79. Je sice pravda, a dějiny to jasně dokazují, že za změněných poměrů se nyní může provést mnoho věcí jen s pomocí velkých sdružení, i když v dřívějších dobách na tytéž věci stačily i společnosti malé. Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší. To má totiž pak za následek těžké poškození a rozvrat sociálního řádu. Neboť každý společenský zásah svým působením a svou přirozenou povahou má přinášet pomoc údům těla společnosti, nikdy je však nemá ničit a pohlcovat.

Quadragesimo anno (1931)

Princip subsidiarityPrincip subsidiarity

SUBSIDIUM = podpora

subsidiarii cohortes = rezervní kohorty

Dualismus státu a společnosti, hierarchie kompetencí

Princip subsidiarityPrincip subsidiarity

Aristotelés PolitikaA přece je jasné, že stát, který bude postupovat ke stále větší jednotnosti, nakonec už nebude státem. Podle své přirozenosti je stát určitá mnohost, a bude-li postupovat k jednotnosti, bude ze státu spíše domácnost a z domácnosti jednotlivec…Domácnost je více soběstačná než jednotlivec, stát více než domácnost, a stát se stane skutečně státem teprve potom, až se společenství obyvatelů stane soběstačným. Je-li tedy více žádoucí větší soběstačnost, je více žádoucí také menší jednotnost.

Princip subsidiarityPrincip subsidiarity

Dvojí aspekt

restriktivní podpůrný (svoboda, autonomie) (podpora, zajištění podmínek)

Princip subsidiarityPrincip subsidiarity

„Zvláštním projevem lásky a hlavním kritériem bratrské spolupráce věřících a nevěřících je nepochybně zásada subsidiarity, výraz nezcizitelné lidské svobody“.

Caritas in veritateCaritas in veritate, čl. 75, čl. 75

„Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie“.

Princip subsidiarityPrincip subsidiarityLisabonská smlouvaLisabonská smlouva

(5/3)(5/3)

Václav Klaus, princip subsidiarity považuje za jeden ze záludných konceptů europeistického newspeeku a hovoří o něm jako o nikdy seriózně definované hypotéze, která „má v sobě veškeré kouzlo hegeliánské-marxistické věčné proměnlivosti a neuchopitelnosti“ a že toto „dialektické kouzlo konceptu subsidiarity je v tom, že platí vždy, ať je míra centralizace či decentralizace jakákoli, ať se navrhuje jít směrem centralizace či decentralizace, ať se obhajuje cokoli“

(KLAUS, V. Evropská integrace bez iluzí. 2011)

Vojtěch Krebs: „Princip subsidiarity narušuje tuto intenzitu vazby občana a státu. Není proto divu, že není všeobecně přijímán a že se vždy nesetkává s dostatečným pochopením. Zejména zastánci silného sociálního (paternalistického) státu se s ním obtížně vyrovnávají a poukazují na to, že je překážkou pokrokového sociálního zákonodárství a že jeho uplatňováním může vést k vážným sociálním důsledkům“ (KREBS, 2007:35).

Igor Tomeš, pojem subsidiarity mezi klíčové hodnoty a obecné principy neřadí (uvádí principy rovnosti, nediskrimince, osobních práv, solidarity a participace) (TOMEŠ, 2011:17–37).

26. Ze stále těsnější vzájemné závislosti, která postupně nabývá celosvětového rozsahu, plyne, že se obecné blaho – čili souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti - stává stále všeobecnějším; z toho vyplývají práva a povinnosti, které se týkají celého lidstva. Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny.

Gaudium et Spes (1965)

Princip společného dobraPrincip společného dobra

58. Každému ať se tedy přidělí jeho podíl na statcích; a musí se usilovat o to, aby se rozdělení pozemských statků provedlo a upravilo podle zásad obecného blaha neboli sociální spravedlnosti. Dnes je však veliký protiklad mezi malým počtem velkých boháčů a nesmírným množstvím chudáků a v rozdělení majetku je tedy velmi velmi vážný nesoulad, jak vidí každý, kdo nepostrádá cit.

