AlmaraVzpomínky na Nadaci

1 srpen 2006

Obsah

Na podzim, vlastně skoro v zimě vám dávám opět vzpomenout na to, jaké to bylo v parném a dusném létě na táboře. Dám vám vzpomenout díky vašim zápisům, třebaže jich je málo, ale kvalitou strhující. Díky záznamovým médiím, čili Nadačním zpravodajům. Zápisů se dochovalo málo, tak jako každý rok. Vždy se poztrácí, zakutálí, nebo to někdo považuje za cár zbytečného papíru a vycpe si tím boty nebo přitopí oheň... Ale já vás chápu, nouze někdy vyžaduje zoufalé prostředky, že?

Možná si i všimnete, že Almara má trošičku nový kabátek, takže doufám, že se vám bude líbit, abych ho nemusel měnit. Zároveň bych chtěl poprosit Astapa, aby mi konečně poslal nebo jakkoliv dodal zápis ze zahajovací výpravy, což mi slibuje už asi měsíc a pořád nic.

Jinak obsahově toto číslo nijak bohaté a výrazné není, krom vašich zápisů (u kterých si všimnete, že se některá jména stále opakují - těch nejpilnějších) tu je ještě záznam časového trezoru, starý pár tisícovek let. Jak starý přesně, to nevím, ale když si vynásobíte 124 devadesáti, mohlo by vám to nějak zhruba vyjít. Takže opět a jako vždy přeji příjemnou četbu v autobuse, v tramvaji, na záchodě, v hodině (ale ne že to budete dělat, jsme přece kultivovaný časopis a nemůžem vás morálně podkopávat!), a tak dále. Ahoj příště, váš

Hafan

3 ÚvodníkÚvodníkÚvodník4 Vzpomínky na Nadaci 20064 Vzpomínky na Nadaci 2006

13 Zápisy z tábora, úvahy13 Zápisy z tábora, úvahy17 Záznamy výsadkuZáznamy výsadku

Almara zpravodaj 54. oddílu Trapeři a 48. smečky VlčatVyšlo jako 1. publikace. Určeno pro vnitřní potřebuVychází 4x do rokaNa tomto čísle se podíleli: Thufi r, Bart, Astap, Kirk, Rampa, Tyr, Vinci, Gibbs, Flint, GarFotografi e: Shorty, Sokol, Medvídek, Jeffi , Včelka, AwasinSazba: BartZvláštní poděkování autorům, jejichž dílo jsme použili

www.vlcata.org

Řeknete si, fair play, koho to dneska zajímá?! Důležitý je přece vyhrát a je jedno, jak. Počítají se body, ne férové jednání. Počítají se peníze, ne slušné vystupování. Na férovku se dneska už neh-raje, to tak možná za našich dědečků se na něco takovýho dbalo. Ale není to škoda?

Na výpravách hrajeme spousty her, při kterých dodržujeme stovky pravidel. Možná je těch pravidel někdy moc, ale co by to bylo za hru, kdyby neměla nějaká pravidla? To by pak ani nebyla hra, protože by si každý mohl dělat, co by chtěl. A asi by pak nejspíš vyhrával ne ten šikovnější a lepší, ale ten prohnanější a větší „zákeřňák“.

A podobně je to v životě. I ten má spousty pravidel, která se možná někdy můžou zdát zbytečná. Může se zdát, že spousty pravidel nikdo nedodržuje. Ale třeba se akorát moc nemluví o těch, co je dodržují. Malý příklad: bude se v novinách psát spíš o vrahovi, nebo o tom, kdo nikoho nezabil?

Bude to znít divně, ale stejně většinou nakonec prohrává ten, kdo pravidla porušil. Vrah jde do vězení, zloděj bude polapen, podfukář odhalen a lhář usvědčen ze lži.

A my ostatní? Pravidla budeme dodržovat a na konci hry si budeme moci říct: „Hrál jsem fér. Sice jsem vždycky nevyhrával, ale i tak na sebe můžu být hrdý.“

Thufi r

Almara 3

Fair play? Fair play!Fair play? Fair play!Fair play? Fair play!

Vzpomínky na Nadaci 2006

4 Almara

Tábor

Starosta Nadace Hober Mallow CXXIV. vystoupil z výtahu a doprovázen dvěma muži ochranky zamířil dlouhou chodbou k ocelovým dveřím na jejím konci. Došel k nim, protáhl bezpečnostní kartu čtečkou a vstoupil. Spatřil malou místnost, u zadní stěny stál velký časový trezor, před ním čekali dva vědci v bílých pláštích. Přistoupili ke starostovi a stisknutím ruky se s ním přivítali: „Tak už je to tu, pane starosto. Za chvíli se to spustí,“ promluvil k němu ten vyšší, profesor Stavinoha. Profesor Hyde přitakal a dodal: „Neztrácejme čas. Velká událost pro všechny. Kamery jsou připraveny na zaznamenání celého procesu.“

Všichni si stoupli do půlkruhu před trezor a čekali. Na displeji se pomalu odečítal čas, analogová čísla se měnila. Roky: 0, měsíce: 0, dny: 0, hodiny: 0, minuty: 0, vteřiny: 42, 41, 40 … 10, 9, 8, … 3, 2, 1, 0 …

Prostor uprostřed se zavlnil a rozostřil, a po pár vteřinách se v něm začala rýsovat sedící postava starého muže. Pomalu zvedl

hlavu a promluvil:„Jmenuji se Chris Donner. Před svou smrtí

jsem se nahrál do tohoto časového trezoru, abych později, dávno po tom, co zemřu, vypovídal o celé historii Nadace. Udělal jsem to podobně, jako tehdy Hari Seldon. Ale o tom později.

Trezor jsem po dokončení celé nahrávky nechal uzamknout do této přísně tajné místnosti nadační knihovny, aby byl spuštěn a objeven právě v tento čas. Podle mých výpočtů by měl být nalezen pár dní před spuštěním. Nevidím vás a tudíž nevím, jestli mě vůbec někdo sleduje, nebo mluvím pouze do prázdných stěn. Budu doufat v to první. Chcete tedy slyšet z mých úst, jak to celé bylo? Máte o všem záznamy, jistě, ale po několika krádežích, konfrontacích a střetech s jinými královstvími, piráty a planetami se nedochovaly všechny. Můžete díky nim poskládat celou historii, některými fakty si však nejste zdaleka jisti, a některé nejsou i zcela pravdivé. Nyní vám vypovím vše, co je v mé paměti.

