Dalibor Tureček a kol.: České literární romantično — ukázka

Dalibor Tureček a kol................................

DA

LIB

OR

TU

REČ

EK

Č

ES

KÉ

LIT

ER

ÁR

NÍ

RO

MA

NT

IČN

O

ČESKÉ LITERÁRNÍS Y N O P T I C K O - P U L Z A Č N Í M O D E L K U L T U R N Í H O J E V U

Kolektivní monografi e badatelů z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., v Praze je pokusem o nový způ-sob vymezení českého literárního romantismu. Metodologicky vy-chází z teorie modelování, je in-spirována fi lozofi ckým myšlením Ladislava Hejdánka a především se opírá o synopticko-pulzační chápání literatury, rozpracované Petrem Zajacem. Romantismus autoři vnímají jako vnitřně dyna-mickou událost, nepředstavující jednolitý směr, ale tvořící široké spektrum různorodých konstela-cí a modifi kací, které nacházejí v dobové kultuře vratkou rovno-váhu ve vztahu k jiným literárním diskursům (především ke klasici-smu a realismu) a zároveň interfe-rují s jinými druhy umění (v prvé řadě s malířstvím). Romantické prvky jsou následně shledávány v širokém proudu od samého po-čátku 19. století až po padesátá léta. Základními konstelacemi se jeví soustředění k romantic-ké poetice, vlastenecká roman-tika a subjektivní romantismus; do úvahy je konečně ve funkci kontrafaktury brán i biedermeier.

Cena 329 KčISBN 978-80-7294-733-1

H ST

r o m a n t i č n o

Romanticno_obalka_final_vetsi rozmer.indd 1 12.10.2012 12:54:28

Romanticno_obalka_final_vetsi rozmer.indd 2Romanticno_obalka_final_vetsi rozmer.indd 2 12.10.2012 12:54:3012.10.2012 12:54:30

H ST

Romanticno_sazba.indd 1Romanticno_sazba.indd 1 16.10.2012 15:24:3216.10.2012 15:24:32


BRNO 2012

ČESKÉ LITERÁRNÍR O M A N T I Č N O

Dalibor Tureček a kol.

S Y N O P T I C K O - P U L Z A Č N Í M O D E L K U L T U R N Í H O J E V U


Lektorovali:prof. PhDr. Aleš Haman, DrSc. a prof. PhDr. Peter Zajac, DrSc.

© Dalibor Tureček a kol., 2012© Host — vydavatelství, s. r. o., 2012

ISBN 978-80-7294-733-1


5

OBSAH

Úvod /Dalibor Tureček/ ..............................................................................................................7

PROLEGOMENA......................................................................................................111 / LITERÁRNĚHISTORICKÝ POJEM „ROMANTISMUS“ /Martin Hrdina/ .................131.1 Konstituce významu pojmu .............................................................................................161.2 Revize významu pojmu ....................................................................................................221.3 Aplikace revidovaného pojmu .........................................................................................372 / ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERÁRNÍ HISTORII /Martin Hrdina/ ........................442.1 Kritické pohledy na český romantismus v kontextu hegeliánské fi lozofi e ......................442.2 Český romantismus na pozadí romantismu

v jiných národních literaturách ........................................................................................512.3 Romantismus v pozitivistických syntézách historie české literatury ...............................542.4 Romantismus v Přehledných dějinách literatury české Arna Nováka .............................592.5 Máchovská diskuse: Poznávání a aktualizace romantismu

v letech 1910–1936 ..........................................................................................................632.6 Vodičkova koncepce romantismu a její modifi kace .........................................................732.7 Produktivní možnosti konceptualizace literárního romantismu .......................................823 / SYNOPTICKO-PULZAČNÍ MODEL ČESKÉHO

