-
konfrontaceKulturně literární časopis 1979
Ročník I.
Züric
h 15.
12. 19
79
2Foto Pavel Kraus
-
Klidné vánoce a úspěšný nový rok Joyeux Noěl et bonne et
heureuse année Frohe Festtage und ein gutes neues Jahr Merry
Christmas and Happy New Year
KonfrontaceC u ry ch
Neboť Bůh tak miloval svět, Že dal svého jednorozeného Syna, aby
žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věcný život. ,
Jan 3, 16
-
KAPITOLA 24.Budoucí zkázu Jeruzaléma i skonání světa
předpovídaje Pán, 36. k očekávání tobo bedlivému napo
míná.vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili
učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové.
2 Ježíš pak řekl jim: Vi- díte-liž tyto všecky věci? Amen pravím
vám: Nebude* zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
*iKrál.9,7.
3 A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu
učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení
příchodu tvého a skonání světa?4 I odpověděv Ježíš, řekl
jim: Vizte, aby vás někdo * nesvedl.* Jer.29,8.Ef.ó,6.5 Nebo
mnozí přijdou
*pod jménem mým. řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedou mnohé.
*18,5.6 Budete slýchati zajisté
boje a pověsti bojů. Hleď- tež, abyste se nekormoutili; nebo
musí to všecko býti, ale*ne ihned bude konec. *Jer.4,27:5,18.
A
Poda
rilo se
nám
zamlu
vit pro
naše od
běra
tele
ně
kolik
mál
o výt
isků r
eprin
tu
GU
TTEN
BERG
OV
Y BI
BLE.
N
akla
date
l a kn
ihař
nám
drží
slovo
do ko
nce le
dna
1980
.
Věn
ujte
laskav
ě pozo
rnos
t násle
dujíc
ím str
ánká
m, sp
očtě
te si
úrok
z pen
ěz, kt
eré ul
ožíte
ve sv
é banc
e a vý
slede
k sro
vnej
te
s neu
stále
rosto
ucí ce
nou t
ohot
o Díla
všec
h Děl
, kter
é byl
o vy
dáno
v níz
kém
biblio
filsk
ém po
čtu v
ýtisk
ů a na
jeho
ž rep
rintu
se
podí
lely
nejle
pší re
prod
ukčn
í závo
dy, ne
jlepš
í papí
rna,
nej
lepš
í tisk
ař a
nejle
pší k
niha
ř ve s
tředn
í Evr
opě.
Zašle
te mi
na m
ou ad
resu
podr
obno
u dok
umen
taci
k e
xklu
zivn
ímu v
ydán
í Gut
tenb
ergo
vy Bi
ble p
odle
pů
vodn
ího b
arev
ného
pro
vede
ní z
let 1
450 a
ž 145
5.
Jmén
o a př
íjmen
í:.....
......
......
......
......
......
......
......
......
ulic
e :...
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
....
Měs
to: ...
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
...St
át : ..
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
.....
Dat
um:...
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
......
...
-
DR
UC
KSAC
HE
Pošt
.PR
INTE
D M
ATTE
R
znám
ka
7 Nebo * povstane národ proti národu a království proti
království, a budou hladové a morové a země třesení po místech.
*Iz.l9,2.8 Ale tyto všecky věci
jsou počátkové bolestí.9 Tehdy * vydadí vás v
soužení, a budou vás zabij eti, a budete v nenávisti u všech
národů pro jméno mé.
*10,17. Mar.13,9. Luk.21,12.10 A tehdy t se zhorší
mnozí, a vespolek se budou zrazovati,a jedni druhých
nenáviděti.
11 A mnozí * falešní proroci povstanou, a svedou mnohé.
*2Pet.2,i.
12 A že rozmnožena budenepravost,* ustydne láska mnohých. ♦
2Tim.8,i.
13 Ale kdož by*setrvalaž do konce, ten spasen bude. *10,22. Mař.
13,13.
14 A bude kázáno toto ♦evangeliumkrálovství po všem světě, na
svědectví všechněm národům,a teh- dáž přijde skonání.* zj.14,6.
15 Protož když uzříte *o- havnost zpuštění, předpověděnou od f
Daniele proroka, an a stojí na místě svátém, (kdo čte,
rozuměj,)
* Mar.13,14.f Dan.9,26.27.
KO
NFR
ON
TATI
ON
AG
Verla
g und
Eng
rosb
uchh
ande
lPo
stfa
ch 31
70Im
Stru
ppen
1C
H-8
048
ZÜR
ICH
-
Das erste gedruckte Buch ist bis heute das schönste und
wertvollsteBuch der Welt geblieben
Gedruckt in Mainz 1450 bis 1455, zwei Bände in Folio mit 1282
Seiten zu je zwei Spalten. Für die über drei Millionen Buchstaben
wurden 290 verschiedene Schriftzeichen benutzt: alle damals in
Handschriften gebräuchlichen Abkürzungen, Verbindungen und
Sonderformen. Gutenberg brachte damit die ästhetische Raff inesse
höchster Schreibkultur der späten Gotik in die
zweiundvierzigzeilige Bibel (B 42) ein.Kein geringeres als das
schönste illuminierte Exemplar der Welt — heute im Besitz der
Staatsbiliothek Preußischer Kulturbesitz Berlin — wurde als Vorlage
für das Voll-Faksimile gewählt. Jede seiner rund hundert kostbaren
Miniaturen ist ein Wunder spätgotischer Malkunst.Auch die „Tabula
Rubricarum“, Gutenbergs Anweisung für die handschriftlichen
Ergänzungen durch den Rubrikator, von der nur noch zwei Exemplare
auf der Welt vorhanden sind, wird im Faksimile geboten.Der schönste
der neun erhaltenen zeitgenössischen Einbände der 42zeiligen Bibel
Johann Gutenbergs ist der des anonymen „Meisters mit dem
Lautenspieler und dem Knoten“, entstanden um 1460 in Erfurt in
Thüringen: Einer der Höhepunkte der Buchbinderkunst in der
Spätgotik!Dieser Band — es ist der erste der in zwei Bänden
kompletten B 42 — befindet sich heute in der Hessischen
Landesbibliothek in Fulda und wird deshalb auch „Fuldaer Einband“
genannt.
-
M T. G. MasarykSVĚTOVÁ REVOLUCE„Musili jsme se jako národ
účastnit
světové' obranné války; bez této účasti bychom nebyli své
samostatnosti dosáhli. V tom tkví smysl a politická hodnota našich
legií v Rusku, Francii a Itálii. Legie nám získaly sympatie a pomoc
západních velmocí; legie a anabase na Sibiři získaly nám sympatie
širšího spojeneckého světa a respekt i u našich nepřátel.”
-o-„Mně šlo o to, abychom měli v Rusku
svou armádu samostatnou, jíž bychom disponovali my. Hlavní věcí
bylo, jaký byl duch armády, k čemu a jak sloužila. Vojsko české
musilo jasně vědět, proč bojuje a jakých má dosáhnout politických
cílů; musilo přísahat národu svému - zkrátka musilo to být vojsko
naše.”
-o-„Všechna moje starost byla obrácena
směrem k tomu, abychom nebyli vtaženi do ruského vojenského
chaosu a aby se armáda držela pohromadě; do jisté míry se to
podařilo právě následkem úpadku ruské armády a celého rozvratu
Ruska. Naši hoši viděli jen rozvrat a to působilo odstrašivě.”
„Roku 1917 nešlo Leninovi vlastně o uskutečnění ideálů a zásad
komunizmu na Rusi, nýbrž o užití Ruska k tomu, ty ideály uskutečnit
nebo aspoň uspíšit v Evropě.”
-o-„Od té doby, kdy se bolševici dali do
vyjednávání o mír, musilo být jasné, že naše vojsko v Rusku
nemělo již co dělat, a právě proto jsme se dali nejdříve na pochod
z Ukrajiny do Ruska, směřujíce do Vladivostoku a do Francie.”
-o-„Cesta do Francie z Kijeva Sibiří - fan
tastický plán, říkal jsem si někdy sám: ale když jsem všechny
poměry uvážil, byl to plán nejpraktičtější, třebaže vyžadoval cesty
tak dlouhé.
Pokud se Spojenců týká, musí být, bohužel, konstatováno, že
neměli určitého plánu o Rusku a že nebylo jednotného postupu vůči
bolševikům.”
