335
1 Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra pastorální a spirituální teologie Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost a perspektivy Příspěvek k české ekumenické teologii Disertační práce Robert Svatoň Obor: Praktická teologie Specializace: Ekumenická teologie a mezináboženský dialog Školitel: prof. Pavel Ambros, Th.D. Olomouc 2013

Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost

  • Upload
    others

  • View
    3

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost

1

Cyrilometodějskaacute teologickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v Olomouci

Katedra pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie

Duchovniacute cesty českeacuteho ekumenismu ndash minulost přiacutetomnost

a perspektivy

Přiacutespěvek k českeacute ekumenickeacute teologii

Disertačniacute praacutece

Robert Svatoň

Obor Praktickaacute teologie

Specializace Ekumenickaacute teologie a mezinaacuteboženskyacute dialog

Školitel prof Pavel Ambros ThD

Olomouc 2013

2

Čestně prohlašuji že jsem předloženou disertačniacute praacuteci vypracoval samostatně a všechny

použiteacute prameny a literaturu jsem uvedl v zaacutevěrečneacutem seznamu

V Olomouci 31 řiacutejna 2013

3

Na tomto miacutestě bych velmi raacuted poděkoval sveacutemu školiteli prof Pavlu Ambrosovi za to

že se laskavě a velkoryse ujal vedeniacute meacute praacutece a doprovaacutezel jejiacute zrod vyacutevoj i dokončeniacute cennyacutemi

odbornyacutemi radami a připomiacutenkami

Přaacutetelům z olomouckeacuteho Centra Aletti děkuji za duchovniacute podporu a za to že jsem

uprostřed nich nalezl vynikajiacuteciacute podmiacutenky k tomu abych se mohl sveacute praacuteci věnovat

Všem kdo mi v meacutem uacutesiliacute jakyacutemkoliv způsobem pomaacutehali naacuteležiacute můj upřiacutemnyacute diacutek

4

OBSAH

1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash VYacuteCHODISKA

A METODA helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip9

11 Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute 10

111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip11

112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip13

113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip17

12 Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip22

121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin helliphelliphellip23

122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip24

123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip25

124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip27

125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip29

126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip30

13 Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip32

131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip33

132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip36

133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip38

134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip40

14 Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip42

141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext ndash impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady

pro jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip43

142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip46

143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip49

144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v raacutemci teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu

helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip51

15 bdquoEkumenickaacute synergieldquo ndash Duch Svatyacute a svoboda helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip53

151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip55

152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip57

153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip60

2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute MYŠLENKY hellip64

21 Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip65

211 Novaacute paradigmata v ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip66

2111 Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip67

5

2112 Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip69

2113 Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip71

2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wolfganga Hubera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip73

2115 Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip75

212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip76

2121 Proces ekumenickeacute konvergence helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip77

2122 Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip79

2123 Hermeneutika diference helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip81

213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip83

2131 Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip85

2132 Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip87

2133 Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip89

214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů

helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip92

22 Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe helliphelliphelliphelliphelliphellip94

221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip95

222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip96

223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip97

224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip98

225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip99

226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip100

227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip102

228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip103

229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip104

3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH ZEMIacuteCH

DO R 1989 helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip105

31 Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před

2 vatikaacutenskyacutem koncilemhelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip106

311 Unionistickeacute hnutiacute ndash obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip109

312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip112

313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip115

314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip118

32 Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip121

321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip123

322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125

3221 Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125

3222 Ohlas koncilu v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip128

6

323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip130

324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip132

33 Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy

v obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphellip134

331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip135

332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip138

333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip140

334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip143

4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA

TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip146

41 Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip147

411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip149

4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip150

4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip153

412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip155

42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech helliphelliphelliphelliphellip158

421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin helliphelliphelliphellip160

422 Život z Tradice v pluriformitě tradic helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip163

43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip166

431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad helliphelliphelliphelliphellip168

4311 bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip169

4312 Apoštolskeacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphellip171

432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173

4321 Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173

4322 Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip176

44 Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu helliphelliphelliphelliphelliphellip179

441 Křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip181

442 Odkryacutet živou identitu v konverzi helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip182

45 Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce helliphelliphelliphelliphellip186

451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů helliphelliphellip187

452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip188

5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY MAGISTERIA

KATOLICKEacute CIacuteRKVE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip192

51 Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip194

7

511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti helliphelliphellip195

512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip197

513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip199

514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip201

52 Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip202

521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip204

522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip205

523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip206

53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip208

531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip209

532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip211

533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip212

54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip214

541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo

a jejiacuteho poslaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip215

542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip217

543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip218

6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO POSLAacuteNIacute

KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip220

61 Spiritualita v kontextu uacutesiliacute o jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip222

611 Křesťanskaacute spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip223

612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip227

613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip229

614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip232

62 Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip235

621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip237

6211 Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip238

6212 Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute

ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip241

622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip244

623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip248

6231 Spaacutesa člověka ndash ospravedlněniacute posvěceniacute anebo zbožštěniacute helliphelliphelliphellip249

6232 Jednota uskutečněnaacute ryzostiacute života podle evangelia helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip252

63 Prohlubovat ekumenickou spiritualitu jako spiritualitu jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip255

631 Zdroje života v jednom těle ciacuterkve ndash slovo a svaacutetost helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip258

6311 Jedno v Kristu přebyacutevajiacuteciacutem ve slovech Piacutesma helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip260

6312 Jeden křest ndash počaacutetek společneacuteho života z viacutery helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip263

8

6313 Duchovniacute jednota napřiacuteč rozděleniacute v eucharistii helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip266

632 Vivere Ecclesiam ndash jednota ve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip270

6321 Přiacuteklady realizace ciacuterkevniacute laacutesky pouta jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip272

63211 Jednota v nerozdělenosti evangelniacutech rad helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip273

63212 Manželstviacute ndash překonat rozkol v jednom těle helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip275

63213 Ekumenickeacute společenstviacute přaacutetel v jednom Paacutenu helliphelliphelliphelliphellip276

6322 Ciacuterkev ndash communio sanctorum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip278

6323 Spolu bdquos Mariiacute matkou Ježiacutešovouldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip281

633 Byacutet jedno bdquoaby tak svět uvěřilldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip284

6331 Missio ndash horizont ekumenickeacute spirituality helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip286

6332 Sjednoceniacute v mučednictviacute vrcholneacutem svědectviacute pravdy a laacutesky helliphelliphellip290

ZAacuteVĚR helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip295

SOMMARIO helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip298

SEZNAM POUŽITYacuteCH ZKRATEK helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip300

BIBLIOGRAFIE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip303

9

1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash

VYacuteCHODISKA A METODA

V našiacute praacuteci se budeme zabyacutevat ekumenismem a to v jeho českeacutem kontextu Ještě než

přistoupiacuteme k bližšiacute specifikaci předmětu našeho zaacutejmu je nanejvyacuteš vhodneacute si připomenout co

rozumiacuteme pod pojmem ekumenismus či ještě možnaacute leacutepe (pro jeho dynamickou konotaci) pod

termiacutenem ekumenickeacute hnutiacute Přiacutevlastek bdquoekumenickyacuteldquo οἰκουμένη kteryacute se nejprve použiacuteval

prostě ve smyslu zeměpisneacutem aby označoval bdquocelyacute světldquo (srv L 21) naacutesledně pak ve vyacuteznamu

ciacuterkevniacutem aby se jiacutem vyjaacutedřila např zaacutevaznost učeniacute koncilů pro veškerou ciacuterkev (např koncilu

Nicejskeacuteho či 1 Cařihradskeacuteho) se od poloviny 19 stoletiacute staacutevaacute synonymem pro popis postojů

a snah usilujiacuteciacutech o vzaacutejemneacute sbliacuteženiacute křesťanů1 V tomto třetiacutem novodobeacutem signifikaacutetu tedy

chaacutepeme ekumenickeacute hnutiacute předevšiacutem jako bdquouacutesiliacute o překonaacuteniacute rozděleniacute mezi různyacutemi

křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a vyznaacuteniacutemildquo2 k němuž v průběhu dějin křesťanstviacute došlo

Řečeno pozitivně slovy 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu rozumiacute se ekumenickyacutem hnutiacutem

bdquojednaacuteniacute a podniky ktereacute (hellip) jsou zaměřeny k podporovaacuteniacute jednoty křesťanůldquo3 Vyacuteraz

bdquopodporovaacuteniacute jednotyldquo přitom naznačuje že ekumenismus předpoklaacutedaacute jistyacute již existujiacuteciacute stupeň

jednoty mezi křesťany jež se praacutevě ekumenickyacutem hnutiacutem podporuje prohlubuje a jiacutem roste a to

překonaacutevaacuteniacutem rozděleniacute kteraacute mezi společenstviacutemi učedniacuteků hlaacutesiacuteciacutech se ke Kristu vznikla

Přijetiacutem myšlenky ekumenismu se tak ztotožňujeme s naacutezorem že současnaacute podoba křesťanstva

neniacute realitou se kterou bychom se měli smiacuteřit a že překlenutiacute staacutevajiacuteciacuteho rozkolu se děje

znovuobjevovaacuteniacutem a prohlubovaacuteniacutem jednoty kterou ciacuterkvi sveacute jedineacute snoubence daroval jejiacute

ženich vtělenyacute Božiacute Syn4 Vyacuteslovnyacute odkaz ke Kristu přitom odlišuje křesťanskyacute ekumenismus

od bdquomezinaacuteboženskeacuteho dialoguldquo kteryacute se soustřediacute na hledaacuteniacute vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute

a porozuměniacute napřiacuteč různyacutemi naacuteboženstviacutemi Pod slovo ekumena pak zahrnujeme společenstviacute

křesťanskyacutech ciacuterkviacute5

1 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie Brno CDK 2000 s 121

2 NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie Darmstadt WBG 2008 s 16-17

3 Unitatis redintegratio (dekret o ekumenismu z 21 listopadu 1964) 4 (českyacute překlad všech citovanyacutech koncilniacutech

textů Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992) 4 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 122

5 Jelikož v našiacute praacuteci přistupujeme k otaacutezce českeacuteho ekumenismu z pozice katolickeacute teologie a ekleziologie

předpoklaacutedaacuteme a přijiacutemaacuteme za sveacute terminologickeacute rozlišeniacute mezi pojmy bdquociacuterkveldquo (ecclesiae) a bdquociacuterkevniacute

společenstviacuteldquo (communitates ecclesiales) Tato teologicky zdůvodněnaacute distinkce maacute kořeny ve slovniacuteku 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu srv Unitatis redintegratio 19 Nověji pak byla připomenuta v prohlaacutešeniacute Dominus Iesus

Důvodem pro takoveacuteto rozlišeniacute je pro katolickou stranu otaacutezka apoštolskeacute sukcese a s niacute uacutezce spojeneacute zachovaacuteniacute

bdquouacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo Kde jsou tyto dva prvky přiacutetomny tam lze z pohledu katolickeacute

ekleziologie skutečně hovořit o partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus

(prohlaacutešeniacute o jedinečnosti a spaacutesonosneacute univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve z 6 srpna 2000) 17 (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000) Ačkoliv ze zmiacuteněneacuteho dogmatickeacuteho rozlišeniacute vychaacuteziacuteme upozorňujeme současně na to

že když daacutele v textu pojednaacutevaacuteme o křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a společenstviacutech spiacuteše z hlediska sociologickeacuteho

religionistickeacuteho historickeacuteho anebo čistě fenomenologickeacuteho použiacutevaacuteme pro zjednodušeniacute pouze pluraacutelu

bdquociacuterkveldquo a to i tehdy když pod tento pojem zahrnujeme vedle bdquociacuterkviacuteldquo Vyacutechodu takeacute např křesťanskaacute společenstviacute

navazujiacuteciacute na odkaz reformace kteraacute bychom v teologicky přiacutesneacutem slova smyslu měli označit jako bdquociacuterkevniacute

společenstviacuteldquo Takovyacute způsob vyjadřovaacuteniacute považujeme za legitimniacute Smyslem zmiacuteněnyacutech vyacutepovědiacute učitelskeacuteho

uacuteřadu ciacuterkve totiž neniacute upřiacutet nekatolickyacutem společenstviacutem označeniacute bdquociacuterkveldquo nyacutebrž sdělit co je z hlediska

10

Ciacutelem teacuteto uacutevodniacute kapitoly je přistoupit k českeacutemu ekumenismu jako otaacutezce teologickeacute

což znamenaacute předevšiacutem jako k diacutelu Božiacute milosti ktereacute ve viacuteře přijiacutemaacuteme o ktereacutem uschopněni

Duchem Svatyacutem rozvažujeme a na ktereacute usilujeme odpovědět Za zaacuteklad teologickeacute reflexe

přitom považujeme setkaacuteniacute při němž Bůh přichaacuteziacute aby promlouval k srdci sveacuteho lidu a probudil

laacuteskyplnou odpověď ciacuterkve i jednotliveacuteho křesťana Kroky ve kteryacutech budeme postupovat jsou

naacutesledujiacuteciacute nejprve v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute a ekumenickeacute teologie kondenzovaně

vymeziacuteme pojem českeacuteho ekumenismu a českeacute ekumenickeacute teologie a naacutesledně podaacuteme přehled

současneacuteho stavu baacutedaacuteniacute k teacutematu českeacuteho ekumenismu Jelikož z našeho pojetiacute ekumenismu

vyplyne jako jeho uacutestředniacute prvek otaacutezka po jednotě přistoupiacuteme k jednotě teologicky jako

k tajemstviacute ktereacute je součaacutestiacute ekonomie spaacutesy V posledniacutech dvou faacuteziacutech uacutevodniacuteho vyacutekladu se

seznaacutemiacuteme s pastoračniacutem a spirituaacutelniacutem vyacutechodiskem našeho přiacutestupu ke studiu českeacuteho

ekumenismu a nakonec předložiacuteme hlavniacute linie i jednotliveacute etapy vlastniacute reflexe

11Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute

Zaacutekladniacutem podnětem moderniacuteho ekumenismu byl impulz k jednotě Věrohodně hlaacutesat

před světem viacuteru v trojjedineacuteho Boha je možneacute pouze tehdy budou-li křesťaneacute společně svědky

jedneacute viacutery Stěžejniacutem přesvědčeniacutem ktereacute naleacutezaacuteme na počaacutetku ekumenickeacuteho hnutiacute je že viacutera

v jednoho Boha a Otce všech v jednoho Paacutena Ježiacuteše Krista a v jednoho Ducha vyžaduje aby ti

kteřiacute ji vyznaacutevajiacute žili mezi sebou v jednotě (srv Ef 41-6)

Podle Janova evangelia stojiacute jednota ve středu Kristova působeniacute ktereacute vrcholiacute na křiacuteži

ve vyacutekupneacute oběti přineseneacute za jednotu všech Božiacutech dětiacute (srv J 1152) Ve sveacutem ukřižovaneacutem

těle přitom Spasitel saacutem usmiřuje každou nejednotu a rozkol (srv Ef 211-22) Učedniacuteci kteryacutem

Kristus uklaacutedaacute poslaacuteniacute vydat svědectviacute o Božiacute laacutesce jež přivaacutediacute svět k viacuteře majiacute byacutet podle vůle

Božiacuteho Syna jedno (srv J 17) bdquoZvěstovaacuteniacute evangelia viacutera v evangelium tj v samotneacuteho Ježiacuteše

Krista a jednota tedy tvořiacute nerozlučitelnyacute a souvislyacute celekldquo6 Viacutera jako skutečnost kteraacute maacute

probouzet svět k plnosti noveacuteho života předpoklaacutedaacute mezi těmi kdo věřiacute živeacute společenstviacute viacutery

jiacutemž je ciacuterkev Proto je ekumenismus uacutezce spjat s uacutesiliacutem dokonaleji porozumět a uskutečnit

tajemstviacute Krista a ciacuterkve7 a proto ekumenismus bdquoznamenaacute snahu trpělivě a s porozuměniacutem sbiacuterat

všechny prvky ktereacute jsou poutem spojeniacute v Kristu a v ciacuterkvildquo8

katolickeacuteho učeniacute viacutery nezbytneacute k tomu abychom jako katoličtiacute teologoveacute mohli hovořit o ciacuterkvi in propriu senso

Jinou skutečnostiacute je že např protestantskaacute ekleziologie bude tradičně definovat ciacuterkev jinyacutem způsobem Jestliže

tedy v určiteacutem specifickeacutem kontextu užiacutevaacuteme pojmu bdquociacuterkveldquo třebas i pro evangelickaacute bdquociacuterkevniacute společenstviacuteldquo

činiacuteme tak s vědomiacutem že obsah termiacutenu bdquociacuterkevldquo se v katolickeacutem a nekatolickeacutem pojetiacute lišiacute srv KASPER W

Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung Freiburg im Breisgau Herder 2011 s 237 Celkově se v našiacute

praacuteci snažiacuteme řiacutedit terminologickyacutemi vyjasněniacutemi kteraacute v oblasti ekumenismu pro českyacute jazyk navrhuje FILIPI P

Ekumenismus a českyacute jazyk In Teologickaacute reflexe 51 (1995) s 5-6 6 THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik Freiburg im Breisgau Herder 2007 s

18-19 7 Srv Unitatis redintegratio 4

8 ŠPIDLIacuteK T Ekumenismus K Osmidenniacute společneacute modlitby za jednotu křesťanů (18-25 ledna) Letos mělo teacutema

bdquoDuch Svatyacute jde vstřiacutec našiacute slabostildquo (Řiacutem 826) In Novyacute život 501-2 (1998) s 12

11

Smyslem naacutesledujiacuteciacutech uacutevah je charakterizovat ekumenismus skrze rozmanitost jeho

projevů jako autentickou udaacutelost Ducha Svateacuteho a na tomto zaacutekladě určit specifickyacute předmět

našeho baacutedaacuteniacute (českyacute ekumenismus) a vymezit hledisko ze ktereacuteho se bude naše reflexe odviacutejet

(českaacute ekumenickaacute teologie)

111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha

Spolu s Walterem Kasperem sdiacuteliacuteme miacuteněniacute že pokud by se někdo chtěl vraacutetit

do poměrů ktereacute panovaly v oblasti vztahů mezi křesťany a jejich ciacuterkvemi ještě před půl

stoletiacutem bdquomusel by byacutet opuštěn nejen všemi dobryacutemi duchy nyacutebrž takeacute Duchem Svatyacutemldquo9

Ptaacuteme-li se odkud ryziacute ekumenickeacute snahy čerpajiacute svoji nejhlubšiacute siacutelu a hledaacuteme-li odpověď

v dokumentech 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zjistiacuteme že tiacutem kdo k jednotě křesťanů inspiruje je

saacutem Duch Svatyacute10

Hnutiacute za obnoveniacute jednoty mezi všemi křesťany je od sveacuteho počaacutetku

vyacutesledkem bdquopůsobeniacute milosti Ducha Svateacuteholdquo kteraacute bdquozapůsobila všude na mnoheacute lidildquo bez

ohledu na hranice vymezeneacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a denominacemi11

Řiacutekaacuteme-li

že ekumenismus je diacutelem Ducha Svateacuteho spiacuteše nežli na bdquouacutechvatneacute zaacutežitky ekumenickeacute

sounaacuteležitosti překračujiacuteciacute konfesniacute hraniceldquo12

upozorňuje toto vyjaacutedřeniacute na skutečnost že

křesťany volaacute k jednotě Duch Svatyacute kteryacute je harmonickyacutem principem jednoty a kteryacute tuto

jednotu vytvaacuteřiacute a zachovaacutevaacute rozličnostiacute svyacutech darů (srv 1K 12) Že věřiacuteciacute v Krista odkryacutevajiacute toto

působeniacute Ducha k jednotě různyacutemi cestami lze vytušit už při letmeacutem pohledu na hlavniacute proudy

ekumenismu v dějinaacutech

Za koleacutebku moderniacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute byacutevaacute poklaacutedaacutena světovaacute misijniacute konference

kteraacute proběhla r 1910 ve skotskeacutem Edinburghu13

Třebaže snahy o překonaacuteniacute roztržek uvnitř

společenstviacute Kristovyacutech učedniacuteků jsou bezmaacutela tak daacutevneacute jako křesťanstviacute samo (srv 1K 110)

a ačkoliv konkreacutetniacute kroky obnovit jednotu ciacuterkve poznamenanou rozkolem se objevovaly

v průběhu jejich dějin mnohokraacutet14

teprve během 19 a 20 stoletiacute nabyacutevajiacute snahy o oboustranneacute

9 KASPER W Wege der Einheit Eucharistie und Kirche Freiburg im Breisgau Herder 2004 s 26

10 Poprveacute oficiaacutelně katolickaacute ciacuterkev zhodnotila ekumenickeacute snahy vyskytujiacuteciacute se u pokřtěnyacutech mimo jejiacute řady jako

plod modlitby bdquopod milostivyacutem vanutiacutem Ducha Svateacuteholdquo v instrukci Ecclesia catholica (De motione oecumenica)

(dokument Svateacuteho oficia z 20 prosince r 1949) (německyacute překlad in Herder Korrespondenz 4 1949-1950

s 318-320)

Již uacutečastniacuteci prvniacute konference hnutiacute pro Faith and Order v Lausanne si byli vědomi rozhodujiacuteciacute role Ducha Svateacuteho

když ve sveacutem prohlaacutešeniacute napsali bdquoDuch Svatyacute byl mezi naacutemi On naacutes sem povolal Jeho přiacutetomnost se jasně

projevila v našiacute bohoslužbě v našich jednaacuteniacutech v celeacutem našem přaacutetelstviacute a společenstviacute On naacutem dal abychom

jedni objevili druheacuteldquo (italskyacute překlad I Conferenza mondiale Losanna 3-12 agosto 1927 Rapporto I Sezione

Apello allrsquounitagrave In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costituzione 6 Conferenze

mondiali 1927-1993 Bologna Dehoniane 2005 čl 913) 11

Srv Unitatis redintegratio 1 12

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes In LEIMGRUBER S (ed) Gottes Geist bei

den Menschen Grundfragen und spirituelle Anstoumlsse Muumlnchen Don Bosco 1999 s 68-69 13

Srv LATOURETTE KS Apporti ecumenici del movimento missionario e l᾿International Missionary Council In

ROUSE R ndash NEILL SC Storia del movimento ecumenico dal 1517 al 1948 II Bologna Mulino 1973 s 291 14

Jako přiacuteklad můžeme zmiacutenit unijniacute koncily v 15 stoletiacute ve Florencii a Ferraře s vyhliacutedkou obnovit ciacuterkvniacute jednotu

mezi ciacuterkviacute na Zaacutepadě a na Vyacutechodě ale teacutež Religionsgeschpraumlche ke kteryacutem došlo na křesťanskeacutem Zaacutepadě mezi

katolickou ciacuterkviacute a zaacutestupci reformace v 16 stoletiacute

12

přibliacuteženiacute vzaacutejemneacute poznaacuteniacute a spolupraacuteci podobu celosvětoveacuteho hnutiacute ktereacute jako proud řeky

prameniacute z mnoha zdrojů

Jedniacutem z těchto zdrojů bylo praacutevě misijniacute hnutiacute jemuž se dostalo vzmachu na přelomu

18 a 19 stoletiacute diacuteky probuzeneckyacutem proudům jež povstaly uvnitř světoveacuteho protestantismu

a jež vysiacutelaly sveacute misionaacuteře do vzdaacutelenyacutech krajin Snaha koordinovat tyto zaacutemořskeacute misie vedla

křesťany hlaacutesiacuteciacute se předevšiacutem k evangelickeacute a anglikaacutenskeacute tradici k organizovaacuteniacute misijniacutech

konferenciacute Na vzpomiacutenaneacutem setkaacuteniacute edinburskeacutem se přitom i přes embargo ktereacute se stanovilo

ohledně teologickyacutech teacutemat začiacutenaacute ve formě zaacuteměru něčeho žaacutedouciacuteho a perspektivniacuteho

formovat otaacutezka jakyacutemi cestami by se mohlo dospět k jednotě mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi15

Otaacutezka misie jako poslaacuteniacute zvěstovat evangelium k němuž je ciacuterkev zmocněna Duchem Svatyacutem

zůstaacutevaacute jednou z hnaciacutech sil ekumenismu dodnes nakolik jednota křesťanů maacute svůj nejzazšiacute

horizont praacutevě spaacutesu světa (srv J 17)

Myšlenku o tom že jednotu mezi křesťany nebude možneacute prohloubit dokud se ve svyacutech

rozhovorech nebudeme soustředit na obsah učeniacute viacutery a na uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve haacutejil již

v Edinburghu biskup americkeacute episkopaacutelniacute ciacuterkve Charles Brent Praacutevě on a jeho přiacuteznivci stojiacute

u počaacutetků hnutiacute Faith and Order neboli Viacutera a řaacuted ktereacute si jako předmět debat sveacuteho prvniacuteho

shromaacutežděniacute r 1927 v Lausanne kde nechyběli ani zaacutestupci pravoslavneacuteho křesťanstviacute

stanovilo škaacutelu teacutemat tyacutekajiacuteciacutech se jednoty ciacuterkve jejiacute podstaty vyznaacuteniacute viacutery ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

a svaacutetostiacute16

Jednota věřiacuteciacutech v Krista a jejich ciacuterkviacute o niacutež je zaacutevěrečnyacute dokument z lausannskeacute

konference přesvědčen že je Božiacute vůliacute tedy maacute sveacute zaacuteklady v jedneacute viacuteře (srv Ef 45) jejiacutež obsah

od teacute doby studuje celosvětově praacutevě ekumenickaacute Komise pro viacuteru a řaacuted Ekumenickyacute dialog

kteryacute se soustřediacute na sjednoceniacute křesťanů v Kristově pravdě jež je obsahem jedneacute autentickeacute

apoštolskeacute viacutery a do niacutež naacutes uvaacutediacute Duch Svatyacute tvořiacute paacuteteř ekumenismu jako celku

Třetiacute směr jiacutemž se vydalo ekumenickeacute hnutiacute v minuleacutem stoletiacute se profiloval na zaacutekladě

přesvědčeniacute šveacutedskeacuteho luterskeacuteho biskupa a teologa Nathana Soumlderbloma kteryacute viděl spojitost

mezi jednotou křesťanů a jejich sociaacutelniacute angažovanostiacute17

Soumlderbloma kteryacute se svyacutemi

ekumenickyacutemi iniciativami snažiacute proniknout do světa zmiacutetaneacuteho I světovou vaacutelkou tak můžeme

označit za zaklaacutedajiacuteciacute osobnost Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute Life and Work jehož prvniacute

světovaacute konference byla svolaacutena r 1925 do Stockholmu Oba velkeacute ekumenickeacute proudy jak ten

kteryacute se soustředil na oblast věroučnou tak ten akcentujiacuteciacute straacutenku praktickou se spojiacute r 1948

ve Světovou radu ciacuterkviacute ke ktereacute se později přidaacute i Mezinaacuterodniacute misijniacute rada Jestliže viacutera

v Krista je počaacutetkem noveacuteho života v Duchu Svateacutem kteryacute se staacutevaacute principem našeho jednaacuteniacute

jež směřuje k dovršeniacute diacutela vykoupeniacute ve světě nepřestaacutevajiacute byacutet etickeacute a sociaacutelniacute otaacutezky lidstva

naleacutehavou vyacutezvou křesťanskeacute ekumeně

Tři z uvedenyacutech dimenziacute ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute stojiacute na jeho začaacutetku tedy vymezujiacute

prostor v němž se znovunaleacutezaacute jednota mezi křesťany až do současnosti Naacuteš vyacutečet

ekumenickyacutech koordinaacutet by ovšem zůstal neuacuteplnyacute pokud bychom neuvažovali o ekumenickeacutem

hnutiacute jako o procesu vedeneacutem Duchem Svatyacutem ještě z jednoho hlediska totiž z pohledu

15

Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 129 16

Srv TAVARD GH Geschichte der oumlkumenischen Bewegung Mainz Matthias Gruumlnewald 1964 s 99 17

Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 131

13

modlitby Již zkušenost kterou učinili protestanti a anglikaacuteni shromaacutežděniacute na světoveacute misijniacute

konferenci 1910 potvrzuje miacutesto modlitby jako spirituaacutelniacuteho centra celeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute

jak doklaacutedajiacute slova prezidenta konference Johna R Motta bdquoJaacutedro konference v Edinburghu

nespočiacutevalo v debataacutech nyacutebrž ve chviacuteliacutech modlitbyldquo18

Důležitost modlitby si od počaacutetku

novodobeacuteho ekumenismu uvědomovali mnoziacute Namaacutetkou stačiacute připomenout modlitebniacute praxi

světoveacute Evangelickeacute aliance ustanoveneacute r 1846 daacutele Společnost pro podporu znovusjednoceniacute

křesťanstviacute kterou v Londyacuteně r 1857 založil Frederick George Lee zvlaacuteště za uacutečelem modlitby

za jednotu anglikaacutenů katoliacuteků a pravoslavnyacutech nakonec pak třeba Světovyacute den modliteb žen

kteryacute se v osmdesaacutetyacutech letech 19 stoletiacute prosadil v presbyteriaacutenskeacutem metodistickeacutem

baptistickeacutem a anglikaacutenskeacutem prostřediacute Specifickeacute miacutesto pak zaujiacutemajiacute v dějinaacutech ekumenismu

modlitebniacute impulzy za jednotu ciacuterkve pochaacutezejiacuteciacute od řiacutemskyacutech papežů a Tyacuteden modliteb

za jednotu křesťanů kteryacute r 1908 navrhli dva anglikaacuteni Američan Lewis Watson kteryacute se stal

později katoliacutekem a Angličan Spencer Jones19

Na jedneacute straně tak modlitba jako prosba za

jednotu s niacutež se obraciacuteme k Bohu ukazuje že ciacutele o kteryacute v ekumenismu usilujeme nelze

dosaacutehnout prostředky vyacutelučně lidskyacutemi Na druheacute straně pak zkušenost společneacute modlitby

křesťanů jakkoliv vzaacutejemně nesjednocenyacutech dokazuje jak hlubokeacute je pouto mezi těmi kteřiacute

skrze Ježiacuteše Krista v Duchu Svateacutem vzyacutevajiacute sveacuteho společneacuteho Otce

Modlitba jako nezbytnaacute a niternaacute součaacutest ekumenickeacuteho hnutiacute na tomto miacutestě již

vzdaacuteleně předznamenaacutevaacute cestu bdquoduchovniacutemu ekumenismuldquo kteryacute se stane směrodatnyacutem pro

celek našiacute teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu

112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu

Ekumenickyacute direktaacuteř naacutem připomiacutenaacute že konkreacutetniacute formy ekumenismu kteryacute je hnutiacutem

světovyacutem zaacutevisiacute na bdquokonkreacutetniacutech miacutestniacutech souvislostechldquo20

Jinak bude vypadat ekumenismus

v zemi kde většinu obyvatel tvořiacute katoliacuteci jinak tam kde převažujiacute křesťaneacute ciacuterkviacute vyacutechodniacutech

nebo anglikaacuteni či protestanteacute Jinou podobu nabudou projevy uacutesiliacute o jednotu křesťanů v zemi

kde je poměrneacute zastoupeniacute přiacuteslušniacuteků křesťanskyacutech konfesiacute rovnocenneacute a zcela radikaacutelniacutem

vyacutezvaacutem jsou postaveni křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute tam kde se sami ocitli v menšině21

Z hlediska

katolickeacute ciacuterkve je samotnaacute dynamika ekumenickeacuteho rozhovoru na lokaacutelniacute uacuterovni zaacutevislaacute na tom

zdali hlavniacutemi partnery jsou spiacuteše ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu anebo ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute na Zaacutepadě22

18

CARDEN JB bdquoPreghiera nel movimento ecumenicoldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 879 19

Srv HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die

Einheit der Christen In VORSTER H (ed) Oumlkumene lohnt sich Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 68

Frankfurt am Main Lembeck 1998 s 312-315 20

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem (z 25

března 1993) 34 (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 1995) 21

Srv tamteacutež 32 22

Srv Unitatis redintegratio 13-23

14

V našiacute studii se soustřediacuteme na českyacute ekumenismus kteryacute chaacutepeme jako zvlaacuteštniacute způsob

jiacutemž Duch Svatyacute vede Božiacute lid a jednotliveacute křesťany v českyacutech zemiacutech k naplněniacute Kristovy

touhy po jednotě (srv J 1721)23

Čiacutem se v zaacutekladniacutech rysech českyacute ekumenismus vyznačuje24

Prvniacute charakteristikou spoluovlivňujiacuteciacute formu ekumenickeacuteho uacutesiliacute v českyacutech zemiacutech je

skutečnost že většina obyvatel Českeacute republiky se nehlaacutesiacute k žaacutedneacute z křesťanskyacutech ciacuterkviacute

přiacutetomnyacutech na našem uacutezemiacute25

Většina ciacuterkviacute u naacutes je konfrontovaacutena s neuacuteprosnou řečiacute čiacutesel jež

hovořiacute o tom že křesťaneacute se staacutele viacutece staacutevajiacute ve společnosti menšinou a třebaže nelze potvrdit

vzrůst přesvědčeneacuteho či bojovneacuteho ateismu bdquoodstup vůči křesťanskyacutem tradiciacutem a zejmeacutena vůči

křesťanstviacute ciacuterkevně institucionalizovaneacutemuldquo26

je nespornyacute Tento uacutestup bdquociacuterkevniacute religiozityldquo

u naacutes přitom neniacute zaacuteležitostiacute ani posledniacutech dvou desetiletiacute existence svobodneacute občanskeacute

společnosti ale ani pouze předchaacutezejiacuteciacute čtyřicetileteacute komunistickeacute ateizace Jeho kořeny sahajiacute

hluboko až do 19 stoletiacute do doby kulturniacutech sociaacutelniacutech hospodaacuteřskyacutech a politickyacutech změn

souvisejiacuteciacutech s osviacutecenstviacutem kdy se etablovanaacute s ciacuterkvemi spjataacute zbožnost sice ne ve všech

23

Ačkoli českyacute ekumenismus vstupoval po určitou nikoliv nevyacuteznamnou dobu do interakce s ekumenismem na

Slovensku (zjm v dobaacutech společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků) a tyto pohyby lze verifikovat např v padesaacutetyacutech

letech minuleacuteho stoletiacute při vzniku Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute či Křesťanskeacute miacuteroveacute konference soustřediacuteme se při

našem vyacutekladu vyacutelučně na problematiku ekumenismu v raacutemci českyacutech zemiacute Proliacutenaacuteniacute některyacutech prvků v

dějinaacutech českeacuteho a slovenskeacutem ekumenismu v raacutemci společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků zmiňuje ve zkratce

TOMEK P Ekumenizmus jako pastoračnyacute probleacutem suacutečasnej katoliacuteckej ciacuterkvi na Slovensku Ekumenickeacute aspekty

pastoračniacuteho programu na zaacutekalde sociologickeacuteho prieskumu postojov diaľkovyacutech študentov katoliacuteckej teoloacutegie

banskobystrickeacuteho regionu Olomouc Refugium 2000 s 69-87 24

Na tuto otaacutezku nabiacutezejiacute odpověď texty v nichž autoři podaacutevajiacute na způsob shrnutiacute zaacutekladniacute informace vztahujiacuteciacute se

k heslu bdquočeskyacute ekumenismusldquo V teacuteto souvislosti byly tematizovaacuteny např ekumenickeacute pohyby uvnitř českeacuteho

protestantismu 19 stoletiacute vrcholiacuteciacute vznikem sjednoceneacute ČCE r 1918 srv FILIPI P The Basis and Character of

Czech Ecumenism In AA VV Czech Ecumenical Fellowship Praha Central Church Publishing House 1981 s

111-132 Zvlaacuteště před r 1989 se pozornost věnovala analyacuteze činnosti Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute založeneacute

v socialistickeacutem Československu r 1955 srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece In

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 234-238 SALAJKA M Die

oumlkumenische Gemeinschaft in der ČSSR ihr Charakter und ihre Arbeit In AA VV Tschechischer Oumlkumenismus

Historische Entwicklung Praha OumlRK in der ČSR 1977 s 245-256 The Character of the Ecumenical Fellowship

in Czechoslovakia and its Work In AA VV Czech Ecumenical Fellowship s 99-110 Ekumenickeacute kapitoly Praha

HBF 1970 s 61-63 Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus Praha

Karolinum 2000 s 209-213 (kapitola bdquoČeskyacute ekumenismusldquo) Přiacutespěvky publikovaneacute po bdquosametoveacute revolucildquo

rozšiřujiacute obzor v chaacutepaacuteniacute českeacuteho ekumenismu tiacutem že identifikujiacute jeho těžisko do oblasti vztahů mezi českyacutemi

katoliacuteky a křesťany kteřiacute patřiacute k ciacuterkviacutem hlaacutesiacuteciacutem se k odkazu českeacute reformace srv FILIPI P Oumlkumenisches

Bemuumlhen in der Tschechoslowakei In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen

Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s 73-77 NĚMEC D ndash

ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie Olomouc

Velehrad 1993 s 223-226 (jde o podkapitolu bdquoČeskyacute ekumenismusldquo ve zmiacuteněneacutem oddiacutelu o ekumenismu kteryacute byl

připojen k českeacutemu překladu učebnice fundamentaacutelniacute teologie od německeacuteho autora) ŠTAMPACH O Naacutestin

ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci Praha Karolinum 1995 s 83-

96 (jednaacute se o kapitolu bdquoČeskaacute ekumenickaacute situace a jejiacute perspektivyldquo kteraacute je součaacutestiacute knihy jež byla prvniacute

monografiiacute z oblasti ekumenismu publikovanou po r 1989) VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov

k českeacutemu vydaacuteniacute In NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute Praha Vyšehrad

2001 s 299-301 (autor rozšiacuteřil tuto studii jako kapitolu s naacutezvem bdquoObecnaacute dynamika rozkolu a českaacute reformaceldquo ve

sveacute monografii Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku Českeacute

Budějovice Jihočeskaacute univerzita 2004 s 184-192) 25

Pro uacutedaje vyplyacutevajiacuteciacute z vyacutesledků sčiacutetaacuteniacute lidu v r 2011 srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash

podrobneacute uacutedaje [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂wwwscitaniczsldb2011redakcensfiobyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje$Files

ldb_podrobna_viraxls˃ Z uvedenyacutech statistik vyplyacutevaacute že viacutece než 45 obyvatel uacutedaj o naacuteboženskeacute viacuteře vůbec

neuvedlo 34 Čechů se pak souhlasně přiklonilo k označeniacute Bez naacuteboženskeacute viacutery 26

FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi In Getsemany 6 (2008) s 138

15

ovšem alespoň v některyacutech naviacutec vyacuteznamnyacutech a vlivnyacutech složkaacutech společnosti postupně měnila

v jinou formu bdquoimplicitniacuteldquo bdquonaacutehražkoveacute religiozityldquo27

Dnešniacute odcizeniacute a slabou pozici pokud

jde o bdquoinstitucionalizovanou religiozituldquo přitom neznamenaacute uacuteplnou absenci naacuteboženskyacutech

projevů života sociologoveacute konstatujiacute v teacuteto souvislosti fenomeacuten tzv bdquotekuteacute viacuteryldquo28

Předevšiacutem

globalizace s sebou přinesla nejen noveacute hospodaacuteřskeacute ale teacutež kulturniacute a duchovniacute klima noveacute

ideje vyrostleacute na rozličnyacutech myšlenkovyacutech podhoubiacutech přichaacutezejiacuteciacute do Česka z různyacutech koutů

světa daacutevajiacute pociacutetit spiritualitu a naacuteboženskost jako jistyacute druh nabiacutedky kteraacute odpoviacutedaacute

požadavkům konzumu

Zvoliacuteme-li za určujiacuteciacute hledisko z něhož budeme chtiacutet zachytit a kvalifikovat českou

ekumenickou sceacutenu kriteacuterium členstviacute v Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute (rozdiacutel mezi členskyacutemi

přidruženyacutemi ciacuterkvemi a pozorovateli přitom nebereme v uacutevahu) pak se před naacutemi oteviacuteraacute

poměrně širokeacute spektrum od ciacuterkviacute katolickyacutech přes ciacuterkev pravoslavnou a ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se

k reformaci až k ciacuterkviacutem svobodnyacutem a evangelikaacutelniacutem29

V českeacutem prostřediacute naviacutec nechybiacute ani

různeacute formy např letničniacutech křesťanskyacutech společenstviacute Pluralita ciacuterkviacute a konfesiacute a to zvlaacuteště

s ohledem na prostřediacute protestantskeacute kteraacute je přiacuteznačnaacute pro naši ekumenu byla přitom prvkem

přiacutetomnyacutem v českyacutech zemiacutech již v dobaacutech bezprostředně spjatyacutech s reformaciacute Většinovost

ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute kterou v porovnaacuteniacute členskeacute zaacutekladny naacutesledně zjišťujeme30

pak na jedneacute

straně může veacutest u ostatniacutech k pocitu ohroženosti (bdquostrach řiacutemskyacuteldquo) a potřeby emancipace

(bdquoevangeliacutek v katolickeacute zemildquo)31

na druheacute straně nesmiacute byacutet samotnou touto ciacuterkviacute poklaacutedaacutena za

zaacuteminku k ekumenickeacute ignoranci nyacutebrž naopak měla by upozorňovat na to že ekumenismus maacute

miacutet v životě katolickeacute ciacuterkve vyacuteznam zaacutesadniacute32

Chaacutepeme-li ekumenismus jako snahu křesťanů překonat rozděleniacute ke kteryacutem mezi nimi

v průběhu dějin došlo pak českeacute ekumenickeacute uacutesiliacute bude předevšiacutem směřovat k naleacutezaacuteniacute

a rozviacutejeniacute jednoty mezi těmi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jejichž vztahy

v důsledku historickyacutech udaacutelostiacute a rozdiacutelů v nauce a praxi křesťanskeacute viacutery majiacute dnes v našich

zemiacutech takovou podobu jež prozatiacutem neumožňuje jejiacute uacuteplneacute vyjaacutedřeniacute ve

společneacutem eucharistickeacutem slaveniacute Udaacutelost kteraacute přitom jednotu Kristovy ciacuterkve v českyacutech

zemiacutech a dějinaacutech poznamenala nejviacutece je českaacute reformace Ta sice ve sveacutem počaacutetečniacutem

programu bdquociacuterkve podobojiacuteldquo dogmaticky staacutela v podstatě na stejneacutem zaacutekladě jako viacutera ciacuterkve

27

Srv NEŠPOR ZR Přiacuteliš slaacutebi ve viacuteře Českaacute nereligiozita v evropskeacutem kontextu Praha Kalich 2010 s 50-

59 S osviacutecenstviacutem souvisiacute i pojem bdquocivilniacuteho naacuteboženstviacuteldquo Na jeho roli kterou sehraacutel v našem prostřediacute

upozorňuje např HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2008) s 34-

35 28

Srv VAacuteCLAVIacuteK D Naacuteboženstviacute a moderniacute českaacute společnost Praha Grada 2010 s 159-170 29

Srv Členskeacute ciacuterkve ciacuterkev přidruženaacute a pozorovateleacute [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampa=cat6˃ 30

Srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash podrobneacute uacutedaje 31

Srv PROCHAacuteZKA J Protestantskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech jako menšina Historickyacute naacutestin In MOREacuteE

PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s

7-12 HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M

(ed) op cit s 26-33 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince In Protestant VII2

(1996) s 13 FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi s 138-140 32

Srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem

32

16

všeobecneacute33

naacuteslednyacutem vyacutevojem spjatyacutem mimo jineacute teacutež s vypuknutiacutem reformace světoveacute

se ovšem jejiacute jednotliveacute proudy ve sveacute většině ocitli s ciacuterkviacute katolickou ve stavu rozkolu

K odkazu českeacute reformace jakožto prameni identity se naacutesledně bude hlaacutesit nejen českyacute

protestantismus kteryacute dostaacutevaacute postupně tvaacuteř po skončeniacute pobělohorskeacute rekatolizace34

ale

v různeacute intenzitě se k němu odvolajiacute i jineacute ciacuterkve a to nejen Ciacuterkev československaacute ale takeacute

např obec starokatolickaacute či pravoslavnaacute CČS vzešlaacute z prostřediacute katolickeacuteho modernismu

si kladla bdquodokončeniacute českeacute reformaceldquo přiacutemo za ideovyacute ciacutel35

a přiacuteklon k husitstviacute deklarovala

později i navenek doplněniacutem sveacuteho naacutezvu Češtiacute starokatoliacuteci vyzdvihovali od sveacuteho počaacutetku

kontinuitu s husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo36

a v pravoslavneacutem milieu se dodnes se sympatiemi

zdůrazňuje že českeacute reformniacute hnutiacute si bylo vědomo řecko-slovanskyacutech kořenů českeacute ciacuterkevniacute

tradice37

Ideaacutel českeacuteho bratrstviacute jako typickeacuteho plodu českeacute reformace neopomiacutenajiacute uveacutest ani

ciacuterkve ktereacute svůj původ majiacute v tradici baptistickeacute nebo v tradici svobodnyacutech ciacuterkviacute ndash důraz na

bratrstviacute prozrazujiacute přinejmenšiacutem jejich naacutezvy38

Z toho co bylo alespoň ve zkratce naznačeno vyplyacutevaacute že pro českyacute ekumenismus je

uacutestředniacutem dialog mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou a bdquopotomky českeacute reformaceldquo39

čiacutemž nikterak

nesnižujeme ekumenickyacute vyacuteznam teacute skutečnosti že naše země jsou rovněž spojniciacute zaacutepadniacute

a vyacutechodniacute křesťanskeacute větve jak doklaacutedaacute misie slovanskyacutech věrozvěstů na kterou se odvolaacutevaacute

katolickeacute cyrilometodějstviacute i českeacute pravoslaviacute Pro katoliacuteky idea cyrilometodějskaacute tvořiacute živou

součaacutest historickeacute paměti miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a v tomto smyslu ji lze definovat

jako bdquozesiacutelenou komunikaci s počaacutetkem (hellip) vznikuldquo40

teacuteto miacutestniacute ciacuterkve Domaacuteciacute pravoslavnaacute

ciacuterkev třebaže se do jejich počaacutetků promiacutetl teacutež katolickyacute modernismus41

poklaacutedaacute praacutevě sebe

samu jako tu kteraacute navazuje a pokračuje v cyrilometodějskeacutem diacutele42

Nakonec nelze opomenout

že cyrilometodějskaacute tradice nebyla v minulosti ciziacutem prvkem ani v českeacutem utrakvismu

33

Srv VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 299 34

Samotneacute teacutema kontinuity reformace od husitskyacutech dob až po současnost zůstaacutevaacute diskutovanou otaacutezkou srv např

NEŠPOR ZR Skryteacute semeno nevzkliacutečilo aneb polemika s radikaacutelniacutemi tezemi o kontinuitě českeacute reformace In

Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 239-252 35

Srv KAŇAacuteK B Budovaacuteniacute ciacuterkve (1924ndash1939) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek

Praha Blahoslav 2010 s 44 36

Srv HANF K Lze katolictviacute spojiti s husitstviacutem Praha Hanf 1936 s 31-33 Na roli husitskeacute tradice

v počaacutetciacutech starokatolictviacute u naacutes upozorňuje např takeacute PULEC M Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu In AA

VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s

225 37

Srv ALEŠ P Pravoslavnaacute ciacuterkev u naacutes Přehled dějinneacute cesty Olomouc Světlo světa 1996 s 16-18 38

Ciacuterkev bratrskaacute Bratrskaacute jednota baptistů 39

Srv MELMUKOVAacute E Potomci českeacute reformace a ciacuterkev řiacutemskokatolickaacute In Teologickeacute texty 2 (1993) s 61-

62 VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 (podle autora jde o bdquopaacuteteř

ekumenismuldquo v českyacutech zemiacutech) 40

Srv AMBROS P Komemorativniacute a anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 378 41

Prohlaacutešeniacute o založeniacute CČS z 10 ledna 1920 uvaacutediacute pochvalně zaacutesluhy Cyrila a Metoděje na formovaacuteniacute křesťanskeacute

kultury v našiacute zemi srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute (z 10 ledna 1920) In MAREK P Českeacute

schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice

Gloria 2000 s 298 42

Srv NOVAacuteK J Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 185

17

a evangelictviacute a jejiacute stopy jsou přiacutetomneacute jistyacutem způsobem dodnes v prostřediacute CČSH43

Ekumenickou plodnost přesahujiacuteciacute daleko naše domaacuteciacute prostřediacute pak v minulosti doklaacutedaacute

předevšiacutem sepjetiacute cyrilometodějskeacute ideje s unionismem a dodnes o něm svědčiacute bohataacute tradice

studiiacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany českyacutech katolickyacutech teologů44

Posledniacutem z rysů českeacuteho ekumenismu kteryacute chceme zmiacutenit je jeho praktickyacute raacutez Viacutece

nežli na teologickyacute dialog soustřediacute se českaacute ekumena na meziciacuterkevniacute spolupraacuteci založenou na

různyacutech platformaacutech Za v jisteacutem smyslu reprezentativniacute orgaacuten lze přitom považovat

Ekumenickou radu ciacuterkviacute45

Zatiacutemco Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev vstupuje do českeacuteho ekumenickeacuteho

prostoru na baacutezi vyacutechodisek ktereacute poskytuje Komise pro ekumenismus při Českeacute biskupskeacute

konferenci46

ciacuterkve reformačniacute tradice rozviacutejejiacute pastoračniacute spolupraacuteci v raacutemci Leuenberskeacuteho

společenstviacute47

Kromě toho v prostřediacute českeacuteho protestantismu na zaacutekladě konfesniacute spřiacutezněnosti

skyacutetaacute možnosti společně koordinovaneacuteho působeniacute tradičně např Kostnickaacute jednota48

či nověji

Českaacute evangelikaacutelniacute aliance49

113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie

Jak jsme již naznačili ekumenismus se jako hnutiacute projevuje v mnoha rozličnyacutech

oblastech Dekret Unitatis redintegratio zmiňuje naacutesledujiacuteciacute přiacuteklady od snah po eliminaci toho

co vzaacutejemneacute vztahy mezi křesťany znesnadňuje přes poznaacutevaacuteniacute nauky a života druhyacutech

43

Srv ŘIacuteČAN R Cyrilometodějskaacute tradice v českeacutem protestantismu In Křesťanskaacute revue XXXVII5-6 (1970) s

104-109 LAacuteŠEK JB ndash TONZAROVAacute H (ed) I oni jsou otcoveacute našihellip Cyrilometodějskyacute sborniacutek Dokumentace

z maleacuteho sympozia pořaacutedaneacuteho Ciacuterkviacute československou husitskou a Husitskou teologickou fakultou Univerzity

Karlovy u přiacuteležitosti 1140 vyacuteročiacute přiacutechodu Cyrila a Metoděje dne 25 zaacuteřiacute 2003 na HTF UK Brno L Marek

2005 44

Srv přehledně AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic Olomouc ndash

Velehrad Refugium 2008-2009 s 551-635 (kapitola bdquoKontinuita a diskontinuita studia křesťanskeacuteho Vyacutechodu

v českyacutech zemiacutech a na Slovenskuldquo předevšiacutem srv s 584-593) 45

Srv Stanovy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR schvaacuteleneacute Valnyacutem shromaacutežděniacutem ERC v ČR dne 26 11 2009 čl 2

In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Stanovy a kraacutetkeacute představeniacute Praha ERC v ČR

2009 [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherart1583Stanovy20ERC202009pdfgt 46

Působeniacute Komise pro ekumenismus lze spatřovat ve dvou směrech 1) specifikovat vnitřniacute katolickeacute normy pro

ekumenismus v podmiacutenkaacutech miacutestniacute ciacuterkve a 2) formulovat s co nejširšiacutem množstviacutem zaacutestupců českeacute ekumeny

zaacutesady ekumenickeacuteho spolupůsobeniacute srv Dohoda o křtu (mezi ČCE a ČBK a mezi CČSH a ČBK z 25 ledna 1994)

Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Směrnice o smiacutešenyacutech manželstviacutech (z 28 ledna 1999) In FILIPI P Po

ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich 2008 s 82

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute (z r 2002) Praha Sekretariaacutet ČBK 2002 Dohoda o duchovniacute

službě ve vězniciacutech (z 7 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Dohoda o duchovniacute službě v rezortu

ministerstva obrany (z 3 června 1999) Praha Sekretariaacutet ČBK 1998 Dohoda o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute

mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute v Českeacute republice (z 20 listopadu 2006) [on line]

[cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherdohoda1pdfgt

K posledně uvedeneacute dohodě byl připojenyacute dodatek (z 12 prosince 2011) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na

internetu lthttpwwwadoczkaplandodatek_1pdfgt 47

Srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem zastupovaacuteniacute v diaspoře (z 18 listopadu

2000) In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 64-

65 48

Srv Schvaacuteleneacute stanovy Kostnickeacute jednoty ndash Sdruženiacute evangelickyacutech křesťanů o s [on line] [cit 16 5 2012]

Dostupneacute na internetu lthttpwwwevangelickytydenikczclanekhtmlid=25gt 49

Srv ČESKAacute EVANGELIKAacuteLNIacute ALIANCE Vyznaacuteniacute viacutery a stanovy [on line] [cit 10 12 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwweacz29vyznani_viry_stanovy˃

18

křesťanů až po spolupraacuteci za uacutečelem společneacuteho hlaacutesaacuteniacute viacutery či angažovanosti pro obecneacute

dobro nevyjiacutemaje přitom společnou modlitbu a uacutesiliacute o obnovu vlastniacutech ciacuterkevniacutech

společenstviacute50

Jako součaacutest tohoto hnutiacute plniacute sveacute specifickeacute poslaacuteniacute teologie kteraacute maacute svůj

přiacutevlastek ekumenickaacute

Co je tedy bdquoekumenickaacuteldquo teologie Cestu k teacuteto poměrně noveacute teologickeacute discipliacuteně

můžeme s Johannem Brossederem dějinně popsat pomociacute čtyř etap ktereacute jiacute předchaacutezely

polemika irenika symbolika a nauka o vyznaacuteniacutech51

Již počaacutetky reformace v 16 stoletiacute vedly

obě zaangažovaneacute strany k haacutejeniacute pravdivosti vlastniacuteho přesvědčeniacute a učeniacute viacutery Praacutevě

polemika chaacutepanaacute konfesně-exkluzivisticky měla druheacuteho předevšiacutem usvědčit z omylu K tomu

sloužila artikulace kteraacute se odviacutejela pomociacute zdaacutenlivě objektivniacuteho a věcneacuteho vyjadřovaacuteniacute

kontroverzniacutech člaacutenků nauky Přiacuteznačnyacutem pro tento proces však bylo kromě zaacutekladniacuteho

naladěniacute pouze atomizovaneacute představeniacute pozice bdquoprotivniacutekaldquo aniž by se bral v uacutevahu vlastniacute

kontext jednotliveacute teologickeacute vyacutepovědi Od druheacute poloviny 17 stoletiacute se zvlaacuteště

v humanistickyacutech kruziacutech objevuje snaha vstupovat do mezikonfesniacutech zaacutepasů se smiacuteřlivyacutem

irenickyacutem postojem Tento postoj usiloval o to přiveacutest rozděleneacute strany k jednotě na zaacutekladě

přesvědčeniacute že pravda křesťanskeacuteho zjeveniacute kteraacute je univerzaacutelniacute dochaacuteziacute sveacuteho ciacuterkevniacuteho

vyjaacutedřeniacute nikoliv pouze v jedneacute nyacutebrž v mnohosti křesťanskyacutech konfesiacute Odtud prameniacuteciacute

protestantskaacute irenika (Calixt Leibniz Zizendorf) se tak snažila předevšiacutem vyzvihnout kontinuitu

univerzaacutelně platnyacutech starociacuterkevniacutech zaacutekladů kteraacute je vlastniacute konfesně rozdělenyacutem ciacuterkviacutem

Symbolice jejiacutež kořeny nachaacuteziacuteme v 19 stoletiacute v diacutele Johanna Adama Moehlera52

šlo primaacuterně

o to pokud možno co nejpřesněji pochopit a vyjaacutedřit učeniacute jednotlivyacutech konfesiacute a naacutesledně je

mezi sebou porovnat Podrobneacute studium přitom nemělo za ciacutel pouze demonstrovat vzaacutejemnou

kompatibilitu a přispět k pokojneacutemu soužitiacute křesťanů různyacutech vyznaacuteniacute vedle sebe Moehler se

soustředil praacutevě na dogmatickeacute protiklady jejichž vyhraněnost již sama o sobě na zaacutekladě

dialektickeacute metody volaacute po překonaacuteniacute toho co rozděluje Ciacutelem tuumlbingenskeacuteho teologa přitom

bylo připravit půdu pro dosaženiacute organickeacute jednoty viacutery jedneacute svateacute všeobecneacute a apoštolskeacute

ciacuterkve Zvlaacuteště v raacutemci německeacuteho protestantismu 19 stoletiacute se symbolika pěstovala teacuteměř

vyacutelučně jako čistaacute komparace nauky křesťanskyacutech ciacuterkviacute a jako takovaacute položila ve 20 stoletiacute

zaacuteklady nauky o vyznaacuteniacutech Konfessionskunde Jejiacutem uacutemyslem bylo představit diferencovanyacute

stav křesťanstviacute tiacutem že nabiacutedne celistvyacute pohled nejen na učeniacute ale i na konkreacutetniacute život

jednotlivyacutech ciacuterkviacute a křesťanskyacutech společenstviacute (liturgie řaacuted zbožnost) Velkaacute pozornost se

přitom věnovala objasněniacute dějinnyacutech souvislostiacute

Uvnitř novodobeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute se od r 1948 formuje na světoveacute uacuterovni

v raacutemci platformy SRC se ekumenickaacute teologie profiluje jako bdquoteologickeacute zpracovaacuteniacute zaacutesadniacutech

50

Srv Unitatis redintegratio 4 51

Srv BROSSEDER J Oumlkumenische Theologie Geschichte ndash Probleme Muumlnchen Hueber Verlag 1967 s 12-

97 Cestu postupneacuteho utvaacuteřeniacute ekumenickeacute teologie popisuje přehledně teacutež např CONGAR Y Konfessionelle

Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus In Catholica 12 (1958) s 81-104 52

Srv MOEHLER JA Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensaumltze der Katholiken und Protestanten

nach ihren oumlffentlichen Bekenntnisschriften Mainz Kupferberger 1832

19

otaacutezek ktereacute vyvstaacutevajiacute při rozhovoru ciacuterkviacute a v životě ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo53

Takoveacute pojetiacute

zůstaacutevaacute až dodnes přiacutetomneacute tam kde se mluviacute o ekumenickeacute teologii jako o bdquoteorii

ekumenickyacutech procesůldquo54

kteraacute usiluje reflektovat teologicky komplexniacute skutečnost

ekumenickeacuteho uacutesiliacute a staacutevaacute se tak bdquoteologiiacute ekumenismuldquo

Ekumenickaacute doba kteraacute je od 20 stoletiacute skutečnostiacute života křesťanskyacutech ciacuterkviacute vnaacutešiacute

požadavek aby se ekumenismus stal perspektivou všech teologickyacutech discipliacuten55

Z tohoto

důvodu se setkaacutevaacuteme např s ekumenickyacutemi ciacuterkevniacutemi dějinami ekumenickou dogmatikou

ekumenicky formulovanou křesťanskou etikou či teologiiacute stvořeniacute jejichž vyacutechodiska spočiacutevajiacute

na baacutezi kteraacute je společnaacute pro teologickou reflexi různyacutech křesťanskyacutech tradic56

Podobneacute praacutece

již můžeme chaacutepat jako konkreacutetniacutem plod ekumenickeacuteho uacutesiliacute na poli teologie

Uacutestředniacute otaacutezku ekumenickeacute teologie jako specifickeacuteho teologickeacuteho oboru nicmeacuteně tvořiacute

poselstviacute křesťanskeacute viacutery a způsob jak je tomuto poselstviacute porozuměno V jednom Kristově těle

jehož uacutedy se křesťaneacute staacutevajiacute jedniacutem křtem je zdrojem jednoty nejen jeden Duch ale teacutež jedna

viacutera (srv Ef 43-5) Jedna ciacuterkev kterou Kristus založil je společenstviacutem viacutery Předpokladem

ekumenickeacute teologie je proto vědomiacute společneacuteho středu kteryacutem je praacutevě tato živaacute křesťanskaacute

viacutera57

Poslaacuteniacute ekumenickeacute teologie pak spočiacutevaacute v tom aby ndash vychaacutezejiacutec se společneacuteho zaacutekladu ndash

určila diference pochopila jejich historickeacute a teologickeacute podmiacuteněnosti a tak přistoupila

k otaacutezkaacutem nakolik rozdiacutely v nauce viacutery mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi způsobujiacute jejich rozděleniacute jak tyto rozdiacutely spraacutevně pochopit a ndash jsou-li praacutevě ony

důvodem k nejednotě ndash jakyacutem způsobem je překonat a smiacuteřit58

Každou jednotlivou otaacutezku je

nutneacute nahliacutežet ve vztahu k celku zjeveneacute pravdy a v souladu s bdquohierarchiiacute pravdldquo odviacutejejiacuteciacute se od

jejich různeacute spojitosti vůči zaacutekladu křesťanskeacute viacutery59

Třebaže samotnyacute postup ekumenickeacute

53

V tomto smyslu definoval ekumenickou teologii v protikladu k dosavadniacute Konfessionskunde vůdčiacute osobnost SRC

VissertʼHooft (citovaacuteno podle SCHWOumlBEL CH Oumlkumenische Theologie im Horizont des trinitarischen Glauben

In Oumlkumenischer Rundschau 46 1997 s 321) 54

Srv LAGSFELD P Oumlkumenische Theologie als Theorie oumlkumenischer Prozesse ndash Die Kolussionstheorie In

TENTYacuteŽ (ed) Oumlkumenische Theologie Ein Arbeitsbuch Stuttgart Kohlhammer 1980 s 36-68 55

Srv Unitatis redintegratio 10 56

Srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz Freiburg ndash Basel Paulusverlag

Reinhardt 1994 BEINERT W ndash KUumlHN U Oumlkumenische Dogmatik Leipzig ndash Regensburg Evangelische

Verlagsanstalt ndash Pustet 2013 AA VV Beyond Idealism A Way Ahead for Ecumenical Social Ethics Gran Rapids

Eerdmans 2006 KNOCHE H Schoumlpfungsethik Oumlkumenische Grundlagen der Schoumlpfungstheologie und Ethik

Muumlnchen Behrendt Meta 1989 57

bdquoVe prospěch jednoty stojiacute křesťanstviacute viacutery a věrnosti ktereacute žije viacuteru jako zaacutevazneacute rozhodnutiacute Toto rozhodnutiacute

maacute svůj obsah a praacutevě proto hledaacute jednotu Sebe samo se přitom v zaměřeniacute na jednotu nechaacutevaacute očišťovat a

prohlubovat čiacutemž pomaacutehaacute teacutež ostatniacutem aby ve stejneacute cestě očišťovaacuteniacute a prohlubovaacuteniacute rozpoznali společnyacute střed a

aby v tomto středu našli sami sebeldquo (BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine

zur Fundamentaltheologie Donauwoumlrth Wewel 2005 s 214) 58

Srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 32 59

Srv Unitatis redintegratio 11 Jako reflexe viacutery se ekumenickaacute teologie zpravidla přičleňuje do oboru

systematickeacute teologie srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 39

ULLRICH L bdquoOumlkumenische Theologieldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und Konfessionskunde

Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 982-983 Pokud jde o konkreacutetniacute naacuteplň ekumenickeacute teologie jako kurzu

samostatnyacutech přednaacutešek o ekumenismu v raacutemci katolickeacuteho teologickeacuteho curriculum pak ekumenickyacute direktaacuteř

podaacutevaacute naacutesledujiacuteciacute vyacutečet teacutemat pojem katolicity jednoty ciacuterkve a ekumenismu dogmatickaacute baacuteze ekumenismu

dějiny ekumenismu a současnyacute stav ciacutel a metoda ekumenismu se zvlaacuteštniacute pozornostiacute na pojem bdquoplneacute a dokonaleacute

jednotyldquo charakteristika jednotlivyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute specifickeacute probleacutemy v raacutemci ekumenickeacuteho

20

teologie je viacutece dialogickyacute zůstaacutevaacute jejiacutem předmětem stejně jako v jakeacutekoliv jineacute teologickeacute

discipliacuteně hledaacuteniacute teologickeacute pravdy kteraacute neniacute vyacutesledkem vzaacutejemneacute dohody nyacutebrž přijiacutemaacute se

v aktu poslušnosti viacutery Při hledaacuteniacute odpovědiacute v ekumenickeacute teologii nejsme vedeni v prveacute řadě

negaciacute partnera tedy snahou odhalit v čem se druhaacute strana myacuteliacute a dokaacutezat že jedině naše

chaacutepaacuteniacute je spraacutevneacute a legitimniacute nyacutebrž touhou po poznaacuteniacute pravdy v jejiacute plnosti po jejiacutem

porozuměniacute a po vzaacutejemneacutem společenstviacute v laacutesce

V našem pojetiacute považujeme za vyacutechodisko ekumenickeacute teologie v prveacute řadě Kristovu vůli

vyjaacutedřenou v jeho přaacuteniacute bdquoAby všichni byli jednoldquo (J 1721) Praacutevě Božiacute slovo ktereacute naacutes

předchaacuteziacute oslovuje a vybiacuteziacute k obraacuteceniacute stojiacute na počaacutetku každeacute teologickeacute reflexe60

V přiacutepadě

ekumenickeacute teologie jsme tedy zvlaacuteště s naleacutehavostiacute postaveni před otaacutezku pravdy o našiacute

jednotě Veškeraacute naše teologickaacute uacutevaha se musiacute odviacutejet od postoje viacutery v němž přijiacutemaacuteme

Kristovu vůli po jednotě kteraacute je plodem jeho modlitby a oběti (srv J 17211152) Duch Svatyacute

kteryacute naacutes vede k poznaacuteniacute Božiacute vůle působiacute že jsme hluboce zasaženi tiacutem že Kristovo přaacuteniacute

naraacutežiacute ve společenstviacute jeho učedniacuteků na odpor a nepřijetiacute (fakt rozkolu) Jako vnitřniacute princip našiacute

jednoty s Kristem naacutes však tentyacutež Duch vyzyacutevaacute abychom přilnuli k tomu co Kristus žaacutedaacute od

Otce pro svou ciacuterkev (dar jednoty) Ekumenickaacute teologie tedy neniacute myslitelnaacute jako soukromaacute

zaacuteležitost toho kdo se jiacute zabyacutevaacute nyacutebrž stojiacute zcela ve službě jednoty ciacuterkve a zvěstovaacuteniacute

evangelia světu V ekumenickeacute teologii jde o to ve viacuteře uvažovat nad tajemstviacutem Božiacuteho slova

svěřeneacuteho společenstviacute ciacuterkve jako testament jejiacute jednoty a katolicity Prvořadou starostiacute

ekumenickeacute teologie je zkoumat v siacutele Božiacute moudrosti a Božiacuteho Ducha (srv Mdr 917) naši

věrnost vzhledem k Božiacutemu zaacuteměru s ciacuterkviacute a rozpoznaacutevat cesty ktereacute budou vytvaacuteřet staacutele

dokonalejšiacute předpoklad pro naplněniacute prosby bdquoAby všichni byli jedno (hellip) aby tak svět uvěřilldquo

(J 1721) Takovyacute způsob teologickeacute reflexe vyžaduje odpoviacutedajiacuteciacute vnitřniacute postoj neboť ryzost

ekumenickeacute teologie jde ruku v ruce s intenzivniacutem životem modlitby61

V tomto smyslu je

živnou půdou ekumenickeacute teologie Ježiacutešova modlitba za jednotu (srv J 17)

Stojiacuteme-li před otaacutezkou co zahrnuje označeniacute českaacute ekumenickaacute teologie62

vychaacuteziacuteme

ze Špidliacutekova pojetiacute identity bdquočeskeacute teologieldquo kteraacute podle tohoto autora spočiacutevaacute v proliacutenaacuteniacute

univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute dimenze křesťanstviacute63

Ten kteryacute mezi oběma rozměry

zprostředkovaacutevaacute harmonii je přitom Duch Svatyacute jeho působeniacutem je ciacuterkev od počaacutetku

všeobecnaacute on však rovněž vstupuje do dějin a kultur jednotlivyacutech naacuterodů aby v nich mohlo

zakořenit Božiacute slovo a aby se v nich rozvinul život viacutery Duch Svatyacute jenž promlouvaacute ke

společenstviacute Božiacuteho lidu i k srdci jednotlivce srozumitelnyacutem způsobem v určiteacute době a na

dialogu srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů

a norem 79 60

Srv RATZINGER J Wesen und Auftrag der Theologie Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der

Gegenwart Einsiedeln Johannes Verlag 1993 s 43-48 61

Srv CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 104 62

Mohlo by se zdaacutet že k vyjasněniacute pojmu by mohla přispět jedna z podkapitol zmiacuteněneacute Němcovy a Štampachovy

studie o ekumenismu jež nese naacutezev bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo Jednaacute se ovšem daleko spiacuteše o stručnyacute přehled

českeacute katolickeacute ekleziologie a ekumenickaacute otaacutezka zde de facto reflektovaacutena neniacute srv NĚMEC D ndash ŠTAMPACH

O Ekumenismus s 211-214 (podkapitola bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo) Takeacute z tohoto důvodu definice pojmu

bdquočeskaacute ekumenickaacute teologieldquo zatiacutem chybiacute 63

Srv ŠPIDLIacuteK T K otaacutezce identity českeacute teologie In Jezuiteacute 6 (1999) s 22-23

21

určiteacutem miacutestě ktereacute maacute sveacute dějiny a ktereacute je součaacutestiacute určiteacuteho kulturniacuteho prostřediacute utvaacuteřiacute

i teologickou reflexi v konkreacutetniacute inkulturovaneacute podobě Reprezentanty bdquočeskeacute teologieldquo přitom

nejsou pouze češtiacute teologoveacute žijiacuteciacute na našem uacutezemiacute ale i ti kteřiacute působili či působiacute za hranicemi

teacuteto země64

O bdquočeskeacute teologiildquo můžeme hovořit jako o snaze pod vedeniacutem Ducha Svateacuteho

hlouběji porozumět intelektem a laacuteskou univerzaacutelniacutemu obsahu živeacute křesťanskeacute viacutery a to

způsobem kteryacute rozviacutejiacute specificky českeacute rysy

Skutečnost rozděleniacute křesťanů vedla v českeacutem prostoru k tomu že teologickaacute reflexe

kteraacute je součaacutestiacute života určiteacuteho společenstviacute ciacuterkve přijala prvky vlastniacute jednotlivyacutemi

křesťanskyacutem tradiciacutem Z toho pohledu lze mluvit o bdquočeskeacute teologiildquo v pluraacutelu spolu s bdquočeskou

katolickou teologiiacuteldquo65

se totiž v našem prostřediacute formovala nejen bdquočeskaacute evangelickaacute teologieldquo66

ale teacutež bohosloveckaacute tradice CČSH kteraacute dala vzniknout specifickeacute podobě českeacute teologie jiacutež je

teologie husitskaacute67

V tomto vyacutečtu bychom neměli zapomenout ani na v českyacutech podmiacutenkaacutech

rozviacutejejiacuteciacute se proud evangelikaacutelniacute teologie68

Užiacutevaacuteme-li sousloviacute českaacute ekumenickaacute teologie pak rozumiacuteme termiacutenu ekumenickaacute

nikoliv ve smyslu bdquonadkonfesijniacuteldquo nyacutebrž ve vztahu k metodě jak jsme se již pokusili vysvětlit

vyacuteše Naacuteplniacute českeacute ekumenickeacute teologie tudiacutež je uvažovat o Kristově vůli po jednotě pro jeho

učedniacuteky v podmiacutenkaacutech rozděleniacute křesťanů v českyacutech zemiacutech a v kontextu uacutesiliacute toto rozděleniacute

překonat a přispět tak jedinečnyacutem způsobem k znovu-ustanoveniacute jednoty mezi všemi pokřtěnyacutemi

v univerzaacutelniacutem společenstviacute ciacuterkve69

Takovyacute druh teologickeacute reflexe přitom nevede k negaci

vlastniacute křesťanskeacute tradice vyžaduje však od teologa aby jako ten kdo je poměřovaacuten Božiacutem

slovem a vedenyacute Duchem Svatyacutem hledal a zdůrazňoval to co vede k jednotě a k plneacutemu

rozvinutiacute katolicity Kristovy ciacuterkve70

64

Pro přiacutespěvky českyacutech exilovyacutech teologů k teacutematice českeacuteho ekumenismu srv např SKALICKYacute K

Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin In Studie 55 (1978) s 23-55 Rozhovor o Husovi a husitstviacute In

Studie 116-117 (1988) s 197-203 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu In Novyacute život 241-2 (1982)

s 2-4 LOCHMAN JM Husovo pojetiacute pravdy In Teologickeacute texty 2 (1993) s 47-49 65

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute Praha Karolinum 2007 66

Srv MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10-13 FILIPI P Evangelickaacute

teologie v katolickeacute zemi In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity Karlovy 1993ndash

1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 43-49 SMOLIacuteK J Evangelickaacute teologie

v českyacutech zemiacutech In Teologickaacute reflexe 31 (1997) s 31-35 Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute

In Teologickeacute texty 2 (1998) s 64-65 67

Srv KUČERA Z Ke kořenům teologie ciacuterkve radikaacutelniacuteho modernismu Brno L Marek 2002 s 82-88

TONZAR D Vznik a vyacutevoj novodobeacute husitskeacute teologie a Ciacuterkev československaacute husitskaacute Praha Karolinum 2000

s 57-76 68

Srv Sdruženiacute evangelikaacutelniacutech teologů [on line] [cit 27 09 2012] Dostupneacute na internetu lthttpevangelikalni-

teologieczgt 69

Na tomto miacutestě je pro uacuteplnost vhodneacute připomenout že určitaacute teacutemata souvisejiacuteciacute s českou ekumenickou

problematikou si vysloužila pozornost teologů a historiků zahraničniacute provenience srv namaacutetkou VOOGT P DE

L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Louvain Publications Universitaires de Louvain 1960 Mistr Jan Hus v době ekumenismu

In Via 31 (1970) s 10-13 HOLETON D Uacutecta k Janu Husovi v životě ciacuterkviacute In Theologickaacute revue 712 (2000)

s 25-32 MOREacuteE PCA The Making of the Czech Ecumenical Bible Translation (1961-1979) Shaping a new

ecumenical community in times of communist oppression In DE ROEST H ndash WISCHMEYER W (ed) Heiliger

Text Die identitaumltsbildende Funktion klassischer Texte innerhalb einer Gemeinschaft Groningen

Rijksuniversiteit 2007 s 144-158 70

Pro aktuaacutelniacute ekumenickaacute teacutemata českeacute teologickeacute reflexe srv předevšiacutem dva přiacutespěvky na katolickeacute straně

KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology In FRANZ A ndash BAUM W (ed) Theologie

22

12Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu

Maacuteme-li předložit souhrnnyacute přehled vystihujiacuteciacute současnyacute stav baacutedaacuteniacute v otaacutezce českeacuteho

ekumenismu učiniacuteme tak podle metodologickyacutech vyacutechodisek kteraacute teologoveacute při studiu teacuteto

otaacutezky uplatnili Vyacutesledky dosavadniacuteho vyacutezkumu našiacute problematiky přitom shrneme do šesti

okruhů

Pokud se věnujeme reflexi českeacute ekumenickeacute problematiky pak to znamenaacute že

z pochopitelnyacutech důvodů nechaacutevaacuteme nepovšimnuty člaacutenky a monografie ktereacute češtiacute teologoveacute

věnovali ekumenismu v některeacutem z jeho aspektů celosvětovyacutech či všeobecnyacutech71

Prvniacutemi

přiacutespěvky ktereacute bereme při našem vyhodnoceniacute v uacutevahu jsou texty českyacutech historiků z přelomu

19 a 20 stoletiacute tyacutekajiacuteciacute se eventuaacutelniacute rehabilitace osoby Jana Husa a přehodnoceniacute zaacutevěrů

kostnickeacuteho procesu Jejich tehdejšiacute argumentace opouštiacute živnou půdu vyhraněneacuteho

apologetismu a naznačuje možneacute perspektivy jak k teacuteto z mnoha důvodů kliacutečoveacute postavě

českyacutech duchovniacutech dějin přistupovat v duchu smiacuteřeniacute kteryacute je typickyacute praacutevě pro novodobou

snahu o jednotu křesťanů pro moderniacute ekumenickeacute hnutiacute Ucelenějšiacute ekumenickaacute reflexe

specifickeacute českeacute problematiky je nicmeacuteně ndash s vyacutejimkou prvorepublikovyacutech přesahů jež

nachaacuteziacuteme např u evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky ndash až zaacuteležitostiacute uacutezce spjatou

s přiacuteklonem katolickeacute ciacuterkve k ekumenickeacutemu hnutiacute jehož jsme byli svědky na 2 vatikaacutenskeacutem

koncilu

Způsoby jak se k teacutematu kteryacute naacutes zajiacutemaacute teologoveacute (a čaacutestečně takeacute ciacuterkevniacute historici)

přibližovali a přibližujiacute byly a jsou různeacute A tak ten kdo se dnes chce českyacutem ekumenismem

zabyacutevat sice nebude miacutet k dispozici žaacutednou celistvou systematicky zpracovanou monografii

bude nicmeacuteně odkaacutezaacuten na poměrně širokeacute množstviacute diacutelčiacutech přiacutespěvků Z hlediska discipliacuteny

v jejiacutemž raacutemci se otaacutezka českeacuteho ekumenismu reflektuje a z pohledu použiteacute metody

navrhujeme klasifikovat dosavadniacute přiacutespěvky ke studiu českeacuteho ekumenismu do naacutesledujiacuteciacutech

skupin českyacute ekumenismus jako reflexe dějin ekumenickyacutech vztahů u naacutes českyacute ekumenismus

v teologickeacutem pohledu na naše duchovniacute dějiny hledaacuteniacute dogmatickeacuteho jaacutedra českeacuteho

ekumenismu přiacutestup k českeacutemu ekumenismu z hlediska ekleziologie ekumenicky pojateacute studie

soustředěneacute na liturgickyacute život v českeacute ekumeně a teologie českeacute ekumenickeacute praxe

im Osten Europas seit 1989 Entwicklungen und Perspektiven Berlin LIT Verlag 2009 s 67-74 (lehce

modifikovanou českou verziacute přiacutespěvku je autorčino heslo bdquoEkumenickaacute teacutemata v současneacute českeacute teologiildquo In

FARRUGIA EG ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 294-300)

z evangelickeacuteho pohledu FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii In Teologickeacute studie 1 (2002) s 60-65 71

Z hlediska českeacute katolickeacute teologie jsou prvniacutem pokusem systematičtějšiacuteho vhledu do předmětu a metody

bdquoekumenickeacute teologieldquo pokoncilniacute skripta KUBALIacuteK J Ekumenickaacute teologie Aby všichni jedno byli Litoměřice

CMBF sd Otaacutezka jednoty ciacuterkve a cest ktereacute by vedly k znovusjednoceniacute křesťanů však již daleko předtiacutem tvořila

paacuteteř uacutevah Adolfa Špaldaacuteka kteryacute jako aktivniacute uacutečastniacutek velehradskyacutech sjezdů byl proniknut ideou unionismu Jako

plod osobniacutech zkušenostiacute a reflexiacute o dialogu kteryacutech byl svědkem můžeme nahliacutežet jeho spis Das Ideal der einen

Kirche und die Wege dahin Gotha Klotz 1928 (podle Pavla Ambrose je praacutevě toto diacutelo prvniacutem ucelenyacutem

trakraacutetem o ekumenismu napsanyacutem českyacutem teologem srv AMBROS P bdquoŠpaldaacutek Adolfldquo In FARRUGIA EG

ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 882) Diacutela českyacutech autorů zabyacutevajiacuteciacute se ekumenismem

nechybějiacute ani dnes srv SKALICKYacute K Ekumenismus na Druheacutem vatikaacutenskeacutem koncilu Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1997 FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie ČERNYacute P

Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute Brno L Marek 2006

23

121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin

Pomineme-li historickeacute pozadiacute vztahů v českeacutem protestantismu 19 stoletiacute na jejichž

ekumenickyacute a teologickyacute vyacuteznam upozorňuje Pavel Filipi72

pak vyacuteslovnyacutem a komplexnějšiacutem

studiem českeacuteho ekumenismu z pozice ciacuterkevně-historickeacute tedy jako jevu kteryacute je součaacutestiacute dějin

křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes (od založeniacute Československa) se věnoval soustavněji katolickyacute teolog

a historik Martin Vaňaacuteč73

Autor si přitom všiacutemaacute souvislosti ekumenickyacutech procesů a vztahů

ciacuterkviacute se staacutetem a v zaacutevěru sveacute praacutece formuluje profil jednotlivyacutech hlavniacutech křesťanskyacutech uacutetvarů

u naacutes podle toho jak se dějinně utvaacuteřel a vyjadřoval jejich postoj k otaacutezce ekumenismu Jeho

baacutedaacuteniacute ktereacute diacuteky studiu pramenů poskytuje přehled mnoha historickyacutech faktů tyacutekajiacuteciacutech se

nejen činnosti bdquooficiaacutelniacutechldquo ekumenickyacutech struktur ale i života na uacuterovni miacutestniacute ekumeny by

mělo byacutet podle Vaňaacutečovyacutech slov pomůckou k sebereflexi českyacutech ciacuterkviacute o ryzosti ekumenickyacutech

snah a jejich skutečneacuteho dopadu bdquona plnějšiacute prožiacutevaacuteniacute křesťanskeacute viacuteryldquo a evangelizaci74

Jinyacute katolickyacute historik Jiřiacute Hanuš se spiacuteše nežli o popis jednotlivyacutech etap ekumenismu

u naacutes ve smyslu pozitivniacute historiografie75

snažiacute o hodnotiacuteciacute pohled na vyacutevoj ekumenickeacuteho

postoj katolickeacute ciacuterkve jako celku Pro ten voliacute autor charakteristickeacute označeniacute bdquoparadoxldquo a to

z několika důvodů zatiacutemco bdquoopravdovaacute touha po jednotěldquo rostla podle něj zdola z prostřediacute

pronaacutesledovaacuteniacute a intelektuaacutelniacutech kroužků oficiaacutelniacute forma ekumenismu nebyla u naacutes bdquohlubinně

založenaldquo Ekumenismus u naacutes se naviacutec opakovaně staacuteval jen rouškou pro uacutečeloveacute aliance

jedněch denominaciacute proti druhyacutem76

Celkově vzato musiacuteme konstatovat že na důkladneacute historickeacute zpracovaacuteniacute českyacute

ekumenismus teprve čekaacute přičemž při zkoumaacuteniacute některyacutech jeho etap jsme odkaacutezaacuteni na diacutelčiacute

studie77

zpraacutevy uacutečastniacuteků a vzpomiacutenky pamětniacuteků (tak je tomu např pokud jde o ekumenickeacute

seminaacuteře šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute v Jirchaacuteřiacutech78

pokoncilniacute dobu a ekumenismus u naacutes79

nebo ekumenickou praacuteci v exilu80

)

72

FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK Praha 1974 Leacuteta

1848-1938 In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 135-165 73

Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu In Getsemany 1 (2001) s 10-12 Ekumenickeacute styky v obdobiacute let

1918-1960 In Getsemany 7-8 (2001) s 164-186 Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech v 60 letech In Getsemany

10 (2001) s 220-232 (jednaacute se o publikovaneacute čaacutesti praacutece Ekumenismus v Českeacute republice Přiacutespěvek ke studiu

ekumenickyacutech vztahů v Českeacute republice na pozadiacute vztahu staacutetu k ciacuterkviacutem v letech 1918-2000 Diplomovaacute praacutece na

zaacutevěr kombinovaneacuteho studia katolickeacute teologie na KTF UK Praha 2001) 74

Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu s 10-12 75

Ačkoliv i o tu se pokoušiacute např když popisuje situaci v českeacute ekumeně v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute srv

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute Brno CDK 2005 s 149-151 76

Srv tamteacutež s 133-134 77

Např již vzpomiacutenaneacute přiacutespěvky Milana Salajky o dějinneacutem pozadiacute utvaacuteřeniacute a činnosti ERC v ČSR anebo popis

ekumenickyacutech snah uvnitř českeacuteho protestantismu 19 stoletiacute z pera Pavla Filipiho Souhrnnaacute fakta o ekumenicky

relevantniacutech vystoupeniacutech českyacutech biskupů na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a o vlivu sněmu na ekumenickeacute zbystřeniacute

katoliacuteků u naacutes pak poskytuje BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute

země Brno CDK 2012 s 6669-70142-145 78

Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen

Jahren In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen

Rundschau 64 s 78-82 HEJDAacuteNEK L Vzpomiacutenky na Jirchaacuteře In Křesťanskaacute revue LXXV5 (2008) s 32-37

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae In Universum XIX1 (2009) s 14-19 79

Srv HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil In Teologickeacute texty 6 (1995) s 201 SMOLIacuteK J Co

přinesl vatikaacutenskyacute koncil evangeliacutekům In Teologickeacute texty 5 (1996) s 170 Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci

24

122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin

Filosofickaacute a teologickaacute interpretace českyacutech dějin se od konce 19 stoletiacute odehraacutevala

předevšiacutem v raacutemci debaty kolem tzv bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Celaacute diskuse jak budeme miacutet ještě

možnost ukaacutezat podrobněji se stala miacutestem profilace různyacutech způsobů četby českyacutech dějin

hledajiacuteciacutech jejich duchovniacute smysl Katolickaacute a protestantskaacute interpretace se přitom stavěly

dlouhou dobu do protikladu K překonaacuteniacute vyhraněneacuteho a selektivniacuteho přiacutestupu chtěl přispět

v době Prvniacute republiky evangelickyacute teolog Josef Lukl Hromaacutedka vychaacutezejiacuteciacute z takoveacuteho

filosofickeacuteho vyacutekladu českyacutech dějin kteryacute sice neopouštiacute kategorii bdquozaacutepasuldquo mezi katolickou

a reformačniacute zbožnostiacute ale přesouvaacute jeho rovinu do oblasti ryze teologickeacute Uacutestředniacutem

vyacutechodiskem je přitom přesvědčeniacute že bdquov Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny

rozdiacutely k soběldquo81

Ve středu zaacutejmu katolickyacutech badatelů se v teacuteto souvislosti ocitla emblematickaacute postava

a diacutelo reformaacutetora Jana Husa do jehož interpretace se promiacutetly ideoveacute zaacutepasy přelomu 19 a 20

stoletiacute jsou učiněny prvniacute pokusy o revizi Husova procesu82

je kriticky a soustavněji studovaacuteno

jeho učeniacute a život v nichž se zdůrazňuje jak odklon reformaacutetora od katolickeacute nauky83

tak i rysy

diacuteky nimž lze tvrdit že Hus zůstal staacutet na půdě katolickeacute ciacuterkve a je součaacutestiacute českyacutech duchovniacutech

dějin84

Sebezpytovnyacute a na usmiacuteřeniacute dějinneacute paměti orientovanyacute pohled katoliacuteků na Jana Husa

byl probuzen po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a to jistě nikoliv bez zaacutesluhy kardinaacutela Josefa Berana

kteryacute se o jeho tragickyacutech osudech zmiacutenil ve sveacute promluvě před koncilniacutemi otci85

Dalšiacutem

impulzem byly pro českeacute katolickeacute teology a dějepisce doma i v zahraničiacute v šedesaacutetyacutech letech

studie holandskeacuteho benediktyacutena Paula de Vooghta86

a ve druheacute polovině let osmdesaacutetyacutech pak

polskeacuteho filosofa Stefana Świeżawskeacuteho87

jež zdůrazňovaly ryzost Husova mravniacuteho

charakteru Po r 1989 se na osobniacute přaacuteniacute Jana Pavla II začala nauka a život pražskeacuteho mistra

u naacutes In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK

1997 s 75-81 80

Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu 5-8 IX

1977 In Studie 55 (1978) s 1-2 STEINER V Ekumenickeacute setkaacuteniacute 1979 ve Švyacutecarsku In Studie 71 (1980) s

462-463 LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu In Křesťanskaacute revue LXVI8 (1999) s 215 81

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Praha Bursiacutek a Kohout 1925 s 224 82

Srv KALOUSEK J O potřebě prohloubit vědomosti o Husovi a jeho době Praha Hlas naacuteroda 1902

FLAJŠHANS J M Jan Hus Praha F Šimaacuteček 1915 83

Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus Praha Dědictviacute sv Prokopa 1915 84

Srv PEKAŘ J Jan Hus Přednaacuteška proslovenaacute o Husově slavnosti dne 5 července 1902 ve velkeacutem zasedaciacutem

saacutele radnice staroměstskeacute v Praze Praha Bursiacutek a Kohout 1902 NOVOTNYacute V M Jan Hus Život a učeniacute 1 2

Praha Laichter 1919ndash1921 KYBAL V Učeniacute M Jana Husi 1-3 Praha Laichter 1923ndash1931 85

Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu

20 stoletiacute s antologiiacute textů Brno CDK 2005 s 261-262 86

Srv VOOGT P DE L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Mistr Jan Hus v době ekumenismu ZLAacuteMAL B K Husově

věrouce In Via 32 (1970) s 31 BARTŮŇEK V Hus dnes In Duchovniacute pastyacuteř 173 (1968) s 49-50

Ekumenismus a M Jan Hus In Duchovniacute pastyacuteř 209 (1971) s 131-134 a 2010 s 153-156 87

Srv ŚWIEŻAWSKI S Jan Hus ndash heretik nebo předchůdce Druheacuteho vatikaacutenskeacuteho koncilu In Teologickeacute texty

11 s 20-24 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu QUIS Naacuteš mistr Jan Hus In Teologickeacute texty 11

s 26-28 ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu In Teologickeacute texty 15 s 30-31 POLC JV

Rehabilitovat Jana Husa Questio disputanta In Studie 115 (1988) s 41-54 SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a

husitstviacute KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa In Studie

120 (1988) s 443-462 KOLAacuteŘ P Jan Hus - historickaacute postava a symbol In Studie 124-125 (1989) s 337-340

25

studovat ekumenicky88

což posleacuteze vedlo k objeveniacute reformaacutetora jako toho jenž se vymykaacute

vyacutelučneacutemu vlastnictviacute jedneacute křesťanskeacute ciacuterkve či konfese a může se staacutet bdquomostem noveacute

důvěryldquo89

mezi českyacutemi křesťany a jejich společenstviacutemi Ze strany českyacutech pravoslavnyacutech se

naviacutec ozyacutevajiacute hlasy doveacutest rehabilitaci Husa nad jehož naacutesilnou smrtiacute vyjaacutedřil liacutetost papež až

k povzneseniacute kostnickeacuteho mučedniacuteka ke cti oltaacuteře90

Studium spirituaacutelniacutech tradic přiacutetomnyacutech v českyacutech dějinaacutech ktereacute by smiřovalo

předevšiacutem tradice k nimž se hlaacutesiacute ciacuterkev katolickaacute a ciacuterkve reformačniacute se prosazuje od

sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute91

Zřejmě nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek Karla Skalickeacuteho nachaacuteziacute

ve veškereacute diskontinuitě českyacutech dějin kontinuum jiacutemž je Ježiacuteš kteryacute umožňuje vznik synteacutezy92

Teacutema je přiacutetomno v uacutevahaacutech českyacutech teologů plodně i v současnosti jak to doklaacutedaacute např

ekumenicky otevřenaacute četba jednotlivyacutech etap českeacute spirituality Pavla Ambrose93

Na plodneacute

proliacutenaacuteniacute evangelickyacutech a katolickyacutech tradic u naacutes odkazuje teacutež studie Jana Štefana94

anebo

vyacutesledky praacutece Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic u jehož počaacutetků staacutel Josef Zvěřina95

Nemalyacute

a vyacutejimečnyacute ekumenickyacute vyacuteznam přitom může nadaacutele sehraacutet společneacute objevovaacuteniacute tradice

cyrilometodějskeacute k niacutež se kromě katoliacuteků a pravoslavnyacutech dodnes hlaacutesiacute vyacuteslovně i CČSH

123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus

Z hlediska ekleziologie se ekumenickyacute přiacutestup projevil když teologoveacute začali uplatňovat

předevšiacutem bdquokomparativniacute symbolikuldquo kteraacute měla představit a porovnat zaacutekladniacute historickeacute

věroučneacute liturgickeacute ale teacutež spirituaacutelniacute charakteristiky jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute V začiacutenajiacuteciacutem ekumenickeacutem duchu se snahou hledat kladnyacute vztah k

bdquojinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutemldquo a pochopit bdquonejhlubšiacute motivy evangelialdquo představil českeacutemu čtenaacuteři

přehledně a inspirativně počaacutetkem třicaacutetyacutech let 20 stoletiacute pravoslavnou katolickou 88

Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia

konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie 1995 RADKOVSKYacute F ndash

NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise In Teologickeacute texty 3 (1995) s 93-94 PAacuteNEK J ndash

POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci

na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute Praha Historickyacute uacutestav AV ČR 2000 VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des

oumlkumenischen Dialogs In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed) Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia

2001 s 158-162 HOLEČEK F Die Arbeit und die Erfolge der Jan Hus-Komission In MARTE J ndash

WILFLINGER G (ed) op cit s 167-173 89

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 5 90

Srv BAUDIŠ J Svatost Jeronyacutema Pražskeacuteho a Jana Husa In Hlas pravoslaviacute LI6-7 (1995) s 187-193

KRYŠTOF Předmluva In VELIMIROVIČ N Svatyacute Jan Hus Sl Pravoslavnaacute akademie 2003 s 9 91

Srv HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny In Studie 29 (1972) s 620-626 SKALICKYacute

K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky In

Teologickeacute texty 9 s 32-35 92

Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 54-55 93

AMBROS P Českaacute spiritualita In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 15-31 94

Srv ŠTEFAN J Za co bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute In Teologickaacute

reflexe 62 (1996) s 122-135 95

Srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech Historickaacute

společnost pro aktualizaci odkazu českeacute reformace Veritas 2010 [on line] [citovaacuteno 25 11 2011] Dostupneacute na

internetu lthttpveritasevangnetczdownloadkruhpdfgt WERNISCH M Jednota a různost českyacutech

křesťanskyacutech tradic In Křesťanskaacute revue LXX9 (2003) s 238-244

26

a protestantskou větev křesťanstviacute J L Hromaacutedka kteryacute se ovšem soustředil na dimenzi

celosvětovou bez českyacutech zvlaacuteštnostiacute96

Na katolickeacute straně byl ve čtyřicaacutetyacutech letech 20 stoletiacute v ekleziologickeacute argumentaci

staacutele přiacutetomen nemalou měrou prvek apologetickyacute97

Cestou klasickeacute kritickeacute komparativniacute

metody se vydal katolickyacute teolog Josef Kubaliacutek98

přičemž jeho optika při popisu bdquočeskeacuteho

křesťanstviacuteldquo ještě postraacutedala smiacuteřlivějšiacute toacuten Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev je haacutejena jako bdquopravaacute ciacuterkev

Kristovaldquo nekatolickeacute naacuteboženskeacute společnosti u naacutes působiacuteciacute jsou klasifikovaacuteny buď jako

rozkolneacute (schizmatickeacute) ciacuterkve anebo jako protestantskeacute denominace (hlaacutesiacuteciacute se buď k odkazu

Jednoty bratrskeacute či nikoliv anebo nově vznikleacute) Největšiacute pozornost Kubaliacutek věnoval

kritickeacutemu pohledu na českyacute protestantismus a CČS Jeho přiacutestup se promiacutetaacute ostře

do zaacutevěrečneacuteho hodnoceniacute podle něhož jedinyacutem bdquopozitivniacutem momentemldquo existence všech

nekatolickyacutech společnostiacute v našem naacuterodě je pryacute fakt že se mohou staacutet bdquoprůchodniacute staniciacute

na cestě do přiacutestavu praveacute Ciacuterkve Kristovyldquo99

Přehledy českeacuteho ekumenickeacuteho panoramatu let z šedesaacutetyacutech a sedmdesaacutetyacutech minuleacuteho

stoletiacute naacutem představujiacute portreacutety či autoportreacutety jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute činnyacutech

v tehdejšiacutech naacuterodniacutech ekumenickyacutech radaacutech jak byly zveřejněny v reprezentativniacutech

publikaciacutech kteraacute tato greacutemia připravovala To že šlo pouze o prezentaci neuacuteplnou vyplyacutevaacute ze

samotneacuteho kriteacuteria vyacuteběru jsou zahrnuty jen ciacuterkve ktereacute se v ekumenickyacutech radaacutech

angažovaly Dostaacutevaacuteme tak do rukou buď uacutedaje pouze o evangelickyacutech ciacuterkviacutech100

anebo teacutež

o českyacutech pravoslavnyacutech starokatoliacuteciacutech a věřiacuteciacutech CČSH a jejich dějinaacutech v každeacutem přiacutepadě

však budeme postraacutedat ve spektru českeacute ekumeny bdquociacuterkev řiacutemskouldquo101

Uacutedaje v takto

koncipovanyacutech chronologicky dřiacutevějšiacutech praciacutech jsou v novějšiacutech publikaciacutech zvlaacuteště zaacutesluhou

96

Srv HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech Praha

Laichter 1931 97

BRAITO SM Ciacuterkev Studie apologeticko-dogmatickaacute Olomouc Krystal 1946 s 262-272 (kapitola bdquoHusův

pokus o určeniacute podstaty ciacuterkveldquo) Českyacute zaacutepas o ciacuterkev ve středověku Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1946 98

Srv KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti Praha

Bohuslav Rupp 1946 99

Tamteacutež s 234 Kubaliacutekova monografie se dočkala i pozdějšiacutech vydaacuteniacute ndash byť pod různyacutemi naacutezvy (Křesťanskeacute

ciacuterkve v našiacute vlasti Praha Českaacute katolickaacute Charita 1985 Křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute zemi Praha Univerzita

Karlova 1991) Bohužel ovšem byla aktualizovaacutena jen nepatrně a tak v novějšiacutech verziacutech v převaacutežneacute miacuteře

nalezneme popsaacutenu skutečnost jež ve sveacute době již neodpoviacutedala pravdě (např deficitniacute rysy trojičniacute teologie Ciacuterkve

československeacute husitskeacute kteryacutech je věrouka teacuteto ciacuterkve minimaacutelně od šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zcela prostaacute) 100

Srv ČAPEK D (ed) Dienende Gemeinde Leben und Werk der protestantischen Kirchen in Tschechoslowakei

Praha Auslands- und Informationsabteilung des Oekumenischen Rates der Kirchen in der Tschechoslowakei 1961

(anglicky Fellowship of Service Life and Work of Protestant Churches in Czechoslovakia Praha Foreign and

Information Department of the Ecumenical Council of Churches in Czechoslovakia 1961) 101

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 167-227 Českaacute ekumenickaacute sceacutena

pokud jde o stav odpoviacutedajiacuteciacute začaacutetku sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute ndash včetně řiacutemskokatolickeacuteho fenomeacutenu ndash je

z pohledu CČSH zevrubně představena v kapitole bdquoNaše ekumenickeacute sousedstviacuteldquo In SALAJKA M Ekumenickeacute

kapitoly s 64-68 Podobně nachaacuteziacuteme ucelenyacute nicmeacuteně v mnoheacutem tehdejšiacute politickeacute situaci poplatnyacute přehled a

charakteristiku ciacuterkviacute působiacuteciacutech v socialistickeacutem Československu in KAVKA J (ed) Ciacuterkve a naacuteboženskeacute

společnosti v ČSSR Praha Sekretariaacutet pro věci ciacuterkevniacute ministerstva kultury ČSR 1976 (knihu v jejiacutem druheacutem a

třetiacutem vydaacuteniacute r 1985 resp 1989 přepracoval a značně doplnil Pavel Černyacute)

27

O I Štampacha a P Filipiho rozšiřovaacuteny vsazovaacuteny do světoveacuteho kontextu a aktualizovaacuteny

Převlaacutedaacute přitom aspekt pozitivniacute věcnyacute a faktickyacute102

Na ekleziologickeacute zaacuteklady ekumenickeacute teologie a praxe se ještě coby řiacutemskokatolickyacute

teolog soustředil v devadesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute Ivan Odilo Štampach Důvodem proč

autor zvolil praacutevě tuto oblast ekumenickeacuteho studia byl předpoklad že bez serioacutezniacuteho

prohloubeniacute ekleziologickeacute dimenze hroziacute ekumenickeacute reflexi i činnosti propad bdquona uacuteroveň

pouheacute interkonfesniacute politiky a ideologieldquo103

Štampachův přiacutenos tkviacute v tom že předložil vedle

sebe panorama aspektů pokoncilniacute katolickeacute ekleziologie a přiacuteznačneacute rysy nauky o ciacuterkvi

přiacutetomneacute v hlavniacutech konfesniacutech skupinaacutech českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute Jako inspiraci českeacutemu

ekumenismu autor navrhnul prohloubeniacute teologickeacute reflexe o vztahu univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute

ciacuterkve104

124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu

Uacutesiliacute o nalezeniacute společneacuteho věroučneacuteho zaacutekladu lze v českeacutem protestantismu spatřit již

od poloviny 19 stoletiacute105

Již tehdy se češtiacute evangeliacuteci kteřiacute od vyhlaacutešeniacute Tolerančniacuteho patentu

museli spojit svou existenci s kalviacutenstviacutem a luterstviacutem tedy tradicemi ktereacute nevyrostli na českeacute

půdě snažiacute pronikat předevšiacutem do odkazu Jednoty bratrskeacute Uprostřed konfesionalismu měl

takovyacute počin podtrhnout specifickyacute a staacutele platnyacute vyacuteznam českobratrstviacute pro podobu

reformačniacuteho křesťanstviacute u naacutes

Teacuteměř programatickou roli ve sjednocovaciacutem procesu českeacuteho evangelictviacute v prvniacutem

dvacetiletiacute 20 stoletiacute sehraacutela praacutece Ferdinanda Hrejsy jenž viděl vrchol směrů českeacute reformace

ve vypracovaacuteniacute a přijetiacute Českeacute konfese r 1575 jako společneacuteho vyznavačskeacuteho textu českyacutech

nekatoliacuteků106

Na to že českaacute reformace předevšiacutem v akcentech projevujiacuteciacutech se v praxi Jednoty

bratrskeacute ale teacutež v reformačniacutech konfesiacutech souzněla s reformaciacute světovou a byla tudiacutež zaacutepasem

o obnovu obecneacute ciacuterkve (a tedy měla vyacuteznam bdquoekumenickyacuteldquo) se pak ve sveacutem diacutele permanentně

snažil poukaacutezat kupřiacutekladu J L Hromaacutedka107

Amedeo Molnaacuter108

Jan Miliacuteč Lochman109

nebo

102

Stručnyacute přehled křesťanskyacutech ciacuterkviacute doplněnyacute o zaacutekladniacute reaacutelie z českeacuteho prostřediacute předklaacutedajiacute NĚMEC D ndash

ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s 41-82

(kapitola bdquoNekatolickeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech a jejich eklesiologieldquo) Zaacutekladniacute informace prakticky o všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacutech působiacuteciacutech u naacutes nalezne čtenaacuteř rozesety v knize FILIPI P Křesťanstvo Historie

statistika charakteristika křesťanskyacutech ciacuterkviacute Brno CDK 1996 Pro ještě současnějšiacute přehled pokud jde o českeacute

ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se k reformaci srv přiacuteslušnaacute hesla in FILIPI P (ed) Malaacute encyklopedie evangelickyacutech ciacuterkviacute Praha

Libri 2008 Uacutedajům v těchto jmenovanyacutech publikaciacutech předchaacutezely kraacutetkeacute charakteristiky ciacuterkviacute u naacutes ktereacute byly

zveřejněny při přiacuteležitosti 10 valneacuteho shromaacutežděniacute Konference evropskyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute proběhla

v Praze na podzim 1992 srv Křesťanskeacute ciacuterkve v Československu Autoportreacutety ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada

ciacuterkviacute v ČSFR 1992 103

Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci

s 28 104

Srv tamteacutež s 89 105

Srv FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK 106

Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny Praha ČAV 1912 107

Srv HROMAacuteDKA JL The Heritage of the Bohemian Reformation In AA VV At the Cross Roads of Europe

Prague PEN Club 1938 s 103-131 Naše konfese In AA VV Zaacuteklady učeniacute křesťanskeacuteho Praha KEBF 1951

s 225ndash297 Smysl bratrskeacute reformace Praha Kalich 1954

28

Josef Smoliacutek110

Vedle ekumenickeacuteho vyacuteznamu českyacutech reformačniacutech konfesiacute111

je dodnes

autory připomiacutenaacuten ekumenickyacute důraz diacutela Jana Amose Komenskeacuteho112

Zmiacuteněnaacute perspektiva byla inspirativniacute hlavně pro křesťanskaacute společenstviacute kteraacute se

k reformačniacutemu odkazu nějakyacutem způsobem hlaacutesiacute Proto nepřekvapiacute že publikace Českyacute

ekumenismus z poloviny sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute hledaacute bdquotheologickeacute kořenyldquo ekumenismu

u naacutes teacuteměř vyacutehradně v půdě českeacute reformace jež ve sveacute vrcholneacute faacutezi vedla ke koexistenci

a toleranci různyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute v našich zemiacutech113

Jak ovšem rozšiacuteřit hledaacuteniacute

společneacuteho dogmatickeacuteho zaacutekladu na ciacuterkev katolickou a na učeniacute viacutery ktereacute zastaacutevaacute

Cestu naznačil již zmiacuteněnyacute J L Hromaacutedka114

Veden ideou bdquoevangelickeacute katolicityldquo

a důrazy barthovskeacute linie protestantismu oteviacuteral Hromaacutedka českeacutemu evangeliacutekovi zviklaneacutemu

namnoze liberalismem cesty k objeveniacute jaacutedra křesťanstviacute přiacutetomneacuteho i v katolickeacute spiritualitě

a teologii Rozhodnutiacute pro bdquoklasickouldquo linii křesťanstviacute ktereacute českyacute protestantismus diacuteky

Hromaacutedkovi učinil představuje dodnes zaacutesadniacute ekumenickyacute krok oteviacuterajiacuteciacute možnost

evangelicko-katolickeacuteho dialogu u naacutes

Z katolickeacuteho pohledu se pozornost českyacutech teologů soustředila na zkoumaacuteniacute nauky viacutery

v teologii osobnostiacute středověkeacuteho reformniacuteho hnutiacute a českeacute reformace Jako přiacuteklad zde

jmenujme širokyacute zaacuteběr polemika Antoniacutena Lenze vyznačujiacuteciacuteho se studiem důkladnyacutem pramenů

a schopnostiacute komparace115

Obecně se zaacutejem katolickyacutech teologů a ciacuterkevniacutech historiků vedle

Husovy teologie soustředil zvlaacuteště na učeniacute Matěje z Janova a na duchovniacute zaacuteklady obnovy

středověkeacute ciacuterkve u naacutes mezi nimiž zaujiacutemaacute vyacuteznamneacute miacutesto předevšiacutem požadavek časteacuteho

108

Srv MOLNAacuteR A Přiacutespěvek k dějinaacutem ekumenickeacuteho působeniacute Jednoty bratrskeacute In Theologickaacute přiacuteloha

Křesťanskeacute revue XXIV (1957) s 24-30 Der oumlkumenische Gedanke im tschechischen Protestantismus In

Communio viatorum 7 (1964) s 7-15 Caractere oecumeacutenique de la Reacuteforme hussite In Communio viatorum 20

(1977) s 201-208 109

Srv LOCHMAN JM Zeal for Thruth and Tolerance The ecumenical challenge of the Czech Reformation

Edinburgh Scottish Academic Press 1996 110

Srv SMOLIacuteK J Ekumenickyacute dosah Husova zaacutepasu o ciacuterkev In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek

menšiacutech praciacute Praha Kostnickaacute jednota 1998 s 18-20 111

Srv OTTER J Oumlkumenische Aspekte der Boumlhmischen Konfession aus dem Jahre 1575 In Communio viatorum

18 (1975) s 13-26 FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu In Teologickaacute

reflexe 151 (2009) s 52-57 112

Srv HROMAacuteDKA JL Komenskeacuteho snahy ekumenickeacute In Acta Comeniana XIX (1960) s 138-142

HAVRAacuteNEK A Komenskeacuteho ekumenickyacute balvan In AA VV Sedm statiacute o Komenskeacutem Praha KEBF 1971 s

79-87 SMOLIacuteK J Theologickeacute a ekumenickeacute motivy v Komenskeacuteho všenaacutepravneacutem diacutele In Křesťanskaacute revue

LIX7 (1992) s 153-156 LOCHMAN JM Der Mensch im Ganzen der Schoumlpfung Zur oumlkumenischen und

oumlkologischen Aktualitaumlt von JA Comenius In Communio viatorum 35 (1992) s 59ndash67 ZIacuteTEK V Ekumenickeacute

touhy JA Komenskeacuteho In Theologickaacute revue 641 (1993) s 7-9 113

Srv AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute 114

Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In TENTYacuteŽ

Theologie a ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 217-231 115

Srv LENZ A Učeniacute mistra Jana Husi na zaacutekladě latinskyacutech i českyacutech spisův jeho jakož i odsouzeniacute Husovo na

sněmu kostnickeacutem Praha Rohliacuteček a Sievers 1875 Učeniacute Petra Chelčickeacuteho o eucharistii na zaacutekladě spisů jeho a

učeniacute katolickeacute ciacuterkve Praha V Kotrba 1884 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o sedmeře svaacutetosti a poměr učeniacute tohoto k

Janu Viklifovi Praha V Kotrba 1889 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o očistci Praha V Kotrba 1895 Vzaacutejemnyacute

poměr učeniacute Petra Chelčickeacuteho staršiacute Jednoty českyacutech bratřiacute a Taacuteborů k nauce valdenskyacutech Jana Husi a Jana

Viklifa Praha V Kotrba 1895 Naacutestin učeniacute Jana Amosa komenskeacuteho a učeniacute Petra Chelčickeacuteho Praha V

Kotrba 1995 Několik dodatků k učeniacute Mistra Jana Husi Praha vl naacutekladem 1899 M Jan Hus Životopisnyacute

naacutestin Praha Tiskovaacute liga 1907

29

přijiacutemaacuteniacute eucharistie116

Zmiacutenku zasloužiacute možnost ekumenickeacuteho doceněniacute Čtyř pražskyacutech

artikulů kterou nastiacutenil v pokoncilniacutem obdobiacute Antoniacuten Mandl Podle něj tento vrcholnyacute

dokument českeacute reformace vystihuje jejiacute jaacutedro když odraacutežiacute ekleziologii Božiacuteho lidu ke ktereacute se

na katolickeacute straně přihlaacutesil 2 vatikaacutenskyacute koncil 117

Nejnovějšiacutem přiacutespěvkem v teacuteto kategorii studiiacute je teze evangelickeacuteho teologa Jaroslava

Vokouna kteryacute na zaacutekladě uplatněniacute ekumenickeacute metodologie Edmunda Schlinka hledaacute nakolik

stojiacute českaacute reformace na zaacutekladech položenyacutech v prvniacutem tisiacuteciacuteletiacute a bdquonakolik je deklarovanyacute

vztah většiny českyacutech ciacuterkviacute k českeacute reformaci i vztahem k těmto společnyacutem zaacutekladům a tedy

ekumenicky nosnyacuteldquo118

Autor dospěl k přesvědčeniacute že zejmeacutena rokycanovskeacute podaacuteniacute českeacute

reformačniacute tradice představuje ekumenickou zaacutekladnu jež by mohla podniacutetit cesty k

hledaacuteniacute dogmatickeacute jednoty prakticky mezi všemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes a to včetně

ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute119

Vokoun tedy nabaacutedaacute k vpravdě ekumenickeacutemu studiu reformačniacute

minulosti a to včetně zaměřeniacute se na otaacutezky ktereacute byly tradičně poklaacutedaacuteny za kontroverzniacute

(pojetiacute jednoty ciacuterkve duchovenskeacute služby mariologiehellip)120

125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika

Na prvniacute pohled by se mohlo zdaacutet že poměrně širokyacute vějiacuteř křesťanskyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute vlasti by mohl nabiacutednout mnoheacute platneacute podněty pro českyacute

ekumenismus ve smyslu ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute křesťanskyacutech liturgickyacutech tradic121

Pokud

je lex orandi vskutku zaacutekladem toho co věřiacuteme pak se liturgie může staacutet pro ekumenickou

teologii cennyacutem pramenem pro jednotu ve viacuteře vyjaacutedřenou v mnohosti projevů křesťanskeacute

bohoslužby Skutečnost však ukazuje že v oblasti teologie bohoslužebneacuteho slaveniacute dochaacuteziacute

k vzaacutejemneacutemu sbliacuteženiacute jen pomalu což je daacuteno z velkeacute čaacutesti tradičniacute strohostiacute liturgickyacutech forem

českeacuteho protestantismu

116

Srv např KYBAL V Matěj z Janova jeho život spisy a učeniacute Praha Jubilejniacute fond Kraacutelovskeacute českeacute

společnosti nauk 1905 M Matěj z Janova a M Jakoubek ze Střiacutebra Srovnaacutevaciacute kapitola o Antikristu In Českyacute

časopis historickyacute 11 (1905) s 22-38 PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute Olomouc

Krystal 1946 Nejkraacutesnějšiacute květ českeacuteho reformniacuteho hnutiacute ve 14 stoletiacute In Studie 8 (1962) s 18-23 POLC JV

Časteacute přijiacutemaacuteniacute laiků - zaacuteklad českeacute reformace Duchovniacute proudy od Karla IV ke kalichu In Studie 79 (1982) s

28-44 LAacuteŠEK JB ndash SKALICKYacute K (ed) Mistr Matěj z Janova ve sveacute a v našiacute době Sborniacutek z vědeckeacuteho

sympozia konaneacuteho na Teologickeacute fakultě Jihočeskeacute univerzity 29-30 listopadu 2000 Brno L Marek 2002 117

MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 2 In CDČT fond Antoniacuten Mandl I kart 1 sl

Texty 118

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 71 119

Ke studiu českeacute utrakvistickeacute tradice ktereacute v minulosti zůstaacutevalo opomiacutejeno nejen na katolickeacute ale teacutež

na protestantskeacute straně poskytuje mnoho podnětů nedaacutevno česky publikovanaacute studie DAVID ZV Nalezeniacute středniacute

cesty Liberaacutelniacute vyacutezva utrakvistům Řiacutemu a Lutherovi Praha Filosofia 2012 120

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 289 121

Přehledneacute uacutevody do liturgickyacutech tradic českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute nabiacuteziacute např STRAacuteNSKYacute PB Prehistorie

českeacute starokatolickeacute liturgie In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute

polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 75-83 FILIPI P Hledaacuteniacute liturgickeacute tvaacuteře Ciacuterkve

českobratrskeacute evangelickeacute v 1 polovině 20 stoletiacute In BUGEL W (ed) op cit s 85-91 BUTTA T Liturgie

podle dr Karla Farskeacuteho ndash vznik a vyacutevoj v počaacutetečniacutem obdobiacute In BUGEL W (ed) op cit s 93-105 KRUPICA

MM Naleacutezaacuteniacute liturgickeacuteho vyacuterazu českeacuteho pravoslaviacute In BUGEL W (ed) op cit s 135-145

30

Pro ekumenickeacute sbliacuteženiacute pokud jde o liturgii bylo krokem vpřed vypracovaacuteniacute

bohoslužebneacute agendy ČCE kteraacute vznikala osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute122

a jejiacutež novaacute podoba

se nyniacute připravuje Vznik agendy spadal přibližně do stejneacuteho obdobiacute kdy se zrodila studie

katolickeacuteho teologa Bonaventury Bouše123

Ten ve sveacute snaze o oživeniacute katolickeacute liturgie a o jejiacute

reformu odpoviacutedajiacuteciacute miacutestu a době se s ekumenickou otevřenostiacute obraciacute i k liturgickeacutemu vyacutevoji

v ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a zdůrazňuje že praacutevě liturgie je miacutestem kde se projevuje

apostolicita a katolicita jednotlivyacutech ciacuterkviacute ktereacute vyznaacutevajiacute Krista za Paacutena a Spasitele

Naacutevaznost na tradice a řaacutedy doby apoštolskeacute pak je důkazem jejich apoštolskeacuteho původu

i všeobecnosti a vyjadřuje jejich vzaacutejemneacute společenstviacute124

Kněz Pražskeacute obce Ecclesia silentii Pavel Hradilek se srovnaacutevaciacutemi studiemi pokoušiacute

naznačit cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii125

Pro českou ekumenu kteraacute podle něj

v liturgickeacute oblasti zaostaacutevaacute (vinou ať už nedostatečně provedeneacute liturgickeacute obnovy

řiacutemskokatolickeacute anebo rezervovanostiacute jiacutež se vyznačuje postoj evangeliacuteků) by mohlo byacutet

inspirativniacute zejmeacutena u naacutes maacutelo znaacutemeacute bohatstviacute anglikanismu126

Historickyacute naacutestin vyacutevoje křesťanskeacute bohoslužby zaacutekladniacute bohoslužebneacute typy jednotliveacute

a liturgickeacute řaacutedy a to s perspektivou ekumenickou nabiacutezejiacute i nekatoličtiacute bohoslovci127

Mezi nimi

zpracoval nejnověji ekumenickeacute impulzy ve sveacute liturgice Pavel Filipi jenž bere v uacutevahu zvlaacuteště

liturgickeacute přesahy mešniacute reformy posledniacuteho koncilu katolickeacute ciacuterkve128

Reintegraci

eucharistickeacute modlitby do protestantskeacute bohoslužby v českeacutem evangelictviacute označuje Jan Štefan

za bdquoekumenickyacute počin čiacuteslo jednaldquo129

Do oblasti liturgickyacutech zdrojů českeacuteho ekumenismu patřiacute

zajisteacute objeveniacute ekumenickeacuteho vyacuteznamu českeacute duchovniacute piacutesně jak na něj upozorňujiacute zvlaacuteště

evangeličtiacute autoři130

126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu

Posledniacute skupina přiacutespěvků nahliacutežiacute na ekumenickou situaci u naacutes předevšiacutem jako

na konkreacutetniacute pastoračniacute uacutekol Pomineme-li praacuteci ERC kteraacute se v době komunistickeacute totality

profilovala jako siacutela podporujiacuteciacute teacuteměř vyacutehradně angažovanost v oblasti miacuteroveacuteho hnutiacute

a usnadňujiacuteciacute kontakty se zahraničniacutemi ekumenickyacutemi centraacutelami131

staacutevaacute se otaacutezka

122

Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha I II Praha Synodniacute rada Českobratrskeacute

ciacuterkve evangelickeacute 1983 1988 123

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost Praha Vyšehrad 2004 124

Srv tamteacutež s 38 125

Srv HRADILEK P Cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute

dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 137-206 126

Srv tamteacutež s 152 127

Srv SMOLIacuteK J Kapitoly z liturgiky Praha KEBF 1960 SALAJKA M Křesťanskaacute bohoslužba Praha

Blahoslav 1985 128

Srv FILIPI P Pozvaacuteniacute k oslavě Evangelickaacute liturgika Praha Kalich 2011 129

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu In

Teologickaacute reflexe 41 (1998) s 82 130

Srv ŘIacuteČAN R Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Theologia evangelica 3 (1950) s 358-368 SMOLIacuteK J

Ekumenickyacute vyacuteznam duchovniacute piacutesně In Křesťanskaacute revue XLIII7 (1976) s 152-156 Duchovniacute piacuteseň ndash naše

spojivo In Křesťanskaacute revue LIX10 (1992) s 220-224 131

Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 234-238

31

po prostředciacutech jak usilovat o jednotu mezi křesťany u naacutes aktuaacutelniacute v průběhu šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute tedy v době kdy do oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech snah vstupuje i katolickaacute ciacuterkev

Přiacutekladem je dodnes podnětnaacute přednaacuteška katoliacuteka Vaacuteclava Freie132

kteryacute se taacuteže co maacuteme dělat

aby v našich zemiacutech pokročila ekumenickaacute praxe a odpoviacutedaacute poukazem na důležitost

mimotelogickyacutech faktorů rozděleniacute jež se podařiacute překonat teprve tiacutem že se ekumenismus stane

nediacutelnou součaacutestiacute našeho křesťanskeacuteho života

Faktickaacute nemožnost rozvinout v době normalizace ekumenickou spolupraacuteci mimo staacutetem

pečlivě kontrolovaneacute struktury ERC jejiacutež braacuteny kromě jineacuteho zůstaly uzavřeneacute pro ciacuterkev

řiacutemskokatolickou měla za naacutesledek že součaacutestiacute života ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute se

ekumenickaacute dimenze stala až po udaacutelostech r 1989 Mezi ekumenickyacutemi pastoračniacutemi

prioritami ktereacute bylo potřeba stanovit se hlavniacute pozornost soustředila na dialogy mezi

některyacutemi ciacuterkvemi směřujiacuteciacute k vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute platnosti křtu a vyacuteznamně se akcentovala

oblast hojeniacute historickeacute paměti133

Zejmeacutena prvniacute papežskaacute naacutevštěva Jana Pavla II v r 1990 na

Velehradě připomenula vyacuteznam cyrilometodějskeacuteho odkazu pro jednotu křesťanů kteryacute

s přihleacutednutiacutem k současnyacutem ekumenickyacutem poměrům u naacutes navrhl prakticky rozvinout Vojtěch

Tkadlčiacutek134

Širšiacute ekumenickou dimenzi cyrilometodějskeacute ideje pak podtrhuje svyacutem diacutelem Pavel

Ambros jehož bdquoteologie obnovyldquo miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě ndash chaacutepaneacute jako bdquociacuterkve

cyrilometodějskeacuteldquo ndash je formulovaacutena s pozoruhodnyacutem akcentem na prvky spirituality

křesťanskeacuteho Vyacutechodu a představuje tak zaacutevažnyacute ekumenickyacute podnět s konkreacutetniacutemi

pastoračniacutemi důsledky135

Ekumenickaacute spolupraacutece ke ktereacute byly vytvořeny podmiacutenky vzaacutejemnyacutemi dohodami mezi

ciacuterkvemi v oblasti duchovniacute peacuteče ve vězeniacutech armaacutedě a zdravotnictviacute se staacutevaacute přiacuteležitostiacute

i k teologickeacute reflexi136

Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros přitom zdůrazňuje že cesta od

spolupraacutece k bdquoekumenickeacute pastoracildquo neniacute jen zaacuteležitostiacute uplatňovaacuteniacute pokynů a směrnic nyacutebrž

vede pouze skrze křesťanskeacute bdquozbystřeniacute svědomiacute v životě jednotlivce nebo společnosti

k rozděleniacute sameacutemuldquo137

132

Srv FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy In Via 31 (1970) s 2-4 133

Srv RADKOVSKYacute F Ekumenismus v současneacute situaci našiacute země In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu

v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 16-19 Přehled

vyacuteznamnějšiacutech kroků na poli ekumenismu v našiacute vlasti po r 1989 v pohledu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve In Ekumenickyacute

liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s 84-87 134

Srv TKADLČIacuteK V Ekumenismus na Moravě jeho tradice a perspektivy In AA VV Prohloubeniacute ducha

ekumenismu v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 s 20-22 Naacutevrh na

reorganizaci Stojanova apoštolaacutetu sv Cyrila a Metoděje In AA VV op cit s 23-25 135

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute Velehrad Refugium 1999 s 283 Komemorativniacute a

anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice 136

Srv přiacutespěvky o ekumenickeacutem rozměru diakonie služby v armaacutedě ve zdravotnictviacute školstviacute a ve sdělovaciacutech

prostředciacutech in AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu

Sborniacutek přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP

a Centra Aletti v Olomouci Olomouc Refugium 2007 137

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve

In AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu Sborniacutek

přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP a Centra

Aletti v Olomouci s 204

32

Přiacutestup orientovanyacute na praxi v raacutemci českeacuteho ekumenickeacuteho prostoru zvolil ve sveacute

publikaci evangelickyacute bohoslovec Pavel Filipi138

Jeho přiacutespěvek maacute povahu přiacuteručky na způsob

bdquoekumenickyacutech direktaacuteřůldquo a jejiacutem poslaacuteniacutem je stimulovat křesťany (předevšiacutem v autorově

vlastniacutem evangelickeacutem prostřediacute ale nejen v něm) a jejich ciacuterkve k tomu aby se v bdquotereacutenu českeacute

ekumenyldquo viacutece využiacutevalo bdquovšech možnostiacute a vyacutezev ktereacute současnaacute ekumenickaacute situace

nabiacuteziacuteldquo139

Z našeho hlediska přitom za pozornost stojiacute předevšiacutem to že autor věnuje převaacutežnou

čaacutest svyacutech uacutevah důležitosti duchovniacutech zdrojů ekumenickeacuteho uacutesiliacute a to zejmeacutena bohoslužbě

a podmiacutenkaacutem pro svaacutetostneacute společenstviacute

Některyacutech prvků z života českeacute ekumeny předevšiacutem dohodami o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu

a směrnicemi o svaacutetostneacutem společenstviacute se dotkl i katolickyacute ciacuterkevniacute praacutevniacutek Stanislav Přibyl

kteryacute čaacutest sveacute monografie zaměřil na aplikace ekumenickyacutech norem univerzaacutelniacuteho kanonickeacuteho

praacuteva do kontextu partikulaacuterniacuteho praacuteva Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v našich zemiacutech140

13Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy

Z našeho hlediska poklaacutedaacuteme za stěžejniacute uacutekol ekumenismu naplnit Kristovu vůli

po jednotě Zaacutevažnou a pro ekumenickeacute uacutesiliacute směrodatnou otaacutezkou však je co si pod touto

jednotou představit Jako Ježiacutešovi učedniacuteci všichni souzniacuteme ve vyznaacuteniacute jedneacute ciacuterkve přesto je

evidentniacute že existuje pluraacutel ciacuterkviacute Při bližšiacutem pohledu naacutem naviacutec nemůže uniknout že se tyto

ciacuterkve od sebe navzaacutejem nemalou miacuterou lišiacute a to nejen vnitřniacute strukturou a řaacutedy ale teacutež učeniacutem

viacutery kterou hlaacutesajiacute a takeacute tiacutem jak tuto viacuteru žijiacute v praxi Nejen mnohost ale teacutež protikladnost

kteraacute je kontextem našeho taacutezaacuteniacute se po jednotě ztěžuje hledaacuteniacute odpovědi Je ona jedna ciacuterkev

Kreacuteda sumou jednotlivyacutech lidskeacute empirii přiacutestupnyacutech a rozdiacutelnyacutech ciacuterkviacute ciacuterkevniacutech obciacute

společenstviacute Je celek vyacutesledniciacute čaacutestiacute spojenyacutech dohromady Vznikaacute jednota deklaraciacute

vzaacutejemneacute shody mezi mnoha existujiacuteciacutemi ciacuterkevniacutemi uacutetvary anebo je jednota Bohem daacutena jedneacute

a jedineacute ciacuterkvi jako proprietas kteraacute nemůže byacutet ztracena a ekumenismus naacutesledně spočiacutevaacute ve

společneacute cestě tuto jednotu znovu objevit a přijmout Neniacute však nakonec argumentovaacuteniacute

jednotou a jednou ciacuterkviacute pouze zaacutepasem o ideu postraacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute obsah

bdquoEkumenismus je věciacute laacutesky kterou maacute Bůh v Ježiacuteši Kristu k celeacutemu lidstvuldquo napsal

ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute Jan Pavel II a dodal bdquostaacutet teacuteto laacutesce v cestě je hřiacutech proti

Bohu a jeho plaacutenu shromaacuteždit všechny v Kristuldquo141

Neporozumiacuteme uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve pokud

nebudeme toto diacutelo chaacutepat v raacutemci Božiacuteho zaacuteměru stvořeniacute a vykoupeniacute pokud si neuvědomiacuteme

že poslaacuteniacutem ciacuterkve je bdquopůsobit k tomu aby všichni lideacute (hellip) dosaacutehli (hellip) plneacute jednoty

138

Srv FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi 139

Srv tamteacutež s 8 140

Srv PŘIBYL S Ekumenismus a praacutevo Brno L Marek 2006 s 95-97130-133 Přehledně autor podaacutevaacute

vyacutesledky sveacuteho baacutedaacuteniacute k problematice v člaacutenku Garanzie giuridiche dellrsquoecumenismo nella Repubblica Ceca In

Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Theologica Olomucensia

13 (2012) s 5-25 141

JAN PAVEL II Ut unum sint (encyklika o ekumenickeacutem uacutesiliacute z 25 května 1995) 99 (českyacute překlad Praha

Zvon 1995)

33

v Kristuldquo142

ve ktereacutem všechno nachaacuteziacute smysl a jednotu V něm bylo všechno stvořeno skrze

něho dochaacuteziacute smiacuteřeniacute celeacute stvořeniacute a on je takeacute hlavou těla to jest ciacuterkve (srv Ko 115-20)

Mimo tento teologickyacute kristologickyacute (a naacutesledně pneumatologickyacute ndash vždyť jde o recapitulatio

působeneacute Duchem Svatyacutem)143

kontext bude jakyacutekoliv diskurs o jednotě ciacuterkve praacutevem

podeziacuteraacuten z ideologizace a stane se uacutesiliacutem o vzaacutejemneacute podřiacutezeniacute se jednotlivyacutech struktur

bdquoVěřit v Krista znamenaacute chtiacutet jednotu chtiacutet jednotu znamenaacute chtiacutet ciacuterkev chtiacutet ciacuterkev

znamenaacute chtiacutet společenstviacute milosti ktereacute po celou věčnost odpoviacutedaacute Otcovu plaacutenuldquo144

Jednota je

Božiacutem darem ciacuterkve ji nemohou vytvořit avšak jsou zavaacutezaacuteny bdquotuto jednotu hledat a vyjadřovat

v poslaacuteniacute a v životěldquo ndash takto popsala ekumenickyacute uacutekol ve svyacutech počaacutetciacutech Světovaacute rada ciacuterkviacute145

Představuje-li otaacutezka o povaze ciacuterkve k jejiacutemž bdquoznaacutemkaacutemldquo patřiacute že je una otaacutezku teologickou

pak je nutneacute zakořenit ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvi teologicky

To předpoklaacutedaacute reflektovat jednotu ciacuterkve vzhledem k univerzaacutelniacutemu tajemstviacute spaacutesy ke

katolicitě ciacuterkve a ve vztahu k Bohu kteryacute je společenstviacutem v jednotě třiacute osob Stranou však

nemůžeme ponechat ani udaacutelost při niacutež se jednota ciacuterkve svaacutetostně vyjadřuje a vytvaacuteřiacute tedy

slaveniacute eucharistie

131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa

bdquoJeden Bůh a Otec všechldquo (Ef 47) v němž maacute všechno svůj počaacutetek v laacutesce předem určil

lidi aby bdquobyli skrze Ježiacuteše Krista přijati za syny a chvaacutelili slaacutevu jeho milosti kterou naacutem udělil

ve sveacutem Nejmilejšiacutemldquo (Ef 15-6) Bůh stvořil člověka jako součaacutest lidstva ktereacute toužiacute celeacute uveacutest

do tajemstviacute sveacuteho trojjedineacuteho života ndash takoveacute je jedno nadpřirozeneacute povolaacuteniacute člověka Diacutelo

spaacutesy maacute tedy podstatnyacute sociaacutelniacute charakter vyvěrajiacuteciacute z univerzality spasitelneacute Božiacute vůle bdquoBůh

bdquochce aby všichni lideacute došli spaacutesy a poznali pravduldquo (1Tm 24) Sjednoceniacute lidskeacuteho rodu

rozptyacuteleneacuteho hřiacutechem se děje tiacutem že tento jedinyacute Bůh vstupuje do dějin lidstva v Kristu přijiacutemaacute

podobu člověka a určityacutem způsobem se diacuteky vtěleniacute spojuje s každyacutem jednotlivcem146

bdquoKdyž

přijal lidstviacute připojil k sobě a zahrnul v sobě celou lidskou přirozenostldquo147

a stal se tak

Spasitelem jak jednotliveacuteho člověka tak rovněž lidskeacuteho rodu jehož je Kristus nejen součaacutestiacute

ale teacutež hlavou Fragmentace a rozpolcenost znaacutemky smrti jako naacutesledky neposlušnosti prvniacuteho

člověka jsou překonaacuteny poslušnostiacute noveacuteho Adama Božiacuteho Syna kteryacute svou obětiacute

ospravedlňuje mnoheacute (srv Ř 519) Stvořeniacute i vykoupeniacute se tyacutekajiacute celeacuteho lidstva

142

Lumen gentium (věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi z 21 listopadu 1964) 1 143

Srv tamteacutež 13 144

JAN PAVEL II Ut unum sint 9 (jelikož českyacute překlad encykliky v prvniacute čaacutesti souvětiacute opomenul zmiacutenit jednotu a

hovořiacute jen o viacuteře a ciacuterkvi citujeme podle latinskeacuteho zněniacute obsaženeacuteho in TESTACI B ndash LORA E ed

Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa Sede 1994-1995 Bologna Dehoniane 1997 čl 2681) 145

WORLD COUNCIL OF CHURCHES The Church the Churches and the World Council of Churches The

ecclesiological Significance of the World Council of Churches (bdquoTorontskeacute prohlaacutešeniacuteldquo z července 1950) (italskyacute

překlad in ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5

Assemblee generali 1984-1998 Bologna Dehoniane 2001 čl 2370) 146

Srv Gaudium et spes (konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě z 7 prosince 1965) 22 147

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

1995 s 15

34

Spaacutesa a jednota lidstva ktereacute jsou jeho ciacutelem se začiacutenaacute uskutečňovat v ciacuterkvi jež je

bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho

lidstvaldquo148

Když stařiacute otcoveacute nazyacutevajiacute ciacuterkev bdquonerozlučitelnou svaacutetostiacute jednotyldquo149

majiacute na

mysli že ciacuterkev bdquopro všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešťldquo150

viditelnyacutem způsobem

zpřiacutetomňuje Otcovo diacutelo spaacutesy a sjednoceniacute celeacuteho stvořeniacute ktereacute se naplnilo v Kristu původci

spaacutesy (srv Žd 210) Stejně jako je povolaacuteniacute ke spaacutese univerzaacutelniacute jsou k jednotě Božiacuteho lidu

povolaacuteni všichni lideacute151

Odtud plyne požadavek že ciacuterkev se bdquomaacute šiacuteřit po všech krajinaacutech

a vstupuje do dějin lidstva zaacuteroveň však překračuje hranice naacuterodů v čase i prostoruldquo152

V jakeacutem smyslu však můžeme tvrdit o ciacuterkvi že je svaacutetostiacute (μυστήριον sacramentum)

když už Piacutesmo dosvědčuje že toto μυστήριον je saacutem Kristus (srv Ko 22) a již ciacuterkevniacute otcoveacute

jsou přesvědčeni Non est aliud Dei mysterium nisi Christus153

Naviacutec je třeba zamezit dalšiacutemu

nedorozuměniacute a totiž že bychom sakramentalitu ciacuterkve chaacutepali tak že by ciacuterkev byla jakousi

osmou skutečnostiacute v řadě vysluhovanyacutech svaacutetostiacute Vyacutechoziacute koncilniacute text ndash předmluva prvniacute

kapitoly konstituce Lumen gentium ndash poskytuje celeacutemu diskursu o ciacuterkvi jako svaacutetosti

hermeneutickyacute kliacuteč když řiacutekaacute Ecclesia sit in Christo veluti sacramentum154

Co ciacuterkvi

propůjčuje svaacutetostnou povahu je jejiacute vztah ke Kristu (in Christo) Jedině při pohledu na prvotniacute

mysterium Krista vtěleneacuteho Božiacuteho Slova a nikdy nezaacutevisle na něm můžeme o ciacuterkvi tvrdit

že je jakoby (veluti) svaacutetostiacute Jak tomu rozumět Ciacuterkev je skutečnostiacute boho-lidskou což

znamenaacute že v ciacuterkvi kteraacute maacute v Kristu svůj původ nachaacuteziacuteme společně lidskyacute i božskyacute prvek

ktereacute dohromady bdquotvořiacute jedinou složenou skutečnostldquo155

Jako lidskaacute přirozenost přijataacute Božiacutem

Synem sloužiacute za naacutestroj spaacutesy pak bdquopro nemalou podobnostldquo (analogii) můžeme řiacuteci že ciacuterkev

ve sveacute viditelneacute struktuře stojiacute ve službě Kristovu Duchu kteryacute organismus ciacuterkve naplňuje

svyacutem oživujiacuteciacutem dechem156

Ciacuterkev je v tomto smyslu skutečně bdquosvaacutetostiacute Duchaldquo157

Mezi

boholidstviacutem Krista a ciacuterkve tedy spatřujeme podobnost zaacuteroveň však rozdiacutel zatiacutemco spaacutesy

nelze dojiacutet v nikom jineacutem nežli v Bohočlověku Ježiacuteši Kristu je ciacuterkev jako boholidskaacute

skutečnost v Kristu svaacutetostiacute nakolik zůstaacutevaacute znameniacutem a naacutestrojem teacuteto spaacutesy

Podiacutel poslaacuteniacute ciacuterkve na tom přiveacutest bdquovšechno na nebi a na zemi k jednotě v Kristuldquo

(Ef 110) nepochopiacuteme budeme-li se na ciacuterkev diacutevat pouze jako na jednu z mnoha

bdquonaacuteboženskyacutech skupinldquo nyacutebrž objeviacuteme-li ve viacuteře že je Božiacutem darem pro celou lidskou rodinu

Tajemnyacutem způsobem je totiž ciacuterkev naacutestrojem vykoupeniacute všeho tvorstva nakolik v niacute trojjedinyacute

Bůh lidstvu navraciacute ztracenou jednotu obnovuje ji a přivaacutediacute k dovršeniacute Tak ciacuterkev neniacute pouze

prostředek ale zaacuteroveň i ciacutel teacuteto jednoty V tomto smyslu lze ciacuterkev nahliacutežet jako dovršeniacute

148

Lumen gentium 1 149

CYPRIAacuteN Epistolae 696 In PL 31142B 150

Lumen gentium 9 151

Tamteacutež 13 152

Tamteacutež 9 153

AUGUSTIN Epistulae 187234 In PL 38845 154

Lumen gentium 1 155

Tamteacutež 8 156

Srv tamteacutež 157

KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie Freiburg im Breisgau Herder 2008 s 297

35

jednoty proměněneacuteho stvořeniacute vždyť ona je od věků vyvolenou snoubenkou kvůli ktereacute přišel

Kristus celyacute orbis terrarum je již zahrnutyacute v jejiacutem lůně158

Proto ji Hermův Pastyacuteř kontempluje

jako starou ženu kteraacute bdquobyla stvořena ze všeho nejdřiacutev (hellip) a skrze ni byl stvořen světldquo159

Ciacuterkev je mysterium praacutevě jako sacramentum humanae salutis tajemstviacute ktereacute je

zasazeno do spasitelneacuteho uacuteradku Božiacuteho Celeacute dějiny Stareacuteho zaacutekona lze čiacutest jako proroctviacute

o tajemstviacute laacutesky mezi Kristem a ciacuterkviacute osudy Izraele jsou přiacuteběhem Božiacuteho lidu kteryacute

si Bůh svolaacutevaacute a připravuje jej aby mu odevzdal univerzaacutelniacute poslaacuteniacute přiveacutest k sobě všechny

končiny země (Iz 554-5) Jeho vůliacute přece je shromaacuteždit vjedno všechny spravedliveacute ad Abele

až k posledniacutemu vyvoleneacutemu160

Jestliže starobyleacute patristickeacute axioma tvrdilo nulla salus extra

ecclesia161

pak jeho smyslem bylo že životodaacuternyacute Božiacute Duch kteryacute jako Duch laacutesky a jednoty

dosvědčuje naše vykoupeniacute a přijetiacute za syny (srv Ř 816) je Duchem přebyacutevajiacuteciacutem v Kristově

těle (srv 1K 1213) a tiacutem je praacutevě ciacuterkev Jestliže nepřiacutetomnost Božiacuteho Ducha uvaacutediacute zpět do

otroctviacute hřiacutechu (srv 2K 317) a naplňuje-li tento Duch ciacuterkev pak bdquovzdaacutelit se od ciacuterkve znamenaacute

odmiacutetnout Ducha a odloučit se tak od životaldquo162

Jak v duchu otců vystihl Henri de Lubac

bdquociacuterkev neniacute konec konců nic jineacuteho než lidstvo samo oživovaneacute sjednoceneacute Kristovyacutem

Duchemldquo163

je prostorem v němž se děje ospravedlněniacute každeacuteho hřiacutešniacuteka ndash jak zdůraznili

reformaacutetoři ndash164

je novou zahradou v Edenu v niacutež začiacutenaacute proces proměny celeacuteho stvořeniacute ktereacute

čekaacute až bdquobude vysvobozeno z otroctviacute zaacuteniku a uvedeno do svobody a slaacutevy dětiacute Božiacutechldquo

(Ř 821)

Uprostřed běhu dějin světa však přesto nelze ciacuterkev prostě identifikovat s Božiacutem

kraacutelovstviacutem Zůstaacutevaacute skutečně přiacutetomnyacutem a uacutečinnyacutem znameniacutem (Realsymbol)165

sacramentum

Božiacuteho kraacutelovstviacute kraacutelovstviacutem in mysterio166

semenem ktereacute již v sobě ukryacutevaacute plody ktereacute

zrajiacute pro věčnou žeň Jako takovaacute ndash svataacute i hřiacutešnaacute zaacuteroveň ndash je ciacuterkev poslanaacute do světa jehož

vykoupeniacute maacute sloužit Saacutem Kristus před niacute oteviacuteraacute eschatologickou perspektivu když ji posiacutelaacute ke

všem naacuterodům ziacuteskaacutevat noveacute učedniacuteky křtiacutet je ve jmeacuteno Nejsvětějšiacute Trojice a učit je zachovaacutevat

jeho slovo A přitom svou ciacuterkev vybavuje mocnyacutem přiacuteslibem bdquoA hle jaacute jsem s vaacutemi po všecky

dny až do skonaacuteniacute tohoto věkuldquo (Mt 2820) Zde nachaacuteziacuteme teacutež důvod proč jednota o niacutež je

třeba v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute usilovat maacute byacutet viditelnaacute jde totiž o to aby ji mohl poznat

svět a tak mohl skrze toto poznaacuteniacute dojiacutet k viacuteře (srv J 1721)167

bdquoA tak ciacuterkev zaacuteroveň prosiacute

i pracuje aby se celyacute svět ve sveacute plnosti přetvořil v Božiacute lid Kristovo tělo chraacutem Ducha

158

Srv AMBROŽ Expositio Psalmi CXVIII 1225 In PL 151440-1441 159

Pastyacuteř Hermův Druheacute viděniacute IV1 In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 197 160

Srv Lumen gentium 2 161

CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 6 In PL 4503-504 162

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses III241 In PG 7966 163

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 145 164

Srv FILIPI P Co zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve In PFANN M (ed) Teacutema Ciacuterkev Heršpice EMAN

1999 s 26 165

To co označujeme jakožto Realsymbol přitom nelze chaacutepat jednoduše jako prosteacute ztotožněniacute symbolu a

symbolizovaneacuteho nyacutebrž odkazuje na vnitřniacute dynamiku svaacutetosti co je ve znameniacute skutečně přiacutetomneacute očekaacutevaacute

eschatologickeacute naplněniacute 166

AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 1484 In PL 371940 167

Srv KOCH K Oumlkumene in Bewegung s 6 [on line] [cit 212013] Dostupneacute na ˂httpwwwheilig-rock-

wallfahrtdeoekumeneoekumenisches-forumnahtlos-zerrissenhtml˃

36

Svateacuteho a aby Stvořiteli vesmiacuteru a Otci byla v Kristu kteryacute je hlava všech vzdaacutevaacutena čest

a chvaacutelaldquo168

Hle tajemstviacute ciacuterkve kteraacute je současně cesta i ciacutel viditelnaacute i neviditelnaacute časnaacute

i věčnaacute pochaacutezejiacuteciacute shůry i plod země božskaacute a lidskaacute169

bdquoparadox ciacuterkve kteraacute je utvořena pro

paradoxniacute lidstvohellipldquo170

132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem

Univerzaacutelniacute poslaacuteniacute ciacuterkve maacuteme na mysli když o ciacuterkvi hovořiacuteme jako o teacute kteraacute je

katolickaacute přičemž zde nemaacuteme na mysli ani katolictviacute ve smyslu konfesniacutem a ani všeobecnost

z hlediska geografickeacute rozšiacuteřenosti Ciacuterkev totiž neniacute katolickou na zaacutekladě toho že je přiacutetomnaacute

po celeacute zemi a že se může chlubit velkyacutem počtem těch kteřiacute se k niacute hlaacutesiacute Když o ciacuterkvi tvrdiacuteme

že je katolickaacute ndash upozorňuje naacutes Henri de Lubac ndash znamenaacute to v prveacute řadě že vyjadřujeme jejiacute

vnitřniacute kvalitu obraacutetit se ke každeacutemu člověku a dotknout se jeho nitra neboť bdquomezi dogmatem

jehož plneacute tajemstviacute opatruje a lidskou přirozenostiacute takeacute nekonečně tajemnou je hlubokaacute

shodaldquo171

Je tomu tak proto že jas kteryacute ciacuterkev šiacuteřiacute ndash zaacuteře vtěleneacuteho Božiacuteho Syna ndash je zaacuteroveň

světlem bdquoktereacute osvěcuje každeacuteho člověkaldquo (J 19)

Kαθολική universalis z hlediska gramatickeacuteho maacute formu singulaacuteru jeho uacutekolem však

je vyjaacutedřit mnoheacute čiacutemž poukazuje na ciacuterkev jako miacutesto setkaacuteniacute univerzaacutelniacuteho a partikulaacuterniacuteho

Božiacute vůle je sjednotit lidstvo v jednom těle přitom však nepotlačuje individualitu jednotliveacuteho

bdquoKatolicita znamenaacute univerzalitu univerzalita znamenaacute shromaacutežděniacute v jednotě (unus vertere)

Katolicitu ciacuterkve je tedy třeba pojiacutemat ve vztahu k jejiacute jednotě ona je zaacutekonem kteryacute řiacutediacute vztah

rozdiacutelneacuteho a mnoheacuteho k jednotěldquo řiacutekaacute Yves Congar172

Jako sacramentum lidstva spojeneacuteho

s Bohem a tudiacutež sjednoceneacuteho se všemi svyacutemi uacutedy navzaacutejem je ciacuterkev otevřenaacute a schopnaacute

shromaacuteždit všechno ke spaacutese a posvěceniacute Proto nemůže byacutet svaacutezaacutena pouze s jednou kulturou

jednou civilizaciacute jazykem či naacuterodem173

Katolicita ciacuterkve vyjadřuje bdquože jejiacute kraacutesa se skvěje

v rozmanitosti circumdata varietateldquo174

Z novozaacutekonniacuteho poselstviacute vidiacuteme že množneacute i jednotneacute čiacuteslo se použiacutevaacute i tehdy

jednaacute-li se o ciacuterkev Od dob apoštolskyacutech existuje pluraacutel miacutestniacutech ciacuterkviacute jak to doklaacutedajiacute snad

nejprůkazněji Pavlovy epištoly adresovaneacute bdquociacuterkviacutem Božiacutemldquo ustavenyacutem v jednotlivyacutech městech

(srv 1K 12 2K 11 Ga 12 1Te 11 2Te 11) Deuteropavlovskeacute listy (srv Ef 122 523nn

Ko 118) ale teacutež samo evangelium (srv Mt 1618) hovořiacute o ciacuterkvi v čiacutesle jednotneacutem Zatiacutemco

ekleziologie reformovanyacutech ciacuterkviacute vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že jedna ciacuterkev bdquoje skrytě přiacutetomnaacute

v rozdiacutelně utvaacuteřenyacutech ciacuterkviacutechldquo175

hovořiacute katolickaacute nauka a teologie o existenci jednotlivyacutech

168

Lumen gentium 17 169

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 33 Lumen gentium 8 170

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa Milano Jaca Book 1997 s 2 171

TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 22 172

CONGAR Y Chreacutetiens deacutesunis Principes drsquoun bdquoœcumeacutenismeldquo catholique Paris Cerf 1937 s 115 173

Srv Lumen gentium 13 174

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 156 175

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve (dokument 4 valneacuteho

shromaacutežděniacute Leuenberskeacuteho společenstviacute z 9 května 1994) In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute dokumenty Praha

Siacuteť 1996 s 20

37

partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech jež přijiacutemajiacute formu bdquopodle vzoru univerzaacutelniacute ciacuterkveldquo176

kteraacute je tak

jejich konstitutivniacutem principem a kteraacute bdquoontologicky i časově předchaacuteziacute každou jednotlivou

partikulaacuterniacute ciacuterkevldquo177

Co tato vyacutepověď znamenaacute lze pochopit praacutevě diacutevaacuteme-li se na ciacuterkev v jejiacute katolicitě

Katolickou je ciacuterkev od samotneacuteho sveacuteho počaacutetku v den letnic kdy promlouvaacute různyacutemi jazyky

k těm kdo se v Jeruzaleacutemě sešli bdquoze všech naacuterodů na světěldquo (Sk 25) Ciacuterkvi jako společenstviacute

Ježiacutešovy matky ndash Sioacutenskeacute dcery ndash a Dvanaacutecti kteřiacute představujiacute obnovenyacute Izrael se v siacutele Ducha

oteviacuteraacute perspektiva jiacutet a vydaacutevat svědectviacute bdquoaž na saacutem konec zeměldquo (Sk 18) jak doklaacutedaacute

Lukaacutešova univerzalistickaacute vize V přiacutepadě tohoto společenstviacute třebaže shromaacutežděneacuteho

na konkreacutetniacutem miacutestě přitom nejde o lokaacutelniacute komunitu bdquojež se pomalu rozrůstaacute nyacutebrž o kvas

kteryacute je staacutele podřiacutezenyacute celku a nosiacute tudiacutež v sobě od počaacutetku univerzalituldquo178

Tento novyacute

mesiaacutešskyacute lid se bdquoještě dřiacuteve nežli se přistoupiacute k budovaacuteniacute lokaacutelniacute ciacuterkve v Jeruzaleacutemě ukazuje

jako jednota kteraacute objiacutemaacute všechny časy a všechna miacutestaldquo179

Ještě předtiacutem než se ciacuterkev projevuje jako konkreacutetniacute congregatio tedy shromaacutežděniacute

povolanyacutech pro Božiacute kraacutelovstviacute je sama tou kteraacute bdquovolaacute všechny lidi aby je zrodila k božskeacutemu

životu k věčneacutemu světluldquo180

je našiacute matkou nebeskyacutem Jeruzaleacutemem kteryacute naacutes činiacute svobodnyacutemi

dětmi (srv Ga 426) To se děje v prveacute řadě hlaacutesaacuteniacutem Kristovy pravdy kteraacute osvobozuje

(srv J 832) a křtem kteryacutem se vstupuje bdquona cestu noveacuteho životaldquo (Ř 64) Otcoveacute jsou zajedno

v radosti nad ciacuterkviacute nad onou Catholica Mater jejiacutemž lůnem je křestniacute pramen a kteraacute vyživuje

sveacute děti Božiacutem slovem a panensky neporušenou viacuterou181

Praacutevě kerygma a křest vyacutejimečnyacutem

způsobem doklaacutedajiacute jak sjednocenyacute Božiacute lid povstaacutevaacute a bdquoroste věrnyacutem hlaacutesaacuteniacutem evangelia

a udělovaacuteniacutem svaacutetostiacuteldquo jež jsou svěřeny apoštolům a jejich naacutestupcům totiž biskupům

sjednocenyacutem s Petrovyacutem naacutestupcem jako jeho hlavou182

Jako matka se ciacuterkev projevuje viditelnyacutem způsobem což odraacutežiacute tajemstviacute Ježiacuteše Krista

jako jejiacuteho zaacutekladu on v jedneacute osobě sjednocuje vše Bůh kteryacute se zjevil v lidskeacute podobě naacutes

sjednocuje bdquoKatolicita a jednota patřiacute k sobě A jednota maacute obsah viacuteru kterou naacutem od Krista

předali apoštoloveacuteldquo183

Ekumenickeacute uacutesiliacute o jednotu je tak intimně spojeno s uskutečňovaacuteniacutem

katolicity ciacuterkve jejiacutež plnost se v důsledku rozkolu projevuje obtiacutežněji bdquopo všech straacutenkaacutechldquo184

a proto i samotneacute ekumenickeacute hnutiacute můžeme chaacutepat jako bdquovyacuteraz katolicityldquo185

176

Srv Lumen gentium 23 177

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio (list biskupům katolickeacute ciacuterkve o některyacutech

aspektech ciacuterkve jakožto společenstviacute z 28 května 1992) 9 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 Bologna Dehoniane 1995 čl 1788 178

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 119 179

Tamteacutež 180

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 29 181

Srv bezpočet odkazů na patristickou literaturu in tamteacutež s 36-38 182

Unitatis redintegratio 2 183

Solennitagrave dei Santi Apostoli Pietro e Paolo Omelia di Sua Santitagrave Benedetto VXI Basilica di San Pietro

Mercoledigrave 29 giugno 2005 [on line] [2010 2012] Dostupneacute na

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvihomilies2005documentshf_ben-xvi_hom_20050629_sts-peter-

paul_ithtml˃ 184

Unitatis redintegratio 4 185

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 70

38

133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis

Ciacuterkev lze pochopit pouze v jejiacutem vztahu ke Kristu on je jedinyacutem Světlem naacuterodů ktereacute

zaacuteřiacute na jejiacute tvaacuteři186

ona se daleko spiacuteše podobaacute luně odraacutežejiacuteciacute jas jedineacuteho Sol iustitiae kteryacutem

je jejiacute Paacuten To měli na mysli ciacuterkevniacute otcoveacute když mluvili o mysterium lunae187

bdquoHovořit

o ciacuterkvi znamenaacute hovořit o Bohuldquo188

proto koncil upiacutenaacute zrak v uacutevodu nauky o ciacuterkvi na Otcův

plaacuten spaacutesy uskutečněnyacute v plnosti času v jeho vtěleneacutem Synu Do tohoto plaacutenu spaacutesy pak ciacuterkev

vstupuje diacuteky působeniacute Ducha V Kristu vykoupeneacute lidstvo tak smiacute v jednotě Ducha stanout před

Otcem (srv Ef 218)189

Jelikož stvořeniacute i celaacute spaacutesonosnaacute ekonomie jsou diacutelem Nejsvětějšiacute

Trojice maacute svůj původ v trojjedineacutem Bohu takeacute ciacuterkev Jako v okamžiku vtěleniacute nejednaacute pouze

Syn ale teacutež Otec kteryacute sesiacutelaacute sveacuteho Ducha aby spočinul v lůně blahoslaveneacute Panny podobně

Duch Svatyacute ktereacuteho Otec vydechuje spolu s oslavenyacutem Synem konstituuje ciacuterkev jež je

Kristovyacutem tělem190

Otcoveacute dokaacutezali kontemplovat ciacuterkev dokonce jako plnou Nejsvětějšiacute

Trojice jako bdquolid sjednocenyacute působeniacutem jednoty Otce i Syna a Ducha Svateacuteholdquo191

jako bdquotělo

těch Třiacuteldquo192

ndash tedy Otce Syna a Ducha ndash Ecclesia de Trinitate v niacutež je Otec bdquojako princip

se kteryacutem se sjednocujeme Syn jako prostřediacute v němž se sjednocujeme a Duch Svatyacute jako

pouto diacuteky ktereacutemu je vše sjednoceno a všechno je jedniacutemldquo193

Jakou podobu maacute Božiacute jednota o niacutež je řeč V Bohu kteryacute je zaacuteroveň jedniacutem a Trojiciacute

jedna božskaacute podstata neniacute myslitelnaacute jinak nežli praacutevě v Trojici božskyacutech osob ktereacute nejsou

pouhyacutemi mody božstviacute Jedineacute Božiacute bytiacute subsistuje v osobaacutech Otce Syna a Ducha Svateacuteho

Rovnost osob pokud jde o jejich podstatu uacutectu a klaněniacute vylučuje jakyacutekoliv triteismus jelikož

předpoklaacutedaacute uvnitř samotneacute Božiacute Trojice jistyacute řaacuted τάξις jak připomiacutenaacute předevšiacutem pravoslavnaacute

teologie194

neboť fons et origo totius divinitatis195

je Otec Božiacute jednota je jednotou

hierarchickeacuteho společenstviacute což neznamenaacute žaacutednyacute subordinacianismus neboť Otec je

principium božstviacute ve vztahu laacutesky k Synu a Duchu Svateacutemu Společenstviacute Nejsvětějšiacute Trojice je

jednotou laacutesky poněvadž bdquoBůh je laacuteskaldquo (1J 4816) Tato Božiacute laacuteska je sdiacutelena třemi osobami ve

vzaacutejemnyacutech vztaziacutech přičemž osobu určuje praacutevě vztah Otec bdquojenž předsedaacute

v trojičniacute Laacutesceldquo196

je čiryacute pramen laacutesky tedy ten kteryacute daacutevaacute a posiacutelaacute Syn je ten kdo sama sebe

186

Srv Lumen gentium 2 187

Srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 16-18 188

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 121 189

Srv Lumen gentium 2-4 190

bdquoTajemstviacute ciacuterkve se tak rodiacute z celistvosti trojičniacute ekonomie a z kristologie kteraacute je od zaacutekladu pneumatologickaacuteldquo

(ZIZIOULAS I Lrsquoessere ecclesiale Magnano Qiqajon 2007 s 134) 191

CYPRIAacuteN De oratione Dominica 23 In PL 4553 Obliacutebenyacutem symbolem pro jednotu ciacuterkve byla pro otce

Kristova tunika Pro fakt kteryacute zaznamenaacutevaacute evangelista že totiž tento kus šatu byl bdquobeze švů odshora vcelku

utkanyacuteldquo (J 1923) svatyacute Cypriaacuten může řiacuteci že Spasitelova bdquotunika představuje tuto jednotu kteraacute začiacutenaacute odshora

dolů to znamenaacute že pochaacuteziacute z nebe a od Otceldquo (CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 7 In PL 4505A) 192

TERTULIAacuteN De baptismo 6 In PL 11206C 193

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2010 s 112 194

Srv BULGAKOV S Il Paraclito Bologna Dehoniane 1987 s 146-164 195

Concilium toletanum XI Symbolum (z r 675) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion

symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 525 196

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa Roma Paoline 1983 s 144

39

zcela přijiacutemaacute od Otce a ihned se mu uacuteplně odevzdaacutevaacute ndash laacuteska je v něm jako ryziacute zprostředkovaacuteniacute

předaacutevaacuteniacute z tohoto vztahu Otce a Syna vyvěraacute věčnaacute Radost ndash Duch Svatyacute v němž je laacuteska

přiacutetomnaacute jako naprosteacute přijetiacute uacuteplnyacute dar Tak je zřejmeacute že bdquozprostředkujiacuteciacutem mezi jednotou

a mnohostiacute je laacuteska ona je v trojiacutem spojujiacuteciacute jednotouldquo197

Skutečnost že všechny osoby majiacute

podiacutel na jedneacute a teacuteže Božiacute podstatě a laacutesce maacute za naacutesledek že jedna osoba Nejsvětějšiacute Trojice

přebyacutevaacute v druheacute jak dosvědčuje Ježiacuteš když hovořiacute o tom že on je v Otci a Otec v něm

(srv J 10381410) Tato vzaacutejemnaacute περιχώρεσις jakožto bdquodynamickaacute interakceldquo přitom tvořiacute

podstatnyacute prvek Božiacute jednoty neboť bdquovyjadřuje a uskutečňuje v nejvyššiacute miacuteře jednotu osob

v jejich rozlišeniacuteldquo198

Jednota v nitru božskeacuteho společenstviacute je bdquovlastniacute křesťanskou podobou nejen

monoteismu ale křesťanskeacute jednoty vůbecldquo199

Aniž bychom se pochopitelně chtěli tajemstviacute

vnitřniacuteho Božiacuteho života zmocnit a zbavit jej nějakou logickou dedukciacute jeho naprosteacute

jedinečnosti tvrdiacuteme bdquoJako ikona Trojice musiacute ciacuterkev přesto alespoň analogicky tj způsobem

tiacutem většiacute nepodobnosti byacutet vestigium trinitatisldquo200

Jednota podobně jako každyacute Božiacute dar

sestupuje shůry (srv Jk 117) Bůh jako společenstviacute osob saacutem sestupuje k člověku do jeho

opuštěnosti v niacutež se ocitl v důsledku hřiacutechu a znovu ustanovuje ono společenstviacute každeacuteho

člověka se sebou a tiacutem i mezi lidmi navzaacutejem Jako Otec je v Synu a Syn v Otci tak i jednota

těch kdo uvěřili nachaacuteziacute sveacute miacutesto uvnitř laacuteskyplneacuteho a sjednocujiacuteciacuteho vztahu osob Nejsvětějšiacute

Trojice (srv J 1721) Zůstaacutevat v Synu a v Otci je způsobem života vlastniacutem Božiacutem synům a to

že zůstaacutevajiacute v Bohu a Bůh v nich bdquopoznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho Duchaldquo (1J 324)

Společenstviacute ciacuterkve ktereacute se rodiacute ze zvěstovaneacuteho Slova života ktereacute bylo u Otce a zjevilo se

naacutem je založeno na společenstviacute s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristem (srv 1J 11-3)

v jednotě Ducha Svateacuteho Skrze milost naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacutem vlastniacutem společenstviacute

Communio tak v sobě nerozdělitelně spojuje dvě dimenze vertikaacutelniacute (společenstviacute s Bohem)

a horizontaacutelniacute (společenstviacute mezi lidmi)201

Duch laacutesky kteryacute je uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice vinculum unitatis Otce a Syna202

buduje

teacutež jednotu ciacuterkve a to způsobem v němž se odraacutežiacute to jak vytvaacuteřiacute jednotu v Bohu samotneacutem

tedy jednotu laacutesky kteraacute je sebepřekračujiacuteciacute svobodou203

Duch totiž zjevuje Otce a Syna v jejich

nezaměnitelneacute různosti Otec jako pramen darujiacuteciacute se laacutesky se nevyčerpaacutevaacute v Synu a stejně tak

ani Syn ve sveacutem sebepřijetiacute a odevzdanosti Otci se v Otci neztraacuteciacute Z jejich vzaacutejemneacute vydanosti

povstaacutevaacute Duch jako třetiacute osoba jako sjednocujiacuteciacute Laacuteska bdquoDuch je osoba jako jednota jednota

197

KASPER W Der Gott Jesu Christi Leipzig St Benno-Verlag 1985 s 334 198

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave Casale Monferrato Piemme 2002 s 314 199

KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie s 402 200

Tamteacutež s 381 201

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 3 In LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1777 202

Srv AUGUSTIN De baptismo contra Donatistas 316 In PL 43148 203

Srv KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes s 293

40

jako osobaldquo204

Duch je unio tiacutem že je zaacuteroveň takeacute communio205

Proto jednota ciacuterkve jako

pečeť Božiacuteho Daru jiacutemž je Duch Svatyacute nemůže miacutet jinou podobu nežli společenstviacute

Znovunalezeniacute jednoty mezi křesťany ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jako růst

k plnosti communio s Bohem a mezi sebou je cestou ekumenismu206

Je-li jednota ve

společenstviacute Trojice osob jednoho Boha bdquonejvyššiacutem vzorem a zdrojemldquo tajemstviacute jednoty

společenstviacute jedneacute ciacuterkve207

kteraacute tudiacutež musiacute byacutet jedině jednotou v mnohosti překonaacutevajiacuteciacute

každyacute bdquoekleziologickyacute modalismus a triteismusldquo208

pak je rovněž diacutelo obnoveniacute jednoty

rozpolceneacuteho těla křesťanstva nikoliv vyacutesledkem pouze lidskeacuteho uacutesiliacute nyacutebrž předevšiacutem plodem

součinnosti všech třiacute božskyacutech osob Toho si byli vědomi otcoveacute koncilu když v zaacutevěru dekretu

o ekumenismu prohlaacutesili že posvaacutetnyacute sněm bdquozcela sklaacutedaacute svou naději v Kristovu modlitbu

v laacutesku Otce k naacutem a v siacutelu Ducha Svateacuteholdquo209

134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum

Původcem společenstviacute ciacuterkve je Ježiacuteš Kristus vtěleneacute Božiacute Slovo Podstatu a dosah

pojmu communio ozřejmuje jeho vyacuteznam sakramentaacutelniacute eucharistickyacute kalich a chleacuteb jsou

společenstviacutem na Kristově krvi a těle (srv 1K 1016) bdquoEkleziologie společenstviacute je ze sveacuteho

nitra eucharistickou ekleziologiiacuteldquo210

V eucharistii naacutes Kristus sytiacute svyacutem tělem a krviacute proměňuje

naacutes ve sveacute zmrtvyacutechvstaleacute tělo a tak sjednocuje s trojjedinyacutem Bohem do jehož věčneacuteho života

naacutes tiacutemto pokrmem uvaacutediacute Všude tam kde se slaviacute eucharistie dosahujiacute věřiacuteciacute společenstviacute

s Nejsvětějšiacute Trojiciacute čiacutemž se uskutečňuje společenstviacute ciacuterkve a buduje se a roste jedna ciacuterkev

Božiacute211

Jelikož Kristus ve večeřadle projevuje bdquolaacutesku (hellip) až do konceldquo (J 131) a to ve

vydanosti sveacuteho těla a sveacute krve pod způsobami chleba a viacutena představuje eucharistie pramen

z něhož se ciacuterkev utvaacuteřiacute jako společenstviacute osob a vztahů založenyacutech na sdiacutelejiacuteciacute se Božiacute laacutesce

ciacuterkev jako Kristovo tělo sjednoceneacute laacuteskou

204

RATZINGER J Der Heilige Geist als Communio In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 37 205

Ergo Spiritus Sanctus ineffabilis est quaedam Patris Filioque communio (AUGUSTIN De Trinitate 51112 In

PL 42919) 206

Srv GRESHAKE G Trinitarische Ekklesiologie als Chance fuumlr die Oumlkumene In Catholica 64 (2010) s 123-

138 Trinitaacuterniacute aspekty společenstviacute ciacuterkve byly mnohokraacutet zmiacuteněny na 5 světoveacute konferenci Faith and Order

v Santiago de Compostella zcela zaměřeneacute na prohloubeniacute ekumenismu jako bdquocesty k plneacute koinonialdquo srv italskyacute

překlad dokumentace V Conferenza mondiale Sulla via della piena koinonia Santiago de Compostela 3-14 agosto

1993 In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e costituzione 6 Conferenze mondiali

1927-1993 čl 2197a-3018 Pro přehled dosavadniacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu na křesťanskeacutem Zaacutepadě

tyacutekajiacuteciacutech se trojičniacuteho zaacutekladu ciacuterkve a pojetiacute ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute srv KASPER W Harvesting the

Fruits Basic Aspects of Christian Faith in Ecumenical Dialog London ndash New York Continuum 2009 s 52-

6272-78 207

Unitatis redintegratio 2 208

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt In Catholica 58 (2004) s 15 209

Unitatis redintegratio 24 210

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 113 211

Srv Unitatis redintegratio 15

41

Při svateacute liturgii bdquociacuterkev vyjadřuje sebe sama tiacutem nejbytostnějšiacutem způsobem přiacutetomnaacute na

každeacutem miacutestě a přesto pouze jedna jako je jeden Kristusldquo212

Partikulaacuterniacute je v eucharistii

miacutestem přiacutetomnosti univerzaacutelniacuteho Je to praacutevě jedna eucharistie kteraacute zaklaacutedaacute společenstviacute nejen

mezi jednotlivci ale teacutež mezi mnoha shromaacutežděniacutemi ciacuterkve jež tuto eucharistii slaviacute

Tajemstviacute eucharistie jako zdroje společenstviacute ciacuterkve nelze omezit pouze na raacutemec

jednoho konkreacutetniacuteho liturgickeacuteho shromaacutežděniacute Jistě obec slaviacuteciacute eucharistii se diacuteky přijiacutemaacuteniacute

svatyacutech darů staacutevaacute Kristovyacutem tělem Aby však k tomu vůbec mohlo dojiacutet musiacute Paacuten do tohoto

shromaacutežděniacute vejiacutet jakoby bdquozvenčiacuteldquo (extra nos) jako ten kteryacute se saacutem daacutevaacute Tento Paacuten je pouze

jeden a nerozdělenyacute v něm se my všichni staacutevaacuteme jedno Z toho vyplyacutevaacute že bdquojednota se všemi

ostatniacutemi sbquoobcemiʻ neniacute něčiacutem co k eucharistii teprve naacutesledně přistupuje nebo teacutež nikoliv

nyacutebrž jde o konstitutivniacute prvek samotneacute eucharistie Byacutet jedno s ostatniacutemi je vnitřniacutem

předpokladem eucharistie bez něhož se eucharistie vůbec nemůže uskutečnitldquo213

Tělo Kristovo

v jedneacute ciacuterkevniacute obci je totožneacute s tělem Kristovyacutem v ostatniacutech ciacuterkviacutech a neniacute možneacute je přijiacutemat

bez jednoty vzhledem k celku což vylučuje pojetiacute eucharistickeacuteho slaveniacute jako čistě privaacutetniacute

zaacuteležitosti Slavit eucharistii vyžaduje byacutet v jednotě s celyacutem společenstviacutem ciacuterkve

Každeacute shromaacutežděniacute slaviacuteciacute eucharistii předpoklaacutedaacute službu biskupa On nebo kněz kteryacute

jednaacute z jeho pověřeniacute přednaacutešiacute jmeacutenem ciacuterkve prosbu o Božiacuteho Ducha jehož mociacute se Kristus

staacutevaacute svaacutetostně přiacutetomnyacutem při každeacute eucharistii Vyjadřuje-li eucharistickeacute tajemstviacute jako svůj

uacutestředniacute rozměr katolicitu ciacuterkve pak tuto katolicitu nelze oddělit od jejiacute apostolicity214

Jednota

ciacuterkve v eucharistii je spjata s jednotou episkopaacutetu215

a tak biskupskeacute collegium představuje

dalšiacute rozměr ciacuterkevniacute communio V partikulaacuterniacute ciacuterkvi je biskup tiacutem kteryacute ve sveacute osobě

garantuje jednotu přičemž v sukcesi sveacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute jako člen biskupskeacuteho kolegia spojen

s jednou a všeobecnou ciacuterkviacute Z diachronniacuteho hlediska je biskup součaacutestiacute kontinuity celyacutech dějin

viacutery počiacutenaje apoštoly synchronniacute jednota s ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia pak implikuje

communio s jeho hlavou naacutestupcem apoštola Petra na ktereacutem Kristus svou ndash jednu ndash ciacuterkev

zbudoval (srv Mt 1618)216

Jeho osoba ztělesňuje podle katolickeacuteho učeniacute bdquotrvalyacute a viditelnyacute

princip a zaacuteklad jednoty viacutery a společenstviacuteldquo217

Společenstviacute ciacuterkve jako svaacutetostneacute znameniacute

jednoty tedy nepostraacutedaacute nyacutebrž organicky zahrnuje autoritu jejiacutež osvobozujiacuteciacute uacutelohu je třeba

objevovat i v samotneacutem ekumenickeacutem dialogu218

Jednota a mnohost ktereacute se v ciacuterkvi snoubiacute

majiacute svůj počaacutetek a to v bdquocharismatu laacutesky k obrazu nebeskeacuteho Otcovstviacuteldquo219

Jedna ciacuterkev (una ecclesia) je z pohledu eucharistickeacute ekleziologie vpravdě

společenstviacutem ciacuterkviacute (communio ecclesiarum) neboť v jednotlivyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech

v nichž se v jednotě s biskupem slaviacute eucharistie existuje jedna a jedinaacute univerzaacutelniacute katolickaacute

ciacuterkev kteraacute se z těchto ciacuterkviacute sklaacutedaacute Žaacutednaacute z partikulaacuterniacutech ciacuterkviacute si přitom nemůže činit naacuterok

212

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 5 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1781 213

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 308 214

Srv tamteacutež s 309 215

Srv Lumen gentium 21 216

Srv RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 123-124 217

Lumen gentium 18 218

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 86-97 219

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa s 144

42

na to že je celou ciacuterkviacute Jak již bylo řečeno platiacute o nich že se utvaacuteřejiacute praacutevě podle vzoru teacuteto

všeobecneacute ciacuterkve Z toho vyplyacutevaacute že partikulaacuterniacute ciacuterkve jsou si navzaacutejem ciacuterkvemi sesterskyacutemi

ktereacute přijiacutemajiacute svůj život od jedneacute matky ndash univerzaacutelniacute ciacuterkve220

kteraacute je zaacuteroveň jedinou

Kristovou nevěstou a jeho tělem jednotou společenstviacute ktereacute povstaacutevaacute z milosti trojjedineacuteho

Boha

14Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu

Otaacutezka kteraacute je vyacutechodiskem našich uacutevah o českeacutem ekumenismu zniacute Co dnes jako

ciacuterkve a křesťaneacute žijiacuteciacute v našiacute zemi ve stavu vzaacutejemneacuteho rozděleniacute maacuteme konat pro opravdoveacute

sbliacuteženiacute a ryziacute jednotu mezi sebou Takto formulovanaacute otaacutezka umiacutesťuje hledaacuteniacute odpovědi do

horizontu pastoraacutelniacute teologie pro niacutež je směrodatneacute dojiacutet k poznaacuteniacute toho bdquoco Bůh očekaacutevaacute

v teacuteto chviacuteli na tomto miacutestě a za těchto okolnostiacute od ciacuterkve a jejiacute činnostildquo221

Takovyacute druh poznaacuteniacute však neniacute řečeno rahnerovsky žaacutednyacutem čistě bdquoprofaacutenniacutem vědomiacutem

o situacildquo Ciacuterkev jako společenstviacute těch jejichž jednaacuteniacute vyplyacutevaacute ze svobodneacuteho rozhodnutiacute

vedeneacuteho Božiacute milostiacute musiacute hledat odpovědi tyacutekajiacuteciacute se naacuteplně jejiacute činnosti daleko spiacuteše

v inspiraci Duchem Svatyacutem Pravda o praacutevě existujiacuteciacute situaci se ciacuterkvi oteviacuteraacute skrze vědomiacute

ktereacute je charismatickeacute tedy zprostředkovaneacute milostiacute Božiacuteho Ducha222

Tentyacutež Duch

promlouvajiacuteciacute k srdci ciacuterkve i k nitru každeacuteho křesťana naacutesledně vnukaacute konkreacutetniacute a pro určityacute

okamžik jedinečnyacute čin V tomto smyslu je Božiacute Duch jako dynamickyacute princip života ciacuterkve

původcem imperativů jejichž přijetiacute umožňuje že se v Bohem zasliacutebeneacutem zde a nyniacute děje

a naplňuje udaacutelost spaacutesy223

Zvlaacuteštniacute uacutekol teologickeacute reflexe pak spočiacutevaacute v tom přiveacutest vědomiacute

darovaneacute Duchem k bdquozřetelnějšiacute danostildquo224

Již na samotneacutem začaacutetku jsme vyjaacutedřili přesvědčeniacute že ekumenismus je ve sveacutem jaacutedru

ryziacute udaacutelostiacute Ducha Svateacuteho Jak ze strany teologů225

tak směrem od magisteria katolickeacute

220

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Note sur lrsquoexpression bdquoEglises soeursldquo (list předsedům biskupskyacutech

konferenciacute z 30 června 2000) 10 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 19 Documenti ufficiali della Santa

Sede 2000 Bologna Dehoniane 2001 čl 1036 221

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty

pastoraacutelniacute teologie Olomouc Refugium 2008 s 42 222

Srv RAHNER K Pastoraltheologie ndash ein Uumlberblick In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 19 Selbstvollzug der

Kirche Ekklesiologische Grundlegung praktischer Theologie Duumlsseldorf ndash Freiburg im Breisgau Benzinger ndash

Herder 1995 s 11 223

Srv TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Uacuteřad a charizma In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc

Refugium 2007 s 45-58 224

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 50 225

Srv např PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 68-77 MICHELIN E

Œcumeacutenisme spirituel In Uniteacute des chreacutetiens 4 (1995) s 4-8 AA VV L oecumeacutenisme spirituel de Paul

Couturier aux deacutefis actuels Actes du colloque universitaire et interconfessionnel Lyon et Francheville Rh ne

France les 8 9 10 novembre 2002 Lyon Profac 2003 AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess In

WALTER P ndash KRAumlMER K ndash AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter

Kasper zum 70 Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s 522-549 BRUNELLI G Ecumenismo

spirituale In Il Regno ndash Attualitagrave 4821 (2003) s 727-728 KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen

oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt SCHEELE

P-W Ein Leib ndash ein Geist Einfuumlhrung in den geistlichen Oumlkumenismus Paderborn Bonifatius 2006 OumlRSY L

43

ciacuterkve226

zazniacutevajiacute předevšiacutem v uplynulyacutech dvou desetiletiacutech hlasy ktereacute upozorňujiacute na kliacutečovyacute

vyacuteznam duchovniacute povahy ekumenickeacuteho uacutesiliacute Praacutevě bdquoznovuobjeveniacute pojmu kteryacute stojiacute v jaacutedru

ekumenickeacuteho hnutiacute (hellip) totiž revitalizaci oneacute duchovniacute dimenzeldquo kteraacute toto hnutiacute od počaacutetku

doprovaacutezela považuje napřiacuteklad současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů Kurt

Koch za bdquouacutestředniacute otaacutezkuldquo jež musiacute předchaacutezet nejen teologickyacute (a to předevšiacutem ekleziologickyacute)

dialog ale teacutež křesťanskyacute a ciacuterkevniacute život227

Rozprostřeniacute ekumenickeacute myšlenky v těch nejrozmanitějšiacutech oblastech působeniacute ciacuterkviacute

jak jsme toho svědky musiacute byacutet vyvaacuteženo zaměřeniacutem na střed z něhož ekumenismus vychaacuteziacute

Bez koncentrace na milostiveacute působeniacute Ducha jež tvořiacute živnou půdu celeacuteho ekumenismu totiž

riskujeme že ztratiacuteme ze zřetele samotnou jeho podstatu a smysl Kde se však Božiacute Duch

projevuje zcela mimořaacutednyacutem a vynikajiacuteciacutem způsobem jako původce a průvodce snah o jednotu

křesťanů Na tuto otaacutezku koncil odpověděl naacutesledujiacuteciacutemi slovy o duchovniacutem ekumenismu bdquoToto

obraacuteceniacute srdce a svatost života spolu se soukromyacutemi i veřejnyacutemi modlitbami za jednotu křesťanů

je třeba považovat za duši celeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute a praacutevem je lze nazyacutevat duchovniacutem

ekumenismemldquo228

Proniknout aktuaacutelnost zaacutevažnost a dalekosaacutehlost teacuteto vyacutepovědi se dnes nově jeviacute jako

zcela zvlaacuteštniacute vyacutezva pro ciacuterkev a pro každeacuteho křesťana Zdaacute se jako by praacutevě nyniacute s novou

naleacutehavostiacute nadchaacutezela bdquohodina duchovniacuteho ekumenismuldquo229

Obraacuteceniacute srdce uacutesiliacute o svatost

života a modlitba za jednotu oteviacuterajiacute vyacutejimečnyacute spirituaacutelniacute prostor v němž mohou se všiacute

intenzitou i jemnostiacute zazniacutevat konkreacutetniacute bdquopastoračniacute imperativyldquo Ducha jejichž rozlišeniacute

a naacutesledneacute přijetiacute vtiskujiacute ekumenickeacutemu uacutesiliacute pečeť Božiacuteho diacutela

V naacutesledujiacuteciacute čaacutesti chceme duchovniacute ekumenismus zasadit do těchto souvislostiacute

poukaacutežeme na impulzy ktereacute v katolickeacute ciacuterkvi vedly k jeho nejnovějšiacutemu doceněniacute zamysliacuteme

se jakyacute maacute duchovniacute ekumenismus vztah k teologickeacutemu poznaacuteniacute pokusiacuteme se formulovat

zaacutekladniacute charakteristiky duchovniacuteho ekumenismu z hlediska pastoraacutelniacute teologie a navrhneme

jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus může staacutet určujiacuteciacutem hlediskem pro teologickou

reflexi českeacuteho ekumenismu

141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext - impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady

pro jednotu křesťanů

Noi speravamohellip Una riflessione sul mistero spirituale del movimento ecumenico In Il Regno ndash Attualitagrave 5225

(2007) s 90-93 BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace In Getsemany 9 (2010) s

230-238 226

Srv předevšiacutem PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů

a norem 2563 JAN PAVEL II Ut unum sint 82-85 KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty

k jeho uskutečněniacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2008 Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen

Sitz in Koumlln Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005 [on line]

[citovaacuteno 6 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2005augustdocumentshf_ben-

xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_gehtml˃ 227

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven Augsburg Sankt Ulrich 2006 s 131 228

Unitatis redintegratio 8 229

SZEFFCZYK L Ecumenismo La ripida via della veritagrave Cittagrave del Vaticano Lateran University Press 2007

s 187

44

V souladu s koncilniacutem pojetiacutem můžeme o ekumenismu uvažovat jako o cestě

prohlubovaacuteniacute vyacutechoziacuteho bdquosvaacutetostneacuteho pouta jednotyldquo ktereacute je vyacutesledkem svaacutetosti křtu až

směrem k bdquouacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo230

jako o pouti od

bdquone dokonaleacuteholdquo k bdquoplneacutemu ciacuterkevniacutemu společenstviacuteldquo v pravdě a laacutesce mezi všemi

pokřtěnyacutemi231

Kardinaacutel Walter Kasper německyacute teolog kteryacute staacutel v letech 2001ndash2010 v čele

Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů v souladu s tiacutemto obrazem charakterizoval současnou pozici

ekumenismu jako jakyacutesi bdquomezistavldquo bdquofaacutezi přechoduldquo232

a to vědomě v protikladu vůči naacutezorům

ktereacute chtějiacute v patrneacute stagnaci ekumenickeacuteho pokroku spatřovat nezadržitelnyacute vpaacuted bdquoeacutery

postekumenickeacuteldquo233

Kardinaacutel nezastiacuteraacute existujiacuteciacute napětiacute na ekumenickeacutem poli a nechce situaci

idealizovat zaacuteroveň však dodaacutevaacute že bdquoživot saacutem se (hellip) odehraacutevaacute v meziprostoru kteryacute je plnyacute

napětiacuteldquo234

z čehož vyplyacutevaacute že ekumenismus jakožto dynamickeacute pro-cedere musiacute byacutet uacutezce

svaacutezaacuten praacutevě s životem

Podle obrazu apoštola na kteryacute v teacuteto souvislosti Walter Kasper odkaacutezal jsme dnes

v čase budovaacuteniacute růstu do plnosti Kristovy (srv Ef 412-13)235

Vyacuteše zmiacuteněnyacute bdquomezistavldquo

k němuž jsme na našiacute ekumenickeacute cestě dospěli je zapotřebiacute nyniacute podle našeho teologa bdquonaplnit

pravyacutem životemldquo Všechno čeho bylo v ekumenickeacutem dialogu dosaženo se musiacute nyniacute staacutet

součaacutestiacute života ciacuterkviacute neboť platiacute že bdquociacuterkve se od sebe nevzdaacutelily jenom diskusemi nyacutebrž

odcizeniacutem to znamenaacute způsobem jakyacutem žily Proto je život takeacute prostředkem v němž se musiacute

vzaacutejemně opět přibliacutežitldquo236

Ačkoliv naacutes navzaacutejem ještě staacutele děliacute určiteacute prvky křesťanskeacute nauky

je společenstviacute ktereacute mezi naacutemi již existuje dostatečně opravdoveacute

a hlubokeacute na to abychom bdquotuto ještě nedokonalou communio už žilildquo237

Nejvhodnějšiacute formu ekumenismu kterou za daneacuteho stavu věciacute je podle německeacuteho

teologa třeba rozvinout je tzv bdquoekumenismus životaldquo kteryacute Kasper definuje jako

bdquoekumenismus žityacute v každodenniacutem životě křesťanů a obciacuteldquo238

Život kteryacute je zde miacuteněn je

předevšiacutem novyacute život darovanyacute naacutem ve křtu samotnyacutem Bohem a proto se jeden křest jehož

vzaacutejemneacute uznaacuteniacute lze považovat za nesmiacuterně důležityacute krok ve vztaziacutech mezi ciacuterkvemi staacutevaacute

s křestniacutem vyznaacuteniacutem obnovovanyacutem při velikonočniacute liturgii teacutež bdquovyacutechoziacutem a vztažnyacutem bodem

230

Unitatis redintegratio 22 Obraz ekumenismu jako cesty kteraacute maacute svaacute stadia byl přitom vlastniacute i pojetiacute uacutesiliacute o

jednotu jak je chaacutepal JAN PAVEL II Ut unum sint 77 231

Srv Unitatis redintegratio 3 JAN PAVEL II Ut unum sint 14 232

Kasper popisuje tuto skutečnost pomociacute pojmů jako Zwischensituation Zeit des Uumlbergangs Uumlbergangsphase

Zwischenzustand srv např KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 61-62 Wege der

Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 63101-102 233

Srv GRUCHY JW DE Recovering ecumenical vision and commitment in postecumenical era In Journal of

Theology for Southern Africa 102 (November 1998) s 1-13 234

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 235

Srv tamteacutež s 62 236

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 237

Tamteacutež s 63 238

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 437 Pro bližšiacute analyacutezu pojmu srv

SVATOŇ R bdquoEkumenismus životaldquo Pozvaacuteniacute znovuobjevit duchovniacute kořeny jednoty křesťanů In BIELA A ndash

SCHOumlN R ndash BADURA J (ed) bdquoJednota v mnohostildquo Zborniacutek z teologickej konferencie mladyacutech vedeckyacutech

pracovniacutekov Bratislava ETF UK 2012 s 371-401

45

každeacuteho ekumenismu životaldquo239

Dynamika obsaženaacute v prožiacutevaacuteniacute svaacutetostneacuteho tajemstviacute maacute za

naacutesledek že celeacutemu pojmu bdquoekumenismu životaldquo je třeba rozumět bdquonikoliv staticky nyacutebrž jako

procesu uzdravovaacuteniacute a dalšiacuteho růstuldquo240

To co v naacutes maacute růst je pak předevšiacutem duchovniacute život

saacutem život Božiacute kteryacute ve křtu působiacute že to co je rozdiacutelneacute je povolaacuteno do společenstviacute

podivuhodneacute jednoty (srv 1K 1213)

Činorodeacute a zodpovědneacute ekumenickeacute jednaacuteniacute ktereacute chce kardinaacutel Kasper diskursem

o bdquoekumenismu životaldquo podpořit vyvěraacute z duchovniacuteho centra proměněneacute křesťanskeacute existence

Ekumenicky žiacutet je možneacute jedině tehdy stane-li se zdrojem veškereacuteho života Božiacute Duch kteryacute

naacutem byl daacuten vždyť jak doklaacutedaacute apoštol bdquodaacutet se veacutest Duchem je život a pokojldquo (Ř 86) Praacutevě zde

nachaacuteziacuteme důvod proč Kasper klade do těsneacute bliacutezkosti bdquoekumenismu životaldquo pojem

bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo ekumenickeacute hnutiacute jak vyacuteslovně připomiacutenaacute koncilniacute text vděčiacute za

svůj počaacutetek bdquomilosti Ducha Svateacuteholdquo241

a bdquojednotaldquo dodaacutevaacute naacuteš teolog bdquoje vposledku darem

Ducha Božiacuteho a vyacutesledkem jeho vedeniacute a proto oikoumene neniacute jednoduše akademickou

zaacuteležitostiacute nebo diplomatickyacutem obchodem nyacutebrž duchovniacutem procesemldquo242

V tomto kontextu

zazniacutevaacute tedy apel na znovuobjeveniacute bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo jako srdce bdquoekumenismu životaldquo

a uacutesiliacute o jednotu jako celku bdquoNa čem předevšiacutem zaacuteležiacute je duchovniacute ekumenismusldquo243

Rozviacutejeniacute pojmu bdquoekumenismu životaldquo v jeho uacutezkeacute vazbě na bdquoduchovniacute ekumenismusldquo

začalo určovat směřovaacuteniacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů zaacutehy poteacute co byl Walter Kasper

jmenovaacuten jejiacutem předsedou bdquoK sbquoekumenismu laacuteskylsquo a sbquoekumenismu pravdylsquo ktereacute samozřejmě

nadaacutele majiacute svůj vyacuteznam se musiacute přidat sbquoekumenismem životalsquoldquo244

piacuteše tehdejšiacute sekretaacuteř Marc

Ouelett ve sveacute zpraacutevě o praacuteci rady během roku 2001 Stejnou myšlenku opakuje o rok později

jeho naacutestupce v uacuteřadu Brian Farell přičemž ekumenismus života a duchovniacute ekumenismus

splyacutevajiacute vjedno bdquoTento ekumenismus života duchovniacute ekumenismus je třeba na všech uacuterovniacutech

ndash od teologie až po pastoračniacute činnost ndash obnovitldquo245

Mezi ekumenickyacutemi partnery je dnes nutneacute

prohloubit vztahy na spirituaacutelniacute rovině což je možneacute jen za předpokladu rozviacutejeniacute duchovniacuteho

života a bdquoproto je nezbytnaacute obnovenaacute ekumenickaacute spiritualitaldquo246

Důvodem pro akcentuaci

duchovniacuteho rozměru ekumenismu je přesvědčeniacute že bdquojedině vzaacutejemneacute duchovniacute obohaceniacute skrze

společnou modlitbu a jineacute formy duchovniacuteho společenstviacute umožniacute katoliacutekům a ostatniacutem

křesťanům pustit se uacutespěšně do rozhodujiacuteciacutech otevřenyacutech otaacutezek ktereacute jsou před naacutemildquo247

Tyto impulzy se promiacutetly do naacuteplně jednaacuteniacute plenaacuterniacute schůze papežskeacute rady kteraacute

v listopadu 2003 stanovila za sveacute teacutema praacutevě otaacutezku duchovniacuteho ekumenismu248

a doporučila

239

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 59 240

TENTYacuteŽ Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 241

Unitatis redintegratio 1 242

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 30 243

TENTYacuteŽ Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 244

OUELETT M Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2001 In Catholica 56

(2002) s 110 245

FARREL B Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2002 In Catholica 57 (2003)

s 83 246

Tamteacutež 247

Tamteacutež s 84 248

Srv Pontificio consiglio per la promozione dellʼunitagrave dei cristiani La spiritualitagrave ecumenica In Il Regno ndash

Documenti 4821 (2003) s 653-664

46

bdquovypracovat přiacuteručku (vademecum) kteraacute by povzbudila ty kdo nesou zvlaacuteštniacute zodpovědnost za

podporu jednoty křesťanů kteraacute by přispěla k prohloubeniacute duchovniacutech kořenů ekumenismu

a předložila naacutevrhy na dosaženiacute tohoto ciacuteleldquo249

Vyacutesledkem naacutesledujiacuteciacute viacutece než dvouleteacute praacutece

nejen členů rady a jejich konzultorů ale teacutež miacutestniacutech ekumenickyacutech skupin bylo vydaacuteniacute textu

pod naacutezvem Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione představeneacuteho veřejnosti

v lednu 2006250

Dokument vidiacute centrum duchovniacuteho ekumenismu v prohloubeniacute křesťanskeacute viacutery

dosvědčeneacute předevšiacutem v Piacutesmu ale teacutež ve svědectviacute mučedniacuteků a svatyacutech daacutele předklaacutedaacute

podněty k rozvoji ekumenickeacuteho modlitebniacuteho a bohoslužebneacuteho života a zmiňuje specifickeacute

uacutekoly ktereacute v teacuteto oblasti naacuteležiacute farnostem řeholniacutem komunitaacutem jinyacutem společenstviacutem

i pracovniacutekům v pastoraci

142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute

Podle slov německeacuteho biskupa a ekumenika Paula-Wernera Scheeleho představuje dnes

duchovniacute ekumenismus zvlaacuteštniacutem způsobem vyacutezvu teacutež pro teologickou reflexi Teologie je podle

něj bdquopovolaacutena k tomu aby se duchovniacutemu ekumenismu věnovala všemi prostředky a metodami

Teologie se musiacute zabyacutevat všemi jeho komponentami a tak musiacute pomoci zabraacutenit tomu aby došlo

v teacuteto oblasti k uacutejmě a ke zkresleniacute Konkreacutetněji to znamenaacute promyacutešlet prameny duchovniacuteho

ekumenismu a ndash tam kde je to nutneacute ndash tyto prameny odkryacutevat a umožnit k nim přiacutestupldquo251

Duchovniacute ekumenismus naacutes se svyacutemi třemi zaacutekladniacutemi dimenzemi jak je charakterizoval

koncil ndash tedy obraacuteceniacutem uacutesiliacutem o svatost a modlitbou ndash přivaacutediacute v prveacute řadě na rovinu duchovniacute

zkušenosti kteraacute je v zaacutesadě přiacutestupnaacute všem členům Božiacuteho lidu bez rozdiacutelu Každyacute křesťan

může svou osobniacute konverziacute rozviacutejeniacutem života viacutery naděje a laacutesky a prosbou za jednotu

nezastupitelně vstoupit do duchovniacuteho procesu jiacutemž je ekumenickeacute hnutiacute My všichni jsme

pozvaacuteni jak bystře podotyacutekaacute Yves Congar abychom bdquoučinili osobniacute zkušenost teacute milosti kteraacute

byla daacutenaldquo252

Duchem Svatyacutem ciacuterkviacutem a ciacuterkevniacutem společenstviacutem v minuleacutem stoletiacute když se

v jejich nitru zrodila touha po hlubšiacute jednotě Ptejme se tedy jakyacute je vyacuteznam a podstata duchovniacute

zkušenosti v celku křesťanskeacute viacutery a jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus kteryacute na

takoveacute zkušenosti staviacute může staacutet autentickyacutem miacutestem z něhož budeme moci čerpat teologickeacute

poznaacuteniacute ve smyslu tradičniacutech loci theologici253

Pro tuto křesťanskou viacuteru maacute kardinaacutelniacute vyacuteznam skutečnost že pravda se odhaluje

v setkaacuteniacute s Tiacutem kteryacute je život Teprve tomu kdo se setkaacute s Kristem se oteviacuterajiacute oči poznaacuteniacute

249

KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute s 9 250

Srv TENTYacuteŽ Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione Roma Cittagrave Nuova 2006 (českyacute

překlad Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute) 251

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis In THOumlNISSEN W (ed) bdquoUnitatis

redintegratioldquo 40 Jahre Oumlkumenismusdekret ndash Erbe und Auftrag Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 s 330 252

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi Roma Cittagrave nuova 1986 s 158 253

Srv WICKS J bdquoLuoghi teologicildquo In FISICHELLA R (ed) Dizionario di teologia fondamentale Assisi

Cittadella editirce 1990 s 645-647

47

(srv L 2431) předpokladem poznaacuteniacute je osobniacute vztah laacutesky254

Ježiacuteš ndash bdquocesta pravda i životldquo

(J 146) v jedneacute osobě ndash se sdiacuteliacute těm kdo jej milujiacute a zachovaacutevajiacute slovo Otce kteryacute ho poslal

(srv J 1423-24) a tak se sami v sobě snažiacute uskutečňovat onu jednotu poznaacuteniacute a laacutesky Vždyť

poznaacuteniacute ktereacute by křesťana nevedlo k prohlubovaacuteniacute laacutesky kterou mu Kristus odkazuje jako

nejvyššiacute přikaacutezaacuteniacute označuje již apoštol za nepravdiveacute (srv 1J 24) Ortodoxie tedy pravost viacutery

jak naacutes učiacute svatyacute Jan je vnitřně spojena s ortopraxiacute ryzostiacute života kdo řiacutekaacute že Boha poznal

a bdquože v něm zůstaacutevaacute musiacute žiacutet tak jak žil onldquo (1J 26) Autentickyacute křesťanskyacute život kteryacute je

životem duchovniacutem pak maacute schopnost zrcadlit tajemstviacute viacutery v Nejsvětějšiacute Trojici a v Ježiacuteše

Božiacuteho Syna (srv 1J 222ndash23) V jak ostreacutem kontrastu zde stojiacute farizejoveacute kteřiacute jsou

přesvědčeni o tom že z Piacutesem vědiacute kdo Ježiacuteš je (srv Mt 2216) avšak zdraacutehajiacute se k němu

přibliacutežit nechtějiacute vstoupit do společenstviacute s živyacutem Slovem a tiacutem paacutedem si zaviacuterajiacute cestu jak

k poznaacuteniacute pravdy tak k poznaacuteniacute zdroje z něhož pravda vychaacuteziacute totiž Otce (srv J 540 83155)

Jan Pavel II ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute hovořiacute o tom že společenstviacute kteraacute

se jej uacutečastniacute si vzaacutejemnyacutem dialogem bdquopomaacutehajiacute k tomu aby na sebe mohla společně hledět

ve světle apoštolskeacute tradiceldquo což klade před všechny zainteresovaneacute otaacutezku bdquozda opravdu

a odpoviacutedajiacuteciacutem způsobem vyjadřujiacute to co Duch předal prostřednictviacutem apoštolůldquo255

Tradici je

přitom nezbytneacute chaacutepat jako veskrze dynamickou skutečnost neboť postupuje v dějinaacutech

směrem k jejich naplněniacute a Božiacute lid za přispěniacute Ducha Svateacuteho neustaacutele pronikaacute do jejiacuteho

obsahu256

Pro naši otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se vztahu duchovniacute zkušenosti a duchovniacuteho života ke kteryacutem

naacutes přivaacutediacute pojem duchovniacuteho ekumenismu a teologickeacuteho poznaacuteniacute je kliacutečoveacute že Duch Svatyacute

ktereacuteho Kristus seslal aby naacutes uvaacuteděl do celeacute pravdy (srv J 1613) pomaacutehaacute sveacute ciacuterkvi odkryacutevat

bohatstviacute živeacute a životodaacuterneacute Tradice nikoliv pouze bdquohlaacutesaacuteniacutem těch kteřiacute s posloupnostiacute

v biskupskeacutem uacuteřadě přijali bezpečneacute charisma pravdyldquo nyacutebrž takeacute bdquopřemyacutešleniacutem a studiem

věřiacuteciacutechldquo kteřiacute po Mariině vzoru uchovaacutevajiacute všechna slova ve sveacutem srdci a uvažujiacute o nich

(srv L 21951) a takeacute praacutevě bdquohlubšiacutem pochopeniacutem duchovniacutech skutečnostiacute z vlastniacute

zkušenostildquo257

Každaacute ze třiacute složek tvořiacute nezadatelnou součaacutest bdquohermeneutickeacuteho procesuldquo neboť

porozuměniacute Tradici se odehraacutevaacute bdquov souhře teologie života viacutery celeacuteho Božiacuteho lidu a rozhodnutiacute

učitelskeacuteho uacuteřaduldquo258

Živaacute naacuteboženskaacute zkušenost je cestou jak bdquopřehleacutednout a zhodnotit

poklady ciacuterkveldquo259

254

bdquohellip kdo nežije s Bohem ten Boha neznaacute V laacutesce a jedině v laacutesce je mysliteneacute skutečneacute poznaacuteniacute Pravdy A

naopak Pravda se daacute poznaacutevat jen v laacutesce kdo žije Laacuteskou nemůže nemilovatldquo (FLORENSKIJ P Sloup a opora

pravdy Velehrad Refugium 2003 s 85) 255

JAN PAVEL II Ut unum sint 16 256

Dei Verbum (věroučnaacute konstituce o Božiacutem zjeveniacute z 18 listopadu 1965) 8 257

Tamteacutež 258

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz In HILBERATH

BJ ndash SATTLER D Vorgeschmack Oumlkumenische Bemuumlhungen um die Eucharistie Mainz Gruumlnewald 1995 s

67 bdquoTeologie je neodmyslitelnyacute prvek maacute-li takoveacute porozuměniacute růst a to jakožto kritickaacute reflexe Duchovniacute

zkušenost tvořiacute takřiacutekajiacutec mateřskou půdu pro takovyacute růst v porozuměniacute Rozhodnutiacute učitelskeacuteho uacuteřadu nakonec

přinaacutešiacute posledniacute zaacutevaznou jasnost aniž by se tiacutem hermeneutickyacute proces jednou provždy uzavřelldquo (ULLRICH L op

cit) 259

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 27

48

Vstupovat staacutele velkodušněji do zkušenosti s Duchem jednoty kteryacute v naacutes působiacute touhu

po obraacuteceniacute svatosti života a modlitbě za sjednoceniacute křesťanů tak znamenaacute jednu z cest jiacutež

ciacuterkev směřuje k plnosti Božiacute pravdy kteraacute se projeviacute na konci věků Učiněnaacute zkušenost se staacutevaacute

autentickyacutem a privilegovanyacutem pramenem zakoušeniacute přiacutetomnosti Ducha kteryacute naacutem daacutevaacute poznat

zaacuteměr Božiacute laacutesky jiacutemž je smiacuteřit a sjednotit lidstvo ve sveacutem Synu (srv Ef 211-21)260

Když takto uvažujeme nezjišťujeme že potenciaacutel duchovniacuteho ekumenismu zůstaacutevaacute staacutele

ještě něčiacutem maacutelo rozvinutyacutem Naviacutec pokud praacutevě tato dimenze ekumenismu přivaacutediacute věřiacuteciacute

k tomu že staacutele hlouběji svyacutem poznaacuteniacutem a životem pronikajiacute do pravdy viacutery pak se může staacutet

prostorem v němž Božiacute lid nakolik je universitas fidelium pod vlivem Ducha Svateacuteho jakožto

Ducha pravdy aktualizuje nadpřirozenyacute sensus fidei jiacutemž se projevuje to co koncil nazyacutevaacute

bdquoneobyčejnou vlastnostiacuteldquo ciacuterkve že totiž bdquocelek věřiacuteciacutech kteřiacute majiacute pomazaacuteniacute od Svateacuteho

(srv 1J 22027) se nemůže myacutelit ve viacuteřeldquo261

Ekumenismus neniacute zaacuteležitostiacute jen hierarchie jen

teologů anebo jen bdquolaickyacutechldquo uacutedů Kristova těla nyacutebrž testamentem kteryacute Paacuten odevzdal sveacute

snoubence jako jedneacute nerozděleneacute osobě bdquoČinnyacute zaacutejem o obnoveniacute jednoty je zaacuteležitostiacute celeacute

ciacuterkveldquo262

Proto praacutevě přijetiacute již dosaženyacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu ndash a doufejme že

i těch ke kteryacutem naacutem Bůh daacute ještě dojiacutet ndash zaacutevisiacute s konečnou platnostiacute na všeobecneacutem souhlasu

sahajiacuteciacutem od biskupů až po posledniacuteho člena Božiacuteho lidu263

Pokud Božiacute lid jako celek a každyacute

jeho jednotlivyacute přiacuteslušniacutek nevstoupiacute do zkušenosti s Duchem volajiacuteciacutem k jednotě je již předem

každyacute takovyacute všeobecnyacute souhlas předurčen k neuacutespěchu

Ptaacuteme-li se po vyacuteznamu duchovniacuteho ekumenismu pro teologickou praacuteci můžeme

nakonec uveacutest jeden konkreacutetniacute přiacuteklad je jiacutem teologickeacute diacutelo ekumenickeacute studijniacute skupiny

v Dombes (Groupe des Dombes) u jehož koleacutebky staacutel francouzskyacute kněz Paul Couturier kteryacute

byacutevaacute všeobecně poklaacutedaacuten za bdquoprůkopniacuteka duchovniacuteho ekumenismuldquo264

Praacutece tohoto kruhu

převaacutežně katolickyacutech a reformovanyacutech teologů již po desetiletiacute přispiacutevaacute zcela osobityacutem

způsobem ke světoveacutemu ekumenickeacutemu dialogu vyacutesledneacute texty se rodiacute v symbioacuteze modlitby

a teologickeacute reflexe a směřujiacute k ciacuterkviacutem v prveacute řadě jako vyacutezvy k vlastniacute konverzi265

Takto

se ukazuje vzaacutejemnaacute součinnost kteraacute existuje mezi modlitbou a teologickyacutem dialogem

bdquoModlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute

se plodnouldquo266

260

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 99 261

Lumen gentium 12 262

Unitatis redintegratio 5 263

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 80 264

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 265

Srv CLIFFORD CE The Groupe des Dombes A Dialog of Convesion New York Peter Lang 2005 266

JAN PAVEL II Ut unum sint 33

49

143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu

Přistoupiacuteme-li k pojmům jako bdquoekumenismus životaldquo bdquoduchovniacute ekumenismusldquo z pozice

bdquohermeneutiky podeziacuteravostildquo267

pak naacutem celyacute ekumenickyacute program kteryacute uvedl do života

kardinaacutel Kasper a jeho spolupracovniacuteci bude nejprve připadat jako taktickyacute krok kteryacute maacute

odveacutest pozornost od skutečnyacutech teologickyacutech probleacutemů předevšiacutem ekleziologickyacutech otaacutezek

ktereacute s novou razanciacute vyvstaly v důsledku prohlaacutešeniacute Dominus Iesus268

Ti z teologů kteřiacute vyacutezvu

vzali vaacutežně však upozornili na vyacuteznamnyacute dopad kteryacute danaacute koncepce může miacutet praacutevě

v teologii nakolik se bdquozkušenostiacute ktereacute jsou v ekumenickeacutem společenstviacute darovaacuteny (nikoliv

učiněny) dotazujeme po jejich teologickyacutech implikaciacutechldquo269

Zdůrazněniacute života jako primaacuterniacute kategorie ekumenismu naacutes upomiacutenaacute na niternou vazbu

kterou je křesťanskaacute teologie spojena praacutevě s životem Tento uacutezkyacute vztah můžeme odhalit zvlaacuteště

v raacutemci pastoraacutelniacute teologie jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem ndash budeme-li ji chaacutepat jako bdquoteologii

životaldquo ndash je praacutevě život a to život v jeho plnosti tedy život s Bohem (srv J 1010)270

bdquoPastorace

je pak hledaacuteniacutem a zpřiacutestupněniacutem cest ktereacute vedou k plnosti tolik očekaacutevaneacuteho životaldquo271

Co znamenaacute že chceme ekumenismus a vyacutezvu k objeveniacute jeho duchovniacute dimenze

reflektovat z hlediska pastoraacutelniacute teologie K objasněniacute naacutem může pomoci definice pastoralisty

Pavla Ambrose podle něhož tato teologickaacute discipliacutena bdquotematizuje celeacute situaci přiměřeneacute

uskutečněniacute podstaty ciacuterkve v onom sbquonyniacutelsquo ciacuterkveldquo272

Podstatou ciacuterkve je byacutet bdquoslužebniciacute Paacuteněldquo

(srv L 138) nechat se Kristem poslat do světa ziacuteskaacutevat mu učedniacuteky ze všech naacuterodů

zvěstovat jim slovo o spaacutese a tuto spaacutesu uskutečňovat tiacutem že bude přivaacutedět lidstvo k životu

ve jmeacutenu trojjedineacuteho Boha (srv Mt 2819-20) Jak je toto nejvlastnějšiacute bytiacute ciacuterkve přiacutetomno

ve světě v onom pro spaacutesu určujiacuteciacutem bdquodnesldquo (srv L 421) a co by ciacuterkev měla konat aby se staacutele

autentičtěji projevovala to je předmětem pastoraacutelně-teologickyacutech uacutevah K tomu P Ambros

dodaacutevaacute bdquoPastoraacutelniacute teologie zkoumaacute skutečneacute primaacuterniacute ciacutele staacutevajiacuteciacute praxe a porovnaacutevaacute je

s původniacutem uacutekolem kteryacute ciacuterkvi Kristus svěřil Opětně definuje primaacuterniacute ciacutele pastoračniacute činnosti

ciacuterkve vzhledem k přiacutetomnosti a budoucnosti to znamenaacute způsobem zohledňujiacuteciacutem dobu

ve ktereacute ciacuterkev žije (sbquoznameniacute časůlsquo)ldquo273

Pod primaacuterniacutem ciacutelem veškereacute činnosti ciacuterkve pak autor

rozumiacute praacutevě poslaacuteniacute ktereacute vtělenyacute Božiacute Syn sveacute ciacuterkvi svěřil tedy byacutet naacutestrojem spaacutesy

Původcem teacuteto spaacutesy je přitom saacutem Kristus ndash živyacute přiacutetomnyacute a zachraňujiacuteciacute ve slově ktereacute ciacuterkev

zvěstuje a ve svaacutetostech ktereacute ciacuterkev slaviacute Ciacuterkev stojiacute ve službě spaacutesy kteraacute se odehraacutevaacute

v osobniacutem setkaacuteniacute člověka s Bohem v Kristu skrze Ducha Svateacuteho

267

HILBERATH BJ Oumlkumene des Lebens als kommunikative Theologie ndash Erste Vorblicke auf ein Programm In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 18 268

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 269

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort In TITIacuteŽ (ed) Oumlkumene des

Lebens als Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 9 270

Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev Velehrad Refugium 2003 s 80-81 271

Tamteacutež s 82 272

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s

189 273

TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 43

50

Aby ciacuterkev mohla sveacutemu poslaacuteniacute v každeacute době co nejopravdověji dostaacutet je s pomociacute

Ducha Svateacuteho vedena k tomu snažit se pohledem proniknutyacutem viacuterou bdquorozeznaacutevatldquo (discernere)

v udaacutelostech našiacute doby bdquopraveacute znaacutemky Božiacute přiacutetomnosti a Božiacuteho zaacuteměruldquo274

kde Bůh

promlouvaacute kam naacutes volaacute Koncilniacute text pastoraacutelniacute konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě klade při

takoveacutem rozlišovaacuteniacute hlavniacute důraz na světlo viacutery ktereacute umožňuje bdquoposouditldquo (diiudicare) ryzost

toho s čiacutem se ciacuterkev v přiacutetomneacutem okamžiku setkaacutevaacute a ktereacute může Božiacute lid přiveacutest

k odpoviacutedajiacuteciacutem bdquořešeniacutemldquo (solutiones) když objeviacuteme bdquoBožiacute uacutemyslldquo (divinum propositum)

tyacutekajiacuteciacute se našeho povolaacuteniacute275

Naslouchaacuteniacute a vyacuteklad toho co dnešniacute doba řiacutekaacute přitom za

přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute oteviacuteraacute hloubku Božiacuteho slova přivaacutediacute samotnou ciacuterkev k tomu

aby staacutele hlouběji chaacutepala (percipi) leacutepe poznaacutevala (intelligi) a přiměřeněji podaacutevala (proponi)

Božiacute pravdu276

Pokud Kristus sveacute ciacuterkvi odevzdal testament jednoty pak je našiacutem uacutekolem zkoumat naši

věrnost tomuto odkazu a usilovat o to aby se Ježiacutešova prosba za jednotu staacutevala staacutele viacutece

skutečnostiacute v životě ciacuterkviacute a jednotlivyacutech učedniacuteků Jestliže katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem

koncilu nezvratně vykročila na cestu ekumenismu stalo se tak proto že nastavila sluch Paacutenovu

Duchu a dokaacutezala v teacuteto konkreacutetniacute věci pozorně čiacutest bdquoznameniacute dobyldquo277

Při pohledu

na ekumenickeacute bdquodnesldquo ciacuterkve tudiacutež nejde pouze o to sesbiacuterat co největšiacute množstviacute dat a podrobit

je pečlivyacutem rozborům Je třeba se daleko spiacuteše vydat cestou založenou na bdquovnitřniacute kvalitě

důvěrneacuteho vztahu mezi křesťanem a Bohem na přiacutemeacutem zaacutesahu Božiacutem do světa jednotliveacuteho

člověkaldquo278

a do života společenstviacute ciacuterkve Vyacutechodiskem musiacute byacutet spiacuteše spirituaacutelniacute přiacutestup

vyplyacutevajiacuteciacute z viacutery v neutuchajiacuteciacute přiacutetomnost Krista v dějinaacutech jenž jednaacute mociacute Ducha v ciacuterkvi

a v nitru každeacuteho člověka Kde se do našich ekumenickyacutech uacutevah promiacutetneme tento bdquozaacutekladniacute rys

křesťanskeacute spiritualityldquo279

tam s novou naleacutehavostiacute vystupuje nutnost teologicky zuacuterodnit jak

otaacutezku obraacuteceniacute tak boholidskeacute zkušenosti tedy uacutestředniacutech prvků duchovniacuteho ekumenismu

Uvažujeme-li o ekumenismu jako o uacutesiliacute křesťanů o jednotu z hlediska pastoraacutelniacute

teologie pak se soustřediacuteme na to jak ciacuterkev kteraacute je bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute

a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho lidstvaldquo280

v současneacute době odpoviacutedaacute teacuteto

sveacute povaze tedy jak dalece je uacutečinnyacutem bdquoznameniacutem a naacutestrojemldquo jednoty Vychaacuteziacuteme přitom

z přesvědčeniacute že přetrvaacutevajiacuteciacute stav rozděleniacute mezi křesťany je skutečnostiacute jež neniacute v souladu

s jednotou učedniacuteků kterou Kristus ve sveacute řeči na rozloučenou kvalifikoval jako předpoklad

toho bdquoaby svět uvěřilldquo (J 1721)281

274

Gaudium et spes 11 275

Srv tamteacutež 276

Srv tamteacutež 44 277

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 3 278

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 18 279

Tamteacutež 280

Lumen gentium 1 281

bdquoToto rozděleniacute však zřejmě odporuje Kristově vůli je pohoršeniacutem světu a poškozuje svatou věc hlaacutesaacuteniacute

evangelia všemu stvořeniacuteldquo (Unitatis redintegratio 1)

51

144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v teologickeacute reflexi českeacuteho ekumenismu

Chceme-li poukaacutezat na to jak se promyacutešleniacute podnětů duchovniacuteho ekumenismu může staacutet

plodnyacutem v prostřediacute českeacute ekumeny bude nejvhodnějšiacute naznačit odpověď na otaacutezku po

kořenech ze kteryacutech českyacute ekumenismus vychaacuteziacute Daacutevaacuteme přitom za pravdu Jaroslavu

Vokounovi že bdquopočaacutetky českeacuteho ekumenismu (hellip) praacutevem vidiacuteme v nacistickyacutech žalaacuteřiacutech a

koncentračniacutech taacuteborech (prof Bič ndash kardinaacutel Beran) jakož i v komunistickyacutech vězniciacutech a PTP

a v praacuteci Charty 77 (Otčenaacutešek Daviacutedek Zvěřina ndash M Rejchrt J Dus aj)ldquo282

K tomuto tvrzeniacute

evangelickeacuteho ekumenickeacuteho teologa bychom pak přidali i atmosfeacuteru a udaacutelosti kteryacutech byly

naše ciacuterkve svědky v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute tedy v době již lze bez ostychu označit

za bdquočeskeacute ekumenickeacute jaroldquo283

Setkaacutevaacuteniacute křesťanskyacutech intelektuaacutelů v Jirchaacuteřiacutech na kteryacutech bylo

ciacutetit podněty probiacutehajiacuteciacuteho koncilu ale i postupneacute přibližovaacuteniacute se na uacuterovni oficiaacutelniacutech vztahů

doklaacutedajiacute jak se postupně prolamovaly bdquobarieacutery mezi katolickyacutem a protestantskyacutem milieuldquo284

Kdybychom se podiacutevali do minulosti ještě hlouběji a to k velehradskeacute ideji unionistickeacute

kteraacute anticipovala nejeden prvek moderniacuteho ekumenismu285

zjistiacuteme že pro jejiacuteho uacutestředniacuteho

šiřitele Antoniacutena Cyrila Stojana se přiacuteprava na čas kdy se dovršiacute diacutelo jednoty měla staacutet

předevšiacutem apoštolaacutetem kteryacute musiacute proniknout do nitra celeacuteho Božiacuteho lidu a na němž smiacute každyacute

věřiacuteciacute miacutet svoji uacutečast předevšiacutem modlitbou a konkreacutetniacutemi skutky milosrdenstviacute

Je nutneacute ovšem zmiacutenit i druhou straacutenku Ambivalentniacute naacuteběh patrnyacute v některyacutech

minulyacutech epizodaacutech českeacuteho ekumenismu v době komunistickeacute totality je vyacutestrahou a němyacutem

svědectviacutem křehkosti uacutesiliacute o jednotu kterou lze zneužiacutet jako naacutestroj lidskyacutech zaacutejmů

či zpolitizovat a to tehdy budeme-li poklaacutedat celou věc nikoliv za diacutelo Božiacute nyacutebrž pouze lidskeacute

Kromě autentickeacute touhy po jednotě se totiž v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula ani

viacutece či meacuteně povrchniacutem a diskutabilniacutem institučniacutem formaacutem (např Křesťanskaacute miacuterovaacute

konference) Vyacutejimečnyacutem jevem nebyla ani strumentalizace deformovaneacute ekumenickeacute

myšlenky kteraacute paradoxně měla mezi samotnyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi působit rozkladně

(např v padesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute)

V současnosti určujiacute oficiaacutelniacute směrnice vypracovaneacute jak samotnou Českou biskupskou

konferenciacute tak ve spolupraacuteci s Ekumenickou radou ciacuterkviacute zaacutekladniacute linie ekumenicky vniacutemaveacute

praxe a oteviacuterajiacute širokeacute pole ekumenickeacute spolupraacutece Ekumenickeacute směrnice byť sebevhodnějšiacute

a sebeotevřenějšiacute ovšem samy o sobě nestačiacute bdquoNyniacute ciacuterkveldquo v němž zazniacutevaacute ekumenickyacute

imperativ odkazuje každeacuteho křesťana a celaacute společenstviacute ciacuterkviacute k duchovniacutemu rozlišovaacuteniacute aby

bylo možneacute poznat co od naacutes Bůh pro jednotu sveacuteho lidu konkreacutetně požaduje jak na to

282

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 283

bdquoByl to opojnyacute vaacutenek ekumenickeacuteho jara něco zcela noveacuteho čerstveacuteho Podleacutehali jsme tomu ekumenickeacutemu

nadšeniacute zcela nekritickyldquo vzpomiacutenaacute evangelickyacute teolog Josef Smoliacutek (SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec

ekumenismu In Křesťanskaacute revue LXIV5 1997 s 132) Podle něj šlo o dobu ekumenickeacuteho taacuteniacute kdy se u

evangeliacuteků bdquotěžisko konfesijniacute identity () začalo přesouvat z vnějšiacutech poloh ukřivděneacuteho evangeliacuteka do poloh

společneacute viacuteryldquo (SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 77) 284

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 175 285

Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam In AA VV

Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti s 65-66

52

upozorňuje Pavel Ambros286

Dnešniacute pastoračniacute situace v našich zemiacutech kdy jsou křesťanskeacute

ciacuterkve vrženy doprostřed viacuteru bdquotrhu duchovniacutech cestldquo naviacutec vybiacuteziacute podle biskupa Vaacuteclava

Maleacuteho křesťany praacutevě k tomu aby utvaacuteřely bdquoohniska duchovniacute zkušenostildquo s Bohem kteryacute je

skrytyacute a zaacuteroveň bliacutezkyacute volaacute naacutes k tomu abychom jako ciacuterkve a křesťaneacute přestali pouze

bdquozdvořile kraacutečet vedle sebe navzaacutejem si projevovat uacutectuldquo nyacutebrž nastoupili na cestu naacuteročneacute

bdquoekumeny životaldquo287

Nechaacuteme-li si projiacutet ještě jednou takto ve všiacute kraacutetkosti připomenuteacute ostrůvky našiacute

ekumenickeacute paměti a našeho současneacuteho specifickeacuteho kontextu zazniacutevajiacute i pro českyacute

ekumenismus naacutesledujiacuteciacute slova Waltera Kaspera jako pozoruhodně bliacutezkaacute bdquoSrdcem ekumenismu

(hellip) nejsou papiacutery a dokumenty (hellip) Ekumenismus začal před koncilem přaacutetelskyacutemi kroužky

předevšiacutem s pomociacute přaacutetelskyacutech kroužků společenstviacute středisek života může dnes opět dostat

novyacute elaacutenldquo288

Uacutesiliacute o jednotu chaacutepaneacute jako apoštolaacutet celeacute ciacuterkve jak k němu neuacutenavně vybiacutezel

Stojan zkušenost společneacuteho života a modlitby kterou učinili češtiacute duchovniacute v nelidskyacutech

podmiacutenkaacutech koncentračniacutech laacutegrů nadšeniacute s niacutemž se do dialogu pouštěli křesťanštiacute

intelektuaacuteloveacute v době Pražskeacuteho jara zaacutevazek postavit se na stranu bezmocnyacutech kteryacute

si uvědomili katoličtiacute a evangeličtiacute chartisteacute - to vše znamenaacute cenneacute a ryziacute duchovniacute bohatstviacute

ukryteacute v tradici miacutestniacute ciacuterkve ktereacute může byacutet dnes znovu vyneseno na světlo aby se v novyacutech

podmiacutenkaacutech stalo zdrojem inspirace českeacutemu ekumenismu Znovuobjevit ekumenismus jako

touhu po jednotě kteraacute je ryziacute udaacutelostiacute boholidskou pak nepochybně může působit jako prevence

před pokusy o manipulaci z našiacute strany

I v samotneacute českeacute teologickeacute ekumenickeacute reflexi lze přitom naleacutezt jistou kontinuitu a to

jak pokud jde o pastoračně teologickyacute kontext tak spirituaacutelniacute přiacutestup Uveďme přiacuteklad O tom

že ekumenismus je bdquoodpovědiacute věřiacuteciacuteho na Božiacute vyacutezvuldquo ve ktereacute musiacute souzniacutet laacuteska k bližniacutemu

postoj pokaacuteniacute a obnovy a život modlitby byl přesvědčen již v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute

Vaacuteclav Frei jeden z organizaacutetorů jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů kteryacute se zamyacutešlel nad otaacutezkou

bdquoCo maacuteme dělat aby ekumenickaacute praacutece pokročilaldquo289

Ve sveacute uacutevaze o perspektivaacutech

ekumenickeacute praacutece u naacutes haacutejiacute tezi že uacutesiliacute o jednotu se musiacute staacutet bdquoduchovniacute samozřejmostiacuteldquo

a projevem vlastniacute věrnosti vůči Bohu musiacute sestoupit na uacuteroveň života z viacutery Jedině

ekumenismus jako projev věrnosti Bohu stojiacuteciacute na duchovniacutech zaacutekladech ekumenismus kteryacute

se stal měřiacutetkem opravdovosti křesťanskeacuteho života může přineacutest sveacute ovoce i v miacutestniacutech

podmiacutenkaacutech290

Na nutnost zabyacutevat se při studiu ekumenismu fenomeacutenem bdquozbožnostildquo přitom

poukaacutezal již Josef L Hromaacutedka291

a vnitřniacute souvislost spirituality s uacutesiliacutem o dosaženiacute jednoty

286

Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi

ciacuterkve s 204 287

Srv MALYacute V Současnaacute pastoračniacute situace ndash vyacutezva pro ekumenismus In AA VV Acta VIII conventus

velehradensis anno 2007 K hlubšiacute solidaritě mezi křesťany v Evropě Olomouc Refugium 2011 s 208-211 288

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 289

FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy s 2 290

Srv tamteacutež s 3-4 291

Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 5-29

53

křesťanů tematizoval nověji na katolickeacute straně kupřiacutekladu Alexander Heidler292

nebo Vaacuteclav

Ventura293

Přiacutenos našeho přiacutespěvku k českeacute ekumenickeacute teologii vidiacuteme v tom že v našiacute reflexi

českeacuteho ekumenismu kteraacute se bude odviacutejet z pozice pastoraacutelniacute teologie je vůdčiacute perspektivou

pojetiacute ekumenismu jako spirituaacutelniacute udaacutelosti tedy hnutiacute ktereacute z impulzů Ducha Svateacuteho vzešlo

a jedině diacuteky nim může nadaacutele pokračovat294

Tato skutečnost vyžaduje abychom se dotazovali

po způsobech jakyacutemi Duch promlouvaacute k ciacuterkviacutem a křesťanům v našiacute zemi aby je podněcoval

a vedl na cestě k dokonaleacute jednotě podle Božiacute vůle Zcela vyacutejimečnou oblast působeniacute Ducha

Svateacuteho přitom představuje duchovniacute ekumenismus jehož tři zaacutekladniacute prvky (obraacuteceniacute uacutesiliacute

o svatost a modlitba za jednotu) naacutes uvaacutedějiacute do spirituaacutelniacute dynamiky diacutela obnoveniacute jednoty mezi

všemi pokřtěnyacutemi Teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteza českeacuteho ekumenismu o kterou se pokusiacuteme

tak směřuje k aktuaacutelniacute potřebě obnoveniacute a prohloubeniacute autentickeacuteho uacutesiliacute o jednotu Božiacuteho lidu

jehož zaacutekladem je povolaacuteniacute ktereacuteho se naacutem dostalo z Božiacute milosti

15Ekumenickaacute synergie ndash Duch a svoboda

Volaacute-li k jednotě saacutem Bůh a uděluje-li milost nutnou k jejiacutemu dosaženiacute Duch Svatyacute pak

je třeba se ptaacutet jakyacutem způsobem nejleacutepe na tyto podněty odpovědět Vskutku teologickou

otaacutezkou se ekumenismus staacutevaacute tehdy připustiacuteme-li že stojiacuteme před skutečnostiacute boholidskou

a ptaacuteme-li se na vzaacutejemnyacute vztah přirozenosti a milosti na bdquopodmiacutenky setkaacuteniacute svobody Božiacute

a svobody člověka jehož finaacutelniacutem dopadem je spaacutesa člověka z Božiacute i lidskeacute strany jejiacute nabiacutedka

a přijetiacuteldquo295

Do středu teologickeacute reflexe ekumenismu tak smiacuteme vložit to co ciacuterkevniacute otcoveacute

a duchovniacute autoři křesťanskeacuteho Vyacutechodu vyjaacutedřili pojmem συνεργεία296

spolupraacutece tedy

společneacute diacutelo Boha a člověka kteryacute se jeho působeniacute oteviacuteraacute297

Přitom je třeba hned v uacutevodu

vyloučit jakyacutekoliv naacutedech semipelagianismu anebo uacutemyslu zpochybnit absolutniacute svrchovanost

Božiacute pokud jde o lidskou spaacutesu a předejiacutet tak možnyacutem nedorozuměniacutem v důsledku různosti

konfesniacutech mentalit Součinnost o niacutež hovořiacuteme je možnaacute jen diacuteky zdarma daneacute Božiacute milosti

a sama svoboda člověka jako schopnost bytosti stvořeneacute k Božiacutemu obrazu (srv Gn 126-27)

tkviacute svyacutemi kořeny hluboko v Bohu298

Teprve tehdy bdquoaž naše svoboda přijme miacutesto uvnitř opus

292

Srv HEIDLER A Modlitba a ekumenismus In Studie 55 (1978) s 16-22 293

Srv VENTURA V Dvojiacute spiritualita In Kostnickeacute jiskry 7022 (1985) s 2 Ve sveacute filosofickeacute reflexi

upozorňuje na spirituaacutelniacute rozměr skutečnosti rozděleniacute křesťanů v našich zemiacutech takeacute NEUBAUER Z Kalich

versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu In Souvislosti 4 (1990) s 36-41 294

bdquoEkumenickeacute hnutiacute budoucnosti buďto bude hnutiacutem duchovniacutem anebo přestane existovatldquo

(KASPERW Spiritualitagrave ed ecumenismo In Nicolaus 29 2002 s 203) 295

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 12 296

Srv 1K 39 bdquoJsme spolupracovniacuteci na Božiacutem diacuteleldquo [θεοῦ γάρ ἐσμεν συνεργοί] 297

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka Velehrad Refugium 2002 s 140-141 298

Srv FARRUGIA EG bdquoSynergieldquo In TENTYacuteŽ (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 870

ŠPIDLIacuteK T bdquoSynergeia (součinnost spolupůsobeniacute) v pojetiacute křesťanskeacuteho Vyacutechoduldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil

se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 237-243

54

Dei stane se pravou svobodouldquo299

vždyť bdquokde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317) Milost

tedy nevylučuje odpověď člověka spiacuteše naopak tuto odpověď viacutery naděje a laacutesky probouziacute

a umožňuje Spolupraacutece kterou maacuteme na mysli je umožněna ve spaacutesneacute Božiacute ekonomii diacuteky

vtěleniacute Slova ktereacute přijalo naši lidskou přirozenost a v siacutele Ducha Svateacuteho seslaneacuteho do našeho

nitra pro naše posvěceniacute Spaacutesu jejiacutemž původcem je vtělenyacute Božiacute Syn je třeba přijmout jako dar

za vlastniacute a to tak že člověk ve sveacutem životě daacutevaacute staacutele většiacute prostor Božiacutemu působeniacute bdquoDar

sjednocuje jednoho i druheacuteho ve smlouvě kteraacute je neodvolatelnaacute Milost kteraacute volaacute se staacutevaacute

milostiacute jež dovoluje odpověďldquo300

Ryziacute lidskaacute svoboda kteraacute je našiacutem bdquoamenldquo k bdquoanoldquo jež

pronesl Kristus jedinyacute Spasitel lidskeacuteho pokoleniacute pak jako ke sveacutemu ciacuteli směřuje k Božiacute oslavě

(srv 2K 120-21)301

Třebaže jednota ciacuterkve je plodem působeniacute jednoty všech osob Nejsvětějšiacute Trojice

společně302

hraje zde osoba Ducha Svateacuteho uacutelohu specifickou nakolik je Duch tiacutem kdo přebyacutevaacute

ve věřiacuteciacutech a zaacuteroveň naplňuje ciacuterkev bdquoRůzniacute lideacute tvořiacute jedinou ciacuterkev protože jsou oživovaacuteni

jedniacutem Duchemldquo303

Tak můžeme s použitiacutem znaacutemeacute Muumlhlenovy formule nahliacutežet v ciacuterkvi

tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute jedneacute osoby (Ducha) v mnoha osobaacutech (v Kristu a v naacutes)304

Tuto skutečnost

vyjaacutedřil ve sveacute intuici Ignaacutec z Loyoly když napsal že jako křesťaneacute bdquověřiacuteme že mezi Kristem

našiacutem Paacutenem snoubencem a ciacuterkviacute jeho nevěstou vane stejnyacute Duch kteryacute naacutes vede a řiacutediacute ke

spaacutese našich dušiacuteldquo305

Ekumenismus se proto musiacute staacutet permanentniacute epikleziacute ndash prosbou o Ducha Svateacuteho

ze ktereacute však nejsou vyloučeny ostatniacute dvě osoby Nejsvětějšiacute Trojice o Ducha přece prosiacuteme

Otce skrze Syna Čiacutem viacutece bude moci Duch v ciacuterkvi a v srdciacutech věřiacuteciacutech rozvinout svoji činnost

tiacutem dokonaleji budeme uvedeni do jedineacuteho a nerozděleneacuteho domova ndash do domu (οἶκος)

Otcova v němž je pro naacutes připraven přiacutebytek (srv Jan42) V tomto smyslu je ekumenismus

vyčkaacutevaacuteniacutem novyacutech letnic toužebnyacutem vzyacutevaacuteniacutem Ducha jako toho bdquokdo obnovuje každyacute vztah

299

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa Olomouc Refugium 2011 s 62 300

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e

lʼEacutecriture Controverse et conversion (dokument z r 1998-1999) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna

Dehoniane 2007 čl 1558) 301

Takto pojatyacute pojem synergie je dnes již součaacutestiacute vyjaacutedřeneacute ekumenickeacute shody srv Authority in and of the

Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-Orthodox Joint

Comission (prohlaacutešeniacute z 31 července ndash 8 srpna 1998) 5 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF (ed)

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005

Bologna Dehoniane 2006 čl 2660) Samotnyacute Martin Luther kteryacute striktně odmiacutetaacute i sebemenšiacute představu

cooperatio člověka a Boha jednaacute-li se o průběh ospravedlněniacute považuje boholidskou spolupraacuteci za ciacutel spaacutesneacuteho

Božiacuteho diacutela bdquoBůh v naacutes konaacute nikoliv bez naacutes On naacutes totiž učinil a zachoval k tomu aby v naacutes byl činnyacute a abychom

my konali spolu s niacutemldquo (LUTHER M De servo arbitrio In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 18

Schriften 1525 Weimar Boumlhlaus 1908 7544) 302

Srv Lumen gentium 4 (s odvolaacuteniacutem na Cypriaacutena Augustina a Jana Damašskeacuteho) 303

ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi Olomouc Refugium 2008 s 14 304

bdquoKristus se s naacutemi spojuje skrze seslaacuteniacute sveacuteho Svateacuteho Ducha takže Duch tiacutem že se spojuje s naacutemi a naacutes spojuje

se sebou působiacute takeacute naše spojeniacute s Kristem totiž vinculum svazek jednoty On saacutem je tedy numericky jedna osoba

v Kristu a v naacutesldquo (MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen

Identitaumlt des heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen Muumlnchen ndash Paderborn ndash

Wien Schoumlning 1986 s 18) 305

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 365 (českyacute překlad Olomouc Refugium 2003)

55

v pravdě protože je co do podstaty vztah samotnyacuteldquo306

Ryziacute podstatou ekumenismu totiž neniacute

v žaacutedneacutem přiacutepadě sjednocovaacuteniacute co do vnějšiacute formy nyacutebrž jednota ve vnitřně žiteacutem

a prohlubujiacuteciacutem se vztahu

Myslet ekumenismus teologicky tak vyžaduje rozvinout zvlaacuteštniacute pneumatologickou

orientaci čili zaměřit pozornost na to jak promlouvaacute Duch spojujiacuteciacute jedno a mnoheacute 1) k ciacuterkviacutem

(srv Zj 27 etc) a 2) ke každeacutemu věřiacuteciacutemu křesťanovi jednotlivě (srv např Ga 46 etc) bdquoDuch

naacutes může obdarovat proziacuteravostiacute silou a odvahou učinit jakeacutekoli nezbytneacute kroky aby naše uacutesiliacute

bylo staacutele věrohodnějšiacuteldquo307

piacuteše Jan Pavel II ve sveacute ekumenickeacute encyklice Tento Duch je

přitom činnyacute jak ve společenstviacute ciacuterkve neboť ho oživujiacuteciacutem způsobem prostupuje (bdquoTiacutem čiacutem je

v našem těle duše tiacutem samyacutem je Duch Svatyacute v Kristově těle tedy v ciacuterkvildquo)308

tak ve

vykoupeneacutem člověku kdy se staacutevaacute jakoby bdquodušiacute našiacute dušeldquo309

Z tohoto důvodu se budeme v našiacute praacuteci zaměřovat jak na ekleziologickyacute tak

antropologickyacute aspekt uacutesiliacute o jednotu čiacutemž souzniacuteme s Congarovyacutem naacutezorem podle ktereacuteho se

ekumenismus dotyacutekaacute stejně tak ciacuterkve jakož i jednotliveacuteho křesťana poněvadž bdquoneniacute žaacutednou

specialitou nyacutebrž určitou dimenziacute celeacuteho života ciacuterkve nebo křesťanůldquo310

Nyniacute tedy načrtneme

jak ekleziologickeacute tak antropologickeacute prvky ekumenickeacute spirituaacutelniacute dynamiky z nichž vyvěrajiacute

hlavniacute linie našeho přiacutestupu k českeacutemu ekumenismu ktereacute naacutesledně představiacuteme a to včetně

popisu konkreacutetniacutech kroků našeho baacutedaacuteniacute

151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu

Ciacuterkev je ustanovena a žije ze dvou poslaacuteniacute z poslaacuteniacute Syna a Ducha Svateacuteho311

Kristus

založil ciacuterkev jako sveacute tělo ktereacute Duch bez přestaacuteniacute utvaacuteřiacute jako živeacute společenstviacute bdquoOna je

instituce a udaacutelostldquo312

Ten kdo přijal Ducha je jiacutem samotnyacutem uvaacuteděn do tajemstviacute Kristova

těla Třetiacute božskaacute osoba je konstitutivniacutem principem ciacuterkve když sjednocuje svou mociacute

vykoupeneacute v jedineacutem Kristově těle zatiacutemco bdquozpřiacutetomňuje a definitivně naplňujeldquo313

Božiacute

sebesdiacuteleniacute jehož vrcholem je vtělenyacute Božiacute Syn

O letniciacutech je konstitutivniacute působeniacute Ducha Svateacuteho ve vztahu k ciacuterkvi zjevneacute par

excellence (srv Sk 2) Duch jenž přichaacuteziacute doprostřed mezi učedniacuteky kteřiacute bdquosvorněldquo setrvaacutevajiacute na

modlitbaacutech (srv Sk 114) a jsou bdquovšichni shromaacutežděni na jednom miacutestěldquo (Sk 21) přitom jako

pečeť dokonaacutevaacute diacutelo jednoty nakolik je daacuten celeacutemu společenstviacute Teacuteto skutečnosti si všiacutemaacute Yves

Congar když řiacutekaacute bdquoDucha lze přijmout tehdy když jsme shromaacutežděni společně ovšem nikoliv

proto že je-li někdo jedineacute tělo je teacutež jedinyacute Duch nyacutebrž protože tam kde je jedinyacute Kristův

306

TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come divinizzazione

Roma Lipa 1997 s 39 307

JAN PAVEL II Ut unum sint 102 308

AUGUSTIN Sermones de tempore 187 In PL 381001 srv Lumen gentium 7 309

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 50 s odvolaacuteniacutem na Teofana

Zatvornika 310

CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 100 311

Srv CONGAR Y Der Heilige Geist Freiburg im Breisgau Herder 1982 s 160-167 312

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 165 313

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie Dettelbach Roumlll 2009 s 67

56

Duch tam je takeacute přiacutetomno jedineacute tělo tělo Kristovo Duch působiacute aby se mohlo vstoupit

do těla avšak je daacuten tělu a v něm jej lze takeacute přijmoutldquo314

Bez ciacuterkve by dar Ducha postraacutedal

tělo ktereacute jakožto Paacuten a Daacuterce života tento Duch oživuje Vždyť bdquoTam kde je ciacuterkev je takeacute

Duch Božiacute a tam kde je Duch Božiacute je ciacuterkev a každaacute milost a Duch je pravdaldquo315

Jednota ciacuterkve (stejně tak jako jejiacute svatost všeobecnost a apostolicita) je důsledkem

působeniacute Ducha Svateacuteho darem kteryacute Bůh přisliacutebil a v Kristu teacutež efektivně svěřil ciacuterkvi ndash

snoubence v niacutež se začiacutenaacute obnova celeacuteho lidstva ktereacute bdquose maacute staacutet Kristovyacutem tělem aby s niacutem

vstoupilo do Bohaldquo316

Dary Ducha se tak staacutevajiacute reaacutelnou prvotinou zaacutevdavkem (srv Ř 823)

eschatologickeacuteho naplněniacute Pro jednotu Kristovy ciacuterkve to znamenaacute že neniacute vyacutesledkem

sjednoceniacute nyniacute fakticky rozdělenyacutech ciacuterkviacute nyacutebrž bdquoprimaacuterně spaacutesonosně dějinnyacutem rozvinutiacutem

oneacute jednoty kterou ciacuterkev v jednom Duchu Ježiacuteše jakožto historickeacute osoby a priori mělaldquo317

Jako maacute ciacuterkev svůj dějinnyacute počaacutetek v osobě Ježiacuteše Krista tak praacutevě Duch Svatyacute přiacutetomnyacute

v proudu dějin zajišťuje kontinuitu a zprostředkovaacutevaacute spojeniacute mezi jedniacutem Kristem a mnoha

ciacuterkvemi

bdquoDuch působiacute že všichni jsou jedno a že jednota je rozmanitostldquo318

Duch Svatyacute se sice

projevuje různyacutemi dary a službami (srv 1K 124-11) nemůžeme jej ovšem v žaacutedneacutem přiacutepadě

učinit původcem rozděleniacute a vzniku bezpočtu ciacuterkviacute v konfesniacutem slova smyslu Zde maacuteme co

dočiněniacute s hřiacutechem s proviněniacutem proti jednotě319

neboť nepřestaacutevaacute platit Pavlova vyacutetka

bdquoJe snad Kristus rozdělenldquo (1K 113) Stejně tak Duch Svatyacute jako princip ciacuterkevniacute jednoty

zůstaacutevaacute nerozdělen (srv Ef 44) To ovšem znamenaacute že jednota ciacuterkve bude uskutečněna

v takoveacute miacuteře bdquov jakeacute bude uznaacutena věřena a uskutečněna konkreacutetnost dějinneacute existence Ducha

Kristova kteryacute dějiny přesahujeldquo320

Poslušnost vůči Duchu jako principu jednoty kteryacute se

projevuje konkreacutetně ve slovu svaacutetostech ciacuterkevniacutem uacuteřadu společenstviacute viacutery bohoslužby

a bratrskeacuteho svazku321

tak nabyacutevaacute pro ekumenismus kapitaacutelniacuteho vyacuteznamu

Ekleziologickeacute zaacuteklady duchovniacuteho ekumenismu322

stejně jako ekumenismu celkově

spočiacutevajiacute rozhodujiacuteciacute měrou praacutevě na skutečnosti že Duch Svatyacute je přiacutetomen a působiacute takeacute mimo

viditelnyacute organismus Kristovy ciacuterkve kteraacute subsistuje v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem

naacutestupcem a biskupy ve spojeniacute s niacutem323

Koncil vyjmenovaacutevaacute bdquomnoheacute a vyacuteznamneacute prvky

314

CONGAR Y Der Heilige Geist s 168 315

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 2241 In PG 7966 316

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 7 317

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des

heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 495 Podle autora se jednaacute o bdquoprvniacute

ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo (MUumlHLEN H op cit s 513) 318

CONGAR Y Der Heilige Geist s 171 319

Srv Unitatis redintegratio 7 320

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des

heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 539 To je podle Muumlhlena bdquodruhyacute

ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo 321

Srv Unitatis redintegratio 2 322

Srv např LANDI PZ Unitagrave in atto Fondamenti ecclesiologici dell ecumenismo spirituale Estratto della

Tesi di Dottorato in Teologia Dogmatica Lugano Facoltagrave di Teologia Dogmatica 2007-2008 323

Srv Lumen gentium 8 K vyacuteznamu subsistit in v teacuteto souvislosti srv přehledně např KASPER W Katholische

Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 234-237

57

a hodnoty ktereacute společně budujiacute a oživujiacute ciacuterkevldquo324

Třebaže se nachaacutezejiacute v nekatolickyacutech

ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech všechny takoveacute prvky bdquopochaacutezejiacute od Krista a k němu

vedou (hellip) patřiacute jedineacute Kristově ciacuterkvildquo325

Samotneacute ciacuterkve a společenstviacute ktereacute nesdiacutelejiacute

s katolickou ciacuterkviacute plnou jednotu majiacute svůj vyacuteznam a zaacutevažnost v tajemstviacute spaacutesy neboť bdquoDuch

Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesy jejich uacutečinnost se odvozuje z plnosti

milosti a pravdy kteraacute byla svěřena katolickeacute ciacuterkvildquo326

Praacutevě bdquoprvky posvěceniacute a pravdyldquo

přitom bdquovytvaacuteřejiacute objektivniacute zaacuteklad staacutevajiacuteciacuteho ač nedokonaleacuteho společenstviacuteldquo vysvětluje Jan

Pavel II327

Duch přebyacutevaacute rovněž v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech praacutevě

proto že tyto majiacute ekleziaacutelniacute povahu a jsou tudiacutež bdquozdrojem života milostildquo pro jednotliveacute věřiacuteciacute

a tak v nich vykonaacutevajiacute mateřskou uacutelohu ciacuterkve328

Zkušenost milosti kterou neustaacutele zprostředkovaacutevaacute Duch Svatyacute společenstviacute ciacuterkve jako

celku věřiacuteciacutech329

se odraacutežiacute i do teologickeacute metody a to zcela mimořaacutednyacutem způsobem pokud jde

o ekleziologii neboť bdquopouze diacuteky určiteacute uacutečasti na životě ciacuterkve lze naacuteležitě porozumět tomu čiacutem

ciacuterkev jeldquo330

Ciacuterkev zůstaacutevaacute totiž předevšiacutem bdquotajemstviacutem viacuteryldquo331

Chceme-li se v našiacute praacuteci

zaměřit na ekleziologickeacute aspekty ekumenismu jako hnutiacute Ducha nemůžeme se omezit na

rovinu čistě empirickeacuteho poznaacuteniacute ale budeme tiacutem předevšiacutem apelovat na teologickou verifikaci

toho co v procesu rozlišovaacuteniacute skrze bdquoduchovniacute intuicildquo332

a jistyacute druh přiacutebuznosti

(connaturalitas)333

prameniacuteciacute z viacutery objeviacuteme jako způsoby jimiž Duch hovořiacute k ciacuterkviacutem

152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana

Ruskyacute teolog Sergej Bulgakov napsal bdquoLze řiacuteci že Kristus miluje ciacuterkev Duchem

Svatyacutem zatiacutemco ciacuterkev miluje Krista v Duchu Svateacutem kteryacute v niacute přebyacutevaacuteldquo334

Autor tak

vyjaacutedřil že laacuteskyplnyacute vztah Krista a ciacuterkve o ktereacutem mluviacute apoštol (srv Ef 525nn) je neustaacutele

oživovaacuten sjednocujiacuteciacutem poutem jedineacute božskeacute Laacutesky kterou je Duch Svatyacute Kristův dar Ducha

přijatyacute ciacuterkviacute jiacute uschopňuje k odpovědi laacutesky a čiacutem viacutece se ciacuterkev tomuto Duchu oteviacuteraacute tiacutem

324

Unitatis redintegratio 3 Těmito hodnotami jsou psaneacute Božiacute slovo život milosti viacutera naděje a laacuteska a jineacute

vnitřniacute dary Ducha Svateacuteho a viditelneacute prvky Ekumenickyacute direktaacuteř pak nadto hovořiacute o plodech ktereacute tyto pozitivniacute

hodnoty v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech přinesly a jimiž jsou napřiacuteklad mystickaacute tradice

křesťanskeacuteho Vyacutechodu a duchovniacute poklady mnišskeacuteho života anglikaacutenskaacute bohoslužba a naacutebožnaacute uacutecta evangelickaacute

modlitba a různeacute formy protestantskeacute spirituality srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř

k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63a) 325

Lumen gentium 8 326

Tamteacutež 327

JAN PAVEL II Ut unum sint 11 328

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 200 Podobně hovořiacute ve sveacute

encyklice Jan Pavel II bdquoStejnou měrou jiacutež se v ostatniacutech křesťanskyacutech společenstviacutech tyto prvky nachaacutezejiacute je

v nich uacutečinně přiacutetomna jedinaacute ciacuterkev Kristovaldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 11) 329

Srv Lumen gentium 12 330

Srv DULLES A Modelli di chiesa Padova Messaggero di sanʼt Antonio 2005 s 31 331

Tak to bylo přiacuteznačneacute zvlaacuteště pro ciacuterkevniacute otce jak upozorňuje Henri de Lubac ve sveacute studii o ekleziologii

koncilniacute konstituce Lumen gentium a patristickeacute nauce o ciacuterkvi srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della

Chiesa s 33-37 332

bdquoDuchovniacute intuice se vynořuje z paměti ciacuterkve je chaacutepaacutena ekleziologicky tzn ne izolovaněldquo (RUPNIK MI

Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 99) 333

Srv DULLES A Modelli di chiesa s 32 334

BULGAKOV SN Il Paraclito s 549-550

58

oddaněji miluje sveacuteho jedineacuteho Paacutena Ekumenismus jako diacutelo Ducha Svateacuteho je jedinečnyacutem

způsobem projevem laacutesky Krista k ciacuterkvi a milujiacuteciacute vydanosti ciacuterkve Kristu Pečetiacute jednoty je

přece laacuteska neboť ona bdquovšechno spojuje v dokonalostildquo (Ko 314)

Již byla řeč o tom že Duch Svatyacute je daacuten ciacuterkvi jakožto Kristovu tajemneacutemu tělu Božiacute

Duch ovšem sestupuje rovněž do nitra jednotlivyacutech věřiacuteciacutech ktereacute toto bratrskeacute společenstviacute

ciacuterkve vytvaacuteřejiacute Jako jedna osoba přiacutetomnaacute v srdci mnoha věřiacuteciacutech je praacutevě Duch Svatyacute oniacutem

bdquoidentickyacutem a jedinyacutem principem kteryacute působiacute nadpřirozeneacute uacutekony aniž by přitom zničil

jedinečnost a svobodu člověkaldquo335

Duch buduje ciacuterkev jako společenstviacute svatyacutech a to jak

bdquosvatyacutech věciacuteldquo (sancta) ndash v původniacutem slova smyslu křesťanskeacuteho Kreacuteda ndash tak bdquosvatyacutech osobldquo

(sancti)336

On je ten kteryacute svou rosou sestupuje na dary chleba a viacutena a působiacute posvěceniacutem aby

se naacutem staly tělem a krviacute našeho Paacutena337

tedy eucharistiiacute ze ktereacute svaacutetostně povstaacutevaacute ciacuterkev

Kristovo tělo On je ten kteryacute stejně tak jednotliveacuteho křesťana proměňuje k podobnosti

s Kristem aby pak v něm už nežil nikdo jinyacute než jeho Paacuten (srv Ga 220) Duch naacutes uvaacutediacute

do Božiacuteho života protože nikdo neznaacute hlubiny Božiacute leacutepe nežli On (srv 1K 211) připomiacutenaacute

zpřiacutetomňuje a odkazuje naacutes k eschatologickeacutemu naplněniacute Božiacutech zaacuteměrů s naacutemi

Dar Ducha pochopitelně neniacute vyacutesadou jen katolickyacutech věřiacuteciacutech Analogicky tomu jak je

Duch činnyacute v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech působiacute takeacute v jednotlivyacutech

křesťanech kteřiacute v nich přijiacutemajiacute dar viacutery a svaacutetost křtu338

Dogmatickaacute konstituce Lumen

gentium prohlašuje že mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi křesťany existuje bdquopraveacute spojeniacute

v Duchu Svateacutemldquo339

ktereacute se odviacutejiacute praacutevě od skutečnosti viacutery a křtu Božskyacute Utěšitel v jejich

srdciacutech působiacute bdquosvou posvěcujiacuteciacute silou svyacutemi dary a milostmildquo přičemž bdquoněktereacute z nich posilnil

až k prolitiacute krveldquo340

Cokoliv milost Ducha Svateacuteho v těchto bratřiacutech a sestraacutech působiacute tak může

sloužit i katolickyacutem křesťanům k poučeniacute341

Celeacute drama svobody ke ktereacute jsme byli jako křesťaneacute povolaacuteni tkviacute v tom jak dalece se

v naacutes tato svoboda staacutevaacute zdrojem laacutesky ochotneacute sloužit (srv Ga 514) Apoštol Pavel přitom

daacutevaacute jasnyacute naacutevod k tomu jak obstaacutet když řiacutekaacute bdquoŽijte z moci Božiacuteho Duchaldquo (Ga 516) Pravaacute

svoboda je ovocem Ducha ktereacute uzraacutevaacute tehdy řekne-li člověk tomuto Duchu sveacute ano

Hovořiacuteme-li o synergii jako ekumenickeacutem vyacutechodisku maacuteme na mysli praacutevě toto přijmout

Ducha a dovolit mu aby se v lidskeacutem nitru stal pramenem tryskajiacuteciacutem do věčneacuteho života

(srv J 9738) Tam kde Duch sestoupiacute do nitra jednotliveacuteho křesťana uskutečňuje se tajemstviacute

ciacuterkve snoubenky toužiacuteciacute po jednotě se svyacutem nebeskyacutem ženichem Duch Svatyacute kteryacute je jako

bdquoduše ciacuterkveldquo342

principem sjednocujiacuteciacute ciacuterkevniacute laacutesky se staacutevaacute zdrojem jednoty v dušiacutech

věřiacuteciacutech Hle ciacuterkev se zde zabydluje v duši křesťana kteraacute se staacutevaacute anima ecclesiastica343

ndash

335

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 267 336

TENTYacuteŽ Der Heilige Geist s 171 337

Srv Druhaacute eucharistickaacute modlitba In Českyacute misaacutel Praha Českaacute liturgickaacute komise 1983 s 444 338

Srv Unitatis redintegratio 4 339

Lumen gentium 15 340

Tamteacutež 341

Unitatis redintegratio 4 342

Srv Lumen gentium 7 ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho Olomouc Refugium 2005 s

136-137 343

ORIGENES In Canticum canticorum homiliae 110 In PG 1346

59

s Henri de Lubacem přeloženo dušiacute kteraacute je ciacuterkviacute344

V člověku ve ktereacutem milost zviacutetěziacute nad

hřiacutechem nakonec splyacutevaacute bdquozduchovněniacute vnitřniacuteho života s plnostiacute katolickeacuteho ducha to znamenaacute

s duchem nanejvyacuteš širokyacutem a univerzaacutelniacutem a zaacuteroveň s duchem nejpřiacutesnějšiacute jednotyldquo345

Jedině

před zrakem člověka duchovniacuteho jakožto člověka ciacuterkve znovu vyvstaacutevaacute jednota duše kteraacute si

uvědomuje jedinečnost laacutesky kterou ji Bůh miluje zaacuteroveň viacute že neniacute milovaacutena odděleně od

ostatniacutech346

Skrze laacutesku je celaacute Kristova ciacuterkev přiacutetomnaacute v jednotliveacute duši v niacutež se uskutečňuje

jejiacute tajemstviacute

Kraacutesu takoveacute duše kteraacute je ciacuterkviacute nahliacuteželi již ciacuterkevniacute otcoveacute v Marii kteraacute pro ně

představovala typus Ecclesiae347

ztělesňujiacuteciacute coby VirgoMater neporušenost viacutery jež se

projevuje v plodnosti mateřstviacute bdquoV Marii nachaacuteziacute ciacuterkev vyvěrajiacuteciacute z Krista svůj osobniacute střed

a dokonaleacute uskutečněniacute sveacute ciacuterkevniacute idejeldquo348

Jestliže Maria v siacutele milosti kterou byla naplněna

vyslovila sveacute bdquoanoldquo počala z Ducha Svateacuteho (srv L 126-38) a porodila Krista stala se bdquoreaacutelnyacutem

symbolemldquo349

svateacute ciacuterkve kteraacute předaacutevaacute svyacutem dětem život z viacutery a ze křtu Proces se ovšem

nezastavuje zde poněvadž bdquokaždaacute duše křesťana kteraacute po vzoru Marie slyšiacute přijiacutemaacute a střežiacute

Božiacute slovo sama přinaacutešiacute na svět Kristaldquo350

O letniciacutech se na celeacute ciacuterkvi završuje to co začalo

v srdci Panny Marie v okamžiku Zvěstovaacuteniacute kdy do jejiacuteho nitra vstoupila milost Ducha

Svateacuteho351

Svou odpověď viacutery kterou v niacute tento Duch utvaacuteřel přitom Maria nepronaacutešiacute pouze

sama za sebe nyacutebrž jak si všiacutemaacute Hans Urs von Balthasar bdquov jejiacutem ano již je obsaženo ndash ať už to

[Maria] viacute nebo ne ndash společenstviacute catholicaldquo352

Celou ciacuterkev kteraacute je už ve sveacutem jaacutedru

přiacutetomnaacute v Marii v nazaretskeacutem domě je pak možneacute si představit jako jednotu kterou Duch

buduje z těch kteřiacute jsou kolem tohoto Mariina bdquoanoldquo Tajemstviacute Catholica Mater ndash porodit

a přineacutest světu Božiacute slovo ndash se pak reprodukuje v srdci každeacuteho kdo podobně jako Maria uvěřil

Božiacutemu poselstviacute

Budeme-li se v našiacute praacuteci nakonec ptaacutet po bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako konkreacutetniacutem

důsledku rozvinutiacute pojmu duchovniacuteho ekumenismu musiacuteme miacutet jaksi v pozadiacute praacutevě tuto

mariaacutenskou dimenzi ciacuterkve353

kteraacute prozrazuje nakolik plodneacute rozvinutiacute jednoty je vyacutesledkem

odpovědi jednotliveacuteho křesťana k niacutež jej vede milost Božiacuteho Ducha354

344

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 164 345

TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 36 346

Srv TENTYacuteŽ Meditace o ciacuterkvi s 164 347

AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam 27 In PL 151555 348

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 168 349

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie s 25407 350

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 62-63 351

Srv RAHNER H Maria a ciacuterkev Velehrad Refugium 1996 s 64 352

BALTHASAR HU VON Katholisch Aspekte des Mysteriums Einsiedeln Johannes Verlag 1975 s 56 353

Srv OUELLET M Maria a budoucnost ekumenismu In Communio 161 (2012) s 53 354

S myšlenkou jednoty povstaacutevajiacuteciacute v duši věřiacuteciacuteho křesťana souzniacute plně naacutezor Sergeje Bulgakova kteryacute ohledně

smiacuteřeniacute mezi ciacuterkviacute na Vyacutechodě a na Zaacutepadě napsal bdquoBezesporu v některyacutech dušiacutech v jedneacute i druheacute ciacuterkvi je miacuter již

obsažen (hellip) Bliacuteže než unie je sbliacuteženiacute je možneacute i nyniacute v naacutes a skrze naacutesldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a

konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek teologa II Olomouc Refugium 2011 s 132)

60

153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu

bdquoFaacuteze přechoduldquo a bdquoekumenismus životaldquo ktereacute tvořiacute kontext oživeneacuteho zaacutejmu

o duchovniacute ekumenismus by podle miacuteněniacute kardinaacutela Waltera Kaspera měly byacutet reflektovaacuteny na

miacutestniacute uacuterovni života ciacuterkviacute a měly by se promiacutetnout do ekumenickyacutech institucionaacutelniacutech forem

a struktur což je předevšiacutem uacutekolem regionaacutelniacutech a naacuterodniacutech ekumenickyacutech rad355

Tento fakt

bychom mohli chaacutepat jako vyacutezvu adresovanou nejen ciacuterkviacutem jednotlivyacutem ciacuterkevniacutem obciacutem

sborům a společenstviacutem křesťanů ale teacutež teologům a bdquomiacutestniacuteldquo ekumenickeacute teologii Nechceme-li

totiž aby se naznačenaacute perspektiva ndash zaměřit se v ekumenismu na jeho spirituaacutelniacute dimenzi

ndash omezila pouze na to že konečně bdquonapumpujemeldquo vyacutesledky ekumenickyacutech dialogů do žil

ciacuterkve356

je nutnaacute předchaacutezejiacuteciacute teologickaacute praacutece analyzujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute jako diacutelo Ducha

kteryacute promlouvaacute k ciacuterkviacutem dnes nyniacute a na určiteacutem miacutestě (srv Zj 27 a dalšiacute) Hermeneutika

prosteacute aplikace (Hermeneutik der Anwendung) již předem stanovenyacutech principů volaacute po změně

ve prospěch hermeneutiky zkušenosti (Hermeneutik der Erfahrung)357

Zkušenost kterou maacuteme

na mysli přitom neniacute prostyacutem empiricky vyhodnotitelnyacutem okamžikem nyacutebrž odkazuje

k procesu kvalitativniacuteho vnitřniacuteho zakoušeniacute358

Maacute-li byacutet ekumenismus udaacutelosiacute v niacutež se projeviacute boholidskyacute život je třeba hledat cesty

ktereacute naacutes k rozvinutiacute takoveacuteho života povedou což neniacute možneacute bez proměny jež je plodem

obraacuteceniacute Přistupovat k ekumenismu pastoraacutelně a spirituaacutelně znamenaacute zaměřit pohled na paměť

a souvislosti v nichž se zrcadliacute vztahy ktereacute by měly byacutet staacutele viacutece proniknuty laacuteskou jakožto

zdrojem jednoty (srv J 1726)359

Prioritniacute povaha ekumenismu jako autentickeacute duchovniacute

udaacutelosti naacutes vybiacuteziacute abychom se odvaacutežili čiacutest celou tuto udaacutelost duchovně

Při pohledu na bdquodnesldquo ciacuterkve v pastoraacutelniacute teologii přitom nejde pouze o to sesbiacuterat

množstviacute dat a podrobit je pečlivyacutem rozborům Podle pronikaveacuteho postřehu Marko I Rupnika

bdquopastoraacutelniacute teologie vyžaduje spirituaacutelniacute četbu vyacutesledků analyacutezldquo bdquoJestliže nedojdeme až ke

spirituaacutelniacute četbě informaciacute riskujeme že budeme reagovat na existujiacuteciacute vyacutezvy toliko na rovině

fenomenologickeacute povrchně aniž by bylo jasneacute jestli se vůbec jednaacute o spirituaacutelniacute vyacutezvy nebo

neldquo360

Duchovniacute četba tedy četba v dialogu s Duchem jemuž se ve viacuteře oteviacuteraacuteme umožňuje

nahliacutežet na skutečnost bdquove smyslu autenticky duchovniacutem a teologickeacutem abychom dospěli

ke slovu ktereacute naacutem On [Bůh] chce řiacuteci za těmito jevy Vědět co Bůh chce je podmiacutenkou k tomu

abychom jej mohli poslechnout a přilnout k němu totiž podmiacutenkou žiacutet naše povolaacuteniacuteldquo361

Rozhodujiacuteciacute pro teologicko-pastoraacutelniacute uacutevahu a naacutesledneacute působeniacute je tedy odkryacutet duchovniacute

skutečnost jevů a procesů ktereacute naacutes obklopujiacute Jakou duchovniacute skutečnost maacuteme na mysli

S Rupnikem můžeme odpovědět že je to zvlaacuteště bdquoKristovo povolaacuteniacute a způsoby jak uskutečňovat

355

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 103 356

Srv KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology s 74 357

Srv HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort s 9 358

Ve smyslu Ignaacutecově hellipsentir y gustar las cosas internamente srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 2 359

Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 83 360

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute teologie

s 74 361

TENTYacuteŽ Il cammino della vocazione cristiana Di risurrezione in risurrezione Roma Lipa 2008 s 72-73

61

sveacute poslaacuteniacuteldquo362

jež se maacuteme naučit v dějinnyacutech společenskyacutech a kulturniacutech fenomeacutenech čiacutest

Platiacute totiž že co je duchovniacute tiacutehne ke Kristu k jeho velikonočniacutemu tajemstviacute utrpeniacute

způsobeneacuteho hřiacutechem vykupitelneacute smrti a životodaacuterneacuteho vzkřiacutešeniacute Pomociacute duchovniacute četby

ekumenismu pak jde o to naleacutezt co vede ke Kristu jako prameni jednoty ciacuterkve (srv Ef 35)

neboť co směřuje k jeho osobě sjednocuje Odtud plyne že kriteacuteriem opravdovosti takoveacute četby

je světlo velikonočniacute udaacutelosti ktereacute dovoluje zahleacutednout hřiacutech propastnou hlubinu svobody

a spoutanosti lidskeacuteho srdce363

a diacuteky němuž se v naacutes může rozhostit viacutera a naděje že bdquokde se

rozmohl hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) Toto velikonočniacute tajemstviacute

je přiacutetomno v paměti ciacuterkve a proto pouze v kontextu ciacuterkve jsme duchovniacute četby skutečnosti

vůbec schopni364

V pozadiacute teologicko-spirituaacutelniacute četby naacutem paměť ciacuterkve staviacute před oči jistotu

bdquoI po tolika hřiacutešiacutech ktereacute přispěly k historickyacutem rozděleniacutem je jednota křesťanů možnaacuteldquo365

a to předevšiacutem jako diacutelo milosti samotneacuteho Boha jehož dary a povolaacuteniacute jsou neodvolatelnaacute

(srv Ř 119)

Jak jsme již uvedli vyacutechoziacute otaacutezka našeho taacutezaacuteniacute s niacutemž přistupujeme k baacutedaacuteniacute na poli

českeacuteho ekumenismu směřuje k praxi taacutežeme se po tom jak jako křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute zemi maacuteme dnes s novou naleacutehavostiacute porozumět a přijmout za

svou Kristovu vyacutezvu bdquoAby všichni byli jedno jako ty Otče ve mně a jaacute v tobě aby i oni byli

jedno v naacutes aby tak svět uvěřil že ty jsi mě poslalldquo (J 1721) Prakticky formulovaacutena otaacutezka

z našiacute strany vyžaduje aktivniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle a disponovaacuteniacute se k tomu tuto vůli přijmout

a uskutečnit366

jen tak se vyhneme pokušeniacute ideologizace nebo čistě lidskeacuteho aktivismu

Předně je zapotřebiacute si uvědomit že odpověď na to co maacuteme v bezprostředniacute budoucnosti

jako češtiacute křesťaneacute pro jednotu konat nemůžeme naleacutezt jinak než v kontextu pohledu na

minulost a přiacutetomnost Teprve uvažovaacuteniacute o tom co jsme vykonali a co konaacuteme naacutem umožňuje

určit směr jiacutemž bychom se měli ubiacuterat367

Je nutneacute uvědomit si jak k naacutem Duch jednoty

promlouval v minulosti jak promlouvaacute nyniacute a nakolik jsme se jeho podnětům otevřeli

a oteviacuteraacuteme To v sobě ovšem nese připravenost přijmout teacutež fakt že jsme tomuto Duchu nebyli

poslušniacute že jsme jeho podněty buď zcela opomiacutejeli anebo zkreslovali našimi vizemi V prveacute

řadě tedy půjde o rozhovor s našiacute bdquoekumenickou minulostiacuteldquo o snahu objevit bdquotradici

ekumenismuldquo jako součaacutest živeacute paměti ciacuterkve kteraacute určujiacuteciacutem způsobem ovlivňuje rozhodnutiacute

jež ciacuterkev jako společenstviacute věřiacuteciacutech učinila a může učinit368

Naacuteš probleacutem se tak postupně bude

artikulovat jako taacutezaacuteniacute se po tom jakou podobu maacute nabyacutet naše věrnost ekumenickeacutemu zaacutevazku ndash

žiacutet jednotu a usilovat o ni ndash o němž poznaacutevaacuteme že jsme k němu jako ciacuterkve a jednotliviacute

křesťaneacute v našiacute zemi povolaacuteni

Chceme-li rozvinout a konkretizovat v kontextu českeacuteho ekumenismu pozvaacuteniacute

k bdquoekumenismu životaldquo jako cesty k znovuobjeveniacute duchovniacutech pramenů jednoty pak bude

362

TENTYacuteŽ Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 79 363

Srv tamteacutež s 83 364

Srv tamteacutež s 81-83 365

JAN PAVEL II Ut unum sint 34 366

Srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 5 367

Srv tamteacutež 53 368

Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 264-269

62

našiacutem kriteacuteriem zaacutekladniacute pastoračniacute otaacutezka vůbec totiž bdquojak překročit praacuteh budoucnosti

vstoupit do prostoru reaacutelnyacutech vztahů ktereacute rodiacute skutečnou lidskou identitu a nakonec i život

věčnyacuteldquo Je tomu tak protože bdquohledaacuteniacutem a naleacutezaacuteniacutem duchovniacutech zaacutekladů života nachaacuteziacute

pastoraacutelniacute teologie onoho Ducha Svateacuteho kteryacute převede dnešniacute svět paschou kteraacute ho

očekaacutevaacuteldquo369

Zbyacutevaacute nastiacutenit jakyacutem způsobem se bude naše reflexe ubiacuterat pokud jde o jednotliveacute etapy

poteacute co jsme v uacutevodniacute kapitole nastiacutenili vyacutechodiska a metodu našiacute praacutece370

Vyjdeme-li

z postřehu O I Štampacha že bdquočeskaacute ekumenickaacute situace i jejiacute perspektivy neexistujiacute odděleně

od kontextuldquo světoveacuteho ekumenickeacuteho děniacute371

pak je logicky prvniacutem krokem vystiženiacute

zaacutekladniacutech rysů současneacute světoveacute ekumenickeacute situace a jejiacuteho ohlasu v našem prostřediacute Ptaacuteme

se tedy nejdřiacuteve jak se ekumenickaacute idea formuje ve světě dnes a jak všeobecně měniacuteciacute se

ekumenickeacute klima vniacutemajiacute vybraniacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickou problematikou

Četba je vedena snahou vystihnout prvky ktereacute popisujiacute symptomy bdquokrizeldquo současneacuteho

ekumenismu

Praktickeacute kroky v českeacutem ekumenismu a reflexe v teacuteto oblasti majiacute sveacute předpoklady takeacute

v minulosti a vyrůstajiacute z toho co dnešniacute situaci předchaacutezelo To je důvodem proč se ve třetiacute

kapitole podiacutevaacuteme do vybranyacutech momentů z historie formovaacuteniacute ekumenickeacute myšlenky

a ekumenickyacutech vztahů u naacutes Nejde přitom o vyčerpaacutevajiacuteciacute bdquodějiny ekumenismuldquo u naacutes jako

spiacuteše o sondy předklaacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute udaacutelosti a podoby přiacutestupů jak hledat jednotu křesťanů

jež se v jednotlivyacutech historickyacutech etapaacutech ktereacute jsme od počaacutetků novodobeacuteho ekumenismu až

do r 1989 stanovili tři uplatňovaly Zmiacuteněneacute dva kroky našiacute praacutece (2 a 3 kapitola) představujiacute

bdquopopisnyacute momentldquo našeho baacutedaacuteniacute

Čtvrtaacute kapitola přinese bdquohodnotiacuteciacuteldquo krok v jehož raacutemci se pokusiacuteme teologicky

interpretovat hlavniacute tendence ktereacute poklaacutedaacuteme za přiacuteznačneacute pro českyacute ekumenickyacute prostor

přičemž se budeme snažit postihnout jak kontinuitu teologickeacute paměti tak noveacute impulzy Jde

o vlastniacute miacutesto teologicko-spirituaacutelniacute analyacutezy jejiacutež kriteacuterium tvořiacute otaacutezka po tom kde ciacuterkve

a ciacuterkevniacute společenstviacute u naacutes Božiacute Duch opakovaně i nově oslovuje a vybiacuteziacute k hledaacuteniacute jednoty

Na zaacutekladě našeho baacutedaacuteniacute se budeme koncentrovat na tendence nachaacutezejiacuteciacute se v naacuteslednyacutech pěti

oblastech uzdraveniacute historickeacute paměti kontinuita křesťanskyacutech tradic vztah svaacutetosti eucharistie

k jednotě ciacuterkve identita v ekumenickeacutem dialogu nositeleacute ekumenickyacutech impulzů

V paacuteteacute kapitole předložiacuteme teologickyacute odkaz na nauku ciacuterkve kteraacute napomaacutehaacute analyacuteze

a popisu pastoračniacute situace a poskytuje kriteacuteria pro duchovniacute rozlišeniacute a vyhodnoceniacute V našem

přiacutepadě se jednaacute o shrnutiacute duchovniacutech vyacutezev směrovanyacutech k českyacutem katoliacutekům i k českeacute

369

TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 69-70 370

Pro celistvějšiacute porozuměniacute terminologii a struktuře postupu našeho baacutedaacuteniacute srv kroky empiricko-kritickeacute metody

pastoraacutelniacute teologie podle AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 60-62 371

Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci

s 9589

63

ekumeně jako celku z uacutest dvou papežů Jana Pavla II a Benedikta XVI jak je vyslovili během

svyacutech pastoračniacutech naacutevštěv v letech 1990-2009 Pozornost zde zaměřiacuteme na zasazeniacute

ekumenickeacute otaacutezky do celku poslaacuteniacute Božiacuteho lidu v našich zemiacutech jak je oba pontifikoveacute

formulujiacute

V posledniacute čaacutesti našiacute praacutece předložiacuteme impulzy kteryacutemi by se ekumenismus u naacutes mohl

inspirovat k tomu aby se ještě viacutece (magis) stal nediacutelnou součaacutestiacute života jednotlivyacutech křesťanů

Těžisko načrtnuteacuteho bdquopastoračniacuteho plaacutenuldquo bude kladeno na sdiacuteleniacute bohatstviacute vyplyacutevajiacuteciacutech

z bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo kteryacute považujeme za zaacuteklad bdquoekumenickeacute spiritualityldquo

Zdůvodněniacute opraacutevněnosti takoveacute spirituality bude doprovaacutezeno naacutečrtem jednotlivyacutech jejiacutech

prvků z nichž jednota kteraacute je zaacutekladem společneacuteho poslaacuteniacute křesťanů může kontinuaacutelně čerpat

a ktereacute bude třeba v konkreacutetniacutech pastoračniacutech situaciacutech nadaacutele rozviacutejet prohlubovat

a obohacovat o noveacute rozměry

Domniacutevaacuteme se že takto pojateacute studium ekumenismu v našich zemiacutech naacutem dovoliacute

zahleacutednout jej jako skutečnost kteraacute maacute sveacute dějiny sveacute současneacute specifickeacute rysy a kteraacute

předevšiacutem byla zdejšiacute čaacutesti Božiacuteho lidu jež prošla bolestnou zkušenostiacute rozděleniacute a svaacuteru

svěřena coby uacutekol a staacutele nově zazniacutevajiacuteciacute duchovniacute apel na něž jsme povinni odpoviacutedat i nadaacutele

z vnuknutiacute Ducha

64

2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute

MYŠLENKY

Soudobaacute ekumenickaacute situace byacutevaacute charakterizovanaacute na prvniacute pohled ne přiacuteliš

optimisticky vyhliacutežejiacuteciacutemi přiacutevlastky Autoři hovořiacute o bdquoekumenickeacute ziměldquo372

o bdquoekumenismu

kteryacute se vraciacute nazpětldquo373

konstatuje se že bdquoekumenismus dospěl ke sveacutemu koncildquo374

S tiacutem

souvisejiacute otaacutezky po tom bdquoco nyniacute ještě můžeme dělatldquo a bdquokamldquo daacutele postupovat375

Ozyacutevajiacute se

hlasy nabaacutedajiacuteciacute k bdquorealistickeacutemu ekumenismuldquo376

jako by po předchoziacutech ekumenickyacutech

vzletech měl nastat čas vystřiacutezlivěniacute z přiacutelišneacute euforie Tyto a podobně znějiacuteciacute metafory a otaacutezky

naacutem daacutevajiacute tušit něco o změnaacutech jichž jsme v oblasti ekumenismu již viacutece než dvě desetiletiacute

svědky častěji dochaacuteziacute k tematizaci pociťovaneacute krize377

Na jedneacute straně je jisteacute že ekumenickeacute pochybnosti a nejistoty se v současneacute době

tematizujiacute často na druheacute straně však stojiacuteme svyacutem způsobem před něčiacutem co je pro ekumenickeacute

hnutiacute přiacuteznačneacute starost a kritickeacute taacutezaacuteniacute se po budouciacutem směřovaacuteniacute provaacutezejiacute snahy o sjednoceniacute

křesťanů již od počaacutetku378

Dnešniacute ekumenickou bezradnost můžeme jistyacutem způsobem

s Walterem Kasperem nahliacutežet paradoxně jako důkaz uacutespěchu předchaacutezejiacuteciacuteho ekumenickeacuteho

posunu bdquoV teacute miacuteře totiž v jakeacute se křesťaneacute různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech

společenstviacute přibliacutežily tiacutem bolestněji pociťujiacute rozdiacutely ktereacute staacutele ještě existujiacute a těžkosti

přechodu ktereacute ještě musiacute byacutet překonaacuteny Tiacutem viacutece pak trpiacute takeacute faktem že ještě nemohou miacutet

uacutečast na jednom Paacutenově stoluldquo379

Použijeme-li obrazu podobaacuteme se v našem ekumenickeacutem

znejistěniacute pasažeacuterům letadla ktereacute po rychleacutem startu nabralo vyacutešku a pohybuje se kupředu

třebaže se cestujiacuteciacutem na palubě zdaacute že stojiacute380

Přiacutetomnyacute pocit obavy a bezvyacutechodnosti je nicmeacuteně tady a maacute bezpochyby mnoho reaacutelně

existujiacuteciacutech přiacutečin a proto nemůžeme předstiacuterat bezduchyacute optimismus Namiacutestě ovšem může byacutet

i reflexe zdali je naše interpretace faktů a udaacutelostiacute spraacutevnaacute (srv L 2421) Chaacutepeme spraacutevně

vyacuteznam toho co se naacutem na poli ekumenismu jeviacute jako těžkost neuacutespěch ba přiacutemo negace snah

o jednotu Je-li uacutesiliacute o jednotu křesťanů v Božiacutem plaacutenu pak zakoušeniacute toho že se naacutem

372

Srv EVANS GR Method in Ecumenical Theology The Lessons So Far Cambridge University Press 1996

s 1-18 373

Srv HILBERATH BJ Oumlkumenische Bewegung im Ruumlckwaumlrtsgang Versuch einer differenzierten

Bestandsaufnahme In Anzeiger fuumlr die Seelsorge 2 (2001) s 5-9 374

Srv DOumlRING H ndash JEPSEN M ndash SCHEELE P-W Ist die Oumlkumene am Ende Regensburg Pustet 1994 375

Srv KOCH K Gelaumlhmte Oumlkumene Was jetzt noch zu tun ist Freiburg im Breisgau Herder 1991

HILBERATH BJ ndash MOLTMANN J Oumlkumene wohin Bischoumlfe und Theologen entwickeln Perspektiven

Tuumlbingen ndash Basel Francke 2000 376

FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2006 s 9 377

Přehledně stav současneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute vystihuje např SATTLER D Brennpunkte des oumlkumenischen

Dialogs In AAVV Trennung uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie Freiburg im Breisgau Herder

2007 s 56-105 378

Srv FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme In Teologickaacute reflexe

71 (2001) s 23 379

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 18 380

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 13-14

65

ekumenismus bdquovymykaacute z rukouldquo a že jeho budoucnost nemaacuteme ve sveacute moci může otevřiacutet

prostor Božiacutemu jednaacuteniacute a naacutes pro toto jednaacuteniacute jako Božiacute spolupracovniacuteky disponovat

Na přiacuteštiacutech řaacutedciacutech představiacuteme nejprve v zaacutekladniacutech liniiacutech směry kteryacutemi se dnes ubiacuteraacute

ekumenismus ve světě Přiacuteznačnyacutem rysem přitom bude praacutevě problematizace ekumenickeacute

myšlenky Svoji pozornost v prvniacute čaacutesti zaměřiacuteme na různaacute pojetiacute ekumenismu jako celku (Co)

na diferencovaneacute metodickeacute přiacutestupy uplatňovaneacute v ekumenickeacutem teologickeacutem dialogu (Jak)

a na otaacutezku rozdiacutelnosti ciacutelovyacutech představ jednoty kteraacute prameniacute z odlišnyacutech ekleziologickyacutech

vyacutechodisek (Proč) Kraacutetce přitom zmiacuteniacuteme teacutež specifickeacute postaveniacute uacutesiliacute o jednotu křesťanů

uprostřed soudobyacutech kulturniacutech a společenskyacutech trendů ktereacute mohou byacutet pro celyacute ekumenickyacute

proces překaacutežkou či vyacutezvou Ve druheacute čaacutesti popiacutešeme jak vybraneacute charakteristiky současneacuteho

stavu ekumenismu vniacutemajiacute někteřiacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickyacutemi otaacutezkami

21Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute

Světovyacute ekumenismus se po sveacutem velkeacutem rozmachu kteryacute nastal koncem šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute a to v nemaleacute miacuteře takeacute v důsledku aktivniacuteho vstupu katolickeacute ciacuterkve do

ekumenickeacuteho hnutiacute ocitaacute na rozcestiacute Otazniacutek se přitom vnaacutešiacute jak co do pojetiacute vyacutechodisek tak

i cest a dokonce i samotneacuteho ciacutele ekumenismu Současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu

křesťanů Kurt Koch před lety vyacutestižně indikoval že hlavniacute probleacutem ekumenismu tkviacute ve

skutečnosti v tom že bdquopraacutevě ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute je mezi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi staacutele ještě spornyacuteldquo381

Ekumenickeacute hnutiacute bylo od svyacutech počaacutetků vědomě

koncipovaacuteno jako snaha naleacutezat a podporovat mezi křesťany a jejich společenstviacutemi hlubšiacute

jednotu usilovat o zdůrazněniacute toho co věřiacuteciacute v Krista spojuje Joseph Ratzinger shrnul důvod

takto pojateacuteho procesu ve znaacutemeacutem axiomu že bdquonikoliv jednota vyžaduje ospravedlněniacute nyacutebrž

rozděleniacuteldquo382

Praacutevě to co se ovšem dlouhou dobu zdaacutelo jako teacuteměř samozřejmeacute

a neproblematizovaneacute vyacutechodisko ekumenickeacuteho uacutesiliacute je dnes vystaveno zpochybněniacute pozitivniacute

vyhodnoceniacute pluralismu naviacutec připojuje teacuteměř za každou zmiacutenkou o jednotě otazniacutek

Různorodost přiacutestupů k ekumenismu nachaacuteziacuteme ovšem takeacute v tom jak pojiacutemajiacute ciacuterkevniacute

jednotu a cestu k niacute samotneacute křesťanskeacute ciacuterkve Z hlediska reformačniacute teologie je jednota ciacuterkve

Božiacutem darem kteryacute předchaacuteziacute ekumenickou aktivitu ciacuterkviacute Jedna svataacute všeobecnaacute a apoštolskaacute

ciacuterkev je přiacutetomnaacute ve všech ciacuterkviacutech jejichž ekumenickyacutem uacutekolem je bdquovydaacutevat svědectviacute

o tomto Božiacutem daru jako zaacutekladu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v různosti jejich historickyacutech

podobldquo383

Konkreacutetniacutem vyacuterazem tohoto svědectviacute je akt uznaacuteniacute kdy se jednotliveacute ciacuterkve přijiacutemajiacute

za čaacutest jedneacute ciacuterkve Kristovy a při němž si bdquonavzaacutejem udělujiacute společenstviacuteldquo384

ktereacute je založeno

381

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 6 382

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 211 383

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 384

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie z 16 března 1973) 29 In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty s 13

66

na shodě v chaacutepaacuteniacute evangelia Takto deklarovaneacute společenstviacute přitom připouštiacute jak legitimniacute

mnohost podob nauky viacutery tak pluralitu pokud jde o podobu a strukturu ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

Pravoslavnaacute ciacuterkev vstupuje do ekumenickeacuteho uacutesiliacute jako bdquonositelka a svědkyně viacutery

jedneacute svateacute obecneacute a apoštolskeacute ciacuterkveldquo385

Rozkol mezi křesťany je podle pravoslavneacuteho pojetiacute

důsledkem odloučeniacute od Tradice nerozděleneacute ciacuterkve Jednota ciacuterkve maacute sveacute kořeny v trojjedineacutem

životě Božiacutem a ve svaacutetostech a jejiacutem vyacuterazem je apoštolskaacute sukcese a tradice otců Jedinou

cestou ekumenismu je z pravoslavneacuteho pohledu naacutevrat k praveacute viacuteře tedy sjednoceniacute v pravdě

kteraacute je obsaženaacute v Piacutesmu a Tradici a kteraacute daacutevaacute ciacuterkvi jejiacute univerzaacutelniacute charakter386

Pokud jde o katolickou nauku pak je horizontem ekumenickeacuteho uacutesiliacute jednota mezi všemi

pokřtěnyacutemi charakterizovanaacute jako plnaacute a viditelnaacute387

O teacuteto jednotě magisterium tvrdiacute že

bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo388

Ekumenickyacute probleacutem tkviacute v tom že ačkoliv Paacuten

založil ciacuterkev bdquojednu a jedinouldquo389

existuje dnes mnoho ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute ktereacute

bdquose odloučily od plneacuteho společenstviacute katolickeacute ciacuterkve leckdy ne bez viny lidiacute z obou stranldquo390

Smyslem ekumenismu je pak z pohledu katolickeacuteho učeniacute unitatis redintegratio bdquoobnoveniacute

jednotyldquo což bdquoovšem neznamenaacute to co bychom mohli označit za takzvanyacute sbquoekumenismus

naacutevratulsquo totiž nutnost popřiacutet a odložit vlastniacute dějiny viacutery (hellip) Neznamenaacute uniformitu ve všech

vyacuterazovyacutech formaacutech teologie a spirituality v liturgickyacutech vyjaacutedřeniacutech a discipliacuteněldquo391

Na druheacute

straně však plneacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi neniacute myslitelneacute bez jednoty ve viacuteře bez společneacute

uacutečasti na svaacutetostneacutem životě a bez jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho vedeniacute

V naacutesledujiacuteciacutem oddiacutele se zastaviacuteme u těchto bodů představiacuteme vybraneacute přiacuteklady ktereacute

ilustrujiacute debatu o tom jak ekumenismus vůbec pojiacutemat poukaacutežeme na změny v metodologii

ekumenickeacuteho dialogu a uvedeme dvě ciacuteloveacute koncepce hnutiacute za jednotu křesťanskyacutech ciacuterkviacute

ktereacute se alespoň prozatiacutem jeviacute jako obtiacutežně slučitelneacute Nakonec připojiacuteme několik uacutevah o tom

jak soudobeacute je hledaacuteniacute podstaty ideje ekumenismu podmiňovaacuteno kontextem dnešniacute doby

211 Novaacute paradigmata v ekumenismu

Pokud jde o taacutezaacuteniacute se po směřovaacuteniacute ekumenickeacuteho hnutiacute jako celku vžil se v jazyku

ekumenickyacutech odborniacuteků již r 1989 vyslovenyacute termiacuten Konrada Raisera bdquozměna paradigmatuldquo

kteryacute je použiacutevaacuten dodnes392

Samotnyacute autor jehož reflexe byly vaacutezaacuteny předevšiacutem na ekumenickeacute

snahy rozvinuteacute z podnětu SRC přejiacutemaacute zmiacuteněnyacute pojem paradigmatu z oblasti teorie vědy

385

Beschluumlsse der III Vorkonziliaren Panorthodoxen Konferenz (Chambeacutesy 1986) In Una Sancta 42 (1987) s 4 386

Srv tamteacutež 387

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 77 388

Unitatis redintegratio 4 389

Tamteacutež 1 390

Tamteacutež 3 391

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 392

Pro přehledneacute panorama měniacuteciacutech se bdquoparadigmatldquo v současneacute ekumenickeacute krajině srv FRIELING R Im

Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 228-255 (kapitola bdquoSteht die

oumlkumenische Bewegung vor einem Paradigmenwechselldquo)

67

kteraacute paradigmatem rozumiacute bdquoexemplaacuterniacute přiacutepad vzorovyacute přiacutekladldquo393

Podle Raisera byl

dosavadniacutem vzorem ekumenickeacuteho hnutiacute kristocentrickyacute universalismus vyznačujiacuteciacute se

nehistorickyacutem a dogmatickyacutem charakterem a akcentem na ekleziologii394

Za centraacutelniacute

skutečnost ekumenickeacute myšlenky jak se prosazovala ve světě počiacutenaje valnyacutem shromaacutežděniacutem

SRC r 1961 v New Dilhiacute platila osoba kosmickeacuteho Krista kteryacute nejenže umožňuje dojiacutet

k jednotě křesťanskyacutech ciacuterkviacutem ale sjednocuje teacutež celeacute stvořeniacute pod svou vlaacutedou

Švyacutecarskyacute teolog vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že bdquoparadigma se ocitaacute v krizi když selže jeho

orientačniacute siacutela tvaacuteřiacute v tvaacuteř novyacutem nepředviacutedatelnyacutem vyacutezvaacutem když už nefungujiacute kriteacuteria k jasneacute

definici probleacutemů a přijiacutemanaacute pravidla k jejich řešeniacuteldquo395

Konstatuje nutnost definovat noveacute

zaacutekladniacute vyacutechodisko ekumenismu ktereacute musiacute reagovat předevšiacutem na měniacuteciacute se kulturniacute

společenskou politickou i naacuteboženskou situaci Konkreacutetniacutemi prvky vyžadujiacuteciacutemi změnu

ekumenickeacuteho paradigmatu jsou podle něj naacuteboženskyacute pluralismus bdquoglobaacutelniacute systeacutemldquo ohroženiacute

lidskeacuteho života a přijetiacute různosti uvnitř ciacuterkevniacute jednoty Vyacutechoziacutem vzorem našeho

ekumenickeacuteho postoje se tedy podle jeho naacutevrhu maacute staacutet bdquodějinnaacute postava Ježiacutešova e jeho praxe

v niacutež na způsob podobenstviacute prosviacutetaacute novyacute život skutečnost Božiacuteho kraacutelovstviacuteldquo396

Idea Božiacuteho

kraacutelovstviacute přitom oteviacuteraacute křesťanskou ekumenu dialogu se světovyacutemi naacuteboženstviacutemi se všemi

nespornyacutemi klady ovšem ndash nutno podotknout ndash i s možnyacutemi riziky V takoveacutem procesu je podle

K Raisera zapotřebiacute zdůraznit působeniacute Ducha Svateacuteho jenž utvaacuteřiacute společenstviacute toho co je

rozdiacutelneacute a daacutevaacute zakusit plnost života

Jak uvidiacuteme Raiserova reflexe naacutes přivaacutediacute k uvědoměniacute si posunů a novyacutech důrazů novaacute

podoba sociaacutelně orientovaneacuteho ekumenismu priorita společně sdiacuteleneacuteho života objeveniacute

různosti jako daru Ducha Svateacuteho profilace a kladneacute zhodnoceniacute konfesniacute identity Pojmy jako

bdquojednotaldquo či bdquosjednoceniacute v pravděldquo jsou vystaveny pochybnostem nebo zůstaacutevajiacute zcela

opomenuty To vše je v různeacute miacuteře patrneacute na vyacutechodisciacutech kteraacute jsou přiacutetomnaacute jak na uacuterovni

světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute tak v uacutevahaacutech ekumenickyacutech teologů Všimneme si jen

některyacutech z nich konciliaacuterniacuteho procesu inspirovaneacuteho SRC naacutevrhu třiacute evangelickyacutech teologů

luterskeacute tradice (O Cullmanna K Raisera a W Hubera) a pojetiacute ktereacute vyjadřuje ekumenickyacute

postoj některyacutech zaacutestupců evangelikaacutelniacuteho proudu křesťanstviacute

2111Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces

Podle některyacutech by cestu z krize mělo představovat noveacute zdůrazněniacute bdquosekulaacuterniacuteho

ekumenismuldquo zaměřujiacuteciacuteho se na společnou angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute ve světě

Vyjaacutedřeniacutem takoveacute touhy se stal tzv bdquokonciliaacuterniacute procesldquo kteryacute se v průběhu osmdesaacutetyacutech

393

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung Muumlnchen

Kaiser 1989 s 53 394

Srv tamteacutež s 123 395

Tamteacutež s 87 396

Tamteacutež s 123 Jak si lze dobře představit nenalezl tento důraz na praxi a na uacutestředniacute roli pojmu Božiacuteho

kraacutelovstviacute sveacuteho přijetiacute všude Kardinaacutel Ratzinger si napřiacuteklad v teacuteto souvislosti se znepokojeniacutem kladl otaacutezku jestli

opuštěniacute kristologickyacutech a ekleziologickyacutech kriteacuteriiacute nepovede k relativizaci samotneacuteho pojmu jedineacuteho Boha kteryacute

zjevil sveacute jmeacuteno v Ježiacuteši Kristu srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 225-229

68

a devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute rozvinul z podnětu SRC Inspirace vzešla z valneacuteho

shromaacutežděniacute ve Vancouveru jež r 1983 vyzvalo ciacuterkve aby bdquozintenziacutevnily sveacute uacutesiliacute za uacutečelem

uskutečnit společneacute svědectviacute v rozděleneacutem světě postavit se s novu silou vůči hrozbaacutem miacuteru

a přežitiacute a nasadit se v boji ve prospěch miacuteru spravedlnosti a lidskeacute důstojnostildquo397

Světoveacute

shromaacutežděniacute přitom doporučilo aby ciacuterkve na všech uacuterovniacutech jako jsou komunity dieceacuteze

synody společenstviacute křesťanskyacutech skupin etc bdquospolečně se SRC vstoupili do smlouvy

(covenant) konciliaacuterniacuteho procesu (conciliar process)ldquo398

Ekleziologickyacutem vyacutechodiskem je

přitom jednota ciacuterkve uvažovanaacute jako konciliaacuterniacute společenstviacute (conciliar fellowship) lokaacutelniacutech

ciacuterkviacute399

Proces tedy byl nasměrovaacuten předevšiacutem na miacutestniacute uacuteroveň kde majiacute ciacuterkve usilovat

o zintenzivněniacute vzaacutejemnyacutech vazeb a bdquojeho ohniskem neniacute primaacuterně otaacutezka jednoty ciacuterkve nyacutebrž

otaacutezka lidstva ohroženeacuteho vaacutelkou nespravedlnostiacute a zkaacutezou životniacuteho prostřediacuteldquo400

Na rozdiacutel

od valneacuteho shromaacutežděniacute v Upsalle r 1968 ktereacute se netajilo poněkud utopickou myšlenkou

budouciacuteho bdquovpravdě univerzaacutelniacuteho konciluldquo křesťanskyacutech ciacuterkviacute a přes pokusy svolat

bdquoekumenickyacuteldquo koncil na obranu miacuteru se nakonec celyacute impulz konkretizoval do konciliaacuterniacuteho

procesu bdquoza spravedlnost miacuter a uchovaacuteniacute stvořeniacuteldquo k němuž se zvlaacuteště v evropskeacutem měřiacutetku

připojila i katolickaacute ciacuterkev401

Diacuteky spolupraacuteci Konference evropskyacutech ciacuterkviacute (KEK) a Rady

evropskyacutech biskupskyacutech konferenciacute (CCEE) se na Stareacutem kontinentě uskutečnily tři evropskaacute

ekumenickaacute setkaacuteniacute (Basilej 1989 Štyacuterskyacute Hradec 1997 Sibiu 2007) jejichž uacutestředniacute teacutemata

naznačujiacute určiteacute posuny v orientaci současneacute ekumenickeacute praxe od problematiky miacuteru

a spravedlnosti přes smiacuteřeniacute mezi evropskyacutemi naacuterody a ciacuterkvemi po podporu unifikace

a obnovy Evropy

Jedniacutem z nejnovějšiacutech impulzů pro křesťanskeacute ciacuterkve v Evropě kteryacute vděčiacute za svůj

původ ekumenickeacutemu konciliaacuterniacutemu procesu se maacute staacutet tzv Charta oecumenica předklaacutedajiacuteciacute

bdquosměrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropěldquo402

o jejiacutemž vypracovaacuteniacute bylo

rozhodnuto na shromaacutežděniacute ve Štyacuterskeacutem Hradci a kteraacute byla podepsaacutena předsedy KEC a CCEE

o neděli velikonočniacuteho oktaacutevu r 2001403

Za zvlaacuteštniacute pozornost stojiacute že dokument načrtaacutevajiacuteciacute

konkreacutetniacute kroky pro spolupraacuteci ciacuterkviacute mezi sebou navzaacutejem a jejich zaacutevazek působit ve prospěch

397

Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Le

relazioni internazionali in prospettiva ecumenica Dichiarazione sulla pace e giustizia 24 In ROSSO S ndash TURCO

E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1311 398

Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Tematiche

per le chiese e il CEC Sesto gruppo Lotta per la giustizia e la dignitagrave umana 25 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1226 399

Srv italskyacute překlad Quinta assemblea Cristo libera e unisce Nairobi 23 novembre ndash 10 dicembre 1975 Il tema

principale Raporti delle sezeni Seconda sezione Le esigenze dellrsquounitagrave 2 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 850 400

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 163 401

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 176 402

Srv Charta oecumenica (směrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropě z r 2001) (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2001) 403

Zaacutekladniacute text Charty byl svěřen všem ciacuterkviacutem a biskupskyacutem konferenciacutem v Evropě aby jej přijali a přiacuteslušně

kontextualizovaly V našich zemiacutech se většina ciacuterkviacute připojila k tomuto prohlaacutešeniacute svyacutem podpisem v lednu 2007

srv VAŇAacuteČ M Inspirace pro českou ekumenu In Getsemany 2 (2007) s 25-26 Ekumenickaacute charta In

Křesťanskaacute revue LXXIV3 (2007) s 28-30

69

evropskeacute společnosti vychaacuteziacute z odhodlaacuteniacute bdquopracovat pro viditelnou jednotu ciacuterkve Ježiacuteše Krista

v jedneacute viacuteře kteraacute maacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vzaacutejemně uznaneacutem křtu a v eucharistickeacutem společenstviacute

jakož i ve společneacutem svědectviacute a služběldquo404

Text je si na jedneacute straně bdquorealistickyldquo vědom

existujiacuteciacutech rozdiacutelnyacutech pojetiacute ohledně ciacuterkve a jejiacute jednoty nicmeacuteně se nezdraacutehaacute jasně

podtrhnout bdquozaacutesadniacute vyacuteznamldquo našiacute sounaacuteležitosti založeneacute na Kristu405

Vyzyacutevaacute na cestě

k viditelneacutemu společenstviacute ciacuterkviacute v Evropě ke společneacutemu hlaacutesaacuteniacute evangelia vzaacutejemneacutemu

smiacuteřeniacute a učeniacute se společneacutemu konaacuteniacute modlitbě i dialogu o němž je Charta přesvědčena

že musiacute pokračovat směrem ke konsensu založeneacutemu na viacuteře k němuž by měly zaujmout

stanovisko ciacuterkevniacute autority406

Rozmanitaacute angažovanost křesťanskyacutech ciacuterkviacute ktereacute ciacutetiacute svou

zodpovědnost a chtějiacute přispět sjednocujiacuteciacutemu se evropskeacutemu kontinentu je tak podle

ekumenickeacute charty velmi vyvaacuteženě nahliacutežena jako součaacutest procesu hledaacuteniacute a naleacutezaacuteniacute křesťanskeacute

jednoty

Hlavně protestantskeacute ciacuterkve vniacutemaly ideu konciliaacuterniacuteho procesu skutečně jako objeveniacute

bdquonoveacuteho paradigmatu ekumenismuldquo a jako signaacutel ekumenickeacuteho pokroku Důvodem bylo

zejmeacutena to že do středu zaacutejmu se nestaviacute konfesniacute protiklady tyacutekajiacuteciacute se obsahu křesťanskeacute

viacutery nyacutebrž společnyacute pohled na budoucnost a zodpovědnost křesťanů vůči vyacutezvaacutem světa na ktereacute

by měli věřiacuteciacute odpovědět z pozice křesťanskeacute laacutesky407

Formulace velkyacutech a široce pojatyacutech ciacutelů

jakyacutemi jsou spravedlnost miacuter a zodpovědnost za stvořeniacute se ovšem vystavuje riziku ideologickeacute

zneužitelnosti pokud diskurs křesťanů a křesťanskyacutech ciacuterkviacute o sociaacutelniacute etice zaacuteměrně odhliacutežiacute od

tajemstviacute viacutery Skutečně nosnou se tato novaacute akcentuace praktickeacuteho ekumenismu může staacutet až

tehdy jak upozorňuje Joseph Ratzinger přiměje-li křesťany k rozhovoru co pro ně v daneacutem

okamžiku konkreacutetně znamenaacute Ježiacutešovo přikaacutezaacuteniacute ktereacute střed a naplněniacute veškereacuteho Zaacutekona

shrnuje v laacutesce k Bohu a bližniacutem408

Ježiacuteš však uklaacutedaacute přikaacutezaacuteniacute laacutesky svyacutem učedniacutekům

s autoritou Božiacuteho Syna jehož poslaacuteniacutem je život věčnyacute do něhož lze vstoupit jedině skrze viacuteru

v jedineacuteho praveacuteho Boha a v toho ktereacuteho Bůh poslal Ježiacuteše Krista (srv J 172-3) Viacutera a laacuteska

jako vyacutechoziacute principy křesťanstviacute jsou nerozlučitelně spojeny dohromady Požadavek křesťanskeacute

laacutesky kteryacute vznaacutešejiacute teacutemata konciliaacuterniacuteho procesu se tak může staacutet vskutku ryziacute cestou

ekumenismu přivede-li křesťany ke zdroji veškereacuteho jejich života z viacutery trojjedineacutemu Bohu

2112Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna

Švyacutecarskyacute teolog Oscar Cullmann se vydal ve sveacute studii z r 1986 směrem vytyacutečenyacutem

v sedmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute luterskyacutemi teology kteřiacute akcentovali ekumenickou vizi

jednoty jež se uskutečňuje skrze rozmanitost Ciacutel snah o jednotu mezi křesťany Culmann

spatřuje ve bdquosloučeniacute všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute z nichž si každaacute maacute ponechat sveacute cenneacute prvky

404

Charta oecumenica 1 405

Srv tamteacutež 6 406

Srv tamteacutež 407

Srv FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 252 408

Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 228

70

včetně sveacute strukturyldquo Z důvodu nedostatku vhodnějšiacuteho termiacutenu označuje tuto představu jako

federaci bdquo v protikladu ke splynutiacuteldquo409

Různost v ciacuterkvi je diacutelem Ducha Svateacuteho kteryacute tak jak to bdquoodpoviacutedaacute jeho povaze působiacute

tiacutem že diverzifikujeldquo410

Zaacutekladem teacuteto teze je text ze dvanaacutecteacute kapitoly prvniacuteho Pavlova listu

Korinťanům kteryacute liacutečiacute ciacuterkev jako tělo jehož mnoheacute uacutedy majiacute sveacute vlastniacute rozmaniteacute uacutekoly ale

jež nakonec vykazuje organickou jednotu ktereacute všechny uacutedy sloužiacute Duch Svatyacute projevuje svoji

plnost praacutevě v mnohosti a uniformita je proviněniacutem namiacuteřenyacutem proti němu sameacutemu Již

v Noveacutem zaacutekoně pak tentyacutež Duch ukazuje svoji velikost tiacutem že bdquov každeacute jednotliveacute ciacuterkevniacute

obci a praacutevě v jejiacute zvlaacuteštnosti existuje jedna ciacuterkev Kristovo těloldquo411

bdquoJsou rozdiacutelnaacute obdarovaacuteniacute ale tentyacutež Duchldquo(1K 124) praviacute apoštol a proto můžeme na

ciacuterkev pohliacutežet jako na společenstviacute mnoha charismat jejichž diverzita nemůže byacutet jednotou

potlačena Cullmann podaacutevaacute bdquosumaacuterněldquo naacutestin zaacutekladniacutech charismat jimiž se vyznačujiacute tři hlavniacute

křesťanskeacute tradice totiž protestantismus katolictviacute a pravoslaviacute Zatiacutemco pro prvniacute jsou typickeacute

biblickaacute koncentrace a křesťanskaacute svoboda druhaacute rozviacutejiacute předevšiacutem universalismus a instituci

a pro třetiacute jsou přiacuteznačneacute prohloubeniacute vyacuteznamu Ducha a uchovaacuteniacute tradičniacutech liturgickyacutech

forem412

Naacuteš teolog však upozorňuje na to že zmiacuteněnaacute charismata propůjčenaacute jednotlivyacutem

křesťanskyacutem ciacuterkviacutem jsou ohrožena deformacemi pokud nejsou předmětem staacuteleacute kritiky a to jak

ze strany sveacute vlastniacute ciacuterkve tak ostatniacutech společenstviacute Uznat přiacutetomnost opravdoveacuteho

charismatu v sousedniacutem společenstviacute a snažit se mu pomoci aby neutrpělo uacutejmy na sveacute ryzosti

naacuteležiacute podle Cullmanna k bdquoekumenickeacute nutnostildquo413

Aby byla skrze rozdiacutelnost dosažena jednota je nutneacute že křesťaneacute spolu souzniacute pokud jde

o společnyacute komplex zaacutekladniacutech pravd Ty jsou v jaacutedru obsahem vyznavačskyacutech textů Noveacuteho

zaacutekona (srv např 1K 153n) a sveacute rozvinutiacute nachaacutezejiacute ve starociacuterkevniacutech Kreacutedech Bude-li mezi

jednotlivyacutemi pravdami křesťanskeacuteho učeniacute ktereacute jsou ve zmiacuteněnyacutech pramenech obsaženy

zachovaacutena harmonie a bude-li se ve všem ostatniacutem respektovat svoboda rozdiacutely nebudou

jednotě na překaacutežku Tak ani jednota prvotniacute ciacuterkve nebyla uniformitou ačkoliv takeacute

novozaacutekonniacute dějiny dosvědčujiacute že dochaacutezelo k děleniacute (srv 1K 110) I daacutele v průběhu dějin jsme

svědky že obrana ryzosti charismatu vedla ke vzniku novyacutech křesťanskyacutech skupin a že s sebou

přinesla pohoršujiacuteciacute narušeniacute bratrskeacuteho společenstviacute ciacuterkve Dnes existujiacuteciacute mnohost

v křesťanskeacutem světě je tedy narušena lidskou vinou a proto k ekumenickyacutem uacutekolům naacuteležiacute

bratrskeacute společenstviacute obnovit a přitom bdquonepotiacuterat tu mnohost kteraacute je plnaacute teologickeacuteho

vyacuteznamu v dějinaacutech spaacutesyldquo414

Jak ovšem konkreacutetně dosaacutehnout uskutečněniacute bdquoekumenickeacute povinnostildquo kteraacute odstraňuje

přiacutečiny nepřaacutetelstviacute mezi ciacuterkvemi a snažiacute se chraacutenit rozličnost charismat jako bohatstviacute Jakyacutem

způsobem daacutet bdquojednotě v rozmanitostildquo viditelnou formu Cullmann nevidiacute řešeniacute ve vzniku

409

CULLMANN O Einheit durch Vielfalt Grundlegung und Beitrag zur Diskussion uumlber die Moumlglichkeiten uumlber

Verwirklichung Tuumlbingen Mohr 1986 s 19 410

Tamteacutež s 22 411

Tamteacutež s 23 412

Srv tamteacutež s 29-30 413

Tamteacutež s 26 414

Tamteacutež s 50

71

zvlaacuteštniacute meziciacuterkevniacute struktury ve smyslu nějakeacute bdquosuperciacuterkveldquo navrhuje spiacuteše cestu směrem

ke svazu ciacuterkviacute založeneacutem na přesvědčeniacute že praacutevě v každeacute bdquojednotliveacute ciacuterkvi s jejiacutem

charismatem a jejiacute konfesniacute strukturou v jejiacute viacuteře a jednaacuteniacute je přiacutetomnaacute jedna všeobecnaacute

ciacuterkevldquo415

kteraacute je Kristovyacutem tělem Současně však teolog neodmiacutetaacute uvažovat o uacuteloze kterou by

pro bdquokoinoii jakožto opravdovou jednotu v rozmanitostildquo mohlo hraacutet vskutku ekumenickeacute

bdquokoncilniacute shromaacutežděniacuteldquo416

Naacutevrh Oscara Cullmanna usilovat o jednotu skrze rozmanitost a různost musiacuteme

přijmout jako vaacutežnyacute přiacutespěvek k teacutematice dalšiacuteho ekumenickeacuteho směřovaacuteniacute Vyacuteznamnyacute luterskyacute

teolog Harding Mayer však zcela spraacutevně upozorňuje na nutnost rozlišovat v teacuteto souvislosti dva

pojmy bdquojednotu v rozmanitostildquo (Einheit in Vielfalt) a jednotu jako bdquosmiacuteřenou různostldquo

(versoumlhnte Verschiedenheit) Zatiacutemco prvniacute prostě jen vyjadřuje na rovině všeobecneacute uacutevahy fakt

že ciacuterkevniacute jednota neznamenaacute uniformitu druhyacute pojem vychaacuteziacute z konkreacutetniacute historicky vyvstaleacute

skutečnosti rozděleniacute kdy mezi ciacuterkvemi neexistuje pouze rozmanitost nyacutebrž maacuteme zde co

dočiněniacute s rozdiacutely ktereacute působiacute rozděleniacute417

Z tohoto důvodu nelze rozdiacutely mezi křesťanskyacutemi

tradicemi již jako takoveacute automaticky poklaacutedat za charismata Ducha Svateacuteho neboť některeacute

z nich vznikly spiacuteše důsledkem vymezeniacute vlastniacute pozice v protikladu k naacutezoru bdquoprotivniacutekaldquo

Abychom mohli z různosti způsobeneacute rozděleniacutem ktereacute jakožto důsledek lidskeacute viny zůstaacutevaacute

hřiacutechem vytěžit opravdu to co je pozitivniacute k tomu je nutnyacute pomalyacute proces očištěniacute a uzdraveniacute

kteryacute předevšiacutem odniacutemaacute všem zainteresovanyacutem stranaacutem jed nepřaacutetelstviacute Teprve poteacute budeme

schopni objevit autentickou různost pochaacutezejiacuteciacute z Ducha kteraacute se nepřiacutečiacute jednotě teprve tehdy

objeviacuteme Božiacute prozřetelnost kteraacute naacutesledek lidskeacuteho hřiacutechu proměnila v cestu k poznaacuteniacute plnosti

Božiacute pravdy a laacutesky418

2113Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera

Pojetiacute Konrada Raisera souvisiacute bezprostředně s jeho naacutevrhem na již zmiacuteněnou změnu

paradigmatu ekumenickeacuteho hnutiacute Podle něj je potřeba se nejprve znovu vraacutetit k původniacutemu

vyacuteznamu a obsahu slova οἰκουμένη jež v sobě ukryacutevaacute bdquokvalitativniacute chaacutepaacuteniacuteldquo pojmu jakožto

označeniacute pro obydlenou Zemi a kromě toho umožňuje metaforu ekumenismu jako domaacutecnosti

οἶκος Domaacutecnost dům je pak viacutece než cokoli jineacuteho bdquoživotniacutem prostorem vymezujiacuteciacutem hranice

a umožňujiacuteciacutem současně vztahldquo419

Podobenstviacute společně sdiacuteleneacute a podle autora v biblickeacute tradici

zakořeněneacute bdquodomaacutecnosti životaldquo kteraacute je bdquoBohem stvořenaacute a udržovanaacuteldquo420

přitom Raiserovi

dovoluje těsně propojit ekologickou sociaacutelniacute politickou i ekleziologickou dimenzi ekumenismu

415

Tamteacutež s 111 416

Srv tamteacutež 417

Srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III Frankfurt am Main ndash

Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 2009 s 35-36 418

Srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen In

TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 128-134 419

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 138-139 420

Tamteacutež s 142

72

Metafora implikuje skutečnost že obyvateleacute domu jsou rozdiacutelniacute ale požiacutevajiacute stejnaacute praacuteva

Všichni jsou plnohodnotnyacutemi obyvateli jednoho Božiacuteho domu v němž ovšem platiacute jistaacute

pravidla nutnaacute pro společneacute soužitiacute bdquoNa miacutesto sbquokonsensulsquo vstupuje sbquokonvivencelsquo společnyacute život

v sbquodomě bez rozdělujiacuteciacutech stěnlsquoldquo421

Tak se i vztahy mezi ciacuterkvemi musejiacute podřiacutedit pravidlům

tohoto domu Jako prvniacute z takovyacutech pravidel autor zmiňuje že k životu ve společneacute domaacutecnosti

je nutneacute aby všechny ciacuterkve relativizovaly svůj naacuterok na pravdu čiacutemž konkreacutetně projeviacute že se

ve společneacutem domě zřiacutekajiacute uplatňovaacuteniacute naacutesiliacute Každyacute dům je totiž v prveacute řadě bdquomiacutestem

rozhovoruldquo a proto v něm plniacute životodaacuternou funkci dialog kteryacute neniacute prostředkem k dosaženiacute

nějakeacuteho ciacutele ndash např konsensu k němuž dospějiacute ciacuterkve ndash nyacutebrž bdquonejpůvodnějšiacutem vyacuterazemldquo

vztahů mezi obyvateli422

Uacuteřad přitom v tomto procesu plniacute uacutelohu moderaacutetora takoveacuteho dialogu

kteryacute dbaacute na to aby byl každeacutemu partnerovi poskytnut prostor ke slovu

Společnaacute domaacutecnost křesťanskyacutech ciacuterkviacute se daacutele maacute vyznačovat sdiacuteleniacutem toho co je

nutneacute k životu a zastaacutevaacuteniacutem se členů rodiny vůči sobě navzaacutejem bdquoNamiacutesto logiky moci a obrany

pozic zde vlaacutedne logika solidarity a sdiacuteleniacuteldquo423

Ekumenickaacute diakonie pojataacute nikoliv předně jako

bdquopomoc pro trpiacuteciacuteldquo nyacutebrž jako sdiacuteleniacute materiaacutelniacutech a lidskyacutech darů buduje křesťanskeacute

společenstviacute a staacutevaacute se nadějiacute pro lidstvo teacutež tiacutem že v sobě zahrnuje sdiacuteleniacute moci jež podle

Raisera představuje bdquouacutestředniacute vyacutezvu pro ekumenickou domaacutecnost dnesldquo424

Do koncepce ekumenismu jako soužitiacute zapadaacute velmi přiacutehodně pojetiacute ekumenickeacuteho hnutiacute

jako bdquootevřeneacuteho nikdy neukončeneacuteho procesu učeniacuteldquo kteryacute je v prvniacute řadě učeniacutem na zaacutekladě

zkušenosti jež maacute vyloučit nebezpečiacute uzavřenosti do sebe425

Ekumenickeacute hnutiacute se musiacute otevřiacutet

globaacutelniacutemu společenstviacute ktereacute je tvořeno množstviacutem menšiacutech bdquodomaacutecnostiacuteldquo jež jsou si

vzaacutejemně odkaacutezaacuteny jedna na druhou

Společenstviacute těch kdo sdiacuteliacute jeden dům se nejhlouběji zakoušiacute a vyjadřuje při jednom

stolu čiacutemž dostaacutevaacute sveacute miacutesto v ekumenickeacutem soužitiacute eucharistie Mezi ciacuterkvemi by mělo podle

vize tohoto autora panovat eucharistickeacute společenstviacute protože bdquotvaacuteřiacute v tvaacuteř těm kdo se skrze

vyznaacuteniacute a křest otevřeli působeniacute Ducha Svateacuteho neniacute důvod k tomu odepiacuterat společenstviacute

v Paacutenově pokrmuldquo426

Pro vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo totiž v jeho pojetiacute neniacute

zapotřebiacute žaacutedneacuteho zvlaacuteštniacuteho zdůvodněniacute neboť odpoviacutedaacute kriteacuteriu otevřenosti jež je pro soužitiacute

nepostradatelnaacute

Raiserova vize jakkoliv přitažlivaacute pro svoji obraznost však celkově vzato nakonec

přisuzuje ekumenickeacutemu hnutiacute pouze uacutelohu podporovat mnohost a rozmanitosti forem zbožnosti

a nauky viacutery jednotlivyacutech ciacuterkviacute jak si spraacutevně všiacutemaacute Peter Neuner427

V takoveacutem pojetiacute se však

nelze obraacutenit dojmu že ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu se musiacute zřiacuteci sveacute vlastniacute identity S tiacutem

podstatně souvisiacute i relativizace otaacutezky pravdy kteraacute byla od počaacutetku ekumenickyacutem hnutiacutem

421

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 170 422

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 163 423

Tamteacutež s 164 424

Tamteacutež s 166 425

Tamteacutež 426

Tamteacutež s 169 427

Srv NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena In Teologickeacute texty 3

(2011) s 147

73

vniacutemaacutena jako kliacutečovaacute pro zaacuteklad jednoty křesťanů Představa ekumenismu jako pouheacuteho

bdquoprocesu učeniacuteldquo jednoho od druheacuteho jakkoli snad podporuje společenstviacute bdquodomuldquo na jeho

horizontaacutelniacute uacuterovni staviacute povaacutežlivě na druhou kolej perspektivu jednoty pochaacutezejiacuteciacute z pravdy

kteraacute k naacutem sestupuje v Božiacutem zjeveniacute a vůči niacutež jsme všichni vaacutezaacuteni poslušnostiacute viacutery Role

měřiacutetka pravdy se naviacutec ujiacutemaacute vyacutelučně praxe kteraacute se staacutevaacute hermeneutikou veškereacuteho

ekumenismu428

2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wofganga Hubera

Pojem bdquoekumenismus profilůldquo vnesl do ekumenickeacute diskuse r 2005 při přiacuteležitosti

setkaacuteniacute s Benediktem XVI tehdejšiacute předseda Rady evangelickyacutech ciacuterkviacute v Německu biskup

Wolfgang Huber Označil jiacutem současnou ekumenickou situaci v niacutež vniacutemaacuteme dvojiacute bliacutezkost

kterou jsme jako křesťaneacute a ciacuterkve na společneacute cestě dosaacutehli a přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutely jež naacutes

přivaacutedějiacute k tomu abychom si nově uvědomili různost našich konfesniacutech profilů bdquoObjeveniacute

důležityacutech společnyacutech skutečnostiacute a překonaacuteniacute dřiacutevějšiacutech vzaacutejemnyacutech odsouzeniacute se spojujiacute

s poznaacuteniacutem že v některyacutech tematickyacutech oblastech existujiacute zřejmeacute rozdiacutelyldquo429

Huberovo pojetiacute můžeme označit do jisteacute miacutery za aktualizovaneacute rozvedeniacute myšlenky

o jednotě ciacuterkve uskutečňujiacuteciacute se v různosti Vyacutechoziacutem bodem je pro něj přesvědčeniacute že to co

křesťany spojuje je viacutece než to co je mezi sebou děliacute přičemž mysliacute na svaacutetostneacute pouto křtu

starokřesťanskaacute vyznaacuteniacute viacutery Piacutesmo svateacute ale teacutež společneacute nasazeniacute pro spravedlnost a světovyacute

miacuter Naviacutec jsme podle něj jako křesťaneacute vzaacutejemně spojeni rovněž společnou zodpovědnostiacute za

tvaacuteř sjednocujiacuteciacute se Evropy Jedině dohromady můžeme nakonec čelit i vyacutezvaacutem ktereacute pro

křesťanskou viacuteru představujiacute naacuteboženskaacute skepse nedůvěra k ciacuterkviacutem či vzmaacutehajiacuteciacute se přiacutetomnost

fundamentalistickyacutech sil na našem kontinentě bdquoKrize přeroduldquo do niacutež jsme jako členoveacute

společnosti a věřiacuteciacute v Krista vsazeni tak bdquopředpoklaacutedaacute atmosfeacuteru ekumenickeacute důvěryldquo430

bdquoEkumenismus profilůldquo neznamenaacute podle autora konceptu toteacutež co zdůrazňovaacuteniacute metody

diference na uacutekor ekumenismu konsensu o čemž ještě budeme hovořit spiacuteše než bdquoomezeniacute

ekumenickeacuteho zaacutevazkuldquo chce tento pojem vystihnout bdquomoment na ekumenickeacute cestě ktereacuteho se

nemůžeme vzdaacutet a ani se mu vyhnoutldquo431

Jak ovšem zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu ciacuterkviacute ktereacuteho

jsme v dnešniacute ekumeně svědky a jež je spojeno s manifestaciacute rozdiacutelů sladit s uacutesiliacutem o jednotu

V prveacute řadě je nutneacute si uvědomit že ne každyacute krok kteryacutem ta kteraacute křesťanskaacute ciacuterkev přinaacutešiacute na

světlo svůj vlastniacute profil musiacuteme hned označit za bdquoekumenickyacute krok zpětldquo bdquoPosuzovat rozdiacutely

ekumenicky pouze negativně se mi zdaacute nemožneacuteldquo řiacutekaacute luterskyacute biskup432

Vzaacutejemneacute rozdiacutely je

428

Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 226 429

Citovaacuteno z Huberova projevu z 19 srpna 2005 v Koliacuteně nad Ryacutenem při setkaacuteniacute s Benediktem XVI podle

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 14 430

HUBER W Was bedeutet Oumlkumene der Profile In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 404 431

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 134 432

Tamteacutež s 10

74

podle něj zapotřebiacute si hlavně uvědomit a naacutesledně se je v procesu vzaacutejemneacuteho učeniacute pokusit

oceňovat

Přiacutespěvek W Hubera maacute docela konkreacutetniacute pozadiacute a souvislosti Situuje se do doby poteacute

co řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus nově položila otazniacutek nad ciacuterkevniacute povahu společenstviacute

vzešlyacutech ze světoveacute reformace433

Spolu s tiacutemto faktem je si autor vědom i neobyčejneacute

zaacutevažnosti jež ve vztahu evangelickyacutech ciacuterkviacute k ciacuterkvi katolickeacute hraje otaacutezka ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

V obou dvou přiacutepadech ndash tedy jak v pojetiacute ciacuterkve tak pastyacuteřskyacutech služeb v niacute ndash naacutes přiacuteklon

k ekumenismu profilů maacute ochraacutenit před tiacutem abychom ekumenickeacutemu partnerovi upiacuterali praacutevo

vyjaacutedřit to co tvořiacute jeho identitu bdquoPro ekumenismus profilů tkviacute rozhodujiacuteciacute ciacutel v tom že si naše

zbyacutevajiacuteciacute rozdiacutely vzaacutejemně nepředhazujeme nyacutebrž že se jim učiacuteme porozumět jako rozdiacutelům

s nimiž ekumenicky žiacutet představuje naacuteš budouciacute společnyacute uacutekolldquo Žiacutet a daacutevat najevo svůj vlastniacute

ciacuterkevniacute profil se tedy staacutevaacute samo o sobě ekumenickyacutem činem poněvadž daacutet najevo svou vlastniacute

identitu se nemůže diacutet na uacutekor bdquoomezovaacuteniacute a negaciacute druheacuteholdquo434

Naviacutec se podle Hubera věrnost

vlastniacutemu profilu odraacutežiacute plodně i v misijniacutem působeniacute ciacuterkviacute kde se vzaacutejemně doplňujiacute typickeacute

straacutenky jednotlivyacutech konfesiacute a přinaacutešejiacute tak svůj vlastniacute přiacutespěvek k poslaacuteniacute jedneacute křesťanskeacute

ciacuterkve

Pojetiacute Wolfganga Hubera tematizuje vyacutestižně typickou a legitimniacute snahu přiacutetomnou

v současneacutem ekumenismus totiž jak udržet rovnovaacutehu mezi bdquooniacutem nezbytnyacutem a smysluplnyacutem

konfesniacutem profilovaacuteniacutem a přetrvaacutevajiacuteciacutem vaacutežně miacuteněnyacutem nasazeniacutem pro prohloubeniacute

společenstviacute mezi ciacuterkvemildquo435

Jeho naacutevrh je možneacute chaacutepat jako uacutečinnyacute prostředek jak se

bdquovyhnout zklamaacuteniacutem aby rozhodnutiacute ktereacute druhaacute strana nemůže přijmout nebylo vniacutemaacuteno jako

počaacutetek ekumenickeacute doby ledoveacute nebo protiekumenickaacute uraacutežkaldquo436

Obě strany v ekumenickeacutem

dialogu by jistě měli vůči tomu co stojiacute v centru identity partnera chovat respekt437

Takovyacute

postoj však musiacute byacutet chaacutepaacuten jako vyacutechodisko a předpoklad staacutele dokonalejšiacute jednoty na niacutež

nelze rezignovat a o kterou je třeba usilovat skrze porozuměniacute praacutevě v těch bodech obsahu

křesťanskeacute viacutery ktereacute se jeviacute jako uacutestředniacute a protikladneacute Kde by se však bdquoekumenismus profilůldquo

ve stylu negativniacuteho vymezovaacuteniacute se vůči partnerovi měl staacutet živnou půdou pro novyacute druh

konfesionalizace tam je třeba jej radikaacutelně odmiacutetnout438

433

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 434

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 142 435

SCHARDIEN S Einleitung In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft

Hermeneutische Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am

Main Lembeck 2008 s 10 436

NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 148 437

Tak Joseph Ratzinger poklaacutedaacute za nutneacute aby katoliacuteci např nenutili protestantskou stranu k uznaacuteniacute primaacutetu a

k přijetiacute vlastniacuteho pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně jako protestanteacute by se měli zdržet naacutetlaku na katolickou ciacuterkev ve

věci intercommunio srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische

Quartalschrift Tuumlbingen s 133 438

Kardinaacutel Lehmann vidiacute možneacute kriteacuterium v tom sledovat jak je zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu v dialogu vniacutemaacuteno

druhou stranou Je-li silnaacute straacutenka partnera důvodem k našiacute vlastniacute radosti pak kraacutečiacuteme podle něj spraacutevnou cestou

srv LEHMANN K Was beudeutet bdquoOumlkumene der Profileldquo In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass

zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s

420

75

2115Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo

Avizovanaacute změna paradigmatu souvisejiacuteciacute s kriziacute identity se projevila i v samotneacute SRC

kteraacute nastiacutenila program směrem ke sveacute bdquorekonfiguracildquo jež by měla vziacutet vaacutežně přesvědčeniacute

že ekumenickeacute hnutiacute bdquonesmiacute byacutet ochromeno institucionalismemldquo439

Zmiňme se nyniacute stručně

o jednom z vyacutesledků tohoto požadavku jenž byl opakovaně vznesen od devadesaacutetyacutech let

20 stoletiacute kteryacutem je vznik Globaacutelniacuteho křesťanskeacuteho foacutera (Global Christian Forum) založeneacuteho

na stejneacute kristologickeacute biblickeacute a trinitaacuterniacute dogmatickeacute baacutezi jako SRC440

Projekt kteryacute programově nechce vyuacutestit v žaacutednou ekumenickou organizaci s pevně

stanovenou strukturou nyacutebrž toužiacute zůstat bdquootevřenyacutem prostoremldquo (open space) podporujiacuteciacutem

mezi uacutečastniacuteky (křesťanskyacutemi ciacuterkvemi i mezikonfesniacutemi organizacemi) vzaacutejemnyacute respekt

společneacute baacutedaacuteniacute a odpověď na vyacutezvy ktereacute všichni sdiacuteliacuteme dokaacutezal oslovit širokeacute spektrum

křesťanů různyacutech tradic Mezi nimi pak zvlaacuteště vynikajiacute zaacutestupci evangelikaacutelniacutech a letničniacutech

skupin kteřiacute doposud staacuteli spiacuteše opodaacutel velkyacutech multilateraacutelniacutech ekumenickyacutech snah a světovyacutech

greacutemiiacute441

a o nichž lze tvrdit že ačkoliv jsou k myšlence institucionaacutelniacute jednoty ciacuterkve

zdrženliviacute přece se rozhodně hlaacutesiacute k viacuteře v Krista a autoritě Piacutesma jako nosnyacutem prvkům

společnyacutem pro všechny křesťany věřiacute v bdquojednu ciacuterkevldquo a jsou kromě toho znaacutemi svojiacute

obdivuhodnou misionaacuteřskou vitalitou442

To co uacutečastniacuteky spojuje dohromady je předevšiacutem vědomiacute společneacuteho poslaacuteniacute ve světě

na ktereacutem se jako křesťaneacute na zaacutekladě Kristova přiacutekazu podiacuteliacuteme Princip bdquokulateacuteho stoluldquo jiacutemž

se jednotlivaacute setkaacuteniacute v raacutemci foacutera řiacutediacute pak klade na prvniacute miacutesto požadavek naslouchaacuteniacute svědectviacute

druheacuteho o způsobu jeho křesťanskeacute misie tam kde praacutevě jako křesťan žije a působiacute což vede

k bezprostředniacutemu poznaacuteniacute toho jak svoji křesťanskou identitu prožiacutevajiacute druziacute Foacuterum tak

bdquopředstavuje vlastniacute způsob mezikonfesniacutech vztahů kteryacute se zaklaacutedaacute primaacuterně na zkušenosti

druhyacutech a sdiacuteleneacute spiritualitěldquo443

Myšlenka plurality zdůrazňovanaacute nejen mezi křesťanskyacutemi tradicemi ale i v raacutemci

různosti forem samotneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute o jednotu kdy akcentuace jednoho směru

nevylučuje druhyacute daacutele pak odstup od formaacutelniacutech organizaciacute a preference rozviacutejet ekumenismus

439

Towards a Common Understanding and Vision of WCC [on line] [citovaacuteno 15 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwoikoumeneorgenresourcesdocumentsassemblyporto-alegre-20063-preparatory-and-background-

documentscommon-understanding-and-vision-of-the-wcc-cuvhtml˃ 440

Pro zaacutekladniacute informaci srv HOWELL R (ed) Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi

Evangelical Fellowship of India 2007 (předevšiacutem přiacutespěvek JONES SR The Global Christian Forum Renewing

Our Global Ecumenical Method s 140-181) 441

Pokud jde o profil svobodnyacutech ciacuterkviacute a ekumenismu srv VOSS KP Oumlkumene und freikirchliches Profil

Beitraumlge zum zwischenkirchlichen Gespraumlch Berlin WDL Verlag 2008 Ke vztahu letničniacutech a charizmatickyacutech

hnutiacute vůči ekumenickeacutemu uacutesiliacute srv KOSLOWSKI J Pfingstkirchen charizmatische Bewegung und Oumlkumene In

GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103

Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 26-44 442

Připomeňme že skupina evangelikaacutelniacutech ciacuterkviacute se r 1974 sdružila v Lausannskeacutem hnutiacute světoveacute evangelizace

čiacutemž vyjaacutedřila svůj nesouhlas s tehdejšiacutem směřovaacuteniacutem ženevskeacute ekumenickeacute centraacutely Hlavniacutem důvodem takoveacuteho

kroku bylo že ciacuterkve chtěly zdůraznit vyznavačskyacute rozměr křesťanskeacute misie srv ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy

jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity Světoveacute rady ciacuterkviacute s 21 443

HOumlSCHELE S Das Global Christian Forum Forum als Paradigma fuumlr die Zukunft der Oumlkumene In LAKKIS

S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und Suche nach

Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 123

76

jako networking ndash to vše jsou pokusy reagovat tvůrčiacutem způsobem nejen na změny v ekumenismu

samotneacutem ale teacutež na vyacutevoj společnosti v niacutež jako křesťaneacute žijeme a jiacutež se nechaacutevaacuteme utvaacuteřet

Ekumenickeacute foacuterum nechce konkurovat ani uacutesiliacute o nalezeniacute viditelneacute formy jednoty ciacuterkve a nemaacute

v uacutemyslu nahrazovat praacuteci již existujiacuteciacutech ekumenickyacutech struktur Přesto odmiacutetaacute že by naacuteleželo

k jakeacutemusi bdquoekumenismu druheacute třiacutedyldquo444

Svůj přiacutenos vidiacute spiacuteše v tom že se diacuteky sveacute pružnosti

a dynamickeacutemu charakteru stane bdquokatalyzaacutetoremldquo diacuteky němuž bdquose budou moci nově iniciovat

budovat a ošetřovat vztahy mezi ciacuterkvemildquo445

Globaacutelniacute křesťanskeacute foacuterum bychom mohli na jedneacute straně interpretovat jako jednu

z reakciacute na určiteacute pojetiacute ekumenismu ktereacute chaacutepalo celeacute toto uacutesiliacute jako bdquodiplomatickyacute uacutekol pojatyacute

v politickyacutech kategoriiacutechldquo446

Namiacutesto ekumenismu struktur kteryacute se svyacutem způsobem vyčerpal

je zřetelně preferovaacutena rovina osobniacuteho setkaacuteniacute Nadto lze jako nepochybnyacute ekumenickyacute vklad

vyzdvihnout důraz na vyznavačskyacute charakter křesťanskeacute viacutery a na uacutestředniacute roli přisuzovanou

Piacutesmu Viacutera a zjevenaacute pravda jsou přece konstitutivniacute prvky živeacuteho společenstviacute ciacuterkve ktereacute

samy vybiacutezejiacute ke křesťanskeacute jednotě Jednostranneacute existenciaacutelniacute pojetiacute křesťanskeacute viacutery ktereacuteho

jsme zde svědky však spiacuteše usnadňuje cestu k subjektivismu Diference v chaacutepaacuteniacute obsahu viacutery

a pravdy ktereacute teacuteměř zaacutekonitě vyvstanou jsou interpretovaacuteny v duchu předem akceptovaneacuteho

pluralismu a komplementarity což činiacute jakoukoliv potřebu uacutesiliacute o hlubšiacute jednotu vlastně

zbytečnou

212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu

Jakkoliv je tato skutečnost opomiacutejena jsme přesvědčeni o tom že hlavniacute důvod našiacute

nejednoty dodnes tvořiacute otaacutezka pravdy Kristova učeniacute kteraacute nachaacuteziacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vyznaacuteniacute

viacutery a ve slaveniacute svaacutetostiacute Vždyť zaacutepas o tuto pravdu byl namnoze hlavniacutem důvodem ciacuterkevniacuteho

rozkolu447

Odtud vyplyacutevaacute nezbytnyacute uacutekol teologickeacuteho ekumenickeacuteho dialogu kteryacute maacute miacutet

charakter bdquospolečneacuteho hledaacuteniacute pravdyldquo448

či specifičtěji bdquonaacutestroje sloužiacuteciacuteho ke

vzaacutejemneacutemu porovnaacuteniacute různyacutech pozic v dogmatu a v učeniacute a ke zkoumaacuteniacute protikladů jež stojiacute

v cestě uacuteplneacutemu společenstviacuteldquo449

Ekumenickou metodu kteraacute se v ekumenickeacutem rozhovoru uplatňuje můžeme chaacutepat

jako bdquorozviacutejeniacute popis a zdůvodněniacute postupů jež vedou k překonaacuteniacute protikladů v učeniacute mezi

vyznaacuteniacutemildquo450

2 vatikaacutenskyacute koncil v teacuteto souvislosti udaacutevaacute zaacutekladniacute pokyny když nabaacutedaacute

k tomu že v ekumenickeacutem dialogu je nezbytneacute předklaacutedat nauku viacutery v jejiacute uacuteplnosti a to

způsobem srozumitelnyacutem a přesnyacutem Jelikož uacutečastniacuteci dialogu stojiacute společně před uacutekolem

444

Tamteacutež s 132 445

Srv tamteacutež s 128 446

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 447

Srv např anatemata kteraacute obsahujiacute jak vyacuteroky Tridentskeacuteho sněmu tyacutekajiacuteciacute se věroučnyacutech pozic rozšiacuteřenyacutech

mezi reformaacutetory tak zavrženiacute jistyacutech prvků nauky a svaacutetostneacute praxe bdquořiacutemskeacute ciacuterkveldquo vyskytujiacuteciacute se v reformačniacutech

konfesiacutech 448

JAN PAVEL II Ut unm sint 33 449

THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23 450

URBAN HJ bdquoMethodologie oumlkumenischeldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und

Konfessionskunde sl 871

77

poznat a vyjaacutedřit nevystižitelneacute Kristovo bohatstviacute (srv Ef 38) je jako zaacutekladniacute postoj dialogu

vyžadovaacutena laacuteska k pravdě a pokora kteraacute maacute za naacutesledek že vzaacutejemně jednaacute jeden s druhyacutem

jako se sobě rovnyacutem Při posuzovaacuteniacute nauky viacutery je třeba podle slov koncilu pamatovat na to

že mezi jednotlivyacutemi pravdami existuje řaacuted bdquohierarchieldquo a to vzhledem ke vztahu s tiacutem co tvořiacute

zaacuteklad křesťanskeacute viacutery451

V procesu hledaacuteniacute toho co je společneacute je nutneacute odkryacutet kontext v němž jednotliveacute strany

formulovaly sveacute vlastniacute vzaacutejemně rozdiacutelneacute pozice Po staletiacutech rozděleniacute

a ohraničovaacuteniacute vlastniacutech pozic je třeba kriticky zkoumat jakyacute byl vnitřniacute důvod odlišnyacutech

dogmatickyacutech formulaciacute a přitom porozumět formaacutem a strukturaacutem myšleniacute v jejichž raacutemci byla

nauka vyjaacutedřena Jelikož samotneacute depositum fidei je třeba odlišovat od způsobu podaacuteniacute nauky452

musiacute byacutet v ekumenickeacutem dialogu naacutesledně vznesena otaacutezka zdali rozdiacutelnaacute věroučnaacute vyjaacutedřeniacute

kteraacute jsme dosud chaacutepali jako důvod k rozkolu nepoukazujiacute spiacuteše na komplementaritu ve

vyjaacutedřeniacute jedneacute a teacuteže pravdy viacutery Pokud ano pak je nutneacute z vyacutesledků teologickeacuteho dialogu

ktereacute však byly nejprve ověřeny praxiacute viacutery v životě ciacuterkviacute vyvodit odpoviacutedajiacuteciacute důsledky pro

překonaacuteniacute situace rozkolu Teologickyacute ekumenickyacute dialog totiž zůstaacutevaacute součaacutestiacute bdquoekumenickeacuteho

procesuldquo v němž křesťanskeacute ciacuterkve stojiacute vůči sobě v postoji vzaacutejemneacute otevřenosti a ve snaze

o porozuměniacute Podmiacutenkou dialogu je tedy bdquohermeneutika důvěryldquo453

jež předpoklaacutedaacute vůli

zuacutečastněnyacutech stran po hlubšiacute jednotě

Metodou směřujiacuteciacute od disensu ke konsensu kteraacute odpoviacutedaacute odhodlaacuteniacute usilovat o plnou

a viditelnou jednotu křesťanů se ubiacuteraacute ekumenickyacute dialog od sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute

V posledniacutech dvou desetiletiacutech se však opět viacutece či meacuteně zřetelně ozyacutevajiacute hlasy zdůrazňujiacuteciacute

jako rozhodujiacuteciacute moment dialogu prvek nesouhlasu Na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech textu

představiacuteme tento pohyb uvnitř metody ekumenickeacuteho dialogu objasněniacutem třiacute pojmů

konvergence diferencovanyacute konsensus diference

2121Proces ekumenickeacute konvergence

V raacutemci teologickeacuteho dialogu se v oblasti ekumenismu udomaacutecnil pojem konsensu ať už

bdquokonsensu v zaacutekladechldquo bdquototaacutelniacutem konsensuldquo či bdquoparciaacutelniacutech konsensechldquo454

k nimž směřovaly

rozhovory na bilateraacutelniacute multilateraacutelniacutemi světoveacute anebo regionaacutelniacute uacuterovni455

Samotneacutemu

451

Srv Unitatis redintegratio 911 452

Srv tamteacutež 6 453

Srv A Treasure in Earthen Vessels An instrument for an ecumenical reflection on hermeneutics (dokument

Faith and Order z r 1998) 6-8 (německyacute překlad HELLER D ed Studiendokument von Glauben und

Kirchenverfassung Ein Schatz in zerbrechlichen Gefaumlszligen Eine Anleitung zu oumlkumenischm Nachdenken uumlber

Hermeneutik Frankfurt am Main Lembeck 1999 s 6-8) 454

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 259 455

Texty společně formulovanyacutech dokumentů vzniklyacutech na mezinaacuterodniacute uacuterovni od r 1931 do r 2010 jsou

obsaženy ve čtyřech svazciacutech Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1-3 Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius Lembeck 1983

1992 2004 4 Paderborn ndash Leipzig Bonifatius ndash Evangelische Verlagsanstalt 2012 Pokud jde o bilateraacutelniacute

rozhovory jež vede katolickaacute ciacuterkev se zaacutestupci anglikaacutenskeacute luterskeacute reformovaneacute a metodistickeacute tradice přehled

jejich nejdůležitějšiacutech zaacutevěrů podaacutevaacute KASPER W Harvesting the Fruits Basic Aspects of Christian Faith in

Ecumenical Dialog

78

konceptu konsensu může byacutet přitom v kontextu ciacuterkevniacute jednoty rozuměno jako bdquodosaženiacute

teologickeacuteho souhlasu kteryacute nutně nepřekonaacutevaacute všechny rozdiacutelnosti avšak překonaacutevaacute existujiacuteciacute

rozdiacutelnosti natolik že může vzniknout společenstviacute ciacuterkviacuteldquo456

V rozhovoru tedy nejprve jde o to pojmenovat co je konfesiacutem společneacute a rozdiacutelneacute ndash

nikoliv ovšem v ovzdušiacute polemiky a v duchu kontroverze nyacutebrž věcně a bez předsudků ndash

a naacutesledně se snažit formulovat společnyacute zaacuteklad na němž jsou tradičniacute učeniacute postavena457

Rozhovor je v tomto přiacutepadě ovšem viacutece nežli vyacuteměnou idejiacute Podle Josepha Ratzingera spočiacutevaacute

vlastniacute jaacutedro ekumenickeacuteho dialogu v tom že každyacute z partnerů vystupuje s jistotou svědomiacute

že pozice kterou zastaacutevaacute mu byla svěřena jakožto součaacutest křesťanskeacuteho Zjeveniacute se kterou nelze

libovolně manipulovat Proto při hledaacuteniacute konsensu neniacute řešeniacutem nalezeniacute nějakeacute bdquostředniacute cestyldquo

nyacutebrž spraacutevneacute porozuměniacute pravdě Božiacuteho Slova kteraacute vznaacutešiacute svůj naacuterok (Anspruch der

Wahrheit) bdquoNikoliv konsensus zaklaacutedaacute pravdu nyacutebrž pravda stojiacute v zaacutekladech konsensuldquo458

Z multilateraacutelniacutech dokumentů se stalo v prvniacute faacutezi konsensuaacutelniacuteho ekumenismu

nejvyacuteznamnějšiacutem prohlaacutešeniacute z Limy schvaacuteleneacute v lednu r 1982 ve ktereacutem komise Faith and

Order formulovala společneacute prvky nauky tyacutekajiacuteciacute se křtu eucharistie a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

a přivedla tak k jisteacutemu uzavřeniacute mnohaletyacute studijniacute proces Na jeho přiacutepravě se podiacuteleli zaacutestupci

všech křesťanskyacutech tradic zastoupenyacutech v SRC a rovněž řiacutemskokatoličtiacute teologoveacute Všichni se

při řešeniacute doposud tradičně protikladnyacute bodů nechali veacutest poukazem na učeniacute a praxi raneacute ciacuterkve

přičemž se vyacuteznamně čerpalo z pokladů Piacutesma patristiky a liturgickyacutech tradic Třebaže

některyacutemi byla dohoda s naacutezvem Křest eucharistie uacuteřad označovaacutena jako bdquolimskyacute zaacutezrakldquo459

autoři vyacuteslednyacute text označili poněkud skromněji jako bdquovyacuteznamnou teologickou konvergencildquo

Ačkoliv byly v prohlaacutešeniacute formulovaacuteny vyacutepovědi vyznačujiacuteciacute se bdquozaacutevažnyacutem stupněm souhlasuldquo

přesto ještě nebylo dosaženo bdquokonsensuldquo v plneacutem slova smyslu založeneacutemu na Kristu

a apoštolskeacutem svědectviacute a chaacutepaneacutemu jako bdquozkušenost života a vyjaacutedřeniacute viacutery jež je nezbytneacute

pro uskutečněniacute a zachovaacuteniacute viditelneacute jednoty ciacuterkveldquo460

Takovyacuteto bdquouacuteplnyacute konsensus bude moci

byacutet vyhlaacutešen až poteacute kdy ciacuterkve dosaacutehnou bodu v němž budou moci žiacutet a konat společně

v jednotěldquo461

Vyacuteslednyacute dokument tedy vyžadoval dalšiacute pokračovaacuteniacute novou faacutezi během niacutež se k jeho

zněniacute měly vyjaacutedřit jednotliveacute křesťanskeacute ciacuterkve Komise pro Viacuteru a řaacuted je vyzvala aby

v duchovniacutem procesu recepce na němž se maacute podiacutelet co nejširšiacute okruh členů Božiacuteho lidu

naacutesledně vypracovali oficiaacutelniacute odpověď na nejvyššiacute uacuterovni v niacutež každaacute ciacuterkev vyjaacutedřiacute do jakeacute

miacutery rozpoznaacutevaacute v konečneacutem zněniacute Limskeacute dohody bdquoviacuteru ciacuterkve napřiacuteč staletiacutemildquo a společně

456

MEYER H ndash URBAN HJ ndash VISCHER L Einleitung In MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ

ndash VISCHER L (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1 1931-1982 s 17 457

Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23-24 458

RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 224 459

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 163 460

LAZARETH WH ndash NISSIOTIS N Předmluva k Baptism Eucharist and Ministry (dokument Faith and Order

z ledna 1982) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl 3036) 461

Tamteacutež

79

s tiacutem vyvodiacute důsledky a předložiacute naacutevrhy ktereacute se prohlaacutešeniacute tyacutekajiacute462

Tiacutemto způsobem by

odstartovaacuten doposud neviacutedanyacute skutečnyacute bdquoekumenickyacute učebniacute procesldquo během něhož byl

dokument studovaacuten na různyacutech uacuterovniacutech ciacuterkevniacuteho života a struktur Velkeacute množstviacute stanovisek

mnoha ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute v nichž se přes poměrně značnou miacuteru souhlasu

předklaacutedaly podněty a požadavky k upřesněniacute textu pak ovšem nakonec nepřinesl bdquožaacutedneacute

institucionaacutelniacute důsledkyldquo463

2122Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu464

Cestou hledaacuteniacute toho co je společneacute ohledně nauky viacutery se ovšem ubiacuterali partneři

ekumenickeacuteho dialogu i nadaacutele V Německu byla napřiacuteklad z podnětu naacutevštěvy Jana Pavla II

uskutečněneacute v listopadu r 1980 zahaacutejena praacutece kruhu katolickyacutech a evangelickyacutech teologů

kteraacute se soustředila na přezkoumaacuteniacute platnosti věroučnyacutech odsouzeniacute pronesenyacutech ze strany Řiacutema

a reformovanyacutech ciacuterkviacute v 16 stoletiacute Vznikl tak studijniacute projekt nazvanyacute Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend k němuž byl povolaacuten bdquoEkumenickyacute pracovniacute kruh evangelickyacutech a katolickyacutech

teologůldquo Metodologicky se přitom mělo postupovat do jisteacute miacutery obdobně jako při vypracovaacuteniacute

třetiacute čaacutesti Leuenberskeacute konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v niacutež evropskeacute ciacuterkve majiacuteciacute svůj původ

v reformaci konstatovaly že rozdiacutely učeniacute reformaacutetorů tyacutekajiacuteciacute se pojetiacute večeře Paacuteně osoby

Ježiacuteše Krista a učeniacute o predestinaci dnes nestojiacute jako překaacutežka k tomu aby tyto ciacuterkve vyhlaacutesili

společenstviacute kaacutezaacuteniacute vysluhovaacuteniacute a přijiacutemaacuteniacute svaacutetostiacute465

Otaacutezka před niacutež byla pracovniacute skupina postavena tedy zněla zdali odsuzujiacuteciacute vyacuteroky

formulovaneacute v době reformace postihujiacute i pozici dnešniacuteho partnera ekumenickeacuteho dialogu a jestli

ještě staacutele majiacute moc působit rozděleniacute ciacuterkve aniž by však pochopeně ciacutelem mělo byacutet

bezprostředniacute vyhlaacutešeniacute společenstviacute mezi dvěma ciacuterkvemi466

Teologickaacute praacutece jež se

soustředila na tři tematickeacute okruhy učeniacute o ospravedlněniacute o svaacutetostech a ciacuterkevniacutem uacuteřadu

musela v množstviacute anatemat a zavrženiacute nejprve pečlivě rozlišit ktereacute z rozdiacutelů v odsouzeneacutem

učeniacute byly zapřiacutečiněny pouze nepochopeniacutem legitimniacute odlišneacute formy myšleniacute ktereacute odsudky

postihujiacute jen krajniacute pozice druheacute strany a ktereacute ovšem teacutež přesně chaacutepou protivniacutekovo miacuteněniacute

a odsuzujiacute je a naviacutec ani dnes s niacutem nemohou dojiacutet ke konsensu467

Na konci se společnaacute komise

obraacutetila na Německou biskupskou konferenci a Radu německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute

s prosbou aby bdquose zaacutevazně vyslovily že odsouzeniacute z 16 stoletiacute nepostihujiacute dnešniacuteho partnera

462

Tamteacutež čl 3039 463

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 166 Vyjaacutedřeniacute ciacuterkviacute k Limskeacute

dohodě jsou obsaženy in THURIAN M (ed) Churches respond to BEM I-IV Geneva World Council of

Churches 1986-1987 (zde najdeme i stanoviska zaujataacute v tehdejšiacute československeacute ekumeně společneacute prohlaacutešeniacute

ERC II s 292-298 vyjaacutedřeniacute CČSH II s 299-303 a ČCE IV s 108-117) 464

Ke vzniku a obsahu pojmu bdquodiferencovanyacute konsensusldquo srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur

oumlkumenischen Theologie III s 41-62 465

Srv Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 17-28 In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty s 11-13 466

Srv LEHMANN K ndash PANNENBERG W Einfuumlhrung der Herausgegeber In TITIacuteŽ (ed) Lehrverurteilungen

ndash kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 14-15 467

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 171

80

nakolik jeho učeniacute neniacute určeno omylem ktereacutemu chtělo odsouzeniacute zamezitldquo468

Jak evangelickaacute

tak katolickaacute strana se obě vyslovily kladně pokud šlo o učeniacute o ospravedlněniacute a obecnou nauku

o svaacutetostech Pokud šlo o problematiku jednotlivyacutech svaacutetostiacute a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu připravenost

odmiacutetnout odsouzeniacute konstatovaacutena nebyla Zde se projevila jako staacutele nevyjasněnaacute otaacutezka

rozdiacutelů v samotneacutem pojetiacute ciacuterkve ktereacute i přes shodu v pro reformaacutetory tak zaacutevažneacutem teacutematu

jakyacutem je ospravedlněniacute zatiacutem neumožňuje vyhlaacutesit plnost vzaacutejemneacuteho společenstviacute

Pokud jde o nauku o ospravedlněniacute je zapotřebiacute zmiacutenit se o mimořaacutedně vyacuteznamneacute

udaacutelosti jiacutež byl podpis Společneacuteho prohlaacutešeniacute k nauce o ospravedlněniacute představiteli katolickeacute

ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k němuž došlo 31 řiacutejna 1999 v Augsburgu469

Tedy prvniacute

skutečnost kteraacute je vyacutejimečnaacute dokument vypracovanyacute teology se stal bdquodokumentem ciacuterkviacuteldquo

bdquociacuterkevniacute udaacutelostiacuteldquo470

a to poteacute co byl po nikoliv snadneacutem vnitřniacutem procesu recepce přijat

a potvrzen přiacuteslušnyacutemi nejvyššiacutemi ciacuterkevniacutemi autoritami471

Druhyacutem faktem jehož se dosaacutehlo je

oficiaacutelniacute vyhlaacutešeniacute že odsouzeniacute reformačniacutech spisů a anatemata Tridenskeacuteho koncilu tyacutekajiacuteciacute

se jmenovaneacuteho člaacutenku viacutery nepostihujiacute učeniacute ciacuterkviacute formulovaneacute v dokumentu472

Třetiacutem

a zcela průlomovyacutem rysem deklarace je pak uplatněniacute metody tzv diferencovaneacuteho konsensu

tedy způsob jak luteraacuteni a katoliacuteci formulovali soulad bdquov zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo ohledně

reformačniacuteho articulus stantis et cadentis Ecclesiae473

kteryacute dokument označuje za

468

SCHEELE P-W ndash LOHSE E Schluszligbericht der Gemeinsamen Oumlkumenischen Komission zur Uumlberpruumlhfung

der Verwerfungen des 16 Jahrhunderts In LEHMANN K ndash PANNENBERG W (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute s 195 469

V r 2006 se k tomuto společneacutemu katolicko-luterskeacutemu prohlaacutešeniacute oficiaacutelně přihlaacutesila i Světovaacute rada

metodistickyacutech ciacuterkviacute když za sveacute členskeacute ciacuterkve vyjaacutedřila souhlas s dosaženyacutem konsensem srv The World

Methodist Council and the Joint Declaration on the Doctrine of Justification (z 13 července 2006) (německyacute

překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A ed Dokumente wachsender

Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 4 2001-

2010 s 1158-1162) 470

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 168 471

K obtiacutežiacutem doprovaacutezejiacuteciacutem přijetiacute dokumentu v prostřediacute ciacuterkviacute srv FILIPI P O ospravedlněniacute ekumenicky In

Teologickaacute reflexe 42 (1998) s 147-158 SUSA F Spor o společneacute prohlaacutešeniacute k učeniacute o ospravedlněniacute Stav

diskuse o přijateacutem dokumentu In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 30-41 Rozhořčeniacute přinesla nejen vatikaacutenskaacute

noacuteta jež požadovala vyjasněniacute formulaciacute textu prakticky teacuteměř ve všech bodech srv Odpověď katolickeacute ciacuterkve na

společnou deklaraci katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute ze dne 25 6 1998 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000 s 25-29

Znejistěniacute vyvovalo i předchaacutezejiacuteciacute votum z ledna 1998 v němž sto padesaacutet německy mluviacuteciacutech evangelickyacutech

teologů kritizovalo např formulaci o vyacuteznamu nauky ospravedlněniacute jež obě strany sice uznaacutevajiacute za kriteacuterium pro

život a viacuteru ciacuterkve ktereacute ovšem navzdory uznaacuteniacute jeho důležitosti neniacute akceptovaacuteno za kriteacuterium jedineacute srv

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute (z r 1997) 18 In

MACHULA T (ed) op cit s 10) Praacutevě to chaacutepali zmiacuteněniacute teologoveacute jako uacutestup od tradičniacutech reformačniacutech

pozic srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo In

epdDokumentation 7 (1998) s 1-4 MUumlLLER GL Doch kein Konsens in der Rechtfertigungslehre Zur

Diskussion uumlber bdquoDie Gemeinsame Erklaumlrungldquo In Catholica 52 (1998) s 81-94 K samotneacutemu zněniacute dokumentu

pak byl proto připojen Dodatek obhajujiacuteciacute a zdůrazňujiacuteciacute dosaženyacute konsensus srv MACHULA T (ed) op cit s

31-34 472

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 41 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 6 473

Uacutestředniacute roli nauky o ospravedlněniacute hřiacutešniacuteka viacuterou a nikoliv skutky v evangelickeacute doktriacuteně vyjadřujiacute pregnantně

např Šmalkaldskeacute člaacuteky bdquoOd tohoto člaacutenku nemůžeme ani v nejmenšiacutem ustoupit i kdyby padly nebesa i země a nic

nezůstalo na sveacutem miacutestě (hellip) Na tomto člaacutenku zaacutevisiacute všechno co učiacuteme jak jednaacuteme a na čem trvaacutemehellipldquo

(Šmalkaldskeacute člaacutenky druhaacute čaacutest člaacutenek I a hlavniacute In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy

evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese Praha Kalich 2006 s 284)

81

bdquoneodmyslitelneacute kriteacuterium ktereacute (hellip) orientuje veškereacute učeniacute a jednaacuteniacute našich ciacuterkviacute

ke Kristuldquo474

Společneacute chaacutepaacuteniacute doktriacuteny o ospravedlněniacute je v prohlaacutešeniacute vyjaacutedřeno naacutesledujiacuteciacutem

způsobem po shrnutiacute zaacutekladniacute pravdy viacutery (např ohledně ospravedlněniacute viacuterou a milostiacute nebo o

vztahu ospravedlněneacuteho člověka a skutečnosti hřiacutechu) uvozeneacutem vždy slovy bdquospolečně

vyznaacutevaacutemeldquo naacutesleduje uvedeniacute specificky luterskeacuteho a katolickeacuteho vyacutekladu jež oba zůstaacutevajiacute

v platnosti a přitom neporušujiacute vyacuteše vyslovenou shodu v zaacutekladniacutech pravdaacutech Dosaženyacute

konsensus tedy činiacute přijatelnyacutemi přetrvaacutevajiacuteciacute bdquoodlišnosti jazyka teologickeacuteho zpracovaacuteniacute

a důrazů v přiacutestupu k učeniacute o ospravedlněniacuteldquo475

Rozpor je tedy vyloučen vyacutepovědi se vzaacutejemně

doplňujiacute

Podle slov kardinaacutela Kaspera se v takto formulovaneacute shodě projevil bdquoobraz teacute jednoty

ciacuterkve o kterou usilujeme jednoty kteraacute neznamenaacute jednotnost nyacutebrž jednotu v různosti anebo

(hellip) jednotu ve smiacuteřeneacute rozdiacutelnostildquo476

Jednota vyrůstajiacuteciacute z vyacuteše popsaneacute formy konsensu

ukazuje cestu k opravdoveacutemu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v jehož raacutemci bude diacuteky procesu

očištěniacute transformace a obnovy konfesniacuteho vlastnictviacute možneacute uchovat autentickeacute plody různyacutech

křesťanskyacutech tradic477

2123Hermeneutika diference478

Dosaženaacute shoda v zaacutekladniacutech bodech učeniacute o ospravedlněniacute neměla za naacutesledek dosaženiacute

bdquoviditelneacute jednotyldquo rozdělenyacutech ciacuterkviacute přesto však byla vniacutemaacutena jako bdquorozhodujiacuteciacute krok na cestě

k překonaacuteniacuteldquo tohoto rozděleniacute a měla položit bdquodostatečnyacute zaacutekladldquo pro vyjasněniacute zbyacutevajiacuteciacutech

otaacutezek jakyacutemi zůstaacutevajiacute vztah Božiacuteho slova a ciacuterkevniacuteho učeniacute oblast ekleziologie pojetiacute

ciacuterkevniacute autority jednoty ciacuterkve ciacuterkevniacute služby svaacutetostiacute a spojitost mezi ospravedlněniacutem

a sociaacutelniacute etikou479

Dokument přece nedociacutelil jenom konsensu pokud jde o jednotliveacute pravdy

nyacutebrž takeacute shody co se tyacutekaacute porozuměniacute křesťanskeacute zvěsti jako celku480

Již během procesu recepce společneacuteho prohlaacutešeniacute v prostřediacute ciacuterkviacute jež do něj byly

zapojeny vyvstala otaacutezka jak dalece lze souhlasit s tvrzeniacutem že zde obě strany skutečně

474

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In MACHULA

T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 10 475

Tamteacutež 40 In MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 15 476

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 173 477

V tomto smyslu hovořiacute bilateraacutelniacute katolicko-luterskyacute dokument tyacutekajiacuteciacute se jednoty k niacutež obě strany směřujiacute bdquohellip

jednota o kterou usilujeme bude vpravdě jednotou v různosti To co je oběma tradicemi předaacuteno jako partikulaacuterniacute

tedy nebude smiacutechaacuteno dohromady a rozdiacutelnosti nebudou muset byacutet zcela vyloučenyldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-

KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns dokument z 3 března 1984

47 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1596) 478

Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 479

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 43-44 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 16 480

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In tamteacutež s

10

82

dospěly k bdquosouhlasu v zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo481

Neniacute dosaženyacute konsensus pouze zbožnyacutem

přaacuteniacutem jež v podstatě vyžaduje aby se obě strany zřekly sveacuteho bdquozaacutekladniacuteho konfesniacuteho

přiacutestupuldquo482

tedy toho co daacutevaacute podobu samotneacutemu jaacutedru jejich konfesniacute identity co činiacute

katoliacuteka katoliacutekem a evangeliacuteka evangeliacutekem483

Současně je ovšem nasnadě naacutemitka že pokud

konsensus nepronikaacute praacutevě až k onomu zaacutekladniacutemu porozuměniacute a rozhodnutiacute v oblasti viacutery jež

je typickeacute pro jednotliveacute konfese pak se jiacutem leacutečiacute pouze bdquosymptomyldquo zatiacutemco samotnaacute bdquonemocldquo

přetrvaacutevaacute daacutele a praktickeacute důsledky konsensu pro sjednoceniacute ciacuterkviacute se ztraacutecejiacute v nedohlednu484

Spolu s procesem sbližovaacuteniacute stanovisek na jednotliveacute aspekty křesťanskeacute viacutery stojiacuteme tedy

v ekumenickeacute metodologii před novou vlnou zdůrazňovaacuteniacute samostatnosti a protichůdnosti jež

tkvějiacute v kořenech jednotlivyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute Hledaacuteniacute souhlasu v zaacutekladech

(Grundkonsens) je leckdy nahrazovaacuteno akcentuaciacute rozdiacutelu v zaacutekladech (Grunddifferenz)485

čiacutemž

je ohlašovaacutena dalšiacute z ekumenickyacutech bdquoparadigmatickyacutech změnldquo486

Jeden z kritiků diferencovaneacuteho konsensu evangelickyacute teolog Ulrich Koumlrtner kteryacute

označil tuto metodu jako službu bdquoklerikaacutelniacute ideji sbquoviditelneacute jednotylsquo ciacuterkveldquo487

zasazuje otaacutezku

po noveacutem metodologickeacutem paradigmatu ekumenickeacute teologie do kontextu ekleziologie Ve sveacutem

pojetiacute ciacuterkve přitom čerpaacute z Kalviacutenovy představy jež postihuje ciacuterkev jako tu kterou Bůh

podivuhodně střežiacute ve skrytosti podobneacute způsobu jakyacutem tajuplně přinaacutešiacute sveacute plody Kristova

oběť na křiacuteži488

Jednu ciacuterkev Ježiacuteše Krista tedy zakoušiacuteme na jedneacute straně pouze ve viacuteře na

druheacute straně pak ovšem v souladu s myšlenkami reformaacutetora tato ciacuterkev existuje teacutež a bdquojedině v

s a za podmiacutenek jejiacuteho diferencovaacuteniacute v konfesiacutech a denominaciacutech ktereacute jsou ze sveacute strany

vystaveny dalšiacutemu diferencovaacuteniacute mezi sebouldquo489

Z tohoto pojetiacute prameniacuteciacute jednotu ciacuterkve

nahliacutežiacute zmiacuteněnyacute teolog nikoliv jako uniformniacute skutečnost nyacutebrž jako bdquov sobě rozdiacutelneacute

a komplexniacute společenstviacuteldquo490

Z tohoto důvodu je zřejmeacute proč jsou veškereacute snahy o viditelnou

jednotu ciacuterkve neuacutespěšneacute a vedou ve sveacutem důsledku k novyacutem polarizaciacutem a štěpeniacutem majiacute za

naacutesledek vlny fundamentalismu a rozdrobeniacute do partikularit smiacuteřeneacute rozdiacutelnosti nelze dosaacutehnout

konsensem (byť jakkoliv bdquodiferencovanyacutemldquo) ta je možnaacute pouze ve znameniacute Kristova křiacuteže

481

Srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo s 2 482

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 264-267 483

Tak napřiacuteklad v předmluvě společneacuteho dokumentu o pastyacuteřskeacute službě v ciacuterkvi vypracovaneacuteho smiacutešenou

katolicko-luterskou komisiacute čteme bdquoMnoheacute aspekty ktereacute se dřiacuteve považovaly za sbquotypicky luterskeacutelsquo nebo sbquotypicky

katolickeacutelsquo byly objeveny jako společneacute dědictviacute a ztraacutecejiacute svoji povahu jakožto důvodů k rozděleniacuteldquo

(MARTENSEN HL ndash LINDBECK GA Předmluva k GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLICHE

EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche dokument z 13 března 1981)

(italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico

interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1434) 484

Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher In

BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen

Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 25 485

Studium problematiky vztahu mezi ekumenickyacutem konsensem a disensem je shrnuto např in BIRMELEacute A ndash

MEYER H (ed) Grundkonsens ndash Grunddissens Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1992 486

Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 19 487

Tamteacutež s 17 488

Srv CALVIN J Institutio Christianae Religionis IV12 489

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 31 490

Tamteacutež s 30

83

Budouciacute ekumenickaacute praacutece jež se maacute nově soustředit na uchopeniacute probleacutemu jednoty

identity a diference se podle Koumlrtnera musiacute odehraacutevat předevšiacutem ve vzaacutejemneacutem

bdquokonfesionaacutelniacutem respektuldquo zuacutečastněnyacutech partnerů kteřiacute uznajiacute jako princip svyacutech vztahů

rovnocennost a toleranci Bliacutežeji specifikovaacuteno však ekumenismus potřebuje ekumenickou

hermeneutiku jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem se stane diference kteraacute sice nevylučuje možnost

konsensu rozumiacute však pod pojmem consentire bdquokoherenci toho co je rozdiacutelneacute a co nelze

překonatldquo491

Dosavadniacute ekumenismus konsensu se opiacuteral o hermeneutiku vzaacutejemneacute

konvergence ndash obě strany se vzaacutejemně přibližovaly Nyniacute jde o to aby byl tento postup doplněn

ekumenickou metodou bdquonaacutemitkyldquo (Einspruch) kteraacute přivede partnera k tomu aby vyjasnil svůj

vlastniacute profil Jelikož se pravda viacutery ukazuje bdquopouze v nepřekonatelneacute pluralitěldquo je třeba setrvat

ve vniacutemaacuteniacute druheacuteho jako ode mě odlišneacuteho V praxi to znamenaacute že bdquociacuterkve jsou navzaacutejem

odkaacutezaacuteny na naacutemitku (přichaacutezejiacuteciacute) zvenčiacuteldquo492

tedy ze sveacuteho ekumenickeacuteho sousedstviacute

od jakeacutehokoliv partnera Ciacuterkve jsou tak pozvaacuteny k mutuum consolatio fratrum kteraacute

předpoklaacutedaacute bdquopohotovost všech ciacuterkviacute k vlastniacute naacutepravě a reforměldquo493

a to i v tak zaacutevažnyacutech

věcech jakyacutemi jsou vlastniacute struktura a způsob vyjaacutedřeniacute viacutery Ulpiacutevaacuteniacute na nich totiž neniacute ciacutelem

ekumenickeacuteho smiacuteřeniacute Tiacutem ovšem neniacute ani samotnaacute jednota ciacuterkve nyacutebrž přiacutechod Božiacuteho

kraacutelovstviacute

Nakonec však zbyacutevaacute otevřenaacute otaacutezka jak rozumět vztahu mezi konsensem a disensem

mezi souhlasem a diferenciacute zdali je nutneacute konstatovat jejich vzaacutejemnou neslučitelnost a vyhlaacutesit

nahrazeniacute bdquoekumenismu konsensuldquo bdquoekumenismem diferenceldquo jako programem Peter Neuner je

spiacuteše toho naacutezoru že se oba pohyby doplňujiacute Každyacute konsensus totiž zahrnuje v sobě takeacute

skutečnost rozdiacutelů nakolik shoda v zaacutekladech nevylučuje ale naopak počiacutetaacute s rozdiacutelnostiacute

v konkretizaci jednotlivyacutech forem A tak i v dnes nezřiacutedka opakovaneacutem ekumenickeacutem postulaacutetu