LITERÁRNÍHO ROMANTIČNA /Dalibor Tureček/ ......................................................923.1 Model ...............................................................................................................................923.2 Synopse, pulzace, konstrukční principy ...........................................................................953.3 Platnost v čase, událost, vnitřní dynamika modelu ..........................................................963.4 Markery ............................................................................................................................993.5 Dynamika primordiální události ....................................................................................1063.6 Dynamika tříd jevů .........................................................................................................1123.7 Neoromantismus osmdesátých let — problematika stanovení

horní hranice události .....................................................................................................1393.8 Summa ...........................................................................................................................140

ARGUMENTUM ....................................................................................................1434 / KRAJINA JAKO MYTOLOGICKÝ PROSTOR:

„PŘEDZPĚV“ KE KOLLÁROVĚ SLÁVY DCEŘI /Dalibor Tureček/ ........................1454.1 Modelování prostoru: romantická intertextualita ...........................................................1464.2 Biblické aluze .................................................................................................................1524.3 Jiráskovská analogie ......................................................................................................153


5 / LITERÁRNÍ OBRAZ SLAVNÉ MINULOSTI V RANÉ RECEPCI RUKOPISU KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO. KONSTITUOVÁNÍ MÝTU NÁRODNÍ LITERATURY /Iva Krejčová/ .....................155

5.1 Píseň o Nibelunzích — žánrový, látkový a metodologický předobraz slavného dávnověku .......................................................................................................158

5.2 Volání po českém hrdinském zpěvu ...............................................................................1645.3 Izolace kulturní paměti v romantickém mýtu ................................................................1695.4 RKZ — „zlomky“ obrazu českého slavného dávnověku ...............................................1715.5 RK a PN — střet o kulturní prvenství národního charakteru

a historické úlohy ...........................................................................................................1746 / MÁCHOVA BÁSEŇ „ČECH“ /Dalibor Tureček/ .........................................................1936.1 Téma iniciační bitvy jako součást sebeidentifi kace a kulturní polemiky .......................1956.2 Obrozenské varianty látky: máchovské pretexty a intertexty ........................................2016.3 Máchovská specifi ka ......................................................................................................2057 / ČELAKOVSKÉHO „TOMAN A LESNÍ PANNA“

JAKO UZLOVÝ BOD /Dalibor Tureček/ .....................................................................2187.1. Romantické referenční rámce ........................................................................................2187.2 Monology, niternost, téma .............................................................................................2238 / KAMARÝT MARGINÁLNÍM BÁSNÍKEM?

K MECHANISMU STANOVOVÁNÍ HISTORICKÉ HODNOTY BÁSNICKÉHO DÍLA /Dalibor Tureček/ ......................................................................230

9 / POETIKA OBROZENSKÉ VĚDY A PLURALITA ROMANTISMU /Veronika Faktorová/ ......................................................................................................239

9.1 Konstituování české vědy a vlastenecký romantismus ..................................................2419.2 Obrazy přírody a imaginativní jazyk romantismu .........................................................2499.3 Koncepce subjektivity a divergence romantismu ..........................................................257

APENDIX ................................................................................................................26310 / SYNOPTICKO-PULZAČNÍ MODEL ČESKÉHO LITERÁRNÍHO

REALISMU — PRACOVNÍ HYPOTÉZA /Dalibor Tureček/......................................26510.1 Krystalizace τεχνή: protorealismus ................................................................................26710.2 Teoretické formulování diskursu (programatizace) .......................................................27310.3 Uzlový bod májovců: synopse a modifi kace ..................................................................27510.4 Dominance a koexistence ...............................................................................................279

Abstract ...................................................................................................................................285Zusammenfassung ...................................................................................................................288Riassunto .................................................................................................................................291Резюме ....................................................................................................................................294Literatura /ke všem kapitolám/ ...............................................................................................297Ediční poznámka .....................................................................................................................334Jmenný rejstřík ........................................................................................................................335