Psal se rok 10006. Večer jsme se všichni dívali na naše televize, na Říšskou jedničku (pokud jsem si správně vypočítal, existuje dodnes), kde dávali přímý přenos rozhovoru s největším psychohistorikem Říše, Harim Seldonem. Psychohistorik je člověk, který je schopen na základě věděckých a historických faktů a složité matematiky předpovědět, co se má stát za tolik a tolik let. To, co řekl Hari, nás znepokojilo. Říše bude postupně upadat a nastane 30 tisíc let barbarství, válek, pirátství a rabování. Východisko viděl Hari ve vybudování takzvané Nadace, jakési soustavy, ve které

5Almara

Nada

ční z

prav

odaj

Zemřel největší psychohistorik ŘíšeDnes v ranních hodinách zemřel ve svém domě na planetě Trautoru největší psychohystorik

celé říše Harry Seldon ve věku 119 let. V posledním rozhovoru, který nám poskytl, sám tvrdil, že se stodvacátého roku nedožije.

Byl to tvůrce a hlavní vedoucí projektu Nadace, který má údajně zkrátit dobu barbarství z 30000 na 1000 let a pomoci tomu, aby říše přežila.

Harry zemřel přirozenou smrtí a zanechal nám zde plně vyvinutou psychohystorickou vědu, která předpověděla pád říše.

Bart

2. 7. 10006

Táborse přechovají všechny informace a důležité prvky, vědy, a tak dále. To vše poslouží jako základ pro vytvoření nové Říše, až ta stará zanikne.

Všechny toto prohlášení značně pobouřilo. To, že by Říše mohla padnout, se zdálo jako kacířská myšlenka. Říše budovaná několik tisíciletí, spravovaná císařem, dokonale soběstačná a obrovská… Jak něco takového může vůbec skončit? Ale mýlili jsme se. Lidé jsou chybou přírody, parazitem, který vše koná pouze ve svůj prospěch a své přežití. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. A byla to chyba, jak jinak, než lidská.

Ovšem Hober Mallow, budoucí starosta Nadace, si vzal Hariho rady k srdci.

Poslal dopisy budoucím účastníkům projektu Nadace, aby se dostavili ke

kosmodromu na Trautonu. Ty dopisy dostali vědci, doktoři, dělníci, pár novinářů, obyčejní lidé – osadníci, kteří třeba neměli kam jít a na rodné planetě je nic nedrželo. Rovněž i jedna kuchařka, vyhlášená a známá. Když už budeme kdesi v díře, přece se nemusíme živit štěrkem, ne?

Jeden z dopisů jsem dostal i já, jakožto psychohistorik amatér a další osadník. Tak jsme už pouhý týden po Hariho smrti vzlétli do vesmíru i s dalšími tunami zásob na výstavbu města. Přistáli jsme na zapadlé planetě, která nesla název Terminus. Nebyly na ní žádné suroviny - ani dřevo, železo, kámen pouze mizerný a na nic. Ale nepřitahovala nežádoucí pozornost.

Říše nám byla nakloněna, a tak velké

6 Almara

Nada

ční z

prav

odaj

Projekt Nadace zahájenVčera v dopoledních hodinách odstartovalo z kosmodromu na Trautonu několik desítek

účastníků projektu NADACE. Spolu s nimi byly na Terminus, kde se celý projekt odehrává, přesunuty další tuny materiálu k výstavbě města. Po přistání na Terminus začala výstavba nových obytných čtvrtí.

Bart

3. 7. 10006

Tábormnožství surovin na výstavbu pocházelo právě od ní. Hned po přistání na Terminu jsme začali budovat město. První přišly na řadu obytné čtvrtě, hned poté i další užitkové stavby. Vše od začátku zaznamenávali archiváři a novináři psali do Nadačního zpravodaje, místních novin, nejnovější zprávy o stavbě Nadace i o dění na okolních soustavách.

Jelikož jsme byli značně pokrokoví,

museli jsme si zřídit vlastní politiku a zákony. Proto jsme si demokratickým hlasováním zvolili Radu Nadace, která čítala čtyři místa. Jedno obsazoval sám starosta Hober Mallow, bez voleb, do dalších tří jsme dosazovali. Prvními členy Rady se tenkrát stali Astap, Gar a Kirk. Astap zaujal svou výřečností a sliby, Gar působil jako férový člověk a Kirk vyrovnaný a klidný.

Zvolena RadaObčané Nadace si zvolili radu. Nadace opět ukázala svoji civilizovanost a pokrokovost. Občané

Nadace si ve svobodných volbých zvolili zástupce do rady Nadace. Tento výkonný, zákonodárný a soudní orgán se skládá ze tří volených pozic, které obsazují vybraní a řádně zvolení kandidáti z jednotlivých kupeckých družin. Prvními radními byli zvoleni Astap, Gar a Kirk. Tito občané Na-dace ukázali ve volbách svoje schopnosti a přesvědčivě zítězili. Posledním, čtvrtým, členem rady Nadace je starosta Hober Mallow, který má při tajných jednáních rady vždy právo veta, protože nese největší díl odpovědnosti.

Thufi r

Netrvalo dlouho a výpočty Hariho Seldona se ukázaly jako pravdivé. Z Nadačního zpravodaje jsme se jednoho dne dozvěděli, že se několik planet odtrhlo od Říše. Začalo násilí a rabování, mnoho nevinné krve bylo prolito zbytečně.

I přesto se k nám Říše pokusila vyslat konvoj s důležitými surovinami. Představovalo to značné ulehčení. Suroviny jsme totiž museli dovážet z okolních planet na vlastní náklady a palivo a pouze malé množství. To víte, neměli jsme k dispozici žádnou velkou těžební loď a do malého

rychlého osobáku moc šutrů na zadní sedadlo nenarvete. Natož třeba plutonium, že, to teprve byla jízda pro toho, kdo ho měl vedle sebe. Stačila malá porucha a na nebi by se objevila další zářící hvězda. Ovšem ne bílým světlem.