-o-„Koncem května /pozn. 1918/se usnesly
naše oddíly provádět přechod vojska do Vladivostoku způsobem
vojenským. Dne 25. května skutečně začal boj, anabase vojenská,
válečná; prvé neurčité zprávy o vítězném boji našich s bolševiky
přišly /pozn:do Ameriky/ koncem května, zejména zpráva o dobytí
jiných měst na Volze /Samary, Kazaně atd./ a o obsazování měst a
magistrály na Sibiři. Účinek
-
těchto zpráv v Americe byl překvapující a takřka
neuvěřitelný-najednou Češi, Čechoslováci, byli známí každe'mu; naše
armáda na Rusi a na Sibiři stala se předmětem všeobecného zájmu a
její postup vyvolával přímo nadšení. Anabase našich ruských legií
nepůsobila jen na veřejnost širší, nýbrž i na kruhy politické.
Opanování magistrály a obsazení Vladivostoku, to vše se jevilo jako
bajka a pohádka.
-o-Politický úspěch v Americe byl rozhod
ný, tím rozhodnější, že také v Evropě byla sibiřská anabase
posuzována a přijímána stejně. Z Anglie máme dopis Lloyda George ze
dne 11. září 1918:
Zpráva o příhodách a vítězstvích této malé armády je vpravdě
jedním z největších eposů dějin. Naplnila nás všechny obdivem nad
odvahou, vy trvalostí a sebekázní Vašich krajanů, a ukazuje, jak
ti, kdož ve svých srdcích chovají ducha svobody, dovedou vítězit
nad časem, vzdálenostmi a nedostatkem hmotných potřeb. Váš národ
prokázal neocenitelnou službu Rusku /pozn: míněno demokratickému/ i
spojencům v jejich boji za osvobození světa od despotismu. Nikdy
toho nezapomeneme!”
B ŠEDESÁTINY IVANA BLATNÉHOKamarád mého mládí Ivan Blatný se
narodil 21. prosince 1919 jako syn brněnského, předčasně zemřelého
spisovatele Lva Blatného. Už když byl v gymnáziu, publikoval první
verše. Pak ho objevil Václav Černý pro svůj Kritický měsíčník. Ivan
vydal čtyři knihy básní: Paní Jitřenka /1940/, Melancholické
procházky /1941/, Tento večer /1945/ a Hledání přítomného času
/1947/ a dvě knihy veršů pro děti. Za války se stýkal s Vítězslavem
Nezvalem a Františkem Halasem, kteří ho pokládali za velkou naději
české literatury. Brzy po únoru 1948 odletěl Ivan s delegací Svazu
čs. spisovatelů do Londýna a už na letišti prohlásil, že zvolil
svobodu. Krátce nato propukla jeho duševní choroba a s přestávkami
je už skoro 32 let na psychiatrické klinice. Jeho verše, které před
několika měsíci uveřejnila v Proměnách Milada Součková a které vydá
knižně Josef Skvorecký, psané v anglickém exilu, nejsou ani
odleskem toho, co Ivan psával v Brně. Jsou to pouhé deníkové
záznamy a vzpomínky, rozstříhané do veršů. Vítězslav Nezval říkával
o Ivanovi za války, že je „nový mladý Rimbaud”. Jako Rim
baud, jako Petr Bezruč vydal Ivan ze sebe jako básník vše během
několika málo let. Myslím na něho s velkou nostalgií.
Jaroslav Dresler
Ivan Blatný ze sbírky
HLEDÁNÍ PŘÍTOMNÉHO ČASU
Mladá fronta, Praha 1947
MÍSTA
Místa, která jsme opustili, žijí dál.Kůň kluše, dítě křičí,
matka otvírá dveře: „Tady to není, tady to není, tak nevím,
kam to přišlo.” Hledají.Hledají něco, pobíhají po bytě.Hledají
místa, která jsme opustili,
hledají místa, kde jsme kdysi byli.
Spěchají k nádraží a pomysli si: Dům. Dům zůstal.Kam
odjíždějí?Na pohřeb sestry. Navždy. Za synem. Stařenka zůstává.
Stařenku neberou s sebou.Nechají doma hvízdat Meluzínu.Hodiny
neberou s sebou.Hodiny bijí v prázdném pokoji.
-
NÁMĚŠŤ
Když slunce svítilo na zámek Žerotínů, třpytil se skleník jeho
průčelí. Na věži sládl zvon a ptáci letěli ukrýt se v hustém
stínu.V růžových keřích v parku nahoře anebo v oboře pod krovem
letohrádku, na něhož z máků, kopretin a chrp vyzváněl čistý srp
venkovských dívek v šátku.
Koho dnes potkají v oboře žnoucí ženy, krajino, již tak
znám,
krajino dětských let?Zas letí tentýž pták, zas vidím jeho let
sledovat Oslavu tekoucí přes kameny.Zas letí tentýž pták nad malý
Karlův most, v zámku je nový host, všude jsou noví hosté.Babičko,
vzpomínáš?
Tam, kde jsme chodili,zas jiskří obilía povlává a roste.
V TOMTO OKAMŽIKU
Kam se poděla ta dívka jménem Gisela? Skočila přes ploty a
zmizela.
Zůstal tu po ní ozářený vzduch a jedna zlatožlutá ringle, která
hnije. Prastarý námět prastaré poesie:Kam se podělaOndřejka,
Albertina, Gisela?Tak se mi zdá, že v tomto našem věku budou zas
jiní hosté jezdit do Balbecu.
Cítím tu zlatožlutou ringli v ústech, dívám se na včelu.Ti,
kteří, jak si vzpomínáte, Prouste, stávali někdy večerpřed okny
hotelu.Jak je to dobré, mladá kolující krev!Ovoce hnije, zvoní
motyka.
L BÁSNICKÝ ROKFRANTIŠKA LISTOPADABáseň, pro některé básníky, je
slavností.
Pro jiné, denní zkušenost.Otiskujeme verše, které nám poslal
z Portugalska, kde žije, František Listopad; jsou to vesměs
verše z roku 1979. A právem mohli bychom se ptát, zda jsou to básně
slavnostní nebo vyvěrající z denní zkušenosti...Těžké vybrání.
Těžko rozhodnout. Lépe, nechat verše volně plynout, daleko od
násilí a blízko písně, daleko od velkých slov, blízko toho, co se
vidí přimhouřenýma očima. Daleko od neformulovaného hřmotu, blízko
zvuku praskajícího klestí.
VĚTŘENÍ
Zvířata větřív zimě jarov dešti létovětří nadějibledule
řekylopuchy A jáprostorné skrýše větřímjarní bez nadějeKrálíci
domácí bez úzkostijiřičky psí časyželvy cizinky metafyziku
Něco se rodí, něco zaniká.A v tomto okamžiku vzniká můj
zpěv.
-
Další stručná báseň se jmenuje ZIMA, JARO, LÉTO. Řekli jsme, že
je stručná? Snad lepším výrazem by bylo předmětná. Předmětná z
předmětů, které ztvárnějí obrazem, metaforou, obecný, lidský
zážitek. Něco jako stesk z minulosti, stesk z budoucnosti, čili
lítost, jak říká Milan Kundera. Báseň mezi včerejškem a
zítřkem.
ZIMA JARO LÉTO
Má zima přezimovala za teplými ňadry dívkyJaro se rozpršelo
rosnička na koni přehlíží vojska Pak se čas zastavil letadlo trčelo
ve vzdušném prostoru
Vztyčili prapor na horském štítu elektrický proud vracel se do
elektrárny netušené léto přijíždělo na jeepu
František Listopad, neboť básněmi se neživí, je univerzitní
profesor a divadelní a televizní režizér. Letos byl pozván do
Brazílie, kde se účastnil Kongresu brazilských univerzitních
profesorů portugalské literatury. Po prvé v Brazílii, po prvé v
jižní Americe. Brazilský verš připadá nám jako skutečnost, složená
ze dvou zkratek: toho, co je nové, toho, co básník s sebou
přináší, nízké meze, polní cestu, Prahu. Milostná báseň?
Kdoví..'.
BRAZÍLIE
Hledal jsem jméno jemno jež nové hvězdy rodí zdráhavé plul jsem
v Hvězdno brokátovými brody
kde milostný prostor tříbív nezmapovaném prázdnu růžové leklé
ryby jsem dívka řekla vadnu
Spěcháme stejnou drahou beránci pošetilí zatím co chodíš Prahou
my s Jižním křížem pili
Další báseň Františka Listopada, která vyšla také přeložena v
brazilské literární revue, se jmenuje PODZIMEM.
