-4-

vrstev lidu, na nez mä a chce pusobit, aniz by se staral o vsecko to, s clm ·kazdodenni jejich zajmy souvisf, aniz bv 0 tom mel mizor opravdu osviceny. Pti stej­nem d~chu kfesfanske nauky a mravnfch jejfch vychodiSf jest pfece aplikace rozdllna v dobach s prevlädajldmi naturalnfmi formami bospodafstvf nebo vyspelebo pe­neznfho, rozdllna za mlstnfch uzallrenostf hospodarskycb a spolecenskych s nevyvinutymi jeSte tvary velkovyroby prumyslove a s rnalym rozpjetfm dopravy i trZby nebo za vyspelych forem velkeho podnikani s priostfenymi rozpory mezi zamestnavateli a delnfky. Prostfedf, vvnemz drkev a sluzebnfd jejf pusob!, nezustava stejno. Udny pillt jejfch nauk se pro to nemen!, ale aplikaee teehto ve smeru mravnlm minula by se s ucinkem, kdyby ne­rnohla neb nedovedla nalezite navazovati na zivotnf po­rnery a zjevy dIe docasne konkretnf podoby a dueha jejieb.

Pak jest tu dalSi duvod, s prvym arci uzce sou­vislY. Povolani kleru ukladä pfislusnlkum svym mnoho­stranmi tezka odrfkanf. Tim dulezitejs! jest vsecka po­sila, vsecko vzpruzenf i takove, jez poskytuje povznasejfd vedoml 0 rnoznostech plodneho pusohen! na draze ta­koveho povohinf.

Avsak spatfuji v poskytnutl moznosti vydatneho pusohen! kh~ru v obora otäzek socialnfch prima zajem obecne lidsky, a take spolu znamenity zajem· narodnL Stacl s toho hlediste si predstaviti, jaky zivel cetny a intelligcntnf, historickou tradicf i organisac! silny, s pre­cetnymi pflleZitostmi ke styku s lidern a s nejrozmani­tejSf, opravdu ohromnou' moznost! ethickeho pusohen! na duse lidske klerus jest. Jako Cech veru ani nemohu cMpati, ze jsou lide, ktett nejen to vse nevidf a ne­ocenujf, ale pfimo by vsecku pusobnost kleru v oboru otazek socililn!ch nejradeji zakazali, zmatili, zamezili a znemoznili. Zde, kde bez! 0 ryze ethicke smery puso­ben!, kde jsou tak nevyhnutelny vlivy mravnf, meU by k tomu nejmene prlciny prati si, aby takovy cl<hiek, v ustrojl narodnfm od veku pevne utkvely, zlhtal co do pusohen! na sirS! vrstvy lidu postaven na suchu. MeU by si ptati, aby hodne mooho a vydatne mahl pusobiti,

-5-

aby byl k tomu jak nejdokonaleji vypraven. Tak by se aspon mohlo soudit, kdyoy pohtfchu take fi!oseficke nazory svetove, na posmech vsemu filosofickemu duchu a na nejvetSi ujmu filosofie, nepoklesaly na hesla stran­nicka se vsemi dusledky strannickeho boje.

A tak bych, zejmena co se tyce vas, mladsfch ucastnfku tohoto sbromazdenf, kteN se vypravujete na trnitou drahu praxe knezske, nemohl jiilak nez opeto­vati slova, jez jsem promluvil k vasim soudruhum mo­ravskym r. 1902 na Velehrade: ~Nevzdävejte se svycb snah po studiu socialnfm averne i vazne je sledujte. Pomery zivotnfse menf, neustale nove utvary a s temi nove probh§my vznikaji. Vase povolanf je prlcinou, ze budete k nim stäti blfie nez mnozf jinf, nez tis!ce Ud! z intelligence naseho Daroda; ruku v ruee s lidern pujdete v jeho bolestech a trudecb, v jeho radostech a nadejfch. Jeho tuzby a snahy budou dolehati kuMm vasim, jeho konein! denne se bude vyvljet pred zrakem vasfm. NejintimnejM hnud jeho mysli vy casto nejsplSe pozmite neb muzete poznati. Na brany vaE;eho srdce bude dole hat jeho bfda a casto snad jen vy jedini byste nas!i kHc· k jeho dusi, abyste v nf posllili presvedcenf o mravnfzodpovednosti a povznesli ji z malatneho zkrusenf. Coz je tedy pfirozenejsfho, nez ze vy mu­sfte mfti touhu, byti dobrymi vudci jeho, vudci vy­pravenymi stejnou silou veden! a snad mocnejs! snahou a laskou vroucnejsi, nez mnozf ostatnf, ktef{ se 0 to vedenl budou s vami rvät!«

Pusobnost kneze v oboru socialnfm - zdetedy tezenf z vedornost! a presvedceni voboru tom nabytych za ucelem pusoben! na ! i d i v e pro s p e c h s p r ave cl 1 nos t i a k u 1 t u r­niho dobra na drahaeh prava a s ellern s 0 ci a I n f horn fr u - jest mozna dvojf merou. Nej­prve v uzsfm okruhu, v oboru tech ukolu, jez same po­volanl knezske, sluzba cfrkevni knezi uklada. Vzpomenme jen na pr. na ukol kazatelskY. Pak v sirsfm pusobiSti, pres meze vlastnfm povolanlm dane, pres okruh koste la a skoly. Myslerne pti tom ptlkladne na ucast ve seM.­zieh a spolclch, literarnla jinou einnost.