We agree to differ platiacute že přijetiacute různosti předpoklaacutedaacute shodu494

213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty

Jako velmi problematickeacute se dnes jeviacute stanovit samotnyacute ciacutel ekumenickyacutech snah Co je

vlastně hlavniacute metou ekumenickeacuteho hnutiacute k niacutež by mělo směřovat Dosaacutehli jsme ciacutele společnou

angažovanostiacute na poli sociaacutelniacuteho apoštolaacutetu Maacuteme donekonečna pokračovat v teologickeacutem

dialogu495

Anebo chceme jako křesťanskeacute ciacuterkve a společenstviacute daacutet našiacute jednotě viditelnou

podobu A pokud ano jak maacute tato jednota vypadat Neboli slovy Waltera Kaspera bdquoKde musiacute

byacutet jednota a kde je možnaacute ba žaacutedouciacute mnohostldquo496

491

Tamteacutež s 40 492

Tamteacutež 493

Tamteacutež s 41 494

Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher s 32 495

Srv THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene In Versoumlhnt

verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 12 496

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13

84

Bereme-li vaacutežně naacutezor že bdquosoučasnaacute krize ekumenickeacuteho hnutiacute souvisiacute v neposledniacute řadě

s tiacutem že zůstaacutevajiacute nejasneacute ciacuteloveacute perspektivy různyacutech procesů sjednoceniacute a porozuměniacuteldquo497

měli

bychom se pokusit tyto perspektivy alespoň nastiacutenit Vychaacuteziacuteme přitom z toho že existujiacute různeacute

bdquomodely sjednoceniacuteldquo (Modelle der Einigung) jakožto bdquoformy uskutečněniacute ciacuterkevniacute jednoty

v nichž tato jednota dostaacutevaacute konkreacutetniacute podobuldquo498

Za zaacutekladniacute modely sjednoceniacute se zpravidla

poklaacutedajiacute tři federativniacute model zaměřenyacute k praktickeacute spolupraacuteci499

organickaacute jednota vytvořenaacute

spojeniacutem dosud oddělenyacutech ciacuterkviacute v novou entitu500

anebo model vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute jenž

prosazuje v raacutemci vyhlaacutešeneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi poměrně značnou miacuteru samostatnosti

jednotlivyacutech ciacuterkviacute což se snad nejmarkantněji projevuje v odmiacutetnutiacute jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho

vedeniacute

V představaacutech konečneacute podoby ekumenickeacute jednoty se přitom vyacuteznamně odraacutežiacute způsob

jak ta či ona ciacuterkev sebe samu chaacutepe (Kirchenverstaumlndnis) a co poklaacutedaacute za prvky nezbytneacute

k tomu aby bylo možneacute hovořit o ciacuterkevniacute jednotě Různeacute bdquopředstavy jednotyldquo

(Einheitsverstaumlndnisse) se tudiacutež bdquovztahujiacute na chaacutepaacuteniacute podstaty jednoty ciacuterkve na jejiacute

konstitutivniacute podstatneacute elementyldquo501

Uacutestředniacute otaacutezkou ekumenickeacuteho dialogu zůstaacutevaacute v čem se

ony bdquokonstitutivniacute prvky jednotyldquo nachaacutezejiacute502

Za nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek pro ekumenickeacute hnutiacute

jako celek lze v tomto směru dodnes považovat koncept jednoty kteryacute vzešel z prostřediacute SRC

během 3 valneacuteho shromaacutežděniacute v New Dilhiacute r 1961 Z prohlaacutešeniacute vyplyacutevaacute že za čtyři

konstitutivniacute prvky viditelneacute jednoty ciacuterkve lze považovat společenstviacute ve viacuteře a v hlaacutesaacuteniacute

evangelia uznaacuteniacute svaacutetostiacute křtu a eucharistie shodu v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu a společneacute

svědectviacute a službu503

497

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 22 498

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung In AAVV Trennung

uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie s 107 499

bdquoJednota o kterou usilujeme může byacutet pojiacutemaacutena jako konfederace nebo aliance ciacuterkviacute kteraacute maacute za ciacutel spolupraacuteci

(co-operative action) mezi nimi (hellip) sbquoFederaceʻ ciacuterkviacute jsou nejobvyklejšiacutem vyjaacutedřeniacutem takoveacute jednotyhellipldquo (italskyacute

překlad II Conferenza mondiale Edimburgo 3-18 agosto 1937 Parte seconda Raporto VI Lrsquounitagrave della Chiesa

nella vita e nel culto In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione 6

Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1311) 500

bdquohellipmodel sbquoorganickeacute jednotyʻ odpoviacutedaacute pojetiacute ktereacute spatřuje v existenci různyacutech konfesniacutech ciacuterkviacute určujiacuteciacute

překaacutežku k autentickeacutemu uskutečněniacute křesťanskeacute jednoty a domniacutevaacute se proto že se jednota může realizovat pouze

na uacuterok zřeknutiacute se zděděneacute přinaacuteležitosti a idetity ciacuterkevniacute a konfesniacuteldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-

KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns 17 italskyacute překlad in VOICU

SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi

internazionali 1931-1984 čl 1566) Od takto pojateacute jednoty je třeba odlišit zjm v katolicko-anglikaacutenskeacutem

prostřediacute dlouhou tradici majiacuteciacute model tzv corporate unity (organic unity) kteryacute vylučuje absorpci vlastniacutech

ciacuterkevniacutech tradic za předpokladu shody v otaacutezkaacutech viacutery a společneacuteho biskupskeacuteho uacuteřadu 501

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung s 107 502

Vyacutestižnyacutem pojednaacuteniacutem o různyacutech představaacutech jednoty ciacuterkve a s nimi souvisejiacuteciacutemi modely sjednoceniacute srv

MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 1996 Autor se přitom zaměřuje pozorně na to jak se otaacutezka formy jednoty diskutovala

v raacutemci různyacutech obdobiacute světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute srv MEYER H op cit s 17-87 121-173 503

bdquoVěřiacuteme že jednota kteraacute je Božiacutem darem a jeho vůliacute se staacutevaacute viditelnou když na jednom miacutestě všichni kdo

jsou pokřtěni v Ježiacuteše Krista a vyznaacutevajiacute jej jako Paacutena a Spasitele jsou Duchem Svatyacutem vedeni k tomu aby

vytvořili jedno zcela zaacutevazneacute společenstviacute ktereacute vyznaacutevaacute stejnou apoštolskou viacuteru hlaacutesaacute toteacutež evangelium laacuteme ten

samyacute chleacuteb sjednocuje se v jedneacute společneacute modlitbě a žije jeden společnyacute život kteryacute zaacuteřiacute ve svědectviacute a ve službě

všem a když se kromě toho nachaacutezejiacute ve společenstviacute celeacuteho křesťanstva na všech miacutestech a ve všech dobaacutech

takovyacutem způsobem že uacuteřad a hodnost členů jsou všemi uznaacutevaacuteny takže všichni mohou podle okolnostiacute jednat a

mluvit společně majiacutece přitom na zřeteli uacutekoly k nimž Bůh volaacute svůj lidldquo (italskyacute překlad Terza assemblea Gesugrave

85

Upozorněme nyniacute zvlaacuteště na dvě pojetiacute jež na zaacutekladě chaacutepaacuteniacute toho v čem spočiacutevaacute

jednota ciacuterkve předklaacutedajiacute perspektivy znovu-ustanoveniacute společenstviacute narušeneacuteho ciacuterkevniacutem

rozkolem prvniacute koncept je typickyacute pro značnou čaacutest reformačniacuteho křesťanstva druhyacute odpoviacutedaacute

ekleziologickyacutem vyacutechodiskům nauky a teologie katolickeacute Po představeniacute obou pozic vzneseme

otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se jejich vzaacutejemneacute slučitelnosti

2131Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute

Za jedno z řešeniacute situace přetrvaacutevajiacuteciacuteho rozděleniacute se navrhuje model bdquovzaacutejemneacuteho

uznaacuteniacuteldquo504

na němž je založeno např Leuenberskeacute společenstviacute reformovanyacutech ciacuterkviacute v Evropě

Vyacutesledkem je pak bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo505

bdquoTeologickaacute konstrukce tohoto modelu spočiacutevaacute

v tom že na zaacutekladě společneacuteho pochopeniacute evangelia se zuacutečastněneacute ciacuterkve vzaacutejemně plně a bez

vyacutehrad uznaacutevajiacute za uacutedy jedneacute Kristovy ciacuterkve toto uznaacuteniacute jde tak daleko že uznaacuteno je i jejich

praacutevo na samostatnou existenci bez jakeacutekoli podřiacutezenosti jedneacute ciacuterkve ciacuterkvi druheacute praacutevo na

respekt k vlastniacutem konfesiacutem a bohoslužebnyacutem tradiciacutem Pozitivně vyjaacutedřeno jde o sbquospolečenstviacute

Slova a svaacutetostiacute jež zahrnuje uznaacuteniacute ordinace a umožňuje intercelebracilsquoldquo506

R 1973 vyhlaacutešenaacute konkordie luterskyacutech reformovanyacutech a z nich vzešlyacutech spojenyacutech

ciacuterkviacute k niacutež se připojily i metodistickaacute společenstviacute je založenaacute na společneacutem porozuměniacute

evangeliu jehož jaacutedrem je nauka o ospravedlněniacute a na souhlasneacutem chaacutepaacuteniacute svaacutetostiacute křtu

a večeře Paacuteně Zaacuteměrně se v niacute konstatuje že určiteacute rozdiacutely mezi ciacuterkvemi ktereacute ke konkordii

a z niacute prameniacuteciacuteho společenstviacute přilnou budou zachovaacuteny i nadaacutele Tyto diference ktereacute se

tyacutekajiacute bohoslužebneacuteho života typů zbožnosti ba dokonce i nauky a řaacutedů jednotlivyacutech ciacuterkviacute totiž

nejsou podle Noveacuteho zaacutekona a reformačniacutech kriteacuteriiacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi bdquofaktory jež

rozdělujiacute ciacuterkevldquo507

Reformačniacutem kriteacuteriem na něž se zde odvolaacutevaacute přitom odpoviacutedaacute tomu co

o nezbytnyacutech znaacutemkaacutech praveacute ciacuterkve tvrdiacute ve sveacutem sedmeacutem člaacutenku Augsburskeacute vyznaacuteniacute viacutery

bdquoA k praveacute jednotě stačiacute (satis est) souhlas v učeniacute evangelia a ve vysluhovaacuteniacute svaacutetostiacute A neniacute

potřebiacute aby byla všude dodržovaacutena stejnaacute lidskaacute ustanoveniacute anebo obyčeje a obřady zřiacutezeneacute

lidmildquo508

Takto pojataacute jednota je umožněna reformačniacute ekleziologiiacute podle niacutež ciacuterkev jakožto

Cristo luce del mondo New Delhi 19 novembre ndash 5 dicembre 1961 Rapporti delle sezioni Terza sezione Unitagrave 2

In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee

generali 1948-1998 čl 271) Tato představa jednoty došla sveacuteho potvrzeniacute i na dalšiacutech valnyacutech shromaacutežděniacutech a to

v Uppsalle (1968) Nairobi (1975) a Canbeře (1991) 504

Srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 120-136 505

K ekleziologickeacutemu obsahu pojmu bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo (Kirchengemeinschaft) jeho vzniku a historickeacutemu

vyacutevoji v luterskeacutem prostřediacute srv MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie I

Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1998 s 137-162 506

FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute In AAVV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 233 507

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 28 In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute

dokumenty s 13 508

Augsburskeacute vyznaacuteniacute VII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 69 K obsahu tohoto

ekleziologicky vymezujiacuteciacuteho satis est Augsbuskeacuteho vyznaacuteniacute v raacutemci ekumenickeacuteho dialogu srv MEYER H

Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III s 63-77 Tato vyacutepověď formulovanaacute

Lutherovyacutemi přiacuteznivci r 1530 v Augsburskeacute konfesi nachaacuteziacute svůj ekvivalent o šestatřicet let později v Confessio

helvetica posterior v člaacutenku kde se pojednaacutevaacute o znaciacutech praveacute ciacuterkve srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVII10 In

86

creatura evangelii509

povstaacutevaacute skrze Božiacute slovo ktereacute přichaacuteziacute zvenčiacute (verbum externum) a jež je

zvěstovaacuteno a přijiacutemaacuteno viacuterou (srv Ř 10178)510

Ciacuterkev je pak z tohoto pohledu praacutevě

společenstviacutem těch kdo slovo evangelia přijiacutemajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše jako Paacutena přičemž maacute

podobu bdquoshromaacutežděniacute svatyacutech a opravdu věřiacuteciacutechldquo511

Jelikož bdquoinstituciacutem nebo tradiciacutem ciacuterkve

nelze přiklaacutedat Božiacute autorituldquo512

neniacute ani apostolicita ciacuterkve bdquozaručena historickou kontinuitou

biskupskeacuteho uacuteřaduldquo513

(tu zde garantuje successio fidelium ndash posloupnost jako předaacutevaacuteniacute viacutery

věřiacuteciacutemi z jedneacute generace do druheacute) a tudiacutež ani bdquožaacutednaacute jednotlivaacute historicky vzniklaacute forma

vedeniacute ciacuterkve a struktury uacuteřadu nesmiacute a nemůže platit za zaacutekladniacute podmiacutenku společenstviacute

a vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacuteldquo514

Jednou z nikoliv nedůležityacutech slabin zmiacuteněneacuteho modelu ktereacute jsou si dobře vědomi

i jeho zastaacutenci je předevšiacutem to že bdquoponechaacutevaacute otevřenou otaacutezku strukturaacutelniacuteho aspektu takto

dosaženeacuteho společenstviacuteldquo515

Jednaacute se o to zda by se dosaženyacute konsensus neměl rozhodnějšiacutem

způsobem promiacutetnout do institucionaacutelniacute podoby kteraacute by nastaleacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi

vyjadřovala i navenek Druhou otevřenou otaacutezkou pak zůstaacutevaacute praacutevě ekleziologickaacute baacuteze

jednoty516

Ačkoliv se Leuenberskeacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi hlaacutesiacuteciacutemi se k reformačniacutemu

odkazu v posledniacutech desetiletiacutech v Evropě vyacuteznamně prosadilo nedošlo k jejiacutemu přijetiacute ve světě

reformačniacutech ciacuterkviacute bezezbytku přičemž hlavniacutem důvodem je praacutevě otaacutezka uacuteřadu517

Napřiacuteklad

severskeacute a pobaltskeacute luterskeacute ciacuterkve r 1992 v tzv Deklaraci z Porvoo společně s britskyacutemi

a irskyacutemi anglikaacuteny připomenuly roli biskupskeacuteho uacuteřadu pro jednotu ciacuterkve a vyjaacutedřily

přesvědčeniacute že praacutevě tento uacuteřad kteryacute se v ciacuterkviacutech jež se k prohlaacutešeniacute připojily zachoval

představuje bdquoviditelneacute znameniacute jež vyjadřuje jednotu a kontinuitu ciacuterkve v životě poslaacuteniacute

a uacuteřadu apoštolů a sloužiacute jimldquo518

ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 228 Pro reformačniacute ekleziologickou koncepci jako celek srv přehledně FILIPI P Co

zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve 509

Srv D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 2 Schriften Predigten Disputationen 151819

Weimar Boumlhlaus 1884 4306-7 510

bdquoCiacuterkevhellip je tvořena Slovem volajiacuteciacutem k viacuteřeldquo (Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu

dialogu o jednotě ciacuterkve s 22) 511

Augsburskeacute vyznaacuteniacute VIII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 69 512

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 513

Tamteacutež s 26 514

Tamteacutež s 30 515

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute ekleziologie s 162 516

K tomu jakou vyacutezvu znamenaacute model jednoty kteryacute stojiacute v zaacutekladech Leuenberskaacute konkordie pro katolickeacute

pojetiacute jednoty ciacuterkve srv THOumlNISSEN W Die Leuenberger Konkordie als oumlkumenisches Einheitsmodell Umrisse

eines katholischen Konzepts von Kirchengemeinschaft In Catholica 49 (1995) s 1-31 517

Leuenberskaacute konkordie vyhlašuje vzaacutejemneacute společenstviacute jak mezi ciacuterkvemi ktereacute vyzdvihujiacute historickou

kontinuitu uacuteřadu biskupa (luterskaacute tradice) tak těmi ktereacute jsou uspořaacutedaacuteny podle presbyterně-synodniacuteho řaacutedu

(reformovanaacute tradice) 518

The Porvoo Declaration ndash bdquoTowards Closer Unityldquo (prohlaacutešeniacute z r 1992) (italskyacute překlad in Enchiridioin

œcumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 368) Pod prohlaacutešeniacute se podepsaly Daacutenskaacute ciacuterkev Church of England Estonskaacute evangelickaacute

luterskaacute ciacuterkev Finskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Islandskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Church of Ireland

Litevskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Norskaacute ciacuterkev Skotskaacute episkopaacutelniacute ciacuterkev Šveacutedskaacute ciacuterkev Church in Wales

Vyacuteznam bdquohistorickeacute sukceseldquo biskupskeacuteho uacuteřadu pro vyhlaacutešeniacute plneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi deklarovaly např

luterskeacute a anglikaacutenskeacute (episkopaacutelniacute) ciacuterkve ve Spojenyacutech staacutetech a v Kanadě ve svyacutech prohlaacutešeniacute Called to Common

Mission A Lutheran Proposal for a Revision of the bdquoConcordat of Agreementldquo (naacutevrh z r 2000) 6-14 resp Called

to Full Communion (bdquoProhlaacutešeniacute z Waterlooldquo z r 2001) B3 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed

87

2132Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute

Pro katolickou ovšem takeacute pro pravoslavneacute ciacuterkve prameniacute ciacuterkevniacute jednota z jedneacute

apoštolskeacute viacutery společně sdiacutelenyacutech svaacutetostiacute a apoštolskeacuteho uacuteřadu biskupů ustanoveneacuteho

samotnyacutem Kristem519

Tento trojityacute svazek jednoty přitom můžeme analogicky vidět již v ciacuterkvi

Skutků apoštolů ktereacute představujiacute křesťany jako ty kdo bdquovytrvale poslouchali učeniacute apoštolů

byli spolu laacutemali chleacuteb a modlili seldquo (Sk 242) Sboru biskupů naacutestupců apoštolů pak podle

katolickeacuteho přesvědčeniacute předsedaacute Petrův naacutestupce520

Třebaže 2 vatikaacutenskyacute koncil bdquonepředložil

žaacutednyacute jasnyacute koncept k obnoveniacute roztřiacuteštěneacuteho společenstviacute mezi doposud rozdělenyacutemi

ciacuterkvemildquo521

představil vizi ekumenismu jako procesu kteryacute je zaměřen k dosaženiacute plneacuteho

společenstviacute522

Již existujiacuteciacute společenstviacute se přitom odviacutejiacute od viacutery v Krista a přijetiacute svaacutetosti křtu

kteryacute věřiacuteciacuteho do Krista začleňuje523

Vyacutechodiskem katolickeacuteho pojetiacute jednoty jako ciacutele ekumenickeacuteho hnutiacute je ekleziologickeacute

rozvinutiacute pojmu sakramentality Analogicky ke svaacutetostem ciacuterkev představuje naacutestroj

spaacutesonosneacuteho Božiacuteho působeniacute jež dosaacutehlo sveacuteho vrcholu v diacutele vtěleneacuteho Božiacuteho Syna je

reaacutelně-symbolickyacutem zpřiacutetomněniacutem spaacutesy zjeveneacute v Kristu524

Ukřižovanyacute Kristus usmiacuteřil

s Bohem celeacute lidstvo (srv Ef 216) a seslaacuteniacutem Ducha svateacuteho po sveacutem zmrtvyacutechvstaacuteniacute vytvořil

ze svyacutech učedniacuteků bdquotajemnyacutem způsobem sveacute těloldquo525

jak řiacutekaacute apoštol bdquoVy jste tělo Kristovo

a každyacute z vaacutes je jedniacutem z jeho uacutedůldquo (1K 1227) Svaacutetosti slaveneacute v ciacuterkvi pak působiacute zcela

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001

Bologna Dehoniane 2007 čl 2817-28251040) Jak znaacutemo ciacuterkve anglikaacutenskeacuteho společenstviacute již od dob vyhlaacutešeniacute

tzv Lambeth Quadrilateral (1888) spatřujiacute jako podmiacutenku jednoty kromě Piacutesma vyznaacuteniacute viacutery křtu a eucharistie

praacutevě dějinnou kontinuitu episkopaacutetu srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte

Bensheimer Hefte 78 s 32 To však nebraacutenilo např Church of England v tom aby v r 1988 tzv Miacutešeňskyacutem

prohlaacutešeniacutem vyhlaacutesila intercommunio se společenstviacutemi evangelickyacutech ciacuterkviacute v tehdy rozděleneacutem Německu ktereacute

jsou signataacuteři Leuenberskeacute konkordie Důvodem k takoveacutemu kroku bylo přesvědčeniacute že bdquoteologickaacute interpretaceldquo

biskupskeacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute mezi oběma stranami otevřenaacute a jeho jednotnaacute podoba neniacute ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute

legitimity uacuteřadů jež umožňuje vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo nezbytnaacute Přesto již dosaženeacute společenstviacute

mezi ciacuterkvemi ještě neniacute uacuteplneacute k bdquopohostinnosti u stolu Paacuteněldquo je cesta otevřena uacuteplnaacute jednota v pojetiacute uacuteřadu kteraacute

by se projevila možnostiacute bdquoplneacute vzaacutejemneacute vyacuteměnyldquo nositelů ministeria (např při intercelebraci) dosažena neniacute srv

On the Way to Visible Unity (z r 1988) 17 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI FJ ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 2007 čl 356) Jde o fakta dosvědčujiacuteciacute rozdiacutelnost panujiacuteciacute uvnitř jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic

pokud jde o otaacutezku co musiacute efektivně obě strany sdiacutelet aby bylo možneacute vyhlaacutesit mezi ciacuterkvemi plneacute společenstviacute 519

Pokud jde o pravoslavneacute chaacutepaacuteniacute jednoty je třeba zdůraznit že vedle uacutestředniacute role bdquoeucharistickeacute ekleziologieldquo

zdůrazňujiacuteciacute bytostnou spojitost pravosti viacutery a společenstviacute ciacuterkve ktereacute vyvěraacute z eucharistickeacuteho Kristova těla

zde hraje nezastupitelnyacute vyacuteznam pojem sobornosti vyjadřujiacuteciacute všeobecnost kterou zaručujiacute v prveacute řadě ciacuterkevniacute

koncily srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 39-

42 520

Srv Unitatis redintegratio 2 521

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 14 522

Srv Unitatis redintegratio 3 523

Zatiacutemco katolickaacute ciacuterkev uznaacutevaacute eklezialitu druhyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute praacutevě přijetiacutem

křtu kteryacute se v nich vysluhuje jako platneacute svaacutetosti uacuteskaliacute představuje i dnes zastaacutevanaacute pravoslavnaacute praxe odmiacutetaacuteniacute

platnosti křtu uděleneacuteho mimo pravoslavnou ciacuterkev srv GOVORUN S Teologickeacute spory o platnosti křtu

v latinskeacutem ritu v 18 stoletiacute In AAVV Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VIII Křest a iniciace Olomouc Refugium

2011 s 227-254 524

Srv HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und

Einheitskonzepte in der Diskussion Paderborn Bonifatius 2001 s 96 525

Lumen gentium 7

88

zvlaacuteštniacutem způsobem jednotu s umučenyacutem a oslavenyacutem Kristem křtem jsou věřiacuteciacute pokřtěni

v jedno tělo (srv 1K 1213) v eucharistii majiacute na jednom Kristově těle uacutečast (srv 1K 1017)

Viditelnyacutem způsobem se jednota Božiacuteho lidu projevuje praacutevě ve svaacutetosti oltaacuteřniacute kteraacute

tuto jednotu bdquonaznačuje a obdivuhodně uskutečňujeldquo526

a proto je společně slavenaacute eucharistie

uacutezce spjata s ciacutelem uacutesiliacute o sjednoceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute kteryacutem je

sakramentaacutelně pojataacute communio527

Slovy katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bdquoSpolečenstviacute

povstaacutevaacute skrze uacutečast na Ježiacuteši Kristuldquo528

Hovořiacuteme-li o ciacuterkvi jako o κοινωνία pak maacuteme na

mysli společenstviacute ktereacute je vytvaacuteřeno diacuteky participaci křesťanů na Kristově těle v moci Ducha

Svateacuteho To je důvodem proč katolickyacute koncept jednoty staviacute do sveacuteho středu důležitost

uchovaacuteniacute bdquopůvodniacute a uacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo529

ktereacute se staacutevaacute jedniacutem

z uacutestředniacutech kriteacuteriiacute nutnyacutech pro obnoveniacute bdquoplneacuteho společenstviacuteldquo mezi ciacuterkvemi Společně

s eucharistickyacutem tajemstviacutem je pro podstatu ciacuterkve v katolickeacutem pojetiacute konstitutivniacute apoštolskaacute

posloupnost vychaacutezejiacuteciacute z toho že poslaacuteniacute ktereacute Kristus svěřil apoštolům (srv Mt 2820) na čele

s Petrem (srv Mt 1618) pokračuje ve službě biskupů kteřiacute bdquonastoupili z Božiacuteho ustanoveniacute jako

pastyacuteři ciacuterkveldquo530

a kteřiacute tvořiacute jedno společenstviacute s Petrovyacutem naacutestupcem Biskupskyacute uacuteřad tak

nepatřiacute pouze k bene esse nyacutebrž k samotneacutemu esse ciacuterkve Praacutevě bdquoplatnyacute episkopaacutet a ryziacute

a uacuteplnaacute podstata eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo jsou podmiacutenkou pro existenci praveacute partikulaacuterniacute

ciacuterkve zatiacutemco jejich absence redukuje ostatniacute křesťanskaacute společenstviacute na communitates

eccclesiales ktereacute z tohoto hlediska nejsou bdquociacuterkvemi v praveacutem slova smysluldquo531

Skutečneacute

partikulaacuterniacute ciacuterkve jimiž jsou ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu532

by pak ze sveacute vnitřniacute povahy

měly byacutet zaměřeny ke společenstviacute s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kterou reprezentuje papež533

Takto vyjaacutedřilo katolickou věroučnou pozici i prohlaacutešeniacute Dominus Iesus ktereacute rovněž

připomenulo původniacute vyacuteznam koncilniacuteho vyacuterazu subsistit in534

tyacutekajiacuteciacuteho se vztahu jedineacute

526

Tamteacutež 11 527

K ekumenickeacutemu vyacuteznamu communio jakožto zaacutekladniacutemu ekleziologickeacutemu vyacutechodisku jednoty srv např

DOumlRING H Die Comunio-Ekklesiologie als Grundmodell und Chance der oumlkumenischen Theologie In

SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche

Wuumlrzburg Echter 1988 s 439-469 HAUDEL M Die Einheit der Kirchen als Koinonia (Gemeinschaft) Chancen

und Probleme des juumlngsten oumlkumenischen Einheitskonzept In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 482-501

BROSSEDER J Koinonia Oumlkumenische Anfragen an die roumlmisch-katholische Ekklesiologie In BROSSEDER J

ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gespraumlchs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 312-334 528

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion s 99 529

Unitatis redintegratio 22 530

Lumen gentium 20 531

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 532

Srv Unitatis redintegratio 1415 533

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed)

Enchiridion vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1805 534

Srv Lumen gentium 8 Joseph Ratzinger vidiacute nejhlubšiacute důvod vyacuterazu subsistit in v tom že oproti pouheacutemu est

představuje bdquoontologickyacute most k existenci jinyacutech ciacuterkevniacutech společenstviacuteldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit

Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger In RATZINGER J Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 208) Saacutem německyacute teolog a pozdějšiacute papež však upozorňuje na

skutečnost že rozdiacutel mezi subsistit a est nelze vposledku zcela rozluštit Důvodem je přitom fakt že rozkol jakožto

hřiacutech je saacutem o sobě předevšiacutem rozpor bdquoV paradoxu rozdiacutelu mezi jedinečnostiacute a konkreacutetnostiacute ciacuterkve na jedneacute a

existenciacute ciacuterkevniacute reality mimo jeden subjekt na druheacute straně se zrcadliacute rozporuplnost lidskeacuteho hřiacutechu

rozporuplnost rozděleniacuteldquo (RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 12)

89

Kristem založeneacute ciacuterkve a ciacuterkve katolickeacute v tom smyslu že bdquoKristova ciacuterkev navzdory rozděleniacute

křesťanů nadaacutele plně existuje pouze v katolickeacute ciacuterkvildquo řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem a biskupy ve

společenstviacute s niacutem535

Uplatněniacutem pojmu subsistere ktereacute je zvlaacuteštniacutem formou slovesa esse

nakolik vyjadřuje bdquobytiacute ve formě samostatně stojiacuteciacuteho subjektuldquo přitom bdquochtěl koncil řiacuteci že

ciacuterkev Ježiacuteše Krista lze v tomto světě zastihnout v katolickeacute ciacuterkvi jako konkreacutetniacutem subjektu (hellip)

v dějinneacute skutečnostildquo536

kteryacute je pouze jeden Třebaže nikoliv bdquoplněldquo avšak přesto je tato

Kristova ciacuterkev uacutečinně přiacutetomna ve vyacuteše kvalifikovanyacutech ciacuterkviacutech partikulaacuterniacutech (byť

nepřijiacutemajiacuteciacutech učeniacute o papežskeacutem primaacutetu) a prvky teacuteto ciacuterkve sice ne bdquov plnostildquo ale přece

existujiacute v dalšiacutech společenstviacutech což jim propůjčuje ekleziaacutelniacute charakter Tyto různeacute stupně již

existujiacuteciacuteho začleněniacute nekatolickyacutech křesťanů jejich ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute do Kristova

tajemneacuteho těla jiacutemž je ciacuterkev jsou tak už nyniacute zaacutekladem nikoliv pro absorpci jinyacutech ciacuterkviacute

anebo jejich integraci ve smyslu bdquoekumenismu naacutevratuldquo nyacutebrž pro bdquoparticipačniacute model (hellip)

kteryacute skyacutetaacute prostor pro různeacute ekleziaacutelniacute formyldquo537

2133Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute

Pravděpodobně neniacute třeba připomiacutenat jakou odezvu zejmeacutena v protestantskeacutem světě

řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus mimo jineacute i svyacutem bdquosilně abstraktniacutem a kompaktniacutem stylemldquo538

vyvolala539

O reakci v českeacute ekumeně bude ještě řeč Na tomto miacutestě připomeňme snad jen

votum německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis

z r 2001 jež označilo katolickyacute model jednoty Kristova těla a evangelickou formu společenstviacute

ciacuterkviacute za vzaacutejemně bdquone kompatibilniacuteldquo540

V ekumenickeacutem dialogu je proto uacutedajně třeba

dosaacutehnout porozuměniacute bdquože pro společenstviacute ciacuterkviacute se nemůže jako podmiacutenka klaacutest jedinaacute

535

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 Přehledně k znovuoživěniacute diskuse kolem vyacuterazu

subsistit in podniacuteceneacute prohlaacutešeniacutem Donimus Iesus srv SCHULTHEIS D Wo ist die Kirche Zur erneuten

Diskussion um das bdquosubsistit inldquo in Lumen Gentium 8 In MARSCHLER T ndash OHLY CH (ed) Spes nostra firma

Festschrift fuumlr Joachim Kardinal Meisner zum 75 Geburtstag Muumlnster Aschendorff 2009 s 271-295 536

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 127 537

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion s 125 Zaacutekladem možnosti takoveacutehoto diskursu je ekleziologie ciacuterkve jakožto Božiacuteho lidu jak je to

obsaženo ve druheacute kapitole konstituce Lumen gentium K jednotě tohoto lidu nejenže jsou všichni povolaacuteni nyacutebrž

už nyniacute k niacute bdquorůznyacutem způsobem (hellip) patřiacute anebo jsou k niacute zaměřenildquo (Lumen gentium 13) tedy v různeacute miacuteře

k tomuto Božiacutemu lidu již přinaacuteležejiacute 538

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 28 539

Pro reakci v německy mluviacuteciacutem prostoru srv RAINER MJ (ed) bdquoDominus Iesusldquo Anstoumlszligige Wahrheit oder

anstoumlszligige Kirche Dokumente Hintergruumlnde Standpunkte und Folgerungen Muumlnster ndash Hamburg ndash London LIT

Verlag 2001 540

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen (z 9 listopadu 2000) s 8 [on line] [cit 19 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwtheologische-

linksdedownloadsoekumeneKirchengemeinschaft_nach_evangelischem_Verstaendnispdf˃

K otaacutezce modelu jednoty ciacuterkve jako společenstviacute z pohledu katolickeacute teologie srv THOumlNISSEN W

Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive In WALTER P ndash KRAumlMER K-

AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70 Geburtstag s 163-

177

90

historicky vzrostlaacute forma ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nyacutebrž že jsou možneacute jeho různeacute podobyldquo541

Dokument naviacutec uvaacutediacute že papežskyacute primaacutet pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně tak jako postoj

k ordinaci žen a oblast ciacuterkevniacuteho praacuteva představujiacute prvky kteryacutem se bdquoz evangelickeacute strany

musiacute protiřečitldquo542

Kritickeacute hlasy nechybiacute ani z druheacute strany Vize zaštiacutetěnaacute mottem bdquosmiacuteřenyacutech různostiacuteldquo

se může napřiacuteklad podle kardinaacutela Kaspera staacutet zavaacutedějiacuteciacute ba dokonce nepostihujiacuteciacute realitu

pokud jiacute budeme rozumět jako situaci kdy ciacuterkve dosaacutehnou byť i bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo

ale zůstanou každaacute v teacute institucionaacutelniacute podobě v jakeacute jsou bez jednotneacuteho pochopeniacute uacuteřadu

a s člaacutenky viacutery ktereacute si budou i nadaacutele protiřečit Takovyacute stav by německyacute kardinaacutel hodnotil

spiacuteše jako bdquonesmiacuteřenou různostldquo jako bdquociacuterkevnost bez skutečneacute jednotyldquo na jejiacutež miacutesto by

nastoupila bdquopokojnaacute koexistence a přaacutetelskaacute spolupraacuteceldquo ciacuterkviacute ktereacute by se namiacutesto plneacute

communio uspokojily pouze s interkomuniiacute543

O tomto communio pak platiacute že bdquonesmiacute byacutet

chaacutepaacuteno jako pouze horizontaacutelniacute vzaacutejemneacute uznaacuteniacute předpoklaacutedaacute nevyhnutelně communio v jedneacute

pravdě a v jedneacute skutečnosti spaacutesyldquo544

Existence dvou ekleziologickyacutech identit protestantskeacute a katolickeacute jež se doposud jeviacute

jako neslučitelneacute představuje bdquomomentaacutelniacute ekumenickou aporiildquo545

Jsou ovšem popsanaacute napětiacute

důkazem toho že se cesta k jednotě opravdu nachaacuteziacute zatarasena a bez dalšiacute perspektivy I když

je pravdou že možnost dosaženiacute diferencovaneacuteho konsensu ohledně chaacutepaacuteniacute ciacuterkve předevšiacutem

mezi evangelickou a katolickou stranou se dnes jeviacute jako přinejmenšiacutem velmi vzdaacutelenaacute přesto

je třeba konstatovat že pro dosaženiacute společenstviacute slova a svaacutetostiacute je nezbytneacute vyjasněniacute

ekleziologickyacutech otaacutezek546

Podle katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bychom přitom měli miacutet

před očima skutečnost že zaacutekladem konsensu umožňujiacuteciacuteho různost akcentů v raacutemci

jednotlivyacutech tradic je bdquosamotnyacute Ježiacuteš Kristus kteryacute z lidiacute vytvaacuteřiacute společenstviacute věřiacuteciacutech a je takeacute

v tomto společenstviacute uchovaacutevaacuteldquo547

Život společenstviacute ciacuterkve majiacuteciacute sveacute vrcholneacute vyjaacutedřeniacute

v eucharistii tak bytostně odkazuje k prameni tohoto společenstviacute jiacutemž je Kristovo tajemstviacute

Rovněž z katolickeacuteho hlediska lze hovořit o ciacuteli o kteryacute v ekumenickeacutem uacutesiliacute jde jako

bdquojednotě ve smiacuteřeneacute různostildquo Ani pro katolickou ciacuterkev totiž nejde zdaleka o prosazeniacute

představy monolitniacute Einheitskirche nyacutebrž daleko spiacuteše o ustaveniacute plneacuteho společenstviacute ciacuterkviacute

(communio ecclesiarum) jak to formuloval ve sveacutem znaacutemeacutem vyacuteroku již před lety Joseph

Ratzinger bdquoCiacuterkve musejiacute zůstat ciacuterkvemi a přitom se staacutet jednou ciacuterkviacuteldquo548

Že ciacuterkev lze

chaacutepat současně v kategoriiacutech rozmanitosti a jednoty je podle katolickeacuteho pojetiacute zcela opraacutevněneacute

např pokud jde postaveniacute miacutestniacutech ciacuterkviacute v raacutemci ciacuterkve univerzaacutelniacute Tyto celky partikulaacuterniacutech

541

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen s 9 542

Tamteacutež 543

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13-14 544

KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit s 401 545

Relazione introduttiva del presidente card Walter Kasper In Il Regno ndash Documenti 4821 (2003) s 657 546

Ohledně srovnaacuteniacute zaacutekladniacutech vyacutechodisek katolickeacute a evangelickeacute ekleziologie srv KASPER W lsquoCredo Unam

Sanctam Ecclesiamʼ - The Relationship Between the Catholic and Protestant Principles in Fundamental

Ecclesiology In MURRAY PD (ed) Receptive Ecumenism and the Call to zhe Catholic Learning Exploring a

Way for Contemporary Ecumenism Oxford Univesity Press 2008 s 78-88 547

THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive s 175 548

RATZINGER J Die Kirche und die Kirchen In Reformatio 13 (1964) s 105

91

ciacuterkviacute bdquopři zachovaacuteniacute jednoty viacutery a jedineacuteho božskeacuteho zřiacutezeniacute všeobecneacute ciacuterkve majiacute vlastniacute

kaacutezeň vlastniacute liturgickeacute zvyky a teologickeacute i duchovniacute dědictviacute (hellip) Tato rozmanitost miacutestniacutech

ciacuterkviacute proniknutaacute duchem jednoty jenom jasněji dokazuje katolicitu nerozděleneacute ciacuterkveldquo549

Aby se mohla bdquojednota ve smiacuteřeneacute různostildquo či bdquojednota v rozmanitostildquo prosadit jako

ekumenicky skutečně nosnaacute ciacutelovaacute představa jednoty pak je zapotřebiacute tento pojem naplnit

jasnyacutem obsahem V tomto smyslu vytyacutečil směr již před lety katolicko-luterskyacute dialog kteryacute

stanovil jako podmiacutenku k dosaženiacute jednoty smiacuteřeniacute ve třech oblastech otaacutezek společenstviacute ve

viacuteře společenstviacute ve svaacutetostech společenstviacute ve službě jež implikuje předevšiacutem pojetiacute

ciacuterkevniacuteho uacuteřadu ordinovaneacute služby550

Na zaacutekladě vyacutesledků ke kteryacutem se v rozhovorech již

došlo551

by přitom neměl upadnout v zapomněniacute fakt že rozhodujiacuteciacutem vyacutechodiskem k posledně

zmiacuteněneacutemu okruhu probleacutemů ktereacute se jeviacute jako zvlaacuteště ožehaveacute neniacute bdquozda (apoštolskaacute)

posloupnost k formě ciacuterkve patřiacute nyacutebrž jak k niacute naacuteležiacuteldquo552

Ekleziologickaacute otaacutezka pojetiacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu jakkoliv uacutestředniacute nemůže nicmeacuteně byacutet

řešena izolovaně neboť hroziacute nebezpečiacute že se z ekumenickeacuteho dialogu stane spiacuteše haacutedka

o instituce nežli zaacutepas o věrnost Božiacutemu slovu v jehož službě stojiacute teacutež ordinovanyacute uacuteřad553

bdquoVlastniacute otaacutezkou je přece způsob jakyacutem je ve světě přiacutetomno Božiacute slovoldquo554

upozornil před

časem Benedikt XVI Probleacutem uacuteřadu v ciacuterkvi je tudiacutež zapotřebiacute nahliacutežet tak že budeme vychaacutezet

z povahy Božiacuteho slova jež se staacutevaacute přiacutetomnyacutem skrze svědky Ježiacutešovy učedniacuteky kteryacutem Paacuten

toto slovo odevzdal aby je hlaacutesali světu (srv J 17814) bdquoSlovo je odkaacutezaacuteno na svědky a jedině

ve společenstviacute učedniacuteků ktereacute je dosvědčujiacute může zůstat živeacuteldquo555

Hlaacutesaacuteniacute Božiacuteho slova jež maacute

probudit viacuteru v Krista (srv J 1720) se přitom musiacute odviacutejet bdquov souhlase s viacuterouldquo κατὰ τὴν

ἀναλογίαν τῆς πίστεως (Ř 126)556

Tři elementy Božiacute slovo-svědek-pravidlo viacutery (regula

fidei) jsou natolik niterně spojeny že každeacute rozdrobeniacute riskuje neuacuteplneacute pochopeniacute jednotliveacuteho

prvku teacuteto triaacutedy

214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů

549

Lumen gentium 23 550

Srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit

vor uns 55-145 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1604-1694) 551

bdquoRovněž pro luterskou tradici je apoštolskaacute posloupnost nutnaacute a konstitutivniacute pro ciacuterkev a jejiacute službuldquo

(GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche

Amt in der Kirche 63 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1497) 552

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 15 553

Srv Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 29 554

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 555

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern

und heiligen In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 338 556

Srv Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln

Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005

92

Ekumenickeacute hnutiacute neniacute izolovanou skutečnostiacute ale je od sveacuteho počaacutetku zasazeno do

dějinnyacutech kulturniacutech a společenskyacutech souvislostiacute Velice zřetelně tato skutečnost vysviacutetaacute

napřiacuteklad pokud jde o sociaacutelniacute angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute kteraacute se snažila v nemaleacute miacuteře

v průběhu minuleacuteho stoletiacute byacutet odpovědiacute na probleacutemy a vyacutezvy spojeneacute s otaacutezkou zachovaacuteniacute

světoveacuteho miacuteru557

Rovněž tak je nepochybneacute že otevřeniacute se katolickeacute ciacuterkve vůči ekumenismu

jenž byl zpočaacutetku zaacuteležitostiacute převaacutežně evangelicko-anglikaacutenskou souviselo nemalou měrou

s postupnyacutem oteviacuteraacuteniacutem se a naacuteslednyacutem přijetiacutem principu naacuteboženskeacute svobody kteryacute se zprvu

uplatňoval v raacutemci civilniacute společnosti558

Ekumenismus je ponořen do světa podobně jako je svět

miacutestem poslaacuteniacute Kristovyacutech učedniacuteků (srv J 1718) Jak se mentalita a pohyby soudobeacute

společnosti projevujiacute ve tvaacuteři ekumenickyacutech procesů dnes Upozorněme na některeacute z těchto

faktů

Soudobeacute křesťanstviacute se ocitlo na bdquopostmoderniacute sceacuteněldquo aby bylo konfrontovaacuteno

s naacutesledniacuteky zemřeleacute moderny fundamentalismem transmodernou projevujiacuteciacute se synkretismem

a dekonstruktivniacute supermodernou dovršujiacuteciacute skeptickyacute agnosticismus na praacuteh nihilismu

a moraacutelniacuteho relativismu559

Jedniacutem z nejpřiacuteznačnějšiacutech rysů prostřediacute v němž žijeme je

naacutezorovyacute pluralismus a současně se projevujiacuteciacute individualizace kteraacute kraacutečiacute ruku v ruce

s fenomeacutenem globaacutelniacute integrace jež na druheacute straně vyvolaacutevaacute jistyacute druh antiglobal mentality

vyzdvihujiacuteciacute různeacute formy partikularismu Postmoderniacute teorie vychaacutezejiacuteciacute z konstatovaacuteniacute

empirickeacuteho pluralismu ve světě vědy se odraacutežejiacute v samotneacutem pojetiacute pravdy vychaacutezejiacuteciacutem

z přesvědčeniacute že bdquopravda existuje pouze v pluralitě pravdldquo560

V takoveacutem kontextu může byacutet

nejen Kristův naacuterok na to že pravda se zjevila v jeho osobě (srv J 146) ale teacutež uacutesiliacute o dosaženiacute

ekumenickeacuteho konsensu tyacutekajiacuteciacuteho se pravd křesťanskeacute viacutery nahliacuteženo jako něco totalitaacuterniacuteho a

v důsledku skličujiacuteciacuteho Nejde jistě o to vyhraňovat se vůči myšlence pluralismu jako takoveacute

nicmeacuteně skutečnost že pravdu jakožto lideacute nachaacutezejiacuteciacute se in statu viatorum nahliacutežiacuteme zatiacutem

pouze z různyacutech uacutehlů pohledu a přiměřeně časnyacutem a prostorovyacutem podmiacutenkaacutem (srv 1K 1312)

nelze zaměňovat s agnosticismem či s viacutetězstviacutem skepticismu

Afirmace pluralismu byacutevaacute dnes nikoliv vyacutejimečně uvaacuteděna jako předpoklad pro uacutespěšně

vedenyacute mezinaacuteboženskyacute dialog v němž se nezřiacutedka na otaacutezku pravdy rezignuje Kriteacuteria shody

jsou etickaacute a praktickaacute v pomyslneacutem žebřiacutečku naacuteboženstviacute stojiacute nejvyacuteše ta kteraacute bdquonejtěsněji

odpoviacutedajiacute důstojnosti člověkaldquo561

Urychlujiacuteciacute se proliacutenaacuteniacute kultur v němž se z očiacute do očiacute

setkaacutevajiacute přiacuteslušniacuteci různyacutech naacuteboženskyacutech skupin ukazuje naleacutehavě na potřebu zdůraznit

bdquovelkyacute ekumenismusldquo světovyacutech naacuteboženstviacute v jehož stiacutenu se uacutesiliacute o sbliacuteženiacute křesťanskyacutech

557

V našich podmiacutenkaacutech zmiňme přinejmenšiacutem diskutabilniacute leč velmi silně přiacutetomnou propojenost ekumenismu na

aktivity Křesťanskeacuteho miacuteroveacuteho hnutiacute srv např SMOLIacuteK J Snahy ekumenickeacute a miacuteroveacute In BROŽ L (ed) O

společenstviacute služby Soubor esejů o českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 81-82 558

Srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 226-228 559

Srv HALIacuteK T Postmoderna a katolickaacute identita In Teologickeacute texty 1 (1996) s 20 560

KASPER K Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 234 561

Tamteacutež s 236

93

konfesiacute jeviacute nanejvyacuteš jako bdquomalyacute ekumenismusldquo562

kteryacute je leacutepe upozadit Hledaacuteniacute jednoty ktereacute

staacutelo u kořenů křesťanskeacuteho ekumenismu je přitom v prostřediacute dialogu naacuteboženstviacute a kultur

nahrazovaacuteno mnohdy snadnou akceptaciacute mnohosti

Moderniacute religiozita kladouciacute důraz na duchovniacute či transcendentniacute zkušenost jeviacute jen

nepatrnyacute zaacutejem o snahu překonaacutevat dogmatickeacute rozdiacutely ciacuterkviacute ktereacute jsou chaacutepaacuteny jako přiacuteliš

tradičniacute a strukturami zatiacuteženeacute naacuteboženskeacute instituce jež religioacutezniacute bdquoprožitekldquo spiacuteše

znepřiacutestupňujiacute Zdaacute se že nejednota v tom co ciacuterkve učiacute neniacute buďto vniacutemaacutena vůbec a pokud

ano pak je nahliacutežena spiacuteše jako vklad poněvadž manifestuje rozmanitost křesťanskeacuteho naacutezoru

a umožňuje aby každyacute se každyacute rozhodl podle toho s jakyacutem myšlenkovyacutem modelem viacutece

vnitřně souzniacute Pravdivyacute se zdaacute byacutet postřeh německeacute teologa P Neunera bdquoV kontextu panujiacuteciacuteho

pluralismu v němž se zdaacute že vše tu maacute miacutesto jen ne pevneacute vyznaacuteniacute s naacuterokem pravdy

a zaacutevaznosti se jeviacute otaacutezka jednoty a překonaacuteniacute dogmatickyacutech rozdiacutelů jako přiacutemo zaostalaacuteldquo563

Naviacutec se v praxi zdaacute že to co bylo tradičně poklaacutedaacuteno za rozdiacutely jež vedly k rozděleniacute ciacuterkve

za takoveacute mnohdy nepovažujiacute ani řadoviacute členoveacute samotnyacutech ciacuterkviacute a všeobecneacute povědomiacute

doktrinaacutelniacutech diferenciacute udržujiacute jakoby už jen vyacutehradně teologičtiacute specialisteacute

Všeobecně jako by se naviacutec zdaacutelo že nejrozšiacuteřenějšiacute ekumenickou naacuteladou se staacutevaacute pocit

skepse Nezřiacutedka se při pohledu na ustrnulyacute stav ekumenickeacute praxi v konkreacutetniacutech obciacutech

a ciacuterkviacutech buď zdaacute že usilovat o ekumenickou jednotu uvnitř křesťanstviacute se považuje za luxus

nikoliv za něco životně nezbytneacuteho anebo zase naopak se v bdquoekumenicky aktivniacutemldquo prostřediacute

propadaacute pocitu bezmocnosti a rezignace neboť zdaacutenlivaacute a někdy i skutečnaacute absence

demonstrativniacutech kroků ze strany vedeniacute ciacuterkviacute (např neuacutestupnost katolickeacute ciacuterkve pokud jde

o intercommunio se společenstviacutemi reformačniacute tradice) je vniacutemaacutena jako překaacutežka dalšiacuteho

pokroku směrem ke sjednoceniacute564

Je zde ovšem ještě prvek přiacutetomnyacute viacutece či meacuteně latentně

v našem ekumenickeacutem bdquopředporozuměniacuteldquo a totiž že pro mnoho křesťanů stav rozděleniacute ciacuterkviacute

saacutem o sobě nezavdaacutevaacute přiacutečinu k rozhořčeniacute či pohoršeniacute a nepředstavuje ani žaacutednyacute důvod

k nějakeacute naacutepravě Diacutevat se na nejednotu křesťanů jako důsledek hřiacutechu a viny se tak poklaacutedaacute

spiacuteše za klišeacute Na druheacute straně však platiacute bystryacute postřeh teoložky Ulrike Link-Wieczorek bdquoLiacutetost

nad tiacutem že jsme rozděleni ubyla aniž by nastoupila radost z konstatovaneacute různostildquo565

Pluralismus jako myšlenkovaacute společenskaacute a kulturniacute forma by se ovšem měl staacutet

dnešniacutemu ekumenismu nikoliv důvodem k rezignaci nyacutebrž předevšiacutem vyacutezvou566

Tak by tomu

562

Srv LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der

Universitaumlt In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische

Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 19-24 Připomeňme že i

dokument Dominus Iesus kteryacute v jubilejniacutem roce 2000 způsobil ve světoveacute křesťanskeacute ekumeně takovyacute rozruch byl

koncipovaacuten předevšiacutem jako text zaujiacutemajiacuteciacute postoj katolickeacute ciacuterkve vzhledem k dialogu s mimokřesťanskyacutemi

naacuteboženstviacutemi srv RATZINGER J Vorstellung der Erklaumlrung Dominus Iesus im Pressesaal des Heiligen Stuhls

am 5 September 2000 In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zum 75

Geburtstag s 180 563

NUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 147 564

LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der Universitaumlt

s 19 565

Tamteacutež 566

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 127 BLANCHARD Y-M Duchovniacute

ekumenismus ve zkoušce globalizace

94

mělo byacutet podle kardinaacutela Kaspera napřiacuteklad pokud se tyacutekaacute odlišnosti pohledu na etickeacute otaacutezky

jež se dnes mnohem viacutece než naukoveacute probleacutemy staviacute do centra ekumenickyacutech debat567

Diference mezi křesťany a ciacuterkvemi v pohledu na etickeacute otaacutezky jakyacutemi mohou byacutet umělyacute potrat

euthanasie homosexualita či bioetickeacute probleacutemy se ovšem zatiacutem samy o sobě ukazujiacute spiacuteše jako

kontrast k dohodaacutem jež byly s naacutemahou mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi dosaženy ve sfeacuteře

dogmatu

Vyacutečet apelů či pozvaacuteniacute dnešniacutemu ekumenismu by mohl jistě uacutespěšně pokračovat Jako

posledniacute společenskyacute fenomeacuten kteryacute aktuaacutelně musiacute naleacutezt odpověď alespoň v evropskeacutem

ekumenismu zmiňme skutečnost že v důsledku politickyacutech změn a naacutesledneacute migrace dochaacuteziacute

dnes ke staacutele intenzivnějšiacutemu propojeniacute Zaacutepadu a Vyacutechodu kde po staletiacute kulturu a viacuteru utvaacuteřela

tradice pravoslavnaacute V teacuteto oblasti zazniacutevaacute ekumenickaacute vyacutezva jasně bdquoV ekumenismu musiacuteme

překonat jednostrannou sbquozaacutepadně zaměřenoulsquo ekumenickou teologii a dojiacutet k sbquorozšiacuteřeniacute

na Vyacutechodlsquo tedy zahrnout vyacutechodniacute ciacuterkveldquo568

22Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe

Jakou odezvu nachaacuteziacute soudobaacute ekumenickaacute situace v českeacutem prostřediacute Na tuto otaacutezku

se budeme snažit zodpovědět na přiacutekladu vybranyacutech českyacutech teologů historiků a publicistů kteřiacute

se k ekumenickeacute otaacutezce zaacutesadnějšiacutem způsobem vyjaacutedřili nebo vyjadřujiacute Kriteacuteriem volby

jednotlivyacutech autorů a jejich přiacutespěvků byl fakt nakolik ve svyacutech uacutevahaacutech tematizujiacute skutečnost

bdquokrizeldquo anebo alespoň přinejmenšiacutem problematičnost překaacutežky a nepochybnou obtiacutežnost

s nimiž je dnešniacute hledaacuteniacute podoby ekumenickeacute myšlenky spojeno

U všech uvedenyacutech autorů se setkaacuteme s pohledy kritickyacutemi a to jak pokud jde o některeacute

velmi konkreacutetniacute oblasti ekumenickeacute problematiky (např teologickaacute metoda konsensu) tak pokud

se jednaacute o jisteacute směry či naacuteběhy ktereacute v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute vyvstaacutevajiacute (třeba bdquosekulaacuterniacute

ekumenismusldquo) Pro uacuteplnost nechaacuteme zazniacutet i krajniacutemu hlasu kteryacute odmiacutetaacute ekumenickeacute snahy

jako takoveacute Tento postoj totiž nejenže ilustruje jeden z naacutezorů na ekumenismus přiacutetomnyacutech

v českeacutem prostřediacute aktuaacutelně nyacutebrž mohl by se zařadit jako novyacute přiacutetok do proudu u naacutes již

daacutevno přiacutetomneacuteho chaacutepaacuteniacute ekumenismu jakožto bdquoposledniacute křesťanskeacute herezeldquo569

V neposledniacute

řadě maacuteme pak zaacutejem prezentovat pohled na soudobeacute ekumenickeacute tendence z co možnaacute

nejširšiacuteho zaacuteběru a proto jsme mezi naacutesledujiacuteciacute hlasy zařadili reprezentanty různyacutech

567

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 179 568

Tamteacutež s 31 Kromě tohoto bdquorozšiacuteřeniacute na Vyacutechodldquo se pro celosvětovyacute ekumenismus ktereacutemu do jisteacute miacutery

dominujiacute vztahy katolicko-evangelickeacute jeviacute staacutele aktuaacutelnějšiacute takeacute dialog s křesťany a společenstviacutemi

představujiacuteciacutemi staacutele rostouciacute letničniacute hnutiacute srv HEMPELMANN R Die Pfingstbewegung als oumlkumenische

Herausforderung In GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung

Bensheimer Hefte 103 s 7-25 HOLLENWEGER WJ Pfingsbewegung und Oumlkumene In DAHLING-SNADER

CH ndash FUNKSCHMIDT KM ndash MIELKE V (ed) Pfingstkirchen und Oumlkumene in Bewegung Beiheft zur

Oumlkumenischer Rundschau 71 Frankfurt am Main Lembeck 2001 s 16-34 569

Vyacuterok připisovanyacute evangelickeacutemu historikovi Amedeo Molnaacuterovi srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie

Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 72

95

křesťanskyacutech konfesiacute Naviacutec je na každeacutem z nich patrnaacute i odlišnost pokud jde o jejich inklinaci

k různyacutem odstiacutenům vlastniacuteho ciacuterkevniacuteho spektra

221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten)

Naacutezor katolickeacuteho publicisty Michala Semiacutena na ekumenismus je přiacutekryacute jeho jak autor

řiacutekaacute bdquoprotestantskeacuteldquo pojetiacute je bdquonesmiřitelneacuteldquo s koncepciacute jednoty křesťanů jak ji hlaacutesaacute či leacutepe jak

by ji měla vzhledem k tradičniacutemu učeniacute hlaacutesat katolickaacute ciacuterkev570

Co vede autora k tomuto

radikaacutelniacutemu soudu Je to v prveacute řadě samotneacute pojetiacute ekumenismu jehož nebezpečiacute tkviacute v tom

že aplikuje tendence moacutedniacuteho pluralismu a podporuje ve svyacutech důsledciacutech naacuteboženskyacute

indiferentismus Pokud pak v podobneacutem duchu začne smyacutešlet i katolickaacute ciacuterkev bude muset

sama sebe začiacutet chaacutepat bdquopouzeldquo jako jednu z mnoha křesťanskyacutech denominaciacute či tradic a bude

nucena skrze spolupraacuteci s ostatniacutemi denominacemi bdquoaby směřovala k centru ktereacute je vně jejich

strukturldquo571

Vyacutesledkem takoveacuteho ekumenismu pak bude popřeniacute vědomiacute přiacutetomnosti plnosti

prostředků spaacutesy uvnitř katolickeacute ciacuterkve a postaveniacute katolicismu a protestantismu na stejnou

rovinu sice odlišnyacutech avšak legitimniacutech tradic křesťanskeacute ciacuterkve

Jednota katolickeacute ciacuterkve kteraacute představuje jejiacute konstitutivniacute znak nutnyacute k jejiacute identitě

jakožto communitas perfecta jiacutež založil Kristus spočiacutevaacute ve společně sdiacuteleneacute viacuteře svaacutetostech

a autoritě Nekatolickaacute vyznaacuteniacute však takoveacute pojetiacute jednoty odmiacutetajiacute a proto je licheacute hovořit

o ekumenismu jako o cestě vzaacutejemneacute konvergence Ta by totiž implikovala bdquonějakou miacuteru

nedokonalosti na všech konvergujiacuteciacutech stranaacutechldquo což je ovšem v jasneacutem rozporu s dogmatem

o neporušitelnosti ciacuterkve572

Semiacuten neniacute bezezbytku uspokojen ani se znaacutemou formuliacute subsistit

in neboť podle něj oteviacuteraacute cestu k ekleziologii jež rozlišuje mezi dokonalou a nedokonalou

podobou ciacuterkevniacute jednoty Neniacute ovšem jednoznačneacute řiacuteci jestli autor neodmiacutetaacute vyacuteše zmiňovanyacute

termiacuten prostě jen proto že jde o vyacuterok koncilu kteryacute uacutedajně nebyl věrnyacute tradici a to mimo jineacute

i tiacutem že připustil diskusi s nekatoliacuteky bdquoa tak umožnil aby se podněty z nekatolickeacuteho prostřediacute

vnesly do jeho dokumentůldquo573

Jako perspektivu tedy Michal Semiacuten pokud jde o jednotu křesťanů předklaacutedaacute Na

zaacutekladě řečeneacuteho neniacute asi ani možnyacute jinyacute zaacutevěr než naacutesledujiacuteciacute bdquoTradičniacute a jedineacute opraacutevněneacute

ekumenickeacute uacutesiliacute katolickeacute ciacuterkve je takoveacute ktereacute maacute za ciacutel přiveacutest nekatoliacuteky do plneacute jednoty

s Kristem v jeho ciacuterkvildquo574

Takovaacute je pravda kterou haacutejilo předkoncilniacute magisterium (jmenovitě

předevšiacutem Mortalium animos) a ke ktereacute je dnes zapotřebiacute se opět přimknout Nekatoliacutek nemůže

katoliacutekovi přispět ani k hledaacuteniacute pravdy ani k nalezeniacute jednoty Katolickyacute věřiacuteciacute je totiž obě už

vlastniacute a jeho uacutekolem je naopak aby těm kdo stojiacute mimo ovčiacuten katolickeacute ciacuterkve vydal počet

o jejiacute jedinosti

570

Srv SEMIacuteN M Ekumenismus na rozcestiacute In Distance 3 (1999) s 42 571

TENTYacuteŽ Mediaacutelniacute ekumenismus In Distance 0 (1997) s 54-56 572

Srv TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 44 573

TENTYacuteŽ Apologie tradice In Distance 4 (2000) s 78 574

TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 45

96

222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun)

Evangelickyacute teolog a ekumenik Jaroslav Vokoun znaacutemyacute v našem prostřediacute jako

pokračovatel ekumenickeacute teologickeacute linie Edmunda Schlinka a to jak hledaacuteniacutem tzv bdquoprimaacuterniacutech

strukturldquo jako prvků společnyacutech pro křesťany před rozděleniacutem ciacuterkve tak soustavnyacutem poukazem

na liturgickyacute život jako zdroj křesťanskeacute jednoty575

Vokounovu ekumenickou pozici bychom

mohli označit jeho vlastniacutemi slovy jako snahu o bdquoteologicky zodpovědnyacute ekumenismusldquo kteryacute je

koncipovaacuten jako alternativa k sekulaacuterniacute podobě ekumenickeacuteho hnutiacute576

Důvodem k zaujetiacute takoveacuteho postoje je mimo jineacute autorovo přesvědčeniacute že tzv bdquosvaacutetečniacute

ekumenismusldquo tedy bdquoekumenismus oficiaacutelniacutech slavnostniacutech akciacuteldquo prokaacutezal svoji

kontraproduktivnost Forma ekumenismu zredukovaneacuteho na pouheacute public relations při nichž se

bdquoekumenickeacute imageldquo staacutevaacute důležitějšiacute než samotnaacute ekumenickaacute existence v sobě totiž skryacutevaacute

předevšiacutem jedno nepochybneacute uacuteskaliacute může se staacutet bezobsažnyacutem projevem alibismu našeho

ekumenickeacuteho zaacutevazku Nehledě na paradox že kroky jimiž se manifestuje ekumenickaacute

pohostinnost byacutevajiacute často bez probleacutemů přijiacutemaacuteny i těmi kteřiacute jsou ke konkreacutetniacutem

ekumenickyacutem rozhodnutiacutem viacutece než shoviacutevaviacute V teacuteto situaci je třeba si podle evangelickeacuteho

bohoslovce bdquoneustaacutele klaacutest otaacutezku ktereacute ekumenickeacute činy byly skutečně ryziacute a kdy šlo spiacuteše

o image nebo pseudoekumenickou taktiku sledujiacuteciacute zcela jineacute ciacutelehellipldquo577

Podle Jaroslava Vokouna musiacute zazniacutet v dnešniacute situaci stagnujiacuteciacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute se

všiacute vaacutežnostiacute otaacutezka bdquoJsi pro jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo Odpověď na ni bdquozřejmě vyznačuje

nejdůležitějšiacute děliacuteciacute čaacuteruldquo578

Ekumenismus ve sveacute nynějšiacute podobě přaacutetelskeacute spolupraacutece

křesťanskyacutech ciacuterkviacute může podle jeho zdaacuteniacute trvat bdquodonekonečnaldquo důležitějšiacute ovšem je

rozpomenout se dnes na vlastniacute ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute vyvolal saacutem Božiacute Ducha a jehož

ciacutelem je plnaacute jednota Svou vyacutezvu formuluje jasně bdquoMiacutesto ekumenickyacutech dyacutechaacutenků a turistiky je

třeba jasně formulovat překaacutežku jednotyldquo579

Dosaženiacutem jednoty jak se domniacutevaacute Vokoun

by bylo dovršeno i samotneacute poslaacuteniacute reformace kteraacute usilovala o obnoveniacute všeobecneacute ciacuterkve

Vokoun klade ve svyacutech uacutevahaacutech pronikaveacute otaacutezky směřujiacuteciacute jak do katolickyacutech tak do

evangelickyacutech řad Katolickaacute ciacuterkev by měla reagovat na zjištěniacute bdquořadoveacuteho evangeliacutekaldquo kteryacute

při sveacutem bližšiacutem pohledu přichaacuteziacute ke zjištěniacute že bdquorealita teacuteto ciacuterkve je vyacutesledky [ekumenickeacuteho]

dialogu prakticky nedotčenaldquo a že bdquočisteacute katolictviacuteldquo ekumenickyacutech dokumentů neodpoviacutedaacute praxi

katolickeacuteho věřiacuteciacuteho580

Evangeliacuteci by měli proveacutest jasnyacute řez meziacute tiacutem co je vskutku

bdquoevangelijniacute a proto perspektivniacute a co je protestantskeacute a neperspektivniacuteldquo581

Evangelickaacute teologie

by při studiu vlastniacute tradice neměla zapomiacutenat na patřičně vaacutežneacute studium i těch otaacutezek ktereacute

575

Srv Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek jehož editorem J Vokoun byl a stejně tak Ekumenickyacute liturgickyacute institut

Edmunda Schlinka jež v Českyacutech Budějoviciacutech založil srv Ekumenicko-liturgickyacute institut Edmunda Schlinka

(programovyacute text) In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s II 576

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 22 577

Tamteacutež s 70 578

VOKOUN J Ekumenismus donekonečna In Getsemany 1 (1994) s 2 579

Tamteacutež 580

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 218 581

TENTYacuteŽ Končiacute protestantskaacute eacutera In Getsemany 1 (1998) s 17-18

97

katolickaacute strana vniacutemaacute kriticky (v kontextu baacutedaacuteniacute na poli českeacute reformace jsou to např pojetiacute

uacuteřadu a apoštolskeacute sukcese mariologiehellip)

Tvaacuteřiacute v tvaacuteř siacuteliacuteciacutem projevům zdůrazňujiacuteciacutem přiacuteslušnost k vlastniacute konfesi haacutejiacute J Vokoun

bdquoekumenickyacute konfesionalismusldquo když předpoklaacutedaacute že konfese reformačniacutech ciacuterkviacute

(např Confessio Augustana) by mohly byacutet recipovaacuteny na ekumenickeacute uacuterovni katolickou

ciacuterkviacute582

Autorita těchto vyznavačskyacutech spisů je totiž bdquoodvozena od autority Piacutesma a autority

křesťanskeacute ciacuterkve a z teacuteto pozice je takeacute relativizovatelnaacute To umožňuje postoj sbquovelkoryseacute

pravověrnostilsquo (generous orthodoxy H W Frei) na rozdiacutel od uacutezkoprseacuteho konfesionalismu

a nehybneacuteho dogmatismuldquo583

Vokoun upozorňuje na to že ekumenicky přijateacute konfese mohou

byacutet využity bdquojako zaacuteklad diacutelčiacutech identit v raacutemci obecneacute ciacuterkveldquo že se dajiacute pojmout jako prameny

pro koexistujiacuteciacute různeacute spirituality Autor se nezdraacutehaacute nazvat saacutem sebe konfesionalistou kteryacute je

však otevřenyacute ke všem jež lze poklaacutedat za křesťany což mu dovoluje přihlaacutesit se

k bdquovyznavačskeacutemu ekumenismuldquo kteryacute vychaacuteziacute z od těch kdo chtějiacute braacutenit klasickeacute křesťanskeacute

postoje a kteřiacute nachaacutezejiacute sveacute spojence (v otaacutezkaacutech etickyacutech ale i dogmatickyacutech) napřiacuteč

ciacuterkvemi584

223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš)

Ekumenickeacute hnutiacute 20 stoletiacute jako fenomeacuten bdquoznačně rozporuplnyacuteldquo tak by se dal shrnout

vyacutechoziacute postřeh katolickeacuteho historika Jiřiacuteho Hanuše585

Kritika ekumenismu může byacutet přitom

vznesena z mnoha stran povrchnost zaacutevěrů liturgickyacutech komisiacute likvidace specifik jednotlivyacutech

křesťanskyacutech tradic byrokratizace všudypřiacutetomneacute pokrytectviacutehellip Nicmeacuteně svůj nesmazatelnyacute

vyacuteznam ekumenickeacute hnutiacute sehraacutelo a dosud hraje co se tyacuteče vzaacutejemneacuteho poznaacutevaacuteniacute bdquojednotlivců

i celyacutech komunit v překonaacutevaacuteniacute staryacutech předsudků a v neposledniacute řadě v rozšiřovaacuteniacute vědomiacute

a vytvaacuteřeniacute aktivniacutech společenstviacute napřiacuteč sbquostranicko-konfesijniacutemlsquo spektremldquo586

Bylo již vzpomenuto že při sveacute analyacuteze tradic českeacuteho katolicismu minuleacuteho stoletiacute

hovořil Hanuš o bdquoparadoxu vyacutevoje ekumenickeacuteho postojeldquo katolickeacute ciacuterkve u naacutes Jmenovanyacute

paradox tkviacute v tom že 2 vatikaacutenskyacute koncil sice vedl co se tyacuteče ekumenismu k bdquopřeznamenaacuteniacute

hodnotldquo ovšem konkreacutetniacute ekumenickeacute hnutiacute se vyznačovalo spiacuteše bdquokombinaciacuteldquo naacutesledujiacuteciacutech

forem na jedneacute straně zde nechyběla opravdovaacute touha po jednotě přiacutetomnaacute v komunistickyacutech

vězeniacutech a ekumenickyacutech podniciacutech typu bdquoJirchaacuteřskyacutech seminaacuteřůldquo na straně druheacute byl však na

katolickeacute půdě přiacutetomen postoj kteryacute měl spiacuteše jenom oficiaacutelniacute formu a nebyl hlubinně založen

582

Srv TENTYacuteŽ Ekumenickyacute konfesionalismus In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2006) s 16-17 583

Tamteacutež s 19 Jak znaacutemo i přes dialog kteryacute ve věci přijetiacute Augsburskeacute konfese katolickou ciacuterkviacute již proběhl je

zatiacutem takovyacute předpoklad staacutele ještě spiacuteše viziacute budoucnosti srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE

EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Wege zur Gemeinschaft ndash Alle unter einem Christus (prohlaacutešeniacute

ke Confessio Augustana z 23 uacutenora 1980) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1405-

1433) Průběh katolicko-luterskyacutech rozhovorů o bdquokatolickeacutem uznaacuteniacuteldquo Augsburskeacute konfese v l 1974-1981 zachycuje

MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie II s 69-88 584

Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus 19 585

Srv HANUŠ J Uacutevodem In TENTYacuteŽ (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s

6 586

Tamteacutež s 6

98

Kromě toho se v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula vzniku uacutečelovyacutech

bdquoekumenickyacutechldquo alianciacute zaměřenyacutech proti některeacute z křesťanskyacutech denominaciacute popřiacutepadě proti

nějakeacutemu sbquonekřesťanskeacutemulsquo politickeacutemu či kulturniacutemu uskupeniacute bdquoParadox zde spočiacutevaacute

ve značneacute rozmanitosti toho co můžeme označit pojmem sbquoekumenalsquo přiacutepadně v kritice určityacutech

ekumenickyacutech forem ktereacute se od 60 let 20 stoletiacute objevovaly i ve vlastniacutech řadaacutech katolickeacute

ciacuterkveldquo587

Potiacutež vidiacute autor v tom že koncil sice v ekumenickeacute oblasti akcenty bdquopozměnil

a přidalldquo bdquonevytvořil však veškereacute strukturaacutelniacute podmiacutenky pro to aby byl ekumenickyacute postoj

uplatňovaacuten z katolickeacuteho hlediska důsledně ndash jak na myšlenkoveacute tak praktickeacute uacuterovnildquo588

Jiřiacute Hanuš vidiacute přiacutečinu nedostatečneacuteho rozvinutiacute ekumenickeacute myšlenky i ve vyjaacutedřeniacutech

samotneacuteho 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu konkreacutetně ve formulaciacutech ktereacute přiznaacutevajiacute bdquoplnostldquo

prostředků milosti katolickeacute ciacuterkviacute a prezentujiacute tuto ciacuterkev jako jedinou ciacuterkev Kristovu (subsistit

in) Takovaacute prohlaacutešeniacute vedla u katoliacuteků pouze k pokračovaacuteniacute pocitu vyacutelučnosti kteryacute u nich

přetrvaacutevaacute dodnes A tento pocit jakyacutekoliv poctivyacute ekumenismus zcela ochromuje

bdquoEkumenismus se opravdu prohloubiacute a dostane novyacute impulz tehdy přestane-li se na ty sbquodruheacutelsquo

pohliacutežet uacutetrpně (tolerovat = trpně snaacutešet)ldquo Podle autora potřebujeme jako křesťaneacute vaacutežně

a důsledně bdquopromyslet tolerančniacute hloubkyldquo což znamenaacute nejen učit se druheacuteho snaacutešet ale byacutet

s niacutem589

Katolickaacute ciacuterkev by se jakožto většinovaacute u naacutes měla staacutet bdquomotorem ekumenickeacute

transformaceldquo což však bude možneacute jedině tehdy když se sama začne aktivně zajiacutemat o to jakeacute

představy majiacute o ekumenismu dalšiacute partneři v dialogu a když se předmětem rozhovoru stane

otaacutezka podoby ekumenickeacuteho ciacutele Vyacuterazu bdquosjednoceniacuteldquo přitom vytyacutekaacute jeho vaacutegnost

a mnohovyacuteznamnost590

Druhou podmiacutenkou toho aby se katolickaacute ciacuterkve stala ekumenicky

věrohodnou spatřuje Hanuš v tom že uvnitř samotneacute ciacuterkve se musiacute podporovat bdquonitro-ciacuterkevniacute

ekumenaldquo projevujiacuteciacute se respektovaacuteniacute širokeacute naacutezoroveacute plurality včetně teologickeacute591

224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan)

Systematickyacute teolog pražskeacute evangelickeacute fakulty Jan Štefan dal najevo svůj postoj

k ekumenismu či leacutepe řečeno k některyacutem jeho formaacutem v souvislosti s diskutovanyacutem projektem

ekumenickeacuteho studia českyacutech ciacuterkevniacutech dějin k němuž vyzvali r 2000 společně nejvyššiacute

představiteleacute katolickeacute a evangelickeacute ciacuterkve v našiacute zemi592

Autor nahliacutežiacute na podobneacute snahy s rezervou a ptaacute se zdali se na poli ekumenickeacute

historiografie nezopakuje bdquoonen ekumenickyacute eskapismusldquo kteryacute činiacute v jeho bdquoočiacutech podezřelyacutem

ekumenickeacute hnutiacute vůbecldquo bdquoNebude to zase dalšiacute varianta uacuteniku z tereacutenu těžko snaacutešeneacute faktickeacute

587

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 133 588

Tamteacutež s 134 589

HANUŠ J Chytne ekumena druhyacute dech Poznaacutemky liberaacutelniacuteho katoliacuteka In Getsemany 9 (1998) s 182 590

Srv tamteacutež s 183 591

Srv tamteacutež s 184 592

Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7

99

viditelneacute ciacuterkve do ideaacutelniacute neviditelneacute ciacuterkveldquo obaacutevaacute se evangelickyacute teolog593

Rizikem

ekumenismu pěstovaneacuteho čistě jako akademickaacute a profesionaacutelniacute zaacuteležitost hroziacute že se stane

pouhou konstrukciacute ideaacutelniacute civitatis Dei při ktereacute se jejiacute staviteleacute budou pohybovat mimo ciacuterkevniacute

realitu jež v sobě zahrnuje bdquoekumenicky neuvědoměleacute ciacuterkevniacute staacutedo a ekumenicky nevzdělaneacute

ciacuterkevniacute pastyacuteřeldquo Uacuteskaliacute představuje podle Štefany takovaacute ekumenickaacute praacutece jež se staacutevaacute

zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech premiantůldquo jež bdquobudou doma všude a nebudou doma nikdeldquo594

Staacutele platnou ekumenickou inspiraciacute zůstaacutevaacute i dnes postoj Karla Bartha jenž se saacutem

i přes svoji teologickou otevřenost vůči katolictviacute stavěl k ekumenickeacutemu hnutiacute

s nejednou vyacutehradou Švyacutecarskyacute teolog v raacutemci sveacute reformovaneacute ekleziologie totiž trval na tom

že ciacuterkev v jejiacute všeobecnosti křesťan zakoušiacute prožiacutevaacute a praktikuje předevšiacutem doma uvnitř sveacuteho

sboru farnosti či naacuteboženskeacute obce a to mnohdy autentičtějšiacutem způsobem než jakyacutekoliv

bdquoekumenickyacute turistaldquo na svyacutech cestaacutech Plodnost ekumenismu tak nespočiacutevaacute prvořadě v tom

nakolik jsme ekumenicky obeznaacutemeniacute a uvědoměniacute nyacutebrž tkviacute v bdquomiacuteře ekumenickeacuteho života

jednoho každeacuteho z naacutesldquo595

dodaacutevaacute Jan Štefan

225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros)

Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros vynikaacute svou vniacutemavostiacute k teologickeacute a spirituaacutelniacute

tradici křesťanskeacuteho Vyacutechodu což se projevuje i v jeho uacutevahaacutech v oblasti ekumenismu596

Ohlašuje v nich rozdiacutel mezi bdquonaprogramovanyacutemldquo ekumenismem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute kteryacute

směřoval veškerou naacutemahu ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute tradic a různyacutech vyznaacuteniacute a mezi

ekumenickyacutemi zkušenostmi z let osmdesaacutetyacutech a devadesaacutetyacutech ktereacute bdquozřetelně ukazujiacute meze

dialogu jako cesty k jednotěldquo597

Ekumenismem rozumiacute Ambros na prvniacutem miacutestě jako noveacutemu způsobu křesťanskeacute

existence vznaacutešejiacuteciacutemu bdquonaacuterok vidět věci i z pohledu druhyacutech a vyklaacutedat co nejpozitivněji to

čiacutem ostatniacute křesťaneacute jsou co činiacute a mluviacuteldquo598

Současnaacute krize projevujiacuteciacute se nedostatečnou

recepciacute vypracovanyacutech ekumenickyacutech konsensů ze strany jednotlivyacutech ciacuterkviacute konflikt mezi

bdquoekumenickou ortodoxiiacuteldquo kteraacute je v těchto dokumentech vyjaacutedřena a bdquoekumenickou ortopraxiacuteldquo

svědčiacute podle teologa na rozdiacutel mezi vyznaacuteniacutem viacutery v ciacuterkvi a vyacuteslednou formulaciacute dosaženou ve

formě souladu v ekumenickeacutem dialogu Důvodem tohoto stavu je že ekumenickaacute myšlenka dnes

bdquoopouštiacute pole praktikujiacuteciacute viacuteryldquo a staacutevaacute se teacuteměř vyacutelučně zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech

profesionaacutelůldquo majiacuteciacutech za ciacutel bdquopřekonat konfesniacute vyacuteklad komentaacuteřem všeobecně přijatelnyacutemldquo

593

ŠTEFAN J Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Několik poznaacutemek českeacuteho systematickeacuteho teologa

evangelickeacuteho vyznaacuteniacute In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 75 594

Tamteacutež 595

Tamteacutež s 76 596

Srv např AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 331-349 (kapitola bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod ndash cennyacute pramen

obnovy dnešniacuteho světaldquo) Ambros ukazuje že křesťanskyacute Vyacutechod bdquonese v sobě všechny zaacutesadniacute prvky společneacuteho

křesťanskeacuteho dědictviacuteldquo a že je v něm bdquojinyacutem způsobem živeacute všechno co obsahujiacute protestantskaacute a katolickaacute tradiceldquo

(AMBROS P op cit s 331) 597

AMBROS P Předmluva Cesty noveacuteho ekumenismu In CLEacuteMENT O Pohledy do budoucnosti Velehrad

Refugium 1998 s 5-6 598

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 16

100

bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo kterou P Ambros kritizuje riskuje že opustiacute životodaacuterneacute zaacutezemiacute

ze ktereacuteho vyrostlo ekumenickeacute hnutiacute že se vydaacute na samou hranici života ciacuterkve599

Cesta konsensu se ocitla ve slepeacute uličce proto že za ciacutel ekumenickeacute jednoty vytyacutečila

shodu v interpretaci pravd křesťanskeacute viacutery a nikoliv v jejiacutem vyznaacuteniacute ze ktereacuteho vyrůstaacute bdquoveškereacute

naacuteboženskeacute poznaacuteniacute a praxe jednotlivceldquo600

Vyznaacuteniacute viacutery je vždy uacutekonem osobniacutem jiacutemž člověk

odpoviacutedaacute na Božiacute povolaacuteniacute a jednaacuteniacute a jelikož ekumenismus chce předevšiacutem poznat pochopit

a milovat druheacuteho jako osobu je možneacute vydat se směrem k jednotě pouze společnyacutem sdiacuteleniacutem

křesťanskeacute viacutery bdquoNovyacute ekumenismusldquo o němž katolickyacute teolog hovořiacute se tak bude moci

uskutečnit jakožto setkaacuteniacute osob ktereacute v sobě nesou stejnou žiacutezeň obavy a radosti našeho světa

a kteřiacute sveacute vlastniacutem svědomiacute i svědomiacute svyacutech společenstviacute bdquozbystřilildquo vůči faktu přetrvaacutevajiacuteciacuteho

rozděleniacute601

Ano ekumenickeacute hnutiacute se nachaacuteziacute v okamžiku předělu bdquoDěliacuteciacute přiacutekopy dnes už

neprobiacutehajiacute mezi ciacuterkvemi nyacutebrž mezi křesťany a mezi lidmi kteřiacute křesťaneacute nejsou Pro věřiacuteciacute

lid pozbyly dogmatickeacute důvody trvajiacuteciacuteho rozkolu vyacuteznam lideacute jim už nerozumějiacute Ekumenickeacute

hnutiacute nemaacute onu přitažlivost jako dřiacuteve existujiacute viditelneacute kroky ke sjednoceniacute neviacute se však kam

ekumenismus spějeldquo602

V čem však spočiacutevaacute jeho neutuchajiacuteciacute vyacutezva a platnost je to že vede

křesťany k uvědoměniacute si působnosti Božiacuteho Ducha kteryacute naacutem byl daacuten a kteryacute vytvaacuteřiacute jednotu

jež je viditelně dovršena souhlasem těch kteřiacute uvěřili603

226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi)

Pavel Filipi představuje teologa zabyacutevajiacuteciacuteho se věrně a vytrvale studiem utvaacuteřeniacute

ekumenickeacute myšlenky již mnoho let Rozviacutejiacute tak ekumenickeacute tradice přiacuteznačneacute pro českeacute

evangelickeacute bohosloviacute od dob J L Hromaacutedky Podle Filipiho je mimo pochybnost

že ekumenismus postoupil kupředu vskutku rychlyacutemi kroky nicmeacuteně neskryacutevaacute že naacuteřky nad

současnyacutem zpomaleniacutem ekumenickeacuteho procesu majiacute svůj reaacutelnyacute zaacuteklad

Konkreacutetně vyjmenovaacutevaacute jako přiacutečiny stagnace naacutesledujiacuteciacute prvky604

1) Uvnitř každeacuteho

ciacuterkevniacuteho tělesa fungujiacute brzdy Rychlyacute postup v ekumenismu tak vyvolaacutevaacute současně napětiacute

a ciacuterkve podle Filipiho předevšiacutem katolickaacute musejiacute braacutet ohled na bdquozadniacute vojeldquo čiacutemž se každyacute

ekumenickyacute progres vyvažuje jistyacutem protipohybem 2) bdquoPoměrně maacutelo z toho co bylo

v ekumenickyacutech dohodaacutech dosaženo se promiacutetlo do konkreacutetniacutech změnldquo605

Jako přiacuteklad přitom

uvaacutediacute nepatrnyacute dopad dohod o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu na problematiku spojenou s konfesně

smiacutešenyacutemi manželstviacutemi 3) S přibyacutevajiacuteciacutem množstviacutem teacutemat v nichž byla v ekumenickeacutem

dialogu dosažena shoda se zdaacute byacutet staacutele naacutepadnějšiacute množstviacute oblastiacute kde se kyacuteženeacute shody

599

Srv tamteacutež s 19 600

Tamteacutež s 20 601

Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi

ciacuterkve s 204 602

Tamteacutež s 204-205 603

Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 22 604

Srv FILIPI P Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny

teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 64-66 605

Tamteacutež s 64

101

doposud nepodařilo dosaacutehnout Nejmarkantněji je to pak patrneacute v oblasti bdquoeucharistickeacute

pohostinnostildquo 4) bdquoRychlost postupuldquo miacuteniacute evangelickyacute ekumenik bdquoje dvousečnaacute zaacuteležitostldquo606

Čiacutem rychleji se totiž dařiacute dojiacutet ke konsensu tiacutem dřiacuteve přichaacuteziacuteme ke konstatovaacuteniacute zaacutesadniacutech

neshod mezi nimiž hraje uacutestředniacute roli samotneacute pojetiacute jednoty o niacutež by v ekumenismu mělo jiacutet

U kořenů ciacuterkevniacute jednoty musiacute podle Pavla Filipiho staacutet přijetiacute faktu bdquolegitimniacute

diversityldquo jejiacutež meze se opakovaně a často nesnadně určujiacute napřiacuteč celyacutemi křesťanskyacutemi

dějinami Přitom platiacute že tam bdquokde byly tyto meze vytyacutečeny přiacuteliš uacutezce kde přiacuteliš zřetelně

kopiacuterovaly oblast vlastniacuteho zaacutejmu a vlastniacuteho specifickeacuteho důrazu dochaacutezelo k rozpadu

jednotyldquo607

Jedna ciacuterkev je v tomto pozemskeacutem věku přiacutetomnaacute pouze v pluralitě a to jak

miacutestniacutech tak konfesniacutech ciacuterkviacute a svoji konečnou podobu dosaacutehne teprve až eschatologickyacutem

přiacutechodem Božiacuteho kraacutelovstviacute Co dnes křesťanskeacute ciacuterkve spojuje dohromady je pak vyznaacuteniacute

Krista jako Paacutena ktereacute zaacuteroveň zaklaacutedaacute identitu každeacute z nich Toto vyznaacuteniacute Ježiacuteše jako Spasitele

je aktem každeacute ciacuterkve jednotlivě ale zaacuteroveň uacutekonem kteryacute ciacuterkve spojuje dohromady

Vzaacutejemneacute společenstviacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute je tedy založeno praacutevě společně sdiacutelenyacutem vyznaacuteniacutem

jež nelze vyslovit izolovaně

Důležitost toho aby ciacuterkve usilovaly o vzaacutejemneacute společenstviacute se projevuje zejmeacutena

tehdy kdy je vyznaacuteniacute Krista v teacute či oneacute ciacuterkvi ohroženo bludem či postoji a jednaacuteniacutem ktereacute toto

vyznaacuteniacute zpochybňujiacute a činiacute nevěrohodnyacutem Uacutejma vyznaacuteniacute uvnitř jedneacute ciacuterkve se totiž dotyacutekaacute

i ostatniacutech ciacuterkviacute ktereacute pak majiacute v raacutemci synodaacutelniacute porady povinnost volat druheacute k odpovědnosti

a naacutepravě Pro opravdoveacute společenstviacute ciacuterkviacute je ovšem nezbytneacute aby v něm všichni uznaacutevali

že v sousedniacute komunitě žije pravaacute Kristova ciacuterkev stejně tak jako je přiacutetomnaacute v meacute komunitě

vlastniacute Podle Filipiho totiž platiacute že bdquočiacutem většiacute je osobivost jednotliveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru čiacutem

většiacute je jeho uzavřenost a vyacutelučnost tiacutem většiacute škodu trpiacute jeho vlastniacute sbquoeklesialitalsquo tiacutem meacuteně je

skutečnou ciacuterkviacuteldquo608

Ekumenickeacutemu společenstviacute je tedy neužitečnou ciacuterkev kteraacute by žila

v bdquosamolibeacute uzavřenostildquo čiacutemž by nakonec sama zpochybnila svůj naacuterok na to byacutet ciacuterkviacute jedinou

a pravou

V konkreacutetniacute praxi ekumenismu je Pavel Filipi znaacutem svyacutemi sympatiemi k modelu

vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute ciacuterkviacute jak jej představuje Leuenberskeacute společenstviacute reformačniacutech ciacuterkviacute

v Evropě jež poklaacutedaacute bdquoza velmi nosnyacuteldquo a bude mu podle něj bdquopatřit budoucnostldquo609

Na druheacute

straně je si však realisticky vědom toho že bdquopředstava že by jedinaacute Kristova ciacuterkev mohla

existovat jako společenstviacute samostatnyacutech navzaacutejem plně se uznaacutevajiacuteciacutech ciacuterkevniacutech organizmů

spojenyacutech viacuterou a poslušnostiacute jedineacutemu Paacutenu a společně slaviacuteciacutech jeho stůl se magisteriu

katolickeacute ciacuterkve jeviacute jako jednota nedokonalaacuteldquo610

606

Tamteacutež s 65 607

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 173 608

Tamteacutež s 175 609

Srv FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute s 233 610

TENTYacuteŽ Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint s 65

102

227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute)

Pavel Černyacute vnaacutešiacute do ekumenickeacute diskuse dynamickyacute pohled praktickeacuteho teologa

čerpajiacuteciacuteho z důrazů světoveacuteho evangelikaacutelniacuteho proudu a z domaacuteciacuteho prostřediacute Ciacuterkve bratrskeacute

Odtud se daacute jistě dobře pochopit pozornost s niacutež se zaměřuje na vztah mezi uacutesiliacutem o jednotu

křesťanů a misijniacutem pověřeniacutem ciacuterkve Na počaacutetku 3 tisiacuteciletiacute se ekumenismus podle něj nachaacuteziacute

v situaci kdy na jedneacute straně bdquopokračuje a rozviacutejiacute se mnoho společnyacutech projektů a misijniacutech

aktivit a na druheacute straně roste napětiacute ve věcech věroučnyacutech a strukturaacutelniacutechldquo611

Jednota a misie jsou uacutezce spojeny dohromady již samotnyacutem Ježiacutešem v jeho velekněžskeacute

modlitbě v niacutež Božiacute Syn klade jednotu učedniacuteků jako podmiacutenku toho aby svět uvěřil v jeho

poslaacuteniacute (srv J 1721) Podle Pavla Černeacuteho bychom neměli zapomiacutenat že Janova 17 kapitola

neniacute jen textem o jednotě nyacutebrž podtrhuje vyacuteznam svatosti pravdy a misie pro život ciacuterkve

Autor si při pohledu na ekumenickeacute hnutiacute klade otaacutezku bdquozda zaacutepas o jednotu ciacuterkve neuvaacutezl na

mělčině praacutevě proto že jednota byla přiacuteliš podtržena na uacutekor ostatniacutech evangelijniacutech aspektůldquo

Platiacute totiž že tam kde ciacuterkev bdquosveacute misijniacute poslaacuteniacute opouštiacute ztraacuteciacute důvod sveacute existence a zaacutepas

o jednotu se staacutevaacute zbytečnyacutemldquo612

Ve sveacutem přiacutespěvku evangelikaacutelniacute teolog vybiacuteziacute aby v horizontu ekumenicky pojateacute

křesťanskeacute misie došlo k noveacutemu prohloubeniacute spojitosti mezi kristologiiacute a soteriologiiacute aby

hlaacutesaacuteniacute ciacuterkviacute o Božiacutem kraacutelovstviacute znovu dalo zazniacutet zvěsti Piacutesma o spaacutese k niacutež dojde bdquokaždyacute

kdo vzyacutevaacute jmeacuteno Paacuteněldquo (Ř 1013) Dynamika křesťanskeacuteho poslaacuteniacute jež je naacutesledovaacuteniacutem Krista

v Božiacute kenotickeacute laacutesce k člověku včleňuje křesťana dovnitř missio Dei a projevuje se tiacutem

že autentickeacute hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve nemůže popřiacutet jedinečnost Ježiacutešova vykupitelskeacuteho diacutela613

Zde

autor miacuteřiacute proti různyacutem podobaacutem soteriologickeacuteho pluralismu a inkluzivistickeacuteho pojetiacute spaacutesy ve

smyslu jakeacutehosi bdquoanonymniacuteho křesťanstviacuteldquo

Na důkladneacute analyacuteze dokumentů SRC z let 1961-2003 Černyacute ukazuje že bdquovztah

soteriologie a misie ještě nebyl v ekumenickeacutem hnutiacute uspokojivě vyřešenldquo Skutečnost spaacutesy se

přenesla z individuaacutelniacute oblasti do sfeacutery boje se strukturami moci a kolektivniacutech hnutiacute což mělo

za naacutesledek vypraacutezdněniacute biblickeacuteho obsahu pojmu σωτηρία bdquoTento dluh je třeba vyrovnat

a propojit diakonii s evangelizaciacute tak aby misijniacute poslaacuteniacute nebylo zuacuteženo či deformovaacutenoldquo614

Autorovy uacutevahy tak lze čiacutest jako kritiku bdquohorizontaacutelniacuteholdquo nebo bdquosekulaacuterniacuteho ekumenismuldquo jehož

uacuteskaliacute je praacutevě v tom že odhliacutežiacute od jedinečnosti Kristova diacutela a vystavuje se tak pokušeniacute zvěst

evangelia ideologizovat

Černyacute ve sveacute praacuteci ukazuje že silnaacute angažovanost v oblasti sociaacutelniacute a politickeacute jak jsme

toho byli svědky v ekumenickeacutem hnutiacute se může nezřiacutedka diacutet na uacutekor předaacutevaacuteniacute křesťanskeacuteho

kerygmatu o spaacutese a proto navrhuje aby se vraacutetilo pro inspiraci ke svyacutem kořenům vždyť

za svůj vznik vděčiacute praacutevě misijniacutemu uacutesiliacute615

Sociaacutelniacute spravedlnost a uzdraveniacute neniacute možneacute

611

ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute s 175 612

Tamteacutež s 248 613

Srv tamteacutež s 50 614

Tamteacutež s 246 615

Srv tamteacutež s 16

103

proklamovat bez bdquobez odpuštěniacute a smiacuteřeniacute s Bohem a přijetiacute duchovniacute obnovyldquo ndash tak zniacute

teologova vyacutezva k ryziacute ekumenickeacute misii616

Podle jeho miacuteněniacute tak v současneacute situaci křesťanskyacute

ekumenismus bdquopotřebuje novou reformaci kteraacute by položila důraz na Božiacute zjeveniacute autenticky

předaneacute prostřednictviacutem Piacutesma a přivlastněneacute mociacute Ducha Svateacuteholdquo617

228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal)

Zaacutekladniacute črtou ekumenickeacuteho profilu v myšleniacute uacutestředniacuteho představitele Pražskeacute obce

Ecclesia silentii618

Jana Konzala je pluralistickeacute pojetiacute křesťanskeacute Tradice Větveniacute Tradice bylo

podle něj přirozenou součaacutestiacute života ciacuterkve a proto biskup skryteacute ciacuterkve řiacutekaacute bdquoReformačniacute

roztržku zaacutepadniacuteho křesťanstviacute nevniacutemaacutem jako neštěstiacuteldquo619

Neštěstiacute nebo pohromu vidiacute spiacuteše ve

skutečnosti že před naacutemi staacutele stojiacute nesmiacuteřenaacute různost nahliacuteženiacute na dějiny spaacutesy přičemž

samotnaacute různost cest je projevem Ducha Svateacuteho působiacuteciacuteho jak v katolickeacute tak v evangelickeacute

tradici

V prostřediacute miacutestniacute ciacuterkve Konzal vniacutemaacute jako stěžejniacute ekumenickyacute probleacutem předevšiacutem

bdquonedospělostldquo k jednotě což se projevuje chybějiacuteciacutem respektem vůči různosti a tiacutem že se

jednota zaměňuje s uniformitou620

Smiacuteřeniacute různosti podle Konzalova miacuteněniacute braacuteniacute v prveacute řadě

zdůrazňovaacuteniacute věroučnyacutech rozdiacutelů ktereacute jsou stavěny nad skutečnost bratrskeacuteho soužitiacute křesťanů

Ve jmeacutenu litery křesťaneacute pozbyli vzaacutejemnou laacutesku a schopnost obohacovat jeden druheacuteho naše

společně sdiacutelenaacute viacutera bdquozdegenerovala (hellip) v navzaacutejem různeacute ideologie Ze společneacuteho života

v ktereacutem chtěl Kristus mezi naacutemi zůstaacutevat stalo se bojiště idejiacuteldquo621

Tento stav lze překlenout pouze dialogem kteryacute by ovšem nevedl pouze k lepšiacutemu

porozuměniacute nyacutebrž takeacute k jednotě konfesiacute jiacutež Konzal vidiacute možnou pouze tam bdquokde různost se

nelikviduje ale čistiacute kde se zbavuje agresivniacutech a tedy zraňujiacuteciacutech elementůldquo622

Teologickyacute

dialog směřujiacuteciacute k jednotě je třeba veacutest tak že se kriticky zkoumajiacute ideologickeacute nadstavby spjateacute

s určitou historickou epochou a přitom se bdquonelikvidujiacute (hellip) požehnaně různeacute uacutehly pohledu

a plody rozdiacutelnyacutech tradic vyrůstajiacuteciacutech ne-li ze společneacuteho kmene (hellip) pak alespoň ze

společnyacutech kořenů v teacuteže apoštolskeacute ciacuterkvildquo623

Sama ekumenickaacute teologie maacute v pojetiacute Jana Konzala povahu permanentniacuteho dialogu meacute

osobniacute viacutery s viacuterou druhyacutech Reflexiacute tohoto dialogu pak mohu jednak dospět ke spraacutevneacutemu

chaacutepaacuteniacute smyslu interpretaciacute obsaženyacutech v jinyacutech konfesiacutech jednak mohu bdquoočišťovat interpretaci

sveacuteho vlastniacuteho vyznaacutevaacuteniacuteldquo624

V Konzalově vizi lze pluralitu jako projev vitality ciacuterkve docenit

616

Srv tamteacutež s 39 617

Tamteacutež s 249 618

Pro ekumenickyacute dopad fenomeacutenu Pražskeacute obce srv SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků In

Teologickaacute reflexe 162 (2010) s 125-138 619

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 226 620

TENTYacuteŽ Zpověď tajneacuteho biskupa Praha Portaacutel 1998 s 92 621

TENTYacuteŽ Ciacuterkev ndash jednota v mnohosti In Getsemany 6 (2000) s 159 622

TENTYacuteŽ Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed)

Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 106 623

Tamteacutež 624

Tamteacutež

104

jedině tehdy když se pro jednotlivce stane vyacutezvou jeho osobniacute viacuteře Proto je osobniacute vyznaacuteniacute viacutery

jednotlivce součaacutestiacute ekumenickeacute formace kteraacute nesmiacute spočiacutevat v pouheacutem studiu pramenů

pochaacutezejiacuteciacutech z různyacutech konfesniacutech prostřediacute625

229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta)

Křesťanskeacute ciacuterkve vstupujiacute do bdquopost-ekumenickeacuteholdquo věku diagnostikuje situaci sociolog

a publicista Jan Spousta šeacutefredaktor revue Getsemany kteraacute se zrodila v kruhu Ecclesia silentii

Ekumenismus podle něj bude buďto nahrazen novou vlnou konfesionalismu v němž se každaacute

ciacuterkev bude opět snažit byacutet bdquotou nejciacuterkvovatějšiacuteldquo anebo se bdquojako hnutiacute prostě vyčerpaacute

a vypotřebuje poněvadž dosaacutehne sveacute reaacutelneacute ciacuteleldquo626

Jako reaacutelneacute ciacutele miacuteniacute Spousta vzaacutejemneacute

sbliacuteženiacute ciacuterkviacute hlaacutesiacuteciacutech se k teacuteže křesťanskeacute Tradici přičemž za ciacutele utopickeacute ktereacute jakožto

bdquorelikt stareacuteho myšleniacuteldquo zůstanou i nadaacutele nedosažitelneacute poklaacutedaacute napřiacuteklad požadavek bdquouacuteplneacute

jednotyldquo jak jej předklaacutedaacute bdquořiacutemskaacute teologieldquo

Ať již však budou pohyby mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a tradicemi jakeacutekoliv přesto

nebudeme ani v budoucnosti svědky uacuteplneacuteho vymizeniacute ekumenickeacute myšlenky V dnešniacutem stavu

uacutebytku ekumenickeacuteho nadšeniacute a ochromeniacute ekumenickeacuteho hnutiacute vidiacute J Spousta počaacutetek

bdquozavaacuteděniacute ekumenismu do sbquopraxelsquo reaacutelneacuteho ekumenismus do sbquoobyčejneacutelsquo praxeldquo627

Přichaacutezejiacuteciacute

novaacute podoba bdquoekumenismu po ekumenismuldquo tak nebude zdaleka tolik naacutepadnaacute jako tomu bylo

v přiacutepadě bdquohnutiacuteldquo nyacutebrž stane se praxiacute vzaacutejemneacute tolerance v niacutež bude staacutele meacuteně patrnaacute otaacutezka

rozdiacutelů ktereacute v minulosti způsobily rozštěpeniacute Vedle toho se ekumenismus proměniacute

ve vyacuteběrovyacute jev šityacute na individuaacutelniacute miacuteru neboť přiacutestupy k němu zůstanou pro každeacuteho

rozdiacutelneacute

625

Tato Konzalova vize ekumenickeacute formace se odraacutežiacute v koncepci Institutu ekumenickyacutech studiiacute kteryacute vzešel ze

zkušenosti teologickeacuteho studia pěstovaneacuteho již v obdobiacute komunistickeacute totality v raacutemci komunity skryteacute ciacuterkve

v Praze a kteryacute maacute za ciacutel podniacutetit ekumenickyacute rozměr teologie i praxe v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech u naacutes srv

KONZAL J Mein Traum von einer erneuerten Kirche In KOLLER E ndash KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die

verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Komunismus Luzern

Edition Exodus 2011 s 197 626

SPOUSTA J Post-ekumenismus In Getsemany 5 (2001) s 93 627

Tamteacutež

105

3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH

ZEMIacuteCH DO R 1989

Ekumenismus jako moderniacute světoveacute hnutiacute programově usilujiacuteciacute o sbliacuteženiacute a spolupraacuteci

mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi se začiacutenaacute formovat v průběhu 19 stoletiacute převaacutežně v prostřediacute

skupin hlaacutesiacuteciacutem se k probuzeneckyacutem obrodnyacutem proudům jež vyvstaly v prostřediacute evropskeacuteho

a americkeacuteho protestantismu Nicmeacuteně je pravdiveacute konstatovaacuteniacute Pavla Filipiho že bdquodějiny

ekumenickyacutech snah jsou mnohem delšiacute než dějiny ekumenickeacuteho hnutiacute jako jejich organizovaneacute

podobyldquo628

Kam by potom sahaly kořeny českeacuteho ekumenismu jako pokusy navaacutezat vztahy mezi

křesťanskyacutemi větvemi ktereacute se od sebe oddaacutelily Jsou jimi snahy saacutezavskeacuteho klaacuteštera či řeholniacute

komunity mnichů Na Slovanech projevit a udržet živeacute svazky s vyacutechodniacute tradiciacute slaveniacutem

slovanskeacute liturgie Byly to disputy kališnickyacutech a husitskyacutech Čechů na basilejskeacutem sněmu ktereacute

měly přesvědčit řiacutemskou ciacuterkev o opraacutevněnosti a spraacutevnosti požadavků českeacuteho reformačniacuteho

hnutiacute jako cesty k naacutepravě nabiacutednuteacute všeobecneacutemu křesťanstvu Předběhl našimi husity

formulovanyacute Soudce chebskyacute nosnost dnešniacutech textů ekumenickeacuteho konsensu629

Lze označit

jako bdquoekumenickeacute cestyldquo českyacutech utrakvistů do Cařihradu kde se pokoušeli navaacutezat spojeniacute

s vyacutechodniacute křesťanskou ciacuterkviacute poteacute co se jednaacuteniacute s papežem ukaacutezala jako neuspokojivaacute Anebo

je zaacutekladniacutem kamenem prorokujiacuteciacutem budouciacute moderniacute ekumenickeacute vztahy u naacutes politicky

deklarovanaacute snaacutešenlivost jež umožnila v našich zemiacutech koexistenci dvojvěřiacute katolickeacute menšiny

a většiny bdquopodobojiacuteldquo Pro evangelickeacute ciacuterkve bude jistě působivyacutem zdrojem rozviacutejeniacute

ekumenickeacute myšlenky sepsaacuteniacute Českeacute konfese jako formulace vyznaacuteniacute jež vyrůstajiacutec z jaacutedra

českeacuteho reformačniacuteho poselstviacute vyjaacutedřeneacuteho v pražskyacutech artikulech umožňovala vznik široce

pojateacute společneacute platformy nekatoliacuteků uvnitř českeacuteho kraacutelovstviacute630

K tomuto vyacutečtu bychom

mohli připojit irenickou vizi J A Komenskeacuteho kteryacute hloubaacute o vzaacutejemneacute toleranci a uprostřed

naacuteboženskyacutemi vaacutelkami zdecimovaneacute Evropy volaacute k ustanoveniacute ekumenickeacute konzistoře kteraacute

bude bdquodbaacutet o křesťanskost ciacuterkviacute ve světě a o jeho miacuterldquo631

Všechny zmiacuteněneacute přiacuteklady jež si zdaleka nečiniacute naacuterok na to byacutet vyčerpaacutevajiacuteciacute a jež by

vyžadovaly samostatneacute a důkladneacute studium doklaacutedajiacute jak navzdory faktu rozděleniacute ktereacute

vskutku bolestně a v mnoha ohledech teacutež tragicky poznamenalo dějiny Božiacuteho lidu a šiacuteřeniacute

evangelniacuteho poselstviacute v našich zemiacutech zůstaacutevaacute u věřiacuteciacutech v Krista živaacute myšlenka vzaacutejemnosti

projevujiacuteciacute se hledaacuteniacutem společneacuteho Vychaacuteziacute však vždy takoveacute hledaacuteniacute z poslušnosti Ježiacutešovu

odkazu ut omnes unum sint Do jakeacute miacutery se v něm miacutesiacute snaha si druhou stranu podrobit anebo

naopak posiacutelit svoji vlastniacute pozici v raacutemci uskupeniacute měniacuteciacutech se v bdquotaktickeacute spojenectviacute jedněch

628

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 124 629

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 170 630

Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny s I 631

MOLNAacuteR A Českaacute reformace In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s

94

106

proti druhyacutemldquo632

A co když se pak řeč o křesťanskeacute jednotě staacutevaacute pouhyacutem naacutestrojem v ruce

mocnyacutech To jsou otaacutezky kteryacutem je třeba vystavit ideje a činy ktereacute si třebas i vyacuteslovně dělajiacute

naacuterok na to byacutet bdquoekumenickeacuteldquo

Ano Kristův Duch kteryacute vede křesťany k jednotě a pokoji (srv Ef 43) bezesporu konaacute

sveacute diacutelo jak v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech tak v srdciacutech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků v českyacutech zemiacutech a to

i navzdory tomu pokud by se ukaacutezalo že vyacuteslednaacute podoba teacute či oneacute bdquoekumenickeacuteldquo ideje

sledovala ciacutele až přiacuteliš lidskeacute I zde může platit in confusione hominum providentia Dei

Ekumenickaacute myšlenka i konkreacutetniacute ekumenickeacute uacutesiliacute majiacute i u naacutes svou historii V naacutesledujiacuteciacute

kapitole se na vybranyacutech přiacutekladech z dějin novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu budeme snažit

načrtnout některeacute jejiacute rysy Budeme si všiacutemat konkreacutetniacutech osobnostiacute a udaacutelostiacute přičemž našiacutem

uacutemyslem nebude podat exhaustivniacute přehled aktivit ktereacute se v našem prostřediacute pokud jde

o hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty odehraacutely Půjde spiacuteše o to všimnout si naacutezorně různorodosti

proudů a představit kliacutečoveacute okamžiky v nichž se utvaacuteřela tradice českeacuteho ekumenismu Pro

přehlednost členiacuteme naše historickeacute sondy ktereacute končiacute r 1989 do třiacute obdobiacute prameny

novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem ekumenickeacute vztahy

v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute a českaacute ekumena v době normalizace

31Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu

před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem633

Katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu nejenže uznala autenticitu světovyacutech

ekumenickyacutech snah jak to konečně naznačila již dřiacuteve634

nyacutebrž se svyacutem zapojeniacutem do praacutece

ekumenickyacutech organizaciacute a odhodlanyacutem vstupem do teologickyacutech dialogů zařadila do jednoho

proudu mnohotvareacuteho uacutesiliacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute směřujiacuteciacuteho k jejich sbliacuteženiacute a spolupraacuteci Nelze

však v žaacutedneacutem přiacutepadě řiacuteci že by pro katoliacuteky byla až do poloviny šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute

myšlenka sjednoceniacute křesťanů ciziacute Pravdou je spiacuteše opak Jistě k ekumenickyacutem iniciativaacutem

přichaacutezejiacuteciacutem předevšiacutem z protestantskeacute a anglikaacutenskeacute strany se stavěla univerzaacutelniacute katolickaacute

ciacuterkev odmiacutetavě635

ovšem jejiacute vlastniacute impulzy s nimiž v oblasti hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty

632

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s

84 633

Z historickeacuteho hlediska podaacutevaacute mnoho cennyacutech uacutedajů o vztaziacutech mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes v obdobiacute od

vzniku Československa do udaacutelostiacute těsně před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute

let 1918-1960 634

Srv Ecclesia catholica (De motione oecumenica) 635

Viz odmiacutetavaacute reakce Řiacutema pokud šlo o pozvaacuteniacute ke spolupraacuteci při formovaacuteniacute hnutiacute praktickeacuteho křesťanstviacute Life

and Work tak i pokud se jednalo o uacutečast na ustavujiacuteciacute konferenci hnutiacute Faith and Order srv TAVARD G

Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 116-117 Nejpřiacutekřeji byly nekatolickeacute ekumenickeacute podniky odsouzeny

v encyklice Pia XI Mortalium animos kde byli zastaacutenci myšlenky ekumenismu označeni papežem jako

panchristiani jejichž myšlenky jsou prosyceny indiferentismem a relativismem srv PIUS XI Mortalium animos

(encyklika o podpoře praveacute naacuteboženskeacute jednoty z 6 ledna 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion

delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939) Bologna Dehoniane 1995 čl 234

107

přichaacutezela636

dosvědčujiacute že spiacuteše nežli o ignoraci otaacutezky šlo z jejiacute strany o odlišneacute akcenty

a teacutež přiznejme že i o rozdiacutelnou představu a vyacutechodiska jak kyacuteženeacute jednoty dosaacutehnout Měla se

uskutečnit naacutevratem těch bdquokdo uznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele

lidskeacuteho pokoleniacute a přesto bloudiacute daleko od jeho snoubenkyldquo637

kterou je katolickaacute ciacuterkev

v čele s Petrovyacutem naacutestupcem Poněvadž jednota ciacuterkve nahliacuteženeacute v prveacute řadě jako societas

perfecta prameniacute předevšiacutem ze společenstviacute jedneacute viacutery svaacutetostiacute a hierarchie obracela se

pozornost katolickyacutech bdquopreekumenickyacutechldquo kroků zvlaacuteště vůči pravoslavneacutemu světu s niacutemž si

katolickaacute ciacuterkev byla vědoma silnyacutech vazeb praacutevě pokud se jednaacute o poklad apoštolskeacute viacutery

pojetiacute svaacutetostiacute i posvaacutetneacuteho ciacuterkevniacuteho uacuteřadu Takoveacute chaacutepaacuteniacute se pochopitelně promiacutetlo i do

přiacutestupu s niacutemž k probleacutemu ciacuterkevniacute jednoty přistupovala katolickaacute ciacuterkev i v našich zemiacutech

a zcela ojedinělou podobu pak nalezlo ve velehradskeacutem unionismu

Snahy o sbliacuteženiacute v raacutemci evangelickeacutem byly u naacutes ve druheacute polovině 19 stoletiacute

poznamenaacuteny konfesniacute konsolidaciacute kteraacute na luterskeacute a reformovaneacute straně zatlačila alespoň na

určityacute čas do pozadiacute apel ke spojeniacute tolerovanyacutech ciacuterkviacute jenž zazněl v ovzdušiacute revolučniacuteho roku

1848 a jenž se mohl odvolaacutevat na vznik evangelickeacute unie v Prusku638

Češtiacute evangeliacuteci objevujiacute

konfese nejen diacuteky studiu na zahraničniacutech učilištiacutech ale uvědomujiacute si konfesniacute odlišnosti teacutež

v důsledku působeniacute novyacutech na odkaz reformace se odvolaacutevajiacuteciacutech společenstviacute ndash bdquosvobodnyacutechldquo

protestantskyacutech ciacuterkviacute ndash ktereacute na naše uacutezemiacute přichaacutezejiacute po vyhlaacutešeniacute protestantskeacuteho patentu

r 1861639

Vedle probuzeneacuteho luterstviacute (K E Laacuteny G A Skalskyacute) se objevuje vliv

německo-holandskeacuteho kalvinismu (H Tardy F Šebesta J Karafiaacutet) šiacuteřiacute se myšlenky

anglickeacuteho a americkeacuteho revivalismu (L B Kašpar V Šubert) je přiacutetomen duch skotskeacuteho

presbyteriaacutenstviacute (Č Dušek) ale zazniacutevaacute i zaacutejem o českou reformačniacute minulost640

ke ktereacute

odkazovali již češtiacute obrozenci majiacutece před očima obraz českeacute duše jako palimpsestu kteryacute je

bdquopopsanyacute ve druheacute vrstvě naacutesilně vnucenyacutem katolictviacutemldquo jehož bdquopůvodniacute piacutesmo je však

sbquočeskobratrskeacutelsquoldquo641

Ve zmiacuteněneacutem prostřediacute nenalezla hlubšiacuteho ohlasu dualistickaacute vize Františka

Palackeacuteho642

bdquojež nabiacutezela ciacuterkviacutem cestu k rozšiacuteřenyacutem ekumenickyacutem horizontůmldquo643

Českyacute

dějepisec zastaacuteval naacutezor že v křesťanskeacute ciacuterkvi je katolicko-protestanskyacute dualismus typickyacutem

636

Z mnoha podnětů jmenujme napřiacuteklad tzv mechelenskeacute rozhovory kardinaacutela Merciera s reprezentanty

anglikaacutenskeacute ciacuterkve podporu studia teologie a spirituality křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany Benedikta XV a Pia XI

anebo zdůrazněniacute duchovniacuteho rozměru uacutesiliacute o jednotu jak to prezentovaly vyacutezvy k modlitbě proneseneacute již Lvem

XIII či v obnoveneacute podobě formulovaneacute P Couturierem srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen

Bewegung s 113-158 637

LEV XIII Satis cognitum (encyklika o jednotě ciacuterkve z 29 června 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed)

Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1281 638

Srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 136 639

Srv NEŠPOR ZR Maleacute svobodneacute protestantskeacute ciacuterkve In NEŠPOR Z (a kol) Naacuteboženstviacute v 19 stoletiacute

Nejciacuterkevnějšiacute stoletiacute nebo obdobiacute zrodu českeacuteho ateismu Praha Scriptorium 2010 s 212-236 640

Srv BROŽ L Od tolerance k dnešku In AA VV Od reformace k ziacutetřku Praha Kalich 1956 s 152-154 641

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 137 642

Srv KOŘALKA J František Palackyacute und sein fruumlher Beitrag zum modernen Oumlkumenismus In KUČERA Z ndash

KOŘALKA J ndash LAacuteŠEK JB (ed) Živyacute odkaz modernismu Sborniacutek přiacutespěvků z mezinaacuterodniacute konference

pořaacutedaneacute Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražskeacutem Karolinu dne 29 listopadu 2002 Brno L

Marek 2003 s 27-35 643

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 144

108

projevem lidskeacuteho ducha jenž se vyznačuje oscilaciacute mezi principem autority a svobodneacuteho

rozumu Rozděleniacute křesťanstva tedy vniacutemal jako bdquočin prozřetelnosti nevyvratitelnyacute vyacutesledek

kupředu postupujiacuteciacuteho vzdělaacuteniacute lidstvaldquo kteryacute zavazuje obě strany k tomu aby usilovaly

o vzaacutejemnou spojitost a harmonii644

Ve sveacutem pojetiacute zůstal Palackyacute podle Hromaacutedkova miacuteněniacute

osamocen předevšiacutem proto že se pokusil řešit bdquoprobleacutem katolictviacute a protestantismu s vyacuteše

dějinně filosofickeacute a kulturniacute nikoliv naacuteboženskeacute a bohosloveckeacuteldquo a jeho bdquosmiacuternyacute pohledldquo

neměl daleko bdquood naacuteboženskeacute lhostejnostildquo645

Uacutestup konfesionalismu v českeacutem protestantismu na přelomu 19 a 20 stoletiacute kteryacute

umožnil sbliacuteženiacute jednotlivyacutech proudů byl do jisteacute miacutery daacuten snahou noveacute generace bohoslovců

překlenout propast zejiacuteciacute mezi tehdejšiacutemi formami křesťanstviacute a kultury a to zdůrazněniacutem

ne-dogmatickeacute křesťanskeacute praxe646

Českeacute evangelictviacute třebaže podleacutehajiacuteciacute vlivu liberaacutelniacute

teologie ovšem neustrnulo na uacuterovni naacuterodniacuteho či kulturniacuteho fenomeacutenu ale odhodlalo se jiacutet

cestou bdquociacuterkevniacuteho křesťanstviacuteldquo647

kteraacute vyuacutestila v založeniacute noveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru

Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a to na generaacutelniacutem synodu jenž se pod ideovyacutem heslem

bdquoosamostatněniacute ndash znaacuterodněniacute ndash sjednoceniacuteldquo sešel 17 a 18 prosince 1918648

Novaacute ciacuterkev sdružila

všechny dosavadniacute českeacute reformovaneacute a luterskeacute sbory649

přesto však neznamenala uacuteplneacute

institučniacute sjednoceniacute evangeliacuteků u naacutes ačkoliv praacutevě o takovyacute impulz jiacute šlo mimo jejiacute naacuteruč

zůstali němečtiacute slovenštiacute i slezštiacute luteraacuteni jakož i menšiacute protestantskeacute ciacuterkve650

V rezoluci

kterou generaacutelniacute sněm přijal vyhlaacutesila nově zformovanaacute ciacuterkev svoji historickou a duchovniacute

kontinuitu s českou reformaciacute husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo a Jednotou bratrskou což bylo

vyjaacutedřeno přihlaacutešeniacutem se k Českeacute konfesi a Bratrskeacutemu vyznaacuteniacute Augsburskaacute a Helvetskaacute konfese

644

PALACKYacute F Die Geschichte des Hussitenthums und prof Constantin Houmlfker Kritische Studien Prag

Tempsky 1868 s 63-65 Palackyacute třebaže vychaacutezel z evangelickeacuteho milieu nesdiacutelel v protestantskyacutech kruziacutech

všeobecně pěstovanyacute naacutezorovyacute stereotyp o destruktivniacute roli katolickeacute ciacuterkve v českyacutech dějinaacutech Českyacutem

evangeliacutekům a mladočeskyacutem žurnalistům kteřiacute se s podivem vyjadřovali k jeho uacutečasti na oslavaacutech vyacuteročiacute založeniacute

pražskeacuteho biskupstviacute v r 1873 Palackyacute vzkaacutezal bdquoJaacute pak jsem přesvědčen že ciacuterkev jak křesťanskaacute vůbec všude

tak i zvlaacuteště katolickaacute v Čechaacutech spůsobila po celyacute čas bytu sveacuteho nepoměrně viacutece dobreacuteho nežli zleacuteholdquo

(PALACKYacute F Několik slov o naacuteboženstviacute a viacuteře In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute I Spisy a řeči z oboru politiky

Praha Bursiacutek a Kohout 1898 s 380) srv HREJSA F František Palackyacute po straacutence naacuteboženskeacute In AA VV

Reformačniacute sborniacutek Praacutece z dějin československeacuteho života naacuteboženskeacuteho II Praha Blahoslavova společnost

1928 s 25-79 645

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 243 646

Srv ŘIacuteČAN R Od uacutesvitu reformace k dnešku Praha YMCA 1947 s 353 647

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu

pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN

2008 s 15 648

Srv ŘIacuteČAN R Jak došlo k sjednoceniacute českyacutech ciacuterkviacute augsburskeacuteho a helvetskeacuteho vyznaacuteniacute roku 1918 In AA

VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969

s 13 649

Asi dvoutřetinovou většinu z nich přitom tvořily sbory helvetskeacuteho vyznaacuteniacute Původniacute luterskeacute sbory ktereacute se do

noveacute ciacuterkve integrovaly čiacutetaly pouze jednu třetinu 650

Protivaacutehou k sjedocovaciacutemu sněmu se měl staacutet bdquoSjezd věřiacuteciacutechldquo kteryacute byl na leden 1919 svolaacuten z iniciativy

Svobodneacute reformovaneacute ciacuterkve a to předevšiacutem jako reakce na vyznavačskou nevyhraněnost jež vlaacutedla na

generaacutelniacutem sněmu českyacutech evangeliacuteků Spojeniacutem Ciacuterkve svobodneacute Jednoty bratrskeacute baptistů a dalšiacutech skupin na

něm měla vzniknout Ciacuterkev věřiacuteciacutech Počiacutetalo se že se k niacute připojiacute i biblicky orientovaneacute skupiny v ČCE Zaacuteměr se

sice nezdařil ndash takeacute diacuteky obezřetnosti Jednoty bratrskeacute ndash pokus však zasel mezi českeacute evangelickeacute ciacuterkve jistou

nedůvěru srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 159-160

109

zmiacuteněny nebyly duchovniacute jednota s protestantismem světovyacutem byla sice deklarovaacutena leč bez

konkreacutetnějšiacuteho obsahu651

Tolik uacutevodniacute poznaacutemky z nichž zatiacutem pouze v obrysech prosviacutetaacute že novodobeacute impulzy

směřujiacuteciacute ke křesťanskeacute jednotě byly živeacute jak v prostřediacute evangelickeacutem tak i katolickeacutem

Z důvodu odlišnosti obou koncepciacute jednoty (pro evangeliacuteky šlo o zformovaacuteniacute jednotneacuteho

českeacuteho protestantismu ciacuterkve katolickaacute vyzyacutevala k bdquonaacutevratuldquo těch kdo se odloučili) pro

historiiacute zatiacuteženeacute vztahy mezi českyacutemi katoliacuteky a evangeliacuteky ale teacutež kvůli protikatolickeacutemu

ovzdušiacute panujiacuteciacutemu v povaacutelečnyacutech letech prvniacute republiky si tak oba proudy budou razit každyacute

svou vlastniacute cestu

Pro ilustraci toho z jakyacutech kořenů pomalu vzchaacutezel českyacute ekumenismus jehož květy

bylo možneacute spatřit v obdobiacute spjateacutem s konaacuteniacutem 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zaměřme nyniacute svoji

pozornost na čtyři vybraneacute fenomeacuteny Jsou jimi rozviacutejeniacute myšlenky katolickeacuteho unionismu

podněty evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky zkušenosti ekumenickeacute vzaacutejemnosti v době

uacutetrap 2 světoveacute vaacutelky a formovaacuteniacute oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute a organizaciacute

v komunistickeacutem Československu

311 Unionistickeacute hnutiacute obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog

Novodobeacute snahy o jednotu křesťanů vychaacutezejiacuteciacute z prostřediacute katolickeacute ciacuterkve jsou uacutezce

spojeny s tzv unionismem jiacutemž se ve specifickeacutem slova smyslu rozuměla snaha bdquopo sjednoceniacute

ciacuterkve katolickeacute a pravoslavneacuteldquo a to předevšiacutem z důvodu že praacutevě obě tyto ciacuterkve sdiacutelejiacute

bdquospolečnyacute poklad apoštolskeacute posloupnostildquo takže žaacutedouciacute akt sjednoceniacute se jeviacute předevšiacutem jako

bdquozaceleniacute schizmatu rozkoluldquo652

Že by v tomto uacutesiliacute měly zvlaacuteštniacute roli sehraacutet slovanskeacute naacuterody

bylo jasneacute slovinskeacutemu biskupovi A M Slomšekovi kteryacute v polovině 19 stoletiacute zaklaacutedaacute

Bratrstvo sv Cyrila a Metoděje jehož poslaacuteniacutem měla byacutet modlitba za sjednoceniacute Slovanů

žijiacuteciacutech v navzaacutejem odloučenyacutech ciacuterkviacutech Myšlenku mariborskeacuteho biskupa přejali na Moravě

sušilovci kteřiacute sdruženi kolem naacuterodniacuteho buditele Františka Sušila a kolem organizace nazvaneacute

Dědictviacute sv Cyrilla a Metoděje prosazovali modlitbou a navazovaacuteniacutem styků se zahraničniacutemi

přiacuteznivci myšlenku unionismu653

Renesance cyrilometodějstviacute v 19 stoletiacute a připomiacutenky

vyacuteznamnyacutech mileacuteniiacute udaacutelostiacute ze života soluňskyacutech bratřiacute v letech 1863 (přiacutechod věrozvěstů)

1869 (založeniacute biskupskeacuteho stolce na Moravě a smrt sv Cyrila) a 1885 (smrt sv Metoděje)

s sebou přinesly teacutež novyacute zaacutejem a naacuteslednyacute rozkvět poutniacuteho miacutesta Velehradu jakožto středu

a vyacutechodisku cyrilometodějskeacute misie Připočteme-li papežskou encykliku vydanou Lvem XIII

651

Srv Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918

Praha Synodniacute vyacutebor českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919 s 20-21 652

FUCHS A Sjednoceniacute ciacuterkviacute Unionismus Praha Československaacute akciovaacute tiskaacuterna 1924 s 5 Takto

konkreacutetně vymezeneacute unionistickeacute hnutiacute současně nevylučovalo že by se katolickaacute ciacuterkev ve snaze obnovit plnou

jednotu křesťanstva omezila vyacutelučně směrem na Vyacutechod Zvlaacuteštniacute pozornost soustředil Řiacutem na otaacutezku možneacute

jednoty s anglikaacuteny což se projevilo např zkoumaacuteniacutem validity kněžskyacutech svěceniacute v anglikaacutenskeacute ciacuterkvi srv LEV

XIII Apostolicae curae (encyklika o anglikaacutenskyacutech svěceniacutech z 13 zaacuteřiacute 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 2034-2048 653

Srv TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem In MYSLIVEC J Křesťanskyacute Vyacutechod a my ndash

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem Praha Českaacute katolickaacute charita 1970 s 58-59

110

k vyacuteročiacute schvaacuteleniacute slovanskeacute bohoslužby v niacutež papež rozšiřuje slavnost slovanskyacutech apoštolů na

celou ciacuterkev a přitom zdůrazňuje jejich jednotu s Řiacutemem a stejně tak i jejich přiacutemluvu bdquoza ty

kdo odporujiacute aby se usmiacuteřili s pravou ciacuterkviacuteldquo654

vyvstanou naacutem před zraky všechny podstatneacute

koordinaacutety unionistickeacute myšlenky u naacutes sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře a v jedneacute ciacuterkvi živyacute

spojujiacuteciacute odkaz Cyrila a Metoděje Velehrad jako miacutesto kde uacutesiliacute o jednotu nachaacuteziacute svůj domov

Mužem kteryacute se odhodlal propůjčit ideji cyrilometodějskeacuteho a velehradskeacuteho hnutiacute za

jednotu konkreacutetniacute rysy byl olomouckyacute arcibiskup Antoniacuten Cyril Stojan jenž se odvaacutežně pustil

do praacutece založit zvlaacuteštniacute sdruženiacute ktereacute by podněcovalo sjednocovaciacute snahy všech Slovanů

a učinit z Velehradu duchovniacute centrum těchto snah Prosadit tyto plaacuteny nebylo zdaleka

jednoducheacute neboť se ihned vystavily podezřeniacute rakouskyacutech uacuteřadů že se jednaacute o podporu

panslavismu sledujiacuteciacute politickeacute ciacutele Přesto se r 1891 podařilo že stanovy Apoštolaacutetu sv Cyrila

a Metoděje pod ochranou Panny Marie byly naacuteležitě schvaacuteleny ze strany ciacuterkve a o rok později

i staacutetem a tiacutem byl k životu povolaacuten ciacuterkevniacute spolek bdquojehož uacutečelem jest sv katolickou viacuteru mezi

Slovany rozšiřovati haacutejiti a zvelebovatildquo655

Prostředek kteryacutem se tak mělo diacutet byly modlitba

a almužna modlitba a oběť mše svateacute na uacutemysl sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře shromaacutežděneacute

přiacutespěvky na podporu slovanskyacutech misiiacute

Stojanova představa o tom jak rozviacutejet a uskutečňovat poslaacuteniacute za jednotu ciacuterkve se však

neomezila jen na založeniacute Apoštolaacutetu Zpočaacutetku spontaacutenniacute a misijně založeneacute Stojanovo

cyrilometodějstviacute se postupně zformovalo v systematickou organizaci a uacutečinnou propagaci

vědeckeacute i popularizačniacute praacutece ke sjednoceniacute křesťanů656

Prvniacute křesťaneacute podle jeho slov šiacuteřili

viacuteru dvojiacutem způsobem bdquosvatyacutem životem a piacutesemniacute obranou čili apologiiacuteldquo657

Jestliže Apoštolaacutet

měl šiacuteřit katolickou viacuteru modlitbou a hmotnou pomociacute a zasaacutehnout tak co nejširšiacute počet

aktivniacutech spolupracovniacuteků na diacutele sjednoceniacute stalo se ciacutelem Akademie velehradskeacute založeneacute

r 1910 aby se pro toto diacutelo nasadila bdquopsanyacutem slovemldquo Zřiacutezeniacutem Akademie jako vědeckeacute

společnosti kteraacute se měla zabyacutevat studiem vyacutechodniacute ciacuterkve je tak určena jedna z hlavniacutech metod

velehradskeacuteho unionismu jakožto vzaacutejemně bdquorozvedeniacuteldquo křesťaneacute bdquomusiacuteme začiacuteti ve spisech

s nimi mluvitildquo neboť jedině tak maacuteme naději bdquože se daacuteme do vzaacutejemneacute řeči a do dalšiacuteho

vyjednaacutevaacuteniacuteldquo658

Uacutemyslem tedy bylo studiem vědeckyacutemi kurzy a vydaacutevaacuteniacutem publikaciacute přispět

k prohloubeniacute poznaacuteniacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu a připravit tak půdu pro dialog s pravoslaviacutem

Za předpoklad na cestě k jednotě se tak vytyacutečil zaacutevazek snažit se o odstraněniacute předsudků

a tradičniacutech polemik přistoupit v uacutectě a bratrskeacute laacutesce k oboustranneacutemu poznaacuteniacute a spolupraacuteci659

654

LEV XIII Grande munus (encyklika o rozšiacuteřeniacute uacutecty sv Cyrila a Metoděje ve všeobecneacute ciacuterkvi z 30 zaacuteřiacute 1880)

In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 201 655

Dědictviacute otců zachovej naacutem Pane Velehrad Cyrillo-methodějskeacute nakladatelstviacute M Melichaacuterka 1911 s 60 656

Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 592 657

STOJAN AC bdquoApoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marieldquo a bdquoAkademie Velehradskaacuteldquo In

Apoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marie 112 (1910) s 181 658

Tamteacutež s 182 659

Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam s 65-66

Připomeňme že vyacuteznamnyacute akcent na poznaacuteniacute pravoslavneacuteho křesťanstviacute jakožto průpravy k dialogu přivedl

nezanedbatelnyacute počet českyacutech teologů k vaacutežneacutemu studiu vyacutechodniacute křesťanskeacute teologie a spirituality (jen namaacutetkou

jmenujme jezuity B Spaacutečila a J Olšra anebo pražskeacuteho teologa A Salajku) Zaacutejem českyacutech řeholniacuteků Tovaryšstva

Ježiacutešova byl přitom motivovaacuten nadšeniacutem pro ruskeacute misie jež probudila řaacutedovaacute instrukce podněcujiacuteciacute

k apoštolskeacutemu působeniacute ve prospěch slovanskyacutech naacuterodů a stejně tak založeniacute Uacutestavu sv Cyrila a Metoděje pro

111

Praacutevě v praacuteci na překonaacuteniacute pochybnyacutech a mylnyacutech naacutezorů ktereacute ohledně dějin a naacuteboženskeacuteho

života vyacutechodniacutech křesťanů byly rozšiacuteřeny mezi katoliacuteky spatřoval hlavniacute poslaacuteniacute velehradskyacutech

kongresů teacutež Svatyacute stolec660

Touha po důkladneacutem a laacuteskou prodchnuteacutem poznaacuteniacute nauky

a liturgickeacute tradice křesťanskeacuteho Vyacutechodu tvořila přiacutemo jaacutedro ciacuteleneacuteho uacutesiliacute papežů o obnoveniacute

jednoty s pravoslavnyacutemi ciacuterkvemi a tzv papežskeacuteho slavismu kteryacute představoval živyacute kontext

velehradskeacuteho unionistickeacuteho hnutiacute661

Velehradskeacute diacutelo jež se ze Stojanovy bdquoprvotniacute intuice postupně zformovalo do programu

zaměřeneacuteho na probuzeniacute křesťanstvaldquo662

mělo bez nadsaacutezky rozměr světovyacute Nejenže zasaacutehlo

krajany žijiacuteciacute v zahraničiacute a poskytovalo pomoc jednotlivyacutem farnostem a teologům katolickyacutem

i ortodoxniacutem ale přivedlo na půdu Velehradu odborniacuteky ndash duchovniacute i laiky ndash zaacutestupce obou

tradic kteřiacute se zde celkem sedmkraacutet sešli na mezinaacuterodniacutech teologickyacutech unionistickyacutech

kongresech Spolu s Antoniacutenem Cyrilem Stojanem se jejich organizace ujal lvovskyacute metropolita

hlava řeckokatolickeacute ciacuterkve na Ukrajině Andrej Šeptyckij Tři z kongresů se přitom uskutečnily

před 1 světovou vaacutelkou (1907 1909 1911) a dalšiacute čtyři pak v době mezivaacutelečneacute (1924 1927

1932 1936) Teacutemata rozhovorů se tyacutekala ekleziologie nauky o svaacutetostech uacutelohy koncilů

metody řešeniacute spornyacutech otaacutezek probleacutemu vyacutevoje dogmatu uacutelohy liturgie či uacutecty ke svatyacutem

Cyrilu a Metoději663

přičemž obě strany byly vzdaacuteleny myšlence proselytismu Třebaže se

hovořilo o sjednoceniacute ciacuterkviacute formulace vytvořeniacute jednoty jako bdquokonverze některyacutech jednotek do

ciacuterkve řiacutemskeacuteldquo664

byla vyloučena O jednotě se uvažovalo jako o Božiacutem diacutele ktereacutemu jsme my

lideacute povinni připravit cestu Velehradskyacute unionismus tak neměl sveacute těžisko na uacuterovni snahy

o dosaženiacute diplomatickeacuteho či dogmatickeacuteho konsensu nyacutebrž vyacuteznamně naznačil že bdquoteologickeacute

koncepty potřebujiacute lidskou podobu setkaacuteniacuteldquo665

zaklaacutedajiacuteciacuteho se na oboustranneacute důvěře

v působeniacute Božiacuteho Ducha Praacutevě v tom pak tkviacute důvod proč je tyto sjezdy možneacute poklaacutedat

misie na slovanskeacutem Velehradě r 1916 srv AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890

do roku 1919 In AA VV Velehrad ndash filologoi versus filosofoi Přiacutespěvek spirituaacutelniacute teologie k 800 leteacutemu vyacuteročiacute

Olomouc Refugium 2005 s 208-236 660

Srv PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate

Welehrad prope sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione In Acta

apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XVI volumen XVI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1924

s 326-327 661

Srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3

Leone XIII (1878-1903) čl 182-202 BENEDIKT XV Orientis catholici (motu proprio oznamujiacuteciacute založeniacute

Papežskeacuteho vyacutechodniacuteho institutu z 15 řiacutejna 1917) In Acta apostolicae saedis Commentarium officiale Annus IX

volumen IX Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1917 s 531-533 PIUS XI Ecclesiam Dei (encyklika ke třiacutesteacutemu

vyacuteročiacute mučednickeacute smrti sv Josafata z 12 listopadu 1923) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle

encicliche 5 Pio XI (1922-1939) čl 105-128 Rerum orientalium (encyklika o rozvoji studiiacute křesťanskeacuteho

Vyacutechodu z 8 zaacuteřiacute 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939)

čl 262-279 662

AMBROS P Velehrad Unionist Movement Jubilee Velehrad Congress 1907ndash2007 In Acta Universitatis

Palackianae Olomucensis Theologica Olomoucensia 9 (2008) s 109 663

Srv GOacuteRKA L Trvaleacute hodnoty velehradskeacute tradice Ke steacutemu vyacuteročiacute založeniacute velehradskyacutech kongresů (1907ndash

2007) In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 48 664

Tamteacutež s 52 665

AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890 do roku 1919 s 235

112

za prvniacute kroky k moderniacutemu ekumenismu jak je interpretujiacute souhlasně papežoveacute Jan Pavel II

a Benedikt XVI666

312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky

U koleacutebky sjednoceneacute ciacuterkve českyacutech evangeliacuteků staacutely jak vyacutestižně poznamenaacutevaacute Pavel

Filipi mimo jineacute dvě sudičky znaacuterodněniacute a antikatolicismus667

Evangeliacuteci shromaacutežděniacute na

zaklaacutedajiacuteciacutem sněmu noveacute ciacuterkve vychaacutezeli v naprosteacute většině z touhy daacutet najevo že bdquočešstviacute

a evangelictviacute se setkaacutevajiacute k nerozloučeniacuteldquo668

Jakoby na otaacutezku Proč jsi evangeliacutek byla možnaacute

jen jedinaacute odpověď Protože jsem Čech669

Spojeneacute ciacuterkvi byl tedy od počaacutetku vtisknut naacuterodniacute

charakter a bdquočeskobratrskeacute naacuteboženstviacuteldquo jemuž byla daacutena přednost před dvěma staacutevajiacuteciacutemi

evangelickyacutemi konfesemi bylo vniacutemaacuteno jako vlastniacute a přiacuteznačneacute pro českeacuteho člověka jenž se

uacutedajně ve věcech viacutery nikdy nezajiacutemal o dogmatickeacute subtilnosti nyacutebrž směřoval ke křesťanstviacute

praktickeacutemu jež se odraacuteželo v mravniacutem ethosu670

Důraz na mravniacute poslaacuteniacute evangeliacuteků v českeacutem naacuterodě jakožto stmelujiacuteciacuteho prvku

českeacuteho protestantismu byl přiacutetomen rovněž v počaacutetciacutech prvniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute jež na

našem uacutezemiacute vznikla Maacuteme na mysli jak Kostnickou jednotu kteraacute od r 1905 začala sdružovat

evangelickeacute křesťany různyacutech denominaciacute jako jednotlivce tak i Svaz evangelickyacutech ciacuterkviacute

v ČSR kteryacute r 1927 sdružil na federativniacutem principu protestantskeacute ciacuterkve jako celky671

Svůj

mravně kritickyacute program přitom formulovali češtiacute evangeliacuteci již na sveacutem prvniacutem sjezdu r 1903

kdy se vymezili proti řiacutemskeacutemu klerikalismu i proti liberaacutelniacutem proudům Svaz evangelickyacutech

ciacuterkviacute pak svojiacute činnostiacute rozviacutejel myšlenku existence a poslaacuteniacute protestantismu jakožto bdquospecifickeacute

složky celkoveacute duchovniacute kulturyldquo jako dějinneacute myšlenkoveacute i sociaacutelniacute siacutely kteraacute však nemusiacute

byacutet nutně spojena s konkreacutetniacutem ciacuterkevniacutem životem Československyacute protestantismus se tak měl

nabiacutednout jako alternativniacute typ pro život naacuterodniacute a mezinaacuterodniacute672

Maacuteme-li stručně zmiacutenit protikatolickou orientaci jež nasměrovala prvniacute krůčky

sjednocenyacutech evangeliacuteků v nově založeneacute ciacuterkvi i staacutetě můžeme si přečiacutest prvniacute větu Poselstviacute

českeacutemu naacuterodu tak jak byl tento dokument přijat Generaacutelniacutem sněmem bdquoVšem Čechům

obeznaacutemenyacutem s dějinami českeacuteho naacuteroda jest společneacute vědomiacute že mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou

666

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě (22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 34-35 Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Promluva

Benedikta XVI při modlitbě Anděl Paacuteně (27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 66 667

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 8-12 668

PEROUTKA F Budovaacuteniacute staacutetu I-II (1918 ndash 1919) Praha Academia 2003 s 273 669

Srv BAŠUS JB Generaacutelniacute sněm očima současniacuteků In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby s 31 670

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 14 671

Ke členstviacute ve Svazu byly přizvaacuteny všechny evangelickeacute ciacuterkve v tehdejšiacutem Československu z nichž se na

zaacutekladě rozhodnutiacute svyacutech orgaacutenů ke vstupu odhodlaly Slovenskaacute ciacuterkev a v ČCE Evangelickaacute ciacuterkev a v ve

vyacutechodniacutem Slezsku Ciacuterkev metodistickaacute baptisteacute a Jednota bratrskaacute R 1936 se pak přopojila teacutež Jednota

českobratrskaacute srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 156 672

Srv tamteacutež s 158

113

a českyacutem naacuterodem jest staletyacute a hlubokyacute rozporldquo673

Katolictviacute je odmiacutetnuto jako viacutera ciziacute českeacute

naacuterodniacute povaze jiacutež je vlastniacute bdquoviacutera husitskaacute českobratrskaacuteldquo Působeniacute ciacuterkve katolickeacute je

vyliacutečeno jakožto omezujiacuteciacute zaacutejmy a svobodu českeacuteho naacuteroda Jedinou volbou pro bdquorodaacuteky kteřiacute

se s ciacuterkviacute řiacutemskou rozpadli ale naacuteboženstviacute a ciacuterkve postraacutedati nemohou a nechtějiacuteldquo tedy

zůstaacutevaacute připojit se k jedineacute bdquociacuterkvi husitskeacuteldquo a vraacutetit se tiacutem bdquok viacuteře svyacutech otcůldquo674

Na tom že se češtiacute evangeliacuteci v naacutesledujiacuteciacutech letech nedali uvěznit v kraacutetkozrakeacutem

naacuterodovectviacute nepropadli zcela protikatolickeacutemu sentimentu a odvraacutetili od sebe teologickou

zploštělost liberaacutelniacuteho protestantismu je třeba byacutet vděčnyacute předevšiacutem objevu bdquoklasickeacute

křesťanskeacute linieldquo675

ke ktereacute odkazoval nejrozhodněji Josef Lukl Hromaacutedka a kteraacute měla

mimořaacutednyacute vyacuteznam i pro ekumenickeacute myšleniacute u naacutes Mladyacute evangelickyacute teolog si byl dobře

vědom že k českeacute reformačniacute minulosti nestačiacute zaujmout povrchniacute postoj založenyacute ať již na

pouheacute emotivniacute sympatii či obdivu k mravniacutemu ideaacutelu Českeacute bratrstviacute neniacute projevem českeacute

naacuterodniacute povahy nyacutebrž je pro Hromaacutedku v prveacute řadě bdquoduchovniacute mociacute kteraacute probouziacute svědomiacute

a navraciacute k Bohuldquo je bdquosvědectviacute duše kteraacute byla otevřena evangeliem a vyzvaacutena k odpovědi

samotneacutemu Bohuldquo676

Proto půjde autorovi o to aby se ve sveacutem diacutele soustředil na principy

naacuteboženskeacute a teologickeacute aby vyzdvihnul křesťanskou zaacutekladnu českeacuteho bratrstviacute a podchytil

vyacuteznam reformace teologicky Hromaacutedkovyacutem uacutesiliacutem bylo nejen zasadit českou reformaci jejiacutež

poselstviacute je vyjaacutedřeno nejpregnantněji ve slovech českyacutech konfesiacute do reformačniacuteho proudu

světoveacuteho677

nyacutebrž takeacute ukaacutezat že reformačniacute tradice zapadaacute do biblickeacuteho teismu kteryacute

upevňuje a tiacutem přispiacutevaacute světodějnyacutem způsobem křesťanstviacute jako takoveacutemu678

V r 1931 evangelickyacute bohoslovec připomiacutenaacute že reformace vyrůstaacute z katolictviacute a dodaacutevaacute

že bdquovšechny jednotliveacute složky reformačniacute zbožnosti a theologie jsou pochopitelny ve sveacutem růstu

i podstatě jen na pozadiacute katolickeacute soustavy naacuteboženskeacute a myšlenkoveacuteldquo679

Za naacutepravu vztahů ke

katolickeacute ciacuterkvi se ovšem Hromaacutedka přimlouval již o osm let dřiacuteve na sjezdu českyacutech evangeliacuteků

a v r 1925 načrtnul svoje teologickeacute vniacutemaacuteniacute katolictviacute v knize Katolicism a boj o křesťanstviacute

kteraacute obsahovala i studie publikovaneacute již dřiacuteve časopisecky Autor se pustil do zaacutepasu o hlubšiacute

pochopeniacute katolickeacute zbožnosti teologie a ciacuterkve popuzen protikatolickyacutemi naacuteladami jež se po

založeniacute československeacute republiky nesly pod heslem Pryč od Řiacutema napřiacuteč společnostiacute

i ostatniacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi Uprostřed vřavy povrchniacute protiklerikaacutelniacute naacutelady se

Hromaacutedka jako protestantskyacute teolog bdquouacutezkostlivě taacutezalldquo zda se naacuteš kulturniacute a duchovniacute život

přiacutekryacutem a vulgaacuterniacutem soudem nad katolictviacutem nepřipravuje o bdquopodstatneacute statky evropskeacute

vzdělanostildquo a zda se českyacute evangeliacutek nevystavuje nebezpečiacute nepochopeniacute nejhlubšiacutech důvodů

673

Poselstviacute generaacutelniacuteho sněmu českyacutech evangeliacuteků českeacutemu naacuterodu (z 18 prosince 1919) In Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute

sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 s 57 674

Srv tamteacutež s 58 675

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 162 676

HROMAacuteDKA JL Ciacuterkev v Jednotě bratřiacute Jednota Bratřiacute naacuteboženstviacutem českyacutem In TENTYacuteŽ Theologie a

ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 155 677

Srv TENTYacuteŽ Naše konfese s 243 678

Srv TENTYacuteŽ Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 397-398 Bylo

to hlavně Hromaacutedkovou zaacutesluhou že synodem v r 1927 ČCE přijala za sveacute Apoštolskeacute vyznaacuteniacute viacutery 679

Tamteacutež s 386

114

toho oč zaacutepasili reformaacutetoři680

Byl přesvědčen o tom bdquože žhaveacute jaacutedro reformace může byacutet

pochopeno a zachraacuteněno jen tenkraacutete když se někde v hlubinaacutech setkaacutevaacute s bytostnou podstatou

toho co katoliacuteka dělaacute katoliacutekem co ryziacute katolictviacute vyjadřuje mešniacute liturgiiacute eucharistiiacute a vlastniacutem

pochopeniacutem evangelialdquo681

Katolictviacute pro Hromaacutedku v sobě obsahuje hlavniacute křesťanskeacute složky a chceme-li mu

porozumět musiacuteme miacutet staacutele na zřeteli bdquože všechny konkreacutetniacute elementy katolickeacute vyrůstajiacute ze

zaacutekladů křesťanskeacute zbožnostildquo682

a že tato zbožnost je spjata s jaacutedrem křesťanstviacute Přes

otevřenost vůči bdquonaacuteboženskyacutem realitaacutemldquo v katolicismu jež tvořiacute jeho vyacutechoziacute metodologickyacute

princip je však autor přesvědčen že reformačniacute odkaz se musiacute s katolickyacutem pojetiacutem křesťanstviacute

utkat v bdquobojildquo Katolicismus kteryacute je bdquosynthesou naacuteboženstviacute a kulturyldquo683

v niacutež se miacutesiacute prvky

lidoveacute zbožnosti se svaacutetostnyacutem mysticismem a s nejčistšiacutemi projevy křesťanskeacute duchovniacuteho

života totiž v okamžiku kdy ztraacuteciacute spojitost s klasickyacutem starověkyacutem a středověkyacutem

katolictviacutem narušuje Tradici a jen stěžiacute nachaacuteziacute porozuměniacute pro křesťanskyacute teismus pro

bezprostředniacute přiacutestup člověka k Bohu kteryacute haacutejila reformace Mezi protestantismem kteryacute musiacute

saacutem staacutele znovu objevovat evangelium o spaseniacute aby se nestal bdquonejšedivějšiacutem moraacutelkařeniacutemldquo684

a katolicismem kteryacute přes veškerou svaacutetostnou a hierarchickou vybavenost nemůže poskytnout

člověku jistotu spaseniacute se musiacute rozhořet bdquozaacutepas o zbožnostldquo685

jenž ovšem nesmiacute byacutet bojem

proti křesťanstviacute jelikož bdquoV Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny rozdiacutely

k soběldquo686

Ve sveacute cestě za vnitřniacute podstatou a ideou křesťanstviacute jež v sobě ukryacutevajiacute bdquoživeacute jaacutedro

a realitu viacuteryldquo kteraacute jedinaacute může zachraacutenit věřiacuteciacute i nevěřiacuteciacute687

se J L Hromaacutedka vydaacutevaacute vstřiacutec

takeacute pravoslaviacute aby i v něm i přes dědictviacute bdquohellenskeacute spekulace mystiky a gnoacutezeldquo jež činiacute

ortodoxii osobitou nalezl přiacutetomneacute společneacute křesťanskeacute zaacuteklady a svědectviacute apoštolskeacute viacutery688

Spor mezi pravoslaviacutem katolictviacutem a reformaciacute vyvěraacute podle Hromaacutedky v rozdiacutelneacutem pojetiacute

uacutestředniacuteho kristologickeacuteho dogmatu Pravoslaviacute a katolictviacute pryacute porušilo hranice mezi

Stvořitelem a stvořeniacutem neboť přiacuteliš jasně vyřklo jednotu božskeacute a lidskeacute přirozenosti což

znamenalo uacutetěk k mysticismu na Vyacutechodě a k absolutizaci struktur a dogmat ciacuterkve na

Zaacutepadě689

Reformace naproti tomu haacutejiacute důslednyacute bdquodyofisitism christologickyacuteldquo690

nepřipouštějiacuteciacute

smiacutešeniacute ciacuterkve s Kristem či eucharistickeacute oběti s obětiacute křiacuteže a hlaacutesaacute svrchovanost soudu Božiacuteho

slova

680

Srv HROMAacuteDKA JL Proč žiji In TENTYacuteŽ Pravda a život Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s

93 681

Tamteacutež 682

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 49 683

Tamteacutež s 80 684

Tamteacutež s 222 685

Tamteacutež 686

Tamteacutež s 224 687

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 29 688

Srv tamteacutež s 241-243 689

Srv tamteacutež s 294 690

Tamteacutež s 416

115

Jakyacute je konečně obsah Hromaacutedkovy bdquoekumenickeacute vyacutezvyldquo691

bdquoOekumenismldquo autor

uznaacutevaacute nikoliv jako mechanicky vytvořenou jednotu ciacuterkviacute nyacutebrž jako metodu Byl přesvědčen

že bdquojen kladnyacutem vztahem k jinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutem poznaacuteme vlastniacute a nejhlubšiacute motivy

evangelia uchovaacuteme si šiacuteři praveacute křesťanskeacute universality a pochopiacuteme siacutelu a osobitost sveacuteho

vlastniacuteho vyznaacuteniacute viacuteryldquo692

Každaacute ciacuterkev podle něj odkazuje na důležityacute rozměr křesťanskeacute viacutery

každaacute ovšem je vystavena uacuteskaliacute a nebezpečiacute Tak pravoslaviacute upozorňuje na objektivitu Boha

a spaacutesy ale je v nebezpečiacute bdquomystiky mravniacuteho naturalismuldquo a bdquotrpnosti vůči světuldquo katolictviacute

zase bdquoztělesňuje nejhlubšiacute motiv ciacuterkve jako kolektiva viacutery a modlitbyldquo ovšem hroziacute mu

bdquotitaacutenskeacute sebeuplatněniacuteldquo a bdquohierarchickaacute despocieldquo reformačniacute ciacuterkve haacutejiacute svědomiacute věřiacuteciacuteho

avšak jsou vystaveny subjektivismu idealistickeacutemu i mravniacutemu humanismu693

Všechny

bdquociacuterkevniacute skupinyldquo jsou pak podle Hromaacutedkova přesvědčeniacute bdquosoučaacutestkou jedneacute ciacuterkveldquo všechny

ukazujiacute směrem ke Kristu všechny by se měly od sebe navzaacutejem učit pomaacutehat sobě i celeacutemu

světu a v prveacute řadě přiveacutest dnešniacuteho člověka v jeho zmatciacutech k poznaacuteniacute evangelia a Kristova

křiacuteže694

313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky

Pozorujeme-li mezivaacutelečneacute vztahy v raacutemci českeacute ekumeny ndash tedy maacuteme-li na mysli

způsob jakyacutem k sobě přistupovaly křesťanskeacute ciacuterkve v prvorepublikoveacutem Československu ndash

pak musiacuteme de facto daacutet za pravdu Milanu Salajkovi že bdquocelkově zůstaacutevalo (hellip) naacuteboženskeacute

prostřediacute v Masarykově republice konfesně rozdrobeneacute poznačeneacute chladem až sbquonaacuteboženskyacutem

bojemlsquoldquo695

Vyacuteznamnějšiacute odezvu přesahujiacuteciacute raacutemec katolickeacute ciacuterkve nenašel u českyacutech

nekatoliacuteků ani velehradskyacute unionismus a teacutež Hromaacutedkova vyacutezva ke společneacutemu ekumenickeacutemu

hledaacuteniacute křesťanskyacutech kořenů nedošla mimo vlastniacute řady sveacuteho vyslyšeniacute

Myšlenka unijniacute mohla jen stěžiacute oslovit českeacute pravoslavneacute kteřiacute po r 1918 teprve hledali

svoji vlastniacute tvaacuteř a to jak co se tyacuteče jurisdikčniacute a organizačniacute straacutenky (srbskyacute patriarchaacutet nebo

Cařihrad) tak pokud jde o ideoveacute vyrovnaacutevaacuteniacute se s modernismem a s tužbami toho křiacutedla nově

vznikleacute naacuterodniacute Ciacuterkve československeacute jež chtělo přimknutiacutem se k pravoslaviacute potvrdit

kontinuitu a přinaacuteležitost vzhledem ke křesťanskeacutemu světu a vymezit se tak vůči ciacuterkvi

řiacutemskokatolickeacute z jejiacutehož lůna noveacute uskupeniacute vzešlo696

Ve skutečnosti byl vnitřniacute život

691

Pro vyacutechodiska Hromaacutedkova ekumenismu srv VOKOUN J Hromaacutedkův boj o křesťanstviacute Hromaacutedka a

evangelickaacute katolicita In TROJAN JS ndash VEBER J ndash VOKOUN J Nepřeslechnutelnaacute vyacutezva Sborniacutek k 100

vyacuteročiacute narozeniacute českeacuteho bohoslovce JL Hromaacutedky 1889-1989 Praha Institut pro středoevropskou kulturu a

politiku 1990 s 24-35 692

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 439 693

Srv tamteacutež 694

Srv tamteacutež s 441 695

SALAJKA M Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus s 210 696

Pro pohled jakyacutem se na unionismus diacutevali prvniacute patriarchoveacute Ciacuterkve československeacute srv HRDLIČKA J

Chaacutepaacuteniacute myšlenky unionismu u radikaacutelně modernistickyacutech zakladatelů CČSH Karla Farskeacuteho a Františka Kovaacuteře

In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 72-85 Autor ukazuje že na rozdiacutel od

negativniacuteho stanoviska K Farskeacuteho byli patriarchoveacute Fr Kovaacuteř a naacutesledně i Miroslav Novaacutek ozvěnou myšlenky

velehradskeacuteho cyrilometodějskeacuteho unionismu zasaženi Pokud jde o Jednotu katolickeacute duchovenstva

československeacuteho z jehož středu novaacute naacuterodniacute ciacuterkev v r 1920 vzešla nachaacuteziacuteme ideu ciacuterkevniacute jednoty se

116

pravoslavneacute ciacuterkve těmito zaacutepasy spiacuteše odsunut do pozadiacute a vnitřniacute konsolidace směřujiacuteciacute

ke sjednoceniacute různyacutech proudů nachaacutezejiacuteciacutech se v raacutemci českeacuteho pravoslaviacute trvala v podstatě až

do doby po 2 světoveacute vaacutelce697

Evangeliacuteci za ktereacute promluvil Hromaacutedka pak sice mohli

v unionismu vidět program kteryacute je třeba braacutet vaacutežně a kteryacute českeacutemu provinciaacutelniacutemu

katolicismu může daacutet světovějšiacute průhled698

nicmeacuteně jej interpretovali jako politickou ambici

kteraacute se maacute staacutet tvůrčiacutem principem obnovy austrokatolicismem znevaacuteženeacute a povaacutelečnyacutemi

udaacutelostmi otřeseneacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes699

Naviacutec jak jsme viděli Hromaacutedka byl přesvědčen že

synteacuteza katolictviacute a pravoslaviacute by byla nedostatečnaacute pokud by jiacute chyběla protivaacuteha reformačniacuteho

biblickeacuteho teismu

Jde-li o dialog kteryacute chtěla probudit idea J L Hromaacutedky představenaacute jak v jeho již

zmiacuteněnyacutech spisech tak v platformě na niacutež založil s Emanuelem Raacutedlem r 1927 časopis

Křesťanskaacute revue kteryacute se měl postarat bdquoo ekumenickeacute povzbuzeniacute našich křesťanů přes hranice

protestantismu katolictviacute a pravoslaviacuteldquo700

pak musiacuteme konstatovat že si mezi českyacutemi katoliacuteky

sice zasloužil pozornost k zaacutevažnějšiacutemu rozhovoru ale nedošlo František Cinek třebaže

Hromaacutedkův postoj vůči katoliacutekům ocenil vytyacutekal českeacutemu protestantismu roztřiacuteštěnost

způsobenou liberalismem a povrchnostiacute pokud jde o rekurs k reformačniacutem konfesiacutem701

Silvestr

Braito se braacutenil Hromaacutedkově podeziacuteravosti vůči katolickeacutemu dogmatismu a mystice což podle

něj svědčilo o povrchnosti evangelickeacuteho pohledu na katolictviacute702

Hlavniacutem důvodem

rezervovaneacuteho postoje katoliacuteků vůči evangeliacutekům však zůstaacutevalo to že myšlenka bdquoevangelickeacute

katolicityldquo kteraacute se snažila zhodnotit kladně všechny křesťanskeacute směry nebyla jako takovaacute

přijata Popravdě řečeno ani přijata byacutet nemohla jelikož v souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve

vyjaacutedřenyacutem v již vzpomenuteacute encyklice Mortalium animos přetrvaacutevalo i u českyacutech katoliacuteků

přesvědčeniacute že bdquoekumenickeacute aspiraceldquo se od jednoty ciacuterkve lišiacute v samotneacute podstatě703

slovanskyacutem pravoslavnyacutem Vyacutechodem přiacutetomnou např v memorandu ktereacute předložili jejiacute delegaacuteti papeži Benediktu

XV v leacutetě r 1919 Praacutevě československeacutemu naacuterodu podle Jednoty připadl zvlaacuteštniacute uacutekol staacutet se mostem bdquopo němž

by ostatniacute naacuterodoveacute slovanštiacute přešli do jednoty ciacuterkevniacuteldquo Je zajiacutemaveacute si povšimnout že reformy ktereacute modernističtiacute

duchovniacute po Svateacutem stolci požadovali ndash od uděleniacute patriarchaacutelniacuteho titulu pražskeacutemu arcibiskupovi přes podporu

slovanskyacutech studiiacute a užiacutevaacuteniacute naacuterodniacuteho jazyka při bohoslužbě až po bdquozmiacuterněniacuteldquo celibaacutetu v našiacute zemi ndash jsou

zdůvodňovaacuteny praacutevě starostiacute o jednotu s pravoslavnyacutemi Slovany srv text memoranda in FRYacuteDL D Reformniacute

naacuteboženskeacute hnutiacute v počaacutetku československeacute republiky Snaha o reformu katolicismu v Čechaacutech a na Moravě Brno

L Marek 2001 s 89-91 697

Srv MAREK P ndash BUREHA V Pravoslavniacute v Československu v letech 1918ndash1953 Přiacutespěvek k dějinaacutem

Pravoslavneacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech na Slovensku a na Podkarpatskeacute Rusi Brno CDK 2008 s 109 698

Srv HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute s 230 699

Srv TENTYacuteŽ Katolicism a boj o křesťanstviacute s 178-180 700

Srv TENTYacuteŽ Proč žiji s 92 701

Srv CINEK F K naacuteboženskeacute otaacutezce v prvniacutech letech našiacute samostatnosti 1918-1925 Olomouc Lidoveacute zaacutevody

tiskařskeacute a nakladatelskeacute 1926 s 294-296 702

Program Křesťanskeacute revue In Na hlubinu 10 (1935) s 61 703

Srv BRAITO S Myšlenky o ciacuterkvi In Na hlubinu 18 (1943) s 375-378 Emblematickyacute je v teacuteto souvislosti

Braitův vyacuterok jiacutemž reaguje na oxfordskeacute ekumenickeacute shromaacutežděniacute Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute r 1937

bdquoKatolickaacute ciacuterkev se nikdy nezuacutečastniacute žaacutednyacutech zasedaacuteniacute a konferenciacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Vytyacutekajiacute jiacute to jako

zpupnost vyacutelučnost nesnaacutešenlivost Ale posuďte paacutenoveacute sami Ne ona od vaacutes nyacutebrž vy jste se odloučili od niacute Ne

ona k vaacutem nyacutebrž vy k niacute musiacutete přijiacutetldquo (BRAITO S Konference křesťanskyacutech ciacuterkviacute In Na hlubinu 12 1937 s

575) Pokud šlo o pravoslavnou reakci na Hromaacutedkův spis Křesťanstviacute v myšleniacute a životě srv např kladneacute

hodnoceniacute VILINSKIJ V Poznaacutemky k III čaacutesti knihy prof Hromaacutedky bdquoKřesťanstviacute v myšleniacute a životěldquo In

Časopis katolickeacuteho duchovenstva 731-2 (1932) s 75-77

117

Aby českyacute ekumenismus sestoupil od nesmělyacutech a ojedinělyacutech projevů přiacutezně

a spolupraacutece (např v raacutemci osobniacutech kontaktů katoliacuteků a evangeliacuteků na konferenciacutech

mlaacutedežnickeacute organizace YMCA)704

jež tu a tam probleskovaly jinak nevstřiacutecnyacutem

prvorepublikovyacutem mračnem ktereacute se mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes utaacutebořilo na rovinu

osobniacuteho setkaacuteniacute svědků Kristova evangelia bylo zapotřebiacute projiacutet společně hrůzami 2 světoveacute

vaacutelky Bylo to totiž praacutevě prostřediacute nacistickyacutech koncentračniacutech taacuteborů v němž muž vedle muže

vězeň vedle vězně spolu bok po boku stanuli křesťaneacute různyacutech konfesiacute a ciacuterkviacute a byli postaveni

před uacutekol uchovat si svou viacuteru tvaacuteřiacute v tvaacuteř vskutku ďaacutebelskeacute podobě zla Můžeme řiacuteci že

obranneacute hlasy či uacutetočneacute vyacutepady ktereacute v době předvaacutelečneacute zazniacutevaly jakoby z různyacutech stran

ciacuterkevniacutech barikaacuted byly prolomeny tichem a společně sdiacutelenyacutem utrpeniacutem těch kteřiacute se ocitli

dohromady jako Kristovi vyznavači za jedniacutem ostnatyacutem draacutetem

Nacistickaacute perzekuce řaacutedila napřiacuteč ciacuterkvemi a tak se mezi vězněnyacutemi ocitli nejen

katoličtiacute kněžiacute (např J Beran Š Trochta J Merell) jichž byla většina ale teacutež pravoslavniacute

(arcibiskup Savatij) a evangeličtiacute (J Bič J Šimsa) duchovniacute anebo faraacuteři Ciacuterkve československeacute

(L Hodiacutek) Převaacutežnou čaacutest duchovniacutech soustředili nacisteacute postupně v Dachau kde přišel o život

i unitaacuteř dr Norbert Čapek a kde existoval zvlaacuteštniacute kněžskyacute blok Laacutegr v Dachau se stal němyacutem

svědkem společnyacutech vskutku ekumenickyacutech modliteb při nichž projevila svou živost teacutež

myšlenka unijniacute praacutevě na svaacutetek slovanskyacutech věrozvěstů v červenci 1944 se zde českeacute

pobožnosti kromě řiacutemskokatolickyacutech kněžiacute zuacutečastnil jak pražskyacute pravoslavnyacute arcibiskup Savatij

tak evangeličtiacute a českoslovenštiacute duchovniacute705

Stejně tak existujiacute doklady o slaveniacute lednoveacuteho

tyacutedne modliteb kdy se během oktaacutevu vězňoveacute setkaacutevali k četbě řeckyacutech biblickyacutech textů

kaacutezaacuteniacutem o vyacutechodniacute liturgii sv Jana Zlatouacutesteacuteho zpěvu staroslověnskyacutech piacutesniacute přičemž na

uacutemysl jednoty ciacuterkve byla sloužena katolickaacute mše706

V prostřediacute koncentraacuteků se navazovaly ryziacute ekumenickeacute vztahy založeneacute podle slov

pozdějšiacuteho kardinaacutela Berana na křesťanskeacutem bratrstviacute a solidaritě ve sdiacuteleneacutem utrpeniacute707

Starozaacutekoniacutek Miloš Bič později vzpomiacutenal na sveacute přaacutetelstviacute s profesorem novozaacutekonniacute biblistiky

Janem Merellem bdquoVyhyacutebali jsme se střetům abychom si nezatarasili cestu k dalšiacutem hovorům

Když jsme hovořili nebylo to ani uacutetočneacute evangelickeacute ani uacutetočneacute katolickeacute Mohli jsme si

rozumět Bible a křesťanstviacute to jsou velice širokaacute teacutemata Prostě jsme si nekonkurovali Mezi

naacutemi tehdy vzniklo skutečně takoveacute ekumenickeacute přaacutetelstviacuteldquo708

Improvizovanyacutemi přednaacuteškami

na biblickaacute teacutemata pak oba duchovniacute přispěli během bdquovzdělaacutevaciacuteho programuldquo kteřiacute si kněžiacute

v Dachau po skončeniacute praacutece organizovali To vše podle Biče byla přiacuteležitost vydat svědectviacute

Všemohouciacutemu709

704

Z katoliacuteků zde byli zvaacuteni např A Fuchs dominikaacuten S Braito či františkaacuten J E Urban srv Profesor Josef Lukl

Hromaacutedka In Via 33 (1970) s 42-43 705

Srv HOFFMANN B A kdo vaacutes zabijehellip Život a utrpeniacute kněžstva v koncentračniacutech taacuteborech Přerov

Společenskeacute podniky 1946 s 295 706

Srv tamteacutež s 284-285 707

Srv VODIČKOVAacute S Uzaviacuteraacutem vaacutes do sveacuteho srdce Životopis Josefa kardinaacutela Berana Brno ndash Praha CDK ndash

Uacutestav pro studium totalitniacutech režimů 2009 s 106 708

Tamteacutež 709

Srv BIČ M Před třiceti lety In Slovo a život Sborniacutek studiiacute vydanyacute k sedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem prof ThDr

Jana Merella Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1974 s 16-17

118

314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci

Po skončeniacute 2 světoveacute vaacutelky se zpočaacutetku mohlo zdaacutet že křesťanskeacute ciacuterkve u naacutes vyšly ze

společně prožiteacuteho uacutetlaku proměněneacute posiacuteleneacute a otevřeneacute k noveacute kvalitě vzaacutejemnyacutech kontaktů

nežli tomu bylo v obdobiacute prvorepublikoveacutem Svou činnost obnovila akademickaacute YMCA

uvažujiacuteciacute o širokeacutem propojeniacute s katolickyacutemi studenty Praktickeacute ekumenickeacute plaacuteny na podporu

naacuteboženskeacuteho života (včetně zamyacutešlenyacutech společnyacutech rozhlasovyacutech pořadů) spolu promyacutešleli

např kněz Alexander Heidler a evangeliacutek Přemysl Pitter710

Silvestr Braito inspirovaacuten

ekumenickyacutem pohybem v Holandsku nabiacutedl českyacutem evangeliacutekům ruku k teologickyacutem

rozhovorům711

a ještě paacuter tyacutednů před bdquoviacutetěznyacutem uacutenoremldquo se zaacutestupci ciacuterkviacute sešli na

Všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute v Praze Toto setkaacuteniacute 2 uacutenora 1948 na Slovanskeacutem ostrově

se zapsalo do dějin českeacuteho ekumenismu jako prvniacute společneacute shromaacutežděniacute zaacutestupců

křesťanskyacutech ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute ktereacuteho se zuacutečastnilo asi tisiacutec delegaacutetů Arcibiskup

Beran ve sveacutem projevu přiacutetomneacute povzbuzoval že bdquokřesťaneacute již nesmějiacute pohoršovat svět

nelaacuteskou a nenaacutevistiacute nesmějiacute pohoršovat ani hřiacutechem jenž je nenaacutevistiacute k Bohu křesťaneacute musiacute

žiacutet v laacutesceldquo712

Přiacutetomniacute hlavniacute představiteleacute ciacuterkviacute nakonec připojili svůj podpis pod Vyacutezvu

československyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute k miacuteru ve světě713

Leč brzy se ukaacuteže jak neblaze tyto prvniacute projevy probouzejiacuteciacuteho se vědomiacute ekumenickeacute

sounaacuteležitosti poznamenaacute nastupujiacuteciacute komunistickyacute režim Češtiacute katoliacuteci i evangeliacuteci se sice ještě

r 1947 shodně postavili za dodržovaacuteniacute nedělniacuteho klidu jenž měl vziacutet za sveacute v raacutemci

uskutečňovaacuteniacute dvouleteacuteho plaacutenu budovaacuteniacute republiky a viděli teacutež jako nepřiměřenou reformu

školstviacute kteraacute počiacutetala se zestaacutetněniacutem ciacuterkevniacutech škol ovšem již pokud šlo o školskou reformu

vyslovili se představiteleacute CČS jednoznačně pro staacutetniacute školskyacute systeacutem714

Pouacutenorovaacute vlaacutednouciacute

garnitura zaujala vůči křesťanskyacutem ciacuterkviacutem strategii řiacutediacuteciacute se heslem bdquoRozděl a panujldquo715

Vzhledem k ciacuterkvi řiacutemskokatolickeacute pak vynaložila všechny siacutely v prveacute řadě k tomu aby přetnula

jejiacute spojeniacute s Řiacutemem a izolovala věřiacuteciacute od svyacutech biskupů716

Změna ovzdušiacute v meziciacuterkevniacutech vztaziacutech do nichž byla pomalu zaseacutevaacutena nevraživost

se promiacutetla neomylně i do stanoviska československyacutech biskupů kteřiacute ve sveacutem pastyacuteřskeacutem listu

710

Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I Praha

Zvon 1990 s 238 K Pittrově ekumenickyacutem vztahům ktereacute v emigraci rozvinul např takeacute s kardinaacutelem Beranem

srv ŠTĚPAacuteN J Přemysl Pitter ndash posel bezvyacutehradneacute lidskosti In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi

a politice Brno CDK 2006 s 429-441 711

Srv BRAITO S Snahy o spojeniacute ciacuterkviacute v Holandsku In Na hlubinu 21 (1947) s 344 712

VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 237-238 713

Paleta signataacuteřů je vskutku pestraacute a obdivuhodnaacute Nechybiacute reprezentanti ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute starokatolickeacute

československeacute slovenskeacute evangelickeacute a v Reformovaneacute ciacuterkve na Slovensku ČCE Jednoty bratrskeacute Jednoty

českobratrskeacute Bratrskeacute jednoty baptistů Evangelickeacute ciacuterkve metodistickeacute srv Manifest ekumenickeacuteho

shromaacutežděniacute 2 2 1948 In Neděle 197 (152 1948) s 1 714

Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 119-122

182-183 715

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 151 716

Nezaacuteviděniacutehodnou pozici prostředku k dosaženiacute komunistickyacutech představ ohledně vyrovnaacuteniacute se s ciacuterkevniacute

otaacutezkou měla sehraacutet v padesaacutetyacutech letech CČS kterou chtěl totalitniacute režim bdquopoužiacutet nejen jako beranidlo vůči

sbquoodnaacuterodněneacutelsquo Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi a politice Vatikaacutenu ale současně ji chtěl využiacutet k vytvořeniacute platformy pro

přiacutepadneacute sloučeniacute všech nekatolickyacutech ciacuterkviacuteldquo (TONZAROVAacute H Ciacuterkev československaacute husitskaacute v ekumenickyacutech

vztaziacutech In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek s 258-259)

119

O ciacuterkvi datovaneacutem 17 řiacutejna 1948 varujiacute před vyacutelučnyacutemi vazbami ciacuterkve na staacutet či naacuterod

Zazniacutevaacute zde ozvěna teacutemat předmnichovskeacute republiky varovaacuteniacute před naacuterodniacute ciacuterkviacute

a přestupovyacutem hnutiacutem V listu biskupoveacute uznaacutevajiacute bdquože měly určityacute vyacuteznam různeacute sekty

v dějinaacutech ale jen potud pokud rozdaacutevaly z hodnot ktereacute jim zůstaacutevaly z domova tj z Ciacuterkve

od ktereacute se odloučilyldquo717

Varujiacute že mimo katolickou ciacuterkev neniacute pravyacute život a konstatujiacute že

bdquociacuterkve ktereacute se utvořily odlukou od Ciacuterkve Kristovy jsou jako ulomeneacute větve (hellip) [ktereacute]

nakonec hynouldquo718

Jedinou možnostiacute těch kdo od niacute odpadli je tedy naacutevrat za kteryacute se majiacute

katoličtiacute věřiacuteciacute modlit

Formovaacuteniacute bdquonekatolickeacute ligyldquo719

kteraacute se vzaacutepětiacute stane propagaacutetorem a nosnyacutem piliacuteřem

ekumenismu zakliacuteněneacuteho v osidlech komunistickeacute moci je zcela zřejmeacute již v prohlaacutešeniacute

z 29 března 1950 v němž zaacutestupci nekatoliacuteků deklarujiacute pod vlivem staacutetu svůj nesouhlas

s dokumentem sv oficia Ecclesia catholica kteryacute katoliacutekům umožnil aby se angažovali

v dialogu s ostatniacutemi křesťany pokud jde o věci ochrany přirozeneacuteho praacuteva křesťanskeacuteho

naacuteboženstviacute anebo o obnovu společenskeacuteho řaacutedu Reprezentanti většiny československyacutech

nekatolickyacutech ciacuterkviacute si tuto jinak ekumenicky vstřiacutecnou pobiacutedku vyložili jako projev mocenskeacute

politiky Vatikaacutenu směřujiacuteciacute proti zaacutejmu pracujiacuteciacutech a podněcujiacuteciacute křižaacuteckou vyacutepravu vůči

Sovětskeacutemu svazu jako text ve ktereacutem se pod zaacuteminkou starosti o jednotu ciacuterkve opět odhaluje

macešskyacute postoj řiacutemskeacute kurie k našemu naacuterodu720

V průběhu padesaacutetyacutech let 20 stoletiacute dostaacutevaacute totalitniacutem staacutetem kontrolovanyacute ekumenismus

formu struktur je založena ERC (1955)721

svou činnost rozbiacutehaacute Ekumenickyacute institut při KEBF

717

Pastyacuteřskyacute list biskupů a ordinaacuteřů československyacutech o ciacuterkvi (z řiacutejna 1948) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 56 718

Tamteacutež s 60 Je patrneacute jak je toto stanovisko prakticky totožneacute s ekleziologiiacute předloženou v teacute době Josefem

Kubaliacutekem v jeho studii o českeacutem křesťanstviacute pro českou duši kteraacute vždy tiacutehla ke katolictviacute mohou byacutet

nekatolickeacute bdquosektyldquo vyacuteznam pouze nakolik jsou bdquodočasnyacutem uacutetočištěm jakousi průchoziacute staniciacute na cestě do přiacutestavu

praveacute ciacuterkve Kristovyldquo (KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute

vlasti s 234) 719

Připomeňme že již zaacutehy po skončeniacute vaacutelky v leacutetě 1945 vzešla z prostřediacute CČS iniciativa vytvořit Radu

nekatolickyacutech ciacuterkviacute Společnyacute postup chtěli češtiacute nekatoliacuteci manifestovat v otaacutezce odsunu sudetskyacutech Němců

Myšlenka vzniku organizovaneacuteho uskupeniacute však nakonec nedošla sveacuteho uskutečněniacute 720

Srv Prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Československa (k instrukci sv officia o ekumenismu) (z 29 března 1950)

In Lidoveacute noviny (303 1950) s 4 O rozpolceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes ktereacute obratně využil komunistickyacute režim

a jehož jsme v svědky v počaacutetciacutech totalitniacuteho teroru srv HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s

149-151 721

Ačkoliv o transformaci Svazu evangelickyacutech ciacuterkviacute v ekumenickou radu se uvažovalo již před vaacutelkou k čemuž

z pochopitelnyacutech důvodů nedošlo bezprostředniacutem podnětem k jejiacutemu založeniacute se stala uacutečast československeacute

delegace na druheacutem konferenci SRC v Evanstonu r 1954 Zaacutestupci ČCE slovenskyacutech luteraacutenů a reformovanyacutech

tedy ciacuterkviacute jež byly od r 1948 členy světoveacute rady začali po sveacutem naacutevratu z Ameriky pracovat na vytvořeniacute

ekumenickeacute platformy což vyuacutestilo ve vznik ERC v Československu ke ktereacute se 20 června 1955 kromě

zmiacuteněnyacutech třiacute ustavujiacuteciacutech ciacuterkviacute připojily teacutež Slezskaacute ciacuterkev evangelickaacute a v Jednota českobratrskaacute (dřiacuteve

Svobodnaacute ciacuterkev reformovanaacute) a Evangelickaacute ciacuterkev metodistickaacute Po půl roce se přidala teacutež Bratrskaacute jednota

baptistů a řady ERC se rozšiacuteřily postupně o CČS (1964) ciacuterkev pravoslavnou (1965) i starokatolickou (1968) Za ciacutel

si rada vytkla vzaacutejemneacute poznaacutevaacuteniacute se sdruženyacutech ciacuterkviacute a společneacute uacutesiliacute zaujiacutemat stanoviska ke společenskyacutem

otaacutezkaacutem zvlaacuteště pokud šlo o vztahy mezi naacuterody Kromě oficiaacutelniacutech setkaacuteniacute však pokud jde o prvniacute bod ERC

sveacutemu uacutemyslu zdaleka nedostaacutela Veškeraacute energie se soustředila na pěstovaacuteniacute vztahů s ekumenickyacutem uacutestřediacutem

v Ženevě organizaci zahraničniacutech naacutevštěv a podporu aktivit KMK srv ŠOUREK M Uacutesiliacute o sbliacuteženiacute mezi

ciacuterkvemi In AA VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s

61-62 Z hlediska zaacutejmu staacutetu se tak rada měla v podstatě staacutet vyacutekladniacute skřiacuteniacute manifestujiacuteciacute ekumenickeacute porozuměniacute

ciacuterkviacute podporovaneacute komunistickyacutem staacutetem

120

(1956) a KMK (1957)722

Uacutestředniacute roli sehraacutel v těchto procesech J L Hromaacutedka jehož

interpretace politicky rozděleneacuteho světa jako kladneacute vyacutezvy pro křesťanskeacute ciacuterkve ndash jak to

formuloval již při sveacutem vystoupeniacute na zaklaacutedajiacuteciacute konferenci SRC v Amsterdamu r 1948 ndash byla

povyacutešena na bdquočeskyacute ekumenickyacute programldquo jedinyacute kteryacute byl režim nejen schopen tolerovat

nyacutebrž i podporovat Evangelickyacute teolog kteryacute se domniacuteval že socialismus a křesťanstviacute spojuje

zaacutepas o člověka jenž je se svou svobodou postaven doprostřed dějinneacuteho okamžiku kteryacute

vyžaduje změnu a v teacuteto optice měl porozuměniacute teacutež pro komunistickyacute ateismus i marxistickou

ideologii723

se těšil autoritě ve světovyacutech ekumenickyacutech greacutemiiacutech a byl respektovaacuten i u

československyacutech mocipaacutenů724

Křesťanskeacute miacuteroveacute hnutiacute jehož byl Hromaacutedka hlavniacutem

protagonistou bylo podle něj konkreacutetniacutem projevem křesťanskeacute odpovědnosti kteraacute bdquovyrostla

z napětiacute povaacutelečneacuteho světa zvlaacuteště pod dojmem studeneacute vaacutelkyldquo a kteraacute měla zabraacutenit bdquoaby

nedošlo k noveacute světoveacute katastrofěldquo725

Z jeho projevu na Prvniacutem všekřesťanskeacutem miacuteroveacutem

shromaacutežděniacute r 1961 se pak můžeme dozvědět proč takovyacute model ekumenismu k němuž

postupně přilnuly všechny křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti s vyacutejimkou řiacutemskokatolickeacute možnost

praacutevě jejiacute uacutečasti předem vylučoval zatiacutem nepřekonatelnou hraacuteziacute znemožňujiacuteciacute opravdovou

ekumenickou spolupraacuteci byla podle Hromaacutedky nejen dogmatickaacute formulace svrchovaneacute autority

papeže nad celou ciacuterkviacute ale teacutež staacuteleacute pokušeniacute řiacutemskeacute ciacuterkve staacutet se bdquooporou mocenskeacute fronty

organisovaneacute proti vyacutechodniacutemu světuldquo a posilovat duchovně naacutebožensky a politicky

antikomunismus726

Praacutevě v prostřediacute komunistickyacutech laacutegrů pod tlakem represiacute vlaacutednouciacute moci

722

Ustanoveniacute KMK bylo vyacutesledkem konference vyučujiacuteciacutech bratislavskeacute a pražskeacute evangelickeacute fakulty kteřiacute se

v řiacutejnu 1957 v Modre u Bratislavy dohodli na potřebě aby ciacuterkve definovaly bdquoteologickyldquo odmiacutetaveacute stanovisko

k otaacutezce vaacutelky a jaderneacuteho zbrojeniacute Popularizaci teacuteto myšlenky měly sloužit ekumenickeacute konference na něž byli

zvaacuteni zahraničniacute uacutečastniacuteci a ktereacute se od r 1961 rozrostly ve světovaacute Všekřesťanskaacute miacuterovaacute shromaacutežděniacute miacutestem

jejichž konaacuteniacute se až do konce osmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute stala Praha Podle J Smoliacuteka bylo poslaacuteniacutem KMK

vymanit viacuteru ze bdquozajetiacute kultury mocnyacutechldquo a vytvořit bdquoekumenickyacute most dorozuměniacuteldquo srv SMOLIacuteK J Snahy

ekumenickeacute a miacuteroveacute s 81-82 Paradoxně se ovšem takto pojatyacute ekumenismus vystavil snadneacute manipulaci ze strany

vlaacutednouciacute ideologie kteraacute vytyacutečila že mosty se budou budovat teacuteměř vyacutelučně mezi socialistickyacutem ghettem zeměmi

třetiacuteho světa bdquoTeologickeacuteldquo zakotveniacute miacuteroveacute praacutece shrnuje stručně SALAJKA M Ciacuterkev v ekumenickeacutem

rozhovoru Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1971 s 95 723

Srv HROMAacuteDKA JL Na prahu dialogu In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem JL

Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 96-97 724

K hodnoceniacute komplexniacute Hromaacutedkovy osobnosti jeho myšlenek a postojů v dobaacutech komunistickeacute totality srv

např ŠIMSA J Hromaacutedkas Kampf um die Freiheit der Kirche Christi in der Geschichte und den geschichtlichen

Umbruumlchen ndash im Jahr 1945 und in den Jahren 1947ndash1958 In AA VV Die Freiheit der Kirche Christi in der

Geschichte Symposium zum theologischen Erbe von J L Hormaacutedka anlaumlsslich seines 110 Geburtstages und 30

Todestages vom 3ndash5 Dezember 1999 in Prag Benešov EMAN 2002 s 52-59 Vliv J L Hromaacutedky na

vyrovnaacutevaacuteniacute se ciacuterkve s komunistickou dobou In AA VV K svobodě je dlouheacute putovaacuteniacute Sborniacutek přiacutespěvků

z kurzu pro kazatele a kazatelky ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 26ndash30 ledna 2009

Benešov EMAN a Spolek evangelickyacutech kazatelů 2010 s 38-43 DOBEŠ J J L Hromaacutedka ndash hlas praveacuteho nebo

falešneacuteho proroka In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi a politice s 60-71 MOREacuteE PCA

bdquoNaše oddanost socialistickeacute společnosti jest bez vyacutepovědildquo Snahy Josefa L Hromaacutedky o soulad mezi ciacuterkviacute a

režimem In HLAVAacuteČ P ndash MOREacuteE PCA (ed) Cesta ciacuterkve III Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute

2011 s 34-49 Hromaacutedkova linie jakkoliv vyacuteraznaacute a de facto bdquooficiaacutelniacuteldquo nebyla od konce 50 let 20 stoletiacute v ČCE

jedinou Jeho žaacuteci utvaacuteřejiacuteciacute neformaacutelniacute teologickyacute proud Novaacute orientace již dokaacutezali k poměrům v komunistickeacutem

Československu zastaacutevat kritickeacute postoje srv PFANN M Novaacute orientace v Českobratrskeacute ciacuterkvi evangelickeacute v

letech 1959-1968 Malaacute historie jednoho hnutiacute evangelickyacutech křesťanů podle archivniacutech dokumentů Středokluky

Zdeněk Susa 1998 725

HROMAacuteDKA JL Proč žiji s 115 726

Srv TENTYacuteŽ I všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute (1961) In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem

narozeninaacutem JL Hromaacutedky s 57-59

121

a v ovzdušiacute permanentniacuteho ohroženiacute však zatiacutem v katolickeacute ciacuterkvi dozraacuteli osobnosti ktereacute se

zanedlouho stali uacutestředniacutemi postavami českeacuteho ekumenismu727

32Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute728

Jsou v podstatě dvě hlavniacute skutečnosti ktereacute naacutes ospravedlňujiacute abychom o šedesaacutetyacutech

letech 20 stoletiacute hovořili jako o době bdquoekumenickeacuteho jaraldquo v českyacutech zemiacutech Prvniacute je politickeacute

a společenskeacute uvolněniacute druhou pak svolaacuteniacute průběh a vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Třebaže

bychom neměli propadnout myacutetu bdquozlatyacutech šedesaacutetyacutechldquo můžeme konstatovat opadnutiacute

politickeacuteho naacutetlaku což mělo za naacutesledek že se veřejnyacute život jenž byl staacutele podroben pečliveacutemu

dohledu vlaacutednouciacute moci stal předmětem pluraacutelu interpretaciacute a to předevšiacutem v kulturniacute sfeacuteře729

Šedesaacutetaacute leacuteta nebyla ovšem naplněna pouze atmosfeacuterou jakeacutehosi celospolečenskeacuteho vyacutedechu

naacutesledujiacuteciacuteho po psychickeacutem naacutetlaku předchaacutezejiacuteciacutech dvou desetiletiacute nyacutebrž přinesla pro

katolickou ciacuterkev zcela konkreacutetniacute projevy změny staacutetniacute ciacuterkevniacute politiky Prvniacutem krokem se stala

amnestie vyhlaacutešenaacute prezidentem Novotnyacutem v květnu 1960 diacuteky niacutež se ocitla na svobodě velkaacute

čaacutest politickyacutech vězňů včetně těch kdo byli vězněni z naacuteboženskyacutech důvodů V r 1963 pak bylo

obnoveno vyjednaacutevaacuteniacute mezi staacutetem a ciacuterkviacute kterou reprezentovali vatikaacutenštiacute diplomateacute

Českoslovenštiacute vyjednavači se v nich zavaacutezali k uvolněniacute biskupů z internaciacute a žalaacuteřů propuštěniacute

zbylyacutech vězněnyacutech kněžiacute a uděleniacute staacutetniacuteho souhlasu většině z nich730

Obdobiacute obrodneacuteho

procesu uvnitř komunistickeacute strany ktereacute bylo tragicky ukončeno v srpnu 1968 využili češtiacute

katoliacuteci jak k rozvinutiacute některyacutech podob aktivniacuteho křesťanskeacuteho života tak k obnoveniacute

řeckokatolickeacute ciacuterkve naacutesilně připojeneacute r 1950 k pravoslaviacute731

a k ustaveniacute Diacutela konciloveacute

obnovy jež bdquomělo připravit pole pro skutečneacute naplněniacute ducha konciluldquo732

Jedniacutem z četnyacutech a nespornyacutech plodů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu (1962-1965) byl praacutevě silnyacute

akcent na jednotu křesťanů kteryacute se konkretizoval v proměně perspektivy od unionismu

k ekumenismu733

Zatiacutemco před zahaacutejeniacutem koncilu Jan XXIII neopomene nekatoliacutekům

727

Byli bychom nespravedliviacute pokud bychom tvrdili že kromě Řiacutemskokatolickeacute a Řeckokatolickeacute ciacuterkve zaujaly

všechny ostatniacute ciacuterkve u naacutes a všichni jejich věřiacuteciacute vůči režimu loajaacutelniacute postoj Persekvovaacuteni byli v padesaacutetyacutech

letech např věřiacuteciacute z řad CČS či někteřiacute evangeliacuteci srv JINDRA M Straacutežci lidskosti Dvanaacutect přiacuteběhů přiacuteslušniacuteků

CČS(H) vězněnyacutech po uacutenoru 1948 Praha Naacuteboženskaacute obec CČSH na Stareacutem Městě 2007 Zkušenost kterou např

českobratrštiacute teologoveacute Jakub S Trojan a Blahoslav Piacutepal ziacuteskali v prostřediacute Pomocnyacutech technickyacutech praporů

kladně ovlivnila jejich postoj ke katolickeacute ciacuterkvi a stala se vkladem do naacuteslednyacutech ekumenickyacutech vztahů srv

VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute let 1918-1960 s 186 728

Pro ucelenějšiacute přehled dějin ekumenickyacutech vztahů v tomto obdobiacute srv VAŇAacuteČ M Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech

zemiacutech v 60 letech (1960 ndash 1968) 729

Srv ŠVANDA P Šedesaacutetaacute leacuteta jako myacutetus osvobozeniacute In FIALA P ndash HANUŠ J (ed) Koncil a českaacute

společnost Historickeacute politickeacute a teologickeacute aspekty přijiacutemaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v Čechaacutech a na Moravě

Brno CDK 2000 s 22-23 730

Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 Brno CDK 2007 s 43 731

K bolestneacutemu osudu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v Československu v obdobiacute komunismu srv BOHAacuteČ Z Naacutesilneacute

přerušeniacute řeckokatolickeacute ciacuterkve na počaacutetku 50 let v Československu In HANUŠ J ndash STŘIacuteBRNYacute J (ed) Staacutet a

ciacuterkev v roce 1950 Brno CDK 2000 s 86-97 732

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 47 733

Srv VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) Bologna

Mulino 1996 s 235-274

122

připomenout že chovaacute naději v jejich bdquonaacutevratldquo734

a jestliže koncilniacute scheacutema De oecumenismo

hovořiacute o zaacutesadaacutech bdquokatolickeacuteho ekumenismuldquo jako něčeho odlišneacuteho od staacutevajiacuteciacutech

ekumenickyacutech snah konečneacute zněniacute dekretu Unitatis redintegratio jasně ukazuje že katolickaacute

ciacuterkev poklaacutedaacute již existujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute samo o sobě za diacutelo Ducha Svateacuteho a připojuje se

k němu třebaže přitom formuluje svoje specifickeacute zaacutesady735

Tradičniacute teologickeacute vyacutechodisko

unionismu jiacutemž byla koncepce katolickeacute ciacuterkve jako dokonaleacute a soběstačneacute entity je tak během

přiacuteprav a v samotneacutem průběhu koncilu nahrazeno obrazem putujiacuteciacuteho Božiacuteho lidu kteryacute nakolik

je shromaacutežděniacutem lidskyacutem a pozemskyacutem je Kristem volaacuten k bdquoneustaacuteleacute reforměldquo k obnově kteraacute

bdquomaacute zvlaacuteštniacute ekumenickyacute vyacuteznamldquo736

Koncilniacute dokumenty sice na jedneacute straně tvrdiacute

že Kristova ciacuterkev a jejiacute jednota subsistit v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem

a biskupy kteřiacute jsou s niacutem ve spojeniacute737

na druheacute straně ovšem přiznaacutevajiacute že bdquomnoho prvků

posvěceniacute a pravdyldquo738

ktereacute jsou Kristově ciacuterkvi vlastniacute a vybiacutezejiacute k jednotě se nachaacutezejiacute teacutež

mimo jejiacute organismus čiacutemž přiklaacutedaacute nekatolickyacutem křesťanskyacutem uacutetvarům ekleziologickou

hodnotu a uacutečinnost prostředků spaacutesy Zaacuteroveň koncil vyslovil nahlas i skutečnost že v situaci

rozděleneacuteho křesťanstva je i pro samotnou katolickou ciacuterkev bdquoobtiacutežnějšiacutem projevovat v životniacute

skutečnosti plnost katolicity po všech straacutenkaacutechldquo739

Takovaacute bdquozměna paradigmatuldquo a konkreacutetniacute

ekumenickeacute kroky ktereacute naacutesledovaly na světoveacute uacuterovni bezprostředně po skončeniacute koncilu

vytvořily bezesporu uacuterodnou půdu proto aby teacutež i v českeacutem prostřediacute mohly rozkveacutest prvniacute

ekumenickeacute květy

Na naacutesledujiacuteciacutech čtyřech přiacutekladech si můžeme konkretizovat jakyacutemi směry u naacutes

ekumenismus v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute vykročil představiacuteme vizi ekumenickyacutech

seminaacuteřů v pražskeacute jirchaacuteřskeacute koleji nechaacuteme zazniacutet ohlasu 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v českeacute

ekumeně zmiacuteniacuteme prvniacute projevy oficiaacutelniacuteho meziciacuterkevniacuteho ekumenickeacuteho dialogu

a načrtneme teologickyacute profil českeacuteho ekumenismu jak jej formuloval katolickyacute teolog Antoniacuten

Mandl

734

Srv JAN XXXIII Ad Petri cathedram (encyklika o pravdě jednotě a pokoji v laacutesce z 29 června 1959) In

LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 7 Giovanni XXIII Paolo VI (1958-1978)

Bologna Dehoniane 1994 čl 43-48 735

Srv Unitatis redintegratio 2-4 736

Unitatis redintegratio 6 737

Srv Lumen gentium 8 Unitatis redintegratio 4 V souvislosti s naacuteslednyacutemi pokoncilniacutemi projevy magisteria

tyacutekajiacuteciacutemi se interpretace obratu subsistit in (nejnověji srv Dominus Iesus 16) se ukazuje že zaacuteměr koncilniacutech otců

nespočiacuteval v bdquoseberelativizacildquo katolickeacute ciacuterkve jak se domniacutevaacute např PESCH OH Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil 1962ndash

1965 Přiacuteprava Průběh Odkaz Praha Vyšehrad 1996 s 217 Snahou spiacuteše bylo vyjaacutedřit kontinuitu s tradičniacutem

přesvědčeniacutem identity Kristem založeneacute ciacuterkve s ciacuterkviacute vedenou papežem a s niacutem sjednocenyacutemi biskupy a zaacuteroveň

otevřiacutet možnost pro uznaacuteniacute existence ekleziaacutelniacutech prvků ve společenstviacutech jejiacutemiž členy jsou nekatoličtiacute křesťaneacute

Subsistit in bychom měli daleko vyacutestižněji chaacutepat praacutevě ve smyslu Oumlffnungsklausel kteraacute umožnila koncilu hovořit

o nekatolickyacutech křesťanskyacutech uacutetvarech jako o ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech srv THOumlNISSEN W Dogma

und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 104 738

Lumen gentium 8 739

Unitatis redintegratio 4

123

321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů

Historik Jiřiacute Hanuš vyslovil naacutezor že v obdobiacute tzv Pražskeacuteho jara bdquonedochaacutezelo pouze

k obnovovaacuteniacute některyacutech ciacuterkevniacutech struktur ale k daleko důležitějšiacutem a dlouhodobějšiacutem jevům

ktereacute souvisejiacute se změnami mentalityldquo přičemž za naacutezornyacute doklad sveacute teze uvaacutediacute fenomeacuten tzv

ekumenickyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů740

Čiacutem vlastně tato setkaacutevaacuteniacute byla Šlo na nich jen

o nezaacutevaznou akademickou debatu vymezeneacuteho kruhu intelektuaacutelů anebo o jeden ze staacutele

platnyacutech a podnětnyacutech projevů ryziacuteho ekumenickeacuteho ducha

U zrodu pravidelnyacutech čtrnaacutectidenniacutech setkaacuteniacute v jiacutedelně evangelickeacuteho bohosloveckeacuteho

seminaacuteře v Praze Jirchaacuteřiacutech staacutela dynamickaacute skupina katolickyacutech laiků (Jiřiacute Němec Vaacuteclav Frei

Jan Sokol etc) kteřiacute spolu s evangelickyacutem filosofem Ladislavem Hejdaacutenkem navaacutezali v jisteacutem

smyslu na tradici bytovyacutech přednaacutešek na ktereacute od druheacute poloviny padesaacutetyacutech let začal zvaacutet

mladeacute akademiky J L Hromaacutedka Ten rovněž organizovaacuteniacute seminaacuteřů od podzimu 1963 svojiacute

osobou zaštiacutetil třebaže bdquodohledldquo a vedeniacute nad nimi svěřil ekumenicky otevřeneacutemu biblistovi

J B Součkovi741

Seminaacuteře jejichž prvniacute čaacutest byla věnovaacutena přednaacutešce a druhaacute naacutesledně

diskusi nebyly zaměřeny tematicky vyacutelučně na ekumenismus Spiacuteše naopak tyacutekaly se otaacutezek

z filosofie teologie reflektovaly děniacute v ciacuterkvi i ve společnosti nabiacutezely portreacutety myšleniacute

vyacuteznamnyacutech osobnostiacute představovaly se na nich zajiacutemaveacute cizojazyčneacute knihy Typickyacutemi pro

setkaacuteniacute byla širokaacute paleta uacutečastniacuteků od katolickyacutech přes evangelickeacute křesťany zaacutestupce CČS

(vyacutejimečně i pravoslavneacute) nevěřiacuteciacute až po některeacute marxisty Přednaacutešeli teologoveacute filosofoveacute

duchovniacute i věřiacuteciacute laici kteřiacute konec konců tvořili většinu a to jak konferencieacuterů tak posluchačů

Kromě toho se na seminaacuteřiacutech spolu měli možnost setkat tehdejšiacute učiteleacute teologickyacutech fakult

(J L Hromaacutedka J B Souček J M Lochman a P Pokornyacute z KEBF J Merell J Kubaliacutek

a J Kotaliacutek z litoměřickeacute CMBF Z Trtiacutek a Z Kučera z HBF) s nedaacutevno amnestovanyacutemi

katolickyacutemi teology (J Zvěřina A Mandl O Maacutedr B Bouše)742

Nahleacutedneme-li do programů ekumenickyacutech seminaacuteřů743

zjistiacuteme že pestrost

traktovanyacutech subjektů byla obdivuhodnaacute zastoupeni byli klasikoveacute (Aristoteleacutes Tomaacuteš

Akvinskyacute) ale teacutež současniacute mysliteleacute (P Teilhard de Chardin K Jaspers R Guardini

C Tresmontanthellip) přičemž nechyběla setkaacuteniacute věnovanaacute problematice biblickeacute (historickyacute Ježiacuteš

novozaacutekonniacute kaacutenon a jednota ciacuterkve exegetickeacute metody) anebo postavaacutem ciacuterkevniacutech otců

(Augustin) V Jirchaacuteřiacutech byly katoliacuteky i evangeliacuteky představeny některeacute z dokumentů

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu (konstituce o ciacuterkvi dekret o naacuteboženskeacute svobodě) přednaacutešky

a paneloveacute diskuse se tyacutekaly teacutemat z českyacutech dějin vztahu ciacuterkve a staacutetu viacutery a filosofie

křesťanstviacute a marxismu Jeden semestr byl věnovaacuten komplexniacutemu pohledu na diacutelo evangelickeacuteho

740

HANUŠ J Teologickeacute aspekty dějin ciacuterkve v době nejnovějšiacute In Getsemany 1 (2001) s 4 741

Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-16 742

Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen

Jahren s 79-80 743

Programy ekumenickyacutech seminaacuteřů od zimniacuteho semestru r 1963 do letniacuteho semestru r 1968 je možneacute

konzultovat v knihovně Libri probihiti v Praze a to jako součaacutest pozůstalosti Jiřiacuteho Němce Seminaacuteře pokračovaly

až do letniacuteho semestru 1971 kdy noveacutemu děkanovi evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Dobiaacutešovi bylo bdquodoporučenoldquo

normalizačniacute garniturou aby se v celeacute akci nepokračovalo srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře

redivivae s 17

124

filosofa Emanuela Raacutedla Vedle přednaacutešek se bdquojirchaacuteřskeacute čtvrtkyldquo rozrostly teacutež o maleacute seminaacuteře

pracovniacute kroužky na nichž se uacutečastniacuteci věnovali četbě a rozboru filosofickyacutech a teologickyacutech

textů mezi nimiž nechyběly uacuteryvky z děl M Heideggera R Bultmanna K Rahnera Řehoře

z Nyssyhellip

Setkaacuteniacute nebyla jen izolovanou epizodou ndash ti kdo na nich aktivně participovali patřili

např k ekumenickeacutemu kruhu překladatelů bible spolupracovali na vydaacutevaacuteniacute časopisu Tvaacuteř

či organizovali ekumenickaacute setkaacuteniacute teacutež na jinyacutech miacutestech (Uřiacuteněves u Prahy) Tento

bdquopozoruhodnyacute experimentldquo jak seminaacuteře v Jirchaacuteřiacutech označil Ladislav Hejdaacutenek744

ukaacutezal ještě

jednu skutečnost hodnou zmiacutenky během diskusiacute se totiž často ukazovalo že naacutezoroveacute rozdiacutely

nedělily uacutečastniacuteky na katoliacuteky či protestanty745

nyacutebrž daleko spiacuteše na ty kdo se v otevřenosti

a toleranci vydali hledat pravdu a na ty kdo se odhodlali haacutejit předevšiacutem svoje vlastniacute

přesvědčeniacute Tato polarizace se projevila zvlaacuteště při konfrontaciacutech mezi rozdiacutelně orientovanyacutemi

katoliacuteky

Hermeneutickyacutem a metodologickyacutem pravidlům praacutece v seminaacuteřiacutech věnoval jednu ze

svyacutech přednaacutešek L Hejdaacutenek746

Jeho přiacutespěvek naacutem napoviacute že tento fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute

křesťanskeacute inteligence v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute rozviacutejel celou jednu dimenzi

ekumenismu u naacutes Ten kdo na jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřiacutech přednaacutešel se měl přidržet dvou

zaacutekladniacutech principů měl zejmeacutena se všiacute jasnostiacute formulovat sveacute vlastniacute stanovisko a přitom

zůstat naprosto otevřenyacute k naacutezoru druheacuteho Společnyacute dialog se pak měl soustředit praacutevě na body

v nichž se vzaacutejemně lišiacuteme neboť jakožto ti kdo vychaacutezejiacute z rozdiacutelneacute minulosti jsme vyzvaacuteni

k budouciacute konvergenci bdquoPřiacuteznakem skutečneacute cesty vpřed je tato sbiacutehavost sbližovaacuteniacute

stanovisekldquo747

ktereacute se podle autora odehraacutevaacute při společneacute praxi V kontextu seminaacuteřů si

Hejdaacutenek klade otaacutezku čiacutem může byacutet českaacute ekumenickaacute praacutece specifickaacute a odpoviacutedaacute že

přiacuteznačnyacutem pro ni maacute byacutet intelektuaacutelniacute charakter kteryacute v prakticky zaměřeneacute světoveacute ekumeně

stojiacute spiacuteše na okraji Ekumeacuteně zajisteacute předchaacuteziacute praxe toho si je autor dobře vědom avšak bez

teorie se podle něj bdquoekumena nemůže obejiacutetldquo748

a teoretickaacute průprava se tudiacutež maacute staacutet

průkopnickyacutem činem v našem prostřediacute

bdquoJestliže v našich českyacutech a slovenskyacutech poměrech ekumenickaacute praacutece neniacute dost rozvinuta

a v tereacutenu zaostaacutevaacuteldquo řiacutekaacute evangelickyacute filosof bdquoje třeba si to kriticky uvědomovat a předevšiacutem

dohaacutenět Nesmiacute to však byacutet na zaacutevadu našiacute teoretickeacute praacutecildquo749

Za hlavniacute uacutekol teoretickeacuteho

a intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute křesťanů různyacutech konfesiacute u naacutes vidiacute bdquopokus o novu reflexi viacutery o novou

interpretaci jaacutedra křesťanstviacuteldquo750

kteraacute bude vedena na uacuterovni moderniacuteho myšleniacute a bude

schopnaacute oslovit moderně orientovaneacuteho současniacuteka Novaacute reflexe viacutery kteraacute bude v sobě neacutest

pravděpodobně teacutež prvky nenaacuteboženskeacute civilniacute a sekulaacuterniacute tak před naacutemi stojiacute nejen jako

744

Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-17 745

Jan Šimsa vzpomiacutenaacute že se v Jirchaacuteřiacutech hraacutela hra bdquoUhodni kdo je katoliacutek a kdo evangeliacutekldquo na zaacutekladě

předneseneacuteho referaacutetu I to dosvědčuje atmosfeacuteru setkaacuteniacute během nichž se relativizovaly děliacuteciacute hranice srv

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 272 pozn 38 746

HEJDAacuteNEK L Perspektivy ekumenickeacute praacutece u naacutes In Křesťanskaacute revue XXXII2 (1965) s 12-15 747

Tamteacutež s 14 748

Tamteacutež 749

Tamteacutež 750

Tamteacutež s 15

125

poslaacuteniacute ekumenickeacute ale teacutež univerzaacutelniacute neboť naacutes maacute spojit s moderniacutem sekularizovanyacutem

člověkem kteryacute hledaacute a začiacutenaacute nově myslet bdquoJedinou cestou k uskutečněniacute oneacute konvergujiacuteciacute

koreflexeldquo jak se o tom uacutečastniacuteci seminaacuteřů přesvědčili bdquoje rozhovor V rozhovoru se vzdaacutevaacuteme

ideologičnosti a popiacuteraacuteniacute argumentů z pozice siacutely ndash jakeacutekoliv siacutelyldquo dodaacutevaacute Hejdaacutenek751

Jirchaacuteřskeacute rozhovory neseneacute v tomto duchu se tedy nestaly zastiacuteraacuteniacutem či oslabovaacuteniacutem naacutezorů

a koncepciacute ale naopak jejich střetnutiacutem na rovině dialogu ve ktereacutem se podle Vaacuteclav Freie

oteviacuteralo širokeacute pole k tomu bdquodomyacutešlet partnerovy formulace k lepšiacutemu K lepšiacutemu zněniacute

i k plnějšiacutemu smysluldquo752

322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus753

Pokud jde o vztah 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu a českeacuteho ekumenismu nejprve si všimneme

přiacutespěvků relevantniacutech k teacutematu ekumenismu ktereacute na koncilniacutech zasedaacuteniacutech přednesli češtiacute

biskupoveacute poteacute se budeme soustředit na recepci ekumenickyacutech impulzů v katolickeacute ciacuterkvi u naacutes

a na vniacutemaacuteniacute koncilu jako takoveacuteho v českeacute ekumeně

3221Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu

Na zahaacutejeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu 11 řiacutejna 1962 byl přiacutetomen pouze jedinyacute českyacute

biskup ndash František Tomaacutešek754

O jedenaacutect měsiacuteců později v listopadu 1963 se během druheacuteho

koncilniacuteho zasedaacuteniacute začala projednaacutevat předloha De oecumenismo755

Praacutevě při teacuteto debatě

se 27 listopadu ke slovu přihlaacutesil i Fr Tomaacutešek se svyacutem přiacutespěvkem tyacutekajiacuteciacutem se člaacutenku

předlohy kteryacute se zabyacuteval vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem křesťanskyacutech bratřiacute Ve sveacute řeči se omezil na

problematiku jednoty mezi katoliacuteky a odloučenyacutemi vyacutechodniacutemi křesťany přičemž vyacuteslovně

navazoval na odkaz cyrilometodějskeacuteho unionismu kteryacute bdquopřipravil vzaacutejemneacute bratrskeacute

rozhovoryldquo jichž jsme dnes mezi křesťany svědky756

Po zmiacutence o Stojanovi Šeptyckeacutem

a velehradskyacutech kongresech navrhnul Tomaacutešek smělyacute způsob jak prohloubit jejich dědictviacute

bdquoJestliže se usiluje o jednotu mezi pravoslavnyacutemi a katoliacuteky měl by se svolat ekumenickyacute koncil

zahrnujiacuteciacute ortodoxniacute i katolickeacute biskupyldquo757

Samotneacutemu koncilu by ovšem měla předchaacutezet

setkaacuteniacute na nichž by se zaacutestupci obou stran soustředili na diskusi vybranyacutech otaacutezek Takovaacute

shromaacutežděniacute by se měla konat na různyacutech miacutestech ndash Tomaacutešek zmiacutenil Řiacutem Cařihrad Alexandrii

a Moskvu ndash za uacutečasti nejen zaacutestupců hierarchie ale teacutež nižšiacuteho kleacuteru teologů a neměla by

751

Tamteacutež 752

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 19 753

K celeacutemu oddiacutelu srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute země

Brno CDK 2012 s 142-145 754

Delegaci tehdejšiacuteho Československa tvořili kromě něj ještě dva biskupoveacute nitranskyacute E Neacutecsey a trnavskyacute A

Laziacutek Vedle tehdejšiacuteho děkana teologickeacute fakulty Jana Merella pak skupinu uzaviacuterali dva kapitulniacute vikaacuteři a

doprovod ndash bdquomiacuterovaacuteckaacute štafaacutež a fiacutezloveacuteldquo jak břitce poznamenal J Škarvada srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute

ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 45 755

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 78-88 756

Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars VI Romae

Typis Polyglottis Vaticanis 1973 s 156 757

Tamteacutež s 157

126

uniknout pozornosti všech věřiacuteciacutech aby se tak připravila půda pro přijetiacute budouciacuteho jednotneacuteho

koncilu opravdu v celeacute ciacuterkvi Podle moravskeacuteho biskupa měl byacutet veškeryacute dialog mezi katoliacuteky

a pravoslavnyacutemi podřiacutezen naacutesledujiacuteciacutemu pravidlu bdquoDobře poznat myšleniacute druheacute strany uznat

a přijmout všechno co je kladneacute a přispiacutevaacute k jednotěldquo758

Kromě tohoto odvaacutežneacuteho projektu pak Tomaacutešek na koncilu vyslovil teacutež přaacuteniacute aby za

rozděleniacute ktereacute chaacutepal hluboce jako důsledek hřiacutechu se v katolickeacute ciacuterkvi stanovil den pokaacuteniacute

k jehož slaveniacute by byli pozvaacuteniacute takeacute bdquoodloučeniacute bratřildquo Vedle důležitosti studia křesťanskeacuteho

Vyacutechodu a ekumenickeacute problematiky pro kleriky pak českyacute biskup vyslovil požadavek aby se

naacuteležiteacuteho ekumenickeacuteho vzdělaacuteniacute dostalo i laikům a to např i tiacutem že teacutema stane součaacutestiacute

katolickyacutech katechismů759

Ve sveacutem druheacutem vystoupeniacute 2 prosince 1963 během jednaacuteniacute tyacutekajiacuteciacutech se zmiacuteněneacuteho

scheacutematu zopakoval František Tomaacutešek se všiacute rozhodnostiacute svoji vyacutezvu k zahaacutejeniacute katolicko-

pravoslavnyacutech rozhovorů připravujiacuteciacutech cestu ke společneacutemu koncilu760

Tomaacuteškovi koncilniacute

přiacutespěvky tak dosvědčujiacute že v jeho mysli byla unijniacute slovanskaacute idea staacutele živaacute a to zvlaacuteště

pokud se tyacutekaacute metody jiacutež se mělo dosaacutehnout toho aby se diacutelo jednoty stalo zaacuteležitostiacute Božiacuteho

lidu v jeho universalitě Na druhou stranu je vidět že tehdejšiacute složiteacute vztahy uvnitř samotneacuteho

pravoslavneacuteho světa kteryacute na pozvaacuteniacute vyslat na 2 vatikaacutenskyacute koncil sveacute pozorovatele reagoval

zprvu rozpolceně761

stejně tak jako orientaci ekumenickyacutech snah směrem na křesťanskyacute Zaacutepad

a na obnovu jednoty s ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi vzešlyacutemi z reformace biskup nereflektoval762

V uacutenoru 1965 se v Řiacutemě završila bdquokřiacutežovaacute cestaldquo arcibiskupa Josefa Berana ktereacutemu sice

komunistickaacute vlaacuteda umožnila vycestovat aby přijal z rukou papeže jmenovaacuteniacute kardinaacutelem avšak

jehož naacutevrat domů byl nežaacutedouciacute Čtvrteacute zaacutevěrečneacute zasedaacuteniacute koncilu od zaacuteřiacute do prosince 1965

ktereacuteho se novyacute kardinaacutel zuacutečastnil se už sice ekumenismu explicitně nevěnovalo ndash dekret

Unitatis redintegratio byl slavnostně přijat již 21 listopadu 1964 ndash před koncilniacutemi otci však

staacutel ještě uacutekol zaujmout konečneacute stanovisko k otaacutezce naacuteboženskeacute svobody Naacuteboženskou

svobodou se původně zabyacuteval text scheacutematu o ekumenismu a rozprava o niacute během druheacuteho

koncilniacuteho zasedaacuteniacute byla bouřlivaacute V přijetiacute principu svobody svědomiacute ve věcech viacutery viděli

odpůrci kapitulaci ciacuterkve před antropocentrismem a relativismem Obhaacutejci zmiacuteněneacute zaacutesady

naproti tomu argumentovali že jde o uznaacuteniacute dialogickeacuteho personalismu člověk je ve svědomiacute

vaacutezaacuten hledat pravdu a nalezenou pravdou se řiacutedit Přitom nesmiacute byacutet k přijetiacute pravdy nucen

zvenčiacute neboť i bloudiacuteciacute svědomiacute maacute svoji důstojnost763

O vypracovaacuteniacute zcela noveacuteho

758

Tamteacutež s 158 759

Srv tamteacutež 155-156 760

Srv tamteacutež s 354-355 761

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 59-63 Předevšiacutem moskevskyacute patriarchaacutet hraacutel

v tomto směru spiacuteše politickou hru a uacutečast pozorovatelů na koncilu nejprve rezolutně odmiacutetal Praacutevě od delegace

tohoto patriarchaacutetu kteraacute do Řiacutema přijela kraacutetce po otevřeniacute koncilniacutech jednaacuteniacute si Tomaacutešek vysloužil za svůj postoj

k pravoslaviacute uznaacuteniacute V obou zmiacuteněnyacutech koncilniacutech vystoupeniacutech se saacutem František Tomaacutešek odvolaacuteval na pasaacutež z

Žurnaacutelu moskevskeacuteho patriarchy kteryacute hovořil o cestě laacutesky jež může připravit půdu pro dogmatickyacute dialog a

vytouženou jednotu srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars

VI s 158355 762

Srv OPATRNYacute A Kardinaacutel Tomaacutešek a pokoncilniacute proměna pražskeacute arcidieceacuteze Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2002 s 65-66 763

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 82-83

127

samostatneacuteho textu věnovaneacuteho teacuteto problematice rozhodl saacutem Pavel VI a vyacutesledneacute prohlaacutešeniacute

Dignitatis humanae bylo slavnostně přijato až v posledniacute pracovniacute den 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu

7 prosince 1965

Zřejmě nebylo naacutehodou že do debaty kteraacute vypracovaacuteniacute deklarace předchaacutezela zasaacutehl

20 zaacuteřiacute 1965 nikoliv bezvyacuteznamně praacutevě arcibiskup z Čech tedy ze země v niacutež měla otaacutezka

svobody naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute zcela specifickou zaacutevažnost a to jak historickou tak aktuaacutelniacute

V českeacutem prostřediacute je přitom ekumenickyacute rozměr praacutevě takoveacute otaacutezky naprosto zjevnyacute764

Kardinaacutelův projev765

můžeme čiacutest jako svědectviacute pro viacuteru pronaacutesledovaneacuteho křesťana kteryacute se

s pohnutiacutem ohliacutežiacute zpět do křesťanskyacutech dějin sveacute země a přiznaacutevaacute viny ktereacute se v nich jmeacutenem

katolickeacute ciacuterkve na svobodě svědomiacute vykonaly Beran se postavil jasně a se všiacute rozhodnostiacute za

přijetiacute prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě vychaacutezeje z biblickeacuteho Pavlova slova o hřiacutešnosti

jednaacuteniacute ktereacute nevychaacuteziacute z upřiacutemneacuteho svědomiacute (srv Ř 1423) a prohlaacutesil že kdokoliv bdquohmotnyacutem

nebo duševniacutem naacutetlakem někoho nutiacute aby jednal proti sveacutemu svědomiacute uvaacutediacute ho do hřiacutechu proti

Bohuldquo766

Zkušenost omezovaacuteniacute svobody svědomiacute kterou arcibiskup na vlastniacute kůži zakusil

v zemi ovlaacutedaneacute totalitniacutem režimem jej přivedla k poznaacuteniacute že takoveacute omezovaacuteniacute je vždy

moraacutelně škodliveacute bdquoa to i tehdy majiacute-li jeho původci na mysli prospěch praveacute viacuteryldquo767

a vede

nakonec k pokrytectviacute viacutera je předstiacuteraacutena jen navenek anebo se tajiacute

Pro dalšiacute přiacuteklad saacutehl Josef Beran do dějin bdquoTak se zdaacute že i v meacute vlasti katolickaacute ciacuterkev

staacutele trpiacute pro to co bylo v minulosti jejiacutem jmeacutenem vykonaacuteno proti svobodě svědomiacute jak bylo

v 15 stoletiacute upaacuteleniacute kněze Jana Husa nebo v 17 stoletiacute vnějšiacute donuceniacute velkeacute čaacutesti naacuteroda aby

zase přijala katolickou viacuteru podle zaacutesady Cuius regio ndash eius religio jež byla uplatňovaacutena

Světskaacute moc i když chce sloužit katolickeacute ciacuterkvi nebo to aspoň předstiacuteraacute ve skutečnosti

takovyacutemi činy způsobuje trvalou skrytou raacutenu v srdci naacuteroda Toto trauma brzdilo pokrok

duchovniacuteho života a nepřaacutetelům ciacuterkve poskytovalo a poskytuje lacinou laacutetku k agitacildquo768

Těmito slovy je v podstatě vytyacutečena budouciacute cesta českeacuteho ekumenismu půjde v prveacute

řadě o pouť ke smiacuteřeniacute zasahujiacuteciacutemu do hlubin českyacutech duchovniacutech dějin ktereacute jsou historiiacute

rozděleniacute křesťanstva Podle Antoniacutena Mandla pak kardinaacutel Beran svyacutem přesvědčeniacutem o tom že

bdquojen to je v dějinaacutech skutečně živeacute a hodnotneacute co se rodiacute z upřiacutemneacute přesvědčenosti vnitřniacute

764

Vzpomeňme na vzaacutejemnou toleranci husitskeacute a katolickeacute strany kterou uzaacutekonil kutnohorskyacute sněm r 1485

Jmenujme přiacutespěvek bratrskeacuteho myslitele Prokopa z Jindřichova Hradce kteryacute r 1508 piacuteše spisek Proč lideacute k viacuteře

mociacute nuceni byacuteti nemajiacute srv MOLNAacuteR A Bratr Prokop z Jindřichova Hradce proti naacutesiliacute In Kostnickeacute jiskry

6627 (1981) s 2 Zmiňme svobodu svědomiacute na kterou se programově odvolaacutevala při sveacutem vzniku CČS pro

kterou se měla svoboda svědomiacute a naacuteboženskeacuteho přesvědčeniacute staacutet bdquostěžejniacute zaacutesadouldquo bdquonaacuterod českyacute vyrovnaacutevaje

odvěkeacute uacutečty papežskyacutem Řiacutemem chce svobodu svědomiacute aby mu ani v oboru jeho života naacuteboženskeacuteho a ciacuterkevniacuteho

nesměl nikdo nic vnucovati ani braacutetihellipldquo (FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) Praha Klub

reformniacuteho duchovenstva 1920 s 33) srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute

schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917ndash1924 Rosice Gloria

2000 s 298-299 KAŇAacuteK B Několik poznaacutemek ke kategorii svobody svědomiacute In Theologickaacute revue 662

(1995) s 27-29 765

Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol IV Periodus quarta Pars I Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1976 s 393-394 766

BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261 767

Tamteacutež 768

Tamteacutež s 162-162

128

svobody z vnitřniacute pravdivostildquo vykročil teacutež směrem ke smiacuteřeniacute katolickeacute ciacuterkve se bdquosvětem

českeacuteho demokratickeacuteho smyacutešleniacute v onom hodnotneacutem smyslu slovaldquo769

2222Ohlas koncilu v českeacute ekumeně

Vanutiacute ekumenickeacuteho ducha 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se snažili již během jednaacuteniacute

a vzaacutepětiacute po nich postřehnout češtiacute katoličtiacute teologoveacute a ciacuterkevniacute historikoveacute z nichž prvniacute se

zaměřili na ekleziologickaacute vyacutechodiska ekumenismu (A Salajka J Kubaliacutek)770

a druziacute chtěli pod

vlivem ekumenickeacuteho hlediska nově uchopit otaacutezku Husovu (B Zlaacutemal V Bartůněk)771

Jde-li o dogmatickeacute principy snažiacute se Josef Kubaliacutek vidět v koncilu jak potvrzeniacute tradičniacute

pozice podle niacutež katolickaacute ciacuterkev bdquomusiacute vyžadovat od křesťanů oddělenyacutech od sebe aby se

vraacutetili zpět do naacuteručiacute duchovniacute matkyldquo a to přijetiacutem platneacuteho křtu apoštolskou viacuterou a uznaacuteniacutem

papežskeacuteho primaacutetu tak i otevřenost vůči vestigia ecclesiae (zvlaacuteště křest a Piacutesmo) ktereacute

bdquoCiacuterkevldquo spojujiacute s bdquokřesťanskyacutemi společnostmildquo772

Pozoruhodnyacutem je vedle tohoto Kubaliacutekova

ostražiteacuteho hledaacuteniacute ekvilibria jeho důraz na duchovniacute povahu prostředku a ciacutele ekumenickeacuteho

hnutiacute pročež konstatuje že bdquoduchovniacute ekumenism musiacute byacutet zaacutekladem pro ekumenism

technickyacuteldquo773

Problematika husovskaacute ožila v českeacutem katolickeacutem prostřediacute nejen diacuteky koncilniacutemu

proslovu kardinaacutela Berana ale zvlaacuteště pod vlivem studie Paula De Vooghta jenž dospěl

k naacutezoru že českyacute reformaacutetor byl bliacutezko katolickeacuteho pojetiacute viacutery i ciacuterkve a v lecčems ndash jako

např ve zdůrazněniacute duchovniacuteho aspektu ciacuterkve či mravniacute straacutenky kněžstviacute ndash došly jeho

myšlenky dokonce pochopeniacute na posledniacutem koncilu Svyacutem přiacutespěvkem chtěl holandskyacute

benediktyacuten podniacutetit českeacute křesťany k dialogu o Husovi kteryacute by neměl byacutet patronem našich

nesvaacuterů nyacutebrž bratrem v laacutesce ke Kristu774

Olomouckyacute historik Bohumil Zlaacutemal ve sveacute reakci

na De Vooghtovu domněnku vybiacutednul k důkladnějšiacutemu zkoumaacuteniacute reformaacutetorovyacutech věroučnyacutech

formulaciacute (zjm ekleziologickyacutech) a vděčně poukaacutezal předevšiacutem na to že největšiacute překaacutežka

v Husově probleacutemu totiž bdquokonflikt mezi svědomiacutem jednotlivce a autoritou božskeacute instituceldquo

ndash ciacuterkve byla na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu překonaacutena775

Češtiacute evangeličtiacute bohoslovci neskryacutevali v době koncilu svoji radost jak ze samotneacuteho

osobniacuteho charismatu Jana XXIII tak např z jeho encykliky Pacem in terris či z kladnyacutech slov

kardinaacutela Berana Všechny tyto přiacuteklady Josef Smoliacutek nadšeně označuje za bdquoeschatologickyacute

průlom do dějin křesťanstva (jehož dosah může byacutet všelijak oslaben avšak nemůže byacutet

769

MANDL A Smiacuteřeniacute In Via 25 (1969) s 65 770

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a jednota křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 153 (1965) s 50-51 Překaacutežky na

cestě k jednotě křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 154 (1965) s 68-69 2 vatikaacutenskyacute koncil a protestanteacute In Duchovniacute

pastyacuteř 156 (1965) s 105-106 KUBALIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute sněm a ekumenismus In Duchovniacute pastyacuteř 148

(1964) s 145-147 Křesťanskyacute ekumenism In Duchovniacute pastyacuteř 146 (1964) s 102-104

SALAJKA A Ekumenickeacute hledisko II kapitoly Dogmatickeacute konstituce o ciacuterkvi In Via 21 (1969) s 8-10 771

ZLAacuteMAL B K Husově věrouce BARTŮNĚK V Hus dnes Ekumenismus a M Jan Hus 772

KUBALIacuteK J Křesťanskyacute ekumenism s 104 773

Tamteacutež s 102 774

Srv DE VOOGHT P Mistr Jan Hus v době ekumenismu 775

Srv ZLAacuteMAL B K Husově věrouce

129

zmařen)ldquo Posun kteryacute katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu zaznamenala staviacute podle něj

samotneacute evangeliacuteky před vyacutezvu k obnově bdquov pokaacuteniacute nad svou ciacuterkevniacute instituciacute nad svou tradiciacute

a v zaacutepase o jejich vnitřniacute pročištěniacuteldquo776

Proslov Josefa Berana kteryacute byl i pro českeacute evangeliacuteky

bdquosymbolem pronaacutesledovaneacuteho křesťanaldquo777

měl podle Smoliacuteka kouzelnou moc a stal se

bdquovyacutezvou aby změnili svůj vztah ke katolickyacutem bratřiacutem a sestraacutemldquo778

Podle J L Hromaacutedky kteryacute jako pozorovatel měl možnost se dokonce posledniacute čaacutesti

koncilniacutech jednaacuteniacute osobně zuacutečastnit přinesl sněm na němž katolictviacute definovalo že nechce daacutele

kraacutečet bdquocestou vyacutelučnosti a sebeopevňovaacuteniacuteldquo779

průlom pokud šlo o sebepoznaacuteniacute katolickeacute

ciacuterkve o jejiacute obnovu a jednotu křesťanů780

Pramenem sebepoznaacuteniacute se k velkeacute radosti

evangelickeacuteho teologa stalo Piacutesmo svateacute jež bylo postaveno do středu koncilniacuteho děniacute čiacutemž byla

zrelativizovaacuteno povrchniacute vymezeniacute evangelickyacutech ciacuterkviacute jako bdquociacuterkviacute Božiacuteho slovaldquo a katolickeacute

ciacuterkve jako bdquociacuterkve tradiceldquo Koncil se stal přiacuteležitostiacute aby si katolickaacute ciacuterkev uvědomila svoji

univerzaacutelnost a sama sebe objevila jako bdquoobecenstviacute poutniacutekůldquo tvořiacuteciacute Božiacute lid Vyacuterazem

bdquoduchovniacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo řiacutemskyacutech katoliacuteků je podle teologa zdůrazněniacute služebneacute povahy

papežskeacuteho primaacutetu Hromaacutedka oceňuje teacutež vyzdviženiacute kolegiality biskupů a prohloubeniacute

myšlenky všeobecneacuteho kněžstviacute jež nachaacuteziacute svoje vyjaacutedřeniacute v liturgii781

bdquoOpravdoveacute

sebepoznaacuteniacute viacutery a ciacuterkve působiacute obnovu vnitřniacuteho životaldquo miacuteniacute autor a dodaacutevaacute že tato obnova

se promiacutetla vyacuterazně do antropologickeacute a ke světu otevřeneacute pastoračniacute koncepce vyjaacutedřeneacute

konstituciacute Gaudium et spes bdquoDuch konstituce o ciacuterkvi ve světě lišiacute se (hellip) toacutenem pastyacuteřskeacute

služebnosti zaacutejmu o člověka a porozuměniacutem (hellip) od způsobu jak ciacuterkev (nejen katolickaacute) často

si počiacutenala v poměru ke světuldquo782

Otaacutezka jednoty křesťanů zůstaacutevaacute i nadaacutele bdquootaacutezkou velmi

jemnouldquo783

jejiacutež podstatnaacute teacutemata (včetně samotneacute podoby takoveacute jednoty) na sveacute řešeniacute teprve

čekajiacute Koncil však vytvořil pro dalšiacute dialog noveacute ovzdušiacute a umožnil že Hromaacutedka za

evangeliacuteky je schopen řiacuteci bdquoza staryacutemi dogmatickyacutemi i ciacuterkevniacutemi rozdiacutely začiacutenaacuteme pociťovat

dech našeho bratra na druheacute straněldquo784

Za CČS kteraacute v době konaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu dovršila svoji nesnadnou cestu od

svobodneacuteho křesťanstviacute k ekumenickeacutemu společenstviacute ciacuterkviacute tiacutem že se stala plnopraacutevnyacutem

členem SRC promluvil jejiacute bohoslovec Zdeněk Trtiacutek jenž přispěl vyacuterazně k orientaci ciacuterkve

směrem k prohloubeniacute biblickyacutech kořenů viacutery Trtiacutek poznal že vyrovnaacuteniacute se s usneseniacutemi

koncilu kteraacute vyjadřujiacute posun bdquood apologetickeacute uzavřenosti k dialogickeacute otevřenostildquo musiacute byacutet

praacutevě pro jeho bdquociacuterkev a jejiacute modernizmem určeneacute poslaacuteniacute životně důležiteacuteldquo bdquoIgnorace nebo

pouhaacute negace by se pro naše křesťanskeacute a ciacuterkevniacute poslaacuteniacute stala osudnouldquo785

Pokud jde

776

SMOLIacuteK J Ciacuterkev reformovatelnaacute pravdou In Křesťanskaacute revue XXXII5 (1965) s 122 777

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 778

SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 78 779

Ze zimniacuteho faraacuteřskeacuteho kurzu In Křesťanskaacute revue XXXI3 (1964) s 52-53 780

Srv HROMAacuteDKA JL Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil In FILIPI P (ed) Do nejhlubšiacutech hlubin Život setkaacutevaacuteniacute

teologie Praha Kalich 1990 s 254 781

Srv tamteacutež s 255-259 782

Tamteacutež s 260 783

Tamteacutež s 261 784

Tamteacutež s 262 785

TRTIacuteK Z Dialog s marxismem a katolicismem In Theologickaacute revue 22-3 (1969) s 173

130

o ekumenickou problematiku autor upozorňuje na nejednoznačnost kteraacute podle něj vyplyacutevaacute

z vyacutepovědiacute koncilu jež hovořiacute současně o neporušitelneacute jednotě existujiacuteciacute v řiacutemskeacute ciacuterkvi

a přesto vyzyacutevaacute k hledaacuteniacute jednoty mezi všemi křesťany a ptaacute se zdali nejde z katolickeacute strany

opět jen o požadavek naacutevratu Praacutevě miacutera katolickeacuteho ekumenismus se stane do budoucna

určujiacuteciacutem prvkem dialogu s niacutem Třebaže podle Trtiacuteka doposud neniacute jasneacute nakolik se změnil

postoj katolickeacute ciacuterkve nejen k nekatolickyacutem křesťanům ale k nekatolickyacutem ciacuterkviacutem jako

takovyacutem je přesvědčen o tom že bdquokatolicismus se skutečně obnovuje a měniacuteldquo a že se zde

nejednaacute o taktiku ke ktereacute je třeba zaujmout postoj nedůvěry a negace Teolog přiznaacutevaacute že

koncil se přibliacutežil některyacutem reformaacutem jejichž realizaci požadovali kněžiacute ndash zakladateleacute CČS

a tudiacutež se zvlaacuteštniacutem způsobem praacutevě tato ciacuterkev musiacute připravit na dialog a pokoncilniacutem

katolictviacutem Jak Pokaacuteniacutem uacutesiliacutem o bdquovlastniacute obrodu revizi a prohloubeniacute na zaacutekladě hlubšiacuteho

osvojeniacute biblickeacute zvěsti a proniknutiacute ke svyacutem nejhlubšiacutem kořenůmldquo786

323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni

Vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se promiacutetly zcela konkreacutetně do skutečnosti že

katolickaacute ciacuterkev navaacutezala i v našich zemiacutech oficiaacutelně a na nejvyššiacute uacuterovni vztahy s nekatolickyacutemi

ciacuterkvemi otevřela teologickyacute dialog zapojila se do ekumenickyacutech snah ba dokonce některeacute

z nich sama iniciovala Ekumenickaacute vniacutemavost poznamenala ve druheacute polovině šedesaacutetyacutech let

vyacuteznamně i projevy života katolickeacute ciacuterkve jako celku787

Svědkem ekumenickeacute proměny je

mimo veškerou pochybnost pastyacuteřskyacute list apoštolskeacuteho administraacutetora biskupa Tomaacuteška

z dubna r 1967 kteryacutem byla vyhlaacutešena sedmiletaacute přiacuteprava na mileacutenium založeniacute pražskeacuteho

biskupstviacute Jeho slova můžeme chaacutepat jako rozvinutiacute koncilniacuteho projevu kardinaacutela Berana

Rovněž Tomaacutešek totiž připomněl pyacutechu tvrdohlavost a nelaacutesku katoliacuteků v době husitskeacute

a pobělohorskeacute a dodal bdquoProto přiacuteprava na toto jubileum nemůže bratři a sestry zažiacutet jinak než

tiacutem že se pokorně vyznaacuteme ze všech těchto vin za sebe i za sveacute duchovniacute předky a poprosiacuteme ty

jimž bylo ukřivděno aby naacutem ve svyacutech potomciacutech odpustili a naše slovo přijali tak jak je

miacuteněnoldquo788

Současně ujistil o odpuštěniacute křivd ktereacute byly způsobeny českyacutem katoliacutekům a vyzval

ostatniacute křesťany bdquoaby po dlouheacutem obdobiacute cizoty a neporozuměniacute se spojili v těchto sedmi letech

přiacutepravy s naacutemi pomohli naacutem svou modlitbou prolomit nebesa a vyprosit naacutem milost osviacuteceniacute

a požehnaacuteniacuteldquo789

786

Tamteacutež s 179 787

Jako přiacuteklad takoveacuteto vniacutemavosti uveďme pozdrav křesťanům nekatolickyacutech ciacuterkviacute kteryacute vydalo ustavujiacuteciacute

shromaacutežděniacute Diacutela konciloveacute obnovy 14 května 1968 na Velehradě srv Berichte und Gruumlsse unseren Freunden In

Via 13 (1968) posledniacute strana obaacutelky Daacutele zmiňme že třeba Vaacuteclav Vaško na podzim 1969 vypracoval

ekumenicky formulovaneacute Zaacutesady spolupraacutece křesťanskyacutech ciacuterkviacute v Československu při jejich uplatňovaacuteniacute

v občanskeacutem životě srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 788

TOMAacuteŠEK F Vyhlaacutešeniacute sedmileteacute přiacutepravy k tisiacutecileteacutemu vyacuteročiacute založeniacute biskupstviacute v Praze ndash duben 1967 (z

15 dubna 1967) In Pastyacuteřskeacute listy 1945 ndash 2000 Arcidieceacuteze pražskaacute s 150 789

Tamteacutež s 150-151 Kupřiacutekladu Synodniacute rada ČCE přijala Tomaacuteškovo poselstviacute bdquos vděčnostiacute a plnyacutem

porozuměniacutemldquo (List synodniacuteho seniora Haacutejka biskupu Tomaacuteškovi ze dne 24 dubna 1967 In ARCHIV ČCE

Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974) konkreacutetnějšiacute ekumenickeacute kroky však během přiacuteprav

podniknuty nebyly Samotneacute oslavy milenia v r 1973 pak zcela zanikly v atmosfeacuteře bezmocnosti typickeacute pro

obdobiacute nastupujiacuteciacute normalizace srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 50

131

Naacutesilneacute ukončeniacute obrodnyacutech snah o bdquosocialismus s lidskou tvaacuteřiacuteldquo v srpnu 1968 přivedlo

křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti k tomu aby dohromady manifestovali svoji solidaritu se staacutetniacutem

vedeniacutem i s polednovou reformniacute politikou společnyacutem prohlaacutešeniacutem790

V lednu roku 1969 a 1970

se Praha stala miacutestem ekumenickyacutech bohoslužeb ke kteryacutem pozvala do svyacutech kostelů katolickaacute

ciacuterkev a jichž se zuacutečastnili jak pravoslavnyacute metropolita Dorotej tak patriarcha CČS Novaacutek

a daacutele pak synodniacute senioři ČCE Haacutejek a Kejř a tajemniacutek Ciacuterkve bratrskeacute Site791

Ekumenickaacute

modlitebniacute setkaacuteniacute se však organizovala i jinde ERC na sveacutem plenaacuterniacutem zasedaacuteniacute 18 března

1969 pozvala ke spolupraacuteci ve svyacutech greacutemiiacutech zaacutestupce Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve což podmiacutenila

uacutečastiacute svyacutech delegaacutetů na ekumenickyacutech podniciacutech katolickyacutech Od takoveacuteho kroku si ERC

slibovala zvlaacuteště většiacute prohloubeniacute teologickeacuteho dialogu mezi ciacuterkvemi zbaveniacute se škodliveacuteho

formalismu ve vzaacutejemnyacutech vztaziacutech a konkreacutetnějšiacute spolupraacuteci při plněniacute společneacuteho poslaacuteniacute792

Katolickaacute ciacuterkev rozviacutejela svoji ekumenickou angažovanost v souladu s Ekumenickyacutem

direktaacuteřem jehož prvniacute čaacutest byla Sekretariaacutetem na podporu jednoty křesťanů promulgovaacutena

v květnu 1967 Při pražskeacutem a olomouckeacutem arcibiskupstviacute vznikly ekumenickeacute komise

v Teologickeacute komisi při Sboru ordinaacuteřů ČSSR založeneacute r 1970 byli v raacutemci jejiacute teologickeacute

sekce jmenovaacuteni ekumeničtiacute experti (O Balcar A Mandl)793

Na zaacutekladě dohody mezi

biskupem Tomaacuteškem a Synodniacute radou ČCE se pak začala v teacutemže roce schaacutezet společnaacute

katolicko-evangelickaacute komise jejiacutemž hlavniacutem předmětem byl rozhovor o křtu a konfesně

smiacutešenyacutech manželstviacutech794

Ciacutelem dialogu měly byacutet dohody o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute platnosti křtu

k jejichž uzavřeniacute nabaacutedal praacutevě direktaacuteř795

a recepce nedaacutevnyacutech vyjaacutedřeniacute magisteria katolickeacute

ciacuterkve ke smiacutešenyacutem manželstviacutem jak je obsahovaly dokument Kongregace pro nauku viacutery De

matrimoniis mixtis z 18 března 1966 a motu proprio Pavla VI Matrimonia mixta z 31 března

1970 Jednaacuteniacute ekumenickeacute komise kteryacutem předsedali za katolickou stranu Antoniacuten Mandl a za

evangelickou Josef Smoliacutek však nakonec žaacutedneacute společně formulovaneacute dohody nepřinesla

K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute zaujali češtiacute biskupoveacute a kapitulniacute vikaacuteři samostatneacute stanovisko

ktereacute se de facto krylo s obsahem papežskeacuteho dokumentu796

Synodniacute rada ČCE rozeslala

s vědomiacutem ekumenickeacute komise svyacutem sborům prohlaacutešeniacute v němž vyjaacutedřila svůj nesouhlas

s požadovanyacutem přiacuteslibem katolickeacute strany kteraacute se před sňatkem zavazuje že udělaacute vše proto

aby potomci byli vychovaacuteni v katolickeacute viacuteře což uacutedajně nerespektuje svobodu vzaacutejemneacuteho

790

Srv PIŠKULA J Božiacute spolupracovniacuteci Pražskeacute jaro srpnovaacute okupace a českeacute ciacuterkve In Getsemany 7-8 (2010)

s 173-196 791

Srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 792

Srv PEŠKOVAacute M Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute In Via 27 (1969) s 112 793

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute s 152-164 794

Komise teacutež projednaacutevala společneacute ekumenickeacute zněniacute Apoštolskeacuteho vyznaacuteniacute viacutery a Modlitby Paacuteně srv BOUŠE

B K textoveacute uacutepravě Apostolika a modlitby Paacuteně (V leacutetě 1991) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH

2000 s 75-76 795

Srv SEKRETARIAacuteT PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Directorium oecumenicum Pars prima Ad totam

Ecclesiam (z 14 května 1967) In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede

1963-1967 Bologna Dehoniane 1992 čl 1202-1213 796

Srv BISKUPOVEacute A KAPITULNIacute VIKAacuteŘI ČSR Prohlaacutešeniacute biskupů a kapitulniacutech vikaacuteřů k noveacute uacutepravě

uzaviacuteraacuteniacute naacutebožensky smiacutešenyacutech manželstviacute ndash zaacuteřiacute 1970 (z 28 zaacuteřiacute 1970) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute s 207-208

132

vztahu manželů a svobodu evangelickeacute strany797

Co se tyacuteče problematiky křtu vyloučilo

dosaženiacute konsensu předevšiacutem rozpuštěniacute katolickeacuteho teologickeacuteho vyacuteboru při sboru ordinaacuteřů

kteryacute ekumenickyacute dialog z katolickeacute strany zaštiťoval798

324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo799

Maacutelokdo z českyacutech katolickyacutech teologů promyacutešlel otaacutezku jednoty křesťanů tak

intenzivně jako praacutevě kněz Antoniacuten Mandl A nejen promyacutešlel Jeho teologickaacute reflexe šla ruku

v ruce s osobniacutem stykem s evangelickyacutemi duchovniacutemi kteřiacute se stali jeho přaacuteteli800

Mandl se

podiacutelel na vytvaacuteřeniacute ekumenickyacutech společenstviacute kteraacute se snažila najiacutet konkreacutetniacute podoby

ekumenickeacuteho soužitiacute a byl zaacuteroveň spiritus movens oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech kroků ktereacute

koncem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute podnikla u naacutes katolickaacute ciacuterkev Ekumenickeacute působeniacute jež

Mandl coby nedaacutevno propuštěnyacute vězeň opravdu bdquožil a nikoliv pouze hraacutelldquo podle J P Ondoka

bdquopoložilo zaacuteklad pro dalšiacute rozvoj ekumenickeacute praxe kteraacute se však nemohla plně rozvinout v dalšiacute

represivniacute faacutezi politickeacuteho vyacutevoje u naacutesldquo801

Mementem pro českou ekumenu se stala dokonce

i pohřebniacute liturgie naacutesledujiacuteciacute předčasnou smrt Antoniacutena Mandla ktereacute se zuacutečastnilo mnoho

evangelickyacutech faraacuteřů a při niacutež slovem kaacutezaacuteniacute posloužil teolog Josef Smoliacutek802

Chceme-li charakterizovat hlavniacute rysy Mandlovy bdquoekumenickeacute teologieldquo můžeme jako

prvniacute bod předeslat uacutezkou souvislost kterou spatřoval mezi jednotou křesťanů a jejich životem

Již ve sveacutem prvniacutem přiacutespěvku kteryacute otaacutezce jednoty věnoval kraacutetce po 2 světoveacute vaacutelce803

autor

prohlašuje že rozděleniacute mezi křesťany nemaacute přiacutečinu jen ve věroučnyacutech sporech nyacutebrž je

hluboce zakořeněneacute v antipatiiacutech a předsudciacutech bdquojejichž moc a vliv je daleko většiacute než by se

snad na prvniacute pohled zdaacuteloldquo Z toho důvodu se v problematice jednoty ciacuterkve nejednaacute bdquopouze o

nějakeacute teoretickeacute dohodnutiacute nyacutebrž o konkreacutetniacute život a to praacutevě ve věcech jež se dotyacutekajiacute

nejhlubšiacutech straacutenek lidskeacute bytostildquo804

Pracovat pro jednotu tak předevšiacutem znamenaacute bdquožiacutet svou

viacuteruldquo Mandl je přesvědčen o tom že k zaceleniacute rozpolceneacuteho křesťanstva nelze dojiacutet nějakou

vnějšiacute cestou ta bdquomůže přijiacutet jen zevnitř z touhy po plnosti křesťanskeacuteho životaldquo805

Antoniacuten Mandl rozeznal v ekumenismu jeden z bdquopožadavků přiacutetomneacute chviacuteleldquo na kteryacute je

třeba ndash v duchu jeho teologickeacuteho kreacuteda ndash odpovědět806

Ekumenismus byl pro něj bdquotouha

797

Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha Diacutel prvniacute s 190-191 kde je citovaacutena

podstatnaacute čaacutest tohoto vyjaacutedřeniacute K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute se ČCE vraacutetiacute později ještě na sveacutem synodu r 1985 798

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute s 163-164 799

Tak nazyacutevaacute Antoniacutena Mandla ve sveacutem medailonku VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho

ekumenismu In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed) bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute

katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-58 800

Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed)

bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce s 52 801

Tamteacutež 802

Srv SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec ekumenismu 803

Srv MANDL A Jednota křesťanstva In Katoliacutek IX2 (1946) s 1-2 804

Tamteacutež s 1 805

Tamteacutež s 2 806

Srv VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 55

133

autentickaacute rodiacuteciacute se ne z vnějšiacutech naacutetlaků a popudů nyacutebrž z viacutery a vnitřniacuteho přesvědčeniacuteldquo807

a jako takovyacute tento fenomeacuten nemůže žaacutedneacuteho křesťana nechat lhostejnyacutem Modlitba společneacute

naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a hlavně prohloubeniacute bratrskyacutech vztahů jsou cestami jež vedou

k odstraněniacute vzaacutejemneacuteho neporozuměniacute a nepochopeniacute

Zvlaacuteštniacute vyacutezvou před kterou stojiacute nediacutelně všichni křesťaneacute v českyacutech zemiacutech v obdobiacute

bdquoPražskeacuteho jaraldquo bylo podle Mandla daacutet bdquokřesťanskou odpověď na otaacutezky a touhy lidiacute zvlaacuteště

mladyacutech našiacute doby a našiacute situaceldquo808

bdquoČeskeacute křesťanstviacuteldquo ktereacute ukazuje na konkreacutetniacute tvaacuteř

univerzaacutelniacuteho Krista nesmiacute Kristovu božskou osobu zastiacutenit lidskyacutemi nedostatky nyacutebrž je

povolaacuteno vykonat opravdovyacute bdquokřesťanskyacute činldquo jež bude miacutet podobu bdquotvořiveacuteho myšleniacute

i tvořiveacuteho diacutelaldquo809

Takovyacute čin k němuž jsou křesťaneacute dnes vyzyacutevaacuteni musiacute vyrůst z viacutery

v Krista z nitra osoby a z vědomiacute jednoho a teacutehož křtu kteryacute jsme svobodně přijali Maacute-li byacutet

ekumenickeacute hnutiacute autentickeacute je třeba aby vychaacutezelo z nejhlubšiacutech zdrojů a vedlo

ke bdquokřesťanskeacutemu jednotneacutemu činuldquo Češtiacute katoliacuteci pak k takoveacutemuto ekumenickeacutemu činu majiacute

přispět permanentniacute snahou o to zbavovat se tiacuteže minulosti odstraňovat zakořeněneacute předsudky

a učit se rozlišovat mezi podstatnyacutem a druhotnyacutem Jako křesťaneacute jsme povolaacuteni vyjaacutedřit

radostnou zvěst pro naši dobu a přitom nesmiacuteme interpretovat sebe abychom se nestali bdquozajatci

časovostildquo bdquoDalšiacute cesta i konečnyacute ciacutel nejsou již v našiacute moci nyacutebrž diacutelem Ducha Svateacuteho Ducha

jednoty a životaldquo810

Jistě dějiny bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo jsou plneacute sporů a nesvaacuterů co však všechny strany

spojovalo byla společnaacute viacutera v Krista Hlavniacutem omylem minulosti bylo podle Mandlova naacutezoru

propojeniacute křesťanstviacute s politickou mociacute symbolizovaneacute sňatkem trůnu a oltaacuteře Viacutera se ovšem

rodiacute ze bdquosvobodneacuteho a laacuteskyplneacuteho rozhodnutiacute pro Kristaldquo811

a praacutevě k němu jsou v současnyacutech

poměrech vytvořeny přiacutezniveacute předpoklady za prveacute totiž jedni křesťaneacute už dnes nemohou

diskriminovat druheacute a tudiacutež se nemusiacuteme jeden druheacuteho obaacutevat za druheacute přijetiacutem praacuteva na

naacuteboženskou svobodu uznaacutevaacuteme že jsme si rovni jak před společnostiacute tak mezi sebou

navzaacutejem Naši křesťanskou bliacutezkost můžeme jako češtiacute katoliacuteci a nekatoliacuteci vyjaacutedřit praacutevě

zaacutevazkem ve věci svobody Mandl piacuteše bdquoJedni jako druziacute usilujeme nejen o svou vlastniacute

svobodu ale i o svobodu pro ty druheacute i ta je naacutem nedotknutelnaacuteldquo V tomto akcentu teolog

navaacutezal na koncilniacute řeč kardinaacutela Berana o niacutež byl přesvědčen že bdquodo českeacute země rozprostřela

noveacute ekumenickeacute ovzdušiacuteldquo812

V čem Antoniacuten Mandl nachaacutezel ekleziologickyacute fundament sveacuteho pojetiacute ekumenismu

Byla to eschatologicky otevřeneacute pojetiacute ciacuterkve jako Božiacuteho lidu bdquokteryacute jde za Kristovyacutemi

zasliacutebeniacutemildquo813

Praacutevě důraz na tuto koncepci dovolil Mandlovi v jeho vystoupeniacute na 17 synodu

ČCE ktereacuteho se na podzim 1971 spolu s B Bouše a J Zvěřinou zuacutečastnil nastiacutenit to společneacute

807

MANDL A Cesty k jednotě In Via 21 (1969) s 1 808

TENTYacuteŽ Českeacute křesťanstviacute In Studie 44 (1975) s 143 809

Tamteacutež 810

MANDL A Cesty k jednotě 811

TENTYacuteŽ Obnova jednoty křesťanstviacute aneb zamyacutešleniacute nad ekumenismem In POHŮNKOVAacute D ndash VAŠKO V

(ed) Cyrilometodějskyacute kalendaacuteř 1970 Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 37 812

TENTYacuteŽ Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 813

Tamteacutež s 1

134

co spojuje českeacute katoliacuteky s našimi reformačniacutemi křesťany V tomto projevu kteryacute byl bdquozaacuteroveň

jakyacutemsi Mandlovyacutem duchovniacutem vyznaacuteniacutem a odkazemldquo814

jenž ho několik měsiacuteců před smrtiacute

dokonce připravil o staacutetniacute souhlas teolog prohlaacutesil že jak v katolickeacute tak v evangelickeacute ciacuterkvi je

to vždy jeden a tentyacutež Božiacute lid kteryacute je na cestě k budouciacutem odměnaacutem815

Jelikož to co je

bdquokřesťanskeacuteldquo neztělesňuje pouheacute minimum na němž se jako ciacuterkve můžeme dohodnout ale

představuje bdquojaacutedro věcildquo ktereacute je oživujiacuteciacutem způsobem přiacutetomneacute a uskutečňovaneacute v různyacutech

ciacuterkviacutech musiacute se staacutet naacutevrat k tomu co je ryze bdquokřesťanskeacuteldquo i českou ekumenickou cestou Majiacute-

li se křesťaneacute staacutet bdquosoliacute českeacute zeměldquo pak musiacute ekumenickaacute praacutece podle slov Antoniacutena Mandla

postupovat čtyřmi směry bdquospolečně pronikat v tajemstviacute Kristovo společně vydaacutevat svědectviacute

Kristu v současneacute době společně odpoviacutedat křesťanskou odpovědiacute na otaacutezky současneacute doby

a společně řešit sveacute vnitřniacute probleacutemyldquo816

33Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy v

obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute

Nejen prvniacute květy českeacuteho ekumenismu ale teacutež mnohaacute ostatniacute znameniacute naděje nejen

v ciacuterkvi ale samozřejmě teacutež ve společnosti ovšem nepřečkaly mraacutez kteryacute začal do

Československa proudit po invazi bdquospojeneckyacutech vojskldquo Varšavskeacute smlouvy 21 srpna 1968

Postupně byly odsouzeny k zaacuteniku rozviacutejejiacuteciacute se bilateraacutelniacute dialogy oficiaacutelniacutech zaacutestupců ciacuterkviacute

zaacutesahem staacutetniacute moci byly potlačeny snahy rozšiacuteřit vznikajiacuteciacute vztahy ekumenickeacute rady

s Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute ustat musel plodnyacute a ekumenicky otevřenyacute rozhovor křesťanskyacutech

intelektuaacutelů jehož ozvěnu bylo ještě možneacute zaslechnout ve velmi omezeneacute miacuteře během tajnyacutech

bytovyacutech seminaacuteřů Impulzy k jednotě křesťanů se staly spolu s dalšiacutemi vyacuteznamnyacutemi podněty

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pro miacutestniacute katolickou ciacuterkev po kraacutetkeacutem obdobiacute začiacutenajiacuteciacute recepce

vzdaacutelenou minulostiacute

Celaacute společnost se v našich zemiacutech staacutevaacute počaacutetkem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute

obětiacute tzv bdquonormalizaceldquo jejiacutemž ciacutelem bylo bdquozničeniacute modelu československeacuteho socialismu

(sbquosocialismu s lidskou tvaacuteřiacutelsquo) založeneacuteho na noveacute marxistickeacute antropologii kteraacute by oteviacuterala

prostor pro pluralistickou marxisticky orientovanou společnostldquo817

Politickaacute změna jejiacutemž

symbolem se stala okupace přinesla bdquokaacutedrovaacuteniacutemldquo rozděleniacute společnosti na ty kteřiacute s touto

změnou vyjaacutedřili souhlas a na ty kteřiacute se od niacute distancovali Někteřiacute jednotlivci se odhodlali

proti poměrům veřejně vyslovit a riskovat perzekuci Většina obyvatelstva Československa však

ovlaacutednuta strachem propadala rezignaci lhostejnosti bdquoapatii nezaacutejmu o nadosobniacute hodnoty

814

VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 57 815

Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 816

Tamteacutež s 3 817

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 40

135

nezaacutejmu o sveacute bližniacute duchovniacute pasivitě a depresildquo818

bdquoZa cenu duchovniacute a mravniacute krize

společnostildquo dosaacutehl totalitniacute režim krok za krokem toužebneacute bdquovnějšiacute konsolidaceldquo819

Pozorujeme-li život katolickeacute ciacuterkve teacute doby zaregistrujeme fenomeacuten kdy se vedle

staacutetem povolenyacutech leč kontrolovanyacutech ciacuterkevniacutech struktur organizuje a rozviacutejiacute bdquociacuterkev

podzemniacuteldquo Působeniacute duchovniacutech kteřiacute obdrželi bdquostaacutetniacute souhlasldquo je paralelně doprovaacutezeno

činnostiacute kněžiacute řeholniacuteků a skupin působiacuteciacutech ve skrytosti Svoji nanejvyacuteš přiacutenosnou roli vneacutest

mezi izolovaneacute českeacute křesťany informace o děniacute doma i v zahraničiacute plniacute v době sedmdesaacutetyacutech

a osmdesaacutetyacutech let samizdat a rovněž v cizině publikovaneacute časopisy a knihy Tato činnost souvisiacute

s českyacutemi exulanty za hranicemi ndash dalšiacutem jevem přiacuteznačnyacutem pro dobu normalizace

Abychom vystihli charakteristickeacute proudy českeacuteho ekumenismu ve zmiacuteněneacutem časoveacutem

obdobiacute budeme se nyniacute soustředit na čtyři oblasti na přiacutekladech vystihneme atmosfeacuteru

ekumenismu vystaveneacuteho dohledu staacutetu představiacuteme ekumenicky vyacuteznamneacute linie myšleniacute

františkaacutena B Bouše poukaacutežeme na ekumenickyacute rozměr hnutiacute protikomunistickeacuteho odporu

a daacuteme zazniacutet několika hlasům ktereacute chtěli českou ekumenu inspirovat z exilu

331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta

Aktivity na poli ekumenismu se podle představ normalizačniacute vlaacutedniacute garnitury měly

odviacutejet ndash nepočiacutetaacuteme-li přetrvaacutevajiacuteciacute činnost KMK ndash vyacutelučně za koordinace ERC kteraacute po

udaacutelostech bdquoosmašedesaacuteteacuteho rokuldquo přijala podobu dvou ke spolupraacuteci otevřenyacutech celků ERC

v ČSR a v SSR820

Kromě tohoto nejvyššiacuteho greacutemia v němž zaacuteměrně nebylo miacutesto pro ciacuterkev

katolickou byly jak dosvědčujiacute evangeličtiacute duchovniacute ve sveacutem listu z r 1977 ostatniacute ekumenickeacute

snahy bdquona sboroveacute a farniacute uacuterovni (hellip) společnaacute shromaacutežděniacute s ostatniacutemi ciacuterkvemi společneacute

modlitby praktickaacute spolupraacutece (hellip) omezovaacuteny a ciacutelevědomě potlačovaacutenyldquo821

Praacutece rady kteraacute

plnila funkci poradniacuteho orgaacutenu vedouciacutech představitelů ciacuterkviacute v niacute sdruženyacutech se v jejiacutech

odborech zaměřila v podstatě pouze na meziciacuterkevniacute vyacuteměnu informaciacute a zprostředkovaacuteniacute

kontaktů se zahraničiacutem822

Jde-li o koncepci ERC pak kromě toho že sdruženiacute bylo naacutestrojem podporujiacuteciacutem staacutetniacute

program bdquomiacuteroveacute spolupraacutece a dorozuměniacute se všemildquo823

hlaacutesilo se ideově k Hromaacutedkově pojetiacute

ekumenismu nikoliv primaacuterně jako snahy o jednotu nyacutebrž jako bdquometodyldquo kteraacute maacute veacutest skrze

kladnyacute vztah k jinyacutem křesťanskyacutem uacutetvarů k poznaacuteniacute křesťanskeacute univerzality i vlastniacute ciacuterkevniacute

tradice a otevřiacutet dveře ke vzaacutejemneacute spolupraacuteci824

Typickyacutem pro českyacute ekumenismus se tak

818

HAVEL V Dopis Gustaacutevu Husaacutekovi In TENTYacuteŽ O lidskou identitu Uacutevahy fejetony protesty polemiky

prohlaacutešeniacute a rozhovory z let 1969 ndash 1979 Praha Rozmluvy 1990 s 25 819

Tamteacutež s 30 820

Členskyacutemi ciacuterkvemi ERC v ČSR se staly CČS kteraacute na sveacutem sněmu r 1971 přijala do sveacuteho naacutezvu adjektivum

husitskaacute ČCE Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu Slezskaacute evangelickaacute ciacuterkev a v Bratrskaacute jednota baptistů

Ciacuterkev bratrskaacute (do 60 let 20 stoletiacute znaacutemaacute jako Jednota českobratrskaacute) Jednota bratrskaacute Evangelickaacute ciacuterkev

metodistickaacute Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu 821

Dokument českobratrskyacutech evangelickyacutech duchovniacutech In Studie 54 (1977) s 496 822

Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 236 823

Uacutevodem In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 6 824

Srv KAŇAacuteK M Ciacuterkevniacute děleniacute a sjednocovaacuteniacute In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 13

136

v pojetiacute ekumenickeacute rady opět staacutevaacute odkaz českeacute reformace jež sjednotil v r 1975 členskeacute

evangelickeacute a k reformačniacutemu odkazu hlaacutesiacuteciacute se ciacuterkve v bratrskeacute sounaacuteležitosti při přiacuteležitosti

čtyřsteacuteho vyacuteročiacute Českeacute konfese Praacutevě v niacute totiž bdquonaši reformačniacute otcoveacute [přispěli] ve věrnosti

evangeliu k dotvaacuteřeniacute vzaacutecneacute kultury snaacutešenlivosti v našich zemiacutechldquo 825

Zastavme se však nyniacute stručně u třiacute projevů českeacuteho ekumenismu ktereacute v socialistickeacutem

ghettu přesaacutehly okruh bdquonekatolickeacute ekumenyldquo a ktereacute majiacute naviacutec společneacuteho jmenovatele jiacutemž

je důraz na duchovniacute straacutenku snah vyjadřujiacuteciacutech křesťanskou jednotu Na tuto dimenzi

upozorňuje kromě každoročniacuteho aliančniacuteho tyacutedne modliteb kteryacute ani v době normalizace

ekumenickaacute rada nepřestala pořaacutedat zejmeacutena praacutece na ekumenickeacutem překladu Piacutesma svateacuteho

jenž evangelickyacute starozaacutekoniacutek Jan Heller nevaacutehal nazvat bdquoasi dodnes nejvyacuteznamnějšiacutem svědkem

českeacuteho novodobeacuteho ekumenismuldquo826

K tomuto diacutelu ktereacute iniciovali v r 1961 profesoři

evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Miloš Bič a Josef B Souček a na němž se zprvu podiacuteleli jen

češtiacute evangeliacuteci byly diacuteky kontaktům v Jirchaacuteřiacutech pozvaacuteni v průběhu šedesaacutetyacutech let teacutež katoliacuteci

(např J Sokol J Adaacutemek V Žilinskyacute) kteřiacute se stali po zaacutestupciacutech z ČCE druhou nejpočetnějšiacute

skupinkou Mezi překladateli teology a jazykovyacutemi odborniacuteky však najdeme teacutež křesťany

z Ciacuterkve bratrskeacute CČSH metodistickeacute i pravoslavneacute ciacuterkve Praacutece starozaacutekonniacute a novozaacutekonniacute

skupiny probiacutehala v etapaacutech kdy jednotlivyacutem překladatelům byly nejprve svěřeny přiacuteslušneacute čaacutesti

biblickyacutech knih ti pak svůj překlad představili v pleacutenu ostatniacutem a vypracovaacuteniacute konečneacute verze

předchaacutezely debaty vskutku nad každyacutem slovem827

Vědeckaacute naacuteročnost tohoto pozoruhodneacuteho

ekumenickeacuteho projektu kteryacute se podařilo zrealizovat v podmiacutenkaacutech vzdaacutelenyacutech ideaacutelu se měla

skloubit s jazykovou vytřiacutebenostiacute828

Kardinaacutel Tomaacutešek kteryacute praacutece sledoval a saacutem požaacutedal

překladatelskou skupinu o vypracovaacuteniacute překladu deuterokanonickyacutech knih v předmluvě

z vydaacuteniacute k cyrilometodějskeacutemu jubileu r 1985 piacuteše bdquoDuch kteryacute inspiroval autory Piacutesma sv

a kteryacute řiacutediacute Božiacute ciacuterkev vede v našiacute době všechny křesťany k staacutele hlubšiacute a upřiacutemnějšiacute snaze

o jednotu Ta musiacute vychaacutezet z jednoho Zjeveniacute z jednoho slova Božiacuteho z jedneacute bibleldquo829

Praacutevě

poznaacuteniacute a chaacutepaacuteniacute Božiacuteho slova a laacuteska k němu majiacute podle českeacuteho primase přispět ke

vzaacutejemneacutemu ciacuteli a vytouženeacute jednotě o kterou prosil Kristus

Do obdobiacute šedesaacutetyacutech let sahajiacute kořeny vlivu spirituality společenstviacute Taizeacute na českeacute

křesťany kteraacute jako spodniacute vody nepozorovaně nicmeacuteně blahodaacuterně oživovala ekumenickeacuteho

ducha u naacutes po celou dobu normalizace830

Do kontaktu s bratry sdiacutelejiacuteciacutemi v maleacute burgundskeacute

825

Prohlaacutešeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute v ČSR k 400 vyacuteročiacute Českeacute konfese In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 3

Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSSR 1965-1975 Jubileum 400 let od vydaacuteniacute Českeacute konfese 826

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 827

Srv SAacuteZAVA Z Tschechische oumlkumenische Bibeluumlbersetzung In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn

der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 s 100 BERAacuteNEK J ndash SOKOL J

Nebaacutet se a nekraacutest Praha Portaacutel 2003 s 58 828

Srv SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu osmdesaacutetyacutech let In Studie 126 (1989) s

445 829

TOMAacuteŠEK F Předmluva In Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně

deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute společnost 1996 s 6 Prvniacute vydaacuteniacute se objevilo r 1979 ndash ještě bez

deuterokanonickyacutech knih ndash ke čtyřsetleteacutemu vyacuteročiacute Bible kralickeacute Vydaacuteniacute obsahujiacuteciacute i deuterokanonickeacute knihy

plaacutenovaneacute k cyrilometodějskeacutemu vyacuteročiacute v r 1985 bylo ve skutečnosti vytištěno až o tři roky později 830

Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na

Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci Olomouc 2004

137

vesnici ekumenicky povolaacuteniacute k životu podle evangelniacutech rad vstoupili v době společensko-

politickeacuteho uvolněniacute katoličtiacute manželeacute Kaplanovi Ti v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech ve

sveacutem bytě každyacute paacutetek organizovali modlitebniacute večery před ikonou křiacuteže po způsobu jakyacutem

probiacutehajiacute modlitby v Taizeacute ndash tedy se zpěvy kaacutenonů v tichu adorace a s naslouchaacuteniacutem Božiacutemu

slovu Kromě toho od r 1981 staacuteli Kaplanovi u zrodu letniacutech ekumenickyacutech setkaacuteniacute jež se

konala v Jižniacutech Čechaacutech a kteryacutech se uacutečastnili převaacutežně mladiacute věřiacuteciacute z celeacute republiky

a z různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute831

Jiřiacute Kaplan ale i jiniacute naviacutec pořizovali překlady deniacuteků

a ostatniacutech textů představeneacuteho francouzskeacute komunity Rogera Schutze jež se pak tajně

rozšiřovaly Bratr Roger komunistickeacute Československo teacutež dvakraacutet osobně navštiacutevil stal se

tichyacutem svědkem mlčiacuteciacute ciacuterkve a byl přijat jak ve shromaacutežděniacutech katolickyacutech tak

i evangelickyacutech832

Pozoruhodnyacutem jistě zůstane rys že fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute v duchu Taizeacute zasaacutehl

nejen Prahu ale poměrně vyacuteznamně teacutež ciacuterkve a křesťany na Moravě (např v Olomouci

a Prostějově)833

Společně pronaacutešeneacute přiacutemluvy a děkovaacuteniacute vytvaacuteřely v zuacutečastněnyacutech postoj

otevřenosti a důvěry prohlubovaly atmosfeacuteru upřiacutemnosti a hlubokeacuteho vzaacutejemneacuteho pochopeniacute

kterou může způsobit pouze přiacutetomnost Krista Pramene smiacuteřeniacute a jednoty

Ryziacute ekumenickou vniacutemavostiacute se vyznačovalo vyhlaacutešeniacute Desetiletiacute duchovniacute obnovy

naacuteroda jež směřovalo k svatovojtěšskeacutemu mileacuteniu ktereacute připadalo na rok 1997 Projekt kteryacute

vzešel z okruhu spolupracovniacuteků Františka Tomaacuteška a kteryacute na každyacute rok přiacutepravy stanovil

teacutema vychaacutezejiacuteciacute z Desatera spojeneacute s osobou jednoho z českyacutech patronů chtěl oslovit nejen

českeacute katoliacuteky nyacutebrž otevřiacutet dveře ke spolupraacuteci všech lidiacute dobreacute vůle na hlubokeacute mravniacute

a duchovniacute obrodě společnosti834

Kardinaacutel Tomaacutešek se při teacuteto přiacuteležitosti obraacutetil na věřiacuteciacute všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes slovy sveacuteho velikonočniacuteho poselstviacute na jaře 1988 Cesta k oslavě

Vojtěchova jubilea se maacute podle něj neacutest zcela bez jakeacutehokoliv triumfalismu a vnějškovosti maacute

se naopak staacutet kajiacuteciacute poutiacute směřujiacuteciacute o usmiacuteřeniacute Vědomiacute křesťanskeacute odpovědnosti za svět

v němž žijeme bylo chaacutepaacuteno jako ryze duchovniacute iniciativa směřujiacuteciacute ke bdquozhojeniacute jizev našiacute

minulosti ale předevšiacutem k poctiveacutemu hledaacuteniacute pravdy vnitřniacutemu obraacuteceniacute a čerpaacuteniacute noveacute mravniacute

siacutelyldquo835

Opět s vyacuteslovnyacutem odkazem na koncilniacute proslov kardinaacutela Berana se jeho naacutestupce

vyjaacutedřil že bdquokatolickaacute ciacuterkev si nezakryacutevaacute svůj podiacutel viny na bolestnyacutech straacutenkaacutech našich dějinldquo

a obraacutetil na českeacute nekatoliacuteky aby se bdquobez rozdiacutelu denominaciacute přes hradby staletyacutech předsudků

(hellip) v celeacute bohateacute škaacutele svyacutech tradic a duchovniacutech zkušenostiacute a v naprosteacutem respektu a uacutectěldquo

svyacutemi podněty zapojili do zamyacutešleneacuteho diacutela836

Tato vyacutezva prohloubeniacute bratrstviacute v Kristu

831

Srv Taizeacute u naacutes In Studie 74 (1981) s 196-197 832

Srv Naacutevštěva Rogera Schutze v Praze In Studie 76-77 (1981) s 453 833

Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na

Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci s 25-32 834

Pro text programu vyhlaacutešeneacuteho o prvniacute neděli adventniacute r 1987 srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy In HANUŠ J

Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20 stoletiacute s antologiiacute textů s 293-297 835

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 (z 11 května 1988) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute s 509 836

Srv tamteacutež s 511

138

společnou službou naacuterodu kteraacute vychaacuteziacute z duchovniacuteho společenstviacute modlitby pak dodnes

zůstaacutevaacute poukazem na staacutele platneacute a plodneacute zdroje křesťanskeacute jednoty837

332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu

Kdo byl františkaacutenskyacute kněz a teolog Zdeněk Bonaventura Bouše838

Nespokojenyacute soliteacuter

anebo pravyacute vir ecclesiaticus heretik či bdquouacutezkostlivyacute svědek viacutery a karatel nepravostiacute ciacuterkveldquo839

kontroverzniacute myslitel prorok Ti kdo jej znali svědčiacute o člověku opravdoveacutem a současně až

přiacutekreacutem a neuacutestupneacutem vystaveneacutem vnějšiacutemu i vnitřniacutemu utrpeniacute ktereacute mu připravil jak

komunistickyacute režim tak nepochopeniacute jeho vlastniacute ciacuterkve pro jejiacutež obnovu zahořel zejmeacutena pod

vanutiacutem ducha koncilu840

Pokusme se načrtnout linie myšleniacute B Bouše kteraacute z něj činiacute

ojedinělou postavu na poli českeacuteho ekumenismu

Předně je nutneacute řiacuteci že otec Bonaventura byl mužem kteryacute byl otevřenyacute ekumenickyacutem

podnětům nejen ve svyacutech uacutevahaacutech ndash zvlaacuteště o liturgii ndash nyacutebrž saacutem se v čase bdquoekumenickeacuteho

jaraldquo podiacutelel byť kraacutetce po boku A Mandla na prvniacutech krůčciacutech oficiaacutelniacuteho dialogu mezi

ciacuterkvemi a svojiacute bratrskou otevřenostiacute navaacutezal osobniacute vztahy s mnoha českyacutemi evangeliacuteky

u nichž si vysloužil laacutesku a respekt841

Přitom rozhodně nebyl pouhyacutem nekritickyacutem

obdivovatelem protestantismu a na uacutediv nad tiacutem že pryacute svyacutemi naacutezory dokonce bdquopřekročil

reformacildquo reagoval zdůvodněniacutem že je to tiacutem že je bdquokatolickyacute a ne reformovanyacute faraacuteřldquo842

K obezřetnosti a rozlišovaacuteniacute vybiacutezel teacutež pokud šlo o některeacute projevy pravoslavneacute zbožnosti jejiacutež

bohoslužbu nicmeacuteně hluboce znal a miloval843

Ohlas reformačniacute spirituality nalezneme v samotneacutem Boušeho pojetiacute křesťanstviacute ktereacute

přijiacutemaacute jako paradox jenž je se všiacute naleacutehavostiacute vyjaacutedřen v Kristově křiacuteži V době kdy se podle

autora křesťanstviacute ocitlo v zajetiacute instituce ideologie může křesťany zachraacutenit pouze průnik

837

Bylo by zapotřebiacute zjistit nakolik byla tato vyacutezva pražskeacuteho arcibiskupa skutečně v českyacutech nekatolickyacutech

ciacuterkviacutech přijata Napřiacuteklad z odpovědi synodniacuteho seniora ČCE Josefa Hromaacutedky lze vyčiacutest že ačkoliv si vaacutežiacute

sebekritickeacuteho toacutenu jeho poselstviacute upozorňuje na nedostatečnyacute rozměr biblickyacutech kazatelskyacutech a eucharistickyacutech

teacutemat z nichž by měla obnova vychaacutezet Duchovniacute obnova naacuteroda nemůže byacutet pouze zaacuteležitostiacute jedneacute bdquoz sbquojednotlsquo

lidu Kristovaldquo Maacute-li se ovšem staacutet zaacuteležitostiacute ekumenickou je nutneacute aby byl zahaacutejen meziciacuterkevniacute rozhovor kteryacute

se nebude vyhyacutebat ani specifickyacutem otaacutezkaacutem jež se tyacutekajiacute ekumenickyacutech vztahů (např smiacutešenaacute manželstviacute ciacuterkve

v socialistickeacute společnosti a v sekularizovaneacutem prostřediacute eucharistickeacute společenstviacute) srv Dopis Josefa Hromaacutedky

Františkovi kardinaacutelovi Tomaacuteškovi ze dne 8 srpna 1988 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV4 Podrobnou

analyacutezu by vyžadovalo v jakeacute miacuteře se Desetiletiacute podařilo zrealizovat v raacutemci samotneacuteho jejiacuteho iniciaacutetora tedy

uvnitř katolickeacute ciacuterkve Na zaacutevěr Desetiletiacute doznali jejiacute biskupoveacute že vyacutezvy byly splněny jen zčaacutesti a bdquociacuterkev sama ndash

včetně naacutes pastyacuteřů ndash nedokaacutezala dostatečně ocenit vyacuteznam teacuteto iniciativy nedokaacutezala ji srozumitelně naplňovat a

nedovedla ji přesvědčivě srozumitelně a trpělivě nabiacutezet lidem mimo sveacute viditelneacute hraniceldquo (Poselstviacute českyacutech a

moravskyacutech biskupů všem lidem dobreacute vůle v Českeacute republice k zaacutevěru Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda In

Perspektivy 11 1997 s IV) 838

Zaacutekladniacute pramen ke studiu osobnosti a diacutela B Bouše představuje monografie NOVOTNYacute V Běda ciacuterkvi

Bonaventura Bouše bojujiacuteciacute Praha Karolinum 2012 839

Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 310 840

Srv RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha Vyšehrad 2009 s 91-131 841

BAacuteRTA Z Bonyho communio In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s

122 842

Srv BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 18 843

Srv tamteacutež s 18-19 Podle svědectviacute L Karfiacutekoveacute byla pravoslavnaacute liturgie bdquoz niacutež dokaacutezal po paměti citovat

rozsaacutehleacute pasaacuteželdquo Boušeho bdquovelkou vaacutešniacuteldquo srv KARFIacuteKOVAacute L Zemřel Bonaventura Bouše In Teologickyacute

sborniacutek 2 (2002) s 5

139

k bdquonezničitelneacutemu jaacutedruldquo jejich viacutery jiacutemž je bdquoslovo život a smrt Ježiacuteše Nazaretskeacuteholdquo844

Člověk kteryacute přijme Ježiacutešův životniacute postoj a smyacutešleniacute za sveacute je ovšem předem stejně jako jeho

Mistr odsouzen ke ztroskotaacuteniacute Blaacuteznovstviacute a bezmoc Božiacuteho kraacutelovstviacute musiacute přesto nejen

v životě křesťana ale i ciacuterkviacute převaacutežit touhu po moudrosti moci a bohatstviacute neboť našiacutem

jedinyacutem uacutekolem je hlaacutesat a dosvědčovat ukřižovaneacuteho a živeacuteho Krista Tato slovy Jana Hellera

bdquočistaacute a čiraacute teologie křiacuteže theologia crucis beze stopy triumfalismu a mocenskyacutech naacuterokůldquo845

kterou můžeme chaacutepat i jako variaci na teacutema přiacutetomneacute v teologii Martina Luthera staviacute

křesťanskeacute poslaacuteniacute pod naacuterok pošetileacute zvěsti o pšeničneacutem zrnu ktereacute přinese užitek jen tehdy

padne-li hluboko do půdy a odumře (srv J 1224)

Jak jsme již naznačili k poznaacuteniacute a prožiacutevaacuteniacute ciacuterkve v jejiacutem ekumenickeacutem rozměru

přivedlo českeacuteho františkaacutena liturgickeacute slaveniacute Božiacutech tajemstviacute Je-li ciacuterkev podle Boušeho jako

Božiacute lid přiacutetomna tam kde bdquose čtou Piacutesma a slaviacute večeře Paacuteně (hellip) tam kde se kaacuteže a vyznaacutevaacute

Paacuten Ježiacutešldquo846

pak praacutevě liturgie je miacutestem kde křesťanskeacute ciacuterkve projevujiacute svoji apostolicitu

a katolicitu Pokud jsou vskutku apoštolskeacute a katolickeacute vyznačujiacute se tiacutem že jejich bohoslužebneacute

řaacutedy bdquonavazujiacute na řaacutedy a tradice prvniacutech ciacuterkviacute doby apoštolskeacuteldquo a takeacute tiacutem že bdquojejich

shromaacutežděniacute majiacute s apoštolskyacutemi ciacuterkvemi a současnyacutemi ciacuterkvemi sesterskyacutemi stejnyacute obsahldquo

předevšiacutem spočiacutevajiacuteciacute v četbě a vyacutekladu Piacutesma a ve společneacutem stolovaacuteniacute847

Boušeho Malaacute

katolickaacute liturgika publikovanaacute jako samizdat počaacutetkem osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute vychaacutezejiacuteciacute

z bohoslužebneacute praxe rozvinuteacute zvlaacuteště ve filiaacutelniacutem kostele hostivařskeacute farnosti v Zaacuteběhliciacutech

kde určitou omezenou dobu působil nese stopy společenstviacute pro ktereacute byla typickaacute otevřenost

k evangelickyacutem křesťanům jež zahrnovala teacutež spoluuacutečast kolem stolu Paacuteně Opraacutevněnost praxe

tyacutekajiacuteciacute se intercommunio odvozoval Bouše na zaacutekladě sveacuteho přesvědčeniacute o tom

že ekumenismus neniacute myslitelnyacute bez vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute

bdquoA ciacuterkev lze jako apoštolskou uznat předevšiacutem tiacutem že přijmu s viacuterou jejiacute pozvaacuteniacute ke stolu

Paacuteněldquo848

Zmiacutenku si zasloužiacute nevšedniacute ekumenickaacute citlivost kterou autor projevil v oblasti

liturgickeacuteho zpěvu když ukaacutezku bohatstviacute duchovniacutech piacutesniacute z utrakvistickyacutech bratrskyacutech

reformačniacutech i barokniacutech zpěvniacuteků shromaacuteždil ve sveacutem naacutevrhu maleacuteho kancionaacutelu849

Z ekumenickeacuteho hlediska se Bouše pokoušel promyacutešlet pojem katolicity ciacuterkve kteraacute

byla podle něj přiacutevlastkem prostupujiacuteciacutem napřiacuteč denominacemi Katolickou je ciacuterkev kteraacute věřiacute

v bdquoobecnost spaacutesy skrze Kristaldquo a tedy nevylučuje nikoho a je bdquozajedno s každyacutem kdo maacute

smyacutešleniacute Kristovoldquo Žaacutednaacute křesťanskaacute obec si tak nemůže katolicitu přisvojovat sama pro sebe

vždyť by se stala sektou Ovšem nesmiacute ji ani upiacuterat žaacutedneacute bdquosesterskeacute obci v niacutež se kaacuteže a

844

BOUŠE B Paradox křesťanstviacute (1978) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 138 845

HELLER J bdquoCiacuterkev je tu předem k tomu aby dřiacutev nebo později nebylaldquo Diskuse nad textem B Bouše In

Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 6 846

BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) s 18 847

Srv TENTYacuteŽ Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 38 848

Tamteacutež s 144 Na tyto bdquoprorockeacute přesahy k interkomuniu na nezapomenutelnaacute velikonočniacute setkaacuteniacute na Hod Božiacute

v Zaacuteběhliciacutech a Ponděliacute velikonočniacute v evangelickeacutem sboru v Nusliacutech a některaacute dalšiacute jež naacutem dovolovaly zažiacutet cosi

z budouciacute jednotyldquo vzpomiacutenaacute VENTURA V Čemu jsem se naučil In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura

Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s 121 849

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 183-129

140

vyznaacutevaacute tentyacutež Kristus a v niacutež se křtiacute tyacutemž křtem Ducha Svateacuteho a ohněldquo850

Katolicita pro

Boušeho neniacute souhrnem všech přiacutetomnyacutech dokonalostiacute kteryacute by činil křesťanstviacute ahistorickyacutem a

vaacutezanyacutem na jedno miacutesto nyacutebrž otevřenostiacute vůči plnosti kteraacute přichaacuteziacute z eschatonu

od přichaacutezejiacuteciacuteho Krista Pro všechny ciacuterkve pak viacutera v katolicitu představuje neustaacutelou vyacutezvu

nepřisvojit si vyacutelučneacute praacutevo na autenticitu a uzavřiacutet se tak druhyacutem i světu Takovyacute postoj by

nepřivodil nic jineacuteho než ztraacutetu nejen katolicity ale teacutež ryziacute ortodoxie či evangelictviacute Ciacuterkev

kteraacute by takovyacute postoj zaujala podle Boušeho slov bdquozrazuje Paacutena Ježiacuteše a podle velikosti tohoto

sveacuteho hřiacutechu přestaacutevaacute byacutet ciacuterkviacute Kristovouldquo851

333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu

Chceme-li hovořit o domaacuteciacutem disentu v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho

stoletiacute znamenaacute to mluvit předevšiacutem o Chartě 77 kteraacute sama sebe ve sveacutem prvniacutem prohlaacutešeniacute

definovala jako bdquovolneacute neformaacutelniacute a otevřeneacute společenstviacute lidiacute různyacutech přesvědčeniacute různeacute viacutery a

různyacutech profesiacute ktereacute spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektovaacuteniacute občanskyacutech

a lidskyacutech praacutev v našiacute zemi i ve světěldquo852

Hnutiacute vyvěrajiacuteciacute z vědomiacute spoluzodpovědnosti za

obecneacute poměry a z přesvědčeniacute o smyslu občanskeacute angažovanosti bylo společenstviacutem lidiacute jež

spojila dohromady solidarita přaacutetelstviacute a starost o ideaacutely ktereacute sdiacuteleli a zastaacutevali svyacutem životem i

praciacute853

Šlo o vizi jejiacutež zaacuteklady jak s odkazem na Jana Patočku popisuje Pavel Ambros

spočiacutevaly bdquona intuici sbquosolidarity otřesenyacutechlsquo to je těch kteřiacute hledajiacute svou vlastniacute identitu a žijiacute

zaacuteroveň plně i současnyacutemi potřebami našeho zraněneacuteho světaldquo854

Charta vyvolala uvnitř křesťanskyacutech ciacuterkviacute diferencovanyacute postoj jak doklaacutedaacute skutečnost

že na nejvyššiacute uacuterovni se oficiaacutelniacute představiteleacute ciacuterkviacute pro deklarovanou apolitičnost či loajalitu

vůči komunistickeacutemu režimu od hnutiacute distancovali Otazniacuteky v ciacuterkevniacutem prostřediacute vzbuzovala

teacutež přiacutetomnost exkomunistů v Chartě855

Obavy a rezervovanost byly do jisteacute miacutery zapřiacutečiněny i

skutečnostiacute že ani Charta nebyla imunniacute vůči infiltraci ze strany Staacutetniacute bezpečnosti Svůj podpis

pod jejiacute programoveacute prohlaacutešeniacute nicmeacuteně připojili kromě občanů mnoha stavů a povolaacuteniacute rovněž

teologoveacute Milan Balabaacuten Bonaventura Bouše Jakub S Trojan Josef Zvěřina dalšiacute teacuteměř

třiciacutetka duchovniacutech předevšiacutem z katolickeacute ciacuterkve a z ČCE856

K signataacuteřům patřili mj

organizaacutetoři vzpomenutyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů katoličtiacute laici Jiřiacute Němec a Jan Sokol Mezi

mluvčiacute kteřiacute zastupovali Chartu navenek jednali jejiacutem jmeacutenem a vydaacutevali jejiacute jednotlivaacute

prohlaacutešeniacute patřili z evangelickeacute strany např filosof Ladislav Hejdaacutenek pedagožka Božena

850

BOUŠE B Věřiacutem v svatou ciacuterkev obecnou In TENTYacuteŽ Epilegomena s 24 851

Tamteacutež s 26 852

Prohlaacutešeniacute Charty 77 (z 1 ledna 1977) In PREČAN V (ed) Charta 77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute

k demokratickeacute revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute

literatury 1990 s 12 853

Srv tamteacutež 854

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 61 855

Srv MLYNAacuteŘ Z Exkomunisteacute a křesťaneacute v Chartě 77 In Studie 59 (1978) s 414-427 MEDEK I Křesťaneacute a

exkomunisteacute nejen v Chartě 77 In Studie 62 (1979) s 147-149 856

Srv ŠIMSA J Začaacutetky hnutiacute za lidskaacute praacuteva mezi českobratrskyacutemi evangeliacuteky In Protestant VIII3 (1997) s

9-13

141

Komaacuterkovaacute a faraacuteři Petr Payne Miloš Rejcht Jan Šimsa z řad katoliacuteků literaacuterniacute historička Marie

Ruacutet Křiacutežkovaacute kněz Vaacuteclav Malyacute matematik a filosof Vaacuteclav Benda či přiacuterodovědec pedagog a

filosof Radim Palouš

Jistě nešlo zde o prvoplaacutenovanou ekumenickou aktivitu kteraacute by sdružila křesťany

různyacutech vyznaacuteniacute v uacutesiliacute o vzaacutejemnyacute dialog přesto však představuje spolupraacutece sdiacuteleniacute myšlenek

a společně vedenyacute zaacutepas věřiacuteciacutech v Krista kteřiacute se k Chartě 77 připojili jeden z vyacuteznamnyacutech

projevů poslušnosti Ježiacutešovu Duchu jenž přivaacutediacute k jednomyslnosti tam kde je třeba vydat

svědectviacute věrnosti povolaacuteniacute jehož se naacutem dostalo (srv Ef 41-3) Při pohledu na seznam

signataacuteřů si uvědomiacuteme ještě jednu věc hnutiacute se podařilo propojit celou demokratickou opozici

v našich zemiacutech ndash od liberaacutelů přes masarykovskeacute humanisty reformniacute komunisty křesťany i

nekřesťany ndash a to na zaacutekladě programu kteryacute umožňoval každeacutemu podle jeho svědomiacute haacutejit

zaacutekladniacute praacuteva lidskeacute osoby857

Že v tomto boji stanuli vedle sebe na stejneacute straně češtiacute křesťaneacute

reprezentujiacuteciacute různeacute ciacuterkve a tradice můžeme vidět jako pozoruhodneacute potvrzeniacute vize Antoniacutena

Mandla kteryacute jak jsme zmiacutenili formuloval českyacute ekumenickyacute zaacutevazek praacutevě jako odvahu

katoliacuteků a nekatoliacuteků postavit se společně za svobodu druhyacutech858

Ladislav Hejdaacutenek kteryacute podepsal Chartu 77 jako jeden z prvniacutech vniacutemal svůj postoj

jako autentickyacute projev věrnosti evangelniacutemu postoji kteryacute naacutes vybiacuteziacute postavit se na stranu těch

kdo hladovějiacute a žiacutezniacute po spravedlnosti kdo jsou chudiacute plačiacuteciacute pronaacutesledovaniacute a tupeniacute srv Mt

51-12) bdquoV zaacutepase o lidskaacute praacuteva a občanskeacute svobodyldquo piacuteše Hejdaacutenek bdquotedy majiacute křesťaneacute ještě

jinou funkci než že jsou takeacute jednou ze skupin v našiacute společnosti diskriminovanyacutech a

utlačovanyacutechhellipldquo859

Jejich uacutekolem je zpytovat sveacute vlastniacute svědomiacute nakolik sami nesou vinu na

tiacuteživeacutem stavu společnosti a prokaacutezat sveacute sympatie a pomoc lidem kteřiacute trpiacute bezpraacuteviacute Křesťaneacute

ani představiteleacute ciacuterkviacute se nemohou uchyacutelit ke kompromisu neboť ten přece vedl v minulyacutech

letech ke krachu a selhaacuteniacute Aby křesťanskeacute zvěstovaacuteniacute opět dostalo siacutelu přesvědčivosti a

osvědčilo svoji reaacutelnou schopnost proměnit strachy proniknutyacute svět je nutnyacute konkreacutetniacute praktickyacute

čin bdquoZaacutepas o dodržovaacuteniacute zaacutekonů a respektovaacuteniacute občanskyacutech praacutev a lidskyacutech svobod je takovou

přiacuteležitostiacute k činu praktickeacutemu důkazu že křesťanstviacute ještě žijeldquo860

Co bylo onou bdquonejprostšiacute skutečnostiacuteldquo kteraacute staacutela u zaacutekladu autority Charty 77 Byla jiacute

podle Josefa Zvěřiny pravda861

Podle jeho naacutezoru tkviacute historickyacute a světovyacute vyacuteznam Charty

v tom že se uprostřed rozpolcenosti stala činem jenž bdquopřekonal fakticky nenaacutevist a

demonstroval cestu k jednotěldquo neboť znamenala podnět bdquopro hlubšiacute poznaacuteniacute kořenů vlastniacute biacutedy

pro metanoiu osobniacute i obecnou a tak i pro naacutepravu věciacute společnyacutechldquo862

Vnitřniacute a svobodnaacute

jednota schopnaacute zviacutetězit nad nedůvěrou a bdquopatologiiacute nenaacutevistildquo jež se v raacutemci Charty projevila

spojeniacutem osob zastaacutevajiacuteciacutech různaacute naacutezorovaacute vyacutechodiska vychaacutezela přitom podle katolickeacuteho

teologa ze třiacute zdrojů na rovině myšlenkoveacute jiacutem byla pluralita na poli mravniacutem uacutecta k člověku a

857

Srv VAŠKO V Charta 77 a křesťaneacute In Perspektivy 1 (1997) s 5 858

Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 859

HEJDAacuteNEK L Smysl a miacutesto křesťanstviacute v dnešniacute společnosti Dopis č 10 In PREČAN V (ed) Křesťaneacute a

Charta 77 Vyacuteběr dokumentů a textů Muumlnchen OPUS BONUM 1980 s 234 860

Tamteacutež s 237 861

Srv ZVĚŘINA J Nežiacutet v nenaacutevisti In TENTYacuteŽ Pět cest k radosti Praha Zvon 1995 s 229 862

Tamteacutež s 228

142

důvěra v něj v oblasti konkreacutetniacuteho života pak princip tolerance Praacutevě tolerance a pluralismus

jako cesty vedouciacute k jednotě by se měly staacutet zaacutekladem noveacuteho pojetiacute politiky proniknuteacute

oživujiacuteciacutem principem laacutesky jakožto bdquosvětoveacuteho spiknutiacute proti nenaacutevisti a naacutesiliacuteldquo863

Laacuteska jako

jedinaacute je totiž pramenem univerzaacutelniacute čistoty a radikaacutelniacute konverze srdce je principem schopnyacutem

integrace kterou potřebuje pravda i mravniacute řaacuted Pravou bdquomociacute bezmocnyacutechldquo o niacutež hovořil

Vaacuteclav Havel je ve Zvěřinově pojetiacute praacutevě laacuteska protože ona je jejich bdquonejvětšiacute silouldquo Jednota

kteraacute je na niacute založenaacute bdquonebude nikdy donucovaacuteniacutem moc řiacutezenaacute laacuteskou nebude nikdy naacutesiliacutem

Laacuteska může všechno přemůže i nenaacutevistldquo864

Prostřediacute Charty 77 vyznačujiacuteciacute se vitalitou alternativniacuteho se pro mnoheacute stalo školou

tolerance a vzaacutejemneacute uacutecty v niacutež bylo možneacute bdquoradovat se ze všech projevů přaacutetelstviacute podporovat

sdiacuteleniacute duchovniacutech i hmotnyacutech statků společně hledat a nachaacutezet jak neacutest nesnaacuteze zaacutepasu (hellip)

pro spravedlnost a svobodu k životu v pravdě a laacutesceldquo865

O tom jak se tento rys domaacuteciacuteho

disentu promiacutetl do oblasti ekumenismu svědčiacute jeden konkreacutetniacute přiacuteklad jakkoliv na prvniacute pohled

nepatrnyacute jiacutemž je dopis českyacutech evangeliacuteků UacuteV KSČ z 2 června 1988 kteryacute podepsalo třinaacutect

signataacuteřů Charty 77 a kteryacute Karel Skalickyacute označil za bdquopočin jedinečneacute mravniacute noblesy a

vysokeacuteho ekumenickeacuteho smyacutešleniacuteldquo866

Odesiacutelateleacute listu se v něm obracejiacute na představitele

vlaacutednouciacute strany s bdquoapelemldquo aby bdquonapravili důsledky nezaacutekonneacute persekuce katolickeacute ciacuterkve

v posledniacutech čtyřech desetiletiacutechldquo a přitom přiznaacutevajiacute že bdquopersekuce katoliacuteků byla daleko

rozsaacutehlejšiacute a tvrdšiacute než persekuce evangeliacutekůldquo867

Text můžeme čiacutest i jako vyznaacuteniacute viny

spočiacutevajiacuteciacute v tom že evangeličtiacute věřiacuteciacute v době nerovnoměrneacuteho uacutetlaku kteryacutem komunistickyacute

režim chtěl českeacute křesťany rozdělit teacuteto politice mlčky přihliacuteželi a bdquonevystupovali na obranu

svyacutech katolickyacutech bratřiacute a sesterldquo a dokonce ani na obranu těch souvěrců kteřiacute se stali oběťmi

uacutetlaku868

Zaacutevěrečneacute hodnoceniacute charakteristiky ekumenismu rozvinuteacuteho v raacutemci Charty 77

přenechme jejiacutemu někdejšiacutemu mluvčiacutemu a dnešniacutemu biskupovi Vaacuteclavu Maleacutemu bdquoByl to

praktickyacute ekumenismus ve skutečnostech života po ktereacutem se dnes tolik volaacute Život samotnyacute a

společnaacute zkušenost naacutes přivedli bliacutež k sobě (hellip) Společnaacute cesta s hledajiacuteciacutemi a nevědouciacutemi naacutem

pomohla abychom se podiacutevali do zrcadla a budovali nově od zaacutekladů naši viacuteruldquo869

863

Tamteacutež s 234 864

Tamteacutež s 235 865

REJCHRT M Čeho jsme se dočkali od Charty 77 po třech letech jejiacuteho působeniacute In PREČAN V (ed) Charta

77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute revoluci Dokumentace s 99 866

SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu v osmdesaacutetyacutech letech s 445 867

Češtiacute evangeliacuteci piacutešiacute UacuteV KSČ In Studie 118-119 (1988) s 382 868

Srv tamteacutež V loajaacutelniacutem postoji představitelů českyacutech evangeliacuteků ke komunistickeacute staacutetniacute moci předevšiacutem

v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute je možno spatřovat jistou nekoherenci kteraacute zůstaacutevaacute otevřenou otaacutezkou

evangelickeacutemu bdquozpytovaacuteniacuteldquo bdquoMluvili jsme o konci konstantskeacute eacutery a sami jsme byli v konstantinismu až po uši ()

Pokušeniacute konstantinismu je v tom že se theologie daacute spoluurčovat viziacute společnosti kteraacute se opiacuteraacute o staacutetniacute mocldquo

(SMOLIacuteK J Theologie v obdobiacute totality In HALAMA J ed Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity

Karlovy 1993ndash1996 s 24) Přiacuteliš těsneacute sepjetiacute s politickou mociacute pokud jde o katolickou ciacuterkev je přitom

v evangelickeacutem podvědomiacute staacutele poklaacutedaacuteno za hlavniacute kořen protestantskeacute vyhraněnosti vůči řiacutemskyacutem katoliacutekům

srv Anketa Jak oni vidiacute naacutes (odpověď Jany Nechutoveacute) In Perspektivy 7 (1996) s IV 869

MALYacute V Einig im Ringen um Freiheit und Menschenrechte Die Kirche und die Charta 77 In KOLLER E ndash

KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen

Vatikan und Komunismus s 144

143

334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny

Vyacuteznamnyacutem rysem ciacuterkve pokud jde o českeacute země v době komunismu byl fakt že vedle

oficiaacutelniacutech struktur a staacutetem omezovanyacutech pastoračniacutech aktivit na jedneacute straně a samostatně se

organizujiacuteciacutem ciacuterkevniacutem životem v podzemiacute na straně druheacute se češtiacute křesťaneacute zjm v důsledku

udaacutelostiacute r 1948 a 1968 ocitli za hranicemi sveacute vlasti V sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech

20 stoletiacute dochaacutezelo mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi teology žijiacuteciacutemi v exilu k osobniacutem

kontaktům z nichž si zasloužiacute zmiacutenku zvlaacuteště zaacuteřijovaacute setkaacuteniacute v Maulsu pobliacutež Brixenu v Jižniacutem

Tyrolsku U jejich koleacutebky staacuteli na řiacutemskeacutem Lateraacutenu přednaacutešejiacuteciacute profesor fundamentaacutelniacute

teologie Karel Skalickyacute a evangelickyacute systematik Jan Miliacuteč Lochman kteryacute se po srpnoveacute invazi

rozhodl zůstat na univerzitě v Bazileji K uacutespěšneacute realizaci setkaacuteniacute přitom vydatně přispiacuteval teacutež

dalšiacute z bdquořiacutemskyacutechldquo teologů Tomaacuteš Špidliacutek870

Podle slov J M Lochmana navazovala

ekumenickaacute spolupraacutece Čechů v zahraničiacute na linii ekumenismu vyrůstajiacuteciacute ze zkušenosti

perzekuce za nacismu a komunismu a konkretizujiacuteciacute se ve vystoupeniacutech Josefa Berana na

ekumenickeacutem shromaacutežděniacute v Praze v uacutenoru r 1948 a na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu v zaacuteřiacute 1965 o

nichž jsme již hovořili871

Nahleacutedneme-li do přiacutespěvků českyacutech exilovyacutech katolickyacutech teologů zjistiacuteme že

nejzaacutevažnějšiacute texty vztahujiacuteciacute se k českeacutemu ekumenismu se zaměřujiacute na teologickou a

filosofickou interpretaci českyacutech duchovniacutech dějin a na postavu Jana Husa Pražskeacutemu mistrovi

bylo mimo jineacute teacutež věnovaacuteno jedno ze zmiacuteněnyacutech ekumenickyacutech sympoziiacute na severu Itaacutelie a to

v roce 1981872

Tyto dva proudy exiloveacute reflexe ktereacute principiaacutelně z ekumenicky vstřiacutecneacuteho

pohledu přistupovaly jednak ke studiu v minulosti kontroverzně formulovaneacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo

kteraacute se v době normalizace profilovala s novou aktuaacutelnostiacute a jednak usilovaly otevřiacutet k vyhojeniacute

raacutenu symbolu rozděleniacute jiacutemž se stal v průběhu staletiacute Jan Hus našly svoji paralelu teacutež v domaacuteciacute

ciacuterkvi jmenovitě v okruhu Oto Maacutedra873

V Německu žijiacuteciacute teolog Alexander Heidler kteryacute mimo jineacute staacutel teacutež u zrodu konciloveacuteho

projevu kardinaacutela Berana874

se v duchu ekumenismu soustředil na to vyzdvihnout a ocenit ty

prvky českeacute reformace ktereacute bdquojsou dnes živyacutem společnyacutem odkazem pro všechny českeacute křesťany

a to zvlaacuteště v konfrontaci s oficiaacutelniacute ateistickou diktaturouldquo875

kteraacute naacutem byla vnucena Kromě

živeacute biblickeacute viacutery Heidler nachaacuteziacute aktuaacutelniacute teologickou inspiraci českeacute reformace zjm

v naacutesledujiacuteciacutech bodech ktereacute přejiacutemaacute od J M Lochmana důraz na kraacutelovskou důstojnost

Kristovu služba Kristu slovem i utrpeniacutem jako způsob existence chudeacute a bezbranneacute ciacuterkve

upřiacutemnaacute křesťanskaacute laacuteska vůči všem lidem Na rozdiacutel od sveacuteho evangelickeacuteho partnera v dialogu

870

Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu (5ndash8 zaacuteřiacute

1977) 871

Srv LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu 872

Srv ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu s 2 873

Srv přiacutespěvky Radomiacutera Maleacuteho Oty Maacutedra a Tomaacuteše Haliacuteka publikovaneacute pod pseudonymy jak v domaacuteciacutem

samizdatu tak v zahraničiacute EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky QUIS Naacuteš mistr Jan Hus

KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa 874

Srv JANDOUREK J ndash HALIacuteK T Ptal jsem se cest Praha Portaacutel 1997 s 134 875

HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny s 625

144

ovšem upozorňuje že tento ryziacute křesťanskyacute obsah reformačniacutech myšlenek nesmiacuteme bdquopokazit

žaacutednyacutem baacutezlivyacutem oportunismemldquo vůči socialistickeacute společnosti v niacutež češtiacute křesťaneacute žijiacute ale

naopak musiacuteme jasně a pevně formulovat požadavek svobody bdquojednat a mluvit podle sveacuteho

svědomiacute a podle sveacute viacuteryldquo876

Karel Skalickyacute ve sveacutem zamyšleniacute nad filosofiiacute českyacutech dějin neomezil svůj dialog pouze

na interpretaci v duchu tradice reformačniacute ale vstoupil do rozhovoru teacutež s ostatniacutemi tradicemi

ktereacute jako různě polarizovaneacute vrstvy prameniacuteciacute ze zlomovyacutech udaacutelostiacute českyacutech dějin společně

utvaacuteřejiacute českeacute dějinně-naacuterodniacute vědomiacute Praacutevě fenomenologii tohoto vědomiacute bdquove smyslu jakeacutehosi

rozšiacuteřeneacuteho a prohloubeneacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo chce Skalickyacute nabiacutednout jako alternativu

k metafyzice dějin ktereacute jakožto lidskyacute přiacuteběh nemohou byacutet zredukovaacuteny na logickou formuli

Filosofie dějin totiž v jeho pojetiacute spočiacutevaacute předevšiacutem v reflexi v osobniacutem zpytovaacuteniacute svědomiacute

bdquonad vlastniacute dějinnostiacute čili nad svyacutem zakořeněniacutem v minulosti jež maacute svůj dosah do přiacutetomnosti

a budoucnostildquo877

Archeologickyacutem odkryacutevaacuteniacutem vrstev našeho naacuterodniacuteho vědomiacute kteryacutech

identifikuje šest (cyrilometodějskou svatovaacuteclavskou husitsko-bratrskou svatojanskou

obrozenecko-masarykovskou a komunistickou) autor s rozhodnostiacute dokazuje tezi o diskontinuitě

českyacutech dějin jejichž jedinou kontinuitou je Ježiacuteš On saacutem paradoxně na jedneacute straně vklaacutedaacute do

našich dějin bdquokvas svobodyldquo a tak bdquostojiacute (hellip) za každou našiacute diskontinuitouldquo zaacuteroveň však

zosobňuje bdquokliacuteč k tomu abychom veškerou diskontinuitu našich dějin všechen jejich trpkyacute svaacuter

a spor přijali do sveacuteho srdceldquo878

V pohledu na českeacuteho reformaacutetora Jana Husa si v zahraničiacute žijiacuteciacute teologoveacute uvědomovali

že jde o bdquopalčivou otaacutezkuldquo našeho ekumenismu (T Špidliacutek) o bdquohypoteacutekuldquo kteraacute staacutele ještě

zatěžuje českyacute katolicismus bdquoo jizvu kteraacute v naacutes zůstala a kteraacute ještě neniacute zcela zacelenaldquo879

(J Škarvada) Vedle cesty poctiveacuteho studia historickyacutech pramenů ktereacute by mělo odpovědět na

otaacutezku po eventuaacutelniacute kazatelově rehabilitaci ze strany katolickeacute ciacuterkve880

tkviacute daleko většiacute důraz

v přiacutespěvciacutech našich exulantů shodně v tom že upozorňujiacute na mnohovrstevnatost a

mnohoznačnost Husovi osoby jež jsou ukryty už v jeho smrti kteraacute se stala symbolickyacute gestem

I saacutem Hus se během dějin proměnil v mnohoznačnyacute symbol a proto slovy K Skalickeacuteho bdquov něm

každyacute může čiacutest co se mu liacutebiacuteldquo881

bdquoNeniacute to Husovo učeniacuteldquo dodaacutevaacute teolog bdquo je to spiacuteš Hus saacutem

či spiacuteše Hus jako symbol co působiacute potiacuteže Ne Husovo učeniacute ale husovskaacute udaacutelost maacute

traumatickyacute a dilematickyacute charakterldquo882

Praacutevě pro tento svůj charakter symbolu se podle Petra

Kolaacuteře českeacuteho jezuity žijiacuteciacuteho v Pařiacuteži Hus vymykaacute čireacutemu historickeacutemu baacutedaacuteniacute Vztahy mezi

katoliacuteky a těmi kdo se na Jana Husa odvolaacutevajiacute nezaacutevisiacute podle něj bdquojednoduše a přiacutemočařeldquo na

876

Srv tamteacutež s 626 877

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 26 878

Tamteacutež s 54-55 Obdobně se ke kristologickeacutemu kliacuteči četby smyslu českyacutech dějin vraciacute v zaacutevěru sveacute uacutevahy

bdquořiacutemskyacuteldquo filosof Karel Vraacutena srv VRAacuteNA K Pluh a orlice In Studie 91 (1984) s 34 879

ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu s 31 880

Srv POLC JV Rehabilitovat Jana Husa Quaestio disputata 881

SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a husitstviacute s 199 882

Tamteacutež s 200

145

nalezeniacute historickeacute pravdy na bdquodemytologizovaacuteniacuteldquo jeho osobnosti měly by se ovšem staacutet

vyacutechodiskem společneacuteho ekumenickeacuteho odkryacutevaacuteniacute symbolu kostnickeacuteho mučedniacuteka883

4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA

TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY

883

Srv KOLAacuteŘ P Jan Hus ndash historickaacute postava a symbol s 339-340

146

Ciacutelem našiacute noveacute kapitoly bude prohloubit čistě fenomenologickyacute popis po sobě jdouciacutech

udaacutelostiacute z historie ekumenismu u naacutes Jelikož je našiacute snahou duchovniacute a teologickaacute reflexe

českeacuteho ekumenismu budeme se na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech soustředit na jeho teologicko-

spirituaacutelniacute analyacutezu Předpokladem teacuteto metody je naše vyacutechoziacute tvrzeniacute o tom že ekumenismus je

udaacutelostiacute majiacuteciacute svůj podnět v působeniacute milosti Ducha svateacuteho kteryacute jako vnitřniacute princip jednoty

ciacuterkve naplňuje celeacute Kristovo tělo a přebyacutevaacute v srdci každeacuteho jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho

V teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteze tedy vychaacuteziacuteme ze dvou skutečnostiacute jednak maacuteme před sebou

lidskou zkušenost jednotlivyacutech generaciacute (historickyacute čas vlastniacute život a zkušenost minulosti)

jednak předpoklaacutedaacuteme duchovniacute zkušenost tj život synergie ciacuterkve a věřiacuteciacuteho s Duchem

Svatyacutem kterou nahliacutežiacuteme teologicky a duchovně884

Podstatnyacutem rysem našeho pohledu je tedy uacutemysl zaměřit se na to co se odehraacutevaacute uvnitř

na teologickyacute a duchovniacute smysl udaacutelostiacute a tendenciacute v českeacutem ekumenismu S pomociacute teologicko-

spirituaacutelniacute analyacutezy jsme přitom schopni překonat bdquovzdaacutelenost mezi skutečnostiacute ktereacute se

pokoušiacuteme rozumět a mezi skutečnostiacute kterou prožiacutevaacutemeldquo885

To je možneacute praacutevě diacuteky tomu že

ekumenismus chaacutepeme jako duchovniacute skutečnost tedy jako důsledek přiacutetomnosti Ducha v životě

ciacuterkve a v životě křesťana Jednaacute se o konkreacutetniacute rozvinutiacute tajemstviacute viacutery že jednota ciacuterkve neniacute

něčiacutem co stojiacute mimo naacutes jako objektivniacute realita nyacutebrž povstaacutevaacute z nitra společenstviacute třiacute Božskyacutech

osob jejichž laacuteska zahrnuje i naši osobu Každyacute křesťan tak maacute diacuteky Kristovu zjeveniacute spolu

s ostatniacutemi na teacuteto jednotě podiacutel Kontextem teologicko-spirituaacutelniacuteho pohledu na skutečnost se

tak staacutevaacute vztah bez ktereacuteho neniacute možneacute skutečneacute duchovniacute rozlišeniacute886

Praacutevě snaha o věrnost v

autentickeacutem uacutesiliacute o jednotu totiž vyžaduje z našiacute strany rozlišovaacuteniacute ve spirituaacutelniacute rovině887

ktereacute

oteviacuteraacute cestu k duchovniacute moudrosti jež předpoklaacutedaacute zkušenost Božiacute laacutesky a porozuměniacute teacuteto

laacutesce kteraacute naacutes předchaacuteziacute a vede

Pohled do minulosti českeacuteho ekumenismu naacutes odkazuje k paměti miacutestniacutech ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute kteraacute i dnes zůstaacutevaacute živaacute Vždyť teologicky je ryziacutem obsahem paměti

ciacuterkve podobně jako Božiacuteho lidu ve Stareacutem zaacutekoně živaacute vzpomiacutenka na spaacutesonosneacute divy Božiacute

laacutesky (meravilia Dei) spojujiacuteciacute minulou udaacutelost s dneškem očekaacutevajiacuteciacutem aktualizaci diacutela

vykoupeniacute Byl-li původcem skutků na něž Božiacute lid pamatuje saacutem Bůh jednaacute se pak o paměť

v nejhlubšiacutem slova smyslu teo-logickou udržujiacuteciacute staacutele živou důvěru v to že ten kdo naacutes

povolal zůstaacutevaacute věrnyacute (srv 1Te 524) a maacute moc doveacutest svůj zaacuteměr k naplněniacute Teologicko-

spirituaacutelniacute analyacuteza naacutem oteviacuteraacute přiacutestup k živeacute paměti ciacuterkve jejiacutemž garantem je Duch Svatyacute

kteryacute naacutes učiacute rozpoznat hloubku Božiacuteho působeniacute v minulosti i dnes

Stojiacuteme tedy nyniacute před kritickyacutem hodnotiacuteciacutem krokem našiacute reflexe českeacuteho ekumenismu

kteryacute naacutes maacute přiveacutest k určeniacute kliacutečovyacutech tendenciacute v českeacutem ekumenismu a k poznaacuteniacute jak

v teologickeacute paměti i v nově přichaacutezejiacuteciacutech podnětech působiacute tvůrčiacutem způsobem saacutem Bůh daacuterce

jednoty Zcela konkreacutetně se tedy zaměřujeme na spirituaacutelně-teologickyacute rozbor v naacuteslednyacutech pěti

884

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 90-91 885

Tamteacutež s 92 886

Srv RUPNIK M O duchovniacutem otcovstviacute a rozlišovaacuteniacute Olomouc ndash Velehrad Refugium 2001 s 44-46 887

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 112

147

oblastech naacuteš postoj k historickeacute paměti vzaacutejemnyacute vztah křesťanskyacutech tradic přiacutetomnyacutech

v našem prostoru role svaacutetosti eucharistie vzhledem k uacutesiliacute o dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho

společenstviacute mezi ciacuterkvemi probleacutem identity uacutečastniacuteků ekumenickeacuteho dialogu otaacutezka po

autentickyacutech nositeliacutech ekumenickyacutech impulzů

V raacutemci těchto oblastiacute nejprve představiacuteme problematiku a načrtneme v hlavniacutech rysech

buď jejiacute kontinuitu anebo upozorniacuteme na novost daneacuteho probleacutemu v českeacutem ekumenismu

Druhyacutem krokem bude ilustrace toho jak se odpovědi na určitou otaacutezku profilujiacute v protikladnosti

směrů Na zaacutevěr uvaacutežiacuteme v jakeacutem smyslu lze jednotlivaacute teacutemata duchovně a teologicky

prohloubit aby bylo možneacute určit podmiacutenky plodneacuteho ekumenickeacuteho dialogu

Pro vzaacutejemnyacute poměr mezi jednotlivyacutemi tendencemi jejichž přiacutetomnost v českeacutem

ekumenismu diacuteky našiacute analyacuteze objeviacuteme bude přitom typickaacute jistaacute protikladnost kteraacute nezřiacutedka

sloužiacute jako zdroj napětiacute888

Smyslem neniacute jednu z proti sobě jdouciacutech tendenciacute eliminovat ani se

prostě nad rozpor pozvednout a snažit se jej silou překonat vlastniacute synteacutezy Snahou je spiacuteše

bdquonaleacutezt opětovně organickyacute přiacutestup kteryacute je schopen vidět spirituaacutelniacute propojeniacute mezi rozdiacutelnyacutemi

skutečnostmildquo889

Organickaacute celistvost je pak uskutečnitelnaacute opět jedině v Božiacute trojjedineacute laacutesce

kteraacute integruje aniž by potlačovala svobodu bdquoŘešeniacute protikladů může byacutet jen duchovniacuteldquo890

41Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu

Paměť našich ciacuterkviacute je zatiacutežena hořkyacutemi vzpomiacutenkami na minulost ve ktereacute se odehraacutely

udaacutelosti jež dozniacutevajiacute jako staacutele tekouciacute spodniacute proud v našem bdquopodvědomiacuteldquo Čas od času se

proud vynořiacute na povrch tehdy jsme možnaacute překvapivě a nečekaně konfrontovaacuteni s faktem jak

mocneacute emotivniacute překaacutežky je ještě na cestě k jednotě nutneacute překonat Historickyacutemi fakty ktereacute

jsou staacutele jakoby in potentia schopneacute vyvolat bdquoekumenickou rozladuldquo891

mohou byacutet různeacute

někdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů kardinaacutel Cassidy měl v teacuteto souvislosti na

mysli bdquonešťastneacute činy jednoho společenstviacute vůči druheacutemu nebo udaacutelosti souvisejiacuteciacute s vyacuteraznyacutemi

osobnostmi a činy ktereacute obě strany pochopily a po staletiacute interpretovaly rozdiacutelně obvykle pouze

ze sveacuteho vlastniacuteho hlediskaldquo892

Konkreacutetně tedy před očima našiacute představivosti vyvstaacutevajiacute dodnes jako traumata

kupřiacutekladu planouciacute kostnickaacute hranice pražskeacuteho mistra bělohorskaacute bitva se svyacutemi viacutetězi a

poraženyacutemi anebo k zemi padajiacuteciacute mariaacutenskyacute sloup na Staroměstskeacutem naacuteměstiacute Každaacute z těchto

888

Ekumenismus maacute sveacute bdquoneuralgickeacute bodyldquo a bdquoožehaveacute otaacutezkyldquo ať již jsou jimi apoštolskaacute sukcese či samotneacute

pojetiacute toho o jakou jednotu naacutem jde anebo otaacutezky spojeneacute s papežstviacutem či eucharistickyacutem společenstviacutem srv

VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho zaacutepasu In

Getsemany 6 (2003) s 130-137 KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 49-51 KOCH

K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69-120 889

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 188 890

AMBROS P Polarizace v českeacute katolickeacute ciacuterkvi ndash cesty ke kvalifikovaneacute reflexi In AA VV Polarizace českeacute

katolickeacute ciacuterkve Velehrad Refugium 2000 s 14 891

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 892

CASSIDY EI Jan Hus z pohledu různyacutech dob naacuterodů a konfesiacute In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 21

148

udaacutelostiacute byla často v prostřediacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes vyklaacutedaacutena z rozdiacutelnyacutech uacutehlů pohledu a

s odlišnyacutemi akcenty a stala se součaacutestiacute bdquokolektivniacute pamětildquo kteraacute jednak trpiacute ahistorismem a

jednak je současně naacutechylnaacute k instrumentalizaci893

Takovyacute druh paměti je charakterizovaacuten

redukciacute historickyacutech udaacutelostiacute na bdquomytickeacute archetypyldquo a bdquoklade vyvstaleacute představy do služby

skupinovyacutech zaacutejmů a loyality přiacutep sloužiacute domnělyacutem věčnyacutem pravdaacutem kolektivniacute identityldquo894

Uvnitř modelů identity ktereacute se předaacutevajiacute z generace na generaci tak můžeme objevit

sklony k idealizaci vlastniacute minulosti kteraacute je pomociacute symbolů představovaacutena buď jako viacutetěznaacute

anebo jako poniacuteženaacute Nemusiacute jiacutet přitom jen o identity konfesniacute ale o jev typickyacute pro českeacute

kulturniacute prostřediacute jako celek895

Upevňovaacuteniacute modelů staacutele se opakujiacuteciacute argumentace a petrifikace

minulyacutech postojů majiacute za naacutesledek myacutetus jako uacutetržek selektivniacute paměti vyznačujiacuteciacute se

neschopnostiacute bdquovniacutemat v uacuteplnosti a celku to co je mezi minulostiacute a přiacutetomnostiacuteldquo896

Paměť jiacutež je

v důsledku nepřiacutetomnosti laacutesky ciziacute komunikace se na jedneacute straně buď lehce přimykaacute k fixaci

myacutetů anebo neohroženě usiluje o jejich destrukci

Nejen před ciacuterkvemi v českyacutech zemiacutech ndash ale koneckonců kde jinde s takovou zřejmostiacute

ndash se oteviacuteraacute pohled na bdquorozeklaneacute naacuteboženskeacute dějinyldquo Jednaacute se o břemeno k němuž musiacute

bdquovědomě a aktivněldquo zaujmout postoj každaacute ze zuacutečastněnyacutech stran s vědomiacutem že se jednaacute o

bdquohistorii společnou jež začala o letniciacutech v Jeruzaleacutemě že sbquonašelsquo ciacuterkev nevznikla teprve rokem

1415 nebo 1517 nebo 1918 takže všechny historickeacute tradice všechny uacutespěchy i všechna selhaacuteniacute

Kristova lidu jsou našiacutem společnyacutem dědictviacutemldquo897

Vyhojeniacute ran minulosti přitom hraje roli

nepochybně kliacutečovou

Za prototyp v uacutesiliacute o usmiacuteřeniacute paměti můžeme považovat společneacute prohlaacutešeniacute papeže

Pavla VI a cařihradskeacuteho patriarchy Athenagora I898

Oba představiteleacute ciacuterkviacute v předvečer

ukončeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu vyznali že bdquoodsuzujiacute a z paměti a lůna ciacuterkve odstraňujiacute

vyneseniacute (hellip) exkomunikaciacute neboť vzpomiacutenka na ně byla až do dnešniacutech dnů překaacutežkou pro

přibliacuteženiacute v laacutesceldquo Proto oba představiteleacute souhlasně a rozhodně prohlašujiacute bdquotyto činy

odsuzujeme k zapomenutiacuteldquo899

Samotneacute sejmutiacute exkomunikaciacute ktereacute r 1054 dokonaly velkeacute

schizma mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem pochopitelně neznamenalo odstraněniacute všech rozdiacutelů mezi

dvěma ciacuterkvemi vyjaacutedřilo však zřetelnyacutem způsobem vzaacutejemnou vůli po smiacuteřeniacute a pokoji

893

Srv HALBWACHS M Kolektivniacute paměť Praha Sociologickeacute nakladatelstviacute 2009 894

VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des oumlkumenischen Dialogs s 160 895

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 105-106 896

Tamteacutež s 107 897

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 11 898

Očištěniacute dějinneacute paměti přitom neniacute vyacutesadou katolicko-pravoslavneacuteho ekumenickeacuteho dialogu jakkoliv praacutevě

v něm ndash a to zvlaacuteště v prvniacute faacutezi kdy v jeho čele staacuteli Pavel VI a patriarchoveacute Athenagoras I či Dimitrios I ndash

zaujiacutemala tato otaacutezka uacutelohu vskutku centraacutelniacute Za paralelniacute můžeme považovat proces smiacuteřeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute

v Evropě vedouciacute k Leuenberskeacute konkordii ale takeacute projekt v jehož raacutemci se zkoumali v Německu na katolicko-

evangelickeacute uacuterovni vzaacutejemnaacute odsouzeniacute z doby reformace Obě udaacutelosti byly nikoliv okrajově spojeny se vztahem

ciacuterkviacute k jejich minulosti a vině srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 89-

92 Za zmiacutenku stojiacute jistě počin dublinskeacute Irish School of Ecumenism kteraacute se r 1987 odhodlala analyzovat vztahy

mezi komunitami žijiacuteciacutemi v Irsku a roli kterou v procesu vzaacutejemneacuteho smiacuteřeniacute mohou sehraacutet křesťanskeacute ciacuterkve srv

FALCONER AD ndash LIECHTY J (ed) Reconciling Memories Dublin Columba Press 1998 899

PAVEL VI ndash ATHENAGORAS I De excommunicationis sententiarum remotione (společneacute prohlaacutešeniacute ze 7

prosince 1975) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967 čl

497

149

v duchu bratrskeacute laacutesky a zahaacutejilo tak novou etapu vzaacutejemnyacutech vztahů charakterizovanou od teacute

chviacutele jako bdquodialog laacuteskyldquo900

bdquoToto vyznaacuteniacute očistilo paměť a zplodilo novou paměť jejiacutemž

zaacutekladem může byacutet jen vzaacutejemnaacute laacuteska nebo leacutepe řečeno obnoveneacute uacutesiliacute o jejiacute prožiacutevaacuteniacuteldquo901

Pro českyacute ekumenismus je vztah křesťanskyacutech ciacuterkviacute k dějinaacutem otaacutezkou kliacutečovou Snahu

vyhojit raacuteny v dějinneacute paměti ciacuterkviacute doprovaacuteziacute zpytovaacuteniacute vlastniacute interpretace určityacutech

historickyacutech udaacutelostiacute což namnoze klade požadavek odhalit dosavadniacute způsob vyacutekladu jako

myacutetus Jednaacute se o proces nesnadnyacute a namnoze bolestnyacute Pro většiacute naacutezornost nyniacute ilustrujeme

zmiacuteněneacute tendence na dvou přiacutekladech ndash na přiacutestupu českeacute ekumeny k postavaacutem Jana Husa a Jana

Sarkandra Ve druheacutem kroku nastiacuteniacuteme způsob jakyacutem ciacuterkve a křesťaneacute v našiacute zemi mohou přes

bolest zraněneacute paměti dojiacutet ke smiacuteřeniacute vztahů ktereacute je možneacute pouze cestou do živeacute memoria Dei

411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem

Za bdquoskrytou raacutenu v srdci naacuterodaldquo a bdquotraumaldquo pro katolickou ciacuterkev v českyacutech zemiacutech

označil v již znaacutemeacutem koncilniacutem proslovu kardinaacutel Beran naacutesilnou smrt Jana Husa a vnějšiacute

donuceniacute velkeacute čaacutesti českeacuteho naacuteroda přijmout znovu katolickou viacuteru902

Pražskyacute arcibiskup tiacutem

poukaacutezal na udaacutelosti spojeneacute s dvěma obdobiacutemi našich dějin ve kteryacutech bylo mezi učedniacuteky

Kristova evangelia zaseto rozděleniacute jednaacute se o uacutesvit českeacute reformace a o rekatolizaci jež se

mocně ujme slova zhruba dvě stoletiacute poteacute Jak vzdaacutelenaacute je od naacutes doba lideacute se svyacutemi osudy boje

nejen duchovniacute ale teacutež vojenskeacute jak snadno ovšem znovu ožiacutevajiacute raacuteny utrženeacute ale i uštědřeneacute

druhyacutem v zaacutepase o pravdu Božiacute zaacutekon Kristův či obnovu ciacuterkve anebo navraacuteceniacute k bdquopraveacute viacuteřeldquo

Prostřednictviacutem paměti se minulost staacutevaacute přiacutetomnostiacute bdquopaměť jiacute [minulosti] daacutevaacute jejiacute

nebezpečnou moc nad přiacutetomnostiacute a dovoluje aby tehdejšiacute jed proudil staacutele znovu jako otrava do

[našeho] dnesldquo903

Papež Jan Pavel II označil uacutesiliacute o očištěniacute paměti za jeden z nejdůležitějšiacutech rysů oslavy

jubilea roku 2000 Saacutem se o takoveacutem procesu vyjaacutedřil jako o skutečnosti jež bdquovyžaduje ode

všech uacutekon odvahy a pokory v tom že se přiznajiacute nedostatky jimiž se provinili všichni kdo

nosili a nosiacute jmeacuteno křesťanldquo904

Praacutevě tento bdquozcela specifickyacute kontextldquo snahy o uzdraveniacute jizev

minulosti kteryacute nabyl v posledniacutech letech pontifikaacutetu slovanskeacuteho papeže vyacuteznamu teacuteměř

emblematickeacuteho je prostřediacutem v němž dozraacutevaly plody ekumenickeacuteho studia života a diacutela Jana

Husa905

jež jistyacutem způsobem vyvrcholilo praacutevě v předvečer Velkeacuteho jubilea Uznaacuteniacute minulyacutech

900

Srv ROBERSON RG bdquoDialogo cattolici-ortodossildquo In LOSSKY N ed alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico s 370 901

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti (dokument z prosince

1999) Praha Katolickyacute tyacutedeniacutek 2000 s 41 902

Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261-262 903

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 222 904

JAN PAVEL II Incarnationis mysterium (apoštolskyacute list vyhlašujiacuteciacute jubilejniacute rok 2000 z 29 listopadu 1998) 11

In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa sede 1998 Bologna Dehoniane

2000 čl 1707 905

Srv HALIacuteK T Předmluva In KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001 s 13

150

vin a touha po smiacuteru tvořily však takeacute koordinaacutety do nichž chtěl papež zasadit postavu

moravskeacuteho kněze Jana Sarkandera jehož prohlaacutesil za svateacuteho v květnu r 1995906

Zatiacutemco Hus bdquověčnyacuteldquo symbol naacuteboženskeacuteho rozdvojeniacute naacuteroda bdquoschizmatu mezi

katolictviacutem a češstviacutemldquo907

ale teacutež transparent za kteryacute se nezdraacutehali zaštiťovat i ti kteřiacute

sledovali jasně vytyacutečeneacute ideologickeacute ciacutele (prvorepublikovyacute antikatolicismus marxistickyacute

ateismus) se dnes pro křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti jakožto muž stojiacuteciacute bdquomezi naacuterody staletiacutemi

a konfesemildquo staacutevaacute bdquomostem noveacute důvěry od srdce k srdcildquo908

zůstaacutevaacute olomouckyacute mučedniacutek pro

čaacutest českyacutech křesťanů bdquosymbolem naacutesilneacuteho pokatoličťovaacuteniacute předbělohorskeacuteho

i pobělohorskeacuteholdquo909

Proč se hojeniacute historickeacute paměti v přiacutepadě pražskeacuteho univerzitniacuteho mistra

ukaacutezalo jako schůdneacute a proč naopak kanonizace Jana Sarkandera měla (třebas jen někomu a na

čas) dokaacutezat že bdquoekumenismus je sbquoprohranaacutelsquo kampaňldquo po ktereacute se ciacuterkviacutem naskyacutetaacute nanejvyacuteš už

jen možnost bdquosebejisteacute a statečneacute koexistenceldquo910

4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem911

Liberaacutelniacutem osviacutecenstviacutem 19 stoletiacute vedenaacute snaha hledat vzory slavneacute minulosti a podniacutetit

tak naacuterodniacute sebevědomiacute v protirakouskeacutem zaacutepasu sahala často spiacuteše nežli k postavaacutem tradičniacutech

světců jako k duchovniacutemu vůdci k Janu Husovi912

Antiklerikalismus kteryacute takovyacute přiacuteklon ke

kostnickeacutemu mučedniacutekovi doprovaacutezel neopomiacutenal zdůraznit rozpor mezi naacutesledovaacuteniacutem Husova

odkazu (věrnost Piacutesmu rozumu a svědomiacute) a poslušnostiacute vůči ciacuterkevniacute autoritě913

Napětiacute ktereacute

rekurs k Husově postavě vyvolaacuteval mezi katolickou a nekatolickou čaacutestiacute naacuteroda se zaacutehy

pokoušejiacute překlenout naacutevrhy historiků na otaacutezku možnosti revize Husova procesu (J Kalousek

V Flajšhans) Na začaacutetku 20 stoletiacute byl zaacutejem českyacutech katoliacuteků o Husa motivovaacuten touhou

dosaacutehnout skrze studium pramenů k historickeacute pravdě kteraacute by jako bdquoabsolutniacute vlaacutedkyněldquo

vymanila reformaacutetora ze subjektivniacuteho soudu poplatneacuteho jisteacute filosofii dějin (J Sedlaacutek)914

vedle

906

Olomouckeacute svatořečeniacute bylo součaacutestiacute papežova uacutemyslu vyjaacutedřit kajiacuteciacute postoj ciacuterkve za hřiacutechy minulosti a

poukaacutezat skrze tragickeacute osudy obětiacute naacuteboženskyacutech vaacutelek na ekumenickyacute rozměr mučednictviacute a svatosti jak to učinil

např takeacute kraacutetce poteacute 2 července 1995 při kanonizaci třiacute košickyacutech mučedniacuteků (Marka Križina Štěpaacutena Pongraacutece a

Melichara Grodeckeacuteho) jež se stali obětiacute protihabsburskeacuteho povstaacuteniacute Gabriela Betlena v r 1619 srv SARTORI L

La santitagrave in prospettiva ecumenica In CHICA F ndash PANIZOLLO S ndash WAGNER H (ed) Ecclesia tertii millenii

advenientis Omaggio al P Angel Antoacuten Casale Monferrato 1997 s 496 907

KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 444 908

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 5 909

Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 8 910

Srv BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 42 911

Přehledně shrnujiacute celou historii snah o Husovu rehabilitaci např KOTYK J Spor o revizi Husova procesu

MEČKOVSKYacute R Katolickaacute ciacuterkev a moderniacute baacutedaacuteniacute o Janu Husovi In Sacra aneb Rukověť religionisty III1

(2005) s 25-44 912

Srv MAacuteDR O Hus a češtiacute katoliacuteci v průběhu 20 stoletiacute In Teologickeacute texty 3 (1997) s 84 913

Srv MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize

Jan Hus Spisy TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 355 914

Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus s IV-V

151

toho nechybiacute ani touha dokaacutezat pravověrnost jeho učeniacute (V Kybal)915

Atmosfeacutera mezivaacutelečneacuteho

bdquokulturniacuteho bojeldquo kdy se osoby Mistra Jana dovolaacutevajiacute nejen sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci

a zakladateleacute CČS916

ale teacutež ideovaacute koncepce samostatneacuteho staacutetu vyjaacutedřenaacute navenek

manifestačně r 1925 vyhlaacutešeniacutem dne 5 července staacutetniacutem svaacutetkem majiacute snad až na jednu

vyacutejimku (J Pekař) za naacutesledek opět naacutevrat k obranneacutemu toacutenu katolickeacute apologetiky917

Třebaže ještě před koncilem zazniacute nesmělyacute hlas o možnosti slavit pamaacutetku Husovu

společně a vznese se opět otazniacutek nad možnostiacute jeho rehabilitace918

Novou kvalitu a směr udaacute

zaacutejmu o českeacuteho reformaacutetora praacutevě až 2 vatikaacutenskyacute sněm Jak jsme již měli možnost vidět

katoličtiacute teologoveacute v exilu ale paralelně i ti kteřiacute žili doma aplikovali vyacutezvu ke smiacuteřeniacute v duchu

ekumenismu nemalou měrou praacutevě na husovskou otaacutezku Hledaacuteniacute odpovědi mělo bdquouveacutest do

pohybu uzdravujiacuteciacute procesldquo kteryacute jakožto metodologickeacute vyacutechodisko předpoklaacutedaacute podle slov

Oty Maacutedra bdquoVzdaacutet se využiacutevaacuteniacute faktů na obranu sveacute pozice Přestat se vymezovat negativně

popiacuteraacuteniacutem jineacuteho Otevřiacutet se pravdě druhyacutech Přistoupit k společneacutemu nepředpojateacutemu zjišťovaacuteniacute

pravdy světleacute i temneacute slavneacute i ostudneacute Pokorně celou pravdu přijmout S politovaacuteniacutem uznat

křivdy z našiacute strany Nečekat až jiniacute učiniacute prvniacute krok (hellip) Osvobodit se od emociacute kromě jedineacute

sbquoemocelsquo totiž křesťanskeacute laacuteskyldquo919

Tomaacuteš Haliacutek definoval uacutekol kteryacute českeacute katoliacuteky čekal jako

bdquopřijetiacute fenomeacutenu Jana Husa do celku katolickeacute tradiceldquo přičemž nejde o to bdquovyvlastnitldquo jej

kupřiacutekladu našim evangeliacutekům Důvodem proč českyacute katolicismus pro kteryacute Hus spiacuteše nežli

bdquoprogramldquo představuje bdquostiacuten dluh a křiacutežldquo musiacute přestat vniacutemat osobu reformaacutetora jako sobě

vnějšiacute je praacutevě zaacutejem o ryzost vlastniacute identity Opravdovaacute katolicita znamenaacute otevřenost pro

všechny autentickeacute křesťanskeacute a lidskeacute hodnoty ryziacute češstviacute vyžaduje podle Haliacuteka schopnost

vyrovnat se s bdquoneuralgickyacutemi body a kliacutečovyacutemi duchovniacutemi hodnotami naacuterodniacute tradiceldquo920

Husova causa se tak staacutevaacute nabiacutezejiacuteciacutem se krokem na cestě bdquopoctivějšiacutemu a zralejšiacutemu českeacutemu

katolictviacuteldquo921

915

Paralelou ke snahaacutem českyacutech katolickyacutech historiků ve věci Husově může byacutet vaacutežneacute studium jejich německyacutech

kolegů zaměřeneacute na osobnost Martina Luthera jež ve sveacute době připravovalo u našich zaacutepadniacutech sousedů cestu

k ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute srv ERNESTI J Katholische Lutherforschung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W

(ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash

Frankfurt am Main Bonifatius ndash Lembeck 2008 s 17-34 916

Husova rehabilitace byla v řadaacutech tzv reformniacuteho katolickeacuteho duchovenstva živou otaacutezkou jak doklaacutedaacute např

referaacutet B Zahradniacuteka-Brodskeacuteho z ledna 1919 v němž sděluje že by bylo vhodneacute třebaže již poněkud opožděneacute

podat papeži žaacutedost o revizi Husova procesu bdquoJestliže něčiacutem mohl by nalezen byacuteti můstek mezi papežem a českyacutem

naacuterodem pak je to rehabilitace Husova přičemž ciacuterkev ziacuteskaacute protože dokaacuteže že se jiacute nejednaacute o obhajovaacuteniacute

privilegovanyacutech zlořaacutedů ale o pravduldquo Českeacutemu duchovenstvu nic tak neškodiacute jako praacutevě justičniacute vražda spaacutechanaacute

v Kostnici srv Referaacutet přednesenyacute v Praze na valneacute schůzi duchovenstva československeacuteho 23 ledna 1919 faraacuteřem

a spisovatelem Bohumilem Zahradniacutekem-Brodskyacutem In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem

reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 248 K roli Husovy otaacutezky pro českyacute

modernismus srv HRDLIČKA J Hus v českeacutem katolickeacutem modernismu In Theologickaacute revue 622 (1991) s 24-

25 917

Srv Husovo hodnoceniacute v podaacuteniacute RAacuteČEK B Československeacute dějiny Praha Kunciacuteř 1933 s 227 obdobně např

KAŠPAR K Hus a jeho ovoce Hradec Kraacuteloveacute Adalbertinum 1926 s 117-121 918

Srv např HEIDLER A Hus a Bratřiacute soluňštiacute In Katoliacutek IX13 (1946) s 1 MACHOVEC M Bude katolickaacute

ciacuterkev rehabilitovat Jana Husa Praha Nakladatelstviacute politickeacute literatury 1963 919

QUIS Naacuteš Mistr Jan Hus s 27 920

Srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 449-450 921

HALIacuteK T Nejen o Husa In TENTYacuteŽ O přiacutetomnou ciacuterkev a společnost Praha Křesťanskaacute akademie 1992 s

54

152

Jan Hus jako historickaacute postava a současně rovněž jako bdquomnohovrstevnyacute myacutetusldquo922

se

diacuteky osobniacute angažovanosti polskeacuteho papeže923

staacutevaacute předmětem studia ekumenickeacute komise

zřiacutezeneacute r 1993 jak při ČBK tak při ERC Jejiacute poslaacuteniacute bylo vniacutemaacuteno od počaacutetku jako snaha

přispět ke smiacuteřeniacute duchovniacutech proudů našich dějin924

Praacutece vědeckeacuteho greacutemia vyznačujiacuteciacute se

nikoliv pouze toleranciacute ale vyacutechoziacute poctivostiacute o bdquonestranneacute a jako takoveacute pravdiveacute a

osvobozujiacuteciacuteldquo zachyceniacute historickyacutech udaacutelostiacute podle slov Jana Pavla II dosvědčila bdquože osobnost

jakou je Mistr Jan Hus jež byla v minulosti velkyacutem bodem svaacuteru se nyniacute může staacutet předmětem

dialogu konfrontace a společneacuteho prohloubeniacuteldquo925

Papežovu bdquohlubokou liacutetost nad krutou smrtiacute

na kterou byl Jan Hus vydaacuten a nad naacuteslednou ranou kteraacute se tiacutemto způsobem rozevřela

v mysliacutech a srdciacutech českyacutech lidiacute a stala se zdrojem konfliktů a rozděleniacuteldquo926

přijala českaacute

veřejnost bez emociacute Nechyběla sice slova uznaacuteniacute pro gesto pontifika dalo se však vyciacutetit takeacute

zklamaacuteniacute nad tiacutem že revize kostnickeacuteho procesu nevedla ke kyacuteženeacute rehabilitaci927

Padl teacutež

naacutezor že celaacute zaacuteležitost již pozbyla svou aktuaacutelnost928

Přesto však Husova osobnost nepřestaacutevaacute

byacutet nejen vyacutezvou pro českeacute křesťany a jejich ciacuterkve jak to vyjaacutedřili společně představiteleacute

českyacutech katoliacuteků a evangeliacuteků929

nyacutebrž jako postava řadiacuteciacute se k bdquovelkyacutem archetypům českeacuteho

922

KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 451 923

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 25-26 924

Srv RADKOVSKYacute F ndash NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise s 93 Praacutece konfesně smiacutešeneacute

komise se přitom stala bezprecedentniacutem přiacutekladem ekumenickeacuteho přiacutestupu k otaacutezkaacutem českyacutech dějin což vyvolalo

v českeacutem prostřediacute diskusi o projektu ekumenickyacutech ciacuterkevniacutech dějin ktereacute by překonaly konfesionalisticky

vymezenyacute pohled na historickeacute udaacutelosti srv HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy

perspektivy VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7

Obdobnaacute idea podpořenaacute vyacuteslovně Janem Pavlem II při jeho naacutevštěvě Švyacutecarska r 1984 došla v zemi helvetskeacute

konfese sveacuteho uskutečněniacute srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz 925

Projev papeže Jana Pavla II k uacutečastniacutekům řiacutemskeacuteho mezinaacuterodniacuteho sympozia o Mistru Janu Husovi (z 17

prosince 1999) In Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18

12 1999 s 3 926

Tamteacutež s 2 927

Z hlediska historie ciacuterkevniacuteho praacuteva byla prokaacutezaacutena procesniacute spraacutevnost průběhu Husovy pře v Kostnici srv

KEJŘ J Husův proces Praha Vyšehrad 2000 s 21-212 Tiacutemto krokem byl radikaacutelně zpochybněn v českeacutem

prostřediacute zdomaacutecnělyacute myacutetus o bdquonevinneacute obětildquo a bdquonespravedlivyacutech soudciacutechldquo srv HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten

Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten Brno CDK 2004 s 195 Avšak

nejasnost pokud jde o pravověrnost Husovy teologie z hlediska katolickeacute dogmatiky ndash předevšiacutem co se tyacuteče nauky

o ciacuterkvi kteraacute poskytuje různost interpretaciacute ndash neumožňuje (prozatiacutem) aby se reformaacutetorova doktriacutena mohla uveacutest

do naprosteacuteho souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve jakožto podmiacutenka uacuteplneacute rehabilitace Praacutevě otaacutezka po podstatě

ciacuterkve jako těla Kristova kterou Hus rozvinul s přiacuteznačnyacutem eschatologickyacutem akcentem by podle českyacutech

evangeliacuteků měla zůstat i nadaacutele předmětem ekumenickeacuteho rozhovoru Třebaže Husova osobnost dnes může českeacute

křesťany sbližovat neměli bychom staacutele existujiacuteciacute rozdiacutely v doktriacuteně jednoduše opomiacutejet a konstruovat tak novyacute

myacutetus bdquoHusa sjednotiteleldquo Husova ekleziologie jako součaacutest teologickyacutech vyacutechodisek bdquoprvniacute reformaceldquo zůstaacutevaacute

pro učeniacute i praxi katolickeacute ciacuterkve staacutele otevřenou vyacutezvou srv Češtiacute evangeliacuteci k Husovi (dopis) In Teologickeacute texty

1 (2000) s 34 928

Pro přiacuteklady ohlasů na řiacutemskeacute sympozium v r 1999 srv KOTYK J Spor o revizi Husova procesu s 109-118 929

Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi Pražskyacute

kardinaacutel a synodniacute senior formulovali Husovu inspiraci pro ekumenickeacute společenstviacute v těchto oblastech smiacuteřeniacute

člověka s Bohem se sebou samyacutem i s bližniacutemi důraz na jednotu ciacuterkve a na vysokou mravniacute uacuteroveň všech

křesťanů zvlaacuteště kněžiacute vyacuteznam autority bible (zvlaacuteště Noveacuteho zaacutekona) uacutecta k eucharistii vyjadřujiacuteciacute poselstviacute o

milosti Kristově odmiacutetnutiacute naacutesiliacute ve věci viacutery hledaacuteniacute Božiacute pravdy jako normy života ciacuterkve i společnosti a jako

apelu na svědomiacute každeacuteho člověka Vědomi si nepoměru s jistou analogiiacute zde zmiňme obdobneacute prohlaacutešeniacute světoveacute

řiacutemskokatolickeacute a luterskeacute společneacute komise tyacutekajiacuteciacute se Martina Luthera ktereacute při přiacuteležitosti pětisteacuteho vyacuteročiacute

narozeniacute označuje reformaacutetora za bdquosvědka evangelialdquo od ktereacuteho se jak katoliacuteci tak evangeliacuteci mohou učit

společně srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION

153

naacuterodaldquo a zůstaacutevajiacuteciacute bdquojedniacutem z kliacutečů českeacute spiritualityldquo930

představuje to co vyacutestižně vyjaacutedřil

Vaacuteclav Havel bdquotrvalou vyacutezvu duchovniacuteho dědictviacute našeho naacuterodaldquo Důvodem je přitom jeho

bdquobytostneacute přimknutiacute k Pravděldquo a s tiacutem spojenyacute bdquoprincip osobniacuteho ručeniacuteldquo což vyjadřuje že

bdquopravda pro něj nebyla jen volně přenosnou informaciacute ale životniacutem postojem zaacutevazkem

a naacuterokemldquo931

4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra

Podle evangelickeacuteho autora Štěpaacutena Haacutejka se v bdquoprobleacutemu Sarkanderldquo zradikalizovala

otaacutezka bdquobraacutenit pravduldquo a zůstat přitom tolerantniacute kteraacute tvořiacute jeden z uacutehelnyacutech kamenů nejen

českeacuteho ekumenismu932

Starost o pravdivost a budoucnost ekumenismu byla přitom

prezentovaacutena křesťany reformačniacute tradice jako hlavniacute důvod zpochybňovaacuteniacute svatořečeniacute

olomouckeacuteho mučedniacuteka z jejich strany Šlo však o důvod opravdu nejhlubšiacute

Argumentace českyacutech nekatoliacuteků usilujiacuteciacutech o to aby papež od kanonizace upustil se

odvolaacutevala na bdquozaacutevažnaacute a nezvratnaacute historickaacute faktaldquo tyacutekajiacuteciacute se Sarkandrovy angažovanosti na

poli politickeacutem jež měla potvrdit že kněz nebyl mučedniacutekem zpovědniacuteho tajemstviacute nyacutebrž přišel

o život kvůli podezřeniacute z vlastizrady933

V touze chtiacutet se dnes obracet k Janu Sarkandrovi jako

k přiacutemluvci se podle evangeliacuteků katoliacuteci dopouštějiacute hrubeacuteho zkreslovaacuteniacute dějinneacuteho obrazu

Zatiacutemco pro katoliacuteky se maacute novyacute světec staacutet vzorem věrnosti v plněniacute kněžskyacutech zaacutevazků

ztělesňuje tentyacutež muž pro českeacute evangeliacuteky uacutesiliacute naacutesilně vyhladit evangelickou viacuteru a potlačit

Martin Luther ndash Zeuge Jesu Christi (prohlaacutešeniacute z 6 května 1983) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali

1931-1984 čl 1521-1547) 930

HALIacuteK T Hus a českyacute katolicismus In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi

Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 312 Podle Tomaacuteše Haliacuteka je

typickyacutem prvkem českeacute spirituality kteryacute se v Husovi personifikuje to že stojiacute bdquomezildquo Pražskyacute mistr je podle něj

bdquopřesně tou postavou sbquomezilsquo katoliacutekem kteryacute vykročil za horizont běžneacuteho katolictviacute sveacute doby ale rozhodně

nedokročil kdo tradice reformačniacuteldquo (HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute s 36) 931

Projev prezidenta Českeacute republiky Vaacuteclava Havla na Mezinaacuterodniacutem sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 17

prosince 1999) In PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem

reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute s 116-117 K Husovu pojetiacute pravdy jako

stěžejniacutemu prvku jeho osoby ktereacute obsahovao jak kristologickeacute jaacutedro (bdquopravda Paacuteněldquo) tak antropologickeacute rozvinutiacute

(ve smyslu bdquoživota v pravděldquo) srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute

zjevu Jana Husa LOCHMAN JM K chaacutepaacuteniacute pravdy u Husa In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 175-178

MOLNAacuteR A Na rozhraniacute věků Cesty reformace Praha Kalich 2007 s 323-337

Studie Husovy osobnosti se řiacutemskyacutem sympoziem a papežskou omluvou neuzavřela Na oslavaacutech 590 let od Husova

upaacuteleniacute zaslali uacutečastniacuteci ekumenickeacute bohoslužby v Husinci list papeži Benediktu XVI v němž signataacuteři žaacutedali aby

bdquose zasadil o to aby byla dokončena věc započataacute (hellip) předchůdcem papežem Janem Pavlem IIldquo aniž by přitom

svůj požadavek bliacuteže specifikovali srv Husineckaacute vyacutezva [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpveritasevangnetczhtmlhusinczhtm˃ V souvislosti s bliacutežiacuteciacutem se 600 vyacuteročiacutem reformaacutetorovi smrti začala

od jara 2011 činnost ekumenickaacute komise kteraacute maacute za svůj ciacutel přibliacutežit odkaz Jana Husa dnešniacutemu člověku srv

ŠEBEK J Zahaacutejeniacute činnosti ekumenickeacute komise pro Husovo jubileum 2015 [on line] [citovaacuteno 18 10 2012]

Dostupneacute na internetu ˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampID=2137˃ 932

Srv HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 31 933

Stejně tak SAKAŘ V Pře Jana Sarkandra In Theologickaacute revue 662 (1995) s 17-19 S odvolaacuteniacutem na Fr

Hrubeacuteho autor zastaacutevaacute neochvějně tvrzeniacute že v přiacutepadu Sarkender bdquošlo o proces politickyacute nikoliv protikatolickyacuteldquo

154

svobodu svědomiacute934

Evangeličtiacute straacutežci ethosu přitom neopomenuli ani kritickyacute soud o trhlinaacutech

v moraacutelniacutem profilu bdquozlopověstneacuteholdquo935

Evangelickeacute znepokojeniacute Sarkandrem však nevedlo pouze k mravniacutemu poukaacutezaacuteniacute na

respekt vůči historickeacute pravdě Snad ještě mocnějšiacutem nežli historickeacute a teologickeacute implikace byl

pocit ohroženiacute katolictviacutem ktereacute se českyacutem protestantům jeviacute do jisteacute miacutery jako bdquokonzervativniacuteldquo

a staacutele mocensky silneacute936

Z ještě hlubšiacutech vrstev se na povrch dere zklamaacuteniacute z toho bdquože naacutes

mnohem většiacute katolickaacute ciacuterkev přehliacutežela a přehliacutežiacuteldquo a že pro ni bdquonejsme ani protivniacutecildquo937

Obrana protestantismu kteryacute je utužovaacuten tvaacuteřiacute v tvaacuteř společneacutemu nepřiacuteteli zavdaacutevaacute podnět

k tomu co je skutečně nosnyacutem prvkem identity českyacutech evangeliacuteků bude jiacutem skutečně pouze

zabydlenost v bdquoprotestuldquo

Rozjitřenost paměti tedy zavdala evangeliacutekům podnět k dalšiacute starosti Tiacutem že začali

uvažovat nad stavem katolicismu u naacutes přijali uacutemyslně roli hlasu kritickeacuteho veřejneacuteho miacuteněniacute

ktereacute podle nich současnaacute katolickaacute ciacuterkev u naacutes rozchaacutezejiacuteciacute se s mentalitou křesťanskeacuteho

Zaacutepadu postraacutedaacute938

O teacuteto mentalitě svědčiacute napřiacuteklad otevřenyacute list duchovniacuteho ČCE Pavla

Ottera kteryacute na postoji katolickeacute ciacuterkve k Sarkandrově zaacuteležitosti diagnostikoval projev

nečitelnost a nejednoznačnost českeacuteho katolictviacute Nepřijatelnyacutem byl pro něj fakt že postava

naacuteležejiacuteciacute do eacutery bdquoparadigmatu reformačně-protireformačniacuteholdquo by měla byacutet zaacutehy prezentovaacutena

bdquov paradigmatu pluralitniacute ekumenickeacute postmoderniacute situaceldquo939

Při popisu tendenciacute světoveacuteho

katolicismu se ovšem autor poněkud nevyhyacutebaacute podezřelyacutem schematismům940

češtiacute a moravštiacute

katoliacuteci se musiacute rozhodnout zdali se poslušně přiřadiacute k proudu konzervativniacutemu autoritativniacutemu

a patriarchaacutelniacutemu zastaacutevaneacutemu v tradičně katolickyacutech zemiacutech bdquojihoseverniacute magistraacutelyldquo od Itaacutelie

po Polsko anebo se stanou spojenci teologicky progresivniacuteho ciacuterkevně i společensky

otevřenějšiacuteho katolicismu bdquozaacutepadniacute frontyldquo kteryacute se v raacutemci ciacuterkve vyznačuje předevšiacutem

disentem vůči autoritě Otter vyjaacutedřil domněnku že katoliacuteci v Čechaacutech ale předevšiacutem ti na

Moravě postojem ke svatořečeniacute zřejmě splynou s onou prvniacute liniiacute čiacutemž ndash jak dodal Jan Dus ndash

zpochybniacute bdquovšechno spraacutevneacute co přineslo druheacute Vatikaacutenumldquo941

934

Srv Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži s 8-9 Neohroženyacute světcův postoj proti heretikům zmiňovalo

papežskeacute breve jiacutemž Pius IX dne 12 srpna 1854 prohlaacutesil Sarkandra za blahoslaveneacuteho srv Blahoslaveneacute breve

In TENORA J ndash FOLTYNOVSKYacute J Bl Jan Sarkander Jeho doba život a blahoslaveniacute Olomouc Matice

cyrilometodějskaacute 1920 s 733-734 935

Srv např BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra s 41 Studie L Plechaacutečoveacute bdquoJan

Sarkanderldquo (přiacuteloha k dopisu z 26 6 1991) In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce s 19-35 936

Srv Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 12 937

Dopis Aleše Wrany In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho

světce s 13 938

Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci In Lidoveacute noviny (96 1995) s 10 Odpovědi katoliacuteků na

Rejchrtův podnět shrnuje Anketa Co na to Zvěřinovi žaacuteci In Perspektivy 7 (1995) s III 939

OTTER P Otevřenyacute dopis našim katoliacutekům In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce s 51 940

Srv ZIKMUND MT Poznaacutemky k otevřeneacutemu dopisu Pavla Ottera českyacutem katoliacutekům In Křesťanskaacute revue

LXII7 (1995) s 190 941

DUS J Nešťastneacute svatořečeniacute a diskuse o českyacutech dějinaacutech In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 112

155

Připusťme prezentace postavy světce o jehož kanonizaci ciacuterkev na Moravě žaacutedala ještě

v časech kdy moderniacute ekumenismus neexistoval jakožto bdquopatronaldquo snah o jednotu mohla vyzniacutet

českyacutem nekatoliacutekům jako poněkud zbrklaacute či mlžiacuteciacute Nicmeacuteně nebylo možneacute praacutevě v objeveniacute

teacuteto dimenze rozpoznat teacutež znameniacute a vyacutezvu doby Nesehraacutelo jistou roli v nepřijetiacute skutečnost

na kterou upozornil Jan Spousta totiž že bdquoJanův přiacuteběh nezapadaacute do onoho ještě živořiacuteciacuteho

paradigmatu podle ktereacuteho vždy zliacute katoliacuteci pronaacutesledujiacute hodneacute evangeliacuteky a nikdy jinakldquo942

Sarkander před naacutemi zůstaacutevaacute staacutet jako připomiacutenka sebekritickeacute reflexe dějin a to pro oba taacutebory

pro katoliacuteky vystaveneacute pokušeniacute triumfalismu943

pro evangeliacuteky čeliacuteciacute komplexu ukřivděnosti a

přemaacutehajiacuteciacute tradičniacute bdquopotolerančniacute vztahovačnostldquo944

Otevřenou k zamyšleniacute na obou stranaacutech je

otaacutezka jakou roli hraacutela při zvažovaacuteniacute historickyacutech skutečnostiacute jejich přiacutepadnaacute bdquoideologicky

předpojataacute interpretaceldquo945

jak upozornila Jana Nechutovaacute

Na intenzivnějšiacute objeveniacute bdquoznepokojujiacuteciacuteholdquo mementa i přiacutemluvy Jana Sarkandra čekaacute

samotnaacute miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev946

To by ovšem nemělo z jeho postavy v raacutemci ekumenickeacute

bdquokorektnostildquo učinit bdquovnitřniacute zaacuteležitostldquo pouze teacuteto ciacuterkve To že se holešovskyacute faraacuteř stal obětiacute

mocensky zvrhleacuteho konfesionalismu je přesvědčeniacute nejen katolickeacuteho historika947

Sarkander

patřiacute k dějinaacutem českeacuteho křesťanstviacute podobně jako Hus přes všechny třebaže nemaleacute rozdiacutely lze

dokonce tvrdit že bdquov posledniacute životniacute důslednosti ve vaacutežnosti k pravdě v radikaacutelniacutem spolehnutiacute

se na Božiacute milosrdenstviacute tam kde milosrdenstviacute lidskeacute končiacute se sobě snad podobajiacuteldquo948

V tom

tkviacute nadčasovost jejich poselstviacute ktereacute zbaveneacute scheacutemat a předsudků snad jednou přispěje

k tomu že se pohoršeniacute a spor proměniacute v povzbuzeniacute k ekumenickeacute vytrvalosti a v prostředek ke

vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute

412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů

Teolog a ekumenik Alan Falconer při sveacute definici ekumenickeacute cestu jako poutě od

konfliktu mezi ciacuterkvemi ke vzaacutejemneacute koinonii připomiacutenaacute že kvalita prohlubujiacuteciacuteho se

společenstviacute je ovšem staacutele vystavena ohroženiacute Kliacutečovou roli přitom může sehraacutet praacutevě paměť

nakolik bdquovzpomiacutenky sbquonašiacutelsquo komunity na sbquodruheacutelsquo komunity snižujiacute naši schopnost vyjaacutedřit plněji

vzaacutejemneacute společenstviacute obou komunitldquo949

Otaacutezka smiacuteřeniacute historickeacute paměti přitom nemůže byacutet

942

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) In

Getsemany 7-8 (1995) s 43 Evangelickaacute historička Noemi Rejchrtovaacute v souvislosti s protestantskyacutem taženiacutem proti

svatořečeniacute poukaacutezala na intoleranci kteraacute se hlaacutesila ke slovu teacutež v prostřediacute bdquokonfesijně ztuhleacuteho bratrskeacuteho

kalvinismuldquo (Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu s 12) 943

Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu In Perspektivy 8 (1997) s III 944

Srv Dopis Jany Nechutoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 10 945

Srv tamteacutež 946

Srv TKADLČIacuteK V Proč praacutevě nyniacute In AA VV Kněz a mučedniacutek Jan Sarkander Sborniacutek ke svatořečeniacute

Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1994 s 111-113 PŘIacuteHODA P Zcela osobniacute etuda sarkandrovskaacute In

Perspektivy 4 (1995) s 8 947

Srv REJCHRTOVAacute N Skylla a Charybda ciacuterkevniacutech dějin In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 56 948

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) s 44 949

FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme s 28

156

degradovaacutena na uacuteroveň svyacutem způsobem druhořadeacuteho tzv bdquoneteologickeacuteholdquo faktoru neboť jde

naopak o teacutema navyacutesost teologickeacute Je totiž třeba čiacutest dějiny duchovně v procesu zaměřeneacutem na

bdquoosvobozeniacute osobniacuteho a kolektivniacuteho svědomiacute ode všech forem nevraživosti a naacutesiliacute jež v něm

mohlo zanechat dědictviacute vin minulosti a to prostřednictviacutem noveacuteho historickeacuteho a teologickeacuteho

hodnoceniacute danyacutech udaacutelostiacuteldquo950

Jen takoveacute kroky naacutes uvedou na cestu trvaleacuteho pokoje a

bytostneacuteho smiacuteřeniacute

Snahy smiacuteřit dějinnou paměť se pohybujiacute na jineacute rovině než je dovoluje pouhyacute

historicismus a psychologismus neniacute to proud dějin saacutem o sobě kteryacute postupně automaticky

pohřbiacute všechny vzpomiacutenky v zapomněniacute Nejde ani o interpretaci veškereacuteho našeho jednaacuteniacute jako

toho jež vyvěraacute z minuleacute deprivace siacutedliacuteciacute v nevědomiacute S pamětiacute je nejprve třeba komunikovat

přičemž se ukazuje nedostatečnou touha pochopit rozhodnutiacute historie kteraacute byla činěna

v srdciacutech bdquoobyčejnou racionaacutelnostiacuteldquo951

Vstoupit do rozhovoru s dějinnou pamětiacute znamenaacute

vypravit se k lidskeacutemu nitru ktereacute se nechaacutevaacute ve svyacutech rozhodnutiacutech veacutest dobrem i zlem

Porozuměniacute tomu jak se spleacutetaly a rozpleacutetaly dějinneacute udaacutelosti je duchovniacute povahy což implikuje

přijetiacute faktu že pochopeniacute neniacute vždy zcela samozřejmeacute a že bdquouacuteplnyacute vyacuteznam historie je znaacutem

pouze Bohuldquo952

Pouze vlastnickaacute mysl bude chtiacutet dějinnou paměť podřiacutedit scheacutematu sebeliacutetosti

či vlastniacuteho oslaveniacute učinit z niacute objekt sveacuteho zaacutejmu čiacutemž ji zbaviacute jejiacute ryzosti

Diacuteky paměti můžeme navaacutezat kontakt s trojiacutem zdrojem vlastniacutech dějin jimiž jsou uacuteděl

jakožto danost bdquoobjektivita zaacutekonaldquo Bůh jako ten kteryacute jednaacute bezvyacutehradně pro spaacutesu člověka a

lidskaacute svoboda zahrnujiacuteciacute možnost kolaborovat s tajemstviacutem zla953

Hovořiacuteme-li o bolesti

zraněneacute paměti maacuteme na mysli tiacuteži způsobenou našimi nevěrnostmi ktereacute nejsme schopni se

zbavit Zraněnaacute paměť maacute kořeny v hřiacutechu kteryacute nebyl vyznaacuten anebo jsme o jeho odpuštěniacute

vůbec nestaacuteli Je to však praacutevě osvobozujiacuteciacute zkušenost odpuštěniacute a viacutetězstviacute nad zlem a nad

smrtiacute jež navraciacute paměti jejiacute vlastniacute uacutelohu a staacutevaacute se předpokladem pro uzdraveniacute vztahů

V postoji modlitby je třeba podniknout sestup do vlastniacute historie při ktereacutem se průvodcem staacutevaacute

Božiacute prozřetelnost Paměť naacutes totiž nepřivaacutediacute předevšiacutem bdquok historickeacute zřejmosti ale k důvěře

(hellip) Pravyacute vyacuteznam usmiacuteřeniacute spočiacutevaacute v uznaacuteniacute našiacute existence a našeho nepodmiacuteněneacuteho přijetiacute ze

strany Boha kteryacute je Laacuteskouldquo954

bdquoVyacutekřik uacutežasuldquo955

doprovaacuteziacute zjištěniacute že bdquokde se rozmnožil

hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) oteviacuteraacute se prostor pro bezprostředniacute

zkušenost laacutesky kteraacute se za naacutes obětovala v čase bdquokdy jsme ještě byli hřiacutešniacuteldquo (Ř 58)