PODZIMEM
Podzimem hvízdají v píšťaly kostí holosvit protíná městskou
hradbu bosý Bosko pokřižuje se zakrslý stromek branou nese
zpívá:
jemně jemně co ve mně země co země rádlo co žilo padlo co mrtvé
žije asistent anděl košilky šije
Není to náhoda že prosté zrno k svatbě se chystá maličko hněte
bosý Bosko ve hnízdě dlaní danaidou měří proudění slabé
-
Před radním domem čekají na něj zástupci chudiny disidenti s
kapavkou bez prstů na levé ruce prašivé kočky, bezkrídli ptáci
Božena Němcová nemůže pro pláč zednáři rýsují trojúhelníky
sodáldemokrat původem z Rakous na vlhké čekané navětří laně
budoucí laně řekou se brodí; proud proudí přenáší budoucí řeky
podzimem hvízdají v píšťaly kostí a s bosým Boskem se všemi se
vším
Dvě poslední básně jsou již zimní. Kruh roku se uzavírá. Něco
opuštěného zpívá, údiv nad zázrakem nebo nad krásou se vytrácí,
všechno směřuje do prázdna.
VSTŘÍC ZIMĚ
ještě píšeš slova růže srnec urna zvučí z prostorová prsten kol
Saturna
Mlhou slovo mučit dobrou noc mé lišky budoucí se učit uzly vazby
smyčky
Básně nejsou myšlenky, ani veliké ani malé. Básně jsou pocity.
Pocity slavnostní? Pocity všední? Nechť odpoví, kdo se zaposlouchal
do veršů Františka Lišto- pada, jehož poslední verš, síť, která se
však vždy nanovo tká, se nazývá ZIMNÍ SONET.
ZIMNÍ SONET
Citron je zimní ovoce prší na cyklistu kdo byl Purkyně nikdo se
neptá
Sbírat špendlíky v seníku padesát let palimpsest v prstech
tajnosnubný
Sonet je chodba a verš je stěna zazděné rodiny
Byla to doba trudové pleti půlnoční hodiny
H
-
Václav Hokův
ze sbírky
TROJROZMĚRNÁ MANDALA
DOMOVNÍ ZNAKV GEMEINDESTRASSE 5/7
Chrámbožího těla hlídá Uroboros, biblický had, svinutý ve
křtitelnici Nového Zákona.
Paragraf posledního soudu nad koloběhem hadí krve Evina
lůna.
Zlaté jablko, zahlédnuté v zrcadle měsíce Adamova spánku.
Lázeňhadí královny, kterou tady často pozoroval C.G. Jung.
REVUE NAPĚTÍ a HUMORU
V roce 1980 vyjde šestkrát.Napětí a humor.Přinese vedle anekdot,
epigramů a karikatur větší práce: Vitán Hejl: „Oman z Moráně”,
Anonym z Československa: „Průvodce cizinců”, Vladimír Škutina:
„Kriminalistický případ sautoporodem”, Karel Hvižďala: „Muži
zákona”. Dále humoresky, kriminálky a práce zakázaných autorů z
nynějšího Československa.
REVUE NAPĚTÍ A HUMORU ŠESTKRÁT V ROC E 1980 !Prosíme, objednejte
již nyní, zašlete výhodné předplatné.KONFRONTACE CURYCH
-
Tajná statní komise hledala Boha po celé zemi skoro pět let a
nakonec ho našla v malém městečku kdesi na kraji světa. Městečko
bylo tak malé a tak zaostalé, že nemělo ani blázinec, jen obyčejnou
nemocnici se zvláštním oddělením, které vedlo kartotéku politicky
nespolehlivých osob. Bůh byl knihovníkem městské knihovny, jmenoval
se Baltazar Mat a jeho jméno bylo samozřejmě hned vyškrtnuto ze
seznamu politicky nespolehlivých osob.
Upřímně řečeno, Baltazar Matneřekl nikdy a nikomu, že je Bůh,
asi ze strachu před Městským svazem protináboženské mládeže, a kápl
božskou, teprve když státní komise mu zaručila, že Městský svaz
protináboženské mládeže bude zrušen ihned a navždy.
Boha dopravili letadlem do zvlášť pro něho upraveného hradu
nedaleko hlavního města a svěřili ho tam péči ministerstva školství
a osvěty. Zvenčí byl hrad přirozeně hodně starý, s věžemi,
střílnami, příkopem a padacími mosty, ale uvnitř byl zbrusu nový a
byl zařízen jako prvotřídní hotel.
Bůh musel nejdřív vykonat přehlídku čestné stráže, seřazené na
nádvoří, vyslechnout uvítací řeč presidenta republiky a pak v
doprovodu ministra školství a osvěty prohlédnout hrad. Když přišli
do knihovny, posadil se Baltazar Mat do křes
la a řekl:- Zvenčí je hrad starý, ale zevnitř nový,
a to se mi líbí. Jsem zase naopak zvenčí poměrně mladý a zevnitř
věčný, tedy stejně starý jako Bůh První, kterého jste zaplať Pánbůh
anulovali. -
- Bylo to nutné - řekl ministr školství a osvěty, kterému bylo
uloženo informovat Boha Druhého o situaci v zemi.-Abych nezapomněl,
vláda se rozhodla, že vám budeme říkat Otče náš. -
- Ne, - řekl Bůh, - Jsem Baltazar a zůstanu Baltazarem na věčné
časy. Jí se tu dobře? -
- Ovšem, - řekl ministr, - Dostanete cokoli si poručíte. A
kdykoli, Otče...pane Baltazar. -
- Kdykoli? -- Ano, pane Baltazar.- Výborně, - řekl Baltazar Mat,
- ať mi
tedy přinesou párek s křenem a sklenici piva. -
Ministr školství a osvěty se podíval významně na svého tajemníka
a ten okamžitě zmizel. Slunce proniklo pěti okny knihovny a
utvořilo na koberci pět křížů. Bůh se zeptal:
- Na co potřebujete Boha? Vždyť jste všichni nevěřící. -
- To je právě ta věc, o které jsem chtěl s vámi pohovořit,
Otče...Mohu vám říkat aspoň Pane Bože? -
- Ne, - řekl Bůh, - Jsem Baltazar. A ne
NikolajTerlecký
BÚH DRUHÝB
-
stůjte tu jako číšník. Posaďte se. -Ministr se posadil a pokusil
se potlačit
v sobě odpor k holému jménu, neozdo- benému žádným titulem.
Nepodařilo se mu to. Vzdychl a znovu připomněl, co řekl už
předtím.
- To je věc, o které jsem si chtěl s vámi pohovořit, pane
Baltazare. Jak víte, jsme velmoc, nejmodernější stát na světě a
máme nejmodemější policii, která ví všechno nejen o občanech našeho
státu, ale i o občanech jiných velmocí a států. Víme všechno, co
lidé dělají, s kým se stýkají a co povídají, ale nevíme, co si
přitom myslí, a to nás upřímně mrzí. Řeknete třeba: no Bože, ať si
myslí, co chtějí, jen když mají úctu k zákonům a plní státní
nařízení. „Jenže to není tak jednoduché, pane Baltazare. Jsme nejen
nejmodernější velmoc, ale taky velmoc, která se stává pomalu vzorem
pro jiné velmoce a státy. Proto musíme být dokonalým státem,
obydleným dokonalými občany. Jenže naši občané nejsou ani zdaleka
dokonalí, alespoň ne všichni. Nemluvě o tom, že kradou, vraždí,
vyhazují do povětří továrny a unášejí velevážené občany, lidé si
zvykli myslet, a to nás znepokojuje. Takový na první pohled
dokonalý občan se může naoko řídit zákony, chovat se bezvadně ve
společnosti a přitom si myslet: „Na mne jste krátcí, pánové! Já mám
filipa a toho mi nevyženete
žádnými zákony. -Bůh řekl:- To je přece ohromné, že lidi
mají
filipa.-- To je ohromné, když lidé mají státně
spolehlivého filipa, pane Baltazare,- řekl ministr školství a
osvěty a podíval se na hodinky. -Ale většinou ho nemají. Atak se
vláda rozhodla, že nejmodernější stát může být jen tehdy
nejmodernějším, když jeho občané budou mít středověkou mentalitu.
-
- Chcete tedy lidi přesvědčit o tom, že kolem nich zase krouží
slunce, měsíc a hvězdy? -
- Ne, to už nejde. Ale lidé se musí vrátit k víře, že je Bůh,
který je vidí, slyší a ví, co si myslejí, a podle toho, co si mys
lejí, budou pak potrestáni na onom světě. Ale musím vás upozornit,
že lidé neradi myslí na Boha. -
Baltazar řekl:- Na starého Boha neradi myslí, a to
je správné. Starý Bůh byl všemohoucí, ale měl lidi příliš rád a
nechal je dělat, co je napadlo. Já lidi moc rád nemám a nedovolím
jim dělat, co jim napadne. Tedy žádná svobodná vůle u mne neplatí.
