8

Bronzová deska zachycující obětování býčka, 1550–1650.

Podstatně intenzivnější úsilí o pád Beninu představovala vojenská mise na počátkuroku 1897, kterou vedl zastupující generální konzul protektorátu Pobřeží Nigeru (NigerCoast Protectorate) James Robert Phillips (1863−1897). Jedním z jeho cílů bylo „pře-svědčit vládce, aby dovolil bílým mužům vstoupit do města, kdykoli se jim zachce“ (Bois-ragon 1897: 58). Phillipsovu vojenskou misi tvořilo osm evropských důstojníků a vícenež 200 neozbrojených afrických vojáků. Důstojníci byli sice ozbrojeni, ale své zbraněměli ukryty v zavazadlech. Dne 4. ledna 1897 v odpoledních hodinách beninské jed-notky tvořené členy pohraniční stráže a služebníky hodnostářů napadly britský oddílv Ugbine. Přepadení Phillipsovy mise přežilo pouze několik vojáků a dva britští důstoj-níci. Oba Ovonramwen vojenské likvidace britského oddílu litoval, neboť tušil, že zatuto událost bude jeho země tvrdě potrestána. V té době ale již komisař a generální kon-zul protektorátu Pobřeží Nigeru Ralph Denham Rayment Moor (1860–1909) spěchalz Velké Británie do Beninu vyhlásit tomuto království válku (Aigbo 2005).

10

Plastika vládce stojícího v obřadním rouchu s mečem v ruce

Plastika vládce je ztvárněna s královskými regáliemi, jimiž

byly koruna, košile, suknice a vysoký límec. Královské re-

gálie vyráběl a poté měl ve své péči cech výrobců korálků

(enisen), jenž byl součástí palácové společnosti iwebo. Zá-

kladem kopulovité koruny (erhu ede) zhotovené z tyčinko-

vých červených korálů je geometrická síťová struktura. Jed-

noduchý design povrchu koruny doplňují okřídlení, růžice

z achátu, střapce vyrobené z větších korálů a několik del-

ších korálových střapců, které splývají z její spodní báze

směrem dolů. Obova koruna „se celá skládala z korálů prvo-

třídní kvality, které byly svázány v síťce s hustými oky, a mu-

sela jeho hlavu velmi tížit, neboť mu ji jeden ze sluhů opa-

kovaně na nějaký čas sundaval“ (Roth 1903: xiii). Vládce

ale na veřejnosti nesměl být nikdy spatřen bez pokrývky

hlavy. Korálová košile (ewu ivie n’ovien iye) i suknice se vy-

ráběla z červených korálů opracovaných do tvaru jednodu-

chých tyčinek, které byly navlečeny na síťovou strukturu

z přírodního vlákna. Váha košile se pohybovala až kolem

devíti kilogramů. V levé ruce drží vládce obřadní meč eben.

Levá ruka se v království Benin používá při kontaktování

nadpozemských bytostí. Tvar meče eben připomíná vějíř

nebo pádlo, zpravidla jej tvoří čepel a velká prstencová ru-

kojeť. Obvykle je plocha meče ozdo bena miniaturami mečů

eben nebo motivy leoparda (Pitt-Rivers 1900, Ben-Amos –

Rubin 1983, Edebiri 2003, Plankensteiner 2007).

Dne 12. ledna 1897 se ujal organizace trestné výpravy proti království Benin admirálHarry Rawson (1843–1910). Výpravu provedlo 1200 vojáků. Jednotky byly složenyz britské pěchoty, námořníků a vojáků protektorátu Pobřeží Nigeru a pochodu na městoBenin se zúčastnili i domorodí zvědové. Beninský vládce, jeho hodnostáři a většina oby-vatel ale své město opustili v roce 1897 ještě před příchodem britské armády (Bacon1897). Britští vojáci nemuseli po své kořisti příliš pátrat, na nádvoří královského paláceihned narazili na bronzové desky, další artefakty z bronzu, dřeva nebo ze slonoviny senacházely v interiérech paláce (Kandert 1984). Dobytí Beninu ale nebylo spojené pouzes rabováním, důsledkem invaze byla také likvidace původní beninské architektury –z důvodů lepšího zabezpečení obrany paláce byla část domů vojáky zničena. Nakonecpalác i budovy města pohltil oheň hořící po dobu několika dní. Palác byl evakuován vevelkém spěchu, a tak se stalo, že mnoho uměleckých artefaktů bylo zničeno (Bacon 1897,Roth 1903, Igbafe 1979).

11

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Bronzové desky na nádvoří královského paláce během britské trestné výpravy v roce 1897.