Uzdravenaacute paměť uacutestiacute do liturgickeacute ἀνάμνησις956

ve ktereacute se bdquostaacutevaacute obrazem věčnosti

přiacutetomneacute v našem časeldquo957

Darovaneacute a přijateacute smiacuteřeniacute nachaacuteziacute sveacute miacutesto ve spirituaacutelniacute paměti

950

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 5 951

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute

teologie s 369 952

Tamteacutež s 370 953

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 954

Tamteacutež s 112 955

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 60 956

Srv PRUDKYacute M bdquoByacutet pamětlivldquo (z-k-r) jako stěžejniacute prvek našiacute viacutery kliacutečovyacute termiacuten biblickeacute teologie a piliacuteř

bohoslužby In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 1998 Jak boliacute Bůh (Biblickaacute

teologie a liturgie) Heršpice EMAN 1998 s 16-28

157

ciacuterkve jiacutež je Tradice958

Ta žije předaacutevaacuteniacutem zvěsti o smiacuteřeniacute člověka s Bohem skrze Kristovu

smrt pro naše hřiacutechy jeho sestoupeniacute mezi mrtveacute a naacutevrat k Otci (srv 1K 153-4) tedy

prostřednictviacutem diacutela vykoupeniacute jež se vyacutesadniacutem a bdquokondenzovanyacutemldquo způsobem připomiacutenaacute při

liturgickeacutem slaveniacute ktereacute se konaacute na Kristovu pamaacutetku (srv L 2019) Při eucharistii se

vzpomiacutenka staacutevaacute uacutekonem laacutesky kdy se Bůh rozpomiacutenaacute na naacutes a rozleacutevaacute staacutele znovu svoji laacutesku

na svět a kdy se v Kristu rozpomiacutenaacuteme i my abychom se teacuteto laacutesce otevřeli a nechali jiacute proměnit

sebe i veškerenstvo959

Udaacutelost Božiacuteho smiacuteřeniacute kteraacute zde byla dřiacuteve než lidskeacute pokusy o jejiacute

realizaci můžeme s Pavlem Filipi nazvat onou gratia praeveniens předchaacutezejiacuteciacute milostiacute kterou

můžeme privilegovanyacutem způsobem zakoušet jako ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute v teacuteto zemi

když usilujeme o uzdraveniacute našiacute dějinneacute paměti a kteraacute zaacuteroveň obklopuje každyacute krok smiacuteřeniacute

k němuž se odvaacutežiacuteme960

Ἄναμνησις jejiacutemž nejvlastnějšiacutem miacutestem je praacutevě křesťanskaacute

bohoslužba pak přiacutemo vybiacuteziacute naše ciacuterkve k tomu aby uacutekon smiacuteřeniacute na sebe vzal podobu aktu

liturgickeacuteho961

Skrze vyhojenou paměť se zpřiacutetomňuje laacuteska kteraacute bdquonikdy nezanikneldquo (1K 138) a kterou

je prosycena živaacute a věčnaacute memoria Dei v niacutež neniacute miacutesto pro naše nepravosti a hřiacutechy Vyznanyacute

hřiacutech (confessio peccati) již existuje pouze jako confessio laudis kteraacute se vzdaacutevaacute Bohu bdquopřed

jehož zrakem lze uznat viny minulosti jakož i přiacutetomnosti abychom se jiacutem a s niacutem nechali

smiacuteřit (hellip) a stali se schopnyacutemi poskytnout odpuštěniacute těm kdo snad ubliacutežili naacutemldquo962

Setkaacuteniacute se

Slovem ktereacute přijalo tvaacuteř a vstoupilo do světa aby jej přivedlo zpět k Bohu oteviacuteraacute možnost

smiacuteřeniacute všech vztahů ktereacute byly narušeny hřiacutechem Praacutevě pravdiveacute setkaacuteniacute s Beraacutenkovou tvaacuteřiacute

vede k proměněniacute paměti a maacute za naacutesledek že bdquona vykonaneacute či přijateacute zlo již (hellip) lideacute

nevzpomiacutenajiacute jinak než prostřednictviacutem oneacute Tvaacuteře kteraacute jej vzala na sebeldquo963

Ciacuterkve v našiacute zemi vede ke smiacuteřeniacute cestou rozpomiacutenaacuteniacute Duch Svatyacute Jako takoveacuteho naacutem

jej v Kristově jmeacutenu posiacutelaacute saacutem Otec aby naacutem připomenul všecko co Kristus řekl a vykonal pro

naši spaacutesu (srv J 1425) Jen diacuteky Božiacutemu Duchu kteryacute znaacute zaacutevratneacute hlubiny Božiacute laacutesky

(srv 1K 210) a kteryacute vstupuje do našeho nitra aby svyacutem pomazaacuteniacutem blahodaacuterně a leacutečivě

působil na raacuteny našiacute rozdraacutesaneacute paměti se naše bolestneacute vzpomiacutenky mohou proměnit

v radostnou ἀνάμνησις Božiacuteho zaacutevazku pro jeho lid Diferenciace a cizost jež děliacute přiacutetomnost

od minulosti je překlenuta diacuteky sjednocujiacuteciacutemu působeniacute Božiacuteho Ducha kteryacute je napřiacuteč dějinami

tvůrcem diachronniacuteho společenstviacute ciacuterkve964

Praacutevě tato skutečnost umožňuje probudit v ciacuterkvi

sounaacuteležitost nikoliv pouze co do communio sanctorum nyacutebrž takeacute povolat k solidaritě s viniacuteky

957

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 958

Srv RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 190 959

Srv SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento Roma Lipa 2012 s 49 960

Srv FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 61 961

Srv TENTYacuteŽ Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48

Evangelickyacute teolog v teacuteto souvislosti poukazuje na vyacutezvu kterou se proces uzdravovaacuteniacute paměti staacutevaacute pro jednotliveacute

ciacuterkevniacute obce předevšiacutem v těch oblastech a miacutestech kde v minulosti ke konkreacutetniacutem hřiacutechům proti jednotě ciacuterkve

došlo 962

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 9 963

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce s 383 964

Srv MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 34-35

158

a prosit o odpuštěniacute A je to nakonec opět Duch Svatyacute v němž dochaacutezejiacute historickeacute udaacutelosti

sveacuteho posledniacuteho sjednoceniacute v Božiacute paměti v něm se odhaluje jejich metahistorickyacute a duchovniacute

vyacuteznam965

bdquoBez duchovniacute zkušenosti zůstaacutevajiacute obrazy vzpomiacutenkou rozděleniacute nebo zraněneacute pamětildquo

piacuteše Pavel Ambros966

Symboly jimž se staly osoby a udaacutelosti našich ciacuterkevniacutech dějin je třeba

společnyacutem rozpomiacutenaacuteniacutem zbavit dezintegrujiacuteciacute moci a objevit v nich duchovniacute rozměr laacutesky

kteraacute je principem budujiacuteciacutem Kristovo tělo Spiacuteše nežli zběsileacute kaacuteceniacute myacutetů se zde jako

osvobozujiacuteciacute ukaacuteže pro naše ciacuterkve naacuteročnaacute cesta v poslušnosti Duchu laacutesky a pravdy kteraacute

jedinaacute může způsobit aby modely identity přestaly byacutet symboly nenaacutevisti967

Proto je nanejvyacuteš

přiacutehodneacute aby z uacutest ciacuterkve stoupala k tomuto Duchu Utěšiteli prosba

bdquoSmyj z naacutes hřiacutechy stopy vin

dej svou svěžest žiacuteznivyacutem

vyhoj z bolestiacute a ranldquo968

Očišťovaacuteniacute a obnova maacute za ciacutel bdquoaby na tvaacuteři ciacuterkve jasněji zaacuteřilo Kristovo znameniacuteldquo969

Raacuteny ktereacute si křesťaneacute a ciacuterkve v našich dějinaacutech uštědřily jsou nakonec určeny k tomu aby

dosaacutehly stejneacuteho uacutedělu jako jizvy Vzkřiacutešeneacuteho ktereacute se na jeho oslaveneacutem těle staacutevajiacute

znameniacutemi (srv Ga 617) diacuteky nimž se Ježiacuteš daacutevaacute poznat jako skutečnyacute Paacuten a pravyacute Bůh

(srv J 2026-29) Cesta poniacuteženiacute a pokorneacuteho vyznaacuteniacute vin je tak pro ciacuterkev jistyacutem naacutesledovaacuteniacutem

Krista kteryacute svou snoubenku den ode dne očišťuje a obnovuje až do teacute chviacutele bdquodokud si ji (hellip)

nepřipraviacute slavnou bez poskvrny a vraacuteskyldquo970

42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech

bdquoKoneckonců naše českaacute otaacutezka je otaacutezkou naacuteboženskouldquo piacuteše na sklonku 19 stoletiacute T

G Masaryk a maacute přitom na mysli že pro pochopeniacute smyslu českyacutech dějin a poslaacuteniacute českeacuteho

naacuteroda neniacute důležiteacute jak a proč se v průběhu staletiacute měnilo naacuteboženskeacute přesvědčeniacute našeho lidu

nyacutebrž bdquozaacuteroveň a předevšiacutem v čem byla a je pravdaldquo971

Takto položenaacute otaacutezka přitom vyzyacutevaacute

k rozhodnutiacute Zvlaacuteštniacutemu rozporu je podle Masaryka vystaven předevšiacutem českyacute katoliacutek když

konfrontuje minulost s přiacutetomnostiacute neboť tak objevuje onen fenomeacuten že totiž bdquonaacuterod českyacute

jedinyacute ze všech naacuterodů na světě zanechal katolicismu provedl reformaci ale opět se vraacutetil ke

965

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 242 966

Tamteacutež s 106 967

Srv NOBLE I Paměť jako břemeno a paměť jako dar teologickyacute pohled na přiacutestup k minulosti

v postkomunistickyacutech zemiacutech In HALAMA J (ed) Teologie a dějiny Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute

fakulty 14 (2009) Jihlava Mlyacuten 2009 s 142-149 968

Sekvence o slavnosti Seslaacuteniacute Ducha Svateacuteho In Misaacutel na každyacute den liturgickeacuteho roku Kostelniacute Vydři

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2000 s 691 969

Lumen gentium 15 970

Unitatis redintegratio 4 971

MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 335

159

katolicismu opouštěje reformacildquo Co tento proces znamenaacute bdquoByla reformace poblouzněniacutem

(hellip) anebo nebylaldquo taacuteže se TGM972

Odpověď nachaacuteziacute u představitelů českeacuteho naacuterodniacuteho obrozeniacute Kollaacutera a zvlaacuteště pak

Palackeacuteho kteryacute ovlivněn Kantem a Herderem vytvaacuteřiacute filosofii dějin českeacuteho naacuteroda jejichž

zaacutekladniacutem smyslem je bdquobožnostldquo jakožto naplněniacute čisteacuteho člověčenstviacute Tuto bdquobožnostldquo jako

praktickeacute rozvinutiacute Kristova učeniacute nachaacuteziacute v nejčistšiacute podobě českyacute obrozenec v našiacute reformaci

jmenovitě v bratrstviacute973

Obdobně tedy Masaryk upiacutenaacute svůj zrak na českeacute bratrstviacute

Z Chelčickeacuteho podle něj povstala ryziacute bdquociacuterkev českaacuteldquo bdquopřekonaacutevajiacuteciacute husitstviacute rozumem a

taacuteborstviacute laacuteskouldquo974

kteraacute nepohlcena německyacutem protestantismem odkazuje českeacutemu naacuterodu

všecek smysl jeho naacuterodniacuteho života jenž maacute byacutet zaacuteroveň přiacutespěvkem našeho naacuteroda okolniacutemu

světu Je jiacutem humanita bdquoČeskaacute idea bratrstviacute českaacute idea humanitniacute toť vůdčiacute idea celeacutemu

člověčenstvuhellipldquo975

zvolaacute nadšeně Masaryk Odpor vůči zleacutemu rovnost před zaacutekonem svoboda

svědomiacute to vše jsou ideaacutely českeacute reformace kvůli nimž se Hus a českyacute naacuterod dostali do sporu

s řiacutemskou ciacuterkviacute bdquoIdeaacutely humanitniacuteldquo Niterně prožiacutet tento myšlenkovyacute vyacutevoj na jehož počaacutetku

staacutela reformace a k němuž se přihlaacutesilo obrozeniacute a daacutele v něm pokračovat představuje pro

Masaryka uacutekol před niacutemž stojiacute českaacute moderniacute kultura a filosofie976

Svyacutemi formulacemi tehdejšiacute řiacutešskyacute poslanec a budouciacute prezident československeacuteho staacutetu

nenabiacutedl pouze alternativu politickeacutemu liberalismu a nezpůsobil jen polemiku mezi českyacutemi

filosofy a historiky tyacutekajiacuteciacute se smyslu českyacutech dějin977

Na jeho naacuteboženskyacute kliacuteč k řešeniacute bdquočeskeacute

otaacutezkyldquo se bude 8 ledna 1920 ve sveacutem prohlaacutešeniacute naacuterodu odvolaacutevat praacutevě ustanovenaacute CČS

kteraacute zradikalizuje volbu českeacute duše aby vyřešila bdquoodvěkyacute rozpor sveacuteho nitraldquo totiž zdali chce

bdquobyacutet naacutebožensky svobodnou a zbožnou po sveacutem svědomiacute anebo sloužiti Bohu podle zaacutekonů

neuznaacutevaneacute světovlaacutedy ciziacute kteraacute ztotožňuje naacuteboženstviacute se svou panstviacutechtivostiacute a sebe

s Bohemldquo978

Rozhodnutiacute se pro svobodu svědomiacute odpovědnost za mravnost naacuteroda a

demokratizaci i naacuteboženskou pak mělo veacutest českeacuteho katoliacuteka z ciacuterkve řiacutemskeacute do ciacuterkve naacuterodniacute

Karel Farskyacute uacutestředniacute postava krajniacuteho proudu reformniacuteho duchovenstva kteryacute se stane prvniacutem

972

Tamteacutež 973

Srv PALACKYacute F Kraacutesověda čili o kraacutese a uměniacute knihy patery In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute III Spisy

aesthetickeacute a literaacuterniacute Praha Bursiacutek a Kohout 1903 s 149 974

MASARYK TG Českaacute otaacutezka Snahy a tužby naacuterodniacuteho obrozeniacute In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute

krize Jan Hus Spisy TGM 6 s 150 975

TENTYacuteŽ Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 344 976

Tamteacutež 977

Srv souhrnně HAVELKA M Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 In HAVELKA M (ed) Spor o smysl

českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst 1995 s 7-43 HUumlBNER M Spor o smysl českyacutech dějin In Souvislosti 6

(1992) s 26-35 Důrazneacute kritice podrobil Masarykovo pojetiacute předevšiacutem Josef Pekař kteryacute vytyacutekal Masarykovi jenž

se prohlašoval za představitele realismu namiacuteřeneacuteho proti starovlasteneckeacutemu realismu což dokazoval zjm ve

sporu o pravost Kraacuteloveacutedvorskeacuteho a Zelenohorskeacuteho rukopisu že ve sveacutem pojetiacute dějin saacutem propadaacute romantickeacute iluzi

o slavneacute českeacute minulosti opiacuteraje se přitom o faktickeacute historickeacute omyly a nespraacutevnosti ktereacute zapřahuje do služeb sveacute

humanitniacute filosofie jež se podle Pekaře staacutevaacute mytickou a mystickou ideologiiacute srv PEKAŘ J Masarykova českaacute

filosofie In HAVELKA M (ed) op cit s 265-302 Proti Masarykově teorii o naacuteboženskeacute povaze smyslu českyacutech

dějin je pro Pekaře bdquoneměnnou zaacutekladnou jež prostupuje a vskutku nese naše dějinyldquo českeacute bdquonaacuterodniacute vědomiacuteldquo tedy

vnitřniacute sounaacuteležitost s oniacutem bdquoduchovniacutem kolektivemldquo kteryacute putuje dějinami bdquos touže zaacutekladniacute snahou zachovat

zesiacutelit zušlechtit svoji individualitu mezi naacuterodyldquo srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin In HAVELKA M (ed)

op cit s 513-514 978

Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho

hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 298

160

patriarchou noveacute ciacuterkve vyklaacutedaacute celeacute českeacute ciacuterkevniacute dějiny jako zaacutepas bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo

proti řiacutemskeacutemu a spatřuje jejich vrchol v nenaacutesilneacutem a nedogmatickeacutem českobratrstviacute v němž

objevuje bdquonauku Kristovu proniklou do duše lidu českeacuteho nejhloubějildquo979

Propagace celeacuteho

tzv bdquopřestupoveacute hnutiacuteldquo dvacaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zaštiacutetěnaacute sloganem o bdquočeskeacutem zaacutepasuldquo

vykazuje rysy uacutezkeacute propojenosti teacutematu naacuterodniacute identity s naacuteboženskou dimenziacute nacionalismu980

Skutečnost že českeacute země a jejich dějiny jsou miacutestem kteryacutem prostupuje pluraacutel

křesťanskyacutech tradic se promiacutetla do hledaacuteniacute smyslu naacuterodniacutech dějin Zaacutepas o vyacutelučnost

interpretaciacute se v teacuteto oblasti proměnil v dialog tradic o komplementaritě vyacutekladu Přiacuteklady

přiacutestupů různyacutech křesťanskyacutech tradic k bdquočeskeacute otaacutezceldquo ktereacute v prvniacute čaacutesti tohoto celku

nastiacuteniacuteme přivaacutedějiacute českyacute ekumenismus před uacutekol taacutezat se po vztahu křesťanskyacutech tradic

v českyacutech zemiacutech vůči sobě navzaacutejem a předevšiacutem vůči živeacute a nerozděleneacute Tradici ciacuterkve jak o

tom bude řeč v druheacute čaacutesti Kliacutečovyacutemi kategoriemi pro porozuměniacute probleacutemu se přitom podle

naacutes staacutevajiacute pojmy kontinuita a diskontinuita

421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin

bdquoČeskaacute otaacutezkaldquo k niacutež se již viacutece než sto dvacet let v různyacutech intervalech staacutele znovu

vracejiacute naši předniacute mysliteleacute přesahuje specifickyacute raacutemec naacuteboženskeacuteho probleacutemu Je opakovaně

formulovaacutena s různyacutemi akcenty čiacutemž bdquovypoviacutedaacute často viacutece o samotneacute době ve ktereacute se (hellip)

klade než o historickyacutech skutečnostechldquo981

V rozmanitosti svyacutech poloh tak je miacutestem kde se

profiluje českaacute kultura jako celek V uacutezkeacute spojitosti s taacutezaacuteniacutem se po tom odkud jako Češi

pochaacuteziacuteme kam jako naacuterod patřiacuteme a jaciacute svojiacute naacuterodniacute povahou jsme artikuluje se v bdquočeskaacute

otaacutezceldquo snaha najiacutet to co naacutes při pohledu na naše dějiny spojuje982

Uacutestředniacute pozici tak zaujiacutemaacute

979

FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) s 8 Farskyacute podobně jako Masaryk zastaacuteval přesvědčeniacute

že řešeniacutem českeacuteho naacuteboženskeacuteho sporu neniacute ani naacutevrat k protestantismu ale ani orientace na pravoslaviacute Kvůli

obrodě naacuteboženskeacuteho života českeacuteho naacuteroda kteryacute je podle Farskeacuteho bdquozoufale nespokojenldquo se staacutevajiacuteciacute podobou

katolictviacute je zapotřebiacute jedineacute bdquozreformovati katolickou ciacuterkev od zaacutekladu v duchu noveacute dobyldquo (FARSKYacute K op

cit s 18) K prosazeniacute takoveacute reformy via facti povstaacutevaacute praacutevě novaacute bdquonaacuterodniacuteldquo ciacuterkev jejiacutež založeniacute Farskyacute osobně

přirovnaacutevaacute k objeveniacute drahocenneacute perly bdquopraveacute českeacute lidskeacute zbožnosti kterou (hellip) nepřiacutezeň dějin do blaacuteta zašlapala

Tu perlu jsme zvedli a upozorňujeme na ni naacuterod ona jest jeholdquo (FARSKYacute K op cit s 42)

K podobneacutemu slovniacuteku poukazujiacuteciacutemu na rozpor v duši naacuteroda mezi bdquořiacutemskouldquo ciacuterkviacute a bdquočeskou svobodouldquo sahali

jak jsme již viděli zvlaacuteště na počaacutetku prvniacute republiky teacutež sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci srv MOREacuteE PCA bdquoČeskaacute

viacutera neniacute řiacutemskaacute nyacutebrž husitskaacute českobratrskaacuteldquo Českyacute nacionalismus a jeho evangelickaacute podoba In HALAMA J

(ed) Teologie a dějin Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (20091) s 111-123 Maacutelokoho asi

překvapiacute že v takoveacute atmosfeacuteře se katolickaacute apologetika kromě neoscholastickeacute dogmatickeacute argumentace na rovině

ekleziologickeacute nezřiacutedka snažila dokaacutezat jak naopak nitro českeacuteho člověka vždy naacutebožensky a kulturně tiacutehlo k

(řiacutemskeacutemu) katolictviacute srv např ještě teacutež pozdějšiacute povaacutelečnyacute spis KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova

a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti s 7793 980

Srv ŠEBESTOVAacute J Přestupoveacute hnutiacute z pohledu katoliacuteka In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků

z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 s 56-60

DLASK J Přestupoveacute hnutiacute dvacaacutetyacutech let Naacuterod a naacuteboženstviacute In Getsemany 10 (2011) s 246-254 981

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 47 O proměnlivosti historickeacuteho kontextu a jeho vlivu

na kladeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Praha

Nakladatelstviacute Lidoveacute noviny 2001 s 70-179 Vyacuteběr reprezentativniacutech textů českyacutech autorů předklaacutedaacute

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny

a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 982

Srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 18-42

161

hledaacuteniacute kontinuity českyacutech dějin onoho sjednocujiacuteciacuteho vnitřniacuteho pouta ktereacute by daacutevalo smysl a

vyacuteznam jak jejich celku tak jednotlivyacutem historickyacutem udaacutelostem Vyvstaacutevaacute před naacutemi probleacutem

filosofickyacute předpoklaacutedajiacuteciacute fenomeacuten dějinnosti člověka kteryacute jako subjekt plynouciacutech dějin

toužiacute porozumět jejich ciacuteli a vymanit se tak ze zajetiacute čisteacuteho historismu Člověka jenž toužiacute po

bdquoodkrytiacute smyslu kteryacute nemůže byacutet nikdy vyložen jako věc kteryacute nemůže byacutet ovlaacutednut

ohraničen pozitivně zachycen a zvlaacutednut nyacutebrž kteryacute je přiacutetomen pouze v hledaacuteniacute bytiacuteldquo983

Zvlaacuteště ve faacutezi sporu kteryacutem se neslo hledaacuteniacute smyslu českyacutech dějin až do doby před

vypuknutiacutem 2 světoveacute vaacutelky hraacutel nezanedbatelnou roli probleacutem nakolik a jakyacutem způsobem bdquose

představa jednotneacuteho smyslu dějin může staacutet zaacutekladem pro budovaacuteniacute naacuterodniacute identity přiacutepadně

kulturniacute identity různyacutech skupinldquo984

Rekursem k bdquoviacuteře otcůldquo ať již husitskeacute českobratrskeacute

anebo cyrilometodějskeacute či svatovaacuteclavskeacute češtiacute evangeliacuteci katoliacuteci ale rovněž takeacute přiacuteslušniacuteci

nově se konstitujiacuteciacutech ciacuterkviacute československeacute a pravoslavneacute definujiacute svou pozici v naacuterodě jehož

duši chtějiacute zachraacutenit Argument předpoklaacutedajiacuteciacute apriorniacute kontinuitu napnutou jako spojnice mezi

minulostiacute a přiacutetomnostiacute se konkretizuje v konstrukci bdquomonotradičniacutech řetězcůldquo985

osob jež jako

symboly majiacute dokaacutezat že dějinami proudiacute jedinaacute a tataacutež idea

Do přiacutestupů k řešeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo se promiacutetala viacutece či meacuteně explicitně konfesniacute

identita V prostřediacute samotnyacutech ciacuterkviacute se souběžně konzervuje mentalita vyhraněnosti Děliciacute

čaacutera se ryacutesuje mezi Čechy hlaacutesiacuteciacutemi se k odkazu reformačniacutemu (třebaže o naacuteboženskeacutem jaacutedru

reformace nemusiacute miacutet ponětiacute) kteřiacute proklamujiacute v podstatě řadu Hus Chelčickyacute Komenskyacute

Palackyacute Havliacuteček a Masaryk a mezi katoliacuteky kteřiacute se naproti tomu řadiacute po boku Cyrila

a Metoděje Vaacuteclava Karla IV Jana Nepomuckeacuteho či Balbiacutena Zatiacutemco prvniacute chtějiacute daacutet zazaacuteřit

bdquočeskeacute pravděldquo v kontrastu vůči ciziacutemu řiacutemskeacutemu (hoc papa nescit)986

či německeacutemu živlu haacutejiacute

druziacute přesvědčeniacute že českyacute naacuterod dosaacutehl sveacute vyacuteše jedině tehdy požiacuteval-li mateřskeacute ochrany

katolickeacuteho světa987

Pro katoliacuteky reformace znamenaacute ve vztahu k Tradici moment zlomu

vystoupeniacute reformaacutetorů je v nekatolickeacutem prostřediacute chaacutepaacuteno jako volaacuteniacute po naacutevratu ke kontinuitě

s ciacuterkviacute novozaacutekonniacute Z těchto uacutehlů pohledu je pak pro jedny protireformace tragickyacutem

narušeniacutem naacuterodniacuteho bytiacute pro druheacute kyacuteženyacutem naacutevratem ke křesťanskeacute universalitě

Dnes již můžeme s evangelickyacutem teologem Janem Štefanem prohlaacutesit bdquoProtestantsko-

katolickyacute spor o českou duši nemaacute pozemskeacuteho viacutetězeldquo988

což nicmeacuteně nezaručuje že se

naskytnou bojovniacuteci aspirujiacuteciacute na vavřiacuten jak ukaacutezaly střety v kauze Sarkander kde hlavniacute

argument polemiky ndash předevšiacutem pokud jde o evangelickou stranu ndash niterně souvisel s

přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutelnostiacute v interpretaci naacuterodniacutech dějin989

Vzaacutejemnyacute průnik dvou filosofiiacute

983

PATOČKA J Majiacute dějiny smysl In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny

a akcenty českeacute otaacutezky s 286 984

HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 51 985

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53 986

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 40I Galatervorlesung (cap 1ndash4) Weimar Boumlhlaus

1911 58928 987

Srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin s 516 988

ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute s 135 989

Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute In Křesťanskaacute revue LXIV7 (1997) s 192 Nešťastneacute svatořečeniacute

a diskuse o českyacutech dějinaacutech Proti katolickeacutemu bdquozkresleniacuteldquo českyacutech dějin ktereacute je podle Dusa půdou pro

Sarkandrovo svatořečeniacute předklaacutedaacute autor apologii českeacuteho předbělohorskeacuteho reformačniacuteho živlu kteryacute coby

162

českyacutech dějin a s tiacutem souvisejiacuteciacute průlom opevněnyacutech identit ciacuterkevniacutech zde jde ruku v ruce praacutevě

s prohlubujiacuteciacutem se přesvědčeniacutem ekumenickyacutem ktereacute se nespokojiacute jen se smlouvou o neuacutetočeniacute

nyacutebrž usiluje o smiacuteřeniacute různosti jako vyacutechoziacute kvalitu pohledu990

Zde sehraacutel nespornou roli

Hromaacutedkův mezivaacutelečnyacute apel k naacutevratu ke kořenům křesťanstviacute jež měl za naacutesledek rozšiacuteřeniacute

obzoru českeacuteho evangelictviacute V teacuteto souvislosti lze domyacutešlet mimořaacutednost nejen Beranova

koncilniacuteho projevu tyacutekajiacuteciacuteho se svobody naacuteboženskeacuteho svědomiacute ale teacutež konkreacutetniacute

angažovanost katoliacuteků na obranu lidskyacutech praacutev v době normalizace Praacutevě skutečnost že

katolickaacute ciacuterkev deklarovala nedotknutelnost svobody člověka ve věcech viacutery byla v prostřediacute

našich evangeliacuteků vniacutemaacutena jako bdquokopernikovskyacute obratldquo991

kteryacute umožnil aby i češtiacute katoliacuteci

vstoupili do onoho proudu Patočkou pojmenovaneacuteho jako bdquoelementaacuterniacute demokratismusldquo kteryacute

vyjadřuje kontinuitu moraacutelniacuteho zaujetiacute a přiacutekazu992

jež pronikaacute duchovně naše dějiny a jež se

projevila v požadavciacutech českeacute reformace993

Pronikavaacute ekumenickaacute vize Karla Skalickeacuteho je s to jiacutet ještě daacutele a akceptovat plně jako

vyacutechoziacute bod uacutevah o duchovniacutem smyslu našich dějin fakt naprosteacute diskontinuity Namiacutesto

přiacuteklonu k bezpečiacute jež skyacutetajiacute jednobarevneacute linie vyacutekladu je třeba vystavit se rozpornosti těchto

dějin a nechat se jiacute prostoupit Takoveacuteho kroku jsme však schopni pouze tehdy přijmeme-li

smysl dějin ve světle Prozřetelnosti jako Božiacute milost Ježiacuteš jeho bdquočlověčenstviacuteldquo je podle

Skalickeacuteho jedinou kontinuitou jedinyacutem motivem přitahujiacuteciacutem jak Cyrila tak Vaacuteclava i Husa

Palackeacuteho Masaryka Zneklidněniacute jež se zmocňuje člověka při setkaacuteniacute našiacute svobody se

svobodou Ježiacutešovou bylo vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomneacute za každou diskontinuitou českyacutech

duchovniacutech tradic994

otevřeneacute pluralitniacute a tolerantniacute společenstviacute průkopniacuteků moderniacute demokracie a 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu byl naacutesilně

umlčen totalitarizujiacuteciacutem barokniacutem katolicismem Třebaže s takto vyhrocenyacutem toacutenem nesouzniacute všichni češtiacute

evangeliacuteci staacutel způsob vyacutekladu smyslu českyacutech dějin nepochybně v pozadiacute evangelickeacute reakce na svatořečeniacute

přičemž se ukaacutezala neudržitelnost bdquočeskeacute otaacutezkyldquo formulovaneacute v raacutemci boje proti dnes již neexistujiacuteciacutemu mocensky

ambicioacutezniacutemu habsburskeacutemu katolicismu srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen

některyacutech evangeliacuteků In Křesťanskaacute revue LXIV10 (1997) s 275-276 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute

teologie v očiacutech jednoho cizince 990

bdquoNaacuteboženskaacute dichotomie kteraacute tak disharmonicky ovlivnila dějinnou kontinuitu češstviacute maacute tak na pozadiacute

současnyacutech ekumenickyacutech snah šanci staacutet se jejich prubiacuteřskyacutem kamenem pokud se naučiacuteme v tomto duchu českou

minulost chaacutepat a jiacute rozumětldquo piacuteše v osmdesaacutetyacutech letech v samizdatu R Malyacute (EREMITA O smyslu českyacutech dějin

tentokraacutet ekumenicky s 35) Cennyacutem přiacutespěvkem ekumenickeacuteho studia českyacutech duchovniacutech tradic je dokument

Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic Vyacuteslednyacute text je ovocem dvacetileteacute praacutece a přinaacutešiacute zhodnoceniacute historickyacutech

souvislostiacute vyacutevoje a podnětnosti desiacuteti českyacutech duchovniacutech tradic (cyrilometodějskeacute svatovaacuteclavskeacute

svatovojtěšskeacute svatoprokopskeacute svatoanežskeacute Karla IV a jeho doby husovskeacute Komenskeacuteho českeacute reformace a

doby pobělohorskeacute) srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech

V duchu smiacuteřeniacute načrtnul pohled na českeacute duchovniacute dějiny praacutevě Jan Štefan kteryacute akcentoval ze sveacute pozice

evangelickeacuteho teologa předevšiacutem vyznaacuteniacute bdquoa-katolickyacutechldquo resentimentů českeacuteho evangelictviacute v průběhu staletiacute až po

dobu nedaacutevno minulou srv ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute 991

Srv KOMAacuteRKOVAacute B Českaacute otaacutezka v průběhu stoletiacute (tři poznaacutemky) In HAVELKA M (ed) Spor o smysl

českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky s 506-507 TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute

duchovniacute tradici Praha OIKOYMENH 2002 s 95 pozn 114 992

Srv PATOČKA J Filosofie českyacutech dějin In TENTYacuteŽ Češi I Praha OIKOYMNH 2006 s 199 993

Srv TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute duchovniacute tradici s 113-188 Požadavek svobody (Božiacuteho) slova

rovnost všech před jednoduchostiacute (Kristova) zaacutekona tolerance v oblasti naacuteboženskeacuteho svědomiacute to vše najdeme

podle autora ne sice bdquoplně formulovaacutenoldquo zcela nepochybně však přiacutetomno v různyacutech proudech a vlnaacutech domaacuteciacute

reformace 994

Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53-55

163

422 Život z Tradice v pluriformitě tradic

Duchovniacute četba dějin naacuteroda z hlediska různyacutech křesťanskyacutech tradic poukaacutezala na

způsob jakeacute miacutesto zaujiacutemajiacute jednotliveacute duchovniacute tradice v prostřediacute ciacuterkviacute českeacute ekumeny

Snaha najiacutet kontinuitu propůjčujiacuteciacute vnitřniacute smysl českyacutem dějinaacutem v jejich diskontinuitě se může

pro českyacute ekumenismus proměnit ve vyacutezvu zhodnotit vyacuteznam samotnyacutech křesťanskyacutech

duchovniacutech tradic přiacutetomnyacutech v našich zemiacutech Za kriteacuterium ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute tradic

přitom považujeme jejich vztah Tradici kteraacute maacute sveacute kořeny v hlaacutesaacuteniacute apoštolů od nichž se až

k naacutem nese ona viva vox Evangelii in Ecclesia995

Jak můžeme v mnohosti křesťanskyacutech tradic

naleacutezt kontinuaacutelniacute prouděniacute živeacuteho Evangelia a jakyacutem způsobem lze rozpoznat že formy

jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic jsou autentickyacutem vyacuterazem živeacute Tradice Odpověď se nachaacuteziacute

současně na kristologickeacute i pneumatologickeacute rovině

Na otaacutezku vztahu mezi jedinou Tradiciacute na jedneacute a mnohostiacute tradic na druheacute straně

narazila již 2 konference Faith and Constitution v Montrealu 1963 kteraacute Tradiciacute rozuměla

bdquoevangelium předaacutevaneacute z generace na generaci v ciacuterkvi a ciacuterkviacuteldquo tedy jako bdquoKrista přiacutetomneacuteho

v životě ciacuterkveldquo tradicemi pak rozličnost vyjadřovaciacutech forem a jednotliveacute tradice ve smyslu

konfesniacutem996

S Yves Congarem můžeme Tradici chaacutepat v jejiacute podstatě jako bdquoodevzdaacuteniacute skrze

něž je Otcův dar sdiacutelen velkeacutemu množstviacute naacuterodů napřiacuteč prostorem a postupnyacutem naacutesledovaacuteniacutem

generaciacute takže množstviacute lidiacute materiaacutelně oddělenyacutech vzdaacutelenostiacute a leacutety žije z teacuteže jedineacute a

identickeacute Skutečnosti kterou je Otcův dar a na prvniacutem miacutestě spasitelnaacute pravda Zjeveniacute ktereacute se

naplnilo v Ježiacuteši Kristuldquo997

Ciacutelem bdquopředaacutevaacuteniacuteldquo je život z Otcova Daru jiacutemž je vtěleneacute Slovo To

maacute za naacutesledek communio jak s hlasateli evangelia tak se samotnyacutem trojjedinyacutem Bohem jak

naacutem vysvětluje apoštol Jan bdquoCo jsme viděli a slyšeli zvěstujeme i vaacutem abyste se spolu s naacutemi

podiacuteleli na společenstviacute ktereacute maacuteme s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristemldquo (1J 13)

Různaacute podoba tradic sama o sobě odpoviacutedaacute jak pluralitě naacuteboženskeacute zkušenosti tak i

mnohosti projevů jedineacuteho Ducha (srv 1K 124)998

Autentickaacute Tradice nevylučuje pluralitu

forem Maacuteme-li ovšem co dělat s tradicemi v konfesniacutem slova smyslu nesmiacuteme zapomenout že

je v nich ukryt potenciaacutel rozdělujiacuteciacute siacutely s jejiacutemž přispěniacutem se tyto tradice formovaly Zaacutesadniacute

kriteriologickou otaacutezkou se staacutevaacute plodnost tradic999

kteraacute nemůže miacutet jinyacute zdroj nežli živeacuteho

Krista (srv J 155) jehož je nutneacute objevit jako jejich sjednocujiacuteciacute jaacutedro Pohybu rozvinutiacute

(Entfaltungen) tradic musiacute odpoviacutedat jejich cesta ke středu (Einfaltug)1000

ke společneacutemu

prameni jiacutemž je Slovo ktereacute bylo na počaacutetku (srv J 11)

995

Dei Verbum 8 996

Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione

Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione

6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1909 997

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa Cinisello Balsamo San Paolo 2003 s 24 998

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 260 999

Srv tamteacutež s 255 1000

Srv BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung Muumlnchen Koumlsel 1969 s 9-

11

164

Nachaacutezet spojeniacute s Tradiciacute znamenaacute všechno jineacute než pěstovat bdquomelancholickyacute kultldquo

utiacutekat do minulosti z rozhořčeniacute nad dnešniacutem stavem ciacuterkve propadat bdquomyacutetům zlateacuteho věkuldquo1001

Platiacute totiž že bdquoTradice je co do sveacuteho obsahu obraacutecena nejen ke sveacutemu původu v minulosti

nyacutebrž k plnosti kteraacute se stane zjevnou v budoucnostildquo1002

Ježiacuteš Kristus neniacute pouze ten od něhož

Tradice vychaacuteziacute ale teacutež ten kteryacute přijde a v němž vše dojde sveacuteho dovršeniacute je přece bdquoAlfa a

Omega prvniacute i posledniacute počaacutetek i konecldquo (Zj 2213) Pravda kteraacute se zjevila v Kristu se

nevyčerpala v jednom okamžiku nyacutebrž neustaacutele žije Stejně jako je živyacute ten kteryacute sediacute po

Otcově pravici Třebaže naacutes Tradice přivaacutediacute ke zdrojům dějin spaacutesy jako k něčemu co je naacutem

zprostředkovaacuteno našimi bdquootci ve viacuteřeldquo maacute rovněž svůj rozměr přiacutetomnostniacute neboť postupuje

v dějinaacutech směrem k jejich naplněniacute 2 vatikaacutenskyacute koncil o niacute prohlašuje že od apoštolskyacutech

počaacutetků bdquoprospiacutevaacute (doslovně proficit [postupuje dopředu]) (hellip) s pomociacute Ducha Svateacuteholdquo1003

Vaacutezanaacute se svyacutemi kořeny Tradice znaacute svaacute rozvětveniacute prohloubeniacute růst je pro ni charakteristickeacute

napětiacute Tradici v teacuteto dynamickeacute cestě vpřed si nesmiacuteme představovat jako mechanickeacute

předaacutevaacuteniacute petrifikovaneacuteho obsahu ale jakožto živou skutečnost kteraacute je bdquov nich [lidech] nesena

Subjektem kteryacute je přesahuje Duchem Svatyacutemldquo1004

jenž jakožto vnitřniacute a současně

transcendentniacute princip identity a jednoty společenstviacute ciacuterkve prostupuje napřiacuteč prostorem a

časem

Duch kteryacute naacutes kdo jsme se diacuteky přijetiacute Božiacuteho Daru stali Božiacutemi syny (srv J 112)

uschopňuje abychom pronikli onu skutečnou šiacuteřku deacutelku vyacutešku i hloubku (srv Ef 318) tohoto

Daru se jako pouto laacutesky Otce a Syna staacutevaacute teacutež garantem společenstviacute Boha s lidmi1005

Živaacute

Tradice se tedy na jedneacute straně vyznačuje kontinuitou avšak neznamenaacute pouheacute opakovaacuteniacute toho

co již jednou bylo nyacutebrž uschopňuje Božiacute lid jako congregatio fidelium mociacute Ducha k aktuaacutelniacute

odpovědi na Božiacute laacutesku v neopakovatelneacutem dnes Takovou udaacutelost nazyacutevaacuteme momentem

diskontinuity Tradice1006

Tradice je životem ciacuterkve v minulosti i přiacutetomnosti z niacute žijeme a

současně ji vytvaacuteřiacuteme Sergej Bulgakov přitom upozorňuje že Duch kteryacute Tradici udržuje staacutele

živou je Duchem svatosti Proto praacutevě svatost představuje vnitřniacute normu určujiacuteciacute obsah ciacuterkevniacute

Tradice bdquoZaacuteř svatosti tak osvěcuje Tradicildquo1007

Jakyacutem způsobem můžeme hovořit o růstu Tradice ve spojitosti s ekumenismem Naše

předchoziacute uacutevahy vychaacutezely z pojetiacute ktereacute chaacutepe Tradici jako neutuchajiacuteciacute Božiacute promlouvaacuteniacute ke

snoubence sveacuteho Syna skrze působeniacute Ducha Svateacuteho1008

Tentyacutež Duch se ovšem slovy

posledniacuteho koncilu bdquonezdraacutehaacute použiacutevat (hellip) jako prostředků spaacutesyldquo rovněž ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech

společenstviacute kteraacute s ciacuterkviacute katolickou (dosud) nežijiacute v plneacutem společenstviacute a bdquocokoli milost

1001

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 114 1002

Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione

Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione

6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1926 1003

Dei Verbum 8 1004

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 157 1005

V niterneacute jednotě kristologickeacute a pneumatologickeacute je rovněž nutneacute vidět podstatu pokračovaacuteniacute apoštolskeacuteho

uacuteřadu v ciacuterkvi jakožto svaacutetostneacuteho vyjaacutedřeniacute principu předaacutevaacuteniacute traditio srv BENEDIKT XVIRATZINGER J

Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 257-259 1006

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 265-266 1007

BULGAKOV S The Orthodox Church Crestwood St Vladimirrsquos Seminary Press 1988 s 26 1008

Srv Dei Verbum 8

165

Ducha Svateacuteho působiacuteldquo u ostatniacutech křesťanů může sloužit k poučeniacute teacutež katoliacutekům1009

Božiacute

Duch poslanyacute od oslaveneacuteho Krista tedy uvaacutediacute ciacuterkev bdquodo veškereacute pravdyldquo (J 1613)1010

teacutež

prostřednictviacutem naslouchaacuteniacute a vzaacutejemneacuteho dialogu křesťanskyacutech tradic jak se uchovaacutevajiacute

v jednotlivyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech o kteryacutech lze v souladu s ekumenickou

encyklikou Jana Pavla II řiacuteci že se v nich některeacute aspekty křesťanskeacuteho tajemstviacute projevujiacute

někdy dokonce uacutečinněji1011

Žaacutednaacute ciacuterkev neniacute natolik chudaacute aby nebyla schopnaacute přispět do ekumenickeacuteho

společenstviacute něčiacutem vlastniacutem a stejně tak žaacutednaacute z ciacuterkviacute neniacute natolik bohataacute že by dary jinyacutech

mohla pohrdat1012

Proto je nakonec možneacute že se ekumenismus stane procesem vzaacutejemneacuteho

obohacovaacuteniacute a učeniacute bdquovyacuteměnou darůldquo1013

a že jako colloquium salutis1014

bdquoskutečnyacute dialog

spaacutesyldquo1015

povede k celistvějšiacutemu objevovaacuteniacute pravdy kteraacute naacutes bdquoučiniacute svobodnyacutemildquo (srv J 832)

Vždyť praacutevě nedostatek ryziacute svobody kteraacute maacute svůj původ v pravdě je přiacutečinou rozděleniacute1016

Přestože je tato pravda jedinaacute nevylučuje jejiacute poznaacuteniacute pluralitu vyacuterazovyacutech forem jimiž ji

postihujiacute jednotliveacute tradice jak o tom svědčiacute napřiacuteklad katolicko-luterskaacute deklarace o

ospravedlněniacute Ukazuje se že překonaacuteniacute toho co v jednotlivyacutech věroučnyacutech vyacutepovědiacutech

doposud působilo rozděleniacute vůbec nemusiacute miacutet veacutest k vytvořeniacute jednotneacuteho systeacutemu stejnyacutech

pojmů a formulaciacute Je zřejmeacute že jednu pravdu viacutery lze nahliacutežet a vyjaacutedřit mnoha způsoby jež

jsou vzaacutejemně kompatibilniacute1017

Duch Svatyacute svyacutem pomazaacuteniacutem (srv 1J 127) daacutevaacute společenstviacute věřiacuteciacutech poznat bdquoco naacutem

Bůh darovalldquo (1K 213) Od ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute českeacute ekumeny je tedy předevšiacutem

žaacutedouciacute aby prosily o moc Ducha Svateacuteho (srv Sk 18) a v jeho vyacutezbroji staacutele viacutece skrze

mnohost křesťanskyacutech tradic pronikaly do životodaacuterneacute bdquosiacutely Tradiceldquo1018

kteraacute je uschopniacute

autenticky a novyacutem způsobem odpoviacutedat Paacutenu Jednaacute se o to zkoumat kontinuitu vlastniacute tradice

s bdquoživyacutem hlasem Evangelialdquo a prověřovat v naslouchaacuteniacute tomuto hlasu ryzost našiacute aktuaacutelniacute

odpovědi na Božiacute povolaacuteniacute k jednotě Je přitom zapotřebiacute překročit všechno co je v našich

tradiciacutech projevem partikularismu a zatvrzelosti srdce a rozviacutejet Tradici sjednocujiacuteciacute a oživujiacuteciacute

jež je božskou pravdou zahalenou do lidskyacutech slov bdquovnitřniacutem zaacutekonem ciacuterkve vyvěrajiacuteciacutem z jejiacute

1009

Srv Unitatis redintegratio 34 Slova zvlaacuteštniacuteho oceněniacute naleacutezaacute koncilniacute dokument zvlaacuteště vzhledem

k vyacutechodniacutem křesťanům a ciacuterkviacutem jejichž liturgickeacute a duchovniacute dědictviacute bdquoje nesmiacuterně důležiteacute pro věrneacute udržovaacuteniacute

křesťanskeacute Tradice v jejiacute plnostildquo (op cit 15) Pokud jde o ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute Zaacutepadu dochaacuteziacute

vyacuteslovneacuteho uznaacuteniacute ze strany katolickeacute ciacuterkve bdquolaacuteska a uacutecta k Piacutesmu svateacutemu ba teacuteměř jeho kultldquo (op cit 21) 1010

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 36 1011

Srv tamteacutež 14 Kardinaacutel Kasper rozviacutejiacute tuto myšlenku když řiacutekaacute bdquoOdloučeneacute ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute

uchopily a vystihly zčaacutesti jednotliveacute aspekty jedneacute pravdy evangelia leacutepe než myldquo (KASPER W Sakrament der

Einheit Eucharistie und Kirche s 64) 1012

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 148 1013

JAN PAVEL II Ut unum sint 28 1014

Srv PAVEL VI Ecclesiam suam (encyklika o způsobech jakyacutemi maacute katolickaacute ciacuterkev v současnosti vykonaacutevat

sveacute poslaacuteniacute z 6 srpna 1963) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della santa sede

1963-1967 čl 194 1015

JAN PAVEL II Ut unum sint 48 1016

Srv EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů Velehrad Refugium

2002 s 155 1017

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 225 1018

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 1102 In PG 7552

166

jednotyldquo1019

Praacutevě trvalou reformu provaacuteděnou ve světle teacuteto apoštolskeacute Tradice je třeba vidět

jako rozhodujiacuteciacute prostředek růstu společenstviacute a tedy jako jeden z bdquourčujiacuteciacutech a

nejvyacuteznamnějšiacutech rysů ekumenismuldquo1020

Pro naslouchaacuteniacute Tradici je nutneacute rozvinout aspekt ciacuterkve jako bdquosnoubenky Slovaldquo kteraacute

po vzoru Mariině uchovaacutevaacute tajemstviacute viacutery ve sveacutem nitru a rozmyacutešliacute o nich (srv L 21951)

Jedinou formou zaacutepasu k němuž se jako křesťaneacute a ciacuterkve v našiacute zemi smiacuteme a maacuteme uchyacutelit je

abychom bdquozaacutepasili o viacuteru jednou provždy odevzdanou Božiacutemu liduldquo (Ju 3)1021

bdquoživou

Tradicildquo1022

Tato vyacutezva se tyacutekaacute zaacutepasu o věrnost ciacuterkve sveacutemu jedineacutemu Paacutenu kteraacute spočiacutevaacute v

tom že se v niacute bude působeniacutem Ducha Svateacuteho staacutele novyacutem způsobem plodně uskutečňovat a

rozviacutejet ona forma života kteraacute jiacute byla předaacutena proroky apoštoly a Ježiacutešem Kristem1023

Navzaacutejem si pomaacutehat v odhalovaacuteniacute toto dědictviacute je ekumenickyacutem uacutekolem naacutes všech1024

43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute

bdquoEucharistickaacute pohostinnostldquo (eucharistische Gastbereitschaft) jako otaacutezka kladenaacute

katolickeacute ciacuterkvi1025

zazniacutevaacute v českeacutem ekumenismu jako ozvěna ekumenickeacuteho jara šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute a profiluje se tradičně předevšiacutem ve vztahu k českyacutem evangeliacutekům Znovu

budiž na tomto miacutestě zmiacuteněna osobnost Bonaventury Bouše pro ktereacuteho přijmout pozvaacuteniacute ke

stolu Paacuteně v jineacute než katolickeacute ciacuterkvi znamenalo vykročit směrem ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute

možneacutemu napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute což byla podle něj cesta kterou se věrohodnyacute

ekumenismus musiacute ubiacuterat1026

Bouše podporuje společneacute stolovaacuteniacute s evangelickyacutemi křesťany

bdquojakmile je nucen podle sveacuteho svědomiacute uznat autenticitu jejich křesťanstviacuteldquo poněvadž nestačiacute

abychom tuto autenticitu jako katoliacuteci uznaacutevali pouze bdquolaskavyacutemi slovyldquo Dochaacuteziacute tudiacutež

k zaacutevěru bdquoJedině společneacute stolovaacuteniacute při večeři Paacuteně je autentickyacutem projevem viacutery že patřiacuteme

1019

BULGAKOV S The Orthodox Church s 30 1020

JAN PAVEL II Ut unum sint 17 1021

Jako takovyacute bdquozaacutepasldquo lze chaacutepat v českeacutem ekumenickeacutem prostoru např přijetiacute starokřesťanskyacutech věroučnyacutech

textů ze strany ČCE pod vlivem Hromaacutedkovy linie klasickeacuteho křesťanstviacute (Apostolika r 1927 a Nicejsko-

cařihradskeacuteho vyznaacuteniacute r 1953) anebo vyacuteslovneacute přihlaacutešeniacute se CČSH k tradičniacute trojičniacute formuli SRC r 1964 poteacute co

zpočaacutetku tiacutehla k bdquonedogmatickyacutemldquo formaacutem bdquosvobodneacuteho křesťanstviacuteldquo 1022

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 251-255 1023

Srv CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 160 1024

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 78 1025

Pokud jde o poměry vně Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve zmiňme namaacutetkou že ČCE napřiacuteklad zve oficiaacutelně křesťany

různyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute ke stolu Paacuteně od r 1956 K dohodě o intercommunio mezi pražskou starokatolickou

obciacute a pravoslavnyacutem arcibiskupem Savvatijem zaacutestupcem cařihradskeacuteho patriarchaacutetu v Československu došlo

dokonce o celyacutech dvacet let dřiacuteve Synodniacute rada ČCE a uacutestředniacute rada CČSH vzaacutejemně deklarovaly eucharistickeacute

obecenstviacute r 1991 srv Dojednaacuteniacute mezi Ciacuterkviacute československou husitskou a Českobratrskou ciacuterkviacute evangelickou

přijateacute na setkaacuteniacute synodniacute rady Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a představitelů uacutestředniacute rady Ciacuterkve

československeacute husitskeacute dne 3121991 In Theologickaacute revue 633 (1992) obaacutelka Jako nejnovějšiacute průlom se jeviacute

dohoda mezi ciacuterkvemi ktereacute se v našiacute zemi připojily k Leuenberskeacutemu společenstviacute jež oteviacuteraacute členům všech

dotyčnyacutech ciacuterkviacute možnost přistoupit k eucharistickeacutemu stolu u jineacute ciacuterkve tohoto společenstviacute avšak vždy v souladu

s jejiacute svaacutetostnou kaacutezniacute kteraacute je různaacute srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem

zastupovaacuteniacute v diaspoře s 64 1026

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 144

167

jednomu Paacutenuldquo1027

K opraacutevněnosti vzaacutejemneacuteho eucharistickeacuteho společenstviacute dospěl

pravděpodobně i Antoniacuten Mandl1028

na svou prvniacute intercommunio v prostřediacute katolickyacutech

chartistů v osmdesaacutetyacutech letech vzpomiacutenaacute pro změnu evangeliacutek Miloš Rejchrt1029

Pochopitelně

v teacuteže době nechybiacute ani opačnyacute hlas V raacutemci disentu kupřiacutekladu vyjaacutedřeniacute Josefa Zvěřiny kteryacute

odmiacutetaacute zvolit v daneacute zaacuteležitosti via facti z důvodu že existuje bdquoobava vědomiacute a svědomiacute aby pro

nějakou spontaacutenniacute reakci a v živelneacute touze po jednotě nebylo utraceno ani na straně katolickeacute ani

na straně protestantskeacute něco podstatneacuteholdquo1030

Zastaacutenci rozdiacutelnyacutech pozic doma i ve světě ve všeobecnosti jak znaacutemo vychaacutezejiacute ze dvou

pojetiacute vztahu svaacutetosti těla a krve Paacuteně k jednotě ciacuterkve na straně jedneacute eucharistie jakožto

svaacutetost jejiacutemž uacutečinkem je jednota ciacuterkevniacuteho těla (srv 1K 1017) se chaacutepe jako prostředek

k jednotě což pak ospravedlňuje přijiacutemaacuteniacute teacuteto svaacutetosti napřiacuteč ciacuterkvemi i ve staacutevajiacuteciacute situaci

rozděleniacute na straně druheacute kteraacute zdůrazňuje nezbytnost bdquouacuteplneacuteho společenstviacuteldquo ve viacuteře a v uacuteřadu

jako podmiacutenku společneacuteho slaveniacute představuje sdiacuteleniacute u jednoho eucharistickeacuteho stolu samotneacute

dovršeniacute snah o jednotu1031

Dokud takoveacute miacutery sjednoceniacute nebude dosaženo je

z pochopitelnyacutech důvodů nejen vyloučena koncelebrace nyacutebrž takeacute společenstviacute ve svaacutetostech

s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute se řiacutediacute přesně stanovenyacutemi kanonickyacutemi normami1032

Ve světoveacutem měřiacutetku se v samotneacute katolickeacute ciacuterkvi problematika uacutelohy eucharistie

v situaci dosud rozdělenyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute stala jednou

z uacutestředniacutech ekumenickyacutech pastoračniacutech otaacutezek vůbec pozice magisteria a miacuteněniacute jednotlivyacutech

teologů na věc se přitom zdaleka ne vždycky bezezbytku překryacutevajiacute1033

Otaacutezku eucharistickeacuteho společenstviacute však nelze nahliacutežet mimo ekleziologickyacute raacutemec

Jednota u stolu Paacuteně je podstatně spjata s jednotou ciacuterkve a tedy i s otaacutezkou co je k teacuteto jednotě

nezbytneacute Podle katolickeacuteho pojetiacute společnaacute uacutečast na slaveniacute Božiacutech tajemstviacute společenstviacute ve

viacuteře a jednota s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute jak ji vyjadřuje apoštolskaacute posloupnost tvořiacute nerozdiacutelnyacute

1027

TENTYacuteŽ Z odpovědi na dopis byacutevaleacuteho zpovědniacuteka (O Velikonociacutech 1972) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 21-

22 1028

Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog s 57 1029

Srv REJCHRT M O něco svobodnějšiacute Rozhovory Praha ndash Kalich 2002 s 256-257 1030

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva In Teologickeacute texty 5 s 25-27 Bez zajiacutemavosti

neniacute Zvěřinův pokus vystihnout pomociacute trojiacute binomie různost myšleniacute mezi katoliacuteky a protestanty kteraacute se praacutevě v

nauce o eucharistii projevuje Jsou to Božiacute objektivita vyjadřovanaacute znameniacutemdůraz na ducha starost o

jednotustarost o svobodu podřiacutezeniacute se Bohu působiacuteciacutemu skrze svaacutetostosobniacute prožitek a individuaacutelniacute zbožnost srv

RAŇKŮ V op cit s 26 1031

Srv JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia (encyklika o eucharistii a jejiacutem vztahu k ciacuterkvi z 17 dubna 2003)

44 (českyacute překlad Praha Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003) 1032

Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 844 (českyacute překlad Praha Zvon 1994) Papež Jan Pavel II přitom upřesnil

že v takovyacutech přiacutepadech nelze hovořit o intercommunio ktereacute by bylo vyacuterazem jednoty společenstviacute mezi ciacuterkvemi

nyacutebrž o vyhověniacute bdquovaacutežneacute duchovniacute potřeběldquo pro věčnou spaacutesu jednotlivyacutech věřiacuteciacutech srv JAN PAVEL II Ecclesia

de Eucharistia 45 1033

Pro přiacuteklad neniacute nutneacute chodit daleko Asi nejznaacutemějšiacute je přiacutepad německeacuteho teologa G Hasenhuumlttela kteryacute

pozval k uacutečasti na eucharistii evangelickeacute křesťany při ekumenickeacutem Kirchentagu 2003 srv HASENHUumlTTEL G

Ekumena ndash ekumenickaacute pohostinnost In Getsemany 4 (2005) s 79-83 K tomu že společnaacute eucharistie je již dnes

nejenom možnaacute ale že naopak bdquoneniacute třeba zdůvodňovat připuštěniacute pokřtěnyacutech křesťanů ke společneacute večeři Paacuteně ale

jejich odmiacutetaacuteniacuteldquo došly ve svyacutech společně formulovanyacutech teziacutech teacutehož roku ekumenickeacute instituty ve Štrasburku

Tuumlbingenu a Bensheimu srv Společnaacute večeře Paacuteně je možnaacute Teze o eucharistickeacute pohostinnosti In Getsemany 7-

8 (2003) s 169-176

168

celek1034

I v českeacutem ekumenismu tedy v souvislosti s otaacutezkou po bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo

musiacute byacutet vznesen dotaz tyacutekajiacuteciacute se povahy a uacutekolu uacuteřadu v ciacuterkvi Poteacute co představiacuteme pozice

ktereacute jsou k oběma otaacutezkaacutem přiacutetomneacute v našiacute ekumeně vysvětliacuteme vlastniacute stanovisko a budeme

se snažit navrhnout podněty pro ekumenickou praxi a dialog

431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad

Důvodem proč si z katolickeacuteho pohledu ciacuterkevniacute společenstviacute na Zaacutepadě neuchovala

bdquopůvodniacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo je předevšiacutem defectus ordinis tedy

nedostatek tyacutekajiacuteciacute se svaacutetosti kněžstviacute1035

Buď v nich pojem svaacutetostneacuteho kněžstviacute chybiacute uacuteplně

nebo se nauka o kněžstviacute podstatně lišiacute od učeniacute katolickeacuteho anebo se defectus konstatuje

v důsledku chybějiacuteciacute apoštolskeacute posloupnosti či nejednotě ordinujiacuteciacuteho biskupa se všemi

ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia a s papežem Ke společneacutemu sdiacuteleniacute eucharistickeacuteho stolu

je tedy zapotřebiacute nejen podstatnaacute shoda pokud jde o to čiacutem je eucharistie z hlediska

doktrinaacutelniacuteho nyacutebrž teacutež smiacuteřeniacute v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu bdquoktereacute by společneacutemu slaveniacute

propůjčilo ekleziologickyacute a ekleziaacutelniacute zaacutekladldquo1036

To že doposud nejsme schopni dojiacutet k

vzaacutejemneacute shodě v pojetiacute a k naacutesledneacutemu uznaacuteniacute ciacuterkevniacutech uacuteřadů ndash a to předevšiacutem pokud se tyacutekaacute

biskupskeacute služby ndash1037

přitom můžeme s Kurtem Kochem spatřovat bdquovlastniacute crux dnešniacute

ekumenickeacute situaceldquo1038

Proč existuje tak uacutezkaacute a vyacutelučnaacute propojenost obou svaacutetostiacute ndash eucharistie a kněžstviacute

večeře Paacuteně a ordinovaneacute duchovniacute služby v ciacuterkvi Ciacuterkev jakožto convocatio svolaacuteniacute povstaacutevaacute

z Božiacuteho Slova ktereacute stalo tělem (srv J 114) a ktereacute se staacutele znovu chce tělem staacutevat

Vzkřiacutešenyacute Kristus svolaacutevaacute lidstvo ke smiacuteřeneacute jednotě praacutevě ve sveacutem těle (srv Ef 216) Každeacute

shromaacutežděniacute ciacuterkve je budovaacuteno bdquopřijiacutemaacuteniacutem Božiacuteho Slova vrcholiacuteciacutem v pamaacutetce Ježiacutešovy

smrti v pamaacutetce kteraacute tvořiacute přiacutetomnost a znamenaacute poslaacuteniacuteldquo1039

V eucharistickeacute liturgii se

slyšeniacutem Slova ndash Krista a přijiacutemaacuteniacutem jeho těla konkreacutetniacute obec proměňuje v uacutedy jedineacuteho

Kristova těla (srv 1K 1017)

Již Ignaacutec z Antiochie klade slaveniacute bdquojedineacuteldquo eucharistie tajemstviacute jednoho těla a jednoho

naacutepoje do jedneacute řady s jednou osobou biskupa obklopeneacuteho sborem presbyterů a diakonů bdquobez

nichž se nemůže řiacutekat sbquociacuterkevlsquoldquo1040

Osoba biskupa je pro něj současně garantem jednoty

eucharistie a z niacute prameniacuteciacute jednoty ciacuterkevniacute obce Jako jednotlivaacute obec nemůže byacutet ciacuterkviacute bez

společenstviacute s ostatniacutemi s nimiž vytvaacuteřiacute jedineacute Kristovo tělo tak takeacute biskup zůstaacutevaacute biskupem

1034

Srv Lumen gentium 14 Unitatis redintegratio 2 1035

Srv Unitatis redintegratio 22 Eucharistickaacute encyklika Jan Pavla II hovořiacute v tomto kontextu poněkud vyacutestižněji

o validum Ordinis sacramentum tedy o bdquoplatneacute svaacutetosti kněžstviacuteldquo (JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia 46) 1036

GROUPE DES DOMBES Vers une mecircme foi eucharistique (pastoračniacute dohoda z r 1973) (italskyacute překlad in

CERETI G ndash PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale

2 Dialoghi locali 1965-1987 Bologna Dehoniane 1988 čl 720) 1037

Dominus Iesus při definici bdquociacuterkevniacutech společenstviacuteldquo v protikladu k bdquociacuterkviacutemldquo vyacuteslovně zmiňuje jako kriteacuterium

uchovaacuteniacute platneacuteho episkopaacutetu srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 1038

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69 1039

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 265 1040

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Tralleskyacutem III1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 126-127 srv Filadelfskyacutem IV1 In

op cit s 133

169

jen ve bdquosboroveacute jednotěldquo s biskupy po celeacutem světě Jako takovyacute tedy zaručuje nejen jednotu

uvnitř ciacuterkve partikulaacuterniacute ale takeacute společenstviacute teacuteto ciacuterkve s celou ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kteraacute maacute

svůj bdquotrvalyacute a viditelnyacute zdroj a zaacuteklad jednotyldquo1041

v biskupu ciacuterkve řiacutemskeacute bdquoposvěceneacute a

představeneacute laacuteskou v zaacutekonu Kristověldquo1042

Koncepce uacuteřadu je tak pravdě eucharistickaacute uacuteřad

stojiacute ve službě ciacuterkvi chaacutepaneacute jako communio vyvěrajiacuteciacute z uacutečasti na Kristově těle1043

Podobně jako se tajemstviacute ciacuterkve jakožto communio nemůže omezit vyacutelučně na jednu

konkreacutetniacute obec slaviacuteciacute pod dohledem biskupa eucharistii nyacutebrž zahrnuje ze sveacute podstaty pouto

se všeobecnou ciacuterkviacute po celeacutem světě tak rovněž nelze chaacutepat toto obecenstviacute pouze prostorově

Communio znamenaacute nejen společenstviacute mezi všemi miacutestniacutemi ciacuterkvemi ale teacutež s ciacuterkviacute kteraacute

jako bdquomesiaacutešskyacute lidldquo majiacuteciacute za hlavu Krista putuje napřiacuteč lidskyacutemi dějinami bdquoaby byla pro

všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešť viditelnou svaacutetostiacute (hellip) jednotyldquo1044

Posledně

jmenovanyacute aspekt se promiacutetaacute v Tradici jako předaacutevaacuteniacute viacutery jejiacutež kontinuita vytvaacuteřiacute společenstviacute

ciacuterkve bdquovšech časůldquo ktereacute jako communio sanctorum pronikaacute až do věčnosti Traditio a

communio vzaacutejemně odkazujiacute na successio kterou chaacutepeme jako bdquoslužbu apostolicitě [ciacuterkve] ve

smyslu jednoty s počaacutetkemldquo1045

a jako znameniacute věrnosti apoštolskeacute Tradici Z katolickeacuteho

hlediska je proto slaveniacute eucharistie podstatně spjato s nositelem uacuteřadu kteryacute stojiacute v apoštolskeacute

sukcesi a tak bdquoreaacutelně-symbolicky vyjadřuje to co je vytvaacuteřeno slaveniacutem eucharistie communio

mezi lidmi (všech časů a všech miacutest) a s Bohem ktereacute je zpečetěno svaacutetostnou přiacutetomnostiacute Ježiacuteše

Krista při eucharistickeacutem slaveniacuteldquo1046

4311bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes

Pokud bychom chtěli raacutemcově shrnout kliacutečoveacute pojmy objevujiacuteciacute se v raacutemci českeacute

ekumeny v současneacute argumentaci jde-li o společneacute sdiacuteleniacute eucharistie pak zjistiacuteme že zde in

concreto přichaacutezejiacute ke slovu teacutemata jimž budeme muset naacutesledně věnovat samostatnou uacutevahu

Jsou jimi identita a napětiacute mezi ekumenismem bdquoautoritldquo a ekumenismem bdquozdolaldquo Že se otaacutezka

dotyacutekaacute našeho nitra je pak patrno z faktu že se v debataacutech nevyhneme ani zkratkovityacutem

diagnoacutezaacutem ktereacute oblast teacutematu bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo interpretujiacute jako pole na němž

miacutesto bdquoskutečneacuteho ekumenismuldquo jsme spiacuteše svědky bdquodiskriminaceldquo ze strany těch kdo se

domniacutevajiacute že majiacute bdquopatent na pravduldquo1047

Podle Jiřiacuteho Hanuše bdquobojovaacute linieldquo o vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo o niacutež se

domniacutevaacute že je nejen možnaacute ale žaacutedouciacuteldquo vede mezi bdquorůznyacutemi ideovyacutemi postojildquo Autor vznaacutešiacute

1041

Srv Lumen gentium 23 1042

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům In Spisy apoštolskyacutech otců s 129 1043

Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s

267 1044

Lumen gentium 9 1045

SAUER R Apostolische Sukzession und Eucharistiegemeinschaft In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und

Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 218 1046

HELL S Amt und Eucharistie unter besonderer Beruumlcksichtigung des Dialogs zwischen roumlmisch-katholischer

und evangelisch-lutherischer Kirche In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische

Perspektiven und Probleme s 192 1047

Srv KOZLIacuteK P Otaacutezka interkomunia mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi křesťany In Getsemany 6 (1995) s

3

170

otazniacutek nad tiacutem zdali podmiacutenka bdquohlubšiacute jednoty ve viacuteřeldquo uplatňovanaacute předevšiacutem na katolickeacute a

pravoslavneacute straně neznamenaacute pouze snahu udržet jen bdquosveacute vlastniacute až přiacuteliš jednostranneacute pojetiacute

ciacuterkevniacutech uacuteřadůldquo Hanuš se domniacutevaacute že jsou to praacutevě předsudky ba dokonce ideologie ktereacute

zabraňujiacute překročit vlastniacute chaacutepaacuteniacute skutečnosti ktereacute uacutestiacute do iluzorniacute a nepřesvědčiveacute představy

ekumenismu jež druhyacutem odpiacuteraacute eucharistii Avšak bdquopovrchniacute ekumenismus se nepřekonaacute

uacutezkostlivyacutem budovaacuteniacutem vlastniacute sbquoidentitylsquo plneacute pocitů vyacutelučnosti a nadřazenosti pocitů ktereacute

majiacute s křesťanstviacutem společneacute jen maacuteloldquo1048

Obavu o ztraacutetu identity ovšem lze vystopovat i na druheacute straně Jaroslav Vokoun je toho

naacutezoru že probleacutem neniacute ani tak v tom že by katolickaacute ciacuterkev nebyla schopna uznat evangelickeacute

služebniacuteky a evangelickou Večeři Paacuteně ndash ekumenickyacute dialog předevšiacutem katolicko-luterskyacute jde

kupředu bdquoSpiacuteše jde o toldquo doznaacutevaacute protestantskyacute teolog bdquože evangeličtiacute kazateleacute (aspoň

v českyacutech zemiacutech) nechtějiacute byacutet považovaacuteni za kněze v katolickeacutem smyslu a slaveniacutem večeře

Paacuteně nechtějiacute sloužit katolickou mšildquo1049

Jan Konzal tvrdiacute že rozdiacutely ve viacuteře ktereacute z katolickeacute strany braacuteniacute společenstviacute stolu Paacuteně

nejsou diferencemi v bdquoabrahaacutemovskeacute viacuteře podepřeneacute Novyacutem zaacutekonemldquo nyacutebrž rozdiacutely

v naacuteboženskyacutech systeacutemech bdquoktereacute onen božiacute dar ndash spaacutesonosnou viacuteru ndash interpretujiacuteldquo1050

Večeře

Paacuteně je pro něj dvojiacutem znameniacutem bdquouž dosaženeacute viacutece či meacuteně virtuaacutelniacute jednotyldquo a bdquověrnosti

reaacutelneacutemu uacutesiliacute o překonaacuteniacute nedokonaleacute jednoty ciacuterkviacuteldquo Jestliže chceme hodnotit stupně

unifikace obraciacuteme se k minulosti zatiacutemco společenstviacute kolem eucharistie naacutem již dnes oteviacuteraacute

cestu směrem k budoucnosti bdquoPohyb zdolaldquo jež zde můžeme konstatovat chaacutepe biskup skryteacute

ciacuterkve jako projev zodpovědnosti bdquobezmocnyacutechldquo kteřiacute toužiacute po smiacuteřeniacute a kteřiacute majiacute postupně

přiveacutest ciacuterkevniacute autority ke změně stanoviska1051

Aby ciacuterkevniacute hierarchie tomuto pohybu vyšla

naproti měla by podle jeho slov zatiacutem alespoň jiacutet cestou rozšiacuteřeniacute možnostiacute intercommunio bdquopři

konkreacutetniacute slavnosti s konkreacutetniacutemi uacutečastniacutekyldquo1052

Pavel Filipi sice nevyzyacutevaacute k žaacutedneacute bdquoekumenickeacute partyzaacutenštiněldquo je však přesvědčen že

cesta zpět od bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo jak je již nyniacute ojediněle v jistyacutech kruziacutech

praktikovaacutena neniacute možnaacute1053

Sejiacutet se u stolu Paacuteně je nejbezpečnějšiacute cesta k jednotě neboť zde

sjednocuje Ten kteryacute je bdquodaacuterce a dar jednotyldquo Nicmeacuteně eucharistie neniacute bdquopřiacutepitek na bratrstviacuteldquo

jako lacinyacute prostředek zapomenutiacute na bolest rozděleniacute a deklarace vzaacutejemneacute bliacutezkosti Prakticky

by se podle evangelickeacuteho teologa společneacute slaveniacute nemělo staacutet bdquorutinouldquo a bdquomělo by byacutet

omezeno jen na některeacute přiacuteležitosti jež svou ojedinělostiacute zvyacuterazňujiacute vzaacutecnost přijiacutemaneacuteho daru

nad jizvami trvajiacuteciacuteho rozděleniacuteldquo1054

Takovaacute forma společneacuteho slaveniacute by se podle Filipiho

interpretace stala vyacuterazem toho co koncilniacute dekret o ekumenismu na zaacutekladě jednoho křtu

1048

VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus In Getsemany 7-8 (2003) s 162 1049

jv Poznaacutemka k člaacutenku o intercommuniu In Getsemany 6 (1995) s 4 1050

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 228 1051

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 162 1052

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 92 1053

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1054

Tamteacutež s 160 Takovaacute praxe zdaacute se odpoviacutedaacute teacutež duchu Jednoty bratrskeacute kteraacute se na jedneacute straně po vydaacuteniacute

Českeacute konfese nevyhyacutebala společneacutemu slaveniacute s ostatniacutemi evangeliacuteky avšak současně uplatňovala ohledně uacutečasti na

stolu Paacuteně ve vlastniacutech shromaacutežděniacutech důslednou discipliacutenu srv HALAMA J Večeře Paacuteně v Jednotě bratrskeacute a

jednota ciacuterkve In Getsemany 10 (2001) s 215-218

171

nazyacutevaacute reaacutelnyacutem i když ne dokonalyacutem společenstviacutem ktereacute mezi křesťany již nyniacute existuje1055

Nedokonalost bdquotorzovitostldquo je vyjaacutedřena tiacutem že nejde o bdquonormaacutelniacute přiacutepadldquo reaacutelnost naproti se

projevuje ve faktu že takoveacute slaveniacute je možneacute Evangelickyacute ekumenik miacuteniacute že přiacuteležitostnaacute

společnaacute uacutečast na svaacutetosti eucharistie udržuje na ekumenickeacute baacutezi živou touhu po jedineacutem

slaveniacute o ktereacute pokud bychom čekali pouze až na vzdaacutelenou dohodu magisteria a ekumenickyacutech

špiček by už na uacuterovni konkreacutetniacutech společenstviacute třeba už nikdo ani nestaacutel 1056

4312Apoštolskaacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně

V českeacute reformaci jak nejnověji ukazuje ve sveacute studii Jaroslav Vokoun hraacutelo chaacutepaacuteniacute

duchovniacute služby jednu z kliacutečovyacutech roliacute1057

Uacutesiliacute o podrženiacute přiacutepadně ziacuteskaacuteniacute svěceniacute v

apoštolskeacute sukcesi bylo v husitskeacute době typickeacute pro nejeden proud českeacuteho reformačniacuteho hnutiacute

Nejmarkantněji to doklaacutedaacute Rokycanova ciacuterkev bdquopod obojiacuteldquo jež se apoštolskeacute sukcese nikdy

nevzdala v naději že bude potvrzena Řiacutemem a dojde smiacuteru s ciacuterkviacute Zaacutepadu Nechyběl však ani

naacutezor odlišnyacute kteryacute se projevil radikaacutelniacute taacuteborskou volbou biskupa bez apoštolskeacute posloupnosti

Ovšem i pokud jde o tento krok nelze vyloučit že se k němu taacuteboriteacute odhodlali na zaacutekladě

středověkeacuteho učeniacute o dostatečnosti presbyteriaacutelniacute sukcese na jehož zaacutekladě kněžiacute zvolili mezi

sebou biskupa a z moci sveacuteho uacuteřadu daacutele předaacutevali svaacutetost kněžstviacute vybranyacutem laikům1058

Jednota bratrskaacute bdquočaacutestkaldquo svateacute a obecneacute ciacuterkve1059

sice odmiacutetla svěceniacute v

posloupnosti papežskeacute ciacuterkve jakožto mylneacute (vždyť sama jejiacute hlava je Antikrist) přesto však

usilovala o to aby novyacute kněžskyacute řaacuted pro nějž se rozhodla byl ustaven v obecenstviacute s jinyacutemi

křesťanskyacutemi ciacuterkvemi na Řiacutemu nezaacutevislyacutemi Počaacutetky bratrskeacuteho kněžstviacute nakonec svyacutemi

kořeny sahajiacute v osobě bratra Michala ovšem nejen k valdenskeacutemu ale i řiacutemskeacutemu prameni1060

Vedle důrazu na ciacuterkevniacute kaacutezeň a řaacuted pak zůstane praacutevě vaacutežnost uacutelohy spraacutevců ciacuterkve (včetně

role biskupa) zasazeneacute do kněžskeacuteho charakteru Božiacuteho lidu jako celku pro celeacute dějiny Jednoty

typickyacutem znakem1061

Hraje vazba duchovniacute služby na kontinuitu apoštolskeacute sukcese nějakou roli i v dnešniacutech

českyacutech ciacuterkviacutech odvolaacutevajiacuteciacutech se na dědictviacute českeacute reformace Všeobecně se v raacutemci českeacuteho

1055

Přesně řečeno text koncilniacuteho dokumentu hovořiacute o tom že diacuteky křtu existuje mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi

křesťany bdquourčiteacute společenstviacuteldquo (communio quaedam) srv Unitatis redintegratio 3 V noveacutem vydaacuteniacute ekumenickeacuteho

direktaacuteře nicmeacuteně skutečně registrujeme posun Direktaacuteř z r 1993 při parafraacutezi tohoto uacuteryvku bdquouopravilldquo koncilniacute

vyacuteraz bdquourčiteacuteldquo na bdquoreaacutelneacuteldquo (une reacuteelle communion) srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ

Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 129 1056

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1057

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 231-

248 1058

Srv tamteacutež s 244 Teacutež bratřiacute z Jednoty se sami z nutneacute potřeby rozhodli ke svěceniacute kněžiacute vychaacutezejiacutece z

přesvědčeniacute že bdquobeze všeho pochybovaacuteniacute může prostyacute kněz majiacuteciacute kněžstviacute to což maacute v nouzi jineacutemu daacutetildquo

(apologie z r 1503 citovaacutena podle BISKUP GORAZD Z diacutela Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1988 s

204) 1059

Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute VIII7 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 146 1060

Srv ŘIacuteČAN R Dějiny Jednoty bratrskeacute Praha Kalich 1957 s 45-50 1061

Přiacutekladem může byacutet vyznaacuteniacute bratřiacute tyacutekajiacuteciacute se moci kliacutečů tedy svazovaacuteniacute a rozvazovaacuteniacute svědomiacute věřiacuteciacutech od

hřiacutechů kteraacute jakkoliv je Kristem daacutena bdquokaždeacutemu sboru křesťanskeacutemuldquo bdquonejpředněji daacutena jest spraacutevcům a kněžiacutemldquo

A praacutevě u bdquospraacutevce sboru toho a pastyacuteře staacuteda toholdquo maacute hledat kliacuteče Paacuteně každyacute křesťan srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute

XIV5-6 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 162-163

172

protestantismu řiacutediacuteciacuteho se převaacutežně presbyterně-synodniacutemi zaacutesadami prosadilo takoveacute pojetiacute

ciacuterkevniacuteho uacuteřadu či přiacuteznačněji řečeno služby kdy služebniacutek je delegovaacuten sborem přičemž

otaacutezka posloupnosti je vniacutemaacutena jako bdquosukcese viacuteryldquo či sukcese evangelia Petr Slaacutema ovšem

připomiacutenaacute že spory ktereacute se u naacutes vedly o platnost svěceniacute v raacutemci skryteacute ciacuterkve jejiacutež Pražskaacute

obec představuje v mnoha směrech pro českeacute evangeliacuteky ekumenicky inspirativniacute zdroj jakkoliv

jim asi připadajiacute na jednu stranu vzdaacuteleneacute a nepochopitelneacute na straně druheacute bdquovracejiacute do hry

otaacutezky ktereacute se v Českyacutech zemiacutech řešily na počaacutetku 15 stoletiacute a staacutely u zrodu reformaceldquo1062

V evangelickeacute paměti tak může zazniacutet echo tehdejšiacutech zaacutepasů o podobu ciacuterkve a pojetiacute kněžskeacute

služby ktereacute upomiacutenajiacute na vlastniacute počaacutetky Jaroslav Vokoun je přesvědčen o tom že bdquonaacutevrat

protestantskyacutech ciacuterkviacute k autentickeacute reformačniacute minulostildquo a ekumenicky inspirovanyacute dialog s niacute

by vedly praacutevě v otaacutezce sukcese k nemaleacutemu ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute1063

Konvergenci ba spiacuteše samotneacutemu začaacutetku takoveacuteho dialogu nicmeacuteně stojiacute v cestě teacutež

nedogmatickeacute zvlaacuteště emocionaacutelniacute faktory jak vyšlo najevo při řešeniacute nedaacutevneacuteho pokusu

obnovit myšlenku apoštolskeacute sukcese uvnitř CČSH V niacute jakožto dědičce katolickeacuteho

modernismu vzešleacute z lůna řiacutemskeacuteho katolicismu byla celaacute tato zaacuteležitost předmětem

vyjasňovaacuteniacute zjm v prvniacutem desetiletiacute po jejiacutem vzniku což se stalo nejpatrnějšiacutem na konfliktu

mezi liberaacutelniacutem křiacutedlem a zastaacutenci pravoslavneacute orientace kteřiacute nakonec ciacuterkev opustili1064

Prvniacute

sněm ciacuterkve v l 1924-1931 se rozhodnutiacutem že spolusvětiteli novyacutech kněžiacute nebudou jen

duchovniacute ale i laici a že biskupoveacute nebudou přijiacutemat svaacutetostneacute svěceniacute nyacutebrž budou ke sveacute

službě bdquozřizovaacutenildquo postavil proti apoštolskeacute sukcesi jak ji ndash snad přiacuteliš bdquomechanickyldquo ndash chaacutepala

tehdejšiacute katolickaacute věrouka1065

Tři stupně duchovniacuteho stavu a pojiacutemaacuteniacute kněžskeacuteho svěceniacute jako

svaacutetosti nicmeacuteně nadaacutele hovořiacute o bliacutezkosti ndash třebas i jen pojmoveacute ndash s tradicemi ciacuterkviacute

episkopaacutelniacuteho typu Přiacutepad třiacute mladyacutech československyacutech duchovniacutech kteřiacute se r 2001 rozhodli

přijmout svěceniacute v apoštolskeacute posloupnosti u Portugalskeacute apoštolskeacute ciacuterkve čiacutemž se provinili

proti řaacutedům sveacute mateřskeacute ciacuterkve podniacutetil spiacuteše nežli dialog o pojetiacute sukcese zaacutepas o ohroženou

identitu a potvrdil že duchovniacute služba v apoštolskeacute posloupnosti může i v současnosti v českeacutem

prostřediacute působit jako bdquoneuralgickyacute bod ekumenismuldquo1066

1062

SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků s 129 1063

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 242 1064

Apoštolskou posloupnost chaacutepali přitom přiacutevrženci pravoslavneacuteho směru nejen jako zaacuteruku toho že noveacute hnutiacute

bude pokračovaacuteniacutem naacuterodniacute ciacuterkve kterou podle nich na apoštolskeacutem zaacutekladě zasadili slovanštiacute věrozvěsti a kterou

měl snahu obnovit Jan Hus nyacutebrž takeacute jako garanci přiacuteslušnosti ke všeobecneacute ciacuterkvi kteraacute se uskutečňuje jako

svazek ciacuterkviacute naacuterodniacutech srv BISKUP GORAZD Z diacutela s 228 1065

Srv FRYacuteDL D Zrod Ciacuterkve československeacute (husitskeacute) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute

Sborniacutek s 44 Sukcese v CČSH polemika s J Vokounem In Getsemany 7-8 (2003) s 209-210 1066

Srv VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho

zaacutepasu

Otaacutezka posloupnosti je živaacute i mimo prostor CČSH Ryzost apoštolskeacute sukcese spolu s platnostiacute svaacutetostiacute haacutejili češtiacute

starokatoliacuteci proti rozhodnutiacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů jež se stalo zaacutekladem pro to že v dokumentu o

společenstviacute ve svaacutetostech ČBK zařadila ciacuterkev starokatolickou mezi bdquoostatniacute ciacuterkveldquo tedy ciacuterkve ktereacute bdquonemajiacute

apoštolskou posloupnost a (hellip) platneacute některeacute svaacutetostildquo S těmito ciacuterkvemi pak je vzaacutejemneacute svaacutetostneacute sdiacuteleniacute daleko

skromnějšiacute nežli s bdquociacuterkvemi vyacutechodniacutemildquo srv Dopis Waltera Kaspera biskupu Františku Radkovskeacutemu ze dne 7

července 2000 In ARCHIV KOMISE PRO EKUMENISMUS PŘI ČESKEacute BISKUPSKEacute KONFERENCI

Svaacutetostneacute společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute (z 15

března 2001) In Gesemany 4 (2001) s 83-85

173

432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute

Cesta k dokonaleacute a viditelneacute jednotě křesťanů jako cesta k uacuteplneacutemu eucharistickeacutemu

společenstviacute vede skrze společnyacute růst v pronikaacuteniacute do podstaty viacutery tyacutekajiacuteciacute se oltaacuteřniacute svaacutetosti i

communio ciacuterkve V tomto smyslu předklaacutedaacuteme nyniacute několik podnětů pro českyacute ekumenismus

4321Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe

Zastaacutenci co možnaacute nejširšiacute bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo v českeacute ekumeně zpravidla voliacute

ve svůj prospěch dvojiacute argumentaci 1) křest je poklaacutedaacuten za automatickyacute předpoklad pro

společnou uacutečast na večeři Paacuteně jelikož saacutem začleňuje věřiacuteciacute do těla Kristova (srv 1K 1213)

jiacutemž se diacuteky svateacutemu přijiacutemaacuteniacute staacutele viacutece staacutevajiacute (srv 1K 1016) 2) ke stolu Paacuteně zve jako daacuterce

saacutem Kristus Ciacuterkev jeho pozvaacuteniacute pouze tlumočiacute přičemž ovšem eucharistiiacute nemůže

bdquodisponovatldquo a klaacutest překaacutežku Kristově vůli aby z kalicha jeho krve pili všichni

(srv Mt 2627)1067

Tiacutem že v situaci rozpolceneacuteho křesťanstva vidiacuteme zdrženlivějšiacute ekumenickou

eucharistickou praxi tak jak jejiacute hlavniacute rysy předklaacutedaacute magisterium katolickeacute ciacuterkve jako

opraacutevněnou se s Josefem Zvěřinou domniacutevaacuteme že takovyacute naacutezor nemaacute svůj kořen ani v

nepřaacutetelstviacute ani v pyšneacute sebejistotě ani v majetnictviacute pravdy ani v neochotě ke změně smyacutešleniacute

třebaže spolu s tiacutemto teologem nezastiacuteraacuteme že bdquototo vše a dost jineacuteho mnohde existujeldquo1068

Rozděleniacute v eucharistii jako ve svaacutetosti kteraacute bdquovyacutestižně naznačuje a obdivuhodně

uskutečňujeldquo1069

jednotu Božiacuteho lidu totiž zrcadliacute skutečnost nejednoty kteraacute mezi křesťanskyacutemi

ciacuterkvemi ndash navzdory dosaženeacutemu stupni smiacuteřeniacute ndash nadaacutele existuje Pokud bychom na jedneacute

straně usilovali o společenstviacute v eucharistii ovšem domniacutevali se že vzaacutejemneacute představy o ciacuteloveacute

podobě společenstviacute mezi ciacuterkvemi jsou mezi našimi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi

neslučitelneacute jednalo by se miacuterně řečeno o inkoherenci1070

Protestantskyacute teolog Wolfhart

Panneberg to vystihuje slovy bdquoNeniacute možneacute abych současně jako člen vlastniacute ciacuterkve spadal pod

věroučnaacute odsouzeniacute druhyacutech a přesto slavil s křesťany druheacute ciacuterkve Kristovu hostinuldquo1071

Pokud jde o skutečnost že katolickaacute ciacuterkev klade pro uacutečast na eucharistickeacute hostině Paacuteně

určiteacute podmiacutenky je nutneacute předeslat že již apoštol hovořiacute o nerozlučneacutem spojeniacute eucharistie a

modus vivendi křesťana když upozorňuje na nutnost zkoumat sama sebe dřiacuteve nežli pijeme

tento kalich a jiacuteme z tohoto chleba (srv 1K 1128) Eucharistickaacute discipliacutena maacute v ciacuterkvi sveacute

opraacutevněneacute miacutesto jak o tom byli přesvědčeni rovněž češtiacute bratřiacute1072

Z tohoto hlediska hovořit o

bdquovšeobecneacutemldquo a neomezeneacutem pozvaacuteniacute k večeři Paacuteně ze strany katolickeacute ciacuterkve prostě neniacute

1067

Slovy M Rejchrta lapidaacuterně vyjaacutedřeno Kristus je hostitel a ciacuterkev bdquočiacutešniceldquo srv REJCHRT M O něco

svobodnějšiacute Rozhovory s 257 Evangelicko-katolickaacute ekumeacutena na miacutestniacute uacuterovni In Českyacute bratr 7314 (1997) s

4 Takovou vyacutechoziacute pozici totiž že ciacuterkev nemůže stavět omezeniacute Kristově přiacutekazu zastaacutevaacute takeacute text Svaacutetostneacute

společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute s 83 1068

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva s 25 1069

Lumen gentium 11 1070

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 114 1071

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 74 1072

Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII9 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 161

174

možneacute a to ani pro katoliacuteky Platiacute totiž a je vhodneacute to připomenout i v kontextu ekumenickeacutem

že eucharistie bdquoneniacute svaacutetostiacute smiacuteřeniacute nyacutebrž svaacutetostiacute smiacuteřenyacutechldquo1073

Co se tyacuteče toho kdo vyslovuje pozvaacuteniacute ke svaacutetostneacutemu stolu zda Kristus nebo ciacuterkev

pak děleniacute mezi Kristem a ciacuterkviacute neniacute na miacutestě K posledniacute večeři zval sveacute učedniacuteky jistě Kristus

on saacutem ovšem svěřil konaacuteniacute pamaacutetky do rukou svyacutech učedniacuteků (srv L 2219) zaacutestupců noveacuteho

Izraele ndash rodiacuteciacute se ciacuterkve Při eucharistickeacutem slaveniacute naviacutec vzkřiacutešenyacute Paacuten vydaacutevaacute sveacute

eucharistickeacute tělo proto aby se sama ciacuterkev stala jeho tělem V tomto smyslu tajemstviacute

eucharistie nenachaacuteziacute sveacute rozvinutiacute pouze na rovině individuaacutelniacuteho setkaacuteniacute křesťana se

svaacutetostnyacutem Kristem (jak dokazuje bdquosoteriologickyacute individualismusldquo1074

typickyacute pro

protestantskou praxi Večeře Paacuteně tak bdquoprivatizovaacuteniacute eucharistie v průměrneacutem povědomiacute o viacuteře u

mnoha katoliacutekůldquo1075

) nyacutebrž dovršuje se tiacutem že se celeacute společenstviacute ciacuterkve proměňuje in unum

corpus

Vztah křtu a eucharistie vzhledem k jednotě křesťanů vysvětluje koncilniacute dekret o

ekumenismu jako dynamickou realitu Třebaže křest mimo veškerou pochybnost bdquovytvaacuteřiacute

svaacutetostneacute pouto jednoty mezi všemi kdo se křtem znovu narodilildquo zůstaacutevaacute saacutem o sobě jako

bdquopočaacutetek a vyacutechoziacute bod (hellip) zaměřen k uacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo1076

Proč ovšem křest dnes naviacutec již obvykle navzaacutejem uznaacutevanyacute ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi jako platnyacute ještě saacutem o sobě neospravedlňuje společneacute slaveniacute eucharistie anebo

alespoň vzaacutejemnou intercommunio Křest jako iniciačniacute svaacutetost oteviacuteraacute cestu bdquok dosaženiacute plnosti

v Kristuldquo kteraacute souvisiacute s plnostiacute vyznaacuteniacute viacutery a s plnyacutem bdquozačleněniacutem do institutu spaacutesy jak jej

chtěl saacutem Kristusldquo1077

Jak poznamenaacutevaacute Y Congar bdquokřest připojuje viacutece ke Kristu nežli

k ciacuterkvildquo1078

kteraacute je jeho svaacutetostnyacutem tělem Vzhledem k ciacuterkvi jako instituci a k jejiacutem

ordinovanyacutem služebniacutekům křest stojiacute v určiteacute bdquorelativniacute autonomiildquo1079

což doklaacutedaacute skutečnost

že v přiacutepadě nouze udiacuteliacute platnyacute křest kdokoliv pokud maacute jen v uacutemyslu konat to co konaacute ciacuterkev

jak to vyjadřuje starokřesťanskaacute maxima bdquoKdyž křtiacute Petr křtiacute Kristusldquo1080

Pokud však jde o

slaveniacute eucharistie zde takovyacute postoj neniacute možnyacute neboť při něm vstupuje do hry kromě vlastniacute

viacutery přijiacutemajiacuteciacuteho jednak skutečnost ciacuterkevniacuteho uacuteřadu kteryacute je pro vysluhovaacuteniacute svaacutetosti oltaacuteřniacute

nepostradatelnyacute a jednak je třeba si uvědomit že zatiacutemco při křtu je dostačujiacuteciacute zaacutekladniacute trojičniacute

formulace křesťanskeacute viacutery (tu při křtu nemluvňat dokonce nevyslovuje ani saacutem katechumen)

1073

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 103 1074

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu s 82 1075

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens Augsburg Sankt Ulrich 2007 s

139 1076

Unitatis redintegratio 22 1077

Tamteacutež 1078

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento uomini problemi s 223 K tomu koncilniacute dekret o ekumenismu

poznamenaacutevaacute bdquohellip [nekatoliacuteci] jsou viacuterou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristuldquo Proto je o nich ndash jako o

jednotlivciacutech ndash v důsledku v koncilniacutem dekretu řečeno že se nachaacutezejiacute ve bdquospolečenstviacute s katolickou ciacuterkviacuteldquo

(Unitatis redintegratio 3) 1079

CONGAR Y Saggi ecumenici Movimento uomini problemi s 223 1080

AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV 67 518 In PL 3514281424

175

vyžaduje se pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie vyacuteslovneacute osobniacute bdquoamenldquo viacutery tyacutekajiacuteciacute se praacutevě teacuteto

svaacutetosti1081

Eucharistie obdobně jako ostatniacute svaacutetosti je sacramentum fidei a tudiacutež předpoklaacutedaacute

ciacuterkevniacute jednotu jako jednotu ve viacuteře Stejně tak ovšem jejiacute slaveniacute vyžaduje teacutež společenstviacute

v laacutesce Již apoštol napomiacutenaacute Korinťany že pokud se křesťaneacute schaacutezejiacute ke stolu Paacuteně a přitom

jsou mezi nimi roztržky pak jsou jejich shromaacutežděniacute bdquospiacuteše ke škodě než k prospěchuldquo (1K

1117) Společenstviacute ktereacute na zaacutekladě našeho křestniacuteho přivtěleniacute ke Kristu již mezi křesťany

existuje nicmeacuteně již nyniacute ve stavu nedokonaleacute jednoty vytvaacuteřiacute zaacutekladniacute předpoklad pro to že i

ze strany katolickeacute ciacuterkve je v jednotlivyacutech přiacutepadech eucharistickeacute společenstviacute umožněno a to

předevšiacutem v duchu zaacutesady Salus animarum suprema lex jež zůstaacutevaacute nejvyššiacute normou veškereacuteho

ciacuterkevniacuteho řaacutedu1082

Je však třeba nezapomenout na to že každaacute takovaacute jednotlivaacute situace sama o

sobě neřešiacute zaacutesadniacute otaacutezku totiž že jsou všechna bdquoprozatiacutemniacute řešeniacute zatiacutežena předevšiacutem

fundamentaacutelniacutemi protikladyldquo1083

vyjaacutedřit miacuteru společenstviacute kteraacute ještě nenastala

Pokud tedy jde o otaacutezku communicatio in sacris nelze postupovat bez rozlišovaacuteniacute1084

Je-

li pro křesťany eucharistie duchovniacute skutečnostiacute nesmiacute se z niacute učinit předmět ideologickyacutech

zaacutejmů a instrument v rukaacutech jednotlivyacutech skupin ndash pak již sotva zůstane svaacutetostiacute jednoty V

tomto smyslu si ani katolickaacute ciacuterkev nedělaacute naacuterok na uplatňovaacuteniacute nějakeacute bdquonemilosrdneacute a

abstraktniacute ideologie jednotyldquo1085

kteraacute by se učinila soudcem svědomiacute jednotliveacute lidskeacute osoby

v zaacuteležitostech viacutery Daleko spiacuteše se předpoklaacutedaacute zodpovědneacute pastoračniacute jednaacuteniacute a duchovniacute

moudrost1086

Na tomto miacutestě je vhodneacute připomenout že normy stanoveneacute ČBK pro udělovaacuteniacute

svaacutetosti eucharistie nekatolickyacutem křesťanům vychaacutezejiacute vstřiacutec jejich naleacutehavyacutem duchovniacutem

potřebaacutem nikoliv bezvyacuteznamně Tyacutekaacute se to předevšiacutem bodu podle něhož je s dovoleniacutem

ordinaacuteře možneacute udělit svaacutetosti žadateli jenž je bdquosvou viacuterou a orientaciacute katoliacutek ale vaacutežneacute

okolnosti mu braacuteniacute aby uskutečnil formaacutelniacute přestup do katolickeacute ciacuterkveldquo1087

1081

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 68 kardinaacutel Schoumlnborn ve sveacutem

pastoračniacutem bdquopřiacuteručniacutem pravidleldquo zveřejněneacutem r 1999 klade jako podmiacutenku pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie při katolickeacute

mši praacutevě způsobilost komunikanta bdquovyslovit z upřiacutemneacuteho srdce Amen k mešniacutemu kaacutenonuldquo což mimo jineacute znamenaacute

bdquoanoldquo k eucharistii v jednotě s papežem biskupem daneacute partikulaacuterniacute ciacuterkve a ve společenstviacute se všemi svatyacutemi srv

Kardinal Schoumlnborn zum Thema Eucharistische Gastfreundschaft [On line] [cit 2012-08-28] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwstmarien-ahrensburgdeGlaubenssplittereuchar_gastfreundschfthtm˃ 1082

Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 1752 1083

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft In SOumlDING T (ed) Eucharistie Positionen katholischer Theologie

Regensburg Pustet 2002 s 148 1084

Hlavniacute zaacutesady pro communicatio in sacris jsou z pohledu katolickeacute ciacuterkve jak znaacutemo tyto vyjaacutedřeniacute jednoty

ciacuterkve a uacutečast na prostředciacutech milosti Zatiacutemco vyjaacutedřeniacute jednoty společenstviacute ve svaacutetostech většinou zapoviacutedaacute

snaha o ziacuteskaacuteniacute milosti ji v určityacutech přiacutepadech umožňuje srv Unitatis redintegratio 8 1085

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 139 1086

bdquoCo dnes ještě neniacute legitimniacute pro ciacuterkev nebo farniacute společenstviacute jako celek nemusiacute v žaacutedneacutem přiacutepadě byacutet

vyloučeno pro každyacute jednotlivyacute přiacutepadldquo (NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche

Uumlber die ekklesiologische Qualitaumlt der konfessionsverbindenden Ehe [On line] [cit 16052013] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwnetzwerk-oekumenedenode66˃) 1087

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute s 8 Praacutevniacutek a teolog Stanislav Přibyl hodnotiacute tento bod jako

zvlaacuteště bdquopodepřenyacute životniacutemi osudy mnoha věřiacuteciacutech praacutevě v našiacute partikulaacuterniacute ciacuterkvildquo a jako bdquozkušenost života viacutery

kteraacute dosud nebyla žaacutednyacutem celociacuterkevniacutem katolickyacutem dokumentem vystižena a upravenaldquo (PŘIBYL S

Ekumenismus a praacutevo s 132)

176

Jak znaacutemo tyacutekala se nemilosrdnaacute reformačniacute kritika kteraacute měla před očima předevšiacutem

konkreacutetniacute mešniacute praxi určiteacute epochy zvlaacuteště způsobu přiacutetomnosti Krista v eucharistii a obětniacuteho

charakteru mše Ve sveacute době jak Luther tak Kalviacuten odmiacutetli řiacuteci sveacute bdquoamenldquo ke katolickeacute

eucharistickeacute slavnosti ba poklaacutedali ji spolu s papežstviacutem za hlavniacute kaacutemen uacuterazu1088

V českeacute

reformaci pro kterou byla v počaacutetečniacutem obdobiacute eucharistickaacute uacutecta jednou z charakteristik se

postupně teacutež vlivem pikatrstviacute akcentoval naacutezor že Kristovu přiacutetomnost nelze na svaacutetostneacute

způsoby vaacutezat1089

I pro českyacute ekumenismus zůstaacutevaacute přibliacuteženiacute věroučnyacutech pozic ohledně

svaacutetosti eucharistie sotva započatyacutem uacutekolem Podnětem mohou přitom byacutet vyacutesledky dosaženeacute

předevšiacutem v celosvětoveacutem katolicko-luterskeacutem dialogu Obě strany se shodujiacute v tom že bdquove

svaacutetosti eucharistie je Ježiacuteš Kristus pravyacute Bůh a pravyacute člověk plně přiacutetomen svyacutem tělem a svou

krviacute pod způsobou chleba a viacutenaldquo1090

Ačkoliv luterskaacute strana ke garantovaacuteniacute přiacutetomnosti Krista

praveacuteho Boha a praveacuteho člověka ve svaacutetosti nepoužiacutevaacute termiacutenu transsubstanciace ale preferuje

hovořit o bdquotransformacildquo obě strany jsou zajedno v tom přiacutetomnost Krista v oltaacuteřniacute svaacutetosti

bdquoneniacute omezena pouze na okamžik přijiacutemaacuteniacuteldquo1091

Co se tyacutekaacute obětniacuteho charakteru eucharistickeacuteho

slaveniacute přijiacutemaacute evangelickaacute strana pojetiacute mešniacute oběti jako zpřiacutetomněniacute jedinečneacute oběti křiacuteže a

souhlasiacute s vyacutekladem eucharistie jako bdquooběti diacutekůvzdaacuteniacute za oběť křiacuteže přiacutetomnou ve svaacutetostildquo1092

4322Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

To že uacuteloha předsedaacuteniacute při eucharistickeacute slavnosti je spojena s osobou služebniacuteka ciacuterkve

a že bdquouacuteřad v ciacuterkvi je ustanoveniacutem Božiacutemldquo jsou rovněž důležiteacute a konkreacutetniacute vyacutesledky katolicko-

luterskeacuteho rozhovoru jakkoliv mohou existovat snahy je zpochybnit1093

Pro eventuaacutelniacute

vzaacutejemneacute uznaacuteniacute uacuteřadu ke ktereacutemu by tento dialog měl otevřiacutet cestu je ovšem třeba zaacutesadniacutech

vyjasněniacute tyacutekajiacuteciacutech se zvlaacuteště vztahu evangelickeacute faraacuteřskeacutekazatelskeacute služby a biskupskeacuteho

uacuteřadu daacutele pak povahy samotneacute ordinace kteraacute neniacute v evangelickeacutem prostřediacute poklaacutedaacutena za

svaacutetost a předevšiacutem vazbu ciacuterkevniacuteho ministeria na apoštolskou sukcesi

1088

Srv LUTHER M De captivitate babylonica ecclesiae D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 6

Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar Boumlhlaus 1888 s 502-526 CALVIN J Institutio

Christianae Religionis 418 1089

Pokud jde o způsob přiacutetomnosti Krista ve svaacutetosti eucharistie formulovali např češtiacute bratřiacute sveacute vyznaacuteniacute zaacuteměrně

jakoby uprostřed naacutezorů rozšiacuteřenyacutech v reformci světoveacute Kristus je v eucharistii bdquov bytu přirozeneacutem a tělesneacutem

hmotneacutem (hellip) v bytu posvaacutetneacutem duchovniacutem viacuteře pochopitelneacutemldquo (Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII6 In ŘIacuteČAN R ed

Čtyři vyznaacuteniacute s 160) Obětniacute charakter a uacutectu mimo okamžik slaveniacute eucharistie bratřiacute odmiacutetajiacute třebaže

v samotneacutem okamžiku přijiacutemaacuteniacute vyjadřujiacute svoji uctivost vůči Spasiteli pokleknutiacutem srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII610

In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 160-161 1090

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das

Herrenmahl (dokument z roku 1978) 16 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1223) 1091

Tamteacutež 51 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1259) 1092

Tamteacutež 60 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1267) 1093

Srv RAT DER EVANGELISCHEN KIRCHE IN DEUTSCHLAND Das Abendmahl Eine Orientierunshilfe

zu Verstaumlndnis und Praxis des Abendmahls in der evangelischen Kirche (ze 17 ledna 2003) Guumltersloh Guumltersloher

Verlagshaus 2003 s 53 Dokument prohlašuje ndash navzdory dosaženeacutemu konsensu ndash že v moci všeobecneacuteho

kněžstviacute prameniacuteciacuteho ze křtu může slova ustanoveniacute eucharistie v evangelickeacute ciacuterkvi pronaacutešet každyacute křesťan

177

Co se tyacuteče tohoto teacutematu je otaacutezkou nakolik by se v katolicko-evangelickeacutem dialogu

mohl staacutet plausibilniacutem naacutevrh Waltera Kaspera kteryacute vychaacuteziacute z předpokladu že ciacuterkev jako

instituce je k životu staacutele znovu povolaacutevaacutena skrze udaacutelost Ducha bdquoKde je takovyacutem způsobem

v raacutemci celkoveacute sakramentaacutelniacute struktury ciacuterkve svoboda Ducha uznaacutena tam je v zaacutesadě položena

možnost že by uacuteřady ktereacute jsou z čistě institucionaacutelniacuteho hlediska neplatneacute avšak uchovaly se

duchovně a prokaacutezaly se duchovně jako plodneacute byly na zaacutekladě duchovniacuteho posouzeniacute

uznaacutenyldquo1094

Takovyacute pohled předpoklaacutedaacute rozvinutiacute syntetickeacute chaacutepaacuteniacute kristologickeacuteho a

pneumatologickeacuteho momentu v ekleziologii jak je to přiacuteznačneacute pro pojetiacute vyacutechodniacute teologie

Podle něho maacute ciacuterkevniacute uacuteřad vždy povahu bdquoikonickouldquo což znamenaacute že ontologicky je založen

na vztahu k někomu druheacutemu ke Kristu kteryacute in-stituit Ecclesiam Jelikož současně je Duchu

Svateacutemu připsaacutena uacuteloha con-stituit Ecclesiam pak takeacute o uacuteřadu v ciacuterkvi platiacute že podstatně

existuje bdquona způsob epikletickyacuteldquo tj v konstantniacute zaacutevislosti vůči Duchu Svateacutemu kteryacute

zpřiacutetomňuje skutečnost přichaacutezejiacuteciacuteho kraacutelovstviacute1095

Smiacuteřeniacute ve věci ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nemůže byacutet chaacutepaacuteno jako izolovanaacute zaacuteležitost Uacuteřad

samotnyacute maacute předevšiacutem sveacute miacutesto uvnitř celku ciacuterkve kteraacute je communio jejiacutemž principem je

Kristem seslanyacute Duch Svatyacute jenž v ciacuterkvi zpřiacutetomňuje Božiacute diacutelo spaacutesy Tento Duch je garantem

věrneacuteho setrvaacutevaacuteniacute celeacute ciacuterkve v apoštolskeacute viacuteře v neomylnosti při jejiacutem předaacutevaacuteniacute1096

a působiacute

že ciacuterkev zůstaacutevaacute v apoštolskeacute kontinuitě že je apostolica tedy ta kteraacute doklaacutedaacute skutečnost

Zmrvyacutechvstaleacuteho a v niacutež jeho slovo zůstaacutevaacute živeacute Stejně jako je Duch seslaacuten aby vydaacuteval

svědectviacute o Kristu jsou poslaacuteni vydaacutevat svědectviacute takeacute ti kdo s Kristem byli od začaacutetku ndash

apoštoloveacute (srv J 1526-27) Duch a apoštoloveacute jsou spojeni v jednom poslaacuteniacute svědectviacute Jako

nelze působeniacute apoštolů v prvotniacute ciacuterkvi vidět bez přiacutetomnosti a spolupůsobeniacute Ducha Svateacuteho ndash

bdquoMy jsme svědkoveacute toho všeho a s naacutemi Duch Svatyacute ktereacuteho Bůh dal těm kdo ho poslouchajiacuteldquo

(Sk 532) ndash tak ovšem ani naacutestupci apoštolů (nositeleacute uacuteřadu v ciacuterkvi) nemohou uacutečinně jednat bez

přispěniacute Ducha bdquoKaždyacute uacutekon služebneacuteho uacuteřadu vyžaduje epiklezildquo1097

Ekumenickeacute uacutesiliacute o

dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacute v eucharistii naacutes tedy nakonec přivaacutediacute k nutnosti taacutezat

se po způsobu jakyacutem Duch Svatyacute stojiacute v počaacutetku ciacuterkve i ciacuterkevniacuteho uacuteřadu1098

Snahy ktereacute se v českeacute ekumeně v posledniacute době objevily totiž navaacutezat nějakyacutem

způsobem vazby zpřetrhaneacute apoštolskeacute posloupnosti skrze přijetiacute ordinace od biskupů jinyacutech

ciacuterkviacute ještě probleacutem neřešiacute Nemaacute-li se totiž samotnyacute ritus svěceniacute přijatyacute v apoštolskeacute sukcesi

staacutet pouze formaacutelniacutem uacutekonem musiacute veacutest k ekleziaacutelniacutem důsledkům Vklaacutedaacuteniacute rukou a modlitba o

1094

KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem In PANNEBERG W (ed)

Lehrverurteilungen ndash kirchentrennend III Materialien zur Lehre von den Sakramenten und vom kirchlichen Amt

Freiburg im Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1990 s 348 srv teacutež GEMEINSAME

ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche

85 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1519) 1095

Srv ZIZIOULAS J Christologie pneumatologie et institutions eccleacutesiales Un point de vue ortodoxe In

ALBERIGO G (ed) Les Eglises apregraves Vatican II Dynamisme et prospective (Actes du un colloque international

de Bologne ndash 1980) Paris Beauchesne 1981 s 144-145 1096

Srv Lumen gentium 12 1097

CONGAR Y Der Heilige Geist s 199 1098

Přitom platiacute bdquoInstituce musiacute byacutet pojiacutemaacutena jako funkce Ducha ekleziologie jako funkce pneumatologieldquo

(KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem s 349)

178

Ducha Svateacuteho totiž nejsou naacutestrojem bdquokteryacutem by si člověk mohl prorazit privaacutetniacute cestu

k apoštolům a obecneacute ciacuterkvi nyacutebrž vyacuterazem kontinuity ciacuterkve kteraacute je ve společenstviacute biskupů

miacutestem předaacutevaacuteniacute jednoho evangelia Ježiacuteše Kristaldquo1099

Probleacutem apoštolskeacute sukcese přivaacutediacute

ekumenickyacute dialog k otaacutezce po samotneacute povaze ciacuterkve

Je mimo pochybnost že cesta ke společneacute eucharistii bude dlouhaacute Jakyacute postoj za daneacuteho

stavu věci by ciacuterkve v českeacute ekumeně měly zaujmout bdquoJedno tělo a jeden Duch k jedneacute naději

jste byli povolaacutenildquo (Ef 34) Ekumenismus je podobou sjednocujiacuteciacute naděje kladeneacute do Paacutena kteryacute

sliacutebil že přijde Praacutevě v eucharistii zatiacutemco jiacuteme a pijeme z Paacutenova chleba a kalicha čekaacuteme

bdquodokud on nepřijdeldquo (1K 1126) V srdci ciacuterkviacute musiacute nově vytrysknout touha po Kristu jehož

nepřiacutetomnost působiacute zaacutermutek snižuje schopnost milovat druheacuteho žiacutet s niacutem v jednotě avšak

vyžaduje teacutež postoj odevzdaneacuteho a bděleacuteho očekaacutevaacuteniacute (srv Mt 2513) Nevěsta je povolaacutena aby

se staacutele viacutece připojovala k volaacuteniacute Ducha bdquoPřijďldquo (Zj 2217) aby toužila po jednotě se svyacutem

ženichem kteryacute ji přidružuje ke sveacute vyacutekupneacute oběti Takto prožiacutevanaacute touha po Paacutenu

přichaacutezejiacuteciacutem ve slaveneacute eucharistii se již staacutevaacute bdquospolečnou chvaacutelouldquo1100

jeho svrchovaneacuteho

panstviacute Činnost spolu s utrpeniacutem aktivita ale teacutež trpělivost tvořiacute v ekumenismu vždy dvě

strany jedneacute medaile bdquoKdo jedno z těchto dvou škrtaacute poškozuje celekldquo1101

Ekumenickaacute

trpělivost ke ktereacute jsme pokud jde o eucharistickeacute společenstviacute zvaacuteni neznamenaacute nečinnost a

pasivitu Tato trpělivost je naopak aktivniacute neboť je bdquorozměrem našiacute spolupraacutece s Bohem kteryacute

uskutečňuje svůj zaacuteměr spaacutesyldquo1102

44Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu

Jedniacutem z nejfrekventovanějšiacutech pojmů dnešniacuteho ekumenickeacuteho slovniacuteku nejen v českeacutem

prostřediacute1103

je bezesporu termiacuten identita přičemž jejiacute zdůrazňovaacuteniacute nastaacutevaacute poteacute co se prvniacute

1099

RATZINGER J Bemerkungen zur Frage der Apostolischen Sukzession In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften

82 Kirche ndash Zeichen unter den Voumllkern Freiburg im Breisgau Herder 2010 s 860 1100

JAN PAVEL II Ut unum sint 45 1101

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 133 1102

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 164 1103

Srv např HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem

dialogu In Getsemany 7-8 (2000) s 162-168 FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62-64 KONZAL J

Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute

ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 105-118 ZIKMUND MT Hledaacuteniacute evangelickeacute a katolickeacute

identity a jejich vzaacutejemneacuteho vztahu In Teologickeacute texty 2 (2008) s 86-87 VOKOUN J Ekumenickyacute

konfesionalismus Pokud jde o konkreacutetniacute život ciacuterkviacute pak odvolaacuteniacute se na identitu kteraacute se nesmiacute staacutet obětiacute jednoty

zaznělo zřetelně na prvniacutem synodu českyacutech ciacuterkviacute sdruženyacutech v Leuenberskeacutem společenstviacute srv FILIPI P

bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu In Teologickaacute reflexe 71

179

faacuteze ekumenickeacuteho dialogu soustředila na vyzdviženiacute prvků ktereacute křesťanskeacute ciacuterkve vniacutemaly

jako společneacute dědictviacute Kulturniacutem a společenskyacutem kontextem v němž se pojem identity

vynořuje je přitom poznamenaacuten individualismem a pluralismem jež zdůrazňujiacute jak prioritu

toho co je specifickeacute tak nutnost toto specifickeacute chraacutenit1104

V samotneacutem pojmu identita se snoubiacute osobniacute a sociaacutelniacute rozměr Konstatovat identitu

osoby znamenaacute vyjaacutedřit že jednotlivec v průběhu sveacuteho života zůstaacutevaacute staacutele tentyacutež hovořiacute-li se

o sociaacutelniacute identitě můžeme myslet na skupiny kulturniacute instituce nebo tradice ktereacute k budovaacuteniacute

identity vyacuteznamně přispiacutevajiacute1105

Identitu žaacutedneacuteho křesťana ndash učedniacuteka Kristova ndash si nelze

představit bez jejiacuteho spojeniacute s mateřstviacutem ciacuterkve v jejiacutemž lůně každyacute křesťan povstaacutevaacute při křtu

k životu viacutery naděje a laacutesky a v jejiacutemž prostřediacute takeacute tento život ze slova a svaacutetostiacute rozviacutejiacute

Ciacuterkevniacute identitu však prožiacutevaacuteme jako křesťaneacute konkreacutetně vždy jako členoveacute určiteacuteho

společenstviacute obce miacutestniacute ciacuterkve a v důsledku historickeacuteho faktu rozděleniacute pak rovněž v raacutemci

konfese kteraacute se stala jistou životniacute formou křesťanskeacute viacutery Konfesniacute identita tedy bdquotkviacute ve

zvlaacuteštniacutem způsobu jakyacutem se ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita žije v dějinně kulturně a doktrinaacutelně

vymezeneacute podoběldquo1106

To čemu současnaacute ekumenickaacute debata věnuje hlavniacute pozornost je praacutevě otaacutezka identity

v konfesniacutem smyslu (Profil) Jde o druh identity kteraacute je nikoliv bezvyacuteznamnou měrou plodem

konfesionalizace tedy procesu kteryacute probiacutehal napřiacuteč Evropou v průběhu 16 a 17 stoletiacute

v důsledku reformace jak na to spraacutevně upozorňuje Jiřiacute Hanuš1107

Jednalo se přitom o

dalekosaacutehleacute změny zasahujiacuteciacute do oblasti společenskeacute kulturniacute a nikoliv v posledniacute řadě teacutež

politickeacute1108

Pokud jde o samotneacute ciacuterkve a novaacute společenstviacute ty ve svyacutech konfesiacutech postupně

definovaly vlastniacute nauku a praxi v procesu vzaacutejemneacuteho vymezovaacuteniacute a ohraničovaacuteniacute v klimatu

polemiky Tiacutem že chtěli svoji pozici vyjaacutedřit co možnaacute nejjasněji tvaacuteřiacute v tvaacuteř druheacutemu utiacutekaly

se pak mnohdy k přiacutelišneacute jednostrannosti a formovali svoji identitu jako zaacuteměrně odlišujiacuteciacute se od

identity protivniacuteka jak naacutem to naacutezorně doklaacutedajiacute anatemata reformačniacutech vyznaacuteniacute ndash s vyacutejimkou

českyacutech jak s naacuteležitou vaacutežnostiacute zmiňuje Pavel Filipi1109

ndash a Tridentskeacuteho koncilu1110

Vzaacutejemneacute

(2001) s 14 Vyslovit nově svoji identitu se jeviacute teacutež jako apel pro ciacuterkve samotneacute srv MACEK O (ed) Zpytovaacuteniacute

Studie a eseje o evangelickeacute identitě Středokluky Zdeněk Susa 2007 AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek

přiacutespěvků z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21-25 ledna 2008 1104

Srv KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit

und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 4-5 1105

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 65 1106

GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion (dokument z 3 zaacuteřiacute 1990) 29 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 1037) 1107

Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu

s 193 1108

Srv GANZER K bdquoKonfessionalisierungldquo In KASPER W et alii (ed) Lexikon fuumlr Theologie und Kirche 6

Freiburg im Breisgau Herder 1997 sl 236-237 1109

Srv FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu 1110

bdquoSotva může byacutet dnes pochyby o tom že Trident staacutel pod změnaacutem podleacutehajiacuteciacutem myšleniacutem sveacute doby a že takeacute

jeho věroučneacute definice jsou tiacutem ovlivněnyldquo (ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und

oumlkumenische Relevanz s 69) O ne-uacuteplnosti formulace dogmatickyacutech pravd jež mohou podleacutehat dobovyacutem

představaacutem což ovšem neznamenaacute jejich nepravdivost (modo incompleto non falso) hovořiacute i prohlaacutešeniacute

Kongregace pro nauku viacutery Mysterium Ecclesiae Uacuteplnějšiacute a dokonalejšiacute vyjaacutedřeniacute k nemuž lze dojiacutet je přitom

180

vymezovaacuteniacute se přitom nedělo pouze třeba v otaacutezce uacutelohy uacuteřadu v ciacuterkvi ale teacutež v rovině nauky

(předevšiacutem o ospravedlněniacute či svaacutetostech) a takeacute v oblasti života a praxe bdquoPřijiacutemaacuteniacute pod obojiacute

způsobou a znameniacute křiacuteže se od časů reformaacutetorů staly přiacutemo znaacutemky rozdiacutelnosti mezi

konfesemildquo1111

Profilace se neobešla ani bez odrazu na poli spirituality kde se kalich a křiacutež

staacutevajiacute symboly dvou druhů zbožnosti1112

Vyacutechoziacutem předpokladem ekumenickeacuteho dialogu je skutečnost že jsou si partneři vědomi

sveacute vlastniacute konfesniacute identity ba dokonce že jsou přesvědčeni o tom že tato identita představuje

nepochybneacute bohatstviacute za ktereacute naši předkoveacute byli nezřiacutedka ochotni položit život Je-li jedno zda

jsme katoliacuteci evangeliacuteci anebo pravoslavniacute bude naacutem pravděpodobně lhostejneacute do jakeacutehokoliv

rozhovoru vůbec vstoupit1113

Dialog na druhou stranu od naacutes vyžaduje že se musiacuteme bdquonavzaacutejem

přestat stavět do opoziceldquo1114

Reakce jsou dvojiacuteho raženiacute a prochaacutezejiacute napřiacuteč ekumenickyacutem spektrem uacutezkosti a obavě

o ztraacutetu identity (např bdquostrašaacutekldquo noveacute rekatolizace či naopak bdquozprotestantizovaacuteniacuteldquo) odpoviacutedaacute

ciacutelenaacute bagatelizace rozdiacutelnosti v jejiacutemž pozadiacute stojiacute naacutezor že čiacutem dřiacuteve se naacutem podařiacute konfesniacute

podobu křesťanstviacute vymyacutetit tiacutem dřiacuteve dosaacutehneme kyacuteženeacute jednoty Stojiacuteme před novou vlnou

afirmace konfesionalismu anebo nastupujeme cestu postupneacute Entkonfessionalisierung1115

Jak je

možneacute přistupovat ke konfesniacute identitě ekumenicky plodně bdquoJak naleacuteztldquo slovy Pavla Filipiho

bdquonovyacute hermeneutickyacute kliacuteč k pochopeniacute a vyjaacutedřeniacute vlastniacute identityldquo1116

v ekumenickeacutem dialogu

To jsou reaacutelneacute vyacutezvy českeacute ekumeně

Na naacutesledujiacuteciacutech řaacutedciacutech nejprve uvedeme přiacuteklad jak byla otaacutezka po identitě vznesena

v českeacute ekumeně v souvislosti s uveřejněniacutem deklarace Dominus Iesus naacutesledně pak

představiacuteme vlastniacute pojetiacute uacutelohy identity v ekumenickeacutem dialogu jako inspiraci pro českyacute

ekumenismus

441 Křiacutež a křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena

Již zmiacuteněniacute činiteleacute konfesionalizace spolu se specifickyacutemi historickyacutemi udaacutelostmi

vtiskly svůj rys rovněž do mentalit jednotlivyacutech společenstviacute takže zatiacutemco katoliacuteci v českyacutech

plodem jednak lidskeacuteho poznaacuteniacute předevšiacutem ovšem bdquoširšiacuteho kontextu viacuteryldquo srv KONGREGACE PRO NAUKU

VIacuteRY Mysterium ecclesiae (prohlaacutešeniacute z 24 června 1973) 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P

Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 4539 Za takovyacuteto bdquoširšiacute kontext

viacuteryldquo můžeme považovat praacutevě kontext ekumenickyacute kteryacute překračuje konfesniacute vyhraněnost směrem k hledaacuteniacute

plneacuteho poznaacuteniacute apoštolskeacute tradice 1111

FABER E-M Von der Muumlhe konkreter Schritte Umkehr als Prinzip der Oumlkumene In TATAacuteŽ (ed) Zur

Oumlkumene verpflichtet Fribourg Academic Press 2003 s 55 Na dynamiku rozkolu v jejiacutemž raacutemci se původně

společneacute dědictviacute staacutevaacute postupně konfesniacutem specifikem upozorňuje VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie

Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 185 1112

NEUBAUER Z Kalich versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu 1113

Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung In BOLZENIUS T (ed) Ihr sollt

ein Segen sein Dokumentation Oumlkumenischer Kirchentag 2003 28 Maindash1 Juni 2003 in Berlin Guumltersloh ndash

Kevelaer Guumltersloher Verlagshaus ndash Butzon amp Bercker 2004 s 432-434 bdquoKde se vše poklaacutedaacute za stejneacute tam se

všechno staacutevaacute lhostejnyacutemldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger s 208) 1114

JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1115

Srv ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 70 1116

FILIPI P Ekumenickeacute vyacutezvy českeacute teologie s 62

181

zemiacutech si na zaacutekladě zaacutesady ubi unus dominus ibi una sit religio dlouho osvojovali způsob

myšleniacute typickyacute pro vlaacutednouciacute většinu propadali češtiacute evangeliacuteci mentalitě menšiny jejiacutež

emotivniacute a do hloubky sahajiacuteciacute složkou se staacutevaacute bdquostrach řiacutemskyacuteldquo1117

kteryacute pak v různyacutech

obdobiacutech eskaloval u českyacutech nekatoliacuteků v podobě bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo

Přiacuteležitostiacute k rozjitřeniacute naacutelad se nejen v českeacute ekumeně stalo uveřejněniacute prohlaacutešeniacute

Kongregace pro nauku viacutery ze dne 6 srpna jubilejniacuteho roku 2000 o jedinečnosti a spaacutesonosneacute

univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve Dominus Iesus Zatiacutemco kupřiacutekladu pro Michala Semiacutena se

stal dokument jistyacutem přiacuteslibem k tomu že ekumenismus začne byacutet konečně opět chaacutepaacuten jako

uacutesiliacute jehož ciacutelem je bdquoobraacuteceniacute jinověrců a jejich plneacute začleněniacute do Mystickeacuteho těla Kristovaldquo1118

ktereacute tvořiacute s katolickou ciacuterkviacute jeden jedinyacute subjekt znamenalo vydaacuteniacute deklarace pro Dušana

Hejbala bdquoekumenickyacute šokldquo projev ducha temneacute milosti pro něhož je typickaacute přehnanaacute

sebedůvěra a neschopnost poučit se z vlastniacute historie bdquoNaacuterok na duchovniacute impeacuteriumldquo kteryacute

katolickaacute ciacuterkev vznaacutešiacute tiacutem že bdquose považuje za majitelku evangelia a samotneacuteho Kristaldquo působiacute

podle starokatolickeacuteho biskupa v době pluralismu nejen směšně nyacutebrž takeacute nepokrytě ukazuje

jak se dnešniacute katoliacuteci zřiacutekajiacute nadějnyacutech signaacutelů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu když znovu opevňujiacute sveacute

vlastniacute pozice1119

Řiacutemskeacute prohlaacutešeniacute jak dobře viacuteme připomenulo vyacutepověď koncilniacute konstituce Lumen

gentium o tom že bdquojedinaacute Kristova ciacuterkev (hellip) subsistuje v katolickeacute ciacuterkvildquo1120

přičemž

upozornilo na to že interpretace kteraacute by chtěla vyložit formulaci subsistit in v tom smyslu bdquože

jedinaacute Kristova ciacuterkev může existovat i v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech je

(hellip) v rozporu s autentickyacutem vyacuteznamem koncilniacuteho textuldquo1121

Druhyacutem vyacuterokem kteryacute citelně

zasaacutehl do ekumenickeacuteho milieu bylo konstatovaacuteniacute že bdquociacuterkevniacute společenstviacute kteraacute si

neuchovala platnyacute episkopaacutet a ryziacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacute nejsou ciacuterkvemi

v praveacutem slova smysluldquo neboli sensu proprio Ecclesiae non sunt1122

Podle věcnyacutech a kritickyacutech připomiacutenek Pavla Filipiho provaacutediacute Dominus Iesus ve vyacuteše

zmiacuteněnyacutech bodech bdquojemneacute interpretačniacute posuny koncilniacutech textůldquo a celkově je jeho řeč

bdquorestriktivniacuteldquo1123

bdquoApodiktickyacute soudldquo o tom že nekatolickaacute ciacuterkevniacute společenstviacute nejsou

ciacuterkvemi ve vlastniacutem smyslu je podle autora v rozporu s koncilniacutem přesvědčeniacutem o tom že

bdquoDuch Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesyldquo1124

bdquoVnitřniacute rozpor deklaraceldquo

vidiacute evangelickyacute teolog v tom že dosvědčit jedinečnost a univerzalitu spaacutesy v Kristu se těžko

snaacutešiacute s vyacutelučnostiacute bdquonaacuteroku na jedinou reprezentaci eklesiaacutelniacute realizace cesty spaseniacuteldquo1125

Jak pro

Pavla Filipiho tak i pro katolickeacuteho systematickeacuteho teologa Ctirada V Pospiacutešila je na toacutenu

1117

TENTYacuteŽ Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 62 1118

SEMIacuteN M Je dokument Dominus Iesus sylabem pro 21 stoletiacute In Mezinaacuterodniacute report 11 (2000) s 34 1119

Srv Ekumenickeacute šoky na konci leacuteta Otevřenyacute dopis pražskeacuteho starokatolickeacuteho biskupa Dušana Hejbala In

Getsemany 10 (2000) s 3 1120

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 srv Lumen gentium 8 1121

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus pozn 56 1122

Tamteacutež 17 1123

Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 9-10 1124

Unitatis redintegratio 3 1125

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 14

182

deklarace patrnyacute bdquostrach o identitu katolickeacute ciacuterkveldquo1126

Filipi se domniacutevaacute že zde byla zmařena

přiacuteležitost spojit se vyznaacuteniacutem Ježiacuteše jako Paacutena se všemi Kristovyacutemi učedniacuteky a křesťanskyacutemi

ciacuterkvemi1127

Pospiacutešil zase miacuteniacute že obava převaacutežila bdquonad vytyacutečeniacutem vysokeacuteho ideaacutelu zraleacute a

otevřeneacute katolicity v jejiacutem dynamickeacutem smysluldquo1128

Rovněž Pavel Ambros kteryacute se ve svyacutech uacutevahaacutech o subsistit in přidržuje koncilniacutech akt a

v souladu s nimi tvrdiacute že danyacute termiacuten vyjadřuje totožnost ciacuterkve Kristovy s ciacuterkviacute katolickou

přiznaacutevaacute že touto vyacutepovědiacute se katolickaacute ciacuterkev odvolaacutevaacute na zaacuteklad sveacute identity bdquoJejiacute podstata

vychaacuteziacute jedině z jejiacuteho vztahu k Ježiacuteši Kristu jeho ciacuterkvi kterou založilldquo1129

Vedle totožnosti

ciacuterkve katolickeacute a ciacuterkve Kristovy však Ambros v souladu s koncilem i s deklaraciacute Dominus

Iesus zdůrazňuje že bdquoKristus nakolik je hlava (ne tělo) ciacuterkve působiacuteldquo v ostatniacutech ciacuterkviacutech a

ciacuterkevniacutech společenstviacutech bdquoprostřednictviacutem Ducha tj duše těla ciacuterkveldquo a že tedy bdquoKristus i

Duch v nich posilujiacute ty prvky jež tiacutehnou k jednotě křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo1130

Diskuse v českeacutem prostoru kterou jsme v hlavniacutech rysech nastiacutenili ukaacutezala že pokud se

v pojetiacute ciacuterkve ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita spojiacute nerozlučně s konfesniacutem a institucionaacutelniacutem

rozměrem hroziacute nebezpečiacute exluzivismu a integralismu pro ktereacute se ekumenickyacute dialog stane

pouze taktickou hrou s ciacutelem reintegrovat druheacuteho do předem připravenyacutech struktur1131

442 Živouciacute identita v konverzi

Ciacutelem ekumenickeacute teologickeacute praacutece neniacute bdquovymazat všechny rozdiacutely ale pochopit proč a

jak se staly tiacutem co působiacute rozděleniacute a společně cestou studia a dialogu pracovat pro to aby tyto

odlišnosti již viacutece nerozdělovalyldquo1132

Spolu s Karlem Lehmannem můžeme jednou provždy

odmiacutetnout myšlenku ekumenismu uacutestiacuteciacuteho do shody bdquona nejmenšiacutem a nejnepatrnějšiacutem

jmenovatelildquo neboť bdquoza takovyacutech předpokladů bychom se všichni pouze ochudilildquo1133

Jednota

kteraacute je před naacutemi nesmiacute znamenat hrozbu ztraacutety a ochuzeniacute ale naopak přiacuteslib vzaacutejemneacuteho

obohaceniacute skrze smiacuteřeniacute toho co dosud působiacute rozkol bdquoEkumenismus znamenaacute poznat leacutepe u

druheacuteho to co je moje vlastniacuteldquo1134

Putovaacuteniacute k jednotě se tak jeviacute jako cesta ke společneacutemu

sjednocujiacuteciacutemu a živouciacutemu Středu kteryacute v sobě obsahuje všechna bohatstviacute a kteryacute pak jako

jedinyacute propůjčuje a zaručuje kraacutesu a plodnost dokonalost a ryzost všemu co je s niacutem spojeno a

co se z něj rozviacutejiacute K objevovaacuteniacute Tradice jako depositum sacrum ktereacute z dokonaleacuteho poznaacuteniacute a

přečistyacutech rukou Ježiacuteše Krista přechaacuteziacute do omezenyacutech mysliacute a křehkyacutech hřiacutechu vystavenyacutech

1126

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus In Perspektivy 1 (2001) s

1 1127

Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 1128

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus 1129

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s

200 1130

Tamteacutež s 203 1131

Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 99 1132

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 237 1133

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft s 172-173 1134

LIES L Eucharistie in oumlkumenischer Verantwortung Graz Styria 1996 s 233

183

srdciacute jeho učedniacuteků lze přichaacutezet pouze cestou spojenou s naacutemahou po většiacute plnosti a čistotě1135

což vyžaduje připravenost zřeknout se postoje sebejistoty a vědomiacute vlastniacute spravedlnosti ve

vydanosti tomu v němž přebyacutevaacute všechna plnost (srv Ko 29) v Beraacutenkovi kteryacute je bez

poskvrny (srv 1Pt 119)

Zamyacutešliacuteme-li se nad otaacutezkou konfesniacute identity pak je legitimniacute se ptaacutet co bylo

nejhlubšiacutem motivem reformaacutetorů Nechtěly snad byacutet reformačniacute konfese v prveacute řadě vyznaacuteniacutem

Krista jako svrchovaneacuteho předmětu našiacute viacutery Luther nesouhlasil s tiacutem aby se jeho přiacutevrženci

označovali za bdquoluteraacutenyldquo nyacutebrž za křesťany třebaže saacutem na druheacute straně nevaacutehal katoliacutekům toto

jmeacuteno upřiacutet a nazvat je bdquopapežencildquo1136

Sama tato epizoda naacutes odkazuje k nutnosti akceptovat

jistou hierarchii kteraacute maacute určovat vztah různyacutech druhů identit identita konfesniacute je srozumitelnaacute

bdquopouzeldquo v kontextu identity ciacuterkevniacute a křesťanskeacute Jen tiacutem že si budeme tohoto řaacutedu vědomi se

ubraacuteniacuteme perverzi kdy se určitaacute konfesniacute identita začne vniacutemat jako posledniacute a uacuteplnaacute pravda

Konfesniacute identita totiž neniacute absolutniacute hodnotou nyacutebrž jistou křesťanskou vyacuterazovou formou a

maacute tudiacutež staacutet ve službě viditelneacute jednoty ciacuterkve jako ciacutele ke ktereacute ekumenickeacute hnutiacute připravuje

cestu

Na druheacute straně uacutečelem neniacute odvraacuteceniacute se od identity ve smyslu jejiacute negace a tiacutem i

zpronevěry vůči tomu co se rozvinulo jako dar Uacutekolem ekumenickeacuteho dialogu je rozlišit co

z rozdiacutelnostiacute je opravdu diacutelem Ducha kteryacute se projevuje tiacutem že jednak rozdaacutevaacute různeacute dary a

jednak sjednocuje (srv 1K 124) Naviacutec však stojiacuteme i před probleacutemem že to co bylo určiteacute

konfesi jako dar svěřeno může se staacutet pro jednotliveacute společenstviacute miacutestem pokušeniacute Nejsilnějšiacute

straacutenka byacutevaacute paradoxně miacutestem nejzranitelnějšiacutem což mohou ilustrovat jak přiacuteklady z dějin

papežstviacute tak přiacutepady kdy bdquosvoboda křesťanaldquo finguje pouze jako zaacutestěrka libovůle1137

Cesta

k poznaacuteniacute ryzosti daru a věrnosti vůči Daacuterci je spojena s obraacuteceniacutem na jehož ciacuteli identita dochaacuteziacute

sveacuteho proměněniacute A to je to oč zde běžiacute jak to vystihujiacute slova dokumentu ekumenickeacute dombskeacute

skupiny zkoumajiacuteciacute teacutema identity praacutevě v souvislosti s obraacuteceniacutem bdquoPro identitu kteraacute chce

zůstat živaacute a zcela věrnaacute sama sobě je konverze konstitutivniacutem [prvkem]ldquo1138

Je totiž pravdou

že bdquonaše konfese zasluhujiacute označeniacute křesťanskeacute pouze v takoveacute miacuteře v jakeacute se otevřou

požadavkům obraacuteceniacuteldquo1139

Je-li identita schopnaacute obraacuteceniacute pak tiacutem postulujeme že jejiacutem podstatnyacutem rysem je

otevřenost bdquoNaše identita je staacutele v pohybuldquo řiacutekaacute Pavel Filipi1140

a nelze ji tudiacutež vniacutemat jako

něco hotoveacuteho a jednou provždy definovaneacuteho Maacuteme zde naopak co dělat se skutečnostiacute

dynamickou a ne-uzavřenou což implikuje možnost ba dokonce povinnost dotvaacuteřeniacute Kromě

1135

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 161-162 1136

Srv LUTHER M Eine treue Vermahnung Martin Luthers an alle Christen sich zu huumlten vor Aufruhr und

Empoumlrung In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 8 Schriften Predigten Disputationen 152021

Weimar Boumlhlaus 1889 6854-14 1137

Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion 195-196 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1215-1216) 1138

Tamteacutež 14 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1022) 1139

Tamteacutež 8 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1011) 1140

FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62

184

toho je podstatnou charakteristikou identity že se nejednaacute o bez-vztahovou veličinu Důležiteacute

však praacutevě je abychom z tohoto faktu nevyvozovali poněkud naivniacute zaacutevěr že identita se

zachraacuteniacute automaticky jen tiacutem když vstoupiacute do rozhovoru s partnerem na čistě horizontaacutelniacute

rovině1141

Aby se ekumenickyacute dialog stal bdquodialogem spaacutesyldquo je nevyhnutelneacute objevit vertikaacutelniacute

rozměr a vstoupit do vnitřniacuteho prostoru bdquov němž může Kristus pramen jednoty ciacuterkve uacutečinně

působit veškerou mociacute sveacuteho Duchaldquo1142

Konfesniacute identita kteraacute žije s pohledem nepřetržitě nasměrovanyacutem k Ježiacutešovi jehož

vyznaacutevaacute jako sveacuteho Paacutena je pak v každeacutem okamžiku připravena nechat se očistit jeho slovem

(srv J 153) Naslouchaacuteniacute Kristu kteryacute volaacute ciacuterkev při jejiacutem pozemskeacutem putovaacuteniacute k neustaacuteleacute

reformě spočiacutevajiacuteciacute bdquopodstatně v růstu věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1143

ovšem ciacuterkev

činiacute schopnou rozeznat autentickyacute hlas Ducha promlouvajiacuteciacuteho v bratřiacutech bdquoVšechno co mě

z meacuteho vlastniacuteho konfesniacuteho hlediska připadaacute jako ciziacute nebo dokonce protiřečiacuteciacute se musiacutem

nejprve snažit pochopit jako možneacute a legitimniacute vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacuteryldquo1144

Naleacutezat možnosti

jak přijmout druheacuteho praacutevě v jeho jinakosti znamenaacute usilovat o prohloubeniacute společenstviacute

v různosti což ovšem předpoklaacutedaacute jako vyacutechodisko alespoň elementaacuterniacute empatii z niacutež může

vzejiacutet sjednocujiacuteciacute sympatie1145

Pouze intelekt prochaacutezejiacuteciacute permanentniacutem procesem obraacuteceniacute je

přitom schopen dojiacutet k rozlišovaacuteniacute toho co v našiacute křesťanskeacute vizi je slovo Božiacuteho a co jsou slova

pouze lidskaacute a tudiacutež limitovanaacute provizorniacute a vystavenaacute určityacutem kulturniacutem vyacutevojům Schopnost

pravdivě poznaacutevat kteraacute je narušenaacute hřiacutechem se obnovuje jedině skrze μετάνοια kteraacute

znamenaacute změnu smyacutešleniacute

Připustit že milost Ducha Svateacuteho je uacutečinně přiacutetomnaacute u ostatniacutech křesťanskyacutech bratřiacute a

přijmout všechno co tato milost působiacute k vlastniacutemu poučeniacute může byacutet spojeno s bolestiacute Tato

naacuteročnaacute etapa ovšem zaacuteroveň představuje vrcholnou faacutezi ekumenickeacuteho setkaacuteniacute Proces

začiacutenajiacuteciacute od bdquoodstraněniacute slov naacutezorů a skutků ktereacute podle spravedlnosti a pravdy neodpoviacutedajiacute

skutečneacutemu stavuldquo1146

našich bratřiacute vedouciacute přes formulaci našiacute vlastniacute identity v laacutesce pokoře a

pravdě bdquohlouběji a přesněji a to způsobem a jazykem kteryacute je opravdu srozumitelnyacuteldquo1147

druhyacutem až ke snaze dosaacutehnout bdquopravdivějšiacute poznaacuteniacute nauky a životaldquo1148

kteryacutemi se společenstviacute

bratřiacute s niacutemž vedeme dialog vyznačuje totiž dospiacutevaacute k sveacutemu ciacuteli tehdy když vrcholiacute k obnově

vlastniacuteho života praxe a nauky jednotlivyacutech ciacuterkviacute a teacutež jednotlivyacutech konfesniacutech identit

Vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute plynouciacute z takoveacuteho sdiacuteleniacute patřiacute k nepochybnyacutem a nezpochybnitelnyacutem

plodům ekumenickeacuteho dialogu1149

přitom praacutevě pravda viacutery kterou v dialogu vedeneacutem s laacuteskou

a pokorou objevujeme implikuje skutečnost že dosavadniacute tvrzeniacute či postoje jedneacute ze stran se

1141

Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu

s 192 1142

JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1143

Unitatis redintegratio 4 1144

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene In Geist und Leben 76 (2003) s 189 1145

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 150 1146

Unitatis redintegratio 4 1147

Tamteacutež 11 1148

Tamteacutež 4 1149

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 87

185

ukaacutežiacute v tomto světle jako ty jež vyžadujiacute revizi hledajiacuteciacute takoveacute vyjaacutedřeniacute jež co nejvhodněji

odpoviacutedaacute odhalujiacuteciacute se pravdě1150

Jako vyacutechoziacute předpoklad totiž platiacute že bdquojako pravda nemůže

byacutet uklaacutedaacuteno co je ve skutečnosti dějinně vyrostlou formou kteraacute se s pravdou nachaacuteziacute ve viacutece

či meacuteně uacutezkeacutem vztahuldquo1151

Znejistěniacute zdali v ekumenickeacutem dialogu neztraacuteciacute partneři svoji identitu je skutečnostiacute

Otaacutezkou zůstaacutevaacute nakolik jsme si vědomi toho že ztraacuteta zmařeniacute κενῶσις je v křesťanstviacute

cestou kraacutelovskou1152

Jednota je plodem křiacuteže (srv Ef 216) na ktereacutem Ježiacuteš zjevuje svoji

identitu praacutevě v okamžiku nejzazšiacuteho poniacuteženiacute neboť ten kdo visiacute na křiacuteži bdquobyl opravdu Syn

Božiacuteldquo (Mk 1539) Plodnost zrna je zaacutevislaacute na ochotě zmizet v uacutetrobaacutech země (srv J 1224)

Podobně každaacute křesťanskaacute identita nachaacuteziacute sebe samu a přinaacutešiacute užitek až tehdy oprostiacute-li se od

všeho co nepřivaacutediacute k jejiacutemu srdci totiž ke confessio že Ježiacuteš je Paacuten

Z vyznaacuteniacute viacutery se rodiacute ciacuterkev A to nejen z toho ktereacute kdysi pronesl Petr (srv Mt 1616)

ale i nadaacutele až do konce časů dokud se nepřestane opakovat u křestniacuteho pramene Vyznaacuteniacute že

Ježiacuteš kteryacute bdquopřišel v těle je z Bohaldquo (1J 42) je důsledkem přiacutetomnosti Ducha poněvadž bdquonikdo

nemůže řiacuteci sbquoJežiacuteš je Paacutenlsquo leč v Duchu Svateacutemldquo (1K 123) Rozpoznat a vyznat Ježiacuteše jako Paacutena

je vyacutesadou ciacuterkve kteraacute zmocněnaacute Duchem miluje (srv J 217) Takoveacute vyznaacuteniacute přitom ve viacuteře

bdquokaždeacuteho jednotliveacuteho křesťana a každou jednotlivou křesťanskou ciacuterkev spojuje se všemi

ostatniacutemildquo1153

bdquoNikdo [totiž] nevyznaacutevaacute saacutem pro sebe saacutem před sebou ani saacutem ze sebeldquo1154

Primaacuterniacutem subjektem vyznaacuteniacute viacutery je Božiacute lid kteryacute je touto viacuterou spojen vjedno1155

Obraacutetiacute-li se

naše konfesniacute identita ke confessio ve smyslu vyznaacuteniacute jedineacuteho Paacutena jako ke sveacutemu zdroji pak

maacute šanci se staacutet i v raacutemci českeacute ekumeny opravdovyacutem bdquoživotodaacuternyacutem principem

ekumenismuldquo1156

1150

Srv tamteacutež 36 Jako přiacuteklad zde můžeme na katolickeacute straně zmiacutenit uacutesiliacute o to vyjaacutedřit obětniacute charakter

eucharistie jako skutečnost kteraacute neprotiřečiacute a nerelativizuje uacuteplnost a jedinečnost Kristovy oběti na křiacuteži Obdobně

s ekumenickou vniacutemavostiacute by se mělo přistupovat např k otaacutezce učeniacute a praxe odpustků aby nevznikl dojem že se

jednaacute o něco co stojiacute v rozporu s dosaženyacutem souhlasem o zaacutekladniacutech pravdaacutech pokud jde o nauku o ospravedlněniacute

Na reformovaneacute straně uveďme třeba prohlaacutešeniacute Reformovaneacuteho svazu z r 1977 ohledně 80 člaacutenku Heidelberskeacuteho

katechismu kteryacute nepoklaacutedal katolickou mši v podstatě za nic jineacuteho než za bdquozapřeniacute jedineacute oběti a utrpeniacute Ježiacuteše

Krista a zlořečeneacute modlaacuteřstviacuteldquo (Heidelberskyacute katechismus 80 Brno Českobratrskeacute nakladatelstviacute 1949) Tato

formulace z časů polemickyacutech střetů je dnes z pozice reformovanyacutech v důsledku ekumenickeacuteho dialogu co do

obsahu a jazyka v daneacute podobě prohlaacutešena za nadaacutele neudržitelnou jelikož neodpoviacutedaacute pravdě srv PLASGER G

ndash FREUDENBERG M Reformierte Bekenntnisschriften Eine Auswahl von den Anfaumlngen bis zur Gegenwart

Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 173 pozn 1 1151

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 208 1152

Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion 164-168 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1184-1188) 1153

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 Dvojiacute

cestou naacutes bdquovyznavačskyacute ekumenismusldquo zaměřuje na zaacuteklad jednoty totiž vyznaacuteniacute viacutery bdquoSpolečneacute vyznaacuteniacute nabiacutedky

a cesty spaacutesy ktereacute se otevřely v Kristu všem lidem a vyznaacuteniacute jedněch před druhyacutemi o bohatstviacute a kraacutese našiacute vlastniacute

viacuteryldquo KASPER W Eine missionarische Kirche ist oumlkumenisch In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur

Einheit der Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 633 1154

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene In Catholica 27 (1973) s 143 1155

Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 21 1156

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene s 146 bdquohellip katoliacutek nestaviacute na rozředěniacute konfesiacute a na zničeniacute toho

co je v evangelickeacutem prostoru ciacuterkevniacute nyacutebrž zcela naopak doufaacute v posiacuteleniacute vyznaacuteniacute a eleziaacutelniacute skutečnostildquo

(BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 213)

186

45Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce

Ekumenismus byacutevaacute v ciacuterkviacutech nikoliv vyacutejimečně vniacutemaacuten jako oblast střetu či alespoň

jako potenciaacutelniacute zdroj nesouladu Obecneacute povědomiacute přitom nezřiacutedka inklinuje ke

schematizujiacuteciacute radikalizaci na jedneacute straně bdquoBožiacute lidldquo jako původce opravdoveacuteho ekumenickeacuteho

pokroku na straně druheacute netečnaacute či nedostatečně pružnaacute ciacuterkevniacute hierarchie představujiacuteciacute spiacuteše

bdquobrzdnou paacutekuldquo celeacuteho procesu Z takoveacuteho vyacutechoziacuteho nastaveniacute však vyplyacutevaacute možneacute riziko

neboť může dřiacuteve či později zavdat v hrubyacutech rysech ke dvojiacutemu druhu utopiiacute jak řiacutekaacute Walter

Kasper buďto se vytvaacuteřiacute dojem že rozdiacutely mezi ciacuterkvemi jsou již v podstatě daacutevno překonaacuteny a

že je uměle udržujiacute jen debaty teologů a zatvrzelost struktur (bdquoutopie progresivismuldquo) čiacutemž se

vlastně ovšem posiluje předevšiacutem opačnyacute extreacutem (bdquoklerikaacutelně-integralistickaacute utopieldquo) jehož

vyjaacutedřeniacute poukazujiacute na to bdquoco všechno se dělat nesmiacute avšak neukazujiacute žaacutednou pozitivniacute cestu

vedouciacute ven z pohoršeniacute kteryacutem je rozděleniacuteldquo1157

Musiacute veacutest otaacutezka po bdquokatalyzaacutetorechldquo ekumenickeacuteho procesu k vyhroceniacute stran

Historikoveacute ekumenismu napřiacuteklad v Německu nebo ve Francii dospiacutevajiacute dnes k tvrzeniacute ktereacute

se může zdaacutet překvapujiacuteciacute že kořeny ekumenickeacuteho uacutesiliacute vedou k charismatickyacutem osobnostem

jakyacutemi byli Abbeacute Couturier mniši z Chevetogne Max Joseph Metzger anebo Robert Grosche je

věciacute znaacutemou jež vede k zaacutevěru že bdquoekumenismus začiacutenaacute v katolickeacutem prostřediacute (a nejen v něm)

jasně směrem sbquozespodulsquoldquo1158

Objeveniacute archivniacutech materiaacutelů zvlaacuteště z obdobiacute Třetiacute řiacuteše však

svědčiacute o tom že předkoncilniacute faacuteze snah o vytvaacuteřeniacute jednoty mezi křesťany byla vskutku

společnyacutem diacutelem teologů biskupů i laiků1159

Německeacuteho ekumenika Wolfganga Thoumlnissena tak

vede tato skutečnost k naacutesledujiacuteciacutemu zaacutevěru bdquoEkumenismus nejenže vyrostl sbquozespodulsquo a byl

vynucen sbquozvnějškulsquo nyacutebrž byl uspořaacutedaacutevaacuten a institucionalizovaacuten sbquoshoralsquo a uspiacutešen sbquozevnitřlsquoldquo1160

Touha po jednotě ale teacutež naacutemaha konkreacutetniacutech kroků ktereacute ji prohlubujiacute jsou živyacutemi

udaacutelostmi jež rozechviacutevajiacute všechny roviny ciacuterkve V našich sondaacutech do dějin českeacuteho

ekumenismu jsme viděli že tuto skutečnost si intenzivně uvědomoval jak A C Stojan ndash pozdějšiacute

moravskyacute metropolita ndash tak i biskup Tomaacutešek kteryacute na něj navazoval ve sveacutem koncilniacutem

projevu Jednoty musiacute dosaacutehnout Božiacute lid jako celek Proto bdquoapoštolaacutetldquo umožňujiacuteciacute zapojeniacute

nejširšiacutech vrstev proto dialog teologů kteryacute nesmiacute byacutet vedenyacute za zavřenyacutemi dveřmi ale jehož

zaacutevěry musiacute souzniacutet se sensus omnium fidelium1161

V šedesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute se

nejvyacuteznamnějšiacutem ekumenickyacutem impulzem stal vedle obdivuhodneacuteho nasazeniacute křesťanskyacutech

intelektuaacutelů-laiků v Jirchaacuteřiacutech proslov hierarchy ndash pražskeacuteho arcibiskupa Berana ndash na

2 vatikaacutenskeacutem koncilu

Neniacute ovšem dnes skutečnost snad trochu viacutece stratifikovanaacute nežli nabiacuteziacute černobiacuteleacute

nastaveniacute naznačeneacute v uacutevodu Je bdquociacuterkevniacute baacutezeldquo opravdu onou studniciacute z niacutež vyvěrajiacute vyacutelučně

1157

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 1158

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 315 1159

Srv důkladnou studii ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich Paderborn Bonifatius 2007 1160

THOumlNISSEN W Einfuumlhrung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur

Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene s 12-13 1161

Lumen gentium 12

187

ekumenickeacute proudy jež jsou autentickeacute a oživujiacuteciacute Podiacutevaacuteme-li se na uacuteroveň jednotlivyacutech

farnostiacute a sborů možnaacute že naacutes čekaacute vystřiacutezlivěniacute Stojiacute vůbec samotneacute ciacuterkevniacute obce a jednotliviacute

členoveacute ciacuterkviacute o společenstviacute s křesťany jinyacutech tradic než je bdquota našeldquo Na druhou stranu jistě

nelze mlčky přehliacutežet otaacutezku nakolik jsou k obdobneacutemu zaacutejmu podněcovaacuteni a podporovaacuteni

svyacutemi pastyacuteři

V českeacutem ekumenismu můžeme byacutet svědky určiteacuteho napětiacute mezi bdquozaacutekladnouldquo a ciacuterkevniacute

instituciacute Poteacute co upozorniacuteme na tendence přiacutetomneacute v tomto smyslu v českeacute ekumeně

představiacuteme jako stěžejniacute motiv kteryacute je třeba v našem prostřediacute rozvinout schopnost

duchovniacuteho rozlišovaacuteniacute jež vytvaacuteřiacute předpoklad k autentickeacute ekumenickeacute praxi celeacuteho

společenstviacute Božiacuteho lidu

451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů

Maacutelokdo bude překvapen když si zpětně uvědomiacute jak se proces polarizace katolickeacute

ciacuterkve v našiacute zemi doprovaacutezejiacuteciacute profilaci ciacuterkevniacuteho života v prostoru znovu darovaneacute svobody

po paacutedu železneacute opony projevil praacutevě ve vztahu k ekumenismu Podle analyacutezy Aleše Opatrneacuteho

měly přitom protilehleacute poacutely společneacuteho jmenovatele ndash bagatelizaci na jedneacute straně stiacuteraacuteniacute

osobitosti a odlišnosti nauky a života druhyacutech ciacuterkviacute na straně druheacute neschopnost hledat a uznat

že by v druhyacutech ciacuterkviacutech mohlo byacutet něco vskutku obohacujiacuteciacuteho1162

Jednou z iniciativ do niacutež se atmosfeacutera polarizace vtělila bylo i hnutiacute Kairos 98 jež

v letech 1998-2000 vydalo několik dokumentů s ciacutelem podniacutetit dialog o stavu katolickeacute ciacuterkve

v Českeacute republice Prvniacute z takovyacutech dokumentů se přitom věnoval otaacutezce ekumenickyacutech vztahů

a mezinaacuteboženskeacuteho dialogu Patrnaacute je v něm distinkce mezi oficiaacutelniacutem ekumenismem a

bdquoekumenismem zdolaldquo přičemž prvniacute z nich je charakterizovaacuten podstatně jako bdquoekumenickaacute

zdvořilostldquo bdquojež je sice důležitaacute ale představuje pouze nepatrnyacute diacutelčiacute krok na cestěldquo1163

Zdvořilost sama totiž ještě k ničemu nezavazuje a proto selhaacutevaacute jak doklaacutedaacute podle autorů textu

(J Hanuše H Holcneroveacute a O I Štampacha) kauza Sarkander Pohyb bdquozdolaldquo kteryacute je dnes

nutneacute rozvinout se dostaacutevaacute nezřiacutedka do konfliktu s ciacuterkevniacutem řaacutedem a to v důsledku toho že

ekumenicky angažovanaacute společenstviacute nenachaacutezejiacute podporu u svyacutech představenyacutech Třebaže

dokument uznaacutevaacute že v takovyacutech přiacutepadech jde o formaacutelniacute přestupek vůči normaacutem ciacuterkevniacuteho

praacuteva bdquosnahu těchto společenstviacute je třeba ocenit a poučit se z jejich zkušenostildquo Zaacutekonickyacute ani

formaacutelniacute přiacutestup je kontraproduktivniacute vždyť i praacutevo v ciacuterkvi bdquonechce a nemůže překaacutežet vanutiacute

Duchaldquo1164

dodaacutevajiacute aktivisteacute

Spiacuteše kriticky se v teacuteže době ke stavu oficiaacutelniacuteho ekumenismu v Česku vyslovil i Jan

Konzal Podle něj dokonce takovyacute ekumenismus ani bdquoještě nezačal ndash snad se probouziacuteldquo1165

a to

předevšiacutem vinou katolickeacute strany To že ekumenismus je živějšiacute daleko spiacuteše bdquodoleldquo ovšem

1162

OPATRNYacute A Pastorace jako zdroj polarizujiacuteciacutech napětiacute In AA VV Polarizace českeacute katolickeacute ciacuterkve s 48-

49 1163

Kairos 98 Dokument č 1 Jednota a dialog uacutekol i dar In Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 82 1164

Tamteacutež s 83 1165

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 91

188

podle biskupa skryteacute ciacuterkve neniacute bez rizika bdquoBude-li ekumenismus fungovat jenom dole může

se staacutet že nikdo nebude za čas nikyacutemldquo domniacutevaacute se Konzal poněvadž chybiacute odpoviacutedajiacuteciacute

ekumenickaacute formace Pohyb bdquoodspoduldquo je nezbytnyacute a bez něj bdquonedojde ke skutečnyacutem pozitivniacutem

krokůmldquo avšak bdquokdyž to půjde jenom odspodu bude hrozit synkretismusldquo připojuje autor1166

Aniž by ciacuteleně zaseacuteval protikladnost nevaacutehaacute Pavel Filipi jasně formulovat sveacute

přesvědčeniacute že bdquonositelem ekumenickeacuteho pokroku (hellip) nejsou ekumeničtiacute strateacutegoveacute nyacutebrž

Božiacute lid ve vesniciacutech v malyacutech společenstviacutech v teologickyacutech tyacutemech v rodinaacutechldquo1167

Napětiacute

mezi baacuteziacute a ekumenickou bdquogeneralitouldquo vniacutemaacute evangelickyacute ekumenik jako přiacutenosneacute favorizuje

přitom uacutelohu duchovniacutech realit ktereacute na rovině žiteacute ekumeny vznikajiacute a bdquopřed nimiž doktrinalisteacute

a kanonisteacute budou [nakonec] kapitulovatldquo1168

452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha

bdquoV ciacuterkvi se nemůže vyskytnout nic pneumatickeacuteho co by nebylo pokryto

kristologickyldquo1169

řiacutekaacute Hans Urs von Balthasar a poukazuje na to že plodneacute může byacutet

v křesťanovi pouze to hnutiacute Ducha jehož měřiacutetkem je dokonalost Kristovy poslušnosti k Otcově

vůli kteraacute na sebe bere podobu vydanosti a oběti Je totiž pravdou že z nitra Oslaveneacuteho budou

proudit živeacute vody Ducha (srv J 737-39) Dokud však Kristus saacutem zůstaacutevaacute poutniacutekem na teacuteto

zemi poslušně tohoto Ducha naacutesleduje (srv Mt 41) Tak se to děje takeacute v Kristově ciacuterkvi kde

Duch Svatyacute žije současně jako bdquoinstituceldquo i jako bdquoinspiraceldquo1170

jako norma i svoboda

objektivniacute i subjektivniacute Ten komu byl daacuten do srdce Duch Svatyacute je tedy uschopněn nahliacutežet a

rozpoznaacutevat teacutehož Ducha takeacute v řaacutedu ciacuterkve kteryacute v důsledku toho nebude poklaacutedat pouze za

vyumělkovanyacute a izolovanyacute bdquoestablishmentldquo1171

jenž je bdquopraveacutemuldquo působeniacute Ducha spiacuteše na

škodu Odtud potřeba různaacute vnuknutiacute ndash i na poli ekumenismu ndash zkoumat a rozlišit z ktereacuteho

ducha pochaacutezejiacute Apoštol Jan kteryacute naacutes k takoveacute obezřetnosti vybiacuteziacute přitom poskytuje praacutevě

kristologickyacute kliacuteč bdquoKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je

z Bohaldquo (1J 32) Pneumatologickyacute a kristologickyacute aspekt tvořiacute jednotu

Ciacuterkev stojiacute na zaacutekladě jiacutemž jsou bdquoapoštoloveacute a prorocildquo (Ef 220) Zatiacutemco apoštolskeacute

naacutesledovaacuteniacute v ciacuterkvi jehož vyjaacutedřeniacutem je uacuteřad maacute za ciacutel garantovat bdquosvaacutetostnou kontinuituldquo1172

a

jednotu viacutery permanentniacutem odkazem ad personam Christi k Původci našiacute spaacutesy (srv Žd 210) a

k jeho diacutelu vykonaneacutemu bdquojednou provždyldquo (Žd 1010) proroky jsou miacuteněni jednotlivci kteřiacute

tlumočiacute staacutele nově radostnou zvěst srozumitelnou pro spaacutesonosneacute dnes1173

Jak apoštoloveacute tak

proroci jsou však ke sveacutemu uacutekolu zmocněni Duchem kteryacutem dyacutechaacute na svou snoubenku

1166

Tamteacutež s 91-92 1167

FILIPI P ndash HANUŠ J Jednota v rozmanitosti In Teologickyacute sborniacutek 3 (1996) s 71 1168

FILIPI P Po sedmašedesaacuteti letech Na okraj encykliky Ut unum sint In Teologickaacute reflexe 21 (1996) s 7 1169

BALTHASAR HU VON Pneuma und Institution In TENTYacuteŽ Pneuma und Institution Skizzen zur

Theologie IV Einsiedeln Johannesverlag 1974 s 229 1170

Srv tamteacutež s 231 1171

Srv tamteacutež s 233 1172

Srv RATZINGER J Kirchliche Bewegungen und ihr theologischer Ort In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 163 1173

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 70-71

189

vzkřiacutešenyacute Kristus (srv J 2022) Tento jedinyacute Duch vybavuje a řiacutediacute ciacuterkev různostiacute jak

hierarchickyacutech tak charismatickyacutech darů1174

bdquoCiacuterkev neniacute vystavěna dialekticky nyacutebrž

organickyldquo1175

a tak rovněž scheacutematu charismainstituce nelze rozumět exkluzivisticky ale

způsobem odpoviacutedajiacuteciacutem slovům Jana Pavla II o tom že institucionaacutelniacute a charismatickyacute aspekt

jsou bdquoko-esenciaacutelniacute pro božskeacute uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve založeneacute Ježiacutešem neboť společně zpřiacutetomňujiacute

tajemstviacute Krista a jeho spasitelneacuteho diacutela ve světěldquo1176

Dějiny naviacutec dosvědčujiacute že

bdquocharismatickyacutemildquo osobnostmi mohou byacutet nazvaacuteni jak laici anebo řeholniacuteci tak takeacute kněžiacute či

biskupoveacute

Chaacutepeme-li naopak pokrok v ekumenismu jako vyacutesledek konkurenčniacuteho soupeřeniacute mezi

pohybem bdquozdolaldquo a bdquoshoraldquo mezi zkušenostiacute konkreacutetniacuteho společenstviacute ciacuterkve (bdquoBasiskircheldquo) a

postupem ciacuterkve jak ji reprezentuje uacuteřad (bdquoAmtskircheldquo) nejenže vzaacutejemně od sebe oba nositele

ekumenickeacuteho postupu izolujeme ale připravujeme potenciaacutelně půdu k tomu aby se hnutiacute majiacuteciacute

za ciacutel jednotu paradoxně proměnilo v proces favorizujiacuteciacute spiacuteše novaacute rozštěpeniacute1177

Uacutesiliacute o

jednotu se pak stane buď jednostrannou zaacuteležitostiacute pokud možno co nejsilnějšiacutech tlaků

vychaacutezejiacuteciacutech z nekompromisniacute angažovanosti bdquouvědoměleacuteldquo ciacuterkevniacute zaacutekladny anebo bude

naopak podporovaacuteno přesvědčeniacute že jednota je vyacutehradně vyacutesledkem uměniacute diplomacie

ciacuterkevniacutech představitelů ignorujiacuteciacutech to jak smyacutešliacute bdquovětšinaldquo Z communio ciacuterkve se stane

kolbiště zaacutepasu o moc

Pro českyacute ekumenismus kteryacute do jisteacute miacutery slovy J Vokouna bdquotenduje k redukci na

koalici liberaacutelniacutech evangeliacuteků a liberaacutelniacutech katoliacutekůldquo1178

je rozhodujiacuteciacute miacutet staacutele znovu na

paměti že uacutesiliacute o jednotu se miacutejiacute sveacuteho ciacutele nestaacutevaacute-li se stmelujiacuteciacutem prvkem v životě ciacuterkve

jako celku a zůstaacutevaacute-li naopak pouze součaacutestiacute profilu atomizovanyacutech frakciacute Božiacuteho lidu Neniacute

divu že takovaacute forma ekumenismu může zvlaacuteště u představitelů katolickeacute hierarchie kteřiacute plniacute

ve svyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech službu viditelneacuteho zdroje a zaacutekladu jednoty1179

již instinktivně

probouzet spiacuteše apriorniacute pochybnost

Nevyzyacutevaacute ekumenickeacute hnutiacute jako impulz Ducha Svateacuteho ciacuterkev k tomu že objeviacute a bude

sama sebe novyacutem způsobem zakoušet jako živyacute organismus jednoho těla jehož uacutedům jsou sice

svěřeny různeacute uacutekoly avšak všechny pochaacutezejiacuteciacute od jedineacuteho Boha v Trojici (srv 1K 124-6)

Neniacute volaacuteniacute Ducha k jednotě ciacuterkviacute privilegovanyacutem miacutestem k tomu abychom samotnou podstatu

ciacuterkve naleacutezali v jednom společenstviacute jednom duchovniacutem chraacutemu tvořeneacutem bezpočtem živyacutech

kamenů (srv 1Pt 25) a okraacutešleneacutem bohatstviacutem darů Abychom věřili v ciacuterkvi jako v Božiacutem lidu

v němž jsou všichni bdquonapojeni tyacutemž Duchemldquo (1K 1213) Vždyť přece hnutiacute za jednotu

1174

Lumen gentium 4 1175

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 159-160 1176

JAN PAVEL II IV Congresso mondiale dei movimenti e delle nuove comunitagrave Messaggio del papa (promluva

z 27 května 1998) In Il Regno ndash Documenti 4313 (1998) s 399 1177

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 134 Nejmarkantněji je toto napětiacute podle

Kurta Kocha patrneacute v otaacutezce eucharistickeacute intercommunio 1178

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 300 1179

Srv Lumen gentium 23

190

křesťanů naacutes maacute veacutest předevšiacutem k tomu abychom zkoumali bdquosvou věrnost Kristově vůli ohledně

ciacuterkveldquo1180

a odhalovali tedy staacutele viacutece jejiacute nejvnitřnějšiacute povahu a kraacutesu

Joseph Ratzinger před lety v souvislosti se stavem katolicko-protestantskeacuteho ekumenismu

formuloval myšlenku že to co bylo dosaženo na rovině oficiaacutelniacute v prostřediacute ekumenickyacutech

špiček a co dostalo vyacuteznam všeobecnyacute vděčiacute za svůj podnět do značneacute miacutery praacutevě tomu bdquoco

vyrostlo partikulaacuterněldquo tedy na uacuterovni miacutestniacutech ciacuterkviacute A dodal že fakt že noveacute formaacutelniacute kroky

jakoby nenaacutesledujiacute je zapřiacutečiněn takeacute bdquonedostatečnyacutem pokrytiacutem ze strany ověřeneacute lokaacutelniacute

zkušenostildquo Německyacute teolog tiacutem nechtěl řiacuteci že by se greacutemia na špici ekumeny stala

zbytečnyacutemi měl v uacutemyslu spiacuteše upozornit bdquože sbquomiacutestniacute ciacuterkvelsquo a zkušenosti ktereacute jsou možneacute

pouze v nich jsou nově povolaacutenyldquo k tomu aby pronesly sveacute slovo Praacutevě společenstviacute křesťanů

v raacutemci miacutestniacutech ciacuterkviacute jsou totiž prostřediacutem bdquozkušenosti ověřeniacute viacutery a miacutestem utrpeniacute a tiacutem

ovšem takeacute miacutesty poznaacuteniacute ktereacute se v utrpeniacute oteviacuteraacuteldquo to vše platiacute přirozeně v souladu a

ve vnitřniacute jednotě s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute1181

bdquoPokud spraacutevě pochopeneacute adjektivum sbquokatolickyacutelsquo

vyžaduje to co je sbquoekumenickeacutelsquo musiacute každaacute sbquoobeclsquo a naacutesledně pak jednotliveacute obce dohromady

každaacute sbquomiacutestniacute ciacuterkevlsquo svou viacuteru ekumenicky žiacutetldquo1182

Jako jednotliveacute čaacutesti Božiacuteho lidu zpestřujiacute

svyacutemi dary kraacutesu jedneacute všeobecneacute ciacuterkve1183

tak rovněž ekumenicky žitaacute jednota viacutery na lokaacutelniacute

uacuterovni stojiacute ve službě jednoty ciacuterkve jako celku Živnou půdou každeacuteho plodneacuteho diacutela v ciacuterkvi a

tedy i ekumenismu je součinnost ciacuterkve univerzaacutelniacute a ciacuterkviacute miacutestniacutech špiček a baacuteze instituce a

charismatu přičemž součinnost nenastane automaticky a nevylučuje moment napětiacute1184

bdquoEfektivniacute ekumenickyacute čin předpoklaacutedaacute vnitřniacute jednotu spočiacutevajiacuteciacute v jednaacuteniacute autorit a vlastniacutem

životě viacutery ciacuterkveldquo1185

Jestliže si dnes nikoliv bez pocitu zmaru uvědomujeme jak na jedneacute straně toneme

v zaacuteplavě teologickyacutech konsensů a na druheacute straně zjišťujeme že prostřediacute a konkreacutetniacute život

našich ciacuterkviacute je jimi proměněn jen vyacutejimečně neniacute nanejvyacuteš nutneacute povzbudit miacutestniacute společenstviacute

českeacute ekumeny k autentickeacute zkušenosti Ducha vedouciacuteho k jednotě Daacutevaacuteme za pravdu Pavlu

Ambrosovi když piacuteše bdquoVyznaacuteniacute viacutery nelze sjednotit na zaacutekladě reflexe teacuteto viacutery ale pouze na

zaacutekladě jejiacuteho sdiacuteleniacuteldquo1186

Je-li pak měřiacutetkem křesťanskeacute viacutery laacuteska jakožto jejiacute vyacuteraz (srv Ga

56) projevuje-li se život viacutery naacuteležitě skutky (srv Jk 218) pak se před ciacuterkvemi oteviacuteraacute širokeacute

pole bdquopraktickeacuteho ekumenismuldquo v jehož raacutemci naacutes Duch bude inspirovat abychom mohli zde a

dnes konat to co je možneacute a co naacutes sjednocuje Praacutevě tak definoval zaacutekladniacute ciacutel ekumenismu

kteryacute v současnosti nesmiacuteme ztratit z očiacute Walter Kasper1187

Jak spraacutevně postřehla ve sveacutem

vyacutekladu Kasperovyacutech uacutevah teoložka Johanna Rahner poukaacutezal německyacute kardinaacutel svyacutem pojetiacutem

1180

Unitatis redintegratio 4 1181

Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s

327 1182

RATZINGER J Oumlkumene am Ort In Catholica 27 (1973) s 162 1183

Srv Lumen gentium 13 1184

Učedniacutek ktereacuteho Ježiacuteš miloval doběhl k Paacutenovu hrobu rychleji přesto však daacutevaacute přednost Petrovi ndash nositeli

uacuteřadu aby do něj vstoupil jako prvniacute (srv J 204-6) Šimona Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoJanovyacutem synemldquo (srv J 2115) aby mu

připomněl že jeho pastyacuteřskaacute služba je obestřena a vyživovaacutena primaacutetem laacutesky v prveacute řadě laacutesky kterou Paacuten

navzdory všemu miluje sveacute učedniacuteky v druheacute řadě pak laacuteskyplnou odpovědiacute apoštolů 1185

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 1186

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 20 1187

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 75

191

na bdquocentralitu a jistyacutem způsobem dokonce i prioritu společneacuteho konaacuteniacute křesťanů a křesťanek

ktereacute překračuje hranice konfesiacuteldquo1188

Pokud pak jde o ono zde jako miacutesto kde se společneacute

konaacuteniacute maacute uskutečňovat pak naacutes takoveacute chaacutepaacuteniacute ekumenismu situuje předevšiacutem a v prveacute řadě na

rovinu konkreacutetniacutech křesťanskyacutech společenstviacute1189

V jejich raacutemci se oteviacuteraacute širokyacute rezervoaacuter takeacute

pro celou oblast ekumenicky žiteacute spirituality o niacutež budeme ještě hovořit

Ani v českeacutem ekumenismu si nemůžeme představovat že naacutes k jednotě dovede pouze

dialog nanejvyacuteš specializovanyacutech odborniacuteků stejně jako nelze uvažovat o tom že k sjednoceniacute

postačiacute podpis dohod ze strany ciacuterkevniacutech reprezentantů Jednota o kterou by Božiacute lid jako celek

nejevil než jen pramalyacute zaacutejem by se ukaacutezala jako iluze Na živyacutech společenstviacutech (κοινωνίας)

je aby se svědectviacutem viacutery (μαρτυρία) jejiacutem společnyacutem liturgickyacutem slaveniacutem (λειτυργία) a

službou těm kdo ji nejviacutece potřebujiacute (διακονία) odvaacutežili z vnuknutiacute Ducha ke bdquokřesťanskeacutemu

jednotneacutemu činuldquo1190

kteryacute by se stal vyacuterazem autentickeacute ekumenickeacute zkušenosti bdquoepifaniiacute

samotneacuteho Kristaldquo1191

uacutečinnyacutem znameniacutem Božiacute laacutesky pro svět1192

1188

Srv RAHNER J Oumlkumene des Lebens ndash Zeichen des Stillstand oder Fortschritt fuumlr das oumlkumenische

Gespraumlch In HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (eds) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 64 1189

Srv tamteacutež s 66-67 Na nezadatelnyacute vyacuteznam miacutestniacute ekumenickeacute zkušenosti poukazuje autorka teacutež v přiacutespěvku

Erfahrungen vor Ort Die Zeichen der Einheit aufspuumlren und theologisch fruchtbar machen In Versoumlhnt

verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial s 52-56 1190

Srv MANDL A Českeacute křesťanstviacute s 143 1191

JAN PAVEL II Ut unum sint 40 1192

Konkreacutetniacutech podnětů pro ekumenickou praxi je celaacute řada Některeacute z nich zmiňuje KASPER W Sakrament der

Einheit Eucharistie und Kirche s 66-67 dalšiacute jsou samozřejmě uvedeny např in PAPEŽSKAacute RADA PRO

JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem čaacutest IV a V Charta oecumenica

Pro přiacuteklady ekumenismu žiteacuteho na lokaacutelniacute uacuterovni (včetně odkazu na rozšiřujiacuteciacute literaturu) srv třeba KAPPES M ndash

FASSNACHT M (ed) Grundkurs Oumlkumene Oumlkumenische Entwicklung ndash Brennpunkte ndash Praxis 1 Theologische

Grundlagen Kevelaer Butzon amp Becker s 210-229 OELDEMANN J Einheit der Christen ndash Wunsch oder

Wirklichkeit Kleine Einfuumlhrung in die Oumlkumene Regensburg Pustet 2009 s 143-167

192

5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY

MAGISTERIA KATOLICKEacute CIacuteRKVE

V uacutevodu našiacute kapitoly může vyvstat otaacutezka Jakyacute smysl maacute spojovat magisterium

katolickeacute ciacuterkve s českyacutem ekumenismem Pokud se nejvyššiacute učitelskyacute uacuteřad univerzaacutelniacute ciacuterkve

projevuje v autentickeacutem učitelskeacutem uacuteřadu papeže (i když nemluviacute ex cathedra)1193

nabyacutevaacute

otaacutezka ještě specifičtějšiacute podobu Jakyacutem způsobem může řiacutemskyacute biskup oslovit širokeacute spektrum

českeacute ekumeny a působit jako plodnyacute a uacutečinnyacute činitel podporujiacuteciacute v jejiacutem raacutemci růst vnitřniacute

sounaacuteležitosti a společenstviacute

V našich specifickyacutech podmiacutenkaacutech bude tato otaacutezka konfrontovaacutena v zaacutesadě ze dvou

vyacutechoziacutech pozic zatiacutemco katolickyacute teolog bude podtrhovat silneacute pouto ktereacute napřiacuteč dějinami

pojiacute křesťanskou kulturu a spiritualitu v českyacutech zemiacutech s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute v jejiacutemž čele stojiacute

papež1194

neopomene bohoslovec jineacuteho vyznaacuteniacute poukaacutezat na to že pro naše země je

přinejmenšiacutem od dob reformace přiacuteznačnyacute hlubokyacute rozkol s katolickou ciacuterkviacute1195

Důvodem rozdiacutelnosti ndash odhleacutedneme-li od odlišneacute dogmatickeacute a teologickeacute zaacutekladny

v pojetiacute uacutelohy papežskeacuteho uacuteřadu v ciacuterkvi ndash budou do značneacute miacutery historickeacute reminiscence Zde

jen namaacutetkou zmiňme od prvniacute křiacutežoveacute vyacutepravy vůči husitskyacutem Čechaacutem vyhlaacutešeneacute Martinem

V přes marneacute uacutesiliacute Jana Rokycany dosaacutehnout od papežů potvrzeniacute o kanonickeacute platnosti sveacute

volby pražskyacutem arcibiskupem až po podporu kterou Petrův naacutestupce poskytoval rakouskeacutemu

domu v době stavovskeacuteho povstaacuteniacute jež vyvrcholilo střetnutiacutem bělohorskyacutem1196

Tato a obdobnaacute

historickaacute teacutemata přitom ožiacutevala předevšiacutem koncem 18 a začaacutetkem 20 stoletiacute v raacutemci

emancipujiacuteciacuteho se českeacuteho politickeacuteho prostoru kdy byla živena poukazem na to že

bdquospojenectviacute habsburskyacutech vlaacutedců a papežů staacutele trvaacute a to k uacutedajneacute škodě českeacuteho naacuterodaldquo1197

Připočteme-li pak ještě kupřiacutekladu bdquocestu do Canossyldquo kterou se svyacutemi požadavky na reformy

ciacuterkevniacute organizace a discipliacuteny podnikli po vzniku Československa k apoštolskyacutem prahům

zaacutestupci Jednoty katolickeacuteho duchovenstva1198

můžeme vytušit zdroje napětiacute ktereacute vztah

univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute formy ciacuterkve a křesťanstviacute u naacutes doprovaacutezel

Současnou zdrženlivost českyacutech nekatoliacuteků vůči nejvyššiacutemu magisteriu univerzaacutelniacute

ciacuterkve naviacutec podporuje jak interpretace některyacutech jeho vyacuteroků což bylo patrneacute např v naacutem již

znaacutemeacute reakci na Dominus Iesus tak představa že poslušnost bdquovzdaacuteleneacutemu centruldquo je pro

katolickou ciacuterkev u naacutes přiacutečinou necitlivosti a nepokory s niacutež tato ciacuterkev reaguje na českeacute

1193

Srv Lumen gentium 25 1194

Srv AMBROS P Českaacute spiritualita s 15 1195

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla

Černeacuteho předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 83 1196

Srv SAKAŘ V a členoveacute literaacuterně-historickeacuteho odboru pražskeacute dieceacutezniacute rady CČSH Papež navštiacuteviacute

Československo In Českyacute zaacutepas 703 (25 března 1990) s 3 1197

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

s 515 1198

Srv MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech

1917ndash1924 s 46-52

193

společenskeacute ovzdušiacute1199

Řiacutemskyacute biskup pak v evangelickeacutem milieu může byacutet staacutele chaacutepaacuten jako

bdquopatriarcha Zaacutepadu kteryacute ještě evangelickeacute ciacuterkve nepropustil ze sveacute jurisdikceldquo1200

V našem pojetiacute ačkoliv si jsme vědomi nesnadnosti kteraacute teacutema papež a českyacute

ekumenismus může doprovaacutezet vniacutemaacuteme učitelskyacute uacuteřad jenž v osobě řiacutemskeacuteho biskupa

promlouvaacute k miacutestniacute ciacuterkvi předevšiacutem v jeho prorockeacutem vyacuteznamu bdquotěšit Božiacute lid svědectviacutem o

Božiacutem životě mezi lidmildquo1201

Teologickyacute odkaz na zaacutevaznou nauku ciacuterkve jak ji předklaacutedaacute

učitelskyacute uacuteřad v osobě Petrova naacutestupce přitom plniacute na tomto miacutestě našiacute pastoraacutelně-teologickeacute

reflexe funkci kriteriologickou jednak pomaacutehaacute v analyacuteze a popisu staacutevajiacuteciacute pastoračniacute situace ndash

v našem přiacutepadě stavu ekumenismu u naacutes ndash jednak sloužiacute jako kritickeacute ověřeniacute pastoraacutelniacutech

orientaciacute ktereacute jsme identifikovali jako specifickeacute ekumenickeacute vyacutezvy pro ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute v našiacute zemi a nakonec poskytuje korektiv při posouzeniacute pastoraacutelniacute strategie kterou

navrhujeme1202

Abychom vystihli poselstviacute kteryacutem se magisterium obraciacute přiacutemo na naši miacutestniacute ciacuterkev

soustřediacuteme se na porozuměniacute duchovniacutem impulzům kteraacute tvořila ohniska pastoračniacutech naacutevštěv

dvou papežů ndash Jana Pavla II a Benedikta XVI ndash v českyacutech zemiacutech Diacuteky univerzalitě sveacuteho

uacuteřadu je papež schopen uvažovat v širokeacutem horizontu a může tak miacutestniacute ciacuterkvi pomoci objevovat

jejiacute identitu a poslaacuteniacute v raacutemci celeacute ciacuterkevniacute jednoty Řiacutemskyacute biskup přijiacuteždiacute pochopitelně vždy

jako hlava katolickeacute ciacuterkve a jako takovyacute se obraciacute předevšiacutem na jejiacute představitele a věřiacuteciacute jeho

naacutevštěvy u naacutes ovšem ukazujiacute že svyacutemi vyacutezvami ciacuteleně směřuje jak k celku společnosti tak ke

křesťanskeacute ekumeně1203

Proto můžeme v papežskyacutech homiliiacutech promluvaacutech a projevech určit

1199

Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 44 1200

TENTYacuteŽ O ospravedlněniacute ekumenicky s 155 1201

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 133 1202

Srv TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 61-62 1203

Vyacuteznam jakyacute Jan Pavel II i Benedikt XVI (a ještě dřiacuteve teolog a kardinaacutel Joseph Ratzinger) přisuzujiacute

samotneacutemu ekumenismu je přitom nezpochybnitelnyacute Papež Wojtyła vstoupiacute do dějin mimo jineacute takeacute proto že jako

prvniacute pontifik věnoval ekumenismu zvlaacuteštniacute encykliku Jeho naacutestupce na Petrově stolci označil hned na počaacutetku

sveacuteho pontifikaacutetu za bdquopřednostniacute zaacutevazekldquo uacutesiliacute o plnou a viditelnou jednotu křesťanů Přitom považoval za

nejnaleacutehavějšiacute Janem Pavlem II zdůrazněnou nutnost očištěniacute paměti jako cesty kteraacute bdquojedinaacute může duše připravit

k tomu aby přijaly uacuteplnou Kristovu pravduldquo (Primo messaggio di Sua Santitagrave Benedetto XVI al termine della

concelebrazione eucaristica con i cardinali elettori in Capella Sistina Meroledigrave 20 aprile 2005 [on line] [citovaacuteno

5 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂ httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvimessagespont-

messages2005documentshf_ben-xvi_mes_20050420_missa-pro-ecclesia_ithtml˃) Pojetiacute ekumenismu a přiacutenos

Jana Pavla II i Josepha Ratzingera jednotě křesťanů jsou již řadu let předmětem baacutedaacuteniacute srv např PHAM VAN

HUONG P Ecumenism in the Mind of Pope John Paul II Reading the Pope s Basic Understanding of Unity

Roma Pontificia Studiorum Universitas a S Thoma Aq in Urbe 1989 MAZIKU AM The Contribution of the

Pontificate of John Paul II on Ecumenism and Christian Unity Roma Pontificia Universitagrave Urbaniana 2003

CASSIDY EI Oumlkumenismus als als pastorale Prioritaumlt Der Oumlkumenismus in der Lehre Papst Johannes Pauls II In

ERNST J ndash LEIMGRUBER S (ed) Surrexit Dominus vere Die Gegenwart des Auferstandenen in seiner

Kirche Festschrift fuumlr Erzbischof Johannes J Degenhardt Paderborn Bonifatius 1996 s 294-301 KAES D

Joseph Ratzingers Beitrag zum Oumlkumenischen Dialog ndash Eine Skizze In RISSE G (ed) Zeit-Geschichte und

Begegnungen Festschrift fuumlr Bernhard Neumann zur Vollendung des 70 Lebensjahres Paderborn Bonifatius

1998 s 79-91 SURD MM Ekklesiologie und Oumlkumenismus bei Joseph Ratzinger Einheit im Glauben ndash

Voraussetzung der Einheit der Christenheit Sankt Ottilien EOS Verlag 2009 MAASSEN T Das

Oumlkumeneverstaumlndnis Joseph Ratzingers Goumlttingen V amp R Unipress 2011

194

zaacutekladniacute linie myšlenek ktereacute jsou vyjaacutedřeniacutem služby řiacutemskeacuteho biskupa jednotě miacutestniacuteho

Božiacuteho lidu1204

V teacuteto kapitole věnovaneacute ekumenickyacutem podnětům papežskyacutech naacutevštěv Jana Pavla II

(1990 1995 1997) a Benedikta XVI(2009) uvedeme nejprve do širšiacutech souvislostiacute jednotlivyacutech

apoštolskyacutech cest naacutesledně představiacuteme stěžejniacute myšlenky s nimiž se oba pontifikoveacute obraacutetili

na křesťanskou ekumenu u naacutes a nakonec daacuteme zazniacutet ohlasům ktereacute v prostřediacute českeacute

ekumeny tyto naacutevštěvy vyvolaly

51Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990)

Naacutevštěva byla situovanaacute do doby přechodu a vyacuteznamnyacutech změn ktereacute od listopadu 1989

zasaacutehly všechny oblasti společenskeacuteho a ciacuterkevniacuteho života na prahu noveacute etapy našich dějin1205

Šlo o zaacutezrak jak se ve sveacutem projevu vyslovil Vaacuteclav Havel když jako hlava země kterou

donedaacutevna devastovala ideologie nenaacutevisti a rozděleniacute viacutetal posla laacutesky a zvěstovatele bratrskeacute

jednoty v různosti1206

Bytostně měla cesta Jana Pavla II povahu diacutekůvzdaacuteniacute1207

Ciacutelem naacutevštěvy papeže kteryacute

přišel jako bdquopoutniacutek svobodyldquo1208

bylo bdquopovzbudit věřiacuteciacute v teacuteto zemi aby silou sveacute viacutery

pomaacutehali řešit bolesti a probleacutemy společnosti aby dobře vykročila na cestu svobodneacuteho

životaldquo1209

Uzdraveniacute a obnova před kterou stojiacute naacuterody středniacute a vyacutechodniacute Evropy ochromeneacute

materialistickou ideologiiacute se musiacute odehraacutet nejen na politickeacute ekonomickeacute rovině nyacutebrž musiacute

proniknout předevšiacutem oblast duchovniacute a mravniacute Jan Pavel II přichaacutezel posiacutelit sveacute bratry

1204

Hovořiacute-li přitom papež k miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi a k celeacute českeacute ekumeně dnes o naleacutehavosti uacutesiliacute o jednotu

křesťanů nejednaacute se o teacutema uacuteplně noveacute K českyacutem a moravskyacutem biskupům se řiacutemštiacute pontifikoveacute obraceli

v minulosti v teacuteto zaacuteležitosti aby podpořili snahy unionistickeacute Benedikt XV piacuteše bdquoNeboť tak se dnes věci majiacute že

ze strany naacuterodů vyacutechodniacuteho Slovanstva jež trpiacute v důsledku daacutevno nastaleacuteho odděleniacute od tohoto [řiacutemskeacuteho] Stolce

se jeviacute určitaacute naděje na přinavraacuteceniacute svateacute jednoty s naacutemi Vy tedy ctihodniacute bratři jimž zaacuteroveň s civilizaciacute zazaacuteřila

viacutera přinesenaacute z Řiacutema apoštoly Slovanů Cyrilem a Metodějem maacutete spolu s vašimi kněžiacutemi odvaacutežně vykročit na

tuto pro vaacutes tak znamenitě připravenou cestuldquo (BENEDIKT XV Saepe nobis list československyacutem biskupům z 30

listopadu 1921 českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash

Olomouc Refugium 2003 s 71-72) Daacutele srv osobniacute pozdravy Pia XI olomouckeacutemu arcibiskupu Prečanovi při

přiacuteležitosti velehradskyacutech kongresů v letech 1924 1927 1932 vyzdvihujiacuteciacute jejich vyacuteznam pro jednotu ciacuterkve PIUS

XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate Welehrad prope

sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione Ad RPD Leopoldum

Prečan archiepiscopum olomucensem eundemque bdquoApostolatus a Ss Cyrillo e Methodioldquo preasidem De conventu

quinto velehradensi In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XIX volumen XIX Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1927 s 340-341 Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium de conventu

velehradensi sexto In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XXIV volumen XXIV Romae

Typis Polyglottis Vaticanis 1932 s 338-339 1205

Srv Projev Jana Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 23 1206

Srv Uviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II prezidentem Československeacute republiky Vaacuteclavem Havlem na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 9 1207

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute

na internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1990documentshf_jp-

ii_aud_19900425_ithtml˃ 1208

Přiviacutetaacuteniacute svateacuteho otce italskyacutem prezidentem Francescem Cossigou na řiacutemskeacutem letišti (z 22 dubna 1990) In Jan

Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 121 1209

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 11

195

v ciacuterkvi kteraacute neoplyacutevaacute bohatstviacutem ani politickou mociacute kteraacute je však bdquomocnaacute viacuterou

prohloubenou a protřiacutebenou leacutety pronaacutesledovaacuteniacuteldquo1210

Spiacuteše než k bdquociacuterkvi administrativně zničeneacute

a potlačeneacuteldquo chce papež hovořit k bdquociacuterkvi duchovně obrozeneacuteldquo1211

Jeho cesta však měla miacutet i charakter smiacuteřeniacute mezi našimi zeměmi a Řiacutemem Prvniacute papež

kteryacute vstupuje do našiacute země a přinaacutešiacute pozdrav bratrstviacute pokoje a usmiacuteřeniacute přitom je řiacutezeniacutem

prozřetelnosti Slovan kteryacute hned v uacutevodniacutem projevu poteacute co na pražskeacutem letišti poliacutebil českou

zem vyjaacutedřil přaacuteniacute aby svou naacutevštěvou pomohl bdquozhojit jizvy minulosti a odstranit daacutevneacute stiacuteny

nedůvěry ktereacute kdy v minulosti ležely mezi Čechami a Řiacutememldquo1212

Papež měl vyacuteslovnyacute zaacutejem

na tom aby přispěl svyacutem diacutelem k bdquobratrskeacute spolupraacuteci ve vzaacutejemneacute uacutectě a důvěřeldquo1213

mezi

českyacutemi křesťany

Cesta Jana Pavla II do tehdejšiacuteho Československa během niacutež navštiacutevil Prahu Velehrad a

Bratislavu se odehraacutela na konci velikonočniacuteho oktaacutevu což se promiacutetlo předevšiacutem do textu

papežovyacutech homiliiacute při slaveniacute eucharistie Bohoslužebnyacute raacutemec tak umožnil aby papežova

duchovniacute četba minulosti a současnosti ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě vychaacutezela z optiky

velikonočniacuteho tajemstviacute utrpeniacute smrti a vzkřiacutešeniacute Krista Paacutena ciacuterkve a dějin Naacutevštěva pontifika

tak dosaacutehla sveacuteho vrcholu když zvěstoval shromaacutežděneacute ciacuterkvi pokoj Zmrtvyacutechvstaleacuteho a dar

Ducha kteryacute ji zmocňuje k poslaacuteniacute (srv J 2019-22) poteacute co ji ujistil že Kristus byl mezi svyacutemi

učedniacuteky přiacutetomen po celyacute čas skrytosti večeřadla i během pronaacutesledovaacuteniacute1214

Radostiacute a jaacutesotem

se pro miacutestniacute ciacuterkev měl staacutet bdquoden kteryacute učinil Hospodinldquo (Ž 11824) den Kristova vzkřiacutešeniacute

jako plnost času objiacutemajiacuteciacute všechna obdobiacute jimiž prochaacutezejiacute lidskeacute dějiny1215

Radost z Kristova

vzkřiacutešeniacute tvořila červenou nit spojujiacuteciacute jednotliveacute momenty celeacute naacutevštěvy1216

Tak lze poselstviacute

Jana Pavla II rozumět jako noveacutemu apoštolskeacutemu hlaacutesaacuteniacute odvěkeacute pravdy o Kristu kteryacute se stal

bdquokamenem uacutehelnyacutemldquo (Ž 11822) Božiacuteho kraacutelovstviacute ktereacute bdquoje ponořeno do lidskeacuteho času (hellip) a

zaacuteroveň přesahuje časldquo1217

Z hlediska ekumenickyacutech vyacutezev ktereacute Jan Pavel II během sveacute prvniacute naacutevštěvy

formuloval si všimneme toho jak definoval podiacutel křesťanů na obnově naacuteroda jakeacute konkreacutetniacute

kroky vytyacutečil českyacutem křesťanům na cestě ke vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute a jak uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve i

Evropy propojil s odkazem svatyacutech věrozvěstů Cyrila a Metoděje

511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti

V noveacute situaci transformace položil papež vyacutechoziacute otaacutezku miacutestniacute ciacuterkvi pastoračně Jakyacute

je vnitřniacute charakter společenstviacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a co je dnes jeho poslaacuteniacutem

1210

Tamteacutež 1211

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 19 1212

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 11 1213

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1214

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 18-21 1215

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 32-36 1216

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1217

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 33

196

K poznaacuteniacute vlastniacute identity je nutneacute projiacutet v paměti všechno to co ciacuterkev a křesťaneacute zakusili

v nedaacutevneacute minulosti je třeba pravdivě přiznat selhaacuteniacute zvaacutežit a ocenit plody zrozeneacute v bolesti

uplynulyacutech desetiletiacute Ciacuterkev během nich sice byla v našich zemiacutech odsouzena k tomu staacutet se

bdquomlčiacuteciacute ciacuterkviacuteldquo nedobrovolneacutemu mlčeniacute lze ovšem porozumět jako prostoru v němž v ciacuterkvi

uzraacutevaly opravdoveacute hodnoty předevšiacutem se pak osvědčovala věrnost1218

Jedniacutem ze třiacute aspektů věrnosti kterou ciacuterkev prokaacutezala v době totality byla vedle věrnosti

ukřižovaneacutemu Kristu a jeho Duchu a rovněž Svateacutemu stolci věrnost naacuterodu zvlaacuteště pak

bdquosolidarita s pronaacutesledovanyacutemi a otevřenost vůči všem kdo upřiacutemně hledajiacute pravdu

a milujiacute svoboduldquo1219

Tato duchovniacute zkušenost projeveneacute solidarity kterou doprovaacutezela ochota

trpět se přitom stala vkladem našiacute ciacuterkve kteryacute obohatil svět i ciacuterkev v ostatniacutech zemiacutech

Opravdovost viacutery otevřenost a solidaacuternost přitom mnohem spiacuteše nežli počet věřiacuteciacutech tvořiacute

opravdovou siacutelu miacutestniacute ciacuterkve1220

kteraacute navzdory krajně nepřiacuteznivyacutem podmiacutenkaacutem bdquouchovala

svoji vitalitu a z mnoha hledisek se dokonce duchovně znovuzrodilaldquo1221

Dějiny ciacuterkve je třeba odhalit jako živeacute kontinuum a to vyacuteslovně i pokud jde

o zkoušky a pronaacutesledovaacuteniacute ktereacute jsou v dějinaacutech evangelia v našiacute zemi přiacutetomny od sameacuteho

počaacutetku jak doklaacutedajiacute postavy světců ndash Vaacuteclava Ludmily a Vojtěcha1222

Miacutestniacute ciacuterkev nyniacute

stojiacute před vyacutezvou jak integrovat minulost kteraacute přinesla konkreacutetniacute historickeacute existenciaacutelniacute

zkušenosti do novyacutech perspektiv1223

Ty kladou před ciacuterkev i společnost požadavek obnovy

Dynamicky definuje papež cestu našeho naacuteroda jako bdquopouť za svobodouldquo1224

na ktereacute bylo

přineseno mnoho obětiacute kteraacute však musiacute pokračovat aby ona velikaacute setba nebyla promarněna1225

Znovunabytaacute svoboda nemaacute byacutet přiacuteležitostiacute k navraceniacute se k idealizovaneacute minulosti bdquochraacutem

svobodneacuteho životaldquo je třeba stavět v siacutele toho k čemu věřiacuteciacute vnitřně došli v dobaacutech

pronaacutesledovaacuteniacute1226

Poslaacuteniacute věřiacuteciacutech ve společnosti bdquopraacutevě dnesldquo tudiacutež tkviacute zejmeacutena v tom aby budovaacuteniacute

svobody doprovaacutezeli bdquohlubokou mravniacute a duchovniacute obnovouldquo1227

kteraacute musiacute miacutet dimenzi

ekumenickou1228

Touto cestou křesťaneacute udržiacute a prohloubiacute svoji solidaritu s naacuterodem kterou

prokaacutezali v minulosti a budou moci obstaacutet před pokušeniacutem staacutet se bdquodo sebe uzavřenou

skupinouldquo1229

Duch evangelia by diacuteky křesťanům měl pronikat do politickeacuteho života a třebaže

je na miacutestě se vzdaacutet utopistickeacute formy směšovaacuteniacute ciacuterkve a staacutetu je nezastupitelnou uacutelohou ciacuterkve

1218

Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 14 1219

Tamteacutež s 15 1220

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1221

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1222

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 20 1223

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 139 1224

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1225

Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany s 16 1226

Srv tamteacutež s 14 1227

Tamteacutež s 16 1228

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1229

Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany s 16

197

pomaacutehat bdquoaby se uvnitř naacuteroda i mezi naacuterody staacutele viacutece rozmaacutehala spravedlnost a laacuteskaldquo1230

aby

se rozviacutejela politickaacute svoboda a občanskaacute odpovědnost Se zvlaacuteštniacute nadějiacute přitom papež vyzdvihl

vyacutezvu Desetiletiacute duchovniacute obnovy1231

kteraacute jako diacutelo čerpajiacuteciacute bdquoz nejhlubšiacutech kořenů (hellip)

naacuterodniacute tradiceldquo1232

svou povahou miacuteřiacute za hranice katolickeacute ciacuterkve směrem k ostatniacutem

křesťanům ba k celeacutemu naacuterodu a nadto poukazuje na neutuchajiacuteciacute pouto Božiacuteho lidu putujiacuteciacuteho

našiacute zemiacute s bdquočeskyacutem nebemldquo světci kteřiacute jsou staacutele živiacute1233

512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo

Vyacuteslovnyacute uacutekol bdquopodporovat ekumenismus a cesty k bratrskeacute jednotě všech kdo věřiacute

v Kristaldquo1234

uložil papež během sveacute naacutevštěvy biskupům v poselstviacute ČBK Z hlediska

duchovniacuteho ekumenismu pak neniacute bez vyacuteznamu ani apel k tomu aby biskupoveacute podporovali

povolaacuteniacute všech pokřtěnyacutech ke svatosti a to předevšiacutem bdquovlastniacutem přiacutekladem laacutesky pokory a

prostoty životaldquo1235

Alespoň kraacutetce pozdravit zaacutestupce ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute se papeži podařilo v zaacutevěru setkaacuteniacute s představiteli českeacute kultury a

intelektuaacutely1236

Praacutevě toto setkaacuteniacute přineslo pro českyacute ekumenismus impulzy naprosto zaacutesadniacute povahy a

papežem přednesenaacute analyacuteza ekumenickyacutech vztahů u naacutes se stala vyacutejimečnyacutem dokladem zaacutejmu

hlavy univerzaacutelniacute ciacuterkve o jednotu křesťanů v našiacute zemi Podle přesvědčeniacute Jana Pavla II majiacute

tato touha po jednotě a povolaacuteniacute o ni usilovat jež jsou velkyacutemi znameniacutemi dnešniacute doby

v Čechaacutech bdquozcela zvlaacuteštniacute vaacutehuldquo1237

V době začiacutenajiacuteciacute noveacute etapy se pak snaha o jednotu staacutevaacute

slovy pontifika bdquopřiacutemo vyacutezvou vašich dějinldquo1238

I při svyacutech ekumenickyacutech uacutevahaacutech kraacutečiacute papež

cestou dialogu s minulostiacute vzdaacutelenou i nedaacutevnou Jako zůstaacutevaacute v paměti křesťanů živaacute

vzpomiacutenka bdquona udaacutelosti ktereacute předznamenaly bolestnyacute rozkol zaacutepadniacuteho křesťanstva a způsobily

tolik strastiacute v naacutesledujiacuteciacutech staletiacutechldquo1239

tak rovněž nelze zapomenout na to že společně

zakoušenyacute uacutetlak v nedaacutevneacute době křesťany různyacutech vyznaacuteniacute sbliacutežil dohromady Tyto zkušenosti

1230

Tamteacutež s 17 1231

Podle papeže bylo Desetiletiacute duchovniacute obnovy přiacutemo bdquoprozřetelnostniacute udaacutelostiacuteldquo a mělo se staacutet biskupům vzorem

pro pastoračniacute plaacuten činnosti jak uvnitř ciacuterkve tak i vzhledem ke společnosti srv JAN PAVEL II Poselstviacute

Československeacute biskupskeacute konferenci (z 21 dubna 1990) In Jan Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990

Projevy Promluvy Poselstviacute s 40 1232

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 21 1233

Srv tamteacutež 1234

Poselstviacute Československeacute biskupskeacute konferenci s 39 1235

Tamteacutež 1236

Srv JAN PAVEL II Setkaacuteniacute s představiteli křesťanskyacutech ciacuterkviacute (21 dubna 1990) In Jan Pavel II

v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute s 70 Pro mimořaacutednost naacutevštěvy kteraacute se

vyznačovala svojiacute kraacutetkostiacute nebylo možneacute zorganizovat zvlaacuteštniacute vyacutehradně bdquoekumenickeacuteldquo setkaacuteniacute papeže s českyacutemi

nekatolickyacutemi křesťany třebaže o něj sami zaacutestupci ekumeny projevili zaacutejem srv SMETANA Z Dopis Janu Pavlu

II In Kostnickeacute jiskry 7512 (1990) s 4 Staacutetniacute sekretaacuteř Casaroli však ještě před touto prvniacute papežovou cestou do

Československa ERC ujistil o tom že je papežovyacutem vřelyacutem přaacuteniacutem uskutečnit setkaacuteniacute se zaacutestupci všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacute našiacute vlasti při přiacuteštiacute bdquořaacutedneacute pastoračniacute naacutevštěvěldquo srv CASAROLI A Odpověď z Vatikaacutenu In

Kostnickeacute jiskry 7515 (1990) s 4 1237

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1238

Tamteacutež s 26 1239

Tamteacutež s 25

198

jimiž Kristova ciacuterkev prošla jsou vyacutezvou ke změně mentality a ke snaze o hlubokou proměnu

kvality vztahů mezi Ježiacutešovyacutemi učedniacuteky

Papežův naacutevrh předloženyacute českeacute ekumeně je zaměřen jak na nutnost hojit jizvy v srdci

duchovniacutech dějin naacuteroda ktereacute nejsou jen mechanickyacutem řazeniacutem faktů nyacutebrž pochopeniacutem

souvislostiacute a vyacuteznamů1240

tak na společnou a činorodou angažovanost křesťanů při řešeniacute

probleacutemů současneacute společnosti tiacutem že se v celeacutem naacuterodě stanou zaacuterodkem jednoty

V souvislosti se smiacuteřeniacutem paměti připomněl papež v linii koncilniacuteho vystoupeniacute kardinaacutela

Berana jehož byl přiacutemyacutem uacutečastniacutekem kliacutečovou roli českeacuteho kněze Jana Husa jemuž bdquoodhliacutežeje

od teologickyacutech naacutezorů ktereacute zastaacuteval nelze (hellip) upřiacutet bezuacutehonnost osobniacuteho života a uacutesiliacute o

vzdělaacuteniacute a mravniacute povzneseniacute naacuterodaldquo1241

Praacutevě v těchto oblastech by se reformaacutetorův odkaz

mohl staacutet pro českeacute křesťany spojujiacuteciacutem prvkem Vymezit miacutesto ktereacute patřiacute Husovi ale teacutež

jinyacutem postavaacutem českeacuteho středověku (Tomaacuteš Štiacutetnyacute Jan Miliacuteč) svěřuje papež odborniacutekům a

v prveacute řadě českyacutem teologům

Českyacutemi dějinami prostupuje nepřetržitě proud světců sleacutevajiacuteciacute se vjedno se bdquovzaacutecnyacutemi

přiacuteklady křesťanskeacute opravdovostildquo1242

a to až po nejnovějšiacute současnost Vždyť jejich zaacutestup se

rozšiacuteřil ze zaacutepasu naacuteroda v obdobiacute nacistickeacuteho i komunistickeacuteho uacutetlaku během nichž bdquoduchovniacute

a věřiacuteciacute všech vyznaacuteniacute ve sveacute naprosteacute většině staacuteli na straně naacuterodaldquo1243

Svědectviacute věrnosti a

statečnosti křesťanů kteřiacute osobně vystoupili na obranu svobody každeacuteho člověka maacute tedy svůj

dalekosaacutehlyacute vyacuteznam ekumenickyacute Ciacuterkev kteraacute hlaacutesaacute Krista jako daacuterce ryziacute lidskeacute svobody a

přitom je si vědoma hlubokeacute uacutecty k člověku1244

je povinna haacutejit a respektovat předevšiacutem

svobodu svědomiacute a naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute ktereacute jsou zakořeněny v důstojnosti každeacute lidskeacute

osoby1245

Diacuteky svědkům viacutery kteřiacute učinili z teacuteto pravdy osobniacute zaacutevazek vyrostla mravniacute

autorita křesťanů v teacuteto zemi1246

Soudobaacute situace přinaacutešiacute specifickeacute otaacutezky na ktereacute lze naleacutezt odpověď jen v dialogu do

něhož křesťaneacute majiacute se všiacute vaacutežnostiacute vstoupit a to bdquove vzaacutejemneacute bratrskeacute jednotěldquo1247

kteraacute

nebude kolem sebe šiacuteřit uniformitu založenou na kompromisech nyacutebrž bude vnaacutešet do

společnosti hodnotu vzaacutejemneacute uacutecty a odpovědnost za kořeny naacuteroda a jeho kultury

bdquoSjednocujiacuteciacutem motivemldquo přiacutetomnyacutem v českeacutem křesťanstviacute od sv Vojtěcha po kardinaacutela

Tomaacuteška kteryacute přitom všichni křesťaneacute majiacute zvlaacutešť střežit a rozviacutejet je zvlaacuteště bdquomravniacute

opravdovost vyacutezva k obraacuteceniacute k proměně mysliacute a srdciacuteldquo1248

1240

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na

Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 151 1241

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1242

Tamteacutež 1243

Tamteacutež 1244

Srv JAN PAVEL II Redemptor hominis (encyklika o Kristu Vykupiteli z 4 března 1979) 12 (českyacute překlad

Praha Zvon 1996) 1245

Srv Dignitatis humanae (deklarace o naacuteboženskeacute svobodě z 7 prosince 1965) 2 1246

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1247

Tamteacutež s 27 1248

Tamteacutež

199

Takto formulovanaacute vyacutechodiska českeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute jsou pro papeže přiacuteslibem

neochvějneacute naděje že bdquopraacutevě v teacuteto zemi (hellip) dojde k zaacutevažnyacutem krokům na cestě bratrskeacuteho

smiacuteřeniacute a opravdoveacute jednoty v Kristuldquo1249

513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy

bdquoEvropa žije zkušenost hlubokeacute transformace a nachaacuteziacute se před novou etapou sveacuteho

uskutečněniacute seldquo1250

Evropa hledaacute cestu ke sveacute jednotě a jelikož tato jednota nemůže byacutet jen

vyacutesledkem uspořaacutedaacuteniacute politickyacutech a ekonomickyacutech faktorů přinaacutešiacute s sebou toto hledaacuteniacute otaacutezku

po kulturniacute identitě Evropy Evropskaacute kulturniacute jednota je přitom bdquoplodem kulturniacute různostildquo1251

Poznat identitu stareacuteho kontinentu znamenaacute vydat se cestou zkoumaacuteniacute historickeacute paměti

Evropy V procesu hledaacuteniacute evropskeacute jednoty kteryacute se nemůže zastavit pouze u ideaacutelů

osviacutecenstviacute jsme pozvaacuteniacute znovu objevit v zaacutekladech evropskeacute kultury fenomeacuten křesťanstviacute Bez

živeacuteho vědomiacute duchovniacuteho a naacuteboženskeacuteho rozměru jako kliacuteče k porozuměniacute a plodneacute četbě

evropskeacute tradice hroziacute že se dnešniacute Evropaneacute stanou bdquocizinci ve sveacute vlastniacute kultuřeldquo1252

Takovyacute

byl zaacuteměr teacutež ateistickeacute ideologie komunismu

Soluňštiacute bratři se v tomto kontextu staacutevajiacute reprezentanty plodneacuteho dialogu mezi viacuterou a

kulturou Papež viacute že bdquotento naacuterod a jeho kultura byly od počaacutetku spojeny se světlem Kristova

evangelia a s diacutelem šiřitelů křesťanskeacute viacuteryldquo1253

kteřiacute do teacuteto země připutovali dřiacuteve než

k ostatniacutem slovanskyacutem naacuterodům Odtud vysviacutetaacute proč připutovat na Velehrad bylo pro Jana

Pavla II během jeho kraacutetkeacute a mimořaacutedneacute naacutevštěvy vyacuteslovnyacutem přaacuteniacutem1254

Velehrad je papeži

v prveacute řadě bdquopočaacutetkem vstupu Slovanů do ciacuterkve a počaacutetkem teacuteto čaacutesti evropskeacute kulturyldquo1255

miacutestem odkud bdquoapoštoloveacute Slovanůldquo Cyril a Metoděj zahaacutejili diacutelo evangelizace slovanskyacutech

naacuterodů1256

aby jim srozumitelnyacutem způsobem předali zvěst o noveacutem životě postaveneacutem

na Kristu kteryacute je Kamenem naacuterožniacutem Takoveacute srozumitelneacute hlaacutesaacuteniacute pravdy maacute přitom nezbytnyacute

vyacuteznam ekumenickyacute nakolik je zaacutekladniacutem prvkem ekumenismu bdquospolečenstviacute pravdyldquo jejiacutež

vyjaacutedřeniacute se vyznačuje pluralitou forem1257

S mimořaacutednyacutem důrazem polskyacute papež vyzdvihnul uacutelohu Velehradu jako miacutesta na ktereacutem

naleacutezaacuteme bdquonaacuterožniacute kaacutemen evropskeacute jednotyldquo1258

Podobně jako na Monte Cassino sv Benedikt

kladl zaacuteklady bdquoEvropy latinskeacuteldquo na Velehradě Cyril s Metodějem bdquonatrvalo vštiacutepili do dějin

1249

Tamteacutež s 25 1250

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 143 1251

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 28 1252

Tamteacutež 1253

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1254

Srv Slova Mons Františka Vaňaacuteka arcibiskupa olomouckeacuteho k naacutevštěvě papeže Jana Pavla II na Velehradě

In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 31 1255

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1256

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 32-33 1257

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 19 (s explicitniacutem odvolaacuteniacutem papeže na evangelizačniacute diacutelo Cyrila a

Metoděje) 1258

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34

200

Evropy tradici řeckou a byzantskouldquo1259

Oba tyto nesmiacuterneacute proudy Tradice jakkoliv různorodeacute

jsou jejich rysy přesto odkazujiacute jeden na druhyacute a dohromady tvořiacute nediacutelnou tvaacuteř křesťanskeacute

Evropy V životniacutem přiacuteběhu slovanskyacutech věrozvěstů se řeckyacute i řiacutemskyacute prvek snoubiacute v plodnou

jednotu a podstatnyacutem rysem apoštolaacutetu obou světců je svědectviacute nerozděleneacute ciacuterkve bdquojejich

svědectviacute znamenaacute vyacutezvu k jednotě Jsou naacutem společniacute a majiacute vyacuteznam ekumenickyacuteldquo1260

Těmito

slovy přitom papež připomenul myšlenku kterou vyjaacutedřil již ve sveacute cyrilometodějskeacute encyklice

v r 1985 když napsal bdquoPro naacutes lidi dneška maacute jejich apoštolaacutet vyacuteraz ekumenickeacute vyacutezvy

v pokoji usmiacuteřeniacute znovu vystavět jednotu jež byla v době po svatyacutech Cyrilu a Metodějovi

hluboce narušena předevšiacutem jednotu mezi Vyacutechodem a Zaacutepademldquo1261

Odsud prameniacute i

ekumenickyacute uacutekol Velehradu na ktereacutem podle papeže unionistickeacute sjezdy vykonaly prvniacute kroky

k moderniacutemu ekumenismu Tomuto miacutestu přiacuteslušiacute aby se stalo miacutestem pokorneacute a vrouciacute

modlitby za to aby bdquovšichni kdo uvěřili byli jedneacute mysli a jednoho srdceldquo (Sk 432)1262

Jednota Evropy o ktereacute Jan Pavel II hovořil se ve sveacute autentickeacute duchovniacute podstatě rodiacute

z Kristova křiacuteže a vzkřiacutešeniacute1263

Takoveacute je i poselstviacute ktereacute Evropě vysiacutelaacute Velehrad Proto nebylo

naacutehodou že v zaacutevěru sveacute naacutevštěvy poutniacuteho miacutesta papež oznaacutemil veřejně svůj uacutemysl svolat

mimořaacutednou biskupskou synodu o Evropě kteraacute se pak věnovala noveacute evangelizaci stareacuteho

kontinentu Vyzval tak biskupy zodpovědneacute zvlaacuteštniacutem způsobem za hlaacutesaacuteniacute evangelia aby před

Paacutenem dějin zkoumali a rozlišovali znameniacute času a hledali odpovědi na otaacutezku kteryacutem směrem

se maacute dnes předaacutevaacuteniacute radostneacute zvěsti v Evropě ubiacuterat1264

1259

Tamteacutež Zde je takeacute třeba hledat důvod toho proč papež r 1983 prohlaacutesil Cyrila a Metoděje za bdquospolupatrony

Evropyldquo srv JAN PAVEL II Egregiae virtutis (motu proprio vyhlašujiacuteciacute sv Cyrila a Metoděje za spolupatrony

Evropy z 31 prosince 1980) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7 Documenti ufficiali della Santa sede

1980-1981 Bologna Dehoniane 1991 čl 968 Tiacutemto aktem papež chtěl vyjaacutedřit skutečnost že duchovniacute a kulturniacute

dědictviacute Evropy je synteacutezou různosti tradic a kultur ktereacute kontinentem prochaacutezejiacute 1260

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34 1261

JAN PAVEL II Slavorum apostoli (encyklika u přiacuteležitosti jedenaacutectisteacuteho vyacuteročiacute evangelizačniacuteho diacutela sv Cyrila

a Metoděje z 2 června 1985) 13 (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s

166) Jan Pavel II poklaacutedal oba světce za bdquoautentickeacute předchůdceldquo ekumenismu srv JAN PAVEL II Slavorum

apostoli 14 In op cit s 167

Vyacuteznam Cyrila a Metoděje vzhledem k uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve představuje skutečnyacute locus k němuž se vyacuteroky

magisteria pravidelně a vždy znovu vracejiacute srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 199-201 BENEDIKT XV Saepe nobis (českyacute

překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s 80) PIUS XI Quod sanctum Cyrillum

(list srbsko-chorvatsko-slovinskyacutem a československyacutem biskupům z 13 uacutenora 1927) (českyacute překlad in op cit s 78)

JAN XXIII Magnifici eventus (apoštolskyacute list slovanskyacutem biskupům z 11 května 1963) (českyacute překlad in op cit

s 93-94) PAVEL VI Antique nobilitatis (apoštolskyacute list věřiacuteciacutem Československa z 2 uacutenora 1969) (českyacute překlad

in op cit s 116-117) JAN PAVEL II Egregiae virtutis 3 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7

Documenti ufficiali della Santa sede 1980-1981 čl 963-965 Vyacutečet prohlaacutešeniacute řiacutemskyacutech pontifiků můžeme zakončit

zmiacutenkou současneacuteho papeže Františka kteryacute ve sveacutem listě kardinaacutelu Dukovi z 24 června 2013 u přiacuteležitosti

cyrilometodějskeacuteho jubilea vyslovil přaacuteniacute bdquoKeacutež se toto důležiteacute vyacuteročiacute stane pohnutkou ke staacutele intenzivnějšiacutem

vztahům křesťanskeacuteho bratrstviacute mezi věřiacuteciacutemi řiacutemskokatolickeacute a řeckokatolickeacute ciacuterkve mezi nimi a věřiacuteciacutemi

ostatniacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacuteldquo (František piacuteše na Velehrad In Katolickyacute tyacutedeniacutek XXIV27-28 2013 s 1) 1262

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1263

Srv Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 38 1264

Srv tamteacutež s 37

201

514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Samotneacute ohlaacutešeniacute papežovy historickeacute naacutevštěvy vyvolalo v českeacute ekumeně škaacutelu reakciacute

od probuzeniacute obranneacuteho bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo až po otevřeneacute očekaacutevaacuteniacute Pontifikaacutet polskeacuteho

papeže byl některyacutemi vniacutemaacuten v protikladu k ekumenickeacute otevřenosti pokoncilniacute katolickeacute ciacuterkve

kteraacute dnes uacutedajně prosazuje ekumenismus bdquopovyacutešeneacute blahosklonneacute snaacutešenlivostildquo1265

Řiacutemskaacute

ciacuterkev v osobě sveacuteho nejvyššiacuteho představitele vystupuje jako jedinaacute držitelka Božiacute pravdy což

doklaacutedaacute i tiacutem že hovořiacute o ostatniacutech křesťanech jako o bdquoodloučenyacutech bratřiacutechldquo Ti však před

přiacuteletem Jana Pavla II důrazně připomiacutenajiacute bdquoExistujiacute sveacutepraacutevnaacute a rovnopraacutevnaacute ciacuterkevniacute

společenstviacute jejichž Paacutenem je Kristus kteryacute vyacuteslovně neurčil žaacutedneacute naacuteměstky ani neurčil

jednotliveacute strukturyldquo1266

ERC jako celek si byla vědoma že vyacuteznam cesty bude pro působeniacute křesťanů v našiacute zemi

miacutet rozhodujiacuteciacute vyacuteznam Podle slov jejiacuteho předsedy nekatoliacuteci neočekaacutevali od papeže ani

rehabilitaci Jana Husa ani vyacuteraz pokaacuteniacute za udaacutelosti na Biacuteleacute Hoře toužili však po projevu

upřiacutemneacuteho bratrstviacute Očekaacutevaacuteniacute naacutevštěvy bylo spojeno s otaacutezkou bdquoPotvrdiacute mocenskyacute vliv

některyacutech proudů v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi Nebo podpořiacute uacutesiliacute o jednotu v pravdě a laacutesceldquo1267

Otaacutezky tyacutekajiacuteciacute se vztahu mezi naacuteboženstviacutem kulturou a dějinami ktereacute v kontextu

evropskeacute jednoty papež předložil českeacutemu kulturniacutemu vědomiacute nakonec dolehly jako inspirace i

ke sluchu evangelickeacuteho teologa třebaže jeho hlas zůstal osamělyacute bdquoNadějme se že tato naacutevštěva

položila zaacuteklad novyacutem ekumenickyacutem vztahům mezi křesťany u naacutesldquo1268

bdquoZa pronikavyacute postřehldquo

poklaacutedal Josef Smoliacutek papežovo bdquorozpoznaacuteniacute že pro českeacute naacuteboženskeacute dějiny je od dob

reformačniacutech vyacuteznamnyacutem rysem důraz na hodnoty mravniacuteldquo1269

Ačkoliv evangeliacuteci jsou

přesvědčeni že Hus nebyl jen přiacutekladem mravnosti nyacutebrž postavil do středu sveacuteho boje otaacutezku

pravdy důraz na mravniacute hodnoty jako podstatnyacute rys v chaacutepaacuteniacute evangelia je pro Čechy věrneacute

reformačniacute tradici ndash od Husa přes českeacute bratry až k TGM ndash typickyacute Otevřeniacute obzoru pro českeacute

evangeliacuteky by měla znamenat skutečnost že nejsou jedinyacutemi nositeli mravniacute obrody naacuteroda

Svědkoveacute evangelia doby předreformačniacute patřiacute ke společneacutemu dědictviacute všech křesťanů a tak jako

vyacutezva do evangelickyacutech řad platiacute bdquoBudeme se muset učit chaacutepat sveacute dějiny na cestě za mravniacute

obrodu naacuteroda šiacuteřejildquo1270

Praacutevě k podobneacutemu ekumenicky otevřeneacutemu rozlišovaacuteniacute papežskaacute

naacutevštěva směřovala jako k jednomu ze svyacutech hlavniacutech ciacutelů1271

Nejvyacuteznamněji a dlouhodoběji se do vztahů uvnitř českeacute ekumeny promiacutetl papežův

impulz k prohloubeniacute poznaacuteniacute osobnosti a diacutela Jana Husa od tohoto podnětu k založeniacute studijniacute

komise přes vědeckeacute konference mezi nimiž zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto ona bayreuthskaacute ktereacute se

1265

VIacuteTEK J Co si mysliacutem o naacutevštěvě papeže v našiacute zemi In Protestant II4 (1990) s 12 1266

SAKAŘ V A ČLENOVEacute LITERAacuteRNĚ-HISTORICKEacuteHO ODBORU PRAŽSKEacute DIECEacuteZNIacute RADY CČSH

Papež navštiacuteviacute Československo 1267

SMETANA Z Dopis Janu Pavlu II 1268

SMOLIacuteK J Zhodnotit dosah naacutevštěvy In Křesťanskaacute revue LVII5 (1990) s 97 1269

Tamteacutež 1270

Tamteacutež 1271

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na

Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 165

202

zuacutečastnil i tehdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů E Cassidy1272

až po kajiacuteciacute

slova papeže Wojtyły v předvečer Velkeacuteho jubilea uplynulo celkem bezmaacutela plnyacutech deset let

Na tomto miacutestě je vhodneacute si připomenout že vaacutežnyacute a upřiacutemnyacute zaacutejem slovanskeacuteho papeže o

nalezeniacute osvobozujiacuteciacute pravdy pokud jde o otaacutezku českeacuteho reformaacutetora sahal ještě do doby kdy

ve středniacute a vyacutechodniacute Evropě vlaacutedla komunistickaacute totalita1273

52Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995)

V roce 1995 přiviacutetala naše země papeže v mnoha ohledech ve změněnyacutech podmiacutenkaacutech

nežli tomu bylo před pěti lety vzaacutecnyacute host stanul poprveacute na půdě samostatneacuteho staacutetniacuteho uacutetvaru

zvaneacuteho Českaacute republika v němž bylo obnoveno demokratickeacute zřiacutezeniacute garantujiacuteciacute občanskeacute

svobody byl zahaacutejen proces hospodaacuteřskeacute transformace apod Prostřediacute všedniacutech starostiacute a

střiacutezlivějšiacuteho uvažovaacuteniacute ktereacute vystřiacutedalo euforii ze svobody se mohlo zaacuteroveň staacutet pozornějšiacutem

přiacutejemcem pro papežovo poselstviacute zaměřeneacute na budovaacuteniacute vnitřniacutech a hlubšiacutech vyacutechodisek teacuteto

svobody1274

Zatiacutemco při předchoziacute naacutevštěvě ciacuterkev v našiacute zemi sotva bdquovychaacutezela

z katakombldquo1275

prostor otevřeneacute svobody nyniacute kladl na křesťany a jejich společenstviacute naprosto

noveacute požadavky a vyzyacuteval pastoračně moudře rozlišit cesty noveacute evangelizace kteraacute by přispěla

k duchovniacute obnově společnosti

O tom jakaacute atmosfeacutera vlaacutedla v době přiacutepravy druheacute naacutevštěvy řiacutemskeacuteho biskupa v našich

zemiacutech uvnitř evangelickeacute čaacutesti českeacute ekumeny již byla řeč převlaacutedla v niacute obava že kanonizaciacute

Jana Sarkandra k niacutež během papežovy cesty mělo dojiacutet se katolickaacute ciacuterkev přihlaacutesiacute k

dědictviacute neblahyacutech a netolerantniacutech praktik doby protireformačniacute1276

Kraacutetce před naacutevštěvou sice

češtiacute protestanteacute uacutesty synodniacuteho seniora ČCE vyjaacutedřili liacutetost nad tiacutem že se Sarkander stal obětiacute

politickeacuteho procesu a byl-li zabit evangelickyacutemi křesťany pak i svoji omluvu za tento čin1277

jednotliveacute body papežova programu však probiacutehaly bez jejich přiacutemeacute uacutečasti1278

1272

Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia

konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN 1273

Je znaacutemou skutečnostiacute že Jan Pavel II v polovině 80 let 20 stoletiacute přiviacutetal s potěšeniacutem naacutem dobře znaacutemou

studii prof Świeżawskeacuteho a podpořil snahy polskeacuteho episkopaacutetu zabyacutevat se sondaacutežniacute diskusiacute o možneacute Husově

rehabilitaci srv Diskuse o Husovi Iniciativa polskeacuteho episkopaacutetu In Teologickeacute texty 16 s 30 Je rovněž

pozoruhodneacute že v polskeacutem prostřediacute to nebyl pouze Świeżawski kdo se kauzou našeho reformaacutetora vaacutežně zabyacuteval

Bezprostředně po koncilu studoval zevrubně jeho přiacutepad historik a teolog Marian Rechowicz srv GŁOMBIK C

Pokoncilniacute hlas polskeacuteho teologa v Husově věci In Theologickaacute revue 666 (1995) s 91-92 1274

Srv Uviacutetaacuteniacute Jana Pavla II v Českeacute republice Vaacuteclavem Havlem prezidentem Českeacute republiky na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 41-42 1275

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 44 1276

Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci 1277

Srv Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II In Protestant VI6 (1995) s 5 1278

To platiacute o ČCE Jednotě bratrskeacute Ciacuterkvi bratrskeacute Slezskeacute ciacuterkvi evangelickeacute a v a Evangelickeacute ciacuterkvi

metodistickeacute ktereacute odmiacutetly vyslat sveacute zaacutestupce na setkaacuteniacute s papežem jež proběhlo prvniacute den jeho naacutevštěvy

v budově pražskeacute apoštolskeacute nunciatury Ekumenickeacute schůzky s Janem Pavlem II se naproti tomu zuacutečastnili

představiteleacute starokatoliacuteků pravoslavnyacutech baptistů CČSH Luterskeacute evangelickeacute ciacuterkve a v a kromě nich takeacute

reprezentanti zahraničniacutech ciacuterkviacute působiacuteciacutech na našem uacutezemiacute křesťanskyacutech organizaciacute unitaacuteřů i židovskeacute obce srv

(la) Krůčky k jednotě In Katolickyacute tyacutedeniacutek VI22 (1995) s 2

203

Kliacutečem k porozuměniacute vyacuteznamu papežovy cesty byl podle slov samotneacuteho pontifika

kontext přiacuteprav na oslavy jubilejniacuteho roku 20001279

jehož prvniacute faacuteze (1994-1996) se měla

vyacuterazně zaměřit praacutevě na teacutema pokaacuteniacute a smiacuteřeniacute Podle slov apoštolskeacuteho listu Tertio millennio

adveniente kteryacute papež v teacuteto souvislosti vydal bude moci ciacuterkev překročit praacuteh noveacuteho tisiacuteciletiacute

jen tehdy vezme-li bdquos jasnějšiacutem vědomiacutem (hellip) na sebe hřiacutech svyacutech synůldquo a vybiacutedne-li bdquosveacute syny

aby se v pokaacuteniacute očistili ode všech omylů nevěrnosti nedůslednosti a zpozdilostildquo1280

Mezi

hřiacutechy ktereacute zvlaacuteště vyžadujiacute pokaacuteniacute a obraacuteceniacute přitom papežskyacute dokument vyacuteslovně uvedl ty

jež měly za naacutesledek nejednotu ciacuterkve Bliacutezkost konce druheacuteho křesťanskeacuteho mileacutenia se tak maacute

staacutet apelem bdquoke zpytovaacuteniacute svědomiacute a k vhodnyacutem ekumenickyacutem iniciativaacutem aby tak [křesťaneacute]

mohli k velkeacutemu jubileu přistoupit ne-li již jako uacuteplně sjednoceni pak alespoň jako mnohem

bližšiacute překonaacuteniacute rozděleniacuteldquo1281

k nimž během uplynuleacuteho tisiacuteciletiacute došlo Zpytovaacuteniacute svědomiacute

křesťanů by se mělo zaměřit teacutež na bdquotichyacute souhlasldquo se kteryacutem se předevšiacutem v jistyacutech momentech

dějin prosazovaly metody intolerance a dokonce naacutesiliacute pod zaacuteminkou služby pravdě1282

Bliacutežiacuteciacute se jubileum vtěleniacute Božiacuteho Syna maacute svůj vyacuteznam pro celou Evropu neboť se

podle papeže může staacutet přiacuteležitostiacute k tomu aby naacuteš kontinent znovu prochaacutezel stezky jimiž do

něj vešla křesťanskaacute viacutera Jedna z takovyacutech cest evangelizace vedla přitom i skrze Moravskou

braacutenu1283

V kanonizaci Jana Sarkandra jež nepochybně staacutela v centru apoštolskeacute naacutevštěvy1284

tedy Jan Pavel II spatřoval předevšiacutem bdquoprozřetelnostniacute přiacuteležitost vyjaacutedřit na zvlaacuteště vyacuteznamneacutem

miacutestě kritickeacute zhodnoceniacute naacuteboženskyacutech vaacutelek ktereacute si vyžaacutedaly tolik obětiacute jak mezi katoliacuteky

tak mezi protestantyldquo s ciacutelem bdquoaby se tato udaacutelost stala pro všechny mocnyacutem podnětem k uacutesiliacute

aby už nikdy nedošlo k podobnyacutem hřiacutechům proti přikaacutezaacuteniacute křesťanskeacute laacuteskyldquo1285

Tiacutemto pojetiacutem

papež radikaacutelně zpochybnil podezřeniacute z noveacute vlny triumfalismu miacutestniacute katolickeacute ciacuterkve ktereacute

v souvislosti se svatořečeniacutem vzchaacutezelo z řad evangeliacuteků

Pro českou ekumenu vidiacuteme přiacutenos papežovy naacutevštěvy předevšiacutem ve dvou směrech

v jeho chaacutepaacuteniacute ciacuterkve u naacutes jako společenstviacute mučedniacuteků svědků viacutery a v jeho akcentu na

modlitbu za odpuštěniacute a na pokaacuteniacute za hřiacutechy proti jednotě Kristova těla

1279

bdquoMysliacutem že důležitost teacuteto cesty se daacute pochopit ve světle dokumentu Tertio millennio advenienteldquo (Proslov Jana

Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 71) 1280

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente (apoštolskyacute list o přiacutepravě na jubilejniacute rok 2000 z 10 listopadu

1994) 33 (českyacute překlad Praha Zvon 1995) 1281

Tamteacutež 34 Odpovědiacute na tuto papežovu vyacutezvu v českeacute ekumeně se stalo např vytvořeniacute Slavkovskeacute iniciativy

smiacuteřeniacute srv Pět let na cestě smiacuteřeniacute Brno Novaacute naděje s d Do atmosfeacutery přiacuteprav na jubilejniacute rok 2000 zapadaly

teacutež akty smiacuteřeniacute ktereacute se koncem devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute symbolicky odehraacutely na miacutestech spjatyacutech

s bolestnou minulostiacute soužitiacute katoliacuteků a evangeliacuteků v našiacute zemi (Růžďka na Vsetiacutensku Jičiacuten Chomutov Biacutelaacute Hora)

srv PALA Z Evangeliacuteci a katoliacuteci se navzaacutejem omluvili In Katolickyacute tyacutedeniacutek IX26 (1998) s 4 Jičiacutenskaacute vyacutezva

In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Sborniacutek 1999 Praha ERC v ČR 2000 s 36-37

VOLNYacute V Akt smiacuteřeniacute v Chomutově In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE op cit s 38

SMETANA P Uloženiacute ostatků obětiacute bitvy na Biacuteleacute Hoře In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute

REPUBLICE op cit s 39 1282

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 1283

Srv Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 71 1284

Srv Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 45 1285

Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 73 srv Dopis papeže Jana Pavla II

synodniacutemu seniorovi ČCE a prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi (z 2 května 1995) In Protestant VI6 (1995)

s 2-3

204

521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum

Změněneacute vnějšiacute podmiacutenky do nichž jsou situovaacuteni křesťaneacute u naacutes mnohdy bolestnaacute

konfrontace s realitou otevřeneacute společnosti ale teacutež vnitřniacute stav miacutestniacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech

v niacutež přetrvaacutevaacute nebezpečiacute rozděleniacute jako dědictviacute dob nedaacutevno minulyacutech volajiacute po živeacute

communio ciacuterkve jako specifickeacute potřebě ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě kteraacute po desetiletiacutech

uacutetlaku je postavena novyacutem vyacutezvaacutem Tak pojmenoval papeži pastoračniacute status quo českyacute primas

Miloslav Vlk1286

Jeho tvrzeniacute přitom nemusiacuteme rozumět jen jako hlasu ad intra katolickeacute

ciacuterkve vždyť praacutevě pojetiacute ciacuterkve jako communio oteviacuteraacute cestu plodnyacutem ekumenickyacutem

implikaciacutem pakliže chaacutepeme uacutesiliacute o jednotu jako bdquorůst společenstviacuteldquo

Liturgickeacute texty z nichž vychaacutezely papežovy promluvy během naacutevštěvy souzněly

s vrcholiacuteciacutem velikonočniacutem obdobiacutem kdy Kristus zve svou ciacuterkev do večeřadla (srv J 13-17)

aby zde pronesl svoji řeč na rozloučenou přisliacutebil Utěšitele a přinesl bdquooběť modliteb a

uacutepěnlivyacutech proseb Bohuldquo (Žd 57) Mezi nimi zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto modlitba za jednotu

učedniacuteků za ciacuterkev putujiacuteciacute staletiacutemi a dějinami naacuterodů a to bdquotakeacute dějinami vašeho naacuteroda Čech

a Moravyldquo1287

Papežova replika se neomezuje na sociologickou analyacutezu ciacuterkevniacutech struktur za uacutečelem

zvyacutešit apoštolskou efektivitu Ciacuterkev jako communio povstaacutevaacute ze společenstviacute Syna s Otcem

z Božiacute svatosti do niacutež je člověk uvaacuteděn posvěceniacutem skrze pravdu kterou zjevuje Kristus

(srv J 1717-19)1288

Ciacuterkev je tedy v prveacute řadě communio sanctorum tajemstviacute bdquoktereacute rozšiřuje

srdce věřiacuteciacutech a dovoluje jim vzdaacutevat chvaacutelu Trojjedineacutemu Bohu a dyacutechat zhluboka atmosfeacuteru

viacutery naděje a laacuteskyldquo1289

Jako společenstviacute svatyacutech tedy těch kdo naacuteležiacute Bohu se ciacuterkev rodiacute jak

z pravdy tak takeacute z laacutesky kteraacute působiacute duchovniacute přebyacutevaacuteniacute osob jedneacute v druheacute Tak Syn slibuje

že si s Otcem učiniacute přiacutebytek v nitru toho kdo jej miluje (srv J 1423) kdo přijal dar nestvořeneacute

laacutesky ndash Ducha Svateacuteho1290

Je to praacutevě Duch pravdy (srv J 1613) kteryacute společenstviacute vytvaacuteřiacute

když zaručuje bdquoaby Slovo v božstviacute jedno s Otcem mohlo i nadaacutele sjednocovat mezi sebou lidi

z generace na generaci touž pravdou a laacuteskou kterou on [Syn] zjevil svyacutem přiacutechodem na

světldquo1291

Srdcem společenstviacute Kristovy ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jsou tak podle slovanskeacuteho

papeže předevšiacutem bdquosvatiacute a blahoslaveniacute minulyacutech dob a všichni vyznavači viacutery minulyacutech letldquo1292

Ciacuterkev jako společenstviacute svědků communio martyrum Dějinnaacute kontinuita přiacutetomnosti světců

1286

Přiviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II kardinaacutelem Miloslavem Vlkem arcibiskupem pražskyacutem na Strahovskeacutem stadionu

v Praze (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 48 1287

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 52 1288

Srv tamteacutež s 51 1289

Tamteacutež 1290

Srv Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka

v Olomouci na letišti Neřediacuten (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 56 1291

Tamteacutež s 57 1292

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 51 Z těchto vyznavačů

nedaacutevneacute minulosti papež jmenoval Josefa Berana Štěpaacutena Trochtu Františka Tomaacuteška Adolfa Kajpra Jana

Evangelistu Urbana Silvestra Braita a Josefa Zvěřinu srv op cit s 50-51

205

ndash patronů českyacutech zemiacute ktereacute jsou bdquodomovem světcůldquo1293

je vyacutezvou k cestě ke svatosti všech

křesťanů kteraacute je bdquovlastně to jedineacute na čem v životě zaacuteležiacuteldquo1294

a kterou Jan Pavel chaacutepe jako

každodenniacute rozviacutejeniacute a uskutečňovaacuteniacute pravdy viacutery že jsme se v Kristu Božiacutem Synu stali dětmi

nebeskeacuteho Otce (srv J 112)

Jednota společenstviacute je ukryta v hloubce jednoty Otce a Syna (srv J 1722) Je zaacutezrakem

a přitom i zaacutevazkem tyacutekajiacuteciacutem se i křesťanů v našiacute vlasti bdquoViditelnaacute a uacuteplnaacute jednota představuje

jeden z osobityacutech uacutekolů na kteryacutech my věřiacuteciacute (hellip) jsme povinni se s Božiacute pomociacute podiacuteletldquo1295

522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě

Olomouckaacute kanonizace oživila v českeacute evangelickeacute paměti bolest nad osudy bdquodaacutevnyacutech

otců a matekldquo1296

V papežově intenci se však měla staacutet rovněž zpytovaacuteniacutem svědomiacute pro českeacute

katoliacuteky a vyacutezvou miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi aby s liacutetostiacute želela nad slabostiacute těch bdquosvyacutech synů kteřiacute

pokřivili jejiacute tvaacuteř a dokonce zabraacutenili tomu aby plně zrcadlila obraz sveacuteho ukřižovaneacuteho Paacutena

nepřekonatelneacuteho přiacutekladu trpěliveacute laacutesky a pokorneacute miacuternostildquo1297

Pro řiacutemskeacuteho biskupa je

Sarkandrovo svatořečeniacute přiacuteležitostiacute aby tlumočil českyacutem křesťanům vyacutechoziacute a

nezpochybnitelnyacute princip koncilniacuteho učeniacute o svobodě naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute kteryacute tkviacute ve

zřeknutiacute se jakeacutehokoliv naacutesiliacute ve věcech viacutery a svědomiacute bdquohellippravda nevznaacutešiacute svůj naacuterok jinak

než silou pravdy sameacute kteraacute pronikaacute do lidskeacute mysli jemně a spolu mocněldquo1298

Svědectviacute moravskeacuteho kněze se kondenzuje do posledniacutech okamžiků jeho pozemskeacuteho

života oddanost povinnostem trpělivost a vytrvalost věrnost pastyacuteře zvlaacuteště pokud jde o

zpovědniacute tajemstviacute To je bdquotajemnyacute odkazldquo světce kteryacute vystupuje uprostřed kontrastů sveacute doby

a kteryacute naacutes v kontextu dnešniacute evropskeacute a celosvětoveacute ciacuterkve maacute veacutest k tomu abychom si

uchovali živou pamaacutetku na ty kdo i ve 20 stoletiacute bdquodali přednost ztraacutetě majetku uacutestrkům a smrti

před snadnějšiacutem řešeniacutem jiacutemž bylo shrbit se před uacutetlakem a naacutesiliacutemldquo1299

Na Sarkandrově osudu chce papež poukaacutezat na ekumenickyacute rozměr křesťanskeacuteho

mučednictviacute a konkretizovat tiacutemto způsobem jedno ze svyacutech osobityacutech ekumenickyacutech teacutemat

bdquoEkumenismus svatyacutech mučedniacuteků je pravděpodobně nejpřesvědčivějšiacuteldquo1300

Světci vůbec a

mučedniacuteci předevšiacutem jsou pro něho bdquoprvniacutemi přiacutemluvci ekumenickyacutech snahldquo1301

nakolik stojiacute

bliacutezko Kristu kteryacute se na vrcholu sveacute pozemskeacute cesty modliacute za jednotu (srv J 1721) Modlitba

1293

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na letišti Neřediacuten v Olomouci (z 21 května 1995) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 62 1294

Tamteacutež 1295

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 52 1296

Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II s 8 1297

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 srv Dopis papeže Jana Pavla II synodniacutemu seniorovi ČCE a

prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi s 3 Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku

v Olomouci (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 65 1298

Dignitatis humanae 1 srv Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 64 1299

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci

na letišti Neřediacuten s 60 1300

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 srv Ut unum sint 83-84 (připomeňme jen pro doplněniacute

souvislostiacute že encyklika o ekumenismu byla promulgovaacutena v tyacutednu bezprostředně po naacutevratu papeže ze zahraničniacute

cesty v Českeacute republice a Polsku 25 května 1995) 1301

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 53

206

noveacuteho olomouckeacuteho mučedniacuteka křesťanům připomiacutenaacute předevšiacutem důležitost prosby za

odpuštěniacute vin Bolestneacute rozpomiacutenaacuteniacute během něhož rozpoznaacutevaacuteme a vyznaacutevaacuteme naši vlastniacute

odpovědnost za hřiacutech rozděleniacute a rozpadu ciacuterkevniacute jednoty nachaacuteziacute sveacute vyuacutestěniacute v prosbě

modlitby Paacuteně A odpusť naacutem naše viny jako i my odpouštiacuteme naši viniacutekům bdquoVskutku jedni

vůči druhyacutem jsme viniacutekyldquo1302

Za srdce ekumenickeacuteho poselstviacute křesťanům v českyacutech zemiacutech pak lze chaacutepat slova

pronesenaacute během kanonizačniacute mše bdquoDnes jaacute papež řiacutemskeacute ciacuterkve jmeacutenem všech katoliacuteků

prosiacutem za odpuštěniacute křivd spaacutechanyacutech na nekatoliacuteciacutech v pohnutyacutech dějinaacutech tohoto naacuteroda

zaacuteroveň ujišťuji že katolickaacute ciacuterkev odpouštiacute všechno zleacute co vytrpěly zase jejiacute děti Ať je dnešniacute

den novyacutem začaacutetkem ve společneacute snaze naacutesledovat Krista jeho evangelium jeho zaacutekon laacutesky

jeho svrchovanou touhu po jednotě věřiacuteciacutech v Kristu sbquoAť všichni jsou jednolsquo (J 1721)ldquo1303

523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Každaacute kanonizace nejen oceňuje přiacuteklad konkreacutetniacuteho světce ktereacuteho nyniacute katoličtiacute věřiacuteciacute

mohou uctiacutevat ale představuje takeacute signaacutel pro ostatniacute křesťany a okolniacute svět jiacutemž katolickaacute

ciacuterkev ukazuje sveacute priority1304

I přes opakovaneacute oficiaacutelniacute ujištěniacute katolickeacute ciacuterkve

o smyslu svatořečeniacute češtiacute evangeliacuteci středobod papežovy naacutevštěvy jako celek neakceptovali a

demonstrovali tak pro českyacute protestantismus nebyacutevalou miacuteru jednomyslnosti Řečeno slovy

P Moreacutee bdquoPapež obnovil jednotu v řadaacutech ČCEldquo1305

Ciacuterkevniacute vedeniacute i notoričtiacute kritici ciacuterkve

kteraacute se zpravidla vyznačuje programovou negaciacute uniformity se ve věci odmiacutetnutiacute kanonizace

spojili vjedno Synodniacute senior za svou neuacutečast na setkaacuteniacute s papežem byl odměněn potleskem1306

Jak viacuteme probleacutem tvořil v prveacute řadě způsob četby toho čemu se s oblibou přisuzuje

nepopiacuteratelnaacute autorita bdquohistorickeacuteho faktuldquo Zde evangeliacuteci za ktereacute hlasitě promluvil např Jan

Dus četli dějiny po sveacutem a dospěli k zaacutevěru že prosba o odpuštěniacute kterou papež během

kanonizace pronesl nemaacute uacutedajně bdquožaacutednou skutečnou moraacutelniacute hodnotuldquo1307

Řiacutemskaacute kurie vinou

nedbalosti českyacutech hierarchů se totiž dopustila bdquoradikaacutelniacuteho zkresleniacute dějinldquo spočiacutevajiacuteciacuteho

v tom že z fanatickyacutech naacutesilniacuteků dnešniacute katolickaacute ciacuterkev činiacute lidi zbožneacute mravně bezuacutehonneacute a

přiacutekladneacute1308

Poctivyacute přiacutestup k dějinaacutem evangeliacuteky nutiacute k tomu aby upustili od falešneacute

tolerance a od českyacutech katoliacuteků vyžaduje aby se noveacuteho svateacuteho zřekli

a požaacutedali při přiacuteštiacute naacutevštěvě papeže aby bdquozřetelně nepraveacuteho mučedniacutekaldquo1309

vyškrtnul ze

seznamu svatyacutechhellip

1302

Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 66 1303

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci

na letišti Neřediacuten s 59-60 1304

Srv ŠTAMPACH O Posel pokoje a laacutesky (ekumenickeacute aspekty naacutevštěvy Svateacuteho otce) In Perspektivy 5

(1995) s 2 1305

MOREacuteE P Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10 1306

Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi In Protestant VI6 (1995) s 18-19 1307

DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute s 191 1308

Srv tamteacutež 1309

Tamteacutež s 192

207

Nevěrohodnost papežovy omluvy v evangelickyacutech očiacutech doložil Pavel Otter odvolaacuteniacutem

na to že uvnitř katolickeacute ciacuterkve vlaacutedne exkomunikativniacute duch odporujiacuteciacute dialogu Navenek pak

nejsou vyacutezvy ke sjednocovaacuteniacute křesťanů tvaacuteřiacute v tvaacuteř noveacutemu mileacuteniu ničiacutem jinyacutem nežli snahou

po řiacutemskeacute centralizaci kteraacute chce všechno křesťanstvo uzavřiacutet v sakramentaacutelniacutech a

hierarchickyacutech strukturaacutech1310

Jednota kteraacute se diacuteky Sarkandrově kanonizaci utvořila v evangelickeacutem taacuteboře měla

ovšem charakter do značneacute miacutery iluzorniacute neboť byla bdquozaložena na někdejšiacutech už neexistujiacuteciacutech

liniiacutechldquo1311

na menšinoveacute mentalitě a apologeticky zakořeněneacute identitě českyacutech protestantů

Ideovyacutem zaacutekladem byla bdquosebedefinice na uacutekor katoliacutekůldquo1312

třebaže skutečnou otaacutezkou kteraacute by

zasluhovala v českeacutem evangelickeacutem prostřediacute snahu o nalezeniacute jednoty je miacutesto a poslaacuteniacute ciacuterkve

v postmoderniacute společnosti kde si nelze vystačit s mentalitou pronaacutesledovaneacute menšiny1313

Jakkoliv se může někomu zdaacutet že odpouštět křivdy a kaacutet se za skutky minulosti je

vyjaacutedřeniacutem anachronickeacute rozpolcenosti mezi katolicismem a protestantismem kteraacute bdquoje u naacutes

nadmiacuteru živena nepřekonanyacutem historismem tak typickyacutem pro českou moderniacute mentalituldquo1314

poukaacutezaly udaacutelosti spjateacute s papežkou naacutevštěvou na to že poctiveacute uacutesiliacute o uzdraveniacute dějinneacute

paměti zůstaacutevaacute jedniacutem z prvniacutech uacutekolů ekumenismu nakolik platiacute smutneacute zjištěniacute že bdquodějiny

křesťanstviacute jsou do značneacute miacutery prostorem jeho sebeznevěrohodňovaacuteniacuteldquo1315

Takeacute proto došlo

rok po naacutevštěvě k ustaveniacute smiacutešeneacute ekumenickeacute Komise pro studium rekatolizace českyacutech zemiacute

v 16-18 stoletiacute1316

Třebaže svatořečeniacute pro protestantskou čaacutest českeacute ekumeny zůstalo bdquohořkyacutem soustemldquo

něčiacutem bdquoneblahyacutemldquo ba dokonce bdquopochybnyacutemldquo1317

bylo i evangeliacutekům jasneacute že sama skutečnost

ekumenickou spolupraacuteci a spolužitiacute nemůže zastavit Celeacute papežskeacute naacutevštěvy bylo možneacute si

nevšiacutemat bylo však možneacute ji skutečně přijmout jako vyacutezvu nastoupit cestu smiacuteřeniacute1318

a to i

pokud jde o kontroverzniacute nicmeacuteně kliacutečoveacute teacutema křesťanskeacute svatosti Na tuto možnost poukaacutezala

Lydie Cejpovaacute kteraacute z protestantskeacute perspektivy zdůraznila formu svatosti již nelze ověřit či

vyhlaacutesit institučně Praacutevě tato svatost adresovanaacute všem bez rozdiacutelu ke ktereacute vyzyacutevaacute Božiacute slovo

ve Stareacutem zaacutekoně i v evangeliu (srv Lv 192 Mt 548) bdquopůsobiacute očistně a sjednocuje sfeacutery ktereacute

si byly původně ciziacute od sebe odloučeneacute () Realizace takoveacute svatosti je šanciacute obou stran

ekumeacuteny ale evangelickaacute by v tom měla vynikatldquo1319

1310

Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 19 1311

MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 13 1312

Tamteacutež 1313

Srv tamteacutež 1314

Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 18-19 1315

HELLER J Stiacuten třicetileteacute vaacutelky In Křesťanskaacute revue LXII7 (1995) s 193 1316

Komise byla ustanovena současně při ČBK tak při ERC a to na podnět Miloslava Vlka Františka Holečka a

Pavla Smetany Ciacutelem jejiacute praacutece neniacute jen popis různyacutech projevů společenskeacuteho kulturniacuteho politickeacuteho

hospodaacuteřskeacuteho a naacuteboženskeacuteho vyacutevoje od Biacuteleacute Hory do Tolerančniacuteho patentu nyacutebrž takeacute zkoumaacuteniacute vyacutechodisek a

vyhodnoceniacute vyacutesledků rekatolizačniacuteho uacutesiliacute v našich zemiacutech srv JUST J Komise pro studium rekatolizace českyacutech

zemiacute v 16-18 stoletiacute při Českeacute biskupskeacute konferenci a Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute v ČR In Studia Comeniana et

historica 3573-74 (2005) s 238-239 1317

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute In Protestant VI7 (1995) s 17-18 1318

Srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen některyacutech evangeliacuteků s 275-276 1319

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute s 18

208

53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997)

Během sedmi let od paacutedu železneacute opony navštiacutevil Jan Pavel II naše země třikraacutet čiacutemž

jsme se s vyacutejimkou jeho rodneacuteho Polska stali papežem nejčastěji navštěvovanou zemiacute středniacute a

vyacutechodniacute Evropy od konce komunismu Stejně jako při dvou předchaacutezejiacuteciacutech přiacuteležitostech byla

i tato cesta zasazena ve velikonočniacute době ačkoliv důvodem pro jejiacute načasovaacuteniacute byla

bezprostředniacute bliacutezkost svaacutetku svateacuteho Vojtěcha (23 dubna) od jehož mučednickeacute smrti uplynulo

v roce 1997 praacutevě tisiacutec let

Se svatovojtěšskyacutem mileacuteniem hned od původniacute intence kardinaacutela Tomaacuteška souviselo teacutež

Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda ktereacute bylo vyhlaacutešeno jako přiacuteprava praacutevě na toto

jubileum1320

a ktereacute se tedy v jubilejniacutem roce uzaviacuteralo bdquoTisiacuteciletiacute a desetiletiacuteldquo papež vniacutemal

jako bdquodva velikeacute historicko-naacuteboženskeacute momentyldquo1321

v životě našiacute země ktereacute byly vlastniacutem

motivem jeho přiacutejezdu Papež přišel předevšiacutem poděkovat za duchovniacute dary kteryacutemi Bůh během

Desetiletiacute obdaroval ciacuterkev u naacutes1322

Připutoval současně jako svatovojtěšskyacute poutniacutek kteryacute se

vydaacutevaacute po stopaacutech světce jak dosvědčiacute miacutesta kteraacute během sveacuteho pobytu navštiacuteviacute Hradec

Kraacuteloveacute Břevnov pražskaacute katedraacutela1323

Obě zmiacuteněneacute udaacutelosti zapadaly do bezprostředniacute přiacutepravy na rok 2000 a papež přijel

s uacutemyslem vyzvat miacutestniacute ciacuterkev aby objevila bdquoonu zlatou nit kteraacute jako by spojovala všechny tři

velkeacute udaacutelostildquo1324

Kliacutečem přitom je kristologickyacute charakter bliacutežiacuteciacute se oslavy vtěleniacute jako

počaacutetku našeho vykoupeniacute a s niacutem spojenaacute centraacutelniacute uacuteloha Druheacute božskeacute osoby Piacutesma svateacuteho

křtu a tajemstviacute křesťanskeacute viacutery což jsou všechno prvky majiacuteciacute v sobě ndash jak papež věřiacute ndash širokyacute

a působivyacute dosah ekumenickyacute1325

Ekumenickou otevřenost a vyacutelučně bdquoduchovniacute raacutezldquo sveacute naacutevštěvy zdůraznil řiacutemskyacute biskup

ihned na počaacutetku po sveacutem přiacuteletu1326

Vzpomiacutenka na bdquoekumenickou rozladuldquo1327

sarkandovskou

mohla byacutet v některyacutech kruziacutech ještě živaacute1328

a nevyřešeneacute vztahy mezi staacutetem a zvlaacuteště

katolickou ciacuterkviacute byly teacutematem dosti aktuaacutelniacutem na to aby se důvody papežovy naacutevštěvy

přiacutepadně hledaly i jinde1329

V souvislostech složiteacuteho procesu evropskeacute integrace pak papež měl

vyacutejimečnyacute zaacutejem na tom odkaacutezat na duchovniacute jednotu Evropy prameniacuteciacute z křesťanstviacute Jejiacutem

symbolem se stal praacutevě bdquoprvniacute českyacute Evropanldquo ndash Vojtěch

1320

Srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy s 294 1321

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 80 1322

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 84 1323

bdquoProstřednictviacutem pozemskeacuteho itinerarium sv Vojtěcha skrze jeho mučednictviacute můžeme znovu čiacutest duchovniacute

dějiny celeacuteho evropskeacuteho kontinentu zvlaacuteště pak středniacute Evropyldquo (JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 30

aprile 1997 Visita pastorale nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1997documentshf_jp-ii_aud_30041997_ithtml˃) 1324

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1325

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 41 Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1326

Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1327

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 1328

Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute 1329

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 88-89

209

Z ekumenickeacuteho hlediska se nyniacute zastavme nad papežovyacutemi slovy doceňujiacuteciacutemi vyacuteznam

svatovojtěšskeacute tradice v kontextu noveacute evangelizace a nad pojetiacutem ekumenismu ktereacute Jan Pavel

II během sveacute naacutevštěvy svěřil českyacutem křesťanům a ciacuterkviacutem

531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci

Miacutestniacute ciacuterkev porozuměla naacutevštěvě Petrova naacutestupce jakožto povzbuzeniacute bdquov nelehkeacutem

uacutekolu noveacute evangelizace našiacute zeměldquo1330

jejiacutež novaacute faacuteze se ohlašovala vyvrcholeniacutem Desetiletiacute

ktereacute ndash čteno optikou pastorace ndash lze vniacutemat jako proziacuteravou vyacutezvu a konkreacutetniacute projev snahy našiacute

ciacuterkve daacutet bdquoodpověď na vyacutezvu dneška čerpajiacutece světlo a životniacute siacutelu z minulostildquo1331

Platiacute

přitom že se skutečně solidniacute odpovědiacute může ciacuterkev přijiacutet pouze tehdy bude-li v souladu

s vybiacutednutiacutem koncilu bdquoneustaacutele zkoumat znameniacute doby a vyklaacutedat je ve světle evangelialdquo1332

bdquoNovou evangelizacildquo jakožto uacutekolu hlaacutesat dnes evangelium bdquonaacuterodům ktereacute již obdržely

Kristovo poselstviacuteldquo1333

pak můžeme pochopit ve smyslu reakce ciacuterkve na vyacutezvy ktereacute jejiacutemu

poslaacuteniacute předklaacutedaacute soudobaacute společnost a kultura1334

Aby takoveacutemu uacutedělu mohla ciacuterkev dostaacutet je třeba odkryacutet že poslaacuteniacute patřiacute k samotneacute jejiacute

dynamickeacute povaze podobně jako Kristus rodiacute se i ona mociacute Ducha Svateacuteho (srv Lk 135 Sk

21-12) Podobně jako Otec posiacutelaacute sveacuteho Syna tviacute i jejiacute identita v poslaacuteniacute (srv J 2021)1335

Toto

poslaacuteniacute maacute přitom univerzaacutelniacute charakter ndash evangelium je určeno všem lidem vždyť univerzaacutelniacute

hodnota Kristovy oběti je důvodem že bdquouž na Golgotě jsou duchovně přiacutetomny všechny naacuterody

světa ktereacute jsou povolaacuteny ke spaacuteseldquo1336

Ciacuterkev jako celek je nositelkou evangelia kdo však nese za evangelizaci zvlaacuteštniacute

zodpovědnost Prozrazuje to vyacuteběr publika ke ktereacutemu papež v průběhu sveacute cesty zvlaacuteště

obracel vedle biskupů a řeholniacuteků jiacutem byli teacutež mladiacute a nemocniacute nechyběla ani explicitniacute vyacutezva

zaacutestupcům českeacute ekumeny Ve všech přiacuteležitostech Jan Pavel II zdůraznil že odpovědi na

dnešniacute vyacutezvy je zapotřebiacute daacutevat v kontinuitě tisiacutecileteacute křesťanskeacute civilizace našiacute země ve ktereacute

evangelium bdquonebylo kaacutezaacuteno nadarmoldquo1337

jak o tom svědčiacute zaacutestup českyacutech světců mezi nimiž

zvlaacuteštniacute miacutesto zaujiacutemaacute mučedniacutek Vojtěch On ať bdquopřipomiacutenaacute hlubokeacute duchovniacute kořeny vašeho

1330

Uviacutetaciacute proslov kardinaacutela Miloslava Vlka na Apoštolskeacute administratuře v Praze (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 82 1331

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1332

Gaudium et spes 4 1333

JAN PAVEL II Redemptoris missio (encyklika o staacuteleacute platnosti misijniacuteho poslaacuteniacute ze 7 prosince 1990) 30

(českyacute překlad Praha Zvon 1994) 1334

Srv LEWEK A bdquoNowa ewangelizacjaldquo In KAMIŃSKI R (ed) Lexykon teologii pastroralnej Lublin

Towarzystwo Naukowe KUL 2009 s 575-579 1335

Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute (z 26 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 93-94 1336

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 107 1337

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 109

210

naacuteroda a ať vaacutes vybiacuteziacute ke starostliveacute peacuteči o dědictviacute viacutery a vzdělanostihellipldquo neboť toto dědictviacute bdquoje

pro vaacutes zaacuterukou identity a budoucnostildquo1338

prohlaacutesil papež

Uprostřed naacuteboženskeacute lhostejnosti krize rodinneacute moraacutelky a heacutedonismu je ciacuterkev

zodpovědnaacute setkat se uprostřed světa s člověkem jako tiacutem kteryacute je povolaacuten Bohem a kteryacute svůj

osud rozhoduje volbou kultury bdquoPeacuteče o kulturu musiacute byacutet trvalou starostiacute vašiacute pastoračniacute

činnostildquo1339

vyzval papež českeacute biskupy k aktivniacutemu spoluvyvaacuteřeniacute praveacute kultury neboť ta je

zaacuteroveň ryziacute humanizaciacute1340

Jako spoluzakladatel křesťanskeacute kultury ve středniacute Evropě1341

je

Vojtěch tiacutem kdo i dnes vyzyacutevaacute k bdquopodporovaacuteniacute kultury a ke zmobilizovaacuteniacute nejintimnějšiacutech citů

duše při hledaacuteniacute společneacuteho dobraldquo1342

Při sveacute naacutevštěvě pontifik nepřichaacuteziacute jen nabiacutezet odpovědi ale klade teacutež Božiacutemu lidu

v našiacute zemi otaacutezky po tom nakolik je Vojtěchovo svědectviacute živeacute bdquoco zůstalo z duchovniacuteho

odkazu kteryacute zanechal Jakeacute plody z něho vzešlyldquo1343

Jako zvlaacuteště naleacutehavou vidiacute přitom

potřebu osvojit si světcovu zodpovědnost za hlaacutesaacuteniacute evangelia ve světě což se odraacutežiacute

v papežově imperativu uacutečinně rozviacutejet bdquocivilizaci laacuteskyldquo1344

jako partikulaacuterniacute formu kultury

života proniknuteacute evangelniacutemi hodnotami kteraacute vyvěraacute prvotně z prostřediacute laacuteskou proniknutyacutech

rodinnyacutech vztahů1345

Obnoveneacute diacutelo evangelizace k němuž Vojtěch jako představitel bdquodoposud nerozděleneacute

křesťanskeacute Tradiceldquo1346

svyacutem svědectviacutem povzbuzuje všechny křesťany předpoklaacutedaacute novou

četbu a proniknutiacute do obsahu tajemstviacute křesťanskeacute viacutery teologickyacutem studiem založenyacutem na bibli

a uacutečastiacute na liturgickeacutem životě ciacuterkve Vyžaduje od věřiacuteciacutech aktivniacute život uvnitř křesťanskeacuteho

společenstviacute angažovanost ve službě potřebnyacutem a v neposledniacute řadě teacutež bdquoupřiacutemnyacute a odvaacutežnyacute

dialog s bliacutezkyacutemi i vzdaacutelenyacutemi a vniacutemaveacute naslouchaacuteniacute těm kteřiacute jsou kolem naacutesldquo1347

bdquoNovaacute evangelizaceldquo ovšem zůstaacutevaacute předevšiacutem synonymem duchovniacute obnovy v životě

viacutery neboť ciacuterkev je povinna do každeacute doby přinaacutešet Božiacuteho Ducha kteryacute jako jedinyacute maacute moc

uzdravit očistit posvětit a tiacutem obnovit tvaacuteř země (srv Ž 10430)1348

Odvaha a schopnost

proniknout hlubokeacute kulturniacute proměny a změny mentality duchem evangelia nemůže byacutet než

plodem intenzivniacute zkušenosti křesťana s velikonočniacutem tajemstviacutem jeho osobniacuteho setkaacuteniacute

s Kristem1349

1338

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II

u naacutes s 116 1339

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 87 1340

Srv tamteacutež 1341

Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1342

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute s 108 1343

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1344

Srv tamteacutež 1345

Srv JAN PAVEL II Gratissimam sane (list rodinaacutem z 2 uacutenora 1994) 13 In TESTACI B ndash LORA E (ed)

Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede 1994-1995 čl 225-234 1346

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1347

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze s 117 1348

Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute s 9597 1349

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s nemocnyacutemi a členy řeholniacutech komunit v bazilice svateacute Markeacutety (z 26

dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 101

211

532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky

Setkaacuteniacute Jana Pavla II s reprezentanty českeacute ekumeny dostalo formu liturgickeacute slavnosti

a to za aktivniacuteho podiacutelu zuacutečastněnyacutech svatoviacutetskou katedraacutelou kterou papež nazval bdquosymbolem

jednoty naacuterodaldquo1350

se nesly toacuteny českyacutech reformačniacutech piacutesniacute a teacutež zněly přiacutemluvneacute modlitby

vyacutechodniacute liturgie Samotneacutemu papežovu přiacutechodu předchaacutezela společnaacute četba Božiacuteho slova i

jeho zvěstovaacuteniacute z uacutest evangelickeacuteho luterskeacuteho biskupa Volneacuteho1351

Z takto pojateacuteho vyjaacutedřeniacute ekumenickeacuteho společenstviacute již samo o osobě vyšlo najevo

prvenstviacute modlitby v uacutesiliacute o jednotu křesťanů což odpoviacutedaacute papežově přesvědčeniacute o tom že

bdquokdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1352

neboť ve společneacute modlitbě se manifestuje

obecenstviacute se samotnyacutem Kristem Jako Božiacute dar byly okamžiky setkaacuteniacute bdquochviacutelemi dialogu

v modlitběldquo1353

a tedy privilegovanyacutem miacutestem ekumenismu přijmeme-li skutečnost že

bdquomodlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute

se jeho plodemldquo1354

Ekumenickyacute dialog maacute bdquopovahu společneacuteho hledaacuteniacute pravdy (hellip) [kteraacute] formuje svědomiacute

a usměrňuje jeho jednaacuteniacute ve prospěch jednotyldquo1355

Je zvlaacuteštniacutem způsobem bdquodialogem svědomiacuteldquo

jeho důkladnyacutem zpytovaacuteniacutem ve světle Ducha pravdy ktereacute naacutes přivaacutediacute k vyacutechoziacutemu bodu

z něhož může vytrysknout touha po jednotě bdquoHledaacuteniacute pravdy v naacutes vzbuzuje pocit že jsme

hřiacutešniacutecildquo1356

Rozděleniacute křesťanů jehož jsme dědicoveacute a svědky je hřiacutechem a to bdquovelmi

těžkyacutemldquo1357

v miacuteře v niacutež je důsledkem vzaacutejemneacuteho nepřaacutetelstviacute Před takoveacute poznaacuteniacute naacutes staviacute

společnyacute pohled na Krista kteryacute jako jedineacute přikaacutezaacuteniacute odevzdaacutevaacute svyacutem učedniacutekům laacutesku

(srv J 151217)

Konkreacutetniacute kroky jakyacutemi jsou zvlaacuteště praacutece ekumenickyacutech komisiacute zaměřenaacute na uzdraveniacute

ran minulosti a pravidelneacute slaveniacute ekumenickyacutech bohoslužeb jsou podle Jana Pavla II přiacuteslibem

naděje že i křesťaneacute v našich zemiacutech dojdou k ciacuteli ekumenickeacute cesty totiž že dospějiacute bdquovšichni

společně k pokorneacutemu uznaacuteniacute jedineacute Pravdyldquo1358

Byacutet spolupracovniacuteky pravdy je zaacutekladniacute

charakteristikou křesťanů (srv 3J 8) Kristus kteryacute jde před naacutemi jako Pravda (srv J 146)

uklaacutedaacute miacutestniacutem ciacuterkviacutem důslednyacute a poctivyacute zaacutejem na prohlubovaacuteniacute teologickeacute dimenze

ekumenickeacuteho dialogu1359

Klade před ně naacuteročnyacute uacutekol usilovat o jednotu jakou chce on saacutem

což s sebou nese nutnost bdquohledět staacutele viacutece na to co vyžaduje jeho kraacutelovstviacuteldquo1360

1350

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 112 1351

Srv (be) Jan Pavel II u naacutes In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII18 (1997) s 12 1352

JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1353

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1354

JAN PAVEL II Ut unum sint 33 1355

Tamteacutež srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1356

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1357

JAN PAVEL II Orientale lumen (apoštolskyacute list ke steacutemu vyacuteročiacute vydaacuteniacute listu Orientalium dignitas Pia XII z 2

května 1995) 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa

sede 1994-1995 čl 2609 srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1358

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 112 1359

Srv tamteacutež s 114 1360

Tamteacutež

212

Kristus přebyacutevaacute mezi svyacutemi učedniacuteky jako ten kdo jim prokazuje laacutesku bdquoaž do konceldquo

(J 131) Ekumenickeacute shromaacutežděniacute těch kdo jsou jeho je praacutevem nazvaacuteno bdquohodinou laacuteskyldquo1361

protože bdquojen v laacutesce je možneacute společně prosit Boha za odpuštěniacute a najiacutet odvahu si vzaacutejemně

odpustit nespravedlnosti a chyby minulosti ať už byly jakkoli velikeacute a zavrženiacutehodneacuteldquo1362

Bez

odstraněniacute vzaacutejemneacuteho podeziacuteraacuteniacute a nedůvěry neniacute možneacute spolupracovat na šiacuteřeniacute pravdy naděje

a laacutesky na růstu civilizace kteraacute z laacutesky vyvěraacute V duchu ideaacutelu svateacuteho Vojtěcha usilujiacuteciacuteho o

jednotu Božiacuteho staacutedce tedy řiacutemskyacute biskup zopakoval prosbu o odpuštěniacute i ujištěniacute o prominutiacute

vin ktereacute pronesl před dvěma lety při kanonizačniacute mši v Olomouci1363

Snad nikoliv nadneseně

lze tudiacutež v pražskeacute ekumenickeacute bohoslužbě spatřovat bdquozpečetěniacute historickeacuteho smiacuteruldquo1364

533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Posledniacute naacutevštěvu slovanskeacuteho papeže v našiacute zemi lze bez nadsaacutezky řadit k ekumenicky

nejplodnějšiacutem1365

V samotneacute katolickeacute ciacuterkvi zapadla naacutevštěva do přiacuteprav ke svolaacuteniacute plenaacuterniacuteho

sněmu ktereacutemu je za ciacutel vytčena nejen transpozice vyacutesledků 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu do života

ciacuterkve u naacutes ale teacutež vytvořeniacute podmiacutenek vyžadovanyacutech novou evangelizaciacute do niacutež přešlo

koncilniacute aggiornamento Jako takovyacute bude sněm rovněž bdquologickyacutem vyvrcholeniacutem Desetiletiacute

duchovniacute obnovyldquo1366

Češtiacute nekatoliacuteci kteřiacute se aktivně zapojili již do přiacuteprav svatovojtěšskyacutech oslav1367

přijali

ekumenickyacute rozměr světcova odkazu jak ve smyslu jeho oddanosti evangelniacutemu poslaacuteniacute tak

proto že je bdquozaacutestupcem nerozděleneacute ciacuterkveldquo1368

bdquoUacutectaldquo k Vojtěchovi uacutedajně přiacuteliš svaacutezaneacutemu

s pochybnyacutem modelem otonskeacute christianizace kteraacute v důsledku podpořila symbioacutezu mocneacuteho

papežstviacute s řiacutemskyacutem impeacuteriem však zůstaacutevaacute alespoň v evangelickeacutem prostřediacute i nadaacutele

nepřijatelnaacute Opět zde viacutetěziacute posvaacutetnaacute baacutezeň před bdquohistorickou pravduldquo v protikladu k myacutetům a

1361

Tamteacutež s 113 1362

Tamteacutež 1363

Srv tamteacutež s 114 Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy

z Lemberka v Olomouci na letišti Neřediacuten s 59-60 1364

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

s 652 1365

Tomu nasvědčujiacute již např bezprostředniacute reakce vyacuteznamnyacutech osobnostiacute CČSH (patriarchy Josefa Špaka teologů

Zdeňka Kučery Jana B Laacuteška a Milana Salajky) v rozhovoru Po papežově naacutevštěvě In List Českeacuteho zaacutepasu 16

(1997) s A-C (studentskaacute přiacuteloha časopisu Českyacute zaacutepas 7711 25 5 1997) 1366

ČEŠTIacute A MORAVŠTIacute BISKUPOVEacute Dekret o svolaacuteniacute Plenaacuterniacuteho sněmu českeacute Katolickeacute ciacuterkve (z 5 července

1997) In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII33 (1997) s 5 1367

Při ERC ČR vznikla za tiacutemto uacutečelem komise kteraacute měla ve spolupraacuteci s ČBK koordinovat uacutečast nekatolickyacutech

ciacuterkviacute na oslavaacutech mileacutenia Jejiacutem předsedou byl jmenovaacuten Zdeněk Soušek kteryacute měl o průběhu oslav zpočaacutetku

vskutku velkolepeacute představy ekumenickeacute bohoslužbě kteraacute měla při teacuteto přiacuteležitosti proběhnout podle něj měli

předsedat současně papež generaacutelniacute tajemniacutek SRC a přiacutepadně jeden z pravoslavnyacutech patriarchů aby tak byl

manifestovaacuten fakt že světec reprezentuje ještě nerozdělenou ciacuterkev srv Dopis ThDr Zdeňka Souška ERC v ČR ze

dne 43 1996 Dopis ThDr Zdeňka Souška Jeho eminenci p Miloslavu kard Vlkovi ze dne 510 1996 In

ARCHIV ERC Vyacuterazem ekumenickeacuteho rozměru svatovojtěšskeacuteho mileacutenia bylo teacutež vědeckeacute sympozium ktereacute se

konalo 29-30 srpna 1997 v Libici nad Cidlinou srv SOUŠEK Z Svatovojtěšskeacute mileacutenium In Českyacute bratr 7314

(1997) s 5 1368

Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta (z

27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 110 srv SUSA Z Vojtěch Vojtěch In Českyacute bratr 736

(1997) s 2

213

legendaacutem ktereacute nejenže zastiacuterajiacute věcnyacute pohled na skutečnost ale staacutevajiacute se potenciaacutelně i zbraniacute

v rukou současnyacutech duchovniacutech autorit obaacutevajiacuteciacutech se bdquokritickeacute reflexeldquo1369

Nicmeacuteně českaacute ekumena slovy předsedy ERC se ciacutetiacute byacutet oslovena starostiacute současneacuteho

papeže nejen pokud jde o hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute musiacute pramenit ze

vzaacutejemneacuteho odpuštěniacute ale teacutež co se tyacuteče zodpovědnosti křesťanů za to jakeacute kulturniacute a politickeacute

dědictviacute předajiacute naacuteslednyacutem generaciacutem1370

Za nespornou duchovniacute autoritu pro celou ekumenu

považuje pontifika i děkan HTF UK Zdeněk Kučera kteryacute ocenil janovskou teologickou

inspiraci papežovy promluvy v katedraacutele během niacutež Jan Pavel II položil laacutesku bdquoza ciacutel i

vyacutechodisko ekumenickeacuteho snaženiacuteldquo1371

a vniacutemal jeho slova o vyacuteznamu teologie v ekumenickeacutem

dialogu jako konkreacutetniacute apel českyacutem teologickyacutem fakultaacutem ke spolupraacuteci při hledaacuteniacute Kristovy

pravdy1372

Husovskeacute motivy rovněž přiacutetomneacute v papežově projevu hodnotil dalšiacute teolog CČSH

J B Laacutešek jako naprosto serioacutezniacute a nadějneacute zaacuteklady pro dalšiacute praacuteci ekumenickeacute komise1373

Třebaže samotnaacute myšlenka oslavy jubilejniacuteho roku 2000 vyvolala u miacutestniacutech nekatoliacuteků

spiacuteše rozpaky1374

vyacutezva k odpuštěniacute vin k obraacuteceniacute a smiacuteřeniacute jako nejpřiacuteznačnějšiacute aspekt teacuteto

udaacutelosti byla přijata1375

Bezprostředně po naacutevštěvě se Josef Smoliacutek obraciacute na českou ekumenu

aby naacuteležitě odpověděla na prosby o odpuštěniacute s nimiž se katolickaacute ciacuterkev u naacutes obraacutetila na

ostatniacute křesťany bdquoJe třeba osvobodit se od nedůvěry nakupeneacute staletiacutemi utrpeniacute a diskriminace

jež některeacute projevy i dnes připomiacutenajiacute a vsadit vše na Krista a Ducha Svateacuteho V teacuteto svobodě

viacutery je na naacutes vyznat že jsme členům řiacutemskeacute ciacuterkve v minulosti nebyli vždy bratry a sestramildquo 1376

Oficiaacutelniacuteho aktu přijetiacute odpuštěniacute a vyznaacuteniacute vlastniacutech vin se ujal jmeacutenem evangelickyacutech

křesťanů synodniacute senior Pavel Smetana kteryacute ndash saacutem potomek českyacutech exulantů doby

pobělohorskeacute ndash na zaacutevěr hlavniacute poutniacute bohoslužby v den oslav svaacutetku Cyrila a Metoděje na

Velehradě na bdquostatečnaacute slova papeže Jana Pavla IIldquo1377

odpověděl bdquoVděčně přijiacutemaacuteme jeho

omluvu a radostně odpouštiacuteme ba už daacutevno jsme odpustili Keacutež naše vzaacutejemneacute odpuštěniacute nese

rysy odpuštěniacute Božiacuteho jenž hřiacutechy lidu uvrhl do hlubin zapomněniacute aby nebyly připomiacutenaacuteny

viacuteceldquo1378

Přiznal že sami evangeliacuteci nejsou v našem naacuterodě pouze obětiacute naacutesiliacute a nespravedlnosti

a proto dodal bdquohellipvyznaacutevaacutem veřejně viny a selhaacuteniacute naacutes evangeliacuteků ktereacute napomohly k rozděleniacute

ciacuterkve a prosiacutem i jaacute naše bratry a sestry v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi i v dalšiacutech křesťanskyacutech

ciacuterkviacutech za odpuštěniacute v důvěře že naacutem všem odpustiacute naacuteš společnyacute Paacuten Bůh Otec Syn i Duch

1369

KEŘKOVSKYacute P Biskup Vojtěch In Protestant VIII5 (1997) s 13 1370

Srv Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho

Viacuteta s 110 1371

Po papežově naacutevštěvě s A 1372

Srv tamteacutež 1373

Srv tamteacutež s B 1374

Kritika se později vyacuteslovně objevila zejmeacutena v souvislosti s odpustkovou praxiacute kterou papež v bule k začaacutetku

oslav jubilea označil za bdquojeden z konstitutivniacutech prvků udaacutelostildquo (JAN PAVEL II Incarnationis mysterium 9 In

LORA E ed Enchiridion vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa Sede 1998 čl 1698) srv Zaacutepis ze

setkaacuteniacute řv ERC dne 99 1999 v Praze 10 Donskaacute 5 s 2 In ARCHIV ERC 1375

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 31-32 1376

SMOLIacuteK J Po třetiacute papežově naacutevštěvě In Perspektivy 6 (1997) s VIII 1377

(bad) Smiacuteřeniacute vychaacuteziacute z Božiacuteho odpuštěniacute In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII29 (1997) s 5 1378

Tamteacutež

214

Svatyacuteldquo1379

Smiacuteřeniacute mezi křesťany je podmiacutenkou věrohodnosti našeho hlaacutesaacuteniacute ale je takeacute cestou

vyžadujiacuteciacute vyjitiacute z vlastniacutech jistot odhozeniacute nedůvěry lhostejnosti a nezaacutejmu o křesťanskeacute

spolubratry je podmiacutenkou toho abychom se jednou mohli společně sejiacutet u Paacutenova stolu1380

54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009)

Dvacet let po paacutedu komunismu se papež Benedikt XVI odhodlal ke sveacute prvniacute apoštolskeacute

cestě do Českeacute republiky kteraacute jakožto země nachaacutezejiacuteciacute se bdquozeměpisně i historicky v srdci

Evropy (hellip) potřebuje jako celyacute kontinent znovu objevit důvody viacutery a nadějeldquo1381

Přestože

papežova naacutevštěva měla za ciacutel poukaacutezat na křesťanskeacute tradice jako zdroje miacutestniacute kultury a

povzbudit bdquokřesťanskeacute společenstviacute aby byl jeho hlas slyšet když celaacute země musiacute čelit vyacutezvaacutem

noveacuteho tisiacuteciletiacuteldquo1382

nepřijiacuteždiacute pouze v pozici toho kdo chce vyučovat Je totiž přesvědčen o

aktuaacutelnosti poselstviacute ktereacute země do niacutež přijiacuteždiacute může poskytnout Evropě praacutevě v době jejiacuteho

noveacuteho utvaacuteřeniacute Proto je třeba zaujmout postoj naslouchaacuteniacute Jeho cesta tak měla charakter poutě

i mise neboť směřovala do krajiny s dlouhou tradiciacute viacutery a svatosti (což vystihlo i načasovaacuteniacute

naacutevštěvy jež vyvrcholila v den svaacutetku kniacutežete a mučedniacuteka Vaacuteclava) ktereacute majiacute byacutet opět

probuzeny k životu1383

Uacutezemiacute dnešniacuteho českeacuteho staacutetu vniacutemaacute papež předevšiacutem jako miacutesto plodneacuteho setkaacutevaacuteniacute

různyacutech naacuterodů tradic a kultur což vyjadřuje metafora mostu1384

Na uacutesvitu zdejšiacutech dějin se

slovanskaacute kultura kteraacute maacute kořeny v Byzanci setkaacutevaacute s kulturou latinskou ndash řiacutemskou ve

středověku dochaacuteziacute k jejiacutemu střetnutiacute s kulturou německeacute jazykoveacute oblasti Vyacuteznamnyacutem a

aktuaacutelniacutem podnětem pro budovaacuteniacute Evropy je kromě těchto daacutevnyacutech proliacutenaacuteniacute teacutež zkušenost

rezistence vůči komunistickeacutemu režimu prožiteacute bdquoutrpeniacute pro noveacute pojetiacute svobody a svobodneacute

společnostildquo1385

K pojetiacutem a idejiacutem svobody ndash zvlaacuteště k bytostneacutemu sepjetiacute svobody s pravdou

na něž poukaacutezal Vaacuteclav Havel ndash ktereacute uzraacutely v dobaacutech perzekuce se musiacuteme vraacutetit praacutevě nyniacute

zdůraznil Benedikt XVI kdy svoboda je v obecneacutem pojetiacute vyvaacutezaacutena ze vztahu k hodnotaacutem

dobru a pravdě a staacutevaacute se libertinismem1386

1379

Tamteacutež 1380

Srv ORT J Vyznaacuteniacute vin na Velehradě In Českyacute bratr 7314 (1997) s 2 1381

BENEDIKT XVI Angelus Palazzo Apostolico di Castel Gandolfo Domenica 20 settembre 2009 [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviangelus2009documentshf_ben-xvi_ang_20090920_ithtml˃ 1382

Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt

XVI v Českeacute republice s 10 1383

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno

26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviaudiences2009documentshf_ben-xvi_aud_20090930_ithtml˃ 1384

Srv Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta s 9-10 1385

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009)

[on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2009septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20090926_interview_ithtml˃ 1386

Srv tamteacutež

215

Co se tyacuteče ekumenicky podnětnyacutech teacutemat kteryacutech se Benedikt XVI v průběhu sveacuteho

pobytu dotknul upozorniacuteme na jeho pojetiacute povahy ciacuterkve a poslaacuteniacute křesťanů u naacutes a na

vyzdviženiacute tajemstviacute Krista jako živeacuteho Středu křesťanskeacute viacutery a života

541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo a jejiacuteho poslaacuteniacute

Když Benedikt XVI během sveacuteho letu do Prahy hovořil o přiacutenosu kteryacutem by katolickaacute

ciacuterkev v Českeacute republice mohla přispět k obecneacutemu dobru země stalo se vyacutechodiskem papežovy

uacutevahy konstatovaacuteniacute že ciacuterkev zde musiacute přijmout roli bdquokreativniacute minorityldquo Podle miacuteněniacute

pontifika jsou to praacutevě bdquotvůrčiacute menšiny ktereacute určujiacute budoucnost a v tomto smyslu katolickaacute

ciacuterkev musiacute sebe sama pojmout jako tvůrčiacute menšinu kteraacute maacute dědictviacute hodnot jež nepatřiacute

minulosti nyacutebrž jsou skutečnostiacute velmi živou a aktuaacutelniacuteldquo1387

Svyacutem způsobem tiacutem papež navaacutezal

na tezi britskeacuteho historika A J Toynbeeho kteryacute ve svyacutech analyacutezaacutech o vzniku a paacutedech

civilizaciacute tvrdiacute že zřiacuteceniacute jednotlivyacutech komplexniacutech forem společnosti bylo vždy důsledkem

toho že bdquokreativniacute minorityldquo ve společnosti se transformovaly v bdquominority dominantniacuteldquo1388

Původně sociologicky definovanyacute pojem se v kontextu vyacutezvy Benedikta XVI proměňuje

v apel kteryacute by miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev měla přečiacutest předevšiacutem duchovně minoritniacute postaveniacute ve

společnosti neniacute pouze neuacuteprosnyacutem čiacuteslem statistik ktereacute vyvolaacutevaacute pocit rozčarovaacuteniacute vede ke

zpochybňovaacuteniacute směrodatnosti sociologickyacutech vyacutezkumů a v důsledku se ohliacutežiacute s nostalgiiacute po

časech kdy katolickaacute ciacuterkev byla synonymem naacuteroda Fakt menšinovosti musiacute byacutet nejprve

samotnou ciacuterkviacute přijat a v duchu Ježiacutešovyacutech slov o maleacutem kousku kvasu kteryacute maacute schopnost

prokvasit tři měřice mouky (srv Mt 1333-35) byacutet objeven jako specifickaacute podmiacutenka jejiacuteho

tvůrčiacuteho poslaacuteniacute neusilovat o privilegia nyacutebrž sloužit v evangelniacutem duchu1389

Takovyacute přiacutestup

pak může favorizovat ekumenickou dimenzi života ciacuterkve v post-křesťanskeacute společnosti stojiacute

všichni křesťaneacute před uacutekolem odkryacutet ono unum necessarium nejprve sami pro sebe pak pro

svět

Prvniacutem uacutekolem kteryacute teacuteto tvůrčiacute menšině papež svěřil aby jej rozviacutejela a byla tak plodně

přiacutetomna v jinak sekularizovaneacute českeacute společnosti je bdquovelkyacute intelektuaacutelniacute etickyacute a lidskyacute

dialogldquo1390

jehož protagonisty jsou předevšiacutem agnostici a věřiacuteciacute Přitom bdquojeden potřebuje

druheacuteholdquo1391

jeden i druhyacute maacute možnost vyjiacutet z takoveacuteho poctivě vedeneacuteho rozhovoru obohacen

poteacute co obě strany přistoupily k sebekritice jak novověku prosazujiacuteciacutemu dvojznačnyacute vědeckyacute a

ekonomickyacute pokrok tak bdquonovověkeacuteho křesťanstviacuteldquo vyznačujiacuteciacuteho se akcentuaciacute individuaacutelniacute

1387

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1388

Srv TOYNBEE AJ A Study of History I Abridgement of Volumes I-VI by DC Somervell Oxford

University Press 1987 s 371-375 1389

Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv

Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha Promluva papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute

republice s 48 1390

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1391

Tamteacutež

216

zbožnosti1392

Dialog racionality a viacutery hledajiacuteciacute soulad mezi moudrostiacute viacutery a intuiciacute rozumu

jako jeden z hlavniacutech důrazů teologie Josepha Ratzingera a pontifikaacutetu Benedikta XVI je naviacutec

v jeho pojetiacute určujiacuteciacute pro utvaacuteřeniacute bdquoideje Evropyldquo1393

a přispiacutevaacute rozhodujiacuteciacute měrou

k celosvětoveacutemu bdquodialogu kulturldquo jehož potřeba se naleacutehavě pociťuje1394

Samotnaacute hlava katolickeacute ciacuterkve během sveacute naacutevštěvy naznačila ciacuterkvi i společnosti

v našich zemiacutech v jakeacutem duchu by takovyacute dialog mohl byacutet veden Vyacutechodiskem se mu stala

v prveacute řadě touha člověka po svobodě jeho schopnost hledat pravdu nachaacutezet ji a nechat se jiacute

vnitřně přetvaacuteřet a veacutest bdquoTouha po svobodě a pravdě je nezcizitelnou součaacutestiacute našiacute společneacute

lidskeacute povahyldquo1395

proto je nelze navzaacutejem oddělovat a vyčerpat rozměr svobody na prostor

zabezpečenyacute vnějšiacutemi strukturami Zaacuterukou svobody zůstaacutevaacute pravda1396

nakolik platiacute že

svoboda hledaacute smysl v přesahujiacuteciacutem tajemstviacute v transcendentniacute jednotě dobra pravdy

a kraacutesy1397

Praacutevě v tom spočiacutevaacute kulturniacute bohatstviacute Evropy ktereacute je zaacuteroveň jejiacutem specifickyacutem

poslaacuteniacutem a ktereacute se zrodilo z tvůrčiacuteho setkaacuteniacute klasickeacute tradice s evangeliem podniacutetit rozum aby

se nezastavil před tiacutem co lze vidět pouze očima nyacutebrž aby profiloval transcendentniacute pohled1398

Aby se Evropa mohla staacutet duchovniacutem domovem potřebuje ducha Jestli platiacute

že bdquoduchovniacute hodnoty se vyjadřujiacute v kulturniacutech a naopakldquo1399

pak tiacutem že Evropa naslouchaacute

dějinaacutem křesťanstviacute může zaslechnout tep svyacutech vlastniacutech dějin1400

dotknout se kořenů ktereacute

bdquododaacutevajiacute kontinentu duchovniacute a moraacutelniacute vyacuteživu jež mu umožňuje veacutest smysluplnyacute dialog

s lidmi jinyacutech kultur a naacuteboženstviacuteldquo1401

Ekumenicky miacuteněnou vyacutezvou připomiacutenat společně

Evropě jejiacute křesťanskeacute kořeny pak navazuje současnyacute pontifik vědomě na myšlenku Jana Pavla

II podle něhož se praacutevě takovyacute zaacutevazek může staacutet cestou ke staacutele plnějšiacute a viditelnějšiacute jednotě

pokřtěnyacutech1402

Křesťaneacute principem jejichž viacutery je svoboda hledajiacuteciacute pravdu (srv J 828) jsou dnes spolu

s přiacuteslušniacuteky jinyacutech naacuteboženstviacute volaacuteni zvlaacuteště k tomu aby s dnešniacutem člověkem navzdory

cynismu relativismu ideologizaci pragmatismu a prosazovaacuteniacute uacutezce partikulaacuterniacutech zaacutejmů

neustaly v hledaacuteniacute pravdy kteraacute činiacute možnyacutem dojiacutet ke konsensu aniž by byla potlačena tolerance

1392

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže

Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 84 Mše svataacute na letišti v Brně-

Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 65 1393

Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti In Perspektivy

21 (2009) s I 1394

Srv Setkaacuteniacute s akademickou obciacute ve Vladislavskeacutem saacutele Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta (z 27 zaacuteřiacute

2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 99 1395

Tamteacutež s 97 1396

Srv BENEDIKT XVI Caritas in veritate (encyklika o integraacutelniacutem rozvoji v laacutesce a pravdě z 29 června 2009)

9 (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009) 1397

Srv Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele

Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 33-

34 1398

Srv tamteacutež s 34 1399

Tamteacutež s 33 1400

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže

Benedikta XVI s 85 1401

Tamteacutež 1402

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca

217

rozdiacutelů či kulturniacute pluralita1403

Inspirujiacuteciacute silou přitom pro křesťany zůstaacutevaacute moc laacutesky

Kristovy1404

542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života

Na celou naši ekumenu se Benedikt XVI obraacutetil s otaacutezkou bdquoCo může evangelium řiacuteci

Českeacute republice a samozřejmě takeacute celeacute Evropě v dnešniacute době jež nevyznačuje tolika pohledy

na světldquo1405

Takto formulovanaacute otaacutezka naacutes přitom v prveacute řadě staviacute před nutnost uvědomit si

jakaacute je povaha samotneacuteho evangelia ktereacute nelze ztotožnit s ideologiiacute1406

Pro pochopeniacute toho co

evangelium znamenaacute se musiacuteme zaměřit na jeho bdquouacutestředniacute pravduldquo kterou zcela v souladu

s reformačniacutem důrazem na Mitte des Schriftes je poselstviacute o Ježiacuteši Kristu jako o tom kdo přinaacutešiacute

spaacutesu K teacuteto pravdě miacuteřiacute veškeraacute evangelizace a pastorace jednaacute se o rozhodujiacuteciacute kriteacuterium

v procesu uzdravovaacuteniacute ran minulyacutech roztrženiacute1407

Nakolik je pravda o Ježiacuteši Spasiteli vyznaacuteniacutem viacutery spojuje naacutes křesťany dohromady

Společně totiž sdiacuteliacuteme předevšiacutem bdquoradost z viacutery a dějinnou zodpovědnost vůči současnyacutem

vyacutezvaacutemldquo1408

Jestliže křesťanskaacute viacutera tkviacute v setkaacuteniacute s Kristem jako bdquoživou Osobou kteraacute daacutevaacute

životu novyacute rozměrldquo1409

pak takeacute křesťanskeacute poslaacuteniacute nachaacuteziacute sveacute jaacutedro v tom bdquopovzbuzovat

muže a ženy k zaacutesadniacutemu obraacuteceniacute ktereacute vyplyacutevaacute ze setkaacuteniacute s Kristem a uacutestiacute do noveacuteho života

v milostildquo1410

Solus Christus ukřižovanyacute a zmrtvyacutechvstalyacute je spolehlivaacute Naděje kterou křesťaneacute

jsou povolaacuteni hlaacutesat a dosvědčovat lidstvu1411

Živaacute vzpomiacutenka na svateacuteho Vaacuteclava kterou Božiacute lid v našiacute zemi uchovaacutevaacute ve sveacute paměti

je přiacuteležitostiacute ke staacutele noveacutemu odkryacutevaacuteniacute hloubky křesťanskeacute svatosti vytrvale

a věrně naacutesledovat Krista1412

Svatost je univerzaacutelniacutem povolaacuteniacutem všech pokřtěnyacutech1413

Přitom

jejiacute cesta je uacutezkaacute a spočiacutevaacute ve ztraacutetě vlastniacuteho života pro Krista (srv Mt 1625) v osobniacutem

naacutesledovaacuteniacute Ježiacuteše kteryacute jde s křiacutežem obětovat saacutem sebe bdquojako vyacutekupneacute za mnoheacuteldquo (Mk 1045) a

daacutevaacute naacutem přiacuteklad abychom bdquošli v jeho šleacutepějiacutechldquo (1Pt 221) Svět očekaacutevaacute od křesťana

předevšiacutem důvěryhodnost jako formu života jež odpoviacutedaacute principům viacutery ktereacute vyznaacutevaacute

Svatost křesťana pak spočiacutevaacute v jeho průzračnosti v tom že nezakryacutevaacute Božiacute světlo bdquonevynaacutešiacute

1403

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1404

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1405

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI s 84 1406

Srv tamteacutež s 85 1407

Srv tamteacutež s 84 1408

BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1409

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Poselstviacute papeže Benedikta XVI mlaacutedeži (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt

XVI v Českeacute republice s 115 1410

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI s 85 1411

Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1412

Srv Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice s 112 1413

Srv Lumen gentium 40

218

saacutem sebe nyacutebrž nechaacutevaacute skrze sebe prosviacutetat Bohaldquo1414

vždyť svatiacute jsou vyacutemluvnyacutem znameniacutem

Kristovy slaacutevy1415

Horizontem křesťanskeacuteho životniacuteho svědectviacute zůstaacutevaacute mučednictviacute jak

doklaacutedaacute nejen přiacuteběh svateacuteho Vaacuteclava ale teacutež ostatniacutech Kristovyacutech přaacutetel svědků viacutery kteřiacute

svou věrnostiacute prozaacuteřili historii našiacute země1416

Oběť mučedniacuteků ovšem nevolaacute po nenaacutevisti a pomstě nyacutebrž živiacute touhu po odpuštěniacute a

miacuteru kteraacute jako ryziacute křesťanskyacute kořen je znameniacutem noveacute naděje1417

Z velkoryseacuteho přilnutiacute ke

Kristu jak to dokazujiacute všichni kdo trpěli pro evangelium pak současně vyvěraacute ochota a siacutela

nasadit se do zaacutepasu za důstojnost člověka a za jeho svobodu1418

Autentickaacute laacuteska jako dokonalaacute

podoba křesťanskeacuteho života se vždy projevuje jak ve vztahu k Bohu tak vůči bližniacutemu

543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Podařiacute-li se dostaacutet katolickeacute ciacuterkvi u naacutes uacutekolu kteryacute jiacute jako bdquokreativniacute minoritěldquo svěřila

uacutesty papeže univerzaacutelniacute ciacuterkev je jistě dlouhodobou vyacutezvou zvlaacuteště a v prveacute řadě pro českeacute

katoliacuteky1419

Co se tyacuteče českeacute ekumeny byla bezprostředniacute odezva na naacutevštěvu papeže

Benedikta spiacuteše shoviacutevavaacute Třebaže již předem od niacute naši nekatoliacuteci nic noveacuteho pro

ekumenismus v českyacutech zemiacutech neočekaacutevali postraacutedali pryacute konkreacutetniacute podnět k miacutestniacute

ekumenickeacute praxi1420

Řiacutemskyacute biskup jim na jednu stranu připadaacute jako ten kdo je v podstatě

bdquootevřenyacute ekumenismu a nechce praktickou spolupraacuteci brzditldquo1421

na druhou stranu však působiacute

rozhořčeniacute nenazyacutevaacute-li křesťanskaacute společenstviacute mimo katolickou ciacuterkev jako ciacuterkve nyacutebrž

praacutevě jako communities což je interpretovaacuteno jako děleniacute křesťanů bdquona prvniacute a druhou

kategoriildquo1422

Zřejmě se češtiacute křesťaneacute shodnou v tom že Evropa i naše země majiacute sveacute kořeny

v Kristově evangeliu a že se k nim je potřeba vracet prohlubovat je a očišťovat k hlubšiacutemu

dialogu s odkazem Benedikta XVI však staacutele braacuteniacute do velkeacute miacutery pouze ulpiacutevaacuteniacute na

vnějškovosti a přetrvaacutevajiacuteciacute ostražitost nekatoliacuteků nejen vůči papeži Ratzingerovi nyacutebrž

vzhledem k instituci papežstviacute jako takoveacute Řiacutemskaacute ciacuterkev ať již v jejiacutem čele stojiacute bdquolepšiacute nebo

horšiacute papežldquo (rozuměj Karol Wojtyła nebo Joseph Ratzinger) je i dnes některyacutemi evangeliacuteky

chaacutepaacutena jako instituce sevřenaacute bdquosvaacutetostněpraacutevnyacutem krunyacuteřemldquo kteraacute je bdquonereformovatelnaacuteldquo praacutevě

proto že v niacute uacutedajně suverenita Božiacuteho slova byla umenšena nekontrolovatelnou mociacute

1414

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI s 113 1415

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1416

Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv

Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha s 47 1417

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1418

Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1419

Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti JAJTNER P

Vyacuteznam naacutevštěvy Benedikta XVI (nejen) pro ekumenismus In Dialog Evropa XXI 1-2 (2010) s 54-57 Slova

papeže Benedikta XVI rok poteacute In Universum XX4 (2010) s 7-9 1420

Srv mtz Papež otevřenyacute ekumenismu (odpověď Joela Rumla synodniacuteho seniora ČCE) In Perspektivy 20

(2009) s III 1421

Tamteacutež (odpověď Pavla Černeacuteho předsedy ERC v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III 1422

Tamteacutež (odpověď Dušana Hejbala biskupa Starokatolickeacute ciacuterkve v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III

219

jednotlivce1423

Pozornost při setkaacuteniacute papeže s reprezentanty ekumeny se soustředila

na neverbaacutelniacute poselstviacute podle evangelickeacuteho faraacuteř E Vejnara řiacutemskyacute biskup ve sveacutem projevu

mluvil diplomaticky bdquoa zcela jistě i strategickyldquo Z atmosfeacutery celeacuteho střetnutiacute dyacutechala uacutedajně

deformace biblickeacute bezprostřednosti tradiciacute a vatikaacutenskou diplomaciiacute čiacutemž se jen dokaacutezalo že

jednota Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve s ostatniacutemi křesťany je velmi vzdaacutelenaacute1424

bdquoVelmi spornouldquo

zůstaacutevaacute v očiacutech evangeliacuteka uacutecta a pozornost ktereacute se projevujiacute při obdobnyacutech naacutevštěvaacutech papeži

samotneacutemu1425

a ktereacute patřiacute solo Deo a jeho slovu1426

Češtiacute evangeliacuteci by mohli v naacutezoru pontifika o tom že společenskyacute a naacuteboženskyacute rozměr

nestojiacute proti sobě nyacutebrž jsou povolaacuteny usilovat o harmonickou bliacutezkost v rozlišeniacute1427

spatřovat

potvrzeniacute teze Miloše Rejchrta kteryacute se domniacutevaacute že jemnějšiacute podobou bdquotriumfalistickeacuteho

konstantinismuldquo jakožto hlavniacuteho pokušeniacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes je praacutevě snaha přiveacutest zjm

staacutetniacute sektor ke kooperaci s ciacuterkviacute kteraacute sama sebe s uspokojeniacutem vniacutemaacute jako nositelku pravyacutech

hodnot1428

Na druhou stranu by ovšem evangelickaacute teologie v našiacute bdquokatolickeacute zemildquo mohla slova

papeže Benedikta o plodneacute a originaacutelniacute synteacuteze evangelia s jinyacutemi kulturniacutemi tradicemi přijmout

jako nabiacutedku k reflexi a rozhovorům o postaveniacute a uacuteloze ciacuterkve ve světě a to praacutevě v

raacutemci sekularizovaneacute postkonstantinskeacute a postmoderniacute společnosti1429

Namiacutesto dialogu však

zavlaacutedlo v českeacute ekumeně spiacuteše mlčeniacute a tak touha Pavla Černeacuteho aby se dosud posledniacute

papežskaacute naacutevštěva v Čechaacutech a na Moravě stala bdquopodnětem k duchovniacutemu ekumenismu a sdiacuteleniacute

Kristovy laacutesky všemi křesťanyldquo1430

zůstaacutevaacute i po letech spiacuteše nenaplněnyacutem přaacuteniacutem

1423

Srv VESELYacute J Zaacutesadně k naacutevštěvě papeže In Kostnickeacute jiskry 9428 (2009) s 1-2 1424

Srv VEJNAR E V neděli ve čtvrt na šest In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 2 1425

Srv ToP Papež ve Stareacute Boleslavi In Českyacute bratr 8511 (2009) s 35 1426

Srv MOLNAacuteR D Po papežově naacutevštěvě v Čechaacutech In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 4 1427

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1428

Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu 1429

Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 48 Přiacutekladem by mohl byacutet ekumenickyacute ohlas na

papežovu sociaacutelniacute encykliku tyacutekajiacuteciacute se přispěniacute ciacuterkve a křesťanskyacutech hodnot v integraacutelniacutem rozvoji lidstva kteryacute

bylo možno zaregistrovat např v německeacutem prostoru srv BENEDIKT XVI Die Liebe in der Wahrheit Die

Socialenzyklika bdquoCaritas in veritateldquo Oumlkumenisch kommentiert von Bischof Wolfgang Huber Metropolit

Aougustinos Labardakis Erzbischof Robert Zollitsch Freiburg im Breisgau Herder 2009 1430

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla Černeacuteho

předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 83

220

6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO

POSLAacuteNIacute KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ

Jednota jež je Božiacute vůliacute kterou maacuteme miacutet v ekumenismu na zřeteli jako ciacutel neniacute

myslitelnaacute jinak než jako uacutečast na trojjedineacute jednotě Božiacute z niacutež povstaacutevaacute ciacuterkev tajemně ndash

svaacutetostně ndash anticipujiacuteciacute jednotu celeacuteho lidskeacuteho rodu s Bohem Bezprostředniacute spojitost ciacuterkve

s působeniacutem Boha kteryacute se ve světě zjevuje jako pro spaacutesu člověka z laacutesky jednajiacuteciacute Trojice

osob naacutes přivaacutediacute k poznaacuteniacute že jednota křesťanů neniacute v prveacute řadě probleacutemem nyacutebrž ve sveacute

podstatě představuje tajemstviacute1431

Zatiacutemco probleacutem (πρόβλημα) je bdquopřed-hozenldquo našiacutem

zrakům a my jej můžeme uchopit dospět k jeho pochopeniacute a ziacuteskat si tak nad niacutem v různeacute miacuteře

kontrolu tajemstviacute (μυστήριον) se oteviacuteraacute jen očiacutem viacutery což a priori vylučuje jeho

strumentalizaci ze strany člověka Tajemstviacute se nelze zmocnit analyacutezou ono samo se však nabiacuteziacute

jako realita do niacutež smiacuteme vstoupit a jiacutež můžeme byacutet přetvořeni bdquoTiacutemto tajemstviacutem je Kristus ndash

přesněji Kristova vůle ohledně dějin spaacutesy kterou napřiacuteč časem uskutečňuje ciacuterkevldquo1432

Ciacuterkev

jež sdružuje vjedno učedniacuteky za ktereacute se Kristus modliacute a pro ktereacute umiacuteraacute zůstaacutevaacute pak sama

tajemstviacutem ktereacute neuchopujeme my ale ktereacute se cele zmocňuje naacutes1433

vždyť ona je bdquov Kristu

jakoby svaacutetostldquo1434

O ciacuterkvi nelze hovořit bez tajemstviacute Krista do něhož pronikaacuteme diacuteky Duchu

Svateacutemu a rovněž jejiacute jednota je tajemstviacutem do ktereacuteho ji podle vůle sveacuteho neustaacutele uvaacutediacute jejiacute

Paacuten1435

Dnes můžeme byacutet na jedneacute straně svědky toho bdquojak se z mysliacute křesťanů vytraacuteciacute vědomiacute

mystickeacute dimenze jednoty kteraacute je bezpochyby hlubšiacute a podstatnějšiacute než všechny ekumenickeacute

počiny a aktivityldquo1436

na druheacute straně lze však jen s obdivem sledovat jak duchovniacute rozměr

jednoty patrnyacute kupřiacutekladu v životě a působeniacute ekumenickyacutech mnišskyacutech komunit zůstaacutevaacute

neustaacutele aktuaacutelniacute a inspirujiacuteciacute1437

S neklidem registrujeme množstviacute nevyřešenyacutech

ekumenickyacutech probleacutemů v otaacutezkaacutech věrouky či pastorace a současně bolestně prožiacutevaacuteme jak

ztroskotaacutevaacute uacutesiliacute budovat jednotu pouze na vyacutesledku našich dohod jak jednota unikaacute našim

snahaacutem Přesto jsme do niacute jako do sameacuteho centra boholidskeacuteho tajemstviacute ciacuterkve ktereacute k naacutem

přichaacuteziacute a ktereacute již zakoušiacuteme ve společenstviacute života a modlitby pozvaacuteni vstoupit

Jednota křesťanů ovšem neniacute nepostřehnutelnou veličinou vznaacutešejiacuteciacute se nepozorovatelně

v eacuteteru jak by se snad dalo na zaacutekladě dosud použiteacuteho slovniacuteku usuzovat Jednota kteraacute se rodiacute

1431

Srv GARRAPUCHO F Alcuni tratti della spiritualitagrave ecumenica come cammino verso la santitagrave In VETRALI

T (ed) La santitagrave terreno di unitagrave (Quaderni di Studi Ecumenici 18) Venezia Istituto di Studi Ecumenici S

Bernardino 2008 s 207 1432

VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme Tournai Casterman 1961 s 155 1433

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 27 1434

Lumen gentium 1 1435

bdquoNehleď tedy na naše hřiacutechy ale na viacuteru sveacute ciacuterkve a podle sveacute vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotěldquo

(Mešniacute řaacuted In Českyacute misaacutel s 461) 1436

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 235 1437

Jako přiacuteklady za všechny zde jmenujme komunity ve francouzskeacutem Taizeacute italskeacute Bose či německeacutem

Niederalteich srv KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwusminazionaleit2006_10kasperhtm˃ [cit 05062013]

221

z poznaacuteniacute tajemstviacute společenstviacute laacutesky mezi Otcem a Synem (srv J 1726) se maacute staacutet

svědectviacutem Božiacute laacutesky k světu a to svědectviacutem ktereacute tento svět otevře směrem k viacuteře (srv J

1721) Svědectviacute neniacute možneacute přijmout pokud nedostane určitou podobu tvar proto ani jednotu

učedniacuteků si nelze představovat jinak než jako skutečnost kterou je možneacute postřehnout a zakusit

Jedině ti kdo viděli konkreacutetniacute podobu jednoty laacutesky prvniacutech křesťanů mohli zvolat bdquoHle jak se

milujiacuteldquo1438

Ciacuterkev jako společenstviacute ktereacute sjednocuje a kteryacutem proudiacute Božiacute laacuteska je viditelneacute a

současně vykazuje charakter skrytosti Podobně je každyacute křesťan povolaacuten aby svyacutem světlem

sviacutetil před lidmi (srv Mt 515) zatiacutemco jeho bdquoživot je skryt s Kristem v Bohuldquo (Ko 33)

bdquoDuch Svatyacute kteryacute siacutedliacute ve věřiacuteciacutech a naplňuje i řiacutediacute celou ciacuterkev vytvaacuteřiacute ono

podivuhodneacute společenstviacute věřiacuteciacutech a tak hluboce všechny v Kristu spojuje že je zdrojem jednoty

ciacuterkveldquo1439

Tato vyacutepověď 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu nejen potvrzuje kristocentrickou povahu

ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute učedniacuteků kolem sveacuteho Mistra a Paacutena (srv J 1313) ale teacutež

odhaluje uacutelohu Ducha kteryacute ke Kristu jako jednomu Paacutenu přivaacutediacute (srv 1K 123) Jednota

vyvěrajiacuteciacute z Ducha jenž jako Přiacutemluvce je darovaacuten učedniacutekům bdquoaby byl Otec oslaven v Synuldquo

(J 1413) O tomto Duchu jednoty pak viacuteme že naplňuje nejen celeacute Kristovo tělo ale teacutež každyacute

uacuted tohoto těla jednotlivě a svou laacuteskou působiacute bdquoaby v těle nedošlo k roztržce ale aby uacutedy shodně

pečovaly jeden o druhyacuteldquo (1K 1225)

Jednota křesťanů jako diacutelo Nejsvětějšiacute Trojice již přiacutemo ze sveacute povahy bytostně odkazuje

na tajemstviacute Božiacuteho života kteryacute se v Kristu zjevil (srv 1J 12) aby se ti kdo ho přijmou a uvěřiacute

v něho narodili z Boha a stali se Božiacutemi dětmi (srv J 112-13) Vychaacuteziacute-li jednota primaacuterně ze

sdiacuteleniacute Božiacuteho života těmi kdo jej přijali za sveacuteho Paacutena a Spasitele a kteřiacute nosiacute jeho jmeacuteno (srv

Sk 1126) ukazuje se že v raacutemci ekumenismu je namiacutestě otevřiacutet a rozvinout otaacutezku po tom jak

tento život v křesťanech zapouštiacute kořeny jak roste jak se staacutevaacute pravyacutem a jedinyacutem neochvějnyacutem

zdrojem jednoty učedniacuteků jejichž uacutekolem je aby byli poslaacuteni do světa (srv J 1716)

bdquoSpolečnyacute duchovniacute život je pro křesťanstvo na jeho cestě k jednotě konstitutivniacuteldquo1440

Z tohoto zjištěniacute vyplyacutevaacute nutnost ekumenicky reflektovat spiritualitu jako duchovniacute život kteryacute

naacutes do tajemstviacute jednoty s Bohem a mezi naacutemi staacutele hlouběji zasazuje a tak přivaacutediacute k jejiacute plnosti

Zaacutevěrečnou kapitolu našiacute praacutece tedy věnujeme vztahu ekumenismu a spirituality přičemž

jsme staacutele vedeni otaacutezkou po tom co dnes jako křesťaneacute v našiacute zemi maacuteme konat pro jednotu

Kristova těla K tomu je nejprve třeba zasadit otaacutezku spirituality do souvislosti uacutesiliacute křesťanů o

jednotu naacutesledně určit vyacutechodiska umožňujiacuteciacute diskurs o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo a nakonec

navrhnout jako horizont jednotliveacute prvky ktereacute by vyjadřovaly konkreacutetniacute naacuteplň takoveacuteto

spirituality

1438

TERTULIAacuteN Apologeticum 397 In PL 1468 1439

Unitatis redintegratio 2 1440

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 525

222

61Spiritualita v kontextu uacutesiliacute křesťanů o jednotu

Přinaacutešiacuteme-li do debaty pojem spirituality musiacuteme nejprve přiznat že zdaleka nejde o

bezprobleacutemovou zaacuteležitost natožpak o magickou formuli rozkličujiacuteciacute automaticky veškereacute

ekumenickeacute otaacutezky Samotneacute slovo bdquospiritualitaldquo ndash jak je možneacute se s niacutem dnes v širokyacutech a velmi

rozdiacutelnyacutech souvislostech setkat ndash se totiž vyznačuje mnohoznačnostiacute a jednoznačně mu neniacute

rozuměno ani v raacutemci jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic Přesto neniacute pochyb o tom že praacutevě

spiritualita patřiacute k pojmům do nichž se soustřediacute rozhodujiacuteciacute zkušenosti a očekaacutevaacuteniacute

současnosti1441

Všeobecně lze v současneacute době konstatovat rozšiacuteřenou vniacutemavost či snad přiacutemo zaacutejem

současneacuteho člověka vzhledem k tomu co přesahuje raacutemec jeho každodenniacuteho světa co odkazuje

ke skryteacutemu k tajemnu mnohdy jako k alternativě vůči skličujiacuteciacutemu materialismu Důvodem

přitom nemusiacute byacutet pouhaacute zvědavost Znovuobjevovaacuteniacute teacuteto dimenze může naopak pramenit

z touhy člověka hledat rozvinutiacute vlastniacute autentičnosti niternosti a svobody a jako takoveacute je pak

často spojeno praacutevě s pojmy jako bdquospiritualitaldquo bdquospirituaacutelniacuteldquo neboli duchovniacute ktereacute nezřiacutedka

charakterizuje obsah spiacuteše psychologizujiacuteciacute a synkretizujiacuteciacute Tato slova totiž v sobě zahrnujiacute

celou mnohdy i protichůdnou škaacutelu skutečnostiacute a jevů od zaacutejmu o okultismus přes vyacutechodniacute

meditaci bdquonoveacute duchovniacute proudyldquo až třeba po citlivost vůči transcendentniacutemu rozměru lidskeacute

zkušenosti1442

Kliacutečem umožňujiacuteciacutem vstup do zvlaacuteštniacuteho světa spirituality je zde mimořaacutednyacute

zaacutežitek kdy se člověk jakožto individuum ciacutetiacute byacutet uacutečasten atmosfeacutery kteraacute se mu za obvyklyacutech

podmiacutenek vymykaacute a kterou lze jen těžko vyjaacutedřit slovy Přestože samotneacute setkaacuteniacute s tajemstviacutem

může byacutet rozlišeno jako počaacutetek autentickeacute naacuteboženskeacute zkušenosti posvaacutetneacuteho pokud jde o

pojem spirituality je na miacutestě konstatovat že trpiacute nemalou miacuterou inflace Tento fakt je způsoben

praacutevě tiacutem že se spiritualita jeviacute jako vše-objiacutemajiacuteciacute pojem kteryacute zaacuteroveň postraacutedaacute moment

bližšiacuteho rozlišovaacuteniacute což může veacutest k apriorniacutemu postoji rezervovanosti chceme-li z něj učinit

vaacutežnyacute předmět zaacutejmu v raacutemci tak specifickeacute oblasti jiacutež je křesťanskyacute ekumenismus1443

Za dalšiacute těžkost by bylo možneacute považovat to že samotnyacute pojem bdquospiritualitaldquo je spjat

s prostřediacutem francouzskeacuteho katolicismu 17 stoletiacute v jehož raacutemci se pod označeniacutem spiritualiteacute

měl vyjaacutedřit osobniacute vztah člověka k Bohu s důrazem na jeho subjektivniacute straacutenku1444

Jineacute nežli

katolickeacute tradice hovořiacute o spiritualitě spiacuteše střiacutedměji ve vyacutechodniacutech ciacuterkviacutech se užiacutevaacute spiacuteše

termiacuten bdquoasketikaldquo nebo bdquomystikaldquo1445

v reformačniacutem prostřediacute se udomaacutecnilo označeniacute

bdquozbožnostldquo1446

třebaže dnes ani zde už bdquospiritualitaldquo neniacute něčiacutem zcela cizorodyacutem a naviacutec třeba i

1441

Srv HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt In Catholica 35 (1981) s 211 1442

Srv DE FIORES S bdquoSpiritualita soudobaacuteldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 913-915 1443

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 132-133 1444

Srv GRESHAKE G bdquoSpiritualitaumltldquo In RUH K et alii (ed) Handwoumlrterbuch religioumlser Gegenwartsfragen

Freiburg im Breisgau Herder 1986 s 444 1445

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 43 1446

Vedle zbožnosti jakožto praxis pietatis se v tuzemskeacutem evangelickeacutem milieu můžeme setkat rovněž s pojmem

bdquovnitřniacute životldquo ciacuterkevniacutech sborů srv KEŘKOVSKYacute P Uacutevahy nad současnou evangelickou zbožnostiacute In AA VV

Zbožnost Heršpice EMAN 2000 s 56-68 FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute MACEK O

Praxis pietatis haereticorum In TENTYacuteŽ (ed) Po vzoru Berojskyacutech Život a viacutera českyacutech a moravskyacutech evangeliacuteků

223

bdquokatolizujiacuteciacutemldquo1447

Ostražitost vůči spiritualitě zaseacutevaacute zvlaacuteště v křesťanstviacute reformačniacute tradice

přiacuteklon k subjektivizaci viacutery ve smyslu přiacutelišneacute zaměřenosti na to co se děje v lidskeacutem nitru na

oblast tyacutekajiacuteciacute se pouze bdquověciacute duchovniacutechldquo v protikladu ke skutečnostem tělesnyacutem materiaacutelniacutem

Naacutesledkem je pak logicky většiacute soustředěnost na zaacutekoutiacute vnitřniacuteho světa nežli pozornost vůči

potřebaacutem a nouzi ktereacute naacutes obklopujiacute což lze kriticky hodnotit poukazem na slova Piacutesma o tom

že křesťanskaacute zbožnost se maacute předevšiacutem projevovat službou (srv Jk 127) Vyacutetka je do jisteacute miacutery

opodstatněnaacute Omeziacuteme-li totiž spiritualitu jenom na provaacuteděniacute niternyacutech uacutekonů zbožnosti nebo

na zdokonalovaacuteniacute se v asketickyacutech cvičeniacutech může byacutet praacutevem na miacutestě obava že sklouzneme

ve bdquozbožnostniacute sebeukaacutejeniacuteldquo1448

či v pokušeniacute naacuterokovat si dary Božiacute milosti na zaacutekladě vlastniacute

dokonalosti Sklon k intelektualismu typickyacute svyacutem způsobem pro evangelickou tradici ovšem

na druheacute straně nefavorizuje ani moment tajemstviacute ke ktereacutemu oteviacuteraacute cestu křesťanskaacute

mystika1449

Naznačeneacute nesnaacuteze s pojmem poukazujiacute na nutnost jej vyjasnit Učiniacuteme tak v naději že

rozprava o spiritualitě v souvislosti s uacutesiliacutem o jednotu křesťanů neniacute podlehnutiacute bdquomoacutedniacutem

trendůmldquo ale naopak maacute sveacute opraacutevněneacute miacutesto že bdquonemlžiacuteldquo ani neodvaacutediacute pozornost od toho co

se může jevit a prezentovat na teacuteto cestě jako bezprobleacutemovějšiacute a současně naleacutehavějšiacute

potřebnějšiacute a opravdovějšiacute bdquoEkumenismus je všemi lidskyacutemi i moraacutelniacutemi požadavky natolik

zakořeněn v tajemneacutem plaacutenu Otcovy prozřetelnosti skrze Syna v Duchu že zasahuje do hlubin

křesťanskeacute spiritualityldquo1450

Na tomto miacutestě nepůjde o to popsat počaacutetky a nanejvyacuteš složityacute

vyacutevoj různyacutech podob spiritualit vaacutezanyacutech na jednotliveacute křesťanskeacute konfese Snahou bude

daleko spiacuteše afirmovat spojeniacute spirituality se samotnyacutem jaacutedrem křesťanskeacute viacutery a vyvodit z toho

důsledky pro ekumenickyacute proces v němž namiacutesto utvrzeniacute se v ohraničujiacuteciacutech protikladnostech

usilujeme o smiacuteřeniacute různosti v jednotě prameniacuteciacute praacutevě z živeacuteho ohniska viacutery

Našiacutem uacutekolem tedy bude nejprve objevit podstatneacute rysy křesťanskeacute spirituality poukaacutezat

na skutečnost že tato spiritualita nabiacuteraacute různeacute vyacuterazoveacute formy a zjistit jakou specifickou uacutelohu

spiritualita hraje a může hraacutet v oblasti ekumenismu zvlaacuteště pokud chaacutepeme jako jeho ciacutel

sjednoceniacute v pravdě viacutery

611 Spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho

Jakaacute je tedy autentickaacute křesťanskaacute spiritualita na jejiacutež ekumenickyacute vyacuteznam chceme

upozornit Co je kriteacuteriem teacuteto spirituality V zaacutesadě lze řiacuteci že jejiacute podstatneacute rysy můžeme

v předtolerančniacute a tolerančniacute době Praha Kalich 2008 s 160-284 SMOLIacuteK J Vnitřniacute život tolerančniacute ciacuterkve In

TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 47-58 1447

V prostřediacute německeacuteho evangelictviacute k tomu přispěl rozhodujiacuteciacute měrou dokument pracovniacute skupiny evangelickeacute

ciacuterkve kteryacute vznikl koncem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute a kteryacute vybiacutezel věřiacuteciacute sbory i celeacute ciacuterkve

k objevovaacuteniacute spirituality jako nediacutelneacute součaacutesti reformačniacuteho dědictviacute srv Evangelische Spiritualitaumlt Uumlberlegungen

und Anstoumlszlige zu einer Neuorientierung Vorgelegt von einer Arbeitsgruppe der Evangelischen Kirche in

Deutschland Guumltersloh Mohn 1980 V posledniacute době v tomto směru zazněly noveacute podněty a konkreacutetniacute naacutevrhy

zdůrazňujiacuteciacute typickeacute prvky bdquoevangelickeacute spiritualityldquo srv ZIMMERLING P Evangelische Spiritualitaumlt Wurzeln

und Zugaumlnge Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2003 1448

Srv FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute s 63 1449

Srv tamteacutež s 61 1450

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 25

224

načrtnout budeme-li primaacuterně vychaacutezet ze dvou veličin Božiacuteho slova a viacutery Jelikož v samotneacute

povaze Božiacuteho slova je aby jako semeno padlo do lidskeacuteho srdce a přineslo uacuterodu

(srv Mt 1318-23) můžeme za obsah spirituality v naacutevaznosti na Hans Urs von Balthasara

považovat Božiacute slovo ktereacute přijiacutemaacute a nechaacutevaacute v sobě rozezniacutet a rozvinout jeho nevěsta Tou je

v prveacute řadě ciacuterkev kteraacute je však tvořenaacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi subjekty universale in

rebus to jest in personis tedy Sponsa-Ecclesia přiacutetomnaacute v sponsa-anima1451

Slova kteraacute

Kristus rozseacutevaacute bdquojsou Duch a jsou životldquo (J 663) vždyť Duch je Daacuterce života a každyacute kdo

Kristova slova slyšiacute maacute život věčnyacute a bdquopřešel již ze smrti do životaldquo (J 524) K tomu aby se

Božiacute slovo stalo v člověku kteryacute je přijme principem života je ovšem zapotřebiacute viacutera Ježiacuteš totiž

nemluviacute saacutem od sebe nyacutebrž jako jednorozenyacute Syn ktereacuteho poslal do světa jeho Otec

(srv J 1410) Kristus přichaacuteziacute z Otcovy laacutesky k lidem aby jim přinesl život a to život v hojnosti

(srv J 1010) Kdo pak tento novyacute život působiacute je saacutem Duch (srv J 663) Oteviacuterat se s viacuterou

Ježiacutešovu slovu jako slovu Božiacutemu tedy znamenaacute že se ciacuterkev buduje jako společenstviacute věřiacuteciacutech

žijiacuteciacutech z Ducha Svateacuteho

Jestliže podepřeni křesťanskou tradiciacute chaacutepeme s Tomaacutešem Špidliacutekem spiritualitu ve

vlastniacutem slova smyslu jako synonymum pro bdquoduchovniacute životldquo a ten pak zase popisujeme jako

bdquopřiacutetomnost a činnost Ducha Svateacuteho v naacutesldquo1452

můžeme se odvolat na kategorie novozaacutekonniacuteho

zjeveniacute Jako přiacuteklad uveďme strhujiacuteciacute osmou kapitolu Pavlova Listu Řiacutemanům kteraacute popisuje

člověka vykoupeneacuteho Kristem ndash Božiacutem Synem ktereacuteho Otec poslal bdquoaby na lidskeacutem těle

odsoudil hřiacutechldquo (Ř 83) ndash jako toho kteryacute se neřiacutediacute vlastniacute vůliacute (srv 84) nyacutebrž nechaacutevaacute se veacutest

Duchem a bdquotiacutehne k tomu co je duchovniacuteldquo (85) Duch Svatyacute jenž bdquodaacutevaacute životldquo (810) kteryacute už

nepodleacutehaacute zaacutekonu bdquohřiacutechu a smrtildquo (82) přitom přebyacutevaacute v samotneacutem věřiacuteciacutem (srv 89) jak o

tom apoštol svědčiacute již dřiacuteve když řiacutekaacute plnyacute naděje bdquoBožiacute laacuteska je vylita do našich srdciacute skrze

Ducha Svateacuteho kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Ř 55) Nechat se jiacutem veacutest znamenaacute staacutet se Božiacutemi syny

smět volat k Bohu bdquoAbba Otčeldquo (815) nežiacutet podle vlastniacute vůle kteraacute vede ke smrti nyacutebrž

dosaacutehnout bdquoživot a pokojldquo (86) Duch pak kteryacute je bdquopřiacuteslib darů Božiacutechldquo (823) se v naacutes kdo

bdquospaseni v nadějildquo (824) v porodniacutech bolestech očekaacutevaacuteme vykoupeniacute sveacuteho těla modliacute a

přimlouvaacute za druheacute podle Božiacute vůle (srv 827) Adjektivum duchovniacute spirituaacutelniacute tedy nanejvyacuteš

vhodně vyjadřuje novost a kvalitu totality křesťanskeacute existence jako bdquotvůrčiacute proniknutiacute celeacuteho

lidskeacuteho života Božiacutem Duchemldquo1453

my jsme v Duchu a Duch je v naacutes1454

Zkušenost Ducha jak o niacute hovořiacute novozaacutekonniacute zjeveniacute neznamenaacute bdquospiritualismusldquo

vždyť Duch je křesťanům daacuten v siacutele udaacutelosti Kristova křiacuteže a zmrtvyacutechvstaacuteniacute diacuteky niacutež maacuteme

podiacutel na Božiacutem synovstviacute1455

Duch uvaacutediacute do Božiacuteho společenstviacute neboť tiacutem že vstupuje do

našeho lidskeacuteho ducha oživuje naacutes připojuje naacutes ke Kristovu vykupitelskeacutemu diacutelu a znovu naacutes

1451

Srv BALTHASAR HU VON Spiritualitaumlt In Geist und Leben 31 (1958) s 341 Jednotu teacuteto analogie

typickeacute pro pojetiacute ciacuterkevniacutech otců přitom vytvaacuteřiacute osoba Marie kteraacute je bdquopředobraz a dokonalyacute vzorldquo (Lumen

gentium 53) viacutery a laacutesky ciacuterkve nakolik bdquouvěřila že se splniacute to co jiacute bylo řečeno od Paacutenaldquo (L 145) a s laacuteskou

opatrovala jiacute svěřeneacute Božiacute Slovo 1452

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 17 1453

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 214 1454

Srv SCHLIER H Der Roumlmerbrief Freiburg im Breisgau ndash Basel ndash Wien Herder 1977 s 256 1455

Srv SCHMIDT HW Der Brief des Paulus an die Roumlmer Theologischer Handkomentar zum Neuen

Testament 6 Berlin Evangelische Verlagsanstalt 1972 s 135

225

sjednocuje s Bohem1456

Takto pojataacute spiritualita naacutes přivaacutediacute v prveacute řadě k trojičniacutemu jaacutedru

křesťanskeacute viacutery neboť se v niacute jednaacute o skutečnost rozviacutejeniacute života kteryacute je osobniacutem vztahem

k jedineacutemu Bohu jenž je Trojiciacute vzaacutejemně milujiacuteciacutech se osob Oživujiacuteciacute Duch kteryacute v naacutes

přebyacutevaacute je totiž Duchem Kristovyacutem (srv Ř 89) a zaacuteroveň teacutež Duchem bdquotoho kteryacute Ježiacuteše

vzkřiacutesil z mrtvyacutechldquo (Ř 811) tedy Otce Duch Svatyacute jako Duch ktereacuteho sdiacuteliacute Otec se Synem naacutes

přivaacutediacute k Bohu jako k Otci (srv Ga 46) a umožňuje naacutem poznat a vyznat Ježiacuteše jako Božiacuteho

Syna (srv 1K 123) Laacuteska k Ježiacuteši kteraacute je ovocem Ducha a projevuje se poslušnostiacute vůči jeho

slovu působiacute že Syn i Otec přichaacutezejiacute do nitra věřiacuteciacuteho aby si v něm učinili svůj přiacutebytek

(srv J 1423) Praacutevě inhabitatio tajemneacute přebyacutevaacuteniacute trojjedineacuteho Boha v srdci člověka je

rozlišujiacuteciacutem jaacutedrem křesťanskeacute spirituality bdquoPravzorem a posledniacutem důvodemldquo tohoto přebyacutevaacuteniacute

je přitom trinitaacuterniacute περιχώρησις totiž bdquotajemstviacute božskeacuteho způsobu milovaacuteniacute ktereacute spočiacutevaacute

v oblažujiacuteciacutem přebyacutevaacuteniacute Otce v Synu a v Duchu Syna v Otci a v Duchu Ducha v Otci a

Synuldquo1457

Jelikož uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice maacute laacuteska charakter věčneacuteho sebe-darovaacuteniacute a sebe-

přijiacutemaacuteniacute ve vztahu k druheacutemu je pak teacutež nejautentičtějšiacutem vyjaacutedřeniacutem spirituality extatickaacute

laacuteska jiacutež se člověk bdquozřiacutekaacute sebe sama aby tak ve sveacutem nitru směl hostit Nejvyššiacuteho a spolu s niacutem

i všechny jeho syny a dceryldquo1458

Spiritualita spojuje teologii s antropologiiacute jde o setkaacuteniacute Boha zjevujiacuteciacuteho se jako

společenstviacute třiacute osob a člověka kteryacute se svyacutem poznaacuteniacutem chtěniacutem a ciacutetěniacutem je do tohoto

společenstviacute zvaacuten Tiacutem jsou určeny dva stěžejniacute komponenty spirituality jiacutemž je objektivita

Božiacuteho pozvaacuteniacute a subjektivita jejiacuteho přijetiacute1459

Objektivniacute Božiacute přiacuteklon totiž vede subjektivně

člověka v jeho praktickeacutem a existenciaacutelniacutem postoji k ratifikaci spaacutesonosneacuteho Božiacuteho diacutela pro me

Samotnyacute novyacute život kteryacute se zrodiacute v srdci toho kdo pronesl sveacute bdquoanoldquo zachraňujiacuteciacute Božiacute laacutesce

se vyznačuje jednotou subjektivniacute a objektivniacute je spojeno v Duchu kteryacute nejen přebyacutevaacute

v člověku ale znaacute takeacute hlubiny Božiacute a umožňuje lidskeacutemu duchu jejich poznaacuteniacute (srv 1K 210)

Objektivniacute rovinu spirituality přitom představuje pro jednotlivce kromě samotneacuteho zjeveniacute

trojjedineacuteho Boha takeacute ciacuterkev a svět

Třebaže křesťanskaacute spiritualita odkazuje primaacuterně na subjektivniacute rozměr zkušenosti a

osobniacute rozhodnutiacute ndash Bůh mě stvořil jako jedinečnou osobu Kristus mě volaacute jmeacutenem a Duch

Svatyacute přebyacutevaacute v meacutem nitru ndash je duchovniacute skutečnost kterou prožiacutevaacutem komunikativniacute

povahy1460

Jejiacute sdiacuteleniacute mě přivaacutediacute do communio bratřiacute a sester obdobně jako když Paacuten svěřuje

Šavla s niacutemž se praacutevě setkal peacuteči damašskeacute ciacuterkve (srv Sk 96) Pouhyacute individuaacutelniacute zaacutežitek

kteryacute neuacutestiacute do společenstviacute Kristova těla aby v něm vydal plody služby lze jen stěžiacute poklaacutedat

za ryziacute obdarovaacuteniacute Duchem (srv 1K 127) Přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v podobě jeho darů v nitru

věřiacuteciacuteho vede zaacuteroveň k posiacuteleniacute ciacuterkevniacute κοινωνία to co je vnitřniacute nezůstaacutevaacute utajeno nyacutebrž

1456

Srv TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence Velehrad Refugium 2004 s

99-100 1457

POSPIacuteŠIL CV Cesty k trinitaacuterniacute spiritualitě In Teologickeacute texty 4 (2000) s 140-141 1458

Tamteacutež s 141 1459

Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo In RAHNER K (ed) Herders Theologisches Taschenlexikon 7 Freiburg

im Breisgau Herder 1973 s 117 1460

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 142

226

projevuje se tiacutem že vede k vnějšiacute jednotě1461

Křesťanskaacute spiritualita je ekleziaacutelniacute protože Duch

Svatyacute jako jejiacute princip v duši jednoho každeacuteho věřiacuteciacuteho jenž je jeho chraacutemem (srv 1K 316) je

zaacuteroveň Duchem kteryacute přebyacutevaacute bdquov Božiacutem domě jiacutemž je ciacuterkev živeacuteho Bohaldquo (1Tm 316)

Subjektivniacute odpověď Bohu daacutevaacute křesťan vždy jako uacuted Kristova těla

Křesťan je tedy ve sveacute podstatě πνευματικός ἄνθρωπος homo spiritualis Že tento

pojem můžeme označit za bdquoterminus technicus pro křesťanskou existencildquo1462

neznamenaacute že

definujeme křesťana v protikladu k tomu co neniacute duchovniacute povahy tedy ve vyhraněnosti či

přiacutemo odporu vůči tělu hmotě a naacutesledně pak ke světu Jakaacutekoliv forma gnosticismu či

manicheismu afirmujiacuteciacutech podřadnou uacutelohu hmotneacuteho světa a těla z něhož je nutneacute vyprostit

duši je spiritualitě založeneacute na křesťanskeacutem zjeveniacute ciziacute Když mluviacuteme o křesťanskeacutem životě

jako o postupneacutem bdquozduchovňovaacuteniacuteldquo1463

znamenaacute to že podstata noveacuteho stvořeniacute v Kristu

spočiacutevaacute v uvaacuteděniacute duše i těla do souladu s Duchem Kvalifikujeme-li křesťana jako bytost

duchovniacute vyjadřujeme tiacutem stěžejniacute vyacutepověď biblickeacute antropologie totiž že Duch zaklaacutedaacute

křesťanskou existenci jakožto život k Božiacute slaacutevě neboť opravdovaacute uacutecta Boha je možnaacute pouze bdquov

Duchu a v pravděldquo (J 423)

Duch je původcem života lidskeacute osoby nicmeacuteně současně prostupuje svět jako ten kdo

jej naplňuje a uspořaacutedaacutevaacute (srv Mdr 17) Duch Božiacute se nevaacuteže na nitro jednoho člověka na život

jednoho společenstviacute ba dokonce ani ne pouze na ciacuterkev nyacutebrž bdquovane kam chceldquo (J 38) Jako

takovyacute naacutes samotnyacute Duch Božiacute ponoukaacute nikoliv k tomu abychom před světem kteryacute je Božiacutem

stvořeniacutem utiacutekali nyacutebrž abychom v něm pracovali na jeho vysvobozeniacute a proměněniacute Vtěleniacutem

vstoupil Bůh do lidskyacutech dějin Kristus v němž bdquobylo stvořeno všechno na nebi a na zemi ndash svět

viditelnyacute a neviditelnyacuteldquo (Ko 116) svyacutem vykupitelskyacutem diacutelem přivaacutediacute celeacute stvořeniacute Otci aby na

konci byl bdquoBůh všecko ve všemldquo (1K 1528) Nechat do celeacuteho kosmu pronikat život Krista je

uacutekolem těch kdo se ve křtu k tomuto noveacutemu životu narodili Křesťansky miacuteněnaacute spiritualita

spolu s rozviacutejeniacutem osobniacuteho vztahu k Bohu ve společenstviacute viacutery jiacutemž je ciacuterkev zahrnuje postoj

zodpovědnosti za svět Měřiacutetkem tohoto našeho postoje přitom zůstaacutevaacute Otcova laacuteska vůči světu

(srv J 316)

Křesťanskaacute spiritualita je tedy pojmem komplexniacutem nakolik se snažiacute postihnout celek

tajemstviacute života vykoupeneacuteho člověka jakožto života viacutery a zkušenosti s Bohem Jako takovaacute

obsahuje prvky zbožnosti jimiž člověk ve viacuteře osobně odpoviacutedaacute na jemu adresovaneacute Božiacute slovo

uacutekony askeze ktereacute jej pro slyšeniacute slova majiacute staacutele leacutepe disponovat i mystickou zkušenost jako

milost poznaacuteniacute jež je plodem sjednoceniacute se s Bohem ktereacuteho se věřiacuteciacutemu může dostat1464

1461

Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt In KRAumlMER K ndash

PAUS A (ed) Die Weite des Mysteriums Christliche Identitaumlt im Dialog Freiburg im Breisgau Herder 2000 s

599 1462

Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo s 119 1463

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 52 1464

Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt s 594

227

612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit

Uvažujeme-li o křesťanskeacute spiritualitě jako o životě vykoupeneacuteho člověka kteryacute se

nechaacutevaacute přetvaacuteřet působeniacutem Ducha Svateacuteho v Božiacute přiacutebytek pak konstatujeme že stojiacuteme před

skutečnostiacute boholidskou Člověk žije duchovniacutem životem v siacutele Ducha Svateacuteho kteraacute mu

umožňuje aby Bohu staacutele novyacutem způsobem odpoviacutedal na jeho volaacuteniacute Božiacute povolaacuteniacute je přitom

jedinečneacute neboť Bůh zasahuje jednotlivou lidskou osobu uprostřed neopakovatelneacute dějinneacute

situace a každyacute křesťan žije z Božiacute milosti tajemstviacute viacutery určityacutem jemu vlastniacutem způsobem ke

ktereacutemu jej Bůh osobně volaacute Křesťanstviacute vychaacuteziacute nikoliv z teoretickyacutech principů nyacutebrž ze

setkaacuteniacute s Bohem a to v konkreacutetniacutech podmiacutenkaacutech života přičemž obsah křesťanskeacute viacutery (bdquoColdquo)

se sděluje a prožiacutevaacute skrze jistou naacuteboženskou zkušenost (bdquoJakldquo)1465

Tiacutem se pokud jde o

spiritualitu ohlašuje binomie jednoty a mnohosti přiacutetomnost jednoho Ducha se rozviacutejiacute

v mnohosti různyacutech forem křesťanskeacuteho života což naacutes již upozorňuje na možnou ekumenickou

implikaci pojmu spirituality1466

O křesťanskeacute spiritualitě je tedy přiacuteznačneacute mluvit v množneacutem čiacutesle Kupřiacutekladu

v prostřediacute katolickeacute ciacuterkve koexistujiacute spirituality ktereacute odraacutežejiacute fakt různosti životniacutech stavů

(laickaacute kněžskaacute řeholniacutehellip) a jejich specifikaciacute (manželskaacute dieceacutezniacute spiritualita vyjadřujiacuteciacute

charisma zakladatele určiteacute řeholniacute rodiny jako např sv Benedikta Františkahellip) ale odpoviacutedajiacute

teacutež mnohosti jednotlivyacutech skupin jichž jsou věřiacuteciacute součaacutestiacute (hnutiacute v ciacuterkvi profesehellip)1467

Na

rozmanitost spiritualit přitom nemůžeme poukazovat pouze jako na vyacutesledek našeho

empirickeacuteho zkoumaacuteniacute různyacutech typů duchovniacuteho života Jejiacutem zaacutekladem je život sameacuteho Boha

Jedineacuteho v Trojici1468

Množstviacute křesťanskyacutech spiritualit je uacutezce spjato s rozmanitostiacute darů

Ducha (srv 1K 124-11) jež majiacute za ciacutel budovat ciacuterkev Kristovo tělo a přispiacutevat k tomu

abychom bdquovšichni dosaacutehli jednoty viacutery a poznaacuteniacute Syna Božiacuteho a tak dorostli zraleacuteho lidstviacute

měřeno miacuterou Kristovy plnostildquo (Ef 413) Přestože zmiacuteněnaacute legitimniacute pluralita poukazuje na to

jak se Božiacute slovo z moci Ducha Svateacuteho bdquoinkarnujeldquo do lidskyacutech souvislostiacute (vždyť již v Noveacutem

zaacutekoně jinak žije svůj vztah ke Kristu Petr jinak Jan Pavel či Jakubhellip) nesmiacute na druhou stranu

tento pestrobarevnyacute spirituaacutelniacute vějiacuteř zastiacutenit fundamentaacutelniacute křesťanskou pravdu že totiž

v důsledku křtu již neniacute rozdiacutel mezi Řekem a Židem obřezanyacutem a neobřezanyacutemhellip bdquoale všechno

a ve všech [je] Kristusldquo (Ko 311) To znamenaacute že mnohost naacuteboženskeacute zkušenosti je

1465

Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer

Theologie In Una sancta 34 (1979) s 111 1466

Srv HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene In Oumlkumenischer Rundschau 51 (2002) s 56 1467

O spiritualitaacutech v pluraacutelu můžeme hovořit takeacute pokud jde napřiacuteklad o prameny spiritualit (biblickaacute

patristickaacutehellip) a o jejich teologickeacute důrazy (kristocentrickaacute mariaacutenskaacutehellip) ale teacutež ve smyslu chronologickeacutem

(středověkaacute novověkaacutehellip) a geografickeacutem (španělskaacute francouzskaacute českaacutehellip) srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo In In

DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality s 905 V naacutevaznosti na posledně jmenovanyacute okruh

připomeňme že kupřiacutekladu samotneacute studium otaacutezky bdquočeskeacute spiritualityldquo vyžaduje širokyacute ekumenickyacute zaacuteběr nakolik

jeho ciacutelem je zachytit bdquopostupneacute zakořeněniacute Ducha svateacuteho v českeacutem naacuterodě projevujiacuteciacute se osobityacutem liturgickyacutem

spirituaacutelniacutem a modlitebniacutem životemldquo (AMBROS P Českaacute spiritualita s 15) Duchovniacute pohled na dějiny bez něhož

nelze tento tvůrčiacute proces Ducha Svateacuteho v naacuterodě vyjaacutedřit naacutem uklaacutedaacute celistvost a varuje před jednostrannostiacute

bdquoK identitě naacuteroda patřiacute v jednotě všechno co bylo Je proto potřeba umět zachytit prozřetelnost ve všemldquo

(ŠPIDLIacuteK T Cesty českeacute teologie In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 11) 1468

Srv ALTRICHTER M Kraacutetkeacute dějiny křesťanskeacute spirituality Olomouc Refugium 2013 s 9-10

228

srozumitelnaacute pouze chaacutepeme-li ji ve vztahu k jednotiacuteciacutemu vyacutechodisku našiacute viacutery ndash k jednomu

Paacutenu1469

Pro všechny formy křesťanskeacute spirituality je společnyacute jejich zaacuteklaacutedajiacuteciacute vztah ke Kristu

nakolik je pravdou že Duch Svatyacute vede vykoupeneacute k tomu aby žili jako Božiacute synoveacute

(srv Ř 814) a brali tak na sebe staacutele dokonaleji podobu jedineacuteho Božiacuteho Syna Ježiacuteše Krista

Avšak podobně jako nejsme schopni rozumem najednou a bez specifickyacutech akcentů proniknout

celek tajemstviacute Božiacuteho Syna v němž bdquojsou skryty všechny poklady moudrosti a poznaacuteniacuteldquo

(Ko 23) tak dostaacutevaacute takeacute naacutesledovaacuteniacute Krista v duchovniacutem životě konkreacutetniacute formu odpoviacutedajiacuteciacute

viacutece jednomu či druheacutemu aspektu Kristova tajemstviacute Ježiacutešova samota v Getsemanech jeho

opuštěnost na křiacuteži proměněniacute na hoře okamžiky kdy veřejně hlaacutesaacute evangelium ndash to vše mohou

byacutet přiacuteklady uacutestředniacutech bodů jednotlivyacutech spiritualit kolem nichž se jako kolem sveacuteho

stavebniacuteho principu uspořaacutedaacutevaacute a rozviacutejiacute totalita křesťanskeacute viacutery1470

V kontextu rozděleneacuteho křesťanstva spiritualita nabiacuteraacute určitaacute konfesniacute specifika

Hovořiacuteme proto o bdquokonfesně raženyacutech spiritualitaacutechldquo1471

jimiž jsou např katolickaacute1472

pravoslavnaacute1473

evangelickaacute1474

anglikaacutenskaacute1475

evangelikaacutelniacute1476

či pentekostaacutelniacute1477

Podle

německeacuteho ekumenika benediktyacutena Gerharda Vosse souvisiacute jejich utvaacuteřeniacute se vzaacutejemnyacutem

proliacutenaacuteniacutem třiacute faktorů jež můžeme shrnout do termiacutenů traditio confessio a intentio1478

Viacutera

komunikovanaacute živou tradiciacute (traditio) je spojena s konkreacutetniacute zkušenostiacute společenstviacute viacutery tedy

ciacuterkve v jejiacutemž raacutemci se vyjadřuje určityacutem druhem liturgie diakonie etc Projevy žiteacute viacutery jež

tvořiacute součaacutest spirituality souvisejiacute s vyznaacuteniacutem (confessio) k němuž se to ktereacute společenstviacute

hlaacutesiacute což maacute za naacutesledek že v praxi i zbožnosti najdeme vyjaacutedřenou nauku1479

Jakožto intentio

konfesniacute spiritualita vyjadřuje celkoveacute zaměřeniacute a perspektivu předaacutevaneacute viacutery tedy specifickyacute 1469

Srv BOUYER L Einfuumlhrung in die christiche Spiritualitaumlt Mainz Matthias Gruumlnewald 1965 s 33 1470

Srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo s 907 1471

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 58 1472

Srv AUMANN J Křesťanskaacute spiritualita v katolickeacute tradici Praha Karolinum 2000 1473

Srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar South Canaan 2002 ŠPIDLIacuteK T bdquoPravoslavnaacute spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute

k vyacutechodu s 186-225 1474

Srv JEPSEN M (ed) Evangelische Spiritualitaumlt heute Mehr als ein Gefuumlhl Kreuz Stuttgart 2004

Celistvějšiacute reflexe evangelickeacute konfesniacute spirituality je přitom předevšiacutem vyacutesadou luterskyacutech teologů srv HANSON

B A Graceful Life Lutheran Spirituality for Today Minneapolis Augsburg Fortress 2000 KRECH H ndash HAHN

U (ed) Lutherische Spiritualitaumlt ndash lebendiger Glaube im Alltag Hannover 2005 Přesto jsou k dispozici i pohledy

na spiritualitu v pojetiacute reformovaneacute tradice srv RICE HL Reformed Spirituality An Intorduction for Belivers

Louisville WestminsterJohn Knox Press 1991 1475

BOUYER L Orthodox Spirituality and Protestant and Anglican Spirituality Minnesota Winston Press 1969

s 99-168 1476

Srv GORDON JM Evangelical Spirituality From the Wesleys to John Stott London SPCK 1991 1477

Srv LAND SJ Pentecostal Spirituality A Passion for the Kingdom New York Continuum International

Publishing Group 1993 1478

Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer

Theologie s 118-121 1479

Tento aspekt je obzvlaacuteště silnyacute v protestantskeacutem prostřediacute v němž zbožnost je předevšiacutem existenciaacutelniacute vztah ke

spraacutevně pochopeneacutemu evangeliu tak jek ho představujiacute reformačniacute vyznaacuteniacute bdquoZbožnost našich sborů až dodnes byla

formovaacutena důrazy reformačniacutech konfesiacute zda a jak se tyto důrazy uplatňovaly tak v životě je otaacutezka druhaacute avšak

jejich existence v povědomiacute evangelickeacuteho lidu trvaacute Jakaacutekoli zmiacutenka jež by snižovala v kaacutezaacuteniacute spaseniacute v Kristu jež

by zapochybovala o věčneacutem životě jež by snižovala vyacuteznam Piacutesma v našich sborech naraziacuteldquo (SMOLIacuteK J Vyacuteznam

konfese dnes In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 187)

229

uacutehel pohledu ze ktereacuteho se daneacute společenstviacute ciacuterkve k tajemstviacute viacutery vztahuje střed kteryacute je

kliacutečem k interpretaci

613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute

Skutečnost že existuje množstviacute spiritualit v konfesniacutem smyslu ovšem nelze ještě samo

o sobě přijmout jako vyacuteraz pluriformniacuteho působeniacute jednoho a teacutehož Ducha Svateacuteho Tyto formy

spirituality třebaže se všechny označujiacute jako bdquokřesťanskeacuteldquo přece vznikly v důsledku rozkolů

k nimž došlo ve značneacute miacuteře nikoliv bez viny lidskeacuteho hřiacutechu Rovněž naacutesledneacute utvaacuteřeniacute

konfesně specifickyacutech spiritualit bylo doprovaacutezeno profilaciacute konfesniacutech identit kdy

zdůrazňovaacuteniacute propriiacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic probiacutehalo v atmosfeacuteře vzaacutejemneacuteho

vymezovaacuteniacute ohraničovaacuteniacute a vylučovaacuteniacute

Již naše vlastniacute zkušenost jakoby naacutem dosvědčovala že je to praacutevě oblast spirituality

přesněji praxe duchovniacuteho života v niacutež na naacutes rozděleniacute doleacutehaacute nejmarkantnějšiacutem způsobem1480

Stačiacute jen uacutečast na bohoslužbaacutech a liturgickyacutech shromaacutežděniacutech jednotlivyacutech ciacuterkviacute abychom

postřehli jak velmi se od sebe lišiacute napřiacuteklad uacutekony zbožnosti nebo řeč naacuteboženskyacutech symbolů

To co bude typickeacute pro katoliacuteka (znameniacutem křiacuteže počiacutenaje a oslavou Božiacuteho těla či mariaacutenskou

pobožnostiacute konče) vyvolaacute v evangeliacutekovi pocit odcizeniacute obavy či rovnou pohoršeniacute jež pouze

umocniacute jeho přiacutekreacute odmiacutetnutiacute toho co mu neniacute vlastniacute Reakce v opačneacutem přiacutepadě bude často

obdobnaacute Důvod je nasnadě staletiacute rozděleniacute bdquovytvořily v ciacuterkviacutech rozdiacutelně strukturovaneacute

duchovniacute světy s vlastniacutem způsobem života formami myšleniacute a styly ciacutetěniacuteldquo1481

V oblasti praxe

duchovniacuteho života se rozdiacutely jeviacute ještě jako mnohem zaacutevažnějšiacute nežli je tomu na rovině

dogmatickeacute Co totiž teologie pojmenovaacutevaacute jako naukovyacute rozdiacutel bdquoje ve spiritualitě zakoušeno

jednotlivyacutem křesťanem na osobniacute uacuterovnildquo1482

Nahleacutedneme-li do dějin daacuteme nejspiacuteše za pravdu Walteru Kasperovi kteryacute dokonce

tvrdiacute že bdquodo jisteacute miacutery jsou rozdiacutelnaacute pojetiacute spirituality důvodem pro rozděleniacute křesťanstvaldquo

jelikož bdquorůzneacute formy jak žiacutet křesťanskou viacuteru se vzdaacutelily a odcizily natolik že vedly

k vzaacutejemneacutemu nepochopeniacute a tudiacutež k rozkoluldquo1483

V přiacutepadě obou velkyacutech ciacuterkevniacutech schizmat

11 a posleacuteze 16 stoletiacute tedy při roztržce mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem a v době rozděleniacute zaacutepadniacute

ciacuterkve za časů reformace byly ve hře nikoliv vyacutelučně věroučneacute spory o jednotliveacute člaacutenky viacutery

nyacutebrž spolu s nimi teacutež mnoheacute faktory řekněme bdquone-dogmatickeacuteldquo tyacutekajiacuteciacute se často praacutevě způsobu

vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacutery v životě Roztržce s Vyacutechodem předchaacutezel postupnyacute proces

odcizovaacuteniacute kteryacute měl sveacute důvody v odlišnosti kultur a mentalit v rozdiacutelnyacutech důrazech

teologickyacutech i liturgickyacutech Nelze ignorovat že ani samotnyacute věroučnyacute probleacutem Filioque zrcadliacute

teacutež rozdiacutelnost spiritualit uvědomiacuteme-li si naviacutec jak intimně se na Vyacutechodě teologie a duchovniacute

1480

bdquoVe sveacutem důsledku se mohou rozdiacutely souvisejiacuteciacute s každodenniacutem životem a rituaacutely projevit jako mnohem většiacute

než celaacute snaha o dogmatickeacutem sjednoceniacuteldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek

teologa II s 78) 1481

HUumlTTENBUumlGEL J Oumlkumenische Spiritualitaumlt In Una sanctam 31 (1976) s 130 1482

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 57 1483

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr Oumlkumene s 208

230

život proliacutenajiacute V přiacutepadě reformace vidiacuteme jak u kořene věroučneacute otaacutezky o ospravedlněniacute stojiacute

praacutevě osobniacute existenciaacutelniacute zkušenost viacutery Martina Luthera jejiacutemž vyacutechoziacutem bodem byla ryziacute

spirituaacutelniacute otaacutezka Jak mohu dosaacutehnout milostiveacuteho Boha1484

Odpustkovaacute praxe kteraacute

reformaacutetora vedla k veřejneacute kritice ciacuterkve pak patřiacute svou povahou opět do oblasti naacuteboženskeacute

praxe forma zbožnosti musiacute přece odpoviacutedat evangeliu o Božiacute milosti přijateacute viacuterou

Z toho co jsme řekli vysviacutetaacute že samotnou tezi bdquoSpiritualita sjednocujeldquo nelze

v ekumenismu aplikovat zcela bez rozlišeniacute1485

Různeacute konfesniacute spirituality totiž nebezpečiacute

rozděleniacute nesou jakoby v sobě Opraacutevněně se lze naviacutec domniacutevat že rozdiacutely v konfesniacutech

spiritualitaacutech působiacute mnohdy spiacuteše jako inhibitor dosaženeacuteho konsensu v oblasti nauky viacutery jak

to doklaacutedaacute recepce či mnohdy spiacuteše ne-recepce vyacutesledků teologickyacutech dialogů v životě ciacuterkviacute a

věřiacuteciacutech Tyteacutež formulace ekumenickyacutech dohod jsou v kontextu různyacutech spiritualit přijiacutemaacuteny

odlišně anebo nepřijiacutemaacuteny vůbec nakolik jsou vniacutemaacuteny jako potenciaacutelniacute nebezpečiacute vyvlastněniacute

těch forem spirituality ktereacute bytostně poklaacutedaacuteme jako piliacuteře vlastniacute identity Tomaacuteš Špidliacutek

poklaacutedal za ekumenicky nosnou takovou formu jednoty k niacutež se dochaacuteziacute bdquona zaacutekladě neustaacuteleacuteho

hledaacuteniacute pravyacutech projevů Ducha a jejich oceněniacute podle osobniacute duchovniacute zralosti toho u něhož se

projevujiacuteldquo1486

Autentickaacute působeniacute Ducha v člověku kteraacute vždy tiacutehnou k jednotě je totiž

zapotřebiacute neustaacutele zkoumat a odlišovat od těch prvků spiritualit ktereacute nesou stopy stareacuteho

člověka v naacutes

Ruskyacute teolog Pavel Evdokimov si sveacuteho času povzdechl že hlavniacute slabostiacute ekumenismu

je bdquože nezpiacutevaacute ale mluviacute a diskutujeldquo1487

což se projevuje ekumenickyacutem deficitem v oblasti

liturgie Jinak řečeno v ekumenickeacutem bdquouacutesiliacuteldquo se zapomiacutenaacute na to že samotnaacute teologickaacute reflexe

je vždy již theologia secunda že totiž myšleniacute (Denken) o Božiacutech věcech se rodiacute z děkovaacuteniacute

(Danken)1488

Je mimo pochybnost že pro ekumenickyacute pokrok hrajiacute teologickeacute rozhovory

vedouciacute ke konvergenci a dogmatickeacutemu konsensu roli nenahraditelnou Současně jsme však

staacutele naleacutehavěji stavěni do pozice v niacutež si uvědomujeme že bdquoveškeraacute teologickaacute praacutece se mine

uacutečinku bude-li abstrahovat od spirituaacutelniacuteho kontextu dějinnyacutech vyacuterazovyacutech forem viacuteryldquo1489

Co z toho vyplyacutevaacute pro vzaacutejemnyacute vztah ekumenismu a spirituality Jako zvlaacutešť nutneacute se

podle naacutes jeviacute tři prvky nejprve je třeba přijmout že křesťanskaacute viacutera je pro jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho

vždy spojena s konkreacutetniacute životniacute praxiacute jež je naviacutec spjata s určitou podobou konfesniacute spirituality

a že tudiacutež ani v oblasti ekumenismu nestačiacute pouze definovat a vyhlaacutesit věroučnou shodu tyacutekajiacuteciacute

se určiteacuteho člaacutenku viacutery V tomto smyslu jako požadavek platiacute že bdquoDosaženyacute konsens musiacute miacutet

1484

Srv BENEDIKT XVI Ansprache bei dem oumlkumenischen Gottesdienst Augustinerkloster Erfurt 23 September

2011 [online] [cit 8 2 2013] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2011septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20110923_augustinian-convent-erfurt_gehtmlgt 1485

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 209 1486

ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2004 s 115 1487

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 271 1488

VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer Theologie

s 117 1489

Tamteacutež s 112-113

231

sveacute vyjaacutedřeniacute takeacute v bohoslužebneacutem životě strukturaacutech a ethosu jednotlivyacutech ciacuterkviacuteldquo1490

To co

se na prvniacute pohled může jevit věřiacuteciacutem jako cizorodeacute musiacute byacutet objeveno jakožto komplementaacuterniacute

vyacutesledek působeniacute jednoho a teacutehož Ducha ktereacuteho již zakoušiacutem praacutevě ve sveacutem životě1491

Teprve tehdy je-li možneacute konsensus bdquozažiacutetldquo oteviacuterajiacute se noveacute prostory v nichž může působit

Duch a novaacute skutečnost začne hraacutet svoji roli v dějinaacutech spaacutesy1492

Důležitost spirituality se však zdaleka neomezuje pouze na okamžik aplikace vyacutesledku

ekumenickyacutech dialogů nyacutebrž je určujiacuteciacute pro proces vzaacutejemneacuteho sbližovaacuteniacute jako takovyacute Celeacute

toto uacutesiliacute totiž spočiacutevaacute v bdquointerakci mezi žitou (gelebte) a hledanou (gesuchte) jednotou ve

viacuteřeldquo1493

Z toho vyplyacutevaacute že jako se snažiacuteme nachaacutezet jednotu pohnuti a vedeni Duchem

Svatyacutem tak i každyacute opravdovyacute projev křesťanskeacuteho života viacutery maacute svůj posledniacute zaacuteklad

v působeniacute teacutehož Utěšitele Žiacutet autentickyacute křesťanskyacute duchovniacute život již samo o sobě znamenaacute

staacutet se součaacutestiacute udaacutelosti jiacutež je Duchem-Tvůrcem vytvaacuteřena jednota ciacuterkve1494

Zde se ukazuje že

dialog jednotlivyacutech spiritualit je zvlaacutešť důležitou cestou ekumenismu nakolik znamenaacute

bdquonaslouchaacuteniacute a otevřeniacute se naacuteroku Ducha kteryacute promlouvaacute takeacute z rozdiacutelnyacutech podob

zbožnostildquo1495

bdquoČerpaacuteme-li ze spirituality čerpaacuteme z živeacute viacutery a společenstviacute spirituality je

společenstviacutem viacuteryldquo1496

Ryziacute projevy Ducha nestojiacute proti sobě nyacutebrž přivaacutedějiacute k jednotě

protože je to praacutevě osoba Ducha Svateacuteho jež mnoheacute spojuje vjedno Z tohoto pohledu je nutneacute

vzneacutest naleacutehavyacute požadavek aby každaacute podoba křesťanskeacute spirituality byla prožiacutevaacutena

ekumenicky zodpovědně

Za třetiacute je nutneacute vědomě a se všiacute peacutečiacute rozviacutejet skutečnost že ekumenismus jako takovyacute je

již formou křesťanskeacute spirituality jak to vystihl ve sveacute encyklice Jan Pavel II bdquoCelyacute život

křesťanů je charakterizovaacuten starostiacute o ekumenismus a křesťaneacute jsou povolaacuteniacute k tomu aby se jiacute

nechali jakoby přetvaacuteřetldquo1497

Je-li kliacutečovyacutem požadavkem křesťanskeacuteho života uveacutest po vzoru

1490

NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt In TENTYacuteŽ Oumlkumenisches Engagement und theologisches Erkennen Frankfurt am

Main Lang 1998 s 59 Přiacutekladem může byacutet tzv limskaacute liturgie kteraacute doprovaacutezela vypracovaacuteniacute dokumentu

konvergence o křtu eucharistii a uacuteřadu v r 1982 a kteraacute došla sveacute obliby nejen při valnyacutech shromaacutežděniacutech SRC ale

našla teacutež sveacute miacutesto v bohoslužebneacutem řaacutedu samotnyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute srv HELLER D Erfahrbare Einheit

inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der Oumlkumene s 59 1491

bdquoŽivot viacutery a modlitba viacutery stejně jako reflexe nauky viacutery vstupujiacute do tohoto procesu přijiacutemaacuteniacute jiacutemž si celaacute

ciacuterkev inspirovanaacute Duchem Svatyacutem (hellip) přivlastňuje plody dialogu v procesu naslouchaacuteniacute zakoušeniacute posuzovaacuteniacute a

žitiacuteldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem

180) 1492

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1493

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 526 1494

V tomto smyslu hovořiacute i ekumenickyacute Direktaacuteř bdquoNakolik tedy jednotliviacute křesťaneacute žijiacute ryziacute duchovniacute život jehož

středem je Kristus Spasitel a jeho ciacutelem slaacuteva Boha Otce mohou se vždy a všude hluboce sdiacutelet s ekumenickyacutem

hnutiacutem a vydaacutevat svědectviacute Kristovu evangeliu svyacutem životemldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ

Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63) 1495

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 210 bdquoJsou mosty ktereacute naacutes spojujiacute a ktereacute

vychaacutezejiacute z hloubky duchovniacute zkušenosti jsou mosty ktereacute mohou byacutet v oblasti askeze i učeniacute stavěny na zaacutekladě

duchovniacuteho životaldquo konstatoval již v roce 1957 v uacutevodu seacuterie duchovniacutech setkaacuteniacute katolickyacutech a evangelickyacutech

křesťanů převor benediktyacutenskeacuteho opatstviacute v Niederalteich Thomas Sartory (SARTORY T Vom Sinn dieser Tage

In Una Sancta 12 1957 s 165) 1496

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave In AA VV Quale spiritualitagrave

per il terzo millenio Venezia ISE 2000 s 90 1497

JAN PAVEL II Ut unum sint 15

232

Krista do souladu vlastniacute chtěniacute s vůliacute Božiacute (srv Mt 2642) pak naacutes ekumenismus ve sveacute

spirituaacutelniacute podstatě vlastně přivaacutediacute k tomu abychom se staacutele velkodušněji v jednotlivostech

našeho života viacutery oteviacuterali pro dar jednoty kteryacute chce trojjedinyacute Bůh sveacute ciacuterkvi nepřetržitě

udiacutelet a odpoviacutedali na něj tak že umožniacuteme aby v naacutes tento dar přinaacutešel trvaleacute ovoce