7

ÚVOD

Cílem knihy je představit možný model českého literárního romantismu, či chceme-li české literární romantiky. Pojmoslovné různohlasí, kterému je čtenář hned z počátku předcházející větou vystaven, není nahodilou záležitostí, ale je osvětleno i argumentováno v příslušné části kapitoly, jež se zabývá problema-tikou literárněhistorického modelu (kapitola 3.1). Smyslem takové inovace je rozšířit obor platnosti pojmu, otevřít jeho užívání přes hranici národní fi lolo-gie a literární historie: i jen letmé porovnání germanistiky či dějin výtvarného umění s tradicí české literárněvědné bohemistiky posledních desetiletí ukazu-je na odlišný způsob pojímání základního termínu. Rozšíření, otevření „rám-ců rozumění“ tedy není bez významu pro komunikaci napříč vědními obory.

Romantismus se přitom stal středem dlouhodobé pozornosti věd o umění a následně i pozornosti naší, protože bezesporu představuje jeden z páteřních jevů novodobé kultury, a jeho opětovné promýšlení tedy náleží ke klíčovým úkolům uměnověd. Přístup a úhel pohledu, které jsme v naší knize zvolili, jsou založeny na procesuálním pojetí kultury a opírají se o obecnou teorii modelů, o teorii literární historie jako synopticko-pulzační mapy, již rozpracoval Peter Zajac, a fi lozofi cky jsou zakotveny v myšlení Ladislava Hejdánka, respektive Miroslava Petříčka (podrobně viz kapitoly 3.1–3.5).

Struktura této kolektivní monografi e sleduje základní logiku našeho výzku-mu, uskutečňovaného dlouhodobě na Ústavu bohemistiky Filozofi cké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Prolegomena nejprve obsahují zevrubnou terminologickou analýzu pojmu romantismus (první a druhá kapi-tola), tedy — praveno s Janem Hellerem — sémantický úklid, nezbytný pro pohyb na sémanticky otevřeném terénu zkoumání romantismu. Druhou částí prolegomen (třetí kapitola) je po jednotlivých krocích vyložený návrh alter-nativního, synopticko-pulzačního modelu romantismu. Pro úvod jistě nejde o jednotlivé podrobnosti tohoto způsobu modelování, zato by tu čtenáři měl být alespoň in nuce poskytnut návrh základního existenčního oprávnění modelu:


8

naší snahou je postihnout kulturní jev jako živou, vnitřně dynamickou událost, vyznačující se vnitřní různorodostí, proměnlivostí a zároveň i různosměrnou dynamikou a mnohostranným průběhem. Základní otázky tedy jsou, jak se ro-mantismus děje v kontaktu s jinými typy dobové literárnosti a obecněji kul-tury, jaké romantické konfi gurace můžeme následně navrhnout a jak můžeme modelovat jejich vzájemný poměr. Za podstatný rys synoptického modelová-ní zároveň považujeme jeho otevřenost, která umožňuje hledět přes hranice úzce literárně vymezeného materiálu, ale přesto neupadnout do potencionálně bezbřehé šíře kulturních studií. Oporou k vymezení úhlu pohledu je nám pře-devším recepční estetika se svými pojmy dobových horizontů a naše pozice zůstává literárně textostředná.

Velkou část knihy — kapitoly čtyři až devět — tvoří příkladové studie v od-dílu Argumentum. Protože se tu nejedná o syntézu, nebylo záměrem pokrýt veškerý myslitelný prostor, který naše vstupní tázání implikovalo. Snadno jde kupříkladu rozpoznat, že tu zcela absentuje případová studie k biedermeieru — nepovažujeme to za zásadní problém: modelový čtenář naší práce, tedy speci-alizovaný odborník, si snadno může příslušné položky dohledat v bibliografi i jednotlivých členů našeho pracovního týmu. Tím více nám ale šlo o demon-straci metody, která primárně vyrůstá z beletristických textů, jejich analýzou se snaží dospět k navržení základních referenčních rámců dotazování a v inter-pretaci zároveň usiluje vyhnout se — slovy Umberta Eca — používání textu. Primární a nezbytnou roli heuristiky považujeme za stěžejní pilíř: z hlediska narůstání knihy by tedy případové studie předcházely modelování; nejde nám totiž v žádném případě o pouhé přihlašování se k určité metodologii. Teorie — podle našeho přesvědčení — má pro literárního historika cenu jen potud, po-kud ji lze instrumentalizovat a její účinnost prověřit na konkrétní, vnitřně ho-mogenní množině materiálu.

