DENÍK HOREV-KLUBU

sešit 1.

Tento přepis vznikl na počátku roku 2004 z fotokopie strojopisného textu, který byl podle našich informací originálem deníku, jenž nikdy neměl podobu manuskriptu. Kopie nicméně nebyla pořízena z originálu a o její generaci si neděláme iluzí. Předloha obsahovala fotografie, jejichž úplný soupis můžeme pouze odhadovat. Nacházely se většinou na samostatných stránkách, takže jejich ztrátou nedoznává text újmy. Kvalita kopií, které jsme měli k dispozici a jež přetiskujeme, byla velmi nízká, jak jsme již upozornili a jak čtenář sám shledá. Průvodní texty snímků jsou původní, některé však byly v naší kopii poškozeny. Uvádíme i chybějící snímky, o jejichž existenci a zařazení do deníku se můžeme jen dohadovat.

V textu jsou na mnoha místech výpustky, úmyslně způsobené některým z předchozích majitelů (prý ještě v kruhu klubu Horev), které se vztahují ve většině případů na jméno či označení bytosti, s níž je komunikováno. Tyto jmenné výpustky nejsou sdostatek důkladně provedeny a ve většině případů umožňují zpětné restaurování původního textu. Na takto doplněná slova neupozorňujeme. Místa výpustek rozsáhlejších a neobnovitelných vyznačujeme delší řadou teček.

Stránky naší kopie jsou nedbale a nesourodě číslovány a záruka kompletnosti textu není vysoká. Z kontextu lze však soudit, že nechybí více než jedna strana, na což na příslušném místě upozorňujeme poznámkou pod čarou. Původní stránkování nezachováváme, odkazy na fotografie řadíme přibližně dle odkazů v textu deníku.

Veškeré poznámky pod čarou, vyskytující se v následujícím textu, jsou doplněny při přepisu a nemají původ v předloze. Text, který zde předkládáme, jsme rozdělili do několika souborů s ohledem na rychlejší načítání, které i tak dost zbrzdí deníková obrazová dokumentace.

Myšlenka, psáti tento deník, vznikla v létě 1939 při prvním pokusu několika členů hermetické společnosti Horev-klubu, za vedení jejich učitele a mistra Milana1, aplikovati v praksi jisté poučky, známé dosud jen z teorie. Podotýkáme, že nechceme ani podceňovati, ani přeceňovati výsledků, kterých jsme dosáhli, a že jsme si vědomi toho, že tento způsob práce neprospívá nijak zvláštní měrou reintegraci vlastní, nýbrž tvoří jen druh zábavy, ovšem zábavy ušlechtilejší, než jak se chápe obvykle pojem tohoto slova, zábavy nebezpečnější, než průkopnické výzkumy badatelů v neznámých džunglích, zábavy, kde na každém kroku se setkáváme se skutečnými zázraky, s předměty a zážitky vzbuzujícími hrůzu, s nevinnými, zdánlivě všedními věcmi, které ale v sobě skrývají utajenou energii, kde při prvním neopatrném kroku vypukává skryté zlo s intensitou nám zcela nepochopitelnou, kde následky mohou býti katastrofálnějšími, než si snad vůbec uvědomujeme.

Přistupujeme k této zábavě nepředpojati jako děti a naším vodítkem s počátku jest pouze tradice pohádek, později rady a pokyny genia Aziela, bez jehož pomoci bychom buď vůbec žádných výsledků nedosáhli, nebo již dávno skončili někde v sanatoriu nebo kdesi na hřbitově…

Není možno podávati souvislé líčení událostí a zážitků; nevíme předem, co následující den učiníme a s jakým výsledkem, za jakých okolností. Zmiňujeme se sice v našem líčení o svém úmyslu něco vykonati, ale víme již nyní, že z našeho záměru vyvine se mnohdy něco zcela jiného, čeho neočekáváme. Omezíme se proto jen na pouhé registrování fakt, událostí a zážitků, možno-li s dokumentací, bez našeho stanoviska a bez rozvádění z toho vyplývajících uzávěrů.

Takové líčení musí nezbytně postrádati kontinuity, jelikož události zapisujeme taj, jak se sběhly po sobě, bez ohledu na jejich souvislost a proto bude v něm prolínati několik dějů, navzájem na sobě nezávislých, čímž ovšem struktura líčení utrpí a mnohdy bude celkový obraz naší činnosti tím zastřen, ale má tu výhodu, že nezapomeneme zaznamenati žádnou – třeba zdánlivě bezvýznamnou maličkost a podrobnost, která potom později může se ukázati jako věc značné důležitosti. Z toho důvodu také – pokud jen lze, citujeme pokyny a vysvětlení genia Aziela doslovně v přímé řeči.

Příprava k pracím tohoto druhu jest velmi jednoduchá. Spočívá hlavně v ………2, a ve vzájemném harmonickém poměru všech účastníků. Dále jest nutno převésti myšlenkový svět do oblastí nadfysických, oblasti pohádek, čísti je, debatovati o nich, všímati si pozorně přírody a jejích zákonů, konati časté vycházky do lesů, k jezerům a pod. Znalost hermetismu a určitý stupeň vyspělosti v ovládání cvičení živlů dle tradice iniciačních středisek se ovšem předpokládá.

Zvláštní je doba, ve které konáme tyto pokusy. Rozum a svoboda projevu byly potlačeny a vlády se ujaly rozpoutané lidské vášně. Ve světě zuří válka… Ve všeobecném chaosu hospodářském i mravním tvoří naše skupina oasu klidu a tiché víry. při tom okolní svět je nám velmi vzdálen, jeví se nám neskutečným, kdežto věci „nadpřirozené“ zdají se býti samozřejmými. Jedině existenční nutnosti vytrhují nás z jiného, krásnějšího, nám přirozenějšího světa a přivádějí nás zpět na drsnou půdu reality.

Počínáme psáti tuto podivnou knihu. Snad bude míti několik málo stránek, snad několik foliantů. Známe z ní pouze začátek, vlastní obsah a děj závisí na dobré vůli obyvatelů světa mimofysického a její zakončení leží v rukou Prozřetelnosti…

1 Řádové jméno Pierre de Lasenica.Č

2 Výpustka v rozsahu 2 řádků strojopisu.Č

[zde býval nyní vymazaný nadpis] První počátky jeho projevů byly zcela obvyklé: klepal v nábytku, ve zdech a v různých předmětech pokoje, ve kterém vznikla myšlenka na jeho stvoření. Klepání stávalo se stále silnějším, až dosáhlo stupně, kdy tuto sílu bylo možno vázati na určitý předmět. Zbývalo jen ji pojmenovati, aby počala svou existenci. Byla nazvána Azielem a pak začala výchova, analogická výchově malého děcka. Aziel měl dovoleno v určité době projevovati svou existenci různým hlukem a jeho poslušnost byla zprvu cvičena nucením k plnění negativních rozkazů, jako na př. měl zakázáno projevovati se v určitých denních období, kdy měl ten či onen bratr přijíti do místnosti. Pak se dny různě prohazovaly, měnily, zákaz hlučení trval delší dobu, několik dní i týdnů.

Když se naučil plniti všechny příkazy negativního rázu, bylo započato příkazy rázu positivního. Jedním z prvních, ač zcela spontánních tohoto druhu, byl následující: Milan vytrousil ze své kapsy několik drobných mincí, které se rozkutálely po chodbě v prvním poschodí a jež nebylo lze nalézti. Nechtěl se hned zdržovati hledáním peněz a měl v úmyslu tak učiniti později. Když se pak sešel s ostatními bratry při kolorování tarotových karet v přízemí místnosti, prohodil žertem, že by mohl Aziel pomoci přínosem zakutálených peněz. V několika vteřinách padly za plného světla a před očima celé společnosti na zem postrádané mince; byly velmi teplé, téměř horké. Všichni přítomní neváhali svědecky doložiti skutečnost, rychlost a přesnost tohoto úkazu.

Jindy jeden z našich bratrů přál si vyslechnouti všechny zvukové efekty, které Aziel měl čas od času dovoleno provozovati. Zůstal proto ve vile přes noc s jiným bratrem. Aziel dostal volnost projevu a přítomní zaslechli celé skupiny zvuků: zvonění v dálce, xylofonové tóny, rachot, klepání a vše se sesilovalo až k řevu pouštního lva a otřásání celého domu v základech tak, že i nábytek se chvěl jako při zemětřesení.

Jiný z návštěvníků viděl Aziela za denního světla v klubovně jako shluk mlhoviny temně modře až fialově zářící, který pomalu plul z jednoho konce místnosti do druhého.

Aziel byl vázán existenčně na předmět, kterým byla nádoba, naplněná tekutou klihovou barvou. Jelikož byla těžko přenosná a měla ještě jiné nevýhody, rozhodli jsme se přenésti náboj do vlastnoručně zhotovené sošky z vosku a jiných nezbytných přísad (do figurky zamodelována malá zkumavka obsahující tekutý fluidický kondensátor, v tomto případě heřmánek, v něm rozpuštěn chlorid zlatnatý a přidána kapka z obsahu zmíněné nádoby). Pak byla soška ukryta v lese do dutého stromu a ponechána zúmyslně několik měsíců v klidu, aby bylo možno zjistiti, jaký vliv bude míti na džina čisté přírodní prostředí.

Při prvním setkání byli jsme překvapeni silou jeho projevu. Vyzkoušeli jsme jeho fysikální schopnosti tím, že jsme mu nařídili, aby z Prahy, tehdy vzdálené několik desítek kilometrů, přinesl z uzamčené a neobydlené vily z Milanova pokoje ocelové nůžky, tj. špičatý předmět, který, jak známo, způsobuje zpravidla rozklad astrálních shluků. Přes to za několik vteřin dopadl tento předmět k našim nohám a byl identifikován bratrem Milanem jakožto jeho majetek a po bližším vyšetření skutečně zmizel ze svého původního místa.

Tyto raporty, jež zneužity nemorálním individuem mohly by způsobiti snadno mnoho zla, nelze však pokládati za skutečné měřítko džinových schopností. Aziel vyšetřil celou řadu věcných problémů i historických a chemických, jejichž správnost bylo by v mnoha případech možno přesně ověřiti. Stálým cvičením a ukládáním vždy těžších a těžších úkolů jeho inteligence zřejmě stoupá: pověděl nám historii starého stromu, informoval o situaci v úrovni nám nepřístupné a dne 1. října 1939 dokázal své schopnosti přímým čtením konce knihy, v němž bylo řešení určité záhady, kterou nikdo z přítomných neznal.

Deník prací se živelnými bytostmi

Dne 4. září 1939 začaly Milan, Viola a Milota během svého pobytu v Káraném s očistnou kurou za účelem zjemnění smyslů a odstranění účinků animální potravy. Bratr Timaios připojil se k nim 10. září.

Dopoledne bylo pravidelně věnováno přípravě potravy, která pozůstávala hlavně ze zeleniny,………… Odpoledne se konaly vycházky, večer debatovalo se o hermetických problémech, zvláště o živelných bytostech.

V neděli 17. září byla v Káraném návštěvou sestra Amiai. Po jejím odchodu na nádraží šli jsme společně do Milanova pokoje v sousední vile a tam na zahradě spatřili jsme v trávě světélkující blýskavé předměty. Pokládali jsme je původně za svatojánské mušky. Když jsme se před půlnocí vraceli domů, ležely předměty stále nehybně na svém místě. Po bližším zkoumání zjistili jsme, že se jedná o kaménky, které zářily namodralým světlem, jako by byly radioaktivní. Dokonce i mrtvá žížala, kterou jsme nalezli, vydávala podobné světlo, ale pak jsme shledali, že na jejím těle ulpěl kousek zářícího kamene. Milan usoudil podle všech známek, že se jedná o gnomické zlato. Jak později se ukázalo, byl tento názor správný.

Kaménky vydávaly ozonový pach a byly-li třeny mezi prsty, zářily ještě více. Po dalším tření rozpouštěly se ve zvláštní hmotu, která ale po čase opět ztvrdla. Uložili jsme je do sklenice, přikryli papírem a uschovali na zahradě. V domě nechtěli jsme kameny ponechati, poněvadž jsme si připomněli pohádkovou tradici, podle níž gnomické poklady způsobují požár. V pondělí ráno byl papír zčásti ohořen a zářivé kaménky se proměnily v obyčejné křemínky, ze kterých oheň, jak jsme ve tmě zjistili, úplně vyprchal.

Při pondělním obědě vzniklo určité rozladění, které se stupňovalo a dosáhlo večer svého maxima. Přesto uviděli jsme před 20. hodinou v zahradě pod jabloní zář, kterou způsobila hromada zářícího kamení, srovnaná do oválu jako na míse a působící dojmem pohádkového pokladu. Napadlo nás, že světlo musí býti viditelno z ulice a chtěli jsme vzhledem k nařízenému povinnému zatemnění poklad něčím přikrýti. Natrhali jsme proto čerstvých mokrých kapustových listů a položili je na zářící kameny. V několika vteřinách ale mokré listy bez předchozího uschnutí se vznítily a prudce hořely. Poněvadž ve tmě byl oheň daleko viditelný, uhasili jsme jej hned vodou a hlinou. Tím jsme – bohužel – zaházeli většinu kamenů, ale nemohli jsme se vydávati nebezpečí trestu za překročení nařízení, neboť celá obec se jen hemžila německými vojáky. Několik zbylých kaménků jsme sebrali a odnesli do Milanova pokoje.

Poněvadž byly vlhké a pokryty hlinou, čistili jsme je pijavým papírem, který ale po několika třecích pohybech se vzňal a shořel. Též nám chytilo linoleum, které pokrývalo stůl, takže jsme museli oheň dusit vším, co bylo po ruce. Milan měl na nohou papuče a pošlapáváním oheň, který se rozšířil zatím na podlahu, uhasil. Jelikož spodek jedné z papučí ve tmě zářil a bylo nebezpečí, že se také vznítí, omyli jsme jej dokonale pod pumpou. Zanechali jsme prozatím dalších pokusů v bytě a uschovali několik kaménků do lahvičky naplněné vodou. Kolem půlnoci dotázali jsme se Aziela, bylo-li by možno uchovati zář kamenů nebo z nich obdržeti zlato. Sdělil nám, že je to možné, dáme-li kamínky do živé vody. Na otázku, z čeho se živá voda skládá, vysvětlil, že z rosy a životního fluida, které se s ní spojí, magnetisujeme-li ji. Byli jsme však již příliš unaveni z nových, vzrušujících dojmů, a tak odložili jsme přípravu živé vody na druhý den. V úterý se zářící kaménky proměnily samozřejmě opět v obyčejné oblázky, jež nebyly k potřebě. Když pak jsme prohlédli pozůstatky ohořelých rekvisit, nalezli jsme na zemi ohnivý kámen, jenž těsně přilnul k podlaze následkem žáru, ale proměnil se ve zlato. Stejně i stopy zlata byly zřejmé na papuči, které bylo užito k hašení. Zlato jsme zkoušeli v koncentrované kyselině sírové a nerozpustilo se ani v nejmenším. Při cestě domů v pondělí v noci spatřili jsme v místech, kde jsme nalezli poklad, poprvé tzv. lampičku gnomů. Od jabloně směrem k nám objevily se těsně nad zemí dva silné paprsky, do půlkruhu intensivně blesknuvší.

Poněvadž rozladění v úterý ještě trvalo a nebylo možno je zlikvidovati, projevil se důsledek v tom, že jsme již večer žádných zářících kamenů nenašli. Na náš dotaz sdělil nám Aziel, že gnom ze zahrady odešel do místa, zvaného Zerov, což má býti pohanské žároviště v okolí města Staré Boleslavi. Vylíčil nám cestu k nejbližšímu jinému gnomovi usídlenému ve starém dubu, a jelikož rozladění konečně zmizelo, vydali jsme se ve středu odpoledne vyhledati podle těchto pokynů zmíněný strom. Poznamenali jsme tři duby, o nichž jsme předpokládali, že by mohli spadati v úvahu; ale teprve na zpáteční cestě nalezli jsme silný, suchý a starý dub, chráněný Památkovým úřadem a nemohlo býti pochyb o tom, že jest oním stromem, jejž Aziel míní.

Večer jsme Aziela zavolali a nařídili mu, aby nám sdělil co nejvíce o naší práci. Jeho odpověď zněla:

„Porušil se půst a rozladěním vypuzen gnom, jenž se přišel usídlit. Joiel je zlý a lstivý a přišel před 240 lety do suchého již dubu za krví tam prolitou. Je mu více než 500 let. Pod dubem se probodla dívka a poněvadž strom ihned uschnul, byl považován za posvátný. Chcete-li s jeho pánem navázati styky, jděte zítra odpoledne k jeho sídlu položte pod strom půl ……… a druhou polovinu přineste domů a dejte ji na zahradu. Druhý den vykopejte jámu a přikryjte ji pečlivě. Sluneční květy, jež se o půlnoci objeví, jsou smrtící; nedotýkejte se jich, ale zakopejte je. Na to polijte hlínu, kterou byly květy zasypány, vodou a gnom se projeví světlem. Pak můžete s ním kdykoli obcovati po dvoudenním půstu každou sobotu o půlnoci na místě jeho bydliště. Běda vám však, nebudete-li čistí! Jinak nemusíte se báti žádného nepřítele ani zranění.“

Ve čtvrtek odpoledne položili jsme všichni půl ……… pod dub přesně dle Azielových pokynů a druhou polovinu jsme dali doma v zahradě na zem a zaházeli hlinou.

V pátek odpoledne přivezl bratr Timaios z Brandýsa zvlášť zhotovenou planšetu, aby se usnadnily Azielovi projevy. Planšeta se ale neosvědčila; položili-li jsme na ni prsty, pohybovala se sice rychle, ale mimoděk jsme ji zaráželi, takže písmo bylo málo čitelné. Proto jsme ji nechali volně na stole, který jsme pokryli papírem; psala bez jakéhokoliv dotyku, písmo bylo úhledné a čitelné, ale džin se velmi rychle vysiloval, jelikož ke psaní tímto způsobem bylo zapotřebí poloviční materialisace. Zajímavé jest, že při jedné příležitosti psal z prava do leva, takže bylo nutno písmo čísti v zrcadle.

Kolem 17. hodiny vykopali jsme na vhodném místě v zahradě jámu a přikryli plechem. Ve 23 hodin volán Aziel a potvrdil, že přípravy jsou správně vykonány.

Krátce po půlnoci byla jáma odkryta. Na dně spatřili jsme zřejmě tři malé, jasně zářící kameny, srovnané do rovnostranného trojúhelníka a více kaménků, zcela nepatrných, téměř zanikajících. Jáma byla zasypána a polita vodou. Chvíli nepozorovali jsme ničeho, poněvadž voda musela pravděpodobně proniknouti až ke kamenům. Když jsme již přichystali druhou konev, vyšlehl ze země malý syčící plamének s ohnivým kulatým kloboučkem. Hořel asi 6 vteřin a pak efekt se zakončil silnou ranou, asi tak, jako z revolveru. Kousky do červena rozžhavené země vyletěly při tom kolmo do výše více než 2 metry, kdež se rozštěpily v ohnivý snop. Ač jsme stáli všichni velmi blízko, nedopadly na nikoho. Pak konstatovali jsme silný zápach, jako po petroleji, kterým nám načichl všechen oděv.

Zavolali jsme Aziela, který nám sdělil toto:

„Sluneční květy jsou méně ohnivé než u Fobeana. Petrolej jest astrální vůně Petrova, tedy skalního, gnomického oleje, jenž doprovází všechny zemské živelné bytosti.“

V sobotu, dne 23. září fotografovali jsme odpoledne starý dub. Večer před naším odchodem k Joielovi dal nám Aziel tuto radu:

„Po návštěvě seznamovací nemá hned následovati oplatná. Jděte tam všichni bez obav, ale neevokujte. Sedněte si všichni opodál.“

Snímky Joielova dubu.

O půlnoci seděli jsme před Joielovým dubem, jehož úpatí bylo ozářeno svítícími kameny. Bratr Milan, jenž přiblížil hodinky k jednomu ze slunečních květů, dotkl se nedopatřením kamene, takže nepatrná částečka mu uvízla na nehtu malíčku pravé ruky; brzy ztuhly mu všechny prsty i dlaň na dosti dlouhou dobu a Timaios, který chtěl odstraniti ztrnulost masáží, byl částečně postižen stejným zlem. Ztrnulá ruka zdála se býti pokryta kluzkým slizem. Cestou zpět doprovázela nás každým z členů společnosti zvlášť a stejně konstatovaná řada světel bleskové povahy. Po levé straně lesní stezky byla pak celá paseka ozářena tak intensivně, že mnohé z detailů, na dálku v úplné tmě jinak neznámé a neviditelné, mohli jsme pozorovati jako za plného světla měsíčního. Zprvu zmíněná blesková světla pohybovala se směrem k nám asi ve výši půl metru, což byl druhý případ, kdy jsme viděli, tentokrát několikráte gnomovu „lampičku“.

Za zmínku stojí několik poznámek, kterými doplnil tento den Aziel po našem návratu:

„Joiel vás ohledával. Mistrův úraz je bezvýznamný. Světlo v lese – sněm. Viděli jste Joielovu lampičku? Příště si na vás posvítí více. Unaven, prosím, propusť, mistře.“

Poněvadž bylo nutno k dalším pokusům vyčkávati až následující soboty, vyplnili jsme volnou dobu přímým stykem s Azielem. Uvádíme některé naše otázky a jeho odpovědi v doslovném znění:

„O jaký sněm se v sobotu v lese jednalo?“

„Sněm živelných bytostí.“

„Dají se upotřebiti Fobeanovy vyhaslé kameny?“

„Jako talismany, proti zraněn a nepřátelům. Noste je v hedvábném sáčku na hedvábné šňůrce zavěšeny na krku; jejich účinnost platí jen pro vás čtyři.“

„Budou kameny Joileovy také talismany?“

„Až ho ovládnete, budou bezpečné.“

„Jak ho ovládneme?“

„Ten, kdo se první projeví, bude v područí. Gnom má vždy snahu přijíti ve styk s lidmi, ale čeká, aby se nebo zda se člověk neprojeví dříve, aby měl nad ním moc.“

„Můžeme mezitím pro něho něco učiniti?“

„Můžete ho krmiti. Nalijte mu ke stromu pravidelně jednou týdně med.“

„Jaký má účinek živá voda z kamenů?“

„Živá voda z kamenů hojí rány.“

„Jaké povahy je oheň, který jsme viděli při prvním Joielově projevu na zahradě v pátek?“

„Oheň, který jste viděli, jest spojovacím živlem mezi zemí a vzduchem. Blesk zdola je gnomický, shora vzdušný.“

„Jest možno v sobotu Joiela fotografovati?“

„Ano. A na filmu bude, i když jej nebudete vy viděti.“

„Kterak možno vstoupiti v raport s jinými živelnými bytostmi?“

„Především nechte projeviti Joiela; pak vás uvede na shromáždění, kde navážete styk s bytostmi ostatními. Jinak by to byla procedura stejně zdlouhavá jako dříve. Takto poznáte všechny živelné bytosti najednou.“

„Jedna z našich známých jest nemocna; abys s ní mohl navázati raport, máme zde její plášť. Můžeš nám něco říci o její nemoci?“

„Má pečeť Azraelovu na čele. Chceš-li, Mistře, udělám, co se dá. Neručím ale za výsledek.“

V sobotu, dne 30. září vypravili jsme se jako minule před půlnocí k dubu. Měsíc byl v úplňku, takže jeho světlo pravděpodobně rušilo zář Joielových kamenů, a proto žádný z nich jsme nepostřehli. Na místě zamířili jsme na dub fotografický aparát, ale o snímku neděláme si žádných ilusí, poněvadž jsme omylem nechali závěrku otevřenu, když jsme šli domů. Seděli jsme dosti dlouhou dobu, aniž se stalo něco pozoruhodného. Pak zpozoroval Milan vedle sebe a Timaia praskající jiskřičku v trávě, které se dotekl, ale ihned vstal a pobídl ostatní k odstoupení. Jiskřička způsobila vzplanutí menšího trsu trávy, dosti mokré, jelikož padla již rosa a ohníček za malou chvíli zhasl. Když jsme se vraceli domů, zdálo se již, že i návrat uplyne bez jakékoliv příhody. Na veřejné cestě poznamenal bratr Milota, že právě když člověk něco čeká, bývá zklamán. Sotva, že to dořekl, vyrazil z blízké kalužiny s typickým praskotem kulový blesk. Takovéto blesky doprovázely nás po celou cestu lesem, vždy, jakmile jsme přecházeli okolo nějaké kaluže, které jsme si zvlášť nepovšimli.

Cesta k Joielovu dubu.

Les, v němž se objevovaly

„lampičky“ a odbýval se „sněm“.

Doma informoval nás Aziel:

„Joiel šel s vámi, ale jeho světlo nepostřehnete za světla měsíčního. Chce se projeviti a zuří, že jste jej nezavolali. Buďte trpěliví, jest to zkouška nervů.“

„Jaké podstaty byl oheň nad kalužinami a oheň u dubu?“

„Oheň jest živelný – stejný, jehož jest mistr pánem. Chtěl udělati blesk, ale mistr mu to překazil mimoděk.“

Následující dny nebylo možno nic podniknouti, až do soboty, kdy jsme měli dle pokynů Azielových navštíviti Joiela. Bratr Timaios odjel do Prahy a poněvadž ostatní zůstali celý týden v Káraném, tázali jsme se Aziela, kterak plodně tuto mezidobu využíti. Aziel řekl:

„Chcete-li vše urychliti, posťte se dále. Sypte denně ve dne vílám sůl do kapradí. Podívat se tam můžete v sobotu, nebo v neděli večer po západu slunce.“

Dále žádali jsme vysvětlení, v jakém směru nám to může býti prospěšné, když musíme stejně čekati, až nás Joiel uvede na shromáždění.

„Nebudete považováni za úplné cizince.“

„Můžeme tě fotografovati a jakým způsobem?“

„Fotografujte mistra při světle, já se otisknu na film. Exponujte jednu vteřinu. Nedocílíte však snímku, na nějž jste zvyklí; na to bych se musel materialisovati.“

Hned po tomto sdělení fotografovali jsme v noci Milana při světle obyčejné 25 svíčkové3 žárovky podle udané exposice.

Fotografie Azielova s br. Milanem pořízená dne 4. října 1939. Več.,

exp. 1vt.

