31

Česko-lužickývěstníkRočník XV

Číslo 5 / květen 2005

Pśeśiwne mrokawy su słyńco zakšyliA njewjedrowne dešće su wubuźili;Wody z gorow šwarce, a pěniwa Wilna

Južo z brjogom sylna.

Tšach glědaś na toś ceste zabłyskowanje;A togo dla kšute mrokawow praskanjePowalijo lěse, a błysk, źož změrijo

Zlě njewuderijo.

Dejš natwariś łoźicku, twarc wuwucony!A chto wě, lěc malsnje njewrośi se wonyNjeglucny cas, gaž wjelika woda była

Swět zatopiła?

Šesć njeźelow jo lał dešć njepśestawajucy,A zemja nowe žrědła pognuwajucy,Jo rěki pśisporiła, wodu lejašo

Gaśenje kazyšo.

Z luźimi gromaźe, tak města ak grodyNjezmilne źe wšykno zatopichu wody;Pastyŕ ze zbožom pastwu pytašo

Źož wody njeběšo.

Przeciwne chmury słóńce nam zakryłyI niepogodne deszcze pobudziły;Wody z gór szumią, a pienista Wilna

Już brzegom silna.

Strach patrzać na to częste połyskanie;A prze to srogie obłoków trzaskanieKładą się lasy, a piorun, gdzie zmierzy,

Źle nie uderzy.

Zakładaj korab’, cieśla nauczony!A kto wie, jeśli nie wrócą się onyNieszczęsne czasy, kiedy powódź była

Świat zatopiła?

Sześć niedziel wtenczas lał deszcz nie-przestającA ziemia nowe źrzódła pobudzając,Rzek przymnażała, tak iż morskie wały

Wylać musiały.

Z ludźmi po społu i miasta i grodyNieuśmierzone zatopiły wody;Nie wysiedział się pasterz z bydłem w cale

Na żadnej skale.

Vzdorovité mraky slunce zakryly,Bouřlivé deště proti nám vzbudily;Vody šumí z hor a pěnivá Vilna

Je v březích silná.

Časté blýskání nám srdce svírá,Hromové mračno své síly sbírá,Pokosí lesy, jeho však blesk jak zmije,

Nikoho nezabije.

Postav loď, vyučený tesaři!Kdopak ví, zda návraty se vydaříNešťastných dob, v nichž potopa byla

Svět zatopila?

Šest neděl proudy vod oblaka lila,prameny nové země povzbudila,Zmnožila řeky tak, že vlny moří

Své hráze zboří.

Lidi, hrady, města v krátké chvíliNesmířené vody zatopily;A pastýř nenacházel suché místo stále

Na žádné skále.

Jan Kochanowski (1530–1584). Vynikající polský i evropský renesanční básník. Pocházel ze středně bohaté šlechtické rodiny. Humanista,který získal vzdělání i zkušenosti díky patnáctiletému studiu v Krakově, Královci a Padově. Psal polsky a nikoliv latinsky, jak bylo tehdy zvy-kem. Ve svých nejdůležitějších dílech zachytil univerzální lidské hodnoty. Značně převyšoval horizonty své epochy. Těžko bychom hledalimyslitele a básníka, který by tolik přinesl polské literatuře a kultuře. Zanechal po sobě bohatou, velmi cennou literární tvorbu, stěžejem jeho dílase staly Treny, cyklus básní, vyjadřujících žal a smutek nad smrtí dcery tak dokonalý, že se stal vzorem tohoto žánru v Polsku. Psal drobnostii nejslavnější písně, mezi nimi: Na lipę a Pieśń świetojańska o Sobótce. Z jeho pera pochází alegorické drama vztahující se na tehdejší špatnousituaci vlasti Odprawa posłów greckich. Jeho překlady antické literatury a Žalmů nebyly do dnešního dne překonány. Přeložili Michał Machuraa Vladislav Knoll. Průvodní slovo Kinga Kijec.

Jan Kochanowski,KSIĘGI WTÓRE, PIEŚŃ I

Vývoj Matice slezské se poněkud odlišuje od dějin Matice české i Maticemoravské, protože hlavně národnostní poměry českého obyvatelstva v tehdej-ším rakouském Slezsku byly podstatně nepříznivější než tomu bylo v Če-chách a na Moravě. V tehdy poněmčeném rakouském Slezsku s hlavním měs-tem Opavou neměla česká menšina možnost získat v rodném jazyku ani zá-kladní vzdělání, nehovoře o vzdělání vyšším. Neměla možnost kulturníhouplatnění a byla potlačována i po stránce hospodářské.

Matice opavská a Matice osvěty lidové v TěšíněVznikající české národnostní hnutí ve Slezsku vyvrcholilo veřejným tá-

borem obyvatel na Slezské hůrce nedaleko Opavy v roce 1869, připravenýmobsahově v prvním českém týdeníku, jehož redaktorem byl gymnasijní pro-fesor Antonín Vašek, otec Petra Bezruče. Připravila se tak půda pro založe-ní prvního českého kulturního spolku, který v r. 1877 založila skupina čes-ky smýšlejících intelektuálů (kněží, profesorů a učitelů) spolu s několika

Matice slezská v OpavěPhDr. Artur Sommer

venkovskými osvícenci přes odpor zemské vlády v Opavě, pod názvemMatice opavská, jako základny pro uplatnění českých obyvatel Slezska.Uveďme, že této snaze se brzy dostalo podpory se strany pražských vzdě-lanců. Jmenujme alespoň Jana Nerudu, Adolfa Heyduka či Mikoláše Alše,který dokonce navrhl odznak Matice opavské. K jejím stoupencům patřilii někteří profesoři pražských vysokých škol jako botanik Ladislav Čelakov-ský, geograf Jan Palacký, historik Čeněk Zíbrt i T. G. Masaryk, z politiků tédoby pak např. Grégr, Rieger aj.

Matice opavská se brzy projevila jako životaschopný spolek a také úspěš-ný. Již po třech letech zakoupila v Opavě budovu ve středu města, která sejako Matiční dům stala sídlem desítek českých spolků a centrem českého kul-turního života v Opavě a okolí.

K hlavním úkolům v tehdejší době patřilo šíření osvěty mezi českým oby-vatelstvem, konání literárních a naučných besed, vydávání českých knih, zři-zování knihoven, podpora uměleckých sbírek, pořádání výstav a udržování

32

mezitím vzniklých českých základních škol. Je nutno připomenout, že to bylaprávě Matice opavská, jejímž úsilím bylo po nezměrných obstrukcích se stra-ny úřadů otevřeno v Opavě již v roce 1883 první české matiční gymnázium.Mezi zvlášť významné aktivity patří vydávání vědeckého periodika VěstníkMatice opavské (později Slezský sborník). Po příkladu Matice opavské zalo-žili čeští vlastenci na Těšínsku r. 1898 Matici osvěty lidové se sídlemv Těšíně. Oba spolky někdy ve shodě, někdy i v konkurenční snaze hlavněv otázce územní působnosti se staly hlavními představiteli českého obyvatel-stva ve Slezsku. Po roce 1918 nastalo krátké váhání o účelu spolků, kdy vel-kou část jejich úkolů převzal nový československý stát. Obě organizace všaknašly nejen dostatek příležitostí ke své činnosti, ale došlo k jejich výraznémurozvoji a rozšíření na území celého nyní československého Slezska. Maticeopavská měla těsně před 2. světovou válkou 85 místních odborů s několika ti-síci členy organizovanými v 8 okresech od Ostravy po Javorník.

Matice po roce 1945Obě matice zanikly okupací ČSR a jejich rozsáhlý majetek byl zkonfisko-

ván. Po roce 1945 obnovily činnost a vedle konsolidačních a osvětových úko-lů, které plnily znovu místní odbory, začalo ústředí znovu vydávat v OpavěSlezský sborník. Při Matici opavské vznikly dokonce autonomní odbory s ce-lostátní působností – Společnost Petra Bezruče, Společnost PavlaKřížkovského a Hudební beseda. V Matici opavské vznikly také první návrhypro založení vysoké školy v Opavě, brzy potlačené po komunistickém uchope-ní moci v roce 1949, Matice byly rozpuštěny, jejich dřívější majetkové pomě-ry nevyřešeny. Dobrovolná a vlastenecká činnost matičního typu byla státnímocí považována za neužitečnou, ba označována za škodlivou a separatistic-kou. Po dvacetiletém přerušení se v r. 1968 obě matice spojily v jednotnouMatici slezskou se sídlem ústředí v Opavě a oblastními výbory v Opavě a Čes-kém Těšíně. V letech 1968–69 byla zřízena vysokoškolská komise Maticeslezské, která vydala Memorandum o potřebě vysokého školství v Opavě ja-kožto problematiky akutní od r. 1945 a pak 1959, kdy byla tehdejšíPedagogická fakulta v Opavě po několika letech existence zlikvidována, resp.přemístěna do Ostravy. Dokladem bohaté ediční činnosti těch let jsou obsáhléZprávy MS a čtyři ročníky Revue Slezsko, stejně jako soubory pohlednic slez-ských měst z přítomnosti i minulosti. V normalizačním období však v r. 1972musela Matice slezská takříkajíc “dobrovolně” ukončit svou činnost.