-
- Výborně, - řekl ministr, - Svobodná vůle nebyla opravdu k
ničemu. -
- No, to bych řekl. Kromě toho starý Bůh byl na nebi a nikdo ho
v životě neviděl. Já jsem na zemi a každý mě může
vidět. Jsem Bůh Druhý, a to je správné, že jste mě konečně
našli. V té řeči k lidem celého světa, kterou pronesu v neděli
dopoledne, jsem se zmínil...-
- Velkolepá řeč, - řekl ministr školství a osvěty a podíval se
zase na hodinky, - Četl jsem ji s nadšením a několikrát za sebou,
pane Baltazare, ale musím se vám omluvit, že vám ještě nenesou ten
párek. To víte, hospodářská krize, sabotáže, nezájem o práci...asi
nemohou sehnat křen...-
Dveře se otevřely a do knihovny vstoupila řada olivrejovaných
číšníků a každý z nich něco nesl nebo vezl. Za necelou minutu stál
před Baltazarem stůl se sněhobílým ubrusem, na něm talíř, vidlička,
nůž, stříbrná mísa s párky, stříbrná mísa s rohlíky, menší taktéž
stříbrná mistička s křenem a sklenice piva s bílou načechranou
čepičkou.
- Nebudu vás rušit, pane Baltazare, - řekl ministr a vstal, -
Tady na zdi je knoflík,a když zazvoníte, přijdu hned. Počkám ve
vedlejším pokoji, až se najíte. -
- Posaďte se. - řekl Bůh Druhý. Věděl, že ho nechali čekat na
párek ne snad proto, že by nemohli najít křen, ale jen proto, že
vláda se nemohla rozhodnout, je-li přípustné nabízet Bohu obyčejný
párek a obyčejné pivo.
Ministr se znovu posadil a chvíli se díval, jak Bůh jí párek.
Vnestřeženém okamžiku se ho zmocnil pocit pokory a oddá-
-
nosti, téměř extáze, jako vždy, když se díval na svrchovanou
moc. Ale hned si uvědomil, že jako člen nejmodernější vlády nesmí
podléhat kouzlu nadpozemské osobnosti, a zadíval se na své boty.
Byly nové a trochu tlačily. Vlastně tlačily hodně. Měl si přece
radši vzít jiné, trochu vyšlapané.
Bůh se zeptal:- Nemáte krápět strach z toho, že jste
mě našli ? Nebude to znamenat zánik materialistické vědy? -
Naopak, - řekl ministr školství a osvěty,- Je to úplné vítězství
materialismu.- Jste hmotný navzdory idealistické teologii. Jste na
zemi, každý z nás vás může vidět a slyšet. Máte normální stín, jíte
normální párky a zapíjíte to normálním pivem. Idealistická věda je
poražena, pane Baltazar.-
- A co když mě některé idealistické státy neuznají? -
- Musejí vás uznat. Potřebují vás. Víte přece, co se ve světě
děje? -
- Vím, - řekl Baltazar. - Každý si dělá, co chce. Od zítřka
se.svobodná vůle ruší.-
- Výborně. Ale moc snadné to asi nebude, pane Baltazar. - Dnes
nikdo neví, jestli dělá něco z vlastní vůle nebo z vůle někoho
jiného. Ani ti nahoře to nevědí. Já například jsem si koupil včera
filmovou kameru a nevím proč. U nás v rodině nemá nikdo ani
fotoaparát, nemám ani ponětí o tom, jak a proč se fotografuje,
ale koupil jsem si to. Podlehl jsem reklamě. Podlehl jsem
pokušení filmovat něco, co se pohybuje. Taková pitomost! Já
nesnesu, když se kolem mne něco pohybuje, vždyť já pohyb vůbec
nesnáším. Musíte ve vaší řeči zvláště zdůraznit, že je teď na světě
jen jedna vůle. Vaše. A vy ji sdělujete lidem prostřednictvím svých
služebníků. Tedy prostřednictvím nás. Jako ve středově ku.-
Řekl to dobře, věděl to, jen o tom, že si koupil tu zatracenou
filmovou kameru, neměl nic říkat. Vypadalo to, jako by se zpovídal
z hříchů, z toho největšího, že podléhá snadno reklamě. Ještě
dobře, že neřekl nic o botech, které ho tlačí.
- U vás je to snadné, - řekl Baltazar, - Rozkáže se a hotovo. S
demokratickými státy to asi nebude tak snadné. Mají parlamenty a
veřejné mínění.-
- Jaképak parlamenty, pane Baltazar! Jaképak veřejné mínění! Je
to samý podvod. Mají parlamenty, dobrá. Mají různé noviny, aťsi.
Mají různé politické strany, no a? Noviny a strany mají různé
názory a je jich tolik, že lidé se v tom nevyznají a dnes už ničemu
nevěří. Jediné, co potřebují, je autorita, a ta neexistuje. Je dnes
snazší přesvědčit lidi, že nepotřebují žádnou svobodnou vůli, než
přesvědčit mne, že potřebuji kameru, kterou nepotřebuji. Zrušte
svobodnou vůli a jste pánem situace, pane. Lidé vás budou
zbožňovat. Všichni. Komunisté, sociální demokraté,
fašisté, monarchisté, lidovci a nestraníci. Už je omrzelo
nadávat na vládu, na stranu, na úřady, na představené, na všechno.
Teď budou vědět, že jste tady, že všechno víte a že, až přijde čas,
uvrhnete do pekla strany a vlády a úřady a všechny představené. A
když to budou vědět, nebudou nadávat a bude na Zemi pokoj.-
Baltazar Mat dojedl párek, dopil pivo a řekl:
- Máte pravdu, lidé mě potřebují. Ale co se stane s vaší
celostátní stranou, když jsem teď tady já? -
Ministr školství a osvěty se znovu zadíval na své boty. Vůbec si
žádné nemusel kupovat, měl jich hodně a všechny byly hezké, moderní
a pohodlné. A teďsi koupil tyhle, které tlačí, a jen proto, že se o
nich psalo jako o nejlepších botách, o kterých jeden ani neví, že
je má na nohou. Věděl zatraceně dobře, že je má na nohou. Musí je
zítra vyhodit potají, aby to manželka nevěděla.
- S naší stranou se nestane nic,- řekl sebevědomě. - Bude se teď
jmenovat Božská Strana, a to je vše. Zítra oznámíte, že jste ji
založil, a to je vše.
- Víte určitě, že s tím souhlasím? -- Samozřejmě, že vím. Lidé
vás potře
bují. My vás potřebujeme. A vy potřebujete nás, poněvadž bez nás
byste byl jen knihovníkem městské knihovny v městečku na kraji
světa, kde si lišky dávají dobrou noc. -
-
Dal znamení číšníkům a ti hned odnesli stůl, stříbrné mísy,
talíř a prázdnou sklenici od piva.
- Máte divné představy o Bohu, - řekl Baltazar Mat.
- Vy máte zas divné představy o naší straně, pane. Ta přece
nikdy nevstane ze židle, na které právě sedí. A to je správné.
Napsal jste to moc dobře, že na Zemi musí být konečně pořádek a
jasné rozdělení společenských tříd. Jakové středověku.-
- To že jsem řekl? No prosím, večer se na to ještě podívám a
něco tam poopravím.-
- Opravovat nemusíte, - řekl ministr. - Je to dokonalá řeč a
vůbec není nutné, abyste ji nějak zlepšoval.-
Baltazar Mat vstal a šel k oknu. Za oknem byl příkop a park. A
slunce, které stálo v zenitu. Bylo poledne. Řekl, aniž se
obrátil:
- Mám ve zvyku všechno předělávat a zlepšovat a vy, jakožto
materialista a stoupenec vývojové teorie, byste to měl vědět. Nebo
si myslíte, že ve stavu nálevníka jste byl lepší než ve stavu
ministra školství a osvěty? - Nebo si myslíte...? -
- Myslet je zločin.-- Co jste to řekl? - zeptal se Baltazar
a
prudce se otočil.- Nic jsem neřekl,- řekl ministr školství
a osvěty. - Řekl jste, že myslet je zločin...-- Já jsem to
neřekl. -- Kdo to tedy řekl? -
- Já jsem to řekl, - ozvalo se z kouta. - A říkám taky, že
cogito, ergo sum je největší podvod. Credo, ergo sum, toho jste se
měli držet, pánové.-
Ministr školství a osvěty zbledl. V knihovně byl jen on a Bůh a
ten třetí, který najednou promluvil, bude asi...-
- Mýlíte se, - řekl Baltazar Mat. - To není Bůh První. Je to jen
prachobyčejné strašidlo. Věříte na strašidla? -
Ministr nevěděl, co by si počal, zda tu má zůstat či odejít.
