BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

ČÍSLO 6 • ROČNÍK XVII. ČeRVeN 2011

BUCHLOVSKÝZPRAVODAJ

Červnové mraky (foto: -vlk-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2011 1

SkřivánekZazpíval skřivánek na Květnou neděli

z veliké radosti, že ledy zmizely.Jásavá písnička nesla se velice,

nesla se velice až nad Buchlovice.

Rozoraná pole ptačí zpěv pohladili když koňský potah teď traktor nahradil.Skřivánek nyní zpívá z hrdélka nadšeně,

trylky zapadají v osení zelené.

Stříbrný tón hlásku doletí až k Pile,vzbudí u potoka kočičky na jívě.

Na olši jehnědám radostně oznámí,že už mrazy, ledy jsou jistě za námi.

Na Hunčách ho vítá podléšťka modravá,v Hložku v mladé trávě fialka voňavá.

Na Povinné zase žlutavý petrklíč.Zem je odemknutá, zima je vskutku pryč.

Zdenka Maršálková

(foto: -bž-)


Informace městyse BuchloviceRada městyse Buchlovice č. 8/2011 ze dne 20. 4. 2011Smlouva o budoucí smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu: a) na stavbu „Buchlovice, přípojka NN, Panáková“, PeRFeCT, spol. s r.o., Zlín b) pro realizaci stavby distribuční soustavy s názvem „Buchlovice, příp. NN, Šik“ na pozem-ku parc. č. 368, zapsané na LV č. 100001 v k.ú. BuchloviceRada se oběma návrhy smluv zabývala a rozhodla doporučit je ke schválení do nejbližšího zasedá-ní Zastupitelstva městyse Buchlovice.

Žádost o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice, Norbert Kovařík a Božena Kovaříková, Buchlovice, výměna podlahových krytin a rekonstrukce kou-pelny, ze dne 6. 4. 2011Rada požaduje doplnění formuláře žádosti o poskytnutí půjčky v kapitole 3., dotační titul. Rada doporučila žádost ke schválení Zastupitelstvu městyse Buchlovice na nejbližším zasedání.

Žádost o prodloužení nájemních smluv č. 1/2006 z 9. 1. 2006 a dodatků na pronájem parko-viště u státního zámku, smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 12/2006 ze dne 13. 12. 2006 a dodatků na pronájem veřejného WC Buchlovice a smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 4/2006 ze dne 30. 12. 2006 – chemická čistírna na období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2015, Jaroslav Mičkal, BuchloviceVzhledem k tomu, že v žádosti o prodloužení nebyly kvantifikovány žádné investice, neshledala rada žádné důvody pro prodloužení uvedených nájemních smluv.

Žádost o souhlas s konáním letního stanového tábora ve dvou turnusech od 1. 7 do 30. 7. 2011 pod rekreačním objektem „Vlčák“, Junák – svaz skautů a skautek, středisko 1. Morav-ských junáků, Uherský Brod, ze dne 23. 3. 2011Rada nemá námitek proti konání letního stanového tábora ve dvou turnusech od 1. 7 do 30. 7. 2011 pod rekreačním objektem „Vlčák“, Junák – svaz skautů a skautek, Uherský Brod, neboť zku-šenosti s jednáním této organizace jsou historicky dobré. Rada doporučila, aby se vedení tábora v technických věcech (odpady, pitná voda) obracelo na pana místostarostu Bořka Žižlavského.

Smlouva o budoucí smlouvě na zřízení věcného břemene: a) pro stavbu distribuční soustavy pod názvem „ SB-4507-185, Buchlovice, kabel NN, trafo-stanice, 11 RD“ na částku 25 000 Kčb) pro stavbu distribuční soustavy pod názvem „SB-4507-093, Buchlovice, příp. 50 m, Stejs-kal“, na částku 2 500 KčRada opakovaně projednala návrh HD GEO, s.r.o. Slavičín na přehodnocení usnesení zastupitelstva a vzhledem k tomu, že se celková nabídka zdá být finančně výhodnější, doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice usnesení revidovat a přistoupit na návrhy v návrzích smluv uvedené.

Žádost o poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na území městyse Buchlovice pro žada-tele Vlastimila a Lenku Kučíkovy, Buchlovice, na zateplení stropů, interiérové dveře a dlaž-bu, částka 50 000 Kč, ze dne 15. 4. 2011Rada doporučila žádost ke schválení Zastupitelstvu městyse Buchlovice na nejbližším zasedání.


Žádost o pronájem učebny na Československém kulturním centru Buchlovice pro výuku angličtiny pro děti a dospělé v rozsahu 4 vyučovacích hodin po 60 minutách, vedle toho dva kurzy pro dospělé, sumárně 6 hodin v odpoledních hodinách, Mgr. Veronika Copláková, Buchlovice, ze dne 12. 4. 2011Rada pojala žádost o výuku anglického jazyka jako vhodnou iniciativu, a proto rozhodla kladně.

Smlouva číslo 8 – 2010 o dlouhodobém pronájmu pozemku ze dne 12. 10. 2010, žádost o vypovězení smlouvy podle čl. VI. uvedené smlouvy, manželé Jaroslav Slaný a Ludmila Slaná, Uherské Hradiště Rada prostudovala genezi předložené smlouvy a vyslechla i okolnosti, za kterých tato vznikala. Rady, minulá i současná, měly a mají na mysli vyřešení dlouholetého sporu a ukončení soused-ských půtek a v tomto smyslu i současná rada potvrdila jednání starosty ing. Jiřího Černého – rozdělením parcely č. 2516/3 v k.ú. Buchlovice mezi oba sousedy a současně jejím dlouhodobým bezplatným pronájmem (za údržbu pozemků) oběma s tím, že věci s povolením vzniklé terasy řeší Odbor výstavby Úřadu městyse Buchlovice samostatně.

Rozhodnutí zadavatele o výsledku veřejné zakázky “Zlepšení tepelně technických vlastnos-tí budovy ZŠ Buchlovice čp. 483, ul. Komenského, Buchlovice“ – návrh ze třetího jednání hodnotitelské komise ze dne 28. 2. 2011Rada zastupující zadavatele Městys Buchlovice schválila návrh na vítěze veřejné zakázky „Zlepšení tepelně technických vlastností budovy ZŠ Buchlovice čp. 483, ul. Komenského, Buchlovice“. Dle návrhu – viz protokol ze třetího jednání hodnotící komise ze dne 28. 2. 2011 – se vítězem výbě-rového řízení stala firma CGM Czech a.s. s nabídkovou cenou 3,975.207 Kč bez DPH. Firma CGM Czech a.s. kromě toho, že splnila kvalifikační předpoklady, vyhověla i základnímu hodnotícímu kritériu dle ustanovení § 78, odst. 1, písm. b) zákona – nejnižší nabídkovou cenu.

Rada městyse Buchlovice č. 9/2011 ze dne 11. 5. 2011Slavnosti bratrstva Čechov a Slovákov na Javorine 2011, žádost o finanční pomoc, o morál-ní a hmotnou podporu slavností v roce 2011, Klub kultury Uherské Hradiště, ze dne 15. 4. 2011Rada schválila pro akci Slavnosti bratrstva Čechov a Slovákov na Javorine 2011 symbolický finanč-ní příspěvek ve výši 500 Kč, který bude zaslán na konto Klubu kultury Uherské Hradiště.

Žádost Matice svatohostýnské, Bystřice pod Hostýnem, o finanční příspěvek na provoz, modernizaci a údržbu celého areálu a objektů na Svatém Hostýně, ze dne 25. 4. 2011Rada schválila pro občanské sdružení Matice svatohostýnská pro rok 2011 finanční příspěvek ve výši 500 Kč.

Pořádání OVVR (ověření vrozených vlastností retríverů) – zkoušky na Smraďavce 29. 5. 2011 od 8.30 hodin, Milan Doktor, Lipov, ze dne 22. 4. 2011Rada nemá námitek proti konání zkoušek OVVR na Smraďavce dne 29. 5. 2011, žádá jen, aby byl z tohoto setkání dodán shrnující článeček pro periodikum Buchlovský zpravodaj (včetně fotogra-fické dokumentace).


Žádost o povolení závodu horských kol dne 4. 6. 2011, start v 11.00 hodin, Smraďavka, Jozef Šik, Břestek, ze dne 20. 4. 2011Rada nemá námitek proti konání závodu horských kol dne 4. 6. 2011, pokud se tento bude konat na trati vyznačené na mapce přiložené k žádosti a budou dodrženy veškeré náležitosti z hlediska pořadatelského a z hlediska bezpečnosti. Rada by rovněž ráda přivítala shrnující článek pro měsíč-ník Buchlovský zpravodaj.

Výzva Zelená úsporám – loňská výzva – sdělení od paní Miroslavy Knotkové, ředitelky ener-getické agentury Zlínského kraje, o.p.s., e-mail ze dne 26. 4. 2011S politováním vzala rada na vědomí jmenovaný e-mail o rozhodnutí ministra životního prostředí, že ...žádný projekt z loňské Výzvy Zelená úsporám pro veřejné budovy nebude podpořen, a to z důvodu nedostatku financí v tomto programu pro fyzické osoby. Městys má tímto zrušenou dotaci na Zlepšení tepelně technických vlastností budovy Zdravotního střediska a úřadu městyse. Rada městyse se vyjádřila v tom smyslu, že pokud bude vyhlášena nová Výzva na zateplení z pro-gramu OPŽP, bude se městys Buchlovice opět o ni ucházet.

Návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice – Roman Klas, Buchlovice – změna využití pozemku ze zeleně na plochu určenou k bydlení (vybudování garáže), p. č. 3095 – zahrada, k.ú. Buchlovice, ze dne 9. 5. 2011Rada byla seznámena s podaným návrhem na pořízení změny územního plánu v části Zahrady, také o záměrech rodiny Klasovy. Doporučila návrh na změnu zaregistrovat a pověřila starostu ing. Jiřího Černého jednáním o této záležitosti na odboru územního plánu Městského úřadu Uher-ské Hradiště a seznámením rady s výsledky jednání.

Výkup pozemků v k.ú. Buchlovice – cenová nabídka dle znaleckého posudku (jedná se o parcely č. 3378/14, ostatní plocha, ostatní komunikace, výměra 384 m2 a parcela č. 3378/20, ostatní plocha, ostatní komunikace, výměra 1.140 m2), ing. Zdeněk Zálešák, lesní správce, Lesy ČR, s.p., Lesní správa Buchlovice, ze dne 9. 5. 2011Rada přijala cenovou nabídku na prodej pozemků p.č. 3378/14 ostatní plocha, ostatní komunika-ce, výměra 384 m2 a p.č. 3378/20 ostatní plocha, ostatní komunikace 1.140 m2 za celkovou cenu (dle znaleckého posudku č. 9061/111/11 ze dne 19. 4. 2011) 60 000 Kč, Lesům České republiky, s.p. Hradec Králové, Lesní správa Buchlovice, lesní správce Ing. Zdeněk Zálešák. Rada doporučila v prodeji pokračovat.