Matice po roce 1989Počtvrté zahájila svou práci po 17. listopadu 1989. Matice slezská stála

hned po obnovení v čele všech občanských iniciativ, jež vedly nejprve ke zří-zení Filozofické fakulty v Opavě jako součásti Masarykovy univerzity, poslé-ze v r. 1991 ke vzniku Slezské univerzity s rektorátem v Opavě a Filozoficko-

přírodovědeckou fakultou v Opavě a Obchodně-podnikatelskou fakultouv Karviné. Matice slezská byla právně uznána a její zásluhy o slezský regionjako výsledky jejích předchůdkyň byly a jsou plně respektovány. V roce 120.výročí své existence byla Matici slezské udělena Magistrátem města OpavyCena Petra Bezruče. Matici byla také navrácena nepatrná část jejího dřívější-ho majetku – Matiční dům v Opavě a areál národopisných slavností v DolníLomné na Těšínsku.

Matice slezská po svém definitivním znovuvzkříšení navazuje ve své čin-nosti na dřívější tradice, reflektuje však od základu změněnou strukturu a po-třeby současné společnosti, která zejména ve Slezsku je poznamenána mno-hými specifickými následky historických změn. Těžiště matiční práce spočí-vá na místních odborech, kterých je nyní patnáct v různých částech regionu.Jejich počet, i když jen pozvolna, přece jen roste. Odbory, ustavené v česko-těšínské oblasti , která pokrývá východní část českého Slezska, působí v mís-tech, v nichž je usídleno původní, avšak národnostně smíšené obyvatelstvoa částečně zde ještě doznívají folklorní tradice beskydského podhůří. Toovlivňuje zájem členů Matice slezské, kteří se zaměřují na využívání areáluv Dolní Lomné k pořádání organizačně velmi náročných národopisných festi-valů Slezské dny, jež se poprvé uskutečnily již v roce 1969, přežily i obdobíumrtvení Matice slezské. Tamtéž, ale i v jiných větších i menších lokalitáchoblasti se konají také setkání kapel populární hudby, menší přehlídky různýchdalších skupin a jednotlivců, jako jsou pěvecké sbory, ochotnická představeníči dětské soutěže. K těmto kulturním akcím se zpracovávají a vydávají propa-gační a dokumentační materiály. Jsou to vesměs věci finančně velmi náročnéa proto vyžadují rozsáhlou spolupráci a součinnost Matice slezské s dalšímiorganizacemi a institucemi, které ve svých důsledcích zvýrazňují i postavenía prestiž Matice slezské mezi obyvatelstvem regionu.

Podstatně rozdílné zaměření má činnost odborů Matice slezské v západníčásti Slezska, tedy na Opavsku a dále na západ až k Javorníku a Bílé Vodě.Zde žije obyvatelstvo z velké části zcela nové, které osídlilo toto pohraničníúzemí po 2. světové válce (s výjimkou užšího Opavska) a jeho původ je vel-mi pestrý. Chybí zde proto do minulosti sahající hlubší vztahy k vlastnímu re-gionu, nedostává se tu dostatečného historického vědomí a navíc mnohá mís-ta jsou poměrně značně odloučena od kulturního působení větších center.Proto mezi hlavní aktivity zdejších odborů patří osvětová činnost, nabídkakulturních pořadů, oživování a vytváření nových tradic. Hlavními oblastmimatičního působení je také živá ediční činnost, pořádání koncertních vystou-pení umělců a uměleckých těles. Značně populární se staly zájezdy do zcelanetradičních lokalit Slezska českého i polského a do blízkého sousedstvímimo historické hranice území, které pořádá opavský odbor úspěšně již řadulet. Kromě vzdělávacích besed a přednášek se pořádají také vlastivědné a od-borné konference a to i v mezinárodním měřítku. Často pozapomenutá histo-

Československé Slezsko

______ historická hranice--------- Slezsko v letech 1945–1949 podle rozsahu expozituryZemského národního výboruMapu v roce 1990 vydal Okresní národní výbor v Opavě.

33

v roce 2001 zpracovala na základě seznámení se s pracovníky Matice lužic-kosrbské v Budyšíně pro zemskou vládu Saska (SRN) petici pro zachovánílužickosrbských tříd na školách v Lužici. V roce 2002navštívil Opavu při svém studijním pobytuv Památníku Petra Bezruče předsedaMatice lužickosrbské Dr. MěrćinVölkel, pro kterého pak předsedaMS provedl korekturu jeho statio stycích M. Hórnika s LudvíkemKubou. Již předtím však v roce1997 navštívila delegace Maticeslezské Budyšín při příležitosti150. výročí založení Matice srbské.Naše delegace byla v Budyšíně napozvání opět r. 2003 na vědecké kon-ferenci ke 140. výročí narození LudvíkaKuby, velkého českého malíře, folkloristya příznivce lužickosrbské Matice a konečně jsme se zú-častnili vědecké konference v Praze v roce 2004 při příležitosti 140. výročínarození prof. Adolfa Černého. Tyto plodné styky hodlá Matice slezská i na-dále rozvíjet, aby tak přispěla k vzájemnému poznávání matiční činnostia hodlá také pokračovat ve výměně tiskovin, např.knižních titulů za účeleminformovanosti o ediční práci obou matic.

Autor je předsedou ústředí MS v Opavě. Mezititulky redakce.

rie regionu se oživuje připomínáním významných zasloužilých osobností,kterým se zřizují pamětní desky a pomníky, mimořádná velká lidová shro-máždění na památné Ostré hůrce v obci Háj ve Slezsku jsou pak vzpomínkouna úsilí slezských Čechů o přežití jazyka.

Výše uvedené snahy lze doložit alespoň některými konkrétními výsledky zaposlední období činnosti Matice slezské. Je nutno jmenovat zatím nejobsažněj-ší publikaci monografického charakteru Slezsko (1992), vzpomínkovou knihuvýznamného slezského rodáka Karla Engliše Hrabyň mého mládí (1999), vlas-tivědnou mapu Slezska (1998), Kalendarium dějin divadla v Opavě (1995),periodikum Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy, převzaté v roce 1998od Slezského zemského muzea, jubilejní setkání na Ostré hůrce(1990 a 1998),šest vlastivědných sympozií v cyklu Osudy česko-polského pohraničí, tři his-torické konference k dějinám Opavy. Výčet dalších významných výsledků bymohl tvořit ještě řadu čísel,uvedené však dostatečně charakterizuje poměrněrozsáhlou a pestrou škálu kulturní a osvětové práce, kterou Matice slezská ne-zastupitelně vykonává pro povznesení českého Slezska a jeho obyvatel. Mohlibychom dále uvést stálou a plodnou spolupráci Matice slezské s významnýmikulturními a vědeckými institucemi ve Slezsku, jakými jsou vedle Slezskéhozemského muzea a Zemského archivu především Slezská univerzita, jejímižpedagogickými pracovníky jsou mj. předseda ústředního výboru Matice slez-ské a další členové místního odboru v Opavě.

Styky s Maticí lužickosrbskouMatice slezská však usiluje také o spolupráci na matičním poli i v mezi-

národním měřítku, pomineme-li styky s Maticí českou a moravskou. Již

Domácí i zahraniční odboj prosazoval již od počátku války obnovu Česko-slovenska v jeho „předmnichovských“ hranicích, ale objevovaly se požadav-ky i na jejich teritoriální úpravu ve prospěch, ale i na úkor ČSR.1 Exilové vlá-dě v Londýně se povedlo prosadit právo vykonat plnou politickou moc naveškerém území vymezeném hranicemi ČSR v podobě jakou měly před31. prosincem 1937. Jako dokument č. 23 byl tento požadavek připraven proJaltskou konferenci.2

V červnu 1945 sestavila ministerská komise k řešení hraničních otázek ma-teriál k úpravě československých hranic. Mezi hlavní požadavky patřilo zís-kání území celého Kladska a Hlubčicka a posunutí hranic z hřebene hor na je-jich úpatí směrem do Německa. Komise navrhovala i odstup území ve pro-spěch Německa, jednalo se konkrétně o tři výběžky – Ašský, Šluknovskýa Frýdlantský.3 S připojením obou Lužic se tedy vůbec nepočítalo. PodleKadlece byly komisi doručeny poznámky prezidenta Beneše,4 z nichž jasněvyplývá vyloučení „pohlcení“ cizího obyvatelstva.5 Ve své práci tvrdí, že„z tohoto hlediska byl odmítán i požadavek Lužičanů, připojit celou Lužicik ČSR, neboť v promíseném obyvatelstvu byla početná německá část.“6 S tou-to tezí můžeme souhlasit, situace v neprospěch lužických Srbů začali kompli-kovat Němci odsunutí z Polska a Československa. Tato skupina výrazně při-spěla k silnému nárůstu německého živlu v dané oblasti. Odsunutí Němci sezačali usazovat i v doposud čistě srbských vesnicích.

Beneš dal svůj postoj k Lužickým Srbům ostatně zcela zřetelně najevo,když 18. července 1945 rozmlouval s britským velvyslancem Nicholsem.Jednali spolu o požadavcích Československa na Ratiboř, Hlubčicko a Kladskoa při té příležitosti Beneš prohlásil, že si Lužické Srby „drží od těla“ a že je ne-chce „v republice ani formou připojení jejich sídelních území, ani formou pře-sídlení. Koneckonců to až do posledního muže byli samí nacisté.“7 Beneš mělzřejmě pravdu, když odmítal rozsáhlé anexe německého území. Podle něj bybylo nejlepší napřímit hranice a eventuelně i postoupit část území. Varoval to-tiž před tím, že by Němci mohli získat velice brzy mezinárodní podporu na re-vizi.8 Existovalo ale i několik vysokých politiků, kteří se aktivně zasazovalio připojení Lužice a také tak na veřejnosti vystupovali.