Slušnost si žádala, aby odešel a neposlouchal, o čem si Bůh bude
povídat se strašidly. Zvědavost zase si žádala, aby tu zůstal.
Rozhodl se, že zůstane.
- Věřím na strašidlo z komunistického manifestu, které obchází
Evropou,- řekl diplomaticky.
- Můžete odejít, - řekl Bůh nediplomatický.- Večer namluvím svou
řeč na magnetofon, jak jste si přál, a v pondělí ji můžete dát do
tisku.-
Nedalo se nic dělat, zvědavost musela ustoupit slušnosti.
Ministr se dvorně uklonil a vyšel z knihovny. Baltazar Mat se
podíval výsměšně do kouta, na Velkou britskou encyklopedii, ale
neřekl nic. Času měl dost.
- Nejsem strašidlo, - řekl hlas podrážděně a teď bylo jasné, že
vycházel opravdu z regálu vyplněného Velkou britskou encyklopedií.-
Jsem Danton, pane, Jean Danton, a nerad bych, abyste si mě
pletl
s tím advokátem Georgern Dantonem, který fušoval do francouzské
revoluce. Ale jak to, že jste najednou tady? -
- Totéž jsem se chtěl zeptat já vás,-řekl Baltazar Mat.
- Jsem doma. Ten hrad patří do jisté míry mně.-
- Jste tedy hrabě...-- Nejsem žádný hrabě. Byl jsem tu
knihovníkem a do jisté míry jsem taky připravoval francouzskou
revoluci. Měl jste přece na tom taky zájem...-
-Neměljsem na tom žádný zájem. Jestli se nemýlím, mluvili jsme
spolu v roce 1780 a tehdy jste mi řekl, že všechna bída na světě
pochází z toho, že lidé neumějí myslet.-
- Nemýlíte se, - řekl Danton.- Ale tenkrát jste se jmenoval
jinak, už si ani nepamatuji, a já jsem tehdy nevěděl, co vím dnes.
-
Bůh se usmál. Ano, byl to Danton, který se v mládí spoléhal víc
na svůj kord než na hlavu, kašlal na všechno, co bylo císařovo a co
boží, a nakonec byl uvržen do vězení. Tam neměl žádný kord, pouze
hlavu a z dlouhé chvíle se jí naučil používat tak dobře, že se
začalo uvažovat o tom, jestli ho mají hned popravit, anebo ho
udělat knihovníkem. Tehdy se totiž myslelo, že knihovníci mají spíš
co dělat s knihami a tudíž nejsou nebezpeční lidem. A tak ho
udělali knihovníkem, asi také proto, že starý zámecký knihovník
-
právě zemřel.- Kde jste? - zeptal se Bůh jen ze sluš
nosti, poněvadž byl vševědoucí.-Ve zdi, - řekl Danton. - V tajné
chod
bě, která je teď zazděna. Moc pohodlné to tu není, ale nedá se
nic dělat, ve vězení to bylo horší. -
Ovšem, v tajné chodbě, která vlastně nevede nikam a nikdo asi
nevěděl, proč byla vybudována. Asi proto, aby se tam dalo schovat
něco, co nikdo neměl spatřit. Danton tam šel asi ze zvědavosti a
dveře se za ním zavřely.
- Nemohl jste je otevřít ze vnitř?-zeptal se Bůh.
- Teoreticky jsem to mohl, ale nemohl jsem najít správnou páku.
Byla tam tma, však to víte.-
Správně, byla tam tma a baterku Danton neměl, v roce 1780
baterky ještě nebyly a svíčka mu zhasla v průvanu. Pak si tu páku
asi našel, ale nebylo to stejně kničemu, zámek se asi
porouchal.
- Měl jste zavolat, - řekl Baltazar, i když věděl předem, jakou
dostane odpověď.
- Volal jsem, pane, ale lidé si mysleli, že jsem strašidlo a
vyhýbali se knihovně. Vy si taky myslíte, že jsem strašidlo a že
jsem zemřel. Ale nezemřel jsem, pane, a divit se tomu nemusíte.
Metuzalém žil přes devět set let a nikdo se tomu nedivil. A pak mám
důkaz, pane. Kdybych byl zemřel, byl bych samozřejmě
strašidlem,
a kdybych byl strašidlem, mohl bych projít zdí. -
- Zkoušel jste to?- Ne, řekl Danton.- A proč? -Proč se vlastně
ptá? Vždyť je to jasné.
Říká se, že lidé hledají pravdu. Říká se, že ji mají rádi, a
mají dokonce zvláštní vědu, filozofii, která hledá pravdu. Ale ve
skutečnosti ji lidé nemají rádi. Bojí se pravdy. Mají rádi
iluze.
- Koukejte, pane, - řekl Danton,-Kdybych náhodou prošel zdí,
věděl bych, že jsem strašidlo. A já to nechci vědět.-
Baltazar Mat vzdychl a šel zase k oknu. To bylo vždycky tak.
Lidé chtěli vědět pravdu, a když už ji skoro poznali, couvli
pokaždé zpět a už ji znát nechtěli. Nevědět bylo pohodlné.
Materialistická věda byla vždycky pohodlná, příjemně omezená, měla
hranice a ty asi nepřekročí nikdy, jednak proto, že za hranicemi
vědění není všechno příjemné a pohodlné, jednak proto, že by pak
přestala být vědou.
- Ale přesto si někdy myslíte, že můžete projít zdí, - řekl
Baltazar.
- Nemyslím, - řekl Danton.-Nechci na to myslet. Myšlení je
zločin. Byl jsem tehdy hloupý. -
Ano, byl mladý a hloupý, ten Jean Danton, který nefušoval do
francouzské revoluce jen proto, že ho včas zazdili.
Bouřil se proti středověku, kdy král, církev, šlechta,
řemeslníci a sedláci žili jako jedna rodina.
Moc toho nevěděli a byli náramně pyšní na to, čím byli. Mysleli
jen na to, aby žili a umírali důstojně a pak taky důstojně šli do
ráje nebo do pekla. A proč by taky mysleli na něco jiného než na
práci, zábavu, na jídlo, na pití a na ženské, na vlastní i na ty
druhé. Na to ostatní myslel přece Bůh a taky se staral o všechno,
co nemělo co dělat s prací, jídlem, pitím a ženskými. Nebo spíše se
o to všechno starali jeho svati, kteří měli každý svůj obor. Svatý
Antoníčekjim hledal ztracené věci, svátý Marek se staral o dobytek,
svátý Pantaleon uzdravoval ne mocné a tak dále. A když se svátým
něco nepovedlo, byl tu po ruce vždycky čert, na kterého se dalo
svalit vinu. Samozřejmě, že proti středověku se bouřil nejen Jean
Danton, ale taky jiní lidé, dokonce moudří a zbožní, a neustále
přesvědčovali sebe a jiné, že člověk musí myslet, aby byl doopravdy
člověkem. A když už si to mysleli, tak se taky hned sami učili
myslet. A to bylo správné. Kdyby Kolumbus myslel jen na to, na co
se v té době slušelo myslet, nebyla by Amerika vůbec objevena.
Kdyby lidé mysleli jen na práci, na jídlo, na pití a na příjemné
pokračování rodu, nebyla by žádná věda, žádné umění a žádné pořádné
náboženství. A byl by až dodnes
-
středověk. Nedalo se nic dělat, bez myšlení to nešlo.