14

Kořeny království Benin: vliv kultur Nok a Ife

Počátky existence království Benin jsou kladeny do 12. století, ale archeologickévýzkumy prokázaly, že na území dnešní Nigérie existovala dlouhodobá kulturní konti-nuita sahající pravděpodobně až ke kulturám Ife a Nok. Již ve starověku existovala v se-verní Nigérii kultura Nok, jejíž příslušníci v období 900 př. n. l. až 600 n. l. dokázali tavitželeznou rudu nebo vypalovat terakotové plastiky (Fagg 1965, Willett 1971, Olubunmi2007). Keramika je zpravidla charakteristická stylizovanými antropomorfními a zoo-morfními tvary, zejména slona a hada. Antropomorfní terakotové plastiky jsou ztvárněnystojící nebo v pokleku, s pozvednutou paží u ramene a hlavy, pažemi a/nebo bradou opře-nou o kolena. Převažují plastiky zobrazující muže, což lze identiikovat podle vousu,kníru, účesu (drdoly), pokrývky hlavy a šperků. Pro výraz tváře jsou charakteristické vý-razné eliptické až trojúhelníkové oči, jejichž zřítelnice je vyhloubena – techniku vyhlou-bení tvůrci těchto artefaktů použili i při zdůraznění tvaru úst a oblasti nosních dírek.Natu ralismus se projevuje ve zpracování linie rtů a v jemných detailech obočí. Hlavy majíobvyk le protáhlý a úzký tvar, i zde ale existuje značná variabilita, neboť byly nalezenyi antropomorfní igury s kulovitou, válcovitou nebo konickou hlavou. Na mnoha plas-tikách erodoval původní pigmentový nátěr, a proto je jejich plocha zrnitá a drsná (Eyo –Willett 1980, Fagg – Pemberton – Holcombe 1982, Chesi – Merzeder 2006, Breunig2014). Mnohé indicie naznačují, že kultura Nok výrazně ovlivnila kulturu Ife, neboť jípravděpodobně poskytla znalosti související s těžbou, zpracováním a tavením kovů(Atwoo d 2011). O genealogickém vztahu mezi kulturou Nok a Ife byl přesvědčen zejménaBernard Fagg, který při komparaci artefaktů pocházejících z těchto nigerijských archeo-logických kultur upozornil na „neobyčejné podobnosti stylu a námětu“ (1977: 40).

Terakotová plastika muže s vousem,

kultura Nok, kolem 600 n. l.

vzájemnými boji o královskou moc. Kolem roku 1170 požádali slavného a moudréhovládce Oduduwa (Izoduwa) z království Ife, aby jim jako nového vladaře poslal jednohoze svých synů (Ọmọregie 1997, Ero 2003).

18

Plastika jezdce

Podle raných interpretací beninské jezdecké sochy ztvárňovaly

cizince, jorubské válečníky, posly přicházející z cizích zemí nebo

portugalské vojáky a obchodníky. Teprve později vědci připustili,

že se jedná o další z mnoha variant na téma zobrazení benin-

ského vládce. Jezdec na koni by tak mohl být zobrazením prince

Oranmiyana, který proslul nejen jako zakladatel dynastie Oba,

ale také jako muž, jenž zprostředkoval dovoz koní do království

Benin. Jezdecké sochy byly kontinuálně odlévány po období ně-

kolika století. Tato plastika jezdce je ztvárněna na podstavci

s motivem „pletence světa“ (oba ne-iri agbou) vyjadřujícím ne-

konečnost moudrosti. Obřadní a symbolická role koně je v krá-

lovství Benin dobře zdokumentována. Vládce se každoročně

obje voval mezi lidmi na koni doprovázen průvodem trpaslíků,

muzikantů a sluhů. O tom, jak významnou hodnotu přičítali Binijci

koni, svědčí skutečnost, že v roce 1505 obdržel oba Esigie

(vláda 1504–1547) od portugalského krále Manuela I. Portu-

galského (1469–1521) jako dar koně, bohatě zdobeného hed-

vábím, čepicí a korálky (Egharevba 1946, 1968, Ryder 1969,

Ben-Amos – Rubin 1983, Gore 2007).

(Ọmọregie 1997, 1998). Ke konci jeho vlády jsou doloženy kontakty s portugalskýmiobchodníky, kteří nejdříve v letech 1471 až 1473 dosáhli ostrovů Svatý Tomáš a Princůvostrov (Eweka 1993).

Na expanzivní politiku, kterou zahájil Ewuare Veliký, navázal další beninský vladařoba Ozolua (vláda 1480–1504), mocný válečník, který na základě vítězství ve více neždvou set bitvách získal přízvisko Ozolua Dobyvatel. Oba Ozolua v průběhu své vlády do-sáhl status vladaře, jenž měl výjimečný respekt jak mezi svým lidem, tak mezi sousednímikmeny. Když pochodoval se svými vojáky za zvuků bubnů a píšťal proti nepříteli, obyva-telé ohrožených měst a vesnic opouštěli své domovy a utíkali se skrýt do divočiny. Beninse stal postrachem všech nezávislých kmenů v této části západní Afriky. Četné války,které trvaly mnoho let, sice vedly k rozšíření vlivu a teritorií beninského království, alevyvolaly nespokojenost vojáků i prostého lidu. Válečník Ozolua byl nakonec zabit vlastní -mi lidmi, ve chvíli, kdy odložil své brnění, aby se vykoupal v lázni (Okpewho 1997).

21

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Královští trpaslíci

Plastiky zobrazují stojící znetvořené trpaslíky oděné v be-

derní roušce, kteří plnili v beninském královském paláci

funkci šaška. Trpaslíci nesou individuální portrétní rysy, což

není pro beninské umění příliš typické. Jejich lebka je zde-

formovaná a výrazně je zdůrazněn tvar očí, oblast nosních

dírek a masité rty. Znaky fyzického postižení podtrhuje ne-

poměr velikosti hlavy a trupu, zakrslé paže, krátké zavalité

nohy, výrazná chodidla a otylost. Předpoklad pro získání

statusu dvorského šaška (akaeronmwon) představovala

trpasličí postava, četné tělesné deformace a schopnost

produkovat žertovné a zábavné vystupování. Existence

královských šašků je v beninském království doložena od

15. století. Součástí funkce šaška byla řada povinností,

jako jsou péče o oltáře, dozor nad trhem a získávání širo-

kého spektra informací. Binijci byli přesvědčeni, že šašci

informace sbírají jak mezi dvořany, tak mezi čarodějnicemi,

a proto byli považováni za noční lidi (Dark 1973, E.bo.ho.n

1979). V orální tradici se dochovaly vzpomínky na dva

šašky, kteří působili na dvorech beninských královských

dvorech v době vlády mocných králů, jako byli Ewuare Ve-

liký (vláda 1440–1473) a Ozolua (vláda 1480–1504),

(Egharevba 1968, Curnow 1997).