Jednalo se především o národněsocialistické ministry Josefa Davida9

a Petra Zenkla,10 komunistické ministry Vladimíra Clementise,11 VáclavaKopeckého12 a Zdeňka Nejedlého13 a bezpartajního představitele LudvíkaSvobodu.14 Podle dokumentů ministerstva vnitra pak ještě o ZdeňkaFierlingera.15

ČESKO-LUŽICKÝ SEMINÁŘ (3)Vzhledem k neutuchajícímu zájmu čtenářů o problematiku Lužice po roce 1945 rozhodli jsme se takto připomenout výročí druhé světové války.

Československo a Lužice 1945–1948Jiří Zahradník

Cesta k vyhnání. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československaa z Polska. Praha 2002, s. 88, 111, 118–119.

2) Čeněk M. KADLEC, Hry o hranice, Chrást u Poříčan 2001, s. 139. Jaltská(krymská) konference se konala v 4. až 11. února 1945 v paláci Livadija. Stalin,Roosevelt a Churchill se zde dohodli na bezpodmínečné kapitulaci Německaa jednání se soustředila na pět okruhů otázek, které se týkaly uspořádání poměrův poválečném světě.

3) Státní ústřední archiv Praha (dále SÚA), fond Ministerstvo vnitra – hraniční spi-sy 1918–1953, karton 27, i.č. 153.

4) Prof. JUDr. PhDr. Edvard Beneš (1884–1948) V letech 1940–45 prezident ČSRv exilu. 19.6. 1946 byl znovu zvolen do funkce prezidenta, ve které setrval do7. 6. 1948. Do roku 1935 poslanec za národní socialisty, ze strany vystoupil posvém zvolení prezidentem.

5) Autorovi se bohužel nepodařilo tyto poznámky v archivu najít. Srovnej Čeněk M.KADLEC, Hry o hranice, Chrást u Poříčan 2001, s. 146. Jediné poznámkyBeneše, které se povedlo autorovi sehnat, jsou uvedeny jako „Záznam o připo-mínkách prezidenta E. Beneše k návrhu ministerstva národní obrany na úpravuhranic ČSR s Německem a Maďarskem“ Výše citovaný výraz se v dokumentu ne-nachází, viz (Ed. Karel KAPLAN – Alexandra ŠPIRITOVÁ, ČSR a SSSR1945–1948. Dokumenty mezivládních jednání, Brno 1997, s. 66.

6) Tamtéž. 7) Detlev BRANDES, Cesta k vyhnání. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců

z Československa a z Polska. Praha 2002, s. 340.8) Tamtéž.9) Josef David (1884–1968), za druhé světové války člen státní rady v Londýně, v le-

tech 1945–48 předseda NS.10) PhDr. Petr Zenkl (1884–1975). Od r. 1939 do r. 1945 byl vězněn k koncentrač-

ních táborech Dachau a Buchenwald. V letech 1945–48 předseda Českosloven-ské strany národně socialistické a poslanec Národního shromáždění. V r. 1948emigroval do USA.

11) Vladimír Clementis (1902–1952) , Slovák, člen KSČ od r. 1925, za druhé světo-vé války působil v Paříži a Londýně. V letech 1945–48 působil jako státní tajem-ník na min. zahraničích věcí, v letech 1948–50 ministr zahr. věcí . V roce 1952byl odsouzen k smrti a popraven.

12) Václav Kopecký (1897–1961), od r. 1921 člen KSČ. V roce 1938 emigroval doSSSR. V letech 1945–1961 člen předsednictva ÚV KSČ a poslanec NS. Od dub-na 1945 do ledna 1953 ministr informací a od října 1949 do dubna 1950 náměs-tek předsedy vlády.

13) Zdeněk Nejedlý (1878–1962), historik, hudební vědec a kritik. Od roku 1929člen KSČ, za okupace odešel do SSSR, kde se stal místopředsedouVšeslovanského výboru. V letech 1945–46 min. školství, 1946–48 min. prácea sociálního zabezpečení, 1948–1953 min. školství, věd a umění.

14) Armádní generál Ludvík Svoboda (1895–1979), od 4. dubna 1945 do 25. dubna1950 min. národní obrany. Od r. 1948 člen KSČ

15) Zdeněk Fierlinger (1891–1976), od roku 1924 člen sociální demokracie, v le-tech 1942–45 československý velvyslanec v Moskvě, 1945–46 ministerský před-seda, později vystřídal různé funkce ve vládě. V letech 1948–66 člen předsednic-tva ÚV KSČ.

1) Např. Petiční výbor Věrni zůstaneme zaslal 28. prosince 1939 do Londýna depe-ši, ve které navrhuje úpravy hranic a navrácení Kladska. Viz Čeněk M. KADLEC,Hry o hranice, Chrást u Poříčan 2001, s. 136. Pro srovnání Detlev BRANDES,

34

Československá vláda nikdy oficiálně nevznesla požadavek na připojeníobou Lužic, projevovala ovšem o dění na Lužici silný zájem a snažila se vy-stupovat jako ochránkyně Lužických Srbů. Jejich zástupci se obrátili na Čes-koslovensko s prosbou o ochranu a hájení lužickosrbských zájmů u „vysokýchvlád vítězných spojenců“. Lužičtí Srbové se, tehdy ještě zcela neorganizova-ně, obrátili na prezidenta republiky Beneše. Jedná se o první telegram zaslanýkatolickými faráři Janem Cyžem16 a Dr. Benem Šołtou,17 který byl poslán5. května 1945 ještě z koncentračního tábora Dachau.18 O čtyři dny později,9. května 1945, se v Praze ustanovil Lužickosrbský zemský národní výbor, je-hož předsedou byl zvolen nám již známý farář Cyž. Členy se stali LužičtíSrbové žijící na území Československa, a propuštění vězni z koncentračníchtáborů. Výbor zaslal Cyžovým jménem podobnou žádost o ochranu lužic-kosrbských zájmů vládě Československa.19 Lužičtí Srbové poslali také poža-davek na okupaci Horní a Dolní Lužice československým vojskem,20 cožumožňovala deklarace Evropské poradní komise z 2. května 1945. S okupacísouhlasil státní tajemník ministerstva zahraničí Clementis, který v tomtosmyslu informoval sovětského velvyslance Zorina.21 Ministr národní obranygenerál Svoboda vystoupil s návrhem požádat maršála Žukova o povoleníokupace Horní Lužice a provést zaokrouhlení hranic, poukazoval při tom naobdobný postup ze strany Dánska.22

Mikuláš Krječmar a Jan Cyž, jako zástupci LsNV se 14. července obrátili načeskoslovenskou vládu čtyřstránkovým dopisem, ve kterém shrnovali obsahvšech dosavadních memorand a litovali, že se Československo nevyjadřuje do-statečně jasně. Rovněž konstatovali hospodářský stav na Lužici a kritizovalichování okupační armády. V závěru dopisu píší: „Víme, že lid český a slovenskýsi přeje plně, aby jeho vláda podporovala nás energicky, aby připojení našek Československu se stalo skutkem. Chceme však slyšet také rozhodná slova odsamotné vlády československé.“23 Žádali také, „aby byla svolána schůze česko-slovenské vlády, kde by bylo o našich věcech rozhodnuto a nám podána o tomzpráva do 24. července, před našimi hlavními poradami o dalším postupuv Budyšíně.“24 Československá vláda se nikdy nevyjádřila jednoznačně.

Na 10. schůzi 11. ledna 1946 se vláda zabývala také otázkou Lužice. Za tudobu zjistila, že její snahy nepřináší předpokládané výsledky a nezískala pod-poru spojenců. Rozhodla se však nadále podporovat Lužické Srby, ale tento-krát považovala „tuto věc za úkol všech slovanských národů.“ Odmítla se lu-žickosrbskou otázkou zabývat samostatně. Na druhou stranu chtěla vyhovětokamžitě požadavkům Lužických Srbů na území ČSR a jejich problematikouse mělo začít zabývat ministerstvo vnitra, nikoliv ministerstvo zahraničí.25

Po vzoru Československa byly v Lužici zakládány srbské národní výborya to až na úroveň okresů. Jejich zástupci zvolili 27. ledna 1946 Zemský ná-rodní výbor a Lužickosrbskou národní radu se sídlem v Budyšínu. Celé volbyprobíhali za oficiální přítomnost zástupců Rudé armády.26 „Utváření národ-ních výborů vyjadřovalo politický záměr – přiblížit správní strukturu a orgá-ny Československu.“27

Společnost přátel Lužice zorganizovala v Praze na Staroměstském ná-městí největší manifestaci za podporu Lužičanů pod názvem „Za svoboduLužice a spravedlivé hranice“. Tato manifestace se konala v úterý 24. čer-vence 1945.28 K manifestujícím promluvil Zdeněk Nejedlý. VedleNejedlého také místopředseda vlády Josef David, který pronesl následujícíslova: „... jejich svoboda [Lužických Srbů] bude úplná teprve tehdy, ... ažbude příští vývoj Lužických Srbů zaručen nezávislostí, kterou jim může dátijen úplné oddělení od těch, kdo je po generace zotročovali.“29 Manifestacese konaly i v dalších městech, a to až do září 1945.