-6

Vynikajid knez cesky, uz pobffcbu zvecnely -vynikajfd i postavenfm i povahou opravdu vzacnou a hlubokym zajmem mibozenskym - namit! mi kdysL ze nesoublasl se snahami, aby knez se pousttH do otazky socialnf i do politickeho a jineho vefejnebo zivota vubec. Zet ma se obmezit na knezsky ukol, jenz kazdym takovym vybocovanfm trpt V tom je jiste nedoroz­urnen!. Pokud jde ° vyse vzpomenuty uzsf okrub, jest prostt~ nemyslitelno, aby se knez .do otazky socialni nepoustel«. Tof by znamenalo, ze se nema starati ° to, GO se pfed branami kostela deje, 0 myslenky, tuzby a snahy, jicbZ veflcf, pastyfskemu Ufadu jebo svefenf, maji srdce a hlavy plny. Tedy neco nemozneho, ne­myslitelneho. Pfipoustfm vsak, ze nen! vec tak prosta, na kolik jde 0 pusobnost vnejsf, kdyz saM pfes me~e vy­konu povohinfm knezskym samym danych. Jet jasno, ze v oboru teze otäzky socialni - dejme tomu del­nicke - a dokonce mezi ruznymi tfidami a stranami socialnlmi svadejf se zapasy casto pflkre; zrldka arci takove aby v nich jen na jedne strane byla vsecka pravd; Cl spravedlnost. I jest pochopitelno, ze se uctuje s ujmami, jez by mohly vzejfti vlastni specificke pusob­nosti klerikove, kdyby se pfilis horlive vrhal na tako­vato zapasiSte a vyvolaval nebezpeef obzalob, ze po­maha stvati jednech proti druhym. Ovsem: I kdyz se vsem takovym nebezpecim vyhne, najde ptflezitosti dost, aby bez takoveho nebezpeci moh! dobte pusobiti mimo krub specifickych vykonu svebo Utadu. Kazdy arci za vsech pomeru podvolf se poslusne pfikazum svych pfed­stavenycb, ukladajfcfch v tom smeru meze - ale dou­fejme, ze pflkazy samy budou davany ucelne a ?sv! cene s rozhledem dostatecnym, aby na konec uJmy neut~pelo prave to, od cebo ujma se mfni odvnitit~

Ma-li tedy pusobnost klerikova v oboru otazky socialnf neb otazek socialnfch byti cfrkevne i obecne lidsky uzitecnou, ano same plodne a u;;pes~e vyko~a­van! jeho uradnfch povinnosH, pokud ph nem Jde o mravnf vedenl verfcfch, vlastne teprve dokonale moznym, pottebf jest k tomu jisteho vedenl, ktere jest take odborneho nizu, muze jen z odbornych pramenu

-7-

slovern neb pfsmem byti zfskano. A je to nemalo ob­sably obor, tak recene v~dy so?ial~f: Dokud pak ~ vz?e­lanf v nich nen! postarano ph uClhstfch theologlckych neb jinymi ptllezitostmi, odkazan jest kazdy knez neb nastavajfcf knez, jenz se bo dodelati chce, na dnibu samouctvl. I vydan jest vsem nebezpeclm samoucneho studia, ptedevslm nebezpeci neracionalnibo postupu, ne- . vbodneho pocätku - jaky v!iv miva na nas prvnl kniba z nejakeho nam noveho oboru, jez se dostane casto pouhou nabodou do nasicb rukou! - nebez­pecf spatneho uzakladenf a nekriticnosti pojetf. Uva­Zirne-li, ze nutkave potfeby zivota a casto pravy blad po poucen! jest pffcinou, ze jednotlivci tobo po­ucen! 0 sve u'me bledati mus!, spocfva jiz v techto nebezpecfch s~mouctvf pohnutka, aby peee 0 vcasne odborne nävody behem studif tbeologickycb nebyla opomfjena. .

V mezfch casu, ktere bych nerad prekroi511, po­kusfm se tedy podati nektera upozornenf, kterak ne­bezpeclm tem lze se vybnouti pti samoucnem postupu, po pffpade i pti navodu, jejz by nepodaval 'skutecny odbornlk.

Hlavnf duraz z oboru tak tecenych ved spolecen­skych kladu pro ucel dotceny. na ,:e?u nar?dohospo­dätskou. Ne ze nabodou sam ]sem JeJim uCltelem, ale pro to, ze je svym ptedmHem nejblizs{ tomu oboru probIernu, ktery tu mam na zreteli. Jsouc .hlavne, U mno­bych autorß. vybradne, naukou 0 typlckycb tv.arech ukojovanf bmotnych potfeb a pravidelnostech pfl tom se naskytujfc!cb, jedina mß.ze vYjasnitivelke ~pory pff­tomne, ktere souvisf prave s touto strankou zlvota spo­lecnosti lidske, a s podmfnenym ji rozdelovanfm duchoduv i tvorenlm upadkem neb vzrostemurCii;ych spolecen­skycb ttfd' na pude danych pravnfch tcidu. Ovsem slY· chame casto, r.e socialnf otazka je ethickou otazkou. Pravda to tak nespornä, ale take tak bluboka, jako bych fekJ, ie tato sklenice je nastrojem k piti. K :,omu n~ni potteb! mnoho rozumu, aby se poznalo, ze tu Jde a jiti mus! 0 jista vödN hlediska etbicka, a to jeste nikdo nepoptel, kdo se socialni otazkou litenirne neb

-8-

jinak zabyva1. Kdyby 'lsak byla pouze otazkou etuickou ., ' t. J. tako'lou neJen v c!li, ale i prostredcfcb, mobly by

mim vsem byti Ibostejny pravni tady, mohlo by· näm byti lhostejno, zda a jak se zakonne upravl ei ueupravf doba pracovnf neb pojisfovanf deluicke, tim mene by se uas dotykaly velke zakladui instituee pni'la abcau­skeho, jako jest 'llastnictvf, dedicke pravo a pod. A pfeee se 0 tyto 'lelike stezejne instituce prava ma­jetko'lebo ('leltajfc v to i dedicke) prave zasadne toel vseehno socialisticke ueenf. Programy soci,Hnf demo­kraeie od prvnlho do poslednfho bodu jsou pozadavky a navrby pravnfch uprav pro koneeny eil i pro stupne k nemu vedoueL Sam koneeny eil je venkoncem obraz zvl<iStnf upravy pravnfho hl.du, ovsem nemalo radikalnf. Kdyby kdo se mohl spokojiti s thesf, ze otazka sod­alu! jest otazkou ethickou, bylo by to ktesfanstvl, ktere sve 'lelike altruistieke ucenl 0 lasee k bliznfmu dovedlo stepovati na kazdy kenen pravnfch tadö. Ale ani s ble­diSte kresfanskeho nen! lhostejno, zdali a jaka se po­skytuje zakonna ochrana v prleine prace zen Cl deti, zda!i a jak se pnivne zabezpecuje opatfenl deInlkü pro sta.tf, nezamestna~ost, jake ucinky vykonava ptemoc pOJfcf se k vlastmctvf vyrobnfch prosttedkü a j. V tom eelkem spoclva pfednost spisü narodohospodarskych o socialnl otazcE', ze byvaji aspoii vetsinou psany spolu od zna!cö prava, jsou naukami ° procesu hospodarskem na kolejfch urcitych pra'lnlch radü probihajfdm -zkrätka mlvaji 0 teto strance veci odbornicky jasny nazor a potfebne veden!, coz spisy z jinych kruhu tidceji. Mimochodem reiSeno, kdyby se jednou v~Hne pomyslelo na odborne vyklady na theologickych uciliStfch pro pfed­pravu k studifm socialnfch ved, vedle narodniho hospo­datstvl mela by tu mfti misto encyklopedie pni'lnf.