Oba Esigie (vláda 1504–1547) pokračoval, podobně jako jeho otec oba Ozolua,v expan zivní politice vůči svým sousedům. Pozornost věnoval také kontaktům s Portu-galci, kteří v západní Africe rozvíjeli obchodní aktivity. Benin za jeho vlády navštívil por-tugalský diplomat Afonso de Paiva (1443–kolem 1490), jenž mu doporučil zajistit pro-speritu země přijetím křesťanství. Oba Esigie proto království otevřel římskokatolickýmmisionářům. Ti zde vystavěli první kostely a pokřtili několik tisíc domorodých obyvatel(Newitt 2005). Do beninského království začali ve stále větší míře pronikat portugalštíobchodníci, jež založili faktorie v beninském přístavu Ughoton. Obchodovali předevšímse slonovinou, tkaninami, pepřem a dalšími komoditami (Ryder 1969, David son 1972).

Oba Esigie svým způsobem vlády ovlivnil svého nástupce, jímž byl jeho nejstarší synOrhogbua (vláda 1547–1580). Ten proslul upevněním vnitřní stability království a vá-lečnými výpravami, jejichž cílem bylo rozšířit beninské království dál za západní hranici.Oba Orhogbua byl moudrý a vzdělaný vladař, jenž získal vzdělání v portugalské kolo-niální škole. Orhogbua byl organizačně velice schopný vládce, vládl svému lidu prozíravěa v průběhu svých úspěšných vojenských výprav připojil ke svému království mnoho

22

Plastika léčitele

Domorodí léčitelé (obo) patřili v království Benin společně s vá-

lečníky k obávané a respektované sociální vrstvě obyvatelstva.

Léčitel, zobrazený na výtvarně velmi působivé plastice, je oděn

do oděvu s mnoha zdobnými doplňky zdůrazňujícími jeho so-

ciální status. Mezi atributy, jež jej spojují s lékařským nadáním

a mocí nad životem a smrtí, patří umělecky opracované tyče,

které drží v pravé a levé ruce, a honosná pokrývka hlavy se

třemi se tyčícími cípy. Horní a dolní konce obou tyčí jsou zdo-

beny geometrickými symboly evokujícími hroty a bodliny. Jako

celek působí léčitelův oděv i jeho dekorativní doplňky vý-

středně. Jednalo se o úmysl, neboť jeho cílem bylo upozornit

na výjimečné léčitelské schopnosti, přilákat pozornost poten-

ciálních pacientů a zvýšit tak počet klientů. V království Benin

sehrávali léčitelé nepostradatelnou roli, neboť pečovali o vla-

dařovo zdraví, doprovázeli jej do bitev, vynášeli věštby, míchali

lektvary a léčivé nápoje. Jejich znalosti v oblasti místní medi-

cíny byly spojovány se schopností ochrany a ovládání duchov-

ního světa. „Zatímco někteří léčí nemoci, jiní věští budoucnost,

vykládají minulost, zápasí s čarodějnicemi, jsou hlavní příčinou

nemoci a neštěstí.“ (Ezra 1992: 215) Pokud se léčitel stal sou-

částí královského dvora, vládce ho požádal, aby vykonal

věštbu, namíchal lektvary nebo připravil léčivo z bylinek. V pří-

padě úspěchu v této zkoušce odborné způsobilosti se obvykle

stal jedním z vládcových osobních lékařů. Pokud selhal, hod-

nostář esogban jej uvěznil nebo mu odebral jeho nástroje

a zbraně. Před vstupem do bitvy lékaři přinášeli oběti bohu

války Ogunovi, prováděli obřady a zajišťovali léčivé nebo ma-

gické přípravky (Ben-Amos – Rubin 1983, Oronsaye 1995,

Azuonye 1996, Adedeji 2006, Peavy 2010).

24

V 16. století Evropané označovali Benin jako Velký Benin. Ve srovnání s mocnýmiříšemi té doby se sice jednalo o poměrně malý státní útvar, vojenská moc a politickývliv Beninu byl však v daném teritoriu rozsáhlý. Po celé 16. století se vnitřně stabilnía konsolidované království prostřednictvím válečných výbojů rozšiřovalo. V 17. stoletíale beninské válečné vládce vystřídali politicky i vojensky mnohem slabší panovnícia na sklonku 17. století navíc docházelo k nárůstu mocenských konliktů mezi paláco-vými a městskými hodnostáři. Narůstající zásahy hodnostářů do fungování státní správyrozněcovaly občanské války a beninští vládci byli ve svých snahách eliminovat sílícívnitřní konlikty omezeni i svojí izolací. Na nárůst konliktů, sporů a napětí v beninskémkrálovství měla často vliv osobnost vladaře (Plankensteiner 2007).

Plastika válečníka

Válečníci byli v království Benin symbolem a nástro-

jem distribuce královské a autority. Pro plastiku to-

hoto válečníka jsou charakteristické atributy síly

a ochrany, k nimž patří přilba, náhrdelník z leopar-

dích špičáků a válečná hůl. Jeho přilba připomíná

svou strukturou kůži krokodýla, který symbolizuje

moc nou sílu válečníků. Divokost, zuřivost a ne -

ústupnost krokodýla byla v beninské kultuře inter-

pretována jako symbol ochrany, síly a kontroly nad

vodstvem. Z tohoto důvodu krokodýl patřil ke zví-

řatům, jež byla v beninském umění ztvárňována

v kontextu podpory politické moci (Brincard 1982,

Ezra 1992). Kolem krku válečníka je proveden ná-

hrdelník z leopardích špičáků, „které se naplňovaly

ochranným léčivem pro zajištění úspěchu v bitvě“

(Newton – Jones – Ezra 1987: 89). Bohatě zdo-

bená suknice a překřížený pás na hrudi válečníka

patří k dalším ukazatelům jeho sociálního statusu.