(srv J 1516)

614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce

Jestliže Kristus jako měřiacutetko svobody svyacutech učedniacuteků označil přijetiacute pravdy (srv J 832)

pak ani ekumenismus maacute-li křesťany vysvobodit z osidel samolibosti či lhostejnosti nemůže byacutet

myslitelnyacute jinak nežli jako neutuchajiacuteciacute touha oteviacuterat se staacutele viacutece pravdě předevšiacutem o

tajemstviacute Krista a ciacuterkve1498

Vůle po smiacuteru a po sjednoceniacute v pravdě jsou dvě tvaacuteře teacuteže

skutečnosti jež stojiacute jako předpoklad na počaacutetku každeacuteho ekumenickeacuteho dialogu1499

a bdquoskutečnyacute

ekumenismus je jednou z milostiacute pravdyldquo1500

Vnaacutešiacuteme-li do ekumenickeacuteho diskursu pojem spirituality mohl by na prvniacute pohled

vzniknout dojem že hledaacuteme způsob jak se pro ekumenismus uacutestředniacute a nesnadneacute otaacutezce ndash totiž

otaacutezce pravdy ndash vyhnout Pochybnost může byacutet formulovaacutena napřiacuteklad tak nakolik jsou

ekumenicky slučitelneacute teologie ktereacute za jednotlivyacutemi spiritualitami stojiacute1501

Nepodleacutehaacuteme

akcentuaciacute spirituality pokušeniacute nějakeacuteho ecumenism light Nepropadaacuteme iluzi že chceme stavět

jednotu na zaacutekladech ktereacute jsou vratkeacute Takto vyjaacutedřeneacute znějistěniacute ovšem odraacutežiacute skutečnost

v hloubi ukryteacuteho vzaacutejemneacuteho odcizeniacute teologie a spirituality Důsledkem takoveacuteho stavu je

praacutevě to že spiritualita se vniacutemaacute pouze jako určityacute druh bdquoneteologickyacutech faktorůldquo kteryacutem je

nakonec v ekumenickeacutem bdquodialogu pravdyldquo vykaacutezaacutena jenom sekundaacuterniacute doprovodnaacute role

Ekumenicky plodnou se přitom může staacutet jedině takovaacute teologie kteraacute ve sveacute nejniternějšiacute

podstatě zahrnuje spiritualitu1502

Uacutekol před kteryacutem stojiacuteme tak spočiacutevaacute v tom vystihnout naacuteležitě vztah kteryacute vlaacutedne

mezi třemi veličinami jimiž jsou spiritualita dogma a pravda Prostředniacutemu z termiacutenů ndash

dogmatu ndash rozumiacuteme jako bdquoautentickeacutemu vyjaacutedřeniacute pravdy kteraacute byla ve Stareacutem a Noveacutem

zaacutekoně zjevena Bohemldquo1503

Smyslem dogmatu je přivaacutedět k většiacute evidenci pravdu obsaženou ve

Zjeveniacute Dogma stojiacute ve službě teacuteto pravdy Jednaacute se přitom o pravdu tyacutekajiacuteciacute se Boha a spaacutesy

člověka Bůh se ve Zjeveniacute činy a slovy obraciacute ve sveacute laacutesce k lidem nabiacuteziacute jim sveacute společenstviacute

a oteviacuteraacute přiacutestup k tajemstviacute sveacuteho vnitřniacuteho života Nejhlubšiacute pravda Zjeveniacute přitom zaacuteřiacute

1498

Srv Unitatis redintegratio 4 1499

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1500

Tamteacutež 38 1501

Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus s 19 1502

bdquoV žaacutedneacutem přiacutepadě nemohou byacutet rozdiacutely zahlazeny vyjednaacutevaacuteniacutem mezi abstraktniacutemi dogmatikami ktereacute ve

svyacutech abstrakciacutech vůbec nejsou schopneacute se dohodnout Toho lze dociacutelit pouze mezi živyacutemi organismy ktereacute majiacute

možnost se setkat a porozumět si praacutevě protože jsou všechny oživovaneacute jedniacutem životem životem Božiacutem v Kristuldquo

(BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung s 42) 1503

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Interpretationis problema (dokument o interpretaci dogmatu z řiacutejna

1989) In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACCI B (ed) Enchiridion vaticanum 11 Documenti ufficiali della

Santa sede 1988-1989 Bologna Dehoniane 1992 čl 2729

233

v Kristu (srv Žd 11-4)1504

Jakou povahu tato pravda maacute Jednaacute se viacutece nežli o pojem neboť

v Kristu se zjevenaacute pravda staacutevaacute tělem (srv J 11417) a světlo Božiacute slaacutevy se zrcadliacute v jeho tvaacuteři

(srv 2K 46) V něm je bdquovtělena všechna plnost božstviacuteldquo (Ko 29) Univerzaacutelniacute nevystižitelneacute

bohatstviacute (srv Ef 38) je přiacutetomno v jedneacute konkreacutetniacute osobě toho jehož současniacuteci poklaacutedajiacute

prostě za tesařova syna (srv Mt 1355) Křesťanskeacute pojetiacute pravdy je tedy osobniacute poněvadž

pravdou je samotnyacute Božiacute Syna kteryacute přijal lidskou přirozenost (srv J 146)

Ciacuterkev kteraacute jako společenstviacute věřiacuteciacutech Božiacute pravdu poznaacutevaacute vyjadřuje jednotliveacute jejiacute

aspekty ve formě dogmatu Ciacutel teacuteto vyacutepovědi tedy nespočiacutevaacute v samotneacute formulaci nyacutebrž v tom

co se snažiacute pojmenovat Podle znaacutemeacute scholastickeacute definice je dogmatickaacute vyacutepověď perceptio

divinae veritatis tendens in ipsam1505

tedy zachyceniacute Božiacute pravdy ktereacute k teacuteto pravdě směřuje a

tudiacutež nikoliv prostě Božiacute pravda sama o sobě kteraacute bude dokonale odhalena až tam kde už

nebude zapotřebiacute bdquosvětlo lampy ani světlo slunceldquo (Zj 225) Celaacute ciacuterkev v průběhu dějin zatiacutem

pouze bdquosměřuje k plnosti pravdy dokud se na niacute nenaplniacute Božiacute slovaldquo1506

To jistě neznamenaacute

dogmatickyacute relativismus Vždyť k poznaacuteniacute pravdy vyjaacutedřeneacute v dogmatu dochaacuteziacute ciacuterkev za

asistence Ducha Svateacuteho Nicmeacuteně platiacute že pro jakoukoliv formu lidskeacuteho poznaacuteniacute je v

pozemskeacutem stavu putovaacuteniacute přiacuteznačnaacute uacutetržkovitost a neuacuteplnost (srv 1K 139) Proto může byacutet teacutež

dogma vystaveno určiteacutemu historickeacutemu vyacutevoji1507

Pokud se tyacuteče spirituality ta byacutevaacute často kvalifikovaacutena prostě jako subjektivně prožiacutevaneacute

dogma Tomaacuteš Špidliacutek v teacuteto souvislosti přichaacuteziacute k poněkud překvapiveacutemu zjištěniacute že totiž

rozdiacutely dogmatickyacutech vyacutepovědiacute neměly v dějinaacutech křesťanstviacute vždy bezpodmiacutenečně za naacutesledek

rozděleniacute v oblasti duchovniacuteho života Jako přiacuteklad uvaacutediacute Izaacuteka z Ninive kteryacute třebaže byl

nestoriaacutenem tedy z pohledu pravoslavnyacutech věřiacuteciacutech heretikem od něhož tudiacutež nemůže pochaacutezet

autentickaacute duchovniacute nauka byacutevaacute řazen k největšiacutem mystikům vyacutechodniacute ciacuterkve Jak to že přes

opozici dogmat můžeme konstatovat soulad spiritualit V duchu vyacutechodniacutech asketickyacutech autorů

Špidliacutek jako důvod konstatuje rozdiacutel mezi θεωρία ve smyslu ryze spekulativniacutem a θεωρία ve

vyacuteznamu duchovniacutem Ta druhaacute se od prvniacute lišiacute tiacutem že předpoklaacutedaacute křesťanskou laacutesku

Skutečnyacutem kořenem hereziacute v ciacuterkvi je přitom praacutevě nedostatek laacutesky k Bohu i k sobě

navzaacutejem1508

Lišiacute se tedy pravda vystiženaacute ciacuterkevniacutemi dogmaty od pravdy jak ji předklaacutedajiacute různeacute

podoby křesťanskeacute spirituality Neniacute snad pramenem obojiacuteho věroučneacute formulace i duchovniacuteho

života jedna a teacuteže pravda Zjeveniacute Spiacuteše bychom mohli řiacuteci že rozdiacutel je v tom jakyacutem

způsobem tato jedinaacute pravda dochaacuteziacute sveacuteho vyjaacutedřeniacute Jak již bylo naznačeno Božiacute pravda se

oteviacuteraacute člověku osobniacutem v setkaacuteniacute s Kristem ktereacute v sobě skryacutevaacute spaacutesonosnyacute vyacuteznam V době

povelikonočniacute vede ciacuterkev i jednotliveacute věřiacuteciacute k tomuto setkaacuteniacute se Zmrtvyacutechvstalyacutem jeho Duch

1504

Srv Dei Verbum 2 1505

TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Summa theologica pars 2a2ae q 1 a 2 ad 2 (českyacute překlad Olomouc Krystal 1938) 1506

Dei Verbum 8 1507

Srv např Newmannova kriteriologie vyacutevoje dogmatu kterou předklaacutedaacute MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute

KOMISE Interpretationis problema In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion vaticanum 11

Documenti ufficiali della Santa sede 1988-1989 čl 2802-2809 1508

Srv ŠPIDLIacuteK T bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k

vyacutechodu s 162-163

234

diacuteky němuž se každyacute křesťan může v přiacutetomneacutem okamžiku staacutet akteacuterem dramatu dějin spaacutesy1509

Pravdu Zjeveniacute tedy neniacute možneacute zachytit vyacutelučně nasazeniacutem intelektu jenž osviacutecenyacute viacuterou

vklaacutedaacute sveacute poznaacuteniacute do slovniacute formulace nyacutebrž v prveacute řadě ve vztahu do něhož vstupujeme celou

svou osobou Tento vztah vyžaduje postoj naacutesledovaacuteniacute pravdy kteraacute se staacutevaacute měřiacutetkem vlastniacuteho

života a jednaacuteniacute vždyť ke světlu přichaacuteziacute podle Ježiacuteše nikoliv ten kdo pravdu jen slyšiacute poznaacutevaacute

a řiacutekaacute ale ten kdo ji konaacute (srv J 321 Mt 721) Je to pak praacutevě spiritualita kteraacute bdquopřevaacutediacute

pravdu sdělenou ve Zjeveniacute do životaldquo1510

Pokud jde o porozuměniacute zjeveneacute pravdě je tedy na miacutestě překonat intelektualismus kteryacute

tiacutehne k tomu vniacutemat pravdu izolovanou od vztahu laacutesky neboť platiacute praacutevě to že bdquopravda je

v evangeliu a ve vtěleneacutem Kristu Božiacutem zjeveniacutem jakožto zjeveniacutem Božiacute laacuteskyldquo1511

Tuto

skutečnost vidiacuteme par excellence na křiacuteži kteryacute maacute ndash předevšiacutem v pohledu janovskeacute teologie ndash

vyacuteznam teofanickyacute V nejzazšiacutem uacutekonu laacutesky v poslušnosti vůči Otci a v oběti sebe sama za

spaacutesu světa Ježiacuteš zjevuje pravdu o sobě jako o Božiacutem Synu bdquoTeprve až vyvyacutešiacutete Syna člověka

poznaacutete že jaacute jsem toldquo (J 828 srv Mk 1539) Laacuteska je zjeveniacutem pravdy kteraacute se mimo kontext

laacutesky staacutevaacute nesrozumitelnou šifrou dokonce naacutestrojem kteryacute může byacutet i zneužit To je důvodem

proč se ve vyacutechodniacute křesťanskeacute tradici tolik zdůrazňovala kontemplace a to jako cesta intelektu

νοῦς k poznaacuteniacute Boha skrze laacutesku1512

Vyžaduje se zde jistaacute connaturalitas bez laacutesky nelze

proniknout Laacutesku Proto i pro ekumenickyacute dialog platiacute že společnyacute přiacutestup k božskyacutem

tajemstviacutem se maacute odehraacutevat s křesťanskou laacuteskou kteraacute je spjata s pokorou1513

Co z toho vyplyacutevaacute pro vztah pravdy a spirituality v raacutemci ekumenismu Podle uacutevah Hans

Urs von Balthasara nachaacutezejiacute všechny formy spirituality v ciacuterkvi svůj smysl v Ježiacuteši Kristu kteryacute

v postoji laacuteskyplneacute poslušnosti zjevuje Boha jako laacutesku Jednotliveacute spirituality jsou podle něj

spojeny v kristologickeacutem středu viacutery bdquojsou vyjaacutedřeniacutem jednoho Kristova poslaacuteniacute (kteryacutem je jeho

svrchovanaacute poslušnost laacutesky) v mnohosti milostiacute poslaacuteniacute a uacutekolů kteryacutemi saacutem Kristus

disponujeldquo1514

Daacutenskyacute ekumenik Peder Noslashrgaard-Hoslashjen kteryacute tuto myšlenku rozviacutejiacute praacutevě pro

oblast vztahu různyacutech konfesniacutech spiritualit pak dospiacutevaacute k zaacutevěru že imitatio Christi je

exkluzivniacutem kriteacuteriem pravdivosti každeacute křesťanskeacute spirituality1515

Kde se v konkreacutetniacute formě

života byť fragmentaacuterně přijiacutemaacute za vlastniacute smyacutešleniacute Krista kteryacute bdquoačkoli maacute božskou

přirozenost (hellip) saacutem sebe se zřekl (hellip) poniacutežil se a byl poslušnyacute až k smrtildquo (Fp 26-8) tam

spiritualita skutečně předklaacutedaacute pravdu Zjeveniacute a staacutevaacute se cestou přivaacutedějiacuteciacute k jednotě v teacuteto

pravdě

1509

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1510

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 216 1511

VETRALI T Vangelo conversione e riconciliazione Per una spiritualitagrave ecumenica In Studi Ecumenici 3

(1985) s 504 1512

Srv AMBROS P Teologicky milova ciacuterkev s 346-347 1513

Srv Unitatis redintegratio 11 1514

BALTHASAR HU VON Das Evangelium als Norm und Kritik aller Spiritualitaumlten in der Kirche In

Concilium 19 (1965) s 719 1515

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 67

235

62Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis

Diacutelo obnoveniacute plneacute a viditelneacute jednoty křesťanů je v prveacute řadě duchovniacutem imperativem

kteryacute musiacute zazniacutet a najiacutet adekvaacutetniacute odpověď v životě všech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků Pokud jednota

ciacuterkve vyvěraacute z tajemneacuteho působeniacute Božiacute milosti je třeba se nechat touto milostiacute staacutele viacutece

prostoupit a utvaacuteřet v souladu s niacute celou našiacute existenci jakožto novyacute život těch kdo uvěřili že

v Kristu Bůh přivaacutediacute všechno na nebi i na zemi k jednotě (srv Ef 110) Živouciacute střed

ekumenismu je duchovniacute povahy

Praacutevě tuto skutečnost mělo na mysli magisterium katolickeacute ciacuterkve když v osmeacute kapitole

dekretu Unitatis redintegratio poprveacute oficiaacutelně uplatnilo pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo

oecumenismus spiritualis o němž je řečeno že bdquoje třeba [jej] považovat za duši celeacuteho

ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo a za jehož komponenty jsou vyjmenovaacuteny obraacuteceniacute srdce svatost života a

soukromeacute i veřejneacute modlitby za jednotu křesťanů1516

Jak doklaacutedaacute geneze textu odvolaacutevali se otcoveacute přiacutetomniacute v koncilniacute aule při teacuteto formulaci

naprosto vědomě na duchovniacute koncepci ekumenismu kterou nachaacuteziacuteme zpřiacutetomněnou v životě a

diacutele Paula Couturiera1517

Tento francouzskyacute kněz totiž již čtvrt stoletiacute před svolaacuteniacutem

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pronikavě vyjaacutedřil zaacutekladniacute dimenzi ekumenismu takto bdquoJestliže jednota

křesťanů zaacutevisiacute na pravdiveacute a tudiacutež pokorneacute modlitbě znějiacuteciacutem Confiteor a je-li zasazena do

duchovniacuteho kontextu pak z toho vyplyacutevaacute že před každeacuteho z naacutes klade otaacutezku osobniacuteho

1516

Srv Unitatis redintegratio 8 Akcent na duchovniacute jaacutedro ekumenickeacuteho uacutesiliacute přitom neniacute vyacutesadou způsobu

s niacutemž k otaacutezce prohloubeniacute jednoty mezi všemi křesťany přistupuje katolickaacute ciacuterkev Rovněž v raacutemci SRC

postupně třebaže nikoliv přiacutemočaře roste vědomiacute vyacuteznamu spirituaacutelniacuteho rozměru ekumenickeacuteho hnutiacute Za

vyvrcholeniacute tohoto procesu objevovaacuteniacute spirituaacutelniacute povahy ekumenismu lze poklaacutedat osmeacute valneacute shromaacutežděniacute SRC

v Harare v r 1998 Zde bylo ekumenickeacute hnutiacute definovaacuteno předevšiacutem jako bdquoobraacuteceniacute se k Bohuldquo jako

bdquoekumenismus srdceldquo v němž programy struktury a formy spolupraacutece hrajiacute teprve sekundaacuterniacute roli SRC při teacuteto

přiacuteležitosti prohlaacutesila bohoslužbu a spiritualitu za bdquopodstatnou metoduldquo ekumenickeacute praacutece kteraacute nesmiacute byacutet v raacutemci

života rady opomiacutejena ale naopak bdquozcela využitaldquo Vyplynulo to praacutevě z přesvědčeniacute že bdquojedinaacute autentickaacute cesta ke

středu jednoty kterou hledaacuteme naacutes přivaacutediacute společně k bohoslužbě modlitbě a sdiacuteleniacute duchovniacuteho životaldquo (italskyacute

překlad Ottava assemblea Volgiamoci a Dio Esultiamo nella speranza Harare 8-13 dicembre 1998 Il lavoro del

CEC passato presente e futuro Il lavoro del comitato delle linee programmatiche ROSSO S ndash TURCO E ed

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 čl 2119) 1517

Srv JAEGER L Das Konzilsdekret bdquoUumlber den Oumlkumenismusldquo Sein Werden sein Inhalt und seine Bedeutung

Paderborn Bonifacius 1965 s 89 Podle Congara kteryacute se saacutem koncilu aktivně uacutečastnil jako peritus je

Couturierovyacutem duchem nepochybně prodchnuta celaacute druhaacute kapitola koncilniacuteho dekretu jež předklaacutedaacute metodu

uskutečňovaacuteniacute ekumenismu srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 126 Jak

se zdaacute saacutem abbeacute Couturier pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo nepoužiacuteval třebaže jej můžeme s papežem Benediktem

XVI popraacutevu nazvat bdquootcem duchovniacuteho ekumenismuldquo (Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln

Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005) Kliacutečovyacutem se pro lyonskeacuteho

kněze stal spiacuteše termiacuten eacutemulation spirituelle tedy bdquoduchovniacute soutěženiacuteldquo kteryacutem vyjadřoval sveacute přesvědčeniacute že

v otaacutezce jednoty se křesťaneacute odhodlaně bdquomusiacute ponořit do ovzdušiacute letnic velkodušně se odevzdat vanutiacute Ducha

Svateacuteholdquo (VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme s 165) V textu koncilniacuteho dekretu nachaacuteziacuteme pojem

aemulatio v souvislosti bdquobratrskeacuteho soutěženiacuteldquo ktereacute popisuje způsob jiacutemž se majiacute partneři v dialogu vzaacutejemně

povzbuzovat na cestě k poznaacutevaacuteniacute Kristova bohatstviacute srv Unitatis redintegratio 11 K pojetiacute duchovniacuteho

ekumenismu P Couturiera srv přehledně např MICHALON P The abbeacute Couturier and his continuing influence In

One in Christ 1 (1965) s 6-18 SIRONI EM Lrsquoecumenismo spirituale secondo lrsquointuizione dellrsquoAbbeacute Paul

Couturier (1881-1953) In Nicolaus 30 (2003) s 285-306 KULKE D bdquoEin Vorlaumlufer und ein Beispielldquo Paul

Couturier als Vordenker und Wegbereiter der Oumlkumene In Catholica 67 (2013) s 19-39

236

posvěceniacuteldquo1518

Všechny tři složky duchovniacuteho ekumenismu zde tvořiacute jeden živyacute celek Modlitba

jako miacutesto vyznaacuteniacute viacutery i našich selhaacuteniacute ndash počaacutetek našiacute konverze uacutesiliacute o svatost života jako

podmiacutenka pro diacutelo sjednoceniacute

bdquoAbbeacute Couturier miacuteřil k oneacute jednotě na uacuterovni duchovniacutech realitldquo1519

shrnul jeho

koncepci Yves Congar Jestliže totiž působeniacutem milosti vzrůstaacute spojeniacute s Kristem ve viacuteře a laacutesce

pokud se rozšiřuje společenstviacute Ducha Svateacuteho staacutevaacute-li se modlitba prostředkem staacutele

důvěrnějšiacuteho proniknutiacute našiacute vůle vůliacute Božiacute pak jednota mezi křesťany bude vyrůstat bdquozevnitřldquo

bude pramenit ze sdiacuteleniacute nadpřirozeneacuteho života milosti Tato duchovniacute vize nicmeacuteně neuacutestiacute

v nějakyacute ekumenismus kteryacute by zůstal pouze skrytyacute bliacuteže neurčitelnyacute neboť vyacutesledkem uacutesiliacute

jak jej maacute Couturier na srdci je jednota viditelnaacute vyjaacutedřenaacute sjednoceniacutem ve viacuteře Pouť k jednotě

ve viacuteře ovšem začiacutenaacute nevyhnutelně tam kde křesťaneacute usilujiacute staacutele viacutece o průzračnyacute křesťanskyacute

život kteryacute je bude každeacuteho v tom společenstviacute ve ktereacutem se mu počaacutetku viacutery dostalo přetvaacuteřet

staacutele viacutece do podoby Kristovy Jen tehdy se podařiacute překlenout zeď rozděleniacute křesťaneacute rozpoznajiacute

jeden ve druheacutem Kristovu tvaacuteř a jednota srdciacute najde sveacute vyjaacutedřeniacute v jednotě viacutery bdquoModlitba vede

k laacutesce a laacuteska přivaacutediacute k plnosti viacutery kteraacute sjednocujeldquo1520

Takovyacute zaacutekon nachaacuteziacute autor

v samotneacute udaacutelosti Kristova vtěleniacute kdy Bůh chtěl zjevit tajemstviacute sveacuteho života a pravdy a

zvolil přitom cestu laacutesky kterou je poniacuteženiacute Božiacuteho Syna bdquoVtěleneacute Slovo se zjevilo sbquoplneacute

milostilsquo abychom mohli poznat že bylo sbquoplneacute pravdylsquoldquo1521

Spirituaacutelniacute vyacutechodisko uacutesiliacute o jednotu jak je představuje pojem duchovniacuteho ekumenismu

naacutem staviacute před oči skutečnost že ekumenismu může pokračovat kupředu pouze jako cesta

směřujiacuteciacute bdquok opravdovosti a plnosti křesťanskeacute viacutery a života k ryzosti celeacute křesťanskeacute

existenceldquo1522

Jakožto o bdquoduši ekumenismuldquo jednaacute se zde o princip kteryacute celeacute diacutelo oživuje

bdquoBez teacuteto duše ekumenismus umiacuteraacuteldquo1523

a utaacutepiacute se v bezducheacutem aktivismu nebo abstraktniacutem

akademickeacutem cvičeniacute1524

Duchovniacute ekumenismus nesoustřediacute naacuteš zrak v prveacute řadě na otaacutezku

struktur nyacutebrž ukazuje že jednota ciacuterkve vyrůstaacute ze vztahu každeacuteho věřiacuteciacuteho ke Kristu a celeacute

ciacuterkve ke sveacutemu Paacutenu Ve sveacute duchovniacute podstatě ekumenismus nejleacutepe ukazuje čiacutem je

naleacutehavou bdquozaacuteležitostiacute celeacute ciacuterkveldquo1525

Podiacutevejme se nyniacute na každou z jednotlivyacutech složek duchovniacuteho ekumenismu poněkud

bliacuteže

1518

COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana (text z r 1937) In VILLAIN M

(ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba Paoline 1965 s 111 1519

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 125 1520

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana (text původně publikovanyacute r 1944 jako bdquoekumenickyacute testamentldquo

autora) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 342 1521

Tamteacutež s 359-360 1522

VODOPIVEC I Renovatio et oratio tamtam anima motus oecumenici Ad cap II Decreti bdquoUnitatis

redintegratioldquo In SCHOumlNMETZER A (ed) Acta congressus internationalis de theologia concilii Vaticani II

Romae diebus 26 septembris ndash 1 octobris 1966 celebrati Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1968 s 753 1523

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 155 1524

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 31 1525

Unitatis redintegratio 5

237

621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby

Modlitba je zaacutekladniacutem projevem křesťanskeacute viacutery je podstatnyacutem rysem života ciacuterkve i

jednotliveacuteho křesťana V kontextu ekumenickeacutem je pak pro ni podle slov koncilu

charakteristickeacute dvojiacute jednak jde o bdquovelmi uacutečinnyacute prostředek k vyprošeniacute milosti jednotyldquo

současně představuje takovaacute modlitba bdquoautentickyacute vyacuteraz společenstviacuteldquo ktereacute mezi těmi kdo jsou

dosud rozděleni nepřestaacutevaacute existovat1526

bdquoKdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1527

napsal ve sveacute ekumenickeacute encyklice Jan Pavel II Důvodem je že v modlitbě přichaacuteziacuteme

společně k prameni jednoty jiacutemž je Ježiacuteš Kristus bdquoV siacutele Ducha sice konfesniacute hranice nejsou

zrušeny přesto však jsou překonaacuteny skrze sounaacuteležitost spočiacutevajiacuteciacute v tom že všichni kdo se

modliacute jsou zaměřeni na Paacutenaldquo1528

Ba co viacutec jako uacutedy Kristova těla pronaacutešiacuteme naši modlitbu ve

společenstviacute s našiacutem Spasitelem Podle znaacutemeacute myšlenky sv Augustina je Božiacute Syn současně

tiacutem jenž se modliacute za naacutes i v naacutes a k němuž se zaacuteroveň naše modlitby obracejiacute Jako naacuteš kněz

totiž přednaacutešiacute před Otcovou tvaacuteřiacute prosby za svůj lid jako naše hlava se modliacute spolu s naacutemi a jako

Bůh je adresaacutetem našich modliteb1529

Jedině zůstaacutevaacuteme-li v Kristu a přebyacutevajiacute-li v naacutes jeho slova může byacutet naše modlitba

uacutečinnaacute (srv J 157) Když jsme totiž s Kristem spojeni a prosiacuteme v jeho jmeacutenu oteviacuteraacute se naacutem

v modlitbě přiacutestup k Otci kteryacute daacutevaacute z bohatstviacute svyacutech darů (srv J 15161723) Když se

křesťaneacute v modlitbě obracejiacute Bohu slovy kteraacute jim odkaacutezal saacutem Ježiacuteš vyznaacutevajiacute Boha za sveacuteho

společneacuteho Otce a rozeznaacutevajiacute sebe navzaacutejem jako jeho syny a dcery kteřiacute k sobě patřiacute

Samotnou modlitbu Paacuteně pak můžeme praacutevem označit za bdquospolečnou modlitbu velkeacute křesťanskeacute

rodiny za ekumenickou modlitbu v praveacutem slova smysluldquo1530

Ti kdo se ji modliacute totiž objevujiacute

sami sebe jako součaacutest společenstviacute s prvniacutemi křesťany s Božiacutem lidem kteryacute je na cestě

dějinami se všemi kdo jako členoveacute různyacutech křesťanskyacutech konfesiacute ve všech končinaacutech země

každyacute den prosiacute jednoho Otce kteryacute je na nebesiacutech

Modlit se k Bohu a nazyacutevat jej tak jako to činil Ježiacuteš tedy Abba Otče je ovšem možneacute

pouze v Synově Duchu Je to dokonce on saacutem kdo se v naacutes takto modliacute (srv Ga 46) Modlitba

je totiž jakoby bdquodechem Duchaldquo1531

Vždyť my sami bdquoani neviacuteme jak a za co se modlit ale saacutem

Duch se za naacutes přimlouvaacute nevyslovitelnyacutem lkaniacutemldquo (Ř 826) Diacuteky teacuteto modlitbě Ducha v naacutes tak

sami vstupujeme do rozhovoru kteryacute spolu Otec a Syn v Laacutesce od věčnosti vedou Duch Svatyacute

v pokřtěnyacutech hovořiacute řečiacute Božiacute a tak daacutevaacute proniknout naši naději na spaacutesu jejiacutem eschatologickyacutem

dovršeniacutem ndash je našiacutem poutem s Bohem i se sebou navzaacutejem bdquoJako živouciacute sbquomylsquo mezi Otcem a

Synem ve vnitřniacutem božskeacutem životě se staacutevaacute Duch Svatyacute takeacute tvůrčiacutem sbquomylsquo mezi trojjedinyacutem

1526

Srv Unitatis redintegratio 8 1527

JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1528

WANKE J Oumlkumene im Gebet ndash nur eine Verlegenheit Uumlberlegungen zum theologischen und pastoralen

Stellenwert oumlkumenischer Gebetsinitiativen In SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum

Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche Festschrift fuumlr Bischof Paul-Werner Scheele Wuumlrzburg Echter 1988 s

560-561 1529

Srv AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 851 In PL 371081 1530

BARTH H-M Das Vaterunser als oumlkumenisches Gebet In Una sancta 45 (1990) s 109 1531

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 387 s odvolaacuteniacutem na Teofana

Zatvornika

238

Bohem a křesťany a osvobozujiacuteciacutem sbquomylsquo mezi křesťany a křesťanskyacutemi ciacuterkvemildquo1532

Skrze

modlitbu již nyniacute křesťaneacute na způsob anticipace zakoušejiacute co to znamenaacute byacutet jedno neboť

modlitbou bdquovnikaacuteme do vnitřniacuteho života Nejsvětějšiacute Trojice do Božiacuteho světa tam kde je

všechno štěstiacute kde se rozhodujiacute osudy celeacuteho vesmiacuteruldquo1533

kde je nerozborně ukryta a dokonale

uskutečněna naše jednota

Modliacuteme-li se jako křesťaneacute za smiacuteřeniacute a růst jednoty mezi naacutemi nejde o projev

rezignace nad bezvyacutechodnostiacute našich ekumenickyacutech plaacutenů a představ nyacutebrž naopak o uacutekon viacutery

o projev našiacute touhy proniknout Božiacute způsob viděniacute jednoty a i našeho rozštěpeniacute pochopit jeho

zaacuteměr odevzdat se jeho vůli Jaacutedro křesťanskeacute modlitby přece spočiacutevaacute praacutevě v tom že se

svěřiacuteme do rukou Boha aby naacutes on saacutem přetvaacuteřel a vedl1534

Jednaacute se o důkaz našiacute důvěry ve

svrchovanou moc Božiacute laacutesky kteraacute všechno dokaacuteže nakonec podivuhodně proměňovat v dobro

Aby naše naděje na jednotu byla staacutele viacutece sycena jistotou že jejiacutem svrchovanyacutem garantem je

saacutem Bůh proto je v ekumenismu nanejvyacuteš přiacutehodneacute apoštolovo slovo bdquoV modlitbaacutech buďte

vytrvaliacuteldquo (Ko 42)

6211Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17)

Podle slov Waltera Kaspera ekumenismus jako duchovniacute uacutekol bdquonemůže byacutet ničiacutem jinyacutem

než uacutečastiacute na Ježiacutešově velekněžskeacute modlitběldquo1535

Jak dalece ovšem samotnaacute Spasitelova

modlitba pronesenaacute ve večeřadle jež se naacutem dochovala v Janově evangeliu souvisiacute se současnou

dějinnou situaciacute v niacutež křesťaneacute žijiacute v ciacuterkviacutech ktereacute mezi sebou nesdiacutelejiacute uacuteplnou a viditelnou

jednotu Interpretace Ježiacutešovy prosby o jednotu jejiacute původniacute Sitz im Leben dokonce i vztah

janovskeacute obce pro niž bylo evangelium napsaacuteno (srv J 2031) k bdquovelkeacute ciacuterkvildquo raneacuteho

křesťanstviacute kteraacute jako kriteacuterium sveacute pravosti chaacutepala jednotu ve smyslu Ef 45 (bdquojeden Paacuten

jedna viacutera jeden křestldquo) zdaleka nejsou jednoznačneacute

Pokud jde o otaacutezku jednoty křesťanů o niacutež je v textu řeč a jednoty ciacuterkve můžeme

nicmeacuteně napřiacuteklad na zaacutekladě vyacutekladu Rudolfa Schnackenburga konstatovat že Janovo

evangelium se plně zasazuje do prostoru prvotniacuteho křesťanstviacute pro kteryacute je typickaacute misijniacute

šiacuteře1536

To že v Janově pojetiacute se společenstviacute učedniacuteků neomezuje na exkluzivniacute a pouze

spirituaacutelně miacuteněnou spřiacutezněnost mezi členy jakeacutesi ezoterickeacute skupiny kteřiacute se vzdaacutelili

z nepřaacutetelskeacuteho světa dokazujiacute napřiacuteklad vyacuteroky o tom že Ježiacuteš jako jeden pastyacuteř přichaacuteziacute jak

pro Židy tak i pro ovce bdquoktereacute nejsou z tohoto ovčinceldquo (J 1016) že jeho smrt maacute za ciacutel

shromaacuteždit vjedno rozptyacuteleneacute Božiacute děti (srv J 1152) Rovněž přijetiacute petrovskeacute tradice do celku

evangelia (srv J 21) vykazuje ekleziaacutelniacute charakter což poukazuje na to že pro janovskou obec

bylo vědomiacute sounaacuteležitosti s ostatniacutemi kruhy prvotniacute ciacuterkve živou skutečnostiacute1537

1532

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 146 1533

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 353 1534

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 172 1535

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 1536

Srv SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 Leipzig St Benno-

Verlag 1977 s 244 1537

Srv tamteacutež s 241-244

239

V evangelistově pojetiacute obecenstviacute věřiacuteciacutech se tedy předpoklaacutedaacute existence konkreacutetniacuteho

společenstviacute Božiacuteho lidu v němž se uskutečňuje spaacutesonosneacute jednaacuteniacute jak to zřejmě nejvyacutestižněji

vystihuje obraz o vinneacutem kmeni a ratolestech (srv J 151-11) kteryacute byl ve starozaacutekonniacutech

souvislostech typickyacutem symbolem pro znaacutezorněniacutem Izraele (srv Iz 51-7)

Za předpoklad pro porozuměniacute obsahu Ježiacutešovy velekněžskeacute modlitby tedy

s J Ratzingerem bereme skutečnost že v pojetiacute biblickeacuteho textu sedmnaacutecteacute kapitoly čtvrteacuteho

evangelia bdquojednota ciacuterkve je jednotou křesťanůldquo1538

Co je pro tuto jednotu charakteristickeacute

V prveacute řadě je nutneacute si naacuteležitě uvědomit dalekosaacutehlyacute vyacuteznam toho že bdquojednota mezi učedniacuteky

neniacute něčiacutem co by Ježiacuteš od nich vyžadoval nyacutebrž něčiacutem za co se on saacutem modliacuteldquo1539

Celyacute text

sedmnaacutecteacute kapitoly je totiž uvozen slovy o tom že Ježiacuteš pozdvihuje oči k nebi a obraciacute se k Otci

(srv 171) a každeacute ze čtyř miacutest kde pak o jednotě vyacuteslovně hovořiacute (srv 1711212223) maacute

formu prosby jednota je tedy předevšiacutem plodem modlitby darem přichaacutezejiacuteciacutem shůry

Modlitbu Ježiacuteš vyslovuje v předvečer sveacuteho utrpeniacute kdy jej naplňuje jistota že bdquohodinaldquo

pro kterou přišel na svět je tady Přibliacutežila se hodina soudu nad tiacutemto světem kdy bude vyvržen

ven jeho vlaacutedce a Ježiacuteš vyvyacutešenyacute ze země přitaacutehne všechny k sobě (srv J 831-32) Tato chviacutele

bude ovšem takeacute přiacuteležitostiacute k tomu aby Otec oslavil sveacute jmeacuteno (srv J 827n) aby se ukaacutezal

jako ten kdo je přiacutetomnyacute mezi lidmi jako odpouštějiacuteciacute a vydaacutevajiacuteciacute se Laacuteska Ježiacutešova modlitba

jej představuje jako velekněze kteryacute je odhodlaacuten vziacutet na sebe viny všech a svou obětiacute uskutečnit

smiacuteřeniacute mezi Bohem a člověkem1540

V tomto zaacutevažneacutem okamžiku rekapituluje evangelista

v Ježiacutešovyacutech slovech podstatu sveacuteho poselstviacute což je patrneacute z kliacutečovyacutech slov a teacutemat kteraacute zde

zazniacutevajiacute slaacuteva život věčnyacute Božiacute jmeacuteno pravda svědectviacute svět viacutera poslaacuteniacute poznaacuteniacute laacuteska a

konečně jednota

Oslava Otce je smyslem Ježiacutešova působeniacute ve světě ktereacute nyniacute vrcholiacute Všechno co mu

Otec svěřil ndash věčnyacute život ndash odevzdal lidem kteryacutem zjevil jeho jmeacuteno Celyacute Ježiacutešův život se nesl

ve znameniacute toho že je poslaacuten Otcem a nehledaacute vůli svou nyacutebrž vůli toho kteryacute jej poslal

(srv J 530) Kdo uvěřili že Ježiacuteš je vyslancem Božiacutem kdo přijali jeho slovo jako slovo toho

kteryacute jej poslal a poznali Boha jako jedineacuteho praveacuteho a milujiacuteciacuteho sdiacutelejiacute novost a nevyacutestižnost

věčneacuteho života To jsou Ježiacutešovi učedniacuteci ti kdo uvěřili a poznali že on je ten Svatyacute Božiacute

(srv J 669) a praacutevě viacutera v Krista oteviacuteraacute braacuteny věčneacuteho života jako přebyacutevaacuteniacute s tiacutem kteryacute je saacutem

věčnyacute Zatiacutemco je ještě ve světě prosiacute Ježiacuteš Otce za ty ktereacute mu on saacutem dal a ktereacute ve světě

zanechaacutevaacute aby je zachoval od zleacuteho To je možneacute jedině tehdy zůstanou-li učedniacuteci v Božiacutem

jmeacutenu a bude-li v nich přebyacutevat Otcovo slovo pravdy Proto Kristus prosiacute aby je Otec posvětil

pravdou a dokonce za ně posvěcuje saacutem sebe To jest bdquovydělujeldquo se zcela pro Boha zasvěcuje

se mu a odevzdaacutevaacute se bezvyacutehradně jeho vůli Je-li Ježiacutešovou identitou jeho poslaacuteniacute pak platiacute

toteacutež pro jeho učedniacuteky i oni jsou poslaacuteni aby světu kteryacute dosud nepoznal Otce a neuvěřil

v jeho Syna vydaacutevali svědectviacute (srv J 1527)

1538

Srv RATZINGER J Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen

Zeitschrift bdquoCommunioldquo In TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik s 113 1539

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 144 1540

Srv RATZINGER JBENEDIKT XVI Ježiacuteš Nazaretskyacute 2 Od vjezdu do Jeruzaleacutema po zmrtvyacutechvstaacuteniacute Brno

Barrister amp Principal 2011 s 55-58

240

Praacutevě uacutekol svědectviacute kteryacute je učedniacutekům ve světě svěřen je podstatně spojen s jejich

jednotou majiacute byacutet jedno aby svět uvěřil a poznal že Ježiacuteše poslal Otec Jednota za kterou Ježiacuteš

prosiacute se přitom nevztahuje pouze na kruh učedniacuteků kteřiacute s Mistrem zasedli k posledniacute večeři

nyacutebrž přesahuje jejich společenstviacute směrem k těm bdquokteřiacute skrze jejich slovo uvěřiacuteldquo (1720)

Kristova modlitba tak zahrnuje celou ciacuterkev od chviacutele kdy se rodiacute až po okamžik v němž dojde

sveacuteho naplněniacute v Božiacutem kraacutelovstviacute Všichni tito učedniacuteci majiacute byacutet jedno Přitom jednota o

kterou jde musiacute byacutet pro svět postřehnutelnou skutečnostiacute z čehož vyplyacutevaacute že musiacute miacutet povahu

znameniacute To samo o sobě vylučuje že by šlo o zaacuteležitost omezujiacuteciacute se pouze na oblast toho co je

neviditelneacute1541

Jednota ciacuterkve pochaacuteziacute bdquoshůryldquo z jednoty Otce a Syna vždyť Ježiacuteš se modliacute za to aby

učedniacuteci byli jedno bdquojako myldquo (171122) Takto koncipovanaacute jednota je v prveacute řadě kvalitou

vztahu mezi Božiacutem Synem a nebeskyacutem Otcem jak to doklaacutedaacute Ježiacuteš když prohlašuje na jineacutem

miacutestě bdquoJaacute a Otec jsme jednoldquo (J 1030) Zaacutekladem vztahu mezi Otcem a Synem je přitom laacuteska

bdquovždyť Otec miluje Synaldquo (J 520) a to již bdquopřed založeniacutem světaldquo (1724) Laacuteska mezi Otcem a

Synem tedy sahaacute až do nitra tajemstviacute samotneacuteho Božiacuteho života Od počaacutetku sdiacuteliacute Otec ve sveacute

laacutesce všechno co maacute se svyacutem Synem ktereacuteho plodiacute aby s niacutem byl jedno v teacuteže Božiacute podstatě

Otec je od věčnosti laacuteska kteraacute bezezbytku daacutevaacute a plodiacute Syn tuto laacutesku přijiacutemaacute a odpoviacutedaacute na ni

bdquoJežiacutešova laacuteska kteraacute se projevuje v darovaacuteniacute sebe sameacuteho a to až k smrti v poslušnosti vůči

Otci musiacute byacutet odrazem Otcovy laacutesky kteraacute v Synu nachaacuteziacute odpověďldquo1542

Ježiacutešova kenotickaacute

laacuteska tak nejen zjevuje Otcovu laacutesku k naacutem ale dovoluje naacutem nahleacutednout do způsobu jiacutemž Otec

miluje Syna a Syn Otce V laacutesce spočiacutevajiacuteciacute v naprosteacute vydanosti se ukazuje hloubka jednoty

kteraacute je bdquopoznaacutevaciacutem znameniacute Božiacuteho bytiacuteldquo1543

bdquoJednota Otce a Syna neniacute pouze vzorem nyacutebrž takeacute pramenem jednoty křesťanůldquo1544

kteřiacute majiacute byacutet do tohoto společenstviacute laacutesky uvedeni Učedniacuteci majiacute byacutet jedno jako je Otec v Synu

a Syn v Otci (srv 1721) a to tak že budou miacutet uacutečast na teacuteže jednotě kteraacute je zaacuteroveň jejiacute

dokonalostiacute (srv 1723) Jednaacute se o tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute (srv 1723) Syn přebyacutevaacute v Otci a Otec

přebyacutevaacute v Synu (srv J 1411) a tudiacutež kdo vidiacute Ježiacuteše vidiacute Otce (srv J 149) Syn pak zůstaacutevaacute

přiacutetomen ve svyacutech učedniacuteciacutech když jim odevzdaacutevaacute svoji slaacutevu ndash plnost Božiacuteho života ndash diacuteky niacutež

je s Otcem jedno On saacutem tuto slaacutevu od věčnosti přijal od Otce jakožto jednorozenyacute Syn a tiacutem že

ji zanechaacutevaacute svyacutem učedniacutekům daruje jim hodnost Božiacutech dětiacute Daacutevaacute jim podiacutel na Božiacutem životě a

Otec je tak může milovat laacuteskou jiacutež miluje sveacuteho Syna (srv 1723)1545

Když Ježiacuteš sdiacuteliacute s

1541

Srv TENTYacuteŽ Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen

Zeitschrift bdquoCommunioldquo s 112 1542

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave 2002 s 361 1543

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 219 1544

VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17 Mainz

Gruumlnewald 1962 s 90 1545

Absence Ducha Svateacuteho v Ježiacutešově velekněžskeacute modlitbě může byacutet překvapujiacuteciacute Nelze však opomenout že

Ježiacuteš o něm hojně hovořiacute v předchoziacutech kapitolaacutech Nikoliv zanedbatelnaacute patristickaacute tradice vidiacute přiacutetomnost Ducha

Svateacuteho vyjaacutedřenou praacutevě pojmem bdquoslaacutevaldquo s niacutemž třetiacute božskou osobu přiacutemo identifikujiacute Vyjadřujiacute tak

přesvědčeniacute že jednota učedniacuteků je nemyslitelnaacute bez přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute je vyacuterazem jednoty a laacutesky Otce

a Syna srv LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave s 424 pozn 42

241

učedniacuteky sveacute Božiacute synovstviacute vytvaacuteřiacute tiacutem jejich jednotu neboť je uvaacutediacute do dokonalosti jednoty

kteraacute panuje mezi niacutem a Otcem (srv 1722-23)

Z textu evangelia vidiacuteme že jednota křesťanů se neodviacutejiacute na moraacutelniacutem zaacutekladě nebo na

vzaacutejemneacute sympatii nyacutebrž nachaacuteziacute svůj otologickyacute zaacuteklad v nadpřirozeneacutem řaacutedu milosti1546

jde o

skutečnost boholidskou Čiacutem viacutece jsme diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu prostoupeni božstviacutem

tiacutem pevnějšiacute je pouto našiacute vzaacutejemneacute jednoty Zde je jaacutedro ze ktereacuteho musejiacute vychaacutezet všechny

naše uacutevahy o sjednoceniacute křesťanů o jednotě ciacuterkve

Tiacutem že Syn je přiacutetomen v učedniacuteciacutech a Otec v Synovi je celeacute společenstviacute učedniacuteků ndash

ciacuterkev ndash naplněno Božiacutem bytiacutem bdquodochaacuteziacute k dokonaleacute jednotě a (hellip) je zaacuteroveň povolaacuteno aby

v bratrskeacute laacutesce učinilo tajemstviacute božskeacute jednoty viditelnyacutemldquo1547

Laacuteska učedniacuteků je přitom

vyživovaacutena laacuteskou kterou maacute Otec ke sveacutemu Synu (srv 1726) Svědectviacute o tom že bdquoBůh je

laacuteskaldquo (1J 416) a že diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu je do teacuteto laacutesky opět plně a definitivně

zahrnuto celeacute stvořeniacute tvořiacute naacuteplň křesťanskeacuteho poslaacuteniacute Ciacuterkev kteraacute roste v poznaacuteniacute Božiacute

laacutesky k naacutem a prohlubuje viacuteru v tuto laacutesku zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v niacute (srv 1J 416)

Odtud pak takeacute čerpaacute staacutele znovu svoji jednotu za kterou Velekněz prosil ve sveacute modlitbě

6212Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute ekumenismu

Kristova modlitba ve večeřadle je podle slov P Couturiera bdquoprototypem každeacute modlitby

za jednotuldquo1548

Jako prosba za jednotu všech učedniacuteků napřiacuteč prostorem a časem vyjadřuje tato

modlitba bdquopouto mezi tiacutem co Ježiacuteš učinil nebo učiniacute ve sveacutem lidskeacutem těle a co chce aby se

naplnilo v jeho těle ktereacute tvořiacute jeho věrniacute podle oneacute dynamiky diacuteky niacutež pokračuje Kristovo

tajemstviacute v jeho těleldquo1549

Zmrtvyacutechvstalyacute a oslavenyacute Kristus sediacute po Otcově pravici kde se za

naacutes neustaacutele přimlouvaacute (srv Žd 725) sjednocenyacute se svyacutem tělem ndash ciacuterkviacute ndash tak přivaacutediacute diacutelo spaacutesy

k jeho dovršeniacute Obdobně jako Kristus naacutes nemůže spasit aniž bychom k němu přilnuli našiacute

svobodou zbavenou otroctviacute hřiacutechu1550

tak i jednota křesťanů se uskutečňuje tiacutem způsobem že

Bůh naacutes přidružuje ke sveacutemu diacutelu ke ktereacutemu pronaacutešiacuteme sveacute bdquoanoldquo

Paul Couturier byl přesvědčen o tom že bdquoviditelnaacute křesťanskaacute jednota bude dosažena

když modliacuteciacute se Kristus nalezne ve všech konfesiacutech dostatečnyacute počet křesťanskyacutech dušiacute ktereacute ho

nechajiacute aby se v nich svobodně modlil ke sveacutemu Otci za jednotuldquo1551

Čiacutem viacutece prostoru

nechaacuteme v našiacute modlitbě Kristu tiacutem se stane tato modlitba uacutečinnějšiacute neboť půjde o modlitbu

celeacuteho Krista hlavy i jeho těla Univerzaacutelniacute modlitba Ježiacutešova vyslovenaacute v předvečer jeho

1546

Srv VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen Oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17

s 95 1547

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 220 1548

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul

Couturier s 325-326 1549

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 175 1550

bdquoTen kteryacute tě stvořil bez tebe neospravedlniacute tě bez tebeldquo (AUGUSTIN Sermones de tempore 1691113 In PL

38 923) 1551

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul

Couturier s 353

242

utrpeniacute tak dosaacutehne aktualizace jako univerzaacutelniacute modlitba křesťanů bdquoTakovyacute je boholidskyacute

přiacutenos modlitbyldquo1552

Dovolit aby naše modlitba přešla v modlitbu Ježiacutešovu kdy Kristus v našich srdciacutech

v Duchu Svateacutem bude prosit Otce bdquoaby všichni byli jednoldquo (J 1721) praacutevě to je podle

jmenovaneacuteho francouzskeacuteho apoštola jednoty smyslem Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů

jehož podobu lyonskyacute Abbeacute proměnil zcela zaacutesadniacutem způsobem Praxe tohoto modlitebniacuteho

tyacutedne se jak znaacutemo zrodila v r 1908 původně v anglikaacutenskeacutem prostřediacute v kruziacutech přiacuteznivě

nakloněnyacutech jednotě s řiacutemskou ciacuterkviacute Tuto skutečnost vyjadřovalo i datum každoročniacuteho

oktaacutevu jež probiacutehal každoročně od 18 do 25 ledna Tyto dny nebyly jistě zvoleny naacutehodně na

18 leden připadal v tehdejšiacutem kalendaacuteři svaacutetek Stolce svateacuteho Petra podle něhož dostal celyacute

modlitebniacute podnik i sveacute jmeacuteno bdquoOktaacutev jednoty s Petrovyacutem stolcemldquo 25 leden pak naviacutec dodnes

zůstaacutevaacute připomiacutenkou obraacuteceniacute apoštola Pavla Rekurs k apoštolskyacutem kniacutežatům ciacuterkve vzbudil

sympatie v očiacutech Petrova naacutestupce a tak Benedikt XV r 1916 zavaacutediacute oficiaacutelně praxi

modlitebniacuteho oktaacutevu za jednotu i do celeacute řiacutemsko-katolickeacute ciacuterkve papežskyacutem breve

Ad perpetuam Dei memoriam Takto koncipovanaacute naacuteplň modliteb za jednotu odpoviacutedala velmi

dobře tehdy v katolickeacute ciacuterkvi jedineacute myslitelneacute představě obnovy křesťanskeacute jednoty totiž

naacutevratu všech bdquoodloučenyacutechldquo zpět do jedneacute a jedineacute ciacuterkve jiacutež je ona Bohem ustanovenaacute

societas perfecta v jejiacutemž čele stojiacute řiacutemskyacute velekněz1553

Proto již od dob Lva XIII bylo

katoliacutekům vroucně doporučovaacuteno aby se modlili za obraacuteceniacute všech kdo bdquouznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute

Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele lidskeacuteho pokoleniacute a přitom bloudiacute daleko od jeho

nevěstyldquo1554

aby našli cestu do bezpečiacute jednoho ovčince1555

Je poměrně snadno pochopitelneacute že pro většinu nekatoliacuteků se takovyacute modlitebniacute program

stal nepřijatelnyacutem neboť jej pociťovali jako vyacuteraz bdquořiacutemskeacuteho duchovniacuteho imperialismuldquo1556

Tuto nesnaacutez prožiacuteval hluboce praacutevě otec Couturier kteryacute r 1935 vnaacutešiacute do celeacute otaacutezky novyacute

pohled když prohlašuje že oktaacutev modliteb neniacute duchovniacutem prostředkem katoliacuteků jak

podněcovat individuaacutelniacute konverze jinověrců do vlastniacute ciacuterkve nyacutebrž vyacutezvou k tomu aby všichni

pokřtěniacute učenliviacute k diacutelu milosti ktereacute v nich působiacute Duch Svatyacute pozvedli svou mysl společně

k Bohu a modlili se v duchu dnes již okřiacutedleneacute zaacutesady bdquoKeacutež nastane viditelnaacute jednota Božiacuteho

kraacutelovstviacute tak jak to chce Kristus a takovyacutemi prostředky ktereacute on bude chtiacutetldquo1557

Podle Abbeacute

Paula maacute jiacutet tedy nikoliv o modlitbu za (naacutevrat odloučenyacutech bratřiacute a sester) ale o modlitbu

1552

TENTYacuteŽ La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo

spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 96 1553

O takoveacutem pojetiacute jednoty svědčiacute naacutezorně již zmiacuteněnaacute encyklika Pia XI z r 1928 Papež v zaacutevěru listu popisuje

způsob jak dosaacutehnout sjednoceniacute křesťanů jako snahu bdquopodněcovat naacutevrat odpůrců [dissidentium] do jedneacute praveacute

Kristovy ciacuterkve od niacutež se přesněji řečeno kdysi na zaacutekladě nešťastneacute myšlenky odloučilildquo (PIUS XI Mortalium

animos In LORA E ndash SIMIONATI R ed Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI 1922-1939 čl 235) 1554

LEV XIII Satis cognitum In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII

(1878-1903) čl 1281 1555

Srv TENTYacuteŽ Divinum illud munus (encyklika o Duchu Svateacutem z 9 května 1897) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 1327 Řiacutemskyacute pontifik tehdy

ustanovil za nejvhodnějšiacute dobu pro konaacuteniacute oktaacutevu modliteb čas svatodušniacute noveacuteny 1556

COUTURIER P Per lrsquounitagrave dei Christiani Psicologia dellrsquoottava di preghiere dal 18 al 25 gennaio (text

publikovanyacute r 1935) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 77 1557

VILLAIN M Don Couturier oggi In TENTYacuteŽ (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s

25

243

s (našimi křesťanskyacutemi bratřiacutemi a sestrami) Diacuteky neuacutenavneacute apoštolskeacute horlivosti lyonskeacuteho

kněze nalezl Oktaacutev modliteb za jednotu křesťanů celou řadu přiacuteznivců mimo katolickou ciacuterkev

Jak ovšem k takoveacute modlitbě maacute přistoupit katoliacutek věřiacute-li že jednota kterou sveacute ciacuterkvi

Kristus od počaacutetku daroval bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo1558

Neniacute pro něj forma

jednoty o kterou maacute prosit (jednota jakou chce Kristus a kteraacute maacute byacutet dosažena Kristovyacutemi

prostředky) přiacuteliš vaacutegniacute Musiacute se zřiacuteci sveacuteho přesvědčeniacute že jednota s řiacutemskyacutem biskupem je

bdquozaacutekladniacutem předpokladem plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacuteldquo1559

ciacuterkve Paul Couturier nikdy

nezpochybnil že Petrův uacuteřad je viditelnyacutem středem ciacuterkevniacute jednoty jak to ostatně doklaacutedajiacute

dějiny prvniacuteho tisiacuteciletiacute ciacuterkve Na druhou stranu ani učeniacute katolickeacute ciacuterkve o tom že služba

řiacutemskeacuteho biskupa maacute zaacuteklad ve Zjeveniacute a patřiacute k apoštolskeacute Tradici nebraacuteniacute tomu aby o

způsobu jakyacutem maacute byacutet vykonaacutevaacutena byl veden vaacutežnyacute ekumenickyacute dialog1560

Couturierovo pojetiacute

oktaacutevu modliteb vychaacutezelo v prveacute řadě z konstatovaacuteniacute bezmocnosti obnovit jednotu křesťanů

pouze lidskyacutem uacutesiliacutem Jak a kdy k němu dojde To je předevšiacutem skryto v uacuteradku Božiacutem Jisteacute je

že sjednoceniacute se nemůže diacutet na uacutekor naacuteboženskeacute svobody jednotlivce Cestou k němu neniacute ani

předpoklad že všechno co Božiacute milost působiacute v různyacutech křesťanskyacutech konfesiacutech přijde nazmar

Jednota neniacute naviacutec možnaacute bez sjednoceniacute v pravdě Couturier byl přesto přesvědčen že ji lze

dosaacutehnout a to skrze růst sjednocujiacuteciacute laacutesky kterou působiacute Duch Svatyacute Existence jednoty kteraacute

je již přiacutetomnaacute totiž nevylučuje že tato jednota musiacute byacutet neustaacutele hledaacutena a zdokonalovaacutena

neboť jde o veličinu dynamickou nakolik ciacuterkev je ponořena do proudu dějin1561

Modlitba za to aby se naplnila takovaacute jednota jakou chce Bůh a naviacutec prostředky ktereacute

plně odpoviacutedajiacute jeho vůli tedy neimplikuje dogmatickyacute relativismus ale ani nevylučuje aby se

k niacute přidali všichni křesťaneacute uvnitř těch ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute v nichž přijali svou

viacuteru To že Bůh jednotu chce je totiž mimo pochybnost Třebaže modlitba stoupaacute ze srdciacute

křesťanů kteřiacute jsou mezi sebou rozděleniacute spojuje srdce všech věřiacuteciacutech se srdcem Kristovyacutem a

směřuje k jednomu ciacuteli Ut omnes unum sint Sjednoceniacute s Ježiacutešovyacutem uacutemyslem naacutes přivaacutediacute

k tomu že si osvojujeme způsob jakyacutem se na naacutes sveacute učedniacuteky diacutevaacute saacutem Kristus abychom se

navzaacutejem jako křesťaneacute objevili takoviacute jaciacute jsme praacutevě v Kristově srdci1562

K tomu je

nevyhnutelně nutneacute aby naše modlitba byla spojena s pokorou a pokaacuteniacutem tedy s vlastniacutem

obraacuteceniacutem Ponořeniacute se do Kristovy velekněžskeacute modlitby přitom daacutevaacute uzraacutet zvlaacuteště třem

plodům prvniacutem je totalita vůle ve smyslu že touha po jednotě se po vzoru Kristově stane natolik

naleacutehavou že pronikne všechny uacutemysly a starosti druhyacutem je zaacutermutek a utrpeniacute z rozděleniacute

ktereacute naacutes tajemnyacutem způsobem přidružujiacute ke Kristově smrtelneacute uacutezkosti třetiacutem důsledkem pak je

1558

Unitatis redintegratio 4 Jak doklaacutedajiacute historikoveacute ještě v době přiacuteprav 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu se předevšiacutem

v řiacutemskeacutem centru Pro unione zaujatě diskutovalo o tom zda Couturierova vize je dogmaticky spraacutevnaacute srv

VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) s 245-248 1559

JAN PAVEL II Ut unum sint 97 1560

Srv tamteacutež 88-97 1561

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 180 Congar naviacutec upozorňuje že

to co si saacutem Bůh mysliacute o reformaci nebo katolickeacute ciacuterkvi v jejiacute historickeacute podobě zůstaacutevaacute pro naacutes tajemstviacutem srv

CONGAR Y op cit s 182 1562

Srv COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed)

Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 112

244

radost neboť navzdory překaacutežkaacutem jsme zahrnuti do Kristovy prosby k Otci a maacuteme podiacutel na

plnosti jeho radosti (srv J 1511)1563

Německaacute ekumenickaacute teoložka Dagmar Heller při hodnoceniacute vyacutevoje Oktaacutevu modliteb za

jednotu upozorňuje na důležityacute fakt když piacuteše bdquoDějiny tyacutedne modliteb jsou dobryacutem přiacutekladem

pro to jak se pojetiacute ekumenismu v určiteacute ciacuterkvi měniacute v důsledku praxe a jak se měniacute v průběhu

času teacutež samotnaacute modlitbaldquo1564

Tiacutem že katolickaacute ciacuterkev v modlitebniacutem životě a v učeniacute koncilu

přijala vizi Paula Couturiera za svou přihlaacutesila se zaacutevazně k tomu že v procesu sjednoceniacute

křesťanů je vyacutechoziacutem principem nikoliv ekumenismu naacutevratu (Ruumlckehr-Oumlkumene) nyacutebrž

ekumenismus obraacuteceniacute (Umkehr-Oumlkumene) Lednovyacute tyacuteden modliteb přitom zůstaacutevaacute v raacutemci

liturgickeacuteho roku ciacuterkve středem veškereacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute1565

622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty

Když koncilniacute dekret začiacutenaacute popisovat itineraacuteř cesty k znovuustaveniacute jednoty mezi

křesťany hovořiacute nejprve o obnově a reformě (renovatio reformatio) ciacuterkve spočiacutevajiacuteciacute bdquov růstu

věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1566

Bezprostředně poteacute pak o vnitřniacutem obraacuteceniacute (conversio

interioris) o obraacuteceniacute srdce (cordis conversio) jako o nevyhnutelneacute podmiacutence opravdoveacuteho

ekumenismu1567

Obnova neniacute myslitelnaacute bez obraacuteceniacute ktereacute je nutneacute chaacutepat jako diacutelo u jehož

počaacutetku stojiacute saacutem Bůh bdquoJe to Duch kteryacute do našich srdciacute vložil semena obraacuteceniacute z něhož žije

ekumenismusldquo1568

řiacutekaacute Yves Congar Důvodem k tomuto zjištěniacute jsou přitom slova samotneacuteho

Paacutena kteryacute popisuje božskeacuteho Přiacutemluvce praacutevě jako toho kdo usvědčuje z hřiacutechu (srv J 168)

bdquoDuch Svatyacute je původcem celeacuteho pohybu jiacutemž se obraciacuteme k Bohu a navraciacuteme se k němu a

praacutevě to je naše konverzeldquo1569

připomiacutenaacute zmiacuteněnyacute francouzskyacute teolog Působeniacute Ducha je uacutezce

spojeno s odpuštěniacutem hřiacutechů (srv J 2022-23) bdquoKde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317)

kteraacute jako svoboda Božiacutech dětiacute vyvěraacute z toho že jsme byli přijati za Božiacute syny Takovaacute svoboda

je však v prveacute řadě vykoupeniacutem z praacutezdneacuteho způsobu života (srv 1Pt 118) z otroctviacute těla

ovlaacutedaneacuteho hřiacutechu (srv Ř 66)

Řekneme-li s Janem Pavlem II že duchovniacutem zaacutekladem ekumenickeacuteho dialogu je

bdquodialog obraacuteceniacuteldquo1570

pak zde pochopitelně nemaacuteme na mysli konverzi jako proces předchaacutezejiacuteciacute

vyznaacuteniacute viacutery a přijetiacute křtu Nemysliacuteme tiacutem ovšem ani přiacutepadnou přiacutepravu a začleněniacute jednotlivců

křesťanů jinyacutech konfesiacute do plneacuteho společenstviacute s katolickou ciacuterkviacute ktereacute třebaže samo o sobě

neniacute s ekumenickyacutem diacutelem v rozporu přesto se svou povahou od něho lišiacute1571

To oč zde běžiacute

1563

Srv VILLAIN M Das unsichtbare Kloster der christlichen Einheit In Una sancta 12 (1957) s 173-174 1564

HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die

Einheit der Christen s 315 1565

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 73 1566

Unitatis redintegratio 6 1567

Srv tamteacutež 78 Jan Pavel II pro naleacutehavost s jakou se koncilniacute dekret teacutematu obraacuteceniacute věnuje jej celyacute

kvalifikuje jako prosycenyacute duchem obraacuteceniacute srv JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1568

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 160 1569

Tamteacutež s 160-161 1570

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1571

Srv Unitatis redintegratio 4

245

tedy neniacute obraacuteceniacute bdquotěch druhyacutechldquo na bdquonaši stranuldquo nyacutebrž společneacute odvraacuteceniacute se od zla a naacutevrat

naacutes všech k Bohu1572

Obraacuteceniacute jako vnitřniacute proces spočiacutevaacute v radikaacutelniacute změně mysli anebo ještě

vyacutestižněji srdce v disponibilitě vůči Božiacutemu Duchu kteryacute naacutes přivaacutediacute k opravdoveacutemu a

niternějšiacutemu spojeniacute s Kristem kteryacute již od věčnosti jako Slovo je trvale obraacutecen k Otcově tvaacuteři

(srv J 11) a jenž s pohledem nepřetržitě upřenyacutem na Otce prožiacutevaacute celyacute svůj pozemskyacute život

(srv J 519) Postoj obraacuteceniacute proměňuje ekumenickyacute dialog v bdquodialog obraacutecenyacutechldquo Obraacuteceniacute

jsou přitom ti kdo dovolili aby v nich umiacuteral staryacute člověk propadlyacute hřiacutechu a siacutelil novyacute člověk

oživenyacute Duchem neboť jenom takovyacute bude miacutet podiacutel na Božiacutem kraacutelovstviacute (srv 1K 1535-58)

Vyacutezva k obraacuteceniacute stojiacute na prahu Ježiacutešova veřejneacuteho působeniacute Podle Marka je přitom již

sama tato skutečnost Božiacutem evangeliem konat pokaacuteniacute je možneacute protože se naplnit čas a

přibliacutežilo se Božiacute kraacutelovstviacute (srv Mk 114n) Existuje tedy Bohem nabiacutednutyacute καιρός milostivyacute

čas obraacuteceniacute a jestliže toto obraacuteceniacute klademe jako vyacutechoziacute bod ekumenickeacuteho uacutesiliacute pak je

přijiacutemaacuteme skutečně jako apel Božiacute jako mimořaacutednyacute Božiacute dar jeho rozptyacutelenyacutem synům a dceraacutem

kteryacute můžeme přijmout jedině plniacute radosti a vděčnosti Kde se obnovuje a roste společenstviacute a

jednota Božiacuteho lidu tam přichaacuteziacute Božiacute kraacutelovstviacute neboť tam nechybiacute srdce ochotnaacute Božiacute

kraacutelovstviacute přijmout Naacutevrat k jednotě věřiacuteciacutech je pak zaacuteroveň obraacuteceniacutem se k jednotě Božiacute1573

Obraacuteceniacute vak neniacute jednoraacutezovyacutem okamžikem nyacutebrž jde daleko spiacuteše o postupnyacute proces

růstu Roste jak vlastniacute poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho hřiacutechu tak naše liacutetost nad niacutem ale teacutež staacutele viacutece se

projevujiacuteciacute Božiacute milosrdenstviacute bdquoDialog obraacuteceniacuteldquo je postojem ciacuterkve před Bohem a to

v usebraneacutem hledaacuteniacute Otcovy vůle a současně v duchu bdquokajiacutecnosti a plneacute důvěry v usmiřujiacuteciacute moc

pravdy jiacutež je Kristusldquo1574

Zpytovaacuteniacute svědomiacute ohledně jednoty nemůže byacutet vyacutesledkem našeho

vlastniacuteho uvažovaacuteniacute ani rezultaacutetem psychoanalyacutezy či pouhyacutem moraacutelniacutem uacutesudkem praktickeacuteho

rozumu Poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho zla jakožto hřiacutechu je možneacute jen ve vztahu k Bohu a tudiacutež i naacuteš

ekumenickyacute examen musiacute podle slov Jana Pavla II proběhnout v bdquonejvnitřnějšiacutem duchovniacutem

prostoruldquo v němž naacutes Kristus mociacute Ducha vede k tomu abychom zkoumali naši věrnost

vzhledem k Otcovu plaacutenu s ciacuterkviacute1575

Tvrdiacuteme-li že jsme nezhřešili dělaacuteme z Boha lhaacuteře a jeho slovo v naacutes neniacute (srv 1J 110)

Toto poznaacuteniacute apoštola Jana platiacute i pokud jde o věc jednoty Kristovyacutech učedniacuteků a vztahuje se

jak na jednotlivce tak rovněž na celaacute společenstviacute Těžko si lze totiž představit cestu k jednotě

jinak nežli jako součinnost konverze věřiacuteciacutech i hlubokeacute proměny pokud jde o samotneacute

ciacuterkve1576

Hovořit o rozděleniacute křesťanů jako o hřiacutechu nepatřiacute dnes mezi obliacutebenaacute ekumenickaacute

1572

Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung s 440 1573

Srv SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique Paris Cerf 1990 s 20 s odvolaacuteniacutem na J A Moehlera 1574

JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1575

Srv tamteacutež 1576

bdquoOdpuštěny a překonaacuteny nemajiacute byacutet jen osobniacute hřiacutechy ale takeacute hřiacutechy společenskeacute neboli samotneacute sbquostrukturyʻ

hřiacutechu ktereacute přispěly a mohou přispiacutevat k rozděleniacute a k jeho utvrzovaacuteniacuteldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 34) Papež

zde nehovořiacute o tom jakeacute konkreacutetniacute struktury maacute na mysli obecně bychom však mohli za takoveacute poklaacutedat všechny

jež braacuteniacute tomu aby v ciacuterkvi a skrze ni ve světě zazniacuteval bdquoživyacute hlas Evangelialdquo v jehož službě ciacuterkev stojiacute srv Dei

Verbum 8

246

teacutemata1577

bdquoJako každeacute jineacute obraacuteceniacute teacutež ekumenickeacute obraacuteceniacute působiacute bolestldquo a pokud se

v současnosti nechaacutevaacuteme ovlaacutedat pocitem stagnace ekumenismu je to možnaacute z toho důvodu bdquože

jsme z něj chtěli učinit bezbolestnou zaacuteležitostldquo1578

Přiznat hřiacutech jakkoliv je tento uacutekon spjat s uznaacuteniacutem toho že jsme selhali ve sveacute vlastniacute

svobodě je přitom prvniacutem krokem kteryacute vyvaacutediacute z izolace a kdo vykročiacute na cestu světla

obnovuje společenstviacute (srv 1J 17) V oblasti jednoty křesťanů to zcela konkreacutetně znamenaacute že

vyacutechodiskem ke smiacuteřeniacute musiacute byacutet pronikaveacute poznaacuteniacute že nejednota a rozkol jsou skutečnosti

zřejmě odporujiacuteciacute Kristově vůli1579

neboť jde o hřiacutech proti tajemstviacute ciacuterkve jakožto sacramentum

unitatis Pro ciacuterkevniacute otce i středověkeacute autory jednota ciacuterkve splyacutevala s laacuteskou bdquoprotože jednota

je laacuteska a laacuteska je jednotaldquo1580

Jestliže jaacutedro hřiacutechu spočiacutevaacute v proviněniacute vůči Božiacutemu zaacutekonu

(srv 1J 34) jehož naplněniacutem je laacuteska (srv Ř 1310) působiacute každyacute hřiacutech zhoubně takeacute pokud

jde o jednotu Toteacutež však platiacute i opačně trhaacute-li kdo pouto jednoty staacutevaacute se dlužniacutekem laacutesky

bdquoPorušovat tu nebo onu ndash a nikdy nelze porušit jednu aniž by se porušila i druhaacute ndash znamenaacute trhat

ciacuterkev nesešiacutevanou suknicildquo1581

a dopouštět se tak toho co si neodvaacutežili učinit ani pohanštiacute

vojaacuteci (srv J 1924) Proviněniacute proti jednotě je hřiacutechem proti laacutesce ndash takovaacute je skutečnost

z hlediska Božiacuteho a praacutevě k takoveacutemu prorockeacutemu pohledu na věci naacutes ekumenismus obraacuteceniacute

přivaacutediacute1582

Dokud v pokoře nepřijmeme tuto pravdu za vlastniacute zůstane bdquouacutesiliacute o jednotuldquo

v ekumenickeacutem slovniacuteku pro mnoheacute staacutele jen něčiacutem viacutece či meacuteně podezřelyacutem

Rozkol a udaacutelosti ktereacute s niacutem byly spojeny jsou propleteny s hřiacutechy spaacutechanyacutemi na obou

stranaacutech Přesto nelze hovořit o tom že by křesťaneacute kteřiacute přichaacutezejiacute k viacuteře jako členoveacute ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute jež se nachaacutezejiacute vzaacutejemně v situaci rozděleniacute byli tiacutemto stavem

vinni1583

Jestliže jsme na jedneacute straně jako křesťaneacute 21 stoletiacute přiacutemo nezpůsobili rozkol

k němuž v dějinaacutech ciacuterkve došlo přesto s niacutem zůstaacutevaacuteme spojeni a pociťujeme jeho důsledky až

dodnes Rozštěpeniacute žije v paměti našich ciacuterkviacute a my je dnes našim myšleniacutem slovy i skutky buď

ratifikujeme anebo se snažiacuteme překlenout propast vyhloubenou v dobaacutech našich otců Postojem

samolibosti lhostejnosti nedostatkem vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute ktereacute jen utvrzujiacute staraacute

nedorozuměniacute a předsudky však můžeme stareacute raacuteny nejen konzervovat ale dokonce i staacutele viacutece

prohlubovat Vedle změny těchto a jinyacutech vlastniacutech postojů jimiž se i dnes proviňujeme proti

jednotě křesťanů je třeba usilovat teacutež o pravou solidaritu pokud jde o vyznaacuteniacute vin minulyacutech

generaciacute

1577

Zajiacutemavyacute postřeh tyacutekajiacuteciacute se největšiacute evangelickeacute ciacuterkve u naacutes vyslovil v teacuteto souvislosti Josef Smoliacutek

bdquoEvangelickaacute ciacuterkev zatiacutem nedošla k plneacutemu poznaacuteniacute že skutečnost rozděleniacute je těžkyacute hřiacutechldquo (SMOLIacuteK J

Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 65) 1578

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 221-222 1579

Srv Unitatis redintegratio 1 1580

HUGO OD SV VIKTORA De sacramentis 21311 In PL 176544 1581

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 35 1582

Srv CERETI G Molte chiese Christiane un unica Chiesa di Cristo Corso di ecumenismo Brescia

Queriniana 1992 s 91 1583

Srv Unitatis redintegratio 3

247

Ve sveacutem osobniacutem Confiteor se spojujeme s celou ciacuterkviacute vždyť bdquocelaacute živaacute ciacuterkev ve svyacutech

živyacutech uacutedech řiacutekaacute sbquoZhřešila jsemʻldquo1584

Tiacutem se projevujiacute slova koncilu o tom že ciacuterkev je

bdquozaacuteroveň svataacute i staacutele potřebuje očišťovaacuteniacute a jde trvale cestou pokaacuteniacute a obnovyldquo1585

Sancta et

purificanda Ne nadarmo Ježiacuteš mluviacute o siacuteti jež zahrnuje různeacute druhy ryb (srv Mt 1347-50) o

kousku pole na ktereacutem zraje spolu s pšeniciacute plevel (srv Mt 1324-30) Tak se takeacute ciacuterkev až do

konce věků nemůže jednoduše ciacutetit jako ta kteraacute je uchraacuteněna hřiacutechů a prostaacute hřiacutešniacuteků Když

ciacuterkev vyznaacutevaacute svou vinu a prosiacute o odpuštěniacute vyjadřuje tiacutem podstatnou straacutenku sveacute vlastniacute

povahy Jejiacute svatost maacute svůj původ u Boha ona sama je plodem Kristovy oběti (srv Ef 526) a

jedinou chloubou ciacuterkve tudiacutež musiacute zůstat vyacutehradně křiacutež jejiacuteho Paacutena (srv Ga 614) bdquoA když

ciacuterkev o sobě viacute že je ovocem křiacuteže (a každyacute křesťan v niacute je si toho takeacute vědom) pak nemůže

k tomuto křiacuteži přistupovat jinak nežli v liacutetosti a pokaacuteniacuteldquo1586

Pouze ciacuterkev kteraacute neustaacutele daacutevaacute

najevo potřebu byacutet usmiacuteřena a přijata do společenstviacute sveacuteho Paacutena může uacutečinně vyzyacutevat ke

smiacuteřeniacute s Bohem takeacute celyacute svět

Smiacuteřeniacute se přijiacutemaacute ve slabosti v postoji zkroušenosti ducha a odevzdanosti Bohu

Duchovniacute prostor na němž je třeba položit zaacuteklady našiacute jednoty se oteviacuteraacute u paty křiacuteže na němž

Kristus v agoacutenii umiacuteraacute aby smiacuteřil celyacute svět s Bohem (srv 2K 519) Všichni potřebujeme byacutet

zachraacuteněni jeho krviacute protože jsme bdquovšichni zhřešilildquo (Ř 512) a každyacute z naacutes svyacutem diacutelem přispěl

ke Kristově bolesti Ježiacuteš však zaacuteroveň svou ciacuterkev zve aby se tajemně přidružila k jeho utrpeniacute

vždyť bdquotrpiacuteme-li spolu s niacutem budeme spolu s niacutem uacutečastni Božiacute slaacutevyldquo (Ř 817) Na cestě

k jednotě nestačiacute jen vyznat minuleacute viny je třeba se ponořit do dramatu toho že zůstaacutevaacuteme

rozděleni Je nutneacute prožiacutet na vlastniacutem těle bolest rozlaacutemaneacuteho těla Kristova a tak doplňovat za

ciacuterkev miacuteru Kristovyacutech utrpeniacute (srv Ko 124) Dušiacute ekumenickeacuteho pokaacuteniacute se musiacute staacutet

bdquozaacutermutek podle Božiacute vůleldquo (2K 710)1587

bdquobolest srdceldquo1588

naacuteřek nad tiacutem že naacutem bylo

odejmuto to po čem toužiacuteme totiž jednota Podle otců to je praacutevě ryziacute křesťanskyacute smutek nad

hřiacutechy (πένθος) ndash ať již vlastniacutemi nebo těch druhyacutech ndash jenž nejenom smyacutevaacute viny ale staacutevaacute se

pro duši teacutež uacutetěchou neboť naacutem dovoluje staacutele znovu objevovat nezměrnost Božiacute laacutesky1589

Pravyacute zaacutermutek tohoto druhu je darem milosti Proto bdquoslzy pokaacuteniacute ktereacute vytryskly ze smutku se

staacutevajiacute pramenem radosti ktereacute se žaacutednaacute radost na tomto světě nevyrovnaacuteldquo1590

Skrze tyto slzy

liacutetosti znovu vstupujeme do vod křtu ve kteryacutech jsme byli očištěni a stali se všichni jedniacutem

v Kristově těle

1584

RATZINGER J Die Schuld der Kirche In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag s 241 1585

Lumen gentium 8 1586

BALTHASAR HU VON Casta meretrix In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II s 221 1587

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 165 1588

TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence s 160 1589

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 254-259 1590

TENTYacuteŽ Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 343

248

623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti

Očistnaacute faacuteze je v tradici spirituaacutelniacute teologie vniacutemaacutena pouze jako prvniacute etapa na cestě

duchovniacuteho života jakkoliv se jednaacute o uacutesek fundamentaacutelniacute o kořen z něhož křesťanskaacute viacutera

neustaacutele vyrůstaacute a z něhož je permanentně živena smiacuteřeniacute s Bohem je možneacute jen diacuteky Kristu

kteryacute svou smrtiacute rozlomil okovy do nichž byl člověk uvržen v důsledku hřiacutechu Přijetiacute smiacuteřeniacute

vyvaacutediacute ze zajetiacute lidskou svobodu vraciacute ji opět do vztahu ke Stvořiteli a oteviacuteraacute před niacute novou

perspektivu Duchovniacute život se vyznačuje dynamismem vedouciacutem od očištěniacute (via purgativa)

přes faacutezi osvětnou (via illuminativa) až ke sjednoceniacute (via unitiva)1591

Celyacute pohyb je přitom

myslitelnyacute pouze jako proces růstu Božiacuteho života v člověku jako naše dorůstaacuteniacute v Krista kteryacute

je hlavou těla jehož uacutedy jsme se z Božiacute milosti stali (srv Ef 415) Jako na jednu stranu tato

myšlenka nesmiacute veacutest k falešneacute představě že předchoziacute uacuteseky cesty lze poklaacutedat za překonaneacute

tak je na druheacute straně třeba vyloučit domněnku že stav kteryacute jsme momentaacutelně v tomto procesu

dosaacutehli je již definitivniacute1592

Křesťanskaacute dokonalost kterou Ježiacuteš klade před od sveacute učedniacuteky v

přiacutekazu nezištneacute a nikoho nevylučujiacuteciacute laacutesky je implicitně nikdy neukončitelnyacutem požadavkem

nakolik je jejiacute miacuterou dokonalost Otce jako toho kteryacute je semper maior (srv Mt 548)

Ekumenismu kteryacute přijiacutemaacute za sveacute vyacutechodisko praacutevě spirituaacutelniacute dynamiku se nemůže

zastavit pouze při vyznaacuteniacute hřiacutechů a přijetiacute odpuštěniacute Přijatyacute dar se staacutevaacute zaacutevazkem počaacutetkem

noveacuteho života povolaacuteniacutem na jehož ryzost lze usuzovat z jeho plodů Z toho důvodu je jako třetiacute

prvek duchovniacuteho ekumenismu v koncilniacutem textu uvedena vyacutezva ke svatosti života bdquoPro

ekumenismus je nepostradatelnaacute sbquopedagogika svatostilsquoldquo řiacutekaacute německyacute ekumenickyacute teolog

G Augustin praacutevě ona musiacute všem křesťanům připomiacutenat že bdquosvatost tvořiacute ciacutel jejich

existenceldquo1593

Co si však maacuteme pod termiacutenem bdquosvatostldquo představit

Samotnyacute pojem svatost (sanctitas) nebo posvěceniacute (sanctificatio) může byacutet na prvniacute

pohled ekumenicky spiacuteše zdrojem nedorozuměniacute Nejenže je v různyacutech křesťanskyacutech tradiciacutech

spojen s odlišnyacutemi konfesniacutemi specifiky lišiacute se rovněž naviacutec i miacutera bdquoudomaacutecněnostildquo termiacutenu

v prostřediacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech spiritualit Rozumiacuteme-li svatostiacute novyacute způsob života

člověka vykoupeneacuteho Bohem z hřiacutechu a smrti a zachraacuteněneacuteho pro život věčnyacute pak by to mělo

byacutet praacutevě pojetiacute vykoupeniacute a spaacutesy ktereacute bude tvořit kontext diskursu o svatosti Takeacute stěžejniacute

pravdu viacutery o vykoupeniacute a spaacutese však vyjadřujiacute křesťaneacute různě zatiacutemco v protestantskeacutem

prostřediacute hraje uacutestředniacute roli ospravedlněniacute je v katolickeacute tradici upřednostňovaacuten aspekt

posvěceniacute pro pravoslavneacute je zase kliacutečem k četbě pojem zbožštěniacute Přitom je třeba předeslat že

praacutevě diacuteky intenzivniacutemu ekumenickeacutemu dialogu spojeneacutemu s hlubšiacutem vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem lze

dojiacutet k objeveniacute toho že rozdiacutelnost v pojetiacute a akcentech nemusiacute sama o sobě působit jako faktor

1591

Takto do třiacute kroků strukturovanaacute duchovniacute cesta na niacutež člověk uskutečňuje sveacute povolaacuteniacute pronikla jak znaacutemo do

obecneacuteho vědomiacute hlavně diacuteky Dionyacutesiu Areopagitovi Toto rozděleniacute přitom odpoviacutedaacute aktivniacute (praktickeacute) a

kontemplativniacute (teoretickeacute) faacutezi tedy osvobozeniacute od vaacutešniacute a dosaženiacute mystickeacuteho poznaacuteniacute což je způsob jak

vniacutemali duchovniacute život otcoveacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical

Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the Scholar s 69-72 1592

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 104 1593

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 244

249

trhajiacuteciacute jednotu ciacuterkve1594

Ospravedlněniacute posvěceniacute a zbožštěniacute jakožto tři různeacute způsoby jak

vyjaacutedřit jedno tajemstviacute vykoupeniacute a spaacutesy v raacutemci protestantskeacute katolickeacute a pravoslavneacute

tradice se spiacuteše vzaacutejemně objasňujiacute a to ve světle Krista jedineacuteho Vykupitele člověka1595

6231Spaacutesa člověka ndash ospravedlněniacute posvěceniacute anebo zbožštěniacute

Mnoheacute podoby evangelickeacute spirituality vydaacutevajiacute svědectviacute předevšiacutem o svrchovaneacute Božiacute

milosti kteraacute navraciacute spravedlnost hřiacutešniacutekovi nezaacutevisle na jeho zaacutesluhaacutech a skutciacutech Samotnyacute

pojem svatosti přitom zůstaacutevaacute spiacuteše v pozadiacute1596

Jelikož jaacutedro křesťanskeacuteho poselstviacute spočiacutevaacute

v tom že člověka jeho vlastniacute spravedlnost vede k odsouzeniacute a sjednaacutevaacute nikoliv spaacutesu nyacutebrž

Božiacute hněv ležiacute těžisko reformačniacute teologie v nauce o ospravedlněniacute ktereacuteho se naacutem dostaacutevaacute

v Ježiacuteši Kristu Ten bdquobyl vydaacuten pro naše hřiacutechy a vzkřiacutešen pro naše ospravedlněniacuteldquo (Ř 425)

obnovil tak naacuteš vztah k Bohu a vytrhl lidskeacute svědomiacute z tryacutezniveacuteho zaacutepasu o dosaženiacute spaacutesy1597

Tuto zvěst o Božiacutem ospravedlňujiacuteciacutem jednaacuteniacute ktereacute se děje nikoliv na zaacutekladě lidskyacutech skutků

nyacutebrž sola gratia člověk nemůže přijmout jinak nežli sola fide a to na zaacutekladě zvěstovaneacuteho

slova Piacutesma tedy sola Scriptura1598

Při ospravedlněniacute pro ktereacute je typickyacute spiacuteše forenzniacute

charakter je člověk pasivniacutem přiacutejemcem osvobozujiacuteciacuteho rozsudku kteryacute pronaacutešiacute Bůh svyacutem

slovem chaacutepanyacutem předevšiacutem jako verbum externum Nabytiacute spravedlnosti je Božiacute iniciativa

Praacutevě Božiacute slovo a viacutera chaacutepanaacute jako naprostaacute důvěra vůči milosrdneacutemu Bohu jsou kriteacuteriem

noveacute poslušnosti Božiacute vůli jiacutež vynikaacute křesťanskyacute život vniacutemanyacute převaacutežně v rovině osobniacute

1594

Pro katolicko-luterskyacute dialog srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o

ospravedlněniacute Pokud jde o dialog luteraacutenů a pravoslavnyacutech srv Authority in and of the Church B Understanding

of Salvation in the Light of the Ecumenical Councils Common Statement of the Lutheran-Orthodox Joint

Commission (prohlaacutešeniacute z 2ndash7 srpna 1995) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 2639-2654

Authority in and of the Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-

Orthodox Joint Comission (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed op cit čl 2655-2664) 1595

Srv TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come

divinizzazione s 28 1596

Impulz k rozšiacuteřeniacutem bdquotradičniacuteldquo reformačniacute akcentuace ospravedlněniacute o důraz na posvěceniacute může představovat

oficiaacutelniacute metodistickeacute stanovisko ke Společneacute deklaraci katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o

ospravedlněniacute k niacutež se Světovaacute rada metodistickyacutech ciacuterkviacute připojila V textu jejiacuteho prohlaacutešeniacute v teacuteto souvislostiacute

stojiacute bdquoHlubokeacute pouto mezi odpuštěniacutem hřiacutechů a ospravedlněniacutem a posvěceniacutem bylo pro metodistickeacute porozuměniacute

biblickeacutemu učeniacute o ospravedlněniacute vždy rozhodujiacuteciacute John Wesley spatřoval ve spaacutese dvojiacute jednaacuteniacute Božiacute milosti sbquoV

ospravedlněniacute jsme vykoupeni z viny hřiacutechu a znovu zasazeni do Božiacute přiacutezně v posvěceniacute jsme vytrženi z moci a

kořene hřiacutechu a jsme navraacuteceni k Božiacutemu obrazuʻldquo (The World Methodist Council and the Joint Declaration on the

Doctrine of Justification 42) (německyacute překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS

A ed Dokumente wachsender Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller

Gespraumlche auf Weltebene 4 2001-2010 s 1159-1160)

Ani v samotneacute českeacute reformaci se důraz na Božiacute milost nestaacutevaacute důvodem k znehodnoceniacute uacutesiliacute křesťana o ryzost

života Dokladem budiž nejen mravniacute ethos s niacutemž se setkaacutevaacuteme předevšiacutem v Jednotě bratrskeacute ale i koncepce

bratrskeacuteho katechismu Lukaacuteše Pražskeacuteho uspořaacutedaneacuteho podle trojice ctnostiacute viacutery laacutesky a naděje srv MOLNAacuteR

A Bratr Lukaacuteš Bohoslovec Jednoty Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1948 s

19-33 1597

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XX6-7 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 76-77 1598

Srv tamteacutež IV In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 66 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XV In ŘIacuteČAN R (ed) op

cit s 219-220

250

existence1599

Život ospravedlněneacuteho se sice musiacute odraacutežet v praktickeacutem projevu viacutery skrze dobreacute

skutky ktereacute nejsou bez užitku a jejichž konaacuteniacutem křesťan upevňuje sveacute vyvoleniacute I naše nejlepšiacute

skutky v tomto životě však jsou bdquovšechny nedokonaleacute a poskvrněneacute hřiacutechyldquo1600

Křesťan totiž

zůstaacutevaacute nadaacutele až do sveacute smrti simul iustus et peccator1601

Konaacuteniacute člověka tak nemůže miacutet

zaacuteslužnyacute charakter a to ani v tomto ani v budouciacutem životě poněvadž na milost nikdo nemůže

vznaacutešet žaacutednyacute naacuterok a před Bohem se nemůžeme ničiacutem chlubit Činiacute-li křesťan dobro jak mu to

saacutem Bůh přikazuje pak majiacute jeho skutky daleko spiacuteše raacutez plodů vděčnosti za dar vykoupeniacute

majiacute směřovat k slaacutevě Božiacute a užitku bližniacutem1602

Pro katolickou ciacuterkev kteraacute formulovala svoji nauku v konfrontaci s důrazy reformaacutetorů

předevšiacutem ve vyjaacutedřeniacutech Tridentskeacuteho koncilu je přiacuteznačneacute že v ospravedlněniacute sice vidiacute Božiacute

diacutelo nezaacutevisleacute na lidskyacutech skutciacutech ktereacute se však současně neobejde bez uacutečasti člověka Ten

totiž musiacute při ospravedlněniacute podněcovaacuten Božiacute milostiacute s touto milostiacute svobodně souhlasit a

spolupracovat (libere assentiendo et cooperando) Jestliže na jedneacute straně je diacuteky milosti

uschopněn pohnout svou vůli k ospravedlněniacute může vnuknutiacute Ducha Svateacuteho ve sveacutem srdci i

odmiacutetnout1603

Samotneacute ospravedlněniacute pak v sobě obsahuje nejenom to že Bůh nepřičiacutetaacute člověku

jeho hřiacutechy nyacutebrž je takeacute bdquoposvěceniacutem a obnovou (sanctificatio et renovatio) lidskeacuteho nitra

svobodnyacutem přijetiacutem milosti a darůldquo1604

Člověk se vpravdě (vere) staacutevaacute spravedlivyacutem a Božiacutem

přiacutetelem když přijiacutemaacute Božiacute spravedlnost kterou Duch Svatyacute rozdaacutevaacute bdquouacuteměrně dispozici a

spolupraacuteci dotyčneacuteholdquo1605

přičemž dochaacuteziacute k vnitřniacute proměně jeho osoby V tom kdo se

z milosti ve křtu znovu narodil bdquoneniacute nic co by bylo Bohu odporneacuteldquo1606

a braacutenilo mu ke vstupu

do nebe třebaže v pokřtěnyacutech přetrvaacutevaacute žaacutedostivost kteraacute však neniacute sama o sobě hřiacutechem

Milost je v člověku tvůrčiacute1607

Od Krista do něhož je ospravedlněnyacute vštiacutepen dostaacutevaacute dar viacutery a

1599

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XX9 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 6877-78 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute

XVI5 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 222 1600

Heidelberskyacute katechismus 62 srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVI11 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 224 1601

K vyacuteznamu teacuteto tolik obliacutebeneacute paradoxniacute Lutherovy fromule srv PESCH OH Theologie der Rechtfertigung

bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-theologischen Dialogs Mainz Matthias

Gruumlnewald 1967 s 109-122 Luther chce vyjaacutedřit že ačkoliv před Bohem je člověk učiněn spravedlivyacutem zůstaacutevaacute

v něm přiacutetomen odpor vůči Bohu (Gottwidrigkeit) Život ospravedlněneacuteho chaacutepe přitom reformaacutetor jako pokračujiacuteciacute

a neustaacutelyacute zaacutepas člověka s hřiacutechem kteryacute však už nad vykoupenyacutemi nevlaacutedne (peccatum regnans) neboť je

ovlaacutednutyacute Kristem (peccatum regnatum) a jako takovyacute tudiacutež už nevede k odsouzeniacute a smrti 1602

Srv Heidelberskyacute katechismus 6486 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVI6 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s

222 1603

Srv Decretum de iustificatione (z 3 ledna 1547) 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion

symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1525 1604

Tamteacutež 7 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum

de rebus fidei et morum čl 1528 1605

Tamteacutež In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de

rebus fidei et morum čl 1529 1606

Tamteacutež 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum

de rebus fidei et morum čl 1515 1607

Sv Tomaacuteš vystihuje tuto skutečnost když hovořiacute o milosti jako qualitas animae Ospravedlněniacute maacute v duši svůj

uacutečinek Bůh vleacutevaacute do nitra člověka nadpřirozeneacute tvary nebo jakosti (formae seu qualitates supranaturales) na

jejichž zaacutekladě je pak duše Bohem hyacutebaacutena k tomu aby jemně a snadně dosaacutehla věčneacuteho dobra srv TOMAacuteŠ

AKVINSKYacute Summa theologica pars 1a2ae q 110 a 2 respondeo (českyacute překlad Olomouc Krystal 1938)

Oproti tomuto pojetiacute kladl Luther ve sveacutem učeniacute důraz na milost jakožto božskou nikoliv věcnou a kvalitativniacute

skutečnost nyacutebrž osobniacute a vztahovou realitu Uacutemyslem reformaacutetora přitom bylo maximaacutelně odlišit milost od jejiacutech

darů Ve skutečnosti však rovněž u samotneacuteho sv Tomaacuteše jde o způsob jak vyjaacutedřit participaci tvora na nestvořeneacute

251

to spolu s nadějiacute a laacuteskou ktereacute v něm zůstaacutevajiacute a majiacute se nadaacutele rozviacutejet aby tiacutem rostla přijataacute

spravedlnost1608

Cesta naacutesledneacuteho posvěcovaacuteniacute (sanctificatio) kteraacute se v důsledku

ospravedlněniacute oteviacuteraacute vede pro křesťana rovněž skrze zachovaacutevaacuteniacute Božiacutech a ciacuterkevniacutech

přikaacutezaacuteniacute1609

Siacutela kteraacute pochaacuteziacute ze spojeniacute s Kristem působiacute že dobreacute skutky ktereacute křesťan

konaacute se mohou liacutebit Bohu a majiacute zaacuteslužnyacute charakter Věčnyacute život maacute tedy povahu milosti i

odměny Spravedlnost je naše protože se nachaacuteziacute v člověku a současně i Božiacute jakožto vleacutevanaacute

Bohem pro Kristovo diacutelo Samotneacute naše zaacutesluhy za skutky laacutesky jsou nakonec Božiacutemi dary1610

Vyacuteznam v pojetiacute antropologie uvnitř pravoslavneacute tradice spočiacutevaacute v tom že se utvaacuteřela

mimo polemickou atmosfeacuteru typickou pro zaacutepadniacute křesťanstviacute Odtud prameniacute jejiacute dosah

ekumenickyacute inspirativniacute teacutež pro dialog katolicko-reformačniacute o kteryacute naacutem jde předevšiacutem Jaacutedro

teologickeacuteho pohledu na člověka vystihuje na Vyacutechodě snad nejpregnantněji pojem zbožštěniacute

θέωσις jež znamenaacute uacutečast člověka na Božiacute přirozenosti prostřednictviacutem nestvořeneacute milosti1611

Pro celeacute chaacutepaacuteniacute je charakteristickyacute dynamismus odpoviacutedajiacuteciacute napětiacute ve vnitřniacute jednotě mezi

stvořeniacutem a vykoupeniacutem jak to bylo ostatně přiacuteznačneacute již pro ciacuterkevniacute otce křesťanskeacuteho

Vyacutechodu Člověka lze od počaacutetku myslet jedině v jeho vztahu k Bohu byl totiž stvořen k jeho

obrazu a podobnosti aby žil ve společenstviacute s niacutem Hřiacutechem člověk svou podobnost s Bohem

ztraacuteciacute Božiacute obraz třebaže zohaven však ve sveacute podstatě vykořeněn nebyl Kristovo

vykupitelskeacute diacutelo tento Božiacute obraz v člověku obnovuje a umožňuje mu aby v plnosti sdiacutelel

nestvořenyacute život Božiacute a stal se tak Bohu podobnyacutem tiacutem že se s niacutem sjednotiacute Tajemstviacute vtěleniacute

dochaacuteziacute sveacuteho naplněniacute ve zbožštěniacute jak vystihuje znaacutemyacute patristickyacute axiom bdquo(Bůh) saacutem se stal

člověkem abychom my byli učiněni bohyldquo1612

Což ovšem v žaacutedneacutem přiacutepadě neznamenaacute

panteistickou identifikaci stvořeniacute se Stvořitelem Vykoupenyacute člověk se staacutevaacute bdquobohem diacuteky

milostildquo1613

skrze participaci a neztraacuteciacute přitom přirozenost tvora kteryacute zůstaacutevaacute zaacutevislyacutem na

sveacutem Tvůrci Proměněniacute jiacutemž je zbožštěniacute dochaacuteziacute prostřednictviacutem božskyacutech energiiacute Ty jsou

nestvořeneacute ale odlišneacute od Božiacute bytnosti kteraacute je nesdělitelnaacute Lišiacute se od božskyacutech osob přesto

milosti Milost jakožto qualitas animae daacutevaacute totiž duši nikoliv podstatnyacute nyacutebrž přiacutepadkovyacute tvar což ostatně

doklaacutedaacute takeacute skutečnost že hřiacutechem lze milost pozbyacutet Dokonale podstatně je Božiacute milost jedině v Bohu jako jeho

dobrota kteraacute se sdiacuteliacute Ani doctor angelicus tedy o milosti neuvažuje jinak nežli uvnitř vztahu laacutesky Boha a jeho

tvora srv TOMAacuteŠ AKVINSKYacute op cit pars 1a2ae q 110 a 2 ad 2 K celeacute problematice srv PESCH OH

Theologie der Rechtfertigung bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-theologischen

Dialogs s 323643-648 1608

hellipin ipsa iustitia (hellip) crescunt atque magis iustificantur (Decretum de iustificatione 10 In DENZINGER H ndash

HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1535) 1609

Srv tamteacutež 1610

Srv tamteacutež 16 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et

declarationum de rebus fidei et morum čl 1545-1548 1611

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s70-72 Pro pravoslavneacute pojetiacute je

přiacuteznačnaacute afirmace spaacutesy současně jako diacutela Božiacute milosti i lidskeacute svobody bdquoIndividuaacutelniacute spaacutesa spočiacutevaacute v tom

přijmout osobniacutem nasazeniacutem tento dar (zbožštěniacute) za vlastniacute Zbožštěniacute totiž neniacute fyzickyacutem nebo magickyacutem aktem

tyacutekajiacuteciacutem se lidskeacute osoby nyacutebrž vnitřniacutem uacutekonem diacutelem milosti v osobě Toto diacutelo se uskutečňuje ve spolupraacuteci

s lidskou svobodou a nikoliv bez vůle Je to život v Kristu pod vedeniacutem Ducha Svateacuteho Naše nasazeniacute se tajemně

spojuje s darem Božiacutem a to diacuteky kapacitě člověka byacutet zbožštěn (hellip) Viacutera a skutky to je naacuteš podiacutel na našem

zbožštěniacute skrze Kristovu mocldquo (BULGAKOV S The Orthodox Church s 106-107) 1612

ATANAacuteŠ Oratio de Incarnatione Verbi 54 In PG 25192b 1613

STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar s 372

252

jsou s nimi spojeny představujiacute bdquopřiacutestupnou čaacutestiacute Božiacuteho bytiacute Božiacute tvaacuteřiacute obraacutecenou ke svyacutem

tvorůmldquo1614

Jsou Božiacutem životem kteryacute do naacutes pronikaacute na způsob paprsků slunce Duchovniacute

život křesťana pak znamenaacute neustaacutelyacute růst Božiacuteho života v naacutes sjednocovaacuteniacute našeho ducha

s Duchem Božiacutem kteryacute posvěcuje

6232Jednota uskutečněnaacute ryzostiacute života podle evangelia

V dekretu o ekumenismu se svatostiacute rozumiacute zcela prostě bdquoživot podle evangelialdquo1615

Čiacutem čistšiacute život ve shodě s evangeliem budou křesťaneacute žiacutet tiacutem viacutece budou jednotu mezi sebou

nejen podporovat ale dokonce přiacutemo uskutečňovat bdquoneboť čiacutem těsnějšiacute bude společenstviacute ktereacute

je sjednocuje s Otcem Slovem a Duchem tiacutem hlouběji a snadněji budou schopni rozviacutejet

vzaacutejemneacute bratrstviacuteldquo1616

Pramenem našeho poznaacuteniacute o svatosti je Božiacute zjeveniacute Podle biblickeacuteho

svědectviacute je svatost v prveacute řadě atributem Božiacutem on je třikraacutet svatyacute (srv Iz 63) Přesto však již

ve Stareacutem zaacutekoně se na celou pospolitost Izraele klade z Božiacute strany naacuterok bdquoBuďte svatiacute neboť

jaacute Hospodin vaacuteš Bůh jsem svatyacuteldquo (Lv 192) Hospodin přilnul ke sveacutemu lidu vyvolil si ho za

zvlaacuteštniacute vlastnictviacute a to nikoliv proto že by byl početnějšiacute než jineacute naacuterody nyacutebrž pouze a jedině

z laacutesky Celeacute dějiny spaacutesy lze interpretovat z pohledu smlouvy kterou Bůh nabiacuteziacute a uzaviacuteraacute

nejprve s lidstvem pak se svyacutem vyvolenyacutem naacuterodem skrze něž maacute dojiacutet zaacutechrany celeacute stvořeniacute

Bude-li izraelskyacute lid Božiacute smlouvu zachovaacutevat bude mu naacuteležet jako žaacutednyacute jinyacute lid na zemi

stane se naacuterodem svatyacutem (srv Ex 194) Zaacutekon tedy představuje Božiacute dar Život v poslušnosti

Zaacutekonu naacutesledně působiacute že to co bylo vyacutelučnou vlastnostiacute Božiacute ndash svatost se staacutevaacute

charakteristickyacutem znameniacutem lidu jež ho odděluje od ostatniacutech1617

Svatost je tedy bdquodialogickou

zkušenostiacuteldquo1618

o ktereacute nelze uvažovat jinak nežli v raacutemci vztahu mezi Bohem a člověkem na

jehož počaacutetku stojiacute nezaslouženaacute a nezasloužitelnaacute Božiacute dobrota kteraacute se v laacutesce a svobodně

sdiacuteliacute

Jaacutedrem Noveacuteho zaacutekona je pravda o tom že svatost jako dar milosti je zprostředkovaacutena

Kristem On bdquoSvatyacute Božiacuteldquo (J 669) se stal bdquospravedlnostiacute posvěceniacutem a vykoupeniacutemldquo (1K 130)

pro ciacuterkev milovanou nevěstu pro niž se obětoval bdquoaby byla svataacute a bezuacutehonnaacuteldquo (Ef 528)

Svatost ciacuterkve je svatostiacute Krista Zdrojem svatosti noveacuteho Božiacuteho lidu je Kristova oběť

převzaacutecnaacute krev Beraacutenka bez vady a bez poskvrny (srv 1Pt 119) v niacutež definitivně Bůh potvrzuje

svoji smlouvu Ti kdo jsou jeho krviacute zachraacuteněni staacutevajiacute se rodem vyvolenyacutem kraacutelovskyacutem

kněžstvem naacuterodem svatyacutem lidem naacuteležejiacuteciacutem Bohu To je ciacuterkev svataacute pro svoje spojeniacute

s Kristem kteryacute je jejiacute hlavou Tato jednota je diacutelem Ducha Svateacuteho a proto i svatost ciacuterkve je

uacutečastiacute na milosti Božiacuteho Ducha kteryacutem ji Kristus naplnil Koupeliacute znovuzrozeniacute přivaacutediacute Kristus

svou nevěstu k životu skrze Ducha ktereacuteho na niacute bohatě vyleacutevaacute aby staacutele dokonaleji přilnula ke

1614

SPYTERIS Y Řehoř Palama (1296-1359) milost a zkušenost Olomouc Refugium 2011 s 110 1615

Unitatis redintegratio 7 1616

Tamteacutež 1617

Původniacute vyacuteznam hebrejskeacuteho kořene k-d-š byl s největšiacute pravděpodobnostiacute praacutevě tento oddělit neboli vyčlenit

z profaacutenniacuteho kontextu srv PROCKSCH O bdquoἅγιοςldquo In KITTEL G (ed) Theologisches Woumlrterbuch zum Neuen

Testament 1 Stuttgart Kohlhammer 1933 s 88 1618

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave s 92

253

sveacutemu ženichovi (srv Tt 35-7) Reaacutelnaacute třebaže zdaleka ne ve všech uacutedech zcela rozvinutaacute

svatost ciacuterkve je laacuteskou prosycenyacutem volaacuteniacutem Ducha kteryacutem toužiacute po Beraacutenkově svatbě

Jako je svatyacute ten kdo naacutes do ciacuterkve povolal tak majiacute byacutet svateacute všechny uacutedy tohoto těla a

to bdquov celeacutem způsobu životaldquo (1Pt 115) Bezuacutehonnost a svatost před Bohem musiacute ve sveacutem srdci

uchovaacutevat každyacute křesťan dokud nepřijde bdquonaacuteš Paacuten Ježiacuteš Kristus se všemi svyacutemi svatyacutemildquo

(1Te 313) kteřiacute naacutes již předešli do Božiacuteho kraacutelovstviacute Svatost představuje ontologickou

skutečnost důsledek Kristova vykupitelskeacuteho diacutela v těch kdo jej přijali V Kristu jsme byli

posvěceni a povolaacuteni ke svatosti bdquospolu se všemi kteřiacute vzyacutevajiacute našeho Paacutena (hellip) ať jsou

shromaacutežděni kdekolivldquo (1K 13) Svatost patřiacute k podstatě jeho ciacuterkve a vyjadřuje povahu

radikaacutelniacute změny kteraacute nastala v Kristově udaacutelosti v řaacutedu světa poněvadž bdquokdo je v Kristu je

noveacute stvořeniacuteldquo (2K 517) Zaacuteroveň maacute svatost charakter dynamickyacute Bůh naacutes povolaacutevaacute

k posvěceniacute ktereacute je jeho vůliacute pro křesťany (srv 1Te 437) k životu odpoviacutedajiacuteciacutemu vyvoleniacute

ktereacuteho se naacutem dostalo (srv Ef 41) V Kristu jsme tedy stvořeni k tomu bdquoabychom konali dobreacute

skutky ktereacute naacutem Bůh připravilldquo (Ef 210)

Co je ve sveacutem obsahu onen bdquoživot hodnyacute Kristova evangelialdquo (Fp 127) kteryacutem se maacute

vyznačovat Ježiacutešův učedniacutek Je jistě v prveacute řadě naacutesledovaacuteniacutem Krista kraacutečeniacutem v jeho šleacutepějiacutech

když jdeme cestou utrpeniacute (srv 1Pt 221nn) osvojovaacuteniacutem si jeho smyacutešleniacute pokud jde o život

pokory (srv Fp 25nn) Jednaacuteme-li jako Kristus přijiacutemaacuteme-li formu Christi staacutevaacuteme se mu

podobnyacutemi Tiacutem ovšem člověk realizuje prvotniacute Stvořitelův zaacuteměr byacutet stvořen k obrazu a

podobě Božiacute což je pravda majiacuteciacute kristologickeacute jaacutedro bdquoTajemstviacute člověka se opravdu vyjasňuje

jen v tajemstviacute vtěleneacuteho Bohaldquo tedy v Kristu kteryacute bdquoplně odhaluje člověka jemu sameacutemu a

daacutevaacute mu poznat vznešenost jeho povolaacuteniacuteldquo1619

Prvniacute člověk byl předobrazem toho kteryacute měl

přijiacutet τύπος τοῦ μέλλοντος (Ř 514) posledniacute Adam Kristus kteryacute se objevil v plnosti časů

je bdquoobraz Boha neviditelneacuteholdquo (Ko 115) Svoji pravdu a tiacutem i dokonalost naleacutezaacute člověk v Kristu

kteryacute jako pravyacute Bůh přijiacutemaacute ve vtěleniacute lidskou přirozenost kterou neničiacute nyacutebrž přivaacutediacute k většiacute

důstojnosti Jakyacutem způsobem Tiacutem že ji v jedineacute osobě Božiacuteho Slova spojuje s přirozenostiacute

božskou a to bdquonesmiacutešeně nezměněně nerozděleně a neoddělitelněldquo1620

jak učiacute bdquozlateacuteldquo

chalcedonskeacute dogma Svatost je tedy obnoveniacutem a uzdraveniacutem lidskeacute přirozenosti v Kristu kteryacute

jiacute navraciacute jejiacute původniacute vznešenost a to ve svrchovaneacute miacuteře nad veškereacute pomyšleniacute To je ono

bdquonoveacute lidstviacute stvořeneacute k Božiacutemu obrazuldquo ktereacute podle slov apoštola na sebe maacuteme obleacuteci

(srv Ef 424)1621

Svatost neniacute vyacutesledkem vnějšiacuteho napodobovaacuteniacute Jejiacute tajemstviacute tkviacute ve sdiacuteleniacute života jak

je vystihujiacute Kristova slova o vinneacutem kmeni a ratolestech Naše společenstviacute s Kristem je

obdobou organickeacute a niterneacute jednoty kmene a ratolestiacute v nichž koluje tataacutež oživujiacuteciacute miacuteza Pouze

tiacutem že je ratolest spojena s kmenem může přinaacutešet ovoce Stejně tak učedniacutekova plodnost

vyvěraacute z jeho naroubovaacuteniacute na Krista bez ktereacuteho nemůže konat nic Plodnyacute je podle Ježiacutešovyacutech

1619

Gaudium et spes 22 1620

Symbolum Chalcedonense (z 22 řiacutejna 451) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 302 1621

Vnitřniacute souvislost svatosti člověka a podoby Božiacute vystihuje kraacutesně titul jiacutemž pravoslavnaacute ciacuterkev nazyacutevaacute sveacute

svateacute prepodobnyj

254

slov jedině ten bdquokdo zůstaacutevaacute ve mně a jaacute v němldquo (J 155) Zůstaacutevat v Ježiacutešovi však znamenaacute

setrvaacutevat v jeho laacutesce kteraacute je zaacuteroveň laacuteskou Otce vždyť bdquojako si Otec zamiloval mě tak jsem

si jaacute zamiloval vaacutesldquo (J 159) Kdo ovšem chce zůstat v teacuteto laacutesce musiacute zachovaacutevat Ježiacutešova

přikaacutezaacuteniacute vždyť praacutevě v tom spočiacutevaacute naše laacuteska k Bohu (srv 1J 53) Jakeacute je přikaacutezaacuteniacute ktereacute

Ježiacuteš uklaacutedaacute svyacutem učedniacutekům jako noveacute bdquoAbyste se navzaacutejem milovalildquo (J 1335) Laacuteska je

současně dar i poslaacuteniacute kdo je s Kristem spojen poutem Božiacute laacutesky v tom se tato laacuteska staacutevaacute

principem laacuteskyplneacuteho života a svrchovanou miacuterou jeho dokonalosti

Že zůstaacutevaacuteme v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v naacutes poznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho

Ducha (srv 1J 413) neboť skrze něho je naše nitro naplněneacute Božiacute laacuteskou (srv Ř 55) Duch

kteryacute je Duchem laacutesky jež je životem Nejsvětějšiacute Trojice sestupuje do našiacute duše aby naacutem dal

uacutečast na věčneacute vyacuteměně trojjedineacute laacutesky Podle ciacuterkevniacutech otců Vyacutechodu je pak tento Duch

samotnou Božiacute svatostiacute bdquoSvatostiacute kteraacute je hypostaziacuteldquo1622

A všechno čeho se Duch Svatyacute

dotkne je posvěceno a proměněno1623

Když o letniciacutech Duch Svatyacute sestupuje jako osoba do

světa nezůstaacutevaacute pouze vnějšiacutem činitelem nyacutebrž staacutevaacute se tiacutem nejintimnějšiacutem v naacutes bdquotiacutem kteryacute je

činnyacute uvnitř (lidskeacute) přirozenosti jako vnitřniacute zdroj svatosti člověkaldquo1624

Voda kterou Kristus

daacutevaacute se staacutevaacute v člověku pramenem kteryacute pryacuteštiacute k věčneacutemu životu (srv J 415) Tvůrčiacute

přiacutetomnost Ducha Svateacuteho umožňuje že v křesťanech uzraacutevajiacute plody milosti1625

ktereacute jsou jeho

ovocem laacuteska radost pokoj trpělivosthellip (srv Ga 522) Naše svatost je rozvinutiacutem života

Božiacuteho Ducha v naacutes je tajemstviacutem jednoty Boha a člověka plnostiacute křesťanskeacuteho života a

dokonalostiacute laacutesky1626

Z Ježiacutešovy velekněžskeacute modlitby již viacuteme že zaacuteklad jednoty jeho učedniacuteků je položen

tiacutem že jim Syn odevzdaacutevaacute svoji božskou slaacutevu (srv J 1722) že jsou v Jednorozeneacutem přijati za

Božiacute děti čiacutemž se jim dostaacutevaacute uacutečasti na božskeacute přirozenosti (srv 2Pt 14) Jednota učedniacuteků je

vetkaacutena do dokonaleacute jednoty mezi Otcem a Synem jakožto jednoty neustaacuteleacuteho proudu

odevzdaacutevaacuteniacute a přijiacutemaacuteniacute božstviacute Přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v naacutes je živouciacutem důkazem toho že

jsme byli Bohem přijati za syny a jsme spolu s Kristem dědicoveacute Božiacute Čiacutem viacutece se jiacutem

nechaacutevaacuteme veacutest připodobňujeme se Kristu kteryacute je solus Sanctus ndash bdquozdroj a počaacutetek veškereacute

svatostildquo1627

ndash jenž nelpěl na tom že je roven Bohu ale pro naacutes a pro naši spaacutesu zmařil saacutem sebe

(srv Fp 26) Duch Svatyacute svojiacute mociacute přetvaacuteřiacute ke slaacutevě Božiacute člověka do dokonaleacute podobnosti

s Kristem (srv 2K 318) tehdy pokud mu dovoliacuteme aby naše srdce bralo na sebe tvar Kristova

srdce jež je plneacute kenotickeacute laacutesky To je jedinaacute cesta křesťanskeacute svatosti jiacutež se zaacuteroveň realizuje

jednota kteraacute jakožto diacutelo Ducha nemůže vzejiacutet odjinud nežli praacutevě ze středu našeho srdce

bdquoProměněneacute srdce je srdce očištěneacute a proměněneacute ve vztaziacutech Obnoveneacute srdce je vztahem mezi

živyacutemi osobami překonaacutevajiacuteciacute nepřekročitelnou vzdaacutelenost jednoho od druheacuteho tiacutem že se

staacutevajiacute jedno Proměněneacute srdce je jednotou srdciacuteldquo1628

1622

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa s 120 1623

Srv CYRIL JERUZALEacuteMSKYacute Catechesis mystagogica 57 In PG 33113-116 1624

EVDOKIMOV P La novitagrave dello spirito Studi di spiritualitagrave Milano Ancora 1979 s 123 1625

Srv Lumen gentium 39 1626

Srv tamteacutež 40 1627

Tamteacutež 47 1628

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 349

255

Svatost Božiacuteho lidu je jedinaacute neboť je svatostiacute trojjedineacuteho Boha1629

jakožto uacutečasti na

jeho vnitřniacutem životě Jako skutečnost kteraacute prochaacuteziacute napřiacuteč všemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a

ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi je autentickaacute svatost společnyacutem křesťanskyacutem dědictviacutem bdquodůkazem

transcendentniacute moci Duchaldquo1630

ekumenickyacutem potenciaacutelem kteryacute je bdquomimořaacutedně naplněn

milostiacuteldquo1631

V jisteacutem smyslu lze řiacuteci že každyacute rozkol v ciacuterkvi je v rozhodujiacuteciacute miacuteře důsledkem

chybějiacuteciacute svatosti Naopak usilovat o svatost ciacuterkve znamenaacute tiacutem nejjistějšiacutem způsobem

upevňovat jejiacute jednotu bdquoSpolečenstviacute svatyacutech promlouvaacute jasněji než rozděleniacute a nesvaacuteryldquo1632

Jsme-li přesvědčeni o tom že jednotu můžeme přijmout pouze jako dar noveacuteho seslaacuteniacute

Ducha Svateacuteho pak musiacuteme vzyacutevat Ducha bdquov čistotě a průzračnosti srdciacuteldquo1633

S Duchem

přichaacuteziacute naplněniacute dokonalost dovršeniacute Jeho seslaacuteniacute je zaacuteležitostiacute eschatologickou

(srv Jl 31-5) Po letniciacutech cesta ciacuterkve směřuje k naplněniacute posledniacutech věciacute v Božiacutem kraacutelovstviacute

Křesťan je podle apoštola Pavla ten kdo s laacuteskou vyhliacutežiacute až Paacuten přijde (srv 2Tm 48) jehož

život je celyacute prolepticky zaměřen k Posledniacutemu Svatost a zbožnost jsou vyjaacutedřeniacutem dychtivosti

učedniacuteka Kristova očekaacutevajiacuteciacuteho přiacutechod Božiacuteho dne (srv 2Pt 311-12) Jsou přiacutepravou

Beraacutenkovy nevěsty na svatbu s jejiacutem jedinyacutem Paacutenem vždyť jejiacute zaacuteřivě čistyacute kment jsou

bdquospravedliveacute skutky svatyacutechldquo (Zj 198) Prvotiny Ducha již byly daacuteny (srv Ř 823) jak o tom

svědčiacute přiacutetomnost Božiacute laacutesky rozliteacute v našich srdciacutech bdquoJestliže každyacute světec kteryacute přichaacuteziacute na

svět přispiacutevaacute k tomu aby se sbquozrodilʻ svět aby přešel ze skutečnostiacute před-posledniacutech

k definitivniacutemldquo1634

pak cesta svatosti spočiacutevaacute v tom že každyacute křesťan přenechaacutevaacute ve sveacutem nitru

staacutele většiacute prostor Božiacutemu Duchu laacutesky skrze něhož vchaacuteziacute již dnes doprostřed Božiacuteho lidu

skutečnaacute a dokonalaacute jednota Ruskyacute teolog Pavel Florenskij to vyjaacutedřil těmito slovy

bdquoKaždaacute duše žije Duchem Svatyacutem

a pozvedaacutevaacute se čistotou

zaacuteřiacute trojičnou Jednotou

posvaacutetneacuteho tajemstviacuteldquo1635

63Prohlubovat ekumenickou spiritualitu jako spiritualitu jednoty

Duchovniacute ekumenismus naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu středu uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty

křesťanů kteryacute maacute spirituaacutelniacute povahu bdquoSpirituaacutelniacuteldquo ve smyslu působeniacute Ducha Svateacuteho jako

principu života ciacuterkve i jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho Pojem duchovniacuteho ekumenismu představuje

předpoklady k diskursu o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako specifickeacute podobě duchovniacuteho života

kteraacute nejvhodnějšiacutem způsobem odpoviacutedaacute cestě překonaacutevaacuteniacute rozděleniacute mezi Kristovyacutemi

učedniacuteky a kteraacute podporuje dosaženiacute plneacute a viditelneacute jednoty všech pokřtěnyacutech

1629

Srv Lumen gentium 41 1630

JAN PAVEL II Ut unum sint 84 1631

Srv tamteacutež 48 1632

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 1633

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave Magnano Quiqajon 2011 s 225 1634

Tamteacutež s 227 1635

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 126

256

Znamenaacute ovšem ekumenickaacute spiritualita vytvořeniacute nějakeacute bdquonadkonfesniacute pankřesťanskeacute

superspiritualityldquo ve ktereacute smiacutechaacuteme dohromady bdquopřiacutesadyldquo tu z onoho tu zase z jineacuteho zdroje a

potlačiacuteme tak pluriformitu jako vyacuterazovyacute prostředek Ducha Božiacuteho Způsoby jak ekumenickeacute

spiritualitě rozumět jsou v podstatě dva1636

Yves Congar rozuměl ekumenickeacute spiritualitě spiacuteše

ve smyslu zvlaacuteštniacute bdquospirituality ekumenismuldquo jako duchovniacutemu zaacutekladu cesty k jednotě a

definoval ji jako bdquocelek postojů hodnot či prvků kteryacute v životě křesťana upozorňuje na

ekumenismus a rozviacutejiacute schopnost se ekumenismu otevřiacutet a zasvětit se muldquo1637

Označeniacute

bdquoekumenickaacute spiritualitaldquo můžeme ovšem s evangelickou teoložkou Dagmar Heller vztaacutehnout

teacutež na každou formu křesťanskeacuteho duchovniacuteho života v němž jsou rozviacutejeny aspekty ktereacute

podporujiacute ekumenickyacute proces naleacutezaacuteniacute jednoty1638

Byacutet bdquoekumenickouldquo je tedy potenciaacutelniacutem

horizontem všech spiritualit

Obě uvedenaacute pojetiacute ekumenickeacute spirituality navrhujeme chaacutepat v jejich komplementaritě

ekumenismus propůjčuje spirituaacutelniacute dynamice vlastniacute akcenty jak naacutes na to upozorňuje pojem

duchovniacuteho ekumenismu Ekumenickaacute spiritualita ovšem neniacute exkluzivniacute bdquonadstavbouldquo

duchovniacuteho života ad libitum vždyť uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty křesťanů je uacutezce propojeno

s každodenniacutem křesťanskyacutem životem všech kdo patřiacute k Božiacutemu lidu1639

Každeacute spirituality se

tedy dotyacutekaacute ekumenickyacute imperativ a každaacute spiritualita by měla svyacutem způsobem podporovat a

zušlechťovat vnitřniacute duchovniacute postoje ktereacute ekumenickeacute hnutiacute předpoklaacutedaacute a rozviacutejiacute Tiacutem kteryacute

sjednocuje je přitom Duch Svatyacute Je-li ekumenismus specifickou vyacutezvou Ducha Svateacuteho

ciacuterkviacutem a křesťanům v našiacute době potom tentyacutež Duch vyvolaacutevaacute v lidskeacutem nitru osobniacute odpověď

člověka na toto sveacute volaacuteniacute a zvlaacuteštniacutemi duchovniacutemi cestami přivaacutediacute křesťany k

překonaacuteniacute rozděleniacute v němž se nachaacutezejiacute Duch Svatyacute je přitom principem křesťanskeacuteho života

jako takoveacuteho a proto je činnyacute v jednotlivyacutech podobaacutech autentickeacute křesťanskeacute spirituality

V našich myšlenkaacutech pokračujme na zaacutekladě uacutevahy Tomaacuteše Špidliacuteka Ten je přesvědčen

že k posiacuteleniacute a prohloubeniacute společneacuteho pouta mezi křesťany dojde předevšiacutem skrze vzaacutejemneacute

pochopeniacute a laacutesku Dřiacuteve než ovšem začneme sami bdquojednotu vytvaacuteřetldquo musiacuteme se vydat cestou

poznaacutevaacuteniacute bdquojednoty kteraacute už existujeldquo1640

Českyacute teolog přitom odkazuje na Karla Bartha a

Vladimiacutera Losskeacuteho kteřiacute se shodujiacute v tom že bdquospojeniacute ciacuterkviacute se netvořiacute ale objevuje a nachaacuteziacute

se tiacutem že jsme poslušniacute Kristu v němž se jednota již naplnilaldquo1641

Podmiacutenkou takoveacuteho pojetiacute

ovšem zůstaacutevaacute že ono již existujiacuteciacute spojeniacute bdquoneodmiacutetaacuteme objevit nebo spiacuteše že je budeme raacutedi

1636

Zcela samostatnou kapitolou by bylo sledovat profilaci pojmu spiritualita v prostřediacute SRC Od viacutece meacuteně

uacutečelovyacutech pojetiacute jako např spirituality for combat zaměřeneacute na podporu sociaacutelniacute spravedlnosti ve světě přes

sustainable spirituality jako duchovniacuteho postoje kteryacute favorizuje zodpovědnost za uchovaacuteniacute života na Zemi se i zde

dospělo k poznaacuteniacute že pramenem a vůdcem ekumenickeacute spirituality musiacute byacutet vyacutehradně Duch Svatyacute srv italskyacute

překlad Settima assemblea Spirito Santo rinova lrsquointero creato Canberra 7-20 febbraio 1991 Quarta sezione In

ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali

1948-1998 čl 1671 1637

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 157 1638

Srv HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 61 1639

Srv Unitatis redintegratio 5 1640

Srv ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi s 77-78 1641

Barthův vyacuterok citovaacuten podle VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 332

257

objevovat a to až do teacute miacutery že budeme trpět pokud je nebudeme moci naleacuteztldquo1642

Již existujiacuteciacute

jednota pak podle Špidliacuteka bdquobude růst v miacuteře v niacutež bude siacutelit vnitřniacute duchovniacute život a v niacutež bude

staacutele uacutečinnějšiacute Bohem vdechnutaacute laacuteskaldquo1643

Původcem duchovniacuteho života je Duch Svatyacute a to praacutevě jakožto jedna Božiacute laacuteska seslanaacute

Otcem a Synem do mnoha lidskyacutech srdciacute Proto je takeacute Duchem jednoty jako jeden přebyacutevajiacuteciacute

v mnoheacutem sjednocuje uacutedy ciacuterkve navzaacutejem a celeacute tělo pak s jeho hlavou Kristem Ekumenickaacute

spiritualita tudiacutež spočiacutevaacute zaacutesadně v aktivniacute otevřenosti (disponibilitě) vůči tomu jenž vytvaacuteřiacute

jednotu ciacuterkve ndash Duchu Svateacutemu ndash a ve spolupraacuteci (synergii) s niacutem Jednaacute se o spiritualitu

jednoty Jednoty kteraacute navzdory všem paradigmatům absolutizujiacuteciacutem pluralitu je a zůstaacutevaacute

bdquozaacutekladniacute kategoriiacute jak Piacutesma Svateacuteho tak Tradiceldquo1644

přičemž objeveniacute jejiacute důležitosti naviacutec

patřiacute k bdquozaacutekladniacutemu poznaacuteniacute křesťanstva 20 stoletiacute stoletiacute ekumenismu poznaacuteniacute jehož se nelze

vzdaacutetldquo1645

Spiritualita duchovniacute život jako život z Ducha Svateacuteho nabyacutevaacute tedy zvlaacuteštniacuteho

ekumenickeacuteho vyacuteznamu když v niacute posilujeme jednotu pro kterou naacutes Duch činiacute vniacutemavějšiacutemi a

ke ktereacute naacutes vede takeacute skrze ekumenickeacute hnutiacute

Co je naacuteplniacute takto pojateacute ekumenickeacute spirituality Spiritualitu kteraacute vyvěraacute

z permanentniacuteho naslouchaacuteniacute tomu co praviacute Duch nelze konstruovat teoreticky To platiacute i pro

spiritualitu ekumenickou Uacutekolem teologickeacute spirituaacutelniacute reflexe je tedy spiacuteše poukaacutezat na vhodneacute

stavebniacute kameny jako konkreacutetniacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu do něhož svyacutem

životem vstupuje každyacute jednotlivyacute křesťan1646

Komponenty duchovniacuteho ekumenismu ktereacute

jsme v souladu s koncilniacutem textem představili již samy o sobě těmito zaacutekladniacutemi kameny jsou

modlitba obraacuteceniacute a uacutesiliacute o svatost jako spirituaacutelniacute postoje srdce ve ktereacutem dotek Božiacute milosti

zaniacutetil touhu po jednotě můžeme poklaacutedat za osu kolem niacutež se veškeryacute naacuteš ekumenickyacute

duchovniacute život pohybuje Praacutevě odtud se takovyacute život nepřetržitě obnovuje a čerpaacute svoji siacutelu

V teacuteto posledniacute čaacutesti našiacute praacutece se pokusiacuteme nastiacutenit v hrubyacutech rysech několik dalšiacutech

prvků ekumenickeacute spirituality jako spirituality jednoty Tyto prvky přitom vyplynou ze třiacute

naacutesledujiacuteciacutech kroků původ jednoty křesťanů ve slově a svaacutetostech (Jak) povaha teacuteto jednoty

jakožto společenstviacute (Co) ciacutel jednoty jako poslaacuteniacute ve světě (Proč) Pokud jednota učedniacuteků je

utvaacuteřena laacuteskou kterou maacute Otec ke sveacutemu Synu jde o laacutesku kteraacute sestupuje a projevuje se

konkreacutetně v darech jimiž Bůh zahrnuje svou ciacuterkev Tyto dary laacutesky budujiacute ciacuterkev jako

společenstviacute s poslaacuteniacutem aby svět uvěřil

1642

ŠPIDLIacuteK T Křesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualita s 163 1643

TENTYacuteŽ Katecheze o ciacuterkvi s 78 1644

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 122 Jednota se přitom netyacutekaacute jen ciacuterkve

nyacutebrž je horizontem stvořeniacute v jeho celosti bdquoJedno tělo a jeden Duch k jedneacute naději jste byli povolaacuteni jeden je Paacuten

jedna viacutera jeden křest jeden Bůh a Otec všech kteryacute je nade všemi skrze všechny působiacute a je ve všechldquo (Ef 44-6)

bdquoBůh a Otec našeho Paacutena Ježiacuteše Krista (hellip) podle sveacuteho plaacutenu až se naplniacute čas přivede všechno na nebi i na zemi

k jednotě v Kristuldquo (Ef 1110) Takto pojataacute jednota jako plaacuten Božiacute s lidstvem maacute jistě eschatologickyacute charakter

nicmeacuteně praacutevě v Ježiacutešově osobě a v jeho poselstviacute začiacutenaacute definitivniacute Božiacute kraacutelovstviacute přichaacutezet do tohoto světa

V ciacuterkvi pak kteraacute je shromaacutežděniacutem pro toto kraacutelovstviacute se Božiacute plaacuten jednoty již uskutečňuje a to jako kvas kteryacute

maacute za uacutekol proniknout celyacute svět 1645

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene s 186 1646

Srv tamteacutež s 185

258

631 Zdroje života v jednom těle ciacuterkve ndash slovo a svaacutetost

Pravoslavnyacute teolog Pavel Evdokimov piacuteše že jednota mezi křesťany se dosud vymykaacute

našemu vyjaacutedřeniacute přesto je však v určiteacutem smyslu již zřejmaacute a lze ji mysticky zakoušet Kde

bdquoV hloubi sveacuteho tajemstviacute v srdci sveacuteho života jiacutemž je Kristus zůstaacutevaacute ciacuterkev jedna a

nerozdělenaacuteldquo1647

V duchu staryacutech otců se potvrzuje že synteacuteza neniacute zaacuteležitostiacute spekulativniacute

nyacutebrž operativniacute a tudiacutež ani jednota ciacuterkve nemůže byacutet vyacutesledkem bdquosterilniacute ekumenickeacute

Konsenspapier-Scholastikldquo1648

Osoba Božiacuteho Syna je skutečně tou jež sjednocuje jak vidiacuteme

již v okamžiku vtěleniacute kdy se v niacute dokonale uskutečnila ona podivuhodnaacute jednota mezi božstviacutem

a lidstviacutem Tato jednota je jedinaacute sveacuteho druhu neboť o hypostatickeacute unii lze hovořit pouze ve

vztahu k tajemstviacute vtěleneacuteho Božiacuteho Slova Božiacute Syn však v lidstviacute ktereacute přijal dal možnost

sjednotit se s božstviacutem každeacutemu člověku Uacutečast na Božiacutem synovstviacute v Kristu vytvaacuteřiacute jednotu

člověka nejen s Bohem nyacutebrž takeacute s ostatniacutemi kteřiacute Krista bdquopřijali a věřiacute v jeho jmeacutenoldquo (J 112)

To je tajemstviacute ciacuterkve kteraacute je součaacutestiacute diacutela vtěleniacute

Pokud jde o samotnou jednotu ciacuterkve pak takeacute ona tkviacute ve staacutele intenziacutevnějšiacutem propojeniacute

božskeacuteho a lidskeacuteho prvku Důstojnost Božiacuteho synovstviacute kterou božskyacute Logos před věky

přijiacutemaacute od sveacuteho Otce aby ji v plnosti času sdiacutelel se svyacutemi učedniacuteky je zaacutekladem teacuteto jednoty

(srv J 1722) Kristus vyvyacutešenyacute po Božiacute pravici oslavil ve sveacutem zmrtvyacutechvstaleacutem těle naše

lidstviacute ktereacute tak navždy bude miacutet podiacutel na životě samotneacuteho Boha S lidstvem očekaacutevajiacuteciacutem

dovršeniacute sveacuteho vykoupeniacute zůstaacutevaacute Kristus spojen jako hlava ciacuterkve Od něj se ciacuterkvi dostaacutevaacute

nepřetržitě daru noveacuteho života kteryacute maacute oživit celyacute svět a přiveacutest jej ke spaacutese O jakyacute život se

jednaacute Jde o život Ukřižovaneacuteho a Vzkřiacutešeneacuteho kteryacute činiacute z těch kdo jsou jeho jedineacute tělo

corpus Christi To se ovšem děje v moci Ducha Svateacuteho Podobně jako byl činnyacute v udaacutelosti

vtěleniacute Božiacuteho Syna hraje Duch svou tvůrčiacute roli takeacute pokud jde o Kristovo tělo jiacutemž je ciacuterkev

Uskutečněniacutem ciacuterkve jsou přece letnice Na sveacute cestě do Božiacuteho kraacutelovstviacute tak ciacuterkev jednou

provždy ustanovenaacute vtělenyacutem Slovem staacutele znovu diacuteky sestoupeniacute Ducha povstaacutevaacute jako udaacutelost

jako růst Kristova těla jako bdquonovyacute život s Kristem a v Kristu pod vedeniacutem Ducha Svateacuteholdquo1649

To že se ciacuterkev vždy nově rodiacute mociacute Ducha je patrneacute podiacutevaacuteme-li se na jejiacute počaacutetek

Prvniacute Ježiacutešovu komunitu lze najiacutet v osobaacutech posluchačů slova jiacutemž Kristus Pomazanyacute Duchem

Svatyacutem ohlašuje přichaacutezejiacuteciacute Božiacute kraacutelovstviacute a volaacute člověka aby na tomto kraacutelovstviacute měl uacutečast

Po Kristově zmrtvyacutechvstaacuteniacute se svolanaacute ἐκκλησία šiacuteřiacute tam kde zazniacutevaacute hlaacutesaacuteniacute apoštolů kteryacutem

Ježiacuteš odevzdal sveacute slovo a ktereacute naplnil svyacutem Duchem Tak se vjedno sdružujiacute ti kdo přijiacutemajiacute

Božiacute slovo a viacuterou na ně odpoviacutedajiacute roste ciacuterkev jako congregatio fidelium shromaacutežděniacute

věřiacuteciacutech Slovo ktereacute zasaacutehne lidskeacute nitro a vyzve je k obraacuteceniacute ovšem odkazuje na svaacutetost1650

1647

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave s 222 1648

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe In RAFFELT A (ed) Weg und

Weite Festschrift fuumlr Karl Lehmann Freiburg in Breisgau Herder 2001 s 583 1649

BULGAKOV S The Orthodox Church s 1 1650

Pravoslavnyacute teolog Alexander Schmemann upozorňuje že již samotneacute hlaacutesaacuteniacute Božiacuteho slova je bdquosvaacutetostnyacutem

aktem par excellenceldquo nakolik jde o udaacutelost bdquokteraacute proměňuje Proměňuje lidskaacute slova evangelia ve slovo Božiacute a

ve zjeveniacute kraacutelovstviacute A proměňuje člověka kteryacute slovo slyšiacute v naacutedobu slova a chraacutem Duchahellipldquo (SCHMEMANN

A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento s 45)

259

ndash křest jako podmiacutenku pro přijetiacute daru Ducha jak lze vidět již v samotnyacute den letnic

(srv Sk 237-39) Ciacuterkev vznikaacute současně takeacute jako communio sanctorum tedy společenstviacute ve

svatyacutech darech jakožto plodech vykoupeniacute jimiž jsou svaacutetosti předevšiacutem pak křest a eucharistie

ktereacute ciacuterkevniacute otcoveacute spatřujiacute v proudu vody a krve jež pryacuteštiacute z probodeneacuteho Kristova boku

Z něho přichaacuteziacute na svět novaacute Eva1651

aby se diacuteky bliacutezkosti Božiacutemu srdci stala novou bdquomatkou

všech živyacutechldquo (Gn 320) Jestliže ve křtu se ciacuterkev staacutevaacute tiacutem čiacutem je tělem Kristovyacutem

diacuteky eucharistii tiacutemto tělem staacutele zů-staacutevaacute1652

Spaacutesnou uacutečinnost čerpajiacute svaacutetosti z Krista

vtěleneacuteho Božiacuteho Slova ktereacute se v těchto posvaacutetnyacutech znameniacutech zpřiacutetomňuje a to vždy diacuteky

moci Ducha Svateacuteho1653

bdquoJednota slova a svaacutetostiacute tkviacute v osobě Kristaldquo1654

kteryacute je Slovo jež se stalo tělem

Kristus kteryacute miluje ciacuterkev svěřuje sveacute snoubence sveacute tělo a oplodňuje ji svyacutem slovem vyznaacuteniacute

laacutesky jiacutemž Paacuten k ciacuterkvi nepřestaacutevaacute promlouvat dokud toto jeho slovo na niacute nedojde naplněniacute1655

Ciacuterkev jako tajemstviacute jednoty člověka s trojjedinyacutem Bohem a v důsledku toho i jednoty mezi

lidmi navzaacutejem se děje tiacutem když se nevěsta skrze slovo a svaacutetosti sjednocuje se svyacutem ženichem

Tehdy zůstaacutevaacute ona v něm a on přebyacutevaacute v niacute Božiacute slovo a svaacutetosti působiacute jednotu neboť spojujiacute s

Kristem V nich se ciacuterkev navraciacute do srdce umiacuterajiacuteciacuteho a oslaveneacuteho Krista aby odtud nechala

do sebe proudit jeho život Slaviacute-li se svaacutetosti a přijiacutemaacute-li se zvěstovaneacute Božiacute slovo uskutečňuje

se staacutele nově tajemstviacute ciacuterkve dostaacutevaacute se naacutem spaacutesy život milosti pronikaacute naše lidstviacute a veškereacute

rozděleniacute tak ztraacuteciacute svoji siacutelu

Ciacuterkev jako shromaacutežděniacute pro Božiacute kraacutelovstviacute skrze uacutečast na jednom Kristově těle se děje

diacuteky slovu a svaacutetostem Ona sama je zaacuteroveň tou kteraacute hlaacutesaacute Božiacute slovo světu a slaviacute svaacutetosti

Božiacute slovo zazniacutevaacute v hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve a svaacutetosti Krista jsou teacutež svaacutetosti ciacuterkve Slovem a svaacutetostmi

ktereacute jiacute byly svěřeny tak ciacuterkev jako matka vyvaacutediacute ze sveacuteho lůna staacutele noveacute věřiacuteciacute a rozrůstaacute se

neustaacutele jako jedno společenstviacute viacutery jiacutemž proudiacute tentyacutež Kristův život Ecclesia Mater semper

in partu To je cesta uvaacutedějiacuteciacute do tajemstviacute katolickeacute univerzaacutelniacute ekumenickeacute jednoty Povaha

ekumenickeacute spirituality jako spirituality jednoty tedy vyžaduje aby byla soustředěna

okolo Božiacuteho slova a svaacutetostiacute zvlaacuteště křtu a eucharistie1656

1651

Srv AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam 285-89 In PL 151584-1586 1652

Srv KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 110 1653

Srv Lumen gentium 7 V ekumenickeacutem kontextu se jakaacutekoliv opozice typu ciacuterkev slova (bdquoprotestantskaacuteldquo

ekleziologie) versus ciacuterkev svaacutetostiacute (bdquokatolickeacuteldquo pojetiacute) musiacute jevit jako neopodstatněnaacute srv KASPER W

Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 170 Vždyť sami reformaacutetoři nachaacutezeli pravou ciacuterkev

přiacutetomnou tam bdquokde se evangelium čistě učiacute a svaacutetosti se naacuteležitě vysluhujiacuteldquo a souhlas v učeniacute evangelia a ve

vysluhovaacuteniacute svaacutetostiacute jiacutem byl zaacuterukou ciacuterkevniacute jednoty srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute VII In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři

vyznaacuteniacute s 69 Rovněž katolickaacute ciacuterkev je přesvědčena že bdquoBožiacute lid se shromažďuje nejprve slovem Boha živeacuteholdquo

(Presbyterorum ordinis dekret o službě a životě kněžiacute z 7 prosince 1965 4) ktereacute probouziacute a živiacute viacuteru Kristův

život se pak v těle ciacuterkve rozleacutevaacute do věřiacuteciacutech prostřednictviacutem svaacutetostiacute ktereacute tajemně ale skutečně sjednocujiacute s

umučenyacutem a oslavenyacutem Kristemldquo (Lumen gentium 7) Ve službě Božiacutemu slovu a svaacutetostem je třeba vidět teacutež

podstatnou uacutelohu ciacuterkevniacuteho uacuteřadu srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XIV In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 72

Presbyterorum ordinis 4-5 1654

WOOD SK One baptism Ecumenical dimension of the Doctrine of Baptism Collegeville Liturgical Press

2009 s 208 1655

Srv Dei Verbum 8 1656

Jak znaacutemo ohledně svaacutetostneacute povahy křtu a eucharistie panuje napřiacuteč křesťanstvem ekumenickaacute shoda obě jsou

podle svědectviacute evangeliiacute ustanoveny vyacuteslovně samotnyacutem Kristem Protestantskaacute tradice globaacutelně řečeno poklaacutedaacute za

svaacutetosti pouze tyto dvě avšak teacutež v katolickeacute ciacuterkvi je oběma připisovaacuten zvlaacuteštniacute vyacuteznam hovořiacute-li se o nich jako o

260

V našich naacutesledujiacuteciacutech uacutevahaacutech se tedy zaměřiacuteme na Božiacute slovo obsaženeacute v Piacutesmu

v němž Kristus volaacute všechny k jednotě ve společenstviacute ciacuterkve na křest jiacutemž se skrze viacuteru

staacutevaacuteme uacutedy jedineacuteho Kristova těla na eucharistii skrze kterou se svaacutetostnyacutem způsobem

spojujeme jedno v Kristu ke chvaacutele a slaacutevě jedineacuteho Boha

6311Jedno v Kristu přebyacutevajiacuteciacutem ve slovech Piacutesma

Podle slov koncilniacuteho dekretu o ekumenismu je Piacutesmo svateacute bdquoznamenityacutem naacutestrojem

v mocneacute Božiacute ruce k dosaženiacute oneacute jednoty kterou Spasitel nabiacuteziacute všem lidemldquo1657

Tuto uacutelohu

však bible může splnit jedině tehdy budeme-li ke slovu ktereacute obsahuje přistupovat s věřiacuteciacutem

srdcem to jest přijmeme-li je nikoliv bdquojako slovo lidskeacute ale jako slovo Božiacute jiacutemž skutečně jestldquo

(1Te 213) Jedině v tom kdo věřiacute může toto slovo projevit svou siacutelu (srv 1Te 214) Proto i

v ekumenismu Božiacute slovo bude přinaacutešet užitek když bude hlaacutesaacuteno a poslouchaacuteno s viacuterou

Evangelium je přece bdquoBožiacute moc ke spaseniacute pro každeacuteho kdo věřiacuteldquo (Ř 116) proto je vlastniacutem

jmeacutenem slova Paacuteně bdquoslovo spaacutesyldquo (Sk 1326) ktereacute jako takoveacute vede k ospravedlněniacute posvěceniacute

a zbožštěniacute člověka

Když Bůh při stvořeniacute mluviacute zaacuteroveň svyacutem slovem tvořiacute (srv Gn 13) Když se naplňuje

diacutelo vykoupeniacute Božiacute Syn si svyacutem slovem připravuje ciacuterkev a to dvojiacute cestou očišťuje ji a

posvěcuje aby se s niacute ve sveacutem slově sjednotil Skrze slova kteraacute Paacuten k učedniacutekům mluvil se ti

kdo jsou jeho staacutevajiacute čistiacute (srv J 153) Slovo pravdy ktereacute Ježiacuteš přijal od Otce a odevzdal je

těm kdo zůstaacutevajiacute ve světě se staacutevaacute pro společenstviacute ciacuterkve zdrojem posvěceniacute (srv J 1717)

Když v lůně prvotniacute ciacuterkve nabyacutevaacute evangelium piacutesemneacute podoby pak jedinyacutem smyslem je aby se

probouzela a posilovala viacutera v Ježiacuteše Krista Božiacuteho Syna viacutera jež je životem v jeho jmeacutenu (srv

J 2030-31) Věčnyacute život je možneacute dosaacutehnout jedině ve spojeniacute s Kristem proto musiacute Kristus

svyacutem slovem zůstaacutevat v nitru svyacutech učedniacuteků (srv J 157) a ciacuterkev musiacute neustaacutele toužit po slově

sveacuteho Paacutena a přebyacutevat v něm tak se opět tajemně božstviacute sjednocuje s lidstviacutem

Privilegovanyacutem miacutestem četby Piacutesma je liturgie v niacutež ciacuterkev oslavuje Boha a Bůh

posvěcuje člověka když se Kristus spojuje se svou milovanou nevěstou1658

S Y Congarem

můžeme řiacuteci že pokud bdquoTradice ve sveacutem dogmatickeacutem zaacutekladě je četbou Piacutesma v kontinuitě

toho jak je četl Kristus a apoštoloveacute liturgie je posvaacutetnou archou a nejvroucnějšiacutem přiacutebytkem

posvaacutetneacute Tradiceldquo1659

Jak tomu rozumět Liturgie naacutes uvaacutediacute do tajemstviacute Krista jako středu

veškeryacutech dějin spaacutesy a toto tajemstviacute ve slaveniacute činiacute přiacutetomnostiacute Saacutem Kristus je v liturgickeacutem

shromaacutežděniacute přiacutetomen ve sveacutem slově a když se v ciacuterkvi předčiacutetaacute Piacutesmo je to on kdo k naacutem

promlouvaacute1660

Při bohoslužebneacutem slaveniacute ktereacute neniacute pouhyacutem vzpomiacutenaacuteniacutem minulosti nyacutebrž

sacramenta principalia praecipua potiora nebo maiora Předniacute pozici v hierarchii svaacutetostiacute zaujiacutemajiacute pak křest a

eucharistie mimo jineacute praacutevě proto že jsou zaměřeny na budovaacuteniacute ciacutekve srv CONGAR Y Die Idee von sacramenta

maiora In Concilium 41 (1968) s 11 1657

Unitatis redintegratio 21 1658

Srv Sacrosanctum koncilium (konstituce o posvaacutetneacute liturgii z 4 prosince 1963) 7 1659

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 142 1660

Srv Sacrosanctum concilium 7 Silneacute vědomiacute přiacutetomnosti Krista skrze Božiacute slovo čteneacute a hlaacutesaneacute v liturgickeacutem

shromaacutežděniacute je typickeacute zvlaacuteště pro bohoslužbu evangelickou bdquoKdykoliv ve shromaacutežděniacute s modlitbou Piacutesmo

261

staacutelyacutem dnes se naplňujiacute Kristem pronesenaacute slova v siacutele Ducha jako ta kteraacute působiacute spaacutesu

(srv L 421) Liturgie upiacutenaacute naši pozornost ke kristologickeacutemu Středu Piacutesma Činiacute tak přesně

v duchu toho jak Božiacute slovo vyklaacutedal oslavenyacute Kristus učedniacutekům putujiacuteciacutem do Emauz když

jim počiacutenaje Mojžiacutešem přes proroky vyklaacutedal to bdquoco se na něho vztahovalo ve všech čaacutestech

Piacutesmaldquo (L 2427) Vždyť Mojžiacuteš psal o něm (srv J 546) bdquoLiturgie zdědila poznaacuteniacute ktereacute tehdy

Kristus sdělil těm kdo jsou jeholdquo1661

a vzkřiacutešenyacute Kristus oteviacuteraacute pravyacute smysl Piacutesma

ve společenstviacute sveacute ciacuterkve Proto mohl Řehoř Velikyacute napsat že často mnoho věciacute z Piacutesma

svateacuteho kteryacutem saacutem nerozuměl pochopil až když Božiacute slovo slyšel a vyklaacutedal uprostřed svyacutech

bratřiacute a sester1662

Odtud lze pochopit teacutež vyacuteznam každeacute ekumenickeacute liturgie (bdquobohoslužby

slovaldquo) v niacutež Piacutesmo svateacute zaujiacutemaacute uacutestředniacute miacutesto

Že je Božiacute slovo živeacute a mocneacute (srv Žd 312) působiacute Duch Svatyacute kteryacute uvaacutediacute do Kristovy

pravdy (srv J 1613) a od něhož teacutež ve sveacute jednotě bdquoveškereacute Piacutesmo pochaacuteziacuteldquo (2Tm 316) Bez

Ducha samotnyacute biblickyacute text neniacute ničiacutem než pouhou literou kteraacute zabiacutejiacute (srv 2K 26) zbraniacute

kterou použiacutevaacuteme abychom ospravedlnili naše rozděleniacute Proto je třeba Piacutesmo svateacute bdquočiacutest a

vyklaacutedat v teacutemž duchu ve ktereacutem bylo napsaacutenoldquo1663

Jako plneacute života zazniacutevaacute Božiacute slovo

v ciacuterkvi kteraacute je Božiacutem chraacutemem v němž přebyacutevaacute Duch (srv 1K 316) Je-li ciacuterkev Kristovyacutem

tělem bdquoplnostiacute toho jenž přivaacutediacute k naplněniacute všechno co jestldquo (Ef 123) pak nelze ani plnyacute

vyacuteznam Piacutesma proniknout jinde nežli v srdci Božiacuteho lidu kteryacute je bdquoživyacutem subjektem Piacutesma

svateacuteholdquo1664

Vždyť v jeho společenstviacute bible vznikla a uchovaacutevaacute se zde jako živeacute Božiacute slovo

Vztah mezi Božiacutem slovem a ciacuterkviacute je ovšem živouciacutem vztahem do něhož je povolaacuten vstoupit

každyacute věřiacuteciacute1665

anima in Ecclesia Ecclesia in anima Duše kteraacute přijiacutemaacute Kristovo slovo

předaacutevaneacute ciacuterkviacute je jiacutem sama uchvacovaacutena a staacutevaacute se jeho přiacutebytkem Praacutevě Duch Svatyacute kteryacute

přebyacutevaacute v našem nitru naacutem přitom umožňuje rozpoznat duchovniacute obsah a poselstviacute Božiacuteho

slova pro naacutes ndash vždyť se jednaacute o teacutehož Ducha přebyacutevajiacuteciacuteho v hlubinaacutech Piacutesma1666

Zrno Slova

ukryteacute v klasu je přiacutestupneacute pouze uvnitř vztahu laacutesky jako prostoru v němž Duch uděluje milost

poznaacuteniacute přijetiacute i odpovědi viacutery ndash to je naacuteplň bdquoduchovniacute četbyldquo bible

Zaacutekon bdquoduchovniacuteho poznaacuteniacuteldquo kteryacute je zaacutekonem samotneacute spirituality naplňuje nitro věřiacuteciacute

duše životniacutem rytmem ciacuterkve jež nachaacuteziacuteme v liturgii1667

Děje se tak diacuteky božskeacutemu Utěšiteli

Ciacuterkev v liturgii kteraacute je vyacutesostnyacutem miacutestem hlaacutesaacuteniacute a slyšeniacute Božiacuteho slova a věřiacuteciacute srdce ktereacute

v modlitbě jež maacute provaacutezet četbu Piacutesma1668

pronikajiacute do jeho smyslu a naplňujiacute se poznaacuteniacutem

oteviacuteraacuteme abychom z něho četli a zvěstovali smiacuteme čekat dar Ducha Svateacuteho a přiacutetomnost Kristovu Proto je

možno toto počiacutenaacuteniacute chaacutepat jako sbquosvaacutetostnyacute aktʻ jiacutemž jsme spojeni s obecnou ciacuterkviacuteldquo (Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve

evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha II s 15) 1661

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 142 1662

Srv ŘEHOŘ VELIKYacute Homiliae in Ezechielem 178 In PL 76843 1663

Dei Verbum 12 1664

BENEDIKT XVI Verbum Domini (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o Božiacutem slově v životě a poslaacuteniacute ciacuterkve

z 30 zaacuteřiacute 2010) 86 (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2011) 1665

Srv tamteacutež 51 1666

Reformačniacute tradice sahajiacuteciacute ke Kalviacutenovi v teacuteto souvislosti hovořiacute o testimonium Spiritus Sancti internum pouze

v siacutele Ducha Svateacuteho kteryacute osvěcuje naše srdce jsme schopni přijmout ve viacuteře Piacutesmo svateacute jako praveacute Božiacute slovo

srv CALVIN J Institutio Christianae Religionis I75 1667

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 110 1668

Srv Dei Verbum 25

262

teacutehož Božiacuteho tajemstviacute ktereacute je takto daacutele rozviacutejeno bdquoUprostřed podivuhodneacuteho souladu jenž

panuje mezi bibliacute liturgiiacute a duchovniacutem životem ciacuterkve a jenž je diacutelem sjednocujiacuteciacuteho působeniacute

Ducha Svateacuteho čte křesťan Slovo ktereacute mu předala ciacuterkev a v synergii s Duchem jej piacuteše ve

sveacutem vlastniacutem životěldquo1669

Piacutesmo je Božiacutem slovem a staacutele nově se staacutevaacute Božiacutem slovem pro

člověka kteryacute osloven tiacutemto slovem pronaacutešiacute jako odpověď na ně sveacute velkodušneacute bdquoanoldquo Tak ve

vzaacutejemneacutem pronikaacuteniacute (περιχώρησις) přichaacuteziacute Božiacute slovo bez ustaacuteniacute novyacutem způsobem na

svět1670

Tajemstviacutem Božiacutem je Kristus mezi naacutemi kteryacute je našiacute nadějiacute na Božiacute slaacutevu

(srv Ko 127) K němu Duch přivaacutediacute a on je obsahem slov Piacutesma jakožto Slovo jež bylo u Boha

v němž byl život a ktereacute se stalo tělem aby z těch kdo jej přijali učinilo Božiacute děti Kristus ve

sveacutem vtěleniacute zazaacuteřil bdquoplnyacute milosti a pravdyldquo (J 114) aby zjevil svou slaacutevu a dal naacutem na niacute uacutečast

Milostiacute je Kristus přiacutetomen ve sveacutem slově jež maacute moc člověka zbudovat a daacutet mu podiacutel mezi

všemi kdo jsou posvěceni (srv Sk 2032) Jako vtělenyacute Logos naacutem Kristus ve slovu pravdy daacutevaacute

poznat Otcovo jmeacuteno aby v naacutes byla Otcova laacuteska ndash tataacutež laacuteska jiacutež Otec miluje Syna

(srv J 1726) ndash a tak abychom byli jedno ve slaacutevě kterou Syn sdiacuteliacute s Otcem (srv J 1722) Tak

naacutes Božiacute slovo v tajemstviacute Krista opět přivaacutediacute ke zdroji ciacuterkevniacute jednoty jako jednoty v jedineacutem

těle toho kteryacute naacutes posvětil tiacutem že naacutem dal uacutečast na sveacutem životě

bdquoBible neobsahuje žaacutedneacute jineacute Logos než Slovo ktereacute uctiacutevaacuteme v těleldquo1671

piacuteše na zaacutekladě

svyacutech bohatyacutech patristickyacutech studiiacute Henri de Lubac Jedineacute Otcovo Slovo bdquoprosviacutetaacute skrze literu

bible jako prosviacutetalo Ježiacutešovyacutem tělemldquo1672

Kristus je předmětem Piacutesma již daacutevno před svyacutem

přiacutechodem na svět on je Kliacutečem posvaacutetnyacutech Piacutesem kteraacute představujiacute bdquojedno dokonaleacute tělo

Slovaldquo1673

jak řekne Origenes Je jisteacute že Logos neniacute ve slovech bible inkarnovaacuten stejně jako

v těle Ježiacuteše z Nazareta přesto je v nich reaacutelně přiacutetomen Božiacute slovo maacute bdquosvaacutetostnou

povahuldquo1674

je znameniacutem obsahujiacuteciacutem to co vyjadřuje a zaacuteroveň směřujiacuteciacutem ke sveacutemu dovršeniacute

vposledku pak odkazujiacuteciacutem k eschatologickeacutemu finis Čiacutest Piacutesmo nebo naslouchat mu je tedy

analogickeacute jako přijiacutemat Kristovo tělo v eucharistii V obojiacutem se naacutem daacutevaacute jedinyacute Kristus za

pravyacute pokrm a pravyacute naacutepoj (srv J 655) Jako svaacutetost eucharistickeacuteho těla Kristova dochaacuteziacute

sveacuteho rozvinutiacute v tom že vytvaacuteřiacute tělo ciacuterkve tak Piacutesmo jehož slova se jako ozvěna nesou nitrem

věřiacuteciacutech je samotneacute proměňuje v živeacute a působiacuteciacute Slovo a spojuje je v tomto Slově vjedno

Společenstviacute ciacuterkve je společenstviacutem Kristova těla Ciacuterkev je neustaacutele budovaacutena Piacutesmem

a eucharistiiacute jako jedno Kristovo tělo jak je to vynikajiacuteciacutem způsobem zřejmeacute při eucharistickeacute

liturgii kdy se shromaacutežděniacute sytiacute Božiacutem slovem a svaacutetostiacute Kristova těla a krve Proto se musiacute

oběma ndash Piacutesmu i eucharistii ndash v ciacuterkvi současně vzdaacutevat naacuteležitaacute uacutecta1675

Třebaže dnes doposud

neexistuje mezi ciacuterkvemi plneacute eucharistickeacute společenstviacute Božiacute Slovo ktereacute tvořiacute a svolaacutevaacute

1669

CAMPATELLI M Čteme bibli s ciacuterkevniacutemi otci Jak čiacutest Piacutesmo svateacute s viacuterou Olomouc Refugium 2011 s

158 1670

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 19 1671

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 95 1672

TENTYacuteŽ Storia e Spirito Milano Jaca Book 1985 s 366 1673

ORIGENES In Jeremiam 39 In PG 17544C 1674

Srv BENEDIKT XVI Verbum Domini 56 1675

Srv Dei Verbum 21

263

ciacuterkev aby jiacute nakonec dalo samo sebe za pokrm naacutes již dnes přivaacutediacute k nerozborneacute jednotě

v jednom Kristově těle pro Božiacute kraacutelovstviacute

6312Jeden křest ndash počaacutetek společneacuteho života z viacutery

Diacutevaacuteme-li se na ekumenismus ze spirituaacutelniacuteho hlediska pak jsou ve vztahu ke křtu

důležiteacute předevšiacutem dvě skutečnosti 1) křestniacutem obmytiacutem se člověk skrze Ducha Svateacuteho rodiacute

k noveacutemu životu (srv Tt 35) kteryacute se od teacuteto chviacutele bude již napořaacuted charakterizovat jako život

v Duchu 2) mezi všemi kdo jej s viacuterou přijali křest bdquovytvaacuteřiacute svaacutetostneacute pouto jednotyldquo1676

je

zaacutekladem již existujiacuteciacuteho a nezničitelneacuteho společenstviacute v jednom Kristově těle Jsme-li

přesvědčeni o tom že ekumenismus dochaacuteziacute sveacuteho ciacutele primaacuterně sdiacuteleniacutem a růstem duchovniacuteho

života pak je zřejmeacute že přibližovaacuteniacutem se ke křestniacutemu prameni přichaacuteziacuteme ke zdroji našiacute

jednoty odkud naacutes Duch ndash otevřeme-li se jeho působeniacute ndash může přiveacutest k jejiacute dokonalosti Vždyť

naplněniacutem je jednota Ducha (srv Ef 43) totiž jednota vytvaacuteřenaacute Duchem Svatyacutem Ekumenickaacute

spiritualita se z toho důvodu ve sveacutem jaacutedru nutně staacutevaacute spiritualitou křestniacute a to k čemu jsme

v ekumenismu zvlaacutešť naleacutehavě vybiacutezeni je praacutevě ndash můžeme-li to tak nazvat ndash bdquoekumenickaacute

mystagogieldquo tedy společneacute uvaacuteděniacute do tajemstviacute ze ktereacuteho jsme se v křesťanskeacute iniciaci

všichni zrodili k noveacutemu životu Zvlaacuteště přiacutehodnyacutem miacutestem pro takoveacute uvaacuteděniacute do tajemstviacute

jednoho křtu a plodů ktereacute působiacute by se pak měla staacutet ekumenickaacute liturgickaacute shromaacutežděniacute

spojenaacute s obnovou křestniacutech zaacutevazků1677

Jakyacute je tento novyacute život ve křtu Předevšiacutem jde o život z viacutery Křest je miacutestem předaacutevaacuteniacute

viacutery kolem křestniacuteho pramene se ciacuterkev vynikajiacuteciacutem způsobem projevuje praacutevě jako

společenstviacute viacutery Již ve stareacute ciacuterkvi byl křest poklaacutedaacuten za sacramentum fidei1678

a křestniacute liturgie

ndash jak doklaacutedaacute praxe katechumenaacutetu a četneacute mystagogickeacute katecheze ndash tvořila ohnisko veškereacuteho

vzdělaacutevaacuteniacute v křesťanskeacute viacuteře a v životě z niacute Trojičniacute vyznaacuteniacute ktereacute zaujiacutemaacute střed samotnyacutech

křestniacutech obřadů je přece bdquosumou a kompendiem celeacute křesťanskeacute viacuteryldquo1679

Křest viacutera a ciacuterkev

patřiacute k sobě a o jednom z těchto prvků nelze uvažovat izolovaně bez dalšiacutech dvou Můžeme-li na

jedneacute straně vidět jak viacutera přivaacutediacute jednotlivce k rozhodnutiacute přijmout křest zrodit se k noveacutemu

životu a byacutet připojen do společenstviacute ciacuterkve je stejně tak patrneacute že viacutera je důsledkem křtu kteryacute

stojiacute na počaacutetku procesu života z viacutery ve společenstviacute ciacuterkve Je to totiž praacutevě ciacuterkev kteraacute

katechumenovi vyznaacuteniacute viacutery předaacutevaacute (traditio symboli)1680

Viacutera jako cesta bdquomůže a musiacute křest

jak předchaacutezet tak teacutež naacutesledovatldquo1681

Jako předaacutevanaacute ve křtu je pak tato viacutera nejen poznaacuteniacutem

ale teacutež počaacutetkem života a spaacutesy vždyť Bůh působiacute v posvaacutetnyacutech znameniacutech spaacutesu kterou člověk

viacuterou přijiacutemaacute 1676

Unitatis redintegratio 22 1677

Srv Pořad ekumenickeacute bohoslužby s připomiacutenkou křtu In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke

vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 70-74 KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute

podněty k jeho uskutečněniacute s 44 1678

Srv např TERTULIAacuteN Adversus Marcionem128 In PL 2280A 1679

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe s 584 1680

Srv Uvedeniacute do křesťanskeacuteho života Praha Českaacute liturgickaacute komise 1987 s 85 Řehoř Nysskyacute nazyacutevaacute křest

jako πρῶτη παράδοσις (ŘEHOŘ NYSSKYacute Epistolae 24 In PG 461088D) 1681

NEUNER P Ein Glaube ndash eine Taufe Katholische Perspektiven In Una sancta 48 (1993) s 28

264

Osobniacute vyznaacuteniacute viacutery nově pokřtěneacuteho ndash což je zřejmeacute v přiacutepadě křtu dospěleacuteho člověka ndash

se přitom jakoby vleacutevaacute do vyznaacuteniacute viacutery celeacuteho Božiacuteho lidu a dostaacutevaacute tvar vyjaacutedřenyacute křestniacute

formuliacute bdquove jmeacutenu Otce Syna i Ducha Svateacuteholdquo Při vyznaacuteniacute viacutery v přiacutepadě křtu nemluvněte

vystupuje do popřediacute ekleziaacutelniacute povaha křesťanskeacute viacutery ještě zřetelněji neboť v přiacutepadě dětiacute viacutera

na sebe bere bdquopodobu živeacute viacutery ciacuterkve kteraacute je ve křtu připojila k soběldquo1682

Viacuteru ciacuterkve fides

ecclesiae je tedy třeba chaacutepat jako dar kteryacutem Paacuten spolu s nadějiacute a laacuteskou obdařil nejprve celou

ciacuterkev jako svoji snoubenku Jednotlivec jenž viacuteru vyznaacutevaacute tak činiacute v důsledku sveacute bdquopřiacuteslušnosti

k ciacuterkvi kteraacute mu umožňuje mluvit in persona Ecclesiaeldquo1683

Je to ciacuterkev kteraacute křest slaviacute a do

niacutež jako do skutečnosti spaacutesy je nově pokřtěnyacute přijiacutemaacuten Křest je udaacutelost ekleziaacutelniacute

Při každeacutem křtu vidiacuteme ciacuterkev v prveacute řadě jako ciacuterkev věřiacuteciacute Co to znamenaacute bdquoViacutera

křesťana je uacutečastiacute na (hellip) viacuteře ciacuterkve a nemůže tomu byacutet jinak Pouze prostřednictviacutem ciacuterkve

jedině v ciacuterkvi může křesťan v pravdě řiacuteci sbquoVěřiacutem v Bohaʻldquo1684

Jako neposkvrněnaacute snoubenka

jejiacutež dokonalaacute viacutera neznaacute rozděleniacute je ciacuterkev vzorem každeacuteho bdquoanoldquo viacutery vysloveneacuteho

jednotlivyacutem křesťanem v odpověď na Božiacute slovo Tato věřiacuteciacute ciacuterkev se přitom v okamžiku křtu

projevuje jako naše matka zatiacutemco naacutes podle viacutery a k viacuteře přivaacutediacute na svět aby naacutes svojiacute viacuterou i

nadaacutele živila a posilovala v růstu V tomto smyslu je třeba takeacute rozumět člaacutenku vyznaacuteniacute viacutery

v němž řiacutekaacuteme credo Ecclesiam Ten totiž naprosto neznamenaacute že bdquověřiacuteme v ciacuterkevldquo podobně

jako věřiacuteme v trojjedineacuteho Boha jedineacuteho původce našiacute spaacutesy nyacutebrž praacutevě to že věřiacuteme že

ciacuterkev je našiacute matkou (srv Ga 426) ciacuterkviacute živeacuteho Boha (srv 1Tm 315) společenstviacutem viacutery

v jehož lůně pronaacutešiacutem sveacute bdquoamenldquo každeacutemu Božiacutemu zasliacutebeniacute Tak se ciacuterkev projevuje jako

bdquoživotniacute prostorldquo v němž Duch Svatyacute působiacute jednotu viacutery osoby i celeacuteho společenstviacute

bdquoVe vyznaacuteniacute viacutery ciacuterkev dosvědčuje svoji viacuteru v jednoho Boha v Trojici a přidružuje ty

kdo jsou pokřtěni k Božiacutemu svateacutemu lidu Toto pouto mezi křestniacute formuliacute a věřiacuteciacute ciacuterkviacute

představuje srdce procesu křesťanskeacute iniciaceldquo1685

Tam kde ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute sdiacuteliacute

toteacutež vyznaacuteniacute křestniacute viacutery vyjadřujiacute svoji eklezialitu a rozeznaacutevajiacute v jedneacute viacuteře a v jednom křtu

zaacuteklad sveacute jednoty1686

Třebaže se uděluje v konkreacutetniacutem miacutestniacutem či konfesniacutem společenstviacute je

křest něčiacutem viacutec než jen přijetiacutem do miacutestniacute obce či ciacuterkve v konfesniacutem slova smyslu Je křtem do

1682

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD

COUNCIL OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z

května 2004) 49 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 1337) 1683

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 26 1684

TENTYacuteŽ Credo Gestalt und Lebendigkeit unseres Glaubensbekenntnis Leipzig St Benno-Verlag s 1977

s 145-146 1685

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD

COUNCIL OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z

května 2004) 44 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 1332) 1686

Viacutera a křest jsou hlavniacutemi důvody proč může Jan Pavel II ve sveacute encyklice s plnyacutem vědomiacutem prohlaacutesit bdquoOkolo

katolickeacuteho společenstviacute nezeje ciacuterkevniacute praacutezdnotaldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 13) S tiacutem souvisiacute takeacute nespornyacute

vyacuteznam dohod o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu kteryacute byacutevaacute i v našiacute českeacute ekumeně bohužel často nedoceněn Jak ovšem

napsal slovanskyacute papež nejde přitom o zaacuteležitost ekumenickeacute zdvořilosti nyacutebrž o bdquozaacutekladniacute ekleziologickyacute vyacuterokldquo

(JAN PAVEL II op cit 42) Bez vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute křtu jehož ekleziologickeacute důsledky je zapotřebiacute se všiacute

vaacutežnostiacute objevit a domyslet bdquovisiacute všechny dalšiacute ekumenickeacute snahy doslova ve vzduchopraacutezdnu vyčerpaacutevajiacute se

v přaacutetelskyacutech gestech a meziciacuterkevniacute diplomacii jiacutež ovšem chybiacute teologickaacute podstata zaacutevaznost a důsledekldquo

(KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe s 583)

265

(εἰς) jednoho těla Kristova (srv 1K 1213) ktereacute nemůže byacutet rozděleno Je přivtěleniacutem

novokřtěnce do jedneacute svateacute všeobecneacute a apoštolskeacute ciacuterkve jeho přidruženiacutem do společenstviacute

svatyacutech Ve křtu zaacuteřiacute tajemstviacute jedneacute ciacuterkve ze křtu vyvěraacute jednota učedniacuteků Je-li pravdou že

křtem se nově pokřtěnyacute nestaacutevaacute nejprve řiacutemskyacutem katoliacutekem pravoslavnyacutem či protestantem

nyacutebrž předevšiacutem křesťanem je praacutevě tak faktem že tuto svaacutetost nemůže přijmout jinak nežli

jako přiacuteslušniacutek některeacute křesťanskeacute konfese1687

V tomto smyslu žaacutednyacute bdquoekumenickyacute křestldquo

neexistuje Svaacutetost křtu naacutem tedy před oči staviacute ciacuterkevniacute rozkol jako naprostou kontradikci

třebaže křtem jsme se stali jedniacutem Kristovyacutem tělem žijeme mezi sebou navzaacutejem rozděleni1688

Jakeacute prvky křestniacute spirituality by se měly zvlaacutešť promiacutetnout do našiacute spirituality

ekumenickeacute Předevšiacutem je nutneacute si uvědomit že naacutes takovaacute spiritualita přivaacutediacute k samotneacutemu

centru křesťanskeacute viacutery ke Kristovu tajemstviacute na němž naacutem křest daacutevaacute uacutečast Když jsme

křestniacutem ponořeniacutem byli s Kristem pohřbeni do (εἰς) jeho smrti vstoupili jsme spolu s Tiacutem

kteryacute zemřel pro naše hřiacutechy a byl vzkřiacutešen pro naše ospravedlněniacute (srv Ř 425) bdquona cestu

noveacuteho životaldquo (Ř 64) Tento život je uacutečastiacute na Božiacute přirozenosti (srv 2Pt 14) skrze adoptivniacute

Božiacute synovstviacute ktereacuteho se naacutem dostalo v Kristu a ktereacute jsme přijali viacuterou jak o tom svědčiacute Duch

Svatyacute v naacutes (srv Ga 45-7) Ve křtu maacute kořeny křesťanskaacute svatost na jejiacutež rozhodujiacuteciacute a

dalekosaacutehlyacute ekumenickyacute vyacuteznam jsme již poukaacutezali1689

Ve křtu jako miacutestu kde se Božiacute život

sděluje člověku se mnoziacute učedniacuteci staacutevajiacute jedniacutem v Synu aby v teacuteto jednotě byli uvedeni do lůna

blaženeacuteho společenstviacute Nejsvětějšiacute Trojice do (εἰς) jejiacutehož jmeacutena byli pokřtěni (srv Mt 2819)

Křest jako počaacutetek života v Božiacute Trojici je svaacutetostiacute obnovujiacuteciacute jednotu lidskeacuteho pokoleniacute

v Kristově těle Prostorem v němž se sjednoceniacute děje je v prveacute řadě Paacutenovo tělo jakožto

ukřižovaneacute pouze v něm dochaacuteziacute smiacuteřeniacute veškereacute nepřaacutetelstviacute a nejednota (srv Ef 216) Jestliže

však křtem sestupujeme do Kristovy smrti pak je každyacute rozkol nejen odsouzen k tomu aby

zemřel ale aby teacutež byl zacelen v oslavenyacutech ranaacutech na těle Zmrtvyacutechvstaleacuteho Křest je

pramenem veškereacute našiacute ekumenickeacute naděje Když se diacuteky němu staacutevaacuteme jedniacutem v Kristově těle

proudiacute v naacutes jeden život viacutery naděje a laacutesky a my rozeznaacutevaacuteme jedni v druhyacutech sveacute bratry a

sestry spojeneacute jedinyacutem božstviacutem Všichni jsme jedno v Kristu Ježiacuteši (srv Ga 328) a proto

všichni pokřtěniacute sdiacutelejiacute stejnou důstojnost Nikdo nemůže byacutet považovaacuten za křesťana bdquodruheacute

kategorieldquo v důsledku toho že přijal křest v jineacute ciacuterkvi či ciacuterkevniacutem společenstviacute bdquovšem praacutevem

naacuteležiacute čestneacute označeniacute křesťanůldquo1690

Novyacute život k němuž jsme se všichni narodili je spjat s přiacutetomnostiacute a působeniacutem Božiacuteho

Ducha (srv J 35) Křest je miacutesto vylitiacute Ducha Svateacuteho kteryacute přichaacuteziacute se svyacutemi

eschatologickyacutemi dary mezi nimiž jednota zaujiacutemaacute předniacute postaveniacute bdquoŽaacutednyacute rozdiacutel mezi těmi

kdo se znovu rodiacute jsou jedno jedinou koupeliacute jedinyacutem Duchem jedinou viacuterou Ty kteryacute jsi byl

zrozen v teacuteto vodě vstup do jednoty kam tě volaacute Duch aby ti udělil sveacute daryldquo1691

Jedinyacute Duch

kteryacutem jsme jako křesťaneacute byli při křtu všichni napojeni (srv 1K 1213) a jehož pečeť neseme

1687

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 220-221 1688

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 6 1689

Srv Lumen gentium 40 1690

Unitatis redintegratio 3 1691

Naacutepis Sixta III na lateraacutenskeacute křtitelnici DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 40

266

pro den vykoupeniacute (srv Ef 430)1692

staacutele nově ve věrnosti sveacutemu pomazaacuteniacute shromažďuje Božiacute

lid na jeho cestě do kraacutelovstviacute v jedno tělo

Pokud naacutes křest přivaacutediacute k počaacutetku jednoty staacutevaacute se zaacuteroveň vyacutezvou překonat vše co

braacuteniacute jejiacutemu plneacutemu rozvinutiacute a usilovat o dovršeniacute teacuteto jednoty Křest jako iniciačniacute svaacutetost stojiacute

na počaacutetku života z viacutery a tudiacutež bdquocele směřuje k dosaženiacute plnosti života v Kristuldquo1693

Novyacute život

kteryacute člověk ve křtu přijiacutemaacute jej uvaacutediacute do společenstviacute ciacuterkve bdquoexistenciaacutelniacute připojeniacute nově

pokřtěneacuteho ke Kristu jako noveacutemu Paacutenu a jeho uvedeniacute do ciacuterkve jako těla Kristova naacuteležiacute

v křesťanskeacutem chaacutepaacuteniacute křtu neodlučitelně k soběldquo1694

Existenciaacutelniacute implikuje ekleziaacutelniacute

Transformace do podoby Kristovy se pro každeacuteho křesťana odehraacutevaacute nikoliv individuaacutelně nyacutebrž

v raacutemci Kristova těla v němž se všichni pokřtěniacute staacutevajiacute jedno Pro ekumenickeacute uacutesiliacute z toho

vyplyacutevaacute předevšiacutem zaacutevazek dospět k sjednoceniacute v apoštolskeacute viacuteře kterou ciacuterkev jako dar od

sveacuteho Paacutena předaacutevaacute ve křtu staacutele novyacutem generaciacutem a k staacutele plnějšiacutemu začleněniacute do Kristova

těla jež spolu přinaacutešiacute uacuteplneacute zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacute1695

Obojiacute ndash křest i

eucharistie ndash svaacutetostnyacutem způsobem přivtělujiacute do Kristova těla quod est Ecclesia (srv Ko 117)

Jednota ciacuterkve znamenaacute sjednoceniacute v Kristově těle a nemůže byacutet dosažena jinak než jako uacutečast v

něm

6313Duchovniacute jednota napřiacuteč rozděleniacute v eucharistii

Eucharistie je nejzazšiacutem vyjaacutedřeniacutem Ježiacutešovy laacutesky (srv J 131) On kteryacute miluje svou

ciacuterkev až do krajnosti jiacute odevzdaacutevaacute sveacute tělo a krev obětovaneacute za spaacutesu světa aby tak ciacuterkev

staacutele plněji z tohoto velikeacuteho tajemstviacute žila a sjednocovala se v Paacutenově laacutesce1696

Praacutevě jakožto

signum caritatis tvořiacute eucharistie teacutež vinculum unitatis jak poznamenal již Augustin1697

Eucharistie je svaacutetostiacute jednoty nakolik sakramentaacutelně zpřiacutetomňuje Ježiacutešovu smrt jiacutež Kristus

shromaacuteždil rozptyacuteleneacute Božiacute děti vjedno (srv J 1152) daacutele tiacutem že Kristus jako Zmrtvyacutechvstalyacute a

Živyacute naacutes pojiacutemaacute do sveacuteho oslaveneacuteho těla aby zůstaacuteval v naacutes a my v něm (srv J 656) a aby naacutes

uchoval k životu pro posledniacute den (srv J 654) kdy na konci časů shromaacuteždiacute všechny bdquovyvoleneacute

od čtyř uacutehlů světaldquo (Mt 2431) u stolu v Otcově kraacutelovstviacute (srv Mt 2629) Kristus ukřižovanyacute

vzkřiacutešenyacute a zaacuteroveň ten kteryacute přijde tvořiacute střed eucharistickeacuteho slaveniacute ciacuterkve1698

ze ktereacuteho

1692

Ekumenicky relevantniacute otaacutezku po tom jak toto vylitiacute Ducha vyjaacutedřit svaacutetostnyacutem pomazaacuteniacutem (biřmovaacuteniacute

myropomazaacuteniacute) zde bohužel musiacuteme nechat stranou Jisteacute ovšem je že jednota křtu a tohoto svaacutetostneacuteho pomazaacuteniacute

je nejen doložena liturgickou tradiciacute ciacuterkve nyacutebrž odkazuje na pneumatologickou dimenzi křtu kterou dosvědčuje

v Piacutesmu jak saacutem Kristus (srv J 35) tak napřiacuteklad Petr v den Letnic (srv Sk 238) 1693

Unitatis redintegratio 22 1694

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 110 1695

Srv Unitatis redintegratio 22 1696

Srv Vstupniacute modlitba při mši na pamaacutetku Večeře Paacuteně In Českyacute misaacutel s 227-228 1697

Srv AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV 2613 In PL 351613 1698

Všimněme si v teacuteto souvislosti jak i koncilniacute dekret s vaacutežnostiacute hodnotiacute večeři Paacuteně slavenou v

nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společnostech na Zaacutepadě když prohlašuje že si při niacute věřiacuteciacute bdquopřipomiacutenajiacute jeho

smrt a vzkřiacutešeniacute vyznaacutevajiacute že je to znameniacute života ve společenstviacute s Kristem a očekaacutevajiacute jeho slavnyacute přiacutechodldquo

(Unitatis redintegratio 22) Ačkoliv podle katolickeacuteho chaacutepaacuteniacute předevšiacutem defectus ordinis kteryacute se v těchto

společenstviacutech eviduje maacute za naacutesledek že eucharistickeacute tajemstviacute zde neniacute uchovaacuteno v původniacute (genuinam) a uacuteplneacute

(integram) podstatě koncil podle francouzskeacuteho teologa B Soesbuumle bdquouznaacutevaacute reaacutelnou eucharistickou sbquokonsistencilsquoldquo

takoveacuteho slaveniacute Důvodem k tomuto pozitivniacutemu zaacutevěru je praacutevě vyacuteslovnaacute zmiacutenka trojiteacuteho rozměru slaveniacute

267

vyvěraacute společenstviacute ciacuterkve jako uacutečast na Kristově krvi a těle podle slov apoštola Pavla bdquoProtože

je jeden chleacuteb jsme my mnoziacute jedno tělo neboť všichni maacuteme podiacutel na jednom chlebuldquo

(1K 1017) Společenstviacute na jednom eucharistickeacutem chlebě zaklaacutedaacute jednotu křesťanů pochaacutezejiacuteciacute

od jednoho Krista bdquoPoněvadž Kristus je pouze jeden je takeacute eucharistickyacute chleacuteb jenom jeden

A protože naopak skrze tento jeden eucharistickyacute chleba se dostaacutevaacute věřiacuteciacutem podiacutel na jednom

Kristu může ciacuterkev jako tělo Kristovo byacutet pouze jednaldquo1699

V situaci rozděleniacute však bdquopodiacutel na jednom chlebuldquo nemaacuteme Takovaacute je skutečnost

jakkoliv tiacuteživaacute Rozděleniacute ve viacuteře a nesvornost pokud jde o efektivniacute vyjaacutedřeniacute ciacuterkevniacute jednoty

se promiacutetajiacute do nemožnosti projevit naše křesťanskeacute obecenstviacute plně a viditelně ve společneacutem

slaveniacute eucharistie bdquoBez eucharistickeacuteho společenstviacute neniacute plneacute společenstviacute ciacuterkve bez

společenstviacute ciacuterkve neniacute praveacute eucharistickeacute společenstviacuteldquo1700

konstatuje stav věci jeden

z ekumenickyacutech dokumentů Neniacute tudiacutež nemiacutestneacute hovořit za danyacutech podmiacutenek o tom že

ekumenickaacute spiritualita by měla miacutet rozměr eucharistickyacute Přestože společenstviacute Paacutenova stolu

křesťaneacute nesdiacutelejiacute panuje mezi nimi soulad v přesvědčeniacute že eucharistie bdquovyjadřuje a naplňuje u

těch kdo se jiacute uacutečastniacute jejich jednotu s Kristem i se všemi přijiacutemajiacuteciacutemildquo1701

Eucharistie je tedy

svaacutetostiacute jednoty a tudiacutež se žaacutednaacute spiritualita kteraacute chce jednotu podniacutetit bez eucharistickeacute

dimenze neobejde Praacutevě v situaci rozděleniacute mohou naopak zniacutet podnětně slova kardinaacutela

Lehmanna bdquoSnad bychom se mohli takeacute leacutepe a rychleji sbliacutežit a vzaacutejemně se pozvat kdybychom

pokud jde o eucharistii a večeři Paacuteně ziacuteskali novou zbožnostldquo1702

Prvniacutem krokem by přitom mělo byacutet znovuobjeveniacute živouciacuteho pouta mezi svaacutetostiacute

Kristova těla jiacutež je eucharistie a mezi Kristovyacutem tělem jiacutemž je ciacuterkev Tento dvojiacute aspekt

tajemstviacute jedineacuteho Kristova těla tak samozřejmeacute pro ciacuterkevniacute otce Vyacutechodu i Zaacutepadu a teacutež pro

středověkeacute autory vyjadřuje nanejvyacuteš mistrně a vyacutestižně svatyacute Augustin když instruuje nově

pokřtěneacute bdquoJste-li vy tělem a uacutedy Kristovyacutemi pak na Paacutenově stole ležiacute vaše tajemstviacute vy

přijiacutemaacutete sveacute tajemstviacute Na to čiacutem jste odpoviacutedaacutete Amen a touto odpovědiacute to potvrzujete Vždyť

se ti řiacutekaacute Tělo Kristovo a ty odpoviacutedaacuteš Amen Buď uacutedem Kristova těla aby bylo pravdiveacute tveacute

Amen (hellip) Buďte tiacutem co vidiacutete a přijiacutemejte to čiacutem jsteldquo1703

Podle tohoto pojetiacute eucharistie

znamenaacute mysterium pacis et unitatis nostrae a to praacutevě jakožto svaacutetost Kristova těla a krve1704

Pod způsobami chleba a viacutena jsou nejprve tajemně přiacutetomneacute Kristovo tělo a krev Svaacutetostneacute

Kristovo tělo však takeacute zaacuteroveň znamenaacute ciacuterkev zatiacutemco krev je symbolem laacutesky kteraacute je

(minulost ndash smrt a vzkřiacutešeniacute Krista přiacutetomnost ndash společenstviacute ciacuterkve a budoucnost ndash Paacutenův přiacutechod) jiacutemž se

tradičně v katolickeacute teologii vyjadřuje skutečnost eucharistickeacuteho tajemstviacute jakožto signum memorativum

demonstrativum a prognosticum srv SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique s 225-231 1699

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 33 1700

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das

Herrenmahl 26 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1233) 1701

Baptism Eucharist and Ministry (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum

Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 3094) 1702

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft s 173 1703

AUGUSTIN Sermones de tempore 2721 In PL 381247 1704

bdquohellipsvaacutetost eucharistickeacuteho chleba představuje a působiacute (repraesentatur et efficitur) jednotu věřiacuteciacutech kteřiacute tvořiacute

jedno tělo v Kristuldquo (Lumen gentium 3)

268

životem tohoto jednoho velkeacuteho těla1705

Konečnyacutem plodem svaacutetosti eucharistie jejiacutem posledniacutem

uacutečinkem je tudiacutež jednota všech kdo posvaacutetnyacute pokrm přijiacutemajiacute jednota v jedneacute ciacuterkvi Kristově

těle1706

Tajemstviacute těla Kristova je neoddělitelneacute od působeniacute Ducha kteryacute je tvůrčiacutem způsobem

přiacutetomen jak v okamžiku vtěleniacute aby Božiacutemu Synu připravil tělo z masa (srv L 135) tak při

slaveniacute eucharistie a to ve dvou faacuteziacutech Jako se dary chleba a viacutena staacutevajiacute diacuteky posvěcujiacuteciacute moci

Ducha Svateacuteho tělem a krviacute našeho Paacutena Ježiacuteše Krista tak se všichni kdo tento pokrm přijiacutemajiacute

naplněniacute tiacutemteacutež Duchem spojujiacute vjedno V eucharistickeacutem slaveniacute Duch Svatyacute nejen působiacute že

naše ἀνάμνησις Ježiacutešovy Posledniacute večeře předjiacutemajiacuteciacute jeho oběť na křiacuteži je memoria viva

vyznačujiacuteciacute se Kristovou přiacutetomnostiacute pod způsobami chleba a viacutena Eucharistie je takteacutež

privilegovanyacutem miacutestem prosby o dar Ducha pro jednotu ciacuterkve a zaacuteroveň udaacutelostiacute kde se tato

jednota uskutečňuje To doklaacutedaacute vyacutestižně ve třetiacute eucharistickeacute modlitbě epikleze kteraacute naacutesleduje

po slovech ustanoveniacute bdquoA naacutes všechny kdo přijiacutemaacuteme jeho tělo a krev naplň jeho svatyacutem

Duchem ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu našem Paacutenuldquo1707

Uacutečastiacute na eucharistii Duch

Svatyacute přivaacutediacute věřiacuteciacute k jednotě jakožto jedno Kristovo tělo bdquoKdo se oddaacute Paacutenu je s niacutem jeden

duchldquo (1K 617) proto spojit se vjedno v těle znamenaacute zaacuteroveň nechat se naplnit a oživit jedniacutem

a teacuteže duchem Duchem Svatyacutem Jednota v těle je tudiacutež jednotou v Duchu a diacuteky Duchu Při

slaveniacute eucharistie bdquose s posledniacute večeřiacute obnovujiacute současně i letniceldquo1708

Přijiacutemaacuteniacutem eucharistie jsme staacutele viacutece přivtělovaacuteni k ciacuterkvi uvaacuteděni do společenstviacute

bratřiacute a sester Kde je společenstviacute nemůže byacutet rozkol Co si ovše počiacutet s tiacutem uacutečastniacuteme-li se

eucharistickeacute liturgie slaveneacute v ciacuterkvi či ciacuterkevniacutem společenstviacute s nimiž naše vlastniacute ciacuterkev

nesdiacuteliacute plnou a viditelnou jednotu Jde o situaci kteraacute by sama o sobě neměla byacutet Roztržka

v ciacuterkvi kteraacute je jedniacutem Kristovyacutem tělem je a zůstane anomaacuteliiacute tak dlouho dokud nebude

překonaacutena Dokud tento bdquovyacutejimečnyacute stavldquo trvaacute můžeme v našiacute duši rozviacutejet alespoň ve viacuteře

zakotvenyacute laacuteskyplnyacute postoj touhy po eucharistickeacutem Kristu kteryacute je v katolickeacute spiritualitě znaacutem

jako bdquoduchovniacute přijiacutemaacuteniacuteldquo jakkoli se tento koncept napřiacuteklad evangelickeacute straně může jevit jako

1705

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 47 1706

Tato skutečnost se odraacutežiacute takeacute v terminologii Jak ukaacutezal H de Lubac bylo až do středověkyacutech sporů o povaze

svaacutetostneacute přiacutetomnost Krista v oltaacuteřniacute svaacutetosti zcela obvykleacute že se Kristovo tělo eucharistickeacute označovalo jako

corpus mysticum zatiacutemco pro jeho tělo kteryacutem je ciacuterkev se použiacutevalo běžně termiacutenu verum corpus Tiacutemto

způsobem vyjadřovaacuteniacute se nechtělo v žaacutedneacutem přiacutepadě zpochybnit že Kristus je v eucharistii opravdu přiacutetomen

Kristovo tělo je však přiacutetomno praacutevě svaacutetostně aby do sebe mohlo zahrnout ciacuterkev a dovršit tak diacutelo vykoupeniacute

Zmiacuteněnaacute kritika bdquosymbolickeacuteholdquo způsobu přiacutetomnosti Krista v eucharistii předevšiacutem pak ovšem celkovaacute změna

mentality však vedly v pozdniacutem středověku k tomu že se obě formule pozvolna zaměnily eucharistickeacute tělo přijalo

přiacutevlastek verum zatiacutemco ciacuterkev se stala corpus mysticum srv DE LUBAC H Corpus mysticum Lrsquoeucarestia e

la chiesa nel Medioevo Milano Jaca Book 1996 Oslabeniacute uacutezkeacuteho spojeniacute eucharistie a ciacuterkve jež s touto změnou

souvisiacute naacutesledně vedlo k tomu že ciacuterkev bdquouž nebyla chaacutepaacutena jako tělo zbudovaneacute svaacutetostmi předevšiacutem eucharistiiacute

nyacutebrž ve smyslu duchovniacuteho nebo teacutež pouze mravniacuteho a sociaacutelniacuteho těla (hellip) eucharistie se individualizovala a

ciacuterkev politizovalaldquo (KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 134) 1707

Třetiacute eucharistickaacute modlitba In Českyacute misaacutel s 450 Teacuteto epikletickeacute dynamiky typickeacute pro eucharistickeacute

modlitby starobylyacutech liturgickyacutech tradic jejichž vrcholem je praacutevě prosba za jednotu Božiacuteho lidu si velmi důkladně

všiacutemaacute GIRAUDO C bdquoIn unum corpusldquo Trattato mistagogico sullrsquoeucaristia Cinisello Balsamo San Paolo

2001 s 351-424 srv teacutež DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 53-55 1708

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 55

269

bdquoproblematickaacute konstrukceldquo1709

Kristus Chleacuteb života přisliacutebil že ten kdo k němu přichaacuteziacute

nebude hladovět a ten kdo v něj věřiacute nebude nikdy žiacuteznit (srv J 635) Předpokladem

k hodneacutemu přijetiacute eucharistie je viacutera že při přijiacutemaacuteniacute Kristova těla a krve Kristus zůstaacutevaacute ve mně

a jaacute v něm ndash přijiacutemaacuteniacute svaacutetosti vyžaduje duchovniacute dispozici Je-li ovšem z nějakeacuteho důvodu

nemožneacute přijmout Krista ve svaacutetostnyacutech způsobaacutech je vždy možneacute se chlebem života sytit ve

viacuteře kteraacute jako dar milosti nabiacuteraacute formu vědomeacute touhy jež je oživovaacutena laacuteskou1710

I přes

naleacutehavost jiacutež se vyznačuje Paacutenův přiacutekaz skutečně bdquojiacutest tělo Syna člověka a piacutet jeho krevldquo

(J 653) přitom duchovniacute přijiacutemaacuteniacute neniacute pouze něčiacutem bdquojako-byldquo nyacutebrž odehraacutevaacute se při něm

v Duchu Svateacutem bdquoreaacutelnaacute milostiacute naplněnaacute komunikace s Ježiacutešovou osobouldquo1711

Vždyť k teacuteto

komunikaci je zaměřena samotnaacute svaacutetost Jestliže kupřiacutekladu dokonalaacute liacutetost odpouštiacute i těžkeacute

hřiacutechy je-li spojena s předsevzetiacutem přijmout svaacutetost smiacuteřeniacute ihned jak to bude možneacute1712

a

pokud touha po křtu přestože nevyuacutestiacute do svaacutetostneacuteho vyjaacutedřeniacute již přinaacutešiacute plody křtu1713

pak

smiacuteme takeacute doufat že když Duch Svatyacute v srdciacutech rozdělenyacutech křesťanů způsobiacute že budou ve

viacuteře a laacutesce prahnout po přijetiacute jednoho eucharistickeacuteho Kristova těla budou se v nich takeacute

probouzet k životu uacutečinky svateacute večeře Paacuteně spojeniacute s Kristem a jednota v jeho těle jiacutemž je

ciacuterkev

Pavel Evdokimov řiacutekaacute bdquoKdyby všude a v každeacute eucharistii rozkvetla vrouciacute touha po

jednotě zaacutezrak by mohl byacutet velmi bliacutezkohellipldquo1714

Eucharistickaacute liturgie slavenaacute v každeacutem

společenstviacute ciacuterkve zůstaacutevaacute vyacutesostnyacutem miacutestem modlitby za jednotu všech křesťanů a rovněž

pramenem odkud tato jednota staacutele nově dostaacutevaacute svoji formu jiacutež je uacutečast na Kristově těle

Z tohoto důvodu se praxe časteacuteho slaveniacute a přijiacutemaacuteniacute eucharistie staacutevaacute zvlaacuteštniacutem ekumenickyacutem

imperativem pro všechny ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute a to zcela ve shodě se středověkyacutem

obnovnyacutem hnutiacutem kteryacute předchaacutezel českeacute reformaci1715

V jakeacute vnitřniacute dispozici ducha

k eucharistickeacutemu tajemstviacute ndash zdroji a vrcholu jednoty ciacuterkve ndash přistupovat vyjadřuje dodnes

inspirativně z katolickeacuteho pohledu P Couturier bdquoV okamžiku slaveniacute musiacute byacutet naše myšleniacute

naše srdce naše duše široce otevřeneacute abychom mohli shromaacuteždit všechno co naši křesťanštiacute

bratři uchovali z božskeacute eucharistickeacute oběti a dovolit aby to naacutemi prostoupilo ndash nevědomky ale

reaacutelně v siacutele živeacuteho pouta mystickeacuteho těla jehož oni jsou skrze křest uacutedyldquo1716

Jednota ciacuterkve pryacuteštiacuteciacute z eucharistie je důsledkem laacutesky Ježiacuteš je ve svaacutetostneacutem slaveniacute

přiacutetomen jako ten kteryacute za naši spaacutesu daacutevaacute sama sebe v laacuteskyplnou oběť Otci Jestliže se my

1709

BARTH H-M Spiritualitaumlt Oumlkumenische Studienhefte 2 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 1993 s 135

Rovněž z katolickeacuteho hlediska však musiacute byacutet bdquonouzovaacute povahaldquo takoveacuteho řešeniacute zřejmaacute Svaacutetostnaacute povaha

eucharistie ze sveacute podstaty vyžaduje že duchovniacute skutečnost je přijiacutemaacutenaacute v hmotneacute-tělesneacute podobě 1710

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 159 1711

RAHNER K Poslaacuteniacute a milost Přiacutespěvky k pastoraacutelniacute teologii Olomouc Refugium 2011 s 221 1712

Srv Katechismus katolickeacute ciacuterkve 1452 (českyacute překlad Praha Zvon 1995) 1713

Srv tamteacutež 1258 1714

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave s 222 1715

Srv PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute V katolickeacute ciacuterkvi by se naviacutec nemělo

zapomiacutenat na to že misaacutel nabiacuteziacute zvlaacuteštniacute formulaacuteř pro mše bdquoZa jednotu křesťanůldquo a to dokonce ve třech různyacutech

podobaacutech Možnost použitiacute tohoto formulaacuteře by se přitom zdaleka neměla omezit pouze na eucharistickaacute slaveniacute v

obdobiacute lednoveacuteho Tyacutedne modliteb za jednotu srv Českyacute misaacutel s 829-834 1716

COUTURIER P Consigli per cooperare allrsquoUnitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli

scritti di Paul Couturier s 193-194

270

sami při eucharistickeacute liturgii přimkneme k jeho jedineacute oběti vstoupiacuteme spolu s niacutem v tomto

postoji vydanosti skrze živeacute svaacutetostneacute společenstviacute do nitra laacuteskou naplněneacuteho vztahu kteryacute

vlaacutedne mezi Synem a Otcem bdquoSpojit se Kristem totiž znamenaacute sjednocovat se s tiacutem s čiacutem je

jedno i onldquo1717

tedy v prveacute řadě s Otcem a Duchem Svatyacutem Ale vždyť praacutevě zde je ukotvena teacutež

jednota učedniacuteků Proměňuje-li se naacuteš život diacuteky uacutečasti na Kristově eucharistickeacutem těle v

bdquoživou svatou bohumilou oběťldquo (Ř 121) jiacutež přinaacutešiacuteme tiacutem že z laacutesky vydaacutevaacuteme sami sebe

staacutevaacuteme se sami podobnyacutemi Bohu Tak totiž vstupujeme do věčneacute Synovy eucharistie kteraacute je

diacutekůvzdaacuteniacutem i obětiacute sjednocujeme se s niacutem mociacute Ducha v jeho laacutesce a v poslušnosti vůči

milujiacuteciacutemu Otci1718

Život kteryacute naacutem Syn ve sveacutem těle a krvi daacutevaacute je životem kteryacute on dostal

od Otce (srv J 657) Je to život Božiacute ve sveacute nejvlastnějšiacute podobě ve formě laacutesky

(srv 1J 4816) Nechat se pronikat a přetvaacuteřet eucharisticku laacuteskou znamenaacute nechat se staacutele

dokonaleji uvaacutedět do vnitřniacuteho zaacutekona života Nejsvětějšiacute Trojice božskyacutech osob kteryacute jakožto

neutuchajiacuteciacute sdiacuteleniacute laacutesky je zdrojem jednoty celeacuteho Božiacuteho lidu

632 Vivere Ecclesiam ndash jednota ve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky

Uacutečast na Kristově těle do ktereacuteho jsme byli povolaacuteni Božiacutem slovem a připojeni křtem a

v jehož uacutedy se proměňujeme při slaveniacute eucharistie maacute za naacutesledek jednotu života Život

ktereacutemu se oteviacuteraacuteme je životem Božiacutem kteryacute maacute svůj pramen v Otci jenž jej od věčnosti sdiacuteliacute

Synu Jako tedy bdquoOtec maacute život saacutem v sobě tak dal i Synovi aby měl život saacutem v soběldquo (J 526)

Tento jeden nadpřirozenyacute život přinaacutešiacute vtělenyacute Božiacute Syn do světa aby jiacutem naplnil Otcovo

stvořeniacute a uvedl je do Božiacute slaacutevy Křtem se rodiacuteme k tomuto životu když se staacutevaacuteme v Kristu

Božiacutemi syny v eucharistii přijiacutemaacuteme Kristovo tělo rovněž pro život věčnyacute setrvaacutevaacuteniacute v Ježiacutešově

slově působiacute že on saacutem zůstaacutevaacute v naacutes a my v něm Jednota Kristova těla je jednotou života uacutedů

spojenyacutech se svou hlavou

Zdali zůstaacutevaacuteme v Bohu a Bůh v naacutes bdquopoznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho Duchaldquo

(1J 413) Janovo evangelium vyacuteznačneacute svojiacute trojičniacute teologiiacute naacutem ilustruje tuto skutečnost

v popisu Ježiacutešovy smrti chviacutele kdy Ježiacuteš završil svůj pozemskyacute život spadaacute podle evangelisty

vjedno s okamžikem v němž odevzdaacutevaacute sveacuteho Ducha (srv J 1930) bdquoV Ježiacutešově skonu se

manifestuje nejvnitřnějšiacute dynamika Božiacute laacutesky jako vy-danostildquo1719

vrcholiacuteciacute v daru Božiacuteho

Ducha lidstvu Ti kdo bezprostředně tento dar přijiacutemajiacute jsou Marie milovanyacute učedniacutek a ženy

stojiacuteciacute pod křiacutežem kteřiacute tak tvořiacute prvniacute bdquobuňku ciacuterkveldquo V laacutesce doprovaacutezeli trpiacuteciacuteho Služebniacuteka

až na smrt Duch ktereacuteho nyniacute dostaacutevajiacute je sdružuje v noveacute společenstviacute založeneacute na bdquonoveacutem

přikaacutezaacuteniacuteldquo bdquoabyste se navzaacutejem milovali jako jaacute jsem miloval vaacutes i vy se milujte navzaacutejemldquo

(J 1334) Ciacuterkev je společenstviacute ktereacute vytvaacuteřiacute Duch Svatyacute Můžeme řiacuteci že praacutevě κοινωνία je

proprium Třetiacute božskeacute osoby (srv 2K 1313) Společenstviacute Ducha Svateacuteho je bdquobratrskeacute

1717

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 151 1718

Srv KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 130 1719

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie s 71

271

společenstviacute ktereacute je probuzeneacute k životu vyživovaneacute a oživovaneacute staacutele nově darem Duchaldquo1720

Jak Duch toto společenstviacute buduje On saacutem se v učedniacuteciacutech staacutevaacute pramenem laacutesky jejiacutež

dokonalou podobu spatřujeme na křiacuteži Jednaacute se o Božiacute laacutesku kterou si naacutes Bůh zamiloval

natolik že bdquoposlal sveacuteho Syna jako oběť smiacuteřeniacute za naše hřiacutechyldquo (1J 410) Božiacutem životem v naacutes

je Božiacute laacuteska jako živaacute a tvůrčiacute přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v našich srdciacutech Tato Božiacute laacuteska

bdquov naacutes dosaacutehla sveacuteho ciacuteleldquo tehdy bdquojestliže se navzaacutejem milujemeldquo (1J 412) Vzaacutejemnaacute laacuteska

učedniacuteků jako autentickaacute nota verae Ecclesiae musiacute miacutet vždy před očima svůj zdroj bdquoV tom je

laacuteska ne že my jsme si zamilovali Boha ale že on si zamiloval naacutesldquo (1J 410)1721

Jako laacuteska propůjčuje tvar všem ostatniacutem ctnostem tak je i bdquosbquoformouʻ ciacuterkveldquo1722

v jejiacute

svatosti a jednotě praacutevě laacuteska Ciacuterkev communio caritatis je zaacuteroveň společenstviacutem viacutery a

naděje nakolik tyto dary Ducha Svateacuteho bdquojsou nerozlučitelně spojeny v jedineacute svateacute a živeacute

jednotěldquo1723

a jako takoveacute jsou Bohem vliteacute do našeho srdce Laacuteska v ciacuterkvi je projevem toho že

maacuteme bdquouacutečast na společneacute viacuteřeldquo (Fm 16) že jsme uvěřili v laacutesku Božiacute v pravdu slova ktereacute naacutem

Kristus zanechal Když totiž věřiacuteme zachovaacutevaacuteme jeho slovo a praacutevě tiacutem se v naacutes dovršuje Božiacute

laacuteska (srv 1J 25) Jedině ten kdo přijal pravdu a tak očistil sveacute srdce je připraven vytrvale

milovat (srv 1Pt 122) vždyť v jeho nitru skrze viacuteru přebyacutevaacute saacutem Kristus (srv Ef 317) Jestliže

jsme v ciacuterkvi poznali Otcovu laacutesku byli nazvaacuteni Božiacutemi dětmi a skutečně se jimi teacutež stali

odehraacutevaacute se naacuteš život in statu viae Celaacute ciacuterkev je communio viatorum kraacutečejiacuteciacute vstřiacutec sveacutemu

ženichovi kteryacute přichaacuteziacute Dokonalou podobu nabyde ciacuterkev i každyacute z jejiacutech uacutedů teprve tehdy až

on se zjeviacute (srv 1J 32) Kdo však maacute tuto naději v Krista usiluje o to aby byl svatyacute jako je

svatyacute On saacutem (srv 1J 33) Svatost Kristova je pak svatostiacute pravdy jako laacutesky kteraacute obětuje

sama sebe Vnitřniacute život ciacuterkve je tedy životem viacutery naděje a laacutesky bdquokde se nejviacutece nachaacuteziacute viacutera

naděje a laacuteska kde v nejvyššiacute miacuteře člověk ztraacuteciacute sebe sama a nese druheacuteldquo1724

tam se uskutečňuje

ciacuterkev jako společenstviacute jednoho Ducha Proto rovněž platiacute že bdquoduchovniacute ekumenismus

podstatnyacutem způsobem souvisiacute se zaacutekladniacutemi křesťanskyacutemi akty viacutery naděje a laacuteskyldquo1725

Ekumenickaacute spiritualita je spiritualitou v ryziacutem slova smyslu ciacuterkevniacute bdquoto znamenaacute

spiritualitou vztahujiacuteciacute se ke společenstviacuteldquo1726

Přitom jde podstatně a v prveacute řadě o společenstviacute

Ducha Svateacuteho kteryacute povolaacutevaacute a shromažďuje ciacuterkev bdquov jednotu viacutery naděje a laacuteskyldquo1727

Kde

do takoveacuteho společenstviacute Ducha vstupujeme tam sjednoceni s Bohem a se sebou navzaacutejem

žijeme tajemstviacute jednoty ciacuterkve Takto zakoušet ciacuterkev sentire Ecclesiam v naacutes probouziacute

vděčnost za jejiacute společenstviacute a rozněcuje v naacutes touhu společenstviacute ciacuterkve prohlubovat a staacutele

plněji prožiacutevat Objevovat ciacuterkev jako společenstviacute znamenaacute posilovat laacutesku k ciacuterkvi a tiacutem i laacutesku

k jejiacute jednotě Vždyť jestliže ciacuterkev ani jednotu jejiacuteho communio nemiluji proč bych o tuto

jednotu vůbec měl usilovat Kde chybiacute ryziacute bdquociacuterkevnostldquo jakožto v laacutesce ke Kristu staacutele se

1720

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione Cinisello Balsamo

San Paolo 1995 s 158 1721

Srv BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů Brno CDK 1998 s 123 1722

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e milione s 197-198 1723

CHOMJAKOV AS Jedna ciacuterkev Olomouc Refugium 2006 s 50 1724

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche s 181 1725

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis s 330 1726

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 219 1727

Unitatis redintegratio 2

272

očišťujiacuteciacute smysl pro ciacuterkev tam ekumenismus doslova ztraacuteciacute půdu pod nohama a staacutevaacute se

neživyacutem systeacutemem nakolik promyšlenyacutem a organizovanyacutem jen může byacutet

Jednota ciacuterkve je společenstviacutem osob žijiacuteciacutech v konkreacutetnosti vztahu Co je pro osobu

konstitutivniacute je v prveacute řadě setkaacuteniacute s Božiacute laacuteskou ve vtěleneacutem Božiacutem Synu bdquokteryacute si mne

zamiloval a vydal sebe sameacuteho za mneldquo (Ga 220) Novyacute život jako život viacutery kteryacute z tohoto

setkaacuteniacute prameniacute se odehraacutevaacute v rovině vztahu Naše schopnost vytvaacuteřet vztahy je přitom Duchem

Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacuten přivedena do kvality boholidskeacute je to život člověka poměřovanyacute

dokonalostiacute zraleacuteho lidstviacute v Kristu (srv Ef 414) a proměňujiacuteciacute se rostouciacute součinnostiacute našiacute

svobody s Duchem Božiacutem bdquoV ciacuterkvi Duch vytvaacuteřiacute lidi sbquopodobneacute Kristuʻldquo1728

Osoby sdiacutelejiacuteciacute ve

společenstviacute ciacuterkve jeden božskyacute život tak mohou žiacutet vztahy prozaacuteřeneacute Božiacute milostiacute proniknuteacute

Božiacutem životem a tedy nekonečneacute otevřeneacute pro věčnost

Z toho důvodu budeme nyniacute hovořit nejen o vztaziacutech protkanyacutech viacuterou nadějiacute a laacuteskou

v raacutemci putujiacuteciacuteho Božiacuteho lidu ale teacutež o společenstviacute překračujiacuteciacutem hranice času o společenstviacute

svatyacutech mezi nimiž zaujiacutemaacutespecifickou uacutelohu Marie bdquoJežiacutešova matkaldquo

6321Přiacuteklady realizace ciacuterkevniacute laacutesky pouta jednoty

Jednota ciacuterkve zaujiacutemaacute sveacute miacutesto v laacutesce kteraacute věčně proudiacute mezi Otcem a Synem

(srv J 1726) když jsou učedniacuteci jedno v Kristu zahrnuje je Otec stejnou laacuteskou jakou miluje

sveacuteho jednorozeneacuteho Syna (srv J 1723) Je-li Bůh ve sveacutem vnitřniacutem životě bytostnaacute laacuteska pak

bdquoosobniacutem vyacuterazemldquo teacuteto laacutesky je Duch Svatyacute jako Duch Otce a Syna ve ktereacutem je bdquoživot

trojjedineacuteho Boha veskrze darem vzaacutejemnou laacuteskou mezi božskyacutemi osobamildquo1729

Praacutevě Duch

Svatyacute jakožto hypostazniacute Laacuteska a Dar sestupuje do srdce křesťanů a uvaacutediacute věřiacuteciacute do tajemstviacute

vnitrobožskyacutech vztahů je Duchem synovstviacute v němž smiacuteme Boha nazyacutevat Otcem (srv Ř 815)

Jeden Duch Svatyacute kteryacute v učedniacuteciacutech přebyacutevaacute je spojuje vjedno ve společenstviacute laacutesky

když bdquosjednocuje tělo ciacuterkve saacutem sebou svou silou i vnitřniacutem spojeniacutem uacutedů a tiacutem vzbuzuje a

podněcuje mezi věřiacuteciacutemi laacuteskuldquo1730

Laacuteska v ciacuterkvi je ovocem Ducha kteryacute vane mezi

snoubenkou a nebeskyacutem ženichem je laacuteskou kteraacute jako staacutele bezvyacutehradnějšiacute bdquoanoldquo vůči Kristu

ciacuterkev dokonaleji sjednocuje v jejiacutech uacutedech Tato sjednocujiacuteciacute moc laacutesky prameniacute z

nerozděleneacuteho srdce jako středu lidskeacute osoby do ktereacuteho sestupuje Duch Svatyacute aby celou duši

mysl a siacutelu člověka zaměřil k jednomu ciacuteli milovat Hospodina našeho Boha kteryacute je jedinyacute Paacuten

(srv Mk 1229-30) Pohyb nerozděleneacute laacutesky k Bohu v sobě zahrnuje i vztah k člověku ktereacuteho

v Bohu začiacutenaacutem milovat a objevovat jako sveacuteho bližniacuteho v němž rozpoznaacutevaacutem Kristovu tvaacuteř

Proud jedineacute laacutesky sestupujiacuteciacute od Boha k člověku a vystupujiacuteciacute od člověka k Bohu je poutem

jednoty mnoha srdciacute v jednom společenstviacute1731

1728

ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho s 138 1729

JAN PAVEL II Dominum et vivificantem (encyklika o Duchu Svateacutem v životě ciacuterkve a světa z 18 května

1986)10 (českyacute překlad Praha Zvon 1997) 1730

Lumen gentium 7 1731

Srv Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova Sl Českaacute provincie Tovaryšstva Ježiacutešova 1999 671

273

V ekleziaacutelniacutem kontextu dostaacutevaacute laacuteska různeacute formy jimiž křesťaneacute působeniacutem daru

Ducha vstupujiacute do jednoho tajemstviacute vztahu laacutesky Krista a ciacuterkve aby je osobityacutem způsobem

rozvinuli ve sveacutem životě bdquopodle miacutery milosti kteraacute byla daacutena každeacutemu z naacutesldquo (Ř 126) V raacutemci

ekumenickeacute spirituality upozorniacuteme alespoň na tři z nich laacutesku ve formě života zasvěceneacuteho

Bohu slibem evangelniacutech rad laacutesku manželskou a laacutesku v podobě přaacutetelstviacute V každeacute z nich je

přitom rozvinutyacute zaacutekladniacute rys ciacuterkevniacute laacutesky totiž ztraacuteta celeacute sveacute osoby a jejiacute noveacute nalezeniacute (srv

Mt 1625) jako součaacutesti překračujiacuteciacuteho celku společenstviacute ktereacute trojjedinyacute Bůh vytvaacuteřiacute

s lidstvem1732

63211 Jednota v nerozdělenosti evangelniacutech rad

Život podle evangelniacutech rad chudoby čistoty a poslušnosti vyjadřuje svazek Krista a

ciacuterkve nakolik je projevem svatosti kterou nevěsta ciacuterkev dostaacutevaacute jako dar milosti jenž je

plodem jejiacuteho spojeniacute s ženichem Kristem Různeacute formy zasvěceneacuteho života jež naleacutezaacuteme

přiacutetomneacute takeacute napřiacuteč křesťanskyacutemi tradicemi1733

jsou dokladem působeniacute Ducha Svateacuteho kteryacute

v ciacuterkvi staacutele znovu přivaacutediacute křesťany k tomu aby svůj život dokonaleji ztvaacuterňovali podle podoby

Krista Společnosti zasvěceneacuteho života představujiacute ohniska ekumenismu jednak proto že se jich

se zvlaacuteštniacute naleacutehavostiacute dotyacutekaacute ekumenismus modlitby obraacuteceniacute a svatosti života1734

ale i z toho

důvodu že se samotnaacute řeholniacute či mnišskaacute společenstviacute mohou staacutet miacutestem společneacuteho

evangelniacuteho života sdiacuteleneacuteho křesťany různyacutech tradic a prostorem v němž již nyniacute lze zakoušet

jednotu k obrazu Nejsvětějšiacute Trojice jak se projevuje v duchu bratrskeacute laacutesky

Kdo žije podle evangelniacutech rad v tom se zrcadliacute život boholidskyacute Zasvěceniacute formou rad

totiž rozviacutejiacute specifickyacutem způsobem milost zasvěceniacute křestniacuteho jež naacutes činiacute uacutečastniacuteky božskeacute

přirozenosti kterou sdiacuteliacuteme s osobami Nejsvětějšiacute Trojice Jakožto odpověď na osobniacute povolaacuteniacute

jiacutemž Ježiacuteš volaacute bdquok sobě ty ktereacute si vyvolilldquo (Mk 213) je tento způsob křesťanskeacuteho života

1732

Srv BULGAKOV S Il Paraclito s 538 1733

Mimo jakoukoliv pochybnost stojiacute vaacutežnost kteraacute je mnišstviacute po staletiacute přisuzovaacutena v pravoslavneacute tradici

Zasvěcenyacute stav se však po počaacutetečniacute kritice a dlouheacutem obdobiacute kdy se na něj pohliacuteželo jako na křesťanskeacute praxi

cizorodyacute prvek stal nediacutelnou součaacutestiacute života anglikaacutenskeacuteho společenstviacute a pronikl rovněž do prostřediacute ciacuterkviacute

hlaacutesiacuteciacutech se přiacutemo k odkazu reformačniacutemu v němž bylo hlavniacutem důvodem odmiacutetnutiacute pojetiacute řeholniacuteho zasvěceniacute

jako zvlaacuteštniacuteho stavu křesťanskeacute bdquodokonalostildquo srv např Augsburskeacute vyznaacuteniacute XXVII In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři

vyznaacuteniacute s 95-101 Apologie augsburskeacuteho vyznaacuteniacute O klaacutešterniacutech slibech (K člaacutenku XXVII) 36-37 In Kniha

svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese s 258 Notorickyacutem

přiacutekladem může byacutet mnišskaacute komunita v Taizeacute povolanaacute k životu kolem osoby reformovaneacuteho teloga Rogera

Schuumltze Nejnověji se oficiaacutelniacutemu uznaacuteniacute teacuteto formy křesťanskeacuteho života dostalo v dokumentu Evangelickeacute ciacuterkve

v Německu kteryacute označil v prostřediacute protestantismu vznikleacute komunity žijiacuteciacute podle evangelniacutech rad za miacutesto kde

lze rozviacutejet autentickyacute křesťanskyacute život v duchu biblickeacuteho a reformačniacuteho dědictviacute srv Verbindlich leben

Kommunitaumlten und geistliche Gemeinschaften in der Evangelischen Kirche in Deutschland Ein Votum des Rates

der EKD zur Staumlrkung evangelischer Spiritualitaumlt (z 14 června 2007) EKD-Texte 88 2007 [on line] [1412

2012] Dostupneacute na ˂httpwwwekddeEKD-Texte54036html˃ V souvislosti s českou reformaci neniacute jistě

bezvyacuteznamneacute zmiacutenit že Jednota bratrskaacute chaacutepala bdquostav zdrženlivyacuteldquo jako zvlaacuteštniacute Božiacute dar kteryacute klade na toho kdo

je k němu povolaacuten povinnost rozhodnout se s čistyacutem uacutemyslem a vyacutelučně bdquopro volnějšiacute bez překaacutežek ciacuterkvi

slouženiacuteldquo srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIX In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 172-175 Sama Jednota bratrskaacute ve svyacutech

počaacutetciacutech vykazuje svou organizaciacute do jisteacute miacutery rysy řeholniacute komunity srv VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech

zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 300 1734

Srv JAN PAVEL II Vita consecrata (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o zasvěceneacutem životě a jeho poslaacuteniacute

ve světě z 25 března 1996) 101 (českyacute překlad Praha Zvon 1996)

274

možnyacute jako dar Otce bez něhož ke Kristu nikdo nemůže přijiacutet (srv J 665) a diacuteky působeniacute

Ducha kteryacute v ciacuterkvi působiacute bdquorozdiacutelnaacute obdarovaacuteniacuteldquo (1K 124) Velikonočniacute dynamika ndash zemřiacutet a

byacutet vzkřiacutešen s Kristem ndash kteraacute od okamžiku křtu znamenaacute rozlišujiacuteciacute znameniacute křesťanskeacute

existence vyvstaacutevaacute v životě podle rad se zcela novou naleacutehavostiacute a radikalitou Ve sveacute podstatě

neniacute naacutesledovaacuteniacute Krista pouhyacutem dodržovaacuteniacutem jeho slov a napodobovaacuteniacutem jeho ctnostiacute nyacutebrž

životem z pravdy jeho smrti a zmrtvyacutechvstaacuteniacute kdy jsme diacuteky velikonočniacute milosti přidruženi

k Ježiacutešově vykupitelskeacute cestě tiacutemto světem kteraacute přivaacutediacute zpět do Otcovy naacuteruče1735

Rady předpoklaacutedajiacute naacutesledovaacuteniacute a jsou bdquovyacuterazem křesťanskeacuteho smyacutešleniacute ktereacute spočiacutevaacute

v tom že se nedaacute utvaacuteřet ničiacutem jinyacutem než smyacutešleniacutem Ježiacutešovyacutemldquo1736

Svůj zaacuteklad evangelniacute

rady naleacutezajiacute ve slovech a v přiacutekladu Kristově on zve k naacutesledovaacuteniacute ty kdo rozdali svůj majetek

chudyacutem (srv Mk 1021) Těm kdo jeho řeč chaacutepou sděluje že je možneacute zřiacuteci se manželstviacute pro

nebeskeacute Božiacute (srv Mt 1912) Ty kdo kvůli němu opustili všechno uvaacutediacute do tajemstviacute Božiacuteho

kraacutelovstviacute jakožto společenstviacute novyacutech vztahů utvaacuteřenyacutech v poslušnosti Otcově vůli

(srv Mk 335) Předevšiacutem pak je to samotnyacute Ježiacutešův život na ktereacutem jsou patrneacute rysy všech třiacute

rad dohromady on je ten kdo ačkoliv byl bohatyacute saacutem se stal chudyacute (srv 2K 89) a prožil svoji

pozemskou pouť v bezvyacutehradneacute odevzdanosti Otci v plněniacute jeho vůle (srv J 636) ve vztahu

vyacutelučnosti a poslušnosti až k smrti křiacuteže (srv Fp 28) Proto zůstaacutevaacute křiacutež jedinyacutem miacutestem noveacute

duchovniacute plodnosti těch kdo zvolili za svůj životniacute stav chudobu čistotu a poslušnost

Zasvěcenyacute život prameniacute z uacutekonu lidskeacute svobody zcela nabiacutednuteacute Bohu jako odpověď na

jeho laacutesku kteraacute zjevuje absolutniacute svobodu Božiacute Odpověď Bohu jako uacutekon sebedarujiacuteciacute laacutesky je

vnitřniacute jednotou projevenou ve formaacutech třiacute evangelniacutech rad Akt zasvěceniacute je jedinou bdquozaacutepalnou

obětiacuteldquo jiacutež se ten kdo se dal k dispozici obraciacute k Božiacute laacutesce jako prapůvodu každeacute laacutesky1737

Trojičniacute laacuteska maacute přece podobu vydanosti kteraacute se staacutevaacute zjevnou ve svobodneacutem daru Otce kteryacute

pro spaacutesu světa posiacutelaacute sveacuteho milovaneacuteho Syna jenž tomuto zaacuteměru řiacutekaacute sveacute bdquoanoldquo Pavel

Evdokimov upozorňuje že bdquopřekaacutežka jiacutež je rozděleniacute křesťanstva nevznikla formaacutelně ale

z nedostatku praveacute svobodyldquo1738

Praacutevě zasvěcenyacute život nakolik přivaacutediacute k bdquodospělostildquo ve

svobodě Kristově kterou Duch vede k sebezmařeniacute z laacutesky k Otci a ke světu maacute tedy podle

teacutehož autora sveacute poslaacuteniacute ekumenickeacute bdquoMnišstviacute jako ikona Ducha Svateacuteho je živouciacute

ekumenickou sbquoepikleziacuteʻldquo1739

neboť jednota vyvěraacute z našiacute ochoty otevřiacutet se svobodě dechu

Zmrtvyacutechvstaleacuteho kteryacutem oslavenyacute Syn spojuje všechny v dokonaleacute jednotě se svyacutem Otcem

63212 Manželstviacute ndash překonat rozkol v jednom těle

Otaacutezka manželstviacute je z hlediska ekumenickeacute reflexe spjata pochopitelně předevšiacutem

s komplexniacute problematikou konfesně smiacutešenyacutech sňatků jež zahrnuje celou řadu diacutelčiacutech

1735

BALTHASAR HU VON Christlicher Stand Einsiedeln Johannes Verlag 1977 s 185 1736

TENTYacuteŽ Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 109 1737

Srv tamteacutež s 109-110 1738

EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů s 155 1739

Tamteacutež

275

podotaacutezek svaacutetostnou povahou manželstviacute a formou jeho uzavřeniacute počiacutenaje a způsobem uacutečasti

manželů na svaacutetostneacutem životě bdquomateřskeacuteldquo ciacuterkve jejich partnera konče1740

Jestliže na jedneacute straně je manželstviacute jako svazek muže a ženy zakotveno coby pevnaacute

součaacutest již ve stvořitelskeacutem plaacutenu (srv Gn 218-25) nelze na druheacute straně nevidět že Kristovo

diacutelo kteryacutem přivaacutediacute k naplněniacute Otcův plaacuten spaacutesy se dotyacutekaacute uzdravuje a proměňuje takeacute instituci

manželstviacute kteraacute v důsledku hřiacutechu jakožto tvrdosti srdce utrpěla na původniacutem zaacuteměru jež Bůh

měl bdquona počaacutetkuldquo (srv Mt 198) Spojeniacute muže a ženy je zahrnuto do bdquovelikeacuteho tajemstviacuteldquo vztahu

Krista a ciacuterkve a staacutevaacute se jejiacutem obrazem (srv Ef 532) přičemž tento poměr Krista a ciacuterkve je již

vnitřniacutem zaacutekladem pravdy samotneacuteho stvořeniacute1741

Pokud ve Stareacutem zaacutekoně byl manželskyacute

svazek symbolem pouta laacutesky mezi Bohem a jeho lidem kteryacute Bůh kvůli nevěrnosti Izraele

musel staacutele znovu obnovovat (srv Iz 541-10) pak v Noveacutem zaacutekoně se novaacute a věčnaacute smlouva

Boha s člověkem realizuje definitivniacutem a dokonalyacutem způsobem jako laacuteska Božiacuteho Syna jenž

miluje svou nevěstu kterou přidružuje k sobě jako sveacute tělo ktereacute spasil (srv Ef 523)

Křesťanskeacute manželstviacute se vyznačuje podstatně jako vztah kteryacute vyvěraacute a roste z jednoty a

laacutesky Jednota manželstviacute vyplyacutevaacute ze svobody sebedarovaacuteniacute dvou osob kdy bdquojiž nejsou dva ale

jedenldquo (Mt 196) a tato jednota se prohlubuje věrnou laacuteskou Praacutevě způsob jakyacutem manželeacute tuto

sjednocujiacuteciacute laacutesku žijiacute je jejich specifickyacutem povolaacuteniacutem k uacutečasti na vztahu Krista a ciacuterkve

vloženiacutem jejich vzaacutejemneacuteho bdquoanoldquo do nerozborneacute vše předchaacutezejiacuteciacute a vše objiacutemajiacuteciacute věrnosti

Božiacute Zde tkviacute důvod proč je manželstviacute v mnoha křesťanskyacutech tradiciacutech pojiacutemaacuteno jako svaacutetost

jejiacutemž prostřednictviacutem Kristus naplňuje vztah muže a ženy zvlaacuteštniacutem darem sveacute milosti a laacutesky

Svaacutetostiacute přitom neniacute bdquoněcoldquo mimo manželstviacute (ba ani samotnyacute obřad sňatku od jehož povinneacute

formy lze podle katolickeacute praxe udělit dispenz) nyacutebrž manželskyacute svazek saacutem o sobě nakolik je

udaacutelostiacute viacutery bdquoOpravdovaacute manželskaacute laacuteska je pozdvižena k uacutečasti na božskeacute laacutesceldquo1742

a proto je

manželskyacute život křesťanů miacutestem proliacutenaacuteniacute spojujiacuteciacute laacutesky boholidskeacute kteraacute maacute podobu křiacuteže

bdquoMuži milujte sveacute ženy jako si Kristus zamiloval ciacuterkev a saacutem se za ni obětovalldquo (Ef 525)

Sebedarujiacuteciacute laacuteska s niacutež Kristus bdquopečuje o svou ciacuterkevldquo (Ef 529) se staacutevaacute formou manželskeacute

laacutesky a milost křiacuteže na němž novyacute Adam oteviacuteraacute sveacute srdce noveacute Evě způsobuje že

křesťanskeacutemu manželstviacute je propůjčena plodnost viacutery naděje a laacutesky1743

Tak manželstviacute nabyacutevaacute

svou roli v raacutemci spaacutesonosneacute ekonomie jako povolaacuteniacute v jehož raacutemci se muž a žena vědomě

podiacutelejiacute na vykoupeniacute těla1744

zatiacutemco se v jednom těle nechaacutevajiacute veacutest jedniacutem Duchem

Laacuteska křesťanskyacutech manželů vytvaacuteřiacute společenstviacute a buduje ciacuterkev Kristovo tělo I pro

konfesně smiacutešeneacute manželstviacute platiacute že zaklaacutedaacute bdquorodinnou ciacuterkevldquo (ecclesia domestica)1745

neboť

se v něm přece bdquouskutečňuje ciacuterkev a nikoliv ciacuterkevniacute rozkolldquo1746

Na sveacutem vlastniacutem těle

1740

Pro rozdiacutely ve způsobu chaacutepaacuteniacute manželstviacute ze strany katolickeacute a evangelickeacute věrouky včetně ekumenickeacuteho

přibliacutežeiacute obou pozic srv NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene

Ehe Lehre ndash Probleme ndash Chancen Duumlsseldorf Patmos 1989 s 63-88 1741

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 183 1742

Gaudium et spes 48 1743

Srv BALTHASAR HU VON Christlicher Stand s 197 1744

Srv Teologie těla Katecheze Jan Pavla II o lidskeacute laacutesce podle Božiacuteho plaacutenu Praha Pauliacutenky 2005 s 458 1745

Srv Lumen gentium 11 1746

NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene Ehe Lehre ndash Probleme

ndash Chancen s 111

276

manželeacute zakoušejiacute jak je rozděleniacute překonaacutevaacuteno tiacutem jedinyacutem možnyacutem způsobem v siacutele

Kristovy laacutesky kteraacute v jednom těle usmiřuje každeacute nepřaacutetelstviacute a přivaacutediacute všechny k jednotě

(srv Ef 216) V tomto smyslu jsou smiacutešenaacute manželstviacute vpravdě miacutestem kde se konfesniacute

rozrůzněnost (konfessionsveschiedene Ehe) prožiacutevaacute jako pouto (konfessionsverbindene Ehe)

Laacuteska jež spojuje zůstaacutevaacute nicmeacuteně laacuteskou ukřižovanou což je zřejmeacute a s draacutesavou intenzitou

prožiacutevaneacute zvlaacuteště tehdy kdy v životě obou manželů hořiacute touha po jedneacute eucharistii kteraacute jakožto

svaacutetost laacutesky je bdquosvaacutetostiacute snoubence a snoubenkyldquo1747

a jako takovaacute bdquonevyčerpatelnyacutem způsobem

posiluje nerozlučitelnou jednotu a laacutesku každeacuteho křesťanskeacuteho manželstviacuteldquo1748

Zde manželeacute ndash

opět na sveacutem vlastniacutem těle ndash nesou raacuteny rozlaacutemaneacuteho těla Kristova Neniacute jistě neopodstatněneacute

ptaacutet se nakolik by smiacutešeneacute manželstviacute jako ekleziaacutelniacute skutečnost (v konkreacutetniacutem životě naplněnaacute

jednota ciacuterkve) mohla legitimovat pro jednotliveacute přiacutepady vzaacutejemneacute eucharistickeacute

společenstviacute1749

V ekumenicky prožiacutevaneacute spiritualitě konfesně smiacutešenyacutem manželstviacute zůstaacutevaacute

eucharistickyacute rozměr laacutesky nicmeacuteně staacutele a hluboce přiacutetomen a realizovaacuten vždyť v těle sveacuteho

manžela kteryacute se křtem stal jedno s Kristem přijiacutemaacute žena tělo samotneacuteho Paacutena a v ženě se

kterou se jejiacute muž spojuje vjedno přijiacutemaacute on saacutem toteacutež tajemneacute tělo jiacutemž je ciacuterkev

63213 Ekumenickeacute společenstviacute přaacutetel v jednom Paacutenu

Znaacutemyacute je vnitřniacute postoj Tomaacuteše Špidliacuteka kteryacute při svyacutech častyacutech setkaacuteniacutech s křesťany

jinyacutech vyznaacuteniacute odmiacutetal hovořit o tom že navštěvuje kupřiacutekladu bdquopravoslavneacuteldquo ale trval na tom

že setkaacutevaacute s přaacuteteli1750

Ve stejneacutem duchu se vyjaacutedřil opakovaně takeacute Walter Kasper kteryacute

poklaacutedaacute přaacutetelstviacute za bdquopodstatnyacute a nezbytnyacute prvek ekumenickeacute cestyldquo1751

Důvodem abychom považovali přaacutetelstviacute za locus ecumenicus je zvlaacuteštniacute forma laacutesky

kteraacute vytvaacuteřiacute jednotu srdciacute Piacutesmo na znaacutemeacutem přiacutekladu Jonatana a Davida popisuje přaacutetelstviacute

jako přilnutiacute celeacute duše k tomu koho si člověk zamiluje jako sebe sama (srv 1S 181)

Starozaacutekonniacute texty připomiacutenajiacute že přaacuteteleacute kteřiacute se milujiacute přilnou k sobě viacutece než bratři

(srv Př 1824) Jednota mezi přaacuteteli tedy spočiacutevaacute v tom vyjiacutet z vlastniacuteho egocentrismu a umiacutestit

střed sveacute vlastniacute osoby do nitra toho druheacuteho kteryacute se tak proměňuje v meacute bdquodruheacute jaacuteldquo Přiacutetel jako

milujiacuteciacute a milovanyacute člověk se stane tiacutem kdo mi zjevuje pravdu meacuteho vlastniacuteho srdce jeho

strasti zraněniacute a křehkost ale i kraacutesu a radost přaacutetelstviacute je tudiacutež bdquokontemplace Sebe skrze

Druheacuteho v Bohuldquo1752

Na uacuterovni tohoto konkreacutetniacuteho vztahu totiž mohu rozvinout Božiacute přikaacutezaacuteniacute

univerzaacutelniacute laacutesky milovat bližniacuteho jako sebe sama (srv Lv 1918) Božiacute laacuteska staacutele znovu

přetvaacuteřiacute laacutesku fyzickou Očišťuje ji když je v pokušeniacute klesnout na pouhou tělesnou naacuteklonnost

Oteviacuteraacute ji když jiacute hroziacute uzavřenost Oplodňuje ji hroziacute-li sterilita Tiacutem že je zasazenaacute do

1747

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem (apoštolskyacute list o důstojnosti a povolaacuteniacute ženy z 15 srpna 1988) 26 (českyacute

překlad Praha Zvon 1992) 1748

BENEDIKT XVI Sacramentum caritatis (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o eucharistii zdroji a vrcholu

života a poslaacuteniacute ciacuterkve z 22 uacutenora 2007) 27 (českyacute překlad Praha Pauliacutenky 2007) 1749

Srv NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche Uumlber die ekklesiologische

Qualitaumlt der konfessionsverbindenden Ehe 1750

Srv ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem s 115 1751

KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale 1752

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 327

277

společenstviacute ciacuterkve neniacute přaacutetelskaacute laacuteska privaacutetniacute zaacuteležitostiacute nyacutebrž prostředkem budujiacuteciacutem a

posilujiacuteciacutem bratrskeacute pouto celeacute rodiny viacutery

Ekumenickaacute přaacutetelstviacute jsou přaacutetelstviacute bdquov Paacutenuldquo neboť vznikajiacute v kruhu Kristovyacutech

učedniacuteků kteřiacute jsou v prveacute řadě radujiacuteciacutemi se ženichovyacutemi přaacuteteli (srv J 329) Přaacutetelstviacute

s Ježiacutešem se pak rodiacute z poslušnosti a věrnosti vůči jeho přikaacutezaacuteniacute (srv J 1514) skrze vzaacutejemnou

laacutesku (srv J 1334) Svyacutem přaacutetelům vtělenyacute Syn daacutevaacute poznat to co slyšel od sveacuteho Otce

(srv J 1515) Ježiacuteš ukazuje že podstata přaacutetelstviacute spočiacutevaacute ve sdiacuteleniacute když odevzdaacutevaacute přaacutetelům

Otcova slova jejichž obsahem je věčnyacute život (srv J 1250) Proto platiacute že kdo tato slova slyšiacute

bdquonezemře navěkyldquo (J 851) Kristus ukazuje na podstatu přaacutetelstviacute tiacutem že naacutes vytrhuje ze smrti

aby s naacutemi rozdělil to jedineacute a nejcennějšiacute co maacute život s Otcem Přiacutetelem věřiacuteciacute duše je tedy

Kristus kteryacute jako vzkřiacutešenyacute těšitel sdiacuteliacute a vleacutevaacute uacutetěchu lidskeacutemu srdci1753

Plnyacute život a

dokonalou radost však Kristus pro sveacute přaacutetele vyziacuteskal skrze svoji vydanost Jeho laacuteska

k přaacutetelům se projevuje tiacutem že za ně položiacute svůj život a tento skutek se staacutevaacute miacuterou každeacute

přaacutetelskeacute laacutesky jeho učedniacuteků (srv J 1513) Kdo pro druheacuteho obětuje sebe sama je přiacutetelem

Krista i milovaneacuteho člověka ktereacuteho mu Bůh v přaacutetelstviacute svěřil Rozviacutejet ekumenismus

přaacutetelstviacute tedy znamenaacute chtiacutet v laacutesce objevovat ve druheacutem tvaacuteř Jedineacuteho kteryacute naacutes spojil tiacutem

když naacutes nazval svyacutemi přaacuteteli (srv J 1515) bdquoV jeho přaacutetelstviacute jsme jedno i když tuto jednotu

ještě neumiacuteme vyjaacutedřit v instituciacutech a ve slovechldquo1754

Ekumenismus se neobejde bez opravdoveacute bdquospirituality společenstviacuteldquo Podle Waltera

Kaspera praacutevě bdquoty skupiny ktereacute z ekumenickeacute spirituality společenstviacute žijiacute rozviacutejejiacute onen

ciacuterkevniacute životniacute styl kteryacute by se měl staacutet paradigmatem pro celou ciacuterkevldquo1755

Co si pod takovou

formou života představit vyjaacutedřil na prahu noveacuteho tisiacuteciletiacute Jan Pavel II když popsal spiritualitu

společenstviacute jako bdquoschopnost vniacutemat v raacutemci hlubokeacute jednoty tajemneacuteho těla ciacuterkve každeacuteho

bratra ve viacuteře jako někoho kdo sbquomi patřiacuteʻ abychom dokaacutezali sdiacutelet jeho radosti a utrpeniacute vytušit

jeho přaacuteniacute postarat se o jeho potřeby nabiacutednout mu hlubokeacute a opravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo1756

Přijmout druheacuteho jako Božiacute dar nachaacutezet v něm pravdu o sobě a zamilovat si jej tak že se jaacute

saacutem vydaacutem na smrt aby se v něm mohl v plneacute miacuteře rozvinout Ježiacutešův život (srv 2K 412) ndash to

znamenaacute žiacutet přaacutetelstviacute ktereacute vylučuje aby v ekumenismu převlaacutedlo pokušeniacute sobectviacute naacuteroku na

majetnictviacute pravdy vzaacutejemneacuteho soupeřeniacute nedůvěry pohrdaacuteniacute a žaacuterlivosti Bez teacuteto duchovniacute

cesty se jakaacutekoliv institucionaacutelniacute jednota staacutevaacute bdquopouhyacutem bezduchyacutem strojemldquo1757

Pokud však po

niacute vykročiacuteme předjiacutemaacuteme již dokonce podstatnyacutem způsobem naacuteš ciacutel společenstviacute ad imaginem

Trinitatis v jejiacutemž lůně tři božskeacute osoby sdiacutelejiacute od věčnosti život vydaacutevajiacuteciacute se laacutesky

6322Ciacuterkev ndash communio sanctorum

1753

Srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 224 1754

RATZINGER J In seiner Freundschaft sind wir eins Predigt biem oumlkumenischen Gottesdienst in der

evangelischen Matthaumluskirche in Muumlnechen am 20 Januar 1981 In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 82 Kirche ndash

Zeichen unter den Voumllkern s 916 1755

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 220 1756

JAN PAVEL II Novo millenio ineunte (apoštolskyacute list na zaacutevěr jubilejniacuteho roku z 6 ledna 2001) 43 (českyacute

překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 2001) 1757

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 221

278

Společenstviacute ciacuterkve se nevyčerpaacutevaacute v miacutestniacute obci a ani vztahy ktereacute v našich farnostech a

sborech žijeme nejsou izolovaacuteny Vždyť se dějiacute mezi osobami jež jsou čaacutestiacute boholidskeacuteho

celku Duch Svatyacute v ciacuterkvi rozšiřuje naši laacutesku za obzor prostoru a času oteviacuteraacute před naacutemi staacuteleacute

Božiacute bdquozde a nyniacuteldquo Při eucharistii slaveneacute v konkreacutetniacutem společenstviacute k naacutem proto zazniacutevaacute ozvěna

liturgie nebes kde je bdquobez ustaacuteniacute dnem i nociacuteldquo oslavovaacuten třikraacutet svatyacute Hospodin kteryacute byl a

kteryacute je a kteryacute přichaacuteziacuteldquo (Zj 48) Rovněž tak vztahy ktereacute navazujeme jsou vetkaacuteny do dějin

spaacutesy jež sestaacutevajiacute s nedoziacuterneacuteho množstviacute přiacuteběhů lidskyacutech životů do kteryacutech vstoupil

proměňujiacuteciacute mociacute Bůh Všichni tvořiacuteme jednu ciacuterkev na zemi i nebi ciacuterkev putujiacuteciacute i tu kteraacute již

došla ciacutele Jsme jedno společenstviacute s bdquooblakem svědkůldquo (srv Žd 121) kteřiacute se laacuteskou stali

podobnyacutemi Bohu a jejichž spravedliveacute duše jsou ukryty v Božiacute ruce (srv Mdr 31) Před Bohem

tvořiacuteme všichni dohromady jedno bdquospolečenstviacute svatyacutechldquo Již nyniacute stojiacuteme jako ti kdo byli

vykoupeni Kristovou krviacute společně před bdquonebeskyacutem Jeruzaleacutemem před nesčetnyacutem zaacutestupem

andělů a slavnostniacutem shromaacutežděniacute ciacuterkve prvorozenyacutech jejichž jmeacutena jsou zapsaacutena v nebildquo

(Žd 1222) Pro křesťana tudiacutež život v jeho konkreacutetniacutem Gemeinde nečiniacute z communio sanctorum

nějakou bdquosotva srozumitelnou šifruldquo1758

nyacutebrž staacutevaacute se spiacuteše jejiacute vstupniacute branou

Společenstviacute svatyacutech jako těch kdo byli v Kristu ospravedlněni Bohem a obdarovaacuteni jeho

Duchem je založeno vertikaacutelně ndash shora bdquoUacutečast (κοινωνία communio) na svatyacutech darech

(sancta) zaklaacutedaacute společenstviacute (κοινωνία communio) posvěcenyacutech křesťanů (sancta) s Kristem

a mezi sebou To se děje v Duchu Svateacutem kteryacute je Darem Zmrtvyacutechvstaleacuteholdquo1759

Diacuteky těmto

darům Ducha se ciacuterkev bdquouž na zemi vyznačuje opravdovou svatostiacute třebaže nedokonalouldquo1760

očekaacutevajiacutec den Beraacutenkovy svatby kdy kraacutesnaacute nevěsta sestoupiacute od Boha z nebe před trůn sveacuteho

ženicha (srv Zj 212) Jedinyacutem zdrojem teacuteto svatosti je Kristovo velikonočniacute tajemstviacute ktereacute se

aktualizuje skrze Ducha Svateacuteho a to předevšiacutem ve svaacutetostech Celyacute bdquočas ciacuterkveldquo je rozvinutiacutem

svatosti jako života vyvěrajiacuteciacuteho z uacutečasti na Božiacutech darech v nichž se daacutevaacute Bůh saacutem aby sebou

prozaacuteřil celeacute stvořeniacute a stal se bdquovšecko ve všemldquo (1K 1529) bez teacuteto svatosti bdquonikdo nespatřiacute

Paacutenaldquo (Žd 1214) Proto jsou dějiny časem dokud diacutelo spaacutesy nedojde v celku Kristova těla sveacuteho

naplněniacute dobou postupneacute proměny lidstva v Kristovo svateacute boholidstviacute a na tomto diacutele majiacute

podiacutel všichni živiacute i mrtviacute stejně tak anděleacute v nebi Svatost ciacuterkve je bdquojedniacutem z aspektů

κοινωνία Ducha Svateacuteholdquo1761

Ciacuterkev je una a sancta ve společenstviacute svatyacutech bdquoJednota v Kristu se vztahuje i na

solidaritu se všemi členy ciacuterkve viacutetězneacuteldquo1762

což je zvlaacuteště patrneacute ve vyacutechodniacute křesťanskeacute

tradici kteraacute se nezaměřuje předně na dosaženiacute přiacutemluvy toho ktereacuteho světce u Boha ndash to je

1758

Srv FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute s 62 1759

BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 4 1760

Lumen gentium 48 1761

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione s 191 1762

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 205

279

stejně jako z katolickeacuteho hlediska fakultativniacute1763

ndash nyacutebrž zdůrazňuje praacutevě bdquojednotu všech

svatyacutech s Kristem jednotu ciacuterkve neoddělitelnost Boha od svatyacutechldquo1764

Ciacuterkev je tajemstviacute těla

Kristova a apoštol popisuje vztahy mezi uacutedy v tomto těle jako sounaacuteležitost peacuteči jednoho o

druheacuteho společenstviacute v utrpeniacute i ve slaacutevě (srv 1K 1225-26) Současně je ciacuterkev teacutež Božiacute lid

kteryacute sahaacute svyacutemi kořeny až ke spravedliveacutemu Aacutebelovi1765

V jednom Kristově těle a v jednom

Božiacutem lidu jsme viacuterou nadějiacute a laacuteskou spojeni s těmi kdo byli do Krista pokřtěni a přičleněni ke

svateacutemu naacuterodu patřiacuteciacutemu Bohu jako vlastnictviacute Ti kdo naacutes předešli zůstaacutevajiacute bdquonašimi přaacuteteli

kteřiacute se modliacute s naacutemi a za naacutes a pomaacutehajiacute naacutem v našem duchovniacutem životěldquo1766

Jednota ciacuterkve

maacute podobu organismu v němž přebyacutevaacute Božiacute Duch a jiacutemž proudiacute Kristova krev Jeden každyacute uacuted

nachaacuteziacute svůj smysl praacutevě jako součaacutest těla Všichni jsme spojeni v teacuteže laacutesce a ve stejneacutem

chvalozpěvu1767

Bůh je Bohem živyacutech (srv Mt 2232) a ten kdo věřiacute v Syna maacute život věčnyacute (srv J 640)

Ve společenstviacute svatyacutech spojuje ciacuterkev bdquoviditelnouldquo i bdquoneviditelnouldquo jeden život jehož daacutercem je

Duch Jednota mezi poutniacuteky a těmi kdo zesnuli v Kristově pokoji maacute tudiacutež dynamickou povahu

vzaacutejemneacuteho sdiacuteleniacute duchovniacutech hodnot1768

Společenstviacute svatyacutech je myslitelneacute praacutevě jako

vzaacutejemneacute bdquobytiacute pro druheacuteldquo jež uskutečňuje jednotu osob Žaacutednyacute křesťan ani v životě ani ve smrti

nepatřiacute sobě (srv Ř 147) ale Kristu (srv Ga 524) a nikdo z naacutes nemůže řiacuteci že by měl něco

co by nebyl dostal (srv 1K 47) V ciacuterkvi však žaacutednyacute dar neniacute určen pouze pro vlastniacute potřebu

nyacutebrž k bdquobudovaacuteniacute Kristova těla až bychom všichni dosaacutehli jednoty viacutery a poznaacuteniacute Syna

Božiacuteholdquo (Ef 412-13) Kdo se daacute k dispozici pro Božiacute zaacuteměry staacutevaacute se plodnyacutem nese ovoce

ktereacute zůstaacutevaacute (srv J 1516) a tak přivaacutediacute v sobě k naplněniacute Božiacute laacutesku (srv 1J 412)1769

Zde se

již ocitaacuteme daleko za hranicemi zaacutesluh a spravedliveacute odměny Zaacutekladem společenstviacute svatyacutech je

laacuteska kteraacute bdquonehledaacute svůj prospěchldquo (1K 135) Ten kdo byl milostiacute obdarovaacuten z plnosti

Kristovy (srv J 116) nezadržuje dary pro sebe ale daacutevaacute je ku prospěchu Kristova těla a tak

projevuje svoji laacutesku k bližniacutem k bratřiacutem a sestraacutem bdquokteřiacute patřiacute do rodiny viacuteryldquo (Ga 610) Svatiacute

jako přaacuteteleacute ženicha rozdaacutevajiacute z jeho darů Společenstviacute svatyacutech tak v žaacutedneacutem přiacutepadě nemůže

byacutet exkluzivniacutem spolkem bdquouzavřenyacutem kruhem jedinců kteřiacute by si navzaacutejem směňovali sveacute

zaacutesluhyldquo nyacutebrž vyacutehradně bdquootevřenyacutem kruhem těch kteřiacute sbquodaacutevajiacute aniž počiacutetajiacuteʻ vyzařujiacute aniž by

1763

bdquoJežiacuteše Krista musiacuteme vzyacutevat chceme-li byacutet křesťany Svateacute vzyacutevat smiacuteme tak jako smiacuteme prosit o přiacutemluvu za

naacutes takeacute naše křesťanskeacute bratry a sestry na zemildquo (PESCH OH bdquoGemeinschaft der Heiligenldquo Wozu gehoumlren wir

eigentlich In Oumlkumenischer Rundschau 55 2006 s 287) Tridentskyacute koncil hovořiacute-li o vzyacutevaacuteniacute svatyacutech

kvalifikuje jim adresovaneacute prosby o pomoc jako bonum atque utile pro křesťany Takovaacute přiacutemluvnaacute modlitba maacute

siacutelu dosaacutehnout bdquodobrodiniacute od Boha skrze jeho Syna Ježiacuteše Krista našeho Paacutena kteryacute je jedinyacute Spasitel a Vykupitelldquo

(Decretum de invocatione veneratione et reliquiis Sanctorum et sacris imaginibus z 3 prosince 1563 In

DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et

morum čl 1821) 1764

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 205 1765

Srv Lumen gentium 2 1766

EVDOKIMOV P La novitagrave dello Spirito s 57 1767

Srv Lumen gentium 49 1768

Srv tamteacutež 1769

Tak češtiacute bratřiacute viděli ve svatyacutech předevšiacutem naacutedoby milosti ozdobeneacute nicmeacuteně teacutež ctnostmi a dobryacutemi skutky

srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII2 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 169

280

pomyacutešleli na zpětneacute ozaacuteřeniacuteldquo1770

V communio sanctorum dochaacuteziacute naplněniacute jednota mysliacute a srdciacute

věřiacuteciacutech v Krista jejiacutemž samozřejmyacutem projevem je miacutet všechno společneacute (srv Sk 432)

Dobře znaacutemou starostiacute reformaacutetorů bylo aby kult ke svatyacutem nebyl na uacutejmu Bohu jemuž

jedineacutemu přiacuteslušiacute klaněniacute a uacutecta (srv Mt 410) a aby jejich uacuteloha přiacutemluvců nezastiacutenila jedineacute

prostřednictviacute Ježiacuteše Krista (srv 1Tm 25) kteryacute se za naacutes v nebesiacutech neustaacutele přimlouvaacute před

Božiacute tvaacuteřiacute (srov Žd 924)1771

Stejně tak byly ovšem reformačniacutemu duchu ciziacute jakeacutekoliv pohrdaacuteniacute

či niacutezkeacute smyacutešleniacute o svatyacutech neboť přiacuteklad jejich viacutery a ctnostiacute je hodnyacute naacutesledovaacuteniacute a slušiacute se jej

připomiacutenat bdquopřiacuteslušnyacutemi chvaacutelamildquo Bohu za jejich životy a to i ve zvlaacuteště stanoveneacute pamaacutetneacute

dny1772

Praacutevě společenstviacute svatyacutech v liturgii je vyjaacutedřeniacutem eschatologickeacute naděje ciacuterkve

očekaacutevajiacuteciacute přiacutechod jedineacuteho a Paacutena Spasitele Ježiacuteše Krista kteryacute proměniacute všechny uacutedy ciacuterkve

do teacuteže podoby jakou maacute jeho tělo oslaveneacute (srv 1K 1549-51) Svatiacute majiacute již nyniacute uacutečast na Božiacute

slaacutevě kteraacute se odraacutežiacute na jejich tvaacuteři Vždyť kraacutesa kteraacute ze světce zaacuteřiacute neniacute vyacutesledkem jeho

vlastniacuteho uacutesiliacute nyacutebrž je v prveacute řadě svědectviacutem zachraňujiacuteciacute a proměňujiacuteciacute Božiacute laacutesky k člověku

Vztah uacutecty ke svatyacutem je myslitelnyacute pouze a jedině jako součaacutest našeho klaněniacute se Bohu kteryacute

podivuhodně jednaacute v lidskyacutech srdciacutech mirabilis Deus in sanctis suis Při pohledu na svateacute

dochaacutezejiacute potvrzeniacute slova apoštola bdquoMilostiacute Božiacute jsem to co jsem a milost kterou mi prokaacutezal

nebyla nadarmoldquo (1K 1510) Člověk v němž se působeniacutem Božiacute milosti rozvinul v plnosti život

viacutery naděje a laacutesky nijak neumenšuje ani neohrožuje Božiacute svrchovanost ba naopak zcela

konkreacutetně dosvědčuje tajemstviacute Boha kteryacute je neutuchajiacuteciacutem a darujiacuteciacutem se pramenem života a

dobra Naviacutec světec ve sveacute osobě odhaluje dovršeniacute pravdy našeho lidstviacute v Kristu Boho-

člověku Obě tyto dimenze vystihuje ve sveacutem znaacutemeacutem vyacuteroku sv Irenej Gloria enim Dei vivens

homo vita autem hominis visio Dei1773

Za svateacute předevšiacutem v modlitbě děkujeme Bohu Třebaže

obracet se přiacutemo na ně neniacute všem křesťanskyacutem tradiciacutem společneacute neospravedlňuje tento fakt

ciacuterkevniacute rozkol1774

Je třeba pak miacutet staacutele na zřeteli že vzyacutevaacuteniacute svatyacutech maacute raacutez prosby o

přiacutemluvu u Boha Teacuteto přiacutemluvě pak lze rozumět jako bdquověčneacutemu rozhovoru věřiacuteciacutech s jejich

Bohem tiacutem že neseme břemena jedni druhyacutechldquo1775

Svatiacute kteřiacute žijiacute u Boha doprovaacutezejiacute Božiacute lid na cestě k jednotě viacutery naděje a laacutesky

Z jejich perspektivy je zapotřebiacute nahliacutežet i dějiny našeho rozděleniacute a opětneacuteho hledaacuteniacute jednoty

1770

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 50 1771

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XXI In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 78 Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII56 In ŘIacuteČAN

R (ed) op cit s 170 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute V2 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 197 Českeacute vyznaacuteniacute XXII3

In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 303 1772

Srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute V3 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 197 Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII5 In

ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 170 Českeacute vyznaacuteniacute XXII1 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 303 Apologie

augsburskeacuteho vyznaacuteniacute O ctěniacute svatyacutech (K člaacutenku XXI) 4-7 In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy

evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese s 214 Pokud jde o problematiku kultu svatyacutech v době reformačniacute u naacutes

srv HALAMA J Otaacutezka svatyacutech v českeacute reformaci Brno L Marek 2002 1773

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 4207 In PG 71037 1774

Srv BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen 243-244 1775

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e

lʼEacutecriture Controverse et conversion (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 čl 1564)

281

jak na to upozorňoval sveacuteho času Jan Pavel II V životech mnoha světců totiž nedokaacutezal Božiacute

velikost zastiacutenit ani lidskyacute hřiacutech a oni zůstaacutevajiacute svědky Božiacute věrnosti a neodvolatelnosti jeho

přisliacutebeniacute a dodaacutevajiacute tak potřebnou důvěru v Božiacute milosrdenstviacute i naacutem Takeacute pro naacutes může Paacuten

učinit to co vykonal pro sveacute svateacute1776

Praacutevě takovaacute teologickaacute četba životopisů svatyacutech

představuje mimořaacutednyacute ekumenickyacute apel Živeacute ekumenickeacute společenstviacute se světci předevšiacutem

našiacute miacutestniacute ciacuterkve nevybudujeme pozitivisticky bdquonezaujatyacutemldquo přezkoumaacutevaacuteniacutem historickyacutech fakt

a odsunutiacutem všeho co nelze bdquodokaacutezatldquo do oblasti nepravdivyacutech či bezvyacuteznamnyacutech legend

Společenstviacute svatyacutech je totiž realitou viacutery společenstviacutem života Svatiacute žijiacute v paměti ciacuterkve

Stejně tak naacutem smysl communio sanctorum unikne tehdy stanou-li se svatiacute vyacutevěsniacutem štiacutetem a

trofejiacute jednotlivyacutech ciacuterkviacute zbraniacute namiacuteřenou proti druhyacutem ve snaze potvrdit vlastniacute ortodoxii

Zjeveniacute naacutes přivaacutediacute před Božiacute trůn doprostřed velikeacuteho zaacutestupu bdquoze všech ras kmenů

naacuterodů a jazykůldquo (Zj 79) a zcela jistě teacutež křesťanskyacutech konfesiacute Ti všichni jsou sjednoceni

v Božiacutem diacutekůvzdaacuteniacute nepatřiacute cele nežli jedineacutemu Bohu v jedineacute ciacuterkvi Jako takoviacute s naacutemi

zůstaacutevajiacute spojeni v obecenstviacute jednoho Kristova těla Ačkoliv společenstviacute putujiacuteciacuteho Božiacuteho

lidu zůstaacutevaacute dosud nedokonaleacute a neviditelneacute je již nyniacute bdquoreaacutelně a pevně podloženo plnyacutem

společenstviacutem svatyacutech ndash těch kteřiacute jsou na konci života věrneacuteho milosti ve společenstviacute

s Kristem ve slaacutevěldquo1777

6323Spolu bdquos Mariiacute matkou Ježiacutešovouldquo

Ekumenismus je forma rozvinutiacute přiacutetomnosti a působeniacute Ducha Svateacuteho v ciacuterkvi Je

způsobem jak Duch kteryacute byl daacuten o letniciacutech staacutele znovu sestupuje na ciacuterkev a naplňuje

každeacuteho kdo byl pokřtěn ve jmeacutenu Paacutena Ježiacuteše na odpuštěniacute hřiacutechů (srv Sk 238) Ekumenismus

naacutes znovu vybiacuteziacute vydat se na cestu do večeřadla kde se po Ježiacutešově nanebevstoupeniacute učedniacuteci

bdquosvorně a vytrvaleldquo (Sk 114) připravujiacute na okamžik kdy budou prosyceni Božiacutem Duchem

Spolu s apoštoly a Ježiacutešovyacutemi bratry se v tomto očekaacutevaacuteniacute plodů letnic duchovně spojujeme se

ženami ktereacute Paacutena provaacutezely během jeho pozemskeacute cesty a s Mariiacute jeho matkou (srv Sk 114)

Maria přitom žije toužebneacute vyčkaacutevaacuteniacute Ducha jako ta kteraacute byla teacuteže Duchem zastiacuteněna již

v okamžiku Zvěstovaacuteniacute (srv L 1 35) a tak ve sveacute osobě již předjala dar ktereacuteho se dostane celeacute

ciacuterkvi padesaacutetyacute den po Velikonociacutech Takeacute proto můžeme v Marii vidět spolu se staryacutemi otci

bdquopředobraz a dokonalyacute vzorldquo1778

ciacuterkve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky jehož je ona pro

poslaacuteniacute ktereacute jiacute Bůh svěřil jedinečnyacutem členem

V Marii nachaacuteziacuteme vyjaacutedřeniacute samotneacute podstaty toho kdo je ciacuterkev nevěsta kteraacute

vyvolenaacute Bohem a zastiacuteněnaacute Duchem Svatyacutem přinaacutešiacute světu Božiacuteho Syna Jako pokornaacute

služebnice Božiacute a dcera sveacuteho lidu nachaacuteziacute Maria v Božiacutech očiacutech milost a staacutevaacute se nediacutelnou

součaacutestiacute Božiacuteho plaacutenu spaacutesy k němuž vyslovuje svůj souhlas zastupujiacutec přitom jako jeden z lidiacute

celeacute lidstvo1779

Mariino bdquoanoldquo přitom nelze pochopit bez předchaacutezejiacuteciacuteho Božiacuteho bdquoanoldquo světu

1776

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 85 1777

Tamteacutež 84 1778

Lumen gentium 53 1779

Srv TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Summa theologica pars 3 q 30 a 1 (českyacute překlad Olomouc Krystal 1937)

282

člověku a jeho spaacutese Maria je chvaacutelou nekonečneacute a neodvolatelneacute Božiacute věrnosti s niacutež Bůh

dodržuje sliby daneacute otcům bdquoAbrahaacutemovi a jeho potomkům navěkyldquo (L 155) Božiacute slaacuteva je

jedinyacutem předmětem Mariina velebeniacute (srv L 146) a uacutestředniacute Mariina uacuteloha spočiacutevaacute zcela ve

službě tajemstviacute vtěleniacute Syna Nejvyššiacuteho jedineacuteho prostředniacuteka našiacute spaacutesy Tak o tom svědčiacute i

nejstaršiacute mariaacutenskeacute dogma když Marii poctiacute titulem Bohorodička Rovněž samotnou jejiacute

odpověď andělovi v nazaretskeacutem domě je třeba nahliacutežet zcela uvnitř podivuhodneacuteho diacutela Božiacute

milosti v člověku

Z tohoto hlediska jsou zvlaacuteště důležiteacute předevšiacutem dva aspekty Božiacute milost nejednaacute proti

svobodě člověka Bůh neničiacute lidskou přirozenost spiacuteše přistupuje k člověku jako ten kdo v něm

rozeznaacutevaacute sveacute vlastniacute diacutelo svůj obraz a podobu (srv Gn 126) Bůh nikterak nevaacutehaacute se k člověku

přiznat jako ke sveacutemu vlastniacutemu stvořeniacute a to navzdory hřiacutechu Aby člověk mohl k Božiacute

iniciativě laacutesky propůjčit svůj souhlas je to opět Božiacute milost kteraacute se dotyacutekaacute jeho nitra a

probouziacute v něm svobodu řiacuteci sveacute bdquoanoldquo Maria pronaacutešiacute bdquoanoldquo jako κεχαριτωμένη (L 128) tedy

jako ta kteraacute je diacuteky Duchu Svateacutemu bdquovšelikou svatostiacute a milostiacute naplněnaldquo jak vyznaacutevali ve sveacute

konfesi češtiacute bratřiacute1780

Na Marii se tak zračiacute svrchovaneacute diacutelo Boha Otce bdquokteryacute naacutes již před

stvořeniacutem světa vyvolil abychom byli svatiacute a bez poskvrny před jeho tvaacuteřiacuteldquo (Ef 14) a kteryacute voliacute

Marii za matku sveacuteho Syna Na tomto diacutele se Maria svobodně podiacuteliacute když se v moci milosti teacuteto

Božiacute vůli odevzdaacutevaacute zatiacutemco řiacutekaacute andělovi bdquoStaň se mi podle tveacuteho slovaldquo (L 138) Všechno v

Marii je tak působeniacute Božiacute milosti a ona sama nedochaacuteziacute ospravedlněniacute silou svyacutech skutků jejiacute

bdquoanoldquo vyvěraacute vposledku z kristologickeacute milosti Ona sama je od prvniacuteho okamžiku sveacuteho bytiacute

tou kteraacute je zachraacuteněnaacute ospravedlňujiacuteciacute milostiacute Božiacute V jejiacute svobodě patřiacuteme na svobodu člověka

obmyteacuteho krviacute Beraacutenka bez vady a bez poskvrny kteryacute bdquobyl k tomu předem vyhleacutednut před

stvořeniacutem světaldquo (1Pt 120)1781

Když Maria dovoliacute aby ji Bůh bez vyacutehrad použil nezůstaacutevaacute přitom nezuacutečastněnaacute nyacutebrž

vklaacutedaacute do souhlasu s Božiacute vůliacute celou svou osobu Mariino bdquoanoldquo je odpovědiacute viacutery naděje a laacutesky

Božiacute slovo přijiacutemaacute zcela v bdquopřipravenosti viacuteryldquo1782

kteraacute je poslušnostiacute a uacuteplnyacutem svěřeniacutem sebe

samotneacute tomu kteryacute se k niacute sklonil v jejiacutem poniacuteženiacute (srv L 148) Duch Svatyacute kteryacute se nad Mariiacute

vznaacutešiacute jako nad panenskyacutemi vodami noveacuteho stvořeniacute vnukaacute jiacute odpovědět na laacutesku Božiacute laacuteskou

boholidskou Jako prvniacute je Maria v evangeliu blahoslavenaacute a to pro svoji viacuteru (srv L 145) Ona

nejen slyšiacute Božiacute slovo a zachovaacutevaacute je (srv L 1128) nyacutebrž poskytuje jedineacutemu Božiacutemu Slovu

přiacutebytek ve sveacutem těle když mu ještě předtiacutem nabiacutedla miacutesto ve sveacutem srdci1783

Marii nelze oddělit

1780

Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII4 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 169 Pro miacutesto jakeacute Maria zaujiacutemala ve

zbožnosti Jednoty bratrskeacute srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou

problematiku 2004 s 263-276 1781

Tak ryziacutem obsahem katolickeacuteho dogmatu kteryacute nazyacutevaacute Marii bdquoNeposkvrněnyacutem početiacutemldquo zdaleka neniacute stavět

Marii na rověň Bohu nyacutebrž praacutevě potvrdit svrchovaneacute a vše předchaacutezejiacuteciacute diacutelo Božiacute milosti srv BILATERALE

ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER KIRCHENLEITUNG DER

VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND Communio sanctorum Die

Kirche als Gemeinschaft der Heiligen 259 1782

BALTHASAR HU VON Maria in der kirchlichen Lehre und Froumlmmigkeit In RATZINGER J ndash

BALTHASAR HU VON Maria ndash Kirche im Ursprung Freiburg im Breisgau ndash Herder 1980 s 72 1783

Srv RAHNER H Maria a ciacuterkev s 63-69

283

od Krista jehož na sveacute cestě viacutery naacutesleduje až pod křiacutež1784

kde je jejiacute bdquoanoldquo vystaveno zkoušce

naděje proti všiacute naději a laacutesce kteraacute je silnějšiacute než smrt Mariino bdquoanoldquo je Bohem staacutele viacutece

rozšiřovaacuteno A jelikož ani okovy podsvětiacute nespoutajiacute toho kdo byl Bohem povolaacuten a

ospravedlněn protože takoveacute Paacuten života uvaacutediacute do sveacute slaacutevy (srv Ř 830) pak spolu s bratřiacutemi ze

stareacute Jednoty souzniacuteme v tom že bdquověčně s niacute [Mariiacute] v nebi byacuteti žaacutedaacutemeldquo 1785

Pro sveacute spojeniacute

s Kristem je Maria přiacutekladem na našiacute ekumenickeacute pouti vždyť jednotu ciacuterkve najdeme skrze

jednotu s Kristem a v miacuteře v jakeacute jsme sjednoceni s niacutem1786

V době kdy se zdaacute že gordickyacute uzel ekumenismu představuje otaacutezka ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

může mariologicky prodchnutaacute ekleziologie vneacutest do celeacute debaty nikoliv zanedbatelneacute světlo a

uchraacutenit naacutes před jednostrannostiacute Neběžiacute samozřejmě o to zpochybnit důležitost uacuteřadu jako

takoveacuteho jehož poslaacuteniacute ndash služba slova a svaacutetostiacute ndash je specifickou a nezastupitelnou službou

praacutevě pro jednotu ciacuterkve Mariologie naacutes daleko spiacuteše vede k tomu abychom vzali vaacutežně že

ciacuterkevniacute jednota neniacute otaacutezkou struktur a nemůže byacutet tvořena pouze dohodnutiacutem se na formaacutech

uacuteřadu Ciacuterkev sjednocenaacute v odpovědi viacutery naděje a laacutesky v Mariině bdquoanoldquo tu totiž bdquobyla dřiacuteve

než byli mužoveacute uvedeni v uacuteřadldquo1787

bdquoCiacuterkev mariaacutenskaacuteldquo přitom neniacute stavěna do protikladu

k bdquociacuterkvi apoštolůldquo vždyť na křiacuteži Kristus svěřuje svou matku Janovi praacutevě jako jednomu

z Dvanaacutecti a jako apoštol ji milovanyacute učedniacutek přijiacutemaacute bdquodo vlastniacuteholdquo (srv J 1926-27) bdquoV tomto

smyslu lze řiacuteci že ciacuterkev je současně sbquomariaacutenskaacuteʻ i sbquoapoštolsko-petrovskaacuteʻldquo1788

Ba dokonce

můžeme s Hans Urs von Balthasarem dodat bdquože to co je mariaacutenskeacute v ciacuterkvi objiacutemaacute to co je

petrovskeacute aniž by si na ně dělalo naacuterokldquo1789

Maria ktereacute žaacutednyacute uacuteřad v ciacuterkvi svěřen nebyl svou

laacuteskou prostě je a zůstaacutevaacute takovou jakou by měla byacutet celaacute ciacuterkev nerozdělenyacutem bdquoanoldquo srdce

vůči jedineacutemu Paacutenu nevěstou svatou a bezuacutehonnou (srv Ef 527) Mariaacutenskyacute bdquoduch služebnice

nepatrnosti duch předaacutevaacuteniacute duch bytiacute jednoho pro druheacuteholdquo1790

kteryacute se zřiacutekaacute vlastniacutech

privilegiiacute ve prospěch celku je teacutež rozhodujiacuteciacutem a nanejvyacuteš plodnyacutem duchem ekumenickyacutem

Pro všechny křesťany je Maria bdquosestrou ve viacuteřeldquo Stařiacute ciacuterkevniacute autoři s pohledem

upřenyacutem na Marii si ovšem uvědomovali takeacute tu skutečnost že v Marii se zrcadliacute uacuteloha ciacuterkve

jakožto matky kteraacute v neporušenyacutech vodaacutech křtu do nichž sestoupil Božiacute Duch přivaacutediacute skrze

Božiacute slovo k životu staacutele noveacute uacutedy jednoho Kristova těla1791

Tak tajemstviacute Mariina mateřstviacute

dochaacuteziacute sveacuteho naplněniacute v ciacuterkvi jako společenstviacute v němž jsou všichni povolaacuteni staacutet se Ježiacuteši

nejen bratrem a sestrou ale dokonce praacutevě i matkou (srv Mk 334-35) Takoveacute vztahy však

1784

Srv Lumen gentium 58 1785

Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII4 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 170 V tomto smyslu neniacute dogma o Mariině

Nanebevzetiacute vyjaacutedřeniacutem ničeho jineacuteho nežli naděje že těm kdo zcela ndash bdquotělem i dušiacuteldquo ndash přijmou Božiacute milost a

podle niacute žijiacute daruje Bůh sveacute nekonečneacute společenstviacute v nebi BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER

DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN

EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND Communio sanctorum Die Kirche als

Gemeinschaft der Heiligen 260 1786

Srv KASPER W Maria und die Einheit der Kirche In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur Einheit

der Christen Schriften zur Oumlkumene I s 643 1787

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 59 1788

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem 27 1789

BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen Einsiedeln Johannes Verlag 1979 s 114 1790

TENTYacuteŽ Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 58 1791

Pro paletu patristickyacutech textů a odkazů na středověkeacute autory srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 150-156

RAHNER H Maria a ciacuterkev s 36-50

284

vytvaacuteřiacute pouze živaacute milujiacuteciacute a doufajiacuteciacute viacutera jejiacutež vzor vidiacuteme v Marii bdquomatce věřiacuteciacutechldquo Mariino

blahoslavenstviacute se tak rozšiřuje na celou ciacuterkev (srv L 1127-28) Jelikož je Maria matkou

vtěleneacuteho Božiacute Syna kteryacute je hlavou křesťanskeacuteho lidu je takeacute matkou ciacuterkve jež mnoheacute

spojuje vjedno Tak smiacuteme Marii nazyacutevat matkou jednoty křesťanů jak to vyjadřuje naacutezev

liturgickeacute pamaacutetky slaveneacute na začaacutetku Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů v našich dieceacuteziacutech

Jako takovaacute ukazuje Maria naacutem Ježiacutešovyacutem učedniacutekům odkud veškeraacute jednota prameniacute když

s pohledem upřenyacutem na sveacuteho Syna řiacutekaacute bdquoUdělejte cokoli vaacutem nařiacutediacuteldquo (J 25) Průzračnostiacute

sveacuteho života přitom dokazuje že již daacutevno před naacutemi ona sama učinila toteacutež

Mariino bdquoanoldquo je bdquoekumenickyacutem fiatldquo ktereacute jedineacute je s to uskutečnit smiacuteřeniacute

v poslušnosti Božiacutemu plaacutenu1792

Panenstviacute Bohem uchraacuteněneacute duše kteraacute je svobodnaacute k tomu

aby souhlasila s Božiacutemi uacutemysly laacutesky totiž oteviacuteraacute cestu tvůrčiacutemu působeniacute Ducha Svateacuteho

Plodem tohoto setkaacuteniacute laacutesky je Kristovo tělo jak v přiacutepadě Marie při vtěleniacute tak na počaacutetku

ciacuterkve o letniciacutech a staacutele novyacutem způsobem v eucharistii Duch ovšem takeacute chce rodit Krista

v duši každeacuteho věřiacuteciacuteho kteraacute se coby virgo staacutevaacute mater přinaacutešejiacuteciacute světu Spasitele Diacuteky

spolupraacuteci Mariiny svobody nabiacutednuteacute Bohu bude spaacutesa možnaacute jako jednota lidstva v Kristově

těle Ciacuterkev a každaacute duše v ciacuterkvi kteraacute tuto svobodu Mariina srdce rozvine a přimkne se

k jejiacutemu bdquoanoldquo se stane dokonalejšiacutem naacutestrojem Ducha kteryacute realizuje Kristovo tajemstviacute staacutet

se jedniacutem tělem pro spaacutesu světa

633 Byacutet jedno bdquoaby tak svět uvěřilldquo

Jednota učedniacuteků kteraacute se rodiacute a vzrůstaacute zatiacutemco jsou ti kdo patřiacute Kristu uvaacuteděni do

dokonalosti jednoty mezi Otcem a Synem neniacute samouacutečelnaacute nyacutebrž je určena k tomu byacutet

znameniacutem pro tento svět (srv J 1721) Diacuteky niacute maacute svět poznat že Ježiacuteš je poslaacuten od Boha a

uvěřit že ten kteryacute přichaacuteziacute v Božiacutem jmeacutenu je jednorozenyacute Božiacute Syn v němž se lidstvu sděluje

plnost života Původcem tohoto života je přitom Otec kteryacute od věčnosti miluje sveacuteho Syna a

přebyacutevaacute s niacutem a s Duchem Svatyacutem v jednom společenstviacute laacutesky Jednota učedniacuteků kteřiacute již viacuterou

majiacute na tomto společenstviacute uacutečast a jsou do něj zahrnuti se maacute světu staacutet svědectviacutem o tom že

Otec si Kristovy přaacutetele zamiloval stejnyacutem způsobem jakyacutem miluje sveacuteho Syna (srv J 1723)

Ciacuterkev kterou učedniacuteci vytvaacuteřejiacute tak maacute byacutet ve světě vniacutematelnaacute v prveacute řadě jako společenstviacute

těch kteřiacute jsou Bohem milovaacuteni jako jeho děti a do nichž Syn vleacutevaacute staacutele nově proud životodaacuterneacute

laacutesky kterou jej nepřetržitě zahrnuje Otec (srv J 1726) Božiacute laacuteska kteraacute se diacuteky daru Ducha

Svateacuteho rozhojňuje v srdciacutech křesťanů vede věřiacuteciacute k tomu že se vzaacutejemně milujiacute Tato laacuteska

jedněch k druhyacutem kteraacute vytvaacuteřiacute ciacuterkev však nesměřuje k tomu vybudovat do sebe uzavřenyacute

kruh nyacutebrž je laacuteskou řekli bychom bdquoapoštolskouldquo a bdquomisionaacuteřskouldquo Ježiacuteš totiž řiacutekaacute bdquoBudete-li

miacutet laacutesku jedni k druhyacutemldquo pak podle toho bdquovšichni poznajiacute že jste moji učedniacutecildquo (J 1335)

Ciacuterkev kteraacute hluboce prožiacutevaacute jednotu laacutesky je již sama o sobě misionaacuteřskou a je takovou

1792

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 271

285

dokonce daleko spiacuteše nežli tiacutem co řiacutekaacute nebo dělaacute1793

neboť ukazuje že Bůh je přiacutetomen ve

světě jako laacuteska

Jsou-li učedniacuteci v dokonalosti laacutesky jedno pak se tato jednota staacutevaacute pro svět epifanickou

skutečnostiacute kteraacute zjevuje toho od něhož tato jednota pochaacuteziacute jedineacuteho Boha kteryacute je

společenstviacutem třiacute milujiacuteciacutech se osob ktereacute do sveacuteho lůna pojiacutemaacute celeacute stvořeniacute Ve společenstviacute

ciacuterkve se světu odhaluje kde je od počaacutetku jeho miacutesto ve vztahu laacutesky mezi Otcem a

milovanyacutem Synem neboť bdquovšechno je stvořeno skrze něho a pro něholdquo (Ko 116)

Se Sergejem Bulgakovem můžeme řiacuteci bdquoDar společenstviacute κοινωνία je prvniacutem darem letnic

jež manifestuje ciacuterkev současně je posledniacutem ciacutelem kteryacute saacutem Kristus v ciacuterkvi určil celeacutemu

lidstvuldquo1794

Společenstviacute ciacuterkve k tomuto posledniacutemu ciacuteli však pouze neodkazuje nyacutebrž je už

nyniacute shromaacutežděniacutem pro Božiacute kraacutelovstviacute jednotou těch kdo ve viacuteře naději a laacutesce očekaacutevajiacute až

se naplniacute běh dějin až bude všechno podřiacutezeno Synu a až on saacutem přivede Otci všechno co mu

dal bdquoa tak bude Bůh všecko ve všemldquo (1K 1528) Odtud můžeme hovořit o jednotě ciacuterkve jako

o skutečnosti mystagogickeacute totiž uvaacutedějiacuteciacute do tajemstviacute samotneacute jednoty Božiacute

2 vatikaacutenskyacute koncil vyjadřuje tuto skutečnost ve znaacutemyacutech slovech předmluvy konstituce

Lumen gentium když hovořiacute o ciacuterkvi jako o znameniacute (sacramentum) a naacutestroji (instrumentum)

bdquovnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho lidstvaldquo1795

V miacuteře v jakeacute je ciacuterkev znameniacutem

staacutevaacute se naacutestrojem spaacutesy neboť skrze život z viacutery kteryacute ji jakožto dar Božiacute milosti naplňuje

sjednocuje člověka s jeho Tvůrcem Jako znameniacute a naacutestroj jednoty lidskeacuteho rodu pak je ciacuterkev

vskutku sacramentum mundi neboť v sobě k jednotě shromažďuje prvotiny vykoupeneacuteho světa

bdquoJedno nesmiacute byacutet odděleno od druheacuteho Neboť teprve skrze jednotu s Bohem a v Bohu je možnaacute

jednota a bratrstviacute mezi lidmildquo1796

Jednota lidstva jako celku je totiž ukotvena v jednotě

Nejsvětějšiacute Trojice kteraacute je opět vzorem a zdrojem jednoty ciacuterkve1797

Jednota naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu středu Božiacute ekonomie spaacutesy bdquoBůh daroval ciacuterkev světu

jako svaacutetost jednoty protože si přeje jednotu lidiacute a v teacuteto jednotě nabyacutevaacute tvar všechna hloubka a

plnost Božiacute laacutesky ve světěldquo1798

V ciacuterkvi kteraacute je jedniacutem Kristovyacutem tělem poznaacutevaacute lidstvo

proměňujiacuteciacute Kristovu laacutesku kteraacute přesahuje každeacute poznaacuteniacute a nechaacutevaacute se postupně prostoupit

veškerou Božiacute plnostiacute (srv Ef 319) Jednota jež je ciacuterkvi svěřena jako Božiacute dar kteryacute maacute

v pravdě a laacutesce působeniacutem Ducha Svateacuteho růst a přinaacutešet ovoce je celeacutemu světu předzvěstiacute jeho

vlastniacute jednoty pokoje a smiacuteřeniacute v Kristu1799

Čiacutem viacutece je ciacuterkev průzračnaacute vzhledem k tajemstviacute

trojjedineacuteho Boha a nechaacutevaacute do světa proudit jeho laacutesku tiacutem dokonaleji je svět přetvaacuteřen do

plnosti kraacutesy Božiacuteho diacutela V ciacuterkvi takto tepe bdquosrdce noveacuteho lidstvaldquo1800

Naopak rozděleniacute mezi

křesťany působiacute překaacutežku při hlaacutesaacuteniacute evangelia praacutevě tiacutem1801

že když zraňuje jednotu ciacuterkve

1793

Srv JAN PAVEL II Redemptoris missio 23 1794

BULGAKOV S Il Paraclito s 537 1795

Lumen gentium 1 1796

KASPER W Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 128 1797

Srv RAHNER K Einheit der Kirche ndash Einheit der Menschheit In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 27 Einheit in

Vielfalt Schriften zur oumlkumenischen Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2002 s 157-172 1798

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 532 1799

Srv Gaudium et spes 4292 1800

KASPER W Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 230 1801

Srv Unitatis redintegratio 1

286

protiřečiacute samotneacute povaze ciacuterkve jakožto sacramentum unitatis a tak zatemňuje lidstvu obraz oneacute

laacuteskyplneacute jednoty třiacute božskyacutech osob kteraacute je jeho domovem

Tvaacuteřiacute v tvaacuteř sveacutemu poslaacuteniacute ve světě objevuje ciacuterkev vyacuteznam sveacute jednoty v diacutele

vykoupeniacute jehož dovršeniacute zaacutevisiacute na tom že učedniacuteci Kristovi jsou jedno O to naleacutehavěji pak

zazniacutevaacute uacutekol ekumenickyacute kteryacute nemůže byacutet opovaacutežlivyacutem naacuterokem ciacuterkviacute prosazovat v raacutemci

křesťanskeacuteho milieu ten nejvhodnějšiacute bdquomodel sjednoceniacuteldquo nyacutebrž nechat v plnosti rozvinout

jednotu jako milost kterou Bůh chce přineacutest světu bdquoPravdivyacute ekumenismus nemaacute smysl saacutem

v sobě nyacutebrž stojiacute ve službě hodnověrneacuteho hlaacutesaacuteniacute evangelia Ježiacuteše Krista v dnešniacutem světěldquo1802

proto ekumenismus představuje pro ciacuterkev ve sveacute podstatě bdquopastoračniacute priorituldquo1803

To neznamenaacute že z ekumenismu učiacuteme pragmatickou zaacuteležitost ctnost z nouze kteraacute zvyacutešiacute

akceschopnost a bdquoapoštolskou uacutedernostldquo křesťanskyacutech ciacuterkviacute jež v některyacutech čaacutestech světa

vykliacutezejiacute etablovaneacute pozice a proto se pod heslem bdquoV jednotě je siacutelaldquo semknou těsněji k sobě

Ciacutelem neniacute ani nějakyacute politickyacute ekumenismus či pouze horizontaacutelniacute Sekularoumlkumene To vše by

byly opět přiacutestupy až přiacuteliš poznamenaneacute lidskou logikou Tiacutem co z řečeneacuteho vyplyacutevaacute jsme

spiacuteše přivedeni k poznaacuteniacute že ekumenismus nachaacuteziacute sveacute nejhlubšiacute důvody v našiacute věrnosti vůči

Paacutenu kteryacute posiacutelaacute sveacute učedniacuteky aby vydaacutevali svědectviacute

Uacutevahami o poslaacuteniacute (missio) a svědectviacute (μαρτυρία) tudiacutež přivaacutediacuteme k zaacutevěru naacuteš naacutevrh

k prohloubeniacute ekumenickeacute spirituality

6331Missio ndash horizont ekumenickeacute spirituality

bdquoCiacuterkev je svou podstatou misionaacuteřskaacuteldquo1804

Jako bdquorod vyvolenyacute kraacutelovskeacute kněžstvo

naacuterod svatyacute lid naacuteležejiacuteciacute Bohuldquo jsou křesťaneacute pověřeni uacutelohou hlaacutesat mocneacute skutky toho

kteryacute je bdquopovolal ze tmy do sveacuteho podivuhodneacuteho světlaldquo (1Pt 29) Již v dějinaacutech Božiacuteho lidu ve

Stareacutem zaacutekoně je zřejmeacute že každeacute Božiacute vyvoleniacute je nezaslouženou milostiacute kteraacute přesahuje toho

jemuž se jiacute dostaacutevaacute a nachaacuteziacute svůj smysl pouze jako uacutekol pro druheacute Bůh povolaacutevaacute člověka a

ustanovuje svůj lid aby skrze něj vykonal diacutelo spaacutesy ktereacute maacute od počaacutetku univerzaacutelniacute charakter

Tak v Abrahaacutemovi ktereacutemu Bůh požehnal bdquodojdou požehnaacuteniacute veškereacute čeledi zeměldquo (Gn 123)

a k zaacuteři Izraele kterou jej zahrne Hospodin připutuje bohatstviacute naacuterodů (srv Iz 603-5) Podobně

je tomu s Kristovyacutemi učedniacuteky jejichž světlo maacute sviacutetit před lidmi bdquoaby viděli vaše dobreacute skutky

a vzdali slaacutevu vašemu Otci v nebesiacutechldquo (Mt 516) Dovršeniacutem Božiacuteho povolaacuteniacute je poslaacuteniacute ktereacute

předpoklaacutedaacute opustit sebe sama a staacutet se naacutestrojem kteryacute Bůh použije k tomu aby uskutečnil

laacuteskou vedeneacute rozhodnutiacute sveacute vůle spasit všechny lidi daacutet každeacutemu člověku dojiacutet poznaacuteniacute

pravdy (srv 1Tm 24) přiveacutest bdquovšechno na nebi a na zemi k jednotě v Kristuldquo (Ef 110) Bůh

totiž v Kristu smiacuteřil se sebou celyacute svět (srv 2K 519) a Krista ustanovil jako počaacutetek-hlavu

1802

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 154 1803

KASPER W Ein Herr ein Glaube eine Taufe In PULSFORT E ndash HANUSCH R (ed) Von der

gemeinsamen Erklaumlrung zum gemenisamen Herrenmahl Perspektiven der Oumlkumene im 21 Jahrhundert

Regensburg Pustet 2002 s 217 1804

Ad gentes (dekret o misijniacute činnosti ciacuterkve z 7 prosince 1965) 2

287

noveacuteho lidstva (srv Ř 514) To je poslaacuteniacute ciacuterkve kteraacute je bdquomesiaacutešskyacutem lidem Božiacutemldquo1805

kteryacute

maacute podivuhodně šiacuteřit Kristovo světlo mezi všemi naacuterody a v srdciacutech všech lidiacute Jako Božiacute

poslaacuteniacute vymaňuje ciacuterkev z každeacuteho nebezpečiacute sebestřednosti tak bdquomusiacute rovněž ekumenickaacute

spiritualita překračovat sebe samaldquo1806

Musiacute tedy byacutet spiritualitou kteraacute je prodchnuta misijniacute

dynamikou Misie i ekumenismus vychaacutezejiacute z teacutehož zdroje totiž z vanutiacute božskeacuteho Ducha kteryacute

se naacutes nutiacute neustaacutele vychaacutezet z vlastniacute zabydlenosti caritas Christi urget nos (2K 514)

Poslaacuteniacute ciacuterve maacute svůj původ v Bohu kteryacute bdquopřekračuje sebe samaldquo přichaacuteziacute do tohoto

světa jako sebesdiacutelejiacuteciacute bdquodobrota a laacuteskaldquo (Tt 35) zatiacutemco posiacutelaacute sveacuteho Syna a Ducha Svateacuteho

Samotnaacute misijniacute činnost ciacuterkve je myslitelnaacute pouze uvnitř Božiacuteho plaacutenu sestupujiacuteciacute laacutesky

(συγκατάβασις) jako součaacutest missio Dei Tak lze řiacuteci že misie zde neniacute protože je tady

ciacuterkev nyacutebrž ciacuterkev existuje poněvadž ji předchaacuteziacute poslaacuteniacute Božiacute1807

Poslaacuteniacute ciacuterkve je missio de

Trinitate bdquoKdo přijiacutemaacute vaacutes přijiacutemaacute mne a kdo přijiacutemaacute mne přijiacutemaacute toho kteryacute mne poslalldquo

(Mt 1040) Jako zaacuteklad Ježiacutešova vykupitelskeacuteho diacutela spočiacutevaacute v tom že je poslaacuten Otcem tak i

pro jeho učedniacuteka je určujiacuteciacute poslaacuteniacute ktereacute svěřuje vzkřiacutešenyacute Paacuten bdquoJako mne poslal Otec tak jaacute

posiacutelaacutem vaacutesldquo (J 2021) V tajemstviacute poslaneacuteho Krista je ukryto poslaacuteniacute ciacuterkve ktereacute v sobě tudiacutež

odraacutežiacute vnitřniacute zaacutekon Ježiacutešova života vzdaacutet se sebe staacutet se pro všechny všiacutem aby tak všichni

měli podiacutel na dobrech evangelia (srv 1K 122) Hnaciacute silou misie je laacuteska dobreacuteho pastyacuteře kteryacute

bdquopoložiacute svůj život za ovceldquo (J 1011) Syna přichaacutezejiacuteciacuteho na svět Otec posvětil (srv J 1036) a

my jej vidiacuteme jako toho jenž pomazaacuten Hospodinovyacutem Duchem hlaacutesaacute radostnou zvěst a

vyhlašuje milostiveacute leacuteto Paacuteně (srv L 418-19) Předtiacutem než je ciacuterkev poslaacutena dostaacutevaacute se jiacute praacutevě

daru Ducha Svateacuteho v jehož siacutele budou apoštoloveacute vydaacutevat svědectviacute Kristu bdquov Jeruzaleacutemě a

v celeacutem Judsku Samařsku a až na saacutem konec zeměldquo (Sk 18) bdquoO letniciacutech začaly sbquoskutky

apoštolůʻldquo1808

jako diacutelo Ducha Svateacuteho kteryacute mladeacute ciacuterkvi vnukaacute nepřetržitě noveacute způsoby jak

a kde slovy a mocnyacutemi činy působit tak aby staacutele rostl počet těch ktereacute Bůh v Kristu povolal ke

spaacutese (srv Sk 48 a dalšiacute) Duch Svatyacute uschopňuje ciacuterkev k poslaacuteniacute a misie ciacuterkve se odehraacutevaacute

zcela v disponibilitě Božiacutemu Duchu (srv Sk 839 166-7) kteryacute skrze ciacuterkev svolaacutevaacute všechny do

jednoty Kristova těla

bdquoJděte do celeacuteho světa a kažte evangelium všemu stvořeniacuteldquo (Mk 1615) uklaacutedaacute svyacutem

učedniacutekům Zmrtvyacutechvstalyacute jemuž je bdquodaacutena veškeraacute moc na nebi a na zemildquo (Mt 2818) a mimo

něhož bdquoneniacute pod nebem daacuteno jineacuteho jmeacutena zjeveneacuteho lidem jiacutemž bychom mohli byacutet spaseni

(Sk 412) Ciacutelem misie neniacute v prveacute řadě co největšiacute geografickeacute rozšiacuteřeniacute ciacuterkve a naacuterůst jejiacute

bdquočlenskeacute zaacutekladnyldquo Pokud k obojiacutemu dochaacuteziacute pak je to vždy pouze důsledek tajemneacuteho setkaacuteniacute

svobody Boha a svobody člověka jako udaacutelosti spaacutesy jiacutež ciacuterkev jako naacutestroj sloužiacute Posledniacutem

důvodem poslaacuteniacute Krista i ciacuterkve kteraacute v jeho poslaacuteniacute pokračuje je totiž vykoupeniacute lidstva

definitivniacute přiacutechod Božiacuteho kraacutelovstviacute jež spočiacutevaacute bdquove spravedlnosti pokoji a radosti z Ducha

Svateacuteholdquo

1805

Lumen gentium 9 1806

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr Oumlkumene s 213 1807

Srv MOLTMANN J Kirche in der Kraft des Geistes Ein Beitrag zur messianischen Ekklesiologie Muumlnchen

Kaiser 1975 s 23 1808

Ad gentes 4

288

(Ř 1417) Božiacute kraacutelovstviacute je však již přiacutetomno mezi naacutemi (srv L 1721) a to v předevšiacutem

v osobě samotneacuteho Krista1809

a ovšem takeacute v ciacuterkvi Kristově těle ktereacute naplňuje Duch Svatyacute

Vždyť praacutevě tomu kdo se v Kristu z Ducha znovu narodil se oteviacuteraacute Božiacute kraacutelovstviacute

Kristus naplnil ciacuterkev svyacutem Duchem ktereacuteho seslal bdquov posledniacutech dnechldquo jako božskou

osobu aby jejiacutem prostřednictviacutem byli učedniacuteci uvedeni bdquodo veškereacute pravdyldquo (J 1613) Tentyacutež

Duch Božiacute kteryacute je Duchem Kristovyacutem však takeacute bdquovane kam chceldquo (J 78) Vždyť co jej

charakterizuje je praacutevě svoboda (srv 2K 217) Duch bdquopůsobil ve světě již dřiacuteve než byl Kristus

oslavenldquo1810

a to jako ten jenž bdquonaplňuje zemildquo (Mdr 17) a bdquoje ve všemldquo (Mdr 121) Ciacuterkev

kteraacute z moci Ducha vychaacuteziacute do světa k jednotlivcům ale teacutež k celyacutem naacuterodům a kulturaacutem

objevuje jak tento Duch ve světě již podivuhodně působiacute To je důvodem že ciacuterkev přichaacuteziacute do

světa nejen jako ta kteraacute z bohatstviacute Kristova daacutevaacute ale kteraacute se sama zkraacutešluje tiacutem co dobreacuteho

pravdiveacuteho a kraacutesneacuteho přijiacutemaacute z dějin a vyacutevoje lidstva1811

Proto lze vztah mezi ciacuterkviacute a světem

popsat teacutež v dynamice dialogu součinnosti vzaacutejemneacute služby a spolupraacutece Hodnotaacutem s nimiž se

ve světě setkaacutevaacute ciacuterkev nic neodniacutemaacute nyacutebrž maacute uacutekol je podporovat a přejiacutemat a tiacutem je mociacute

Kristova evangelia očišťovat posilovat a uzdravovat1812

Když ciacuterkev hlaacutesaacute evangelium Krista

Vykupitele kteryacute je bdquosvětlo světaldquo (J 96) obraciacute se k naacuterodům a kulturaacutem jejichž přednosti a

vlohy bdquovnitřně oplodňuje upevňuje doplňuje a v Kristu obnovuje nadpřirozenyacutem

bohatstviacutemldquo1813

V každeacutem člověku k němuž je poslaacutena sloužiacute ciacuterkev Kristu k jehož obrazu jsme byli

stvořeni a kteryacute se svyacutem vtěleniacutem ve svyacutech nepatrnyacutech bratřiacutech zpřiacutetomil (srv Mt 2531-46)

Žaacutednaacute siuace v niacutež se člověk ocitaacute nemůže tedy ciacuterkvi zůstat lhostejnou poněvadž bdquočlověk je

prvniacute a zaacutekladniacute cestou ciacuterkve cestou kterou stanovil Kristusldquo1814

Veškeraacute služba ciacuterkve maacute

směřovat k tomu aby v člověku zazaacuteřil jeho původniacute obraz a důstojnost aby se mohl setkat

se svou vlastniacute a nejhlubšiacute pravdou kterou je Kristus bdquodokonalyacute člověkldquo1815

V setkaacuteniacute s niacutem

nachaacuteziacute každyacute člověk sebe sama poznaacutevaacute pravdu a tak se může plně rozvinout i jeho vnitřniacute

svoboda (srv J 832) A tak s hlubokou uacutectou k člověku k jeho svobodě a svědomiacute je ciacuterkev

poslaacutena rozseacutevat slova pravdy a laacuteskou tuto pravdu uacutečinně zjevovat a přitom miacutet ustavičně na

paměti že Božiacute milost se dotyacutekaacute nitra těch kdo pravdu hledajiacute a kdo po životě v pravdě a laacutesce

toužiacute1816

To klade na křesťanskeacute ciacuterkve a na každeacuteho Kristova učedniacuteka naacuterok naslouchat pozorně

a se všiacute vaacutežnostiacute hlasu a potřebaacutem lidskeacuteho srdce nechat se poměřovat miacuterou Kristovy pravdy a

s pohledem upřenyacutem na Ježiacuteše jedineacuteho Učitele si staacutele viacutece osvojovat postoj svrchovaneacute

svobody v laacutesce se kterou Syn člověka přichaacuteziacute na svět ne bdquoaby si dal sloužit ale aby sloužil a

dal svůj život jako vyacutekupneacuteldquo (Mk 1045)

1809

Srv Lumen gentium 5 1810

Ad gentes 4 1811

Srv Gaudium et spes 44 1812

Srv Lumen gentium 13 1813

Gaudium et spes 58 1814

JAN PAVEL II Redemptor hominis 14 1815

Gaudium et spes 22 1816

Srv Lumen gentium 1617

289

Křesťaneacute se nelišiacute od tohoto světa bdquoani miacutestem ani jazykem ani způsobem životaldquo1817

jak poznamenaacutevaacute staryacute ciacuterkevniacute autor Jejich přiacutetomnost ve světě neniacute na prvniacute pohled nijak

zvlaacutešť naacutepadnaacute a přitahujiacuteciacute pozornost Saacutem jejich mistr je přirovnal ke kousku kvasu

(srv Mt 1333) či špetce soli (srv Mt 513) jejichž uacutečinky se dostaviacute teprve tehdy ztratiacute-li svůj

vlastniacute tvar a konzistenci Vztah křesťanů a světa se jeviacute jako plnyacute paradoxů Do světa patřiacute ale

nejsou z něho (srv J 1519) Uprostřed podoby tohoto světa kteraacute pomiacutejiacute (srv 1K 732) žijiacute

s pohledem upřenyacutem k nebi kde Kristus se kteryacutem byli vzkřiacutešeni sediacute po Božiacute pravici

(srv Ko 31) Vědiacute že pokud jsou doma v tomto těle nejsou doma u Paacutena (srv 2K 56) Ježiacutešovi

učedniacuteci jsou ve světě spiacuteše jako duše v těle jak pokračuje v Listu Diogneacutetovi zmiacuteněnyacute

spisovatel1818

Jako duše a tělo tvořiacute jednotu tak i křesťaneacute a svět jedno je určeno pro druheacute a

obojiacute dochaacuteziacute naplněniacute v Božiacutem kraacutelovstviacute A jako duše třebaže smysly nezachytitelnaacute daacutevaacute

život tělu tak křesťaneacute ukryti v těstě světa mu dodaacutevajiacute chuť a spoluutvaacuteřejiacute jeho novou podobu

Křesťan žije ve světě jako ten kteryacute je do něj poslaacuten Bohem poteacute co si jej Bůh napřed ze

světa vyvolil aby mu ukaacutezal jakou cenu v jeho očiacutech celyacute svět maacute Tak je křesťan postaven

nejprve před křiacutež jenž zjevuje velikost Božiacute laacutesky ke světu Laacutesky kterou Otec miluje natolik že

bdquodal sveacuteho jedineacuteho Syna aby žaacutednyacute kdo v něho věřiacute nezahynul ale měl život věčnyacute Vždyť

Bůh neposlal sveacuteho Syna na svět aby svět soudil ale aby svět skrze něj byl spasenldquo (J 316-17)

Přiacuteklon ryziacute laacutesky křesťana k světu je možnyacute pouze jako pohyb od křiacuteže jiacutemž je učedniacutek

ukřižovaacuten světu a svět pro něj (srv Ga 614) Radost ze světa prochaacutezejiacuteciacute naskrz křesťanskou

existenciacute vyvěraacute z umiacuteraacuteniacute pro svět ktereacute se s Kristem staacutevaacute smyslupnyacutem bdquoumiacuteraacuteniacutem do noveacuteho

života Božiacuteholdquo1819

kteryacutem Bůh toužiacute postupně proniknout celyacute svět

Kristus neprosiacute Otce aby odňal jeho učedniacuteky ze světa (srv J 1715) Miacutesto ciacuterkve

zůstane až do druheacuteho Paacutenova přiacutechodu ve světě uprostřed lidstva bdquojehož je Božiacute lid

součaacutestiacuteldquo1820

Co ovšem Ježiacuteš od Otce žaacutedaacute je aby ty kdo ve světě zůstaacutevajiacute ochraacutenil od Zleacuteho

(srv J 1715) kteryacute na poli světa rozseacutevaacute sveacute semeno (srv Mt 1336-43) Z teacuteto perspektivy ten

kdo miluje svět nemůže miacutet v laacutesce Otce (srv 1J 215) bdquoVlaacutedce tohoto světaldquo (J 1430) do

jehož područiacute se dostalo celeacute tvorstvo (srv Ř 820) však byl Kristem v jeho smrti již jednou

provždy poražen a třebaže je jisteacute že učedniacuteci budou miacutet ve světě souženiacute nachaacutezejiacute v Kristu

kteryacute přemohl svět nevyčerpatelnyacute zdroj uacutetěchy a pokoje (srv J 1633) Proto když se křesťan

diacutevaacute na svět Kristovyacutem zrakem vidiacute jej jako vykoupenou skutečnost Všechno na zemi mu

připomiacutenaacute všeobjiacutemajiacuteciacute Otcovu laacutesku kteraacute se projevila v diacutele stvořeniacute a vykoupeniacute Vše je nyniacute

symbolem Božiacute přiacutetomnosti a on může vpravdě bdquove všech věcechldquo hledat a nachaacutezet Paacutena1821

Na

šireacutem světě ba dokonce ani v podsvětiacute již neexistuje miacutesto jehož by se nedotkl Bůh

(srv Ž 1298) Dokonce i hřiacutech odkazuje křesťana k Paacutenu a k jeho nekonečneacutemu milosrdenstviacute

neboť je před jeho očima již obmytyacute kapkou Kristovy krve Vidět svět v Kristu kteryacute je jeho

počaacutetek a konec pak znamenaacute objevovat staacutele plněji jeho vyacuteznam a kraacutesu nakolik je v něm už

1817

List Diognetovi V1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 178 1818

Srv tamteacutež VI In Spisy apoštolskyacutech otců s 179 1819

RAHNER K Ignaciaacutenskaacute mystika radosti ze světa In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi s 189 1820

Gaudium et spes 11 1821

Srv Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova 288

290

nyniacute přiacutetomen bdquosvět budouciacuteldquo Tak je křesťan posiacutelaacuten do světa v pokoji a radosti bdquoA tato radost

proměňuje všechny jeho uacutemysly a všechny jeho lidskeacute programy všechna jeho rozhodnutiacute a

všechny jeho skutky a činiacute z celeacuteho jeho poslaacuteniacute svaacutetost naacutevratu světu k Tomu kteryacute je život

světaldquo1822

bdquoZ teacuteto průzračneacute a ryziacute radosti přichaacuteziacute světu spaacutesaldquo1823

bdquoEkumenickaacute epiklezeldquo je prosbou o Božiacuteho Ducha kteryacute přetvaacuteřiacute tento svět Přijď a

obnov tvaacuteř země Přiveď všechny k jednotě s Kristem ke ktereacute je povolaacuten každyacute člověk Vždyť

bdquoon je světlo světa z něho pochaacuteziacuteme skrze něho žijeme a k němu směřujemeldquo1824

Sestup

Duchu Svatyacute a umožni všem aby cestou kterou znaacute jen Bůh dosaacutehli uacutečast na velikonočniacutem

tajemstviacute smrti a vzkřiacutešeniacute Krista1825

skrze něž se člověk bdquoobnovuje podle obrazu sveacuteho

Stvořiteleldquo (Ko 310)

6332Sjednoceniacute v mučednictviacute vrcholneacutem svědectviacute pravdy a laacutesky

Duch Svatyacute vede ciacuterkev v jejiacutem poslaacuteniacute touteacutež cestou jakou kraacutečel jejiacute Paacuten Jednaacute se o

velikonočniacute cestu bdquochudoby poslušnosti služby a sebeobětovaacuteniacute až k smrti nad kterou Paacuten

zviacutetězil svyacutem zmrtvyacutechvstaacuteniacutemldquo1826

Plodnost hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve se odviacutejiacute vyacutelučně od toho je-li

slovem o křiacuteži jakkoliv se takoveacute slovo může světu jevit jako kaacutemen uacuterazu nebo blaacuteznovstviacute

Jedině v křiacuteži se totiž projevuje Božiacute moc přinaacutešejiacuteciacute do světa spaacutesu (srv 1K 18-25) Ukřižovanyacute

Kristus současně všechny kdo jej před světem vyznaacutevajiacute sdružuje v sveacutem umučeneacutem těle

dokonale vjedno A tak smiacuteme řiacuteci že ti kdo nechali vtisknout na svůj život pečeť křiacuteže když z

laacutesky vydali sami sebe pro Božiacute kraacutelovstviacute jsou již spojeni v jednom společenstviacute a staacutevajiacute se

bdquonejvyacuteznamnějšiacutem důkazem že každyacute prvek rozděleniacute může byacutet překlenut a překonaacuten v uacuteplneacutem

darovaacuteniacute se pro věc evangelialdquo1827

Praacutevě v mučednictviacute nachaacuteziacuteme s Janem Pavlem II jeden z nejvyacutemluvnějšiacutech důkazů

toho bdquojak na nejhlubšiacute uacuterovni Bůh uchovaacutevaacute společenstviacute mezi pokřtěnyacutemildquo1828

Jelikož pak

mučednickaacute smrt znamenaacute milost nejopravdovějšiacuteho možneacuteho společenstviacute s umiacuterajiacuteciacutem

Kristem je communio ecclesiae jakožto communio martyrum již dokonaleacute1829

To co tomuto

společenstviacute propůjčuje dokonalost je skutečnost že mučedniacuteci bezezbytku přijali nabiacutednutou

milost kteraacute je v jejich smrti připodobnila Kristu Neniacute pochyby o tom že zaacutestupy mučedniacuteků

pochaacutezejiacuteciacutech z rozmanityacutech křesťanskyacutech konfesiacute doklaacutedajiacute působeniacute jednoho Ducha Svateacuteho a

přiacutetomnost teacuteže Božiacute milosti takže ti bdquokdo vydali svědectviacute Kristu až k prolitiacute krve jsou

poklaacutedaacuteni za společnyacute poklad katoliacuteků pravoslavnyacutech anglikaacutenů i protestantůldquo1830

Společenstviacute

1822

SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento s 146 1823

EVDOKIMOV P LrsquoOrtodossia Bologna Dehoniane 1981 s 444 1824

Lumen gentium 3 1825

Srv Gaudium et spes 22 1826

Ad gentes 5 1827

JAN PAVEL II Ut unum sint 1 1828

Tamteacutež 84 1829

Srv tamteacutež 1830

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 Jednaacute se o myšlenku inspirovanou papežem Pavlem VI při

svatořečeniacute ugandskyacutech mučedniacuteků 18 řiacutejna 1964 ve svatopetrskeacute bazilice kdy papež neopomenul zdůraznit že v

zaacutestupu africkyacutech mučedniacuteků si podaacutevajiacute ruce katoliacuteci s anglikaacuteny srv PAVEL VI In sollemni cannonizatione

291

mučedniacuteků je již dovršeneacute vždyť ti bdquokdo byli zabiti pro slovo Božiacute a pro svědectviacute ktereacute

vydalildquo (Zj 69) jsou vedle sebe shromaacutežděni před nebeskyacutem oltaacuteřem Co znamenaacute toto

eschatologickeacute společenstviacute pro putujiacuteciacute Božiacute lid jehož jednota je zatiacutem staacutele neuacuteplnaacute a

nedokonalaacute

Pod pojmem mučednictviacute se obecně rozumiacute bdquosmrt jako přiacutemyacute důsledek vyznaacuteniacute

Kristaldquo1831

což naacutes přivaacutediacute k jeho kristologickeacutemu centru Křesťanskeacute mučednictviacute ktereacute je

třeba odlišit od heroismu i od odvaacutežnyacutech skutků těch kdo nasazujiacute sveacute životy i pro

nejvznešenějšiacute mravniacute a duchovniacute ideaacutely lze pochopit pouze ve spojitosti s Kristem a to jako

důsledek ke ktereacutemu křesťana orientuje uacutečast na Ježiacutešově poslaacuteniacute kteryacutem je vydat svědectviacute

pravdě o Otcově kraacutelovstviacute (srv J 1837) Mučedniacutek jakožto μάρτυς znamenaacute v prveacute řadě

svědek Věrnyacutem svědkem katexocheacuten je pak praacutevě Ježiacuteš Kristus (srv Zj 15) ktereacuteho Otec poslal

aby vydal svědectviacute o Bohu jako zachraňujiacuteciacute laacutesce Je to svědectviacute Otci a přichaacutezejiacuteciacutemu

nebeskeacutemu kraacutelovstviacute ktereacute prostupuje Ježiacutešovo kaacutezaacuteniacute a skutky celyacute jeho život a přivaacutediacute jej až

k smrti na křiacuteži kteraacute je dobrovolnou obětiacute dobreacuteho pastyacuteře jenž všechny sobě svěřeneacute ovce

shromažďuje vjedno (srv J 107-18) Ježiacuteš konaacute v synovskeacute poslušnosti činy ktereacute viděl u sveacuteho

Otce (srv J 519) a věrně hovořiacute pravdu kterou slyšel od Boha (srv J 841) V poslaneacutem Kristu

je přiacutetomen Otec od ktereacuteho Syn vyšel Věčnyacute život kteryacute Synovi daacutevaacute Otec aby jej rozdal

všem lidem přichaacuteziacute do světa skrze Ježiacutešovu laacutesku kteraacute nakonec dostaacutevaacute dokonalou podobu

nejvyššiacute oběti Kristus naviacutec řiacutekaacute bdquoanoldquo naacutesilneacute smrti takeacute za naacutes a to ještě v době kdy jsme byli

hřiacutešniacuteky a tak smiřuje lidstvo s Otcem (srv Ř 56-11) kteryacute naacutes v něm přijiacutemaacute za sveacute syny

Do Otcova milosrdenstviacute uzaviacuteraacute dokonce i ty kdo jej přibiacutejejiacute na křiacutež (srv L 2334)

Kristus posiacutelaacute sveacute učedniacuteky aby byli bdquosvědkyldquo (srv L 2448) a v jejich osobě přichaacuteziacute on

saacutem Kdo je poslaacuten však neniacute většiacute než jeho Paacuten jenž svyacutem přaacutetelům řiacutekaacute bdquoJestliže

pronaacutesledovali mě i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (J 1520) Učednictviacute je třeba rozumět jako

svědectviacute ktereacute je otevřeneacute mučednictviacute Naacutesledovaacuteniacute Krista je spojeno s přiacuteslibem

pronaacutesledovaacuteniacutem Pavel ve svyacutech slovech vystihl identitu křesťana bdquoJsem ukřižovaacuten spolu

s Kristem nežiji už jaacute ale žije ve mně Kristusldquo (Ga 219-20) Každyacute věřiacuteciacute křesťan je si vědom

že za svůj život vděčiacute zaacutestupneacute oběti Božiacuteho Syna kteryacute jej povolal do společenstviacute naacutesledovaacuteniacute

Přilnutiacute k Ježiacutešovi a k jeho evangeliu se děje v životě kteryacute se postupně ztraacuteciacute v sebevydaacutevaacutejiacuteciacute

se laacutesce kteryacute se však praacutevě touto cestou zachraňuje a naleacutezaacute ve sveacute plnosti (srv Mk 835)

Ba dokonce pro sveacute spojeniacute s Kristem takovyacute život bdquovydaacute mnohyacute užitekldquo (J 1224) Plodnost

svědectviacute se odviacutejiacute ze sjednoceniacute s Kristem v jeho smrti a zmrtvyacutechvstaacuteniacute

Ježiacutešova slova spojujiacuteciacute svědectviacute a utrpeniacute se naplňujiacute již v prvniacute generaci učedniacuteků jak

je to patrneacute na postavě jaacutehna Štěpaacutena Poteacute co vydal před židovskou radou svědectviacute Kristu ndash

Beatorum Caroli Lwanga et sociorum Homilia In Acta apostolicae saedis Commentarium officiale Annus LVI

series III volumen VI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1964 s 906 Obdobně při nedaacutevneacutem blahořečeniacute třiacute

katolickyacutech kněžiacute ze čtveřice bdquoluumlbeckyacutech mučedniacutekůldquo kterou doplňuje jeden evangelickyacute pastor bylo vyzdviženo

že všichni čtyři martyři nacistickeacuteho teroru patřiacute nerozdiacutelně k sobě a to jako svědkoveacute jedineacuteho Krista jehož

blahoslavenstviacute se obraciacute ke všem (srv Mt 51-12) srv KASPER W Geistliches Wort in der Luumlbecker

Lutherkirche am 24 Juni 2011 [on line] [citovaacuteno 21 06 2013] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwluebeckermaertyrerdedestimmenansprachenkardinal-kasper-lutherkirchehtml˃ 1831

CREWS RD bdquoMartirioldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento ecumenico s 705

292

Spravedliveacutemu kteryacute byl zabit odchaacuteziacute protomartyr z tohoto světa s pohledem upřenyacutem

k nebesům ktereacute se před niacutem oteviacuterajiacute a s modlitbou k Bohu aby přijal jeho duši a odpustil těm

kdo jej kamenovali Popis jeho naacutesilneacute smrti je uvozen důležitou zmiacutenkou o tom že Štěpaacuten byl

bdquoplnyacute Ducha Svateacuteholdquo (Sk 755) V mučedniacutekovi je v nejvyššiacute možneacute miacuteře rozvinuta přiacutetomnost

Ducha kteryacute jej vede aby vydal svědectviacute pravdě a kteryacute proměňuje mučedniacutekovu tvaacuteř do

andělskeacute kraacutesy (srv Sk 615) Křesťanskeacute mučednictviacute lze pochopit pouze jako radikaacutelniacute

disponibilitu a poslušnost Duchu kteryacute naacutes přidružuje ke Kristu a připodobňuje naacutes k němu a to

až do posledniacutech rysů jeho bolestiacute proniknuteacute a praacutevě tehdy veskrze oslaveneacute tvaacuteře Duch

zaměřuje pohled mučedniacuteka na Syna člověka stojiacuteciacuteho ve slaacutevě po pravici Božiacute (srv Sk 756) a

posiluje v něm důvěru bdquože bude naacutesledovat jeho oslaveneacute lidstviacuteldquo1832

Duch jehož uacutekolem je

vydat svědectviacute o Ježiacutešovi (srv J 1526) uschopňuje k teacutemuž takeacute učedniacuteky kteřiacute jsou

předevšiacutem svědky Kristova zmrtvyacutechvstaacuteniacute (srv Sk 122) Když svědčiacute oni promlouvaacute v jejich

svědectviacute Duch Svatyacute Zvlaacuteště se tak děje v okamžiku kdy jsou učedniacuteci pro Kristovo slovo

pronaacutesledovaacuteni (srv Mt 1020 Sk 532) Laacuteska bez niacutež dokonce ani ta nejvyššiacute oběť neznamenaacute

nic (srv 1K 133) dosahuje v mučednictviacute sveacute dokonalosti a staacutevaacute se nejprůkaznějšiacutem znameniacutem

přiacutetomnosti Ducha1833

bdquoVšude tam kde dochaacuteziacute ke křesťanskeacutemu mučednictviacute jde vždy o diacutelo

Ducha Svateacuteho Ducha pravdy a laacuteskyldquo1834

Mučednictviacute maacute teacutež svůj aspekt ekleziologickyacute Pro průzračnost svědectviacute ciacuterkev

rozpoznaacutevaacute v mučedniacutekovi samotneacuteho Krista a nachaacuteziacute diacuteky němu jaacutedro sveacute viacutery jiacutemž je jejiacute

ženich kteryacute z laacutesky k nevěstě proleacutevaacute svou vlastniacute krev Současně ve věrnosti mučedniacuteka

dochaacuteziacute sveacuteho vyjaacutedřeniacute v nejvyššiacute miacuteře laacuteska samotneacute ciacuterkve k Paacutenu Jako snoubenka

naacutesledujiacuteciacute poslušně sveacuteho snoubence staacutevaacute se ciacuterkev matkou jejiacutež plodnost se diacuteky semeni

mučednickeacute krve projevuje růstem staacutele novyacutech generaciacute jejiacutech dětiacute1835

V mučedniacutekově oběti se

autentickyacutem způsobem projevuje podstata poslaacuteniacute ciacuterkve ndash svědčit o Božiacutem Synu kteryacute bdquopro naacutes

a pro naši spaacutesu sestoupil s nebeldquo a z laacutesky k naacutem vydal za naacutes sebe sama (srv Ga 220)1836

Tuto pravdu ciacuterkev zvěstuje nejuacutečinněji tiacutem když je přidružena k Ježiacutešově laacuteskyplneacute oběti když

v utrpeniacute svyacutech uacutedů z milosti Ukřižovaneacuteho doplňuje to co zbyacutevaacute do plnosti Kristovyacutech uacutetrap

(srv Ko 124)1837

Když 2 vatikaacutenskyacute koncil oceňuje svědectviacute prolitiacute krve jako bdquovynikajiacuteciacute dar a

1832

AMBROS P Laik a jeho poslaacuteniacute Mučednictviacute ndash svědectviacute Olomouc Refugium 2011 s 65 1833

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 111 1834

SCHEELE P-W Unsere Martyrerkirche In TENTYacuteŽ Glaube ndash Mystik ndash Musik Theologie im Dialog

Wuumlrzburg Echter 2009 s 165 1835

Srv EUSEBIUS Historia ecclesiasticaVI45-46 In PG 20240 (Dopis křesťanů z Vienne e z Lyonu ciacuterkviacutem

v Asii a Fryacutegii) 1836

Μαρτυρία svědectviacute představuje Grundvollzug der Kirche [zaacutekladniacute uskutečněniacute ciacuterkve] a proto maacute vlastně

celaacute ciacuterkev martyrologickou strukturu Svědectviacute jako připravenost k mučednictviacute ndash k vydanosti až k prolitiacute krve ndash je

nejen zaacutekladniacutem rysem křesťanskeacute existence vyplyacutevajiacuteciacutem ze křtu nyacutebrž takeacute podstatnyacutem uacutekolem ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

Z tohoto důvodu samotnaacute povaha uacuteřadu v ciacuterkvi vyžaduje že bude od sveacuteho nositele vykonaacutevaacutena v radikaacutelniacute

odlišnosti od způsobu vlaacutedy mocnyacutech tohoto světa totiž ve znameniacute naacutesledovaacuteniacute ukřižovaneacuteho Krista (srv Mk

1041-45) srv LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis

fuumlr die Wahrheit In Catholica 64 (2010) s 63-66 1837

Srv BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen s 164 Balthasar dodaacutevaacute že praacutevě bdquona tomto tajuplneacutem

souladu ndash při veškereacutem odstupu ndash mezi Kristem a jeho ciacuterkviacute Vykupitelem a těmi ktereacute vykoupil spočiacutevaacute celeacute

pochopeniacute mučednictviacute ve stareacute ciacuterkvildquo (BALTHASAR HU VON op cit)

293

největšiacute ověřeniacute laacuteskyldquo1838

ukotvuje celou skutečnost křesťanskeacuteho mučednictviacute v působeniacute Božiacute

milosti Saacutem Bůh ve svrchovaneacute svobodě vyvoliacute uschopniacute a vede sveacuteho milovaneacuteho k nejzazšiacute

odpovědi na nekonečnou laacutesku s niacutež po něm od věčnosti toužiacute Vědomiacute milosti ktereacute se mu

dostalo a kteraacute v něm přinese svůj užitek pak v mučedniacutekovi působiacute radost jako nejvlastnějšiacute

stav jeho nitra když přijiacutemaacute smrt jako službu viacutery (srv Fp 217)

Studium historickyacutech pramenů přinaacutešiacute staacutele zřetelněji na světlo skutečnost jak

rozhodujiacuteciacutem způsobem ovlivnilo ekumenismus jako hnutiacute za jednotu praacutevě svědectviacute

novodobyacutech křesťanskyacutech mučedniacuteků1839

Ti se ve sveacutem mučednictviacute stali znameniacutem odporu

nejen vůči diktaturaacutem popiacuterajiacuteciacutem evangelium ale poukaacutezali teacutež na rozporuplnost rozděleniacute mezi

křesťany bdquoObojiacutemu bylo nastaveno jako protiklad viditelneacute znameniacute společneacuteho svědectviacute

v naacutesledovaacuteniacute křiacuteželdquo1840

Na přiacutekladu mučedniacuteků z doby nacionaacutelniacuteho socialismu uvaacutediacute Paul

Werner Scheele jak společně sdiacutelenaacute zkušenost vydaacutevaneacuteho svědectviacute a naacutesledneacute perzekuce

katolickyacutech a evangelickyacutech křesťanů v Německu přinesla těmto Kristovyacutem učedniacuteků novyacute druh

pronikaveacuteho poznaacuteniacute ktereacute u některyacutech z nich vyuacutestilo do neochvějneacuteho rozhodnutiacute obětovat

vědomě svůj život jako pokaacuteniacute za hřiacutech rozděleniacute ciacuterkve a za sjednoceniacute všech věřiacuteciacutech

v Krista1841

Siacutemě jednoty je tak podivuhodně zalito krviacute mučedniacuteků z jejichž skryteacute oběti čerpaacute

svou siacutelu Usilovat o překonaacuteniacute rozkolu znamenaacute pokračovat v jejich diacutele

Ciacuterkev již od nepaměti byla přesvědčena o tom že mučednickaacute smrt působiacute plody

ekvivalentniacute důsledkům ktereacute maacute přijetiacute svaacutetosti křtu Proto se o mučednictviacute hovořiacute teacutež jako o

křtu krve1842

Z toho vyplyacutevaacute pro ekumenismus důležitaacute skutečnost Je-li pravdou že křest

představuje svaacutetostneacute pouto jednoty mezi křesťany1843

a uznaacutevajiacute-li dnes ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute navzaacutejem sveacute křty jako platneacute pak by se communio projevenaacute v mučednictviacute měla

odrazit i ve vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute svědků kteřiacute pro Krista prolili svou krev V tomto směru jsou

nanejvyacuteš vyacuteznamneacute kroky směřujiacuteciacute k sestaveniacute ekumenickeacuteho martyrologia1844

Naleacutezt

společnou praxi toho jak připomiacutenat a udržovat v ciacuterkviacutech živou pamaacutetku na mučedniacuteky je

vyacutezvou ekumenickeacute spiritualitě Aby se jednalo skutečně o memoria viva na ty kteřiacute věčně žijiacute

v paměti Božiacute musiacute se privilegovanyacutem miacutestem připomiacutenky staacutet křesťanskaacute liturgie

Nemůžeme skryacutet bezradnost s niacutež stojiacuteme v teacuteto souvislosti před zaacutestupy těch kdo se

v dějinaacutech ciacuterkve stali obětiacute naacutebožensky motivovanyacutech střetů a naacutesiliacute spaacutechaneacuteho mezi

vyznavači křesťanskyacutech konfesiacute Byli takeacute oni svědky Krista ukřižovaneacuteho a vzkřiacutešeneacuteho

Smiacuteme je vůbec nazvat mučedniacuteky kteřiacute naacutes spojujiacute Jak se jako dědici českeacute reformace diacutevaacuteme

na oběti běsněniacute radikaacutelniacutech husitů Jak uvažujeme jako češtiacute evangeliacuteci o smrti Jana Sarkandra

1838

Lumen gentium 42 1839

Srv např ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich 1840

LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis fuumlr die

Wahrheit s 61 1841

Srv SCHEELE PW Zum Zeugnis berufen Theologie des Martyriums Wuumlrzburg Echter 2008 s 295-301

Jako přiacuteklad uveďme zaacutepisek kněze Maxe Josefa Metzgera neuacutenavneacuteho apoštola jednoty bdquoJemu Otci jsem nabiacutedl

svůj život za miacuter ve světě a za jednotu Kristovy ciacuterkve Byl bych šťastnyacute kdybych skrze vydanost sveacuteho života

mohl posloužit uacutečinně tomu o co jsem bez viditelneacuteho uacutespěchu usiloval svyacutem životemldquo (SCHEELE PW op cit

s 301) 1842

Srv Katechismus katolickeacute ciacuterkve 1258 1843

Srv Unitatis redintegratio 22 1844

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37

294

Jak se staviacuteme jako češtiacute katoliacuteci k těm kteřiacute v době protireformace za věrnost sveacute viacuteře zaplatili

životem Mučedniacuteci nejsou našiacutem majetkem a chloubou1845

Pokud vyrostli šlo o diacutelo Božiacute

milosti a Bůh saacutem pronikaacute do tajemstviacute srdciacute v okamžiku umiacuteraacuteniacute stejně jako znaacute svoje bdquokteřiacute

přišli z velikeacuteho souženiacuteldquo (Zj 714) Zcela jistě naacutes tyto nesčetneacute oběti mohou sjednotit ve

vyznaacuteniacute vin a v liacutetosti srdce za naacutesiliacute zaštiacutetěneacute jmeacutenem Kristova evangelia když naacutem všichni

společně kladou před oči hřiacutechy našich vlastniacutech otců a napomiacutenajiacute naacutes k tomu že pravdu nelze

prosadit jinak než mociacute pravdy sameacute1846

Jedinou silou kterou Božiacute pravdu zjevuje jeho Syn

pak je ukřižovanaacute laacuteska V teacuteto laacutesce jsme sjednoceni když se k niacute utiacutekaacuteme obtiacuteženi našimi

hřiacutechy s prosbou o odpuštěniacute bdquoDějiny vzaacutejemneacuteho pronaacutesledovaacuteniacute nutiacute k postoji pokaacuteniacute Neniacute

snad praacutevě pokaacuteniacute perspektivou ve ktereacute je třeba nově konstituovat oblak svědkůldquo1847

Již starobyleacute vypraacutevěniacute o umučeniacute svateacuteho Polykarpa ze Smyrny naacutem zachycuje jako

podstatnyacute rys oběti mučedniacuteka jejiacute propojenost s eucharistiiacute1848

Polykarp završuje svůj

pozemskyacute běh diacutekůvzdaacuteniacutem Otci za to že smiacute miacutet podiacutel na Kristově kalichu a na vzkřiacutešeniacute

v neporušitelnosti Ducha Jeho hořiacuteciacute tělo vzaacutepětiacute nabyacutevaacute podoby pečeneacuteho chleba a ti kdo

mučednictviacute přihliacutežejiacute mohou ciacutetit vzaacutecnou vůni jakou voniacute kadidlo1849

Na tomto přiacutekladu se

ukazuje jak bdquomučedniacutek žije a daacutevaacute život praacutevě skrze svoji smrt a tak on saacutem vstupuje do

eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo1850

V mučednictviacute tak Duch Svatyacute uskutečňuje nerozdělenou

eucharistii ciacuterkve kteraacute je jedinou eucharistickou liturgiiacute Krista totiž tajemstviacutem oběti jejiacutež

vůně oslavuje Otce tajemstviacutem jednoho chleba kteryacute je z laacutesky rozlaacutemaacuten aby dal život světu

(srv J 651)

1845

bdquoPokud je v jejich utrpeniacute okamžik oslaveniacute pak to neniacute jistě naše oslava nyacutebrž jedině oslava Toho pro něhož

trpěli a položili životldquo (BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen s 159) 1846

Srv Dignitatis humanae 1 1847

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern

und Heiligen s 339 1848

Obdobně již IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům IV1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 130 1849

Umučeniacute Polykarpovo XIV-XVI In Spisy apoštolskyacutech otců s 167-168 1850

RATZINGER J Eucharistie und Mission In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 99

295

ZAacuteVĚR

Od počaacutetku bylo uacutemyslem našiacute praacutece nově artikulovat myšlenku českeacuteho ekumenismu

jako otaacutezku po tom co jako ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute českeacute ekumeny maacuteme zde a nyniacute

konat proto abychom ve spolupraacuteci s milostiacute Ducha Svateacuteho staacutele velkodušněji naplňovali

Kristovu touhu po jednotě (srv J 1721) Našiacute snahou bylo ukaacutezat že ekumenickeacute uacutesiliacute je Božiacute

Prozřetelnostiacute svěřeno jako autentickyacute a specifickyacute dar a poslaacuteniacute křesťanům v českyacutech zemiacutech a

to jako živaacute tradice miacutestniacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute kterou je třeba se všiacute starostlivostiacute

uchovat a neustaacutele rozviacutejet

Při hledaacuteniacute jak plodnyacutem způsobem uchopit ekumenickou ideu jsme v kontextu

tematizace bdquokrize ekumenismuldquo přiacutetomneacute nejen celosvětově nyacutebrž konstatovaneacute i v českeacutem

prostoru zvolili vyacutechodisko bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo ktereacute poklaacutedaacuteme za nanejvyacuteš aktuaacutelniacute a

ktereacute naacutem umožňuje dojiacutet k zaacutevěru že cesta k většiacute ryzosti našeho uacutesiliacute o jednotu vede skrze

dynamiku spirituaacutelniacute obnovy V našiacute tezi jsme vyjaacutedřili že praacutevě prvky koncilniacuteho učeniacute o

bdquoduchovniacutem ekumenismuldquo jimiž jsou obraacuteceniacute srdce uacutesiliacute o svatost a modlitba za jednotu1851

skyacutetajiacute zcela vyacutejimečnyacutem způsobem přiacuteležitost jak nechat zazniacutet novyacutem imperativům Ducha

Svateacuteho kteryacute stojiacute v počaacutetciacutech ekumenickeacuteho hnutiacute nejen ve světě ale takeacute u naacutes Současně

jsme bolestně vniacutemali že potenciaacutel bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo neniacute v našem prostoru dosud

naacuteležitě vyhodnocen natožpak soustavně a ciacuteleně rozviacutejen a to nejen v českeacute ekumenickeacute

teologii ale až na vyacutejimky ani v praxi

bdquoDuchovniacute ekumenismusldquo naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu jaacutedru uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty

křesťanů ktereacute maacute spirituaacutelniacute povahu ndash bdquospirituaacutelniacuteldquo ve smyslu působeniacute Ducha Svateacuteho jako

principu života ciacuterkve i jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho Tato vyacutechoziacute akcentuace měla v našiacute teologickeacute

reflexi českeacuteho ekumenismu za naacutesledek že jsme se pokusili rozvinout zcela zaacuteměrně

pneumatologickou dimenzi ve smyslu naslouchaacuteniacute rozpoznaacutevaacuteniacute a rozhodovaacuteniacute v souladu s tiacutem

jak Duch Svatyacute princip jednoty kteryacute spojuje jedno a mnoheacute promlouvaacute k ciacuterkviacutem a ciacuterkevniacutem

společenstviacutem českeacute ekumeny i ke každeacutemu věřiacuteciacutemu jednotlivě Z toho důvodu tvořily ohniska

našiacute praacutece otaacutezky jednak po ekleziologickyacutech a jednak po antropologickyacutech komponenetech

ekumenickeacute spirituaacutelniacute dynamiky v podmiacutenkaacutech českeacuteho ekumenismu

V raacutemci českeacute ekumenickeacute teologie tedy předklaacutedaacuteme praacuteci kterou považujeme za prvniacute

ucelenějšiacute pokus reagovat v miacutestniacutem kontextu na vyacutezvu po znovuobjeveniacute duchovniacutech kořenů

uacutesiliacute o jednotu křesťanů kteraacute v posledniacutech letech opakovaně zazniacutevaacute jak ze strany Papežskeacute

rady pro jednotu křesťanů tak z prostřediacute světoveacute ekumenickeacute teologie Samostatneacute rozvinutiacute

tohoto impulzu ve spojeniacute s pastoračně-spirituaacutelniacutem přiacutestupem k českeacutemu ekumenismu umožnilo

dojiacutet k zaacutevěrům ktereacute považujeme v našem prostřediacute za přiacutenosneacute předevšiacutem ze dvou důvodů

1) Aplikace zaacutesad teologicko-spirituaacutelniacute četby naacutes v přiacutepadě českeacuteho ekumenismu

přivedla k tomu že se naacutem podařilo identifikovat pět oblastiacute ve kteryacutech vyvstaacutevajiacute pro domaacuteciacute

kontext ekumenickyacutech snah kliacutečovaacute teacutemata Jednaacute se přitom o uacutekol uzdraveniacute historickeacute paměti

1851

Srv Unitatis redintegratio 8

296

probleacutem kontinuity a diskontinuity křesťanskyacutech tradic vztah svaacutetosti eucharistie k jednotě

ciacuterkve roli identity v ekumenickeacutem dialogu a o otaacutezku po nositeliacutech autentickyacutech ekumenickyacutech

impulzů Skutečnost že v raacutemci jmenovanyacutech okruhů podrobně rozebiacuteraacuteme jednotliveacute tendence

jak doklaacutedaacute širokaacute dokumentace a snažiacuteme se navrhnout organicky celistveacute podněty

k prohloubeniacute danyacutech teacutemat maacute za naacutesledek že formulujeme pro českou ekumenu podmiacutenky k

plodneacutemu teologickeacutemu ekumenickeacutemu dialogu Takovyacute dialog na cestě k plneacutemu poznaacuteniacute

Kristovy pravdy zavazuje ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute k poslušnosti vůči Duchu Svateacutemu a

k připravenosti obohacovat se navzaacutejem bdquovyacuteměnou darůldquo ktereacute jsou vlastniacute jedineacute Kristově

ciacuterkvi

2) Reflexe vychaacutezejiacuteciacute přiacutemo z pojmu bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo nejen vysvětlila a

prohloubila koordinaacutety zmiacuteněneacute samotnyacutem koncilniacutem dokumentem nyacutebrž naacutesledně vytvořila

předpoklady k diskursu o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako specifickeacute podobě duchovniacuteho života

kteraacute nejvhodnějšiacutem způsobem odpoviacutedaacute cestě překonaacutevaacuteniacute rozděleniacute mezi Kristovyacutemi

učedniacuteky a kteraacute podporuje dosaženiacute plneacute a viditelneacute jednoty všech pokřtěnyacutech Ekumenickou

spiritualitu jako spiritualitu jednoty jsme přitom definovali vzhledem ke zdroji teacuteto jednoty (Božiacute

slovo a svaacutetosti ciacuterkve) jejiacutemu vnitřniacutemu obsahu (laacuteska Ducha Svateacuteho vytvaacuteřejiacuteciacute communio

ciacuterkve) a konečneacutemu ciacuteli (poslaacuteniacute ciacuterkve a křesťanů ve světě) Takto navrženaacute a biblicky hluboko

ukotvenaacute forma duchovniacuteho života jakožto středu veškereacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute oteviacuteraacute podle

našeho přesvědčeniacute možnost aby se ekumenismus v českyacutech zemiacutech staacuteval staacutele viacutece (magis)

nediacutelnou součaacutestiacute života celeacute ciacuterkve ve smyslu universitas fidelium tedy Božiacuteho lidu jehož členy

spojuje vjedno viacutera naděje a laacuteska

Naše tvrzeniacute se opiacuterajiacute nejen o znalost stavu teologickeacute reflexe ekumenickeacute problematiky

u naacutes a zčaacutesti teacutež v zahraničiacute ale ukazujiacute se byacutet rovněž zcela v souladu s podněty s nimiž se

nejen na katolickou ciacuterkev v Čechaacutech a na Moravě ale teacutež na celou českou ekumenu obraciacute

katolickeacute magisterium Papežoveacute při svyacutech pastoračniacutech naacutevštěvaacutech našiacute vlasti opakovaně

prokaacutezali svoji starost a peacuteči o zdejšiacute ekumenickeacute vztahy Jan Pavel II přitom již v r 1990 shrnul

postoj univerzaacutelniacute ciacuterkve i světoveacute ekumeny do slov plnyacutech očekaacutevaacuteniacute když prohlaacutesil že bdquopraacutevě

v teacuteto zemi se zdaacute opraacutevněnou naděje že dojde k zaacutevažnyacutem krokům na cestě bratrskeacuteho smiacuteřeniacute

a opravdoveacute jednoty v Kristuldquo1852

Konkreacutetniacute podněty řiacutemskyacutech biskupů k prohloubeniacute českeacuteho

ekumenismu pak jdou zcela jednoznačně ve směru vyacutezvy po rozviacutejeniacute jeho spirituaacutelniacute duchovniacute

dimenze jak lze vyrozumět z uacutestředniacutech teacutemat jakyacutemi jsou např smiacuteřeniacute historickeacute paměti

pokaacuteniacute za hřiacutechy minulyacutech generaciacute modlitba za jednotu ciacuterkve důraz na evangelniacute jaacutedro

křesťanskeacute svatosti ekumenismus svatyacutech jako živyacutech svědků jedneacute viacutery zodpovědnost za

spaacutesonosnou přiacutetomnost Kristova slova uprostřed tohoto světa

Naacuteš způsob zpracovaacuteniacute teacutematu českeacuteho ekumenismu si nečiniacute naacuterok na vyacutelučnost

Akcentuace spirituaacutelniacute dimenze v raacutemci pastoračně-teologickeacuteho přiacutestupu k problematice nemaacute

za ciacutel odsunout do pozadiacute nezbytnou uacutelohu kterou hraje dogmatickaacute teologie a ekleziologie ani

eliminovat uacutesiliacute ciacuterkevniacutech historiků či teologů liturgie kteřiacute se zabyacutevajiacute studiem českeacuteho

1852

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 27

297

ekumenismu Všem těmto oborům ale i jednotlivyacutem metodaacutem chceme spiacuteše poukaacutezat na

uacutestředniacute poznaacuteniacute k němuž ve světle viacutery dospiacutevaacuteme a totiž že ekumenickeacute hnutiacute i ekumenickaacute

teologickaacute reflexe jako jeho součaacutest jsou předevšiacutem diacutelem Ducha Svateacuteho Pokud se jednaacute o

model kteryacute předklaacutedaacuteme pak zvlaacuteště pokud jde o konkreacutetniacute obsah bdquoekumenickeacute spiritualityldquo je

třeba jej chaacutepat nikoliv jako uzavřenou entitu ale mnohem spiacuteše jako živou skutečnost jež musiacute

byacutet v konkreacutetniacutech pastoračniacutech situaciacutech obohacovaacutena o staacutele noveacute rozměry jak naacutem bude

vnukat saacutem Božiacute Duch Jedniacutem ze směrů kteryacutem by se dalšiacute baacutedaacuteniacute v teacuteto oblasti mohlo ubiacuterat a

kteryacute bychom považovali za zvlaacuteště přiacutenosnyacute představuje např vskutku důkladneacute ekumenickeacute

studium a zhodnoceniacute spirituaacutelniacutech podnětů vlastniacutech českeacute reformaci a reformniacutemu hnutiacute ktereacute

jiacute předchaacutezelo Takovyacute uacutekol však z pochopitelnyacutech důvodů přesahuje možnosti a raacutemec našeho

uacutesiliacute

Stojiacuteme-li nyniacute na konci našiacute praacutece uvědomujeme si že otaacutezka po minulosti současnosti

a perspektivaacutech českeacuteho ekumenismu zůstaacutevaacute otevřenou Takovou musiacute i zůstat protože

ekumenismus jako živyacute projev laacutesky k jedineacutemu Kristu a jeho snoubence ciacuterkvi vyžaduje staacutele

novou schopnost oteviacuterat se působeniacute toho kteryacute naacutes v teacuteto laacutesce zdokonaluje

Veni Sancte Spiritus

reple tuorum corda fidelium

et tui amoris in eis ignem accende

298

SOMMARIO

La tesi di Dottorato che presentiamo con la sua impostazione abbraccia la problematica

dellʼecumenismo nella Repubblica Ceca Il quadro del nostro contributo comporta la riflessione

dei rapporti ecumenici cechi dal punto di vista della teologia pastorale Dopo il 1989

lʼecumenismo rappresenta una delle dimensioni della pastorale delle Chiese e comunitagrave ecclesiali

nel nostro paese che ci richiama a che venga sviluppato non solamente a livello di prassi ma

anche per quanto riguarda una profonda riflessione teologica Affincheacute i ldquonostrirdquo cristiani

possano arrivare a ldquodei passi importanti sulla via della riconciliazione fraterna e della vera unitagrave

in Cristordquo ndash come auspicava durante la sua prima visita pastorale il Papa Giovanni Paolo II ndash egrave

necessario soprattutto alla luce della fede riconoscere discernere e stabillire le prioritagrave

ecumeniche nella vita delle Chiese comunitagrave ecclesiali e dei singoli fedeli

Nel contesto del movimento ecumenico mondiale giagrave da due decenni assistiamo al

crescente dibattito sul tema della ldquocrisi dellʼecumenismordquo malgrado tutto il progresso nel campo

del dialogo ecumenico che non puograve essere misconosciuto Si richiede un cambiamento di

ldquoparadigma ecumenicordquo si mettono nuovi accenti allʼinterno del metodo del dialogo alcuni

passi concreti delle Chiese e comunitagrave ecclesiali hanno come loro effetto un aumento di tensione

nei rapporti ecumenici Le tendenze elencate si estendono anche allrsquoambito ecumenico ceco

Bencheacute i rapporti ecumenici abbiano nel nostro paese una lunga tradizione ci si chiede in quale

misura venga percepito lʼimpegno ecumenico da parte delle Chiese e delle comunitagrave ecclesiali e

anche dai fedeli stessi come unʼautentica grazia dello Spirito Santo (cf Unitatis redintegratio 1)

e quanto la domanda di Cristo per lʼunitagrave dei suoi discepoli come segno perchegrave il mondo creda

(cf Gv 17) rappresenti la vera ragione normativa di ogni azione pastorale

Il nostro modo di accostarci alla questione dellʼecumenismo nella Reppublica Ceca parte

dalla convinzione che le componenti di un ldquoecumenismo spiritualerdquo tra le quali il Concilio

annovera la conversione del cuore lrsquoimpegno per la santitagrave di vita e la preghiera per lʼunitagrave dei

cristiani (cf Unitatis redintegratio 8) permettono di entrare in uno spazio spirituale eminente

dentro il quale sia possibile anche per lʼecumenismo ceco percepire dei concreti ldquoimperativi

pastoralirdquo provenienti dallo Spirito Santo che egrave Spirito di comunione e di unitagrave

Il lavoro presente costituisce nel quadro della teologia ecumenica ceca il primo tentativo

piugrave articolato di reagire in un contesto locale allʼinvito del magistero universale della Chiesa

cattolica e della teologia cattolica a riscoprire le radici spirituali dellʼimpegno per lʼunitagrave dei

cristiani Lʼapprofondimento di questo impulso congiunto con lʼaproccio teologico pastorale e

spirituale allʼecumenismo ceco ci ha permesso di arrivare a delle conclusioni che consideriamo

degne di nota sopratutto per due ragioni

1) La nostra lettura di tipo teologico-spirituale dellʼecumenismo ceco ci ha portato a

identificare cinque tematiche che emergono nel centro stesso del contesto del nostro impegno

ecumenco Si tratta del compito della riconciliazione della memoria storica del problema di

continuitagrave e di discontinuitagrave delle tradizioni cristiani del rapporto del sacramento

299

dell Eucarestia con l unitagrave della Chiesa del ruolo dell identitagrave nel dialogo ecumenico e della

questione riguardante i portatori di impulsi ecumenici autentici Il fatto che allʼinterno delle aree

di domande analizziamo delle tendenze e cerchiamo di proporre dei suggerimenti complessi allo

scopo di poter essere approfonditi permette di presentare alle Chiese e comunitagrave ecclesiali nel

nostro paese delle condizioni per un dialogo ecumenico proficuo

2) La nostra riflessione a partire dal concetto di ldquoecumenismo spiritualerdquo ha costituito il

presupposto per il discorso su una ldquospiritualitagrave ecumenicardquo come forma specifica della vita

spirituale che corrisponde nel modo piugrave adeguato al cammino di superamento della divisione fra

i discepoli di Cristo e che favorisce il raggiungimento della piena e visibile unitagrave di tutti i

battezzati La spiritualitagrave ecumenica egrave stata definita a partire dal rapporto con le sorgenti di

questʼunitagrave (Parola di Dio e sacramenti della Chiesa) con il contenuto dellʼunitagrave (l amore dello

Spirito Santo che costituisce la comunione della Chiesa) e con lo scopo finale di essa (la

missione della Chiesa e dei cristiani nel mondo) La forma di vita spirituale suggerita come

centro di ogni impegno ecumenico apre lrsquoorizzonte della possibilitagrave che lʼecumenismo nella

Repubblica Ceca possa diventare parte imprescindibile della vita della Chiesa quale universitas

fidelium cioegrave di ogni singolo membro del popolo di Dio Il modello che presentiamo allo stesso

tempo rimane aperto alle situazioni pastorali concrete in cui lo Spirito Santo stesso ci dona di

scoprire le nuove dimensioni con le quali bisogneragrave anche nel futuro arrichire la spiritualitagrave

ecumenica

300

POUŽITEacute ZKRATKY

a articulus (člaacutenek)

AA VV autores varii (různiacute autoři)

Aq Aquinatis (Akvinskyacute)

a v augsburskeacuteho vyznaacuteniacute

AV ČR Akademie věd Českeacute republiky

bl blahoslavenyacute blahoslavenaacute

cap capitula (kapitola)

CCEE Council of Episcopal Conferences of Europe (Rada evropskyacutech

biskupskyacutech konferenciacute)

CČS(H) Ciacuterkev československaacute (husitskaacute)

CDČT Centrum dějin českeacute teologie

CDK Centrum pro studium demokracie a kultury

cit citovaacuten citovaacuteno

CMBF Cyrilometodějskaacute bohosloveckaacute fakulta

ČAV Českaacute akademie věd

ČBK Českaacute biskupskaacute konference

ČCE Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute

čl člaacutenek člaacutenky

ČR Českaacute republika

ČSR Českaacute socialistickaacute republika

ČSFR Českaacute a Slovenskaacute federativniacute republika

ČSSR Československaacute socialistickaacute republika

dr doktor

ed editor editores (vydavatel vydavateleacute)

ERC Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute

EKD Evangelische Kirche in Deutschland (Evangelickaacute ciacuterkev v Německu)

ETF UK Evanjelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Komenskeacuteho

etc et cetera (a dalšiacute)

ISE Istituto di studi ecumenici

HBF Husitskaacute bohosloveckaacute fakulta

HTF UK Husitskaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy

In in v

kaacuten kaacutenon

Kap kap kapitola

kard kardinaacutel

kart karton

KEBF UK Komenskeacuteho evangelickaacute bohosloveckaacute fakulta Univerzity Karlovy

301

KEK Konference evropskyacutech ciacuterkviacute

KMK Křesťanskaacute miacuterovaacute konference

KTF UK Katolickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy

l leacuteta

LG Lumen gentium (Světlo naacuterodů) věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi

např napřiacuteklad

n nn naacutesledujiacuteciacute

op cit opus citatum (citovaneacute diacutelo)

OumlRK Oumlkumenischer Rat der Kirchen (Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute) v německeacutem

jazykoveacutem prostoru ekvivalent pro Světovou radu ciacuterkviacute

o s občanskeacute sdruženiacute

P Pater (otec)

p pan

PEN Postsecondary Education Network

PG MIGNE JP Patrologiae cursus completus Series graeca 1857-1866

PL MIGNE JP Patrologiae latinae cursus completus 1844-1864

pozn poznaacutemka

prof profesor

q quaestio (otaacutezka)

r rok

red redakce

resp respektive

Rom Roumlmerbrief (List Řiacutemanům)

RPD Reverendissimo Patri Domini (ctihodneacutemu otci panu)

S Sanctus (svatyacute)

s strana strany

sd sine data (bez udaacuteniacute vročeniacute)

Sl sine loco (bez udaacuteniacute miacutesta)

sl sloupec složka

SRC Světovaacute rada ciacuterkviacute

SRN Spolkovaacute republika Německo

Srv srv srovnej

SSR Slovenskaacute socialistickaacute republika

St Sankt (svatyacute)

sv svatyacute

tč toho času

TGM Tomaacuteš Garrigue Masaryk

ThDr doktor teologie

tzv takzvanyacute

UR Unitatis redintegratio (Obnoveniacute jednoty) dekret o ekumenismu

302

vl vlastniacutem (naacutekladem)

WBG Wissenschaftliche Buchgesellschaft

WCC World Council of Churches (Světovaacute rada ciacuterkviacute)

YMCA Young Menrsquos Christian Association (Křesťanskeacute sdruženiacute mladyacutech mužů)

zjm zejmeacutena

Zkratky naacutezvů biblickyacutech knih jsou uvedeny podle Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho

zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute

společnost 1996

303

BIBLIOGRAFIE

1 Bible

Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně deuterokanonickyacutech knih) Praha

Českaacute biblickaacute společnost 1996

2 Dokumenty magisteria katolickeacute ciacuterkve

21 Dokumenty koncilů

211 Chalcedonskyacute koncil

Symbolum Chalcedonense (z 22 řiacutejna 451) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 300-303

212 11 Toledskyacute koncil

Symbolum (z r 675) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et

declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 525-541

213 Tridentskyacute koncil

Decretum de iustificatione (z 3 ledna 1547) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1520-1583

Decretum de invocatione veneratione et reliquiis Sanctorum et sacris imaginibus (z 3 prosince 1563) In

DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et

morum Bologna Dehoniane 2009 čl 1821-1825

214 2 Vatikaacutenskyacute koncil

2141 Koncilniacute dokumenty

Lumen gentium (věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi z 21 listopadu 1964) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho

koncilu Praha Zvon 1992 s 29-97)

Dei Verbum (věroučnaacute konstituce o Božiacutem zjeveniacute z 18 listopadu 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 101-123)

Sacrosanctum concilium (konstituce o posvaacutetneacute liturgii z 4 prosince 1963) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 125-169)

Gaudium et spes (konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 173-265)

Unitatis redintegratio (dekret o ekumenismu z 21 listopadu 1964) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho

koncilu Praha Zvon 1992 s 433-457)

Presbyterorum ordinis (dekret o službě a životě kněžiacute z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 299-337)

Ad gentes (dekret o misijniacute činnosti ciacuterkve z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu

Praha Zvon 1992 s 459-507)

Dignitatis humanae (deklarace o naacuteboženskeacute svobodě z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 557-574)

2142 Akta koncilu

304

Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars VI Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1973

Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol IV Periodus quarta Pars I Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1976

22 Papežoveacute

221 Pius IX

Blahoslaveneacute breve (prohlaacutešeniacute k beatifikaci Jana Sarkandra z 12 srpna 1854) In TENORA J ndash FOLTYNOVSKYacute

J Bl Jan Sarkander Jeho doba život a blahoslaveniacute Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1920 s 733-734

222 Lev XIII

LEV XIII Grande munus (encyklika o rozšiacuteřeniacute uacutecty sv Cyrila a Metoděje ve všeobecneacute ciacuterkvi z 30 zaacuteřiacute 1880) In

LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane

1997 čl 182-202

LEV XIII Satis cognitum (encyklika o jednotě ciacuterkve z 29 června 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed)

Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1233-1282

LEV XIII Apostolicae curae (encyklika o anglikaacutenskyacutech svěceniacutech z 13 zaacuteřiacute 1896) In LORA E ndash SIMIONATI

R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 2034-2048

LEV XIII Divinum illud munus (encyklika o Duchu Svateacutem z 9 května 1897) In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1300-1328

223 Benedikt XV

BENEDIKT XV Saepe nobis (list československyacutem biskupům z 30 listopadu 1921) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 62-73)

224 Pius XI

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate Welehrad

prope sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione In Acta apostolicae

sedis Commentarium officiale Annus XVI volumen XVI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1924 s 326-327

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensem eundemque bdquoApostolatus a Ss Cyrillo e

Methodioldquo preasidem De conventu quinto velehradensi In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale

Annus XIX volumen XIX Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1927 s 340-341

PIUS XI Quod sanctum Cyrillum (list srbsko-chorvatsko-slovinskyacutem a československyacutem biskupům z 13 uacutenora

1927) (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc

Refugium 2003 s 74-83)

PIUS XI Mortalium animos (encyklika o podpoře praveacute naacuteboženskeacute jednoty z 6 ledna 1928) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939) Bologna Dehoniane 1995 čl 226-238

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium de conventu velehradensi sexto In Acta

apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XXIV volumen XXIV Romae Typis Polyglottis Vaticanis

1932 s 338-339

225 Jan XXIII

JAN XXXIII Ad Petri cathedram (encyklika o pravdě jednotě a pokoji v laacutesce z 29 června 1959) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 7 Giovanni XXIII Paolo VI (1958-1978) Bologna

Dehoniane 1994 čl 1-80

JAN XXIII Magnifici eventus (apoštolskyacute list slovanskyacutem biskupům z 11 května 1963) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 84-97)

226 Pavel VI

305

PAVEL VI Ecclesiam suam (encyklika o způsobech jakyacutemi maacute katolickaacute ciacuterkev v současnosti vykonaacutevat sveacute

poslaacuteniacute z 6 srpna 1963) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della santa sede 1963-

1967 čl 163-210

PAVEL VI In sollemni cannonizatione Beatorum Caroli Lwanga et sociorum Homilia In Acta apostolicae saedis

Commentarium officiale Annus LVI series III volumen VI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1964 s 904-906

PAVEL VI Antique nobilitatis (apoštolskyacute list věřiacuteciacutem Československa z 2 uacutenora 1969) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 98-119)

227 Jan Pavel II

JAN PAVEL II Redemptor hominis (encyklika o Kristu Vykupiteli z 4 března 1979) (českyacute překlad Praha Zvon

1996)

JAN PAVEL II Egregiae virtutis (motu proprio vyhlašujiacuteciacute sv Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy z 31

prosince 1980) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7 Documenti ufficiali della Santa sede 1980-1981

Bologna Dehoniane 1991 čl 958-968

JAN PAVEL II Slavorum apostoli (encyklika u přiacuteležitosti jedenaacutectisteacuteho vyacuteročiacute evangelizačniacuteho diacutela sv Cyrila a

Metoděje z 2 června 1985) (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr

Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 144-192)

JAN PAVEL II Dominum et vivificantem (encyklika o Duchu Svateacutem v životě ciacuterkve a světa z 18 května 1986)

(českyacute překlad Praha Zvon 1997)

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem (apoštolskyacute list o důstojnosti a povolaacuteniacute ženy z 15 srpna 1988) (českyacute překlad

Praha Zvon 1992)

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 10-13

Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně postiženyacutemi

občany (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 13-17

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 18-21

JAN PAVEL II Poselstviacute Československeacute biskupskeacute konferenci (z 21 dubna 1990) In Jan Pavel II

v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 37-41

Projev Jana Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 s 22-30

JAN PAVEL II Setkaacuteniacute s představiteli křesťanskyacutech ciacuterkviacute (21 dubna 1990) In Jan Pavel II v Československu 21-

22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 70

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 32-36

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 37-38

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1990documentshf_jp-

ii_aud_19900425_ithtml˃

JAN PAVEL II Redemptoris missio (encyklika o staacuteleacute platnosti misijniacuteho poslaacuteniacute ze 7 prosince 1990) (českyacute

překlad Praha Zvon 1994)

JAN PAVEL II Gratissimam sane (list rodinaacutem z 2 uacutenora 1994) In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion

vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede 1994-1995 Bologna Dehoniane 1997 čl 158-344

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente (apoštolskyacute list o přiacutepravě na jubilejniacute rok 2000 z 10 listopadu 1994)

(českyacute překlad Praha Zvon 1995)

JAN PAVEL II Orientale lumen (apoštolskyacute list ke steacutemu vyacuteročiacute vydaacuteniacute listu Orientalium dignitas Pia XII z 2

května 1995) In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede

1994-1995 čl 2553-2632

Dopis papeže Jana Pavla II synodniacutemu seniorovi ČCE a prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi (z 2 května1995)

In Protestant VI6 (1995) s 2-3

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 43-46

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 49-53

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci na

letišti Neřediacuten (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2007 s 56-60

306

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na letišti Neřediacuten v Olomouci (z 21 května 1995) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 61-62

Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 62-67

Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 71-74

JAN PAVEL II Ut unum sint (encyklika o ekumenickeacutem uacutesiliacute z 25 května 1995) (českyacute překlad Praha Zvon

1995)

JAN PAVEL II Vita consecrata (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o zasvěceneacutem životě a jeho poslaacuteniacute ve světě z

25 března 1996) (českyacute překlad Praha Zvon 1996)

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 79-81

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla

II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 83-90

Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute (z 26 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 92-97

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s nemocnyacutemi a členy řeholniacutech komunit v bazilice svateacute Markeacutety (z 26 dubna

1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 98-102

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 104-108

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla

II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 108-109

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 111-114

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 115-117

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 30 aprile 1997 Visita pastorale nella Reppublica Ceca [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1997documentshf_jp-ii_aud_30041997_ithtml˃

JAN PAVEL II IV Congresso mondiale dei movimenti e delle nuove comunitagrave Messaggio del papa (promluva z

27 května 1998) In Il Regno ndash Documenti 4313 (1998) s 398-399

Projev papeže Jana Pavla II k uacutečastniacutekům řiacutemskeacuteho mezinaacuterodniacuteho sympozia o Mistru Janu Husovi (z 17 prosince

1999) In Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999

Praha Sekretariaacutet ČBK 2001 s 1-3

JAN PAVEL II Incarnationis mysterium (apoštolskyacute list vyhlašujiacuteciacute jubilejniacute rok 2000 z 29 listopadu 1998) In

LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa sede 1998 Bologna Dehoniane 2000

čl 1677-1721

JAN PAVEL II Novo millenio ineunte (apoštolskyacute list na zaacutevěr jubilejniacuteho roku z 6 ledna 2001) (českyacute překlad

Praha Sekretariaacutet ČBK 2001)

JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia (encyklika o eucharistii a jejiacutem vztahu k ciacuterkvi z 17 dubna 2003) (českyacute

překlad Praha Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003)

228 Benedikt XVI

Primo messaggio di Sua Santitagrave Benedetto XVI al termine della concelebrazione eucaristica con i cardinali elettori

in Capella Sistina Meroledigrave 20 aprile 2005 [on line] [citovaacuteno 5 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvimessagespont-messages2005documentshf_ben-

xvi_mes_20050420_missa-pro-ecclesia_ithtml˃

Solennitagrave dei Santi Apostoli Pietro e Paolo Omelia di Sua Santitagrave Benedetto VXI Basilica di San Pietro Mercoledigrave

29 giugno 2005 [on line] [2010 2012] Dostupneacute na

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvihomilies2005documentshf_ben-xvi_hom_20050629_sts-peter-

paul_ithtml˃

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 [on line] [citovaacuteno 6 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2005augustdocumentshf_ben-

xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_gehtml˃

BENEDIKT XVI Sacramentum caritatis (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o eucharistii zdroji a vrcholu života a

poslaacuteniacute ciacuterkve z 22 uacutenora 2007) 27 (českyacute překlad Praha Pauliacutenky 2007)

BENEDIKT XVI Caritas in veritate (encyklika o integraacutelniacutem rozvoji v laacutesce a pravdě z 29 června 2009) (českyacute

překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009)

307

BENEDIKT XVI Angelus Palazzo Apostolico di Castel Gandolfo Domenica 20 settembre 2009 [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviangelus2009documentshf_ben-xvi_ang_20090920_ithtml˃

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) [on

line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2009septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20090926_interview_ithtml˃

Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI

v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 9-10

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 32-34

Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv Viacuteta

Vaacuteclava a Vojtěcha Promluva papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 47-48

Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 64-65

Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Promluva Benedikta XVI při modlitbě Anděl Paacuteně (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež

Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 66-67

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2009 s 84-85

Setkaacuteniacute s akademickou obciacute ve Vladislavskeacutem saacutele Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta (z 27 zaacuteřiacute 2009) In

Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 97-99

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute

republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 112-113

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Poselstviacute papeže Benedikta XVI mlaacutedeži (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 115-117

BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno 26 9

2012] Dostupneacute na internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviaudiences2009documentshf_ben-

xvi_aud_20090930_ithtml˃

BENEDIKT XVI Ansprache bei dem oumlkumenischen Gottesdienst Augustinerkloster Erfurt 23 September 2011

[online] [cit 8 2 2013] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2011septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20110923_augustinian-convent-erfurt_gehtmlgt

BENEDIKT XVI Verbum Domini (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o Božiacutem slově v životě a poslaacuteniacute ciacuterkve z

30 zaacuteřiacute 2010) (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2011)

229 František

František piacuteše na Velehrad In Katolickyacute tyacutedeniacutek 27-28 (2013) s 1

23 Kongregace papežskeacute rady

Ecclesia catholica (De motione oecumenica) (dokument Svateacuteho oficia z 20 prosince r 1949) (německyacute překlad in

Herder Korrespondenz 4 1949-1950 s 318-320)

SEKRETARIAacuteT PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Directorium oecumenicum Pars prima Ad totam Ecclesiam (z

14 května 1967) In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967

Bologna Dehoniane 1992 čl 1194-1256

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Mysterium ecclesiae (prohlaacutešeniacute z 24 června 1973) In DENZINGER H ndash

HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna

Dehoniane 2009 čl 4530-1541

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio (list biskupům katolickeacute ciacuterkve o některyacutech aspektech

ciacuterkve jakožto společenstviacute z 28 května 1992) 9 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion vaticanum 13

Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 Bologna Dehoniane 1995 čl 1774-1807

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem (z 25

března 1993) (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 1995)

308

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Note sur lrsquoexpression bdquoEglises soeursldquo (list předsedům biskupskyacutech

konferenciacute z 30 června 2000) 10 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 19 Documenti ufficiali della Santa

Sede 2000 Bologna Dehoniane 2001 čl 1025-1038

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus (prohlaacutešeniacute o jedinečnosti a spaacutesonosneacute univerzalitě Ježiacuteše

Krista a ciacuterkve z 6 srpna 2000) (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 2000)

24 Kodex kanonickeacuteho praacuteva a Katechismus katolickeacute ciacuterkve

Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 1752 (českyacute překlad Praha Zvon 1994)

Katechismus katolickeacute ciacuterkve (českyacute překlad Praha Zvon 1995)

3 Oficiaacutelniacute stanoviska a vyjaacutedřeniacute Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve u naacutes

Pastyacuteřskyacute list biskupů a ordinaacuteřů československyacutech o ciacuterkvi (z 17 řiacutejna 1948) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 54-61

Prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Československa (k instrukci sv officia o ekumenismu) (z 29 března 1950) In

Lidoveacute noviny (303 1950) s 4

TOMAacuteŠEK F Vyhlaacutešeniacute sedmileteacute přiacutepravy k tisiacutecileteacutemu vyacuteročiacute založeniacute biskupstviacute v Praze ndash duben 1967 (z 15

dubna 1967) In Pastyacuteřskeacute listy 1945 ndash 2000 Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2003 s 150-152

BISKUPOVEacute A KAPITULNIacute VIKAacuteŘI ČSR Prohlaacutešeniacute biskupů a kapitulniacutech vikaacuteřů k noveacute uacutepravě uzaviacuteraacuteniacute

naacutebožensky smiacutešenyacutech manželstviacute ndash zaacuteřiacute 1970 (z 28 zaacuteřiacute 1970) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000 Arcidieceacuteze pražskaacute

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 207-208

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 (z 11 května 1988) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 508-513

Poselstviacute českyacutech a moravskyacutech biskupů všem lidem dobreacute vůle v Českeacute republice k zaacutevěru Desetiletiacute duchovniacute

obnovy naacuteroda (z 17 listopadu 1997) In Perspektivy 11 (1997) s IV

ČEŠTIacute A MORAVŠTIacute BISKUPOVEacute Dekret o svolaacuteniacute Plenaacuterniacuteho sněmu českeacute Katolickeacute ciacuterkve (z 5 července