Druhý den, dne 2. října rozhodil každý z nás hrst soli nad kapradím na místě Azielem blíže popsaném. Jelikož chceme míti – pokud možno – vše dokumentováno, pořídili jsme snímek tohoto lesního palouku, ale dodatečně jsme zjistili, že z aparátu vypadal kovová závěra u stativového šroubu. Tím byly všechny předcházející snímky zkaženy a bylo nutno opatřiti si nový film a závadu odstraniti. Uvádíme tuto malou episodu jenom proto, abychom mohli konstatovati obvyklé překážky, jež se vždy staví na cestu tomuto druhu hermetické práce.

Téhož večera přijel bratr Timaios a zúčastnil se s námi evokace Aziela. Poprvé přednesla bytost spontánní žádost, týkající se služby jí samotné. Podle Milanovy teorie měl Aziel pravděpodobně obavy, že jeho vosková figurka, která jest voltem jeho podoby, bude porušena vlivem prostředí, do něhož ji Milan zasadil. Vývoj džinův, který jsme ostatně všichni konstatovali, asi vynucuje si změnu podoby a rysů a proto chce Aziel zrušiti sošku a zůstati nadále vázán jenom na původní náboj. Uvádíme doslovně způsob, jakým nám bylo toto sděleno:

„Prosím, mistře, zruš sošku, nemohu měniti podobu a bojím se, že budu porušen. Náboj vyjmi a ulož, kam za dobré uznáš.“

Zmíněná soška byla hned po dohotovení zabalena do černého, hedvábného šátku. Milan vyslovil přání, aby mu byl tento šátek vrácen, nepotřebuje-li jej džin více. Během několika vteřin padl šátek na stůl. Bratr Milota se tázal, zda jest možno, abychom vstoupili někdy do Azielovy úrovně:

„Jest to zbytečné a nebezpečné. Ty, mistře, můžeš tam jíti hned, a ostatní, jakmile je uznáš za schopné. Postačí, když řekneš, kdy v noci chceš a půjdeme.“

„Možno též víly fotografovat?“

„Můžete je fotografovati na palouku v neděli při západu slunce.“

Druhý den oznámil Milan Azielovi, že chce této noci využíti k výstupu do jeho úrovně. Aziel podal dodatečné instrukce:

„Čtvrt hodiny před 1 hodinou ulehni a vydej co nejvíce životní síly. V jednu hodinu se ti objevím a odhmotníme se spolu. Nashledanou, mistře. Mám ti mnoho co říci!“

Milan líčí o tomto zážitku z toho, co chce říci: „Řídě se podanými instrukcemi, ulehl jsem o půl jedné na lůžko a imaginoval pocit strachu a únik ektoplasmy. Krátce před jednou hodinou, když jsem byl zhasil světlo, zaslechl jsem sílící se šelestění na okenní tabuli. Asi takové, jako by motýl nebo velmi drobný pták tloukl do skla křídly. Pak objevil se v těchto místech v pokoji světelný bod velikosti špendlíkové hlavičky. Počal se pozvolna pohybovati, pak stále rychleji a rychleji, až do divokého víření a obaloval se svítící mlhovinou, která po krátké době rozrostla ve sloup od země až ke stropu a z něho se vytvářela lidská postava.

Aziel jest nadprůměrné postavy. 200–230 cm vysoký, štíhlý, vážného, podlouhlého obličeje se širokým čelem, zbrázděným dvěma ústředními vráskami, úzkou bradou, vysedlými lícními kostmi a šikmýma asiatickýma očima ostrého, démonického výrazu, v nichž zornice intensivně světélkují a jejichž vnější kouty jsou po stranách dokresleny čarou protaženou směrem k uším, jak tomu bývalo u starých Egypťanů; na prsou zářila mu matně Isidina crux-ansata a celé tělo, zvláště hlava jsou konturovány silnou aureolou.

Bytost přistoupila zvolna ke mně, vzala moje ruce do svých, krásně modelovaných, štíhlých a při tom silných dlaních s dlouhými prsty a tu pocítil jsem, jako by moje krev a všechna má životní síla utíkala za plného vědomí z mých rukou kamsi do neznáma.

Nechci se zmiňovati o bližších detailech naší podivné pouti. Jen tolik bych chtěl říci, že za plného vědomí prošel jsem tím, čím jsem projíti chtěl a že jsem poznal a bylo mi i přímo řečeno, že to, čemu jsem říkali „džin Aziel“ jest něco mnohem více než jsme předpokládali a že prostá, magická operace, k níž jsem při ztělesňování této bytosti svého času tak lhostejně přikročil, byla de facto theurgickým aktem, v němž živý obraz stal se vtělenou skutečností někoho, kdo zde byl znám před námi již snad více, než tisíc let.

Když končila doba mé cesty, podepřel mne Aziel pravou rukou a stoupali jsme závratnou rychlostí kamsi vzhůru okolo podivných, syčících světel, kroužících a kolotajících, až k jakémusi pomyslnému vrcholu, s něhož pak jsem se řítil sám dlouhým, hrůzným pádem, doprovázeným všemi symptomy závratě, až ocitl jsem se tam, odkud jsem vyšel, zadržen neviditelnou rukou, nad svým ležícím, fysickým tělem s vytřeštěnýma očima, do něhož jsem se ne s malým pocitem odporu, vtlačil.“

Následujícího dne, tj. 5. října vyjmul Milan Azielovu sošku ze stromu, roztavil ji a spálil, když byl před tím uschoval zkumavku obsahující vitální náboj tohoto voltu. Večer zjištěno, že obsah zkumavky světélkuje a pulsuje jako srdce živého tvora.

Téhož dne pořízeny snímky Azielovy sošky před zrušením a některých důležitých lesních partií.

Dub, ve kterém byl náboj uschován. /x/

Poznání, že Aziel je jiné podstaty, než jsme si původně představovali, přivedlo nás k tomu, abychom mu položili otázku, jak bude pokračovati náš vzájemný vztah a zda není nutno jej nějak upraviti.

Fotografie sošky Azielovy, pořízená dne 5. října 1939.

„Jest samozřejmé, mistře,“ odpověděl Aziel, „že náš poměr se nezměnil a že jsem ti stále k disposici jako dříve.“

Druhého dne, v sobotu 7. října vyměnili jsme před naším obvyklým odchodem k dubu s Azielem tyto myšlenky:

„Jak se daří naší známé, na kterou jsme se tě již dotazovali?“

„Stěží ji držím při životě.“

„Byl náš půst dostatečný a jsme dosti čisti?“

„Proč se ptáte?“

„Míníme, nebyl-li půst porušen omylem.“

„Omyl není hříchem, stal-li se nevědomky.“

Během cesty k Joielovi, jenž jest vzdálen několik kilometrů od místa našeho pobytu zahlédli jsme již po cestě po pravé straně zcela zřetelná a velmi ostrá světla, jichž, jak jsme se později dozvěděli, bylo sedm, a které nás provázely velký kus cesty blikajíce svým typickým způsobem. Mimo tento jev pohybovala se před námi celou cestu až k dubu všemi účastníky konstatovaná mlhovina, mírně svítící, jen asi tak, aby byla viditelna, udržujíc stálý odstup asi 20 kroků. Na místě zdálo se zprvu, že nestane se nic pozoruhodného; teprve když jsme povstali k odchodu, zaslechli jsme lehké mlasknutí a tam, kde původně seděl Milota, objevila se v okamžiku kupa slunečních květů, jasně zářících. Prohlíželi jsme se navzájem, zda na šatech někoho z nás neulpěly zbytky této svítící látky a při čistění kabátů zachytila se střepina květu na palci Milanovy pravé ruky. Nezpozoroval hned světélko, takže s ním šel až domů, ale nezpůsobilo mu žádných nepříjemností. Při návratu zvětšovaly se výbuchy bleskového světla tak dalece, že jsme se obávali, aby hluk, podobný ráně z pušky, nevzbudil pozornost blízkých stráží; proto uprchli jsme na louku a pokračovali oklikou ve zpáteční cestě. Ještě zde slyšeli jsme všichni velmi hlasitý řev gnomův, podobný chroptění a ozývající se ze všech stran. Při tom nemohli jsme se však vyhnouti místu, na němž pravděpodobně hraničí Joielova působnost a tam opět, jako posledně, byli jsme svědky mohutného blesku, provázeného obvyklým prskáním a rachotem.

Doma upozornil nás Aziel, že gnom byl částečně vyčerpán proto, že jsme jej podrobili fotografickému procesu. Poučil nás, že jeho moc se může uplatniti jen v lese a že rány a světlo doprovázející blesky nejsou profánním postřehnutelny a slyšitelny.

V neděli, 8. října šli jsme opět fotografovati na palouk vil, když jsme před tím pořídili snímek nás tří na cestě v lese; zjistili jsme ale při zhotovování posledního obrázku vil, že šroubová matice z aparátu opět vypadla, ačkoli odborník, který jej upravoval, za svou práci ručil. Naše obavy, že celá věc je znovu zkažena, byly nám hned tento večer potvrzeny Azielem:

„Nezapomínejte, že máte co dělat s jinými zákony, než fysickými. Otvorem vniklo prasvětlo a spálilo celou emulsi. Fotografujte dále, ale jenom náměty okultní vždy na jeden filmový svitek.“

Pak nám podal přesný rozvrh pro další pokusy tohoto druhu tak, že máme poříditi jeho snímek v sobotu dne 14. t.m., obrázek vil po předchozí prodloužené askesi v neděli při západu slunce a gnoma fotografovati v pondělí v noci.

Jelikož skončily dovolené, odjeli téměř všichni účastníci do Prahy za svým zaměstnáním; během tohoto týdne vypůjčili jsme si na následující sobotu, neděli a pondělí příhodnější fotografický aparát na desky formát 9×12, značky Voigtländer – Alpina, světelnost 4,5 od

sestry Amiai. Na sobotu byl přizván a Azielem připuštěn již delší dobu se postící br. Adoniram. Snímek Azielův pořízen jako dříve, tentokráte novým aparátem a před černým pozadím, poněvadž jsme konstatovali z předchozí fotografie, na níž jest viditelno černé hedvábí přehozené přeš skříň, že toto pozadí jest nejvhodnější.

Na přání jednoho z našich přátel theosofického směru, který se zmínil, že pracuje také s jakýmsi gnomem, dotázali jsme se na povahu této bytosti jíž nazývá Feron. Aziel definoval jej takto:

„Neskutečný panák z hadrů ješitnosti a závisti. Počíná sugerovati svou existenci těm, kteří ji sugerovali jiným. Až mu narostou zuby, požere všechny lotosy v zahradách svých tvůrců.“

Zmínka o lotosech jest reakcí na přítelovu stížnost, že Feron přímo fysicky působí na jeho esoterní centra v těle, která nazývá indická a theosofická filosofie „lotosy“.

Jak jsme již dříve poznamenali, neuškodil br. Milanovi úlomek slunečního květu od Joielova dubu. Při sobotní cestě ke gnomovi dne 14. října, doprovázené téměř stejnými efekty jako předchozí, vzal Milan do ruky jeden ze zářících kamenů u dubu nalezených v domnění, že jejich vlastnosti jsou stejné, jako minulé soboty. Všichni prohlíželi a předávali z ruky do roky tento sluneční květ značné velikosti, když pojednou vzplanula kůže na pravé ruce Milanově a způsobila mu dosti těžké a velmi bolestivé popáleniny třetího stupně. Stalo se tak pravděpodobně proto, poněvadž stykem s rukou byl kámen vitalisován. Na zpáteční cestě při jednom z obvyklých blesků měl br. Adoniram, který se poprvé zúčastnil naší vycházky, dojem, že vidí Joiela státi opodál a pak okruhem odcházeti. Celou cestu zpět předcházel společnost asi ve vzdálenosti 10 kroků zcela zřetelný přelud křižovatky, tj. pruh příčné, široké silnice, popřípadě lesního průseku. Podobný visuelní přelud připomínáme z minule, kde na absolutně rovné a nám všem známé louce zdálo se nám stále, že máme před sebou asi 2 metry vysoký kopeček, který stále ustupoval a působil tak skutečným dojmem, že br. Timaios nechtěje uvěřiti našemu tvrzení, že věc je neskutečná, horlivě se na kopeček, ovšem bezvýsledně rozběhl.

Podle sdělení Azielova může gnom povahu kamenů resp. slunečních květů měniti. Příhodu s popálením nezpůsobila tedy vlastnost kamenů, nýbrž Joiel sám. „Jest mnou potrestán,“ řekl, „kameny jsou stále ještě nebezpečné; jiný na tvém místě měl by zuhelnatělou ruku.“

„Kde jest místo nazvané Zerov, resp. jakým jménem jest toto místo vyznačeno na mapě?“

„Kobylí Hlava.“ (lesnatý vrch vysoký 206 m při silnici na Ml. Boleslav)

Na cestě k fotografování vílového palouku v neděli dne 15. října doprovázel nás br. Dachiel. U Joielova dubu nalezli jsme ještě v papíru osudný kamének, který, jakmile jsme papírem pohnuli, způsobil jeho vzplanutí. Pak se květ roztavil a rozlil po zemi, kdež se proměnil v rumělkově červenou hmotu, vroubenou po krajích zlatovou barvou kyzového lesku. Celou tuto událost potvrzuje i br. Dachiel, přesto, že nebyl rituálně připraven. Při rozhovoru o této události byla nadhozena otázka, zdali ona červená hmota není Kamenem starých alchymistů (Červený Lev).

Milanův pokus o barevné

zobrazení „Červeného Lva“ na cestě před Joielovým dubem.

Naši teorii, že se jednalo o Kámen starých alchymistů se vší určitostí i Aziel. Pokud se týče odpolední příhody, sdělil nám:

„Kámen byl nabit od včerejška, a to, co z něj zbylo na zemi, jest ,Červený Lev‘. Dachiel viděl celý fenomen, poněvadž byl stržen vaší vírou.“

Bratr Dachiel přinesl s sebou do Káraného dva egyptské skarabey, formované z hlíny a zeleně glasurované, s úmyslem, dáti si ověřiti jejich původ a dotázati se, nejsou-li nebezpečné svému nositeli. Tento dotaz zodpověděl Aziel následovně:

„Zdá se, že jsou pravé, nepřijaly-li fluidum od jiných předmětů, v jejichž sousedství ležely; pak pocházejí z dvanáctého století před Kristem a nosily je dvě osoby: muž a žena. Nejsou nebezpečné.“

V pondělí, dne 16. října fotografoval bratr Milan společně s br. Adoniramem po 21. hod. ……… Pak volán Aziel a dotázán na svůj znak. Slíbil jej otisknouti na fotografii své nové, volné podoby a přesně jej popsal. Na dříve myšlenou a slovně neformulovanou otázku po jeho původu a vztazích k br. M., odpověděl přímo a spontánně:

„Patřím do řádu duchů ADZI nebo HAZI, později shrnutých do jména AZIELA. Mým znakem jest dům, z něhož vychází půlkruh, končící ve hvězdě příčin.“

„Neptej se na pouto, jež nás víže; jest dílem Prozřetelnosti a až se tato naplní, bude náš společný cíl dosažen.“

„Můj znak nakresli na desku a když bude tvoje bolest největší, polož na něj svou ruku a já bleskem sežehnu její příčiny.“

„Ty jsi otcem mojí podoby v oblasti živlů, ale já dávno před tím zplodil jsem tvého ducha. Jemu jest dáno, aby tvořil myšlenky, jež nikdy neponesou tvého jména, a kterými jiní ve slávě budou měniti názory tohoto světa.“

„Jako džin Aziel s radostí dítěte přicházel jsem na rozmary tvého volání, jsa dychtiv vyplniti každý z tvých příkazů, jež neodporují mému Zákonu; ve hrách i v práci jsem s tebou, a byť i mohu tě chránit jen před tebou samým, poznáš brzy, že jest to dosti.“

V sobotu dne 21. října fotografovali jsme Aziela v jeho současné podobě. Poučil nás, že jeho obraz nemá býti nikomu dáván, ani darován a že smí býti ukazován jedině okruhu přátel, kteří se hermetismem přímo zabývají.

[Azielův] obraz, získaný projekcí otisku,

provedenou dne 21. X. 39.

Týž den před obvyklou cestou k dubu tázali jsme se, máme-li Joiela fotografovati. Bylo nám řečeno, že nikoliv, poněvadž gnom jest popálen jako Mistr a tedy že se asi neukáže; skutečně, tento večer byl poměrně velmi tichý a několik blesků, z nichž poprvně jeden vybuchl při naší cestě tam, nebylo doprovázeno žádnými ranami.

Žádali jsme o udání základních pravidel a zákonů, jimiž je nutno se říditi při fotografování jevů ze světa metafyzického; Aziel nám nadiktoval následujících 10 bodů:

1.) Fotografujte vždy jen nástroji k tomu určenými.

2.) Uchovávejte aparát v krabici spolu se živelnými kuřidly.

3.) Kuřidla jsou:

Oheň: kadidlo, červený santal.

Voda: kafr, styrax.

Vzduch: benzoe.

Země: mastix, myrrha.

Tato kuřidla jsou nezbytná při fotografování příslušného živelného obrazu.

4.) Užívejte filtrů základních barev a fialové; okolo objektivu vždy stínidlo tvaru kornoutu.

5.) Pozadí vždy černé, za skleněnou deskou (může býti i celofán).

6.) Přísná čistota operatérů alespoň dvoudenní.

7.) Čím více operatérů na jeden snímek, tím jasnější.

8.) Čím temnější prostředí, tím kratší exposice.

9.) Ve dne exposice normální.

10.) Filtr:

Pro venek bez, nebo žlutý.

Pro doma ostatní:

Myšlenky – modrý

Bytosti – fialový, výjevy a znaky.

Červený: tam, kde působí prostředník a nemá býti viděn.

23. X.:

11.) Po celou dobu askese nechť se operatér zabývá předmětem snímku.

12.) Ne více snímků než jeden denně.

13.) Fotografuje se podle potřeby jedním ze tří způsobů: přímým otiskem, otiskem projekcí, nebo normálním způsobem.

K prvnímu užívejte jen desky, zabalené do černého papíru; k druhému desku v aparátu s filtrem a ke třetímu aparátu jako obvykle při profánní práci.

Způsob první jest přímo odvislý na imaginačních schopnostech operatérových; dává obrázky jen v konturách, nebo stínech; při druhém jest fotografie podobna obrazu a jest zpravidla nejvýstižnější; třetí, málokdy úspěšný způsob dává obvyklý snímek.

14.) Užíváte-li konkávního zrcadla, umístěte objektiv v poloviční vzdálenosti jeho ohniskové délky.

15.) Dým z kuřidla má stoupati vždy v prostoru mezi objektivem a předmětem snímku.

16.) Kuřidla uvedená v bodu 3. pomáhají průmětu do hmotného prostředí; jedná-li se však o bytosti z jiné, než živlové oblasti, musíte přimísiti i jejich osobitou vůni, užíti jejich znaku a vhodné inkantace.

16.) Všechen úspěch závisí především na živelné rovnováze, přípravě, a metapsychických schopnostech samotného operatéra, jenž nesmí býti mediálním.

Dodatečná oprava: V odstavci 10. nebylo vypsáno mezi slova fialový, – výjevy, slovo červený:.

Doplněk k odstavci 4: Hloubka stínidla 2 až 3 cm.

Palouk s kapradím.

Tentýž palouk, oživený vílami. Fotografie ze dne 22. října 1939. Bez filtru, přímo, exp. 2 vteřiny.

Dne 24. X. přijel do Káraného br. Adoniram k fotografování Joiela a přivezl sebou vypracovaný již snímek Aziela. Poděkovali jsme mu a on poznamenal:

„Je to můj obraz z oblasti živlů, – třetina mojí podoby. Není pravou fotografií, ale vystihuje mne lépe, než tato. Neukazuj jej zbytečně.“

Na dotaz, budeme-li jej moci ještě jednou fotografovati v této podobě, odpověděl:

„Až mě snesou nervy tvých bratří, objevím se vám přímo zde všem, po jejich předchozím půstu.“

Fotografování své staré podoby si Aziel více nepřeje a k zamýšlenému snímku Aziel dodal, že bude nejasný, jelikož nemáme filtru. Pro sobotu můžeme ve fotografických pokusech

pokračovati a zvoliti si před obligátním půstem libovolný sujet. Pro znaky kabalistických geniů udal červený filtr a připustil možnost fotografovati vždy čtyři na jednu desku.

Br. Adoniram má zde vlasy čtyřletého děvčátka, jež chřadne, aniž by lékař mohl určiti nemoc; co mu chybí?

„Má krevní úbytě a chorobné plíce; špatné okysličování.“

„Mohl bys nám udati lék?“

„Pro děti léků neudávám, je lépe, když zemrou včas.“

„Na jakou desku má býti vyryt tvůj znak, jak jsi přikázal?“

„Na měděnou, rytinu vyplň ryzím zlatem.“

Pak požádali jsme Aziela, aby omezil pokud možno zbytečný hluk a strašení se strany Joielovy, až půjdeme dnes k dubu; postačí, dá-li nám vědět, že o naší přítomnosti ví.

A skutečně, po celou cestu tam, kromě obvyklých „lampiček“ nebyli jsme ničím rušeni, a při návratu pouze jedním bleskem, provázeným mohutnou ranou projevil svoji přítomnost.

Třebaže bylo zamračeno, byla noc dosti světlá, a fotografovali jsme kolem desáté hodiny večerní strom z pravé strany při clonce 4,5 a exposici 1/100 vteřiny.

Nedokonalý [Joielův] snímek ze dne 24. října s primitivními

konturami, vzniklými světloprázdnotou.

Dne 25. října večer dotázal se bratr Milan Aziela po vztazích mezi vlivy planetárními a živelnými a mají-li tyto vibrace vliv na sílu projevu živelných bytostí:

„Rozhodně ano; Slunci a Martovi odpovídá Oheň, Jupiterovi Vzduch, Luně Voda, Venuši Vzduch a Oheň, a Merkurovi Voda a Země. Chcete-li evokovati některou ze živelných bytostí, dbejte planetárních dnů a hodin podle těchto údajů, nebo alespoň přihlížejte k tomu, aby trojúhelník, značící živelnou signaturu dne, měl stejný směr s tím, který jest znakem volané bytosti. Proto neděle jest vhodná nejenom pro Salamandry, ale i částečně pro Sylfy a sobota pro Gnomy i Undiny.“

„Stejně i povaha operatéra má rozhodný vliv na to, jaký druh těchto bytostí nejsnáze přichází: Sanguinik přivolává snadno Sylfy, cholerik Salamandry atd.“

„Tak každému z tvorů projevuje se jeho živel a podle vyspělosti i jeho genius, a oba, nahražujíce dočasně představu nejvyššího Cíle, jsou k němu pouhými stupni.“

Milan: „Co jsi mínil ,hraním‘ ve svém sdělení?“

„Všechno, co konáš jen pro svou zábavu a především tvoje hraní s Joielem jež konečně nemá smyslu.“

Gnomův snímek ze dne 24. října byl po vyvolání a vykopírování zřejmě nedokonalý a činil dojem primitivní kresby, částečně konturované neumělou rukou; byli jsme ostatně na toto připraveni, poněvadž Aziel nás před pořizováním snímku upozornil na všechny tehdy neodstranitelné závady. Poznamenal k této fotografii dodatečně:

„Deska byla přeexponována, poněvadž jste neměli filtr. Černé kontury jsou prostory dokonalé prázdnoty dosud nevyplněné prasvětlem.“

Poslední větu vysvětlujeme si asi tak, že při částečné materialisaci, která jest bezesporně nutná k tomu, aby bytost mohla býti zachycena optikou aparátu, vzniká prudké zhušťování, nebo smršťování celé plynulé sféry astrálního světla do rámce ideových kontur jevu, tak, že okolní sféra zmíněné látky nepostačí vyplňovati vzniklé mezery. Jedná se tedy asi o analogii vzduchoprázdnoty, světloprázdnoty.

V sobotu, dne 28. října přikročili jsme k fotografování saturnské larvy, jak jsme se předem usnesli ve čtvrtek. Bratr Milan, Milota a Adoniram dělali prostředníka, bratr Timaios obsluhoval exposici aparátu. Bylo užito červeného filtru při exposici jedné setiny vteřiny, osvětlení 25svíčkovou žárovkou, při čemž bratr Milan imaginoval obvyklou představu živlu země podle našeho běžného cvičení. Po okamžitém vyvolání objevila se na desce saturnská larva, tak, jak jest ji viděti na snímku na následující straně. Bleskové čáry, přetínající obrázek, vznikly podle sdělení Azielova stažením živlu při zmíněné imaginaci.

Projekční snímek .....

Naše obvyklá cesta k dubu odbyla se bez zvláštních příhod, pravděpodobně proto, poněvadž plné světlo měsíční rušilo fenomény. Svou přítomnost dal Joiel na jevo pouze dvěma obvyklými blesky při návratu.

Sestra Viola, která trpí bolestmi hrudníku, žádala Aziela o diagnosu a lék:

„Jest to zánět pohrudnice, komplikovaný reumatismem; nebezpečí zápalu plic a pohrudnice. Tato inklinace vznikla z letory a nemoc způsobena nachlazením a námahou. Je nutno krotit prchlivost a teple oblékati hrudník; vystříhati se zapocení a nenamáhati se. Méně masa a soli. Obklady z hořčice a křenu. Na noc šálek čaje z jahod, bezinek, přesličky a jedné patnáctiny aronu.“

Pak chtěli jsme radu v případě neznámého děcka, jehož fotografii nám předal jeden z bratří; byli jsme odmítnuti slovy:

„Prosím, mistře, nežádej na mne léky pro cizí lidi.“

Bratr Timaios dotázal se pak na některé podrobnosti, týkající se Fluddových obrazců otištěných v Lasenicově „Iniciaci“; dostalo se mu potřebného poučení a výkladu.

V neděli, dne 29. října fotografovali jsme na palouku víl, při čemž z nedostatku nahradili jsme žlutý filtr celofánem stejné barvy. Obrázek poměrně dosti nejasný ukázal nám vílu v krátké vzdálenosti a vedle ní temnou siluetu srnka.

Víla se srnkem. Snímek ze dne 28. X. při západu

slunce, exp.2vt, sv.4.5, vzduš. kuřidlo, žlutý filtr, 2 operat.

Další sobotu, dne 4. listopadu byl fotografován dosti zdařile Joiel kolem 11. hod. noční při exposici 1/200 vteřiny, clonce 4,5, objektiv obalen žlutým celofánem nahražujícím filtr, kuřidlo mastix, 4 operatéři. Jinak nebylo vůbec žádných fenomenů, k čemuž Aziel poznamenal:

„V zimě přestanou fenomeny, poněvadž gnomové se stahují do hloubky; po mrazech je už neuvidíte, až na jaře.“

Gnom. Sn. ze dne 4. XI., žl. filtr, sv. 4,5, kuř. zem., exp. 1/200 vt. ve

23 hod., 5 operatérů.