V jedné ruce drží zbraň, zatímco ve druhé válečnou

hůl (osun nigiogio) boha zdraví a lékařství Osuna,

které měly válečníka v průběhu bitvy ochraňovat.

Binijci totiž věřili, že „každý, kdo se spoléhá na

Osuna, nezahyne v boji“ (Nevadomsky 1986: 42).

Až oba Akenzua I. (vláda 1713–1740) začal obnovovat královskou moc a ovliv-ňovat politickou rovnováhu mezi sebou, hodnostáři a válečníky. Zavedl nové tituly,které uděloval jako výraz ocenění loajálních přátel, což byla poměrně mocná zbraňsloužící k zajištění politické moci, sociální kontroly a stability. Oba Akenzua I. patřilk nejbohatším vladařům, kteří kdy zasedli na beninském trůně, a v období jeho vládypanoval mír, blahobyt a prosperita. Rozkvět zaznamenala také tradiční výroba bronzů(Ezra 1992). Ve druhé polovině 18. století panovalo několik nevýrazných beninskýchvladařů, kteří nijak zásadně vývoj říše neovlivnili. V první polovině 19. století krá-lovství Benin procházelo složitým obdobím sporů o následnictví, které způsobilyvnitřní politickou a sociální nestabilitu království a občanské války. V roce 1888 bylkorunován oba Ovonramwen (vláda 1888–1914). Dobové historické prameny jej po-pisují jako vysokého, silného muže se vznešeným hlasem. Zahájení vlády tohoto be-ninského vlada ře je spjaté s fyzickou likvi dací jeho odpůrců, jimiž byli hodnostářiobaraye, obaze lu, osia a eribo. Ačkoliv dokázal prosadit svůj nárok na beninský trůn,největší ne bez pečí se za jeho vlády neskrývalo uvnitř království, nýbrž přicházelozvenčí a vy vrcholilo v podobě britské trestné výpravy v roce 1897 (Ryder 1969, Brad-bury 2004).

25

Bronzová deska zachycující

vládce, jeho koně a hodnostáře,

16.–17. století.

Království Benin: Bronzy zkropené krví

29

Závěsná deska zachycující palácové dvořany

Na závěsné desce jsou zachyceni čtyři palácoví dvořané.

Lze je rozeznat podle korálů na holé hrudi, pokrývky hlavy

a suknice. V mnoha případech doprovází vládce, drží nebo

nesou nějaký objekt. Postavy palácových dvořanů – hod-

nostářů a sluhů, mohou na beninských deskách splývat.

Jako klíč k identifikaci sluhy zpravidla slouží jeho nahota,

vysoký límec a pokrývka hlavy nebo účes do tvaru hře-

bínku. Na této desce dvořany navíc odlišuje suknice z čer-

vených korálů a řada korálů na hrudi. Pozice a status jed-

notlivých dvořanů jsou zřetelné v průběhu rituálů, které

se dodnes konají na beninském dvoře (Luschan 1919).

Moderní dějiny beninského království souvisí s nástupem nového beninského vladaře,jímž se v roce 1933 stal oba Akenzua II. (vláda 1933–1978). Ten již před svým nástupemna královský trůn působil v Domorodé radě hodnostářů a získal cenné politické zkušenostive funkci oblastního hodnostáře a jako člen společnosti iwebo. Oba Akenzua II. se snažilposílit tradiční duchovní hodnoty beninské kultury, a proto při provádění královskýchobřad ních rituálů kladl důraz na jejich estetickou působivost a náboženskou okázalost.V souladu s osvědčenou diplomatickou taktikou předchozích beninských králů ustanovilnové tituly pro mladé a vzdělané muže, které doporučoval na úřední a soudní pozice nebodo místní správy. V zemi postupně vznikala vrstva místní inteligence, jež měla na základěsvého vzdělání přístup k západní vědě a politické ideologii. Zrodila se také nová ekonomickáelita producentů kaučuku, dřeva a dalších obchodních komodit. Beninský oba v tomtoobdo bí také začal výrazně zasahovat do fungování ekonomického systému například tím,že omezil živelný růst nových plantáží na beninském území a jejich vznik podmínil svýmschválením (Omozusi 1997, Cashman – Mould – Shukla 2011, Půtová – Soukup 2014a).

Nová etapa v dějinách beninského království byla zahájena dne 1. října roku 1960,kdy nastalo vyhlášení nezávislosti Nigérie. Vznik samostatného, ale etnicky, kulturně,jazykově i kmenově diferenciovaného státního útvaru, uvedl beninského vládce i jehohodnostáře do zcela nové situace. V kontextu nigerijského politického systému beninštípolitici svého krále podporovali, aby jeho prostřednictvím posílili zájmy svých politic-kých stran. Od roku 2016 stojí v čele beninského království v pořadí již historicky de-větatřicátý oba Ewuare II., který navazuje na vládu svého otce oby Erediauwa (vláda1979–2016). Tento vládce si uvědomoval, jak důležité je bránit kulturní dědictví svézemě před globalizací a akulturačním tlakem západní technické civilizace. Proto usilovalnejenom o ochranu materiálního a duchovního odkazu svých předků, ale také o revi-talizaci tradiční beninské kultury (Hauser-Schäublin – Prott 2016, Půtová – Soukup –Nevadomsky 2006).

Království Benin: Bronzy zkropené krví

30

Palácoví a městští hodnostáři pozvedající meče eben v průběhu obřadu igue, 1997.

Palácoví hráči na slonovinové flétny, jejichž plochu pokrývají řezby.