1997) In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII33 (1997) s 5

4 Dokumenty Mezinaacuterodniacute teologickeacute komise

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Interpretationis problema (dokument o interpretaci dogmatu z řiacutejna

1989) In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACCI B (ed) Enchiridion vaticanum 11 Documenti ufficiali della

Santa sede 1988-1989 Bologna Dehoniane 1992 čl 2717-2811

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti (dokument z prosince 1999)

Praha Katolickyacute tyacutedeniacutek 2000

5 Oficiaacutelniacute prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute

51 Ve světě

The World Methodist Council and the Joint Declaration on the Doctrine of Justification (z 13 července 2006)

(německyacute překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A ed Dokumente

wachsender Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene

4 2001-2010 Paderborn ndash Leipzig Bonifatius Evangelische Verlagsanstalt 2012 s 1158-1162)

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen (z 9 listopadu 2000) [on line] [cit 19 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwtheologische-

linksdedownloadsoekumeneKirchengemeinschaft_nach_evangelischem_Verstaendnispdf˃

RAT DER EVANGELISCHEN KIRCHE IN DEUTSCHLAND Das Abendmahl Eine Orientierunshilfe zu

Verstaumlndnis und Praxis des Abendmahls in der evangelischen Kirche (z 17 ledna 2003) Guumltersloh Guumltersloher

Verlagshaus 2003

309

Verbindlich leben Kommunitaumlten und geistliche Gemeinschaften in der Evangelischen Kirche in Deutschland Ein

Votum des Rates der EKD zur Staumlrkung evangelischer Spiritualitaumlt (z 14 června 2007) EKD-Texte 88 2007 [on

line] [1412 2012] Dostupneacute na ˂httpwwwekddeEKD-Texte54036html˃

52 U naacutes

Poselstviacute generaacutelniacuteho sněmu českyacutech evangeliacuteků českeacutemu naacuterodu (z 18 prosince 1919) In Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute

sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 Praha Synodniacute vyacutebor

českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919 s 57-58

Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute (z 10 ledna 1920) In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem

reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice Gloria 2000 s 298-299

Svaacutetostneacute společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute (z 15

března 2001) In Gesemany 4 (2001) s 83-85

6 Dokumenty ekumenickeacuteho dialogu

61 Prohlaacutešeniacute SRC a valnaacute shromaacutežděniacute SRC

WORLD COUNCIL OF CHURCHES The Church the Churches and the World Council of Churches The

ecclesiological Significance of the World Council of Churches (bdquoTorontskeacute prohlaacutešeniacuteldquo z července 1950) (italskyacute

překlad in ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5

Assemblee generali 1984-1998 Bologna Dehoniane 2001 čl 2370-2386)

Terza assemblea Gesugrave Cristo luce del mondo New Delhi 19 novembre ndash 5 dicembre 1961 In ROSSO S ndash

TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998

Bologna Dehoniane 2001 čl 210-409

Quinta assemblea Cristo libera e unisce Nairobi 23 novembre ndash 10 dicembre 1975 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 818-1088

Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1089-1471

Settima assemblea Spirito Santo rinova lrsquointero creato Canberra 7-20 febbraio 1991 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1472-1925

Ottava assemblea Volgiamoci a Dio Esultiamo nella speranza Harare 8-13 dicembre 1998 ROSSO S ndash TURCO

E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1926-2316

Towards a Common Understanding and Vision of WCC [on line] [citovaacuteno 15 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwoikoumeneorgenresourcesdocumentsassemblyporto-alegre-20063-preparatory-and-background-

documentscommon-understanding-and-vision-of-the-wcc-cuvhtml˃

62 Světoveacute konference a dokumenty komise Faith and Order

I Conferenza mondiale Losanna 3-12 agosto 1927 Rapporto I Sezione Apello allrsquounitagrave In ROSSO S ndash TURCO

E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costituzione 6 Conferenze mondiali 1927-1993 Bologna Dehoniane

2005 čl 13-66

IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione Scrittura Tradizione e

tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione 6 Conferenze

mondiali 1927-1993 čl 1908-1946

V Conferenza mondiale Sulla via della piena koinonia Santiago de Compostela 3-14 agosto 1993 In ROSSO S ndash

TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e costituzione 6 Conferenze mondiali 1927-1993 Bologna

Dehoniane 2005 čl 2197a-3018

Baptism Eucharist and Ministry (dokument Faith and Order z ledna 1982) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash

CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi

internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl 3032-3181)

A Treasure in Earthen Vessels An instrument for an ecumenical reflection on hermeneutics (dokument Faith and

Order z r 1998) (německyacute překlad HELLER D ed Studiendokument von Glauben und Kirchenverfassung Ein

310

Schatz in zerbrechlichen Gefaumlszligen Eine Anleitung zu oumlkumenischm Nachdenken uumlber Hermeneutik Frankfurt am

Main Lembeck 1999)

63 Bilateraacutelniacute ekumenickyacute dialog

631 Katolicko-pravoslavnyacute

PAVEL VI ndash ATHENAGORAS I De excommunicationis sententiarum remotione (společneacute prohlaacutešeniacute ze 7

prosince 1975) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967

Bologna Dehoniane 1992 čl 494-498

632 Katolicko-luterskyacute

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das Herrenmahl

(dokument z roku 1978) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl

1207-1307)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Wege zur

Gemeinschaft ndash Alle unter einem Christus (prohlaacutešeniacute ke Confessio Augustana z 23 uacutenora 1980) (italskyacute překlad in

VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1

Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1405-1433)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche

Amt in der Kirche (dokument z 13 března 1981) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna

Dehoniane 1986 čl 1434-1520)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Martin Luther ndash

Zeuge Jesu Christi (prohlaacutešeniacute z 6 května 1983) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna

Dehoniane 1986 čl 1521-1547)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns

(dokument z 3 března 1984) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum

Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane

1986 čl 1548-1709)

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute (z r 1997) MACHULA

T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000 s 5-24

BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005

633 Katolickaacute ciacuterkev ndash SRC

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD COUNCIL

OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z května 2004)

(italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 1289-1402)

634 Lutersko-pravoslavnyacute

Authority in and of the Church B Understanding of Salvation in the Light of the Ecumenical Councils Common

Statement of the Lutheran-Orthodox Joint Commission (prohlaacutešeniacute z 2ndash7 srpna 1995) (italskyacute překlad in CERETI

G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi

internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 2639-2654)

Authority in and of the Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-

Orthodox Joint Comission (prohlaacutešeniacute z 31 července ndash 8 srpna 1998) 5 (italskyacute překlad in CERETI G ndash

311

PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi

internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 2655-2664)

64 Dokumenty Leuenberskeacuteho společenstviacute reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie z 16 března 1973) In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty Praha Siacuteť 1996 s 9-15

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve (dokument 4 Valneacuteho

shromaacutežděniacute Leuenberskeacuteho společenstviacute z 9 května 1994) In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute dokumenty Praha

Siacuteť 1996 s 17-50

65 Dombskaacute skupina

GROUPE DES DOMBES Vers une mecircme foi eucharistique (pastoračniacute dohoda z r 1973) (italskyacute překlad in

CERETI G ndash PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale

2 Dialoghi locali 1965-1987 Bologna Dehoniane 1988 čl 712-719)

GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion (dokument z 3 zaacuteřiacute 1990) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 968-1259)

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e lʼEacutecriture

Controverse et conversion (dokument z r 1998-1999) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna

Dehoniane 2007 čl 1340-1707)

66 Ostatniacute

On the Way to Visible Unity (z r 1988) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI FJ ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 2007 čl 306-361)

The Porvoo Declaration ndash bdquoTowards Closer Unityldquo (prohlaacutešeniacute z r 1992) (italskyacute překlad in Enchiridioin

œcumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 362-379)

Charta oecumenica (směrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropě z r 2001) (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2001)

Called to Common Mission A Lutheran Proposal for a Revision of the bdquoConcordat of Agreementldquo (naacutevrh z r 2000)

(italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico

interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna Dehoniane 2007 čl 2812-2842)

Called to Full Communion (bdquoProhlaacutešeniacute z Waterlooldquo z r 2001) (italskyacute překlad in CERETI G _ PUGLISI JF

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001

Bologna Dehoniane 2007 čl 1023-1051)

7 Miacutestniacute ekumenickeacute dohody prohlaacutešeniacute a směrnice partikulaacuterniacuteho praacuteva pro

ekumenismus v ČR

Dojednaacuteniacute mezi Ciacuterkviacute československou husitskou a Českobratrskou ciacuterkviacute evangelickou přijateacute na setkaacuteniacute synodniacute

rady Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a představitelů uacutestředniacute rady Ciacuterkve československeacute husitskeacute dne 3121991

In Theologickaacute revue 633 (1992) obaacutelka

Dohoda o duchovniacute službě ve vězniciacutech (z 7 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994

Dohoda o křtu (mezi ČCE a ČBK a mezi CČSH a ČBK z 25 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994

Směrnice o smiacutešenyacutech manželstviacutech (z 28 ledna 1999) In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke

vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich 2008 s 82

Dohoda o duchovniacute službě v rezortu ministerstva obrany (z 3 června 1999) Praha Sekretariaacutet ČBK 1998

Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem zastupovaacuteniacute v diaspoře (z 18 listopadu 2000) In

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich

2008 s 64-65

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute (z r 2002) Praha Sekretariaacutet ČBK 2002

312

Dohoda o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute v Českeacute

republice (z 20 listopadu 2006) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherdohoda1pdfgt

Dodatek k dohodě o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute

v Českeacute republice (z 12 prosince 2011) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwadoczkaplandodatek_1pdfgt

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 4-7

8 Diacutela ciacuterkevniacutech otců a středověkyacutech ciacuterkevniacutech autorů

AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam In PL 151527-1850

AMBROŽ Expositio Psalmi CXVIII In PL 151197-1527

AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV In PL 351379-1376

AUGUSTIN Sermones de tempore In PL 38995-1248

AUGUSTIN Epistulae I-XX In PL 33

AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL In PL 37

AUGUSTIN De baptismo contra Donatistas In PL 34107-244

AUGUSTIN De Trinitate In PL 42819-1098

ATANAacuteŠ Oratio de Incarnatione Verbi In PG 2595-198

CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae In PL 4493-518

CYPRIAacuteN De oratione Dominica In PL 4519-542

CYPRIAacuteN Epistolae In PL 4191-438

CYRIL JERUZALEacuteMSKYacute Catechesis mystagogica V In PG 331109-1128

EUSEBIUS Historia ecclesiastica In PG 2045-906

HUGO OD SV VIKTORA De sacramentis In PL 176173-616

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Tralleskyacutem In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 126-129

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 129-132

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Filadelfskyacutem In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 132-135

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses In PL 7437-1224

List Diognetovi In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 176-183

ORIGENES In Canticum canticorum homiliae In PG 1735-58

ORIGENES In Jeremiam In PG 17253-544

Pastyacuteř Hermův In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 192-271

ŘEHOŘ NYSSKYacute Epistolae In PG 46999-1108

ŘEHOŘ VELIKYacute Homiliae in Ezechielem In PL 76785-1075

TERTULIAacuteN Adversus Marcionem In PL 2239-524

TERTULIAacuteN De baptismo In PL 11197-1124

TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Theologickaacute summa I-VI Olomouc Krystal 1937-1940

Umučeniacute Polykarpovo In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 158-170

9 Reformačniacute vyznavačskeacute naukoveacute a teologickeacute texty

Apologie augsburskeacuteho vyznaacuteniacute In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute

augsburskeacute konfese Praha Kalich 2006 s 79-268

Augsburskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 55-110

Bratrskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 113-178

CALVIN J Unterricht in der christlichen Religion Institutio Christianae Religionis Neukirchen-Lluyn

Neukirchener Verlag 2008

Českeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 265-306

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 2 Schriften Predigten Disputationen 151819 Weimar

Boumlhlaus 1884

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 40I Galatervorlesung (cap 1ndash4) Weimar Boumlhlaus 1911

Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 181-262

Heidelberskyacute katechismus Brno Českobratrskeacute nakladatelstviacute 1949

313

LUTHER M De captivitate babylonica ecclesiae D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 6

Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar Boumlhlaus 1888 s 484-573

LUTHER M Eine treue Vermahnung Martin Luthers an alle Christen sich zu huumlten vor Aufruhr und Empoumlrung In

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 8 Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar

Boumlhlaus 1889 s 670-687

LUTHER M De servo arbitrio In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 18 Schriften 1525

Weimar Boumlhlaus 1908 s 551-787

Šmalkaldskeacute člaacutenky In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute

konfese Praha Kalich 2006 s 269-308

10 Archivniacute dokumenty

101 Archiv Komise pro ekumenismus při ČBK

Dopis Waltera Kaspera biskupu Františku Radkovskeacutemu ze dne 7 července 2000 In ARCHIV KOMISE PRO

EKUMENISMUS PŘI ČBK

102 Archiv ERC v Českeacute republice

Dopis ThDr Zdeňka Souška ERC v ČR ze dne 43 1996 In ARCHIV ERC

Dopis ThDr Zdeňka Souška Jeho eminenci p Miloslavu kard Vlkovi ze dne 510 1996 In ARCHIV ERC

Zaacutepis ze setkaacuteniacute řv ERC dne 99 1999 v Praze 10 Donskaacute 5 s 2 In ARCHIV ERC

103 Archiv ČCE VAŠKO V Zaacutesady spolupraacutece křesťanskyacutech ciacuterkviacute v Československu při jejich uplatňovaacuteniacute v občanskeacutem životě (z

r 1969) In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

List synodniacuteho seniora Haacutejka biskupu Tomaacuteškovi ze dne 24 dubna 1967 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV

4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

Pozvaacuteniacute k ekumenickyacutem bohoslužbaacutem v lednu 1969 a 1970 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev

řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

Prohlaacutešeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute v ČSR k 400 vyacuteročiacute Českeacute konfese In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 3

Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSSR 1965-1975 Jubileum 400 let od vydaacuteniacute Českeacute konfese

Dopis Josefa Hromaacutedky Františkovi kardinaacutelovi Tomaacuteškovi ze dne 8 srpna 1988 In ARCHIV ČCE Archivniacute

karton č XXV4

104 Archiv Centra dějin českeacute teologie

MADL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 In CDČT fond Antoniacuten Mandl I kart 1 sl Texty

11 Citovanaacute literatura

AA VV Beyond Idealism A Way Ahead for Ecumenical Social Ethics Gran Rapids Eerdmans 2006

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR

1976

AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech

kazatelů v Praze 21-25 ledna 2008 Benešov EMAN 2008

AA VV L oecumeacutenisme spirituel de Paul Couturier aux deacutefis actuels Actes du colloque universitaire et

interconfessionnel Lyon et Francheville Rh ne France les 8 9 10 novembre 2002 Lyon Profac 2003

Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha I II Praha Synodniacute rada Českobratrskeacute ciacuterkve

evangelickeacute 1983 1988

314

ALEŠ P Pravoslavnaacute ciacuterkev u naacutes Přehled dějinneacute cesty Olomouc Světlo světa 1996

ALTRICHTER M Kraacutetkeacute dějiny křesťanskeacute spirituality Olomouc Refugium 2013

AMBROS P Předmluva Cesty noveacuteho ekumenismu In CLEacuteMENT O Pohledy do budoucnosti Velehrad

Refugium 1998 s 5-8

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute Velehrad Refugium 1999

AMBROS P Polarizace v českeacute katolickeacute ciacuterkvi ndash cesty ke kvalifikovaneacute reflexi In AA VV Polarizace českeacute

katolickeacute ciacuterkve Velehrad Refugium 2000 s 8-15

AMBROS P Českaacute spiritualita In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 15-31

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 16-21

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev Velehrad Refugium 2003

AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890 do roku 1919 In AA VV Velehrad ndash

filologoi versus filosofoi Přiacutespěvek spirituaacutelniacute teologie k 800 leteacutemu vyacuteročiacute Olomouc Refugium 2005 s 208-

236

AMBROS P Komemorativniacute a anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 362-378

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve In

AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu Sborniacutek

přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP a Centra

Aletti v Olomouci Olomouc Refugium 2007 s 187-205

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty

pastoraacutelniacute teologie Olomouc Refugium 2008 s 5-70

AMBROS P Velehrad Unionist Movement Jubilee Velehrad Congress 1907ndash2007 In Acta Universitatis

Palackianae Olomucensis Theologica Olomoucensia 9 (2008) s 107-113

AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic Olomouc ndash Velehrad

Refugium 2008-2009

AMBROS P bdquoŠpaldaacutek Adolfldquo In FARRUGIA EG (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu

Olomouc Refugium 2010 s 882

AMBROS P Laik a jeho poslaacuteniacute Mučednictviacute ndash svědectviacute Olomouc Refugium 2011

Anketa Co na to Zvěřinovi žaacuteci In Perspektivy 7 (1995) s III

Anketa Jak oni vidiacute naacutes In Perspektivy 7 (1996) s IV

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess In WALTER P ndash KRAumlMER K ndash AUGUSTIN G (ed) Kirche

in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70 Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s

522-549

AUMANN J Křesťanskaacute spiritualita v katolickeacute tradici Praha Karolinum 2000

(bad) Smiacuteřeniacute vychaacuteziacute z Božiacuteho odpuštěniacute In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII29 (1997) s 5

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 Brno CDK 2007

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute země Brno CDK 2012

BALTHASAR HU VON Spiritualitaumlt In Geist und Leben 31 (1958) s 340-352

BALTHASAR HU VON Das Evangelium als Norm und Kritik aller Spiritualitaumlten in der Kirche In Concilium

19 (1965) s 715-722

BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung Muumlnchen Koumlsel 1969

BALTHASAR HU VON Casta meretrix In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 203-305

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 148-202

BALTHASAR HU VON Pneuma und Institution In TENTYacuteŽ Pneuma und Institution Skizzen zur Theologie

IV Einsiedeln Johannesverlag 1974 s 201-235

BALTHASAR HU VON Katholisch Aspekte des Mysteriums Einsiedeln Johannes Verlag 1975

BALTHASAR HU VON Christlicher Stand Einsiedeln Johannes Verlag 1977

BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen Einsiedeln Johannes Verlag 1979

BALTHASAR HU VON Maria in der kirchlichen Lehre und Froumlmmigkeit In RATZINGER J ndash BALTHASAR

HU VON Maria ndash Kirche im Ursprung Freiburg im Breisgau ndash Herder 1980 s 41-79

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů Brno CDK 1998

BAacuteRTA Z Bonyho communio In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha

Vyšehrad 2009 s 122-126

BARTH H-M Das Vaterunser als oumlkumenisches Gebet In Una sancta 45 (1990) s 99-109

BARTH H-M Spiritualitaumlt Oumlkumenische Studienhefte 2 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 1993

BARTŮŇEK V Hus dnes In Duchovniacute pastyacuteř 173 (1968) s 49-50

315

BARTŮŇEK V Ekumenismus a M Jan Hus In Duchovniacute pastyacuteř 209 (1971) s 131-134 a 2010 (1971) s 153-

156

BAŠUS BB Generaacutelniacute sněm očima současniacuteků In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby Soubor esejů o

českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 27-38

BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 40-42

BAUDIŠ J Svatost Jeronyacutema Pražskeacuteho a Jana Husa In Hlas pravoslaviacute LI6-7 (červen-červenec 1995) s 187-

193

(be) Jan Pavel II u naacutes In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII18 (1997) s 12

BEINERT W ndash KUumlHN U Oumlkumenische Dogmatik Leipzig ndash Regensburg Evangelische Verlagsanstalt ndash Pustet

2013

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie

Donauwoumlrth Wewel 2005

BENEDIKT XVI Die Liebe in der Wahrheit Die Socialenzyklika bdquoCaritas in veritateldquo Oumlkumenisch kommentiert

von Bischof Wolfgang Huber Metropolit Aougustinos Labardakis Erzbischof Robert Zollitsch Freiburg im

Breisgau Herder 2009

BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20

stoletiacute s antologiiacute textů Brno CDK 2005 s 261-262

BERAacuteNEK J ndash SOKOL J Nebaacutet se a nekraacutest Praha Portaacutel 2003

Berichte und Gruumlsse unseren Freunden In Via 13 (1968) posledniacute strana obaacutelky

Beschluumlsse der III Vorkonziliaren Panorthodoxen Konferenz (Chambeacutesy 1986) In Una Sancta 42 (1987) s 4-28

BIČ M Před třiceti lety In Slovo a život Sborniacutek studiiacute vydanyacute k sedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem prof ThDr Jana

Merella Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1974 s 13-17

BIRMELEacute A ndash MEYER H (ed) Grundkonsens ndash Grunddissens Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash

Bonifatius 1992

BISKUP GORAZD Z diacutela Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1988

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace In Getsemany 9 (2010) s 230-238

BOHAacuteČ Z Naacutesilneacute přerušeniacute řeckokatolickeacute ciacuterkve na počaacutetku 50 let v Československu In HANUŠ J ndash

STŘIacuteBRNYacute J (ed) Staacutet a ciacuterkev v roce 1950 Brno CDK 2000 s 86-97

BOUŠE B K textoveacute uacutepravě Apostolika a modlitby Paacuteně (V leacutetě 1991) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 75-76

BOUŠE B Paradox křesťanstviacute (1978) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH 2000 s 137-142

BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 16-20

BOUŠE B Věřiacutem v svatou ciacuterkev obecnou In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH 2000 s 23-26

BOUŠE B Z odpovědi na dopis byacutevaleacuteho zpovědniacuteka (O Velikonociacutech 1972) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 21-22

BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost Praha Vyšehrad 2004

BOUYER L Einfuumlhrung in die christiche Spiritualitaumlt Mainz Matthias Gruumlnewald 1965

BOUYER L Orthodox Spirituality and Protestant and Anglican Spirituality Minnesota Winston Press 1969

BRAITO S Konference křesťanskyacutech ciacuterkviacute In Na hlubinu 12 (1937) s 574-575

BRAITO S Myšlenky o ciacuterkvi In Na hlubinu 18 (1943) s 375-378

BRAITO SM Českyacute zaacutepas o ciacuterkev ve středověku Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1946

BRAITO SM Ciacuterkev Studie apologeticko-dogmatickaacute Olomouc Krystal1946

BRAITO S Snahy o spojeniacute ciacuterkviacute v Holandsku In Na hlubinu 21 (1947) s 342-344

BROSSEDER J Oumlkumenische Theologie Geschichte ndash Probleme Muumlnchen Hueber Verlag 1967

BROSSEDER J Koinonia Oumlkumenische Anfragen an die roumlmisch-katholische Ekklesiologie In BROSSEDER J

ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gespraumlchs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 312-334

BROŽ L Od tolerance k dnešku In AA VV Od reformace k ziacutetřku Praha Kalich 1956 s 119-178

BRUNELLI G Ecumenismo spirituale In Il Regno ndash Attualitagrave 4821 (2003) s 727-728

BULGAKOV S Il Paraclito Bologna Dehoniane 1987

BULGAKOV S The Orthodox Church Crestwood St Vladimirrsquos Seminary Press 1988

BULGAKOV S Jaltskyacute a konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek teologa II Olomouc Refugium 2011

BUTTA T Liturgie podle dr Karla Farskeacuteho ndash vznik a vyacutevoj v počaacutetečniacutem obdobiacute In BUGEL W (ed)

Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita

Palackeacuteho 2011 s 93-105

CAMPATELLI M Čteme bibli s ciacuterkevniacutemi otci Jak čiacutest Piacutesmo svateacute s viacuterou Olomouc Refugium 2011

CARDEN JB bdquoPreghiera nel movimento ecumenicoldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 878-881

316

CASAROLI A Odpověď z Vatikaacutenu In Kostnickeacute jiskry 7515 (1990) s 4

CASSIDY EI Jan Hus z pohledu různyacutech dob naacuterodů a konfesiacute In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha

Českaacute křesťanskaacute akademie 1995 s 21-24

CASSIDY EI Oumlkumenismus als pastorale Prioritaumlt Der Oumlkumenismus in der Lehre Papst Johannes Pauls II In

ERNST J ndash LEIMGRUBER S (ed) Surrexit Dominus vere Die Gegenwart des Auferstandenen in seiner

Kirche Festschrift fuumlr Erzbischof Johannes J Degenhardt Paderborn Bonifatius 1996 s 294-301

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute In Protestant VI7 (1995) s 17-18

CERETI G Molte chiese Christiane un unica Chiesa di Cristo Corso di ecumenismo Brescia Queriniana 1992

CREWS RD bdquoMartirioldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento ecumenico Bologna Dehoniane

1994 s 703-706

CINEK F K naacuteboženskeacute otaacutezce v prvniacutech letech našiacute samostatnosti 1918-1925 Olomouc Lidoveacute zaacutevody tiskařskeacute

a nakladatelskeacute 1926

CLIFFORD CE The Groupe des Dombes A Dialog of Convesion New York Peter Lang 2005

CONGAR Y Chreacutetiens deacutesunis Principes drsquoun bdquoœcumeacutenismeldquo catholique Paris Cerf 1937

CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus In Catholica 12 (1958) s 81-

104

CONGAR Y Die Idee von sacramenta maiora In Concilium 41 (1968) s 9-15

CONGAR Y Der Heilige Geist Freiburg im Breisgau Herder 1982

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi Roma Cittagrave nuova 1986

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa Cinisello Balsamo San Paolo 2003

CULLMANN O Einheit durch Vielfalt Grundlegung und Beitrag zur Diskussion uumlber die Moumlglichkeiten uumlber

Verwirklichung Tuumlbingen Mohr 1986

ČAPEK D (ed) Dienende Gemeinde Leben und Werk der protestantischen Kirchen in Tschechoslowakei Praha

Auslands- und Informationsabteilung des Oekumenischen Rates der Kirchen in der Tschechoslowakei 1961

(anglicky Fellowship of Service Life and Work of Protestant Churches in Czechoslovakia Praha Foreign and

Information Department of the Ecumenical Council of Churches in Czechoslovakia 1961)

ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute Brno L Marek 2006

ČESKAacute EVANGELIKAacuteLNIacute ALIANCE Vyznaacuteniacute viacutery a stanovy [on line] [cit 10 12 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwweacz29vyznani_viry_stanovy˃

Českyacute misaacutel Praha Českaacute liturgickaacute komise 1983

Češtiacute evangeliacuteci k Husovi (dopis) In Teologickeacute texty 1 (2000) s 34

Češtiacute evangeliacuteci piacutešiacute UacuteV KSČ In Studie 118-119 (1988) s 382

Členskeacute ciacuterkve ciacuterkev přidruženaacute a pozorovateleacute [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampa=cat6˃

DAVID ZV Nalezeniacute středniacute cesty Liberaacutelniacute vyacutezva utrakvistům Řiacutemu a Lutherovi Praha Filosofia 2012

Dědictviacute otců zachovej naacutem Pane Velehrad Cyrillo-methodějskeacute nakladatelstviacute M Melichaacuterka 1911

DE FIORES S bdquoSpiritualita soudobaacuteldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 913-915

DE LUBAC H Credo Gestalt und Lebendigkeit unseres Glaubensbekenntnis Leipzig St Benno-Verlag s 1977

DE LUBAC H Storia e Spirito Milano Jaca Book 1985

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1995

DE LUBAC H Corpus mysticum Lrsquoeucarestia e la chiesa nel Medioevo Milano Jaca Book 1996

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa Milano Jaca Book 1997

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2010

Desetiletiacute duchovniacute obnovy In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20 stoletiacute s antologiiacute textů Brno

CDK 2005 s 293-297

Diskuse o Husovi Iniciativa polskeacuteho episkopaacutetu In Teologickeacute texty 16 s 30

DLASK J Přestupoveacute hnutiacute dvacaacutetyacutech let Naacuterod a naacuteboženstviacute In Getsemany 10 (2011) s 246-254

DOBEŠ J J L Hromaacutedka ndash hlas praveacuteho nebo falešneacuteho proroka In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v

ciacuterkvi a politice Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute 2008 s 60-71

Dokument českobratrskyacutech evangelickyacutech duchovniacutech In Studie 54 (1977) s 496

Dopis Aleše Wrany In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce

Heršpice EMAN 1995 s 12-13

Dopis Jany Nechutoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 9-11

Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 11-12

Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 8-9

317

DOumlRING H Die Comunio-Ekklesiologie als Grundmodell und Chance der oumlkumenischen Theologie In

SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche

Wuumlrzburg Echter 1988 s 439-469

DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt In KRAumlMER K ndash PAUS A

(ed) Die Weite des Mysteriums Christliche Identitaumlt im Dialog Freiburg im Breisgau Herder 2000 s 591-617

DOumlRING H ndash JEPSEN M ndash SCHEELE P-W Ist die Oumlkumene am Ende Regensburg Pustet 1994

DULLES A Modelli di chiesa Padova Messaggero di sanʼt Antonio 2005

DUS J Nešťastneacute svatořečeniacute a diskuse o českyacutech dějinaacutech In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek

ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 67-174

DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute In Křesťanskaacute revue LXIV7 (1997) s 190-192

Ekumenickaacute charta In Křesťanskaacute revue LXXIV3 (2007) s 28-30

EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Sborniacutek 1999 Praha ERC v ČR 2000 s 36-37

Ekumenickeacute šoky na konci leacuteta Otevřenyacute dopis pražskeacuteho starokatolickeacuteho biskupa Dušana Hejbala In Getsemany

10 (2000) s 3

Ekumenicko-liturgickyacute institut Edmunda Schlinka (programovyacute text) In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s

II

EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky In Teologickeacute texty 9 s 32-35

ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich Paderborn Bonifatius 2007

ERNESTI J Katholische Lutherforschung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der

Oumlkumene Zur Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2008 s 17-34

Evangelische Spiritualitaumlt Uumlberlegungen und Anstoumlszlige zu einer Neuorientierung Vorgelegt von einer

Arbeitsgruppe der Evangelischen Kirche in Deutschland Guumltersloh Mohn 1980

EVANS GR Method in Ecumenical Theology The Lessons So Far Cambridge University Press 1996

EVDOKIMOV P La novitagrave dello spirito Studi di spiritualitagrave Milano Ancora 1979

EVDOKIMOV P LrsquoOrtodossia Bologna Dehoniane 1981

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa Roma Paoline 1983

EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů Velehrad Refugium 2002

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave Magnano Quiqajon 2011

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa Olomouc Refugium 2011

FABER E-M Von der Muumlhe konkreter Schritte Umkehr als Prinzip der Oumlkumene In TATAacuteŽ (ed) Zur Oumlkumene

verpflichtet Fribourg Academic Press 2003 s 51-85

FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme In Teologickaacute reflexe 71

(2001) s 23-29

FALCONER AD ndash LIECHTY J (ed) Reconciling Memories Dublin Columba Press 1998

FARREL B Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2002 In Catholica 57 (2003) s

83-106

FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) Praha Klub reformniacuteho duchovenstva 1920

FARUGGIA EG bdquoSynergieldquo In TENTYacuteŽ (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc

Refugium 2010 s 870

FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK Praha 1974

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute

Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSR 1976 s 135-165 FILIPI P The Basis and Character of Czech Ecumenism In AA VV Czech Ecumenical Fellowship Praha

Central Church Publishing House 1981 s 111-132

FILIPI P Oumlkumenisches Bemuumlhen in der Tschechoslowakei In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der

Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s

73-77

FILIPI P Ekumenismus a českyacute jazyk In Teologickaacute reflexe 51 (1995) s 5-6

FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty

Univerzity Karlovy 1993ndash1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 43-49

FILIPI P Křesťanstvo Historie statistika charakteristika křesťanskyacutech ciacuterkviacute Brno CDK 1996

FILIPI P Po sedmašedesaacuteti letech Na okraj encykliky Ut unum sint In Teologickaacute reflexe 21 (1996) s 5-7

FILIPI P Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie a

ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK 1997 s 59-66

FILIPI P O ospravedlněniacute ekumenicky In Teologickaacute reflexe 42 (1998) s 147-158

FILIPI P Co zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve In PFANN M (ed) Teacutema Ciacuterkev Heršpice EMAN 1999 s

23-37

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie Brno CDK 2000

318

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu In Teologickaacute

reflexe 71 (2001) s 5-15

FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium

2001 s 53-63

FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii In Teologickeacute studie 1 (2002) s 60-65

FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 230-236

FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro

kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN 2008 s

7-17

FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi In Getsemany 6 (2008) s 138-140

FILIPI P (ed) Malaacute encyklopedie evangelickyacutech ciacuterkviacute Praha Libri 2008

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich

2008

FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu In Teologickaacute reflexe 151 (2009) s 52-

57

FILIPI P Hledaacuteniacute liturgickeacute tvaacuteře Ciacuterkve českobratrskeacute evangelickeacute v 1 polovině 20 stoletiacute In BUGEL W (ed)

Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita

Palackeacuteho 2011 s 85-91

FILIPI P Pozvaacuteniacute k oslavě Evangelickaacute liturgika Praha Kalich 2011

FILIPI P ndash HANUŠ J Jednota v rozmanitosti In Teologickyacute sborniacutek 3 (1996) s 69-71

FLAJŠHANS J M Jan Hus Praha F Šimaacuteček 1915

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy Velehrad Refugium 2003

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione Cinisello Balsamo

San Paolo 1995

FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy In Via 31 (1970) s 2-4

FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2006

FRYacuteDL D Reformniacute naacuteboženskeacute hnutiacute v počaacutetku československeacute republiky Snaha o reformu katolicismu

v Čechaacutech a na Moravě Brno L Marek 2001

FRYacuteDL D Zrod Ciacuterkve československeacute (husitskeacute) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek

Praha Blahoslav 2010 s 17-29

FUCHS A Sjednoceniacute ciacuterkviacute Unionismus Praha Československaacute akciovaacute tiskaacuterna 1924

GANZER K bdquoKonfessionalisierungldquo In KASPER W et alii (ed) Lexikon fuumlr Theologie und Kirche 6 Freiburg

im Breisgau Herder 1997 sl 236-237

GARRAPUCHO F Alcuni tratti della spiritualitagrave ecumenica come cammino verso la santitagrave In VETRALI T (ed)

La santitagrave terreno di unitagrave (Quaderni di Studi Ecumenici 18) Venezia Istituto di Studi Ecumenici S Bernardino

2008 s 199-229

GIRAUDO C bdquoIn unum corpusldquo Trattato mistagogico sullrsquoeucaristia Cinisello Balsamo San Paolo 2001

GŁOMBIK C Pokoncilniacute hlas polskeacuteho teologa v Husově věci In Theologickaacute revue 666 (1995) s 91-92

GORDON JM Evangelical Spirituality From the Wesleys to John Stott London SPCK 1991

GOacuteRKA L Trvaleacute hodnoty velehradskeacute tradice Ke steacutemu vyacuteročiacute založeniacute velehradskyacutech kongresů (1907ndash2007) In

AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 42-57

GOVORUN S Teologickeacute spory o platnosti křtu v latinskeacutem ritu v 18 stoletiacute In AA VV Foacuterum pastoraacutelniacutech

teologů VIII Křest a iniciace Olomouc Refugium 2011 s 227-254

GRESHAKE G bdquoSpiritualitaumltldquo In RUH K et alii (ed) Handwoumlrterbuch religioumlser Gegenwartsfragen Freiburg

im Breigau Herder 1986 s 443-448

GRESHAKE G Trinitarische Ekklesiologie als Chance fuumlr die Oumlkumene In Catholica 64 (2010) s 123-138

GRUCHY JW DE Recovering ecumenical vision and commitment in postecumenical era In Journal of Theology

for Southern Africa 102 (November 1998) s 1-13

HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed)

RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s 26-33

HALAMA J Večeře Paacuteně v Jednotě bratskeacute a jednota ciacuterkve In Getsemany 10 (2001) s 215-218

HALAMA J Otaacutezka svatyacutech v českeacute reformaci Brno L Marek 2002

HALBWACHS M Kolektivniacute paměť Praha Sociologickeacute nakladatelstviacute 2009

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

Brno CDK 2004

HALIacuteK T Nejen o Husa In TENTYacuteŽ O přiacutetomnou ciacuterkev a společnost Praha Křesťanskaacute akademie 1992 s 54-

62

319

HALIacuteK T Hus a českyacute katolicismus In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek

z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie

1995 s 311-312

HALIacuteK T Postmoderna a katolickaacute identita In Teologickeacute texty 1 (1996) s 19-21

HALIacuteK T Předmluva In KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001 s 11-16

HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2008) s 33-38

HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti In Perspektivy 21 (2009)

s I

HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na Katedře

spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci Olomouc 2004

HANF K Lze katolictviacute spojiti s husitstviacutem Praha Hanf 1936

HANSON B A Graceful Life Lutheran Spirituality for Today Minneapolis Augsburg Fortress 2000

HANUŠ J Chytne ekumena druhyacute dech Poznaacutemky liberaacutelniacuteho katoliacuteka In Getsemany 9 (1998) s 182-184

HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu In

Getsemany 7-8 (2000) s 162-168

HANUŠ J Teologickeacute aspekty dějin ciacuterkve v době nejnovějšiacute In Getsemany 1 (2001) s 4

HANUŠ J Uacutevodem In TENTYacuteŽ (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno

CDK 2003 s 5-6

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute Brno CDK 2005

HASENHUumlTTL G Ekumena ndash ekumenickaacute pohostinnost In Getsemany 4 (2005) s 79-83

HAUDEL M Die Einheit der Kirchen als Koinonia (Gemeinschaft) Chancen und Probleme des juumlngsten

oumlkumenischen Einheitskonzept In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 482-501

HAVEL V Dopis Gustaacutevu Husaacutekovi In TENTYacuteŽ O lidskou identitu Uacutevahy fejetony protesty polemiky

prohlaacutešeniacute a rozhovory z let 1969 ndash 1979 Praha Rozmluvy 1990 s 19-49

HAVELKA M Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895

ndash 1938 Praha Torst 1995 s 7-43

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst 1995

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst

2006

HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Praha Nakladatelstviacute Lidoveacute noviny

2001

HAVRAacuteNEK A Komenskeacuteho ekumenickyacute balvan In AA VV Sedm statiacute o Komenskeacutem Praha KEBF 1971 s

79-87

HEIDLER A Hus a Bratřiacute soluňštiacute In Katoliacutek IX13 (1946) s 1

HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny In Studie 29 (1972) s 620-626

HEIDLER A Modlitba a ekumenismus In Studie 55 (1978) s 16-22

HEJDAacuteNEK L Perspektivy ekumenickeacute praacutece u naacutes In Křesťanskaacute revue XXXII2 (1965) s 12-15

HEJDAacuteNEK L Smysl a miacutesto křesťanstviacute v dnešniacute společnosti Dopis č 10 In PREČAN V (ed) Křesťaneacute a

Charta 77 Vyacuteběr dokumentů a textů Muumlnchen OPUS BONUM 1980 s 233-238

HEJDAacuteNEK L Vzpomiacutenky na Jirchaacuteře In Křesťanskaacute revue LXXV5 (2008) s 32-37

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae In Universum XIX1 (2009) s 14-19

HELL S Amt und Eucharistie unter besonderer Beruumlcksichtigung des Dialogs zwischen roumlmisch-katholischer und

evangelisch-lutherischer Kirche In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische

Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 165-200

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil In Teologickeacute texty 6 (1995) s 201

HELLER J Stiacuten třicetileteacute vaacutelky In Křesťanskaacute revue LXII7 (1995) s 191-193

HELLER J bdquoCiacuterkev je tu předem k tomu aby dřiacutev nebo později nebylaldquo Diskuse nad textem B Bouše In

Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 6

HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die Einheit

der Christen In VORSTER H (ed) Oumlkumene lohnt sich Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 68 Frankfurt am

Main Lembeck 1998 s 312-320

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der Oumlkumene

In Oumlkumenischer Rundschau 51 (2002) s 55-65

HEMPELMANN R Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung In GEMEINHARDT AF (ed) Die

Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

2005 s 7-25

HILBERATH BJ ndash MOLTMANN J Oumlkumene wohin Bischoumlfe und Theologen entwickeln Perspektiven

Tuumlbingen ndash Basel Francke 2000

HILBERATH BJ Oumlkumenische Bewegung im Ruumlckwaumlrtsgang Versuch einer differenzierten Bestandsaufnahme

In Anzeiger fuumlr die Seelsorge 2 (2001) s 5-9

320

HILBERATH BJ Oumlkumene des Lebens als kommunikative Theologie ndash Erste Vorblicke auf ein Programm In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 17-32

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion Paderborn Bonifatius 2001

HOFFMANN B A kdo vaacutes zabijehellip Život a utrpeniacute kněžstva v koncentračniacutech taacuteborech Přerov Společenskeacute

podniky 1946

HOLEČEK F Die Arbeit und die Erfolge der Jan Hus-Komission In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed)

Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia 2001 s 167-173

HOLETON D Uacutecta k Janu Husovi v životě ciacuterkviacute In Theologickaacute revue 712 (2000) s 25-32

HOLLENWEGER WJ Pfingsbewegung und Oumlkumene In DAHLING-SNADER CH ndash FUNKSCHMIDT KM

ndash MIELKE V (ed) Pfingstkirchen und Oumlkumene in Bewegung Beiheft zur Oumlkumenischer Rundschau 71

Frankfurt am Main Lembeck 2001 s 16-34

HOumlSCHELE S Das Global Christian Forum Forum als Paradigma fuumlr die Zukunft der Oumlkumene In LAKKIS S ndash

HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und Suche nach

Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am Main Lembeck 2008 s 117-133

HOWELL R (ed) Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi Evangelical Fellowship of

India 2007

HRADILEK P Cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute

Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 137-206

HRDLIČKA J Hus v českeacutem katolickeacutem modernismu In Theologickaacute revue 622 (1991) s 24-25

HRDLIČKA J Chaacutepaacuteniacute myšlenky unionismu u radikaacutelně modernistickyacutech zakladatelů CČSH Karla Farskeacuteho a

Františka Kovaacuteře In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium

2007 s 72-85

HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny Praha ČAV 1912

HREJSA F František Palackyacute po straacutence naacuteboženskeacute In AA VV Reformačniacute sborniacutek Praacutece z dějin

československeacuteho života naacuteboženskeacuteho II Praha Blahoslavova společnost 1928 s 25-79

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Praha Bursiacutek a Kohout 1925

HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In Křesťanskaacute revue II2 (1928) s 219-222

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech Praha Laichter

1931

HROMAacuteDKA JL The Heritage of the Bohemian Reformation In AA VV At the Cross Roads of Europe Prague

PEN Club 1938 s 103-131

HROMAacuteDKA JL Ciacuterkev v Jednotě bratřiacute Jednota Bratřiacute naacuteboženstviacutem českyacutem In TENTYacuteŽ Theologie a ciacuterkev

Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 154-160

HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In TENTYacuteŽ Theologie a ciacuterkev Praha Husova

československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 217-231

HROMAacuteDKA JL Naše konfese In AA VV Zaacuteklady učeniacute křesťanskeacuteho Praha KEBF 1951 s 225ndash297

HROMAacuteDKA JL Smysl bratrskeacute reformace Praha Kalich 1954

HROMAacuteDKA JL Komenskeacuteho snahy ekumenickeacute In Acta Comeniana XIX (1960) s 138-142

HROMAacuteDKA JL Na prahu dialogu In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem JL

Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 71-114

HROMAacuteDKA JL I všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute (1961) In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem

narozeninaacutem JL Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 57-59

HROMAacuteDKA JL Proč žiji In TENTYacuteŽ Pravda a život Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 75-

121

HROMAacuteDKA JL Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil In FILIPI P (ed) Do nejhlubšiacutech hlubin Život setkaacutevaacuteniacute teologie

Praha Kalich 1990 s 243-262

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile Freiburg im Breisgau Herder 2007

HUBER W Was bedeutet Oumlkumene der Profile In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 339-410

HUumlBNER M Spor o smysl českyacutech dějin In Souvislosti 6 (1992) s 26-35

Husineckaacute vyacutezva [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpveritasevangnetczhtmlhusinczhtm˃

HUumlTTENBUumlGEL J Oumlkumenische Spiritualitaumlt In Una sanctam 31 (1976) s 127-130

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt In Catholica 35 (1981) s 211-222

CHOMJAKOV AS Jedna ciacuterkev Olomouc Refugium 2006

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute Olomouc Refugium 2003

321

JAEGER L Das Konzilsdekret bdquoUumlber den Oumlkumenismusldquo Sein Werden sein Inhalt und seine Bedeutung

Paderborn Bonifacius 1965

JAJTNER P Vyacuteznam naacutevštěvy Benedikta XVI (nejen) pro ekumenismus In Dialog Evropa XXI 1-2 (2010) s 54-

57

JANDOUREK J ndash HALIacuteK T Ptal jsem se cest Praha Portaacutel 1997

JEPSEN M (ed) Evangelische Spiritualitaumlt heute Mehr als ein Gefuumlhl Kreuz Stuttgart 2004

JINDRA M Straacutežci lidskosti Dvanaacutect přiacuteběhů přiacuteslušniacuteků CČS(H) vězněnyacutech po uacutenoru 1948 Praha Naacuteboženskaacute

obec CČSH na Stareacutem Městě 2007

JONES SR The Global Christian Forum Renewing Our Global Ecumenical Method In HOWELL R (ed)

Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi Evangelical Fellowship of India 2007 s 140-

181

JUST J Komise pro studium rekatolizace českyacutech zemiacute v 16-18 stoletiacute při Českeacute biskupskeacute konferenci a

Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute v ČR In Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 238-239

jv Poznaacutemka k člaacutenku o intercommuniu In Getsemany 6 (1995) s 4

KAES D Joseph Ratzingers Beitrag zum Oumlkumenischen Dialog ndash Eine Skizze In RISSE G (ed) Zeit-Geschichte

und Begegnungen Festschrift fuumlr Bernhard Neumann zur Vollendung des 70 Lebensjahres Paderborn Bonifatius

1998 s 79-91

Kairos 98 Dokument č 1 Jednota a dialog uacutekol i dar In Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 82-85

KALOUSEK J O potřebě prohloubit vědomosti o Husovi a jeho době Praha Hlas naacuteroda 1902

KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa In Studie 120

(1988) s 443-462

KAŇAacuteK M Ciacuterkevniacute děleniacute a sjednocovaacuteniacute In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř

ciacuterkviacute Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1976 s 8-17

KAŇAacuteK B Několik poznaacutemek ke kategorii svobody svědomiacute In Theologickaacute revue 662 (1995) s 27-29

KAŇAacuteK B Budovaacuteniacute ciacuterkve (1924ndash1939) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek Praha

Blahoslav 2010 s 43-56

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung In AA VV Trennung

uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 106-137

KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology In FRANZ A ndash BAUM W (ed) Theologie

im Osten Europas seit 1989 Entwicklungen und Perspektiven Berlin LIT Verlag 2009 s 67-74

KARCZUBOVAacute L bdquoEkumenickaacute teacutemata v současneacute českeacute teologiildquo In FARRUGIA EG (ed) Encyklopedickyacute

slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 294-300

Kardinal Schoumlnborn zum Thema Eucharistische Gastfreundschaft [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwstmarien-ahrensburgdeGlaubenssplittereuchar_gastfreundschfthtm˃ [cit 2012-08-28]

KARFIacuteKOVAacute L Zemřel Bonaventura Bouše In Teologickyacute sborniacutek 2 (2002) s 3-6

KASPER W Der Gott Jesu Christi Leipzig St Benno-Verlag 1985

KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem In PANNEBERG W (ed)

Lehrverurteilungen ndash kirchentrennend III Materialien zur Lehre von den Sakramenten und vom kirchlichen Amt

Freiburg im Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1990 s 329-349

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe In RAFFELT A (ed) Weg und Weite

Festschrift fuumlr Karl Lehmann Freiburg in Breisgau Herder 2001 s 581-599

KASPER W Ein Herr ein Glaube eine Taufe In PULSFORT E ndash HANUSCH R (ed) Von der gemeinsamen

Erklaumlrung zum gemenisamen Herrenmahl Perspektiven der Oumlkumene im 21 Jahrhundert Regensburg Pustet

2002 s 217-238

KASPERW Spiritualitagrave ed ecumenismo In Nicolaus 29 (2002) s 187-203 KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung In BOLZENIUS T (ed) Ihr sollt ein

Segen sein Dokumentation Oumlkumenischer Kirchentag 2003 28 Maindash1 Juni 2003 in Berlin Guumltersloh ndash Kevelaer

Guumltersloher Verlagshaus ndash Butzon amp Bercker 2004 s 428-442

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche Freiburg im Breisgau Herder 2004

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene Freiburg im Breisgau Herder 2004

KASPER W Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione Roma Cittagrave Nuova 2006

KASPER W lsquoCredo Unam Sanctam Ecclesiamʼ - The Relationship Between the Catholic and Protestant Principles

in Fundamental Ecclesiology In MURRAY PD (ed) Receptive Ecumenism and the Call to zhe Catholic Learning

Exploring a Way for Contemporary Ecumenism Oxford Univesity Press 2008 s 78-88

KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie Freiburg im Breisgau Herder 2008 s 281-305

KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2008

KASPER W Harvesting the Fruits Basic Aspects of Christian Faith in Ecumenical Dialog London ndash New York

Continuum 2009

322

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung Freiburg im Breisgau Herder 2011

KASPER W Eine missionarische Kirche ist oumlkumenisch In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur

Einheit der Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 621-634

KASPER W Maria und die Einheit der Kirche In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur Einheit der

Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 635-645

KASPER W Geistliches Wort in der Luumlbecker Lutherkirche am 24 Juni 2011 [on line] [citovaacuteno 21 06 2013]

Dostupneacute na internetu ˂ httpwwwluebeckermaertyrerdedestimmenansprachenkardinal-kasper-

lutherkirchehtml˃

KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwusminazionaleit2006_10kasperhtm˃ [cit 05062013]

KAŠPAR K Hus a jeho ovoce Hradec Kraacuteloveacute Adalbertinum 1926

KAVKA J (ed) Ciacuterkve a naacuteboženskeacute společnosti v ČSSR Praha Sekretariaacutet pro věci ciacuterkevniacute ministerstva

kultury ČSR 1976

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie Dettelbach Roumlll 2009

KEJŘ J Husův proces Praha Vyšehrad 2000

KEŘKOVSKYacute P Biskup Vojtěch In Protestant VIII5 (1997) s 13

KEŘKOVSKYacute P Uacutevahy nad současnou evangelickou zbožnostiacute In AA VV Zbožnost Heršpice EMAN 2000 s

56-68

KNOCHE H Schoumlpfungsethik Oumlkumenische Grundlagen der Schoumlpfungstheologie und Ethik Muumlnchen Behrendt

Meta 1989

KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 904-912

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens Augsburg Sankt Ulrich 2007

KOCH K Gelaumlhmte Oumlkumene Was jetzt noch zu tun ist Freiburg im Breisgau Herder 1991

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt In Catholica 58 (2004) s 3-21

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven Augsburg Sankt Ulrich 2006

KOCH K Oumlkumene in Bewegung s 6 [on line] [cit 212013] Dostupneacute na ˂httpwwwheilig-rock-

wallfahrtdeoekumeneoekumenisches-forumnahtlos-zerrissenhtml˃

KOLAacuteŘ P Jan Hus - historickaacute postava a symbol In Studie 124-125 (1989) s 337-340

KOMAacuteRKOVAacute B Českaacute otaacutezka v průběhu stoletiacute (tři poznaacutemky) In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech

dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 s 482-508

Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova Sl Českaacute provincie Tovaryšstva Ježiacutešova 1999

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa Praha Portaacutel 1998 s 92

KONZAL J Ciacuterkev ndash jednota v mnohosti In Getsemany 6 (2000) s 158-160

KONZAL J Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed)

Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 105-118

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 226-228

KONZAL J Mein Traum von einer erneuerten Kirche In KOLLER E ndash KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die

verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Komunismus Luzern

Edition Exodus 2011 s 189-203

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell Goumlttingen Vandenhoeck amp

Ruprecht 2005

KOŘALKA J František Palackyacute und sein fruumlher Beitrag zum modernen Oumlkumenismus In KUČERA Z ndash

KOŘALKA J ndash LAacuteŠEK JB (ed) Živyacute odkaz modernismu Sborniacutek přiacutespěvků z mezinaacuterodniacute konference

pořaacutedaneacute Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražskeacutem Karolinu dne 29 listopadu 2002 Brno L

Marek 2003 s 27-35

KOSLOWSKI J Pfingstkirchen charismatische Bewegung und Oumlkumene In GEMEINHARDT AF (ed) Die

Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

2005 s 26-44

KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001

KOZLIacuteK P Otaacutezka interkomunia mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi křesťany In Getsemany 6 (1995) s 3-4

KRECH H ndash HAHN U (ed) Lutherische Spiritualitaumlt ndash lebendiger Glaube im Alltag Hannover 2005

KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech Historickaacute společnost pro

aktualizaci odkazu českeacute reformace Veritas 2010 [on line] [citovaacuteno 25 11 2011] Dostupneacute na internetu

lthttpveritasevangnetczdownloadkruhpdfgt

KRUPICA MM Naleacutezaacuteniacute liturgickeacuteho vyacuterazu českeacuteho pravoslaviacute In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute

pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 135-145

KRYŠTOF Předmluva In VELIMIROVIČ N Svatyacute Jan Hus Sl Pravoslavnaacute akademie 2003 s 7-9

Křesťanskeacute ciacuterkve v Československu Autoportreacutety ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSFR 1992

323

KUBALIacuteK J Ekumenickaacute teologie Aby všichni jedno byli Litoměřice CMBF sd

KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti Praha Bohuslav

Rupp 1946

KUBALIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute sněm a ekumenismus In Duchovniacute pastyacuteř 148 (1964) s 145-147

KUBALIacuteK J Křesťanskyacute ekumenism In Duchovniacute pastyacuteř 146 (1964) s 102-104

KUČERA Z Ke kořenům teologie ciacuterkve radikaacutelniacuteho modernismu Brno L Marek 2002

KULKE D bdquoEin Vorlaumlufer und ein Beispielldquo Paul Couturier als Vordenker und Wegbereiter der Oumlkumene In

Catholica 67 (2013) s 19-39

KYBAL V Matěj z Janova jeho život spisy a učeniacute Praha Jubilejniacute fond Kraacutelovskeacute českeacute společnosti nauk

1905

KYBAL V M Matěj z Janova a M Jakoubek ze Střiacutebra Srovnaacutevaciacute kapitola o Antikristu In Českyacute časopis

historickyacute 11 (1905) s 22-38

KYBAL V Učeniacute M Jana Husi 1-3 Praha Laichter 1923ndash1931

(la) Krůčky k jednotě In Katolickyacute tyacutedeniacutek VI22 (1995) s 2

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave Casale Monferrato Piemme 2002

LAGSFELD P Oumlkumenische Theologie als Theorie oumlkumenischer Prozesse ndash Die Kolussionstheorie In TENTYacuteŽ

(ed) Oumlkumenische Theologie Ein Arbeitsbuch Stuttgart Kohlhammer 1980 s 36-68

LAND SJ Pentecostal Spirituality A Passion for the Kingdom New York Continuum International Publishing

Group 1993

LANDI PZ Unitagrave in atto Fondamenti ecclesiologici dell ecumenismo spirituale Estratto della Tesi di Dottorato

in Teologia Dogmatica Lugano Facoltagrave di Teologia Dogmatica 2007-2008

LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho

22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie 1995

LAacuteŠEK JB ndash SKALICKYacute K (ed) Mistr Matěj z Janova ve sveacute a v našiacute době Sborniacutek z vědeckeacuteho sympozia

konaneacuteho na Teologickeacute fakultě Jihočeskeacute univerzity 29-30 listopadu 2000 Brno L Marek 2002

LAacuteŠEK JB ndash TONZAROVAacute H (ed) I oni jsou otcoveacute našihellip Cyrilometodějskyacute sborniacutek Dokumentace z maleacuteho

sympozia pořaacutedaneacuteho Ciacuterkviacute československou husitskou a Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy u

přiacuteležitosti 1140 vyacuteročiacute přiacutechodu Cyrila a Metoděje dne 25 zaacuteřiacute 2003 na HTF UK Brno L Marek 2005

LATOURETTE KS Apporti ecumenici del movimento missionario e l᾿International Missionary Council In

ROUSE R ndash NEILL SC Storia del movimento ecumenico dal 1517 al 1948 II Bologna Mulino 1973 s 271-

374

LEHMANN K ndash PANNENBERG W Einfuumlhrung der Herausgegeber In TITIacuteŽ (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 9-17

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion um

Eucharistie- und Kirchengemeinschaft In SOumlDING T (ed) Eucharistie Positionen katholischer Theologie

Regensburg Pustet 2002 s 141-177

LEHMANN K Was beudeutet bdquoOumlkumene der Profileldquo In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 411-421

LENZ A Učeniacute mistra Jana Husi na zaacutekladě latinskyacutech i českyacutech spisův jeho jakož i odsouzeniacute Husovo na sněmu

kostnickeacutem Praha Rohliacuteček a Sievers 1875

LENZ A Učeniacute Petra Chelčickeacuteho o eucharistii na zaacutekladě spisů jeho a učeniacute katolickeacute ciacuterkve Praha V Kotrba

1884

LENZ A Petra Chelčickeacuteho učeniacute o sedmeře svaacutetosti a poměr učeniacute tohoto k Janu Viklifovi Praha V Kotrba

1889

LENZ A Petra Chelčickeacuteho učeniacute o očistci Praha V Kotrba 1895

LENZ A Vzaacutejemnyacute poměr učeniacute Petra Chelčickeacuteho staršiacute Jednoty českyacutech bratřiacute a Taacuteborů k nauce valdenskyacutech

Jana Husi a Jana Viklifa Praha V Kotrba 1895

LENZ A Naacutestin učeniacute Jana Amosa komenskeacuteho a učeniacute Petra Chelčickeacuteho Praha V Kotrba 1995

LENZ A Několik dodatků k učeniacute Mistra Jana Husi Praha vl naacutekladem 1899

LENZ A M Jan Hus Životopisnyacute naacutestin Praha Tiskovaacute liga 1907

LEWEK A bdquoNowa ewangelizacjaldquo In KAMIŃSKI R (ed) Lexykon teologii pastroralnej Lublin Towarzystwo

Naukowe KUL 2009 s 575-579

LIES L Eucharistie in oumlkumenischer Verantwortung Graz Styria 1996

LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis fuumlr

die Wahrheit In Catholica 64 (2010) s 57-66 LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der Universitaumlt In

LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und

Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am Main Lembeck 2008 s 19-24

324

LOCHMAN JM Der Mensch im Ganzen der Schoumlpfung Zur oumlkumenischen und oumlkologischen Aktualitaumlt von JA

Comenius In Communio viatorum 35 (1992) s 59ndash67

LOCHMAN JM Husovo pojetiacute pravdy In Teologickeacute texty 2 (1993) s 47-49

LOCHMAN JM K chaacutepaacuteniacute pravdy u Husa In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi

Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute

akademie 1995 s 175-178

LOCHMAN JM Zeal for Thruth and Tolerance The ecumenical challenge of the Czech Reformation Edinburgh

Scottish Academic Press 1996

LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu In Křesťanskaacute revue LXVI8 (1999) s 214-217

MAASSEN T Das Oumlkumeneverstaumlndnis Joseph Ratzingers Goumlttingen V amp R Unipress 2011

MACEK O (ed) Zpytovaacuteniacute Studie a eseje o evangelickeacute identitě Středokluky Zdeněk Susa 2007

MACEK O Praxis pietatis haereticorum In TENTYacuteŽ (ed) Po vzoru Berojskyacutech Život a viacutera českyacutech a

moravskyacutech evangeliacuteků v předtolerančniacute a tolerančniacute době Praha Kalich 2008 s 160-284

MAacuteDR O Hus a češtiacute katoliacuteci v průběhu 20 stoletiacute In Teologickeacute texty 3 (1997) s 84-86

MACHOVEC M Bude katolickaacute ciacuterkev rehabilitovat Jana Husa Praha Nakladatelstviacute politickeacute literatury 1963

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000

MALYacute V Einig im Ringen um Freiheit und Menschenrechte Die Kirche und die Charta 77 In KOLLER E ndash

KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen

Vatikan und Komunismus Luzern Edition Exodus 2011 s 135-147

MALYacute V Současnaacute pastoračniacute situace ndash vyacutezva pro ekumenismus In AA VV Acta VIII conventus velehradensis

anno 2007 K hlubšiacute solidaritě mezi křesťany v Evropě Olomouc Refugium 2011 s 208-211

Manifest ekumenickeacuteho shromaacutežděniacute 2 2 1948 In Neděle 197 (152 1948) s 1

MANDL A Jednota křesťanstva In Katoliacutek IX2 (1946) s 1-2

MANDL A Smiacuteřeniacute In Via 25 (1969) s 65

MANDL A Cesty k jednotě In Via 21 (1969) s 1

MANDL A Obnova jednoty křesťanstviacute aneb zamyacutešleniacute nad ekumenismem In POHŮNKOVAacute D ndash VAŠKO V

(ed) Cyrilometodějskyacute kalendaacuteř 1970 Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 36-37

MANDL A Českeacute křesťanstviacute In Studie 44 (1975) s 142-145

MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924

Olomouc ndash Rosice Gloria 2000

MAREK P ndash BUREHA V Pravoslavniacute v Československu v letech 1918ndash1953 Přiacutespěvek k dějinaacutem Pravoslavneacute

ciacuterkve v českyacutech zemiacutech na Slovensku a na Podkarpatskeacute Rusi Brno CDK 2008

MASARYK TG Českaacute otaacutezka Snahy a tužby naacuterodniacuteho obrozeniacute In Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize Jan Hus

Spisy TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 9-169

MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace In Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize Jan Hus Spisy

TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 311-372

MAZIKU AM The Contribution of the Pontificate of John Paul II on Ecumenism and Christian Unity Roma

Pontificia Universitagrave Urbaniana 2003

MEČKOVSKYacute R Katolickaacute ciacuterkev a moderniacute baacutedaacuteniacute o Janu Husovi In Sacra aneb Rukověť religionisty 1III

(2005) s 25-44

MEDEK I Křesťaneacute a exkomunisteacute nejen v Chartě 77 In Studie 62 (1979) s 147-149

MELMUKOVAacute E Potomci českeacute reformace a ciacuterkev řiacutemskokatolickaacute In Teologickeacute texty 2 (1993) s 61-62

MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ ndash VISCHER L (ed) Dokumente wachsender

Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1-3

Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius Lembeck 1983 1992 2004

MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 1996

MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie I Frankfurt am Main ndash Paderborn

Lembeck ndash Bonifatius 1998

MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III Frankfurt am Main ndash Paderborn

Lembeck ndash Bonifatius 2009

MOLNAacuteR A Bratr Lukaacuteš Bohoslovec Jednoty Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta

bohosloveckaacute 1948

MEYER H ndash URBAN HJ ndash VISCHER L Einleitung In MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ ndash

VISCHER L (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1 1931-1982 Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius

Lembeck 1991 s 11-20

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000

MICHALON P The abbeacute Couturier and his continuing influence In One in Christ 1 (1965) s 6-18

325

MICHELIN E Œcumeacutenisme spirituel In Uniteacute des chreacutetiens 4 (1995) s 4-8

MLYNAacuteŘ Z Exkomunisteacute a křesťaneacute v Chartě 77 In Studie 59 (1978) s 414-427

MOEHLER JA Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensaumltze der Katholiken und Protestanten nach

ihren oumlffentlichen Bekenntnisschriften Mainz Kupferberger 1832

MOLNAacuteR A Přiacutespěvek k dějinaacutem ekumenickeacuteho působeniacute Jednoty bratrskeacute In Theologickaacute přiacuteloha Křesťanskeacute

revue XXIV (1957) s 24-30

MOLNAacuteR A Der oumlkumenische Gedanke im tschechischen Protestantismus In Communio viatorum 7 (1964) s 7-

15

MOLNAacuteR A Českaacute reformace In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute

Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 57-98

MOLNAacuteR A Caractere oecumeacutenique de la Reacuteforme hussite In Communio viatorum 20 (1977) s 201-208

MOLNAacuteR A Bratr Prokop z Jindřichova Hradce proti naacutesiliacute In Kostnickeacute jiskry 6627 (1981) s 2

MOLNAacuteR A Na rozhraniacute věků Cesty reformace Praha Kalich 2007

MOLNAacuteR D Po papežově naacutevštěvě v Čechaacutech In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 4

MOLTMANN J Kirche in der Kraft des Geistes Ein Beitrag zur messianischen Ekklesiologie Muumlnchen Kaiser

1975

MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince In Protestant VII2 (1996) s 10-13

MOREacuteE PCA The Making of the Czech Ecumenical Bible Translation (1961-1979) Shaping a new ecumenical

community in times of communist oppression In DE ROEST H ndash WISCHMEYER W (ed) Heiliger Text Die

identitaumltsbildende Funktion klassischer Texte innerhalb einer Gemeinschaft Groningen Rijksuniversiteit 2007 s

144-158

MOREacuteE PCA bdquoČeskaacute viacutera neniacute řiacutemskaacute nyacutebrž husitskaacute českobratrskaacuteldquo Českyacute nacionalismus a jeho evangelickaacute

podoba In HALAMA J (ed) Teologie a dějin Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (20091) s 111-

123

MOREacuteE PCA bdquoNaše oddanost socialistickeacute společnosti jest bez vyacutepovědildquo Snahy Josefa L Hromaacutedky o soulad

mezi ciacuterkviacute a režimem In HLAVAacuteČ P ndash MOREacuteE PCA (ed) Cesta ciacuterkve III Praha Českobratrskaacute ciacuterkev

evangelickaacute 2011 s 34-49

mtz Papež otevřenyacute ekumenismu In Perspektivy 20 (2009) s III

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des heiligen

Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen Muumlnchen ndash Paderborn ndash Wien Schoumlning

1986

MUumlLLER GL Doch kein Konsens in der Rechtfertigungslehre Zur Diskussion uumlber bdquoDie Gemeinsame

Erklaumlrungldquo In Catholica 52 (1998) s 81-94

Naacutevštěva Rogera Schutze v Praze In Studie 76-77 (1981) s 453

NĚMEC D ndash ŠTAMPACH O Českyacute ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute

teologie Olomouc Velehrad 1993 s 223-226

NEŠPOR ZR Přiacuteliš slaacutebi ve viacuteře Českaacute nereligiozita v evropskeacutem kontextu Praha Kalich 2010

NEŠPOR ZR Skryteacute semeno nevzkliacutečilo aneb polemika s radikaacutelniacutemi tezemi o kontinuitě českeacute reformace In

Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 239-252

NEŠPOR ZR Maleacute svobodneacute protestantskeacute ciacuterkve In NEŠPOR Z (a kol) Naacuteboženstviacute v 19 stoletiacute

Nejciacuterkevnějšiacute stoletiacute nebo obdobiacute zrodu českeacuteho ateismu Praha Scriptorium 2010 s 212-236

NEUBAUER Z Kalich versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu In Souvislosti 4 (1990) s 36-

41

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene In Geist und Leben 76 (2003) s 182-196

NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene Ehe Lehre ndash Probleme ndash

Chancen Duumlsseldorf Patmos 1989

NEUNER P Ein Glaube ndash eine Taufe Katholische Perspektiven In Una sancta 48 (1993) s 25-34

NEUNER P Šance a perspektivy eucharistickeacuteho společenstviacute In Getsemany 4 (2003) s 82-88

NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher In BROSSEDER J ndash

WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 11-32

NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche Uumlber die ekklesiologische Qualitaumlt der

konfessionsverbindenden Ehe [On line] Dostupneacute na internetu ˂httpwwwnetzwerk-oekumenedenode66˃ [cit

16052013])

NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena In Teologickeacute texty 3 (2011)

s 146-148

NOBLE I Paměť jako břemeno a paměť jako dar teologickyacute pohled na přiacutestup k minulosti v postkomunistickyacutech

zemiacutech In HALAMA J (ed) Teologie a dějiny Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (2009) Jihlava

Mlyacuten 2009 s 142-149

326

NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt In TENTYacuteŽ Oumlkumenisches Engagement und theologisches Erkennen Frankfurt am

Main Lang 1998 s 55-71

NOVAacuteK J Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 185-191

NOVOTNYacute V M Jan Hus Život a učeniacute 1 2 Praha Laichter 1919ndash1921

NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20 stoletiacute

Praha Karolinum 2007

NOVOTNYacute V Běda ciacuterkvi Bonaventura Bouše bojujiacuteciacute Praha Karolinum 2012

NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie Darmstadt WBG 2008

Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash podrobneacute uacutedaje [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na

internetu

˂wwwscitaniczsldb2011redakcensfiobyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje$Files

ldb_podrobna_viraxls˃

Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II In Protestant VI6 (1995) s 4-7

OELDEMANN J Einheit der Christen ndash Wunsch oder Wirklichkeit Kleine Einfuumlhrung in die Oumlkumene

Regensburg Pustet 2009

OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung

Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 4 Paderborn ndash Leipzig

Bonifatius ndash Evangelische Verlagsanstalt 2012

ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed) bdquoŽivot se

rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-58

OPATRNYacute A Kardinaacutel Tomaacutešek a pokoncilniacute proměna pražskeacute arcidieceacuteze Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2002

OPATRNYacute A Pastorace jako zdroj polarizujiacuteciacutech napětiacute In AA VV Polarizace českeacute katolickeacute ciacuterkve Velehrad

Refugium 2000 s 46-54

OumlRSY L Noi speravamohellip Una riflessione sul mistero spirituale del movimento ecumenico In Il Regno ndash

Attualitagrave 5225 (2007) s 90-93

ORT J Vyznaacuteniacute vin na Velehradě In Českyacute bratr 7314 (1997) s 2

Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi In Protestant VI6 (1995) s 18-19

OTTER J Oumlkumenische Aspekte der Boumlhmischen Konfession aus dem Jahre 1575 In Communio viatorum 18

(1975) s 13-26

OTTER P Otevřenyacute dopis našim katoliacutekům In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 51-53

OUELETT M Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2001 In Catholica 56 (2002) s

87-110

OUELLET M Maria a budoucnost ekumenismu In Communio 161 (2012) s 50-61

PALA Z Evangeliacuteci a katoliacuteci se navzaacutejem omluvili In Katolickyacute tyacutedeniacutek IX26 (1998) s 4

PALACKYacute F Die Geschichte des Hussitenthums und prof Constantin Houmlfker Kritische Studien Prag Tempsky

1868

PALACKYacute F Několik slov o naacuteboženstviacute a viacuteře In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute I Spisy a řeči z oboru politiky Praha

Bursiacutek a Kohout 1898 s 380-381

PALACKYacute F Kraacutesověda čili o kraacutese a uměniacute knihy patery In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute III Spisy aesthetickeacute a

literaacuterniacute Praha Bursiacutek a Kohout 1903 s 115-185

PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15 stoletiacute a

o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute Praha Historickyacute uacutestav AV ČR 2000

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes In LEIMGRUBER S (ed) Gottes Geist bei

den Menschen Grundfragen und spirituelle Anstoumlsse Muumlnchen Don Bosco 1999 s 68-77

PATOČKA J Filosofie českyacutech dějin In TENTYacuteŽ Češi I Praha OIKOYMNH 2006 s 188-213

PATOČKA J Majiacute dějiny smysl In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a

akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 s 270-287

PEKAŘ J Jan Hus Přednaacuteška proslovenaacute o Husově slavnosti dne 5 července 1902 ve velkeacutem zasedaciacutem saacutele

radnice staroměstskeacute v Praze Praha Bursiacutek a Kohout 1902

PEKAŘ J Masarykova českaacute filosofie In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha

Torst 1995 s 265-302

PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst

1995 s 499-560

PEROUTKA F Budovaacuteniacute staacutetu I-II (1918 ndash 1919) Praha Academia 2003

PESCH OH Theologie der Rechtfertigung bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-

theologischen Dialogs Mainz Matthias Gruumlnewald 1967

327

PESCH OH Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil 1962ndash1965 Přiacuteprava Průběh Odkaz Praha Vyšehrad 1996

PESCH OH bdquoGemeinschaft der Heiligenldquo Wozu gehoumlren wir eigentlich In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006)

s 275-294

PEŠKOVAacute M Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute In Via 27 (1969) s 112

Pět let na cestě smiacuteřeniacute Brno Novaacute naděje s d

PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute Olomouc Krystal 1946

PETRŮ OM Nejkraacutesnějšiacute květ českeacuteho reformniacuteho hnutiacute ve 14 stoletiacute In Studie 8 (1962) s 18-23

PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen některyacutech evangeliacuteků In Křesťanskaacute revue

LXIV10 (1997) s 275-276

PFANN M Novaacute orientace v Českobratrskeacute ciacuterkvi evangelickeacute v letech 1959-1968 Malaacute historie jednoho hnutiacute

evangelickyacutech křesťanů podle archivniacutech dokumentů Středokluky Zdeněk Susa 1998

PHAM VAN HUONG P Ecumenism in the Mind of Pope John Paul II Reading the Pope s Basic Understanding

of Unity Roma Pontificia Studiorum Universitas a S Thoma Aq in Urbe 1989

PIŠKULA J Božiacute spolupracovniacuteci Pražskeacute jaro srpnovaacute okupace a českeacute ciacuterkve In Getsemany 7-8 (2010) s 173-

196

PLASGER G ndash FREUDENBERG M Reformierte Bekenntnisschriften Eine Auswahl von den Anfaumlngen bis zur

Gegenwart Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005

PLECHAacuteČKOVAacute L Jan Sarkander (přiacuteloha k dopisu z 26 6 1991) In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 19-35

POLC JV Časteacute přijiacutemaacuteniacute laiků - zaacuteklad českeacute reformace Duchovniacute proudy od Karla IV ke kalichu In Studie 79

(1982) s 28-44

POLC JV Rehabilitovat Jana Husa Questio disputanta In Studie 115 (1988) s 41-54

Pontificio consiglio per la promozione dellʼunitagrave dei cristiani La spiritualitagrave ecumenica In Il Regno ndash Documenti

4821 (2003) s 653-664

Po papežově naacutevštěvě In List Českeacuteho zaacutepasu 16 (1997) s A-C (studentskaacute přiacuteloha časopisu Českyacute zaacutepas 7711

25 5 1997)

POSPIacuteŠIL CV Cesty k trinitaacuterniacute spiritualitě In Teologickeacute texty 4 (2000) s 138-142

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus In Perspektivy 1 (2001) s 1

Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta (z 27

dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 109-111

PROCKSCH O bdquoἅγιοςldquo In KITTEL G (ed) Theologisches Woumlrterbuch zum Neuen Testament 1 Stuttgart

Kohlhammer 1933 s 87-116

Prohlaacutešeniacute Charty 77 (z 1 ledna 1977) In PREČAN V (ed) Charta 77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute

revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute literatury 1990 s

9-13

Program Křesťanskeacute revue In Na hlubinu 10 (1935) s 61

Profesor Josef Lukl Hromaacutedka In Via 33 (1970) s 42-43

PROCHAacuteZKA J Protestantskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech jako menšina Historickyacute naacutestin In MOREacuteE PCA ndash

PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s 7-12

PRUDKYacute M bdquoByacutet pamětlivldquo (z-k-r) jako stěžejniacute prvek našiacute viacutery kliacutečovyacute termiacuten biblickeacute teologie a piliacuteř

bohoslužby In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 1998 Jak boliacute Bůh (Biblickaacute

teologie a liturgie) Heršpice EMAN 1998 s 16-28

Projev prezidenta Českeacute republiky Vaacuteclava Havla na Mezinaacuterodniacutem sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 17 prosince

1999) In PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15

stoletiacute a o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute s 116-117

PŘIBYL S Ekumenismus a praacutevo Brno L Marek 2006

PŘIBYL S Garanzie giuridiche dellrsquoecumenismo nella Repubblica Ceca In Acta Universitatis Palackianae

Olomoucensis Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Theologica Olomucensia 13 (2012) s 5-25

PŘIacuteHODA P Zcela osobniacute etuda sarkandrovskaacute In Perspektivy 4 (1995) s 8

PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu In Perspektivy 8 (1997) s III

Přiviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II kardinaacutelem Miloslavem Vlkem arcibiskupem pražskyacutem na Strahovskeacutem stadionu

v Praze (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s

47-49

Přiviacutetaacuteniacute svateacuteho otce italskyacutem prezidentem Francescem Cossigou na řiacutemskeacutem letišti (z 22 dubna 1990) In Jan

Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 121-122

PULEC M Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 223-227

QUIS Naacuteš mistr Jan Hus In Teologickeacute texty 11 s 26-28

RAacuteČEK B Československeacute dějiny Praha Kunciacuteř 1933

328

RADKOVSKYacute F Ekumenismus v současneacute situaci našiacute země In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu v ciacuterkvi

dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 16-19

RADKOVSKYacute F Přehled vyacuteznamnějšiacutech kroků na poli ekumenismu v našiacute vlasti po r 1989 v pohledu

Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s 84-87

RADKOVSKYacute F ndash NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise In Teologickeacute texty 3 (1995) s 93-94

RAHNER H Maria a ciacuterkev Velehrad Refugium 1996

RAHNER K Pastoraltheologie ndash ein Uumlberblick In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 19 Selbstvollzug der Kirche

Ekklesiologische Grundlegung praktischer Theologie Duumlsseldorf ndash Freiburg im Breisgau Benzinger ndash Herder

1995 s 3-29

RAHNER K Einheit der Kirche ndash Einheit der Menschheit In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 27 Einheit in Vielfalt

Schriften zur oumlkumenischen Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2002 s 157-172

RAHNER K Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Uacuteřad a charizma In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc

Refugium 2007 s 37-174

RAHNER K Ignaciaacutenskaacute mystika radosti ze světa In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc Refugium

2007 s 175-193

RAHNER J Oumlkumene des Lebens ndash Zeichen des Stillstand oder Fortschritt fuumlr das oumlkumenische Gespraumlch In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 61-76

RAHNER K Poslaacuteniacute a milost Přiacutespěvky k pastoraacutelniacute teologii Olomouc Refugium 2011

RAHNER J Erfahrungen vor Ort Die Zeichen der Einheit aufspuumlren und theologisch fruchtbar machen In

Versoumlhnt verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 52-56

RAINER MJ (ed) bdquoDominus Iesusldquo Anstoumlszligige Wahrheit oder anstoumlszligige Kirche Dokumente Hintergruumlnde

Standpunkte und Folgerungen Muumlnster ndash Hamburg ndash London LIT Verlag 2001

RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung Muumlnchen Kaiser

1989

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva In Teologickeacute texty 5 s 25-27

RATZINGER J Die Kirche und die Kirchen In Reformatio 13 (1964) s 85-108

RATZINGER J Oumlkumene am Ort In Catholica 27 (1973) s 152-165 RATZINGER J Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen Zeitschrift

bdquoCommunioldquo In TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 97-115

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen In

TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 128-134

RATZINGER J Wesen und Auftrag der Theologie Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der Gegenwart

Einsiedeln Johannes Verlag 1993

RATZINGER J Briefwechsel zwischen Metropolit Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger In RATZINGER

J Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich

2002 s 187-209

RATZINGER J Der Heilige Geist als Communio In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 34-52

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens

Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 107-131

RATZINGER J Die Schuld der Kirche In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 239-247

RATZINGER J Eucharistie und Mission In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 79-106

RATZINGER J Kirchliche Bewegungen und ihr theologischer Ort In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens

Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 151-179

RATZINGER J Vorstellung der Erklaumlrung Dominus Iesus im Pressesaal des Heiligen Stuhls am 5 September

2000 In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zum 75 Geburtstag

Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 180-186

RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 220-234

RATZINGER J In seiner Freundschaft sind wir eins Predigt biem oumlkumenischen Gottesdienst in der evangelischen

Matthaumluskirche in Muumlnechen am 20 Januar 1981 In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 82 Kirche ndash Zeichen unter

den Voumllkern Freiburg im Breisgau Herder 2010 s 914-918

RATZINGER JBENEDIKT XVI Ježiacuteš Nazaretskyacute 2 Od vjezdu do Jeruzaleacutema po zmrtvyacutechvstaacuteniacute Brno

Barrister amp Principal 2011

329

Referaacutet přednesenyacute v Praze na valneacute schůzi duchovenstva československeacuteho 23 ledna 1919 faraacuteřem a spisovatelem

Bohumilem Zahradniacutekem-Brodskyacutem In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute

katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice Gloria 2000 s 231-250

REJCHRT M Čeho jsme se dočkali od Charty 77 po třech letech jejiacuteho působeniacute In PREČAN V (ed) Charta 77

1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs

dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute literatury 1990 s 97-99

REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci In Lidoveacute noviny (96 1995) s 10

REJCHRT M Evangelicko-katolickaacute ekumeacutena na miacutestniacute uacuterovni In Českyacute bratr 7314 (1997) s 4

REJCHRT M O něco svobodnějšiacute Rozhovory Praha ndash Kalich 2002

REJCHRTOVAacute N Skylla a Charybda ciacuterkevniacutech dějin In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 54-57

RICE HL Reformed Spirituality An Intorduction for Belivers Louisville WestminsterJohn Knox Press 1991

ROBERSON RG bdquoDialogo cattolici-ortodossildquo In LOSSKY N ed alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 369-371

ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen Jahren In

VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau

64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s 78-82

RUPNIK M O duchovniacutem otcovstviacute a rozlišovaacuteniacute Olomouc ndash Velehrad Refugium 2001

RUPNIK MI Il cammino della vocazione cristiana Di risurrezione in risurrezione Roma Lipa 2008

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute teologie

Olomouc Refugium 2008 s 71-190

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute

teologie Olomouc Refugium 2008 s 355-384

RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha Vyšehrad 2009

ŘIacuteČAN R Od uacutesvitu reformace k dnešku Praha YMCA 1947

ŘIacuteČAN R Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Theologia evangelica 3 (1950) s 358-368

ŘIacuteČAN R Dějiny Jednoty bratrskeacute Praha Kalich 1957

ŘIacuteČAN R Jak došlo k sjednoceniacute českyacutech ciacuterkviacute augsburskeacuteho a helvetskeacuteho vyznaacuteniacute roku 1918 In AA VV

Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969 s 9-

15

ŘIacuteČAN R Cyrilometodějskaacute tradice v českeacutem protestantismu In Křesťanskaacute revue XXXVII5-6 (1970) s 104-

109

SAKAŘ V A ČLENOVEacute LITERAacuteRNĚ-HISTORICKEacuteHO ODBORU PRAŽSKEacute DIECEacuteZNIacute RADY CČSH

Papež navštiacuteviacute Československo In Českyacute zaacutepas 703 (25 března 1990) s 3

SAKAŘ V Pře Jana Sarkandra In Theologickaacute revue 662 (1995) s 17-19

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a jednota křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 153 (1965) s 50-51

SALAJKA A Překaacutežky na cestě k jednotě křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 154 (1965) s 68-69

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a protestanteacute In Duchovniacute pastyacuteř 156 (1965) s 105-106

SALAJKA A Ekumenickeacute hledisko II kapitoly Dogmatickeacute konstituce o ciacuterkvi In Via 21 (1969) s 8-10

SALAJKA M Ciacuterkev v ekumenickeacutem rozhovoru Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1971

SALAJKA M Die oumlkumenische Gemeinschaft in der ČSSR ihr Charakter und ihre Arbeit In AA VV

Tschechischer Oumlkumenismus Historische Entwicklung Praha OumlRK in der ČSR 1977 s 245-256

SALAJKA M The Character of the Ecumenical Fellowship in Czechoslovakia and its Work In AA VV Czech

Ecumenical Fellowship Praha Central Church Publishing House 1981 s 99-110

SALAJKA M Ekumenickeacute kapitoly Praha HBF 1970

SALAJKA M Křesťanskaacute bohoslužba Praha Blahoslav 1985

SALAJKA M Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus Praha Karolinum

2000 s 209-213

SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute

kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 234-238

SARTORY T Vom Sinn dieser Tage In Una Sancta 12 (1957) s 161-168

SARTORI L La santitagrave in prospettiva ecumenica In CHICA F ndash PANIZOLLO S ndash WAGNER H (ed)

Ecclesia tertii millenii advenientis Omaggio al P Angel Antoacuten Casale Monferrato 1997 s 492-507

SATTLER D Brennpunkte des oumlkumenischen Dialogs In AA VV Trennung uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe

der Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 56-105

SAUER R Apostolische Sukzession und Eucharistiegemeinschaft In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und

Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 201-220

SAacuteZAVA Z Tschechische oumlkumenische Bibeluumlbersetzung In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der

Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s

97-102

330

Sdruženiacute evangelikaacutelniacutech teologů [on line] [cit 27 09 2012] Dostupneacute na internetu lthttpevangelikalni-

teologieczgt

SEDLAacuteK J M Jan Hus Praha Dědictviacute sv Prokopa 1915

Misaacutel na každyacute den liturgickeacuteho roku Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2000

SEMIacuteN M Mediaacutelniacute ekumenismus In Distance 0 (1997) s 54-56

SEMIacuteN M Ekumenismus na rozcestiacute In Distance 3 (1999) s 41-46

SEMIacuteN M Apologie tradice In Distance 4 (2000) s 72-79

SEMIacuteN M Je dokument Dominus Iesus sylabem pro 21 stoletiacute In Mezinaacuterodniacute report 11 (2000) s 34-35

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla Černeacuteho

předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2009 s 82-83

SCHARDIEN S Einleitung In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft

Hermeneutische Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am

Main Lembeck 2008 s 7-11

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene In Catholica 27 (1973) s 135-151

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis In THOumlNISSEN W (ed) bdquoUnitatis

redintegratioldquo 40 Jahre Oumlkumenismusdekret ndash Erbe und Auftrag Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 s 317-331

SCHEELE P-W Ein Leib ndash ein Geist Einfuumlhrung in den geistlichen Oumlkumenismus Paderborn Bonifatius 2006

SCHEELE P-W Zum Zeugnis berufen Theologie des Martyriums Wuumlrzburg Echter 2008

SCHEELE P-W Unsere Martyrerkirche In TENTYacuteŽ Glaube ndash Mystik ndash Musik Theologie im Dialog Wuumlrzburg

Echter 2009 s 158-179

SCHEELE P-W ndash LOHSE E Schluszligbericht der Gemeinsamen Oumlkumenischen Komission zur Uumlberpruumlhfung der

Verwerfungen des 16 Jahrhunderts In LEHMANN K ndash PANNENBERG W (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 187-196

SCHLIER H Der Roumlmerbrief Freiburg im Breisgau ndash Basel ndash Wien Herder 1977

SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento Roma Lipa 2012

SCHMIDT HW Der Brief des Paulus an die Roumlmer Theologischer Handkomentar zum Neuen Testament 6

Berlin Evangelische Verlagsanstalt 1972

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 Leipzig St Benno-Verlag

1977

SCHULTHEIS D Wo ist die Kirche Zur erneuten Diskussion um das bdquosubsistit inldquo in Lumen Gentium 8 In

MARSCHLER T ndash OHLY CH (ed) Spes nostra firma Festschrift fuumlr Joachim Kardinal Meisner zum 75

Geburtstag Muumlnster Aschendorff 2009 s 271-295

Schvaacuteleneacute stanovy Kostnickeacute jednoty ndash Sdruženiacute evangelickyacutech křesťanů o s [on line] [cit 16 5 2012] Dostupneacute

na internetu lthttpwwwevangelickytydenikczclanekhtmlid=25gt

SCHWOumlBEL CH Oumlkumenische Theologie im Horizont des trinitarischen Glauben In Oumlkumenischer Rundschau

46 (1997) s 321-340

SIRONI EM Lrsquoecumenismo spirituale secondo lrsquointuizione dellrsquoAbbeacute Paul Couturier (1881-1953) In Nicolaus 30

(2003) s 285-306

SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu 5-8 IX 1977 In

Studie 55 (1978) s 1-2

SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu osmdesaacutetyacutech let In Studie 126 (1989) s 442-446

SKALICKYacute K Ekumenismus na Druheacutem vatikaacutenskeacutem koncilu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

1997

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin In Studie 55 (1978) s 23-55

SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a husitstviacute In Studie 116-117 (1988) s 197-203

SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků In Teologickaacute reflexe 162 (2010) s 125-138

Slova Mons Františka Vaňaacuteka arcibiskupa olomouckeacuteho k naacutevštěvě papeže Jana Pavla II na Velehradě In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 31-32

Slova papeže Benedikta XVI rok poteacute In Universum XX4 (2010) s 7-9

SMETANA Z Dopis Janu Pavlu II In Kostnickeacute jiskry 7512 (1990) s 4

SMOLIacuteK J Kapitoly z liturgiky Praha KEBF 1960

SMOLIacuteK J Ciacuterkev reformovatelnaacute pravdou In Křesťanskaacute revue XXXII5 (1965) s 121-122

SMOLIacuteK J Ekumenickyacute vyacuteznam duchovniacute piacutesně In Křesťanskaacute revue XLIII7 (1976) s 152-156

SMOLIacuteK J Snahy ekumenickeacute a miacuteroveacute In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby Soubor esejů o

českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 73-82 SMOLIacuteK J Zhodnotit dosah naacutevštěvy In Křesťanskaacute revue LVII5 (1990) s 97-98

SMOLIacuteK J Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Křesťanskaacute revue LIX10 (1992) s 220-224

331

SMOLIacuteK J Theologickeacute a ekumenickeacute motivy v Komenskeacuteho všenaacutepravneacutem diacutele In Křesťanskaacute revue LIX7

(1992) s 153-156

SMOLIacuteK J Co přinesl vatikaacutenskyacute koncil evangeliacutekům In Teologickeacute texty 5 (1996) s 170

SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie

a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK 1997 s 75-81

SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec ekumenismu In Křesťanskaacute revue LXIV5 (1997) s 131-133

SMOLIacuteK J Evangelickaacute teologie v českyacutech zemiacutech In Teologickaacute reflexe 31 (1997) s 31-35

SMOLIacuteK J Po třetiacute papežově naacutevštěvě In Perspektivy 6 (1997) s 8

SMOLIacuteK J Ekumenickyacute dosah Husova zaacutepasu o ciacuterkev In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech

praciacute Praha Kostnickaacute jednota 1998 s 18-20

SMOLIacuteK J Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In Teologickeacute texty 2 (1998) s 64-65

SMOLIacuteK J Vnitřniacute život tolerančniacute ciacuterkve In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute Praha

Kostnickaacute jednota 1998 s 47-58

SMOLIacuteK J Vyacuteznam konfese dnes In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute Praha Kostnickaacute

jednota 1998 s 183-189

SMOLIacuteK J Theologie v obdobiacute totality In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity

Karlovy 1993ndash1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 16-25

SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique Paris Cerf 1990

SOUŠEK Z Svatovojtěšskeacute mileacutenium In Českyacute bratr 7314 (1997) s 5

Společnaacute večeře Paacuteně je možnaacute Teze o eucharistickeacute pohostinnosti In Getsemany 7-8 (2003) s 169-176

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) In Getsemany

7-8 (1995) s 43-44

SPOUSTA J Post-ekumenismus In Getsemany 5 (2001) s 93

SPYTERIS Y Řehoř Palama (1296-1359) milost a zkušenost Olomouc Refugium 2011

STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar South Canaan 2002

Stanovy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR schvaacuteleneacute Valnyacutem shromaacutežděniacutem ERC v ČR dne 26 11 2009 In

EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Stanovy a kraacutetkeacute představeniacute Praha ERC v ČR 2009

[on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherart1583Stanovy20ERC202009pdfgt

STEINER V Ekumenickeacute setkaacuteniacute 1979 ve Švyacutecarsku In Studie 71 (1980) s 462-463

STOJAN AC bdquoApoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marieldquo a bdquoAkademie Velehradskaacuteldquo In

Apoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marie 112 (1910) s 181-182

STRAacuteNSKYacute PB Prehistorie českeacute starokatolickeacute liturgie In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita

na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 75-83

SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo In RAHNER K (ed) Herders Theologisches Taschenlexikon 7 Freiburg im

Breisgau Herder 1973 s 115-130

Sukcese v CČSH polemika s J Vokounem In Getsemany 7-8 (2003) s 208-211

SURD MM Ekklesiologie und Oumlkumenismus bei Joseph Ratzinger Einheit im Glauben ndash Voraussetzung der

Einheit der Christenheit Sankt Ottilien EOS Verlag 2009

SUSA Z Vojtěch Vojtěch In Českyacute bratr 736 (1997) s 2

SUSA F Spor o společneacute prohlaacutešeniacute k učeniacute o ospravedlněniacute Stav diskuse o přijateacutem dokumentu In Teologickaacute

reflexe 71 (2001) s 30-41

SVATOŇ R bdquoEkumenismus životaldquo Pozvaacuteniacute znovuobjevit duchovniacute kořeny jednoty křesťanů In BIELA A ndash

SCHOumlN R ndash BADURA J (ed) bdquoJednota v mnohostildquo Zborniacutek z teologickej konferencie mladyacutech vedeckyacutech

pracovniacutekov Bratislava ETF UK 2012 s 371-401

ŚWIEŻAWSKI S Jan Hus ndash heretik nebo předchůdce Druheacuteho vatikaacutenskeacuteho koncilu In Teologickeacute texty 11 s 20-

24

SZEFFCZYK L Ecumenismo La ripida via della veritagrave Cittagrave del Vaticano Lateran University Press 2007

ŠEBEK J Zahaacutejeniacute činnosti ekumenickeacute komise pro Husovo jubileum 2015 [on line] [citovaacuteno 18 10 2012]

Dostupneacute na internetu ˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampID=2137˃

ŠEBESTOVAacute J Přestupoveacute hnutiacute z pohledu katoliacuteka In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu

pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN

2008 s 56-60

ŠIMSA J Hromaacutedkas Kampf um die Freiheit der Kirche Christi in der Geschichte und den geschichtlichen

Umbruumlchen ndash im Jahr 1945 und in den Jahren 1947ndash1958 In AA VV Die Freiheit der Kirche Christi in der

Geschichte Symposium zum theologischen Erbe von J L Hormaacutedka anlaumlsslich seines 110 Geburtstages und 30

Todestages vom 3ndash5 Dezember 1999 in Prag Benešov EMAN 2002 s 52-59

ŠIMSA J Začaacutetky hnutiacute za lidskaacute praacuteva mezi českobratrskyacutemi evangeliacuteky In Protestant VIII3 (1997) s 9-13

332

ŠIMSA J Vliv J L Hromaacutedky na vyrovnaacutevaacuteniacute se ciacuterkve s komunistickou dobou In AA VV K svobodě je dlouheacute

putovaacuteniacute Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro kazatele a kazatelky ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů

v Praze 26ndash30 ledna 2009 Benešov EMAN a Spolek evangelickyacutech kazatelů 2010 s 38-43

ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu In Teologickeacute texty 15 (sd) s 30-31

ŠOUREK M Uacutesiliacute o sbliacuteženiacute mezi ciacuterkvemi In AA VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute

českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969 s 53-63

ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam In AA VV

Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 58-71

ŠPALDAacuteK A Das Ideal der einen Kirche und die Wege dahin Gotha Klotz 1928

ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu In Novyacute život 241-2 (1982) s 2-4 ŠPIDLIacuteK T Ekumenismus K Osmidenniacute společneacute modlitby za jednotu křesťanů (18-25 ledna) Letos mělo teacutema

bdquoDuch Svatyacute jde vstřiacutec našiacute slabostildquo (Řiacutem 826) In Novyacute život 501-2 (1998) s 10-11

ŠPIDLIacuteK T K otaacutezce identity českeacute teologie In Jezuiteacute 6 (1999) s 22-24

ŠPIDLIacuteK T Cesty českeacute teologie In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 9-14

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka Velehrad Refugium 2002

ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2004

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) Olomouc Refugium 2005

ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho Olomouc Refugium 2005

ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi Olomouc Refugium 2008

ŠPIDLIacuteK T bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k vyacutechodu

Olomouc Refugium 2010 s 162-163

ŠPIDLIacuteK T bdquoPravoslavnaacute spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010

s 186-225

ŠPIDLIacuteK T bdquoSynergeia (součinnost spolupůsobeniacute) v pojetiacute křesťanskeacuteho Vyacutechoduldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil

se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 237-243

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci Praha

Karolinum 1995

ŠTAMPACH O Posel pokoje a laacutesky (ekumenickeacute aspekty naacutevštěvy Svateacuteho otce) In Perspektivy 5 (1995) s 2

ŠTEFAN J Za co bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute In Teologickaacute reflexe 62

(1996) s 122-135

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu In

Teologickaacute reflexe 41 (1998) s 77-87

ŠTEFAN J Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Několik poznaacutemek českeacuteho systematickeacuteho teologa evangelickeacuteho

vyznaacuteniacute In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s

72-76

ŠTĚPAacuteN J Přemysl Pitter ndash posel bezvyacutehradneacute lidskosti In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi a

politice Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute 2008 s 429-441

ŠVANDA P Šedesaacutetaacute leacuteta jako myacutetus osvobozeniacute In FIALA P ndash HANUŠ J (ed) Koncil a českaacute společnost

Historickeacute politickeacute a teologickeacute aspekty přijiacutemaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v Čechaacutech a na Moravě Brno CDK

2000 s 17-27

Taizeacute u naacutes In Studie 74 (1981) s 196-197

TAVARD GH Geschichte der oumlkumenischen Bewegung Mainz Matthias Gruumlnewald 1964

TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come divinizzazione Roma

Lipa 1997

TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence Velehrad Refugium 2004

Teologie těla Katecheze Jan Pavla II o lidskeacute laacutesce podle Božiacuteho plaacutenu Praha Pauliacutenky 2005

THOumlNISSEN W Die Leuenberger Konkordie als oumlkumenisches Einheitsmodell Umrisse eines katholischen

Konzepts von Kirchengemeinschaft In Catholica 49 (1995) s 1-31

THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik Freiburg im Breisgau Herder 2007

THOumlNISSEN W Einfuumlhrung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur

Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash Lembeck

2008 s 9-15

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene In Versoumlhnt verschieden

Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 12-16

THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive In WALTER P ndash

KRAumlMER K- AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70

Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s 163-177

THURIAN M (ed) Churches respond to BEM I-IV Geneva World Council of Churches 1986-1987

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem In MYSLIVEC J Křesťanskyacute Vyacutechod a my ndash

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem Praha Českaacute katolickaacute charita 1970 s 43-67

333

TKADLČIacuteK V Ekumenismus na Moravě jeho tradice a perspektivy In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu

v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 20-22

TKADLČIacuteK V Naacutevrh na reorganizaci Stojanova apoštolaacutetu sv Cyrila a Metoděje In AA VV Prohloubeniacute ducha

ekumenismu v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s

23-25

TKADLČIacuteK V Proč praacutevě nyniacute In AA VV Kněz a mučedniacutek Jan Sarkander Sborniacutek ke svatořečeniacute Olomouc

Matice cyrilometodějskaacute 1994 s 111-113

TOMAacuteŠEK F Předmluva In Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně

deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute společnost 1996 s 5-6

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000 Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 508-513

TOMEK P Ekumenizmus jako pastoračnyacute probleacutem suacutečasnej katoliacuteckej ciacuterkvi na Slovensku Ekumenickeacute aspekty

pastoračniacuteho programu na zaacutekalde sociologickeacuteho prieskumu postojov diaľkovyacutech študentov katoliacuteckej teoloacutegie

banskobystrickeacuteho regionu Olomouc Refugium 2000

TONZAR D Vznik a vyacutevoj novodobeacute husitskeacute teologie a Ciacuterkev československaacute husitskaacute Praha Karolinum 2000

TONZAROVAacute H Ciacuterkev československaacute husitskaacute v ekumenickyacutech vztaziacutech In AA VV 90 let Ciacuterkve

československeacute husitskeacute Sborniacutek Praha Blahoslav 2010 s 239-268

ToP Papež ve Stareacute Boleslavi In Českyacute bratr 8511 (2009) s 35

TOYNBEE AJ A Study of History I Abridgement of Volumes I-VI by DC Somervell Oxford University Press

1987

TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute duchovniacute tradici Praha OIKOYMENH 2002

TRTIacuteK Z Dialog s marxismem a katolicismem In Theologickaacute revue 22-3 (1969) s 168-179

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz In HILBERATH BJ ndash

SATTLER D Vorgeschmack Oumlkumenische Bemuumlhungen um die Eucharistie Mainz Gruumlnewald 1995 s 59-73

ULLRICH L bdquoOumlkumenische Theologieldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und Konfessionskunde

Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 982-983

URBAN HJ bdquoMethodologie oumlkumenischeldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und

Konfessionskunde Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 871-873

Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 Praha

Synodniacute vyacutebor českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919

Uvedeniacute do křesťanskeacuteho života Praha Českaacute liturgickaacute komise 1987

Uviacutetaciacute proslov kardinaacutela Miloslava Vlka na Apoštolskeacute administratuře v Praze (z 25 dubna 1997) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 82-83

Uviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II prezidentem Československeacute republiky Vaacuteclavem Havlem na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 s 9 Uviacutetaacuteniacute Jana Pavla II v Českeacute republice Vaacuteclavem Havlem prezidentem Českeacute republiky na stareacutem letišti v Praze-

Ruzyni (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s

41-42

VAacuteCLAVIacuteK D Naacuteboženstviacute a moderniacute českaacute společnost Praha Grada 2010

VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute let 1918-1960 In Getsemany 7-8 (2001) s 164-186

VAŇAacuteČ M Ekumenismus v Českeacute republice Přiacutespěvek ke studiu ekumenickyacutech vztahů v Českeacute republice na

pozadiacute vztahu staacutetu k ciacuterkviacutem v letech 1918-2000 Diplomovaacute praacutece na zaacutevěr kombinovaneacuteho studia katolickeacute

teologie na KTF UK Praha 2001

VAŇAacuteČ M Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech v 60 letech In Getsemany 10 (2001) s 220-232

VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu In Getsemany 1 (2001) s 10-12

VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus In Getsemany 7-8 (2003) s 159-164

VAŇAacuteČ M Inspirace pro českou ekumenu In Getsemany 2 (2007) s 25-26

VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I Praha Zvon 1990

VAŠKO V Charta 77 a křesťaneacute In Perspektivy 1 (1997) s 5

VEJNAR E V neděli ve čtvrt na šest In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 2

VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) Bologna

Mulino 1996

VENTURA V Dvojiacute spiritualita In Kostnickeacute jiskry 7022 (1985) s 2

VENTURA V Čemu jsem se naučil In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky

Praha Vyšehrad 2009 s 120-121

VESELYacute J Zaacutesadně k naacutevštěvě papeže In Kostnickeacute jiskry 9428 (2009) s 1-2

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave In AA VV Quale spiritualitagrave per

il terzo millenio Venezia ISE 2000 s 87-103

334

VETRALI T Vangelo conversione e riconciliazione Per una spiritualitagrave ecumenica In Studi Ecumenici 3 (1985)

s 501-508

VILLAIN M Das unsichtbare Kloster der christlichen Einheit In Una sancta 12 (1957) s 168-174

VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme Tournai Casterman 1961

VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17 Mainz

Gruumlnewald 1962

VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba Paoline 1965

VILLAIN M Don Couturier oggi In TENTYacuteŽ (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba

Paoline 1965 s 17-50

VILINSKIJ V Poznaacutemky k III čaacutesti knihy prof Hromaacutedky bdquoKřesťanstviacute v myšleniacute a životěldquo In Časopis

katolickeacuteho duchovenstva 731-2 (1932) s 75-77

VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz Freiburg ndash Basel Paulusverlag Reinhardt

1994

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern und

heiligen In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 306-340

VIacuteTEK J Co si mysliacutem o naacutevštěvě papeže v našiacute zemi In Protestant II4 (1990) s 12

VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des oumlkumenischen Dialogs In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed)

Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia 2001 s 158-162

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 4-7

VODIČKOVAacute S Uzaviacuteraacutem vaacutes do sveacuteho srdce Životopis Josefa kardinaacutela Berana Brno ndash Praha CDK ndash Uacutestav

pro studium totalitniacutech režimů 2009

VODOPIVEC I Renovatio et oratio tamtam anima motus oecumenici Ad cap II Decreti bdquoUnitatis redintegratioldquo

In SCHOumlNMETZER A (ed) Acta congressus internationalis de theologia concilii Vaticani II Romae diebus 26

septembris ndash 1 octobris 1966 celebrati Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1968 s 752-766

VOKOUN J Hromaacutedkův boj o křesťanstviacute Hromaacutedka a evangelickaacute katolicita In TROJAN JS ndash VEBER J ndash

VOKOUN J Nepřeslechnutelnaacute vyacutezva Sborniacutek k 100 vyacuteročiacute narozeniacute českeacuteho bohoslovce JL Hromaacutedky 1889-

1989 Praha Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 1990 s 24-35

VOKOUN J Ekumenismus donekonečna In Getsemany 1 (1994) s 2

VOKOUN J Končiacute protestantskaacute eacutera In Getsemany 1 (1998) s 17-18

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute In NEUNER P Ekumenickaacute teologie

Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute Praha Vyšehrad 2001 s 299-301

VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho zaacutepasu In

Getsemany 6 (2003) s 130-137

VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku Českeacute

Budějovice Jihočeskaacute univerzita 2004

VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2006) s 16-20

VOOGT P DE L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Louvain Publications Universitaires de Louvain 1960

VOOGT P DE Mistr Jan Hus v době ekumenismu In Via 31 (1970) s 10-13

VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer Theologie In

Una sancta 34 (1979) s 109-126

VOSS KP Oumlkumene und freikirchliches Profil Beitraumlge zum zwischenkirchlichen Gespraumlch Berlin WDL

Verlag 2008

Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo In epdDokumentation 7

(1998) s 1-4

VRAacuteNA K Pluh a orlice In Studie 91 (1984) s 5-34

VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J

(ed) bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-

58

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort In TITIacuteŽ (ed) Oumlkumene des

Lebens als Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt

am Main Lembeck 2008 s 9-11

WANKE J Oumlkumene im Gebet ndash nur eine Verlegenheit Uumlberlegungen zum theologischen und pastoralen

Stellenwert oumlkumenischer Gebetsinitiativen In SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum

Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche Festschrift fuumlr Bischof Paul-Werner Scheele Wuumlrzburg Echter 1988 s

553-566

WERNISCH M Jednota a různost českyacutech křesťanskyacutech tradic In Křesťanskaacute revue LXX9 (2003) s 238-244

WICKS J bdquoLuoghi teologicildquo In FISICHELLA R (ed) Dizionario di teologia fondamentale Assisi Cittadella

editirce 1990 s 645-647

335

WOOD SK One baptism Ecumenical dimension of the Doctrine of Baptism Collegeville Liturgical Press 2009

ZIacuteTEK V Ekumenickeacute touhy JA Komenskeacuteho In Theologickaacute revue 641 (1993) s 7-9

ZIKMUND MT Poznaacutemky k otevřeneacutemu dopisu Pavla Ottera českyacutem katoliacutekům In Křesťanskaacute revue LXII7

(1995) s 189-191

ZIKMUND MT Hledaacuteniacute evangelickeacute a katolickeacute identity a jejich vzaacutejemneacuteho vztahu In Teologickeacute texty 2

(2008) s 86-87

ZIMMERLING P Evangelische Spiritualitaumlt Wurzeln und Zugaumlnge Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2003

ZIZIOULAS J Christologie pneumatologie et institutions eccleacutesiales Un point de vue ortodoxe In ALBERIGO

G (ed) Les Eglises apregraves Vatican II Dynamisme et prospective (Actes du un colloque international de Bologne ndash

1980) Paris Beauchesne 1981 s 131-148

ZIZIOULAS I Lrsquoessere ecclesiale Magnano Qiqajon 2007

Ze zimniacuteho faraacuteřskeacuteho kurzu In Křesťanskaacute revue XXXI3 (1964) s 52-53

ZLAacuteMAL B K Husově věrouce In Via 32 (1970) s 31

ZVĚŘINA J Nežiacutet v nenaacutevisti In TENTYacuteŽ Pět cest k radosti Praha Zvon 1995 s 228-236

Page 2: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost

2

Čestně prohlašuji že jsem předloženou disertačniacute praacuteci vypracoval samostatně a všechny

použiteacute prameny a literaturu jsem uvedl v zaacutevěrečneacutem seznamu

V Olomouci 31 řiacutejna 2013

3

Na tomto miacutestě bych velmi raacuted poděkoval sveacutemu školiteli prof Pavlu Ambrosovi za to

že se laskavě a velkoryse ujal vedeniacute meacute praacutece a doprovaacutezel jejiacute zrod vyacutevoj i dokončeniacute cennyacutemi

odbornyacutemi radami a připomiacutenkami

Přaacutetelům z olomouckeacuteho Centra Aletti děkuji za duchovniacute podporu a za to že jsem

uprostřed nich nalezl vynikajiacuteciacute podmiacutenky k tomu abych se mohl sveacute praacuteci věnovat

Všem kdo mi v meacutem uacutesiliacute jakyacutemkoliv způsobem pomaacutehali naacuteležiacute můj upřiacutemnyacute diacutek

4

OBSAH

1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash VYacuteCHODISKA

A METODA helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip9

11 Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute 10

111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip11

112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip13

113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip17

12 Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip22

121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin helliphelliphellip23

122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip24

123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip25

124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip27

125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip29

126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip30

13 Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip32

131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip33

132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip36

133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip38

134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip40

14 Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip42

141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext ndash impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady

pro jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip43

142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip46

143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip49

144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v raacutemci teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu

helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip51

15 bdquoEkumenickaacute synergieldquo ndash Duch Svatyacute a svoboda helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip53

151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip55

152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip57

153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip60

2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute MYŠLENKY hellip64

21 Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip65

211 Novaacute paradigmata v ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip66

2111 Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip67

5

2112 Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip69

2113 Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip71

2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wolfganga Hubera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip73

2115 Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip75

212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip76

2121 Proces ekumenickeacute konvergence helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip77

2122 Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip79

2123 Hermeneutika diference helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip81

213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip83

2131 Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip85

2132 Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip87

2133 Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip89

214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů

helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip92

22 Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe helliphelliphelliphelliphelliphellip94

221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip95

222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip96

223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip97

224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip98

225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip99

226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip100

227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip102

228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip103

229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip104

3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH ZEMIacuteCH

DO R 1989 helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip105

31 Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před

2 vatikaacutenskyacutem koncilemhelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip106

311 Unionistickeacute hnutiacute ndash obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip109

312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip112

313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip115

314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip118

32 Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip121

321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip123

322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125

3221 Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125

3222 Ohlas koncilu v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip128

6

323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip130

324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip132

33 Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy

v obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphellip134

331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip135

332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip138

333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip140

334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip143

4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA

TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip146

41 Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip147

411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip149

4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip150

4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip153

412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip155

42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech helliphelliphelliphelliphellip158

421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin helliphelliphelliphellip160

422 Život z Tradice v pluriformitě tradic helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip163

43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip166

431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad helliphelliphelliphelliphellip168

4311 bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip169

4312 Apoštolskeacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphellip171

432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173

4321 Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173

4322 Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip176

44 Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu helliphelliphelliphelliphelliphellip179

441 Křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip181

442 Odkryacutet živou identitu v konverzi helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip182

45 Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce helliphelliphelliphelliphellip186

451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů helliphelliphellip187

452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip188

5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY MAGISTERIA

KATOLICKEacute CIacuteRKVE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip192

51 Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip194

7

511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti helliphelliphellip195

512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip197

513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip199

514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip201

52 Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip202

521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip204

522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip205

523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip206

53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip208

531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip209

532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip211

533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip212

54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip214

541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo

a jejiacuteho poslaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip215

542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip217

543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip218

6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO POSLAacuteNIacute

KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip220

61 Spiritualita v kontextu uacutesiliacute o jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip222

611 Křesťanskaacute spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip223

612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip227

613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip229

614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip232

62 Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip235

621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip237

6211 Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip238

6212 Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute

ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip241

622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip244

623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip248

6231 Spaacutesa člověka ndash ospravedlněniacute posvěceniacute anebo zbožštěniacute helliphelliphelliphellip249

6232 Jednota uskutečněnaacute ryzostiacute života podle evangelia helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip252

63 Prohlubovat ekumenickou spiritualitu jako spiritualitu jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip255

631 Zdroje života v jednom těle ciacuterkve ndash slovo a svaacutetost helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip258

6311 Jedno v Kristu přebyacutevajiacuteciacutem ve slovech Piacutesma helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip260

6312 Jeden křest ndash počaacutetek společneacuteho života z viacutery helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip263

8

6313 Duchovniacute jednota napřiacuteč rozděleniacute v eucharistii helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip266

632 Vivere Ecclesiam ndash jednota ve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip270

6321 Přiacuteklady realizace ciacuterkevniacute laacutesky pouta jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip272

63211 Jednota v nerozdělenosti evangelniacutech rad helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip273

63212 Manželstviacute ndash překonat rozkol v jednom těle helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip275

63213 Ekumenickeacute společenstviacute přaacutetel v jednom Paacutenu helliphelliphelliphelliphellip276

6322 Ciacuterkev ndash communio sanctorum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip278

6323 Spolu bdquos Mariiacute matkou Ježiacutešovouldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip281

633 Byacutet jedno bdquoaby tak svět uvěřilldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip284

6331 Missio ndash horizont ekumenickeacute spirituality helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip286

6332 Sjednoceniacute v mučednictviacute vrcholneacutem svědectviacute pravdy a laacutesky helliphelliphellip290

ZAacuteVĚR helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip295

SOMMARIO helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip298

SEZNAM POUŽITYacuteCH ZKRATEK helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip300

BIBLIOGRAFIE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip303

9

1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash

VYacuteCHODISKA A METODA

V našiacute praacuteci se budeme zabyacutevat ekumenismem a to v jeho českeacutem kontextu Ještě než

přistoupiacuteme k bližšiacute specifikaci předmětu našeho zaacutejmu je nanejvyacuteš vhodneacute si připomenout co

rozumiacuteme pod pojmem ekumenismus či ještě možnaacute leacutepe (pro jeho dynamickou konotaci) pod

termiacutenem ekumenickeacute hnutiacute Přiacutevlastek bdquoekumenickyacuteldquo οἰκουμένη kteryacute se nejprve použiacuteval

prostě ve smyslu zeměpisneacutem aby označoval bdquocelyacute světldquo (srv L 21) naacutesledně pak ve vyacuteznamu

ciacuterkevniacutem aby se jiacutem vyjaacutedřila např zaacutevaznost učeniacute koncilů pro veškerou ciacuterkev (např koncilu

Nicejskeacuteho či 1 Cařihradskeacuteho) se od poloviny 19 stoletiacute staacutevaacute synonymem pro popis postojů

a snah usilujiacuteciacutech o vzaacutejemneacute sbliacuteženiacute křesťanů1 V tomto třetiacutem novodobeacutem signifikaacutetu tedy

chaacutepeme ekumenickeacute hnutiacute předevšiacutem jako bdquouacutesiliacute o překonaacuteniacute rozděleniacute mezi různyacutemi

křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a vyznaacuteniacutemildquo2 k němuž v průběhu dějin křesťanstviacute došlo

Řečeno pozitivně slovy 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu rozumiacute se ekumenickyacutem hnutiacutem

bdquojednaacuteniacute a podniky ktereacute (hellip) jsou zaměřeny k podporovaacuteniacute jednoty křesťanůldquo3 Vyacuteraz

bdquopodporovaacuteniacute jednotyldquo přitom naznačuje že ekumenismus předpoklaacutedaacute jistyacute již existujiacuteciacute stupeň

jednoty mezi křesťany jež se praacutevě ekumenickyacutem hnutiacutem podporuje prohlubuje a jiacutem roste a to

překonaacutevaacuteniacutem rozděleniacute kteraacute mezi společenstviacutemi učedniacuteků hlaacutesiacuteciacutech se ke Kristu vznikla

Přijetiacutem myšlenky ekumenismu se tak ztotožňujeme s naacutezorem že současnaacute podoba křesťanstva

neniacute realitou se kterou bychom se měli smiacuteřit a že překlenutiacute staacutevajiacuteciacuteho rozkolu se děje

znovuobjevovaacuteniacutem a prohlubovaacuteniacutem jednoty kterou ciacuterkvi sveacute jedineacute snoubence daroval jejiacute

ženich vtělenyacute Božiacute Syn4 Vyacuteslovnyacute odkaz ke Kristu přitom odlišuje křesťanskyacute ekumenismus

od bdquomezinaacuteboženskeacuteho dialoguldquo kteryacute se soustřediacute na hledaacuteniacute vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute

a porozuměniacute napřiacuteč různyacutemi naacuteboženstviacutemi Pod slovo ekumena pak zahrnujeme společenstviacute

křesťanskyacutech ciacuterkviacute5

1 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie Brno CDK 2000 s 121

2 NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie Darmstadt WBG 2008 s 16-17

3 Unitatis redintegratio (dekret o ekumenismu z 21 listopadu 1964) 4 (českyacute překlad všech citovanyacutech koncilniacutech

textů Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992) 4 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 122

5 Jelikož v našiacute praacuteci přistupujeme k otaacutezce českeacuteho ekumenismu z pozice katolickeacute teologie a ekleziologie

předpoklaacutedaacuteme a přijiacutemaacuteme za sveacute terminologickeacute rozlišeniacute mezi pojmy bdquociacuterkveldquo (ecclesiae) a bdquociacuterkevniacute

společenstviacuteldquo (communitates ecclesiales) Tato teologicky zdůvodněnaacute distinkce maacute kořeny ve slovniacuteku 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu srv Unitatis redintegratio 19 Nověji pak byla připomenuta v prohlaacutešeniacute Dominus Iesus

Důvodem pro takoveacuteto rozlišeniacute je pro katolickou stranu otaacutezka apoštolskeacute sukcese a s niacute uacutezce spojeneacute zachovaacuteniacute

bdquouacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo Kde jsou tyto dva prvky přiacutetomny tam lze z pohledu katolickeacute

ekleziologie skutečně hovořit o partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus

(prohlaacutešeniacute o jedinečnosti a spaacutesonosneacute univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve z 6 srpna 2000) 17 (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000) Ačkoliv ze zmiacuteněneacuteho dogmatickeacuteho rozlišeniacute vychaacuteziacuteme upozorňujeme současně na to

že když daacutele v textu pojednaacutevaacuteme o křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a společenstviacutech spiacuteše z hlediska sociologickeacuteho

religionistickeacuteho historickeacuteho anebo čistě fenomenologickeacuteho použiacutevaacuteme pro zjednodušeniacute pouze pluraacutelu

bdquociacuterkveldquo a to i tehdy když pod tento pojem zahrnujeme vedle bdquociacuterkviacuteldquo Vyacutechodu takeacute např křesťanskaacute společenstviacute

navazujiacuteciacute na odkaz reformace kteraacute bychom v teologicky přiacutesneacutem slova smyslu měli označit jako bdquociacuterkevniacute

společenstviacuteldquo Takovyacute způsob vyjadřovaacuteniacute považujeme za legitimniacute Smyslem zmiacuteněnyacutech vyacutepovědiacute učitelskeacuteho

uacuteřadu ciacuterkve totiž neniacute upřiacutet nekatolickyacutem společenstviacutem označeniacute bdquociacuterkveldquo nyacutebrž sdělit co je z hlediska

10

Ciacutelem teacuteto uacutevodniacute kapitoly je přistoupit k českeacutemu ekumenismu jako otaacutezce teologickeacute

což znamenaacute předevšiacutem jako k diacutelu Božiacute milosti ktereacute ve viacuteře přijiacutemaacuteme o ktereacutem uschopněni

Duchem Svatyacutem rozvažujeme a na ktereacute usilujeme odpovědět Za zaacuteklad teologickeacute reflexe

přitom považujeme setkaacuteniacute při němž Bůh přichaacuteziacute aby promlouval k srdci sveacuteho lidu a probudil

laacuteskyplnou odpověď ciacuterkve i jednotliveacuteho křesťana Kroky ve kteryacutech budeme postupovat jsou

naacutesledujiacuteciacute nejprve v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute a ekumenickeacute teologie kondenzovaně

vymeziacuteme pojem českeacuteho ekumenismu a českeacute ekumenickeacute teologie a naacutesledně podaacuteme přehled

současneacuteho stavu baacutedaacuteniacute k teacutematu českeacuteho ekumenismu Jelikož z našeho pojetiacute ekumenismu

vyplyne jako jeho uacutestředniacute prvek otaacutezka po jednotě přistoupiacuteme k jednotě teologicky jako

k tajemstviacute ktereacute je součaacutestiacute ekonomie spaacutesy V posledniacutech dvou faacuteziacutech uacutevodniacuteho vyacutekladu se

seznaacutemiacuteme s pastoračniacutem a spirituaacutelniacutem vyacutechodiskem našeho přiacutestupu ke studiu českeacuteho

ekumenismu a nakonec předložiacuteme hlavniacute linie i jednotliveacute etapy vlastniacute reflexe

11Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute

Zaacutekladniacutem podnětem moderniacuteho ekumenismu byl impulz k jednotě Věrohodně hlaacutesat

před světem viacuteru v trojjedineacuteho Boha je možneacute pouze tehdy budou-li křesťaneacute společně svědky

jedneacute viacutery Stěžejniacutem přesvědčeniacutem ktereacute naleacutezaacuteme na počaacutetku ekumenickeacuteho hnutiacute je že viacutera

v jednoho Boha a Otce všech v jednoho Paacutena Ježiacuteše Krista a v jednoho Ducha vyžaduje aby ti

kteřiacute ji vyznaacutevajiacute žili mezi sebou v jednotě (srv Ef 41-6)

Podle Janova evangelia stojiacute jednota ve středu Kristova působeniacute ktereacute vrcholiacute na křiacuteži

ve vyacutekupneacute oběti přineseneacute za jednotu všech Božiacutech dětiacute (srv J 1152) Ve sveacutem ukřižovaneacutem

těle přitom Spasitel saacutem usmiřuje každou nejednotu a rozkol (srv Ef 211-22) Učedniacuteci kteryacutem

Kristus uklaacutedaacute poslaacuteniacute vydat svědectviacute o Božiacute laacutesce jež přivaacutediacute svět k viacuteře majiacute byacutet podle vůle

Božiacuteho Syna jedno (srv J 17) bdquoZvěstovaacuteniacute evangelia viacutera v evangelium tj v samotneacuteho Ježiacuteše

Krista a jednota tedy tvořiacute nerozlučitelnyacute a souvislyacute celekldquo6 Viacutera jako skutečnost kteraacute maacute

probouzet svět k plnosti noveacuteho života předpoklaacutedaacute mezi těmi kdo věřiacute živeacute společenstviacute viacutery

jiacutemž je ciacuterkev Proto je ekumenismus uacutezce spjat s uacutesiliacutem dokonaleji porozumět a uskutečnit

tajemstviacute Krista a ciacuterkve7 a proto ekumenismus bdquoznamenaacute snahu trpělivě a s porozuměniacutem sbiacuterat

všechny prvky ktereacute jsou poutem spojeniacute v Kristu a v ciacuterkvildquo8

katolickeacuteho učeniacute viacutery nezbytneacute k tomu abychom jako katoličtiacute teologoveacute mohli hovořit o ciacuterkvi in propriu senso

Jinou skutečnostiacute je že např protestantskaacute ekleziologie bude tradičně definovat ciacuterkev jinyacutem způsobem Jestliže

tedy v určiteacutem specifickeacutem kontextu užiacutevaacuteme pojmu bdquociacuterkveldquo třebas i pro evangelickaacute bdquociacuterkevniacute společenstviacuteldquo

činiacuteme tak s vědomiacutem že obsah termiacutenu bdquociacuterkevldquo se v katolickeacutem a nekatolickeacutem pojetiacute lišiacute srv KASPER W

Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung Freiburg im Breisgau Herder 2011 s 237 Celkově se v našiacute

praacuteci snažiacuteme řiacutedit terminologickyacutemi vyjasněniacutemi kteraacute v oblasti ekumenismu pro českyacute jazyk navrhuje FILIPI P

Ekumenismus a českyacute jazyk In Teologickaacute reflexe 51 (1995) s 5-6 6 THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik Freiburg im Breisgau Herder 2007 s

18-19 7 Srv Unitatis redintegratio 4

8 ŠPIDLIacuteK T Ekumenismus K Osmidenniacute společneacute modlitby za jednotu křesťanů (18-25 ledna) Letos mělo teacutema

bdquoDuch Svatyacute jde vstřiacutec našiacute slabostildquo (Řiacutem 826) In Novyacute život 501-2 (1998) s 12

11

Smyslem naacutesledujiacuteciacutech uacutevah je charakterizovat ekumenismus skrze rozmanitost jeho

projevů jako autentickou udaacutelost Ducha Svateacuteho a na tomto zaacutekladě určit specifickyacute předmět

našeho baacutedaacuteniacute (českyacute ekumenismus) a vymezit hledisko ze ktereacuteho se bude naše reflexe odviacutejet

(českaacute ekumenickaacute teologie)

111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha

Spolu s Walterem Kasperem sdiacuteliacuteme miacuteněniacute že pokud by se někdo chtěl vraacutetit

do poměrů ktereacute panovaly v oblasti vztahů mezi křesťany a jejich ciacuterkvemi ještě před půl

stoletiacutem bdquomusel by byacutet opuštěn nejen všemi dobryacutemi duchy nyacutebrž takeacute Duchem Svatyacutemldquo9

Ptaacuteme-li se odkud ryziacute ekumenickeacute snahy čerpajiacute svoji nejhlubšiacute siacutelu a hledaacuteme-li odpověď

v dokumentech 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zjistiacuteme že tiacutem kdo k jednotě křesťanů inspiruje je

saacutem Duch Svatyacute10

Hnutiacute za obnoveniacute jednoty mezi všemi křesťany je od sveacuteho počaacutetku

vyacutesledkem bdquopůsobeniacute milosti Ducha Svateacuteholdquo kteraacute bdquozapůsobila všude na mnoheacute lidildquo bez

ohledu na hranice vymezeneacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a denominacemi11

Řiacutekaacuteme-li

že ekumenismus je diacutelem Ducha Svateacuteho spiacuteše nežli na bdquouacutechvatneacute zaacutežitky ekumenickeacute

sounaacuteležitosti překračujiacuteciacute konfesniacute hraniceldquo12

upozorňuje toto vyjaacutedřeniacute na skutečnost že

křesťany volaacute k jednotě Duch Svatyacute kteryacute je harmonickyacutem principem jednoty a kteryacute tuto

jednotu vytvaacuteřiacute a zachovaacutevaacute rozličnostiacute svyacutech darů (srv 1K 12) Že věřiacuteciacute v Krista odkryacutevajiacute toto

působeniacute Ducha k jednotě různyacutemi cestami lze vytušit už při letmeacutem pohledu na hlavniacute proudy

ekumenismu v dějinaacutech

Za koleacutebku moderniacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute byacutevaacute poklaacutedaacutena světovaacute misijniacute konference

kteraacute proběhla r 1910 ve skotskeacutem Edinburghu13

Třebaže snahy o překonaacuteniacute roztržek uvnitř

společenstviacute Kristovyacutech učedniacuteků jsou bezmaacutela tak daacutevneacute jako křesťanstviacute samo (srv 1K 110)

a ačkoliv konkreacutetniacute kroky obnovit jednotu ciacuterkve poznamenanou rozkolem se objevovaly

v průběhu jejich dějin mnohokraacutet14

teprve během 19 a 20 stoletiacute nabyacutevajiacute snahy o oboustranneacute

9 KASPER W Wege der Einheit Eucharistie und Kirche Freiburg im Breisgau Herder 2004 s 26

10 Poprveacute oficiaacutelně katolickaacute ciacuterkev zhodnotila ekumenickeacute snahy vyskytujiacuteciacute se u pokřtěnyacutech mimo jejiacute řady jako

plod modlitby bdquopod milostivyacutem vanutiacutem Ducha Svateacuteholdquo v instrukci Ecclesia catholica (De motione oecumenica)

(dokument Svateacuteho oficia z 20 prosince r 1949) (německyacute překlad in Herder Korrespondenz 4 1949-1950

s 318-320)

Již uacutečastniacuteci prvniacute konference hnutiacute pro Faith and Order v Lausanne si byli vědomi rozhodujiacuteciacute role Ducha Svateacuteho

když ve sveacutem prohlaacutešeniacute napsali bdquoDuch Svatyacute byl mezi naacutemi On naacutes sem povolal Jeho přiacutetomnost se jasně

projevila v našiacute bohoslužbě v našich jednaacuteniacutech v celeacutem našem přaacutetelstviacute a společenstviacute On naacutem dal abychom

jedni objevili druheacuteldquo (italskyacute překlad I Conferenza mondiale Losanna 3-12 agosto 1927 Rapporto I Sezione

Apello allrsquounitagrave In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costituzione 6 Conferenze

mondiali 1927-1993 Bologna Dehoniane 2005 čl 913) 11

Srv Unitatis redintegratio 1 12

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes In LEIMGRUBER S (ed) Gottes Geist bei

den Menschen Grundfragen und spirituelle Anstoumlsse Muumlnchen Don Bosco 1999 s 68-69 13

Srv LATOURETTE KS Apporti ecumenici del movimento missionario e l᾿International Missionary Council In

ROUSE R ndash NEILL SC Storia del movimento ecumenico dal 1517 al 1948 II Bologna Mulino 1973 s 291 14

Jako přiacuteklad můžeme zmiacutenit unijniacute koncily v 15 stoletiacute ve Florencii a Ferraře s vyhliacutedkou obnovit ciacuterkvniacute jednotu

mezi ciacuterkviacute na Zaacutepadě a na Vyacutechodě ale teacutež Religionsgeschpraumlche ke kteryacutem došlo na křesťanskeacutem Zaacutepadě mezi

katolickou ciacuterkviacute a zaacutestupci reformace v 16 stoletiacute

12

přibliacuteženiacute vzaacutejemneacute poznaacuteniacute a spolupraacuteci podobu celosvětoveacuteho hnutiacute ktereacute jako proud řeky

prameniacute z mnoha zdrojů

Jedniacutem z těchto zdrojů bylo praacutevě misijniacute hnutiacute jemuž se dostalo vzmachu na přelomu

18 a 19 stoletiacute diacuteky probuzeneckyacutem proudům jež povstaly uvnitř světoveacuteho protestantismu

a jež vysiacutelaly sveacute misionaacuteře do vzdaacutelenyacutech krajin Snaha koordinovat tyto zaacutemořskeacute misie vedla

křesťany hlaacutesiacuteciacute se předevšiacutem k evangelickeacute a anglikaacutenskeacute tradici k organizovaacuteniacute misijniacutech

konferenciacute Na vzpomiacutenaneacutem setkaacuteniacute edinburskeacutem se přitom i přes embargo ktereacute se stanovilo

ohledně teologickyacutech teacutemat začiacutenaacute ve formě zaacuteměru něčeho žaacutedouciacuteho a perspektivniacuteho

formovat otaacutezka jakyacutemi cestami by se mohlo dospět k jednotě mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi15

Otaacutezka misie jako poslaacuteniacute zvěstovat evangelium k němuž je ciacuterkev zmocněna Duchem Svatyacutem

zůstaacutevaacute jednou z hnaciacutech sil ekumenismu dodnes nakolik jednota křesťanů maacute svůj nejzazšiacute

horizont praacutevě spaacutesu světa (srv J 17)

Myšlenku o tom že jednotu mezi křesťany nebude možneacute prohloubit dokud se ve svyacutech

rozhovorech nebudeme soustředit na obsah učeniacute viacutery a na uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve haacutejil již

v Edinburghu biskup americkeacute episkopaacutelniacute ciacuterkve Charles Brent Praacutevě on a jeho přiacuteznivci stojiacute

u počaacutetků hnutiacute Faith and Order neboli Viacutera a řaacuted ktereacute si jako předmět debat sveacuteho prvniacuteho

shromaacutežděniacute r 1927 v Lausanne kde nechyběli ani zaacutestupci pravoslavneacuteho křesťanstviacute

stanovilo škaacutelu teacutemat tyacutekajiacuteciacutech se jednoty ciacuterkve jejiacute podstaty vyznaacuteniacute viacutery ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

a svaacutetostiacute16

Jednota věřiacuteciacutech v Krista a jejich ciacuterkviacute o niacutež je zaacutevěrečnyacute dokument z lausannskeacute

konference přesvědčen že je Božiacute vůliacute tedy maacute sveacute zaacuteklady v jedneacute viacuteře (srv Ef 45) jejiacutež obsah

od teacute doby studuje celosvětově praacutevě ekumenickaacute Komise pro viacuteru a řaacuted Ekumenickyacute dialog

kteryacute se soustřediacute na sjednoceniacute křesťanů v Kristově pravdě jež je obsahem jedneacute autentickeacute

apoštolskeacute viacutery a do niacutež naacutes uvaacutediacute Duch Svatyacute tvořiacute paacuteteř ekumenismu jako celku

Třetiacute směr jiacutemž se vydalo ekumenickeacute hnutiacute v minuleacutem stoletiacute se profiloval na zaacutekladě

přesvědčeniacute šveacutedskeacuteho luterskeacuteho biskupa a teologa Nathana Soumlderbloma kteryacute viděl spojitost

mezi jednotou křesťanů a jejich sociaacutelniacute angažovanostiacute17

Soumlderbloma kteryacute se svyacutemi

ekumenickyacutemi iniciativami snažiacute proniknout do světa zmiacutetaneacuteho I světovou vaacutelkou tak můžeme

označit za zaklaacutedajiacuteciacute osobnost Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute Life and Work jehož prvniacute

světovaacute konference byla svolaacutena r 1925 do Stockholmu Oba velkeacute ekumenickeacute proudy jak ten

kteryacute se soustředil na oblast věroučnou tak ten akcentujiacuteciacute straacutenku praktickou se spojiacute r 1948

ve Světovou radu ciacuterkviacute ke ktereacute se později přidaacute i Mezinaacuterodniacute misijniacute rada Jestliže viacutera

v Krista je počaacutetkem noveacuteho života v Duchu Svateacutem kteryacute se staacutevaacute principem našeho jednaacuteniacute

jež směřuje k dovršeniacute diacutela vykoupeniacute ve světě nepřestaacutevajiacute byacutet etickeacute a sociaacutelniacute otaacutezky lidstva

naleacutehavou vyacutezvou křesťanskeacute ekumeně

Tři z uvedenyacutech dimenziacute ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute stojiacute na jeho začaacutetku tedy vymezujiacute

prostor v němž se znovunaleacutezaacute jednota mezi křesťany až do současnosti Naacuteš vyacutečet

ekumenickyacutech koordinaacutet by ovšem zůstal neuacuteplnyacute pokud bychom neuvažovali o ekumenickeacutem

hnutiacute jako o procesu vedeneacutem Duchem Svatyacutem ještě z jednoho hlediska totiž z pohledu

15

Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 129 16

Srv TAVARD GH Geschichte der oumlkumenischen Bewegung Mainz Matthias Gruumlnewald 1964 s 99 17

Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 131

13

modlitby Již zkušenost kterou učinili protestanti a anglikaacuteni shromaacutežděniacute na světoveacute misijniacute

konferenci 1910 potvrzuje miacutesto modlitby jako spirituaacutelniacuteho centra celeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute

jak doklaacutedajiacute slova prezidenta konference Johna R Motta bdquoJaacutedro konference v Edinburghu

nespočiacutevalo v debataacutech nyacutebrž ve chviacuteliacutech modlitbyldquo18

Důležitost modlitby si od počaacutetku

novodobeacuteho ekumenismu uvědomovali mnoziacute Namaacutetkou stačiacute připomenout modlitebniacute praxi

světoveacute Evangelickeacute aliance ustanoveneacute r 1846 daacutele Společnost pro podporu znovusjednoceniacute

křesťanstviacute kterou v Londyacuteně r 1857 založil Frederick George Lee zvlaacuteště za uacutečelem modlitby

za jednotu anglikaacutenů katoliacuteků a pravoslavnyacutech nakonec pak třeba Světovyacute den modliteb žen

kteryacute se v osmdesaacutetyacutech letech 19 stoletiacute prosadil v presbyteriaacutenskeacutem metodistickeacutem

baptistickeacutem a anglikaacutenskeacutem prostřediacute Specifickeacute miacutesto pak zaujiacutemajiacute v dějinaacutech ekumenismu

modlitebniacute impulzy za jednotu ciacuterkve pochaacutezejiacuteciacute od řiacutemskyacutech papežů a Tyacuteden modliteb

za jednotu křesťanů kteryacute r 1908 navrhli dva anglikaacuteni Američan Lewis Watson kteryacute se stal

později katoliacutekem a Angličan Spencer Jones19

Na jedneacute straně tak modlitba jako prosba za

jednotu s niacutež se obraciacuteme k Bohu ukazuje že ciacutele o kteryacute v ekumenismu usilujeme nelze

dosaacutehnout prostředky vyacutelučně lidskyacutemi Na druheacute straně pak zkušenost společneacute modlitby

křesťanů jakkoliv vzaacutejemně nesjednocenyacutech dokazuje jak hlubokeacute je pouto mezi těmi kteřiacute

skrze Ježiacuteše Krista v Duchu Svateacutem vzyacutevajiacute sveacuteho společneacuteho Otce

Modlitba jako nezbytnaacute a niternaacute součaacutest ekumenickeacuteho hnutiacute na tomto miacutestě již

vzdaacuteleně předznamenaacutevaacute cestu bdquoduchovniacutemu ekumenismuldquo kteryacute se stane směrodatnyacutem pro

celek našiacute teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu

112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu

Ekumenickyacute direktaacuteř naacutem připomiacutenaacute že konkreacutetniacute formy ekumenismu kteryacute je hnutiacutem

světovyacutem zaacutevisiacute na bdquokonkreacutetniacutech miacutestniacutech souvislostechldquo20

Jinak bude vypadat ekumenismus

v zemi kde většinu obyvatel tvořiacute katoliacuteci jinak tam kde převažujiacute křesťaneacute ciacuterkviacute vyacutechodniacutech

nebo anglikaacuteni či protestanteacute Jinou podobu nabudou projevy uacutesiliacute o jednotu křesťanů v zemi

kde je poměrneacute zastoupeniacute přiacuteslušniacuteků křesťanskyacutech konfesiacute rovnocenneacute a zcela radikaacutelniacutem

vyacutezvaacutem jsou postaveni křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute tam kde se sami ocitli v menšině21

Z hlediska

katolickeacute ciacuterkve je samotnaacute dynamika ekumenickeacuteho rozhovoru na lokaacutelniacute uacuterovni zaacutevislaacute na tom

zdali hlavniacutemi partnery jsou spiacuteše ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu anebo ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute na Zaacutepadě22

18

CARDEN JB bdquoPreghiera nel movimento ecumenicoldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 879 19

Srv HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die

Einheit der Christen In VORSTER H (ed) Oumlkumene lohnt sich Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 68

Frankfurt am Main Lembeck 1998 s 312-315 20

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem (z 25

března 1993) 34 (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 1995) 21

Srv tamteacutež 32 22

Srv Unitatis redintegratio 13-23

14

V našiacute studii se soustřediacuteme na českyacute ekumenismus kteryacute chaacutepeme jako zvlaacuteštniacute způsob

jiacutemž Duch Svatyacute vede Božiacute lid a jednotliveacute křesťany v českyacutech zemiacutech k naplněniacute Kristovy

touhy po jednotě (srv J 1721)23

Čiacutem se v zaacutekladniacutech rysech českyacute ekumenismus vyznačuje24

Prvniacute charakteristikou spoluovlivňujiacuteciacute formu ekumenickeacuteho uacutesiliacute v českyacutech zemiacutech je

skutečnost že většina obyvatel Českeacute republiky se nehlaacutesiacute k žaacutedneacute z křesťanskyacutech ciacuterkviacute

přiacutetomnyacutech na našem uacutezemiacute25

Většina ciacuterkviacute u naacutes je konfrontovaacutena s neuacuteprosnou řečiacute čiacutesel jež

hovořiacute o tom že křesťaneacute se staacutele viacutece staacutevajiacute ve společnosti menšinou a třebaže nelze potvrdit

vzrůst přesvědčeneacuteho či bojovneacuteho ateismu bdquoodstup vůči křesťanskyacutem tradiciacutem a zejmeacutena vůči

křesťanstviacute ciacuterkevně institucionalizovaneacutemuldquo26

je nespornyacute Tento uacutestup bdquociacuterkevniacute religiozityldquo

u naacutes přitom neniacute zaacuteležitostiacute ani posledniacutech dvou desetiletiacute existence svobodneacute občanskeacute

společnosti ale ani pouze předchaacutezejiacuteciacute čtyřicetileteacute komunistickeacute ateizace Jeho kořeny sahajiacute

hluboko až do 19 stoletiacute do doby kulturniacutech sociaacutelniacutech hospodaacuteřskyacutech a politickyacutech změn

souvisejiacuteciacutech s osviacutecenstviacutem kdy se etablovanaacute s ciacuterkvemi spjataacute zbožnost sice ne ve všech

23

Ačkoli českyacute ekumenismus vstupoval po určitou nikoliv nevyacuteznamnou dobu do interakce s ekumenismem na

Slovensku (zjm v dobaacutech společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků) a tyto pohyby lze verifikovat např v padesaacutetyacutech

letech minuleacuteho stoletiacute při vzniku Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute či Křesťanskeacute miacuteroveacute konference soustřediacuteme se při

našem vyacutekladu vyacutelučně na problematiku ekumenismu v raacutemci českyacutech zemiacute Proliacutenaacuteniacute některyacutech prvků v

dějinaacutech českeacuteho a slovenskeacutem ekumenismu v raacutemci společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků zmiňuje ve zkratce

TOMEK P Ekumenizmus jako pastoračnyacute probleacutem suacutečasnej katoliacuteckej ciacuterkvi na Slovensku Ekumenickeacute aspekty

pastoračniacuteho programu na zaacutekalde sociologickeacuteho prieskumu postojov diaľkovyacutech študentov katoliacuteckej teoloacutegie

banskobystrickeacuteho regionu Olomouc Refugium 2000 s 69-87 24

Na tuto otaacutezku nabiacutezejiacute odpověď texty v nichž autoři podaacutevajiacute na způsob shrnutiacute zaacutekladniacute informace vztahujiacuteciacute se

k heslu bdquočeskyacute ekumenismusldquo V teacuteto souvislosti byly tematizovaacuteny např ekumenickeacute pohyby uvnitř českeacuteho

protestantismu 19 stoletiacute vrcholiacuteciacute vznikem sjednoceneacute ČCE r 1918 srv FILIPI P The Basis and Character of

Czech Ecumenism In AA VV Czech Ecumenical Fellowship Praha Central Church Publishing House 1981 s

111-132 Zvlaacuteště před r 1989 se pozornost věnovala analyacuteze činnosti Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute založeneacute

v socialistickeacutem Československu r 1955 srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece In

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 234-238 SALAJKA M Die

oumlkumenische Gemeinschaft in der ČSSR ihr Charakter und ihre Arbeit In AA VV Tschechischer Oumlkumenismus

Historische Entwicklung Praha OumlRK in der ČSR 1977 s 245-256 The Character of the Ecumenical Fellowship

in Czechoslovakia and its Work In AA VV Czech Ecumenical Fellowship s 99-110 Ekumenickeacute kapitoly Praha

HBF 1970 s 61-63 Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus Praha

Karolinum 2000 s 209-213 (kapitola bdquoČeskyacute ekumenismusldquo) Přiacutespěvky publikovaneacute po bdquosametoveacute revolucildquo

rozšiřujiacute obzor v chaacutepaacuteniacute českeacuteho ekumenismu tiacutem že identifikujiacute jeho těžisko do oblasti vztahů mezi českyacutemi

katoliacuteky a křesťany kteřiacute patřiacute k ciacuterkviacutem hlaacutesiacuteciacutem se k odkazu českeacute reformace srv FILIPI P Oumlkumenisches

Bemuumlhen in der Tschechoslowakei In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen

Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s 73-77 NĚMEC D ndash

ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie Olomouc

Velehrad 1993 s 223-226 (jde o podkapitolu bdquoČeskyacute ekumenismusldquo ve zmiacuteněneacutem oddiacutelu o ekumenismu kteryacute byl

připojen k českeacutemu překladu učebnice fundamentaacutelniacute teologie od německeacuteho autora) ŠTAMPACH O Naacutestin

ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci Praha Karolinum 1995 s 83-

96 (jednaacute se o kapitolu bdquoČeskaacute ekumenickaacute situace a jejiacute perspektivyldquo kteraacute je součaacutestiacute knihy jež byla prvniacute

monografiiacute z oblasti ekumenismu publikovanou po r 1989) VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov

k českeacutemu vydaacuteniacute In NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute Praha Vyšehrad

2001 s 299-301 (autor rozšiacuteřil tuto studii jako kapitolu s naacutezvem bdquoObecnaacute dynamika rozkolu a českaacute reformaceldquo ve

sveacute monografii Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku Českeacute

Budějovice Jihočeskaacute univerzita 2004 s 184-192) 25

Pro uacutedaje vyplyacutevajiacuteciacute z vyacutesledků sčiacutetaacuteniacute lidu v r 2011 srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash

podrobneacute uacutedaje [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂wwwscitaniczsldb2011redakcensfiobyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje$Files

ldb_podrobna_viraxls˃ Z uvedenyacutech statistik vyplyacutevaacute že viacutece než 45 obyvatel uacutedaj o naacuteboženskeacute viacuteře vůbec

neuvedlo 34 Čechů se pak souhlasně přiklonilo k označeniacute Bez naacuteboženskeacute viacutery 26

FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi In Getsemany 6 (2008) s 138

15

ovšem alespoň v některyacutech naviacutec vyacuteznamnyacutech a vlivnyacutech složkaacutech společnosti postupně měnila

v jinou formu bdquoimplicitniacuteldquo bdquonaacutehražkoveacute religiozityldquo27

Dnešniacute odcizeniacute a slabou pozici pokud

jde o bdquoinstitucionalizovanou religiozituldquo přitom neznamenaacute uacuteplnou absenci naacuteboženskyacutech

projevů života sociologoveacute konstatujiacute v teacuteto souvislosti fenomeacuten tzv bdquotekuteacute viacuteryldquo28

Předevšiacutem

globalizace s sebou přinesla nejen noveacute hospodaacuteřskeacute ale teacutež kulturniacute a duchovniacute klima noveacute

ideje vyrostleacute na rozličnyacutech myšlenkovyacutech podhoubiacutech přichaacutezejiacuteciacute do Česka z různyacutech koutů

světa daacutevajiacute pociacutetit spiritualitu a naacuteboženskost jako jistyacute druh nabiacutedky kteraacute odpoviacutedaacute

požadavkům konzumu

Zvoliacuteme-li za určujiacuteciacute hledisko z něhož budeme chtiacutet zachytit a kvalifikovat českou

ekumenickou sceacutenu kriteacuterium členstviacute v Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute (rozdiacutel mezi členskyacutemi

přidruženyacutemi ciacuterkvemi a pozorovateli přitom nebereme v uacutevahu) pak se před naacutemi oteviacuteraacute

poměrně širokeacute spektrum od ciacuterkviacute katolickyacutech přes ciacuterkev pravoslavnou a ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se

k reformaci až k ciacuterkviacutem svobodnyacutem a evangelikaacutelniacutem29

V českeacutem prostřediacute naviacutec nechybiacute ani

různeacute formy např letničniacutech křesťanskyacutech společenstviacute Pluralita ciacuterkviacute a konfesiacute a to zvlaacuteště

s ohledem na prostřediacute protestantskeacute kteraacute je přiacuteznačnaacute pro naši ekumenu byla přitom prvkem

přiacutetomnyacutem v českyacutech zemiacutech již v dobaacutech bezprostředně spjatyacutech s reformaciacute Většinovost

ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute kterou v porovnaacuteniacute členskeacute zaacutekladny naacutesledně zjišťujeme30

pak na jedneacute

straně může veacutest u ostatniacutech k pocitu ohroženosti (bdquostrach řiacutemskyacuteldquo) a potřeby emancipace

(bdquoevangeliacutek v katolickeacute zemildquo)31

na druheacute straně nesmiacute byacutet samotnou touto ciacuterkviacute poklaacutedaacutena za

zaacuteminku k ekumenickeacute ignoranci nyacutebrž naopak měla by upozorňovat na to že ekumenismus maacute

miacutet v životě katolickeacute ciacuterkve vyacuteznam zaacutesadniacute32

Chaacutepeme-li ekumenismus jako snahu křesťanů překonat rozděleniacute ke kteryacutem mezi nimi

v průběhu dějin došlo pak českeacute ekumenickeacute uacutesiliacute bude předevšiacutem směřovat k naleacutezaacuteniacute

a rozviacutejeniacute jednoty mezi těmi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jejichž vztahy

v důsledku historickyacutech udaacutelostiacute a rozdiacutelů v nauce a praxi křesťanskeacute viacutery majiacute dnes v našich

zemiacutech takovou podobu jež prozatiacutem neumožňuje jejiacute uacuteplneacute vyjaacutedřeniacute ve

společneacutem eucharistickeacutem slaveniacute Udaacutelost kteraacute přitom jednotu Kristovy ciacuterkve v českyacutech

zemiacutech a dějinaacutech poznamenala nejviacutece je českaacute reformace Ta sice ve sveacutem počaacutetečniacutem

programu bdquociacuterkve podobojiacuteldquo dogmaticky staacutela v podstatě na stejneacutem zaacutekladě jako viacutera ciacuterkve

27

Srv NEŠPOR ZR Přiacuteliš slaacutebi ve viacuteře Českaacute nereligiozita v evropskeacutem kontextu Praha Kalich 2010 s 50-

59 S osviacutecenstviacutem souvisiacute i pojem bdquocivilniacuteho naacuteboženstviacuteldquo Na jeho roli kterou sehraacutel v našem prostřediacute

upozorňuje např HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2008) s 34-

35 28

Srv VAacuteCLAVIacuteK D Naacuteboženstviacute a moderniacute českaacute společnost Praha Grada 2010 s 159-170 29

Srv Členskeacute ciacuterkve ciacuterkev přidruženaacute a pozorovateleacute [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampa=cat6˃ 30

Srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash podrobneacute uacutedaje 31

Srv PROCHAacuteZKA J Protestantskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech jako menšina Historickyacute naacutestin In MOREacuteE

PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s

7-12 HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M

(ed) op cit s 26-33 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince In Protestant VII2

(1996) s 13 FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi s 138-140 32

Srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem

32

16

všeobecneacute33

naacuteslednyacutem vyacutevojem spjatyacutem mimo jineacute teacutež s vypuknutiacutem reformace světoveacute

se ovšem jejiacute jednotliveacute proudy ve sveacute většině ocitli s ciacuterkviacute katolickou ve stavu rozkolu

K odkazu českeacute reformace jakožto prameni identity se naacutesledně bude hlaacutesit nejen českyacute

protestantismus kteryacute dostaacutevaacute postupně tvaacuteř po skončeniacute pobělohorskeacute rekatolizace34

ale

v různeacute intenzitě se k němu odvolajiacute i jineacute ciacuterkve a to nejen Ciacuterkev československaacute ale takeacute

např obec starokatolickaacute či pravoslavnaacute CČS vzešlaacute z prostřediacute katolickeacuteho modernismu

si kladla bdquodokončeniacute českeacute reformaceldquo přiacutemo za ideovyacute ciacutel35

a přiacuteklon k husitstviacute deklarovala

později i navenek doplněniacutem sveacuteho naacutezvu Češtiacute starokatoliacuteci vyzdvihovali od sveacuteho počaacutetku

kontinuitu s husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo36

a v pravoslavneacutem milieu se dodnes se sympatiemi

zdůrazňuje že českeacute reformniacute hnutiacute si bylo vědomo řecko-slovanskyacutech kořenů českeacute ciacuterkevniacute

tradice37

Ideaacutel českeacuteho bratrstviacute jako typickeacuteho plodu českeacute reformace neopomiacutenajiacute uveacutest ani

ciacuterkve ktereacute svůj původ majiacute v tradici baptistickeacute nebo v tradici svobodnyacutech ciacuterkviacute ndash důraz na

bratrstviacute prozrazujiacute přinejmenšiacutem jejich naacutezvy38

Z toho co bylo alespoň ve zkratce naznačeno vyplyacutevaacute že pro českyacute ekumenismus je

uacutestředniacutem dialog mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou a bdquopotomky českeacute reformaceldquo39

čiacutemž nikterak

nesnižujeme ekumenickyacute vyacuteznam teacute skutečnosti že naše země jsou rovněž spojniciacute zaacutepadniacute

a vyacutechodniacute křesťanskeacute větve jak doklaacutedaacute misie slovanskyacutech věrozvěstů na kterou se odvolaacutevaacute

katolickeacute cyrilometodějstviacute i českeacute pravoslaviacute Pro katoliacuteky idea cyrilometodějskaacute tvořiacute živou

součaacutest historickeacute paměti miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a v tomto smyslu ji lze definovat

jako bdquozesiacutelenou komunikaci s počaacutetkem (hellip) vznikuldquo40

teacuteto miacutestniacute ciacuterkve Domaacuteciacute pravoslavnaacute

ciacuterkev třebaže se do jejich počaacutetků promiacutetl teacutež katolickyacute modernismus41

poklaacutedaacute praacutevě sebe

samu jako tu kteraacute navazuje a pokračuje v cyrilometodějskeacutem diacutele42

Nakonec nelze opomenout

že cyrilometodějskaacute tradice nebyla v minulosti ciziacutem prvkem ani v českeacutem utrakvismu

33

Srv VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 299 34

Samotneacute teacutema kontinuity reformace od husitskyacutech dob až po současnost zůstaacutevaacute diskutovanou otaacutezkou srv např

NEŠPOR ZR Skryteacute semeno nevzkliacutečilo aneb polemika s radikaacutelniacutemi tezemi o kontinuitě českeacute reformace In

Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 239-252 35

Srv KAŇAacuteK B Budovaacuteniacute ciacuterkve (1924ndash1939) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek

Praha Blahoslav 2010 s 44 36

Srv HANF K Lze katolictviacute spojiti s husitstviacutem Praha Hanf 1936 s 31-33 Na roli husitskeacute tradice

v počaacutetciacutech starokatolictviacute u naacutes upozorňuje např takeacute PULEC M Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu In AA

VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s

225 37

Srv ALEŠ P Pravoslavnaacute ciacuterkev u naacutes Přehled dějinneacute cesty Olomouc Světlo světa 1996 s 16-18 38

Ciacuterkev bratrskaacute Bratrskaacute jednota baptistů 39

Srv MELMUKOVAacute E Potomci českeacute reformace a ciacuterkev řiacutemskokatolickaacute In Teologickeacute texty 2 (1993) s 61-

62 VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 (podle autora jde o bdquopaacuteteř

ekumenismuldquo v českyacutech zemiacutech) 40

Srv AMBROS P Komemorativniacute a anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 378 41

Prohlaacutešeniacute o založeniacute CČS z 10 ledna 1920 uvaacutediacute pochvalně zaacutesluhy Cyrila a Metoděje na formovaacuteniacute křesťanskeacute

kultury v našiacute zemi srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute (z 10 ledna 1920) In MAREK P Českeacute

schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice

Gloria 2000 s 298 42

Srv NOVAacuteK J Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 185

17

a evangelictviacute a jejiacute stopy jsou přiacutetomneacute jistyacutem způsobem dodnes v prostřediacute CČSH43

Ekumenickou plodnost přesahujiacuteciacute daleko naše domaacuteciacute prostřediacute pak v minulosti doklaacutedaacute

předevšiacutem sepjetiacute cyrilometodějskeacute ideje s unionismem a dodnes o něm svědčiacute bohataacute tradice

studiiacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany českyacutech katolickyacutech teologů44

Posledniacutem z rysů českeacuteho ekumenismu kteryacute chceme zmiacutenit je jeho praktickyacute raacutez Viacutece

nežli na teologickyacute dialog soustřediacute se českaacute ekumena na meziciacuterkevniacute spolupraacuteci založenou na

různyacutech platformaacutech Za v jisteacutem smyslu reprezentativniacute orgaacuten lze přitom považovat

Ekumenickou radu ciacuterkviacute45

Zatiacutemco Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev vstupuje do českeacuteho ekumenickeacuteho

prostoru na baacutezi vyacutechodisek ktereacute poskytuje Komise pro ekumenismus při Českeacute biskupskeacute

konferenci46

ciacuterkve reformačniacute tradice rozviacutejejiacute pastoračniacute spolupraacuteci v raacutemci Leuenberskeacuteho

společenstviacute47

Kromě toho v prostřediacute českeacuteho protestantismu na zaacutekladě konfesniacute spřiacutezněnosti

skyacutetaacute možnosti společně koordinovaneacuteho působeniacute tradičně např Kostnickaacute jednota48

či nověji

Českaacute evangelikaacutelniacute aliance49

113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie

Jak jsme již naznačili ekumenismus se jako hnutiacute projevuje v mnoha rozličnyacutech

oblastech Dekret Unitatis redintegratio zmiňuje naacutesledujiacuteciacute přiacuteklady od snah po eliminaci toho

co vzaacutejemneacute vztahy mezi křesťany znesnadňuje přes poznaacutevaacuteniacute nauky a života druhyacutech

43

Srv ŘIacuteČAN R Cyrilometodějskaacute tradice v českeacutem protestantismu In Křesťanskaacute revue XXXVII5-6 (1970) s

104-109 LAacuteŠEK JB ndash TONZAROVAacute H (ed) I oni jsou otcoveacute našihellip Cyrilometodějskyacute sborniacutek Dokumentace

z maleacuteho sympozia pořaacutedaneacuteho Ciacuterkviacute československou husitskou a Husitskou teologickou fakultou Univerzity

Karlovy u přiacuteležitosti 1140 vyacuteročiacute přiacutechodu Cyrila a Metoděje dne 25 zaacuteřiacute 2003 na HTF UK Brno L Marek

2005 44

Srv přehledně AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic Olomouc ndash

Velehrad Refugium 2008-2009 s 551-635 (kapitola bdquoKontinuita a diskontinuita studia křesťanskeacuteho Vyacutechodu

v českyacutech zemiacutech a na Slovenskuldquo předevšiacutem srv s 584-593) 45

Srv Stanovy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR schvaacuteleneacute Valnyacutem shromaacutežděniacutem ERC v ČR dne 26 11 2009 čl 2

In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Stanovy a kraacutetkeacute představeniacute Praha ERC v ČR

2009 [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherart1583Stanovy20ERC202009pdfgt 46

Působeniacute Komise pro ekumenismus lze spatřovat ve dvou směrech 1) specifikovat vnitřniacute katolickeacute normy pro

ekumenismus v podmiacutenkaacutech miacutestniacute ciacuterkve a 2) formulovat s co nejširšiacutem množstviacutem zaacutestupců českeacute ekumeny

zaacutesady ekumenickeacuteho spolupůsobeniacute srv Dohoda o křtu (mezi ČCE a ČBK a mezi CČSH a ČBK z 25 ledna 1994)

Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Směrnice o smiacutešenyacutech manželstviacutech (z 28 ledna 1999) In FILIPI P Po

ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich 2008 s 82

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute (z r 2002) Praha Sekretariaacutet ČBK 2002 Dohoda o duchovniacute

službě ve vězniciacutech (z 7 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Dohoda o duchovniacute službě v rezortu

ministerstva obrany (z 3 června 1999) Praha Sekretariaacutet ČBK 1998 Dohoda o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute

mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute v Českeacute republice (z 20 listopadu 2006) [on line]

[cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherdohoda1pdfgt

K posledně uvedeneacute dohodě byl připojenyacute dodatek (z 12 prosince 2011) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na

internetu lthttpwwwadoczkaplandodatek_1pdfgt 47

Srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem zastupovaacuteniacute v diaspoře (z 18 listopadu

2000) In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 64-

65 48

Srv Schvaacuteleneacute stanovy Kostnickeacute jednoty ndash Sdruženiacute evangelickyacutech křesťanů o s [on line] [cit 16 5 2012]

Dostupneacute na internetu lthttpwwwevangelickytydenikczclanekhtmlid=25gt 49

Srv ČESKAacute EVANGELIKAacuteLNIacute ALIANCE Vyznaacuteniacute viacutery a stanovy [on line] [cit 10 12 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwweacz29vyznani_viry_stanovy˃

18

křesťanů až po spolupraacuteci za uacutečelem společneacuteho hlaacutesaacuteniacute viacutery či angažovanosti pro obecneacute

dobro nevyjiacutemaje přitom společnou modlitbu a uacutesiliacute o obnovu vlastniacutech ciacuterkevniacutech

společenstviacute50

Jako součaacutest tohoto hnutiacute plniacute sveacute specifickeacute poslaacuteniacute teologie kteraacute maacute svůj

přiacutevlastek ekumenickaacute

Co je tedy bdquoekumenickaacuteldquo teologie Cestu k teacuteto poměrně noveacute teologickeacute discipliacuteně

můžeme s Johannem Brossederem dějinně popsat pomociacute čtyř etap ktereacute jiacute předchaacutezely

polemika irenika symbolika a nauka o vyznaacuteniacutech51

Již počaacutetky reformace v 16 stoletiacute vedly

obě zaangažovaneacute strany k haacutejeniacute pravdivosti vlastniacuteho přesvědčeniacute a učeniacute viacutery Praacutevě

polemika chaacutepanaacute konfesně-exkluzivisticky měla druheacuteho předevšiacutem usvědčit z omylu K tomu

sloužila artikulace kteraacute se odviacutejela pomociacute zdaacutenlivě objektivniacuteho a věcneacuteho vyjadřovaacuteniacute

kontroverzniacutech člaacutenků nauky Přiacuteznačnyacutem pro tento proces však bylo kromě zaacutekladniacuteho

naladěniacute pouze atomizovaneacute představeniacute pozice bdquoprotivniacutekaldquo aniž by se bral v uacutevahu vlastniacute

kontext jednotliveacute teologickeacute vyacutepovědi Od druheacute poloviny 17 stoletiacute se zvlaacuteště

v humanistickyacutech kruziacutech objevuje snaha vstupovat do mezikonfesniacutech zaacutepasů se smiacuteřlivyacutem

irenickyacutem postojem Tento postoj usiloval o to přiveacutest rozděleneacute strany k jednotě na zaacutekladě

přesvědčeniacute že pravda křesťanskeacuteho zjeveniacute kteraacute je univerzaacutelniacute dochaacuteziacute sveacuteho ciacuterkevniacuteho

vyjaacutedřeniacute nikoliv pouze v jedneacute nyacutebrž v mnohosti křesťanskyacutech konfesiacute Odtud prameniacuteciacute

protestantskaacute irenika (Calixt Leibniz Zizendorf) se tak snažila předevšiacutem vyzvihnout kontinuitu

univerzaacutelně platnyacutech starociacuterkevniacutech zaacutekladů kteraacute je vlastniacute konfesně rozdělenyacutem ciacuterkviacutem

Symbolice jejiacutež kořeny nachaacuteziacuteme v 19 stoletiacute v diacutele Johanna Adama Moehlera52

šlo primaacuterně

o to pokud možno co nejpřesněji pochopit a vyjaacutedřit učeniacute jednotlivyacutech konfesiacute a naacutesledně je

mezi sebou porovnat Podrobneacute studium přitom nemělo za ciacutel pouze demonstrovat vzaacutejemnou

kompatibilitu a přispět k pokojneacutemu soužitiacute křesťanů různyacutech vyznaacuteniacute vedle sebe Moehler se

soustředil praacutevě na dogmatickeacute protiklady jejichž vyhraněnost již sama o sobě na zaacutekladě

dialektickeacute metody volaacute po překonaacuteniacute toho co rozděluje Ciacutelem tuumlbingenskeacuteho teologa přitom

bylo připravit půdu pro dosaženiacute organickeacute jednoty viacutery jedneacute svateacute všeobecneacute a apoštolskeacute

ciacuterkve Zvlaacuteště v raacutemci německeacuteho protestantismu 19 stoletiacute se symbolika pěstovala teacuteměř

vyacutelučně jako čistaacute komparace nauky křesťanskyacutech ciacuterkviacute a jako takovaacute položila ve 20 stoletiacute

zaacuteklady nauky o vyznaacuteniacutech Konfessionskunde Jejiacutem uacutemyslem bylo představit diferencovanyacute

stav křesťanstviacute tiacutem že nabiacutedne celistvyacute pohled nejen na učeniacute ale i na konkreacutetniacute život

jednotlivyacutech ciacuterkviacute a křesťanskyacutech společenstviacute (liturgie řaacuted zbožnost) Velkaacute pozornost se

přitom věnovala objasněniacute dějinnyacutech souvislostiacute

Uvnitř novodobeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute se od r 1948 formuje na světoveacute uacuterovni

v raacutemci platformy SRC se ekumenickaacute teologie profiluje jako bdquoteologickeacute zpracovaacuteniacute zaacutesadniacutech

50

Srv Unitatis redintegratio 4 51

Srv BROSSEDER J Oumlkumenische Theologie Geschichte ndash Probleme Muumlnchen Hueber Verlag 1967 s 12-

97 Cestu postupneacuteho utvaacuteřeniacute ekumenickeacute teologie popisuje přehledně teacutež např CONGAR Y Konfessionelle

Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus In Catholica 12 (1958) s 81-104 52

Srv MOEHLER JA Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensaumltze der Katholiken und Protestanten

nach ihren oumlffentlichen Bekenntnisschriften Mainz Kupferberger 1832

19

otaacutezek ktereacute vyvstaacutevajiacute při rozhovoru ciacuterkviacute a v životě ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo53

Takoveacute pojetiacute

zůstaacutevaacute až dodnes přiacutetomneacute tam kde se mluviacute o ekumenickeacute teologii jako o bdquoteorii

ekumenickyacutech procesůldquo54

kteraacute usiluje reflektovat teologicky komplexniacute skutečnost

ekumenickeacuteho uacutesiliacute a staacutevaacute se tak bdquoteologiiacute ekumenismuldquo

Ekumenickaacute doba kteraacute je od 20 stoletiacute skutečnostiacute života křesťanskyacutech ciacuterkviacute vnaacutešiacute

požadavek aby se ekumenismus stal perspektivou všech teologickyacutech discipliacuten55

Z tohoto

důvodu se setkaacutevaacuteme např s ekumenickyacutemi ciacuterkevniacutemi dějinami ekumenickou dogmatikou

ekumenicky formulovanou křesťanskou etikou či teologiiacute stvořeniacute jejichž vyacutechodiska spočiacutevajiacute

na baacutezi kteraacute je společnaacute pro teologickou reflexi různyacutech křesťanskyacutech tradic56

Podobneacute praacutece

již můžeme chaacutepat jako konkreacutetniacutem plod ekumenickeacuteho uacutesiliacute na poli teologie

Uacutestředniacute otaacutezku ekumenickeacute teologie jako specifickeacuteho teologickeacuteho oboru nicmeacuteně tvořiacute

poselstviacute křesťanskeacute viacutery a způsob jak je tomuto poselstviacute porozuměno V jednom Kristově těle

jehož uacutedy se křesťaneacute staacutevajiacute jedniacutem křtem je zdrojem jednoty nejen jeden Duch ale teacutež jedna

viacutera (srv Ef 43-5) Jedna ciacuterkev kterou Kristus založil je společenstviacutem viacutery Předpokladem

ekumenickeacute teologie je proto vědomiacute společneacuteho středu kteryacutem je praacutevě tato živaacute křesťanskaacute

viacutera57

Poslaacuteniacute ekumenickeacute teologie pak spočiacutevaacute v tom aby ndash vychaacutezejiacutec se společneacuteho zaacutekladu ndash

určila diference pochopila jejich historickeacute a teologickeacute podmiacuteněnosti a tak přistoupila

k otaacutezkaacutem nakolik rozdiacutely v nauce viacutery mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi způsobujiacute jejich rozděleniacute jak tyto rozdiacutely spraacutevně pochopit a ndash jsou-li praacutevě ony

důvodem k nejednotě ndash jakyacutem způsobem je překonat a smiacuteřit58

Každou jednotlivou otaacutezku je

nutneacute nahliacutežet ve vztahu k celku zjeveneacute pravdy a v souladu s bdquohierarchiiacute pravdldquo odviacutejejiacuteciacute se od

jejich různeacute spojitosti vůči zaacutekladu křesťanskeacute viacutery59

Třebaže samotnyacute postup ekumenickeacute

53

V tomto smyslu definoval ekumenickou teologii v protikladu k dosavadniacute Konfessionskunde vůdčiacute osobnost SRC

VissertʼHooft (citovaacuteno podle SCHWOumlBEL CH Oumlkumenische Theologie im Horizont des trinitarischen Glauben

In Oumlkumenischer Rundschau 46 1997 s 321) 54

Srv LAGSFELD P Oumlkumenische Theologie als Theorie oumlkumenischer Prozesse ndash Die Kolussionstheorie In

TENTYacuteŽ (ed) Oumlkumenische Theologie Ein Arbeitsbuch Stuttgart Kohlhammer 1980 s 36-68 55

Srv Unitatis redintegratio 10 56

Srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz Freiburg ndash Basel Paulusverlag

Reinhardt 1994 BEINERT W ndash KUumlHN U Oumlkumenische Dogmatik Leipzig ndash Regensburg Evangelische

Verlagsanstalt ndash Pustet 2013 AA VV Beyond Idealism A Way Ahead for Ecumenical Social Ethics Gran Rapids

Eerdmans 2006 KNOCHE H Schoumlpfungsethik Oumlkumenische Grundlagen der Schoumlpfungstheologie und Ethik

Muumlnchen Behrendt Meta 1989 57

bdquoVe prospěch jednoty stojiacute křesťanstviacute viacutery a věrnosti ktereacute žije viacuteru jako zaacutevazneacute rozhodnutiacute Toto rozhodnutiacute

maacute svůj obsah a praacutevě proto hledaacute jednotu Sebe samo se přitom v zaměřeniacute na jednotu nechaacutevaacute očišťovat a

prohlubovat čiacutemž pomaacutehaacute teacutež ostatniacutem aby ve stejneacute cestě očišťovaacuteniacute a prohlubovaacuteniacute rozpoznali společnyacute střed a

aby v tomto středu našli sami sebeldquo (BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine

zur Fundamentaltheologie Donauwoumlrth Wewel 2005 s 214) 58

Srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 32 59

Srv Unitatis redintegratio 11 Jako reflexe viacutery se ekumenickaacute teologie zpravidla přičleňuje do oboru

systematickeacute teologie srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 39

ULLRICH L bdquoOumlkumenische Theologieldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und Konfessionskunde

Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 982-983 Pokud jde o konkreacutetniacute naacuteplň ekumenickeacute teologie jako kurzu

samostatnyacutech přednaacutešek o ekumenismu v raacutemci katolickeacuteho teologickeacuteho curriculum pak ekumenickyacute direktaacuteř

podaacutevaacute naacutesledujiacuteciacute vyacutečet teacutemat pojem katolicity jednoty ciacuterkve a ekumenismu dogmatickaacute baacuteze ekumenismu

dějiny ekumenismu a současnyacute stav ciacutel a metoda ekumenismu se zvlaacuteštniacute pozornostiacute na pojem bdquoplneacute a dokonaleacute

jednotyldquo charakteristika jednotlivyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute specifickeacute probleacutemy v raacutemci ekumenickeacuteho

20

teologie je viacutece dialogickyacute zůstaacutevaacute jejiacutem předmětem stejně jako v jakeacutekoliv jineacute teologickeacute

discipliacuteně hledaacuteniacute teologickeacute pravdy kteraacute neniacute vyacutesledkem vzaacutejemneacute dohody nyacutebrž přijiacutemaacute se

v aktu poslušnosti viacutery Při hledaacuteniacute odpovědiacute v ekumenickeacute teologii nejsme vedeni v prveacute řadě

negaciacute partnera tedy snahou odhalit v čem se druhaacute strana myacuteliacute a dokaacutezat že jedině naše

chaacutepaacuteniacute je spraacutevneacute a legitimniacute nyacutebrž touhou po poznaacuteniacute pravdy v jejiacute plnosti po jejiacutem

porozuměniacute a po vzaacutejemneacutem společenstviacute v laacutesce

V našem pojetiacute považujeme za vyacutechodisko ekumenickeacute teologie v prveacute řadě Kristovu vůli

vyjaacutedřenou v jeho přaacuteniacute bdquoAby všichni byli jednoldquo (J 1721) Praacutevě Božiacute slovo ktereacute naacutes

předchaacuteziacute oslovuje a vybiacuteziacute k obraacuteceniacute stojiacute na počaacutetku každeacute teologickeacute reflexe60

V přiacutepadě

ekumenickeacute teologie jsme tedy zvlaacuteště s naleacutehavostiacute postaveni před otaacutezku pravdy o našiacute

jednotě Veškeraacute naše teologickaacute uacutevaha se musiacute odviacutejet od postoje viacutery v němž přijiacutemaacuteme

Kristovu vůli po jednotě kteraacute je plodem jeho modlitby a oběti (srv J 17211152) Duch Svatyacute

kteryacute naacutes vede k poznaacuteniacute Božiacute vůle působiacute že jsme hluboce zasaženi tiacutem že Kristovo přaacuteniacute

naraacutežiacute ve společenstviacute jeho učedniacuteků na odpor a nepřijetiacute (fakt rozkolu) Jako vnitřniacute princip našiacute

jednoty s Kristem naacutes však tentyacutež Duch vyzyacutevaacute abychom přilnuli k tomu co Kristus žaacutedaacute od

Otce pro svou ciacuterkev (dar jednoty) Ekumenickaacute teologie tedy neniacute myslitelnaacute jako soukromaacute

zaacuteležitost toho kdo se jiacute zabyacutevaacute nyacutebrž stojiacute zcela ve službě jednoty ciacuterkve a zvěstovaacuteniacute

evangelia světu V ekumenickeacute teologii jde o to ve viacuteře uvažovat nad tajemstviacutem Božiacuteho slova

svěřeneacuteho společenstviacute ciacuterkve jako testament jejiacute jednoty a katolicity Prvořadou starostiacute

ekumenickeacute teologie je zkoumat v siacutele Božiacute moudrosti a Božiacuteho Ducha (srv Mdr 917) naši

věrnost vzhledem k Božiacutemu zaacuteměru s ciacuterkviacute a rozpoznaacutevat cesty ktereacute budou vytvaacuteřet staacutele

dokonalejšiacute předpoklad pro naplněniacute prosby bdquoAby všichni byli jedno (hellip) aby tak svět uvěřilldquo

(J 1721) Takovyacute způsob teologickeacute reflexe vyžaduje odpoviacutedajiacuteciacute vnitřniacute postoj neboť ryzost

ekumenickeacute teologie jde ruku v ruce s intenzivniacutem životem modlitby61

V tomto smyslu je

živnou půdou ekumenickeacute teologie Ježiacutešova modlitba za jednotu (srv J 17)

Stojiacuteme-li před otaacutezkou co zahrnuje označeniacute českaacute ekumenickaacute teologie62

vychaacuteziacuteme

ze Špidliacutekova pojetiacute identity bdquočeskeacute teologieldquo kteraacute podle tohoto autora spočiacutevaacute v proliacutenaacuteniacute

univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute dimenze křesťanstviacute63

Ten kteryacute mezi oběma rozměry

zprostředkovaacutevaacute harmonii je přitom Duch Svatyacute jeho působeniacutem je ciacuterkev od počaacutetku

všeobecnaacute on však rovněž vstupuje do dějin a kultur jednotlivyacutech naacuterodů aby v nich mohlo

zakořenit Božiacute slovo a aby se v nich rozvinul život viacutery Duch Svatyacute jenž promlouvaacute ke

společenstviacute Božiacuteho lidu i k srdci jednotlivce srozumitelnyacutem způsobem v určiteacute době a na

dialogu srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů

a norem 79 60

Srv RATZINGER J Wesen und Auftrag der Theologie Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der

Gegenwart Einsiedeln Johannes Verlag 1993 s 43-48 61

Srv CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 104 62

Mohlo by se zdaacutet že k vyjasněniacute pojmu by mohla přispět jedna z podkapitol zmiacuteněneacute Němcovy a Štampachovy

studie o ekumenismu jež nese naacutezev bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo Jednaacute se ovšem daleko spiacuteše o stručnyacute přehled

českeacute katolickeacute ekleziologie a ekumenickaacute otaacutezka zde de facto reflektovaacutena neniacute srv NĚMEC D ndash ŠTAMPACH

O Ekumenismus s 211-214 (podkapitola bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo) Takeacute z tohoto důvodu definice pojmu

bdquočeskaacute ekumenickaacute teologieldquo zatiacutem chybiacute 63

Srv ŠPIDLIacuteK T K otaacutezce identity českeacute teologie In Jezuiteacute 6 (1999) s 22-23

21

určiteacutem miacutestě ktereacute maacute sveacute dějiny a ktereacute je součaacutestiacute určiteacuteho kulturniacuteho prostřediacute utvaacuteřiacute

i teologickou reflexi v konkreacutetniacute inkulturovaneacute podobě Reprezentanty bdquočeskeacute teologieldquo přitom

nejsou pouze češtiacute teologoveacute žijiacuteciacute na našem uacutezemiacute ale i ti kteřiacute působili či působiacute za hranicemi

teacuteto země64

O bdquočeskeacute teologiildquo můžeme hovořit jako o snaze pod vedeniacutem Ducha Svateacuteho

hlouběji porozumět intelektem a laacuteskou univerzaacutelniacutemu obsahu živeacute křesťanskeacute viacutery a to

způsobem kteryacute rozviacutejiacute specificky českeacute rysy

Skutečnost rozděleniacute křesťanů vedla v českeacutem prostoru k tomu že teologickaacute reflexe

kteraacute je součaacutestiacute života určiteacuteho společenstviacute ciacuterkve přijala prvky vlastniacute jednotlivyacutemi

křesťanskyacutem tradiciacutem Z toho pohledu lze mluvit o bdquočeskeacute teologiildquo v pluraacutelu spolu s bdquočeskou

katolickou teologiiacuteldquo65

se totiž v našem prostřediacute formovala nejen bdquočeskaacute evangelickaacute teologieldquo66

ale teacutež bohosloveckaacute tradice CČSH kteraacute dala vzniknout specifickeacute podobě českeacute teologie jiacutež je

teologie husitskaacute67

V tomto vyacutečtu bychom neměli zapomenout ani na v českyacutech podmiacutenkaacutech

rozviacutejejiacuteciacute se proud evangelikaacutelniacute teologie68

Užiacutevaacuteme-li sousloviacute českaacute ekumenickaacute teologie pak rozumiacuteme termiacutenu ekumenickaacute

nikoliv ve smyslu bdquonadkonfesijniacuteldquo nyacutebrž ve vztahu k metodě jak jsme se již pokusili vysvětlit

vyacuteše Naacuteplniacute českeacute ekumenickeacute teologie tudiacutež je uvažovat o Kristově vůli po jednotě pro jeho

učedniacuteky v podmiacutenkaacutech rozděleniacute křesťanů v českyacutech zemiacutech a v kontextu uacutesiliacute toto rozděleniacute

překonat a přispět tak jedinečnyacutem způsobem k znovu-ustanoveniacute jednoty mezi všemi pokřtěnyacutemi

v univerzaacutelniacutem společenstviacute ciacuterkve69

Takovyacute druh teologickeacute reflexe přitom nevede k negaci

vlastniacute křesťanskeacute tradice vyžaduje však od teologa aby jako ten kdo je poměřovaacuten Božiacutem

slovem a vedenyacute Duchem Svatyacutem hledal a zdůrazňoval to co vede k jednotě a k plneacutemu

rozvinutiacute katolicity Kristovy ciacuterkve70

64

Pro přiacutespěvky českyacutech exilovyacutech teologů k teacutematice českeacuteho ekumenismu srv např SKALICKYacute K

Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin In Studie 55 (1978) s 23-55 Rozhovor o Husovi a husitstviacute In

Studie 116-117 (1988) s 197-203 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu In Novyacute život 241-2 (1982)

s 2-4 LOCHMAN JM Husovo pojetiacute pravdy In Teologickeacute texty 2 (1993) s 47-49 65

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute Praha Karolinum 2007 66

Srv MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10-13 FILIPI P Evangelickaacute

teologie v katolickeacute zemi In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity Karlovy 1993ndash

1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 43-49 SMOLIacuteK J Evangelickaacute teologie

v českyacutech zemiacutech In Teologickaacute reflexe 31 (1997) s 31-35 Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute

In Teologickeacute texty 2 (1998) s 64-65 67

Srv KUČERA Z Ke kořenům teologie ciacuterkve radikaacutelniacuteho modernismu Brno L Marek 2002 s 82-88

TONZAR D Vznik a vyacutevoj novodobeacute husitskeacute teologie a Ciacuterkev československaacute husitskaacute Praha Karolinum 2000

s 57-76 68

Srv Sdruženiacute evangelikaacutelniacutech teologů [on line] [cit 27 09 2012] Dostupneacute na internetu lthttpevangelikalni-

teologieczgt 69

Na tomto miacutestě je pro uacuteplnost vhodneacute připomenout že určitaacute teacutemata souvisejiacuteciacute s českou ekumenickou

problematikou si vysloužila pozornost teologů a historiků zahraničniacute provenience srv namaacutetkou VOOGT P DE

L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Louvain Publications Universitaires de Louvain 1960 Mistr Jan Hus v době ekumenismu

In Via 31 (1970) s 10-13 HOLETON D Uacutecta k Janu Husovi v životě ciacuterkviacute In Theologickaacute revue 712 (2000)

s 25-32 MOREacuteE PCA The Making of the Czech Ecumenical Bible Translation (1961-1979) Shaping a new

ecumenical community in times of communist oppression In DE ROEST H ndash WISCHMEYER W (ed) Heiliger

Text Die identitaumltsbildende Funktion klassischer Texte innerhalb einer Gemeinschaft Groningen

Rijksuniversiteit 2007 s 144-158 70

Pro aktuaacutelniacute ekumenickaacute teacutemata českeacute teologickeacute reflexe srv předevšiacutem dva přiacutespěvky na katolickeacute straně

KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology In FRANZ A ndash BAUM W (ed) Theologie

22

12Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu

Maacuteme-li předložit souhrnnyacute přehled vystihujiacuteciacute současnyacute stav baacutedaacuteniacute v otaacutezce českeacuteho

ekumenismu učiniacuteme tak podle metodologickyacutech vyacutechodisek kteraacute teologoveacute při studiu teacuteto

otaacutezky uplatnili Vyacutesledky dosavadniacuteho vyacutezkumu našiacute problematiky přitom shrneme do šesti

okruhů

Pokud se věnujeme reflexi českeacute ekumenickeacute problematiky pak to znamenaacute že

z pochopitelnyacutech důvodů nechaacutevaacuteme nepovšimnuty člaacutenky a monografie ktereacute češtiacute teologoveacute

věnovali ekumenismu v některeacutem z jeho aspektů celosvětovyacutech či všeobecnyacutech71

Prvniacutemi

přiacutespěvky ktereacute bereme při našem vyhodnoceniacute v uacutevahu jsou texty českyacutech historiků z přelomu

19 a 20 stoletiacute tyacutekajiacuteciacute se eventuaacutelniacute rehabilitace osoby Jana Husa a přehodnoceniacute zaacutevěrů

kostnickeacuteho procesu Jejich tehdejšiacute argumentace opouštiacute živnou půdu vyhraněneacuteho

apologetismu a naznačuje možneacute perspektivy jak k teacuteto z mnoha důvodů kliacutečoveacute postavě

českyacutech duchovniacutech dějin přistupovat v duchu smiacuteřeniacute kteryacute je typickyacute praacutevě pro novodobou

snahu o jednotu křesťanů pro moderniacute ekumenickeacute hnutiacute Ucelenějšiacute ekumenickaacute reflexe

specifickeacute českeacute problematiky je nicmeacuteně ndash s vyacutejimkou prvorepublikovyacutech přesahů jež

nachaacuteziacuteme např u evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky ndash až zaacuteležitostiacute uacutezce spjatou

s přiacuteklonem katolickeacute ciacuterkve k ekumenickeacutemu hnutiacute jehož jsme byli svědky na 2 vatikaacutenskeacutem

koncilu

Způsoby jak se k teacutematu kteryacute naacutes zajiacutemaacute teologoveacute (a čaacutestečně takeacute ciacuterkevniacute historici)

přibližovali a přibližujiacute byly a jsou různeacute A tak ten kdo se dnes chce českyacutem ekumenismem

zabyacutevat sice nebude miacutet k dispozici žaacutednou celistvou systematicky zpracovanou monografii

bude nicmeacuteně odkaacutezaacuten na poměrně širokeacute množstviacute diacutelčiacutech přiacutespěvků Z hlediska discipliacuteny

v jejiacutemž raacutemci se otaacutezka českeacuteho ekumenismu reflektuje a z pohledu použiteacute metody

navrhujeme klasifikovat dosavadniacute přiacutespěvky ke studiu českeacuteho ekumenismu do naacutesledujiacuteciacutech

skupin českyacute ekumenismus jako reflexe dějin ekumenickyacutech vztahů u naacutes českyacute ekumenismus

v teologickeacutem pohledu na naše duchovniacute dějiny hledaacuteniacute dogmatickeacuteho jaacutedra českeacuteho

ekumenismu přiacutestup k českeacutemu ekumenismu z hlediska ekleziologie ekumenicky pojateacute studie

soustředěneacute na liturgickyacute život v českeacute ekumeně a teologie českeacute ekumenickeacute praxe

im Osten Europas seit 1989 Entwicklungen und Perspektiven Berlin LIT Verlag 2009 s 67-74 (lehce

modifikovanou českou verziacute přiacutespěvku je autorčino heslo bdquoEkumenickaacute teacutemata v současneacute českeacute teologiildquo In

FARRUGIA EG ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 294-300)

z evangelickeacuteho pohledu FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii In Teologickeacute studie 1 (2002) s 60-65 71

Z hlediska českeacute katolickeacute teologie jsou prvniacutem pokusem systematičtějšiacuteho vhledu do předmětu a metody

bdquoekumenickeacute teologieldquo pokoncilniacute skripta KUBALIacuteK J Ekumenickaacute teologie Aby všichni jedno byli Litoměřice

CMBF sd Otaacutezka jednoty ciacuterkve a cest ktereacute by vedly k znovusjednoceniacute křesťanů však již daleko předtiacutem tvořila

paacuteteř uacutevah Adolfa Špaldaacuteka kteryacute jako aktivniacute uacutečastniacutek velehradskyacutech sjezdů byl proniknut ideou unionismu Jako

plod osobniacutech zkušenostiacute a reflexiacute o dialogu kteryacutech byl svědkem můžeme nahliacutežet jeho spis Das Ideal der einen

Kirche und die Wege dahin Gotha Klotz 1928 (podle Pavla Ambrose je praacutevě toto diacutelo prvniacutem ucelenyacutem

trakraacutetem o ekumenismu napsanyacutem českyacutem teologem srv AMBROS P bdquoŠpaldaacutek Adolfldquo In FARRUGIA EG

ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 882) Diacutela českyacutech autorů zabyacutevajiacuteciacute se ekumenismem

nechybějiacute ani dnes srv SKALICKYacute K Ekumenismus na Druheacutem vatikaacutenskeacutem koncilu Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1997 FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie ČERNYacute P

Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute Brno L Marek 2006

23

121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin

Pomineme-li historickeacute pozadiacute vztahů v českeacutem protestantismu 19 stoletiacute na jejichž

ekumenickyacute a teologickyacute vyacuteznam upozorňuje Pavel Filipi72

pak vyacuteslovnyacutem a komplexnějšiacutem

studiem českeacuteho ekumenismu z pozice ciacuterkevně-historickeacute tedy jako jevu kteryacute je součaacutestiacute dějin

křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes (od založeniacute Československa) se věnoval soustavněji katolickyacute teolog

a historik Martin Vaňaacuteč73

Autor si přitom všiacutemaacute souvislosti ekumenickyacutech procesů a vztahů

ciacuterkviacute se staacutetem a v zaacutevěru sveacute praacutece formuluje profil jednotlivyacutech hlavniacutech křesťanskyacutech uacutetvarů

u naacutes podle toho jak se dějinně utvaacuteřel a vyjadřoval jejich postoj k otaacutezce ekumenismu Jeho

baacutedaacuteniacute ktereacute diacuteky studiu pramenů poskytuje přehled mnoha historickyacutech faktů tyacutekajiacuteciacutech se

nejen činnosti bdquooficiaacutelniacutechldquo ekumenickyacutech struktur ale i života na uacuterovni miacutestniacute ekumeny by

mělo byacutet podle Vaňaacutečovyacutech slov pomůckou k sebereflexi českyacutech ciacuterkviacute o ryzosti ekumenickyacutech

snah a jejich skutečneacuteho dopadu bdquona plnějšiacute prožiacutevaacuteniacute křesťanskeacute viacuteryldquo a evangelizaci74

Jinyacute katolickyacute historik Jiřiacute Hanuš se spiacuteše nežli o popis jednotlivyacutech etap ekumenismu

u naacutes ve smyslu pozitivniacute historiografie75

snažiacute o hodnotiacuteciacute pohled na vyacutevoj ekumenickeacuteho

postoj katolickeacute ciacuterkve jako celku Pro ten voliacute autor charakteristickeacute označeniacute bdquoparadoxldquo a to

z několika důvodů zatiacutemco bdquoopravdovaacute touha po jednotěldquo rostla podle něj zdola z prostřediacute

pronaacutesledovaacuteniacute a intelektuaacutelniacutech kroužků oficiaacutelniacute forma ekumenismu nebyla u naacutes bdquohlubinně

založenaldquo Ekumenismus u naacutes se naviacutec opakovaně staacuteval jen rouškou pro uacutečeloveacute aliance

jedněch denominaciacute proti druhyacutem76

Celkově vzato musiacuteme konstatovat že na důkladneacute historickeacute zpracovaacuteniacute českyacute

ekumenismus teprve čekaacute přičemž při zkoumaacuteniacute některyacutech jeho etap jsme odkaacutezaacuteni na diacutelčiacute

studie77

zpraacutevy uacutečastniacuteků a vzpomiacutenky pamětniacuteků (tak je tomu např pokud jde o ekumenickeacute

seminaacuteře šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute v Jirchaacuteřiacutech78

pokoncilniacute dobu a ekumenismus u naacutes79

nebo ekumenickou praacuteci v exilu80

)

72

FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK Praha 1974 Leacuteta

1848-1938 In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 135-165 73

Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu In Getsemany 1 (2001) s 10-12 Ekumenickeacute styky v obdobiacute let

1918-1960 In Getsemany 7-8 (2001) s 164-186 Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech v 60 letech In Getsemany

10 (2001) s 220-232 (jednaacute se o publikovaneacute čaacutesti praacutece Ekumenismus v Českeacute republice Přiacutespěvek ke studiu

ekumenickyacutech vztahů v Českeacute republice na pozadiacute vztahu staacutetu k ciacuterkviacutem v letech 1918-2000 Diplomovaacute praacutece na

zaacutevěr kombinovaneacuteho studia katolickeacute teologie na KTF UK Praha 2001) 74

Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu s 10-12 75

Ačkoliv i o tu se pokoušiacute např když popisuje situaci v českeacute ekumeně v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute srv

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute Brno CDK 2005 s 149-151 76

Srv tamteacutež s 133-134 77

Např již vzpomiacutenaneacute přiacutespěvky Milana Salajky o dějinneacutem pozadiacute utvaacuteřeniacute a činnosti ERC v ČSR anebo popis

ekumenickyacutech snah uvnitř českeacuteho protestantismu 19 stoletiacute z pera Pavla Filipiho Souhrnnaacute fakta o ekumenicky

relevantniacutech vystoupeniacutech českyacutech biskupů na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a o vlivu sněmu na ekumenickeacute zbystřeniacute

katoliacuteků u naacutes pak poskytuje BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute

země Brno CDK 2012 s 6669-70142-145 78

Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen

Jahren In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen

Rundschau 64 s 78-82 HEJDAacuteNEK L Vzpomiacutenky na Jirchaacuteře In Křesťanskaacute revue LXXV5 (2008) s 32-37

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae In Universum XIX1 (2009) s 14-19 79

Srv HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil In Teologickeacute texty 6 (1995) s 201 SMOLIacuteK J Co

přinesl vatikaacutenskyacute koncil evangeliacutekům In Teologickeacute texty 5 (1996) s 170 Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci

24

122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin

Filosofickaacute a teologickaacute interpretace českyacutech dějin se od konce 19 stoletiacute odehraacutevala

předevšiacutem v raacutemci debaty kolem tzv bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Celaacute diskuse jak budeme miacutet ještě

možnost ukaacutezat podrobněji se stala miacutestem profilace různyacutech způsobů četby českyacutech dějin

hledajiacuteciacutech jejich duchovniacute smysl Katolickaacute a protestantskaacute interpretace se přitom stavěly

dlouhou dobu do protikladu K překonaacuteniacute vyhraněneacuteho a selektivniacuteho přiacutestupu chtěl přispět

v době Prvniacute republiky evangelickyacute teolog Josef Lukl Hromaacutedka vychaacutezejiacuteciacute z takoveacuteho

filosofickeacuteho vyacutekladu českyacutech dějin kteryacute sice neopouštiacute kategorii bdquozaacutepasuldquo mezi katolickou

a reformačniacute zbožnostiacute ale přesouvaacute jeho rovinu do oblasti ryze teologickeacute Uacutestředniacutem

vyacutechodiskem je přitom přesvědčeniacute že bdquov Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny

rozdiacutely k soběldquo81

Ve středu zaacutejmu katolickyacutech badatelů se v teacuteto souvislosti ocitla emblematickaacute postava

a diacutelo reformaacutetora Jana Husa do jehož interpretace se promiacutetly ideoveacute zaacutepasy přelomu 19 a 20

stoletiacute jsou učiněny prvniacute pokusy o revizi Husova procesu82

je kriticky a soustavněji studovaacuteno

jeho učeniacute a život v nichž se zdůrazňuje jak odklon reformaacutetora od katolickeacute nauky83

tak i rysy

diacuteky nimž lze tvrdit že Hus zůstal staacutet na půdě katolickeacute ciacuterkve a je součaacutestiacute českyacutech duchovniacutech

dějin84

Sebezpytovnyacute a na usmiacuteřeniacute dějinneacute paměti orientovanyacute pohled katoliacuteků na Jana Husa

byl probuzen po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a to jistě nikoliv bez zaacutesluhy kardinaacutela Josefa Berana

kteryacute se o jeho tragickyacutech osudech zmiacutenil ve sveacute promluvě před koncilniacutemi otci85

Dalšiacutem

impulzem byly pro českeacute katolickeacute teology a dějepisce doma i v zahraničiacute v šedesaacutetyacutech letech

studie holandskeacuteho benediktyacutena Paula de Vooghta86

a ve druheacute polovině let osmdesaacutetyacutech pak

polskeacuteho filosofa Stefana Świeżawskeacuteho87

jež zdůrazňovaly ryzost Husova mravniacuteho

charakteru Po r 1989 se na osobniacute přaacuteniacute Jana Pavla II začala nauka a život pražskeacuteho mistra

u naacutes In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK

1997 s 75-81 80

Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu 5-8 IX

1977 In Studie 55 (1978) s 1-2 STEINER V Ekumenickeacute setkaacuteniacute 1979 ve Švyacutecarsku In Studie 71 (1980) s

462-463 LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu In Křesťanskaacute revue LXVI8 (1999) s 215 81

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Praha Bursiacutek a Kohout 1925 s 224 82

Srv KALOUSEK J O potřebě prohloubit vědomosti o Husovi a jeho době Praha Hlas naacuteroda 1902

FLAJŠHANS J M Jan Hus Praha F Šimaacuteček 1915 83

Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus Praha Dědictviacute sv Prokopa 1915 84

Srv PEKAŘ J Jan Hus Přednaacuteška proslovenaacute o Husově slavnosti dne 5 července 1902 ve velkeacutem zasedaciacutem

saacutele radnice staroměstskeacute v Praze Praha Bursiacutek a Kohout 1902 NOVOTNYacute V M Jan Hus Život a učeniacute 1 2

Praha Laichter 1919ndash1921 KYBAL V Učeniacute M Jana Husi 1-3 Praha Laichter 1923ndash1931 85

Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu

20 stoletiacute s antologiiacute textů Brno CDK 2005 s 261-262 86

Srv VOOGT P DE L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Mistr Jan Hus v době ekumenismu ZLAacuteMAL B K Husově

věrouce In Via 32 (1970) s 31 BARTŮŇEK V Hus dnes In Duchovniacute pastyacuteř 173 (1968) s 49-50

Ekumenismus a M Jan Hus In Duchovniacute pastyacuteř 209 (1971) s 131-134 a 2010 s 153-156 87

Srv ŚWIEŻAWSKI S Jan Hus ndash heretik nebo předchůdce Druheacuteho vatikaacutenskeacuteho koncilu In Teologickeacute texty

11 s 20-24 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu QUIS Naacuteš mistr Jan Hus In Teologickeacute texty 11

s 26-28 ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu In Teologickeacute texty 15 s 30-31 POLC JV

Rehabilitovat Jana Husa Questio disputanta In Studie 115 (1988) s 41-54 SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a

husitstviacute KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa In Studie

120 (1988) s 443-462 KOLAacuteŘ P Jan Hus - historickaacute postava a symbol In Studie 124-125 (1989) s 337-340

25

studovat ekumenicky88

což posleacuteze vedlo k objeveniacute reformaacutetora jako toho jenž se vymykaacute

vyacutelučneacutemu vlastnictviacute jedneacute křesťanskeacute ciacuterkve či konfese a může se staacutet bdquomostem noveacute

důvěryldquo89

mezi českyacutemi křesťany a jejich společenstviacutemi Ze strany českyacutech pravoslavnyacutech se

naviacutec ozyacutevajiacute hlasy doveacutest rehabilitaci Husa nad jehož naacutesilnou smrtiacute vyjaacutedřil liacutetost papež až

k povzneseniacute kostnickeacuteho mučedniacuteka ke cti oltaacuteře90

Studium spirituaacutelniacutech tradic přiacutetomnyacutech v českyacutech dějinaacutech ktereacute by smiřovalo

předevšiacutem tradice k nimž se hlaacutesiacute ciacuterkev katolickaacute a ciacuterkve reformačniacute se prosazuje od

sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute91

Zřejmě nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek Karla Skalickeacuteho nachaacuteziacute

ve veškereacute diskontinuitě českyacutech dějin kontinuum jiacutemž je Ježiacuteš kteryacute umožňuje vznik synteacutezy92

Teacutema je přiacutetomno v uacutevahaacutech českyacutech teologů plodně i v současnosti jak to doklaacutedaacute např

ekumenicky otevřenaacute četba jednotlivyacutech etap českeacute spirituality Pavla Ambrose93

Na plodneacute

proliacutenaacuteniacute evangelickyacutech a katolickyacutech tradic u naacutes odkazuje teacutež studie Jana Štefana94

anebo

vyacutesledky praacutece Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic u jehož počaacutetků staacutel Josef Zvěřina95

Nemalyacute

a vyacutejimečnyacute ekumenickyacute vyacuteznam přitom může nadaacutele sehraacutet společneacute objevovaacuteniacute tradice

cyrilometodějskeacute k niacutež se kromě katoliacuteků a pravoslavnyacutech dodnes hlaacutesiacute vyacuteslovně i CČSH

123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus

Z hlediska ekleziologie se ekumenickyacute přiacutestup projevil když teologoveacute začali uplatňovat

předevšiacutem bdquokomparativniacute symbolikuldquo kteraacute měla představit a porovnat zaacutekladniacute historickeacute

věroučneacute liturgickeacute ale teacutež spirituaacutelniacute charakteristiky jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute V začiacutenajiacuteciacutem ekumenickeacutem duchu se snahou hledat kladnyacute vztah k

bdquojinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutemldquo a pochopit bdquonejhlubšiacute motivy evangelialdquo představil českeacutemu čtenaacuteři

přehledně a inspirativně počaacutetkem třicaacutetyacutech let 20 stoletiacute pravoslavnou katolickou 88

Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia

konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie 1995 RADKOVSKYacute F ndash

NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise In Teologickeacute texty 3 (1995) s 93-94 PAacuteNEK J ndash

POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci

na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute Praha Historickyacute uacutestav AV ČR 2000 VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des

oumlkumenischen Dialogs In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed) Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia

2001 s 158-162 HOLEČEK F Die Arbeit und die Erfolge der Jan Hus-Komission In MARTE J ndash

WILFLINGER G (ed) op cit s 167-173 89

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 5 90

Srv BAUDIŠ J Svatost Jeronyacutema Pražskeacuteho a Jana Husa In Hlas pravoslaviacute LI6-7 (1995) s 187-193

KRYŠTOF Předmluva In VELIMIROVIČ N Svatyacute Jan Hus Sl Pravoslavnaacute akademie 2003 s 9 91

Srv HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny In Studie 29 (1972) s 620-626 SKALICKYacute

K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky In

Teologickeacute texty 9 s 32-35 92

Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 54-55 93

AMBROS P Českaacute spiritualita In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 15-31 94

Srv ŠTEFAN J Za co bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute In Teologickaacute

reflexe 62 (1996) s 122-135 95

Srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech Historickaacute

společnost pro aktualizaci odkazu českeacute reformace Veritas 2010 [on line] [citovaacuteno 25 11 2011] Dostupneacute na

internetu lthttpveritasevangnetczdownloadkruhpdfgt WERNISCH M Jednota a různost českyacutech

křesťanskyacutech tradic In Křesťanskaacute revue LXX9 (2003) s 238-244

26

a protestantskou větev křesťanstviacute J L Hromaacutedka kteryacute se ovšem soustředil na dimenzi

celosvětovou bez českyacutech zvlaacuteštnostiacute96

Na katolickeacute straně byl ve čtyřicaacutetyacutech letech 20 stoletiacute v ekleziologickeacute argumentaci

staacutele přiacutetomen nemalou měrou prvek apologetickyacute97

Cestou klasickeacute kritickeacute komparativniacute

metody se vydal katolickyacute teolog Josef Kubaliacutek98

přičemž jeho optika při popisu bdquočeskeacuteho

křesťanstviacuteldquo ještě postraacutedala smiacuteřlivějšiacute toacuten Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev je haacutejena jako bdquopravaacute ciacuterkev

Kristovaldquo nekatolickeacute naacuteboženskeacute společnosti u naacutes působiacuteciacute jsou klasifikovaacuteny buď jako

rozkolneacute (schizmatickeacute) ciacuterkve anebo jako protestantskeacute denominace (hlaacutesiacuteciacute se buď k odkazu

Jednoty bratrskeacute či nikoliv anebo nově vznikleacute) Největšiacute pozornost Kubaliacutek věnoval

kritickeacutemu pohledu na českyacute protestantismus a CČS Jeho přiacutestup se promiacutetaacute ostře

do zaacutevěrečneacuteho hodnoceniacute podle něhož jedinyacutem bdquopozitivniacutem momentemldquo existence všech

nekatolickyacutech společnostiacute v našem naacuterodě je pryacute fakt že se mohou staacutet bdquoprůchodniacute staniciacute

na cestě do přiacutestavu praveacute Ciacuterkve Kristovyldquo99

Přehledy českeacuteho ekumenickeacuteho panoramatu let z šedesaacutetyacutech a sedmdesaacutetyacutech minuleacuteho

stoletiacute naacutem představujiacute portreacutety či autoportreacutety jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute činnyacutech

v tehdejšiacutech naacuterodniacutech ekumenickyacutech radaacutech jak byly zveřejněny v reprezentativniacutech

publikaciacutech kteraacute tato greacutemia připravovala To že šlo pouze o prezentaci neuacuteplnou vyplyacutevaacute ze

samotneacuteho kriteacuteria vyacuteběru jsou zahrnuty jen ciacuterkve ktereacute se v ekumenickyacutech radaacutech

angažovaly Dostaacutevaacuteme tak do rukou buď uacutedaje pouze o evangelickyacutech ciacuterkviacutech100

anebo teacutež

o českyacutech pravoslavnyacutech starokatoliacuteciacutech a věřiacuteciacutech CČSH a jejich dějinaacutech v každeacutem přiacutepadě

však budeme postraacutedat ve spektru českeacute ekumeny bdquociacuterkev řiacutemskouldquo101

Uacutedaje v takto

koncipovanyacutech chronologicky dřiacutevějšiacutech praciacutech jsou v novějšiacutech publikaciacutech zvlaacuteště zaacutesluhou

96

Srv HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech Praha

Laichter 1931 97

BRAITO SM Ciacuterkev Studie apologeticko-dogmatickaacute Olomouc Krystal 1946 s 262-272 (kapitola bdquoHusův

pokus o určeniacute podstaty ciacuterkveldquo) Českyacute zaacutepas o ciacuterkev ve středověku Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1946 98

Srv KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti Praha

Bohuslav Rupp 1946 99

Tamteacutež s 234 Kubaliacutekova monografie se dočkala i pozdějšiacutech vydaacuteniacute ndash byť pod různyacutemi naacutezvy (Křesťanskeacute

ciacuterkve v našiacute vlasti Praha Českaacute katolickaacute Charita 1985 Křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute zemi Praha Univerzita

Karlova 1991) Bohužel ovšem byla aktualizovaacutena jen nepatrně a tak v novějšiacutech verziacutech v převaacutežneacute miacuteře

nalezneme popsaacutenu skutečnost jež ve sveacute době již neodpoviacutedala pravdě (např deficitniacute rysy trojičniacute teologie Ciacuterkve

československeacute husitskeacute kteryacutech je věrouka teacuteto ciacuterkve minimaacutelně od šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zcela prostaacute) 100

Srv ČAPEK D (ed) Dienende Gemeinde Leben und Werk der protestantischen Kirchen in Tschechoslowakei

Praha Auslands- und Informationsabteilung des Oekumenischen Rates der Kirchen in der Tschechoslowakei 1961

(anglicky Fellowship of Service Life and Work of Protestant Churches in Czechoslovakia Praha Foreign and

Information Department of the Ecumenical Council of Churches in Czechoslovakia 1961) 101

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 167-227 Českaacute ekumenickaacute sceacutena

pokud jde o stav odpoviacutedajiacuteciacute začaacutetku sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute ndash včetně řiacutemskokatolickeacuteho fenomeacutenu ndash je

z pohledu CČSH zevrubně představena v kapitole bdquoNaše ekumenickeacute sousedstviacuteldquo In SALAJKA M Ekumenickeacute

kapitoly s 64-68 Podobně nachaacuteziacuteme ucelenyacute nicmeacuteně v mnoheacutem tehdejšiacute politickeacute situaci poplatnyacute přehled a

charakteristiku ciacuterkviacute působiacuteciacutech v socialistickeacutem Československu in KAVKA J (ed) Ciacuterkve a naacuteboženskeacute

společnosti v ČSSR Praha Sekretariaacutet pro věci ciacuterkevniacute ministerstva kultury ČSR 1976 (knihu v jejiacutem druheacutem a

třetiacutem vydaacuteniacute r 1985 resp 1989 přepracoval a značně doplnil Pavel Černyacute)

27

O I Štampacha a P Filipiho rozšiřovaacuteny vsazovaacuteny do světoveacuteho kontextu a aktualizovaacuteny

Převlaacutedaacute přitom aspekt pozitivniacute věcnyacute a faktickyacute102

Na ekleziologickeacute zaacuteklady ekumenickeacute teologie a praxe se ještě coby řiacutemskokatolickyacute

teolog soustředil v devadesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute Ivan Odilo Štampach Důvodem proč

autor zvolil praacutevě tuto oblast ekumenickeacuteho studia byl předpoklad že bez serioacutezniacuteho

prohloubeniacute ekleziologickeacute dimenze hroziacute ekumenickeacute reflexi i činnosti propad bdquona uacuteroveň

pouheacute interkonfesniacute politiky a ideologieldquo103

Štampachův přiacutenos tkviacute v tom že předložil vedle

sebe panorama aspektů pokoncilniacute katolickeacute ekleziologie a přiacuteznačneacute rysy nauky o ciacuterkvi

přiacutetomneacute v hlavniacutech konfesniacutech skupinaacutech českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute Jako inspiraci českeacutemu

ekumenismu autor navrhnul prohloubeniacute teologickeacute reflexe o vztahu univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute

ciacuterkve104

124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu

Uacutesiliacute o nalezeniacute společneacuteho věroučneacuteho zaacutekladu lze v českeacutem protestantismu spatřit již

od poloviny 19 stoletiacute105

Již tehdy se češtiacute evangeliacuteci kteřiacute od vyhlaacutešeniacute Tolerančniacuteho patentu

museli spojit svou existenci s kalviacutenstviacutem a luterstviacutem tedy tradicemi ktereacute nevyrostli na českeacute

půdě snažiacute pronikat předevšiacutem do odkazu Jednoty bratrskeacute Uprostřed konfesionalismu měl

takovyacute počin podtrhnout specifickyacute a staacutele platnyacute vyacuteznam českobratrstviacute pro podobu

reformačniacuteho křesťanstviacute u naacutes

Teacuteměř programatickou roli ve sjednocovaciacutem procesu českeacuteho evangelictviacute v prvniacutem

dvacetiletiacute 20 stoletiacute sehraacutela praacutece Ferdinanda Hrejsy jenž viděl vrchol směrů českeacute reformace

ve vypracovaacuteniacute a přijetiacute Českeacute konfese r 1575 jako společneacuteho vyznavačskeacuteho textu českyacutech

nekatoliacuteků106

Na to že českaacute reformace předevšiacutem v akcentech projevujiacuteciacutech se v praxi Jednoty

bratrskeacute ale teacutež v reformačniacutech konfesiacutech souzněla s reformaciacute světovou a byla tudiacutež zaacutepasem

o obnovu obecneacute ciacuterkve (a tedy měla vyacuteznam bdquoekumenickyacuteldquo) se pak ve sveacutem diacutele permanentně

snažil poukaacutezat kupřiacutekladu J L Hromaacutedka107

Amedeo Molnaacuter108

Jan Miliacuteč Lochman109

nebo

102

Stručnyacute přehled křesťanskyacutech ciacuterkviacute doplněnyacute o zaacutekladniacute reaacutelie z českeacuteho prostřediacute předklaacutedajiacute NĚMEC D ndash

ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s 41-82

(kapitola bdquoNekatolickeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech a jejich eklesiologieldquo) Zaacutekladniacute informace prakticky o všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacutech působiacuteciacutech u naacutes nalezne čtenaacuteř rozesety v knize FILIPI P Křesťanstvo Historie

statistika charakteristika křesťanskyacutech ciacuterkviacute Brno CDK 1996 Pro ještě současnějšiacute přehled pokud jde o českeacute

ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se k reformaci srv přiacuteslušnaacute hesla in FILIPI P (ed) Malaacute encyklopedie evangelickyacutech ciacuterkviacute Praha

Libri 2008 Uacutedajům v těchto jmenovanyacutech publikaciacutech předchaacutezely kraacutetkeacute charakteristiky ciacuterkviacute u naacutes ktereacute byly

zveřejněny při přiacuteležitosti 10 valneacuteho shromaacutežděniacute Konference evropskyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute proběhla

v Praze na podzim 1992 srv Křesťanskeacute ciacuterkve v Československu Autoportreacutety ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada

ciacuterkviacute v ČSFR 1992 103

Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci

s 28 104

Srv tamteacutež s 89 105

Srv FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK 106

Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny Praha ČAV 1912 107

Srv HROMAacuteDKA JL The Heritage of the Bohemian Reformation In AA VV At the Cross Roads of Europe

Prague PEN Club 1938 s 103-131 Naše konfese In AA VV Zaacuteklady učeniacute křesťanskeacuteho Praha KEBF 1951

s 225ndash297 Smysl bratrskeacute reformace Praha Kalich 1954

28

Josef Smoliacutek110

Vedle ekumenickeacuteho vyacuteznamu českyacutech reformačniacutech konfesiacute111

je dodnes

autory připomiacutenaacuten ekumenickyacute důraz diacutela Jana Amose Komenskeacuteho112

Zmiacuteněnaacute perspektiva byla inspirativniacute hlavně pro křesťanskaacute společenstviacute kteraacute se

k reformačniacutemu odkazu nějakyacutem způsobem hlaacutesiacute Proto nepřekvapiacute že publikace Českyacute

ekumenismus z poloviny sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute hledaacute bdquotheologickeacute kořenyldquo ekumenismu

u naacutes teacuteměř vyacutehradně v půdě českeacute reformace jež ve sveacute vrcholneacute faacutezi vedla ke koexistenci

a toleranci různyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute v našich zemiacutech113

Jak ovšem rozšiacuteřit hledaacuteniacute

společneacuteho dogmatickeacuteho zaacutekladu na ciacuterkev katolickou a na učeniacute viacutery ktereacute zastaacutevaacute

Cestu naznačil již zmiacuteněnyacute J L Hromaacutedka114

Veden ideou bdquoevangelickeacute katolicityldquo

a důrazy barthovskeacute linie protestantismu oteviacuteral Hromaacutedka českeacutemu evangeliacutekovi zviklaneacutemu

namnoze liberalismem cesty k objeveniacute jaacutedra křesťanstviacute přiacutetomneacuteho i v katolickeacute spiritualitě

a teologii Rozhodnutiacute pro bdquoklasickouldquo linii křesťanstviacute ktereacute českyacute protestantismus diacuteky

Hromaacutedkovi učinil představuje dodnes zaacutesadniacute ekumenickyacute krok oteviacuterajiacuteciacute možnost

evangelicko-katolickeacuteho dialogu u naacutes

Z katolickeacuteho pohledu se pozornost českyacutech teologů soustředila na zkoumaacuteniacute nauky viacutery

v teologii osobnostiacute středověkeacuteho reformniacuteho hnutiacute a českeacute reformace Jako přiacuteklad zde

jmenujme širokyacute zaacuteběr polemika Antoniacutena Lenze vyznačujiacuteciacuteho se studiem důkladnyacutem pramenů

a schopnostiacute komparace115

Obecně se zaacutejem katolickyacutech teologů a ciacuterkevniacutech historiků vedle

Husovy teologie soustředil zvlaacuteště na učeniacute Matěje z Janova a na duchovniacute zaacuteklady obnovy

středověkeacute ciacuterkve u naacutes mezi nimiž zaujiacutemaacute vyacuteznamneacute miacutesto předevšiacutem požadavek časteacuteho

108

Srv MOLNAacuteR A Přiacutespěvek k dějinaacutem ekumenickeacuteho působeniacute Jednoty bratrskeacute In Theologickaacute přiacuteloha

Křesťanskeacute revue XXIV (1957) s 24-30 Der oumlkumenische Gedanke im tschechischen Protestantismus In

Communio viatorum 7 (1964) s 7-15 Caractere oecumeacutenique de la Reacuteforme hussite In Communio viatorum 20

(1977) s 201-208 109

Srv LOCHMAN JM Zeal for Thruth and Tolerance The ecumenical challenge of the Czech Reformation

Edinburgh Scottish Academic Press 1996 110

Srv SMOLIacuteK J Ekumenickyacute dosah Husova zaacutepasu o ciacuterkev In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek

menšiacutech praciacute Praha Kostnickaacute jednota 1998 s 18-20 111

Srv OTTER J Oumlkumenische Aspekte der Boumlhmischen Konfession aus dem Jahre 1575 In Communio viatorum

18 (1975) s 13-26 FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu In Teologickaacute

reflexe 151 (2009) s 52-57 112

Srv HROMAacuteDKA JL Komenskeacuteho snahy ekumenickeacute In Acta Comeniana XIX (1960) s 138-142

HAVRAacuteNEK A Komenskeacuteho ekumenickyacute balvan In AA VV Sedm statiacute o Komenskeacutem Praha KEBF 1971 s

79-87 SMOLIacuteK J Theologickeacute a ekumenickeacute motivy v Komenskeacuteho všenaacutepravneacutem diacutele In Křesťanskaacute revue

LIX7 (1992) s 153-156 LOCHMAN JM Der Mensch im Ganzen der Schoumlpfung Zur oumlkumenischen und

oumlkologischen Aktualitaumlt von JA Comenius In Communio viatorum 35 (1992) s 59ndash67 ZIacuteTEK V Ekumenickeacute

touhy JA Komenskeacuteho In Theologickaacute revue 641 (1993) s 7-9 113

Srv AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute 114

Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In TENTYacuteŽ

Theologie a ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 217-231 115

Srv LENZ A Učeniacute mistra Jana Husi na zaacutekladě latinskyacutech i českyacutech spisův jeho jakož i odsouzeniacute Husovo na

sněmu kostnickeacutem Praha Rohliacuteček a Sievers 1875 Učeniacute Petra Chelčickeacuteho o eucharistii na zaacutekladě spisů jeho a

učeniacute katolickeacute ciacuterkve Praha V Kotrba 1884 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o sedmeře svaacutetosti a poměr učeniacute tohoto k

Janu Viklifovi Praha V Kotrba 1889 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o očistci Praha V Kotrba 1895 Vzaacutejemnyacute

poměr učeniacute Petra Chelčickeacuteho staršiacute Jednoty českyacutech bratřiacute a Taacuteborů k nauce valdenskyacutech Jana Husi a Jana

Viklifa Praha V Kotrba 1895 Naacutestin učeniacute Jana Amosa komenskeacuteho a učeniacute Petra Chelčickeacuteho Praha V

Kotrba 1995 Několik dodatků k učeniacute Mistra Jana Husi Praha vl naacutekladem 1899 M Jan Hus Životopisnyacute

naacutestin Praha Tiskovaacute liga 1907

29

přijiacutemaacuteniacute eucharistie116

Zmiacutenku zasloužiacute možnost ekumenickeacuteho doceněniacute Čtyř pražskyacutech

artikulů kterou nastiacutenil v pokoncilniacutem obdobiacute Antoniacuten Mandl Podle něj tento vrcholnyacute

dokument českeacute reformace vystihuje jejiacute jaacutedro když odraacutežiacute ekleziologii Božiacuteho lidu ke ktereacute se

na katolickeacute straně přihlaacutesil 2 vatikaacutenskyacute koncil 117

Nejnovějšiacutem přiacutespěvkem v teacuteto kategorii studiiacute je teze evangelickeacuteho teologa Jaroslava

Vokouna kteryacute na zaacutekladě uplatněniacute ekumenickeacute metodologie Edmunda Schlinka hledaacute nakolik

stojiacute českaacute reformace na zaacutekladech položenyacutech v prvniacutem tisiacuteciacuteletiacute a bdquonakolik je deklarovanyacute

vztah většiny českyacutech ciacuterkviacute k českeacute reformaci i vztahem k těmto společnyacutem zaacutekladům a tedy

ekumenicky nosnyacuteldquo118

Autor dospěl k přesvědčeniacute že zejmeacutena rokycanovskeacute podaacuteniacute českeacute

reformačniacute tradice představuje ekumenickou zaacutekladnu jež by mohla podniacutetit cesty k

hledaacuteniacute dogmatickeacute jednoty prakticky mezi všemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes a to včetně

ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute119

Vokoun tedy nabaacutedaacute k vpravdě ekumenickeacutemu studiu reformačniacute

minulosti a to včetně zaměřeniacute se na otaacutezky ktereacute byly tradičně poklaacutedaacuteny za kontroverzniacute

(pojetiacute jednoty ciacuterkve duchovenskeacute služby mariologiehellip)120

125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika

Na prvniacute pohled by se mohlo zdaacutet že poměrně širokyacute vějiacuteř křesťanskyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute vlasti by mohl nabiacutednout mnoheacute platneacute podněty pro českyacute

ekumenismus ve smyslu ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute křesťanskyacutech liturgickyacutech tradic121

Pokud

je lex orandi vskutku zaacutekladem toho co věřiacuteme pak se liturgie může staacutet pro ekumenickou

teologii cennyacutem pramenem pro jednotu ve viacuteře vyjaacutedřenou v mnohosti projevů křesťanskeacute

bohoslužby Skutečnost však ukazuje že v oblasti teologie bohoslužebneacuteho slaveniacute dochaacuteziacute

k vzaacutejemneacutemu sbliacuteženiacute jen pomalu což je daacuteno z velkeacute čaacutesti tradičniacute strohostiacute liturgickyacutech forem

českeacuteho protestantismu

116

Srv např KYBAL V Matěj z Janova jeho život spisy a učeniacute Praha Jubilejniacute fond Kraacutelovskeacute českeacute

společnosti nauk 1905 M Matěj z Janova a M Jakoubek ze Střiacutebra Srovnaacutevaciacute kapitola o Antikristu In Českyacute

časopis historickyacute 11 (1905) s 22-38 PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute Olomouc

Krystal 1946 Nejkraacutesnějšiacute květ českeacuteho reformniacuteho hnutiacute ve 14 stoletiacute In Studie 8 (1962) s 18-23 POLC JV

Časteacute přijiacutemaacuteniacute laiků - zaacuteklad českeacute reformace Duchovniacute proudy od Karla IV ke kalichu In Studie 79 (1982) s

28-44 LAacuteŠEK JB ndash SKALICKYacute K (ed) Mistr Matěj z Janova ve sveacute a v našiacute době Sborniacutek z vědeckeacuteho

sympozia konaneacuteho na Teologickeacute fakultě Jihočeskeacute univerzity 29-30 listopadu 2000 Brno L Marek 2002 117

MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 2 In CDČT fond Antoniacuten Mandl I kart 1 sl

Texty 118

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 71 119

Ke studiu českeacute utrakvistickeacute tradice ktereacute v minulosti zůstaacutevalo opomiacutejeno nejen na katolickeacute ale teacutež

na protestantskeacute straně poskytuje mnoho podnětů nedaacutevno česky publikovanaacute studie DAVID ZV Nalezeniacute středniacute

cesty Liberaacutelniacute vyacutezva utrakvistům Řiacutemu a Lutherovi Praha Filosofia 2012 120

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 289 121

Přehledneacute uacutevody do liturgickyacutech tradic českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute nabiacuteziacute např STRAacuteNSKYacute PB Prehistorie

českeacute starokatolickeacute liturgie In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute

polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 75-83 FILIPI P Hledaacuteniacute liturgickeacute tvaacuteře Ciacuterkve

českobratrskeacute evangelickeacute v 1 polovině 20 stoletiacute In BUGEL W (ed) op cit s 85-91 BUTTA T Liturgie

podle dr Karla Farskeacuteho ndash vznik a vyacutevoj v počaacutetečniacutem obdobiacute In BUGEL W (ed) op cit s 93-105 KRUPICA

MM Naleacutezaacuteniacute liturgickeacuteho vyacuterazu českeacuteho pravoslaviacute In BUGEL W (ed) op cit s 135-145

30

Pro ekumenickeacute sbliacuteženiacute pokud jde o liturgii bylo krokem vpřed vypracovaacuteniacute

bohoslužebneacute agendy ČCE kteraacute vznikala osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute122

a jejiacutež novaacute podoba

se nyniacute připravuje Vznik agendy spadal přibližně do stejneacuteho obdobiacute kdy se zrodila studie

katolickeacuteho teologa Bonaventury Bouše123

Ten ve sveacute snaze o oživeniacute katolickeacute liturgie a o jejiacute

reformu odpoviacutedajiacuteciacute miacutestu a době se s ekumenickou otevřenostiacute obraciacute i k liturgickeacutemu vyacutevoji

v ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a zdůrazňuje že praacutevě liturgie je miacutestem kde se projevuje

apostolicita a katolicita jednotlivyacutech ciacuterkviacute ktereacute vyznaacutevajiacute Krista za Paacutena a Spasitele

Naacutevaznost na tradice a řaacutedy doby apoštolskeacute pak je důkazem jejich apoštolskeacuteho původu

i všeobecnosti a vyjadřuje jejich vzaacutejemneacute společenstviacute124

Kněz Pražskeacute obce Ecclesia silentii Pavel Hradilek se srovnaacutevaciacutemi studiemi pokoušiacute

naznačit cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii125

Pro českou ekumenu kteraacute podle něj

v liturgickeacute oblasti zaostaacutevaacute (vinou ať už nedostatečně provedeneacute liturgickeacute obnovy

řiacutemskokatolickeacute anebo rezervovanostiacute jiacutež se vyznačuje postoj evangeliacuteků) by mohlo byacutet

inspirativniacute zejmeacutena u naacutes maacutelo znaacutemeacute bohatstviacute anglikanismu126

Historickyacute naacutestin vyacutevoje křesťanskeacute bohoslužby zaacutekladniacute bohoslužebneacute typy jednotliveacute

a liturgickeacute řaacutedy a to s perspektivou ekumenickou nabiacutezejiacute i nekatoličtiacute bohoslovci127

Mezi nimi

zpracoval nejnověji ekumenickeacute impulzy ve sveacute liturgice Pavel Filipi jenž bere v uacutevahu zvlaacuteště

liturgickeacute přesahy mešniacute reformy posledniacuteho koncilu katolickeacute ciacuterkve128

Reintegraci

eucharistickeacute modlitby do protestantskeacute bohoslužby v českeacutem evangelictviacute označuje Jan Štefan

za bdquoekumenickyacute počin čiacuteslo jednaldquo129

Do oblasti liturgickyacutech zdrojů českeacuteho ekumenismu patřiacute

zajisteacute objeveniacute ekumenickeacuteho vyacuteznamu českeacute duchovniacute piacutesně jak na něj upozorňujiacute zvlaacuteště

evangeličtiacute autoři130

126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu

Posledniacute skupina přiacutespěvků nahliacutežiacute na ekumenickou situaci u naacutes předevšiacutem jako

na konkreacutetniacute pastoračniacute uacutekol Pomineme-li praacuteci ERC kteraacute se v době komunistickeacute totality

profilovala jako siacutela podporujiacuteciacute teacuteměř vyacutehradně angažovanost v oblasti miacuteroveacuteho hnutiacute

a usnadňujiacuteciacute kontakty se zahraničniacutemi ekumenickyacutemi centraacutelami131

staacutevaacute se otaacutezka

122

Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha I II Praha Synodniacute rada Českobratrskeacute

ciacuterkve evangelickeacute 1983 1988 123

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost Praha Vyšehrad 2004 124

Srv tamteacutež s 38 125

Srv HRADILEK P Cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute

dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 137-206 126

Srv tamteacutež s 152 127

Srv SMOLIacuteK J Kapitoly z liturgiky Praha KEBF 1960 SALAJKA M Křesťanskaacute bohoslužba Praha

Blahoslav 1985 128

Srv FILIPI P Pozvaacuteniacute k oslavě Evangelickaacute liturgika Praha Kalich 2011 129

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu In

Teologickaacute reflexe 41 (1998) s 82 130

Srv ŘIacuteČAN R Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Theologia evangelica 3 (1950) s 358-368 SMOLIacuteK J

Ekumenickyacute vyacuteznam duchovniacute piacutesně In Křesťanskaacute revue XLIII7 (1976) s 152-156 Duchovniacute piacuteseň ndash naše

spojivo In Křesťanskaacute revue LIX10 (1992) s 220-224 131

Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 234-238

31

po prostředciacutech jak usilovat o jednotu mezi křesťany u naacutes aktuaacutelniacute v průběhu šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute tedy v době kdy do oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech snah vstupuje i katolickaacute ciacuterkev

Přiacutekladem je dodnes podnětnaacute přednaacuteška katoliacuteka Vaacuteclava Freie132

kteryacute se taacuteže co maacuteme dělat

aby v našich zemiacutech pokročila ekumenickaacute praxe a odpoviacutedaacute poukazem na důležitost

mimotelogickyacutech faktorů rozděleniacute jež se podařiacute překonat teprve tiacutem že se ekumenismus stane

nediacutelnou součaacutestiacute našeho křesťanskeacuteho života

Faktickaacute nemožnost rozvinout v době normalizace ekumenickou spolupraacuteci mimo staacutetem

pečlivě kontrolovaneacute struktury ERC jejiacutež braacuteny kromě jineacuteho zůstaly uzavřeneacute pro ciacuterkev

řiacutemskokatolickou měla za naacutesledek že součaacutestiacute života ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute se

ekumenickaacute dimenze stala až po udaacutelostech r 1989 Mezi ekumenickyacutemi pastoračniacutemi

prioritami ktereacute bylo potřeba stanovit se hlavniacute pozornost soustředila na dialogy mezi

některyacutemi ciacuterkvemi směřujiacuteciacute k vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute platnosti křtu a vyacuteznamně se akcentovala

oblast hojeniacute historickeacute paměti133

Zejmeacutena prvniacute papežskaacute naacutevštěva Jana Pavla II v r 1990 na

Velehradě připomenula vyacuteznam cyrilometodějskeacuteho odkazu pro jednotu křesťanů kteryacute

s přihleacutednutiacutem k současnyacutem ekumenickyacutem poměrům u naacutes navrhl prakticky rozvinout Vojtěch

Tkadlčiacutek134

Širšiacute ekumenickou dimenzi cyrilometodějskeacute ideje pak podtrhuje svyacutem diacutelem Pavel

Ambros jehož bdquoteologie obnovyldquo miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě ndash chaacutepaneacute jako bdquociacuterkve

cyrilometodějskeacuteldquo ndash je formulovaacutena s pozoruhodnyacutem akcentem na prvky spirituality

křesťanskeacuteho Vyacutechodu a představuje tak zaacutevažnyacute ekumenickyacute podnět s konkreacutetniacutemi

pastoračniacutemi důsledky135

Ekumenickaacute spolupraacutece ke ktereacute byly vytvořeny podmiacutenky vzaacutejemnyacutemi dohodami mezi

ciacuterkvemi v oblasti duchovniacute peacuteče ve vězeniacutech armaacutedě a zdravotnictviacute se staacutevaacute přiacuteležitostiacute

i k teologickeacute reflexi136

Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros přitom zdůrazňuje že cesta od

spolupraacutece k bdquoekumenickeacute pastoracildquo neniacute jen zaacuteležitostiacute uplatňovaacuteniacute pokynů a směrnic nyacutebrž

vede pouze skrze křesťanskeacute bdquozbystřeniacute svědomiacute v životě jednotlivce nebo společnosti

k rozděleniacute sameacutemuldquo137

132

Srv FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy In Via 31 (1970) s 2-4 133

Srv RADKOVSKYacute F Ekumenismus v současneacute situaci našiacute země In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu

v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 16-19 Přehled

vyacuteznamnějšiacutech kroků na poli ekumenismu v našiacute vlasti po r 1989 v pohledu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve In Ekumenickyacute

liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s 84-87 134

Srv TKADLČIacuteK V Ekumenismus na Moravě jeho tradice a perspektivy In AA VV Prohloubeniacute ducha

ekumenismu v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 s 20-22 Naacutevrh na

reorganizaci Stojanova apoštolaacutetu sv Cyrila a Metoděje In AA VV op cit s 23-25 135

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute Velehrad Refugium 1999 s 283 Komemorativniacute a

anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice 136

Srv přiacutespěvky o ekumenickeacutem rozměru diakonie služby v armaacutedě ve zdravotnictviacute školstviacute a ve sdělovaciacutech

prostředciacutech in AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu

Sborniacutek přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP

a Centra Aletti v Olomouci Olomouc Refugium 2007 137

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve

In AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu Sborniacutek

přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP a Centra

Aletti v Olomouci s 204

32

Přiacutestup orientovanyacute na praxi v raacutemci českeacuteho ekumenickeacuteho prostoru zvolil ve sveacute

publikaci evangelickyacute bohoslovec Pavel Filipi138

Jeho přiacutespěvek maacute povahu přiacuteručky na způsob

bdquoekumenickyacutech direktaacuteřůldquo a jejiacutem poslaacuteniacutem je stimulovat křesťany (předevšiacutem v autorově

vlastniacutem evangelickeacutem prostřediacute ale nejen v něm) a jejich ciacuterkve k tomu aby se v bdquotereacutenu českeacute

ekumenyldquo viacutece využiacutevalo bdquovšech možnostiacute a vyacutezev ktereacute současnaacute ekumenickaacute situace

nabiacuteziacuteldquo139

Z našeho hlediska přitom za pozornost stojiacute předevšiacutem to že autor věnuje převaacutežnou

čaacutest svyacutech uacutevah důležitosti duchovniacutech zdrojů ekumenickeacuteho uacutesiliacute a to zejmeacutena bohoslužbě

a podmiacutenkaacutem pro svaacutetostneacute společenstviacute

Některyacutech prvků z života českeacute ekumeny předevšiacutem dohodami o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu

a směrnicemi o svaacutetostneacutem společenstviacute se dotkl i katolickyacute ciacuterkevniacute praacutevniacutek Stanislav Přibyl

kteryacute čaacutest sveacute monografie zaměřil na aplikace ekumenickyacutech norem univerzaacutelniacuteho kanonickeacuteho

praacuteva do kontextu partikulaacuterniacuteho praacuteva Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v našich zemiacutech140

13Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy

Z našeho hlediska poklaacutedaacuteme za stěžejniacute uacutekol ekumenismu naplnit Kristovu vůli

po jednotě Zaacutevažnou a pro ekumenickeacute uacutesiliacute směrodatnou otaacutezkou však je co si pod touto

jednotou představit Jako Ježiacutešovi učedniacuteci všichni souzniacuteme ve vyznaacuteniacute jedneacute ciacuterkve přesto je

evidentniacute že existuje pluraacutel ciacuterkviacute Při bližšiacutem pohledu naacutem naviacutec nemůže uniknout že se tyto

ciacuterkve od sebe navzaacutejem nemalou miacuterou lišiacute a to nejen vnitřniacute strukturou a řaacutedy ale teacutež učeniacutem

viacutery kterou hlaacutesajiacute a takeacute tiacutem jak tuto viacuteru žijiacute v praxi Nejen mnohost ale teacutež protikladnost

kteraacute je kontextem našeho taacutezaacuteniacute se po jednotě ztěžuje hledaacuteniacute odpovědi Je ona jedna ciacuterkev

Kreacuteda sumou jednotlivyacutech lidskeacute empirii přiacutestupnyacutech a rozdiacutelnyacutech ciacuterkviacute ciacuterkevniacutech obciacute

společenstviacute Je celek vyacutesledniciacute čaacutestiacute spojenyacutech dohromady Vznikaacute jednota deklaraciacute

vzaacutejemneacute shody mezi mnoha existujiacuteciacutemi ciacuterkevniacutemi uacutetvary anebo je jednota Bohem daacutena jedneacute

a jedineacute ciacuterkvi jako proprietas kteraacute nemůže byacutet ztracena a ekumenismus naacutesledně spočiacutevaacute ve

společneacute cestě tuto jednotu znovu objevit a přijmout Neniacute však nakonec argumentovaacuteniacute

jednotou a jednou ciacuterkviacute pouze zaacutepasem o ideu postraacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute obsah

bdquoEkumenismus je věciacute laacutesky kterou maacute Bůh v Ježiacuteši Kristu k celeacutemu lidstvuldquo napsal

ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute Jan Pavel II a dodal bdquostaacutet teacuteto laacutesce v cestě je hřiacutech proti

Bohu a jeho plaacutenu shromaacuteždit všechny v Kristuldquo141

Neporozumiacuteme uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve pokud

nebudeme toto diacutelo chaacutepat v raacutemci Božiacuteho zaacuteměru stvořeniacute a vykoupeniacute pokud si neuvědomiacuteme

že poslaacuteniacutem ciacuterkve je bdquopůsobit k tomu aby všichni lideacute (hellip) dosaacutehli (hellip) plneacute jednoty

138

Srv FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi 139

Srv tamteacutež s 8 140

Srv PŘIBYL S Ekumenismus a praacutevo Brno L Marek 2006 s 95-97130-133 Přehledně autor podaacutevaacute

vyacutesledky sveacuteho baacutedaacuteniacute k problematice v člaacutenku Garanzie giuridiche dellrsquoecumenismo nella Repubblica Ceca In

Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Theologica Olomucensia

13 (2012) s 5-25 141

JAN PAVEL II Ut unum sint (encyklika o ekumenickeacutem uacutesiliacute z 25 května 1995) 99 (českyacute překlad Praha

Zvon 1995)

33

v Kristuldquo142

ve ktereacutem všechno nachaacuteziacute smysl a jednotu V něm bylo všechno stvořeno skrze

něho dochaacuteziacute smiacuteřeniacute celeacute stvořeniacute a on je takeacute hlavou těla to jest ciacuterkve (srv Ko 115-20)

Mimo tento teologickyacute kristologickyacute (a naacutesledně pneumatologickyacute ndash vždyť jde o recapitulatio

působeneacute Duchem Svatyacutem)143

kontext bude jakyacutekoliv diskurs o jednotě ciacuterkve praacutevem

podeziacuteraacuten z ideologizace a stane se uacutesiliacutem o vzaacutejemneacute podřiacutezeniacute se jednotlivyacutech struktur

bdquoVěřit v Krista znamenaacute chtiacutet jednotu chtiacutet jednotu znamenaacute chtiacutet ciacuterkev chtiacutet ciacuterkev

znamenaacute chtiacutet společenstviacute milosti ktereacute po celou věčnost odpoviacutedaacute Otcovu plaacutenuldquo144

Jednota je

Božiacutem darem ciacuterkve ji nemohou vytvořit avšak jsou zavaacutezaacuteny bdquotuto jednotu hledat a vyjadřovat

v poslaacuteniacute a v životěldquo ndash takto popsala ekumenickyacute uacutekol ve svyacutech počaacutetciacutech Světovaacute rada ciacuterkviacute145

Představuje-li otaacutezka o povaze ciacuterkve k jejiacutemž bdquoznaacutemkaacutemldquo patřiacute že je una otaacutezku teologickou

pak je nutneacute zakořenit ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvi teologicky

To předpoklaacutedaacute reflektovat jednotu ciacuterkve vzhledem k univerzaacutelniacutemu tajemstviacute spaacutesy ke

katolicitě ciacuterkve a ve vztahu k Bohu kteryacute je společenstviacutem v jednotě třiacute osob Stranou však

nemůžeme ponechat ani udaacutelost při niacutež se jednota ciacuterkve svaacutetostně vyjadřuje a vytvaacuteřiacute tedy

slaveniacute eucharistie

131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa

bdquoJeden Bůh a Otec všechldquo (Ef 47) v němž maacute všechno svůj počaacutetek v laacutesce předem určil

lidi aby bdquobyli skrze Ježiacuteše Krista přijati za syny a chvaacutelili slaacutevu jeho milosti kterou naacutem udělil

ve sveacutem Nejmilejšiacutemldquo (Ef 15-6) Bůh stvořil člověka jako součaacutest lidstva ktereacute toužiacute celeacute uveacutest

do tajemstviacute sveacuteho trojjedineacuteho života ndash takoveacute je jedno nadpřirozeneacute povolaacuteniacute člověka Diacutelo

spaacutesy maacute tedy podstatnyacute sociaacutelniacute charakter vyvěrajiacuteciacute z univerzality spasitelneacute Božiacute vůle bdquoBůh

bdquochce aby všichni lideacute došli spaacutesy a poznali pravduldquo (1Tm 24) Sjednoceniacute lidskeacuteho rodu

rozptyacuteleneacuteho hřiacutechem se děje tiacutem že tento jedinyacute Bůh vstupuje do dějin lidstva v Kristu přijiacutemaacute

podobu člověka a určityacutem způsobem se diacuteky vtěleniacute spojuje s každyacutem jednotlivcem146

bdquoKdyž

přijal lidstviacute připojil k sobě a zahrnul v sobě celou lidskou přirozenostldquo147

a stal se tak

Spasitelem jak jednotliveacuteho člověka tak rovněž lidskeacuteho rodu jehož je Kristus nejen součaacutestiacute

ale teacutež hlavou Fragmentace a rozpolcenost znaacutemky smrti jako naacutesledky neposlušnosti prvniacuteho

člověka jsou překonaacuteny poslušnostiacute noveacuteho Adama Božiacuteho Syna kteryacute svou obětiacute

ospravedlňuje mnoheacute (srv Ř 519) Stvořeniacute i vykoupeniacute se tyacutekajiacute celeacuteho lidstva

142

Lumen gentium (věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi z 21 listopadu 1964) 1 143

Srv tamteacutež 13 144

JAN PAVEL II Ut unum sint 9 (jelikož českyacute překlad encykliky v prvniacute čaacutesti souvětiacute opomenul zmiacutenit jednotu a

hovořiacute jen o viacuteře a ciacuterkvi citujeme podle latinskeacuteho zněniacute obsaženeacuteho in TESTACI B ndash LORA E ed

Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa Sede 1994-1995 Bologna Dehoniane 1997 čl 2681) 145

WORLD COUNCIL OF CHURCHES The Church the Churches and the World Council of Churches The

ecclesiological Significance of the World Council of Churches (bdquoTorontskeacute prohlaacutešeniacuteldquo z července 1950) (italskyacute

překlad in ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5

Assemblee generali 1984-1998 Bologna Dehoniane 2001 čl 2370) 146

Srv Gaudium et spes (konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě z 7 prosince 1965) 22 147

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

1995 s 15

34

Spaacutesa a jednota lidstva ktereacute jsou jeho ciacutelem se začiacutenaacute uskutečňovat v ciacuterkvi jež je

bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho

lidstvaldquo148

Když stařiacute otcoveacute nazyacutevajiacute ciacuterkev bdquonerozlučitelnou svaacutetostiacute jednotyldquo149

majiacute na

mysli že ciacuterkev bdquopro všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešťldquo150

viditelnyacutem způsobem

zpřiacutetomňuje Otcovo diacutelo spaacutesy a sjednoceniacute celeacuteho stvořeniacute ktereacute se naplnilo v Kristu původci

spaacutesy (srv Žd 210) Stejně jako je povolaacuteniacute ke spaacutese univerzaacutelniacute jsou k jednotě Božiacuteho lidu

povolaacuteni všichni lideacute151

Odtud plyne požadavek že ciacuterkev se bdquomaacute šiacuteřit po všech krajinaacutech

a vstupuje do dějin lidstva zaacuteroveň však překračuje hranice naacuterodů v čase i prostoruldquo152

V jakeacutem smyslu však můžeme tvrdit o ciacuterkvi že je svaacutetostiacute (μυστήριον sacramentum)

když už Piacutesmo dosvědčuje že toto μυστήριον je saacutem Kristus (srv Ko 22) a již ciacuterkevniacute otcoveacute

jsou přesvědčeni Non est aliud Dei mysterium nisi Christus153

Naviacutec je třeba zamezit dalšiacutemu

nedorozuměniacute a totiž že bychom sakramentalitu ciacuterkve chaacutepali tak že by ciacuterkev byla jakousi

osmou skutečnostiacute v řadě vysluhovanyacutech svaacutetostiacute Vyacutechoziacute koncilniacute text ndash předmluva prvniacute

kapitoly konstituce Lumen gentium ndash poskytuje celeacutemu diskursu o ciacuterkvi jako svaacutetosti

hermeneutickyacute kliacuteč když řiacutekaacute Ecclesia sit in Christo veluti sacramentum154

Co ciacuterkvi

propůjčuje svaacutetostnou povahu je jejiacute vztah ke Kristu (in Christo) Jedině při pohledu na prvotniacute

mysterium Krista vtěleneacuteho Božiacuteho Slova a nikdy nezaacutevisle na něm můžeme o ciacuterkvi tvrdit

že je jakoby (veluti) svaacutetostiacute Jak tomu rozumět Ciacuterkev je skutečnostiacute boho-lidskou což

znamenaacute že v ciacuterkvi kteraacute maacute v Kristu svůj původ nachaacuteziacuteme společně lidskyacute i božskyacute prvek

ktereacute dohromady bdquotvořiacute jedinou složenou skutečnostldquo155

Jako lidskaacute přirozenost přijataacute Božiacutem

Synem sloužiacute za naacutestroj spaacutesy pak bdquopro nemalou podobnostldquo (analogii) můžeme řiacuteci že ciacuterkev

ve sveacute viditelneacute struktuře stojiacute ve službě Kristovu Duchu kteryacute organismus ciacuterkve naplňuje

svyacutem oživujiacuteciacutem dechem156

Ciacuterkev je v tomto smyslu skutečně bdquosvaacutetostiacute Duchaldquo157

Mezi

boholidstviacutem Krista a ciacuterkve tedy spatřujeme podobnost zaacuteroveň však rozdiacutel zatiacutemco spaacutesy

nelze dojiacutet v nikom jineacutem nežli v Bohočlověku Ježiacuteši Kristu je ciacuterkev jako boholidskaacute

skutečnost v Kristu svaacutetostiacute nakolik zůstaacutevaacute znameniacutem a naacutestrojem teacuteto spaacutesy

Podiacutel poslaacuteniacute ciacuterkve na tom přiveacutest bdquovšechno na nebi a na zemi k jednotě v Kristuldquo

(Ef 110) nepochopiacuteme budeme-li se na ciacuterkev diacutevat pouze jako na jednu z mnoha

bdquonaacuteboženskyacutech skupinldquo nyacutebrž objeviacuteme-li ve viacuteře že je Božiacutem darem pro celou lidskou rodinu

Tajemnyacutem způsobem je totiž ciacuterkev naacutestrojem vykoupeniacute všeho tvorstva nakolik v niacute trojjedinyacute

Bůh lidstvu navraciacute ztracenou jednotu obnovuje ji a přivaacutediacute k dovršeniacute Tak ciacuterkev neniacute pouze

prostředek ale zaacuteroveň i ciacutel teacuteto jednoty V tomto smyslu lze ciacuterkev nahliacutežet jako dovršeniacute

148

Lumen gentium 1 149

CYPRIAacuteN Epistolae 696 In PL 31142B 150

Lumen gentium 9 151

Tamteacutež 13 152

Tamteacutež 9 153

AUGUSTIN Epistulae 187234 In PL 38845 154

Lumen gentium 1 155

Tamteacutež 8 156

Srv tamteacutež 157

KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie Freiburg im Breisgau Herder 2008 s 297

35

jednoty proměněneacuteho stvořeniacute vždyť ona je od věků vyvolenou snoubenkou kvůli ktereacute přišel

Kristus celyacute orbis terrarum je již zahrnutyacute v jejiacutem lůně158

Proto ji Hermův Pastyacuteř kontempluje

jako starou ženu kteraacute bdquobyla stvořena ze všeho nejdřiacutev (hellip) a skrze ni byl stvořen světldquo159

Ciacuterkev je mysterium praacutevě jako sacramentum humanae salutis tajemstviacute ktereacute je

zasazeno do spasitelneacuteho uacuteradku Božiacuteho Celeacute dějiny Stareacuteho zaacutekona lze čiacutest jako proroctviacute

o tajemstviacute laacutesky mezi Kristem a ciacuterkviacute osudy Izraele jsou přiacuteběhem Božiacuteho lidu kteryacute

si Bůh svolaacutevaacute a připravuje jej aby mu odevzdal univerzaacutelniacute poslaacuteniacute přiveacutest k sobě všechny

končiny země (Iz 554-5) Jeho vůliacute přece je shromaacuteždit vjedno všechny spravedliveacute ad Abele

až k posledniacutemu vyvoleneacutemu160

Jestliže starobyleacute patristickeacute axioma tvrdilo nulla salus extra

ecclesia161

pak jeho smyslem bylo že životodaacuternyacute Božiacute Duch kteryacute jako Duch laacutesky a jednoty

dosvědčuje naše vykoupeniacute a přijetiacute za syny (srv Ř 816) je Duchem přebyacutevajiacuteciacutem v Kristově

těle (srv 1K 1213) a tiacutem je praacutevě ciacuterkev Jestliže nepřiacutetomnost Božiacuteho Ducha uvaacutediacute zpět do

otroctviacute hřiacutechu (srv 2K 317) a naplňuje-li tento Duch ciacuterkev pak bdquovzdaacutelit se od ciacuterkve znamenaacute

odmiacutetnout Ducha a odloučit se tak od životaldquo162

Jak v duchu otců vystihl Henri de Lubac

bdquociacuterkev neniacute konec konců nic jineacuteho než lidstvo samo oživovaneacute sjednoceneacute Kristovyacutem

Duchemldquo163

je prostorem v němž se děje ospravedlněniacute každeacuteho hřiacutešniacuteka ndash jak zdůraznili

reformaacutetoři ndash164

je novou zahradou v Edenu v niacutež začiacutenaacute proces proměny celeacuteho stvořeniacute ktereacute

čekaacute až bdquobude vysvobozeno z otroctviacute zaacuteniku a uvedeno do svobody a slaacutevy dětiacute Božiacutechldquo

(Ř 821)

Uprostřed běhu dějin světa však přesto nelze ciacuterkev prostě identifikovat s Božiacutem

kraacutelovstviacutem Zůstaacutevaacute skutečně přiacutetomnyacutem a uacutečinnyacutem znameniacutem (Realsymbol)165

sacramentum

Božiacuteho kraacutelovstviacute kraacutelovstviacutem in mysterio166

semenem ktereacute již v sobě ukryacutevaacute plody ktereacute

zrajiacute pro věčnou žeň Jako takovaacute ndash svataacute i hřiacutešnaacute zaacuteroveň ndash je ciacuterkev poslanaacute do světa jehož

vykoupeniacute maacute sloužit Saacutem Kristus před niacute oteviacuteraacute eschatologickou perspektivu když ji posiacutelaacute ke

všem naacuterodům ziacuteskaacutevat noveacute učedniacuteky křtiacutet je ve jmeacuteno Nejsvětějšiacute Trojice a učit je zachovaacutevat

jeho slovo A přitom svou ciacuterkev vybavuje mocnyacutem přiacuteslibem bdquoA hle jaacute jsem s vaacutemi po všecky

dny až do skonaacuteniacute tohoto věkuldquo (Mt 2820) Zde nachaacuteziacuteme teacutež důvod proč jednota o niacutež je

třeba v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute usilovat maacute byacutet viditelnaacute jde totiž o to aby ji mohl poznat

svět a tak mohl skrze toto poznaacuteniacute dojiacutet k viacuteře (srv J 1721)167

bdquoA tak ciacuterkev zaacuteroveň prosiacute

i pracuje aby se celyacute svět ve sveacute plnosti přetvořil v Božiacute lid Kristovo tělo chraacutem Ducha

158

Srv AMBROŽ Expositio Psalmi CXVIII 1225 In PL 151440-1441 159

Pastyacuteř Hermův Druheacute viděniacute IV1 In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 197 160

Srv Lumen gentium 2 161

CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 6 In PL 4503-504 162

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses III241 In PG 7966 163

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 145 164

Srv FILIPI P Co zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve In PFANN M (ed) Teacutema Ciacuterkev Heršpice EMAN

1999 s 26 165

To co označujeme jakožto Realsymbol přitom nelze chaacutepat jednoduše jako prosteacute ztotožněniacute symbolu a

symbolizovaneacuteho nyacutebrž odkazuje na vnitřniacute dynamiku svaacutetosti co je ve znameniacute skutečně přiacutetomneacute očekaacutevaacute

eschatologickeacute naplněniacute 166

AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 1484 In PL 371940 167

Srv KOCH K Oumlkumene in Bewegung s 6 [on line] [cit 212013] Dostupneacute na ˂httpwwwheilig-rock-

wallfahrtdeoekumeneoekumenisches-forumnahtlos-zerrissenhtml˃

36

Svateacuteho a aby Stvořiteli vesmiacuteru a Otci byla v Kristu kteryacute je hlava všech vzdaacutevaacutena čest

a chvaacutelaldquo168

Hle tajemstviacute ciacuterkve kteraacute je současně cesta i ciacutel viditelnaacute i neviditelnaacute časnaacute

i věčnaacute pochaacutezejiacuteciacute shůry i plod země božskaacute a lidskaacute169

bdquoparadox ciacuterkve kteraacute je utvořena pro

paradoxniacute lidstvohellipldquo170

132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem

Univerzaacutelniacute poslaacuteniacute ciacuterkve maacuteme na mysli když o ciacuterkvi hovořiacuteme jako o teacute kteraacute je

katolickaacute přičemž zde nemaacuteme na mysli ani katolictviacute ve smyslu konfesniacutem a ani všeobecnost

z hlediska geografickeacute rozšiacuteřenosti Ciacuterkev totiž neniacute katolickou na zaacutekladě toho že je přiacutetomnaacute

po celeacute zemi a že se může chlubit velkyacutem počtem těch kteřiacute se k niacute hlaacutesiacute Když o ciacuterkvi tvrdiacuteme

že je katolickaacute ndash upozorňuje naacutes Henri de Lubac ndash znamenaacute to v prveacute řadě že vyjadřujeme jejiacute

vnitřniacute kvalitu obraacutetit se ke každeacutemu člověku a dotknout se jeho nitra neboť bdquomezi dogmatem

jehož plneacute tajemstviacute opatruje a lidskou přirozenostiacute takeacute nekonečně tajemnou je hlubokaacute

shodaldquo171

Je tomu tak proto že jas kteryacute ciacuterkev šiacuteřiacute ndash zaacuteře vtěleneacuteho Božiacuteho Syna ndash je zaacuteroveň

světlem bdquoktereacute osvěcuje každeacuteho člověkaldquo (J 19)

Kαθολική universalis z hlediska gramatickeacuteho maacute formu singulaacuteru jeho uacutekolem však

je vyjaacutedřit mnoheacute čiacutemž poukazuje na ciacuterkev jako miacutesto setkaacuteniacute univerzaacutelniacuteho a partikulaacuterniacuteho

Božiacute vůle je sjednotit lidstvo v jednom těle přitom však nepotlačuje individualitu jednotliveacuteho

bdquoKatolicita znamenaacute univerzalitu univerzalita znamenaacute shromaacutežděniacute v jednotě (unus vertere)

Katolicitu ciacuterkve je tedy třeba pojiacutemat ve vztahu k jejiacute jednotě ona je zaacutekonem kteryacute řiacutediacute vztah

rozdiacutelneacuteho a mnoheacuteho k jednotěldquo řiacutekaacute Yves Congar172

Jako sacramentum lidstva spojeneacuteho

s Bohem a tudiacutež sjednoceneacuteho se všemi svyacutemi uacutedy navzaacutejem je ciacuterkev otevřenaacute a schopnaacute

shromaacuteždit všechno ke spaacutese a posvěceniacute Proto nemůže byacutet svaacutezaacutena pouze s jednou kulturou

jednou civilizaciacute jazykem či naacuterodem173

Katolicita ciacuterkve vyjadřuje bdquože jejiacute kraacutesa se skvěje

v rozmanitosti circumdata varietateldquo174

Z novozaacutekonniacuteho poselstviacute vidiacuteme že množneacute i jednotneacute čiacuteslo se použiacutevaacute i tehdy

jednaacute-li se o ciacuterkev Od dob apoštolskyacutech existuje pluraacutel miacutestniacutech ciacuterkviacute jak to doklaacutedajiacute snad

nejprůkazněji Pavlovy epištoly adresovaneacute bdquociacuterkviacutem Božiacutemldquo ustavenyacutem v jednotlivyacutech městech

(srv 1K 12 2K 11 Ga 12 1Te 11 2Te 11) Deuteropavlovskeacute listy (srv Ef 122 523nn

Ko 118) ale teacutež samo evangelium (srv Mt 1618) hovořiacute o ciacuterkvi v čiacutesle jednotneacutem Zatiacutemco

ekleziologie reformovanyacutech ciacuterkviacute vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že jedna ciacuterkev bdquoje skrytě přiacutetomnaacute

v rozdiacutelně utvaacuteřenyacutech ciacuterkviacutechldquo175

hovořiacute katolickaacute nauka a teologie o existenci jednotlivyacutech

168

Lumen gentium 17 169

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 33 Lumen gentium 8 170

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa Milano Jaca Book 1997 s 2 171

TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 22 172

CONGAR Y Chreacutetiens deacutesunis Principes drsquoun bdquoœcumeacutenismeldquo catholique Paris Cerf 1937 s 115 173

Srv Lumen gentium 13 174

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 156 175

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve (dokument 4 valneacuteho

shromaacutežděniacute Leuenberskeacuteho společenstviacute z 9 května 1994) In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute dokumenty Praha

Siacuteť 1996 s 20

37

partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech jež přijiacutemajiacute formu bdquopodle vzoru univerzaacutelniacute ciacuterkveldquo176

kteraacute je tak

jejich konstitutivniacutem principem a kteraacute bdquoontologicky i časově předchaacuteziacute každou jednotlivou

partikulaacuterniacute ciacuterkevldquo177

Co tato vyacutepověď znamenaacute lze pochopit praacutevě diacutevaacuteme-li se na ciacuterkev v jejiacute katolicitě

Katolickou je ciacuterkev od samotneacuteho sveacuteho počaacutetku v den letnic kdy promlouvaacute různyacutemi jazyky

k těm kdo se v Jeruzaleacutemě sešli bdquoze všech naacuterodů na světěldquo (Sk 25) Ciacuterkvi jako společenstviacute

Ježiacutešovy matky ndash Sioacutenskeacute dcery ndash a Dvanaacutecti kteřiacute představujiacute obnovenyacute Izrael se v siacutele Ducha

oteviacuteraacute perspektiva jiacutet a vydaacutevat svědectviacute bdquoaž na saacutem konec zeměldquo (Sk 18) jak doklaacutedaacute

Lukaacutešova univerzalistickaacute vize V přiacutepadě tohoto společenstviacute třebaže shromaacutežděneacuteho

na konkreacutetniacutem miacutestě přitom nejde o lokaacutelniacute komunitu bdquojež se pomalu rozrůstaacute nyacutebrž o kvas

kteryacute je staacutele podřiacutezenyacute celku a nosiacute tudiacutež v sobě od počaacutetku univerzalituldquo178

Tento novyacute

mesiaacutešskyacute lid se bdquoještě dřiacuteve nežli se přistoupiacute k budovaacuteniacute lokaacutelniacute ciacuterkve v Jeruzaleacutemě ukazuje

jako jednota kteraacute objiacutemaacute všechny časy a všechna miacutestaldquo179

Ještě předtiacutem než se ciacuterkev projevuje jako konkreacutetniacute congregatio tedy shromaacutežděniacute

povolanyacutech pro Božiacute kraacutelovstviacute je sama tou kteraacute bdquovolaacute všechny lidi aby je zrodila k božskeacutemu

životu k věčneacutemu světluldquo180

je našiacute matkou nebeskyacutem Jeruzaleacutemem kteryacute naacutes činiacute svobodnyacutemi

dětmi (srv Ga 426) To se děje v prveacute řadě hlaacutesaacuteniacutem Kristovy pravdy kteraacute osvobozuje

(srv J 832) a křtem kteryacutem se vstupuje bdquona cestu noveacuteho životaldquo (Ř 64) Otcoveacute jsou zajedno

v radosti nad ciacuterkviacute nad onou Catholica Mater jejiacutemž lůnem je křestniacute pramen a kteraacute vyživuje

sveacute děti Božiacutem slovem a panensky neporušenou viacuterou181

Praacutevě kerygma a křest vyacutejimečnyacutem

způsobem doklaacutedajiacute jak sjednocenyacute Božiacute lid povstaacutevaacute a bdquoroste věrnyacutem hlaacutesaacuteniacutem evangelia

a udělovaacuteniacutem svaacutetostiacuteldquo jež jsou svěřeny apoštolům a jejich naacutestupcům totiž biskupům

sjednocenyacutem s Petrovyacutem naacutestupcem jako jeho hlavou182

Jako matka se ciacuterkev projevuje viditelnyacutem způsobem což odraacutežiacute tajemstviacute Ježiacuteše Krista

jako jejiacuteho zaacutekladu on v jedneacute osobě sjednocuje vše Bůh kteryacute se zjevil v lidskeacute podobě naacutes

sjednocuje bdquoKatolicita a jednota patřiacute k sobě A jednota maacute obsah viacuteru kterou naacutem od Krista

předali apoštoloveacuteldquo183

Ekumenickeacute uacutesiliacute o jednotu je tak intimně spojeno s uskutečňovaacuteniacutem

katolicity ciacuterkve jejiacutež plnost se v důsledku rozkolu projevuje obtiacutežněji bdquopo všech straacutenkaacutechldquo184

a proto i samotneacute ekumenickeacute hnutiacute můžeme chaacutepat jako bdquovyacuteraz katolicityldquo185

176

Srv Lumen gentium 23 177

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio (list biskupům katolickeacute ciacuterkve o některyacutech

aspektech ciacuterkve jakožto společenstviacute z 28 května 1992) 9 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 Bologna Dehoniane 1995 čl 1788 178

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 119 179

Tamteacutež 180

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 29 181

Srv bezpočet odkazů na patristickou literaturu in tamteacutež s 36-38 182

Unitatis redintegratio 2 183

Solennitagrave dei Santi Apostoli Pietro e Paolo Omelia di Sua Santitagrave Benedetto VXI Basilica di San Pietro

Mercoledigrave 29 giugno 2005 [on line] [2010 2012] Dostupneacute na

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvihomilies2005documentshf_ben-xvi_hom_20050629_sts-peter-

paul_ithtml˃ 184

Unitatis redintegratio 4 185

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 70

38

133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis

Ciacuterkev lze pochopit pouze v jejiacutem vztahu ke Kristu on je jedinyacutem Světlem naacuterodů ktereacute

zaacuteřiacute na jejiacute tvaacuteři186

ona se daleko spiacuteše podobaacute luně odraacutežejiacuteciacute jas jedineacuteho Sol iustitiae kteryacutem

je jejiacute Paacuten To měli na mysli ciacuterkevniacute otcoveacute když mluvili o mysterium lunae187

bdquoHovořit

o ciacuterkvi znamenaacute hovořit o Bohuldquo188

proto koncil upiacutenaacute zrak v uacutevodu nauky o ciacuterkvi na Otcův

plaacuten spaacutesy uskutečněnyacute v plnosti času v jeho vtěleneacutem Synu Do tohoto plaacutenu spaacutesy pak ciacuterkev

vstupuje diacuteky působeniacute Ducha V Kristu vykoupeneacute lidstvo tak smiacute v jednotě Ducha stanout před

Otcem (srv Ef 218)189

Jelikož stvořeniacute i celaacute spaacutesonosnaacute ekonomie jsou diacutelem Nejsvětějšiacute

Trojice maacute svůj původ v trojjedineacutem Bohu takeacute ciacuterkev Jako v okamžiku vtěleniacute nejednaacute pouze

Syn ale teacutež Otec kteryacute sesiacutelaacute sveacuteho Ducha aby spočinul v lůně blahoslaveneacute Panny podobně

Duch Svatyacute ktereacuteho Otec vydechuje spolu s oslavenyacutem Synem konstituuje ciacuterkev jež je

Kristovyacutem tělem190

Otcoveacute dokaacutezali kontemplovat ciacuterkev dokonce jako plnou Nejsvětějšiacute

Trojice jako bdquolid sjednocenyacute působeniacutem jednoty Otce i Syna a Ducha Svateacuteholdquo191

jako bdquotělo

těch Třiacuteldquo192

ndash tedy Otce Syna a Ducha ndash Ecclesia de Trinitate v niacutež je Otec bdquojako princip

se kteryacutem se sjednocujeme Syn jako prostřediacute v němž se sjednocujeme a Duch Svatyacute jako

pouto diacuteky ktereacutemu je vše sjednoceno a všechno je jedniacutemldquo193

Jakou podobu maacute Božiacute jednota o niacutež je řeč V Bohu kteryacute je zaacuteroveň jedniacutem a Trojiciacute

jedna božskaacute podstata neniacute myslitelnaacute jinak nežli praacutevě v Trojici božskyacutech osob ktereacute nejsou

pouhyacutemi mody božstviacute Jedineacute Božiacute bytiacute subsistuje v osobaacutech Otce Syna a Ducha Svateacuteho

Rovnost osob pokud jde o jejich podstatu uacutectu a klaněniacute vylučuje jakyacutekoliv triteismus jelikož

předpoklaacutedaacute uvnitř samotneacute Božiacute Trojice jistyacute řaacuted τάξις jak připomiacutenaacute předevšiacutem pravoslavnaacute

teologie194

neboť fons et origo totius divinitatis195

je Otec Božiacute jednota je jednotou

hierarchickeacuteho společenstviacute což neznamenaacute žaacutednyacute subordinacianismus neboť Otec je

principium božstviacute ve vztahu laacutesky k Synu a Duchu Svateacutemu Společenstviacute Nejsvětějšiacute Trojice je

jednotou laacutesky poněvadž bdquoBůh je laacuteskaldquo (1J 4816) Tato Božiacute laacuteska je sdiacutelena třemi osobami ve

vzaacutejemnyacutech vztaziacutech přičemž osobu určuje praacutevě vztah Otec bdquojenž předsedaacute

v trojičniacute Laacutesceldquo196

je čiryacute pramen laacutesky tedy ten kteryacute daacutevaacute a posiacutelaacute Syn je ten kdo sama sebe

186

Srv Lumen gentium 2 187

Srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 16-18 188

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 121 189

Srv Lumen gentium 2-4 190

bdquoTajemstviacute ciacuterkve se tak rodiacute z celistvosti trojičniacute ekonomie a z kristologie kteraacute je od zaacutekladu pneumatologickaacuteldquo

(ZIZIOULAS I Lrsquoessere ecclesiale Magnano Qiqajon 2007 s 134) 191

CYPRIAacuteN De oratione Dominica 23 In PL 4553 Obliacutebenyacutem symbolem pro jednotu ciacuterkve byla pro otce

Kristova tunika Pro fakt kteryacute zaznamenaacutevaacute evangelista že totiž tento kus šatu byl bdquobeze švů odshora vcelku

utkanyacuteldquo (J 1923) svatyacute Cypriaacuten může řiacuteci že Spasitelova bdquotunika představuje tuto jednotu kteraacute začiacutenaacute odshora

dolů to znamenaacute že pochaacuteziacute z nebe a od Otceldquo (CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 7 In PL 4505A) 192

TERTULIAacuteN De baptismo 6 In PL 11206C 193

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2010 s 112 194

Srv BULGAKOV S Il Paraclito Bologna Dehoniane 1987 s 146-164 195

Concilium toletanum XI Symbolum (z r 675) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion

symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 525 196

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa Roma Paoline 1983 s 144

39

zcela přijiacutemaacute od Otce a ihned se mu uacuteplně odevzdaacutevaacute ndash laacuteska je v něm jako ryziacute zprostředkovaacuteniacute

předaacutevaacuteniacute z tohoto vztahu Otce a Syna vyvěraacute věčnaacute Radost ndash Duch Svatyacute v němž je laacuteska

přiacutetomnaacute jako naprosteacute přijetiacute uacuteplnyacute dar Tak je zřejmeacute že bdquozprostředkujiacuteciacutem mezi jednotou

a mnohostiacute je laacuteska ona je v trojiacutem spojujiacuteciacute jednotouldquo197

Skutečnost že všechny osoby majiacute

podiacutel na jedneacute a teacuteže Božiacute podstatě a laacutesce maacute za naacutesledek že jedna osoba Nejsvětějšiacute Trojice

přebyacutevaacute v druheacute jak dosvědčuje Ježiacuteš když hovořiacute o tom že on je v Otci a Otec v něm

(srv J 10381410) Tato vzaacutejemnaacute περιχώρεσις jakožto bdquodynamickaacute interakceldquo přitom tvořiacute

podstatnyacute prvek Božiacute jednoty neboť bdquovyjadřuje a uskutečňuje v nejvyššiacute miacuteře jednotu osob

v jejich rozlišeniacuteldquo198

Jednota v nitru božskeacuteho společenstviacute je bdquovlastniacute křesťanskou podobou nejen

monoteismu ale křesťanskeacute jednoty vůbecldquo199

Aniž bychom se pochopitelně chtěli tajemstviacute

vnitřniacuteho Božiacuteho života zmocnit a zbavit jej nějakou logickou dedukciacute jeho naprosteacute

jedinečnosti tvrdiacuteme bdquoJako ikona Trojice musiacute ciacuterkev přesto alespoň analogicky tj způsobem

tiacutem většiacute nepodobnosti byacutet vestigium trinitatisldquo200

Jednota podobně jako každyacute Božiacute dar

sestupuje shůry (srv Jk 117) Bůh jako společenstviacute osob saacutem sestupuje k člověku do jeho

opuštěnosti v niacutež se ocitl v důsledku hřiacutechu a znovu ustanovuje ono společenstviacute každeacuteho

člověka se sebou a tiacutem i mezi lidmi navzaacutejem Jako Otec je v Synu a Syn v Otci tak i jednota

těch kdo uvěřili nachaacuteziacute sveacute miacutesto uvnitř laacuteskyplneacuteho a sjednocujiacuteciacuteho vztahu osob Nejsvětějšiacute

Trojice (srv J 1721) Zůstaacutevat v Synu a v Otci je způsobem života vlastniacutem Božiacutem synům a to

že zůstaacutevajiacute v Bohu a Bůh v nich bdquopoznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho Duchaldquo (1J 324)

Společenstviacute ciacuterkve ktereacute se rodiacute ze zvěstovaneacuteho Slova života ktereacute bylo u Otce a zjevilo se

naacutem je založeno na společenstviacute s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristem (srv 1J 11-3)

v jednotě Ducha Svateacuteho Skrze milost naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacutem vlastniacutem společenstviacute

Communio tak v sobě nerozdělitelně spojuje dvě dimenze vertikaacutelniacute (společenstviacute s Bohem)

a horizontaacutelniacute (společenstviacute mezi lidmi)201

Duch laacutesky kteryacute je uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice vinculum unitatis Otce a Syna202

buduje

teacutež jednotu ciacuterkve a to způsobem v němž se odraacutežiacute to jak vytvaacuteřiacute jednotu v Bohu samotneacutem

tedy jednotu laacutesky kteraacute je sebepřekračujiacuteciacute svobodou203

Duch totiž zjevuje Otce a Syna v jejich

nezaměnitelneacute různosti Otec jako pramen darujiacuteciacute se laacutesky se nevyčerpaacutevaacute v Synu a stejně tak

ani Syn ve sveacutem sebepřijetiacute a odevzdanosti Otci se v Otci neztraacuteciacute Z jejich vzaacutejemneacute vydanosti

povstaacutevaacute Duch jako třetiacute osoba jako sjednocujiacuteciacute Laacuteska bdquoDuch je osoba jako jednota jednota

197

KASPER W Der Gott Jesu Christi Leipzig St Benno-Verlag 1985 s 334 198

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave Casale Monferrato Piemme 2002 s 314 199

KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie s 402 200

Tamteacutež s 381 201

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 3 In LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1777 202

Srv AUGUSTIN De baptismo contra Donatistas 316 In PL 43148 203

Srv KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes s 293

40

jako osobaldquo204

Duch je unio tiacutem že je zaacuteroveň takeacute communio205

Proto jednota ciacuterkve jako

pečeť Božiacuteho Daru jiacutemž je Duch Svatyacute nemůže miacutet jinou podobu nežli společenstviacute

Znovunalezeniacute jednoty mezi křesťany ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jako růst

k plnosti communio s Bohem a mezi sebou je cestou ekumenismu206

Je-li jednota ve

společenstviacute Trojice osob jednoho Boha bdquonejvyššiacutem vzorem a zdrojemldquo tajemstviacute jednoty

společenstviacute jedneacute ciacuterkve207

kteraacute tudiacutež musiacute byacutet jedině jednotou v mnohosti překonaacutevajiacuteciacute

každyacute bdquoekleziologickyacute modalismus a triteismusldquo208

pak je rovněž diacutelo obnoveniacute jednoty

rozpolceneacuteho těla křesťanstva nikoliv vyacutesledkem pouze lidskeacuteho uacutesiliacute nyacutebrž předevšiacutem plodem

součinnosti všech třiacute božskyacutech osob Toho si byli vědomi otcoveacute koncilu když v zaacutevěru dekretu

o ekumenismu prohlaacutesili že posvaacutetnyacute sněm bdquozcela sklaacutedaacute svou naději v Kristovu modlitbu

v laacutesku Otce k naacutem a v siacutelu Ducha Svateacuteholdquo209

134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum

Původcem společenstviacute ciacuterkve je Ježiacuteš Kristus vtěleneacute Božiacute Slovo Podstatu a dosah

pojmu communio ozřejmuje jeho vyacuteznam sakramentaacutelniacute eucharistickyacute kalich a chleacuteb jsou

společenstviacutem na Kristově krvi a těle (srv 1K 1016) bdquoEkleziologie společenstviacute je ze sveacuteho

nitra eucharistickou ekleziologiiacuteldquo210

V eucharistii naacutes Kristus sytiacute svyacutem tělem a krviacute proměňuje

naacutes ve sveacute zmrtvyacutechvstaleacute tělo a tak sjednocuje s trojjedinyacutem Bohem do jehož věčneacuteho života

naacutes tiacutemto pokrmem uvaacutediacute Všude tam kde se slaviacute eucharistie dosahujiacute věřiacuteciacute společenstviacute

s Nejsvětějšiacute Trojiciacute čiacutemž se uskutečňuje společenstviacute ciacuterkve a buduje se a roste jedna ciacuterkev

Božiacute211

Jelikož Kristus ve večeřadle projevuje bdquolaacutesku (hellip) až do konceldquo (J 131) a to ve

vydanosti sveacuteho těla a sveacute krve pod způsobami chleba a viacutena představuje eucharistie pramen

z něhož se ciacuterkev utvaacuteřiacute jako společenstviacute osob a vztahů založenyacutech na sdiacutelejiacuteciacute se Božiacute laacutesce

ciacuterkev jako Kristovo tělo sjednoceneacute laacuteskou

204

RATZINGER J Der Heilige Geist als Communio In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 37 205

Ergo Spiritus Sanctus ineffabilis est quaedam Patris Filioque communio (AUGUSTIN De Trinitate 51112 In

PL 42919) 206

Srv GRESHAKE G Trinitarische Ekklesiologie als Chance fuumlr die Oumlkumene In Catholica 64 (2010) s 123-

138 Trinitaacuterniacute aspekty společenstviacute ciacuterkve byly mnohokraacutet zmiacuteněny na 5 světoveacute konferenci Faith and Order

v Santiago de Compostella zcela zaměřeneacute na prohloubeniacute ekumenismu jako bdquocesty k plneacute koinonialdquo srv italskyacute

překlad dokumentace V Conferenza mondiale Sulla via della piena koinonia Santiago de Compostela 3-14 agosto

1993 In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e costituzione 6 Conferenze mondiali

1927-1993 čl 2197a-3018 Pro přehled dosavadniacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu na křesťanskeacutem Zaacutepadě

tyacutekajiacuteciacutech se trojičniacuteho zaacutekladu ciacuterkve a pojetiacute ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute srv KASPER W Harvesting the

Fruits Basic Aspects of Christian Faith in Ecumenical Dialog London ndash New York Continuum 2009 s 52-

6272-78 207

Unitatis redintegratio 2 208

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt In Catholica 58 (2004) s 15 209

Unitatis redintegratio 24 210

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 113 211

Srv Unitatis redintegratio 15

41

Při svateacute liturgii bdquociacuterkev vyjadřuje sebe sama tiacutem nejbytostnějšiacutem způsobem přiacutetomnaacute na

každeacutem miacutestě a přesto pouze jedna jako je jeden Kristusldquo212

Partikulaacuterniacute je v eucharistii

miacutestem přiacutetomnosti univerzaacutelniacuteho Je to praacutevě jedna eucharistie kteraacute zaklaacutedaacute společenstviacute nejen

mezi jednotlivci ale teacutež mezi mnoha shromaacutežděniacutemi ciacuterkve jež tuto eucharistii slaviacute

Tajemstviacute eucharistie jako zdroje společenstviacute ciacuterkve nelze omezit pouze na raacutemec

jednoho konkreacutetniacuteho liturgickeacuteho shromaacutežděniacute Jistě obec slaviacuteciacute eucharistii se diacuteky přijiacutemaacuteniacute

svatyacutech darů staacutevaacute Kristovyacutem tělem Aby však k tomu vůbec mohlo dojiacutet musiacute Paacuten do tohoto

shromaacutežděniacute vejiacutet jakoby bdquozvenčiacuteldquo (extra nos) jako ten kteryacute se saacutem daacutevaacute Tento Paacuten je pouze

jeden a nerozdělenyacute v něm se my všichni staacutevaacuteme jedno Z toho vyplyacutevaacute že bdquojednota se všemi

ostatniacutemi sbquoobcemiʻ neniacute něčiacutem co k eucharistii teprve naacutesledně přistupuje nebo teacutež nikoliv

nyacutebrž jde o konstitutivniacute prvek samotneacute eucharistie Byacutet jedno s ostatniacutemi je vnitřniacutem

předpokladem eucharistie bez něhož se eucharistie vůbec nemůže uskutečnitldquo213

Tělo Kristovo

v jedneacute ciacuterkevniacute obci je totožneacute s tělem Kristovyacutem v ostatniacutech ciacuterkviacutech a neniacute možneacute je přijiacutemat

bez jednoty vzhledem k celku což vylučuje pojetiacute eucharistickeacuteho slaveniacute jako čistě privaacutetniacute

zaacuteležitosti Slavit eucharistii vyžaduje byacutet v jednotě s celyacutem společenstviacutem ciacuterkve

Každeacute shromaacutežděniacute slaviacuteciacute eucharistii předpoklaacutedaacute službu biskupa On nebo kněz kteryacute

jednaacute z jeho pověřeniacute přednaacutešiacute jmeacutenem ciacuterkve prosbu o Božiacuteho Ducha jehož mociacute se Kristus

staacutevaacute svaacutetostně přiacutetomnyacutem při každeacute eucharistii Vyjadřuje-li eucharistickeacute tajemstviacute jako svůj

uacutestředniacute rozměr katolicitu ciacuterkve pak tuto katolicitu nelze oddělit od jejiacute apostolicity214

Jednota

ciacuterkve v eucharistii je spjata s jednotou episkopaacutetu215

a tak biskupskeacute collegium představuje

dalšiacute rozměr ciacuterkevniacute communio V partikulaacuterniacute ciacuterkvi je biskup tiacutem kteryacute ve sveacute osobě

garantuje jednotu přičemž v sukcesi sveacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute jako člen biskupskeacuteho kolegia spojen

s jednou a všeobecnou ciacuterkviacute Z diachronniacuteho hlediska je biskup součaacutestiacute kontinuity celyacutech dějin

viacutery počiacutenaje apoštoly synchronniacute jednota s ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia pak implikuje

communio s jeho hlavou naacutestupcem apoštola Petra na ktereacutem Kristus svou ndash jednu ndash ciacuterkev

zbudoval (srv Mt 1618)216

Jeho osoba ztělesňuje podle katolickeacuteho učeniacute bdquotrvalyacute a viditelnyacute

princip a zaacuteklad jednoty viacutery a společenstviacuteldquo217

Společenstviacute ciacuterkve jako svaacutetostneacute znameniacute

jednoty tedy nepostraacutedaacute nyacutebrž organicky zahrnuje autoritu jejiacutež osvobozujiacuteciacute uacutelohu je třeba

objevovat i v samotneacutem ekumenickeacutem dialogu218

Jednota a mnohost ktereacute se v ciacuterkvi snoubiacute

majiacute svůj počaacutetek a to v bdquocharismatu laacutesky k obrazu nebeskeacuteho Otcovstviacuteldquo219

Jedna ciacuterkev (una ecclesia) je z pohledu eucharistickeacute ekleziologie vpravdě

společenstviacutem ciacuterkviacute (communio ecclesiarum) neboť v jednotlivyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech

v nichž se v jednotě s biskupem slaviacute eucharistie existuje jedna a jedinaacute univerzaacutelniacute katolickaacute

ciacuterkev kteraacute se z těchto ciacuterkviacute sklaacutedaacute Žaacutednaacute z partikulaacuterniacutech ciacuterkviacute si přitom nemůže činit naacuterok

212

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 5 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion

vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1781 213

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 308 214

Srv tamteacutež s 309 215

Srv Lumen gentium 21 216

Srv RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 123-124 217

Lumen gentium 18 218

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 86-97 219

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa s 144

42

na to že je celou ciacuterkviacute Jak již bylo řečeno platiacute o nich že se utvaacuteřejiacute praacutevě podle vzoru teacuteto

všeobecneacute ciacuterkve Z toho vyplyacutevaacute že partikulaacuterniacute ciacuterkve jsou si navzaacutejem ciacuterkvemi sesterskyacutemi

ktereacute přijiacutemajiacute svůj život od jedneacute matky ndash univerzaacutelniacute ciacuterkve220

kteraacute je zaacuteroveň jedinou

Kristovou nevěstou a jeho tělem jednotou společenstviacute ktereacute povstaacutevaacute z milosti trojjedineacuteho

Boha

14Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu

Otaacutezka kteraacute je vyacutechodiskem našich uacutevah o českeacutem ekumenismu zniacute Co dnes jako

ciacuterkve a křesťaneacute žijiacuteciacute v našiacute zemi ve stavu vzaacutejemneacuteho rozděleniacute maacuteme konat pro opravdoveacute

sbliacuteženiacute a ryziacute jednotu mezi sebou Takto formulovanaacute otaacutezka umiacutesťuje hledaacuteniacute odpovědi do

horizontu pastoraacutelniacute teologie pro niacutež je směrodatneacute dojiacutet k poznaacuteniacute toho bdquoco Bůh očekaacutevaacute

v teacuteto chviacuteli na tomto miacutestě a za těchto okolnostiacute od ciacuterkve a jejiacute činnostildquo221

Takovyacute druh poznaacuteniacute však neniacute řečeno rahnerovsky žaacutednyacutem čistě bdquoprofaacutenniacutem vědomiacutem

o situacildquo Ciacuterkev jako společenstviacute těch jejichž jednaacuteniacute vyplyacutevaacute ze svobodneacuteho rozhodnutiacute

vedeneacuteho Božiacute milostiacute musiacute hledat odpovědi tyacutekajiacuteciacute se naacuteplně jejiacute činnosti daleko spiacuteše

v inspiraci Duchem Svatyacutem Pravda o praacutevě existujiacuteciacute situaci se ciacuterkvi oteviacuteraacute skrze vědomiacute

ktereacute je charismatickeacute tedy zprostředkovaneacute milostiacute Božiacuteho Ducha222

Tentyacutež Duch

promlouvajiacuteciacute k srdci ciacuterkve i k nitru každeacuteho křesťana naacutesledně vnukaacute konkreacutetniacute a pro určityacute

okamžik jedinečnyacute čin V tomto smyslu je Božiacute Duch jako dynamickyacute princip života ciacuterkve

původcem imperativů jejichž přijetiacute umožňuje že se v Bohem zasliacutebeneacutem zde a nyniacute děje

a naplňuje udaacutelost spaacutesy223

Zvlaacuteštniacute uacutekol teologickeacute reflexe pak spočiacutevaacute v tom přiveacutest vědomiacute

darovaneacute Duchem k bdquozřetelnějšiacute danostildquo224

Již na samotneacutem začaacutetku jsme vyjaacutedřili přesvědčeniacute že ekumenismus je ve sveacutem jaacutedru

ryziacute udaacutelostiacute Ducha Svateacuteho Jak ze strany teologů225

tak směrem od magisteria katolickeacute

220

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Note sur lrsquoexpression bdquoEglises soeursldquo (list předsedům biskupskyacutech

konferenciacute z 30 června 2000) 10 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 19 Documenti ufficiali della Santa

Sede 2000 Bologna Dehoniane 2001 čl 1036 221

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty

pastoraacutelniacute teologie Olomouc Refugium 2008 s 42 222

Srv RAHNER K Pastoraltheologie ndash ein Uumlberblick In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 19 Selbstvollzug der

Kirche Ekklesiologische Grundlegung praktischer Theologie Duumlsseldorf ndash Freiburg im Breisgau Benzinger ndash

Herder 1995 s 11 223

Srv TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Uacuteřad a charizma In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc

Refugium 2007 s 45-58 224

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 50 225

Srv např PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 68-77 MICHELIN E

Œcumeacutenisme spirituel In Uniteacute des chreacutetiens 4 (1995) s 4-8 AA VV L oecumeacutenisme spirituel de Paul

Couturier aux deacutefis actuels Actes du colloque universitaire et interconfessionnel Lyon et Francheville Rh ne

France les 8 9 10 novembre 2002 Lyon Profac 2003 AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess In

WALTER P ndash KRAumlMER K ndash AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter

Kasper zum 70 Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s 522-549 BRUNELLI G Ecumenismo

spirituale In Il Regno ndash Attualitagrave 4821 (2003) s 727-728 KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen

oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt SCHEELE

P-W Ein Leib ndash ein Geist Einfuumlhrung in den geistlichen Oumlkumenismus Paderborn Bonifatius 2006 OumlRSY L

43

ciacuterkve226

zazniacutevajiacute předevšiacutem v uplynulyacutech dvou desetiletiacutech hlasy ktereacute upozorňujiacute na kliacutečovyacute

vyacuteznam duchovniacute povahy ekumenickeacuteho uacutesiliacute Praacutevě bdquoznovuobjeveniacute pojmu kteryacute stojiacute v jaacutedru

ekumenickeacuteho hnutiacute (hellip) totiž revitalizaci oneacute duchovniacute dimenzeldquo kteraacute toto hnutiacute od počaacutetku

doprovaacutezela považuje napřiacuteklad současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů Kurt

Koch za bdquouacutestředniacute otaacutezkuldquo jež musiacute předchaacutezet nejen teologickyacute (a to předevšiacutem ekleziologickyacute)

dialog ale teacutež křesťanskyacute a ciacuterkevniacute život227

Rozprostřeniacute ekumenickeacute myšlenky v těch nejrozmanitějšiacutech oblastech působeniacute ciacuterkviacute

jak jsme toho svědky musiacute byacutet vyvaacuteženo zaměřeniacutem na střed z něhož ekumenismus vychaacuteziacute

Bez koncentrace na milostiveacute působeniacute Ducha jež tvořiacute živnou půdu celeacuteho ekumenismu totiž

riskujeme že ztratiacuteme ze zřetele samotnou jeho podstatu a smysl Kde se však Božiacute Duch

projevuje zcela mimořaacutednyacutem a vynikajiacuteciacutem způsobem jako původce a průvodce snah o jednotu

křesťanů Na tuto otaacutezku koncil odpověděl naacutesledujiacuteciacutemi slovy o duchovniacutem ekumenismu bdquoToto

obraacuteceniacute srdce a svatost života spolu se soukromyacutemi i veřejnyacutemi modlitbami za jednotu křesťanů

je třeba považovat za duši celeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute a praacutevem je lze nazyacutevat duchovniacutem

ekumenismemldquo228

Proniknout aktuaacutelnost zaacutevažnost a dalekosaacutehlost teacuteto vyacutepovědi se dnes nově jeviacute jako

zcela zvlaacuteštniacute vyacutezva pro ciacuterkev a pro každeacuteho křesťana Zdaacute se jako by praacutevě nyniacute s novou

naleacutehavostiacute nadchaacutezela bdquohodina duchovniacuteho ekumenismuldquo229

Obraacuteceniacute srdce uacutesiliacute o svatost

života a modlitba za jednotu oteviacuterajiacute vyacutejimečnyacute spirituaacutelniacute prostor v němž mohou se všiacute

intenzitou i jemnostiacute zazniacutevat konkreacutetniacute bdquopastoračniacute imperativyldquo Ducha jejichž rozlišeniacute

a naacutesledneacute přijetiacute vtiskujiacute ekumenickeacutemu uacutesiliacute pečeť Božiacuteho diacutela

V naacutesledujiacuteciacute čaacutesti chceme duchovniacute ekumenismus zasadit do těchto souvislostiacute

poukaacutežeme na impulzy ktereacute v katolickeacute ciacuterkvi vedly k jeho nejnovějšiacutemu doceněniacute zamysliacuteme

se jakyacute maacute duchovniacute ekumenismus vztah k teologickeacutemu poznaacuteniacute pokusiacuteme se formulovat

zaacutekladniacute charakteristiky duchovniacuteho ekumenismu z hlediska pastoraacutelniacute teologie a navrhneme

jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus může staacutet určujiacuteciacutem hlediskem pro teologickou

reflexi českeacuteho ekumenismu

141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext - impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady

pro jednotu křesťanů

Noi speravamohellip Una riflessione sul mistero spirituale del movimento ecumenico In Il Regno ndash Attualitagrave 5225

(2007) s 90-93 BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace In Getsemany 9 (2010) s

230-238 226

Srv předevšiacutem PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů

a norem 2563 JAN PAVEL II Ut unum sint 82-85 KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty

k jeho uskutečněniacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2008 Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen

Sitz in Koumlln Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005 [on line]

[citovaacuteno 6 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2005augustdocumentshf_ben-

xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_gehtml˃ 227

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven Augsburg Sankt Ulrich 2006 s 131 228

Unitatis redintegratio 8 229

SZEFFCZYK L Ecumenismo La ripida via della veritagrave Cittagrave del Vaticano Lateran University Press 2007

s 187

44

V souladu s koncilniacutem pojetiacutem můžeme o ekumenismu uvažovat jako o cestě

prohlubovaacuteniacute vyacutechoziacuteho bdquosvaacutetostneacuteho pouta jednotyldquo ktereacute je vyacutesledkem svaacutetosti křtu až

směrem k bdquouacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo230

jako o pouti od

bdquone dokonaleacuteholdquo k bdquoplneacutemu ciacuterkevniacutemu společenstviacuteldquo v pravdě a laacutesce mezi všemi

pokřtěnyacutemi231

Kardinaacutel Walter Kasper německyacute teolog kteryacute staacutel v letech 2001ndash2010 v čele

Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů v souladu s tiacutemto obrazem charakterizoval současnou pozici

ekumenismu jako jakyacutesi bdquomezistavldquo bdquofaacutezi přechoduldquo232

a to vědomě v protikladu vůči naacutezorům

ktereacute chtějiacute v patrneacute stagnaci ekumenickeacuteho pokroku spatřovat nezadržitelnyacute vpaacuted bdquoeacutery

postekumenickeacuteldquo233

Kardinaacutel nezastiacuteraacute existujiacuteciacute napětiacute na ekumenickeacutem poli a nechce situaci

idealizovat zaacuteroveň však dodaacutevaacute že bdquoživot saacutem se (hellip) odehraacutevaacute v meziprostoru kteryacute je plnyacute

napětiacuteldquo234

z čehož vyplyacutevaacute že ekumenismus jakožto dynamickeacute pro-cedere musiacute byacutet uacutezce

svaacutezaacuten praacutevě s životem

Podle obrazu apoštola na kteryacute v teacuteto souvislosti Walter Kasper odkaacutezal jsme dnes

v čase budovaacuteniacute růstu do plnosti Kristovy (srv Ef 412-13)235

Vyacuteše zmiacuteněnyacute bdquomezistavldquo

k němuž jsme na našiacute ekumenickeacute cestě dospěli je zapotřebiacute nyniacute podle našeho teologa bdquonaplnit

pravyacutem životemldquo Všechno čeho bylo v ekumenickeacutem dialogu dosaženo se musiacute nyniacute staacutet

součaacutestiacute života ciacuterkviacute neboť platiacute že bdquociacuterkve se od sebe nevzdaacutelily jenom diskusemi nyacutebrž

odcizeniacutem to znamenaacute způsobem jakyacutem žily Proto je život takeacute prostředkem v němž se musiacute

vzaacutejemně opět přibliacutežitldquo236

Ačkoliv naacutes navzaacutejem ještě staacutele děliacute určiteacute prvky křesťanskeacute nauky

je společenstviacute ktereacute mezi naacutemi již existuje dostatečně opravdoveacute

a hlubokeacute na to abychom bdquotuto ještě nedokonalou communio už žilildquo237

Nejvhodnějšiacute formu ekumenismu kterou za daneacuteho stavu věciacute je podle německeacuteho

teologa třeba rozvinout je tzv bdquoekumenismus životaldquo kteryacute Kasper definuje jako

bdquoekumenismus žityacute v každodenniacutem životě křesťanů a obciacuteldquo238

Život kteryacute je zde miacuteněn je

předevšiacutem novyacute život darovanyacute naacutem ve křtu samotnyacutem Bohem a proto se jeden křest jehož

vzaacutejemneacute uznaacuteniacute lze považovat za nesmiacuterně důležityacute krok ve vztaziacutech mezi ciacuterkvemi staacutevaacute

s křestniacutem vyznaacuteniacutem obnovovanyacutem při velikonočniacute liturgii teacutež bdquovyacutechoziacutem a vztažnyacutem bodem

230

Unitatis redintegratio 22 Obraz ekumenismu jako cesty kteraacute maacute svaacute stadia byl přitom vlastniacute i pojetiacute uacutesiliacute o

jednotu jak je chaacutepal JAN PAVEL II Ut unum sint 77 231

Srv Unitatis redintegratio 3 JAN PAVEL II Ut unum sint 14 232

Kasper popisuje tuto skutečnost pomociacute pojmů jako Zwischensituation Zeit des Uumlbergangs Uumlbergangsphase

Zwischenzustand srv např KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 61-62 Wege der

Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 63101-102 233

Srv GRUCHY JW DE Recovering ecumenical vision and commitment in postecumenical era In Journal of

Theology for Southern Africa 102 (November 1998) s 1-13 234

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 235

Srv tamteacutež s 62 236

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 237

Tamteacutež s 63 238

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 437 Pro bližšiacute analyacutezu pojmu srv

SVATOŇ R bdquoEkumenismus životaldquo Pozvaacuteniacute znovuobjevit duchovniacute kořeny jednoty křesťanů In BIELA A ndash

SCHOumlN R ndash BADURA J (ed) bdquoJednota v mnohostildquo Zborniacutek z teologickej konferencie mladyacutech vedeckyacutech

pracovniacutekov Bratislava ETF UK 2012 s 371-401

45

každeacuteho ekumenismu životaldquo239

Dynamika obsaženaacute v prožiacutevaacuteniacute svaacutetostneacuteho tajemstviacute maacute za

naacutesledek že celeacutemu pojmu bdquoekumenismu životaldquo je třeba rozumět bdquonikoliv staticky nyacutebrž jako

procesu uzdravovaacuteniacute a dalšiacuteho růstuldquo240

To co v naacutes maacute růst je pak předevšiacutem duchovniacute život

saacutem život Božiacute kteryacute ve křtu působiacute že to co je rozdiacutelneacute je povolaacuteno do společenstviacute

podivuhodneacute jednoty (srv 1K 1213)

Činorodeacute a zodpovědneacute ekumenickeacute jednaacuteniacute ktereacute chce kardinaacutel Kasper diskursem

o bdquoekumenismu životaldquo podpořit vyvěraacute z duchovniacuteho centra proměněneacute křesťanskeacute existence

Ekumenicky žiacutet je možneacute jedině tehdy stane-li se zdrojem veškereacuteho života Božiacute Duch kteryacute

naacutem byl daacuten vždyť jak doklaacutedaacute apoštol bdquodaacutet se veacutest Duchem je život a pokojldquo (Ř 86) Praacutevě zde

nachaacuteziacuteme důvod proč Kasper klade do těsneacute bliacutezkosti bdquoekumenismu životaldquo pojem

bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo ekumenickeacute hnutiacute jak vyacuteslovně připomiacutenaacute koncilniacute text vděčiacute za

svůj počaacutetek bdquomilosti Ducha Svateacuteholdquo241

a bdquojednotaldquo dodaacutevaacute naacuteš teolog bdquoje vposledku darem

Ducha Božiacuteho a vyacutesledkem jeho vedeniacute a proto oikoumene neniacute jednoduše akademickou

zaacuteležitostiacute nebo diplomatickyacutem obchodem nyacutebrž duchovniacutem procesemldquo242

V tomto kontextu

zazniacutevaacute tedy apel na znovuobjeveniacute bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo jako srdce bdquoekumenismu životaldquo

a uacutesiliacute o jednotu jako celku bdquoNa čem předevšiacutem zaacuteležiacute je duchovniacute ekumenismusldquo243

Rozviacutejeniacute pojmu bdquoekumenismu životaldquo v jeho uacutezkeacute vazbě na bdquoduchovniacute ekumenismusldquo

začalo určovat směřovaacuteniacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů zaacutehy poteacute co byl Walter Kasper

jmenovaacuten jejiacutem předsedou bdquoK sbquoekumenismu laacuteskylsquo a sbquoekumenismu pravdylsquo ktereacute samozřejmě

nadaacutele majiacute svůj vyacuteznam se musiacute přidat sbquoekumenismem životalsquoldquo244

piacuteše tehdejšiacute sekretaacuteř Marc

Ouelett ve sveacute zpraacutevě o praacuteci rady během roku 2001 Stejnou myšlenku opakuje o rok později

jeho naacutestupce v uacuteřadu Brian Farell přičemž ekumenismus života a duchovniacute ekumenismus

splyacutevajiacute vjedno bdquoTento ekumenismus života duchovniacute ekumenismus je třeba na všech uacuterovniacutech

ndash od teologie až po pastoračniacute činnost ndash obnovitldquo245

Mezi ekumenickyacutemi partnery je dnes nutneacute

prohloubit vztahy na spirituaacutelniacute rovině což je možneacute jen za předpokladu rozviacutejeniacute duchovniacuteho

života a bdquoproto je nezbytnaacute obnovenaacute ekumenickaacute spiritualitaldquo246

Důvodem pro akcentuaci

duchovniacuteho rozměru ekumenismu je přesvědčeniacute že bdquojedině vzaacutejemneacute duchovniacute obohaceniacute skrze

společnou modlitbu a jineacute formy duchovniacuteho společenstviacute umožniacute katoliacutekům a ostatniacutem

křesťanům pustit se uacutespěšně do rozhodujiacuteciacutech otevřenyacutech otaacutezek ktereacute jsou před naacutemildquo247

Tyto impulzy se promiacutetly do naacuteplně jednaacuteniacute plenaacuterniacute schůze papežskeacute rady kteraacute

v listopadu 2003 stanovila za sveacute teacutema praacutevě otaacutezku duchovniacuteho ekumenismu248

a doporučila

239

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 59 240

TENTYacuteŽ Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 241

Unitatis redintegratio 1 242

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 30 243

TENTYacuteŽ Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 244

OUELETT M Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2001 In Catholica 56

(2002) s 110 245

FARREL B Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2002 In Catholica 57 (2003)

s 83 246

Tamteacutež 247

Tamteacutež s 84 248

Srv Pontificio consiglio per la promozione dellʼunitagrave dei cristiani La spiritualitagrave ecumenica In Il Regno ndash

Documenti 4821 (2003) s 653-664

46

bdquovypracovat přiacuteručku (vademecum) kteraacute by povzbudila ty kdo nesou zvlaacuteštniacute zodpovědnost za

podporu jednoty křesťanů kteraacute by přispěla k prohloubeniacute duchovniacutech kořenů ekumenismu

a předložila naacutevrhy na dosaženiacute tohoto ciacuteleldquo249

Vyacutesledkem naacutesledujiacuteciacute viacutece než dvouleteacute praacutece

nejen členů rady a jejich konzultorů ale teacutež miacutestniacutech ekumenickyacutech skupin bylo vydaacuteniacute textu

pod naacutezvem Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione představeneacuteho veřejnosti

v lednu 2006250

Dokument vidiacute centrum duchovniacuteho ekumenismu v prohloubeniacute křesťanskeacute viacutery

dosvědčeneacute předevšiacutem v Piacutesmu ale teacutež ve svědectviacute mučedniacuteků a svatyacutech daacutele předklaacutedaacute

podněty k rozvoji ekumenickeacuteho modlitebniacuteho a bohoslužebneacuteho života a zmiňuje specifickeacute

uacutekoly ktereacute v teacuteto oblasti naacuteležiacute farnostem řeholniacutem komunitaacutem jinyacutem společenstviacutem

i pracovniacutekům v pastoraci

142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute

Podle slov německeacuteho biskupa a ekumenika Paula-Wernera Scheeleho představuje dnes

duchovniacute ekumenismus zvlaacuteštniacutem způsobem vyacutezvu teacutež pro teologickou reflexi Teologie je podle

něj bdquopovolaacutena k tomu aby se duchovniacutemu ekumenismu věnovala všemi prostředky a metodami

Teologie se musiacute zabyacutevat všemi jeho komponentami a tak musiacute pomoci zabraacutenit tomu aby došlo

v teacuteto oblasti k uacutejmě a ke zkresleniacute Konkreacutetněji to znamenaacute promyacutešlet prameny duchovniacuteho

ekumenismu a ndash tam kde je to nutneacute ndash tyto prameny odkryacutevat a umožnit k nim přiacutestupldquo251

Duchovniacute ekumenismus naacutes se svyacutemi třemi zaacutekladniacutemi dimenzemi jak je charakterizoval

koncil ndash tedy obraacuteceniacutem uacutesiliacutem o svatost a modlitbou ndash přivaacutediacute v prveacute řadě na rovinu duchovniacute

zkušenosti kteraacute je v zaacutesadě přiacutestupnaacute všem členům Božiacuteho lidu bez rozdiacutelu Každyacute křesťan

může svou osobniacute konverziacute rozviacutejeniacutem života viacutery naděje a laacutesky a prosbou za jednotu

nezastupitelně vstoupit do duchovniacuteho procesu jiacutemž je ekumenickeacute hnutiacute My všichni jsme

pozvaacuteni jak bystře podotyacutekaacute Yves Congar abychom bdquoučinili osobniacute zkušenost teacute milosti kteraacute

byla daacutenaldquo252

Duchem Svatyacutem ciacuterkviacutem a ciacuterkevniacutem společenstviacutem v minuleacutem stoletiacute když se

v jejich nitru zrodila touha po hlubšiacute jednotě Ptejme se tedy jakyacute je vyacuteznam a podstata duchovniacute

zkušenosti v celku křesťanskeacute viacutery a jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus kteryacute na

takoveacute zkušenosti staviacute může staacutet autentickyacutem miacutestem z něhož budeme moci čerpat teologickeacute

poznaacuteniacute ve smyslu tradičniacutech loci theologici253

Pro tuto křesťanskou viacuteru maacute kardinaacutelniacute vyacuteznam skutečnost že pravda se odhaluje

v setkaacuteniacute s Tiacutem kteryacute je život Teprve tomu kdo se setkaacute s Kristem se oteviacuterajiacute oči poznaacuteniacute

249

KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute s 9 250

Srv TENTYacuteŽ Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione Roma Cittagrave Nuova 2006 (českyacute

překlad Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute) 251

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis In THOumlNISSEN W (ed) bdquoUnitatis

redintegratioldquo 40 Jahre Oumlkumenismusdekret ndash Erbe und Auftrag Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 s 330 252

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi Roma Cittagrave nuova 1986 s 158 253

Srv WICKS J bdquoLuoghi teologicildquo In FISICHELLA R (ed) Dizionario di teologia fondamentale Assisi

Cittadella editirce 1990 s 645-647

47

(srv L 2431) předpokladem poznaacuteniacute je osobniacute vztah laacutesky254

Ježiacuteš ndash bdquocesta pravda i životldquo

(J 146) v jedneacute osobě ndash se sdiacuteliacute těm kdo jej milujiacute a zachovaacutevajiacute slovo Otce kteryacute ho poslal

(srv J 1423-24) a tak se sami v sobě snažiacute uskutečňovat onu jednotu poznaacuteniacute a laacutesky Vždyť

poznaacuteniacute ktereacute by křesťana nevedlo k prohlubovaacuteniacute laacutesky kterou mu Kristus odkazuje jako

nejvyššiacute přikaacutezaacuteniacute označuje již apoštol za nepravdiveacute (srv 1J 24) Ortodoxie tedy pravost viacutery

jak naacutes učiacute svatyacute Jan je vnitřně spojena s ortopraxiacute ryzostiacute života kdo řiacutekaacute že Boha poznal

a bdquože v něm zůstaacutevaacute musiacute žiacutet tak jak žil onldquo (1J 26) Autentickyacute křesťanskyacute život kteryacute je

životem duchovniacutem pak maacute schopnost zrcadlit tajemstviacute viacutery v Nejsvětějšiacute Trojici a v Ježiacuteše

Božiacuteho Syna (srv 1J 222ndash23) V jak ostreacutem kontrastu zde stojiacute farizejoveacute kteřiacute jsou

přesvědčeni o tom že z Piacutesem vědiacute kdo Ježiacuteš je (srv Mt 2216) avšak zdraacutehajiacute se k němu

přibliacutežit nechtějiacute vstoupit do společenstviacute s živyacutem Slovem a tiacutem paacutedem si zaviacuterajiacute cestu jak

k poznaacuteniacute pravdy tak k poznaacuteniacute zdroje z něhož pravda vychaacuteziacute totiž Otce (srv J 540 83155)

Jan Pavel II ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute hovořiacute o tom že společenstviacute kteraacute

se jej uacutečastniacute si vzaacutejemnyacutem dialogem bdquopomaacutehajiacute k tomu aby na sebe mohla společně hledět

ve světle apoštolskeacute tradiceldquo což klade před všechny zainteresovaneacute otaacutezku bdquozda opravdu

a odpoviacutedajiacuteciacutem způsobem vyjadřujiacute to co Duch předal prostřednictviacutem apoštolůldquo255

Tradici je

přitom nezbytneacute chaacutepat jako veskrze dynamickou skutečnost neboť postupuje v dějinaacutech

směrem k jejich naplněniacute a Božiacute lid za přispěniacute Ducha Svateacuteho neustaacutele pronikaacute do jejiacuteho

obsahu256

Pro naši otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se vztahu duchovniacute zkušenosti a duchovniacuteho života ke kteryacutem

naacutes přivaacutediacute pojem duchovniacuteho ekumenismu a teologickeacuteho poznaacuteniacute je kliacutečoveacute že Duch Svatyacute

ktereacuteho Kristus seslal aby naacutes uvaacuteděl do celeacute pravdy (srv J 1613) pomaacutehaacute sveacute ciacuterkvi odkryacutevat

bohatstviacute živeacute a životodaacuterneacute Tradice nikoliv pouze bdquohlaacutesaacuteniacutem těch kteřiacute s posloupnostiacute

v biskupskeacutem uacuteřadě přijali bezpečneacute charisma pravdyldquo nyacutebrž takeacute bdquopřemyacutešleniacutem a studiem

věřiacuteciacutechldquo kteřiacute po Mariině vzoru uchovaacutevajiacute všechna slova ve sveacutem srdci a uvažujiacute o nich

(srv L 21951) a takeacute praacutevě bdquohlubšiacutem pochopeniacutem duchovniacutech skutečnostiacute z vlastniacute

zkušenostildquo257

Každaacute ze třiacute složek tvořiacute nezadatelnou součaacutest bdquohermeneutickeacuteho procesuldquo neboť

porozuměniacute Tradici se odehraacutevaacute bdquov souhře teologie života viacutery celeacuteho Božiacuteho lidu a rozhodnutiacute

učitelskeacuteho uacuteřaduldquo258

Živaacute naacuteboženskaacute zkušenost je cestou jak bdquopřehleacutednout a zhodnotit

poklady ciacuterkveldquo259

254

bdquohellip kdo nežije s Bohem ten Boha neznaacute V laacutesce a jedině v laacutesce je mysliteneacute skutečneacute poznaacuteniacute Pravdy A

naopak Pravda se daacute poznaacutevat jen v laacutesce kdo žije Laacuteskou nemůže nemilovatldquo (FLORENSKIJ P Sloup a opora

pravdy Velehrad Refugium 2003 s 85) 255

JAN PAVEL II Ut unum sint 16 256

Dei Verbum (věroučnaacute konstituce o Božiacutem zjeveniacute z 18 listopadu 1965) 8 257

Tamteacutež 258

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz In HILBERATH

BJ ndash SATTLER D Vorgeschmack Oumlkumenische Bemuumlhungen um die Eucharistie Mainz Gruumlnewald 1995 s

67 bdquoTeologie je neodmyslitelnyacute prvek maacute-li takoveacute porozuměniacute růst a to jakožto kritickaacute reflexe Duchovniacute

zkušenost tvořiacute takřiacutekajiacutec mateřskou půdu pro takovyacute růst v porozuměniacute Rozhodnutiacute učitelskeacuteho uacuteřadu nakonec

přinaacutešiacute posledniacute zaacutevaznou jasnost aniž by se tiacutem hermeneutickyacute proces jednou provždy uzavřelldquo (ULLRICH L op

cit) 259

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 27

48

Vstupovat staacutele velkodušněji do zkušenosti s Duchem jednoty kteryacute v naacutes působiacute touhu

po obraacuteceniacute svatosti života a modlitbě za sjednoceniacute křesťanů tak znamenaacute jednu z cest jiacutež

ciacuterkev směřuje k plnosti Božiacute pravdy kteraacute se projeviacute na konci věků Učiněnaacute zkušenost se staacutevaacute

autentickyacutem a privilegovanyacutem pramenem zakoušeniacute přiacutetomnosti Ducha kteryacute naacutem daacutevaacute poznat

zaacuteměr Božiacute laacutesky jiacutemž je smiacuteřit a sjednotit lidstvo ve sveacutem Synu (srv Ef 211-21)260

Když takto uvažujeme nezjišťujeme že potenciaacutel duchovniacuteho ekumenismu zůstaacutevaacute staacutele

ještě něčiacutem maacutelo rozvinutyacutem Naviacutec pokud praacutevě tato dimenze ekumenismu přivaacutediacute věřiacuteciacute

k tomu že staacutele hlouběji svyacutem poznaacuteniacutem a životem pronikajiacute do pravdy viacutery pak se může staacutet

prostorem v němž Božiacute lid nakolik je universitas fidelium pod vlivem Ducha Svateacuteho jakožto

Ducha pravdy aktualizuje nadpřirozenyacute sensus fidei jiacutemž se projevuje to co koncil nazyacutevaacute

bdquoneobyčejnou vlastnostiacuteldquo ciacuterkve že totiž bdquocelek věřiacuteciacutech kteřiacute majiacute pomazaacuteniacute od Svateacuteho

(srv 1J 22027) se nemůže myacutelit ve viacuteřeldquo261

Ekumenismus neniacute zaacuteležitostiacute jen hierarchie jen

teologů anebo jen bdquolaickyacutechldquo uacutedů Kristova těla nyacutebrž testamentem kteryacute Paacuten odevzdal sveacute

snoubence jako jedneacute nerozděleneacute osobě bdquoČinnyacute zaacutejem o obnoveniacute jednoty je zaacuteležitostiacute celeacute

ciacuterkveldquo262

Proto praacutevě přijetiacute již dosaženyacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu ndash a doufejme že

i těch ke kteryacutem naacutem Bůh daacute ještě dojiacutet ndash zaacutevisiacute s konečnou platnostiacute na všeobecneacutem souhlasu

sahajiacuteciacutem od biskupů až po posledniacuteho člena Božiacuteho lidu263

Pokud Božiacute lid jako celek a každyacute

jeho jednotlivyacute přiacuteslušniacutek nevstoupiacute do zkušenosti s Duchem volajiacuteciacutem k jednotě je již předem

každyacute takovyacute všeobecnyacute souhlas předurčen k neuacutespěchu

Ptaacuteme-li se po vyacuteznamu duchovniacuteho ekumenismu pro teologickou praacuteci můžeme

nakonec uveacutest jeden konkreacutetniacute přiacuteklad je jiacutem teologickeacute diacutelo ekumenickeacute studijniacute skupiny

v Dombes (Groupe des Dombes) u jehož koleacutebky staacutel francouzskyacute kněz Paul Couturier kteryacute

byacutevaacute všeobecně poklaacutedaacuten za bdquoprůkopniacuteka duchovniacuteho ekumenismuldquo264

Praacutece tohoto kruhu

převaacutežně katolickyacutech a reformovanyacutech teologů již po desetiletiacute přispiacutevaacute zcela osobityacutem

způsobem ke světoveacutemu ekumenickeacutemu dialogu vyacutesledneacute texty se rodiacute v symbioacuteze modlitby

a teologickeacute reflexe a směřujiacute k ciacuterkviacutem v prveacute řadě jako vyacutezvy k vlastniacute konverzi265

Takto

se ukazuje vzaacutejemnaacute součinnost kteraacute existuje mezi modlitbou a teologickyacutem dialogem

bdquoModlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute

se plodnouldquo266

260

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 99 261

Lumen gentium 12 262

Unitatis redintegratio 5 263

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 80 264

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 265

Srv CLIFFORD CE The Groupe des Dombes A Dialog of Convesion New York Peter Lang 2005 266

JAN PAVEL II Ut unum sint 33

49

143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu

Přistoupiacuteme-li k pojmům jako bdquoekumenismus životaldquo bdquoduchovniacute ekumenismusldquo z pozice

bdquohermeneutiky podeziacuteravostildquo267

pak naacutem celyacute ekumenickyacute program kteryacute uvedl do života

kardinaacutel Kasper a jeho spolupracovniacuteci bude nejprve připadat jako taktickyacute krok kteryacute maacute

odveacutest pozornost od skutečnyacutech teologickyacutech probleacutemů předevšiacutem ekleziologickyacutech otaacutezek

ktereacute s novou razanciacute vyvstaly v důsledku prohlaacutešeniacute Dominus Iesus268

Ti z teologů kteřiacute vyacutezvu

vzali vaacutežně však upozornili na vyacuteznamnyacute dopad kteryacute danaacute koncepce může miacutet praacutevě

v teologii nakolik se bdquozkušenostiacute ktereacute jsou v ekumenickeacutem společenstviacute darovaacuteny (nikoliv

učiněny) dotazujeme po jejich teologickyacutech implikaciacutechldquo269

Zdůrazněniacute života jako primaacuterniacute kategorie ekumenismu naacutes upomiacutenaacute na niternou vazbu

kterou je křesťanskaacute teologie spojena praacutevě s životem Tento uacutezkyacute vztah můžeme odhalit zvlaacuteště

v raacutemci pastoraacutelniacute teologie jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem ndash budeme-li ji chaacutepat jako bdquoteologii

životaldquo ndash je praacutevě život a to život v jeho plnosti tedy život s Bohem (srv J 1010)270

bdquoPastorace

je pak hledaacuteniacutem a zpřiacutestupněniacutem cest ktereacute vedou k plnosti tolik očekaacutevaneacuteho životaldquo271

Co znamenaacute že chceme ekumenismus a vyacutezvu k objeveniacute jeho duchovniacute dimenze

reflektovat z hlediska pastoraacutelniacute teologie K objasněniacute naacutem může pomoci definice pastoralisty

Pavla Ambrose podle něhož tato teologickaacute discipliacutena bdquotematizuje celeacute situaci přiměřeneacute

uskutečněniacute podstaty ciacuterkve v onom sbquonyniacutelsquo ciacuterkveldquo272

Podstatou ciacuterkve je byacutet bdquoslužebniciacute Paacuteněldquo

(srv L 138) nechat se Kristem poslat do světa ziacuteskaacutevat mu učedniacuteky ze všech naacuterodů

zvěstovat jim slovo o spaacutese a tuto spaacutesu uskutečňovat tiacutem že bude přivaacutedět lidstvo k životu

ve jmeacutenu trojjedineacuteho Boha (srv Mt 2819-20) Jak je toto nejvlastnějšiacute bytiacute ciacuterkve přiacutetomno

ve světě v onom pro spaacutesu určujiacuteciacutem bdquodnesldquo (srv L 421) a co by ciacuterkev měla konat aby se staacutele

autentičtěji projevovala to je předmětem pastoraacutelně-teologickyacutech uacutevah K tomu P Ambros

dodaacutevaacute bdquoPastoraacutelniacute teologie zkoumaacute skutečneacute primaacuterniacute ciacutele staacutevajiacuteciacute praxe a porovnaacutevaacute je

s původniacutem uacutekolem kteryacute ciacuterkvi Kristus svěřil Opětně definuje primaacuterniacute ciacutele pastoračniacute činnosti

ciacuterkve vzhledem k přiacutetomnosti a budoucnosti to znamenaacute způsobem zohledňujiacuteciacutem dobu

ve ktereacute ciacuterkev žije (sbquoznameniacute časůlsquo)ldquo273

Pod primaacuterniacutem ciacutelem veškereacute činnosti ciacuterkve pak autor

rozumiacute praacutevě poslaacuteniacute ktereacute vtělenyacute Božiacute Syn sveacute ciacuterkvi svěřil tedy byacutet naacutestrojem spaacutesy

Původcem teacuteto spaacutesy je přitom saacutem Kristus ndash živyacute přiacutetomnyacute a zachraňujiacuteciacute ve slově ktereacute ciacuterkev

zvěstuje a ve svaacutetostech ktereacute ciacuterkev slaviacute Ciacuterkev stojiacute ve službě spaacutesy kteraacute se odehraacutevaacute

v osobniacutem setkaacuteniacute člověka s Bohem v Kristu skrze Ducha Svateacuteho

267

HILBERATH BJ Oumlkumene des Lebens als kommunikative Theologie ndash Erste Vorblicke auf ein Programm In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 18 268

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 269

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort In TITIacuteŽ (ed) Oumlkumene des

Lebens als Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 9 270

Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev Velehrad Refugium 2003 s 80-81 271

Tamteacutež s 82 272

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s

189 273

TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 43

50

Aby ciacuterkev mohla sveacutemu poslaacuteniacute v každeacute době co nejopravdověji dostaacutet je s pomociacute

Ducha Svateacuteho vedena k tomu snažit se pohledem proniknutyacutem viacuterou bdquorozeznaacutevatldquo (discernere)

v udaacutelostech našiacute doby bdquopraveacute znaacutemky Božiacute přiacutetomnosti a Božiacuteho zaacuteměruldquo274

kde Bůh

promlouvaacute kam naacutes volaacute Koncilniacute text pastoraacutelniacute konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě klade při

takoveacutem rozlišovaacuteniacute hlavniacute důraz na světlo viacutery ktereacute umožňuje bdquoposouditldquo (diiudicare) ryzost

toho s čiacutem se ciacuterkev v přiacutetomneacutem okamžiku setkaacutevaacute a ktereacute může Božiacute lid přiveacutest

k odpoviacutedajiacuteciacutem bdquořešeniacutemldquo (solutiones) když objeviacuteme bdquoBožiacute uacutemyslldquo (divinum propositum)

tyacutekajiacuteciacute se našeho povolaacuteniacute275

Naslouchaacuteniacute a vyacuteklad toho co dnešniacute doba řiacutekaacute přitom za

přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute oteviacuteraacute hloubku Božiacuteho slova přivaacutediacute samotnou ciacuterkev k tomu

aby staacutele hlouběji chaacutepala (percipi) leacutepe poznaacutevala (intelligi) a přiměřeněji podaacutevala (proponi)

Božiacute pravdu276

Pokud Kristus sveacute ciacuterkvi odevzdal testament jednoty pak je našiacutem uacutekolem zkoumat naši

věrnost tomuto odkazu a usilovat o to aby se Ježiacutešova prosba za jednotu staacutevala staacutele viacutece

skutečnostiacute v životě ciacuterkviacute a jednotlivyacutech učedniacuteků Jestliže katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem

koncilu nezvratně vykročila na cestu ekumenismu stalo se tak proto že nastavila sluch Paacutenovu

Duchu a dokaacutezala v teacuteto konkreacutetniacute věci pozorně čiacutest bdquoznameniacute dobyldquo277

Při pohledu

na ekumenickeacute bdquodnesldquo ciacuterkve tudiacutež nejde pouze o to sesbiacuterat co největšiacute množstviacute dat a podrobit

je pečlivyacutem rozborům Je třeba se daleko spiacuteše vydat cestou založenou na bdquovnitřniacute kvalitě

důvěrneacuteho vztahu mezi křesťanem a Bohem na přiacutemeacutem zaacutesahu Božiacutem do světa jednotliveacuteho

člověkaldquo278

a do života společenstviacute ciacuterkve Vyacutechodiskem musiacute byacutet spiacuteše spirituaacutelniacute přiacutestup

vyplyacutevajiacuteciacute z viacutery v neutuchajiacuteciacute přiacutetomnost Krista v dějinaacutech jenž jednaacute mociacute Ducha v ciacuterkvi

a v nitru každeacuteho člověka Kde se do našich ekumenickyacutech uacutevah promiacutetneme tento bdquozaacutekladniacute rys

křesťanskeacute spiritualityldquo279

tam s novou naleacutehavostiacute vystupuje nutnost teologicky zuacuterodnit jak

otaacutezku obraacuteceniacute tak boholidskeacute zkušenosti tedy uacutestředniacutech prvků duchovniacuteho ekumenismu

Uvažujeme-li o ekumenismu jako o uacutesiliacute křesťanů o jednotu z hlediska pastoraacutelniacute

teologie pak se soustřediacuteme na to jak ciacuterkev kteraacute je bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute

a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho lidstvaldquo280

v současneacute době odpoviacutedaacute teacuteto

sveacute povaze tedy jak dalece je uacutečinnyacutem bdquoznameniacutem a naacutestrojemldquo jednoty Vychaacuteziacuteme přitom

z přesvědčeniacute že přetrvaacutevajiacuteciacute stav rozděleniacute mezi křesťany je skutečnostiacute jež neniacute v souladu

s jednotou učedniacuteků kterou Kristus ve sveacute řeči na rozloučenou kvalifikoval jako předpoklad

toho bdquoaby svět uvěřilldquo (J 1721)281

274

Gaudium et spes 11 275

Srv tamteacutež 276

Srv tamteacutež 44 277

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 3 278

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 18 279

Tamteacutež 280

Lumen gentium 1 281

bdquoToto rozděleniacute však zřejmě odporuje Kristově vůli je pohoršeniacutem světu a poškozuje svatou věc hlaacutesaacuteniacute

evangelia všemu stvořeniacuteldquo (Unitatis redintegratio 1)

51

144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v teologickeacute reflexi českeacuteho ekumenismu

Chceme-li poukaacutezat na to jak se promyacutešleniacute podnětů duchovniacuteho ekumenismu může staacutet

plodnyacutem v prostřediacute českeacute ekumeny bude nejvhodnějšiacute naznačit odpověď na otaacutezku po

kořenech ze kteryacutech českyacute ekumenismus vychaacuteziacute Daacutevaacuteme přitom za pravdu Jaroslavu

Vokounovi že bdquopočaacutetky českeacuteho ekumenismu (hellip) praacutevem vidiacuteme v nacistickyacutech žalaacuteřiacutech a

koncentračniacutech taacuteborech (prof Bič ndash kardinaacutel Beran) jakož i v komunistickyacutech vězniciacutech a PTP

a v praacuteci Charty 77 (Otčenaacutešek Daviacutedek Zvěřina ndash M Rejchrt J Dus aj)ldquo282

K tomuto tvrzeniacute

evangelickeacuteho ekumenickeacuteho teologa bychom pak přidali i atmosfeacuteru a udaacutelosti kteryacutech byly

naše ciacuterkve svědky v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute tedy v době již lze bez ostychu označit

za bdquočeskeacute ekumenickeacute jaroldquo283

Setkaacutevaacuteniacute křesťanskyacutech intelektuaacutelů v Jirchaacuteřiacutech na kteryacutech bylo

ciacutetit podněty probiacutehajiacuteciacuteho koncilu ale i postupneacute přibližovaacuteniacute se na uacuterovni oficiaacutelniacutech vztahů

doklaacutedajiacute jak se postupně prolamovaly bdquobarieacutery mezi katolickyacutem a protestantskyacutem milieuldquo284

Kdybychom se podiacutevali do minulosti ještě hlouběji a to k velehradskeacute ideji unionistickeacute

kteraacute anticipovala nejeden prvek moderniacuteho ekumenismu285

zjistiacuteme že pro jejiacuteho uacutestředniacuteho

šiřitele Antoniacutena Cyrila Stojana se přiacuteprava na čas kdy se dovršiacute diacutelo jednoty měla staacutet

předevšiacutem apoštolaacutetem kteryacute musiacute proniknout do nitra celeacuteho Božiacuteho lidu a na němž smiacute každyacute

věřiacuteciacute miacutet svoji uacutečast předevšiacutem modlitbou a konkreacutetniacutemi skutky milosrdenstviacute

Je nutneacute ovšem zmiacutenit i druhou straacutenku Ambivalentniacute naacuteběh patrnyacute v některyacutech

minulyacutech epizodaacutech českeacuteho ekumenismu v době komunistickeacute totality je vyacutestrahou a němyacutem

svědectviacutem křehkosti uacutesiliacute o jednotu kterou lze zneužiacutet jako naacutestroj lidskyacutech zaacutejmů

či zpolitizovat a to tehdy budeme-li poklaacutedat celou věc nikoliv za diacutelo Božiacute nyacutebrž pouze lidskeacute

Kromě autentickeacute touhy po jednotě se totiž v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula ani

viacutece či meacuteně povrchniacutem a diskutabilniacutem institučniacutem formaacutem (např Křesťanskaacute miacuterovaacute

konference) Vyacutejimečnyacutem jevem nebyla ani strumentalizace deformovaneacute ekumenickeacute

myšlenky kteraacute paradoxně měla mezi samotnyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi působit rozkladně

(např v padesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute)

V současnosti určujiacute oficiaacutelniacute směrnice vypracovaneacute jak samotnou Českou biskupskou

konferenciacute tak ve spolupraacuteci s Ekumenickou radou ciacuterkviacute zaacutekladniacute linie ekumenicky vniacutemaveacute

praxe a oteviacuterajiacute širokeacute pole ekumenickeacute spolupraacutece Ekumenickeacute směrnice byť sebevhodnějšiacute

a sebeotevřenějšiacute ovšem samy o sobě nestačiacute bdquoNyniacute ciacuterkveldquo v němž zazniacutevaacute ekumenickyacute

imperativ odkazuje každeacuteho křesťana a celaacute společenstviacute ciacuterkviacute k duchovniacutemu rozlišovaacuteniacute aby

bylo možneacute poznat co od naacutes Bůh pro jednotu sveacuteho lidu konkreacutetně požaduje jak na to

282

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 283

bdquoByl to opojnyacute vaacutenek ekumenickeacuteho jara něco zcela noveacuteho čerstveacuteho Podleacutehali jsme tomu ekumenickeacutemu

nadšeniacute zcela nekritickyldquo vzpomiacutenaacute evangelickyacute teolog Josef Smoliacutek (SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec

ekumenismu In Křesťanskaacute revue LXIV5 1997 s 132) Podle něj šlo o dobu ekumenickeacuteho taacuteniacute kdy se u

evangeliacuteků bdquotěžisko konfesijniacute identity () začalo přesouvat z vnějšiacutech poloh ukřivděneacuteho evangeliacuteka do poloh

společneacute viacuteryldquo (SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 77) 284

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 175 285

Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam In AA VV

Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti s 65-66

52

upozorňuje Pavel Ambros286

Dnešniacute pastoračniacute situace v našich zemiacutech kdy jsou křesťanskeacute

ciacuterkve vrženy doprostřed viacuteru bdquotrhu duchovniacutech cestldquo naviacutec vybiacuteziacute podle biskupa Vaacuteclava

Maleacuteho křesťany praacutevě k tomu aby utvaacuteřely bdquoohniska duchovniacute zkušenostildquo s Bohem kteryacute je

skrytyacute a zaacuteroveň bliacutezkyacute volaacute naacutes k tomu abychom jako ciacuterkve a křesťaneacute přestali pouze

bdquozdvořile kraacutečet vedle sebe navzaacutejem si projevovat uacutectuldquo nyacutebrž nastoupili na cestu naacuteročneacute

bdquoekumeny životaldquo287

Nechaacuteme-li si projiacutet ještě jednou takto ve všiacute kraacutetkosti připomenuteacute ostrůvky našiacute

ekumenickeacute paměti a našeho současneacuteho specifickeacuteho kontextu zazniacutevajiacute i pro českyacute

ekumenismus naacutesledujiacuteciacute slova Waltera Kaspera jako pozoruhodně bliacutezkaacute bdquoSrdcem ekumenismu

(hellip) nejsou papiacutery a dokumenty (hellip) Ekumenismus začal před koncilem přaacutetelskyacutemi kroužky

předevšiacutem s pomociacute přaacutetelskyacutech kroužků společenstviacute středisek života může dnes opět dostat

novyacute elaacutenldquo288

Uacutesiliacute o jednotu chaacutepaneacute jako apoštolaacutet celeacute ciacuterkve jak k němu neuacutenavně vybiacutezel

Stojan zkušenost společneacuteho života a modlitby kterou učinili češtiacute duchovniacute v nelidskyacutech

podmiacutenkaacutech koncentračniacutech laacutegrů nadšeniacute s niacutemž se do dialogu pouštěli křesťanštiacute

intelektuaacuteloveacute v době Pražskeacuteho jara zaacutevazek postavit se na stranu bezmocnyacutech kteryacute

si uvědomili katoličtiacute a evangeličtiacute chartisteacute - to vše znamenaacute cenneacute a ryziacute duchovniacute bohatstviacute

ukryteacute v tradici miacutestniacute ciacuterkve ktereacute může byacutet dnes znovu vyneseno na světlo aby se v novyacutech

podmiacutenkaacutech stalo zdrojem inspirace českeacutemu ekumenismu Znovuobjevit ekumenismus jako

touhu po jednotě kteraacute je ryziacute udaacutelostiacute boholidskou pak nepochybně může působit jako prevence

před pokusy o manipulaci z našiacute strany

I v samotneacute českeacute teologickeacute ekumenickeacute reflexi lze přitom naleacutezt jistou kontinuitu a to

jak pokud jde o pastoračně teologickyacute kontext tak spirituaacutelniacute přiacutestup Uveďme přiacuteklad O tom

že ekumenismus je bdquoodpovědiacute věřiacuteciacuteho na Božiacute vyacutezvuldquo ve ktereacute musiacute souzniacutet laacuteska k bližniacutemu

postoj pokaacuteniacute a obnovy a život modlitby byl přesvědčen již v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute

Vaacuteclav Frei jeden z organizaacutetorů jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů kteryacute se zamyacutešlel nad otaacutezkou

bdquoCo maacuteme dělat aby ekumenickaacute praacutece pokročilaldquo289

Ve sveacute uacutevaze o perspektivaacutech

ekumenickeacute praacutece u naacutes haacutejiacute tezi že uacutesiliacute o jednotu se musiacute staacutet bdquoduchovniacute samozřejmostiacuteldquo

a projevem vlastniacute věrnosti vůči Bohu musiacute sestoupit na uacuteroveň života z viacutery Jedině

ekumenismus jako projev věrnosti Bohu stojiacuteciacute na duchovniacutech zaacutekladech ekumenismus kteryacute

se stal měřiacutetkem opravdovosti křesťanskeacuteho života může přineacutest sveacute ovoce i v miacutestniacutech

podmiacutenkaacutech290

Na nutnost zabyacutevat se při studiu ekumenismu fenomeacutenem bdquozbožnostildquo přitom

poukaacutezal již Josef L Hromaacutedka291

a vnitřniacute souvislost spirituality s uacutesiliacutem o dosaženiacute jednoty

286

Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi

ciacuterkve s 204 287

Srv MALYacute V Současnaacute pastoračniacute situace ndash vyacutezva pro ekumenismus In AA VV Acta VIII conventus

velehradensis anno 2007 K hlubšiacute solidaritě mezi křesťany v Evropě Olomouc Refugium 2011 s 208-211 288

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 289

FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy s 2 290

Srv tamteacutež s 3-4 291

Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 5-29

53

křesťanů tematizoval nověji na katolickeacute straně kupřiacutekladu Alexander Heidler292

nebo Vaacuteclav

Ventura293

Přiacutenos našeho přiacutespěvku k českeacute ekumenickeacute teologii vidiacuteme v tom že v našiacute reflexi

českeacuteho ekumenismu kteraacute se bude odviacutejet z pozice pastoraacutelniacute teologie je vůdčiacute perspektivou

pojetiacute ekumenismu jako spirituaacutelniacute udaacutelosti tedy hnutiacute ktereacute z impulzů Ducha Svateacuteho vzešlo

a jedině diacuteky nim může nadaacutele pokračovat294

Tato skutečnost vyžaduje abychom se dotazovali

po způsobech jakyacutemi Duch promlouvaacute k ciacuterkviacutem a křesťanům v našiacute zemi aby je podněcoval

a vedl na cestě k dokonaleacute jednotě podle Božiacute vůle Zcela vyacutejimečnou oblast působeniacute Ducha

Svateacuteho přitom představuje duchovniacute ekumenismus jehož tři zaacutekladniacute prvky (obraacuteceniacute uacutesiliacute

o svatost a modlitba za jednotu) naacutes uvaacutedějiacute do spirituaacutelniacute dynamiky diacutela obnoveniacute jednoty mezi

všemi pokřtěnyacutemi Teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteza českeacuteho ekumenismu o kterou se pokusiacuteme

tak směřuje k aktuaacutelniacute potřebě obnoveniacute a prohloubeniacute autentickeacuteho uacutesiliacute o jednotu Božiacuteho lidu

jehož zaacutekladem je povolaacuteniacute ktereacuteho se naacutem dostalo z Božiacute milosti

15Ekumenickaacute synergie ndash Duch a svoboda

Volaacute-li k jednotě saacutem Bůh a uděluje-li milost nutnou k jejiacutemu dosaženiacute Duch Svatyacute pak

je třeba se ptaacutet jakyacutem způsobem nejleacutepe na tyto podněty odpovědět Vskutku teologickou

otaacutezkou se ekumenismus staacutevaacute tehdy připustiacuteme-li že stojiacuteme před skutečnostiacute boholidskou

a ptaacuteme-li se na vzaacutejemnyacute vztah přirozenosti a milosti na bdquopodmiacutenky setkaacuteniacute svobody Božiacute

a svobody člověka jehož finaacutelniacutem dopadem je spaacutesa člověka z Božiacute i lidskeacute strany jejiacute nabiacutedka

a přijetiacuteldquo295

Do středu teologickeacute reflexe ekumenismu tak smiacuteme vložit to co ciacuterkevniacute otcoveacute

a duchovniacute autoři křesťanskeacuteho Vyacutechodu vyjaacutedřili pojmem συνεργεία296

spolupraacutece tedy

společneacute diacutelo Boha a člověka kteryacute se jeho působeniacute oteviacuteraacute297

Přitom je třeba hned v uacutevodu

vyloučit jakyacutekoliv naacutedech semipelagianismu anebo uacutemyslu zpochybnit absolutniacute svrchovanost

Božiacute pokud jde o lidskou spaacutesu a předejiacutet tak možnyacutem nedorozuměniacutem v důsledku různosti

konfesniacutech mentalit Součinnost o niacutež hovořiacuteme je možnaacute jen diacuteky zdarma daneacute Božiacute milosti

a sama svoboda člověka jako schopnost bytosti stvořeneacute k Božiacutemu obrazu (srv Gn 126-27)

tkviacute svyacutemi kořeny hluboko v Bohu298

Teprve tehdy bdquoaž naše svoboda přijme miacutesto uvnitř opus

292

Srv HEIDLER A Modlitba a ekumenismus In Studie 55 (1978) s 16-22 293

Srv VENTURA V Dvojiacute spiritualita In Kostnickeacute jiskry 7022 (1985) s 2 Ve sveacute filosofickeacute reflexi

upozorňuje na spirituaacutelniacute rozměr skutečnosti rozděleniacute křesťanů v našich zemiacutech takeacute NEUBAUER Z Kalich

versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu In Souvislosti 4 (1990) s 36-41 294

bdquoEkumenickeacute hnutiacute budoucnosti buďto bude hnutiacutem duchovniacutem anebo přestane existovatldquo

(KASPERW Spiritualitagrave ed ecumenismo In Nicolaus 29 2002 s 203) 295

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 12 296

Srv 1K 39 bdquoJsme spolupracovniacuteci na Božiacutem diacuteleldquo [θεοῦ γάρ ἐσμεν συνεργοί] 297

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka Velehrad Refugium 2002 s 140-141 298

Srv FARRUGIA EG bdquoSynergieldquo In TENTYacuteŽ (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 870

ŠPIDLIacuteK T bdquoSynergeia (součinnost spolupůsobeniacute) v pojetiacute křesťanskeacuteho Vyacutechoduldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil

se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 237-243

54

Dei stane se pravou svobodouldquo299

vždyť bdquokde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317) Milost

tedy nevylučuje odpověď člověka spiacuteše naopak tuto odpověď viacutery naděje a laacutesky probouziacute

a umožňuje Spolupraacutece kterou maacuteme na mysli je umožněna ve spaacutesneacute Božiacute ekonomii diacuteky

vtěleniacute Slova ktereacute přijalo naši lidskou přirozenost a v siacutele Ducha Svateacuteho seslaneacuteho do našeho

nitra pro naše posvěceniacute Spaacutesu jejiacutemž původcem je vtělenyacute Božiacute Syn je třeba přijmout jako dar

za vlastniacute a to tak že člověk ve sveacutem životě daacutevaacute staacutele většiacute prostor Božiacutemu působeniacute bdquoDar

sjednocuje jednoho i druheacuteho ve smlouvě kteraacute je neodvolatelnaacute Milost kteraacute volaacute se staacutevaacute

milostiacute jež dovoluje odpověďldquo300

Ryziacute lidskaacute svoboda kteraacute je našiacutem bdquoamenldquo k bdquoanoldquo jež

pronesl Kristus jedinyacute Spasitel lidskeacuteho pokoleniacute pak jako ke sveacutemu ciacuteli směřuje k Božiacute oslavě

(srv 2K 120-21)301

Třebaže jednota ciacuterkve je plodem působeniacute jednoty všech osob Nejsvětějšiacute Trojice

společně302

hraje zde osoba Ducha Svateacuteho uacutelohu specifickou nakolik je Duch tiacutem kdo přebyacutevaacute

ve věřiacuteciacutech a zaacuteroveň naplňuje ciacuterkev bdquoRůzniacute lideacute tvořiacute jedinou ciacuterkev protože jsou oživovaacuteni

jedniacutem Duchemldquo303

Tak můžeme s použitiacutem znaacutemeacute Muumlhlenovy formule nahliacutežet v ciacuterkvi

tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute jedneacute osoby (Ducha) v mnoha osobaacutech (v Kristu a v naacutes)304

Tuto skutečnost

vyjaacutedřil ve sveacute intuici Ignaacutec z Loyoly když napsal že jako křesťaneacute bdquověřiacuteme že mezi Kristem

našiacutem Paacutenem snoubencem a ciacuterkviacute jeho nevěstou vane stejnyacute Duch kteryacute naacutes vede a řiacutediacute ke

spaacutese našich dušiacuteldquo305

Ekumenismus se proto musiacute staacutet permanentniacute epikleziacute ndash prosbou o Ducha Svateacuteho

ze ktereacute však nejsou vyloučeny ostatniacute dvě osoby Nejsvětějšiacute Trojice o Ducha přece prosiacuteme

Otce skrze Syna Čiacutem viacutece bude moci Duch v ciacuterkvi a v srdciacutech věřiacuteciacutech rozvinout svoji činnost

tiacutem dokonaleji budeme uvedeni do jedineacuteho a nerozděleneacuteho domova ndash do domu (οἶκος)

Otcova v němž je pro naacutes připraven přiacutebytek (srv Jan42) V tomto smyslu je ekumenismus

vyčkaacutevaacuteniacutem novyacutech letnic toužebnyacutem vzyacutevaacuteniacutem Ducha jako toho bdquokdo obnovuje každyacute vztah

299

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa Olomouc Refugium 2011 s 62 300

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e

lʼEacutecriture Controverse et conversion (dokument z r 1998-1999) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna

Dehoniane 2007 čl 1558) 301

Takto pojatyacute pojem synergie je dnes již součaacutestiacute vyjaacutedřeneacute ekumenickeacute shody srv Authority in and of the

Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-Orthodox Joint

Comission (prohlaacutešeniacute z 31 července ndash 8 srpna 1998) 5 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF (ed)

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005

Bologna Dehoniane 2006 čl 2660) Samotnyacute Martin Luther kteryacute striktně odmiacutetaacute i sebemenšiacute představu

cooperatio člověka a Boha jednaacute-li se o průběh ospravedlněniacute považuje boholidskou spolupraacuteci za ciacutel spaacutesneacuteho

Božiacuteho diacutela bdquoBůh v naacutes konaacute nikoliv bez naacutes On naacutes totiž učinil a zachoval k tomu aby v naacutes byl činnyacute a abychom

my konali spolu s niacutemldquo (LUTHER M De servo arbitrio In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 18

Schriften 1525 Weimar Boumlhlaus 1908 7544) 302

Srv Lumen gentium 4 (s odvolaacuteniacutem na Cypriaacutena Augustina a Jana Damašskeacuteho) 303

ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi Olomouc Refugium 2008 s 14 304

bdquoKristus se s naacutemi spojuje skrze seslaacuteniacute sveacuteho Svateacuteho Ducha takže Duch tiacutem že se spojuje s naacutemi a naacutes spojuje

se sebou působiacute takeacute naše spojeniacute s Kristem totiž vinculum svazek jednoty On saacutem je tedy numericky jedna osoba

v Kristu a v naacutesldquo (MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen

Identitaumlt des heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen Muumlnchen ndash Paderborn ndash

Wien Schoumlning 1986 s 18) 305

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 365 (českyacute překlad Olomouc Refugium 2003)

55

v pravdě protože je co do podstaty vztah samotnyacuteldquo306

Ryziacute podstatou ekumenismu totiž neniacute

v žaacutedneacutem přiacutepadě sjednocovaacuteniacute co do vnějšiacute formy nyacutebrž jednota ve vnitřně žiteacutem

a prohlubujiacuteciacutem se vztahu

Myslet ekumenismus teologicky tak vyžaduje rozvinout zvlaacuteštniacute pneumatologickou

orientaci čili zaměřit pozornost na to jak promlouvaacute Duch spojujiacuteciacute jedno a mnoheacute 1) k ciacuterkviacutem

(srv Zj 27 etc) a 2) ke každeacutemu věřiacuteciacutemu křesťanovi jednotlivě (srv např Ga 46 etc) bdquoDuch

naacutes může obdarovat proziacuteravostiacute silou a odvahou učinit jakeacutekoli nezbytneacute kroky aby naše uacutesiliacute

bylo staacutele věrohodnějšiacuteldquo307

piacuteše Jan Pavel II ve sveacute ekumenickeacute encyklice Tento Duch je

přitom činnyacute jak ve společenstviacute ciacuterkve neboť ho oživujiacuteciacutem způsobem prostupuje (bdquoTiacutem čiacutem je

v našem těle duše tiacutem samyacutem je Duch Svatyacute v Kristově těle tedy v ciacuterkvildquo)308

tak ve

vykoupeneacutem člověku kdy se staacutevaacute jakoby bdquodušiacute našiacute dušeldquo309

Z tohoto důvodu se budeme v našiacute praacuteci zaměřovat jak na ekleziologickyacute tak

antropologickyacute aspekt uacutesiliacute o jednotu čiacutemž souzniacuteme s Congarovyacutem naacutezorem podle ktereacuteho se

ekumenismus dotyacutekaacute stejně tak ciacuterkve jakož i jednotliveacuteho křesťana poněvadž bdquoneniacute žaacutednou

specialitou nyacutebrž určitou dimenziacute celeacuteho života ciacuterkve nebo křesťanůldquo310

Nyniacute tedy načrtneme

jak ekleziologickeacute tak antropologickeacute prvky ekumenickeacute spirituaacutelniacute dynamiky z nichž vyvěrajiacute

hlavniacute linie našeho přiacutestupu k českeacutemu ekumenismu ktereacute naacutesledně představiacuteme a to včetně

popisu konkreacutetniacutech kroků našeho baacutedaacuteniacute

151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu

Ciacuterkev je ustanovena a žije ze dvou poslaacuteniacute z poslaacuteniacute Syna a Ducha Svateacuteho311

Kristus

založil ciacuterkev jako sveacute tělo ktereacute Duch bez přestaacuteniacute utvaacuteřiacute jako živeacute společenstviacute bdquoOna je

instituce a udaacutelostldquo312

Ten kdo přijal Ducha je jiacutem samotnyacutem uvaacuteděn do tajemstviacute Kristova

těla Třetiacute božskaacute osoba je konstitutivniacutem principem ciacuterkve když sjednocuje svou mociacute

vykoupeneacute v jedineacutem Kristově těle zatiacutemco bdquozpřiacutetomňuje a definitivně naplňujeldquo313

Božiacute

sebesdiacuteleniacute jehož vrcholem je vtělenyacute Božiacute Syn

O letniciacutech je konstitutivniacute působeniacute Ducha Svateacuteho ve vztahu k ciacuterkvi zjevneacute par

excellence (srv Sk 2) Duch jenž přichaacuteziacute doprostřed mezi učedniacuteky kteřiacute bdquosvorněldquo setrvaacutevajiacute na

modlitbaacutech (srv Sk 114) a jsou bdquovšichni shromaacutežděni na jednom miacutestěldquo (Sk 21) přitom jako

pečeť dokonaacutevaacute diacutelo jednoty nakolik je daacuten celeacutemu společenstviacute Teacuteto skutečnosti si všiacutemaacute Yves

Congar když řiacutekaacute bdquoDucha lze přijmout tehdy když jsme shromaacutežděni společně ovšem nikoliv

proto že je-li někdo jedineacute tělo je teacutež jedinyacute Duch nyacutebrž protože tam kde je jedinyacute Kristův

306

TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come divinizzazione

Roma Lipa 1997 s 39 307

JAN PAVEL II Ut unum sint 102 308

AUGUSTIN Sermones de tempore 187 In PL 381001 srv Lumen gentium 7 309

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 50 s odvolaacuteniacutem na Teofana

Zatvornika 310

CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 100 311

Srv CONGAR Y Der Heilige Geist Freiburg im Breisgau Herder 1982 s 160-167 312

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 165 313

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie Dettelbach Roumlll 2009 s 67

56

Duch tam je takeacute přiacutetomno jedineacute tělo tělo Kristovo Duch působiacute aby se mohlo vstoupit

do těla avšak je daacuten tělu a v něm jej lze takeacute přijmoutldquo314

Bez ciacuterkve by dar Ducha postraacutedal

tělo ktereacute jakožto Paacuten a Daacuterce života tento Duch oživuje Vždyť bdquoTam kde je ciacuterkev je takeacute

Duch Božiacute a tam kde je Duch Božiacute je ciacuterkev a každaacute milost a Duch je pravdaldquo315

Jednota ciacuterkve (stejně tak jako jejiacute svatost všeobecnost a apostolicita) je důsledkem

působeniacute Ducha Svateacuteho darem kteryacute Bůh přisliacutebil a v Kristu teacutež efektivně svěřil ciacuterkvi ndash

snoubence v niacutež se začiacutenaacute obnova celeacuteho lidstva ktereacute bdquose maacute staacutet Kristovyacutem tělem aby s niacutem

vstoupilo do Bohaldquo316

Dary Ducha se tak staacutevajiacute reaacutelnou prvotinou zaacutevdavkem (srv Ř 823)

eschatologickeacuteho naplněniacute Pro jednotu Kristovy ciacuterkve to znamenaacute že neniacute vyacutesledkem

sjednoceniacute nyniacute fakticky rozdělenyacutech ciacuterkviacute nyacutebrž bdquoprimaacuterně spaacutesonosně dějinnyacutem rozvinutiacutem

oneacute jednoty kterou ciacuterkev v jednom Duchu Ježiacuteše jakožto historickeacute osoby a priori mělaldquo317

Jako maacute ciacuterkev svůj dějinnyacute počaacutetek v osobě Ježiacuteše Krista tak praacutevě Duch Svatyacute přiacutetomnyacute

v proudu dějin zajišťuje kontinuitu a zprostředkovaacutevaacute spojeniacute mezi jedniacutem Kristem a mnoha

ciacuterkvemi

bdquoDuch působiacute že všichni jsou jedno a že jednota je rozmanitostldquo318

Duch Svatyacute se sice

projevuje různyacutemi dary a službami (srv 1K 124-11) nemůžeme jej ovšem v žaacutedneacutem přiacutepadě

učinit původcem rozděleniacute a vzniku bezpočtu ciacuterkviacute v konfesniacutem slova smyslu Zde maacuteme co

dočiněniacute s hřiacutechem s proviněniacutem proti jednotě319

neboť nepřestaacutevaacute platit Pavlova vyacutetka

bdquoJe snad Kristus rozdělenldquo (1K 113) Stejně tak Duch Svatyacute jako princip ciacuterkevniacute jednoty

zůstaacutevaacute nerozdělen (srv Ef 44) To ovšem znamenaacute že jednota ciacuterkve bude uskutečněna

v takoveacute miacuteře bdquov jakeacute bude uznaacutena věřena a uskutečněna konkreacutetnost dějinneacute existence Ducha

Kristova kteryacute dějiny přesahujeldquo320

Poslušnost vůči Duchu jako principu jednoty kteryacute se

projevuje konkreacutetně ve slovu svaacutetostech ciacuterkevniacutem uacuteřadu společenstviacute viacutery bohoslužby

a bratrskeacuteho svazku321

tak nabyacutevaacute pro ekumenismus kapitaacutelniacuteho vyacuteznamu

Ekleziologickeacute zaacuteklady duchovniacuteho ekumenismu322

stejně jako ekumenismu celkově

spočiacutevajiacute rozhodujiacuteciacute měrou praacutevě na skutečnosti že Duch Svatyacute je přiacutetomen a působiacute takeacute mimo

viditelnyacute organismus Kristovy ciacuterkve kteraacute subsistuje v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem

naacutestupcem a biskupy ve spojeniacute s niacutem323

Koncil vyjmenovaacutevaacute bdquomnoheacute a vyacuteznamneacute prvky

314

CONGAR Y Der Heilige Geist s 168 315

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 2241 In PG 7966 316

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 7 317

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des

heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 495 Podle autora se jednaacute o bdquoprvniacute

ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo (MUumlHLEN H op cit s 513) 318

CONGAR Y Der Heilige Geist s 171 319

Srv Unitatis redintegratio 7 320

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des

heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 539 To je podle Muumlhlena bdquodruhyacute

ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo 321

Srv Unitatis redintegratio 2 322

Srv např LANDI PZ Unitagrave in atto Fondamenti ecclesiologici dell ecumenismo spirituale Estratto della

Tesi di Dottorato in Teologia Dogmatica Lugano Facoltagrave di Teologia Dogmatica 2007-2008 323

Srv Lumen gentium 8 K vyacuteznamu subsistit in v teacuteto souvislosti srv přehledně např KASPER W Katholische

Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 234-237

57

a hodnoty ktereacute společně budujiacute a oživujiacute ciacuterkevldquo324

Třebaže se nachaacutezejiacute v nekatolickyacutech

ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech všechny takoveacute prvky bdquopochaacutezejiacute od Krista a k němu

vedou (hellip) patřiacute jedineacute Kristově ciacuterkvildquo325

Samotneacute ciacuterkve a společenstviacute ktereacute nesdiacutelejiacute

s katolickou ciacuterkviacute plnou jednotu majiacute svůj vyacuteznam a zaacutevažnost v tajemstviacute spaacutesy neboť bdquoDuch

Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesy jejich uacutečinnost se odvozuje z plnosti

milosti a pravdy kteraacute byla svěřena katolickeacute ciacuterkvildquo326

Praacutevě bdquoprvky posvěceniacute a pravdyldquo

přitom bdquovytvaacuteřejiacute objektivniacute zaacuteklad staacutevajiacuteciacuteho ač nedokonaleacuteho společenstviacuteldquo vysvětluje Jan

Pavel II327

Duch přebyacutevaacute rovněž v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech praacutevě

proto že tyto majiacute ekleziaacutelniacute povahu a jsou tudiacutež bdquozdrojem života milostildquo pro jednotliveacute věřiacuteciacute

a tak v nich vykonaacutevajiacute mateřskou uacutelohu ciacuterkve328

Zkušenost milosti kterou neustaacutele zprostředkovaacutevaacute Duch Svatyacute společenstviacute ciacuterkve jako

celku věřiacuteciacutech329

se odraacutežiacute i do teologickeacute metody a to zcela mimořaacutednyacutem způsobem pokud jde

o ekleziologii neboť bdquopouze diacuteky určiteacute uacutečasti na životě ciacuterkve lze naacuteležitě porozumět tomu čiacutem

ciacuterkev jeldquo330

Ciacuterkev zůstaacutevaacute totiž předevšiacutem bdquotajemstviacutem viacuteryldquo331

Chceme-li se v našiacute praacuteci

zaměřit na ekleziologickeacute aspekty ekumenismu jako hnutiacute Ducha nemůžeme se omezit na

rovinu čistě empirickeacuteho poznaacuteniacute ale budeme tiacutem předevšiacutem apelovat na teologickou verifikaci

toho co v procesu rozlišovaacuteniacute skrze bdquoduchovniacute intuicildquo332

a jistyacute druh přiacutebuznosti

(connaturalitas)333

prameniacuteciacute z viacutery objeviacuteme jako způsoby jimiž Duch hovořiacute k ciacuterkviacutem

152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana

Ruskyacute teolog Sergej Bulgakov napsal bdquoLze řiacuteci že Kristus miluje ciacuterkev Duchem

Svatyacutem zatiacutemco ciacuterkev miluje Krista v Duchu Svateacutem kteryacute v niacute přebyacutevaacuteldquo334

Autor tak

vyjaacutedřil že laacuteskyplnyacute vztah Krista a ciacuterkve o ktereacutem mluviacute apoštol (srv Ef 525nn) je neustaacutele

oživovaacuten sjednocujiacuteciacutem poutem jedineacute božskeacute Laacutesky kterou je Duch Svatyacute Kristův dar Ducha

přijatyacute ciacuterkviacute jiacute uschopňuje k odpovědi laacutesky a čiacutem viacutece se ciacuterkev tomuto Duchu oteviacuteraacute tiacutem

324

Unitatis redintegratio 3 Těmito hodnotami jsou psaneacute Božiacute slovo život milosti viacutera naděje a laacuteska a jineacute

vnitřniacute dary Ducha Svateacuteho a viditelneacute prvky Ekumenickyacute direktaacuteř pak nadto hovořiacute o plodech ktereacute tyto pozitivniacute

hodnoty v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech přinesly a jimiž jsou napřiacuteklad mystickaacute tradice

křesťanskeacuteho Vyacutechodu a duchovniacute poklady mnišskeacuteho života anglikaacutenskaacute bohoslužba a naacutebožnaacute uacutecta evangelickaacute

modlitba a různeacute formy protestantskeacute spirituality srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř

k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63a) 325

Lumen gentium 8 326

Tamteacutež 327

JAN PAVEL II Ut unum sint 11 328

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 200 Podobně hovořiacute ve sveacute

encyklice Jan Pavel II bdquoStejnou měrou jiacutež se v ostatniacutech křesťanskyacutech společenstviacutech tyto prvky nachaacutezejiacute je

v nich uacutečinně přiacutetomna jedinaacute ciacuterkev Kristovaldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 11) 329

Srv Lumen gentium 12 330

Srv DULLES A Modelli di chiesa Padova Messaggero di sanʼt Antonio 2005 s 31 331

Tak to bylo přiacuteznačneacute zvlaacuteště pro ciacuterkevniacute otce jak upozorňuje Henri de Lubac ve sveacute studii o ekleziologii

koncilniacute konstituce Lumen gentium a patristickeacute nauce o ciacuterkvi srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della

Chiesa s 33-37 332

bdquoDuchovniacute intuice se vynořuje z paměti ciacuterkve je chaacutepaacutena ekleziologicky tzn ne izolovaněldquo (RUPNIK MI

Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 99) 333

Srv DULLES A Modelli di chiesa s 32 334

BULGAKOV SN Il Paraclito s 549-550

58

oddaněji miluje sveacuteho jedineacuteho Paacutena Ekumenismus jako diacutelo Ducha Svateacuteho je jedinečnyacutem

způsobem projevem laacutesky Krista k ciacuterkvi a milujiacuteciacute vydanosti ciacuterkve Kristu Pečetiacute jednoty je

přece laacuteska neboť ona bdquovšechno spojuje v dokonalostildquo (Ko 314)

Již byla řeč o tom že Duch Svatyacute je daacuten ciacuterkvi jakožto Kristovu tajemneacutemu tělu Božiacute

Duch ovšem sestupuje rovněž do nitra jednotlivyacutech věřiacuteciacutech ktereacute toto bratrskeacute společenstviacute

ciacuterkve vytvaacuteřejiacute Jako jedna osoba přiacutetomnaacute v srdci mnoha věřiacuteciacutech je praacutevě Duch Svatyacute oniacutem

bdquoidentickyacutem a jedinyacutem principem kteryacute působiacute nadpřirozeneacute uacutekony aniž by přitom zničil

jedinečnost a svobodu člověkaldquo335

Duch buduje ciacuterkev jako společenstviacute svatyacutech a to jak

bdquosvatyacutech věciacuteldquo (sancta) ndash v původniacutem slova smyslu křesťanskeacuteho Kreacuteda ndash tak bdquosvatyacutech osobldquo

(sancti)336

On je ten kteryacute svou rosou sestupuje na dary chleba a viacutena a působiacute posvěceniacutem aby

se naacutem staly tělem a krviacute našeho Paacutena337

tedy eucharistiiacute ze ktereacute svaacutetostně povstaacutevaacute ciacuterkev

Kristovo tělo On je ten kteryacute stejně tak jednotliveacuteho křesťana proměňuje k podobnosti

s Kristem aby pak v něm už nežil nikdo jinyacute než jeho Paacuten (srv Ga 220) Duch naacutes uvaacutediacute

do Božiacuteho života protože nikdo neznaacute hlubiny Božiacute leacutepe nežli On (srv 1K 211) připomiacutenaacute

zpřiacutetomňuje a odkazuje naacutes k eschatologickeacutemu naplněniacute Božiacutech zaacuteměrů s naacutemi

Dar Ducha pochopitelně neniacute vyacutesadou jen katolickyacutech věřiacuteciacutech Analogicky tomu jak je

Duch činnyacute v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech působiacute takeacute v jednotlivyacutech

křesťanech kteřiacute v nich přijiacutemajiacute dar viacutery a svaacutetost křtu338

Dogmatickaacute konstituce Lumen

gentium prohlašuje že mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi křesťany existuje bdquopraveacute spojeniacute

v Duchu Svateacutemldquo339

ktereacute se odviacutejiacute praacutevě od skutečnosti viacutery a křtu Božskyacute Utěšitel v jejich

srdciacutech působiacute bdquosvou posvěcujiacuteciacute silou svyacutemi dary a milostmildquo přičemž bdquoněktereacute z nich posilnil

až k prolitiacute krveldquo340

Cokoliv milost Ducha Svateacuteho v těchto bratřiacutech a sestraacutech působiacute tak může

sloužit i katolickyacutem křesťanům k poučeniacute341

Celeacute drama svobody ke ktereacute jsme byli jako křesťaneacute povolaacuteni tkviacute v tom jak dalece se

v naacutes tato svoboda staacutevaacute zdrojem laacutesky ochotneacute sloužit (srv Ga 514) Apoštol Pavel přitom

daacutevaacute jasnyacute naacutevod k tomu jak obstaacutet když řiacutekaacute bdquoŽijte z moci Božiacuteho Duchaldquo (Ga 516) Pravaacute

svoboda je ovocem Ducha ktereacute uzraacutevaacute tehdy řekne-li člověk tomuto Duchu sveacute ano

Hovořiacuteme-li o synergii jako ekumenickeacutem vyacutechodisku maacuteme na mysli praacutevě toto přijmout

Ducha a dovolit mu aby se v lidskeacutem nitru stal pramenem tryskajiacuteciacutem do věčneacuteho života

(srv J 9738) Tam kde Duch sestoupiacute do nitra jednotliveacuteho křesťana uskutečňuje se tajemstviacute

ciacuterkve snoubenky toužiacuteciacute po jednotě se svyacutem nebeskyacutem ženichem Duch Svatyacute kteryacute je jako

bdquoduše ciacuterkveldquo342

principem sjednocujiacuteciacute ciacuterkevniacute laacutesky se staacutevaacute zdrojem jednoty v dušiacutech

věřiacuteciacutech Hle ciacuterkev se zde zabydluje v duši křesťana kteraacute se staacutevaacute anima ecclesiastica343

ndash

335

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 267 336

TENTYacuteŽ Der Heilige Geist s 171 337

Srv Druhaacute eucharistickaacute modlitba In Českyacute misaacutel Praha Českaacute liturgickaacute komise 1983 s 444 338

Srv Unitatis redintegratio 4 339

Lumen gentium 15 340

Tamteacutež 341

Unitatis redintegratio 4 342

Srv Lumen gentium 7 ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho Olomouc Refugium 2005 s

136-137 343

ORIGENES In Canticum canticorum homiliae 110 In PG 1346

59

s Henri de Lubacem přeloženo dušiacute kteraacute je ciacuterkviacute344

V člověku ve ktereacutem milost zviacutetěziacute nad

hřiacutechem nakonec splyacutevaacute bdquozduchovněniacute vnitřniacuteho života s plnostiacute katolickeacuteho ducha to znamenaacute

s duchem nanejvyacuteš širokyacutem a univerzaacutelniacutem a zaacuteroveň s duchem nejpřiacutesnějšiacute jednotyldquo345

Jedině

před zrakem člověka duchovniacuteho jakožto člověka ciacuterkve znovu vyvstaacutevaacute jednota duše kteraacute si

uvědomuje jedinečnost laacutesky kterou ji Bůh miluje zaacuteroveň viacute že neniacute milovaacutena odděleně od

ostatniacutech346

Skrze laacutesku je celaacute Kristova ciacuterkev přiacutetomnaacute v jednotliveacute duši v niacutež se uskutečňuje

jejiacute tajemstviacute

Kraacutesu takoveacute duše kteraacute je ciacuterkviacute nahliacuteželi již ciacuterkevniacute otcoveacute v Marii kteraacute pro ně

představovala typus Ecclesiae347

ztělesňujiacuteciacute coby VirgoMater neporušenost viacutery jež se

projevuje v plodnosti mateřstviacute bdquoV Marii nachaacuteziacute ciacuterkev vyvěrajiacuteciacute z Krista svůj osobniacute střed

a dokonaleacute uskutečněniacute sveacute ciacuterkevniacute idejeldquo348

Jestliže Maria v siacutele milosti kterou byla naplněna

vyslovila sveacute bdquoanoldquo počala z Ducha Svateacuteho (srv L 126-38) a porodila Krista stala se bdquoreaacutelnyacutem

symbolemldquo349

svateacute ciacuterkve kteraacute předaacutevaacute svyacutem dětem život z viacutery a ze křtu Proces se ovšem

nezastavuje zde poněvadž bdquokaždaacute duše křesťana kteraacute po vzoru Marie slyšiacute přijiacutemaacute a střežiacute

Božiacute slovo sama přinaacutešiacute na svět Kristaldquo350

O letniciacutech se na celeacute ciacuterkvi završuje to co začalo

v srdci Panny Marie v okamžiku Zvěstovaacuteniacute kdy do jejiacuteho nitra vstoupila milost Ducha

Svateacuteho351

Svou odpověď viacutery kterou v niacute tento Duch utvaacuteřel přitom Maria nepronaacutešiacute pouze

sama za sebe nyacutebrž jak si všiacutemaacute Hans Urs von Balthasar bdquov jejiacutem ano již je obsaženo ndash ať už to

[Maria] viacute nebo ne ndash společenstviacute catholicaldquo352

Celou ciacuterkev kteraacute je už ve sveacutem jaacutedru

přiacutetomnaacute v Marii v nazaretskeacutem domě je pak možneacute si představit jako jednotu kterou Duch

buduje z těch kteřiacute jsou kolem tohoto Mariina bdquoanoldquo Tajemstviacute Catholica Mater ndash porodit

a přineacutest světu Božiacute slovo ndash se pak reprodukuje v srdci každeacuteho kdo podobně jako Maria uvěřil

Božiacutemu poselstviacute

Budeme-li se v našiacute praacuteci nakonec ptaacutet po bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako konkreacutetniacutem

důsledku rozvinutiacute pojmu duchovniacuteho ekumenismu musiacuteme miacutet jaksi v pozadiacute praacutevě tuto

mariaacutenskou dimenzi ciacuterkve353

kteraacute prozrazuje nakolik plodneacute rozvinutiacute jednoty je vyacutesledkem

odpovědi jednotliveacuteho křesťana k niacutež jej vede milost Božiacuteho Ducha354

344

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 164 345

TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 36 346

Srv TENTYacuteŽ Meditace o ciacuterkvi s 164 347

AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam 27 In PL 151555 348

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 168 349

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie s 25407 350

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 62-63 351

Srv RAHNER H Maria a ciacuterkev Velehrad Refugium 1996 s 64 352

BALTHASAR HU VON Katholisch Aspekte des Mysteriums Einsiedeln Johannes Verlag 1975 s 56 353

Srv OUELLET M Maria a budoucnost ekumenismu In Communio 161 (2012) s 53 354

S myšlenkou jednoty povstaacutevajiacuteciacute v duši věřiacuteciacuteho křesťana souzniacute plně naacutezor Sergeje Bulgakova kteryacute ohledně

smiacuteřeniacute mezi ciacuterkviacute na Vyacutechodě a na Zaacutepadě napsal bdquoBezesporu v některyacutech dušiacutech v jedneacute i druheacute ciacuterkvi je miacuter již

obsažen (hellip) Bliacuteže než unie je sbliacuteženiacute je možneacute i nyniacute v naacutes a skrze naacutesldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a

konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek teologa II Olomouc Refugium 2011 s 132)

60

153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu

bdquoFaacuteze přechoduldquo a bdquoekumenismus životaldquo ktereacute tvořiacute kontext oživeneacuteho zaacutejmu

o duchovniacute ekumenismus by podle miacuteněniacute kardinaacutela Waltera Kaspera měly byacutet reflektovaacuteny na

miacutestniacute uacuterovni života ciacuterkviacute a měly by se promiacutetnout do ekumenickyacutech institucionaacutelniacutech forem

a struktur což je předevšiacutem uacutekolem regionaacutelniacutech a naacuterodniacutech ekumenickyacutech rad355