Snad se mnoby z pfftomnych podivil, ze radeji ne­doporoucfm blavne tak teeenou sociologii. ProH sodo­logii jako obecne vede spolecenske stojl mirodnf ho­spodäfstvf, pravoveda, nauka 0 state, nauka 0 ethnickych skupinäch Jid! a j. jakozto spolecenske vedy specicUnf. Tyto specialnf 'ledy nemaj! se ke vseobecne, k soeio­logii, jako ea5ti k eelku. Ooy nepovstaly die ptikazu

-9-

urcityeh logickyeh delitek, nybrz pocätek 'lzaly rüzne u rozlicnych närodu a v nestejnych dobaeh dIe pffkazu prakticke potteby. Pravoveda uz 'le staroveku, narodnf hospodätstvf teprve v tase po objevenf Ameriky. Ony kazda jdou za ellern svym methodami, jez k ptedmetu jejich pfilehaji. Sociologie nemuze byti pouhou jejich sumou, tak jako kdyz viee sesitü sv:Heme v jeden svazek, nybri nec{m, co obsahuje spolecne, nejvyssl, nejobecnejsi principie vseeh. A to pnive jest dosud na­prosto nehotove, skoro jen pouhy plan, 0 jeboz fesen! se ein! pokusy oplyvajid rozpory a jednostrannostmi. Protoze jest tu mnoho probIerou a 'lesmes hodne po­'lseebnych, dr,Hdf to lidi, dä'la podnet ke mnohym i zent­alnfm myslenkäm - jak to byva, zpravidla stejne jedno­strannym jako duehaplnym - ale otevira take ptimo ohromne rejdiste diletantismu, ktery na püde specialnych ved s jejieh pfesnejslmi methodami a kriticky ustale· nejsfmi metftky uspechu tak lebko by se nedodelal. Odtud se vysvHluje nedövera, kterou velka cast pred­nich 'ledeckycb pestitelß. specialnych 'led spolecenskych ma proti tak tecene sociologii, jejiz pestitele za to na­vzajem zasedavajl radi na soud nad speciälnymi 'ledami s onoho hlediste povyseneho, na nemz se nepoeifuje potteba 'lee souzenou odbornicky znat. To dobre mft pro nas vsak prece tak receoa sociologie, ze jest stäle zivou upomlnkou, pripomlnajfd ptedmetne souvislosti vsech teeh jevü, jejicM jednotli'le stranky pestuji spe­cialoe vedy spolecenske, casto na tyto souvislosti a na svuj vlastnf nutne abstraktni raz zapomfnajfce; ze jest stale zivoli hlasatelkou 0 nutnosti jistycb pojitek 'lsech ved specialnyeh, jistych vzajemnych zretelö, ne-li uz prlmo 0 nutnosti spolecnebo uzakladenf. Positi'lnf vy­sledky jeji jsou ale dosud skrovne. Co nejlepsfbo jest v ni, jsou vlastne jen vypüjeene neb usurpovane vyfezy ze specialnych ved. Kdo trocbu zna obojf, snadno najde bojnost dokladü.

Budeme-li se tedy obirati studiem narodniho ho­spodarstvl, jake veci budeme mlti na zfeteli, abychom neupadli v nebezpeci nekriticnosti diletantske? Chei jen nektera düleZitejsf hlediska zbezne naznacit.

-10-

Nejprve nelze ani dost s durazem upozorniti, .ab~ste povzdy dobte lisili theoreticke ukoly od praktlckych, theorie od praktickych nauk. Nikde to nenf tak dule­Mo jako zde, ponevadz si lide predstavujf, ze narodo­hospodafska veda obsahuje vlastne navod, ~t~rak se .m~ doure hospodatit, sbfrku zasad, co maJf Jednotbvcl delat, aby se jim v hmotne ptlcine dobte vedlo, .a .. co ma delat stat, zeme, okres, obec, aby se vsem JeJlch ptfslusnfküm neho co nejvetSf jich vetSine jak mozno nejlepe datilo. 0 tomto poslez tecenem, 0 tom, co ma ciniti stat a vubec vetejna moc k hospodatskemu dobru svych pffslusnfkö, se sice v narodohospodafske vede opravdu take jednä, a t 0 präve jest ptedmetem prak­ticke nauky cili pol i t i k y mirodohospodatske, ktera se zase rozpadä v jednotlive politiky jako agr;irnf, pru­myslovou obchodnl, dopravnf, financnf a Jen v sou­vislosti s 'temi vecmi je mozna politika sociälnf, jejfmz ellem jest upravenf pomerö spolecenskych tfid. Ne­znamena tedy rozdll theorie a prakticke n~uky s~ad rozdil knihoveho nävodu a provadenf skutecneho (Jak to hovf obecnemu zpösobu Hceni ,.theorie. a .praxe.), nybrZ theorif na rozdfl od tecenych prakti~kych Ilauk cHi politik - vykhidajfcfch, co m ci b Y t I - vyroz­umfvä Se ueenf 0 tom, c 0 j e s t, Ile arci poubä sbfrka vedomostf 0 jednotlivych jeveeb a ukazech, ale ueeni dIe jednotnyeh hledisek sporadane 0 p r a 11 i cl eIn o­s tee h ve tvarech a souvislostech tecb skutecnostf. Tedy, abych to snad jeSte urciteji pffk~adem znazornil~ pfedmetem theorie narodohospodarske bude poznatt typieke pruhehy hospodätskeho zivota na pUde ruznych dtfvejs!ch i pfitomnych pnivnfch radu. Pro vase ucely bude nejdülezitejsfm typicky prubeh hospodarskeho zi­vota na pude fadu Ilynejsfch. .Nepujde ~ti t?m zatln; ani 0 to, jaka na pt. ma byt! mzda a Jesth zasadne neb z duvodu prospesnosti ptimeteno stanoviti zcikon­nOll miru urokovou nybri 0 to, kterak se mzda tvotf, kdyz plaU v zasade' uplna svoboda smlouvy mezi pod­nikatelem a dein/kern, na cinitellch zavisi mira urokova za volnosti smlouvy :ulpujckove, kterä plati v novovekych obcanskych zakonfdch evropskych a t. p.