Dopis Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje (spis zn.: HSZL-2444-1/IZS-2011 ze dne 2. 5. 2011 – čerpání státní dotace pro jednotku kategorie JPOII/1 SDH Buchlovice – schválení krytí nákladů na zabezpečení akceschopnosti jednotky městysem BuchloviceRada schválila krytí nákladů na zabezpečení akceschopnosti jednotky městysem Buchlovice ve výši minimálně 10% celkové částky účelové neinvestiční dotace na 1 člena jednotky SDH pro rok 2011 a tak vytvořila podmínky pro čerpání státní dotace do výše 100.000 Kč pro jednotku SDH Buchlovice.

Smlouva o umístění veřejné komunikační sítě mezi Telefónica 02 Czech Republic, a.s. Praha a Mgr. Magdalenou Čechmánkovou, Uherské Hradiště a městysem Buchlovice – přípojné komunikační vedení veřejné komunikační sítě a rozvaděč komunikační sítěRada schválila podepsání Smlouvy o umístění veřejné komunikační sítě mezi Telefónica 02 Czech Republic, a.s. Praha a Mgr. Magdalenou Čechmánkovou, Uherské Hradiště a městysem Buchlovice


na instalaci a provozování přípojného komunikačního vedení veřejné komunikační sítě a rozvaděč komunikační sítě na budově čp. 273 v ulici Masarykově v Buchlovicích.

Veřejná zakázka „Oprava místní komunikace – ul. Komenského, Buchlovice VZMR č. 16/2011“ – vyhodnoceníProstřednictvím firmy INVESTA UH, s.r.o. Uherské Hradiště byla kompletně zúřadována veřejná zakázka malého rozsahu na provedení stavebních prací na akci „Oprava MK – ul. Komenského, Buchlovice VZMR č. 16/2011“. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek vyplynulo, že soutěže se zúčastnily následující firmy: Vodohospodářské stavby Jeseník – CZ s.r.o. Veselí nad Moravou, SVS – CORRECT, spol. s r.o. Bílovice, STRABAG a.s. Praha, Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s., odštěpný závod 6 - Morava, Tlumačov. Nejvýhodnější nabídkou, která vyhověla požadavkům a podmínkám stanoveným zadavatelem ve výzvě k podání nabídky a podmínkám v zadávací dokumentaci, splnila všechna stanovená kritéria pro zadání veřejné zakázky a získala nejvyšší počet bodů, je od firmy Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s., odštěpný závod 6 - Mora-va, Tlumačov, nabídnutá cena včetně DPH činí 2 684 932 Kč, záruční doba 72 měsíců.Rada schválila vítěze veřejné zakázky „Oprava MK – ul. Komenského, Buchlovice VZMR č. 16/2011“ – je jím firma Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s.

Kulturní kalendář – červen 20112. 6. 2011

Besídka ZUŠ, 16.30 hod. ČSKC Buchlovice

p. Snopek, tel.: 604 201 733

4. 6. 2011

Turnaj v petanque Hřiště petanque

PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz

19. 6. 2011

Pouť na Barborku (Nejsvětější Trojice)

Kaple sv. Barbory

KDU-ČSL, František Hrabina

19. 6. 2011

Pouťové odpoledne Hospůdka u Špalka

Petr Špalek, tel.: 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz

2. 7. 2011

Chřiby krásné, Chřiby mé – výstava fotografií členů Expedice Chřiby v kapli sv. Barbory

Kaple sv. Barbory

Hrad Buchlov, tel.: 572 595 161 www.hrad-buchlov.cz

(foto: -bž-)


Z nových knih:

Naučná literatura pro dospěléD. Sommerville: Encyklopedie druhé světové válkyB. Taylor: Hitlerovy hlavní stany (Z pivnice do bunkru, 1920 – 1945)M. Ivanov: Atentát na Reinharda HeydrichaO. Dvořák: Největší české záhadyA. Halada: Na kole křížem krážem po ČecháchZ. Pavlis: Králové fotbaluG. Schumann: Fascinující lesJ. Malek: Kočka ve starém EgyptěH. S. Kushner: Překonat strach A. Koenigsmark: Jiřina Jirásková osobněK. Höger: Z hercova zápisníku

Krásná literatura pro dospěléBestsellery severské literatury:P. Hoeg: Představy o dvacátém století (autor knihy Cit slečny Smilly pro sníh)L. Kepler: HypnotizérS. Larsson: Muži, kteří nenávidí ženyS. Larsson: Dívka, která kopla do vosího hnízdaY. Sigurdardóttir: Žhavý hrob (autorka knihy Mrazivé světlo)Y. Sigurdardóttir: Poslední rituál

Další knihy oblíbených autorů:H. Murakami: Norské dřevo (nejvýznamnější japonský spisovatel současnosti)L. Walden: Ohnivá laguna

S. Montefiore: Sašenka (román z období stalinských čistek)M. Jenningsová: Případy detektiva Murdocha 3A. Christie: Parker Pyne zasahujeA. Christie: Vražda v MezopotámiiP. Šabach: S jedním uchem naveseloV. Křístek: Prohrát slunce před svítáním (hlavní postavou je Jakub Krčín z Jelčan)B. Howieová: Co mi dluží dceraK. Janouchová: Horká stopaS. Monyová: Citová divočina

A knihy, které nám chyběly pro maturanty:L. Fuks: Spalovač mrtvolM. Viewegh: Báječná léta pod psaJ. Nohavica: Chtěl jsem jí zazpívat

Naučná literatura pro děti a mládežH. Rytířová: Kuchařka pro kluky a holky

Krásná literatura pro děti a mládežSlavná upírská sága:S. Meyerová: StmíváníS. Meyerová: Nový měsícS. Meyerová: ZatměníS. Meyerová: Rozbřesk

R. Randallová: Půlnoční vílyPerníková chaloupka (pohádky s angličtinou)Sněhová královna (pohádky s angličtinou)

Mgr. Dagmar Možnáknihovnice

Informace místní knihovny

Buchlovice (foto: -vlk-)


Z naší mateřské školyDalší školní půlrok se přehoupl jako mávnutím kouzelného proutku a my můžeme opět bilancovat a letmo vzpomenout na naše Čarovné hraní. Akcí pro děti i nás dospělé měla naše školka opravdu požehnaně, věříme, že nikdo nemůže říci, že se u nás ve školce nic neděje. Tak posuďte sami…Druhé pololetí jsme zahájili opravdu stylově. No řekněte sami, kde jinde byste našli tolik pohádko-vých postav, bojovníků, princezen, víl, než na školním Karnevalovém bálu. A to nemluvím o lido-žroutech v podání našeho pedagogického sboru, který se na tento den vyzbrojil kostmi, skalpem, a společně s dětmi nacvičil i taneček s názvem Čokoláda. I dnes jej děti velmi rády zatančí sobě i druhým. Dopoledne zábavný program plný her, módní přehlídka, společná diskotéka v jídelně a samozřejmě i pamětní listy. To vše nesmělo chybět.Naši předškoláci začátkem února zvládali první zkoušku z takzvané „dospělosti“. Svůj zápis do školy. I díky tomu jsme se vydali na návštěvu našich bývalých dětí, dnešních prvňáčků, kteří nás přijali velmi srdečně. Vzali své kamarády mezi sebe do lavic, ukázali jim co už umí, co zvládají, jak bravurně se umí chovat a poslouchají paní učitelku. Další naše objevné kroky vedly do míst-nosti „školní družiny“. Děti si zde zahrály stolní tenis, děvčátka usedla k papíru a pastelkám, někteří k panenkám a stavebnicím. Byli jsme velice potěšeni, protože nás paní vychovatelka velmi pochválila, jak hodné a poslušné naše ratolesti máme. Každý, kdo zná naši školku ví, že pracujeme podle integrovaných bloků, které se vždy zabývají v určitém měsíci rozličnými tématy. V jednom takovém se s dětmi zabýváme zaměstnáním a čin-nostmi, které provozují jejich rodiče, blízcí. V letošním roce jsme stejně jako v těch minulých mohli nahlédnout do „kuchyně“ lékárnic, kadeřnice, navštívili jsme lékaře, prodejnu potravin, drogerie, masny, banku, nahlédli jsme do zákoutí automechanika , dřevorubce, keramičky místních ochot-ných lidí. Za jejich nabídku, ochotu a shovívavost mockrát děkujeme. Naši školku navštívila také manikérka.Jeden z těchto bloků se také zajímá o domácí zvířata, mazlíčky, které děti mohou potkat doma, či u svých prarodičů. Naše školka se letos rozhodla tyto mazlíčky pořídit do všech tříd. A uspěli jsme jak u dětí, tak u dospělých. V úterý 13. března jsme si přivezli do školky morčátka z chovné stanice Aras z Modré. Mladý chovatel nám kromě nich dal také pytel krmiva a ke svým mazlíčkům jsme získali rodné listy. Ve třídě prvňáčků tedy přibyla nová slečna Calista z Arasu, třídu Berušek posílil Ferrero z Arasu a Sluníčka se mohou těšit z Galaxy (Jiskřičky) z Arasu. A věřte nebo ne, děti je samy čistí, krmí, starají se o ně, nosí jim čerstvou trávu. A nechybí ani to pomazlení, které je pro všechny strany velmi důležité. A o to nám přece jde, abychom děti nejen naučili znalosti a školní rutinu, ale abychom v těch malých lidičkách rozvíjeli zodpovědnost, lásku, přátelství, pracovitost, ochotu postarat se o druhého a hlavně možnost spolupracovat a vědět, že nic není zadarmo.V letošním roce jsme také jednou akcí chtěli potěšit rodiče. Naplánovali jsme si březnové odpoled-ne, a u kávy a něčeho malého k zakousnutí, jsme se společně potkali nad obaly čajových pytlíčků, že kterých jsme skládali ORIGAMI. Myslím, že toto odpoledne uteklo velmi rychle a pro mne, a doufám, že i ostatní zúčastněné, bylo velmi příjemným překvapením, za něž všem velmi děkuji.V minulém článku jsme se také zmínili, že naše školka prochází obměnou a obnovou. V březnu jsme dětem do všech šaten pořídili krásné, nové a barevně sladěné skříňky, které nahradily ty starší, již nevyhovující. Šatny se jakoby „nafoukly“, získaly na veselosti a konečně k nám může přes okno i sluníčko. Myslím, že si je užívají nejen děti, ale i dospělí.V letošním roce naši školku navštívilo hodně divadélek a děti shlédly spoustu pohádkových pří-běhů. My ale navštívili i kulturní stánek v našem okresním městě - Slovácké divadlo a jeho před-stavení Kašpárkova komedie s drakem. Cestou zpět jsme zastavili ve Zlechově a společně nahlédli