Ale vrátím se ke konvoji z Říše. Ta vyslala dva obrovské transporty až po kapotu plné materiálu a požádala nás o ozbrojený doprovod. Vyletěli jsme v bojových lodích nebo na bojové lodě upravených osobácích a někde v půli cesty se potkali s transportéry se surovinami. Vše se zdálo být v pořádku.

7Almara

za sebou pouze základní výcvik. Porazili jsme je, po ohromném ohňostroji laserů, střel, vržených bomb a výbuchů jsme je dostali. Všechny do jednoho, kdo chtěl utéct, toho jsme dohnali a skončili to s ním. Ale… Ztráty byly obrovské. Minimálně polovina ze stovky doprovodných lodí a jeden transportér se surovinami. Byl to ten bez plutonia. Naštěstí. I naneštěstí. Ovšem i to

Nada

ční z

prav

odaj

Říše upadáPředpověďi psychohistorika Hariho Seldona se bohužel začínají vyplňovat. Na periferii se už

několik desítek soustav osamostatnilo a přerušilo s říší veškeré kontakty.Na některých planetách došlo ke změně režimu mírovou cestou, na jiných cestou násilnou.

Jsou hlášeny velké ztráty na životech. O dalších následcích se dohadují největší odborníci celé Říše i Nadace. K čemu všemu tato situace ještě povede, si neodvažují hádat ani největší vědecké kapacity.

7. 7. 10006

Konvoj z ŘíšeAni v těchto zlých časech však Říše na Nadaci nezapomněla. Před několika dny vyslala na

Terminus, sídelní planetu Nadace, konvoj s životně důležitými surovinami. Ze dvou nákladních lodí se při dlouhé cestě vesmírem a po několika útocích pirátů podařilo zachránit jen jednu. Její cenný náklad bude použit tak, aby se Nadace opět o krok přiblížila splnění svého historického úkolu založit novou Říši.

Thufi r

Thufi r

TáborOvšem když se k nám zdáli blížili drancíři v podobě kosmických pirátů – a že jich bylo – opět jsem si vzpomněl na Hariho slova. Ano, byl jsem tam, jeden z doprovodu. A vydechoval jsem dost těžce. Zaútočili na nás plnou palebnou silou. Ani nevím, o co jim šlo, jestli o pouhé rozstřílení nás nebo o ty suroviny… Ale pálili do všeho, i do transportů, i do nás.

Připravili jsme se na ně už z dálky, sešikovali se do bojových formací a pak se s nimi tvrdě srazili. Svedli jsme dost krutý boj. Oni sice čítali o dost menší počet, zato to vynahrazovali dokonalým manévrováním, mnohem rychlejšími loděmi a praxí v zabíjení. My jsme mírumilovný národ, na nikoho jsme nikdy neútočili a teď jsme proti nim stanuli, dokonale nezkušení. Měli jsme

7

8 Almara

TáborPřese všechny útrapy

(někomu se nepodařilo pořádně postavit odpočinkovou komoru, neboli lůžko, někdo si tlakovou sekerou něco přisekl, někoho poštípal místní hmyz, kterého tu byl přehršel) šel život dál, sem tam jsme si zajeli dopřát očistu těla v jezírku blízkého kráteru, kuchařka zastávala agrotovárnu více než zdatně (a to prosím pomocí čisté ruční práce, žádní roboti z telešopingu) – ještě teď cítím v žaludku její borůvkový knedlíky (také nechápu, kde jsme vzali borůvky…). Jednoho rána k nám přiletěl posel krále

Anakreona z království Anakreon (jak milý smysl pro humor při vymýšlení jména panovníka této planety…) a předal nám vzkaz od… ehm… Anakreona. Prý se máme

do 48 hodin sbalit a vydat Nadaci králi do rukou, jinak bude zabrána násilnou cestou. To se nám pochopitelně nechtělo. Tak jsme podnikli pár radikálních kroků. Za prvé: vydali jsme se po kupeckých družinách (ty se vytvořily už na začátku projektu, tyto družiny drží spolu a staví spolu nové stavby na Nadaci. Jmenují se… ehm… originálně… Vydry, Kondoři a Bobři) na dvoudenní putování po vesmíru a nahánění anakreonského generála, kterého jsme chtěli podplatit. Už dostat se z planety a vzlétnout byl problém, párkrát nás sestřelily bojové anakreonské lodě, které držely Terminus v šachu. Ovšem nakonec jsme proletěli. A pak začala honba za generálem, kapsy nacpané šeky… Už ani nevím, jak to nacpané šeky… Už ani nevím, jak to dopadlo. Vykoupali jsme se dopadlo. Vykoupali jsme se v jednom z kráterů na jedné v jednom z kráterů na jedné zapadlé planetě a druhý den se vrátili. A za druhé: den se vrátili. A za druhé: postavili jsme generátor štítů. Každá kupecká družina dala nějaké suroviny a společně nám ho profesoři Stavinoha a Hyde smontovali dohromady. Z roury to pšouklo a generátor začal fungovat. Štítem, který vytvořil, neproletělo nic, a co se o to pokusilo, rozpláclo

Tábor

9Almara

se to jak kdyby to narazilo do železobetonu. To anakreonskému králi Anakreonovi (…ehm) přistřihlo křídla (a nabouralo pár bojových křižníků – to musel být pohled, když vydal povel k útoku a viděl, jak se jeho rozzuření vojáci v rozžhavenejch strojích

Nada

ční z

prav

odaj

rozfl ákají na štítu jak mouchy na skle jedoucího Medvídkova bývalýho Olcita). A hned druhý den požádal o vstup na Nadaci, nad hlavou mávaje bílou mírovou vlaječkou. A podepsali jsme s ním smlouvu o spolupráci a míru.

Nadace staví štítyRada Nadace se rozhodla postavit generátor šťítů. Důvodem je snaha o větší bezpečnost

sídelní planety Terminu.