Další podporou pro Lužické Srby bylo rozhlasové vysílaní z Prahy v (zřej-mě pouze v horno-) srbštině. Rozhlas vysílal na stanici „Praha II“ dvakrát týd-ně „Lužickosrbskou půlhodinku“, první zmínka o pořadu pochází ze září1945.30 Prolužičtí aktivisté chtěli zřídit vysílač ve Varnsdorfu, jenže k tomunikdy nedošlo. „Úmysl zřídit ve Varnsdorfu samostatnou vysílací stanici proLužičany, jež by nebyla rušena silnými vysílači berlínskými, nepodařilo se do-sud prosadit pro negativní stanovisko ministerstva pošt.“31

V Rumburku se nacházely lužicko-srbské tiskařské potřeby, které tam zaokupace dovezli Němci. Části tiskárny „Serbske Nowiny“ z Budyšína, kterábyla zabavená gestapem v roce 1937, se dostaly za války až do Bratislavy,jednalo se celkem o 32 strojů.32

Výše zmíněná tiskárna v Rumburku tiskla materiály pro Lužici. Není jasnéo jakou tiskárnu se jedná, ale asi se jednalo tiskárny Haase v Rumburku.33

Zřejmě právě zde byly tištěny knihy a časopisy pro Lužici. Později, od 16. li-stopadu 1945, se stal Lužický Srb Pavel Krječmar34 národním správcem tétotiskárny. „Domowina“ dostala příslib, že jí tato tiskárna bude předána.35

V Praze vycházel lužickosrbský časopis „Naše Nowiny“. Časopis vydáva-li studenti organizovaní ve spolku „Serbowka“.36 První číslo bylo vydáno 15.srpna 1946 a mělo být čtvrtletníkem. Celkem vyšla pouhá 4 čísla.37

Po válce začala také vycházet různá knižní díla, která měla informovato „nejmenším slovanském národě“, jak jsou též Lužičtí Srbové nazýváni.Publikační činnost o Lužici byla v Československu bohatá již před válkou,38

nyní se na tuto tradici navázalo. V poměrně krátké době se objevilo několikknih o historii a současném vývoji obojí Lužice.

Československá pomoc lužickosrbskému školství je fenomén, který nemáve světě obdoby. Vzniklo mnoho projektů na založení škol určených výhrad-ně studentům z Lužice. Mimo to navštěvovalo několik lužickosrbských stu-dentů české školy. Lužickosrbské školy na československém území fungova-ly od roku 1945 a poslední gymnázium bylo zrušeno v roce 1951. Současnýstav bádání nedovoluje sestavit přesný výčet škol, údaje se rozcházejí, o ně-kterých institucích se zmiňuje jen krátkou poznámkou či zprávou tisk.

Lužičtí Srbové si založili organizaci, která je na území ČSR sdružovala, sta-rala se o jejich národně-osvětovou výchovu, měla hájit i sociální a zdravotnízájmy členů a podporovat styky s československou veřejností.39 Spolek se mělpo vzoru hlavní organizace jmenovat „Domowina“ a počátky snah o jeho zalo-žení spadají do února 1947. V březnu napsal Pawoł Krečmaŕ krátké, pětiřád-kové tiskové prohlášení o plánovaném založení „Domowiny“ v Českosloven-sku, ve kterém se praví: „… Postajimy sebi w tutych dnjach našu Domowinu,Zwjazk Łužiskich Serbow a ČSR.“40

Ustanovující valná hromada spolku se konala teprve dne 31. ledna 1948 zaúčasti 65 osob. V té době měl spolek již více jak 200 členů, další se však hlási-li. Předsedou spolku byl zvolen Jan Donát, prvním místopředsedou JurijWuješ, druhým místopředsedou Karel Kučka, jednatelem Jurij Měrćink, a po-kladníkem Jan Gráf.41 Tato „československá Domowina“ neměla být v jakém-koliv formálním poměru k „Domowině“ v Budyšíně.

Kde chybí vůle, těžko se dá pohnout z místa. Chyběla vůle vyslyšet lužic-ké Srby, chyběla vůle k vyřešení požadavků Čechů na Žitavsku. Snahy anijednoho tábora nechtěla uskutečnit ani československá vláda, natož pakSovětský Svaz. Pro úplné pochopení a osvětlení tématu je třeba hluboko pro-niknout do všech jeho částí. Tzn. musí se pochopit francouzské ambice a jejípožadavky a snahy na zahojení se po válce, dále pak vztahy mezi ČSR,Polskem a SSSR a v neposlední řadě také samozřejmě vztahy Lužických Srbůpředevším k již zmiňovaným státům a Němcům. Československý optimismusz vyhrané války brzy opadl. Sovětský Svaz, o který se československá vládaopírala především, nehodlal prosadit požadavky ČSR na mezinárodním poli.

16) Farář Jan Cyž-Hajničanski (1883–1948) byl od r. 1941 vězněn v uvedeném kon-centračním táboře. Více k jeho osobě viz Peter SCHURMANN, Die sorbischeBewegung 1945–1948 zwischen Selbstbehauptung und Anerkennung, Bautzen/-Budyšin 1998, s. 43.

17) Farář Beno Šołta (1891–1968) navštěvoval v letech 1905–1915 školu v Praze.Stejně jako Cyž byl od r. 1941 vězněn v koncentračním táboře Dachau. Vícek jeho osobě viz Peter SCHURMANN, Die sorbische Bewegung 1945–1948zwischen Selbstbehauptung und Anerkennung, Bautzen/Budyšin 1998, s. 43.

18) Za svobodu Lužických Srbů, I: Sbírka dokumentů z května – června 1945,Praha, s. 6.

19) Tamtéž, s. 7.20) Tamtéž, s. 37.21) Clementis tlumočil Svobodův požadavek. (Ed. Karel KAPLAN – Alexandra

ŠPIRITOVÁ), ČSR a SSSR 1945–1948. Dokumenty mezivládních jednání,Brno 1997, s. 100.

22) SÚA ÚPV – B kart. 972 sign. 1281/4 a SÚA, f. 100/24, a.j. 1494, srovnej KarelKAPLAN, Pravda o Československu 1945–1948, Praha 1990, s. 79. Českoslo-vensko požadovalo okupační zónu na „území Lužických Srbů o rozloze5613 km2 s 1,2 miliony obyvatel.“ Západní spojenci prohlásili, že požadovanéúzemí spadá do správy SSSR a že vše záleží na postoji SSSR. Mimo územíLužice byl podán požadavek na okupaci Kladska. Viz (Ed. Karel KAPLAN –Alexandra ŠPIRITOVÁ), ČSR a SSSR 1945–1948. Dokumenty mezivládníchjednání, Brno 1997, s. 68. Počet dánských okupačních vojsk v britském okupač-ním pásmu Německa nesměl být menší než 3000 a větší než 4000 mužů. Dánskábrigáda zde měla působit do r. 1949. Výměna jednotek mohla být prováděna kaž-dý půlrok. Vojenský historický archiv – fond MNO, krabice 36.

23) SÚA ÚPV – B kart. 972 sign. 1281/4.24) Tamtéž.25) SÚA, f. 100/24, a.j. 1494 a SÚA ÚPV – B kart. 972 sign. 1281/4.26) SÚA ÚPV-T, kart. 307, i.č. 1633.27) Karel KAPLAN, Československo v poválečné Evropě, Praha 2004, s. 25.28) Viz např. Stráž severu, 26. červenec č. 50/1945, titulní strana, Svobodné slovo,

25. července 1945, titulní strana, Rudé právo, 25. července 1945, titulní strana,Právo lidu, 25. července 1945, titulní strana.

29) Tamtéž.30) Stráž severu, 12. září č. 90/1945, s. 3.31) Porada o otázkách lužicko-srbských. konaná v MZV dne 2.května 1946, citát

Dr. Šebora, zástupce min. informací. SÚA ÚPV – B, kart. 972 sign. 1281/4.32) Tamtéž. Stroje a typy byly dodány na Slovensko zřejmě proto, že Slovensko, jako

německý satelit, mohlo vše odkoupit a upotřebit pro tisk slovenských materiálů.33) Tiskárna Haase, Stalinova 9, Rumburk. SÚA ÚPV – B, kart. 972 sign. 1281/4.34) Pawoł Krječmar (1898–1979) vyučený sazeč, sekretář Domoviny v letech

1924–1937). 18. dubna 1945 měl nastoupit do Volkssturmu, ale utekl za svýmbratrem Mikławšem do Prahy. s.43.

35) Tamtéž.36) Viz níže.37) Beno Cyž, Die DDR und die Sorben , Bautzen 1969, s. 103.38) Viz např. seznam literatury v Jiří KAPITÁN, Srbská Lužice. Severozápadní hlíd-

ka slovanská, Varnsdorf 1945 s. 129.39) SÚA ÚPV-T, kart. 307, i.č. 1633.40) Stráž severu 2. dubna, č. 78/1947, s. 3.41) Tamtéž.

35

Z DOMOVA

Valná hromada SPLužiceSpolečnost přátel Lužice na své řádné valné hromadě 19. února znovu zvo-

lila své statutární zástupce předsedu Leoše Šatavu a místopředsedy RadkaČermáka a Hanuše Härtela. V předsednictvu dále zasedají Ondřej Doležal,Petr Kaleta, Kinga Kijec a Zuzana Sklenářová. Do čela Česko-lužického věst-níku byla zvolena Zuzana Sklenářová. Byly schváleny drobné změny stanov,upravující členství. Bylo vzato na vědomí vystoupení Radka Mikuly zeSpolečnosti neplacením členských příspěvků v prosinci 2004. Byla předlože-na informace o stavu jednání kolem Hórnikovy lužickosrbské knihovny.Všichni účastníci podepsali dopis s přáním brzkého uzdravení pro JiříhoMudru, který je dlouhodobě nemocen.

Redakce

42)Na tuto možnost poukazuje i Kaplan, viz Karel KAPLAN, Pravda o Československu,

s. 81.

SSSR měl být nejjistějším spojencem proti Německu, ze kterého mělo Česko-slovensko i po válce obavy. Moskva se měla stát garantem bezpečnosti vestřední Evropě. Lze se domnívat, že i ČSR nevystupovala ostřeji se svýmiúzemními požadavky, aby proti sobě nepoštvala Stalina.