do stavení, ve kterém jsme kromě koně, králíčků, papoušků, obdivovali motorky a vozový park. Krásně divadelně nastrojeni s „parfémem domácích mazlíčků“ jsme se nadšeni vraceli zpět.V dubnu a květnu se s aktivitami tzv. roztrhnul pytel. Třída Berušek nacvičila taneček na hudbu J.Pavlici s názvem Tancovala v lese víla, a vystoupila na vernisáži v Muzeu Podhradí. Zúčastnili jsme se soutěže v setí trávníčků a následném jejich zdobení. Travní semínka jsme objed-nali u firmy Rožnovská travní semena, která v letošním roce vyhlásila soutěž pro MŠ o hodnotné ceny. Stále se snažíme získat penízky na naši vysněnou zahradu před školkou, tak pro nás každá taková soutěž znamená velkou naději. Přestože jsme měli velmi krásné výrobky a naše trávníčky byly velmi nápadité, na posty nejvyšší a ocenění jsme nedosáhli. Snad příště. Vždyť i my upevňu-jeme v dětech heslo „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“.Velkou společnou akcí pro děti i rodiče byly Velikonoční dílničky. Na nich si děti mohly vytvořit spoustu dárečků. Kuřátka pracovala s papírem a vyráběla plastické kuřátko, kolíček s kytičkou z filcu, vyfouklá vajíčka obalovala v krupičce a ozdobovala potravinovými barvami. A v neposlední řadě také zajíčka z vatových kuliček.Berušky překvapily své maminky a blízké výrobou přáníčka z papíru se zajíčkem, zápichem „kuřát-ka“ do květináče, myškou na záložce do knihy. Nesměl chybět kolíček – včelka z korálků a drátků.Sluníčka si letos dala záležet na velikonočním aranžmá v květináčku z krušpánku, ptáčků vyro-bených z vizovického těsta. Kouzlila s mramorovacími barvami a výfuky, vyráběla si fotorámeček a svícen – kuřátko. Všechny třídy pak nazdobily své trávníčky, které nám do konce týdne navozo-valy atmosféru jara a velikonoc.


Aby toho nebylo málo, hned druhý den jsme všichni společně oslavovali Den Země. Každá třída po svém. Kuřátka se vydala do parku, kde plnila úkoly. Jen namátkou sbírala lístečky, větvičky, přírodniny, třídila je, hledala správné názvy. Pro zručné bylo sestavování motivů z kamínků, lepení nasbíraných lístků na předkreslený vzor. Celé dopoledne pak děti provázela motivační hra „Proč odpadky nepatří do přírody“. Hledaly místo v lese, které neznámy cizinec znečistil v lese odpadky a společně je vyčistily.Berušky se také vypravily do parku, kde je čekala spousta poznávacích, ale také bojových úkolů, jako jsou hod šiškou, překážkový běh mezi stromy, poznávací úkol o stromech a keřích. Mohly poznávat dary přírody – podle chutě, čichu a hmatu.Sluníčka také vedla své kroky k místnímu zámeckému parku. Protože jsou ale nejstarší a tím před-pokládáme i nejzdatnější v poznání, byl pro ně připraven vlastivědný kviz. Musely nejen zdolávat úkoly, ale tyto úkoly také najít na stezce, kterou měly vytýčenu barevnými fáborky. Plnily úkoly, odpovídaly na otázky, snažily se poslouchat , co povídají stromy, poznávat přírodniny, zodpoví-dat zapeklité dotazy. Stavěly domečky skřítkům, pletly věneček z pampelišek pro vílu, která jim v jednom z kouzelných klenutých stromů zanechala poklad. Všechna sluníčka byla pasována na Ochránce přírody, protože své úkoly zvládla na jedničku. Ale to nebylo vše. Dnešní den se nesl ve znamení zelené barvy. Sluníčka měla vyhlášenu soutěž „O co největší počet zelených svršků oblečení a doplňků“. Jen málokdo tohoto dne přišel do třídy jinak, než v zelené. I někteří chlapi se odhodlali ke skutkům věru odvážným a na tvářích měli zelené líčení a zelená barva také zdobila nehty jejich nohou. To pak byly opravdu vysoké počty.


Jen týden měly maminky na přípravu dalších kostýmů. Rozhodli jsme se společně s dětmi si užít Čarodějné dopoledne. V ten den byste ve školce nenašli nikoho jiného než kouzelníky, čaroděje a čarodějnice. Proměnili jsme naši školku na čarodějnou školu, skoro jako tu, která byla v Bradavi-cích. Ve všech třídách se učilo a soutěžilo v jízdě či letu na koštěti, učila se zaklínadla, tanec u ohně stejně jako při Filipojakubské noci, hledala se čarodějná čísla, vyráběla se čarodějná zvířátka neto-pýr, kočka, čarodějný klobouk. Opravdu dopoledne plné kouzel. A Sluníčka si tento den prodloužila až do druhého rána. Většina absolvovala Pyžamkovou školičku. Sraz byl v 18 hodin, nutné společné foto s rodiči a hurá na poklad. Cestu k pokladu nám nachys-tala Čarodějnice Agáta, která je členkou řádu Černého kocoura. Nechávala nám pokyny ve školce a povzbuzovala nás k hledání pokladu. Naše kroky směřovaly k vodárně nad Buchlovicemi. Všichni jsme se ohlíželi a otáčeli, abychom třeba jen koutkem oka zahlédli, odkud nás ta čarodějnice pozo-ruje, protože přesně věděla, kde se zrovna nacházíme. Věřte nebo ne, i čarodějnice dnes využívají novoty doby, jako jsou mobilní telefony, satelity… V různých fázích našeho hledání nás povzbuzo-vala a posílala smsky na telefony paní učitelek a paní ředitelky. A hurá, truhlu jsme našli. Jenže byla bez klíčku, ten nám Agáta schovala ve třídě v době naší nepřítomnosti. Takže už nám jen zbývalo najít ho a tím zjistit, byli-li jsme úspěšní. Po návratu jsme si společně opekly špekáčky, nachystali pelíšky, přinesli všechny plyšáky ze skříněk, které byly mnohdy větší než naše lehátko a zdolali i neoblíbenou očistu. A čekala nás ta nejnebezpečnější část večera – Stezka odvahy. Absolvovali jsme ruku v ruce pochod temnými místnostmi a chodbami školky, strašidelný kout u schodiště a cíl ve třídě u Jiskřičky. Někteří měli hodně nahnáno, jiní tančili ve tmě, další se drželi jako klíšťa-ta. Ale zvládli jsme to všichni. Pak už přišel jen slíbený večerníček v podobě filmu o Dinosaurech a na lepší spinkání pohádkové CD o Malé čarodějnici. Noc byla pro některé dlouhá, pro jiné krátká. Ráno nás čekala svačinka a slíbené pasování do řádu Černého kocoura, stejně jako byla Agáta.A co nás čeká v závěru školního roku? V brzké době popřejeme všichni našim maminkám a babič-kám vystoupením ke Dni matek. V ten samý den je zase naší odměnou školní výlet do zábavního centra Galaxie ve Zlíně. V pátek pak každoroční svátek dětí, který společně prožijeme na Smraďav-ce u Krystýnků. A máme ještě slíbenu akci pod Buchlovem od pana Petra Špalka. Takže se stále máme na co těšit. Sluníčka čeká pasování předškoláků na školáky a společné rozloučení u táborá-ku U Maca. S některými se budeme loučit, někteří s námi budou prožívat ještě příští rok. Ale jako kamarádi a spolužáci si jistě toto odpoledne pěkně užijeme.

Ladislava Holáňová, DiS


Již druhým rokem v naší školce funguje spolu-práce DDM Šikuly UH a našeho pedagogického sboru. Stejně jako v loňské roce jsme rodičům a dětem nabídli paletu zájmových kroužků. Stejně jako v loni keramický kroužek, ale nově výtvarný, hudebně-pěvecký, kroužek břišních tanců. A stejně jako loni i dnes byl o kroužky velký zájem. Někdy se děti chtěly do kroužku přihlásit i v průběhu roku. Bohužel kapacita byla již naplněna a do rozjetého vlaku se naska-kuje špatně. Kroužky nejsou jen o zaplnění volného času dětí a nás vedoucích. Jde také o rozvoj mnoha stránek dětí. Ať už je to třeba jemná motorika rukou, koordinace pohybů ruky, prstů, práce s hmotou a rozvíjení citového vnímání, výtvar-né cítění v kroužku keramiky. Děti se seznamují nebo upevňují znalosti o práci s hlínou, tvor-bou z ní, možnostmi jejího zpracování, barvení, pečení. V neposlední řadě pracují jako dvě party, kde každý má své místo, svůj úkol, své pracovní nasazení.V jiných se seznamujeme s hudbou. Ať hrou nebo spojením s pohybem. V hudebně-pěvec-kém se děti učí při hudebních nástrojích zpívat nové písně různých žánrů, zpívají společně i jednotlivě. V břišních tancích tu hudbu pro-žívají naplno pohybem. Procvičujeme jak slu-chové vnímání, tak koordinaci pohybů, rytmus a naše již známé citové vnímání. V kroužku výtvarném se seznamují s výtvarným cítěním, zažívají netradiční výtvarné techniky, zkouší, co dokáže papír, lepidlo, voda.. Však jste spoustu výrobků mohly vidět i v prostorách naší školky, kde jsou vystavovány. V letošním školním roce jsme opět vyhlásili soutěž pro rodiče a děti. Absolvovali jsme jen první „Skřítek–hříbek“. Bohužel ty další jsme pro nevelký zájem už nevyhlašovali. Ale dou-fáme, že třeba v příštím roce, pokud budeme všichni chtít, se zase společně setkáme na něja-ké vernisáži našich a vašich výrobků. Novinkou, která se rýsuje pro příští rok, je možnost nabídnout kroužek keramiky také prv-

Šikula

ňáčkům a dětem školou povinným. Po doho-dě vedení DDM Šikuly a naší paní ředitelky Jitky Němečkové nabídneme možnost navště-vovat náš kroužek i těmto dětem. Doufáme, že zájem bude tak velký, jaký se nám jeví v těchto dnech. Tímto také chceme velmi poděkovat vedení DDM Šikula paní Bc. Ivaně Zůbkové a zástupkyni Martině Dorrové za ochotu a vstřícnost, se kte-rou přistupují k realizaci kroužků v naší MŠ.

Ladislava Holáňová, DiS


Dopis mamince

Moje milá maminko, píšu ti jen kratinko.Ve škole si dobře vedu, učíme se abecedu.A když něco nedovedu, neděláme z toho vědu.