- Neměli jsme se učit myslet, - řekl Danton.-Lidé se naučili
zatraceně dobře dělat lumpárny, a to všichni; králové, šlechta,
klérus, dělníci a rolníci. Nikdy jim nikdo nedovolil, aby si dělali
co chtěli, ale myslet si co chtěli, to jim nikdo nezakazoval,
dokonce je k tomu podněcovali. No, není to katastrofa? Uran se mění
v olovo za pět miliard let. V roce 1945 jej lidé proměnili v olovo
za zlomek vteřiny a následkem toho byla Hirošima zničena. Dnes
můžeme zničit nejen naši planetu, ale i celou sluneční soustavu,
Teoreticky ovšem, poněvadž uskutečnit to, k tomu nemají lidé ještě
odvahu.-
Baltazar Mat řekl:- Můžete taky sjednotit národy a udě
lat ze Země ráj. -- Vyloučeno, - řekl Danton.- Dát do pořádku
Zemi je snazší než
zničit sluneční soustavu.-- Jste fantasta, pane, - řekl
Danton,
-Jak jen vás mohlo napadnout něco tak pitomého? Vy vůbec neznáte
lidi, pane. Ráj na Zemi nikdo nemůže udělat, to je nelidské.-
- Je to stejně snadné jako pro vás projít zdí.-
Baltazar se zarazil. Je to opravdu tak snadné? Představil si,
coby tomu asi řekl Bůh První. Asi by řekl, že čin je něco vel
mi snadného, ale rozhodnutí k činu je moc těžké. Možná že by
taky řekl, že co si člověk o sobě myslí, je reálnější než to, čím
ve skutečnosti je. Lidé si volí úlohy a hrají je, i když ne vždycky
poctivě, ale vždycky s chutí. Jako děti. Tříleté děvčátko, které
chová polínko, zabalené do hadříků, je opravdovou matkou. Pětiletý
kluk s perem ve vlasech se neschovává za keři pro zábavu, hrozí mu
nebezpečí. Vždyť je opravdovým Indiánem, takového opravdového
Indiána nebylo nikdy ani mezi opravdovými Indiány. Bůh by možná
řekl, že kazit dětem hru je největší zločin.
- Jste blázen, pane, - řekl Danton.- Mám moc vytvořit na Zemi
ráj,-řekl
Baltazar. - Násilím.-- Chcete, aby vás lidi nenáviděli? -- Mám
moc přivést lidi zase k Bohu.-- V poutech? Pod dohledem tajné
po
licie? Jako otroky?-- Záleží na tom jak? Co byste dělal
Dantone, kdybych například teď zavolal zedníky a poručil jim,
aby zbořili tuto zeď? -
Baltazar Mat vzdychl a přistoupil ke zdi, kde byl umístěn
knoflík elektrického zvonku. Bylo to marné. Bůh měl pravdu, lidé
obětují všechno, aby si mohli hrát. Budou ničit země dobrovolně as
radostí, aby dokázali, že mají moc. Budou sedět třeba dvě stě let v
zazděných chod
bách, jen aby si namluvili, že ještě žijí.- Nenáviděl bych vás,
- řekl Danton.
-Nenávidím vás už za to, že vás to vůbec mohlo napadnout. Znám
vás. Setkali jsme se v roce 1780. Nejste žádný Bůh, jste jen
prachobyčejný čert.-
- Jsem anděl v tajných službách, - opravil ho Baltazar Mat a
zmáčkl knoflík.
Dveře se otevřely a do knihovny vstoupil ministr školství a
osvěty. Asi čekal za dveřmi, až ho Bůh zavolá.
- Nejsem Bůh, - řekl Baltazar Mat.- Samozřejmě, že nejste Bůh, -
usmál
se ministr. - Ale vy máte moc vytvořit na Zemi ráj. Na pouhý
rozkaz. A za každou cenu. Vždyť je to tak snadné, pane. Vždyť my na
to máme všechny prostředky, pane. Máme policii, armádu, peníze,
architekty, inženýry, zeměměřiče, zahradníky a čtyři miliardy
pracovních sil. Stačí jen dát rozkaz a...-
- Ne, - řekl Baltazar Mat.-Musíte hledat pravého Boha,
Prvního.-
A aby nerušil pana Dantona, prošel zdí na druhém konci knihovny,
kde stála socha tančícího satyra.
-
ŠALDŮV ZÁPISNÍK
ročník šestý1933-34
/Pan E. F. Burian/ chce ode mne ve svém„Kultumím večerníku D34”t
abych se už jednou konečně rozhodl prostudovat
dialekticko-materialistický systém světového nazírání. Děkuji za
dobrou radu, ale přichází poněkud pozdě, protože jsem to udělal již
před několika lety a dělám to stále; ve svých studiích literámě-
kritických vždycky aplikuji také dialek- ticko-materialistickou
metodu s nejlepší vůlí, a není má vina, vycházejí-li z toho jen
vzdálené vnějškové analogie, které nezasáhnou žhavý střed
uměleckého díla. Ale myslím, že mé studium dialektické-
ho-materialistického systému je zcela vedlejší v naší při, neboť
nepomůže zvýšit uměleckou a básnickou hodnotu reper- toiru páně
Burianova. Nabádal jsem naše avantgardní divadla k smělému tvárnému
experimentování na svobodě. Ale pan Burian mně odpovídá, že není
tvárné a věcné čistoty mimo umění třídní. Jde tak daleko, že
pokládá i řecké a římské tragedie za umění třídní. Vyvracet mu to
nemělo by smyslu, poněvadž je dogmatický fanatik a ne duch volné
bádavosti kritické. Já nevěřím, že by se nové umění mohlo dobrat té
svobody
tvárné, které potřebuje, v dogmatické šnérovačce, nebo v
dogmatické svěrací kazajce, do níž je strká p. Burian. Programová
třídní nenávist už po svém pojmu zužuje a ochuzuje umění. Je nám
třeba hlubšího a laskavějšího lidství, i v novém umění, ano právě v
něm. Srdce pravého básníka nemůže si koupit žádná společnost, žádná
třída - to je neprodejné, ’po samém svém pojmu velký klad čistého
lidství postaveného vysoko nad všecky nenávisti a boje třídní. Pan
Burian se osudně mýlí: básník začíná teprve tam, kde končí
nenávistný straník.
/Josef Guttmann/,nedávnoještě šéfredaktor „Rudého práva”, byl
vyloučen z komunistické strany a sesazen se svého místa jako
zrádce, paďour, sociál- fašista a maloměšťák, jako prskající tchoř
- tím ho prohlašuje pan Gottwald, pravo- věmý integrálný komunista
a marxista bez hany a poskvrny. Panu Guttmannovi provedli tu pánové
Gottwald a Kopecký totéž, co on kdysi provedl Jílkovi a řadě
intelektuálů, a co se v komunistické frakci bude patrně provozovat
až do jejího skonání. Čistka, která má vzbudit iluzi, že se ve
straně něco děje, kdežto vpravdě je v ní hřbitovně mrtvo. Guttmann
dopustil se té smrtelné chyby, že víc než
-
dogmatickému diktátu z Moskvy věřil svým vlastním očím, že nebyl
slepý ke skutečnosti, že komunistické hnutí mezinárodní upadá, že
německé dělnictvo je poraženo, a poraženo ne jen vinou sociálních
demokratů. Komunistické dogma moskevské chce naopak tomu, že
nastává soumrak hitlerovství a že německé dělnictvo „přechází k
protiútoku”, že je revoluce v střední a západní Evropě na postupu a
vlastně už před dveřmi. Že revoluce požírá jako Saturn své vlastní
syny, je dávno pozorovatelům známo; smutné je však v našem případě,
že je požírá ne revoluce, nýbrž pouhé tlachání o revoluci, „která
nepřichází” - tím tlacháním vyplňuje se patrně ta prázdná doba před
jejím příchodem. Půjde-li to takto dál, dožijeme se brzy velmi
povznášejícího divadla, že se poslední československý komunista
postaví před zrcadlo - aby byli dva - a vyloučí pak sám sebe ze
strany jako padoura, maloměšťáka a smr- docha. Tak bude co
nejbezpečněji dosaženo integrálně velkorevolučnosti strany.
jŠ®»/„Rudé právo” a jeho různé filiálky/
sápou prý se teď na mne každou chvíli, protože jsem v min. čísle
trochu zironiso- val jejich zmatenou, krátkozrakou politiku. Jeden
takový upocený elaborát mně
někdo poslal. Jsem ovšem nyní již skoro úplný reakcionář a
fašista a brzy budu prý blahořečit rukám, které vraždí komunisty;
jsem prý obhájce shnilého řádu společenského, stoupenec výbojné
imperialistické politiky, přítel finančních magnátů, kteří výši
kultury měří dividendami, zklamal a zradil jsem prý dělníky, atd.,
atd., jak již zní ten obehraný chraplavý kolovrátek komunistických
frází. Že si ti pánové plijí do vlastní polévky, kterou před
chvilkou ještě s velkým apetitem pojídali, nevidí. Takováhle
myšlenková armatura mne nepřivede z dobré míry. Má láska k
dělnictvu má hlubší kořeny než abych si ji musil dávat patentovat u
karlínského polbyra; a mám čisté svědomí, že jsem našemu dělnictvu
prospíval a, doufám, budu prospívat víc než celé karlínské
střečkování. A spílá-li mně „glajch- šaltovaných” p. posl. Kopecký,
který je opravdový glajchšaltovanec Moskvy, musí nosit na očích
klapky, nesmí vidět než nejvýš dva roky před sebe a musí myslit
podle lineálu, může mne to jen rozesmát jako pitvomý vtip
šaškovitého osudu.