„Domowina“ v Lužici našla v sovětské okupační správě podporu pro svojipolitiku, získala tak větší vliv, než Národní rada, která byla okupačními orgá-ny v březnu 1948 zakázána. Zatímco v Lužici samotné došlo ke smířenía sjednocení obou proudů, odbočka Národního výboru v Praze pokračovala

v politice orientující se na ČSR, což vedlo k mnoha problémům. Českoslo-vensko se začalo dostávat do střetu se zájmy SSSR.42

Autor pracuje v Ústavu saských dějiny a vlastivědy a na Technické univerzitě v Drážďanech.

��NNOOVVIINNYY

přípisek

Hórnikova knihovna žalujeZ laskavosti Katolické teologické fakulty byla naše knihovna po dva a půl

roku bezplatně umístěna v náhradních prostorách fakultní knihovny.Knihovnu dali opět dohromady Jiří Mudra a Richard Bígl. Ten posléze praco-val jako knihovník. Poté, co R. Bígl získal titul PhD. a odjel do VelkéBritánie, se o knihovnu stará Petr Kaleta. Knihovna nemohla dále ve fakult-ních prostorách přebývat, protože dvě katolické knihovny se slučují a koncembřezna se první inventář stěhoval do prostor s našimi knihami. Knihy jsmeodstěhovali 1. dubna právě v době, kdy se hlasovalo o důvěře vláděStanislava Grosse. Pan Antonín Kříž sehnal prostory pro knihovnu za úplatuv jedné vršovické škole. Knihy jsou uloženy v bednách, a proto je omezenojejich vypůjčování. Stěhování zvláště knihám poničeným velkou vodou ne-prospívá a až budou poničeny, mohou si naši odpůrci z Centra pro studiumvysokého školství, jmenovitě paní ředitelka Ing. Helena Šebková, CSc., při-psat další pomyslné body za naše ponížení. Na konci roku 2003 navrhlasmlouvu, kterou musela Společnost odmítnout, protože nám v ní bylo dovole-no pobývat v prostorách Lužického semináře jen jednou měsíčně a po objed-nání pod dohledem pracovníků Centra pouze v jediné místnosti. Po svévol-ném odstranění naší tabule Sdružení přátel Lužice a informační tabule Lužickýseminář Centrem, o jejichž osudu nás neinformovalo, zůstala zatím ještě ta-bule spolku Serbowka. Symbolicky jsme v budově přítomni velkým stolema dvěma skříněmi. Redakce

Společný koncert Serbského ludowého ansamblu a orchestru libereckéhoDivadla Františka Xavera Šaldy se uskutečnil 3. února 2005 v Budyšíněa o dva dny nato v Liberci. Pod taktovkou Dietera Kempeho (SLA) zaznělyskladby J. Brahmse, W. A. Mozarta a A. Borodina. Divácký ohlas získal téžSrbský tanec skladatele Ulricha Pogody (narozen 1954 v Kulowě). Doufejme,že bude spolupráce obou institucí pokračovat i nadále. Petr Píša

V muzeu v České Lípě byla 9. března otevřena výstava českých Biblí za-šlých staletí. Na ní lze vidět i lužickosrbské Bible, které pochází z pozůstalos-ti Bogumila Malotína. Výstavu otevřel biskup Pavel Posad z Litoměřic.Pozváni také byli předseda Maćice Serbské, dr. Měrćin Völkel a předseda li-terární sekce Jurij Łušćanski.

(SR 10. 3.) odo

Z HORNÍ LUŽICE

Valná hromada DomowinyVolební valná hromada Svazu Lužických Srbů Domowiny se konala 5.

března 2005 v Budyšíně. Domowina měla v roce 2004 7326 členů, z toho5015 řadových členů a 2311 v členských spolcích. Třicetičlenné předsednic-tvo bylo zvoleno s menšími změnami v čele s předsedou Janem Nukem, a mí-stopředsedou Pětrem Brězanem, dalšího místopředsedu dolnolužického FrycaKšamaŕa nahradil bývalý dolnolužický župan Pětš Pětrik.

V hodnotící zprávě předsednictva Domowiny byla představena činnostjednotlivých spolků. Matice lužickosrbská organizovala řadu akcí k připo-menutí Arnošta Muky, o nichž jsme i psali. 2. dubna se konala její valná hro-mada s přednáškami Měta Pernaka (o založení dolnolužické Matice v roce1880 a jejím působení), Rudolfa Kilanka (o biskupu a předsedovi MaticeJuriji Łusčanském) a Fabiana Kaulfürsta (o rázovitém evangelickém lidovémbásníku druhé poloviny devatenáctého století Pětru Młóńkovi). Pokračovalose diskusí o další činnosti. ❢ Spolek mládeže Pawk pořádal akce spíše pro ši-rokou veřejnost: Rockové koncerty, sport, Dny młodźiny, dále přednáškya mezinárodní výměny s jinými menšinami. ❢ Lužickosrbský školský spo-lek se od roku 2003 sám stará o řadu mateřských škol. Spolek trvá na zacho-vání sítě lužickosrbských škol, staví se proti zrušení všech druhých stupňůškol a zřízení jediné ústřední školy, protože by se tím drobily okraje územís převahou Lužických Srbů a taková škola by zhoršila učení a užívání srbšti-ny. (I v naší zemi vidíme odumírání vesnic bez školy.) Spolek se snaží o vý-chovu nových učitelů v Lipsku, což se mu daří i proto, že absolventi mají za-jištěno zaměstnání. ❢ Lužickorbský Sokol se drží tradičních sokolskýchmyšlenek. Turnaj v odbíjené o pohár Domowiny je nějvětší sportovní událostv Srbské Lužici a ještě k tomu se na něm důsledně mluví srbsky. Sokoli se zú-častní sletu v roce 2006 v Praze. Chybějí mladí členové. ❢ Kruh na podporulužickosrbské lidové kultury organizuje řadu kroužků na zachování a pod-poru lidové kultury, např. výroba krojů, zdobení vajíček, vyšívání atd. Spolekse prezentuje i na větších akcích jako je pořádání soutěže o nejkrásnější kras-lici a velikonoční trhy v Budyšíně. ❢ Společnost Cyrila a Metoděje pořádámnožství akcí v katolických farnostech Horní Lužice. Obnovila spoluprácis Domowinou v čele s novým předsedou Witem Sćapanem. Za budoucí těžiš-tě práce považuje společnost vydání nového wosadniku (kancionálu) a vydá-ní celé Bible. ❢ Spolek na podporu lužickosrbského kulturního a infor-mačního střediska SKI v Berlíně sdružuje Srby žijící v Berlíně. Organizujípřednášky, literární čtení, výstavy, jazykové kurzy a promítání, setkávají ses dalšími slovanskými menšinami v Berlíně jako jsou Poláci, Češi, Rusové čiSlovinci. Se slovinskou farností dokonce spolek organizoval společný lužic-kosrbsko-slovinský večer. ❢ Svaz lužickosrbských pěveckých sborů sdru-žuje známé sbory jako je třeba radworská Meja. Uskutečnilo se mnoho kon-certů, zvláště s tématikou Korly Awgusta Kocora. Sbory netrpí nedostatkemmladých zpěváků a zpěvaček. ❢ Svaz lužickosrbských podnikatelů a živ-nostníků navštěvoval různé trhy služeb, mj. v Žitavě a Liberci, avšak v no-vých zemích EU se podle zprávy zájem o obchodování teprve rozbíhá. Např.6. dubna odcestovalo 15 členů Svazu do Pobaltí, kde se během pěti dnů se-známí s hospodářským stavem Litvy. Lotyšska a Estonska. ❢ Spolek lužic-kosrbských studentů sdružuje studentské spolky v Drážďanech, Lipsku,Berlíně a Budyšíně. Pořádá řadu akcí studentského života, hlavně pak každo-roční schadźowanku v Horní a schadowanku v Dolní Lužici. ❢ Svaz lužic-kosrbských umělců uspořádal řadu akcí pro děti a mládež i velké meziná-rodní projekty jako třeba koncert čtyř kultur. Věnoval se hlavně literatuřea hudbě. O akcích v ČR i Polsku jsme již většinou psali. ❢ Svaz lužickosrb-ské turistiky se soustřeďuje na lákání turistů. Spolupracuje přitom s obcemia různými institucemi. Od roku 2003 pracuje i v rámci euroregionu Nisa,účastní se turistických trhů.