Závěrečná, desátá kapitola, pojmenovaná Apendix, představuje rozšíření úhlu pohledu nad základní stanovený rámec: pozornost je tu věnována realismu, tedy dalšímu z literárních diskursů, který se i v českém kontextu začal výrazně pro-fi lovat právě v prvé polovině 19. století. Stranou pozornosti pro tentokrát zů-stal klasicismus: již proto mají naše tvrzení jen parciální ráz. Širší perspektivu má náš výzkum dostat v rámci pětiletého projektu GAČR (2012–2016), který je řešen ve spolupráci s Ústavem slovenskej literatúry SAV v Bratislavě a s od-dělením pro výzkum literatury 19. století Ústavu pro českou literaturu, v. v. i., v Praze. Zde by již mohly mít výstupy širší obor platnosti.

Styl knihy má vědomě specifi cký charakter: publikace není určena k libé-mu čtení více méně zasvěcenými laiky, nevsází na rétoriku vyprávění příběhu, nechce čtenáře získávat více méně nápaditou metaforikou výrazu a elegancí subjektivizovaného stylu. Jsme přesvědčeni, že literární věda má povahu prá-vě vědy, tedy činnosti, jejímiž základními prostředky jsou analytické uvažo-vání, snaha o pojmovou přesnost, co nejpečlivější argumentace a úsilí pozorně


refl ektovat, prověřovat a následně explikovat vlastní postupy. Proto jsou také součástí práce, alespoň tam, kde je to vhodné, i grafi cká znázornění: nesnažili jsme se jimi plýtvat, nejsme přesvědčeni, že diagramy samy o sobě „vyjevu-jí pravdu“, ale jedná se nám o specifi ckou explikační sílu vizualizací, vhod-nou jako doplněk základního verbálního kódu. Přetištěná výtvarná díla nejsou pouhými ilustracemi, ale bez výjimky odkazují ke skutečnostem zmiňovaným v případových studiích, popřípadě v prolegomenách a z tohoto úhlu pohledu jsou také stručně komentována. Smyslem je poukázat na široký proud roman-tické motiviky i poetiky, který překračoval nejen hranice uměle stanovovaných etap, ale i jednotlivých druhů umění.

Je pro mě mimořádným potěšením, že spoluautory jsou nedávní absolven-ti doktorského studia v oboru dějiny novější české literatury, které jsem měl možnost na Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích vést jako ško-litel a kteří i touto publikací výrazněji vstupují do oborového dění. Podstat-ná část práce vznikla v rámci aktivit Výzkumného centra Ústavu bohemisti-ky FF JU v Českých Budějovicích a kniha vychází jako součást grantu GAČR P406/12/0347 Diskursitvita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu.