Míra královské moci závisela na tom, jak efektivně oba dokázal koordinovat aktivitysvých dvořanů a manipulovat se systémem palácových a městských hodnostářů. Účin-ným prostředkem, který beninskému vládci dovoloval ovlivňovat fungování politickéhosystému, bylo jeho právo jmenovat členy různých společností a nositele titulů, vytvářetnové tituly, převádět jedince z jedné společnosti do druhé nebo dosazovat nové bohatéa vlivné muže do mocenských pozicí. Již průběhu 17. století narůstal vliv hodnostářůnatolik, že se z vládce postupně stávala rituální postava. Oba však i nadále, až do dobybritské koloniální nadvlády, hrál významnou roli v obchodu země a jeho rozhodnutíovlivňovala vztah k cizím zemím (Plankensteiner 2007).

32

Plastiky leopardů

Bronzové plastiky zlověstně stojících leopardů představují tra-

diční beninské symboly odvahy, síly, moci a autority. Pro tento

typ plastik jsou charakteristické vyceněné zuby, hrozivé odha-

lené dolní i horní špičáky a struktura srsti evokující pravidelné

okrouhlé skvrny. Pevné končetiny a silné tělo šelmy kontrastuje

s jejíma elegantníma mandlovýma očima a gracilně nastraže-

nýma ušima ve tvaru listů. Podle orální tradice dříve, než se

Ewuare Veliký (vláda 1440–1473) stal beninským vládcem,

trávil svůj život v pralese. Jedné noci během spánku ale pocítil,

že z větví stromu padají na jeho hlavu kapky krve. Pohlédl

vzhůru a spatřil zde leoparda, jemuž z tlamy kapala krev ulo-

veného zvířete. Ewuare neváhal zaútočit na šelmu a po krát-

kém boji leoparda zabil. Od té doby každý rok rituálně obětoval

jednoho leoparda. Leopard se tak stal symbolem vladařovi

moci a důležitým tématem beninského výtvarného i slovesného

umění (Ezra 1992, Ben-Amos 1995).

Označení leopard (ekpen) vyjadřující status vladaře, může být

použito jako označení leoparda domova (ekpen n´oha) nebo

leoparda pralesa (ekpen n´owa). Leopard domova byl vládce

lidí a domácích zvířat, zatímco leopard pralesa byl králem pří-

rody a divoké zvíře. V orální tradici se zachovalo také označení

leoparda jako zvířete pocházejícího ze světa pohádek atalakpa,

které má právo v pralese svolávat divoká zvířata a prorokovat

jejich osud. Leopard jako král pralesa je divoké, mocné, ta-

juplné, nebezpečné a silné zvíře. Jeho status i královské atri-

buty tak do značné míry odpovídají pozici, kterou ve světě lidí

zujímal beninský vladař. V beninském království nesměli být

leopardi svévolně zabiti. Lovci, kteří náhodně zabili leoparda,

museli o tomto činu informovat vládce a provést rituál usmíření.

Následně sedmkrát odpřisáhli, že zabili leoparda pralesa, nikoli

domova (Ben-Amos 1976, Gore 2007).

34

Plastiky kohoutů

Plastika kohouta zdobila pamětní oltář královny matky. Na zá-

kladě privilegií a moci královny matky, běžně vyhrazené

mužům, kohout sloužil jako její symbol. Kohout byl také spo-

jován s nejstarší manželkou vládce (eson), která vyučovala

mladé ženy dvorské etiketě a rituálům. Ta zaujímala domi-

nantní pozici mezi ženami vládce, a proto jí byl obvykle přičí-

tán autoritativní charakter. Kohout jako symbol královniny

moci beninští umělci zachycovali zpravidla při chůzi. Mezi jeho

charakteristické atributy patřily hřebínek, zobák, lalok, peří,

a především velké ostré ostruhy, jež vyjadřují sílu, nadřazenost

a dospělost tohoto zvířete. Kohout, slepice, beran nebo ryba

(máčka skvrnitá) patřily ke zvířatům určeným k obětování,

jehož prostřednictvím byl rituálně demonstrován ideální řád

světa, v němž byla zvířata podrobena nadřazenosti a vůli člo-

věka (Nevadomsky 1987, Ezra 1992).

Příslušníci společnosti iwebo žili v blízkosti královského paláce a odpovídali zasoudní dvůr, královský oděv, trůn, korunovační klenoty – pečovali o šatník vládce, jehooděvy vyrobené z korálů, boty, haleny, pokrývky hlavy, meče a královské insignie. Jed-nalo se především o chlapce a mladé muže, již vladaři oddaně sloužili až do doby svédospělosti. Příslušníci společnosti iweguae, v jejímž čele stál esere, plnili funkci slouží-cích v královském paláci, kde pečovali o obu. V období hrozícího vojenského nebezpečízastávali členové iweguae také roli špehů a vyzvědačů. Úkolem třetí palácové společnosti,označované jako ibiwe, bylo pečovat o vladařovy ženy a děti. Vůdce společnosti, nazý-vaný ine, byl odpovědný za stravování princů, zatímco nositel titulu osodin disponovalsoudní pravomocí nad všemi záležitostmi králových žen. Tato palácová společnostinstitu cionálně zahrnovala i některé kněží a chovatele králova dobytka (Bradbury 1973,Aisien 2001).

Všechny tři společnosti tvořící instituci palácových hodnostářů přijímaly do svýchřad také mladé muže z nižších sociálních vrstev, kteří přicházeli do hlavního městaz mnoha různých vesnic, aby se stali součástí palácové struktury a byli uvedeni do cechu.Vstup do paláce byl prvním krokem k získání titulu v palácové nebo městské správnístruktuře. Možnosti těchto mladých mužů ale nebyly velké, neboť soutěžili o povýšeníse syny a vnuky hodnostářů. Přesto se některým schopným jedincům podařilo dosáh-nout vysokého úřadu, mnoho z nich ale neuspělo a vracelo se zpět do vesnic k země-dělskému životu (Plankensteiner 2007).