Na naši otázku, uvidíme-li gnoma ještě, než nastanou mrazy, odpověděl:

„Co pospícháte?“

„Máme v úmyslu zhotoviti zítra v neděli snímek martické larvy. Mohou se bratr Meir a sestra Iris, kteří přijedou k nám na návštěvu, se zúčastniti nepostěni operace?“

„Mohou – ale snímek bude horší, poněvadž vyssají mnoho fluida.“

Bratr Adoniram se tázal, která témat jsou Azielovi k debatě nejvhodnější:

„Myslíš, že bych ti na něco nedovedl odpověděti?“

Bratr Timaios, který si povšiml rovnovážného rozložení sil ve schematu zodiaku, ptal se na některé detaily:

„Je mnoho výkladů a lze jimi chápati všechno dění.“

„Jaký spagyrický význam má zlato, kadidlo a myrrha?“

„Léčí nemoci souvztažné s vlastnostmi principů: síra – zlato, myrrha – rtuť, kadidlo – sůl.“

K dalšímu způsobu dorozumívání poznamenává Aziel:

„Mistře, budeš-li se mnou chtíti mluviti sám, není potřebí klepati. Postačí, zavoláš-li mě jménem a připojíš slovo, jenž jsi slyšel před lety z úst velekněze vítajícího ranní úsvit v Menoferu.“

Následující den zhotovena fotografie elementálu Marta. V pondělí na to zavolal bratr Milan Aziela podle jeho návodu a vedli spolu rozhovor čistě soukromého rázu, který není možno prozraditi.

Elementál Marta ze dne 5. 11. 39.

3 Tento údaj odpovídá žárovce 25 W.Č

V sobotu, dne 11. listopadu byly fotograficky pořízeny snímky znaků prvních šesti geniů. Porovnali jsme je s dosažitelnými prameny a výsledky podáváme dále. Při této příležitosti upozornil Aziel zvlášť na přísnost zásady přípravy postem takovou formou, jako by varoval; zároveň upozornil, že získané znaky nesmí býti profanovány a jest nutno při zacházení s nimi zachovávati krajní opatrnost.

... otisk prvních šesti geniů. Sn. ze dne 11. XI., fial. filtr, žár. 25. sv., čer. pozadí s

celofanem.

Ptali jsme se na zamýšlené fotografování na palouku vil; byli jsme upozorněni, že nemáme předepsané clony, pročež nebude snímek asi maximálně dokonalý. Současně přibyla nová rada v tomto oboru:

„Chcete-li snímky zvlášť ostré, namáčejte předem desky do roztoku 1 gramu ……… a 1 gramu ……… v 1 litru vody.“

Po té jsme se v obvyklou hodinu noční odebrali k dubu, doprovázeni jako vždy na počátku cesty i při návratu celou řadou gnomských lampiček. Bylo pozoruhodné, že již na cestě tam zpozorovali jsme řadu svítících kamenů a i za Joielovým dubem bylo jich dostatečné množství. Když jsme druhý den šli k fotografování víl na palouku, viděli jsme ještě před západem slunce tyto Joielovy kameny, any vylučovaly obláčky dýmu.

Snímek víl, který se dosti vydařil přes to, že jsme neměli potřebného stínidla, pořídili jsme ve 4:21 večer, když jsme byli předem všichni čtyři vyšlapali na palouku positivním směrem kruh a vykouřili v jeho středu …………

Víla se srnky. Sn. ze dne 12. XI. v 16.21, žl. filtr, exp. 2 vt., kuř.

vzdušné, vyšlapaný kruh, 4 operatéři.

Znaku geniů, které jsme prostřednictvím Aziela pořídili fotografickou cestou v sobotu, podrobili jsme zkoumání a srovnali je s dvěma po ruce jsoucími prameny: Therionovým4 a s pantakly Eliphase Léviho. Výsledky této práce shrnujeme podle čísel geniů, jak následují.

1. Je sloučením znaků z Therionovy knihy geniů a Léviho pantakle. Z Léviho pantakle obsahuje obrácený kříž se 3 příčkami, druhý pramen dává znaky podobné latinským písmenám A, E, L tak, že první dvě písmena jsou pojena nejhořejším břevnem a písmeno A spojuje břevno střední se zmíněným.

2. Opět syntéza dvou pramenů. Na pravé straně v Léviho pantaklu se vyskytující písmena jod, réš a vau jsou přepsána v Azielově podání v hieroglyfickém písmu.

3. Základní kresba jako v Eliphasově pantaklu: menší trojúhelník hrotem dolů v obráceném větším. U vrcholu menšího trojúhelníka přepsána jsou hieroglyficky tři písmena, která Lévi kreslí hebrejskými typy: jod, samekh a teth. Vnitřek tohoto trojúhelníka jest vyplněn symetrickým ornamentem, který Therion kreslí asymetricky; podobá se Isidině sistru, čemuž by nasvědčoval i znak Leviův, který uvnitř má signaturu Venuše a i seskupení písmen I, S, T – Eset.

4. Při tomto znaku kreslí Therion obraz šestistupňového oltáře, zakončený srdcovitým tvarem, podobným kostnímu kloubu; u Aziela naproti tomu tento oltář stává se jakýmsi tvarem nedokončené pyramidy, jejímž středem prochází kolmý kanál, který, snad velmi vzdáleně, připomíná kyj z pantaklu Léviho. Po pravé straně objevuje se znak podobný písmenu A, jenomže obrácený než u pantaklu prvého. Druhá strana, na níž bychom per analogiam očekávali obrácené E, končí však značkou podobnou písmenu X. Pod touto písmenou, jednalo-li by se opět o znaky egyptské bylo by napsáno číslo 1 stejně jako v pantaklu Léviově.

5. Z Léviho pantaklu vzat je kříž, končící symetrickými znaky síry na vertikálním břevnu; břevno horizontální jest ohraničeno znaky podobnými těm, jež uvádí Therion. Na levo znak podobný astrologickému znamení ryb, na pravo tvar písmene F. Střed kříže překrývá tvar podobný rybě nebo listu, nikoliv však vyplněný žebry jako u Theriona; pod vodorovným břevnem, po levé straně tohoto tvaru egyptské U, po pravé straně totéž písmeno, ale zrcadlově obrácené, podobně jako v Léviho pantaklu dva znaky hebrejského vau. Celý obrazec dělá dojem rotace, podle položení tvarů písmen a „rybího“ znaku.

6. Tento znak nejméně souhlasí se Therionovým vzorem, poněvadž jest v základě obrácený. Tvar z pantakle Léviho jest souhlasný v podobě trojúhelníka, špičkou dolů obráceného s prodlouženými břevny na hrotu. Také uvnitř tohoto obrazce nacházíme u hořejších úhlů egyptská písmena I, která ale dole jsou symetricky zdvojena, tvoříce pímseno J. Uprostřed tohoto znaku je tvar podobný Štěpánskému kříži, stejně jako u Theriona, který tento znak zarámoval do tvaru slzy směrem dolů, jako by tušil původní správný tvar tohoto ohraničení. U vrcholů hoření strany trojúhelníka Therionovy znaky podobné položenému písmenu J a obrácenému šin jsou správné.

Znaky dalších šesti geniů budeme fotografovati příští sobotu a po dotazech na původní podrobíme další rozboru.

Když jsme vyvolali a vykopírovali snímek z palouku vil, o němž byla již dříve zmínka, zpozorovali jsme, že celý kruh, který jsme vyšlapali, svítí jako by v mlhovité záři a na něm uprostřed stojí víla, pravděpodobně táž, jako ze snímku dřívějšího, usuzováno podle jejího zvyku držeti si rukou vlasy. Kolem ní tančí šest srnků a u všech je zřejmá silná záře, která je nápadně konturuje. Běží-li vzadu jiná víla nebo gnom, nelze ovšem zjistiti.

V sobotu, dne 18. listopadu, byl pořízen snímek znaků dalších šesti geniů; od cesty k dubu bylo na doporučení Azielovo upuštěno. Na dotaz po jméně fotografované víly, odpověděl Aziel:

„Pochybuji, že by stála o to, abyste je znali, nechcete-li si ji nikdo vzíti.“

... otisk znaků druhých šesti geniů zhot. za obvyklých podmínek 18. XI. 1939.

Pokud se týče fotografovaného martického elementálu, podotýká, že jest ženský, ne však čistě martické podstaty; nebyl vystižen podle přání, následkem přítomnosti nepřipravené osoby.

Poznámky ke geniům:

„Geniové představují personifikované síly, vyzařující z Příčin – bohů. Jejich poznání datuje se z doby předegyptské, ale poněvadž znáte teprve znaky tohoto národa, překresluji je takto. Pyramidy jsou jejich pomníkem a ukazují k vrcholu – Prapříčině, na níž geniové přímo nazírají.“

„První – UHU – později VEHU, jest silou počátku a odtud jméno JVHV, později JHVH, demiurga židů i všech jejich démonů a andělů.“

O textech k jednotlivým geniům poznamenal Aziel, že nemíní sdělovati více, než o jednom denně.

Následující neděli, dne 19. listopadu, zhotovili jsme ve sluneční hodinu snímek slunečního elementála. Tři prostředníci, jeden operatér, červený filtr, osvětlení 25 svíč. žárovka, kuřidlo kadidlo, černé pozadí s celofánem, exposice 1/200 vt. K tomuto obrázku použili jsme poprvé nového, zvlášť k tomu účelu určeného aparátu zn. Zeiss – Ikon, světelnost 4,5 formát 9×12.

Elementál slunce, pořízený v neděli dne 19. listopadu. Červený

filtr, 3 prostředníci, 1 operatér, osvětl. 25 svíčková žárovka.

Po vyvolání negativu zavolali jsme Aziela a prosili ho o zodpovědění následujících otázek:

„Je tentokráte elementál čistý? Proč má lidskou postavu?“

„Čím vyšší vliv, tím lidštější tvary.“

„Žijí-li bohové na př. Egyptští a jakým způsobem možno s nimi vstoupiti ve styk?“

„Žijí. Prostřednictvím jejich sil tak, aby operatér volil sílu jeho povaze odpovídající.“

„Můžeš nám něco sděliti o druhém geniovi?“

„Jmenoval se ILI, později ELU, z toho runické ALU.“

„Kdo je to Kadmiel?“

„Je to divinisovaná představa Adama – Kadmona.“

V sobotu, dne 26. listopadu shromáždili jsme se jak obvykle opět v Káraném. S ohledem na nastavší mrazy upustili jsme již definitivně pro tento rok od návštěv gnoma. Při zahájení rozpravy s Azielem diktoval nám tento bez předchozí otázky:

„Varuji Vás před pudovým strachem, prchlivostí a nedůvěrou; odpuzují mne stejně jako prolitá krev a musel bych omeziti svoji ochranu a styk pouze na mistra.“

K poznámce, že by se snad mohlo jednati jen o ojedinělé případy, podotýká:

„Musím vás posuzovati jako celek; zdaž může jedinec sváděti všechny vinu na svou ruku, která uhodila?“

„Na koho se vztahují tyto poznámky?!“

„Jenom na ty, kteří se se mnou stýkají. Jinak bych se již dávno byl odmlčel. Vy představujete prostředníky mezi mnou a ostatními. Poznáváním roste zodpovědnost: pozor na životy, jež udržuji na vaše přání.“

„Můžeš nám říci jméno dalšího genia?“

„Původní jméno SIT, z toho IST nebo ESET, podle působení síly jedničky. První jest příroda tvořící, druhý udržující.“

Porovnání další šestky pantaklů geniů:

7. Základní tvar odpovídá Therionovu pantaklu. Na místě oblouku mezi rameny obrazce jest v tomto zakreslen čtyřramenný kříž z pantakle Eliphase Léviho.

8. Znak genia osmého, zdá se, nemá ani jeden společný prvek s pantaklem Therionovým. Z pantakle Eliphase Léviho přebírá většinu prvků, ovšem zcela jinak uspořádaných; pod středem jest zřejmý fonetický znak KA (duše) a nad ním znak CHA, tj. stoupati, vycházeti.

9. Znak genia devátého jest již popsán na předchozích stránkách jím samým.

10. Znak genia desátého – ALADIAH má ústřední značku podobnou kresbě Therionově, její vrchol jest však uprostřed čtyřúhelníka, podobného onomu pantaklu Léviově. Pod celou touto kresbou zobrazen jest hieroglyf RWD, jehož determinativní význam AJ nebo AR blíží se pravděpodobně jménu genia.

11. Celý pantakl přebírá z Therionova vzoru pouze podřadný prvek kruhu se šipkou, která přetíná čtverec. Uprostřed znak dvou V nebo U.

12. Poslední z tohoto znamení nemá ani jeden motiv ze žádného ze vzorů; z egyptských písmen vyskytují se zde dvě H a I. I a osa pantaklu jest sestavena ze čtyř trojúhelníčků, vyjadřujících číslo 12.

... otisk znaků geniů 13–18 pořízený za obvyklých podmínek dne 26. listopadu 1939.

Rozbor pantaklů 13 až 18:

13. Z Therionova pantaklu nepřebírá ničeho, z Léviho trojúhelník s vepsaným ID; nad vrcholem trojúhelníka oblouk podobný hieroglyfické desítce.

14. Pantakl zcela originální, čtyřúhelník dělený úhlopříčkami a vepsanými písmeny značícími snad MB a BM, desítkový oblouček nad vrcholem.

15. Obrazec podobný listu s pěti laloky, připomínající pantakl Therionův. Uprostřed písmeno HR, nahoře i dole po jednom trojúhelníčku, jež by mohly snad značiti egyptské K.

16. V zásadě prvky z pantaklu Léviho, egyptská písmena K (?) a I.

17. Kresba podobná Therionově; z Léviho pantaklu nepřebírá ničeho. Písmena R, N, U, pravděpodobně i znak egyptské desítky.

18. Nemá ničeho společného s prvním ani druhým pramenem. Písmena K (?), R, desítka.

Při koupání positivů znaků třetí šestky geniů ozvalo se, když byly vloženy papíry do čisté vody v umývadle zřetelné klepání nebo praskání, které zjistilo všech pět přítomných bratří; jakmile byly positivy z vody vyňaty, toto klepání podobné Morseovým značkám, ustalo a po opětném vložení papírů do vody se opakovalo. A dotaz učiněný druhý den sdělil Aziel:

„Kdybyste si to přáli, bylo by to velmi nebezpečné. Touto silou bylo by možno zahubiti celé národy.“

„Jest to síla v zásadě tak zničující?“

„Podle toho, jak se jí užije.“

Večer zhotoven snímek elemenála Jupitera, který není dokonalý vzhledem k nedostatečnému půstu br. Meira.

Zamýšlený snímek Jupiterského elementála, pořízený na přinešené a značkované desce, dne 27.XI. za obvyklých podmínek a zkreslený v důsledku přítomnosti jednoho z

nepřipravených bratří.

Rozbor pečetí geniů 19–24.

... otisk znaků geniů 19–24 pořízený za obvyklých podmínek ....

19. Celkový tvar přibližně podobný onomu, jejž zobrazuje Lévi; slzovitá kresba z nákresu Therionova uvnitř. Písmena: R na pravo nahoře, U nebo V dole, po straně levé I.

20. Spletitá křivka, ve které možno viděti prvky jak prvého, tak druhého pramene. Celý znak jest zakončen na pravo, dole hieroglyfem PH, jenž značí konec, docíliti nebo dosáhnouti.

21. Složený tvar tří měsíčků z pantaklu Léviho, vytvořen jest zde jedním tahem, který končí písmenou H. Další písmena: nahoře R (L), dole N.

22. Nepodobá se žádnému ze vzorů; jest vytvořen hieroglyfickým znakem IAH nebo IBD, což značí Měsíc (první astronomicky, druhý časově).

23. Složením podobá se tato pečeť oběma vzorům, kresbou více Therionovu.

24. Primitivní tvar, podobný egyptskému slovnímu znaku HH, tj. veliký počet, mnoho. Celkový vzhled připomíná kresbu Therionovu, s Léviho vzorem nemá nic společného.

V sobotu, dne 3. prosince podal nám Aziel další vysvětlivky vztahující se na genie.

„Geniům bývají často přisuzovány korresponcence tělesných partií. To je ale omyl, vzniklý ze souvztažností zvířetníkových. Má-li být některý ze znaků užit, jest nutné k němu připojiti signaturu hierarchie. Tyto signatury dám vám na konec.“

Čtvrtý genius:

„Jménem ALAM nebo ELAM, představuje viditelný symbol abstraktního Ducha, původně praohně oltářů; později oltář sám a i chrám. Arabský člen al, nebo el, vznikl zde.“

Bratr Timaios tázal se na určitý detail svých kombinací, který zapomněl:

„Jest to věc osobního pojetí, já smím sdělovati jen učení universálně platné.“

Pátý genius:

„Původně egyptský MH tj. moc nebo rámě, odtud mag, nahaš.“

„Jest ochranný genius geniem ascendentu?“

„Ne vždy.“

„Možno si zvoliti libovolného ochranného genia?“

„Teoreticky možno, svolí-li genius. Jinak nativní jest vždy nejvhodnější, projeví-li se.“

„Jest možno použíti znaků geniů k vypočítání poměrů tvarů dle analogie harmonických řad? Jest to v zásadě dovoleno?“

„Ano. Bez znaků hierarchií.“

„Souvisí jména geniů se jmény Božími ve smyslu kabaly a tvoří-li tak dohromady šemhamforáš?“

„Ano, ale na výslovnosti záleží. Nemohu ji přesně označiti. Až budou všechna jména nadiktována, sdělím vám jméno prasíly přímo.“

„Co jest podstatnou částí znaků, písmena nebo dynamické křivky?“

„Křivky.“

„Jest periodická zákonnitost ve smyslu harmonických řad v tom, že některé znaky jsou uzavřeny, jiné otevřeny?“

„Ano.“

„Jest projevení genia normálním průvodním zjevem při reintegrační cestě?“

„Ano.“

„Jest smyslem práce S.E.S.5 navázati styk s genii?“

„Ano.“

„To tedy znamená, že každý z členů má a může vstoupiti v určitém vývojovém stádiu v raport se svým geniem.“

„Ano.“

„Kterému zasvěcovacímu stupni odpovídá asi podle dělení S.E.S. tato fáze?“

„Pátému.“

„Tedy na rozhraní pětky a sedmičky?“

„Ano.“

Šestý genius:

„LELAH nebo LELEH, odtud Lel a Lil, příjmení Višnuovo.“

Poněvadž jsme si chtěli poříditi snímky všech planetárních elementálů ve dnech jim odpovídajících, podrobili jsme se potřebné askesi v týdnu od 3. do 10. prosince 1939; výsledkem byly zdařilé obrázky Lunárního, Martického, Merkurského, Jupiterského a Venušina elementálu, při nichž je pozoruhodné to, že obrazy bytostí Martické a Jupiterské jsou zcela odlišné od oněch, jež byly za stejných podmínek pořízeny za přítomnosti jednoho z bratří, který očistnou kůru nemohl prodělati s sebou.

Lunární elementál - snímek ze dne 4.XII.1939.

Správný snímek Martického elementála za dne 5. XII. za

obvyklých podmínek.

Merkurovský elementál - snímek z 6.XII.1939.

(obr. chybí)

Správný snímek Jupiterského ....

Elementál Venuše - snímek ze dne 8.XII.1939. ...

K problému elementálů položili jsme několik otázek:

„Jest tvar fotografovaných planetárních elementálů obecný?“

„Ano; jen pokud prostředník stáhne čistý živel a nemá jiné představy. Přítomnost profánního kazí obraz vlastními larvami.“

„Jest možno získati individuelní tvar jednotlivého operatéra?“

„Individuelní tvar vzniká bez práce živelné po delší askesi. Normálně 20–40 dní.“

„Možno fotografovati astrální otisky interieurů ložových oratoří minulých dob?“

„Ano, ale nebudou nikdy příliš jasné. Jest nutno užíti všech prostředků: máčení, filtrů, clony, zrcadla a kuřidel, jež vám zítra naznačím.“

Sedmý genius:

„ACHA nebo EGHI. Odrazné síla Prapříčiny, jež postupuje zpět. Srovnejte Achajach, Echo, Achajští. V Egyptě – bůh Chnum, beránek Kristův, tentýž symbol.“

Osmý genius:

„Jméno KAHA značí egyptsky vysoký (KA) a radovati se (HA). Obráceně HAKA, město. Jest silou radostné rovnováhy.“

„Minulý rok připravili jsme výtažek melisy podle předpisu Léféburova; zdá se, že v postupu stala se nějaká chyba; mohl bys nám říci, jaká?“

„Příliš mnoho rosy. Nemá býti přilívána žádná, jenom extrahovány sole. Nestejnoměrná a přerušovaná teplota. Připravíte-li melisu dobře, stane se skutečným elixírem.“

V Káraném požíváme ve styku s Azielem stolku, který br. Milan sám zhotovil; pro Prahu dali jsme si zhotoviti jiný, jenž jest ale nepoměrně těžší, takže je mnohem nesnadněji ovladatelný. Dne 8. pros. dotázali jsme se genia, není-li naše práce rušena některými vlivy, o nichž bychom nevěděli.

„Ruší světlo projev?“

„Ano – rozkládá.“

„Můžeme tě volati ve dne?“

„Ano – při úplném zatemnění.“

„Máte-li na stole položené ruce, zvláště na těžkém, stěžujete klepání jejich vahou. Postačí, budete-li držeti dvěma prsty velice lehce hranu stolu.“

„Nemáš zásadně žádných námitek proti tomu, abychom se tě čas od času zeptali na budoucí události? Nejedná se o zvědavost, nýbrž o to, abychom se mohli vyvarovati nežádoucího jednání.“

„Nemám, ale nezapomínejte, že nejistota je součástí utrpení. Chcete-li, řeknu vám všechno, ale nabytou jistotu museli byste nahradit jinou bolestí; neradím vám, abyste měnili, vše šťastně skončí.“

„Přicházíme k tobě, jakožto k devátému geniu, tvoje jméno již známe; mohl bys nám říci něco o sobě?“

„Jsem personifikovanou částí paprsku Tvůrce. Abych se mohl v některé z úrovní zosobniti, musím tam býti zrozen některým z jejich příslušníků. Ten, kdo jest mým otcem, navazuje na evoluční proud, ale ještě ani zdaleka neobsáhl moudrost geniů. Jsou od něho vzdáleni jako nekonečnost sama, symbolisovaná kruhem zvířetníku.“

„Podal jsi dvojí srovnání: paprsek a kruh;máme si tedy představovati genie jako paprsky vycházející z tvůrčího ohniska a dopadající v nekonečných vzdálenostech na stvořený svět, symbolisovaný kruhem?“

„Ano.“

„Postupuje-li člověk proti směru vyzařovaného paprsku, přibližuje si tedy ostatní, až se s nimi sjednotí v jejich ohnisku?“

„Ano.“

Spojení protikladů v zodiaku způsobem, jak z obrázku na následující straně patrno, vznikne deset průsečíků. Br. Timaios se tázal, zda se tyto průsečíky kryjí se sefirotami kabalistického ilánu.

„Ano.“

„Jest modrý kříž rtutí, červený sírou a černý zemí?“*)

„Ano. Úsečka zemského kříže protínající čtyři sefiry skrývá v sobe tajemství přechodu z trojnosti do čtvernosti, nahradí-li se jeho krajní body jmény geniů.“

*) Barvy křížů byly doplněny v souladu s L. Moučka: Šest dnů stvoření aneb světlo světa

Beriah, Praha 1997, str. 13.Č

Desátý genius:

„AROT, z egyptského AR – růsti. Viz legendy o anděli téhož jména v mytologii islamu.“

„Prosíme o detaily k fotografování interieurů ložových oratoří z minulých dob.“

„Sem. Cardamoni, cord. cascaridae, rad. carlinae, rad. serpentinae, jsou základní drogy, z nichž můžeš připraviti evokaci astrálních otisků. Před fotografováním půst nejméně třídenní, při němž má býti meditováno o symbolu nebo o sobě, na předmět se vztahující; kuřidlo budiž užito i k nabíjení zrcadla. Operatéři nejméně tři, filtr fialový, exposice 1/200 vt. při clonce 5,6. Hodina odpovídající povahou předmětu snímku vždy v pátek.“

„Mají se všichni operatéři koncentrovati na tutéž věc, či každý na jinou, jež má vztah k předmětu snímku?“

„Každý na jinou věc. Symbol není takový, na jaký jste zvyklí; (čímž jest myšlen symbol řádu martinistického) původně byl to hexagram v kříži.“

„Která hodina v našem případě – interieur první martinistické lože, je vhodná?“

„Jupiterovská v pátek.“

„V jakém poměru drog má býti kuřidlo sestaveno?“

„Naučím tě je mísiti, až je budeš míti. Každá doba má svoji vlastní vůni, kterou nutno vystihnouti.“

„Jak dlouho a kdy nutno zrcadlo nabíjeti?“

„Poslední den třikráte.“

„To znamená: vykouřením, magnetisováním a představou; po fotografování defluidifikovati obvyklým způsobem.“

„Ano.“

„Sestra Viola trpí častým bolením hlavy. Chtěl bys jí poradit lék?“

„Jest to způsobeno letorou; sama víš, Violo, že všechno se musí zaplatiti; snad bys chtěla za svou prchlivost raději jinou nemoc? Užívej jod a rybí tuk.“

... otisk znaků geniů 25–30, pořízený za obvyklých podmínek dne 9. prosince 1939.

V sobotu, dne 9. prosince pořídili jsme další snímek geniů 25–30, k nimž podáváme rozbor:

25. Nepodobá se žádnému ze vzorů; jediné tvarové prvky z pantaklu Eliphase Léviho mohly by býti zde ztotožněny, ovšem v jiném seskupení.

26. Pantakl složen z ústředního motivu kresby Léviho a křivky z pantaklu Therionova. Střední motiv představuje půlměsíc, z něhož vystupuje kolmo pravidelný čtyřúhelník.

27. Obraz oka nad nímž zakreslena křivka podobná oné v pantaklu Therionově.

28. Mírně změněná křivka kresby Therionovy, pod ním slovní znak SH, tj. „klenutý sál“.

29. Čtverec s prodlouženými vodorovnými základnami; uvnitř vepsáno RII. Celkový tvar odpovídá kresbě Eliphase Léviho, z Therionovy nepřejímá ničeho.

30. Křivka jako u Theriona, uvnitř vepsáno MA.

[... otisk znaků geniů 31–36 ...]