DALIBOR TUREČEK



PROLEGOMENA



13

1 / LITERÁRNĚHISTORICKÝ POJEM „ROMANTISMUS“ /MARTIN HRDINA/

Pojem „romantismus“ je tradiční, takřka samozřejmou součástí myšlení o dě-jinách české literatury a vyjadřuje nadto její souvislost s literaturami jinoja-zyčnými. Naše současné přesvědčení o samozřejmosti zmíněného pojmu však ještě neopravňuje k tomu, abychom jej užívali bez nezbytné předchozí refl e-xe. Termín „romantismus“ byl v literární historii od počátku vnímán jako na-hodilý znak (Hrdina 2009: 319) a postupem času se stále zřetelněji ukazovala jeho mnohoznačnost a významová neurčitost. Jak poznamenal již Karel Sabina v Dějepisu literatury československé (1860), „pojem romantiky jest rozsáhlý a všelikým výkladům podléhá pro nesmírnou rozmanitost zjevů i pro výstřed-né její zálety“ (Sabina 1860: 170). V poslední třetině 19. století se proto za-čaly objevovat úvahy o možnostech užití problematického termínu a zvláště v germanistice se již tehdy jako běžná praxe ustálilo otevření monografi e po-jednávající o literárním romantismu přehledem jeho dosavadních pojetí. Pomi-neme-li pouhé soupisy literatury k tématu, pak v pojednáních o německém ro-mantismu předeslali vstupní kapitolu o jeho dosavadních pojetích např. Rudolf Haym (1870), Oskar Walzel (1930), Gerhard Schulz (1989) či Helmut Schanze (1994). Úvodní částí našeho svazku, zaměřenou na pojmové uchopení roman-tismu v české literární historii, na tuto tradici navazujeme.

Dříve než načrtneme historii užívání termínu „romantismus“ v české lite-rární historii, připomeneme ve stručnosti problematiku recepce romantismu ve středoevropském kontextu. Nelze tu pominout zejména práce germanistické, protože ve střední Evropě se význam pojmu „romantismus“ konstituoval právě v souvislosti s německou literaturou přelomu 18. a 19. století a germanistické diskuse o romantismu nacházely i během 20. století ohlas v ostatních disciplí-nách zabývajících se v tomto kulturním prostoru literaturou. O provázanosti diskusí o romantismu v daném regionu svědčí i polonistické úvahy o roman-tismu, na něž bude příležitostně upozorněno. Významné impulzy pro řešení otázky literárního romantismu poskytovaly konečně i práce z oborů srovnávací


14

literatury a komparatistiky. Přehled terminologického uchopení literárního ro-mantismu v uvedených disciplínách představuje základ jak pro poznání sou-vislostí různých pojetí romantismu v české literatuře se soudobým myšlením zahraničním, tak i pro pochopení jejich specifi čnosti.

Literárněhistorická pojetí romantismu byla ve středoevropském kulturním prostoru vždy více či méně ovlivňována různými ideologickými diskursy. Je-jich vliv na vědecké myšlení o literatuře však v následujících kapitolách bude zohledněn jen tehdy, pokud se projevil přímo v terminologické rovině koncep-tualizace romantismu. K termínu „romantismus“ pak bude pozornost zaměřo-vána s ohledem na metodické instrukce, které pro práci tohoto druhu stanovil již René Wellek:

Slova mají svou historii, jejich význam určují jednotlivci, a nemohou tedy být fi xována a ustálena. Jakákoli terminologie, zvlášť v tak těžko defi no-vatelném oboru, jakým je literární kritika, nemůže být petrifi kována ani tou největší autoritou, ani nejvlivnějším badatelským uskupením. V našich možnostech je rozplétat významy, popisovat kontexty, objasňovat problémy a snad doporučovat rozlišení, ale nemůžeme vytvářet závazné normy pro budoucnost (Wellek 2005c: 159).

Terminologické uchopení romantismu ve středoevropském prostoru a zvláš-tě v bohemistice sledujeme v rovině výkladu významu pojmu,1 jeho vnitřní di-ferenciace a také způsobů užití při interpretaci literárního textu.

Podle germanisty Gerharda Schulze lze do významu pojmu „romantismus“ v určitém kontextu zahrnout prakticky cokoliv (Schulz 2000: 76). Jakékoliv pojednání o zmiňovaném pojmu proto, má-li dospět ke smysluplným výsled-kům, musí mít na zřeteli — řečeno s Ladislavem Hejdánkem — jednu „urči-tou vymezenou část nebo stránku skutečnosti“ (Hejdánek 1997a: 52). Z tohoto úhlu pohledu nacházíme v literárněhistorických pojednáních vlastně několik různých pojmů „romantismus“. Jeden z nich — užívaný běžně až do konce 19. století — odkazoval v literární historii obvykle ke středověkým písemným památkám a vedle něho se tehdy o literatuře přelomu 18. a 19. století hovořilo jako o „novoromantické“.2 Na přelomu 19. a 20. století se však ustavil pojem

