fra

Cédric DemangeotSlota

Světová poezie

C. Demangeot Překlad a doslov Petr Zavadil

fra

Cédric DemangeotSlota

Světová poezie

fra

Cédric Demangeot (1974 v Tours) je francouzský básník, ese-jista, výtvarník a nakladatel. V edici fissile zveřejňuje autory blízké svému srdci, v čele s Guy Viarrem, jehož pozůstalost spravuje. Kromě básnických knih obsažených v českém sou-boru napsal ještě sbírku Krmit spor (Nourrir querelle, Obsi-diane, 2001) a dva krátké romány ve verších: Filoktétes (Phi-loctète, Barre parallèle 2008) a Ravachol (Barre parallèle 2009). Ve spolupráci se známým kreslířem Vincentem Vano-lim vydal drastickou komiksovou verzi Palečka, která by roz-hodně neměla padnout do rukou dětem (Le méchant petit Poucet, La Pastèque 2012).

Cédric DemangeotSlota

Cédric DemangeotSlotaPřeložil Petr Zavadil

fra

Světová poezieCédric DemangeotSlota

Z francouzských originálů uspořádal, přeložil a doslov napsal Petr ZavadilReprodukce na obálce Cédric Demangeot, Zrcadlo idiota, 2011Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2012 jako svou 123. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první

© Fra, 2012Text © Fata Morgana, Atelier La Feugraie, GrègesTranslation, selection & afterword © Petr Zavadil, 2012Cover artwork © Cédric Demangeot, 2012ISBN 978-80-87429-36-5

AB018

Cet ouvrage a été publié avec le concours du Centre National du Livre. Tato kniha vychází s podporou francouzského Národního knižního centra.

Rodná poušťZvířecky vcházím… 12Ranní křik šílence… 13Břicho země… 14Jako pták… 15Den, jeho patníky… 16Světlo. Jež žádáš… 17Čtyři větry… 18Poznávání naha 19Oheň je v srdci… 20Uprostřed domu… 21Ty kdo foukáš… 22Sobě kůl… 23Vzpomínka na odvážné… 24Říkáš hrozny… 25Jednooká sybila… 26Temný záblesk… 27Mrtvá v ústech… 28Květ myšlenky… 29

Figury vzdoruKrásný kraj 32Střemhlavé poledne 34Figury vzdoru 36Svatba, požár 39

ze studnyslepá ulička vichru 42to říct to zruší 46pár uzlů 48ze studny 51

Obsah

8

ZátarasníkZátarasník 58zastávky idiota 72

& nákladya, b, c (místní ohledání) 84Zvedá. Rameno. Krk… 89Podoba, škrcené košacení… 90Že inteligence je kurva… 91Každý den, klopotně… 92Myšlenka potřebuje zeď… 93Na okraji hrobu… 94Z kosti jsoucí… 95Obzor se krčí… 96Hudbu krve… 97Zrůdný úsvite… 98Nikdo nikdy neodtělesnil… 99Žádné potom není… 100Mít co zmršit… 101Jsem ten… 102Už při druhém valení… 103Opakování: uvnitř… 104Jsem sedlina… 105(němému) 106zdá se, že antihmota 110

ZlovárnaInfanterie 118Zlovárna 122Návrat k škrtu 129

& šrotéřirakety 134báseň 138zmámený 143vyzařující hlídař 152

9

Eleplegiebřídil v rybníku 160o létě 165eleplegie 180prosopopeia 189

SlotaKainovy litanie 196Slota 207Okno do modra 213bartleby volí 222zmlácený 235vřava, náznak 245

Ediční poznámka 255Do černa (Petr Zavadil) 257

Obsah

Rodná poušť

1998

Zvířecky vcházím a mám hlad poznat seod kořenů, jež kdosi hryže, a od počátků.Počítám své prsty, své zuby, rozvalenékameny jazyka; už brzyhrábnu na hlízu, na kruh dne; už brzyna ruku zavřenou jak spící matka.Učím se narození, pití-z-prsu,řeč. Prázdno na těžkém rameni.

Prázdno. Už teď má střecha, můj stůl.A počátky jsou spolknuté nasucho.Jsem místo, kde žijou vedra; jas?– můj stín, přede mnou, po něm šlapea škvaří mu to nohy. Svět se scvrkávána má ústa zanesená pískem touhyvyslovit lávku, napajedlo, oko.

12

Ranní křik šílence.Vzdech širé pouště.Hra ohně střídavěpravidlo náhody.Ani jho ani kat.Ale mosty po proudu.Provaz právě uřízlý.Doslova rukojmí.Celé nebe v pastikřečovité lucerny.A na dveřích čtyři hřeby.Čtyři země dlaně.Haraburdí losu.Za gesto hned upálen.Popel svatého masaa první lyrická smrt.Zákon nevrhá stín.Bouře je ve větěa věta ve vejci.Slunce puklá nula.