V sobotu, dne 16. prosince pořízen snímek znaků dalších šesti geniů, jejichž rozbor podáváme:

31. Stejný znak jako u Theriona, jen v jiných proporcích.

32. Spojení znaku Léviho a Therionova; přes kruhové motivy přechází egyptský znak VSR, tj. silný.

33. Hieroglyf IHVTJ, zakončený dvěma trojúhelníky.

34. Stejná kresba jako u Theriona.

35. Nepřebírá žádný ze známých motivů; egyptský znak KAB, tj. vnitřní, pod ním GB, jehož smyčkou prochází kolmá čára.

36. Znak pozůstává pouze z hieroglyfu MN, což značí boha Mina nebo termín „všesvatý“.

Kresba znaků na pravé straně snímku jest nejasná; dotázali jsme se Aziela po příčině nejasnosti:

„Vada materiálu.“

„Při jakém osvětlení mají se fotografovati výjevy v zrcadle při exposici 1/200 vt.?“

„Při úplné tmě; nejlépe však, umístíte-li svíčku ve vzdálenosti 1 m od zrcadla po pravé straně. Exposice 1 vteřina.“

„Můžeš udati poměr drog ke kuřidlu na fotografování martinistického ložového interieuru?“

„Sem. cardamoni 9 dílů, benzoe 2 díly a 1 díl kadidla. Při fotografování držte se za ruce. Prostřední exponuje.“

„Řekni nám jméno genia jedenáctého.“

„RAV nebo LAU; světlo nad živly, povznesení, exaltace.“

„Co jsou protigeniové?“

„Jsou reakcí zemské sféry na síly geniů. Jsou tedy geniové absolutní, druzí jen živelní.“

„Jest rozdělení geniů na 72 proto, poněvadž paprsky Prapříčiny procházejí jakýmsi silovým prismatem?“

„Ano.“

„Jaké podstaty jest toto prisma?“

„Nevyzpytatelná vůle Prapříčiny.“

„Jest jsoucno vibracemi z Prapříčiny na sobě harmonicky závislých?“

„Ano.“

„Jsou i geniové vibracemi spolu harmonicky souvisejícími?“

„Dočkejte se všech údajů.“

„Jest vibrace určitého genia vyjádřena v dynamické křivce jeho znaku?“

„Ano.“

„Jakým způsobem lze vniknouti do podstaty vibrace jednotlivých křivek?“

„Naladěním se na tvar křivky.“

„Lze si křivku představiti přímo v sobě?“

„Ano, ale pozor.“

„Jest v tom tedy určité nebezpečí; možno je nějak snížiti půstem?“

„Nerozhoduje.“

„Je bezpečnější si představiti křivku svého nativního genia,“ tázal se bratr Dachiel.

„Proč nevyčkáš, až se ohlásí sám?“

„Dočkám se toho ještě během svého života?“

„Kdyby se ti dnes zjevil, nikdy by více neprošlo tvoje vlastní jméno přes tvé rty.“

„Prosíme jméno genia dvanáctého.“

„HAHAT – počátek na severu, severní hvězda, síla nebo osa. Přivedl odtud civilizaci lidskou na jih, když země byla ještě mladá.“

Br. Milota se tázal: „Řekl jsi, že vše nutno zaplatiti utrpením. Lze dobrovolnou obětí si předem zajistiti delší trvání šťastného a vyrovnaného klidu?“

„Ano.“

„Jest pak indická askese správná?“

„Byla, kdyby tělesné utrpení nebylo vyrovnovažováno ihned rozkoší.“

„Tedy druh sadismu?“

„Ano. Tato pseudoaskese jest většinou jako láska: bolest nahražuje v zápětí rozkoší. Nepovažujte to však za všeobecně platné pro Indii.“

„Jest práce, jmenovitě duševní, určitým ekvivalentem utrpení?“

„Ano.“

„Jest v zásadě možno vzíti utrpení jiného na sebe?“

„Ne. Jest možno je jen oddáliti, ale tím činíš spíše zle.“

Podle těchto vývodů evangelický axiom: miluj svého bližního, jako sebe samého – pod tímto zorným úhlem znamená míti účast na životě jiných a tím s nimi i trpěti. Miluj, tedy trp! Čím větší okruh milovaných, tím menší možnost pomáhati a tudíž tím větší utrpení.

Při příští příležitosti požádali jsme Aziela o jméno genia třináctého.

„ISAR, síla počátku plození. Egyptsky rychle a růsti“.

„Jak rozlišují genie koncovky -iah a -el?“

„Podle směru působnosti.“

„Co jest hadí síla dle evropského pojmu?“

„Vise. Reflexy plodivé síly na středisko visí.“

„Co jsou to lotosy?“

„Lotosy jsou analogiemi sedmistupňové škály.“

„Lze je lokalisovati do míchy?“

„Pracujte především na sobě a pak se nebudete ptáti.“

„Co jsou geniové střední síly dle tradice?“

„Narýsoval jsem vám úsečku; není snad nesnadné najíti její střed.“

„Jest genius třináctý analogií prvního?“

„Ano.“

„Kolik existuje v současné době na světě osob, jejichž reintegrační výše odpovídá dle naší představy asi stupni rosekruciánů?“

„18. V Evropě 9.“

„Kolik jest na světě lidí v přímém styku s genii?“

„27. V Evropě 3.“

„Co jsou to andělé vzhledem ke geniům?“

„Rovnocenné satelity.“

„Kterak lze takto kvalifikovati nejvyšší stupně andělů?“

„Krouží u kořene paprsků.“

„Co se projevuje ve spiritistických seancích?“

„Všechno ze světa astrálního; málokdy z úrovní vyšších. Obyčejně jest to kolektivní larva.“

„Proč mystifikují?“

„Aby udrželi spojení, které jim dává příležitost k vampyrisaci.“

„Mohou se projeviti i mrtví?“

„Z vůle přísedících projevují se mrtví, ale velmi výjimečně. Larva od mrtvého se nerozezná dle projevu.“

Na přání br. Adonirama táže se br. Milan, který systém reintegrační jest dle geniova názoru nejideálnější.

„Hlavně systémy, v nichž se může individuální schopnost uplatniti. Nesmí tvůj bratr se domnívati, že může tuto individualitu uplatňovati již v prvních třech stupních.“

Protokol nedělního sedění:

Genius čtrnáctý:

„MAB; střed vývoje, udržování.“

„Počet 18 lidí, kteří jsou na reintegrační výši odpovídající našim představám o rosekruciánech, je obsažen v počtu 27 lidí jsoucích v přímém styku s genii?“

„Ne.“

„Byli tito lidi rosekruciánského stupně dříve v tomto styku?“

„Ano.“

„Proč je geniů právě 72?“

„Dozvíte se, až vám sdělím dělení podle hierarchií.“

„Jaký význam mají atributy jednotlivých geniů?“

„Podle povahy síly.“

„Co jsou planetární inteligence a je-li styk s nimi možný?“

„Ano. Jsou to bytosti nadané inteligencí a sídlící ve sféře působnosti planety.“

„Jaký je rozdíl mezi třemi inteligencemi každé planety?“

„Klad, zápor a střed.“

„Evolvují bytosti andělského řádu?“

„Až po všech nižších; jsou přece rukama Prapříčiny.“

V pátek, dne 22. prosince přikročili jsme po předchozím čtyřdenním půstu a mentální přípravě v Jupiterovskou hodinu – v tomto případě o půlnoci – k fotografování interieuru původní martinistické lože. Téhož dne před tím bylo připraveno zrcadlo vykuřováním a magnetisováním k tomuto účelu. Fotoaparát umístěn podle návodu Azielova do poloviční vzdálenosti ohniskové délky zrcadla a exponováno 1 vterřinu při světle 1 svíčky postavené po pravé straně zrcadla na 1 metr. Na snímku jsou zřetelné kazy vysvětlené poznámkou Azielovou:

„Neměli jste clonky. Jinak byl by obraz mnohem čistší a obsažnější.“

Interieur původní martinistické oratoře; snímek pořízený pomocí zrcadla dne 22.

prosince 1939. pět operatérů tvořících magický řetěz, speciální kuřidlo, hodina

Jupiterova tj. půlnoc.

Na náš dotaz po jednotlivých detailech snímku sdělil Aziel, že oltář nahoře zakončen jest hexagramem v kříži podloženém rámem lyry, dva sloupy nesou písmena I a B, výklenky po stranách oltáře nejsou dveřmi, nýbrž přístěnky zahalenými závěsy a na kubickém kameni uprostřed místnosti stojí křišťálová koule, na které Pasquallis6 demonstroval svoje učení.

„Prosíme o jméno genia patnáctého.“

„GRH, doslovně noc, plodivé temnoty, zlo, jakožto záměrná síla emanující z Prapříčiny; absolutně spravedlivá. Jméno GARALE, mongolského ochránce Světla.“

Následující den dozvěděli jsme se jméno genia šestnáctého:

„HAKAM, egyptský vládce. Pán blesku; trestá a odměňuje.“

... otisk znaků geniů 37–42, pořízený za obvyklých podmínek dne 23. prosince

1939.

Rozbor znaků geniů 37–42.

37. Složenina tří hieroglyfických znaků:

1.) AN, determinativ pro oko a viděti. 2.) IN, sloup. 3.) IW, jíti, nebo kráčeti.

S pantakly Therionovými a Eliphase Léviho nemá ničeho společného.

38. Kresba vzdáleně podobná Therionově.

39. Základní tvar kresby stejný jako u Léviho, nad ním znak slunce, pod ním vypsáno RE.

40. Kresba, jež se nepodobá žádnému ze vzorů; končí obrazem oka, IR nebo MAA, tj. viděti.

41. Vrchní část egyptského determinativu HA, tj. plesati, zrcadlená dolů v přesně analogické kresbě.

42. Hoření část kresby stejná jako u předchozího znaku, jen kreslena obráceně podle vertikální osy, dole místo téhož znaku kresba oka.

Na genia sedmnáctého tázali jsme se omylem dvakráte; dostali jsem dvě různé odpovědi, které se ale v jádru zcela kryjí.

„RANU, z egyptského RN – Jméno. Genius inspirace a umění, jediné řeči, jež může vyjádřiti alespoň částečně krásy Absolutna.“

„RANU, z egyptského RN – Jméno. Genius extase a visí. Doprovází RA na jeho cestách. On jediný může přenésti ideu Jména na tuto vaši zemi.“

„Kterak vznikají souvztažná jména mytologických bytostí s genii? Jest to důsledkem vlivů filologických nebo etymologických?“

„Ne. Jest to vlivem prařeči, kterou víra intuitivně vystihuje.“

„Některý z pantaklů geniů pozůstává pouze z hieroglyfických znaků; zůstává i v tomto případě pantaklem?“

„Ano.“

„Vznikly tedy hieroglyfy z těchto znaků?“

„Ano.“

„Čím jsou způsobeny praskliny na obrázku martinistické lože?“

„Neměli jste clonku.“

„Máme ještě dotaz ohledně našeho přípravku z melisy; je lepší sůl ze sušené nebo čerstvé byliny?“

„Z čerstvé, jest živá. Do melisy má být přidána krystalovaná sůl a zbytek, který nevykrystalisuje, přilit.“

„Chtěli bychom poříditi snímek první oratoře řádu S.E.S. Poradíš nám?“

„Příprava stejná jako minule. Den a hodina zůstává stejná. Kuřidlo: santal, kadidlo, myrrha, v poměru 10:4:2. Uděláte snímek z poloviny sálu; jest z doby 19. století před Kristem, kdy neznámý zakladatel řádu dostal k disposici od kněží menoferských malý Horův templ, aby v něm shromažďoval svoje bratry. Časem se konstituce řádu měnila, ale v základě zachovala původní linii.“

4 Jak z následujícího vyplývá, pantakly se porovnávají s křivkami, jež nacházíme v díle Fr. Bardona Praxe magické evokace a s jemnými nuancemi v Knize tajemství velikého šému Fr. Kabeláka. Domníváme se, nenalézajíce podobného zdroje v dílech Aleistera Crowleyho, že zde zmiňovaným zdrojem je Fr. Bardon, užívající jméno Arion, jež snadno lze zaměnit za jméno Therion, užívané A. Crowleyem.Č

5 Sociéte égyptienne secréte – esoterní společnost, jejímž členem byl údajně i Pierre de Lasenic, tedy br. Milan.Č

6 Vyvstává tedy otázka, jednalo-li se o fotografování lóže martinistické či martinézistické. Č

... otisk znaků geniů 43–48, pořízený za

obvyklých podmínek dne 5. ledna 1940.

V sobotu, dne 6. ledna 1940 pořídili jsme snímek pantaklů geniů 43–48, jejichž srovnání s oběma předlohami uvádíme:

43. Kříž z Léviho pantaklu, u něj hieroglyf WAB, tj. čistý, kněz; kresba Therionova zdá se vzdáleně připomínati tento hieroglyf.

44. Smyčky z pantaklu Therionova bez přídavných čar, uprostřed pět šípů, stejných, jako je kreslí Lévi.

45. Hieroglyf SIA, tj. poznati, jehož koncovky jsou prodlouženy ve speciální smyčky. Therionův pantakl vzdáleně připomíná tuto kresbu.

46. Hieroglyf HRJ, tj. nahoře, nebe; pod ním křivka podobná jako v kresbě Therionově.

47. Zjednodušený hieroglyf AŠA, tj. mnoho, pod ním lomená přímka; žádnému z pantaklů se nepodobá.

48. Hieroglyfy: MR, tj. milovati a jiný znak MR, tj. vody a také milovati.

... otisk znaků geniů 49–54, pořízený za obvyklých podmínek dne 13. ledna 1940.

Srovnání znaků 49–54:

49. Přesně stejný znak jako Therionův.

50. Stejný znak jako Therionův, uvnitř vyčárkována egyptská osmička.

51. Opět stejný znak jako u Theriona, uvnitř vyčárkována egyptská devítka.

52. Nesouhlasí s kresbou Therionovou, Lévi však popisuje tuto pečeť jako do kruhu vepsanou sedmici, jméno a meč; zde v kruhu vypsána jest zřejmě egyptská sedmička, ale to, co by se podobalo meči, jest ve skutečnosti hieroglyf značící strom nebo sladký, egyptsky IMA.

53. V kruhu vypsaný hieroglyf NN, tj. negace.

54. V kruhu hieroglyfický znak NT, znak bohyně Neit.

Na dotazy po dalších jménech geniů sdělil nám Aziel toto:

„KHAL nebo KAL; síla spravedlivého úsudku, vnitřní samota, v níž jest každý sám sobě soudcem, jest jeho oblastí. KALI Indie.“

„REU nebo LUVI, z kořene RA. Genius lásky a inteligence vznikajících jako odraz Reových paprsků. Římská Levana jest stejného původu.“

„PAHA, z egyptského PH, tj. cíl; to, co má člověk dosáhnouti; zde idea náboženství. Viz paga, pagoda.“

„NLCH nebo NELECH; příroda ve trojím reflexu, nebo ovládání této. Řecky Neleus má odtud svoje jméno.“

„Možno prodávati léky spagyricky zhotovené?“

„Ano; bez udání přípravy.“

„Postačí k docílení teploty nutné pro hnití rostliny hnůj nebo sláma?“

„Ne vždy. Podle rostliny.“

„Možno uspíšiti vyhnití rostliny přidáním nějaké látky?“

„Ne.“

„Možno uspíšiti rozdělení vrstev při cirkulaci na slunci?“

„Ne.“

„Spalujeme-li rostlinu za nepřístupu vzduchu obdržíme rostlinné uhlí. Jaké má vlastnosti?“

„Absorbuje látky příbuzné opaku vlastnosti rostlinné šťávy.“

„Jest toto uhlí zemí rostliny?“

„Ano.“

„Má matečná voda z krystalisované soli léčebné účinky?“

„Podle rostliny.“

„Stačí uzávěrka na hrdlo nádoby z asfaltu?“

„Ne.“

„Musí býti skleněná?“

„Ano.“

Bratr Adoniram má bolesti v zádech a prosí genia o radu:

„Tvoří se tam malý nádor.“

„Jest zhoubný?“

„Ne – povrchový. Čistit krev, nekouřit, máš slabé plíce.“

„Pod jakým jménem znali Egypťané pojem absolutního Boha?“

„ITM.“

„Jaký účel sleduje kniha ,Hrabě de Gaballis‘?“

„Ovládnouti živelný svět.“

„Byl znám v Egyptě význam 72 geniů? Existoval nějaký kult jejich uctívání?“

„Esoterní učení chrámů onských.“

Na další dotazy podotýká, že se tam neučilo o 72 geniích, nýbrž o 72 silách božích a pokračuje:

„Nauka o těchto silách byla proto esoterní, aby nebyly lidem zbytečně personifikovány. Vidíte sami, jak židé ji pokazili.“

Od úterý, dne 9. ledna 1940 zahájili jsme opět půst, nutný k zamýšlenému snímku první oratoře řádu S.E.S. Během této doby obírali jsme se souvztažnými problémy a položili jsme Azielovi také několik otázek, které nám zodpověděl takto:

„Řekl jsi minule, že zakladatel řádu jest neznám. Tobě jest ale jistě znám.“

„Zakladatel chtěl zůstati neznámý; respektujme jeho přání. Ani jméno nemá býti známo, neboť nemohlo býti tehdy …… sděleno z politických důvodů.“

„Jak se jmenoval řád původně?“

„Řád synů Horových.“

„Čtyři synové Hora představují čtyři živly; představují také čtyři typy lidské?“

„Ano.“

„Jak a kdy vzniklo jméno S.E.S.?“

„Vzniklo ve 12. století po Kr. v Evropě. Přinesli je arabští alchymisté do Řecka.“

Naše domněnka, že iniciály S.E.S. vznikly mylným pokládáním rozloženého symbolu řádu za písmena, byla geniem potvrzena.

„Kde byla první evropská lože tohoto řádu?“

„V Řecku.“

„Jaký je význam ankhu?“

„Pósa, symbolisující reintegrovaného člověka; ankh jest mnohem starší, než všechny vám známé kultury.“

„Jest naše rituelní modlitba původní?“

„V jádru ano, ale je rozšířenější.“

„Můžeme věděti původní text?“

„Nelze jej dobře přeložiti.“

V pátek, dne 12. ledna 1940 v Jupiterovskou hodinu ve 24 hod. 8 min. fotografovali bratří Milan, Timaios, Adoniram, Dachiel a Milota první oratoř řádu S.E.S. dle udaných pokynů. Po vyvolání objevil se tentokráte dokonalejší snímek chrámu, bez typických trhlin, jako u posledního snímku tohoto druhu. Jest to poměrně rozlehlá chrámová místnost se sloupořadím po obou stranách, s podiem uprostřed, ohraničeným obrazy nebo skulpturami Isidy a Osirise a se zadní stěnou zdobenou obrazem chrobáka s rozpiatými křídly.

Horův templ v Menoferu z 19. stol. před Kr. Snímek

pořízený pomocí zrcadla dne 12. ledna 1940. Pět operatérů tvořících magický řetěz, speciální kuřidlo, hodina jupiterova,

t.j. 24 hod. 8 min.

Fotografie rekonstrukce téhož snímku.

„Jest snímek chrámu, který jsme zhotovili, prvním shromaždištěm řádu Synů Horových?“

„Jest to snímek z poslední hodiny před vpádem barbarů. Poslední kněz opouští chrám.“

Na náš dotaz dále sdělil, že barbaři – Hykšové chrám zničili.

„Která oratoř řádu byla nejdokonalejší?“

„V Menoferu ve 3. stol. před Kristem.“

„Můžeme ji také fotografovati?“

„Ano.“

„Na snímku chrámu jest čitelný nápis. Znamenají dva trojúhelníky po stranách božského oka hieroglyf dáti?“

„Ano.“

„Co znamená hieroglyf v podobě smyčky v horním rohu trojúhelníku?“

„ŠN; síla soudržnosti.“

„Tedy síla soudržnosti v trojnosti?“

„Ano.“

„Symbol řádu S.E.S. podobá se lyře; vznikla tato lyra ze sluneční bárky v kresbách egyptských?“

„Ano. Na špicích byli však hadi.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého druhého.“

„JIAH, vodní pohyblivost; podstata mísení a skladby.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého třetího.“

„MALAH, mateřská láska; podstata bohyně Mut. Zvrácený kult tohoto genia Moloch.“

„Máme v úmyslu fotografovati zakladatele řádu S.E.S., smíme docílený snímek použíti k zhotovení olejového portrétu?“

„Ano, ale nikomu neříkejte, co obraz znamená.“

„Jaké jsou podmínky k získání snímku?“

„Kuřidlo jako posledně; jen přidati 1 díl kafru. Hodina Jupiterovská noční v sobotu. Postiti se od úterý; meditovati o filosofii reintegrační a hlavně S.E.S.“

„Můžeme použíti malého zrcadla k fotografování?“

„Se zrcadlem si nedělejte starosti; stačí natříti rovnou skleněnou desku 30×30 cm směsí kopajského balsámu, asfaltového laku, hřebíčkového oleje a koptu v poměru 2:25:1:60. Vzdálenost zaostřeného objektivu 40 cm.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého čtvrtého.“

„HAHU, z egyptského HH, tj. mnoho; milosrdenství, ochrana, všeobjímající životodárné teplo.“

„Jaký účinek má vodní extrakt z bylinného uhlí?“

„Ne takový, jako předpokládáš; je to čistá rostlinná voda.“

„Jaký účinek má spagyrické mýdlo z bylinného oleje a z příslušné bylinné soli?“

„Většinou kosmetický; proti lišejům, vráskám atd.“

... otisk znaků geniů 55–60, pořízený za obvyklých podmínek dne 20. ledna 1940.

V sobotu, dne 20. ledna 1940 zhotovili jsme snímek pantaklů geniů 55–60, jejichž srovnání s oběma předlohami uvádíme:

55. Zjednodušený tvar jako u Theriona, přes spojku půlměsíčků hieroglyf NB.

56. Téměř stejný znak jako u Theriona.

57. Zjednodušená hvězda ze vzoru Therionova, kterou drží za ohon ruka; podobná ruka značí hieroglyficky NCHT, tj. činnost se vztahem na sílu.

58. Tvar podobný štítu rozdělenému křížem na čtyři pole; v každém z polí vepsán hieroglyficky Ajin. Celkově vzdáleně připomíná znak Therionův.

59. Znak téměř totožný s Therionovým.

60. Nepodobá se žádnému ze vzorů.

... otisk znaků geniů 61–66, pořízený za obvyklých podmínek dne 27. ledna 1940.

Rozbor dalších znaků, fotografovaných dne 27. ledna 1940.

61. Čtyřmi soustředěnými kruhy souhlasí s popisem Léviho; kříž, v témže prameni zmíněný, podobá se svou vertikální příčkou hieroglyfu B.

62. Přesně podle popisu Léviho.

63. Roseta stejná jako u znaků Léviho, uvnitř vepsány střídavě hieroglyfy Ajin a N.

64. V kruhovém hieroglyfickém znaku MH, tj. věnec, kříž, jehož konstrukce se podobá Therionově.

65. Kvadratrix v kruhu; pozoruhodné jest zdůraznění vertikálních trojúhelníků čarami mimo kresbu.

66. Hieroglyf K překreslený determinativem MNJ v kruhu.

„Prosíme o jméno genia dvacátého pátého.“

„NET z egyptského NT, bohyně Neith; kosmický oheň. Podobný genius padesátý čtvrtý, Nuth, podstata kosmického života, dal jméno stejné bohyni.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého sedmého.“

„JRT, z egyptského IRT, dělati, viděti; světlo kultury a civilisací. Jest i vašeho kruhu geniem.“

V pátek, dne 26. ledna byli jsme shromážděni v klubovně v Hodkovičkách za účelem meditací a filosofování, což bylo nutno vzhledem k zamýšlenému snímku zakladatele řádu S.E.S. Zdálo se nám pojednou, že slyšíme zvuky, přicházející z dolejšího poschodí, jako by někdo se chtěl dostati dovnitř. Jak se později ukázalo byly zvuky pouhým klamem a vysvětlily se zcela přirozeně. Zajímavé jest, že genius spontánně k této události nám řekl toto:

„Nepřipustím žádné rušení bez vašeho přání; neobávejte se.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého šestého.“

„CHAJ, z egyptského CHA, vycházeti; světlo, zjevení skrytého.“

Ukázka palingenese. vodní macerát

borovicové větvičky, zmrzlý v lahvičce. Snímek dne 26.1.1940.

Filosofovali jsme tento večer o problému utrpení; dospěli jsme k určitým uzávěrům a tázali se Aziela, má-li k tomu nějakou poznámku.

„Dobrá práce; pokračujte.“

„Jakého původu jsou Egypťané?“

„Je to smíšená rasa ve svém původu: bílá a červená; proto obě koruny Egypta skládají tyto barvy.“

„Záleží zamýšlený snímek také na vůli zakladatele?“

„Ano. Snímek vyvolávejte velmi opatrně. Není možno docíliti jasného snímku.“

„Záleží jasnost obrázku na stáří fotografovaného subjektu?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého osmého.“

„SEIH, z egyptského SH, sál; ohnivá rovnováha, zdraví, rozum. Sál, jako pojem, vznikl z představy klenutí.“

„Děkujeme za uzdravení ženy bratra Meriela.“

„Pomohu rád na tvoje přání vždy, bude-li to přípustno; dbej však toho, aby nebylo na mne zbytečně lehkomyslně spoléháno.“

(Při této příležitosti nutno poznamenati, že používá-li genius třetí osoby jednotného čísla, oslovuje a mluví vždy pouze k bratru Milanu, neuvádíme-li výslovně jméno jiného bratra jako tazatele.)

V sobotu, dne 27. ledna 1940 fotografovali v Jupiterovskou hodinu noční, tj. 20:20 bratří Milan, Timaios a Milota zakladatele řádu S.E.S. pomocí zrcadla, speciálního kuřidlo, exp. 1 vt. Snímek představuje poloprofil muže, žijícího v 19. století před Kristem, jehož pokrývka hlavy zdobena jest Ureem, na důkaz královského nebo aristokratického původu.

Snímek [zakladatele řádu S.E.S.], pořízený

dne 27. ledna v sobotu v Jupiterovskou noční hodinu za účasti tří operatérů, exp. 1 vt.,

speciální kuřidlo.