-11-

Chapeme-li ponekud, co se vyrozumivä rozdilem theorie a prakticke nauky v oboru narodohospodatskem, jako are i obdobne v oboru vselike vedy spolecenske, mMeme nyn! na rozdH ten navazati dalM uvazovanf.

V t h e 0 r e t i c k e m smeru jest nanejvyse dö!ezito, abychom si vzcly uvedomili z a k 1 a d n f s 0 c i a l.n e­f i los 0 f i c k e v y c h 0 dis t e au tor u To Jest, mimochodem feceno, vlastne pravy sociologicky pro­blem a v jistem smeru vl.ce nez sociologicky, totiz s cel­kovym svetovym ncizoremsouvisly, z neho se prystfcf. Problem vzdy zajimavy, ale take kruty otfSek. Nebylo by detinstejsf ptedstavy nad tu, oze zaklady ve~)so~ jasny jako ty horske pramfnky, prubledne, pevne zJIstene pravdy. Naopak. U brau vsech ved stojl jiste vfry. (kdy:z take ne zjevene), to jest jiste ptedpoklady räzu aXlOmatl­ckeho nedokäzane a nedokäzatelne pomuckami a pro· sttedky naseho rozumu, ptedpoklady, jez prijfrname, protoze se näm zdaii samozfejmymi podle sklonu na­seho nazfranf, jez nam dalo vychovänf nebo pro ktere nam na vazkach rozhodovani ptikläda pi'fvazek nas cit. U rnnohych Jidi tu proste rozhoduje, co se jim vyllcf jako nazor modern!. A nemyslete, ze takova socililne­filosoficka vychodiste jsou dßlezita jen pro nas, kteff se z povolanf obframe socialnfmi vedami. Tez 0 ptfrod nich to obdobne plaU, kterez si arci nynf uvedomujf stäle vice branice sveho poznanf a rozpomfnajf se, ze nen! jejich ucelem ani jejich moznostf, aby näm vy­svetlily pßvod ved a povahu ptfcin, ze spfSe maj! jen ukol spofadaneho, pro ducha naseho dostatecne ekono­mickeho popisu jevu (typoveho arci), abychom mohli tak snaze ty jevy ovladati a po pffpade svym ucelUm sluzebnymi Cinit.

Tedy ta soeiälne-filosoficka vyehodiste, nazory opravdu zakladnL ale vzdy asiomaticke, regulativy .. a direktivy naseho pojimani ved, nekolik hezkyeh dVOJ1C si tu ptedvedeme.

Nejprve rozdH m a t e r i al i s ti c k e ho näzoru svetoveho od jinyeh, ktere toho razu nemajf, ptipouste­jice vets! mensl merou jistou svobodu lidskeho rozho­dovani, tteba podle motivu vlivöm prosttedf podleha-

- 12-

jfcfch. Materialisticky nazor spolecenskofilosoficky za­klada se v pfesvedeeni 0 pevnych pfirozenozakonnych nutnostecb, podle kterych vsecko lidske den! probfhat

pfi eemz tedy düsledne nejen nen! zadnebo zasabu vyssf mod, nybri s druhe strany take ne osobn! zod­povednosti jednotlivcu, ani moznosti zamernymi usne­senfmi a akcemi kollektivnfmi (na pf. statnlmi) provesti neco, co by jiz same 0 sobe se nedostavilo s nutnostf zjevum samym immanentnf, co by z nich samych uz od pocatkuv pocatku nevybnutelne nemisledovalo. Kazde jine vefejne opatfenf, pfedpis statnf a pod. jen rusi "prirozeny~ t. j. nutny pröbeh, jenz na konci prece vftezf. Takoveho materialistickeho razu jest spoleeensko­vedecke ueenf zapadoevropske v XVIII. veku, 0 nemz se ihned zmfnfm. Ale nebylo tu neCfm zcela, z brusu novym, jakoz vübec materialismus filosoficky ma uz' razovite zastupce ve staroveku. Kazdy novejs{ materia­listicky nazor jest spolu mon ist i c k y m, t. j. vyvo­zu je vsechno deni ve svete z jedineho prindpu nebo jinak: zna jen jeden svih na rozdfl od d u a 1 ist i e k y e h Dazoru s jejieh zasadnf dvojicl sveta fysickeho a du­choveho.

Charakteristickym znakem spoleeenskofilosofickeho materialismu v XVIII. veku byla jeho individualisticka podoba. A tim pfechazlm ke druhe sporne dvojici, kin d i v i d u a 1 i s m u a k 0 11 e k ti v i sm u. Take individualismus jest stareho püvodu. Zaklady jeho vy­vinuty jsou uz v fecke filosofii predplatonske. Plato byl kollektivistou. Noveho velikeho rozmaehu dodelavä se nazor individualistieky v XVIII. veku, kdez take osnovne ov!ada tvoticf se tehdy novou theorii D<!rodo­hospodafskou, ta:k fecenou fysiokratickou, jejfz pokm­covatelem jest slavny Adam Smith. Posledni jeho epi­gonske vybezky v narodohospodarskern ucenl tvoff tak tecene manchesterstvf, ve kterez ale se jiz valne ptipleta rozumovanf utilitarnlho nlzu. Okolo übou tech zakladnich, vudeich nazorö toel se vsechny spolecenske theorie. Individualistickyrni jsou vsecky, po dIe kteryeh povstavajf vselike utvary spolecenske, stät sam i hospo­darstvf narodnf, z potteb, pudüv a snah jednotliveekych.