/Pan prof. Zdeněk Nejedlý/ zle se na mne obořil pro mé
stanovisko středu, které jsem zaujal v posl. „Zápisníku”. Prý je to
nesmysl, prý žádného středu není,
dějiny tvoří prý krajnosti, je prý to historicky mrtvý pojem a
což podobného klábosení více. Povídali, že mu hráli. Prof. Nejedlý,
ačkoli historik z profese, neví z dějin nic, co nevyčte z
historických učebnic. Mohl bych mu jmenovat celé epochy, jimž
vtiskla charakter právě důsledně prováděná politika středu; a byly
to epochy pro národní vývoj nejšťastnější. Vyložil jsem, co je mi
střed: stát na rodné hroudě a z ní a v jejím duchu pracovat,
opravdu pracovat, ne střečkovat v pustých ideologiích, jak to dělá
p. prof. Nejedlý. Tomu ovšem nemůže rozumět spisovatel, který před
válkou tonul v kultu Wagnerově, tohoto nejkonservativnějšího až
feudálně mystického romantika německého, a po válce chtěl na
komunism přebarvovat Smetanu - pro toho je střed opravdu prázdné
slovo a ne myšlení a jednání. Pan Nejedlý je tak opovážlivý, že mne
viní z opatmictví a ze zbabělosti - on, který se dovedl tak mistrně
zaštítit jako životopisec nekonečného díla o Masarykovi a spojit v
sobě nejtajemnějším uměním pod sluncem a vybalancovat kult Leninův
s kultem pě presidentovým. Nevím, jak přicházím k těmto urážkám.
Patrně hatím něčí plány. Vidím situaci pro stát i národ tak vážnou,
jak jí posud nebylo; a volám po s o u stře děn í, které je dnes
příkazem rozumu a cti.
-
N NADŠENÉ ZANÍCENÍ
Andrzej Jawieň
/Přinášíme ukázku z básně Kamenolom, kterou pod pseudonymem
Andrzej Jawieň napsal roku 1956 polský kněz Karol Wojtyla, nynější
papež Jan Pavel II. Na překladech jeho básní nyní pracuje básník a
publicista Jan Schneider a vyjdou příštím rokem v mnichovské edici
Poezie mimo Domov./
Práce počala se v nitru, ale vně má tolik prostoru,
že dlaně v okamžení pochopí a dosáhnou hranic dechu.
Jen pohled: vůle zasáhla v kameni hluboce znějící zvon.
Když mysl získává svou jistotu, tehdy dosáhly vrcholu zároveň
srdce i dlaň.
Za tu olovnici, za onu jistotu ducha, za spolehlivost oka
platí se rukou štědrou.Vydá ti kámen svou moc,
ale prací též člověk dozrává, neboť mu přináší nadšené
zanícení
namáhavého dobra.
Prací začíná to, co narůstá v srdcia myšlenkách,
a tolik významných událostíi lidí pak obklopuje;
ach, jaká to láska dozrává v kladivech! Klubka dětí ponesou ji
do budoucnosti, zpívajíce: „v srdcích otců se naplnila
práce bezmezná.”
To nadšené vzrušení v dlaních nezůstane.Do kamenné dřeně
sestoupí srdcem člověka, jež samo je zvláštním jádrem.
A z ně ho se rozrůstá v ze mi historie kamene, a v lidech ona
rovnováha,
které láska dosahuje hněvem.
Láska i hněv provázejí člověka, nevyčerpávaj! se v lidech
nikdy,
neustanou v napětí ramen, neztichnou ve skrytém tepu srdce;
ubírají se ustavičně spolu, doplňují se v takovou hjbnou
sílu,
jež myšlenky i skutky spojila v nerozlučitelný prsten.
Chceš-li tedy ze své dálky lidi objevit, vstoupit do nich a
setrvat,
musíš tyto dvě síly stmelit mluvou nad pomyšlení prostou,
/tvá řeč nemůže tryskat v napětích oné hybné síly,
kterou vytvářejí láska a hněv/. Potom tě nikdo nevyžene z
člověka,
nikdy od něho neodtrhne.
-
OBJEDNÁVKA/ ORDER / BESTELLUNG NA SKLADĚ02 J. Beneš, Druhý dech,
váz. sFr. 15,--/ US S 6,--03 J. Škvorecký, Sedmiramenný svícen,
váz. 14,-/ US S 5,6005 P. Eisner, Chrám i tvrz, L a II. díl, váz.
sFr. 36,--, / US S 18,-06 P. Pitter, Duchovní revoluce, brož. sFr.
12,- / US S 4,5007 Z. Němeček, Ďábel mluví Španělsky, váz. sFr.
17,-/ US S 6,8008 O. Filip, Blázen ve městě, váz. sFr. 17,-/ US S
6,8009 P. Eisner, Mamince, váz. sFr. 18,-/ US S 7,2010 A.
Solženicin, Gulag L a II. díl á sFr. 25,-/ US S 10,--11 1. Sviták,
Děvčátko s červenou mašlí, brož. sFr. 12,-/ US S 4,5012 P. Pasek,
Tokio volá Honolulu, váz. sFr. 18,-/ US S 7,2014 F. Kafka, Proces,
váz. sFr. 18,-/ US S 7,2015 V. Fischl, Kuropění, váz. sFr. 18,-/ US
S 7,2016 F. Duerrenmatt, Soudce a jeho kat, váz. 16,--/ US S 6,4018
Ruský anonym, váz. sFr. 14,-/ US S 5,6020 J. Dresler, Masarykova
abeceda, váz. sFr. 20,-/ US S 8,-21 N. Terlecký, Andělé tady
nebydlí, váz. sFr. 18,—/ US S 7,2023 XI. všesokolský slet v Praze
1948, váz. sFr. 24,-/ US S 10,—27 P. Pasek, Odsuďte je k životu,
váz. sFr. 18,-/ US S 7,2028 P. Eisner, Sonety kněžně, váz. sFr
16,-/ US S 6,4029 J. Pícek, Poťouchlé povídky,váz. sFr. 16,-/ US S
6,4030 M. Švandrlík, Černí baroni /v komisi/1. díl, váz. sFr.
18,-/US S 7,2031 M. Sandtnerová, Česká kuchařka, /v komisi/váz.
sFr. 52,-/ US S 20,8032 V. Šikl, Nebe nad Seinou, brož. sFr. 15,-/
US S 6,-33 F. Peroutka, TGM, váz. sFr. 18,-/ US S 7,2034 B. Beneš,
Amerika, váz. sFr 19,—/ US S 7,6035 P. Eisner, Bohyně čeká, váz.
sFr. 15,-/ US S 6,--36 T. G. Masaryk, Jak pracovat, váz. sFr. 16,-/
US S 6,4037 F. Duerrenmatt, Pád, váz. sFr. 15,-/ US S 6,-38 J.
Lepman, Dobrou noc, váz. sFr. 18,-/ US S 8,-39 Jára Kohout
vzpomíná, váz. sFr. 20,-/ US S 8,-40 E. Táborský, Presidentův
sekretář, váz. I. díl. sFr. 22,-/ US S 8,8042 K. Čapek-E. Schairer,
Dialog, váz. sFr. 18,80/ US S 8,-46 O. Filip, Cesta ke hřbitovu,
brož. sFr. 18,-/ US S 7,2047 B. Hrabal, Městečko /v komisi/,, váz.
sFr. 15,—/ US S 6,8050 I. Kraus, Prosímtě neblázni, váz. sFr.
16,--/ US S 7,2053 J. Pastor, Emauzy, váz. I. a II. díl sFr. 20,-/
US S 9,-54 J. Havelka, Breviář podivování, váz. sFr. 19,- /US S
8,8055 J. Klobouk, Návrat domů, brož. sFr. 17,- /US S 8,2056 Z.