Thufi r

Anakreonská krizeMilitantní království Anankreon, vzniklé na základě bývalé Říšské provincie dalo Nadaci ultimá-tum. Do 48 hodin se musí Nadace vzdát, otevřít planetu Terminus Anakreonským jednotkám a většinu území planety vydat do rukou Anakreonské šlechty.Pokud rada Nadace neposlechne ultimátum, bude všech 500 tisíc obyvatel Terminu vyhoštěno a budou zbaveni občanských práv. Rada Nadace na mimořádném shromáždění vyzvala kupecké družiny k tajné misi za Anakreonkým generálem Alexandrem a rozhodla se mimořádně uspíšit práce na novém generátoru šťítů, který ochrání planetu Terminus před vnějším napadením.

Thufi r

Nadešel čas, abychom zhotovili brnění pro jednoho vojáka, která by mohla být později vyráběna sériově. Byla to tehdá trochu legrace, některé modely byly k pokukání. Jeden vypadal jak pro Ramba (a proti Chucku Norrisovi), druhý byl lehký a dalo se v něm skvěle hýbat, třetí byl trochu bushman – byl vybaven žahavým chapadlem, zklidňujícím prostředkem a byl zamalován maskovacími barvami. Další tři byly pro lehkou pěchotu do klasického boje, lehké a snadno nositelné z ultratenkých slitin nejlepších kovů z Říše. Nejen v lodích tkvěla naše síla... obrana...

8. 7. 10006

10

Jednoho rána nás vzbudili velice brzy, rozdělili do dvojic či trojic a rozvezli po těch skupinkách do různých koutů blízkého kosmu. Úkoly byly napsány na papír, který nám s sebou dali. Zjistili jsme, že nás jmenovali speciálním komandem. Měli jsme

Tábor

Podruhé se otevřel časový trezor, tenkrát večer. Hari mluvil o pirátech, o tom, jak jsme se s nimi pěkně vypořádali. A poradil, co bychom měli dělat dál. Pozvat na návštěvu krále a královnu spřátelených soustav, pěkně je pohostit, a pro jistotu jako atrakci postavit po kupeckých družinách lehká vozítka pro jednu osobu. Co nejhezčí, nejrychlejší a vyrobené z co nejmíň radioaktivních materiálů. Dále ještě secvičit jakési divadýlko. Druhý den přijeli, když už byla vozítka hotová, divadýlka nacvičená a pohostili jsme je. Ještě teď si pamatuju, jak tam Hober stál a štěkal rozkazy jak na psy: „Běž pro pití, dones židle, utři mi pot z čela, lehni si na zem a podej pac…“ Ale úspěch byl, hosté byli potěšeni, pěkně se pobavili. Vztahy mezi soustavami to určitě prohloubilo a zlepšilo. sledovat pirátský konvoj až do základny a tu

zničit. Během pár hodin jsme se přesunuli na místo určení a opravdu jsme konvoj spatřili. Chvíli jsme je sledovali, ale pak jsme našli vzkaz od dětí Nadace – ty tam byly pro další rozvoj lidského plemena. Říkalo se jim Vlčata. Napsaly, že je unesli vesmírní piráti. Počkali jsme si na transport, který je přenášel do tábora pirátů. Už nedojel. Ze zálohy, ukryti mlhovinou, jsme je rozstříleli tak, že ani nevěděli, co se stalo. Aspoň

nemuseli do nebe moc daleko, v nebi už totiž byli. Dalo by se říci, že daleko za nebem. Ovšem pokud šli do pekla, čekal je dlouhý pád. Vlčata byla naše.

Dále jsme měli v úmyslu ukrást super výkonný čip z pirátského tábora. Nemohli jsme jim ho přece nechat. Bylo to jednoduché. Podnikali jsme na jejich základnu velice tiché

nálety, koho chytili, ten stejně brzy utekl. Pro jistotu jsme to tam celé podminovali, ukradli čip a z dálky se kochali ohňostrojem marnosti – obrovským výbuchem všeho, čeho se dotkla tlaková vlna desítek min. Čip patřil nám, piráti peklu.

Almara

11

Tábor

Jednoho dne nám sám císař Říše, uznaje pravdu Hariho Seldona a jeho výpočet takřka mýtického charakteru, poslal dříve velice známou vesmírnou loď – Top Gun. Ta kdysi sloužila pro císaře a stanula tak na vrcholu slávy, stejně jako její pilot. Naložili ji surovinami až po okraj a poslali ji k nám. Žel, když si chtěl jeden z důstojníků vypít svůj šálek kávě, nedopil ho a místo toho ho omylem smetl do řídící palubní desky se složitými přístroji. Ty okamžitě vybuchly, loď se stala neovladatelnou a pilot i s důstojníky se katapultovali. Top Gun padl do rukou, koho jiného, než pirátů… Ti se surovin zmocnili a dali nám další podnět k promazání a přípravě našich již značně zakouřených a přitavených zbraní a laserů, namontování nových křídel a výměně pneumatik. Prostě další přípravy na lítý boj… Vyrazili jsme, temný vesmír nás uvítal v chladivé náruči. Ovšem… Ano, i na zábavu zbyl čas. Ještě nám ho trochu zbývalo, tak jsme přistáli na planetě Lipnicus a provedli přepad na místní domorodce. V noci. Obyvatelstvo sestávalo pouze z žen, tak jsme si mysleli,

Nada

ční z

prav

odaj

Časový trezor podruhé otevřenV neděli 9.7..10006 se večer opět samovolně otevřel časový trezor, ve kterém se zjevil známý

psychohistorik Hari Seldon. Jak už bylo uvedeno dříve, musel se do trezoru nahrát ještě před svou smrtí, neboť tento muž již nějakou dobu nežije.

Znovu se potvrdila dokonalá přesnost jeho výpočtu, když občanům Nadace blahopřál k překonání druhé krize v podobě galaktických pirátů. Dále řekl, že by Nadace měla utužovat vztahy se spřátelenými soustavami. Poradil, aby pozvala zástupce z každé z nich a představila celé město a vyzval každou obchodnickou družinu, aby vyrobila antigravitační vozítka, z nichž možná budou některá vybrána k sériové výrobě. Poté se časový trezor zavřel.