Tento fakt

bychom mohli chaacutepat jako vyacutezvu adresovanou nejen ciacuterkviacutem jednotlivyacutem ciacuterkevniacutem obciacutem

sborům a společenstviacutem křesťanů ale teacutež teologům a bdquomiacutestniacuteldquo ekumenickeacute teologii Nechceme-li

totiž aby se naznačenaacute perspektiva ndash zaměřit se v ekumenismu na jeho spirituaacutelniacute dimenzi

ndash omezila pouze na to že konečně bdquonapumpujemeldquo vyacutesledky ekumenickyacutech dialogů do žil

ciacuterkve356

je nutnaacute předchaacutezejiacuteciacute teologickaacute praacutece analyzujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute jako diacutelo Ducha

kteryacute promlouvaacute k ciacuterkviacutem dnes nyniacute a na určiteacutem miacutestě (srv Zj 27 a dalšiacute) Hermeneutika

prosteacute aplikace (Hermeneutik der Anwendung) již předem stanovenyacutech principů volaacute po změně

ve prospěch hermeneutiky zkušenosti (Hermeneutik der Erfahrung)357

Zkušenost kterou maacuteme

na mysli přitom neniacute prostyacutem empiricky vyhodnotitelnyacutem okamžikem nyacutebrž odkazuje

k procesu kvalitativniacuteho vnitřniacuteho zakoušeniacute358

Maacute-li byacutet ekumenismus udaacutelosiacute v niacutež se projeviacute boholidskyacute život je třeba hledat cesty

ktereacute naacutes k rozvinutiacute takoveacuteho života povedou což neniacute možneacute bez proměny jež je plodem

obraacuteceniacute Přistupovat k ekumenismu pastoraacutelně a spirituaacutelně znamenaacute zaměřit pohled na paměť

a souvislosti v nichž se zrcadliacute vztahy ktereacute by měly byacutet staacutele viacutece proniknuty laacuteskou jakožto

zdrojem jednoty (srv J 1726)359

Prioritniacute povaha ekumenismu jako autentickeacute duchovniacute

udaacutelosti naacutes vybiacuteziacute abychom se odvaacutežili čiacutest celou tuto udaacutelost duchovně

Při pohledu na bdquodnesldquo ciacuterkve v pastoraacutelniacute teologii přitom nejde pouze o to sesbiacuterat

množstviacute dat a podrobit je pečlivyacutem rozborům Podle pronikaveacuteho postřehu Marko I Rupnika

bdquopastoraacutelniacute teologie vyžaduje spirituaacutelniacute četbu vyacutesledků analyacutezldquo bdquoJestliže nedojdeme až ke

spirituaacutelniacute četbě informaciacute riskujeme že budeme reagovat na existujiacuteciacute vyacutezvy toliko na rovině

fenomenologickeacute povrchně aniž by bylo jasneacute jestli se vůbec jednaacute o spirituaacutelniacute vyacutezvy nebo

neldquo360

Duchovniacute četba tedy četba v dialogu s Duchem jemuž se ve viacuteře oteviacuteraacuteme umožňuje

nahliacutežet na skutečnost bdquove smyslu autenticky duchovniacutem a teologickeacutem abychom dospěli

ke slovu ktereacute naacutem On [Bůh] chce řiacuteci za těmito jevy Vědět co Bůh chce je podmiacutenkou k tomu

abychom jej mohli poslechnout a přilnout k němu totiž podmiacutenkou žiacutet naše povolaacuteniacuteldquo361

Rozhodujiacuteciacute pro teologicko-pastoraacutelniacute uacutevahu a naacutesledneacute působeniacute je tedy odkryacutet duchovniacute

skutečnost jevů a procesů ktereacute naacutes obklopujiacute Jakou duchovniacute skutečnost maacuteme na mysli

S Rupnikem můžeme odpovědět že je to zvlaacuteště bdquoKristovo povolaacuteniacute a způsoby jak uskutečňovat

355

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 103 356

Srv KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology s 74 357

Srv HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort s 9 358

Ve smyslu Ignaacutecově hellipsentir y gustar las cosas internamente srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 2 359

Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 83 360

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute teologie

s 74 361

TENTYacuteŽ Il cammino della vocazione cristiana Di risurrezione in risurrezione Roma Lipa 2008 s 72-73

61

sveacute poslaacuteniacuteldquo362

jež se maacuteme naučit v dějinnyacutech společenskyacutech a kulturniacutech fenomeacutenech čiacutest

Platiacute totiž že co je duchovniacute tiacutehne ke Kristu k jeho velikonočniacutemu tajemstviacute utrpeniacute

způsobeneacuteho hřiacutechem vykupitelneacute smrti a životodaacuterneacuteho vzkřiacutešeniacute Pomociacute duchovniacute četby

ekumenismu pak jde o to naleacutezt co vede ke Kristu jako prameni jednoty ciacuterkve (srv Ef 35)

neboť co směřuje k jeho osobě sjednocuje Odtud plyne že kriteacuteriem opravdovosti takoveacute četby

je světlo velikonočniacute udaacutelosti ktereacute dovoluje zahleacutednout hřiacutech propastnou hlubinu svobody

a spoutanosti lidskeacuteho srdce363

a diacuteky němuž se v naacutes může rozhostit viacutera a naděje že bdquokde se

rozmohl hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) Toto velikonočniacute tajemstviacute

je přiacutetomno v paměti ciacuterkve a proto pouze v kontextu ciacuterkve jsme duchovniacute četby skutečnosti

vůbec schopni364

V pozadiacute teologicko-spirituaacutelniacute četby naacutem paměť ciacuterkve staviacute před oči jistotu

bdquoI po tolika hřiacutešiacutech ktereacute přispěly k historickyacutem rozděleniacutem je jednota křesťanů možnaacuteldquo365

a to předevšiacutem jako diacutelo milosti samotneacuteho Boha jehož dary a povolaacuteniacute jsou neodvolatelnaacute

(srv Ř 119)

Jak jsme již uvedli vyacutechoziacute otaacutezka našeho taacutezaacuteniacute s niacutemž přistupujeme k baacutedaacuteniacute na poli

českeacuteho ekumenismu směřuje k praxi taacutežeme se po tom jak jako křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute

a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute zemi maacuteme dnes s novou naleacutehavostiacute porozumět a přijmout za

svou Kristovu vyacutezvu bdquoAby všichni byli jedno jako ty Otče ve mně a jaacute v tobě aby i oni byli

jedno v naacutes aby tak svět uvěřil že ty jsi mě poslalldquo (J 1721) Prakticky formulovaacutena otaacutezka

z našiacute strany vyžaduje aktivniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle a disponovaacuteniacute se k tomu tuto vůli přijmout

a uskutečnit366

jen tak se vyhneme pokušeniacute ideologizace nebo čistě lidskeacuteho aktivismu

Předně je zapotřebiacute si uvědomit že odpověď na to co maacuteme v bezprostředniacute budoucnosti

jako češtiacute křesťaneacute pro jednotu konat nemůžeme naleacutezt jinak než v kontextu pohledu na

minulost a přiacutetomnost Teprve uvažovaacuteniacute o tom co jsme vykonali a co konaacuteme naacutem umožňuje

určit směr jiacutemž bychom se měli ubiacuterat367

Je nutneacute uvědomit si jak k naacutem Duch jednoty

promlouval v minulosti jak promlouvaacute nyniacute a nakolik jsme se jeho podnětům otevřeli

a oteviacuteraacuteme To v sobě ovšem nese připravenost přijmout teacutež fakt že jsme tomuto Duchu nebyli

poslušniacute že jsme jeho podněty buď zcela opomiacutejeli anebo zkreslovali našimi vizemi V prveacute

řadě tedy půjde o rozhovor s našiacute bdquoekumenickou minulostiacuteldquo o snahu objevit bdquotradici

ekumenismuldquo jako součaacutest živeacute paměti ciacuterkve kteraacute určujiacuteciacutem způsobem ovlivňuje rozhodnutiacute

jež ciacuterkev jako společenstviacute věřiacuteciacutech učinila a může učinit368

Naacuteš probleacutem se tak postupně bude

artikulovat jako taacutezaacuteniacute se po tom jakou podobu maacute nabyacutet naše věrnost ekumenickeacutemu zaacutevazku ndash

žiacutet jednotu a usilovat o ni ndash o němž poznaacutevaacuteme že jsme k němu jako ciacuterkve a jednotliviacute

křesťaneacute v našiacute zemi povolaacuteni

Chceme-li rozvinout a konkretizovat v kontextu českeacuteho ekumenismu pozvaacuteniacute

k bdquoekumenismu životaldquo jako cesty k znovuobjeveniacute duchovniacutech pramenů jednoty pak bude

362

TENTYacuteŽ Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 79 363

Srv tamteacutež s 83 364

Srv tamteacutež s 81-83 365

JAN PAVEL II Ut unum sint 34 366

Srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 5 367

Srv tamteacutež 53 368

Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 264-269

62

našiacutem kriteacuteriem zaacutekladniacute pastoračniacute otaacutezka vůbec totiž bdquojak překročit praacuteh budoucnosti

vstoupit do prostoru reaacutelnyacutech vztahů ktereacute rodiacute skutečnou lidskou identitu a nakonec i život

věčnyacuteldquo Je tomu tak protože bdquohledaacuteniacutem a naleacutezaacuteniacutem duchovniacutech zaacutekladů života nachaacuteziacute

pastoraacutelniacute teologie onoho Ducha Svateacuteho kteryacute převede dnešniacute svět paschou kteraacute ho

očekaacutevaacuteldquo369

Zbyacutevaacute nastiacutenit jakyacutem způsobem se bude naše reflexe ubiacuterat pokud jde o jednotliveacute etapy

poteacute co jsme v uacutevodniacute kapitole nastiacutenili vyacutechodiska a metodu našiacute praacutece370

Vyjdeme-li

z postřehu O I Štampacha že bdquočeskaacute ekumenickaacute situace i jejiacute perspektivy neexistujiacute odděleně

od kontextuldquo světoveacuteho ekumenickeacuteho děniacute371

pak je logicky prvniacutem krokem vystiženiacute

zaacutekladniacutech rysů současneacute světoveacute ekumenickeacute situace a jejiacuteho ohlasu v našem prostřediacute Ptaacuteme

se tedy nejdřiacuteve jak se ekumenickaacute idea formuje ve světě dnes a jak všeobecně měniacuteciacute se

ekumenickeacute klima vniacutemajiacute vybraniacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickou problematikou

Četba je vedena snahou vystihnout prvky ktereacute popisujiacute symptomy bdquokrizeldquo současneacuteho

ekumenismu

Praktickeacute kroky v českeacutem ekumenismu a reflexe v teacuteto oblasti majiacute sveacute předpoklady takeacute

v minulosti a vyrůstajiacute z toho co dnešniacute situaci předchaacutezelo To je důvodem proč se ve třetiacute

kapitole podiacutevaacuteme do vybranyacutech momentů z historie formovaacuteniacute ekumenickeacute myšlenky

a ekumenickyacutech vztahů u naacutes Nejde přitom o vyčerpaacutevajiacuteciacute bdquodějiny ekumenismuldquo u naacutes jako

spiacuteše o sondy předklaacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute udaacutelosti a podoby přiacutestupů jak hledat jednotu křesťanů

jež se v jednotlivyacutech historickyacutech etapaacutech ktereacute jsme od počaacutetků novodobeacuteho ekumenismu až

do r 1989 stanovili tři uplatňovaly Zmiacuteněneacute dva kroky našiacute praacutece (2 a 3 kapitola) představujiacute

bdquopopisnyacute momentldquo našeho baacutedaacuteniacute

Čtvrtaacute kapitola přinese bdquohodnotiacuteciacuteldquo krok v jehož raacutemci se pokusiacuteme teologicky

interpretovat hlavniacute tendence ktereacute poklaacutedaacuteme za přiacuteznačneacute pro českyacute ekumenickyacute prostor

přičemž se budeme snažit postihnout jak kontinuitu teologickeacute paměti tak noveacute impulzy Jde

o vlastniacute miacutesto teologicko-spirituaacutelniacute analyacutezy jejiacutež kriteacuterium tvořiacute otaacutezka po tom kde ciacuterkve

a ciacuterkevniacute společenstviacute u naacutes Božiacute Duch opakovaně i nově oslovuje a vybiacuteziacute k hledaacuteniacute jednoty

Na zaacutekladě našeho baacutedaacuteniacute se budeme koncentrovat na tendence nachaacutezejiacuteciacute se v naacuteslednyacutech pěti

oblastech uzdraveniacute historickeacute paměti kontinuita křesťanskyacutech tradic vztah svaacutetosti eucharistie

k jednotě ciacuterkve identita v ekumenickeacutem dialogu nositeleacute ekumenickyacutech impulzů

V paacuteteacute kapitole předložiacuteme teologickyacute odkaz na nauku ciacuterkve kteraacute napomaacutehaacute analyacuteze

a popisu pastoračniacute situace a poskytuje kriteacuteria pro duchovniacute rozlišeniacute a vyhodnoceniacute V našem

přiacutepadě se jednaacute o shrnutiacute duchovniacutech vyacutezev směrovanyacutech k českyacutem katoliacutekům i k českeacute

369

TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 69-70 370

Pro celistvějšiacute porozuměniacute terminologii a struktuře postupu našeho baacutedaacuteniacute srv kroky empiricko-kritickeacute metody

pastoraacutelniacute teologie podle AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 60-62 371

Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci

s 9589

63

ekumeně jako celku z uacutest dvou papežů Jana Pavla II a Benedikta XVI jak je vyslovili během

svyacutech pastoračniacutech naacutevštěv v letech 1990-2009 Pozornost zde zaměřiacuteme na zasazeniacute

ekumenickeacute otaacutezky do celku poslaacuteniacute Božiacuteho lidu v našich zemiacutech jak je oba pontifikoveacute

formulujiacute

V posledniacute čaacutesti našiacute praacutece předložiacuteme impulzy kteryacutemi by se ekumenismus u naacutes mohl

inspirovat k tomu aby se ještě viacutece (magis) stal nediacutelnou součaacutestiacute života jednotlivyacutech křesťanů

Těžisko načrtnuteacuteho bdquopastoračniacuteho plaacutenuldquo bude kladeno na sdiacuteleniacute bohatstviacute vyplyacutevajiacuteciacutech

z bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo kteryacute považujeme za zaacuteklad bdquoekumenickeacute spiritualityldquo

Zdůvodněniacute opraacutevněnosti takoveacute spirituality bude doprovaacutezeno naacutečrtem jednotlivyacutech jejiacutech

prvků z nichž jednota kteraacute je zaacutekladem společneacuteho poslaacuteniacute křesťanů může kontinuaacutelně čerpat

a ktereacute bude třeba v konkreacutetniacutech pastoračniacutech situaciacutech nadaacutele rozviacutejet prohlubovat

a obohacovat o noveacute rozměry

Domniacutevaacuteme se že takto pojateacute studium ekumenismu v našich zemiacutech naacutem dovoliacute

zahleacutednout jej jako skutečnost kteraacute maacute sveacute dějiny sveacute současneacute specifickeacute rysy a kteraacute

předevšiacutem byla zdejšiacute čaacutesti Božiacuteho lidu jež prošla bolestnou zkušenostiacute rozděleniacute a svaacuteru

svěřena coby uacutekol a staacutele nově zazniacutevajiacuteciacute duchovniacute apel na něž jsme povinni odpoviacutedat i nadaacutele

z vnuknutiacute Ducha

64

2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute

MYŠLENKY

Soudobaacute ekumenickaacute situace byacutevaacute charakterizovanaacute na prvniacute pohled ne přiacuteliš

optimisticky vyhliacutežejiacuteciacutemi přiacutevlastky Autoři hovořiacute o bdquoekumenickeacute ziměldquo372

o bdquoekumenismu

kteryacute se vraciacute nazpětldquo373

konstatuje se že bdquoekumenismus dospěl ke sveacutemu koncildquo374

S tiacutem

souvisejiacute otaacutezky po tom bdquoco nyniacute ještě můžeme dělatldquo a bdquokamldquo daacutele postupovat375

Ozyacutevajiacute se

hlasy nabaacutedajiacuteciacute k bdquorealistickeacutemu ekumenismuldquo376

jako by po předchoziacutech ekumenickyacutech

vzletech měl nastat čas vystřiacutezlivěniacute z přiacutelišneacute euforie Tyto a podobně znějiacuteciacute metafory a otaacutezky

naacutem daacutevajiacute tušit něco o změnaacutech jichž jsme v oblasti ekumenismu již viacutece než dvě desetiletiacute

svědky častěji dochaacuteziacute k tematizaci pociťovaneacute krize377

Na jedneacute straně je jisteacute že ekumenickeacute pochybnosti a nejistoty se v současneacute době

tematizujiacute často na druheacute straně však stojiacuteme svyacutem způsobem před něčiacutem co je pro ekumenickeacute

hnutiacute přiacuteznačneacute starost a kritickeacute taacutezaacuteniacute se po budouciacutem směřovaacuteniacute provaacutezejiacute snahy o sjednoceniacute

křesťanů již od počaacutetku378

Dnešniacute ekumenickou bezradnost můžeme jistyacutem způsobem

s Walterem Kasperem nahliacutežet paradoxně jako důkaz uacutespěchu předchaacutezejiacuteciacuteho ekumenickeacuteho

posunu bdquoV teacute miacuteře totiž v jakeacute se křesťaneacute různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech

společenstviacute přibliacutežily tiacutem bolestněji pociťujiacute rozdiacutely ktereacute staacutele ještě existujiacute a těžkosti

přechodu ktereacute ještě musiacute byacutet překonaacuteny Tiacutem viacutece pak trpiacute takeacute faktem že ještě nemohou miacutet

uacutečast na jednom Paacutenově stoluldquo379

Použijeme-li obrazu podobaacuteme se v našem ekumenickeacutem

znejistěniacute pasažeacuterům letadla ktereacute po rychleacutem startu nabralo vyacutešku a pohybuje se kupředu

třebaže se cestujiacuteciacutem na palubě zdaacute že stojiacute380

Přiacutetomnyacute pocit obavy a bezvyacutechodnosti je nicmeacuteně tady a maacute bezpochyby mnoho reaacutelně

existujiacuteciacutech přiacutečin a proto nemůžeme předstiacuterat bezduchyacute optimismus Namiacutestě ovšem může byacutet

i reflexe zdali je naše interpretace faktů a udaacutelostiacute spraacutevnaacute (srv L 2421) Chaacutepeme spraacutevně

vyacuteznam toho co se naacutem na poli ekumenismu jeviacute jako těžkost neuacutespěch ba přiacutemo negace snah

o jednotu Je-li uacutesiliacute o jednotu křesťanů v Božiacutem plaacutenu pak zakoušeniacute toho že se naacutem

372

Srv EVANS GR Method in Ecumenical Theology The Lessons So Far Cambridge University Press 1996

s 1-18 373

Srv HILBERATH BJ Oumlkumenische Bewegung im Ruumlckwaumlrtsgang Versuch einer differenzierten

Bestandsaufnahme In Anzeiger fuumlr die Seelsorge 2 (2001) s 5-9 374

Srv DOumlRING H ndash JEPSEN M ndash SCHEELE P-W Ist die Oumlkumene am Ende Regensburg Pustet 1994 375

Srv KOCH K Gelaumlhmte Oumlkumene Was jetzt noch zu tun ist Freiburg im Breisgau Herder 1991

HILBERATH BJ ndash MOLTMANN J Oumlkumene wohin Bischoumlfe und Theologen entwickeln Perspektiven

Tuumlbingen ndash Basel Francke 2000 376

FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2006 s 9 377

Přehledně stav současneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute vystihuje např SATTLER D Brennpunkte des oumlkumenischen

Dialogs In AAVV Trennung uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie Freiburg im Breisgau Herder

2007 s 56-105 378

Srv FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme In Teologickaacute reflexe

71 (2001) s 23 379

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 18 380

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 13-14

65

ekumenismus bdquovymykaacute z rukouldquo a že jeho budoucnost nemaacuteme ve sveacute moci může otevřiacutet

prostor Božiacutemu jednaacuteniacute a naacutes pro toto jednaacuteniacute jako Božiacute spolupracovniacuteky disponovat

Na přiacuteštiacutech řaacutedciacutech představiacuteme nejprve v zaacutekladniacutech liniiacutech směry kteryacutemi se dnes ubiacuteraacute

ekumenismus ve světě Přiacuteznačnyacutem rysem přitom bude praacutevě problematizace ekumenickeacute

myšlenky Svoji pozornost v prvniacute čaacutesti zaměřiacuteme na různaacute pojetiacute ekumenismu jako celku (Co)

na diferencovaneacute metodickeacute přiacutestupy uplatňovaneacute v ekumenickeacutem teologickeacutem dialogu (Jak)

a na otaacutezku rozdiacutelnosti ciacutelovyacutech představ jednoty kteraacute prameniacute z odlišnyacutech ekleziologickyacutech

vyacutechodisek (Proč) Kraacutetce přitom zmiacuteniacuteme teacutež specifickeacute postaveniacute uacutesiliacute o jednotu křesťanů

uprostřed soudobyacutech kulturniacutech a společenskyacutech trendů ktereacute mohou byacutet pro celyacute ekumenickyacute

proces překaacutežkou či vyacutezvou Ve druheacute čaacutesti popiacutešeme jak vybraneacute charakteristiky současneacuteho

stavu ekumenismu vniacutemajiacute někteřiacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickyacutemi otaacutezkami

21Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute

Světovyacute ekumenismus se po sveacutem velkeacutem rozmachu kteryacute nastal koncem šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute a to v nemaleacute miacuteře takeacute v důsledku aktivniacuteho vstupu katolickeacute ciacuterkve do

ekumenickeacuteho hnutiacute ocitaacute na rozcestiacute Otazniacutek se přitom vnaacutešiacute jak co do pojetiacute vyacutechodisek tak

i cest a dokonce i samotneacuteho ciacutele ekumenismu Současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu

křesťanů Kurt Koch před lety vyacutestižně indikoval že hlavniacute probleacutem ekumenismu tkviacute ve

skutečnosti v tom že bdquopraacutevě ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute je mezi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi staacutele ještě spornyacuteldquo381

Ekumenickeacute hnutiacute bylo od svyacutech počaacutetků vědomě

koncipovaacuteno jako snaha naleacutezat a podporovat mezi křesťany a jejich společenstviacutemi hlubšiacute

jednotu usilovat o zdůrazněniacute toho co věřiacuteciacute v Krista spojuje Joseph Ratzinger shrnul důvod

takto pojateacuteho procesu ve znaacutemeacutem axiomu že bdquonikoliv jednota vyžaduje ospravedlněniacute nyacutebrž

rozděleniacuteldquo382

Praacutevě to co se ovšem dlouhou dobu zdaacutelo jako teacuteměř samozřejmeacute

a neproblematizovaneacute vyacutechodisko ekumenickeacuteho uacutesiliacute je dnes vystaveno zpochybněniacute pozitivniacute

vyhodnoceniacute pluralismu naviacutec připojuje teacuteměř za každou zmiacutenkou o jednotě otazniacutek

Různorodost přiacutestupů k ekumenismu nachaacuteziacuteme ovšem takeacute v tom jak pojiacutemajiacute ciacuterkevniacute

jednotu a cestu k niacute samotneacute křesťanskeacute ciacuterkve Z hlediska reformačniacute teologie je jednota ciacuterkve

Božiacutem darem kteryacute předchaacuteziacute ekumenickou aktivitu ciacuterkviacute Jedna svataacute všeobecnaacute a apoštolskaacute

ciacuterkev je přiacutetomnaacute ve všech ciacuterkviacutech jejichž ekumenickyacutem uacutekolem je bdquovydaacutevat svědectviacute

o tomto Božiacutem daru jako zaacutekladu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v různosti jejich historickyacutech

podobldquo383

Konkreacutetniacutem vyacuterazem tohoto svědectviacute je akt uznaacuteniacute kdy se jednotliveacute ciacuterkve přijiacutemajiacute

za čaacutest jedneacute ciacuterkve Kristovy a při němž si bdquonavzaacutejem udělujiacute společenstviacuteldquo384

ktereacute je založeno

381

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 6 382

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 211 383

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 384

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie z 16 března 1973) 29 In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty s 13

66

na shodě v chaacutepaacuteniacute evangelia Takto deklarovaneacute společenstviacute přitom připouštiacute jak legitimniacute

mnohost podob nauky viacutery tak pluralitu pokud jde o podobu a strukturu ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

Pravoslavnaacute ciacuterkev vstupuje do ekumenickeacuteho uacutesiliacute jako bdquonositelka a svědkyně viacutery

jedneacute svateacute obecneacute a apoštolskeacute ciacuterkveldquo385

Rozkol mezi křesťany je podle pravoslavneacuteho pojetiacute

důsledkem odloučeniacute od Tradice nerozděleneacute ciacuterkve Jednota ciacuterkve maacute sveacute kořeny v trojjedineacutem

životě Božiacutem a ve svaacutetostech a jejiacutem vyacuterazem je apoštolskaacute sukcese a tradice otců Jedinou

cestou ekumenismu je z pravoslavneacuteho pohledu naacutevrat k praveacute viacuteře tedy sjednoceniacute v pravdě

kteraacute je obsaženaacute v Piacutesmu a Tradici a kteraacute daacutevaacute ciacuterkvi jejiacute univerzaacutelniacute charakter386

Pokud jde o katolickou nauku pak je horizontem ekumenickeacuteho uacutesiliacute jednota mezi všemi

pokřtěnyacutemi charakterizovanaacute jako plnaacute a viditelnaacute387

O teacuteto jednotě magisterium tvrdiacute že

bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo388

Ekumenickyacute probleacutem tkviacute v tom že ačkoliv Paacuten

založil ciacuterkev bdquojednu a jedinouldquo389

existuje dnes mnoho ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute ktereacute

bdquose odloučily od plneacuteho společenstviacute katolickeacute ciacuterkve leckdy ne bez viny lidiacute z obou stranldquo390

Smyslem ekumenismu je pak z pohledu katolickeacuteho učeniacute unitatis redintegratio bdquoobnoveniacute

jednotyldquo což bdquoovšem neznamenaacute to co bychom mohli označit za takzvanyacute sbquoekumenismus

naacutevratulsquo totiž nutnost popřiacutet a odložit vlastniacute dějiny viacutery (hellip) Neznamenaacute uniformitu ve všech

vyacuterazovyacutech formaacutech teologie a spirituality v liturgickyacutech vyjaacutedřeniacutech a discipliacuteněldquo391

Na druheacute

straně však plneacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi neniacute myslitelneacute bez jednoty ve viacuteře bez společneacute

uacutečasti na svaacutetostneacutem životě a bez jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho vedeniacute

V naacutesledujiacuteciacutem oddiacutele se zastaviacuteme u těchto bodů představiacuteme vybraneacute přiacuteklady ktereacute

ilustrujiacute debatu o tom jak ekumenismus vůbec pojiacutemat poukaacutežeme na změny v metodologii

ekumenickeacuteho dialogu a uvedeme dvě ciacuteloveacute koncepce hnutiacute za jednotu křesťanskyacutech ciacuterkviacute

ktereacute se alespoň prozatiacutem jeviacute jako obtiacutežně slučitelneacute Nakonec připojiacuteme několik uacutevah o tom

jak soudobeacute je hledaacuteniacute podstaty ideje ekumenismu podmiňovaacuteno kontextem dnešniacute doby

211 Novaacute paradigmata v ekumenismu

Pokud jde o taacutezaacuteniacute se po směřovaacuteniacute ekumenickeacuteho hnutiacute jako celku vžil se v jazyku

ekumenickyacutech odborniacuteků již r 1989 vyslovenyacute termiacuten Konrada Raisera bdquozměna paradigmatuldquo

kteryacute je použiacutevaacuten dodnes392

Samotnyacute autor jehož reflexe byly vaacutezaacuteny předevšiacutem na ekumenickeacute

snahy rozvinuteacute z podnětu SRC přejiacutemaacute zmiacuteněnyacute pojem paradigmatu z oblasti teorie vědy

385

Beschluumlsse der III Vorkonziliaren Panorthodoxen Konferenz (Chambeacutesy 1986) In Una Sancta 42 (1987) s 4 386

Srv tamteacutež 387

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 77 388

Unitatis redintegratio 4 389

Tamteacutež 1 390

Tamteacutež 3 391

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 392

Pro přehledneacute panorama měniacuteciacutech se bdquoparadigmatldquo v současneacute ekumenickeacute krajině srv FRIELING R Im

Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 228-255 (kapitola bdquoSteht die

oumlkumenische Bewegung vor einem Paradigmenwechselldquo)

67

kteraacute paradigmatem rozumiacute bdquoexemplaacuterniacute přiacutepad vzorovyacute přiacutekladldquo393

Podle Raisera byl

dosavadniacutem vzorem ekumenickeacuteho hnutiacute kristocentrickyacute universalismus vyznačujiacuteciacute se

nehistorickyacutem a dogmatickyacutem charakterem a akcentem na ekleziologii394

Za centraacutelniacute

skutečnost ekumenickeacute myšlenky jak se prosazovala ve světě počiacutenaje valnyacutem shromaacutežděniacutem

SRC r 1961 v New Dilhiacute platila osoba kosmickeacuteho Krista kteryacute nejenže umožňuje dojiacutet

k jednotě křesťanskyacutech ciacuterkviacutem ale sjednocuje teacutež celeacute stvořeniacute pod svou vlaacutedou

Švyacutecarskyacute teolog vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že bdquoparadigma se ocitaacute v krizi když selže jeho

orientačniacute siacutela tvaacuteřiacute v tvaacuteř novyacutem nepředviacutedatelnyacutem vyacutezvaacutem když už nefungujiacute kriteacuteria k jasneacute

definici probleacutemů a přijiacutemanaacute pravidla k jejich řešeniacuteldquo395

Konstatuje nutnost definovat noveacute

zaacutekladniacute vyacutechodisko ekumenismu ktereacute musiacute reagovat předevšiacutem na měniacuteciacute se kulturniacute

společenskou politickou i naacuteboženskou situaci Konkreacutetniacutemi prvky vyžadujiacuteciacutemi změnu

ekumenickeacuteho paradigmatu jsou podle něj naacuteboženskyacute pluralismus bdquoglobaacutelniacute systeacutemldquo ohroženiacute

lidskeacuteho života a přijetiacute různosti uvnitř ciacuterkevniacute jednoty Vyacutechoziacutem vzorem našeho

ekumenickeacuteho postoje se tedy podle jeho naacutevrhu maacute staacutet bdquodějinnaacute postava Ježiacutešova e jeho praxe

v niacutež na způsob podobenstviacute prosviacutetaacute novyacute život skutečnost Božiacuteho kraacutelovstviacuteldquo396

Idea Božiacuteho

kraacutelovstviacute přitom oteviacuteraacute křesťanskou ekumenu dialogu se světovyacutemi naacuteboženstviacutemi se všemi

nespornyacutemi klady ovšem ndash nutno podotknout ndash i s možnyacutemi riziky V takoveacutem procesu je podle

K Raisera zapotřebiacute zdůraznit působeniacute Ducha Svateacuteho jenž utvaacuteřiacute společenstviacute toho co je

rozdiacutelneacute a daacutevaacute zakusit plnost života

Jak uvidiacuteme Raiserova reflexe naacutes přivaacutediacute k uvědoměniacute si posunů a novyacutech důrazů novaacute

podoba sociaacutelně orientovaneacuteho ekumenismu priorita společně sdiacuteleneacuteho života objeveniacute

různosti jako daru Ducha Svateacuteho profilace a kladneacute zhodnoceniacute konfesniacute identity Pojmy jako

bdquojednotaldquo či bdquosjednoceniacute v pravděldquo jsou vystaveny pochybnostem nebo zůstaacutevajiacute zcela

opomenuty To vše je v různeacute miacuteře patrneacute na vyacutechodisciacutech kteraacute jsou přiacutetomnaacute jak na uacuterovni

světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute tak v uacutevahaacutech ekumenickyacutech teologů Všimneme si jen

některyacutech z nich konciliaacuterniacuteho procesu inspirovaneacuteho SRC naacutevrhu třiacute evangelickyacutech teologů

luterskeacute tradice (O Cullmanna K Raisera a W Hubera) a pojetiacute ktereacute vyjadřuje ekumenickyacute

postoj některyacutech zaacutestupců evangelikaacutelniacuteho proudu křesťanstviacute

2111Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces

Podle některyacutech by cestu z krize mělo představovat noveacute zdůrazněniacute bdquosekulaacuterniacuteho

ekumenismuldquo zaměřujiacuteciacuteho se na společnou angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute ve světě

Vyjaacutedřeniacutem takoveacute touhy se stal tzv bdquokonciliaacuterniacute procesldquo kteryacute se v průběhu osmdesaacutetyacutech

393

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung Muumlnchen

Kaiser 1989 s 53 394

Srv tamteacutež s 123 395

Tamteacutež s 87 396

Tamteacutež s 123 Jak si lze dobře představit nenalezl tento důraz na praxi a na uacutestředniacute roli pojmu Božiacuteho

kraacutelovstviacute sveacuteho přijetiacute všude Kardinaacutel Ratzinger si napřiacuteklad v teacuteto souvislosti se znepokojeniacutem kladl otaacutezku jestli

opuštěniacute kristologickyacutech a ekleziologickyacutech kriteacuteriiacute nepovede k relativizaci samotneacuteho pojmu jedineacuteho Boha kteryacute

zjevil sveacute jmeacuteno v Ježiacuteši Kristu srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 225-229

68

a devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute rozvinul z podnětu SRC Inspirace vzešla z valneacuteho

shromaacutežděniacute ve Vancouveru jež r 1983 vyzvalo ciacuterkve aby bdquozintenziacutevnily sveacute uacutesiliacute za uacutečelem

uskutečnit společneacute svědectviacute v rozděleneacutem světě postavit se s novu silou vůči hrozbaacutem miacuteru

a přežitiacute a nasadit se v boji ve prospěch miacuteru spravedlnosti a lidskeacute důstojnostildquo397

Světoveacute

shromaacutežděniacute přitom doporučilo aby ciacuterkve na všech uacuterovniacutech jako jsou komunity dieceacuteze

synody společenstviacute křesťanskyacutech skupin etc bdquospolečně se SRC vstoupili do smlouvy

(covenant) konciliaacuterniacuteho procesu (conciliar process)ldquo398

Ekleziologickyacutem vyacutechodiskem je

přitom jednota ciacuterkve uvažovanaacute jako konciliaacuterniacute společenstviacute (conciliar fellowship) lokaacutelniacutech

ciacuterkviacute399

Proces tedy byl nasměrovaacuten předevšiacutem na miacutestniacute uacuteroveň kde majiacute ciacuterkve usilovat

o zintenzivněniacute vzaacutejemnyacutech vazeb a bdquojeho ohniskem neniacute primaacuterně otaacutezka jednoty ciacuterkve nyacutebrž

otaacutezka lidstva ohroženeacuteho vaacutelkou nespravedlnostiacute a zkaacutezou životniacuteho prostřediacuteldquo400

Na rozdiacutel

od valneacuteho shromaacutežděniacute v Upsalle r 1968 ktereacute se netajilo poněkud utopickou myšlenkou

budouciacuteho bdquovpravdě univerzaacutelniacuteho konciluldquo křesťanskyacutech ciacuterkviacute a přes pokusy svolat

bdquoekumenickyacuteldquo koncil na obranu miacuteru se nakonec celyacute impulz konkretizoval do konciliaacuterniacuteho

procesu bdquoza spravedlnost miacuter a uchovaacuteniacute stvořeniacuteldquo k němuž se zvlaacuteště v evropskeacutem měřiacutetku

připojila i katolickaacute ciacuterkev401

Diacuteky spolupraacuteci Konference evropskyacutech ciacuterkviacute (KEK) a Rady

evropskyacutech biskupskyacutech konferenciacute (CCEE) se na Stareacutem kontinentě uskutečnily tři evropskaacute

ekumenickaacute setkaacuteniacute (Basilej 1989 Štyacuterskyacute Hradec 1997 Sibiu 2007) jejichž uacutestředniacute teacutemata

naznačujiacute určiteacute posuny v orientaci současneacute ekumenickeacute praxe od problematiky miacuteru

a spravedlnosti přes smiacuteřeniacute mezi evropskyacutemi naacuterody a ciacuterkvemi po podporu unifikace

a obnovy Evropy

Jedniacutem z nejnovějšiacutech impulzů pro křesťanskeacute ciacuterkve v Evropě kteryacute vděčiacute za svůj

původ ekumenickeacutemu konciliaacuterniacutemu procesu se maacute staacutet tzv Charta oecumenica předklaacutedajiacuteciacute

bdquosměrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropěldquo402

o jejiacutemž vypracovaacuteniacute bylo

rozhodnuto na shromaacutežděniacute ve Štyacuterskeacutem Hradci a kteraacute byla podepsaacutena předsedy KEC a CCEE

o neděli velikonočniacuteho oktaacutevu r 2001403

Za zvlaacuteštniacute pozornost stojiacute že dokument načrtaacutevajiacuteciacute

konkreacutetniacute kroky pro spolupraacuteci ciacuterkviacute mezi sebou navzaacutejem a jejich zaacutevazek působit ve prospěch

397

Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Le

relazioni internazionali in prospettiva ecumenica Dichiarazione sulla pace e giustizia 24 In ROSSO S ndash TURCO

E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1311 398

Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Tematiche

per le chiese e il CEC Sesto gruppo Lotta per la giustizia e la dignitagrave umana 25 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1226 399

Srv italskyacute překlad Quinta assemblea Cristo libera e unisce Nairobi 23 novembre ndash 10 dicembre 1975 Il tema

principale Raporti delle sezeni Seconda sezione Le esigenze dellrsquounitagrave 2 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 850 400

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 163 401

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 176 402

Srv Charta oecumenica (směrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropě z r 2001) (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2001) 403

Zaacutekladniacute text Charty byl svěřen všem ciacuterkviacutem a biskupskyacutem konferenciacutem v Evropě aby jej přijali a přiacuteslušně

kontextualizovaly V našich zemiacutech se většina ciacuterkviacute připojila k tomuto prohlaacutešeniacute svyacutem podpisem v lednu 2007

srv VAŇAacuteČ M Inspirace pro českou ekumenu In Getsemany 2 (2007) s 25-26 Ekumenickaacute charta In

Křesťanskaacute revue LXXIV3 (2007) s 28-30

69

evropskeacute společnosti vychaacuteziacute z odhodlaacuteniacute bdquopracovat pro viditelnou jednotu ciacuterkve Ježiacuteše Krista

v jedneacute viacuteře kteraacute maacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vzaacutejemně uznaneacutem křtu a v eucharistickeacutem společenstviacute

jakož i ve společneacutem svědectviacute a služběldquo404

Text je si na jedneacute straně bdquorealistickyldquo vědom

existujiacuteciacutech rozdiacutelnyacutech pojetiacute ohledně ciacuterkve a jejiacute jednoty nicmeacuteně se nezdraacutehaacute jasně

podtrhnout bdquozaacutesadniacute vyacuteznamldquo našiacute sounaacuteležitosti založeneacute na Kristu405

Vyzyacutevaacute na cestě

k viditelneacutemu společenstviacute ciacuterkviacute v Evropě ke společneacutemu hlaacutesaacuteniacute evangelia vzaacutejemneacutemu

smiacuteřeniacute a učeniacute se společneacutemu konaacuteniacute modlitbě i dialogu o němž je Charta přesvědčena

že musiacute pokračovat směrem ke konsensu založeneacutemu na viacuteře k němuž by měly zaujmout

stanovisko ciacuterkevniacute autority406

Rozmanitaacute angažovanost křesťanskyacutech ciacuterkviacute ktereacute ciacutetiacute svou

zodpovědnost a chtějiacute přispět sjednocujiacuteciacutemu se evropskeacutemu kontinentu je tak podle

ekumenickeacute charty velmi vyvaacuteženě nahliacutežena jako součaacutest procesu hledaacuteniacute a naleacutezaacuteniacute křesťanskeacute

jednoty

Hlavně protestantskeacute ciacuterkve vniacutemaly ideu konciliaacuterniacuteho procesu skutečně jako objeveniacute

bdquonoveacuteho paradigmatu ekumenismuldquo a jako signaacutel ekumenickeacuteho pokroku Důvodem bylo

zejmeacutena to že do středu zaacutejmu se nestaviacute konfesniacute protiklady tyacutekajiacuteciacute se obsahu křesťanskeacute

viacutery nyacutebrž společnyacute pohled na budoucnost a zodpovědnost křesťanů vůči vyacutezvaacutem světa na ktereacute

by měli věřiacuteciacute odpovědět z pozice křesťanskeacute laacutesky407

Formulace velkyacutech a široce pojatyacutech ciacutelů

jakyacutemi jsou spravedlnost miacuter a zodpovědnost za stvořeniacute se ovšem vystavuje riziku ideologickeacute

zneužitelnosti pokud diskurs křesťanů a křesťanskyacutech ciacuterkviacute o sociaacutelniacute etice zaacuteměrně odhliacutežiacute od

tajemstviacute viacutery Skutečně nosnou se tato novaacute akcentuace praktickeacuteho ekumenismu může staacutet až

tehdy jak upozorňuje Joseph Ratzinger přiměje-li křesťany k rozhovoru co pro ně v daneacutem

okamžiku konkreacutetně znamenaacute Ježiacutešovo přikaacutezaacuteniacute ktereacute střed a naplněniacute veškereacuteho Zaacutekona

shrnuje v laacutesce k Bohu a bližniacutem408

Ježiacuteš však uklaacutedaacute přikaacutezaacuteniacute laacutesky svyacutem učedniacutekům

s autoritou Božiacuteho Syna jehož poslaacuteniacutem je život věčnyacute do něhož lze vstoupit jedině skrze viacuteru

v jedineacuteho praveacuteho Boha a v toho ktereacuteho Bůh poslal Ježiacuteše Krista (srv J 172-3) Viacutera a laacuteska

jako vyacutechoziacute principy křesťanstviacute jsou nerozlučitelně spojeny dohromady Požadavek křesťanskeacute

laacutesky kteryacute vznaacutešejiacute teacutemata konciliaacuterniacuteho procesu se tak může staacutet vskutku ryziacute cestou

ekumenismu přivede-li křesťany ke zdroji veškereacuteho jejich života z viacutery trojjedineacutemu Bohu

2112Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna

Švyacutecarskyacute teolog Oscar Cullmann se vydal ve sveacute studii z r 1986 směrem vytyacutečenyacutem

v sedmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute luterskyacutemi teology kteřiacute akcentovali ekumenickou vizi

jednoty jež se uskutečňuje skrze rozmanitost Ciacutel snah o jednotu mezi křesťany Culmann

spatřuje ve bdquosloučeniacute všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute z nichž si každaacute maacute ponechat sveacute cenneacute prvky

404

Charta oecumenica 1 405

Srv tamteacutež 6 406

Srv tamteacutež 407

Srv FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 252 408

Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 228

70

včetně sveacute strukturyldquo Z důvodu nedostatku vhodnějšiacuteho termiacutenu označuje tuto představu jako

federaci bdquo v protikladu ke splynutiacuteldquo409

Různost v ciacuterkvi je diacutelem Ducha Svateacuteho kteryacute tak jak to bdquoodpoviacutedaacute jeho povaze působiacute

tiacutem že diverzifikujeldquo410

Zaacutekladem teacuteto teze je text ze dvanaacutecteacute kapitoly prvniacuteho Pavlova listu

Korinťanům kteryacute liacutečiacute ciacuterkev jako tělo jehož mnoheacute uacutedy majiacute sveacute vlastniacute rozmaniteacute uacutekoly ale

jež nakonec vykazuje organickou jednotu ktereacute všechny uacutedy sloužiacute Duch Svatyacute projevuje svoji

plnost praacutevě v mnohosti a uniformita je proviněniacutem namiacuteřenyacutem proti němu sameacutemu Již

v Noveacutem zaacutekoně pak tentyacutež Duch ukazuje svoji velikost tiacutem že bdquov každeacute jednotliveacute ciacuterkevniacute

obci a praacutevě v jejiacute zvlaacuteštnosti existuje jedna ciacuterkev Kristovo těloldquo411

bdquoJsou rozdiacutelnaacute obdarovaacuteniacute ale tentyacutež Duchldquo(1K 124) praviacute apoštol a proto můžeme na

ciacuterkev pohliacutežet jako na společenstviacute mnoha charismat jejichž diverzita nemůže byacutet jednotou

potlačena Cullmann podaacutevaacute bdquosumaacuterněldquo naacutestin zaacutekladniacutech charismat jimiž se vyznačujiacute tři hlavniacute

křesťanskeacute tradice totiž protestantismus katolictviacute a pravoslaviacute Zatiacutemco pro prvniacute jsou typickeacute

biblickaacute koncentrace a křesťanskaacute svoboda druhaacute rozviacutejiacute předevšiacutem universalismus a instituci

a pro třetiacute jsou přiacuteznačneacute prohloubeniacute vyacuteznamu Ducha a uchovaacuteniacute tradičniacutech liturgickyacutech

forem412

Naacuteš teolog však upozorňuje na to že zmiacuteněnaacute charismata propůjčenaacute jednotlivyacutem

křesťanskyacutem ciacuterkviacutem jsou ohrožena deformacemi pokud nejsou předmětem staacuteleacute kritiky a to jak

ze strany sveacute vlastniacute ciacuterkve tak ostatniacutech společenstviacute Uznat přiacutetomnost opravdoveacuteho

charismatu v sousedniacutem společenstviacute a snažit se mu pomoci aby neutrpělo uacutejmy na sveacute ryzosti

naacuteležiacute podle Cullmanna k bdquoekumenickeacute nutnostildquo413

Aby byla skrze rozdiacutelnost dosažena jednota je nutneacute že křesťaneacute spolu souzniacute pokud jde

o společnyacute komplex zaacutekladniacutech pravd Ty jsou v jaacutedru obsahem vyznavačskyacutech textů Noveacuteho

zaacutekona (srv např 1K 153n) a sveacute rozvinutiacute nachaacutezejiacute ve starociacuterkevniacutech Kreacutedech Bude-li mezi

jednotlivyacutemi pravdami křesťanskeacuteho učeniacute ktereacute jsou ve zmiacuteněnyacutech pramenech obsaženy

zachovaacutena harmonie a bude-li se ve všem ostatniacutem respektovat svoboda rozdiacutely nebudou

jednotě na překaacutežku Tak ani jednota prvotniacute ciacuterkve nebyla uniformitou ačkoliv takeacute

novozaacutekonniacute dějiny dosvědčujiacute že dochaacutezelo k děleniacute (srv 1K 110) I daacutele v průběhu dějin jsme

svědky že obrana ryzosti charismatu vedla ke vzniku novyacutech křesťanskyacutech skupin a že s sebou

přinesla pohoršujiacuteciacute narušeniacute bratrskeacuteho společenstviacute ciacuterkve Dnes existujiacuteciacute mnohost

v křesťanskeacutem světě je tedy narušena lidskou vinou a proto k ekumenickyacutem uacutekolům naacuteležiacute

bratrskeacute společenstviacute obnovit a přitom bdquonepotiacuterat tu mnohost kteraacute je plnaacute teologickeacuteho

vyacuteznamu v dějinaacutech spaacutesyldquo414

Jak ovšem konkreacutetně dosaacutehnout uskutečněniacute bdquoekumenickeacute povinnostildquo kteraacute odstraňuje

přiacutečiny nepřaacutetelstviacute mezi ciacuterkvemi a snažiacute se chraacutenit rozličnost charismat jako bohatstviacute Jakyacutem

způsobem daacutet bdquojednotě v rozmanitostildquo viditelnou formu Cullmann nevidiacute řešeniacute ve vzniku

409

CULLMANN O Einheit durch Vielfalt Grundlegung und Beitrag zur Diskussion uumlber die Moumlglichkeiten uumlber

Verwirklichung Tuumlbingen Mohr 1986 s 19 410

Tamteacutež s 22 411

Tamteacutež s 23 412

Srv tamteacutež s 29-30 413

Tamteacutež s 26 414

Tamteacutež s 50

71

zvlaacuteštniacute meziciacuterkevniacute struktury ve smyslu nějakeacute bdquosuperciacuterkveldquo navrhuje spiacuteše cestu směrem

ke svazu ciacuterkviacute založeneacutem na přesvědčeniacute že praacutevě v každeacute bdquojednotliveacute ciacuterkvi s jejiacutem

charismatem a jejiacute konfesniacute strukturou v jejiacute viacuteře a jednaacuteniacute je přiacutetomnaacute jedna všeobecnaacute

ciacuterkevldquo415

kteraacute je Kristovyacutem tělem Současně však teolog neodmiacutetaacute uvažovat o uacuteloze kterou by

pro bdquokoinoii jakožto opravdovou jednotu v rozmanitostildquo mohlo hraacutet vskutku ekumenickeacute

bdquokoncilniacute shromaacutežděniacuteldquo416

Naacutevrh Oscara Cullmanna usilovat o jednotu skrze rozmanitost a různost musiacuteme

přijmout jako vaacutežnyacute přiacutespěvek k teacutematice dalšiacuteho ekumenickeacuteho směřovaacuteniacute Vyacuteznamnyacute luterskyacute

teolog Harding Mayer však zcela spraacutevně upozorňuje na nutnost rozlišovat v teacuteto souvislosti dva

pojmy bdquojednotu v rozmanitostildquo (Einheit in Vielfalt) a jednotu jako bdquosmiacuteřenou různostldquo

(versoumlhnte Verschiedenheit) Zatiacutemco prvniacute prostě jen vyjadřuje na rovině všeobecneacute uacutevahy fakt

že ciacuterkevniacute jednota neznamenaacute uniformitu druhyacute pojem vychaacuteziacute z konkreacutetniacute historicky vyvstaleacute

skutečnosti rozděleniacute kdy mezi ciacuterkvemi neexistuje pouze rozmanitost nyacutebrž maacuteme zde co

dočiněniacute s rozdiacutely ktereacute působiacute rozděleniacute417

Z tohoto důvodu nelze rozdiacutely mezi křesťanskyacutemi

tradicemi již jako takoveacute automaticky poklaacutedat za charismata Ducha Svateacuteho neboť některeacute

z nich vznikly spiacuteše důsledkem vymezeniacute vlastniacute pozice v protikladu k naacutezoru bdquoprotivniacutekaldquo

Abychom mohli z různosti způsobeneacute rozděleniacutem ktereacute jakožto důsledek lidskeacute viny zůstaacutevaacute

hřiacutechem vytěžit opravdu to co je pozitivniacute k tomu je nutnyacute pomalyacute proces očištěniacute a uzdraveniacute

kteryacute předevšiacutem odniacutemaacute všem zainteresovanyacutem stranaacutem jed nepřaacutetelstviacute Teprve poteacute budeme

schopni objevit autentickou různost pochaacutezejiacuteciacute z Ducha kteraacute se nepřiacutečiacute jednotě teprve tehdy

objeviacuteme Božiacute prozřetelnost kteraacute naacutesledek lidskeacuteho hřiacutechu proměnila v cestu k poznaacuteniacute plnosti

Božiacute pravdy a laacutesky418

2113Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera

Pojetiacute Konrada Raisera souvisiacute bezprostředně s jeho naacutevrhem na již zmiacuteněnou změnu

paradigmatu ekumenickeacuteho hnutiacute Podle něj je potřeba se nejprve znovu vraacutetit k původniacutemu

vyacuteznamu a obsahu slova οἰκουμένη jež v sobě ukryacutevaacute bdquokvalitativniacute chaacutepaacuteniacuteldquo pojmu jakožto

označeniacute pro obydlenou Zemi a kromě toho umožňuje metaforu ekumenismu jako domaacutecnosti

οἶκος Domaacutecnost dům je pak viacutece než cokoli jineacuteho bdquoživotniacutem prostorem vymezujiacuteciacutem hranice

a umožňujiacuteciacutem současně vztahldquo419

Podobenstviacute společně sdiacuteleneacute a podle autora v biblickeacute tradici

zakořeněneacute bdquodomaacutecnosti životaldquo kteraacute je bdquoBohem stvořenaacute a udržovanaacuteldquo420

přitom Raiserovi

dovoluje těsně propojit ekologickou sociaacutelniacute politickou i ekleziologickou dimenzi ekumenismu

415

Tamteacutež s 111 416

Srv tamteacutež 417

Srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III Frankfurt am Main ndash

Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 2009 s 35-36 418

Srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen In

TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 128-134 419

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 138-139 420

Tamteacutež s 142

72

Metafora implikuje skutečnost že obyvateleacute domu jsou rozdiacutelniacute ale požiacutevajiacute stejnaacute praacuteva

Všichni jsou plnohodnotnyacutemi obyvateli jednoho Božiacuteho domu v němž ovšem platiacute jistaacute

pravidla nutnaacute pro společneacute soužitiacute bdquoNa miacutesto sbquokonsensulsquo vstupuje sbquokonvivencelsquo společnyacute život

v sbquodomě bez rozdělujiacuteciacutech stěnlsquoldquo421

Tak se i vztahy mezi ciacuterkvemi musejiacute podřiacutedit pravidlům

tohoto domu Jako prvniacute z takovyacutech pravidel autor zmiňuje že k životu ve společneacute domaacutecnosti

je nutneacute aby všechny ciacuterkve relativizovaly svůj naacuterok na pravdu čiacutemž konkreacutetně projeviacute že se

ve společneacutem domě zřiacutekajiacute uplatňovaacuteniacute naacutesiliacute Každyacute dům je totiž v prveacute řadě bdquomiacutestem

rozhovoruldquo a proto v něm plniacute životodaacuternou funkci dialog kteryacute neniacute prostředkem k dosaženiacute

nějakeacuteho ciacutele ndash např konsensu k němuž dospějiacute ciacuterkve ndash nyacutebrž bdquonejpůvodnějšiacutem vyacuterazemldquo

vztahů mezi obyvateli422

Uacuteřad přitom v tomto procesu plniacute uacutelohu moderaacutetora takoveacuteho dialogu

kteryacute dbaacute na to aby byl každeacutemu partnerovi poskytnut prostor ke slovu

Společnaacute domaacutecnost křesťanskyacutech ciacuterkviacute se daacutele maacute vyznačovat sdiacuteleniacutem toho co je

nutneacute k životu a zastaacutevaacuteniacutem se členů rodiny vůči sobě navzaacutejem bdquoNamiacutesto logiky moci a obrany

pozic zde vlaacutedne logika solidarity a sdiacuteleniacuteldquo423

Ekumenickaacute diakonie pojataacute nikoliv předně jako

bdquopomoc pro trpiacuteciacuteldquo nyacutebrž jako sdiacuteleniacute materiaacutelniacutech a lidskyacutech darů buduje křesťanskeacute

společenstviacute a staacutevaacute se nadějiacute pro lidstvo teacutež tiacutem že v sobě zahrnuje sdiacuteleniacute moci jež podle

Raisera představuje bdquouacutestředniacute vyacutezvu pro ekumenickou domaacutecnost dnesldquo424

Do koncepce ekumenismu jako soužitiacute zapadaacute velmi přiacutehodně pojetiacute ekumenickeacuteho hnutiacute

jako bdquootevřeneacuteho nikdy neukončeneacuteho procesu učeniacuteldquo kteryacute je v prvniacute řadě učeniacutem na zaacutekladě

zkušenosti jež maacute vyloučit nebezpečiacute uzavřenosti do sebe425

Ekumenickeacute hnutiacute se musiacute otevřiacutet

globaacutelniacutemu společenstviacute ktereacute je tvořeno množstviacutem menšiacutech bdquodomaacutecnostiacuteldquo jež jsou si

vzaacutejemně odkaacutezaacuteny jedna na druhou

Společenstviacute těch kdo sdiacuteliacute jeden dům se nejhlouběji zakoušiacute a vyjadřuje při jednom

stolu čiacutemž dostaacutevaacute sveacute miacutesto v ekumenickeacutem soužitiacute eucharistie Mezi ciacuterkvemi by mělo podle

vize tohoto autora panovat eucharistickeacute společenstviacute protože bdquotvaacuteřiacute v tvaacuteř těm kdo se skrze

vyznaacuteniacute a křest otevřeli působeniacute Ducha Svateacuteho neniacute důvod k tomu odepiacuterat společenstviacute

v Paacutenově pokrmuldquo426

Pro vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo totiž v jeho pojetiacute neniacute

zapotřebiacute žaacutedneacuteho zvlaacuteštniacuteho zdůvodněniacute neboť odpoviacutedaacute kriteacuteriu otevřenosti jež je pro soužitiacute

nepostradatelnaacute

Raiserova vize jakkoliv přitažlivaacute pro svoji obraznost však celkově vzato nakonec

přisuzuje ekumenickeacutemu hnutiacute pouze uacutelohu podporovat mnohost a rozmanitosti forem zbožnosti

a nauky viacutery jednotlivyacutech ciacuterkviacute jak si spraacutevně všiacutemaacute Peter Neuner427

V takoveacutem pojetiacute se však

nelze obraacutenit dojmu že ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu se musiacute zřiacuteci sveacute vlastniacute identity S tiacutem

podstatně souvisiacute i relativizace otaacutezky pravdy kteraacute byla od počaacutetku ekumenickyacutem hnutiacutem

421

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 170 422

Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 163 423

Tamteacutež s 164 424

Tamteacutež s 166 425

Tamteacutež 426

Tamteacutež s 169 427

Srv NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena In Teologickeacute texty 3

(2011) s 147

73

vniacutemaacutena jako kliacutečovaacute pro zaacuteklad jednoty křesťanů Představa ekumenismu jako pouheacuteho

bdquoprocesu učeniacuteldquo jednoho od druheacuteho jakkoli snad podporuje společenstviacute bdquodomuldquo na jeho

horizontaacutelniacute uacuterovni staviacute povaacutežlivě na druhou kolej perspektivu jednoty pochaacutezejiacuteciacute z pravdy

kteraacute k naacutem sestupuje v Božiacutem zjeveniacute a vůči niacutež jsme všichni vaacutezaacuteni poslušnostiacute viacutery Role

měřiacutetka pravdy se naviacutec ujiacutemaacute vyacutelučně praxe kteraacute se staacutevaacute hermeneutikou veškereacuteho

ekumenismu428

2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wofganga Hubera

Pojem bdquoekumenismus profilůldquo vnesl do ekumenickeacute diskuse r 2005 při přiacuteležitosti

setkaacuteniacute s Benediktem XVI tehdejšiacute předseda Rady evangelickyacutech ciacuterkviacute v Německu biskup

Wolfgang Huber Označil jiacutem současnou ekumenickou situaci v niacutež vniacutemaacuteme dvojiacute bliacutezkost

kterou jsme jako křesťaneacute a ciacuterkve na společneacute cestě dosaacutehli a přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutely jež naacutes

přivaacutedějiacute k tomu abychom si nově uvědomili různost našich konfesniacutech profilů bdquoObjeveniacute

důležityacutech společnyacutech skutečnostiacute a překonaacuteniacute dřiacutevějšiacutech vzaacutejemnyacutech odsouzeniacute se spojujiacute

s poznaacuteniacutem že v některyacutech tematickyacutech oblastech existujiacute zřejmeacute rozdiacutelyldquo429

Huberovo pojetiacute můžeme označit do jisteacute miacutery za aktualizovaneacute rozvedeniacute myšlenky

o jednotě ciacuterkve uskutečňujiacuteciacute se v různosti Vyacutechoziacutem bodem je pro něj přesvědčeniacute že to co

křesťany spojuje je viacutece než to co je mezi sebou děliacute přičemž mysliacute na svaacutetostneacute pouto křtu

starokřesťanskaacute vyznaacuteniacute viacutery Piacutesmo svateacute ale teacutež společneacute nasazeniacute pro spravedlnost a světovyacute

miacuter Naviacutec jsme podle něj jako křesťaneacute vzaacutejemně spojeni rovněž společnou zodpovědnostiacute za

tvaacuteř sjednocujiacuteciacute se Evropy Jedině dohromady můžeme nakonec čelit i vyacutezvaacutem ktereacute pro

křesťanskou viacuteru představujiacute naacuteboženskaacute skepse nedůvěra k ciacuterkviacutem či vzmaacutehajiacuteciacute se přiacutetomnost

fundamentalistickyacutech sil na našem kontinentě bdquoKrize přeroduldquo do niacutež jsme jako členoveacute

společnosti a věřiacuteciacute v Krista vsazeni tak bdquopředpoklaacutedaacute atmosfeacuteru ekumenickeacute důvěryldquo430

bdquoEkumenismus profilůldquo neznamenaacute podle autora konceptu toteacutež co zdůrazňovaacuteniacute metody

diference na uacutekor ekumenismu konsensu o čemž ještě budeme hovořit spiacuteše než bdquoomezeniacute

ekumenickeacuteho zaacutevazkuldquo chce tento pojem vystihnout bdquomoment na ekumenickeacute cestě ktereacuteho se

nemůžeme vzdaacutet a ani se mu vyhnoutldquo431

Jak ovšem zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu ciacuterkviacute ktereacuteho

jsme v dnešniacute ekumeně svědky a jež je spojeno s manifestaciacute rozdiacutelů sladit s uacutesiliacutem o jednotu

V prveacute řadě je nutneacute si uvědomit že ne každyacute krok kteryacutem ta kteraacute křesťanskaacute ciacuterkev přinaacutešiacute na

světlo svůj vlastniacute profil musiacuteme hned označit za bdquoekumenickyacute krok zpětldquo bdquoPosuzovat rozdiacutely

ekumenicky pouze negativně se mi zdaacute nemožneacuteldquo řiacutekaacute luterskyacute biskup432

Vzaacutejemneacute rozdiacutely je

428

Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 226 429

Citovaacuteno z Huberova projevu z 19 srpna 2005 v Koliacuteně nad Ryacutenem při setkaacuteniacute s Benediktem XVI podle

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 14 430

HUBER W Was bedeutet Oumlkumene der Profile In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 404 431

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 134 432

Tamteacutež s 10

74

podle něj zapotřebiacute si hlavně uvědomit a naacutesledně se je v procesu vzaacutejemneacuteho učeniacute pokusit

oceňovat

Přiacutespěvek W Hubera maacute docela konkreacutetniacute pozadiacute a souvislosti Situuje se do doby poteacute

co řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus nově položila otazniacutek nad ciacuterkevniacute povahu společenstviacute

vzešlyacutech ze světoveacute reformace433

Spolu s tiacutemto faktem je si autor vědom i neobyčejneacute

zaacutevažnosti jež ve vztahu evangelickyacutech ciacuterkviacute k ciacuterkvi katolickeacute hraje otaacutezka ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

V obou dvou přiacutepadech ndash tedy jak v pojetiacute ciacuterkve tak pastyacuteřskyacutech služeb v niacute ndash naacutes přiacuteklon

k ekumenismu profilů maacute ochraacutenit před tiacutem abychom ekumenickeacutemu partnerovi upiacuterali praacutevo

vyjaacutedřit to co tvořiacute jeho identitu bdquoPro ekumenismus profilů tkviacute rozhodujiacuteciacute ciacutel v tom že si naše

zbyacutevajiacuteciacute rozdiacutely vzaacutejemně nepředhazujeme nyacutebrž že se jim učiacuteme porozumět jako rozdiacutelům

s nimiž ekumenicky žiacutet představuje naacuteš budouciacute společnyacute uacutekolldquo Žiacutet a daacutevat najevo svůj vlastniacute

ciacuterkevniacute profil se tedy staacutevaacute samo o sobě ekumenickyacutem činem poněvadž daacutet najevo svou vlastniacute

identitu se nemůže diacutet na uacutekor bdquoomezovaacuteniacute a negaciacute druheacuteholdquo434

Naviacutec se podle Hubera věrnost

vlastniacutemu profilu odraacutežiacute plodně i v misijniacutem působeniacute ciacuterkviacute kde se vzaacutejemně doplňujiacute typickeacute

straacutenky jednotlivyacutech konfesiacute a přinaacutešejiacute tak svůj vlastniacute přiacutespěvek k poslaacuteniacute jedneacute křesťanskeacute

ciacuterkve

Pojetiacute Wolfganga Hubera tematizuje vyacutestižně typickou a legitimniacute snahu přiacutetomnou

v současneacutem ekumenismus totiž jak udržet rovnovaacutehu mezi bdquooniacutem nezbytnyacutem a smysluplnyacutem

konfesniacutem profilovaacuteniacutem a přetrvaacutevajiacuteciacutem vaacutežně miacuteněnyacutem nasazeniacutem pro prohloubeniacute

společenstviacute mezi ciacuterkvemildquo435

Jeho naacutevrh je možneacute chaacutepat jako uacutečinnyacute prostředek jak se

bdquovyhnout zklamaacuteniacutem aby rozhodnutiacute ktereacute druhaacute strana nemůže přijmout nebylo vniacutemaacuteno jako

počaacutetek ekumenickeacute doby ledoveacute nebo protiekumenickaacute uraacutežkaldquo436

Obě strany v ekumenickeacutem

dialogu by jistě měli vůči tomu co stojiacute v centru identity partnera chovat respekt437

Takovyacute

postoj však musiacute byacutet chaacutepaacuten jako vyacutechodisko a předpoklad staacutele dokonalejšiacute jednoty na niacutež

nelze rezignovat a o kterou je třeba usilovat skrze porozuměniacute praacutevě v těch bodech obsahu

křesťanskeacute viacutery ktereacute se jeviacute jako uacutestředniacute a protikladneacute Kde by se však bdquoekumenismus profilůldquo

ve stylu negativniacuteho vymezovaacuteniacute se vůči partnerovi měl staacutet živnou půdou pro novyacute druh

konfesionalizace tam je třeba jej radikaacutelně odmiacutetnout438

433

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 434

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 142 435

SCHARDIEN S Einleitung In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft

Hermeneutische Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am

Main Lembeck 2008 s 10 436

NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 148 437

Tak Joseph Ratzinger poklaacutedaacute za nutneacute aby katoliacuteci např nenutili protestantskou stranu k uznaacuteniacute primaacutetu a

k přijetiacute vlastniacuteho pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně jako protestanteacute by se měli zdržet naacutetlaku na katolickou ciacuterkev ve

věci intercommunio srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische

Quartalschrift Tuumlbingen s 133 438

Kardinaacutel Lehmann vidiacute možneacute kriteacuterium v tom sledovat jak je zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu v dialogu vniacutemaacuteno

druhou stranou Je-li silnaacute straacutenka partnera důvodem k našiacute vlastniacute radosti pak kraacutečiacuteme podle něj spraacutevnou cestou

srv LEHMANN K Was beudeutet bdquoOumlkumene der Profileldquo In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass

zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s

420

75

2115Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo

Avizovanaacute změna paradigmatu souvisejiacuteciacute s kriziacute identity se projevila i v samotneacute SRC

kteraacute nastiacutenila program směrem ke sveacute bdquorekonfiguracildquo jež by měla vziacutet vaacutežně přesvědčeniacute

že ekumenickeacute hnutiacute bdquonesmiacute byacutet ochromeno institucionalismemldquo439

Zmiňme se nyniacute stručně

o jednom z vyacutesledků tohoto požadavku jenž byl opakovaně vznesen od devadesaacutetyacutech let

20 stoletiacute kteryacutem je vznik Globaacutelniacuteho křesťanskeacuteho foacutera (Global Christian Forum) založeneacuteho

na stejneacute kristologickeacute biblickeacute a trinitaacuterniacute dogmatickeacute baacutezi jako SRC440

Projekt kteryacute programově nechce vyuacutestit v žaacutednou ekumenickou organizaci s pevně

stanovenou strukturou nyacutebrž toužiacute zůstat bdquootevřenyacutem prostoremldquo (open space) podporujiacuteciacutem

mezi uacutečastniacuteky (křesťanskyacutemi ciacuterkvemi i mezikonfesniacutemi organizacemi) vzaacutejemnyacute respekt

společneacute baacutedaacuteniacute a odpověď na vyacutezvy ktereacute všichni sdiacuteliacuteme dokaacutezal oslovit širokeacute spektrum

křesťanů různyacutech tradic Mezi nimi pak zvlaacuteště vynikajiacute zaacutestupci evangelikaacutelniacutech a letničniacutech

skupin kteřiacute doposud staacuteli spiacuteše opodaacutel velkyacutech multilateraacutelniacutech ekumenickyacutech snah a světovyacutech

greacutemiiacute441

a o nichž lze tvrdit že ačkoliv jsou k myšlence institucionaacutelniacute jednoty ciacuterkve

zdrženliviacute přece se rozhodně hlaacutesiacute k viacuteře v Krista a autoritě Piacutesma jako nosnyacutem prvkům

společnyacutem pro všechny křesťany věřiacute v bdquojednu ciacuterkevldquo a jsou kromě toho znaacutemi svojiacute

obdivuhodnou misionaacuteřskou vitalitou442

To co uacutečastniacuteky spojuje dohromady je předevšiacutem vědomiacute společneacuteho poslaacuteniacute ve světě

na ktereacutem se jako křesťaneacute na zaacutekladě Kristova přiacutekazu podiacuteliacuteme Princip bdquokulateacuteho stoluldquo jiacutemž

se jednotlivaacute setkaacuteniacute v raacutemci foacutera řiacutediacute pak klade na prvniacute miacutesto požadavek naslouchaacuteniacute svědectviacute

druheacuteho o způsobu jeho křesťanskeacute misie tam kde praacutevě jako křesťan žije a působiacute což vede

k bezprostředniacutemu poznaacuteniacute toho jak svoji křesťanskou identitu prožiacutevajiacute druziacute Foacuterum tak

bdquopředstavuje vlastniacute způsob mezikonfesniacutech vztahů kteryacute se zaklaacutedaacute primaacuterně na zkušenosti

druhyacutech a sdiacuteleneacute spiritualitěldquo443

Myšlenka plurality zdůrazňovanaacute nejen mezi křesťanskyacutemi tradicemi ale i v raacutemci

různosti forem samotneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute o jednotu kdy akcentuace jednoho směru

nevylučuje druhyacute daacutele pak odstup od formaacutelniacutech organizaciacute a preference rozviacutejet ekumenismus

439

Towards a Common Understanding and Vision of WCC [on line] [citovaacuteno 15 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwoikoumeneorgenresourcesdocumentsassemblyporto-alegre-20063-preparatory-and-background-

documentscommon-understanding-and-vision-of-the-wcc-cuvhtml˃ 440

Pro zaacutekladniacute informaci srv HOWELL R (ed) Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi

Evangelical Fellowship of India 2007 (předevšiacutem přiacutespěvek JONES SR The Global Christian Forum Renewing

Our Global Ecumenical Method s 140-181) 441

Pokud jde o profil svobodnyacutech ciacuterkviacute a ekumenismu srv VOSS KP Oumlkumene und freikirchliches Profil

Beitraumlge zum zwischenkirchlichen Gespraumlch Berlin WDL Verlag 2008 Ke vztahu letničniacutech a charizmatickyacutech

hnutiacute vůči ekumenickeacutemu uacutesiliacute srv KOSLOWSKI J Pfingstkirchen charizmatische Bewegung und Oumlkumene In

GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103

Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 26-44 442

Připomeňme že skupina evangelikaacutelniacutech ciacuterkviacute se r 1974 sdružila v Lausannskeacutem hnutiacute světoveacute evangelizace

čiacutemž vyjaacutedřila svůj nesouhlas s tehdejšiacutem směřovaacuteniacutem ženevskeacute ekumenickeacute centraacutely Hlavniacutem důvodem takoveacuteho

kroku bylo že ciacuterkve chtěly zdůraznit vyznavačskyacute rozměr křesťanskeacute misie srv ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy

jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity Světoveacute rady ciacuterkviacute s 21 443

HOumlSCHELE S Das Global Christian Forum Forum als Paradigma fuumlr die Zukunft der Oumlkumene In LAKKIS

S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und Suche nach

Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 123

76

jako networking ndash to vše jsou pokusy reagovat tvůrčiacutem způsobem nejen na změny v ekumenismu

samotneacutem ale teacutež na vyacutevoj společnosti v niacutež jako křesťaneacute žijeme a jiacutež se nechaacutevaacuteme utvaacuteřet

Ekumenickeacute foacuterum nechce konkurovat ani uacutesiliacute o nalezeniacute viditelneacute formy jednoty ciacuterkve a nemaacute

v uacutemyslu nahrazovat praacuteci již existujiacuteciacutech ekumenickyacutech struktur Přesto odmiacutetaacute že by naacuteleželo

k jakeacutemusi bdquoekumenismu druheacute třiacutedyldquo444

Svůj přiacutenos vidiacute spiacuteše v tom že se diacuteky sveacute pružnosti

a dynamickeacutemu charakteru stane bdquokatalyzaacutetoremldquo diacuteky němuž bdquose budou moci nově iniciovat

budovat a ošetřovat vztahy mezi ciacuterkvemildquo445

Globaacutelniacute křesťanskeacute foacuterum bychom mohli na jedneacute straně interpretovat jako jednu

z reakciacute na určiteacute pojetiacute ekumenismu ktereacute chaacutepalo celeacute toto uacutesiliacute jako bdquodiplomatickyacute uacutekol pojatyacute

v politickyacutech kategoriiacutechldquo446

Namiacutesto ekumenismu struktur kteryacute se svyacutem způsobem vyčerpal

je zřetelně preferovaacutena rovina osobniacuteho setkaacuteniacute Nadto lze jako nepochybnyacute ekumenickyacute vklad

vyzdvihnout důraz na vyznavačskyacute charakter křesťanskeacute viacutery a na uacutestředniacute roli přisuzovanou

Piacutesmu Viacutera a zjevenaacute pravda jsou přece konstitutivniacute prvky živeacuteho společenstviacute ciacuterkve ktereacute

samy vybiacutezejiacute ke křesťanskeacute jednotě Jednostranneacute existenciaacutelniacute pojetiacute křesťanskeacute viacutery ktereacuteho

jsme zde svědky však spiacuteše usnadňuje cestu k subjektivismu Diference v chaacutepaacuteniacute obsahu viacutery

a pravdy ktereacute teacuteměř zaacutekonitě vyvstanou jsou interpretovaacuteny v duchu předem akceptovaneacuteho

pluralismu a komplementarity což činiacute jakoukoliv potřebu uacutesiliacute o hlubšiacute jednotu vlastně

zbytečnou

212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu

Jakkoliv je tato skutečnost opomiacutejena jsme přesvědčeni o tom že hlavniacute důvod našiacute

nejednoty dodnes tvořiacute otaacutezka pravdy Kristova učeniacute kteraacute nachaacuteziacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vyznaacuteniacute

viacutery a ve slaveniacute svaacutetostiacute Vždyť zaacutepas o tuto pravdu byl namnoze hlavniacutem důvodem ciacuterkevniacuteho

rozkolu447

Odtud vyplyacutevaacute nezbytnyacute uacutekol teologickeacuteho ekumenickeacuteho dialogu kteryacute maacute miacutet

charakter bdquospolečneacuteho hledaacuteniacute pravdyldquo448

či specifičtěji bdquonaacutestroje sloužiacuteciacuteho ke

vzaacutejemneacutemu porovnaacuteniacute různyacutech pozic v dogmatu a v učeniacute a ke zkoumaacuteniacute protikladů jež stojiacute

v cestě uacuteplneacutemu společenstviacuteldquo449

Ekumenickou metodu kteraacute se v ekumenickeacutem rozhovoru uplatňuje můžeme chaacutepat

jako bdquorozviacutejeniacute popis a zdůvodněniacute postupů jež vedou k překonaacuteniacute protikladů v učeniacute mezi

vyznaacuteniacutemildquo450

2 vatikaacutenskyacute koncil v teacuteto souvislosti udaacutevaacute zaacutekladniacute pokyny když nabaacutedaacute

k tomu že v ekumenickeacutem dialogu je nezbytneacute předklaacutedat nauku viacutery v jejiacute uacuteplnosti a to

způsobem srozumitelnyacutem a přesnyacutem Jelikož uacutečastniacuteci dialogu stojiacute společně před uacutekolem

444

Tamteacutež s 132 445

Srv tamteacutež s 128 446

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 447

Srv např anatemata kteraacute obsahujiacute jak vyacuteroky Tridentskeacuteho sněmu tyacutekajiacuteciacute se věroučnyacutech pozic rozšiacuteřenyacutech

mezi reformaacutetory tak zavrženiacute jistyacutech prvků nauky a svaacutetostneacute praxe bdquořiacutemskeacute ciacuterkveldquo vyskytujiacuteciacute se v reformačniacutech

konfesiacutech 448

JAN PAVEL II Ut unm sint 33 449

THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23 450

URBAN HJ bdquoMethodologie oumlkumenischeldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und

Konfessionskunde sl 871

77

poznat a vyjaacutedřit nevystižitelneacute Kristovo bohatstviacute (srv Ef 38) je jako zaacutekladniacute postoj dialogu

vyžadovaacutena laacuteska k pravdě a pokora kteraacute maacute za naacutesledek že vzaacutejemně jednaacute jeden s druhyacutem

jako se sobě rovnyacutem Při posuzovaacuteniacute nauky viacutery je třeba podle slov koncilu pamatovat na to

že mezi jednotlivyacutemi pravdami existuje řaacuted bdquohierarchieldquo a to vzhledem ke vztahu s tiacutem co tvořiacute

zaacuteklad křesťanskeacute viacutery451

V procesu hledaacuteniacute toho co je společneacute je nutneacute odkryacutet kontext v němž jednotliveacute strany

formulovaly sveacute vlastniacute vzaacutejemně rozdiacutelneacute pozice Po staletiacutech rozděleniacute

a ohraničovaacuteniacute vlastniacutech pozic je třeba kriticky zkoumat jakyacute byl vnitřniacute důvod odlišnyacutech

dogmatickyacutech formulaciacute a přitom porozumět formaacutem a strukturaacutem myšleniacute v jejichž raacutemci byla

nauka vyjaacutedřena Jelikož samotneacute depositum fidei je třeba odlišovat od způsobu podaacuteniacute nauky452

musiacute byacutet v ekumenickeacutem dialogu naacutesledně vznesena otaacutezka zdali rozdiacutelnaacute věroučnaacute vyjaacutedřeniacute

kteraacute jsme dosud chaacutepali jako důvod k rozkolu nepoukazujiacute spiacuteše na komplementaritu ve

vyjaacutedřeniacute jedneacute a teacuteže pravdy viacutery Pokud ano pak je nutneacute z vyacutesledků teologickeacuteho dialogu

ktereacute však byly nejprve ověřeny praxiacute viacutery v životě ciacuterkviacute vyvodit odpoviacutedajiacuteciacute důsledky pro

překonaacuteniacute situace rozkolu Teologickyacute ekumenickyacute dialog totiž zůstaacutevaacute součaacutestiacute bdquoekumenickeacuteho

procesuldquo v němž křesťanskeacute ciacuterkve stojiacute vůči sobě v postoji vzaacutejemneacute otevřenosti a ve snaze

o porozuměniacute Podmiacutenkou dialogu je tedy bdquohermeneutika důvěryldquo453

jež předpoklaacutedaacute vůli

zuacutečastněnyacutech stran po hlubšiacute jednotě

Metodou směřujiacuteciacute od disensu ke konsensu kteraacute odpoviacutedaacute odhodlaacuteniacute usilovat o plnou

a viditelnou jednotu křesťanů se ubiacuteraacute ekumenickyacute dialog od sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute

V posledniacutech dvou desetiletiacutech se však opět viacutece či meacuteně zřetelně ozyacutevajiacute hlasy zdůrazňujiacuteciacute

jako rozhodujiacuteciacute moment dialogu prvek nesouhlasu Na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech textu

představiacuteme tento pohyb uvnitř metody ekumenickeacuteho dialogu objasněniacutem třiacute pojmů

konvergence diferencovanyacute konsensus diference

2121Proces ekumenickeacute konvergence

V raacutemci teologickeacuteho dialogu se v oblasti ekumenismu udomaacutecnil pojem konsensu ať už

bdquokonsensu v zaacutekladechldquo bdquototaacutelniacutem konsensuldquo či bdquoparciaacutelniacutech konsensechldquo454

k nimž směřovaly

rozhovory na bilateraacutelniacute multilateraacutelniacutemi světoveacute anebo regionaacutelniacute uacuterovni455

Samotneacutemu

451

Srv Unitatis redintegratio 911 452

Srv tamteacutež 6 453

Srv A Treasure in Earthen Vessels An instrument for an ecumenical reflection on hermeneutics (dokument

Faith and Order z r 1998) 6-8 (německyacute překlad HELLER D ed Studiendokument von Glauben und

Kirchenverfassung Ein Schatz in zerbrechlichen Gefaumlszligen Eine Anleitung zu oumlkumenischm Nachdenken uumlber

Hermeneutik Frankfurt am Main Lembeck 1999 s 6-8) 454

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 259 455

Texty společně formulovanyacutech dokumentů vzniklyacutech na mezinaacuterodniacute uacuterovni od r 1931 do r 2010 jsou

obsaženy ve čtyřech svazciacutech Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1-3 Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius Lembeck 1983

1992 2004 4 Paderborn ndash Leipzig Bonifatius ndash Evangelische Verlagsanstalt 2012 Pokud jde o bilateraacutelniacute

rozhovory jež vede katolickaacute ciacuterkev se zaacutestupci anglikaacutenskeacute luterskeacute reformovaneacute a metodistickeacute tradice přehled

jejich nejdůležitějšiacutech zaacutevěrů podaacutevaacute KASPER W Harvesting the Fruits Basic Aspects of Christian Faith in

Ecumenical Dialog

78

konceptu konsensu může byacutet přitom v kontextu ciacuterkevniacute jednoty rozuměno jako bdquodosaženiacute

teologickeacuteho souhlasu kteryacute nutně nepřekonaacutevaacute všechny rozdiacutelnosti avšak překonaacutevaacute existujiacuteciacute

rozdiacutelnosti natolik že může vzniknout společenstviacute ciacuterkviacuteldquo456

V rozhovoru tedy nejprve jde o to pojmenovat co je konfesiacutem společneacute a rozdiacutelneacute ndash

nikoliv ovšem v ovzdušiacute polemiky a v duchu kontroverze nyacutebrž věcně a bez předsudků ndash

a naacutesledně se snažit formulovat společnyacute zaacuteklad na němž jsou tradičniacute učeniacute postavena457

Rozhovor je v tomto přiacutepadě ovšem viacutece nežli vyacuteměnou idejiacute Podle Josepha Ratzingera spočiacutevaacute

vlastniacute jaacutedro ekumenickeacuteho dialogu v tom že každyacute z partnerů vystupuje s jistotou svědomiacute

že pozice kterou zastaacutevaacute mu byla svěřena jakožto součaacutest křesťanskeacuteho Zjeveniacute se kterou nelze

libovolně manipulovat Proto při hledaacuteniacute konsensu neniacute řešeniacutem nalezeniacute nějakeacute bdquostředniacute cestyldquo

nyacutebrž spraacutevneacute porozuměniacute pravdě Božiacuteho Slova kteraacute vznaacutešiacute svůj naacuterok (Anspruch der

Wahrheit) bdquoNikoliv konsensus zaklaacutedaacute pravdu nyacutebrž pravda stojiacute v zaacutekladech konsensuldquo458

Z multilateraacutelniacutech dokumentů se stalo v prvniacute faacutezi konsensuaacutelniacuteho ekumenismu

nejvyacuteznamnějšiacutem prohlaacutešeniacute z Limy schvaacuteleneacute v lednu r 1982 ve ktereacutem komise Faith and

Order formulovala společneacute prvky nauky tyacutekajiacuteciacute se křtu eucharistie a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

a přivedla tak k jisteacutemu uzavřeniacute mnohaletyacute studijniacute proces Na jeho přiacutepravě se podiacuteleli zaacutestupci

všech křesťanskyacutech tradic zastoupenyacutech v SRC a rovněž řiacutemskokatoličtiacute teologoveacute Všichni se

při řešeniacute doposud tradičně protikladnyacute bodů nechali veacutest poukazem na učeniacute a praxi raneacute ciacuterkve

přičemž se vyacuteznamně čerpalo z pokladů Piacutesma patristiky a liturgickyacutech tradic Třebaže

některyacutemi byla dohoda s naacutezvem Křest eucharistie uacuteřad označovaacutena jako bdquolimskyacute zaacutezrakldquo459

autoři vyacuteslednyacute text označili poněkud skromněji jako bdquovyacuteznamnou teologickou konvergencildquo

Ačkoliv byly v prohlaacutešeniacute formulovaacuteny vyacutepovědi vyznačujiacuteciacute se bdquozaacutevažnyacutem stupněm souhlasuldquo

přesto ještě nebylo dosaženo bdquokonsensuldquo v plneacutem slova smyslu založeneacutemu na Kristu

a apoštolskeacutem svědectviacute a chaacutepaneacutemu jako bdquozkušenost života a vyjaacutedřeniacute viacutery jež je nezbytneacute

pro uskutečněniacute a zachovaacuteniacute viditelneacute jednoty ciacuterkveldquo460

Takovyacuteto bdquouacuteplnyacute konsensus bude moci

byacutet vyhlaacutešen až poteacute kdy ciacuterkve dosaacutehnou bodu v němž budou moci žiacutet a konat společně

v jednotěldquo461

Vyacuteslednyacute dokument tedy vyžadoval dalšiacute pokračovaacuteniacute novou faacutezi během niacutež se k jeho

zněniacute měly vyjaacutedřit jednotliveacute křesťanskeacute ciacuterkve Komise pro Viacuteru a řaacuted je vyzvala aby

v duchovniacutem procesu recepce na němž se maacute podiacutelet co nejširšiacute okruh členů Božiacuteho lidu

naacutesledně vypracovali oficiaacutelniacute odpověď na nejvyššiacute uacuterovni v niacutež každaacute ciacuterkev vyjaacutedřiacute do jakeacute

miacutery rozpoznaacutevaacute v konečneacutem zněniacute Limskeacute dohody bdquoviacuteru ciacuterkve napřiacuteč staletiacutemildquo a společně

456

MEYER H ndash URBAN HJ ndash VISCHER L Einleitung In MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ

ndash VISCHER L (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1 1931-1982 s 17 457

Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23-24 458

RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 224 459

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 163 460

LAZARETH WH ndash NISSIOTIS N Předmluva k Baptism Eucharist and Ministry (dokument Faith and Order

z ledna 1982) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl 3036) 461

Tamteacutež

79

s tiacutem vyvodiacute důsledky a předložiacute naacutevrhy ktereacute se prohlaacutešeniacute tyacutekajiacute462

Tiacutemto způsobem by

odstartovaacuten doposud neviacutedanyacute skutečnyacute bdquoekumenickyacute učebniacute procesldquo během něhož byl

dokument studovaacuten na různyacutech uacuterovniacutech ciacuterkevniacuteho života a struktur Velkeacute množstviacute stanovisek

mnoha ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute v nichž se přes poměrně značnou miacuteru souhlasu

předklaacutedaly podněty a požadavky k upřesněniacute textu pak ovšem nakonec nepřinesl bdquožaacutedneacute

institucionaacutelniacute důsledkyldquo463

2122Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu464

Cestou hledaacuteniacute toho co je společneacute ohledně nauky viacutery se ovšem ubiacuterali partneři

ekumenickeacuteho dialogu i nadaacutele V Německu byla napřiacuteklad z podnětu naacutevštěvy Jana Pavla II

uskutečněneacute v listopadu r 1980 zahaacutejena praacutece kruhu katolickyacutech a evangelickyacutech teologů

kteraacute se soustředila na přezkoumaacuteniacute platnosti věroučnyacutech odsouzeniacute pronesenyacutech ze strany Řiacutema

a reformovanyacutech ciacuterkviacute v 16 stoletiacute Vznikl tak studijniacute projekt nazvanyacute Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend k němuž byl povolaacuten bdquoEkumenickyacute pracovniacute kruh evangelickyacutech a katolickyacutech

teologůldquo Metodologicky se přitom mělo postupovat do jisteacute miacutery obdobně jako při vypracovaacuteniacute

třetiacute čaacutesti Leuenberskeacute konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v niacutež evropskeacute ciacuterkve majiacuteciacute svůj původ

v reformaci konstatovaly že rozdiacutely učeniacute reformaacutetorů tyacutekajiacuteciacute se pojetiacute večeře Paacuteně osoby

Ježiacuteše Krista a učeniacute o predestinaci dnes nestojiacute jako překaacutežka k tomu aby tyto ciacuterkve vyhlaacutesili

společenstviacute kaacutezaacuteniacute vysluhovaacuteniacute a přijiacutemaacuteniacute svaacutetostiacute465

Otaacutezka před niacutež byla pracovniacute skupina postavena tedy zněla zdali odsuzujiacuteciacute vyacuteroky

formulovaneacute v době reformace postihujiacute i pozici dnešniacuteho partnera ekumenickeacuteho dialogu a jestli

ještě staacutele majiacute moc působit rozděleniacute ciacuterkve aniž by však pochopeně ciacutelem mělo byacutet

bezprostředniacute vyhlaacutešeniacute společenstviacute mezi dvěma ciacuterkvemi466

Teologickaacute praacutece jež se

soustředila na tři tematickeacute okruhy učeniacute o ospravedlněniacute o svaacutetostech a ciacuterkevniacutem uacuteřadu

musela v množstviacute anatemat a zavrženiacute nejprve pečlivě rozlišit ktereacute z rozdiacutelů v odsouzeneacutem

učeniacute byly zapřiacutečiněny pouze nepochopeniacutem legitimniacute odlišneacute formy myšleniacute ktereacute odsudky

postihujiacute jen krajniacute pozice druheacute strany a ktereacute ovšem teacutež přesně chaacutepou protivniacutekovo miacuteněniacute

a odsuzujiacute je a naviacutec ani dnes s niacutem nemohou dojiacutet ke konsensu467

Na konci se společnaacute komise

obraacutetila na Německou biskupskou konferenci a Radu německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute

s prosbou aby bdquose zaacutevazně vyslovily že odsouzeniacute z 16 stoletiacute nepostihujiacute dnešniacuteho partnera

462

Tamteacutež čl 3039 463

NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 166 Vyjaacutedřeniacute ciacuterkviacute k Limskeacute

dohodě jsou obsaženy in THURIAN M (ed) Churches respond to BEM I-IV Geneva World Council of

Churches 1986-1987 (zde najdeme i stanoviska zaujataacute v tehdejšiacute československeacute ekumeně společneacute prohlaacutešeniacute

ERC II s 292-298 vyjaacutedřeniacute CČSH II s 299-303 a ČCE IV s 108-117) 464

Ke vzniku a obsahu pojmu bdquodiferencovanyacute konsensusldquo srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur

oumlkumenischen Theologie III s 41-62 465

Srv Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 17-28 In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty s 11-13 466

Srv LEHMANN K ndash PANNENBERG W Einfuumlhrung der Herausgegeber In TITIacuteŽ (ed) Lehrverurteilungen

ndash kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 14-15 467

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 171

80

nakolik jeho učeniacute neniacute určeno omylem ktereacutemu chtělo odsouzeniacute zamezitldquo468

Jak evangelickaacute

tak katolickaacute strana se obě vyslovily kladně pokud šlo o učeniacute o ospravedlněniacute a obecnou nauku

o svaacutetostech Pokud šlo o problematiku jednotlivyacutech svaacutetostiacute a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu připravenost

odmiacutetnout odsouzeniacute konstatovaacutena nebyla Zde se projevila jako staacutele nevyjasněnaacute otaacutezka

rozdiacutelů v samotneacutem pojetiacute ciacuterkve ktereacute i přes shodu v pro reformaacutetory tak zaacutevažneacutem teacutematu

jakyacutem je ospravedlněniacute zatiacutem neumožňuje vyhlaacutesit plnost vzaacutejemneacuteho společenstviacute

Pokud jde o nauku o ospravedlněniacute je zapotřebiacute zmiacutenit se o mimořaacutedně vyacuteznamneacute

udaacutelosti jiacutež byl podpis Společneacuteho prohlaacutešeniacute k nauce o ospravedlněniacute představiteli katolickeacute

ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k němuž došlo 31 řiacutejna 1999 v Augsburgu469

Tedy prvniacute

skutečnost kteraacute je vyacutejimečnaacute dokument vypracovanyacute teology se stal bdquodokumentem ciacuterkviacuteldquo

bdquociacuterkevniacute udaacutelostiacuteldquo470

a to poteacute co byl po nikoliv snadneacutem vnitřniacutem procesu recepce přijat

a potvrzen přiacuteslušnyacutemi nejvyššiacutemi ciacuterkevniacutemi autoritami471

Druhyacutem faktem jehož se dosaacutehlo je

oficiaacutelniacute vyhlaacutešeniacute že odsouzeniacute reformačniacutech spisů a anatemata Tridenskeacuteho koncilu tyacutekajiacuteciacute

se jmenovaneacuteho člaacutenku viacutery nepostihujiacute učeniacute ciacuterkviacute formulovaneacute v dokumentu472

Třetiacutem

a zcela průlomovyacutem rysem deklarace je pak uplatněniacute metody tzv diferencovaneacuteho konsensu

tedy způsob jak luteraacuteni a katoliacuteci formulovali soulad bdquov zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo ohledně

reformačniacuteho articulus stantis et cadentis Ecclesiae473

kteryacute dokument označuje za

468

SCHEELE P-W ndash LOHSE E Schluszligbericht der Gemeinsamen Oumlkumenischen Komission zur Uumlberpruumlhfung

der Verwerfungen des 16 Jahrhunderts In LEHMANN K ndash PANNENBERG W (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute s 195 469

V r 2006 se k tomuto společneacutemu katolicko-luterskeacutemu prohlaacutešeniacute oficiaacutelně přihlaacutesila i Světovaacute rada

metodistickyacutech ciacuterkviacute když za sveacute členskeacute ciacuterkve vyjaacutedřila souhlas s dosaženyacutem konsensem srv The World

Methodist Council and the Joint Declaration on the Doctrine of Justification (z 13 července 2006) (německyacute

překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A ed Dokumente wachsender

Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 4 2001-

2010 s 1158-1162) 470

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 168 471

K obtiacutežiacutem doprovaacutezejiacuteciacutem přijetiacute dokumentu v prostřediacute ciacuterkviacute srv FILIPI P O ospravedlněniacute ekumenicky In

Teologickaacute reflexe 42 (1998) s 147-158 SUSA F Spor o společneacute prohlaacutešeniacute k učeniacute o ospravedlněniacute Stav

diskuse o přijateacutem dokumentu In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 30-41 Rozhořčeniacute přinesla nejen vatikaacutenskaacute

noacuteta jež požadovala vyjasněniacute formulaciacute textu prakticky teacuteměř ve všech bodech srv Odpověď katolickeacute ciacuterkve na

společnou deklaraci katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute ze dne 25 6 1998 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000 s 25-29

Znejistěniacute vyvovalo i předchaacutezejiacuteciacute votum z ledna 1998 v němž sto padesaacutet německy mluviacuteciacutech evangelickyacutech

teologů kritizovalo např formulaci o vyacuteznamu nauky ospravedlněniacute jež obě strany sice uznaacutevajiacute za kriteacuterium pro

život a viacuteru ciacuterkve ktereacute ovšem navzdory uznaacuteniacute jeho důležitosti neniacute akceptovaacuteno za kriteacuterium jedineacute srv

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute (z r 1997) 18 In

MACHULA T (ed) op cit s 10) Praacutevě to chaacutepali zmiacuteněniacute teologoveacute jako uacutestup od tradičniacutech reformačniacutech

pozic srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo In

epdDokumentation 7 (1998) s 1-4 MUumlLLER GL Doch kein Konsens in der Rechtfertigungslehre Zur

Diskussion uumlber bdquoDie Gemeinsame Erklaumlrungldquo In Catholica 52 (1998) s 81-94 K samotneacutemu zněniacute dokumentu

pak byl proto připojen Dodatek obhajujiacuteciacute a zdůrazňujiacuteciacute dosaženyacute konsensus srv MACHULA T (ed) op cit s

31-34 472

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 41 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 6 473

Uacutestředniacute roli nauky o ospravedlněniacute hřiacutešniacuteka viacuterou a nikoliv skutky v evangelickeacute doktriacuteně vyjadřujiacute pregnantně

např Šmalkaldskeacute člaacuteky bdquoOd tohoto člaacutenku nemůžeme ani v nejmenšiacutem ustoupit i kdyby padly nebesa i země a nic

nezůstalo na sveacutem miacutestě (hellip) Na tomto člaacutenku zaacutevisiacute všechno co učiacuteme jak jednaacuteme a na čem trvaacutemehellipldquo

(Šmalkaldskeacute člaacutenky druhaacute čaacutest člaacutenek I a hlavniacute In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy

evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese Praha Kalich 2006 s 284)

81

bdquoneodmyslitelneacute kriteacuterium ktereacute (hellip) orientuje veškereacute učeniacute a jednaacuteniacute našich ciacuterkviacute

ke Kristuldquo474

Společneacute chaacutepaacuteniacute doktriacuteny o ospravedlněniacute je v prohlaacutešeniacute vyjaacutedřeno naacutesledujiacuteciacutem

způsobem po shrnutiacute zaacutekladniacute pravdy viacutery (např ohledně ospravedlněniacute viacuterou a milostiacute nebo o

vztahu ospravedlněneacuteho člověka a skutečnosti hřiacutechu) uvozeneacutem vždy slovy bdquospolečně

vyznaacutevaacutemeldquo naacutesleduje uvedeniacute specificky luterskeacuteho a katolickeacuteho vyacutekladu jež oba zůstaacutevajiacute

v platnosti a přitom neporušujiacute vyacuteše vyslovenou shodu v zaacutekladniacutech pravdaacutech Dosaženyacute

konsensus tedy činiacute přijatelnyacutemi přetrvaacutevajiacuteciacute bdquoodlišnosti jazyka teologickeacuteho zpracovaacuteniacute

a důrazů v přiacutestupu k učeniacute o ospravedlněniacuteldquo475

Rozpor je tedy vyloučen vyacutepovědi se vzaacutejemně

doplňujiacute

Podle slov kardinaacutela Kaspera se v takto formulovaneacute shodě projevil bdquoobraz teacute jednoty

ciacuterkve o kterou usilujeme jednoty kteraacute neznamenaacute jednotnost nyacutebrž jednotu v různosti anebo

(hellip) jednotu ve smiacuteřeneacute rozdiacutelnostildquo476

Jednota vyrůstajiacuteciacute z vyacuteše popsaneacute formy konsensu

ukazuje cestu k opravdoveacutemu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v jehož raacutemci bude diacuteky procesu

očištěniacute transformace a obnovy konfesniacuteho vlastnictviacute možneacute uchovat autentickeacute plody různyacutech

křesťanskyacutech tradic477

2123Hermeneutika diference478

Dosaženaacute shoda v zaacutekladniacutech bodech učeniacute o ospravedlněniacute neměla za naacutesledek dosaženiacute

bdquoviditelneacute jednotyldquo rozdělenyacutech ciacuterkviacute přesto však byla vniacutemaacutena jako bdquorozhodujiacuteciacute krok na cestě

k překonaacuteniacuteldquo tohoto rozděleniacute a měla položit bdquodostatečnyacute zaacutekladldquo pro vyjasněniacute zbyacutevajiacuteciacutech

otaacutezek jakyacutemi zůstaacutevajiacute vztah Božiacuteho slova a ciacuterkevniacuteho učeniacute oblast ekleziologie pojetiacute

ciacuterkevniacute autority jednoty ciacuterkve ciacuterkevniacute služby svaacutetostiacute a spojitost mezi ospravedlněniacutem

a sociaacutelniacute etikou479

Dokument přece nedociacutelil jenom konsensu pokud jde o jednotliveacute pravdy

nyacutebrž takeacute shody co se tyacutekaacute porozuměniacute křesťanskeacute zvěsti jako celku480

Již během procesu recepce společneacuteho prohlaacutešeniacute v prostřediacute ciacuterkviacute jež do něj byly

zapojeny vyvstala otaacutezka jak dalece lze souhlasit s tvrzeniacutem že zde obě strany skutečně

474

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In MACHULA

T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 10 475

Tamteacutež 40 In MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 15 476

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 173 477

V tomto smyslu hovořiacute bilateraacutelniacute katolicko-luterskyacute dokument tyacutekajiacuteciacute se jednoty k niacutež obě strany směřujiacute bdquohellip

jednota o kterou usilujeme bude vpravdě jednotou v různosti To co je oběma tradicemi předaacuteno jako partikulaacuterniacute

tedy nebude smiacutechaacuteno dohromady a rozdiacutelnosti nebudou muset byacutet zcela vyloučenyldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-

KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns dokument z 3 března 1984

47 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1596) 478

Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 479

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 43-44 In

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 16 480

Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In tamteacutež s

10

82

dospěly k bdquosouhlasu v zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo481

Neniacute dosaženyacute konsensus pouze zbožnyacutem

přaacuteniacutem jež v podstatě vyžaduje aby se obě strany zřekly sveacuteho bdquozaacutekladniacuteho konfesniacuteho

přiacutestupuldquo482

tedy toho co daacutevaacute podobu samotneacutemu jaacutedru jejich konfesniacute identity co činiacute

katoliacuteka katoliacutekem a evangeliacuteka evangeliacutekem483

Současně je ovšem nasnadě naacutemitka že pokud

konsensus nepronikaacute praacutevě až k onomu zaacutekladniacutemu porozuměniacute a rozhodnutiacute v oblasti viacutery jež

je typickeacute pro jednotliveacute konfese pak se jiacutem leacutečiacute pouze bdquosymptomyldquo zatiacutemco samotnaacute bdquonemocldquo

přetrvaacutevaacute daacutele a praktickeacute důsledky konsensu pro sjednoceniacute ciacuterkviacute se ztraacutecejiacute v nedohlednu484

Spolu s procesem sbližovaacuteniacute stanovisek na jednotliveacute aspekty křesťanskeacute viacutery stojiacuteme tedy

v ekumenickeacute metodologii před novou vlnou zdůrazňovaacuteniacute samostatnosti a protichůdnosti jež

tkvějiacute v kořenech jednotlivyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute Hledaacuteniacute souhlasu v zaacutekladech

(Grundkonsens) je leckdy nahrazovaacuteno akcentuaciacute rozdiacutelu v zaacutekladech (Grunddifferenz)485

čiacutemž

je ohlašovaacutena dalšiacute z ekumenickyacutech bdquoparadigmatickyacutech změnldquo486

Jeden z kritiků diferencovaneacuteho konsensu evangelickyacute teolog Ulrich Koumlrtner kteryacute

označil tuto metodu jako službu bdquoklerikaacutelniacute ideji sbquoviditelneacute jednotylsquo ciacuterkveldquo487

zasazuje otaacutezku

po noveacutem metodologickeacutem paradigmatu ekumenickeacute teologie do kontextu ekleziologie Ve sveacutem

pojetiacute ciacuterkve přitom čerpaacute z Kalviacutenovy představy jež postihuje ciacuterkev jako tu kterou Bůh

podivuhodně střežiacute ve skrytosti podobneacute způsobu jakyacutem tajuplně přinaacutešiacute sveacute plody Kristova

oběť na křiacuteži488

Jednu ciacuterkev Ježiacuteše Krista tedy zakoušiacuteme na jedneacute straně pouze ve viacuteře na

druheacute straně pak ovšem v souladu s myšlenkami reformaacutetora tato ciacuterkev existuje teacutež a bdquojedině v

s a za podmiacutenek jejiacuteho diferencovaacuteniacute v konfesiacutech a denominaciacutech ktereacute jsou ze sveacute strany

vystaveny dalšiacutemu diferencovaacuteniacute mezi sebouldquo489

Z tohoto pojetiacute prameniacuteciacute jednotu ciacuterkve

nahliacutežiacute zmiacuteněnyacute teolog nikoliv jako uniformniacute skutečnost nyacutebrž jako bdquov sobě rozdiacutelneacute

a komplexniacute společenstviacuteldquo490

Z tohoto důvodu je zřejmeacute proč jsou veškereacute snahy o viditelnou

jednotu ciacuterkve neuacutespěšneacute a vedou ve sveacutem důsledku k novyacutem polarizaciacutem a štěpeniacutem majiacute za

naacutesledek vlny fundamentalismu a rozdrobeniacute do partikularit smiacuteřeneacute rozdiacutelnosti nelze dosaacutehnout

konsensem (byť jakkoliv bdquodiferencovanyacutemldquo) ta je možnaacute pouze ve znameniacute Kristova křiacuteže

481

Srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo s 2 482

Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 264-267 483

Tak napřiacuteklad v předmluvě společneacuteho dokumentu o pastyacuteřskeacute službě v ciacuterkvi vypracovaneacuteho smiacutešenou

katolicko-luterskou komisiacute čteme bdquoMnoheacute aspekty ktereacute se dřiacuteve považovaly za sbquotypicky luterskeacutelsquo nebo sbquotypicky

katolickeacutelsquo byly objeveny jako společneacute dědictviacute a ztraacutecejiacute svoji povahu jakožto důvodů k rozděleniacuteldquo

(MARTENSEN HL ndash LINDBECK GA Předmluva k GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLICHE

EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche dokument z 13 března 1981)

(italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico

interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1434) 484

Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher In

BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen

Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 25 485

Studium problematiky vztahu mezi ekumenickyacutem konsensem a disensem je shrnuto např in BIRMELEacute A ndash

MEYER H (ed) Grundkonsens ndash Grunddissens Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1992 486

Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 19 487

Tamteacutež s 17 488

Srv CALVIN J Institutio Christianae Religionis IV12 489

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 31 490

Tamteacutež s 30

83

Budouciacute ekumenickaacute praacutece jež se maacute nově soustředit na uchopeniacute probleacutemu jednoty

identity a diference se podle Koumlrtnera musiacute odehraacutevat předevšiacutem ve vzaacutejemneacutem

bdquokonfesionaacutelniacutem respektuldquo zuacutečastněnyacutech partnerů kteřiacute uznajiacute jako princip svyacutech vztahů

rovnocennost a toleranci Bliacutežeji specifikovaacuteno však ekumenismus potřebuje ekumenickou

hermeneutiku jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem se stane diference kteraacute sice nevylučuje možnost

konsensu rozumiacute však pod pojmem consentire bdquokoherenci toho co je rozdiacutelneacute a co nelze

překonatldquo491

Dosavadniacute ekumenismus konsensu se opiacuteral o hermeneutiku vzaacutejemneacute

konvergence ndash obě strany se vzaacutejemně přibližovaly Nyniacute jde o to aby byl tento postup doplněn

ekumenickou metodou bdquonaacutemitkyldquo (Einspruch) kteraacute přivede partnera k tomu aby vyjasnil svůj

vlastniacute profil Jelikož se pravda viacutery ukazuje bdquopouze v nepřekonatelneacute pluralitěldquo je třeba setrvat

ve vniacutemaacuteniacute druheacuteho jako ode mě odlišneacuteho V praxi to znamenaacute že bdquociacuterkve jsou navzaacutejem

odkaacutezaacuteny na naacutemitku (přichaacutezejiacuteciacute) zvenčiacuteldquo492

tedy ze sveacuteho ekumenickeacuteho sousedstviacute

od jakeacutehokoliv partnera Ciacuterkve jsou tak pozvaacuteny k mutuum consolatio fratrum kteraacute

předpoklaacutedaacute bdquopohotovost všech ciacuterkviacute k vlastniacute naacutepravě a reforměldquo493

a to i v tak zaacutevažnyacutech

věcech jakyacutemi jsou vlastniacute struktura a způsob vyjaacutedřeniacute viacutery Ulpiacutevaacuteniacute na nich totiž neniacute ciacutelem

ekumenickeacuteho smiacuteřeniacute Tiacutem ovšem neniacute ani samotnaacute jednota ciacuterkve nyacutebrž přiacutechod Božiacuteho

kraacutelovstviacute

Nakonec však zbyacutevaacute otevřenaacute otaacutezka jak rozumět vztahu mezi konsensem a disensem

mezi souhlasem a diferenciacute zdali je nutneacute konstatovat jejich vzaacutejemnou neslučitelnost a vyhlaacutesit

nahrazeniacute bdquoekumenismu konsensuldquo bdquoekumenismem diferenceldquo jako programem Peter Neuner je

spiacuteše toho naacutezoru že se oba pohyby doplňujiacute Každyacute konsensus totiž zahrnuje v sobě takeacute

skutečnost rozdiacutelů nakolik shoda v zaacutekladech nevylučuje ale naopak počiacutetaacute s rozdiacutelnostiacute

v konkretizaci jednotlivyacutech forem A tak i v dnes nezřiacutedka opakovaneacutem ekumenickeacutem postulaacutetu

We agree to differ platiacute že přijetiacute různosti předpoklaacutedaacute shodu494

213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty

Jako velmi problematickeacute se dnes jeviacute stanovit samotnyacute ciacutel ekumenickyacutech snah Co je

vlastně hlavniacute metou ekumenickeacuteho hnutiacute k niacutež by mělo směřovat Dosaacutehli jsme ciacutele společnou

angažovanostiacute na poli sociaacutelniacuteho apoštolaacutetu Maacuteme donekonečna pokračovat v teologickeacutem

dialogu495

Anebo chceme jako křesťanskeacute ciacuterkve a společenstviacute daacutet našiacute jednotě viditelnou

podobu A pokud ano jak maacute tato jednota vypadat Neboli slovy Waltera Kaspera bdquoKde musiacute

byacutet jednota a kde je možnaacute ba žaacutedouciacute mnohostldquo496

491

Tamteacutež s 40 492

Tamteacutež 493

Tamteacutež s 41 494

Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher s 32 495

Srv THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene In Versoumlhnt

verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 12 496

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13

84

Bereme-li vaacutežně naacutezor že bdquosoučasnaacute krize ekumenickeacuteho hnutiacute souvisiacute v neposledniacute řadě

s tiacutem že zůstaacutevajiacute nejasneacute ciacuteloveacute perspektivy různyacutech procesů sjednoceniacute a porozuměniacuteldquo497

měli

bychom se pokusit tyto perspektivy alespoň nastiacutenit Vychaacuteziacuteme přitom z toho že existujiacute různeacute

bdquomodely sjednoceniacuteldquo (Modelle der Einigung) jakožto bdquoformy uskutečněniacute ciacuterkevniacute jednoty

v nichž tato jednota dostaacutevaacute konkreacutetniacute podobuldquo498

Za zaacutekladniacute modely sjednoceniacute se zpravidla

poklaacutedajiacute tři federativniacute model zaměřenyacute k praktickeacute spolupraacuteci499

organickaacute jednota vytvořenaacute

spojeniacutem dosud oddělenyacutech ciacuterkviacute v novou entitu500

anebo model vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute jenž

prosazuje v raacutemci vyhlaacutešeneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi poměrně značnou miacuteru samostatnosti

jednotlivyacutech ciacuterkviacute což se snad nejmarkantněji projevuje v odmiacutetnutiacute jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho

vedeniacute

V představaacutech konečneacute podoby ekumenickeacute jednoty se přitom vyacuteznamně odraacutežiacute způsob

jak ta či ona ciacuterkev sebe samu chaacutepe (Kirchenverstaumlndnis) a co poklaacutedaacute za prvky nezbytneacute

k tomu aby bylo možneacute hovořit o ciacuterkevniacute jednotě Různeacute bdquopředstavy jednotyldquo

(Einheitsverstaumlndnisse) se tudiacutež bdquovztahujiacute na chaacutepaacuteniacute podstaty jednoty ciacuterkve na jejiacute

konstitutivniacute podstatneacute elementyldquo501

Uacutestředniacute otaacutezkou ekumenickeacuteho dialogu zůstaacutevaacute v čem se

ony bdquokonstitutivniacute prvky jednotyldquo nachaacutezejiacute502

Za nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek pro ekumenickeacute hnutiacute

jako celek lze v tomto směru dodnes považovat koncept jednoty kteryacute vzešel z prostřediacute SRC

během 3 valneacuteho shromaacutežděniacute v New Dilhiacute r 1961 Z prohlaacutešeniacute vyplyacutevaacute že za čtyři

konstitutivniacute prvky viditelneacute jednoty ciacuterkve lze považovat společenstviacute ve viacuteře a v hlaacutesaacuteniacute

evangelia uznaacuteniacute svaacutetostiacute křtu a eucharistie shodu v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu a společneacute

svědectviacute a službu503

497

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 22 498

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung In AAVV Trennung

uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie s 107 499

bdquoJednota o kterou usilujeme může byacutet pojiacutemaacutena jako konfederace nebo aliance ciacuterkviacute kteraacute maacute za ciacutel spolupraacuteci

(co-operative action) mezi nimi (hellip) sbquoFederaceʻ ciacuterkviacute jsou nejobvyklejšiacutem vyjaacutedřeniacutem takoveacute jednotyhellipldquo (italskyacute

překlad II Conferenza mondiale Edimburgo 3-18 agosto 1937 Parte seconda Raporto VI Lrsquounitagrave della Chiesa

nella vita e nel culto In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione 6

Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1311) 500

bdquohellipmodel sbquoorganickeacute jednotyʻ odpoviacutedaacute pojetiacute ktereacute spatřuje v existenci různyacutech konfesniacutech ciacuterkviacute určujiacuteciacute

překaacutežku k autentickeacutemu uskutečněniacute křesťanskeacute jednoty a domniacutevaacute se proto že se jednota může realizovat pouze

na uacuterok zřeknutiacute se zděděneacute přinaacuteležitosti a idetity ciacuterkevniacute a konfesniacuteldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-

KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns 17 italskyacute překlad in VOICU

SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi

internazionali 1931-1984 čl 1566) Od takto pojateacute jednoty je třeba odlišit zjm v katolicko-anglikaacutenskeacutem

prostřediacute dlouhou tradici majiacuteciacute model tzv corporate unity (organic unity) kteryacute vylučuje absorpci vlastniacutech

ciacuterkevniacutech tradic za předpokladu shody v otaacutezkaacutech viacutery a společneacuteho biskupskeacuteho uacuteřadu 501

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung s 107 502

Vyacutestižnyacutem pojednaacuteniacutem o různyacutech představaacutech jednoty ciacuterkve a s nimi souvisejiacuteciacutemi modely sjednoceniacute srv

MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 1996 Autor se přitom zaměřuje pozorně na to jak se otaacutezka formy jednoty diskutovala

v raacutemci různyacutech obdobiacute světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute srv MEYER H op cit s 17-87 121-173 503

bdquoVěřiacuteme že jednota kteraacute je Božiacutem darem a jeho vůliacute se staacutevaacute viditelnou když na jednom miacutestě všichni kdo

jsou pokřtěni v Ježiacuteše Krista a vyznaacutevajiacute jej jako Paacutena a Spasitele jsou Duchem Svatyacutem vedeni k tomu aby

vytvořili jedno zcela zaacutevazneacute společenstviacute ktereacute vyznaacutevaacute stejnou apoštolskou viacuteru hlaacutesaacute toteacutež evangelium laacuteme ten

samyacute chleacuteb sjednocuje se v jedneacute společneacute modlitbě a žije jeden společnyacute život kteryacute zaacuteřiacute ve svědectviacute a ve službě

všem a když se kromě toho nachaacutezejiacute ve společenstviacute celeacuteho křesťanstva na všech miacutestech a ve všech dobaacutech

takovyacutem způsobem že uacuteřad a hodnost členů jsou všemi uznaacutevaacuteny takže všichni mohou podle okolnostiacute jednat a

mluvit společně majiacutece přitom na zřeteli uacutekoly k nimž Bůh volaacute svůj lidldquo (italskyacute překlad Terza assemblea Gesugrave

85

Upozorněme nyniacute zvlaacuteště na dvě pojetiacute jež na zaacutekladě chaacutepaacuteniacute toho v čem spočiacutevaacute

jednota ciacuterkve předklaacutedajiacute perspektivy znovu-ustanoveniacute společenstviacute narušeneacuteho ciacuterkevniacutem

rozkolem prvniacute koncept je typickyacute pro značnou čaacutest reformačniacuteho křesťanstva druhyacute odpoviacutedaacute

ekleziologickyacutem vyacutechodiskům nauky a teologie katolickeacute Po představeniacute obou pozic vzneseme

otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se jejich vzaacutejemneacute slučitelnosti

2131Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute

Za jedno z řešeniacute situace přetrvaacutevajiacuteciacuteho rozděleniacute se navrhuje model bdquovzaacutejemneacuteho

uznaacuteniacuteldquo504

na němž je založeno např Leuenberskeacute společenstviacute reformovanyacutech ciacuterkviacute v Evropě

Vyacutesledkem je pak bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo505

bdquoTeologickaacute konstrukce tohoto modelu spočiacutevaacute

v tom že na zaacutekladě společneacuteho pochopeniacute evangelia se zuacutečastněneacute ciacuterkve vzaacutejemně plně a bez

vyacutehrad uznaacutevajiacute za uacutedy jedneacute Kristovy ciacuterkve toto uznaacuteniacute jde tak daleko že uznaacuteno je i jejich

praacutevo na samostatnou existenci bez jakeacutekoli podřiacutezenosti jedneacute ciacuterkve ciacuterkvi druheacute praacutevo na

respekt k vlastniacutem konfesiacutem a bohoslužebnyacutem tradiciacutem Pozitivně vyjaacutedřeno jde o sbquospolečenstviacute

Slova a svaacutetostiacute jež zahrnuje uznaacuteniacute ordinace a umožňuje intercelebracilsquoldquo506

R 1973 vyhlaacutešenaacute konkordie luterskyacutech reformovanyacutech a z nich vzešlyacutech spojenyacutech

ciacuterkviacute k niacutež se připojily i metodistickaacute společenstviacute je založenaacute na společneacutem porozuměniacute

evangeliu jehož jaacutedrem je nauka o ospravedlněniacute a na souhlasneacutem chaacutepaacuteniacute svaacutetostiacute křtu

a večeře Paacuteně Zaacuteměrně se v niacute konstatuje že určiteacute rozdiacutely mezi ciacuterkvemi ktereacute ke konkordii

a z niacute prameniacuteciacuteho společenstviacute přilnou budou zachovaacuteny i nadaacutele Tyto diference ktereacute se

tyacutekajiacute bohoslužebneacuteho života typů zbožnosti ba dokonce i nauky a řaacutedů jednotlivyacutech ciacuterkviacute totiž

nejsou podle Noveacuteho zaacutekona a reformačniacutech kriteacuteriiacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi bdquofaktory jež

rozdělujiacute ciacuterkevldquo507

Reformačniacutem kriteacuteriem na něž se zde odvolaacutevaacute přitom odpoviacutedaacute tomu co

o nezbytnyacutech znaacutemkaacutech praveacute ciacuterkve tvrdiacute ve sveacutem sedmeacutem člaacutenku Augsburskeacute vyznaacuteniacute viacutery

bdquoA k praveacute jednotě stačiacute (satis est) souhlas v učeniacute evangelia a ve vysluhovaacuteniacute svaacutetostiacute A neniacute

potřebiacute aby byla všude dodržovaacutena stejnaacute lidskaacute ustanoveniacute anebo obyčeje a obřady zřiacutezeneacute

lidmildquo508

Takto pojataacute jednota je umožněna reformačniacute ekleziologiiacute podle niacutež ciacuterkev jakožto

Cristo luce del mondo New Delhi 19 novembre ndash 5 dicembre 1961 Rapporti delle sezioni Terza sezione Unitagrave 2

In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee

generali 1948-1998 čl 271) Tato představa jednoty došla sveacuteho potvrzeniacute i na dalšiacutech valnyacutech shromaacutežděniacutech a to

v Uppsalle (1968) Nairobi (1975) a Canbeře (1991) 504

Srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 120-136 505

K ekleziologickeacutemu obsahu pojmu bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo (Kirchengemeinschaft) jeho vzniku a historickeacutemu

vyacutevoji v luterskeacutem prostřediacute srv MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie I

Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1998 s 137-162 506

FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute In AAVV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 233 507

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 28 In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute

dokumenty s 13 508

Augsburskeacute vyznaacuteniacute VII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 69 K obsahu tohoto

ekleziologicky vymezujiacuteciacuteho satis est Augsbuskeacuteho vyznaacuteniacute v raacutemci ekumenickeacuteho dialogu srv MEYER H

Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III s 63-77 Tato vyacutepověď formulovanaacute

Lutherovyacutemi přiacuteznivci r 1530 v Augsburskeacute konfesi nachaacuteziacute svůj ekvivalent o šestatřicet let později v Confessio

helvetica posterior v člaacutenku kde se pojednaacutevaacute o znaciacutech praveacute ciacuterkve srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVII10 In

86

creatura evangelii509

povstaacutevaacute skrze Božiacute slovo ktereacute přichaacuteziacute zvenčiacute (verbum externum) a jež je

zvěstovaacuteno a přijiacutemaacuteno viacuterou (srv Ř 10178)510

Ciacuterkev je pak z tohoto pohledu praacutevě

společenstviacutem těch kdo slovo evangelia přijiacutemajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše jako Paacutena přičemž maacute

podobu bdquoshromaacutežděniacute svatyacutech a opravdu věřiacuteciacutechldquo511

Jelikož bdquoinstituciacutem nebo tradiciacutem ciacuterkve

nelze přiklaacutedat Božiacute autorituldquo512

neniacute ani apostolicita ciacuterkve bdquozaručena historickou kontinuitou

biskupskeacuteho uacuteřaduldquo513

(tu zde garantuje successio fidelium ndash posloupnost jako předaacutevaacuteniacute viacutery

věřiacuteciacutemi z jedneacute generace do druheacute) a tudiacutež ani bdquožaacutednaacute jednotlivaacute historicky vzniklaacute forma

vedeniacute ciacuterkve a struktury uacuteřadu nesmiacute a nemůže platit za zaacutekladniacute podmiacutenku společenstviacute

a vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacuteldquo514

Jednou z nikoliv nedůležityacutech slabin zmiacuteněneacuteho modelu ktereacute jsou si dobře vědomi

i jeho zastaacutenci je předevšiacutem to že bdquoponechaacutevaacute otevřenou otaacutezku strukturaacutelniacuteho aspektu takto

dosaženeacuteho společenstviacuteldquo515

Jednaacute se o to zda by se dosaženyacute konsensus neměl rozhodnějšiacutem

způsobem promiacutetnout do institucionaacutelniacute podoby kteraacute by nastaleacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi

vyjadřovala i navenek Druhou otevřenou otaacutezkou pak zůstaacutevaacute praacutevě ekleziologickaacute baacuteze

jednoty516

Ačkoliv se Leuenberskeacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi hlaacutesiacuteciacutemi se k reformačniacutemu

odkazu v posledniacutech desetiletiacutech v Evropě vyacuteznamně prosadilo nedošlo k jejiacutemu přijetiacute ve světě

reformačniacutech ciacuterkviacute bezezbytku přičemž hlavniacutem důvodem je praacutevě otaacutezka uacuteřadu517

Napřiacuteklad

severskeacute a pobaltskeacute luterskeacute ciacuterkve r 1992 v tzv Deklaraci z Porvoo společně s britskyacutemi

a irskyacutemi anglikaacuteny připomenuly roli biskupskeacuteho uacuteřadu pro jednotu ciacuterkve a vyjaacutedřily

přesvědčeniacute že praacutevě tento uacuteřad kteryacute se v ciacuterkviacutech jež se k prohlaacutešeniacute připojily zachoval

představuje bdquoviditelneacute znameniacute jež vyjadřuje jednotu a kontinuitu ciacuterkve v životě poslaacuteniacute

a uacuteřadu apoštolů a sloužiacute jimldquo518

ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 228 Pro reformačniacute ekleziologickou koncepci jako celek srv přehledně FILIPI P Co

zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve 509

Srv D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 2 Schriften Predigten Disputationen 151819

Weimar Boumlhlaus 1884 4306-7 510

bdquoCiacuterkevhellip je tvořena Slovem volajiacuteciacutem k viacuteřeldquo (Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu

dialogu o jednotě ciacuterkve s 22) 511

Augsburskeacute vyznaacuteniacute VIII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 69 512

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 513

Tamteacutež s 26 514

Tamteacutež s 30 515

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute ekleziologie s 162 516

K tomu jakou vyacutezvu znamenaacute model jednoty kteryacute stojiacute v zaacutekladech Leuenberskaacute konkordie pro katolickeacute

pojetiacute jednoty ciacuterkve srv THOumlNISSEN W Die Leuenberger Konkordie als oumlkumenisches Einheitsmodell Umrisse

eines katholischen Konzepts von Kirchengemeinschaft In Catholica 49 (1995) s 1-31 517

Leuenberskaacute konkordie vyhlašuje vzaacutejemneacute společenstviacute jak mezi ciacuterkvemi ktereacute vyzdvihujiacute historickou

kontinuitu uacuteřadu biskupa (luterskaacute tradice) tak těmi ktereacute jsou uspořaacutedaacuteny podle presbyterně-synodniacuteho řaacutedu

(reformovanaacute tradice) 518

The Porvoo Declaration ndash bdquoTowards Closer Unityldquo (prohlaacutešeniacute z r 1992) (italskyacute překlad in Enchiridioin

œcumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 368) Pod prohlaacutešeniacute se podepsaly Daacutenskaacute ciacuterkev Church of England Estonskaacute evangelickaacute

luterskaacute ciacuterkev Finskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Islandskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Church of Ireland

Litevskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Norskaacute ciacuterkev Skotskaacute episkopaacutelniacute ciacuterkev Šveacutedskaacute ciacuterkev Church in Wales

Vyacuteznam bdquohistorickeacute sukceseldquo biskupskeacuteho uacuteřadu pro vyhlaacutešeniacute plneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi deklarovaly např

luterskeacute a anglikaacutenskeacute (episkopaacutelniacute) ciacuterkve ve Spojenyacutech staacutetech a v Kanadě ve svyacutech prohlaacutešeniacute Called to Common

Mission A Lutheran Proposal for a Revision of the bdquoConcordat of Agreementldquo (naacutevrh z r 2000) 6-14 resp Called

to Full Communion (bdquoProhlaacutešeniacute z Waterlooldquo z r 2001) B3 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed

87

2132Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute

Pro katolickou ovšem takeacute pro pravoslavneacute ciacuterkve prameniacute ciacuterkevniacute jednota z jedneacute

apoštolskeacute viacutery společně sdiacutelenyacutech svaacutetostiacute a apoštolskeacuteho uacuteřadu biskupů ustanoveneacuteho

samotnyacutem Kristem519

Tento trojityacute svazek jednoty přitom můžeme analogicky vidět již v ciacuterkvi

Skutků apoštolů ktereacute představujiacute křesťany jako ty kdo bdquovytrvale poslouchali učeniacute apoštolů

byli spolu laacutemali chleacuteb a modlili seldquo (Sk 242) Sboru biskupů naacutestupců apoštolů pak podle

katolickeacuteho přesvědčeniacute předsedaacute Petrův naacutestupce520

Třebaže 2 vatikaacutenskyacute koncil bdquonepředložil

žaacutednyacute jasnyacute koncept k obnoveniacute roztřiacuteštěneacuteho společenstviacute mezi doposud rozdělenyacutemi

ciacuterkvemildquo521

představil vizi ekumenismu jako procesu kteryacute je zaměřen k dosaženiacute plneacuteho

společenstviacute522

Již existujiacuteciacute společenstviacute se přitom odviacutejiacute od viacutery v Krista a přijetiacute svaacutetosti křtu

kteryacute věřiacuteciacuteho do Krista začleňuje523

Vyacutechodiskem katolickeacuteho pojetiacute jednoty jako ciacutele ekumenickeacuteho hnutiacute je ekleziologickeacute

rozvinutiacute pojmu sakramentality Analogicky ke svaacutetostem ciacuterkev představuje naacutestroj

spaacutesonosneacuteho Božiacuteho působeniacute jež dosaacutehlo sveacuteho vrcholu v diacutele vtěleneacuteho Božiacuteho Syna je

reaacutelně-symbolickyacutem zpřiacutetomněniacutem spaacutesy zjeveneacute v Kristu524

Ukřižovanyacute Kristus usmiacuteřil

s Bohem celeacute lidstvo (srv Ef 216) a seslaacuteniacutem Ducha svateacuteho po sveacutem zmrtvyacutechvstaacuteniacute vytvořil

ze svyacutech učedniacuteků bdquotajemnyacutem způsobem sveacute těloldquo525

jak řiacutekaacute apoštol bdquoVy jste tělo Kristovo

a každyacute z vaacutes je jedniacutem z jeho uacutedůldquo (1K 1227) Svaacutetosti slaveneacute v ciacuterkvi pak působiacute zcela

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001

Bologna Dehoniane 2007 čl 2817-28251040) Jak znaacutemo ciacuterkve anglikaacutenskeacuteho společenstviacute již od dob vyhlaacutešeniacute

tzv Lambeth Quadrilateral (1888) spatřujiacute jako podmiacutenku jednoty kromě Piacutesma vyznaacuteniacute viacutery křtu a eucharistie

praacutevě dějinnou kontinuitu episkopaacutetu srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte

Bensheimer Hefte 78 s 32 To však nebraacutenilo např Church of England v tom aby v r 1988 tzv Miacutešeňskyacutem

prohlaacutešeniacutem vyhlaacutesila intercommunio se společenstviacutemi evangelickyacutech ciacuterkviacute v tehdy rozděleneacutem Německu ktereacute

jsou signataacuteři Leuenberskeacute konkordie Důvodem k takoveacutemu kroku bylo přesvědčeniacute že bdquoteologickaacute interpretaceldquo

biskupskeacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute mezi oběma stranami otevřenaacute a jeho jednotnaacute podoba neniacute ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute

legitimity uacuteřadů jež umožňuje vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo nezbytnaacute Přesto již dosaženeacute společenstviacute

mezi ciacuterkvemi ještě neniacute uacuteplneacute k bdquopohostinnosti u stolu Paacuteněldquo je cesta otevřena uacuteplnaacute jednota v pojetiacute uacuteřadu kteraacute

by se projevila možnostiacute bdquoplneacute vzaacutejemneacute vyacuteměnyldquo nositelů ministeria (např při intercelebraci) dosažena neniacute srv

On the Way to Visible Unity (z r 1988) 17 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI FJ ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 2007 čl 356) Jde o fakta dosvědčujiacuteciacute rozdiacutelnost panujiacuteciacute uvnitř jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic

pokud jde o otaacutezku co musiacute efektivně obě strany sdiacutelet aby bylo možneacute vyhlaacutesit mezi ciacuterkvemi plneacute společenstviacute 519

Pokud jde o pravoslavneacute chaacutepaacuteniacute jednoty je třeba zdůraznit že vedle uacutestředniacute role bdquoeucharistickeacute ekleziologieldquo

zdůrazňujiacuteciacute bytostnou spojitost pravosti viacutery a společenstviacute ciacuterkve ktereacute vyvěraacute z eucharistickeacuteho Kristova těla

zde hraje nezastupitelnyacute vyacuteznam pojem sobornosti vyjadřujiacuteciacute všeobecnost kterou zaručujiacute v prveacute řadě ciacuterkevniacute

koncily srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 39-

42 520

Srv Unitatis redintegratio 2 521

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 14 522

Srv Unitatis redintegratio 3 523

Zatiacutemco katolickaacute ciacuterkev uznaacutevaacute eklezialitu druhyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute praacutevě přijetiacutem

křtu kteryacute se v nich vysluhuje jako platneacute svaacutetosti uacuteskaliacute představuje i dnes zastaacutevanaacute pravoslavnaacute praxe odmiacutetaacuteniacute

platnosti křtu uděleneacuteho mimo pravoslavnou ciacuterkev srv GOVORUN S Teologickeacute spory o platnosti křtu

v latinskeacutem ritu v 18 stoletiacute In AAVV Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VIII Křest a iniciace Olomouc Refugium

2011 s 227-254 524

Srv HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und

Einheitskonzepte in der Diskussion Paderborn Bonifatius 2001 s 96 525

Lumen gentium 7

88

zvlaacuteštniacutem způsobem jednotu s umučenyacutem a oslavenyacutem Kristem křtem jsou věřiacuteciacute pokřtěni

v jedno tělo (srv 1K 1213) v eucharistii majiacute na jednom Kristově těle uacutečast (srv 1K 1017)

Viditelnyacutem způsobem se jednota Božiacuteho lidu projevuje praacutevě ve svaacutetosti oltaacuteřniacute kteraacute

tuto jednotu bdquonaznačuje a obdivuhodně uskutečňujeldquo526

a proto je společně slavenaacute eucharistie

uacutezce spjata s ciacutelem uacutesiliacute o sjednoceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute kteryacutem je

sakramentaacutelně pojataacute communio527

Slovy katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bdquoSpolečenstviacute

povstaacutevaacute skrze uacutečast na Ježiacuteši Kristuldquo528

Hovořiacuteme-li o ciacuterkvi jako o κοινωνία pak maacuteme na

mysli společenstviacute ktereacute je vytvaacuteřeno diacuteky participaci křesťanů na Kristově těle v moci Ducha

Svateacuteho To je důvodem proč katolickyacute koncept jednoty staviacute do sveacuteho středu důležitost

uchovaacuteniacute bdquopůvodniacute a uacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo529

ktereacute se staacutevaacute jedniacutem

z uacutestředniacutech kriteacuteriiacute nutnyacutech pro obnoveniacute bdquoplneacuteho společenstviacuteldquo mezi ciacuterkvemi Společně

s eucharistickyacutem tajemstviacutem je pro podstatu ciacuterkve v katolickeacutem pojetiacute konstitutivniacute apoštolskaacute

posloupnost vychaacutezejiacuteciacute z toho že poslaacuteniacute ktereacute Kristus svěřil apoštolům (srv Mt 2820) na čele

s Petrem (srv Mt 1618) pokračuje ve službě biskupů kteřiacute bdquonastoupili z Božiacuteho ustanoveniacute jako

pastyacuteři ciacuterkveldquo530

a kteřiacute tvořiacute jedno společenstviacute s Petrovyacutem naacutestupcem Biskupskyacute uacuteřad tak

nepatřiacute pouze k bene esse nyacutebrž k samotneacutemu esse ciacuterkve Praacutevě bdquoplatnyacute episkopaacutet a ryziacute

a uacuteplnaacute podstata eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo jsou podmiacutenkou pro existenci praveacute partikulaacuterniacute

ciacuterkve zatiacutemco jejich absence redukuje ostatniacute křesťanskaacute společenstviacute na communitates

eccclesiales ktereacute z tohoto hlediska nejsou bdquociacuterkvemi v praveacutem slova smysluldquo531

Skutečneacute

partikulaacuterniacute ciacuterkve jimiž jsou ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu532

by pak ze sveacute vnitřniacute povahy

měly byacutet zaměřeny ke společenstviacute s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kterou reprezentuje papež533

Takto vyjaacutedřilo katolickou věroučnou pozici i prohlaacutešeniacute Dominus Iesus ktereacute rovněž

připomenulo původniacute vyacuteznam koncilniacuteho vyacuterazu subsistit in534

tyacutekajiacuteciacuteho se vztahu jedineacute

526

Tamteacutež 11 527

K ekumenickeacutemu vyacuteznamu communio jakožto zaacutekladniacutemu ekleziologickeacutemu vyacutechodisku jednoty srv např

DOumlRING H Die Comunio-Ekklesiologie als Grundmodell und Chance der oumlkumenischen Theologie In

SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche

Wuumlrzburg Echter 1988 s 439-469 HAUDEL M Die Einheit der Kirchen als Koinonia (Gemeinschaft) Chancen

und Probleme des juumlngsten oumlkumenischen Einheitskonzept In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 482-501

BROSSEDER J Koinonia Oumlkumenische Anfragen an die roumlmisch-katholische Ekklesiologie In BROSSEDER J

ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gespraumlchs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 312-334 528

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion s 99 529

Unitatis redintegratio 22 530

Lumen gentium 20 531

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 532

Srv Unitatis redintegratio 1415 533

Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed)

Enchiridion vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1805 534

Srv Lumen gentium 8 Joseph Ratzinger vidiacute nejhlubšiacute důvod vyacuterazu subsistit in v tom že oproti pouheacutemu est

představuje bdquoontologickyacute most k existenci jinyacutech ciacuterkevniacutech společenstviacuteldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit

Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger In RATZINGER J Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 208) Saacutem německyacute teolog a pozdějšiacute papež však upozorňuje na

skutečnost že rozdiacutel mezi subsistit a est nelze vposledku zcela rozluštit Důvodem je přitom fakt že rozkol jakožto

hřiacutech je saacutem o sobě předevšiacutem rozpor bdquoV paradoxu rozdiacutelu mezi jedinečnostiacute a konkreacutetnostiacute ciacuterkve na jedneacute a

existenciacute ciacuterkevniacute reality mimo jeden subjekt na druheacute straně se zrcadliacute rozporuplnost lidskeacuteho hřiacutechu

rozporuplnost rozděleniacuteldquo (RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 12)

89

Kristem založeneacute ciacuterkve a ciacuterkve katolickeacute v tom smyslu že bdquoKristova ciacuterkev navzdory rozděleniacute

křesťanů nadaacutele plně existuje pouze v katolickeacute ciacuterkvildquo řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem a biskupy ve

společenstviacute s niacutem535

Uplatněniacutem pojmu subsistere ktereacute je zvlaacuteštniacutem formou slovesa esse

nakolik vyjadřuje bdquobytiacute ve formě samostatně stojiacuteciacuteho subjektuldquo přitom bdquochtěl koncil řiacuteci že

ciacuterkev Ježiacuteše Krista lze v tomto světě zastihnout v katolickeacute ciacuterkvi jako konkreacutetniacutem subjektu (hellip)

v dějinneacute skutečnostildquo536

kteryacute je pouze jeden Třebaže nikoliv bdquoplněldquo avšak přesto je tato

Kristova ciacuterkev uacutečinně přiacutetomna ve vyacuteše kvalifikovanyacutech ciacuterkviacutech partikulaacuterniacutech (byť

nepřijiacutemajiacuteciacutech učeniacute o papežskeacutem primaacutetu) a prvky teacuteto ciacuterkve sice ne bdquov plnostildquo ale přece

existujiacute v dalšiacutech společenstviacutech což jim propůjčuje ekleziaacutelniacute charakter Tyto různeacute stupně již

existujiacuteciacuteho začleněniacute nekatolickyacutech křesťanů jejich ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute do Kristova

tajemneacuteho těla jiacutemž je ciacuterkev jsou tak už nyniacute zaacutekladem nikoliv pro absorpci jinyacutech ciacuterkviacute

anebo jejich integraci ve smyslu bdquoekumenismu naacutevratuldquo nyacutebrž pro bdquoparticipačniacute model (hellip)

kteryacute skyacutetaacute prostor pro různeacute ekleziaacutelniacute formyldquo537

2133Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute

Pravděpodobně neniacute třeba připomiacutenat jakou odezvu zejmeacutena v protestantskeacutem světě

řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus mimo jineacute i svyacutem bdquosilně abstraktniacutem a kompaktniacutem stylemldquo538

vyvolala539

O reakci v českeacute ekumeně bude ještě řeč Na tomto miacutestě připomeňme snad jen

votum německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis

z r 2001 jež označilo katolickyacute model jednoty Kristova těla a evangelickou formu společenstviacute

ciacuterkviacute za vzaacutejemně bdquone kompatibilniacuteldquo540

V ekumenickeacutem dialogu je proto uacutedajně třeba

dosaacutehnout porozuměniacute bdquože pro společenstviacute ciacuterkviacute se nemůže jako podmiacutenka klaacutest jedinaacute

535

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 Přehledně k znovuoživěniacute diskuse kolem vyacuterazu

subsistit in podniacuteceneacute prohlaacutešeniacutem Donimus Iesus srv SCHULTHEIS D Wo ist die Kirche Zur erneuten

Diskussion um das bdquosubsistit inldquo in Lumen Gentium 8 In MARSCHLER T ndash OHLY CH (ed) Spes nostra firma

Festschrift fuumlr Joachim Kardinal Meisner zum 75 Geburtstag Muumlnster Aschendorff 2009 s 271-295 536

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 127 537

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion s 125 Zaacutekladem možnosti takoveacutehoto diskursu je ekleziologie ciacuterkve jakožto Božiacuteho lidu jak je to

obsaženo ve druheacute kapitole konstituce Lumen gentium K jednotě tohoto lidu nejenže jsou všichni povolaacuteni nyacutebrž

už nyniacute k niacute bdquorůznyacutem způsobem (hellip) patřiacute anebo jsou k niacute zaměřenildquo (Lumen gentium 13) tedy v různeacute miacuteře

k tomuto Božiacutemu lidu již přinaacuteležejiacute 538

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 28 539

Pro reakci v německy mluviacuteciacutem prostoru srv RAINER MJ (ed) bdquoDominus Iesusldquo Anstoumlszligige Wahrheit oder

anstoumlszligige Kirche Dokumente Hintergruumlnde Standpunkte und Folgerungen Muumlnster ndash Hamburg ndash London LIT

Verlag 2001 540

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen (z 9 listopadu 2000) s 8 [on line] [cit 19 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwtheologische-

linksdedownloadsoekumeneKirchengemeinschaft_nach_evangelischem_Verstaendnispdf˃

K otaacutezce modelu jednoty ciacuterkve jako společenstviacute z pohledu katolickeacute teologie srv THOumlNISSEN W

Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive In WALTER P ndash KRAumlMER K-

AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70 Geburtstag s 163-

177

90

historicky vzrostlaacute forma ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nyacutebrž že jsou možneacute jeho různeacute podobyldquo541

Dokument naviacutec uvaacutediacute že papežskyacute primaacutet pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně tak jako postoj

k ordinaci žen a oblast ciacuterkevniacuteho praacuteva představujiacute prvky kteryacutem se bdquoz evangelickeacute strany

musiacute protiřečitldquo542

Kritickeacute hlasy nechybiacute ani z druheacute strany Vize zaštiacutetěnaacute mottem bdquosmiacuteřenyacutech různostiacuteldquo

se může napřiacuteklad podle kardinaacutela Kaspera staacutet zavaacutedějiacuteciacute ba dokonce nepostihujiacuteciacute realitu

pokud jiacute budeme rozumět jako situaci kdy ciacuterkve dosaacutehnou byť i bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo

ale zůstanou každaacute v teacute institucionaacutelniacute podobě v jakeacute jsou bez jednotneacuteho pochopeniacute uacuteřadu

a s člaacutenky viacutery ktereacute si budou i nadaacutele protiřečit Takovyacute stav by německyacute kardinaacutel hodnotil

spiacuteše jako bdquonesmiacuteřenou různostldquo jako bdquociacuterkevnost bez skutečneacute jednotyldquo na jejiacutež miacutesto by

nastoupila bdquopokojnaacute koexistence a přaacutetelskaacute spolupraacuteceldquo ciacuterkviacute ktereacute by se namiacutesto plneacute

communio uspokojily pouze s interkomuniiacute543

O tomto communio pak platiacute že bdquonesmiacute byacutet

chaacutepaacuteno jako pouze horizontaacutelniacute vzaacutejemneacute uznaacuteniacute předpoklaacutedaacute nevyhnutelně communio v jedneacute

pravdě a v jedneacute skutečnosti spaacutesyldquo544

Existence dvou ekleziologickyacutech identit protestantskeacute a katolickeacute jež se doposud jeviacute

jako neslučitelneacute představuje bdquomomentaacutelniacute ekumenickou aporiildquo545

Jsou ovšem popsanaacute napětiacute

důkazem toho že se cesta k jednotě opravdu nachaacuteziacute zatarasena a bez dalšiacute perspektivy I když

je pravdou že možnost dosaženiacute diferencovaneacuteho konsensu ohledně chaacutepaacuteniacute ciacuterkve předevšiacutem

mezi evangelickou a katolickou stranou se dnes jeviacute jako přinejmenšiacutem velmi vzdaacutelenaacute přesto

je třeba konstatovat že pro dosaženiacute společenstviacute slova a svaacutetostiacute je nezbytneacute vyjasněniacute

ekleziologickyacutech otaacutezek546

Podle katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bychom přitom měli miacutet

před očima skutečnost že zaacutekladem konsensu umožňujiacuteciacuteho různost akcentů v raacutemci

jednotlivyacutech tradic je bdquosamotnyacute Ježiacuteš Kristus kteryacute z lidiacute vytvaacuteřiacute společenstviacute věřiacuteciacutech a je takeacute

v tomto společenstviacute uchovaacutevaacuteldquo547

Život společenstviacute ciacuterkve majiacuteciacute sveacute vrcholneacute vyjaacutedřeniacute

v eucharistii tak bytostně odkazuje k prameni tohoto společenstviacute jiacutemž je Kristovo tajemstviacute

Rovněž z katolickeacuteho hlediska lze hovořit o ciacuteli o kteryacute v ekumenickeacutem uacutesiliacute jde jako

bdquojednotě ve smiacuteřeneacute různostildquo Ani pro katolickou ciacuterkev totiž nejde zdaleka o prosazeniacute

představy monolitniacute Einheitskirche nyacutebrž daleko spiacuteše o ustaveniacute plneacuteho společenstviacute ciacuterkviacute

(communio ecclesiarum) jak to formuloval ve sveacutem znaacutemeacutem vyacuteroku již před lety Joseph

Ratzinger bdquoCiacuterkve musejiacute zůstat ciacuterkvemi a přitom se staacutet jednou ciacuterkviacuteldquo548

Že ciacuterkev lze

chaacutepat současně v kategoriiacutech rozmanitosti a jednoty je podle katolickeacuteho pojetiacute zcela opraacutevněneacute

např pokud jde postaveniacute miacutestniacutech ciacuterkviacute v raacutemci ciacuterkve univerzaacutelniacute Tyto celky partikulaacuterniacutech

541

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen s 9 542

Tamteacutež 543

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13-14 544

KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit s 401 545

Relazione introduttiva del presidente card Walter Kasper In Il Regno ndash Documenti 4821 (2003) s 657 546

Ohledně srovnaacuteniacute zaacutekladniacutech vyacutechodisek katolickeacute a evangelickeacute ekleziologie srv KASPER W lsquoCredo Unam

Sanctam Ecclesiamʼ - The Relationship Between the Catholic and Protestant Principles in Fundamental

Ecclesiology In MURRAY PD (ed) Receptive Ecumenism and the Call to zhe Catholic Learning Exploring a

Way for Contemporary Ecumenism Oxford Univesity Press 2008 s 78-88 547

THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive s 175 548

RATZINGER J Die Kirche und die Kirchen In Reformatio 13 (1964) s 105

91

ciacuterkviacute bdquopři zachovaacuteniacute jednoty viacutery a jedineacuteho božskeacuteho zřiacutezeniacute všeobecneacute ciacuterkve majiacute vlastniacute

kaacutezeň vlastniacute liturgickeacute zvyky a teologickeacute i duchovniacute dědictviacute (hellip) Tato rozmanitost miacutestniacutech

ciacuterkviacute proniknutaacute duchem jednoty jenom jasněji dokazuje katolicitu nerozděleneacute ciacuterkveldquo549

Aby se mohla bdquojednota ve smiacuteřeneacute různostildquo či bdquojednota v rozmanitostildquo prosadit jako

ekumenicky skutečně nosnaacute ciacutelovaacute představa jednoty pak je zapotřebiacute tento pojem naplnit

jasnyacutem obsahem V tomto smyslu vytyacutečil směr již před lety katolicko-luterskyacute dialog kteryacute

stanovil jako podmiacutenku k dosaženiacute jednoty smiacuteřeniacute ve třech oblastech otaacutezek společenstviacute ve

viacuteře společenstviacute ve svaacutetostech společenstviacute ve službě jež implikuje předevšiacutem pojetiacute

ciacuterkevniacuteho uacuteřadu ordinovaneacute služby550

Na zaacutekladě vyacutesledků ke kteryacutem se v rozhovorech již

došlo551

by přitom neměl upadnout v zapomněniacute fakt že rozhodujiacuteciacutem vyacutechodiskem k posledně

zmiacuteněneacutemu okruhu probleacutemů ktereacute se jeviacute jako zvlaacuteště ožehaveacute neniacute bdquozda (apoštolskaacute)

posloupnost k formě ciacuterkve patřiacute nyacutebrž jak k niacute naacuteležiacuteldquo552

Ekleziologickaacute otaacutezka pojetiacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu jakkoliv uacutestředniacute nemůže nicmeacuteně byacutet

řešena izolovaně neboť hroziacute nebezpečiacute že se z ekumenickeacuteho dialogu stane spiacuteše haacutedka

o instituce nežli zaacutepas o věrnost Božiacutemu slovu v jehož službě stojiacute teacutež ordinovanyacute uacuteřad553

bdquoVlastniacute otaacutezkou je přece způsob jakyacutem je ve světě přiacutetomno Božiacute slovoldquo554

upozornil před

časem Benedikt XVI Probleacutem uacuteřadu v ciacuterkvi je tudiacutež zapotřebiacute nahliacutežet tak že budeme vychaacutezet

z povahy Božiacuteho slova jež se staacutevaacute přiacutetomnyacutem skrze svědky Ježiacutešovy učedniacuteky kteryacutem Paacuten

toto slovo odevzdal aby je hlaacutesali světu (srv J 17814) bdquoSlovo je odkaacutezaacuteno na svědky a jedině

ve společenstviacute učedniacuteků ktereacute je dosvědčujiacute může zůstat živeacuteldquo555

Hlaacutesaacuteniacute Božiacuteho slova jež maacute

probudit viacuteru v Krista (srv J 1720) se přitom musiacute odviacutejet bdquov souhlase s viacuterouldquo κατὰ τὴν

ἀναλογίαν τῆς πίστεως (Ř 126)556

Tři elementy Božiacute slovo-svědek-pravidlo viacutery (regula

fidei) jsou natolik niterně spojeny že každeacute rozdrobeniacute riskuje neuacuteplneacute pochopeniacute jednotliveacuteho

prvku teacuteto triaacutedy

214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů

549

Lumen gentium 23 550

Srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit

vor uns 55-145 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1604-1694) 551

bdquoRovněž pro luterskou tradici je apoštolskaacute posloupnost nutnaacute a konstitutivniacute pro ciacuterkev a jejiacute službuldquo

(GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche

Amt in der Kirche 63 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1497) 552

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 15 553

Srv Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 29 554

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 555

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern

und heiligen In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 338 556

Srv Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln

Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005

92

Ekumenickeacute hnutiacute neniacute izolovanou skutečnostiacute ale je od sveacuteho počaacutetku zasazeno do

dějinnyacutech kulturniacutech a společenskyacutech souvislostiacute Velice zřetelně tato skutečnost vysviacutetaacute

napřiacuteklad pokud jde o sociaacutelniacute angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute kteraacute se snažila v nemaleacute miacuteře

v průběhu minuleacuteho stoletiacute byacutet odpovědiacute na probleacutemy a vyacutezvy spojeneacute s otaacutezkou zachovaacuteniacute

světoveacuteho miacuteru557

Rovněž tak je nepochybneacute že otevřeniacute se katolickeacute ciacuterkve vůči ekumenismu

jenž byl zpočaacutetku zaacuteležitostiacute převaacutežně evangelicko-anglikaacutenskou souviselo nemalou měrou

s postupnyacutem oteviacuteraacuteniacutem se a naacuteslednyacutem přijetiacutem principu naacuteboženskeacute svobody kteryacute se zprvu

uplatňoval v raacutemci civilniacute společnosti558

Ekumenismus je ponořen do světa podobně jako je svět

miacutestem poslaacuteniacute Kristovyacutech učedniacuteků (srv J 1718) Jak se mentalita a pohyby soudobeacute

společnosti projevujiacute ve tvaacuteři ekumenickyacutech procesů dnes Upozorněme na některeacute z těchto

faktů

Soudobeacute křesťanstviacute se ocitlo na bdquopostmoderniacute sceacuteněldquo aby bylo konfrontovaacuteno

s naacutesledniacuteky zemřeleacute moderny fundamentalismem transmodernou projevujiacuteciacute se synkretismem

a dekonstruktivniacute supermodernou dovršujiacuteciacute skeptickyacute agnosticismus na praacuteh nihilismu

a moraacutelniacuteho relativismu559

Jedniacutem z nejpřiacuteznačnějšiacutech rysů prostřediacute v němž žijeme je

naacutezorovyacute pluralismus a současně se projevujiacuteciacute individualizace kteraacute kraacutečiacute ruku v ruce

s fenomeacutenem globaacutelniacute integrace jež na druheacute straně vyvolaacutevaacute jistyacute druh antiglobal mentality

vyzdvihujiacuteciacute různeacute formy partikularismu Postmoderniacute teorie vychaacutezejiacuteciacute z konstatovaacuteniacute

empirickeacuteho pluralismu ve světě vědy se odraacutežejiacute v samotneacutem pojetiacute pravdy vychaacutezejiacuteciacutem

z přesvědčeniacute že bdquopravda existuje pouze v pluralitě pravdldquo560

V takoveacutem kontextu může byacutet

nejen Kristův naacuterok na to že pravda se zjevila v jeho osobě (srv J 146) ale teacutež uacutesiliacute o dosaženiacute

ekumenickeacuteho konsensu tyacutekajiacuteciacuteho se pravd křesťanskeacute viacutery nahliacuteženo jako něco totalitaacuterniacuteho a

v důsledku skličujiacuteciacuteho Nejde jistě o to vyhraňovat se vůči myšlence pluralismu jako takoveacute

nicmeacuteně skutečnost že pravdu jakožto lideacute nachaacutezejiacuteciacute se in statu viatorum nahliacutežiacuteme zatiacutem

pouze z různyacutech uacutehlů pohledu a přiměřeně časnyacutem a prostorovyacutem podmiacutenkaacutem (srv 1K 1312)

nelze zaměňovat s agnosticismem či s viacutetězstviacutem skepticismu

Afirmace pluralismu byacutevaacute dnes nikoliv vyacutejimečně uvaacuteděna jako předpoklad pro uacutespěšně

vedenyacute mezinaacuteboženskyacute dialog v němž se nezřiacutedka na otaacutezku pravdy rezignuje Kriteacuteria shody

jsou etickaacute a praktickaacute v pomyslneacutem žebřiacutečku naacuteboženstviacute stojiacute nejvyacuteše ta kteraacute bdquonejtěsněji

odpoviacutedajiacute důstojnosti člověkaldquo561

Urychlujiacuteciacute se proliacutenaacuteniacute kultur v němž se z očiacute do očiacute

setkaacutevajiacute přiacuteslušniacuteci různyacutech naacuteboženskyacutech skupin ukazuje naleacutehavě na potřebu zdůraznit

bdquovelkyacute ekumenismusldquo světovyacutech naacuteboženstviacute v jehož stiacutenu se uacutesiliacute o sbliacuteženiacute křesťanskyacutech

557

V našich podmiacutenkaacutech zmiňme přinejmenšiacutem diskutabilniacute leč velmi silně přiacutetomnou propojenost ekumenismu na

aktivity Křesťanskeacuteho miacuteroveacuteho hnutiacute srv např SMOLIacuteK J Snahy ekumenickeacute a miacuteroveacute In BROŽ L (ed) O

společenstviacute služby Soubor esejů o českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 81-82 558

Srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 226-228 559

Srv HALIacuteK T Postmoderna a katolickaacute identita In Teologickeacute texty 1 (1996) s 20 560

KASPER K Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 234 561

Tamteacutež s 236

93

konfesiacute jeviacute nanejvyacuteš jako bdquomalyacute ekumenismusldquo562

kteryacute je leacutepe upozadit Hledaacuteniacute jednoty ktereacute

staacutelo u kořenů křesťanskeacuteho ekumenismu je přitom v prostřediacute dialogu naacuteboženstviacute a kultur

nahrazovaacuteno mnohdy snadnou akceptaciacute mnohosti

Moderniacute religiozita kladouciacute důraz na duchovniacute či transcendentniacute zkušenost jeviacute jen

nepatrnyacute zaacutejem o snahu překonaacutevat dogmatickeacute rozdiacutely ciacuterkviacute ktereacute jsou chaacutepaacuteny jako přiacuteliš

tradičniacute a strukturami zatiacuteženeacute naacuteboženskeacute instituce jež religioacutezniacute bdquoprožitekldquo spiacuteše

znepřiacutestupňujiacute Zdaacute se že nejednota v tom co ciacuterkve učiacute neniacute buďto vniacutemaacutena vůbec a pokud

ano pak je nahliacutežena spiacuteše jako vklad poněvadž manifestuje rozmanitost křesťanskeacuteho naacutezoru

a umožňuje aby každyacute se každyacute rozhodl podle toho s jakyacutem myšlenkovyacutem modelem viacutece

vnitřně souzniacute Pravdivyacute se zdaacute byacutet postřeh německeacute teologa P Neunera bdquoV kontextu panujiacuteciacuteho

pluralismu v němž se zdaacute že vše tu maacute miacutesto jen ne pevneacute vyznaacuteniacute s naacuterokem pravdy

a zaacutevaznosti se jeviacute otaacutezka jednoty a překonaacuteniacute dogmatickyacutech rozdiacutelů jako přiacutemo zaostalaacuteldquo563

Naviacutec se v praxi zdaacute že to co bylo tradičně poklaacutedaacuteno za rozdiacutely jež vedly k rozděleniacute ciacuterkve

za takoveacute mnohdy nepovažujiacute ani řadoviacute členoveacute samotnyacutech ciacuterkviacute a všeobecneacute povědomiacute

doktrinaacutelniacutech diferenciacute udržujiacute jakoby už jen vyacutehradně teologičtiacute specialisteacute

Všeobecně jako by se naviacutec zdaacutelo že nejrozšiacuteřenějšiacute ekumenickou naacuteladou se staacutevaacute pocit

skepse Nezřiacutedka se při pohledu na ustrnulyacute stav ekumenickeacute praxi v konkreacutetniacutech obciacutech

a ciacuterkviacutech buď zdaacute že usilovat o ekumenickou jednotu uvnitř křesťanstviacute se považuje za luxus

nikoliv za něco životně nezbytneacuteho anebo zase naopak se v bdquoekumenicky aktivniacutemldquo prostřediacute

propadaacute pocitu bezmocnosti a rezignace neboť zdaacutenlivaacute a někdy i skutečnaacute absence

demonstrativniacutech kroků ze strany vedeniacute ciacuterkviacute (např neuacutestupnost katolickeacute ciacuterkve pokud jde

o intercommunio se společenstviacutemi reformačniacute tradice) je vniacutemaacutena jako překaacutežka dalšiacuteho

pokroku směrem ke sjednoceniacute564

Je zde ovšem ještě prvek přiacutetomnyacute viacutece či meacuteně latentně

v našem ekumenickeacutem bdquopředporozuměniacuteldquo a totiž že pro mnoho křesťanů stav rozděleniacute ciacuterkviacute

saacutem o sobě nezavdaacutevaacute přiacutečinu k rozhořčeniacute či pohoršeniacute a nepředstavuje ani žaacutednyacute důvod

k nějakeacute naacutepravě Diacutevat se na nejednotu křesťanů jako důsledek hřiacutechu a viny se tak poklaacutedaacute

spiacuteše za klišeacute Na druheacute straně však platiacute bystryacute postřeh teoložky Ulrike Link-Wieczorek bdquoLiacutetost

nad tiacutem že jsme rozděleni ubyla aniž by nastoupila radost z konstatovaneacute různostildquo565

Pluralismus jako myšlenkovaacute společenskaacute a kulturniacute forma by se ovšem měl staacutet

dnešniacutemu ekumenismu nikoliv důvodem k rezignaci nyacutebrž předevšiacutem vyacutezvou566

Tak by tomu

562

Srv LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der

Universitaumlt In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische

Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 19-24 Připomeňme že i

dokument Dominus Iesus kteryacute v jubilejniacutem roce 2000 způsobil ve světoveacute křesťanskeacute ekumeně takovyacute rozruch byl

koncipovaacuten předevšiacutem jako text zaujiacutemajiacuteciacute postoj katolickeacute ciacuterkve vzhledem k dialogu s mimokřesťanskyacutemi

naacuteboženstviacutemi srv RATZINGER J Vorstellung der Erklaumlrung Dominus Iesus im Pressesaal des Heiligen Stuhls

am 5 September 2000 In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zum 75

Geburtstag s 180 563

NUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 147 564

LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der Universitaumlt

s 19 565

Tamteacutež 566

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 127 BLANCHARD Y-M Duchovniacute

ekumenismus ve zkoušce globalizace

94

mělo byacutet podle kardinaacutela Kaspera napřiacuteklad pokud se tyacutekaacute odlišnosti pohledu na etickeacute otaacutezky

jež se dnes mnohem viacutece než naukoveacute probleacutemy staviacute do centra ekumenickyacutech debat567

Diference mezi křesťany a ciacuterkvemi v pohledu na etickeacute otaacutezky jakyacutemi mohou byacutet umělyacute potrat

euthanasie homosexualita či bioetickeacute probleacutemy se ovšem zatiacutem samy o sobě ukazujiacute spiacuteše jako

kontrast k dohodaacutem jež byly s naacutemahou mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi dosaženy ve sfeacuteře

dogmatu

Vyacutečet apelů či pozvaacuteniacute dnešniacutemu ekumenismu by mohl jistě uacutespěšně pokračovat Jako

posledniacute společenskyacute fenomeacuten kteryacute aktuaacutelně musiacute naleacutezt odpověď alespoň v evropskeacutem

ekumenismu zmiňme skutečnost že v důsledku politickyacutech změn a naacutesledneacute migrace dochaacuteziacute

dnes ke staacutele intenzivnějšiacutemu propojeniacute Zaacutepadu a Vyacutechodu kde po staletiacute kulturu a viacuteru utvaacuteřela

tradice pravoslavnaacute V teacuteto oblasti zazniacutevaacute ekumenickaacute vyacutezva jasně bdquoV ekumenismu musiacuteme

překonat jednostrannou sbquozaacutepadně zaměřenoulsquo ekumenickou teologii a dojiacutet k sbquorozšiacuteřeniacute

na Vyacutechodlsquo tedy zahrnout vyacutechodniacute ciacuterkveldquo568

22Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe

Jakou odezvu nachaacuteziacute soudobaacute ekumenickaacute situace v českeacutem prostřediacute Na tuto otaacutezku

se budeme snažit zodpovědět na přiacutekladu vybranyacutech českyacutech teologů historiků a publicistů kteřiacute

se k ekumenickeacute otaacutezce zaacutesadnějšiacutem způsobem vyjaacutedřili nebo vyjadřujiacute Kriteacuteriem volby

jednotlivyacutech autorů a jejich přiacutespěvků byl fakt nakolik ve svyacutech uacutevahaacutech tematizujiacute skutečnost

bdquokrizeldquo anebo alespoň přinejmenšiacutem problematičnost překaacutežky a nepochybnou obtiacutežnost

s nimiž je dnešniacute hledaacuteniacute podoby ekumenickeacute myšlenky spojeno

U všech uvedenyacutech autorů se setkaacuteme s pohledy kritickyacutemi a to jak pokud jde o některeacute

velmi konkreacutetniacute oblasti ekumenickeacute problematiky (např teologickaacute metoda konsensu) tak pokud

se jednaacute o jisteacute směry či naacuteběhy ktereacute v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute vyvstaacutevajiacute (třeba bdquosekulaacuterniacute

ekumenismusldquo) Pro uacuteplnost nechaacuteme zazniacutet i krajniacutemu hlasu kteryacute odmiacutetaacute ekumenickeacute snahy

jako takoveacute Tento postoj totiž nejenže ilustruje jeden z naacutezorů na ekumenismus přiacutetomnyacutech

v českeacutem prostřediacute aktuaacutelně nyacutebrž mohl by se zařadit jako novyacute přiacutetok do proudu u naacutes již

daacutevno přiacutetomneacuteho chaacutepaacuteniacute ekumenismu jakožto bdquoposledniacute křesťanskeacute herezeldquo569

V neposledniacute

řadě maacuteme pak zaacutejem prezentovat pohled na soudobeacute ekumenickeacute tendence z co možnaacute

nejširšiacuteho zaacuteběru a proto jsme mezi naacutesledujiacuteciacute hlasy zařadili reprezentanty různyacutech

567

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 179 568

Tamteacutež s 31 Kromě tohoto bdquorozšiacuteřeniacute na Vyacutechodldquo se pro celosvětovyacute ekumenismus ktereacutemu do jisteacute miacutery

dominujiacute vztahy katolicko-evangelickeacute jeviacute staacutele aktuaacutelnějšiacute takeacute dialog s křesťany a společenstviacutemi

představujiacuteciacutemi staacutele rostouciacute letničniacute hnutiacute srv HEMPELMANN R Die Pfingstbewegung als oumlkumenische

Herausforderung In GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung

Bensheimer Hefte 103 s 7-25 HOLLENWEGER WJ Pfingsbewegung und Oumlkumene In DAHLING-SNADER

CH ndash FUNKSCHMIDT KM ndash MIELKE V (ed) Pfingstkirchen und Oumlkumene in Bewegung Beiheft zur

Oumlkumenischer Rundschau 71 Frankfurt am Main Lembeck 2001 s 16-34 569

Vyacuterok připisovanyacute evangelickeacutemu historikovi Amedeo Molnaacuterovi srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie

Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 72

95

křesťanskyacutech konfesiacute Naviacutec je na každeacutem z nich patrnaacute i odlišnost pokud jde o jejich inklinaci

k různyacutem odstiacutenům vlastniacuteho ciacuterkevniacuteho spektra

221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten)

Naacutezor katolickeacuteho publicisty Michala Semiacutena na ekumenismus je přiacutekryacute jeho jak autor

řiacutekaacute bdquoprotestantskeacuteldquo pojetiacute je bdquonesmiřitelneacuteldquo s koncepciacute jednoty křesťanů jak ji hlaacutesaacute či leacutepe jak

by ji měla vzhledem k tradičniacutemu učeniacute hlaacutesat katolickaacute ciacuterkev570

Co vede autora k tomuto

radikaacutelniacutemu soudu Je to v prveacute řadě samotneacute pojetiacute ekumenismu jehož nebezpečiacute tkviacute v tom

že aplikuje tendence moacutedniacuteho pluralismu a podporuje ve svyacutech důsledciacutech naacuteboženskyacute

indiferentismus Pokud pak v podobneacutem duchu začne smyacutešlet i katolickaacute ciacuterkev bude muset

sama sebe začiacutet chaacutepat bdquopouzeldquo jako jednu z mnoha křesťanskyacutech denominaciacute či tradic a bude

nucena skrze spolupraacuteci s ostatniacutemi denominacemi bdquoaby směřovala k centru ktereacute je vně jejich

strukturldquo571

Vyacutesledkem takoveacuteho ekumenismu pak bude popřeniacute vědomiacute přiacutetomnosti plnosti

prostředků spaacutesy uvnitř katolickeacute ciacuterkve a postaveniacute katolicismu a protestantismu na stejnou

rovinu sice odlišnyacutech avšak legitimniacutech tradic křesťanskeacute ciacuterkve

Jednota katolickeacute ciacuterkve kteraacute představuje jejiacute konstitutivniacute znak nutnyacute k jejiacute identitě

jakožto communitas perfecta jiacutež založil Kristus spočiacutevaacute ve společně sdiacuteleneacute viacuteře svaacutetostech

a autoritě Nekatolickaacute vyznaacuteniacute však takoveacute pojetiacute jednoty odmiacutetajiacute a proto je licheacute hovořit

o ekumenismu jako o cestě vzaacutejemneacute konvergence Ta by totiž implikovala bdquonějakou miacuteru

nedokonalosti na všech konvergujiacuteciacutech stranaacutechldquo což je ovšem v jasneacutem rozporu s dogmatem

o neporušitelnosti ciacuterkve572

Semiacuten neniacute bezezbytku uspokojen ani se znaacutemou formuliacute subsistit

in neboť podle něj oteviacuteraacute cestu k ekleziologii jež rozlišuje mezi dokonalou a nedokonalou

podobou ciacuterkevniacute jednoty Neniacute ovšem jednoznačneacute řiacuteci jestli autor neodmiacutetaacute vyacuteše zmiňovanyacute

termiacuten prostě jen proto že jde o vyacuterok koncilu kteryacute uacutedajně nebyl věrnyacute tradici a to mimo jineacute

i tiacutem že připustil diskusi s nekatoliacuteky bdquoa tak umožnil aby se podněty z nekatolickeacuteho prostřediacute

vnesly do jeho dokumentůldquo573

Jako perspektivu tedy Michal Semiacuten pokud jde o jednotu křesťanů předklaacutedaacute Na

zaacutekladě řečeneacuteho neniacute asi ani možnyacute jinyacute zaacutevěr než naacutesledujiacuteciacute bdquoTradičniacute a jedineacute opraacutevněneacute

ekumenickeacute uacutesiliacute katolickeacute ciacuterkve je takoveacute ktereacute maacute za ciacutel přiveacutest nekatoliacuteky do plneacute jednoty

s Kristem v jeho ciacuterkvildquo574

Takovaacute je pravda kterou haacutejilo předkoncilniacute magisterium (jmenovitě

předevšiacutem Mortalium animos) a ke ktereacute je dnes zapotřebiacute se opět přimknout Nekatoliacutek nemůže

katoliacutekovi přispět ani k hledaacuteniacute pravdy ani k nalezeniacute jednoty Katolickyacute věřiacuteciacute je totiž obě už

vlastniacute a jeho uacutekolem je naopak aby těm kdo stojiacute mimo ovčiacuten katolickeacute ciacuterkve vydal počet

o jejiacute jedinosti

570

Srv SEMIacuteN M Ekumenismus na rozcestiacute In Distance 3 (1999) s 42 571

TENTYacuteŽ Mediaacutelniacute ekumenismus In Distance 0 (1997) s 54-56 572

Srv TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 44 573

TENTYacuteŽ Apologie tradice In Distance 4 (2000) s 78 574

TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 45

96

222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun)

Evangelickyacute teolog a ekumenik Jaroslav Vokoun znaacutemyacute v našem prostřediacute jako

pokračovatel ekumenickeacute teologickeacute linie Edmunda Schlinka a to jak hledaacuteniacutem tzv bdquoprimaacuterniacutech

strukturldquo jako prvků společnyacutech pro křesťany před rozděleniacutem ciacuterkve tak soustavnyacutem poukazem

na liturgickyacute život jako zdroj křesťanskeacute jednoty575

Vokounovu ekumenickou pozici bychom

mohli označit jeho vlastniacutemi slovy jako snahu o bdquoteologicky zodpovědnyacute ekumenismusldquo kteryacute je

koncipovaacuten jako alternativa k sekulaacuterniacute podobě ekumenickeacuteho hnutiacute576

Důvodem k zaujetiacute takoveacuteho postoje je mimo jineacute autorovo přesvědčeniacute že tzv bdquosvaacutetečniacute

ekumenismusldquo tedy bdquoekumenismus oficiaacutelniacutech slavnostniacutech akciacuteldquo prokaacutezal svoji

kontraproduktivnost Forma ekumenismu zredukovaneacuteho na pouheacute public relations při nichž se

bdquoekumenickeacute imageldquo staacutevaacute důležitějšiacute než samotnaacute ekumenickaacute existence v sobě totiž skryacutevaacute

předevšiacutem jedno nepochybneacute uacuteskaliacute může se staacutet bezobsažnyacutem projevem alibismu našeho

ekumenickeacuteho zaacutevazku Nehledě na paradox že kroky jimiž se manifestuje ekumenickaacute

pohostinnost byacutevajiacute často bez probleacutemů přijiacutemaacuteny i těmi kteřiacute jsou ke konkreacutetniacutem

ekumenickyacutem rozhodnutiacutem viacutece než shoviacutevaviacute V teacuteto situaci je třeba si podle evangelickeacuteho

bohoslovce bdquoneustaacutele klaacutest otaacutezku ktereacute ekumenickeacute činy byly skutečně ryziacute a kdy šlo spiacuteše

o image nebo pseudoekumenickou taktiku sledujiacuteciacute zcela jineacute ciacutelehellipldquo577

Podle Jaroslava Vokouna musiacute zazniacutet v dnešniacute situaci stagnujiacuteciacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute se

všiacute vaacutežnostiacute otaacutezka bdquoJsi pro jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo Odpověď na ni bdquozřejmě vyznačuje

nejdůležitějšiacute děliacuteciacute čaacuteruldquo578

Ekumenismus ve sveacute nynějšiacute podobě přaacutetelskeacute spolupraacutece

křesťanskyacutech ciacuterkviacute může podle jeho zdaacuteniacute trvat bdquodonekonečnaldquo důležitějšiacute ovšem je

rozpomenout se dnes na vlastniacute ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute vyvolal saacutem Božiacute Ducha a jehož

ciacutelem je plnaacute jednota Svou vyacutezvu formuluje jasně bdquoMiacutesto ekumenickyacutech dyacutechaacutenků a turistiky je

třeba jasně formulovat překaacutežku jednotyldquo579

Dosaženiacutem jednoty jak se domniacutevaacute Vokoun

by bylo dovršeno i samotneacute poslaacuteniacute reformace kteraacute usilovala o obnoveniacute všeobecneacute ciacuterkve

Vokoun klade ve svyacutech uacutevahaacutech pronikaveacute otaacutezky směřujiacuteciacute jak do katolickyacutech tak do

evangelickyacutech řad Katolickaacute ciacuterkev by měla reagovat na zjištěniacute bdquořadoveacuteho evangeliacutekaldquo kteryacute

při sveacutem bližšiacutem pohledu přichaacuteziacute ke zjištěniacute že bdquorealita teacuteto ciacuterkve je vyacutesledky [ekumenickeacuteho]

dialogu prakticky nedotčenaldquo a že bdquočisteacute katolictviacuteldquo ekumenickyacutech dokumentů neodpoviacutedaacute praxi

katolickeacuteho věřiacuteciacuteho580

Evangeliacuteci by měli proveacutest jasnyacute řez meziacute tiacutem co je vskutku

bdquoevangelijniacute a proto perspektivniacute a co je protestantskeacute a neperspektivniacuteldquo581

Evangelickaacute teologie

by při studiu vlastniacute tradice neměla zapomiacutenat na patřičně vaacutežneacute studium i těch otaacutezek ktereacute

575

Srv Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek jehož editorem J Vokoun byl a stejně tak Ekumenickyacute liturgickyacute institut

Edmunda Schlinka jež v Českyacutech Budějoviciacutech založil srv Ekumenicko-liturgickyacute institut Edmunda Schlinka

(programovyacute text) In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s II 576

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 22 577

Tamteacutež s 70 578

VOKOUN J Ekumenismus donekonečna In Getsemany 1 (1994) s 2 579

Tamteacutež 580

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 218 581

TENTYacuteŽ Končiacute protestantskaacute eacutera In Getsemany 1 (1998) s 17-18

97

katolickaacute strana vniacutemaacute kriticky (v kontextu baacutedaacuteniacute na poli českeacute reformace jsou to např pojetiacute

uacuteřadu a apoštolskeacute sukcese mariologiehellip)

Tvaacuteřiacute v tvaacuteř siacuteliacuteciacutem projevům zdůrazňujiacuteciacutem přiacuteslušnost k vlastniacute konfesi haacutejiacute J Vokoun

bdquoekumenickyacute konfesionalismusldquo když předpoklaacutedaacute že konfese reformačniacutech ciacuterkviacute

(např Confessio Augustana) by mohly byacutet recipovaacuteny na ekumenickeacute uacuterovni katolickou

ciacuterkviacute582

Autorita těchto vyznavačskyacutech spisů je totiž bdquoodvozena od autority Piacutesma a autority

křesťanskeacute ciacuterkve a z teacuteto pozice je takeacute relativizovatelnaacute To umožňuje postoj sbquovelkoryseacute

pravověrnostilsquo (generous orthodoxy H W Frei) na rozdiacutel od uacutezkoprseacuteho konfesionalismu

a nehybneacuteho dogmatismuldquo583

Vokoun upozorňuje na to že ekumenicky přijateacute konfese mohou

byacutet využity bdquojako zaacuteklad diacutelčiacutech identit v raacutemci obecneacute ciacuterkveldquo že se dajiacute pojmout jako prameny

pro koexistujiacuteciacute různeacute spirituality Autor se nezdraacutehaacute nazvat saacutem sebe konfesionalistou kteryacute je

však otevřenyacute ke všem jež lze poklaacutedat za křesťany což mu dovoluje přihlaacutesit se

k bdquovyznavačskeacutemu ekumenismuldquo kteryacute vychaacuteziacute z od těch kdo chtějiacute braacutenit klasickeacute křesťanskeacute

postoje a kteřiacute nachaacutezejiacute sveacute spojence (v otaacutezkaacutech etickyacutech ale i dogmatickyacutech) napřiacuteč

ciacuterkvemi584

223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš)

Ekumenickeacute hnutiacute 20 stoletiacute jako fenomeacuten bdquoznačně rozporuplnyacuteldquo tak by se dal shrnout

vyacutechoziacute postřeh katolickeacuteho historika Jiřiacuteho Hanuše585

Kritika ekumenismu může byacutet přitom

vznesena z mnoha stran povrchnost zaacutevěrů liturgickyacutech komisiacute likvidace specifik jednotlivyacutech

křesťanskyacutech tradic byrokratizace všudypřiacutetomneacute pokrytectviacutehellip Nicmeacuteně svůj nesmazatelnyacute

vyacuteznam ekumenickeacute hnutiacute sehraacutelo a dosud hraje co se tyacuteče vzaacutejemneacuteho poznaacutevaacuteniacute bdquojednotlivců

i celyacutech komunit v překonaacutevaacuteniacute staryacutech předsudků a v neposledniacute řadě v rozšiřovaacuteniacute vědomiacute

a vytvaacuteřeniacute aktivniacutech společenstviacute napřiacuteč sbquostranicko-konfesijniacutemlsquo spektremldquo586

Bylo již vzpomenuto že při sveacute analyacuteze tradic českeacuteho katolicismu minuleacuteho stoletiacute

hovořil Hanuš o bdquoparadoxu vyacutevoje ekumenickeacuteho postojeldquo katolickeacute ciacuterkve u naacutes Jmenovanyacute

paradox tkviacute v tom že 2 vatikaacutenskyacute koncil sice vedl co se tyacuteče ekumenismu k bdquopřeznamenaacuteniacute

hodnotldquo ovšem konkreacutetniacute ekumenickeacute hnutiacute se vyznačovalo spiacuteše bdquokombinaciacuteldquo naacutesledujiacuteciacutech

forem na jedneacute straně zde nechyběla opravdovaacute touha po jednotě přiacutetomnaacute v komunistickyacutech

vězeniacutech a ekumenickyacutech podniciacutech typu bdquoJirchaacuteřskyacutech seminaacuteřůldquo na straně druheacute byl však na

katolickeacute půdě přiacutetomen postoj kteryacute měl spiacuteše jenom oficiaacutelniacute formu a nebyl hlubinně založen

582

Srv TENTYacuteŽ Ekumenickyacute konfesionalismus In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2006) s 16-17 583

Tamteacutež s 19 Jak znaacutemo i přes dialog kteryacute ve věci přijetiacute Augsburskeacute konfese katolickou ciacuterkviacute již proběhl je

zatiacutem takovyacute předpoklad staacutele ještě spiacuteše viziacute budoucnosti srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE

EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Wege zur Gemeinschaft ndash Alle unter einem Christus (prohlaacutešeniacute

ke Confessio Augustana z 23 uacutenora 1980) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1405-

1433) Průběh katolicko-luterskyacutech rozhovorů o bdquokatolickeacutem uznaacuteniacuteldquo Augsburskeacute konfese v l 1974-1981 zachycuje

MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie II s 69-88 584

Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus 19 585

Srv HANUŠ J Uacutevodem In TENTYacuteŽ (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s

6 586

Tamteacutež s 6

98

Kromě toho se v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula vzniku uacutečelovyacutech

bdquoekumenickyacutechldquo alianciacute zaměřenyacutech proti některeacute z křesťanskyacutech denominaciacute popřiacutepadě proti

nějakeacutemu sbquonekřesťanskeacutemulsquo politickeacutemu či kulturniacutemu uskupeniacute bdquoParadox zde spočiacutevaacute

ve značneacute rozmanitosti toho co můžeme označit pojmem sbquoekumenalsquo přiacutepadně v kritice určityacutech

ekumenickyacutech forem ktereacute se od 60 let 20 stoletiacute objevovaly i ve vlastniacutech řadaacutech katolickeacute

ciacuterkveldquo587

Potiacutež vidiacute autor v tom že koncil sice v ekumenickeacute oblasti akcenty bdquopozměnil

a přidalldquo bdquonevytvořil však veškereacute strukturaacutelniacute podmiacutenky pro to aby byl ekumenickyacute postoj

uplatňovaacuten z katolickeacuteho hlediska důsledně ndash jak na myšlenkoveacute tak praktickeacute uacuterovnildquo588

Jiřiacute Hanuš vidiacute přiacutečinu nedostatečneacuteho rozvinutiacute ekumenickeacute myšlenky i ve vyjaacutedřeniacutech

samotneacuteho 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu konkreacutetně ve formulaciacutech ktereacute přiznaacutevajiacute bdquoplnostldquo

prostředků milosti katolickeacute ciacuterkviacute a prezentujiacute tuto ciacuterkev jako jedinou ciacuterkev Kristovu (subsistit

in) Takovaacute prohlaacutešeniacute vedla u katoliacuteků pouze k pokračovaacuteniacute pocitu vyacutelučnosti kteryacute u nich

přetrvaacutevaacute dodnes A tento pocit jakyacutekoliv poctivyacute ekumenismus zcela ochromuje

bdquoEkumenismus se opravdu prohloubiacute a dostane novyacute impulz tehdy přestane-li se na ty sbquodruheacutelsquo

pohliacutežet uacutetrpně (tolerovat = trpně snaacutešet)ldquo Podle autora potřebujeme jako křesťaneacute vaacutežně

a důsledně bdquopromyslet tolerančniacute hloubkyldquo což znamenaacute nejen učit se druheacuteho snaacutešet ale byacutet

s niacutem589

Katolickaacute ciacuterkev by se jakožto většinovaacute u naacutes měla staacutet bdquomotorem ekumenickeacute

transformaceldquo což však bude možneacute jedině tehdy když se sama začne aktivně zajiacutemat o to jakeacute

představy majiacute o ekumenismu dalšiacute partneři v dialogu a když se předmětem rozhovoru stane

otaacutezka podoby ekumenickeacuteho ciacutele Vyacuterazu bdquosjednoceniacuteldquo přitom vytyacutekaacute jeho vaacutegnost

a mnohovyacuteznamnost590

Druhou podmiacutenkou toho aby se katolickaacute ciacuterkve stala ekumenicky

věrohodnou spatřuje Hanuš v tom že uvnitř samotneacute ciacuterkve se musiacute podporovat bdquonitro-ciacuterkevniacute

ekumenaldquo projevujiacuteciacute se respektovaacuteniacute širokeacute naacutezoroveacute plurality včetně teologickeacute591

224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan)

Systematickyacute teolog pražskeacute evangelickeacute fakulty Jan Štefan dal najevo svůj postoj

k ekumenismu či leacutepe řečeno k některyacutem jeho formaacutem v souvislosti s diskutovanyacutem projektem

ekumenickeacuteho studia českyacutech ciacuterkevniacutech dějin k němuž vyzvali r 2000 společně nejvyššiacute

představiteleacute katolickeacute a evangelickeacute ciacuterkve v našiacute zemi592

Autor nahliacutežiacute na podobneacute snahy s rezervou a ptaacute se zdali se na poli ekumenickeacute

historiografie nezopakuje bdquoonen ekumenickyacute eskapismusldquo kteryacute činiacute v jeho bdquoočiacutech podezřelyacutem

ekumenickeacute hnutiacute vůbecldquo bdquoNebude to zase dalšiacute varianta uacuteniku z tereacutenu těžko snaacutešeneacute faktickeacute

587

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 133 588

Tamteacutež s 134 589

HANUŠ J Chytne ekumena druhyacute dech Poznaacutemky liberaacutelniacuteho katoliacuteka In Getsemany 9 (1998) s 182 590

Srv tamteacutež s 183 591

Srv tamteacutež s 184 592

Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7

99

viditelneacute ciacuterkve do ideaacutelniacute neviditelneacute ciacuterkveldquo obaacutevaacute se evangelickyacute teolog593

Rizikem

ekumenismu pěstovaneacuteho čistě jako akademickaacute a profesionaacutelniacute zaacuteležitost hroziacute že se stane

pouhou konstrukciacute ideaacutelniacute civitatis Dei při ktereacute se jejiacute staviteleacute budou pohybovat mimo ciacuterkevniacute

realitu jež v sobě zahrnuje bdquoekumenicky neuvědoměleacute ciacuterkevniacute staacutedo a ekumenicky nevzdělaneacute

ciacuterkevniacute pastyacuteřeldquo Uacuteskaliacute představuje podle Štefany takovaacute ekumenickaacute praacutece jež se staacutevaacute

zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech premiantůldquo jež bdquobudou doma všude a nebudou doma nikdeldquo594

Staacutele platnou ekumenickou inspiraciacute zůstaacutevaacute i dnes postoj Karla Bartha jenž se saacutem

i přes svoji teologickou otevřenost vůči katolictviacute stavěl k ekumenickeacutemu hnutiacute

s nejednou vyacutehradou Švyacutecarskyacute teolog v raacutemci sveacute reformovaneacute ekleziologie totiž trval na tom

že ciacuterkev v jejiacute všeobecnosti křesťan zakoušiacute prožiacutevaacute a praktikuje předevšiacutem doma uvnitř sveacuteho

sboru farnosti či naacuteboženskeacute obce a to mnohdy autentičtějšiacutem způsobem než jakyacutekoliv

bdquoekumenickyacute turistaldquo na svyacutech cestaacutech Plodnost ekumenismu tak nespočiacutevaacute prvořadě v tom

nakolik jsme ekumenicky obeznaacutemeniacute a uvědoměniacute nyacutebrž tkviacute v bdquomiacuteře ekumenickeacuteho života

jednoho každeacuteho z naacutesldquo595

dodaacutevaacute Jan Štefan

225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros)

Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros vynikaacute svou vniacutemavostiacute k teologickeacute a spirituaacutelniacute

tradici křesťanskeacuteho Vyacutechodu což se projevuje i v jeho uacutevahaacutech v oblasti ekumenismu596

Ohlašuje v nich rozdiacutel mezi bdquonaprogramovanyacutemldquo ekumenismem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute kteryacute

směřoval veškerou naacutemahu ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute tradic a různyacutech vyznaacuteniacute a mezi

ekumenickyacutemi zkušenostmi z let osmdesaacutetyacutech a devadesaacutetyacutech ktereacute bdquozřetelně ukazujiacute meze

dialogu jako cesty k jednotěldquo597

Ekumenismem rozumiacute Ambros na prvniacutem miacutestě jako noveacutemu způsobu křesťanskeacute

existence vznaacutešejiacuteciacutemu bdquonaacuterok vidět věci i z pohledu druhyacutech a vyklaacutedat co nejpozitivněji to

čiacutem ostatniacute křesťaneacute jsou co činiacute a mluviacuteldquo598

Současnaacute krize projevujiacuteciacute se nedostatečnou

recepciacute vypracovanyacutech ekumenickyacutech konsensů ze strany jednotlivyacutech ciacuterkviacute konflikt mezi

bdquoekumenickou ortodoxiiacuteldquo kteraacute je v těchto dokumentech vyjaacutedřena a bdquoekumenickou ortopraxiacuteldquo

svědčiacute podle teologa na rozdiacutel mezi vyznaacuteniacutem viacutery v ciacuterkvi a vyacuteslednou formulaciacute dosaženou ve

formě souladu v ekumenickeacutem dialogu Důvodem tohoto stavu je že ekumenickaacute myšlenka dnes

bdquoopouštiacute pole praktikujiacuteciacute viacuteryldquo a staacutevaacute se teacuteměř vyacutelučně zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech

profesionaacutelůldquo majiacuteciacutech za ciacutel bdquopřekonat konfesniacute vyacuteklad komentaacuteřem všeobecně přijatelnyacutemldquo

593

ŠTEFAN J Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Několik poznaacutemek českeacuteho systematickeacuteho teologa

evangelickeacuteho vyznaacuteniacute In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 75 594

Tamteacutež 595

Tamteacutež s 76 596

Srv např AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 331-349 (kapitola bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod ndash cennyacute pramen

obnovy dnešniacuteho světaldquo) Ambros ukazuje že křesťanskyacute Vyacutechod bdquonese v sobě všechny zaacutesadniacute prvky společneacuteho

křesťanskeacuteho dědictviacuteldquo a že je v něm bdquojinyacutem způsobem živeacute všechno co obsahujiacute protestantskaacute a katolickaacute tradiceldquo

(AMBROS P op cit s 331) 597

AMBROS P Předmluva Cesty noveacuteho ekumenismu In CLEacuteMENT O Pohledy do budoucnosti Velehrad

Refugium 1998 s 5-6 598

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 16

100

bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo kterou P Ambros kritizuje riskuje že opustiacute životodaacuterneacute zaacutezemiacute

ze ktereacuteho vyrostlo ekumenickeacute hnutiacute že se vydaacute na samou hranici života ciacuterkve599

Cesta konsensu se ocitla ve slepeacute uličce proto že za ciacutel ekumenickeacute jednoty vytyacutečila

shodu v interpretaci pravd křesťanskeacute viacutery a nikoliv v jejiacutem vyznaacuteniacute ze ktereacuteho vyrůstaacute bdquoveškereacute

naacuteboženskeacute poznaacuteniacute a praxe jednotlivceldquo600

Vyznaacuteniacute viacutery je vždy uacutekonem osobniacutem jiacutemž člověk

odpoviacutedaacute na Božiacute povolaacuteniacute a jednaacuteniacute a jelikož ekumenismus chce předevšiacutem poznat pochopit

a milovat druheacuteho jako osobu je možneacute vydat se směrem k jednotě pouze společnyacutem sdiacuteleniacutem

křesťanskeacute viacutery bdquoNovyacute ekumenismusldquo o němž katolickyacute teolog hovořiacute se tak bude moci

uskutečnit jakožto setkaacuteniacute osob ktereacute v sobě nesou stejnou žiacutezeň obavy a radosti našeho světa

a kteřiacute sveacute vlastniacutem svědomiacute i svědomiacute svyacutech společenstviacute bdquozbystřilildquo vůči faktu přetrvaacutevajiacuteciacuteho

rozděleniacute601

Ano ekumenickeacute hnutiacute se nachaacuteziacute v okamžiku předělu bdquoDěliacuteciacute přiacutekopy dnes už

neprobiacutehajiacute mezi ciacuterkvemi nyacutebrž mezi křesťany a mezi lidmi kteřiacute křesťaneacute nejsou Pro věřiacuteciacute

lid pozbyly dogmatickeacute důvody trvajiacuteciacuteho rozkolu vyacuteznam lideacute jim už nerozumějiacute Ekumenickeacute

hnutiacute nemaacute onu přitažlivost jako dřiacuteve existujiacute viditelneacute kroky ke sjednoceniacute neviacute se však kam

ekumenismus spějeldquo602

V čem však spočiacutevaacute jeho neutuchajiacuteciacute vyacutezva a platnost je to že vede

křesťany k uvědoměniacute si působnosti Božiacuteho Ducha kteryacute naacutem byl daacuten a kteryacute vytvaacuteřiacute jednotu

jež je viditelně dovršena souhlasem těch kteřiacute uvěřili603

226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi)

Pavel Filipi představuje teologa zabyacutevajiacuteciacuteho se věrně a vytrvale studiem utvaacuteřeniacute

ekumenickeacute myšlenky již mnoho let Rozviacutejiacute tak ekumenickeacute tradice přiacuteznačneacute pro českeacute

evangelickeacute bohosloviacute od dob J L Hromaacutedky Podle Filipiho je mimo pochybnost

že ekumenismus postoupil kupředu vskutku rychlyacutemi kroky nicmeacuteně neskryacutevaacute že naacuteřky nad

současnyacutem zpomaleniacutem ekumenickeacuteho procesu majiacute svůj reaacutelnyacute zaacuteklad

Konkreacutetně vyjmenovaacutevaacute jako přiacutečiny stagnace naacutesledujiacuteciacute prvky604

1) Uvnitř každeacuteho

ciacuterkevniacuteho tělesa fungujiacute brzdy Rychlyacute postup v ekumenismu tak vyvolaacutevaacute současně napětiacute

a ciacuterkve podle Filipiho předevšiacutem katolickaacute musejiacute braacutet ohled na bdquozadniacute vojeldquo čiacutemž se každyacute

ekumenickyacute progres vyvažuje jistyacutem protipohybem 2) bdquoPoměrně maacutelo z toho co bylo

v ekumenickyacutech dohodaacutech dosaženo se promiacutetlo do konkreacutetniacutech změnldquo605

Jako přiacuteklad přitom

uvaacutediacute nepatrnyacute dopad dohod o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu na problematiku spojenou s konfesně

smiacutešenyacutemi manželstviacutemi 3) S přibyacutevajiacuteciacutem množstviacutem teacutemat v nichž byla v ekumenickeacutem

dialogu dosažena shoda se zdaacute byacutet staacutele naacutepadnějšiacute množstviacute oblastiacute kde se kyacuteženeacute shody

599

Srv tamteacutež s 19 600

Tamteacutež s 20 601

Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi

ciacuterkve s 204 602

Tamteacutež s 204-205 603

Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 22 604

Srv FILIPI P Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny

teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 64-66 605

Tamteacutež s 64

101

doposud nepodařilo dosaacutehnout Nejmarkantněji je to pak patrneacute v oblasti bdquoeucharistickeacute

pohostinnostildquo 4) bdquoRychlost postupuldquo miacuteniacute evangelickyacute ekumenik bdquoje dvousečnaacute zaacuteležitostldquo606

Čiacutem rychleji se totiž dařiacute dojiacutet ke konsensu tiacutem dřiacuteve přichaacuteziacuteme ke konstatovaacuteniacute zaacutesadniacutech

neshod mezi nimiž hraje uacutestředniacute roli samotneacute pojetiacute jednoty o niacutež by v ekumenismu mělo jiacutet

U kořenů ciacuterkevniacute jednoty musiacute podle Pavla Filipiho staacutet přijetiacute faktu bdquolegitimniacute

diversityldquo jejiacutež meze se opakovaně a často nesnadně určujiacute napřiacuteč celyacutemi křesťanskyacutemi

dějinami Přitom platiacute že tam bdquokde byly tyto meze vytyacutečeny přiacuteliš uacutezce kde přiacuteliš zřetelně

kopiacuterovaly oblast vlastniacuteho zaacutejmu a vlastniacuteho specifickeacuteho důrazu dochaacutezelo k rozpadu

jednotyldquo607

Jedna ciacuterkev je v tomto pozemskeacutem věku přiacutetomnaacute pouze v pluralitě a to jak

miacutestniacutech tak konfesniacutech ciacuterkviacute a svoji konečnou podobu dosaacutehne teprve až eschatologickyacutem

přiacutechodem Božiacuteho kraacutelovstviacute Co dnes křesťanskeacute ciacuterkve spojuje dohromady je pak vyznaacuteniacute

Krista jako Paacutena ktereacute zaacuteroveň zaklaacutedaacute identitu každeacute z nich Toto vyznaacuteniacute Ježiacuteše jako Spasitele

je aktem každeacute ciacuterkve jednotlivě ale zaacuteroveň uacutekonem kteryacute ciacuterkve spojuje dohromady

Vzaacutejemneacute společenstviacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute je tedy založeno praacutevě společně sdiacutelenyacutem vyznaacuteniacutem

jež nelze vyslovit izolovaně

Důležitost toho aby ciacuterkve usilovaly o vzaacutejemneacute společenstviacute se projevuje zejmeacutena

tehdy kdy je vyznaacuteniacute Krista v teacute či oneacute ciacuterkvi ohroženo bludem či postoji a jednaacuteniacutem ktereacute toto

vyznaacuteniacute zpochybňujiacute a činiacute nevěrohodnyacutem Uacutejma vyznaacuteniacute uvnitř jedneacute ciacuterkve se totiž dotyacutekaacute

i ostatniacutech ciacuterkviacute ktereacute pak majiacute v raacutemci synodaacutelniacute porady povinnost volat druheacute k odpovědnosti

a naacutepravě Pro opravdoveacute společenstviacute ciacuterkviacute je ovšem nezbytneacute aby v něm všichni uznaacutevali

že v sousedniacute komunitě žije pravaacute Kristova ciacuterkev stejně tak jako je přiacutetomnaacute v meacute komunitě

vlastniacute Podle Filipiho totiž platiacute že bdquočiacutem většiacute je osobivost jednotliveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru čiacutem

většiacute je jeho uzavřenost a vyacutelučnost tiacutem většiacute škodu trpiacute jeho vlastniacute sbquoeklesialitalsquo tiacutem meacuteně je

skutečnou ciacuterkviacuteldquo608

Ekumenickeacutemu společenstviacute je tedy neužitečnou ciacuterkev kteraacute by žila

v bdquosamolibeacute uzavřenostildquo čiacutemž by nakonec sama zpochybnila svůj naacuterok na to byacutet ciacuterkviacute jedinou

a pravou

V konkreacutetniacute praxi ekumenismu je Pavel Filipi znaacutem svyacutemi sympatiemi k modelu

vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute ciacuterkviacute jak jej představuje Leuenberskeacute společenstviacute reformačniacutech ciacuterkviacute

v Evropě jež poklaacutedaacute bdquoza velmi nosnyacuteldquo a bude mu podle něj bdquopatřit budoucnostldquo609

Na druheacute

straně je si však realisticky vědom toho že bdquopředstava že by jedinaacute Kristova ciacuterkev mohla

existovat jako společenstviacute samostatnyacutech navzaacutejem plně se uznaacutevajiacuteciacutech ciacuterkevniacutech organizmů

spojenyacutech viacuterou a poslušnostiacute jedineacutemu Paacutenu a společně slaviacuteciacutech jeho stůl se magisteriu

katolickeacute ciacuterkve jeviacute jako jednota nedokonalaacuteldquo610

606

Tamteacutež s 65 607

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 173 608

Tamteacutež s 175 609

Srv FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute s 233 610

TENTYacuteŽ Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint s 65

102

227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute)

Pavel Černyacute vnaacutešiacute do ekumenickeacute diskuse dynamickyacute pohled praktickeacuteho teologa

čerpajiacuteciacuteho z důrazů světoveacuteho evangelikaacutelniacuteho proudu a z domaacuteciacuteho prostřediacute Ciacuterkve bratrskeacute

Odtud se daacute jistě dobře pochopit pozornost s niacutež se zaměřuje na vztah mezi uacutesiliacutem o jednotu

křesťanů a misijniacutem pověřeniacutem ciacuterkve Na počaacutetku 3 tisiacuteciletiacute se ekumenismus podle něj nachaacuteziacute

v situaci kdy na jedneacute straně bdquopokračuje a rozviacutejiacute se mnoho společnyacutech projektů a misijniacutech

aktivit a na druheacute straně roste napětiacute ve věcech věroučnyacutech a strukturaacutelniacutechldquo611

Jednota a misie jsou uacutezce spojeny dohromady již samotnyacutem Ježiacutešem v jeho velekněžskeacute

modlitbě v niacutež Božiacute Syn klade jednotu učedniacuteků jako podmiacutenku toho aby svět uvěřil v jeho

poslaacuteniacute (srv J 1721) Podle Pavla Černeacuteho bychom neměli zapomiacutenat že Janova 17 kapitola

neniacute jen textem o jednotě nyacutebrž podtrhuje vyacuteznam svatosti pravdy a misie pro život ciacuterkve

Autor si při pohledu na ekumenickeacute hnutiacute klade otaacutezku bdquozda zaacutepas o jednotu ciacuterkve neuvaacutezl na

mělčině praacutevě proto že jednota byla přiacuteliš podtržena na uacutekor ostatniacutech evangelijniacutech aspektůldquo

Platiacute totiž že tam kde ciacuterkev bdquosveacute misijniacute poslaacuteniacute opouštiacute ztraacuteciacute důvod sveacute existence a zaacutepas

o jednotu se staacutevaacute zbytečnyacutemldquo612

Ve sveacutem přiacutespěvku evangelikaacutelniacute teolog vybiacuteziacute aby v horizontu ekumenicky pojateacute

křesťanskeacute misie došlo k noveacutemu prohloubeniacute spojitosti mezi kristologiiacute a soteriologiiacute aby

hlaacutesaacuteniacute ciacuterkviacute o Božiacutem kraacutelovstviacute znovu dalo zazniacutet zvěsti Piacutesma o spaacutese k niacutež dojde bdquokaždyacute

kdo vzyacutevaacute jmeacuteno Paacuteněldquo (Ř 1013) Dynamika křesťanskeacuteho poslaacuteniacute jež je naacutesledovaacuteniacutem Krista

v Božiacute kenotickeacute laacutesce k člověku včleňuje křesťana dovnitř missio Dei a projevuje se tiacutem

že autentickeacute hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve nemůže popřiacutet jedinečnost Ježiacutešova vykupitelskeacuteho diacutela613

Zde

autor miacuteřiacute proti různyacutem podobaacutem soteriologickeacuteho pluralismu a inkluzivistickeacuteho pojetiacute spaacutesy ve

smyslu jakeacutehosi bdquoanonymniacuteho křesťanstviacuteldquo

Na důkladneacute analyacuteze dokumentů SRC z let 1961-2003 Černyacute ukazuje že bdquovztah

soteriologie a misie ještě nebyl v ekumenickeacutem hnutiacute uspokojivě vyřešenldquo Skutečnost spaacutesy se

přenesla z individuaacutelniacute oblasti do sfeacutery boje se strukturami moci a kolektivniacutech hnutiacute což mělo

za naacutesledek vypraacutezdněniacute biblickeacuteho obsahu pojmu σωτηρία bdquoTento dluh je třeba vyrovnat

a propojit diakonii s evangelizaciacute tak aby misijniacute poslaacuteniacute nebylo zuacuteženo či deformovaacutenoldquo614

Autorovy uacutevahy tak lze čiacutest jako kritiku bdquohorizontaacutelniacuteholdquo nebo bdquosekulaacuterniacuteho ekumenismuldquo jehož

uacuteskaliacute je praacutevě v tom že odhliacutežiacute od jedinečnosti Kristova diacutela a vystavuje se tak pokušeniacute zvěst

evangelia ideologizovat

Černyacute ve sveacute praacuteci ukazuje že silnaacute angažovanost v oblasti sociaacutelniacute a politickeacute jak jsme

toho byli svědky v ekumenickeacutem hnutiacute se může nezřiacutedka diacutet na uacutekor předaacutevaacuteniacute křesťanskeacuteho

kerygmatu o spaacutese a proto navrhuje aby se vraacutetilo pro inspiraci ke svyacutem kořenům vždyť

za svůj vznik vděčiacute praacutevě misijniacutemu uacutesiliacute615

Sociaacutelniacute spravedlnost a uzdraveniacute neniacute možneacute

611

ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute s 175 612

Tamteacutež s 248 613

Srv tamteacutež s 50 614

Tamteacutež s 246 615

Srv tamteacutež s 16

103

proklamovat bez bdquobez odpuštěniacute a smiacuteřeniacute s Bohem a přijetiacute duchovniacute obnovyldquo ndash tak zniacute

teologova vyacutezva k ryziacute ekumenickeacute misii616

Podle jeho miacuteněniacute tak v současneacute situaci křesťanskyacute

ekumenismus bdquopotřebuje novou reformaci kteraacute by položila důraz na Božiacute zjeveniacute autenticky

předaneacute prostřednictviacutem Piacutesma a přivlastněneacute mociacute Ducha Svateacuteholdquo617

228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal)

Zaacutekladniacute črtou ekumenickeacuteho profilu v myšleniacute uacutestředniacuteho představitele Pražskeacute obce

Ecclesia silentii618

Jana Konzala je pluralistickeacute pojetiacute křesťanskeacute Tradice Větveniacute Tradice bylo

podle něj přirozenou součaacutestiacute života ciacuterkve a proto biskup skryteacute ciacuterkve řiacutekaacute bdquoReformačniacute

roztržku zaacutepadniacuteho křesťanstviacute nevniacutemaacutem jako neštěstiacuteldquo619

Neštěstiacute nebo pohromu vidiacute spiacuteše ve

skutečnosti že před naacutemi staacutele stojiacute nesmiacuteřenaacute různost nahliacuteženiacute na dějiny spaacutesy přičemž

samotnaacute různost cest je projevem Ducha Svateacuteho působiacuteciacuteho jak v katolickeacute tak v evangelickeacute

tradici

V prostřediacute miacutestniacute ciacuterkve Konzal vniacutemaacute jako stěžejniacute ekumenickyacute probleacutem předevšiacutem

bdquonedospělostldquo k jednotě což se projevuje chybějiacuteciacutem respektem vůči různosti a tiacutem že se

jednota zaměňuje s uniformitou620

Smiacuteřeniacute různosti podle Konzalova miacuteněniacute braacuteniacute v prveacute řadě

zdůrazňovaacuteniacute věroučnyacutech rozdiacutelů ktereacute jsou stavěny nad skutečnost bratrskeacuteho soužitiacute křesťanů

Ve jmeacutenu litery křesťaneacute pozbyli vzaacutejemnou laacutesku a schopnost obohacovat jeden druheacuteho naše

společně sdiacutelenaacute viacutera bdquozdegenerovala (hellip) v navzaacutejem různeacute ideologie Ze společneacuteho života

v ktereacutem chtěl Kristus mezi naacutemi zůstaacutevat stalo se bojiště idejiacuteldquo621

Tento stav lze překlenout pouze dialogem kteryacute by ovšem nevedl pouze k lepšiacutemu

porozuměniacute nyacutebrž takeacute k jednotě konfesiacute jiacutež Konzal vidiacute možnou pouze tam bdquokde různost se

nelikviduje ale čistiacute kde se zbavuje agresivniacutech a tedy zraňujiacuteciacutech elementůldquo622

Teologickyacute

dialog směřujiacuteciacute k jednotě je třeba veacutest tak že se kriticky zkoumajiacute ideologickeacute nadstavby spjateacute

s určitou historickou epochou a přitom se bdquonelikvidujiacute (hellip) požehnaně různeacute uacutehly pohledu

a plody rozdiacutelnyacutech tradic vyrůstajiacuteciacutech ne-li ze společneacuteho kmene (hellip) pak alespoň ze

společnyacutech kořenů v teacuteže apoštolskeacute ciacuterkvildquo623

Sama ekumenickaacute teologie maacute v pojetiacute Jana Konzala povahu permanentniacuteho dialogu meacute

osobniacute viacutery s viacuterou druhyacutech Reflexiacute tohoto dialogu pak mohu jednak dospět ke spraacutevneacutemu

chaacutepaacuteniacute smyslu interpretaciacute obsaženyacutech v jinyacutech konfesiacutech jednak mohu bdquoočišťovat interpretaci

sveacuteho vlastniacuteho vyznaacutevaacuteniacuteldquo624

V Konzalově vizi lze pluralitu jako projev vitality ciacuterkve docenit

616

Srv tamteacutež s 39 617

Tamteacutež s 249 618

Pro ekumenickyacute dopad fenomeacutenu Pražskeacute obce srv SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků In

Teologickaacute reflexe 162 (2010) s 125-138 619

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 226 620

TENTYacuteŽ Zpověď tajneacuteho biskupa Praha Portaacutel 1998 s 92 621

TENTYacuteŽ Ciacuterkev ndash jednota v mnohosti In Getsemany 6 (2000) s 159 622

TENTYacuteŽ Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed)

Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 106 623

Tamteacutež 624

Tamteacutež

104

jedině tehdy když se pro jednotlivce stane vyacutezvou jeho osobniacute viacuteře Proto je osobniacute vyznaacuteniacute viacutery

jednotlivce součaacutestiacute ekumenickeacute formace kteraacute nesmiacute spočiacutevat v pouheacutem studiu pramenů

pochaacutezejiacuteciacutech z různyacutech konfesniacutech prostřediacute625

229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta)

Křesťanskeacute ciacuterkve vstupujiacute do bdquopost-ekumenickeacuteholdquo věku diagnostikuje situaci sociolog

a publicista Jan Spousta šeacutefredaktor revue Getsemany kteraacute se zrodila v kruhu Ecclesia silentii

Ekumenismus podle něj bude buďto nahrazen novou vlnou konfesionalismu v němž se každaacute

ciacuterkev bude opět snažit byacutet bdquotou nejciacuterkvovatějšiacuteldquo anebo se bdquojako hnutiacute prostě vyčerpaacute

a vypotřebuje poněvadž dosaacutehne sveacute reaacutelneacute ciacuteleldquo626

Jako reaacutelneacute ciacutele miacuteniacute Spousta vzaacutejemneacute

sbliacuteženiacute ciacuterkviacute hlaacutesiacuteciacutech se k teacuteže křesťanskeacute Tradici přičemž za ciacutele utopickeacute ktereacute jakožto

bdquorelikt stareacuteho myšleniacuteldquo zůstanou i nadaacutele nedosažitelneacute poklaacutedaacute napřiacuteklad požadavek bdquouacuteplneacute

jednotyldquo jak jej předklaacutedaacute bdquořiacutemskaacute teologieldquo

Ať již však budou pohyby mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a tradicemi jakeacutekoliv přesto

nebudeme ani v budoucnosti svědky uacuteplneacuteho vymizeniacute ekumenickeacute myšlenky V dnešniacutem stavu

uacutebytku ekumenickeacuteho nadšeniacute a ochromeniacute ekumenickeacuteho hnutiacute vidiacute J Spousta počaacutetek

bdquozavaacuteděniacute ekumenismu do sbquopraxelsquo reaacutelneacuteho ekumenismus do sbquoobyčejneacutelsquo praxeldquo627

Přichaacutezejiacuteciacute

novaacute podoba bdquoekumenismu po ekumenismuldquo tak nebude zdaleka tolik naacutepadnaacute jako tomu bylo

v přiacutepadě bdquohnutiacuteldquo nyacutebrž stane se praxiacute vzaacutejemneacute tolerance v niacutež bude staacutele meacuteně patrnaacute otaacutezka

rozdiacutelů ktereacute v minulosti způsobily rozštěpeniacute Vedle toho se ekumenismus proměniacute

ve vyacuteběrovyacute jev šityacute na individuaacutelniacute miacuteru neboť přiacutestupy k němu zůstanou pro každeacuteho

rozdiacutelneacute

625

Tato Konzalova vize ekumenickeacute formace se odraacutežiacute v koncepci Institutu ekumenickyacutech studiiacute kteryacute vzešel ze

zkušenosti teologickeacuteho studia pěstovaneacuteho již v obdobiacute komunistickeacute totality v raacutemci komunity skryteacute ciacuterkve

v Praze a kteryacute maacute za ciacutel podniacutetit ekumenickyacute rozměr teologie i praxe v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech u naacutes srv

KONZAL J Mein Traum von einer erneuerten Kirche In KOLLER E ndash KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die

verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Komunismus Luzern

Edition Exodus 2011 s 197 626

SPOUSTA J Post-ekumenismus In Getsemany 5 (2001) s 93 627

Tamteacutež

105

3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH

ZEMIacuteCH DO R 1989

Ekumenismus jako moderniacute světoveacute hnutiacute programově usilujiacuteciacute o sbliacuteženiacute a spolupraacuteci

mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi se začiacutenaacute formovat v průběhu 19 stoletiacute převaacutežně v prostřediacute

skupin hlaacutesiacuteciacutem se k probuzeneckyacutem obrodnyacutem proudům jež vyvstaly v prostřediacute evropskeacuteho

a americkeacuteho protestantismu Nicmeacuteně je pravdiveacute konstatovaacuteniacute Pavla Filipiho že bdquodějiny

ekumenickyacutech snah jsou mnohem delšiacute než dějiny ekumenickeacuteho hnutiacute jako jejich organizovaneacute

podobyldquo628

Kam by potom sahaly kořeny českeacuteho ekumenismu jako pokusy navaacutezat vztahy mezi

křesťanskyacutemi větvemi ktereacute se od sebe oddaacutelily Jsou jimi snahy saacutezavskeacuteho klaacuteštera či řeholniacute

komunity mnichů Na Slovanech projevit a udržet živeacute svazky s vyacutechodniacute tradiciacute slaveniacutem

slovanskeacute liturgie Byly to disputy kališnickyacutech a husitskyacutech Čechů na basilejskeacutem sněmu ktereacute

měly přesvědčit řiacutemskou ciacuterkev o opraacutevněnosti a spraacutevnosti požadavků českeacuteho reformačniacuteho

hnutiacute jako cesty k naacutepravě nabiacutednuteacute všeobecneacutemu křesťanstvu Předběhl našimi husity

formulovanyacute Soudce chebskyacute nosnost dnešniacutech textů ekumenickeacuteho konsensu629

Lze označit

jako bdquoekumenickeacute cestyldquo českyacutech utrakvistů do Cařihradu kde se pokoušeli navaacutezat spojeniacute

s vyacutechodniacute křesťanskou ciacuterkviacute poteacute co se jednaacuteniacute s papežem ukaacutezala jako neuspokojivaacute Anebo

je zaacutekladniacutem kamenem prorokujiacuteciacutem budouciacute moderniacute ekumenickeacute vztahy u naacutes politicky

deklarovanaacute snaacutešenlivost jež umožnila v našich zemiacutech koexistenci dvojvěřiacute katolickeacute menšiny

a většiny bdquopodobojiacuteldquo Pro evangelickeacute ciacuterkve bude jistě působivyacutem zdrojem rozviacutejeniacute

ekumenickeacute myšlenky sepsaacuteniacute Českeacute konfese jako formulace vyznaacuteniacute jež vyrůstajiacutec z jaacutedra

českeacuteho reformačniacuteho poselstviacute vyjaacutedřeneacuteho v pražskyacutech artikulech umožňovala vznik široce

pojateacute společneacute platformy nekatoliacuteků uvnitř českeacuteho kraacutelovstviacute630

K tomuto vyacutečtu bychom

mohli připojit irenickou vizi J A Komenskeacuteho kteryacute hloubaacute o vzaacutejemneacute toleranci a uprostřed

naacuteboženskyacutemi vaacutelkami zdecimovaneacute Evropy volaacute k ustanoveniacute ekumenickeacute konzistoře kteraacute

bude bdquodbaacutet o křesťanskost ciacuterkviacute ve světě a o jeho miacuterldquo631

Všechny zmiacuteněneacute přiacuteklady jež si zdaleka nečiniacute naacuterok na to byacutet vyčerpaacutevajiacuteciacute a jež by

vyžadovaly samostatneacute a důkladneacute studium doklaacutedajiacute jak navzdory faktu rozděleniacute ktereacute

vskutku bolestně a v mnoha ohledech teacutež tragicky poznamenalo dějiny Božiacuteho lidu a šiacuteřeniacute

evangelniacuteho poselstviacute v našich zemiacutech zůstaacutevaacute u věřiacuteciacutech v Krista živaacute myšlenka vzaacutejemnosti

projevujiacuteciacute se hledaacuteniacutem společneacuteho Vychaacuteziacute však vždy takoveacute hledaacuteniacute z poslušnosti Ježiacutešovu

odkazu ut omnes unum sint Do jakeacute miacutery se v něm miacutesiacute snaha si druhou stranu podrobit anebo

naopak posiacutelit svoji vlastniacute pozici v raacutemci uskupeniacute měniacuteciacutech se v bdquotaktickeacute spojenectviacute jedněch

628

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 124 629

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 170 630

Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny s I 631

MOLNAacuteR A Českaacute reformace In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s

94

106

proti druhyacutemldquo632

A co když se pak řeč o křesťanskeacute jednotě staacutevaacute pouhyacutem naacutestrojem v ruce

mocnyacutech To jsou otaacutezky kteryacutem je třeba vystavit ideje a činy ktereacute si třebas i vyacuteslovně dělajiacute

naacuterok na to byacutet bdquoekumenickeacuteldquo

Ano Kristův Duch kteryacute vede křesťany k jednotě a pokoji (srv Ef 43) bezesporu konaacute

sveacute diacutelo jak v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech tak v srdciacutech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků v českyacutech zemiacutech a to

i navzdory tomu pokud by se ukaacutezalo že vyacuteslednaacute podoba teacute či oneacute bdquoekumenickeacuteldquo ideje

sledovala ciacutele až přiacuteliš lidskeacute I zde může platit in confusione hominum providentia Dei

Ekumenickaacute myšlenka i konkreacutetniacute ekumenickeacute uacutesiliacute majiacute i u naacutes svou historii V naacutesledujiacuteciacute

kapitole se na vybranyacutech přiacutekladech z dějin novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu budeme snažit

načrtnout některeacute jejiacute rysy Budeme si všiacutemat konkreacutetniacutech osobnostiacute a udaacutelostiacute přičemž našiacutem

uacutemyslem nebude podat exhaustivniacute přehled aktivit ktereacute se v našem prostřediacute pokud jde

o hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty odehraacutely Půjde spiacuteše o to všimnout si naacutezorně různorodosti

proudů a představit kliacutečoveacute okamžiky v nichž se utvaacuteřela tradice českeacuteho ekumenismu Pro

přehlednost členiacuteme naše historickeacute sondy ktereacute končiacute r 1989 do třiacute obdobiacute prameny

novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem ekumenickeacute vztahy

v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute a českaacute ekumena v době normalizace

31Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu

před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem633

Katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu nejenže uznala autenticitu světovyacutech

ekumenickyacutech snah jak to konečně naznačila již dřiacuteve634

nyacutebrž se svyacutem zapojeniacutem do praacutece

ekumenickyacutech organizaciacute a odhodlanyacutem vstupem do teologickyacutech dialogů zařadila do jednoho

proudu mnohotvareacuteho uacutesiliacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute směřujiacuteciacuteho k jejich sbliacuteženiacute a spolupraacuteci Nelze

však v žaacutedneacutem přiacutepadě řiacuteci že by pro katoliacuteky byla až do poloviny šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute

myšlenka sjednoceniacute křesťanů ciziacute Pravdou je spiacuteše opak Jistě k ekumenickyacutem iniciativaacutem

přichaacutezejiacuteciacutem předevšiacutem z protestantskeacute a anglikaacutenskeacute strany se stavěla univerzaacutelniacute katolickaacute

ciacuterkev odmiacutetavě635

ovšem jejiacute vlastniacute impulzy s nimiž v oblasti hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty

632

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s

84 633

Z historickeacuteho hlediska podaacutevaacute mnoho cennyacutech uacutedajů o vztaziacutech mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes v obdobiacute od

vzniku Československa do udaacutelostiacute těsně před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute

let 1918-1960 634

Srv Ecclesia catholica (De motione oecumenica) 635

Viz odmiacutetavaacute reakce Řiacutema pokud šlo o pozvaacuteniacute ke spolupraacuteci při formovaacuteniacute hnutiacute praktickeacuteho křesťanstviacute Life

and Work tak i pokud se jednalo o uacutečast na ustavujiacuteciacute konferenci hnutiacute Faith and Order srv TAVARD G

Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 116-117 Nejpřiacutekřeji byly nekatolickeacute ekumenickeacute podniky odsouzeny

v encyklice Pia XI Mortalium animos kde byli zastaacutenci myšlenky ekumenismu označeni papežem jako

panchristiani jejichž myšlenky jsou prosyceny indiferentismem a relativismem srv PIUS XI Mortalium animos

(encyklika o podpoře praveacute naacuteboženskeacute jednoty z 6 ledna 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion

delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939) Bologna Dehoniane 1995 čl 234

107

přichaacutezela636

dosvědčujiacute že spiacuteše nežli o ignoraci otaacutezky šlo z jejiacute strany o odlišneacute akcenty

a teacutež přiznejme že i o rozdiacutelnou představu a vyacutechodiska jak kyacuteženeacute jednoty dosaacutehnout Měla se

uskutečnit naacutevratem těch bdquokdo uznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele

lidskeacuteho pokoleniacute a přesto bloudiacute daleko od jeho snoubenkyldquo637

kterou je katolickaacute ciacuterkev

v čele s Petrovyacutem naacutestupcem Poněvadž jednota ciacuterkve nahliacuteženeacute v prveacute řadě jako societas

perfecta prameniacute předevšiacutem ze společenstviacute jedneacute viacutery svaacutetostiacute a hierarchie obracela se

pozornost katolickyacutech bdquopreekumenickyacutechldquo kroků zvlaacuteště vůči pravoslavneacutemu světu s niacutemž si

katolickaacute ciacuterkev byla vědoma silnyacutech vazeb praacutevě pokud se jednaacute o poklad apoštolskeacute viacutery

pojetiacute svaacutetostiacute i posvaacutetneacuteho ciacuterkevniacuteho uacuteřadu Takoveacute chaacutepaacuteniacute se pochopitelně promiacutetlo i do

přiacutestupu s niacutemž k probleacutemu ciacuterkevniacute jednoty přistupovala katolickaacute ciacuterkev i v našich zemiacutech

a zcela ojedinělou podobu pak nalezlo ve velehradskeacutem unionismu

Snahy o sbliacuteženiacute v raacutemci evangelickeacutem byly u naacutes ve druheacute polovině 19 stoletiacute

poznamenaacuteny konfesniacute konsolidaciacute kteraacute na luterskeacute a reformovaneacute straně zatlačila alespoň na

určityacute čas do pozadiacute apel ke spojeniacute tolerovanyacutech ciacuterkviacute jenž zazněl v ovzdušiacute revolučniacuteho roku

1848 a jenž se mohl odvolaacutevat na vznik evangelickeacute unie v Prusku638

Češtiacute evangeliacuteci objevujiacute

konfese nejen diacuteky studiu na zahraničniacutech učilištiacutech ale uvědomujiacute si konfesniacute odlišnosti teacutež

v důsledku působeniacute novyacutech na odkaz reformace se odvolaacutevajiacuteciacutech společenstviacute ndash bdquosvobodnyacutechldquo

protestantskyacutech ciacuterkviacute ndash ktereacute na naše uacutezemiacute přichaacutezejiacute po vyhlaacutešeniacute protestantskeacuteho patentu

r 1861639

Vedle probuzeneacuteho luterstviacute (K E Laacuteny G A Skalskyacute) se objevuje vliv

německo-holandskeacuteho kalvinismu (H Tardy F Šebesta J Karafiaacutet) šiacuteřiacute se myšlenky

anglickeacuteho a americkeacuteho revivalismu (L B Kašpar V Šubert) je přiacutetomen duch skotskeacuteho

presbyteriaacutenstviacute (Č Dušek) ale zazniacutevaacute i zaacutejem o českou reformačniacute minulost640

ke ktereacute

odkazovali již češtiacute obrozenci majiacutece před očima obraz českeacute duše jako palimpsestu kteryacute je

bdquopopsanyacute ve druheacute vrstvě naacutesilně vnucenyacutem katolictviacutemldquo jehož bdquopůvodniacute piacutesmo je však

sbquočeskobratrskeacutelsquoldquo641

Ve zmiacuteněneacutem prostřediacute nenalezla hlubšiacuteho ohlasu dualistickaacute vize Františka

Palackeacuteho642

bdquojež nabiacutezela ciacuterkviacutem cestu k rozšiacuteřenyacutem ekumenickyacutem horizontůmldquo643

Českyacute

dějepisec zastaacuteval naacutezor že v křesťanskeacute ciacuterkvi je katolicko-protestanskyacute dualismus typickyacutem

636

Z mnoha podnětů jmenujme napřiacuteklad tzv mechelenskeacute rozhovory kardinaacutela Merciera s reprezentanty

anglikaacutenskeacute ciacuterkve podporu studia teologie a spirituality křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany Benedikta XV a Pia XI

anebo zdůrazněniacute duchovniacuteho rozměru uacutesiliacute o jednotu jak to prezentovaly vyacutezvy k modlitbě proneseneacute již Lvem

XIII či v obnoveneacute podobě formulovaneacute P Couturierem srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen

Bewegung s 113-158 637

LEV XIII Satis cognitum (encyklika o jednotě ciacuterkve z 29 června 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed)

Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1281 638

Srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 136 639

Srv NEŠPOR ZR Maleacute svobodneacute protestantskeacute ciacuterkve In NEŠPOR Z (a kol) Naacuteboženstviacute v 19 stoletiacute

Nejciacuterkevnějšiacute stoletiacute nebo obdobiacute zrodu českeacuteho ateismu Praha Scriptorium 2010 s 212-236 640

Srv BROŽ L Od tolerance k dnešku In AA VV Od reformace k ziacutetřku Praha Kalich 1956 s 152-154 641

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 137 642

Srv KOŘALKA J František Palackyacute und sein fruumlher Beitrag zum modernen Oumlkumenismus In KUČERA Z ndash

KOŘALKA J ndash LAacuteŠEK JB (ed) Živyacute odkaz modernismu Sborniacutek přiacutespěvků z mezinaacuterodniacute konference

pořaacutedaneacute Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražskeacutem Karolinu dne 29 listopadu 2002 Brno L

Marek 2003 s 27-35 643

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 144

108

projevem lidskeacuteho ducha jenž se vyznačuje oscilaciacute mezi principem autority a svobodneacuteho

rozumu Rozděleniacute křesťanstva tedy vniacutemal jako bdquočin prozřetelnosti nevyvratitelnyacute vyacutesledek

kupředu postupujiacuteciacuteho vzdělaacuteniacute lidstvaldquo kteryacute zavazuje obě strany k tomu aby usilovaly

o vzaacutejemnou spojitost a harmonii644

Ve sveacutem pojetiacute zůstal Palackyacute podle Hromaacutedkova miacuteněniacute

osamocen předevšiacutem proto že se pokusil řešit bdquoprobleacutem katolictviacute a protestantismu s vyacuteše

dějinně filosofickeacute a kulturniacute nikoliv naacuteboženskeacute a bohosloveckeacuteldquo a jeho bdquosmiacuternyacute pohledldquo

neměl daleko bdquood naacuteboženskeacute lhostejnostildquo645

Uacutestup konfesionalismu v českeacutem protestantismu na přelomu 19 a 20 stoletiacute kteryacute

umožnil sbliacuteženiacute jednotlivyacutech proudů byl do jisteacute miacutery daacuten snahou noveacute generace bohoslovců

překlenout propast zejiacuteciacute mezi tehdejšiacutemi formami křesťanstviacute a kultury a to zdůrazněniacutem

ne-dogmatickeacute křesťanskeacute praxe646

Českeacute evangelictviacute třebaže podleacutehajiacuteciacute vlivu liberaacutelniacute

teologie ovšem neustrnulo na uacuterovni naacuterodniacuteho či kulturniacuteho fenomeacutenu ale odhodlalo se jiacutet

cestou bdquociacuterkevniacuteho křesťanstviacuteldquo647

kteraacute vyuacutestila v založeniacute noveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru

Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a to na generaacutelniacutem synodu jenž se pod ideovyacutem heslem

bdquoosamostatněniacute ndash znaacuterodněniacute ndash sjednoceniacuteldquo sešel 17 a 18 prosince 1918648

Novaacute ciacuterkev sdružila

všechny dosavadniacute českeacute reformovaneacute a luterskeacute sbory649

přesto však neznamenala uacuteplneacute

institučniacute sjednoceniacute evangeliacuteků u naacutes ačkoliv praacutevě o takovyacute impulz jiacute šlo mimo jejiacute naacuteruč

zůstali němečtiacute slovenštiacute i slezštiacute luteraacuteni jakož i menšiacute protestantskeacute ciacuterkve650

V rezoluci

kterou generaacutelniacute sněm přijal vyhlaacutesila nově zformovanaacute ciacuterkev svoji historickou a duchovniacute

kontinuitu s českou reformaciacute husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo a Jednotou bratrskou což bylo

vyjaacutedřeno přihlaacutešeniacutem se k Českeacute konfesi a Bratrskeacutemu vyznaacuteniacute Augsburskaacute a Helvetskaacute konfese

644

PALACKYacute F Die Geschichte des Hussitenthums und prof Constantin Houmlfker Kritische Studien Prag

Tempsky 1868 s 63-65 Palackyacute třebaže vychaacutezel z evangelickeacuteho milieu nesdiacutelel v protestantskyacutech kruziacutech

všeobecně pěstovanyacute naacutezorovyacute stereotyp o destruktivniacute roli katolickeacute ciacuterkve v českyacutech dějinaacutech Českyacutem

evangeliacutekům a mladočeskyacutem žurnalistům kteřiacute se s podivem vyjadřovali k jeho uacutečasti na oslavaacutech vyacuteročiacute založeniacute

pražskeacuteho biskupstviacute v r 1873 Palackyacute vzkaacutezal bdquoJaacute pak jsem přesvědčen že ciacuterkev jak křesťanskaacute vůbec všude

tak i zvlaacuteště katolickaacute v Čechaacutech spůsobila po celyacute čas bytu sveacuteho nepoměrně viacutece dobreacuteho nežli zleacuteholdquo

(PALACKYacute F Několik slov o naacuteboženstviacute a viacuteře In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute I Spisy a řeči z oboru politiky

Praha Bursiacutek a Kohout 1898 s 380) srv HREJSA F František Palackyacute po straacutence naacuteboženskeacute In AA VV

Reformačniacute sborniacutek Praacutece z dějin československeacuteho života naacuteboženskeacuteho II Praha Blahoslavova společnost

1928 s 25-79 645

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 243 646

Srv ŘIacuteČAN R Od uacutesvitu reformace k dnešku Praha YMCA 1947 s 353 647

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu

pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN

2008 s 15 648

Srv ŘIacuteČAN R Jak došlo k sjednoceniacute českyacutech ciacuterkviacute augsburskeacuteho a helvetskeacuteho vyznaacuteniacute roku 1918 In AA

VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969

s 13 649

Asi dvoutřetinovou většinu z nich přitom tvořily sbory helvetskeacuteho vyznaacuteniacute Původniacute luterskeacute sbory ktereacute se do

noveacute ciacuterkve integrovaly čiacutetaly pouze jednu třetinu 650

Protivaacutehou k sjedocovaciacutemu sněmu se měl staacutet bdquoSjezd věřiacuteciacutechldquo kteryacute byl na leden 1919 svolaacuten z iniciativy

Svobodneacute reformovaneacute ciacuterkve a to předevšiacutem jako reakce na vyznavačskou nevyhraněnost jež vlaacutedla na

generaacutelniacutem sněmu českyacutech evangeliacuteků Spojeniacutem Ciacuterkve svobodneacute Jednoty bratrskeacute baptistů a dalšiacutech skupin na

něm měla vzniknout Ciacuterkev věřiacuteciacutech Počiacutetalo se že se k niacute připojiacute i biblicky orientovaneacute skupiny v ČCE Zaacuteměr se

sice nezdařil ndash takeacute diacuteky obezřetnosti Jednoty bratrskeacute ndash pokus však zasel mezi českeacute evangelickeacute ciacuterkve jistou

nedůvěru srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 159-160

109

zmiacuteněny nebyly duchovniacute jednota s protestantismem světovyacutem byla sice deklarovaacutena leč bez

konkreacutetnějšiacuteho obsahu651

Tolik uacutevodniacute poznaacutemky z nichž zatiacutem pouze v obrysech prosviacutetaacute že novodobeacute impulzy

směřujiacuteciacute ke křesťanskeacute jednotě byly živeacute jak v prostřediacute evangelickeacutem tak i katolickeacutem

Z důvodu odlišnosti obou koncepciacute jednoty (pro evangeliacuteky šlo o zformovaacuteniacute jednotneacuteho

českeacuteho protestantismu ciacuterkve katolickaacute vyzyacutevala k bdquonaacutevratuldquo těch kdo se odloučili) pro

historiiacute zatiacuteženeacute vztahy mezi českyacutemi katoliacuteky a evangeliacuteky ale teacutež kvůli protikatolickeacutemu

ovzdušiacute panujiacuteciacutemu v povaacutelečnyacutech letech prvniacute republiky si tak oba proudy budou razit každyacute

svou vlastniacute cestu

Pro ilustraci toho z jakyacutech kořenů pomalu vzchaacutezel českyacute ekumenismus jehož květy

bylo možneacute spatřit v obdobiacute spjateacutem s konaacuteniacutem 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zaměřme nyniacute svoji

pozornost na čtyři vybraneacute fenomeacuteny Jsou jimi rozviacutejeniacute myšlenky katolickeacuteho unionismu

podněty evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky zkušenosti ekumenickeacute vzaacutejemnosti v době

uacutetrap 2 světoveacute vaacutelky a formovaacuteniacute oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute a organizaciacute

v komunistickeacutem Československu

311 Unionistickeacute hnutiacute obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog

Novodobeacute snahy o jednotu křesťanů vychaacutezejiacuteciacute z prostřediacute katolickeacute ciacuterkve jsou uacutezce

spojeny s tzv unionismem jiacutemž se ve specifickeacutem slova smyslu rozuměla snaha bdquopo sjednoceniacute

ciacuterkve katolickeacute a pravoslavneacuteldquo a to předevšiacutem z důvodu že praacutevě obě tyto ciacuterkve sdiacutelejiacute

bdquospolečnyacute poklad apoštolskeacute posloupnostildquo takže žaacutedouciacute akt sjednoceniacute se jeviacute předevšiacutem jako

bdquozaceleniacute schizmatu rozkoluldquo652

Že by v tomto uacutesiliacute měly zvlaacuteštniacute roli sehraacutet slovanskeacute naacuterody

bylo jasneacute slovinskeacutemu biskupovi A M Slomšekovi kteryacute v polovině 19 stoletiacute zaklaacutedaacute

Bratrstvo sv Cyrila a Metoděje jehož poslaacuteniacutem měla byacutet modlitba za sjednoceniacute Slovanů

žijiacuteciacutech v navzaacutejem odloučenyacutech ciacuterkviacutech Myšlenku mariborskeacuteho biskupa přejali na Moravě

sušilovci kteřiacute sdruženi kolem naacuterodniacuteho buditele Františka Sušila a kolem organizace nazvaneacute

Dědictviacute sv Cyrilla a Metoděje prosazovali modlitbou a navazovaacuteniacutem styků se zahraničniacutemi

přiacuteznivci myšlenku unionismu653

Renesance cyrilometodějstviacute v 19 stoletiacute a připomiacutenky

vyacuteznamnyacutech mileacuteniiacute udaacutelostiacute ze života soluňskyacutech bratřiacute v letech 1863 (přiacutechod věrozvěstů)

1869 (založeniacute biskupskeacuteho stolce na Moravě a smrt sv Cyrila) a 1885 (smrt sv Metoděje)

s sebou přinesly teacutež novyacute zaacutejem a naacuteslednyacute rozkvět poutniacuteho miacutesta Velehradu jakožto středu

a vyacutechodisku cyrilometodějskeacute misie Připočteme-li papežskou encykliku vydanou Lvem XIII

651

Srv Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918

Praha Synodniacute vyacutebor českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919 s 20-21 652

FUCHS A Sjednoceniacute ciacuterkviacute Unionismus Praha Československaacute akciovaacute tiskaacuterna 1924 s 5 Takto

konkreacutetně vymezeneacute unionistickeacute hnutiacute současně nevylučovalo že by se katolickaacute ciacuterkev ve snaze obnovit plnou

jednotu křesťanstva omezila vyacutelučně směrem na Vyacutechod Zvlaacuteštniacute pozornost soustředil Řiacutem na otaacutezku možneacute

jednoty s anglikaacuteny což se projevilo např zkoumaacuteniacutem validity kněžskyacutech svěceniacute v anglikaacutenskeacute ciacuterkvi srv LEV

XIII Apostolicae curae (encyklika o anglikaacutenskyacutech svěceniacutech z 13 zaacuteřiacute 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 2034-2048 653

Srv TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem In MYSLIVEC J Křesťanskyacute Vyacutechod a my ndash

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem Praha Českaacute katolickaacute charita 1970 s 58-59

110

k vyacuteročiacute schvaacuteleniacute slovanskeacute bohoslužby v niacutež papež rozšiřuje slavnost slovanskyacutech apoštolů na

celou ciacuterkev a přitom zdůrazňuje jejich jednotu s Řiacutemem a stejně tak i jejich přiacutemluvu bdquoza ty

kdo odporujiacute aby se usmiacuteřili s pravou ciacuterkviacuteldquo654

vyvstanou naacutem před zraky všechny podstatneacute

koordinaacutety unionistickeacute myšlenky u naacutes sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře a v jedneacute ciacuterkvi živyacute

spojujiacuteciacute odkaz Cyrila a Metoděje Velehrad jako miacutesto kde uacutesiliacute o jednotu nachaacuteziacute svůj domov

Mužem kteryacute se odhodlal propůjčit ideji cyrilometodějskeacuteho a velehradskeacuteho hnutiacute za

jednotu konkreacutetniacute rysy byl olomouckyacute arcibiskup Antoniacuten Cyril Stojan jenž se odvaacutežně pustil

do praacutece založit zvlaacuteštniacute sdruženiacute ktereacute by podněcovalo sjednocovaciacute snahy všech Slovanů

a učinit z Velehradu duchovniacute centrum těchto snah Prosadit tyto plaacuteny nebylo zdaleka

jednoducheacute neboť se ihned vystavily podezřeniacute rakouskyacutech uacuteřadů že se jednaacute o podporu

panslavismu sledujiacuteciacute politickeacute ciacutele Přesto se r 1891 podařilo že stanovy Apoštolaacutetu sv Cyrila

a Metoděje pod ochranou Panny Marie byly naacuteležitě schvaacuteleny ze strany ciacuterkve a o rok později

i staacutetem a tiacutem byl k životu povolaacuten ciacuterkevniacute spolek bdquojehož uacutečelem jest sv katolickou viacuteru mezi

Slovany rozšiřovati haacutejiti a zvelebovatildquo655

Prostředek kteryacutem se tak mělo diacutet byly modlitba

a almužna modlitba a oběť mše svateacute na uacutemysl sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře shromaacutežděneacute

přiacutespěvky na podporu slovanskyacutech misiiacute

Stojanova představa o tom jak rozviacutejet a uskutečňovat poslaacuteniacute za jednotu ciacuterkve se však

neomezila jen na založeniacute Apoštolaacutetu Zpočaacutetku spontaacutenniacute a misijně založeneacute Stojanovo

cyrilometodějstviacute se postupně zformovalo v systematickou organizaci a uacutečinnou propagaci

vědeckeacute i popularizačniacute praacutece ke sjednoceniacute křesťanů656

Prvniacute křesťaneacute podle jeho slov šiacuteřili

viacuteru dvojiacutem způsobem bdquosvatyacutem životem a piacutesemniacute obranou čili apologiiacuteldquo657

Jestliže Apoštolaacutet

měl šiacuteřit katolickou viacuteru modlitbou a hmotnou pomociacute a zasaacutehnout tak co nejširšiacute počet

aktivniacutech spolupracovniacuteků na diacutele sjednoceniacute stalo se ciacutelem Akademie velehradskeacute založeneacute

r 1910 aby se pro toto diacutelo nasadila bdquopsanyacutem slovemldquo Zřiacutezeniacutem Akademie jako vědeckeacute

společnosti kteraacute se měla zabyacutevat studiem vyacutechodniacute ciacuterkve je tak určena jedna z hlavniacutech metod

velehradskeacuteho unionismu jakožto vzaacutejemně bdquorozvedeniacuteldquo křesťaneacute bdquomusiacuteme začiacuteti ve spisech

s nimi mluvitildquo neboť jedině tak maacuteme naději bdquože se daacuteme do vzaacutejemneacute řeči a do dalšiacuteho

vyjednaacutevaacuteniacuteldquo658

Uacutemyslem tedy bylo studiem vědeckyacutemi kurzy a vydaacutevaacuteniacutem publikaciacute přispět

k prohloubeniacute poznaacuteniacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu a připravit tak půdu pro dialog s pravoslaviacutem

Za předpoklad na cestě k jednotě se tak vytyacutečil zaacutevazek snažit se o odstraněniacute předsudků

a tradičniacutech polemik přistoupit v uacutectě a bratrskeacute laacutesce k oboustranneacutemu poznaacuteniacute a spolupraacuteci659

654

LEV XIII Grande munus (encyklika o rozšiacuteřeniacute uacutecty sv Cyrila a Metoděje ve všeobecneacute ciacuterkvi z 30 zaacuteřiacute 1880)

In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 201 655

Dědictviacute otců zachovej naacutem Pane Velehrad Cyrillo-methodějskeacute nakladatelstviacute M Melichaacuterka 1911 s 60 656

Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 592 657

STOJAN AC bdquoApoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marieldquo a bdquoAkademie Velehradskaacuteldquo In

Apoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marie 112 (1910) s 181 658

Tamteacutež s 182 659

Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam s 65-66

Připomeňme že vyacuteznamnyacute akcent na poznaacuteniacute pravoslavneacuteho křesťanstviacute jakožto průpravy k dialogu přivedl

nezanedbatelnyacute počet českyacutech teologů k vaacutežneacutemu studiu vyacutechodniacute křesťanskeacute teologie a spirituality (jen namaacutetkou

jmenujme jezuity B Spaacutečila a J Olšra anebo pražskeacuteho teologa A Salajku) Zaacutejem českyacutech řeholniacuteků Tovaryšstva

Ježiacutešova byl přitom motivovaacuten nadšeniacutem pro ruskeacute misie jež probudila řaacutedovaacute instrukce podněcujiacuteciacute

k apoštolskeacutemu působeniacute ve prospěch slovanskyacutech naacuterodů a stejně tak založeniacute Uacutestavu sv Cyrila a Metoděje pro

111

Praacutevě v praacuteci na překonaacuteniacute pochybnyacutech a mylnyacutech naacutezorů ktereacute ohledně dějin a naacuteboženskeacuteho

života vyacutechodniacutech křesťanů byly rozšiacuteřeny mezi katoliacuteky spatřoval hlavniacute poslaacuteniacute velehradskyacutech

kongresů teacutež Svatyacute stolec660

Touha po důkladneacutem a laacuteskou prodchnuteacutem poznaacuteniacute nauky

a liturgickeacute tradice křesťanskeacuteho Vyacutechodu tvořila přiacutemo jaacutedro ciacuteleneacuteho uacutesiliacute papežů o obnoveniacute

jednoty s pravoslavnyacutemi ciacuterkvemi a tzv papežskeacuteho slavismu kteryacute představoval živyacute kontext

velehradskeacuteho unionistickeacuteho hnutiacute661

Velehradskeacute diacutelo jež se ze Stojanovy bdquoprvotniacute intuice postupně zformovalo do programu

zaměřeneacuteho na probuzeniacute křesťanstvaldquo662

mělo bez nadsaacutezky rozměr světovyacute Nejenže zasaacutehlo

krajany žijiacuteciacute v zahraničiacute a poskytovalo pomoc jednotlivyacutem farnostem a teologům katolickyacutem

i ortodoxniacutem ale přivedlo na půdu Velehradu odborniacuteky ndash duchovniacute i laiky ndash zaacutestupce obou

tradic kteřiacute se zde celkem sedmkraacutet sešli na mezinaacuterodniacutech teologickyacutech unionistickyacutech

kongresech Spolu s Antoniacutenem Cyrilem Stojanem se jejich organizace ujal lvovskyacute metropolita

hlava řeckokatolickeacute ciacuterkve na Ukrajině Andrej Šeptyckij Tři z kongresů se přitom uskutečnily

před 1 světovou vaacutelkou (1907 1909 1911) a dalšiacute čtyři pak v době mezivaacutelečneacute (1924 1927

1932 1936) Teacutemata rozhovorů se tyacutekala ekleziologie nauky o svaacutetostech uacutelohy koncilů

metody řešeniacute spornyacutech otaacutezek probleacutemu vyacutevoje dogmatu uacutelohy liturgie či uacutecty ke svatyacutem

Cyrilu a Metoději663

přičemž obě strany byly vzdaacuteleny myšlence proselytismu Třebaže se

hovořilo o sjednoceniacute ciacuterkviacute formulace vytvořeniacute jednoty jako bdquokonverze některyacutech jednotek do

ciacuterkve řiacutemskeacuteldquo664

byla vyloučena O jednotě se uvažovalo jako o Božiacutem diacutele ktereacutemu jsme my

lideacute povinni připravit cestu Velehradskyacute unionismus tak neměl sveacute těžisko na uacuterovni snahy

o dosaženiacute diplomatickeacuteho či dogmatickeacuteho konsensu nyacutebrž vyacuteznamně naznačil že bdquoteologickeacute

koncepty potřebujiacute lidskou podobu setkaacuteniacuteldquo665

zaklaacutedajiacuteciacuteho se na oboustranneacute důvěře

v působeniacute Božiacuteho Ducha Praacutevě v tom pak tkviacute důvod proč je tyto sjezdy možneacute poklaacutedat

misie na slovanskeacutem Velehradě r 1916 srv AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890

do roku 1919 In AA VV Velehrad ndash filologoi versus filosofoi Přiacutespěvek spirituaacutelniacute teologie k 800 leteacutemu vyacuteročiacute

Olomouc Refugium 2005 s 208-236 660

Srv PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate

Welehrad prope sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione In Acta

apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XVI volumen XVI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1924

s 326-327 661

Srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3

Leone XIII (1878-1903) čl 182-202 BENEDIKT XV Orientis catholici (motu proprio oznamujiacuteciacute založeniacute

Papežskeacuteho vyacutechodniacuteho institutu z 15 řiacutejna 1917) In Acta apostolicae saedis Commentarium officiale Annus IX

volumen IX Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1917 s 531-533 PIUS XI Ecclesiam Dei (encyklika ke třiacutesteacutemu

vyacuteročiacute mučednickeacute smrti sv Josafata z 12 listopadu 1923) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle

encicliche 5 Pio XI (1922-1939) čl 105-128 Rerum orientalium (encyklika o rozvoji studiiacute křesťanskeacuteho

Vyacutechodu z 8 zaacuteřiacute 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939)

čl 262-279 662

AMBROS P Velehrad Unionist Movement Jubilee Velehrad Congress 1907ndash2007 In Acta Universitatis

Palackianae Olomucensis Theologica Olomoucensia 9 (2008) s 109 663

Srv GOacuteRKA L Trvaleacute hodnoty velehradskeacute tradice Ke steacutemu vyacuteročiacute založeniacute velehradskyacutech kongresů (1907ndash

2007) In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 48 664

Tamteacutež s 52 665

AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890 do roku 1919 s 235

112

za prvniacute kroky k moderniacutemu ekumenismu jak je interpretujiacute souhlasně papežoveacute Jan Pavel II

a Benedikt XVI666

312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky

U koleacutebky sjednoceneacute ciacuterkve českyacutech evangeliacuteků staacutely jak vyacutestižně poznamenaacutevaacute Pavel

Filipi mimo jineacute dvě sudičky znaacuterodněniacute a antikatolicismus667

Evangeliacuteci shromaacutežděniacute na

zaklaacutedajiacuteciacutem sněmu noveacute ciacuterkve vychaacutezeli v naprosteacute většině z touhy daacutet najevo že bdquočešstviacute

a evangelictviacute se setkaacutevajiacute k nerozloučeniacuteldquo668

Jakoby na otaacutezku Proč jsi evangeliacutek byla možnaacute

jen jedinaacute odpověď Protože jsem Čech669

Spojeneacute ciacuterkvi byl tedy od počaacutetku vtisknut naacuterodniacute

charakter a bdquočeskobratrskeacute naacuteboženstviacuteldquo jemuž byla daacutena přednost před dvěma staacutevajiacuteciacutemi

evangelickyacutemi konfesemi bylo vniacutemaacuteno jako vlastniacute a přiacuteznačneacute pro českeacuteho člověka jenž se

uacutedajně ve věcech viacutery nikdy nezajiacutemal o dogmatickeacute subtilnosti nyacutebrž směřoval ke křesťanstviacute

praktickeacutemu jež se odraacuteželo v mravniacutem ethosu670

Důraz na mravniacute poslaacuteniacute evangeliacuteků v českeacutem naacuterodě jakožto stmelujiacuteciacuteho prvku

českeacuteho protestantismu byl přiacutetomen rovněž v počaacutetciacutech prvniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute jež na

našem uacutezemiacute vznikla Maacuteme na mysli jak Kostnickou jednotu kteraacute od r 1905 začala sdružovat

evangelickeacute křesťany různyacutech denominaciacute jako jednotlivce tak i Svaz evangelickyacutech ciacuterkviacute

v ČSR kteryacute r 1927 sdružil na federativniacutem principu protestantskeacute ciacuterkve jako celky671

Svůj

mravně kritickyacute program přitom formulovali češtiacute evangeliacuteci již na sveacutem prvniacutem sjezdu r 1903

kdy se vymezili proti řiacutemskeacutemu klerikalismu i proti liberaacutelniacutem proudům Svaz evangelickyacutech

ciacuterkviacute pak svojiacute činnostiacute rozviacutejel myšlenku existence a poslaacuteniacute protestantismu jakožto bdquospecifickeacute

složky celkoveacute duchovniacute kulturyldquo jako dějinneacute myšlenkoveacute i sociaacutelniacute siacutely kteraacute však nemusiacute

byacutet nutně spojena s konkreacutetniacutem ciacuterkevniacutem životem Československyacute protestantismus se tak měl

nabiacutednout jako alternativniacute typ pro život naacuterodniacute a mezinaacuterodniacute672

Maacuteme-li stručně zmiacutenit protikatolickou orientaci jež nasměrovala prvniacute krůčky

sjednocenyacutech evangeliacuteků v nově založeneacute ciacuterkvi i staacutetě můžeme si přečiacutest prvniacute větu Poselstviacute

českeacutemu naacuterodu tak jak byl tento dokument přijat Generaacutelniacutem sněmem bdquoVšem Čechům

obeznaacutemenyacutem s dějinami českeacuteho naacuteroda jest společneacute vědomiacute že mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou

666

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě (22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 34-35 Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Promluva

Benedikta XVI při modlitbě Anděl Paacuteně (27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 66 667

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 8-12 668

PEROUTKA F Budovaacuteniacute staacutetu I-II (1918 ndash 1919) Praha Academia 2003 s 273 669

Srv BAŠUS JB Generaacutelniacute sněm očima současniacuteků In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby s 31 670

Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 14 671

Ke členstviacute ve Svazu byly přizvaacuteny všechny evangelickeacute ciacuterkve v tehdejšiacutem Československu z nichž se na

zaacutekladě rozhodnutiacute svyacutech orgaacutenů ke vstupu odhodlaly Slovenskaacute ciacuterkev a v ČCE Evangelickaacute ciacuterkev a v ve

vyacutechodniacutem Slezsku Ciacuterkev metodistickaacute baptisteacute a Jednota bratrskaacute R 1936 se pak přopojila teacutež Jednota

českobratrskaacute srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 156 672

Srv tamteacutež s 158

113

a českyacutem naacuterodem jest staletyacute a hlubokyacute rozporldquo673

Katolictviacute je odmiacutetnuto jako viacutera ciziacute českeacute

naacuterodniacute povaze jiacutež je vlastniacute bdquoviacutera husitskaacute českobratrskaacuteldquo Působeniacute ciacuterkve katolickeacute je

vyliacutečeno jakožto omezujiacuteciacute zaacutejmy a svobodu českeacuteho naacuteroda Jedinou volbou pro bdquorodaacuteky kteřiacute

se s ciacuterkviacute řiacutemskou rozpadli ale naacuteboženstviacute a ciacuterkve postraacutedati nemohou a nechtějiacuteldquo tedy

zůstaacutevaacute připojit se k jedineacute bdquociacuterkvi husitskeacuteldquo a vraacutetit se tiacutem bdquok viacuteře svyacutech otcůldquo674

Na tom že se češtiacute evangeliacuteci v naacutesledujiacuteciacutech letech nedali uvěznit v kraacutetkozrakeacutem

naacuterodovectviacute nepropadli zcela protikatolickeacutemu sentimentu a odvraacutetili od sebe teologickou

zploštělost liberaacutelniacuteho protestantismu je třeba byacutet vděčnyacute předevšiacutem objevu bdquoklasickeacute

křesťanskeacute linieldquo675

ke ktereacute odkazoval nejrozhodněji Josef Lukl Hromaacutedka a kteraacute měla

mimořaacutednyacute vyacuteznam i pro ekumenickeacute myšleniacute u naacutes Mladyacute evangelickyacute teolog si byl dobře

vědom že k českeacute reformačniacute minulosti nestačiacute zaujmout povrchniacute postoj založenyacute ať již na

pouheacute emotivniacute sympatii či obdivu k mravniacutemu ideaacutelu Českeacute bratrstviacute neniacute projevem českeacute

naacuterodniacute povahy nyacutebrž je pro Hromaacutedku v prveacute řadě bdquoduchovniacute mociacute kteraacute probouziacute svědomiacute

a navraciacute k Bohuldquo je bdquosvědectviacute duše kteraacute byla otevřena evangeliem a vyzvaacutena k odpovědi

samotneacutemu Bohuldquo676

Proto půjde autorovi o to aby se ve sveacutem diacutele soustředil na principy

naacuteboženskeacute a teologickeacute aby vyzdvihnul křesťanskou zaacutekladnu českeacuteho bratrstviacute a podchytil

vyacuteznam reformace teologicky Hromaacutedkovyacutem uacutesiliacutem bylo nejen zasadit českou reformaci jejiacutež

poselstviacute je vyjaacutedřeno nejpregnantněji ve slovech českyacutech konfesiacute do reformačniacuteho proudu

světoveacuteho677

nyacutebrž takeacute ukaacutezat že reformačniacute tradice zapadaacute do biblickeacuteho teismu kteryacute

upevňuje a tiacutem přispiacutevaacute světodějnyacutem způsobem křesťanstviacute jako takoveacutemu678

V r 1931 evangelickyacute bohoslovec připomiacutenaacute že reformace vyrůstaacute z katolictviacute a dodaacutevaacute

že bdquovšechny jednotliveacute složky reformačniacute zbožnosti a theologie jsou pochopitelny ve sveacutem růstu

i podstatě jen na pozadiacute katolickeacute soustavy naacuteboženskeacute a myšlenkoveacuteldquo679

Za naacutepravu vztahů ke

katolickeacute ciacuterkvi se ovšem Hromaacutedka přimlouval již o osm let dřiacuteve na sjezdu českyacutech evangeliacuteků

a v r 1925 načrtnul svoje teologickeacute vniacutemaacuteniacute katolictviacute v knize Katolicism a boj o křesťanstviacute

kteraacute obsahovala i studie publikovaneacute již dřiacuteve časopisecky Autor se pustil do zaacutepasu o hlubšiacute

pochopeniacute katolickeacute zbožnosti teologie a ciacuterkve popuzen protikatolickyacutemi naacuteladami jež se po

založeniacute československeacute republiky nesly pod heslem Pryč od Řiacutema napřiacuteč společnostiacute

i ostatniacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi Uprostřed vřavy povrchniacute protiklerikaacutelniacute naacutelady se

Hromaacutedka jako protestantskyacute teolog bdquouacutezkostlivě taacutezalldquo zda se naacuteš kulturniacute a duchovniacute život

přiacutekryacutem a vulgaacuterniacutem soudem nad katolictviacutem nepřipravuje o bdquopodstatneacute statky evropskeacute

vzdělanostildquo a zda se českyacute evangeliacutek nevystavuje nebezpečiacute nepochopeniacute nejhlubšiacutech důvodů

673

Poselstviacute generaacutelniacuteho sněmu českyacutech evangeliacuteků českeacutemu naacuterodu (z 18 prosince 1919) In Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute

sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 s 57 674

Srv tamteacutež s 58 675

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 162 676

HROMAacuteDKA JL Ciacuterkev v Jednotě bratřiacute Jednota Bratřiacute naacuteboženstviacutem českyacutem In TENTYacuteŽ Theologie a

ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 155 677

Srv TENTYacuteŽ Naše konfese s 243 678

Srv TENTYacuteŽ Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 397-398 Bylo

to hlavně Hromaacutedkovou zaacutesluhou že synodem v r 1927 ČCE přijala za sveacute Apoštolskeacute vyznaacuteniacute viacutery 679

Tamteacutež s 386

114

toho oč zaacutepasili reformaacutetoři680

Byl přesvědčen o tom bdquože žhaveacute jaacutedro reformace může byacutet

pochopeno a zachraacuteněno jen tenkraacutete když se někde v hlubinaacutech setkaacutevaacute s bytostnou podstatou

toho co katoliacuteka dělaacute katoliacutekem co ryziacute katolictviacute vyjadřuje mešniacute liturgiiacute eucharistiiacute a vlastniacutem

pochopeniacutem evangelialdquo681

Katolictviacute pro Hromaacutedku v sobě obsahuje hlavniacute křesťanskeacute složky a chceme-li mu

porozumět musiacuteme miacutet staacutele na zřeteli bdquože všechny konkreacutetniacute elementy katolickeacute vyrůstajiacute ze

zaacutekladů křesťanskeacute zbožnostildquo682

a že tato zbožnost je spjata s jaacutedrem křesťanstviacute Přes

otevřenost vůči bdquonaacuteboženskyacutem realitaacutemldquo v katolicismu jež tvořiacute jeho vyacutechoziacute metodologickyacute

princip je však autor přesvědčen že reformačniacute odkaz se musiacute s katolickyacutem pojetiacutem křesťanstviacute

utkat v bdquobojildquo Katolicismus kteryacute je bdquosynthesou naacuteboženstviacute a kulturyldquo683

v niacutež se miacutesiacute prvky

lidoveacute zbožnosti se svaacutetostnyacutem mysticismem a s nejčistšiacutemi projevy křesťanskeacute duchovniacuteho

života totiž v okamžiku kdy ztraacuteciacute spojitost s klasickyacutem starověkyacutem a středověkyacutem

katolictviacutem narušuje Tradici a jen stěžiacute nachaacuteziacute porozuměniacute pro křesťanskyacute teismus pro

bezprostředniacute přiacutestup člověka k Bohu kteryacute haacutejila reformace Mezi protestantismem kteryacute musiacute

saacutem staacutele znovu objevovat evangelium o spaseniacute aby se nestal bdquonejšedivějšiacutem moraacutelkařeniacutemldquo684

a katolicismem kteryacute přes veškerou svaacutetostnou a hierarchickou vybavenost nemůže poskytnout

člověku jistotu spaseniacute se musiacute rozhořet bdquozaacutepas o zbožnostldquo685

jenž ovšem nesmiacute byacutet bojem

proti křesťanstviacute jelikož bdquoV Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny rozdiacutely

k soběldquo686

Ve sveacute cestě za vnitřniacute podstatou a ideou křesťanstviacute jež v sobě ukryacutevajiacute bdquoživeacute jaacutedro

a realitu viacuteryldquo kteraacute jedinaacute může zachraacutenit věřiacuteciacute i nevěřiacuteciacute687

se J L Hromaacutedka vydaacutevaacute vstřiacutec

takeacute pravoslaviacute aby i v něm i přes dědictviacute bdquohellenskeacute spekulace mystiky a gnoacutezeldquo jež činiacute

ortodoxii osobitou nalezl přiacutetomneacute společneacute křesťanskeacute zaacuteklady a svědectviacute apoštolskeacute viacutery688

Spor mezi pravoslaviacutem katolictviacutem a reformaciacute vyvěraacute podle Hromaacutedky v rozdiacutelneacutem pojetiacute

uacutestředniacuteho kristologickeacuteho dogmatu Pravoslaviacute a katolictviacute pryacute porušilo hranice mezi

Stvořitelem a stvořeniacutem neboť přiacuteliš jasně vyřklo jednotu božskeacute a lidskeacute přirozenosti což

znamenalo uacutetěk k mysticismu na Vyacutechodě a k absolutizaci struktur a dogmat ciacuterkve na

Zaacutepadě689

Reformace naproti tomu haacutejiacute důslednyacute bdquodyofisitism christologickyacuteldquo690

nepřipouštějiacuteciacute

smiacutešeniacute ciacuterkve s Kristem či eucharistickeacute oběti s obětiacute křiacuteže a hlaacutesaacute svrchovanost soudu Božiacuteho

slova

680

Srv HROMAacuteDKA JL Proč žiji In TENTYacuteŽ Pravda a život Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s

93 681

Tamteacutež 682

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 49 683

Tamteacutež s 80 684

Tamteacutež s 222 685

Tamteacutež 686

Tamteacutež s 224 687

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 29 688

Srv tamteacutež s 241-243 689

Srv tamteacutež s 294 690

Tamteacutež s 416

115

Jakyacute je konečně obsah Hromaacutedkovy bdquoekumenickeacute vyacutezvyldquo691

bdquoOekumenismldquo autor

uznaacutevaacute nikoliv jako mechanicky vytvořenou jednotu ciacuterkviacute nyacutebrž jako metodu Byl přesvědčen

že bdquojen kladnyacutem vztahem k jinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutem poznaacuteme vlastniacute a nejhlubšiacute motivy

evangelia uchovaacuteme si šiacuteři praveacute křesťanskeacute universality a pochopiacuteme siacutelu a osobitost sveacuteho

vlastniacuteho vyznaacuteniacute viacuteryldquo692

Každaacute ciacuterkev podle něj odkazuje na důležityacute rozměr křesťanskeacute viacutery

každaacute ovšem je vystavena uacuteskaliacute a nebezpečiacute Tak pravoslaviacute upozorňuje na objektivitu Boha

a spaacutesy ale je v nebezpečiacute bdquomystiky mravniacuteho naturalismuldquo a bdquotrpnosti vůči světuldquo katolictviacute

zase bdquoztělesňuje nejhlubšiacute motiv ciacuterkve jako kolektiva viacutery a modlitbyldquo ovšem hroziacute mu

bdquotitaacutenskeacute sebeuplatněniacuteldquo a bdquohierarchickaacute despocieldquo reformačniacute ciacuterkve haacutejiacute svědomiacute věřiacuteciacuteho

avšak jsou vystaveny subjektivismu idealistickeacutemu i mravniacutemu humanismu693

Všechny

bdquociacuterkevniacute skupinyldquo jsou pak podle Hromaacutedkova přesvědčeniacute bdquosoučaacutestkou jedneacute ciacuterkveldquo všechny

ukazujiacute směrem ke Kristu všechny by se měly od sebe navzaacutejem učit pomaacutehat sobě i celeacutemu

světu a v prveacute řadě přiveacutest dnešniacuteho člověka v jeho zmatciacutech k poznaacuteniacute evangelia a Kristova

křiacuteže694

313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky

Pozorujeme-li mezivaacutelečneacute vztahy v raacutemci českeacute ekumeny ndash tedy maacuteme-li na mysli

způsob jakyacutem k sobě přistupovaly křesťanskeacute ciacuterkve v prvorepublikoveacutem Československu ndash

pak musiacuteme de facto daacutet za pravdu Milanu Salajkovi že bdquocelkově zůstaacutevalo (hellip) naacuteboženskeacute

prostřediacute v Masarykově republice konfesně rozdrobeneacute poznačeneacute chladem až sbquonaacuteboženskyacutem

bojemlsquoldquo695

Vyacuteznamnějšiacute odezvu přesahujiacuteciacute raacutemec katolickeacute ciacuterkve nenašel u českyacutech

nekatoliacuteků ani velehradskyacute unionismus a teacutež Hromaacutedkova vyacutezva ke společneacutemu ekumenickeacutemu

hledaacuteniacute křesťanskyacutech kořenů nedošla mimo vlastniacute řady sveacuteho vyslyšeniacute

Myšlenka unijniacute mohla jen stěžiacute oslovit českeacute pravoslavneacute kteřiacute po r 1918 teprve hledali

svoji vlastniacute tvaacuteř a to jak co se tyacuteče jurisdikčniacute a organizačniacute straacutenky (srbskyacute patriarchaacutet nebo

Cařihrad) tak pokud jde o ideoveacute vyrovnaacutevaacuteniacute se s modernismem a s tužbami toho křiacutedla nově

vznikleacute naacuterodniacute Ciacuterkve československeacute jež chtělo přimknutiacutem se k pravoslaviacute potvrdit

kontinuitu a přinaacuteležitost vzhledem ke křesťanskeacutemu světu a vymezit se tak vůči ciacuterkvi

řiacutemskokatolickeacute z jejiacutehož lůna noveacute uskupeniacute vzešlo696

Ve skutečnosti byl vnitřniacute život

691

Pro vyacutechodiska Hromaacutedkova ekumenismu srv VOKOUN J Hromaacutedkův boj o křesťanstviacute Hromaacutedka a

evangelickaacute katolicita In TROJAN JS ndash VEBER J ndash VOKOUN J Nepřeslechnutelnaacute vyacutezva Sborniacutek k 100

vyacuteročiacute narozeniacute českeacuteho bohoslovce JL Hromaacutedky 1889-1989 Praha Institut pro středoevropskou kulturu a

politiku 1990 s 24-35 692

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 439 693

Srv tamteacutež 694

Srv tamteacutež s 441 695

SALAJKA M Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus s 210 696

Pro pohled jakyacutem se na unionismus diacutevali prvniacute patriarchoveacute Ciacuterkve československeacute srv HRDLIČKA J

Chaacutepaacuteniacute myšlenky unionismu u radikaacutelně modernistickyacutech zakladatelů CČSH Karla Farskeacuteho a Františka Kovaacuteře

In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 72-85 Autor ukazuje že na rozdiacutel od

negativniacuteho stanoviska K Farskeacuteho byli patriarchoveacute Fr Kovaacuteř a naacutesledně i Miroslav Novaacutek ozvěnou myšlenky

velehradskeacuteho cyrilometodějskeacuteho unionismu zasaženi Pokud jde o Jednotu katolickeacute duchovenstva

československeacuteho z jehož středu novaacute naacuterodniacute ciacuterkev v r 1920 vzešla nachaacuteziacuteme ideu ciacuterkevniacute jednoty se

116

pravoslavneacute ciacuterkve těmito zaacutepasy spiacuteše odsunut do pozadiacute a vnitřniacute konsolidace směřujiacuteciacute

ke sjednoceniacute různyacutech proudů nachaacutezejiacuteciacutech se v raacutemci českeacuteho pravoslaviacute trvala v podstatě až

do doby po 2 světoveacute vaacutelce697

Evangeliacuteci za ktereacute promluvil Hromaacutedka pak sice mohli

v unionismu vidět program kteryacute je třeba braacutet vaacutežně a kteryacute českeacutemu provinciaacutelniacutemu

katolicismu může daacutet světovějšiacute průhled698

nicmeacuteně jej interpretovali jako politickou ambici

kteraacute se maacute staacutet tvůrčiacutem principem obnovy austrokatolicismem znevaacuteženeacute a povaacutelečnyacutemi

udaacutelostmi otřeseneacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes699

Naviacutec jak jsme viděli Hromaacutedka byl přesvědčen že

synteacuteza katolictviacute a pravoslaviacute by byla nedostatečnaacute pokud by jiacute chyběla protivaacuteha reformačniacuteho

biblickeacuteho teismu

Jde-li o dialog kteryacute chtěla probudit idea J L Hromaacutedky představenaacute jak v jeho již

zmiacuteněnyacutech spisech tak v platformě na niacutež založil s Emanuelem Raacutedlem r 1927 časopis

Křesťanskaacute revue kteryacute se měl postarat bdquoo ekumenickeacute povzbuzeniacute našich křesťanů přes hranice

protestantismu katolictviacute a pravoslaviacuteldquo700

pak musiacuteme konstatovat že si mezi českyacutemi katoliacuteky

sice zasloužil pozornost k zaacutevažnějšiacutemu rozhovoru ale nedošlo František Cinek třebaže

Hromaacutedkův postoj vůči katoliacutekům ocenil vytyacutekal českeacutemu protestantismu roztřiacuteštěnost

způsobenou liberalismem a povrchnostiacute pokud jde o rekurs k reformačniacutem konfesiacutem701

Silvestr

Braito se braacutenil Hromaacutedkově podeziacuteravosti vůči katolickeacutemu dogmatismu a mystice což podle

něj svědčilo o povrchnosti evangelickeacuteho pohledu na katolictviacute702

Hlavniacutem důvodem

rezervovaneacuteho postoje katoliacuteků vůči evangeliacutekům však zůstaacutevalo to že myšlenka bdquoevangelickeacute

katolicityldquo kteraacute se snažila zhodnotit kladně všechny křesťanskeacute směry nebyla jako takovaacute

přijata Popravdě řečeno ani přijata byacutet nemohla jelikož v souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve

vyjaacutedřenyacutem v již vzpomenuteacute encyklice Mortalium animos přetrvaacutevalo i u českyacutech katoliacuteků

přesvědčeniacute že bdquoekumenickeacute aspiraceldquo se od jednoty ciacuterkve lišiacute v samotneacute podstatě703

slovanskyacutem pravoslavnyacutem Vyacutechodem přiacutetomnou např v memorandu ktereacute předložili jejiacute delegaacuteti papeži Benediktu

XV v leacutetě r 1919 Praacutevě československeacutemu naacuterodu podle Jednoty připadl zvlaacuteštniacute uacutekol staacutet se mostem bdquopo němž

by ostatniacute naacuterodoveacute slovanštiacute přešli do jednoty ciacuterkevniacuteldquo Je zajiacutemaveacute si povšimnout že reformy ktereacute modernističtiacute

duchovniacute po Svateacutem stolci požadovali ndash od uděleniacute patriarchaacutelniacuteho titulu pražskeacutemu arcibiskupovi přes podporu

slovanskyacutech studiiacute a užiacutevaacuteniacute naacuterodniacuteho jazyka při bohoslužbě až po bdquozmiacuterněniacuteldquo celibaacutetu v našiacute zemi ndash jsou

zdůvodňovaacuteny praacutevě starostiacute o jednotu s pravoslavnyacutemi Slovany srv text memoranda in FRYacuteDL D Reformniacute

naacuteboženskeacute hnutiacute v počaacutetku československeacute republiky Snaha o reformu katolicismu v Čechaacutech a na Moravě Brno

L Marek 2001 s 89-91 697

Srv MAREK P ndash BUREHA V Pravoslavniacute v Československu v letech 1918ndash1953 Přiacutespěvek k dějinaacutem

Pravoslavneacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech na Slovensku a na Podkarpatskeacute Rusi Brno CDK 2008 s 109 698

Srv HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute s 230 699

Srv TENTYacuteŽ Katolicism a boj o křesťanstviacute s 178-180 700

Srv TENTYacuteŽ Proč žiji s 92 701

Srv CINEK F K naacuteboženskeacute otaacutezce v prvniacutech letech našiacute samostatnosti 1918-1925 Olomouc Lidoveacute zaacutevody

tiskařskeacute a nakladatelskeacute 1926 s 294-296 702

Program Křesťanskeacute revue In Na hlubinu 10 (1935) s 61 703

Srv BRAITO S Myšlenky o ciacuterkvi In Na hlubinu 18 (1943) s 375-378 Emblematickyacute je v teacuteto souvislosti

Braitův vyacuterok jiacutemž reaguje na oxfordskeacute ekumenickeacute shromaacutežděniacute Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute r 1937

bdquoKatolickaacute ciacuterkev se nikdy nezuacutečastniacute žaacutednyacutech zasedaacuteniacute a konferenciacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Vytyacutekajiacute jiacute to jako

zpupnost vyacutelučnost nesnaacutešenlivost Ale posuďte paacutenoveacute sami Ne ona od vaacutes nyacutebrž vy jste se odloučili od niacute Ne

ona k vaacutem nyacutebrž vy k niacute musiacutete přijiacutetldquo (BRAITO S Konference křesťanskyacutech ciacuterkviacute In Na hlubinu 12 1937 s

575) Pokud šlo o pravoslavnou reakci na Hromaacutedkův spis Křesťanstviacute v myšleniacute a životě srv např kladneacute

hodnoceniacute VILINSKIJ V Poznaacutemky k III čaacutesti knihy prof Hromaacutedky bdquoKřesťanstviacute v myšleniacute a životěldquo In

Časopis katolickeacuteho duchovenstva 731-2 (1932) s 75-77

117

Aby českyacute ekumenismus sestoupil od nesmělyacutech a ojedinělyacutech projevů přiacutezně

a spolupraacutece (např v raacutemci osobniacutech kontaktů katoliacuteků a evangeliacuteků na konferenciacutech

mlaacutedežnickeacute organizace YMCA)704

jež tu a tam probleskovaly jinak nevstřiacutecnyacutem

prvorepublikovyacutem mračnem ktereacute se mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes utaacutebořilo na rovinu

osobniacuteho setkaacuteniacute svědků Kristova evangelia bylo zapotřebiacute projiacutet společně hrůzami 2 světoveacute

vaacutelky Bylo to totiž praacutevě prostřediacute nacistickyacutech koncentračniacutech taacuteborů v němž muž vedle muže

vězeň vedle vězně spolu bok po boku stanuli křesťaneacute různyacutech konfesiacute a ciacuterkviacute a byli postaveni

před uacutekol uchovat si svou viacuteru tvaacuteřiacute v tvaacuteř vskutku ďaacutebelskeacute podobě zla Můžeme řiacuteci že

obranneacute hlasy či uacutetočneacute vyacutepady ktereacute v době předvaacutelečneacute zazniacutevaly jakoby z různyacutech stran

ciacuterkevniacutech barikaacuted byly prolomeny tichem a společně sdiacutelenyacutem utrpeniacutem těch kteřiacute se ocitli

dohromady jako Kristovi vyznavači za jedniacutem ostnatyacutem draacutetem

Nacistickaacute perzekuce řaacutedila napřiacuteč ciacuterkvemi a tak se mezi vězněnyacutemi ocitli nejen

katoličtiacute kněžiacute (např J Beran Š Trochta J Merell) jichž byla většina ale teacutež pravoslavniacute

(arcibiskup Savatij) a evangeličtiacute (J Bič J Šimsa) duchovniacute anebo faraacuteři Ciacuterkve československeacute

(L Hodiacutek) Převaacutežnou čaacutest duchovniacutech soustředili nacisteacute postupně v Dachau kde přišel o život

i unitaacuteř dr Norbert Čapek a kde existoval zvlaacuteštniacute kněžskyacute blok Laacutegr v Dachau se stal němyacutem

svědkem společnyacutech vskutku ekumenickyacutech modliteb při nichž projevila svou živost teacutež

myšlenka unijniacute praacutevě na svaacutetek slovanskyacutech věrozvěstů v červenci 1944 se zde českeacute

pobožnosti kromě řiacutemskokatolickyacutech kněžiacute zuacutečastnil jak pražskyacute pravoslavnyacute arcibiskup Savatij

tak evangeličtiacute a českoslovenštiacute duchovniacute705

Stejně tak existujiacute doklady o slaveniacute lednoveacuteho

tyacutedne modliteb kdy se během oktaacutevu vězňoveacute setkaacutevali k četbě řeckyacutech biblickyacutech textů

kaacutezaacuteniacutem o vyacutechodniacute liturgii sv Jana Zlatouacutesteacuteho zpěvu staroslověnskyacutech piacutesniacute přičemž na

uacutemysl jednoty ciacuterkve byla sloužena katolickaacute mše706

V prostřediacute koncentraacuteků se navazovaly ryziacute ekumenickeacute vztahy založeneacute podle slov

pozdějšiacuteho kardinaacutela Berana na křesťanskeacutem bratrstviacute a solidaritě ve sdiacuteleneacutem utrpeniacute707

Starozaacutekoniacutek Miloš Bič později vzpomiacutenal na sveacute přaacutetelstviacute s profesorem novozaacutekonniacute biblistiky

Janem Merellem bdquoVyhyacutebali jsme se střetům abychom si nezatarasili cestu k dalšiacutem hovorům

Když jsme hovořili nebylo to ani uacutetočneacute evangelickeacute ani uacutetočneacute katolickeacute Mohli jsme si

rozumět Bible a křesťanstviacute to jsou velice širokaacute teacutemata Prostě jsme si nekonkurovali Mezi

naacutemi tehdy vzniklo skutečně takoveacute ekumenickeacute přaacutetelstviacuteldquo708

Improvizovanyacutemi přednaacuteškami

na biblickaacute teacutemata pak oba duchovniacute přispěli během bdquovzdělaacutevaciacuteho programuldquo kteřiacute si kněžiacute

v Dachau po skončeniacute praacutece organizovali To vše podle Biče byla přiacuteležitost vydat svědectviacute

Všemohouciacutemu709

704

Z katoliacuteků zde byli zvaacuteni např A Fuchs dominikaacuten S Braito či františkaacuten J E Urban srv Profesor Josef Lukl

Hromaacutedka In Via 33 (1970) s 42-43 705

Srv HOFFMANN B A kdo vaacutes zabijehellip Život a utrpeniacute kněžstva v koncentračniacutech taacuteborech Přerov

Společenskeacute podniky 1946 s 295 706

Srv tamteacutež s 284-285 707

Srv VODIČKOVAacute S Uzaviacuteraacutem vaacutes do sveacuteho srdce Životopis Josefa kardinaacutela Berana Brno ndash Praha CDK ndash

Uacutestav pro studium totalitniacutech režimů 2009 s 106 708

Tamteacutež 709

Srv BIČ M Před třiceti lety In Slovo a život Sborniacutek studiiacute vydanyacute k sedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem prof ThDr

Jana Merella Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1974 s 16-17

118

314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci

Po skončeniacute 2 světoveacute vaacutelky se zpočaacutetku mohlo zdaacutet že křesťanskeacute ciacuterkve u naacutes vyšly ze

společně prožiteacuteho uacutetlaku proměněneacute posiacuteleneacute a otevřeneacute k noveacute kvalitě vzaacutejemnyacutech kontaktů

nežli tomu bylo v obdobiacute prvorepublikoveacutem Svou činnost obnovila akademickaacute YMCA

uvažujiacuteciacute o širokeacutem propojeniacute s katolickyacutemi studenty Praktickeacute ekumenickeacute plaacuteny na podporu

naacuteboženskeacuteho života (včetně zamyacutešlenyacutech společnyacutech rozhlasovyacutech pořadů) spolu promyacutešleli

např kněz Alexander Heidler a evangeliacutek Přemysl Pitter710

Silvestr Braito inspirovaacuten

ekumenickyacutem pohybem v Holandsku nabiacutedl českyacutem evangeliacutekům ruku k teologickyacutem

rozhovorům711

a ještě paacuter tyacutednů před bdquoviacutetěznyacutem uacutenoremldquo se zaacutestupci ciacuterkviacute sešli na

Všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute v Praze Toto setkaacuteniacute 2 uacutenora 1948 na Slovanskeacutem ostrově

se zapsalo do dějin českeacuteho ekumenismu jako prvniacute společneacute shromaacutežděniacute zaacutestupců

křesťanskyacutech ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute ktereacuteho se zuacutečastnilo asi tisiacutec delegaacutetů Arcibiskup

Beran ve sveacutem projevu přiacutetomneacute povzbuzoval že bdquokřesťaneacute již nesmějiacute pohoršovat svět

nelaacuteskou a nenaacutevistiacute nesmějiacute pohoršovat ani hřiacutechem jenž je nenaacutevistiacute k Bohu křesťaneacute musiacute

žiacutet v laacutesceldquo712

Přiacutetomniacute hlavniacute představiteleacute ciacuterkviacute nakonec připojili svůj podpis pod Vyacutezvu

československyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute k miacuteru ve světě713

Leč brzy se ukaacuteže jak neblaze tyto prvniacute projevy probouzejiacuteciacuteho se vědomiacute ekumenickeacute

sounaacuteležitosti poznamenaacute nastupujiacuteciacute komunistickyacute režim Češtiacute katoliacuteci i evangeliacuteci se sice ještě

r 1947 shodně postavili za dodržovaacuteniacute nedělniacuteho klidu jenž měl vziacutet za sveacute v raacutemci

uskutečňovaacuteniacute dvouleteacuteho plaacutenu budovaacuteniacute republiky a viděli teacutež jako nepřiměřenou reformu

školstviacute kteraacute počiacutetala se zestaacutetněniacutem ciacuterkevniacutech škol ovšem již pokud šlo o školskou reformu

vyslovili se představiteleacute CČS jednoznačně pro staacutetniacute školskyacute systeacutem714

Pouacutenorovaacute vlaacutednouciacute

garnitura zaujala vůči křesťanskyacutem ciacuterkviacutem strategii řiacutediacuteciacute se heslem bdquoRozděl a panujldquo715

Vzhledem k ciacuterkvi řiacutemskokatolickeacute pak vynaložila všechny siacutely v prveacute řadě k tomu aby přetnula

jejiacute spojeniacute s Řiacutemem a izolovala věřiacuteciacute od svyacutech biskupů716

Změna ovzdušiacute v meziciacuterkevniacutech vztaziacutech do nichž byla pomalu zaseacutevaacutena nevraživost

se promiacutetla neomylně i do stanoviska československyacutech biskupů kteřiacute ve sveacutem pastyacuteřskeacutem listu

710

Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I Praha

Zvon 1990 s 238 K Pittrově ekumenickyacutem vztahům ktereacute v emigraci rozvinul např takeacute s kardinaacutelem Beranem

srv ŠTĚPAacuteN J Přemysl Pitter ndash posel bezvyacutehradneacute lidskosti In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi

a politice Brno CDK 2006 s 429-441 711

Srv BRAITO S Snahy o spojeniacute ciacuterkviacute v Holandsku In Na hlubinu 21 (1947) s 344 712

VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 237-238 713

Paleta signataacuteřů je vskutku pestraacute a obdivuhodnaacute Nechybiacute reprezentanti ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute starokatolickeacute

československeacute slovenskeacute evangelickeacute a v Reformovaneacute ciacuterkve na Slovensku ČCE Jednoty bratrskeacute Jednoty

českobratrskeacute Bratrskeacute jednoty baptistů Evangelickeacute ciacuterkve metodistickeacute srv Manifest ekumenickeacuteho

shromaacutežděniacute 2 2 1948 In Neděle 197 (152 1948) s 1 714

Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 119-122

182-183 715

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 151 716

Nezaacuteviděniacutehodnou pozici prostředku k dosaženiacute komunistickyacutech představ ohledně vyrovnaacuteniacute se s ciacuterkevniacute

otaacutezkou měla sehraacutet v padesaacutetyacutech letech CČS kterou chtěl totalitniacute režim bdquopoužiacutet nejen jako beranidlo vůči

sbquoodnaacuterodněneacutelsquo Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi a politice Vatikaacutenu ale současně ji chtěl využiacutet k vytvořeniacute platformy pro

přiacutepadneacute sloučeniacute všech nekatolickyacutech ciacuterkviacuteldquo (TONZAROVAacute H Ciacuterkev československaacute husitskaacute v ekumenickyacutech

vztaziacutech In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek s 258-259)

119

O ciacuterkvi datovaneacutem 17 řiacutejna 1948 varujiacute před vyacutelučnyacutemi vazbami ciacuterkve na staacutet či naacuterod

Zazniacutevaacute zde ozvěna teacutemat předmnichovskeacute republiky varovaacuteniacute před naacuterodniacute ciacuterkviacute

a přestupovyacutem hnutiacutem V listu biskupoveacute uznaacutevajiacute bdquože měly určityacute vyacuteznam různeacute sekty

v dějinaacutech ale jen potud pokud rozdaacutevaly z hodnot ktereacute jim zůstaacutevaly z domova tj z Ciacuterkve

od ktereacute se odloučilyldquo717

Varujiacute že mimo katolickou ciacuterkev neniacute pravyacute život a konstatujiacute že

bdquociacuterkve ktereacute se utvořily odlukou od Ciacuterkve Kristovy jsou jako ulomeneacute větve (hellip) [ktereacute]

nakonec hynouldquo718

Jedinou možnostiacute těch kdo od niacute odpadli je tedy naacutevrat za kteryacute se majiacute

katoličtiacute věřiacuteciacute modlit

Formovaacuteniacute bdquonekatolickeacute ligyldquo719

kteraacute se vzaacutepětiacute stane propagaacutetorem a nosnyacutem piliacuteřem

ekumenismu zakliacuteněneacuteho v osidlech komunistickeacute moci je zcela zřejmeacute již v prohlaacutešeniacute

z 29 března 1950 v němž zaacutestupci nekatoliacuteků deklarujiacute pod vlivem staacutetu svůj nesouhlas

s dokumentem sv oficia Ecclesia catholica kteryacute katoliacutekům umožnil aby se angažovali

v dialogu s ostatniacutemi křesťany pokud jde o věci ochrany přirozeneacuteho praacuteva křesťanskeacuteho

naacuteboženstviacute anebo o obnovu společenskeacuteho řaacutedu Reprezentanti většiny československyacutech

nekatolickyacutech ciacuterkviacute si tuto jinak ekumenicky vstřiacutecnou pobiacutedku vyložili jako projev mocenskeacute

politiky Vatikaacutenu směřujiacuteciacute proti zaacutejmu pracujiacuteciacutech a podněcujiacuteciacute křižaacuteckou vyacutepravu vůči

Sovětskeacutemu svazu jako text ve ktereacutem se pod zaacuteminkou starosti o jednotu ciacuterkve opět odhaluje

macešskyacute postoj řiacutemskeacute kurie k našemu naacuterodu720

V průběhu padesaacutetyacutech let 20 stoletiacute dostaacutevaacute totalitniacutem staacutetem kontrolovanyacute ekumenismus

formu struktur je založena ERC (1955)721

svou činnost rozbiacutehaacute Ekumenickyacute institut při KEBF

717

Pastyacuteřskyacute list biskupů a ordinaacuteřů československyacutech o ciacuterkvi (z řiacutejna 1948) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 56 718

Tamteacutež s 60 Je patrneacute jak je toto stanovisko prakticky totožneacute s ekleziologiiacute předloženou v teacute době Josefem

Kubaliacutekem v jeho studii o českeacutem křesťanstviacute pro českou duši kteraacute vždy tiacutehla ke katolictviacute mohou byacutet

nekatolickeacute bdquosektyldquo vyacuteznam pouze nakolik jsou bdquodočasnyacutem uacutetočištěm jakousi průchoziacute staniciacute na cestě do přiacutestavu

praveacute ciacuterkve Kristovyldquo (KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute

vlasti s 234) 719

Připomeňme že již zaacutehy po skončeniacute vaacutelky v leacutetě 1945 vzešla z prostřediacute CČS iniciativa vytvořit Radu

nekatolickyacutech ciacuterkviacute Společnyacute postup chtěli češtiacute nekatoliacuteci manifestovat v otaacutezce odsunu sudetskyacutech Němců

Myšlenka vzniku organizovaneacuteho uskupeniacute však nakonec nedošla sveacuteho uskutečněniacute 720

Srv Prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Československa (k instrukci sv officia o ekumenismu) (z 29 března 1950)

In Lidoveacute noviny (303 1950) s 4 O rozpolceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes ktereacute obratně využil komunistickyacute režim

a jehož jsme v svědky v počaacutetciacutech totalitniacuteho teroru srv HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s

149-151 721

Ačkoliv o transformaci Svazu evangelickyacutech ciacuterkviacute v ekumenickou radu se uvažovalo již před vaacutelkou k čemuž

z pochopitelnyacutech důvodů nedošlo bezprostředniacutem podnětem k jejiacutemu založeniacute se stala uacutečast československeacute

delegace na druheacutem konferenci SRC v Evanstonu r 1954 Zaacutestupci ČCE slovenskyacutech luteraacutenů a reformovanyacutech

tedy ciacuterkviacute jež byly od r 1948 členy světoveacute rady začali po sveacutem naacutevratu z Ameriky pracovat na vytvořeniacute

ekumenickeacute platformy což vyuacutestilo ve vznik ERC v Československu ke ktereacute se 20 června 1955 kromě

zmiacuteněnyacutech třiacute ustavujiacuteciacutech ciacuterkviacute připojily teacutež Slezskaacute ciacuterkev evangelickaacute a v Jednota českobratrskaacute (dřiacuteve

Svobodnaacute ciacuterkev reformovanaacute) a Evangelickaacute ciacuterkev metodistickaacute Po půl roce se přidala teacutež Bratrskaacute jednota

baptistů a řady ERC se rozšiacuteřily postupně o CČS (1964) ciacuterkev pravoslavnou (1965) i starokatolickou (1968) Za ciacutel

si rada vytkla vzaacutejemneacute poznaacutevaacuteniacute se sdruženyacutech ciacuterkviacute a společneacute uacutesiliacute zaujiacutemat stanoviska ke společenskyacutem

otaacutezkaacutem zvlaacuteště pokud šlo o vztahy mezi naacuterody Kromě oficiaacutelniacutech setkaacuteniacute však pokud jde o prvniacute bod ERC

sveacutemu uacutemyslu zdaleka nedostaacutela Veškeraacute energie se soustředila na pěstovaacuteniacute vztahů s ekumenickyacutem uacutestřediacutem

v Ženevě organizaci zahraničniacutech naacutevštěv a podporu aktivit KMK srv ŠOUREK M Uacutesiliacute o sbliacuteženiacute mezi

ciacuterkvemi In AA VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s

61-62 Z hlediska zaacutejmu staacutetu se tak rada měla v podstatě staacutet vyacutekladniacute skřiacuteniacute manifestujiacuteciacute ekumenickeacute porozuměniacute

ciacuterkviacute podporovaneacute komunistickyacutem staacutetem

120

(1956) a KMK (1957)722

Uacutestředniacute roli sehraacutel v těchto procesech J L Hromaacutedka jehož

interpretace politicky rozděleneacuteho světa jako kladneacute vyacutezvy pro křesťanskeacute ciacuterkve ndash jak to

formuloval již při sveacutem vystoupeniacute na zaklaacutedajiacuteciacute konferenci SRC v Amsterdamu r 1948 ndash byla

povyacutešena na bdquočeskyacute ekumenickyacute programldquo jedinyacute kteryacute byl režim nejen schopen tolerovat

nyacutebrž i podporovat Evangelickyacute teolog kteryacute se domniacuteval že socialismus a křesťanstviacute spojuje

zaacutepas o člověka jenž je se svou svobodou postaven doprostřed dějinneacuteho okamžiku kteryacute

vyžaduje změnu a v teacuteto optice měl porozuměniacute teacutež pro komunistickyacute ateismus i marxistickou

ideologii723

se těšil autoritě ve světovyacutech ekumenickyacutech greacutemiiacutech a byl respektovaacuten i u

československyacutech mocipaacutenů724

Křesťanskeacute miacuteroveacute hnutiacute jehož byl Hromaacutedka hlavniacutem

protagonistou bylo podle něj konkreacutetniacutem projevem křesťanskeacute odpovědnosti kteraacute bdquovyrostla

z napětiacute povaacutelečneacuteho světa zvlaacuteště pod dojmem studeneacute vaacutelkyldquo a kteraacute měla zabraacutenit bdquoaby

nedošlo k noveacute světoveacute katastrofěldquo725

Z jeho projevu na Prvniacutem všekřesťanskeacutem miacuteroveacutem

shromaacutežděniacute r 1961 se pak můžeme dozvědět proč takovyacute model ekumenismu k němuž

postupně přilnuly všechny křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti s vyacutejimkou řiacutemskokatolickeacute možnost

praacutevě jejiacute uacutečasti předem vylučoval zatiacutem nepřekonatelnou hraacuteziacute znemožňujiacuteciacute opravdovou

ekumenickou spolupraacuteci byla podle Hromaacutedky nejen dogmatickaacute formulace svrchovaneacute autority

papeže nad celou ciacuterkviacute ale teacutež staacuteleacute pokušeniacute řiacutemskeacute ciacuterkve staacutet se bdquooporou mocenskeacute fronty

organisovaneacute proti vyacutechodniacutemu světuldquo a posilovat duchovně naacutebožensky a politicky

antikomunismus726

Praacutevě v prostřediacute komunistickyacutech laacutegrů pod tlakem represiacute vlaacutednouciacute moci

722

Ustanoveniacute KMK bylo vyacutesledkem konference vyučujiacuteciacutech bratislavskeacute a pražskeacute evangelickeacute fakulty kteřiacute se

v řiacutejnu 1957 v Modre u Bratislavy dohodli na potřebě aby ciacuterkve definovaly bdquoteologickyldquo odmiacutetaveacute stanovisko

k otaacutezce vaacutelky a jaderneacuteho zbrojeniacute Popularizaci teacuteto myšlenky měly sloužit ekumenickeacute konference na něž byli

zvaacuteni zahraničniacute uacutečastniacuteci a ktereacute se od r 1961 rozrostly ve světovaacute Všekřesťanskaacute miacuterovaacute shromaacutežděniacute miacutestem

jejichž konaacuteniacute se až do konce osmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute stala Praha Podle J Smoliacuteka bylo poslaacuteniacutem KMK

vymanit viacuteru ze bdquozajetiacute kultury mocnyacutechldquo a vytvořit bdquoekumenickyacute most dorozuměniacuteldquo srv SMOLIacuteK J Snahy

ekumenickeacute a miacuteroveacute s 81-82 Paradoxně se ovšem takto pojatyacute ekumenismus vystavil snadneacute manipulaci ze strany

vlaacutednouciacute ideologie kteraacute vytyacutečila že mosty se budou budovat teacuteměř vyacutelučně mezi socialistickyacutem ghettem zeměmi

třetiacuteho světa bdquoTeologickeacuteldquo zakotveniacute miacuteroveacute praacutece shrnuje stručně SALAJKA M Ciacuterkev v ekumenickeacutem

rozhovoru Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1971 s 95 723

Srv HROMAacuteDKA JL Na prahu dialogu In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem JL

Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 96-97 724

K hodnoceniacute komplexniacute Hromaacutedkovy osobnosti jeho myšlenek a postojů v dobaacutech komunistickeacute totality srv

např ŠIMSA J Hromaacutedkas Kampf um die Freiheit der Kirche Christi in der Geschichte und den geschichtlichen

Umbruumlchen ndash im Jahr 1945 und in den Jahren 1947ndash1958 In AA VV Die Freiheit der Kirche Christi in der

Geschichte Symposium zum theologischen Erbe von J L Hormaacutedka anlaumlsslich seines 110 Geburtstages und 30

Todestages vom 3ndash5 Dezember 1999 in Prag Benešov EMAN 2002 s 52-59 Vliv J L Hromaacutedky na

vyrovnaacutevaacuteniacute se ciacuterkve s komunistickou dobou In AA VV K svobodě je dlouheacute putovaacuteniacute Sborniacutek přiacutespěvků

z kurzu pro kazatele a kazatelky ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 26ndash30 ledna 2009

Benešov EMAN a Spolek evangelickyacutech kazatelů 2010 s 38-43 DOBEŠ J J L Hromaacutedka ndash hlas praveacuteho nebo

falešneacuteho proroka In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi a politice s 60-71 MOREacuteE PCA

bdquoNaše oddanost socialistickeacute společnosti jest bez vyacutepovědildquo Snahy Josefa L Hromaacutedky o soulad mezi ciacuterkviacute a

režimem In HLAVAacuteČ P ndash MOREacuteE PCA (ed) Cesta ciacuterkve III Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute

2011 s 34-49 Hromaacutedkova linie jakkoliv vyacuteraznaacute a de facto bdquooficiaacutelniacuteldquo nebyla od konce 50 let 20 stoletiacute v ČCE

jedinou Jeho žaacuteci utvaacuteřejiacuteciacute neformaacutelniacute teologickyacute proud Novaacute orientace již dokaacutezali k poměrům v komunistickeacutem

Československu zastaacutevat kritickeacute postoje srv PFANN M Novaacute orientace v Českobratrskeacute ciacuterkvi evangelickeacute v

letech 1959-1968 Malaacute historie jednoho hnutiacute evangelickyacutech křesťanů podle archivniacutech dokumentů Středokluky

Zdeněk Susa 1998 725

HROMAacuteDKA JL Proč žiji s 115 726

Srv TENTYacuteŽ I všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute (1961) In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem

narozeninaacutem JL Hromaacutedky s 57-59

121

a v ovzdušiacute permanentniacuteho ohroženiacute však zatiacutem v katolickeacute ciacuterkvi dozraacuteli osobnosti ktereacute se

zanedlouho stali uacutestředniacutemi postavami českeacuteho ekumenismu727

32Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute728

Jsou v podstatě dvě hlavniacute skutečnosti ktereacute naacutes ospravedlňujiacute abychom o šedesaacutetyacutech

letech 20 stoletiacute hovořili jako o době bdquoekumenickeacuteho jaraldquo v českyacutech zemiacutech Prvniacute je politickeacute

a společenskeacute uvolněniacute druhou pak svolaacuteniacute průběh a vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Třebaže

bychom neměli propadnout myacutetu bdquozlatyacutech šedesaacutetyacutechldquo můžeme konstatovat opadnutiacute

politickeacuteho naacutetlaku což mělo za naacutesledek že se veřejnyacute život jenž byl staacutele podroben pečliveacutemu

dohledu vlaacutednouciacute moci stal předmětem pluraacutelu interpretaciacute a to předevšiacutem v kulturniacute sfeacuteře729

Šedesaacutetaacute leacuteta nebyla ovšem naplněna pouze atmosfeacuterou jakeacutehosi celospolečenskeacuteho vyacutedechu

naacutesledujiacuteciacuteho po psychickeacutem naacutetlaku předchaacutezejiacuteciacutech dvou desetiletiacute nyacutebrž přinesla pro

katolickou ciacuterkev zcela konkreacutetniacute projevy změny staacutetniacute ciacuterkevniacute politiky Prvniacutem krokem se stala

amnestie vyhlaacutešenaacute prezidentem Novotnyacutem v květnu 1960 diacuteky niacutež se ocitla na svobodě velkaacute

čaacutest politickyacutech vězňů včetně těch kdo byli vězněni z naacuteboženskyacutech důvodů V r 1963 pak bylo

obnoveno vyjednaacutevaacuteniacute mezi staacutetem a ciacuterkviacute kterou reprezentovali vatikaacutenštiacute diplomateacute

Českoslovenštiacute vyjednavači se v nich zavaacutezali k uvolněniacute biskupů z internaciacute a žalaacuteřů propuštěniacute

zbylyacutech vězněnyacutech kněžiacute a uděleniacute staacutetniacuteho souhlasu většině z nich730

Obdobiacute obrodneacuteho

procesu uvnitř komunistickeacute strany ktereacute bylo tragicky ukončeno v srpnu 1968 využili češtiacute

katoliacuteci jak k rozvinutiacute některyacutech podob aktivniacuteho křesťanskeacuteho života tak k obnoveniacute

řeckokatolickeacute ciacuterkve naacutesilně připojeneacute r 1950 k pravoslaviacute731

a k ustaveniacute Diacutela konciloveacute

obnovy jež bdquomělo připravit pole pro skutečneacute naplněniacute ducha konciluldquo732

Jedniacutem z četnyacutech a nespornyacutech plodů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu (1962-1965) byl praacutevě silnyacute

akcent na jednotu křesťanů kteryacute se konkretizoval v proměně perspektivy od unionismu

k ekumenismu733

Zatiacutemco před zahaacutejeniacutem koncilu Jan XXIII neopomene nekatoliacutekům

727

Byli bychom nespravedliviacute pokud bychom tvrdili že kromě Řiacutemskokatolickeacute a Řeckokatolickeacute ciacuterkve zaujaly

všechny ostatniacute ciacuterkve u naacutes a všichni jejich věřiacuteciacute vůči režimu loajaacutelniacute postoj Persekvovaacuteni byli v padesaacutetyacutech

letech např věřiacuteciacute z řad CČS či někteřiacute evangeliacuteci srv JINDRA M Straacutežci lidskosti Dvanaacutect přiacuteběhů přiacuteslušniacuteků

CČS(H) vězněnyacutech po uacutenoru 1948 Praha Naacuteboženskaacute obec CČSH na Stareacutem Městě 2007 Zkušenost kterou např

českobratrštiacute teologoveacute Jakub S Trojan a Blahoslav Piacutepal ziacuteskali v prostřediacute Pomocnyacutech technickyacutech praporů

kladně ovlivnila jejich postoj ke katolickeacute ciacuterkvi a stala se vkladem do naacuteslednyacutech ekumenickyacutech vztahů srv

VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute let 1918-1960 s 186 728

Pro ucelenějšiacute přehled dějin ekumenickyacutech vztahů v tomto obdobiacute srv VAŇAacuteČ M Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech

zemiacutech v 60 letech (1960 ndash 1968) 729

Srv ŠVANDA P Šedesaacutetaacute leacuteta jako myacutetus osvobozeniacute In FIALA P ndash HANUŠ J (ed) Koncil a českaacute

společnost Historickeacute politickeacute a teologickeacute aspekty přijiacutemaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v Čechaacutech a na Moravě

Brno CDK 2000 s 22-23 730

Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 Brno CDK 2007 s 43 731

K bolestneacutemu osudu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v Československu v obdobiacute komunismu srv BOHAacuteČ Z Naacutesilneacute

přerušeniacute řeckokatolickeacute ciacuterkve na počaacutetku 50 let v Československu In HANUŠ J ndash STŘIacuteBRNYacute J (ed) Staacutet a

ciacuterkev v roce 1950 Brno CDK 2000 s 86-97 732

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 47 733

Srv VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) Bologna

Mulino 1996 s 235-274

122

připomenout že chovaacute naději v jejich bdquonaacutevratldquo734

a jestliže koncilniacute scheacutema De oecumenismo

hovořiacute o zaacutesadaacutech bdquokatolickeacuteho ekumenismuldquo jako něčeho odlišneacuteho od staacutevajiacuteciacutech

ekumenickyacutech snah konečneacute zněniacute dekretu Unitatis redintegratio jasně ukazuje že katolickaacute

ciacuterkev poklaacutedaacute již existujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute samo o sobě za diacutelo Ducha Svateacuteho a připojuje se

k němu třebaže přitom formuluje svoje specifickeacute zaacutesady735

Tradičniacute teologickeacute vyacutechodisko

unionismu jiacutemž byla koncepce katolickeacute ciacuterkve jako dokonaleacute a soběstačneacute entity je tak během

přiacuteprav a v samotneacutem průběhu koncilu nahrazeno obrazem putujiacuteciacuteho Božiacuteho lidu kteryacute nakolik

je shromaacutežděniacutem lidskyacutem a pozemskyacutem je Kristem volaacuten k bdquoneustaacuteleacute reforměldquo k obnově kteraacute

bdquomaacute zvlaacuteštniacute ekumenickyacute vyacuteznamldquo736

Koncilniacute dokumenty sice na jedneacute straně tvrdiacute

že Kristova ciacuterkev a jejiacute jednota subsistit v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem

a biskupy kteřiacute jsou s niacutem ve spojeniacute737

na druheacute straně ovšem přiznaacutevajiacute že bdquomnoho prvků

posvěceniacute a pravdyldquo738

ktereacute jsou Kristově ciacuterkvi vlastniacute a vybiacutezejiacute k jednotě se nachaacutezejiacute teacutež

mimo jejiacute organismus čiacutemž přiklaacutedaacute nekatolickyacutem křesťanskyacutem uacutetvarům ekleziologickou

hodnotu a uacutečinnost prostředků spaacutesy Zaacuteroveň koncil vyslovil nahlas i skutečnost že v situaci

rozděleneacuteho křesťanstva je i pro samotnou katolickou ciacuterkev bdquoobtiacutežnějšiacutem projevovat v životniacute

skutečnosti plnost katolicity po všech straacutenkaacutechldquo739

Takovaacute bdquozměna paradigmatuldquo a konkreacutetniacute

ekumenickeacute kroky ktereacute naacutesledovaly na světoveacute uacuterovni bezprostředně po skončeniacute koncilu

vytvořily bezesporu uacuterodnou půdu proto aby teacutež i v českeacutem prostřediacute mohly rozkveacutest prvniacute

ekumenickeacute květy

Na naacutesledujiacuteciacutech čtyřech přiacutekladech si můžeme konkretizovat jakyacutemi směry u naacutes

ekumenismus v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute vykročil představiacuteme vizi ekumenickyacutech

seminaacuteřů v pražskeacute jirchaacuteřskeacute koleji nechaacuteme zazniacutet ohlasu 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v českeacute

ekumeně zmiacuteniacuteme prvniacute projevy oficiaacutelniacuteho meziciacuterkevniacuteho ekumenickeacuteho dialogu

a načrtneme teologickyacute profil českeacuteho ekumenismu jak jej formuloval katolickyacute teolog Antoniacuten

Mandl

734

Srv JAN XXXIII Ad Petri cathedram (encyklika o pravdě jednotě a pokoji v laacutesce z 29 června 1959) In

LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 7 Giovanni XXIII Paolo VI (1958-1978)

Bologna Dehoniane 1994 čl 43-48 735

Srv Unitatis redintegratio 2-4 736

Unitatis redintegratio 6 737

Srv Lumen gentium 8 Unitatis redintegratio 4 V souvislosti s naacuteslednyacutemi pokoncilniacutemi projevy magisteria

tyacutekajiacuteciacutemi se interpretace obratu subsistit in (nejnověji srv Dominus Iesus 16) se ukazuje že zaacuteměr koncilniacutech otců

nespočiacuteval v bdquoseberelativizacildquo katolickeacute ciacuterkve jak se domniacutevaacute např PESCH OH Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil 1962ndash

1965 Přiacuteprava Průběh Odkaz Praha Vyšehrad 1996 s 217 Snahou spiacuteše bylo vyjaacutedřit kontinuitu s tradičniacutem

přesvědčeniacutem identity Kristem založeneacute ciacuterkve s ciacuterkviacute vedenou papežem a s niacutem sjednocenyacutemi biskupy a zaacuteroveň

otevřiacutet možnost pro uznaacuteniacute existence ekleziaacutelniacutech prvků ve společenstviacutech jejiacutemiž členy jsou nekatoličtiacute křesťaneacute

Subsistit in bychom měli daleko vyacutestižněji chaacutepat praacutevě ve smyslu Oumlffnungsklausel kteraacute umožnila koncilu hovořit

o nekatolickyacutech křesťanskyacutech uacutetvarech jako o ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech srv THOumlNISSEN W Dogma

und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 104 738

Lumen gentium 8 739

Unitatis redintegratio 4

123

321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů

Historik Jiřiacute Hanuš vyslovil naacutezor že v obdobiacute tzv Pražskeacuteho jara bdquonedochaacutezelo pouze

k obnovovaacuteniacute některyacutech ciacuterkevniacutech struktur ale k daleko důležitějšiacutem a dlouhodobějšiacutem jevům

ktereacute souvisejiacute se změnami mentalityldquo přičemž za naacutezornyacute doklad sveacute teze uvaacutediacute fenomeacuten tzv

ekumenickyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů740

Čiacutem vlastně tato setkaacutevaacuteniacute byla Šlo na nich jen

o nezaacutevaznou akademickou debatu vymezeneacuteho kruhu intelektuaacutelů anebo o jeden ze staacutele

platnyacutech a podnětnyacutech projevů ryziacuteho ekumenickeacuteho ducha

U zrodu pravidelnyacutech čtrnaacutectidenniacutech setkaacuteniacute v jiacutedelně evangelickeacuteho bohosloveckeacuteho

seminaacuteře v Praze Jirchaacuteřiacutech staacutela dynamickaacute skupina katolickyacutech laiků (Jiřiacute Němec Vaacuteclav Frei

Jan Sokol etc) kteřiacute spolu s evangelickyacutem filosofem Ladislavem Hejdaacutenkem navaacutezali v jisteacutem

smyslu na tradici bytovyacutech přednaacutešek na ktereacute od druheacute poloviny padesaacutetyacutech let začal zvaacutet

mladeacute akademiky J L Hromaacutedka Ten rovněž organizovaacuteniacute seminaacuteřů od podzimu 1963 svojiacute

osobou zaštiacutetil třebaže bdquodohledldquo a vedeniacute nad nimi svěřil ekumenicky otevřeneacutemu biblistovi

J B Součkovi741

Seminaacuteře jejichž prvniacute čaacutest byla věnovaacutena přednaacutešce a druhaacute naacutesledně

diskusi nebyly zaměřeny tematicky vyacutelučně na ekumenismus Spiacuteše naopak tyacutekaly se otaacutezek

z filosofie teologie reflektovaly děniacute v ciacuterkvi i ve společnosti nabiacutezely portreacutety myšleniacute

vyacuteznamnyacutech osobnostiacute představovaly se na nich zajiacutemaveacute cizojazyčneacute knihy Typickyacutemi pro

setkaacuteniacute byla širokaacute paleta uacutečastniacuteků od katolickyacutech přes evangelickeacute křesťany zaacutestupce CČS

(vyacutejimečně i pravoslavneacute) nevěřiacuteciacute až po některeacute marxisty Přednaacutešeli teologoveacute filosofoveacute

duchovniacute i věřiacuteciacute laici kteřiacute konec konců tvořili většinu a to jak konferencieacuterů tak posluchačů

Kromě toho se na seminaacuteřiacutech spolu měli možnost setkat tehdejšiacute učiteleacute teologickyacutech fakult

(J L Hromaacutedka J B Souček J M Lochman a P Pokornyacute z KEBF J Merell J Kubaliacutek

a J Kotaliacutek z litoměřickeacute CMBF Z Trtiacutek a Z Kučera z HBF) s nedaacutevno amnestovanyacutemi

katolickyacutemi teology (J Zvěřina A Mandl O Maacutedr B Bouše)742

Nahleacutedneme-li do programů ekumenickyacutech seminaacuteřů743

zjistiacuteme že pestrost

traktovanyacutech subjektů byla obdivuhodnaacute zastoupeni byli klasikoveacute (Aristoteleacutes Tomaacuteš

Akvinskyacute) ale teacutež současniacute mysliteleacute (P Teilhard de Chardin K Jaspers R Guardini

C Tresmontanthellip) přičemž nechyběla setkaacuteniacute věnovanaacute problematice biblickeacute (historickyacute Ježiacuteš

novozaacutekonniacute kaacutenon a jednota ciacuterkve exegetickeacute metody) anebo postavaacutem ciacuterkevniacutech otců

(Augustin) V Jirchaacuteřiacutech byly katoliacuteky i evangeliacuteky představeny některeacute z dokumentů

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu (konstituce o ciacuterkvi dekret o naacuteboženskeacute svobodě) přednaacutešky

a paneloveacute diskuse se tyacutekaly teacutemat z českyacutech dějin vztahu ciacuterkve a staacutetu viacutery a filosofie

křesťanstviacute a marxismu Jeden semestr byl věnovaacuten komplexniacutemu pohledu na diacutelo evangelickeacuteho

740

HANUŠ J Teologickeacute aspekty dějin ciacuterkve v době nejnovějšiacute In Getsemany 1 (2001) s 4 741

Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-16 742

Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen

Jahren s 79-80 743

Programy ekumenickyacutech seminaacuteřů od zimniacuteho semestru r 1963 do letniacuteho semestru r 1968 je možneacute

konzultovat v knihovně Libri probihiti v Praze a to jako součaacutest pozůstalosti Jiřiacuteho Němce Seminaacuteře pokračovaly

až do letniacuteho semestru 1971 kdy noveacutemu děkanovi evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Dobiaacutešovi bylo bdquodoporučenoldquo

normalizačniacute garniturou aby se v celeacute akci nepokračovalo srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře

redivivae s 17

124

filosofa Emanuela Raacutedla Vedle přednaacutešek se bdquojirchaacuteřskeacute čtvrtkyldquo rozrostly teacutež o maleacute seminaacuteře

pracovniacute kroužky na nichž se uacutečastniacuteci věnovali četbě a rozboru filosofickyacutech a teologickyacutech

textů mezi nimiž nechyběly uacuteryvky z děl M Heideggera R Bultmanna K Rahnera Řehoře

z Nyssyhellip

Setkaacuteniacute nebyla jen izolovanou epizodou ndash ti kdo na nich aktivně participovali patřili

např k ekumenickeacutemu kruhu překladatelů bible spolupracovali na vydaacutevaacuteniacute časopisu Tvaacuteř

či organizovali ekumenickaacute setkaacuteniacute teacutež na jinyacutech miacutestech (Uřiacuteněves u Prahy) Tento

bdquopozoruhodnyacute experimentldquo jak seminaacuteře v Jirchaacuteřiacutech označil Ladislav Hejdaacutenek744

ukaacutezal ještě

jednu skutečnost hodnou zmiacutenky během diskusiacute se totiž často ukazovalo že naacutezoroveacute rozdiacutely

nedělily uacutečastniacuteky na katoliacuteky či protestanty745

nyacutebrž daleko spiacuteše na ty kdo se v otevřenosti

a toleranci vydali hledat pravdu a na ty kdo se odhodlali haacutejit předevšiacutem svoje vlastniacute

přesvědčeniacute Tato polarizace se projevila zvlaacuteště při konfrontaciacutech mezi rozdiacutelně orientovanyacutemi

katoliacuteky

Hermeneutickyacutem a metodologickyacutem pravidlům praacutece v seminaacuteřiacutech věnoval jednu ze

svyacutech přednaacutešek L Hejdaacutenek746

Jeho přiacutespěvek naacutem napoviacute že tento fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute

křesťanskeacute inteligence v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute rozviacutejel celou jednu dimenzi

ekumenismu u naacutes Ten kdo na jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřiacutech přednaacutešel se měl přidržet dvou

zaacutekladniacutech principů měl zejmeacutena se všiacute jasnostiacute formulovat sveacute vlastniacute stanovisko a přitom

zůstat naprosto otevřenyacute k naacutezoru druheacuteho Společnyacute dialog se pak měl soustředit praacutevě na body

v nichž se vzaacutejemně lišiacuteme neboť jakožto ti kdo vychaacutezejiacute z rozdiacutelneacute minulosti jsme vyzvaacuteni

k budouciacute konvergenci bdquoPřiacuteznakem skutečneacute cesty vpřed je tato sbiacutehavost sbližovaacuteniacute

stanovisekldquo747

ktereacute se podle autora odehraacutevaacute při společneacute praxi V kontextu seminaacuteřů si

Hejdaacutenek klade otaacutezku čiacutem může byacutet českaacute ekumenickaacute praacutece specifickaacute a odpoviacutedaacute že

přiacuteznačnyacutem pro ni maacute byacutet intelektuaacutelniacute charakter kteryacute v prakticky zaměřeneacute světoveacute ekumeně

stojiacute spiacuteše na okraji Ekumeacuteně zajisteacute předchaacuteziacute praxe toho si je autor dobře vědom avšak bez

teorie se podle něj bdquoekumena nemůže obejiacutetldquo748

a teoretickaacute průprava se tudiacutež maacute staacutet

průkopnickyacutem činem v našem prostřediacute

bdquoJestliže v našich českyacutech a slovenskyacutech poměrech ekumenickaacute praacutece neniacute dost rozvinuta

a v tereacutenu zaostaacutevaacuteldquo řiacutekaacute evangelickyacute filosof bdquoje třeba si to kriticky uvědomovat a předevšiacutem

dohaacutenět Nesmiacute to však byacutet na zaacutevadu našiacute teoretickeacute praacutecildquo749

Za hlavniacute uacutekol teoretickeacuteho

a intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute křesťanů různyacutech konfesiacute u naacutes vidiacute bdquopokus o novu reflexi viacutery o novou

interpretaci jaacutedra křesťanstviacuteldquo750

kteraacute bude vedena na uacuterovni moderniacuteho myšleniacute a bude

schopnaacute oslovit moderně orientovaneacuteho současniacuteka Novaacute reflexe viacutery kteraacute bude v sobě neacutest

pravděpodobně teacutež prvky nenaacuteboženskeacute civilniacute a sekulaacuterniacute tak před naacutemi stojiacute nejen jako

744

Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-17 745

Jan Šimsa vzpomiacutenaacute že se v Jirchaacuteřiacutech hraacutela hra bdquoUhodni kdo je katoliacutek a kdo evangeliacutekldquo na zaacutekladě

předneseneacuteho referaacutetu I to dosvědčuje atmosfeacuteru setkaacuteniacute během nichž se relativizovaly děliacuteciacute hranice srv

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 272 pozn 38 746

HEJDAacuteNEK L Perspektivy ekumenickeacute praacutece u naacutes In Křesťanskaacute revue XXXII2 (1965) s 12-15 747

Tamteacutež s 14 748

Tamteacutež 749

Tamteacutež 750

Tamteacutež s 15

125

poslaacuteniacute ekumenickeacute ale teacutež univerzaacutelniacute neboť naacutes maacute spojit s moderniacutem sekularizovanyacutem

člověkem kteryacute hledaacute a začiacutenaacute nově myslet bdquoJedinou cestou k uskutečněniacute oneacute konvergujiacuteciacute

koreflexeldquo jak se o tom uacutečastniacuteci seminaacuteřů přesvědčili bdquoje rozhovor V rozhovoru se vzdaacutevaacuteme

ideologičnosti a popiacuteraacuteniacute argumentů z pozice siacutely ndash jakeacutekoliv siacutelyldquo dodaacutevaacute Hejdaacutenek751

Jirchaacuteřskeacute rozhovory neseneacute v tomto duchu se tedy nestaly zastiacuteraacuteniacutem či oslabovaacuteniacutem naacutezorů

a koncepciacute ale naopak jejich střetnutiacutem na rovině dialogu ve ktereacutem se podle Vaacuteclav Freie

oteviacuteralo širokeacute pole k tomu bdquodomyacutešlet partnerovy formulace k lepšiacutemu K lepšiacutemu zněniacute

i k plnějšiacutemu smysluldquo752

322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus753

Pokud jde o vztah 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu a českeacuteho ekumenismu nejprve si všimneme

přiacutespěvků relevantniacutech k teacutematu ekumenismu ktereacute na koncilniacutech zasedaacuteniacutech přednesli češtiacute

biskupoveacute poteacute se budeme soustředit na recepci ekumenickyacutech impulzů v katolickeacute ciacuterkvi u naacutes

a na vniacutemaacuteniacute koncilu jako takoveacuteho v českeacute ekumeně

3221Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu

Na zahaacutejeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu 11 řiacutejna 1962 byl přiacutetomen pouze jedinyacute českyacute

biskup ndash František Tomaacutešek754

O jedenaacutect měsiacuteců později v listopadu 1963 se během druheacuteho

koncilniacuteho zasedaacuteniacute začala projednaacutevat předloha De oecumenismo755

Praacutevě při teacuteto debatě

se 27 listopadu ke slovu přihlaacutesil i Fr Tomaacutešek se svyacutem přiacutespěvkem tyacutekajiacuteciacutem se člaacutenku

předlohy kteryacute se zabyacuteval vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem křesťanskyacutech bratřiacute Ve sveacute řeči se omezil na

problematiku jednoty mezi katoliacuteky a odloučenyacutemi vyacutechodniacutemi křesťany přičemž vyacuteslovně

navazoval na odkaz cyrilometodějskeacuteho unionismu kteryacute bdquopřipravil vzaacutejemneacute bratrskeacute

rozhovoryldquo jichž jsme dnes mezi křesťany svědky756

Po zmiacutence o Stojanovi Šeptyckeacutem

a velehradskyacutech kongresech navrhnul Tomaacutešek smělyacute způsob jak prohloubit jejich dědictviacute

bdquoJestliže se usiluje o jednotu mezi pravoslavnyacutemi a katoliacuteky měl by se svolat ekumenickyacute koncil

zahrnujiacuteciacute ortodoxniacute i katolickeacute biskupyldquo757

Samotneacutemu koncilu by ovšem měla předchaacutezet

setkaacuteniacute na nichž by se zaacutestupci obou stran soustředili na diskusi vybranyacutech otaacutezek Takovaacute

shromaacutežděniacute by se měla konat na různyacutech miacutestech ndash Tomaacutešek zmiacutenil Řiacutem Cařihrad Alexandrii

a Moskvu ndash za uacutečasti nejen zaacutestupců hierarchie ale teacutež nižšiacuteho kleacuteru teologů a neměla by

751

Tamteacutež 752

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 19 753

K celeacutemu oddiacutelu srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute země

Brno CDK 2012 s 142-145 754

Delegaci tehdejšiacuteho Československa tvořili kromě něj ještě dva biskupoveacute nitranskyacute E Neacutecsey a trnavskyacute A

Laziacutek Vedle tehdejšiacuteho děkana teologickeacute fakulty Jana Merella pak skupinu uzaviacuterali dva kapitulniacute vikaacuteři a

doprovod ndash bdquomiacuterovaacuteckaacute štafaacutež a fiacutezloveacuteldquo jak břitce poznamenal J Škarvada srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute

ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 45 755

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 78-88 756

Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars VI Romae

Typis Polyglottis Vaticanis 1973 s 156 757

Tamteacutež s 157

126

uniknout pozornosti všech věřiacuteciacutech aby se tak připravila půda pro přijetiacute budouciacuteho jednotneacuteho

koncilu opravdu v celeacute ciacuterkvi Podle moravskeacuteho biskupa měl byacutet veškeryacute dialog mezi katoliacuteky

a pravoslavnyacutemi podřiacutezen naacutesledujiacuteciacutemu pravidlu bdquoDobře poznat myšleniacute druheacute strany uznat

a přijmout všechno co je kladneacute a přispiacutevaacute k jednotěldquo758

Kromě tohoto odvaacutežneacuteho projektu pak Tomaacutešek na koncilu vyslovil teacutež přaacuteniacute aby za

rozděleniacute ktereacute chaacutepal hluboce jako důsledek hřiacutechu se v katolickeacute ciacuterkvi stanovil den pokaacuteniacute

k jehož slaveniacute by byli pozvaacuteniacute takeacute bdquoodloučeniacute bratřildquo Vedle důležitosti studia křesťanskeacuteho

Vyacutechodu a ekumenickeacute problematiky pro kleriky pak českyacute biskup vyslovil požadavek aby se

naacuteležiteacuteho ekumenickeacuteho vzdělaacuteniacute dostalo i laikům a to např i tiacutem že teacutema stane součaacutestiacute

katolickyacutech katechismů759

Ve sveacutem druheacutem vystoupeniacute 2 prosince 1963 během jednaacuteniacute tyacutekajiacuteciacutech se zmiacuteněneacuteho

scheacutematu zopakoval František Tomaacutešek se všiacute rozhodnostiacute svoji vyacutezvu k zahaacutejeniacute katolicko-

pravoslavnyacutech rozhovorů připravujiacuteciacutech cestu ke společneacutemu koncilu760

Tomaacuteškovi koncilniacute

přiacutespěvky tak dosvědčujiacute že v jeho mysli byla unijniacute slovanskaacute idea staacutele živaacute a to zvlaacuteště

pokud se tyacutekaacute metody jiacutež se mělo dosaacutehnout toho aby se diacutelo jednoty stalo zaacuteležitostiacute Božiacuteho

lidu v jeho universalitě Na druhou stranu je vidět že tehdejšiacute složiteacute vztahy uvnitř samotneacuteho

pravoslavneacuteho světa kteryacute na pozvaacuteniacute vyslat na 2 vatikaacutenskyacute koncil sveacute pozorovatele reagoval

zprvu rozpolceně761

stejně tak jako orientaci ekumenickyacutech snah směrem na křesťanskyacute Zaacutepad

a na obnovu jednoty s ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi vzešlyacutemi z reformace biskup nereflektoval762

V uacutenoru 1965 se v Řiacutemě završila bdquokřiacutežovaacute cestaldquo arcibiskupa Josefa Berana ktereacutemu sice

komunistickaacute vlaacuteda umožnila vycestovat aby přijal z rukou papeže jmenovaacuteniacute kardinaacutelem avšak

jehož naacutevrat domů byl nežaacutedouciacute Čtvrteacute zaacutevěrečneacute zasedaacuteniacute koncilu od zaacuteřiacute do prosince 1965

ktereacuteho se novyacute kardinaacutel zuacutečastnil se už sice ekumenismu explicitně nevěnovalo ndash dekret

Unitatis redintegratio byl slavnostně přijat již 21 listopadu 1964 ndash před koncilniacutemi otci však

staacutel ještě uacutekol zaujmout konečneacute stanovisko k otaacutezce naacuteboženskeacute svobody Naacuteboženskou

svobodou se původně zabyacuteval text scheacutematu o ekumenismu a rozprava o niacute během druheacuteho

koncilniacuteho zasedaacuteniacute byla bouřlivaacute V přijetiacute principu svobody svědomiacute ve věcech viacutery viděli

odpůrci kapitulaci ciacuterkve před antropocentrismem a relativismem Obhaacutejci zmiacuteněneacute zaacutesady

naproti tomu argumentovali že jde o uznaacuteniacute dialogickeacuteho personalismu člověk je ve svědomiacute

vaacutezaacuten hledat pravdu a nalezenou pravdou se řiacutedit Přitom nesmiacute byacutet k přijetiacute pravdy nucen

zvenčiacute neboť i bloudiacuteciacute svědomiacute maacute svoji důstojnost763

O vypracovaacuteniacute zcela noveacuteho

758

Tamteacutež s 158 759

Srv tamteacutež 155-156 760

Srv tamteacutež s 354-355 761

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 59-63 Předevšiacutem moskevskyacute patriarchaacutet hraacutel

v tomto směru spiacuteše politickou hru a uacutečast pozorovatelů na koncilu nejprve rezolutně odmiacutetal Praacutevě od delegace

tohoto patriarchaacutetu kteraacute do Řiacutema přijela kraacutetce po otevřeniacute koncilniacutech jednaacuteniacute si Tomaacutešek vysloužil za svůj postoj

k pravoslaviacute uznaacuteniacute V obou zmiacuteněnyacutech koncilniacutech vystoupeniacutech se saacutem František Tomaacutešek odvolaacuteval na pasaacutež z

Žurnaacutelu moskevskeacuteho patriarchy kteryacute hovořil o cestě laacutesky jež může připravit půdu pro dogmatickyacute dialog a

vytouženou jednotu srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars

VI s 158355 762

Srv OPATRNYacute A Kardinaacutel Tomaacutešek a pokoncilniacute proměna pražskeacute arcidieceacuteze Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2002 s 65-66 763

Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 82-83

127

samostatneacuteho textu věnovaneacuteho teacuteto problematice rozhodl saacutem Pavel VI a vyacutesledneacute prohlaacutešeniacute

Dignitatis humanae bylo slavnostně přijato až v posledniacute pracovniacute den 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu

7 prosince 1965

Zřejmě nebylo naacutehodou že do debaty kteraacute vypracovaacuteniacute deklarace předchaacutezela zasaacutehl

20 zaacuteřiacute 1965 nikoliv bezvyacuteznamně praacutevě arcibiskup z Čech tedy ze země v niacutež měla otaacutezka

svobody naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute zcela specifickou zaacutevažnost a to jak historickou tak aktuaacutelniacute

V českeacutem prostřediacute je přitom ekumenickyacute rozměr praacutevě takoveacute otaacutezky naprosto zjevnyacute764

Kardinaacutelův projev765

můžeme čiacutest jako svědectviacute pro viacuteru pronaacutesledovaneacuteho křesťana kteryacute se

s pohnutiacutem ohliacutežiacute zpět do křesťanskyacutech dějin sveacute země a přiznaacutevaacute viny ktereacute se v nich jmeacutenem

katolickeacute ciacuterkve na svobodě svědomiacute vykonaly Beran se postavil jasně a se všiacute rozhodnostiacute za

přijetiacute prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě vychaacutezeje z biblickeacuteho Pavlova slova o hřiacutešnosti

jednaacuteniacute ktereacute nevychaacuteziacute z upřiacutemneacuteho svědomiacute (srv Ř 1423) a prohlaacutesil že kdokoliv bdquohmotnyacutem

nebo duševniacutem naacutetlakem někoho nutiacute aby jednal proti sveacutemu svědomiacute uvaacutediacute ho do hřiacutechu proti

Bohuldquo766

Zkušenost omezovaacuteniacute svobody svědomiacute kterou arcibiskup na vlastniacute kůži zakusil

v zemi ovlaacutedaneacute totalitniacutem režimem jej přivedla k poznaacuteniacute že takoveacute omezovaacuteniacute je vždy

moraacutelně škodliveacute bdquoa to i tehdy majiacute-li jeho původci na mysli prospěch praveacute viacuteryldquo767

a vede

nakonec k pokrytectviacute viacutera je předstiacuteraacutena jen navenek anebo se tajiacute

Pro dalšiacute přiacuteklad saacutehl Josef Beran do dějin bdquoTak se zdaacute že i v meacute vlasti katolickaacute ciacuterkev

staacutele trpiacute pro to co bylo v minulosti jejiacutem jmeacutenem vykonaacuteno proti svobodě svědomiacute jak bylo

v 15 stoletiacute upaacuteleniacute kněze Jana Husa nebo v 17 stoletiacute vnějšiacute donuceniacute velkeacute čaacutesti naacuteroda aby

zase přijala katolickou viacuteru podle zaacutesady Cuius regio ndash eius religio jež byla uplatňovaacutena

Světskaacute moc i když chce sloužit katolickeacute ciacuterkvi nebo to aspoň předstiacuteraacute ve skutečnosti

takovyacutemi činy způsobuje trvalou skrytou raacutenu v srdci naacuteroda Toto trauma brzdilo pokrok

duchovniacuteho života a nepřaacutetelům ciacuterkve poskytovalo a poskytuje lacinou laacutetku k agitacildquo768

Těmito slovy je v podstatě vytyacutečena budouciacute cesta českeacuteho ekumenismu půjde v prveacute

řadě o pouť ke smiacuteřeniacute zasahujiacuteciacutemu do hlubin českyacutech duchovniacutech dějin ktereacute jsou historiiacute

rozděleniacute křesťanstva Podle Antoniacutena Mandla pak kardinaacutel Beran svyacutem přesvědčeniacutem o tom že

bdquojen to je v dějinaacutech skutečně živeacute a hodnotneacute co se rodiacute z upřiacutemneacute přesvědčenosti vnitřniacute

764

Vzpomeňme na vzaacutejemnou toleranci husitskeacute a katolickeacute strany kterou uzaacutekonil kutnohorskyacute sněm r 1485

Jmenujme přiacutespěvek bratrskeacuteho myslitele Prokopa z Jindřichova Hradce kteryacute r 1508 piacuteše spisek Proč lideacute k viacuteře

mociacute nuceni byacuteti nemajiacute srv MOLNAacuteR A Bratr Prokop z Jindřichova Hradce proti naacutesiliacute In Kostnickeacute jiskry

6627 (1981) s 2 Zmiňme svobodu svědomiacute na kterou se programově odvolaacutevala při sveacutem vzniku CČS pro

kterou se měla svoboda svědomiacute a naacuteboženskeacuteho přesvědčeniacute staacutet bdquostěžejniacute zaacutesadouldquo bdquonaacuterod českyacute vyrovnaacutevaje

odvěkeacute uacutečty papežskyacutem Řiacutemem chce svobodu svědomiacute aby mu ani v oboru jeho života naacuteboženskeacuteho a ciacuterkevniacuteho

nesměl nikdo nic vnucovati ani braacutetihellipldquo (FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) Praha Klub

reformniacuteho duchovenstva 1920 s 33) srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute

schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917ndash1924 Rosice Gloria

2000 s 298-299 KAŇAacuteK B Několik poznaacutemek ke kategorii svobody svědomiacute In Theologickaacute revue 662

(1995) s 27-29 765

Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol IV Periodus quarta Pars I Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1976 s 393-394 766

BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261 767

Tamteacutež 768

Tamteacutež s 162-162

128

svobody z vnitřniacute pravdivostildquo vykročil teacutež směrem ke smiacuteřeniacute katolickeacute ciacuterkve se bdquosvětem

českeacuteho demokratickeacuteho smyacutešleniacute v onom hodnotneacutem smyslu slovaldquo769

2222Ohlas koncilu v českeacute ekumeně

Vanutiacute ekumenickeacuteho ducha 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se snažili již během jednaacuteniacute

a vzaacutepětiacute po nich postřehnout češtiacute katoličtiacute teologoveacute a ciacuterkevniacute historikoveacute z nichž prvniacute se

zaměřili na ekleziologickaacute vyacutechodiska ekumenismu (A Salajka J Kubaliacutek)770

a druziacute chtěli pod

vlivem ekumenickeacuteho hlediska nově uchopit otaacutezku Husovu (B Zlaacutemal V Bartůněk)771

Jde-li o dogmatickeacute principy snažiacute se Josef Kubaliacutek vidět v koncilu jak potvrzeniacute tradičniacute

pozice podle niacutež katolickaacute ciacuterkev bdquomusiacute vyžadovat od křesťanů oddělenyacutech od sebe aby se

vraacutetili zpět do naacuteručiacute duchovniacute matkyldquo a to přijetiacutem platneacuteho křtu apoštolskou viacuterou a uznaacuteniacutem

papežskeacuteho primaacutetu tak i otevřenost vůči vestigia ecclesiae (zvlaacuteště křest a Piacutesmo) ktereacute

bdquoCiacuterkevldquo spojujiacute s bdquokřesťanskyacutemi společnostmildquo772

Pozoruhodnyacutem je vedle tohoto Kubaliacutekova

ostražiteacuteho hledaacuteniacute ekvilibria jeho důraz na duchovniacute povahu prostředku a ciacutele ekumenickeacuteho

hnutiacute pročež konstatuje že bdquoduchovniacute ekumenism musiacute byacutet zaacutekladem pro ekumenism

technickyacuteldquo773

Problematika husovskaacute ožila v českeacutem katolickeacutem prostřediacute nejen diacuteky koncilniacutemu

proslovu kardinaacutela Berana ale zvlaacuteště pod vlivem studie Paula De Vooghta jenž dospěl

k naacutezoru že českyacute reformaacutetor byl bliacutezko katolickeacuteho pojetiacute viacutery i ciacuterkve a v lecčems ndash jako

např ve zdůrazněniacute duchovniacuteho aspektu ciacuterkve či mravniacute straacutenky kněžstviacute ndash došly jeho

myšlenky dokonce pochopeniacute na posledniacutem koncilu Svyacutem přiacutespěvkem chtěl holandskyacute

benediktyacuten podniacutetit českeacute křesťany k dialogu o Husovi kteryacute by neměl byacutet patronem našich

nesvaacuterů nyacutebrž bratrem v laacutesce ke Kristu774

Olomouckyacute historik Bohumil Zlaacutemal ve sveacute reakci

na De Vooghtovu domněnku vybiacutednul k důkladnějšiacutemu zkoumaacuteniacute reformaacutetorovyacutech věroučnyacutech

formulaciacute (zjm ekleziologickyacutech) a vděčně poukaacutezal předevšiacutem na to že největšiacute překaacutežka

v Husově probleacutemu totiž bdquokonflikt mezi svědomiacutem jednotlivce a autoritou božskeacute instituceldquo

ndash ciacuterkve byla na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu překonaacutena775

Češtiacute evangeličtiacute bohoslovci neskryacutevali v době koncilu svoji radost jak ze samotneacuteho

osobniacuteho charismatu Jana XXIII tak např z jeho encykliky Pacem in terris či z kladnyacutech slov

kardinaacutela Berana Všechny tyto přiacuteklady Josef Smoliacutek nadšeně označuje za bdquoeschatologickyacute

průlom do dějin křesťanstva (jehož dosah může byacutet všelijak oslaben avšak nemůže byacutet

769

MANDL A Smiacuteřeniacute In Via 25 (1969) s 65 770

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a jednota křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 153 (1965) s 50-51 Překaacutežky na

cestě k jednotě křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 154 (1965) s 68-69 2 vatikaacutenskyacute koncil a protestanteacute In Duchovniacute

pastyacuteř 156 (1965) s 105-106 KUBALIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute sněm a ekumenismus In Duchovniacute pastyacuteř 148

(1964) s 145-147 Křesťanskyacute ekumenism In Duchovniacute pastyacuteř 146 (1964) s 102-104

SALAJKA A Ekumenickeacute hledisko II kapitoly Dogmatickeacute konstituce o ciacuterkvi In Via 21 (1969) s 8-10 771

ZLAacuteMAL B K Husově věrouce BARTŮNĚK V Hus dnes Ekumenismus a M Jan Hus 772

KUBALIacuteK J Křesťanskyacute ekumenism s 104 773

Tamteacutež s 102 774

Srv DE VOOGHT P Mistr Jan Hus v době ekumenismu 775

Srv ZLAacuteMAL B K Husově věrouce

129

zmařen)ldquo Posun kteryacute katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu zaznamenala staviacute podle něj

samotneacute evangeliacuteky před vyacutezvu k obnově bdquov pokaacuteniacute nad svou ciacuterkevniacute instituciacute nad svou tradiciacute

a v zaacutepase o jejich vnitřniacute pročištěniacuteldquo776

Proslov Josefa Berana kteryacute byl i pro českeacute evangeliacuteky

bdquosymbolem pronaacutesledovaneacuteho křesťanaldquo777

měl podle Smoliacuteka kouzelnou moc a stal se

bdquovyacutezvou aby změnili svůj vztah ke katolickyacutem bratřiacutem a sestraacutemldquo778

Podle J L Hromaacutedky kteryacute jako pozorovatel měl možnost se dokonce posledniacute čaacutesti

koncilniacutech jednaacuteniacute osobně zuacutečastnit přinesl sněm na němž katolictviacute definovalo že nechce daacutele

kraacutečet bdquocestou vyacutelučnosti a sebeopevňovaacuteniacuteldquo779

průlom pokud šlo o sebepoznaacuteniacute katolickeacute

ciacuterkve o jejiacute obnovu a jednotu křesťanů780

Pramenem sebepoznaacuteniacute se k velkeacute radosti

evangelickeacuteho teologa stalo Piacutesmo svateacute jež bylo postaveno do středu koncilniacuteho děniacute čiacutemž byla

zrelativizovaacuteno povrchniacute vymezeniacute evangelickyacutech ciacuterkviacute jako bdquociacuterkviacute Božiacuteho slovaldquo a katolickeacute

ciacuterkve jako bdquociacuterkve tradiceldquo Koncil se stal přiacuteležitostiacute aby si katolickaacute ciacuterkev uvědomila svoji

univerzaacutelnost a sama sebe objevila jako bdquoobecenstviacute poutniacutekůldquo tvořiacuteciacute Božiacute lid Vyacuterazem

bdquoduchovniacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo řiacutemskyacutech katoliacuteků je podle teologa zdůrazněniacute služebneacute povahy

papežskeacuteho primaacutetu Hromaacutedka oceňuje teacutež vyzdviženiacute kolegiality biskupů a prohloubeniacute

myšlenky všeobecneacuteho kněžstviacute jež nachaacuteziacute svoje vyjaacutedřeniacute v liturgii781

bdquoOpravdoveacute

sebepoznaacuteniacute viacutery a ciacuterkve působiacute obnovu vnitřniacuteho životaldquo miacuteniacute autor a dodaacutevaacute že tato obnova

se promiacutetla vyacuterazně do antropologickeacute a ke světu otevřeneacute pastoračniacute koncepce vyjaacutedřeneacute

konstituciacute Gaudium et spes bdquoDuch konstituce o ciacuterkvi ve světě lišiacute se (hellip) toacutenem pastyacuteřskeacute

služebnosti zaacutejmu o člověka a porozuměniacutem (hellip) od způsobu jak ciacuterkev (nejen katolickaacute) často

si počiacutenala v poměru ke světuldquo782

Otaacutezka jednoty křesťanů zůstaacutevaacute i nadaacutele bdquootaacutezkou velmi

jemnouldquo783

jejiacutež podstatnaacute teacutemata (včetně samotneacute podoby takoveacute jednoty) na sveacute řešeniacute teprve

čekajiacute Koncil však vytvořil pro dalšiacute dialog noveacute ovzdušiacute a umožnil že Hromaacutedka za

evangeliacuteky je schopen řiacuteci bdquoza staryacutemi dogmatickyacutemi i ciacuterkevniacutemi rozdiacutely začiacutenaacuteme pociťovat

dech našeho bratra na druheacute straněldquo784

Za CČS kteraacute v době konaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu dovršila svoji nesnadnou cestu od

svobodneacuteho křesťanstviacute k ekumenickeacutemu společenstviacute ciacuterkviacute tiacutem že se stala plnopraacutevnyacutem

členem SRC promluvil jejiacute bohoslovec Zdeněk Trtiacutek jenž přispěl vyacuterazně k orientaci ciacuterkve

směrem k prohloubeniacute biblickyacutech kořenů viacutery Trtiacutek poznal že vyrovnaacuteniacute se s usneseniacutemi

koncilu kteraacute vyjadřujiacute posun bdquood apologetickeacute uzavřenosti k dialogickeacute otevřenostildquo musiacute byacutet

praacutevě pro jeho bdquociacuterkev a jejiacute modernizmem určeneacute poslaacuteniacute životně důležiteacuteldquo bdquoIgnorace nebo

pouhaacute negace by se pro naše křesťanskeacute a ciacuterkevniacute poslaacuteniacute stala osudnouldquo785

Pokud jde

776

SMOLIacuteK J Ciacuterkev reformovatelnaacute pravdou In Křesťanskaacute revue XXXII5 (1965) s 122 777

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 778

SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 78 779

Ze zimniacuteho faraacuteřskeacuteho kurzu In Křesťanskaacute revue XXXI3 (1964) s 52-53 780

Srv HROMAacuteDKA JL Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil In FILIPI P (ed) Do nejhlubšiacutech hlubin Život setkaacutevaacuteniacute

teologie Praha Kalich 1990 s 254 781

Srv tamteacutež s 255-259 782

Tamteacutež s 260 783

Tamteacutež s 261 784

Tamteacutež s 262 785

TRTIacuteK Z Dialog s marxismem a katolicismem In Theologickaacute revue 22-3 (1969) s 173

130

o ekumenickou problematiku autor upozorňuje na nejednoznačnost kteraacute podle něj vyplyacutevaacute

z vyacutepovědiacute koncilu jež hovořiacute současně o neporušitelneacute jednotě existujiacuteciacute v řiacutemskeacute ciacuterkvi

a přesto vyzyacutevaacute k hledaacuteniacute jednoty mezi všemi křesťany a ptaacute se zdali nejde z katolickeacute strany

opět jen o požadavek naacutevratu Praacutevě miacutera katolickeacuteho ekumenismus se stane do budoucna

určujiacuteciacutem prvkem dialogu s niacutem Třebaže podle Trtiacuteka doposud neniacute jasneacute nakolik se změnil

postoj katolickeacute ciacuterkve nejen k nekatolickyacutem křesťanům ale k nekatolickyacutem ciacuterkviacutem jako

takovyacutem je přesvědčen o tom že bdquokatolicismus se skutečně obnovuje a měniacuteldquo a že se zde

nejednaacute o taktiku ke ktereacute je třeba zaujmout postoj nedůvěry a negace Teolog přiznaacutevaacute že

koncil se přibliacutežil některyacutem reformaacutem jejichž realizaci požadovali kněžiacute ndash zakladateleacute CČS

a tudiacutež se zvlaacuteštniacutem způsobem praacutevě tato ciacuterkev musiacute připravit na dialog a pokoncilniacutem

katolictviacutem Jak Pokaacuteniacutem uacutesiliacutem o bdquovlastniacute obrodu revizi a prohloubeniacute na zaacutekladě hlubšiacuteho

osvojeniacute biblickeacute zvěsti a proniknutiacute ke svyacutem nejhlubšiacutem kořenůmldquo786

323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni

Vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se promiacutetly zcela konkreacutetně do skutečnosti že

katolickaacute ciacuterkev navaacutezala i v našich zemiacutech oficiaacutelně a na nejvyššiacute uacuterovni vztahy s nekatolickyacutemi

ciacuterkvemi otevřela teologickyacute dialog zapojila se do ekumenickyacutech snah ba dokonce některeacute

z nich sama iniciovala Ekumenickaacute vniacutemavost poznamenala ve druheacute polovině šedesaacutetyacutech let

vyacuteznamně i projevy života katolickeacute ciacuterkve jako celku787

Svědkem ekumenickeacute proměny je

mimo veškerou pochybnost pastyacuteřskyacute list apoštolskeacuteho administraacutetora biskupa Tomaacuteška

z dubna r 1967 kteryacutem byla vyhlaacutešena sedmiletaacute přiacuteprava na mileacutenium založeniacute pražskeacuteho

biskupstviacute Jeho slova můžeme chaacutepat jako rozvinutiacute koncilniacuteho projevu kardinaacutela Berana

Rovněž Tomaacutešek totiž připomněl pyacutechu tvrdohlavost a nelaacutesku katoliacuteků v době husitskeacute

a pobělohorskeacute a dodal bdquoProto přiacuteprava na toto jubileum nemůže bratři a sestry zažiacutet jinak než

tiacutem že se pokorně vyznaacuteme ze všech těchto vin za sebe i za sveacute duchovniacute předky a poprosiacuteme ty

jimž bylo ukřivděno aby naacutem ve svyacutech potomciacutech odpustili a naše slovo přijali tak jak je

miacuteněnoldquo788

Současně ujistil o odpuštěniacute křivd ktereacute byly způsobeny českyacutem katoliacutekům a vyzval

ostatniacute křesťany bdquoaby po dlouheacutem obdobiacute cizoty a neporozuměniacute se spojili v těchto sedmi letech

přiacutepravy s naacutemi pomohli naacutem svou modlitbou prolomit nebesa a vyprosit naacutem milost osviacuteceniacute

a požehnaacuteniacuteldquo789

786

Tamteacutež s 179 787

Jako přiacuteklad takoveacuteto vniacutemavosti uveďme pozdrav křesťanům nekatolickyacutech ciacuterkviacute kteryacute vydalo ustavujiacuteciacute

shromaacutežděniacute Diacutela konciloveacute obnovy 14 května 1968 na Velehradě srv Berichte und Gruumlsse unseren Freunden In

Via 13 (1968) posledniacute strana obaacutelky Daacutele zmiňme že třeba Vaacuteclav Vaško na podzim 1969 vypracoval

ekumenicky formulovaneacute Zaacutesady spolupraacutece křesťanskyacutech ciacuterkviacute v Československu při jejich uplatňovaacuteniacute

v občanskeacutem životě srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 788

TOMAacuteŠEK F Vyhlaacutešeniacute sedmileteacute přiacutepravy k tisiacutecileteacutemu vyacuteročiacute založeniacute biskupstviacute v Praze ndash duben 1967 (z

15 dubna 1967) In Pastyacuteřskeacute listy 1945 ndash 2000 Arcidieceacuteze pražskaacute s 150 789

Tamteacutež s 150-151 Kupřiacutekladu Synodniacute rada ČCE přijala Tomaacuteškovo poselstviacute bdquos vděčnostiacute a plnyacutem

porozuměniacutemldquo (List synodniacuteho seniora Haacutejka biskupu Tomaacuteškovi ze dne 24 dubna 1967 In ARCHIV ČCE

Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974) konkreacutetnějšiacute ekumenickeacute kroky však během přiacuteprav

podniknuty nebyly Samotneacute oslavy milenia v r 1973 pak zcela zanikly v atmosfeacuteře bezmocnosti typickeacute pro

obdobiacute nastupujiacuteciacute normalizace srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 50

131

Naacutesilneacute ukončeniacute obrodnyacutech snah o bdquosocialismus s lidskou tvaacuteřiacuteldquo v srpnu 1968 přivedlo

křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti k tomu aby dohromady manifestovali svoji solidaritu se staacutetniacutem

vedeniacutem i s polednovou reformniacute politikou společnyacutem prohlaacutešeniacutem790

V lednu roku 1969 a 1970

se Praha stala miacutestem ekumenickyacutech bohoslužeb ke kteryacutem pozvala do svyacutech kostelů katolickaacute

ciacuterkev a jichž se zuacutečastnili jak pravoslavnyacute metropolita Dorotej tak patriarcha CČS Novaacutek

a daacutele pak synodniacute senioři ČCE Haacutejek a Kejř a tajemniacutek Ciacuterkve bratrskeacute Site791

Ekumenickaacute

modlitebniacute setkaacuteniacute se však organizovala i jinde ERC na sveacutem plenaacuterniacutem zasedaacuteniacute 18 března

1969 pozvala ke spolupraacuteci ve svyacutech greacutemiiacutech zaacutestupce Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve což podmiacutenila

uacutečastiacute svyacutech delegaacutetů na ekumenickyacutech podniciacutech katolickyacutech Od takoveacuteho kroku si ERC

slibovala zvlaacuteště většiacute prohloubeniacute teologickeacuteho dialogu mezi ciacuterkvemi zbaveniacute se škodliveacuteho

formalismu ve vzaacutejemnyacutech vztaziacutech a konkreacutetnějšiacute spolupraacuteci při plněniacute společneacuteho poslaacuteniacute792

Katolickaacute ciacuterkev rozviacutejela svoji ekumenickou angažovanost v souladu s Ekumenickyacutem

direktaacuteřem jehož prvniacute čaacutest byla Sekretariaacutetem na podporu jednoty křesťanů promulgovaacutena

v květnu 1967 Při pražskeacutem a olomouckeacutem arcibiskupstviacute vznikly ekumenickeacute komise

v Teologickeacute komisi při Sboru ordinaacuteřů ČSSR založeneacute r 1970 byli v raacutemci jejiacute teologickeacute

sekce jmenovaacuteni ekumeničtiacute experti (O Balcar A Mandl)793

Na zaacutekladě dohody mezi

biskupem Tomaacuteškem a Synodniacute radou ČCE se pak začala v teacutemže roce schaacutezet společnaacute

katolicko-evangelickaacute komise jejiacutemž hlavniacutem předmětem byl rozhovor o křtu a konfesně

smiacutešenyacutech manželstviacutech794

Ciacutelem dialogu měly byacutet dohody o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute platnosti křtu

k jejichž uzavřeniacute nabaacutedal praacutevě direktaacuteř795

a recepce nedaacutevnyacutech vyjaacutedřeniacute magisteria katolickeacute

ciacuterkve ke smiacutešenyacutem manželstviacutem jak je obsahovaly dokument Kongregace pro nauku viacutery De

matrimoniis mixtis z 18 března 1966 a motu proprio Pavla VI Matrimonia mixta z 31 března

1970 Jednaacuteniacute ekumenickeacute komise kteryacutem předsedali za katolickou stranu Antoniacuten Mandl a za

evangelickou Josef Smoliacutek však nakonec žaacutedneacute společně formulovaneacute dohody nepřinesla

K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute zaujali češtiacute biskupoveacute a kapitulniacute vikaacuteři samostatneacute stanovisko

ktereacute se de facto krylo s obsahem papežskeacuteho dokumentu796

Synodniacute rada ČCE rozeslala

s vědomiacutem ekumenickeacute komise svyacutem sborům prohlaacutešeniacute v němž vyjaacutedřila svůj nesouhlas

s požadovanyacutem přiacuteslibem katolickeacute strany kteraacute se před sňatkem zavazuje že udělaacute vše proto

aby potomci byli vychovaacuteni v katolickeacute viacuteře což uacutedajně nerespektuje svobodu vzaacutejemneacuteho

790

Srv PIŠKULA J Božiacute spolupracovniacuteci Pražskeacute jaro srpnovaacute okupace a českeacute ciacuterkve In Getsemany 7-8 (2010)

s 173-196 791

Srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 792

Srv PEŠKOVAacute M Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute In Via 27 (1969) s 112 793

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute s 152-164 794

Komise teacutež projednaacutevala společneacute ekumenickeacute zněniacute Apoštolskeacuteho vyznaacuteniacute viacutery a Modlitby Paacuteně srv BOUŠE

B K textoveacute uacutepravě Apostolika a modlitby Paacuteně (V leacutetě 1991) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH

2000 s 75-76 795

Srv SEKRETARIAacuteT PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Directorium oecumenicum Pars prima Ad totam

Ecclesiam (z 14 května 1967) In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede

1963-1967 Bologna Dehoniane 1992 čl 1202-1213 796

Srv BISKUPOVEacute A KAPITULNIacute VIKAacuteŘI ČSR Prohlaacutešeniacute biskupů a kapitulniacutech vikaacuteřů k noveacute uacutepravě

uzaviacuteraacuteniacute naacutebožensky smiacutešenyacutech manželstviacute ndash zaacuteřiacute 1970 (z 28 zaacuteřiacute 1970) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute s 207-208

132

vztahu manželů a svobodu evangelickeacute strany797

Co se tyacuteče problematiky křtu vyloučilo

dosaženiacute konsensu předevšiacutem rozpuštěniacute katolickeacuteho teologickeacuteho vyacuteboru při sboru ordinaacuteřů

kteryacute ekumenickyacute dialog z katolickeacute strany zaštiťoval798

324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo799

Maacutelokdo z českyacutech katolickyacutech teologů promyacutešlel otaacutezku jednoty křesťanů tak

intenzivně jako praacutevě kněz Antoniacuten Mandl A nejen promyacutešlel Jeho teologickaacute reflexe šla ruku

v ruce s osobniacutem stykem s evangelickyacutemi duchovniacutemi kteřiacute se stali jeho přaacuteteli800

Mandl se

podiacutelel na vytvaacuteřeniacute ekumenickyacutech společenstviacute kteraacute se snažila najiacutet konkreacutetniacute podoby

ekumenickeacuteho soužitiacute a byl zaacuteroveň spiritus movens oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech kroků ktereacute

koncem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute podnikla u naacutes katolickaacute ciacuterkev Ekumenickeacute působeniacute jež

Mandl coby nedaacutevno propuštěnyacute vězeň opravdu bdquožil a nikoliv pouze hraacutelldquo podle J P Ondoka

bdquopoložilo zaacuteklad pro dalšiacute rozvoj ekumenickeacute praxe kteraacute se však nemohla plně rozvinout v dalšiacute

represivniacute faacutezi politickeacuteho vyacutevoje u naacutesldquo801

Mementem pro českou ekumenu se stala dokonce

i pohřebniacute liturgie naacutesledujiacuteciacute předčasnou smrt Antoniacutena Mandla ktereacute se zuacutečastnilo mnoho

evangelickyacutech faraacuteřů a při niacutež slovem kaacutezaacuteniacute posloužil teolog Josef Smoliacutek802

Chceme-li charakterizovat hlavniacute rysy Mandlovy bdquoekumenickeacute teologieldquo můžeme jako

prvniacute bod předeslat uacutezkou souvislost kterou spatřoval mezi jednotou křesťanů a jejich životem

Již ve sveacutem prvniacutem přiacutespěvku kteryacute otaacutezce jednoty věnoval kraacutetce po 2 světoveacute vaacutelce803

autor

prohlašuje že rozděleniacute mezi křesťany nemaacute přiacutečinu jen ve věroučnyacutech sporech nyacutebrž je

hluboce zakořeněneacute v antipatiiacutech a předsudciacutech bdquojejichž moc a vliv je daleko většiacute než by se

snad na prvniacute pohled zdaacuteloldquo Z toho důvodu se v problematice jednoty ciacuterkve nejednaacute bdquopouze o

nějakeacute teoretickeacute dohodnutiacute nyacutebrž o konkreacutetniacute život a to praacutevě ve věcech jež se dotyacutekajiacute

nejhlubšiacutech straacutenek lidskeacute bytostildquo804

Pracovat pro jednotu tak předevšiacutem znamenaacute bdquožiacutet svou

viacuteruldquo Mandl je přesvědčen o tom že k zaceleniacute rozpolceneacuteho křesťanstva nelze dojiacutet nějakou

vnějšiacute cestou ta bdquomůže přijiacutet jen zevnitř z touhy po plnosti křesťanskeacuteho životaldquo805

Antoniacuten Mandl rozeznal v ekumenismu jeden z bdquopožadavků přiacutetomneacute chviacuteleldquo na kteryacute je

třeba ndash v duchu jeho teologickeacuteho kreacuteda ndash odpovědět806

Ekumenismus byl pro něj bdquotouha

797

Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha Diacutel prvniacute s 190-191 kde je citovaacutena

podstatnaacute čaacutest tohoto vyjaacutedřeniacute K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute se ČCE vraacutetiacute později ještě na sveacutem synodu r 1985 798

Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20

stoletiacute s 163-164 799

Tak nazyacutevaacute Antoniacutena Mandla ve sveacutem medailonku VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho

ekumenismu In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed) bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute

katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-58 800

Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed)

bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce s 52 801

Tamteacutež 802

Srv SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec ekumenismu 803

Srv MANDL A Jednota křesťanstva In Katoliacutek IX2 (1946) s 1-2 804

Tamteacutež s 1 805

Tamteacutež s 2 806

Srv VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 55

133

autentickaacute rodiacuteciacute se ne z vnějšiacutech naacutetlaků a popudů nyacutebrž z viacutery a vnitřniacuteho přesvědčeniacuteldquo807

a jako takovyacute tento fenomeacuten nemůže žaacutedneacuteho křesťana nechat lhostejnyacutem Modlitba společneacute

naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a hlavně prohloubeniacute bratrskyacutech vztahů jsou cestami jež vedou

k odstraněniacute vzaacutejemneacuteho neporozuměniacute a nepochopeniacute

Zvlaacuteštniacute vyacutezvou před kterou stojiacute nediacutelně všichni křesťaneacute v českyacutech zemiacutech v obdobiacute

bdquoPražskeacuteho jaraldquo bylo podle Mandla daacutet bdquokřesťanskou odpověď na otaacutezky a touhy lidiacute zvlaacuteště

mladyacutech našiacute doby a našiacute situaceldquo808

bdquoČeskeacute křesťanstviacuteldquo ktereacute ukazuje na konkreacutetniacute tvaacuteř

univerzaacutelniacuteho Krista nesmiacute Kristovu božskou osobu zastiacutenit lidskyacutemi nedostatky nyacutebrž je

povolaacuteno vykonat opravdovyacute bdquokřesťanskyacute činldquo jež bude miacutet podobu bdquotvořiveacuteho myšleniacute

i tvořiveacuteho diacutelaldquo809

Takovyacute čin k němuž jsou křesťaneacute dnes vyzyacutevaacuteni musiacute vyrůst z viacutery

v Krista z nitra osoby a z vědomiacute jednoho a teacutehož křtu kteryacute jsme svobodně přijali Maacute-li byacutet

ekumenickeacute hnutiacute autentickeacute je třeba aby vychaacutezelo z nejhlubšiacutech zdrojů a vedlo

ke bdquokřesťanskeacutemu jednotneacutemu činuldquo Češtiacute katoliacuteci pak k takoveacutemuto ekumenickeacutemu činu majiacute

přispět permanentniacute snahou o to zbavovat se tiacuteže minulosti odstraňovat zakořeněneacute předsudky

a učit se rozlišovat mezi podstatnyacutem a druhotnyacutem Jako křesťaneacute jsme povolaacuteni vyjaacutedřit

radostnou zvěst pro naši dobu a přitom nesmiacuteme interpretovat sebe abychom se nestali bdquozajatci

časovostildquo bdquoDalšiacute cesta i konečnyacute ciacutel nejsou již v našiacute moci nyacutebrž diacutelem Ducha Svateacuteho Ducha

jednoty a životaldquo810

Jistě dějiny bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo jsou plneacute sporů a nesvaacuterů co však všechny strany

spojovalo byla společnaacute viacutera v Krista Hlavniacutem omylem minulosti bylo podle Mandlova naacutezoru

propojeniacute křesťanstviacute s politickou mociacute symbolizovaneacute sňatkem trůnu a oltaacuteře Viacutera se ovšem

rodiacute ze bdquosvobodneacuteho a laacuteskyplneacuteho rozhodnutiacute pro Kristaldquo811

a praacutevě k němu jsou v současnyacutech

poměrech vytvořeny přiacutezniveacute předpoklady za prveacute totiž jedni křesťaneacute už dnes nemohou

diskriminovat druheacute a tudiacutež se nemusiacuteme jeden druheacuteho obaacutevat za druheacute přijetiacutem praacuteva na

naacuteboženskou svobodu uznaacutevaacuteme že jsme si rovni jak před společnostiacute tak mezi sebou

navzaacutejem Naši křesťanskou bliacutezkost můžeme jako češtiacute katoliacuteci a nekatoliacuteci vyjaacutedřit praacutevě

zaacutevazkem ve věci svobody Mandl piacuteše bdquoJedni jako druziacute usilujeme nejen o svou vlastniacute

svobodu ale i o svobodu pro ty druheacute i ta je naacutem nedotknutelnaacuteldquo V tomto akcentu teolog

navaacutezal na koncilniacute řeč kardinaacutela Berana o niacutež byl přesvědčen že bdquodo českeacute země rozprostřela

noveacute ekumenickeacute ovzdušiacuteldquo812

V čem Antoniacuten Mandl nachaacutezel ekleziologickyacute fundament sveacuteho pojetiacute ekumenismu

Byla to eschatologicky otevřeneacute pojetiacute ciacuterkve jako Božiacuteho lidu bdquokteryacute jde za Kristovyacutemi

zasliacutebeniacutemildquo813

Praacutevě důraz na tuto koncepci dovolil Mandlovi v jeho vystoupeniacute na 17 synodu

ČCE ktereacuteho se na podzim 1971 spolu s B Bouše a J Zvěřinou zuacutečastnil nastiacutenit to společneacute

807

MANDL A Cesty k jednotě In Via 21 (1969) s 1 808

TENTYacuteŽ Českeacute křesťanstviacute In Studie 44 (1975) s 143 809

Tamteacutež 810

MANDL A Cesty k jednotě 811

TENTYacuteŽ Obnova jednoty křesťanstviacute aneb zamyacutešleniacute nad ekumenismem In POHŮNKOVAacute D ndash VAŠKO V

(ed) Cyrilometodějskyacute kalendaacuteř 1970 Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 37 812

TENTYacuteŽ Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 813

Tamteacutež s 1

134

co spojuje českeacute katoliacuteky s našimi reformačniacutemi křesťany V tomto projevu kteryacute byl bdquozaacuteroveň

jakyacutemsi Mandlovyacutem duchovniacutem vyznaacuteniacutem a odkazemldquo814

jenž ho několik měsiacuteců před smrtiacute

dokonce připravil o staacutetniacute souhlas teolog prohlaacutesil že jak v katolickeacute tak v evangelickeacute ciacuterkvi je

to vždy jeden a tentyacutež Božiacute lid kteryacute je na cestě k budouciacutem odměnaacutem815

Jelikož to co je

bdquokřesťanskeacuteldquo neztělesňuje pouheacute minimum na němž se jako ciacuterkve můžeme dohodnout ale

představuje bdquojaacutedro věcildquo ktereacute je oživujiacuteciacutem způsobem přiacutetomneacute a uskutečňovaneacute v různyacutech

ciacuterkviacutech musiacute se staacutet naacutevrat k tomu co je ryze bdquokřesťanskeacuteldquo i českou ekumenickou cestou Majiacute-

li se křesťaneacute staacutet bdquosoliacute českeacute zeměldquo pak musiacute ekumenickaacute praacutece podle slov Antoniacutena Mandla

postupovat čtyřmi směry bdquospolečně pronikat v tajemstviacute Kristovo společně vydaacutevat svědectviacute

Kristu v současneacute době společně odpoviacutedat křesťanskou odpovědiacute na otaacutezky současneacute doby

a společně řešit sveacute vnitřniacute probleacutemyldquo816

33Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy v

obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute

Nejen prvniacute květy českeacuteho ekumenismu ale teacutež mnohaacute ostatniacute znameniacute naděje nejen

v ciacuterkvi ale samozřejmě teacutež ve společnosti ovšem nepřečkaly mraacutez kteryacute začal do

Československa proudit po invazi bdquospojeneckyacutech vojskldquo Varšavskeacute smlouvy 21 srpna 1968

Postupně byly odsouzeny k zaacuteniku rozviacutejejiacuteciacute se bilateraacutelniacute dialogy oficiaacutelniacutech zaacutestupců ciacuterkviacute

zaacutesahem staacutetniacute moci byly potlačeny snahy rozšiacuteřit vznikajiacuteciacute vztahy ekumenickeacute rady

s Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute ustat musel plodnyacute a ekumenicky otevřenyacute rozhovor křesťanskyacutech

intelektuaacutelů jehož ozvěnu bylo ještě možneacute zaslechnout ve velmi omezeneacute miacuteře během tajnyacutech

bytovyacutech seminaacuteřů Impulzy k jednotě křesťanů se staly spolu s dalšiacutemi vyacuteznamnyacutemi podněty

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pro miacutestniacute katolickou ciacuterkev po kraacutetkeacutem obdobiacute začiacutenajiacuteciacute recepce

vzdaacutelenou minulostiacute

Celaacute společnost se v našich zemiacutech staacutevaacute počaacutetkem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute

obětiacute tzv bdquonormalizaceldquo jejiacutemž ciacutelem bylo bdquozničeniacute modelu československeacuteho socialismu

(sbquosocialismu s lidskou tvaacuteřiacutelsquo) založeneacuteho na noveacute marxistickeacute antropologii kteraacute by oteviacuterala

prostor pro pluralistickou marxisticky orientovanou společnostldquo817

Politickaacute změna jejiacutemž

symbolem se stala okupace přinesla bdquokaacutedrovaacuteniacutemldquo rozděleniacute společnosti na ty kteřiacute s touto

změnou vyjaacutedřili souhlas a na ty kteřiacute se od niacute distancovali Někteřiacute jednotlivci se odhodlali

proti poměrům veřejně vyslovit a riskovat perzekuci Většina obyvatelstva Československa však

ovlaacutednuta strachem propadala rezignaci lhostejnosti bdquoapatii nezaacutejmu o nadosobniacute hodnoty

814

VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 57 815

Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 816

Tamteacutež s 3 817

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 40

135

nezaacutejmu o sveacute bližniacute duchovniacute pasivitě a depresildquo818

bdquoZa cenu duchovniacute a mravniacute krize

společnostildquo dosaacutehl totalitniacute režim krok za krokem toužebneacute bdquovnějšiacute konsolidaceldquo819

Pozorujeme-li život katolickeacute ciacuterkve teacute doby zaregistrujeme fenomeacuten kdy se vedle

staacutetem povolenyacutech leč kontrolovanyacutech ciacuterkevniacutech struktur organizuje a rozviacutejiacute bdquociacuterkev

podzemniacuteldquo Působeniacute duchovniacutech kteřiacute obdrželi bdquostaacutetniacute souhlasldquo je paralelně doprovaacutezeno