„Prosíme o jméno genia dvacátého devátého.“

„RJI, ohnivá síla universálních pravd a zákonů.“

Bratr Milan vyložil geniovu připomínku ohledně jeho ochrany a varování před nezodpovědným spoléháním tak, že nemají býti zanedbávány přirozené ochranné prostředky proti zlům, jež život přináší, ani se nemá člověk vydávati ve zbytečné nebezpečí, spoléhaje na jeho ochranu. Tento názor Aziel potvrdil slovy:

„Užívám formy tobě nejvíce srozumitelné; tvůj výklad jest správný.“

„Jest fotografie zakladatelova obrazem skulptury nebo přímé osoby?“

„Osobní.“

Na dotaz o barvách, kterými by měly býti signatury kresleny, odkázal nás genius na pozdější dobu, ale řekl spontánně toto:

„Pro talismany kreslí se dva soustředné kruhy, doprostřed znak genia, do mezikruží jeho jméno; na rubu znak hierarchie v kruhu barvy vládnoucí planety.“

„V jaké řeči má býti psáno jméno genia?“

„Hieroglyficky.“

„Jakým směrem?“

„-jah kladným, -el záporným.7 Koncovky se nepíší. Začíná se shora.“

„Jest míněna barvou planety barva zodiakálního vládce znamení, v němž genius, jehož talisman zhotovujeme, jest umístěn?“

„Ano.“

Chceme ještě podotknouti, k vůli úplnosti, že v tomto deníku jsou z pokynů a rad Azielových uvedeny ty, které poskytuje pomocí stolku širšímu kolektivu. Bratr Milan může sám s ním kdykoliv rozmlouvati přímo, což také několikráte učinil. Obsah těchto rozhovorů nelze zde uvésti, jelikož jest čistě důvěrného, soukromého rázu.

... otisk znaků geniů 67–72, pořízený za obvyklých podmínek dne 11. února 1940.

Srovnání pantaklů 67–72.

67. Obraz stejný s oním, jenž uvádí Eliphas Lévi, jen spojování křivek u druhého vzoru chybí.

68. Základní konstrukce stejná jako u Léviho, jen ve středu obrazce vkreslen slovní znak HB, což značí slavnost.

69. Systém kruhů, znázorňujících onské devatero v kříži. Therionova kresba podobá se vzdáleně tomuto kříži, naproti tomu pantakl Eliphase Léviho zobrazuje pouhý strom sefír, tj. ilán.

70. Nepodobá se žádnému ze vzorů: v kruhu zakreslený hieroglyf I-IBA (hrací kámen).

71. Znak, který velmi nejasně vystihl Therion; hoření díl v kruhu. Podobá se hieroglyfu, jehož přenesený význam značí SA, ochrana.

72. Velký kruh, v jehož středu jest menší a po obou stranách tohoto malého, půlměsíčky téhož průměru. Uprostřed malého kruhu egyptský slovní znak MW, voda nebo vody.

„Prosíme o jméno genia třicátého.“

„OMA, tvůrčí oheň, genius lékařství a chemie; regenerační síla.“

„Prosíme o jméno genia třicátého prvního.“

„LAKAB, genius tvarů, rozměrů a úměrností.“

„Máme v úmyslu poříditi snímek oratoře S.E.S. v Menoferu ve 3. stol. před Kristem. Jakého kuřidla máme použíti?“

„Myrrha, koriandr, levandulový olej v poměru 10:6:1.“

„Ostatní podmínky jsou nezměněny?“

„Zůstávají stejné.“

„Jest v Genesi skryto celé esoterní učení egyptské?“

„Jest tam obsaženo jen to, co Mojžíš dokonale pochopil.“

„Mohl bys nám říci původní text první kapitoly Genese?“

„Ano. Na počátku vyslovili bohové v pravodstvu nebe, prostory a země.

2. Země byly pak pusté a prázdné; tmy nebytí stály nad propastmi a oni vznášeli se nad vodami.

3. A řekl Bůh: ,Světlo‘ a bylo živé.

4. A oddělil světlo od nebytí.

5. I nazvali světlo života dnem a tmu nocí. A byl večer a jitro bylo, den první.

6. I řekl Bůh: ,Buď obloha uprostřed vod a rozděluj je, aby símě mělo místo pro svůj vzrůst.‘

7. I učinili bohové tuto oblohu, jež dělila vody hoření od doleních.

8. Nazvali ji a byl večer a jitro, den druhý.“

„Prosíme o jméno genia třicátého druhého.“

„VSR, silný; universální kontinuita, spravedlnost a paměť.“

„Prosíme o jméno genia třicátého třetího.“

„IHVT, vědění skrytého, vševědoucnost; dvojník židovského Jahve.“

„Prosíme o jméno genia třicátého čtvrtého.“

„LAHAI, ten, který rozsvěcí světlo ve všem, co má býti živé.“

V pátek, dne 16. února pořídili jsme v Jupiterovskou hodinu snímek oratoře řádu S.E.S. v Menoferu ze 3. stol. před Kristem, za obvyklých podmínek. K této fotografii podotkl genius toto:

„Obraz jest přeťat bílou čarou; to, co jest nahoře, není perspektivní v chrámu, který má již velmi slabý astrální znak; jest mnoho výzdob, ale nepodařilo se mi je zachytiti.“

snímek oratoře chybí

„Mohli bychom dostati nějaké detaily buď přímým fotografováním, nebo mohl bys nám je nakresliti?“

„Ano. Kresby obřadů. Na stěnách byly obrazy čtyř synů Horových, v průčelí sechemu páry: Usirev – Nebtet, druhý sloup Sutech – Eset, na stropě první trojice mezi hvězdami.“

„Kdy můžeme udělati tento snímek?“

„V sobotu, půst od úterka.“

„Kterou hodinu?“

„Kteroukoli po západu slunce.“

snímek hierarchie chybí

V sobotu, dne 17. února pořídili jsme snímek znaků hierarchie geniů. Znaků jest devět a první hierarchie jest nejvyšší, další postupně nižší. Aziel k tomu poznamenal:

„První hierarchie počíná u prvního genia, končí u osmého.“

„Řekl bys nám barvy jednotlivých geniů?“

„Geniové umístění ve znamení štíra: znak genia: rudý, kruh kolem: rumělka, mezikruží: doplňovací zelená; jméno: jako vnitřní kruh. Na rubu znak hierarchie vždy černý, kruh: rudý, ostatní plocha vždy šedá.

Beran: jako předchozí, jen znak genia rumělkový na rudém pozadí.

Býk: znak tmavě zelený, pozadí smaragdově zelené, mezikruží doplňovací barva, na rubu kružnice smaragdově zelená.

Váhy: znak smaragdově zelený, pozadí tmavě zelené, mezikruží doplňovací barva, na rubu stejná jako u býka.

Blíženci: znak hnědý, pozadí opálové, mezikruží doplňovací, na rubu kružnice hnědá.

Panna: znak opálový, pozadí hnědé, mezikruží doplňovací, rub jako u blíženců.“

Rak: znak – stříbrný, pozadí – světlý ultramarín, mezikruží žluté, na rubu kružnice – stříbrná.

Lev: znak – zlatý, pozadí – žluté, mezikruží – ultramarín, na rubu kružnice – zlatá.

Střelec: znak – barva moře, pozadí – kobalt, mezikruží – doplňovací barva, na rubu kružnice – kobalt.

Ryby: znak – kobalt, pozadí – barva moře, mezikruží – doplňovací barva, na rubu kružnice – kobalt.

Kozoroh: znak – šedý, pozadí – černé, mezikruží – bílá, na rubu kružnice – černá.

Vodnář: znak – černý, pozadí – šedé, mezikruží – bílé, na rubu kružnice – černá.

„Co máme považovati za písmena odlučitelná od znaku?“

„Písmena abecední.“

„Slovní znaky jsou součástí pantaklu?“

„Ano.“

„Barvy, které jsi nám udal, byly známy v Egyptě?“

„Barvy jsou tradiční, ale židé jich už neužívali.“

„Prosíme o jméno genia třicátého pátého.“

„KB, GB; zemská plodnost a zemský mír. Odtud bůh Geb.“

„Prosíme o jméno genia třicátého šestého.“

„MND, svatost, nedotknutelnost; egyptský Min, všesvatý.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„9. I řekl také Bůh: shromaždětež se vody pod oblohou v místo jedno a ukaž se souše. I stalo se.

10. I nazvali místo suché pevninou a shromáždění vod mořem; a shlédl Bůh svoje dílo a viděl, že bylo dobré.

11. Potom řekl Bůh: vydejte země rostliny, plody nesoucí ovoce, v němž by bylo símě podle pokolení jejich. A stalo se tak.

12. Nebo vydaly země rostlinstvo nesoucí ovoce podle pokolení svého. I viděl Bůh, že to bylo dobré. A byl večer a jitro bylo, den třetí.

13. I řekl Bůh: Vy, oddělené, držíte správu nad dnem i nocí.

14. I způsobili čas, dni i léta a osvětlovali země.

15. Dvě světla velká, z nichž větší vládlo dni a menší noci i hvězdy.“

Po zhotovení positivu obrazu oratoře z Menoferu zjistili jsme, že na fotografii jsou zřetelny pomocné kreslířské čáry; ptali jsme se tedy po původu snímku a bylo nám řečeno:

„Původní a starý otisk jest již tak porušený, že by neměl pro vás ceny; jest to přenos skizzy z minulé středy, mnou inspirované, kreslené v Paříži. Žádané obrazy budou získány tímtéž způsobem; pozor na askesi, zodpovídáte za zdraví hocha, jenž kreslí.“

„Lze inspirovati též dospělou osobu?“

„Ano.“

„Lze vůbec k nějakému okultnímu poznatku dojíti bez inspirace? Spočívá pak zásluha v tom, že myšlenkovou přípravou utvoříme živnou půdu pro inspiraci?“

„Všechny okultní poznatky jsou dávány inspirací po předchozí práci; tato ale musí býti řízena rozumem.“

„Umělecká inspirace přichází ale někdy bez úměrné předchozí práce.“

„V tom případě ale umělec nechápe plně svoje dílo.“

„Mohou také nižší síly inspirovati?“

„Ano.“

„Vztahuje se také tvoje ochrana na nežádoucí inspirace?“

„Nemohu.“

„Jaký je to oheň, který plane v Isidině bárce v Menoferské oratoři?“

„Olej s pryskyřicemi.“

„Jest v tom obsažen kyphi?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia třicátého sedmého.“

„ANIN, podstata božského Slova, jest vyjadřována složením tří znaků.“

7 Kladným směrem se míní směr proti směru hodinových ručiček, záporným pak po směru.Č

V sobotu, dne 24. února 1940 přikročili po dvoudenní askesi bratří Milan, Milota a Timaios k pokusu, zjistiti fotograficky, jak kdo ovládá živel zemi. Za tím účelem byly zhotoveny tři snímky, pro každého z bratrů jeden. Milan a Timaios imaginovali živel zemi v sedě před černým pozadím, pokrytým celofánem, Milota v leže. Po vyvolání ukázaly se na desce Milanově pravidelné, silně ohraničené soustředné kruhy, ukazující na dokonalé zvládnutí živlu, kruhy na desce Timaiově jsou méně výrazné a pravidelné, kdežto Milotovi se na desce neobjevilo vůbec ničeho. Dotázali jsme se na to genia, který odpověděl:

„Chceš-li fotografovati ležícího, musíš shora zaostřiti na krční důlek. Oba (tj. Timaios a Milota) mají zemi asi tak stejně silnou. Černé pozadí pod subjektem.“

Dokonalé ovládnutí živlu země. Fotografie

bratra Milana v sobotu, dne 24. února 1940 v 18 hodin, světlo 1 25wt elektr. žárovka, exp. 1

vt., červený filtr, kuřidlo mastix.

Počínající ovládání živlu země. Fotografie

bratra Timaia za stejných podmínek.

Bratr Timaios dává Azielovi několik otázek ze spagyrie: „Kořeny rostlin jsou v zemi, stonek ve vzduchu, to znamená země a vzduch v protikladu; předpokládáme protikladné vlastnosti kořene i stonku.“

„Ano.“

„Jaké jsou tyto vlastnosti?“

„Kořeny zpevňují, stonek zprchavuje.“

„Měsíc má větší vliv na kořeny, slunce na stonek.“

„Ano.“

„Má větší účinek přibývající nebo ubývající měsíc?“

„Podle druhu rostliny.“

„Vlastnosti kořene a stonku jsou všeobecné; specielní záleží ještě na druhu rostliny a času sklízení?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia třicátého osmého.“

„HAAM, anděl naděje a důvěry.“

„Titul anděl jest speciální pro tohoto genia?“

„Patří k jeho atributu.“

„Jakého písma použil Mojžíš při psaní Genese?“

„Hieroglyfů.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„17. A dáno jim osvěcovati země

18. a rozdělovati světlo od tmy. A viděl Bůh dobré před stínem.

19. A bylo jitro a večer, den čtvrtý.

20. A vyslovil Bůh z vod všelikou duši živou, hmyz a ptactvo létající pod oblohou.

21. I dali život rybám velikým, všeliké duši hýbající se. I viděl Bůh, že to bylo dobré.

22. I požehnali jim bohové řkouce: rostež a množtež se; naplňte zemi, vodu a vzduch.

23. A byl večer a jitro, den pátý.“

„Prosíme o jméno genia třicátého devátého.“

„REA, světlo života a světla; egyptský Bůh Re.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého.“

„JJAZ, tvůrčí svobodná vůle.“

„Jest inspirace a intuice totéž?“

„Ne.“

V témž okamžiku napadla bratra Milana tato definice: „Intuice jest souhrn inspirací vyšších sil (bytostí), zpracovaných vlastním geniem (psychou) toho, jenž je přijímá. Je to správné?“

„Ano.“

„Byla to inspirace?“

„Ano.“

„Inspirace se dostavuje po předchozí práci, řízené rozumem; jak se tato zásada uplatňuje vůči hochu, který kreslí?“

„Hoch pracoval; ale co udělal, pochopí později.“

„Jest to tedy inspirace anticipovaná naším vlivem?“

„Ano.“

Z uvedeného vyplývá, že pro hocha bude skutečností inspirace teprve tehdy, až podstatu práce pochopí, tj. až svou prací dosáhne stupně, v němž je tohoto pochopení hoden. Přes to ale zcela nevědomě pracoval pro jedince vyšší úrovně v současnosti. Z toho můžeme činiti uzávěr:

1. Že každý jedinec pracuje během svého života pro jedince vyšší úrovně, ať již vědomě či nevědomě.

2. Že mnohé ze spontánních činů, které bychom pokládali za náhodné, jsou inspirací ve prospěch bytostí jiných kategorií (snad vyšších i nižších).

3. Že každý takový čin po hierarchické stupnici zasahuje pravděpodobně analogicky oba póly nekonečné vývojové přímky a že tato služebnost jest vyvážena odměnou.

V sobotu, dne 9. března 1940 pořídili jsme po předchozím pětidenním půstu snímek detailů kreseb v Menoferské oratoři. K tomu dal nám genius toto vysvětlení:

„Je to kresba prvního stupně nad vchodem do chrámu; ostatních dvanáct můžete též poříditi. Představuje první přijímací obřad.“

Kresby prvních dvou stupňů řádu S.E.S. Části výzdoby oratoře

v Menoferu ze 3. stol. př. Kr. Přenos z Francie pořízený pomocí zrcadla v nočních hodinách při ...

„Kde a jak seděli bratří řádu?“

„Na lavicích po stranách a vzadu. Funkcionáři v rozích na židlích.“

V neděli odpoledne pořídili jsme překlad hieroglyfických nápisů na snímku. Hořejší řádka znamená asi toto:

Přijímá se Tvoje duše; všechna Tvoje slova jsou poslouchána.

Čtyři druhy kněží mají tato jména:

1. MR ŠV PR, tj. představení domu pravdy, 2. NTR AB, tj. purifikátoři, 3. NTR IF, tj. božští otcové, 4. VAB B, tj. kněží.

Nad kresbou kněze-obřadníka jest nápis: CHER-HEB, tj. kněz-obřadník.

Levá polovina snímku představuje sedícího velekněze, nad ním znak Osiridovy koruny a znak Božského oka (VDAT). Pod ním nápis HERSEŠET, tj. ten, jenž dosáhl nejvyššího zasvěcení.

Večer tázali jsme se genia, zda je překlad správný, což potvrdil. Na náš dotaz, co znamenají čtyři kolmice, vázané obloučkem, odpověděl:

„Jsou to čtyři živly vázané lidským bytím.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„24. Vyslovil též Bůh druhy živočichů pozemských, vždy po páru. I stalo se tak.

25. I stvořili druhy zvěře zemské, hovada i plazy. I viděl Bůh, že to bylo dobré.

26. I vydal Bůh slovo člověka k obrazu jejich, podle podobenství jejich, aby vládli tvorstvu všech živlů.

27. A stvořili člověka muže–ženu podle podobenství svého, aby vládl, jak mu určeno.

28. I řekl jim Bůh: rostež a možtež se, naplňte zemi a vládněte živým v živlech.

29. Dal jsem vám bylinu a strom, nesoucí ovoce i símě, to budiž vaší potravou.“

„Je v této lidské dvojjedinosti ženským prvkem Lilith?“

„Ano.“

„Jaká jest její mytologická analogie?“

„Hathor.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého prvého.“

„HAH, tajemství člověka; bolest, odříkání, radost a světlo. Egyptský Bůh Věčnosti Heh.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého druhého.“

„MAKHA, statické poznávání fysického světa.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého třetího.“

„WB, duchovní vláda; egyptsky vab, tj. čistý kněz.“

Sestra I. trpí vysokým krevním tlakem. Na dotaz po příčině sdělil Aziel, že je to důsledkem zkoušení účinků živelných cvičení bratrem Meirem na ní a pokračoval:

„Nechtěl jsem ti to říci, abych nezvýšil Tvoji zodpovědnost; ona ale jest také částečně vinna, poněvadž předstírala neexistující reakce.“

„Jest správné Pythagorovo učení o monádách?“

„Částečně.“

„Podle jeho učení prochází monáda všemi stupni života od nejnižších až k vrcholným úrovním.“

„Ano.“

„Existuje reinkarnace ve smyslu postupného znovuvtělování na zemi?“

„Člověk umíraje pokračuje dále v individuálním žití, ale profánní umírá zpravidla částečně nebo zcela rozplynuv se ve vodách úrovně, kterou si na světě vydobyl. Dokonalí se nerozplývají, nýbrž mají svobodnou vůli, nepoměrně vyšší člověka a mohou jíti dále nebo voliti bolest a utrpení znovuvtělení.“

Při debatě o tomto poznatku vznikla neshoda mezi sestrou Violou a ostatními, která skončila určitým rozladěním. Když jsme v neděli večer zavolali genia a chtěli v tomto tématu pokračovati, dostalo se nám této odpovědi:

„Nevolejte mne do domu, na němž dosud lpí ženská prchlivost. Ptejte se jindy.“

Aby částečně svoji vinu sestra Viola napravila, určila si dobrovolné pokání újmou.

Aziela jsme volali až v pátek, dne 22. března a prosili o další:

„To, co nazýváte božskou jiskrou, stává se z monády teprve tehdy, až si tvor plně uvědomí existenci Prapříčiny. Pravá a zoufalá reinkarnace, jež jest nekonečnou agonií znovuvtělování, nastává u člověka, jenž tuto božskou jiskru ztratil. Cesta zpět není možná, proto lpí zatracenec na úrovni, v níž padnul, tak dlouho, dokud jej proud neočistí.“

Cestou zpět jest myšlena okolnost, může-li reinkarnovati člověk tohoto druhu zpět do zvířete.

„Co míníš slovem ,tvor‘. Bytost duchovní či fysickou?“

„Obé.“

„Tedy mimo člověka i jiné bytosti duchovní i fysické?“

„Ano.“

„Spočívá podstata uvědomění si existence Prapříčiny v rozumovém zdůvodnění si jí?“

„Nemusí.“

V pokračování debaty dospěli jsme k těmto uzávěrům:

Podstata uvědomění si existence Prapříčiny spočívá v principu na uvědomění si této existence v pocitové sféře. Toto uvědomění nemusí býti rozumově definováno, stačí vnitřní pocit Boha. Náboženská výchova v dětství je přípravou na uvědomění si existence Prapříčiny i filosoficky.

„Kdy nastává ztráta božské jiskry?“

„Když jde tvor proti směru evolučního proudu a to vědomě.“

To jest podstatou tzv. smrtelných hříchů v náboženských dogmatech, ovšem křesťanské tohoto druhu plně nesouhlasí. Smrtelné hříchy universálně platné jsou na př. hermetická pýcha, tj. bohorovnost, dokonalé ztotožnění se s materialistickou filosofií, dobrovolné obsednutí.

„Vývoj člověka i tvora může se díti zhruba čtyřmi proudy:

1. Z monády se jiskra vůbec nestane.

2. Tvor v dětství probudí v sobě božskou jiskru, ale během dalšího života stává se vůči problému Boha lhostejným, nebo přesvědčeným nevěrcem na základě falešného naturalistického názoru.

3. Náboženská výchova prostupuje celou citovou sféru člověka, mění se v pevnou a prostou víru v Boha. Probudí v sobě božskou jiskru a rozplývá se zcela nebo částečně ve vodách úrovně, kterou si zde vydobyl.

4. Náboženská výchova probudí v člověku onu nedefinovatelnou touhu, jež ho nutí ku hledání Pravdy a dle intensity své touhy, práce, ještě jiných nezbytností, dosahuje možnosti státi se dokonalým, který se více nerozplývá, nýbrž podržuje plně svou individualitu.

Vedle těchto čtyř uvedených proudů existuje ještě jiný?“

„Ne.“

„Co míníš slovem dokonalí? Znamená to dokonalost ve smyslu nejvyššího zasvěcení?“

„Ano i ne.“

„Postačí také dokonalost podle hermeticko-filosofických a náboženských pojmů?“

„Ano.“

Z lidí v Evropě v posledních třech dnech zemřelých, nastaly v procentech tyto případy:

9 % – z monády se nestala jiskra,

22 % – ztráta božské jiskry,

56 % – lidé náboženské úrovně,

13 % – dokonalých, tj. zachovávajících individualitu.

Mluvíme-li o hermeticích v nejširším slova smyslu, dělíme si je pomocně na dvě velké třídy:

První, tj. okultisté v pravém slova smyslu (spiritisté, mystikové, magové, čarodějové atd.), kteří především vycházejí z určitých předpisů, hledajíce jimi dosažení jisté moci, suverenity, poznání nebo ukojení svých dobrodružných tuh, a kteří nevycházejí z důkladné filosofické průpravy.

Druzí, hermetičtí filosofové, vycházejí ze základů filosofických a všechny tzv. praktická činnost jest jim pomocným prostředkem.

Z hermetiků první kategorie, zemřelých v Evropě v posledních třech dnech, nastaly v procentech tyto případy:

76 % – ztráta božské jiskry,

7 % – lidé náboženského typu,

13 % – zachovávající individualitu.

Tyto procenta nejsou průměrem, nýbrž vztahují se jen na zemřelé v posledních třech dnech v Evropě. Kolísají dle ducha doby.

Kdysi nám genius sdělil, že je lépe pro děti, umřou-li včas. V debatě s ním jsme dospěli k uzávěrům, že jest tomu tak proto, že, umře-li tvor v dětském věku, kdy je za své činy dosud nezodpovědný, nemůže z přirozeného utrpení, jeho zrozením nastalého, nic zkaziti a vrací se do úrovně – o toto utrpení vyšší –, ve které se rodí znovu.

„Jaký jest původ slabomyslných a mrzáků od narození?“

„Většinou jsou to tvorové, kteří se zrodili v úrovni, do níž ještě nepatřili. Tento postup utrpení lze vzíti na sebe dobrovolně.“

„Jak dlouhá jest doba mezi fysickou a druhou smrtí v místu, jež odpovídá našim představám křesťanským o peklu a očistci?“

„Může trvati dobu, kterou byste měřili zlomky vteřin nebo desítkami tisíc let.“

„Závisí též od počtu závazků a pout vůči hmotě?“

„Ano.“

„Prosíme o jména dalších geniů.“

„44. IR, nebo JR, myslitel, činitel.

45. SAA, pohybovatel, podstata všeho pohybu.

46. HRJ, genius skrytých pravd a zjevovatel.

47. AŠAL; Soudce, spravedlnost v mnohosti.

48. AMAH, Otec, genius mužské, kladné lásky.“

Dále nám genius poradil, jakým způsobem lze zkvasiti melisu bez použití parní lázně, jako minulého roku.

Melisu možno dokonale zkvasiti v tlící směsi, složené ze 70 % řezané slámy a 30 % sena. Tato směs se udusá tak, aby měla přístup vzduchu a zalévá se roztokem 3,75 kg uhličitanu ammonného a 5 kg uhličitanu vápenatého na 100 kg směsi shora uvedené. V zálivce má býti obsažena močůvka.

„Prosíme o další verše Genese.“

„30. I řekl jim Bůh: ,Dal jsem vám bylinu všelikou za potravu, živte se jí.‘

31. A byl večer a jitro, den šestý.

II. kapitola.

1. Tak stvořena byla nebesa i země a všechna osazenstva jejich.

2. I skončili bohové dne sedmého dílo své a odpočinuli sobě.

3. A požehnal jim Bůh ve dni sedmém a posvětil ho.

4. Tito jsou pak rodové ve stvořeném prostoru.“

Položili jsme dotaz po pomoci jedné z našich, vážně nemocné, člence klubu:

„Neznáte příčiny; pokusím se následky převésti jinam, to však nevylučuje v tomto případě smrt. Jsou již dva z vás, které drží má ruka mezi vámi.“

V sobotu, dne 6. dubna, pokračovali jsme ve fotografování živlu vody u bratří Milana, Timaia, Adonirama a Miloty a sestry Violy.

Dokonalé ovládnutí živlu vody. Fotografie

bratra Milana v sobotu, dne 30. března 1940 ve 20 hodin, světlo 1 25wt elektr. žárovka,

exp. 1/100 vt., červený filtr, kuřidlo kafr.

Počínající ovládání živlu vody. Fotografie

sestry Violy za stejných podmínek v sobotu, dne 13. dubna 1940.

„Prosíme o další verše Genese.“

„5. I všeho nejmenšího, dříve než vzešlo. Neboť nedštil ještě Hospodin-Bůh na zemi, ani člověk ji neobdělával.

6. Ani pára z ní nevystupovala, aby svlažovala její povrch.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého devátého.“

„H VEH, utěšitel, genius pokoje a klidu.“

„Prosíme o jméno genia padesátého.“

„DN, spravedlivý, soudce světa lidí.“

„Prosíme o jméno genia padesátého prvního.“

„GEHA, filosofie lidská.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„7. A první z nich zrobil obraz z hlíny zemské k podobenství svému, vdechl v chřípí jeho dech života a stal se člověk duší živou.

8. Štípil pak byl Hospodin-Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.