A b ce de to už vím, dál to ale neumím.Dalo mi to velkou práci, byla jsem všem pro legraci.Učím se to, nejde mi to, tobě je to jistě líto.

Ká el em en – mě to chytlo - nejsem žádné motovidlo.Ó pé er es taky té naučím se v minutě.Ú vé x ypsilon zet naučím se taky hned.

Jé, maminko, abeceda není přece žádná věda.Všemu se dá naučit, jenom člověk musí chtít.

Adéla Válková, 5. třída

Maminka

Abeced to už znám, mé mamince pomáhám..Abeceda to už vím, k mamince se přitulím..

Všude o ní povídám, když se na ni podívám,,usměje se na mne hned, rozzáří se celý svět.

Odjet od ní to je trest, jak když píšem těžký test.Vracím se k ní strašně ráda, mám v ní príma kamaráda.

Barbora Javašová, 5. třída

Snění

Á, bé, cé, dé, to už vím, o mamince večer sním.Moje milá maminko, sni též o mně malinko..

Bude to ten krásný sen, o tom, že půjdem spolu ven..Natrhám ti květiny, červené jak maliny..

Sen se skončil, je tu ráno, vzbudit mě – to je ti dáno..Večer půjdem zase spát, v bude se nám něco zdát..

Tereza Marková, 5. třída

Mamince

Abécédé, to už vím, pro tebe píšu tento rým.

Starala ses o mne, když jsem byl miminko,za všechno ti děkuji, moje milá maminko.

Měnilas mi plínky, učila mě abecedu.V první třídě jsem poznal, že bez tebe to nedovedu.

Už umím tu abecedu, už umím i počítat,dokončuji pátou třídu, pořád tě mám stejně rád.

M je jako maminka, maminka to je velké M, nevyměním tě mámo v žádný den.

Tyto řádky, skládám ti z lásky,doufám, že mi pohladíš zas vlásky.

Nevím, jak to říci, ale musí to ven,s tebou je svět krásný jak sen.

S tebou je pěkná každá hodina,s tebou a abecedou hodně začíná.

Robert Lukeštík, 5. třída

Žáci naší základní školy maminkám


Velikonoční pondělí na zámku

Foto: Jarmila Vráblová


Velikonoce na Buchlově


24. dubna 2011 Foto: Oldřich Stránský


Muzeum Podhradí nabídlo Setkání s kraslením

Letošnímu velikonočnímu pondělí 25. dubna přálo počasí. Muzeum Podhradí Buchlovice nabídlo Setkání s kraslením – den vyplněný programy s velikonoční tématikou. Akce se zúčastnili vynikající lidoví umělci – malérečky, keramici, výrobci figurek ze šústí, z Vizovického pečiva, výrobci žil a kan-tarů. Mezi jinými zazpívaly Parádnice z Tupes, Drmolice z Polešovic, Děvčice z Kněžpole, Babčice ze Spytihněvi a na cimbál – břuchák – zahrál Pavel Petržela z Vracova.Vedle domácích umělců vystoupily malérečky ze Slovenska, z družebních obcí Soblahova a Hor-ného Hričova. Přítomní měli možnost zasoutěžit si o „nej kraslici“, „velikonoční nádivku 2010“ a ve „válení velikonočního vejce“. Na ochutnání dětem se nabízela kamrlotka a dospělým VIKS, vaječný koňak či slivovice ulévaná přímo z válce muzejní černé pálenice.


25. dubna 2011 Foto: Bořek Žižlavský


O letošním zápisu do mateřinkyDne 27. 4. 2011 v naší mateřské škole proběhl zápis na školní rok 2011–2012. S potěšením mohu konstatovat, že bylo přijato 24 žádostí zákonných zástupců dětí.V rámci správního řízení bylo přijato 21 dětí, jimž bude vyhověno a děti budou přijaty k řádné docházce. Z kapacitních důvodů nemohou být přijaty 3 děti, jejichž maminky jsou na mateřské dovolené. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí si rodiče vyzvedli v pátek 27. 5. 2011 v ředitelně školy. Veškeré informace, které se týkají nástupu do MŠ, získají rodiče na schůzce v červnu, termín bude včas oznámen na webových stránkách školy. V rámci snazší adaptace apeluji na rodiče, aby u dětí upevňovali samostatnost dětí, sebeobsluhu zejména v oblékání, hygieně a stolování. Dveře mateřské školy jsou otevřeny všem rodičům, kteří mají obavy o adaptaci svého „benjamín-ka“. Vaši návštěvu rádi přivítáme a lze si ji domluvit telefonicky či e-mailem.Závěrem chci poděkovat Vám, rodičům, za důvěru, kterou jste kolektivu naší školy dali a těšíme se na spolupráci s Vámi.

Bc. Jitka Němečková, ředitelka MŠ


V pátek 29. dubna se uskutečnil tradiční pietní akt u pomníků padlých k výročí osvobození Buchlovic rumunskou armádou v roce 1945. Před samotným kladení věnců a kytic přednesli své projevy – za městys starosta ing. Jiří Černý a za ZO Českého svazu bojovníků za svobodu a Spolek podporovatelů historie Buchlovic Jan Štokman. Čestnou stráž obstarali buchlovičtí junáci, básně zarecitovali žáci základní školy a vše doprovodila Dechová hudba Buchlovjané, která zpříjemnila i následující chvíle po oficiální části programu. (foto -bž-)

Vzpomínka na osvobození Buchlovic


V odpoledních hodinách v sobotu 30. dubna postavila na náměstí buchlovická mládež tradiční máj, který pochází z obecního lesa na Smraďavce. Po této akci v městečku došlo na stavění máje pod Buch-lovem v sousedství hospůdky Petra Špalka. (foto: Františka Mičkalová)


Každoroční projekt Týden pro rodinu, který organizuje Sportovní, školská a kulturní komise rady městy-se spolu se školou a občanskými sdruženími, se opět uskutečnil v období letošního měsíce května. První akce Týdne, otevření, se konala 6. května v odpoledních hodinách na hřišti a v prostorách Základní školy Buchlovice. Děti se mohly vydovádět na skákacím hradu, zajezdit si na dětských motocyklech a čtyřkolkách, malovat po chodníku, zaběhat si v pytlích, absolvovat „dráhu“ na tělocvičném nářadí, zaházet si míčkem nebo kruhem na cíl apod. Pro hladové čekaly špekáčky a občerstvení u rozehřátého ohniště. (foto -bž-)

Zahájení Týdne pro rodinu


V sobotu 7. května 2011 se zcela zaplněný autobus výletníků z Buchlovic vydal na pouť na horu Živčáková u Turzovky na Slovensku. Tato hora je součástí mikroregionu Horné Kysu-ce na slovensko-moravském pomezí a je nazý-vána slovenskými Lurdami. V roce 1993 zde byla postavena kaple Panny Marie, která se tam prý zjevila v roce 1958. V té době se objevilo i několik léčivých pramenů, které zde nikdy nebyly.Díky řidiči panu Filípkovi nám cesta rychle ubíhala. Od vesničky Huslenky jsme viděli stále častěji velké horské pastviny s ovcemi, koňmi a kozami. Z dědinky Vysoká nad Kysu-cou se děti a mladší osazenstvo vydalo pod vedením zkušeného lesáka pana Hrabiny pěší túrou a těžší trasou nahoru na kopec Živčáková. Zbytek pokračoval autobusem do Korně, kde čekala lehčí, asi kilometrová cesta lesem k cíli. Cestičku lemovaly léčivé prameny (třeba oční),

Pouť na Turzovku

kde si zájemci nabrali vodu do připravených lahví. Po zdolání úseku čekalo všechny překva-pení. První skupina byla nahoře dříve, než ta, co se vezla autobusem. Děti byly plné energie, tak vyběhly kopec coby dup. Na poutníky tam čekala nová dřevěná prosklená a vzdušná kap-lička, která hezky zapadala do okolní přírody. Shora byly v dálce vidět vrcholky Javorníků.


Proběhla mše. Na otázku pro místního kostelní-ka, jestli můžeme do kasičky vhodit české koru-ny, odpověděl: „No baže, šak to je tvrdá měna, len bodaj by ich bylo.“ Poté si zájemci mohli nakoupit různé suvenýry, pohledy a ozval se i hlad, tak se vytáhly svačiny z domu. Při zpá-teční cestě autobusem byla krátká zastávka v Korni u nového moderního kostela. Hned naproti jsme obdivovali místní hřbitůvek vysta-věný do svahu a vzorně vyzdobený barevnými jarními květy.

Cesta pokračovala zpátky podél říčky Kysuce přes Makov, Velké Karlovice a Vsetín do Vizovic. Tady jsme měli poslední zastávku na prohlíd-ku zámku a zámeckého parku nebo možnost zhlédnout výstavu dřevěných hraček. Největší návštěvnosti se ale těšila zámecká čokoládov-na. Nakoupili jsme tu čokolády různých chutí, vůní i dětských tvarů až oči (i nos) přecházely. V příchutích měli velký výběr, třeba mátovou, višňovou, skořicovou, zázvorovou, povidlovou, karamelovou.... Jen se nám sliny sbíhaly. Někte-ří tam udělali větší útratu, ale čokoláda stála za to.Z Vizovic jsme za hodinu byli v Buchlovicích na náměstí. Všichni byli dobře naladěni, děti se dokonce pustily do zpívání. Výlet v pohodě zvládla i nejmladší miminka v kočárcích. Je třeba poděkovat paní Zelinkové, která celou akci úspěšně zorganizovala. V srpnu proběhne další zájezd na Hostýn a v září do Provodova. Pouť na Slovensko se vydařila, počasí nám přálo a hora Živčáková uprostřed krásné panenské přírody měla své tajemné kouzlo.