9. 7. 10006

Bart

že to bude dobrá prča, jak by řek Thufi r. Ano, byla. Během pár chvil jsme se ocitli připoutáni k jejich základovému sloupu, jejich náčelnice nám mávala před očima blasterem a vypadalo to, že to myslí docela vážně. Nakonec nás přece jen nechali jít. Namalovaly nám pouze válečné značky

na obličeje a rozvázali tkaničky, kterými jsme byli připoutáni. Přece by nemohly jen tak zabít samé

švarné hochy a statečné piloty, ne?A pak… pak… jsme už neváhali. Opustili

jsme Lipnicus a letěli na piráty. Skončit s nimi. Doletěli jsme tam. Už žádné skrývání ani pomalý postup, provedli jsme drsný přímočarý a divoký útok… Vyřazený Top Gun tam ležel, suroviny byly kdesi v podzemí… Ale my jsme je našli. Ano, dobře si vybavuji, jak jsme nechtěli vzdát projekt Nadace, jak jsme chtěli pokračovat,

Almara

12 Almara

jak jsme nechtěli nechat zahynout Říši, jak jsme chtěli vybudovat novou… Plány, které se piplaly po mnoho let přece nezničí piráti! To vše nás podněcovalo. My jsme mírový národ. My nikdy neútočíme. My jsme pouze šli za svým cílem. Nebudu popisovat, jak bitva vypadala, bylo to dost strašné. Na začátku nás piráti vítali, na konci už nebyli. Suroviny jsme si rozebrali a odvezli je na Nadaci, na Terminus. Suroviny potřebné k dostavění Nadace, ke všem budovám. Došli jsme k cíli, když jsme to udělali.

Od té doby Nadace existuje. Z jejích základů, z jedné zapadlé planety vzešla celá Říše. Nadace se rozvíjela, planeta Terminus přestala být zapadlým koutem. Snaha nepřišla nazmar, doteď, pokud vím, vše existuje a funguje dál. Jádro, kolébka věd, z níž vše vzešlo. Hober Mallow může být hrdý…“

Tábor

Bart

13

Výtvory

Zápisy z táboraZe záznamů Nadace se dochovalo pár zápisů, čili pouze část tábora. Je to zhruba prvních

pár dnů tábora, asi pět, a emocionálně bohatý a vysilující výsadek. Dále hodně úvah o táboře i oddíle, některých velice zajímavých...

Ráno: „Máčky, vstávat!“ probudil nás se škodolibým smíchem Thufča a všichni jsme neochotně vstali. Pak zavelel: „Vybíháme na rozcvičku!“ a všichni jsme šli pomalým, šouravým pohybem za sprintujícím Thufčou. Rozcvička byla typicky pestrá (bimbání hlavou, nohy, ruce a taky časté napomínání kvůli zvýšení výkonu). Všechna Vlčata se těšila na Včelčinu hojnou marmeládovou snídani. Po přecpání Awasin zveřejnil dnešní program: „Budeme dodělávat Nadaci“, řekl a všichni se na sebe umučeně podívali. Ke každé družině byla přidělena nějaká práce. Bobři dělali jídelnu, Kondoři latrínu a umývárku a Vydry stavěly přístřešek na kola a močidlo Já a Matěj jsme kopali fl usačku (septik). Byla to velice obtížná práce. Matěj kopal a kopal a já seděl a seděl, pak jsme se teda vyměnili (ale jen na malou chvilču) a zase jeli dále. Ďoura byla hotová. Jak nám ta práce ale rychle utekla, že? Později se vydal náš tým stavět latrínu. Do odborného týmu patřili: Já (samozřejmě), Kirk, Matěj, Duncan a někdy přišel i Buk. Nejdříve Bart zkoušel, jestli se mu tam vejdou zadní partie a Duncana dívajícího se na ty velké černé rochnící se hovnivály se Kirk snažil přesvědčit o jeho verzi, jak žijí hovniválové. Po tomto výkladu se Bart zvedl ze zkušebního sedu, Duncan se přestal dívat na hovnivály a my se pustili do práce (igelit, vykopat díru…). Až bylo hotovo, přišel latrínu vyzkoušet i Buk. Pak už měli všichni něco jiného na práci. Totiž, zvonilo se na Včelčin delicious lunch. Všichni se rozběhli velkým obloukem kolem lavoru s vodou a mýdlem a pustili se do přejídání. Později se už dodělávaly jenom samé blbosti (důležité věci). Pak jsme se navečeřeli (nacpali) a šli s protestama spát.

2. den - AstapPo delší půlce tábora nemám žádné

potíže s pochopením hry a Vlčata od doby, co se zavedl časový trezor, už snad taky ne. Tou lepší stránkou tábora je velká nabídka zkoušek, stupňů, je velká nabídka zkoušek, stupňů, apod. Každopádně mi tábor připadá průměrný a za čas na něj zapomenu. Je to dáno sci-fi předlohou. Pokud je tábor postaven na historickém jádře, pak se ví přesně, jak mají jednotlivé scény vypadat. Dokážeme si lépe představit oblečky, různé doplňky, zbraně, zbroj, aj. Zdá se mi, že vyplňování zkoušek je velmi chaotické a často se vyplňovat políčka nestíhá. Dále jsem ještě neviděl popisky těchto zkoušek ještě neviděl popisky těchto zkoušek – to by se hodilo. Když se to vezme kolem a kolem, je tábor normální = průměrný.

Úvaha o táboře - Kirk

Almara

14

Výtvory

3. den - anonym (Vlče)V 7.30 byl budíček. Potom jsme běželi na rozcvičku

na louku. Po rozcvičce jsme šli na hygienu a úklid stanů. Na snídani byla marmeláda s máslem a chlebem. Po snídani jsme se měli převléct do kroje na ranní sněm. Na táboře jsme byli rozděleni do tří skupin. První skupina byli Štíři, druhá Mravenci, třetí Ledňáčci. Začali jsme na planetě Terminus. Zasekli jsme sekeru práce a udělali sněmovní kruh z kamenů a mechu. Potom byl oběd. Po obědě byl polední klid a v tom jsme dělali oblečky. Teď budeme hrát fotbal. Po fotbale byl sněm a jeli jsme se vykoupat. Jak jsme přijeli, uskutečnila se dřevorubecká soutěž. Pak byla večeře, potom večerní sněm s oblečkem. Potom jsme hráli hru, kde jsme museli chránit transportéry (Ged a Shorty) a dnes je také zahajovací oheň. V celoročním bodování z Vlčat: 1. Buk, 2. Honza M. (Blake), 3. Kryštof. U Traperů 1. Vuk, 2. Gibbs, 3. Astap.