V oblasti obce Slepo (domowinská župa Běła woda/Niska) se prosadil pro-jekt Witaj, takže se už i zde vyučuje lužickosrbsky. Největším ohrožením jehlad uhelné společnosti Vattenfall po dalších lužickosrbských vesnicích. ❢V Dolní Lužici (župa Dolna Łužyca) považují za svůj hlavní úkol zachováníjazyka. Za úspěch lze považovat snahy o to, aby se na Dolnosrbském gymná-ziu učilo opět i lužickosrbsky, gymnázium spěje k dvojjazyčnosti. ❢ NaWojerecku (župa Handrije Zejlera) je rovněž nejdůležitějším úkolem zacho-vání srbštiny, k čemuž jako i jinde pomáhá soutěž Jazyku nakloněná obec –Lužickosrbský jazyk žije. Srbové podporují vznik dvojjazyčných tříd Witaj veWojerecích a snaží se o zakládání skupin Witaj v dalších obcích. Srbština sebude vyučovat i na německém gymnáziu Johanneum. Županka a učitelka v dů-chodu, Brigita Šramina, nabídla, že bude sama v prvním roce lužickou srbštinupřednášet. ❢ Na Budyšínsku (župa Jana Arnošta Smolera) se soustřeďují na

36

pravidelné setkávání Srbů a pěstování svého jazyka a kultury. Organizovaliakce k poctění jubilantů Zejlera a Kocora. ❢ Na Kamenecku (hlavně katolickáLužice, župa Michała Hórnika) byla provedena analýza situace Srbů v oblas-ti s následujícím výsledkem: Snižuje se procentuální podíl Srbů v obcích, nej-lepší situace je v obci Ralbicy a Chrósćicy. Do Worklec, Pančic-Kukowa,Njebjelčic a Miłoćic se v posledních dvou desetiletích přistěhovalo mnohoNěmců, takže se podíl Srbů snížil. Nejsrbštější území je tam, kde jsou katolič-tí věřící silně spojeni se svojí farností. Je snaha o založení skupiny dětí Witajv Njebjelčicích. Do pátých tříd se letos hlásí ve Worklecích 20 dětí,v Ralbicích 25, v Pančicích-Kukowě 7, v Radworu 14 a na budyšínském 2.stupni ZŠ v lužickosrbském škole 30. Oblastní školský úřad chce v budoucnujednat se zřizovateli škol, na kterých bude málo přihlášených.

O činnosti předsednictva Domowiny a Jazykového střediska Witaj sedovídáte pravidelně na stránkách našeho časopisu. Za zmínku však určitěstojí kurzy češtiny, které pořádá s velkým úspěchem od tohoto školníhoroku ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí učitelka Jana Štillero-vá nejen na Lužickosrbském gymnáziu, ale i dva kurzy pro dospělé. 21.března začal ve spolupráci se Školou dolnosrbského jazyka a kultury na Žy-lowské ulici v Chotěbuzi další intenzivní kurz dolnolužické srbštiny. Je ur-čen vyučujícím ve třídách projektu Witaj a pro vychovatele, kteří chtějí pra-covat s dětmi ve Witaj školkách. V prvním dubnovém týdnu začaly naBlatech práce na krátkém filmu pro děti. Projekt vede Katrin Lehmannowa,která je také režisérkou. Jako herci se v této pohádce objeví osm žáků z dva-cáté základní školy v Chotěbuzi. Film bude mít premiéru na začátku příští-ho roku. 6. dubna se sešla poprvé pracovní skupina, která si klade za úkolnajít novou definici srbské výuky. Úkolem je najít nejvhodnější strategiivýuky, její metody a prostředky na ni.

V diskusi k rozpravě předsednictva zazněla řada kritických slov. Bylokritizováno založení Serbské ludowé strony, kterou chtějí někteří členovéspolku poněmčených Srbů Ponaschemu využít jako výtah do braniborskéhozemského sněmu, když loni ustoupili od kandidatury za stranu Bílá liga.Strana byla založena 10 občany na bílou sobotu v Chotěbuzi. Předsedou bylzvolen Hannes Kell ze Strjažowa a generálním tajemníkem se stal HenryMatuš z Debrna. Nová strana se považuje za pokračovatelku Serbské ludo-wé strony založené roku 1919 Janem Skalou.

Wotrowská mládež, která založila před několika měsíci domowinskou sku-pinu ústy svého předsedy jasně řekla, že ji nezajímají věčné spory mezi jed-notlivými lužickosrbskými proudy a považuje Domowinu za zástupkyniLužických Srbů. Smutné bylo slyšet od dvou autorů přílohy pro mládežLužickosrbských novin, že v plánovaných výdajích se nenašly peníze na čas-tější vydávání přílohy. Je všeobecně známo, že do mládeže se v Lužici inves-tuje zdrženlivě. (Přitom právě mládež nezatížená starými ideologickýmia osobními spory může Srbům jedině pomoci.)

Za českou stranu nutno upozornit na dvě chyby, které se ve zprávě objevi-ly: Česko-lužickosrbský slovníček pro turisty vytvořili dr. Vydra a dr. Týř,kteří s Domowinou nemají nic společného. Zmínka o tom, že sorabistika se najediném místě na světě vyučuje v Lipsku, byla některými delegáty považová-na za ignoranci. Nejenže se sorabistika jako samostatný obor studuje v Praze,ale přednášena je na mnoha evropských univerzitách v rámci slavistiky odOxfordu až po Moskvu.

Celá valná hromada proběhla s minutovou přesností podle plánu. O zahra-niční delegáty se výtečně staral Jurij Łušćanski.

rč (s použitím zpráv odo a sto)

Sbor a orchestr Serbského ludowého ansamblu jsou nyní na týdenním tur-né po Německu. Členové sboru předvádí dětský muzikál Myška w mróče-lach podle libreta Jěwy-Marje Čornakec a na hudbu Dietra Kempy. V neděliv Leverkusenu zahrají tento muzikál posté. (SR 22. 2.) odo

Na jaře začíná v Rowném kurz lužické srbštiny. Je připravován sdruženímNjepilic dwór. První zájemci se už přihlásili. Jedním z vyučujících budeDieter Reddo z Trjebina, který je znalcem slepjanského nářečí. Na jazykovémkurzu se podílí nový slepjanský farář Huth a jeho manželka.

(BSR 23. 2., SR 22. 2.) sto, od

Okresní soud v Budyšíně 22. února odsoudilo osmadvacetiletéhoBudyšíňana Opitze k 19 měsícům s podmínkou za napadení mladého muže.V říjnu 2003 společně s druhým sedmnáctiletým mladíkem zbil poškozeného,protože mluvil srbsky. Protisrbské motivy svého činu odsouzený popřel.Poškozenému vyplatí 800 € odškodného. (BSR 23. 2.) sto

„Srbové si přejí mít větší vliv na politiku,“ řekl Jan Nuk, předsedaDomowiny, po volbách ve Šlesvicku-Holštýnsku. Strana dánské a frískémenšiny v Německu SSW získala pro SPD a Zelené na důležitosti. Bez jejichhlasů totiž nemůžou dál vládnout. Nuk lituje, že Domowina nemá možnostipodílet se na rozhodování. Favorizuje menšinový parlament, jaký mají např.v Maďarsku, jehož poslanci spolurozhodují o záležitostech týkajících se men-šin. (BSR 23. 2.) sto

Vedení kláštera Marijina Hwězda reagovalo na dopis saských ministers-tev k zákazu lužické srbštiny v přítomnosti postižených a německých spolu-

Staronový předseda SPLužice se staronovým předsedou Domowiny

Młodźi redaktorojo skorža swoju nuzu Předseda wotrowské organizace Domowiny

pracovníků. V užším kruhu se radili, jestli nařízení odvolají nebo přepracujíproblematické pasáže. 8. března rozhodli. Rozhodnutí je ale podle názorukláštera vnitřní záležitost a nebude zveřejněno. V dopise ministerstev se říka-lo, že nařízení je sice po stránce pracovního práva v pořádku, ale z menšino-vého hlediska je problematické. Dopis upozornil na to, že by se mohla lužic-kosrbská polovina zaměstnanců cítit potlačovaná.

(SR 3. a 13. 3.) odo

Od května se bude vysílat dolnolužickosrbský magazín Lužyca také v te-levizi MDR a Wuhladko na RBB. MDR bude potom vysílat každou první so-botu v měsíci Wuhladko a každou čtvrtou sobotu Łužyci. Na RBB bude kaž-dou druhou sobotu v měsíci ve dvě hodiny Wuhladko a třetí sobotu ve dvěŁužyca.

(SR 13. 3.) odo

Kancelář poslance Chruszcze poničena

18. března polské tiskové agentury informovaly, že v Budyšíně v noci zečtvrtka 17. na pátek 18. března byla poničena kancelář polského europoslanceSylwestra Chruszcze z Ligy polských rodin. Jeho spolupracovníci podezírajíneonacisty. Polské Ministerstvo vnitra se o tom dozvědělo až od novinářů,avšak nechce toto téma komentovat. Chruszcz otevřel svoji poslaneckou kan-celář v Budyšíně v polovině února. Říkal, že chce pomáhat Lužickým Srbům– nejmenšímu slovanskému národu Evropy, protože jsou podle něj diskrimi-novaní Němci.

„Budu mluvit o jejich problémech v Evropském Parlamentu,“ říkalChruszcz.

37

V noci ze čtvrtka na pátek se neznámí pachatelé vloupali do jeho kancelá-ře. Zničili dveře a rozbili okna. Kdosi vytahal dokumenty a věci ze skříní.V sousedních prostorách, které patří Lužickosrbskému národnímu souboru tovypadalo stejně. Robert Brytan, asistent Chruszcze v Budyšíně doplňuje:„Byl to obyčejný vandalismus, nic nesebrali. Podezírám bojůvky NPD (ná-rodní demokraté, neonacisté, kteří mají v Sasku desetiprocentní podporu –pozn. red).“

Police nezajistila pachatele, nejsou svědkové. Nechce uvádět žádné po-drobnosti.

Magdalena Kaplińska, vicekonzulka Generálního konzulátu v Lipsku, kte-rá se o kauze rovněž dověděla od novinářů, sděluje: „Je mi velmi líto.Postaráme se o to, až obdržíme zprávu od německé strany. Nevím proč náso tom neinformovali. Pokud to udělali neonacisté, předáme vyšetřování stát-nímu zastupitelství. Víc udělat nemůžeme, Chruszczova kancelář v Budyšíněnení oficiální diplomatické zastoupení.“

Sylwester Chruszcz říká, že kancelář nebude uzavřena.(Jedna z verzí objasňujících vloupání říká, že cílem bylo vloupání právě do

sousedních prostor Serbského ludowého ansamblu. K datu uzávěrky nebylonic nového. pozn. red) (podle Gazety Wyborcze 18. 3.) kik

V katolické Lužici letos o Velikonocích jelo 1700 křižáků, což je nejvícev historii. Tím pokračuje nárůst v posledních 15 letech, kdy je rok od rokuvíce jezdců.

