mírových konferencích po 1. sv�tové válce a vyhlášena Trianonskou smlouvou v r. 1920. Nutno p�iznat, že nerespektuje žádné historické ani národnostní hranice. Dnes na Slovensku žije tém�� p�l milionu Ma�ar�.

Slibovanou autonomii v rámci �eskoslovenska získalo Slovensko až v listopadu 1938. V návaznosti na Mnichovskou dohodu byly Víde�skou arbitráží odtrženy jižní, Ma�ary osídlené oblasti a p�ipojeny k Ma�arsku, menší �ásti severního Slovenska obsadilo Polsko a Petržalku a D�vín p�ímo N�mecko. Pod nátlakem N�mecka vyhlásilo Slovensko dne 14.3.1939 samostatnost (Slovenský štát). Obnovením �eskoslovenské republiky v r. 1945 se Slovensko vyhnulo postavení poraženého státu. V r. 1968 (s platností od 1.1.1969) bylo vytvo�eno federativní uspo�ádání �eskoslovenského státu. Po parlamentních volbách v r. 1992, kdy na Slovensku zvít�zila nacionáln� a populisticky zam��ená strana, došlo nátlakem �ásti slovenských politik� k op�tovnému odtržení Slovenska s platností od 1.1.1993.

Významné památky: D�vín – Významná lokalita a op�rný bod již v dob� keltské, poté p�edsunuté opevn�ní

�ímského tábora Carnuntum. Významná pevnost i v dob� Velkomoravské �íše (k r. 864 zmi�ují Anály fuldské porážku franckých vojsk pod hradem Dovina). Po�átky dnešního hradu spadají do 13. stol., do po�. 15. stol. je datováno jeho rozší�ení a do 16. renesan�ní p�estavba. Vyho�el za napoleonských válek r. 1809. Ve druhé pol. 19. stol. se D�vín stal jakýmsi národním poutním místem.

Bratislava – Název je um�lý, novodobý (p�v. ma�arsky Pozsony, n�m. Presburg, Prešpurk). Rovn�ž významný pevnostní bod již od Kelt�. Hrad je poprvé zmi�ován k r. 907; dnešní stavba, typu kastelu, pochází z 15. stol. (z doby vlády císa�e Zikmunda Lucemburského), výrazné renesan�ní, pozdn� barokní a klasicistní úpravy. M�stská práva Bratislava vlastní od r. 1291. V dob� obsazení Budína Turky byla hlavním m�stem Uherského království. Z dalších významných památek, krom� hradu, je t�eba zmínit dóm Sv. Martina, v dnešní podob� pozdn� gotická stavba ze 2. pol. 15. stol., a �adu hodnotných barokních staveb z doby rozvoje m�sta p�edevším za Marie Terezie.

Komárno (Komárom) – Bývalá protiturecká pevnost byla vybudována v l. 1541–1592 na míst� královského hradu s po�átky ve 12. stol. V 16. a 17. stol. to byla nejvýznamn�jší pevnost na Dunaji. V l. 1663–73 byla vystav�na tzv. Nová pevnost. Celý komplex, který zahrnul postupn� celé m�sto a okolí, byl modernizován ješt� po�. 19. stol. a zachoval se do zna�né míry dodnes.

18

Ost�ihom (Esztergom) – Mohutnou a nápadnou stavbu klasicistní katedrály (1822-1856) uvidíme p�es �eku. Jedná se o nejv�tší chrám v Ma�arsku. Po�átky tohoto významného místa jsou velice staré. Kolem r. 800 to byla nejvýchodn�jší pevnost Francké �íše (Osterringum = východní pevnost, z toho dnešní názvy). Místo navštívil Sv. Vojt�ch v r. 984, který byl hostem ma�arského knížete Gejzy, který zde sídlil. Jeho syn, první ma�arský král Sv. Št�pán zde byl korunován (1001, od té doby i arcibiskupství) a Ost�ihom byl rovn�ž jeho sídelním m�stem. Královská rezidence byla p�enesena do Budína po mongolském (tatarském) vpádu, kdy bylo m�sto r. 1241 zcela zni�eno. Na kn�ze zde byl vysv�cen Kosmas. M�sto bylo zni�eno i Turky a obnoveno v pozdn� barokním a klasicistním stylu. V muzeu je nejv�tší ma�arská sbírka st�edov�kého um�ní (a nejv�tší soubor st�edov�kých maleb z území Slovenska). Most p�es Dunaj byl zni�en koncem 2. sv�t. války a obnoven až v 90. letech 20. stol.

Fi�akovo – Významný hrad, poprvé p�ipomínaný k r. 1246. Kol. r. 1540 byl mohutn� opevn�n a rozší�en jako protiturecká pevnost, Turci jej však dobyli. Hrad byl zni�en b�hem jednoho z protihabsburských povstání koncem 17. stol.

Hajná�ka – Zbytky hradu ze 14. stol. na vulkanickém vrchu uprost�ed obce. Hrad pat�il k obrannému pásu hrad� proti Turk�m, kte�í ho opakovan� dobyli. Zpustl v 18. stol.

Rož�ava – Osada byla založena již koncem 12. stol. jako hornická. Cenný, v dnešní podob� pozdn� gotický kostel s pozd�jšími úpravami. Další barokní kostely a Biskupský palác.

Krásna Hôrka – Hrad postaven v pol. 13. stol. po mongolském vpádu. Nejstarší zachované �ásti pocházejí ze 13. stol., pozd�jší p�estavby a barokní sjednocení celé hradní disposice. Od 17. do 20. stol. v majetku významného šlechtického rodu Andrássy�. Výrazná dominanta a jeden z nejp�sobiv�jších hrad� na Slovensku.

Turnianský hrad – Vystav�n rovn�ž po mongolském vpádu, gotické p�estavby ve 14. a 15. stol., renesan�ní v 16. V r. 1632 dobyt Turky a od r. 1685, kdy byl vypálen, v troskách

Zvolen – Hrad Starý Zvolen na výb�žcích poho�í Javorie JZ od m�sta byl správním hradem Zvolenské župy. Považuje se n�kdy za plošn� nejrozsáhlejší hradní komplex na Slovensku. Dnešní renesan�ní zámek ve m�st� má gotické jádro ze 14. stol. (typ italského kastelu). Dnešní podoba pochází hlavn� z renesan�ních p�estaveb v 1. pol. 16. stol.

Tren�ín – Významné m�sto na staré obchodní cest� Povážím. Známý je �ímský nápis z r. 179, z doby tažení Marca Aurelia proti germánským kmen�m (tábor Laugaritio). Hrad je zmi�ován již po�. 11. stol. a z 11. stol. snad pochází i jádro velké v�že (pak by to byl asi nejstarší zachovalý hrad na Slovensku). Hrad byl mnohokrát p�estavován a upravován, výrazn� ješt� ve 2. pol. 16. stol. v dob� tureckého nebezpe�í. V r. 1790 hrad vyho�el. Dlouhodobá rekonstrukce a konzervace ve 2. pol. 20. stol.

Ostrý Kame� – Založen ve 13. stol. jako strážní hrad nad tzv. �eskou cestou. Zachovány zbytky gotického horního hradu a níže položeného renesan�ního opevn�ní. Od 18. stol. pustý. Malebná z�ícenina v exponované poloze na vápencovém bradle s p�knými výhledy.