-13-

Tednotlivec nen! jen stavivem spolecnosti, nybri i ucelem spolecnosti; ukojeni jeho potreb ellern, spolecensky utvar jen prostredkem. V kollektivismu plaU opak. Celek je predni a hlavnf; jednotlivci, z nichz je siozen, jsou tu jen pro ten celek. I rny v tomto shrom.iZdeni jsme vice rnene uvedornele bud' individuaJisty neb kollektivisty podle toho, ma-li v nas vrch presvedcenf, ze stat a jine spolecenske celky jsou tu k vuli jednot­liveum z nichz jsou slozeny, ze trvajf pro jejicb potreby adle, 'ci naopak, predchazi-U celek jako vyssf, jehoz prospeehUm jest jednotlivec podroben, jehoz dobru i sve podrobiti jest povolan a povinen. Jenze lide casto b~z hlubsfho premysleni jednu neb druhou stranku st~vivaJi do popredf, jak se jirn prave hod!, .s~at. na pr. po~i~aJ{ individualisticky, narodnost kollektlVlstlcky. IndlVldu­alismus XVIII. veku byl zaroveii materialisticky, jezto mel za to, ze pfirozene zakony spolecnosti prichazejf k platnosti volnym osvedeovanfm potfeb, prospeehu a cl!ü kazdeho jednotlivce.

Tfetf dvojice rozhodnych nazoru da na jest rozdHem pojfman! kau s al n e h 0 ci tel e 0 log i e k e h o. Kausalny nazor je r<izovityrn pro vseeku novovekou vedu ptfrodnf, anaf nepredpoklada urcite dane ucely (eoz jest prave podstatou teleologiekeho pojfmanl), nybd vseeko dent vysvetluje jako nutny nasledek z pticin, ze kteryeh kazda jest nasledkem atd. Ovsem i prfrodo­zpyteüm uklouzne ve snaze po Jistyeh obecnejsfeh hledisk<'ich nekdy veta jako: pffroda sleduje ten a ten ucel - ale to je rny sIe ni teleologicke, nesvedcicf aspoii duchu, v nemz novoveke pfirodnf vedy byly vybud?­rany. Vi dime zase, ze kazdy rnaterialisticky nazor Je kausalny, zasadne vylucuje vsecko zasahovanf vyssf mod, vseeky ucely ptedem stanovene, zna jen nepfetr· Zitou radu pficinovych spojitostf. Naskytujf-li se pfes to v pflrode, v ustrojfch telesnyeh a j. tak feeena za­Hzenf ucelna, t. j. pro nase snahy a potfeby, pro za­chovani zivota vhodna, tedy je vysvetluje kausalne tak tecenym pfirozenym vYberern. Jsou ale vedle techto i jine kausalnf nazory, ktere ptipousteji tak recenou kausalnost psychickou, v nfz pojfma se vse den! jako

- 14-

ucinek motivu, mezi kterymiz vsak v jistem vetslm mensfm rozsahu se rozhodujeme svobodnou volbou. Na teto psyehologicke kausalnosti pohnutkove spocivajf novejsf narodohospodatske spisy, ona pfedevSfm jest podkladem karakteristictyeh methodickych postupu.

Tim spolu pfichazfm k dalsf otäzce, k met h 0 d e, jakou iednotlive poucky povstavaji. Veliky ma dosab, samouk ztfdka jej pochopuje, asp on nevenuje mu dost soudne pozornosti. Na methode, pomod jejfz nejaka po· ucka povstala, zavisi totii formal nl povaha teto, jfz zase jest podmfnena mfra vecne platnosti poucky. Aby­chom si to zmizornili prlkladem: Jiste ze sta lidf deva· desat se bude domnlvat, ze znamy zakon 0 tvofen! ceny, jejz cituje kde kdo jako zakon 0 nabldee a po­ptavee, jest zalozen poubopouze na obsahle zkusenosti v nespocetnyeh prlpadeeh nabyte (na obsäble indukei). ZaUm nen!, je to naopak zrovna r<izovitä poucka abstraktnL My vime, ze ve skutecnosti, pri prodeji v malern za tytez veci plaU ruznf lide ruzne ceny podle toho, umf-li ci neumf-H ci snad neehtejf·li smlou­vat. Druhdy zase poiladujl se ruzne eeny za tutez vee dIe kabätu kupovace. Anebo zase pfi mnohyeb pred· meteeh dennl spotteby ovlcida ceny usaleny obycej atd. Zakon nabfdkovy a poptavkovy, ktery ostatne nen! tak jednoduehy, ptedevslm ne tak mechanicky, jak by se na prvnf pohled zda.lo, povstal tim, ze si lide pfedsta­vuji cetne kupee a nabfzece vesmes vedene snahou po nejvetslm osobnfm prospeehu, pfi tom znacne prozfrave Cl bystre, ze az tak tlkajfe okolo robu vid! Cl nalezite znale vsech pomeru prfslusne vyroby a odbytu. Pted­poklad<i se dale, ze trhuje se za upine volne souteze. Teprve z teehto spletitych pfedpokJadu vznika veta (zäkon eenovy), ze cena stoupa a klesa v pl'fmem po­meru s poptavkou a v obracenem s nabfdkou Cl pti tom typieky zjev »poptavka« Cl »nabldka. nenf 0 sobt} jeste urten ani mnozstvfm osob na obou stramich, ani mnozstvfm zbozf pfitomnym na trbu, nybd celou radou jinych bospodarsko·psyehologicky velmi subtilnycb, ale pfeee zavaznyeh momentu. Jen tarn, kde vsecky ty predpoklady jsou uplne dany, receny ~zäkon« jako

~ 15-

pravidlo pli tvorenf een se osvedeuje, vfce tedy na burse, v koupfeh a prodejfch ve velkem. Co platf 0, nem, plaU 0 vseeh jeho aplikadch na pr. pro tvofeni Uro~u nebo mzdy. Individualistieke ueen! prfrodovedne (matena­li stieky) pojimane lI'idelo dokonee 11' upIne svobodne sou­tezi vubec jediny prirozeny zäklad tvofenf ceny. Vvi· dime hned, k jakym dalSfm aplikacfm toto pojimani vedIo. Nesmime vsak poucky, jako klfc k poznani a vy­svetlenl jistych jevu veleeenne, ale jen za urcityeh pted­pokladu platne, beze vseho uzfvati k vysll'etleni kazd6 skutecnosti, anebo einiti si ji voditkem ve vseeh plf­padeeh prakse. V kazde poucky musime si uve~omiti, jakou Iogickou opera cf pOll'stala, abyehom cbapah meze jejl platnosti. Jestlize tudfz na pffklad podrobnyt? sle­dovanim jednotHvyeh pffpadu a vysuzovcillfm z flieh -tedy indukd - priehazfm k poznanf, ze z ptfpadu A plynulo vzdy Z, a ~da-li se nam, ze jsme z tech ptf­padu vycerpali se ztetelem na ruzne okolnosti dost, bude me naehylni tvrditi, kdykoli nastalle jev Z, ze bylo jebo pffcinou A. Ale pfece se muzeme mYliti. Mahlof Z take povstati z kombinace jinych prfcin. Proto näm dävajl pravidla, takoll'ou zkusenostnf cestou nabyta, vetsl menSi miru skutkove prall'idelnosti, pravdepodob­nosti, ale zrldka jistotu vetsl nez pravidla pecIivou cestou abstraktnf zfskana. Jiste pravidelnosti, a platf to o zakladnicb, jinou nez zkusenostni cestou prfmou zjistiti se nedajf. Ale nejcastejsf omyly povstavajf z ukvape­nyeh povseebiloväni jistyeh zkusenosti, tedy z ukll'a­penyeh generalisad. My ale vubee nikdy nebudeme nejake theorii rozumet, kdyz si methodieky jejf puvod nevyjasnlme.