Quadragesimo anno (1931)

V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci.

Pacem in terris (1963)

Spravedlnost v SUCSpravedlnost v SUC

Na prvním místě předpokládá respektování osoby jako takové. Ve jménu obecného dobra je veřejná moc zavázána respektovat základní a nezadatelná práva lidské osoby. Společnost je povinna dovolit každému svému členu uskutečnit své vlastní povolání. Obecné dobro spočívá zvláště v podmínkách pro uplatňování přirozených svobod, které jsou nezbytné pro plný rozvoj lidského povolání: tedy v právu „na jednání podle správných příkazů svého svědomí, na ochranu soukromého života a na spravedlivou svobodu i ve věcech náboženských“.

Na druhém místě obecné dobro vyžaduje společenský blahobyt a rozvoj skupiny samé. Rozvoj je souhrnem všech sociálních povinností. Jistě, vládní moc musí rozhodovat ve jménu obecného blaha mezi různými jednotlivými zájmy. Musí však každému zpřístupnit to, co tento jedinec potřebuje, aby mohl vést opravdu lidský život: potravu, oblečení, zdraví, práci, výchovu a kulturu, pravdivou informaci, právo založit si rodinu atd.

Obecné dobro zahrnuje konečně mír; to znamená stálost a bezpečnost spravedlivého řádu. Předpokládá tedy, že veřejná moc zaručuje čestnými prostředky bezpečnost společnosti i jejích členů. To je základem práva na oprávněnou osobní i kolektivní obranu.

Katechismus katolické církve, 1991§§ 1907–9

DemokracieDemokracieaa

impulsy sociálního učení církveimpulsy sociálního učení církve

Politické režimy ve světěPolitické režimy ve světě

• západní demokracie

• nové demokracie

• východoasijské režimy

• islámské režimy

• vojenské režimy

• zvláštní socialistické režimy

40. Poland

…

45. Slovakia

…

Index demokracie (2014)Index demokracie (2014)

1. Norway

2. Sweden

3. Iceland

4. New Zealand

5. Denmark

6. Switzerlan

7. Canada

8. Finland

9. Australia

10. Netherlands

11. Luxembourg

12. Ireland

13. Germany

14. Austria

15. Malta

16. United Kingdom17. Uruguay, Mauritius19. USA 20. Japan21. South Korea22. SpainCosta Rica23. France24. Costa Rica25. Czech Republic26. Belgium27. India...29. Italy…33. Portugal…37. Slovinsko

Jsme první ve skupině„Flawed democracies“

Full democracies: 9-10 8-8.9

Flawed democracies: 7-7.9 6-6.9

Hybrid regimes: 5-5.9 4-4.9

Authoritarian regimes 3-3.9 2-2.9 0-1.9

Politické režimy ve světěPolitické režimy ve světě

Typ režimu Počet zemí Procento zemí % světové populace

Plné demokracie 25 15 11,3

Nefunkční demokracie

53 31,7 37,1

Hybridní režimy 36 21,6 13,6

Autoritářské režimy 53 31,7 38

Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid.

„Demokracie je tou nejhorší formou vládnutí, nepočítáme-li všechny ostatní, které se čas od času zkoušely“.

Winston Churchill, Projev v Dolní sněmovně (1947)

Všeobecná deklarace LPVšeobecná deklarace LPčlánek 21(1)článek 21(1)Každý má právo, aby se účastnil Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených prostřednictvím svobodně volených zástupců.zástupců.