9. A dali zemi vyjíti stromoví různému, z nich stromu života a vědění dobrého i zlého.

10. A řeka mohutná svlažovala ráj a dělila se ve čtyři prameny.“

„Které z hříchů křesťanského katolického katechismu mohou způsobiti ztrátu božské jiskry?“

„Hlavní, ale nemohou býti přesně určeny, jen tehdy jsou platné, vedou-li ke zpětnému směru, tj. ke ztrátě božské jiskry.“

„Co jest to duše a duch?“

„Duše jest to, co ducha bezprostředně obaluje. Duch je analogií božské jiskry.“

„Jest duše středem mezi zemí a nebem (duchem)?“

„Ano.“

„Superindividualita znamená trvalé a pevné spojení ducha s duší. To je smyslem reintegrační cesty.“

„Ano.“

„Tělo lze teoreticky produchovniti tak, aby se pevně spojilo s duší a tím i s duchem. To je tělo oslavené.“

„Ano.“

„Spojení ducha s duší nazývá se mystickou svatbou?“

„Ano.“

„Co jest to mesiášský stav Kristusovský?“

„Když božská jiskra prozáří obě ostatní lidské podstaty.“

Minulou neděli nám Aziel sdělil, že na naše přání pokusí se převésti utrpení nemoce jedné naší členky na jiné pole. Týž den ustaly naráz její bolesti, brzy na to se dověděla, že její snoubenec ji opustil. V obou případech jevila se nutnost ztráty sexuálního partnera, nutnost osudová. Tato měla se původně naplniti jakožto důsledek lékařského zásahu tak, že ozařováním byly by nadobro zmrtveny její pohlavní orgány.

Dotázali jsme se genia na průběh její nemoci:

„Ještě není její život jistý. Druhá jest zachráněna, takže nemusím ji dále ostříhati.“

Druhou jest míněna členka, která onemocněla loni na podzim a o které nám řekl, že má Azraelovo znamení na čele, jak jest popsáno v předu.

V sobotu, dne 13. dubna 1940 zhotovili jsme v saturnskou hodinu snímek Saturnského elementála, jak vidno ze snímku na druhé stránce.

Kontrolní snímek elemntála Saturna, pořízený

v sobotu, dne 13. dubna 1940 v saturnskou hodinu noční. Červený filtr, 2 prostředníci, 1

operatér, osvětlení 1 25wt žárovka, exp. 1/100 vt., kuřidlo mastyx, černé pozadí s celofánem.

„Prosíme o jméno genia padesátého druhého.“

„IMAM, vznešený, pán svobody.“

„Prosíme o jméno genia padesátého třetího.“

„NAN, pokořovatel, dárce poznání.“

„Prosíme o jméno genia padesátého čtvrtého.“

„NUTH, egyptská Nut, působce hierarchií nebeských i pozemských.“

„Řekl jsi posledně ,…to, co nazýváte božskou jiskrou‘. Chtěl bys snad to pojmenovati jinak, co by snad lépe vystihovalo podstatu věci?“

„Mezi monádou a božskou jiskrou jest ještě mnoho odstínů, které by ale zbytečně komplikovaly Vaše nazírání; nikde v chrámu lidského otce není prudkých přechodů.“

„Ve 22 % lidí ztrativších božskou jiskru jsou zahrnuty též osoby, jež tuto jiskru ztratili již v dřívějších vtěleních?“

„Jest tomu tak, jak říká mistr.“

Názor br. Milana je, že zpravidla lidé, kteří již dříve jiskru ztratili, v dalším vtělení ji ztěží udrží i kdyby ji probudili, dokud nejsou ve své duševní podstatě „proudem očistěni“.

„Podmínky dosažení stupně dokonalosti jsou relativní a mění se podle úrovně a prostředí, v němž se člověk rodí.“

„Ano.“

„Můžeme si představiti povinnosti vyplývající z toho v jakýchsi soustředných kruzích, tj. nejprve vůči duchu a tělu, za druhé vůči rodině, pak přátelům, dále národu, lidstvu, přírodě a pod.?“

„Ano, ale také povinnosti užíti jich k vlastnímu poučení a nikoliv jen k instinktivnímu ukojení vlastních potřeb, které nejsou vlastně účelem.“

„Jedním ze smrtelných hříchů vedoucích ke ztrátě božské jiskry jest duchovní pýcha. Postačí k této ztrátě ztrnutí ve vývoji pýchou zapříčiněné, nebo jest nutno k této ztrátě ještě z pýchy důsledných činů?“

„Tyto činy po pýše následují vždycky.“

V sobotu, dne 20. dubna 1940 pořídili bratří Milan, Timaios, Milota a sestra Viola další snímky živlů, tentokráte ohně. Večer dotázali jsme se Aziela, máme-li, vzhledem ke krásnému a teplému počasí, navázati opět styk s Joielem. Genius nám to nedoporučil a pokračoval:

„Neuvidíte nic; buďte méně lační těchto jevů; kdybyste byli zdrženlivější loni, dostalo se vám všeho, co vám bylo slíbeno. Analogie jest zde stejná, jako v pozemské lásce.“

Dokonalé ovládání živlu ohně. Fotografie

bratra Milana v sobotu, dne x0. dubna 1940 ve 22 hodin, světlo 1 25wt elektr. žárovka, exp.

1/100 vt., červený filtr, kuřidlo kadidlo.

Počínající ovládání živlu ohně. Fotografie

bratra Miloty za stejných podmínek ve stejnou dobu.

Požádali jsme genia, mohl-li by nám podati rekonstrukci původní egyptské Genese, ze které čerpal Mojžíš.

„Egyptská Genese, kterou vám budu diktovati, jest překladem Genese, kterou napsal Plato po třináctiletém pobytu v Onu. Mojžíšově počátku předchází zde 26 veršů.“

Dále podotýká, že Plato ji sestavil dle Genese ónské, která je nejlepší, ježto se nejvíce přibližuje absolutnímu pojetí.

„Mnohdy jsou personifikace zde vyjádřeny abstraktními pojmy, to vám ale doplním později, pokud to mistr nepochopí. Snažím se překládati tak, aby Genese neztratila na své původní slovní působivosti.

1. Od věčnosti před počátkem bylo Pravodstvo.

2. Nebylo Pravodstvo od věčnosti před počátkem, byl NVN.

3. Nebyl NVN od věčnosti před počátkem;

4. ani světlo, ani prostor ho nezvážily.

5. Nebylo světla, ani prostoru, ani vážícího;

6. nebylo ani počátku, bytať věčnost,

7. nebyla věčnost, neznajíc počátku.

8. Počátkem bylo Slovo a ve Slově se poznala věčnost.

9. Slovo bylo PTH.

„Kterak si máme vysvětlovati Tvou poznámku o slovní působivosti? Znamená to, že jednotlivých veršů lze užíti jako ladiče pocitů a meditační předmět?“

„Ano.“

„Jakub Böhme říká ve své ,Signatura rerum‘, že na počátku bylo Nic a v něm Oko. Jaká jest zde analogie?“

„NVN a PTH.“

Která díla napsal Plato po svém návratu z Ónu?“

„Nejsou dosažitelná, poněvadž byla uložena na místě, kde byla později zničena. To, co znáte z Platona, jsou jen méně hodnotné spisy určené pro veřejnost. Plato dovedl mlčeti.“

Příští dni jsme pokračovali v diktátu Platonovy Genese a uvádíme další verše až po místo, kde začíná Mojžíš.

10. A z toho Slova vyšel Západ věčnosti,

11. Západ věčnosti jest počátkem,

12. a počátek jest TM.

13. Zapadnul z vejce Slova,

14. a vykvetl duchem mluveným i mluvícím.

15. TM jest počátek,

16. TM jest konec věčnosti,

17. TM jest západ.

18. V něm usíná Slovo a v něm se probouzí.

19. TM jest jeden: Slovo konce, jasu a počátku;

20. TM jest jeden: Příbytek Myšlenky, jejího světla a prostředků.

21. Myšlenkou TM(a) jest HR, neboť TM jest tušením člověka.

22. TM jest Hospodin: Jeden ve Třech a Tři v Jednom. Dále jsou bohové.

23. Třetí oplodnil Prvního a dva vydal pro Druhého bytí.

24. A oba bohové byli tvůrci všeho dalšího.

25. Těly byla slova jimi zplozená,

26. a věčné přeměny zrály v tichu jejich úst.

Bratr Timaios položil geniovi několik otázek:

„Existuje Lilith jako druhý zemský satelit?“

„Ano.“

„Existuje ještě třetí – vyrovnovažující satelit?“

„Jest hypotetický.“

„Jakou funkci má Lilith?“

„Jest to kosmický representant zemské hmotnosti.“

„Kde se pohybuje?“

„Ve tmě stínu země; až tento stín opustí, nastane to, co Písmo nazývá posledním Soudem.“

„Evu představuje fysická žena; Lilith představuje vílu?“

„Ano a všechno ženské, co nemá fysického tvaru.“

„Může se člověk oženiti i s jinými bytostmi, vyjma fysické ženy a živelné bytosti?“

„Co míníš oženěním?“

„Soužití prosté nebo požehnané.“

„Ano; požehnané až tehdy, když formální podmínky to dovolují.“

„To jest: rodiče, občanský původ, listiny?“

„Ano.“

Bratr Timaios se tázal dále na nějaké podrobnosti, týkající se kvintessence z melisy. Aziel mu je zodpověděl a podotkl:

„Mysli příště na detaily více sám; jen vlastní zkušenost dělá mistra.“

„Prosíme o další verše Mojžíšovy Genese.“

„Druhá kapitola do konce jest stejná s biblí; jen ve verši devatenáctém poslední dvě slova nahraďte slovem žila.“

(Konec verše devatenáctého podle posledního vydání bible kralické zní: …a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.)

„Povšimněte si první příčiny Adamova pádu: Bůh mu nabízí přírodu, ale on chce svůj vlastní protiklad.“

Bratr Milota se tázal:

„Posuzuje se z hermetického hlediska duševní výše národa podle průměru jeho příslušníků, nebo podle výše jednotlivců?“

„Podle výše jednotlivců.“

„Snažíme-li se býti dokonalými, prospíváme tedy tím i svému národu?“

„Pro jednoho spravedlivého jest spravedlivo, aby trval celý svět; nemluv proto jen o národech.“

„Víš, že bratr Adoniram jest nemocen?“

„Ano. Velké povstávají věci z maličkostí; proč neuposlechl? Budiž to výstrahou všem!“

„Prosíme o jména dalších geniů.“

55. MB, dárce víry.

56. PAI, Moudrý, uklidňovatel.

57. NCHT, Silný, pán spravedlivého boje.

58. JAHA, Ochránce, potlačovatel nepravého.

59. NAZAH, pán směny, podstata pohybu.

60. MIZRA, pozemská rovnováha.

61. UMB, Učitel, inspirátor.

Ve čtvrtek, dne 2. května 1940 pořídili jsme při západu slunce další snímek na palouku vil. Jelikož jsme si povšimli, že živelné bytosti napodobují naše gesta a seskupení, sestavili jsme před záběrem z přítomných skupinu, která skutečné byla bytostmi napodobena.

Snímek sylfy obklopené srnečky, pořízený ve čtvrtek, dne 2. května 1940, při západu slunce. Čtyři operatéři, žlutý filtr, exposice 2 vteřiny,

kuřidlo myrrha, dvoudenní půst.

Večer sdělili jsme Azielovi svůj úmysl poříditi snímky vodních živelných bytostí. Řekl nám, že jim máme sypati soli na břeh nedaleké tůně a voliti raději neděli, abychom získali i mužské typy. Opačný živlový den jest vhodný pro opačné pohlaví, typické dotyčnému živlu. Na př. typické pohlaví vody jest žena. Snímky undiny lze získati v pondělí při západu slunce. Mužský typ tohoto živlu nutno fotografovati v neděli.

„Potvrdil jsi nám svého času, že superindividualita ve smyslu reintegrační cesty znamená trvalé a pevné spojení ducha s duší, že také tělo lze teoreticky produchovniti tak, aby se pevně spojilo s duší a s duchem. Musíme ale také předpokládati zpětný postup do hmoty. Jest o tak zvané upírství?“

„Ano. Upír jest člověk, který následkem usilovného lpění na hmotných požitcích, lakomec země, ztratil božskou jiskru. A ze své duše vytvořil larvu. Tato larva, jejíž podstata jest hlavně motivována sexuálním šílenstvím, udržuje tělo dále, nutíc je ssáti jako malé dítě, jímž by se chtěla znovu státi.“

„Má takový nešťastník vědomí sama sebe?“

„Má vědomí své fysické existence.“

„Duševní, po případě duchovní existenci si neuvědomuje?“

„Ne.“

„V tomto případě může započíti s neustálým znovuvtělováním – jako ostatní bytosti ztrativší božskou jiskru – teprve po mechanické zkáze fyzického těla?“

„Ano.“

Při této příležitosti vypravoval nám bratr Milan, že jako čtrnáctiletý chlapec viděl se svými kamarády za bílého dne muže-upíra, oděného v přiléhavé kalhoty a kabát středověkého střihu, hlavu pokrytou zrezavělou přilbicí. Přelezl hřbitovní zeď, jsa vyprovokován dopadajícími kameny, které tam z rozpustilosti hoši házeli. Ti se dali hned na útěk a křičeli ze všech sil. Upír je chvíli pronásledoval, ale pak se obrátil a kráčel zvolna zpět. Přelezl opět hřbitovní zeď, při čemž zvláštním způsobem natahoval a smršťoval své tělo. Aziel navázal na toto vyprávění poznámkou:

„Ten, jehož jsi viděl, žije již 910 let.“

Na náš dotaz ještě řekl, že nákaza vampyrisováním jest možná pouze u osob, které mají k tomuto smutnému údělu přirozené disposice.

„Může upír spáchati sebevraždu, aby se zbavil svého nepřirozeného života?“

„Je nepravděpodobná.“

„Jest sebevražda vůbec hříchem?“

„Není, nepoškodí-li jiných; jest ale zcela neužitečná, poněvadž není vyhnutí utrpení.“

„To znamená, že sebevraždou zdržuje se vývoj a že mu nelze uniknouti?“

„Ano.“

„Představíme-li si schematicky svobodnou vůli podle jejího druhu tak, že její rozsah v úrovni fysické (materiální) znázorňujeme vodorovným břevnem kříže, v úrovni duchovní (reintegrační) břevnem kolmým, kterak jest jejich rozsah určen a do jaké míry jsou absolutní?“

„Člověk má absolutní svobodnou vůli v rovině kolmého břevna; svobodná vůle horizontální jest určována absolutně svobodně vždy v předchozím vývojovém stupni.“

Z toho vyplývá, že člověk není omezen ve svém duchovním vývoji ani v podmínkách fysických, zdánlivě nejnepříznivějších; rozsah svobodné vůle v úrovni fysické, jehož omezení bývá pak často mylně pokládáno za vyšší zásah osudu, jest pak stejně určován individuem a není tudíž ani zde omezení, které, jedině z hlediska jednoho vývojového stadia, jest relativně skutečné.

„Prosíme o jméno genia šedesátého druhého.“

„JEHAH, osamocovatel, osvětlovatel.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Ano.

27. Na počátku (tohoto světa) vyslovili bohové nebe a zemi, NT, GB.

28. Země pak byla neklidná a pustá, když nebe leželo na vodách.

29. Temnoty byly v jejich splynutí.

30. A země neměla prostoru ni dechu.“

………

Snímek vodní živelné bytosti, pořízený v

neděli dne 19. května 1940 při západu slunce. Čtyři operatéři, kuřidlo myrrha, exp. 2 vt.,

žlutý filtr.

………

………8

se snažiti probuditi nebo jim věnovati více pozornosti. Aziel mu doporučil méně touhy po

neobyčejném a více energie oplodněné rozumem, při čemž podotkl, že lidských chyb hledati a zbaviti se jich musí se sám pokusiti.

„Prosíme o jména dalších geniů.“

63. INAN, léčitel, přirozená obrana přírody proti anormálnímu.

64. MEH, Pán slova, dárce řeči.

65. DMB, genius vod.

„Uplatnění svobodné vůle ve vertikálním směru děje se v první řadě touhou po Bohu. Tato touha může býti ukájena zhruba čtyřmi způsoby projevu:

filosoficky – rozumově, filosoficky – citově, skutky a činy prýštícími z rozumu, skutky a činy prýštícími z citu.

Lze dosíci vysokého reintegračního stupně na příklad jen skutky, prýštícími z citu?“

„Teoreticky ano, ale ne prakticky.“

„Ženy v minulých dobách jistě dosáhly také tak vysokého stupně reintegračního, jako mužové – rosekruciáni. Nezanechaly ale ničeho, podle čehož bychom mohli tak usuzovati. Spočívá to v tom, že žena nedovede slovně popsati svůj dokonalý stav, jelikož se u ní odehrává více v nevyjádřitelné citové sféře?“

„Ne. Muž může se státi dokonalým ještě v tomto těle, poněvadž jej může duchovno oplodnit; žena ne; oplodňuje duchovno a spojení, které značí osvícení, nastává po smrti. Není těla oslaveného u ženy.“

Dále uvedlo, že žena si svůj evoluční stupeň uvědomuje spíše intuitivně, kdežto muž většinou rozumově. Žena nemůže míti zde svůj paprsek, ale není tím nikterak proti muži v nevýhodě. Poměr reintegrovaných žen k mužům jest 1:2.

„Jest floss coeli čistou zemí?“

„Nikoli absolutně.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

31. I vyslal Hospodin dech života do prostoru jejich splynutí;

32. Prostorem byla TFNT, dechem ŠV, a v nich se stalo všechno, co zde jest.

33. A čtvero bylo pak dítek GBa a NTy.

34. A ony vyslovily život vyšlý z vod země.

35. Dva a dva: klad, zápor a jejich opaky.

36. Oni byli Duchem přírody.

37. I stvořil Hospodin – Bůh hvězdy zákonů svých na obloze nebeské a dvě veliké, z nichž větší k podobenství podstaty své.

38. Velkému pak (světlu) určeno, aby dávalo a vládlo dni, malému, aby vládlo noci a bralo.

39. A světlo denní bylo symbolem viditelným jeho majestátu,

40. Noční pak, menší, všeho, co se vrací.

41. A když vody zemské shrnula světla v místo jedno a ukázala se souše,

42. Z úst čtvero dítek GBových vyšla duše Přírody.

43. Neboť zplodila země bylinu i strom, nesoucí ovoce podle pokolení svého,

44. A vody vydaly ryby, hmyz všeliký, ptactvo nebeské, hovada a zeměplazy a zvěř zemskou.

45. I požehnali jim bohové řkouce: „Dali jsme vám lásku druha k druhu a matky k plodům svým, aby otevřeny byly cesty k naplnění Zákona. Ploďtež a množtež se a naplňte zemi, dokud nebudete schopni milovat jako bohové.“

46. I řekl Hospodin: „Učiňme člověka k podobenství svému, aby vládl nade vším životem zemským, jako Slunce – Měsíc na obloze nebeské.“

47. Tak povstal Člověk, muž – žena, HR – HTHR, neboť stejný byl jejich obraz s božím.

48. Ale po vítězství hodiny sedmé nastal soumrak; i seslal Hospodin svoji plodivou tvář, aby učinila člověka z prachu země.

49. Silnému pak a jeho družce z dítek GBa a NTy dáno jest státi se jeho rodiči.

„Jsou míněny hvězdami zákonů – planety?“

„Ano – zákonů fysického stvoření.“

„Sedm planet odpovídá tedy zákonům fysického stvoření; jaké číslo vztahuje se na duchovno?“

„Pět.“

„Jaká jest podstata látky, kterou milují bohové?“

„Cit, oplodněný a ovládnutý nejčistším rozumem.“

„Uvedených pět sil ve verši dvacátém třetím jest onou duchovní pětkou?“

„Ano, v nejvyšším pojetí.“

„Posledních pět stupňů z dvanácti v iniciačních střediskách odpovídají duchovnu; tato pětka jest representována trojitou funkcí Slunce a dvojitou Měsíce?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia šedesátého šestého.“

„NNJK, genius země a snivosti.“

„Náhlé rozmnožení jistých živočichů s katastrofálními důsledky, které jsou známy jako tzv. egyptské rány, jako na příklad kobylky, myši, mravenci a pod. jest způsobeno larvou, vzniklou z morálních úchylek nějakého živého kolektiva?“

„Ano; podporuje enormní vývoj.“

V sobotu, dne 25. května 1940 pořídili bratři Milan, Milota a Timaios se sestrou Violou snímky posledního živlu vzduchu. Ve dvanáct hodin v noci odebrali jsme se všichni do lesa k dubu. Vyjma silného petrolejového zápachu nezpozorovali jsme vůbec ničeho, co by prozrazovalo přítomnost živlových bytostí. V neděli při západu slunce měli jsme v úmyslu zhotoviti snímek vodníka a proto jsme se postili dále, vyjma sestry Violy, které nebylo zcela dobře a potřebovala silnější stravy. Nicméně šla večer k tůni s sebou a počkala opodál, až budeme se snímkem hotovi. Jelikož byl krásný, teplý večer, nešli jsme přímo domů, nýbrž šli všichni ještě hlouběji do lesa na procházku. Nedalo nám, abychom se při této příležitosti nepodívali opět k dubu, ač jsme si byli vědomi nepřipravenosti sestry Violy. U dubu neshledali jsme nic pozoruhodného a obrátili jsme se ku zpáteční cestě. Když jsme kráčeli opět kolem tůně, přivábilo nás blíže silné šplouchání ve vodě, podobné koupání se velkého zvířete nebo člověka. Tu jsme spatřili nedaleko břehu nazelenalý, rychle vířící bod, který vydával zvuky podobné bublání a syčení. Po chvíli tyto zvuky ustaly a za několik okamžiků ozývalo se šplouchání o několik metrů dále. Sledujíce tyto zvuky obešli bratří Milan a Timaios tůň a sestoupili po velmi srázném břehu k vodě; v tom okamžiku skočilo něco těžkého se souše do vody, ale hladina zvířila se jenom tak, že nevytvořila žádných kruhů jako obvykle, což pokládáme za charakteristický znak. Po několika minutách těsně před oběma objevilo se dvé svítících, zelených očí na vodní hladině, stejně bublajících a chrčících. Podobné oči viděli Milota a Viola, kteří stáli dosti daleko na opačné straně tůně. Poněvadž bratra Milana stahovalo cosi za ruku do vody, vrátili se oba k ostatním a ohlédnuvše se, viděli všichni zcela zřetelně jasně žluté, studeně zářící světlo na vodě v místě, kde před tím zářily zmíněné oči.

Dokonalé ovládnutí živlu vzduchu. Fotografie bratra Milana v sobotu, dne 25. května 1940 ve 22 hodin. Světlo 1 25 wt elektr. žárovka,

exp. ? vt., červený filtr, kuřidlo benzoe.

Počínající ovládnutí živlu vzduchu. Fotografie

bratra Timaia za stejných podmínek.

Snímek vodníka a undiny pořízený dne 26. května 1940 v neděli při západu slunce. 3

operatéři, exp. 2 vt., žlutá filtr, kuřidlo myrrha.

Návrat domů minul bez jakékoli další příhody. Přes to ale tento klid byl jen zdánlivý, poněvadž bratr Milan jda do svého pokoje rozšlápl na zahradě před domem nastražený tam ohnivý kámen a aniž si čeho všimnul přinesl jej na podrážce do svého bytu. Pak odešel do sousedního domu a když se asi za půl hodiny vrátil, byl celý jeho pokoj naplněn hustým dýmem a linoleum na podlaze činilo dojem zcela prohořelého. Stop po zbytcích kamene nebylo již žádných a jsme všichni přesvědčeni, že neodvratný požár uhasil Aziel, který ještě téhož večera nás upozornil, na nebezpečí z nedokonalého půstu, tj. i v tom případě, bude-li s námi někdo nepoštěný; pak můžeme očekávati vyhoření nebo uhoření. Přirozeně, že osobám nepoštěným, které nejdou do lesa s úmyslem evokovati, nemůže se nic státi i kdyby kráčeli místy, v nichž sídlí živelné bytosti. Na naši otázku řekl, ze fotografovaný vodník a undina jsou povahy zlé.

Následující sobotu jsme se nepostili, ježto jsme neměli v úmyslu něco podnikati. Proto nás překvapilo, že naše chyba z minulé neděle má ještě následky, když jsme objevili na okně z chodby vedoucím na zahradu, řadu velkých svítících kamenů. Snažili jsme si jich nevšímati, ale při volání doporučil nám Aziel toto:

„Ať mistr je shodí nějakým kovovým předmětem ven a zapálí papírem. Pak nedopustím, aby se zde podruhé objevily; pozor, ať se jiný nedotkne, nebo zemře.“

Učinili jsme, jak nám bylo řečeno. První a největší z kamenů, jenž vzplanul pouhým dotekem studeného, nehořícího papíru, vydával jasné světlo po dobu asi čtyř minut. Ostatní chytaly již hůře. V místech na zemi, kde kameny byly spáleny, zůstal příškvarek filosofického kamene, jako v dříve již popsaném případě.

Druhý den bratr Milan sebral pozorně tento červený kámen, propral jej ve vodě a získal tak několik gramů cihlově červených hrudek se stopami zlatých šupinek. Vše uzavřel a zapečetil v malé zkumavce. Nemáme v úmyslu prováděti pokusy s červeným lvem, dokud plně příslušné živelné bytosti neovládneme, ovládneme-li je kdy vůbec.

Večer jsme prosili o genia a další verše Platonovy Genese. Jelikož Plato ve svém zpracování egyptského podání veršů nečísloval – jak nám Aziel sdělil –, nebudeme i my na příště uváděti čísel veršů, pouze označíme kapitoly.

„Štípil pak Bůh kraj libý na východ, oplývající květenstvím, stromovím všeho druhu i ovocem chutným.

[Středem tohoto sadu, stvořeného k podobenství] zahrad svých, vedl pak Hospodin řeku, jednu jedinou, věčně tekoucí.

Jedna jediná řeka zavlažovala sad Erev; těhotná životem, nesla v sobě prvotiny k oltářům, pruty stříbrné, mluvila chůzí a temnými víry noci ostříhala cesty své.

Odtud dále dělila se ve čtyři prameny: první měl vody zlatem zářící, druhý se lesknul jako stříbro prací vyčistěné, ve třetím nabíhalo v barvu šedě a čtvrtý oplýval čerností hlíny zvířené.

Nesmrtelný, kdo u jejích břehů přebývá; neboť v ramenech vody se dělí a kývají se váhy a do hrobů padá tvorstvo zbloudilé.