37

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Bronzová deska zachycující vládce a válečné hodnostáře

Na bronzové desce je zobrazen beninský vládce oba ob-

klopený třemi válečnými hodnostáři. Ve středu výjevu je

umístěn oba držící v pravé ruce meč jako symbol královské

moci. Po jeho pravé straně stojí válečný hodnostář, který

je oděn v typické válečné suknici a jeho hlavu pokrývá

helma z luskouna. Vládce má na hlavě posazenou korunu

zhotovenou z tyčinkových červených korálů a kolem jeho

beder směrem dolu splývá geometrickými vzory zdobená

suknice vyrobená z téhož materiálu. Vládce i hodnostáře

zdobí vysoký korálový límec (Ezra 1992). Oba muži po-

zdvihují ruce, v nichž společně svírají rukojeť plochého ob-

řadního meče eben, jenž je „symbolem boha Oguna, za-

svěceného beninským zemědělcům, lovcům, řemeslníkům

a válečníkům“ (Hurst 1997: 8). Dvě další postavy, patrně

hodnostáři nebo bojovníci se spirálovou přilbou na hlavě,

jsou zobrazeny na vnějších stranách desky. Válečná suk-

nice vyrobená z tvrdých šupin luskouna a válečné hole

(osun nigiogio) naznačují, že se jedná o strážce vládce,

kteří kráčejí po boku svého pána do bitvy.

39

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Plastika léčitele

Plastika zachycuje stojícího beninského léčitele (obo) s typic-

kými atributy jeho profese. Na šňůrce kolem jeho krku je za-

věšena kalabasa užívaná jako schránka na léčivo, které v be-

ninské kultuře tvořila směs listů a bylin, někdy kombinovaná

s uhlím, popelem, a dokonce i střelným prachem (Ezra 1992).

Složení a funkce směsi souvisela jak se statusem jednotlivce,

jemuž byla určena, tak s konkrétní nemocí nebo zraněním, na

něž byla aplikována. Směs uhlí, popela a střelného prachu byla

považována za kouzelné léčivo, užívané k odvrácení nebezpečí,

pokud bylo vetřeno do ran. Na hrudníku a břiše léčitele se na-

chází geometrické linie, které mohou naznačovat skarifikaci

nebo tetování iwu vyjadřující dospělost (Aisien – Nevadomsky

1995). Několik zářezů, svědčících o skarifikaci, je vytvořeno

v oblasti obočí. Soška svým zpracováním působí velmi syrově,

což naznačuje, že její tvůrce byl začátečník nebo učeň. Písek,

jenž byl součástí hlíny použité pro formu, nebyl pečlivě proset,

proto zůstaly součástí jílu drobné kousky kamenů. To je nejvíce

patrné na vystupujících otiscích v oblasti očí a tváří. Ačkoliv je

obtížné stanovit přesné datum zhotovení tohoto artefaktu, po-

dobné typy plastik krátce po dobytí Beninu britskou trestnou

výpravou popsali a klasifikovali jako autentická díla tradiční

beninské kultury Augustus Pitt Rivers (1900) a Felix von Lus-

chan (1901).

Do sbírek Moravského zemského muzea plastiku léčitele získal

český etnograf František Pospíšil (1885–1958) ve 20. letech

20. století, kdy působil jako kurátor Etnografického oddělení

Moravského zemského muzea. Léčitele a další beninské bronzy

dostal Pospíšil darem na základě osobních kontaktů s němec-

kým historikem umění Aby Warburgem (1866–1929), se kte-

rým jej spojoval zejména zájem o mečové tance (Dvořáková

2008, McEwan 2008). V roce 1928 Pospíšil dokonce pronesl

přednášku v Kulturwissenschaftliche Bibliothek Warburg

v Hambur ku. Warburg pocházel z rodiny bohatých židovských

bankéřů, vlastnících v Hamburku od roku 1798 bankovní

dům M. M. Warburg & Co. (Hensel 2011). Do jejich majetku se

mohly beninské artefakty dostat jako část oficiální kořisti,

objek ty vlastněné členy trestné výpravy nebo nezávisle na brit-

ské vojenské invazi obchodní cestou, vedoucí z protektorátu

Pobřeží Nigeru (Niger Coast Protectorate) přímo do Hamburku.

Obchodními zprostředkovateli byli zástupci německých obchod-

ních společností, k nimž patřila například společnost Bey

& Zimmer, jejichž pobočky se nacházely v Lagosu, Sapele a ve

Warri na území dnešní Nigérie. Toto obchodní spojení využívala

k získání beninských artefaktů zejména muzea v Hamburku

(Washausen 1968, Akinwumi 2002). Krátce po získání benin-

ských bronzů do sbírky Moravského zemského muzea je obdi-

voval při své návštěvě Brna dne 20. června 1929 prezident

Tomáš Garrigue Masaryk ve sbírce mimoevropského národo-

pisu v budově Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu (Dvo-

řáková 2008).