Co se tyee nauk pr akt i c k Y c b, tedy tech z~(­nenych ruznyeb politik - pri nichZ jde 0 zasady J~­dnanf (maximy), 0 to, co byti ma - i tu jevf obo]l ztetel dosud v uvabu vzaty veliky dosab, i zakladn! spoleeensko-filosoficka vyehodiste i metboda zisk~nf jednotlivyeb poucek tbeorie. Kde plaU nazor materla· listicky, tedy predpaklad ptfmycb, kausalne nu~nych spojenf, tarn samozrejme nelze pripustiti, ze by neJakou vul{ jednotliveu neb jakyehkoliv svazku lidskych tyto

- 16-

nutne prubehy a vyvoje se daly zmenit. Bud se tedy tim, co na pr. statnf moc naffdi, jen to podporuje, co by same sebou bylo nutne nastalo, nejvyse tedy se prekazky odstrani, prubeh urychlf, anebo se opatl'enf provedene tem pravidelnostem, z povaby skuteenostf s pl'irozenou nutnosti plynoudm, pl'fel, a pak se spachal bl'icb na pfirozenem l'adu ved, jenz tak Ci onak se vy.mstf a ucel zamysleny zmal'f. Proto jest vlastnf pra­ktlckou naukou vsech podobnycb ueen!: nechati vecem vo1ny prubeh. Proto i politikou materialistickeho indi­vidualismu byla svoboda, svoboda zivnosti, svoboda trbu, svoboda smlouvy pracovni i urokove svoboda v zahranicnfm obchode. '

Kde naproti tomu tbeorie nepl'edpoklada pl'isne kausalne nutnosti ve smyslu pl'frodovednem, tarn na­rßstajf.P? siti vn! ukoly politikam a povaba jejich je vecne Jma. Neni ptedevsfm - a to z pl'lcin, ktere jsem pl'lkladem naznacil pfi zmfnce 0 methodicke povaze ceno~eho zako.na - po~itika poubou a pl'imou aplikad theorIe. J sme-h nespokojeni se stavem jistych pomeru stavfme si na zaklade kritiky jejich nove ideäly s hle~ dtSt~ ethic~eho zado;zc~ neb aspon nezavadne a' za po­mOCl theone vybledavame pro ne vhodne prosttedky. Protoze pa~ js~u .. mozna röznä ethicka pfesvedeenl, jsou! prave zdroJe JeJlch rözne, vyplyva z toho i röznest praktickych nauk, z cehoz spolu vyplyvä toto: Tbeorie vyj!majfc materialisticke, jsou s hlediSte cfrkevnibo in~ differentnf, nenI zädne specificky kl'esfanske nebo kato­lick.e theorie narodobospodatske; nanejvyse tu budou mHI vetSf ulohu hlediSte teleologicka, ale nebudou na zavadu ptipustenf psychicke kausality k vykladu pra­vide.lnost! v jevech a vztazfcb hospodatskych. Ovsem ale JSou mozny praktick6 nauky eiJi narodohospodal'ske politiky »ktesfanske« nebo '\1 duchu kl'esfanskem osno­vane... A nemusfte se toho baU. Az ku podivu srov­navaJi se mnohe tak l'ecene svetske ethiky s cHi ethiky kl'esfansk6 v oboru hospodal'ske a take zvlasf socialnf politiky.

. ObraHme-li se odtud - majfce na zl'eteli vse, co o rozdHu theorif a nank praktickych bylo teceno -

- 17-

k tak l'eeenemu so c i a li sm u, muzeme nyn! pochopiti take rozdH socialismu jako theorie a s,ocia­lismu jako nauky prakticke (jinak: socialismu jak?z~o . ureiMho smer~ politiky socialni). J sou nauky soclahstlck6, ktere maJI niz theoril, a jine, ktere jsou pouhymi naukami praktickymi. Ten rozdll zase naprosto neznamena rozdfl knihoveho ucen{ a praktick6ho pro­vadenf; v 0 b 0 j fm smyslu jde 0 nauky.. Socialismus Jako prakticka nauka zaleZf v tom, ze nekdo uznavaje nemoznost uspokojiveho vysledku pro obecne blaho na pude nynejsfcb zHzenf, pravl: zmenme je, zrusme vlastnict~1 so~~rome (ai uz na vsech prostl'edcfch vy­robnfch 1 na Jistych trvalych spottebnfcb, jako jSOll na pt. domy obytne, nebo aspon na pozemclch), a miste soukromeho vlastnictvl na techto predmetech zavedme pospolite,. pri .• cemz, spol;cny vrcbnf organ, snad na nej­demokratlcteJslm zaklade dosazeny, rlditi bude vsecku vyrobu i vsecko ptidelovänf duchodö, aby toto zejmena bylo spravedlivejsf. Takoveho razu socialistickych nauk bylo pI no v dtlvejsfch dobach az do konce prvnl po­!ov ce ,xIX .• veku. Pövodci jejich byli po vetSine pro" J~ktantl znacnou obrazotvornostf nadanl, ale ,"elikym eltern veden! a prodchnuti hiskou k lidstvu byli mezi nimi nekteff lide nezavadne kl'esfanstf. '