Tábor je fajn, je tu plno akcí. Doufám, že bude hezky. Jídlo je dobrý. Na začátku tábora byla latrína, ale neměla igelit. A teď má tři sedátka. Minulej rok měla šest sedátek. Proč letos taky nemá šest sedátek, ale jen tři? Co je to Nadace a proč je to fantazie? Doufám, že to vyhrajem my, Bobři. A doufám, že se tábor podaří a že bude závěrečná žranice.

Úvaha o táboře - Rampa

Chrr, pššššš. Spánek léčí, ale někteří lidé na spánek nevěří, všechny musí probouzet a vytrhovat z dokonalé euforie. Jeden z těchto lidí je Shorty. Jeho štěstím je popadnout rachotící rádio a začít pobíhat po táboře. Totéž dnes. Líné exotstvo chtě nechtě muselo z postele. Vstalo a shlédlo zajímavou pozitivně naladěnou videosekvenci zajišťující naši destrukci. Království Anakreonu, nějaké zapadlé soustavy, se rozhodlo, že se nebude

4. den - Tyr

Vést oddíl není zřejmě nějaká jednoduchá věc. A proč? Pohlídat si všechny ty členy, aby se alespoň trošku snažili a aby neodcházeli… A proč vlastně odchází? Jenom kvůli škole? Nebo je to prostě nebaví? Řekl bych spíš to druhé, ale vymlouvají se na první. A nebavit je to může z více důvodů. Možná jim „být skaut“ moc nešmakuje a radši by ze sebe dělali větší frajery a k tomu se rozhlašování, že jsem skaut, moc nehodí. Těžko je přesvědčit, že i na skauty holky letí, nejen na frajery… Kromě toho, že někteří odchází, i někteří přichází. Třeba Vlčata a ty je také těžké v Traperech udržet, Vlčata toho moc dělat nemusí, většina se udělá za ně, ale v Traperech se už nikdo o ně nestará, ne každé si na to zvykne… A rádci? Ty to starání dost často taky omrzí, nebo na to přestanou mít čas… A proč pak teda je nedostatek lidí?

Úvaha o oddílu - Tyr

Almara

15

Výtvorys Říší a Nadací párat padesát let, jak předpověděl n e j s l a v n ě j š í psychohistorik Hari Seldon, ale že mu bude stačit pouhých pár dnů. Uzívaně jsme si vyčistili zoubky, napapali a nakonec jsme se pracně dodrápali na ranní sněm. Jako obvykle jsme se nic nedozvěděli, možná to, že podplatíme šíleného n e p ř á t e l s k é h o generála. Prý to zabere dva dny, no tak bude výlet.

Nikomu choditi se nechce, ale toť problém jeho. Vyšli jsme, ale nedošli jsme ovšem daleko. Blokáda nás jen tak jednoduše nechtěla pustit z planety, ale jejich trapné made in Shina radary neměly moc šancí pochytit naše rychlé průzkumníky (naštěstí). Jakési šeky nám byly vloženy do rukou a započala honba za generálem (ještě neuplaceným, zatím předplaceným). Když jsme dochvátali na místo určení, zjistili jsme, že ten pochybný velitel na nás nemá čas a v podstatě ho vůbec nezajímáme. Tak jsme proběhli pár dalšími místečky s kontrolami, ale na jedné se trošku sekáme. Trošku delší pařba nastává. Chtě nechtě jsme odešli s šeky na podplácení do lesa a ukrývali se tak, aby nás nikdo u ostatních nezahlédl, ale my jsme viděli co nejvíce soupeřících. Mimo to jsme měli udělat potají směnný obchod. Problém byl akorát to, že ukryté shluky u místa předání byly docela nenápadné. Po této velmi psychicky náročné hře (mimo normální lidské soupeře tu byli i soupeři horší, nazývaní komáři, kteří se jen tak jednoduše přemluvit nedali). Pobavili jsme se a odběhli dál, dál jsme pochytali úkoly na zítřek a už jsme na vlastní pěst šli k rybníčku vařiti večeřičku a nakonec hají hají.

O oddíle jako takovém bych měl říci své. No, tak hlavně není, co by se mi nelíbilo, možná jen že když jsem byl ve Vydrách, tak celý rok jsem byl ve Vydrách, tak celý rok strávený na schůzkách (nechci říct, že jsem nejezdil na výpravy) byl stráven jsem nejezdil na výpravy) byl stráven úplně jinak, než u Bobrů. Spočívalo to hlavně v tom, že u Vyder jsem hrál fotbal tak jednou měsíčně a v Bobrech minimálně třikrát. Ve vydrách se mi víc líbily schůzky než u Bobrů.

Úvaha o oddílu - Vinci

Vedení oddílu se mi zdá dobré. Připadá mi zajímavé, že byla minulý rok zavedena družina Medvědů určená pro podrádce, protože je to lepší, než mít rádcovský kurz s jinými oddíly. Co se týče družinek, jsem s rádci spokojený. Jen mě mrzí, že končí s rádcováním Bart a Shorty.

V oddíle mi vadí malý počet členů, protože potom vznikají situace, jako že na schůzku přijdou tři nebo dva členi z celkového počtu čtyř členů. V tomto množství se nedají dělat téměř žádné hry apod. Ovšem to nelze vyčítat oddílu, protože kolik lidí se rozhodne do skautu chodit, nejde ovlivnit vedením…nejde ovlivnit vedením…

Úvaha o oddílu - Gibbs

Almara

16

Výtvory

Kolikrát už se mě Shorty zeptal, jak se mi líbí tábor? Vždycky jsem zatím odpověděl, a popravdě, že ano. Je to konečně něco jiného než historie a středověk, je to z velké části založeno na vaší fantazii (Shorty se uchechtne a řekne: „Na hoooodně velké fantazii.“). Je vidět, že jste se ho, pánové, pokoušeli dělat netradičně a odlišně od ostatních táborů (24 hodinovka). Ovšem připadá mi, nevím, jestli je to jen můj dojem, že prvních pár dnů to bylo opravdu hodně akční, neustále se něco dělo, každý den. A teď je to takové pohodovější (slyším opět Shortyho: „Che, neboj, počkej si dál,“ a Thufi rovo řehtání: „Chlapče, počkej si na další týden…“). Ta akce by se možná měla rozdělit trošku rovnoměrněji.