41

Vznik a tradice výroby beninských bronzů

Království Benin proslulo výrobou artefaktů z bronzu, jež vyráběli příslušnícicechu slévačů bronzu (igun eronmwon). Tento cech zaujímal mezi ostatními benin-skými cechy vysoký status, vyplývající z rituální, duchovní i estetické hodnoty připi-sované jejich výrobkům (Barnes 1997). Královský palác v Beninu představovalschránku uměleckých děl, mezi nimiž dominovaly dva typy artefaktů – bronzovédesky a bronzové pamětní hlavy. Ačkoliv se pro označení beninských kovových arte-faktů ustálilo adjektivum bronzové, konkrétně pak slovní spojení beninské bronzy, jednáse z hlediska složení kovu o slitinu mědi, olova, zinku, cínu a dalších kovů. Složeníkovu se v království Benin v průběhu staletí proměňovalo, tyto čtyři kovy ale zůstalyzákladními složkami slitiny (Dark 1973, Scott 2002, Nevadomsky – Půtová – Soukup2014). Původ techniky, jíž se beninské bronzy zhotovovaly, byl vždy předmětem vě-deckých diskusí a polemik. Technika ztraceného vosku je totiž poměrně složitá a vý-roba uměleckých bronzových artefaktů vyžaduje zkušenosti a značnou dovednost.Evro pané nejdříve beninským bronzům při pisovali neafrický původ (Buchner 1908,Crahmer 1909). Později se ale prosadil názor, že tato díla i způsob jejich zhotovení jevýsledkem původní africké tradice, neboť archeo logické výzkumy prokázaly existenciuměleckého kovolitectví v západní Africe již před příchodem Evropanů – na územíměst Ife nebo Igbo-Ukwu (Read – Dalon 1899, Luschan 1919, Craddock 1985,Okpew ho 1988). Měď a mosaz se na území království Benin původně dovážely z dolůna jihu Sahary, ale na sklonku 15. století pronikly migrující arabské kmeny do vni-trozemí až na území dnešního Čadu, a přerušily tak tradiční obchod ní stezky směřu-jící do západní Afriky. Úlohu dovozců kovu do beninského království převzali Portu-galci, kteří v 16. století směňovali kov dovážený v podobě náramků (manil) za otroky,koření a slonovinu (Olaniyan – Sweet 2010).

Bronzová deska

zachycující máčku

skvrnitou, 16.–17. století.

palácových a městských hodnostářů. Členové skupiny ekhaemwen oba vytvářeli z po-věření vládce bronzové desky, pamětní hlavy a další bronzové artefakty, jež se staly sou-částí interiérů paláce. Jednalo se o nejvýše postavené jedince, kteří vykonávali techno-logicky nejnáročnější a nejdůležitější práce. Činnost pracovní skupiny pečlivě sledovala kontroloval hodnostář (Bradbury 1957, Dark 1973, Plankensteiner 2007, Aderinto2015).

Bronzové desky

Oba Esigie (vláda 1504–1547) je považován za prvního beninského vládce, jenž po-věřil své řemeslníky, aby pro jeho palác zhotovili bronzové desky. Na deskách byl ve vy-sokém reliéfu nejčastěji zobrazen vládce, hodnostáři, válečníci, kněží, obchodníci, hu-debníci (bubeníci nebo hráči na létnu) a zvířata (leopardi, ryby a krokodýli). Bronzovédesky byly v paláci umístěny na dřevěných sloupech vnitřního dvora. Jejich osazení nasloupech nebylo nahodilé, ale pravidla, podle nichž byly tyto artefakty rozmístěny, jsoudodnes neznámá (Ezra 1992). V dobách, kdy tvořily bronzové desky součást královskéhopaláce, byly pečlivě vyleštěné – tím bylo dosaženo působivého efektu zářivosti, který bylumocněný jejich vysokou koncentrací. Bronzové desky vznikaly v průběhu 16. až 18.století. První období produkce bronzových desek je kladeno do let 1500 až 1700, druhéobdobí do let 1700 až 1800. Již v prvním období lze zaznamenat v dílech beninskýchkovolitců evropský vliv, který je patrný například v nárůstu výtvarné stylizace, ve snazepo zachycení prostoru a pohybu a v užitých motivech. Největší rozkvět dvorského uměnískončil v průběhu první poloviny 17. století (Plankensteiner 2007, Půtová – Soukup2014b).

43

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Bronzová deska

zachycující krokodýla,

16.–17. století.

44

Pamětní hlava vládce s prstencovým okrajem

a okřídlením, 19. století.

Pamětní hlavy

Pamětní hlavy byly umisťovány na oltáře zemřelých předků (aru erha), kde sloužilyjako nosná základna řezbou zdobeného sloního klu, který se vsazoval do otvoru v oblastitemene hlavy. Pamětní hlava symbolizovala sídlo myšlení, soudnost, moudrost, vůli,tvořivé schopnosti i záruku úspěchu a zdraví. Pro Binijce představuje hlava ústředníbod obřadů a obětování. Každý Binijec věří, že na hlavě závisí štěstí a spokojenost jehoi jeho rodiny. Hlava „symbolizuje život a chování na tomto světě, schopnost uspořádat svéčiny za účelem přežití a úspěchu. Každého ,vede jeho hlava životem‘“ (Bradbury 1961:134). Pamětní hlavy vládce (uhunmwun elao) sloužily „jako viditelná připomínka zemře -lého vládce, symbolicky jako nositel nebo prostředek komunikace s duchem zesnulého“(Dark 1975: 31). Po smrti beninského vládce musel nový oba nechat odlít bronzovouhlavu svého předchůdce a umístit ji na nově zhotovený oltář předků.

Tvar a forma pamětních hlav se proměňovaly v historickém čase. Jejich součástí bylv některých případech okraj, často ve tvaru prstence. Na korunách vládců variovalo na-příklad uspořádání korálků nebo ozdoby po stranách koruny, jako jsou okřídlení neboohebný nánosník. Americký antropolog Philip Dark (1918−2008) na základě orální tra-dice, historických dat a analýzy beninských artefaktů stanovil pětičlennou typologii pa-mětních hlav: 1) pamětní hlavy s límcem pod bradou, 2) pamětní hlavy s límcem, vy-klenutým okrajem a jednoduchou korálkovou korunou, 3) pamětní hlavy s vysokýmlímcem bez okraje, jenž zakrývá bradu, a jednoduchou korálkovou korunou, 4) pamětníhlavy s vysokým límcem, okrajem, jednoduchou korálkovou korunou, 5) pamětní hlavys vysokým límcem, okrajem a korálkovou korunou, na jejíž stranách se nachází okřídlení(Dark 1975).