Text a foto: Jarmila Vráblová


V rámci Týdne pro rodinu proběhlo 11. května každoroční setkání buchlovických seniorů. Tentokrát se akce uskutečnila v sále restaurace U Páva na náměstí. Všechny přítomné nejprve oslovil tajemník úřadu městyse ing. Miloslav Hrdý, přivítal je a zarecitoval několik básní místních autorů, vztahujících se k našemu městečku. Poté vystoupil starosta městyse ing. Jiří Černý. Ve svém proslovu pohovořil o akcích, které se městysi v nedávném čase podařily a přiblížil nejdůležitější akce, které Buchlovice čekají v letošním roce – zateplení základní školy a druhá etapa rekonstrukce ul. Komenského. K tanci a poslechu zahrálo LCR Pavla Martináka. (foto: -bž-)

Setkání seniorů v sále U Páva


„Život s kamerou“MUDr. Josefa MacenaueraV pátek 20. května jste mohli navštívit vernisáž retrospektivní výstavy fotografií MUDr. Josefa Macenauera z Buchlovic, která se uskutečnila v podvečerních hodinách v Muzeu Podhradí Buch-lovice a organizátoři ji pojmenovali Celý svět na jednom místě

aneb … život s kamerou.Po úvodním slovu ing. Miloslava Hrdého zahrálo a zazpívalo Gajdošské trio Černíci ze Zlína. Pav-lína Večeřová z buchlovského statku zahrála na zobcovou sopránovou flétnu skladu Do tance a do skoku Hanse Lea Hasslera a poté následovala skladba Passepiet George Phillipa Telemanna. Následně předstoupil před mikrofon samotný autor snímků, dr. Macenauer, pohovořil o této nej-větší zálibě a vyznal se ke svému krásnému vztahu k Buchlovicím, jichž je už čtyřicet let občanem. S kostelním sborem si pak zazpíval skladbu Regina Coeli. Jako poslední zazněla z mnoha úst návštěvníků vernisáže písnička Keby nám to Pámbu dal.Na výstavě, která potrvá do poloviny měsíce července, a na kterou vás všechny zveme, dr. Mace-nauer představuje fotografie z cest (Kanada, Itálie, Rakousko, Norsko, …), snímky z Buchlovic a okolí, z poutí na Velehradě, obrázky květin a další. Autor si ale nejvíce váží fotografií papeže Jana Pavla II., které pořídil z bezprostřední blízkosti, po společném rozhovoru.

Foto: Bořek Žižlavský



O MUDr. Josefu MacenaueroviNarodil se 11. 5. 1934 na Velehradě. Po čtyřech letech základní školy přešel na měšťanku do Sta-rého Města a maturoval na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Po maturitě se přihlásil na Lékařskou fakultu v Brně. Přes velmi slušný prospěch mu ale bylo doporučeno, aby pracoval jako dělník (i když pocházel z rodiny dělníka a jeho maminka byla v domácnosti), vše z náboženských důvodů. Pracoval tedy ve Výzkumné stanici ovocnářské na Velehradě, kde se během jednoho roku mnoho naučil, především kvalitně roubovat a štěpovat stromky. Ve stanici jej vyzval její vedoucí Karel Jašík, aby začal fotografovat s deskovým aparátem, a to byl začátek jeho kariéry fotografa!Po roce dostal kladný posudek při dalším přihlášení se na lékařskou fakultu a tentokrát na školu byl přijat. Po promocích v roce 1959 se oženil s dr. Helenou Náplavovou, která mnoho let půso-bila v Buchlovicích jako dětská lékařka. Dr. Macenauer pracoval jako rentgenolog v hradišťské nemocnici. V roce 1988 hledali francouzsky hovořícího lékaře pro práci v Kambodži a on nabídku přijal. Spolu s ostatními udělali hodně práce pro lidi v okolí Pnom-Pengu, a tak byl i požádán o prodloužení své mise (k přednášení radiodiagnostiky na místní univerzitě). Celkem zde strávil asi jeden a čtvrt roku. Po návratu pracoval znovu v nemocnici, ale koníček jej všude provázel. Dá se říci, že je pan doktor živou kronikou a zásoba fotografií – dokumentárních i uměleckých – je po ruce nejen v buchlovic-kém archívu. S jeho fotografiemi se setkáte např. ve škole, na zdravotním středisku, v publikacích i na pohlednicích.

Ing. Miloslav Hrdý


Dny otevřených dveří v BambinuV měsíci květnu proběhly dny otevřených dveří v novém dětském studiu Bambino, které má sídlo na průmyslové zóně Buchlovicích. Rodiče, děti a široká veřejnost se měli možnost seznámit s krásnými prostorami mateřské školy rodinného typu pro děti od 1,5 do 7 let. Odpoledne zde budou probíhat i navazující zájmové aktivity pro děti všech věkových kategorií i dospělé, např. pečení a vaření, sebeobrana, dopravní výchova, divadlo a dramatický kroužek, cvičení na míči, masáže kojenců a dětí, modelářství, řez-bářství aj., vše podle zájmu veřejnosti. O prázdninách se zde uskuteční i několik turnusů příměst-ského tábora pro děti. Pro zájemce je vše k nahlédnutí na www.bambino.benjamin.cz.

Jarmila Vráblová


V pondělí 23. května se tentokrát v Buchlovicích uskutečnilo setkání folklórního sdružení Felici-ta. Účastníci si nejprve prohlédli prostory Muzea Podhradí Buchlovice a poté byli pozváni svým kolegou Františkem Hrňou na posezení a košt vín v jeho originálním sklepě na Zahradách. Během koštování a zajídání došlo samozřejmě i na písničku.A pro ty, kteří ještě o tomto sdružení neslyšeli, uvedeme alespoň krátce. Felicita (Folklórní Liga Citu a Talentu) je volné sdružení (trvale otevřený spolek) praktických folkloristů v širším regionu Slovácka. Jeho cílem je v rámci kulturní instituce (ÚLK, FOS) působit jako dobrovolný, nezávislý poradní orgán pro práci v národopisných skupinách, souborech a regionálních festivalech a posi-lovat ve výchově mladé generace lásku k národní a lidové kultuře. V rámci své činnosti se chce zaměřit zejména na ošetření kulturního odkazu a jeho rozšíření mezi širokou veřejnost, obnovení zapomenutých tradic a jejich uvádění do života. Felicita působí pravidelnými relacemi v místních a regionálních médiích, pozitivním ovlivňováním práce učitelstva v uvedeném smyslu a praktic-kou realizací festivalových programů. Sdružení vzniklo v roce 2001 ve Vracově. (foto -bž-)

Felicita návštěvou v Buchlovicích


Nad oblaky aneb každý může být hvězdouŽe se žije v Domově pro seniory v Buchlovicích aktivním společenským životem, jste se mohli přesvědčit již několikrát sami. Dne 25. května 2011 byl tento domov poctěn konáním krajského kola celostátní soutěže pro talentované zpěváky se zdravotním nebo mentálním postižením. Její název Nad oblaky aneb každý může být hvězdou naznačuje, že se interpreti snaží svými schopnostmi, talentem a vůlí pře-konat omezení zdravotního handicapu. Soutěž oficiálně podporují zpěvačka Monika Absolonová, zpěvák Alan Bastion a modelka Kateřina Kornová.V Buchlovicích vystupovalo dvanáct jednotlivců a jeden sbor, které hodnotila porota ve složení: předsedkyně poroty, členka Rady Zlínského kraje pro sociální věci, národnostní otázky a menšiny Mgr. Taťána Nersesjan, vedoucí odboru sociálních věcí Mgr. Jana Chovancová, finalista soutěže Superstar Leo Machala a osloveného starostu Buchlovic úspěšně zastoupil místostarosta Bořek Žižlavský. Porota měla za úkol vybrat pět nejlepších zpěváků, z nichž pak jeden bude na podzim t. r. reprezentovat Zlínský kraj v celostátním finále v Ostravě. Příjemným zpestřením soutěže bylo pak vystoupení Lea Machaly. Jeho sympatické vystupování bylo profesionální a milé.Cílem a smyslem celé akce je podporovat uměleckou tvořivost osob se zdravotním postižením, dát jim prostor a šanci prezentovat své schopnosti. Naše společnost by si měla stále více uvědomovat, že mezi lidmi s tělesným i mentálním postižením je řada nadaných jednotlivců, kteří si zaslouží stejnou pozornost, jako lidé bez handicapu. Spontánní reakce diváků, kterých přijelo přes dvě stě, dokázala navodit radostnou atmosféru a soutěž se tak stala zážitkem, na který se nezapomíná.Velké poděkování patří organizačnímu týmu Domova pro seniory Buchlovice v čele s vedoucím domova Mgr. Antonínem Gajdošem a vedoucí sestrou Bc. Ludmilou Hájkovou.

Libuše Stýskalová, foto -bž-



Za celoroční práci jsme si šli zakoulet do Zle-chova. Byl to již druhý ročník Novoročního souborového bowlingu.

Pak jsme se již připravovali na vystoupení v Medovicích. Pěvecká soutěž Zazpívej slavíč-ku v Medlovském háječku nenechala nikoho na pochybách, že v souboru je mnoho dobrých zpěváků. Naše děti vyhrály!

Poté jsme se začali velmi intenzivně připravo-vat na přehlídku dětských folklorních souborů. Mladší skupinka si připravila pásmo O chlebě a starší Mlynáře. Obě skupiny zatančily velmi dobře. Konkurence byla však veliká. Bylo zřej-mé, že kvalita tanečního projevu i choreografie se za 2 roky (kdy byla poslední přehlídka) rapidně vylepšila. V kuloárech se mluvilo o tom, že jsme všechny překvapili a dostali se na úro-veň Hradišťánku a Dolinečky. Pro děti to byla zkušenost nejen na velkém pódiu, ale i v dis-ciplíně (vždyť jsme v Hradišti strávili celý den – zkoušku jsme měli první a vystupovali jsme mezi posledními).

Celosouborové soustředění třídenní se opět uskutečnilo na Dopraváku. Zúčastnilo se nás skoro 70. Program soustředění byl zaměřen na zahraniční zájezd do Itálie. S cimbálovou muzikou ze Svatobořic, která s námi jede, jsme zkoušeli naše pásma. V sobotním odpoledním bloku se maminky ujaly výuky základů italštiny a ruštiny (v Itálii s námi budou 3 ruské soubory). Jeden blok byl věnován výuce aerobiku (pro-tože budeme mít v Itálii rozcvičku). Po večeři si děti poslechly pohádku v italštině. Večerní pyžamovou párty si pak děti užily pod taktovou Jany Březinové. Udělali jsme kus práce. Ale nej-víc mne potěšilo, že všechny děti – ať prvňáci

Co se děje v Děckách z Buchlovic?Na začátku roku jsme v Muzeu Podhradí Zavřeli koledníčky. Bylo to premiérové vystoupení Děcek z Buchlovic a sólistů ZUŠ Uherské Hradiště, pobočky Buchlovice. Sólisté byli součastní či bývalí čle-nové Děcek z Buchlovic. A vlastně kvůli některým z nich jsme začali o pobočku ZUŠ v Buchlovicích usilovat. Doprovodil nás pan učitel Stanislav Haloda.


či deváťáci, si dokázali vzájemně pomáhat. Co před rokem byl jen sen, stalo se skutečností. Starší si připravili pro mladší děcka soutěže, vedli rozcvičku a večer při hodnocení se doká-zali vzájemně ocenit a pochválit.Zpívání od srdíčka ke Dni matek se v Buchlo-

vicích stalo již tradicí. V letošním roce se neslo čistě ve folklórním duchu. Program se skládal z pásem Buchlovjánku I a II pod vedením Simo-ny Dvouleté a Děcek z Buchlovic I a II a cimbá-lové muziky Slunovrat. V pořadu se sešlo skoro 80 krojovaných dětí z Buchlovic. Děkujeme agentuře Vichr za vstřícnost.