1 Vzhledem k preskriptivní povaze terminologie literární historie upřednostňujeme termín „vý-klad významu“ před termínem „defi nice“ (podrobněji Machová 1995: 148), neztrácíme však přitom ze zřetele nejbližší rod pojmu, k němuž ten který výklad jeho významu směřuje stejně jako defi nice per genus proximum et differentiam specifi cam.

2 Termín „novoromantismus“ vztahující se k uvedenému časovému horizontu lze v české li-terární historii doložit v celé řadě prací počínaje Sabinovým „Úvodem povahopisným“ až po práce Vlčkovy. Např. F. V. Jeřábek v pojednání Stará doba romantického básnictví (1883), věnovaném středověké literatuře, poznamenal: „Tieck a Schleglové v Německu, Walter Scott v Anglii, Lamartine a Viktor Hugo ve Francii stali se obnoviteli romantických více méně


15

„novoromantismus“ s jiným významem — odkazoval k některým jevům v teh-dy vznikajících literárních textech, které zřetelně souvisely s novověkou lite-raturou přelomu 18. a 19. století. Výseč skutečnosti, která nás bude zajímat především, představuje právě romantismus jako literární událost z konce osmnáctého a první poloviny devatenáctého století, a proto i termín „roman-tismus“ (a jeho dubletu „romantika“3) v literárněhistorických pracích sledu-jeme, jen pokud se vztahují k právě uvedenému časovému horizontu. Polemi-ky, které se vedly a dosud vedou o přesnou artikulaci významu tohoto pojmu „romantismus“, pak zakládají tradici literárněvědného myšlení o romantismu.

Termín „romantismus“ byl již v uvedených aspektech (výklad významu, vnitřní diferenciace a užití při interpretaci) více či méně soustavně sledován badateli předchozích generací, kteří byli dostatečně poučeni o jeho konstrukční povaze. Naše současná perspektiva však navíc zahrnuje vědomí zpředmětňu-jící povahy řeckého myšlení, z něhož vycházely při utváření a užívání pojmů všechny novodobé vědecké disciplíny.4 Ve vztahu k romantismu poukazoval na zpředmětnění, které dalo vůbec vzniknout vědeckému pojmu „romantis-mus“ na základě určitých jevů v literárním životě přelomu 18. a 19. století, nejvýstižněji Gerhard Schulz:

Pozdější kulturní dějepisectví tento kolem roku 1800 dynamický pojem zne-hybnilo tím, že ze substantiva „romantika“ vytvořilo pojem pro celou epo-chu, jež měla zahrnovat významná období evropského výtvarného umění, hudby a literatury od konce 18. až do poloviny 19. století (Schulz 1999: 14).

V předkládaném pojednání se odchylujeme od prací předchozích badate-lů ve vytyčené oblasti literárněhistorické terminologie ještě v jednom ohledu: pomíjíme ty výroky o romantickém umění, jejichž autoři jsou v literární his-torii tradičně považováni za „romantiky“. Jen zčásti lze totiž souhlasit s tezí germanisty Zygmunta Łempického, že „prvními historiky romantismu byli romantikové sami — a to pak mělo vliv na další bádání o romantismu“ (Łem-picki 1917: 7). Romantikové jako např. Friedrich a August Wilhelm Schlege-lové měli sice vliv na pozdější zkoumání romantismu a v jejich souzení o lite-ratuře je patrný i étos novodobé vědy, ale za historiky romantismu je striktně vzato považovat nelze. Soudy romantiků o novodobém romantismu jsou svou

forem a tradicí, a poësii našeho století, zbavivší se klasicismu takřka úplně, lze nejlépe ka-rakterisovati slovem: novoromantiky“ (Jeřábek 1883: 4).