Postaviv tedy Hospodin-Bůh člověka v zahradu Erev, aby ji spravoval a tvořil, poučil ho řka: ,Jsi svoboden, synu můj; chceš-li ale zde žíti věčně, střez se ovoce poznání dobrého a zlého. Tají v sobě jed bojů a soumraku a kdykoliv bys je pojedl, odsouzen budeš smrtí zemříti.‘

Takto ustaven byl člověk, zahrady boží koruna.

Aby pak nalezena byla pomoc klidu jeho vah, a naplněny dny samoty, dáno mu kráčeti ve stopách jeho tvůrce: neboť jakkoliv by nazval kterou duši, byla vyslovena, stala se.

I pojmenoval člověk všechno bytí, jež věděl: stvořené i tvořené, ale pomoc, kteráž by při něm stála, nalezena nebyla.

I řekl Hospodin: ,Dvojí učiním tedy tvoji tvář k podobenství světa duchů; budeš-li se však vraceti někdy zpět, mnohost nalezneš místo jednoty a smrtelné místo věčného.‘

Protož rozštěpen člověk a dva byli ve světě zahrady Erev jako veliká světla na obloze nebeské: většímu určeno, aby vládlo dni a dávalo, menšímu pak, aby bralo a vládlo noci, ale společný byl zdroj jejich záře.“

„Aby byla nalezena pomoc klidu jeho vah, je tím míněno opatření preventivní?“

„Ano.“

„Chtěli bychom poříditi snímky kreseb oratoře v Menoferu; jaké jsou podmínky?“

„Jeden snímek po pětidenním půstu; další po třídenním. Po čtrnáctidenním nepřetržitém půstu každou sobotu po předchozím dvoudenním.“

Na náš dotaz genius uvedl, že červený lev, který je ve zkumavce, musí býti desetkráte projektován, aby mohl transmutovati. Nemáme to ale činiti.

V sobotu, dne 8. června 1940 jsme pořídili snímek mužského typu vzdušných bytostí – sylfa. Po skončení operace, která se děla za obvyklých podmínek, zůstali jsme ještě nějakou dobu v lese, při čemž jsme spatřili mnoho světel, podobných gnomským lampičkám. Při zpáteční cestě uviděli jsme v místech, kde se nalézá tůň, jasnou záři, jako by tam plál mohutný oheň, nebo hořel les. Byli jsme si vědomi toho, že vodní bytosti nás chtějí přilákati k tůni a proto jsme toho nedbali a pokračovali v cestě.

Snímek sylfa, pořízený dne 8. června 1940 v

sobotu při západu slunce. Čtyři operatéři, žlutý filtr, exp. 8 vt., kuřidlo benzoe,

dvoudenní půst.

V pondělí, dne 10. června 1940 zhotovili jsme snímek undiny, ale nedopatřením ještě před západem slunce, takže postava na obrázku jest nezřetelná a ve stadiu tvoření.

Snímek undiny ve stadiu tvoření. Tři

operatéři, žlutý filtr, exp. 6 vt., kuřidlo myrrha. Fotografováno v pondělí, dne 10.

června 1940 před západem slunce.

Následující den jsme chtěli vyhotoviti fotografii první kresby oratoře v Menoferu. Vzpomněli jsme si ale, že sestra Viola užila v neděli za účelem léčebným jednu lžíci rybího tuku. Dotázali jsme se Aziela, vadí-li to, když jinak se celou dobu postila s sebou:

„Ano. Nechť se zúčastní až příště, zítra postačíte dva.“

Ve 12 hod. v noci pořídili bratří Milan a Milota zamýšlený snímek, při čemž zajímavé bylo, že bratr Milan byl ztižen zvláštní únavou, jinak zcela nezvyklou.

snímek kresby z oratoře chybí

Druhého dne tázali jsme se genia, můžeme-li učiniti pokus s navoděním umělého snu. Aziel odpověděl:

„Neradím – teče mnoho krve. Astrálno jest teď nebezpečné.“

„Můžeme pokračovati v naší práci s živelnými bytostmi nebo máme toho raději nechati vzhledem ke zlé povaze dosud známých bytostí?“

„Nechci působiti na vaši svobodnou vůli; jest to však, jak víte, dosti nebezpečné.“

„Můžeme zhotoviti během čtrnáctidenního půstu více snímků kreseb?“

„Ne. Nechci přetěžovati chlapce.“

V pátek, dne 14. června 1940 došlo opět k malému rozladění, které bylo ale ihned likvidováno. Přes to tázal se bratr Milan, můžeme-li v sobotu snímek další kresby poříditi.

„Nemáš-li jistotu, ne.“

Dále uvedl, že fotografovati tento výkres máme až ve středu, dne 19. června. Při tom nabádal ke klidu a uvedl výslovně:

„Nerozčilovat se, je to dnes vražedné. Víte sami, jak jsou nyní ztíženy podmínky.“

V pondělí, dne 17. června 1940 pořídili jsme opětně snímek undiny, který jest sice lepší minulého, ale obličej není možno rozeznati, což jest – jak se zdá – úmyslně.

Snímek undiny, pořízený dne 17. června 1940

v pondělí při západu slunce. Tři operatéři, kuřidlo myrrha, žlutý filtr, exp. 1/100 vt. a

několik vteřin dodatečně na pozadí.

Večer debatovali jsme o příčinách nemocí; rozdělili jsme je zhruba na tři kategorie:

1. nemoce, jež jsou utrpením reintegračním, 2. nemoce živelné nevyrovnanosti, 3. nemoce, jež jsou důsledkem spáchaných hříchů.

Genius nám potvrdil náš názor, že nemoce naše vlastní, tj. našeho kolektiva smíme léčiti odstraněním příčiny, pokud ji uhodneme a rozložením utrpení na jeho ekvivalenty ve sféře fysické i duchovní.

„Jaký má býti náš postoj vůči nemocem cizích lidí? Máme a smíme je léčiti, tj. mírniti intensitu utrpení?“

„Nemůžete znáti příčiny a proto jest vám dovoleno léčiti v mezích fysických prostředků; prozřetelnost stejně nezměníte, ale zachováte se morálně.“

Dále nám uvedl, že z hermetických prostředků léčebných smíme použíti výrobků spagyrických; z léčby mumiální transplantaci do látek minerálních, méně živých rostlin a vůbec ne živočichů.

„Smí se užíti k léčení též zásahů mimofysických?“

„Málo kdy, téměř nikdy.“

Tázali jsme se dále, zda jistá osoba, která dělá úspěšnou životní kariéru, používá prostředků okultních.

„Má mnoho spolupracovníků; jest to ale špatná cesta. Čeká vás ještě mnoho nepříjemných zpráv.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Tak povstali rodičové první všeho pokolení lidského; nazí a čistí, a jejich dnové byly jako kalich lotosu, který nikdy neuvadá, ni vůně neztrácí u břehů řeky života.

III.

Duše pak jedna, kterou vyslovil člověk a jež žila na rozhraní dne a noci, byla nejlstivější ze všeho živého na zemi.

Ta řekla ženě: ,Proč máte se chrániti ovoce poznání?‘

A odpověděla ji žena: ,Chráníme se jej, poněvadž řekl Hospodin: Střez se ovoce poznání dobrého a zlého.‘ I nadešel večer.

Za jitra dne druhého vrátila se duše lstivá řkouc: ,Vyhýbáte se smrti a sami umíráte blaženstvím; co do života přesládlého kvítím?‘

A opět třetího dne přišla duše lstivá vyslovená člověkem, aby pokoušela krev jeho krve: ,Hle, ženo,‘ pravila, ,třpytí se vlas tvůj jako oheň slunce na hladině řeky vašeho ráje; nepřijde ale poutník temnotami zmučený, pro něhož jedno polaskání mělo by cenu celého života.‘

,Tvoje nohy jsou hodny podnoží z oltářů; proč nevystavěl ti je ještě Hospodin? Což nepadne před tvojí krásou nikdo, jemuž by temné víry na dně očí tvých byly hvězdami vlahé noci letní?‘

,Nikdy neocení rty žárem vyprahlé rozkoš démantů rosy nebeské, nikdy nepozná k smrti znavený syn útěchu bezesného spánku. Nikdy – ženo! Nikdy – dokud nebude zemi zastírati stín, nevydáš záři v celé svojí nádheře.‘

,Ví Bůh, že kterýkoliv den okusíte ovoce poznání, budete jako On, vědouce dobré i zlé. Vyhýbáte se smrti a sami umíráte blaženstvím; květy jsou ozdobou země, ale zlo a utrpení jsou její solí, nekonečně dražší, a vy – ó bloudové – jich ještě neznáte!‘

Pak nadešla noc a pojedla žena ovoce a dala je okusiti člověku.

Za úsvitu padli oba před tváří Hospodinovou v prach, neboť poznali chudobu svojí nahé bezradnosti.

I řekl jim Hospodin, plynoucí po zahradě Erev k světlu dennímu: ,V této zemi jediné byli jste ostříháni hříchů a zániku. Proč užili jste ovoce poznání, před nímž jsme vás varoval? Což není hoden pokušení svobodný syn bohů? Vyslovili jste bolest a stín a utrpení, poznavše dobré i zlé: v bolesti a temnotách a pokoření žíti a roditi budete, hledajíce Světlo, dokud se znovu neobrátíte v prach, z něhož vás Plodivý učinil.‘“

„Jest míněna duší lstivou bytost hmotná či nehmotná?“

„Nehmotná.“

„Skrývají lichotky lstivé duše analogie s vlastnostmi řeky ráje?“

„Ano, ale jest ještě více výkladů.“

„Jest Plodivým míněn Chnum?“

„Ano.“

V předvečer svátku sv. Jana Křtitele, tj. v neděli dne 23. června 1940 rozhodli jsme se učiniti snímek astrálních shluků. Po předchozím půstu vydali jsme se do lesa v noci v jedenáct hodin. Při cestě tam i zpět zažili jsme opětně několik obvyklých blesků v kalužích, doprovázených silnou ranou. Vyjma několik ohnivých květů neviděli jsme nic pozoruhodného, jen br. Milan pozoroval celou cestu nás doprovázející astrální shluky. Nechtěl na nás působiti sugescí a tak se o nich nezmínil. V místě, kde uviděl obzvláště zajímavé seskupení astrálních tvarů, zůstal státi a tam jsme zhotovili bez kuřidla, bez filtru a clonky, zcela normálním způsobem snímek, jak vidno na následující stránce. Při užití všech pomůcek, obvyklých při okultních motivech, docílili bychom sice snímku mnohem dokonalejšího, ale chtěli jsme se přesvědčiti o materialisační schopnosti astrálních obyvatel této výjimečné noci.

Snímek náhodných astrálních shluků v noci

svatojánské. Pořízeno přímo, bez clonky, filtru a kuřidla v 11 hod. v noci. Čtyři operatéři po

předchozím půstu, exp. 1/100 vt.

Br. Milota se tázal genia: „Jest naší povinností léčiti své nemoce vzhledem k tomu, co víme o důsledcích utrpení?“

„Ano.“

„Mám občasné bolesti v bedrech. Domnívám se, že souvisí s ledvinami a že tato choroba jest důsledkem určité povahové vady. Řekl bys mi, které?“

„Přílišná nepohyblivost a ještě veliká sexuální představivost; neumíš-li se jí zbaviti mentální cestou, měň ženy. Ženil jsi se příliš brzy, jinak prozatím žádné nebezpečí. Odvar: přesličky, nátržníku a heřmánku. Rychlé omývání studenou vodou bezprostředně před spaním. Krátce – a hned do postele bez osušení. Není to nemorální, jak by se vám zdálo, horší jsou představy.“

V sobotu, dne 6. července debatovali jsme večer o problému pokušení a dospěli k názoru, že pokušení jest normálním průvodním zjevem při reintegračním spění a jeho síla je úměrná vývojovému stupni, intensitě a množství vyvinutých psychických sil. Aziel navázal na naši debatu tímto sdělením:

„Mluvili jste o pokušení; právě nyní ti, mistře, nastává: bude ti dána příležitost uplatniti svoje vědění. Byl bych ti povinen, ač nerad, pomáhati, neboť nikdy nezměníte zákony Prozřetelnosti v tomto životě. Dosáhnul bys světské moci, o níž se nikomu nezdálo.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„,Dal jsem vám sílu milovati jako bohové, ale stvoříte tělo a chaos, vědouce dobré i zlé: láska vaše klesne do obzorů těch, kteří jsou pod vámi a teprve s nimi smíte jíti zpět.‘

,Zlořečená pak bude duše lstivá, neboť běda strůjci nutného pokušení: po zemi se plaziti bude a prachem se živiti po všechny dny života svého. Nad to položím nepřátelství mezi ni a ženu a mezi semeny jejich; její hlava za patu dítěte obětována bude.‘

Takto dokonán jest pád Člověka. V noci, jež nastala, nesmrtelnost hledal v klínu ženy a tehdy otevřeny jsou oči obou a poznali tajemství svého původu.

A z rána dne nového sdělali sobě šat kožený a vyšli ze zahrady Erev, sledujíce řeku, aby naplnili úděl svého života.

Tehdy zaplakal Hospodin nad cestami dítek svých a slzy jeho staly se lidmi v odlescích časů této země.

IV.

Skutečné jest jen věčné a spravedlivé. Kde jest věčnost u lidí v času země? Člověk netrvá stále a proto není skutečným. Jest jen zdáním a zdání jest člověku nepřekonatelným klamem.

Kde jest prapříčina všech věcí? V prvním a jednom obsaženém v člověku a ve všem, co jest.

Není synem zítřků ani nadějí minula; jest, neboť nehalí se do času tvář Hospodinova.

Jest sokolem na prsou nebeské ženy; sám v člověku, ze zdání tvoří skutečnost silou plynoucí z vlastního utrpení.

Jest ve všem, co žije a dýchá, nežije a neroste, ve všem, co jest nebo se tuší, plyne nebo se rozplývá.

Neboť Světlo ho nikdy neobsáhlo ani temnoty nezkrušily; on jest chválou Tvůrce a jeho jméno jest HR, Člověk v člověku.

- - oOo - -

Dávno před počátkem světa lidí vládly na zemi čtyři její dítky. STCHovi dána země horní, Silnému dolní. Příroda kladná sdílela pak klid pána horní říše, záporná dolní.

V horní říši nebylo temnot pro Světlo; byla tam tma. V dolní říši Světlo pronikalo temnotou; bylo světlo.

I plozeno bylo nahoře v temnotách; byl chaos. Dole tvořil se svět v záři; byla harmonie.“

„Akce lidí v zahradě Erev se odehrávaly v noci, reakce ve dne. Jest dnem a nocí míněn náš pozemský den a noc, nebo jest tento vztah pouze analogický?“

„Jen analogie. Nesmíte brát vše doslovně; největší hodnota této Genese spočívá v jejím symbolismu.“

„Ptah representuje život v nebytí?“

„Ano.“

„Zapadnutí z vejce Slova jest analogií smrti?“

„Ano.“

„TM v bytí jest tolik, jako Ptah v nebytí?“

„Ano.“

„Jest Ptah výslednicí složek NUN a Pravodstva?“

„Ne.“

„TM jest počátkem; slovo jest nás filosoficky pobízí k představě konce. Jest znamená věčnou přítomnost, trojjedinost času, tj. minulosti, přítomnosti i budoucnosti?“

„Ano.“

„Tato věčná přítomnost s koncem filosofickým je vydechnutím Boha, indická Manvantára?“

„Ano.“

„Dá se vyjádřiti číselně, jak to činí Indie?“

„Ne.“

„Skrývá Platonova Genese analogii čtyř Budhových pravd o strasti?“

„Ano, ale obrácenou.“

„Spojíme-li dva protiklady, nevzniká syntéza, nýbrž něco třetího na vyšší úrovni.“

„Ano – zpravidla, ale ne vždy.“

„Rozložíme-li nějakou entitu v jeho složky kladnou a zápornou, bytují tyto samostatně, ale na nižší úrovni.“

„Ano.“

„Ovoce poznání dobrého i zlého vzniklo rozložením nějaké vyšší hodnoty?“

„Ano.“

Bratr Timaios se tázal kdysi Aziela na význam rozložení sil v zodiaku; nyní zapomněl jeden detail a prosil genia, mohl-li by mu ho říci znovu. Aziel mu nevyhověl, podotknuv:

„Řekl jsem.“

„Jest dnešní doba dějinným přelomem či pouhou episodou?“

„Podle toho, jak pro koho.“

Výše uvedený diktát Genese nebyl uskutečněn najednou, nýbrž během asi pěti týdnů. Při jedné příležitosti, kdy jsme byli rozmrzeni nad nezdarem pokusu s influenční elektřinou, genius při obvyklém večerním volání zodpověděl všechny dotazy, ale další diktát Genese odepřel slovy:

„Nejste dnes disponováni; Genesi příště.“

Dne 10. srpna 1940 přijel do Káraného na návštěvu Dr. S. Cítil se nemocen a po jeho odjezdu tázali jsme se Aziela na příčinu jeho choroby, která vznikla otravou nikotinem:

„Otravou porušeny spoje systému mozkového se sítí oběhu krevního. Omývání celého těla studenou vodou ráno a večer bez osušení; čaj z jitrocele, jahodového listí, jalovce a velmi málo myrrhového oleje.“

V sobotu, dne 17. srpna 1940 večer jsme debatovali o profanaci hermetických pravd z hlediska útěchy a zodpovědnosti. Došli jsme k závěru, že profanace jest zatížení nějakého tvora zjevením pravd, z nichž vyplývá zodpovědnost, která jest jeho stupni vývoje neúnosná. Genius tuto definici schválil.

„Bratr Adoniram jest na léčení v plicním sanatoriu. Lze nějakým způsobem léčení jeho choroby urychliti?“

„Neposlechl v maličkosti, jíž jsem mu radil; teď musí trpěti.“

V říjnu minulého roku nadhodil Aziel při jedné příležitosti, že koncem roku 1940 nastanou normální poměry. Prosili jsme ho nyní o vysvětlení, v jakém směru můžeme návrat normálních poměrů očekávati:

„Chápejte normální poměry s hlediska sféry bezprostředně příčinné, jíž jsem měl na mysli; mluvili jste tehdy o nejistotě.“

Zhotovili jsme přístroj na influenční elektřinu, dobře fungující a tázali jsme se genia na způsob jejího užití v hermetické praksi:

„Můžete evokovati ohnivé bytosti, dynamisovati znaky a fotografovati projevy příslušných bytostí. U živelných bytostí jen jednu jiskru; kdybyste fotografovali více, dostali byste rozložený pohyb bytosti; kuřidlo zde ohnivé, clonka žádná. Pozor však na znaky geniů.“

Kladením dalších otázek jsme se dověděli, že půst při živelných bytostech postačí dvoudenní, při ostatních vícedenní podle druhu bytosti. Filtr dle potřeby, jakož i hodina. Vhodná doba pro fotografování salamandrů jest půlnoc v sobotu, kuřidlo ohnivé. Chceme-li získati snímek

bytosti některého znaku, nutno fotografovati znak vytvořený jiskrou. Influenční elektřinou lze získati též snímky, které svou povahou možno jinak fotografovati pouze pomocí magického zrcadla.

V sobotu, dne 24. srpna o půlnoci, učinili bratr Timaios a Milota první snímek salamandra, který jest ale málo zdařilý vinou špatného materiálu vývojky a ustalovače. Bratr Milan se poprvé během celé naší práce fotografování nezúčastnil pro malou dietní chybu.

Snímek salamandra, pořízený v sobotu, dne

24. srpna o půlnoci. 2 operatéři po předchozím půstu, kuřidlo kadidlo, bez filtru.

Následující sobotu zhotovili jsme pomocí zrcadla snímek další kresby hochovy, figurální výzdobu oratoře Menoferské představující třetí stupeň řádu.

obraz 3. stupně chybí

V sobotu, dne 14. září 1940 získali jsme obrázek čtvrtého stupně.

obraz 4. stupně chybí

Večer tázali jsme se Aziela znovu na některé podrobnosti týkající se problému zodpovědnosti.

„Trvá vliv zla, profanací způsobeného, jenom v rozsahu bezprostředního kruhu, v němž byla tato učiněna?“

„Ano.“

„Vzniká ale řetěz zla; zodpovědnost se tedy vztahuje jen na předchozí článek?“

„Ne, ale vliv jest zpravidla z dalších článků jen nepatrný.“

„Následky převzaté zodpovědnosti se podle povahy profanace projeví buď v pláni fysické nebo v pláních vyšších. Lze se těchto následků zbaviti nebo je mírniti již nyní, během tohoto života, určitými ekvivalenty utrpení?“

„Následky trvají tak dlouho, jako zlo profanací způsobené.“

Bratr Milota se tázal, zda vedle zodpovědnosti aktivní existuje ještě zodpovědnost pasivní, která může na příklad nastati, přihlížíme-li nečinně k bloudění a tápání někoho s poctivou touhou?“

„Nezapomeň, že pravdu pochopí dokonale jen ten, kdo dlouho bloudil a marně ji hledal.“

Bratr Milan objevil ve své knize Geschichte Aegyptens od J. H. Breasteda fotografii vytesané hlavy z obsidiánu s textem: Kopf eines Königs. 26. Dynastie, silně se podobající snímku zakladatele řádu S.E.S., který jsme v lednu t. r. zhotovili. Genius poznamenal:

„Snažím se, abys dostal do rukou díla, vztahující se na to, o čem se zde jedná. Podoba je stejná a jednu osobu představuje.“

„Budeme-li fotografovati jiskření přímého statického proudu bez kondensátorů, dostaneme také snímek s okultním námětem při použití ohnivého kuřidla?“

„Ano.“

Následujícího dne, v neděli 15. září 1940 v noci zhotovili jsme snímek jiskření přímého statického proudu bez kondensátorů.

Nedokonalý snímek jiskření přímého,

statického proudu bez kondensátorů při použití kuřidla kadidla.

8 Výpustka blíže neurčitelného rozsahu na lomu stránek. Nejspíše chybějící stránka – ne více –, neboť jak jména geniů tak verše Genese plynule navazují.Č

V pátek, dne 20. září nastoupili bratří Timaios a Milota 14ti denní dovolenou a rozhodli se spolu s bratrem Milanem a sestrou Violou podrobiti se celou tuto dobu obvyklé postní askesi. Během této doby byli jsme každý večer ve styku s Azielem, který nám nedoporučil konání pokusů v astrální pláni vzhledem k trvalé nebezpečnosti této úrovně s ohledem na současné běsnění, ale uvolil se sděliti nám průběhem několika večerů podstatu, smysl a popis astrálu.

„Astrální pláň jest slabě hmotná úroveň přiléhající k světu hmotnému a spojující jej s úrovněmi nadřazenými. Všechno, co se má projeviti fysickým tvarem, musí býti předem vytvořeno v této úrovni; poněvadž i čas zde má jinou strukturu, jest možno mnohdy z této úrovně předvídati události vašeho světa.

Dělení na úrovně nebo pláně jest pouze teoretické, neboť, jak jsem již řekl, příroda nezná prudkých přechodů. Pláň mohli bychom určiti počtem konstitučních prvků, které tvoří na zemi živly. Čím menší počet těchto prvků, tím vyšší oblast. Na úroveň astrální působí, v ní tvoří a jí jsou tvořeny obě oblasti přiléhající.

Astrální pláň obsahuje nebo jest oživena bytostmi nebo živými tvary dvojího druhu: těmi, jež byly vytvořeny sférami vyššími a těmi, které vznikly odrazem z úrovní podřazených.

Všechny ideje, obrazy nebo bytosti i kdyby byly nesmrtelné, mají v úrovních jen relativní trvání. Tento život může trvati nezměrně dlouho, nebo podle podmínek i velmi krátce, neboť všechny tyto útvary na sebe přímo působí.“

„Jsou obsaženy čtyři živly ve všech vyšších pláních?“

„Ne.“

„Jen jejich analogie?“

„Ano.“

„Počet konstitučních prvků skládajících na zemi živel, čím výše, tím více ubývá?“

„Ano.“

„Můžeme si představiti analogie našich živlů těmito prvky různě zředěné odvisle od úrovně, kterou skládají?“

„Ano.“

„Konstituční prvky stejné povahy se slučují a tvoří co do počtu menší organismy?“

„Ano.“

„Některé asijské nauky mluví o pěti živlech. Jako pátý živel uvádí dřevo. Jaký jest toho původ?“

„Jest to vzpomínka na nižší úroveň. Odtud si někteří národové říkají Synové Nebes, neboť se vypráví, že mají svůj původ na jiné planetě.“

Bratr Marada, jenž přijel do Káraného na návštěvu, prosil genia, smí-li se tázati na osud svého bratra v koncentračním táboře v Oranienburku.

„Smíš, ale neradím. Nejistota.“

„Jak již uvedeno, nejistota jest součástí utrpení a bylo by nutno nabytou jistotu nahraditi jiným utrpením. Bratr Marada od své otázky tedy ustoupil.

V pondělí, dne 23. září 1940 v 11 hodin v noci pořídili jsme další snímek kresby francouzského chlapce, znázorňující pátý stupeň řádu S.E.S. Před tím nám Aziel na naši otázku, můžeme-li snímek zhotoviti, sdělil:

„Ano, ale musíte užíti tentokráte výjimečně místo vykuřovadla několik kapek mléka s kadidlem v zahřívané pánvi.“

obraz 5. stupně chybí

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Proto zrodilo se v zemi horní vše, a i rozkol; a ten byl příčinou vtělení Silného do země.

Mnoho má tvarů země člověka; sedmkrát deset a dva paprsky je hloubí a ohnivá řeka ASO je rodí. Prozřetelností je však určen zákon, aby se nikdo nevtělil bez vlastní vůle nebo touhy.

I vstoupil jednou Silný do tvaru, jako všichni z paprsků. Ale forma byla léčkou druhého a stala se mu oděvem, ve kterém vězní země duchy, aby je očistila bolestí klíčící z dvojitého poznání.

Neboť přesný byl Obraz a první bůh v těle lidském stanul pod Stromem poznání dobrého i zlého.

Takto po řece Života plynula rakev boží, až k moři plula, ústím Cenenu.

Rakev boží i živé tělo Člověka;

A soumrak nastal bohů, který první poznali ctitelé Panovi, protož hrůzy jejich jméno potrvá v ústech lidských až do světa skonání.

Jeho duše spočívala v klidu Sokarově; nemělať moci děliti jeho tělo bohyně zkázy.

Dobrý jest to bůh, vládce věčnosti, jako Dobro samo; rozdělil obě země, ale jeho říše hranic nemá, nebo trvá v nekonečnu.

Stalo se pak, že schrána vtěleného boha připlavala ke břehu a zastavila se v kořání vřesu; i vzrostla rostlina v strom veliký, libě kvetoucí, chráníc svou korunou Venofera.