Na zelený čtvrtek jsme podnikli výpravu do zelených chřibských lesů. Cestou ze Starých Hutí, přes Buchlov kámen a Zikmundov jsme došli až ke hradu a domů. Na Zikmundově nás čekaly holky ze starší skupinky, aby nás povozily na koních. Všichni jsme měli v nohách 10 kilometrů a zážitek z krásného pučícího bukového lesa.

V květnu jsme si také užili sobotní odpoledne s dětských souborem Slováčkem z Brna, který k nám zavítal. Po společné zkoušce, kde jsme

se vzájemně učili tance a písničky. Hráli jsme hry a hledali poklad. S našimi novými kamará-dy se opět potkáme v květnu 2012 v Brně.

V závěru školního roku nás čekají 3 velké fes-tivaly. První festival Přátelství je na Slovensku v Trenčianské Turné. Spolu s rumunským dětmi strávíme 3 dny v rodinách pořadatelů. Všich-ni se tam moc těšíme, protože jsou to naši kamarádi z prosince, kdy vystupovali u nás na Mikulášském jarmarku a starali se o ně zase naše rodiny.Na mezinárodní festival do Zábřehu u Šum-perku už jede jen mladší skupinka. Jedná se o dvoudenní festival a pro některé děti z pří-pravky to bude premiéra. To největší nás však čeká v červenci. Většina dětí ze souboru jede na mezinárodní festival do Itálie do Ferriere. Zde budeme naše městeč-ko reprezentovat po boku ruského, ukrajinské-ho, rumunského, litevského a alžírského sou-boru. Máme si připravit jednoduché české věty, tradiční české tance a hry, budeme vařit české jídlo, máme najít společné věci, momenty, díla mezi Itálii a Českou republikou. Do odjezdu nás tedy čeká ještě spoustu práce.Děkuji všem sponzorům, kteří se rozhodli pod-pořit naši činnost a naši reprezentaci. Děkuje-me vedení městečka Buchlovice, Nadaci DKS, Zdeňkovi Matějkovi, Kovotlačitelství Hönig Brno Těšany, Degas Kroměříž, Cipres Filtr Brno. Věříme, že pásma a naše snaha o dobrou repre-zentaci městečka zachycena na propagačním DVD, které právě natáčíme, bude toho dobrým dokladem.

Lenka Rašticová, Děcka z BuchlovicFoto: Děcka z Buchlovic a Jarmila Vráblová


Paní ing. Zdenka Maršálková psala před časem ve Zpravodaji o Helštýnské ulici. Nyní budu pokračovat ulicí Masarykovou. Jako školáci jsme bývali u Hrušků na čp. 411, kde má postavený dům Petr Dvořan. O to, co jsme prožívali s těmi, kdo tam bydleli, bych se chtěla s vámi podělit.Začnu pravou stranou, když se jde z Buchlova do Buchlovic. Za potokem bývali Dohnalovi. Měli Frantu, Jaru, Lojzu a Marii. Kluci byli starší. S námi si hrávala jen Marie. Ulici začínali Stra-kovi (sedlák Jindřich Straka), v jejich humně mají postavené Lukeštíkovi. Nacházela se tam krásná hruška „šarpulka“. Strakovi měli Jožku, Marii, Boženku (zemřela na černý kašel v deví-ti letech), Laďu a Jindru. Jožka byl v učení. Hrávali si s námi ti mladší. Vedle byl obchod u Hubšilů. V domě dole bydlela paní Julinka Vítková a nahoře v podkroví pak Sochovi. Měli Helenku a Jarku. Vedle bydleli Nekudovi, měli Martu a Jitku. V tom domě se střídali nájem-níci. Dům byl ale Nekudů a je dodnes. V těch letech tam bydleli Vísnerovi. Měli Libuši. Vedle si pamatuji čtyři nájemníky. První Dobravovy. Ti se brzy odstěhovali. Paní Rupcovou, Markovy. Jedni Markovi měli Marii, druzí měli Tondu, Frantu a Jaru. V tomto domě žila později paní Klimková. Vedle ní bydleli Sochovi. Stařečci Helenky a Jarky Sochové. Pan Socha byl obuv-ník. Stará paní byla hodná. Dožila se sta let. Měla nás děcka moc ráda. Někdy měla pro nás i nějakou dobrotu – keksíky. Donášela je v tako-vém zvláštním cedníku a podělovala nás, až to všechno zmizelo. V té chaloupce byla jenom jedna místnost.Dál následovalo řeznictví u Horáků. Ti měli už dospělého Zdenu a Marii. Ale učil se u nich Jirka Tomešek z Velehradu a ten si s námi rád zadováděl. Jen na chvíli se mohl vytratit. Hned se ozývalo „Jirkó!“ Paní Horáková byla jeho teta a Jirka byl nepostradatelný učeň. Před Horáko-vým bylo volné prostranství. U potoka rostly staré kaštany a pod nimi bylo postaveno lešení na sušení hadic po požáru nebo po hasičském cvičení. Tím ta pravá strana ulice končí.

Vzpomínky z dětství v Masarykově ulici

Na levé straně bydleli Krejčovi a Kuzníkovi. Na Kuzníkovém teď žijí Vítkovi. Přes Příčnou ulici naproti bydleli Strakovi (sedlák Jan Straka). Ti měli syny Zdenu a Karla. Už byli tenrát velcí. Karel se zabil na motorce, najel na neosvětlený vůz tažený koňmi. V zahradě, kde mají postave-né Jurčovi, bývala také dobrá hruška. Snad něja-ká „máslovka“. Moc rádi jsme na ně chodívali. Vedle Straků bydleli Rašticovi. Měli malého Kar-líka. Toho nám svěřovali v kočárku. Já jsem byla jeho chůva. Vedle jsme bydleli my. Frantík a já – Lidka. Sousedé z druhé strany byli Horákovi. Měli stolařství, Havla, Cyrilku, Růženku. Toníka, Jendu a Mařenku. Havel už studoval v Kroměříži. Rád se s námi pobavil. Měli ve sklepě vodu. Dali nám vaštrok (velké necky na praní) a on nás v tom sklepě vozil. Pan Horák nebyl rád, když jsme mu vtrhli do stolárny. Tam nám hrozilo nebezpečí, tak nás pokaždé hnal ven.U Hrušků vedle měli Slávka, ten si s námi ale nehrával. Bydleli u nich v nájmu Zelinkovi, kteří měli jedno děvčátko. Jméno už mi neutkvělo v paměti. Dalším domem byl obecní úřad.

Koně před Hruškovým a Nekudovým (40. léta)


Bydleli tam Kašpárkovi a ti měli Frantu, Marii a Jožku. Paní Kašpárková byla vdova a byla to nebojácná ženská. Opatrovala obecní býky. Při-pouštěla je ke kravám, které se běhaly (chtěly mít telátko). Dříve nebyly inseminační stanice na umělé oplodnění. Měli jsme strach, když jsme se jen na býka podívali, jak byl mohutný. Dali se ale poměrně lehce ovládat. V nosní dírce měli železný kroužek. Paní Kašpárková dala na ten kroužek patentní háček s krátkým řetízkem a s asi ¾ m dlouhou tyčí. A tím toho býka zvládala, protože i krávy a jiný skot mají nejcitlivější místo v té nosní dírce. Když tím jen trochu cukla (zatáhla), tak toho býka hned zkrotila. Stačí jen prsty zmáčknout přepážku v nose a i kráva se hned uklidní. Na tom obec-ním úřadě ještě bydleli Hrabcovi, kteří měli Toníka, který zemřel, a Mařenku. A ještě nějaká paní Rézinka tam bydlela. Na obecním úřadě byla také místnost – šatlava –, do níž obecní strážník, tenkrát pan Vaculík, zavíral na kratší dobu opilce nebo za nějakou malou krádež na poli. Také tam byla zahrada a sklep, kde jsme se jako děcka učili kouřit. Vzít v naší hospodě nějakou cigaretu Zorku nebo

Vlastu (Egyptky byly drahé) a zápalky nebyl problém. Problém byl tehdy, až se to rodiče dozvěděli. Kašpárkovi měli také nedobrého psa Limóna, od kterého jsme byli pěkně pokousaní. Mě museli zanést i k panu doktorovi Švarcovi, aby mě ošetřil. S námi si už hrával jen Jožka. Franta byl dospělý a Marie slečna. Vedle obecního úřadu bydleli Mitášovi. Měli Miru a Jaru. Ti už byli dospělí. Jarek byl výborný šachista. Pak bydleli Langrovi. Ti děti neměli, jenom v prázdniny, když přijeli vnuci. Měli moc dobré hrušky. Stará paní Langrová jich donesla vždy plný klín. Sedla si naproti jejich domu na lavici pod lípu a zavolala nás a jako stará paní Sochová nás těmi hruškami podělovala. Byla to židovka, stará paní s dobrým srdcem. Všichni její blízcí se jí vrátili z koncentračního tábora, za což děkovala Pánu Bohu. Pak bydleli Kučíkovi. Pan Kučík byl koželuh, činil zvířecí kůže a měl obchod s obuvnickými potřebami. Měli dceru Miladku, ale už velkou. Jezdil k nim synovec Zbyněk na prázdniny, který si s námi taky hrával. (Pokračování příště.)

Ludmila Dudešková

Bývalý obecní úřad (fotografie ze šedesátých let 20. století)


Třída V-1A na hradišťské strojní průmyslovce, na rozdíl od ostatních, byla jako jediná složena jen ze samých kluků. Neměli jsme mezi sebou sice tím pádem žádné „ozdoby“, ale jsem pře-svědčen, že tato skutečnost měla blahodárný vliv na vztahy ve třídě. Nebylo tu vzájemné-ho soupeření a předvádění se před děvčaty a možná právě proto to byla poměrně dobrá parta.Náš třídní profesor, Miroslav Ingr, to byla kapi-tola sama pro sebe. V prvních dnech studia se nás ptali starší spolužáci, koho jsme „vyfa-sovali“ jako třídního. Když jsme jim to řekli, jen obrátili oči v sloup a spráskli ruce. Ingr nás v prvním ročníku učil technické kres-lení. Nestačili jsme zírat, jak bravurně zachází s dřevěnými kreslicími pomůckami, určenými pro kreslení křídou na tabuli a skoro vůbec mu nevadí, že levé předloktí je pouze dřevěná protéza maskovaná jako rukavice. Této kon-četiny s výhodou využíval v prvních hodinách technického kreslení, kdy názorně ukazoval, jak se používá kružítko/nulátko, které měl při-tom zabodnuté do hřbetu té dřevěné ruky.Technické kreslení jako předmět začíná psa-ním strojnického písma, kteréhožto jsme dostali vypracovat v několika velikostech na formát A3 jako jeden z prvních domácích úkolů. Už si přes-ně nepamatuji, kolikrát jsem to musel dělat znovu, ale bylo to minimálně čtyřikrát a byli tam „výtečníci“, kteří i tento počet přesáhli.Hned od samého začátku se nás Ingr snažil vychovávat svým originálním způsobem. Jed-noho dne přišel do třídy, obhlédl svým přísným zrakem všechny stěny a prohlásil: „Studenti by měli pracovat ve slušném prostředí. Je to tu jak v ratejně. Počítejte s tím, že budeme v sobotu malovat“. Nechtěli jsme věřit vlastním uším, ale rozkaz je rozkaz, a tak to také bylo myšleno. Lavice a židle se uklidily na stranu, na vysokých štaflích byl náš třídní, na zbytku amputované ruky (protéza byla demontovaná, aby nezavazela) měl pověšený kbelík a štětkou mydlil strop.