3 K dubletnímu užívání obou termínů viz studii „Termíny ‚romantismus‘ a ‚romantika‘ jako součást výuky českého jazyka a literatury“ (Hrdina 2011).

4 Dosud nejsystematičtější kritiku předmětného myšlení, zaostřenou proti hypostazi ontických předmětů za intencionálními předměty myšlení a proti „záměně a směšování předmětů in-tencionálních a předmětů ontických“ (Hejdánek 1997b: 91), podal L. Hejdánek v pojednání „Nepředmětné myšlení a nepředmětná skutečnost“ (1982).


16

povahou spíše seberefl exivní než historické, podílely se na utváření romanti-smu jakožto dějinné události, a náleží tedy do sféry dějin, o jejichž kritickou a zejména historickou interpretaci nám ve vstupní kapitole půjde především.

1.1 KONSTITUCE VÝZNAMU POJMU

Termín „romantismus“ je v literární historii vnímán jako problematický, roz-porný jak ve svém obsahu, tak i ve způsobech užití. Ona rozporuplnost přitom tkví, jak nyní ukážeme, již v samotné konstituci významu pojmu „romantis-mus“. Ten se ustavil v „průsečíku soudů“,5 jejichž smyslem bylo buď postih-nout komplexně daný intencionální obsah, nebo k němu přiřadit jeden určitý příznak. Zpočátku přitom nešlo jen o soudy literárněhistorické; v době konsti-tuce významu pojmu „romantismus“ se literární historie sama teprve formo-vala v moderní vědeckou disciplínu a úvahy o literárním romantismu přelomu 18. a 19. století byly určovány spíše diskursem obecně historickým, fi lozofi c-kým či estetickým.

Ve střední Evropě se úvahy o literárním romantismu zformovaly ve významu pojmu „romantismus“ nejprve v germanistice, při modelovém popisu konstitu-ce významu pojmu „romantismus“ proto budeme odkazovat zejména na práce zaobírající se historií německé literatury přelomu 18. a 19. století. V germa-nistických pracích vzniklých ve druhé třetině 19. století se úvahy o romantis-mu zpočátku pohybovaly v mezích daných Hegelovými názory na umění. Jak poznamenal Eugeniusz Klin v monografi i Pojęcie romantyzmu w „Estetyce“ Hegla (1976), Hegel užíval termín „romantismus“ jednak jako periodizační kategorie označující „křesťanské“ či „novověké“ umění (literaturu),6 jednak jako označení období dějin německé literatury své doby, které nebylo explicit-ní, ale fungovalo v opisech typu „básníci ironie“ či „romantičtí básníci“ (Klin 1976: 63). Podle Klina nahlížel Hegel romantickou literaturu své doby značně kriticky, a to mj. proto, že nepochopil její podstatu (tamtéž: 58). Germanista Michael Ansel poukázal v té souvislosti na determinovanost Hegelova pohledu na romantismus zásadami klasicistní estetiky (Ansel 2003: 180–181). Vypo-řádání se s romantismem mělo pro Hegela představovat především fi lozofi cký problém — podle Ansela Hegel založil svůj odsudek novodobého romantismu

5 Podrobněji k pojetí pojmu jako „průsečíku soudů“ viz zmíněnou práci L. Hejdánka (Hejdá-nek 1997a: 52–53).

6 Michael Ansel o užití pojmu v Hegelových přednáškách o estetice poznamenal: „Když [He-gel] ve svých přednáškách o estetice hovoří o romantické umělecké formě, nemá v žádném případě na mysli romantismus v dnešním slova smyslu, ale poantickou uměleckou produkci, otevírající se příběhem Kristova spasení a lokalizovanou především ve středověku. Soudobé umělecké proudy pojímá primárně jako poslední výběžky a ukazatele konce […] romantické-ho ideálu“ (Ansel 2003: 176). Cizojazyčné práce citujeme ve vlastním překladu, překladatele prací vyšlých v češtině uvádíme v bibliografi i.