Jirotka, SATURNIN, brož. sFr. 17.- /US S 8,2060 J. Kovtun, Zpráva z
Lisabonu, brož. sFr. 16.- /US S 7,8076 V. Škutina, Na Hradě plném
bláznů, brož. sFr. 16,-/US S 9,2077 V. Škutina, Svět jako skleněná
duhová kulička, sFr. 17,--/US S 9,6078 V. Škutina, Rodič v síti,
brož, sFr. 17,--/US S 9,6079 P. Eisner, Pan kaplan má třídu rád,
brož. sFr. 15.-/US S 6,--80 S. Zweig, Hvězdné hodiny lidstva, brož.
sFr 17,-/US S 9,6081 T.G.Masaryk, Jan Hus, váz. sFr. 18,-/US S
7,20
-
DR
UC
KSAC
HE
Pošt
.PR
INTE
D M
ATTE
R
znám
kaDie Gutenberg-Bibel im Fuldaer Einband
Eine einmalige buchbinderische Leistung ist die in Material und
Technik dem Original getreue Nachbildung — von einem
„Einband-Faksimile“ sprechen begeisterte Wissenschaftler und
Sammler — durch die österreichischen Meister Ernst Ammering senior
und junior aus Ried im Innkreis.Einer der beiden Einbände für das
farbige Voll-Faksimile der 42zeiligen Gutenberg-Bibel des
IDION-Verläge s in München ist auf der Vorderseite abgebildet.
Zwei Einbände, Format je 31 x 43,5 cm, auf fünf echte
Doppelbünde aus Hanf geheftet. Die Kapitale sind mit Heftzwirn
durchstochen. Die Bünde sind durch die Holzdeckel durchgezogen und
verpflockt.Der Holzdeckeleinband ist mit rotbraunem pflanzlich
gegerbten Kalbleder überzogen und auf festen Rücken
gearbeitet.Reiche Blinddruckverzierung auf Vorder- und
Hinterdeckel: Vier Umrahmungen aus 4, 5, 6 und 14 blinden Linien,
freihändig mit dem Streicheisen gezogen.
Abs
ende
r:
KO
NFR
ON
TATI
ON
AG
Vorn
ame_
____
____
____
____
_!
Verla
g und
Eng
rosb
uchh
ande
l^-
rass
e----
------
------
------
------
-----
Postfach 3170PL
Z, O
rt St
rupp
en 1
Staa
t___
____
____
____
____
___
CH-8048 ZÜRICH
-
Pro odběratele, kteří objednají knihy za 100,- sFr., anebo
předpokládají, že je odeberou během dvou let, jsme vydali KNIŽNÍ
POUKÁZKU. Její hodnota je 100,- sFr., ale poukážete-li 85,- sFr.
(či ekvivalent), zašleme Vám poukázku s kupónem na 100,- sFr. Touto
knižní poukázkou si můžete předplatit i časopis KONFRONTACE; na
knižní poukázce ušetříte 15 % — to je sleva pro stálé odběratele.
Těšíme se na Váš zájem. Možno objednat také u našich zástupců.
JAK PLATIT KNIHY NEBO ČASOPISSCHWEIZPostcheckkonto 80
—17663BRDPostcheckkonto 708 04-754Aargauische Hypobank in Brugg,
CH, fůr Konfrontation nebo Postcheckkonto München 1209
45-809OESTERREICHKonto 4399.700Aargauische Hypobk. in Brugg, CH,
für Konfrontation Scheckkonto 2339.889 bei Oesterreichischer
Postsparkasse in WienNEDERLANDPostcheque- en GirodienstGirokantoor
LeeuwardenKonto: 3798300Při platbách uvádějte v USA, Kanadě,
Anglii, Francii a Austrálii VE VŠECH PŘÍPADECH:Aargauische Hypobank
in 5200 Brugg - CHFOR KONFRONTATION (žádné z následujících kont nám
nepatří, jen švýc. banka nám platby zprostředkuje)
a platby zasílejte laskavě s uvedením jména a Vašeho kmenového
čísla na adresy:U.S.A.Irving Trust CompanyOne Wall StreetNEW YORK,
N. Y. 10015Account No.: US $ 03-333-492Aargauische Hypobank in
Brugg, CH, for Konfrontation
CANADAThe Royal Bank of CanadaP. O. Box 6001Montreal 1001, P.
Q.Account No.: CAN. $ 100-132-0Aargauische Hypobank in Brugg, CH,
for KonfrontationGREAT BRITAINBarclays Bank International Ltd.P.O.
Box 115168, Fenchurch StreetLONDON EC3P3HPAccount Ňo.: External £
13586853Aargauische Hypobank in Brugg, CH, for
KonfrontationAUSTRALIAThe Bank of New South WalesHead Office,
Internat. DivisionG. P. O. Box 1SYDNEY, N. S. W. 2001Account No.:
AUS $ 032000Aargauische Hypobank in Brugg, CH, for Konfrontation
FRANCEBanque National de Paris16 Boulevard des ItaliensAccount No.:
FF 036.338.75Aargauische Hypobank in Brugg, CH, for Konfrontation Z
ostatních států plaťte laskavě buď převodním příkazem anebo
mezinárodní poštovní poukázkou na adresu:KONFRONTATION AG,Im
Struppen 1,CH-8048 Zürich, Switzerland
-
KONFRONTACE
Kulturně literární časopisVydává COMENIUS, Tschechische
Gesellschaft fuer Literatur, Wissenschaft und Kunst in
InnsbruckOdpovědný redaktor: Jiří Morava. Manahilf- strasse 14/6.
A-6020 Insbruck.Layout: Dominik WallenfelsTechnická redakce:
K.R.MatějovskýAdministrace: Konfrontation AG. Verlag und
Engrosbuchhandel, Postfach 3170CH-8048 Zuerich.Tiskárna:
Offsetdruck und Verlag, Max Gstnettner, Haus Sachs-Strasse 8, D-
8400 RegensburgČasopis vychází za podpory Tyrolské vlády čtyřikrát
ročně.Roční předplatné pro Evropu i zámoří:80,- Oesch, 10,-
sFr.,ll,-DM, 6,- US $,6,50 can.$ nebo ekvivalent jiné měny.Číslo
účtu pošt, šek.úřadu: 80-17663.Bankovní spojení: Aargauische
Hypotheken und Handelsbank, CH-5200 Brugg.Kto:
Kl-553889.6Zahraniční odběratelé mohou platit buď bankovním
příkazem anebo mezinárodní poštovní poukázkou.Redakce neručí za
obsah inserce.
KONFRONTACE
Cultural literary magazine.Owner, publisher and editor:
COMENIUS, Czech Company for literature, science and art in
Innsbruck, Mariahilfstrasse 14/6,A-6020 Innsbruck.Editor in charge:
Georg J. Morava, Mariahilfstrasse 14/6, A-6020 Innsbruck.Layout:
Dominik WallenfelsTechnical editor: K.R.MatějovskýAdministration.
Konfrontation AG. publishing and whole sale booktrade, Postfach
3170.( H-8048 ZuerichPrinter: Offsetdruck und Verlag, Max
Gstoetner, Haus Sachs-Stra.ssc 8, D-8400 Regensburg Supported by
the government of Tirol Published four times yearly.One year
subscription for Europe and overseas: 80.- Oesch, 10.- sFr., 11.-
DM, 6.- US $,6.50 CAN. $ or the equivalent of an other
currency.Postcheque office Zuerich, Kto: 80-17663.Bank’ Aargauische
Hypotheken- und Handelsbank, CH-5200 Brugg, Kto: Kl -
553889.6Subscriptes abroad can also transfer their money by bank or
money-order.The editors arc not liable for the articles of the
advertisements.
Printed in Germany
KONFRONTACEi
Kulturliterarische Zeitschrift. iEigentuemer, Herausgeber und
Verleger: COMENIUS, Tschechische Gesellschaft fuer Literatur,
Wissenschaft und Kunst in Innsbruck, Mariahilfstrasse 14/6, A -
6020 Innsbruck. Verantwortlicher Redaktor: Georg J. Morava,
Mariahilfstrasse 14/6, A - 6020 Innsbruck. Layout: Dominik
WallenfelsTechnische Redaktion :K. R. Matějovský Administration:
Konfrontation AG, Verlag und Engrosbuchhandel, Postfach 3170, CH -
8048 Zuerich.Druck: Offsetdruck und Verlag, MaxGstoettner, Hans
Sachs Strasse 8, D - 8400 Regensburg. Unterstuetzt durch die
Tiroler Landesregierung. Erscheint viermal
jährlich.Jahresabonnament fuer Europa und Uebersee: 80.-oeS,
10.-sFr„ 11- DM, 6.- US $,6.50 CAN. $ oder Aequivalent anderer
Währung. Postcheckamt Zuerich, Kto: 80- 17 663. Bankverbindung:
Aargauische Hypotheken- und 1 Handelsbank, CH - 5200 Brugg,Kto: Kl
- 553 889.6.Die Abonnenten im Ausland koennen auch mil
Banküberweisung oder Money Order bezahlen Die Redaktion haftet
nicht fuer den Inhalt der der Insertionen.