Táborová myšlenka je po dlouhé době dost dobrá a konkrétní, několikrát jsme tu už slyšeli od Včelky: „Konečně nejde o vymlácení někoho druhýho.“ (Ikdyž pardon, to vlastně nebyli ani Lovci mamutů, ani Robin Hodd či Barva kouzel). Ale prostě to je něco zcela jiného, už i doba a prostředí tábora. Vy, kluci zlatí, jste připravili dobrej tábor jako celek, ale možná byste potřebovali i někoho třetího, kdo by vás upozornil na detaily, nad kterými byste normálně mávli rukou (např. když řeknete něco o fl ákačské výpravě a pak naložíte 2 krát A5 úkolů, to je docela sada. Ikdyž stihnou se to dá). A ještě by se Shorty (bez urážky) mohl naučit normálně mluvit, protože věta, kde 2 krát zazní slovní spojení „tím pádem“, nutí k smíchu. Aspoň, jak řekla Včelka, umí Thufi r dobře hrát ta barbarská hovada.

Úvaha o táboře - BartNaše družinka se vzbudila u Staňkovského rybníka.

Ostatní družinky, jak jsme zjistili už večer, spaly nedaleko. Ze spacáků jsme skočili rovnou do rybníka, protože jsme byli zpocení jak čuňata. Po osvěžující koupeli jsme snědli kedluben a šli na Smírčí vrch. Prostě jsme museli naškubat tři litry borůvek. Ze Smírčího vrchu jsme pokračovali po asfaltce, okolo Babího kamene a za Červeným křížem jsme zastavili, abychom si mohli dojít ke studánce a nabrat si vodu. Po pauze jsme přes Terezák došli do tábora již známou cestou. Před táborem jsme ještě stihli natrhat šáší a pak už jsme si jen vybalili a šli do Inipi, které zatím Sokol postavil. Když jsme se pořádně vyvařili, odevzdali jsme suroviny potřebné na generátor štítů, který nás měl ochránit proti nepřátelským lodím, a šli jsme na večeři.

Po večeři to bylo opravdu zajímavé. Na sněmu jsme se dozvěděli o tajné misi, kterou si můžeme splnit. Ale to není to hlavní. Důležité je, že inženýři dokončili generátor štítů. Něco tam zašroubovali, zapálili, pak to

5. den - Gibbs

Almara

17

Výtvory

Almara

začalo čoudit a po pěti minutách to vybouchlo. Ale oba inženýři nás ujistili, že to bylo plánované, takže jsme přestřihli slavnostní stuhu a vyslechli jsme si

od jednoho z inženýrů, jak generátor funguje. Když jsme se už chtěli rozejít, vtrhl mezi nás král Anakreon. Předal nám nějaký mírový provázek a od starosty se snažil vyloudit náš generátor štítů. Naštěstí náš starosta není hlupák, takže to odmítl. Ale i přesto nám král nabídl příměří a vzájemnou pomoc. Potom jsme se šťastní z míru rozešli na fotbal a do jídelny a tím celý den pomalu končil.

Všechno je skoro OK, ale brutálně mi vadí, že si z balíku můžu vzít jen jednu věc. A kampak asi zmizely jednu věc. A kampak asi zmizely zbytky z balíků, které se nerozdaly a které nesnědl adresát balíku, no? Potom bych chtěl víc tolerance ohledně her. Více programu a výprav. Omezení cenzury ohledně programu. Více večerního času na sporty. A ještě větší závěrečný žranice. Jinak všechno OK. Líbí se mi program, dobré jídlo, obydlí, deskovky, čas na psaní dopisů, program ve sněmáku a plnění různých zkoušek. Já bych tábor a oddíl hodnotil na 1*.

Úvaha o táboře - Flint

Záznamy výsadku…“There is just two things, what can awake me. Scream of killings zombies and Thufi r’s

lovefull voice…“Takže zaprvé. Toto je přísně tajné, kdyby se to dostalo na veřejnost, tak 1) utrpíme obrovské

morální ztráty, 2) se ode všeho distancuji, budu tvrdit, že jsem byl vydírán, uteču a změním si identitu. Vzbudila nás osoba s pracovním názvem T. v čas: 04.55 středoevropského času (pro majitele ručičkovek v za pět pět ráno). Bylo nám řečeno, že jsme byli vybráni jako speciální komando a bez bližšího vysvětlení jsme byli odvedeni do hypergalaktického vozidla zn. Mitsubishi Space Star (přiléhavej název). Byli jsme oslepeni roztokem z bavlny (pracovní název zněl RQX-868, ale všichni mu říkali „šátek“) a odvezeni na místo M (nazývá se tak, protože nikdo neví, kde leží). Já, jakožto z boží vůle „führer“ jsem rozložil nám svěřenou GPS a ukázal jsem prstem. Náhodou (opravdu to byla jen náhoda) jsem se naprosto přesně strefi l, a tak jsme mohli vyrazit bez zbytečné ztráty vzdálenosti. Kousek za místem „Kunějov“ jsme snědli snídani, svačinu a půl oběda (to bylo přesně v 7.15). V 7.28 (za odchylku 2 min. se opravdu stydím) jsme rozbalili doplňující informace. Obsah nemohu zveřejňovat, mohu říct to, že jsme měli za úkol někoho sledovat. Úspěšně jsme přešli velmi nebezpečnou cestu přes hráz u rybníka („Kačležský“) a infi ltrovali se do cizího tábora. Dál cesta vedla do Nové vsi. Z od tohoto místa (promiňte problémy s fontem) jsme se již dostali do místo název Fořtmistrovka. Po úplně krutým zevlu (pro neznalé je to budhistický obřad) a ukájení hladu keřem borůvčí jsme zpozorovali skupinu S. Tu obnášely ostatní družinky, ehm, týmy. Tak jsme pro změnu