17

na polemice s teorií romantické ironie Friedricha Schlegela, kterou považoval za výraz subjektivního postoje ke skutečnosti a za vůbec nekompetentní po-kus, odvozený z Fichtovy fi lozofi e (tamtéž: 175–178).

Hegeliánsky školení autoři prvních literárněhistorických interpretací němec-ké literatury první poloviny 19. století na jedné straně usilovali postoupit nad kritické „boje o romantismus“, které v první třetině 19. století proběhly v růz-ných evropských regionech. Na druhé straně se však od kritických postojů k romantismu, včetně Hegelova, nedokázali dostatečně emancipovat. V he-geliánských a ještě i pozitivistických pojednáních o romantismu vzniklých až do konce 19. století proto zpravidla nelze — jak poznamenal Stefan Sawic-ki — vždy přesně rozlišit mezi kritickým a historickým soudem o romantismu (Sawicki 1969: 6). Michael Ansel identifi koval východisko kriticko-historické hegeliánské recepce romantismu ve spisu Heinricha Heina Die romantische Schule z roku 1836 (Ansel 2004: 22), na nějž (zpravidla polemicky) navazo-vali např. Franz Thomas Bratranek v několika svých pracích, dále Hermann Hettner v práci Die romantische Schule in ihrem inneren Zusammenhange mit Göthe und Schiller (1850) a také Rudolf Haym v rozsáhlé monografi i Die ro-mantische Schule (1870). Negativní soudy o německém literárním romantis-mu, příznačné pro jeho hegeliánskou recepci, nacházíme ale ještě v pracích pozitivisticky orientovaného Wilhelma Scherera. Schererovy negativní soudy o jisté výseči německého romantismu však již nebyly motivovány původními kritickými postoji, lze je přičítat spíše nacionalismu závěru 19. století.7

Mezi kriticko-historickými výroky o německé literatuře přelomu 18. a 19. sto-letí, které se v pracích uvedených autorů objevují, odkazovaly k romantis-mu od počátku patrně nejčastěji výrazy „subjektivismus“ a „subjektivní“. Teze o subjektivismu romantické literární tvorby, prosazovaná již Hegelem (Brinkmann 1978: 17), měla podle Ansela vyjadřovat a zdůraznit souvislost německých romantiků s hnutím Bouře a vzdoru (Ansel 2003: 200). Názor o ro-mantickém subjektivismu, jenž úzce souvisel i s tezí o formální uvolněnosti („Formlosigkeit“) romantické tvorby,8 se výrazně projevil např. v Hettnero-vě pojetí romantické školy, jež podle něho byla „doktrínou a uskutečněním subjektivně nezávislé, bezpředmětné, fantastické fantazie“ (Hettner 1850: 49).

7 Zájem o počátky romantismu v německé literatuře, jimiž se zevrubně zabýval Haym ve zmí-něné práci, u Scherera ustoupil vysokému ocenění heidelberského okruhu a především díla bratří Grimmů: „Starší romantismus vytvořil v naší lyrice málo trvalého“ (Scherer 1929: 704).

8 Například Scherer v té souvislosti poznamenal: „Literární revoluce sedmdesátých let a jí podporovaná beztvarost působily nepřetržitě“ (tamtéž: 746). Názor o formální uvolněnosti romantické tvorby je u Scherera, jenž při výkladu dějin německé literatury sledoval primár-ně žánrové proměny, konotován výrazně negativně, jak je zřejmé např. v dehonestujících výrocích o řadě textů ze „školy Viléma Meistera“, z nichž např. román Lucinda Friedricha Schlegela byl podle Scherera „nestoudným dílem fi lozofi ckého fragmentisty bez epického talentu“ (tamtéž: 729).


Documents

Dalibor Tureček a kol.: České literární romantično — ukázka