činnostiacute kněžiacute řeholniacuteků a skupin působiacuteciacutech ve skrytosti Svoji nanejvyacuteš přiacutenosnou roli vneacutest

mezi izolovaneacute českeacute křesťany informace o děniacute doma i v zahraničiacute plniacute v době sedmdesaacutetyacutech

a osmdesaacutetyacutech let samizdat a rovněž v cizině publikovaneacute časopisy a knihy Tato činnost souvisiacute

s českyacutemi exulanty za hranicemi ndash dalšiacutem jevem přiacuteznačnyacutem pro dobu normalizace

Abychom vystihli charakteristickeacute proudy českeacuteho ekumenismu ve zmiacuteněneacutem časoveacutem

obdobiacute budeme se nyniacute soustředit na čtyři oblasti na přiacutekladech vystihneme atmosfeacuteru

ekumenismu vystaveneacuteho dohledu staacutetu představiacuteme ekumenicky vyacuteznamneacute linie myšleniacute

františkaacutena B Bouše poukaacutežeme na ekumenickyacute rozměr hnutiacute protikomunistickeacuteho odporu

a daacuteme zazniacutet několika hlasům ktereacute chtěli českou ekumenu inspirovat z exilu

331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta

Aktivity na poli ekumenismu se podle představ normalizačniacute vlaacutedniacute garnitury měly

odviacutejet ndash nepočiacutetaacuteme-li přetrvaacutevajiacuteciacute činnost KMK ndash vyacutelučně za koordinace ERC kteraacute po

udaacutelostech bdquoosmašedesaacuteteacuteho rokuldquo přijala podobu dvou ke spolupraacuteci otevřenyacutech celků ERC

v ČSR a v SSR820

Kromě tohoto nejvyššiacuteho greacutemia v němž zaacuteměrně nebylo miacutesto pro ciacuterkev

katolickou byly jak dosvědčujiacute evangeličtiacute duchovniacute ve sveacutem listu z r 1977 ostatniacute ekumenickeacute

snahy bdquona sboroveacute a farniacute uacuterovni (hellip) společnaacute shromaacutežděniacute s ostatniacutemi ciacuterkvemi společneacute

modlitby praktickaacute spolupraacutece (hellip) omezovaacuteny a ciacutelevědomě potlačovaacutenyldquo821

Praacutece rady kteraacute

plnila funkci poradniacuteho orgaacutenu vedouciacutech představitelů ciacuterkviacute v niacute sdruženyacutech se v jejiacutech

odborech zaměřila v podstatě pouze na meziciacuterkevniacute vyacuteměnu informaciacute a zprostředkovaacuteniacute

kontaktů se zahraničiacutem822

Jde-li o koncepci ERC pak kromě toho že sdruženiacute bylo naacutestrojem podporujiacuteciacutem staacutetniacute

program bdquomiacuteroveacute spolupraacutece a dorozuměniacute se všemildquo823

hlaacutesilo se ideově k Hromaacutedkově pojetiacute

ekumenismu nikoliv primaacuterně jako snahy o jednotu nyacutebrž jako bdquometodyldquo kteraacute maacute veacutest skrze

kladnyacute vztah k jinyacutem křesťanskyacutem uacutetvarů k poznaacuteniacute křesťanskeacute univerzality i vlastniacute ciacuterkevniacute

tradice a otevřiacutet dveře ke vzaacutejemneacute spolupraacuteci824

Typickyacutem pro českyacute ekumenismus se tak

818

HAVEL V Dopis Gustaacutevu Husaacutekovi In TENTYacuteŽ O lidskou identitu Uacutevahy fejetony protesty polemiky

prohlaacutešeniacute a rozhovory z let 1969 ndash 1979 Praha Rozmluvy 1990 s 25 819

Tamteacutež s 30 820

Členskyacutemi ciacuterkvemi ERC v ČSR se staly CČS kteraacute na sveacutem sněmu r 1971 přijala do sveacuteho naacutezvu adjektivum

husitskaacute ČCE Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu Slezskaacute evangelickaacute ciacuterkev a v Bratrskaacute jednota baptistů

Ciacuterkev bratrskaacute (do 60 let 20 stoletiacute znaacutemaacute jako Jednota českobratrskaacute) Jednota bratrskaacute Evangelickaacute ciacuterkev

metodistickaacute Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu 821

Dokument českobratrskyacutech evangelickyacutech duchovniacutech In Studie 54 (1977) s 496 822

Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 236 823

Uacutevodem In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 6 824

Srv KAŇAacuteK M Ciacuterkevniacute děleniacute a sjednocovaacuteniacute In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 13

136

v pojetiacute ekumenickeacute rady opět staacutevaacute odkaz českeacute reformace jež sjednotil v r 1975 členskeacute

evangelickeacute a k reformačniacutemu odkazu hlaacutesiacuteciacute se ciacuterkve v bratrskeacute sounaacuteležitosti při přiacuteležitosti

čtyřsteacuteho vyacuteročiacute Českeacute konfese Praacutevě v niacute totiž bdquonaši reformačniacute otcoveacute [přispěli] ve věrnosti

evangeliu k dotvaacuteřeniacute vzaacutecneacute kultury snaacutešenlivosti v našich zemiacutechldquo 825

Zastavme se však nyniacute stručně u třiacute projevů českeacuteho ekumenismu ktereacute v socialistickeacutem

ghettu přesaacutehly okruh bdquonekatolickeacute ekumenyldquo a ktereacute majiacute naviacutec společneacuteho jmenovatele jiacutemž

je důraz na duchovniacute straacutenku snah vyjadřujiacuteciacutech křesťanskou jednotu Na tuto dimenzi

upozorňuje kromě každoročniacuteho aliančniacuteho tyacutedne modliteb kteryacute ani v době normalizace

ekumenickaacute rada nepřestala pořaacutedat zejmeacutena praacutece na ekumenickeacutem překladu Piacutesma svateacuteho

jenž evangelickyacute starozaacutekoniacutek Jan Heller nevaacutehal nazvat bdquoasi dodnes nejvyacuteznamnějšiacutem svědkem

českeacuteho novodobeacuteho ekumenismuldquo826

K tomuto diacutelu ktereacute iniciovali v r 1961 profesoři

evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Miloš Bič a Josef B Souček a na němž se zprvu podiacuteleli jen

češtiacute evangeliacuteci byly diacuteky kontaktům v Jirchaacuteřiacutech pozvaacuteni v průběhu šedesaacutetyacutech let teacutež katoliacuteci

(např J Sokol J Adaacutemek V Žilinskyacute) kteřiacute se stali po zaacutestupciacutech z ČCE druhou nejpočetnějšiacute

skupinkou Mezi překladateli teology a jazykovyacutemi odborniacuteky však najdeme teacutež křesťany

z Ciacuterkve bratrskeacute CČSH metodistickeacute i pravoslavneacute ciacuterkve Praacutece starozaacutekonniacute a novozaacutekonniacute

skupiny probiacutehala v etapaacutech kdy jednotlivyacutem překladatelům byly nejprve svěřeny přiacuteslušneacute čaacutesti

biblickyacutech knih ti pak svůj překlad představili v pleacutenu ostatniacutem a vypracovaacuteniacute konečneacute verze

předchaacutezely debaty vskutku nad každyacutem slovem827

Vědeckaacute naacuteročnost tohoto pozoruhodneacuteho

ekumenickeacuteho projektu kteryacute se podařilo zrealizovat v podmiacutenkaacutech vzdaacutelenyacutech ideaacutelu se měla

skloubit s jazykovou vytřiacutebenostiacute828

Kardinaacutel Tomaacutešek kteryacute praacutece sledoval a saacutem požaacutedal

překladatelskou skupinu o vypracovaacuteniacute překladu deuterokanonickyacutech knih v předmluvě

z vydaacuteniacute k cyrilometodějskeacutemu jubileu r 1985 piacuteše bdquoDuch kteryacute inspiroval autory Piacutesma sv

a kteryacute řiacutediacute Božiacute ciacuterkev vede v našiacute době všechny křesťany k staacutele hlubšiacute a upřiacutemnějšiacute snaze

o jednotu Ta musiacute vychaacutezet z jednoho Zjeveniacute z jednoho slova Božiacuteho z jedneacute bibleldquo829

Praacutevě

poznaacuteniacute a chaacutepaacuteniacute Božiacuteho slova a laacuteska k němu majiacute podle českeacuteho primase přispět ke

vzaacutejemneacutemu ciacuteli a vytouženeacute jednotě o kterou prosil Kristus

Do obdobiacute šedesaacutetyacutech let sahajiacute kořeny vlivu spirituality společenstviacute Taizeacute na českeacute

křesťany kteraacute jako spodniacute vody nepozorovaně nicmeacuteně blahodaacuterně oživovala ekumenickeacuteho

ducha u naacutes po celou dobu normalizace830

Do kontaktu s bratry sdiacutelejiacuteciacutemi v maleacute burgundskeacute

825

Prohlaacutešeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute v ČSR k 400 vyacuteročiacute Českeacute konfese In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 3

Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSSR 1965-1975 Jubileum 400 let od vydaacuteniacute Českeacute konfese 826

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 827

Srv SAacuteZAVA Z Tschechische oumlkumenische Bibeluumlbersetzung In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn

der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 s 100 BERAacuteNEK J ndash SOKOL J

Nebaacutet se a nekraacutest Praha Portaacutel 2003 s 58 828

Srv SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu osmdesaacutetyacutech let In Studie 126 (1989) s

445 829

TOMAacuteŠEK F Předmluva In Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně

deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute společnost 1996 s 6 Prvniacute vydaacuteniacute se objevilo r 1979 ndash ještě bez

deuterokanonickyacutech knih ndash ke čtyřsetleteacutemu vyacuteročiacute Bible kralickeacute Vydaacuteniacute obsahujiacuteciacute i deuterokanonickeacute knihy

plaacutenovaneacute k cyrilometodějskeacutemu vyacuteročiacute v r 1985 bylo ve skutečnosti vytištěno až o tři roky později 830

Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na

Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci Olomouc 2004

137

vesnici ekumenicky povolaacuteniacute k životu podle evangelniacutech rad vstoupili v době společensko-

politickeacuteho uvolněniacute katoličtiacute manželeacute Kaplanovi Ti v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech ve

sveacutem bytě každyacute paacutetek organizovali modlitebniacute večery před ikonou křiacuteže po způsobu jakyacutem

probiacutehajiacute modlitby v Taizeacute ndash tedy se zpěvy kaacutenonů v tichu adorace a s naslouchaacuteniacutem Božiacutemu

slovu Kromě toho od r 1981 staacuteli Kaplanovi u zrodu letniacutech ekumenickyacutech setkaacuteniacute jež se

konala v Jižniacutech Čechaacutech a kteryacutech se uacutečastnili převaacutežně mladiacute věřiacuteciacute z celeacute republiky

a z různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute831

Jiřiacute Kaplan ale i jiniacute naviacutec pořizovali překlady deniacuteků

a ostatniacutech textů představeneacuteho francouzskeacute komunity Rogera Schutze jež se pak tajně

rozšiřovaly Bratr Roger komunistickeacute Československo teacutež dvakraacutet osobně navštiacutevil stal se

tichyacutem svědkem mlčiacuteciacute ciacuterkve a byl přijat jak ve shromaacutežděniacutech katolickyacutech tak

i evangelickyacutech832

Pozoruhodnyacutem jistě zůstane rys že fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute v duchu Taizeacute zasaacutehl

nejen Prahu ale poměrně vyacuteznamně teacutež ciacuterkve a křesťany na Moravě (např v Olomouci

a Prostějově)833

Společně pronaacutešeneacute přiacutemluvy a děkovaacuteniacute vytvaacuteřely v zuacutečastněnyacutech postoj

otevřenosti a důvěry prohlubovaly atmosfeacuteru upřiacutemnosti a hlubokeacuteho vzaacutejemneacuteho pochopeniacute

kterou může způsobit pouze přiacutetomnost Krista Pramene smiacuteřeniacute a jednoty

Ryziacute ekumenickou vniacutemavostiacute se vyznačovalo vyhlaacutešeniacute Desetiletiacute duchovniacute obnovy

naacuteroda jež směřovalo k svatovojtěšskeacutemu mileacuteniu ktereacute připadalo na rok 1997 Projekt kteryacute

vzešel z okruhu spolupracovniacuteků Františka Tomaacuteška a kteryacute na každyacute rok přiacutepravy stanovil

teacutema vychaacutezejiacuteciacute z Desatera spojeneacute s osobou jednoho z českyacutech patronů chtěl oslovit nejen

českeacute katoliacuteky nyacutebrž otevřiacutet dveře ke spolupraacuteci všech lidiacute dobreacute vůle na hlubokeacute mravniacute

a duchovniacute obrodě společnosti834

Kardinaacutel Tomaacutešek se při teacuteto přiacuteležitosti obraacutetil na věřiacuteciacute všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes slovy sveacuteho velikonočniacuteho poselstviacute na jaře 1988 Cesta k oslavě

Vojtěchova jubilea se maacute podle něj neacutest zcela bez jakeacutehokoliv triumfalismu a vnějškovosti maacute

se naopak staacutet kajiacuteciacute poutiacute směřujiacuteciacute o usmiacuteřeniacute Vědomiacute křesťanskeacute odpovědnosti za svět

v němž žijeme bylo chaacutepaacuteno jako ryze duchovniacute iniciativa směřujiacuteciacute ke bdquozhojeniacute jizev našiacute

minulosti ale předevšiacutem k poctiveacutemu hledaacuteniacute pravdy vnitřniacutemu obraacuteceniacute a čerpaacuteniacute noveacute mravniacute

siacutelyldquo835

Opět s vyacuteslovnyacutem odkazem na koncilniacute proslov kardinaacutela Berana se jeho naacutestupce

vyjaacutedřil že bdquokatolickaacute ciacuterkev si nezakryacutevaacute svůj podiacutel viny na bolestnyacutech straacutenkaacutech našich dějinldquo

a obraacutetil na českeacute nekatoliacuteky aby se bdquobez rozdiacutelu denominaciacute přes hradby staletyacutech předsudků

(hellip) v celeacute bohateacute škaacutele svyacutech tradic a duchovniacutech zkušenostiacute a v naprosteacutem respektu a uacutectěldquo

svyacutemi podněty zapojili do zamyacutešleneacuteho diacutela836

Tato vyacutezva prohloubeniacute bratrstviacute v Kristu

831

Srv Taizeacute u naacutes In Studie 74 (1981) s 196-197 832

Srv Naacutevštěva Rogera Schutze v Praze In Studie 76-77 (1981) s 453 833

Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na

Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci s 25-32 834

Pro text programu vyhlaacutešeneacuteho o prvniacute neděli adventniacute r 1987 srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy In HANUŠ J

Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20 stoletiacute s antologiiacute textů s 293-297 835

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 (z 11 května 1988) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute s 509 836

Srv tamteacutež s 511

138

společnou službou naacuterodu kteraacute vychaacuteziacute z duchovniacuteho společenstviacute modlitby pak dodnes

zůstaacutevaacute poukazem na staacutele platneacute a plodneacute zdroje křesťanskeacute jednoty837

332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu

Kdo byl františkaacutenskyacute kněz a teolog Zdeněk Bonaventura Bouše838

Nespokojenyacute soliteacuter

anebo pravyacute vir ecclesiaticus heretik či bdquouacutezkostlivyacute svědek viacutery a karatel nepravostiacute ciacuterkveldquo839

kontroverzniacute myslitel prorok Ti kdo jej znali svědčiacute o člověku opravdoveacutem a současně až

přiacutekreacutem a neuacutestupneacutem vystaveneacutem vnějšiacutemu i vnitřniacutemu utrpeniacute ktereacute mu připravil jak

komunistickyacute režim tak nepochopeniacute jeho vlastniacute ciacuterkve pro jejiacutež obnovu zahořel zejmeacutena pod

vanutiacutem ducha koncilu840

Pokusme se načrtnout linie myšleniacute B Bouše kteraacute z něj činiacute

ojedinělou postavu na poli českeacuteho ekumenismu

Předně je nutneacute řiacuteci že otec Bonaventura byl mužem kteryacute byl otevřenyacute ekumenickyacutem

podnětům nejen ve svyacutech uacutevahaacutech ndash zvlaacuteště o liturgii ndash nyacutebrž saacutem se v čase bdquoekumenickeacuteho

jaraldquo podiacutelel byť kraacutetce po boku A Mandla na prvniacutech krůčciacutech oficiaacutelniacuteho dialogu mezi

ciacuterkvemi a svojiacute bratrskou otevřenostiacute navaacutezal osobniacute vztahy s mnoha českyacutemi evangeliacuteky

u nichž si vysloužil laacutesku a respekt841

Přitom rozhodně nebyl pouhyacutem nekritickyacutem

obdivovatelem protestantismu a na uacutediv nad tiacutem že pryacute svyacutemi naacutezory dokonce bdquopřekročil

reformacildquo reagoval zdůvodněniacutem že je to tiacutem že je bdquokatolickyacute a ne reformovanyacute faraacuteřldquo842

K obezřetnosti a rozlišovaacuteniacute vybiacutezel teacutež pokud šlo o některeacute projevy pravoslavneacute zbožnosti jejiacutež

bohoslužbu nicmeacuteně hluboce znal a miloval843

Ohlas reformačniacute spirituality nalezneme v samotneacutem Boušeho pojetiacute křesťanstviacute ktereacute

přijiacutemaacute jako paradox jenž je se všiacute naleacutehavostiacute vyjaacutedřen v Kristově křiacuteži V době kdy se podle

autora křesťanstviacute ocitlo v zajetiacute instituce ideologie může křesťany zachraacutenit pouze průnik

837

Bylo by zapotřebiacute zjistit nakolik byla tato vyacutezva pražskeacuteho arcibiskupa skutečně v českyacutech nekatolickyacutech

ciacuterkviacutech přijata Napřiacuteklad z odpovědi synodniacuteho seniora ČCE Josefa Hromaacutedky lze vyčiacutest že ačkoliv si vaacutežiacute

sebekritickeacuteho toacutenu jeho poselstviacute upozorňuje na nedostatečnyacute rozměr biblickyacutech kazatelskyacutech a eucharistickyacutech

teacutemat z nichž by měla obnova vychaacutezet Duchovniacute obnova naacuteroda nemůže byacutet pouze zaacuteležitostiacute jedneacute bdquoz sbquojednotlsquo

lidu Kristovaldquo Maacute-li se ovšem staacutet zaacuteležitostiacute ekumenickou je nutneacute aby byl zahaacutejen meziciacuterkevniacute rozhovor kteryacute

se nebude vyhyacutebat ani specifickyacutem otaacutezkaacutem jež se tyacutekajiacute ekumenickyacutech vztahů (např smiacutešenaacute manželstviacute ciacuterkve

v socialistickeacute společnosti a v sekularizovaneacutem prostřediacute eucharistickeacute společenstviacute) srv Dopis Josefa Hromaacutedky

Františkovi kardinaacutelovi Tomaacuteškovi ze dne 8 srpna 1988 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV4 Podrobnou

analyacutezu by vyžadovalo v jakeacute miacuteře se Desetiletiacute podařilo zrealizovat v raacutemci samotneacuteho jejiacuteho iniciaacutetora tedy

uvnitř katolickeacute ciacuterkve Na zaacutevěr Desetiletiacute doznali jejiacute biskupoveacute že vyacutezvy byly splněny jen zčaacutesti a bdquociacuterkev sama ndash

včetně naacutes pastyacuteřů ndash nedokaacutezala dostatečně ocenit vyacuteznam teacuteto iniciativy nedokaacutezala ji srozumitelně naplňovat a

nedovedla ji přesvědčivě srozumitelně a trpělivě nabiacutezet lidem mimo sveacute viditelneacute hraniceldquo (Poselstviacute českyacutech a

moravskyacutech biskupů všem lidem dobreacute vůle v Českeacute republice k zaacutevěru Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda In

Perspektivy 11 1997 s IV) 838

Zaacutekladniacute pramen ke studiu osobnosti a diacutela B Bouše představuje monografie NOVOTNYacute V Běda ciacuterkvi

Bonaventura Bouše bojujiacuteciacute Praha Karolinum 2012 839

Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 310 840

Srv RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha Vyšehrad 2009 s 91-131 841

BAacuteRTA Z Bonyho communio In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s

122 842

Srv BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 18 843

Srv tamteacutež s 18-19 Podle svědectviacute L Karfiacutekoveacute byla pravoslavnaacute liturgie bdquoz niacutež dokaacutezal po paměti citovat

rozsaacutehleacute pasaacuteželdquo Boušeho bdquovelkou vaacutešniacuteldquo srv KARFIacuteKOVAacute L Zemřel Bonaventura Bouše In Teologickyacute

sborniacutek 2 (2002) s 5

139

k bdquonezničitelneacutemu jaacutedruldquo jejich viacutery jiacutemž je bdquoslovo život a smrt Ježiacuteše Nazaretskeacuteholdquo844

Člověk kteryacute přijme Ježiacutešův životniacute postoj a smyacutešleniacute za sveacute je ovšem předem stejně jako jeho

Mistr odsouzen ke ztroskotaacuteniacute Blaacuteznovstviacute a bezmoc Božiacuteho kraacutelovstviacute musiacute přesto nejen

v životě křesťana ale i ciacuterkviacute převaacutežit touhu po moudrosti moci a bohatstviacute neboť našiacutem

jedinyacutem uacutekolem je hlaacutesat a dosvědčovat ukřižovaneacuteho a živeacuteho Krista Tato slovy Jana Hellera

bdquočistaacute a čiraacute teologie křiacuteže theologia crucis beze stopy triumfalismu a mocenskyacutech naacuterokůldquo845

kterou můžeme chaacutepat i jako variaci na teacutema přiacutetomneacute v teologii Martina Luthera staviacute

křesťanskeacute poslaacuteniacute pod naacuterok pošetileacute zvěsti o pšeničneacutem zrnu ktereacute přinese užitek jen tehdy

padne-li hluboko do půdy a odumře (srv J 1224)

Jak jsme již naznačili k poznaacuteniacute a prožiacutevaacuteniacute ciacuterkve v jejiacutem ekumenickeacutem rozměru

přivedlo českeacuteho františkaacutena liturgickeacute slaveniacute Božiacutech tajemstviacute Je-li ciacuterkev podle Boušeho jako

Božiacute lid přiacutetomna tam kde bdquose čtou Piacutesma a slaviacute večeře Paacuteně (hellip) tam kde se kaacuteže a vyznaacutevaacute

Paacuten Ježiacutešldquo846

pak praacutevě liturgie je miacutestem kde křesťanskeacute ciacuterkve projevujiacute svoji apostolicitu

a katolicitu Pokud jsou vskutku apoštolskeacute a katolickeacute vyznačujiacute se tiacutem že jejich bohoslužebneacute

řaacutedy bdquonavazujiacute na řaacutedy a tradice prvniacutech ciacuterkviacute doby apoštolskeacuteldquo a takeacute tiacutem že bdquojejich

shromaacutežděniacute majiacute s apoštolskyacutemi ciacuterkvemi a současnyacutemi ciacuterkvemi sesterskyacutemi stejnyacute obsahldquo

předevšiacutem spočiacutevajiacuteciacute v četbě a vyacutekladu Piacutesma a ve společneacutem stolovaacuteniacute847

Boušeho Malaacute

katolickaacute liturgika publikovanaacute jako samizdat počaacutetkem osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute vychaacutezejiacuteciacute

z bohoslužebneacute praxe rozvinuteacute zvlaacuteště ve filiaacutelniacutem kostele hostivařskeacute farnosti v Zaacuteběhliciacutech

kde určitou omezenou dobu působil nese stopy společenstviacute pro ktereacute byla typickaacute otevřenost

k evangelickyacutem křesťanům jež zahrnovala teacutež spoluuacutečast kolem stolu Paacuteně Opraacutevněnost praxe

tyacutekajiacuteciacute se intercommunio odvozoval Bouše na zaacutekladě sveacuteho přesvědčeniacute o tom

že ekumenismus neniacute myslitelnyacute bez vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute

bdquoA ciacuterkev lze jako apoštolskou uznat předevšiacutem tiacutem že přijmu s viacuterou jejiacute pozvaacuteniacute ke stolu

Paacuteněldquo848

Zmiacutenku si zasloužiacute nevšedniacute ekumenickaacute citlivost kterou autor projevil v oblasti

liturgickeacuteho zpěvu když ukaacutezku bohatstviacute duchovniacutech piacutesniacute z utrakvistickyacutech bratrskyacutech

reformačniacutech i barokniacutech zpěvniacuteků shromaacuteždil ve sveacutem naacutevrhu maleacuteho kancionaacutelu849

Z ekumenickeacuteho hlediska se Bouše pokoušel promyacutešlet pojem katolicity ciacuterkve kteraacute

byla podle něj přiacutevlastkem prostupujiacuteciacutem napřiacuteč denominacemi Katolickou je ciacuterkev kteraacute věřiacute

v bdquoobecnost spaacutesy skrze Kristaldquo a tedy nevylučuje nikoho a je bdquozajedno s každyacutem kdo maacute

smyacutešleniacute Kristovoldquo Žaacutednaacute křesťanskaacute obec si tak nemůže katolicitu přisvojovat sama pro sebe

vždyť by se stala sektou Ovšem nesmiacute ji ani upiacuterat žaacutedneacute bdquosesterskeacute obci v niacutež se kaacuteže a

844

BOUŠE B Paradox křesťanstviacute (1978) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 138 845

HELLER J bdquoCiacuterkev je tu předem k tomu aby dřiacutev nebo později nebylaldquo Diskuse nad textem B Bouše In

Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 6 846

BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) s 18 847

Srv TENTYacuteŽ Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 38 848

Tamteacutež s 144 Na tyto bdquoprorockeacute přesahy k interkomuniu na nezapomenutelnaacute velikonočniacute setkaacuteniacute na Hod Božiacute

v Zaacuteběhliciacutech a Ponděliacute velikonočniacute v evangelickeacutem sboru v Nusliacutech a některaacute dalšiacute jež naacutem dovolovaly zažiacutet cosi

z budouciacute jednotyldquo vzpomiacutenaacute VENTURA V Čemu jsem se naučil In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura

Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s 121 849

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 183-129

140

vyznaacutevaacute tentyacutež Kristus a v niacutež se křtiacute tyacutemž křtem Ducha Svateacuteho a ohněldquo850

Katolicita pro

Boušeho neniacute souhrnem všech přiacutetomnyacutech dokonalostiacute kteryacute by činil křesťanstviacute ahistorickyacutem a

vaacutezanyacutem na jedno miacutesto nyacutebrž otevřenostiacute vůči plnosti kteraacute přichaacuteziacute z eschatonu

od přichaacutezejiacuteciacuteho Krista Pro všechny ciacuterkve pak viacutera v katolicitu představuje neustaacutelou vyacutezvu

nepřisvojit si vyacutelučneacute praacutevo na autenticitu a uzavřiacutet se tak druhyacutem i světu Takovyacute postoj by

nepřivodil nic jineacuteho než ztraacutetu nejen katolicity ale teacutež ryziacute ortodoxie či evangelictviacute Ciacuterkev

kteraacute by takovyacute postoj zaujala podle Boušeho slov bdquozrazuje Paacutena Ježiacuteše a podle velikosti tohoto

sveacuteho hřiacutechu přestaacutevaacute byacutet ciacuterkviacute Kristovouldquo851

333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu

Chceme-li hovořit o domaacuteciacutem disentu v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho

stoletiacute znamenaacute to mluvit předevšiacutem o Chartě 77 kteraacute sama sebe ve sveacutem prvniacutem prohlaacutešeniacute

definovala jako bdquovolneacute neformaacutelniacute a otevřeneacute společenstviacute lidiacute různyacutech přesvědčeniacute různeacute viacutery a

různyacutech profesiacute ktereacute spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektovaacuteniacute občanskyacutech

a lidskyacutech praacutev v našiacute zemi i ve světěldquo852

Hnutiacute vyvěrajiacuteciacute z vědomiacute spoluzodpovědnosti za

obecneacute poměry a z přesvědčeniacute o smyslu občanskeacute angažovanosti bylo společenstviacutem lidiacute jež

spojila dohromady solidarita přaacutetelstviacute a starost o ideaacutely ktereacute sdiacuteleli a zastaacutevali svyacutem životem i

praciacute853

Šlo o vizi jejiacutež zaacuteklady jak s odkazem na Jana Patočku popisuje Pavel Ambros

spočiacutevaly bdquona intuici sbquosolidarity otřesenyacutechlsquo to je těch kteřiacute hledajiacute svou vlastniacute identitu a žijiacute

zaacuteroveň plně i současnyacutemi potřebami našeho zraněneacuteho světaldquo854

Charta vyvolala uvnitř křesťanskyacutech ciacuterkviacute diferencovanyacute postoj jak doklaacutedaacute skutečnost

že na nejvyššiacute uacuterovni se oficiaacutelniacute představiteleacute ciacuterkviacute pro deklarovanou apolitičnost či loajalitu

vůči komunistickeacutemu režimu od hnutiacute distancovali Otazniacuteky v ciacuterkevniacutem prostřediacute vzbuzovala

teacutež přiacutetomnost exkomunistů v Chartě855

Obavy a rezervovanost byly do jisteacute miacutery zapřiacutečiněny i

skutečnostiacute že ani Charta nebyla imunniacute vůči infiltraci ze strany Staacutetniacute bezpečnosti Svůj podpis

pod jejiacute programoveacute prohlaacutešeniacute nicmeacuteně připojili kromě občanů mnoha stavů a povolaacuteniacute rovněž

teologoveacute Milan Balabaacuten Bonaventura Bouše Jakub S Trojan Josef Zvěřina dalšiacute teacuteměř

třiciacutetka duchovniacutech předevšiacutem z katolickeacute ciacuterkve a z ČCE856

K signataacuteřům patřili mj

organizaacutetoři vzpomenutyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů katoličtiacute laici Jiřiacute Němec a Jan Sokol Mezi

mluvčiacute kteřiacute zastupovali Chartu navenek jednali jejiacutem jmeacutenem a vydaacutevali jejiacute jednotlivaacute

prohlaacutešeniacute patřili z evangelickeacute strany např filosof Ladislav Hejdaacutenek pedagožka Božena

850

BOUŠE B Věřiacutem v svatou ciacuterkev obecnou In TENTYacuteŽ Epilegomena s 24 851

Tamteacutež s 26 852

Prohlaacutešeniacute Charty 77 (z 1 ledna 1977) In PREČAN V (ed) Charta 77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute

k demokratickeacute revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute

literatury 1990 s 12 853

Srv tamteacutež 854

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 61 855

Srv MLYNAacuteŘ Z Exkomunisteacute a křesťaneacute v Chartě 77 In Studie 59 (1978) s 414-427 MEDEK I Křesťaneacute a

exkomunisteacute nejen v Chartě 77 In Studie 62 (1979) s 147-149 856

Srv ŠIMSA J Začaacutetky hnutiacute za lidskaacute praacuteva mezi českobratrskyacutemi evangeliacuteky In Protestant VIII3 (1997) s

9-13

141

Komaacuterkovaacute a faraacuteři Petr Payne Miloš Rejcht Jan Šimsa z řad katoliacuteků literaacuterniacute historička Marie

Ruacutet Křiacutežkovaacute kněz Vaacuteclav Malyacute matematik a filosof Vaacuteclav Benda či přiacuterodovědec pedagog a

filosof Radim Palouš

Jistě nešlo zde o prvoplaacutenovanou ekumenickou aktivitu kteraacute by sdružila křesťany

různyacutech vyznaacuteniacute v uacutesiliacute o vzaacutejemnyacute dialog přesto však představuje spolupraacutece sdiacuteleniacute myšlenek

a společně vedenyacute zaacutepas věřiacuteciacutech v Krista kteřiacute se k Chartě 77 připojili jeden z vyacuteznamnyacutech

projevů poslušnosti Ježiacutešovu Duchu jenž přivaacutediacute k jednomyslnosti tam kde je třeba vydat

svědectviacute věrnosti povolaacuteniacute jehož se naacutem dostalo (srv Ef 41-3) Při pohledu na seznam

signataacuteřů si uvědomiacuteme ještě jednu věc hnutiacute se podařilo propojit celou demokratickou opozici

v našich zemiacutech ndash od liberaacutelů přes masarykovskeacute humanisty reformniacute komunisty křesťany i

nekřesťany ndash a to na zaacutekladě programu kteryacute umožňoval každeacutemu podle jeho svědomiacute haacutejit

zaacutekladniacute praacuteva lidskeacute osoby857

Že v tomto boji stanuli vedle sebe na stejneacute straně češtiacute křesťaneacute

reprezentujiacuteciacute různeacute ciacuterkve a tradice můžeme vidět jako pozoruhodneacute potvrzeniacute vize Antoniacutena

Mandla kteryacute jak jsme zmiacutenili formuloval českyacute ekumenickyacute zaacutevazek praacutevě jako odvahu

katoliacuteků a nekatoliacuteků postavit se společně za svobodu druhyacutech858

Ladislav Hejdaacutenek kteryacute podepsal Chartu 77 jako jeden z prvniacutech vniacutemal svůj postoj

jako autentickyacute projev věrnosti evangelniacutemu postoji kteryacute naacutes vybiacuteziacute postavit se na stranu těch

kdo hladovějiacute a žiacutezniacute po spravedlnosti kdo jsou chudiacute plačiacuteciacute pronaacutesledovaniacute a tupeniacute srv Mt

51-12) bdquoV zaacutepase o lidskaacute praacuteva a občanskeacute svobodyldquo piacuteše Hejdaacutenek bdquotedy majiacute křesťaneacute ještě

jinou funkci než že jsou takeacute jednou ze skupin v našiacute společnosti diskriminovanyacutech a

utlačovanyacutechhellipldquo859

Jejich uacutekolem je zpytovat sveacute vlastniacute svědomiacute nakolik sami nesou vinu na

tiacuteživeacutem stavu společnosti a prokaacutezat sveacute sympatie a pomoc lidem kteřiacute trpiacute bezpraacuteviacute Křesťaneacute

ani představiteleacute ciacuterkviacute se nemohou uchyacutelit ke kompromisu neboť ten přece vedl v minulyacutech

letech ke krachu a selhaacuteniacute Aby křesťanskeacute zvěstovaacuteniacute opět dostalo siacutelu přesvědčivosti a

osvědčilo svoji reaacutelnou schopnost proměnit strachy proniknutyacute svět je nutnyacute konkreacutetniacute praktickyacute

čin bdquoZaacutepas o dodržovaacuteniacute zaacutekonů a respektovaacuteniacute občanskyacutech praacutev a lidskyacutech svobod je takovou

přiacuteležitostiacute k činu praktickeacutemu důkazu že křesťanstviacute ještě žijeldquo860

Co bylo onou bdquonejprostšiacute skutečnostiacuteldquo kteraacute staacutela u zaacutekladu autority Charty 77 Byla jiacute

podle Josefa Zvěřiny pravda861

Podle jeho naacutezoru tkviacute historickyacute a světovyacute vyacuteznam Charty

v tom že se uprostřed rozpolcenosti stala činem jenž bdquopřekonal fakticky nenaacutevist a

demonstroval cestu k jednotěldquo neboť znamenala podnět bdquopro hlubšiacute poznaacuteniacute kořenů vlastniacute biacutedy

pro metanoiu osobniacute i obecnou a tak i pro naacutepravu věciacute společnyacutechldquo862

Vnitřniacute a svobodnaacute

jednota schopnaacute zviacutetězit nad nedůvěrou a bdquopatologiiacute nenaacutevistildquo jež se v raacutemci Charty projevila

spojeniacutem osob zastaacutevajiacuteciacutech různaacute naacutezorovaacute vyacutechodiska vychaacutezela přitom podle katolickeacuteho

teologa ze třiacute zdrojů na rovině myšlenkoveacute jiacutem byla pluralita na poli mravniacutem uacutecta k člověku a

857

Srv VAŠKO V Charta 77 a křesťaneacute In Perspektivy 1 (1997) s 5 858

Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 859

HEJDAacuteNEK L Smysl a miacutesto křesťanstviacute v dnešniacute společnosti Dopis č 10 In PREČAN V (ed) Křesťaneacute a

Charta 77 Vyacuteběr dokumentů a textů Muumlnchen OPUS BONUM 1980 s 234 860

Tamteacutež s 237 861

Srv ZVĚŘINA J Nežiacutet v nenaacutevisti In TENTYacuteŽ Pět cest k radosti Praha Zvon 1995 s 229 862

Tamteacutež s 228

142

důvěra v něj v oblasti konkreacutetniacuteho života pak princip tolerance Praacutevě tolerance a pluralismus

jako cesty vedouciacute k jednotě by se měly staacutet zaacutekladem noveacuteho pojetiacute politiky proniknuteacute

oživujiacuteciacutem principem laacutesky jakožto bdquosvětoveacuteho spiknutiacute proti nenaacutevisti a naacutesiliacuteldquo863

Laacuteska jako

jedinaacute je totiž pramenem univerzaacutelniacute čistoty a radikaacutelniacute konverze srdce je principem schopnyacutem

integrace kterou potřebuje pravda i mravniacute řaacuted Pravou bdquomociacute bezmocnyacutechldquo o niacutež hovořil

Vaacuteclav Havel je ve Zvěřinově pojetiacute praacutevě laacuteska protože ona je jejich bdquonejvětšiacute silouldquo Jednota

kteraacute je na niacute založenaacute bdquonebude nikdy donucovaacuteniacutem moc řiacutezenaacute laacuteskou nebude nikdy naacutesiliacutem

Laacuteska může všechno přemůže i nenaacutevistldquo864

Prostřediacute Charty 77 vyznačujiacuteciacute se vitalitou alternativniacuteho se pro mnoheacute stalo školou

tolerance a vzaacutejemneacute uacutecty v niacutež bylo možneacute bdquoradovat se ze všech projevů přaacutetelstviacute podporovat

sdiacuteleniacute duchovniacutech i hmotnyacutech statků společně hledat a nachaacutezet jak neacutest nesnaacuteze zaacutepasu (hellip)

pro spravedlnost a svobodu k životu v pravdě a laacutesceldquo865

O tom jak se tento rys domaacuteciacuteho

disentu promiacutetl do oblasti ekumenismu svědčiacute jeden konkreacutetniacute přiacuteklad jakkoliv na prvniacute pohled

nepatrnyacute jiacutemž je dopis českyacutech evangeliacuteků UacuteV KSČ z 2 června 1988 kteryacute podepsalo třinaacutect

signataacuteřů Charty 77 a kteryacute Karel Skalickyacute označil za bdquopočin jedinečneacute mravniacute noblesy a

vysokeacuteho ekumenickeacuteho smyacutešleniacuteldquo866

Odesiacutelateleacute listu se v něm obracejiacute na představitele

vlaacutednouciacute strany s bdquoapelemldquo aby bdquonapravili důsledky nezaacutekonneacute persekuce katolickeacute ciacuterkve

v posledniacutech čtyřech desetiletiacutechldquo a přitom přiznaacutevajiacute že bdquopersekuce katoliacuteků byla daleko

rozsaacutehlejšiacute a tvrdšiacute než persekuce evangeliacutekůldquo867

Text můžeme čiacutest i jako vyznaacuteniacute viny

spočiacutevajiacuteciacute v tom že evangeličtiacute věřiacuteciacute v době nerovnoměrneacuteho uacutetlaku kteryacutem komunistickyacute

režim chtěl českeacute křesťany rozdělit teacuteto politice mlčky přihliacuteželi a bdquonevystupovali na obranu

svyacutech katolickyacutech bratřiacute a sesterldquo a dokonce ani na obranu těch souvěrců kteřiacute se stali oběťmi

uacutetlaku868

Zaacutevěrečneacute hodnoceniacute charakteristiky ekumenismu rozvinuteacuteho v raacutemci Charty 77

přenechme jejiacutemu někdejšiacutemu mluvčiacutemu a dnešniacutemu biskupovi Vaacuteclavu Maleacutemu bdquoByl to

praktickyacute ekumenismus ve skutečnostech života po ktereacutem se dnes tolik volaacute Život samotnyacute a

společnaacute zkušenost naacutes přivedli bliacutež k sobě (hellip) Společnaacute cesta s hledajiacuteciacutemi a nevědouciacutemi naacutem

pomohla abychom se podiacutevali do zrcadla a budovali nově od zaacutekladů naši viacuteruldquo869

863

Tamteacutež s 234 864

Tamteacutež s 235 865

REJCHRT M Čeho jsme se dočkali od Charty 77 po třech letech jejiacuteho působeniacute In PREČAN V (ed) Charta

77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute revoluci Dokumentace s 99 866

SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu v osmdesaacutetyacutech letech s 445 867

Češtiacute evangeliacuteci piacutešiacute UacuteV KSČ In Studie 118-119 (1988) s 382 868

Srv tamteacutež V loajaacutelniacutem postoji představitelů českyacutech evangeliacuteků ke komunistickeacute staacutetniacute moci předevšiacutem

v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute je možno spatřovat jistou nekoherenci kteraacute zůstaacutevaacute otevřenou otaacutezkou

evangelickeacutemu bdquozpytovaacuteniacuteldquo bdquoMluvili jsme o konci konstantskeacute eacutery a sami jsme byli v konstantinismu až po uši ()

Pokušeniacute konstantinismu je v tom že se theologie daacute spoluurčovat viziacute společnosti kteraacute se opiacuteraacute o staacutetniacute mocldquo

(SMOLIacuteK J Theologie v obdobiacute totality In HALAMA J ed Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity

Karlovy 1993ndash1996 s 24) Přiacuteliš těsneacute sepjetiacute s politickou mociacute pokud jde o katolickou ciacuterkev je přitom

v evangelickeacutem podvědomiacute staacutele poklaacutedaacuteno za hlavniacute kořen protestantskeacute vyhraněnosti vůči řiacutemskyacutem katoliacutekům

srv Anketa Jak oni vidiacute naacutes (odpověď Jany Nechutoveacute) In Perspektivy 7 (1996) s IV 869

MALYacute V Einig im Ringen um Freiheit und Menschenrechte Die Kirche und die Charta 77 In KOLLER E ndash

KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen

Vatikan und Komunismus s 144

143

334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny

Vyacuteznamnyacutem rysem ciacuterkve pokud jde o českeacute země v době komunismu byl fakt že vedle

oficiaacutelniacutech struktur a staacutetem omezovanyacutech pastoračniacutech aktivit na jedneacute straně a samostatně se

organizujiacuteciacutem ciacuterkevniacutem životem v podzemiacute na straně druheacute se češtiacute křesťaneacute zjm v důsledku

udaacutelostiacute r 1948 a 1968 ocitli za hranicemi sveacute vlasti V sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech

20 stoletiacute dochaacutezelo mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi teology žijiacuteciacutemi v exilu k osobniacutem

kontaktům z nichž si zasloužiacute zmiacutenku zvlaacuteště zaacuteřijovaacute setkaacuteniacute v Maulsu pobliacutež Brixenu v Jižniacutem

Tyrolsku U jejich koleacutebky staacuteli na řiacutemskeacutem Lateraacutenu přednaacutešejiacuteciacute profesor fundamentaacutelniacute

teologie Karel Skalickyacute a evangelickyacute systematik Jan Miliacuteč Lochman kteryacute se po srpnoveacute invazi

rozhodl zůstat na univerzitě v Bazileji K uacutespěšneacute realizaci setkaacuteniacute přitom vydatně přispiacuteval teacutež

dalšiacute z bdquořiacutemskyacutechldquo teologů Tomaacuteš Špidliacutek870

Podle slov J M Lochmana navazovala

ekumenickaacute spolupraacutece Čechů v zahraničiacute na linii ekumenismu vyrůstajiacuteciacute ze zkušenosti

perzekuce za nacismu a komunismu a konkretizujiacuteciacute se ve vystoupeniacutech Josefa Berana na

ekumenickeacutem shromaacutežděniacute v Praze v uacutenoru r 1948 a na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu v zaacuteřiacute 1965 o

nichž jsme již hovořili871

Nahleacutedneme-li do přiacutespěvků českyacutech exilovyacutech katolickyacutech teologů zjistiacuteme že

nejzaacutevažnějšiacute texty vztahujiacuteciacute se k českeacutemu ekumenismu se zaměřujiacute na teologickou a

filosofickou interpretaci českyacutech duchovniacutech dějin a na postavu Jana Husa Pražskeacutemu mistrovi

bylo mimo jineacute teacutež věnovaacuteno jedno ze zmiacuteněnyacutech ekumenickyacutech sympoziiacute na severu Itaacutelie a to

v roce 1981872

Tyto dva proudy exiloveacute reflexe ktereacute principiaacutelně z ekumenicky vstřiacutecneacuteho

pohledu přistupovaly jednak ke studiu v minulosti kontroverzně formulovaneacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo

kteraacute se v době normalizace profilovala s novou aktuaacutelnostiacute a jednak usilovaly otevřiacutet k vyhojeniacute

raacutenu symbolu rozděleniacute jiacutemž se stal v průběhu staletiacute Jan Hus našly svoji paralelu teacutež v domaacuteciacute

ciacuterkvi jmenovitě v okruhu Oto Maacutedra873

V Německu žijiacuteciacute teolog Alexander Heidler kteryacute mimo jineacute staacutel teacutež u zrodu konciloveacuteho

projevu kardinaacutela Berana874

se v duchu ekumenismu soustředil na to vyzdvihnout a ocenit ty

prvky českeacute reformace ktereacute bdquojsou dnes živyacutem společnyacutem odkazem pro všechny českeacute křesťany

a to zvlaacuteště v konfrontaci s oficiaacutelniacute ateistickou diktaturouldquo875

kteraacute naacutem byla vnucena Kromě

živeacute biblickeacute viacutery Heidler nachaacuteziacute aktuaacutelniacute teologickou inspiraci českeacute reformace zjm

v naacutesledujiacuteciacutech bodech ktereacute přejiacutemaacute od J M Lochmana důraz na kraacutelovskou důstojnost

Kristovu služba Kristu slovem i utrpeniacutem jako způsob existence chudeacute a bezbranneacute ciacuterkve

upřiacutemnaacute křesťanskaacute laacuteska vůči všem lidem Na rozdiacutel od sveacuteho evangelickeacuteho partnera v dialogu

870

Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu (5ndash8 zaacuteřiacute

1977) 871

Srv LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu 872

Srv ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu s 2 873

Srv přiacutespěvky Radomiacutera Maleacuteho Oty Maacutedra a Tomaacuteše Haliacuteka publikovaneacute pod pseudonymy jak v domaacuteciacutem

samizdatu tak v zahraničiacute EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky QUIS Naacuteš mistr Jan Hus

KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa 874

Srv JANDOUREK J ndash HALIacuteK T Ptal jsem se cest Praha Portaacutel 1997 s 134 875

HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny s 625

144

ovšem upozorňuje že tento ryziacute křesťanskyacute obsah reformačniacutech myšlenek nesmiacuteme bdquopokazit

žaacutednyacutem baacutezlivyacutem oportunismemldquo vůči socialistickeacute společnosti v niacutež češtiacute křesťaneacute žijiacute ale

naopak musiacuteme jasně a pevně formulovat požadavek svobody bdquojednat a mluvit podle sveacuteho

svědomiacute a podle sveacute viacuteryldquo876

Karel Skalickyacute ve sveacutem zamyšleniacute nad filosofiiacute českyacutech dějin neomezil svůj dialog pouze

na interpretaci v duchu tradice reformačniacute ale vstoupil do rozhovoru teacutež s ostatniacutemi tradicemi

ktereacute jako různě polarizovaneacute vrstvy prameniacuteciacute ze zlomovyacutech udaacutelostiacute českyacutech dějin společně

utvaacuteřejiacute českeacute dějinně-naacuterodniacute vědomiacute Praacutevě fenomenologii tohoto vědomiacute bdquove smyslu jakeacutehosi

rozšiacuteřeneacuteho a prohloubeneacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo chce Skalickyacute nabiacutednout jako alternativu

k metafyzice dějin ktereacute jakožto lidskyacute přiacuteběh nemohou byacutet zredukovaacuteny na logickou formuli

Filosofie dějin totiž v jeho pojetiacute spočiacutevaacute předevšiacutem v reflexi v osobniacutem zpytovaacuteniacute svědomiacute

bdquonad vlastniacute dějinnostiacute čili nad svyacutem zakořeněniacutem v minulosti jež maacute svůj dosah do přiacutetomnosti

a budoucnostildquo877

Archeologickyacutem odkryacutevaacuteniacutem vrstev našeho naacuterodniacuteho vědomiacute kteryacutech

identifikuje šest (cyrilometodějskou svatovaacuteclavskou husitsko-bratrskou svatojanskou

obrozenecko-masarykovskou a komunistickou) autor s rozhodnostiacute dokazuje tezi o diskontinuitě

českyacutech dějin jejichž jedinou kontinuitou je Ježiacuteš On saacutem paradoxně na jedneacute straně vklaacutedaacute do

našich dějin bdquokvas svobodyldquo a tak bdquostojiacute (hellip) za každou našiacute diskontinuitouldquo zaacuteroveň však

zosobňuje bdquokliacuteč k tomu abychom veškerou diskontinuitu našich dějin všechen jejich trpkyacute svaacuter

a spor přijali do sveacuteho srdceldquo878

V pohledu na českeacuteho reformaacutetora Jana Husa si v zahraničiacute žijiacuteciacute teologoveacute uvědomovali

že jde o bdquopalčivou otaacutezkuldquo našeho ekumenismu (T Špidliacutek) o bdquohypoteacutekuldquo kteraacute staacutele ještě

zatěžuje českyacute katolicismus bdquoo jizvu kteraacute v naacutes zůstala a kteraacute ještě neniacute zcela zacelenaldquo879

(J Škarvada) Vedle cesty poctiveacuteho studia historickyacutech pramenů ktereacute by mělo odpovědět na

otaacutezku po eventuaacutelniacute kazatelově rehabilitaci ze strany katolickeacute ciacuterkve880

tkviacute daleko většiacute důraz

v přiacutespěvciacutech našich exulantů shodně v tom že upozorňujiacute na mnohovrstevnatost a

mnohoznačnost Husovi osoby jež jsou ukryty už v jeho smrti kteraacute se stala symbolickyacute gestem

I saacutem Hus se během dějin proměnil v mnohoznačnyacute symbol a proto slovy K Skalickeacuteho bdquov něm

každyacute může čiacutest co se mu liacutebiacuteldquo881

bdquoNeniacute to Husovo učeniacuteldquo dodaacutevaacute teolog bdquo je to spiacuteš Hus saacutem

či spiacuteše Hus jako symbol co působiacute potiacuteže Ne Husovo učeniacute ale husovskaacute udaacutelost maacute

traumatickyacute a dilematickyacute charakterldquo882

Praacutevě pro tento svůj charakter symbolu se podle Petra

Kolaacuteře českeacuteho jezuity žijiacuteciacuteho v Pařiacuteži Hus vymykaacute čireacutemu historickeacutemu baacutedaacuteniacute Vztahy mezi

katoliacuteky a těmi kdo se na Jana Husa odvolaacutevajiacute nezaacutevisiacute podle něj bdquojednoduše a přiacutemočařeldquo na

876

Srv tamteacutež s 626 877

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 26 878

Tamteacutež s 54-55 Obdobně se ke kristologickeacutemu kliacuteči četby smyslu českyacutech dějin vraciacute v zaacutevěru sveacute uacutevahy

bdquořiacutemskyacuteldquo filosof Karel Vraacutena srv VRAacuteNA K Pluh a orlice In Studie 91 (1984) s 34 879

ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu s 31 880

Srv POLC JV Rehabilitovat Jana Husa Quaestio disputata 881

SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a husitstviacute s 199 882

Tamteacutež s 200

145

nalezeniacute historickeacute pravdy na bdquodemytologizovaacuteniacuteldquo jeho osobnosti měly by se ovšem staacutet

vyacutechodiskem společneacuteho ekumenickeacuteho odkryacutevaacuteniacute symbolu kostnickeacuteho mučedniacuteka883

4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA

TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY

883

Srv KOLAacuteŘ P Jan Hus ndash historickaacute postava a symbol s 339-340

146

Ciacutelem našiacute noveacute kapitoly bude prohloubit čistě fenomenologickyacute popis po sobě jdouciacutech

udaacutelostiacute z historie ekumenismu u naacutes Jelikož je našiacute snahou duchovniacute a teologickaacute reflexe

českeacuteho ekumenismu budeme se na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech soustředit na jeho teologicko-

spirituaacutelniacute analyacutezu Předpokladem teacuteto metody je naše vyacutechoziacute tvrzeniacute o tom že ekumenismus je

udaacutelostiacute majiacuteciacute svůj podnět v působeniacute milosti Ducha svateacuteho kteryacute jako vnitřniacute princip jednoty

ciacuterkve naplňuje celeacute Kristovo tělo a přebyacutevaacute v srdci každeacuteho jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho

V teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteze tedy vychaacuteziacuteme ze dvou skutečnostiacute jednak maacuteme před sebou

lidskou zkušenost jednotlivyacutech generaciacute (historickyacute čas vlastniacute život a zkušenost minulosti)

jednak předpoklaacutedaacuteme duchovniacute zkušenost tj život synergie ciacuterkve a věřiacuteciacuteho s Duchem

Svatyacutem kterou nahliacutežiacuteme teologicky a duchovně884

Podstatnyacutem rysem našeho pohledu je tedy uacutemysl zaměřit se na to co se odehraacutevaacute uvnitř

na teologickyacute a duchovniacute smysl udaacutelostiacute a tendenciacute v českeacutem ekumenismu S pomociacute teologicko-

spirituaacutelniacute analyacutezy jsme přitom schopni překonat bdquovzdaacutelenost mezi skutečnostiacute ktereacute se

pokoušiacuteme rozumět a mezi skutečnostiacute kterou prožiacutevaacutemeldquo885

To je možneacute praacutevě diacuteky tomu že

ekumenismus chaacutepeme jako duchovniacute skutečnost tedy jako důsledek přiacutetomnosti Ducha v životě

ciacuterkve a v životě křesťana Jednaacute se o konkreacutetniacute rozvinutiacute tajemstviacute viacutery že jednota ciacuterkve neniacute

něčiacutem co stojiacute mimo naacutes jako objektivniacute realita nyacutebrž povstaacutevaacute z nitra společenstviacute třiacute Božskyacutech

osob jejichž laacuteska zahrnuje i naši osobu Každyacute křesťan tak maacute diacuteky Kristovu zjeveniacute spolu

s ostatniacutemi na teacuteto jednotě podiacutel Kontextem teologicko-spirituaacutelniacuteho pohledu na skutečnost se

tak staacutevaacute vztah bez ktereacuteho neniacute možneacute skutečneacute duchovniacute rozlišeniacute886

Praacutevě snaha o věrnost v

autentickeacutem uacutesiliacute o jednotu totiž vyžaduje z našiacute strany rozlišovaacuteniacute ve spirituaacutelniacute rovině887

ktereacute

oteviacuteraacute cestu k duchovniacute moudrosti jež předpoklaacutedaacute zkušenost Božiacute laacutesky a porozuměniacute teacuteto

laacutesce kteraacute naacutes předchaacuteziacute a vede

Pohled do minulosti českeacuteho ekumenismu naacutes odkazuje k paměti miacutestniacutech ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute kteraacute i dnes zůstaacutevaacute živaacute Vždyť teologicky je ryziacutem obsahem paměti

ciacuterkve podobně jako Božiacuteho lidu ve Stareacutem zaacutekoně živaacute vzpomiacutenka na spaacutesonosneacute divy Božiacute

laacutesky (meravilia Dei) spojujiacuteciacute minulou udaacutelost s dneškem očekaacutevajiacuteciacutem aktualizaci diacutela

vykoupeniacute Byl-li původcem skutků na něž Božiacute lid pamatuje saacutem Bůh jednaacute se pak o paměť

v nejhlubšiacutem slova smyslu teo-logickou udržujiacuteciacute staacutele živou důvěru v to že ten kdo naacutes

povolal zůstaacutevaacute věrnyacute (srv 1Te 524) a maacute moc doveacutest svůj zaacuteměr k naplněniacute Teologicko-

spirituaacutelniacute analyacuteza naacutem oteviacuteraacute přiacutestup k živeacute paměti ciacuterkve jejiacutemž garantem je Duch Svatyacute

kteryacute naacutes učiacute rozpoznat hloubku Božiacuteho působeniacute v minulosti i dnes

Stojiacuteme tedy nyniacute před kritickyacutem hodnotiacuteciacutem krokem našiacute reflexe českeacuteho ekumenismu

kteryacute naacutes maacute přiveacutest k určeniacute kliacutečovyacutech tendenciacute v českeacutem ekumenismu a k poznaacuteniacute jak

v teologickeacute paměti i v nově přichaacutezejiacuteciacutech podnětech působiacute tvůrčiacutem způsobem saacutem Bůh daacuterce

jednoty Zcela konkreacutetně se tedy zaměřujeme na spirituaacutelně-teologickyacute rozbor v naacuteslednyacutech pěti

884

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 90-91 885

Tamteacutež s 92 886

Srv RUPNIK M O duchovniacutem otcovstviacute a rozlišovaacuteniacute Olomouc ndash Velehrad Refugium 2001 s 44-46 887

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 112

147

oblastech naacuteš postoj k historickeacute paměti vzaacutejemnyacute vztah křesťanskyacutech tradic přiacutetomnyacutech

v našem prostoru role svaacutetosti eucharistie vzhledem k uacutesiliacute o dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho

společenstviacute mezi ciacuterkvemi probleacutem identity uacutečastniacuteků ekumenickeacuteho dialogu otaacutezka po

autentickyacutech nositeliacutech ekumenickyacutech impulzů

V raacutemci těchto oblastiacute nejprve představiacuteme problematiku a načrtneme v hlavniacutech rysech

buď jejiacute kontinuitu anebo upozorniacuteme na novost daneacuteho probleacutemu v českeacutem ekumenismu

Druhyacutem krokem bude ilustrace toho jak se odpovědi na určitou otaacutezku profilujiacute v protikladnosti

směrů Na zaacutevěr uvaacutežiacuteme v jakeacutem smyslu lze jednotlivaacute teacutemata duchovně a teologicky

prohloubit aby bylo možneacute určit podmiacutenky plodneacuteho ekumenickeacuteho dialogu

Pro vzaacutejemnyacute poměr mezi jednotlivyacutemi tendencemi jejichž přiacutetomnost v českeacutem

ekumenismu diacuteky našiacute analyacuteze objeviacuteme bude přitom typickaacute jistaacute protikladnost kteraacute nezřiacutedka

sloužiacute jako zdroj napětiacute888

Smyslem neniacute jednu z proti sobě jdouciacutech tendenciacute eliminovat ani se

prostě nad rozpor pozvednout a snažit se jej silou překonat vlastniacute synteacutezy Snahou je spiacuteše

bdquonaleacutezt opětovně organickyacute přiacutestup kteryacute je schopen vidět spirituaacutelniacute propojeniacute mezi rozdiacutelnyacutemi

skutečnostmildquo889

Organickaacute celistvost je pak uskutečnitelnaacute opět jedině v Božiacute trojjedineacute laacutesce

kteraacute integruje aniž by potlačovala svobodu bdquoŘešeniacute protikladů může byacutet jen duchovniacuteldquo890

41Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu

Paměť našich ciacuterkviacute je zatiacutežena hořkyacutemi vzpomiacutenkami na minulost ve ktereacute se odehraacutely

udaacutelosti jež dozniacutevajiacute jako staacutele tekouciacute spodniacute proud v našem bdquopodvědomiacuteldquo Čas od času se

proud vynořiacute na povrch tehdy jsme možnaacute překvapivě a nečekaně konfrontovaacuteni s faktem jak

mocneacute emotivniacute překaacutežky je ještě na cestě k jednotě nutneacute překonat Historickyacutemi fakty ktereacute

jsou staacutele jakoby in potentia schopneacute vyvolat bdquoekumenickou rozladuldquo891

mohou byacutet různeacute

někdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů kardinaacutel Cassidy měl v teacuteto souvislosti na

mysli bdquonešťastneacute činy jednoho společenstviacute vůči druheacutemu nebo udaacutelosti souvisejiacuteciacute s vyacuteraznyacutemi

osobnostmi a činy ktereacute obě strany pochopily a po staletiacute interpretovaly rozdiacutelně obvykle pouze

ze sveacuteho vlastniacuteho hlediskaldquo892

Konkreacutetně tedy před očima našiacute představivosti vyvstaacutevajiacute dodnes jako traumata

kupřiacutekladu planouciacute kostnickaacute hranice pražskeacuteho mistra bělohorskaacute bitva se svyacutemi viacutetězi a

poraženyacutemi anebo k zemi padajiacuteciacute mariaacutenskyacute sloup na Staroměstskeacutem naacuteměstiacute Každaacute z těchto

888

Ekumenismus maacute sveacute bdquoneuralgickeacute bodyldquo a bdquoožehaveacute otaacutezkyldquo ať již jsou jimi apoštolskaacute sukcese či samotneacute

pojetiacute toho o jakou jednotu naacutem jde anebo otaacutezky spojeneacute s papežstviacutem či eucharistickyacutem společenstviacutem srv

VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho zaacutepasu In

Getsemany 6 (2003) s 130-137 KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 49-51 KOCH

K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69-120 889

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 188 890

AMBROS P Polarizace v českeacute katolickeacute ciacuterkvi ndash cesty ke kvalifikovaneacute reflexi In AA VV Polarizace českeacute

katolickeacute ciacuterkve Velehrad Refugium 2000 s 14 891

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 892

CASSIDY EI Jan Hus z pohledu různyacutech dob naacuterodů a konfesiacute In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 21

148

udaacutelostiacute byla často v prostřediacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes vyklaacutedaacutena z rozdiacutelnyacutech uacutehlů pohledu a

s odlišnyacutemi akcenty a stala se součaacutestiacute bdquokolektivniacute pamětildquo kteraacute jednak trpiacute ahistorismem a

jednak je současně naacutechylnaacute k instrumentalizaci893

Takovyacute druh paměti je charakterizovaacuten

redukciacute historickyacutech udaacutelostiacute na bdquomytickeacute archetypyldquo a bdquoklade vyvstaleacute představy do služby

skupinovyacutech zaacutejmů a loyality přiacutep sloužiacute domnělyacutem věčnyacutem pravdaacutem kolektivniacute identityldquo894

Uvnitř modelů identity ktereacute se předaacutevajiacute z generace na generaci tak můžeme objevit

sklony k idealizaci vlastniacute minulosti kteraacute je pomociacute symbolů představovaacutena buď jako viacutetěznaacute

anebo jako poniacuteženaacute Nemusiacute jiacutet přitom jen o identity konfesniacute ale o jev typickyacute pro českeacute

kulturniacute prostřediacute jako celek895

Upevňovaacuteniacute modelů staacutele se opakujiacuteciacute argumentace a petrifikace

minulyacutech postojů majiacute za naacutesledek myacutetus jako uacutetržek selektivniacute paměti vyznačujiacuteciacute se

neschopnostiacute bdquovniacutemat v uacuteplnosti a celku to co je mezi minulostiacute a přiacutetomnostiacuteldquo896

Paměť jiacutež je

v důsledku nepřiacutetomnosti laacutesky ciziacute komunikace se na jedneacute straně buď lehce přimykaacute k fixaci

myacutetů anebo neohroženě usiluje o jejich destrukci

Nejen před ciacuterkvemi v českyacutech zemiacutech ndash ale koneckonců kde jinde s takovou zřejmostiacute

ndash se oteviacuteraacute pohled na bdquorozeklaneacute naacuteboženskeacute dějinyldquo Jednaacute se o břemeno k němuž musiacute

bdquovědomě a aktivněldquo zaujmout postoj každaacute ze zuacutečastněnyacutech stran s vědomiacutem že se jednaacute o

bdquohistorii společnou jež začala o letniciacutech v Jeruzaleacutemě že sbquonašelsquo ciacuterkev nevznikla teprve rokem

1415 nebo 1517 nebo 1918 takže všechny historickeacute tradice všechny uacutespěchy i všechna selhaacuteniacute

Kristova lidu jsou našiacutem společnyacutem dědictviacutemldquo897

Vyhojeniacute ran minulosti přitom hraje roli

nepochybně kliacutečovou

Za prototyp v uacutesiliacute o usmiacuteřeniacute paměti můžeme považovat společneacute prohlaacutešeniacute papeže

Pavla VI a cařihradskeacuteho patriarchy Athenagora I898

Oba představiteleacute ciacuterkviacute v předvečer

ukončeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu vyznali že bdquoodsuzujiacute a z paměti a lůna ciacuterkve odstraňujiacute

vyneseniacute (hellip) exkomunikaciacute neboť vzpomiacutenka na ně byla až do dnešniacutech dnů překaacutežkou pro

přibliacuteženiacute v laacutesceldquo Proto oba představiteleacute souhlasně a rozhodně prohlašujiacute bdquotyto činy

odsuzujeme k zapomenutiacuteldquo899

Samotneacute sejmutiacute exkomunikaciacute ktereacute r 1054 dokonaly velkeacute

schizma mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem pochopitelně neznamenalo odstraněniacute všech rozdiacutelů mezi

dvěma ciacuterkvemi vyjaacutedřilo však zřetelnyacutem způsobem vzaacutejemnou vůli po smiacuteřeniacute a pokoji

893

Srv HALBWACHS M Kolektivniacute paměť Praha Sociologickeacute nakladatelstviacute 2009 894

VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des oumlkumenischen Dialogs s 160 895

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 105-106 896

Tamteacutež s 107 897

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 11 898

Očištěniacute dějinneacute paměti přitom neniacute vyacutesadou katolicko-pravoslavneacuteho ekumenickeacuteho dialogu jakkoliv praacutevě

v něm ndash a to zvlaacuteště v prvniacute faacutezi kdy v jeho čele staacuteli Pavel VI a patriarchoveacute Athenagoras I či Dimitrios I ndash

zaujiacutemala tato otaacutezka uacutelohu vskutku centraacutelniacute Za paralelniacute můžeme považovat proces smiacuteřeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute

v Evropě vedouciacute k Leuenberskeacute konkordii ale takeacute projekt v jehož raacutemci se zkoumali v Německu na katolicko-

evangelickeacute uacuterovni vzaacutejemnaacute odsouzeniacute z doby reformace Obě udaacutelosti byly nikoliv okrajově spojeny se vztahem

ciacuterkviacute k jejich minulosti a vině srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 89-

92 Za zmiacutenku stojiacute jistě počin dublinskeacute Irish School of Ecumenism kteraacute se r 1987 odhodlala analyzovat vztahy

mezi komunitami žijiacuteciacutemi v Irsku a roli kterou v procesu vzaacutejemneacuteho smiacuteřeniacute mohou sehraacutet křesťanskeacute ciacuterkve srv

FALCONER AD ndash LIECHTY J (ed) Reconciling Memories Dublin Columba Press 1998 899

PAVEL VI ndash ATHENAGORAS I De excommunicationis sententiarum remotione (společneacute prohlaacutešeniacute ze 7

prosince 1975) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967 čl

497

149

v duchu bratrskeacute laacutesky a zahaacutejilo tak novou etapu vzaacutejemnyacutech vztahů charakterizovanou od teacute

chviacutele jako bdquodialog laacuteskyldquo900

bdquoToto vyznaacuteniacute očistilo paměť a zplodilo novou paměť jejiacutemž

zaacutekladem může byacutet jen vzaacutejemnaacute laacuteska nebo leacutepe řečeno obnoveneacute uacutesiliacute o jejiacute prožiacutevaacuteniacuteldquo901

Pro českyacute ekumenismus je vztah křesťanskyacutech ciacuterkviacute k dějinaacutem otaacutezkou kliacutečovou Snahu

vyhojit raacuteny v dějinneacute paměti ciacuterkviacute doprovaacuteziacute zpytovaacuteniacute vlastniacute interpretace určityacutech

historickyacutech udaacutelostiacute což namnoze klade požadavek odhalit dosavadniacute způsob vyacutekladu jako

myacutetus Jednaacute se o proces nesnadnyacute a namnoze bolestnyacute Pro většiacute naacutezornost nyniacute ilustrujeme

zmiacuteněneacute tendence na dvou přiacutekladech ndash na přiacutestupu českeacute ekumeny k postavaacutem Jana Husa a Jana

Sarkandra Ve druheacutem kroku nastiacuteniacuteme způsob jakyacutem ciacuterkve a křesťaneacute v našiacute zemi mohou přes

bolest zraněneacute paměti dojiacutet ke smiacuteřeniacute vztahů ktereacute je možneacute pouze cestou do živeacute memoria Dei

411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem

Za bdquoskrytou raacutenu v srdci naacuterodaldquo a bdquotraumaldquo pro katolickou ciacuterkev v českyacutech zemiacutech

označil v již znaacutemeacutem koncilniacutem proslovu kardinaacutel Beran naacutesilnou smrt Jana Husa a vnějšiacute

donuceniacute velkeacute čaacutesti českeacuteho naacuteroda přijmout znovu katolickou viacuteru902

Pražskyacute arcibiskup tiacutem

poukaacutezal na udaacutelosti spojeneacute s dvěma obdobiacutemi našich dějin ve kteryacutech bylo mezi učedniacuteky

Kristova evangelia zaseto rozděleniacute jednaacute se o uacutesvit českeacute reformace a o rekatolizaci jež se

mocně ujme slova zhruba dvě stoletiacute poteacute Jak vzdaacutelenaacute je od naacutes doba lideacute se svyacutemi osudy boje

nejen duchovniacute ale teacutež vojenskeacute jak snadno ovšem znovu ožiacutevajiacute raacuteny utrženeacute ale i uštědřeneacute

druhyacutem v zaacutepase o pravdu Božiacute zaacutekon Kristův či obnovu ciacuterkve anebo navraacuteceniacute k bdquopraveacute viacuteřeldquo

Prostřednictviacutem paměti se minulost staacutevaacute přiacutetomnostiacute bdquopaměť jiacute [minulosti] daacutevaacute jejiacute

nebezpečnou moc nad přiacutetomnostiacute a dovoluje aby tehdejšiacute jed proudil staacutele znovu jako otrava do

[našeho] dnesldquo903

Papež Jan Pavel II označil uacutesiliacute o očištěniacute paměti za jeden z nejdůležitějšiacutech rysů oslavy

jubilea roku 2000 Saacutem se o takoveacutem procesu vyjaacutedřil jako o skutečnosti jež bdquovyžaduje ode

všech uacutekon odvahy a pokory v tom že se přiznajiacute nedostatky jimiž se provinili všichni kdo

nosili a nosiacute jmeacuteno křesťanldquo904

Praacutevě tento bdquozcela specifickyacute kontextldquo snahy o uzdraveniacute jizev

minulosti kteryacute nabyl v posledniacutech letech pontifikaacutetu slovanskeacuteho papeže vyacuteznamu teacuteměř

emblematickeacuteho je prostřediacutem v němž dozraacutevaly plody ekumenickeacuteho studia života a diacutela Jana

Husa905

jež jistyacutem způsobem vyvrcholilo praacutevě v předvečer Velkeacuteho jubilea Uznaacuteniacute minulyacutech

900

Srv ROBERSON RG bdquoDialogo cattolici-ortodossildquo In LOSSKY N ed alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico s 370 901

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti (dokument z prosince

1999) Praha Katolickyacute tyacutedeniacutek 2000 s 41 902

Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261-262 903

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 222 904

JAN PAVEL II Incarnationis mysterium (apoštolskyacute list vyhlašujiacuteciacute jubilejniacute rok 2000 z 29 listopadu 1998) 11

In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa sede 1998 Bologna Dehoniane

2000 čl 1707 905

Srv HALIacuteK T Předmluva In KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001 s 13

150

vin a touha po smiacuteru tvořily však takeacute koordinaacutety do nichž chtěl papež zasadit postavu

moravskeacuteho kněze Jana Sarkandera jehož prohlaacutesil za svateacuteho v květnu r 1995906

Zatiacutemco Hus bdquověčnyacuteldquo symbol naacuteboženskeacuteho rozdvojeniacute naacuteroda bdquoschizmatu mezi

katolictviacutem a češstviacutemldquo907

ale teacutež transparent za kteryacute se nezdraacutehali zaštiťovat i ti kteřiacute

sledovali jasně vytyacutečeneacute ideologickeacute ciacutele (prvorepublikovyacute antikatolicismus marxistickyacute

ateismus) se dnes pro křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti jakožto muž stojiacuteciacute bdquomezi naacuterody staletiacutemi

a konfesemildquo staacutevaacute bdquomostem noveacute důvěry od srdce k srdcildquo908

zůstaacutevaacute olomouckyacute mučedniacutek pro

čaacutest českyacutech křesťanů bdquosymbolem naacutesilneacuteho pokatoličťovaacuteniacute předbělohorskeacuteho

i pobělohorskeacuteholdquo909

Proč se hojeniacute historickeacute paměti v přiacutepadě pražskeacuteho univerzitniacuteho mistra

ukaacutezalo jako schůdneacute a proč naopak kanonizace Jana Sarkandera měla (třebas jen někomu a na

čas) dokaacutezat že bdquoekumenismus je sbquoprohranaacutelsquo kampaňldquo po ktereacute se ciacuterkviacutem naskyacutetaacute nanejvyacuteš už

jen možnost bdquosebejisteacute a statečneacute koexistenceldquo910

4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem911

Liberaacutelniacutem osviacutecenstviacutem 19 stoletiacute vedenaacute snaha hledat vzory slavneacute minulosti a podniacutetit

tak naacuterodniacute sebevědomiacute v protirakouskeacutem zaacutepasu sahala často spiacuteše nežli k postavaacutem tradičniacutech

světců jako k duchovniacutemu vůdci k Janu Husovi912

Antiklerikalismus kteryacute takovyacute přiacuteklon ke

kostnickeacutemu mučedniacutekovi doprovaacutezel neopomiacutenal zdůraznit rozpor mezi naacutesledovaacuteniacutem Husova

odkazu (věrnost Piacutesmu rozumu a svědomiacute) a poslušnostiacute vůči ciacuterkevniacute autoritě913

Napětiacute ktereacute

rekurs k Husově postavě vyvolaacuteval mezi katolickou a nekatolickou čaacutestiacute naacuteroda se zaacutehy

pokoušejiacute překlenout naacutevrhy historiků na otaacutezku možnosti revize Husova procesu (J Kalousek

V Flajšhans) Na začaacutetku 20 stoletiacute byl zaacutejem českyacutech katoliacuteků o Husa motivovaacuten touhou

dosaacutehnout skrze studium pramenů k historickeacute pravdě kteraacute by jako bdquoabsolutniacute vlaacutedkyněldquo

vymanila reformaacutetora ze subjektivniacuteho soudu poplatneacuteho jisteacute filosofii dějin (J Sedlaacutek)914

vedle

906

Olomouckeacute svatořečeniacute bylo součaacutestiacute papežova uacutemyslu vyjaacutedřit kajiacuteciacute postoj ciacuterkve za hřiacutechy minulosti a

poukaacutezat skrze tragickeacute osudy obětiacute naacuteboženskyacutech vaacutelek na ekumenickyacute rozměr mučednictviacute a svatosti jak to učinil

např takeacute kraacutetce poteacute 2 července 1995 při kanonizaci třiacute košickyacutech mučedniacuteků (Marka Križina Štěpaacutena Pongraacutece a

Melichara Grodeckeacuteho) jež se stali obětiacute protihabsburskeacuteho povstaacuteniacute Gabriela Betlena v r 1619 srv SARTORI L

La santitagrave in prospettiva ecumenica In CHICA F ndash PANIZOLLO S ndash WAGNER H (ed) Ecclesia tertii millenii

advenientis Omaggio al P Angel Antoacuten Casale Monferrato 1997 s 496 907

KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 444 908

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 5 909

Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 8 910

Srv BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 42 911

Přehledně shrnujiacute celou historii snah o Husovu rehabilitaci např KOTYK J Spor o revizi Husova procesu

MEČKOVSKYacute R Katolickaacute ciacuterkev a moderniacute baacutedaacuteniacute o Janu Husovi In Sacra aneb Rukověť religionisty III1

(2005) s 25-44 912

Srv MAacuteDR O Hus a češtiacute katoliacuteci v průběhu 20 stoletiacute In Teologickeacute texty 3 (1997) s 84 913

Srv MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize

Jan Hus Spisy TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 355 914

Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus s IV-V

151

toho nechybiacute ani touha dokaacutezat pravověrnost jeho učeniacute (V Kybal)915

Atmosfeacutera mezivaacutelečneacuteho

bdquokulturniacuteho bojeldquo kdy se osoby Mistra Jana dovolaacutevajiacute nejen sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci

a zakladateleacute CČS916

ale teacutež ideovaacute koncepce samostatneacuteho staacutetu vyjaacutedřenaacute navenek

manifestačně r 1925 vyhlaacutešeniacutem dne 5 července staacutetniacutem svaacutetkem majiacute snad až na jednu

vyacutejimku (J Pekař) za naacutesledek opět naacutevrat k obranneacutemu toacutenu katolickeacute apologetiky917

Třebaže ještě před koncilem zazniacute nesmělyacute hlas o možnosti slavit pamaacutetku Husovu

společně a vznese se opět otazniacutek nad možnostiacute jeho rehabilitace918

Novou kvalitu a směr udaacute

zaacutejmu o českeacuteho reformaacutetora praacutevě až 2 vatikaacutenskyacute sněm Jak jsme již měli možnost vidět

katoličtiacute teologoveacute v exilu ale paralelně i ti kteřiacute žili doma aplikovali vyacutezvu ke smiacuteřeniacute v duchu

ekumenismu nemalou měrou praacutevě na husovskou otaacutezku Hledaacuteniacute odpovědi mělo bdquouveacutest do

pohybu uzdravujiacuteciacute procesldquo kteryacute jakožto metodologickeacute vyacutechodisko předpoklaacutedaacute podle slov

Oty Maacutedra bdquoVzdaacutet se využiacutevaacuteniacute faktů na obranu sveacute pozice Přestat se vymezovat negativně

popiacuteraacuteniacutem jineacuteho Otevřiacutet se pravdě druhyacutech Přistoupit k společneacutemu nepředpojateacutemu zjišťovaacuteniacute

pravdy světleacute i temneacute slavneacute i ostudneacute Pokorně celou pravdu přijmout S politovaacuteniacutem uznat

křivdy z našiacute strany Nečekat až jiniacute učiniacute prvniacute krok (hellip) Osvobodit se od emociacute kromě jedineacute

sbquoemocelsquo totiž křesťanskeacute laacuteskyldquo919

Tomaacuteš Haliacutek definoval uacutekol kteryacute českeacute katoliacuteky čekal jako

bdquopřijetiacute fenomeacutenu Jana Husa do celku katolickeacute tradiceldquo přičemž nejde o to bdquovyvlastnitldquo jej

kupřiacutekladu našim evangeliacutekům Důvodem proč českyacute katolicismus pro kteryacute Hus spiacuteše nežli

bdquoprogramldquo představuje bdquostiacuten dluh a křiacutežldquo musiacute přestat vniacutemat osobu reformaacutetora jako sobě

vnějšiacute je praacutevě zaacutejem o ryzost vlastniacute identity Opravdovaacute katolicita znamenaacute otevřenost pro

všechny autentickeacute křesťanskeacute a lidskeacute hodnoty ryziacute češstviacute vyžaduje podle Haliacuteka schopnost

vyrovnat se s bdquoneuralgickyacutemi body a kliacutečovyacutemi duchovniacutemi hodnotami naacuterodniacute tradiceldquo920

Husova causa se tak staacutevaacute nabiacutezejiacuteciacutem se krokem na cestě bdquopoctivějšiacutemu a zralejšiacutemu českeacutemu

katolictviacuteldquo921

915

Paralelou ke snahaacutem českyacutech katolickyacutech historiků ve věci Husově může byacutet vaacutežneacute studium jejich německyacutech

kolegů zaměřeneacute na osobnost Martina Luthera jež ve sveacute době připravovalo u našich zaacutepadniacutech sousedů cestu

k ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute srv ERNESTI J Katholische Lutherforschung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W

(ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash

Frankfurt am Main Bonifatius ndash Lembeck 2008 s 17-34 916

Husova rehabilitace byla v řadaacutech tzv reformniacuteho katolickeacuteho duchovenstva živou otaacutezkou jak doklaacutedaacute např

referaacutet B Zahradniacuteka-Brodskeacuteho z ledna 1919 v němž sděluje že by bylo vhodneacute třebaže již poněkud opožděneacute

podat papeži žaacutedost o revizi Husova procesu bdquoJestliže něčiacutem mohl by nalezen byacuteti můstek mezi papežem a českyacutem

naacuterodem pak je to rehabilitace Husova přičemž ciacuterkev ziacuteskaacute protože dokaacuteže že se jiacute nejednaacute o obhajovaacuteniacute

privilegovanyacutech zlořaacutedů ale o pravduldquo Českeacutemu duchovenstvu nic tak neškodiacute jako praacutevě justičniacute vražda spaacutechanaacute

v Kostnici srv Referaacutet přednesenyacute v Praze na valneacute schůzi duchovenstva československeacuteho 23 ledna 1919 faraacuteřem

a spisovatelem Bohumilem Zahradniacutekem-Brodskyacutem In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem

reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 248 K roli Husovy otaacutezky pro českyacute

modernismus srv HRDLIČKA J Hus v českeacutem katolickeacutem modernismu In Theologickaacute revue 622 (1991) s 24-

25 917

Srv Husovo hodnoceniacute v podaacuteniacute RAacuteČEK B Československeacute dějiny Praha Kunciacuteř 1933 s 227 obdobně např

KAŠPAR K Hus a jeho ovoce Hradec Kraacuteloveacute Adalbertinum 1926 s 117-121 918

Srv např HEIDLER A Hus a Bratřiacute soluňštiacute In Katoliacutek IX13 (1946) s 1 MACHOVEC M Bude katolickaacute

ciacuterkev rehabilitovat Jana Husa Praha Nakladatelstviacute politickeacute literatury 1963 919

QUIS Naacuteš Mistr Jan Hus s 27 920

Srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 449-450 921

HALIacuteK T Nejen o Husa In TENTYacuteŽ O přiacutetomnou ciacuterkev a společnost Praha Křesťanskaacute akademie 1992 s

54

152

Jan Hus jako historickaacute postava a současně rovněž jako bdquomnohovrstevnyacute myacutetusldquo922

se

diacuteky osobniacute angažovanosti polskeacuteho papeže923

staacutevaacute předmětem studia ekumenickeacute komise

zřiacutezeneacute r 1993 jak při ČBK tak při ERC Jejiacute poslaacuteniacute bylo vniacutemaacuteno od počaacutetku jako snaha

přispět ke smiacuteřeniacute duchovniacutech proudů našich dějin924

Praacutece vědeckeacuteho greacutemia vyznačujiacuteciacute se

nikoliv pouze toleranciacute ale vyacutechoziacute poctivostiacute o bdquonestranneacute a jako takoveacute pravdiveacute a

osvobozujiacuteciacuteldquo zachyceniacute historickyacutech udaacutelostiacute podle slov Jana Pavla II dosvědčila bdquože osobnost

jakou je Mistr Jan Hus jež byla v minulosti velkyacutem bodem svaacuteru se nyniacute může staacutet předmětem

dialogu konfrontace a společneacuteho prohloubeniacuteldquo925

Papežovu bdquohlubokou liacutetost nad krutou smrtiacute

na kterou byl Jan Hus vydaacuten a nad naacuteslednou ranou kteraacute se tiacutemto způsobem rozevřela

v mysliacutech a srdciacutech českyacutech lidiacute a stala se zdrojem konfliktů a rozděleniacuteldquo926

přijala českaacute

veřejnost bez emociacute Nechyběla sice slova uznaacuteniacute pro gesto pontifika dalo se však vyciacutetit takeacute

zklamaacuteniacute nad tiacutem že revize kostnickeacuteho procesu nevedla ke kyacuteženeacute rehabilitaci927

Padl teacutež

naacutezor že celaacute zaacuteležitost již pozbyla svou aktuaacutelnost928

Přesto však Husova osobnost nepřestaacutevaacute

byacutet nejen vyacutezvou pro českeacute křesťany a jejich ciacuterkve jak to vyjaacutedřili společně představiteleacute

českyacutech katoliacuteků a evangeliacuteků929

nyacutebrž jako postava řadiacuteciacute se k bdquovelkyacutem archetypům českeacuteho

922

KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 451 923

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 25-26 924

Srv RADKOVSKYacute F ndash NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise s 93 Praacutece konfesně smiacutešeneacute

komise se přitom stala bezprecedentniacutem přiacutekladem ekumenickeacuteho přiacutestupu k otaacutezkaacutem českyacutech dějin což vyvolalo

v českeacutem prostřediacute diskusi o projektu ekumenickyacutech ciacuterkevniacutech dějin ktereacute by překonaly konfesionalisticky

vymezenyacute pohled na historickeacute udaacutelosti srv HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy

perspektivy VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7

Obdobnaacute idea podpořenaacute vyacuteslovně Janem Pavlem II při jeho naacutevštěvě Švyacutecarska r 1984 došla v zemi helvetskeacute

konfese sveacuteho uskutečněniacute srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz 925

Projev papeže Jana Pavla II k uacutečastniacutekům řiacutemskeacuteho mezinaacuterodniacuteho sympozia o Mistru Janu Husovi (z 17

prosince 1999) In Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18

12 1999 s 3 926

Tamteacutež s 2 927

Z hlediska historie ciacuterkevniacuteho praacuteva byla prokaacutezaacutena procesniacute spraacutevnost průběhu Husovy pře v Kostnici srv

KEJŘ J Husův proces Praha Vyšehrad 2000 s 21-212 Tiacutemto krokem byl radikaacutelně zpochybněn v českeacutem

prostřediacute zdomaacutecnělyacute myacutetus o bdquonevinneacute obětildquo a bdquonespravedlivyacutech soudciacutechldquo srv HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten

Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten Brno CDK 2004 s 195 Avšak

nejasnost pokud jde o pravověrnost Husovy teologie z hlediska katolickeacute dogmatiky ndash předevšiacutem co se tyacuteče nauky

o ciacuterkvi kteraacute poskytuje různost interpretaciacute ndash neumožňuje (prozatiacutem) aby se reformaacutetorova doktriacutena mohla uveacutest

do naprosteacuteho souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve jakožto podmiacutenka uacuteplneacute rehabilitace Praacutevě otaacutezka po podstatě

ciacuterkve jako těla Kristova kterou Hus rozvinul s přiacuteznačnyacutem eschatologickyacutem akcentem by podle českyacutech

evangeliacuteků měla zůstat i nadaacutele předmětem ekumenickeacuteho rozhovoru Třebaže Husova osobnost dnes může českeacute

křesťany sbližovat neměli bychom staacutele existujiacuteciacute rozdiacutely v doktriacuteně jednoduše opomiacutejet a konstruovat tak novyacute

myacutetus bdquoHusa sjednotiteleldquo Husova ekleziologie jako součaacutest teologickyacutech vyacutechodisek bdquoprvniacute reformaceldquo zůstaacutevaacute

pro učeniacute i praxi katolickeacute ciacuterkve staacutele otevřenou vyacutezvou srv Češtiacute evangeliacuteci k Husovi (dopis) In Teologickeacute texty

1 (2000) s 34 928

Pro přiacuteklady ohlasů na řiacutemskeacute sympozium v r 1999 srv KOTYK J Spor o revizi Husova procesu s 109-118 929

Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi Pražskyacute

kardinaacutel a synodniacute senior formulovali Husovu inspiraci pro ekumenickeacute společenstviacute v těchto oblastech smiacuteřeniacute

člověka s Bohem se sebou samyacutem i s bližniacutemi důraz na jednotu ciacuterkve a na vysokou mravniacute uacuteroveň všech

křesťanů zvlaacuteště kněžiacute vyacuteznam autority bible (zvlaacuteště Noveacuteho zaacutekona) uacutecta k eucharistii vyjadřujiacuteciacute poselstviacute o

milosti Kristově odmiacutetnutiacute naacutesiliacute ve věci viacutery hledaacuteniacute Božiacute pravdy jako normy života ciacuterkve i společnosti a jako

apelu na svědomiacute každeacuteho člověka Vědomi si nepoměru s jistou analogiiacute zde zmiňme obdobneacute prohlaacutešeniacute světoveacute

řiacutemskokatolickeacute a luterskeacute společneacute komise tyacutekajiacuteciacute se Martina Luthera ktereacute při přiacuteležitosti pětisteacuteho vyacuteročiacute

narozeniacute označuje reformaacutetora za bdquosvědka evangelialdquo od ktereacuteho se jak katoliacuteci tak evangeliacuteci mohou učit

společně srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION

153

naacuterodaldquo a zůstaacutevajiacuteciacute bdquojedniacutem z kliacutečů českeacute spiritualityldquo930

představuje to co vyacutestižně vyjaacutedřil

Vaacuteclav Havel bdquotrvalou vyacutezvu duchovniacuteho dědictviacute našeho naacuterodaldquo Důvodem je přitom jeho

bdquobytostneacute přimknutiacute k Pravděldquo a s tiacutem spojenyacute bdquoprincip osobniacuteho ručeniacuteldquo což vyjadřuje že

bdquopravda pro něj nebyla jen volně přenosnou informaciacute ale životniacutem postojem zaacutevazkem

a naacuterokemldquo931

4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra

Podle evangelickeacuteho autora Štěpaacutena Haacutejka se v bdquoprobleacutemu Sarkanderldquo zradikalizovala

otaacutezka bdquobraacutenit pravduldquo a zůstat přitom tolerantniacute kteraacute tvořiacute jeden z uacutehelnyacutech kamenů nejen

českeacuteho ekumenismu932

Starost o pravdivost a budoucnost ekumenismu byla přitom

prezentovaacutena křesťany reformačniacute tradice jako hlavniacute důvod zpochybňovaacuteniacute svatořečeniacute

olomouckeacuteho mučedniacuteka z jejich strany Šlo však o důvod opravdu nejhlubšiacute

Argumentace českyacutech nekatoliacuteků usilujiacuteciacutech o to aby papež od kanonizace upustil se

odvolaacutevala na bdquozaacutevažnaacute a nezvratnaacute historickaacute faktaldquo tyacutekajiacuteciacute se Sarkandrovy angažovanosti na

poli politickeacutem jež měla potvrdit že kněz nebyl mučedniacutekem zpovědniacuteho tajemstviacute nyacutebrž přišel

o život kvůli podezřeniacute z vlastizrady933

V touze chtiacutet se dnes obracet k Janu Sarkandrovi jako

k přiacutemluvci se podle evangeliacuteků katoliacuteci dopouštějiacute hrubeacuteho zkreslovaacuteniacute dějinneacuteho obrazu

Zatiacutemco pro katoliacuteky se maacute novyacute světec staacutet vzorem věrnosti v plněniacute kněžskyacutech zaacutevazků

ztělesňuje tentyacutež muž pro českeacute evangeliacuteky uacutesiliacute naacutesilně vyhladit evangelickou viacuteru a potlačit

Martin Luther ndash Zeuge Jesu Christi (prohlaacutešeniacute z 6 května 1983) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali

1931-1984 čl 1521-1547) 930

HALIacuteK T Hus a českyacute katolicismus In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi

Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 312 Podle Tomaacuteše Haliacuteka je

typickyacutem prvkem českeacute spirituality kteryacute se v Husovi personifikuje to že stojiacute bdquomezildquo Pražskyacute mistr je podle něj

bdquopřesně tou postavou sbquomezilsquo katoliacutekem kteryacute vykročil za horizont běžneacuteho katolictviacute sveacute doby ale rozhodně

nedokročil kdo tradice reformačniacuteldquo (HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute s 36) 931

Projev prezidenta Českeacute republiky Vaacuteclava Havla na Mezinaacuterodniacutem sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 17

prosince 1999) In PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem

reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute s 116-117 K Husovu pojetiacute pravdy jako

stěžejniacutemu prvku jeho osoby ktereacute obsahovao jak kristologickeacute jaacutedro (bdquopravda Paacuteněldquo) tak antropologickeacute rozvinutiacute

(ve smyslu bdquoživota v pravděldquo) srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute

zjevu Jana Husa LOCHMAN JM K chaacutepaacuteniacute pravdy u Husa In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 175-178

MOLNAacuteR A Na rozhraniacute věků Cesty reformace Praha Kalich 2007 s 323-337

Studie Husovy osobnosti se řiacutemskyacutem sympoziem a papežskou omluvou neuzavřela Na oslavaacutech 590 let od Husova

upaacuteleniacute zaslali uacutečastniacuteci ekumenickeacute bohoslužby v Husinci list papeži Benediktu XVI v němž signataacuteři žaacutedali aby

bdquose zasadil o to aby byla dokončena věc započataacute (hellip) předchůdcem papežem Janem Pavlem IIldquo aniž by přitom

svůj požadavek bliacuteže specifikovali srv Husineckaacute vyacutezva [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpveritasevangnetczhtmlhusinczhtm˃ V souvislosti s bliacutežiacuteciacutem se 600 vyacuteročiacutem reformaacutetorovi smrti začala

od jara 2011 činnost ekumenickaacute komise kteraacute maacute za svůj ciacutel přibliacutežit odkaz Jana Husa dnešniacutemu člověku srv

ŠEBEK J Zahaacutejeniacute činnosti ekumenickeacute komise pro Husovo jubileum 2015 [on line] [citovaacuteno 18 10 2012]

Dostupneacute na internetu ˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampID=2137˃ 932

Srv HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 31 933

Stejně tak SAKAŘ V Pře Jana Sarkandra In Theologickaacute revue 662 (1995) s 17-19 S odvolaacuteniacutem na Fr

Hrubeacuteho autor zastaacutevaacute neochvějně tvrzeniacute že v přiacutepadu Sarkender bdquošlo o proces politickyacute nikoliv protikatolickyacuteldquo

154

svobodu svědomiacute934

Evangeličtiacute straacutežci ethosu přitom neopomenuli ani kritickyacute soud o trhlinaacutech

v moraacutelniacutem profilu bdquozlopověstneacuteholdquo935

Evangelickeacute znepokojeniacute Sarkandrem však nevedlo pouze k mravniacutemu poukaacutezaacuteniacute na

respekt vůči historickeacute pravdě Snad ještě mocnějšiacutem nežli historickeacute a teologickeacute implikace byl

pocit ohroženiacute katolictviacutem ktereacute se českyacutem protestantům jeviacute do jisteacute miacutery jako bdquokonzervativniacuteldquo

a staacutele mocensky silneacute936

Z ještě hlubšiacutech vrstev se na povrch dere zklamaacuteniacute z toho bdquože naacutes

mnohem většiacute katolickaacute ciacuterkev přehliacutežela a přehliacutežiacuteldquo a že pro ni bdquonejsme ani protivniacutecildquo937

Obrana protestantismu kteryacute je utužovaacuten tvaacuteřiacute v tvaacuteř společneacutemu nepřiacuteteli zavdaacutevaacute podnět

k tomu co je skutečně nosnyacutem prvkem identity českyacutech evangeliacuteků bude jiacutem skutečně pouze

zabydlenost v bdquoprotestuldquo

Rozjitřenost paměti tedy zavdala evangeliacutekům podnět k dalšiacute starosti Tiacutem že začali

uvažovat nad stavem katolicismu u naacutes přijali uacutemyslně roli hlasu kritickeacuteho veřejneacuteho miacuteněniacute

ktereacute podle nich současnaacute katolickaacute ciacuterkev u naacutes rozchaacutezejiacuteciacute se s mentalitou křesťanskeacuteho

Zaacutepadu postraacutedaacute938

O teacuteto mentalitě svědčiacute napřiacuteklad otevřenyacute list duchovniacuteho ČCE Pavla

Ottera kteryacute na postoji katolickeacute ciacuterkve k Sarkandrově zaacuteležitosti diagnostikoval projev

nečitelnost a nejednoznačnost českeacuteho katolictviacute Nepřijatelnyacutem byl pro něj fakt že postava

naacuteležejiacuteciacute do eacutery bdquoparadigmatu reformačně-protireformačniacuteholdquo by měla byacutet zaacutehy prezentovaacutena

bdquov paradigmatu pluralitniacute ekumenickeacute postmoderniacute situaceldquo939

Při popisu tendenciacute světoveacuteho

katolicismu se ovšem autor poněkud nevyhyacutebaacute podezřelyacutem schematismům940

češtiacute a moravštiacute

katoliacuteci se musiacute rozhodnout zdali se poslušně přiřadiacute k proudu konzervativniacutemu autoritativniacutemu

a patriarchaacutelniacutemu zastaacutevaneacutemu v tradičně katolickyacutech zemiacutech bdquojihoseverniacute magistraacutelyldquo od Itaacutelie

po Polsko anebo se stanou spojenci teologicky progresivniacuteho ciacuterkevně i společensky

otevřenějšiacuteho katolicismu bdquozaacutepadniacute frontyldquo kteryacute se v raacutemci ciacuterkve vyznačuje předevšiacutem

disentem vůči autoritě Otter vyjaacutedřil domněnku že katoliacuteci v Čechaacutech ale předevšiacutem ti na

Moravě postojem ke svatořečeniacute zřejmě splynou s onou prvniacute liniiacute čiacutemž ndash jak dodal Jan Dus ndash

zpochybniacute bdquovšechno spraacutevneacute co přineslo druheacute Vatikaacutenumldquo941

934

Srv Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži s 8-9 Neohroženyacute světcův postoj proti heretikům zmiňovalo

papežskeacute breve jiacutemž Pius IX dne 12 srpna 1854 prohlaacutesil Sarkandra za blahoslaveneacuteho srv Blahoslaveneacute breve

In TENORA J ndash FOLTYNOVSKYacute J Bl Jan Sarkander Jeho doba život a blahoslaveniacute Olomouc Matice

cyrilometodějskaacute 1920 s 733-734 935

Srv např BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra s 41 Studie L Plechaacutečoveacute bdquoJan

Sarkanderldquo (přiacuteloha k dopisu z 26 6 1991) In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce s 19-35 936

Srv Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 12 937

Dopis Aleše Wrany In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho

světce s 13 938

Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci In Lidoveacute noviny (96 1995) s 10 Odpovědi katoliacuteků na

Rejchrtův podnět shrnuje Anketa Co na to Zvěřinovi žaacuteci In Perspektivy 7 (1995) s III 939

OTTER P Otevřenyacute dopis našim katoliacutekům In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce s 51 940

Srv ZIKMUND MT Poznaacutemky k otevřeneacutemu dopisu Pavla Ottera českyacutem katoliacutekům In Křesťanskaacute revue

LXII7 (1995) s 190 941

DUS J Nešťastneacute svatořečeniacute a diskuse o českyacutech dějinaacutech In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 112

155

Připusťme prezentace postavy světce o jehož kanonizaci ciacuterkev na Moravě žaacutedala ještě

v časech kdy moderniacute ekumenismus neexistoval jakožto bdquopatronaldquo snah o jednotu mohla vyzniacutet

českyacutem nekatoliacutekům jako poněkud zbrklaacute či mlžiacuteciacute Nicmeacuteně nebylo možneacute praacutevě v objeveniacute

teacuteto dimenze rozpoznat teacutež znameniacute a vyacutezvu doby Nesehraacutelo jistou roli v nepřijetiacute skutečnost

na kterou upozornil Jan Spousta totiž že bdquoJanův přiacuteběh nezapadaacute do onoho ještě živořiacuteciacuteho

paradigmatu podle ktereacuteho vždy zliacute katoliacuteci pronaacutesledujiacute hodneacute evangeliacuteky a nikdy jinakldquo942

Sarkander před naacutemi zůstaacutevaacute staacutet jako připomiacutenka sebekritickeacute reflexe dějin a to pro oba taacutebory

pro katoliacuteky vystaveneacute pokušeniacute triumfalismu943

pro evangeliacuteky čeliacuteciacute komplexu ukřivděnosti a

přemaacutehajiacuteciacute tradičniacute bdquopotolerančniacute vztahovačnostldquo944

Otevřenou k zamyšleniacute na obou stranaacutech je

otaacutezka jakou roli hraacutela při zvažovaacuteniacute historickyacutech skutečnostiacute jejich přiacutepadnaacute bdquoideologicky

předpojataacute interpretaceldquo945

jak upozornila Jana Nechutovaacute

Na intenzivnějšiacute objeveniacute bdquoznepokojujiacuteciacuteholdquo mementa i přiacutemluvy Jana Sarkandra čekaacute

samotnaacute miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev946

To by ovšem nemělo z jeho postavy v raacutemci ekumenickeacute

bdquokorektnostildquo učinit bdquovnitřniacute zaacuteležitostldquo pouze teacuteto ciacuterkve To že se holešovskyacute faraacuteř stal obětiacute

mocensky zvrhleacuteho konfesionalismu je přesvědčeniacute nejen katolickeacuteho historika947

Sarkander

patřiacute k dějinaacutem českeacuteho křesťanstviacute podobně jako Hus přes všechny třebaže nemaleacute rozdiacutely lze

dokonce tvrdit že bdquov posledniacute životniacute důslednosti ve vaacutežnosti k pravdě v radikaacutelniacutem spolehnutiacute

se na Božiacute milosrdenstviacute tam kde milosrdenstviacute lidskeacute končiacute se sobě snad podobajiacuteldquo948

V tom

tkviacute nadčasovost jejich poselstviacute ktereacute zbaveneacute scheacutemat a předsudků snad jednou přispěje

k tomu že se pohoršeniacute a spor proměniacute v povzbuzeniacute k ekumenickeacute vytrvalosti a v prostředek ke

vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute

412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů

Teolog a ekumenik Alan Falconer při sveacute definici ekumenickeacute cestu jako poutě od

konfliktu mezi ciacuterkvemi ke vzaacutejemneacute koinonii připomiacutenaacute že kvalita prohlubujiacuteciacuteho se

společenstviacute je ovšem staacutele vystavena ohroženiacute Kliacutečovou roli přitom může sehraacutet praacutevě paměť

nakolik bdquovzpomiacutenky sbquonašiacutelsquo komunity na sbquodruheacutelsquo komunity snižujiacute naši schopnost vyjaacutedřit plněji

vzaacutejemneacute společenstviacute obou komunitldquo949

Otaacutezka smiacuteřeniacute historickeacute paměti přitom nemůže byacutet

942

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) In

Getsemany 7-8 (1995) s 43 Evangelickaacute historička Noemi Rejchrtovaacute v souvislosti s protestantskyacutem taženiacutem proti

svatořečeniacute poukaacutezala na intoleranci kteraacute se hlaacutesila ke slovu teacutež v prostřediacute bdquokonfesijně ztuhleacuteho bratrskeacuteho

kalvinismuldquo (Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu s 12) 943

Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu In Perspektivy 8 (1997) s III 944

Srv Dopis Jany Nechutoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 10 945

Srv tamteacutež 946

Srv TKADLČIacuteK V Proč praacutevě nyniacute In AA VV Kněz a mučedniacutek Jan Sarkander Sborniacutek ke svatořečeniacute

Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1994 s 111-113 PŘIacuteHODA P Zcela osobniacute etuda sarkandrovskaacute In

Perspektivy 4 (1995) s 8 947

Srv REJCHRTOVAacute N Skylla a Charybda ciacuterkevniacutech dějin In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 56 948

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) s 44 949

FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme s 28

156

degradovaacutena na uacuteroveň svyacutem způsobem druhořadeacuteho tzv bdquoneteologickeacuteholdquo faktoru neboť jde

naopak o teacutema navyacutesost teologickeacute Je totiž třeba čiacutest dějiny duchovně v procesu zaměřeneacutem na

bdquoosvobozeniacute osobniacuteho a kolektivniacuteho svědomiacute ode všech forem nevraživosti a naacutesiliacute jež v něm

mohlo zanechat dědictviacute vin minulosti a to prostřednictviacutem noveacuteho historickeacuteho a teologickeacuteho

hodnoceniacute danyacutech udaacutelostiacuteldquo950

Jen takoveacute kroky naacutes uvedou na cestu trvaleacuteho pokoje a

bytostneacuteho smiacuteřeniacute

Snahy smiacuteřit dějinnou paměť se pohybujiacute na jineacute rovině než je dovoluje pouhyacute

historicismus a psychologismus neniacute to proud dějin saacutem o sobě kteryacute postupně automaticky

pohřbiacute všechny vzpomiacutenky v zapomněniacute Nejde ani o interpretaci veškereacuteho našeho jednaacuteniacute jako

toho jež vyvěraacute z minuleacute deprivace siacutedliacuteciacute v nevědomiacute S pamětiacute je nejprve třeba komunikovat

přičemž se ukazuje nedostatečnou touha pochopit rozhodnutiacute historie kteraacute byla činěna

v srdciacutech bdquoobyčejnou racionaacutelnostiacuteldquo951

Vstoupit do rozhovoru s dějinnou pamětiacute znamenaacute

vypravit se k lidskeacutemu nitru ktereacute se nechaacutevaacute ve svyacutech rozhodnutiacutech veacutest dobrem i zlem

Porozuměniacute tomu jak se spleacutetaly a rozpleacutetaly dějinneacute udaacutelosti je duchovniacute povahy což implikuje

přijetiacute faktu že pochopeniacute neniacute vždy zcela samozřejmeacute a že bdquouacuteplnyacute vyacuteznam historie je znaacutem

pouze Bohuldquo952

Pouze vlastnickaacute mysl bude chtiacutet dějinnou paměť podřiacutedit scheacutematu sebeliacutetosti

či vlastniacuteho oslaveniacute učinit z niacute objekt sveacuteho zaacutejmu čiacutemž ji zbaviacute jejiacute ryzosti

Diacuteky paměti můžeme navaacutezat kontakt s trojiacutem zdrojem vlastniacutech dějin jimiž jsou uacuteděl

jakožto danost bdquoobjektivita zaacutekonaldquo Bůh jako ten kteryacute jednaacute bezvyacutehradně pro spaacutesu člověka a

lidskaacute svoboda zahrnujiacuteciacute možnost kolaborovat s tajemstviacutem zla953

Hovořiacuteme-li o bolesti

zraněneacute paměti maacuteme na mysli tiacuteži způsobenou našimi nevěrnostmi ktereacute nejsme schopni se

zbavit Zraněnaacute paměť maacute kořeny v hřiacutechu kteryacute nebyl vyznaacuten anebo jsme o jeho odpuštěniacute

vůbec nestaacuteli Je to však praacutevě osvobozujiacuteciacute zkušenost odpuštěniacute a viacutetězstviacute nad zlem a nad

smrtiacute jež navraciacute paměti jejiacute vlastniacute uacutelohu a staacutevaacute se předpokladem pro uzdraveniacute vztahů

V postoji modlitby je třeba podniknout sestup do vlastniacute historie při ktereacutem se průvodcem staacutevaacute

Božiacute prozřetelnost Paměť naacutes totiž nepřivaacutediacute předevšiacutem bdquok historickeacute zřejmosti ale k důvěře

(hellip) Pravyacute vyacuteznam usmiacuteřeniacute spočiacutevaacute v uznaacuteniacute našiacute existence a našeho nepodmiacuteněneacuteho přijetiacute ze

strany Boha kteryacute je Laacuteskouldquo954

bdquoVyacutekřik uacutežasuldquo955

doprovaacuteziacute zjištěniacute že bdquokde se rozmnožil

hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) oteviacuteraacute se prostor pro bezprostředniacute

zkušenost laacutesky kteraacute se za naacutes obětovala v čase bdquokdy jsme ještě byli hřiacutešniacuteldquo (Ř 58)

Uzdravenaacute paměť uacutestiacute do liturgickeacute ἀνάμνησις956

ve ktereacute se bdquostaacutevaacute obrazem věčnosti

přiacutetomneacute v našem časeldquo957

Darovaneacute a přijateacute smiacuteřeniacute nachaacuteziacute sveacute miacutesto ve spirituaacutelniacute paměti

950

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 5 951

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute

teologie s 369 952

Tamteacutež s 370 953

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě

jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 954

Tamteacutež s 112 955

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 60 956

Srv PRUDKYacute M bdquoByacutet pamětlivldquo (z-k-r) jako stěžejniacute prvek našiacute viacutery kliacutečovyacute termiacuten biblickeacute teologie a piliacuteř

bohoslužby In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 1998 Jak boliacute Bůh (Biblickaacute

teologie a liturgie) Heršpice EMAN 1998 s 16-28

157

ciacuterkve jiacutež je Tradice958

Ta žije předaacutevaacuteniacutem zvěsti o smiacuteřeniacute člověka s Bohem skrze Kristovu

smrt pro naše hřiacutechy jeho sestoupeniacute mezi mrtveacute a naacutevrat k Otci (srv 1K 153-4) tedy

prostřednictviacutem diacutela vykoupeniacute jež se vyacutesadniacutem a bdquokondenzovanyacutemldquo způsobem připomiacutenaacute při

liturgickeacutem slaveniacute ktereacute se konaacute na Kristovu pamaacutetku (srv L 2019) Při eucharistii se

vzpomiacutenka staacutevaacute uacutekonem laacutesky kdy se Bůh rozpomiacutenaacute na naacutes a rozleacutevaacute staacutele znovu svoji laacutesku

na svět a kdy se v Kristu rozpomiacutenaacuteme i my abychom se teacuteto laacutesce otevřeli a nechali jiacute proměnit

sebe i veškerenstvo959

Udaacutelost Božiacuteho smiacuteřeniacute kteraacute zde byla dřiacuteve než lidskeacute pokusy o jejiacute

realizaci můžeme s Pavlem Filipi nazvat onou gratia praeveniens předchaacutezejiacuteciacute milostiacute kterou

můžeme privilegovanyacutem způsobem zakoušet jako ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute v teacuteto zemi

když usilujeme o uzdraveniacute našiacute dějinneacute paměti a kteraacute zaacuteroveň obklopuje každyacute krok smiacuteřeniacute

k němuž se odvaacutežiacuteme960

Ἄναμνησις jejiacutemž nejvlastnějšiacutem miacutestem je praacutevě křesťanskaacute

bohoslužba pak přiacutemo vybiacuteziacute naše ciacuterkve k tomu aby uacutekon smiacuteřeniacute na sebe vzal podobu aktu

liturgickeacuteho961

Skrze vyhojenou paměť se zpřiacutetomňuje laacuteska kteraacute bdquonikdy nezanikneldquo (1K 138) a kterou

je prosycena živaacute a věčnaacute memoria Dei v niacutež neniacute miacutesto pro naše nepravosti a hřiacutechy Vyznanyacute

hřiacutech (confessio peccati) již existuje pouze jako confessio laudis kteraacute se vzdaacutevaacute Bohu bdquopřed

jehož zrakem lze uznat viny minulosti jakož i přiacutetomnosti abychom se jiacutem a s niacutem nechali

smiacuteřit (hellip) a stali se schopnyacutemi poskytnout odpuštěniacute těm kdo snad ubliacutežili naacutemldquo962

Setkaacuteniacute se

Slovem ktereacute přijalo tvaacuteř a vstoupilo do světa aby jej přivedlo zpět k Bohu oteviacuteraacute možnost

smiacuteřeniacute všech vztahů ktereacute byly narušeny hřiacutechem Praacutevě pravdiveacute setkaacuteniacute s Beraacutenkovou tvaacuteřiacute

vede k proměněniacute paměti a maacute za naacutesledek že bdquona vykonaneacute či přijateacute zlo již (hellip) lideacute

nevzpomiacutenajiacute jinak než prostřednictviacutem oneacute Tvaacuteře kteraacute jej vzala na sebeldquo963

Ciacuterkve v našiacute zemi vede ke smiacuteřeniacute cestou rozpomiacutenaacuteniacute Duch Svatyacute Jako takoveacuteho naacutem

jej v Kristově jmeacutenu posiacutelaacute saacutem Otec aby naacutem připomenul všecko co Kristus řekl a vykonal pro

naši spaacutesu (srv J 1425) Jen diacuteky Božiacutemu Duchu kteryacute znaacute zaacutevratneacute hlubiny Božiacute laacutesky

(srv 1K 210) a kteryacute vstupuje do našeho nitra aby svyacutem pomazaacuteniacutem blahodaacuterně a leacutečivě

působil na raacuteny našiacute rozdraacutesaneacute paměti se naše bolestneacute vzpomiacutenky mohou proměnit

v radostnou ἀνάμνησις Božiacuteho zaacutevazku pro jeho lid Diferenciace a cizost jež děliacute přiacutetomnost

od minulosti je překlenuta diacuteky sjednocujiacuteciacutemu působeniacute Božiacuteho Ducha kteryacute je napřiacuteč dějinami

tvůrcem diachronniacuteho společenstviacute ciacuterkve964

Praacutevě tato skutečnost umožňuje probudit v ciacuterkvi

sounaacuteležitost nikoliv pouze co do communio sanctorum nyacutebrž takeacute povolat k solidaritě s viniacuteky

957

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 958

Srv RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 190 959

Srv SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento Roma Lipa 2012 s 49 960

Srv FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 61 961

Srv TENTYacuteŽ Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48

Evangelickyacute teolog v teacuteto souvislosti poukazuje na vyacutezvu kterou se proces uzdravovaacuteniacute paměti staacutevaacute pro jednotliveacute

ciacuterkevniacute obce předevšiacutem v těch oblastech a miacutestech kde v minulosti ke konkreacutetniacutem hřiacutechům proti jednotě ciacuterkve

došlo 962

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 9 963

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce s 383 964

Srv MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 34-35

158

a prosit o odpuštěniacute A je to nakonec opět Duch Svatyacute v němž dochaacutezejiacute historickeacute udaacutelosti

sveacuteho posledniacuteho sjednoceniacute v Božiacute paměti v něm se odhaluje jejich metahistorickyacute a duchovniacute

vyacuteznam965

bdquoBez duchovniacute zkušenosti zůstaacutevajiacute obrazy vzpomiacutenkou rozděleniacute nebo zraněneacute pamětildquo

piacuteše Pavel Ambros966

Symboly jimž se staly osoby a udaacutelosti našich ciacuterkevniacutech dějin je třeba

společnyacutem rozpomiacutenaacuteniacutem zbavit dezintegrujiacuteciacute moci a objevit v nich duchovniacute rozměr laacutesky

kteraacute je principem budujiacuteciacutem Kristovo tělo Spiacuteše nežli zběsileacute kaacuteceniacute myacutetů se zde jako

osvobozujiacuteciacute ukaacuteže pro naše ciacuterkve naacuteročnaacute cesta v poslušnosti Duchu laacutesky a pravdy kteraacute

jedinaacute může způsobit aby modely identity přestaly byacutet symboly nenaacutevisti967

Proto je nanejvyacuteš

přiacutehodneacute aby z uacutest ciacuterkve stoupala k tomuto Duchu Utěšiteli prosba

bdquoSmyj z naacutes hřiacutechy stopy vin

dej svou svěžest žiacuteznivyacutem

vyhoj z bolestiacute a ranldquo968

Očišťovaacuteniacute a obnova maacute za ciacutel bdquoaby na tvaacuteři ciacuterkve jasněji zaacuteřilo Kristovo znameniacuteldquo969

Raacuteny ktereacute si křesťaneacute a ciacuterkve v našich dějinaacutech uštědřily jsou nakonec určeny k tomu aby

dosaacutehly stejneacuteho uacutedělu jako jizvy Vzkřiacutešeneacuteho ktereacute se na jeho oslaveneacutem těle staacutevajiacute

znameniacutemi (srv Ga 617) diacuteky nimž se Ježiacuteš daacutevaacute poznat jako skutečnyacute Paacuten a pravyacute Bůh

(srv J 2026-29) Cesta poniacuteženiacute a pokorneacuteho vyznaacuteniacute vin je tak pro ciacuterkev jistyacutem naacutesledovaacuteniacutem

Krista kteryacute svou snoubenku den ode dne očišťuje a obnovuje až do teacute chviacutele bdquodokud si ji (hellip)

nepřipraviacute slavnou bez poskvrny a vraacuteskyldquo970

42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech

bdquoKoneckonců naše českaacute otaacutezka je otaacutezkou naacuteboženskouldquo piacuteše na sklonku 19 stoletiacute T

G Masaryk a maacute přitom na mysli že pro pochopeniacute smyslu českyacutech dějin a poslaacuteniacute českeacuteho

naacuteroda neniacute důležiteacute jak a proč se v průběhu staletiacute měnilo naacuteboženskeacute přesvědčeniacute našeho lidu

nyacutebrž bdquozaacuteroveň a předevšiacutem v čem byla a je pravdaldquo971

Takto položenaacute otaacutezka přitom vyzyacutevaacute

k rozhodnutiacute Zvlaacuteštniacutemu rozporu je podle Masaryka vystaven předevšiacutem českyacute katoliacutek když

konfrontuje minulost s přiacutetomnostiacute neboť tak objevuje onen fenomeacuten že totiž bdquonaacuterod českyacute

jedinyacute ze všech naacuterodů na světě zanechal katolicismu provedl reformaci ale opět se vraacutetil ke

965

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 242 966

Tamteacutež s 106 967

Srv NOBLE I Paměť jako břemeno a paměť jako dar teologickyacute pohled na přiacutestup k minulosti

v postkomunistickyacutech zemiacutech In HALAMA J (ed) Teologie a dějiny Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute

fakulty 14 (2009) Jihlava Mlyacuten 2009 s 142-149 968

Sekvence o slavnosti Seslaacuteniacute Ducha Svateacuteho In Misaacutel na každyacute den liturgickeacuteho roku Kostelniacute Vydři

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2000 s 691 969

Lumen gentium 15 970

Unitatis redintegratio 4 971

MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 335

159

katolicismu opouštěje reformacildquo Co tento proces znamenaacute bdquoByla reformace poblouzněniacutem

(hellip) anebo nebylaldquo taacuteže se TGM972

Odpověď nachaacuteziacute u představitelů českeacuteho naacuterodniacuteho obrozeniacute Kollaacutera a zvlaacuteště pak

Palackeacuteho kteryacute ovlivněn Kantem a Herderem vytvaacuteřiacute filosofii dějin českeacuteho naacuteroda jejichž

zaacutekladniacutem smyslem je bdquobožnostldquo jakožto naplněniacute čisteacuteho člověčenstviacute Tuto bdquobožnostldquo jako

praktickeacute rozvinutiacute Kristova učeniacute nachaacuteziacute v nejčistšiacute podobě českyacute obrozenec v našiacute reformaci

jmenovitě v bratrstviacute973

Obdobně tedy Masaryk upiacutenaacute svůj zrak na českeacute bratrstviacute

Z Chelčickeacuteho podle něj povstala ryziacute bdquociacuterkev českaacuteldquo bdquopřekonaacutevajiacuteciacute husitstviacute rozumem a

taacuteborstviacute laacuteskouldquo974

kteraacute nepohlcena německyacutem protestantismem odkazuje českeacutemu naacuterodu

všecek smysl jeho naacuterodniacuteho života jenž maacute byacutet zaacuteroveň přiacutespěvkem našeho naacuteroda okolniacutemu

světu Je jiacutem humanita bdquoČeskaacute idea bratrstviacute českaacute idea humanitniacute toť vůdčiacute idea celeacutemu

člověčenstvuhellipldquo975

zvolaacute nadšeně Masaryk Odpor vůči zleacutemu rovnost před zaacutekonem svoboda

svědomiacute to vše jsou ideaacutely českeacute reformace kvůli nimž se Hus a českyacute naacuterod dostali do sporu

s řiacutemskou ciacuterkviacute bdquoIdeaacutely humanitniacuteldquo Niterně prožiacutet tento myšlenkovyacute vyacutevoj na jehož počaacutetku

staacutela reformace a k němuž se přihlaacutesilo obrozeniacute a daacutele v něm pokračovat představuje pro

Masaryka uacutekol před niacutemž stojiacute českaacute moderniacute kultura a filosofie976

Svyacutemi formulacemi tehdejšiacute řiacutešskyacute poslanec a budouciacute prezident československeacuteho staacutetu

nenabiacutedl pouze alternativu politickeacutemu liberalismu a nezpůsobil jen polemiku mezi českyacutemi

filosofy a historiky tyacutekajiacuteciacute se smyslu českyacutech dějin977

Na jeho naacuteboženskyacute kliacuteč k řešeniacute bdquočeskeacute

otaacutezkyldquo se bude 8 ledna 1920 ve sveacutem prohlaacutešeniacute naacuterodu odvolaacutevat praacutevě ustanovenaacute CČS

kteraacute zradikalizuje volbu českeacute duše aby vyřešila bdquoodvěkyacute rozpor sveacuteho nitraldquo totiž zdali chce

bdquobyacutet naacutebožensky svobodnou a zbožnou po sveacutem svědomiacute anebo sloužiti Bohu podle zaacutekonů

neuznaacutevaneacute světovlaacutedy ciziacute kteraacute ztotožňuje naacuteboženstviacute se svou panstviacutechtivostiacute a sebe

s Bohemldquo978

Rozhodnutiacute se pro svobodu svědomiacute odpovědnost za mravnost naacuteroda a

demokratizaci i naacuteboženskou pak mělo veacutest českeacuteho katoliacuteka z ciacuterkve řiacutemskeacute do ciacuterkve naacuterodniacute

Karel Farskyacute uacutestředniacute postava krajniacuteho proudu reformniacuteho duchovenstva kteryacute se stane prvniacutem

972

Tamteacutež 973

Srv PALACKYacute F Kraacutesověda čili o kraacutese a uměniacute knihy patery In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute III Spisy

aesthetickeacute a literaacuterniacute Praha Bursiacutek a Kohout 1903 s 149 974

MASARYK TG Českaacute otaacutezka Snahy a tužby naacuterodniacuteho obrozeniacute In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute

krize Jan Hus Spisy TGM 6 s 150 975

TENTYacuteŽ Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 344 976

Tamteacutež 977

Srv souhrnně HAVELKA M Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 In HAVELKA M (ed) Spor o smysl

českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst 1995 s 7-43 HUumlBNER M Spor o smysl českyacutech dějin In Souvislosti 6

(1992) s 26-35 Důrazneacute kritice podrobil Masarykovo pojetiacute předevšiacutem Josef Pekař kteryacute vytyacutekal Masarykovi jenž

se prohlašoval za představitele realismu namiacuteřeneacuteho proti starovlasteneckeacutemu realismu což dokazoval zjm ve

sporu o pravost Kraacuteloveacutedvorskeacuteho a Zelenohorskeacuteho rukopisu že ve sveacutem pojetiacute dějin saacutem propadaacute romantickeacute iluzi

o slavneacute českeacute minulosti opiacuteraje se přitom o faktickeacute historickeacute omyly a nespraacutevnosti ktereacute zapřahuje do služeb sveacute

humanitniacute filosofie jež se podle Pekaře staacutevaacute mytickou a mystickou ideologiiacute srv PEKAŘ J Masarykova českaacute

filosofie In HAVELKA M (ed) op cit s 265-302 Proti Masarykově teorii o naacuteboženskeacute povaze smyslu českyacutech

dějin je pro Pekaře bdquoneměnnou zaacutekladnou jež prostupuje a vskutku nese naše dějinyldquo českeacute bdquonaacuterodniacute vědomiacuteldquo tedy

vnitřniacute sounaacuteležitost s oniacutem bdquoduchovniacutem kolektivemldquo kteryacute putuje dějinami bdquos touže zaacutekladniacute snahou zachovat

zesiacutelit zušlechtit svoji individualitu mezi naacuterodyldquo srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin In HAVELKA M (ed)

op cit s 513-514 978

Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho

hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 298

160

patriarchou noveacute ciacuterkve vyklaacutedaacute celeacute českeacute ciacuterkevniacute dějiny jako zaacutepas bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo

proti řiacutemskeacutemu a spatřuje jejich vrchol v nenaacutesilneacutem a nedogmatickeacutem českobratrstviacute v němž

objevuje bdquonauku Kristovu proniklou do duše lidu českeacuteho nejhloubějildquo979

Propagace celeacuteho

tzv bdquopřestupoveacute hnutiacuteldquo dvacaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zaštiacutetěnaacute sloganem o bdquočeskeacutem zaacutepasuldquo

vykazuje rysy uacutezkeacute propojenosti teacutematu naacuterodniacute identity s naacuteboženskou dimenziacute nacionalismu980

Skutečnost že českeacute země a jejich dějiny jsou miacutestem kteryacutem prostupuje pluraacutel

křesťanskyacutech tradic se promiacutetla do hledaacuteniacute smyslu naacuterodniacutech dějin Zaacutepas o vyacutelučnost

interpretaciacute se v teacuteto oblasti proměnil v dialog tradic o komplementaritě vyacutekladu Přiacuteklady

přiacutestupů různyacutech křesťanskyacutech tradic k bdquočeskeacute otaacutezceldquo ktereacute v prvniacute čaacutesti tohoto celku

nastiacuteniacuteme přivaacutedějiacute českyacute ekumenismus před uacutekol taacutezat se po vztahu křesťanskyacutech tradic

v českyacutech zemiacutech vůči sobě navzaacutejem a předevšiacutem vůči živeacute a nerozděleneacute Tradici ciacuterkve jak o

tom bude řeč v druheacute čaacutesti Kliacutečovyacutemi kategoriemi pro porozuměniacute probleacutemu se přitom podle

naacutes staacutevajiacute pojmy kontinuita a diskontinuita

421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin

bdquoČeskaacute otaacutezkaldquo k niacutež se již viacutece než sto dvacet let v různyacutech intervalech staacutele znovu

vracejiacute naši předniacute mysliteleacute přesahuje specifickyacute raacutemec naacuteboženskeacuteho probleacutemu Je opakovaně

formulovaacutena s různyacutemi akcenty čiacutemž bdquovypoviacutedaacute často viacutece o samotneacute době ve ktereacute se (hellip)

klade než o historickyacutech skutečnostechldquo981

V rozmanitosti svyacutech poloh tak je miacutestem kde se

profiluje českaacute kultura jako celek V uacutezkeacute spojitosti s taacutezaacuteniacutem se po tom odkud jako Češi

pochaacuteziacuteme kam jako naacuterod patřiacuteme a jaciacute svojiacute naacuterodniacute povahou jsme artikuluje se v bdquočeskaacute

otaacutezceldquo snaha najiacutet to co naacutes při pohledu na naše dějiny spojuje982

Uacutestředniacute pozici tak zaujiacutemaacute

979

FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) s 8 Farskyacute podobně jako Masaryk zastaacuteval přesvědčeniacute

že řešeniacutem českeacuteho naacuteboženskeacuteho sporu neniacute ani naacutevrat k protestantismu ale ani orientace na pravoslaviacute Kvůli

obrodě naacuteboženskeacuteho života českeacuteho naacuteroda kteryacute je podle Farskeacuteho bdquozoufale nespokojenldquo se staacutevajiacuteciacute podobou

katolictviacute je zapotřebiacute jedineacute bdquozreformovati katolickou ciacuterkev od zaacutekladu v duchu noveacute dobyldquo (FARSKYacute K op

cit s 18) K prosazeniacute takoveacute reformy via facti povstaacutevaacute praacutevě novaacute bdquonaacuterodniacuteldquo ciacuterkev jejiacutež založeniacute Farskyacute osobně

přirovnaacutevaacute k objeveniacute drahocenneacute perly bdquopraveacute českeacute lidskeacute zbožnosti kterou (hellip) nepřiacutezeň dějin do blaacuteta zašlapala

Tu perlu jsme zvedli a upozorňujeme na ni naacuterod ona jest jeholdquo (FARSKYacute K op cit s 42)

K podobneacutemu slovniacuteku poukazujiacuteciacutemu na rozpor v duši naacuteroda mezi bdquořiacutemskouldquo ciacuterkviacute a bdquočeskou svobodouldquo sahali

jak jsme již viděli zvlaacuteště na počaacutetku prvniacute republiky teacutež sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci srv MOREacuteE PCA bdquoČeskaacute

viacutera neniacute řiacutemskaacute nyacutebrž husitskaacute českobratrskaacuteldquo Českyacute nacionalismus a jeho evangelickaacute podoba In HALAMA J

(ed) Teologie a dějin Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (20091) s 111-123 Maacutelokoho asi

překvapiacute že v takoveacute atmosfeacuteře se katolickaacute apologetika kromě neoscholastickeacute dogmatickeacute argumentace na rovině

ekleziologickeacute nezřiacutedka snažila dokaacutezat jak naopak nitro českeacuteho člověka vždy naacutebožensky a kulturně tiacutehlo k

(řiacutemskeacutemu) katolictviacute srv např ještě teacutež pozdějšiacute povaacutelečnyacute spis KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova

a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti s 7793 980

Srv ŠEBESTOVAacute J Přestupoveacute hnutiacute z pohledu katoliacuteka In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků

z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 s 56-60

DLASK J Přestupoveacute hnutiacute dvacaacutetyacutech let Naacuterod a naacuteboženstviacute In Getsemany 10 (2011) s 246-254 981

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 47 O proměnlivosti historickeacuteho kontextu a jeho vlivu

na kladeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Praha

Nakladatelstviacute Lidoveacute noviny 2001 s 70-179 Vyacuteběr reprezentativniacutech textů českyacutech autorů předklaacutedaacute

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny

a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 982

Srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 18-42

161

hledaacuteniacute kontinuity českyacutech dějin onoho sjednocujiacuteciacuteho vnitřniacuteho pouta ktereacute by daacutevalo smysl a

vyacuteznam jak jejich celku tak jednotlivyacutem historickyacutem udaacutelostem Vyvstaacutevaacute před naacutemi probleacutem

filosofickyacute předpoklaacutedajiacuteciacute fenomeacuten dějinnosti člověka kteryacute jako subjekt plynouciacutech dějin

toužiacute porozumět jejich ciacuteli a vymanit se tak ze zajetiacute čisteacuteho historismu Člověka jenž toužiacute po

bdquoodkrytiacute smyslu kteryacute nemůže byacutet nikdy vyložen jako věc kteryacute nemůže byacutet ovlaacutednut

ohraničen pozitivně zachycen a zvlaacutednut nyacutebrž kteryacute je přiacutetomen pouze v hledaacuteniacute bytiacuteldquo983

Zvlaacuteště ve faacutezi sporu kteryacutem se neslo hledaacuteniacute smyslu českyacutech dějin až do doby před

vypuknutiacutem 2 světoveacute vaacutelky hraacutel nezanedbatelnou roli probleacutem nakolik a jakyacutem způsobem bdquose

představa jednotneacuteho smyslu dějin může staacutet zaacutekladem pro budovaacuteniacute naacuterodniacute identity přiacutepadně

kulturniacute identity různyacutech skupinldquo984

Rekursem k bdquoviacuteře otcůldquo ať již husitskeacute českobratrskeacute

anebo cyrilometodějskeacute či svatovaacuteclavskeacute češtiacute evangeliacuteci katoliacuteci ale rovněž takeacute přiacuteslušniacuteci

nově se konstitujiacuteciacutech ciacuterkviacute československeacute a pravoslavneacute definujiacute svou pozici v naacuterodě jehož

duši chtějiacute zachraacutenit Argument předpoklaacutedajiacuteciacute apriorniacute kontinuitu napnutou jako spojnice mezi

minulostiacute a přiacutetomnostiacute se konkretizuje v konstrukci bdquomonotradičniacutech řetězcůldquo985

osob jež jako

symboly majiacute dokaacutezat že dějinami proudiacute jedinaacute a tataacutež idea

Do přiacutestupů k řešeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo se promiacutetala viacutece či meacuteně explicitně konfesniacute

identita V prostřediacute samotnyacutech ciacuterkviacute se souběžně konzervuje mentalita vyhraněnosti Děliciacute

čaacutera se ryacutesuje mezi Čechy hlaacutesiacuteciacutemi se k odkazu reformačniacutemu (třebaže o naacuteboženskeacutem jaacutedru

reformace nemusiacute miacutet ponětiacute) kteřiacute proklamujiacute v podstatě řadu Hus Chelčickyacute Komenskyacute

Palackyacute Havliacuteček a Masaryk a mezi katoliacuteky kteřiacute se naproti tomu řadiacute po boku Cyrila

a Metoděje Vaacuteclava Karla IV Jana Nepomuckeacuteho či Balbiacutena Zatiacutemco prvniacute chtějiacute daacutet zazaacuteřit

bdquočeskeacute pravděldquo v kontrastu vůči ciziacutemu řiacutemskeacutemu (hoc papa nescit)986

či německeacutemu živlu haacutejiacute

druziacute přesvědčeniacute že českyacute naacuterod dosaacutehl sveacute vyacuteše jedině tehdy požiacuteval-li mateřskeacute ochrany

katolickeacuteho světa987

Pro katoliacuteky reformace znamenaacute ve vztahu k Tradici moment zlomu

vystoupeniacute reformaacutetorů je v nekatolickeacutem prostřediacute chaacutepaacuteno jako volaacuteniacute po naacutevratu ke kontinuitě

s ciacuterkviacute novozaacutekonniacute Z těchto uacutehlů pohledu je pak pro jedny protireformace tragickyacutem

narušeniacutem naacuterodniacuteho bytiacute pro druheacute kyacuteženyacutem naacutevratem ke křesťanskeacute universalitě

Dnes již můžeme s evangelickyacutem teologem Janem Štefanem prohlaacutesit bdquoProtestantsko-

katolickyacute spor o českou duši nemaacute pozemskeacuteho viacutetězeldquo988

což nicmeacuteně nezaručuje že se

naskytnou bojovniacuteci aspirujiacuteciacute na vavřiacuten jak ukaacutezaly střety v kauze Sarkander kde hlavniacute

argument polemiky ndash předevšiacutem pokud jde o evangelickou stranu ndash niterně souvisel s

přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutelnostiacute v interpretaci naacuterodniacutech dějin989

Vzaacutejemnyacute průnik dvou filosofiiacute

983

PATOČKA J Majiacute dějiny smysl In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny

a akcenty českeacute otaacutezky s 286 984

HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 51 985

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53 986

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 40I Galatervorlesung (cap 1ndash4) Weimar Boumlhlaus

1911 58928 987

Srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin s 516 988

ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute s 135 989

Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute In Křesťanskaacute revue LXIV7 (1997) s 192 Nešťastneacute svatořečeniacute

a diskuse o českyacutech dějinaacutech Proti katolickeacutemu bdquozkresleniacuteldquo českyacutech dějin ktereacute je podle Dusa půdou pro

Sarkandrovo svatořečeniacute předklaacutedaacute autor apologii českeacuteho předbělohorskeacuteho reformačniacuteho živlu kteryacute coby

162

českyacutech dějin a s tiacutem souvisejiacuteciacute průlom opevněnyacutech identit ciacuterkevniacutech zde jde ruku v ruce praacutevě

s prohlubujiacuteciacutem se přesvědčeniacutem ekumenickyacutem ktereacute se nespokojiacute jen se smlouvou o neuacutetočeniacute

nyacutebrž usiluje o smiacuteřeniacute různosti jako vyacutechoziacute kvalitu pohledu990

Zde sehraacutel nespornou roli

Hromaacutedkův mezivaacutelečnyacute apel k naacutevratu ke kořenům křesťanstviacute jež měl za naacutesledek rozšiacuteřeniacute

obzoru českeacuteho evangelictviacute V teacuteto souvislosti lze domyacutešlet mimořaacutednost nejen Beranova

koncilniacuteho projevu tyacutekajiacuteciacuteho se svobody naacuteboženskeacuteho svědomiacute ale teacutež konkreacutetniacute

angažovanost katoliacuteků na obranu lidskyacutech praacutev v době normalizace Praacutevě skutečnost že

katolickaacute ciacuterkev deklarovala nedotknutelnost svobody člověka ve věcech viacutery byla v prostřediacute

našich evangeliacuteků vniacutemaacutena jako bdquokopernikovskyacute obratldquo991

kteryacute umožnil aby i češtiacute katoliacuteci

vstoupili do onoho proudu Patočkou pojmenovaneacuteho jako bdquoelementaacuterniacute demokratismusldquo kteryacute

vyjadřuje kontinuitu moraacutelniacuteho zaujetiacute a přiacutekazu992

jež pronikaacute duchovně naše dějiny a jež se

projevila v požadavciacutech českeacute reformace993

Pronikavaacute ekumenickaacute vize Karla Skalickeacuteho je s to jiacutet ještě daacutele a akceptovat plně jako

vyacutechoziacute bod uacutevah o duchovniacutem smyslu našich dějin fakt naprosteacute diskontinuity Namiacutesto

přiacuteklonu k bezpečiacute jež skyacutetajiacute jednobarevneacute linie vyacutekladu je třeba vystavit se rozpornosti těchto

dějin a nechat se jiacute prostoupit Takoveacuteho kroku jsme však schopni pouze tehdy přijmeme-li

smysl dějin ve světle Prozřetelnosti jako Božiacute milost Ježiacuteš jeho bdquočlověčenstviacuteldquo je podle

Skalickeacuteho jedinou kontinuitou jedinyacutem motivem přitahujiacuteciacutem jak Cyrila tak Vaacuteclava i Husa

Palackeacuteho Masaryka Zneklidněniacute jež se zmocňuje člověka při setkaacuteniacute našiacute svobody se

svobodou Ježiacutešovou bylo vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomneacute za každou diskontinuitou českyacutech

duchovniacutech tradic994

otevřeneacute pluralitniacute a tolerantniacute společenstviacute průkopniacuteků moderniacute demokracie a 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu byl naacutesilně

umlčen totalitarizujiacuteciacutem barokniacutem katolicismem Třebaže s takto vyhrocenyacutem toacutenem nesouzniacute všichni češtiacute

evangeliacuteci staacutel způsob vyacutekladu smyslu českyacutech dějin nepochybně v pozadiacute evangelickeacute reakce na svatořečeniacute

přičemž se ukaacutezala neudržitelnost bdquočeskeacute otaacutezkyldquo formulovaneacute v raacutemci boje proti dnes již neexistujiacuteciacutemu mocensky

ambicioacutezniacutemu habsburskeacutemu katolicismu srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen

některyacutech evangeliacuteků In Křesťanskaacute revue LXIV10 (1997) s 275-276 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute

teologie v očiacutech jednoho cizince 990

bdquoNaacuteboženskaacute dichotomie kteraacute tak disharmonicky ovlivnila dějinnou kontinuitu češstviacute maacute tak na pozadiacute

současnyacutech ekumenickyacutech snah šanci staacutet se jejich prubiacuteřskyacutem kamenem pokud se naučiacuteme v tomto duchu českou

minulost chaacutepat a jiacute rozumětldquo piacuteše v osmdesaacutetyacutech letech v samizdatu R Malyacute (EREMITA O smyslu českyacutech dějin

tentokraacutet ekumenicky s 35) Cennyacutem přiacutespěvkem ekumenickeacuteho studia českyacutech duchovniacutech tradic je dokument

Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic Vyacuteslednyacute text je ovocem dvacetileteacute praacutece a přinaacutešiacute zhodnoceniacute historickyacutech

souvislostiacute vyacutevoje a podnětnosti desiacuteti českyacutech duchovniacutech tradic (cyrilometodějskeacute svatovaacuteclavskeacute

svatovojtěšskeacute svatoprokopskeacute svatoanežskeacute Karla IV a jeho doby husovskeacute Komenskeacuteho českeacute reformace a

doby pobělohorskeacute) srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech

V duchu smiacuteřeniacute načrtnul pohled na českeacute duchovniacute dějiny praacutevě Jan Štefan kteryacute akcentoval ze sveacute pozice

evangelickeacuteho teologa předevšiacutem vyznaacuteniacute bdquoa-katolickyacutechldquo resentimentů českeacuteho evangelictviacute v průběhu staletiacute až po

dobu nedaacutevno minulou srv ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute 991

Srv KOMAacuteRKOVAacute B Českaacute otaacutezka v průběhu stoletiacute (tři poznaacutemky) In HAVELKA M (ed) Spor o smysl

českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky s 506-507 TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute

duchovniacute tradici Praha OIKOYMENH 2002 s 95 pozn 114 992

Srv PATOČKA J Filosofie českyacutech dějin In TENTYacuteŽ Češi I Praha OIKOYMNH 2006 s 199 993

Srv TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute duchovniacute tradici s 113-188 Požadavek svobody (Božiacuteho) slova

rovnost všech před jednoduchostiacute (Kristova) zaacutekona tolerance v oblasti naacuteboženskeacuteho svědomiacute to vše najdeme

podle autora ne sice bdquoplně formulovaacutenoldquo zcela nepochybně však přiacutetomno v různyacutech proudech a vlnaacutech domaacuteciacute

reformace 994

Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53-55

163

422 Život z Tradice v pluriformitě tradic

Duchovniacute četba dějin naacuteroda z hlediska různyacutech křesťanskyacutech tradic poukaacutezala na

způsob jakeacute miacutesto zaujiacutemajiacute jednotliveacute duchovniacute tradice v prostřediacute ciacuterkviacute českeacute ekumeny

Snaha najiacutet kontinuitu propůjčujiacuteciacute vnitřniacute smysl českyacutem dějinaacutem v jejich diskontinuitě se může

pro českyacute ekumenismus proměnit ve vyacutezvu zhodnotit vyacuteznam samotnyacutech křesťanskyacutech

duchovniacutech tradic přiacutetomnyacutech v našich zemiacutech Za kriteacuterium ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute tradic

přitom považujeme jejich vztah Tradici kteraacute maacute sveacute kořeny v hlaacutesaacuteniacute apoštolů od nichž se až

k naacutem nese ona viva vox Evangelii in Ecclesia995

Jak můžeme v mnohosti křesťanskyacutech tradic

naleacutezt kontinuaacutelniacute prouděniacute živeacuteho Evangelia a jakyacutem způsobem lze rozpoznat že formy

jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic jsou autentickyacutem vyacuterazem živeacute Tradice Odpověď se nachaacuteziacute

současně na kristologickeacute i pneumatologickeacute rovině

Na otaacutezku vztahu mezi jedinou Tradiciacute na jedneacute a mnohostiacute tradic na druheacute straně

narazila již 2 konference Faith and Constitution v Montrealu 1963 kteraacute Tradiciacute rozuměla

bdquoevangelium předaacutevaneacute z generace na generaci v ciacuterkvi a ciacuterkviacuteldquo tedy jako bdquoKrista přiacutetomneacuteho

v životě ciacuterkveldquo tradicemi pak rozličnost vyjadřovaciacutech forem a jednotliveacute tradice ve smyslu

konfesniacutem996

S Yves Congarem můžeme Tradici chaacutepat v jejiacute podstatě jako bdquoodevzdaacuteniacute skrze

něž je Otcův dar sdiacutelen velkeacutemu množstviacute naacuterodů napřiacuteč prostorem a postupnyacutem naacutesledovaacuteniacutem

generaciacute takže množstviacute lidiacute materiaacutelně oddělenyacutech vzdaacutelenostiacute a leacutety žije z teacuteže jedineacute a

identickeacute Skutečnosti kterou je Otcův dar a na prvniacutem miacutestě spasitelnaacute pravda Zjeveniacute ktereacute se

naplnilo v Ježiacuteši Kristuldquo997

Ciacutelem bdquopředaacutevaacuteniacuteldquo je život z Otcova Daru jiacutemž je vtěleneacute Slovo To

maacute za naacutesledek communio jak s hlasateli evangelia tak se samotnyacutem trojjedinyacutem Bohem jak

naacutem vysvětluje apoštol Jan bdquoCo jsme viděli a slyšeli zvěstujeme i vaacutem abyste se spolu s naacutemi

podiacuteleli na společenstviacute ktereacute maacuteme s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristemldquo (1J 13)

Různaacute podoba tradic sama o sobě odpoviacutedaacute jak pluralitě naacuteboženskeacute zkušenosti tak i

mnohosti projevů jedineacuteho Ducha (srv 1K 124)998

Autentickaacute Tradice nevylučuje pluralitu

forem Maacuteme-li ovšem co dělat s tradicemi v konfesniacutem slova smyslu nesmiacuteme zapomenout že

je v nich ukryt potenciaacutel rozdělujiacuteciacute siacutely s jejiacutemž přispěniacutem se tyto tradice formovaly Zaacutesadniacute

kriteriologickou otaacutezkou se staacutevaacute plodnost tradic999

kteraacute nemůže miacutet jinyacute zdroj nežli živeacuteho

Krista (srv J 155) jehož je nutneacute objevit jako jejich sjednocujiacuteciacute jaacutedro Pohybu rozvinutiacute

(Entfaltungen) tradic musiacute odpoviacutedat jejich cesta ke středu (Einfaltug)1000

ke společneacutemu

prameni jiacutemž je Slovo ktereacute bylo na počaacutetku (srv J 11)

995

Dei Verbum 8 996

Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione

Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione

6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1909 997

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa Cinisello Balsamo San Paolo 2003 s 24 998

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 260 999

Srv tamteacutež s 255 1000

Srv BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung Muumlnchen Koumlsel 1969 s 9-

11

164

Nachaacutezet spojeniacute s Tradiciacute znamenaacute všechno jineacute než pěstovat bdquomelancholickyacute kultldquo

utiacutekat do minulosti z rozhořčeniacute nad dnešniacutem stavem ciacuterkve propadat bdquomyacutetům zlateacuteho věkuldquo1001

Platiacute totiž že bdquoTradice je co do sveacuteho obsahu obraacutecena nejen ke sveacutemu původu v minulosti

nyacutebrž k plnosti kteraacute se stane zjevnou v budoucnostildquo1002

Ježiacuteš Kristus neniacute pouze ten od něhož

Tradice vychaacuteziacute ale teacutež ten kteryacute přijde a v němž vše dojde sveacuteho dovršeniacute je přece bdquoAlfa a

Omega prvniacute i posledniacute počaacutetek i konecldquo (Zj 2213) Pravda kteraacute se zjevila v Kristu se

nevyčerpala v jednom okamžiku nyacutebrž neustaacutele žije Stejně jako je živyacute ten kteryacute sediacute po

Otcově pravici Třebaže naacutes Tradice přivaacutediacute ke zdrojům dějin spaacutesy jako k něčemu co je naacutem

zprostředkovaacuteno našimi bdquootci ve viacuteřeldquo maacute rovněž svůj rozměr přiacutetomnostniacute neboť postupuje

v dějinaacutech směrem k jejich naplněniacute 2 vatikaacutenskyacute koncil o niacute prohlašuje že od apoštolskyacutech

počaacutetků bdquoprospiacutevaacute (doslovně proficit [postupuje dopředu]) (hellip) s pomociacute Ducha Svateacuteholdquo1003

Vaacutezanaacute se svyacutemi kořeny Tradice znaacute svaacute rozvětveniacute prohloubeniacute růst je pro ni charakteristickeacute

napětiacute Tradici v teacuteto dynamickeacute cestě vpřed si nesmiacuteme představovat jako mechanickeacute

předaacutevaacuteniacute petrifikovaneacuteho obsahu ale jakožto živou skutečnost kteraacute je bdquov nich [lidech] nesena

Subjektem kteryacute je přesahuje Duchem Svatyacutemldquo1004

jenž jakožto vnitřniacute a současně

transcendentniacute princip identity a jednoty společenstviacute ciacuterkve prostupuje napřiacuteč prostorem a

časem

Duch kteryacute naacutes kdo jsme se diacuteky přijetiacute Božiacuteho Daru stali Božiacutemi syny (srv J 112)

uschopňuje abychom pronikli onu skutečnou šiacuteřku deacutelku vyacutešku i hloubku (srv Ef 318) tohoto

Daru se jako pouto laacutesky Otce a Syna staacutevaacute teacutež garantem společenstviacute Boha s lidmi1005

Živaacute

Tradice se tedy na jedneacute straně vyznačuje kontinuitou avšak neznamenaacute pouheacute opakovaacuteniacute toho

co již jednou bylo nyacutebrž uschopňuje Božiacute lid jako congregatio fidelium mociacute Ducha k aktuaacutelniacute

odpovědi na Božiacute laacutesku v neopakovatelneacutem dnes Takovou udaacutelost nazyacutevaacuteme momentem

diskontinuity Tradice1006

Tradice je životem ciacuterkve v minulosti i přiacutetomnosti z niacute žijeme a

současně ji vytvaacuteřiacuteme Sergej Bulgakov přitom upozorňuje že Duch kteryacute Tradici udržuje staacutele

živou je Duchem svatosti Proto praacutevě svatost představuje vnitřniacute normu určujiacuteciacute obsah ciacuterkevniacute

Tradice bdquoZaacuteř svatosti tak osvěcuje Tradicildquo1007

Jakyacutem způsobem můžeme hovořit o růstu Tradice ve spojitosti s ekumenismem Naše

předchoziacute uacutevahy vychaacutezely z pojetiacute ktereacute chaacutepe Tradici jako neutuchajiacuteciacute Božiacute promlouvaacuteniacute ke

snoubence sveacuteho Syna skrze působeniacute Ducha Svateacuteho1008

Tentyacutež Duch se ovšem slovy

posledniacuteho koncilu bdquonezdraacutehaacute použiacutevat (hellip) jako prostředků spaacutesyldquo rovněž ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech

společenstviacute kteraacute s ciacuterkviacute katolickou (dosud) nežijiacute v plneacutem společenstviacute a bdquocokoli milost

1001

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 114 1002

Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione

Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione

6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1926 1003

Dei Verbum 8 1004

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 157 1005

V niterneacute jednotě kristologickeacute a pneumatologickeacute je rovněž nutneacute vidět podstatu pokračovaacuteniacute apoštolskeacuteho

uacuteřadu v ciacuterkvi jakožto svaacutetostneacuteho vyjaacutedřeniacute principu předaacutevaacuteniacute traditio srv BENEDIKT XVIRATZINGER J

Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 257-259 1006

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 265-266 1007

BULGAKOV S The Orthodox Church Crestwood St Vladimirrsquos Seminary Press 1988 s 26 1008

Srv Dei Verbum 8

165

Ducha Svateacuteho působiacuteldquo u ostatniacutech křesťanů může sloužit k poučeniacute teacutež katoliacutekům1009

Božiacute

Duch poslanyacute od oslaveneacuteho Krista tedy uvaacutediacute ciacuterkev bdquodo veškereacute pravdyldquo (J 1613)1010

teacutež

prostřednictviacutem naslouchaacuteniacute a vzaacutejemneacuteho dialogu křesťanskyacutech tradic jak se uchovaacutevajiacute

v jednotlivyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech o kteryacutech lze v souladu s ekumenickou

encyklikou Jana Pavla II řiacuteci že se v nich některeacute aspekty křesťanskeacuteho tajemstviacute projevujiacute

někdy dokonce uacutečinněji1011

Žaacutednaacute ciacuterkev neniacute natolik chudaacute aby nebyla schopnaacute přispět do ekumenickeacuteho

společenstviacute něčiacutem vlastniacutem a stejně tak žaacutednaacute z ciacuterkviacute neniacute natolik bohataacute že by dary jinyacutech

mohla pohrdat1012

Proto je nakonec možneacute že se ekumenismus stane procesem vzaacutejemneacuteho

obohacovaacuteniacute a učeniacute bdquovyacuteměnou darůldquo1013

a že jako colloquium salutis1014

bdquoskutečnyacute dialog

spaacutesyldquo1015

povede k celistvějšiacutemu objevovaacuteniacute pravdy kteraacute naacutes bdquoučiniacute svobodnyacutemildquo (srv J 832)

Vždyť praacutevě nedostatek ryziacute svobody kteraacute maacute svůj původ v pravdě je přiacutečinou rozděleniacute1016

Přestože je tato pravda jedinaacute nevylučuje jejiacute poznaacuteniacute pluralitu vyacuterazovyacutech forem jimiž ji

postihujiacute jednotliveacute tradice jak o tom svědčiacute napřiacuteklad katolicko-luterskaacute deklarace o

ospravedlněniacute Ukazuje se že překonaacuteniacute toho co v jednotlivyacutech věroučnyacutech vyacutepovědiacutech

doposud působilo rozděleniacute vůbec nemusiacute miacutet veacutest k vytvořeniacute jednotneacuteho systeacutemu stejnyacutech

pojmů a formulaciacute Je zřejmeacute že jednu pravdu viacutery lze nahliacutežet a vyjaacutedřit mnoha způsoby jež

jsou vzaacutejemně kompatibilniacute1017

Duch Svatyacute svyacutem pomazaacuteniacutem (srv 1J 127) daacutevaacute společenstviacute věřiacuteciacutech poznat bdquoco naacutem

Bůh darovalldquo (1K 213) Od ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute českeacute ekumeny je tedy předevšiacutem

žaacutedouciacute aby prosily o moc Ducha Svateacuteho (srv Sk 18) a v jeho vyacutezbroji staacutele viacutece skrze

mnohost křesťanskyacutech tradic pronikaly do životodaacuterneacute bdquosiacutely Tradiceldquo1018

kteraacute je uschopniacute

autenticky a novyacutem způsobem odpoviacutedat Paacutenu Jednaacute se o to zkoumat kontinuitu vlastniacute tradice

s bdquoživyacutem hlasem Evangelialdquo a prověřovat v naslouchaacuteniacute tomuto hlasu ryzost našiacute aktuaacutelniacute

odpovědi na Božiacute povolaacuteniacute k jednotě Je přitom zapotřebiacute překročit všechno co je v našich

tradiciacutech projevem partikularismu a zatvrzelosti srdce a rozviacutejet Tradici sjednocujiacuteciacute a oživujiacuteciacute

jež je božskou pravdou zahalenou do lidskyacutech slov bdquovnitřniacutem zaacutekonem ciacuterkve vyvěrajiacuteciacutem z jejiacute

1009

Srv Unitatis redintegratio 34 Slova zvlaacuteštniacuteho oceněniacute naleacutezaacute koncilniacute dokument zvlaacuteště vzhledem

k vyacutechodniacutem křesťanům a ciacuterkviacutem jejichž liturgickeacute a duchovniacute dědictviacute bdquoje nesmiacuterně důležiteacute pro věrneacute udržovaacuteniacute

křesťanskeacute Tradice v jejiacute plnostildquo (op cit 15) Pokud jde o ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute Zaacutepadu dochaacuteziacute

vyacuteslovneacuteho uznaacuteniacute ze strany katolickeacute ciacuterkve bdquolaacuteska a uacutecta k Piacutesmu svateacutemu ba teacuteměř jeho kultldquo (op cit 21) 1010

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 36 1011

Srv tamteacutež 14 Kardinaacutel Kasper rozviacutejiacute tuto myšlenku když řiacutekaacute bdquoOdloučeneacute ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute

uchopily a vystihly zčaacutesti jednotliveacute aspekty jedneacute pravdy evangelia leacutepe než myldquo (KASPER W Sakrament der

Einheit Eucharistie und Kirche s 64) 1012

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 148 1013

JAN PAVEL II Ut unum sint 28 1014

Srv PAVEL VI Ecclesiam suam (encyklika o způsobech jakyacutemi maacute katolickaacute ciacuterkev v současnosti vykonaacutevat

sveacute poslaacuteniacute z 6 srpna 1963) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della santa sede

1963-1967 čl 194 1015

JAN PAVEL II Ut unum sint 48 1016

Srv EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů Velehrad Refugium

2002 s 155 1017

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 225 1018

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 1102 In PG 7552

166

jednotyldquo1019

Praacutevě trvalou reformu provaacuteděnou ve světle teacuteto apoštolskeacute Tradice je třeba vidět

jako rozhodujiacuteciacute prostředek růstu společenstviacute a tedy jako jeden z bdquourčujiacuteciacutech a

nejvyacuteznamnějšiacutech rysů ekumenismuldquo1020

Pro naslouchaacuteniacute Tradici je nutneacute rozvinout aspekt ciacuterkve jako bdquosnoubenky Slovaldquo kteraacute

po vzoru Mariině uchovaacutevaacute tajemstviacute viacutery ve sveacutem nitru a rozmyacutešliacute o nich (srv L 21951)

Jedinou formou zaacutepasu k němuž se jako křesťaneacute a ciacuterkve v našiacute zemi smiacuteme a maacuteme uchyacutelit je

abychom bdquozaacutepasili o viacuteru jednou provždy odevzdanou Božiacutemu liduldquo (Ju 3)1021

bdquoživou

Tradicildquo1022

Tato vyacutezva se tyacutekaacute zaacutepasu o věrnost ciacuterkve sveacutemu jedineacutemu Paacutenu kteraacute spočiacutevaacute v

tom že se v niacute bude působeniacutem Ducha Svateacuteho staacutele novyacutem způsobem plodně uskutečňovat a

rozviacutejet ona forma života kteraacute jiacute byla předaacutena proroky apoštoly a Ježiacutešem Kristem1023

Navzaacutejem si pomaacutehat v odhalovaacuteniacute toto dědictviacute je ekumenickyacutem uacutekolem naacutes všech1024

43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute

bdquoEucharistickaacute pohostinnostldquo (eucharistische Gastbereitschaft) jako otaacutezka kladenaacute

katolickeacute ciacuterkvi1025

zazniacutevaacute v českeacutem ekumenismu jako ozvěna ekumenickeacuteho jara šedesaacutetyacutech let

minuleacuteho stoletiacute a profiluje se tradičně předevšiacutem ve vztahu k českyacutem evangeliacutekům Znovu

budiž na tomto miacutestě zmiacuteněna osobnost Bonaventury Bouše pro ktereacuteho přijmout pozvaacuteniacute ke

stolu Paacuteně v jineacute než katolickeacute ciacuterkvi znamenalo vykročit směrem ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute

možneacutemu napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute což byla podle něj cesta kterou se věrohodnyacute

ekumenismus musiacute ubiacuterat1026

Bouše podporuje společneacute stolovaacuteniacute s evangelickyacutemi křesťany

bdquojakmile je nucen podle sveacuteho svědomiacute uznat autenticitu jejich křesťanstviacuteldquo poněvadž nestačiacute

abychom tuto autenticitu jako katoliacuteci uznaacutevali pouze bdquolaskavyacutemi slovyldquo Dochaacuteziacute tudiacutež

k zaacutevěru bdquoJedině společneacute stolovaacuteniacute při večeři Paacuteně je autentickyacutem projevem viacutery že patřiacuteme

1019

BULGAKOV S The Orthodox Church s 30 1020

JAN PAVEL II Ut unum sint 17 1021

Jako takovyacute bdquozaacutepasldquo lze chaacutepat v českeacutem ekumenickeacutem prostoru např přijetiacute starokřesťanskyacutech věroučnyacutech

textů ze strany ČCE pod vlivem Hromaacutedkovy linie klasickeacuteho křesťanstviacute (Apostolika r 1927 a Nicejsko-

cařihradskeacuteho vyznaacuteniacute r 1953) anebo vyacuteslovneacute přihlaacutešeniacute se CČSH k tradičniacute trojičniacute formuli SRC r 1964 poteacute co

zpočaacutetku tiacutehla k bdquonedogmatickyacutemldquo formaacutem bdquosvobodneacuteho křesťanstviacuteldquo 1022

Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 251-255 1023

Srv CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 160 1024

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 78 1025

Pokud jde o poměry vně Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve zmiňme namaacutetkou že ČCE napřiacuteklad zve oficiaacutelně křesťany

různyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute ke stolu Paacuteně od r 1956 K dohodě o intercommunio mezi pražskou starokatolickou

obciacute a pravoslavnyacutem arcibiskupem Savvatijem zaacutestupcem cařihradskeacuteho patriarchaacutetu v Československu došlo

dokonce o celyacutech dvacet let dřiacuteve Synodniacute rada ČCE a uacutestředniacute rada CČSH vzaacutejemně deklarovaly eucharistickeacute

obecenstviacute r 1991 srv Dojednaacuteniacute mezi Ciacuterkviacute československou husitskou a Českobratrskou ciacuterkviacute evangelickou

přijateacute na setkaacuteniacute synodniacute rady Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a představitelů uacutestředniacute rady Ciacuterkve

československeacute husitskeacute dne 3121991 In Theologickaacute revue 633 (1992) obaacutelka Jako nejnovějšiacute průlom se jeviacute

dohoda mezi ciacuterkvemi ktereacute se v našiacute zemi připojily k Leuenberskeacutemu společenstviacute jež oteviacuteraacute členům všech

dotyčnyacutech ciacuterkviacute možnost přistoupit k eucharistickeacutemu stolu u jineacute ciacuterkve tohoto společenstviacute avšak vždy v souladu

s jejiacute svaacutetostnou kaacutezniacute kteraacute je různaacute srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem

zastupovaacuteniacute v diaspoře s 64 1026

Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 144

167

jednomu Paacutenuldquo1027

K opraacutevněnosti vzaacutejemneacuteho eucharistickeacuteho společenstviacute dospěl

pravděpodobně i Antoniacuten Mandl1028

na svou prvniacute intercommunio v prostřediacute katolickyacutech

chartistů v osmdesaacutetyacutech letech vzpomiacutenaacute pro změnu evangeliacutek Miloš Rejchrt1029

Pochopitelně

v teacuteže době nechybiacute ani opačnyacute hlas V raacutemci disentu kupřiacutekladu vyjaacutedřeniacute Josefa Zvěřiny kteryacute

odmiacutetaacute zvolit v daneacute zaacuteležitosti via facti z důvodu že existuje bdquoobava vědomiacute a svědomiacute aby pro

nějakou spontaacutenniacute reakci a v živelneacute touze po jednotě nebylo utraceno ani na straně katolickeacute ani

na straně protestantskeacute něco podstatneacuteholdquo1030

Zastaacutenci rozdiacutelnyacutech pozic doma i ve světě ve všeobecnosti jak znaacutemo vychaacutezejiacute ze dvou

pojetiacute vztahu svaacutetosti těla a krve Paacuteně k jednotě ciacuterkve na straně jedneacute eucharistie jakožto

svaacutetost jejiacutemž uacutečinkem je jednota ciacuterkevniacuteho těla (srv 1K 1017) se chaacutepe jako prostředek

k jednotě což pak ospravedlňuje přijiacutemaacuteniacute teacuteto svaacutetosti napřiacuteč ciacuterkvemi i ve staacutevajiacuteciacute situaci

rozděleniacute na straně druheacute kteraacute zdůrazňuje nezbytnost bdquouacuteplneacuteho společenstviacuteldquo ve viacuteře a v uacuteřadu

jako podmiacutenku společneacuteho slaveniacute představuje sdiacuteleniacute u jednoho eucharistickeacuteho stolu samotneacute

dovršeniacute snah o jednotu1031

Dokud takoveacute miacutery sjednoceniacute nebude dosaženo je

z pochopitelnyacutech důvodů nejen vyloučena koncelebrace nyacutebrž takeacute společenstviacute ve svaacutetostech

s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute se řiacutediacute přesně stanovenyacutemi kanonickyacutemi normami1032

Ve světoveacutem měřiacutetku se v samotneacute katolickeacute ciacuterkvi problematika uacutelohy eucharistie

v situaci dosud rozdělenyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute stala jednou

z uacutestředniacutech ekumenickyacutech pastoračniacutech otaacutezek vůbec pozice magisteria a miacuteněniacute jednotlivyacutech

teologů na věc se přitom zdaleka ne vždycky bezezbytku překryacutevajiacute1033

Otaacutezku eucharistickeacuteho společenstviacute však nelze nahliacutežet mimo ekleziologickyacute raacutemec

Jednota u stolu Paacuteně je podstatně spjata s jednotou ciacuterkve a tedy i s otaacutezkou co je k teacuteto jednotě

nezbytneacute Podle katolickeacuteho pojetiacute společnaacute uacutečast na slaveniacute Božiacutech tajemstviacute společenstviacute ve

viacuteře a jednota s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute jak ji vyjadřuje apoštolskaacute posloupnost tvořiacute nerozdiacutelnyacute

1027

TENTYacuteŽ Z odpovědi na dopis byacutevaleacuteho zpovědniacuteka (O Velikonociacutech 1972) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 21-

22 1028

Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog s 57 1029

Srv REJCHRT M O něco svobodnějšiacute Rozhovory Praha ndash Kalich 2002 s 256-257 1030

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva In Teologickeacute texty 5 s 25-27 Bez zajiacutemavosti

neniacute Zvěřinův pokus vystihnout pomociacute trojiacute binomie různost myšleniacute mezi katoliacuteky a protestanty kteraacute se praacutevě v

nauce o eucharistii projevuje Jsou to Božiacute objektivita vyjadřovanaacute znameniacutemdůraz na ducha starost o

jednotustarost o svobodu podřiacutezeniacute se Bohu působiacuteciacutemu skrze svaacutetostosobniacute prožitek a individuaacutelniacute zbožnost srv

RAŇKŮ V op cit s 26 1031

Srv JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia (encyklika o eucharistii a jejiacutem vztahu k ciacuterkvi z 17 dubna 2003)

44 (českyacute překlad Praha Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003) 1032

Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 844 (českyacute překlad Praha Zvon 1994) Papež Jan Pavel II přitom upřesnil

že v takovyacutech přiacutepadech nelze hovořit o intercommunio ktereacute by bylo vyacuterazem jednoty společenstviacute mezi ciacuterkvemi

nyacutebrž o vyhověniacute bdquovaacutežneacute duchovniacute potřeběldquo pro věčnou spaacutesu jednotlivyacutech věřiacuteciacutech srv JAN PAVEL II Ecclesia

de Eucharistia 45 1033

Pro přiacuteklad neniacute nutneacute chodit daleko Asi nejznaacutemějšiacute je přiacutepad německeacuteho teologa G Hasenhuumlttela kteryacute

pozval k uacutečasti na eucharistii evangelickeacute křesťany při ekumenickeacutem Kirchentagu 2003 srv HASENHUumlTTEL G

Ekumena ndash ekumenickaacute pohostinnost In Getsemany 4 (2005) s 79-83 K tomu že společnaacute eucharistie je již dnes

nejenom možnaacute ale že naopak bdquoneniacute třeba zdůvodňovat připuštěniacute pokřtěnyacutech křesťanů ke společneacute večeři Paacuteně ale

jejich odmiacutetaacuteniacuteldquo došly ve svyacutech společně formulovanyacutech teziacutech teacutehož roku ekumenickeacute instituty ve Štrasburku

Tuumlbingenu a Bensheimu srv Společnaacute večeře Paacuteně je možnaacute Teze o eucharistickeacute pohostinnosti In Getsemany 7-

8 (2003) s 169-176

168

celek1034

I v českeacutem ekumenismu tedy v souvislosti s otaacutezkou po bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo

musiacute byacutet vznesen dotaz tyacutekajiacuteciacute se povahy a uacutekolu uacuteřadu v ciacuterkvi Poteacute co představiacuteme pozice

ktereacute jsou k oběma otaacutezkaacutem přiacutetomneacute v našiacute ekumeně vysvětliacuteme vlastniacute stanovisko a budeme

se snažit navrhnout podněty pro ekumenickou praxi a dialog

431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad

Důvodem proč si z katolickeacuteho pohledu ciacuterkevniacute společenstviacute na Zaacutepadě neuchovala

bdquopůvodniacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo je předevšiacutem defectus ordinis tedy

nedostatek tyacutekajiacuteciacute se svaacutetosti kněžstviacute1035

Buď v nich pojem svaacutetostneacuteho kněžstviacute chybiacute uacuteplně

nebo se nauka o kněžstviacute podstatně lišiacute od učeniacute katolickeacuteho anebo se defectus konstatuje

v důsledku chybějiacuteciacute apoštolskeacute posloupnosti či nejednotě ordinujiacuteciacuteho biskupa se všemi

ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia a s papežem Ke společneacutemu sdiacuteleniacute eucharistickeacuteho stolu

je tedy zapotřebiacute nejen podstatnaacute shoda pokud jde o to čiacutem je eucharistie z hlediska

doktrinaacutelniacuteho nyacutebrž teacutež smiacuteřeniacute v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu bdquoktereacute by společneacutemu slaveniacute

propůjčilo ekleziologickyacute a ekleziaacutelniacute zaacutekladldquo1036

To že doposud nejsme schopni dojiacutet k

vzaacutejemneacute shodě v pojetiacute a k naacutesledneacutemu uznaacuteniacute ciacuterkevniacutech uacuteřadů ndash a to předevšiacutem pokud se tyacutekaacute

biskupskeacute služby ndash1037

přitom můžeme s Kurtem Kochem spatřovat bdquovlastniacute crux dnešniacute

ekumenickeacute situaceldquo1038

Proč existuje tak uacutezkaacute a vyacutelučnaacute propojenost obou svaacutetostiacute ndash eucharistie a kněžstviacute

večeře Paacuteně a ordinovaneacute duchovniacute služby v ciacuterkvi Ciacuterkev jakožto convocatio svolaacuteniacute povstaacutevaacute

z Božiacuteho Slova ktereacute stalo tělem (srv J 114) a ktereacute se staacutele znovu chce tělem staacutevat

Vzkřiacutešenyacute Kristus svolaacutevaacute lidstvo ke smiacuteřeneacute jednotě praacutevě ve sveacutem těle (srv Ef 216) Každeacute

shromaacutežděniacute ciacuterkve je budovaacuteno bdquopřijiacutemaacuteniacutem Božiacuteho Slova vrcholiacuteciacutem v pamaacutetce Ježiacutešovy

smrti v pamaacutetce kteraacute tvořiacute přiacutetomnost a znamenaacute poslaacuteniacuteldquo1039

V eucharistickeacute liturgii se

slyšeniacutem Slova ndash Krista a přijiacutemaacuteniacutem jeho těla konkreacutetniacute obec proměňuje v uacutedy jedineacuteho

Kristova těla (srv 1K 1017)

Již Ignaacutec z Antiochie klade slaveniacute bdquojedineacuteldquo eucharistie tajemstviacute jednoho těla a jednoho

naacutepoje do jedneacute řady s jednou osobou biskupa obklopeneacuteho sborem presbyterů a diakonů bdquobez

nichž se nemůže řiacutekat sbquociacuterkevlsquoldquo1040

Osoba biskupa je pro něj současně garantem jednoty

eucharistie a z niacute prameniacuteciacute jednoty ciacuterkevniacute obce Jako jednotlivaacute obec nemůže byacutet ciacuterkviacute bez

společenstviacute s ostatniacutemi s nimiž vytvaacuteřiacute jedineacute Kristovo tělo tak takeacute biskup zůstaacutevaacute biskupem

1034

Srv Lumen gentium 14 Unitatis redintegratio 2 1035

Srv Unitatis redintegratio 22 Eucharistickaacute encyklika Jan Pavla II hovořiacute v tomto kontextu poněkud vyacutestižněji

o validum Ordinis sacramentum tedy o bdquoplatneacute svaacutetosti kněžstviacuteldquo (JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia 46) 1036

GROUPE DES DOMBES Vers une mecircme foi eucharistique (pastoračniacute dohoda z r 1973) (italskyacute překlad in

CERETI G ndash PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale

2 Dialoghi locali 1965-1987 Bologna Dehoniane 1988 čl 720) 1037

Dominus Iesus při definici bdquociacuterkevniacutech společenstviacuteldquo v protikladu k bdquociacuterkviacutemldquo vyacuteslovně zmiňuje jako kriteacuterium

uchovaacuteniacute platneacuteho episkopaacutetu srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 1038

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69 1039

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 265 1040

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Tralleskyacutem III1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 126-127 srv Filadelfskyacutem IV1 In

op cit s 133

169

jen ve bdquosboroveacute jednotěldquo s biskupy po celeacutem světě Jako takovyacute tedy zaručuje nejen jednotu

uvnitř ciacuterkve partikulaacuterniacute ale takeacute společenstviacute teacuteto ciacuterkve s celou ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kteraacute maacute

svůj bdquotrvalyacute a viditelnyacute zdroj a zaacuteklad jednotyldquo1041

v biskupu ciacuterkve řiacutemskeacute bdquoposvěceneacute a

představeneacute laacuteskou v zaacutekonu Kristověldquo1042

Koncepce uacuteřadu je tak pravdě eucharistickaacute uacuteřad

stojiacute ve službě ciacuterkvi chaacutepaneacute jako communio vyvěrajiacuteciacute z uacutečasti na Kristově těle1043

Podobně jako se tajemstviacute ciacuterkve jakožto communio nemůže omezit vyacutelučně na jednu

konkreacutetniacute obec slaviacuteciacute pod dohledem biskupa eucharistii nyacutebrž zahrnuje ze sveacute podstaty pouto

se všeobecnou ciacuterkviacute po celeacutem světě tak rovněž nelze chaacutepat toto obecenstviacute pouze prostorově

Communio znamenaacute nejen společenstviacute mezi všemi miacutestniacutemi ciacuterkvemi ale teacutež s ciacuterkviacute kteraacute

jako bdquomesiaacutešskyacute lidldquo majiacuteciacute za hlavu Krista putuje napřiacuteč lidskyacutemi dějinami bdquoaby byla pro

všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešť viditelnou svaacutetostiacute (hellip) jednotyldquo1044

Posledně

jmenovanyacute aspekt se promiacutetaacute v Tradici jako předaacutevaacuteniacute viacutery jejiacutež kontinuita vytvaacuteřiacute společenstviacute

ciacuterkve bdquovšech časůldquo ktereacute jako communio sanctorum pronikaacute až do věčnosti Traditio a

communio vzaacutejemně odkazujiacute na successio kterou chaacutepeme jako bdquoslužbu apostolicitě [ciacuterkve] ve

smyslu jednoty s počaacutetkemldquo1045

a jako znameniacute věrnosti apoštolskeacute Tradici Z katolickeacuteho

hlediska je proto slaveniacute eucharistie podstatně spjato s nositelem uacuteřadu kteryacute stojiacute v apoštolskeacute

sukcesi a tak bdquoreaacutelně-symbolicky vyjadřuje to co je vytvaacuteřeno slaveniacutem eucharistie communio

mezi lidmi (všech časů a všech miacutest) a s Bohem ktereacute je zpečetěno svaacutetostnou přiacutetomnostiacute Ježiacuteše

Krista při eucharistickeacutem slaveniacuteldquo1046

4311bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes

Pokud bychom chtěli raacutemcově shrnout kliacutečoveacute pojmy objevujiacuteciacute se v raacutemci českeacute

ekumeny v současneacute argumentaci jde-li o společneacute sdiacuteleniacute eucharistie pak zjistiacuteme že zde in

concreto přichaacutezejiacute ke slovu teacutemata jimž budeme muset naacutesledně věnovat samostatnou uacutevahu

Jsou jimi identita a napětiacute mezi ekumenismem bdquoautoritldquo a ekumenismem bdquozdolaldquo Že se otaacutezka

dotyacutekaacute našeho nitra je pak patrno z faktu že se v debataacutech nevyhneme ani zkratkovityacutem

diagnoacutezaacutem ktereacute oblast teacutematu bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo interpretujiacute jako pole na němž

miacutesto bdquoskutečneacuteho ekumenismuldquo jsme spiacuteše svědky bdquodiskriminaceldquo ze strany těch kdo se

domniacutevajiacute že majiacute bdquopatent na pravduldquo1047

Podle Jiřiacuteho Hanuše bdquobojovaacute linieldquo o vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo o niacutež se

domniacutevaacute že je nejen možnaacute ale žaacutedouciacuteldquo vede mezi bdquorůznyacutemi ideovyacutemi postojildquo Autor vznaacutešiacute

1041

Srv Lumen gentium 23 1042

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům In Spisy apoštolskyacutech otců s 129 1043

Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s

267 1044

Lumen gentium 9 1045

SAUER R Apostolische Sukzession und Eucharistiegemeinschaft In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und

Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 218 1046

HELL S Amt und Eucharistie unter besonderer Beruumlcksichtigung des Dialogs zwischen roumlmisch-katholischer

und evangelisch-lutherischer Kirche In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische

Perspektiven und Probleme s 192 1047

Srv KOZLIacuteK P Otaacutezka interkomunia mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi křesťany In Getsemany 6 (1995) s

3

170

otazniacutek nad tiacutem zdali podmiacutenka bdquohlubšiacute jednoty ve viacuteřeldquo uplatňovanaacute předevšiacutem na katolickeacute a

pravoslavneacute straně neznamenaacute pouze snahu udržet jen bdquosveacute vlastniacute až přiacuteliš jednostranneacute pojetiacute

ciacuterkevniacutech uacuteřadůldquo Hanuš se domniacutevaacute že jsou to praacutevě předsudky ba dokonce ideologie ktereacute

zabraňujiacute překročit vlastniacute chaacutepaacuteniacute skutečnosti ktereacute uacutestiacute do iluzorniacute a nepřesvědčiveacute představy

ekumenismu jež druhyacutem odpiacuteraacute eucharistii Avšak bdquopovrchniacute ekumenismus se nepřekonaacute

uacutezkostlivyacutem budovaacuteniacutem vlastniacute sbquoidentitylsquo plneacute pocitů vyacutelučnosti a nadřazenosti pocitů ktereacute

majiacute s křesťanstviacutem společneacute jen maacuteloldquo1048

Obavu o ztraacutetu identity ovšem lze vystopovat i na druheacute straně Jaroslav Vokoun je toho

naacutezoru že probleacutem neniacute ani tak v tom že by katolickaacute ciacuterkev nebyla schopna uznat evangelickeacute

služebniacuteky a evangelickou Večeři Paacuteně ndash ekumenickyacute dialog předevšiacutem katolicko-luterskyacute jde

kupředu bdquoSpiacuteše jde o toldquo doznaacutevaacute protestantskyacute teolog bdquože evangeličtiacute kazateleacute (aspoň

v českyacutech zemiacutech) nechtějiacute byacutet považovaacuteni za kněze v katolickeacutem smyslu a slaveniacutem večeře

Paacuteně nechtějiacute sloužit katolickou mšildquo1049

Jan Konzal tvrdiacute že rozdiacutely ve viacuteře ktereacute z katolickeacute strany braacuteniacute společenstviacute stolu Paacuteně

nejsou diferencemi v bdquoabrahaacutemovskeacute viacuteře podepřeneacute Novyacutem zaacutekonemldquo nyacutebrž rozdiacutely

v naacuteboženskyacutech systeacutemech bdquoktereacute onen božiacute dar ndash spaacutesonosnou viacuteru ndash interpretujiacuteldquo1050

Večeře

Paacuteně je pro něj dvojiacutem znameniacutem bdquouž dosaženeacute viacutece či meacuteně virtuaacutelniacute jednotyldquo a bdquověrnosti

reaacutelneacutemu uacutesiliacute o překonaacuteniacute nedokonaleacute jednoty ciacuterkviacuteldquo Jestliže chceme hodnotit stupně

unifikace obraciacuteme se k minulosti zatiacutemco společenstviacute kolem eucharistie naacutem již dnes oteviacuteraacute

cestu směrem k budoucnosti bdquoPohyb zdolaldquo jež zde můžeme konstatovat chaacutepe biskup skryteacute

ciacuterkve jako projev zodpovědnosti bdquobezmocnyacutechldquo kteřiacute toužiacute po smiacuteřeniacute a kteřiacute majiacute postupně

přiveacutest ciacuterkevniacute autority ke změně stanoviska1051

Aby ciacuterkevniacute hierarchie tomuto pohybu vyšla

naproti měla by podle jeho slov zatiacutem alespoň jiacutet cestou rozšiacuteřeniacute možnostiacute intercommunio bdquopři

konkreacutetniacute slavnosti s konkreacutetniacutemi uacutečastniacutekyldquo1052

Pavel Filipi sice nevyzyacutevaacute k žaacutedneacute bdquoekumenickeacute partyzaacutenštiněldquo je však přesvědčen že

cesta zpět od bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo jak je již nyniacute ojediněle v jistyacutech kruziacutech

praktikovaacutena neniacute možnaacute1053

Sejiacutet se u stolu Paacuteně je nejbezpečnějšiacute cesta k jednotě neboť zde

sjednocuje Ten kteryacute je bdquodaacuterce a dar jednotyldquo Nicmeacuteně eucharistie neniacute bdquopřiacutepitek na bratrstviacuteldquo

jako lacinyacute prostředek zapomenutiacute na bolest rozděleniacute a deklarace vzaacutejemneacute bliacutezkosti Prakticky

by se podle evangelickeacuteho teologa společneacute slaveniacute nemělo staacutet bdquorutinouldquo a bdquomělo by byacutet

omezeno jen na některeacute přiacuteležitosti jež svou ojedinělostiacute zvyacuterazňujiacute vzaacutecnost přijiacutemaneacuteho daru

nad jizvami trvajiacuteciacuteho rozděleniacuteldquo1054

Takovaacute forma společneacuteho slaveniacute by se podle Filipiho

interpretace stala vyacuterazem toho co koncilniacute dekret o ekumenismu na zaacutekladě jednoho křtu

1048

VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus In Getsemany 7-8 (2003) s 162 1049

jv Poznaacutemka k člaacutenku o intercommuniu In Getsemany 6 (1995) s 4 1050

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 228 1051

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 162 1052

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 92 1053

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1054

Tamteacutež s 160 Takovaacute praxe zdaacute se odpoviacutedaacute teacutež duchu Jednoty bratrskeacute kteraacute se na jedneacute straně po vydaacuteniacute

Českeacute konfese nevyhyacutebala společneacutemu slaveniacute s ostatniacutemi evangeliacuteky avšak současně uplatňovala ohledně uacutečasti na

stolu Paacuteně ve vlastniacutech shromaacutežděniacutech důslednou discipliacutenu srv HALAMA J Večeře Paacuteně v Jednotě bratrskeacute a

jednota ciacuterkve In Getsemany 10 (2001) s 215-218

171

nazyacutevaacute reaacutelnyacutem i když ne dokonalyacutem společenstviacutem ktereacute mezi křesťany již nyniacute existuje1055

Nedokonalost bdquotorzovitostldquo je vyjaacutedřena tiacutem že nejde o bdquonormaacutelniacute přiacutepadldquo reaacutelnost naproti se

projevuje ve faktu že takoveacute slaveniacute je možneacute Evangelickyacute ekumenik miacuteniacute že přiacuteležitostnaacute

společnaacute uacutečast na svaacutetosti eucharistie udržuje na ekumenickeacute baacutezi živou touhu po jedineacutem

slaveniacute o ktereacute pokud bychom čekali pouze až na vzdaacutelenou dohodu magisteria a ekumenickyacutech

špiček by už na uacuterovni konkreacutetniacutech společenstviacute třeba už nikdo ani nestaacutel 1056

4312Apoštolskaacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně

V českeacute reformaci jak nejnověji ukazuje ve sveacute studii Jaroslav Vokoun hraacutelo chaacutepaacuteniacute

duchovniacute služby jednu z kliacutečovyacutech roliacute1057

Uacutesiliacute o podrženiacute přiacutepadně ziacuteskaacuteniacute svěceniacute v

apoštolskeacute sukcesi bylo v husitskeacute době typickeacute pro nejeden proud českeacuteho reformačniacuteho hnutiacute

Nejmarkantněji to doklaacutedaacute Rokycanova ciacuterkev bdquopod obojiacuteldquo jež se apoštolskeacute sukcese nikdy

nevzdala v naději že bude potvrzena Řiacutemem a dojde smiacuteru s ciacuterkviacute Zaacutepadu Nechyběl však ani

naacutezor odlišnyacute kteryacute se projevil radikaacutelniacute taacuteborskou volbou biskupa bez apoštolskeacute posloupnosti

Ovšem i pokud jde o tento krok nelze vyloučit že se k němu taacuteboriteacute odhodlali na zaacutekladě

středověkeacuteho učeniacute o dostatečnosti presbyteriaacutelniacute sukcese na jehož zaacutekladě kněžiacute zvolili mezi

sebou biskupa a z moci sveacuteho uacuteřadu daacutele předaacutevali svaacutetost kněžstviacute vybranyacutem laikům1058

Jednota bratrskaacute bdquočaacutestkaldquo svateacute a obecneacute ciacuterkve1059

sice odmiacutetla svěceniacute v

posloupnosti papežskeacute ciacuterkve jakožto mylneacute (vždyť sama jejiacute hlava je Antikrist) přesto však

usilovala o to aby novyacute kněžskyacute řaacuted pro nějž se rozhodla byl ustaven v obecenstviacute s jinyacutemi

křesťanskyacutemi ciacuterkvemi na Řiacutemu nezaacutevislyacutemi Počaacutetky bratrskeacuteho kněžstviacute nakonec svyacutemi

kořeny sahajiacute v osobě bratra Michala ovšem nejen k valdenskeacutemu ale i řiacutemskeacutemu prameni1060

Vedle důrazu na ciacuterkevniacute kaacutezeň a řaacuted pak zůstane praacutevě vaacutežnost uacutelohy spraacutevců ciacuterkve (včetně

role biskupa) zasazeneacute do kněžskeacuteho charakteru Božiacuteho lidu jako celku pro celeacute dějiny Jednoty

typickyacutem znakem1061

Hraje vazba duchovniacute služby na kontinuitu apoštolskeacute sukcese nějakou roli i v dnešniacutech

českyacutech ciacuterkviacutech odvolaacutevajiacuteciacutech se na dědictviacute českeacute reformace Všeobecně se v raacutemci českeacuteho

1055

Přesně řečeno text koncilniacuteho dokumentu hovořiacute o tom že diacuteky křtu existuje mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi

křesťany bdquourčiteacute společenstviacuteldquo (communio quaedam) srv Unitatis redintegratio 3 V noveacutem vydaacuteniacute ekumenickeacuteho

direktaacuteře nicmeacuteně skutečně registrujeme posun Direktaacuteř z r 1993 při parafraacutezi tohoto uacuteryvku bdquouopravilldquo koncilniacute

vyacuteraz bdquourčiteacuteldquo na bdquoreaacutelneacuteldquo (une reacuteelle communion) srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ

Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 129 1056

Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1057

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 231-

248 1058

Srv tamteacutež s 244 Teacutež bratřiacute z Jednoty se sami z nutneacute potřeby rozhodli ke svěceniacute kněžiacute vychaacutezejiacutece z

přesvědčeniacute že bdquobeze všeho pochybovaacuteniacute může prostyacute kněz majiacuteciacute kněžstviacute to což maacute v nouzi jineacutemu daacutetildquo

(apologie z r 1503 citovaacutena podle BISKUP GORAZD Z diacutela Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1988 s

204) 1059

Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute VIII7 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 146 1060

Srv ŘIacuteČAN R Dějiny Jednoty bratrskeacute Praha Kalich 1957 s 45-50 1061

Přiacutekladem může byacutet vyznaacuteniacute bratřiacute tyacutekajiacuteciacute se moci kliacutečů tedy svazovaacuteniacute a rozvazovaacuteniacute svědomiacute věřiacuteciacutech od

hřiacutechů kteraacute jakkoliv je Kristem daacutena bdquokaždeacutemu sboru křesťanskeacutemuldquo bdquonejpředněji daacutena jest spraacutevcům a kněžiacutemldquo

A praacutevě u bdquospraacutevce sboru toho a pastyacuteře staacuteda toholdquo maacute hledat kliacuteče Paacuteně každyacute křesťan srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute

XIV5-6 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 162-163

172

protestantismu řiacutediacuteciacuteho se převaacutežně presbyterně-synodniacutemi zaacutesadami prosadilo takoveacute pojetiacute

ciacuterkevniacuteho uacuteřadu či přiacuteznačněji řečeno služby kdy služebniacutek je delegovaacuten sborem přičemž

otaacutezka posloupnosti je vniacutemaacutena jako bdquosukcese viacuteryldquo či sukcese evangelia Petr Slaacutema ovšem

připomiacutenaacute že spory ktereacute se u naacutes vedly o platnost svěceniacute v raacutemci skryteacute ciacuterkve jejiacutež Pražskaacute

obec představuje v mnoha směrech pro českeacute evangeliacuteky ekumenicky inspirativniacute zdroj jakkoliv

jim asi připadajiacute na jednu stranu vzdaacuteleneacute a nepochopitelneacute na straně druheacute bdquovracejiacute do hry

otaacutezky ktereacute se v Českyacutech zemiacutech řešily na počaacutetku 15 stoletiacute a staacutely u zrodu reformaceldquo1062

V evangelickeacute paměti tak může zazniacutet echo tehdejšiacutech zaacutepasů o podobu ciacuterkve a pojetiacute kněžskeacute

služby ktereacute upomiacutenajiacute na vlastniacute počaacutetky Jaroslav Vokoun je přesvědčen o tom že bdquonaacutevrat

protestantskyacutech ciacuterkviacute k autentickeacute reformačniacute minulostildquo a ekumenicky inspirovanyacute dialog s niacute

by vedly praacutevě v otaacutezce sukcese k nemaleacutemu ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute1063

Konvergenci ba spiacuteše samotneacutemu začaacutetku takoveacuteho dialogu nicmeacuteně stojiacute v cestě teacutež

nedogmatickeacute zvlaacuteště emocionaacutelniacute faktory jak vyšlo najevo při řešeniacute nedaacutevneacuteho pokusu

obnovit myšlenku apoštolskeacute sukcese uvnitř CČSH V niacute jakožto dědičce katolickeacuteho

modernismu vzešleacute z lůna řiacutemskeacuteho katolicismu byla celaacute tato zaacuteležitost předmětem

vyjasňovaacuteniacute zjm v prvniacutem desetiletiacute po jejiacutem vzniku což se stalo nejpatrnějšiacutem na konfliktu

mezi liberaacutelniacutem křiacutedlem a zastaacutenci pravoslavneacute orientace kteřiacute nakonec ciacuterkev opustili1064

Prvniacute

sněm ciacuterkve v l 1924-1931 se rozhodnutiacutem že spolusvětiteli novyacutech kněžiacute nebudou jen

duchovniacute ale i laici a že biskupoveacute nebudou přijiacutemat svaacutetostneacute svěceniacute nyacutebrž budou ke sveacute

službě bdquozřizovaacutenildquo postavil proti apoštolskeacute sukcesi jak ji ndash snad přiacuteliš bdquomechanickyldquo ndash chaacutepala

tehdejšiacute katolickaacute věrouka1065

Tři stupně duchovniacuteho stavu a pojiacutemaacuteniacute kněžskeacuteho svěceniacute jako

svaacutetosti nicmeacuteně nadaacutele hovořiacute o bliacutezkosti ndash třebas i jen pojmoveacute ndash s tradicemi ciacuterkviacute

episkopaacutelniacuteho typu Přiacutepad třiacute mladyacutech československyacutech duchovniacutech kteřiacute se r 2001 rozhodli

přijmout svěceniacute v apoštolskeacute posloupnosti u Portugalskeacute apoštolskeacute ciacuterkve čiacutemž se provinili

proti řaacutedům sveacute mateřskeacute ciacuterkve podniacutetil spiacuteše nežli dialog o pojetiacute sukcese zaacutepas o ohroženou

identitu a potvrdil že duchovniacute služba v apoštolskeacute posloupnosti může i v současnosti v českeacutem

prostřediacute působit jako bdquoneuralgickyacute bod ekumenismuldquo1066

1062

SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků s 129 1063

Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 242 1064

Apoštolskou posloupnost chaacutepali přitom přiacutevrženci pravoslavneacuteho směru nejen jako zaacuteruku toho že noveacute hnutiacute

bude pokračovaacuteniacutem naacuterodniacute ciacuterkve kterou podle nich na apoštolskeacutem zaacutekladě zasadili slovanštiacute věrozvěsti a kterou

měl snahu obnovit Jan Hus nyacutebrž takeacute jako garanci přiacuteslušnosti ke všeobecneacute ciacuterkvi kteraacute se uskutečňuje jako

svazek ciacuterkviacute naacuterodniacutech srv BISKUP GORAZD Z diacutela s 228 1065

Srv FRYacuteDL D Zrod Ciacuterkve československeacute (husitskeacute) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute

Sborniacutek s 44 Sukcese v CČSH polemika s J Vokounem In Getsemany 7-8 (2003) s 209-210 1066

Srv VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho

zaacutepasu

Otaacutezka posloupnosti je živaacute i mimo prostor CČSH Ryzost apoštolskeacute sukcese spolu s platnostiacute svaacutetostiacute haacutejili češtiacute

starokatoliacuteci proti rozhodnutiacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů jež se stalo zaacutekladem pro to že v dokumentu o

společenstviacute ve svaacutetostech ČBK zařadila ciacuterkev starokatolickou mezi bdquoostatniacute ciacuterkveldquo tedy ciacuterkve ktereacute bdquonemajiacute

apoštolskou posloupnost a (hellip) platneacute některeacute svaacutetostildquo S těmito ciacuterkvemi pak je vzaacutejemneacute svaacutetostneacute sdiacuteleniacute daleko

skromnějšiacute nežli s bdquociacuterkvemi vyacutechodniacutemildquo srv Dopis Waltera Kaspera biskupu Františku Radkovskeacutemu ze dne 7

července 2000 In ARCHIV KOMISE PRO EKUMENISMUS PŘI ČESKEacute BISKUPSKEacute KONFERENCI

Svaacutetostneacute společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute (z 15

března 2001) In Gesemany 4 (2001) s 83-85

173

432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute

Cesta k dokonaleacute a viditelneacute jednotě křesťanů jako cesta k uacuteplneacutemu eucharistickeacutemu

společenstviacute vede skrze společnyacute růst v pronikaacuteniacute do podstaty viacutery tyacutekajiacuteciacute se oltaacuteřniacute svaacutetosti i

communio ciacuterkve V tomto smyslu předklaacutedaacuteme nyniacute několik podnětů pro českyacute ekumenismus

4321Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe

Zastaacutenci co možnaacute nejširšiacute bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo v českeacute ekumeně zpravidla voliacute

ve svůj prospěch dvojiacute argumentaci 1) křest je poklaacutedaacuten za automatickyacute předpoklad pro

společnou uacutečast na večeři Paacuteně jelikož saacutem začleňuje věřiacuteciacute do těla Kristova (srv 1K 1213)

jiacutemž se diacuteky svateacutemu přijiacutemaacuteniacute staacutele viacutece staacutevajiacute (srv 1K 1016) 2) ke stolu Paacuteně zve jako daacuterce

saacutem Kristus Ciacuterkev jeho pozvaacuteniacute pouze tlumočiacute přičemž ovšem eucharistiiacute nemůže

bdquodisponovatldquo a klaacutest překaacutežku Kristově vůli aby z kalicha jeho krve pili všichni

(srv Mt 2627)1067

Tiacutem že v situaci rozpolceneacuteho křesťanstva vidiacuteme zdrženlivějšiacute ekumenickou

eucharistickou praxi tak jak jejiacute hlavniacute rysy předklaacutedaacute magisterium katolickeacute ciacuterkve jako

opraacutevněnou se s Josefem Zvěřinou domniacutevaacuteme že takovyacute naacutezor nemaacute svůj kořen ani v

nepřaacutetelstviacute ani v pyšneacute sebejistotě ani v majetnictviacute pravdy ani v neochotě ke změně smyacutešleniacute

třebaže spolu s tiacutemto teologem nezastiacuteraacuteme že bdquototo vše a dost jineacuteho mnohde existujeldquo1068

Rozděleniacute v eucharistii jako ve svaacutetosti kteraacute bdquovyacutestižně naznačuje a obdivuhodně

uskutečňujeldquo1069

jednotu Božiacuteho lidu totiž zrcadliacute skutečnost nejednoty kteraacute mezi křesťanskyacutemi

ciacuterkvemi ndash navzdory dosaženeacutemu stupni smiacuteřeniacute ndash nadaacutele existuje Pokud bychom na jedneacute

straně usilovali o společenstviacute v eucharistii ovšem domniacutevali se že vzaacutejemneacute představy o ciacuteloveacute

podobě společenstviacute mezi ciacuterkvemi jsou mezi našimi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi

neslučitelneacute jednalo by se miacuterně řečeno o inkoherenci1070

Protestantskyacute teolog Wolfhart

Panneberg to vystihuje slovy bdquoNeniacute možneacute abych současně jako člen vlastniacute ciacuterkve spadal pod

věroučnaacute odsouzeniacute druhyacutech a přesto slavil s křesťany druheacute ciacuterkve Kristovu hostinuldquo1071

Pokud jde o skutečnost že katolickaacute ciacuterkev klade pro uacutečast na eucharistickeacute hostině Paacuteně

určiteacute podmiacutenky je nutneacute předeslat že již apoštol hovořiacute o nerozlučneacutem spojeniacute eucharistie a

modus vivendi křesťana když upozorňuje na nutnost zkoumat sama sebe dřiacuteve nežli pijeme

tento kalich a jiacuteme z tohoto chleba (srv 1K 1128) Eucharistickaacute discipliacutena maacute v ciacuterkvi sveacute

opraacutevněneacute miacutesto jak o tom byli přesvědčeni rovněž češtiacute bratřiacute1072

Z tohoto hlediska hovořit o

bdquovšeobecneacutemldquo a neomezeneacutem pozvaacuteniacute k večeři Paacuteně ze strany katolickeacute ciacuterkve prostě neniacute

1067

Slovy M Rejchrta lapidaacuterně vyjaacutedřeno Kristus je hostitel a ciacuterkev bdquočiacutešniceldquo srv REJCHRT M O něco

svobodnějšiacute Rozhovory s 257 Evangelicko-katolickaacute ekumeacutena na miacutestniacute uacuterovni In Českyacute bratr 7314 (1997) s

4 Takovou vyacutechoziacute pozici totiž že ciacuterkev nemůže stavět omezeniacute Kristově přiacutekazu zastaacutevaacute takeacute text Svaacutetostneacute

společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute s 83 1068

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva s 25 1069

Lumen gentium 11 1070

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 114 1071

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 74 1072

Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII9 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 161

174

možneacute a to ani pro katoliacuteky Platiacute totiž a je vhodneacute to připomenout i v kontextu ekumenickeacutem

že eucharistie bdquoneniacute svaacutetostiacute smiacuteřeniacute nyacutebrž svaacutetostiacute smiacuteřenyacutechldquo1073

Co se tyacuteče toho kdo vyslovuje pozvaacuteniacute ke svaacutetostneacutemu stolu zda Kristus nebo ciacuterkev

pak děleniacute mezi Kristem a ciacuterkviacute neniacute na miacutestě K posledniacute večeři zval sveacute učedniacuteky jistě Kristus

on saacutem ovšem svěřil konaacuteniacute pamaacutetky do rukou svyacutech učedniacuteků (srv L 2219) zaacutestupců noveacuteho

Izraele ndash rodiacuteciacute se ciacuterkve Při eucharistickeacutem slaveniacute naviacutec vzkřiacutešenyacute Paacuten vydaacutevaacute sveacute

eucharistickeacute tělo proto aby se sama ciacuterkev stala jeho tělem V tomto smyslu tajemstviacute

eucharistie nenachaacuteziacute sveacute rozvinutiacute pouze na rovině individuaacutelniacuteho setkaacuteniacute křesťana se

svaacutetostnyacutem Kristem (jak dokazuje bdquosoteriologickyacute individualismusldquo1074

typickyacute pro

protestantskou praxi Večeře Paacuteně tak bdquoprivatizovaacuteniacute eucharistie v průměrneacutem povědomiacute o viacuteře u

mnoha katoliacutekůldquo1075

) nyacutebrž dovršuje se tiacutem že se celeacute společenstviacute ciacuterkve proměňuje in unum

corpus

Vztah křtu a eucharistie vzhledem k jednotě křesťanů vysvětluje koncilniacute dekret o

ekumenismu jako dynamickou realitu Třebaže křest mimo veškerou pochybnost bdquovytvaacuteřiacute

svaacutetostneacute pouto jednoty mezi všemi kdo se křtem znovu narodilildquo zůstaacutevaacute saacutem o sobě jako

bdquopočaacutetek a vyacutechoziacute bod (hellip) zaměřen k uacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo1076

Proč ovšem křest dnes naviacutec již obvykle navzaacutejem uznaacutevanyacute ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi

společenstviacutemi jako platnyacute ještě saacutem o sobě neospravedlňuje společneacute slaveniacute eucharistie anebo

alespoň vzaacutejemnou intercommunio Křest jako iniciačniacute svaacutetost oteviacuteraacute cestu bdquok dosaženiacute plnosti

v Kristuldquo kteraacute souvisiacute s plnostiacute vyznaacuteniacute viacutery a s plnyacutem bdquozačleněniacutem do institutu spaacutesy jak jej

chtěl saacutem Kristusldquo1077

Jak poznamenaacutevaacute Y Congar bdquokřest připojuje viacutece ke Kristu nežli

k ciacuterkvildquo1078

kteraacute je jeho svaacutetostnyacutem tělem Vzhledem k ciacuterkvi jako instituci a k jejiacutem

ordinovanyacutem služebniacutekům křest stojiacute v určiteacute bdquorelativniacute autonomiildquo1079

což doklaacutedaacute skutečnost

že v přiacutepadě nouze udiacuteliacute platnyacute křest kdokoliv pokud maacute jen v uacutemyslu konat to co konaacute ciacuterkev

jak to vyjadřuje starokřesťanskaacute maxima bdquoKdyž křtiacute Petr křtiacute Kristusldquo1080

Pokud však jde o

slaveniacute eucharistie zde takovyacute postoj neniacute možnyacute neboť při něm vstupuje do hry kromě vlastniacute

viacutery přijiacutemajiacuteciacuteho jednak skutečnost ciacuterkevniacuteho uacuteřadu kteryacute je pro vysluhovaacuteniacute svaacutetosti oltaacuteřniacute

nepostradatelnyacute a jednak je třeba si uvědomit že zatiacutemco při křtu je dostačujiacuteciacute zaacutekladniacute trojičniacute

formulace křesťanskeacute viacutery (tu při křtu nemluvňat dokonce nevyslovuje ani saacutem katechumen)

1073

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 103 1074

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu s 82 1075

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens Augsburg Sankt Ulrich 2007 s

139 1076

Unitatis redintegratio 22 1077

Tamteacutež 1078

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento uomini problemi s 223 K tomu koncilniacute dekret o ekumenismu

poznamenaacutevaacute bdquohellip [nekatoliacuteci] jsou viacuterou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristuldquo Proto je o nich ndash jako o

jednotlivciacutech ndash v důsledku v koncilniacutem dekretu řečeno že se nachaacutezejiacute ve bdquospolečenstviacute s katolickou ciacuterkviacuteldquo

(Unitatis redintegratio 3) 1079

CONGAR Y Saggi ecumenici Movimento uomini problemi s 223 1080

AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV 67 518 In PL 3514281424

175

vyžaduje se pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie vyacuteslovneacute osobniacute bdquoamenldquo viacutery tyacutekajiacuteciacute se praacutevě teacuteto

svaacutetosti1081

Eucharistie obdobně jako ostatniacute svaacutetosti je sacramentum fidei a tudiacutež předpoklaacutedaacute

ciacuterkevniacute jednotu jako jednotu ve viacuteře Stejně tak ovšem jejiacute slaveniacute vyžaduje teacutež společenstviacute

v laacutesce Již apoštol napomiacutenaacute Korinťany že pokud se křesťaneacute schaacutezejiacute ke stolu Paacuteně a přitom

jsou mezi nimi roztržky pak jsou jejich shromaacutežděniacute bdquospiacuteše ke škodě než k prospěchuldquo (1K

1117) Společenstviacute ktereacute na zaacutekladě našeho křestniacuteho přivtěleniacute ke Kristu již mezi křesťany

existuje nicmeacuteně již nyniacute ve stavu nedokonaleacute jednoty vytvaacuteřiacute zaacutekladniacute předpoklad pro to že i

ze strany katolickeacute ciacuterkve je v jednotlivyacutech přiacutepadech eucharistickeacute společenstviacute umožněno a to

předevšiacutem v duchu zaacutesady Salus animarum suprema lex jež zůstaacutevaacute nejvyššiacute normou veškereacuteho

ciacuterkevniacuteho řaacutedu1082

Je však třeba nezapomenout na to že každaacute takovaacute jednotlivaacute situace sama o

sobě neřešiacute zaacutesadniacute otaacutezku totiž že jsou všechna bdquoprozatiacutemniacute řešeniacute zatiacutežena předevšiacutem

fundamentaacutelniacutemi protikladyldquo1083

vyjaacutedřit miacuteru společenstviacute kteraacute ještě nenastala

Pokud tedy jde o otaacutezku communicatio in sacris nelze postupovat bez rozlišovaacuteniacute1084

Je-

li pro křesťany eucharistie duchovniacute skutečnostiacute nesmiacute se z niacute učinit předmět ideologickyacutech

zaacutejmů a instrument v rukaacutech jednotlivyacutech skupin ndash pak již sotva zůstane svaacutetostiacute jednoty V

tomto smyslu si ani katolickaacute ciacuterkev nedělaacute naacuterok na uplatňovaacuteniacute nějakeacute bdquonemilosrdneacute a

abstraktniacute ideologie jednotyldquo1085

kteraacute by se učinila soudcem svědomiacute jednotliveacute lidskeacute osoby

v zaacuteležitostech viacutery Daleko spiacuteše se předpoklaacutedaacute zodpovědneacute pastoračniacute jednaacuteniacute a duchovniacute

moudrost1086

Na tomto miacutestě je vhodneacute připomenout že normy stanoveneacute ČBK pro udělovaacuteniacute

svaacutetosti eucharistie nekatolickyacutem křesťanům vychaacutezejiacute vstřiacutec jejich naleacutehavyacutem duchovniacutem

potřebaacutem nikoliv bezvyacuteznamně Tyacutekaacute se to předevšiacutem bodu podle něhož je s dovoleniacutem

ordinaacuteře možneacute udělit svaacutetosti žadateli jenž je bdquosvou viacuterou a orientaciacute katoliacutek ale vaacutežneacute

okolnosti mu braacuteniacute aby uskutečnil formaacutelniacute přestup do katolickeacute ciacuterkveldquo1087

1081

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 68 kardinaacutel Schoumlnborn ve sveacutem

pastoračniacutem bdquopřiacuteručniacutem pravidleldquo zveřejněneacutem r 1999 klade jako podmiacutenku pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie při katolickeacute

mši praacutevě způsobilost komunikanta bdquovyslovit z upřiacutemneacuteho srdce Amen k mešniacutemu kaacutenonuldquo což mimo jineacute znamenaacute

bdquoanoldquo k eucharistii v jednotě s papežem biskupem daneacute partikulaacuterniacute ciacuterkve a ve společenstviacute se všemi svatyacutemi srv

Kardinal Schoumlnborn zum Thema Eucharistische Gastfreundschaft [On line] [cit 2012-08-28] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwstmarien-ahrensburgdeGlaubenssplittereuchar_gastfreundschfthtm˃ 1082

Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 1752 1083

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft In SOumlDING T (ed) Eucharistie Positionen katholischer Theologie

Regensburg Pustet 2002 s 148 1084

Hlavniacute zaacutesady pro communicatio in sacris jsou z pohledu katolickeacute ciacuterkve jak znaacutemo tyto vyjaacutedřeniacute jednoty

ciacuterkve a uacutečast na prostředciacutech milosti Zatiacutemco vyjaacutedřeniacute jednoty společenstviacute ve svaacutetostech většinou zapoviacutedaacute

snaha o ziacuteskaacuteniacute milosti ji v určityacutech přiacutepadech umožňuje srv Unitatis redintegratio 8 1085

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 139 1086

bdquoCo dnes ještě neniacute legitimniacute pro ciacuterkev nebo farniacute společenstviacute jako celek nemusiacute v žaacutedneacutem přiacutepadě byacutet

vyloučeno pro každyacute jednotlivyacute přiacutepadldquo (NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche

Uumlber die ekklesiologische Qualitaumlt der konfessionsverbindenden Ehe [On line] [cit 16052013] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwnetzwerk-oekumenedenode66˃) 1087

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute s 8 Praacutevniacutek a teolog Stanislav Přibyl hodnotiacute tento bod jako

zvlaacuteště bdquopodepřenyacute životniacutemi osudy mnoha věřiacuteciacutech praacutevě v našiacute partikulaacuterniacute ciacuterkvildquo a jako bdquozkušenost života viacutery

kteraacute dosud nebyla žaacutednyacutem celociacuterkevniacutem katolickyacutem dokumentem vystižena a upravenaldquo (PŘIBYL S

Ekumenismus a praacutevo s 132)

176

Jak znaacutemo tyacutekala se nemilosrdnaacute reformačniacute kritika kteraacute měla před očima předevšiacutem

konkreacutetniacute mešniacute praxi určiteacute epochy zvlaacuteště způsobu přiacutetomnosti Krista v eucharistii a obětniacuteho

charakteru mše Ve sveacute době jak Luther tak Kalviacuten odmiacutetli řiacuteci sveacute bdquoamenldquo ke katolickeacute

eucharistickeacute slavnosti ba poklaacutedali ji spolu s papežstviacutem za hlavniacute kaacutemen uacuterazu1088

V českeacute

reformaci pro kterou byla v počaacutetečniacutem obdobiacute eucharistickaacute uacutecta jednou z charakteristik se

postupně teacutež vlivem pikatrstviacute akcentoval naacutezor že Kristovu přiacutetomnost nelze na svaacutetostneacute

způsoby vaacutezat1089

I pro českyacute ekumenismus zůstaacutevaacute přibliacuteženiacute věroučnyacutech pozic ohledně

svaacutetosti eucharistie sotva započatyacutem uacutekolem Podnětem mohou přitom byacutet vyacutesledky dosaženeacute

předevšiacutem v celosvětoveacutem katolicko-luterskeacutem dialogu Obě strany se shodujiacute v tom že bdquove

svaacutetosti eucharistie je Ježiacuteš Kristus pravyacute Bůh a pravyacute člověk plně přiacutetomen svyacutem tělem a svou

krviacute pod způsobou chleba a viacutenaldquo1090

Ačkoliv luterskaacute strana ke garantovaacuteniacute přiacutetomnosti Krista

praveacuteho Boha a praveacuteho člověka ve svaacutetosti nepoužiacutevaacute termiacutenu transsubstanciace ale preferuje

hovořit o bdquotransformacildquo obě strany jsou zajedno v tom přiacutetomnost Krista v oltaacuteřniacute svaacutetosti

bdquoneniacute omezena pouze na okamžik přijiacutemaacuteniacuteldquo1091

Co se tyacutekaacute obětniacuteho charakteru eucharistickeacuteho

slaveniacute přijiacutemaacute evangelickaacute strana pojetiacute mešniacute oběti jako zpřiacutetomněniacute jedinečneacute oběti křiacuteže a

souhlasiacute s vyacutekladem eucharistie jako bdquooběti diacutekůvzdaacuteniacute za oběť křiacuteže přiacutetomnou ve svaacutetostildquo1092

4322Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

To že uacuteloha předsedaacuteniacute při eucharistickeacute slavnosti je spojena s osobou služebniacuteka ciacuterkve

a že bdquouacuteřad v ciacuterkvi je ustanoveniacutem Božiacutemldquo jsou rovněž důležiteacute a konkreacutetniacute vyacutesledky katolicko-

luterskeacuteho rozhovoru jakkoliv mohou existovat snahy je zpochybnit1093

Pro eventuaacutelniacute

vzaacutejemneacute uznaacuteniacute uacuteřadu ke ktereacutemu by tento dialog měl otevřiacutet cestu je ovšem třeba zaacutesadniacutech

vyjasněniacute tyacutekajiacuteciacutech se zvlaacuteště vztahu evangelickeacute faraacuteřskeacutekazatelskeacute služby a biskupskeacuteho

uacuteřadu daacutele pak povahy samotneacute ordinace kteraacute neniacute v evangelickeacutem prostřediacute poklaacutedaacutena za

svaacutetost a předevšiacutem vazbu ciacuterkevniacuteho ministeria na apoštolskou sukcesi

1088

Srv LUTHER M De captivitate babylonica ecclesiae D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 6

Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar Boumlhlaus 1888 s 502-526 CALVIN J Institutio

Christianae Religionis 418 1089

Pokud jde o způsob přiacutetomnosti Krista ve svaacutetosti eucharistie formulovali např češtiacute bratřiacute sveacute vyznaacuteniacute zaacuteměrně

jakoby uprostřed naacutezorů rozšiacuteřenyacutech v reformci světoveacute Kristus je v eucharistii bdquov bytu přirozeneacutem a tělesneacutem

hmotneacutem (hellip) v bytu posvaacutetneacutem duchovniacutem viacuteře pochopitelneacutemldquo (Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII6 In ŘIacuteČAN R ed

Čtyři vyznaacuteniacute s 160) Obětniacute charakter a uacutectu mimo okamžik slaveniacute eucharistie bratřiacute odmiacutetajiacute třebaže

v samotneacutem okamžiku přijiacutemaacuteniacute vyjadřujiacute svoji uctivost vůči Spasiteli pokleknutiacutem srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII610

In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 160-161 1090

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das

Herrenmahl (dokument z roku 1978) 16 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1223) 1091

Tamteacutež 51 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1259) 1092

Tamteacutež 60 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1267) 1093

Srv RAT DER EVANGELISCHEN KIRCHE IN DEUTSCHLAND Das Abendmahl Eine Orientierunshilfe

zu Verstaumlndnis und Praxis des Abendmahls in der evangelischen Kirche (ze 17 ledna 2003) Guumltersloh Guumltersloher

Verlagshaus 2003 s 53 Dokument prohlašuje ndash navzdory dosaženeacutemu konsensu ndash že v moci všeobecneacuteho

kněžstviacute prameniacuteciacuteho ze křtu může slova ustanoveniacute eucharistie v evangelickeacute ciacuterkvi pronaacutešet každyacute křesťan

177

Co se tyacuteče tohoto teacutematu je otaacutezkou nakolik by se v katolicko-evangelickeacutem dialogu

mohl staacutet plausibilniacutem naacutevrh Waltera Kaspera kteryacute vychaacuteziacute z předpokladu že ciacuterkev jako

instituce je k životu staacutele znovu povolaacutevaacutena skrze udaacutelost Ducha bdquoKde je takovyacutem způsobem

v raacutemci celkoveacute sakramentaacutelniacute struktury ciacuterkve svoboda Ducha uznaacutena tam je v zaacutesadě položena

možnost že by uacuteřady ktereacute jsou z čistě institucionaacutelniacuteho hlediska neplatneacute avšak uchovaly se

duchovně a prokaacutezaly se duchovně jako plodneacute byly na zaacutekladě duchovniacuteho posouzeniacute

uznaacutenyldquo1094

Takovyacute pohled předpoklaacutedaacute rozvinutiacute syntetickeacute chaacutepaacuteniacute kristologickeacuteho a

pneumatologickeacuteho momentu v ekleziologii jak je to přiacuteznačneacute pro pojetiacute vyacutechodniacute teologie

Podle něho maacute ciacuterkevniacute uacuteřad vždy povahu bdquoikonickouldquo což znamenaacute že ontologicky je založen

na vztahu k někomu druheacutemu ke Kristu kteryacute in-stituit Ecclesiam Jelikož současně je Duchu

Svateacutemu připsaacutena uacuteloha con-stituit Ecclesiam pak takeacute o uacuteřadu v ciacuterkvi platiacute že podstatně

existuje bdquona způsob epikletickyacuteldquo tj v konstantniacute zaacutevislosti vůči Duchu Svateacutemu kteryacute

zpřiacutetomňuje skutečnost přichaacutezejiacuteciacuteho kraacutelovstviacute1095

Smiacuteřeniacute ve věci ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nemůže byacutet chaacutepaacuteno jako izolovanaacute zaacuteležitost Uacuteřad

samotnyacute maacute předevšiacutem sveacute miacutesto uvnitř celku ciacuterkve kteraacute je communio jejiacutemž principem je

Kristem seslanyacute Duch Svatyacute jenž v ciacuterkvi zpřiacutetomňuje Božiacute diacutelo spaacutesy Tento Duch je garantem

věrneacuteho setrvaacutevaacuteniacute celeacute ciacuterkve v apoštolskeacute viacuteře v neomylnosti při jejiacutem předaacutevaacuteniacute1096

a působiacute

že ciacuterkev zůstaacutevaacute v apoštolskeacute kontinuitě že je apostolica tedy ta kteraacute doklaacutedaacute skutečnost

Zmrvyacutechvstaleacuteho a v niacutež jeho slovo zůstaacutevaacute živeacute Stejně jako je Duch seslaacuten aby vydaacuteval

svědectviacute o Kristu jsou poslaacuteni vydaacutevat svědectviacute takeacute ti kdo s Kristem byli od začaacutetku ndash

apoštoloveacute (srv J 1526-27) Duch a apoštoloveacute jsou spojeni v jednom poslaacuteniacute svědectviacute Jako

nelze působeniacute apoštolů v prvotniacute ciacuterkvi vidět bez přiacutetomnosti a spolupůsobeniacute Ducha Svateacuteho ndash

bdquoMy jsme svědkoveacute toho všeho a s naacutemi Duch Svatyacute ktereacuteho Bůh dal těm kdo ho poslouchajiacuteldquo

(Sk 532) ndash tak ovšem ani naacutestupci apoštolů (nositeleacute uacuteřadu v ciacuterkvi) nemohou uacutečinně jednat bez

přispěniacute Ducha bdquoKaždyacute uacutekon služebneacuteho uacuteřadu vyžaduje epiklezildquo1097

Ekumenickeacute uacutesiliacute o

dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacute v eucharistii naacutes tedy nakonec přivaacutediacute k nutnosti taacutezat

se po způsobu jakyacutem Duch Svatyacute stojiacute v počaacutetku ciacuterkve i ciacuterkevniacuteho uacuteřadu1098

Snahy ktereacute se v českeacute ekumeně v posledniacute době objevily totiž navaacutezat nějakyacutem

způsobem vazby zpřetrhaneacute apoštolskeacute posloupnosti skrze přijetiacute ordinace od biskupů jinyacutech

ciacuterkviacute ještě probleacutem neřešiacute Nemaacute-li se totiž samotnyacute ritus svěceniacute přijatyacute v apoštolskeacute sukcesi

staacutet pouze formaacutelniacutem uacutekonem musiacute veacutest k ekleziaacutelniacutem důsledkům Vklaacutedaacuteniacute rukou a modlitba o

1094

KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem In PANNEBERG W (ed)

Lehrverurteilungen ndash kirchentrennend III Materialien zur Lehre von den Sakramenten und vom kirchlichen Amt

Freiburg im Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1990 s 348 srv teacutež GEMEINSAME

ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche

85 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1519) 1095

Srv ZIZIOULAS J Christologie pneumatologie et institutions eccleacutesiales Un point de vue ortodoxe In

ALBERIGO G (ed) Les Eglises apregraves Vatican II Dynamisme et prospective (Actes du un colloque international

de Bologne ndash 1980) Paris Beauchesne 1981 s 144-145 1096

Srv Lumen gentium 12 1097

CONGAR Y Der Heilige Geist s 199 1098

Přitom platiacute bdquoInstituce musiacute byacutet pojiacutemaacutena jako funkce Ducha ekleziologie jako funkce pneumatologieldquo

(KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem s 349)

178

Ducha Svateacuteho totiž nejsou naacutestrojem bdquokteryacutem by si člověk mohl prorazit privaacutetniacute cestu

k apoštolům a obecneacute ciacuterkvi nyacutebrž vyacuterazem kontinuity ciacuterkve kteraacute je ve společenstviacute biskupů

miacutestem předaacutevaacuteniacute jednoho evangelia Ježiacuteše Kristaldquo1099

Probleacutem apoštolskeacute sukcese přivaacutediacute

ekumenickyacute dialog k otaacutezce po samotneacute povaze ciacuterkve

Je mimo pochybnost že cesta ke společneacute eucharistii bude dlouhaacute Jakyacute postoj za daneacuteho

stavu věci by ciacuterkve v českeacute ekumeně měly zaujmout bdquoJedno tělo a jeden Duch k jedneacute naději

jste byli povolaacutenildquo (Ef 34) Ekumenismus je podobou sjednocujiacuteciacute naděje kladeneacute do Paacutena kteryacute

sliacutebil že přijde Praacutevě v eucharistii zatiacutemco jiacuteme a pijeme z Paacutenova chleba a kalicha čekaacuteme

bdquodokud on nepřijdeldquo (1K 1126) V srdci ciacuterkviacute musiacute nově vytrysknout touha po Kristu jehož

nepřiacutetomnost působiacute zaacutermutek snižuje schopnost milovat druheacuteho žiacutet s niacutem v jednotě avšak

vyžaduje teacutež postoj odevzdaneacuteho a bděleacuteho očekaacutevaacuteniacute (srv Mt 2513) Nevěsta je povolaacutena aby

se staacutele viacutece připojovala k volaacuteniacute Ducha bdquoPřijďldquo (Zj 2217) aby toužila po jednotě se svyacutem

ženichem kteryacute ji přidružuje ke sveacute vyacutekupneacute oběti Takto prožiacutevanaacute touha po Paacutenu

přichaacutezejiacuteciacutem ve slaveneacute eucharistii se již staacutevaacute bdquospolečnou chvaacutelouldquo1100

jeho svrchovaneacuteho

panstviacute Činnost spolu s utrpeniacutem aktivita ale teacutež trpělivost tvořiacute v ekumenismu vždy dvě

strany jedneacute medaile bdquoKdo jedno z těchto dvou škrtaacute poškozuje celekldquo1101

Ekumenickaacute

trpělivost ke ktereacute jsme pokud jde o eucharistickeacute společenstviacute zvaacuteni neznamenaacute nečinnost a

pasivitu Tato trpělivost je naopak aktivniacute neboť je bdquorozměrem našiacute spolupraacutece s Bohem kteryacute

uskutečňuje svůj zaacuteměr spaacutesyldquo1102

44Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu

Jedniacutem z nejfrekventovanějšiacutech pojmů dnešniacuteho ekumenickeacuteho slovniacuteku nejen v českeacutem

prostřediacute1103

je bezesporu termiacuten identita přičemž jejiacute zdůrazňovaacuteniacute nastaacutevaacute poteacute co se prvniacute

1099

RATZINGER J Bemerkungen zur Frage der Apostolischen Sukzession In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften

82 Kirche ndash Zeichen unter den Voumllkern Freiburg im Breisgau Herder 2010 s 860 1100

JAN PAVEL II Ut unum sint 45 1101

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 133 1102

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 164 1103

Srv např HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem

dialogu In Getsemany 7-8 (2000) s 162-168 FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62-64 KONZAL J

Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute

ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 105-118 ZIKMUND MT Hledaacuteniacute evangelickeacute a katolickeacute

identity a jejich vzaacutejemneacuteho vztahu In Teologickeacute texty 2 (2008) s 86-87 VOKOUN J Ekumenickyacute

konfesionalismus Pokud jde o konkreacutetniacute život ciacuterkviacute pak odvolaacuteniacute se na identitu kteraacute se nesmiacute staacutet obětiacute jednoty

zaznělo zřetelně na prvniacutem synodu českyacutech ciacuterkviacute sdruženyacutech v Leuenberskeacutem společenstviacute srv FILIPI P

bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu In Teologickaacute reflexe 71

179

faacuteze ekumenickeacuteho dialogu soustředila na vyzdviženiacute prvků ktereacute křesťanskeacute ciacuterkve vniacutemaly

jako společneacute dědictviacute Kulturniacutem a společenskyacutem kontextem v němž se pojem identity

vynořuje je přitom poznamenaacuten individualismem a pluralismem jež zdůrazňujiacute jak prioritu

toho co je specifickeacute tak nutnost toto specifickeacute chraacutenit1104

V samotneacutem pojmu identita se snoubiacute osobniacute a sociaacutelniacute rozměr Konstatovat identitu

osoby znamenaacute vyjaacutedřit že jednotlivec v průběhu sveacuteho života zůstaacutevaacute staacutele tentyacutež hovořiacute-li se

o sociaacutelniacute identitě můžeme myslet na skupiny kulturniacute instituce nebo tradice ktereacute k budovaacuteniacute

identity vyacuteznamně přispiacutevajiacute1105

Identitu žaacutedneacuteho křesťana ndash učedniacuteka Kristova ndash si nelze

představit bez jejiacuteho spojeniacute s mateřstviacutem ciacuterkve v jejiacutemž lůně každyacute křesťan povstaacutevaacute při křtu

k životu viacutery naděje a laacutesky a v jejiacutemž prostřediacute takeacute tento život ze slova a svaacutetostiacute rozviacutejiacute

Ciacuterkevniacute identitu však prožiacutevaacuteme jako křesťaneacute konkreacutetně vždy jako členoveacute určiteacuteho

společenstviacute obce miacutestniacute ciacuterkve a v důsledku historickeacuteho faktu rozděleniacute pak rovněž v raacutemci

konfese kteraacute se stala jistou životniacute formou křesťanskeacute viacutery Konfesniacute identita tedy bdquotkviacute ve

zvlaacuteštniacutem způsobu jakyacutem se ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita žije v dějinně kulturně a doktrinaacutelně

vymezeneacute podoběldquo1106

To čemu současnaacute ekumenickaacute debata věnuje hlavniacute pozornost je praacutevě otaacutezka identity

v konfesniacutem smyslu (Profil) Jde o druh identity kteraacute je nikoliv bezvyacuteznamnou měrou plodem

konfesionalizace tedy procesu kteryacute probiacutehal napřiacuteč Evropou v průběhu 16 a 17 stoletiacute

v důsledku reformace jak na to spraacutevně upozorňuje Jiřiacute Hanuš1107

Jednalo se přitom o

dalekosaacutehleacute změny zasahujiacuteciacute do oblasti společenskeacute kulturniacute a nikoliv v posledniacute řadě teacutež

politickeacute1108

Pokud jde o samotneacute ciacuterkve a novaacute společenstviacute ty ve svyacutech konfesiacutech postupně

definovaly vlastniacute nauku a praxi v procesu vzaacutejemneacuteho vymezovaacuteniacute a ohraničovaacuteniacute v klimatu

polemiky Tiacutem že chtěli svoji pozici vyjaacutedřit co možnaacute nejjasněji tvaacuteřiacute v tvaacuteř druheacutemu utiacutekaly

se pak mnohdy k přiacutelišneacute jednostrannosti a formovali svoji identitu jako zaacuteměrně odlišujiacuteciacute se od

identity protivniacuteka jak naacutem to naacutezorně doklaacutedajiacute anatemata reformačniacutech vyznaacuteniacute ndash s vyacutejimkou

českyacutech jak s naacuteležitou vaacutežnostiacute zmiňuje Pavel Filipi1109

ndash a Tridentskeacuteho koncilu1110

Vzaacutejemneacute

(2001) s 14 Vyslovit nově svoji identitu se jeviacute teacutež jako apel pro ciacuterkve samotneacute srv MACEK O (ed) Zpytovaacuteniacute

Studie a eseje o evangelickeacute identitě Středokluky Zdeněk Susa 2007 AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek

přiacutespěvků z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21-25 ledna 2008 1104

Srv KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit

und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 4-5 1105

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 65 1106

GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion (dokument z 3 zaacuteřiacute 1990) 29 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 1037) 1107

Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu

s 193 1108

Srv GANZER K bdquoKonfessionalisierungldquo In KASPER W et alii (ed) Lexikon fuumlr Theologie und Kirche 6

Freiburg im Breisgau Herder 1997 sl 236-237 1109

Srv FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu 1110

bdquoSotva může byacutet dnes pochyby o tom že Trident staacutel pod změnaacutem podleacutehajiacuteciacutem myšleniacutem sveacute doby a že takeacute

jeho věroučneacute definice jsou tiacutem ovlivněnyldquo (ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und

oumlkumenische Relevanz s 69) O ne-uacuteplnosti formulace dogmatickyacutech pravd jež mohou podleacutehat dobovyacutem

představaacutem což ovšem neznamenaacute jejich nepravdivost (modo incompleto non falso) hovořiacute i prohlaacutešeniacute

Kongregace pro nauku viacutery Mysterium Ecclesiae Uacuteplnějšiacute a dokonalejšiacute vyjaacutedřeniacute k nemuž lze dojiacutet je přitom

180

vymezovaacuteniacute se přitom nedělo pouze třeba v otaacutezce uacutelohy uacuteřadu v ciacuterkvi ale teacutež v rovině nauky

(předevšiacutem o ospravedlněniacute či svaacutetostech) a takeacute v oblasti života a praxe bdquoPřijiacutemaacuteniacute pod obojiacute

způsobou a znameniacute křiacuteže se od časů reformaacutetorů staly přiacutemo znaacutemky rozdiacutelnosti mezi

konfesemildquo1111

Profilace se neobešla ani bez odrazu na poli spirituality kde se kalich a křiacutež

staacutevajiacute symboly dvou druhů zbožnosti1112

Vyacutechoziacutem předpokladem ekumenickeacuteho dialogu je skutečnost že jsou si partneři vědomi

sveacute vlastniacute konfesniacute identity ba dokonce že jsou přesvědčeni o tom že tato identita představuje

nepochybneacute bohatstviacute za ktereacute naši předkoveacute byli nezřiacutedka ochotni položit život Je-li jedno zda

jsme katoliacuteci evangeliacuteci anebo pravoslavniacute bude naacutem pravděpodobně lhostejneacute do jakeacutehokoliv

rozhovoru vůbec vstoupit1113

Dialog na druhou stranu od naacutes vyžaduje že se musiacuteme bdquonavzaacutejem

přestat stavět do opoziceldquo1114

Reakce jsou dvojiacuteho raženiacute a prochaacutezejiacute napřiacuteč ekumenickyacutem spektrem uacutezkosti a obavě

o ztraacutetu identity (např bdquostrašaacutekldquo noveacute rekatolizace či naopak bdquozprotestantizovaacuteniacuteldquo) odpoviacutedaacute

ciacutelenaacute bagatelizace rozdiacutelnosti v jejiacutemž pozadiacute stojiacute naacutezor že čiacutem dřiacuteve se naacutem podařiacute konfesniacute

podobu křesťanstviacute vymyacutetit tiacutem dřiacuteve dosaacutehneme kyacuteženeacute jednoty Stojiacuteme před novou vlnou

afirmace konfesionalismu anebo nastupujeme cestu postupneacute Entkonfessionalisierung1115

Jak je

možneacute přistupovat ke konfesniacute identitě ekumenicky plodně bdquoJak naleacuteztldquo slovy Pavla Filipiho

bdquonovyacute hermeneutickyacute kliacuteč k pochopeniacute a vyjaacutedřeniacute vlastniacute identityldquo1116

v ekumenickeacutem dialogu

To jsou reaacutelneacute vyacutezvy českeacute ekumeně

Na naacutesledujiacuteciacutech řaacutedciacutech nejprve uvedeme přiacuteklad jak byla otaacutezka po identitě vznesena

v českeacute ekumeně v souvislosti s uveřejněniacutem deklarace Dominus Iesus naacutesledně pak

představiacuteme vlastniacute pojetiacute uacutelohy identity v ekumenickeacutem dialogu jako inspiraci pro českyacute

ekumenismus

441 Křiacutež a křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena

Již zmiacuteněniacute činiteleacute konfesionalizace spolu se specifickyacutemi historickyacutemi udaacutelostmi

vtiskly svůj rys rovněž do mentalit jednotlivyacutech společenstviacute takže zatiacutemco katoliacuteci v českyacutech

plodem jednak lidskeacuteho poznaacuteniacute předevšiacutem ovšem bdquoširšiacuteho kontextu viacuteryldquo srv KONGREGACE PRO NAUKU

VIacuteRY Mysterium ecclesiae (prohlaacutešeniacute z 24 června 1973) 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P

Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 4539 Za takovyacuteto bdquoširšiacute kontext

viacuteryldquo můžeme považovat praacutevě kontext ekumenickyacute kteryacute překračuje konfesniacute vyhraněnost směrem k hledaacuteniacute

plneacuteho poznaacuteniacute apoštolskeacute tradice 1111

FABER E-M Von der Muumlhe konkreter Schritte Umkehr als Prinzip der Oumlkumene In TATAacuteŽ (ed) Zur

Oumlkumene verpflichtet Fribourg Academic Press 2003 s 55 Na dynamiku rozkolu v jejiacutemž raacutemci se původně

společneacute dědictviacute staacutevaacute postupně konfesniacutem specifikem upozorňuje VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie

Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 185 1112

NEUBAUER Z Kalich versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu 1113

Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung In BOLZENIUS T (ed) Ihr sollt

ein Segen sein Dokumentation Oumlkumenischer Kirchentag 2003 28 Maindash1 Juni 2003 in Berlin Guumltersloh ndash

Kevelaer Guumltersloher Verlagshaus ndash Butzon amp Bercker 2004 s 432-434 bdquoKde se vše poklaacutedaacute za stejneacute tam se

všechno staacutevaacute lhostejnyacutemldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger s 208) 1114

JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1115

Srv ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 70 1116

FILIPI P Ekumenickeacute vyacutezvy českeacute teologie s 62

181

zemiacutech si na zaacutekladě zaacutesady ubi unus dominus ibi una sit religio dlouho osvojovali způsob

myšleniacute typickyacute pro vlaacutednouciacute většinu propadali češtiacute evangeliacuteci mentalitě menšiny jejiacutež

emotivniacute a do hloubky sahajiacuteciacute složkou se staacutevaacute bdquostrach řiacutemskyacuteldquo1117

kteryacute pak v různyacutech

obdobiacutech eskaloval u českyacutech nekatoliacuteků v podobě bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo

Přiacuteležitostiacute k rozjitřeniacute naacutelad se nejen v českeacute ekumeně stalo uveřejněniacute prohlaacutešeniacute

Kongregace pro nauku viacutery ze dne 6 srpna jubilejniacuteho roku 2000 o jedinečnosti a spaacutesonosneacute

univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve Dominus Iesus Zatiacutemco kupřiacutekladu pro Michala Semiacutena se

stal dokument jistyacutem přiacuteslibem k tomu že ekumenismus začne byacutet konečně opět chaacutepaacuten jako

uacutesiliacute jehož ciacutelem je bdquoobraacuteceniacute jinověrců a jejich plneacute začleněniacute do Mystickeacuteho těla Kristovaldquo1118

ktereacute tvořiacute s katolickou ciacuterkviacute jeden jedinyacute subjekt znamenalo vydaacuteniacute deklarace pro Dušana

Hejbala bdquoekumenickyacute šokldquo projev ducha temneacute milosti pro něhož je typickaacute přehnanaacute

sebedůvěra a neschopnost poučit se z vlastniacute historie bdquoNaacuterok na duchovniacute impeacuteriumldquo kteryacute

katolickaacute ciacuterkev vznaacutešiacute tiacutem že bdquose považuje za majitelku evangelia a samotneacuteho Kristaldquo působiacute

podle starokatolickeacuteho biskupa v době pluralismu nejen směšně nyacutebrž takeacute nepokrytě ukazuje

jak se dnešniacute katoliacuteci zřiacutekajiacute nadějnyacutech signaacutelů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu když znovu opevňujiacute sveacute

vlastniacute pozice1119

Řiacutemskeacute prohlaacutešeniacute jak dobře viacuteme připomenulo vyacutepověď koncilniacute konstituce Lumen

gentium o tom že bdquojedinaacute Kristova ciacuterkev (hellip) subsistuje v katolickeacute ciacuterkvildquo1120

přičemž

upozornilo na to že interpretace kteraacute by chtěla vyložit formulaci subsistit in v tom smyslu bdquože

jedinaacute Kristova ciacuterkev může existovat i v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech je

(hellip) v rozporu s autentickyacutem vyacuteznamem koncilniacuteho textuldquo1121

Druhyacutem vyacuterokem kteryacute citelně

zasaacutehl do ekumenickeacuteho milieu bylo konstatovaacuteniacute že bdquociacuterkevniacute společenstviacute kteraacute si

neuchovala platnyacute episkopaacutet a ryziacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacute nejsou ciacuterkvemi

v praveacutem slova smysluldquo neboli sensu proprio Ecclesiae non sunt1122

Podle věcnyacutech a kritickyacutech připomiacutenek Pavla Filipiho provaacutediacute Dominus Iesus ve vyacuteše

zmiacuteněnyacutech bodech bdquojemneacute interpretačniacute posuny koncilniacutech textůldquo a celkově je jeho řeč

bdquorestriktivniacuteldquo1123

bdquoApodiktickyacute soudldquo o tom že nekatolickaacute ciacuterkevniacute společenstviacute nejsou

ciacuterkvemi ve vlastniacutem smyslu je podle autora v rozporu s koncilniacutem přesvědčeniacutem o tom že

bdquoDuch Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesyldquo1124

bdquoVnitřniacute rozpor deklaraceldquo

vidiacute evangelickyacute teolog v tom že dosvědčit jedinečnost a univerzalitu spaacutesy v Kristu se těžko

snaacutešiacute s vyacutelučnostiacute bdquonaacuteroku na jedinou reprezentaci eklesiaacutelniacute realizace cesty spaseniacuteldquo1125

Jak pro

Pavla Filipiho tak i pro katolickeacuteho systematickeacuteho teologa Ctirada V Pospiacutešila je na toacutenu

1117

TENTYacuteŽ Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 62 1118

SEMIacuteN M Je dokument Dominus Iesus sylabem pro 21 stoletiacute In Mezinaacuterodniacute report 11 (2000) s 34 1119

Srv Ekumenickeacute šoky na konci leacuteta Otevřenyacute dopis pražskeacuteho starokatolickeacuteho biskupa Dušana Hejbala In

Getsemany 10 (2000) s 3 1120

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 srv Lumen gentium 8 1121

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus pozn 56 1122

Tamteacutež 17 1123

Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 9-10 1124

Unitatis redintegratio 3 1125

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 14

182

deklarace patrnyacute bdquostrach o identitu katolickeacute ciacuterkveldquo1126

Filipi se domniacutevaacute že zde byla zmařena

přiacuteležitost spojit se vyznaacuteniacutem Ježiacuteše jako Paacutena se všemi Kristovyacutemi učedniacuteky a křesťanskyacutemi

ciacuterkvemi1127

Pospiacutešil zase miacuteniacute že obava převaacutežila bdquonad vytyacutečeniacutem vysokeacuteho ideaacutelu zraleacute a

otevřeneacute katolicity v jejiacutem dynamickeacutem smysluldquo1128

Rovněž Pavel Ambros kteryacute se ve svyacutech uacutevahaacutech o subsistit in přidržuje koncilniacutech akt a

v souladu s nimi tvrdiacute že danyacute termiacuten vyjadřuje totožnost ciacuterkve Kristovy s ciacuterkviacute katolickou

přiznaacutevaacute že touto vyacutepovědiacute se katolickaacute ciacuterkev odvolaacutevaacute na zaacuteklad sveacute identity bdquoJejiacute podstata

vychaacuteziacute jedině z jejiacuteho vztahu k Ježiacuteši Kristu jeho ciacuterkvi kterou založilldquo1129

Vedle totožnosti

ciacuterkve katolickeacute a ciacuterkve Kristovy však Ambros v souladu s koncilem i s deklaraciacute Dominus

Iesus zdůrazňuje že bdquoKristus nakolik je hlava (ne tělo) ciacuterkve působiacuteldquo v ostatniacutech ciacuterkviacutech a

ciacuterkevniacutech společenstviacutech bdquoprostřednictviacutem Ducha tj duše těla ciacuterkveldquo a že tedy bdquoKristus i

Duch v nich posilujiacute ty prvky jež tiacutehnou k jednotě křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo1130

Diskuse v českeacutem prostoru kterou jsme v hlavniacutech rysech nastiacutenili ukaacutezala že pokud se

v pojetiacute ciacuterkve ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita spojiacute nerozlučně s konfesniacutem a institucionaacutelniacutem

rozměrem hroziacute nebezpečiacute exluzivismu a integralismu pro ktereacute se ekumenickyacute dialog stane

pouze taktickou hrou s ciacutelem reintegrovat druheacuteho do předem připravenyacutech struktur1131

442 Živouciacute identita v konverzi

Ciacutelem ekumenickeacute teologickeacute praacutece neniacute bdquovymazat všechny rozdiacutely ale pochopit proč a

jak se staly tiacutem co působiacute rozděleniacute a společně cestou studia a dialogu pracovat pro to aby tyto

odlišnosti již viacutece nerozdělovalyldquo1132

Spolu s Karlem Lehmannem můžeme jednou provždy

odmiacutetnout myšlenku ekumenismu uacutestiacuteciacuteho do shody bdquona nejmenšiacutem a nejnepatrnějšiacutem

jmenovatelildquo neboť bdquoza takovyacutech předpokladů bychom se všichni pouze ochudilildquo1133

Jednota

kteraacute je před naacutemi nesmiacute znamenat hrozbu ztraacutety a ochuzeniacute ale naopak přiacuteslib vzaacutejemneacuteho

obohaceniacute skrze smiacuteřeniacute toho co dosud působiacute rozkol bdquoEkumenismus znamenaacute poznat leacutepe u

druheacuteho to co je moje vlastniacuteldquo1134

Putovaacuteniacute k jednotě se tak jeviacute jako cesta ke společneacutemu

sjednocujiacuteciacutemu a živouciacutemu Středu kteryacute v sobě obsahuje všechna bohatstviacute a kteryacute pak jako

jedinyacute propůjčuje a zaručuje kraacutesu a plodnost dokonalost a ryzost všemu co je s niacutem spojeno a

co se z něj rozviacutejiacute K objevovaacuteniacute Tradice jako depositum sacrum ktereacute z dokonaleacuteho poznaacuteniacute a

přečistyacutech rukou Ježiacuteše Krista přechaacuteziacute do omezenyacutech mysliacute a křehkyacutech hřiacutechu vystavenyacutech

1126

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus In Perspektivy 1 (2001) s

1 1127

Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 1128

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus 1129

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s

200 1130

Tamteacutež s 203 1131

Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 99 1132

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 237 1133

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft s 172-173 1134

LIES L Eucharistie in oumlkumenischer Verantwortung Graz Styria 1996 s 233

183

srdciacute jeho učedniacuteků lze přichaacutezet pouze cestou spojenou s naacutemahou po většiacute plnosti a čistotě1135

což vyžaduje připravenost zřeknout se postoje sebejistoty a vědomiacute vlastniacute spravedlnosti ve

vydanosti tomu v němž přebyacutevaacute všechna plnost (srv Ko 29) v Beraacutenkovi kteryacute je bez

poskvrny (srv 1Pt 119)

Zamyacutešliacuteme-li se nad otaacutezkou konfesniacute identity pak je legitimniacute se ptaacutet co bylo

nejhlubšiacutem motivem reformaacutetorů Nechtěly snad byacutet reformačniacute konfese v prveacute řadě vyznaacuteniacutem

Krista jako svrchovaneacuteho předmětu našiacute viacutery Luther nesouhlasil s tiacutem aby se jeho přiacutevrženci

označovali za bdquoluteraacutenyldquo nyacutebrž za křesťany třebaže saacutem na druheacute straně nevaacutehal katoliacutekům toto

jmeacuteno upřiacutet a nazvat je bdquopapežencildquo1136

Sama tato epizoda naacutes odkazuje k nutnosti akceptovat

jistou hierarchii kteraacute maacute určovat vztah různyacutech druhů identit identita konfesniacute je srozumitelnaacute

bdquopouzeldquo v kontextu identity ciacuterkevniacute a křesťanskeacute Jen tiacutem že si budeme tohoto řaacutedu vědomi se

ubraacuteniacuteme perverzi kdy se určitaacute konfesniacute identita začne vniacutemat jako posledniacute a uacuteplnaacute pravda

Konfesniacute identita totiž neniacute absolutniacute hodnotou nyacutebrž jistou křesťanskou vyacuterazovou formou a

maacute tudiacutež staacutet ve službě viditelneacute jednoty ciacuterkve jako ciacutele ke ktereacute ekumenickeacute hnutiacute připravuje

cestu

Na druheacute straně uacutečelem neniacute odvraacuteceniacute se od identity ve smyslu jejiacute negace a tiacutem i

zpronevěry vůči tomu co se rozvinulo jako dar Uacutekolem ekumenickeacuteho dialogu je rozlišit co

z rozdiacutelnostiacute je opravdu diacutelem Ducha kteryacute se projevuje tiacutem že jednak rozdaacutevaacute různeacute dary a

jednak sjednocuje (srv 1K 124) Naviacutec však stojiacuteme i před probleacutemem že to co bylo určiteacute

konfesi jako dar svěřeno může se staacutet pro jednotliveacute společenstviacute miacutestem pokušeniacute Nejsilnějšiacute

straacutenka byacutevaacute paradoxně miacutestem nejzranitelnějšiacutem což mohou ilustrovat jak přiacuteklady z dějin

papežstviacute tak přiacutepady kdy bdquosvoboda křesťanaldquo finguje pouze jako zaacutestěrka libovůle1137

Cesta

k poznaacuteniacute ryzosti daru a věrnosti vůči Daacuterci je spojena s obraacuteceniacutem na jehož ciacuteli identita dochaacuteziacute

sveacuteho proměněniacute A to je to oč zde běžiacute jak to vystihujiacute slova dokumentu ekumenickeacute dombskeacute

skupiny zkoumajiacuteciacute teacutema identity praacutevě v souvislosti s obraacuteceniacutem bdquoPro identitu kteraacute chce

zůstat živaacute a zcela věrnaacute sama sobě je konverze konstitutivniacutem [prvkem]ldquo1138

Je totiž pravdou

že bdquonaše konfese zasluhujiacute označeniacute křesťanskeacute pouze v takoveacute miacuteře v jakeacute se otevřou

požadavkům obraacuteceniacuteldquo1139

Je-li identita schopnaacute obraacuteceniacute pak tiacutem postulujeme že jejiacutem podstatnyacutem rysem je

otevřenost bdquoNaše identita je staacutele v pohybuldquo řiacutekaacute Pavel Filipi1140

a nelze ji tudiacutež vniacutemat jako

něco hotoveacuteho a jednou provždy definovaneacuteho Maacuteme zde naopak co dělat se skutečnostiacute

dynamickou a ne-uzavřenou což implikuje možnost ba dokonce povinnost dotvaacuteřeniacute Kromě

1135

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 161-162 1136

Srv LUTHER M Eine treue Vermahnung Martin Luthers an alle Christen sich zu huumlten vor Aufruhr und

Empoumlrung In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 8 Schriften Predigten Disputationen 152021

Weimar Boumlhlaus 1889 6854-14 1137

Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion 195-196 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1215-1216) 1138

Tamteacutež 14 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1022) 1139

Tamteacutež 8 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1011) 1140

FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62

184

toho je podstatnou charakteristikou identity že se nejednaacute o bez-vztahovou veličinu Důležiteacute

však praacutevě je abychom z tohoto faktu nevyvozovali poněkud naivniacute zaacutevěr že identita se

zachraacuteniacute automaticky jen tiacutem když vstoupiacute do rozhovoru s partnerem na čistě horizontaacutelniacute

rovině1141

Aby se ekumenickyacute dialog stal bdquodialogem spaacutesyldquo je nevyhnutelneacute objevit vertikaacutelniacute

rozměr a vstoupit do vnitřniacuteho prostoru bdquov němž může Kristus pramen jednoty ciacuterkve uacutečinně

působit veškerou mociacute sveacuteho Duchaldquo1142

Konfesniacute identita kteraacute žije s pohledem nepřetržitě nasměrovanyacutem k Ježiacutešovi jehož

vyznaacutevaacute jako sveacuteho Paacutena je pak v každeacutem okamžiku připravena nechat se očistit jeho slovem

(srv J 153) Naslouchaacuteniacute Kristu kteryacute volaacute ciacuterkev při jejiacutem pozemskeacutem putovaacuteniacute k neustaacuteleacute

reformě spočiacutevajiacuteciacute bdquopodstatně v růstu věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1143

ovšem ciacuterkev

činiacute schopnou rozeznat autentickyacute hlas Ducha promlouvajiacuteciacuteho v bratřiacutech bdquoVšechno co mě

z meacuteho vlastniacuteho konfesniacuteho hlediska připadaacute jako ciziacute nebo dokonce protiřečiacuteciacute se musiacutem

nejprve snažit pochopit jako možneacute a legitimniacute vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacuteryldquo1144

Naleacutezat možnosti

jak přijmout druheacuteho praacutevě v jeho jinakosti znamenaacute usilovat o prohloubeniacute společenstviacute

v různosti což ovšem předpoklaacutedaacute jako vyacutechodisko alespoň elementaacuterniacute empatii z niacutež může

vzejiacutet sjednocujiacuteciacute sympatie1145

Pouze intelekt prochaacutezejiacuteciacute permanentniacutem procesem obraacuteceniacute je

přitom schopen dojiacutet k rozlišovaacuteniacute toho co v našiacute křesťanskeacute vizi je slovo Božiacuteho a co jsou slova

pouze lidskaacute a tudiacutež limitovanaacute provizorniacute a vystavenaacute určityacutem kulturniacutem vyacutevojům Schopnost

pravdivě poznaacutevat kteraacute je narušenaacute hřiacutechem se obnovuje jedině skrze μετάνοια kteraacute

znamenaacute změnu smyacutešleniacute

Připustit že milost Ducha Svateacuteho je uacutečinně přiacutetomnaacute u ostatniacutech křesťanskyacutech bratřiacute a

přijmout všechno co tato milost působiacute k vlastniacutemu poučeniacute může byacutet spojeno s bolestiacute Tato

naacuteročnaacute etapa ovšem zaacuteroveň představuje vrcholnou faacutezi ekumenickeacuteho setkaacuteniacute Proces

začiacutenajiacuteciacute od bdquoodstraněniacute slov naacutezorů a skutků ktereacute podle spravedlnosti a pravdy neodpoviacutedajiacute

skutečneacutemu stavuldquo1146

našich bratřiacute vedouciacute přes formulaci našiacute vlastniacute identity v laacutesce pokoře a

pravdě bdquohlouběji a přesněji a to způsobem a jazykem kteryacute je opravdu srozumitelnyacuteldquo1147

druhyacutem až ke snaze dosaacutehnout bdquopravdivějšiacute poznaacuteniacute nauky a životaldquo1148

kteryacutemi se společenstviacute

bratřiacute s niacutemž vedeme dialog vyznačuje totiž dospiacutevaacute k sveacutemu ciacuteli tehdy když vrcholiacute k obnově

vlastniacuteho života praxe a nauky jednotlivyacutech ciacuterkviacute a teacutež jednotlivyacutech konfesniacutech identit

Vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute plynouciacute z takoveacuteho sdiacuteleniacute patřiacute k nepochybnyacutem a nezpochybnitelnyacutem

plodům ekumenickeacuteho dialogu1149

přitom praacutevě pravda viacutery kterou v dialogu vedeneacutem s laacuteskou

a pokorou objevujeme implikuje skutečnost že dosavadniacute tvrzeniacute či postoje jedneacute ze stran se

1141

Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu

s 192 1142

JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1143

Unitatis redintegratio 4 1144

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene In Geist und Leben 76 (2003) s 189 1145

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 150 1146

Unitatis redintegratio 4 1147

Tamteacutež 11 1148

Tamteacutež 4 1149

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 87

185

ukaacutežiacute v tomto světle jako ty jež vyžadujiacute revizi hledajiacuteciacute takoveacute vyjaacutedřeniacute jež co nejvhodněji

odpoviacutedaacute odhalujiacuteciacute se pravdě1150

Jako vyacutechoziacute předpoklad totiž platiacute že bdquojako pravda nemůže

byacutet uklaacutedaacuteno co je ve skutečnosti dějinně vyrostlou formou kteraacute se s pravdou nachaacuteziacute ve viacutece

či meacuteně uacutezkeacutem vztahuldquo1151

Znejistěniacute zdali v ekumenickeacutem dialogu neztraacuteciacute partneři svoji identitu je skutečnostiacute

Otaacutezkou zůstaacutevaacute nakolik jsme si vědomi toho že ztraacuteta zmařeniacute κενῶσις je v křesťanstviacute

cestou kraacutelovskou1152

Jednota je plodem křiacuteže (srv Ef 216) na ktereacutem Ježiacuteš zjevuje svoji

identitu praacutevě v okamžiku nejzazšiacuteho poniacuteženiacute neboť ten kdo visiacute na křiacuteži bdquobyl opravdu Syn

Božiacuteldquo (Mk 1539) Plodnost zrna je zaacutevislaacute na ochotě zmizet v uacutetrobaacutech země (srv J 1224)

Podobně každaacute křesťanskaacute identita nachaacuteziacute sebe samu a přinaacutešiacute užitek až tehdy oprostiacute-li se od

všeho co nepřivaacutediacute k jejiacutemu srdci totiž ke confessio že Ježiacuteš je Paacuten

Z vyznaacuteniacute viacutery se rodiacute ciacuterkev A to nejen z toho ktereacute kdysi pronesl Petr (srv Mt 1616)

ale i nadaacutele až do konce časů dokud se nepřestane opakovat u křestniacuteho pramene Vyznaacuteniacute že

Ježiacuteš kteryacute bdquopřišel v těle je z Bohaldquo (1J 42) je důsledkem přiacutetomnosti Ducha poněvadž bdquonikdo

nemůže řiacuteci sbquoJežiacuteš je Paacutenlsquo leč v Duchu Svateacutemldquo (1K 123) Rozpoznat a vyznat Ježiacuteše jako Paacutena

je vyacutesadou ciacuterkve kteraacute zmocněnaacute Duchem miluje (srv J 217) Takoveacute vyznaacuteniacute přitom ve viacuteře

bdquokaždeacuteho jednotliveacuteho křesťana a každou jednotlivou křesťanskou ciacuterkev spojuje se všemi

ostatniacutemildquo1153

bdquoNikdo [totiž] nevyznaacutevaacute saacutem pro sebe saacutem před sebou ani saacutem ze sebeldquo1154

Primaacuterniacutem subjektem vyznaacuteniacute viacutery je Božiacute lid kteryacute je touto viacuterou spojen vjedno1155

Obraacutetiacute-li se

naše konfesniacute identita ke confessio ve smyslu vyznaacuteniacute jedineacuteho Paacutena jako ke sveacutemu zdroji pak

maacute šanci se staacutet i v raacutemci českeacute ekumeny opravdovyacutem bdquoživotodaacuternyacutem principem

ekumenismuldquo1156

1150

Srv tamteacutež 36 Jako přiacuteklad zde můžeme na katolickeacute straně zmiacutenit uacutesiliacute o to vyjaacutedřit obětniacute charakter

eucharistie jako skutečnost kteraacute neprotiřečiacute a nerelativizuje uacuteplnost a jedinečnost Kristovy oběti na křiacuteži Obdobně

s ekumenickou vniacutemavostiacute by se mělo přistupovat např k otaacutezce učeniacute a praxe odpustků aby nevznikl dojem že se

jednaacute o něco co stojiacute v rozporu s dosaženyacutem souhlasem o zaacutekladniacutech pravdaacutech pokud jde o nauku o ospravedlněniacute

Na reformovaneacute straně uveďme třeba prohlaacutešeniacute Reformovaneacuteho svazu z r 1977 ohledně 80 člaacutenku Heidelberskeacuteho

katechismu kteryacute nepoklaacutedal katolickou mši v podstatě za nic jineacuteho než za bdquozapřeniacute jedineacute oběti a utrpeniacute Ježiacuteše

Krista a zlořečeneacute modlaacuteřstviacuteldquo (Heidelberskyacute katechismus 80 Brno Českobratrskeacute nakladatelstviacute 1949) Tato

formulace z časů polemickyacutech střetů je dnes z pozice reformovanyacutech v důsledku ekumenickeacuteho dialogu co do

obsahu a jazyka v daneacute podobě prohlaacutešena za nadaacutele neudržitelnou jelikož neodpoviacutedaacute pravdě srv PLASGER G

ndash FREUDENBERG M Reformierte Bekenntnisschriften Eine Auswahl von den Anfaumlngen bis zur Gegenwart

Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 173 pozn 1 1151

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 208 1152

Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion 164-168 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1184-1188) 1153

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 Dvojiacute

cestou naacutes bdquovyznavačskyacute ekumenismusldquo zaměřuje na zaacuteklad jednoty totiž vyznaacuteniacute viacutery bdquoSpolečneacute vyznaacuteniacute nabiacutedky

a cesty spaacutesy ktereacute se otevřely v Kristu všem lidem a vyznaacuteniacute jedněch před druhyacutemi o bohatstviacute a kraacutese našiacute vlastniacute

viacuteryldquo KASPER W Eine missionarische Kirche ist oumlkumenisch In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur

Einheit der Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 633 1154

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene In Catholica 27 (1973) s 143 1155

Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 21 1156

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene s 146 bdquohellip katoliacutek nestaviacute na rozředěniacute konfesiacute a na zničeniacute toho

co je v evangelickeacutem prostoru ciacuterkevniacute nyacutebrž zcela naopak doufaacute v posiacuteleniacute vyznaacuteniacute a eleziaacutelniacute skutečnostildquo

(BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 213)

186

45Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce

Ekumenismus byacutevaacute v ciacuterkviacutech nikoliv vyacutejimečně vniacutemaacuten jako oblast střetu či alespoň

jako potenciaacutelniacute zdroj nesouladu Obecneacute povědomiacute přitom nezřiacutedka inklinuje ke

schematizujiacuteciacute radikalizaci na jedneacute straně bdquoBožiacute lidldquo jako původce opravdoveacuteho ekumenickeacuteho

pokroku na straně druheacute netečnaacute či nedostatečně pružnaacute ciacuterkevniacute hierarchie představujiacuteciacute spiacuteše

bdquobrzdnou paacutekuldquo celeacuteho procesu Z takoveacuteho vyacutechoziacuteho nastaveniacute však vyplyacutevaacute možneacute riziko

neboť může dřiacuteve či později zavdat v hrubyacutech rysech ke dvojiacutemu druhu utopiiacute jak řiacutekaacute Walter

Kasper buďto se vytvaacuteřiacute dojem že rozdiacutely mezi ciacuterkvemi jsou již v podstatě daacutevno překonaacuteny a

že je uměle udržujiacute jen debaty teologů a zatvrzelost struktur (bdquoutopie progresivismuldquo) čiacutemž se

vlastně ovšem posiluje předevšiacutem opačnyacute extreacutem (bdquoklerikaacutelně-integralistickaacute utopieldquo) jehož

vyjaacutedřeniacute poukazujiacute na to bdquoco všechno se dělat nesmiacute avšak neukazujiacute žaacutednou pozitivniacute cestu

vedouciacute ven z pohoršeniacute kteryacutem je rozděleniacuteldquo1157

Musiacute veacutest otaacutezka po bdquokatalyzaacutetorechldquo ekumenickeacuteho procesu k vyhroceniacute stran

Historikoveacute ekumenismu napřiacuteklad v Německu nebo ve Francii dospiacutevajiacute dnes k tvrzeniacute ktereacute

se může zdaacutet překvapujiacuteciacute že kořeny ekumenickeacuteho uacutesiliacute vedou k charismatickyacutem osobnostem

jakyacutemi byli Abbeacute Couturier mniši z Chevetogne Max Joseph Metzger anebo Robert Grosche je

věciacute znaacutemou jež vede k zaacutevěru že bdquoekumenismus začiacutenaacute v katolickeacutem prostřediacute (a nejen v něm)

jasně směrem sbquozespodulsquoldquo1158

Objeveniacute archivniacutech materiaacutelů zvlaacuteště z obdobiacute Třetiacute řiacuteše však

svědčiacute o tom že předkoncilniacute faacuteze snah o vytvaacuteřeniacute jednoty mezi křesťany byla vskutku

společnyacutem diacutelem teologů biskupů i laiků1159

Německeacuteho ekumenika Wolfganga Thoumlnissena tak

vede tato skutečnost k naacutesledujiacuteciacutemu zaacutevěru bdquoEkumenismus nejenže vyrostl sbquozespodulsquo a byl

vynucen sbquozvnějškulsquo nyacutebrž byl uspořaacutedaacutevaacuten a institucionalizovaacuten sbquoshoralsquo a uspiacutešen sbquozevnitřlsquoldquo1160

Touha po jednotě ale teacutež naacutemaha konkreacutetniacutech kroků ktereacute ji prohlubujiacute jsou živyacutemi

udaacutelostmi jež rozechviacutevajiacute všechny roviny ciacuterkve V našich sondaacutech do dějin českeacuteho

ekumenismu jsme viděli že tuto skutečnost si intenzivně uvědomoval jak A C Stojan ndash pozdějšiacute

moravskyacute metropolita ndash tak i biskup Tomaacutešek kteryacute na něj navazoval ve sveacutem koncilniacutem

projevu Jednoty musiacute dosaacutehnout Božiacute lid jako celek Proto bdquoapoštolaacutetldquo umožňujiacuteciacute zapojeniacute

nejširšiacutech vrstev proto dialog teologů kteryacute nesmiacute byacutet vedenyacute za zavřenyacutemi dveřmi ale jehož

zaacutevěry musiacute souzniacutet se sensus omnium fidelium1161

V šedesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute se

nejvyacuteznamnějšiacutem ekumenickyacutem impulzem stal vedle obdivuhodneacuteho nasazeniacute křesťanskyacutech

intelektuaacutelů-laiků v Jirchaacuteřiacutech proslov hierarchy ndash pražskeacuteho arcibiskupa Berana ndash na

2 vatikaacutenskeacutem koncilu

Neniacute ovšem dnes skutečnost snad trochu viacutece stratifikovanaacute nežli nabiacuteziacute černobiacuteleacute

nastaveniacute naznačeneacute v uacutevodu Je bdquociacuterkevniacute baacutezeldquo opravdu onou studniciacute z niacutež vyvěrajiacute vyacutelučně

1157

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 1158

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 315 1159

Srv důkladnou studii ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich Paderborn Bonifatius 2007 1160

THOumlNISSEN W Einfuumlhrung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur

Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene s 12-13 1161

Lumen gentium 12

187

ekumenickeacute proudy jež jsou autentickeacute a oživujiacuteciacute Podiacutevaacuteme-li se na uacuteroveň jednotlivyacutech

farnostiacute a sborů možnaacute že naacutes čekaacute vystřiacutezlivěniacute Stojiacute vůbec samotneacute ciacuterkevniacute obce a jednotliviacute

členoveacute ciacuterkviacute o společenstviacute s křesťany jinyacutech tradic než je bdquota našeldquo Na druhou stranu jistě

nelze mlčky přehliacutežet otaacutezku nakolik jsou k obdobneacutemu zaacutejmu podněcovaacuteni a podporovaacuteni

svyacutemi pastyacuteři

V českeacutem ekumenismu můžeme byacutet svědky určiteacuteho napětiacute mezi bdquozaacutekladnouldquo a ciacuterkevniacute

instituciacute Poteacute co upozorniacuteme na tendence přiacutetomneacute v tomto smyslu v českeacute ekumeně

představiacuteme jako stěžejniacute motiv kteryacute je třeba v našem prostřediacute rozvinout schopnost

duchovniacuteho rozlišovaacuteniacute jež vytvaacuteřiacute předpoklad k autentickeacute ekumenickeacute praxi celeacuteho

společenstviacute Božiacuteho lidu

451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů

Maacutelokdo bude překvapen když si zpětně uvědomiacute jak se proces polarizace katolickeacute

ciacuterkve v našiacute zemi doprovaacutezejiacuteciacute profilaci ciacuterkevniacuteho života v prostoru znovu darovaneacute svobody

po paacutedu železneacute opony projevil praacutevě ve vztahu k ekumenismu Podle analyacutezy Aleše Opatrneacuteho

měly přitom protilehleacute poacutely společneacuteho jmenovatele ndash bagatelizaci na jedneacute straně stiacuteraacuteniacute

osobitosti a odlišnosti nauky a života druhyacutech ciacuterkviacute na straně druheacute neschopnost hledat a uznat

že by v druhyacutech ciacuterkviacutech mohlo byacutet něco vskutku obohacujiacuteciacuteho1162

Jednou z iniciativ do niacutež se atmosfeacutera polarizace vtělila bylo i hnutiacute Kairos 98 jež

v letech 1998-2000 vydalo několik dokumentů s ciacutelem podniacutetit dialog o stavu katolickeacute ciacuterkve

v Českeacute republice Prvniacute z takovyacutech dokumentů se přitom věnoval otaacutezce ekumenickyacutech vztahů

a mezinaacuteboženskeacuteho dialogu Patrnaacute je v něm distinkce mezi oficiaacutelniacutem ekumenismem a

bdquoekumenismem zdolaldquo přičemž prvniacute z nich je charakterizovaacuten podstatně jako bdquoekumenickaacute

zdvořilostldquo bdquojež je sice důležitaacute ale představuje pouze nepatrnyacute diacutelčiacute krok na cestěldquo1163

Zdvořilost sama totiž ještě k ničemu nezavazuje a proto selhaacutevaacute jak doklaacutedaacute podle autorů textu

(J Hanuše H Holcneroveacute a O I Štampacha) kauza Sarkander Pohyb bdquozdolaldquo kteryacute je dnes

nutneacute rozvinout se dostaacutevaacute nezřiacutedka do konfliktu s ciacuterkevniacutem řaacutedem a to v důsledku toho že

ekumenicky angažovanaacute společenstviacute nenachaacutezejiacute podporu u svyacutech představenyacutech Třebaže

dokument uznaacutevaacute že v takovyacutech přiacutepadech jde o formaacutelniacute přestupek vůči normaacutem ciacuterkevniacuteho

praacuteva bdquosnahu těchto společenstviacute je třeba ocenit a poučit se z jejich zkušenostildquo Zaacutekonickyacute ani

formaacutelniacute přiacutestup je kontraproduktivniacute vždyť i praacutevo v ciacuterkvi bdquonechce a nemůže překaacutežet vanutiacute

Duchaldquo1164

dodaacutevajiacute aktivisteacute

Spiacuteše kriticky se v teacuteže době ke stavu oficiaacutelniacuteho ekumenismu v Česku vyslovil i Jan

Konzal Podle něj dokonce takovyacute ekumenismus ani bdquoještě nezačal ndash snad se probouziacuteldquo1165

a to

předevšiacutem vinou katolickeacute strany To že ekumenismus je živějšiacute daleko spiacuteše bdquodoleldquo ovšem

1162

OPATRNYacute A Pastorace jako zdroj polarizujiacuteciacutech napětiacute In AA VV Polarizace českeacute katolickeacute ciacuterkve s 48-

49 1163

Kairos 98 Dokument č 1 Jednota a dialog uacutekol i dar In Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 82 1164

Tamteacutež s 83 1165

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 91

188

podle biskupa skryteacute ciacuterkve neniacute bez rizika bdquoBude-li ekumenismus fungovat jenom dole může

se staacutet že nikdo nebude za čas nikyacutemldquo domniacutevaacute se Konzal poněvadž chybiacute odpoviacutedajiacuteciacute

ekumenickaacute formace Pohyb bdquoodspoduldquo je nezbytnyacute a bez něj bdquonedojde ke skutečnyacutem pozitivniacutem

krokůmldquo avšak bdquokdyž to půjde jenom odspodu bude hrozit synkretismusldquo připojuje autor1166

Aniž by ciacuteleně zaseacuteval protikladnost nevaacutehaacute Pavel Filipi jasně formulovat sveacute

přesvědčeniacute že bdquonositelem ekumenickeacuteho pokroku (hellip) nejsou ekumeničtiacute strateacutegoveacute nyacutebrž

Božiacute lid ve vesniciacutech v malyacutech společenstviacutech v teologickyacutech tyacutemech v rodinaacutechldquo1167

Napětiacute

mezi baacuteziacute a ekumenickou bdquogeneralitouldquo vniacutemaacute evangelickyacute ekumenik jako přiacutenosneacute favorizuje

přitom uacutelohu duchovniacutech realit ktereacute na rovině žiteacute ekumeny vznikajiacute a bdquopřed nimiž doktrinalisteacute

a kanonisteacute budou [nakonec] kapitulovatldquo1168

452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha

bdquoV ciacuterkvi se nemůže vyskytnout nic pneumatickeacuteho co by nebylo pokryto

kristologickyldquo1169

řiacutekaacute Hans Urs von Balthasar a poukazuje na to že plodneacute může byacutet

v křesťanovi pouze to hnutiacute Ducha jehož měřiacutetkem je dokonalost Kristovy poslušnosti k Otcově

vůli kteraacute na sebe bere podobu vydanosti a oběti Je totiž pravdou že z nitra Oslaveneacuteho budou

proudit živeacute vody Ducha (srv J 737-39) Dokud však Kristus saacutem zůstaacutevaacute poutniacutekem na teacuteto

zemi poslušně tohoto Ducha naacutesleduje (srv Mt 41) Tak se to děje takeacute v Kristově ciacuterkvi kde

Duch Svatyacute žije současně jako bdquoinstituceldquo i jako bdquoinspiraceldquo1170

jako norma i svoboda

objektivniacute i subjektivniacute Ten komu byl daacuten do srdce Duch Svatyacute je tedy uschopněn nahliacutežet a

rozpoznaacutevat teacutehož Ducha takeacute v řaacutedu ciacuterkve kteryacute v důsledku toho nebude poklaacutedat pouze za

vyumělkovanyacute a izolovanyacute bdquoestablishmentldquo1171

jenž je bdquopraveacutemuldquo působeniacute Ducha spiacuteše na

škodu Odtud potřeba různaacute vnuknutiacute ndash i na poli ekumenismu ndash zkoumat a rozlišit z ktereacuteho

ducha pochaacutezejiacute Apoštol Jan kteryacute naacutes k takoveacute obezřetnosti vybiacuteziacute přitom poskytuje praacutevě

kristologickyacute kliacuteč bdquoKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je

z Bohaldquo (1J 32) Pneumatologickyacute a kristologickyacute aspekt tvořiacute jednotu

Ciacuterkev stojiacute na zaacutekladě jiacutemž jsou bdquoapoštoloveacute a prorocildquo (Ef 220) Zatiacutemco apoštolskeacute

naacutesledovaacuteniacute v ciacuterkvi jehož vyjaacutedřeniacutem je uacuteřad maacute za ciacutel garantovat bdquosvaacutetostnou kontinuituldquo1172

a

jednotu viacutery permanentniacutem odkazem ad personam Christi k Původci našiacute spaacutesy (srv Žd 210) a

k jeho diacutelu vykonaneacutemu bdquojednou provždyldquo (Žd 1010) proroky jsou miacuteněni jednotlivci kteřiacute

tlumočiacute staacutele nově radostnou zvěst srozumitelnou pro spaacutesonosneacute dnes1173

Jak apoštoloveacute tak

proroci jsou však ke sveacutemu uacutekolu zmocněni Duchem kteryacutem dyacutechaacute na svou snoubenku

1166

Tamteacutež s 91-92 1167

FILIPI P ndash HANUŠ J Jednota v rozmanitosti In Teologickyacute sborniacutek 3 (1996) s 71 1168

FILIPI P Po sedmašedesaacuteti letech Na okraj encykliky Ut unum sint In Teologickaacute reflexe 21 (1996) s 7 1169

BALTHASAR HU VON Pneuma und Institution In TENTYacuteŽ Pneuma und Institution Skizzen zur

Theologie IV Einsiedeln Johannesverlag 1974 s 229 1170

Srv tamteacutež s 231 1171

Srv tamteacutež s 233 1172

Srv RATZINGER J Kirchliche Bewegungen und ihr theologischer Ort In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des

Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 163 1173

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 70-71

189

vzkřiacutešenyacute Kristus (srv J 2022) Tento jedinyacute Duch vybavuje a řiacutediacute ciacuterkev různostiacute jak

hierarchickyacutech tak charismatickyacutech darů1174

bdquoCiacuterkev neniacute vystavěna dialekticky nyacutebrž

organickyldquo1175

a tak rovněž scheacutematu charismainstituce nelze rozumět exkluzivisticky ale

způsobem odpoviacutedajiacuteciacutem slovům Jana Pavla II o tom že institucionaacutelniacute a charismatickyacute aspekt

jsou bdquoko-esenciaacutelniacute pro božskeacute uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve založeneacute Ježiacutešem neboť společně zpřiacutetomňujiacute

tajemstviacute Krista a jeho spasitelneacuteho diacutela ve světěldquo1176

Dějiny naviacutec dosvědčujiacute že

bdquocharismatickyacutemildquo osobnostmi mohou byacutet nazvaacuteni jak laici anebo řeholniacuteci tak takeacute kněžiacute či

biskupoveacute

Chaacutepeme-li naopak pokrok v ekumenismu jako vyacutesledek konkurenčniacuteho soupeřeniacute mezi

pohybem bdquozdolaldquo a bdquoshoraldquo mezi zkušenostiacute konkreacutetniacuteho společenstviacute ciacuterkve (bdquoBasiskircheldquo) a

postupem ciacuterkve jak ji reprezentuje uacuteřad (bdquoAmtskircheldquo) nejenže vzaacutejemně od sebe oba nositele

ekumenickeacuteho postupu izolujeme ale připravujeme potenciaacutelně půdu k tomu aby se hnutiacute majiacuteciacute

za ciacutel jednotu paradoxně proměnilo v proces favorizujiacuteciacute spiacuteše novaacute rozštěpeniacute1177

Uacutesiliacute o

jednotu se pak stane buď jednostrannou zaacuteležitostiacute pokud možno co nejsilnějšiacutech tlaků

vychaacutezejiacuteciacutech z nekompromisniacute angažovanosti bdquouvědoměleacuteldquo ciacuterkevniacute zaacutekladny anebo bude

naopak podporovaacuteno přesvědčeniacute že jednota je vyacutehradně vyacutesledkem uměniacute diplomacie

ciacuterkevniacutech představitelů ignorujiacuteciacutech to jak smyacutešliacute bdquovětšinaldquo Z communio ciacuterkve se stane

kolbiště zaacutepasu o moc

Pro českyacute ekumenismus kteryacute do jisteacute miacutery slovy J Vokouna bdquotenduje k redukci na

koalici liberaacutelniacutech evangeliacuteků a liberaacutelniacutech katoliacutekůldquo1178

je rozhodujiacuteciacute miacutet staacutele znovu na

paměti že uacutesiliacute o jednotu se miacutejiacute sveacuteho ciacutele nestaacutevaacute-li se stmelujiacuteciacutem prvkem v životě ciacuterkve

jako celku a zůstaacutevaacute-li naopak pouze součaacutestiacute profilu atomizovanyacutech frakciacute Božiacuteho lidu Neniacute

divu že takovaacute forma ekumenismu může zvlaacuteště u představitelů katolickeacute hierarchie kteřiacute plniacute

ve svyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech službu viditelneacuteho zdroje a zaacutekladu jednoty1179

již instinktivně

probouzet spiacuteše apriorniacute pochybnost

Nevyzyacutevaacute ekumenickeacute hnutiacute jako impulz Ducha Svateacuteho ciacuterkev k tomu že objeviacute a bude

sama sebe novyacutem způsobem zakoušet jako živyacute organismus jednoho těla jehož uacutedům jsou sice

svěřeny různeacute uacutekoly avšak všechny pochaacutezejiacuteciacute od jedineacuteho Boha v Trojici (srv 1K 124-6)

Neniacute volaacuteniacute Ducha k jednotě ciacuterkviacute privilegovanyacutem miacutestem k tomu abychom samotnou podstatu

ciacuterkve naleacutezali v jednom společenstviacute jednom duchovniacutem chraacutemu tvořeneacutem bezpočtem živyacutech

kamenů (srv 1Pt 25) a okraacutešleneacutem bohatstviacutem darů Abychom věřili v ciacuterkvi jako v Božiacutem lidu

v němž jsou všichni bdquonapojeni tyacutemž Duchemldquo (1K 1213) Vždyť přece hnutiacute za jednotu

1174

Lumen gentium 4 1175

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 159-160 1176

JAN PAVEL II IV Congresso mondiale dei movimenti e delle nuove comunitagrave Messaggio del papa (promluva

z 27 května 1998) In Il Regno ndash Documenti 4313 (1998) s 399 1177

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 134 Nejmarkantněji je toto napětiacute podle

Kurta Kocha patrneacute v otaacutezce eucharistickeacute intercommunio 1178

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 300 1179

Srv Lumen gentium 23

190

křesťanů naacutes maacute veacutest předevšiacutem k tomu abychom zkoumali bdquosvou věrnost Kristově vůli ohledně

ciacuterkveldquo1180

a odhalovali tedy staacutele viacutece jejiacute nejvnitřnějšiacute povahu a kraacutesu

Joseph Ratzinger před lety v souvislosti se stavem katolicko-protestantskeacuteho ekumenismu

formuloval myšlenku že to co bylo dosaženo na rovině oficiaacutelniacute v prostřediacute ekumenickyacutech

špiček a co dostalo vyacuteznam všeobecnyacute vděčiacute za svůj podnět do značneacute miacutery praacutevě tomu bdquoco

vyrostlo partikulaacuterněldquo tedy na uacuterovni miacutestniacutech ciacuterkviacute A dodal že fakt že noveacute formaacutelniacute kroky

jakoby nenaacutesledujiacute je zapřiacutečiněn takeacute bdquonedostatečnyacutem pokrytiacutem ze strany ověřeneacute lokaacutelniacute

zkušenostildquo Německyacute teolog tiacutem nechtěl řiacuteci že by se greacutemia na špici ekumeny stala

zbytečnyacutemi měl v uacutemyslu spiacuteše upozornit bdquože sbquomiacutestniacute ciacuterkvelsquo a zkušenosti ktereacute jsou možneacute

pouze v nich jsou nově povolaacutenyldquo k tomu aby pronesly sveacute slovo Praacutevě společenstviacute křesťanů

v raacutemci miacutestniacutech ciacuterkviacute jsou totiž prostřediacutem bdquozkušenosti ověřeniacute viacutery a miacutestem utrpeniacute a tiacutem

ovšem takeacute miacutesty poznaacuteniacute ktereacute se v utrpeniacute oteviacuteraacuteldquo to vše platiacute přirozeně v souladu a

ve vnitřniacute jednotě s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute1181

bdquoPokud spraacutevě pochopeneacute adjektivum sbquokatolickyacutelsquo

vyžaduje to co je sbquoekumenickeacutelsquo musiacute každaacute sbquoobeclsquo a naacutesledně pak jednotliveacute obce dohromady

každaacute sbquomiacutestniacute ciacuterkevlsquo svou viacuteru ekumenicky žiacutetldquo1182

Jako jednotliveacute čaacutesti Božiacuteho lidu zpestřujiacute

svyacutemi dary kraacutesu jedneacute všeobecneacute ciacuterkve1183

tak rovněž ekumenicky žitaacute jednota viacutery na lokaacutelniacute

uacuterovni stojiacute ve službě jednoty ciacuterkve jako celku Živnou půdou každeacuteho plodneacuteho diacutela v ciacuterkvi a

tedy i ekumenismu je součinnost ciacuterkve univerzaacutelniacute a ciacuterkviacute miacutestniacutech špiček a baacuteze instituce a

charismatu přičemž součinnost nenastane automaticky a nevylučuje moment napětiacute1184

bdquoEfektivniacute ekumenickyacute čin předpoklaacutedaacute vnitřniacute jednotu spočiacutevajiacuteciacute v jednaacuteniacute autorit a vlastniacutem

životě viacutery ciacuterkveldquo1185

Jestliže si dnes nikoliv bez pocitu zmaru uvědomujeme jak na jedneacute straně toneme

v zaacuteplavě teologickyacutech konsensů a na druheacute straně zjišťujeme že prostřediacute a konkreacutetniacute život

našich ciacuterkviacute je jimi proměněn jen vyacutejimečně neniacute nanejvyacuteš nutneacute povzbudit miacutestniacute společenstviacute

českeacute ekumeny k autentickeacute zkušenosti Ducha vedouciacuteho k jednotě Daacutevaacuteme za pravdu Pavlu

Ambrosovi když piacuteše bdquoVyznaacuteniacute viacutery nelze sjednotit na zaacutekladě reflexe teacuteto viacutery ale pouze na

zaacutekladě jejiacuteho sdiacuteleniacuteldquo1186

Je-li pak měřiacutetkem křesťanskeacute viacutery laacuteska jakožto jejiacute vyacuteraz (srv Ga

56) projevuje-li se život viacutery naacuteležitě skutky (srv Jk 218) pak se před ciacuterkvemi oteviacuteraacute širokeacute

pole bdquopraktickeacuteho ekumenismuldquo v jehož raacutemci naacutes Duch bude inspirovat abychom mohli zde a

dnes konat to co je možneacute a co naacutes sjednocuje Praacutevě tak definoval zaacutekladniacute ciacutel ekumenismu

kteryacute v současnosti nesmiacuteme ztratit z očiacute Walter Kasper1187

Jak spraacutevně postřehla ve sveacutem

vyacutekladu Kasperovyacutech uacutevah teoložka Johanna Rahner poukaacutezal německyacute kardinaacutel svyacutem pojetiacutem

1180

Unitatis redintegratio 4 1181

Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s

327 1182

RATZINGER J Oumlkumene am Ort In Catholica 27 (1973) s 162 1183

Srv Lumen gentium 13 1184

Učedniacutek ktereacuteho Ježiacuteš miloval doběhl k Paacutenovu hrobu rychleji přesto však daacutevaacute přednost Petrovi ndash nositeli

uacuteřadu aby do něj vstoupil jako prvniacute (srv J 204-6) Šimona Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoJanovyacutem synemldquo (srv J 2115) aby mu

připomněl že jeho pastyacuteřskaacute služba je obestřena a vyživovaacutena primaacutetem laacutesky v prveacute řadě laacutesky kterou Paacuten

navzdory všemu miluje sveacute učedniacuteky v druheacute řadě pak laacuteskyplnou odpovědiacute apoštolů 1185

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 1186

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 20 1187

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 75

191

na bdquocentralitu a jistyacutem způsobem dokonce i prioritu společneacuteho konaacuteniacute křesťanů a křesťanek

ktereacute překračuje hranice konfesiacuteldquo1188

Pokud pak jde o ono zde jako miacutesto kde se společneacute

konaacuteniacute maacute uskutečňovat pak naacutes takoveacute chaacutepaacuteniacute ekumenismu situuje předevšiacutem a v prveacute řadě na

rovinu konkreacutetniacutech křesťanskyacutech společenstviacute1189

V jejich raacutemci se oteviacuteraacute širokyacute rezervoaacuter takeacute

pro celou oblast ekumenicky žiteacute spirituality o niacutež budeme ještě hovořit

Ani v českeacutem ekumenismu si nemůžeme představovat že naacutes k jednotě dovede pouze

dialog nanejvyacuteš specializovanyacutech odborniacuteků stejně jako nelze uvažovat o tom že k sjednoceniacute

postačiacute podpis dohod ze strany ciacuterkevniacutech reprezentantů Jednota o kterou by Božiacute lid jako celek

nejevil než jen pramalyacute zaacutejem by se ukaacutezala jako iluze Na živyacutech společenstviacutech (κοινωνίας)

je aby se svědectviacutem viacutery (μαρτυρία) jejiacutem společnyacutem liturgickyacutem slaveniacutem (λειτυργία) a

službou těm kdo ji nejviacutece potřebujiacute (διακονία) odvaacutežili z vnuknutiacute Ducha ke bdquokřesťanskeacutemu

jednotneacutemu činuldquo1190

kteryacute by se stal vyacuterazem autentickeacute ekumenickeacute zkušenosti bdquoepifaniiacute

samotneacuteho Kristaldquo1191

uacutečinnyacutem znameniacutem Božiacute laacutesky pro svět1192

1188

Srv RAHNER J Oumlkumene des Lebens ndash Zeichen des Stillstand oder Fortschritt fuumlr das oumlkumenische

Gespraumlch In HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (eds) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 64 1189

Srv tamteacutež s 66-67 Na nezadatelnyacute vyacuteznam miacutestniacute ekumenickeacute zkušenosti poukazuje autorka teacutež v přiacutespěvku

Erfahrungen vor Ort Die Zeichen der Einheit aufspuumlren und theologisch fruchtbar machen In Versoumlhnt

verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial s 52-56 1190

Srv MANDL A Českeacute křesťanstviacute s 143 1191

JAN PAVEL II Ut unum sint 40 1192

Konkreacutetniacutech podnětů pro ekumenickou praxi je celaacute řada Některeacute z nich zmiňuje KASPER W Sakrament der

Einheit Eucharistie und Kirche s 66-67 dalšiacute jsou samozřejmě uvedeny např in PAPEŽSKAacute RADA PRO

JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem čaacutest IV a V Charta oecumenica

Pro přiacuteklady ekumenismu žiteacuteho na lokaacutelniacute uacuterovni (včetně odkazu na rozšiřujiacuteciacute literaturu) srv třeba KAPPES M ndash

FASSNACHT M (ed) Grundkurs Oumlkumene Oumlkumenische Entwicklung ndash Brennpunkte ndash Praxis 1 Theologische

Grundlagen Kevelaer Butzon amp Becker s 210-229 OELDEMANN J Einheit der Christen ndash Wunsch oder

Wirklichkeit Kleine Einfuumlhrung in die Oumlkumene Regensburg Pustet 2009 s 143-167

192

5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY

MAGISTERIA KATOLICKEacute CIacuteRKVE

V uacutevodu našiacute kapitoly může vyvstat otaacutezka Jakyacute smysl maacute spojovat magisterium

katolickeacute ciacuterkve s českyacutem ekumenismem Pokud se nejvyššiacute učitelskyacute uacuteřad univerzaacutelniacute ciacuterkve

projevuje v autentickeacutem učitelskeacutem uacuteřadu papeže (i když nemluviacute ex cathedra)1193

nabyacutevaacute

otaacutezka ještě specifičtějšiacute podobu Jakyacutem způsobem může řiacutemskyacute biskup oslovit širokeacute spektrum

českeacute ekumeny a působit jako plodnyacute a uacutečinnyacute činitel podporujiacuteciacute v jejiacutem raacutemci růst vnitřniacute

sounaacuteležitosti a společenstviacute

V našich specifickyacutech podmiacutenkaacutech bude tato otaacutezka konfrontovaacutena v zaacutesadě ze dvou

vyacutechoziacutech pozic zatiacutemco katolickyacute teolog bude podtrhovat silneacute pouto ktereacute napřiacuteč dějinami

pojiacute křesťanskou kulturu a spiritualitu v českyacutech zemiacutech s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute v jejiacutemž čele stojiacute

papež1194

neopomene bohoslovec jineacuteho vyznaacuteniacute poukaacutezat na to že pro naše země je

přinejmenšiacutem od dob reformace přiacuteznačnyacute hlubokyacute rozkol s katolickou ciacuterkviacute1195

Důvodem rozdiacutelnosti ndash odhleacutedneme-li od odlišneacute dogmatickeacute a teologickeacute zaacutekladny

v pojetiacute uacutelohy papežskeacuteho uacuteřadu v ciacuterkvi ndash budou do značneacute miacutery historickeacute reminiscence Zde

jen namaacutetkou zmiňme od prvniacute křiacutežoveacute vyacutepravy vůči husitskyacutem Čechaacutem vyhlaacutešeneacute Martinem

V přes marneacute uacutesiliacute Jana Rokycany dosaacutehnout od papežů potvrzeniacute o kanonickeacute platnosti sveacute

volby pražskyacutem arcibiskupem až po podporu kterou Petrův naacutestupce poskytoval rakouskeacutemu

domu v době stavovskeacuteho povstaacuteniacute jež vyvrcholilo střetnutiacutem bělohorskyacutem1196

Tato a obdobnaacute

historickaacute teacutemata přitom ožiacutevala předevšiacutem koncem 18 a začaacutetkem 20 stoletiacute v raacutemci

emancipujiacuteciacuteho se českeacuteho politickeacuteho prostoru kdy byla živena poukazem na to že

bdquospojenectviacute habsburskyacutech vlaacutedců a papežů staacutele trvaacute a to k uacutedajneacute škodě českeacuteho naacuterodaldquo1197

Připočteme-li pak ještě kupřiacutekladu bdquocestu do Canossyldquo kterou se svyacutemi požadavky na reformy

ciacuterkevniacute organizace a discipliacuteny podnikli po vzniku Československa k apoštolskyacutem prahům

zaacutestupci Jednoty katolickeacuteho duchovenstva1198

můžeme vytušit zdroje napětiacute ktereacute vztah

univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute formy ciacuterkve a křesťanstviacute u naacutes doprovaacutezel

Současnou zdrženlivost českyacutech nekatoliacuteků vůči nejvyššiacutemu magisteriu univerzaacutelniacute

ciacuterkve naviacutec podporuje jak interpretace některyacutech jeho vyacuteroků což bylo patrneacute např v naacutem již

znaacutemeacute reakci na Dominus Iesus tak představa že poslušnost bdquovzdaacuteleneacutemu centruldquo je pro

katolickou ciacuterkev u naacutes přiacutečinou necitlivosti a nepokory s niacutež tato ciacuterkev reaguje na českeacute

1193

Srv Lumen gentium 25 1194

Srv AMBROS P Českaacute spiritualita s 15 1195

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla

Černeacuteho předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 83 1196

Srv SAKAŘ V a členoveacute literaacuterně-historickeacuteho odboru pražskeacute dieceacutezniacute rady CČSH Papež navštiacuteviacute

Československo In Českyacute zaacutepas 703 (25 března 1990) s 3 1197

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

s 515 1198

Srv MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech

1917ndash1924 s 46-52

193

společenskeacute ovzdušiacute1199

Řiacutemskyacute biskup pak v evangelickeacutem milieu může byacutet staacutele chaacutepaacuten jako

bdquopatriarcha Zaacutepadu kteryacute ještě evangelickeacute ciacuterkve nepropustil ze sveacute jurisdikceldquo1200

V našem pojetiacute ačkoliv si jsme vědomi nesnadnosti kteraacute teacutema papež a českyacute

ekumenismus může doprovaacutezet vniacutemaacuteme učitelskyacute uacuteřad jenž v osobě řiacutemskeacuteho biskupa

promlouvaacute k miacutestniacute ciacuterkvi předevšiacutem v jeho prorockeacutem vyacuteznamu bdquotěšit Božiacute lid svědectviacutem o

Božiacutem životě mezi lidmildquo1201

Teologickyacute odkaz na zaacutevaznou nauku ciacuterkve jak ji předklaacutedaacute

učitelskyacute uacuteřad v osobě Petrova naacutestupce přitom plniacute na tomto miacutestě našiacute pastoraacutelně-teologickeacute

reflexe funkci kriteriologickou jednak pomaacutehaacute v analyacuteze a popisu staacutevajiacuteciacute pastoračniacute situace ndash

v našem přiacutepadě stavu ekumenismu u naacutes ndash jednak sloužiacute jako kritickeacute ověřeniacute pastoraacutelniacutech

orientaciacute ktereacute jsme identifikovali jako specifickeacute ekumenickeacute vyacutezvy pro ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute v našiacute zemi a nakonec poskytuje korektiv při posouzeniacute pastoraacutelniacute strategie kterou

navrhujeme1202

Abychom vystihli poselstviacute kteryacutem se magisterium obraciacute přiacutemo na naši miacutestniacute ciacuterkev

soustřediacuteme se na porozuměniacute duchovniacutem impulzům kteraacute tvořila ohniska pastoračniacutech naacutevštěv

dvou papežů ndash Jana Pavla II a Benedikta XVI ndash v českyacutech zemiacutech Diacuteky univerzalitě sveacuteho

uacuteřadu je papež schopen uvažovat v širokeacutem horizontu a může tak miacutestniacute ciacuterkvi pomoci objevovat

jejiacute identitu a poslaacuteniacute v raacutemci celeacute ciacuterkevniacute jednoty Řiacutemskyacute biskup přijiacuteždiacute pochopitelně vždy

jako hlava katolickeacute ciacuterkve a jako takovyacute se obraciacute předevšiacutem na jejiacute představitele a věřiacuteciacute jeho

naacutevštěvy u naacutes ovšem ukazujiacute že svyacutemi vyacutezvami ciacuteleně směřuje jak k celku společnosti tak ke

křesťanskeacute ekumeně1203

Proto můžeme v papežskyacutech homiliiacutech promluvaacutech a projevech určit

1199

Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 44 1200

TENTYacuteŽ O ospravedlněniacute ekumenicky s 155 1201

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 133 1202

Srv TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 61-62 1203

Vyacuteznam jakyacute Jan Pavel II i Benedikt XVI (a ještě dřiacuteve teolog a kardinaacutel Joseph Ratzinger) přisuzujiacute

samotneacutemu ekumenismu je přitom nezpochybnitelnyacute Papež Wojtyła vstoupiacute do dějin mimo jineacute takeacute proto že jako

prvniacute pontifik věnoval ekumenismu zvlaacuteštniacute encykliku Jeho naacutestupce na Petrově stolci označil hned na počaacutetku

sveacuteho pontifikaacutetu za bdquopřednostniacute zaacutevazekldquo uacutesiliacute o plnou a viditelnou jednotu křesťanů Přitom považoval za

nejnaleacutehavějšiacute Janem Pavlem II zdůrazněnou nutnost očištěniacute paměti jako cesty kteraacute bdquojedinaacute může duše připravit

k tomu aby přijaly uacuteplnou Kristovu pravduldquo (Primo messaggio di Sua Santitagrave Benedetto XVI al termine della

concelebrazione eucaristica con i cardinali elettori in Capella Sistina Meroledigrave 20 aprile 2005 [on line] [citovaacuteno

5 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂ httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvimessagespont-

messages2005documentshf_ben-xvi_mes_20050420_missa-pro-ecclesia_ithtml˃) Pojetiacute ekumenismu a přiacutenos

Jana Pavla II i Josepha Ratzingera jednotě křesťanů jsou již řadu let předmětem baacutedaacuteniacute srv např PHAM VAN

HUONG P Ecumenism in the Mind of Pope John Paul II Reading the Pope s Basic Understanding of Unity

Roma Pontificia Studiorum Universitas a S Thoma Aq in Urbe 1989 MAZIKU AM The Contribution of the

Pontificate of John Paul II on Ecumenism and Christian Unity Roma Pontificia Universitagrave Urbaniana 2003

CASSIDY EI Oumlkumenismus als als pastorale Prioritaumlt Der Oumlkumenismus in der Lehre Papst Johannes Pauls II In

ERNST J ndash LEIMGRUBER S (ed) Surrexit Dominus vere Die Gegenwart des Auferstandenen in seiner

Kirche Festschrift fuumlr Erzbischof Johannes J Degenhardt Paderborn Bonifatius 1996 s 294-301 KAES D

Joseph Ratzingers Beitrag zum Oumlkumenischen Dialog ndash Eine Skizze In RISSE G (ed) Zeit-Geschichte und

Begegnungen Festschrift fuumlr Bernhard Neumann zur Vollendung des 70 Lebensjahres Paderborn Bonifatius

1998 s 79-91 SURD MM Ekklesiologie und Oumlkumenismus bei Joseph Ratzinger Einheit im Glauben ndash

Voraussetzung der Einheit der Christenheit Sankt Ottilien EOS Verlag 2009 MAASSEN T Das

Oumlkumeneverstaumlndnis Joseph Ratzingers Goumlttingen V amp R Unipress 2011

194

zaacutekladniacute linie myšlenek ktereacute jsou vyjaacutedřeniacutem služby řiacutemskeacuteho biskupa jednotě miacutestniacuteho

Božiacuteho lidu1204

V teacuteto kapitole věnovaneacute ekumenickyacutem podnětům papežskyacutech naacutevštěv Jana Pavla II

(1990 1995 1997) a Benedikta XVI(2009) uvedeme nejprve do širšiacutech souvislostiacute jednotlivyacutech

apoštolskyacutech cest naacutesledně představiacuteme stěžejniacute myšlenky s nimiž se oba pontifikoveacute obraacutetili

na křesťanskou ekumenu u naacutes a nakonec daacuteme zazniacutet ohlasům ktereacute v prostřediacute českeacute

ekumeny tyto naacutevštěvy vyvolaly

51Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990)

Naacutevštěva byla situovanaacute do doby přechodu a vyacuteznamnyacutech změn ktereacute od listopadu 1989

zasaacutehly všechny oblasti společenskeacuteho a ciacuterkevniacuteho života na prahu noveacute etapy našich dějin1205

Šlo o zaacutezrak jak se ve sveacutem projevu vyslovil Vaacuteclav Havel když jako hlava země kterou

donedaacutevna devastovala ideologie nenaacutevisti a rozděleniacute viacutetal posla laacutesky a zvěstovatele bratrskeacute

jednoty v různosti1206

Bytostně měla cesta Jana Pavla II povahu diacutekůvzdaacuteniacute1207

Ciacutelem naacutevštěvy papeže kteryacute

přišel jako bdquopoutniacutek svobodyldquo1208

bylo bdquopovzbudit věřiacuteciacute v teacuteto zemi aby silou sveacute viacutery

pomaacutehali řešit bolesti a probleacutemy společnosti aby dobře vykročila na cestu svobodneacuteho

životaldquo1209

Uzdraveniacute a obnova před kterou stojiacute naacuterody středniacute a vyacutechodniacute Evropy ochromeneacute

materialistickou ideologiiacute se musiacute odehraacutet nejen na politickeacute ekonomickeacute rovině nyacutebrž musiacute

proniknout předevšiacutem oblast duchovniacute a mravniacute Jan Pavel II přichaacutezel posiacutelit sveacute bratry

1204

Hovořiacute-li přitom papež k miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi a k celeacute českeacute ekumeně dnes o naleacutehavosti uacutesiliacute o jednotu

křesťanů nejednaacute se o teacutema uacuteplně noveacute K českyacutem a moravskyacutem biskupům se řiacutemštiacute pontifikoveacute obraceli

v minulosti v teacuteto zaacuteležitosti aby podpořili snahy unionistickeacute Benedikt XV piacuteše bdquoNeboť tak se dnes věci majiacute že

ze strany naacuterodů vyacutechodniacuteho Slovanstva jež trpiacute v důsledku daacutevno nastaleacuteho odděleniacute od tohoto [řiacutemskeacuteho] Stolce

se jeviacute určitaacute naděje na přinavraacuteceniacute svateacute jednoty s naacutemi Vy tedy ctihodniacute bratři jimž zaacuteroveň s civilizaciacute zazaacuteřila

viacutera přinesenaacute z Řiacutema apoštoly Slovanů Cyrilem a Metodějem maacutete spolu s vašimi kněžiacutemi odvaacutežně vykročit na

tuto pro vaacutes tak znamenitě připravenou cestuldquo (BENEDIKT XV Saepe nobis list československyacutem biskupům z 30

listopadu 1921 českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash

Olomouc Refugium 2003 s 71-72) Daacutele srv osobniacute pozdravy Pia XI olomouckeacutemu arcibiskupu Prečanovi při

přiacuteležitosti velehradskyacutech kongresů v letech 1924 1927 1932 vyzdvihujiacuteciacute jejich vyacuteznam pro jednotu ciacuterkve PIUS

XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate Welehrad prope

sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione Ad RPD Leopoldum

Prečan archiepiscopum olomucensem eundemque bdquoApostolatus a Ss Cyrillo e Methodioldquo preasidem De conventu

quinto velehradensi In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XIX volumen XIX Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1927 s 340-341 Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium de conventu

velehradensi sexto In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XXIV volumen XXIV Romae

Typis Polyglottis Vaticanis 1932 s 338-339 1205

Srv Projev Jana Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 23 1206

Srv Uviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II prezidentem Československeacute republiky Vaacuteclavem Havlem na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 9 1207

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute

na internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1990documentshf_jp-

ii_aud_19900425_ithtml˃ 1208

Přiviacutetaacuteniacute svateacuteho otce italskyacutem prezidentem Francescem Cossigou na řiacutemskeacutem letišti (z 22 dubna 1990) In Jan

Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 121 1209

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 11

195

v ciacuterkvi kteraacute neoplyacutevaacute bohatstviacutem ani politickou mociacute kteraacute je však bdquomocnaacute viacuterou

prohloubenou a protřiacutebenou leacutety pronaacutesledovaacuteniacuteldquo1210

Spiacuteše než k bdquociacuterkvi administrativně zničeneacute

a potlačeneacuteldquo chce papež hovořit k bdquociacuterkvi duchovně obrozeneacuteldquo1211

Jeho cesta však měla miacutet i charakter smiacuteřeniacute mezi našimi zeměmi a Řiacutemem Prvniacute papež

kteryacute vstupuje do našiacute země a přinaacutešiacute pozdrav bratrstviacute pokoje a usmiacuteřeniacute přitom je řiacutezeniacutem

prozřetelnosti Slovan kteryacute hned v uacutevodniacutem projevu poteacute co na pražskeacutem letišti poliacutebil českou

zem vyjaacutedřil přaacuteniacute aby svou naacutevštěvou pomohl bdquozhojit jizvy minulosti a odstranit daacutevneacute stiacuteny

nedůvěry ktereacute kdy v minulosti ležely mezi Čechami a Řiacutememldquo1212

Papež měl vyacuteslovnyacute zaacutejem

na tom aby přispěl svyacutem diacutelem k bdquobratrskeacute spolupraacuteci ve vzaacutejemneacute uacutectě a důvěřeldquo1213

mezi

českyacutemi křesťany

Cesta Jana Pavla II do tehdejšiacuteho Československa během niacutež navštiacutevil Prahu Velehrad a

Bratislavu se odehraacutela na konci velikonočniacuteho oktaacutevu což se promiacutetlo předevšiacutem do textu

papežovyacutech homiliiacute při slaveniacute eucharistie Bohoslužebnyacute raacutemec tak umožnil aby papežova

duchovniacute četba minulosti a současnosti ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě vychaacutezela z optiky

velikonočniacuteho tajemstviacute utrpeniacute smrti a vzkřiacutešeniacute Krista Paacutena ciacuterkve a dějin Naacutevštěva pontifika

tak dosaacutehla sveacuteho vrcholu když zvěstoval shromaacutežděneacute ciacuterkvi pokoj Zmrtvyacutechvstaleacuteho a dar

Ducha kteryacute ji zmocňuje k poslaacuteniacute (srv J 2019-22) poteacute co ji ujistil že Kristus byl mezi svyacutemi

učedniacuteky přiacutetomen po celyacute čas skrytosti večeřadla i během pronaacutesledovaacuteniacute1214

Radostiacute a jaacutesotem

se pro miacutestniacute ciacuterkev měl staacutet bdquoden kteryacute učinil Hospodinldquo (Ž 11824) den Kristova vzkřiacutešeniacute

jako plnost času objiacutemajiacuteciacute všechna obdobiacute jimiž prochaacutezejiacute lidskeacute dějiny1215

Radost z Kristova

vzkřiacutešeniacute tvořila červenou nit spojujiacuteciacute jednotliveacute momenty celeacute naacutevštěvy1216

Tak lze poselstviacute

Jana Pavla II rozumět jako noveacutemu apoštolskeacutemu hlaacutesaacuteniacute odvěkeacute pravdy o Kristu kteryacute se stal

bdquokamenem uacutehelnyacutemldquo (Ž 11822) Božiacuteho kraacutelovstviacute ktereacute bdquoje ponořeno do lidskeacuteho času (hellip) a

zaacuteroveň přesahuje časldquo1217

Z hlediska ekumenickyacutech vyacutezev ktereacute Jan Pavel II během sveacute prvniacute naacutevštěvy

formuloval si všimneme toho jak definoval podiacutel křesťanů na obnově naacuteroda jakeacute konkreacutetniacute

kroky vytyacutečil českyacutem křesťanům na cestě ke vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute a jak uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve i

Evropy propojil s odkazem svatyacutech věrozvěstů Cyrila a Metoděje

511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti

V noveacute situaci transformace položil papež vyacutechoziacute otaacutezku miacutestniacute ciacuterkvi pastoračně Jakyacute

je vnitřniacute charakter společenstviacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a co je dnes jeho poslaacuteniacutem

1210

Tamteacutež 1211

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 19 1212

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 11 1213

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1214

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 18-21 1215

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 32-36 1216

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1217

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 33

196

K poznaacuteniacute vlastniacute identity je nutneacute projiacutet v paměti všechno to co ciacuterkev a křesťaneacute zakusili

v nedaacutevneacute minulosti je třeba pravdivě přiznat selhaacuteniacute zvaacutežit a ocenit plody zrozeneacute v bolesti

uplynulyacutech desetiletiacute Ciacuterkev během nich sice byla v našich zemiacutech odsouzena k tomu staacutet se

bdquomlčiacuteciacute ciacuterkviacuteldquo nedobrovolneacutemu mlčeniacute lze ovšem porozumět jako prostoru v němž v ciacuterkvi

uzraacutevaly opravdoveacute hodnoty předevšiacutem se pak osvědčovala věrnost1218

Jedniacutem ze třiacute aspektů věrnosti kterou ciacuterkev prokaacutezala v době totality byla vedle věrnosti

ukřižovaneacutemu Kristu a jeho Duchu a rovněž Svateacutemu stolci věrnost naacuterodu zvlaacuteště pak

bdquosolidarita s pronaacutesledovanyacutemi a otevřenost vůči všem kdo upřiacutemně hledajiacute pravdu

a milujiacute svoboduldquo1219

Tato duchovniacute zkušenost projeveneacute solidarity kterou doprovaacutezela ochota

trpět se přitom stala vkladem našiacute ciacuterkve kteryacute obohatil svět i ciacuterkev v ostatniacutech zemiacutech

Opravdovost viacutery otevřenost a solidaacuternost přitom mnohem spiacuteše nežli počet věřiacuteciacutech tvořiacute

opravdovou siacutelu miacutestniacute ciacuterkve1220

kteraacute navzdory krajně nepřiacuteznivyacutem podmiacutenkaacutem bdquouchovala

svoji vitalitu a z mnoha hledisek se dokonce duchovně znovuzrodilaldquo1221

Dějiny ciacuterkve je třeba odhalit jako živeacute kontinuum a to vyacuteslovně i pokud jde

o zkoušky a pronaacutesledovaacuteniacute ktereacute jsou v dějinaacutech evangelia v našiacute zemi přiacutetomny od sameacuteho

počaacutetku jak doklaacutedajiacute postavy světců ndash Vaacuteclava Ludmily a Vojtěcha1222

Miacutestniacute ciacuterkev nyniacute

stojiacute před vyacutezvou jak integrovat minulost kteraacute přinesla konkreacutetniacute historickeacute existenciaacutelniacute

zkušenosti do novyacutech perspektiv1223

Ty kladou před ciacuterkev i společnost požadavek obnovy

Dynamicky definuje papež cestu našeho naacuteroda jako bdquopouť za svobodouldquo1224

na ktereacute bylo

přineseno mnoho obětiacute kteraacute však musiacute pokračovat aby ona velikaacute setba nebyla promarněna1225

Znovunabytaacute svoboda nemaacute byacutet přiacuteležitostiacute k navraceniacute se k idealizovaneacute minulosti bdquochraacutem

svobodneacuteho životaldquo je třeba stavět v siacutele toho k čemu věřiacuteciacute vnitřně došli v dobaacutech

pronaacutesledovaacuteniacute1226

Poslaacuteniacute věřiacuteciacutech ve společnosti bdquopraacutevě dnesldquo tudiacutež tkviacute zejmeacutena v tom aby budovaacuteniacute

svobody doprovaacutezeli bdquohlubokou mravniacute a duchovniacute obnovouldquo1227

kteraacute musiacute miacutet dimenzi

ekumenickou1228

Touto cestou křesťaneacute udržiacute a prohloubiacute svoji solidaritu s naacuterodem kterou

prokaacutezali v minulosti a budou moci obstaacutet před pokušeniacutem staacutet se bdquodo sebe uzavřenou

skupinouldquo1229

Duch evangelia by diacuteky křesťanům měl pronikat do politickeacuteho života a třebaže

je na miacutestě se vzdaacutet utopistickeacute formy směšovaacuteniacute ciacuterkve a staacutetu je nezastupitelnou uacutelohou ciacuterkve

1218

Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 14 1219

Tamteacutež s 15 1220

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1221

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1222

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 20 1223

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 139 1224

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1225

Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany s 16 1226

Srv tamteacutež s 14 1227

Tamteacutež s 16 1228

Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1229

Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně

postiženyacutemi občany s 16

197

pomaacutehat bdquoaby se uvnitř naacuteroda i mezi naacuterody staacutele viacutece rozmaacutehala spravedlnost a laacuteskaldquo1230

aby

se rozviacutejela politickaacute svoboda a občanskaacute odpovědnost Se zvlaacuteštniacute nadějiacute přitom papež vyzdvihl

vyacutezvu Desetiletiacute duchovniacute obnovy1231

kteraacute jako diacutelo čerpajiacuteciacute bdquoz nejhlubšiacutech kořenů (hellip)

naacuterodniacute tradiceldquo1232

svou povahou miacuteřiacute za hranice katolickeacute ciacuterkve směrem k ostatniacutem

křesťanům ba k celeacutemu naacuterodu a nadto poukazuje na neutuchajiacuteciacute pouto Božiacuteho lidu putujiacuteciacuteho

našiacute zemiacute s bdquočeskyacutem nebemldquo světci kteřiacute jsou staacutele živiacute1233

512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo

Vyacuteslovnyacute uacutekol bdquopodporovat ekumenismus a cesty k bratrskeacute jednotě všech kdo věřiacute

v Kristaldquo1234

uložil papež během sveacute naacutevštěvy biskupům v poselstviacute ČBK Z hlediska

duchovniacuteho ekumenismu pak neniacute bez vyacuteznamu ani apel k tomu aby biskupoveacute podporovali

povolaacuteniacute všech pokřtěnyacutech ke svatosti a to předevšiacutem bdquovlastniacutem přiacutekladem laacutesky pokory a

prostoty životaldquo1235

Alespoň kraacutetce pozdravit zaacutestupce ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute se papeži podařilo v zaacutevěru setkaacuteniacute s představiteli českeacute kultury a

intelektuaacutely1236

Praacutevě toto setkaacuteniacute přineslo pro českyacute ekumenismus impulzy naprosto zaacutesadniacute povahy a

papežem přednesenaacute analyacuteza ekumenickyacutech vztahů u naacutes se stala vyacutejimečnyacutem dokladem zaacutejmu

hlavy univerzaacutelniacute ciacuterkve o jednotu křesťanů v našiacute zemi Podle přesvědčeniacute Jana Pavla II majiacute

tato touha po jednotě a povolaacuteniacute o ni usilovat jež jsou velkyacutemi znameniacutemi dnešniacute doby

v Čechaacutech bdquozcela zvlaacuteštniacute vaacutehuldquo1237

V době začiacutenajiacuteciacute noveacute etapy se pak snaha o jednotu staacutevaacute

slovy pontifika bdquopřiacutemo vyacutezvou vašich dějinldquo1238

I při svyacutech ekumenickyacutech uacutevahaacutech kraacutečiacute papež

cestou dialogu s minulostiacute vzdaacutelenou i nedaacutevnou Jako zůstaacutevaacute v paměti křesťanů živaacute

vzpomiacutenka bdquona udaacutelosti ktereacute předznamenaly bolestnyacute rozkol zaacutepadniacuteho křesťanstva a způsobily

tolik strastiacute v naacutesledujiacuteciacutech staletiacutechldquo1239

tak rovněž nelze zapomenout na to že společně

zakoušenyacute uacutetlak v nedaacutevneacute době křesťany různyacutech vyznaacuteniacute sbliacutežil dohromady Tyto zkušenosti

1230

Tamteacutež s 17 1231

Podle papeže bylo Desetiletiacute duchovniacute obnovy přiacutemo bdquoprozřetelnostniacute udaacutelostiacuteldquo a mělo se staacutet biskupům vzorem

pro pastoračniacute plaacuten činnosti jak uvnitř ciacuterkve tak i vzhledem ke společnosti srv JAN PAVEL II Poselstviacute

Československeacute biskupskeacute konferenci (z 21 dubna 1990) In Jan Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990

Projevy Promluvy Poselstviacute s 40 1232

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 21 1233

Srv tamteacutež 1234

Poselstviacute Československeacute biskupskeacute konferenci s 39 1235

Tamteacutež 1236

Srv JAN PAVEL II Setkaacuteniacute s představiteli křesťanskyacutech ciacuterkviacute (21 dubna 1990) In Jan Pavel II

v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute s 70 Pro mimořaacutednost naacutevštěvy kteraacute se

vyznačovala svojiacute kraacutetkostiacute nebylo možneacute zorganizovat zvlaacuteštniacute vyacutehradně bdquoekumenickeacuteldquo setkaacuteniacute papeže s českyacutemi

nekatolickyacutemi křesťany třebaže o něj sami zaacutestupci ekumeny projevili zaacutejem srv SMETANA Z Dopis Janu Pavlu

II In Kostnickeacute jiskry 7512 (1990) s 4 Staacutetniacute sekretaacuteř Casaroli však ještě před touto prvniacute papežovou cestou do

Československa ERC ujistil o tom že je papežovyacutem vřelyacutem přaacuteniacutem uskutečnit setkaacuteniacute se zaacutestupci všech

křesťanskyacutech ciacuterkviacute našiacute vlasti při přiacuteštiacute bdquořaacutedneacute pastoračniacute naacutevštěvěldquo srv CASAROLI A Odpověď z Vatikaacutenu In

Kostnickeacute jiskry 7515 (1990) s 4 1237

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1238

Tamteacutež s 26 1239

Tamteacutež s 25

198

jimiž Kristova ciacuterkev prošla jsou vyacutezvou ke změně mentality a ke snaze o hlubokou proměnu

kvality vztahů mezi Ježiacutešovyacutemi učedniacuteky

Papežův naacutevrh předloženyacute českeacute ekumeně je zaměřen jak na nutnost hojit jizvy v srdci

duchovniacutech dějin naacuteroda ktereacute nejsou jen mechanickyacutem řazeniacutem faktů nyacutebrž pochopeniacutem

souvislostiacute a vyacuteznamů1240

tak na společnou a činorodou angažovanost křesťanů při řešeniacute

probleacutemů současneacute společnosti tiacutem že se v celeacutem naacuterodě stanou zaacuterodkem jednoty

V souvislosti se smiacuteřeniacutem paměti připomněl papež v linii koncilniacuteho vystoupeniacute kardinaacutela

Berana jehož byl přiacutemyacutem uacutečastniacutekem kliacutečovou roli českeacuteho kněze Jana Husa jemuž bdquoodhliacutežeje

od teologickyacutech naacutezorů ktereacute zastaacuteval nelze (hellip) upřiacutet bezuacutehonnost osobniacuteho života a uacutesiliacute o

vzdělaacuteniacute a mravniacute povzneseniacute naacuterodaldquo1241

Praacutevě v těchto oblastech by se reformaacutetorův odkaz

mohl staacutet pro českeacute křesťany spojujiacuteciacutem prvkem Vymezit miacutesto ktereacute patřiacute Husovi ale teacutež

jinyacutem postavaacutem českeacuteho středověku (Tomaacuteš Štiacutetnyacute Jan Miliacuteč) svěřuje papež odborniacutekům a

v prveacute řadě českyacutem teologům

Českyacutemi dějinami prostupuje nepřetržitě proud světců sleacutevajiacuteciacute se vjedno se bdquovzaacutecnyacutemi

přiacuteklady křesťanskeacute opravdovostildquo1242

a to až po nejnovějšiacute současnost Vždyť jejich zaacutestup se

rozšiacuteřil ze zaacutepasu naacuteroda v obdobiacute nacistickeacuteho i komunistickeacuteho uacutetlaku během nichž bdquoduchovniacute

a věřiacuteciacute všech vyznaacuteniacute ve sveacute naprosteacute většině staacuteli na straně naacuterodaldquo1243

Svědectviacute věrnosti a

statečnosti křesťanů kteřiacute osobně vystoupili na obranu svobody každeacuteho člověka maacute tedy svůj

dalekosaacutehlyacute vyacuteznam ekumenickyacute Ciacuterkev kteraacute hlaacutesaacute Krista jako daacuterce ryziacute lidskeacute svobody a

přitom je si vědoma hlubokeacute uacutecty k člověku1244

je povinna haacutejit a respektovat předevšiacutem

svobodu svědomiacute a naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute ktereacute jsou zakořeněny v důstojnosti každeacute lidskeacute

osoby1245

Diacuteky svědkům viacutery kteřiacute učinili z teacuteto pravdy osobniacute zaacutevazek vyrostla mravniacute

autorita křesťanů v teacuteto zemi1246

Soudobaacute situace přinaacutešiacute specifickeacute otaacutezky na ktereacute lze naleacutezt odpověď jen v dialogu do

něhož křesťaneacute majiacute se všiacute vaacutežnostiacute vstoupit a to bdquove vzaacutejemneacute bratrskeacute jednotěldquo1247

kteraacute

nebude kolem sebe šiacuteřit uniformitu založenou na kompromisech nyacutebrž bude vnaacutešet do

společnosti hodnotu vzaacutejemneacute uacutecty a odpovědnost za kořeny naacuteroda a jeho kultury

bdquoSjednocujiacuteciacutem motivemldquo přiacutetomnyacutem v českeacutem křesťanstviacute od sv Vojtěcha po kardinaacutela

Tomaacuteška kteryacute přitom všichni křesťaneacute majiacute zvlaacutešť střežit a rozviacutejet je zvlaacuteště bdquomravniacute

opravdovost vyacutezva k obraacuteceniacute k proměně mysliacute a srdciacuteldquo1248

1240

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na

Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 151 1241

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1242

Tamteacutež 1243

Tamteacutež 1244

Srv JAN PAVEL II Redemptor hominis (encyklika o Kristu Vykupiteli z 4 března 1979) 12 (českyacute překlad

Praha Zvon 1996) 1245

Srv Dignitatis humanae (deklarace o naacuteboženskeacute svobodě z 7 prosince 1965) 2 1246

Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1247

Tamteacutež s 27 1248

Tamteacutež

199

Takto formulovanaacute vyacutechodiska českeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute jsou pro papeže přiacuteslibem

neochvějneacute naděje že bdquopraacutevě v teacuteto zemi (hellip) dojde k zaacutevažnyacutem krokům na cestě bratrskeacuteho

smiacuteřeniacute a opravdoveacute jednoty v Kristuldquo1249

513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy

bdquoEvropa žije zkušenost hlubokeacute transformace a nachaacuteziacute se před novou etapou sveacuteho

uskutečněniacute seldquo1250

Evropa hledaacute cestu ke sveacute jednotě a jelikož tato jednota nemůže byacutet jen

vyacutesledkem uspořaacutedaacuteniacute politickyacutech a ekonomickyacutech faktorů přinaacutešiacute s sebou toto hledaacuteniacute otaacutezku

po kulturniacute identitě Evropy Evropskaacute kulturniacute jednota je přitom bdquoplodem kulturniacute různostildquo1251

Poznat identitu stareacuteho kontinentu znamenaacute vydat se cestou zkoumaacuteniacute historickeacute paměti

Evropy V procesu hledaacuteniacute evropskeacute jednoty kteryacute se nemůže zastavit pouze u ideaacutelů

osviacutecenstviacute jsme pozvaacuteniacute znovu objevit v zaacutekladech evropskeacute kultury fenomeacuten křesťanstviacute Bez

živeacuteho vědomiacute duchovniacuteho a naacuteboženskeacuteho rozměru jako kliacuteče k porozuměniacute a plodneacute četbě

evropskeacute tradice hroziacute že se dnešniacute Evropaneacute stanou bdquocizinci ve sveacute vlastniacute kultuřeldquo1252

Takovyacute

byl zaacuteměr teacutež ateistickeacute ideologie komunismu

Soluňštiacute bratři se v tomto kontextu staacutevajiacute reprezentanty plodneacuteho dialogu mezi viacuterou a

kulturou Papež viacute že bdquotento naacuterod a jeho kultura byly od počaacutetku spojeny se světlem Kristova

evangelia a s diacutelem šiřitelů křesťanskeacute viacuteryldquo1253

kteřiacute do teacuteto země připutovali dřiacuteve než

k ostatniacutem slovanskyacutem naacuterodům Odtud vysviacutetaacute proč připutovat na Velehrad bylo pro Jana

Pavla II během jeho kraacutetkeacute a mimořaacutedneacute naacutevštěvy vyacuteslovnyacutem přaacuteniacutem1254

Velehrad je papeži

v prveacute řadě bdquopočaacutetkem vstupu Slovanů do ciacuterkve a počaacutetkem teacuteto čaacutesti evropskeacute kulturyldquo1255

miacutestem odkud bdquoapoštoloveacute Slovanůldquo Cyril a Metoděj zahaacutejili diacutelo evangelizace slovanskyacutech

naacuterodů1256

aby jim srozumitelnyacutem způsobem předali zvěst o noveacutem životě postaveneacutem

na Kristu kteryacute je Kamenem naacuterožniacutem Takoveacute srozumitelneacute hlaacutesaacuteniacute pravdy maacute přitom nezbytnyacute

vyacuteznam ekumenickyacute nakolik je zaacutekladniacutem prvkem ekumenismu bdquospolečenstviacute pravdyldquo jejiacutež

vyjaacutedřeniacute se vyznačuje pluralitou forem1257

S mimořaacutednyacutem důrazem polskyacute papež vyzdvihnul uacutelohu Velehradu jako miacutesta na ktereacutem

naleacutezaacuteme bdquonaacuterožniacute kaacutemen evropskeacute jednotyldquo1258

Podobně jako na Monte Cassino sv Benedikt

kladl zaacuteklady bdquoEvropy latinskeacuteldquo na Velehradě Cyril s Metodějem bdquonatrvalo vštiacutepili do dějin

1249

Tamteacutež s 25 1250

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 143 1251

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 28 1252

Tamteacutež 1253

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1254

Srv Slova Mons Františka Vaňaacuteka arcibiskupa olomouckeacuteho k naacutevštěvě papeže Jana Pavla II na Velehradě

In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 31 1255

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1256

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 32-33 1257

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 19 (s explicitniacutem odvolaacuteniacutem papeže na evangelizačniacute diacutelo Cyrila a

Metoděje) 1258

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34

200

Evropy tradici řeckou a byzantskouldquo1259

Oba tyto nesmiacuterneacute proudy Tradice jakkoliv různorodeacute

jsou jejich rysy přesto odkazujiacute jeden na druhyacute a dohromady tvořiacute nediacutelnou tvaacuteř křesťanskeacute

Evropy V životniacutem přiacuteběhu slovanskyacutech věrozvěstů se řeckyacute i řiacutemskyacute prvek snoubiacute v plodnou

jednotu a podstatnyacutem rysem apoštolaacutetu obou světců je svědectviacute nerozděleneacute ciacuterkve bdquojejich

svědectviacute znamenaacute vyacutezvu k jednotě Jsou naacutem společniacute a majiacute vyacuteznam ekumenickyacuteldquo1260

Těmito

slovy přitom papež připomenul myšlenku kterou vyjaacutedřil již ve sveacute cyrilometodějskeacute encyklice

v r 1985 když napsal bdquoPro naacutes lidi dneška maacute jejich apoštolaacutet vyacuteraz ekumenickeacute vyacutezvy

v pokoji usmiacuteřeniacute znovu vystavět jednotu jež byla v době po svatyacutech Cyrilu a Metodějovi

hluboce narušena předevšiacutem jednotu mezi Vyacutechodem a Zaacutepademldquo1261

Odsud prameniacute i

ekumenickyacute uacutekol Velehradu na ktereacutem podle papeže unionistickeacute sjezdy vykonaly prvniacute kroky

k moderniacutemu ekumenismu Tomuto miacutestu přiacuteslušiacute aby se stalo miacutestem pokorneacute a vrouciacute

modlitby za to aby bdquovšichni kdo uvěřili byli jedneacute mysli a jednoho srdceldquo (Sk 432)1262

Jednota Evropy o ktereacute Jan Pavel II hovořil se ve sveacute autentickeacute duchovniacute podstatě rodiacute

z Kristova křiacuteže a vzkřiacutešeniacute1263

Takoveacute je i poselstviacute ktereacute Evropě vysiacutelaacute Velehrad Proto nebylo

naacutehodou že v zaacutevěru sveacute naacutevštěvy poutniacuteho miacutesta papež oznaacutemil veřejně svůj uacutemysl svolat

mimořaacutednou biskupskou synodu o Evropě kteraacute se pak věnovala noveacute evangelizaci stareacuteho

kontinentu Vyzval tak biskupy zodpovědneacute zvlaacuteštniacutem způsobem za hlaacutesaacuteniacute evangelia aby před

Paacutenem dějin zkoumali a rozlišovali znameniacute času a hledali odpovědi na otaacutezku kteryacutem směrem

se maacute dnes předaacutevaacuteniacute radostneacute zvěsti v Evropě ubiacuterat1264

1259

Tamteacutež Zde je takeacute třeba hledat důvod toho proč papež r 1983 prohlaacutesil Cyrila a Metoděje za bdquospolupatrony

Evropyldquo srv JAN PAVEL II Egregiae virtutis (motu proprio vyhlašujiacuteciacute sv Cyrila a Metoděje za spolupatrony

Evropy z 31 prosince 1980) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7 Documenti ufficiali della Santa sede

1980-1981 Bologna Dehoniane 1991 čl 968 Tiacutemto aktem papež chtěl vyjaacutedřit skutečnost že duchovniacute a kulturniacute

dědictviacute Evropy je synteacutezou různosti tradic a kultur ktereacute kontinentem prochaacutezejiacute 1260

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34 1261

JAN PAVEL II Slavorum apostoli (encyklika u přiacuteležitosti jedenaacutectisteacuteho vyacuteročiacute evangelizačniacuteho diacutela sv Cyrila

a Metoděje z 2 června 1985) 13 (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s

166) Jan Pavel II poklaacutedal oba světce za bdquoautentickeacute předchůdceldquo ekumenismu srv JAN PAVEL II Slavorum

apostoli 14 In op cit s 167

Vyacuteznam Cyrila a Metoděje vzhledem k uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve představuje skutečnyacute locus k němuž se vyacuteroky

magisteria pravidelně a vždy znovu vracejiacute srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 199-201 BENEDIKT XV Saepe nobis (českyacute

překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s 80) PIUS XI Quod sanctum Cyrillum

(list srbsko-chorvatsko-slovinskyacutem a československyacutem biskupům z 13 uacutenora 1927) (českyacute překlad in op cit s 78)

JAN XXIII Magnifici eventus (apoštolskyacute list slovanskyacutem biskupům z 11 května 1963) (českyacute překlad in op cit

s 93-94) PAVEL VI Antique nobilitatis (apoštolskyacute list věřiacuteciacutem Československa z 2 uacutenora 1969) (českyacute překlad

in op cit s 116-117) JAN PAVEL II Egregiae virtutis 3 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7

Documenti ufficiali della Santa sede 1980-1981 čl 963-965 Vyacutečet prohlaacutešeniacute řiacutemskyacutech pontifiků můžeme zakončit

zmiacutenkou současneacuteho papeže Františka kteryacute ve sveacutem listě kardinaacutelu Dukovi z 24 června 2013 u přiacuteležitosti

cyrilometodějskeacuteho jubilea vyslovil přaacuteniacute bdquoKeacutež se toto důležiteacute vyacuteročiacute stane pohnutkou ke staacutele intenzivnějšiacutem

vztahům křesťanskeacuteho bratrstviacute mezi věřiacuteciacutemi řiacutemskokatolickeacute a řeckokatolickeacute ciacuterkve mezi nimi a věřiacuteciacutemi

ostatniacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacuteldquo (František piacuteše na Velehrad In Katolickyacute tyacutedeniacutek XXIV27-28 2013 s 1) 1262

Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1263

Srv Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 38 1264

Srv tamteacutež s 37

201

514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Samotneacute ohlaacutešeniacute papežovy historickeacute naacutevštěvy vyvolalo v českeacute ekumeně škaacutelu reakciacute

od probuzeniacute obranneacuteho bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo až po otevřeneacute očekaacutevaacuteniacute Pontifikaacutet polskeacuteho

papeže byl některyacutemi vniacutemaacuten v protikladu k ekumenickeacute otevřenosti pokoncilniacute katolickeacute ciacuterkve

kteraacute dnes uacutedajně prosazuje ekumenismus bdquopovyacutešeneacute blahosklonneacute snaacutešenlivostildquo1265

Řiacutemskaacute

ciacuterkev v osobě sveacuteho nejvyššiacuteho představitele vystupuje jako jedinaacute držitelka Božiacute pravdy což

doklaacutedaacute i tiacutem že hovořiacute o ostatniacutech křesťanech jako o bdquoodloučenyacutech bratřiacutechldquo Ti však před

přiacuteletem Jana Pavla II důrazně připomiacutenajiacute bdquoExistujiacute sveacutepraacutevnaacute a rovnopraacutevnaacute ciacuterkevniacute

společenstviacute jejichž Paacutenem je Kristus kteryacute vyacuteslovně neurčil žaacutedneacute naacuteměstky ani neurčil

jednotliveacute strukturyldquo1266

ERC jako celek si byla vědoma že vyacuteznam cesty bude pro působeniacute křesťanů v našiacute zemi

miacutet rozhodujiacuteciacute vyacuteznam Podle slov jejiacuteho předsedy nekatoliacuteci neočekaacutevali od papeže ani

rehabilitaci Jana Husa ani vyacuteraz pokaacuteniacute za udaacutelosti na Biacuteleacute Hoře toužili však po projevu

upřiacutemneacuteho bratrstviacute Očekaacutevaacuteniacute naacutevštěvy bylo spojeno s otaacutezkou bdquoPotvrdiacute mocenskyacute vliv

některyacutech proudů v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi Nebo podpořiacute uacutesiliacute o jednotu v pravdě a laacutesceldquo1267

Otaacutezky tyacutekajiacuteciacute se vztahu mezi naacuteboženstviacutem kulturou a dějinami ktereacute v kontextu

evropskeacute jednoty papež předložil českeacutemu kulturniacutemu vědomiacute nakonec dolehly jako inspirace i

ke sluchu evangelickeacuteho teologa třebaže jeho hlas zůstal osamělyacute bdquoNadějme se že tato naacutevštěva

položila zaacuteklad novyacutem ekumenickyacutem vztahům mezi křesťany u naacutesldquo1268

bdquoZa pronikavyacute postřehldquo

poklaacutedal Josef Smoliacutek papežovo bdquorozpoznaacuteniacute že pro českeacute naacuteboženskeacute dějiny je od dob

reformačniacutech vyacuteznamnyacutem rysem důraz na hodnoty mravniacuteldquo1269

Ačkoliv evangeliacuteci jsou

přesvědčeni že Hus nebyl jen přiacutekladem mravnosti nyacutebrž postavil do středu sveacuteho boje otaacutezku

pravdy důraz na mravniacute hodnoty jako podstatnyacute rys v chaacutepaacuteniacute evangelia je pro Čechy věrneacute

reformačniacute tradici ndash od Husa přes českeacute bratry až k TGM ndash typickyacute Otevřeniacute obzoru pro českeacute

evangeliacuteky by měla znamenat skutečnost že nejsou jedinyacutemi nositeli mravniacute obrody naacuteroda

Svědkoveacute evangelia doby předreformačniacute patřiacute ke společneacutemu dědictviacute všech křesťanů a tak jako

vyacutezva do evangelickyacutech řad platiacute bdquoBudeme se muset učit chaacutepat sveacute dějiny na cestě za mravniacute

obrodu naacuteroda šiacuteřejildquo1270

Praacutevě k podobneacutemu ekumenicky otevřeneacutemu rozlišovaacuteniacute papežskaacute

naacutevštěva směřovala jako k jednomu ze svyacutech hlavniacutech ciacutelů1271

Nejvyacuteznamněji a dlouhodoběji se do vztahů uvnitř českeacute ekumeny promiacutetl papežův

impulz k prohloubeniacute poznaacuteniacute osobnosti a diacutela Jana Husa od tohoto podnětu k založeniacute studijniacute

komise přes vědeckeacute konference mezi nimiž zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto ona bayreuthskaacute ktereacute se

1265

VIacuteTEK J Co si mysliacutem o naacutevštěvě papeže v našiacute zemi In Protestant II4 (1990) s 12 1266

SAKAŘ V A ČLENOVEacute LITERAacuteRNĚ-HISTORICKEacuteHO ODBORU PRAŽSKEacute DIECEacuteZNIacute RADY CČSH

Papež navštiacuteviacute Československo 1267

SMETANA Z Dopis Janu Pavlu II 1268

SMOLIacuteK J Zhodnotit dosah naacutevštěvy In Křesťanskaacute revue LVII5 (1990) s 97 1269

Tamteacutež 1270

Tamteacutež 1271

Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na

Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 165

202

zuacutečastnil i tehdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů E Cassidy1272

až po kajiacuteciacute

slova papeže Wojtyły v předvečer Velkeacuteho jubilea uplynulo celkem bezmaacutela plnyacutech deset let

Na tomto miacutestě je vhodneacute si připomenout že vaacutežnyacute a upřiacutemnyacute zaacutejem slovanskeacuteho papeže o

nalezeniacute osvobozujiacuteciacute pravdy pokud jde o otaacutezku českeacuteho reformaacutetora sahal ještě do doby kdy

ve středniacute a vyacutechodniacute Evropě vlaacutedla komunistickaacute totalita1273

52Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995)

V roce 1995 přiviacutetala naše země papeže v mnoha ohledech ve změněnyacutech podmiacutenkaacutech

nežli tomu bylo před pěti lety vzaacutecnyacute host stanul poprveacute na půdě samostatneacuteho staacutetniacuteho uacutetvaru

zvaneacuteho Českaacute republika v němž bylo obnoveno demokratickeacute zřiacutezeniacute garantujiacuteciacute občanskeacute

svobody byl zahaacutejen proces hospodaacuteřskeacute transformace apod Prostřediacute všedniacutech starostiacute a

střiacutezlivějšiacuteho uvažovaacuteniacute ktereacute vystřiacutedalo euforii ze svobody se mohlo zaacuteroveň staacutet pozornějšiacutem

přiacutejemcem pro papežovo poselstviacute zaměřeneacute na budovaacuteniacute vnitřniacutech a hlubšiacutech vyacutechodisek teacuteto

svobody1274

Zatiacutemco při předchoziacute naacutevštěvě ciacuterkev v našiacute zemi sotva bdquovychaacutezela

z katakombldquo1275

prostor otevřeneacute svobody nyniacute kladl na křesťany a jejich společenstviacute naprosto

noveacute požadavky a vyzyacuteval pastoračně moudře rozlišit cesty noveacute evangelizace kteraacute by přispěla

k duchovniacute obnově společnosti

O tom jakaacute atmosfeacutera vlaacutedla v době přiacutepravy druheacute naacutevštěvy řiacutemskeacuteho biskupa v našich

zemiacutech uvnitř evangelickeacute čaacutesti českeacute ekumeny již byla řeč převlaacutedla v niacute obava že kanonizaciacute

Jana Sarkandra k niacutež během papežovy cesty mělo dojiacutet se katolickaacute ciacuterkev přihlaacutesiacute k

dědictviacute neblahyacutech a netolerantniacutech praktik doby protireformačniacute1276

Kraacutetce před naacutevštěvou sice

češtiacute protestanteacute uacutesty synodniacuteho seniora ČCE vyjaacutedřili liacutetost nad tiacutem že se Sarkander stal obětiacute

politickeacuteho procesu a byl-li zabit evangelickyacutemi křesťany pak i svoji omluvu za tento čin1277

jednotliveacute body papežova programu však probiacutehaly bez jejich přiacutemeacute uacutečasti1278

1272

Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia

konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN 1273

Je znaacutemou skutečnostiacute že Jan Pavel II v polovině 80 let 20 stoletiacute přiviacutetal s potěšeniacutem naacutem dobře znaacutemou

studii prof Świeżawskeacuteho a podpořil snahy polskeacuteho episkopaacutetu zabyacutevat se sondaacutežniacute diskusiacute o možneacute Husově

rehabilitaci srv Diskuse o Husovi Iniciativa polskeacuteho episkopaacutetu In Teologickeacute texty 16 s 30 Je rovněž

pozoruhodneacute že v polskeacutem prostřediacute to nebyl pouze Świeżawski kdo se kauzou našeho reformaacutetora vaacutežně zabyacuteval

Bezprostředně po koncilu studoval zevrubně jeho přiacutepad historik a teolog Marian Rechowicz srv GŁOMBIK C

Pokoncilniacute hlas polskeacuteho teologa v Husově věci In Theologickaacute revue 666 (1995) s 91-92 1274

Srv Uviacutetaacuteniacute Jana Pavla II v Českeacute republice Vaacuteclavem Havlem prezidentem Českeacute republiky na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 41-42 1275

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 44 1276

Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci 1277

Srv Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II In Protestant VI6 (1995) s 5 1278

To platiacute o ČCE Jednotě bratrskeacute Ciacuterkvi bratrskeacute Slezskeacute ciacuterkvi evangelickeacute a v a Evangelickeacute ciacuterkvi

metodistickeacute ktereacute odmiacutetly vyslat sveacute zaacutestupce na setkaacuteniacute s papežem jež proběhlo prvniacute den jeho naacutevštěvy

v budově pražskeacute apoštolskeacute nunciatury Ekumenickeacute schůzky s Janem Pavlem II se naproti tomu zuacutečastnili

představiteleacute starokatoliacuteků pravoslavnyacutech baptistů CČSH Luterskeacute evangelickeacute ciacuterkve a v a kromě nich takeacute

reprezentanti zahraničniacutech ciacuterkviacute působiacuteciacutech na našem uacutezemiacute křesťanskyacutech organizaciacute unitaacuteřů i židovskeacute obce srv

(la) Krůčky k jednotě In Katolickyacute tyacutedeniacutek VI22 (1995) s 2

203

Kliacutečem k porozuměniacute vyacuteznamu papežovy cesty byl podle slov samotneacuteho pontifika

kontext přiacuteprav na oslavy jubilejniacuteho roku 20001279

jehož prvniacute faacuteze (1994-1996) se měla

vyacuterazně zaměřit praacutevě na teacutema pokaacuteniacute a smiacuteřeniacute Podle slov apoštolskeacuteho listu Tertio millennio

adveniente kteryacute papež v teacuteto souvislosti vydal bude moci ciacuterkev překročit praacuteh noveacuteho tisiacuteciletiacute

jen tehdy vezme-li bdquos jasnějšiacutem vědomiacutem (hellip) na sebe hřiacutech svyacutech synůldquo a vybiacutedne-li bdquosveacute syny

aby se v pokaacuteniacute očistili ode všech omylů nevěrnosti nedůslednosti a zpozdilostildquo1280

Mezi

hřiacutechy ktereacute zvlaacuteště vyžadujiacute pokaacuteniacute a obraacuteceniacute přitom papežskyacute dokument vyacuteslovně uvedl ty

jež měly za naacutesledek nejednotu ciacuterkve Bliacutezkost konce druheacuteho křesťanskeacuteho mileacutenia se tak maacute

staacutet apelem bdquoke zpytovaacuteniacute svědomiacute a k vhodnyacutem ekumenickyacutem iniciativaacutem aby tak [křesťaneacute]

mohli k velkeacutemu jubileu přistoupit ne-li již jako uacuteplně sjednoceni pak alespoň jako mnohem

bližšiacute překonaacuteniacute rozděleniacuteldquo1281

k nimž během uplynuleacuteho tisiacuteciletiacute došlo Zpytovaacuteniacute svědomiacute

křesťanů by se mělo zaměřit teacutež na bdquotichyacute souhlasldquo se kteryacutem se předevšiacutem v jistyacutech momentech

dějin prosazovaly metody intolerance a dokonce naacutesiliacute pod zaacuteminkou služby pravdě1282

Bliacutežiacuteciacute se jubileum vtěleniacute Božiacuteho Syna maacute svůj vyacuteznam pro celou Evropu neboť se

podle papeže může staacutet přiacuteležitostiacute k tomu aby naacuteš kontinent znovu prochaacutezel stezky jimiž do

něj vešla křesťanskaacute viacutera Jedna z takovyacutech cest evangelizace vedla přitom i skrze Moravskou

braacutenu1283

V kanonizaci Jana Sarkandra jež nepochybně staacutela v centru apoštolskeacute naacutevštěvy1284

tedy Jan Pavel II spatřoval předevšiacutem bdquoprozřetelnostniacute přiacuteležitost vyjaacutedřit na zvlaacuteště vyacuteznamneacutem

miacutestě kritickeacute zhodnoceniacute naacuteboženskyacutech vaacutelek ktereacute si vyžaacutedaly tolik obětiacute jak mezi katoliacuteky

tak mezi protestantyldquo s ciacutelem bdquoaby se tato udaacutelost stala pro všechny mocnyacutem podnětem k uacutesiliacute

aby už nikdy nedošlo k podobnyacutem hřiacutechům proti přikaacutezaacuteniacute křesťanskeacute laacuteskyldquo1285

Tiacutemto pojetiacutem

papež radikaacutelně zpochybnil podezřeniacute z noveacute vlny triumfalismu miacutestniacute katolickeacute ciacuterkve ktereacute

v souvislosti se svatořečeniacutem vzchaacutezelo z řad evangeliacuteků

Pro českou ekumenu vidiacuteme přiacutenos papežovy naacutevštěvy předevšiacutem ve dvou směrech

v jeho chaacutepaacuteniacute ciacuterkve u naacutes jako společenstviacute mučedniacuteků svědků viacutery a v jeho akcentu na

modlitbu za odpuštěniacute a na pokaacuteniacute za hřiacutechy proti jednotě Kristova těla

1279

bdquoMysliacutem že důležitost teacuteto cesty se daacute pochopit ve světle dokumentu Tertio millennio advenienteldquo (Proslov Jana

Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 71) 1280

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente (apoštolskyacute list o přiacutepravě na jubilejniacute rok 2000 z 10 listopadu

1994) 33 (českyacute překlad Praha Zvon 1995) 1281

Tamteacutež 34 Odpovědiacute na tuto papežovu vyacutezvu v českeacute ekumeně se stalo např vytvořeniacute Slavkovskeacute iniciativy

smiacuteřeniacute srv Pět let na cestě smiacuteřeniacute Brno Novaacute naděje s d Do atmosfeacutery přiacuteprav na jubilejniacute rok 2000 zapadaly

teacutež akty smiacuteřeniacute ktereacute se koncem devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute symbolicky odehraacutely na miacutestech spjatyacutech

s bolestnou minulostiacute soužitiacute katoliacuteků a evangeliacuteků v našiacute zemi (Růžďka na Vsetiacutensku Jičiacuten Chomutov Biacutelaacute Hora)

srv PALA Z Evangeliacuteci a katoliacuteci se navzaacutejem omluvili In Katolickyacute tyacutedeniacutek IX26 (1998) s 4 Jičiacutenskaacute vyacutezva

In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Sborniacutek 1999 Praha ERC v ČR 2000 s 36-37

VOLNYacute V Akt smiacuteřeniacute v Chomutově In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE op cit s 38

SMETANA P Uloženiacute ostatků obětiacute bitvy na Biacuteleacute Hoře In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute

REPUBLICE op cit s 39 1282

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 1283

Srv Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 71 1284

Srv Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 45 1285

Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 73 srv Dopis papeže Jana Pavla II

synodniacutemu seniorovi ČCE a prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi (z 2 května 1995) In Protestant VI6 (1995)

s 2-3

204

521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum

Změněneacute vnějšiacute podmiacutenky do nichž jsou situovaacuteni křesťaneacute u naacutes mnohdy bolestnaacute

konfrontace s realitou otevřeneacute společnosti ale teacutež vnitřniacute stav miacutestniacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech

v niacutež přetrvaacutevaacute nebezpečiacute rozděleniacute jako dědictviacute dob nedaacutevno minulyacutech volajiacute po živeacute

communio ciacuterkve jako specifickeacute potřebě ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě kteraacute po desetiletiacutech

uacutetlaku je postavena novyacutem vyacutezvaacutem Tak pojmenoval papeži pastoračniacute status quo českyacute primas

Miloslav Vlk1286

Jeho tvrzeniacute přitom nemusiacuteme rozumět jen jako hlasu ad intra katolickeacute

ciacuterkve vždyť praacutevě pojetiacute ciacuterkve jako communio oteviacuteraacute cestu plodnyacutem ekumenickyacutem

implikaciacutem pakliže chaacutepeme uacutesiliacute o jednotu jako bdquorůst společenstviacuteldquo

Liturgickeacute texty z nichž vychaacutezely papežovy promluvy během naacutevštěvy souzněly

s vrcholiacuteciacutem velikonočniacutem obdobiacutem kdy Kristus zve svou ciacuterkev do večeřadla (srv J 13-17)

aby zde pronesl svoji řeč na rozloučenou přisliacutebil Utěšitele a přinesl bdquooběť modliteb a

uacutepěnlivyacutech proseb Bohuldquo (Žd 57) Mezi nimi zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto modlitba za jednotu

učedniacuteků za ciacuterkev putujiacuteciacute staletiacutemi a dějinami naacuterodů a to bdquotakeacute dějinami vašeho naacuteroda Čech

a Moravyldquo1287

Papežova replika se neomezuje na sociologickou analyacutezu ciacuterkevniacutech struktur za uacutečelem

zvyacutešit apoštolskou efektivitu Ciacuterkev jako communio povstaacutevaacute ze společenstviacute Syna s Otcem

z Božiacute svatosti do niacutež je člověk uvaacuteděn posvěceniacutem skrze pravdu kterou zjevuje Kristus

(srv J 1717-19)1288

Ciacuterkev je tedy v prveacute řadě communio sanctorum tajemstviacute bdquoktereacute rozšiřuje

srdce věřiacuteciacutech a dovoluje jim vzdaacutevat chvaacutelu Trojjedineacutemu Bohu a dyacutechat zhluboka atmosfeacuteru

viacutery naděje a laacuteskyldquo1289

Jako společenstviacute svatyacutech tedy těch kdo naacuteležiacute Bohu se ciacuterkev rodiacute jak

z pravdy tak takeacute z laacutesky kteraacute působiacute duchovniacute přebyacutevaacuteniacute osob jedneacute v druheacute Tak Syn slibuje

že si s Otcem učiniacute přiacutebytek v nitru toho kdo jej miluje (srv J 1423) kdo přijal dar nestvořeneacute

laacutesky ndash Ducha Svateacuteho1290

Je to praacutevě Duch pravdy (srv J 1613) kteryacute společenstviacute vytvaacuteřiacute

když zaručuje bdquoaby Slovo v božstviacute jedno s Otcem mohlo i nadaacutele sjednocovat mezi sebou lidi

z generace na generaci touž pravdou a laacuteskou kterou on [Syn] zjevil svyacutem přiacutechodem na

světldquo1291

Srdcem společenstviacute Kristovy ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jsou tak podle slovanskeacuteho

papeže předevšiacutem bdquosvatiacute a blahoslaveniacute minulyacutech dob a všichni vyznavači viacutery minulyacutech letldquo1292

Ciacuterkev jako společenstviacute svědků communio martyrum Dějinnaacute kontinuita přiacutetomnosti světců

1286

Přiviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II kardinaacutelem Miloslavem Vlkem arcibiskupem pražskyacutem na Strahovskeacutem stadionu

v Praze (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 48 1287

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 52 1288

Srv tamteacutež s 51 1289

Tamteacutež 1290

Srv Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka

v Olomouci na letišti Neřediacuten (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 56 1291

Tamteacutež s 57 1292

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 51 Z těchto vyznavačů

nedaacutevneacute minulosti papež jmenoval Josefa Berana Štěpaacutena Trochtu Františka Tomaacuteška Adolfa Kajpra Jana

Evangelistu Urbana Silvestra Braita a Josefa Zvěřinu srv op cit s 50-51

205

ndash patronů českyacutech zemiacute ktereacute jsou bdquodomovem světcůldquo1293

je vyacutezvou k cestě ke svatosti všech

křesťanů kteraacute je bdquovlastně to jedineacute na čem v životě zaacuteležiacuteldquo1294

a kterou Jan Pavel chaacutepe jako

každodenniacute rozviacutejeniacute a uskutečňovaacuteniacute pravdy viacutery že jsme se v Kristu Božiacutem Synu stali dětmi

nebeskeacuteho Otce (srv J 112)

Jednota společenstviacute je ukryta v hloubce jednoty Otce a Syna (srv J 1722) Je zaacutezrakem

a přitom i zaacutevazkem tyacutekajiacuteciacutem se i křesťanů v našiacute vlasti bdquoViditelnaacute a uacuteplnaacute jednota představuje

jeden z osobityacutech uacutekolů na kteryacutech my věřiacuteciacute (hellip) jsme povinni se s Božiacute pomociacute podiacuteletldquo1295

522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě

Olomouckaacute kanonizace oživila v českeacute evangelickeacute paměti bolest nad osudy bdquodaacutevnyacutech

otců a matekldquo1296

V papežově intenci se však měla staacutet rovněž zpytovaacuteniacutem svědomiacute pro českeacute

katoliacuteky a vyacutezvou miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi aby s liacutetostiacute želela nad slabostiacute těch bdquosvyacutech synů kteřiacute

pokřivili jejiacute tvaacuteř a dokonce zabraacutenili tomu aby plně zrcadlila obraz sveacuteho ukřižovaneacuteho Paacutena

nepřekonatelneacuteho přiacutekladu trpěliveacute laacutesky a pokorneacute miacuternostildquo1297

Pro řiacutemskeacuteho biskupa je

Sarkandrovo svatořečeniacute přiacuteležitostiacute aby tlumočil českyacutem křesťanům vyacutechoziacute a

nezpochybnitelnyacute princip koncilniacuteho učeniacute o svobodě naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute kteryacute tkviacute ve

zřeknutiacute se jakeacutehokoliv naacutesiliacute ve věcech viacutery a svědomiacute bdquohellippravda nevznaacutešiacute svůj naacuterok jinak

než silou pravdy sameacute kteraacute pronikaacute do lidskeacute mysli jemně a spolu mocněldquo1298

Svědectviacute moravskeacuteho kněze se kondenzuje do posledniacutech okamžiků jeho pozemskeacuteho

života oddanost povinnostem trpělivost a vytrvalost věrnost pastyacuteře zvlaacuteště pokud jde o

zpovědniacute tajemstviacute To je bdquotajemnyacute odkazldquo světce kteryacute vystupuje uprostřed kontrastů sveacute doby

a kteryacute naacutes v kontextu dnešniacute evropskeacute a celosvětoveacute ciacuterkve maacute veacutest k tomu abychom si

uchovali živou pamaacutetku na ty kdo i ve 20 stoletiacute bdquodali přednost ztraacutetě majetku uacutestrkům a smrti

před snadnějšiacutem řešeniacutem jiacutemž bylo shrbit se před uacutetlakem a naacutesiliacutemldquo1299

Na Sarkandrově osudu chce papež poukaacutezat na ekumenickyacute rozměr křesťanskeacuteho

mučednictviacute a konkretizovat tiacutemto způsobem jedno ze svyacutech osobityacutech ekumenickyacutech teacutemat

bdquoEkumenismus svatyacutech mučedniacuteků je pravděpodobně nejpřesvědčivějšiacuteldquo1300

Světci vůbec a

mučedniacuteci předevšiacutem jsou pro něho bdquoprvniacutemi přiacutemluvci ekumenickyacutech snahldquo1301

nakolik stojiacute

bliacutezko Kristu kteryacute se na vrcholu sveacute pozemskeacute cesty modliacute za jednotu (srv J 1721) Modlitba

1293

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na letišti Neřediacuten v Olomouci (z 21 května 1995) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 62 1294

Tamteacutež 1295

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 52 1296

Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II s 8 1297

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 srv Dopis papeže Jana Pavla II synodniacutemu seniorovi ČCE a

prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi s 3 Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku

v Olomouci (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 65 1298

Dignitatis humanae 1 srv Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 64 1299

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci

na letišti Neřediacuten s 60 1300

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 srv Ut unum sint 83-84 (připomeňme jen pro doplněniacute

souvislostiacute že encyklika o ekumenismu byla promulgovaacutena v tyacutednu bezprostředně po naacutevratu papeže ze zahraničniacute

cesty v Českeacute republice a Polsku 25 května 1995) 1301

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 53

206

noveacuteho olomouckeacuteho mučedniacuteka křesťanům připomiacutenaacute předevšiacutem důležitost prosby za

odpuštěniacute vin Bolestneacute rozpomiacutenaacuteniacute během něhož rozpoznaacutevaacuteme a vyznaacutevaacuteme naši vlastniacute

odpovědnost za hřiacutech rozděleniacute a rozpadu ciacuterkevniacute jednoty nachaacuteziacute sveacute vyuacutestěniacute v prosbě

modlitby Paacuteně A odpusť naacutem naše viny jako i my odpouštiacuteme naši viniacutekům bdquoVskutku jedni

vůči druhyacutem jsme viniacutekyldquo1302

Za srdce ekumenickeacuteho poselstviacute křesťanům v českyacutech zemiacutech pak lze chaacutepat slova

pronesenaacute během kanonizačniacute mše bdquoDnes jaacute papež řiacutemskeacute ciacuterkve jmeacutenem všech katoliacuteků

prosiacutem za odpuštěniacute křivd spaacutechanyacutech na nekatoliacuteciacutech v pohnutyacutech dějinaacutech tohoto naacuteroda

zaacuteroveň ujišťuji že katolickaacute ciacuterkev odpouštiacute všechno zleacute co vytrpěly zase jejiacute děti Ať je dnešniacute

den novyacutem začaacutetkem ve společneacute snaze naacutesledovat Krista jeho evangelium jeho zaacutekon laacutesky

jeho svrchovanou touhu po jednotě věřiacuteciacutech v Kristu sbquoAť všichni jsou jednolsquo (J 1721)ldquo1303

523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Každaacute kanonizace nejen oceňuje přiacuteklad konkreacutetniacuteho světce ktereacuteho nyniacute katoličtiacute věřiacuteciacute

mohou uctiacutevat ale představuje takeacute signaacutel pro ostatniacute křesťany a okolniacute svět jiacutemž katolickaacute

ciacuterkev ukazuje sveacute priority1304

I přes opakovaneacute oficiaacutelniacute ujištěniacute katolickeacute ciacuterkve

o smyslu svatořečeniacute češtiacute evangeliacuteci středobod papežovy naacutevštěvy jako celek neakceptovali a

demonstrovali tak pro českyacute protestantismus nebyacutevalou miacuteru jednomyslnosti Řečeno slovy

P Moreacutee bdquoPapež obnovil jednotu v řadaacutech ČCEldquo1305

Ciacuterkevniacute vedeniacute i notoričtiacute kritici ciacuterkve

kteraacute se zpravidla vyznačuje programovou negaciacute uniformity se ve věci odmiacutetnutiacute kanonizace

spojili vjedno Synodniacute senior za svou neuacutečast na setkaacuteniacute s papežem byl odměněn potleskem1306

Jak viacuteme probleacutem tvořil v prveacute řadě způsob četby toho čemu se s oblibou přisuzuje

nepopiacuteratelnaacute autorita bdquohistorickeacuteho faktuldquo Zde evangeliacuteci za ktereacute hlasitě promluvil např Jan

Dus četli dějiny po sveacutem a dospěli k zaacutevěru že prosba o odpuštěniacute kterou papež během

kanonizace pronesl nemaacute uacutedajně bdquožaacutednou skutečnou moraacutelniacute hodnotuldquo1307

Řiacutemskaacute kurie vinou

nedbalosti českyacutech hierarchů se totiž dopustila bdquoradikaacutelniacuteho zkresleniacute dějinldquo spočiacutevajiacuteciacuteho

v tom že z fanatickyacutech naacutesilniacuteků dnešniacute katolickaacute ciacuterkev činiacute lidi zbožneacute mravně bezuacutehonneacute a

přiacutekladneacute1308

Poctivyacute přiacutestup k dějinaacutem evangeliacuteky nutiacute k tomu aby upustili od falešneacute

tolerance a od českyacutech katoliacuteků vyžaduje aby se noveacuteho svateacuteho zřekli

a požaacutedali při přiacuteštiacute naacutevštěvě papeže aby bdquozřetelně nepraveacuteho mučedniacutekaldquo1309

vyškrtnul ze

seznamu svatyacutechhellip

1302

Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 66 1303

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci

na letišti Neřediacuten s 59-60 1304

Srv ŠTAMPACH O Posel pokoje a laacutesky (ekumenickeacute aspekty naacutevštěvy Svateacuteho otce) In Perspektivy 5

(1995) s 2 1305

MOREacuteE P Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10 1306

Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi In Protestant VI6 (1995) s 18-19 1307

DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute s 191 1308

Srv tamteacutež 1309

Tamteacutež s 192

207

Nevěrohodnost papežovy omluvy v evangelickyacutech očiacutech doložil Pavel Otter odvolaacuteniacutem

na to že uvnitř katolickeacute ciacuterkve vlaacutedne exkomunikativniacute duch odporujiacuteciacute dialogu Navenek pak

nejsou vyacutezvy ke sjednocovaacuteniacute křesťanů tvaacuteřiacute v tvaacuteř noveacutemu mileacuteniu ničiacutem jinyacutem nežli snahou

po řiacutemskeacute centralizaci kteraacute chce všechno křesťanstvo uzavřiacutet v sakramentaacutelniacutech a

hierarchickyacutech strukturaacutech1310

Jednota kteraacute se diacuteky Sarkandrově kanonizaci utvořila v evangelickeacutem taacuteboře měla

ovšem charakter do značneacute miacutery iluzorniacute neboť byla bdquozaložena na někdejšiacutech už neexistujiacuteciacutech

liniiacutechldquo1311

na menšinoveacute mentalitě a apologeticky zakořeněneacute identitě českyacutech protestantů

Ideovyacutem zaacutekladem byla bdquosebedefinice na uacutekor katoliacutekůldquo1312

třebaže skutečnou otaacutezkou kteraacute by

zasluhovala v českeacutem evangelickeacutem prostřediacute snahu o nalezeniacute jednoty je miacutesto a poslaacuteniacute ciacuterkve

v postmoderniacute společnosti kde si nelze vystačit s mentalitou pronaacutesledovaneacute menšiny1313

Jakkoliv se může někomu zdaacutet že odpouštět křivdy a kaacutet se za skutky minulosti je

vyjaacutedřeniacutem anachronickeacute rozpolcenosti mezi katolicismem a protestantismem kteraacute bdquoje u naacutes

nadmiacuteru živena nepřekonanyacutem historismem tak typickyacutem pro českou moderniacute mentalituldquo1314

poukaacutezaly udaacutelosti spjateacute s papežkou naacutevštěvou na to že poctiveacute uacutesiliacute o uzdraveniacute dějinneacute

paměti zůstaacutevaacute jedniacutem z prvniacutech uacutekolů ekumenismu nakolik platiacute smutneacute zjištěniacute že bdquodějiny

křesťanstviacute jsou do značneacute miacutery prostorem jeho sebeznevěrohodňovaacuteniacuteldquo1315

Takeacute proto došlo

rok po naacutevštěvě k ustaveniacute smiacutešeneacute ekumenickeacute Komise pro studium rekatolizace českyacutech zemiacute

v 16-18 stoletiacute1316

Třebaže svatořečeniacute pro protestantskou čaacutest českeacute ekumeny zůstalo bdquohořkyacutem soustemldquo

něčiacutem bdquoneblahyacutemldquo ba dokonce bdquopochybnyacutemldquo1317

bylo i evangeliacutekům jasneacute že sama skutečnost

ekumenickou spolupraacuteci a spolužitiacute nemůže zastavit Celeacute papežskeacute naacutevštěvy bylo možneacute si

nevšiacutemat bylo však možneacute ji skutečně přijmout jako vyacutezvu nastoupit cestu smiacuteřeniacute1318

a to i

pokud jde o kontroverzniacute nicmeacuteně kliacutečoveacute teacutema křesťanskeacute svatosti Na tuto možnost poukaacutezala

Lydie Cejpovaacute kteraacute z protestantskeacute perspektivy zdůraznila formu svatosti již nelze ověřit či

vyhlaacutesit institučně Praacutevě tato svatost adresovanaacute všem bez rozdiacutelu ke ktereacute vyzyacutevaacute Božiacute slovo

ve Stareacutem zaacutekoně i v evangeliu (srv Lv 192 Mt 548) bdquopůsobiacute očistně a sjednocuje sfeacutery ktereacute

si byly původně ciziacute od sebe odloučeneacute () Realizace takoveacute svatosti je šanciacute obou stran

ekumeacuteny ale evangelickaacute by v tom měla vynikatldquo1319

1310

Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 19 1311

MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 13 1312

Tamteacutež 1313

Srv tamteacutež 1314

Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 18-19 1315

HELLER J Stiacuten třicetileteacute vaacutelky In Křesťanskaacute revue LXII7 (1995) s 193 1316

Komise byla ustanovena současně při ČBK tak při ERC a to na podnět Miloslava Vlka Františka Holečka a

Pavla Smetany Ciacutelem jejiacute praacutece neniacute jen popis různyacutech projevů společenskeacuteho kulturniacuteho politickeacuteho

hospodaacuteřskeacuteho a naacuteboženskeacuteho vyacutevoje od Biacuteleacute Hory do Tolerančniacuteho patentu nyacutebrž takeacute zkoumaacuteniacute vyacutechodisek a

vyhodnoceniacute vyacutesledků rekatolizačniacuteho uacutesiliacute v našich zemiacutech srv JUST J Komise pro studium rekatolizace českyacutech

zemiacute v 16-18 stoletiacute při Českeacute biskupskeacute konferenci a Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute v ČR In Studia Comeniana et

historica 3573-74 (2005) s 238-239 1317

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute In Protestant VI7 (1995) s 17-18 1318

Srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen některyacutech evangeliacuteků s 275-276 1319

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute s 18

208

53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997)

Během sedmi let od paacutedu železneacute opony navštiacutevil Jan Pavel II naše země třikraacutet čiacutemž

jsme se s vyacutejimkou jeho rodneacuteho Polska stali papežem nejčastěji navštěvovanou zemiacute středniacute a

vyacutechodniacute Evropy od konce komunismu Stejně jako při dvou předchaacutezejiacuteciacutech přiacuteležitostech byla

i tato cesta zasazena ve velikonočniacute době ačkoliv důvodem pro jejiacute načasovaacuteniacute byla

bezprostředniacute bliacutezkost svaacutetku svateacuteho Vojtěcha (23 dubna) od jehož mučednickeacute smrti uplynulo

v roce 1997 praacutevě tisiacutec let

Se svatovojtěšskyacutem mileacuteniem hned od původniacute intence kardinaacutela Tomaacuteška souviselo teacutež

Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda ktereacute bylo vyhlaacutešeno jako přiacuteprava praacutevě na toto

jubileum1320

a ktereacute se tedy v jubilejniacutem roce uzaviacuteralo bdquoTisiacuteciletiacute a desetiletiacuteldquo papež vniacutemal

jako bdquodva velikeacute historicko-naacuteboženskeacute momentyldquo1321

v životě našiacute země ktereacute byly vlastniacutem

motivem jeho přiacutejezdu Papež přišel předevšiacutem poděkovat za duchovniacute dary kteryacutemi Bůh během

Desetiletiacute obdaroval ciacuterkev u naacutes1322

Připutoval současně jako svatovojtěšskyacute poutniacutek kteryacute se

vydaacutevaacute po stopaacutech světce jak dosvědčiacute miacutesta kteraacute během sveacuteho pobytu navštiacuteviacute Hradec

Kraacuteloveacute Břevnov pražskaacute katedraacutela1323

Obě zmiacuteněneacute udaacutelosti zapadaly do bezprostředniacute přiacutepravy na rok 2000 a papež přijel

s uacutemyslem vyzvat miacutestniacute ciacuterkev aby objevila bdquoonu zlatou nit kteraacute jako by spojovala všechny tři

velkeacute udaacutelostildquo1324

Kliacutečem přitom je kristologickyacute charakter bliacutežiacuteciacute se oslavy vtěleniacute jako

počaacutetku našeho vykoupeniacute a s niacutem spojenaacute centraacutelniacute uacuteloha Druheacute božskeacute osoby Piacutesma svateacuteho

křtu a tajemstviacute křesťanskeacute viacutery což jsou všechno prvky majiacuteciacute v sobě ndash jak papež věřiacute ndash širokyacute

a působivyacute dosah ekumenickyacute1325

Ekumenickou otevřenost a vyacutelučně bdquoduchovniacute raacutezldquo sveacute naacutevštěvy zdůraznil řiacutemskyacute biskup

ihned na počaacutetku po sveacutem přiacuteletu1326

Vzpomiacutenka na bdquoekumenickou rozladuldquo1327

sarkandovskou

mohla byacutet v některyacutech kruziacutech ještě živaacute1328

a nevyřešeneacute vztahy mezi staacutetem a zvlaacuteště

katolickou ciacuterkviacute byly teacutematem dosti aktuaacutelniacutem na to aby se důvody papežovy naacutevštěvy

přiacutepadně hledaly i jinde1329

V souvislostech složiteacuteho procesu evropskeacute integrace pak papež měl

vyacutejimečnyacute zaacutejem na tom odkaacutezat na duchovniacute jednotu Evropy prameniacuteciacute z křesťanstviacute Jejiacutem

symbolem se stal praacutevě bdquoprvniacute českyacute Evropanldquo ndash Vojtěch

1320

Srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy s 294 1321

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 80 1322

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 84 1323

bdquoProstřednictviacutem pozemskeacuteho itinerarium sv Vojtěcha skrze jeho mučednictviacute můžeme znovu čiacutest duchovniacute

dějiny celeacuteho evropskeacuteho kontinentu zvlaacuteště pak středniacute Evropyldquo (JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 30

aprile 1997 Visita pastorale nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1997documentshf_jp-ii_aud_30041997_ithtml˃) 1324

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1325

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 41 Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1326

Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1327

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 1328

Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute 1329

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 88-89

209

Z ekumenickeacuteho hlediska se nyniacute zastavme nad papežovyacutemi slovy doceňujiacuteciacutemi vyacuteznam

svatovojtěšskeacute tradice v kontextu noveacute evangelizace a nad pojetiacutem ekumenismu ktereacute Jan Pavel

II během sveacute naacutevštěvy svěřil českyacutem křesťanům a ciacuterkviacutem

531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci

Miacutestniacute ciacuterkev porozuměla naacutevštěvě Petrova naacutestupce jakožto povzbuzeniacute bdquov nelehkeacutem

uacutekolu noveacute evangelizace našiacute zeměldquo1330

jejiacutež novaacute faacuteze se ohlašovala vyvrcholeniacutem Desetiletiacute

ktereacute ndash čteno optikou pastorace ndash lze vniacutemat jako proziacuteravou vyacutezvu a konkreacutetniacute projev snahy našiacute

ciacuterkve daacutet bdquoodpověď na vyacutezvu dneška čerpajiacutece světlo a životniacute siacutelu z minulostildquo1331

Platiacute

přitom že se skutečně solidniacute odpovědiacute může ciacuterkev přijiacutet pouze tehdy bude-li v souladu

s vybiacutednutiacutem koncilu bdquoneustaacutele zkoumat znameniacute doby a vyklaacutedat je ve světle evangelialdquo1332

bdquoNovou evangelizacildquo jakožto uacutekolu hlaacutesat dnes evangelium bdquonaacuterodům ktereacute již obdržely