• antická demokracie (Řekové, Vikingové)

(přímá, v malém)

• moderní demokracie (J. Bentham, J. Mill, J. S. Mill)

(nepřímá, ve státě)

Základem demokracie je princip politické rovnosti

Dějiny demokracie

Platon rozlišoval 5 forem zřízení, od nejlepšího po nejhorší:

- Aristokracie (podle něj nejlepší forma, nikoli rodová aristokracie, ale vláda filozofů, od vlády mnohých až po monarchii)

- Timokracie (vláda ctižádostivých, riziko touhy po bohatství, hrozí proměna v oligarchii)

- Oligarchie (vláda bohatých, vyvolává závist a odpor chudých a vede k demokracii)

- Demokracie (vláda lůzy, bezbřehá svoboda a chaos, který skončí voláním po vládě pevné ruky - tyranií)

- Tyrannida (vláda neomezeného a nespravedlivého vládce, který vše potlačuje a vykořisťuje obec)

PlatonPlaton

Aristoteles klasifikuje 6 forem vládního zřízení - kdo vládne ? (jedinec, několik, mnozí) - k do z toho má prospěch? (vládci, všichni) tři režimy jsou pokleslé, ve prospěch vládnoucích, tři dobré, ve prospěch celé obce

Kdo vládne ?

Jeden Několik Mnozí Vládci Kdo má prospěch ? Všichni

Tyranie Oligarchie Demokracie

Monarchie

Aristokracie

Politeia

AristotelesAristoteles

Moderní demokracieModerní demokracie

monarchie – konstituční monarchie (Británie)1776 – USA první demokracie moderního typu (ústava 1789)1789 – Francouzská revoluce (neúspěch)

19. Století – konstitucionalizace, národní státy, rozšiřování volebního 19. Století – konstitucionalizace, národní státy, rozšiřování volebního práva, rozdělení mocípráva, rozdělení mocíaliance liberálních a demokratických idejíaliance liberálních a demokratických idejí

20. století 1. polovina úpadek mnohých demokracií, poválečný rozkvět20. století 1. polovina úpadek mnohých demokracií, poválečný rozkvětPo roce 1989 – Po roce 1989 – Konec dějin?Konec dějin? (Fukuyama) (Fukuyama)

Moderní demokracieModerní demokracie

Výsledek druhé demokratické transformace, je jedním z nejpodivuhodnějších lidských výtvorů, jde o demokracii, která se již neváže na malé městské státyKlíčové posuny jsou:

princip zastoupení a reprezentacesmíšená vláda (společenský a organizační

pluralismus)ústavní liberalismus (velký rozsah základních a

politických práv)nezávisí tolik na velikosti území a jeho homogenitě

1. Norway

2. Sweden

3. Iceland

4. Denmark

5. New Zealand

6. Australia

7. Switzerland

8. Canada

9. Finland

10. Netherlands

Idea smíšené vlády – musí být zastoupeny všechny prvky společnosti Idea smíšené vlády – musí být zastoupeny všechny prvky společnosti a tyto se vyvažovat: monarchie, aristokracie, demokracie (Polybios - a tyto se vyvažovat: monarchie, aristokracie, demokracie (Polybios - konzulové, senátoři, tribuni lidu)konzulové, senátoři, tribuni lidu)

„Demokracie závisí na morálních idejích dokonce víc než nedemokratické společnosti, protože závisí na svobodných rozhodnutích svých občanů. K jejich přežití musí formovat obyčejné lidi k výjimečným morálním výkonům“.

M. NOVAK (On Cultivating Liberty. Reflections on Moral Ecology)

S. P. Huntington - „vlny demokratizace“

1. vlna (1828-1926)Revoluce ve Francii a USA, postupné uplatňování demokratických institucí, rozšiřování volebního práva, první zemí byly USA v r. 1828 (poprvé nad 50 % dospělých bílých mužů)

1. protivlna – 1922-1942Návrat k tradičním autoritářským režimům nebo k novým formám totalitarismu

2. vlna (1943-1962)Po 2. světové válce, dekolonizace, vznik nových států, budování demokracie

2. protivlna (1958-1975)Krok zpět, nezakořeněné a vratké instituce demokracie, nástup autoritářských režimů v rozvojových zemích, ale i ty rozvinuté.Změny v Latinské Americe, pád vratkých demokracií v Asii a Africe

3. vlna (1974–1990)1974 revoluce v Portugalsku proti Salazaarovu režimu, země Latinské Ameriky, sametová revoluce 1989 ve Východní Evropě