13

Břicho země je černé, kde kyne chléb.

Kdeobilí je provaz z nikdy spletenéhosvětla, jak svědci se vyškrábemesilou paží.

K peci nebek jeho dvojím ústům a v dešti zrnse vyškrábem.

K úděsnému černému břichu.

(pakt)

14

Jako pták chabé kořisti, sotvapohnutý v tvrdém vzduchu,jsemšípi vrchovatost příšeří.

Za pochybnou lampounenaděje,zničen rychlostí a exilem,nicmě neusmíří.

15

Den, jeho patníkyna obou stranách řeky, denvzešlý.

A okno, kde kloužou vypůjčená slova.Je slovo, které proniká. Slovodne rozechvělé v srdci dne.

Smíchat ta frázování. Ticho a šepot.S urputnou vůlí, s pokorou.

…

Když chybí tělo,dáme hlas tomu, co vzdoruje. Tomu, coozařuje a řeže, zasvětlem, na průrvě.

16

Světlo.Jež žádáš, ať označujem.Jež jediné umožňuješ nálezy, pak

dar jména tělu;tvého jména mezi všemi jmény světa,v ústech, jež počátek chce mít temná,

všežravá a prázdná.

Světlo v říši stěn, kam zničen ústím.Světlo čnící nade mnou.Prvního zázraku.Kéž bys mohlo trpět.

Kéž bys mohlo trpět,tak jako já jsem trpěl.A kéž bys mohlo krvácet, hrdé v bílém vzduchu,pleskané křídly návratu, k tobě, mých fragmentů.

17

Čtyři větry. Jedinýkámen. Uzel, zpěvjako „i“ z výkřiku

visící na svém krku.Bez opory ve stínudole. Nic, co netáhne

do pouště nejvyššího:bílá potlačená touhanová pod sluncem.

18

Poznávání naha

I

To ty jsi nenadálá, minulá noci, černá matko s těžkými prsy. V tvém posunutém středu sálá kojná, dvorec, kam se přisávají tvé černé děti.

Abychom vyrostli, zvolili jsme tohle tekoucí mléko, husté, bez jazyka, od hrdla k hrdlu.

II

Zítra mě zora započíná, má gesta nekonečné ženy.

Pokud její láska nezná stínje přesto veškerým stínem na mé cestě: slibuje, nade

všechno vytoužená, že nebude úplná a že bude chladit mezi prsty.

III

Sídlo už přestalo plakat, poutníku.Rozroste se v tvé řeči ještě před zapomněním zrodu,

pokud zaseješ slova černého chleba,ale jen slova šelmovitá.

Srdce jednoho slova se otevře, stažené z kůže naším úsilím.

Budeme milovat jeho rudou a těžkou pěnu.

19

Oheň je v srdci stromujen další strom, živější.

Žádná sláva: jenomhouf gesta do černočernavětve dávno odumřelé.

Zůstává smutný a krásatvrdohlavost téhle šelmy.

(oheň neustále prostírá svou konečnost)

20

Cov

er ©

Céd

ric

Dem

ange

ot, 2

011

Důsledný výbor z díla patrně nejzajíma-vějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skří-pání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzič-nost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské litera-tury. S místy až artaudovskou dikcí jde sa-mozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.

fra.cz

Cov

er ©

Céd

ric

Dem

ange

ot, 2

011

Důsledný výbor z díla patrně nejzajíma-vějšího a nejradikálnějšího francouzského básníka současnosti. Pro anarchistu jazyka Cédrica Demangeota (1974) je typické skří-pání drcené řeči, cit pro nestvůrnou fyzič-nost poezie i vzdorovité gesto. Vědomě, ale především z vnitřního přesvědčení se řadí mezi černá slunce francouzské litera-tury. S místy až artaudovskou dikcí jde sa-mozřejmě ruku v ruce i vnímání krutosti světa, od policejního násilí po sexualitu. Slota jako obraz hnusné doby, ve které se bahníme. Jeho poezie je ale tak burcující proto, že špinavá kost života pořád stojí za to, aby ji člověk žral.

fra.cz

Právě vychází Viola Fischerová, Hrana Petr Borkovec, Milostné básně Jakub Řehák, Past na Brigitu Ondřej Buddeus, rorýsyKarel Urianek, BeránekMichał Witkowski, Královna BarbaraIvana Myšková, NíceníVeronika Bendová, Nonstop EufratPřipravujeme Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři Jean-Claude Izzo, Chourmo fra