Jinak vypada. socialismus jako theorie. PflkJadem jeho, jest ucenf Marxovo. Marx nen! projektantem, ktery by pouze radil, co a jak uciniti lepsfm, osnova­telem navrhßv a phinö. Jeho dßmyslne ueenf je theorii podle zäkladnlho nizu sociälne· filosofickeho materialisti­ckou, a to na rozdll theoril toho razu ze stoletf XVIII. theorH vYvojovou. Podle nf jest vsecka historie lidstv~ dejem, ktery s neodvratnou nutnost! vede ke konee­nemu pl'etvofeni spoleenosti lidske v socialistickou kol­lektivistickou, a toto pfetvol'enf nezavis! na lidske li bov.uli , . nlbr~ nezbytne vyplyne z hospodarskych pomeru, Jez stale vfce a bezpecneji k tomu cHi tfhnou. ~enf tu .~rci dnes mfsta, probfrati a vykladati vsecky nu.ky a zlVly toho pl'fsne kausalne pojateho pasma vy­v~loveho. DostaCf tedy pripomenutf. ze onosociali­sticke ptfSU, ktere z ptlein vnitl'nf nutnosti samo se

- 18-

postupne vytvati, ku kteremu nase ztfzenl nynejsf jest ptfpravou tak nutne k nemu vedoud. jak ono samo nevyhnutelne povstalo z dtfvejslch, nezavisi tedy na tom, eheeme-li je cHi nie, ani na tom, ehteji-li je sami del­nfci, ouo s tou nutnosti nastane, s jakou vyrovnanlm elektriekyeh napjetf nastava hrom a blesk. Nase ny­nejsi spolecnost a jeji ztizenf nen! tedy nejhorSf, nenf vübee spatnou, ona jest nejlepsf ze vseeh dosavadnlch, nebof vede k jeSte lepsf forme spolecnosti, je pteehod­nym tvarem k ptiSt! soeialisticke. Dusledne nen! tudfz pflciny rozhorcovat se nad kymkoliv, veci jsou takove, jake byti mus!, a hnuti proletafske nema jineho eile ~ nemuze mfti jineho ucinku, nez uryehlovati tento vYVOj odstranovanfm jeho ptekazek. Arcir sami prfvdenci Marxovi ve velike organisaci socialnf demokracie neddf se dusledne direktiv z takove nauky vyplyvajfcfeh. Jej! materialisticka osnova jest ptilis tezkä a abstraktnf. Oni oplyvajf rozhoreenou, tupivou a podeziravou kri­tikou naproti osobnostem a eelym ttfdam, tisk jejich z n1 takmer zije, v ni hleda svou agitacni silu. I jest v tom vlastne, jak Stammler spravne mini, doklad, ze ani ptfvrzenci Marxovi v sirokych vrstvach nepojimajf a nechapou socialismus jako theorii - nebudilf by take tolik agitacnfbo a organisaeulho zapalu - nybn! take jen jako nauku praktlckou.

Po tomto strucnem rozhledu bude nyn! moino vysloviti se 0 pomeru cirkve a kleru k socialismu.

Ptedeslal byeb jen jednu poznamku, snad zbytee­nou. Tyce se bezneho laickeho pojfmanf socialismu. Co vsecko nen! nasemu obecnemu cloveku socialismem, zv!aste ma-li trochu s kopee na delnieke hnud! Toho nazvu nesmfme uzivati s mlhavou neurcitöstl. Pohtfchu ptispiva k mlhavosti· i nazvoslovf v pfsemnictvf a po­litieke agitaci zobecnele. Mluvff se na pt. 0 ktesfan­skem socialismc, 0 kathedrovem socialismu, statnfm so­cialismu a pod. A vse to jest docela jineho razu, neZli ueen!, ktere pojimäme jako ten socialismus, v pravem smyslu, tedy ten .zlY~ a obavany v oeich naseho me­Sfactva. Prave takovyeh pojmu, 0 ktere se toei velkä casova houtf a spory, melD by se uzivati ve smyslu

- 19 -

ptesnem. Ale bud' si. To, cO jaksi obecne se ehape jako ten zly neb vystfednf, vlastne ten pr~vy socia~ !ismus, jsou vsecka ueen!, podle kterych b~~ nas vyv?] sam s ptirozenou nutnostf vede ke kollektlVlsovanf vy­robnich prosttedkü, vyroby a rozdelenf duchodu (Mar­xismus), neb ktera aspon za toto kol~ektivisovani se ~~i~ mlouvaji, navrhujke prosttedky. Moh~l. bychom tedy UZl~1 näzvu: kollektivisticky socialismus. Je] Jsem mel na zreteh, mluviv dffve 0 socialismu jako theorii neb jako pouhe nauce prakticke. I budu jej nadale proste zväti socialis­memo Jest zajiste zrejmo, ze je to hotovy zmatek pojmu, smesuje·li se vseeko delnieke bnutfse socialismem v tomto smyslu. Organisujf-li se na pt. delnlci v jednotach od­borovyeh, aby spoleenou umluvou, vylueujfce soutez mezi sebou, jednomyslne vystupovali naproti zamest­navatelum v ptfeine podmfnek präce a mzdy, nen! t? nie pojmove socialistickeho, i kdyz to ein! a pofädaJl deInici socialisticti. Oni neCinf nie jineho, nez co ein! podnikatele tvotfcf mezi sebou kartely, aby si souteZf nestlacovali ceny, nie jineho nez co ein! zamestnatele, kdyz se umlouvajf 0 dobe pracovnf a sazbach mzdo­vyeb pro sve delnfky. Tito vsickni tee e n.y m sv y m i e d n a n f m trvaji upIne na püde ny n e J sie h zrl­zen!, oni jednoduse mfsto souteze vzajemne stavf umluvu a jednotne postupy. Nebojuj! tim proti soukromemu vlastnietvf na püde a jinyeh prostteddch vyroby, za odstranenf podnikatelskeho zpüsobu vyroby, za zrusen! delnickeho a zamestnatelskeho pomeru. Atlo osvedcuje se vlastne kazdou takovou umluvou bezdecne jejieh vfra, ze jest mozno pomery jejich zlepsiti take na pude ny­nejsfch zi'fzenL Take stavka nen! 0 sobe nie!m sociali­stickym, jako ne vyluky, jez nyn! provädej! podnikatele. Stavky byly v dobach j kde se lidern jeste 0 socialismu jako nejake organisacnf myslence ani nezdälo. Poprlti nelze arci, ze take soeialnf demokracie, tento veliky sik vyznavaeü socialismu &ttihu Marxova, organisuje dnes odborove jednoty, ae jejich kolebka stala v libe­ralnkh organisadeh delnickych, a ze krome praktickych ellü odborove organisaee ma pti tom na zteteli semk­nuH soudruhu k vydatnejSi agitaci pro koneeny eH,