Třebaža se na škole na záchodech normálně kouřilo, nám to ale Ingr (sám tehdy dost silný kuřák) preventivně zakázal až do vzdálenosti 50 kroků od školy. Nezapomenu, jak jsme nedlouho po tomto zákazu šli ze školy kousek před ním a nahlas počítali kroky. Neuvědomil si, co to vlast-ně děláme a vrtalo mu to hlavou. Až jsme dopo-čítali – „...čtyřicet osm, čtyřicetdevět, padesát!“, tak jsme zarazili, vytáhli cigarety, zapálili a vyfoukli kouř a s úsměvem pozdravili: „Dobrý den, pane profesore!“ Ten jenom kroutil hlavou, nevěřícně zíral a dodnes mám takový pocit, že si při tom polohlasně šeptal něco jako – „...volové!“Až později jsme se dozvěděli, že náš třídní pro-fesor je bratr Dany Zátopkové (a tudíž Zátopkův švagr). Jejich otec byl už před válkou velitelem hradišťské posádky a Miroslavovi byl vždy vzo-rem. Miroslav Ingr absolvoval po válce hranic-kou důstojnickou akademii, ale po čase utrpěl úraz, při kterém přišel o levou ruku pod před-loktím. Dostal nevelký invalidní důchod a s rodi-nou se dvěma dětmi se zpočátku protloukal všelijak. Jednu dobu pracoval také jako referent školního oddělení v SPP Kunovice (později LET, dnes Aircraft Industries a.s.), pak večerním stu-diem absolvoval strojní průmyslovku a po dal-ším nezbytném pedagogickém studiu nastoupil na tuto hradišťskou průmyslovku jako učitel. Mám dojem, že my jsme byli první ročník, kte-rému dělal třídního. V té době už dálkově studo-val brněnskou Vojenskou technickou akademii, kterou končil, když my jsme byli ve druhém ročníku. Dovedete si představit, že takové studi-um dokáže plně zaměstnat i člověka, který má obě ruce. Přesto však nikdo nepamatuje, že by si nechal od studentů nakreslit byť jeden jediný výkres. Všechno maloval doma, s tou dřevěnou „haksnou“, jak jí někdy říkal, na stole v obýva-cím pokoji s příložníkem (to už dneští studenti neznají) a trojúhelníky.Vynikal velkou houževnatostí a dokázal napří-klad, když stavěl v Buchlovicích rodinný dům, sám s tou jednou rukou obsluhovat zedníka. Prý zpočátku několikrát spadl z lešení i s kolečkama

Náš pan profesor


malty, ale pak už to šlo. Také sekání drážek do zdi pro elektroinstalaci musel být zážitek. „Majzlík“ při tom držel v ohbí lokte, zkuste si to jen tak cvičně. Než přišel na ten „grif“, měl loket do krve potlučený, jak se nám se svým typickým čer-ným humorem později pochlubil. Měli jsme sice snahu pomoct, to ovšem nepřicházelo v úvahu, to by považoval za pokus o korupci.Ve druhém ročníku jsme z prostorových důvo-dů byli umístěni na „Staré radnici“, v učebnách, které sousedily v jedné budově se zvláštní ško-lou. Nejkrásnější na tom bylo, že člověk seběhl ze schodů, přeběhl nádvoří a za průchodem se ocitl přímo uprostřed rušného klokotající-ho života velkoměsta okresního formátu. A to všechno vzdušnou čarou minimálně 500 metrů od budovy školy a ředitele. Trochu nám kazil radost náš třídní, který si v této budově zařídil další kabinet a pokud neučil na hlavní budově, často tu byl, dohlížel a snažil se nás držet zkrát-ka. Ne, že bychom to nepotřebovali…Jak už bylo výše naznačeno, Ingr byl člověk nad-průměrně čestný a podobný přístup vyžadoval také od nás. Někdy to nebylo lehké, ale zvykli jsme si na sebe. Když jsme pak měli dostat do třetího ročníku nového třídního, poslali jsme delegaci k řediteli školy, že to už s tím Ing-rem vydržíme až do maturity. Ředitel delegaci pochopitelně vyhodil, leč žádosti vyhověl. Ingr zareagoval po svém. Bezprostředně potom při-šel do třídy, „zrentgenoval“ nás jako obvykle svým přísným pohledem v kamenném obličeji a po chvíli řekl: „Děkuji vám. Budeme zkoušet!“A ještě jedna vzpomínka na našeho třídního. V době, kdy jsme se učili na zmíněné „Staré rad-nici“, jsme se nějak dozvěděli, že jeho otec (už nevím, kolik měl tehdy let) je velmi nemocný. Uprostřed hodiny někdo zaklepal, venku stála nějaká stará paní, později nám došlo, že to byla jeho matka. Byl dost dlouho venku, pak se vrá-til, postavil se k oknu a s rukama za zády zíral nehnutě z okna na protější stěnu nádvoří. Pak se k nám otočil a pronesl: „Promiňte, zemřel mi otec. Budeme pokračovat“.Ing. Miroslav Ingr má také svoji zásluhu na tom, že jsem úspěšně odmaturoval. Moje zájmy se v té době ubíraly poněkud jiným směrem, ale

on mě dokázal donutit k tomu, abych se naučil alespoň to minimum, potřebné ke složení matu-ritní zkoušky. Když jsme končili průmyslovku, uspořádala naše třída před „svatým týdnem“ fotbalový zápas s našimi pedagogy. Bylo to na stadionu tehdejší Slovácké Slavie a celou noc předtím pršelo. Náš třídní se přiznal, že nikdy předtím fotbal nehrál, nicméně koupil si „kecky“ a hrdě se zúčastnil. Na těžkém a mokrém terénu při několika pádech přišel o brýle, zlomil si pro-tézu, nicméně vydržel až do konce.V průběhu více jak čtyřiceti let po maturitě jsme jej víceméně pravidelně chodili navštěvo-vat v Buchlovicích a přišli jsme mu také popřát k 80. narozeninám. Zúčastil se také většiny našich vzpomínkových setkáních po maturitě, v posledních létech mu v tom však už bránil zhoršující se zdravotní stav. Ing. Miroslav Ingr, buchlovický občan, zemřel po dlouhé a těžké nemoci dne 10. října 2010 ve věku 87 let. Přišla se s ním rozloučit řada mých spolužáků, já jsem v té době bohužel byl mimo republiku.

Albert Orlita


sakrament – zpropadený člověksakumpak – se vším všudy (seber si své saky paky a vypadni)sálštrok – sedadlo na vozesamica – vulg. o ženě s sexepílem (sex-appeal)samonáser – člověk se sám na sebe víc a víc rozčilujesamovaz – stroj na vázání obilí do snopůsanica – spodní část saní; také čelist – součást lebkyscat – také chcat, močitsečka – řezankasečkovica – stroj na řezání krmiva pro dobyteksedma – je zelený jak sedma (rozumí se sedma piková – zelená)sechamr – kladivo na pobíjení obručísekáč – kdo seče trávu, obilí; hezký člověk, pěkně oblečený; pavouksekýrovat – znepříjemňovat život malichernými požadavkyserepetičky – zbytečné věci, jsou navíc, nepotřebnéservítek – ubrousek; říkat něco bez servítku – bez obalu, bez ohledusesla – židleSeverní nádraží – železniční nádraží ve Starém Městěschoř – thoř; přeneseně zloděj a ve spojení smrdí jak schoř – smraďochschovka i skovka – hra na schovávanousic – nocič, někdy i sedadlo na zadním kole bicyklusichr – sichr je sichr – jistota je jistotasichrhajska – zavírací špendlíkskázat – vzkázatsklínka – skleniceskrovek – patka chlebaskreča – kvočnaskřeček – malý člověk, skřetskřečet – slípka skřečí – chystá se na „mateřské“ povinnostiskřečkovat – dělat si přehnané zásoby

(jako skřeček – křeček na zimu)skřidla i skřidýlka – poklice, pokličkaskřicha – dřevěná nádoba na obilí, prostorná truhla s víkemslabčák – slabý, nevěřící si; sportovně chudáci, nedůstojní soupeřislak – svlačec, plevelslúnko – sluncesmolit – kálet; zlobitsmrad – v nadsázce o dospívajících – nevychovanec, lump; ve spojení – táhne se jak smrad – pomalu, ale jistěsmraďoch – páchnoucí člověk, zapáchajícísnídaní – snídaněsobotáles – školní plat na obecných školách, který se přinášel učitelům v sobotusopláň – usoplenec; zlobivé dítěspářat – lozit po nebezpečných místech; něco hledat – ňúratspářit – dát dohromadyspit se – opít se do němotysplachovací – člověk, který si nechá všechno líbit, nerozčiluje sesplašit – něco nedostatkového sehnatspodnica – spodní sukněsprávec – správcesračkól – nedobré pití (víno i některé kořalky a jiné nápoje)srala – posera, zbabělecstará – manželka (moje stará)Starák – Staré Město u Uherského Hradištěstarý – manžel (můj starý)stařa – citově zabarveně stařenka, babička nebo i velmi stará ženastařeček – dědeček; starý člověkstařenka – babička; stará ženastelná – o krávě – zapuštěná, v očekávání narození teletestolička – druh židle bez opěradla, někdy i s úložným prostorem; podražení někomu nohou – úmyslněstrožok – slamník skutečně nacpaný slámou

Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů (pokračování)


strup – hojící se bolák. Dříve byli lidé, kteří sloupnutý strup pozřeli, stejně jako jiní, co si pochutnali na šušních vytažených z nosu. Věřme, že dnes už je těch lidí méně.strýc – usedlý starší venkovský muž, který není ani v příbuzenském poměru – takový rozšafný pantátastřešňa – třešeň (strom), střešně – ovoce z tohoto stromusuchar – nespolečenský člověk, protivasúchoty – TBC (tuberkulóza)suk – uzel (zasukovaný – zauzlený); tvrdý vrůst v kmeni stromusukovica – pomocná hůl při chůzi s mnoha sukysušinka – hodně vyhublý člověksuška – v lese suchý strom nastojatosvajba – svatbasvětnica – pokoj, světnicesviňák – podlec, pokrytec, zlý člověk, který se neštítí ničeho špatného; pův. chovatel svinísyčák – darebák, výlupek, drzounšajn – zdání; nemá o tom ani šajn – nemá ani ponětíšak – všakšalanda – obytná místnost pro čeledíny.