Když potom uviděl král země té zmíněný div, dal zhotoviti ze stromu sloup, kterýž by nesl zlaté krovy Svatostánku Hospodinova.

A přišla plačící Eset ku svému bratru a manželu. Ve dne seděla žena u pramene, v noci kroužila bílá holubice okolo sloupu.

Ve dne kojila dítě královské vkládajíc jeho vlastní prst do jeho úst; když ale chtěla je vykoupati v ohni, aby je učinila nesmrtelným, bylo jí matkou vzato. A proto tolik lidí smrtelných, poněvadž se bojí ohně, jenž očisťuje.

V noci pak létajíc kolem symbolu, nechala se poznati a sloup jí byl darován.

I dala mu bohyně jméno a vůni a barvu a tvar, a vrátila jej do chrámu.

A od onoho času sloup ten jest podnožím všech bohů, bytujících na zemi, neboť před ním otevírají se jejich tělesné schránky.“

Následující večer tázali jsme se Aziela, můžeme-li poříditi snímek obyvatele úrovně nižší zemské, na př. úrovně pětiživelné. Genius odpověděl:

„Jest to velmi nesnadné, ale můžete po dosti dlouhé přípravě, neboť bylo by nutno sestoupiti ještě níže.“

Bratr Timaios se tázal, kolik úrovní jest ještě pod námi.

„Nestarej se o to, co je pod tebou! Vzpomeň Lotovy ženy.“

„Jaké jsou podmínky k fotografování lidské aury?“

„Absolutní půst jeden den, fotografovati o půlnoci, tma, exposice 10 minut, nahý, nehybný, vzdálenost 3 metry, bez filtru i vykuřovadla.“

K docíleným obrázkům kreseb výzdoby oratoře v Menoferu genius poznamenal:

„Snímky kreseb ukazují pouhé primitivní skizzy; nechci nutiti v dnešní době chlapce k přílišné práci, aby mohl míti též podíl na milosti utrpení. Překreslete si je později detailně.“

obraz 6. stupně chybí

Večer následujícího dne debatovali jsme o tom – vzhledem k této poznámce – o problému utrpení a brat Milota položil Azielovi několik otázek:

„Jest filosofická práce jako ekvivalent utrpení vysoko hodnocena, nebo zůstává intensita utrpení stejná, jen filosofická příprava mi napomáhá se přes utrpení dostati?“

„Filosofická práce může zrušiti nebo změniti některé fáze utrpení; nezapomínej ale, že tím se vývoj zrychluje a nastává okamžitě disposice pro další.“

Domnívám se, že před každou novou fází utrpení jest nám poskytnuto určité období klidu, abychom se filosoficky nebo i jinak připravili na nastavší utrpení. Jest možno v tomto časovém rozpětí připraviti se filosoficky tak, že nastávající utrpení tím zrušíme nebo jeho intensitu omezíme na minimum?“

„Ano, ale komu se to plně podaří?“

„Platí pro absolvování lidské úrovně jistý počet druhů utrpení pro všechny stejně bez výjimky?“

„Jest jen cesta; někde jest pokryta trním, jinde leží v jejím prachu plazi jedovatější než všechna zloba; málo jest vody a květů okolo, a stromy nesoucí ovoce jsou příliš vysoké. A než poznáš, že to všechno jest mámení a klam, mnoho krve a slzí proliješ před Sluncem Skutečnosti na konci své námahy.“

„Dobrovolné utrpení, jako újma, askese a pod., konaná předem, může nahraditi utrpení nastávající?“

„Ano, ale vyvolává další nebo jiné.“

„Prosíme další o astrálu.“

„Čas jest pojem paralelní s pojmem hmoty. Čím níže, konstitučních prvků mu přibývá a nahoru se zjednodušuje a mění. Mluvím-li o čase, trvání nebo životě, obyčejně se to netýká – se vztahem na oblasti nadřazené – času vašeho, neboť pojem trvání lze promítnouti do mnoha jiných věcí, mnohem subtilnějších a vhodnějších.“

Přemýšleli jsme o jeho slovech a marně se snažili představiti si něco, co jest subtilnější a vhodnější pro promítnutí pojmu trvání. Genius na naši námahu navázal slovy:

„,Věci‘, do nichž jest zde trvání promítnuto, nemůžete ani pochopiti, ani nemáte ve slovníku pro ně místa; netýkají se ani míry, ani dráhy, ani prostoru, ani dějů a přece jsou mezi lidmi bloudové, kteří se domnívají, že mají názor na Boha.“

Interieur Milanova pokoje.

V pátek, dne 27. září došlo – bohužel – opětně k rozladění mezi mistrem Milanem a sestrou Violou. Naše strava, kterou nyní již požíváme nepřetržitě 10 dní, bystří sice smysly a činí člověka vnímavějším a subtilnějším, ale zvyšuje i citlivost vůči okolí a z toho plynoucí snadnou podrážděnost. Vzhledem k tomu upustili jsme z opatrnosti od zamýšleného snímku salamandra i od volání genia. Následující neděli zlepšila se naše nálada a třebaže rozladění nebylo ještě zcela likvidováno, zavolali jsme Aziela a prosili o pokračování Genese a poznámek o astrálu. Dostalo se nám této odpovědi:

„Dnes odmítám odpovědi; můžete se pokusiti volati po třídenním půstu. Při přenosu půst vždy o dva dny delší. Co jsem sdělil, na mistra neplatí.“

Po tomto diktátu ihned nás opustil, aniž by vyčkal obvyklého poděkování a rozloučení.

Vzhledem k uvedenému, rozladění ihned pominulo a sestra Viola vzala si za úkol zpracovati téma „pokora“. Po třech dnech, ve středu dne 2. října, debatovali jsme na základě Violiných námětů o pokoře a shodli jsme se na definici, že pokora jest vztah k okolí, vyplývající ze správného hodnocení sebe sama. Pud sebezáchovy nás mimovolně nutí k přeceňování sama

sebe a je-li ovlivněn rozumem, vede nutně k pýše. Potom jsem se pokusili volati genia, který se dostavil a na naše omluvy odpověděl:

„Mluvili jste právě o pokoře; právě o ní máte přemýšleti. Nedohodnocujete se navzájem, nebo přehodnocuje některý z vás sebe, poněvadž žijete jako rodina. Což vám vadí skutečné bratrství? Na vás nemá platiti pravidlo, že nikdo není prorokem ve své vlasti, chcete-li něco docíliti.“

Bratr Timaios se tázal, lze-li při absolutním půstu za účelem získání snímku lidské aury, požívati nějaké tekutiny. Aziel odpověděl, že pouze 1 litr vody denně.

V noci téhož dne pořídili jsme snímek hochovy kresby sedmého stupně. Další osmý stupeň mohli jsme získati – vzhledem k zostřeným podmínkám – teprve v pondělí dne 7. října, a jelikož dovolené skončily, přijel mistr Milan do Prahy a snímek jsme zhotovili v našich klubovních místnostech v Hodkovičkách. Bratří Timaios a Milota musili brzy vstávati, ježto jeli do Prahy za zaměstnáním již v ranních hodinách a mistr Milan probděl celou noc ošetřováním sestry Violy, která dostala bolestivý záchvat způsobený nemocí pohrudnice. Genia volali jsme v Hodkovičkách a na náš dotaz, jsme-li dostatečně připraveni pro přenos zrcadlem, odpověděl:

„Jste všichni příliš unaveni nevyspáním; užijte mléka a kadidla jako posledně.“

obraz 7. stupně chybí

obraz 8. stupně chybí

Zařídili jsme se podle tohoto pokynu a místo speciálního kuřidla jsme použili mléka a kadidla při zhotovování snímku.

Nyní uvádíme Azielovy poznámky o astrální pláni, jak nám je po několik večerů diktoval:

„Pláň astrální obývají dva druhy bytí: relativně neměnné, tj. duchové živelní a ti, jež patří do úrovní vyšších a relativně měnivé, jako jsou myšlenky, idee, útvary doby, času atd. Myšlenkové útvary zahrnují také v sobě larvy a jiné produkty citových afektů, které jsou příčinami pozemských trestů a odměn. Ona část živého těla, jež přímo reaguje na popudy úrovně astrální, tvoří jakýsi most z oblasti nižší do vyšší, jest ve vašem světě nazývána astrálním tělem. Analogie těchto mostů jsou u přechodů nahoru ve všech výškách. Mosty zpět nebo dolů jsou pravidelně zbořeny; zbývá z nich u vás jen pudové, zděděné podvědomí a fysický tvar.“

„To znamená, že most jest jednosměrný?“

„Ano.“

„Máme v úmyslu poříditi snímek rabbiho Löwa. Smíme na základě docílené fotografie dáti bratrem Merielem zhotoviti obraz a doporučuješ to?“

„Ano.“

Po té nám dal podrobný a složitý návod pro získání tohoto snímku. Na konec dodal:

„Tento rituál sestavil si sám rabbi Löw na sebe dnes jej nezná nikdo jiný ze žijících. Toto se může změniti v přímou evokaci rabbi Löwa, kdybyste změnili kuřidlo; nezaznamenávejte proto návod. Mohli byste získati obraz ještě jedním způsobem, ale volil jsme tento klasický, poněvadž jej budete jednou potřebovat znáti.“

Dle návodu bylo nutno posvětiti určitou věc, což provedl bratr Milan. Po posvěcení vydával předmět fluoreskující záři, což bylo důkazem, že přípravy byly správně vykonány. Týden na to, v neděli, dne 13. října 1940 o půlnoci astronomického času, pořídili jsme pomocí zrcadla snímek rabbiho.

Snímek rabbi Löwa, pořízený dne 13. října

1940 o půlnoci astronomického času pomocí zrcadla po předchozím speciálním rituálu.

Debatovali jsme další dny často o vztahu existující bytosti, která se jmenovala rabbi Löw, k jeho evokované podobě. Mistr Milan vysvětluje tento vztah následujícím způsobem:

To, co nazýváme rabbi Löwem, představuje pouhou vývojovou fázi lidské individuality, fázi, která se odehrává zde na zemi a nezahrnuje v sobě další „posmrtný“ člověka, tj. v našem případě reintegrační výšku jedince, který kdysi prošel tímto světem pod jménem rabbiho Löwa. Nemůže tedy vyvolaný rabbi, s nímž jest spojena nezbytně podoba v jeho uplynulém životě, býti „rabbi Löwem“ současnosti, neboť musí se nalézati nutně v jiném,

předpokládejme vyšším, stupni a prostředí reintegračního bytí, kterým neodpovídá ani jeho bývalá podoba, ani představy s touto podobou spojené. Jelikož ale evokovaná bytost reaguje stejně, jako zemřelé individuum, nikoliv však dokonaleji a inteligentněji, než jak by reagoval za svého pozemského života, jedná se zde o tak zvanou indukci: pozorujeme-li biologický vývoj zárodku na této zemi, zjistíme snadno, že tento musí nutně projít všemi fázemi a podobami, kterými prošli jeho předkové na evolučním žebříčku; analogicky soudíme, že totéž se odehrává i dále.

Má tedy každý jedinec v sobe latentně skryty nebo vtisknuty obrazy cest, jimiž šel a tyto obrazy mohou jako součást tohoto individua indukovati ve vhodných podmínkách a formách reakce dříve prožité. Takto můžeme klidně říci, že vyvolaný rabbi by nebyl ve své plnosti a celku tím, co se z něj nyní stalo nebo k čemu došel, ale byl by živým obrazem bývalého pozemského rabbi Löwa, oživeným přímo tou složkou rabbi Löwa dneška, která odpovídá jeho zemské vývojové fázi, jež se indukuje ve formě vhodně vytvořené. Z toho vyplývá zřejmý předpoklad, že zmíněná indukce s vyšší vývojové fáze na nižší, děje se zcela neuvědoměle, poněvadž žádný tvor nemůže dobře vymeziti rozsah mentální oblasti svého předchozího stupně, ani mysliti celým rozsahem svého nitra v omezených hranicích nižší mentality. Uvedeme příklad: prošli jsme na př. stadiem plazů. Přes to nemůžeme dnes se vmysliti do mentálního rozpoložení takového plaza, ani si uvědomiti vůbec podobný stupeň. Byli-li bychom za vhodných podmínek „evokováni“ ve světě plazů, reagovala by část naší „plazové podstaty“ bez našeho vědomí nebo vůle.

Influenční elektrika sestrojená bratrem

Milanem.

Teslův transformátor sestrojený bratrem

Milanem.

Posuvný stativ pro zrcadlo

s fotoaparátem.

Tázali jsme se genia při nejbližší příležitosti, má-li k tomuto názoru nějakou poznámku.

„Ano; forma může ve výjimečných případech býti oživena indukovanou silou zdroje, jenž nikdy neprošel vývojovou fází evokované bytosti.“

„Co jest tzv. astrální světlo?“

„Astrální světlo jest název pro hypotetickou všeprostupující látku, z níž se vytvářejí předobrazy všech fysických tvarů a těl.“

„Co jest to, co jsme dosud nazývali astrálním světlem?“

„Jest to universální fluidum, vibrující v prostředí, jímž prochází.“

„To znamená, že animalisace tohoto fluida jest oživení prostředí životní představou a tím i nepřímé zapojení této představy na universální fluidum?“

„Ano.“

Bratr Timaios spatřil při cestě na nádraží v pondělí, dne 14. října ráno o šesté hodině intensivní světlo asi 300 metrů před sebou. Jelikož byl dosud vypostěn, tázal se Aziela, byla-li oním světlem lampička gnomů. Genius odvětil, že to byla bludička.

„Co jest to bludička? Patří mezi živelné bytosti?“

„Jest to nejnižší toho druhu, zpola larva.“

Pětiletý synáček Violy a Miloty onemocněl zvláštními vředy, které mu vyrazily kolem úst a silně mokvaly. Dali jsme mu užívati čaje a potírali vředy hojivou mastí, ale nic dosud nepomáhalo. Nechtěli jsme prositi genia zatím o radu, až v případě krajní nouze. Jednou byla sestra Viola s chlapcem v Toušeni a pojednou ji napadlo navštíviti místního lékaře, aby nemoc hocha ošetřil. Lékař, starší již pán, zhotovil sám z několika přísad speciální mast, kterou postižená místa potřel. Za několik dní nemoc zmizela. Sestra Viola tázala se Aziela, zda to byla náhoda, že vyhledala právě tohoto lékaře.

„Nic není náhodného. Jest to inspirace; nebude ale mnoho těch, kteří se takto uzdraví.“

Bratr Timaios se tázal genia na souvislost živlů se zmíněným již klíčem přechodu ze čtvernosti do trojnosti, jak jest popsán a znázorněn výše při spojení protikladů v zodiakálním kruhu.

Genius mu odpověděl:

„Pokračuj; ale pochopíš plně, jak může člověk, až poznáš síly živlů.“

V sobotu, dne 26. října 1940 o půlnoci astron. času zhotovili jsme snímek lidské aury. Br. Timaios byl subjektem a podrobil se celodennímu absolutnímu půstu. Jelikož ze snímku není patrna barva, dotázali jsme se na ní Aziela. Uvedl, že barva aury se mění podle letory; všeobecně u muže jest tělo oranžové, myslící a pohlavní orgány barvy žluté. Žena má auru zbarvenu jinak.

snímek aury Timaia chybí

„Lze dobu našeho obvyklého, normálního půstu zkrátiti půstem absolutním?“

„Záleží na účelu.“

Jak na začátku tohoto deníku uvedeno, zabránil Aziel loni na podzim úmrtí jedné naší členky a vyléčil ji. Nyní opět onemocněla za stejných příznaků; na naši otázku genius poznamenal:

„Nemůžete udržovati na zemi to, co chce nahoru, bez vlastní zodpovědnosti. Vyhovím ti rád, chceš-li, ale budeš jednou toto potřebovati více pro sobě bližší. Není vždy dobré chrániti před smrtí, jež nic neznamená. Až přijde její čas, nechme ji odejíti; přidáváme jí ještě dosti.“

„Prosím o další verše Genese.“

„Pak opustila bohyně chrám a pochovala tělo Usirevovo pod kvetoucí akácii.

Ale ani před bělostí květů noc se nezastaví; nalezl STCH tělo bratrovo a vyrval je zemi.

Ve čtrnáct částí rozložil pak formu, do níž byl boha dříve zlákal a rozptýlil po celé zemi.

Tehdy, v dobách nejtěžšího zoufalství, rozpustily obě dcery Gebovy vlasy své a padnuvše tvářemi v prach země, prosily Rea o smilování.

Neboť, když STCH běžel za přeludem noci ve svitu měsíce, odvrátila se od něj i ta, kteráž dříve při něm stála.

Slzy, jež z čistého srdce prýští, až v božím oku světlo obráží; i smiloval se Re nad bolestí dcer z krve svojí a poslal Anupa, aby shledal a spojil rozptýlené tělo Venofera.

Stalo se: vše shledáno, spojeno a zváženo; jen plodivý úd, který pohltily ryby ve vodách, nahrazen obrazem a formou.

A proto i potomstvo bohovo mohlo sestoupiti do oblasti zdání. Proměnila se pak Eset v podobu holubice, snesla se na mrtvé tělo, počala a zrodila Hora.

Tak zrodil se HR, moře zdání, jež břehů nemá. Ale stvořeno jest toto moře, aby vydalo skutečnost prací a láskou. Hle, vyvolení, kteří s Bohem mluví, vyšedše z moře povolaných. Všichni, kdož nezasednou s nimi ke stolu, na bedrech svých nésti budou veškerou bolest této země, dokud se nestanou syny Světla, jako oni.

A otroky budou tvarů i času, dokud se nestanou jejich pány jako HR, neboť nevědomostí člověka měřeno jest trvání této země ve čtveřici.“

Po tomto diktátu Aziel uvedl, že tím jest skončena kapitola čtvrtá a příště že bude diktovati pátou kapitolu. Geniologii budeme moci opět probírati od druhé poloviny listopadu. A dotazy bratra Timaia sdělil, že při magnetisování vody má stín rukou padati na vodu. Nalijeme-li do magnetisované vody trochu moče nemocného cukrovkou a vystavíme-li ji v zatavené baňce na slunce, možno docíliti ve většině případů uzdravení. Rakovinu lze takto léčit velmi těžko. Přidáme-li do vody ještě vhodnou bylinnou šťávu s krví nemocného, a vystavíme-li směs slunečním paprskům, jest účinek větší.

„Lze adaptovati rozhlasový přijímač k zachycení astrálních zvuků?“

„Vibrace jsou ještě nezachytitelné, poněvadž nemáte přístrojů k zpomalování chvění. Jedině fotograficky, a pak převésti na membránu pomaleji.“

„Zda a jak jest možno zažíti subjektivně zvukové fenomeny z astrálu nebo ze světa živelných bytostí?“

„Laděním se na prostředí nebo jeho obyvatele. Absolutní ticho a tma 24 hodin. Vyžaduje to cvik.“

„Myšlení ve dne při bdění jest aktivní, mužské a rozpínavé. Co se stává s myšlenkami v noci, ve spánku, kdy přecházejí do ženské podstaty?“

„Nastává jejich syntéza.“

„Posismus modlení v kleče jest nořením se do mikrokosmické noci podle Fluddova obrazce?“

„Pokora má toto znamení.“

„Jaký jest význam kabalistických sfér?“

„Není zde myšleno nic, co by mělo něco společného s planetami; sféry tyto jsou hypotetické.“

„Proč jsou geniové lokalisováni do Merkurské sféry?“

„Merkurská sféra představuje ve vašem pojímání duchovno v rozmezí vašeho světa.“

„Jak vznikly signatury geniů?“

„Byl to první uvědomělý a inspirovaný záznam člověka těchto sil.“

„Byl Shakespeare zasvěcencem?“

„Byl rosekruciánem desátého stupně.“

V sobotu, dne 16. listopadu 1940 pořídili jsme snímky aury mistra Milana a sestry Violy. Prosili jsme pak Aziela o bližší podrobnosti o auře:

„Barva u muže: normální – oranžová, ideální žlutá. Výchylky k ohni: červenožlutá, k vodě zelená.

Barva u ženy: normální – světle modrá, ideální bílá. Výchylky k ohni: růžová k vodě modrá.

snímek aury Milana chybí

snímek aury Violy chybí

Ohniska u muže: hlava bílá až modravá, pohlaví žluté až červené.

Ohniska u ženy: hlava žlutá až červená, pohlaví bílé až modré.

Postup reintegrace se jeví: páteř zřetelná, pohlavní ohnisko stoupá po páteři vzhůru k hlavě. Pupek, srdeční důlek, krční důlek a čelo jsou často označované mezníky vývoje. Při tom celková barva ideální. Když vystoupí pohlavní ohnisko do čela, stává se tělo oslaveným.

Timaios byl unaven, snímek jest špatný. Máte vy dva (tj. Timaios a Milota) pohlavní ohnisko mezi pupkem a jeho původním ohniskem; přibližně.“

„Jaká jest podstata aury?“

„Aura jest to, co nazýváte astrálním tělem; jen ona jest viditelna v astrální pláni.“

„Jest prostředník mezi fysickým a astrálním tělem?“

„Ne; váží se indukcí.“

Dále navázal genius na naše nevyslovené přání po pokračování v geniologii slovy:

„Mluvili jste nedávno o významu sfér u geniů; diktuji merkurskou: zemská jest ale neméně důležitá pro vás. Poněvadž nelze působení paprsků vyjádřiti jinak, než opisem, budu diktovati u každého genia děj nebo obraz, podle něhož se vývoj zde utváří. Tyto obrazy jest možno viděti i ve visích, jediné co může viděti z geniů ten, kdo nemá paprsek.“

„Prosíme o začátek páté kapitoly Platonovy Genese.“

„Dospíval HR, ochraňován matkou svou, kryjíc se ve clonách papyru.

Dospíval HR, ostříhán všemi bohy před temnými úklady noci. Když pak roků desetkráte dva a pět přešlo od jeho zrození, přistoupil k dceři GEBově řka: ,Tvoje ústa, matko, dala mi poklady slov a jimi volám po svém tajemství! Proč, ó matko má, syn bohů nikdy neviděl úsměvu na tvých rtech, proč oči, které hřejí láskou bez konce, nikdy nezasvítily radostí, když oheň REův hýřil tajemstvím písní?‘

,Chránila’s, královno, plod svého života něhou, kterou všechna lidská srdce nevyváží; kde ale je ruka Silného, v jehož stínu pozdvihnul by HR hlavu?‘

,Matko, ó matko! V nebi lásky žije HR; slovy, jež mi tvoje ústa dala, po našem tajemství ale volám!‘

I odpověděla mu ESET řkouc: ,Nesnese tento svět váhu božského Dobra. Proto, aj, nemohouce zničiti jeho ducha, tělo zabili v jeho vlastním pozemském jménu.‘

,V boji marném na věčnost útočí stín a zdání, na bratra bratr. K čemu zde úsměvů a k čemu zde štěstí?‘

,I ty se zde chvějí v temnotách, neboť z bohů soumraku každému svou cestou dáno jest jíti.‘

Vykročil tedy HR dnům velikého boje vstříc. A mnoho lidu vyšlo s ním, a ruchem pokryt povrch chvějící se země.

Děs když se vplížil v dům SUTECHův, vše prchalo, i APET, poslední z jeho žen; poznaloť srdce, co rozum ještě zapíral, že nebude matky u nepřátel HORových.

A dní šestero a toliktéž nocí trval zápas; sedmého pak jitra vše skončeno: STCH zajat, HR ztratil oko, bratr Silného pohlaví.

Přivedl pak Syn černého boha v poutech k matce; ta jej však propustila, řkouc: ,Není pro zlo většího trestu než svoboda‘.

Jinak ale HR; k novému se chystal boji. Tehdy otevřela se obloha nebeská, a v paprscích ohně zazněl hlas Hospodinův: ,Zadrž, Hore! STCH připočten jest k bohům. Ne syn bohů, aniž člověka, ale otec jich všech nepřátele dobra sečte pod kopí pomsty své!‘

I poslal Bůh-Hospodin THOVTa, aby dal rozhodnouti 42 soudcům. A Pravda byla HORova, neboť skutkové jeho jej obhájili.“

Bratru Timaiovi se udělala pod zubem v dásni cysta. Na jaře ji již jednou vyléčil potíráním postiženého místa popelem z mochny husí. Jelikož nyní v zimě není možno čerstvou rostlinu sehnati, prosil genia o radu. Aziel mu řekl:

„Udržuj do jara horkými náčinky a výplachy odvaru z přesličky. Pozor na sýry a věci v rozkladu. Nejez potravu příliš kořeněnou a dbej, aby nepřišel kouř pod dáseň.“

Dokončení geniologie dle merkurské sféry:

Genius:

67. AIA, genius útěchy, moudrosti a ochrany.

68. HBV, z egyptského HB, sláva, činnost. Později GB, plodivost zemská.

69. RVTS, poznání, osvícení, oběť. O mnoho tisíc let později, intuitivně znak a zkratky RC, u Hebrejců ilán.

70. JIBA, tvůrčí slovo v přírodě, činnost, genialita i filosofie.

71. HAI, evoluční síla svobodného vývoje Adama Kadmona.

72. MUM, genius mysterií a tajemství příčinného světa.

- - oOo - -

Dne 30. listopadu 1940 končíme první knihu…

Čteme-li ji znovu od začátku, shledáváme s úžasem, jaký obrat v našich názorech přivedla doba 14 měsíců, zachycená v těchto záznamech. Naše dosavadní představy o smrti, utrpení, živelném světě a pod. doznaly změny od základů. Největším naším omylem bylo považování Aziela za džina. Jelikož zodpovědnost roste poznáním, ponechal nás v našem klamu tak dlouho, dokud jsme se nestali hodni větší zodpovědnosti poznáním jeho pravé podstaty.

Také nadpis „Deník prací se živelnými bytostmi“ neodpovídá skutečnému obsahu těchto záznamů, nýbrž jest jen výsekem naší celkové činnosti. Ale ani tato naše činnost není zaznamenávána všechna; neboť se nezmiňujeme o svých cvičeních živlů, debatách a pod. O filosofických úvahách a dedukcích jen tehdy, navázal-li na ně genius nějakou poznámkou. Jsme si vědomi, že nadpis je nevhodný, a že jest nutno druhou knihu jinak pojmenovati. Těžko ale nalézti názvu, který by přesně vystihoval obsah a hodnotu tohoto deníku.

Kabalisté mají krásný název pro jedno, jimi tradované dílo – Sepher Raziel Hamalach – tj. kniha anděla Raziela. Vypůjčme si od nich tento název a nazvěmež druhý díl našich poznámek: Kniha genia Aziela.

- - oOo - -