47

Diskontinuita a kontinuita výroby

beninských bronzů

Trestná výprava v roce 1897 je obvykle vnímána jako přerušení historické kontinuityjak v oblasti politické a ekonomické nezávislosti Beninu, tak v oblasti tradiční výrobybronzů určených pro královský palác. Bronzové kulturní dědictví bylo Brity dovezenona území Evropy a veřejně rozprodáno na mezinárodních aukcích západním muzeíma galeriím nebo soukromým sběratelům. Kovolitci bronzů po dobytí království ale pro-dukci nezastavili. Oba Eweka II. (vláda 1914–1933) po nástupu na trůn roku 1914 pod-pořil vznik nové dílny kovolitců bronzu v ulici Igun v blízkosti královského paláce, jejžnechal znovu vybudovat (Egharevba 1946, Gore 2007). V ulici Igun žije několik rodinkovolitců. Každý kovolitec má své vlastní obydlí, v jehož přední části se nachází obchod,v němž vystavuje bronzové artefakty, modeluje a komunikuje s potenciálními zákazníky.Každý kovolitec má svůj charakteristický a rozpoznatelný výtvarný styl. Technika ztra-ceného vosku zůstává pro řadu kovolitců osvědčenou metodou výroby bronzových arte -faktů, i když se vlastní proces odlévání a jeho fáze mohou proměňovat (Nevadomsky1997a, 1997b, Kalu – Aigbobo 2011, Půtová 2015).

Produkce bronzových artefaktů

v tradičním stylu vystavená

v ulici Igun v Benin City.

51

Království Benin: Bronzy zkropené krví

Po očištění a cizelování odlitků je prováděno jejich patinování. Patinu kovolitci vy-tváří alternativně různými směsi z citrusů, akumulátorovou kyselinou, palmovým nebomotorovým olejem a uhličitanem vápenatým, které mění barevnost od žlutohnědé k še-dočerné a šedozelené. Lokální zákazníci preferují lesknoucí se patinu, která symbolizujesílu válečníka, naopak cizinci se zaměřují na artefakty, jejichž patina temnou barvoupřipomíná původní artefakty z 16. století (Nevadomsky 2005, Nevadomsky – Půtová –Soukup 2014). Tyto trendy vyvolávají v odborných kruzích četné diskuse na téma vní-mání beninských artefaktů na pozadí existence skutečné hodnoty (kvalita, původ nebovýznam konkrétního bronzu) nebo její ztráty (bronz jako kýč, reprodukce nebo imitace).Současně ale dochází také k fetišizaci bronzů ze strany sběratelů, kteří se podílejí na je-jich přeměně ve zboží, jež je možné prodat a koupit. Na způsob výroby má navíc vlivi stávající ekonomický mezinárodní i lokální diskurz. Beninské bronzy jsou vytrženyz původního kulturního kontextu a zbaveny původních duchovních nebo sociálníchvazeb (Cosentino 1991, Půtová 2014a).

Plastika leoparda

Leopard v beninské kultuře reprezentoval divokost, tajemnost,

mocenskou autoritu a přirozenou sílu. Stejně jako oba v říši

lidí, leopard v říši divokých zvířat, vládl nad životem a smrtí.

„Právo zabíjet je jedním z typických znaků kralování“ (Ben-

Amos 1976: 246). Binijci věřili, že leopardi, a dokonce i kro-

kodýli, útočí na člověka na příkaz boha, jež je využívá jako ná-

stroj odplaty nebo pomsty. Oba delegoval své právo brát život

a zabíjet na válečníky a vrchního velitele beninské armády

iyase. Ti byli při válečných tažení často ozdobeni artefakty po -

ukazujícími na sílu leoparda, k nimž patřily náhrdelníky z leo-

pardích zubů a špičáků, leopardí kůže nebo závěsná maska

u pasu v podobě leopardí hlavy. Kromě využití leopardí kůže

jako pláště nebo oděvu, sloužila jako surovina při výrobě

schránky ekpokin (Ben-Amos 1976, Dark 1982, Blackmun

1991, Ezra 1992).

52

Osud beninských bronzů v Evropě a jejich vliv

na umění avantgardy

Poté, co byly beninské bronzy a další artefakty dovezeny do Evropy, začaly se rychlepřesouvat z rukou vojáků do rukou obchodníků, obchodních domů a na volný trh.Mnoho beninských děl bylo prodáno nebo vyměněno již na pobřeží dnešní Nigérie.Oiciální aukce začaly probíhat na přelomu let 1897 a 1898. V roce 1901 byly téměřvšechny artefakty získané během britské trestné výpravy rozprodány (Roth 1903). Jižv tomto období výtvarný potenciál a estetické kvality beninských bronzů rozeznalo ně-kolik osobností z řad sběratelů a kurátorů, mnozí z nich první autoři publikací o be -ninském umění, k nimž patřili britští archeologové a kurátoři Augustus Pitt Rivers(1827–1900) a Charles Hercules Read (1857−1929), britský kurátor Richard Quick(1860−1939), německý geograf a sběratel Hans Meyer (1858−1929) a zejména pakněmec ký antropolog a kurátor Etnologického muzea v Berlíně Felix von Luschan(1854–1924), (Quick 1899, Read – Dalton 1899, Pitt-Rivers 1900, Göbel – Köhler –Seige 2002). Ten nepochyboval o africkém původu beninských bronzů a odmítal jejichorientální nebo egyptský původ. „Toto je čistě africké, naprosto a zcela výhradně pouzeafrické.“ (Luschan 1901: 9)

Bronzová deska zachycující Portugalce v katalogu

beninských artefaktů britského obchodníka

a sběratele Williama D. Webstera, 1899.

Bronzová deska zachycující Portugalce

s manilami, 16.–17. století.