Dodnes tak jedné místnosti ve mlýně říkajíšampreska – plachta, přes kterou se v cukrovaru ve Starém Městě cedila cukerná šťáva. Zaměstnanci ji dostávali pro využití, vydezinfikovali si ji doma a používali. Např. dodnes bývá pod strožokem a mezi sítem v postelích, aby nic nevhodného nepropadávalo na podlahu.šár – řada cihelšarapatky – patky vzadu na saních (svezl se na šarapatkách)šarža – šarže – jedna z vojenských hodností; dnes určité množství vyrobeného zboží v určeném množstvíščákat – stříkatščerk – štěrkščibrat – štěbetat (o housatech)ščirikat – ščiřikat (vrabci ščiřikají)ščuka – štikaščukat – škytatščúr – potkanšentyš – nálevna, kde se čepovalo pivošestka – dvacetník – nemám ani šestku – jsem bez penězšifr – břidlicové tašky na střechu

Milan Janovský

Lhotka (foto: -vlk-)


„Myslivecká latina“ nestárnePsal se rok 1935. Honitba Břestek byla v pronájmu pod jednou podmínkou. Stavila se nová škola a bylo potřeba peněz. Proto museli nájemci zaplatit 5 000 Kč předem. Rašticovi měli o pronájem zájem, proto museli rychle vytvořit společnost, do které přišli Josef Hrabec – mlynář, Josef Ondru-šek – sedlák, Josef Družbík – řezník a hospodský a bratři Rašticovi, Josef a Vincek. Josef Ondrušek byl velmi hodný člověk a měl rád děti. To on vykládal, že na Břestecké skále žijí téměř u samého vrcholu v jeskyni pidimužíci. Dorostl jsem a převzal tuto jeho pohádkovou „mysliveckou latinu“ a vyprávěl jsem příběh dětem:„Sedím v zimě pod skálou a naráz vidím ve sněhu divný bod, který se blížil. Bylo slyšet něco jako ‚hyjé‘ a za chvíli to bylo u mě. Liška táhla saně a na nich podle vousů pidimužík. Byl jsem skryt ve stínu a věděl jsem, že nejcitlivější jsou vousy. Chytnu pevně jeho vousy, náhle seskočil a křičel bolestí: ‚Za vousy, prosím né.‘ Poslušně stál u mě, až jsem viděl, jak mu jde pára od úst a začal: ‚Naše vousy jsou velmi citlivé. Já už tady s rodinou žiji čtyři sta let.‘ Povolil jsem a poslušně stál. To tady na skále sídlí lišky, tak nás v zimě musí vozit na saních. Bylo mně ho líto, tak jsem si vzpomněl, že mám v kapse čokoládu. Vzal ji nesměle a chtěl mě políbit ruku. ‚Pane, je to již dvě stě roků, co jsem něco takového jedl a doma, to bude radosti. Ale bývá tam s námi v jeskyni jeden náš druh, ale ten není hodný. Chodí krást do velehradského kláštera, když je úplněk.‘Jak byl příští úplněk, tak jsem čekal už u jeskyně. A opravdu. Asi o jedné hodině v noci jsem

ho uslyšel, jak funí do kopce. Na zádech měšec a už byl tady. Puška byla studená, tak jsem si ji chtěl předat do druhé ruky, ale on uslyšel můj pohyb a chtěl vklouz-nout do jeskyně. Zavadil o skálu a měšec se mu roztrhl.“„To není pravda,“ volaly poslou-chající děti. Za dva dny jsem tam tedy s dětmi šel, avšak předtím jsem nakoupil hrst různých tre-tek – náramky, korálky, no, bylo toho dost. Všechno jsem rozházel u vchodu do jeskyně. Když jsme se s dětmi blížili, nacházeli jsme společně tyto tretky. Marné by bylo tvrdit, že to není pravda.Uplynuly nějaké roky a na pokoj s dětmi, kde jsem taky byl, přišel můj už dospělý příbuzný. „Co tady děláš?“ – ptám se ho. „No, já chci jen vědět, jestli to vykládáš, jako kdysi nám. Děkuji moc za to vyprá-vění – mysliveckou latinu.“Byl jsem zase v mládí.

Miroslav Rašticafoto -bž-Pohled na Břesteckou skálu



V pátek 20. května 2011 se uskutečnilo ve far-ním kostele Povýšení svatého Kříže na Moravci na Vysočině poslední rozloučení s P. Aloisem Honkem, dlouholetým farářem v Buchlovicích.Narodil se 30. června 1938 v Bystřici pod Hostý-nem a na kněze byl vysvěcen v roce 1961 v Lito-měřicích. Nejprve působil coby kaplan v Kro-měříži, poté v Prostějově a Holešově. Od roku 1966 pak už jako administrátor v Buchlovicích, odkud v roce 1991 odešel v roli duchovní-ho správce do Charitního domova důchodců pro kněze na Moravci, kde se mimo svou čin-nost plně věnoval práci pro brněnské biskup-ství a překládání (mj. ovládal mimo rodné řeči čtyři jazyky). Náležel k velmi vzdělaným lidem, kteří, i přes narůstající zdravotní potíže, pokra-čovali v rozšiřování svých vědomostí v oblasti duchovní i technické. Potvrzovala to jeho práce na počítači, věčně plný pracovní stůl a hlavně obrovská (většinou odborná) knihovna, kterou neúnavně doplňoval téměř až do konce života. Vedle jmenovaného konal i službu cenzora

Za P. Aloisem Honkembrněnské diecéze. Za obětavou kněžskou služ-bu v roce 2007 obdržel od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho medaili sv. Petra a Pavla. Pro svůj bezprostřední přístup k lidem byl mezi veřejností oblíbený a měl velké množství přátel z celé republiky.

S páterem Mgr. Aloisem Honkem se na jeho poslední cestě rozloučili farníci z Buchlovic, z moraveckého charitního domova, osmnáct kněží a řádové sestry, které před léty působily v buchlovickém domově důchodců a s nimiž se P. Honek denně setkával. Pohřební mši slou-žil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, jemuž vypomohl buchlovický farář P. Rudolf Chme-lař. Na zemřelého (+ 14. května 2011) během mše zavzpomínali někteří jeho kolegové, kteří vyzdvihli jeho pracovitost a lidskost se vším, co život člověka doprovází. Tělo P. Honka bylo uloženo do zemi na hřbitově v Moravci.Už od šedesátých let byl P. Alois Honek publi-kačně činný. Napsal několik teologických studií, z nichž např. vzpomeňme Žiji ve víře v syna božího (Praha 1986). Je známý i jako autor mnoha básní, převážně s meditativní témati-kou. Snad nejznámější jsou Růže a slunečnice, kterou věnoval svému buchlovickému před-chůdci P. Arnoštu Hrabalovi. Dnes si jej však připomeneme jinou básní s názvem Setkání.

Text a foto: Bořek ŽižlavskýP. Alois Honek v roce 2008


SetkáníChci setkání

jen v tom okamžiku,že bude prostřeno a pro všechny dost místa.

Kdyby se zpívat nemělo,najměte plačky.

Bez lidských hlasů se zkalí vínoa přátelství,

zkalí se každá chvíle.

A kdyby vína nebylo,i tak prostřete číše.

Někdo už nalije hladinu,nechte to všechno náhodě,

vždyť ona také přijde.

Každý si sebou vezmitři čtyři šťastné chvíle,

pro strýce Příhodua pro mne.

Alois Honek


JUBILANTI V ČeRVNU 2011

75 let Bohuslav MašlíkLudmila KováříkováJiřina Veselá

85 let Marie Stužková (Domov pro seniory Buchlovice)Marie Buchtíková

90 let Ludmila Plevová (Domov pro seniory Buchlovice)

Básníkova poslední slovaDne 30. dubna 2011 jsme se rozloučili s naším spoluobčanem, panem Josefem Durníkem. Pro širo-kou veřejnost nejenom našeho městečka se zapsal svými básněmi, které publikoval ve Zpravodaji, ale zároveň vydal i dvě básnické sbírky (Verše psané pod Buchlovem, 2002, Cit veršů z pod Buch-lova, 2008), které byly pokaždé brzy rozebrány. Josef Durník zemřel po těžké nemoci ve věku 57 let a nedlouho před tím přinesl redakci Zpravodaje po delším čase další báseň, o níž však nikdo netušil, že bude básní poslední. S Josefem – Jožkou – Durníkem se symbolicky loučíme právě touto básní. (foto -bž-)

ZrcadloStojím stále v sále před zrcadlemv parádním svátečním oblekua tím svým neblahým pohledemje mi už pomalu téměř do breku.

Už vůbec nevím, co mě to napadloa docela tomu pomalu věřím,že má pravdu jen to moje zrcadlo,když se tam očima pořád měřím.

Býval lepší ten pohled tenkrát za mlada,to dobře ví i to mé staré zrcadlo,byla veselá a dobrá vždycky nálada,hrával jsem velmi rád též ochotnické divadlo.

Přibývaly roky, přibýval jsem na váze – tak asia tak to se mnou na stáří dopadlo,prořídly mi černé a pěkně kadeřavé vlasy,už dost, to všechno ví i moje staré zrcadlo.

Váš básník Jožka Durník

V sobotu 22. května 2011 proběhlo v hotelu Buchlovice setkání sedmdesátníků (ročníku 1941), kteří navštěvovali před desetiletími naši školu. Přestože setkání nepřálo počasí, nálada mezi bývalými spo-lužáky byla výborná. (foto -bž-)

BlahopřejemePřed krátkým časem oslavila své 70. narozeniny paní Zdeňka Blažková z Buchlovic. Do pově-domí veřejnosti se dostala jako obdivovatelka buchlovského kroje, který pečlivě pere, škrobí a nažehluje a léta do něho strojí další a další mladé lidi. Všechno nejlepší do dalších let živo-ta jí přeje buchlovská chasa, folkloristé a přidá-vá se i redakce Buchlovského zpravodaje.

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ

Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakčnírada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek

a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– KčRegistrační číslo MK ČR E 13102

Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

Documents

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