(SR 28. 3.) odo

z Dolní Lužice29. listopadu odpoledne ve tři hodiny byl v Rogowě odstřelen kostel. Tím

je 800 let stará dvoujazyčná vesnička nyní téměř úplně zničena. Musí ustou-pit uhelné jámě. (Zprávu o odporu posledních obyvatel, Lužických Srbů,manželů Domanjových jsme přinesli v březnovém čísle.)

(SR 5. 12.) odo

Stejně jako Drážďany, i Chotěbuz byla na konci války lety bombardovaná.Toto šedesáté výročí si obyvatelé připomněli 15. února při bohoslužbách a takékoncertem v nádražní hale. Při pumovém útoku 15. 2. 1945 bylo zničeno nádra-ží a obytné domy. Asi 1000 lidí zemřelo a 13 000 zůstalo bez přístřeší.

(BSR 16. 2.) sto

Zastupitelé obce Lukojce 14. 2. 2005 rozhodli, že obecní tabule budoudvojjazyčné. K obci patří vesnice Matyjojce, Gary, Jaty, Trjebejce a Gozdź.K srbskému jazykovému prostoru se sice přihlásily pouze Matyjojce, ale pro-tože jde administrativně o jednu obec, mají být nové tabule dvojjazyčné všu-de. Ty jsou nyní nutné, protože je třeba poukázat na jméno nově založenéobce. Proti rozhodnutí hlasovali zastupitelé z Jat, protože jejich ves k dvojja-zyčnému území nepatří. (BSR 16. 2.) sto

Od 23. února je ve městě Rań k vidění výstava fotografií, která zachycujeproměny lužické krajiny. Dva fotografové dokumentovali tento proces 10 leta vzniklo při tom víc než 10 000 fotografií. Výběr z nich je možno shlédnoutaž do konce dubna. (BSR 23. 2.) sto

Další vesnice kolem Chotěbuze jsou ohroženy odbagrováním. Vyplývá toz nekonkrétních vyjádření spolupracovníků Vattenfall. Staré plány ložisekuhlí ukazují na to, že by byly zasaženy vesnice Korjeń, Hažow, Wuraz a dal-ší. Takové plány by mohly být aktuální za 20 let. (BSR 28. 2.) sto

Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí

Britské listy 15. 5. 2002Autor, historik Jaroslav Pánek, se v článku zaměřil, jak už název napoví-

dá, na menšiny v českých dějinách. Na začátku bych měl vysvětlit jeho chá-pání menšiny, ač jinak se práci nedá téměř nic vytknout. Nijak necharakteri-zuje menšinu a proto může čtenář být zmaten jeho pojetím. Jak mi totiž došlo,nepojímá menšinu podle početního hlediska, ale z hlediska její možnosti po-dílet se na politickém životě určité oblasti. Tak lze snadno vysvětlit, proč au-tor píše, že v 16. století byli Lužičtí Srbové v obojí Lužici menšinou, přestožetehdy byl venkov téměř stoprocentně lužickosrbský. Ve městech tehdy už alevýrazně převládali Němci, stejně jako i mezi šlechtou (někdy jen poněmče-nou lužickosrbského původu). Politický život se tak odehrával většinouv němčině. Pro pochopení jeho zorného úhlu uvedu i druhý případ zdánlivénelogičnosti. Jako o Lužických Srbech v 16. století, tak i o Češích za druhésvětové války tvrdí, že se stali menšinou.

Hlavní náplní článku jsou české menšiny v průběhu 1500 let pobytuSlovanů na našem území. Slované se brzy po příchodu do Čech stali většinoua v 7. století asimilovali poslední zbytky původního obyvatelstva. Poté sedlouhou dobu jednonárodnostní vzhled Čech neměnil až do 13. století.Příslušníci jiných národů (Němci, Židé ad.) sem sice přicházeli, ale výrazněj-ší podíl neměli. Ve zmíněném 13. století proběhla německá kolonizace, kterábyla politicky nejvýraznější ve městech, kde zpočátku byl patriciát pouze ně-mecký. Mnohá města se ale už během následujícího století počeštila a většinazbylých za husitství. Na to prof. Pánek klade obzvláštní důraz. To totiž dovr-šilo utváření českého sebevědomí, které ztotožnilo český národ nejen s jazy-kem, ale i s husitskou vírou. Tím se čeští Němci stali zároveň národnostníi náboženskou menšinou (v té náboženské ale byla i část Čechů). Tehdy setaké vyhrotil nepřátelský postoj k Němcům a Maďarům, kteří hlavně tvořilikřižácká vojska. Na druhou stranu ona doba přinesla i posílení vazeb seSlovany (obzvláště s Poláky). Druhá polovina 15. století přinesla dvě zásadnívěci, čeština se stala jediným úředním jazykem v Čechách (vytlačila tak lati-

Foto Gerd Engelsmann

DDJJIINNUUDDnu) a katolíci a kališníci se dohodli na náboženském smíru, kterým většinaobyvatel Čech získala uznání svých odpůrců. S rozšířením luteránství v Če-chách pominul náboženský rozpor mezi Čechy a Němci a v 16. století se takČechy staly ukázkovým příkladem tolerance nejen mezi jednotlivými konfe-semi, ale i mezi různými národy. Tehdy v Zemích Koruny české žilo několiknárodů – Češi, Němci, Lužičtí Srbové, Poláci a další, z nichž první dvě bylyvůdčí silou. Pobělohorský boj proti protestantství a jinověrectví, nejvíce po-stihl překvapivě Romy, u kterých se používali i hromadné popravy. Dále serekatolizace zaměřila i proti Židům. Češi se kvůli rekatolizaci v 2. polovině17. a 18. století stali menšinou, ale měli silnou sociální základnu a proto se nakonci 18. století, kdy se poměry v Čechách začaly měnit (vlivem zrušení ne-volnictví apod.), jejich postavení sílilo. Během 19. století se opět stali v Če-chách většinou a Němci zaujali jejich místo menšiny, byť oficiálně byli pořádvětšinou. Bylo jen otázkou času, kdy se to změní. Čas přišel po první světovéválce, kdy vznikl problematický státní útvar. Byl totiž vystavěn na dvou prin-cipech – na principu práva na národní sebeurčení a zároveň na historickémprincipu. Meziválečné Československo sice otázku národnostních menšin ne-vyřešilo, ale alespoň poskytlo menšinám tak dobré podmínky k rozvoji, jakénebyly v žádné z tehdejších sousedních zemí. Dokladem toho je úspěšnosttehdejších židovských umělců a to jak českojazyčných, tak německojazyč-ných – např. Karel Poláček, Eduard Bass, Franz Kafka a Franz Werfel.Prof. Pánek v článku uvádí, že přesto nebyly některé menšiny spokojeny, ob-zvláště německá. Pro Henleinovu stranu hlasovalo 9 Němců z 10, čímž ná-zorně ukazuje podíl sudetských Němců na příchodu Hitlerových vojsk doČeskoslovenska a potažmo i na zločinech druhé světové války. Po druhé svě-tové válce došlo k radikálnímu řešení otázky některých národnostních men-šin, po kterém se jejich vliv na chod státu stal mizivý.

Na závěr prof. Pánek upozorňuje na nebezpečí dezinterpretace dějin a jakopříklad dává odsun, který by dnes byl naprosto nepřijatelný, ale tenkrát se je-vil jako nejlepší řešení, jak zabránit novému válečnému střetu. Proto kladedůraz na to, aby se věci posuzovaly podle dobových souvislostí.

Ondřej Doležal

38

Česko-lužický věstníkVychází ročně v deseti číslech a jednom dvojčísle v nákladu 400 výtisků. • Cena jednotlivého čísla 20,- Kč. • Vydává Společnost přátel Lužice/Towaršnosć přećelow

Serbow/Towarišnosć pśijaśelow Serbow. • www.Luzice.cz • Vedoucí redaktor: Radek Čermák, Malkovského 596, Praha 18-Letňany, CZ - 199 00, tel. +420 721 706 715, el. adresa Radek.Cermak@email.cz • Zástupce: Vladislav Knoll, tel. 723 922 550, el. adresa Vladislav.Knoll@centrum.cz • Redaktoři: Ondřej Doležal, Josef Šaur, Kinga Kijec -

• Síťový redaktor a pokladník: ing. Miloš Malec, Milos.Malec@seznam.cz • Předplatné na rok 2004: ČR 200,- Kč, zahraniční 350,- Kč (12 €), členské příspěvky 300,- Kč, pro sociálně slabé možnost požádat o snížení. • Jak si nás předplatit? • Spojte se s firmou A. L. L., která Vám složenku k úhradě předplatného zašle s nejbližším číslem časopisu.

• Pište: A. L. L. Production s. r. o., Poděbradská 24, Praha 9-Vysočany, 190 00 • elektronickou poštou: predplatne@predplatne.cz, Luzice@luzice.cz • volejte: 234 092 851 • faxujte: 234 092 813 • Pište z mobilního telefonu: SMS ve formátu: OBJ CLV JMENO PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC • Odešlete zprávu psanou velkými písmeny

bez diakritiky v maximální délce 160 znaků na telefonní číslo 900 11 06. Cena zprávy je 6 Kč. • zzz: www.predplatne.cz, www.Luzice.cz • Abonenća ze ZRN tež přez referenta Domowiny zakulturne naležnosće a wukraj, Budyšin. • Pro ukončení předplatného je nutné se odhlásit. • Bankovní spojení na Společnost přátel Lužice: ČSOB (Poštovní spořitelna) 181 757 044/ 0300.