Gar

zevlovali ve skupinách (synchronizované zevlování). Po hodině přilétl objekt O. Toho jsme stopovali až na místo M. Na místě M jsme zachytili volání o pomoc (to obnášelo prostě vysvobodit Vlčata). Další quest obnášel dojít za členem „kontrarozvědky“ a zahájit ve 22.00 akci Přepad tábora a stealování chipu. Po úspěšném provedení mise, při které jsem málem usnul, jsme se odebrali zpět do tábora. A sakra, já jse mvám vyzradil naši základnu, dělejte, že jsem tady nebyl, nezapomeňta, vlastně zapomeňte a…

18

Ve 4.30 am zemského času: tvrdé probuzení do neznáma, zabalení, dostání rozkazů, jídla…O něco později: rozvoz do neznáma bez souřadnicJeště o něco později: výhoz letadel do vzduchoprázdna. Počet stíhaček: 2Pozdějc: určení souřadnic u planety New BystřiceO hodně pozdějc: rest v New BystřiciMělo by to být v 7.30: rozbalení rozkazůZa chvíli: odletDlouho: let po zelené mezigalaktické dálniciZa dlouhé dlouho: překážka. Jáma v časoprostoru (zatopené údolí). OdletTo byla doba: dostali jsme se zpět na mezigal. Dál. Tuctovej čas: jsme under HomolkaPár chvil: jsou tu další dvě spřátelené stíhačkyPekelně dlouho: sbírání všech stíhaček a čekání na pirátyKonečně: letíDoba: sledujem jeChvila: víme, kde maj základnuNuda: čekáme na prolet zajatcůMinutečka: osvobozujeme zajatceHuráá: jedem pro palivoNevydržitelná chvíle: palivo!Nesnesitelná doba: čekání na setměníBože můj: konečně je tmaKolem 22.15: jedem na přepad pirátů Strašně dlouhej nudnej čas: přepadámeUff: konečně stíhačka V5K ukradla super mega giga extrémní čipJe to tu: návrat na rodnou planetu Terminus

Tyr

Vzbudili nás ve 4.30. Když jsme si sbalili, dostali jsme mapy a dozvěděli jsme se, jak budem rozděleni do skupinek. Pak jsme si zavázali oči, naskládali jsme se do auta a Jeff nás někde strašně dlouho vozil. Mě a Duncana vysadil na nějaké asfaltce. Dopis, který jsme dostali

Gibbs

Almara

19

s mapou, jsme měli otevřít v 6.30, my jsme ho ale otevřeli hned, protože jsme potřebovali vědět, kam máme jít. Ve zprávě stálo, že máme tajně sledovat konvoj, který pojede od vrcholu Fořtmistrovky přes Novoveský kříž a dále do své základny, kterou máme najít a v noci eliminovat. Konvoj patřil vesmírným pirátům a měl projet mezi 16.-17. hodinou. Na asfaltce jsme si řekli, že půjdem třeba doprava. Po chvíli jsme došli do vesničky jménem Smrčná. Na mapě jsme ji nemohli najít, ale dočetli jsme se na autobusové zastávce, že je to kousek od Nové Bystřice. Potom už jsme to našli. Zorientovali jsme si mapu a zjistili, kterým směrem máme jít. Bylo to po zelené, která vedla až k Novoveskému kříži. Dali jsme si perník a pokračovali v cestě. Bylo to kousek po asfaltce, pak lesem, kde jsme sešli ze značky, takže jsme se museli asi padesát metrů vrátit a potom jsme došli po cestě až do Nového Vojířova. Kus za Novým Vojířovem jsme museli v polích přebrodit nějakou řeku, která vedla přes cestu. Byl to Kostěnický potok. Jenže jsme neodhadli hloubku, takže se nám voda do bot nabrala vrchem. Potom jsme si do modrého života udělali rozcvičku a umyli se v potoce. Pokračovali jsme lesem kolem starého bunkru. Po další chůzi jsme minuli Horní a Dolní pstruhový rybník a došli jsme k rozcestníku U Prokopského kříže. Prošli jsme pod Homolkou až k Novoveskému kříži. Odtud jsme pokračovali po štěrkovce až na vrchol Fořtmistrovky. Tam jsme se s Duncanem rozdělali poležení a spali. Bylo asi 10 hodin. Okolo jedenácti nás hlasitým smíchem vzbudili Kirk s Vaškem. Pak jsme si povídali a jedli. Za nějakou dobu se dostavily i ostatní skupinky. Jak jsme zjistili, naše trasa byla asi nejkratší. Měla totiž jen devět kilometrů. Od Thufi ra jsem se potom dozvěděl, že nás Jeff vysadil asi jinde, než měl. Potom jsme asi pět hodin jen tak zabíjeli čas. Po této dlouhé době se konečně objevil konvoj o třech vesmírných lodích. Konvoj plul okolo Novoveského kříže, dolů po zelené, okolo Terezského dvora a nakonec na Královskou cestu. My jsme konvoj následovali, ale před Královskou cestou jsme se zastavili… Na stromě visela prosba o pomoc napsaná Vlčaty. Piráti je zajali. Prvně jsme měli strašnou radost a na oslavu jsme dojedli zbytek chleba a pomazánek. Potom nám jich ale začalo být líto, takže jsme si počíhali na transport, co je vezl a hlídače rozstříleli na kusy. Vlčata jsme osvobodili. Když se setmělo, vypravili jsme se do pirátského tábora. Ukradli jsme potají výkonný čip a celý tábor jsme podminovali. Potom už stačilo jenom zapálit rozbušky, odjistit pojistky, spustit časovače a honem rychle strašně moc utíkat k seníku, kde jsme měli věci. Za našimi zády se ozývaly výbuchy, po celém lese se blýskalo a byl všude cítit spálený střelný prach. Vlčata nasedla do svých vesmírných kluzáků a letěla zpět na Terminus. My jsme se vesmírem museli plácat pěšky. Když jsme se unavení (hlavně psychicky) vrátili do tábora, bylo to zhruba o půl jedné, už jsme jen zalehli a šli spát.

Sponzor večeře: anakreonský poselAlmara