- 20 --

tedy uziva dnes organisad odborovych spolu pro sve dalSf ucely. Ale na podstate prosttedku tento poboeny jeho ueel nie nemen!. Ostatne trvaji dnes odborove organisace katolickeho delnictva, u nas tez narodnlho. V Anglii velike trades unions byly puvodne docela ne50cialisticke, novejsi dobou se teprv k socialismu pti 0

davajf. Ptejme se tedy nyn!, pojem sobe vyjasnivse, zdali

se da tvrditi, ze so c i a 1 i s m u sv n ase m p e v n e vymezenem smyslu je v odporu sueenfm cf r k v e ? V teto povsechnosti nebyl by to vyrok spravny. V odporu s nazorem a celym duchem ktesfanstvl jest toliko socialismus jako theorie, nebot jeho znama dosud formule spoCiva na soci<ilnefilosofickem nazoru mate­rialistickem a pro tut 0 prlcinu jest v odporu s kte­sfanskym nazorem vubec. Jinak se to ma se socialismem v podoM nauk praktickych. Podotkl jsem jiz, ze puvodci mnohych takovych nauk byli nezavadnf kresfane. Jesuite sami pokusili se v Paraguai 0 kollektivisticke ztlzenL A dr­kevnf tady, reh oIe mnissk6 (klaStery), coz neni zaklad jejich zrlzenl socialisticky - vzdani se soukromeho vlastnictvl v poslusnosti k hlave vedoucl? Proti sociali­stickym osnovam reformy spolecenske, tedy proti soci­alismu jako nauce prakticke slusf tudlz postupovati jinak. Kdokoliv, i na pude drkve, chce se rozhodnout! o jeho zasadnfm pfiietl neb zamltnutf, mus! zkoumatl obsah ptfslusnych planö s hlediste pro v e d i t e l­nos t i na zaklade zname nam povahy lidske. Mus! si poloziti otazku, nekladou-li pfilisnou döveru v _potla­cenf egoismu Iidskeho, kdyz ptedpokladajl 0 lidech dobrovolne podrobenf tadum, ktere. na nich budou.po­zadovati, aby stejne horlive byli cinni u vyrobe Jako nynf, byf jejich odmena zavisela vyluene na uznani tf­dfdch autorit nebo byla bez ohledu na stupen ptici­neni a zasluhy pro vsecky rovnou, kdyz pfedpoklada u tldfdch osobnostf toho ohromneho budoudho ustrojf vyroby a rozdelovan! duchodu takovou mlru intelligence, horlivosti, jakou v nasich pomerech jen snaha po zisku v podnikateHch vzbuzuje, a takovou mlru nestrannosti a spravedlnosti, kteni nikomu nedovede uktivditi. Nase

- 21 -

pochybnosti, so ud/me-li takto 0 socialismu jako prakticke nauce, neplynou z duvoduv ethickych, nybd z psycho-logickych. .

Co asi jednou v dalne budoucnosti bude, zadny nedovedeme pferlpovedeti i jen s pfibliznou bezpec­nosH, jen tolik lze flei, ze pfi lidskych povahäch, jake jsou, jake je zname, neslibujf plany podobne jeste dlouho zdaru. Proto se rozpakujeme, obetovati pro tak nejisty vysledek zhola zaklady naseho nynejsiho zff­zen!, a snazfme se socialnfmi reformami odstranovati nepffznive ucinky tecbto na dobro sirokych vrstev, jez jimi trp!, jez na jejich pude nenabyvajf ddy dosti pod­mlnek k existenci podle mefftek doby lidsky dustojne, k existenci kulturnfm a take zvJaste eth:ckym poza­davkum easu hovkf. V tom smeru musfme uctovati jeste se zmenami dalSfmi, zejmena s jistymi posiny v roz­delen! duchodu, jez by jenom nemely byti ptekotne; ale nevyhnutelny jsou, nema-li nastati opravdove nebez­peef ptevratu mnohem ra9ikalnejsfch a pro kulturnf stav lidstva nebezpecnYcb. Ze tento zpusob reformy take nen! ani socialismem v tom smyslu, v jakem jsme si jeho pravy pojem vylozili, jest na bfle dni a uz do o

konce nen! proti duchu clrkve. Dokladu jest hojnost. Kfesfanstl, a take zvlaste katolietf lide nejlepsfho zrna pracovali a pracujf na toho smeru socialnf reforme.

Ze vseho uz take plyne, jak detinske a nesprave­dlive, jen z pouhe nevedomosti plynoud by bylo vykla­dati puvod a pficiny socialismu a soeialistickych hnuti nas! doby z pouhych zistnych snah pozlllacnych a pod. Snad jednotlivcum, tteba hojnym, jsou pohnutkou k ucasti na socialistickem hnut! zalusky takoveho druhu - ale ze by jen z tech zdroju nebo hlavne z nich se prystil socialismus jako nauka a velk6 hnut! doby, o tom nen! teei, to jsou posetilosti, jd odvadeji mysli od pravdy a praveho pochopenf. Takove argumentace jen skod! jejich blasatelum "a jejich veci. Kdekoliv by se objevovaly, dluzno je s nejrozhodnejslm a nejpffsnejsim dfirazem potfrati a vymycovati, take v zajmu c!rkve same, kdykoliv a kdekoliv by v tadach jejlch se obje­vovaly takove zpüsoby boje, plynoucf z eire nevedomosti.

- 22-

Ooy by neodvracely od socialismu, nybri hnaly by jen vodu na jeho mlyn.

Tim mohu snad skonciti. Snad ptave z poslednfch poznamek vysvfta znovu potfeba odborne spravneho studia socialnfch ved pro kleriky. 0 nutnosti milezitych opatfeni pro ne na ucilistlch nebudu se sIfiti. L<;c bylo by po mem mineni velmi dulezitym predmetem tirad takovych sjezdfi, jakym jest pfftomny, aby pojednaly o primerenych cestacb, jakymi by se i spolu pro knez­stvo, jez v tirade pastyrskem pfisobf, zjednati mely SOli­stavne a nalezite ptfstupne zdroje pOlicen!, soustavne spofadane a doplnovane knihovny, kursy a jine po­mucky. To jsou otazky vähy nemale. Bez jejich zdra­veho rozrdeni zustane i boj cfrkve proti socialnf demo­kracii marnYm.