• Redakce se neztotožňuje vždy s názory autorů. Za věcnou a slohovou stránku příspěvků odpovídají příslušní autoři. • Používat zdroje ČLV je možné s podmínkou uvedení zdroje a interne-tové adresy www.Luzice.cz, je-li již dílo zatíženo autorskými právy, platí zásady prvotního zdroje. • Bytí časopisu je založeno na práci dobrovolníků. • Stížnosti na nezaslání časopisu

vyřizuje firma A. L. L. • MK ČR E 6880 • ISSN 1212-0790Děkujeme Magistrátu hlavního města Prahy za poskytnutí grantu ve výši 80 000,- na nový nábytek pro Hórnikovu knihovnu.

Michał Machura v roce 2003 založil na Katowicku kurz lužické srbštiny.Vzhledem k tomu, že nyní přednáší v zahraničí, požádali jsme aktéry kurzuo zprávu, aby tato věc zůstala zaznamenána. A zde přinášíme odpovědi:

Kružk za dolnoserbsku rěc som załožył w Septembrje 2003 naGymnaziumje nr. 7 w Siemianowicach Śląskich. Na zachopjeńku som měł 7wuknikow, pozdźej pak su wostali jano tśi źowća. Gronim jim žabki. We wucb-je smy se zaběrali głownje ze serbskeju rěcu, som pak zgonił, až take młodost-ne deje byś ceły cas motiwěrowane. Togodla som z nimi nic jano rěc wuknuł,ale som jim teke wulicował wšake wo serbskej kulturje, nałožkach, drastwach.Wjelgin pomocny jo był źiśecy casopis Płomje – žedne eksemplary jo nam da-rił něgajšny redaktor togo casopisa Grzegorz Wieczorek. Wšake druge materia-le som musał kupiś w Budyšynje. Su to byli: Hanušowa wucbnica, tekstyHerberta Nowaka, bajki (na pśikład W dole cerwnjenych kwiśinkow), a což sežabkam wosebnje lubiło, computerowe graśe Krabat. Łoni smy woglědali doChośebuza, źož su žabki wuknuli w Šuli za dolnoserbsku rěc a kulturu. Mojonaraźenje za drugich, kenž kśě samski kružk załožyś, jo źěłaś nic sam, ale gro-maźe ze wšakimi kulturnymi institucijami, institutami za slawistiku, etnologijuatd., tak aby była wucba za młodostnych wěcej zajmna a wjelebocna.

– Poglědnjomej lěpjej, co tam źinsa w telewiziji dajo. Magacin 997? To možobyś zajmawe.Ana jo zašaltowała telewizor:– Luby Rambo, možoš mam wulicowaś, kak jo k tomu dojšło, až sy źaseś lět po-pajźi krydnuł. – jo se pšašała reportarka.– Se wě, snaź drugich zwarnujom pśed takeju głuposću, ak’ som gotował. Nawšyknom su wina te tśirogate jaja. Moje kumpany su mě nagranjali k tomu. Gažsom jano jadno take jajo zežrał, pon som wiźeł kwadratnu funkciju. A... Jo śěžkoto wuznaś ... Som jeje radikala namakał.– Ga sy zgonił až to njejo žedna funkcija była?– To jo mě jadna policistka groniła. To jo był luź!Geratoju njejo se wusćełanje spodobało:– Wušaltuj to Anka! Jano problemy z młoźinu, tśirogate jaja a mordarstwa! Nicdrugego južo njedajo! – To jo wopšawdu problem. Mojogo syna som na šulu do wusokodoma posła-ła. Som se naźejała, až buźo se derje zaźaržaś. Ten pak jo jědł tśirogate jaja akodruge, a něnto lažy w chorowni. Kak wjele łdzow, kak wjele mojich łdzow... Južodłujko njamožom měrnje spaś ...– Wot tych kumštnych jajow woni tam worduju cele fijałkojte, k tomu jim z gu-bow smjerźi! Mój enkelsyn jo se taku fryjnu fijałkojtu marušu wupytał. Smy sewšykne južo na swajźbu wjaselili. Won jo pak tyźeń pozdźej zgonił, až ta žeńskajo muski!– Pśiźo boža štrofa! Pśiźo! Carty jich budu w heli smažyś!– Mam pšawje Ana! Dejm se poraś. Južo zeger wosymich...– Pśiź zas Gerat.– To Śi zlubijom. Na zasejwiźenje Ana.– Na zasejwiźenje.

Gerat jo šeł pomałem, jo se jomu cowało, až jo pśi rědnej łuce. Wšuźi su roslinjezabyńki, małučke modre kwětaški. Ně, nic njezabyńki! Cerwjeny mak, kenžjo se chwjejkał. Tšawa, zelena fryšna tšawa. Srejź jo sejźeła wjelika kokoš.Wětša ako wusokodom, wětša ako bomy, kokoš k njebju. Jo znjasła jajo. Wjelikeako mjasec. Wjelicne kulowate jajo.

DDOOPPIISSYYW maju kśě se moje serbšćinarje wobźěliś na serbskem wuběźowanju a w

lěśe kśě pśijěś na folklorny festiwal w Chrósćicach. Dołojce som spisał dopo-mnjeńki žabkow (originalna stilistika).

W prědnej rědowni gymnazija smej zgoniłej, až dajo jadna wjelgin směšnaa zajmna rěc – serbšćina. Jo se nama spodobała a smej se rozsuźiłej ju wuk-nuś. Zarědowanja su se nama zdali na zachopjeńku luštne, ale pozdźej su byliwěcej zajmawe. Žeden cas smej se teke dopisowałej ze serbskimi młodostny-mi. Smej pśecytałej wjele serbskich bajkow a smej poznałej serbsku gramati-ku. Smej wuknułej serbske spiwy a bjatowaś. Kněz Machura jo był tak wjeli-komyslny, až jo wujadnał wulět do Chośebuza, źož smej wuknułej w Šuli zadolnoserbsku rěc a kulturu a smej bydliłej w internaśe. W měsće su se namaspodobali Stare wiki a park. Smej woglědałej do Serbskego muzeja, Lodkia serbskeje cerkwje. Wjelgin kšasny jo był park, źož smej cesto pśebywałej.Cesto smej chojźiłej nakupowat. Smej poznałej carnaki, Ukrainarje a žedneTurki. Hyšći kněza Alfreda Měškanka a Wernera Měškanka. To jo se namatak wjelgin spodobało, až mej by tam raźi hyšći raz jěłej. Jaden raz jo k namwoglědał redaktor casopisa Płomje a jo z nama interview gotował.

Asia Karaś a Marta Grygiel

Stejně jako Joanna Krajewska i další Polák Michał Machura z Katowic se in-tenzívně zajímá o lužickou srbštinu. Za tu dobu ovládl velmi dobře její dolní vari-antu a pokouší se i psát a překládat. Tento se pustil do oboru fantastiky. S tro-chou ironie bychom mohli jeho povídku označit za jednu z nejlepších současnýchdolnolužickosrbských povídek svého žánru. Machura získal v Katowicích dokto-rát z matematiky a nyní je na postgraduálním studiu v Ústavu matematiky na uni-verzitě Bar-Ilan v Ramat Gan v Izraeli. V letech 2003–4 vyučoval na gymnáziuv Siemianowicích Śląských. V letech 2002 a 2004 se účastnil prázdninového kur-zu v Budyšíně.

MICHAŁ MACHURA: OSTROWANěga jo była małučka a źiwna wjas – Ostrowa. Su tam bydlili źiwne luźe, že-

ńske su byli cerwjene, muže pak modre. Srjejź jsy jo stojała magiska plumpa,z kotarejž su luźe mogali wodu poceraś. Teje wody dla su žony wonjali za tur-kojskim bazom, muže pak za carnym. Wobydlarje jsy su žrali jano jaja, kenž suwjelike źiwe kokošy njasli. Jaja su byli pśecej kulowate. Toś ta wašnja žywjenjajo se někotarym zdała wostudna a město plumpy su natwarili wodowod z plasti-koweju wodu, a cele blisko hyšći wjelike twarjenje – jadnučki na cełej kupje wu-sokodom. Šym wušy jo won był, śim mjenjej luźi jo bydliło w drjewjanych we-jsańskich budkach. Žywjenje Ostrowarjow jo se změniło. Jaden raz pśiźo Geratk starej śośe Anje woglědat.– Witaj luba Ana!– Witaj Gerat. Kak ja se wjaselim, až Śi wiźim. – Jo, jo, kuždy źeń wěcej a wěcej luźi se pora do togo wusokodomu. – Mě se to njelubi Gerat. Sy słyšeł, co woni tam wonoźiju?– Gaby ja jano słyšeł! Ja tu kuždy źeń w telewiziji wiźim! Woni worduju cele fi-jałkojte.– Na tom su wina te kwadratne jaja z teje noweje fabriki.– Gaž smej młodej byłej, wšykne jaja su kokošy njasli. A kak woni su słoźeli!A woda? Smej tak kšasnje wonjałej!– Něnto jano jadna kokoš jo hyšći žywa. Co buźo pśiduce lěto? Teke woda južonjewonja.– Buźomy ako te druge luźe kwadratne jajka jěsć, a buźomy fijałkojte wordowaś.

literární příloha

Oprava: Ve zprávě o diskusi s lužickosrbskými Sokoly má být správně uvedeno jméno starosty Achim Kowar. Za veřejné upozornění děkujeme panu Mikławši Krawcovi.