Kristovo poselstviacuteldquo1333

pak můžeme pochopit ve smyslu reakce ciacuterkve na vyacutezvy ktereacute jejiacutemu

poslaacuteniacute předklaacutedaacute soudobaacute společnost a kultura1334

Aby takoveacutemu uacutedělu mohla ciacuterkev dostaacutet je třeba odkryacutet že poslaacuteniacute patřiacute k samotneacute jejiacute

dynamickeacute povaze podobně jako Kristus rodiacute se i ona mociacute Ducha Svateacuteho (srv Lk 135 Sk

21-12) Podobně jako Otec posiacutelaacute sveacuteho Syna tviacute i jejiacute identita v poslaacuteniacute (srv J 2021)1335

Toto

poslaacuteniacute maacute přitom univerzaacutelniacute charakter ndash evangelium je určeno všem lidem vždyť univerzaacutelniacute

hodnota Kristovy oběti je důvodem že bdquouž na Golgotě jsou duchovně přiacutetomny všechny naacuterody

světa ktereacute jsou povolaacuteny ke spaacuteseldquo1336

Ciacuterkev jako celek je nositelkou evangelia kdo však nese za evangelizaci zvlaacuteštniacute

zodpovědnost Prozrazuje to vyacuteběr publika ke ktereacutemu papež v průběhu sveacute cesty zvlaacuteště

obracel vedle biskupů a řeholniacuteků jiacutem byli teacutež mladiacute a nemocniacute nechyběla ani explicitniacute vyacutezva

zaacutestupcům českeacute ekumeny Ve všech přiacuteležitostech Jan Pavel II zdůraznil že odpovědi na

dnešniacute vyacutezvy je zapotřebiacute daacutevat v kontinuitě tisiacutecileteacute křesťanskeacute civilizace našiacute země ve ktereacute

evangelium bdquonebylo kaacutezaacuteno nadarmoldquo1337

jak o tom svědčiacute zaacutestup českyacutech světců mezi nimiž

zvlaacuteštniacute miacutesto zaujiacutemaacute mučedniacutek Vojtěch On ať bdquopřipomiacutenaacute hlubokeacute duchovniacute kořeny vašeho

1330

Uviacutetaciacute proslov kardinaacutela Miloslava Vlka na Apoštolskeacute administratuře v Praze (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 82 1331

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1332

Gaudium et spes 4 1333

JAN PAVEL II Redemptoris missio (encyklika o staacuteleacute platnosti misijniacuteho poslaacuteniacute ze 7 prosince 1990) 30

(českyacute překlad Praha Zvon 1994) 1334

Srv LEWEK A bdquoNowa ewangelizacjaldquo In KAMIŃSKI R (ed) Lexykon teologii pastroralnej Lublin

Towarzystwo Naukowe KUL 2009 s 575-579 1335

Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute (z 26 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 93-94 1336

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 107 1337

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes s 109

210

naacuteroda a ať vaacutes vybiacuteziacute ke starostliveacute peacuteči o dědictviacute viacutery a vzdělanostihellipldquo neboť toto dědictviacute bdquoje

pro vaacutes zaacuterukou identity a budoucnostildquo1338

prohlaacutesil papež

Uprostřed naacuteboženskeacute lhostejnosti krize rodinneacute moraacutelky a heacutedonismu je ciacuterkev

zodpovědnaacute setkat se uprostřed světa s člověkem jako tiacutem kteryacute je povolaacuten Bohem a kteryacute svůj

osud rozhoduje volbou kultury bdquoPeacuteče o kulturu musiacute byacutet trvalou starostiacute vašiacute pastoračniacute

činnostildquo1339

vyzval papež českeacute biskupy k aktivniacutemu spoluvyvaacuteřeniacute praveacute kultury neboť ta je

zaacuteroveň ryziacute humanizaciacute1340

Jako spoluzakladatel křesťanskeacute kultury ve středniacute Evropě1341

je

Vojtěch tiacutem kdo i dnes vyzyacutevaacute k bdquopodporovaacuteniacute kultury a ke zmobilizovaacuteniacute nejintimnějšiacutech citů

duše při hledaacuteniacute společneacuteho dobraldquo1342

Při sveacute naacutevštěvě pontifik nepřichaacuteziacute jen nabiacutezet odpovědi ale klade teacutež Božiacutemu lidu

v našiacute zemi otaacutezky po tom nakolik je Vojtěchovo svědectviacute živeacute bdquoco zůstalo z duchovniacuteho

odkazu kteryacute zanechal Jakeacute plody z něho vzešlyldquo1343

Jako zvlaacuteště naleacutehavou vidiacute přitom

potřebu osvojit si světcovu zodpovědnost za hlaacutesaacuteniacute evangelia ve světě což se odraacutežiacute

v papežově imperativu uacutečinně rozviacutejet bdquocivilizaci laacuteskyldquo1344

jako partikulaacuterniacute formu kultury

života proniknuteacute evangelniacutemi hodnotami kteraacute vyvěraacute prvotně z prostřediacute laacuteskou proniknutyacutech

rodinnyacutech vztahů1345

Obnoveneacute diacutelo evangelizace k němuž Vojtěch jako představitel bdquodoposud nerozděleneacute

křesťanskeacute Tradiceldquo1346

svyacutem svědectviacutem povzbuzuje všechny křesťany předpoklaacutedaacute novou

četbu a proniknutiacute do obsahu tajemstviacute křesťanskeacute viacutery teologickyacutem studiem založenyacutem na bibli

a uacutečastiacute na liturgickeacutem životě ciacuterkve Vyžaduje od věřiacuteciacutech aktivniacute život uvnitř křesťanskeacuteho

společenstviacute angažovanost ve službě potřebnyacutem a v neposledniacute řadě teacutež bdquoupřiacutemnyacute a odvaacutežnyacute

dialog s bliacutezkyacutemi i vzdaacutelenyacutemi a vniacutemaveacute naslouchaacuteniacute těm kteřiacute jsou kolem naacutesldquo1347

bdquoNovaacute evangelizaceldquo ovšem zůstaacutevaacute předevšiacutem synonymem duchovniacute obnovy v životě

viacutery neboť ciacuterkev je povinna do každeacute doby přinaacutešet Božiacuteho Ducha kteryacute jako jedinyacute maacute moc

uzdravit očistit posvětit a tiacutem obnovit tvaacuteř země (srv Ž 10430)1348

Odvaha a schopnost

proniknout hlubokeacute kulturniacute proměny a změny mentality duchem evangelia nemůže byacutet než

plodem intenzivniacute zkušenosti křesťana s velikonočniacutem tajemstviacutem jeho osobniacuteho setkaacuteniacute

s Kristem1349

1338

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II

u naacutes s 116 1339

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 87 1340

Srv tamteacutež 1341

Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1342

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute s 108 1343

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1344

Srv tamteacutež 1345

Srv JAN PAVEL II Gratissimam sane (list rodinaacutem z 2 uacutenora 1994) 13 In TESTACI B ndash LORA E (ed)

Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede 1994-1995 čl 225-234 1346

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1347

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze s 117 1348

Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute s 9597 1349

Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s nemocnyacutemi a členy řeholniacutech komunit v bazilice svateacute Markeacutety (z 26

dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 101

211

532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky

Setkaacuteniacute Jana Pavla II s reprezentanty českeacute ekumeny dostalo formu liturgickeacute slavnosti

a to za aktivniacuteho podiacutelu zuacutečastněnyacutech svatoviacutetskou katedraacutelou kterou papež nazval bdquosymbolem

jednoty naacuterodaldquo1350

se nesly toacuteny českyacutech reformačniacutech piacutesniacute a teacutež zněly přiacutemluvneacute modlitby

vyacutechodniacute liturgie Samotneacutemu papežovu přiacutechodu předchaacutezela společnaacute četba Božiacuteho slova i

jeho zvěstovaacuteniacute z uacutest evangelickeacuteho luterskeacuteho biskupa Volneacuteho1351

Z takto pojateacuteho vyjaacutedřeniacute ekumenickeacuteho společenstviacute již samo o osobě vyšlo najevo

prvenstviacute modlitby v uacutesiliacute o jednotu křesťanů což odpoviacutedaacute papežově přesvědčeniacute o tom že

bdquokdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1352

neboť ve společneacute modlitbě se manifestuje

obecenstviacute se samotnyacutem Kristem Jako Božiacute dar byly okamžiky setkaacuteniacute bdquochviacutelemi dialogu

v modlitběldquo1353

a tedy privilegovanyacutem miacutestem ekumenismu přijmeme-li skutečnost že

bdquomodlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute

se jeho plodemldquo1354

Ekumenickyacute dialog maacute bdquopovahu společneacuteho hledaacuteniacute pravdy (hellip) [kteraacute] formuje svědomiacute

a usměrňuje jeho jednaacuteniacute ve prospěch jednotyldquo1355

Je zvlaacuteštniacutem způsobem bdquodialogem svědomiacuteldquo

jeho důkladnyacutem zpytovaacuteniacutem ve světle Ducha pravdy ktereacute naacutes přivaacutediacute k vyacutechoziacutemu bodu

z něhož může vytrysknout touha po jednotě bdquoHledaacuteniacute pravdy v naacutes vzbuzuje pocit že jsme

hřiacutešniacutecildquo1356

Rozděleniacute křesťanů jehož jsme dědicoveacute a svědky je hřiacutechem a to bdquovelmi

těžkyacutemldquo1357

v miacuteře v niacutež je důsledkem vzaacutejemneacuteho nepřaacutetelstviacute Před takoveacute poznaacuteniacute naacutes staviacute

společnyacute pohled na Krista kteryacute jako jedineacute přikaacutezaacuteniacute odevzdaacutevaacute svyacutem učedniacutekům laacutesku

(srv J 151217)

Konkreacutetniacute kroky jakyacutemi jsou zvlaacuteště praacutece ekumenickyacutech komisiacute zaměřenaacute na uzdraveniacute

ran minulosti a pravidelneacute slaveniacute ekumenickyacutech bohoslužeb jsou podle Jana Pavla II přiacuteslibem

naděje že i křesťaneacute v našich zemiacutech dojdou k ciacuteli ekumenickeacute cesty totiž že dospějiacute bdquovšichni

společně k pokorneacutemu uznaacuteniacute jedineacute Pravdyldquo1358

Byacutet spolupracovniacuteky pravdy je zaacutekladniacute

charakteristikou křesťanů (srv 3J 8) Kristus kteryacute jde před naacutemi jako Pravda (srv J 146)

uklaacutedaacute miacutestniacutem ciacuterkviacutem důslednyacute a poctivyacute zaacutejem na prohlubovaacuteniacute teologickeacute dimenze

ekumenickeacuteho dialogu1359

Klade před ně naacuteročnyacute uacutekol usilovat o jednotu jakou chce on saacutem

což s sebou nese nutnost bdquohledět staacutele viacutece na to co vyžaduje jeho kraacutelovstviacuteldquo1360

1350

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes s 112 1351

Srv (be) Jan Pavel II u naacutes In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII18 (1997) s 12 1352

JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1353

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1354

JAN PAVEL II Ut unum sint 33 1355

Tamteacutež srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1356

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1357

JAN PAVEL II Orientale lumen (apoštolskyacute list ke steacutemu vyacuteročiacute vydaacuteniacute listu Orientalium dignitas Pia XII z 2

května 1995) 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa

sede 1994-1995 čl 2609 srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1358

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 112 1359

Srv tamteacutež s 114 1360

Tamteacutež

212

Kristus přebyacutevaacute mezi svyacutemi učedniacuteky jako ten kdo jim prokazuje laacutesku bdquoaž do konceldquo

(J 131) Ekumenickeacute shromaacutežděniacute těch kdo jsou jeho je praacutevem nazvaacuteno bdquohodinou laacuteskyldquo1361

protože bdquojen v laacutesce je možneacute společně prosit Boha za odpuštěniacute a najiacutet odvahu si vzaacutejemně

odpustit nespravedlnosti a chyby minulosti ať už byly jakkoli velikeacute a zavrženiacutehodneacuteldquo1362

Bez

odstraněniacute vzaacutejemneacuteho podeziacuteraacuteniacute a nedůvěry neniacute možneacute spolupracovat na šiacuteřeniacute pravdy naděje

a laacutesky na růstu civilizace kteraacute z laacutesky vyvěraacute V duchu ideaacutelu svateacuteho Vojtěcha usilujiacuteciacuteho o

jednotu Božiacuteho staacutedce tedy řiacutemskyacute biskup zopakoval prosbu o odpuštěniacute i ujištěniacute o prominutiacute

vin ktereacute pronesl před dvěma lety při kanonizačniacute mši v Olomouci1363

Snad nikoliv nadneseně

lze tudiacutež v pražskeacute ekumenickeacute bohoslužbě spatřovat bdquozpečetěniacute historickeacuteho smiacuteruldquo1364

533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Posledniacute naacutevštěvu slovanskeacuteho papeže v našiacute zemi lze bez nadsaacutezky řadit k ekumenicky

nejplodnějšiacutem1365

V samotneacute katolickeacute ciacuterkvi zapadla naacutevštěva do přiacuteprav ke svolaacuteniacute plenaacuterniacuteho

sněmu ktereacutemu je za ciacutel vytčena nejen transpozice vyacutesledků 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu do života

ciacuterkve u naacutes ale teacutež vytvořeniacute podmiacutenek vyžadovanyacutech novou evangelizaciacute do niacutež přešlo

koncilniacute aggiornamento Jako takovyacute bude sněm rovněž bdquologickyacutem vyvrcholeniacutem Desetiletiacute

duchovniacute obnovyldquo1366

Češtiacute nekatoliacuteci kteřiacute se aktivně zapojili již do přiacuteprav svatovojtěšskyacutech oslav1367

přijali

ekumenickyacute rozměr světcova odkazu jak ve smyslu jeho oddanosti evangelniacutemu poslaacuteniacute tak

proto že je bdquozaacutestupcem nerozděleneacute ciacuterkveldquo1368

bdquoUacutectaldquo k Vojtěchovi uacutedajně přiacuteliš svaacutezaneacutemu

s pochybnyacutem modelem otonskeacute christianizace kteraacute v důsledku podpořila symbioacutezu mocneacuteho

papežstviacute s řiacutemskyacutem impeacuteriem však zůstaacutevaacute alespoň v evangelickeacutem prostřediacute i nadaacutele

nepřijatelnaacute Opět zde viacutetěziacute posvaacutetnaacute baacutezeň před bdquohistorickou pravduldquo v protikladu k myacutetům a

1361

Tamteacutež s 113 1362

Tamteacutež 1363

Srv tamteacutež s 114 Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy

z Lemberka v Olomouci na letišti Neřediacuten s 59-60 1364

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

s 652 1365

Tomu nasvědčujiacute již např bezprostředniacute reakce vyacuteznamnyacutech osobnostiacute CČSH (patriarchy Josefa Špaka teologů

Zdeňka Kučery Jana B Laacuteška a Milana Salajky) v rozhovoru Po papežově naacutevštěvě In List Českeacuteho zaacutepasu 16

(1997) s A-C (studentskaacute přiacuteloha časopisu Českyacute zaacutepas 7711 25 5 1997) 1366

ČEŠTIacute A MORAVŠTIacute BISKUPOVEacute Dekret o svolaacuteniacute Plenaacuterniacuteho sněmu českeacute Katolickeacute ciacuterkve (z 5 července

1997) In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII33 (1997) s 5 1367

Při ERC ČR vznikla za tiacutemto uacutečelem komise kteraacute měla ve spolupraacuteci s ČBK koordinovat uacutečast nekatolickyacutech

ciacuterkviacute na oslavaacutech mileacutenia Jejiacutem předsedou byl jmenovaacuten Zdeněk Soušek kteryacute měl o průběhu oslav zpočaacutetku

vskutku velkolepeacute představy ekumenickeacute bohoslužbě kteraacute měla při teacuteto přiacuteležitosti proběhnout podle něj měli

předsedat současně papež generaacutelniacute tajemniacutek SRC a přiacutepadně jeden z pravoslavnyacutech patriarchů aby tak byl

manifestovaacuten fakt že světec reprezentuje ještě nerozdělenou ciacuterkev srv Dopis ThDr Zdeňka Souška ERC v ČR ze

dne 43 1996 Dopis ThDr Zdeňka Souška Jeho eminenci p Miloslavu kard Vlkovi ze dne 510 1996 In

ARCHIV ERC Vyacuterazem ekumenickeacuteho rozměru svatovojtěšskeacuteho mileacutenia bylo teacutež vědeckeacute sympozium ktereacute se

konalo 29-30 srpna 1997 v Libici nad Cidlinou srv SOUŠEK Z Svatovojtěšskeacute mileacutenium In Českyacute bratr 7314

(1997) s 5 1368

Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta (z

27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 110 srv SUSA Z Vojtěch Vojtěch In Českyacute bratr 736

(1997) s 2

213

legendaacutem ktereacute nejenže zastiacuterajiacute věcnyacute pohled na skutečnost ale staacutevajiacute se potenciaacutelně i zbraniacute

v rukou současnyacutech duchovniacutech autorit obaacutevajiacuteciacutech se bdquokritickeacute reflexeldquo1369

Nicmeacuteně českaacute ekumena slovy předsedy ERC se ciacutetiacute byacutet oslovena starostiacute současneacuteho

papeže nejen pokud jde o hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute musiacute pramenit ze

vzaacutejemneacuteho odpuštěniacute ale teacutež co se tyacuteče zodpovědnosti křesťanů za to jakeacute kulturniacute a politickeacute

dědictviacute předajiacute naacuteslednyacutem generaciacutem1370

Za nespornou duchovniacute autoritu pro celou ekumenu

považuje pontifika i děkan HTF UK Zdeněk Kučera kteryacute ocenil janovskou teologickou

inspiraci papežovy promluvy v katedraacutele během niacutež Jan Pavel II položil laacutesku bdquoza ciacutel i

vyacutechodisko ekumenickeacuteho snaženiacuteldquo1371

a vniacutemal jeho slova o vyacuteznamu teologie v ekumenickeacutem

dialogu jako konkreacutetniacute apel českyacutem teologickyacutem fakultaacutem ke spolupraacuteci při hledaacuteniacute Kristovy

pravdy1372

Husovskeacute motivy rovněž přiacutetomneacute v papežově projevu hodnotil dalšiacute teolog CČSH

J B Laacutešek jako naprosto serioacutezniacute a nadějneacute zaacuteklady pro dalšiacute praacuteci ekumenickeacute komise1373

Třebaže samotnaacute myšlenka oslavy jubilejniacuteho roku 2000 vyvolala u miacutestniacutech nekatoliacuteků

spiacuteše rozpaky1374

vyacutezva k odpuštěniacute vin k obraacuteceniacute a smiacuteřeniacute jako nejpřiacuteznačnějšiacute aspekt teacuteto

udaacutelosti byla přijata1375

Bezprostředně po naacutevštěvě se Josef Smoliacutek obraciacute na českou ekumenu

aby naacuteležitě odpověděla na prosby o odpuštěniacute s nimiž se katolickaacute ciacuterkev u naacutes obraacutetila na

ostatniacute křesťany bdquoJe třeba osvobodit se od nedůvěry nakupeneacute staletiacutemi utrpeniacute a diskriminace

jež některeacute projevy i dnes připomiacutenajiacute a vsadit vše na Krista a Ducha Svateacuteho V teacuteto svobodě

viacutery je na naacutes vyznat že jsme členům řiacutemskeacute ciacuterkve v minulosti nebyli vždy bratry a sestramildquo 1376

Oficiaacutelniacuteho aktu přijetiacute odpuštěniacute a vyznaacuteniacute vlastniacutech vin se ujal jmeacutenem evangelickyacutech

křesťanů synodniacute senior Pavel Smetana kteryacute ndash saacutem potomek českyacutech exulantů doby

pobělohorskeacute ndash na zaacutevěr hlavniacute poutniacute bohoslužby v den oslav svaacutetku Cyrila a Metoděje na

Velehradě na bdquostatečnaacute slova papeže Jana Pavla IIldquo1377

odpověděl bdquoVděčně přijiacutemaacuteme jeho

omluvu a radostně odpouštiacuteme ba už daacutevno jsme odpustili Keacutež naše vzaacutejemneacute odpuštěniacute nese

rysy odpuštěniacute Božiacuteho jenž hřiacutechy lidu uvrhl do hlubin zapomněniacute aby nebyly připomiacutenaacuteny

viacuteceldquo1378

Přiznal že sami evangeliacuteci nejsou v našem naacuterodě pouze obětiacute naacutesiliacute a nespravedlnosti

a proto dodal bdquohellipvyznaacutevaacutem veřejně viny a selhaacuteniacute naacutes evangeliacuteků ktereacute napomohly k rozděleniacute

ciacuterkve a prosiacutem i jaacute naše bratry a sestry v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi i v dalšiacutech křesťanskyacutech

ciacuterkviacutech za odpuštěniacute v důvěře že naacutem všem odpustiacute naacuteš společnyacute Paacuten Bůh Otec Syn i Duch

1369

KEŘKOVSKYacute P Biskup Vojtěch In Protestant VIII5 (1997) s 13 1370

Srv Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho

Viacuteta s 110 1371

Po papežově naacutevštěvě s A 1372

Srv tamteacutež 1373

Srv tamteacutež s B 1374

Kritika se později vyacuteslovně objevila zejmeacutena v souvislosti s odpustkovou praxiacute kterou papež v bule k začaacutetku

oslav jubilea označil za bdquojeden z konstitutivniacutech prvků udaacutelostildquo (JAN PAVEL II Incarnationis mysterium 9 In

LORA E ed Enchiridion vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa Sede 1998 čl 1698) srv Zaacutepis ze

setkaacuteniacute řv ERC dne 99 1999 v Praze 10 Donskaacute 5 s 2 In ARCHIV ERC 1375

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 31-32 1376

SMOLIacuteK J Po třetiacute papežově naacutevštěvě In Perspektivy 6 (1997) s VIII 1377

(bad) Smiacuteřeniacute vychaacuteziacute z Božiacuteho odpuštěniacute In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII29 (1997) s 5 1378

Tamteacutež

214

Svatyacuteldquo1379

Smiacuteřeniacute mezi křesťany je podmiacutenkou věrohodnosti našeho hlaacutesaacuteniacute ale je takeacute cestou

vyžadujiacuteciacute vyjitiacute z vlastniacutech jistot odhozeniacute nedůvěry lhostejnosti a nezaacutejmu o křesťanskeacute

spolubratry je podmiacutenkou toho abychom se jednou mohli společně sejiacutet u Paacutenova stolu1380

54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009)

Dvacet let po paacutedu komunismu se papež Benedikt XVI odhodlal ke sveacute prvniacute apoštolskeacute

cestě do Českeacute republiky kteraacute jakožto země nachaacutezejiacuteciacute se bdquozeměpisně i historicky v srdci

Evropy (hellip) potřebuje jako celyacute kontinent znovu objevit důvody viacutery a nadějeldquo1381

Přestože

papežova naacutevštěva měla za ciacutel poukaacutezat na křesťanskeacute tradice jako zdroje miacutestniacute kultury a

povzbudit bdquokřesťanskeacute společenstviacute aby byl jeho hlas slyšet když celaacute země musiacute čelit vyacutezvaacutem

noveacuteho tisiacuteciletiacuteldquo1382

nepřijiacuteždiacute pouze v pozici toho kdo chce vyučovat Je totiž přesvědčen o

aktuaacutelnosti poselstviacute ktereacute země do niacutež přijiacuteždiacute může poskytnout Evropě praacutevě v době jejiacuteho

noveacuteho utvaacuteřeniacute Proto je třeba zaujmout postoj naslouchaacuteniacute Jeho cesta tak měla charakter poutě

i mise neboť směřovala do krajiny s dlouhou tradiciacute viacutery a svatosti (což vystihlo i načasovaacuteniacute

naacutevštěvy jež vyvrcholila v den svaacutetku kniacutežete a mučedniacuteka Vaacuteclava) ktereacute majiacute byacutet opět

probuzeny k životu1383

Uacutezemiacute dnešniacuteho českeacuteho staacutetu vniacutemaacute papež předevšiacutem jako miacutesto plodneacuteho setkaacutevaacuteniacute

různyacutech naacuterodů tradic a kultur což vyjadřuje metafora mostu1384

Na uacutesvitu zdejšiacutech dějin se

slovanskaacute kultura kteraacute maacute kořeny v Byzanci setkaacutevaacute s kulturou latinskou ndash řiacutemskou ve

středověku dochaacuteziacute k jejiacutemu střetnutiacute s kulturou německeacute jazykoveacute oblasti Vyacuteznamnyacutem a

aktuaacutelniacutem podnětem pro budovaacuteniacute Evropy je kromě těchto daacutevnyacutech proliacutenaacuteniacute teacutež zkušenost

rezistence vůči komunistickeacutemu režimu prožiteacute bdquoutrpeniacute pro noveacute pojetiacute svobody a svobodneacute

společnostildquo1385

K pojetiacutem a idejiacutem svobody ndash zvlaacuteště k bytostneacutemu sepjetiacute svobody s pravdou

na něž poukaacutezal Vaacuteclav Havel ndash ktereacute uzraacutely v dobaacutech perzekuce se musiacuteme vraacutetit praacutevě nyniacute

zdůraznil Benedikt XVI kdy svoboda je v obecneacutem pojetiacute vyvaacutezaacutena ze vztahu k hodnotaacutem

dobru a pravdě a staacutevaacute se libertinismem1386

1379

Tamteacutež 1380

Srv ORT J Vyznaacuteniacute vin na Velehradě In Českyacute bratr 7314 (1997) s 2 1381

BENEDIKT XVI Angelus Palazzo Apostolico di Castel Gandolfo Domenica 20 settembre 2009 [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviangelus2009documentshf_ben-xvi_ang_20090920_ithtml˃ 1382

Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt

XVI v Českeacute republice s 10 1383

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno

26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviaudiences2009documentshf_ben-xvi_aud_20090930_ithtml˃ 1384

Srv Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta s 9-10 1385

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009)

[on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2009septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20090926_interview_ithtml˃ 1386

Srv tamteacutež

215

Co se tyacuteče ekumenicky podnětnyacutech teacutemat kteryacutech se Benedikt XVI v průběhu sveacuteho

pobytu dotknul upozorniacuteme na jeho pojetiacute povahy ciacuterkve a poslaacuteniacute křesťanů u naacutes a na

vyzdviženiacute tajemstviacute Krista jako živeacuteho Středu křesťanskeacute viacutery a života

541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo a jejiacuteho poslaacuteniacute

Když Benedikt XVI během sveacuteho letu do Prahy hovořil o přiacutenosu kteryacutem by katolickaacute

ciacuterkev v Českeacute republice mohla přispět k obecneacutemu dobru země stalo se vyacutechodiskem papežovy

uacutevahy konstatovaacuteniacute že ciacuterkev zde musiacute přijmout roli bdquokreativniacute minorityldquo Podle miacuteněniacute

pontifika jsou to praacutevě bdquotvůrčiacute menšiny ktereacute určujiacute budoucnost a v tomto smyslu katolickaacute

ciacuterkev musiacute sebe sama pojmout jako tvůrčiacute menšinu kteraacute maacute dědictviacute hodnot jež nepatřiacute

minulosti nyacutebrž jsou skutečnostiacute velmi živou a aktuaacutelniacuteldquo1387

Svyacutem způsobem tiacutem papež navaacutezal

na tezi britskeacuteho historika A J Toynbeeho kteryacute ve svyacutech analyacutezaacutech o vzniku a paacutedech

civilizaciacute tvrdiacute že zřiacuteceniacute jednotlivyacutech komplexniacutech forem společnosti bylo vždy důsledkem

toho že bdquokreativniacute minorityldquo ve společnosti se transformovaly v bdquominority dominantniacuteldquo1388

Původně sociologicky definovanyacute pojem se v kontextu vyacutezvy Benedikta XVI proměňuje

v apel kteryacute by miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev měla přečiacutest předevšiacutem duchovně minoritniacute postaveniacute ve

společnosti neniacute pouze neuacuteprosnyacutem čiacuteslem statistik ktereacute vyvolaacutevaacute pocit rozčarovaacuteniacute vede ke

zpochybňovaacuteniacute směrodatnosti sociologickyacutech vyacutezkumů a v důsledku se ohliacutežiacute s nostalgiiacute po

časech kdy katolickaacute ciacuterkev byla synonymem naacuteroda Fakt menšinovosti musiacute byacutet nejprve

samotnou ciacuterkviacute přijat a v duchu Ježiacutešovyacutech slov o maleacutem kousku kvasu kteryacute maacute schopnost

prokvasit tři měřice mouky (srv Mt 1333-35) byacutet objeven jako specifickaacute podmiacutenka jejiacuteho

tvůrčiacuteho poslaacuteniacute neusilovat o privilegia nyacutebrž sloužit v evangelniacutem duchu1389

Takovyacute přiacutestup

pak může favorizovat ekumenickou dimenzi života ciacuterkve v post-křesťanskeacute společnosti stojiacute

všichni křesťaneacute před uacutekolem odkryacutet ono unum necessarium nejprve sami pro sebe pak pro

svět

Prvniacutem uacutekolem kteryacute teacuteto tvůrčiacute menšině papež svěřil aby jej rozviacutejela a byla tak plodně

přiacutetomna v jinak sekularizovaneacute českeacute společnosti je bdquovelkyacute intelektuaacutelniacute etickyacute a lidskyacute

dialogldquo1390

jehož protagonisty jsou předevšiacutem agnostici a věřiacuteciacute Přitom bdquojeden potřebuje

druheacuteholdquo1391

jeden i druhyacute maacute možnost vyjiacutet z takoveacuteho poctivě vedeneacuteho rozhovoru obohacen

poteacute co obě strany přistoupily k sebekritice jak novověku prosazujiacuteciacutemu dvojznačnyacute vědeckyacute a

ekonomickyacute pokrok tak bdquonovověkeacuteho křesťanstviacuteldquo vyznačujiacuteciacuteho se akcentuaciacute individuaacutelniacute

1387

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1388

Srv TOYNBEE AJ A Study of History I Abridgement of Volumes I-VI by DC Somervell Oxford

University Press 1987 s 371-375 1389

Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv

Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha Promluva papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute

republice s 48 1390

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1391

Tamteacutež

216

zbožnosti1392

Dialog racionality a viacutery hledajiacuteciacute soulad mezi moudrostiacute viacutery a intuiciacute rozumu

jako jeden z hlavniacutech důrazů teologie Josepha Ratzingera a pontifikaacutetu Benedikta XVI je naviacutec

v jeho pojetiacute určujiacuteciacute pro utvaacuteřeniacute bdquoideje Evropyldquo1393

a přispiacutevaacute rozhodujiacuteciacute měrou

k celosvětoveacutemu bdquodialogu kulturldquo jehož potřeba se naleacutehavě pociťuje1394

Samotnaacute hlava katolickeacute ciacuterkve během sveacute naacutevštěvy naznačila ciacuterkvi i společnosti

v našich zemiacutech v jakeacutem duchu by takovyacute dialog mohl byacutet veden Vyacutechodiskem se mu stala

v prveacute řadě touha člověka po svobodě jeho schopnost hledat pravdu nachaacutezet ji a nechat se jiacute

vnitřně přetvaacuteřet a veacutest bdquoTouha po svobodě a pravdě je nezcizitelnou součaacutestiacute našiacute společneacute

lidskeacute povahyldquo1395

proto je nelze navzaacutejem oddělovat a vyčerpat rozměr svobody na prostor

zabezpečenyacute vnějšiacutemi strukturami Zaacuterukou svobody zůstaacutevaacute pravda1396

nakolik platiacute že

svoboda hledaacute smysl v přesahujiacuteciacutem tajemstviacute v transcendentniacute jednotě dobra pravdy

a kraacutesy1397

Praacutevě v tom spočiacutevaacute kulturniacute bohatstviacute Evropy ktereacute je zaacuteroveň jejiacutem specifickyacutem

poslaacuteniacutem a ktereacute se zrodilo z tvůrčiacuteho setkaacuteniacute klasickeacute tradice s evangeliem podniacutetit rozum aby

se nezastavil před tiacutem co lze vidět pouze očima nyacutebrž aby profiloval transcendentniacute pohled1398

Aby se Evropa mohla staacutet duchovniacutem domovem potřebuje ducha Jestli platiacute

že bdquoduchovniacute hodnoty se vyjadřujiacute v kulturniacutech a naopakldquo1399

pak tiacutem že Evropa naslouchaacute

dějinaacutem křesťanstviacute může zaslechnout tep svyacutech vlastniacutech dějin1400

dotknout se kořenů ktereacute

bdquododaacutevajiacute kontinentu duchovniacute a moraacutelniacute vyacuteživu jež mu umožňuje veacutest smysluplnyacute dialog

s lidmi jinyacutech kultur a naacuteboženstviacuteldquo1401

Ekumenicky miacuteněnou vyacutezvou připomiacutenat společně

Evropě jejiacute křesťanskeacute kořeny pak navazuje současnyacute pontifik vědomě na myšlenku Jana Pavla

II podle něhož se praacutevě takovyacute zaacutevazek může staacutet cestou ke staacutele plnějšiacute a viditelnějšiacute jednotě

pokřtěnyacutech1402

Křesťaneacute principem jejichž viacutery je svoboda hledajiacuteciacute pravdu (srv J 828) jsou dnes spolu

s přiacuteslušniacuteky jinyacutech naacuteboženstviacute volaacuteni zvlaacuteště k tomu aby s dnešniacutem člověkem navzdory

cynismu relativismu ideologizaci pragmatismu a prosazovaacuteniacute uacutezce partikulaacuterniacutech zaacutejmů

neustaly v hledaacuteniacute pravdy kteraacute činiacute možnyacutem dojiacutet ke konsensu aniž by byla potlačena tolerance

1392

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže

Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 84 Mše svataacute na letišti v Brně-

Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 65 1393

Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti In Perspektivy

21 (2009) s I 1394

Srv Setkaacuteniacute s akademickou obciacute ve Vladislavskeacutem saacutele Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta (z 27 zaacuteřiacute

2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 99 1395

Tamteacutež s 97 1396

Srv BENEDIKT XVI Caritas in veritate (encyklika o integraacutelniacutem rozvoji v laacutesce a pravdě z 29 června 2009)

9 (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009) 1397

Srv Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele

Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 33-

34 1398

Srv tamteacutež s 34 1399

Tamteacutež s 33 1400

Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže

Benedikta XVI s 85 1401

Tamteacutež 1402

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca

217

rozdiacutelů či kulturniacute pluralita1403

Inspirujiacuteciacute silou přitom pro křesťany zůstaacutevaacute moc laacutesky

Kristovy1404

542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života

Na celou naši ekumenu se Benedikt XVI obraacutetil s otaacutezkou bdquoCo může evangelium řiacuteci

Českeacute republice a samozřejmě takeacute celeacute Evropě v dnešniacute době jež nevyznačuje tolika pohledy

na světldquo1405

Takto formulovanaacute otaacutezka naacutes přitom v prveacute řadě staviacute před nutnost uvědomit si

jakaacute je povaha samotneacuteho evangelia ktereacute nelze ztotožnit s ideologiiacute1406

Pro pochopeniacute toho co

evangelium znamenaacute se musiacuteme zaměřit na jeho bdquouacutestředniacute pravduldquo kterou zcela v souladu

s reformačniacutem důrazem na Mitte des Schriftes je poselstviacute o Ježiacuteši Kristu jako o tom kdo přinaacutešiacute

spaacutesu K teacuteto pravdě miacuteřiacute veškeraacute evangelizace a pastorace jednaacute se o rozhodujiacuteciacute kriteacuterium

v procesu uzdravovaacuteniacute ran minulyacutech roztrženiacute1407

Nakolik je pravda o Ježiacuteši Spasiteli vyznaacuteniacutem viacutery spojuje naacutes křesťany dohromady

Společně totiž sdiacuteliacuteme předevšiacutem bdquoradost z viacutery a dějinnou zodpovědnost vůči současnyacutem

vyacutezvaacutemldquo1408

Jestliže křesťanskaacute viacutera tkviacute v setkaacuteniacute s Kristem jako bdquoživou Osobou kteraacute daacutevaacute

životu novyacute rozměrldquo1409

pak takeacute křesťanskeacute poslaacuteniacute nachaacuteziacute sveacute jaacutedro v tom bdquopovzbuzovat

muže a ženy k zaacutesadniacutemu obraacuteceniacute ktereacute vyplyacutevaacute ze setkaacuteniacute s Kristem a uacutestiacute do noveacuteho života

v milostildquo1410

Solus Christus ukřižovanyacute a zmrtvyacutechvstalyacute je spolehlivaacute Naděje kterou křesťaneacute

jsou povolaacuteni hlaacutesat a dosvědčovat lidstvu1411

Živaacute vzpomiacutenka na svateacuteho Vaacuteclava kterou Božiacute lid v našiacute zemi uchovaacutevaacute ve sveacute paměti

je přiacuteležitostiacute ke staacutele noveacutemu odkryacutevaacuteniacute hloubky křesťanskeacute svatosti vytrvale

a věrně naacutesledovat Krista1412

Svatost je univerzaacutelniacutem povolaacuteniacutem všech pokřtěnyacutech1413

Přitom

jejiacute cesta je uacutezkaacute a spočiacutevaacute ve ztraacutetě vlastniacuteho života pro Krista (srv Mt 1625) v osobniacutem

naacutesledovaacuteniacute Ježiacuteše kteryacute jde s křiacutežem obětovat saacutem sebe bdquojako vyacutekupneacute za mnoheacuteldquo (Mk 1045) a

daacutevaacute naacutem přiacuteklad abychom bdquošli v jeho šleacutepějiacutechldquo (1Pt 221) Svět očekaacutevaacute od křesťana

předevšiacutem důvěryhodnost jako formu života jež odpoviacutedaacute principům viacutery ktereacute vyznaacutevaacute

Svatost křesťana pak spočiacutevaacute v jeho průzračnosti v tom že nezakryacutevaacute Božiacute světlo bdquonevynaacutešiacute

1403

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1404

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1405

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI s 84 1406

Srv tamteacutež s 85 1407

Srv tamteacutež s 84 1408

BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1409

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Poselstviacute papeže Benedikta XVI mlaacutedeži (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt

XVI v Českeacute republice s 115 1410

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI s 85 1411

Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1412

Srv Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice s 112 1413

Srv Lumen gentium 40

218

saacutem sebe nyacutebrž nechaacutevaacute skrze sebe prosviacutetat Bohaldquo1414

vždyť svatiacute jsou vyacutemluvnyacutem znameniacutem

Kristovy slaacutevy1415

Horizontem křesťanskeacuteho životniacuteho svědectviacute zůstaacutevaacute mučednictviacute jak

doklaacutedaacute nejen přiacuteběh svateacuteho Vaacuteclava ale teacutež ostatniacutech Kristovyacutech přaacutetel svědků viacutery kteřiacute

svou věrnostiacute prozaacuteřili historii našiacute země1416

Oběť mučedniacuteků ovšem nevolaacute po nenaacutevisti a pomstě nyacutebrž živiacute touhu po odpuštěniacute a

miacuteru kteraacute jako ryziacute křesťanskyacute kořen je znameniacutem noveacute naděje1417

Z velkoryseacuteho přilnutiacute ke

Kristu jak to dokazujiacute všichni kdo trpěli pro evangelium pak současně vyvěraacute ochota a siacutela

nasadit se do zaacutepasu za důstojnost člověka a za jeho svobodu1418

Autentickaacute laacuteska jako dokonalaacute

podoba křesťanskeacuteho života se vždy projevuje jak ve vztahu k Bohu tak vůči bližniacutemu

543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny

Podařiacute-li se dostaacutet katolickeacute ciacuterkvi u naacutes uacutekolu kteryacute jiacute jako bdquokreativniacute minoritěldquo svěřila

uacutesty papeže univerzaacutelniacute ciacuterkev je jistě dlouhodobou vyacutezvou zvlaacuteště a v prveacute řadě pro českeacute

katoliacuteky1419

Co se tyacuteče českeacute ekumeny byla bezprostředniacute odezva na naacutevštěvu papeže

Benedikta spiacuteše shoviacutevavaacute Třebaže již předem od niacute naši nekatoliacuteci nic noveacuteho pro

ekumenismus v českyacutech zemiacutech neočekaacutevali postraacutedali pryacute konkreacutetniacute podnět k miacutestniacute

ekumenickeacute praxi1420

Řiacutemskyacute biskup jim na jednu stranu připadaacute jako ten kdo je v podstatě

bdquootevřenyacute ekumenismu a nechce praktickou spolupraacuteci brzditldquo1421

na druhou stranu však působiacute

rozhořčeniacute nenazyacutevaacute-li křesťanskaacute společenstviacute mimo katolickou ciacuterkev jako ciacuterkve nyacutebrž

praacutevě jako communities což je interpretovaacuteno jako děleniacute křesťanů bdquona prvniacute a druhou

kategoriildquo1422

Zřejmě se češtiacute křesťaneacute shodnou v tom že Evropa i naše země majiacute sveacute kořeny

v Kristově evangeliu a že se k nim je potřeba vracet prohlubovat je a očišťovat k hlubšiacutemu

dialogu s odkazem Benedikta XVI však staacutele braacuteniacute do velkeacute miacutery pouze ulpiacutevaacuteniacute na

vnějškovosti a přetrvaacutevajiacuteciacute ostražitost nekatoliacuteků nejen vůči papeži Ratzingerovi nyacutebrž

vzhledem k instituci papežstviacute jako takoveacute Řiacutemskaacute ciacuterkev ať již v jejiacutem čele stojiacute bdquolepšiacute nebo

horšiacute papežldquo (rozuměj Karol Wojtyła nebo Joseph Ratzinger) je i dnes některyacutemi evangeliacuteky

chaacutepaacutena jako instituce sevřenaacute bdquosvaacutetostněpraacutevnyacutem krunyacuteřemldquo kteraacute je bdquonereformovatelnaacuteldquo praacutevě

proto že v niacute uacutedajně suverenita Božiacuteho slova byla umenšena nekontrolovatelnou mociacute

1414

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI s 113 1415

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1416

Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv

Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha s 47 1417

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1418

Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1419

Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti JAJTNER P

Vyacuteznam naacutevštěvy Benedikta XVI (nejen) pro ekumenismus In Dialog Evropa XXI 1-2 (2010) s 54-57 Slova

papeže Benedikta XVI rok poteacute In Universum XX4 (2010) s 7-9 1420

Srv mtz Papež otevřenyacute ekumenismu (odpověď Joela Rumla synodniacuteho seniora ČCE) In Perspektivy 20

(2009) s III 1421

Tamteacutež (odpověď Pavla Černeacuteho předsedy ERC v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III 1422

Tamteacutež (odpověď Dušana Hejbala biskupa Starokatolickeacute ciacuterkve v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III

219

jednotlivce1423

Pozornost při setkaacuteniacute papeže s reprezentanty ekumeny se soustředila

na neverbaacutelniacute poselstviacute podle evangelickeacuteho faraacuteř E Vejnara řiacutemskyacute biskup ve sveacutem projevu

mluvil diplomaticky bdquoa zcela jistě i strategickyldquo Z atmosfeacutery celeacuteho střetnutiacute dyacutechala uacutedajně

deformace biblickeacute bezprostřednosti tradiciacute a vatikaacutenskou diplomaciiacute čiacutemž se jen dokaacutezalo že

jednota Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve s ostatniacutemi křesťany je velmi vzdaacutelenaacute1424

bdquoVelmi spornouldquo

zůstaacutevaacute v očiacutech evangeliacuteka uacutecta a pozornost ktereacute se projevujiacute při obdobnyacutech naacutevštěvaacutech papeži

samotneacutemu1425

a ktereacute patřiacute solo Deo a jeho slovu1426

Češtiacute evangeliacuteci by mohli v naacutezoru pontifika o tom že společenskyacute a naacuteboženskyacute rozměr

nestojiacute proti sobě nyacutebrž jsou povolaacuteny usilovat o harmonickou bliacutezkost v rozlišeniacute1427

spatřovat

potvrzeniacute teze Miloše Rejchrta kteryacute se domniacutevaacute že jemnějšiacute podobou bdquotriumfalistickeacuteho

konstantinismuldquo jakožto hlavniacuteho pokušeniacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes je praacutevě snaha přiveacutest zjm

staacutetniacute sektor ke kooperaci s ciacuterkviacute kteraacute sama sebe s uspokojeniacutem vniacutemaacute jako nositelku pravyacutech

hodnot1428

Na druhou stranu by ovšem evangelickaacute teologie v našiacute bdquokatolickeacute zemildquo mohla slova

papeže Benedikta o plodneacute a originaacutelniacute synteacuteze evangelia s jinyacutemi kulturniacutemi tradicemi přijmout

jako nabiacutedku k reflexi a rozhovorům o postaveniacute a uacuteloze ciacuterkve ve světě a to praacutevě v

raacutemci sekularizovaneacute postkonstantinskeacute a postmoderniacute společnosti1429

Namiacutesto dialogu však

zavlaacutedlo v českeacute ekumeně spiacuteše mlčeniacute a tak touha Pavla Černeacuteho aby se dosud posledniacute

papežskaacute naacutevštěva v Čechaacutech a na Moravě stala bdquopodnětem k duchovniacutemu ekumenismu a sdiacuteleniacute

Kristovy laacutesky všemi křesťanyldquo1430

zůstaacutevaacute i po letech spiacuteše nenaplněnyacutem přaacuteniacutem

1423

Srv VESELYacute J Zaacutesadně k naacutevštěvě papeže In Kostnickeacute jiskry 9428 (2009) s 1-2 1424

Srv VEJNAR E V neděli ve čtvrt na šest In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 2 1425

Srv ToP Papež ve Stareacute Boleslavi In Českyacute bratr 8511 (2009) s 35 1426

Srv MOLNAacuteR D Po papežově naacutevštěvě v Čechaacutech In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 4 1427

Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1428

Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu 1429

Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 48 Přiacutekladem by mohl byacutet ekumenickyacute ohlas na

papežovu sociaacutelniacute encykliku tyacutekajiacuteciacute se přispěniacute ciacuterkve a křesťanskyacutech hodnot v integraacutelniacutem rozvoji lidstva kteryacute

bylo možno zaregistrovat např v německeacutem prostoru srv BENEDIKT XVI Die Liebe in der Wahrheit Die

Socialenzyklika bdquoCaritas in veritateldquo Oumlkumenisch kommentiert von Bischof Wolfgang Huber Metropolit

Aougustinos Labardakis Erzbischof Robert Zollitsch Freiburg im Breisgau Herder 2009 1430

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla Černeacuteho

předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 83

220

6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO

POSLAacuteNIacute KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ

Jednota jež je Božiacute vůliacute kterou maacuteme miacutet v ekumenismu na zřeteli jako ciacutel neniacute

myslitelnaacute jinak než jako uacutečast na trojjedineacute jednotě Božiacute z niacutež povstaacutevaacute ciacuterkev tajemně ndash

svaacutetostně ndash anticipujiacuteciacute jednotu celeacuteho lidskeacuteho rodu s Bohem Bezprostředniacute spojitost ciacuterkve

s působeniacutem Boha kteryacute se ve světě zjevuje jako pro spaacutesu člověka z laacutesky jednajiacuteciacute Trojice

osob naacutes přivaacutediacute k poznaacuteniacute že jednota křesťanů neniacute v prveacute řadě probleacutemem nyacutebrž ve sveacute

podstatě představuje tajemstviacute1431

Zatiacutemco probleacutem (πρόβλημα) je bdquopřed-hozenldquo našiacutem

zrakům a my jej můžeme uchopit dospět k jeho pochopeniacute a ziacuteskat si tak nad niacutem v různeacute miacuteře

kontrolu tajemstviacute (μυστήριον) se oteviacuteraacute jen očiacutem viacutery což a priori vylučuje jeho

strumentalizaci ze strany člověka Tajemstviacute se nelze zmocnit analyacutezou ono samo se však nabiacuteziacute

jako realita do niacutež smiacuteme vstoupit a jiacutež můžeme byacutet přetvořeni bdquoTiacutemto tajemstviacutem je Kristus ndash

přesněji Kristova vůle ohledně dějin spaacutesy kterou napřiacuteč časem uskutečňuje ciacuterkevldquo1432

Ciacuterkev

jež sdružuje vjedno učedniacuteky za ktereacute se Kristus modliacute a pro ktereacute umiacuteraacute zůstaacutevaacute pak sama

tajemstviacutem ktereacute neuchopujeme my ale ktereacute se cele zmocňuje naacutes1433

vždyť ona je bdquov Kristu

jakoby svaacutetostldquo1434

O ciacuterkvi nelze hovořit bez tajemstviacute Krista do něhož pronikaacuteme diacuteky Duchu

Svateacutemu a rovněž jejiacute jednota je tajemstviacutem do ktereacuteho ji podle vůle sveacuteho neustaacutele uvaacutediacute jejiacute

Paacuten1435

Dnes můžeme byacutet na jedneacute straně svědky toho bdquojak se z mysliacute křesťanů vytraacuteciacute vědomiacute

mystickeacute dimenze jednoty kteraacute je bezpochyby hlubšiacute a podstatnějšiacute než všechny ekumenickeacute

počiny a aktivityldquo1436

na druheacute straně lze však jen s obdivem sledovat jak duchovniacute rozměr

jednoty patrnyacute kupřiacutekladu v životě a působeniacute ekumenickyacutech mnišskyacutech komunit zůstaacutevaacute

neustaacutele aktuaacutelniacute a inspirujiacuteciacute1437

S neklidem registrujeme množstviacute nevyřešenyacutech

ekumenickyacutech probleacutemů v otaacutezkaacutech věrouky či pastorace a současně bolestně prožiacutevaacuteme jak

ztroskotaacutevaacute uacutesiliacute budovat jednotu pouze na vyacutesledku našich dohod jak jednota unikaacute našim

snahaacutem Přesto jsme do niacute jako do sameacuteho centra boholidskeacuteho tajemstviacute ciacuterkve ktereacute k naacutem

přichaacuteziacute a ktereacute již zakoušiacuteme ve společenstviacute života a modlitby pozvaacuteni vstoupit

Jednota křesťanů ovšem neniacute nepostřehnutelnou veličinou vznaacutešejiacuteciacute se nepozorovatelně

v eacuteteru jak by se snad dalo na zaacutekladě dosud použiteacuteho slovniacuteku usuzovat Jednota kteraacute se rodiacute

1431

Srv GARRAPUCHO F Alcuni tratti della spiritualitagrave ecumenica come cammino verso la santitagrave In VETRALI

T (ed) La santitagrave terreno di unitagrave (Quaderni di Studi Ecumenici 18) Venezia Istituto di Studi Ecumenici S

Bernardino 2008 s 207 1432

VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme Tournai Casterman 1961 s 155 1433

Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 27 1434

Lumen gentium 1 1435

bdquoNehleď tedy na naše hřiacutechy ale na viacuteru sveacute ciacuterkve a podle sveacute vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotěldquo

(Mešniacute řaacuted In Českyacute misaacutel s 461) 1436

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 235 1437

Jako přiacuteklady za všechny zde jmenujme komunity ve francouzskeacutem Taizeacute italskeacute Bose či německeacutem

Niederalteich srv KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwusminazionaleit2006_10kasperhtm˃ [cit 05062013]

221

z poznaacuteniacute tajemstviacute společenstviacute laacutesky mezi Otcem a Synem (srv J 1726) se maacute staacutet

svědectviacutem Božiacute laacutesky k světu a to svědectviacutem ktereacute tento svět otevře směrem k viacuteře (srv J

1721) Svědectviacute neniacute možneacute přijmout pokud nedostane určitou podobu tvar proto ani jednotu

učedniacuteků si nelze představovat jinak než jako skutečnost kterou je možneacute postřehnout a zakusit

Jedině ti kdo viděli konkreacutetniacute podobu jednoty laacutesky prvniacutech křesťanů mohli zvolat bdquoHle jak se

milujiacuteldquo1438

Ciacuterkev jako společenstviacute ktereacute sjednocuje a kteryacutem proudiacute Božiacute laacuteska je viditelneacute a

současně vykazuje charakter skrytosti Podobně je každyacute křesťan povolaacuten aby svyacutem světlem

sviacutetil před lidmi (srv Mt 515) zatiacutemco jeho bdquoživot je skryt s Kristem v Bohuldquo (Ko 33)

bdquoDuch Svatyacute kteryacute siacutedliacute ve věřiacuteciacutech a naplňuje i řiacutediacute celou ciacuterkev vytvaacuteřiacute ono

podivuhodneacute společenstviacute věřiacuteciacutech a tak hluboce všechny v Kristu spojuje že je zdrojem jednoty

ciacuterkveldquo1439

Tato vyacutepověď 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu nejen potvrzuje kristocentrickou povahu

ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute učedniacuteků kolem sveacuteho Mistra a Paacutena (srv J 1313) ale teacutež

odhaluje uacutelohu Ducha kteryacute ke Kristu jako jednomu Paacutenu přivaacutediacute (srv 1K 123) Jednota

vyvěrajiacuteciacute z Ducha jenž jako Přiacutemluvce je darovaacuten učedniacutekům bdquoaby byl Otec oslaven v Synuldquo

(J 1413) O tomto Duchu jednoty pak viacuteme že naplňuje nejen celeacute Kristovo tělo ale teacutež každyacute

uacuted tohoto těla jednotlivě a svou laacuteskou působiacute bdquoaby v těle nedošlo k roztržce ale aby uacutedy shodně

pečovaly jeden o druhyacuteldquo (1K 1225)

Jednota křesťanů jako diacutelo Nejsvětějšiacute Trojice již přiacutemo ze sveacute povahy bytostně odkazuje

na tajemstviacute Božiacuteho života kteryacute se v Kristu zjevil (srv 1J 12) aby se ti kdo ho přijmou a uvěřiacute

v něho narodili z Boha a stali se Božiacutemi dětmi (srv J 112-13) Vychaacuteziacute-li jednota primaacuterně ze

sdiacuteleniacute Božiacuteho života těmi kdo jej přijali za sveacuteho Paacutena a Spasitele a kteřiacute nosiacute jeho jmeacuteno (srv

Sk 1126) ukazuje se že v raacutemci ekumenismu je namiacutestě otevřiacutet a rozvinout otaacutezku po tom jak

tento život v křesťanech zapouštiacute kořeny jak roste jak se staacutevaacute pravyacutem a jedinyacutem neochvějnyacutem

zdrojem jednoty učedniacuteků jejichž uacutekolem je aby byli poslaacuteni do světa (srv J 1716)

bdquoSpolečnyacute duchovniacute život je pro křesťanstvo na jeho cestě k jednotě konstitutivniacuteldquo1440

Z tohoto zjištěniacute vyplyacutevaacute nutnost ekumenicky reflektovat spiritualitu jako duchovniacute život kteryacute

naacutes do tajemstviacute jednoty s Bohem a mezi naacutemi staacutele hlouběji zasazuje a tak přivaacutediacute k jejiacute plnosti

Zaacutevěrečnou kapitolu našiacute praacutece tedy věnujeme vztahu ekumenismu a spirituality přičemž

jsme staacutele vedeni otaacutezkou po tom co dnes jako křesťaneacute v našiacute zemi maacuteme konat pro jednotu

Kristova těla K tomu je nejprve třeba zasadit otaacutezku spirituality do souvislosti uacutesiliacute křesťanů o

jednotu naacutesledně určit vyacutechodiska umožňujiacuteciacute diskurs o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo a nakonec

navrhnout jako horizont jednotliveacute prvky ktereacute by vyjadřovaly konkreacutetniacute naacuteplň takoveacuteto

spirituality

1438

TERTULIAacuteN Apologeticum 397 In PL 1468 1439

Unitatis redintegratio 2 1440

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 525

222

61Spiritualita v kontextu uacutesiliacute křesťanů o jednotu

Přinaacutešiacuteme-li do debaty pojem spirituality musiacuteme nejprve přiznat že zdaleka nejde o

bezprobleacutemovou zaacuteležitost natožpak o magickou formuli rozkličujiacuteciacute automaticky veškereacute

ekumenickeacute otaacutezky Samotneacute slovo bdquospiritualitaldquo ndash jak je možneacute se s niacutem dnes v širokyacutech a velmi

rozdiacutelnyacutech souvislostech setkat ndash se totiž vyznačuje mnohoznačnostiacute a jednoznačně mu neniacute

rozuměno ani v raacutemci jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic Přesto neniacute pochyb o tom že praacutevě

spiritualita patřiacute k pojmům do nichž se soustřediacute rozhodujiacuteciacute zkušenosti a očekaacutevaacuteniacute

současnosti1441

Všeobecně lze v současneacute době konstatovat rozšiacuteřenou vniacutemavost či snad přiacutemo zaacutejem

současneacuteho člověka vzhledem k tomu co přesahuje raacutemec jeho každodenniacuteho světa co odkazuje

ke skryteacutemu k tajemnu mnohdy jako k alternativě vůči skličujiacuteciacutemu materialismu Důvodem

přitom nemusiacute byacutet pouhaacute zvědavost Znovuobjevovaacuteniacute teacuteto dimenze může naopak pramenit

z touhy člověka hledat rozvinutiacute vlastniacute autentičnosti niternosti a svobody a jako takoveacute je pak

často spojeno praacutevě s pojmy jako bdquospiritualitaldquo bdquospirituaacutelniacuteldquo neboli duchovniacute ktereacute nezřiacutedka

charakterizuje obsah spiacuteše psychologizujiacuteciacute a synkretizujiacuteciacute Tato slova totiž v sobě zahrnujiacute

celou mnohdy i protichůdnou škaacutelu skutečnostiacute a jevů od zaacutejmu o okultismus přes vyacutechodniacute

meditaci bdquonoveacute duchovniacute proudyldquo až třeba po citlivost vůči transcendentniacutemu rozměru lidskeacute

zkušenosti1442

Kliacutečem umožňujiacuteciacutem vstup do zvlaacuteštniacuteho světa spirituality je zde mimořaacutednyacute

zaacutežitek kdy se člověk jakožto individuum ciacutetiacute byacutet uacutečasten atmosfeacutery kteraacute se mu za obvyklyacutech

podmiacutenek vymykaacute a kterou lze jen těžko vyjaacutedřit slovy Přestože samotneacute setkaacuteniacute s tajemstviacutem

může byacutet rozlišeno jako počaacutetek autentickeacute naacuteboženskeacute zkušenosti posvaacutetneacuteho pokud jde o

pojem spirituality je na miacutestě konstatovat že trpiacute nemalou miacuterou inflace Tento fakt je způsoben

praacutevě tiacutem že se spiritualita jeviacute jako vše-objiacutemajiacuteciacute pojem kteryacute zaacuteroveň postraacutedaacute moment

bližšiacuteho rozlišovaacuteniacute což může veacutest k apriorniacutemu postoji rezervovanosti chceme-li z něj učinit

vaacutežnyacute předmět zaacutejmu v raacutemci tak specifickeacute oblasti jiacutež je křesťanskyacute ekumenismus1443

Za dalšiacute těžkost by bylo možneacute považovat to že samotnyacute pojem bdquospiritualitaldquo je spjat

s prostřediacutem francouzskeacuteho katolicismu 17 stoletiacute v jehož raacutemci se pod označeniacutem spiritualiteacute

měl vyjaacutedřit osobniacute vztah člověka k Bohu s důrazem na jeho subjektivniacute straacutenku1444

Jineacute nežli

katolickeacute tradice hovořiacute o spiritualitě spiacuteše střiacutedměji ve vyacutechodniacutech ciacuterkviacutech se užiacutevaacute spiacuteše

termiacuten bdquoasketikaldquo nebo bdquomystikaldquo1445

v reformačniacutem prostřediacute se udomaacutecnilo označeniacute

bdquozbožnostldquo1446

třebaže dnes ani zde už bdquospiritualitaldquo neniacute něčiacutem zcela cizorodyacutem a naviacutec třeba i

1441

Srv HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt In Catholica 35 (1981) s 211 1442

Srv DE FIORES S bdquoSpiritualita soudobaacuteldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 913-915 1443

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 132-133 1444

Srv GRESHAKE G bdquoSpiritualitaumltldquo In RUH K et alii (ed) Handwoumlrterbuch religioumlser Gegenwartsfragen

Freiburg im Breisgau Herder 1986 s 444 1445

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 43 1446

Vedle zbožnosti jakožto praxis pietatis se v tuzemskeacutem evangelickeacutem milieu můžeme setkat rovněž s pojmem

bdquovnitřniacute životldquo ciacuterkevniacutech sborů srv KEŘKOVSKYacute P Uacutevahy nad současnou evangelickou zbožnostiacute In AA VV

Zbožnost Heršpice EMAN 2000 s 56-68 FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute MACEK O

Praxis pietatis haereticorum In TENTYacuteŽ (ed) Po vzoru Berojskyacutech Život a viacutera českyacutech a moravskyacutech evangeliacuteků

223

bdquokatolizujiacuteciacutemldquo1447

Ostražitost vůči spiritualitě zaseacutevaacute zvlaacuteště v křesťanstviacute reformačniacute tradice

přiacuteklon k subjektivizaci viacutery ve smyslu přiacutelišneacute zaměřenosti na to co se děje v lidskeacutem nitru na

oblast tyacutekajiacuteciacute se pouze bdquověciacute duchovniacutechldquo v protikladu ke skutečnostem tělesnyacutem materiaacutelniacutem

Naacutesledkem je pak logicky většiacute soustředěnost na zaacutekoutiacute vnitřniacuteho světa nežli pozornost vůči

potřebaacutem a nouzi ktereacute naacutes obklopujiacute což lze kriticky hodnotit poukazem na slova Piacutesma o tom

že křesťanskaacute zbožnost se maacute předevšiacutem projevovat službou (srv Jk 127) Vyacutetka je do jisteacute miacutery

opodstatněnaacute Omeziacuteme-li totiž spiritualitu jenom na provaacuteděniacute niternyacutech uacutekonů zbožnosti nebo

na zdokonalovaacuteniacute se v asketickyacutech cvičeniacutech může byacutet praacutevem na miacutestě obava že sklouzneme

ve bdquozbožnostniacute sebeukaacutejeniacuteldquo1448

či v pokušeniacute naacuterokovat si dary Božiacute milosti na zaacutekladě vlastniacute

dokonalosti Sklon k intelektualismu typickyacute svyacutem způsobem pro evangelickou tradici ovšem

na druheacute straně nefavorizuje ani moment tajemstviacute ke ktereacutemu oteviacuteraacute cestu křesťanskaacute

mystika1449

Naznačeneacute nesnaacuteze s pojmem poukazujiacute na nutnost jej vyjasnit Učiniacuteme tak v naději že

rozprava o spiritualitě v souvislosti s uacutesiliacutem o jednotu křesťanů neniacute podlehnutiacute bdquomoacutedniacutem

trendůmldquo ale naopak maacute sveacute opraacutevněneacute miacutesto že bdquonemlžiacuteldquo ani neodvaacutediacute pozornost od toho co

se může jevit a prezentovat na teacuteto cestě jako bezprobleacutemovějšiacute a současně naleacutehavějšiacute

potřebnějšiacute a opravdovějšiacute bdquoEkumenismus je všemi lidskyacutemi i moraacutelniacutemi požadavky natolik

zakořeněn v tajemneacutem plaacutenu Otcovy prozřetelnosti skrze Syna v Duchu že zasahuje do hlubin

křesťanskeacute spiritualityldquo1450

Na tomto miacutestě nepůjde o to popsat počaacutetky a nanejvyacuteš složityacute

vyacutevoj různyacutech podob spiritualit vaacutezanyacutech na jednotliveacute křesťanskeacute konfese Snahou bude

daleko spiacuteše afirmovat spojeniacute spirituality se samotnyacutem jaacutedrem křesťanskeacute viacutery a vyvodit z toho

důsledky pro ekumenickyacute proces v němž namiacutesto utvrzeniacute se v ohraničujiacuteciacutech protikladnostech

usilujeme o smiacuteřeniacute různosti v jednotě prameniacuteciacute praacutevě z živeacuteho ohniska viacutery

Našiacutem uacutekolem tedy bude nejprve objevit podstatneacute rysy křesťanskeacute spirituality poukaacutezat

na skutečnost že tato spiritualita nabiacuteraacute různeacute vyacuterazoveacute formy a zjistit jakou specifickou uacutelohu

spiritualita hraje a může hraacutet v oblasti ekumenismu zvlaacuteště pokud chaacutepeme jako jeho ciacutel

sjednoceniacute v pravdě viacutery

611 Spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho

Jakaacute je tedy autentickaacute křesťanskaacute spiritualita na jejiacutež ekumenickyacute vyacuteznam chceme

upozornit Co je kriteacuteriem teacuteto spirituality V zaacutesadě lze řiacuteci že jejiacute podstatneacute rysy můžeme

v předtolerančniacute a tolerančniacute době Praha Kalich 2008 s 160-284 SMOLIacuteK J Vnitřniacute život tolerančniacute ciacuterkve In

TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 47-58 1447

V prostřediacute německeacuteho evangelictviacute k tomu přispěl rozhodujiacuteciacute měrou dokument pracovniacute skupiny evangelickeacute

ciacuterkve kteryacute vznikl koncem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute a kteryacute vybiacutezel věřiacuteciacute sbory i celeacute ciacuterkve

k objevovaacuteniacute spirituality jako nediacutelneacute součaacutesti reformačniacuteho dědictviacute srv Evangelische Spiritualitaumlt Uumlberlegungen

und Anstoumlszlige zu einer Neuorientierung Vorgelegt von einer Arbeitsgruppe der Evangelischen Kirche in

Deutschland Guumltersloh Mohn 1980 V posledniacute době v tomto směru zazněly noveacute podněty a konkreacutetniacute naacutevrhy

zdůrazňujiacuteciacute typickeacute prvky bdquoevangelickeacute spiritualityldquo srv ZIMMERLING P Evangelische Spiritualitaumlt Wurzeln

und Zugaumlnge Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2003 1448

Srv FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute s 63 1449

Srv tamteacutež s 61 1450

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 25

224

načrtnout budeme-li primaacuterně vychaacutezet ze dvou veličin Božiacuteho slova a viacutery Jelikož v samotneacute

povaze Božiacuteho slova je aby jako semeno padlo do lidskeacuteho srdce a přineslo uacuterodu

(srv Mt 1318-23) můžeme za obsah spirituality v naacutevaznosti na Hans Urs von Balthasara

považovat Božiacute slovo ktereacute přijiacutemaacute a nechaacutevaacute v sobě rozezniacutet a rozvinout jeho nevěsta Tou je

v prveacute řadě ciacuterkev kteraacute je však tvořenaacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi subjekty universale in

rebus to jest in personis tedy Sponsa-Ecclesia přiacutetomnaacute v sponsa-anima1451

Slova kteraacute

Kristus rozseacutevaacute bdquojsou Duch a jsou životldquo (J 663) vždyť Duch je Daacuterce života a každyacute kdo

Kristova slova slyšiacute maacute život věčnyacute a bdquopřešel již ze smrti do životaldquo (J 524) K tomu aby se

Božiacute slovo stalo v člověku kteryacute je přijme principem života je ovšem zapotřebiacute viacutera Ježiacuteš totiž

nemluviacute saacutem od sebe nyacutebrž jako jednorozenyacute Syn ktereacuteho poslal do světa jeho Otec

(srv J 1410) Kristus přichaacuteziacute z Otcovy laacutesky k lidem aby jim přinesl život a to život v hojnosti

(srv J 1010) Kdo pak tento novyacute život působiacute je saacutem Duch (srv J 663) Oteviacuterat se s viacuterou

Ježiacutešovu slovu jako slovu Božiacutemu tedy znamenaacute že se ciacuterkev buduje jako společenstviacute věřiacuteciacutech

žijiacuteciacutech z Ducha Svateacuteho

Jestliže podepřeni křesťanskou tradiciacute chaacutepeme s Tomaacutešem Špidliacutekem spiritualitu ve

vlastniacutem slova smyslu jako synonymum pro bdquoduchovniacute životldquo a ten pak zase popisujeme jako

bdquopřiacutetomnost a činnost Ducha Svateacuteho v naacutesldquo1452

můžeme se odvolat na kategorie novozaacutekonniacuteho

zjeveniacute Jako přiacuteklad uveďme strhujiacuteciacute osmou kapitolu Pavlova Listu Řiacutemanům kteraacute popisuje

člověka vykoupeneacuteho Kristem ndash Božiacutem Synem ktereacuteho Otec poslal bdquoaby na lidskeacutem těle

odsoudil hřiacutechldquo (Ř 83) ndash jako toho kteryacute se neřiacutediacute vlastniacute vůliacute (srv 84) nyacutebrž nechaacutevaacute se veacutest

Duchem a bdquotiacutehne k tomu co je duchovniacuteldquo (85) Duch Svatyacute jenž bdquodaacutevaacute životldquo (810) kteryacute už

nepodleacutehaacute zaacutekonu bdquohřiacutechu a smrtildquo (82) přitom přebyacutevaacute v samotneacutem věřiacuteciacutem (srv 89) jak o

tom apoštol svědčiacute již dřiacuteve když řiacutekaacute plnyacute naděje bdquoBožiacute laacuteska je vylita do našich srdciacute skrze

Ducha Svateacuteho kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Ř 55) Nechat se jiacutem veacutest znamenaacute staacutet se Božiacutemi syny

smět volat k Bohu bdquoAbba Otčeldquo (815) nežiacutet podle vlastniacute vůle kteraacute vede ke smrti nyacutebrž

dosaacutehnout bdquoživot a pokojldquo (86) Duch pak kteryacute je bdquopřiacuteslib darů Božiacutechldquo (823) se v naacutes kdo

bdquospaseni v nadějildquo (824) v porodniacutech bolestech očekaacutevaacuteme vykoupeniacute sveacuteho těla modliacute a

přimlouvaacute za druheacute podle Božiacute vůle (srv 827) Adjektivum duchovniacute spirituaacutelniacute tedy nanejvyacuteš

vhodně vyjadřuje novost a kvalitu totality křesťanskeacute existence jako bdquotvůrčiacute proniknutiacute celeacuteho

lidskeacuteho života Božiacutem Duchemldquo1453

my jsme v Duchu a Duch je v naacutes1454

Zkušenost Ducha jak o niacute hovořiacute novozaacutekonniacute zjeveniacute neznamenaacute bdquospiritualismusldquo

vždyť Duch je křesťanům daacuten v siacutele udaacutelosti Kristova křiacuteže a zmrtvyacutechvstaacuteniacute diacuteky niacutež maacuteme

podiacutel na Božiacutem synovstviacute1455

Duch uvaacutediacute do Božiacuteho společenstviacute neboť tiacutem že vstupuje do

našeho lidskeacuteho ducha oživuje naacutes připojuje naacutes ke Kristovu vykupitelskeacutemu diacutelu a znovu naacutes

1451

Srv BALTHASAR HU VON Spiritualitaumlt In Geist und Leben 31 (1958) s 341 Jednotu teacuteto analogie

typickeacute pro pojetiacute ciacuterkevniacutech otců přitom vytvaacuteřiacute osoba Marie kteraacute je bdquopředobraz a dokonalyacute vzorldquo (Lumen

gentium 53) viacutery a laacutesky ciacuterkve nakolik bdquouvěřila že se splniacute to co jiacute bylo řečeno od Paacutenaldquo (L 145) a s laacuteskou

opatrovala jiacute svěřeneacute Božiacute Slovo 1452

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 17 1453

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 214 1454

Srv SCHLIER H Der Roumlmerbrief Freiburg im Breisgau ndash Basel ndash Wien Herder 1977 s 256 1455

Srv SCHMIDT HW Der Brief des Paulus an die Roumlmer Theologischer Handkomentar zum Neuen

Testament 6 Berlin Evangelische Verlagsanstalt 1972 s 135

225

sjednocuje s Bohem1456

Takto pojataacute spiritualita naacutes přivaacutediacute v prveacute řadě k trojičniacutemu jaacutedru

křesťanskeacute viacutery neboť se v niacute jednaacute o skutečnost rozviacutejeniacute života kteryacute je osobniacutem vztahem

k jedineacutemu Bohu jenž je Trojiciacute vzaacutejemně milujiacuteciacutech se osob Oživujiacuteciacute Duch kteryacute v naacutes

přebyacutevaacute je totiž Duchem Kristovyacutem (srv Ř 89) a zaacuteroveň teacutež Duchem bdquotoho kteryacute Ježiacuteše

vzkřiacutesil z mrtvyacutechldquo (Ř 811) tedy Otce Duch Svatyacute jako Duch ktereacuteho sdiacuteliacute Otec se Synem naacutes

přivaacutediacute k Bohu jako k Otci (srv Ga 46) a umožňuje naacutem poznat a vyznat Ježiacuteše jako Božiacuteho

Syna (srv 1K 123) Laacuteska k Ježiacuteši kteraacute je ovocem Ducha a projevuje se poslušnostiacute vůči jeho

slovu působiacute že Syn i Otec přichaacutezejiacute do nitra věřiacuteciacuteho aby si v něm učinili svůj přiacutebytek

(srv J 1423) Praacutevě inhabitatio tajemneacute přebyacutevaacuteniacute trojjedineacuteho Boha v srdci člověka je

rozlišujiacuteciacutem jaacutedrem křesťanskeacute spirituality bdquoPravzorem a posledniacutem důvodemldquo tohoto přebyacutevaacuteniacute

je přitom trinitaacuterniacute περιχώρησις totiž bdquotajemstviacute božskeacuteho způsobu milovaacuteniacute ktereacute spočiacutevaacute

v oblažujiacuteciacutem přebyacutevaacuteniacute Otce v Synu a v Duchu Syna v Otci a v Duchu Ducha v Otci a

Synuldquo1457

Jelikož uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice maacute laacuteska charakter věčneacuteho sebe-darovaacuteniacute a sebe-

přijiacutemaacuteniacute ve vztahu k druheacutemu je pak teacutež nejautentičtějšiacutem vyjaacutedřeniacutem spirituality extatickaacute

laacuteska jiacutež se člověk bdquozřiacutekaacute sebe sama aby tak ve sveacutem nitru směl hostit Nejvyššiacuteho a spolu s niacutem

i všechny jeho syny a dceryldquo1458

Spiritualita spojuje teologii s antropologiiacute jde o setkaacuteniacute Boha zjevujiacuteciacuteho se jako

společenstviacute třiacute osob a člověka kteryacute se svyacutem poznaacuteniacutem chtěniacutem a ciacutetěniacutem je do tohoto

společenstviacute zvaacuten Tiacutem jsou určeny dva stěžejniacute komponenty spirituality jiacutemž je objektivita

Božiacuteho pozvaacuteniacute a subjektivita jejiacuteho přijetiacute1459

Objektivniacute Božiacute přiacuteklon totiž vede subjektivně

člověka v jeho praktickeacutem a existenciaacutelniacutem postoji k ratifikaci spaacutesonosneacuteho Božiacuteho diacutela pro me

Samotnyacute novyacute život kteryacute se zrodiacute v srdci toho kdo pronesl sveacute bdquoanoldquo zachraňujiacuteciacute Božiacute laacutesce

se vyznačuje jednotou subjektivniacute a objektivniacute je spojeno v Duchu kteryacute nejen přebyacutevaacute

v člověku ale znaacute takeacute hlubiny Božiacute a umožňuje lidskeacutemu duchu jejich poznaacuteniacute (srv 1K 210)

Objektivniacute rovinu spirituality přitom představuje pro jednotlivce kromě samotneacuteho zjeveniacute

trojjedineacuteho Boha takeacute ciacuterkev a svět

Třebaže křesťanskaacute spiritualita odkazuje primaacuterně na subjektivniacute rozměr zkušenosti a

osobniacute rozhodnutiacute ndash Bůh mě stvořil jako jedinečnou osobu Kristus mě volaacute jmeacutenem a Duch

Svatyacute přebyacutevaacute v meacutem nitru ndash je duchovniacute skutečnost kterou prožiacutevaacutem komunikativniacute

povahy1460

Jejiacute sdiacuteleniacute mě přivaacutediacute do communio bratřiacute a sester obdobně jako když Paacuten svěřuje

Šavla s niacutemž se praacutevě setkal peacuteči damašskeacute ciacuterkve (srv Sk 96) Pouhyacute individuaacutelniacute zaacutežitek

kteryacute neuacutestiacute do společenstviacute Kristova těla aby v něm vydal plody služby lze jen stěžiacute poklaacutedat

za ryziacute obdarovaacuteniacute Duchem (srv 1K 127) Přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v podobě jeho darů v nitru

věřiacuteciacuteho vede zaacuteroveň k posiacuteleniacute ciacuterkevniacute κοινωνία to co je vnitřniacute nezůstaacutevaacute utajeno nyacutebrž

1456

Srv TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence Velehrad Refugium 2004 s

99-100 1457

POSPIacuteŠIL CV Cesty k trinitaacuterniacute spiritualitě In Teologickeacute texty 4 (2000) s 140-141 1458

Tamteacutež s 141 1459

Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo In RAHNER K (ed) Herders Theologisches Taschenlexikon 7 Freiburg

im Breisgau Herder 1973 s 117 1460

Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 142

226

projevuje se tiacutem že vede k vnějšiacute jednotě1461

Křesťanskaacute spiritualita je ekleziaacutelniacute protože Duch

Svatyacute jako jejiacute princip v duši jednoho každeacuteho věřiacuteciacuteho jenž je jeho chraacutemem (srv 1K 316) je

zaacuteroveň Duchem kteryacute přebyacutevaacute bdquov Božiacutem domě jiacutemž je ciacuterkev živeacuteho Bohaldquo (1Tm 316)

Subjektivniacute odpověď Bohu daacutevaacute křesťan vždy jako uacuted Kristova těla

Křesťan je tedy ve sveacute podstatě πνευματικός ἄνθρωπος homo spiritualis Že tento

pojem můžeme označit za bdquoterminus technicus pro křesťanskou existencildquo1462

neznamenaacute že

definujeme křesťana v protikladu k tomu co neniacute duchovniacute povahy tedy ve vyhraněnosti či

přiacutemo odporu vůči tělu hmotě a naacutesledně pak ke světu Jakaacutekoliv forma gnosticismu či

manicheismu afirmujiacuteciacutech podřadnou uacutelohu hmotneacuteho světa a těla z něhož je nutneacute vyprostit

duši je spiritualitě založeneacute na křesťanskeacutem zjeveniacute ciziacute Když mluviacuteme o křesťanskeacutem životě

jako o postupneacutem bdquozduchovňovaacuteniacuteldquo1463

znamenaacute to že podstata noveacuteho stvořeniacute v Kristu

spočiacutevaacute v uvaacuteděniacute duše i těla do souladu s Duchem Kvalifikujeme-li křesťana jako bytost

duchovniacute vyjadřujeme tiacutem stěžejniacute vyacutepověď biblickeacute antropologie totiž že Duch zaklaacutedaacute

křesťanskou existenci jakožto život k Božiacute slaacutevě neboť opravdovaacute uacutecta Boha je možnaacute pouze bdquov

Duchu a v pravděldquo (J 423)

Duch je původcem života lidskeacute osoby nicmeacuteně současně prostupuje svět jako ten kdo

jej naplňuje a uspořaacutedaacutevaacute (srv Mdr 17) Duch Božiacute se nevaacuteže na nitro jednoho člověka na život

jednoho společenstviacute ba dokonce ani ne pouze na ciacuterkev nyacutebrž bdquovane kam chceldquo (J 38) Jako

takovyacute naacutes samotnyacute Duch Božiacute ponoukaacute nikoliv k tomu abychom před světem kteryacute je Božiacutem

stvořeniacutem utiacutekali nyacutebrž abychom v něm pracovali na jeho vysvobozeniacute a proměněniacute Vtěleniacutem

vstoupil Bůh do lidskyacutech dějin Kristus v němž bdquobylo stvořeno všechno na nebi a na zemi ndash svět

viditelnyacute a neviditelnyacuteldquo (Ko 116) svyacutem vykupitelskyacutem diacutelem přivaacutediacute celeacute stvořeniacute Otci aby na

konci byl bdquoBůh všecko ve všemldquo (1K 1528) Nechat do celeacuteho kosmu pronikat život Krista je

uacutekolem těch kdo se ve křtu k tomuto noveacutemu životu narodili Křesťansky miacuteněnaacute spiritualita

spolu s rozviacutejeniacutem osobniacuteho vztahu k Bohu ve společenstviacute viacutery jiacutemž je ciacuterkev zahrnuje postoj

zodpovědnosti za svět Měřiacutetkem tohoto našeho postoje přitom zůstaacutevaacute Otcova laacuteska vůči světu

(srv J 316)

Křesťanskaacute spiritualita je tedy pojmem komplexniacutem nakolik se snažiacute postihnout celek

tajemstviacute života vykoupeneacuteho člověka jakožto života viacutery a zkušenosti s Bohem Jako takovaacute

obsahuje prvky zbožnosti jimiž člověk ve viacuteře osobně odpoviacutedaacute na jemu adresovaneacute Božiacute slovo

uacutekony askeze ktereacute jej pro slyšeniacute slova majiacute staacutele leacutepe disponovat i mystickou zkušenost jako

milost poznaacuteniacute jež je plodem sjednoceniacute se s Bohem ktereacuteho se věřiacuteciacutemu může dostat1464

1461

Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt In KRAumlMER K ndash

PAUS A (ed) Die Weite des Mysteriums Christliche Identitaumlt im Dialog Freiburg im Breisgau Herder 2000 s

599 1462

Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo s 119 1463

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 52 1464

Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt s 594

227

612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit

Uvažujeme-li o křesťanskeacute spiritualitě jako o životě vykoupeneacuteho člověka kteryacute se

nechaacutevaacute přetvaacuteřet působeniacutem Ducha Svateacuteho v Božiacute přiacutebytek pak konstatujeme že stojiacuteme před

skutečnostiacute boholidskou Člověk žije duchovniacutem životem v siacutele Ducha Svateacuteho kteraacute mu

umožňuje aby Bohu staacutele novyacutem způsobem odpoviacutedal na jeho volaacuteniacute Božiacute povolaacuteniacute je přitom

jedinečneacute neboť Bůh zasahuje jednotlivou lidskou osobu uprostřed neopakovatelneacute dějinneacute

situace a každyacute křesťan žije z Božiacute milosti tajemstviacute viacutery určityacutem jemu vlastniacutem způsobem ke

ktereacutemu jej Bůh osobně volaacute Křesťanstviacute vychaacuteziacute nikoliv z teoretickyacutech principů nyacutebrž ze

setkaacuteniacute s Bohem a to v konkreacutetniacutech podmiacutenkaacutech života přičemž obsah křesťanskeacute viacutery (bdquoColdquo)

se sděluje a prožiacutevaacute skrze jistou naacuteboženskou zkušenost (bdquoJakldquo)1465

Tiacutem se pokud jde o

spiritualitu ohlašuje binomie jednoty a mnohosti přiacutetomnost jednoho Ducha se rozviacutejiacute

v mnohosti různyacutech forem křesťanskeacuteho života což naacutes již upozorňuje na možnou ekumenickou

implikaci pojmu spirituality1466

O křesťanskeacute spiritualitě je tedy přiacuteznačneacute mluvit v množneacutem čiacutesle Kupřiacutekladu

v prostřediacute katolickeacute ciacuterkve koexistujiacute spirituality ktereacute odraacutežejiacute fakt různosti životniacutech stavů

(laickaacute kněžskaacute řeholniacutehellip) a jejich specifikaciacute (manželskaacute dieceacutezniacute spiritualita vyjadřujiacuteciacute

charisma zakladatele určiteacute řeholniacute rodiny jako např sv Benedikta Františkahellip) ale odpoviacutedajiacute

teacutež mnohosti jednotlivyacutech skupin jichž jsou věřiacuteciacute součaacutestiacute (hnutiacute v ciacuterkvi profesehellip)1467

Na

rozmanitost spiritualit přitom nemůžeme poukazovat pouze jako na vyacutesledek našeho

empirickeacuteho zkoumaacuteniacute různyacutech typů duchovniacuteho života Jejiacutem zaacutekladem je život sameacuteho Boha

Jedineacuteho v Trojici1468

Množstviacute křesťanskyacutech spiritualit je uacutezce spjato s rozmanitostiacute darů

Ducha (srv 1K 124-11) jež majiacute za ciacutel budovat ciacuterkev Kristovo tělo a přispiacutevat k tomu

abychom bdquovšichni dosaacutehli jednoty viacutery a poznaacuteniacute Syna Božiacuteho a tak dorostli zraleacuteho lidstviacute

měřeno miacuterou Kristovy plnostildquo (Ef 413) Přestože zmiacuteněnaacute legitimniacute pluralita poukazuje na to

jak se Božiacute slovo z moci Ducha Svateacuteho bdquoinkarnujeldquo do lidskyacutech souvislostiacute (vždyť již v Noveacutem

zaacutekoně jinak žije svůj vztah ke Kristu Petr jinak Jan Pavel či Jakubhellip) nesmiacute na druhou stranu

tento pestrobarevnyacute spirituaacutelniacute vějiacuteř zastiacutenit fundamentaacutelniacute křesťanskou pravdu že totiž

v důsledku křtu již neniacute rozdiacutel mezi Řekem a Židem obřezanyacutem a neobřezanyacutemhellip bdquoale všechno

a ve všech [je] Kristusldquo (Ko 311) To znamenaacute že mnohost naacuteboženskeacute zkušenosti je

1465

Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer

Theologie In Una sancta 34 (1979) s 111 1466

Srv HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene In Oumlkumenischer Rundschau 51 (2002) s 56 1467

O spiritualitaacutech v pluraacutelu můžeme hovořit takeacute pokud jde napřiacuteklad o prameny spiritualit (biblickaacute

patristickaacutehellip) a o jejich teologickeacute důrazy (kristocentrickaacute mariaacutenskaacutehellip) ale teacutež ve smyslu chronologickeacutem

(středověkaacute novověkaacutehellip) a geografickeacutem (španělskaacute francouzskaacute českaacutehellip) srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo In In

DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality s 905 V naacutevaznosti na posledně jmenovanyacute okruh

připomeňme že kupřiacutekladu samotneacute studium otaacutezky bdquočeskeacute spiritualityldquo vyžaduje širokyacute ekumenickyacute zaacuteběr nakolik

jeho ciacutelem je zachytit bdquopostupneacute zakořeněniacute Ducha svateacuteho v českeacutem naacuterodě projevujiacuteciacute se osobityacutem liturgickyacutem

spirituaacutelniacutem a modlitebniacutem životemldquo (AMBROS P Českaacute spiritualita s 15) Duchovniacute pohled na dějiny bez něhož

nelze tento tvůrčiacute proces Ducha Svateacuteho v naacuterodě vyjaacutedřit naacutem uklaacutedaacute celistvost a varuje před jednostrannostiacute

bdquoK identitě naacuteroda patřiacute v jednotě všechno co bylo Je proto potřeba umět zachytit prozřetelnost ve všemldquo

(ŠPIDLIacuteK T Cesty českeacute teologie In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 11) 1468

Srv ALTRICHTER M Kraacutetkeacute dějiny křesťanskeacute spirituality Olomouc Refugium 2013 s 9-10

228

srozumitelnaacute pouze chaacutepeme-li ji ve vztahu k jednotiacuteciacutemu vyacutechodisku našiacute viacutery ndash k jednomu

Paacutenu1469

Pro všechny formy křesťanskeacute spirituality je společnyacute jejich zaacuteklaacutedajiacuteciacute vztah ke Kristu

nakolik je pravdou že Duch Svatyacute vede vykoupeneacute k tomu aby žili jako Božiacute synoveacute

(srv Ř 814) a brali tak na sebe staacutele dokonaleji podobu jedineacuteho Božiacuteho Syna Ježiacuteše Krista

Avšak podobně jako nejsme schopni rozumem najednou a bez specifickyacutech akcentů proniknout

celek tajemstviacute Božiacuteho Syna v němž bdquojsou skryty všechny poklady moudrosti a poznaacuteniacuteldquo

(Ko 23) tak dostaacutevaacute takeacute naacutesledovaacuteniacute Krista v duchovniacutem životě konkreacutetniacute formu odpoviacutedajiacuteciacute

viacutece jednomu či druheacutemu aspektu Kristova tajemstviacute Ježiacutešova samota v Getsemanech jeho

opuštěnost na křiacuteži proměněniacute na hoře okamžiky kdy veřejně hlaacutesaacute evangelium ndash to vše mohou

byacutet přiacuteklady uacutestředniacutech bodů jednotlivyacutech spiritualit kolem nichž se jako kolem sveacuteho

stavebniacuteho principu uspořaacutedaacutevaacute a rozviacutejiacute totalita křesťanskeacute viacutery1470

V kontextu rozděleneacuteho křesťanstva spiritualita nabiacuteraacute určitaacute konfesniacute specifika

Hovořiacuteme proto o bdquokonfesně raženyacutech spiritualitaacutechldquo1471

jimiž jsou např katolickaacute1472

pravoslavnaacute1473

evangelickaacute1474

anglikaacutenskaacute1475

evangelikaacutelniacute1476

či pentekostaacutelniacute1477

Podle

německeacuteho ekumenika benediktyacutena Gerharda Vosse souvisiacute jejich utvaacuteřeniacute se vzaacutejemnyacutem

proliacutenaacuteniacutem třiacute faktorů jež můžeme shrnout do termiacutenů traditio confessio a intentio1478

Viacutera

komunikovanaacute živou tradiciacute (traditio) je spojena s konkreacutetniacute zkušenostiacute společenstviacute viacutery tedy

ciacuterkve v jejiacutemž raacutemci se vyjadřuje určityacutem druhem liturgie diakonie etc Projevy žiteacute viacutery jež

tvořiacute součaacutest spirituality souvisejiacute s vyznaacuteniacutem (confessio) k němuž se to ktereacute společenstviacute

hlaacutesiacute což maacute za naacutesledek že v praxi i zbožnosti najdeme vyjaacutedřenou nauku1479

Jakožto intentio

konfesniacute spiritualita vyjadřuje celkoveacute zaměřeniacute a perspektivu předaacutevaneacute viacutery tedy specifickyacute 1469

Srv BOUYER L Einfuumlhrung in die christiche Spiritualitaumlt Mainz Matthias Gruumlnewald 1965 s 33 1470

Srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo s 907 1471

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 58 1472

Srv AUMANN J Křesťanskaacute spiritualita v katolickeacute tradici Praha Karolinum 2000 1473

Srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar South Canaan 2002 ŠPIDLIacuteK T bdquoPravoslavnaacute spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute

k vyacutechodu s 186-225 1474

Srv JEPSEN M (ed) Evangelische Spiritualitaumlt heute Mehr als ein Gefuumlhl Kreuz Stuttgart 2004

Celistvějšiacute reflexe evangelickeacute konfesniacute spirituality je přitom předevšiacutem vyacutesadou luterskyacutech teologů srv HANSON

B A Graceful Life Lutheran Spirituality for Today Minneapolis Augsburg Fortress 2000 KRECH H ndash HAHN

U (ed) Lutherische Spiritualitaumlt ndash lebendiger Glaube im Alltag Hannover 2005 Přesto jsou k dispozici i pohledy

na spiritualitu v pojetiacute reformovaneacute tradice srv RICE HL Reformed Spirituality An Intorduction for Belivers

Louisville WestminsterJohn Knox Press 1991 1475

BOUYER L Orthodox Spirituality and Protestant and Anglican Spirituality Minnesota Winston Press 1969

s 99-168 1476

Srv GORDON JM Evangelical Spirituality From the Wesleys to John Stott London SPCK 1991 1477

Srv LAND SJ Pentecostal Spirituality A Passion for the Kingdom New York Continuum International

Publishing Group 1993 1478

Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer

Theologie s 118-121 1479

Tento aspekt je obzvlaacuteště silnyacute v protestantskeacutem prostřediacute v němž zbožnost je předevšiacutem existenciaacutelniacute vztah ke

spraacutevně pochopeneacutemu evangeliu tak jek ho představujiacute reformačniacute vyznaacuteniacute bdquoZbožnost našich sborů až dodnes byla

formovaacutena důrazy reformačniacutech konfesiacute zda a jak se tyto důrazy uplatňovaly tak v životě je otaacutezka druhaacute avšak

jejich existence v povědomiacute evangelickeacuteho lidu trvaacute Jakaacutekoli zmiacutenka jež by snižovala v kaacutezaacuteniacute spaseniacute v Kristu jež

by zapochybovala o věčneacutem životě jež by snižovala vyacuteznam Piacutesma v našich sborech naraziacuteldquo (SMOLIacuteK J Vyacuteznam

konfese dnes In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 187)

229

uacutehel pohledu ze ktereacuteho se daneacute společenstviacute ciacuterkve k tajemstviacute viacutery vztahuje střed kteryacute je

kliacutečem k interpretaci

613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute

Skutečnost že existuje množstviacute spiritualit v konfesniacutem smyslu ovšem nelze ještě samo

o sobě přijmout jako vyacuteraz pluriformniacuteho působeniacute jednoho a teacutehož Ducha Svateacuteho Tyto formy

spirituality třebaže se všechny označujiacute jako bdquokřesťanskeacuteldquo přece vznikly v důsledku rozkolů

k nimž došlo ve značneacute miacuteře nikoliv bez viny lidskeacuteho hřiacutechu Rovněž naacutesledneacute utvaacuteřeniacute

konfesně specifickyacutech spiritualit bylo doprovaacutezeno profilaciacute konfesniacutech identit kdy

zdůrazňovaacuteniacute propriiacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic probiacutehalo v atmosfeacuteře vzaacutejemneacuteho

vymezovaacuteniacute ohraničovaacuteniacute a vylučovaacuteniacute

Již naše vlastniacute zkušenost jakoby naacutem dosvědčovala že je to praacutevě oblast spirituality

přesněji praxe duchovniacuteho života v niacutež na naacutes rozděleniacute doleacutehaacute nejmarkantnějšiacutem způsobem1480

Stačiacute jen uacutečast na bohoslužbaacutech a liturgickyacutech shromaacutežděniacutech jednotlivyacutech ciacuterkviacute abychom

postřehli jak velmi se od sebe lišiacute napřiacuteklad uacutekony zbožnosti nebo řeč naacuteboženskyacutech symbolů

To co bude typickeacute pro katoliacuteka (znameniacutem křiacuteže počiacutenaje a oslavou Božiacuteho těla či mariaacutenskou

pobožnostiacute konče) vyvolaacute v evangeliacutekovi pocit odcizeniacute obavy či rovnou pohoršeniacute jež pouze

umocniacute jeho přiacutekreacute odmiacutetnutiacute toho co mu neniacute vlastniacute Reakce v opačneacutem přiacutepadě bude často

obdobnaacute Důvod je nasnadě staletiacute rozděleniacute bdquovytvořily v ciacuterkviacutech rozdiacutelně strukturovaneacute

duchovniacute světy s vlastniacutem způsobem života formami myšleniacute a styly ciacutetěniacuteldquo1481

V oblasti praxe

duchovniacuteho života se rozdiacutely jeviacute ještě jako mnohem zaacutevažnějšiacute nežli je tomu na rovině

dogmatickeacute Co totiž teologie pojmenovaacutevaacute jako naukovyacute rozdiacutel bdquoje ve spiritualitě zakoušeno

jednotlivyacutem křesťanem na osobniacute uacuterovnildquo1482

Nahleacutedneme-li do dějin daacuteme nejspiacuteše za pravdu Walteru Kasperovi kteryacute dokonce

tvrdiacute že bdquodo jisteacute miacutery jsou rozdiacutelnaacute pojetiacute spirituality důvodem pro rozděleniacute křesťanstvaldquo

jelikož bdquorůzneacute formy jak žiacutet křesťanskou viacuteru se vzdaacutelily a odcizily natolik že vedly

k vzaacutejemneacutemu nepochopeniacute a tudiacutež k rozkoluldquo1483

V přiacutepadě obou velkyacutech ciacuterkevniacutech schizmat

11 a posleacuteze 16 stoletiacute tedy při roztržce mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem a v době rozděleniacute zaacutepadniacute

ciacuterkve za časů reformace byly ve hře nikoliv vyacutelučně věroučneacute spory o jednotliveacute člaacutenky viacutery

nyacutebrž spolu s nimi teacutež mnoheacute faktory řekněme bdquone-dogmatickeacuteldquo tyacutekajiacuteciacute se často praacutevě způsobu

vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacutery v životě Roztržce s Vyacutechodem předchaacutezel postupnyacute proces

odcizovaacuteniacute kteryacute měl sveacute důvody v odlišnosti kultur a mentalit v rozdiacutelnyacutech důrazech

teologickyacutech i liturgickyacutech Nelze ignorovat že ani samotnyacute věroučnyacute probleacutem Filioque zrcadliacute

teacutež rozdiacutelnost spiritualit uvědomiacuteme-li si naviacutec jak intimně se na Vyacutechodě teologie a duchovniacute

1480

bdquoVe sveacutem důsledku se mohou rozdiacutely souvisejiacuteciacute s každodenniacutem životem a rituaacutely projevit jako mnohem většiacute

než celaacute snaha o dogmatickeacutem sjednoceniacuteldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek

teologa II s 78) 1481

HUumlTTENBUumlGEL J Oumlkumenische Spiritualitaumlt In Una sanctam 31 (1976) s 130 1482

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 57 1483

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr Oumlkumene s 208

230

život proliacutenajiacute V přiacutepadě reformace vidiacuteme jak u kořene věroučneacute otaacutezky o ospravedlněniacute stojiacute

praacutevě osobniacute existenciaacutelniacute zkušenost viacutery Martina Luthera jejiacutemž vyacutechoziacutem bodem byla ryziacute

spirituaacutelniacute otaacutezka Jak mohu dosaacutehnout milostiveacuteho Boha1484

Odpustkovaacute praxe kteraacute

reformaacutetora vedla k veřejneacute kritice ciacuterkve pak patřiacute svou povahou opět do oblasti naacuteboženskeacute

praxe forma zbožnosti musiacute přece odpoviacutedat evangeliu o Božiacute milosti přijateacute viacuterou

Z toho co jsme řekli vysviacutetaacute že samotnou tezi bdquoSpiritualita sjednocujeldquo nelze

v ekumenismu aplikovat zcela bez rozlišeniacute1485

Různeacute konfesniacute spirituality totiž nebezpečiacute

rozděleniacute nesou jakoby v sobě Opraacutevněně se lze naviacutec domniacutevat že rozdiacutely v konfesniacutech

spiritualitaacutech působiacute mnohdy spiacuteše jako inhibitor dosaženeacuteho konsensu v oblasti nauky viacutery jak

to doklaacutedaacute recepce či mnohdy spiacuteše ne-recepce vyacutesledků teologickyacutech dialogů v životě ciacuterkviacute a

věřiacuteciacutech Tyteacutež formulace ekumenickyacutech dohod jsou v kontextu různyacutech spiritualit přijiacutemaacuteny

odlišně anebo nepřijiacutemaacuteny vůbec nakolik jsou vniacutemaacuteny jako potenciaacutelniacute nebezpečiacute vyvlastněniacute

těch forem spirituality ktereacute bytostně poklaacutedaacuteme jako piliacuteře vlastniacute identity Tomaacuteš Špidliacutek

poklaacutedal za ekumenicky nosnou takovou formu jednoty k niacutež se dochaacuteziacute bdquona zaacutekladě neustaacuteleacuteho

hledaacuteniacute pravyacutech projevů Ducha a jejich oceněniacute podle osobniacute duchovniacute zralosti toho u něhož se

projevujiacuteldquo1486

Autentickaacute působeniacute Ducha v člověku kteraacute vždy tiacutehnou k jednotě je totiž

zapotřebiacute neustaacutele zkoumat a odlišovat od těch prvků spiritualit ktereacute nesou stopy stareacuteho

člověka v naacutes

Ruskyacute teolog Pavel Evdokimov si sveacuteho času povzdechl že hlavniacute slabostiacute ekumenismu

je bdquože nezpiacutevaacute ale mluviacute a diskutujeldquo1487

což se projevuje ekumenickyacutem deficitem v oblasti

liturgie Jinak řečeno v ekumenickeacutem bdquouacutesiliacuteldquo se zapomiacutenaacute na to že samotnaacute teologickaacute reflexe

je vždy již theologia secunda že totiž myšleniacute (Denken) o Božiacutech věcech se rodiacute z děkovaacuteniacute

(Danken)1488

Je mimo pochybnost že pro ekumenickyacute pokrok hrajiacute teologickeacute rozhovory

vedouciacute ke konvergenci a dogmatickeacutemu konsensu roli nenahraditelnou Současně jsme však

staacutele naleacutehavěji stavěni do pozice v niacutež si uvědomujeme že bdquoveškeraacute teologickaacute praacutece se mine

uacutečinku bude-li abstrahovat od spirituaacutelniacuteho kontextu dějinnyacutech vyacuterazovyacutech forem viacuteryldquo1489

Co z toho vyplyacutevaacute pro vzaacutejemnyacute vztah ekumenismu a spirituality Jako zvlaacutešť nutneacute se

podle naacutes jeviacute tři prvky nejprve je třeba přijmout že křesťanskaacute viacutera je pro jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho

vždy spojena s konkreacutetniacute životniacute praxiacute jež je naviacutec spjata s určitou podobou konfesniacute spirituality

a že tudiacutež ani v oblasti ekumenismu nestačiacute pouze definovat a vyhlaacutesit věroučnou shodu tyacutekajiacuteciacute

se určiteacuteho člaacutenku viacutery V tomto smyslu jako požadavek platiacute že bdquoDosaženyacute konsens musiacute miacutet

1484

Srv BENEDIKT XVI Ansprache bei dem oumlkumenischen Gottesdienst Augustinerkloster Erfurt 23 September

2011 [online] [cit 8 2 2013] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2011septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20110923_augustinian-convent-erfurt_gehtmlgt 1485

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 209 1486

ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2004 s 115 1487

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 271 1488

VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer Theologie

s 117 1489

Tamteacutež s 112-113

231

sveacute vyjaacutedřeniacute takeacute v bohoslužebneacutem životě strukturaacutech a ethosu jednotlivyacutech ciacuterkviacuteldquo1490

To co

se na prvniacute pohled může jevit věřiacuteciacutem jako cizorodeacute musiacute byacutet objeveno jakožto komplementaacuterniacute

vyacutesledek působeniacute jednoho a teacutehož Ducha ktereacuteho již zakoušiacutem praacutevě ve sveacutem životě1491

Teprve tehdy je-li možneacute konsensus bdquozažiacutetldquo oteviacuterajiacute se noveacute prostory v nichž může působit

Duch a novaacute skutečnost začne hraacutet svoji roli v dějinaacutech spaacutesy1492

Důležitost spirituality se však zdaleka neomezuje pouze na okamžik aplikace vyacutesledku

ekumenickyacutech dialogů nyacutebrž je určujiacuteciacute pro proces vzaacutejemneacuteho sbližovaacuteniacute jako takovyacute Celeacute

toto uacutesiliacute totiž spočiacutevaacute v bdquointerakci mezi žitou (gelebte) a hledanou (gesuchte) jednotou ve

viacuteřeldquo1493

Z toho vyplyacutevaacute že jako se snažiacuteme nachaacutezet jednotu pohnuti a vedeni Duchem

Svatyacutem tak i každyacute opravdovyacute projev křesťanskeacuteho života viacutery maacute svůj posledniacute zaacuteklad

v působeniacute teacutehož Utěšitele Žiacutet autentickyacute křesťanskyacute duchovniacute život již samo o sobě znamenaacute

staacutet se součaacutestiacute udaacutelosti jiacutež je Duchem-Tvůrcem vytvaacuteřena jednota ciacuterkve1494

Zde se ukazuje že

dialog jednotlivyacutech spiritualit je zvlaacutešť důležitou cestou ekumenismu nakolik znamenaacute

bdquonaslouchaacuteniacute a otevřeniacute se naacuteroku Ducha kteryacute promlouvaacute takeacute z rozdiacutelnyacutech podob

zbožnostildquo1495

bdquoČerpaacuteme-li ze spirituality čerpaacuteme z živeacute viacutery a společenstviacute spirituality je

společenstviacutem viacuteryldquo1496

Ryziacute projevy Ducha nestojiacute proti sobě nyacutebrž přivaacutedějiacute k jednotě

protože je to praacutevě osoba Ducha Svateacuteho jež mnoheacute spojuje vjedno Z tohoto pohledu je nutneacute

vzneacutest naleacutehavyacute požadavek aby každaacute podoba křesťanskeacute spirituality byla prožiacutevaacutena

ekumenicky zodpovědně

Za třetiacute je nutneacute vědomě a se všiacute peacutečiacute rozviacutejet skutečnost že ekumenismus jako takovyacute je

již formou křesťanskeacute spirituality jak to vystihl ve sveacute encyklice Jan Pavel II bdquoCelyacute život

křesťanů je charakterizovaacuten starostiacute o ekumenismus a křesťaneacute jsou povolaacuteniacute k tomu aby se jiacute

nechali jakoby přetvaacuteřetldquo1497

Je-li kliacutečovyacutem požadavkem křesťanskeacuteho života uveacutest po vzoru

1490

NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt In TENTYacuteŽ Oumlkumenisches Engagement und theologisches Erkennen Frankfurt am

Main Lang 1998 s 59 Přiacutekladem může byacutet tzv limskaacute liturgie kteraacute doprovaacutezela vypracovaacuteniacute dokumentu

konvergence o křtu eucharistii a uacuteřadu v r 1982 a kteraacute došla sveacute obliby nejen při valnyacutech shromaacutežděniacutech SRC ale

našla teacutež sveacute miacutesto v bohoslužebneacutem řaacutedu samotnyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute srv HELLER D Erfahrbare Einheit

inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der Oumlkumene s 59 1491

bdquoŽivot viacutery a modlitba viacutery stejně jako reflexe nauky viacutery vstupujiacute do tohoto procesu přijiacutemaacuteniacute jiacutemž si celaacute

ciacuterkev inspirovanaacute Duchem Svatyacutem (hellip) přivlastňuje plody dialogu v procesu naslouchaacuteniacute zakoušeniacute posuzovaacuteniacute a

žitiacuteldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem

180) 1492

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1493

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 526 1494

V tomto smyslu hovořiacute i ekumenickyacute Direktaacuteř bdquoNakolik tedy jednotliviacute křesťaneacute žijiacute ryziacute duchovniacute život jehož

středem je Kristus Spasitel a jeho ciacutelem slaacuteva Boha Otce mohou se vždy a všude hluboce sdiacutelet s ekumenickyacutem

hnutiacutem a vydaacutevat svědectviacute Kristovu evangeliu svyacutem životemldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ

Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63) 1495

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 210 bdquoJsou mosty ktereacute naacutes spojujiacute a ktereacute

vychaacutezejiacute z hloubky duchovniacute zkušenosti jsou mosty ktereacute mohou byacutet v oblasti askeze i učeniacute stavěny na zaacutekladě

duchovniacuteho životaldquo konstatoval již v roce 1957 v uacutevodu seacuterie duchovniacutech setkaacuteniacute katolickyacutech a evangelickyacutech

křesťanů převor benediktyacutenskeacuteho opatstviacute v Niederalteich Thomas Sartory (SARTORY T Vom Sinn dieser Tage

In Una Sancta 12 1957 s 165) 1496

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave In AA VV Quale spiritualitagrave

per il terzo millenio Venezia ISE 2000 s 90 1497

JAN PAVEL II Ut unum sint 15

232

Krista do souladu vlastniacute chtěniacute s vůliacute Božiacute (srv Mt 2642) pak naacutes ekumenismus ve sveacute

spirituaacutelniacute podstatě vlastně přivaacutediacute k tomu abychom se staacutele velkodušněji v jednotlivostech

našeho života viacutery oteviacuterali pro dar jednoty kteryacute chce trojjedinyacute Bůh sveacute ciacuterkvi nepřetržitě

udiacutelet a odpoviacutedali na něj tak že umožniacuteme aby v naacutes tento dar přinaacutešel trvaleacute ovoce

(srv J 1516)

614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce

Jestliže Kristus jako měřiacutetko svobody svyacutech učedniacuteků označil přijetiacute pravdy (srv J 832)

pak ani ekumenismus maacute-li křesťany vysvobodit z osidel samolibosti či lhostejnosti nemůže byacutet

myslitelnyacute jinak nežli jako neutuchajiacuteciacute touha oteviacuterat se staacutele viacutece pravdě předevšiacutem o

tajemstviacute Krista a ciacuterkve1498

Vůle po smiacuteru a po sjednoceniacute v pravdě jsou dvě tvaacuteře teacuteže

skutečnosti jež stojiacute jako předpoklad na počaacutetku každeacuteho ekumenickeacuteho dialogu1499

a bdquoskutečnyacute

ekumenismus je jednou z milostiacute pravdyldquo1500

Vnaacutešiacuteme-li do ekumenickeacuteho diskursu pojem spirituality mohl by na prvniacute pohled

vzniknout dojem že hledaacuteme způsob jak se pro ekumenismus uacutestředniacute a nesnadneacute otaacutezce ndash totiž

otaacutezce pravdy ndash vyhnout Pochybnost může byacutet formulovaacutena napřiacuteklad tak nakolik jsou

ekumenicky slučitelneacute teologie ktereacute za jednotlivyacutemi spiritualitami stojiacute1501

Nepodleacutehaacuteme

akcentuaciacute spirituality pokušeniacute nějakeacuteho ecumenism light Nepropadaacuteme iluzi že chceme stavět

jednotu na zaacutekladech ktereacute jsou vratkeacute Takto vyjaacutedřeneacute znějistěniacute ovšem odraacutežiacute skutečnost

v hloubi ukryteacuteho vzaacutejemneacuteho odcizeniacute teologie a spirituality Důsledkem takoveacuteho stavu je

praacutevě to že spiritualita se vniacutemaacute pouze jako určityacute druh bdquoneteologickyacutech faktorůldquo kteryacutem je

nakonec v ekumenickeacutem bdquodialogu pravdyldquo vykaacutezaacutena jenom sekundaacuterniacute doprovodnaacute role

Ekumenicky plodnou se přitom může staacutet jedině takovaacute teologie kteraacute ve sveacute nejniternějšiacute

podstatě zahrnuje spiritualitu1502

Uacutekol před kteryacutem stojiacuteme tak spočiacutevaacute v tom vystihnout naacuteležitě vztah kteryacute vlaacutedne

mezi třemi veličinami jimiž jsou spiritualita dogma a pravda Prostředniacutemu z termiacutenů ndash

dogmatu ndash rozumiacuteme jako bdquoautentickeacutemu vyjaacutedřeniacute pravdy kteraacute byla ve Stareacutem a Noveacutem

zaacutekoně zjevena Bohemldquo1503

Smyslem dogmatu je přivaacutedět k většiacute evidenci pravdu obsaženou ve

Zjeveniacute Dogma stojiacute ve službě teacuteto pravdy Jednaacute se přitom o pravdu tyacutekajiacuteciacute se Boha a spaacutesy

člověka Bůh se ve Zjeveniacute činy a slovy obraciacute ve sveacute laacutesce k lidem nabiacuteziacute jim sveacute společenstviacute

a oteviacuteraacute přiacutestup k tajemstviacute sveacuteho vnitřniacuteho života Nejhlubšiacute pravda Zjeveniacute přitom zaacuteřiacute

1498

Srv Unitatis redintegratio 4 1499

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1500

Tamteacutež 38 1501

Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus s 19 1502

bdquoV žaacutedneacutem přiacutepadě nemohou byacutet rozdiacutely zahlazeny vyjednaacutevaacuteniacutem mezi abstraktniacutemi dogmatikami ktereacute ve

svyacutech abstrakciacutech vůbec nejsou schopneacute se dohodnout Toho lze dociacutelit pouze mezi živyacutemi organismy ktereacute majiacute

možnost se setkat a porozumět si praacutevě protože jsou všechny oživovaneacute jedniacutem životem životem Božiacutem v Kristuldquo

(BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung s 42) 1503

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Interpretationis problema (dokument o interpretaci dogmatu z řiacutejna

1989) In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACCI B (ed) Enchiridion vaticanum 11 Documenti ufficiali della

Santa sede 1988-1989 Bologna Dehoniane 1992 čl 2729

233

v Kristu (srv Žd 11-4)1504

Jakou povahu tato pravda maacute Jednaacute se viacutece nežli o pojem neboť

v Kristu se zjevenaacute pravda staacutevaacute tělem (srv J 11417) a světlo Božiacute slaacutevy se zrcadliacute v jeho tvaacuteři

(srv 2K 46) V něm je bdquovtělena všechna plnost božstviacuteldquo (Ko 29) Univerzaacutelniacute nevystižitelneacute

bohatstviacute (srv Ef 38) je přiacutetomno v jedneacute konkreacutetniacute osobě toho jehož současniacuteci poklaacutedajiacute

prostě za tesařova syna (srv Mt 1355) Křesťanskeacute pojetiacute pravdy je tedy osobniacute poněvadž

pravdou je samotnyacute Božiacute Syna kteryacute přijal lidskou přirozenost (srv J 146)

Ciacuterkev kteraacute jako společenstviacute věřiacuteciacutech Božiacute pravdu poznaacutevaacute vyjadřuje jednotliveacute jejiacute

aspekty ve formě dogmatu Ciacutel teacuteto vyacutepovědi tedy nespočiacutevaacute v samotneacute formulaci nyacutebrž v tom

co se snažiacute pojmenovat Podle znaacutemeacute scholastickeacute definice je dogmatickaacute vyacutepověď perceptio

divinae veritatis tendens in ipsam1505

tedy zachyceniacute Božiacute pravdy ktereacute k teacuteto pravdě směřuje a

tudiacutež nikoliv prostě Božiacute pravda sama o sobě kteraacute bude dokonale odhalena až tam kde už

nebude zapotřebiacute bdquosvětlo lampy ani světlo slunceldquo (Zj 225) Celaacute ciacuterkev v průběhu dějin zatiacutem

pouze bdquosměřuje k plnosti pravdy dokud se na niacute nenaplniacute Božiacute slovaldquo1506

To jistě neznamenaacute

dogmatickyacute relativismus Vždyť k poznaacuteniacute pravdy vyjaacutedřeneacute v dogmatu dochaacuteziacute ciacuterkev za

asistence Ducha Svateacuteho Nicmeacuteně platiacute že pro jakoukoliv formu lidskeacuteho poznaacuteniacute je v

pozemskeacutem stavu putovaacuteniacute přiacuteznačnaacute uacutetržkovitost a neuacuteplnost (srv 1K 139) Proto může byacutet teacutež

dogma vystaveno určiteacutemu historickeacutemu vyacutevoji1507

Pokud se tyacuteče spirituality ta byacutevaacute často kvalifikovaacutena prostě jako subjektivně prožiacutevaneacute

dogma Tomaacuteš Špidliacutek v teacuteto souvislosti přichaacuteziacute k poněkud překvapiveacutemu zjištěniacute že totiž

rozdiacutely dogmatickyacutech vyacutepovědiacute neměly v dějinaacutech křesťanstviacute vždy bezpodmiacutenečně za naacutesledek

rozděleniacute v oblasti duchovniacuteho života Jako přiacuteklad uvaacutediacute Izaacuteka z Ninive kteryacute třebaže byl

nestoriaacutenem tedy z pohledu pravoslavnyacutech věřiacuteciacutech heretikem od něhož tudiacutež nemůže pochaacutezet

autentickaacute duchovniacute nauka byacutevaacute řazen k největšiacutem mystikům vyacutechodniacute ciacuterkve Jak to že přes

opozici dogmat můžeme konstatovat soulad spiritualit V duchu vyacutechodniacutech asketickyacutech autorů

Špidliacutek jako důvod konstatuje rozdiacutel mezi θεωρία ve smyslu ryze spekulativniacutem a θεωρία ve

vyacuteznamu duchovniacutem Ta druhaacute se od prvniacute lišiacute tiacutem že předpoklaacutedaacute křesťanskou laacutesku

Skutečnyacutem kořenem hereziacute v ciacuterkvi je přitom praacutevě nedostatek laacutesky k Bohu i k sobě

navzaacutejem1508

Lišiacute se tedy pravda vystiženaacute ciacuterkevniacutemi dogmaty od pravdy jak ji předklaacutedajiacute různeacute

podoby křesťanskeacute spirituality Neniacute snad pramenem obojiacuteho věroučneacute formulace i duchovniacuteho

života jedna a teacuteže pravda Zjeveniacute Spiacuteše bychom mohli řiacuteci že rozdiacutel je v tom jakyacutem

způsobem tato jedinaacute pravda dochaacuteziacute sveacuteho vyjaacutedřeniacute Jak již bylo naznačeno Božiacute pravda se

oteviacuteraacute člověku osobniacutem v setkaacuteniacute s Kristem ktereacute v sobě skryacutevaacute spaacutesonosnyacute vyacuteznam V době

povelikonočniacute vede ciacuterkev i jednotliveacute věřiacuteciacute k tomuto setkaacuteniacute se Zmrtvyacutechvstalyacutem jeho Duch

1504

Srv Dei Verbum 2 1505

TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Summa theologica pars 2a2ae q 1 a 2 ad 2 (českyacute překlad Olomouc Krystal 1938) 1506

Dei Verbum 8 1507

Srv např Newmannova kriteriologie vyacutevoje dogmatu kterou předklaacutedaacute MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute

KOMISE Interpretationis problema In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion vaticanum 11

Documenti ufficiali della Santa sede 1988-1989 čl 2802-2809 1508

Srv ŠPIDLIacuteK T bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k

vyacutechodu s 162-163

234

diacuteky němuž se každyacute křesťan může v přiacutetomneacutem okamžiku staacutet akteacuterem dramatu dějin spaacutesy1509

Pravdu Zjeveniacute tedy neniacute možneacute zachytit vyacutelučně nasazeniacutem intelektu jenž osviacutecenyacute viacuterou

vklaacutedaacute sveacute poznaacuteniacute do slovniacute formulace nyacutebrž v prveacute řadě ve vztahu do něhož vstupujeme celou

svou osobou Tento vztah vyžaduje postoj naacutesledovaacuteniacute pravdy kteraacute se staacutevaacute měřiacutetkem vlastniacuteho

života a jednaacuteniacute vždyť ke světlu přichaacuteziacute podle Ježiacuteše nikoliv ten kdo pravdu jen slyšiacute poznaacutevaacute

a řiacutekaacute ale ten kdo ji konaacute (srv J 321 Mt 721) Je to pak praacutevě spiritualita kteraacute bdquopřevaacutediacute

pravdu sdělenou ve Zjeveniacute do životaldquo1510

Pokud jde o porozuměniacute zjeveneacute pravdě je tedy na miacutestě překonat intelektualismus kteryacute

tiacutehne k tomu vniacutemat pravdu izolovanou od vztahu laacutesky neboť platiacute praacutevě to že bdquopravda je

v evangeliu a ve vtěleneacutem Kristu Božiacutem zjeveniacutem jakožto zjeveniacutem Božiacute laacuteskyldquo1511

Tuto

skutečnost vidiacuteme par excellence na křiacuteži kteryacute maacute ndash předevšiacutem v pohledu janovskeacute teologie ndash

vyacuteznam teofanickyacute V nejzazšiacutem uacutekonu laacutesky v poslušnosti vůči Otci a v oběti sebe sama za

spaacutesu světa Ježiacuteš zjevuje pravdu o sobě jako o Božiacutem Synu bdquoTeprve až vyvyacutešiacutete Syna člověka

poznaacutete že jaacute jsem toldquo (J 828 srv Mk 1539) Laacuteska je zjeveniacutem pravdy kteraacute se mimo kontext

laacutesky staacutevaacute nesrozumitelnou šifrou dokonce naacutestrojem kteryacute může byacutet i zneužit To je důvodem

proč se ve vyacutechodniacute křesťanskeacute tradici tolik zdůrazňovala kontemplace a to jako cesta intelektu

νοῦς k poznaacuteniacute Boha skrze laacutesku1512

Vyžaduje se zde jistaacute connaturalitas bez laacutesky nelze

proniknout Laacutesku Proto i pro ekumenickyacute dialog platiacute že společnyacute přiacutestup k božskyacutem

tajemstviacutem se maacute odehraacutevat s křesťanskou laacuteskou kteraacute je spjata s pokorou1513

Co z toho vyplyacutevaacute pro vztah pravdy a spirituality v raacutemci ekumenismu Podle uacutevah Hans

Urs von Balthasara nachaacutezejiacute všechny formy spirituality v ciacuterkvi svůj smysl v Ježiacuteši Kristu kteryacute

v postoji laacuteskyplneacute poslušnosti zjevuje Boha jako laacutesku Jednotliveacute spirituality jsou podle něj

spojeny v kristologickeacutem středu viacutery bdquojsou vyjaacutedřeniacutem jednoho Kristova poslaacuteniacute (kteryacutem je jeho

svrchovanaacute poslušnost laacutesky) v mnohosti milostiacute poslaacuteniacute a uacutekolů kteryacutemi saacutem Kristus

disponujeldquo1514

Daacutenskyacute ekumenik Peder Noslashrgaard-Hoslashjen kteryacute tuto myšlenku rozviacutejiacute praacutevě pro

oblast vztahu různyacutech konfesniacutech spiritualit pak dospiacutevaacute k zaacutevěru že imitatio Christi je

exkluzivniacutem kriteacuteriem pravdivosti každeacute křesťanskeacute spirituality1515

Kde se v konkreacutetniacute formě

života byť fragmentaacuterně přijiacutemaacute za vlastniacute smyacutešleniacute Krista kteryacute bdquoačkoli maacute božskou

přirozenost (hellip) saacutem sebe se zřekl (hellip) poniacutežil se a byl poslušnyacute až k smrtildquo (Fp 26-8) tam

spiritualita skutečně předklaacutedaacute pravdu Zjeveniacute a staacutevaacute se cestou přivaacutedějiacuteciacute k jednotě v teacuteto

pravdě

1509

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1510

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 216 1511

VETRALI T Vangelo conversione e riconciliazione Per una spiritualitagrave ecumenica In Studi Ecumenici 3

(1985) s 504 1512

Srv AMBROS P Teologicky milova ciacuterkev s 346-347 1513

Srv Unitatis redintegratio 11 1514

BALTHASAR HU VON Das Evangelium als Norm und Kritik aller Spiritualitaumlten in der Kirche In

Concilium 19 (1965) s 719 1515

Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 67

235

62Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis

Diacutelo obnoveniacute plneacute a viditelneacute jednoty křesťanů je v prveacute řadě duchovniacutem imperativem

kteryacute musiacute zazniacutet a najiacutet adekvaacutetniacute odpověď v životě všech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků Pokud jednota

ciacuterkve vyvěraacute z tajemneacuteho působeniacute Božiacute milosti je třeba se nechat touto milostiacute staacutele viacutece

prostoupit a utvaacuteřet v souladu s niacute celou našiacute existenci jakožto novyacute život těch kdo uvěřili že

v Kristu Bůh přivaacutediacute všechno na nebi i na zemi k jednotě (srv Ef 110) Živouciacute střed

ekumenismu je duchovniacute povahy

Praacutevě tuto skutečnost mělo na mysli magisterium katolickeacute ciacuterkve když v osmeacute kapitole

dekretu Unitatis redintegratio poprveacute oficiaacutelně uplatnilo pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo

oecumenismus spiritualis o němž je řečeno že bdquoje třeba [jej] považovat za duši celeacuteho

ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo a za jehož komponenty jsou vyjmenovaacuteny obraacuteceniacute srdce svatost života a

soukromeacute i veřejneacute modlitby za jednotu křesťanů1516

Jak doklaacutedaacute geneze textu odvolaacutevali se otcoveacute přiacutetomniacute v koncilniacute aule při teacuteto formulaci

naprosto vědomě na duchovniacute koncepci ekumenismu kterou nachaacuteziacuteme zpřiacutetomněnou v životě a

diacutele Paula Couturiera1517

Tento francouzskyacute kněz totiž již čtvrt stoletiacute před svolaacuteniacutem

2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pronikavě vyjaacutedřil zaacutekladniacute dimenzi ekumenismu takto bdquoJestliže jednota

křesťanů zaacutevisiacute na pravdiveacute a tudiacutež pokorneacute modlitbě znějiacuteciacutem Confiteor a je-li zasazena do

duchovniacuteho kontextu pak z toho vyplyacutevaacute že před každeacuteho z naacutes klade otaacutezku osobniacuteho

1516

Srv Unitatis redintegratio 8 Akcent na duchovniacute jaacutedro ekumenickeacuteho uacutesiliacute přitom neniacute vyacutesadou způsobu

s niacutemž k otaacutezce prohloubeniacute jednoty mezi všemi křesťany přistupuje katolickaacute ciacuterkev Rovněž v raacutemci SRC

postupně třebaže nikoliv přiacutemočaře roste vědomiacute vyacuteznamu spirituaacutelniacuteho rozměru ekumenickeacuteho hnutiacute Za

vyvrcholeniacute tohoto procesu objevovaacuteniacute spirituaacutelniacute povahy ekumenismu lze poklaacutedat osmeacute valneacute shromaacutežděniacute SRC

v Harare v r 1998 Zde bylo ekumenickeacute hnutiacute definovaacuteno předevšiacutem jako bdquoobraacuteceniacute se k Bohuldquo jako

bdquoekumenismus srdceldquo v němž programy struktury a formy spolupraacutece hrajiacute teprve sekundaacuterniacute roli SRC při teacuteto

přiacuteležitosti prohlaacutesila bohoslužbu a spiritualitu za bdquopodstatnou metoduldquo ekumenickeacute praacutece kteraacute nesmiacute byacutet v raacutemci

života rady opomiacutejena ale naopak bdquozcela využitaldquo Vyplynulo to praacutevě z přesvědčeniacute že bdquojedinaacute autentickaacute cesta ke

středu jednoty kterou hledaacuteme naacutes přivaacutediacute společně k bohoslužbě modlitbě a sdiacuteleniacute duchovniacuteho životaldquo (italskyacute

překlad Ottava assemblea Volgiamoci a Dio Esultiamo nella speranza Harare 8-13 dicembre 1998 Il lavoro del

CEC passato presente e futuro Il lavoro del comitato delle linee programmatiche ROSSO S ndash TURCO E ed

Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 čl 2119) 1517

Srv JAEGER L Das Konzilsdekret bdquoUumlber den Oumlkumenismusldquo Sein Werden sein Inhalt und seine Bedeutung

Paderborn Bonifacius 1965 s 89 Podle Congara kteryacute se saacutem koncilu aktivně uacutečastnil jako peritus je

Couturierovyacutem duchem nepochybně prodchnuta celaacute druhaacute kapitola koncilniacuteho dekretu jež předklaacutedaacute metodu

uskutečňovaacuteniacute ekumenismu srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 126 Jak

se zdaacute saacutem abbeacute Couturier pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo nepoužiacuteval třebaže jej můžeme s papežem Benediktem

XVI popraacutevu nazvat bdquootcem duchovniacuteho ekumenismuldquo (Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln

Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005) Kliacutečovyacutem se pro lyonskeacuteho

kněze stal spiacuteše termiacuten eacutemulation spirituelle tedy bdquoduchovniacute soutěženiacuteldquo kteryacutem vyjadřoval sveacute přesvědčeniacute že

v otaacutezce jednoty se křesťaneacute odhodlaně bdquomusiacute ponořit do ovzdušiacute letnic velkodušně se odevzdat vanutiacute Ducha

Svateacuteholdquo (VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme s 165) V textu koncilniacuteho dekretu nachaacuteziacuteme pojem

aemulatio v souvislosti bdquobratrskeacuteho soutěženiacuteldquo ktereacute popisuje způsob jiacutemž se majiacute partneři v dialogu vzaacutejemně

povzbuzovat na cestě k poznaacutevaacuteniacute Kristova bohatstviacute srv Unitatis redintegratio 11 K pojetiacute duchovniacuteho

ekumenismu P Couturiera srv přehledně např MICHALON P The abbeacute Couturier and his continuing influence In

One in Christ 1 (1965) s 6-18 SIRONI EM Lrsquoecumenismo spirituale secondo lrsquointuizione dellrsquoAbbeacute Paul

Couturier (1881-1953) In Nicolaus 30 (2003) s 285-306 KULKE D bdquoEin Vorlaumlufer und ein Beispielldquo Paul

Couturier als Vordenker und Wegbereiter der Oumlkumene In Catholica 67 (2013) s 19-39

236

posvěceniacuteldquo1518

Všechny tři složky duchovniacuteho ekumenismu zde tvořiacute jeden živyacute celek Modlitba

jako miacutesto vyznaacuteniacute viacutery i našich selhaacuteniacute ndash počaacutetek našiacute konverze uacutesiliacute o svatost života jako

podmiacutenka pro diacutelo sjednoceniacute

bdquoAbbeacute Couturier miacuteřil k oneacute jednotě na uacuterovni duchovniacutech realitldquo1519

shrnul jeho

koncepci Yves Congar Jestliže totiž působeniacutem milosti vzrůstaacute spojeniacute s Kristem ve viacuteře a laacutesce

pokud se rozšiřuje společenstviacute Ducha Svateacuteho staacutevaacute-li se modlitba prostředkem staacutele

důvěrnějšiacuteho proniknutiacute našiacute vůle vůliacute Božiacute pak jednota mezi křesťany bude vyrůstat bdquozevnitřldquo

bude pramenit ze sdiacuteleniacute nadpřirozeneacuteho života milosti Tato duchovniacute vize nicmeacuteně neuacutestiacute

v nějakyacute ekumenismus kteryacute by zůstal pouze skrytyacute bliacuteže neurčitelnyacute neboť vyacutesledkem uacutesiliacute

jak jej maacute Couturier na srdci je jednota viditelnaacute vyjaacutedřenaacute sjednoceniacutem ve viacuteře Pouť k jednotě

ve viacuteře ovšem začiacutenaacute nevyhnutelně tam kde křesťaneacute usilujiacute staacutele viacutece o průzračnyacute křesťanskyacute

život kteryacute je bude každeacuteho v tom společenstviacute ve ktereacutem se mu počaacutetku viacutery dostalo přetvaacuteřet

staacutele viacutece do podoby Kristovy Jen tehdy se podařiacute překlenout zeď rozděleniacute křesťaneacute rozpoznajiacute

jeden ve druheacutem Kristovu tvaacuteř a jednota srdciacute najde sveacute vyjaacutedřeniacute v jednotě viacutery bdquoModlitba vede

k laacutesce a laacuteska přivaacutediacute k plnosti viacutery kteraacute sjednocujeldquo1520

Takovyacute zaacutekon nachaacuteziacute autor

v samotneacute udaacutelosti Kristova vtěleniacute kdy Bůh chtěl zjevit tajemstviacute sveacuteho života a pravdy a

zvolil přitom cestu laacutesky kterou je poniacuteženiacute Božiacuteho Syna bdquoVtěleneacute Slovo se zjevilo sbquoplneacute

milostilsquo abychom mohli poznat že bylo sbquoplneacute pravdylsquoldquo1521

Spirituaacutelniacute vyacutechodisko uacutesiliacute o jednotu jak je představuje pojem duchovniacuteho ekumenismu

naacutem staviacute před oči skutečnost že ekumenismu může pokračovat kupředu pouze jako cesta

směřujiacuteciacute bdquok opravdovosti a plnosti křesťanskeacute viacutery a života k ryzosti celeacute křesťanskeacute

existenceldquo1522

Jakožto o bdquoduši ekumenismuldquo jednaacute se zde o princip kteryacute celeacute diacutelo oživuje

bdquoBez teacuteto duše ekumenismus umiacuteraacuteldquo1523

a utaacutepiacute se v bezducheacutem aktivismu nebo abstraktniacutem

akademickeacutem cvičeniacute1524

Duchovniacute ekumenismus nesoustřediacute naacuteš zrak v prveacute řadě na otaacutezku

struktur nyacutebrž ukazuje že jednota ciacuterkve vyrůstaacute ze vztahu každeacuteho věřiacuteciacuteho ke Kristu a celeacute

ciacuterkve ke sveacutemu Paacutenu Ve sveacute duchovniacute podstatě ekumenismus nejleacutepe ukazuje čiacutem je

naleacutehavou bdquozaacuteležitostiacute celeacute ciacuterkveldquo1525

Podiacutevejme se nyniacute na každou z jednotlivyacutech složek duchovniacuteho ekumenismu poněkud

bliacuteže

1518

COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana (text z r 1937) In VILLAIN M

(ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba Paoline 1965 s 111 1519

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 125 1520

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana (text původně publikovanyacute r 1944 jako bdquoekumenickyacute testamentldquo

autora) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 342 1521

Tamteacutež s 359-360 1522

VODOPIVEC I Renovatio et oratio tamtam anima motus oecumenici Ad cap II Decreti bdquoUnitatis

redintegratioldquo In SCHOumlNMETZER A (ed) Acta congressus internationalis de theologia concilii Vaticani II

Romae diebus 26 septembris ndash 1 octobris 1966 celebrati Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1968 s 753 1523

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 155 1524

Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 31 1525

Unitatis redintegratio 5

237

621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby

Modlitba je zaacutekladniacutem projevem křesťanskeacute viacutery je podstatnyacutem rysem života ciacuterkve i

jednotliveacuteho křesťana V kontextu ekumenickeacutem je pak pro ni podle slov koncilu

charakteristickeacute dvojiacute jednak jde o bdquovelmi uacutečinnyacute prostředek k vyprošeniacute milosti jednotyldquo

současně představuje takovaacute modlitba bdquoautentickyacute vyacuteraz společenstviacuteldquo ktereacute mezi těmi kdo jsou

dosud rozděleni nepřestaacutevaacute existovat1526

bdquoKdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1527

napsal ve sveacute ekumenickeacute encyklice Jan Pavel II Důvodem je že v modlitbě přichaacuteziacuteme

společně k prameni jednoty jiacutemž je Ježiacuteš Kristus bdquoV siacutele Ducha sice konfesniacute hranice nejsou

zrušeny přesto však jsou překonaacuteny skrze sounaacuteležitost spočiacutevajiacuteciacute v tom že všichni kdo se

modliacute jsou zaměřeni na Paacutenaldquo1528

Ba co viacutec jako uacutedy Kristova těla pronaacutešiacuteme naši modlitbu ve

společenstviacute s našiacutem Spasitelem Podle znaacutemeacute myšlenky sv Augustina je Božiacute Syn současně

tiacutem jenž se modliacute za naacutes i v naacutes a k němuž se zaacuteroveň naše modlitby obracejiacute Jako naacuteš kněz

totiž přednaacutešiacute před Otcovou tvaacuteřiacute prosby za svůj lid jako naše hlava se modliacute spolu s naacutemi a jako

Bůh je adresaacutetem našich modliteb1529

Jedině zůstaacutevaacuteme-li v Kristu a přebyacutevajiacute-li v naacutes jeho slova může byacutet naše modlitba

uacutečinnaacute (srv J 157) Když jsme totiž s Kristem spojeni a prosiacuteme v jeho jmeacutenu oteviacuteraacute se naacutem

v modlitbě přiacutestup k Otci kteryacute daacutevaacute z bohatstviacute svyacutech darů (srv J 15161723) Když se

křesťaneacute v modlitbě obracejiacute Bohu slovy kteraacute jim odkaacutezal saacutem Ježiacuteš vyznaacutevajiacute Boha za sveacuteho

společneacuteho Otce a rozeznaacutevajiacute sebe navzaacutejem jako jeho syny a dcery kteřiacute k sobě patřiacute

Samotnou modlitbu Paacuteně pak můžeme praacutevem označit za bdquospolečnou modlitbu velkeacute křesťanskeacute

rodiny za ekumenickou modlitbu v praveacutem slova smysluldquo1530

Ti kdo se ji modliacute totiž objevujiacute

sami sebe jako součaacutest společenstviacute s prvniacutemi křesťany s Božiacutem lidem kteryacute je na cestě

dějinami se všemi kdo jako členoveacute různyacutech křesťanskyacutech konfesiacute ve všech končinaacutech země

každyacute den prosiacute jednoho Otce kteryacute je na nebesiacutech

Modlit se k Bohu a nazyacutevat jej tak jako to činil Ježiacuteš tedy Abba Otče je ovšem možneacute

pouze v Synově Duchu Je to dokonce on saacutem kdo se v naacutes takto modliacute (srv Ga 46) Modlitba

je totiž jakoby bdquodechem Duchaldquo1531

Vždyť my sami bdquoani neviacuteme jak a za co se modlit ale saacutem

Duch se za naacutes přimlouvaacute nevyslovitelnyacutem lkaniacutemldquo (Ř 826) Diacuteky teacuteto modlitbě Ducha v naacutes tak

sami vstupujeme do rozhovoru kteryacute spolu Otec a Syn v Laacutesce od věčnosti vedou Duch Svatyacute

v pokřtěnyacutech hovořiacute řečiacute Božiacute a tak daacutevaacute proniknout naši naději na spaacutesu jejiacutem eschatologickyacutem

dovršeniacutem ndash je našiacutem poutem s Bohem i se sebou navzaacutejem bdquoJako živouciacute sbquomylsquo mezi Otcem a

Synem ve vnitřniacutem božskeacutem životě se staacutevaacute Duch Svatyacute takeacute tvůrčiacutem sbquomylsquo mezi trojjedinyacutem

1526

Srv Unitatis redintegratio 8 1527

JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1528

WANKE J Oumlkumene im Gebet ndash nur eine Verlegenheit Uumlberlegungen zum theologischen und pastoralen

Stellenwert oumlkumenischer Gebetsinitiativen In SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum

Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche Festschrift fuumlr Bischof Paul-Werner Scheele Wuumlrzburg Echter 1988 s

560-561 1529

Srv AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 851 In PL 371081 1530

BARTH H-M Das Vaterunser als oumlkumenisches Gebet In Una sancta 45 (1990) s 109 1531

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 387 s odvolaacuteniacutem na Teofana

Zatvornika

238

Bohem a křesťany a osvobozujiacuteciacutem sbquomylsquo mezi křesťany a křesťanskyacutemi ciacuterkvemildquo1532

Skrze

modlitbu již nyniacute křesťaneacute na způsob anticipace zakoušejiacute co to znamenaacute byacutet jedno neboť

modlitbou bdquovnikaacuteme do vnitřniacuteho života Nejsvětějšiacute Trojice do Božiacuteho světa tam kde je

všechno štěstiacute kde se rozhodujiacute osudy celeacuteho vesmiacuteruldquo1533

kde je nerozborně ukryta a dokonale

uskutečněna naše jednota

Modliacuteme-li se jako křesťaneacute za smiacuteřeniacute a růst jednoty mezi naacutemi nejde o projev

rezignace nad bezvyacutechodnostiacute našich ekumenickyacutech plaacutenů a představ nyacutebrž naopak o uacutekon viacutery

o projev našiacute touhy proniknout Božiacute způsob viděniacute jednoty a i našeho rozštěpeniacute pochopit jeho

zaacuteměr odevzdat se jeho vůli Jaacutedro křesťanskeacute modlitby přece spočiacutevaacute praacutevě v tom že se

svěřiacuteme do rukou Boha aby naacutes on saacutem přetvaacuteřel a vedl1534

Jednaacute se o důkaz našiacute důvěry ve

svrchovanou moc Božiacute laacutesky kteraacute všechno dokaacuteže nakonec podivuhodně proměňovat v dobro

Aby naše naděje na jednotu byla staacutele viacutece sycena jistotou že jejiacutem svrchovanyacutem garantem je

saacutem Bůh proto je v ekumenismu nanejvyacuteš přiacutehodneacute apoštolovo slovo bdquoV modlitbaacutech buďte

vytrvaliacuteldquo (Ko 42)

6211Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17)

Podle slov Waltera Kaspera ekumenismus jako duchovniacute uacutekol bdquonemůže byacutet ničiacutem jinyacutem

než uacutečastiacute na Ježiacutešově velekněžskeacute modlitběldquo1535

Jak dalece ovšem samotnaacute Spasitelova

modlitba pronesenaacute ve večeřadle jež se naacutem dochovala v Janově evangeliu souvisiacute se současnou

dějinnou situaciacute v niacutež křesťaneacute žijiacute v ciacuterkviacutech ktereacute mezi sebou nesdiacutelejiacute uacuteplnou a viditelnou

jednotu Interpretace Ježiacutešovy prosby o jednotu jejiacute původniacute Sitz im Leben dokonce i vztah

janovskeacute obce pro niž bylo evangelium napsaacuteno (srv J 2031) k bdquovelkeacute ciacuterkvildquo raneacuteho

křesťanstviacute kteraacute jako kriteacuterium sveacute pravosti chaacutepala jednotu ve smyslu Ef 45 (bdquojeden Paacuten

jedna viacutera jeden křestldquo) zdaleka nejsou jednoznačneacute

Pokud jde o otaacutezku jednoty křesťanů o niacutež je v textu řeč a jednoty ciacuterkve můžeme

nicmeacuteně napřiacuteklad na zaacutekladě vyacutekladu Rudolfa Schnackenburga konstatovat že Janovo

evangelium se plně zasazuje do prostoru prvotniacuteho křesťanstviacute pro kteryacute je typickaacute misijniacute

šiacuteře1536

To že v Janově pojetiacute se společenstviacute učedniacuteků neomezuje na exkluzivniacute a pouze

spirituaacutelně miacuteněnou spřiacutezněnost mezi členy jakeacutesi ezoterickeacute skupiny kteřiacute se vzdaacutelili

z nepřaacutetelskeacuteho světa dokazujiacute napřiacuteklad vyacuteroky o tom že Ježiacuteš jako jeden pastyacuteř přichaacuteziacute jak

pro Židy tak i pro ovce bdquoktereacute nejsou z tohoto ovčinceldquo (J 1016) že jeho smrt maacute za ciacutel

shromaacuteždit vjedno rozptyacuteleneacute Božiacute děti (srv J 1152) Rovněž přijetiacute petrovskeacute tradice do celku

evangelia (srv J 21) vykazuje ekleziaacutelniacute charakter což poukazuje na to že pro janovskou obec

bylo vědomiacute sounaacuteležitosti s ostatniacutemi kruhy prvotniacute ciacuterkve živou skutečnostiacute1537

1532

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 146 1533

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 353 1534

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 172 1535

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 1536

Srv SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 Leipzig St Benno-

Verlag 1977 s 244 1537

Srv tamteacutež s 241-244

239

V evangelistově pojetiacute obecenstviacute věřiacuteciacutech se tedy předpoklaacutedaacute existence konkreacutetniacuteho

společenstviacute Božiacuteho lidu v němž se uskutečňuje spaacutesonosneacute jednaacuteniacute jak to zřejmě nejvyacutestižněji

vystihuje obraz o vinneacutem kmeni a ratolestech (srv J 151-11) kteryacute byl ve starozaacutekonniacutech

souvislostech typickyacutem symbolem pro znaacutezorněniacutem Izraele (srv Iz 51-7)

Za předpoklad pro porozuměniacute obsahu Ježiacutešovy velekněžskeacute modlitby tedy

s J Ratzingerem bereme skutečnost že v pojetiacute biblickeacuteho textu sedmnaacutecteacute kapitoly čtvrteacuteho

evangelia bdquojednota ciacuterkve je jednotou křesťanůldquo1538

Co je pro tuto jednotu charakteristickeacute

V prveacute řadě je nutneacute si naacuteležitě uvědomit dalekosaacutehlyacute vyacuteznam toho že bdquojednota mezi učedniacuteky

neniacute něčiacutem co by Ježiacuteš od nich vyžadoval nyacutebrž něčiacutem za co se on saacutem modliacuteldquo1539

Celyacute text

sedmnaacutecteacute kapitoly je totiž uvozen slovy o tom že Ježiacuteš pozdvihuje oči k nebi a obraciacute se k Otci

(srv 171) a každeacute ze čtyř miacutest kde pak o jednotě vyacuteslovně hovořiacute (srv 1711212223) maacute

formu prosby jednota je tedy předevšiacutem plodem modlitby darem přichaacutezejiacuteciacutem shůry

Modlitbu Ježiacuteš vyslovuje v předvečer sveacuteho utrpeniacute kdy jej naplňuje jistota že bdquohodinaldquo

pro kterou přišel na svět je tady Přibliacutežila se hodina soudu nad tiacutemto světem kdy bude vyvržen

ven jeho vlaacutedce a Ježiacuteš vyvyacutešenyacute ze země přitaacutehne všechny k sobě (srv J 831-32) Tato chviacutele

bude ovšem takeacute přiacuteležitostiacute k tomu aby Otec oslavil sveacute jmeacuteno (srv J 827n) aby se ukaacutezal

jako ten kdo je přiacutetomnyacute mezi lidmi jako odpouštějiacuteciacute a vydaacutevajiacuteciacute se Laacuteska Ježiacutešova modlitba

jej představuje jako velekněze kteryacute je odhodlaacuten vziacutet na sebe viny všech a svou obětiacute uskutečnit

smiacuteřeniacute mezi Bohem a člověkem1540

V tomto zaacutevažneacutem okamžiku rekapituluje evangelista

v Ježiacutešovyacutech slovech podstatu sveacuteho poselstviacute což je patrneacute z kliacutečovyacutech slov a teacutemat kteraacute zde

zazniacutevajiacute slaacuteva život věčnyacute Božiacute jmeacuteno pravda svědectviacute svět viacutera poslaacuteniacute poznaacuteniacute laacuteska a

konečně jednota

Oslava Otce je smyslem Ježiacutešova působeniacute ve světě ktereacute nyniacute vrcholiacute Všechno co mu

Otec svěřil ndash věčnyacute život ndash odevzdal lidem kteryacutem zjevil jeho jmeacuteno Celyacute Ježiacutešův život se nesl

ve znameniacute toho že je poslaacuten Otcem a nehledaacute vůli svou nyacutebrž vůli toho kteryacute jej poslal

(srv J 530) Kdo uvěřili že Ježiacuteš je vyslancem Božiacutem kdo přijali jeho slovo jako slovo toho

kteryacute jej poslal a poznali Boha jako jedineacuteho praveacuteho a milujiacuteciacuteho sdiacutelejiacute novost a nevyacutestižnost

věčneacuteho života To jsou Ježiacutešovi učedniacuteci ti kdo uvěřili a poznali že on je ten Svatyacute Božiacute

(srv J 669) a praacutevě viacutera v Krista oteviacuteraacute braacuteny věčneacuteho života jako přebyacutevaacuteniacute s tiacutem kteryacute je saacutem

věčnyacute Zatiacutemco je ještě ve světě prosiacute Ježiacuteš Otce za ty ktereacute mu on saacutem dal a ktereacute ve světě

zanechaacutevaacute aby je zachoval od zleacuteho To je možneacute jedině tehdy zůstanou-li učedniacuteci v Božiacutem

jmeacutenu a bude-li v nich přebyacutevat Otcovo slovo pravdy Proto Kristus prosiacute aby je Otec posvětil

pravdou a dokonce za ně posvěcuje saacutem sebe To jest bdquovydělujeldquo se zcela pro Boha zasvěcuje

se mu a odevzdaacutevaacute se bezvyacutehradně jeho vůli Je-li Ježiacutešovou identitou jeho poslaacuteniacute pak platiacute

toteacutež pro jeho učedniacuteky i oni jsou poslaacuteni aby světu kteryacute dosud nepoznal Otce a neuvěřil

v jeho Syna vydaacutevali svědectviacute (srv J 1527)

1538

Srv RATZINGER J Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen

Zeitschrift bdquoCommunioldquo In TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik s 113 1539

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 144 1540

Srv RATZINGER JBENEDIKT XVI Ježiacuteš Nazaretskyacute 2 Od vjezdu do Jeruzaleacutema po zmrtvyacutechvstaacuteniacute Brno

Barrister amp Principal 2011 s 55-58

240

Praacutevě uacutekol svědectviacute kteryacute je učedniacutekům ve světě svěřen je podstatně spojen s jejich

jednotou majiacute byacutet jedno aby svět uvěřil a poznal že Ježiacuteše poslal Otec Jednota za kterou Ježiacuteš

prosiacute se přitom nevztahuje pouze na kruh učedniacuteků kteřiacute s Mistrem zasedli k posledniacute večeři

nyacutebrž přesahuje jejich společenstviacute směrem k těm bdquokteřiacute skrze jejich slovo uvěřiacuteldquo (1720)

Kristova modlitba tak zahrnuje celou ciacuterkev od chviacutele kdy se rodiacute až po okamžik v němž dojde

sveacuteho naplněniacute v Božiacutem kraacutelovstviacute Všichni tito učedniacuteci majiacute byacutet jedno Přitom jednota o

kterou jde musiacute byacutet pro svět postřehnutelnou skutečnostiacute z čehož vyplyacutevaacute že musiacute miacutet povahu

znameniacute To samo o sobě vylučuje že by šlo o zaacuteležitost omezujiacuteciacute se pouze na oblast toho co je

neviditelneacute1541

Jednota ciacuterkve pochaacuteziacute bdquoshůryldquo z jednoty Otce a Syna vždyť Ježiacuteš se modliacute za to aby

učedniacuteci byli jedno bdquojako myldquo (171122) Takto koncipovanaacute jednota je v prveacute řadě kvalitou

vztahu mezi Božiacutem Synem a nebeskyacutem Otcem jak to doklaacutedaacute Ježiacuteš když prohlašuje na jineacutem

miacutestě bdquoJaacute a Otec jsme jednoldquo (J 1030) Zaacutekladem vztahu mezi Otcem a Synem je přitom laacuteska

bdquovždyť Otec miluje Synaldquo (J 520) a to již bdquopřed založeniacutem světaldquo (1724) Laacuteska mezi Otcem a

Synem tedy sahaacute až do nitra tajemstviacute samotneacuteho Božiacuteho života Od počaacutetku sdiacuteliacute Otec ve sveacute

laacutesce všechno co maacute se svyacutem Synem ktereacuteho plodiacute aby s niacutem byl jedno v teacuteže Božiacute podstatě

Otec je od věčnosti laacuteska kteraacute bezezbytku daacutevaacute a plodiacute Syn tuto laacutesku přijiacutemaacute a odpoviacutedaacute na ni

bdquoJežiacutešova laacuteska kteraacute se projevuje v darovaacuteniacute sebe sameacuteho a to až k smrti v poslušnosti vůči

Otci musiacute byacutet odrazem Otcovy laacutesky kteraacute v Synu nachaacuteziacute odpověďldquo1542

Ježiacutešova kenotickaacute

laacuteska tak nejen zjevuje Otcovu laacutesku k naacutem ale dovoluje naacutem nahleacutednout do způsobu jiacutemž Otec

miluje Syna a Syn Otce V laacutesce spočiacutevajiacuteciacute v naprosteacute vydanosti se ukazuje hloubka jednoty

kteraacute je bdquopoznaacutevaciacutem znameniacute Božiacuteho bytiacuteldquo1543

bdquoJednota Otce a Syna neniacute pouze vzorem nyacutebrž takeacute pramenem jednoty křesťanůldquo1544

kteřiacute majiacute byacutet do tohoto společenstviacute laacutesky uvedeni Učedniacuteci majiacute byacutet jedno jako je Otec v Synu

a Syn v Otci (srv 1721) a to tak že budou miacutet uacutečast na teacuteže jednotě kteraacute je zaacuteroveň jejiacute

dokonalostiacute (srv 1723) Jednaacute se o tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute (srv 1723) Syn přebyacutevaacute v Otci a Otec

přebyacutevaacute v Synu (srv J 1411) a tudiacutež kdo vidiacute Ježiacuteše vidiacute Otce (srv J 149) Syn pak zůstaacutevaacute

přiacutetomen ve svyacutech učedniacuteciacutech když jim odevzdaacutevaacute svoji slaacutevu ndash plnost Božiacuteho života ndash diacuteky niacutež

je s Otcem jedno On saacutem tuto slaacutevu od věčnosti přijal od Otce jakožto jednorozenyacute Syn a tiacutem že

ji zanechaacutevaacute svyacutem učedniacutekům daruje jim hodnost Božiacutech dětiacute Daacutevaacute jim podiacutel na Božiacutem životě a

Otec je tak může milovat laacuteskou jiacutež miluje sveacuteho Syna (srv 1723)1545

Když Ježiacuteš sdiacuteliacute s

1541

Srv TENTYacuteŽ Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen

Zeitschrift bdquoCommunioldquo s 112 1542

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave 2002 s 361 1543

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 219 1544

VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17 Mainz

Gruumlnewald 1962 s 90 1545

Absence Ducha Svateacuteho v Ježiacutešově velekněžskeacute modlitbě může byacutet překvapujiacuteciacute Nelze však opomenout že

Ježiacuteš o něm hojně hovořiacute v předchoziacutech kapitolaacutech Nikoliv zanedbatelnaacute patristickaacute tradice vidiacute přiacutetomnost Ducha

Svateacuteho vyjaacutedřenou praacutevě pojmem bdquoslaacutevaldquo s niacutemž třetiacute božskou osobu přiacutemo identifikujiacute Vyjadřujiacute tak

přesvědčeniacute že jednota učedniacuteků je nemyslitelnaacute bez přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute je vyacuterazem jednoty a laacutesky Otce

a Syna srv LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave s 424 pozn 42

241

učedniacuteky sveacute Božiacute synovstviacute vytvaacuteřiacute tiacutem jejich jednotu neboť je uvaacutediacute do dokonalosti jednoty

kteraacute panuje mezi niacutem a Otcem (srv 1722-23)

Z textu evangelia vidiacuteme že jednota křesťanů se neodviacutejiacute na moraacutelniacutem zaacutekladě nebo na

vzaacutejemneacute sympatii nyacutebrž nachaacuteziacute svůj otologickyacute zaacuteklad v nadpřirozeneacutem řaacutedu milosti1546

jde o

skutečnost boholidskou Čiacutem viacutece jsme diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu prostoupeni božstviacutem

tiacutem pevnějšiacute je pouto našiacute vzaacutejemneacute jednoty Zde je jaacutedro ze ktereacuteho musejiacute vychaacutezet všechny

naše uacutevahy o sjednoceniacute křesťanů o jednotě ciacuterkve

Tiacutem že Syn je přiacutetomen v učedniacuteciacutech a Otec v Synovi je celeacute společenstviacute učedniacuteků ndash

ciacuterkev ndash naplněno Božiacutem bytiacutem bdquodochaacuteziacute k dokonaleacute jednotě a (hellip) je zaacuteroveň povolaacuteno aby

v bratrskeacute laacutesce učinilo tajemstviacute božskeacute jednoty viditelnyacutemldquo1547

Laacuteska učedniacuteků je přitom

vyživovaacutena laacuteskou kterou maacute Otec ke sveacutemu Synu (srv 1726) Svědectviacute o tom že bdquoBůh je

laacuteskaldquo (1J 416) a že diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu je do teacuteto laacutesky opět plně a definitivně

zahrnuto celeacute stvořeniacute tvořiacute naacuteplň křesťanskeacuteho poslaacuteniacute Ciacuterkev kteraacute roste v poznaacuteniacute Božiacute

laacutesky k naacutem a prohlubuje viacuteru v tuto laacutesku zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v niacute (srv 1J 416)

Odtud pak takeacute čerpaacute staacutele znovu svoji jednotu za kterou Velekněz prosil ve sveacute modlitbě

6212Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute ekumenismu

Kristova modlitba ve večeřadle je podle slov P Couturiera bdquoprototypem každeacute modlitby

za jednotuldquo1548

Jako prosba za jednotu všech učedniacuteků napřiacuteč prostorem a časem vyjadřuje tato

modlitba bdquopouto mezi tiacutem co Ježiacuteš učinil nebo učiniacute ve sveacutem lidskeacutem těle a co chce aby se

naplnilo v jeho těle ktereacute tvořiacute jeho věrniacute podle oneacute dynamiky diacuteky niacutež pokračuje Kristovo

tajemstviacute v jeho těleldquo1549

Zmrtvyacutechvstalyacute a oslavenyacute Kristus sediacute po Otcově pravici kde se za

naacutes neustaacutele přimlouvaacute (srv Žd 725) sjednocenyacute se svyacutem tělem ndash ciacuterkviacute ndash tak přivaacutediacute diacutelo spaacutesy

k jeho dovršeniacute Obdobně jako Kristus naacutes nemůže spasit aniž bychom k němu přilnuli našiacute

svobodou zbavenou otroctviacute hřiacutechu1550

tak i jednota křesťanů se uskutečňuje tiacutem způsobem že

Bůh naacutes přidružuje ke sveacutemu diacutelu ke ktereacutemu pronaacutešiacuteme sveacute bdquoanoldquo

Paul Couturier byl přesvědčen o tom že bdquoviditelnaacute křesťanskaacute jednota bude dosažena

když modliacuteciacute se Kristus nalezne ve všech konfesiacutech dostatečnyacute počet křesťanskyacutech dušiacute ktereacute ho

nechajiacute aby se v nich svobodně modlil ke sveacutemu Otci za jednotuldquo1551

Čiacutem viacutece prostoru

nechaacuteme v našiacute modlitbě Kristu tiacutem se stane tato modlitba uacutečinnějšiacute neboť půjde o modlitbu

celeacuteho Krista hlavy i jeho těla Univerzaacutelniacute modlitba Ježiacutešova vyslovenaacute v předvečer jeho

1546

Srv VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen Oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17

s 95 1547

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 220 1548

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul

Couturier s 325-326 1549

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 175 1550

bdquoTen kteryacute tě stvořil bez tebe neospravedlniacute tě bez tebeldquo (AUGUSTIN Sermones de tempore 1691113 In PL

38 923) 1551

COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul

Couturier s 353

242

utrpeniacute tak dosaacutehne aktualizace jako univerzaacutelniacute modlitba křesťanů bdquoTakovyacute je boholidskyacute

přiacutenos modlitbyldquo1552

Dovolit aby naše modlitba přešla v modlitbu Ježiacutešovu kdy Kristus v našich srdciacutech

v Duchu Svateacutem bude prosit Otce bdquoaby všichni byli jednoldquo (J 1721) praacutevě to je podle

jmenovaneacuteho francouzskeacuteho apoštola jednoty smyslem Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů

jehož podobu lyonskyacute Abbeacute proměnil zcela zaacutesadniacutem způsobem Praxe tohoto modlitebniacuteho

tyacutedne se jak znaacutemo zrodila v r 1908 původně v anglikaacutenskeacutem prostřediacute v kruziacutech přiacuteznivě

nakloněnyacutech jednotě s řiacutemskou ciacuterkviacute Tuto skutečnost vyjadřovalo i datum každoročniacuteho

oktaacutevu jež probiacutehal každoročně od 18 do 25 ledna Tyto dny nebyly jistě zvoleny naacutehodně na

18 leden připadal v tehdejšiacutem kalendaacuteři svaacutetek Stolce svateacuteho Petra podle něhož dostal celyacute

modlitebniacute podnik i sveacute jmeacuteno bdquoOktaacutev jednoty s Petrovyacutem stolcemldquo 25 leden pak naviacutec dodnes

zůstaacutevaacute připomiacutenkou obraacuteceniacute apoštola Pavla Rekurs k apoštolskyacutem kniacutežatům ciacuterkve vzbudil

sympatie v očiacutech Petrova naacutestupce a tak Benedikt XV r 1916 zavaacutediacute oficiaacutelně praxi

modlitebniacuteho oktaacutevu za jednotu i do celeacute řiacutemsko-katolickeacute ciacuterkve papežskyacutem breve

Ad perpetuam Dei memoriam Takto koncipovanaacute naacuteplň modliteb za jednotu odpoviacutedala velmi

dobře tehdy v katolickeacute ciacuterkvi jedineacute myslitelneacute představě obnovy křesťanskeacute jednoty totiž

naacutevratu všech bdquoodloučenyacutechldquo zpět do jedneacute a jedineacute ciacuterkve jiacutež je ona Bohem ustanovenaacute

societas perfecta v jejiacutemž čele stojiacute řiacutemskyacute velekněz1553

Proto již od dob Lva XIII bylo

katoliacutekům vroucně doporučovaacuteno aby se modlili za obraacuteceniacute všech kdo bdquouznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute

Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele lidskeacuteho pokoleniacute a přitom bloudiacute daleko od jeho

nevěstyldquo1554

aby našli cestu do bezpečiacute jednoho ovčince1555

Je poměrně snadno pochopitelneacute že pro většinu nekatoliacuteků se takovyacute modlitebniacute program

stal nepřijatelnyacutem neboť jej pociťovali jako vyacuteraz bdquořiacutemskeacuteho duchovniacuteho imperialismuldquo1556

Tuto nesnaacutez prožiacuteval hluboce praacutevě otec Couturier kteryacute r 1935 vnaacutešiacute do celeacute otaacutezky novyacute

pohled když prohlašuje že oktaacutev modliteb neniacute duchovniacutem prostředkem katoliacuteků jak

podněcovat individuaacutelniacute konverze jinověrců do vlastniacute ciacuterkve nyacutebrž vyacutezvou k tomu aby všichni

pokřtěniacute učenliviacute k diacutelu milosti ktereacute v nich působiacute Duch Svatyacute pozvedli svou mysl společně

k Bohu a modlili se v duchu dnes již okřiacutedleneacute zaacutesady bdquoKeacutež nastane viditelnaacute jednota Božiacuteho

kraacutelovstviacute tak jak to chce Kristus a takovyacutemi prostředky ktereacute on bude chtiacutetldquo1557

Podle Abbeacute

Paula maacute jiacutet tedy nikoliv o modlitbu za (naacutevrat odloučenyacutech bratřiacute a sester) ale o modlitbu

1552

TENTYacuteŽ La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo

spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 96 1553

O takoveacutem pojetiacute jednoty svědčiacute naacutezorně již zmiacuteněnaacute encyklika Pia XI z r 1928 Papež v zaacutevěru listu popisuje

způsob jak dosaacutehnout sjednoceniacute křesťanů jako snahu bdquopodněcovat naacutevrat odpůrců [dissidentium] do jedneacute praveacute

Kristovy ciacuterkve od niacutež se přesněji řečeno kdysi na zaacutekladě nešťastneacute myšlenky odloučilildquo (PIUS XI Mortalium

animos In LORA E ndash SIMIONATI R ed Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI 1922-1939 čl 235) 1554

LEV XIII Satis cognitum In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII

(1878-1903) čl 1281 1555

Srv TENTYacuteŽ Divinum illud munus (encyklika o Duchu Svateacutem z 9 května 1897) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 1327 Řiacutemskyacute pontifik tehdy

ustanovil za nejvhodnějšiacute dobu pro konaacuteniacute oktaacutevu modliteb čas svatodušniacute noveacuteny 1556

COUTURIER P Per lrsquounitagrave dei Christiani Psicologia dellrsquoottava di preghiere dal 18 al 25 gennaio (text

publikovanyacute r 1935) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 77 1557

VILLAIN M Don Couturier oggi In TENTYacuteŽ (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s

25

243

s (našimi křesťanskyacutemi bratřiacutemi a sestrami) Diacuteky neuacutenavneacute apoštolskeacute horlivosti lyonskeacuteho

kněze nalezl Oktaacutev modliteb za jednotu křesťanů celou řadu přiacuteznivců mimo katolickou ciacuterkev

Jak ovšem k takoveacute modlitbě maacute přistoupit katoliacutek věřiacute-li že jednota kterou sveacute ciacuterkvi

Kristus od počaacutetku daroval bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo1558

Neniacute pro něj forma

jednoty o kterou maacute prosit (jednota jakou chce Kristus a kteraacute maacute byacutet dosažena Kristovyacutemi

prostředky) přiacuteliš vaacutegniacute Musiacute se zřiacuteci sveacuteho přesvědčeniacute že jednota s řiacutemskyacutem biskupem je

bdquozaacutekladniacutem předpokladem plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacuteldquo1559

ciacuterkve Paul Couturier nikdy

nezpochybnil že Petrův uacuteřad je viditelnyacutem středem ciacuterkevniacute jednoty jak to ostatně doklaacutedajiacute

dějiny prvniacuteho tisiacuteciletiacute ciacuterkve Na druhou stranu ani učeniacute katolickeacute ciacuterkve o tom že služba

řiacutemskeacuteho biskupa maacute zaacuteklad ve Zjeveniacute a patřiacute k apoštolskeacute Tradici nebraacuteniacute tomu aby o

způsobu jakyacutem maacute byacutet vykonaacutevaacutena byl veden vaacutežnyacute ekumenickyacute dialog1560

Couturierovo pojetiacute

oktaacutevu modliteb vychaacutezelo v prveacute řadě z konstatovaacuteniacute bezmocnosti obnovit jednotu křesťanů

pouze lidskyacutem uacutesiliacutem Jak a kdy k němu dojde To je předevšiacutem skryto v uacuteradku Božiacutem Jisteacute je

že sjednoceniacute se nemůže diacutet na uacutekor naacuteboženskeacute svobody jednotlivce Cestou k němu neniacute ani

předpoklad že všechno co Božiacute milost působiacute v různyacutech křesťanskyacutech konfesiacutech přijde nazmar

Jednota neniacute naviacutec možnaacute bez sjednoceniacute v pravdě Couturier byl přesto přesvědčen že ji lze

dosaacutehnout a to skrze růst sjednocujiacuteciacute laacutesky kterou působiacute Duch Svatyacute Existence jednoty kteraacute

je již přiacutetomnaacute totiž nevylučuje že tato jednota musiacute byacutet neustaacutele hledaacutena a zdokonalovaacutena

neboť jde o veličinu dynamickou nakolik ciacuterkev je ponořena do proudu dějin1561

Modlitba za to aby se naplnila takovaacute jednota jakou chce Bůh a naviacutec prostředky ktereacute

plně odpoviacutedajiacute jeho vůli tedy neimplikuje dogmatickyacute relativismus ale ani nevylučuje aby se

k niacute přidali všichni křesťaneacute uvnitř těch ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute v nichž přijali svou

viacuteru To že Bůh jednotu chce je totiž mimo pochybnost Třebaže modlitba stoupaacute ze srdciacute

křesťanů kteřiacute jsou mezi sebou rozděleniacute spojuje srdce všech věřiacuteciacutech se srdcem Kristovyacutem a

směřuje k jednomu ciacuteli Ut omnes unum sint Sjednoceniacute s Ježiacutešovyacutem uacutemyslem naacutes přivaacutediacute

k tomu že si osvojujeme způsob jakyacutem se na naacutes sveacute učedniacuteky diacutevaacute saacutem Kristus abychom se

navzaacutejem jako křesťaneacute objevili takoviacute jaciacute jsme praacutevě v Kristově srdci1562

K tomu je

nevyhnutelně nutneacute aby naše modlitba byla spojena s pokorou a pokaacuteniacutem tedy s vlastniacutem

obraacuteceniacutem Ponořeniacute se do Kristovy velekněžskeacute modlitby přitom daacutevaacute uzraacutet zvlaacuteště třem

plodům prvniacutem je totalita vůle ve smyslu že touha po jednotě se po vzoru Kristově stane natolik

naleacutehavou že pronikne všechny uacutemysly a starosti druhyacutem je zaacutermutek a utrpeniacute z rozděleniacute

ktereacute naacutes tajemnyacutem způsobem přidružujiacute ke Kristově smrtelneacute uacutezkosti třetiacutem důsledkem pak je

1558

Unitatis redintegratio 4 Jak doklaacutedajiacute historikoveacute ještě v době přiacuteprav 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu se předevšiacutem

v řiacutemskeacutem centru Pro unione zaujatě diskutovalo o tom zda Couturierova vize je dogmaticky spraacutevnaacute srv

VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) s 245-248 1559

JAN PAVEL II Ut unum sint 97 1560

Srv tamteacutež 88-97 1561

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 180 Congar naviacutec upozorňuje že

to co si saacutem Bůh mysliacute o reformaci nebo katolickeacute ciacuterkvi v jejiacute historickeacute podobě zůstaacutevaacute pro naacutes tajemstviacutem srv

CONGAR Y op cit s 182 1562

Srv COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed)

Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 112

244

radost neboť navzdory překaacutežkaacutem jsme zahrnuti do Kristovy prosby k Otci a maacuteme podiacutel na

plnosti jeho radosti (srv J 1511)1563

Německaacute ekumenickaacute teoložka Dagmar Heller při hodnoceniacute vyacutevoje Oktaacutevu modliteb za

jednotu upozorňuje na důležityacute fakt když piacuteše bdquoDějiny tyacutedne modliteb jsou dobryacutem přiacutekladem

pro to jak se pojetiacute ekumenismu v určiteacute ciacuterkvi měniacute v důsledku praxe a jak se měniacute v průběhu

času teacutež samotnaacute modlitbaldquo1564

Tiacutem že katolickaacute ciacuterkev v modlitebniacutem životě a v učeniacute koncilu

přijala vizi Paula Couturiera za svou přihlaacutesila se zaacutevazně k tomu že v procesu sjednoceniacute

křesťanů je vyacutechoziacutem principem nikoliv ekumenismu naacutevratu (Ruumlckehr-Oumlkumene) nyacutebrž

ekumenismus obraacuteceniacute (Umkehr-Oumlkumene) Lednovyacute tyacuteden modliteb přitom zůstaacutevaacute v raacutemci

liturgickeacuteho roku ciacuterkve středem veškereacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute1565

622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty

Když koncilniacute dekret začiacutenaacute popisovat itineraacuteř cesty k znovuustaveniacute jednoty mezi

křesťany hovořiacute nejprve o obnově a reformě (renovatio reformatio) ciacuterkve spočiacutevajiacuteciacute bdquov růstu

věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1566

Bezprostředně poteacute pak o vnitřniacutem obraacuteceniacute (conversio

interioris) o obraacuteceniacute srdce (cordis conversio) jako o nevyhnutelneacute podmiacutence opravdoveacuteho

ekumenismu1567

Obnova neniacute myslitelnaacute bez obraacuteceniacute ktereacute je nutneacute chaacutepat jako diacutelo u jehož

počaacutetku stojiacute saacutem Bůh bdquoJe to Duch kteryacute do našich srdciacute vložil semena obraacuteceniacute z něhož žije

ekumenismusldquo1568

řiacutekaacute Yves Congar Důvodem k tomuto zjištěniacute jsou přitom slova samotneacuteho

Paacutena kteryacute popisuje božskeacuteho Přiacutemluvce praacutevě jako toho kdo usvědčuje z hřiacutechu (srv J 168)

bdquoDuch Svatyacute je původcem celeacuteho pohybu jiacutemž se obraciacuteme k Bohu a navraciacuteme se k němu a

praacutevě to je naše konverzeldquo1569

připomiacutenaacute zmiacuteněnyacute francouzskyacute teolog Působeniacute Ducha je uacutezce

spojeno s odpuštěniacutem hřiacutechů (srv J 2022-23) bdquoKde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317)

kteraacute jako svoboda Božiacutech dětiacute vyvěraacute z toho že jsme byli přijati za Božiacute syny Takovaacute svoboda

je však v prveacute řadě vykoupeniacutem z praacutezdneacuteho způsobu života (srv 1Pt 118) z otroctviacute těla

ovlaacutedaneacuteho hřiacutechu (srv Ř 66)

Řekneme-li s Janem Pavlem II že duchovniacutem zaacutekladem ekumenickeacuteho dialogu je

bdquodialog obraacuteceniacuteldquo1570

pak zde pochopitelně nemaacuteme na mysli konverzi jako proces předchaacutezejiacuteciacute

vyznaacuteniacute viacutery a přijetiacute křtu Nemysliacuteme tiacutem ovšem ani přiacutepadnou přiacutepravu a začleněniacute jednotlivců

křesťanů jinyacutech konfesiacute do plneacuteho společenstviacute s katolickou ciacuterkviacute ktereacute třebaže samo o sobě

neniacute s ekumenickyacutem diacutelem v rozporu přesto se svou povahou od něho lišiacute1571

To oč zde běžiacute

1563

Srv VILLAIN M Das unsichtbare Kloster der christlichen Einheit In Una sancta 12 (1957) s 173-174 1564

HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die

Einheit der Christen s 315 1565

Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 73 1566

Unitatis redintegratio 6 1567

Srv tamteacutež 78 Jan Pavel II pro naleacutehavost s jakou se koncilniacute dekret teacutematu obraacuteceniacute věnuje jej celyacute

kvalifikuje jako prosycenyacute duchem obraacuteceniacute srv JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1568

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 160 1569

Tamteacutež s 160-161 1570

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1571

Srv Unitatis redintegratio 4

245

tedy neniacute obraacuteceniacute bdquotěch druhyacutechldquo na bdquonaši stranuldquo nyacutebrž společneacute odvraacuteceniacute se od zla a naacutevrat

naacutes všech k Bohu1572

Obraacuteceniacute jako vnitřniacute proces spočiacutevaacute v radikaacutelniacute změně mysli anebo ještě

vyacutestižněji srdce v disponibilitě vůči Božiacutemu Duchu kteryacute naacutes přivaacutediacute k opravdoveacutemu a

niternějšiacutemu spojeniacute s Kristem kteryacute již od věčnosti jako Slovo je trvale obraacutecen k Otcově tvaacuteři

(srv J 11) a jenž s pohledem nepřetržitě upřenyacutem na Otce prožiacutevaacute celyacute svůj pozemskyacute život

(srv J 519) Postoj obraacuteceniacute proměňuje ekumenickyacute dialog v bdquodialog obraacutecenyacutechldquo Obraacuteceniacute

jsou přitom ti kdo dovolili aby v nich umiacuteral staryacute člověk propadlyacute hřiacutechu a siacutelil novyacute člověk

oživenyacute Duchem neboť jenom takovyacute bude miacutet podiacutel na Božiacutem kraacutelovstviacute (srv 1K 1535-58)

Vyacutezva k obraacuteceniacute stojiacute na prahu Ježiacutešova veřejneacuteho působeniacute Podle Marka je přitom již

sama tato skutečnost Božiacutem evangeliem konat pokaacuteniacute je možneacute protože se naplnit čas a

přibliacutežilo se Božiacute kraacutelovstviacute (srv Mk 114n) Existuje tedy Bohem nabiacutednutyacute καιρός milostivyacute

čas obraacuteceniacute a jestliže toto obraacuteceniacute klademe jako vyacutechoziacute bod ekumenickeacuteho uacutesiliacute pak je

přijiacutemaacuteme skutečně jako apel Božiacute jako mimořaacutednyacute Božiacute dar jeho rozptyacutelenyacutem synům a dceraacutem

kteryacute můžeme přijmout jedině plniacute radosti a vděčnosti Kde se obnovuje a roste společenstviacute a

jednota Božiacuteho lidu tam přichaacuteziacute Božiacute kraacutelovstviacute neboť tam nechybiacute srdce ochotnaacute Božiacute

kraacutelovstviacute přijmout Naacutevrat k jednotě věřiacuteciacutech je pak zaacuteroveň obraacuteceniacutem se k jednotě Božiacute1573

Obraacuteceniacute vak neniacute jednoraacutezovyacutem okamžikem nyacutebrž jde daleko spiacuteše o postupnyacute proces

růstu Roste jak vlastniacute poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho hřiacutechu tak naše liacutetost nad niacutem ale teacutež staacutele viacutece se

projevujiacuteciacute Božiacute milosrdenstviacute bdquoDialog obraacuteceniacuteldquo je postojem ciacuterkve před Bohem a to

v usebraneacutem hledaacuteniacute Otcovy vůle a současně v duchu bdquokajiacutecnosti a plneacute důvěry v usmiřujiacuteciacute moc

pravdy jiacutež je Kristusldquo1574

Zpytovaacuteniacute svědomiacute ohledně jednoty nemůže byacutet vyacutesledkem našeho

vlastniacuteho uvažovaacuteniacute ani rezultaacutetem psychoanalyacutezy či pouhyacutem moraacutelniacutem uacutesudkem praktickeacuteho

rozumu Poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho zla jakožto hřiacutechu je možneacute jen ve vztahu k Bohu a tudiacutež i naacuteš

ekumenickyacute examen musiacute podle slov Jana Pavla II proběhnout v bdquonejvnitřnějšiacutem duchovniacutem

prostoruldquo v němž naacutes Kristus mociacute Ducha vede k tomu abychom zkoumali naši věrnost

vzhledem k Otcovu plaacutenu s ciacuterkviacute1575

Tvrdiacuteme-li že jsme nezhřešili dělaacuteme z Boha lhaacuteře a jeho slovo v naacutes neniacute (srv 1J 110)

Toto poznaacuteniacute apoštola Jana platiacute i pokud jde o věc jednoty Kristovyacutech učedniacuteků a vztahuje se

jak na jednotlivce tak rovněž na celaacute společenstviacute Těžko si lze totiž představit cestu k jednotě

jinak nežli jako součinnost konverze věřiacuteciacutech i hlubokeacute proměny pokud jde o samotneacute

ciacuterkve1576

Hovořit o rozděleniacute křesťanů jako o hřiacutechu nepatřiacute dnes mezi obliacutebenaacute ekumenickaacute

1572

Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung s 440 1573

Srv SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique Paris Cerf 1990 s 20 s odvolaacuteniacutem na J A Moehlera 1574

JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1575

Srv tamteacutež 1576

bdquoOdpuštěny a překonaacuteny nemajiacute byacutet jen osobniacute hřiacutechy ale takeacute hřiacutechy společenskeacute neboli samotneacute sbquostrukturyʻ

hřiacutechu ktereacute přispěly a mohou přispiacutevat k rozděleniacute a k jeho utvrzovaacuteniacuteldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 34) Papež

zde nehovořiacute o tom jakeacute konkreacutetniacute struktury maacute na mysli obecně bychom však mohli za takoveacute poklaacutedat všechny

jež braacuteniacute tomu aby v ciacuterkvi a skrze ni ve světě zazniacuteval bdquoživyacute hlas Evangelialdquo v jehož službě ciacuterkev stojiacute srv Dei

Verbum 8

246

teacutemata1577

bdquoJako každeacute jineacute obraacuteceniacute teacutež ekumenickeacute obraacuteceniacute působiacute bolestldquo a pokud se

v současnosti nechaacutevaacuteme ovlaacutedat pocitem stagnace ekumenismu je to možnaacute z toho důvodu bdquože

jsme z něj chtěli učinit bezbolestnou zaacuteležitostldquo1578

Přiznat hřiacutech jakkoliv je tento uacutekon spjat s uznaacuteniacutem toho že jsme selhali ve sveacute vlastniacute

svobodě je přitom prvniacutem krokem kteryacute vyvaacutediacute z izolace a kdo vykročiacute na cestu světla

obnovuje společenstviacute (srv 1J 17) V oblasti jednoty křesťanů to zcela konkreacutetně znamenaacute že

vyacutechodiskem ke smiacuteřeniacute musiacute byacutet pronikaveacute poznaacuteniacute že nejednota a rozkol jsou skutečnosti

zřejmě odporujiacuteciacute Kristově vůli1579

neboť jde o hřiacutech proti tajemstviacute ciacuterkve jakožto sacramentum

unitatis Pro ciacuterkevniacute otce i středověkeacute autory jednota ciacuterkve splyacutevala s laacuteskou bdquoprotože jednota

je laacuteska a laacuteska je jednotaldquo1580

Jestliže jaacutedro hřiacutechu spočiacutevaacute v proviněniacute vůči Božiacutemu zaacutekonu

(srv 1J 34) jehož naplněniacutem je laacuteska (srv Ř 1310) působiacute každyacute hřiacutech zhoubně takeacute pokud

jde o jednotu Toteacutež však platiacute i opačně trhaacute-li kdo pouto jednoty staacutevaacute se dlužniacutekem laacutesky

bdquoPorušovat tu nebo onu ndash a nikdy nelze porušit jednu aniž by se porušila i druhaacute ndash znamenaacute trhat

ciacuterkev nesešiacutevanou suknicildquo1581

a dopouštět se tak toho co si neodvaacutežili učinit ani pohanštiacute

vojaacuteci (srv J 1924) Proviněniacute proti jednotě je hřiacutechem proti laacutesce ndash takovaacute je skutečnost

z hlediska Božiacuteho a praacutevě k takoveacutemu prorockeacutemu pohledu na věci naacutes ekumenismus obraacuteceniacute

přivaacutediacute1582

Dokud v pokoře nepřijmeme tuto pravdu za vlastniacute zůstane bdquouacutesiliacute o jednotuldquo

v ekumenickeacutem slovniacuteku pro mnoheacute staacutele jen něčiacutem viacutece či meacuteně podezřelyacutem

Rozkol a udaacutelosti ktereacute s niacutem byly spojeny jsou propleteny s hřiacutechy spaacutechanyacutemi na obou

stranaacutech Přesto nelze hovořit o tom že by křesťaneacute kteřiacute přichaacutezejiacute k viacuteře jako členoveacute ciacuterkviacute a

ciacuterkevniacutech společenstviacute jež se nachaacutezejiacute vzaacutejemně v situaci rozděleniacute byli tiacutemto stavem

vinni1583

Jestliže jsme na jedneacute straně jako křesťaneacute 21 stoletiacute přiacutemo nezpůsobili rozkol

k němuž v dějinaacutech ciacuterkve došlo přesto s niacutem zůstaacutevaacuteme spojeni a pociťujeme jeho důsledky až

dodnes Rozštěpeniacute žije v paměti našich ciacuterkviacute a my je dnes našim myšleniacutem slovy i skutky buď

ratifikujeme anebo se snažiacuteme překlenout propast vyhloubenou v dobaacutech našich otců Postojem

samolibosti lhostejnosti nedostatkem vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute ktereacute jen utvrzujiacute staraacute

nedorozuměniacute a předsudky však můžeme stareacute raacuteny nejen konzervovat ale dokonce i staacutele viacutece

prohlubovat Vedle změny těchto a jinyacutech vlastniacutech postojů jimiž se i dnes proviňujeme proti

jednotě křesťanů je třeba usilovat teacutež o pravou solidaritu pokud jde o vyznaacuteniacute vin minulyacutech

generaciacute

1577

Zajiacutemavyacute postřeh tyacutekajiacuteciacute se největšiacute evangelickeacute ciacuterkve u naacutes vyslovil v teacuteto souvislosti Josef Smoliacutek

bdquoEvangelickaacute ciacuterkev zatiacutem nedošla k plneacutemu poznaacuteniacute že skutečnost rozděleniacute je těžkyacute hřiacutechldquo (SMOLIacuteK J

Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 65) 1578

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 221-222 1579

Srv Unitatis redintegratio 1 1580

HUGO OD SV VIKTORA De sacramentis 21311 In PL 176544 1581

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 35 1582

Srv CERETI G Molte chiese Christiane un unica Chiesa di Cristo Corso di ecumenismo Brescia

Queriniana 1992 s 91 1583

Srv Unitatis redintegratio 3

247

Ve sveacutem osobniacutem Confiteor se spojujeme s celou ciacuterkviacute vždyť bdquocelaacute živaacute ciacuterkev ve svyacutech

živyacutech uacutedech řiacutekaacute sbquoZhřešila jsemʻldquo1584

Tiacutem se projevujiacute slova koncilu o tom že ciacuterkev je

bdquozaacuteroveň svataacute i staacutele potřebuje očišťovaacuteniacute a jde trvale cestou pokaacuteniacute a obnovyldquo1585

Sancta et

purificanda Ne nadarmo Ježiacuteš mluviacute o siacuteti jež zahrnuje různeacute druhy ryb (srv Mt 1347-50) o

kousku pole na ktereacutem zraje spolu s pšeniciacute plevel (srv Mt 1324-30) Tak se takeacute ciacuterkev až do

konce věků nemůže jednoduše ciacutetit jako ta kteraacute je uchraacuteněna hřiacutechů a prostaacute hřiacutešniacuteků Když

ciacuterkev vyznaacutevaacute svou vinu a prosiacute o odpuštěniacute vyjadřuje tiacutem podstatnou straacutenku sveacute vlastniacute

povahy Jejiacute svatost maacute svůj původ u Boha ona sama je plodem Kristovy oběti (srv Ef 526) a

jedinou chloubou ciacuterkve tudiacutež musiacute zůstat vyacutehradně křiacutež jejiacuteho Paacutena (srv Ga 614) bdquoA když

ciacuterkev o sobě viacute že je ovocem křiacuteže (a každyacute křesťan v niacute je si toho takeacute vědom) pak nemůže

k tomuto křiacuteži přistupovat jinak nežli v liacutetosti a pokaacuteniacuteldquo1586

Pouze ciacuterkev kteraacute neustaacutele daacutevaacute

najevo potřebu byacutet usmiacuteřena a přijata do společenstviacute sveacuteho Paacutena může uacutečinně vyzyacutevat ke

smiacuteřeniacute s Bohem takeacute celyacute svět

Smiacuteřeniacute se přijiacutemaacute ve slabosti v postoji zkroušenosti ducha a odevzdanosti Bohu

Duchovniacute prostor na němž je třeba položit zaacuteklady našiacute jednoty se oteviacuteraacute u paty křiacuteže na němž

Kristus v agoacutenii umiacuteraacute aby smiacuteřil celyacute svět s Bohem (srv 2K 519) Všichni potřebujeme byacutet

zachraacuteněni jeho krviacute protože jsme bdquovšichni zhřešilildquo (Ř 512) a každyacute z naacutes svyacutem diacutelem přispěl

ke Kristově bolesti Ježiacuteš však zaacuteroveň svou ciacuterkev zve aby se tajemně přidružila k jeho utrpeniacute

vždyť bdquotrpiacuteme-li spolu s niacutem budeme spolu s niacutem uacutečastni Božiacute slaacutevyldquo (Ř 817) Na cestě

k jednotě nestačiacute jen vyznat minuleacute viny je třeba se ponořit do dramatu toho že zůstaacutevaacuteme

rozděleni Je nutneacute prožiacutet na vlastniacutem těle bolest rozlaacutemaneacuteho těla Kristova a tak doplňovat za

ciacuterkev miacuteru Kristovyacutech utrpeniacute (srv Ko 124) Dušiacute ekumenickeacuteho pokaacuteniacute se musiacute staacutet

bdquozaacutermutek podle Božiacute vůleldquo (2K 710)1587

bdquobolest srdceldquo1588

naacuteřek nad tiacutem že naacutem bylo

odejmuto to po čem toužiacuteme totiž jednota Podle otců to je praacutevě ryziacute křesťanskyacute smutek nad

hřiacutechy (πένθος) ndash ať již vlastniacutemi nebo těch druhyacutech ndash jenž nejenom smyacutevaacute viny ale staacutevaacute se

pro duši teacutež uacutetěchou neboť naacutem dovoluje staacutele znovu objevovat nezměrnost Božiacute laacutesky1589

Pravyacute zaacutermutek tohoto druhu je darem milosti Proto bdquoslzy pokaacuteniacute ktereacute vytryskly ze smutku se

staacutevajiacute pramenem radosti ktereacute se žaacutednaacute radost na tomto světě nevyrovnaacuteldquo1590

Skrze tyto slzy

liacutetosti znovu vstupujeme do vod křtu ve kteryacutech jsme byli očištěni a stali se všichni jedniacutem

v Kristově těle

1584

RATZINGER J Die Schuld der Kirche In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag s 241 1585

Lumen gentium 8 1586

BALTHASAR HU VON Casta meretrix In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II s 221 1587

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 165 1588

TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence s 160 1589

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 254-259 1590

TENTYacuteŽ Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 343

248

623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti

Očistnaacute faacuteze je v tradici spirituaacutelniacute teologie vniacutemaacutena pouze jako prvniacute etapa na cestě

duchovniacuteho života jakkoliv se jednaacute o uacutesek fundamentaacutelniacute o kořen z něhož křesťanskaacute viacutera

neustaacutele vyrůstaacute a z něhož je permanentně živena smiacuteřeniacute s Bohem je možneacute jen diacuteky Kristu

kteryacute svou smrtiacute rozlomil okovy do nichž byl člověk uvržen v důsledku hřiacutechu Přijetiacute smiacuteřeniacute

vyvaacutediacute ze zajetiacute lidskou svobodu vraciacute ji opět do vztahu ke Stvořiteli a oteviacuteraacute před niacute novou

perspektivu Duchovniacute život se vyznačuje dynamismem vedouciacutem od očištěniacute (via purgativa)

přes faacutezi osvětnou (via illuminativa) až ke sjednoceniacute (via unitiva)1591

Celyacute pohyb je přitom

myslitelnyacute pouze jako proces růstu Božiacuteho života v člověku jako naše dorůstaacuteniacute v Krista kteryacute

je hlavou těla jehož uacutedy jsme se z Božiacute milosti stali (srv Ef 415) Jako na jednu stranu tato

myšlenka nesmiacute veacutest k falešneacute představě že předchoziacute uacuteseky cesty lze poklaacutedat za překonaneacute

tak je na druheacute straně třeba vyloučit domněnku že stav kteryacute jsme momentaacutelně v tomto procesu

dosaacutehli je již definitivniacute1592

Křesťanskaacute dokonalost kterou Ježiacuteš klade před od sveacute učedniacuteky v

přiacutekazu nezištneacute a nikoho nevylučujiacuteciacute laacutesky je implicitně nikdy neukončitelnyacutem požadavkem

nakolik je jejiacute miacuterou dokonalost Otce jako toho kteryacute je semper maior (srv Mt 548)

Ekumenismu kteryacute přijiacutemaacute za sveacute vyacutechodisko praacutevě spirituaacutelniacute dynamiku se nemůže

zastavit pouze při vyznaacuteniacute hřiacutechů a přijetiacute odpuštěniacute Přijatyacute dar se staacutevaacute zaacutevazkem počaacutetkem

noveacuteho života povolaacuteniacutem na jehož ryzost lze usuzovat z jeho plodů Z toho důvodu je jako třetiacute

prvek duchovniacuteho ekumenismu v koncilniacutem textu uvedena vyacutezva ke svatosti života bdquoPro

ekumenismus je nepostradatelnaacute sbquopedagogika svatostilsquoldquo řiacutekaacute německyacute ekumenickyacute teolog

G Augustin praacutevě ona musiacute všem křesťanům připomiacutenat že bdquosvatost tvořiacute ciacutel jejich

existenceldquo1593

Co si však maacuteme pod termiacutenem bdquosvatostldquo představit

Samotnyacute pojem svatost (sanctitas) nebo posvěceniacute (sanctificatio) může byacutet na prvniacute

pohled ekumenicky spiacuteše zdrojem nedorozuměniacute Nejenže je v různyacutech křesťanskyacutech tradiciacutech

spojen s odlišnyacutemi konfesniacutemi specifiky lišiacute se rovněž naviacutec i miacutera bdquoudomaacutecněnostildquo termiacutenu

v prostřediacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech spiritualit Rozumiacuteme-li svatostiacute novyacute způsob života

člověka vykoupeneacuteho Bohem z hřiacutechu a smrti a zachraacuteněneacuteho pro život věčnyacute pak by to mělo

byacutet praacutevě pojetiacute vykoupeniacute a spaacutesy ktereacute bude tvořit kontext diskursu o svatosti Takeacute stěžejniacute

pravdu viacutery o vykoupeniacute a spaacutese však vyjadřujiacute křesťaneacute různě zatiacutemco v protestantskeacutem

prostřediacute hraje uacutestředniacute roli ospravedlněniacute je v katolickeacute tradici upřednostňovaacuten aspekt

posvěceniacute pro pravoslavneacute je zase kliacutečem k četbě pojem zbožštěniacute Přitom je třeba předeslat že

praacutevě diacuteky intenzivniacutemu ekumenickeacutemu dialogu spojeneacutemu s hlubšiacutem vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem lze

dojiacutet k objeveniacute toho že rozdiacutelnost v pojetiacute a akcentech nemusiacute sama o sobě působit jako faktor

1591

Takto do třiacute kroků strukturovanaacute duchovniacute cesta na niacutež člověk uskutečňuje sveacute povolaacuteniacute pronikla jak znaacutemo do

obecneacuteho vědomiacute hlavně diacuteky Dionyacutesiu Areopagitovi Toto rozděleniacute přitom odpoviacutedaacute aktivniacute (praktickeacute) a

kontemplativniacute (teoretickeacute) faacutezi tedy osvobozeniacute od vaacutešniacute a dosaženiacute mystickeacuteho poznaacuteniacute což je způsob jak

vniacutemali duchovniacute život otcoveacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical

Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the Scholar s 69-72 1592

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 104 1593

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 244

249

trhajiacuteciacute jednotu ciacuterkve1594

Ospravedlněniacute posvěceniacute a zbožštěniacute jakožto tři různeacute způsoby jak

vyjaacutedřit jedno tajemstviacute vykoupeniacute a spaacutesy v raacutemci protestantskeacute katolickeacute a pravoslavneacute

tradice se spiacuteše vzaacutejemně objasňujiacute a to ve světle Krista jedineacuteho Vykupitele člověka1595

6231Spaacutesa člověka ndash ospravedlněniacute posvěceniacute anebo zbožštěniacute

Mnoheacute podoby evangelickeacute spirituality vydaacutevajiacute svědectviacute předevšiacutem o svrchovaneacute Božiacute

milosti kteraacute navraciacute spravedlnost hřiacutešniacutekovi nezaacutevisle na jeho zaacutesluhaacutech a skutciacutech Samotnyacute

pojem svatosti přitom zůstaacutevaacute spiacuteše v pozadiacute1596

Jelikož jaacutedro křesťanskeacuteho poselstviacute spočiacutevaacute

v tom že člověka jeho vlastniacute spravedlnost vede k odsouzeniacute a sjednaacutevaacute nikoliv spaacutesu nyacutebrž

Božiacute hněv ležiacute těžisko reformačniacute teologie v nauce o ospravedlněniacute ktereacuteho se naacutem dostaacutevaacute

v Ježiacuteši Kristu Ten bdquobyl vydaacuten pro naše hřiacutechy a vzkřiacutešen pro naše ospravedlněniacuteldquo (Ř 425)

obnovil tak naacuteš vztah k Bohu a vytrhl lidskeacute svědomiacute z tryacutezniveacuteho zaacutepasu o dosaženiacute spaacutesy1597

Tuto zvěst o Božiacutem ospravedlňujiacuteciacutem jednaacuteniacute ktereacute se děje nikoliv na zaacutekladě lidskyacutech skutků

nyacutebrž sola gratia člověk nemůže přijmout jinak nežli sola fide a to na zaacutekladě zvěstovaneacuteho

slova Piacutesma tedy sola Scriptura1598

Při ospravedlněniacute pro ktereacute je typickyacute spiacuteše forenzniacute

charakter je člověk pasivniacutem přiacutejemcem osvobozujiacuteciacuteho rozsudku kteryacute pronaacutešiacute Bůh svyacutem

slovem chaacutepanyacutem předevšiacutem jako verbum externum Nabytiacute spravedlnosti je Božiacute iniciativa

Praacutevě Božiacute slovo a viacutera chaacutepanaacute jako naprostaacute důvěra vůči milosrdneacutemu Bohu jsou kriteacuteriem

noveacute poslušnosti Božiacute vůli jiacutež vynikaacute křesťanskyacute život vniacutemanyacute převaacutežně v rovině osobniacute

1594

Pro katolicko-luterskyacute dialog srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o

ospravedlněniacute Pokud jde o dialog luteraacutenů a pravoslavnyacutech srv Authority in and of the Church B Understanding

of Salvation in the Light of the Ecumenical Councils Common Statement of the Lutheran-Orthodox Joint

Commission (prohlaacutešeniacute z 2ndash7 srpna 1995) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 2639-2654

Authority in and of the Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-

Orthodox Joint Comission (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed op cit čl 2655-2664) 1595

Srv TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come

divinizzazione s 28 1596

Impulz k rozšiacuteřeniacutem bdquotradičniacuteldquo reformačniacute akcentuace ospravedlněniacute o důraz na posvěceniacute může představovat

oficiaacutelniacute metodistickeacute stanovisko ke Společneacute deklaraci katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o

ospravedlněniacute k niacutež se Světovaacute rada metodistickyacutech ciacuterkviacute připojila V textu jejiacuteho prohlaacutešeniacute v teacuteto souvislostiacute

stojiacute bdquoHlubokeacute pouto mezi odpuštěniacutem hřiacutechů a ospravedlněniacutem a posvěceniacutem bylo pro metodistickeacute porozuměniacute

biblickeacutemu učeniacute o ospravedlněniacute vždy rozhodujiacuteciacute John Wesley spatřoval ve spaacutese dvojiacute jednaacuteniacute Božiacute milosti sbquoV

ospravedlněniacute jsme vykoupeni z viny hřiacutechu a znovu zasazeni do Božiacute přiacutezně v posvěceniacute jsme vytrženi z moci a

kořene hřiacutechu a jsme navraacuteceni k Božiacutemu obrazuʻldquo (The World Methodist Council and the Joint Declaration on the

Doctrine of Justification 42) (německyacute překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS

A ed Dokumente wachsender Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller

Gespraumlche auf Weltebene 4 2001-2010 s 1159-1160)

Ani v samotneacute českeacute reformaci se důraz na Božiacute milost nestaacutevaacute důvodem k znehodnoceniacute uacutesiliacute křesťana o ryzost

života Dokladem budiž nejen mravniacute ethos s niacutemž se setkaacutevaacuteme předevšiacutem v Jednotě bratrskeacute ale i koncepce

bratrskeacuteho katechismu Lukaacuteše Pražskeacuteho uspořaacutedaneacuteho podle trojice ctnostiacute viacutery laacutesky a naděje srv MOLNAacuteR

A Bratr Lukaacuteš Bohoslovec Jednoty Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1948 s

19-33 1597

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XX6-7 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 76-77 1598

Srv tamteacutež IV In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 66 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XV In ŘIacuteČAN R (ed) op

cit s 219-220

250

existence1599

Život ospravedlněneacuteho se sice musiacute odraacutežet v praktickeacutem projevu viacutery skrze dobreacute

skutky ktereacute nejsou bez užitku a jejichž konaacuteniacutem křesťan upevňuje sveacute vyvoleniacute I naše nejlepšiacute

skutky v tomto životě však jsou bdquovšechny nedokonaleacute a poskvrněneacute hřiacutechyldquo1600

Křesťan totiž

zůstaacutevaacute nadaacutele až do sveacute smrti simul iustus et peccator1601

Konaacuteniacute člověka tak nemůže miacutet

zaacuteslužnyacute charakter a to ani v tomto ani v budouciacutem životě poněvadž na milost nikdo nemůže

vznaacutešet žaacutednyacute naacuterok a před Bohem se nemůžeme ničiacutem chlubit Činiacute-li křesťan dobro jak mu to

saacutem Bůh přikazuje pak majiacute jeho skutky daleko spiacuteše raacutez plodů vděčnosti za dar vykoupeniacute

majiacute směřovat k slaacutevě Božiacute a užitku bližniacutem1602

Pro katolickou ciacuterkev kteraacute formulovala svoji nauku v konfrontaci s důrazy reformaacutetorů

předevšiacutem ve vyjaacutedřeniacutech Tridentskeacuteho koncilu je přiacuteznačneacute že v ospravedlněniacute sice vidiacute Božiacute

diacutelo nezaacutevisleacute na lidskyacutech skutciacutech ktereacute se však současně neobejde bez uacutečasti člověka Ten

totiž musiacute při ospravedlněniacute podněcovaacuten Božiacute milostiacute s touto milostiacute svobodně souhlasit a

spolupracovat (libere assentiendo et cooperando) Jestliže na jedneacute straně je diacuteky milosti

uschopněn pohnout svou vůli k ospravedlněniacute může vnuknutiacute Ducha Svateacuteho ve sveacutem srdci i

odmiacutetnout1603

Samotneacute ospravedlněniacute pak v sobě obsahuje nejenom to že Bůh nepřičiacutetaacute člověku

jeho hřiacutechy nyacutebrž je takeacute bdquoposvěceniacutem a obnovou (sanctificatio et renovatio) lidskeacuteho nitra

svobodnyacutem přijetiacutem milosti a darůldquo1604

Člověk se vpravdě (vere) staacutevaacute spravedlivyacutem a Božiacutem

přiacutetelem když přijiacutemaacute Božiacute spravedlnost kterou Duch Svatyacute rozdaacutevaacute bdquouacuteměrně dispozici a

spolupraacuteci dotyčneacuteholdquo1605

přičemž dochaacuteziacute k vnitřniacute proměně jeho osoby V tom kdo se

z milosti ve křtu znovu narodil bdquoneniacute nic co by bylo Bohu odporneacuteldquo1606

a braacutenilo mu ke vstupu

do nebe třebaže v pokřtěnyacutech přetrvaacutevaacute žaacutedostivost kteraacute však neniacute sama o sobě hřiacutechem

Milost je v člověku tvůrčiacute1607

Od Krista do něhož je ospravedlněnyacute vštiacutepen dostaacutevaacute dar viacutery a

1599

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XX9 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 6877-78 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute

XVI5 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 222 1600

Heidelberskyacute katechismus 62 srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVI11 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 224 1601

K vyacuteznamu teacuteto tolik obliacutebeneacute paradoxniacute Lutherovy fromule srv PESCH OH Theologie der Rechtfertigung

bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-theologischen Dialogs Mainz Matthias

Gruumlnewald 1967 s 109-122 Luther chce vyjaacutedřit že ačkoliv před Bohem je člověk učiněn spravedlivyacutem zůstaacutevaacute

v něm přiacutetomen odpor vůči Bohu (Gottwidrigkeit) Život ospravedlněneacuteho chaacutepe přitom reformaacutetor jako pokračujiacuteciacute

a neustaacutelyacute zaacutepas člověka s hřiacutechem kteryacute však už nad vykoupenyacutemi nevlaacutedne (peccatum regnans) neboť je

ovlaacutednutyacute Kristem (peccatum regnatum) a jako takovyacute tudiacutež už nevede k odsouzeniacute a smrti 1602

Srv Heidelberskyacute katechismus 6486 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVI6 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s

222 1603

Srv Decretum de iustificatione (z 3 ledna 1547) 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion

symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1525 1604

Tamteacutež 7 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum

de rebus fidei et morum čl 1528 1605

Tamteacutež In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de

rebus fidei et morum čl 1529 1606

Tamteacutež 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum

de rebus fidei et morum čl 1515 1607

Sv Tomaacuteš vystihuje tuto skutečnost když hovořiacute o milosti jako qualitas animae Ospravedlněniacute maacute v duši svůj

uacutečinek Bůh vleacutevaacute do nitra člověka nadpřirozeneacute tvary nebo jakosti (formae seu qualitates supranaturales) na

jejichž zaacutekladě je pak duše Bohem hyacutebaacutena k tomu aby jemně a snadně dosaacutehla věčneacuteho dobra srv TOMAacuteŠ

AKVINSKYacute Summa theologica pars 1a2ae q 110 a 2 respondeo (českyacute překlad Olomouc Krystal 1938)

Oproti tomuto pojetiacute kladl Luther ve sveacutem učeniacute důraz na milost jakožto božskou nikoliv věcnou a kvalitativniacute

skutečnost nyacutebrž osobniacute a vztahovou realitu Uacutemyslem reformaacutetora přitom bylo maximaacutelně odlišit milost od jejiacutech

darů Ve skutečnosti však rovněž u samotneacuteho sv Tomaacuteše jde o způsob jak vyjaacutedřit participaci tvora na nestvořeneacute

251

to spolu s nadějiacute a laacuteskou ktereacute v něm zůstaacutevajiacute a majiacute se nadaacutele rozviacutejet aby tiacutem rostla přijataacute

spravedlnost1608

Cesta naacutesledneacuteho posvěcovaacuteniacute (sanctificatio) kteraacute se v důsledku

ospravedlněniacute oteviacuteraacute vede pro křesťana rovněž skrze zachovaacutevaacuteniacute Božiacutech a ciacuterkevniacutech

přikaacutezaacuteniacute1609

Siacutela kteraacute pochaacuteziacute ze spojeniacute s Kristem působiacute že dobreacute skutky ktereacute křesťan

konaacute se mohou liacutebit Bohu a majiacute zaacuteslužnyacute charakter Věčnyacute život maacute tedy povahu milosti i

odměny Spravedlnost je naše protože se nachaacuteziacute v člověku a současně i Božiacute jakožto vleacutevanaacute

Bohem pro Kristovo diacutelo Samotneacute naše zaacutesluhy za skutky laacutesky jsou nakonec Božiacutemi dary1610

Vyacuteznam v pojetiacute antropologie uvnitř pravoslavneacute tradice spočiacutevaacute v tom že se utvaacuteřela

mimo polemickou atmosfeacuteru typickou pro zaacutepadniacute křesťanstviacute Odtud prameniacute jejiacute dosah

ekumenickyacute inspirativniacute teacutež pro dialog katolicko-reformačniacute o kteryacute naacutem jde předevšiacutem Jaacutedro

teologickeacuteho pohledu na člověka vystihuje na Vyacutechodě snad nejpregnantněji pojem zbožštěniacute

θέωσις jež znamenaacute uacutečast člověka na Božiacute přirozenosti prostřednictviacutem nestvořeneacute milosti1611

Pro celeacute chaacutepaacuteniacute je charakteristickyacute dynamismus odpoviacutedajiacuteciacute napětiacute ve vnitřniacute jednotě mezi

stvořeniacutem a vykoupeniacutem jak to bylo ostatně přiacuteznačneacute již pro ciacuterkevniacute otce křesťanskeacuteho

Vyacutechodu Člověka lze od počaacutetku myslet jedině v jeho vztahu k Bohu byl totiž stvořen k jeho

obrazu a podobnosti aby žil ve společenstviacute s niacutem Hřiacutechem člověk svou podobnost s Bohem

ztraacuteciacute Božiacute obraz třebaže zohaven však ve sveacute podstatě vykořeněn nebyl Kristovo

vykupitelskeacute diacutelo tento Božiacute obraz v člověku obnovuje a umožňuje mu aby v plnosti sdiacutelel

nestvořenyacute život Božiacute a stal se tak Bohu podobnyacutem tiacutem že se s niacutem sjednotiacute Tajemstviacute vtěleniacute

dochaacuteziacute sveacuteho naplněniacute ve zbožštěniacute jak vystihuje znaacutemyacute patristickyacute axiom bdquo(Bůh) saacutem se stal

člověkem abychom my byli učiněni bohyldquo1612

Což ovšem v žaacutedneacutem přiacutepadě neznamenaacute

panteistickou identifikaci stvořeniacute se Stvořitelem Vykoupenyacute člověk se staacutevaacute bdquobohem diacuteky

milostildquo1613

skrze participaci a neztraacuteciacute přitom přirozenost tvora kteryacute zůstaacutevaacute zaacutevislyacutem na

sveacutem Tvůrci Proměněniacute jiacutemž je zbožštěniacute dochaacuteziacute prostřednictviacutem božskyacutech energiiacute Ty jsou

nestvořeneacute ale odlišneacute od Božiacute bytnosti kteraacute je nesdělitelnaacute Lišiacute se od božskyacutech osob přesto

milosti Milost jakožto qualitas animae daacutevaacute totiž duši nikoliv podstatnyacute nyacutebrž přiacutepadkovyacute tvar což ostatně

doklaacutedaacute takeacute skutečnost že hřiacutechem lze milost pozbyacutet Dokonale podstatně je Božiacute milost jedině v Bohu jako jeho

dobrota kteraacute se sdiacuteliacute Ani doctor angelicus tedy o milosti neuvažuje jinak nežli uvnitř vztahu laacutesky Boha a jeho

tvora srv TOMAacuteŠ AKVINSKYacute op cit pars 1a2ae q 110 a 2 ad 2 K celeacute problematice srv PESCH OH

Theologie der Rechtfertigung bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-theologischen

Dialogs s 323643-648 1608

hellipin ipsa iustitia (hellip) crescunt atque magis iustificantur (Decretum de iustificatione 10 In DENZINGER H ndash

HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1535) 1609

Srv tamteacutež 1610

Srv tamteacutež 16 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et

declarationum de rebus fidei et morum čl 1545-1548 1611

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s70-72 Pro pravoslavneacute pojetiacute je

přiacuteznačnaacute afirmace spaacutesy současně jako diacutela Božiacute milosti i lidskeacute svobody bdquoIndividuaacutelniacute spaacutesa spočiacutevaacute v tom

přijmout osobniacutem nasazeniacutem tento dar (zbožštěniacute) za vlastniacute Zbožštěniacute totiž neniacute fyzickyacutem nebo magickyacutem aktem

tyacutekajiacuteciacutem se lidskeacute osoby nyacutebrž vnitřniacutem uacutekonem diacutelem milosti v osobě Toto diacutelo se uskutečňuje ve spolupraacuteci

s lidskou svobodou a nikoliv bez vůle Je to život v Kristu pod vedeniacutem Ducha Svateacuteho Naše nasazeniacute se tajemně

spojuje s darem Božiacutem a to diacuteky kapacitě člověka byacutet zbožštěn (hellip) Viacutera a skutky to je naacuteš podiacutel na našem

zbožštěniacute skrze Kristovu mocldquo (BULGAKOV S The Orthodox Church s 106-107) 1612

ATANAacuteŠ Oratio de Incarnatione Verbi 54 In PG 25192b 1613

STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar s 372

252

jsou s nimi spojeny představujiacute bdquopřiacutestupnou čaacutestiacute Božiacuteho bytiacute Božiacute tvaacuteřiacute obraacutecenou ke svyacutem

tvorůmldquo1614

Jsou Božiacutem životem kteryacute do naacutes pronikaacute na způsob paprsků slunce Duchovniacute

život křesťana pak znamenaacute neustaacutelyacute růst Božiacuteho života v naacutes sjednocovaacuteniacute našeho ducha

s Duchem Božiacutem kteryacute posvěcuje

6232Jednota uskutečněnaacute ryzostiacute života podle evangelia

V dekretu o ekumenismu se svatostiacute rozumiacute zcela prostě bdquoživot podle evangelialdquo1615

Čiacutem čistšiacute život ve shodě s evangeliem budou křesťaneacute žiacutet tiacutem viacutece budou jednotu mezi sebou

nejen podporovat ale dokonce přiacutemo uskutečňovat bdquoneboť čiacutem těsnějšiacute bude společenstviacute ktereacute

je sjednocuje s Otcem Slovem a Duchem tiacutem hlouběji a snadněji budou schopni rozviacutejet

vzaacutejemneacute bratrstviacuteldquo1616

Pramenem našeho poznaacuteniacute o svatosti je Božiacute zjeveniacute Podle biblickeacuteho

svědectviacute je svatost v prveacute řadě atributem Božiacutem on je třikraacutet svatyacute (srv Iz 63) Přesto však již

ve Stareacutem zaacutekoně se na celou pospolitost Izraele klade z Božiacute strany naacuterok bdquoBuďte svatiacute neboť

jaacute Hospodin vaacuteš Bůh jsem svatyacuteldquo (Lv 192) Hospodin přilnul ke sveacutemu lidu vyvolil si ho za

zvlaacuteštniacute vlastnictviacute a to nikoliv proto že by byl početnějšiacute než jineacute naacuterody nyacutebrž pouze a jedině

z laacutesky Celeacute dějiny spaacutesy lze interpretovat z pohledu smlouvy kterou Bůh nabiacuteziacute a uzaviacuteraacute

nejprve s lidstvem pak se svyacutem vyvolenyacutem naacuterodem skrze něž maacute dojiacutet zaacutechrany celeacute stvořeniacute

Bude-li izraelskyacute lid Božiacute smlouvu zachovaacutevat bude mu naacuteležet jako žaacutednyacute jinyacute lid na zemi

stane se naacuterodem svatyacutem (srv Ex 194) Zaacutekon tedy představuje Božiacute dar Život v poslušnosti

Zaacutekonu naacutesledně působiacute že to co bylo vyacutelučnou vlastnostiacute Božiacute ndash svatost se staacutevaacute

charakteristickyacutem znameniacutem lidu jež ho odděluje od ostatniacutech1617

Svatost je tedy bdquodialogickou

zkušenostiacuteldquo1618

o ktereacute nelze uvažovat jinak nežli v raacutemci vztahu mezi Bohem a člověkem na

jehož počaacutetku stojiacute nezaslouženaacute a nezasloužitelnaacute Božiacute dobrota kteraacute se v laacutesce a svobodně

sdiacuteliacute

Jaacutedrem Noveacuteho zaacutekona je pravda o tom že svatost jako dar milosti je zprostředkovaacutena

Kristem On bdquoSvatyacute Božiacuteldquo (J 669) se stal bdquospravedlnostiacute posvěceniacutem a vykoupeniacutemldquo (1K 130)

pro ciacuterkev milovanou nevěstu pro niž se obětoval bdquoaby byla svataacute a bezuacutehonnaacuteldquo (Ef 528)

Svatost ciacuterkve je svatostiacute Krista Zdrojem svatosti noveacuteho Božiacuteho lidu je Kristova oběť

převzaacutecnaacute krev Beraacutenka bez vady a bez poskvrny (srv 1Pt 119) v niacutež definitivně Bůh potvrzuje

svoji smlouvu Ti kdo jsou jeho krviacute zachraacuteněni staacutevajiacute se rodem vyvolenyacutem kraacutelovskyacutem

kněžstvem naacuterodem svatyacutem lidem naacuteležejiacuteciacutem Bohu To je ciacuterkev svataacute pro svoje spojeniacute

s Kristem kteryacute je jejiacute hlavou Tato jednota je diacutelem Ducha Svateacuteho a proto i svatost ciacuterkve je

uacutečastiacute na milosti Božiacuteho Ducha kteryacutem ji Kristus naplnil Koupeliacute znovuzrozeniacute přivaacutediacute Kristus

svou nevěstu k životu skrze Ducha ktereacuteho na niacute bohatě vyleacutevaacute aby staacutele dokonaleji přilnula ke

1614

SPYTERIS Y Řehoř Palama (1296-1359) milost a zkušenost Olomouc Refugium 2011 s 110 1615

Unitatis redintegratio 7 1616

Tamteacutež 1617

Původniacute vyacuteznam hebrejskeacuteho kořene k-d-š byl s největšiacute pravděpodobnostiacute praacutevě tento oddělit neboli vyčlenit

z profaacutenniacuteho kontextu srv PROCKSCH O bdquoἅγιοςldquo In KITTEL G (ed) Theologisches Woumlrterbuch zum Neuen

Testament 1 Stuttgart Kohlhammer 1933 s 88 1618

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave s 92

253

sveacutemu ženichovi (srv Tt 35-7) Reaacutelnaacute třebaže zdaleka ne ve všech uacutedech zcela rozvinutaacute

svatost ciacuterkve je laacuteskou prosycenyacutem volaacuteniacutem Ducha kteryacutem toužiacute po Beraacutenkově svatbě

Jako je svatyacute ten kdo naacutes do ciacuterkve povolal tak majiacute byacutet svateacute všechny uacutedy tohoto těla a

to bdquov celeacutem způsobu životaldquo (1Pt 115) Bezuacutehonnost a svatost před Bohem musiacute ve sveacutem srdci

uchovaacutevat každyacute křesťan dokud nepřijde bdquonaacuteš Paacuten Ježiacuteš Kristus se všemi svyacutemi svatyacutemildquo

(1Te 313) kteřiacute naacutes již předešli do Božiacuteho kraacutelovstviacute Svatost představuje ontologickou

skutečnost důsledek Kristova vykupitelskeacuteho diacutela v těch kdo jej přijali V Kristu jsme byli

posvěceni a povolaacuteni ke svatosti bdquospolu se všemi kteřiacute vzyacutevajiacute našeho Paacutena (hellip) ať jsou

shromaacutežděni kdekolivldquo (1K 13) Svatost patřiacute k podstatě jeho ciacuterkve a vyjadřuje povahu

radikaacutelniacute změny kteraacute nastala v Kristově udaacutelosti v řaacutedu světa poněvadž bdquokdo je v Kristu je

noveacute stvořeniacuteldquo (2K 517) Zaacuteroveň maacute svatost charakter dynamickyacute Bůh naacutes povolaacutevaacute

k posvěceniacute ktereacute je jeho vůliacute pro křesťany (srv 1Te 437) k životu odpoviacutedajiacuteciacutemu vyvoleniacute

ktereacuteho se naacutem dostalo (srv Ef 41) V Kristu jsme tedy stvořeni k tomu bdquoabychom konali dobreacute

skutky ktereacute naacutem Bůh připravilldquo (Ef 210)

Co je ve sveacutem obsahu onen bdquoživot hodnyacute Kristova evangelialdquo (Fp 127) kteryacutem se maacute

vyznačovat Ježiacutešův učedniacutek Je jistě v prveacute řadě naacutesledovaacuteniacutem Krista kraacutečeniacutem v jeho šleacutepějiacutech

když jdeme cestou utrpeniacute (srv 1Pt 221nn) osvojovaacuteniacutem si jeho smyacutešleniacute pokud jde o život

pokory (srv Fp 25nn) Jednaacuteme-li jako Kristus přijiacutemaacuteme-li formu Christi staacutevaacuteme se mu

podobnyacutemi Tiacutem ovšem člověk realizuje prvotniacute Stvořitelův zaacuteměr byacutet stvořen k obrazu a

podobě Božiacute což je pravda majiacuteciacute kristologickeacute jaacutedro bdquoTajemstviacute člověka se opravdu vyjasňuje

jen v tajemstviacute vtěleneacuteho Bohaldquo tedy v Kristu kteryacute bdquoplně odhaluje člověka jemu sameacutemu a

daacutevaacute mu poznat vznešenost jeho povolaacuteniacuteldquo1619

Prvniacute člověk byl předobrazem toho kteryacute měl

přijiacutet τύπος τοῦ μέλλοντος (Ř 514) posledniacute Adam Kristus kteryacute se objevil v plnosti časů

je bdquoobraz Boha neviditelneacuteholdquo (Ko 115) Svoji pravdu a tiacutem i dokonalost naleacutezaacute člověk v Kristu

kteryacute jako pravyacute Bůh přijiacutemaacute ve vtěleniacute lidskou přirozenost kterou neničiacute nyacutebrž přivaacutediacute k většiacute

důstojnosti Jakyacutem způsobem Tiacutem že ji v jedineacute osobě Božiacuteho Slova spojuje s přirozenostiacute

božskou a to bdquonesmiacutešeně nezměněně nerozděleně a neoddělitelněldquo1620

jak učiacute bdquozlateacuteldquo

chalcedonskeacute dogma Svatost je tedy obnoveniacutem a uzdraveniacutem lidskeacute přirozenosti v Kristu kteryacute

jiacute navraciacute jejiacute původniacute vznešenost a to ve svrchovaneacute miacuteře nad veškereacute pomyšleniacute To je ono

bdquonoveacute lidstviacute stvořeneacute k Božiacutemu obrazuldquo ktereacute podle slov apoštola na sebe maacuteme obleacuteci

(srv Ef 424)1621

Svatost neniacute vyacutesledkem vnějšiacuteho napodobovaacuteniacute Jejiacute tajemstviacute tkviacute ve sdiacuteleniacute života jak

je vystihujiacute Kristova slova o vinneacutem kmeni a ratolestech Naše společenstviacute s Kristem je

obdobou organickeacute a niterneacute jednoty kmene a ratolestiacute v nichž koluje tataacutež oživujiacuteciacute miacuteza Pouze

tiacutem že je ratolest spojena s kmenem může přinaacutešet ovoce Stejně tak učedniacutekova plodnost

vyvěraacute z jeho naroubovaacuteniacute na Krista bez ktereacuteho nemůže konat nic Plodnyacute je podle Ježiacutešovyacutech

1619

Gaudium et spes 22 1620

Symbolum Chalcedonense (z 22 řiacutejna 451) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 302 1621

Vnitřniacute souvislost svatosti člověka a podoby Božiacute vystihuje kraacutesně titul jiacutemž pravoslavnaacute ciacuterkev nazyacutevaacute sveacute

svateacute prepodobnyj

254

slov jedině ten bdquokdo zůstaacutevaacute ve mně a jaacute v němldquo (J 155) Zůstaacutevat v Ježiacutešovi však znamenaacute

setrvaacutevat v jeho laacutesce kteraacute je zaacuteroveň laacuteskou Otce vždyť bdquojako si Otec zamiloval mě tak jsem

si jaacute zamiloval vaacutesldquo (J 159) Kdo ovšem chce zůstat v teacuteto laacutesce musiacute zachovaacutevat Ježiacutešova

přikaacutezaacuteniacute vždyť praacutevě v tom spočiacutevaacute naše laacuteska k Bohu (srv 1J 53) Jakeacute je přikaacutezaacuteniacute ktereacute

Ježiacuteš uklaacutedaacute svyacutem učedniacutekům jako noveacute bdquoAbyste se navzaacutejem milovalildquo (J 1335) Laacuteska je

současně dar i poslaacuteniacute kdo je s Kristem spojen poutem Božiacute laacutesky v tom se tato laacuteska staacutevaacute

principem laacuteskyplneacuteho života a svrchovanou miacuterou jeho dokonalosti

Že zůstaacutevaacuteme v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v naacutes poznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho

Ducha (srv 1J 413) neboť skrze něho je naše nitro naplněneacute Božiacute laacuteskou (srv Ř 55) Duch

kteryacute je Duchem laacutesky jež je životem Nejsvětějšiacute Trojice sestupuje do našiacute duše aby naacutem dal

uacutečast na věčneacute vyacuteměně trojjedineacute laacutesky Podle ciacuterkevniacutech otců Vyacutechodu je pak tento Duch

samotnou Božiacute svatostiacute bdquoSvatostiacute kteraacute je hypostaziacuteldquo1622

A všechno čeho se Duch Svatyacute

dotkne je posvěceno a proměněno1623

Když o letniciacutech Duch Svatyacute sestupuje jako osoba do

světa nezůstaacutevaacute pouze vnějšiacutem činitelem nyacutebrž staacutevaacute se tiacutem nejintimnějšiacutem v naacutes bdquotiacutem kteryacute je

činnyacute uvnitř (lidskeacute) přirozenosti jako vnitřniacute zdroj svatosti člověkaldquo1624

Voda kterou Kristus

daacutevaacute se staacutevaacute v člověku pramenem kteryacute pryacuteštiacute k věčneacutemu životu (srv J 415) Tvůrčiacute

přiacutetomnost Ducha Svateacuteho umožňuje že v křesťanech uzraacutevajiacute plody milosti1625

ktereacute jsou jeho

ovocem laacuteska radost pokoj trpělivosthellip (srv Ga 522) Naše svatost je rozvinutiacutem života

Božiacuteho Ducha v naacutes je tajemstviacutem jednoty Boha a člověka plnostiacute křesťanskeacuteho života a

dokonalostiacute laacutesky1626

Z Ježiacutešovy velekněžskeacute modlitby již viacuteme že zaacuteklad jednoty jeho učedniacuteků je položen

tiacutem že jim Syn odevzdaacutevaacute svoji božskou slaacutevu (srv J 1722) že jsou v Jednorozeneacutem přijati za

Božiacute děti čiacutemž se jim dostaacutevaacute uacutečasti na božskeacute přirozenosti (srv 2Pt 14) Jednota učedniacuteků je

vetkaacutena do dokonaleacute jednoty mezi Otcem a Synem jakožto jednoty neustaacuteleacuteho proudu

odevzdaacutevaacuteniacute a přijiacutemaacuteniacute božstviacute Přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v naacutes je živouciacutem důkazem toho že

jsme byli Bohem přijati za syny a jsme spolu s Kristem dědicoveacute Božiacute Čiacutem viacutece se jiacutem

nechaacutevaacuteme veacutest připodobňujeme se Kristu kteryacute je solus Sanctus ndash bdquozdroj a počaacutetek veškereacute

svatostildquo1627

ndash jenž nelpěl na tom že je roven Bohu ale pro naacutes a pro naši spaacutesu zmařil saacutem sebe

(srv Fp 26) Duch Svatyacute svojiacute mociacute přetvaacuteřiacute ke slaacutevě Božiacute člověka do dokonaleacute podobnosti

s Kristem (srv 2K 318) tehdy pokud mu dovoliacuteme aby naše srdce bralo na sebe tvar Kristova

srdce jež je plneacute kenotickeacute laacutesky To je jedinaacute cesta křesťanskeacute svatosti jiacutež se zaacuteroveň realizuje

jednota kteraacute jakožto diacutelo Ducha nemůže vzejiacutet odjinud nežli praacutevě ze středu našeho srdce

bdquoProměněneacute srdce je srdce očištěneacute a proměněneacute ve vztaziacutech Obnoveneacute srdce je vztahem mezi

živyacutemi osobami překonaacutevajiacuteciacute nepřekročitelnou vzdaacutelenost jednoho od druheacuteho tiacutem že se

staacutevajiacute jedno Proměněneacute srdce je jednotou srdciacuteldquo1628

1622

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa s 120 1623

Srv CYRIL JERUZALEacuteMSKYacute Catechesis mystagogica 57 In PG 33113-116 1624

EVDOKIMOV P La novitagrave dello spirito Studi di spiritualitagrave Milano Ancora 1979 s 123 1625

Srv Lumen gentium 39 1626

Srv tamteacutež 40 1627

Tamteacutež 47 1628

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 349

255

Svatost Božiacuteho lidu je jedinaacute neboť je svatostiacute trojjedineacuteho Boha1629

jakožto uacutečasti na

jeho vnitřniacutem životě Jako skutečnost kteraacute prochaacuteziacute napřiacuteč všemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a

ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi je autentickaacute svatost společnyacutem křesťanskyacutem dědictviacutem bdquodůkazem

transcendentniacute moci Duchaldquo1630

ekumenickyacutem potenciaacutelem kteryacute je bdquomimořaacutedně naplněn

milostiacuteldquo1631

V jisteacutem smyslu lze řiacuteci že každyacute rozkol v ciacuterkvi je v rozhodujiacuteciacute miacuteře důsledkem

chybějiacuteciacute svatosti Naopak usilovat o svatost ciacuterkve znamenaacute tiacutem nejjistějšiacutem způsobem

upevňovat jejiacute jednotu bdquoSpolečenstviacute svatyacutech promlouvaacute jasněji než rozděleniacute a nesvaacuteryldquo1632

Jsme-li přesvědčeni o tom že jednotu můžeme přijmout pouze jako dar noveacuteho seslaacuteniacute

Ducha Svateacuteho pak musiacuteme vzyacutevat Ducha bdquov čistotě a průzračnosti srdciacuteldquo1633

S Duchem

přichaacuteziacute naplněniacute dokonalost dovršeniacute Jeho seslaacuteniacute je zaacuteležitostiacute eschatologickou

(srv Jl 31-5) Po letniciacutech cesta ciacuterkve směřuje k naplněniacute posledniacutech věciacute v Božiacutem kraacutelovstviacute

Křesťan je podle apoštola Pavla ten kdo s laacuteskou vyhliacutežiacute až Paacuten přijde (srv 2Tm 48) jehož

život je celyacute prolepticky zaměřen k Posledniacutemu Svatost a zbožnost jsou vyjaacutedřeniacutem dychtivosti

učedniacuteka Kristova očekaacutevajiacuteciacuteho přiacutechod Božiacuteho dne (srv 2Pt 311-12) Jsou přiacutepravou

Beraacutenkovy nevěsty na svatbu s jejiacutem jedinyacutem Paacutenem vždyť jejiacute zaacuteřivě čistyacute kment jsou

bdquospravedliveacute skutky svatyacutechldquo (Zj 198) Prvotiny Ducha již byly daacuteny (srv Ř 823) jak o tom

svědčiacute přiacutetomnost Božiacute laacutesky rozliteacute v našich srdciacutech bdquoJestliže každyacute světec kteryacute přichaacuteziacute na

svět přispiacutevaacute k tomu aby se sbquozrodilʻ svět aby přešel ze skutečnostiacute před-posledniacutech

k definitivniacutemldquo1634

pak cesta svatosti spočiacutevaacute v tom že každyacute křesťan přenechaacutevaacute ve sveacutem nitru

staacutele většiacute prostor Božiacutemu Duchu laacutesky skrze něhož vchaacuteziacute již dnes doprostřed Božiacuteho lidu

skutečnaacute a dokonalaacute jednota Ruskyacute teolog Pavel Florenskij to vyjaacutedřil těmito slovy

bdquoKaždaacute duše žije Duchem Svatyacutem

a pozvedaacutevaacute se čistotou

zaacuteřiacute trojičnou Jednotou

posvaacutetneacuteho tajemstviacuteldquo1635

63Prohlubovat ekumenickou spiritualitu jako spiritualitu jednoty

Duchovniacute ekumenismus naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu středu uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty

křesťanů kteryacute maacute spirituaacutelniacute povahu bdquoSpirituaacutelniacuteldquo ve smyslu působeniacute Ducha Svateacuteho jako

principu života ciacuterkve i jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho Pojem duchovniacuteho ekumenismu představuje

předpoklady k diskursu o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako specifickeacute podobě duchovniacuteho života

kteraacute nejvhodnějšiacutem způsobem odpoviacutedaacute cestě překonaacutevaacuteniacute rozděleniacute mezi Kristovyacutemi

učedniacuteky a kteraacute podporuje dosaženiacute plneacute a viditelneacute jednoty všech pokřtěnyacutech

1629

Srv Lumen gentium 41 1630

JAN PAVEL II Ut unum sint 84 1631

Srv tamteacutež 48 1632

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 1633

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave Magnano Quiqajon 2011 s 225 1634

Tamteacutež s 227 1635

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 126

256

Znamenaacute ovšem ekumenickaacute spiritualita vytvořeniacute nějakeacute bdquonadkonfesniacute pankřesťanskeacute

superspiritualityldquo ve ktereacute smiacutechaacuteme dohromady bdquopřiacutesadyldquo tu z onoho tu zase z jineacuteho zdroje a

potlačiacuteme tak pluriformitu jako vyacuterazovyacute prostředek Ducha Božiacuteho Způsoby jak ekumenickeacute

spiritualitě rozumět jsou v podstatě dva1636

Yves Congar rozuměl ekumenickeacute spiritualitě spiacuteše

ve smyslu zvlaacuteštniacute bdquospirituality ekumenismuldquo jako duchovniacutemu zaacutekladu cesty k jednotě a

definoval ji jako bdquocelek postojů hodnot či prvků kteryacute v životě křesťana upozorňuje na

ekumenismus a rozviacutejiacute schopnost se ekumenismu otevřiacutet a zasvětit se muldquo1637

Označeniacute

bdquoekumenickaacute spiritualitaldquo můžeme ovšem s evangelickou teoložkou Dagmar Heller vztaacutehnout

teacutež na každou formu křesťanskeacuteho duchovniacuteho života v němž jsou rozviacutejeny aspekty ktereacute

podporujiacute ekumenickyacute proces naleacutezaacuteniacute jednoty1638

Byacutet bdquoekumenickouldquo je tedy potenciaacutelniacutem

horizontem všech spiritualit

Obě uvedenaacute pojetiacute ekumenickeacute spirituality navrhujeme chaacutepat v jejich komplementaritě

ekumenismus propůjčuje spirituaacutelniacute dynamice vlastniacute akcenty jak naacutes na to upozorňuje pojem

duchovniacuteho ekumenismu Ekumenickaacute spiritualita ovšem neniacute exkluzivniacute bdquonadstavbouldquo

duchovniacuteho života ad libitum vždyť uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty křesťanů je uacutezce propojeno

s každodenniacutem křesťanskyacutem životem všech kdo patřiacute k Božiacutemu lidu1639

Každeacute spirituality se

tedy dotyacutekaacute ekumenickyacute imperativ a každaacute spiritualita by měla svyacutem způsobem podporovat a

zušlechťovat vnitřniacute duchovniacute postoje ktereacute ekumenickeacute hnutiacute předpoklaacutedaacute a rozviacutejiacute Tiacutem kteryacute

sjednocuje je přitom Duch Svatyacute Je-li ekumenismus specifickou vyacutezvou Ducha Svateacuteho

ciacuterkviacutem a křesťanům v našiacute době potom tentyacutež Duch vyvolaacutevaacute v lidskeacutem nitru osobniacute odpověď

člověka na toto sveacute volaacuteniacute a zvlaacuteštniacutemi duchovniacutemi cestami přivaacutediacute křesťany k

překonaacuteniacute rozděleniacute v němž se nachaacutezejiacute Duch Svatyacute je přitom principem křesťanskeacuteho života

jako takoveacuteho a proto je činnyacute v jednotlivyacutech podobaacutech autentickeacute křesťanskeacute spirituality

V našich myšlenkaacutech pokračujme na zaacutekladě uacutevahy Tomaacuteše Špidliacuteka Ten je přesvědčen

že k posiacuteleniacute a prohloubeniacute společneacuteho pouta mezi křesťany dojde předevšiacutem skrze vzaacutejemneacute

pochopeniacute a laacutesku Dřiacuteve než ovšem začneme sami bdquojednotu vytvaacuteřetldquo musiacuteme se vydat cestou

poznaacutevaacuteniacute bdquojednoty kteraacute už existujeldquo1640

Českyacute teolog přitom odkazuje na Karla Bartha a

Vladimiacutera Losskeacuteho kteřiacute se shodujiacute v tom že bdquospojeniacute ciacuterkviacute se netvořiacute ale objevuje a nachaacuteziacute

se tiacutem že jsme poslušniacute Kristu v němž se jednota již naplnilaldquo1641

Podmiacutenkou takoveacuteho pojetiacute

ovšem zůstaacutevaacute že ono již existujiacuteciacute spojeniacute bdquoneodmiacutetaacuteme objevit nebo spiacuteše že je budeme raacutedi

1636

Zcela samostatnou kapitolou by bylo sledovat profilaci pojmu spiritualita v prostřediacute SRC Od viacutece meacuteně

uacutečelovyacutech pojetiacute jako např spirituality for combat zaměřeneacute na podporu sociaacutelniacute spravedlnosti ve světě přes

sustainable spirituality jako duchovniacuteho postoje kteryacute favorizuje zodpovědnost za uchovaacuteniacute života na Zemi se i zde

dospělo k poznaacuteniacute že pramenem a vůdcem ekumenickeacute spirituality musiacute byacutet vyacutehradně Duch Svatyacute srv italskyacute

překlad Settima assemblea Spirito Santo rinova lrsquointero creato Canberra 7-20 febbraio 1991 Quarta sezione In

ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali

1948-1998 čl 1671 1637

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 157 1638

Srv HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der

Oumlkumene s 61 1639

Srv Unitatis redintegratio 5 1640

Srv ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi s 77-78 1641

Barthův vyacuterok citovaacuten podle VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 332

257

objevovat a to až do teacute miacutery že budeme trpět pokud je nebudeme moci naleacuteztldquo1642

Již existujiacuteciacute

jednota pak podle Špidliacuteka bdquobude růst v miacuteře v niacutež bude siacutelit vnitřniacute duchovniacute život a v niacutež bude

staacutele uacutečinnějšiacute Bohem vdechnutaacute laacuteskaldquo1643

Původcem duchovniacuteho života je Duch Svatyacute a to praacutevě jakožto jedna Božiacute laacuteska seslanaacute

Otcem a Synem do mnoha lidskyacutech srdciacute Proto je takeacute Duchem jednoty jako jeden přebyacutevajiacuteciacute

v mnoheacutem sjednocuje uacutedy ciacuterkve navzaacutejem a celeacute tělo pak s jeho hlavou Kristem Ekumenickaacute

spiritualita tudiacutež spočiacutevaacute zaacutesadně v aktivniacute otevřenosti (disponibilitě) vůči tomu jenž vytvaacuteřiacute

jednotu ciacuterkve ndash Duchu Svateacutemu ndash a ve spolupraacuteci (synergii) s niacutem Jednaacute se o spiritualitu

jednoty Jednoty kteraacute navzdory všem paradigmatům absolutizujiacuteciacutem pluralitu je a zůstaacutevaacute

bdquozaacutekladniacute kategoriiacute jak Piacutesma Svateacuteho tak Tradiceldquo1644

přičemž objeveniacute jejiacute důležitosti naviacutec

patřiacute k bdquozaacutekladniacutemu poznaacuteniacute křesťanstva 20 stoletiacute stoletiacute ekumenismu poznaacuteniacute jehož se nelze

vzdaacutetldquo1645

Spiritualita duchovniacute život jako život z Ducha Svateacuteho nabyacutevaacute tedy zvlaacuteštniacuteho

ekumenickeacuteho vyacuteznamu když v niacute posilujeme jednotu pro kterou naacutes Duch činiacute vniacutemavějšiacutemi a

ke ktereacute naacutes vede takeacute skrze ekumenickeacute hnutiacute

Co je naacuteplniacute takto pojateacute ekumenickeacute spirituality Spiritualitu kteraacute vyvěraacute

z permanentniacuteho naslouchaacuteniacute tomu co praviacute Duch nelze konstruovat teoreticky To platiacute i pro

spiritualitu ekumenickou Uacutekolem teologickeacute spirituaacutelniacute reflexe je tedy spiacuteše poukaacutezat na vhodneacute

stavebniacute kameny jako konkreacutetniacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu do něhož svyacutem

životem vstupuje každyacute jednotlivyacute křesťan1646

Komponenty duchovniacuteho ekumenismu ktereacute

jsme v souladu s koncilniacutem textem představili již samy o sobě těmito zaacutekladniacutemi kameny jsou

modlitba obraacuteceniacute a uacutesiliacute o svatost jako spirituaacutelniacute postoje srdce ve ktereacutem dotek Božiacute milosti

zaniacutetil touhu po jednotě můžeme poklaacutedat za osu kolem niacutež se veškeryacute naacuteš ekumenickyacute

duchovniacute život pohybuje Praacutevě odtud se takovyacute život nepřetržitě obnovuje a čerpaacute svoji siacutelu

V teacuteto posledniacute čaacutesti našiacute praacutece se pokusiacuteme nastiacutenit v hrubyacutech rysech několik dalšiacutech

prvků ekumenickeacute spirituality jako spirituality jednoty Tyto prvky přitom vyplynou ze třiacute

naacutesledujiacuteciacutech kroků původ jednoty křesťanů ve slově a svaacutetostech (Jak) povaha teacuteto jednoty

jakožto společenstviacute (Co) ciacutel jednoty jako poslaacuteniacute ve světě (Proč) Pokud jednota učedniacuteků je

utvaacuteřena laacuteskou kterou maacute Otec ke sveacutemu Synu jde o laacutesku kteraacute sestupuje a projevuje se

konkreacutetně v darech jimiž Bůh zahrnuje svou ciacuterkev Tyto dary laacutesky budujiacute ciacuterkev jako

společenstviacute s poslaacuteniacutem aby svět uvěřil

1642

ŠPIDLIacuteK T Křesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualita s 163 1643

TENTYacuteŽ Katecheze o ciacuterkvi s 78 1644

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 122 Jednota se přitom netyacutekaacute jen ciacuterkve

nyacutebrž je horizontem stvořeniacute v jeho celosti bdquoJedno tělo a jeden Duch k jedneacute naději jste byli povolaacuteni jeden je Paacuten

jedna viacutera jeden křest jeden Bůh a Otec všech kteryacute je nade všemi skrze všechny působiacute a je ve všechldquo (Ef 44-6)

bdquoBůh a Otec našeho Paacutena Ježiacuteše Krista (hellip) podle sveacuteho plaacutenu až se naplniacute čas přivede všechno na nebi i na zemi

k jednotě v Kristuldquo (Ef 1110) Takto pojataacute jednota jako plaacuten Božiacute s lidstvem maacute jistě eschatologickyacute charakter

nicmeacuteně praacutevě v Ježiacutešově osobě a v jeho poselstviacute začiacutenaacute definitivniacute Božiacute kraacutelovstviacute přichaacutezet do tohoto světa

V ciacuterkvi pak kteraacute je shromaacutežděniacutem pro toto kraacutelovstviacute se Božiacute plaacuten jednoty již uskutečňuje a to jako kvas kteryacute

maacute za uacutekol proniknout celyacute svět 1645

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene s 186 1646

Srv tamteacutež s 185

258

631 Zdroje života v jednom těle ciacuterkve ndash slovo a svaacutetost

Pravoslavnyacute teolog Pavel Evdokimov piacuteše že jednota mezi křesťany se dosud vymykaacute

našemu vyjaacutedřeniacute přesto je však v určiteacutem smyslu již zřejmaacute a lze ji mysticky zakoušet Kde

bdquoV hloubi sveacuteho tajemstviacute v srdci sveacuteho života jiacutemž je Kristus zůstaacutevaacute ciacuterkev jedna a

nerozdělenaacuteldquo1647

V duchu staryacutech otců se potvrzuje že synteacuteza neniacute zaacuteležitostiacute spekulativniacute

nyacutebrž operativniacute a tudiacutež ani jednota ciacuterkve nemůže byacutet vyacutesledkem bdquosterilniacute ekumenickeacute

Konsenspapier-Scholastikldquo1648

Osoba Božiacuteho Syna je skutečně tou jež sjednocuje jak vidiacuteme

již v okamžiku vtěleniacute kdy se v niacute dokonale uskutečnila ona podivuhodnaacute jednota mezi božstviacutem

a lidstviacutem Tato jednota je jedinaacute sveacuteho druhu neboť o hypostatickeacute unii lze hovořit pouze ve

vztahu k tajemstviacute vtěleneacuteho Božiacuteho Slova Božiacute Syn však v lidstviacute ktereacute přijal dal možnost

sjednotit se s božstviacutem každeacutemu člověku Uacutečast na Božiacutem synovstviacute v Kristu vytvaacuteřiacute jednotu

člověka nejen s Bohem nyacutebrž takeacute s ostatniacutemi kteřiacute Krista bdquopřijali a věřiacute v jeho jmeacutenoldquo (J 112)

To je tajemstviacute ciacuterkve kteraacute je součaacutestiacute diacutela vtěleniacute

Pokud jde o samotnou jednotu ciacuterkve pak takeacute ona tkviacute ve staacutele intenziacutevnějšiacutem propojeniacute

božskeacuteho a lidskeacuteho prvku Důstojnost Božiacuteho synovstviacute kterou božskyacute Logos před věky

přijiacutemaacute od sveacuteho Otce aby ji v plnosti času sdiacutelel se svyacutemi učedniacuteky je zaacutekladem teacuteto jednoty

(srv J 1722) Kristus vyvyacutešenyacute po Božiacute pravici oslavil ve sveacutem zmrtvyacutechvstaleacutem těle naše

lidstviacute ktereacute tak navždy bude miacutet podiacutel na životě samotneacuteho Boha S lidstvem očekaacutevajiacuteciacutem

dovršeniacute sveacuteho vykoupeniacute zůstaacutevaacute Kristus spojen jako hlava ciacuterkve Od něj se ciacuterkvi dostaacutevaacute

nepřetržitě daru noveacuteho života kteryacute maacute oživit celyacute svět a přiveacutest jej ke spaacutese O jakyacute život se

jednaacute Jde o život Ukřižovaneacuteho a Vzkřiacutešeneacuteho kteryacute činiacute z těch kdo jsou jeho jedineacute tělo

corpus Christi To se ovšem děje v moci Ducha Svateacuteho Podobně jako byl činnyacute v udaacutelosti

vtěleniacute Božiacuteho Syna hraje Duch svou tvůrčiacute roli takeacute pokud jde o Kristovo tělo jiacutemž je ciacuterkev

Uskutečněniacutem ciacuterkve jsou přece letnice Na sveacute cestě do Božiacuteho kraacutelovstviacute tak ciacuterkev jednou

provždy ustanovenaacute vtělenyacutem Slovem staacutele znovu diacuteky sestoupeniacute Ducha povstaacutevaacute jako udaacutelost

jako růst Kristova těla jako bdquonovyacute život s Kristem a v Kristu pod vedeniacutem Ducha Svateacuteholdquo1649

To že se ciacuterkev vždy nově rodiacute mociacute Ducha je patrneacute podiacutevaacuteme-li se na jejiacute počaacutetek

Prvniacute Ježiacutešovu komunitu lze najiacutet v osobaacutech posluchačů slova jiacutemž Kristus Pomazanyacute Duchem

Svatyacutem ohlašuje přichaacutezejiacuteciacute Božiacute kraacutelovstviacute a volaacute člověka aby na tomto kraacutelovstviacute měl uacutečast

Po Kristově zmrtvyacutechvstaacuteniacute se svolanaacute ἐκκλησία šiacuteřiacute tam kde zazniacutevaacute hlaacutesaacuteniacute apoštolů kteryacutem

Ježiacuteš odevzdal sveacute slovo a ktereacute naplnil svyacutem Duchem Tak se vjedno sdružujiacute ti kdo přijiacutemajiacute

Božiacute slovo a viacuterou na ně odpoviacutedajiacute roste ciacuterkev jako congregatio fidelium shromaacutežděniacute

věřiacuteciacutech Slovo ktereacute zasaacutehne lidskeacute nitro a vyzve je k obraacuteceniacute ovšem odkazuje na svaacutetost1650

1647

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave s 222 1648

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe In RAFFELT A (ed) Weg und

Weite Festschrift fuumlr Karl Lehmann Freiburg in Breisgau Herder 2001 s 583 1649

BULGAKOV S The Orthodox Church s 1 1650

Pravoslavnyacute teolog Alexander Schmemann upozorňuje že již samotneacute hlaacutesaacuteniacute Božiacuteho slova je bdquosvaacutetostnyacutem

aktem par excellenceldquo nakolik jde o udaacutelost bdquokteraacute proměňuje Proměňuje lidskaacute slova evangelia ve slovo Božiacute a

ve zjeveniacute kraacutelovstviacute A proměňuje člověka kteryacute slovo slyšiacute v naacutedobu slova a chraacutem Duchahellipldquo (SCHMEMANN

A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento s 45)

259

ndash křest jako podmiacutenku pro přijetiacute daru Ducha jak lze vidět již v samotnyacute den letnic

(srv Sk 237-39) Ciacuterkev vznikaacute současně takeacute jako communio sanctorum tedy společenstviacute ve

svatyacutech darech jakožto plodech vykoupeniacute jimiž jsou svaacutetosti předevšiacutem pak křest a eucharistie

ktereacute ciacuterkevniacute otcoveacute spatřujiacute v proudu vody a krve jež pryacuteštiacute z probodeneacuteho Kristova boku

Z něho přichaacuteziacute na svět novaacute Eva1651

aby se diacuteky bliacutezkosti Božiacutemu srdci stala novou bdquomatkou

všech živyacutechldquo (Gn 320) Jestliže ve křtu se ciacuterkev staacutevaacute tiacutem čiacutem je tělem Kristovyacutem

diacuteky eucharistii tiacutemto tělem staacutele zů-staacutevaacute1652

Spaacutesnou uacutečinnost čerpajiacute svaacutetosti z Krista

vtěleneacuteho Božiacuteho Slova ktereacute se v těchto posvaacutetnyacutech znameniacutech zpřiacutetomňuje a to vždy diacuteky

moci Ducha Svateacuteho1653

bdquoJednota slova a svaacutetostiacute tkviacute v osobě Kristaldquo1654

kteryacute je Slovo jež se stalo tělem

Kristus kteryacute miluje ciacuterkev svěřuje sveacute snoubence sveacute tělo a oplodňuje ji svyacutem slovem vyznaacuteniacute

laacutesky jiacutemž Paacuten k ciacuterkvi nepřestaacutevaacute promlouvat dokud toto jeho slovo na niacute nedojde naplněniacute1655

Ciacuterkev jako tajemstviacute jednoty člověka s trojjedinyacutem Bohem a v důsledku toho i jednoty mezi

lidmi navzaacutejem se děje tiacutem když se nevěsta skrze slovo a svaacutetosti sjednocuje se svyacutem ženichem

Tehdy zůstaacutevaacute ona v něm a on přebyacutevaacute v niacute Božiacute slovo a svaacutetosti působiacute jednotu neboť spojujiacute s

Kristem V nich se ciacuterkev navraciacute do srdce umiacuterajiacuteciacuteho a oslaveneacuteho Krista aby odtud nechala

do sebe proudit jeho život Slaviacute-li se svaacutetosti a přijiacutemaacute-li se zvěstovaneacute Božiacute slovo uskutečňuje

se staacutele nově tajemstviacute ciacuterkve dostaacutevaacute se naacutem spaacutesy život milosti pronikaacute naše lidstviacute a veškereacute

rozděleniacute tak ztraacuteciacute svoji siacutelu

Ciacuterkev jako shromaacutežděniacute pro Božiacute kraacutelovstviacute skrze uacutečast na jednom Kristově těle se děje

diacuteky slovu a svaacutetostem Ona sama je zaacuteroveň tou kteraacute hlaacutesaacute Božiacute slovo světu a slaviacute svaacutetosti

Božiacute slovo zazniacutevaacute v hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve a svaacutetosti Krista jsou teacutež svaacutetosti ciacuterkve Slovem a svaacutetostmi

ktereacute jiacute byly svěřeny tak ciacuterkev jako matka vyvaacutediacute ze sveacuteho lůna staacutele noveacute věřiacuteciacute a rozrůstaacute se

neustaacutele jako jedno společenstviacute viacutery jiacutemž proudiacute tentyacutež Kristův život Ecclesia Mater semper

in partu To je cesta uvaacutedějiacuteciacute do tajemstviacute katolickeacute univerzaacutelniacute ekumenickeacute jednoty Povaha

ekumenickeacute spirituality jako spirituality jednoty tedy vyžaduje aby byla soustředěna

okolo Božiacuteho slova a svaacutetostiacute zvlaacuteště křtu a eucharistie1656

1651

Srv AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam 285-89 In PL 151584-1586 1652

Srv KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 110 1653

Srv Lumen gentium 7 V ekumenickeacutem kontextu se jakaacutekoliv opozice typu ciacuterkev slova (bdquoprotestantskaacuteldquo

ekleziologie) versus ciacuterkev svaacutetostiacute (bdquokatolickeacuteldquo pojetiacute) musiacute jevit jako neopodstatněnaacute srv KASPER W

Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 170 Vždyť sami reformaacutetoři nachaacutezeli pravou ciacuterkev

přiacutetomnou tam bdquokde se evangelium čistě učiacute a svaacutetosti se naacuteležitě vysluhujiacuteldquo a souhlas v učeniacute evangelia a ve

vysluhovaacuteniacute svaacutetostiacute jiacutem byl zaacuterukou ciacuterkevniacute jednoty srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute VII In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři

vyznaacuteniacute s 69 Rovněž katolickaacute ciacuterkev je přesvědčena že bdquoBožiacute lid se shromažďuje nejprve slovem Boha živeacuteholdquo

(Presbyterorum ordinis dekret o službě a životě kněžiacute z 7 prosince 1965 4) ktereacute probouziacute a živiacute viacuteru Kristův

život se pak v těle ciacuterkve rozleacutevaacute do věřiacuteciacutech prostřednictviacutem svaacutetostiacute ktereacute tajemně ale skutečně sjednocujiacute s

umučenyacutem a oslavenyacutem Kristemldquo (Lumen gentium 7) Ve službě Božiacutemu slovu a svaacutetostem je třeba vidět teacutež

podstatnou uacutelohu ciacuterkevniacuteho uacuteřadu srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XIV In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 72

Presbyterorum ordinis 4-5 1654

WOOD SK One baptism Ecumenical dimension of the Doctrine of Baptism Collegeville Liturgical Press

2009 s 208 1655

Srv Dei Verbum 8 1656

Jak znaacutemo ohledně svaacutetostneacute povahy křtu a eucharistie panuje napřiacuteč křesťanstvem ekumenickaacute shoda obě jsou

podle svědectviacute evangeliiacute ustanoveny vyacuteslovně samotnyacutem Kristem Protestantskaacute tradice globaacutelně řečeno poklaacutedaacute za

svaacutetosti pouze tyto dvě avšak teacutež v katolickeacute ciacuterkvi je oběma připisovaacuten zvlaacuteštniacute vyacuteznam hovořiacute-li se o nich jako o

260

V našich naacutesledujiacuteciacutech uacutevahaacutech se tedy zaměřiacuteme na Božiacute slovo obsaženeacute v Piacutesmu

v němž Kristus volaacute všechny k jednotě ve společenstviacute ciacuterkve na křest jiacutemž se skrze viacuteru

staacutevaacuteme uacutedy jedineacuteho Kristova těla na eucharistii skrze kterou se svaacutetostnyacutem způsobem

spojujeme jedno v Kristu ke chvaacutele a slaacutevě jedineacuteho Boha

6311Jedno v Kristu přebyacutevajiacuteciacutem ve slovech Piacutesma

Podle slov koncilniacuteho dekretu o ekumenismu je Piacutesmo svateacute bdquoznamenityacutem naacutestrojem

v mocneacute Božiacute ruce k dosaženiacute oneacute jednoty kterou Spasitel nabiacuteziacute všem lidemldquo1657

Tuto uacutelohu

však bible může splnit jedině tehdy budeme-li ke slovu ktereacute obsahuje přistupovat s věřiacuteciacutem

srdcem to jest přijmeme-li je nikoliv bdquojako slovo lidskeacute ale jako slovo Božiacute jiacutemž skutečně jestldquo

(1Te 213) Jedině v tom kdo věřiacute může toto slovo projevit svou siacutelu (srv 1Te 214) Proto i

v ekumenismu Božiacute slovo bude přinaacutešet užitek když bude hlaacutesaacuteno a poslouchaacuteno s viacuterou

Evangelium je přece bdquoBožiacute moc ke spaseniacute pro každeacuteho kdo věřiacuteldquo (Ř 116) proto je vlastniacutem

jmeacutenem slova Paacuteně bdquoslovo spaacutesyldquo (Sk 1326) ktereacute jako takoveacute vede k ospravedlněniacute posvěceniacute

a zbožštěniacute člověka

Když Bůh při stvořeniacute mluviacute zaacuteroveň svyacutem slovem tvořiacute (srv Gn 13) Když se naplňuje

diacutelo vykoupeniacute Božiacute Syn si svyacutem slovem připravuje ciacuterkev a to dvojiacute cestou očišťuje ji a

posvěcuje aby se s niacute ve sveacutem slově sjednotil Skrze slova kteraacute Paacuten k učedniacutekům mluvil se ti

kdo jsou jeho staacutevajiacute čistiacute (srv J 153) Slovo pravdy ktereacute Ježiacuteš přijal od Otce a odevzdal je

těm kdo zůstaacutevajiacute ve světě se staacutevaacute pro společenstviacute ciacuterkve zdrojem posvěceniacute (srv J 1717)

Když v lůně prvotniacute ciacuterkve nabyacutevaacute evangelium piacutesemneacute podoby pak jedinyacutem smyslem je aby se

probouzela a posilovala viacutera v Ježiacuteše Krista Božiacuteho Syna viacutera jež je životem v jeho jmeacutenu (srv

J 2030-31) Věčnyacute život je možneacute dosaacutehnout jedině ve spojeniacute s Kristem proto musiacute Kristus

svyacutem slovem zůstaacutevat v nitru svyacutech učedniacuteků (srv J 157) a ciacuterkev musiacute neustaacutele toužit po slově

sveacuteho Paacutena a přebyacutevat v něm tak se opět tajemně božstviacute sjednocuje s lidstviacutem

Privilegovanyacutem miacutestem četby Piacutesma je liturgie v niacutež ciacuterkev oslavuje Boha a Bůh

posvěcuje člověka když se Kristus spojuje se svou milovanou nevěstou1658

S Y Congarem

můžeme řiacuteci že pokud bdquoTradice ve sveacutem dogmatickeacutem zaacutekladě je četbou Piacutesma v kontinuitě

toho jak je četl Kristus a apoštoloveacute liturgie je posvaacutetnou archou a nejvroucnějšiacutem přiacutebytkem

posvaacutetneacute Tradiceldquo1659

Jak tomu rozumět Liturgie naacutes uvaacutediacute do tajemstviacute Krista jako středu

veškeryacutech dějin spaacutesy a toto tajemstviacute ve slaveniacute činiacute přiacutetomnostiacute Saacutem Kristus je v liturgickeacutem

shromaacutežděniacute přiacutetomen ve sveacutem slově a když se v ciacuterkvi předčiacutetaacute Piacutesmo je to on kdo k naacutem

promlouvaacute1660

Při bohoslužebneacutem slaveniacute ktereacute neniacute pouhyacutem vzpomiacutenaacuteniacutem minulosti nyacutebrž

sacramenta principalia praecipua potiora nebo maiora Předniacute pozici v hierarchii svaacutetostiacute zaujiacutemajiacute pak křest a

eucharistie mimo jineacute praacutevě proto že jsou zaměřeny na budovaacuteniacute ciacutekve srv CONGAR Y Die Idee von sacramenta

maiora In Concilium 41 (1968) s 11 1657

Unitatis redintegratio 21 1658

Srv Sacrosanctum koncilium (konstituce o posvaacutetneacute liturgii z 4 prosince 1963) 7 1659

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 142 1660

Srv Sacrosanctum concilium 7 Silneacute vědomiacute přiacutetomnosti Krista skrze Božiacute slovo čteneacute a hlaacutesaneacute v liturgickeacutem

shromaacutežděniacute je typickeacute zvlaacuteště pro bohoslužbu evangelickou bdquoKdykoliv ve shromaacutežděniacute s modlitbou Piacutesmo

261

staacutelyacutem dnes se naplňujiacute Kristem pronesenaacute slova v siacutele Ducha jako ta kteraacute působiacute spaacutesu

(srv L 421) Liturgie upiacutenaacute naši pozornost ke kristologickeacutemu Středu Piacutesma Činiacute tak přesně

v duchu toho jak Božiacute slovo vyklaacutedal oslavenyacute Kristus učedniacutekům putujiacuteciacutem do Emauz když

jim počiacutenaje Mojžiacutešem přes proroky vyklaacutedal to bdquoco se na něho vztahovalo ve všech čaacutestech

Piacutesmaldquo (L 2427) Vždyť Mojžiacuteš psal o něm (srv J 546) bdquoLiturgie zdědila poznaacuteniacute ktereacute tehdy

Kristus sdělil těm kdo jsou jeholdquo1661

a vzkřiacutešenyacute Kristus oteviacuteraacute pravyacute smysl Piacutesma

ve společenstviacute sveacute ciacuterkve Proto mohl Řehoř Velikyacute napsat že často mnoho věciacute z Piacutesma

svateacuteho kteryacutem saacutem nerozuměl pochopil až když Božiacute slovo slyšel a vyklaacutedal uprostřed svyacutech

bratřiacute a sester1662

Odtud lze pochopit teacutež vyacuteznam každeacute ekumenickeacute liturgie (bdquobohoslužby

slovaldquo) v niacutež Piacutesmo svateacute zaujiacutemaacute uacutestředniacute miacutesto

Že je Božiacute slovo živeacute a mocneacute (srv Žd 312) působiacute Duch Svatyacute kteryacute uvaacutediacute do Kristovy

pravdy (srv J 1613) a od něhož teacutež ve sveacute jednotě bdquoveškereacute Piacutesmo pochaacuteziacuteldquo (2Tm 316) Bez

Ducha samotnyacute biblickyacute text neniacute ničiacutem než pouhou literou kteraacute zabiacutejiacute (srv 2K 26) zbraniacute

kterou použiacutevaacuteme abychom ospravedlnili naše rozděleniacute Proto je třeba Piacutesmo svateacute bdquočiacutest a

vyklaacutedat v teacutemž duchu ve ktereacutem bylo napsaacutenoldquo1663

Jako plneacute života zazniacutevaacute Božiacute slovo

v ciacuterkvi kteraacute je Božiacutem chraacutemem v němž přebyacutevaacute Duch (srv 1K 316) Je-li ciacuterkev Kristovyacutem

tělem bdquoplnostiacute toho jenž přivaacutediacute k naplněniacute všechno co jestldquo (Ef 123) pak nelze ani plnyacute

vyacuteznam Piacutesma proniknout jinde nežli v srdci Božiacuteho lidu kteryacute je bdquoživyacutem subjektem Piacutesma

svateacuteholdquo1664

Vždyť v jeho společenstviacute bible vznikla a uchovaacutevaacute se zde jako živeacute Božiacute slovo

Vztah mezi Božiacutem slovem a ciacuterkviacute je ovšem živouciacutem vztahem do něhož je povolaacuten vstoupit

každyacute věřiacuteciacute1665

anima in Ecclesia Ecclesia in anima Duše kteraacute přijiacutemaacute Kristovo slovo

předaacutevaneacute ciacuterkviacute je jiacutem sama uchvacovaacutena a staacutevaacute se jeho přiacutebytkem Praacutevě Duch Svatyacute kteryacute

přebyacutevaacute v našem nitru naacutem přitom umožňuje rozpoznat duchovniacute obsah a poselstviacute Božiacuteho

slova pro naacutes ndash vždyť se jednaacute o teacutehož Ducha přebyacutevajiacuteciacuteho v hlubinaacutech Piacutesma1666

Zrno Slova

ukryteacute v klasu je přiacutestupneacute pouze uvnitř vztahu laacutesky jako prostoru v němž Duch uděluje milost

poznaacuteniacute přijetiacute i odpovědi viacutery ndash to je naacuteplň bdquoduchovniacute četbyldquo bible

Zaacutekon bdquoduchovniacuteho poznaacuteniacuteldquo kteryacute je zaacutekonem samotneacute spirituality naplňuje nitro věřiacuteciacute

duše životniacutem rytmem ciacuterkve jež nachaacuteziacuteme v liturgii1667

Děje se tak diacuteky božskeacutemu Utěšiteli

Ciacuterkev v liturgii kteraacute je vyacutesostnyacutem miacutestem hlaacutesaacuteniacute a slyšeniacute Božiacuteho slova a věřiacuteciacute srdce ktereacute

v modlitbě jež maacute provaacutezet četbu Piacutesma1668

pronikajiacute do jeho smyslu a naplňujiacute se poznaacuteniacutem

oteviacuteraacuteme abychom z něho četli a zvěstovali smiacuteme čekat dar Ducha Svateacuteho a přiacutetomnost Kristovu Proto je

možno toto počiacutenaacuteniacute chaacutepat jako sbquosvaacutetostnyacute aktʻ jiacutemž jsme spojeni s obecnou ciacuterkviacuteldquo (Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve

evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha II s 15) 1661

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 142 1662

Srv ŘEHOŘ VELIKYacute Homiliae in Ezechielem 178 In PL 76843 1663

Dei Verbum 12 1664

BENEDIKT XVI Verbum Domini (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o Božiacutem slově v životě a poslaacuteniacute ciacuterkve

z 30 zaacuteřiacute 2010) 86 (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2011) 1665

Srv tamteacutež 51 1666

Reformačniacute tradice sahajiacuteciacute ke Kalviacutenovi v teacuteto souvislosti hovořiacute o testimonium Spiritus Sancti internum pouze

v siacutele Ducha Svateacuteho kteryacute osvěcuje naše srdce jsme schopni přijmout ve viacuteře Piacutesmo svateacute jako praveacute Božiacute slovo

srv CALVIN J Institutio Christianae Religionis I75 1667

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 110 1668

Srv Dei Verbum 25

262

teacutehož Božiacuteho tajemstviacute ktereacute je takto daacutele rozviacutejeno bdquoUprostřed podivuhodneacuteho souladu jenž

panuje mezi bibliacute liturgiiacute a duchovniacutem životem ciacuterkve a jenž je diacutelem sjednocujiacuteciacuteho působeniacute

Ducha Svateacuteho čte křesťan Slovo ktereacute mu předala ciacuterkev a v synergii s Duchem jej piacuteše ve

sveacutem vlastniacutem životěldquo1669

Piacutesmo je Božiacutem slovem a staacutele nově se staacutevaacute Božiacutem slovem pro

člověka kteryacute osloven tiacutemto slovem pronaacutešiacute jako odpověď na ně sveacute velkodušneacute bdquoanoldquo Tak ve

vzaacutejemneacutem pronikaacuteniacute (περιχώρησις) přichaacuteziacute Božiacute slovo bez ustaacuteniacute novyacutem způsobem na

svět1670

Tajemstviacutem Božiacutem je Kristus mezi naacutemi kteryacute je našiacute nadějiacute na Božiacute slaacutevu

(srv Ko 127) K němu Duch přivaacutediacute a on je obsahem slov Piacutesma jakožto Slovo jež bylo u Boha

v němž byl život a ktereacute se stalo tělem aby z těch kdo jej přijali učinilo Božiacute děti Kristus ve

sveacutem vtěleniacute zazaacuteřil bdquoplnyacute milosti a pravdyldquo (J 114) aby zjevil svou slaacutevu a dal naacutem na niacute uacutečast

Milostiacute je Kristus přiacutetomen ve sveacutem slově jež maacute moc člověka zbudovat a daacutet mu podiacutel mezi

všemi kdo jsou posvěceni (srv Sk 2032) Jako vtělenyacute Logos naacutem Kristus ve slovu pravdy daacutevaacute

poznat Otcovo jmeacuteno aby v naacutes byla Otcova laacuteska ndash tataacutež laacuteska jiacutež Otec miluje Syna

(srv J 1726) ndash a tak abychom byli jedno ve slaacutevě kterou Syn sdiacuteliacute s Otcem (srv J 1722) Tak

naacutes Božiacute slovo v tajemstviacute Krista opět přivaacutediacute ke zdroji ciacuterkevniacute jednoty jako jednoty v jedineacutem

těle toho kteryacute naacutes posvětil tiacutem že naacutem dal uacutečast na sveacutem životě

bdquoBible neobsahuje žaacutedneacute jineacute Logos než Slovo ktereacute uctiacutevaacuteme v těleldquo1671

piacuteše na zaacutekladě

svyacutech bohatyacutech patristickyacutech studiiacute Henri de Lubac Jedineacute Otcovo Slovo bdquoprosviacutetaacute skrze literu

bible jako prosviacutetalo Ježiacutešovyacutem tělemldquo1672

Kristus je předmětem Piacutesma již daacutevno před svyacutem

přiacutechodem na svět on je Kliacutečem posvaacutetnyacutech Piacutesem kteraacute představujiacute bdquojedno dokonaleacute tělo

Slovaldquo1673

jak řekne Origenes Je jisteacute že Logos neniacute ve slovech bible inkarnovaacuten stejně jako

v těle Ježiacuteše z Nazareta přesto je v nich reaacutelně přiacutetomen Božiacute slovo maacute bdquosvaacutetostnou

povahuldquo1674

je znameniacutem obsahujiacuteciacutem to co vyjadřuje a zaacuteroveň směřujiacuteciacutem ke sveacutemu dovršeniacute

vposledku pak odkazujiacuteciacutem k eschatologickeacutemu finis Čiacutest Piacutesmo nebo naslouchat mu je tedy

analogickeacute jako přijiacutemat Kristovo tělo v eucharistii V obojiacutem se naacutem daacutevaacute jedinyacute Kristus za

pravyacute pokrm a pravyacute naacutepoj (srv J 655) Jako svaacutetost eucharistickeacuteho těla Kristova dochaacuteziacute

sveacuteho rozvinutiacute v tom že vytvaacuteřiacute tělo ciacuterkve tak Piacutesmo jehož slova se jako ozvěna nesou nitrem

věřiacuteciacutech je samotneacute proměňuje v živeacute a působiacuteciacute Slovo a spojuje je v tomto Slově vjedno

Společenstviacute ciacuterkve je společenstviacutem Kristova těla Ciacuterkev je neustaacutele budovaacutena Piacutesmem

a eucharistiiacute jako jedno Kristovo tělo jak je to vynikajiacuteciacutem způsobem zřejmeacute při eucharistickeacute

liturgii kdy se shromaacutežděniacute sytiacute Božiacutem slovem a svaacutetostiacute Kristova těla a krve Proto se musiacute

oběma ndash Piacutesmu i eucharistii ndash v ciacuterkvi současně vzdaacutevat naacuteležitaacute uacutecta1675

Třebaže dnes doposud

neexistuje mezi ciacuterkvemi plneacute eucharistickeacute společenstviacute Božiacute Slovo ktereacute tvořiacute a svolaacutevaacute

1669

CAMPATELLI M Čteme bibli s ciacuterkevniacutemi otci Jak čiacutest Piacutesmo svateacute s viacuterou Olomouc Refugium 2011 s

158 1670

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 19 1671

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 95 1672

TENTYacuteŽ Storia e Spirito Milano Jaca Book 1985 s 366 1673

ORIGENES In Jeremiam 39 In PG 17544C 1674

Srv BENEDIKT XVI Verbum Domini 56 1675

Srv Dei Verbum 21

263

ciacuterkev aby jiacute nakonec dalo samo sebe za pokrm naacutes již dnes přivaacutediacute k nerozborneacute jednotě

v jednom Kristově těle pro Božiacute kraacutelovstviacute

6312Jeden křest ndash počaacutetek společneacuteho života z viacutery

Diacutevaacuteme-li se na ekumenismus ze spirituaacutelniacuteho hlediska pak jsou ve vztahu ke křtu

důležiteacute předevšiacutem dvě skutečnosti 1) křestniacutem obmytiacutem se člověk skrze Ducha Svateacuteho rodiacute

k noveacutemu životu (srv Tt 35) kteryacute se od teacuteto chviacutele bude již napořaacuted charakterizovat jako život

v Duchu 2) mezi všemi kdo jej s viacuterou přijali křest bdquovytvaacuteřiacute svaacutetostneacute pouto jednotyldquo1676

je

zaacutekladem již existujiacuteciacuteho a nezničitelneacuteho společenstviacute v jednom Kristově těle Jsme-li

přesvědčeni o tom že ekumenismus dochaacuteziacute sveacuteho ciacutele primaacuterně sdiacuteleniacutem a růstem duchovniacuteho

života pak je zřejmeacute že přibližovaacuteniacutem se ke křestniacutemu prameni přichaacuteziacuteme ke zdroji našiacute

jednoty odkud naacutes Duch ndash otevřeme-li se jeho působeniacute ndash může přiveacutest k jejiacute dokonalosti Vždyť

naplněniacutem je jednota Ducha (srv Ef 43) totiž jednota vytvaacuteřenaacute Duchem Svatyacutem Ekumenickaacute

spiritualita se z toho důvodu ve sveacutem jaacutedru nutně staacutevaacute spiritualitou křestniacute a to k čemu jsme

v ekumenismu zvlaacutešť naleacutehavě vybiacutezeni je praacutevě ndash můžeme-li to tak nazvat ndash bdquoekumenickaacute

mystagogieldquo tedy společneacute uvaacuteděniacute do tajemstviacute ze ktereacuteho jsme se v křesťanskeacute iniciaci

všichni zrodili k noveacutemu životu Zvlaacuteště přiacutehodnyacutem miacutestem pro takoveacute uvaacuteděniacute do tajemstviacute

jednoho křtu a plodů ktereacute působiacute by se pak měla staacutet ekumenickaacute liturgickaacute shromaacutežděniacute

spojenaacute s obnovou křestniacutech zaacutevazků1677

Jakyacute je tento novyacute život ve křtu Předevšiacutem jde o život z viacutery Křest je miacutestem předaacutevaacuteniacute

viacutery kolem křestniacuteho pramene se ciacuterkev vynikajiacuteciacutem způsobem projevuje praacutevě jako

společenstviacute viacutery Již ve stareacute ciacuterkvi byl křest poklaacutedaacuten za sacramentum fidei1678

a křestniacute liturgie

ndash jak doklaacutedaacute praxe katechumenaacutetu a četneacute mystagogickeacute katecheze ndash tvořila ohnisko veškereacuteho

vzdělaacutevaacuteniacute v křesťanskeacute viacuteře a v životě z niacute Trojičniacute vyznaacuteniacute ktereacute zaujiacutemaacute střed samotnyacutech

křestniacutech obřadů je přece bdquosumou a kompendiem celeacute křesťanskeacute viacuteryldquo1679

Křest viacutera a ciacuterkev

patřiacute k sobě a o jednom z těchto prvků nelze uvažovat izolovaně bez dalšiacutech dvou Můžeme-li na

jedneacute straně vidět jak viacutera přivaacutediacute jednotlivce k rozhodnutiacute přijmout křest zrodit se k noveacutemu

životu a byacutet připojen do společenstviacute ciacuterkve je stejně tak patrneacute že viacutera je důsledkem křtu kteryacute

stojiacute na počaacutetku procesu života z viacutery ve společenstviacute ciacuterkve Je to totiž praacutevě ciacuterkev kteraacute

katechumenovi vyznaacuteniacute viacutery předaacutevaacute (traditio symboli)1680

Viacutera jako cesta bdquomůže a musiacute křest

jak předchaacutezet tak teacutež naacutesledovatldquo1681

Jako předaacutevanaacute ve křtu je pak tato viacutera nejen poznaacuteniacutem

ale teacutež počaacutetkem života a spaacutesy vždyť Bůh působiacute v posvaacutetnyacutech znameniacutech spaacutesu kterou člověk

viacuterou přijiacutemaacute 1676

Unitatis redintegratio 22 1677

Srv Pořad ekumenickeacute bohoslužby s připomiacutenkou křtu In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke

vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 70-74 KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute

podněty k jeho uskutečněniacute s 44 1678

Srv např TERTULIAacuteN Adversus Marcionem128 In PL 2280A 1679

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe s 584 1680

Srv Uvedeniacute do křesťanskeacuteho života Praha Českaacute liturgickaacute komise 1987 s 85 Řehoř Nysskyacute nazyacutevaacute křest

jako πρῶτη παράδοσις (ŘEHOŘ NYSSKYacute Epistolae 24 In PG 461088D) 1681

NEUNER P Ein Glaube ndash eine Taufe Katholische Perspektiven In Una sancta 48 (1993) s 28

264

Osobniacute vyznaacuteniacute viacutery nově pokřtěneacuteho ndash což je zřejmeacute v přiacutepadě křtu dospěleacuteho člověka ndash

se přitom jakoby vleacutevaacute do vyznaacuteniacute viacutery celeacuteho Božiacuteho lidu a dostaacutevaacute tvar vyjaacutedřenyacute křestniacute

formuliacute bdquove jmeacutenu Otce Syna i Ducha Svateacuteholdquo Při vyznaacuteniacute viacutery v přiacutepadě křtu nemluvněte

vystupuje do popřediacute ekleziaacutelniacute povaha křesťanskeacute viacutery ještě zřetelněji neboť v přiacutepadě dětiacute viacutera

na sebe bere bdquopodobu živeacute viacutery ciacuterkve kteraacute je ve křtu připojila k soběldquo1682

Viacuteru ciacuterkve fides

ecclesiae je tedy třeba chaacutepat jako dar kteryacutem Paacuten spolu s nadějiacute a laacuteskou obdařil nejprve celou

ciacuterkev jako svoji snoubenku Jednotlivec jenž viacuteru vyznaacutevaacute tak činiacute v důsledku sveacute bdquopřiacuteslušnosti

k ciacuterkvi kteraacute mu umožňuje mluvit in persona Ecclesiaeldquo1683

Je to ciacuterkev kteraacute křest slaviacute a do

niacutež jako do skutečnosti spaacutesy je nově pokřtěnyacute přijiacutemaacuten Křest je udaacutelost ekleziaacutelniacute

Při každeacutem křtu vidiacuteme ciacuterkev v prveacute řadě jako ciacuterkev věřiacuteciacute Co to znamenaacute bdquoViacutera

křesťana je uacutečastiacute na (hellip) viacuteře ciacuterkve a nemůže tomu byacutet jinak Pouze prostřednictviacutem ciacuterkve

jedině v ciacuterkvi může křesťan v pravdě řiacuteci sbquoVěřiacutem v Bohaʻldquo1684

Jako neposkvrněnaacute snoubenka

jejiacutež dokonalaacute viacutera neznaacute rozděleniacute je ciacuterkev vzorem každeacuteho bdquoanoldquo viacutery vysloveneacuteho

jednotlivyacutem křesťanem v odpověď na Božiacute slovo Tato věřiacuteciacute ciacuterkev se přitom v okamžiku křtu

projevuje jako naše matka zatiacutemco naacutes podle viacutery a k viacuteře přivaacutediacute na svět aby naacutes svojiacute viacuterou i

nadaacutele živila a posilovala v růstu V tomto smyslu je třeba takeacute rozumět člaacutenku vyznaacuteniacute viacutery

v němž řiacutekaacuteme credo Ecclesiam Ten totiž naprosto neznamenaacute že bdquověřiacuteme v ciacuterkevldquo podobně

jako věřiacuteme v trojjedineacuteho Boha jedineacuteho původce našiacute spaacutesy nyacutebrž praacutevě to že věřiacuteme že

ciacuterkev je našiacute matkou (srv Ga 426) ciacuterkviacute živeacuteho Boha (srv 1Tm 315) společenstviacutem viacutery

v jehož lůně pronaacutešiacutem sveacute bdquoamenldquo každeacutemu Božiacutemu zasliacutebeniacute Tak se ciacuterkev projevuje jako

bdquoživotniacute prostorldquo v němž Duch Svatyacute působiacute jednotu viacutery osoby i celeacuteho společenstviacute

bdquoVe vyznaacuteniacute viacutery ciacuterkev dosvědčuje svoji viacuteru v jednoho Boha v Trojici a přidružuje ty

kdo jsou pokřtěni k Božiacutemu svateacutemu lidu Toto pouto mezi křestniacute formuliacute a věřiacuteciacute ciacuterkviacute

představuje srdce procesu křesťanskeacute iniciaceldquo1685

Tam kde ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute sdiacuteliacute

toteacutež vyznaacuteniacute křestniacute viacutery vyjadřujiacute svoji eklezialitu a rozeznaacutevajiacute v jedneacute viacuteře a v jednom křtu

zaacuteklad sveacute jednoty1686

Třebaže se uděluje v konkreacutetniacutem miacutestniacutem či konfesniacutem společenstviacute je

křest něčiacutem viacutec než jen přijetiacutem do miacutestniacute obce či ciacuterkve v konfesniacutem slova smyslu Je křtem do

1682

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD

COUNCIL OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z

května 2004) 49 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 1337) 1683

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 26 1684

TENTYacuteŽ Credo Gestalt und Lebendigkeit unseres Glaubensbekenntnis Leipzig St Benno-Verlag s 1977

s 145-146 1685

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD

COUNCIL OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z

května 2004) 44 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 čl 1332) 1686

Viacutera a křest jsou hlavniacutemi důvody proč může Jan Pavel II ve sveacute encyklice s plnyacutem vědomiacutem prohlaacutesit bdquoOkolo

katolickeacuteho společenstviacute nezeje ciacuterkevniacute praacutezdnotaldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 13) S tiacutem souvisiacute takeacute nespornyacute

vyacuteznam dohod o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu kteryacute byacutevaacute i v našiacute českeacute ekumeně bohužel často nedoceněn Jak ovšem

napsal slovanskyacute papež nejde přitom o zaacuteležitost ekumenickeacute zdvořilosti nyacutebrž o bdquozaacutekladniacute ekleziologickyacute vyacuterokldquo

(JAN PAVEL II op cit 42) Bez vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute křtu jehož ekleziologickeacute důsledky je zapotřebiacute se všiacute

vaacutežnostiacute objevit a domyslet bdquovisiacute všechny dalšiacute ekumenickeacute snahy doslova ve vzduchopraacutezdnu vyčerpaacutevajiacute se

v přaacutetelskyacutech gestech a meziciacuterkevniacute diplomacii jiacutež ovšem chybiacute teologickaacute podstata zaacutevaznost a důsledekldquo

(KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe s 583)

265

(εἰς) jednoho těla Kristova (srv 1K 1213) ktereacute nemůže byacutet rozděleno Je přivtěleniacutem

novokřtěnce do jedneacute svateacute všeobecneacute a apoštolskeacute ciacuterkve jeho přidruženiacutem do společenstviacute

svatyacutech Ve křtu zaacuteřiacute tajemstviacute jedneacute ciacuterkve ze křtu vyvěraacute jednota učedniacuteků Je-li pravdou že

křtem se nově pokřtěnyacute nestaacutevaacute nejprve řiacutemskyacutem katoliacutekem pravoslavnyacutem či protestantem

nyacutebrž předevšiacutem křesťanem je praacutevě tak faktem že tuto svaacutetost nemůže přijmout jinak nežli

jako přiacuteslušniacutek některeacute křesťanskeacute konfese1687

V tomto smyslu žaacutednyacute bdquoekumenickyacute křestldquo

neexistuje Svaacutetost křtu naacutem tedy před oči staviacute ciacuterkevniacute rozkol jako naprostou kontradikci

třebaže křtem jsme se stali jedniacutem Kristovyacutem tělem žijeme mezi sebou navzaacutejem rozděleni1688

Jakeacute prvky křestniacute spirituality by se měly zvlaacutešť promiacutetnout do našiacute spirituality

ekumenickeacute Předevšiacutem je nutneacute si uvědomit že naacutes takovaacute spiritualita přivaacutediacute k samotneacutemu

centru křesťanskeacute viacutery ke Kristovu tajemstviacute na němž naacutem křest daacutevaacute uacutečast Když jsme

křestniacutem ponořeniacutem byli s Kristem pohřbeni do (εἰς) jeho smrti vstoupili jsme spolu s Tiacutem

kteryacute zemřel pro naše hřiacutechy a byl vzkřiacutešen pro naše ospravedlněniacute (srv Ř 425) bdquona cestu

noveacuteho životaldquo (Ř 64) Tento život je uacutečastiacute na Božiacute přirozenosti (srv 2Pt 14) skrze adoptivniacute

Božiacute synovstviacute ktereacuteho se naacutem dostalo v Kristu a ktereacute jsme přijali viacuterou jak o tom svědčiacute Duch

Svatyacute v naacutes (srv Ga 45-7) Ve křtu maacute kořeny křesťanskaacute svatost na jejiacutež rozhodujiacuteciacute a

dalekosaacutehlyacute ekumenickyacute vyacuteznam jsme již poukaacutezali1689

Ve křtu jako miacutestu kde se Božiacute život

sděluje člověku se mnoziacute učedniacuteci staacutevajiacute jedniacutem v Synu aby v teacuteto jednotě byli uvedeni do lůna

blaženeacuteho společenstviacute Nejsvětějšiacute Trojice do (εἰς) jejiacutehož jmeacutena byli pokřtěni (srv Mt 2819)

Křest jako počaacutetek života v Božiacute Trojici je svaacutetostiacute obnovujiacuteciacute jednotu lidskeacuteho pokoleniacute

v Kristově těle Prostorem v němž se sjednoceniacute děje je v prveacute řadě Paacutenovo tělo jakožto

ukřižovaneacute pouze v něm dochaacuteziacute smiacuteřeniacute veškereacute nepřaacutetelstviacute a nejednota (srv Ef 216) Jestliže

však křtem sestupujeme do Kristovy smrti pak je každyacute rozkol nejen odsouzen k tomu aby

zemřel ale aby teacutež byl zacelen v oslavenyacutech ranaacutech na těle Zmrtvyacutechvstaleacuteho Křest je

pramenem veškereacute našiacute ekumenickeacute naděje Když se diacuteky němu staacutevaacuteme jedniacutem v Kristově těle

proudiacute v naacutes jeden život viacutery naděje a laacutesky a my rozeznaacutevaacuteme jedni v druhyacutech sveacute bratry a

sestry spojeneacute jedinyacutem božstviacutem Všichni jsme jedno v Kristu Ježiacuteši (srv Ga 328) a proto

všichni pokřtěniacute sdiacutelejiacute stejnou důstojnost Nikdo nemůže byacutet považovaacuten za křesťana bdquodruheacute

kategorieldquo v důsledku toho že přijal křest v jineacute ciacuterkvi či ciacuterkevniacutem společenstviacute bdquovšem praacutevem

naacuteležiacute čestneacute označeniacute křesťanůldquo1690

Novyacute život k němuž jsme se všichni narodili je spjat s přiacutetomnostiacute a působeniacutem Božiacuteho

Ducha (srv J 35) Křest je miacutesto vylitiacute Ducha Svateacuteho kteryacute přichaacuteziacute se svyacutemi

eschatologickyacutemi dary mezi nimiž jednota zaujiacutemaacute předniacute postaveniacute bdquoŽaacutednyacute rozdiacutel mezi těmi

kdo se znovu rodiacute jsou jedno jedinou koupeliacute jedinyacutem Duchem jedinou viacuterou Ty kteryacute jsi byl

zrozen v teacuteto vodě vstup do jednoty kam tě volaacute Duch aby ti udělil sveacute daryldquo1691

Jedinyacute Duch

kteryacutem jsme jako křesťaneacute byli při křtu všichni napojeni (srv 1K 1213) a jehož pečeť neseme

1687

Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 220-221 1688

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 6 1689

Srv Lumen gentium 40 1690

Unitatis redintegratio 3 1691

Naacutepis Sixta III na lateraacutenskeacute křtitelnici DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 40

266

pro den vykoupeniacute (srv Ef 430)1692

staacutele nově ve věrnosti sveacutemu pomazaacuteniacute shromažďuje Božiacute

lid na jeho cestě do kraacutelovstviacute v jedno tělo

Pokud naacutes křest přivaacutediacute k počaacutetku jednoty staacutevaacute se zaacuteroveň vyacutezvou překonat vše co

braacuteniacute jejiacutemu plneacutemu rozvinutiacute a usilovat o dovršeniacute teacuteto jednoty Křest jako iniciačniacute svaacutetost stojiacute

na počaacutetku života z viacutery a tudiacutež bdquocele směřuje k dosaženiacute plnosti života v Kristuldquo1693

Novyacute život

kteryacute člověk ve křtu přijiacutemaacute jej uvaacutediacute do společenstviacute ciacuterkve bdquoexistenciaacutelniacute připojeniacute nově

pokřtěneacuteho ke Kristu jako noveacutemu Paacutenu a jeho uvedeniacute do ciacuterkve jako těla Kristova naacuteležiacute

v křesťanskeacutem chaacutepaacuteniacute křtu neodlučitelně k soběldquo1694

Existenciaacutelniacute implikuje ekleziaacutelniacute

Transformace do podoby Kristovy se pro každeacuteho křesťana odehraacutevaacute nikoliv individuaacutelně nyacutebrž

v raacutemci Kristova těla v němž se všichni pokřtěniacute staacutevajiacute jedno Pro ekumenickeacute uacutesiliacute z toho

vyplyacutevaacute předevšiacutem zaacutevazek dospět k sjednoceniacute v apoštolskeacute viacuteře kterou ciacuterkev jako dar od

sveacuteho Paacutena předaacutevaacute ve křtu staacutele novyacutem generaciacutem a k staacutele plnějšiacutemu začleněniacute do Kristova

těla jež spolu přinaacutešiacute uacuteplneacute zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacute1695

Obojiacute ndash křest i

eucharistie ndash svaacutetostnyacutem způsobem přivtělujiacute do Kristova těla quod est Ecclesia (srv Ko 117)

Jednota ciacuterkve znamenaacute sjednoceniacute v Kristově těle a nemůže byacutet dosažena jinak než jako uacutečast v

něm

6313Duchovniacute jednota napřiacuteč rozděleniacute v eucharistii

Eucharistie je nejzazšiacutem vyjaacutedřeniacutem Ježiacutešovy laacutesky (srv J 131) On kteryacute miluje svou

ciacuterkev až do krajnosti jiacute odevzdaacutevaacute sveacute tělo a krev obětovaneacute za spaacutesu světa aby tak ciacuterkev

staacutele plněji z tohoto velikeacuteho tajemstviacute žila a sjednocovala se v Paacutenově laacutesce1696

Praacutevě jakožto

signum caritatis tvořiacute eucharistie teacutež vinculum unitatis jak poznamenal již Augustin1697

Eucharistie je svaacutetostiacute jednoty nakolik sakramentaacutelně zpřiacutetomňuje Ježiacutešovu smrt jiacutež Kristus

shromaacuteždil rozptyacuteleneacute Božiacute děti vjedno (srv J 1152) daacutele tiacutem že Kristus jako Zmrtvyacutechvstalyacute a

Živyacute naacutes pojiacutemaacute do sveacuteho oslaveneacuteho těla aby zůstaacuteval v naacutes a my v něm (srv J 656) a aby naacutes

uchoval k životu pro posledniacute den (srv J 654) kdy na konci časů shromaacuteždiacute všechny bdquovyvoleneacute

od čtyř uacutehlů světaldquo (Mt 2431) u stolu v Otcově kraacutelovstviacute (srv Mt 2629) Kristus ukřižovanyacute

vzkřiacutešenyacute a zaacuteroveň ten kteryacute přijde tvořiacute střed eucharistickeacuteho slaveniacute ciacuterkve1698

ze ktereacuteho

1692

Ekumenicky relevantniacute otaacutezku po tom jak toto vylitiacute Ducha vyjaacutedřit svaacutetostnyacutem pomazaacuteniacutem (biřmovaacuteniacute

myropomazaacuteniacute) zde bohužel musiacuteme nechat stranou Jisteacute ovšem je že jednota křtu a tohoto svaacutetostneacuteho pomazaacuteniacute

je nejen doložena liturgickou tradiciacute ciacuterkve nyacutebrž odkazuje na pneumatologickou dimenzi křtu kterou dosvědčuje

v Piacutesmu jak saacutem Kristus (srv J 35) tak napřiacuteklad Petr v den Letnic (srv Sk 238) 1693

Unitatis redintegratio 22 1694

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 110 1695

Srv Unitatis redintegratio 22 1696

Srv Vstupniacute modlitba při mši na pamaacutetku Večeře Paacuteně In Českyacute misaacutel s 227-228 1697

Srv AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV 2613 In PL 351613 1698

Všimněme si v teacuteto souvislosti jak i koncilniacute dekret s vaacutežnostiacute hodnotiacute večeři Paacuteně slavenou v

nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společnostech na Zaacutepadě když prohlašuje že si při niacute věřiacuteciacute bdquopřipomiacutenajiacute jeho

smrt a vzkřiacutešeniacute vyznaacutevajiacute že je to znameniacute života ve společenstviacute s Kristem a očekaacutevajiacute jeho slavnyacute přiacutechodldquo

(Unitatis redintegratio 22) Ačkoliv podle katolickeacuteho chaacutepaacuteniacute předevšiacutem defectus ordinis kteryacute se v těchto

společenstviacutech eviduje maacute za naacutesledek že eucharistickeacute tajemstviacute zde neniacute uchovaacuteno v původniacute (genuinam) a uacuteplneacute

(integram) podstatě koncil podle francouzskeacuteho teologa B Soesbuumle bdquouznaacutevaacute reaacutelnou eucharistickou sbquokonsistencilsquoldquo

takoveacuteho slaveniacute Důvodem k tomuto pozitivniacutemu zaacutevěru je praacutevě vyacuteslovnaacute zmiacutenka trojiteacuteho rozměru slaveniacute

267

vyvěraacute společenstviacute ciacuterkve jako uacutečast na Kristově krvi a těle podle slov apoštola Pavla bdquoProtože

je jeden chleacuteb jsme my mnoziacute jedno tělo neboť všichni maacuteme podiacutel na jednom chlebuldquo

(1K 1017) Společenstviacute na jednom eucharistickeacutem chlebě zaklaacutedaacute jednotu křesťanů pochaacutezejiacuteciacute

od jednoho Krista bdquoPoněvadž Kristus je pouze jeden je takeacute eucharistickyacute chleacuteb jenom jeden

A protože naopak skrze tento jeden eucharistickyacute chleba se dostaacutevaacute věřiacuteciacutem podiacutel na jednom

Kristu může ciacuterkev jako tělo Kristovo byacutet pouze jednaldquo1699

V situaci rozděleniacute však bdquopodiacutel na jednom chlebuldquo nemaacuteme Takovaacute je skutečnost

jakkoliv tiacuteživaacute Rozděleniacute ve viacuteře a nesvornost pokud jde o efektivniacute vyjaacutedřeniacute ciacuterkevniacute jednoty

se promiacutetajiacute do nemožnosti projevit naše křesťanskeacute obecenstviacute plně a viditelně ve společneacutem

slaveniacute eucharistie bdquoBez eucharistickeacuteho společenstviacute neniacute plneacute společenstviacute ciacuterkve bez

společenstviacute ciacuterkve neniacute praveacute eucharistickeacute společenstviacuteldquo1700

konstatuje stav věci jeden

z ekumenickyacutech dokumentů Neniacute tudiacutež nemiacutestneacute hovořit za danyacutech podmiacutenek o tom že

ekumenickaacute spiritualita by měla miacutet rozměr eucharistickyacute Přestože společenstviacute Paacutenova stolu

křesťaneacute nesdiacutelejiacute panuje mezi nimi soulad v přesvědčeniacute že eucharistie bdquovyjadřuje a naplňuje u

těch kdo se jiacute uacutečastniacute jejich jednotu s Kristem i se všemi přijiacutemajiacuteciacutemildquo1701

Eucharistie je tedy

svaacutetostiacute jednoty a tudiacutež se žaacutednaacute spiritualita kteraacute chce jednotu podniacutetit bez eucharistickeacute

dimenze neobejde Praacutevě v situaci rozděleniacute mohou naopak zniacutet podnětně slova kardinaacutela

Lehmanna bdquoSnad bychom se mohli takeacute leacutepe a rychleji sbliacutežit a vzaacutejemně se pozvat kdybychom

pokud jde o eucharistii a večeři Paacuteně ziacuteskali novou zbožnostldquo1702

Prvniacutem krokem by přitom mělo byacutet znovuobjeveniacute živouciacuteho pouta mezi svaacutetostiacute

Kristova těla jiacutež je eucharistie a mezi Kristovyacutem tělem jiacutemž je ciacuterkev Tento dvojiacute aspekt

tajemstviacute jedineacuteho Kristova těla tak samozřejmeacute pro ciacuterkevniacute otce Vyacutechodu i Zaacutepadu a teacutež pro

středověkeacute autory vyjadřuje nanejvyacuteš mistrně a vyacutestižně svatyacute Augustin když instruuje nově

pokřtěneacute bdquoJste-li vy tělem a uacutedy Kristovyacutemi pak na Paacutenově stole ležiacute vaše tajemstviacute vy

přijiacutemaacutete sveacute tajemstviacute Na to čiacutem jste odpoviacutedaacutete Amen a touto odpovědiacute to potvrzujete Vždyť

se ti řiacutekaacute Tělo Kristovo a ty odpoviacutedaacuteš Amen Buď uacutedem Kristova těla aby bylo pravdiveacute tveacute

Amen (hellip) Buďte tiacutem co vidiacutete a přijiacutemejte to čiacutem jsteldquo1703

Podle tohoto pojetiacute eucharistie

znamenaacute mysterium pacis et unitatis nostrae a to praacutevě jakožto svaacutetost Kristova těla a krve1704

Pod způsobami chleba a viacutena jsou nejprve tajemně přiacutetomneacute Kristovo tělo a krev Svaacutetostneacute

Kristovo tělo však takeacute zaacuteroveň znamenaacute ciacuterkev zatiacutemco krev je symbolem laacutesky kteraacute je

(minulost ndash smrt a vzkřiacutešeniacute Krista přiacutetomnost ndash společenstviacute ciacuterkve a budoucnost ndash Paacutenův přiacutechod) jiacutemž se

tradičně v katolickeacute teologii vyjadřuje skutečnost eucharistickeacuteho tajemstviacute jakožto signum memorativum

demonstrativum a prognosticum srv SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique s 225-231 1699

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 33 1700

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das

Herrenmahl 26 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del

dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1233) 1701

Baptism Eucharist and Ministry (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum

Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 3094) 1702

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion

um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft s 173 1703

AUGUSTIN Sermones de tempore 2721 In PL 381247 1704

bdquohellipsvaacutetost eucharistickeacuteho chleba představuje a působiacute (repraesentatur et efficitur) jednotu věřiacuteciacutech kteřiacute tvořiacute

jedno tělo v Kristuldquo (Lumen gentium 3)

268

životem tohoto jednoho velkeacuteho těla1705

Konečnyacutem plodem svaacutetosti eucharistie jejiacutem posledniacutem

uacutečinkem je tudiacutež jednota všech kdo posvaacutetnyacute pokrm přijiacutemajiacute jednota v jedneacute ciacuterkvi Kristově

těle1706

Tajemstviacute těla Kristova je neoddělitelneacute od působeniacute Ducha kteryacute je tvůrčiacutem způsobem

přiacutetomen jak v okamžiku vtěleniacute aby Božiacutemu Synu připravil tělo z masa (srv L 135) tak při

slaveniacute eucharistie a to ve dvou faacuteziacutech Jako se dary chleba a viacutena staacutevajiacute diacuteky posvěcujiacuteciacute moci

Ducha Svateacuteho tělem a krviacute našeho Paacutena Ježiacuteše Krista tak se všichni kdo tento pokrm přijiacutemajiacute

naplněniacute tiacutemteacutež Duchem spojujiacute vjedno V eucharistickeacutem slaveniacute Duch Svatyacute nejen působiacute že

naše ἀνάμνησις Ježiacutešovy Posledniacute večeře předjiacutemajiacuteciacute jeho oběť na křiacuteži je memoria viva

vyznačujiacuteciacute se Kristovou přiacutetomnostiacute pod způsobami chleba a viacutena Eucharistie je takteacutež

privilegovanyacutem miacutestem prosby o dar Ducha pro jednotu ciacuterkve a zaacuteroveň udaacutelostiacute kde se tato

jednota uskutečňuje To doklaacutedaacute vyacutestižně ve třetiacute eucharistickeacute modlitbě epikleze kteraacute naacutesleduje

po slovech ustanoveniacute bdquoA naacutes všechny kdo přijiacutemaacuteme jeho tělo a krev naplň jeho svatyacutem

Duchem ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu našem Paacutenuldquo1707

Uacutečastiacute na eucharistii Duch

Svatyacute přivaacutediacute věřiacuteciacute k jednotě jakožto jedno Kristovo tělo bdquoKdo se oddaacute Paacutenu je s niacutem jeden

duchldquo (1K 617) proto spojit se vjedno v těle znamenaacute zaacuteroveň nechat se naplnit a oživit jedniacutem

a teacuteže duchem Duchem Svatyacutem Jednota v těle je tudiacutež jednotou v Duchu a diacuteky Duchu Při

slaveniacute eucharistie bdquose s posledniacute večeřiacute obnovujiacute současně i letniceldquo1708

Přijiacutemaacuteniacutem eucharistie jsme staacutele viacutece přivtělovaacuteni k ciacuterkvi uvaacuteděni do společenstviacute

bratřiacute a sester Kde je společenstviacute nemůže byacutet rozkol Co si ovše počiacutet s tiacutem uacutečastniacuteme-li se

eucharistickeacute liturgie slaveneacute v ciacuterkvi či ciacuterkevniacutem společenstviacute s nimiž naše vlastniacute ciacuterkev

nesdiacuteliacute plnou a viditelnou jednotu Jde o situaci kteraacute by sama o sobě neměla byacutet Roztržka

v ciacuterkvi kteraacute je jedniacutem Kristovyacutem tělem je a zůstane anomaacuteliiacute tak dlouho dokud nebude

překonaacutena Dokud tento bdquovyacutejimečnyacute stavldquo trvaacute můžeme v našiacute duši rozviacutejet alespoň ve viacuteře

zakotvenyacute laacuteskyplnyacute postoj touhy po eucharistickeacutem Kristu kteryacute je v katolickeacute spiritualitě znaacutem

jako bdquoduchovniacute přijiacutemaacuteniacuteldquo jakkoli se tento koncept napřiacuteklad evangelickeacute straně může jevit jako

1705

Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 47 1706

Tato skutečnost se odraacutežiacute takeacute v terminologii Jak ukaacutezal H de Lubac bylo až do středověkyacutech sporů o povaze

svaacutetostneacute přiacutetomnost Krista v oltaacuteřniacute svaacutetosti zcela obvykleacute že se Kristovo tělo eucharistickeacute označovalo jako

corpus mysticum zatiacutemco pro jeho tělo kteryacutem je ciacuterkev se použiacutevalo běžně termiacutenu verum corpus Tiacutemto

způsobem vyjadřovaacuteniacute se nechtělo v žaacutedneacutem přiacutepadě zpochybnit že Kristus je v eucharistii opravdu přiacutetomen

Kristovo tělo je však přiacutetomno praacutevě svaacutetostně aby do sebe mohlo zahrnout ciacuterkev a dovršit tak diacutelo vykoupeniacute

Zmiacuteněnaacute kritika bdquosymbolickeacuteholdquo způsobu přiacutetomnosti Krista v eucharistii předevšiacutem pak ovšem celkovaacute změna

mentality však vedly v pozdniacutem středověku k tomu že se obě formule pozvolna zaměnily eucharistickeacute tělo přijalo

přiacutevlastek verum zatiacutemco ciacuterkev se stala corpus mysticum srv DE LUBAC H Corpus mysticum Lrsquoeucarestia e

la chiesa nel Medioevo Milano Jaca Book 1996 Oslabeniacute uacutezkeacuteho spojeniacute eucharistie a ciacuterkve jež s touto změnou

souvisiacute naacutesledně vedlo k tomu že ciacuterkev bdquouž nebyla chaacutepaacutena jako tělo zbudovaneacute svaacutetostmi předevšiacutem eucharistiiacute

nyacutebrž ve smyslu duchovniacuteho nebo teacutež pouze mravniacuteho a sociaacutelniacuteho těla (hellip) eucharistie se individualizovala a

ciacuterkev politizovalaldquo (KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 134) 1707

Třetiacute eucharistickaacute modlitba In Českyacute misaacutel s 450 Teacuteto epikletickeacute dynamiky typickeacute pro eucharistickeacute

modlitby starobylyacutech liturgickyacutech tradic jejichž vrcholem je praacutevě prosba za jednotu Božiacuteho lidu si velmi důkladně

všiacutemaacute GIRAUDO C bdquoIn unum corpusldquo Trattato mistagogico sullrsquoeucaristia Cinisello Balsamo San Paolo

2001 s 351-424 srv teacutež DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 53-55 1708

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 55

269

bdquoproblematickaacute konstrukceldquo1709

Kristus Chleacuteb života přisliacutebil že ten kdo k němu přichaacuteziacute

nebude hladovět a ten kdo v něj věřiacute nebude nikdy žiacuteznit (srv J 635) Předpokladem

k hodneacutemu přijetiacute eucharistie je viacutera že při přijiacutemaacuteniacute Kristova těla a krve Kristus zůstaacutevaacute ve mně

a jaacute v něm ndash přijiacutemaacuteniacute svaacutetosti vyžaduje duchovniacute dispozici Je-li ovšem z nějakeacuteho důvodu

nemožneacute přijmout Krista ve svaacutetostnyacutech způsobaacutech je vždy možneacute se chlebem života sytit ve

viacuteře kteraacute jako dar milosti nabiacuteraacute formu vědomeacute touhy jež je oživovaacutena laacuteskou1710

I přes

naleacutehavost jiacutež se vyznačuje Paacutenův přiacutekaz skutečně bdquojiacutest tělo Syna člověka a piacutet jeho krevldquo

(J 653) přitom duchovniacute přijiacutemaacuteniacute neniacute pouze něčiacutem bdquojako-byldquo nyacutebrž odehraacutevaacute se při něm

v Duchu Svateacutem bdquoreaacutelnaacute milostiacute naplněnaacute komunikace s Ježiacutešovou osobouldquo1711

Vždyť k teacuteto

komunikaci je zaměřena samotnaacute svaacutetost Jestliže kupřiacutekladu dokonalaacute liacutetost odpouštiacute i těžkeacute

hřiacutechy je-li spojena s předsevzetiacutem přijmout svaacutetost smiacuteřeniacute ihned jak to bude možneacute1712

a

pokud touha po křtu přestože nevyuacutestiacute do svaacutetostneacuteho vyjaacutedřeniacute již přinaacutešiacute plody křtu1713

pak

smiacuteme takeacute doufat že když Duch Svatyacute v srdciacutech rozdělenyacutech křesťanů způsobiacute že budou ve

viacuteře a laacutesce prahnout po přijetiacute jednoho eucharistickeacuteho Kristova těla budou se v nich takeacute

probouzet k životu uacutečinky svateacute večeře Paacuteně spojeniacute s Kristem a jednota v jeho těle jiacutemž je

ciacuterkev

Pavel Evdokimov řiacutekaacute bdquoKdyby všude a v každeacute eucharistii rozkvetla vrouciacute touha po

jednotě zaacutezrak by mohl byacutet velmi bliacutezkohellipldquo1714

Eucharistickaacute liturgie slavenaacute v každeacutem

společenstviacute ciacuterkve zůstaacutevaacute vyacutesostnyacutem miacutestem modlitby za jednotu všech křesťanů a rovněž

pramenem odkud tato jednota staacutele nově dostaacutevaacute svoji formu jiacutež je uacutečast na Kristově těle

Z tohoto důvodu se praxe časteacuteho slaveniacute a přijiacutemaacuteniacute eucharistie staacutevaacute zvlaacuteštniacutem ekumenickyacutem

imperativem pro všechny ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute a to zcela ve shodě se středověkyacutem

obnovnyacutem hnutiacutem kteryacute předchaacutezel českeacute reformaci1715

V jakeacute vnitřniacute dispozici ducha

k eucharistickeacutemu tajemstviacute ndash zdroji a vrcholu jednoty ciacuterkve ndash přistupovat vyjadřuje dodnes

inspirativně z katolickeacuteho pohledu P Couturier bdquoV okamžiku slaveniacute musiacute byacutet naše myšleniacute

naše srdce naše duše široce otevřeneacute abychom mohli shromaacuteždit všechno co naši křesťanštiacute

bratři uchovali z božskeacute eucharistickeacute oběti a dovolit aby to naacutemi prostoupilo ndash nevědomky ale

reaacutelně v siacutele živeacuteho pouta mystickeacuteho těla jehož oni jsou skrze křest uacutedyldquo1716

Jednota ciacuterkve pryacuteštiacuteciacute z eucharistie je důsledkem laacutesky Ježiacuteš je ve svaacutetostneacutem slaveniacute

přiacutetomen jako ten kteryacute za naši spaacutesu daacutevaacute sama sebe v laacuteskyplnou oběť Otci Jestliže se my

1709

BARTH H-M Spiritualitaumlt Oumlkumenische Studienhefte 2 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 1993 s 135

Rovněž z katolickeacuteho hlediska však musiacute byacutet bdquonouzovaacute povahaldquo takoveacuteho řešeniacute zřejmaacute Svaacutetostnaacute povaha

eucharistie ze sveacute podstaty vyžaduje že duchovniacute skutečnost je přijiacutemaacutenaacute v hmotneacute-tělesneacute podobě 1710

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 159 1711

RAHNER K Poslaacuteniacute a milost Přiacutespěvky k pastoraacutelniacute teologii Olomouc Refugium 2011 s 221 1712

Srv Katechismus katolickeacute ciacuterkve 1452 (českyacute překlad Praha Zvon 1995) 1713

Srv tamteacutež 1258 1714

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave s 222 1715

Srv PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute V katolickeacute ciacuterkvi by se naviacutec nemělo

zapomiacutenat na to že misaacutel nabiacuteziacute zvlaacuteštniacute formulaacuteř pro mše bdquoZa jednotu křesťanůldquo a to dokonce ve třech různyacutech

podobaacutech Možnost použitiacute tohoto formulaacuteře by se přitom zdaleka neměla omezit pouze na eucharistickaacute slaveniacute v

obdobiacute lednoveacuteho Tyacutedne modliteb za jednotu srv Českyacute misaacutel s 829-834 1716

COUTURIER P Consigli per cooperare allrsquoUnitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli

scritti di Paul Couturier s 193-194

270

sami při eucharistickeacute liturgii přimkneme k jeho jedineacute oběti vstoupiacuteme spolu s niacutem v tomto

postoji vydanosti skrze živeacute svaacutetostneacute společenstviacute do nitra laacuteskou naplněneacuteho vztahu kteryacute

vlaacutedne mezi Synem a Otcem bdquoSpojit se Kristem totiž znamenaacute sjednocovat se s tiacutem s čiacutem je

jedno i onldquo1717

tedy v prveacute řadě s Otcem a Duchem Svatyacutem Ale vždyť praacutevě zde je ukotvena teacutež

jednota učedniacuteků Proměňuje-li se naacuteš život diacuteky uacutečasti na Kristově eucharistickeacutem těle v

bdquoživou svatou bohumilou oběťldquo (Ř 121) jiacutež přinaacutešiacuteme tiacutem že z laacutesky vydaacutevaacuteme sami sebe

staacutevaacuteme se sami podobnyacutemi Bohu Tak totiž vstupujeme do věčneacute Synovy eucharistie kteraacute je

diacutekůvzdaacuteniacutem i obětiacute sjednocujeme se s niacutem mociacute Ducha v jeho laacutesce a v poslušnosti vůči

milujiacuteciacutemu Otci1718

Život kteryacute naacutem Syn ve sveacutem těle a krvi daacutevaacute je životem kteryacute on dostal

od Otce (srv J 657) Je to život Božiacute ve sveacute nejvlastnějšiacute podobě ve formě laacutesky

(srv 1J 4816) Nechat se pronikat a přetvaacuteřet eucharisticku laacuteskou znamenaacute nechat se staacutele

dokonaleji uvaacutedět do vnitřniacuteho zaacutekona života Nejsvětějšiacute Trojice božskyacutech osob kteryacute jakožto

neutuchajiacuteciacute sdiacuteleniacute laacutesky je zdrojem jednoty celeacuteho Božiacuteho lidu

632 Vivere Ecclesiam ndash jednota ve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky

Uacutečast na Kristově těle do ktereacuteho jsme byli povolaacuteni Božiacutem slovem a připojeni křtem a

v jehož uacutedy se proměňujeme při slaveniacute eucharistie maacute za naacutesledek jednotu života Život

ktereacutemu se oteviacuteraacuteme je životem Božiacutem kteryacute maacute svůj pramen v Otci jenž jej od věčnosti sdiacuteliacute

Synu Jako tedy bdquoOtec maacute život saacutem v sobě tak dal i Synovi aby měl život saacutem v soběldquo (J 526)

Tento jeden nadpřirozenyacute život přinaacutešiacute vtělenyacute Božiacute Syn do světa aby jiacutem naplnil Otcovo

stvořeniacute a uvedl je do Božiacute slaacutevy Křtem se rodiacuteme k tomuto životu když se staacutevaacuteme v Kristu

Božiacutemi syny v eucharistii přijiacutemaacuteme Kristovo tělo rovněž pro život věčnyacute setrvaacutevaacuteniacute v Ježiacutešově

slově působiacute že on saacutem zůstaacutevaacute v naacutes a my v něm Jednota Kristova těla je jednotou života uacutedů

spojenyacutech se svou hlavou

Zdali zůstaacutevaacuteme v Bohu a Bůh v naacutes bdquopoznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho Duchaldquo

(1J 413) Janovo evangelium vyacuteznačneacute svojiacute trojičniacute teologiiacute naacutem ilustruje tuto skutečnost

v popisu Ježiacutešovy smrti chviacutele kdy Ježiacuteš završil svůj pozemskyacute život spadaacute podle evangelisty

vjedno s okamžikem v němž odevzdaacutevaacute sveacuteho Ducha (srv J 1930) bdquoV Ježiacutešově skonu se

manifestuje nejvnitřnějšiacute dynamika Božiacute laacutesky jako vy-danostildquo1719

vrcholiacuteciacute v daru Božiacuteho

Ducha lidstvu Ti kdo bezprostředně tento dar přijiacutemajiacute jsou Marie milovanyacute učedniacutek a ženy

stojiacuteciacute pod křiacutežem kteřiacute tak tvořiacute prvniacute bdquobuňku ciacuterkveldquo V laacutesce doprovaacutezeli trpiacuteciacuteho Služebniacuteka

až na smrt Duch ktereacuteho nyniacute dostaacutevajiacute je sdružuje v noveacute společenstviacute založeneacute na bdquonoveacutem

přikaacutezaacuteniacuteldquo bdquoabyste se navzaacutejem milovali jako jaacute jsem miloval vaacutes i vy se milujte navzaacutejemldquo

(J 1334) Ciacuterkev je společenstviacute ktereacute vytvaacuteřiacute Duch Svatyacute Můžeme řiacuteci že praacutevě κοινωνία je

proprium Třetiacute božskeacute osoby (srv 2K 1313) Společenstviacute Ducha Svateacuteho je bdquobratrskeacute

1717

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 151 1718

Srv KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens s 130 1719

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie s 71

271

společenstviacute ktereacute je probuzeneacute k životu vyživovaneacute a oživovaneacute staacutele nově darem Duchaldquo1720

Jak Duch toto společenstviacute buduje On saacutem se v učedniacuteciacutech staacutevaacute pramenem laacutesky jejiacutež

dokonalou podobu spatřujeme na křiacuteži Jednaacute se o Božiacute laacutesku kterou si naacutes Bůh zamiloval

natolik že bdquoposlal sveacuteho Syna jako oběť smiacuteřeniacute za naše hřiacutechyldquo (1J 410) Božiacutem životem v naacutes

je Božiacute laacuteska jako živaacute a tvůrčiacute přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v našich srdciacutech Tato Božiacute laacuteska

bdquov naacutes dosaacutehla sveacuteho ciacuteleldquo tehdy bdquojestliže se navzaacutejem milujemeldquo (1J 412) Vzaacutejemnaacute laacuteska

učedniacuteků jako autentickaacute nota verae Ecclesiae musiacute miacutet vždy před očima svůj zdroj bdquoV tom je

laacuteska ne že my jsme si zamilovali Boha ale že on si zamiloval naacutesldquo (1J 410)1721

Jako laacuteska propůjčuje tvar všem ostatniacutem ctnostem tak je i bdquosbquoformouʻ ciacuterkveldquo1722

v jejiacute

svatosti a jednotě praacutevě laacuteska Ciacuterkev communio caritatis je zaacuteroveň společenstviacutem viacutery a

naděje nakolik tyto dary Ducha Svateacuteho bdquojsou nerozlučitelně spojeny v jedineacute svateacute a živeacute

jednotěldquo1723

a jako takoveacute jsou Bohem vliteacute do našeho srdce Laacuteska v ciacuterkvi je projevem toho že

maacuteme bdquouacutečast na společneacute viacuteřeldquo (Fm 16) že jsme uvěřili v laacutesku Božiacute v pravdu slova ktereacute naacutem

Kristus zanechal Když totiž věřiacuteme zachovaacutevaacuteme jeho slovo a praacutevě tiacutem se v naacutes dovršuje Božiacute

laacuteska (srv 1J 25) Jedině ten kdo přijal pravdu a tak očistil sveacute srdce je připraven vytrvale

milovat (srv 1Pt 122) vždyť v jeho nitru skrze viacuteru přebyacutevaacute saacutem Kristus (srv Ef 317) Jestliže

jsme v ciacuterkvi poznali Otcovu laacutesku byli nazvaacuteni Božiacutemi dětmi a skutečně se jimi teacutež stali

odehraacutevaacute se naacuteš život in statu viae Celaacute ciacuterkev je communio viatorum kraacutečejiacuteciacute vstřiacutec sveacutemu

ženichovi kteryacute přichaacuteziacute Dokonalou podobu nabyde ciacuterkev i každyacute z jejiacutech uacutedů teprve tehdy až

on se zjeviacute (srv 1J 32) Kdo však maacute tuto naději v Krista usiluje o to aby byl svatyacute jako je

svatyacute On saacutem (srv 1J 33) Svatost Kristova je pak svatostiacute pravdy jako laacutesky kteraacute obětuje

sama sebe Vnitřniacute život ciacuterkve je tedy životem viacutery naděje a laacutesky bdquokde se nejviacutece nachaacuteziacute viacutera

naděje a laacuteska kde v nejvyššiacute miacuteře člověk ztraacuteciacute sebe sama a nese druheacuteldquo1724

tam se uskutečňuje

ciacuterkev jako společenstviacute jednoho Ducha Proto rovněž platiacute že bdquoduchovniacute ekumenismus

podstatnyacutem způsobem souvisiacute se zaacutekladniacutemi křesťanskyacutemi akty viacutery naděje a laacuteskyldquo1725

Ekumenickaacute spiritualita je spiritualitou v ryziacutem slova smyslu ciacuterkevniacute bdquoto znamenaacute

spiritualitou vztahujiacuteciacute se ke společenstviacuteldquo1726

Přitom jde podstatně a v prveacute řadě o společenstviacute

Ducha Svateacuteho kteryacute povolaacutevaacute a shromažďuje ciacuterkev bdquov jednotu viacutery naděje a laacuteskyldquo1727

Kde

do takoveacuteho společenstviacute Ducha vstupujeme tam sjednoceni s Bohem a se sebou navzaacutejem

žijeme tajemstviacute jednoty ciacuterkve Takto zakoušet ciacuterkev sentire Ecclesiam v naacutes probouziacute

vděčnost za jejiacute společenstviacute a rozněcuje v naacutes touhu společenstviacute ciacuterkve prohlubovat a staacutele

plněji prožiacutevat Objevovat ciacuterkev jako společenstviacute znamenaacute posilovat laacutesku k ciacuterkvi a tiacutem i laacutesku

k jejiacute jednotě Vždyť jestliže ciacuterkev ani jednotu jejiacuteho communio nemiluji proč bych o tuto

jednotu vůbec měl usilovat Kde chybiacute ryziacute bdquociacuterkevnostldquo jakožto v laacutesce ke Kristu staacutele se

1720

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione Cinisello Balsamo

San Paolo 1995 s 158 1721

Srv BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů Brno CDK 1998 s 123 1722

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e milione s 197-198 1723

CHOMJAKOV AS Jedna ciacuterkev Olomouc Refugium 2006 s 50 1724

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche s 181 1725

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis s 330 1726

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 219 1727

Unitatis redintegratio 2

272

očišťujiacuteciacute smysl pro ciacuterkev tam ekumenismus doslova ztraacuteciacute půdu pod nohama a staacutevaacute se

neživyacutem systeacutemem nakolik promyšlenyacutem a organizovanyacutem jen může byacutet

Jednota ciacuterkve je společenstviacutem osob žijiacuteciacutech v konkreacutetnosti vztahu Co je pro osobu

konstitutivniacute je v prveacute řadě setkaacuteniacute s Božiacute laacuteskou ve vtěleneacutem Božiacutem Synu bdquokteryacute si mne

zamiloval a vydal sebe sameacuteho za mneldquo (Ga 220) Novyacute život jako život viacutery kteryacute z tohoto

setkaacuteniacute prameniacute se odehraacutevaacute v rovině vztahu Naše schopnost vytvaacuteřet vztahy je přitom Duchem

Svatyacutem kteryacute naacutem byl daacuten přivedena do kvality boholidskeacute je to život člověka poměřovanyacute

dokonalostiacute zraleacuteho lidstviacute v Kristu (srv Ef 414) a proměňujiacuteciacute se rostouciacute součinnostiacute našiacute

svobody s Duchem Božiacutem bdquoV ciacuterkvi Duch vytvaacuteřiacute lidi sbquopodobneacute Kristuʻldquo1728

Osoby sdiacutelejiacuteciacute ve

společenstviacute ciacuterkve jeden božskyacute život tak mohou žiacutet vztahy prozaacuteřeneacute Božiacute milostiacute proniknuteacute

Božiacutem životem a tedy nekonečneacute otevřeneacute pro věčnost

Z toho důvodu budeme nyniacute hovořit nejen o vztaziacutech protkanyacutech viacuterou nadějiacute a laacuteskou

v raacutemci putujiacuteciacuteho Božiacuteho lidu ale teacutež o společenstviacute překračujiacuteciacutem hranice času o společenstviacute

svatyacutech mezi nimiž zaujiacutemaacutespecifickou uacutelohu Marie bdquoJežiacutešova matkaldquo

6321Přiacuteklady realizace ciacuterkevniacute laacutesky pouta jednoty

Jednota ciacuterkve zaujiacutemaacute sveacute miacutesto v laacutesce kteraacute věčně proudiacute mezi Otcem a Synem

(srv J 1726) když jsou učedniacuteci jedno v Kristu zahrnuje je Otec stejnou laacuteskou jakou miluje

sveacuteho jednorozeneacuteho Syna (srv J 1723) Je-li Bůh ve sveacutem vnitřniacutem životě bytostnaacute laacuteska pak

bdquoosobniacutem vyacuterazemldquo teacuteto laacutesky je Duch Svatyacute jako Duch Otce a Syna ve ktereacutem je bdquoživot

trojjedineacuteho Boha veskrze darem vzaacutejemnou laacuteskou mezi božskyacutemi osobamildquo1729

Praacutevě Duch

Svatyacute jakožto hypostazniacute Laacuteska a Dar sestupuje do srdce křesťanů a uvaacutediacute věřiacuteciacute do tajemstviacute

vnitrobožskyacutech vztahů je Duchem synovstviacute v němž smiacuteme Boha nazyacutevat Otcem (srv Ř 815)

Jeden Duch Svatyacute kteryacute v učedniacuteciacutech přebyacutevaacute je spojuje vjedno ve společenstviacute laacutesky

když bdquosjednocuje tělo ciacuterkve saacutem sebou svou silou i vnitřniacutem spojeniacutem uacutedů a tiacutem vzbuzuje a

podněcuje mezi věřiacuteciacutemi laacuteskuldquo1730

Laacuteska v ciacuterkvi je ovocem Ducha kteryacute vane mezi

snoubenkou a nebeskyacutem ženichem je laacuteskou kteraacute jako staacutele bezvyacutehradnějšiacute bdquoanoldquo vůči Kristu

ciacuterkev dokonaleji sjednocuje v jejiacutech uacutedech Tato sjednocujiacuteciacute moc laacutesky prameniacute z

nerozděleneacuteho srdce jako středu lidskeacute osoby do ktereacuteho sestupuje Duch Svatyacute aby celou duši

mysl a siacutelu člověka zaměřil k jednomu ciacuteli milovat Hospodina našeho Boha kteryacute je jedinyacute Paacuten

(srv Mk 1229-30) Pohyb nerozděleneacute laacutesky k Bohu v sobě zahrnuje i vztah k člověku ktereacuteho

v Bohu začiacutenaacutem milovat a objevovat jako sveacuteho bližniacuteho v němž rozpoznaacutevaacutem Kristovu tvaacuteř

Proud jedineacute laacutesky sestupujiacuteciacute od Boha k člověku a vystupujiacuteciacute od člověka k Bohu je poutem

jednoty mnoha srdciacute v jednom společenstviacute1731

1728

ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho s 138 1729

JAN PAVEL II Dominum et vivificantem (encyklika o Duchu Svateacutem v životě ciacuterkve a světa z 18 května

1986)10 (českyacute překlad Praha Zvon 1997) 1730

Lumen gentium 7 1731

Srv Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova Sl Českaacute provincie Tovaryšstva Ježiacutešova 1999 671

273

V ekleziaacutelniacutem kontextu dostaacutevaacute laacuteska různeacute formy jimiž křesťaneacute působeniacutem daru

Ducha vstupujiacute do jednoho tajemstviacute vztahu laacutesky Krista a ciacuterkve aby je osobityacutem způsobem

rozvinuli ve sveacutem životě bdquopodle miacutery milosti kteraacute byla daacutena každeacutemu z naacutesldquo (Ř 126) V raacutemci

ekumenickeacute spirituality upozorniacuteme alespoň na tři z nich laacutesku ve formě života zasvěceneacuteho

Bohu slibem evangelniacutech rad laacutesku manželskou a laacutesku v podobě přaacutetelstviacute V každeacute z nich je

přitom rozvinutyacute zaacutekladniacute rys ciacuterkevniacute laacutesky totiž ztraacuteta celeacute sveacute osoby a jejiacute noveacute nalezeniacute (srv

Mt 1625) jako součaacutesti překračujiacuteciacuteho celku společenstviacute ktereacute trojjedinyacute Bůh vytvaacuteřiacute

s lidstvem1732

63211 Jednota v nerozdělenosti evangelniacutech rad

Život podle evangelniacutech rad chudoby čistoty a poslušnosti vyjadřuje svazek Krista a

ciacuterkve nakolik je projevem svatosti kterou nevěsta ciacuterkev dostaacutevaacute jako dar milosti jenž je

plodem jejiacuteho spojeniacute s ženichem Kristem Různeacute formy zasvěceneacuteho života jež naleacutezaacuteme

přiacutetomneacute takeacute napřiacuteč křesťanskyacutemi tradicemi1733

jsou dokladem působeniacute Ducha Svateacuteho kteryacute

v ciacuterkvi staacutele znovu přivaacutediacute křesťany k tomu aby svůj život dokonaleji ztvaacuterňovali podle podoby

Krista Společnosti zasvěceneacuteho života představujiacute ohniska ekumenismu jednak proto že se jich

se zvlaacuteštniacute naleacutehavostiacute dotyacutekaacute ekumenismus modlitby obraacuteceniacute a svatosti života1734

ale i z toho

důvodu že se samotnaacute řeholniacute či mnišskaacute společenstviacute mohou staacutet miacutestem společneacuteho

evangelniacuteho života sdiacuteleneacuteho křesťany různyacutech tradic a prostorem v němž již nyniacute lze zakoušet

jednotu k obrazu Nejsvětějšiacute Trojice jak se projevuje v duchu bratrskeacute laacutesky

Kdo žije podle evangelniacutech rad v tom se zrcadliacute život boholidskyacute Zasvěceniacute formou rad

totiž rozviacutejiacute specifickyacutem způsobem milost zasvěceniacute křestniacuteho jež naacutes činiacute uacutečastniacuteky božskeacute

přirozenosti kterou sdiacuteliacuteme s osobami Nejsvětějšiacute Trojice Jakožto odpověď na osobniacute povolaacuteniacute

jiacutemž Ježiacuteš volaacute bdquok sobě ty ktereacute si vyvolilldquo (Mk 213) je tento způsob křesťanskeacuteho života

1732

Srv BULGAKOV S Il Paraclito s 538 1733

Mimo jakoukoliv pochybnost stojiacute vaacutežnost kteraacute je mnišstviacute po staletiacute přisuzovaacutena v pravoslavneacute tradici

Zasvěcenyacute stav se však po počaacutetečniacute kritice a dlouheacutem obdobiacute kdy se na něj pohliacuteželo jako na křesťanskeacute praxi

cizorodyacute prvek stal nediacutelnou součaacutestiacute života anglikaacutenskeacuteho společenstviacute a pronikl rovněž do prostřediacute ciacuterkviacute

hlaacutesiacuteciacutech se přiacutemo k odkazu reformačniacutemu v němž bylo hlavniacutem důvodem odmiacutetnutiacute pojetiacute řeholniacuteho zasvěceniacute

jako zvlaacuteštniacuteho stavu křesťanskeacute bdquodokonalostildquo srv např Augsburskeacute vyznaacuteniacute XXVII In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři

vyznaacuteniacute s 95-101 Apologie augsburskeacuteho vyznaacuteniacute O klaacutešterniacutech slibech (K člaacutenku XXVII) 36-37 In Kniha

svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese s 258 Notorickyacutem

přiacutekladem může byacutet mnišskaacute komunita v Taizeacute povolanaacute k životu kolem osoby reformovaneacuteho teloga Rogera

Schuumltze Nejnověji se oficiaacutelniacutemu uznaacuteniacute teacuteto formy křesťanskeacuteho života dostalo v dokumentu Evangelickeacute ciacuterkve

v Německu kteryacute označil v prostřediacute protestantismu vznikleacute komunity žijiacuteciacute podle evangelniacutech rad za miacutesto kde

lze rozviacutejet autentickyacute křesťanskyacute život v duchu biblickeacuteho a reformačniacuteho dědictviacute srv Verbindlich leben

Kommunitaumlten und geistliche Gemeinschaften in der Evangelischen Kirche in Deutschland Ein Votum des Rates

der EKD zur Staumlrkung evangelischer Spiritualitaumlt (z 14 června 2007) EKD-Texte 88 2007 [on line] [1412

2012] Dostupneacute na ˂httpwwwekddeEKD-Texte54036html˃ V souvislosti s českou reformaci neniacute jistě

bezvyacuteznamneacute zmiacutenit že Jednota bratrskaacute chaacutepala bdquostav zdrženlivyacuteldquo jako zvlaacuteštniacute Božiacute dar kteryacute klade na toho kdo

je k němu povolaacuten povinnost rozhodnout se s čistyacutem uacutemyslem a vyacutelučně bdquopro volnějšiacute bez překaacutežek ciacuterkvi

slouženiacuteldquo srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIX In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 172-175 Sama Jednota bratrskaacute ve svyacutech

počaacutetciacutech vykazuje svou organizaciacute do jisteacute miacutery rysy řeholniacute komunity srv VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech

zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 300 1734

Srv JAN PAVEL II Vita consecrata (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o zasvěceneacutem životě a jeho poslaacuteniacute

ve světě z 25 března 1996) 101 (českyacute překlad Praha Zvon 1996)

274

možnyacute jako dar Otce bez něhož ke Kristu nikdo nemůže přijiacutet (srv J 665) a diacuteky působeniacute

Ducha kteryacute v ciacuterkvi působiacute bdquorozdiacutelnaacute obdarovaacuteniacuteldquo (1K 124) Velikonočniacute dynamika ndash zemřiacutet a

byacutet vzkřiacutešen s Kristem ndash kteraacute od okamžiku křtu znamenaacute rozlišujiacuteciacute znameniacute křesťanskeacute

existence vyvstaacutevaacute v životě podle rad se zcela novou naleacutehavostiacute a radikalitou Ve sveacute podstatě

neniacute naacutesledovaacuteniacute Krista pouhyacutem dodržovaacuteniacutem jeho slov a napodobovaacuteniacutem jeho ctnostiacute nyacutebrž

životem z pravdy jeho smrti a zmrtvyacutechvstaacuteniacute kdy jsme diacuteky velikonočniacute milosti přidruženi

k Ježiacutešově vykupitelskeacute cestě tiacutemto světem kteraacute přivaacutediacute zpět do Otcovy naacuteruče1735

Rady předpoklaacutedajiacute naacutesledovaacuteniacute a jsou bdquovyacuterazem křesťanskeacuteho smyacutešleniacute ktereacute spočiacutevaacute

v tom že se nedaacute utvaacuteřet ničiacutem jinyacutem než smyacutešleniacutem Ježiacutešovyacutemldquo1736

Svůj zaacuteklad evangelniacute

rady naleacutezajiacute ve slovech a v přiacutekladu Kristově on zve k naacutesledovaacuteniacute ty kdo rozdali svůj majetek

chudyacutem (srv Mk 1021) Těm kdo jeho řeč chaacutepou sděluje že je možneacute zřiacuteci se manželstviacute pro

nebeskeacute Božiacute (srv Mt 1912) Ty kdo kvůli němu opustili všechno uvaacutediacute do tajemstviacute Božiacuteho

kraacutelovstviacute jakožto společenstviacute novyacutech vztahů utvaacuteřenyacutech v poslušnosti Otcově vůli

(srv Mk 335) Předevšiacutem pak je to samotnyacute Ježiacutešův život na ktereacutem jsou patrneacute rysy všech třiacute

rad dohromady on je ten kdo ačkoliv byl bohatyacute saacutem se stal chudyacute (srv 2K 89) a prožil svoji

pozemskou pouť v bezvyacutehradneacute odevzdanosti Otci v plněniacute jeho vůle (srv J 636) ve vztahu

vyacutelučnosti a poslušnosti až k smrti křiacuteže (srv Fp 28) Proto zůstaacutevaacute křiacutež jedinyacutem miacutestem noveacute

duchovniacute plodnosti těch kdo zvolili za svůj životniacute stav chudobu čistotu a poslušnost

Zasvěcenyacute život prameniacute z uacutekonu lidskeacute svobody zcela nabiacutednuteacute Bohu jako odpověď na

jeho laacutesku kteraacute zjevuje absolutniacute svobodu Božiacute Odpověď Bohu jako uacutekon sebedarujiacuteciacute laacutesky je

vnitřniacute jednotou projevenou ve formaacutech třiacute evangelniacutech rad Akt zasvěceniacute je jedinou bdquozaacutepalnou

obětiacuteldquo jiacutež se ten kdo se dal k dispozici obraciacute k Božiacute laacutesce jako prapůvodu každeacute laacutesky1737

Trojičniacute laacuteska maacute přece podobu vydanosti kteraacute se staacutevaacute zjevnou ve svobodneacutem daru Otce kteryacute

pro spaacutesu světa posiacutelaacute sveacuteho milovaneacuteho Syna jenž tomuto zaacuteměru řiacutekaacute sveacute bdquoanoldquo Pavel

Evdokimov upozorňuje že bdquopřekaacutežka jiacutež je rozděleniacute křesťanstva nevznikla formaacutelně ale

z nedostatku praveacute svobodyldquo1738

Praacutevě zasvěcenyacute život nakolik přivaacutediacute k bdquodospělostildquo ve

svobodě Kristově kterou Duch vede k sebezmařeniacute z laacutesky k Otci a ke světu maacute tedy podle

teacutehož autora sveacute poslaacuteniacute ekumenickeacute bdquoMnišstviacute jako ikona Ducha Svateacuteho je živouciacute

ekumenickou sbquoepikleziacuteʻldquo1739

neboť jednota vyvěraacute z našiacute ochoty otevřiacutet se svobodě dechu

Zmrtvyacutechvstaleacuteho kteryacutem oslavenyacute Syn spojuje všechny v dokonaleacute jednotě se svyacutem Otcem

63212 Manželstviacute ndash překonat rozkol v jednom těle

Otaacutezka manželstviacute je z hlediska ekumenickeacute reflexe spjata pochopitelně předevšiacutem

s komplexniacute problematikou konfesně smiacutešenyacutech sňatků jež zahrnuje celou řadu diacutelčiacutech

1735

BALTHASAR HU VON Christlicher Stand Einsiedeln Johannes Verlag 1977 s 185 1736

TENTYacuteŽ Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 109 1737

Srv tamteacutež s 109-110 1738

EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů s 155 1739

Tamteacutež

275

podotaacutezek svaacutetostnou povahou manželstviacute a formou jeho uzavřeniacute počiacutenaje a způsobem uacutečasti

manželů na svaacutetostneacutem životě bdquomateřskeacuteldquo ciacuterkve jejich partnera konče1740

Jestliže na jedneacute straně je manželstviacute jako svazek muže a ženy zakotveno coby pevnaacute

součaacutest již ve stvořitelskeacutem plaacutenu (srv Gn 218-25) nelze na druheacute straně nevidět že Kristovo

diacutelo kteryacutem přivaacutediacute k naplněniacute Otcův plaacuten spaacutesy se dotyacutekaacute uzdravuje a proměňuje takeacute instituci

manželstviacute kteraacute v důsledku hřiacutechu jakožto tvrdosti srdce utrpěla na původniacutem zaacuteměru jež Bůh

měl bdquona počaacutetkuldquo (srv Mt 198) Spojeniacute muže a ženy je zahrnuto do bdquovelikeacuteho tajemstviacuteldquo vztahu

Krista a ciacuterkve a staacutevaacute se jejiacutem obrazem (srv Ef 532) přičemž tento poměr Krista a ciacuterkve je již

vnitřniacutem zaacutekladem pravdy samotneacuteho stvořeniacute1741

Pokud ve Stareacutem zaacutekoně byl manželskyacute

svazek symbolem pouta laacutesky mezi Bohem a jeho lidem kteryacute Bůh kvůli nevěrnosti Izraele

musel staacutele znovu obnovovat (srv Iz 541-10) pak v Noveacutem zaacutekoně se novaacute a věčnaacute smlouva

Boha s člověkem realizuje definitivniacutem a dokonalyacutem způsobem jako laacuteska Božiacuteho Syna jenž

miluje svou nevěstu kterou přidružuje k sobě jako sveacute tělo ktereacute spasil (srv Ef 523)

Křesťanskeacute manželstviacute se vyznačuje podstatně jako vztah kteryacute vyvěraacute a roste z jednoty a

laacutesky Jednota manželstviacute vyplyacutevaacute ze svobody sebedarovaacuteniacute dvou osob kdy bdquojiž nejsou dva ale

jedenldquo (Mt 196) a tato jednota se prohlubuje věrnou laacuteskou Praacutevě způsob jakyacutem manželeacute tuto

sjednocujiacuteciacute laacutesku žijiacute je jejich specifickyacutem povolaacuteniacutem k uacutečasti na vztahu Krista a ciacuterkve

vloženiacutem jejich vzaacutejemneacuteho bdquoanoldquo do nerozborneacute vše předchaacutezejiacuteciacute a vše objiacutemajiacuteciacute věrnosti

Božiacute Zde tkviacute důvod proč je manželstviacute v mnoha křesťanskyacutech tradiciacutech pojiacutemaacuteno jako svaacutetost

jejiacutemž prostřednictviacutem Kristus naplňuje vztah muže a ženy zvlaacuteštniacutem darem sveacute milosti a laacutesky

Svaacutetostiacute přitom neniacute bdquoněcoldquo mimo manželstviacute (ba ani samotnyacute obřad sňatku od jehož povinneacute

formy lze podle katolickeacute praxe udělit dispenz) nyacutebrž manželskyacute svazek saacutem o sobě nakolik je

udaacutelostiacute viacutery bdquoOpravdovaacute manželskaacute laacuteska je pozdvižena k uacutečasti na božskeacute laacutesceldquo1742

a proto je

manželskyacute život křesťanů miacutestem proliacutenaacuteniacute spojujiacuteciacute laacutesky boholidskeacute kteraacute maacute podobu křiacuteže

bdquoMuži milujte sveacute ženy jako si Kristus zamiloval ciacuterkev a saacutem se za ni obětovalldquo (Ef 525)

Sebedarujiacuteciacute laacuteska s niacutež Kristus bdquopečuje o svou ciacuterkevldquo (Ef 529) se staacutevaacute formou manželskeacute

laacutesky a milost křiacuteže na němž novyacute Adam oteviacuteraacute sveacute srdce noveacute Evě způsobuje že

křesťanskeacutemu manželstviacute je propůjčena plodnost viacutery naděje a laacutesky1743

Tak manželstviacute nabyacutevaacute

svou roli v raacutemci spaacutesonosneacute ekonomie jako povolaacuteniacute v jehož raacutemci se muž a žena vědomě

podiacutelejiacute na vykoupeniacute těla1744

zatiacutemco se v jednom těle nechaacutevajiacute veacutest jedniacutem Duchem

Laacuteska křesťanskyacutech manželů vytvaacuteřiacute společenstviacute a buduje ciacuterkev Kristovo tělo I pro

konfesně smiacutešeneacute manželstviacute platiacute že zaklaacutedaacute bdquorodinnou ciacuterkevldquo (ecclesia domestica)1745

neboť

se v něm přece bdquouskutečňuje ciacuterkev a nikoliv ciacuterkevniacute rozkolldquo1746

Na sveacutem vlastniacutem těle

1740

Pro rozdiacutely ve způsobu chaacutepaacuteniacute manželstviacute ze strany katolickeacute a evangelickeacute věrouky včetně ekumenickeacuteho

přibliacutežeiacute obou pozic srv NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene

Ehe Lehre ndash Probleme ndash Chancen Duumlsseldorf Patmos 1989 s 63-88 1741

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 183 1742

Gaudium et spes 48 1743

Srv BALTHASAR HU VON Christlicher Stand s 197 1744

Srv Teologie těla Katecheze Jan Pavla II o lidskeacute laacutesce podle Božiacuteho plaacutenu Praha Pauliacutenky 2005 s 458 1745

Srv Lumen gentium 11 1746

NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene Ehe Lehre ndash Probleme

ndash Chancen s 111

276

manželeacute zakoušejiacute jak je rozděleniacute překonaacutevaacuteno tiacutem jedinyacutem možnyacutem způsobem v siacutele

Kristovy laacutesky kteraacute v jednom těle usmiřuje každeacute nepřaacutetelstviacute a přivaacutediacute všechny k jednotě

(srv Ef 216) V tomto smyslu jsou smiacutešenaacute manželstviacute vpravdě miacutestem kde se konfesniacute

rozrůzněnost (konfessionsveschiedene Ehe) prožiacutevaacute jako pouto (konfessionsverbindene Ehe)

Laacuteska jež spojuje zůstaacutevaacute nicmeacuteně laacuteskou ukřižovanou což je zřejmeacute a s draacutesavou intenzitou

prožiacutevaneacute zvlaacuteště tehdy kdy v životě obou manželů hořiacute touha po jedneacute eucharistii kteraacute jakožto

svaacutetost laacutesky je bdquosvaacutetostiacute snoubence a snoubenkyldquo1747

a jako takovaacute bdquonevyčerpatelnyacutem způsobem

posiluje nerozlučitelnou jednotu a laacutesku každeacuteho křesťanskeacuteho manželstviacuteldquo1748

Zde manželeacute ndash

opět na sveacutem vlastniacutem těle ndash nesou raacuteny rozlaacutemaneacuteho těla Kristova Neniacute jistě neopodstatněneacute

ptaacutet se nakolik by smiacutešeneacute manželstviacute jako ekleziaacutelniacute skutečnost (v konkreacutetniacutem životě naplněnaacute

jednota ciacuterkve) mohla legitimovat pro jednotliveacute přiacutepady vzaacutejemneacute eucharistickeacute

společenstviacute1749

V ekumenicky prožiacutevaneacute spiritualitě konfesně smiacutešenyacutem manželstviacute zůstaacutevaacute

eucharistickyacute rozměr laacutesky nicmeacuteně staacutele a hluboce přiacutetomen a realizovaacuten vždyť v těle sveacuteho

manžela kteryacute se křtem stal jedno s Kristem přijiacutemaacute žena tělo samotneacuteho Paacutena a v ženě se

kterou se jejiacute muž spojuje vjedno přijiacutemaacute on saacutem toteacutež tajemneacute tělo jiacutemž je ciacuterkev

63213 Ekumenickeacute společenstviacute přaacutetel v jednom Paacutenu

Znaacutemyacute je vnitřniacute postoj Tomaacuteše Špidliacuteka kteryacute při svyacutech častyacutech setkaacuteniacutech s křesťany

jinyacutech vyznaacuteniacute odmiacutetal hovořit o tom že navštěvuje kupřiacutekladu bdquopravoslavneacuteldquo ale trval na tom

že setkaacutevaacute s přaacuteteli1750

Ve stejneacutem duchu se vyjaacutedřil opakovaně takeacute Walter Kasper kteryacute

poklaacutedaacute přaacutetelstviacute za bdquopodstatnyacute a nezbytnyacute prvek ekumenickeacute cestyldquo1751

Důvodem abychom považovali přaacutetelstviacute za locus ecumenicus je zvlaacuteštniacute forma laacutesky

kteraacute vytvaacuteřiacute jednotu srdciacute Piacutesmo na znaacutemeacutem přiacutekladu Jonatana a Davida popisuje přaacutetelstviacute

jako přilnutiacute celeacute duše k tomu koho si člověk zamiluje jako sebe sama (srv 1S 181)

Starozaacutekonniacute texty připomiacutenajiacute že přaacuteteleacute kteřiacute se milujiacute přilnou k sobě viacutece než bratři

(srv Př 1824) Jednota mezi přaacuteteli tedy spočiacutevaacute v tom vyjiacutet z vlastniacuteho egocentrismu a umiacutestit

střed sveacute vlastniacute osoby do nitra toho druheacuteho kteryacute se tak proměňuje v meacute bdquodruheacute jaacuteldquo Přiacutetel jako

milujiacuteciacute a milovanyacute člověk se stane tiacutem kdo mi zjevuje pravdu meacuteho vlastniacuteho srdce jeho

strasti zraněniacute a křehkost ale i kraacutesu a radost přaacutetelstviacute je tudiacutež bdquokontemplace Sebe skrze

Druheacuteho v Bohuldquo1752

Na uacuterovni tohoto konkreacutetniacuteho vztahu totiž mohu rozvinout Božiacute přikaacutezaacuteniacute

univerzaacutelniacute laacutesky milovat bližniacuteho jako sebe sama (srv Lv 1918) Božiacute laacuteska staacutele znovu

přetvaacuteřiacute laacutesku fyzickou Očišťuje ji když je v pokušeniacute klesnout na pouhou tělesnou naacuteklonnost

Oteviacuteraacute ji když jiacute hroziacute uzavřenost Oplodňuje ji hroziacute-li sterilita Tiacutem že je zasazenaacute do

1747

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem (apoštolskyacute list o důstojnosti a povolaacuteniacute ženy z 15 srpna 1988) 26 (českyacute

překlad Praha Zvon 1992) 1748

BENEDIKT XVI Sacramentum caritatis (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o eucharistii zdroji a vrcholu

života a poslaacuteniacute ciacuterkve z 22 uacutenora 2007) 27 (českyacute překlad Praha Pauliacutenky 2007) 1749

Srv NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche Uumlber die ekklesiologische

Qualitaumlt der konfessionsverbindenden Ehe 1750

Srv ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem s 115 1751

KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale 1752

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 327

277

společenstviacute ciacuterkve neniacute přaacutetelskaacute laacuteska privaacutetniacute zaacuteležitostiacute nyacutebrž prostředkem budujiacuteciacutem a

posilujiacuteciacutem bratrskeacute pouto celeacute rodiny viacutery

Ekumenickaacute přaacutetelstviacute jsou přaacutetelstviacute bdquov Paacutenuldquo neboť vznikajiacute v kruhu Kristovyacutech

učedniacuteků kteřiacute jsou v prveacute řadě radujiacuteciacutemi se ženichovyacutemi přaacuteteli (srv J 329) Přaacutetelstviacute

s Ježiacutešem se pak rodiacute z poslušnosti a věrnosti vůči jeho přikaacutezaacuteniacute (srv J 1514) skrze vzaacutejemnou

laacutesku (srv J 1334) Svyacutem přaacutetelům vtělenyacute Syn daacutevaacute poznat to co slyšel od sveacuteho Otce

(srv J 1515) Ježiacuteš ukazuje že podstata přaacutetelstviacute spočiacutevaacute ve sdiacuteleniacute když odevzdaacutevaacute přaacutetelům

Otcova slova jejichž obsahem je věčnyacute život (srv J 1250) Proto platiacute že kdo tato slova slyšiacute

bdquonezemře navěkyldquo (J 851) Kristus ukazuje na podstatu přaacutetelstviacute tiacutem že naacutes vytrhuje ze smrti

aby s naacutemi rozdělil to jedineacute a nejcennějšiacute co maacute život s Otcem Přiacutetelem věřiacuteciacute duše je tedy

Kristus kteryacute jako vzkřiacutešenyacute těšitel sdiacuteliacute a vleacutevaacute uacutetěchu lidskeacutemu srdci1753

Plnyacute život a

dokonalou radost však Kristus pro sveacute přaacutetele vyziacuteskal skrze svoji vydanost Jeho laacuteska

k přaacutetelům se projevuje tiacutem že za ně položiacute svůj život a tento skutek se staacutevaacute miacuterou každeacute

přaacutetelskeacute laacutesky jeho učedniacuteků (srv J 1513) Kdo pro druheacuteho obětuje sebe sama je přiacutetelem

Krista i milovaneacuteho člověka ktereacuteho mu Bůh v přaacutetelstviacute svěřil Rozviacutejet ekumenismus

přaacutetelstviacute tedy znamenaacute chtiacutet v laacutesce objevovat ve druheacutem tvaacuteř Jedineacuteho kteryacute naacutes spojil tiacutem

když naacutes nazval svyacutemi přaacuteteli (srv J 1515) bdquoV jeho přaacutetelstviacute jsme jedno i když tuto jednotu

ještě neumiacuteme vyjaacutedřit v instituciacutech a ve slovechldquo1754

Ekumenismus se neobejde bez opravdoveacute bdquospirituality společenstviacuteldquo Podle Waltera

Kaspera praacutevě bdquoty skupiny ktereacute z ekumenickeacute spirituality společenstviacute žijiacute rozviacutejejiacute onen

ciacuterkevniacute životniacute styl kteryacute by se měl staacutet paradigmatem pro celou ciacuterkevldquo1755

Co si pod takovou

formou života představit vyjaacutedřil na prahu noveacuteho tisiacuteciletiacute Jan Pavel II když popsal spiritualitu

společenstviacute jako bdquoschopnost vniacutemat v raacutemci hlubokeacute jednoty tajemneacuteho těla ciacuterkve každeacuteho

bratra ve viacuteře jako někoho kdo sbquomi patřiacuteʻ abychom dokaacutezali sdiacutelet jeho radosti a utrpeniacute vytušit

jeho přaacuteniacute postarat se o jeho potřeby nabiacutednout mu hlubokeacute a opravdoveacute přaacutetelstviacuteldquo1756

Přijmout druheacuteho jako Božiacute dar nachaacutezet v něm pravdu o sobě a zamilovat si jej tak že se jaacute

saacutem vydaacutem na smrt aby se v něm mohl v plneacute miacuteře rozvinout Ježiacutešův život (srv 2K 412) ndash to

znamenaacute žiacutet přaacutetelstviacute ktereacute vylučuje aby v ekumenismu převlaacutedlo pokušeniacute sobectviacute naacuteroku na

majetnictviacute pravdy vzaacutejemneacuteho soupeřeniacute nedůvěry pohrdaacuteniacute a žaacuterlivosti Bez teacuteto duchovniacute

cesty se jakaacutekoliv institucionaacutelniacute jednota staacutevaacute bdquopouhyacutem bezduchyacutem strojemldquo1757

Pokud však po

niacute vykročiacuteme předjiacutemaacuteme již dokonce podstatnyacutem způsobem naacuteš ciacutel společenstviacute ad imaginem

Trinitatis v jejiacutemž lůně tři božskeacute osoby sdiacutelejiacute od věčnosti život vydaacutevajiacuteciacute se laacutesky

6322Ciacuterkev ndash communio sanctorum

1753

Srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 224 1754

RATZINGER J In seiner Freundschaft sind wir eins Predigt biem oumlkumenischen Gottesdienst in der

evangelischen Matthaumluskirche in Muumlnechen am 20 Januar 1981 In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 82 Kirche ndash

Zeichen unter den Voumllkern s 916 1755

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 220 1756

JAN PAVEL II Novo millenio ineunte (apoštolskyacute list na zaacutevěr jubilejniacuteho roku z 6 ledna 2001) 43 (českyacute

překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 2001) 1757

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 221

278

Společenstviacute ciacuterkve se nevyčerpaacutevaacute v miacutestniacute obci a ani vztahy ktereacute v našich farnostech a

sborech žijeme nejsou izolovaacuteny Vždyť se dějiacute mezi osobami jež jsou čaacutestiacute boholidskeacuteho

celku Duch Svatyacute v ciacuterkvi rozšiřuje naši laacutesku za obzor prostoru a času oteviacuteraacute před naacutemi staacuteleacute

Božiacute bdquozde a nyniacuteldquo Při eucharistii slaveneacute v konkreacutetniacutem společenstviacute k naacutem proto zazniacutevaacute ozvěna

liturgie nebes kde je bdquobez ustaacuteniacute dnem i nociacuteldquo oslavovaacuten třikraacutet svatyacute Hospodin kteryacute byl a

kteryacute je a kteryacute přichaacuteziacuteldquo (Zj 48) Rovněž tak vztahy ktereacute navazujeme jsou vetkaacuteny do dějin

spaacutesy jež sestaacutevajiacute s nedoziacuterneacuteho množstviacute přiacuteběhů lidskyacutech životů do kteryacutech vstoupil

proměňujiacuteciacute mociacute Bůh Všichni tvořiacuteme jednu ciacuterkev na zemi i nebi ciacuterkev putujiacuteciacute i tu kteraacute již

došla ciacutele Jsme jedno společenstviacute s bdquooblakem svědkůldquo (srv Žd 121) kteřiacute se laacuteskou stali

podobnyacutemi Bohu a jejichž spravedliveacute duše jsou ukryty v Božiacute ruce (srv Mdr 31) Před Bohem

tvořiacuteme všichni dohromady jedno bdquospolečenstviacute svatyacutechldquo Již nyniacute stojiacuteme jako ti kdo byli

vykoupeni Kristovou krviacute společně před bdquonebeskyacutem Jeruzaleacutemem před nesčetnyacutem zaacutestupem

andělů a slavnostniacutem shromaacutežděniacute ciacuterkve prvorozenyacutech jejichž jmeacutena jsou zapsaacutena v nebildquo

(Žd 1222) Pro křesťana tudiacutež život v jeho konkreacutetniacutem Gemeinde nečiniacute z communio sanctorum

nějakou bdquosotva srozumitelnou šifruldquo1758

nyacutebrž staacutevaacute se spiacuteše jejiacute vstupniacute branou

Společenstviacute svatyacutech jako těch kdo byli v Kristu ospravedlněni Bohem a obdarovaacuteni jeho

Duchem je založeno vertikaacutelně ndash shora bdquoUacutečast (κοινωνία communio) na svatyacutech darech

(sancta) zaklaacutedaacute společenstviacute (κοινωνία communio) posvěcenyacutech křesťanů (sancta) s Kristem

a mezi sebou To se děje v Duchu Svateacutem kteryacute je Darem Zmrtvyacutechvstaleacuteholdquo1759

Diacuteky těmto

darům Ducha se ciacuterkev bdquouž na zemi vyznačuje opravdovou svatostiacute třebaže nedokonalouldquo1760

očekaacutevajiacutec den Beraacutenkovy svatby kdy kraacutesnaacute nevěsta sestoupiacute od Boha z nebe před trůn sveacuteho

ženicha (srv Zj 212) Jedinyacutem zdrojem teacuteto svatosti je Kristovo velikonočniacute tajemstviacute ktereacute se

aktualizuje skrze Ducha Svateacuteho a to předevšiacutem ve svaacutetostech Celyacute bdquočas ciacuterkveldquo je rozvinutiacutem

svatosti jako života vyvěrajiacuteciacuteho z uacutečasti na Božiacutech darech v nichž se daacutevaacute Bůh saacutem aby sebou

prozaacuteřil celeacute stvořeniacute a stal se bdquovšecko ve všemldquo (1K 1529) bez teacuteto svatosti bdquonikdo nespatřiacute

Paacutenaldquo (Žd 1214) Proto jsou dějiny časem dokud diacutelo spaacutesy nedojde v celku Kristova těla sveacuteho

naplněniacute dobou postupneacute proměny lidstva v Kristovo svateacute boholidstviacute a na tomto diacutele majiacute

podiacutel všichni živiacute i mrtviacute stejně tak anděleacute v nebi Svatost ciacuterkve je bdquojedniacutem z aspektů

κοινωνία Ducha Svateacuteholdquo1761

Ciacuterkev je una a sancta ve společenstviacute svatyacutech bdquoJednota v Kristu se vztahuje i na

solidaritu se všemi členy ciacuterkve viacutetězneacuteldquo1762

což je zvlaacuteště patrneacute ve vyacutechodniacute křesťanskeacute

tradici kteraacute se nezaměřuje předně na dosaženiacute přiacutemluvy toho ktereacuteho světce u Boha ndash to je

1758

Srv FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute s 62 1759

BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 4 1760

Lumen gentium 48 1761

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione s 191 1762

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 205

279

stejně jako z katolickeacuteho hlediska fakultativniacute1763

ndash nyacutebrž zdůrazňuje praacutevě bdquojednotu všech

svatyacutech s Kristem jednotu ciacuterkve neoddělitelnost Boha od svatyacutechldquo1764

Ciacuterkev je tajemstviacute těla

Kristova a apoštol popisuje vztahy mezi uacutedy v tomto těle jako sounaacuteležitost peacuteči jednoho o

druheacuteho společenstviacute v utrpeniacute i ve slaacutevě (srv 1K 1225-26) Současně je ciacuterkev teacutež Božiacute lid

kteryacute sahaacute svyacutemi kořeny až ke spravedliveacutemu Aacutebelovi1765

V jednom Kristově těle a v jednom

Božiacutem lidu jsme viacuterou nadějiacute a laacuteskou spojeni s těmi kdo byli do Krista pokřtěni a přičleněni ke

svateacutemu naacuterodu patřiacuteciacutemu Bohu jako vlastnictviacute Ti kdo naacutes předešli zůstaacutevajiacute bdquonašimi přaacuteteli

kteřiacute se modliacute s naacutemi a za naacutes a pomaacutehajiacute naacutem v našem duchovniacutem životěldquo1766

Jednota ciacuterkve

maacute podobu organismu v němž přebyacutevaacute Božiacute Duch a jiacutemž proudiacute Kristova krev Jeden každyacute uacuted

nachaacuteziacute svůj smysl praacutevě jako součaacutest těla Všichni jsme spojeni v teacuteže laacutesce a ve stejneacutem

chvalozpěvu1767

Bůh je Bohem živyacutech (srv Mt 2232) a ten kdo věřiacute v Syna maacute život věčnyacute (srv J 640)

Ve společenstviacute svatyacutech spojuje ciacuterkev bdquoviditelnouldquo i bdquoneviditelnouldquo jeden život jehož daacutercem je

Duch Jednota mezi poutniacuteky a těmi kdo zesnuli v Kristově pokoji maacute tudiacutež dynamickou povahu

vzaacutejemneacuteho sdiacuteleniacute duchovniacutech hodnot1768

Společenstviacute svatyacutech je myslitelneacute praacutevě jako

vzaacutejemneacute bdquobytiacute pro druheacuteldquo jež uskutečňuje jednotu osob Žaacutednyacute křesťan ani v životě ani ve smrti

nepatřiacute sobě (srv Ř 147) ale Kristu (srv Ga 524) a nikdo z naacutes nemůže řiacuteci že by měl něco

co by nebyl dostal (srv 1K 47) V ciacuterkvi však žaacutednyacute dar neniacute určen pouze pro vlastniacute potřebu

nyacutebrž k bdquobudovaacuteniacute Kristova těla až bychom všichni dosaacutehli jednoty viacutery a poznaacuteniacute Syna

Božiacuteholdquo (Ef 412-13) Kdo se daacute k dispozici pro Božiacute zaacuteměry staacutevaacute se plodnyacutem nese ovoce

ktereacute zůstaacutevaacute (srv J 1516) a tak přivaacutediacute v sobě k naplněniacute Božiacute laacutesku (srv 1J 412)1769

Zde se

již ocitaacuteme daleko za hranicemi zaacutesluh a spravedliveacute odměny Zaacutekladem společenstviacute svatyacutech je

laacuteska kteraacute bdquonehledaacute svůj prospěchldquo (1K 135) Ten kdo byl milostiacute obdarovaacuten z plnosti

Kristovy (srv J 116) nezadržuje dary pro sebe ale daacutevaacute je ku prospěchu Kristova těla a tak

projevuje svoji laacutesku k bližniacutem k bratřiacutem a sestraacutem bdquokteřiacute patřiacute do rodiny viacuteryldquo (Ga 610) Svatiacute

jako přaacuteteleacute ženicha rozdaacutevajiacute z jeho darů Společenstviacute svatyacutech tak v žaacutedneacutem přiacutepadě nemůže

byacutet exkluzivniacutem spolkem bdquouzavřenyacutem kruhem jedinců kteřiacute by si navzaacutejem směňovali sveacute

zaacutesluhyldquo nyacutebrž vyacutehradně bdquootevřenyacutem kruhem těch kteřiacute sbquodaacutevajiacute aniž počiacutetajiacuteʻ vyzařujiacute aniž by

1763

bdquoJežiacuteše Krista musiacuteme vzyacutevat chceme-li byacutet křesťany Svateacute vzyacutevat smiacuteme tak jako smiacuteme prosit o přiacutemluvu za

naacutes takeacute naše křesťanskeacute bratry a sestry na zemildquo (PESCH OH bdquoGemeinschaft der Heiligenldquo Wozu gehoumlren wir

eigentlich In Oumlkumenischer Rundschau 55 2006 s 287) Tridentskyacute koncil hovořiacute-li o vzyacutevaacuteniacute svatyacutech

kvalifikuje jim adresovaneacute prosby o pomoc jako bonum atque utile pro křesťany Takovaacute přiacutemluvnaacute modlitba maacute

siacutelu dosaacutehnout bdquodobrodiniacute od Boha skrze jeho Syna Ježiacuteše Krista našeho Paacutena kteryacute je jedinyacute Spasitel a Vykupitelldquo

(Decretum de invocatione veneratione et reliquiis Sanctorum et sacris imaginibus z 3 prosince 1563 In

DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et

morum čl 1821) 1764

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 205 1765

Srv Lumen gentium 2 1766

EVDOKIMOV P La novitagrave dello Spirito s 57 1767

Srv Lumen gentium 49 1768

Srv tamteacutež 1769

Tak češtiacute bratřiacute viděli ve svatyacutech předevšiacutem naacutedoby milosti ozdobeneacute nicmeacuteně teacutež ctnostmi a dobryacutemi skutky

srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII2 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 169

280

pomyacutešleli na zpětneacute ozaacuteřeniacuteldquo1770

V communio sanctorum dochaacuteziacute naplněniacute jednota mysliacute a srdciacute

věřiacuteciacutech v Krista jejiacutemž samozřejmyacutem projevem je miacutet všechno společneacute (srv Sk 432)

Dobře znaacutemou starostiacute reformaacutetorů bylo aby kult ke svatyacutem nebyl na uacutejmu Bohu jemuž

jedineacutemu přiacuteslušiacute klaněniacute a uacutecta (srv Mt 410) a aby jejich uacuteloha přiacutemluvců nezastiacutenila jedineacute

prostřednictviacute Ježiacuteše Krista (srv 1Tm 25) kteryacute se za naacutes v nebesiacutech neustaacutele přimlouvaacute před

Božiacute tvaacuteřiacute (srov Žd 924)1771

Stejně tak byly ovšem reformačniacutemu duchu ciziacute jakeacutekoliv pohrdaacuteniacute

či niacutezkeacute smyacutešleniacute o svatyacutech neboť přiacuteklad jejich viacutery a ctnostiacute je hodnyacute naacutesledovaacuteniacute a slušiacute se jej

připomiacutenat bdquopřiacuteslušnyacutemi chvaacutelamildquo Bohu za jejich životy a to i ve zvlaacuteště stanoveneacute pamaacutetneacute

dny1772

Praacutevě společenstviacute svatyacutech v liturgii je vyjaacutedřeniacutem eschatologickeacute naděje ciacuterkve

očekaacutevajiacuteciacute přiacutechod jedineacuteho a Paacutena Spasitele Ježiacuteše Krista kteryacute proměniacute všechny uacutedy ciacuterkve

do teacuteže podoby jakou maacute jeho tělo oslaveneacute (srv 1K 1549-51) Svatiacute majiacute již nyniacute uacutečast na Božiacute

slaacutevě kteraacute se odraacutežiacute na jejich tvaacuteři Vždyť kraacutesa kteraacute ze světce zaacuteřiacute neniacute vyacutesledkem jeho

vlastniacuteho uacutesiliacute nyacutebrž je v prveacute řadě svědectviacutem zachraňujiacuteciacute a proměňujiacuteciacute Božiacute laacutesky k člověku

Vztah uacutecty ke svatyacutem je myslitelnyacute pouze a jedině jako součaacutest našeho klaněniacute se Bohu kteryacute

podivuhodně jednaacute v lidskyacutech srdciacutech mirabilis Deus in sanctis suis Při pohledu na svateacute

dochaacutezejiacute potvrzeniacute slova apoštola bdquoMilostiacute Božiacute jsem to co jsem a milost kterou mi prokaacutezal

nebyla nadarmoldquo (1K 1510) Člověk v němž se působeniacutem Božiacute milosti rozvinul v plnosti život

viacutery naděje a laacutesky nijak neumenšuje ani neohrožuje Božiacute svrchovanost ba naopak zcela

konkreacutetně dosvědčuje tajemstviacute Boha kteryacute je neutuchajiacuteciacutem a darujiacuteciacutem se pramenem života a

dobra Naviacutec světec ve sveacute osobě odhaluje dovršeniacute pravdy našeho lidstviacute v Kristu Boho-

člověku Obě tyto dimenze vystihuje ve sveacutem znaacutemeacutem vyacuteroku sv Irenej Gloria enim Dei vivens

homo vita autem hominis visio Dei1773

Za svateacute předevšiacutem v modlitbě děkujeme Bohu Třebaže

obracet se přiacutemo na ně neniacute všem křesťanskyacutem tradiciacutem společneacute neospravedlňuje tento fakt

ciacuterkevniacute rozkol1774

Je třeba pak miacutet staacutele na zřeteli že vzyacutevaacuteniacute svatyacutech maacute raacutez prosby o

přiacutemluvu u Boha Teacuteto přiacutemluvě pak lze rozumět jako bdquověčneacutemu rozhovoru věřiacuteciacutech s jejich

Bohem tiacutem že neseme břemena jedni druhyacutechldquo1775

Svatiacute kteřiacute žijiacute u Boha doprovaacutezejiacute Božiacute lid na cestě k jednotě viacutery naděje a laacutesky

Z jejich perspektivy je zapotřebiacute nahliacutežet i dějiny našeho rozděleniacute a opětneacuteho hledaacuteniacute jednoty

1770

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 50 1771

Srv Augsburskeacute vyznaacuteniacute XXI In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 78 Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII56 In ŘIacuteČAN

R (ed) op cit s 170 Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute V2 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 197 Českeacute vyznaacuteniacute XXII3

In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 303 1772

Srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute V3 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 197 Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII5 In

ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 170 Českeacute vyznaacuteniacute XXII1 In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 303 Apologie

augsburskeacuteho vyznaacuteniacute O ctěniacute svatyacutech (K člaacutenku XXI) 4-7 In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy

evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese s 214 Pokud jde o problematiku kultu svatyacutech v době reformačniacute u naacutes

srv HALAMA J Otaacutezka svatyacutech v českeacute reformaci Brno L Marek 2002 1773

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 4207 In PG 71037 1774

Srv BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen 243-244 1775

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e

lʼEacutecriture Controverse et conversion (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 čl 1564)

281

jak na to upozorňoval sveacuteho času Jan Pavel II V životech mnoha světců totiž nedokaacutezal Božiacute

velikost zastiacutenit ani lidskyacute hřiacutech a oni zůstaacutevajiacute svědky Božiacute věrnosti a neodvolatelnosti jeho

přisliacutebeniacute a dodaacutevajiacute tak potřebnou důvěru v Božiacute milosrdenstviacute i naacutem Takeacute pro naacutes může Paacuten

učinit to co vykonal pro sveacute svateacute1776

Praacutevě takovaacute teologickaacute četba životopisů svatyacutech

představuje mimořaacutednyacute ekumenickyacute apel Živeacute ekumenickeacute společenstviacute se světci předevšiacutem

našiacute miacutestniacute ciacuterkve nevybudujeme pozitivisticky bdquonezaujatyacutemldquo přezkoumaacutevaacuteniacutem historickyacutech fakt

a odsunutiacutem všeho co nelze bdquodokaacutezatldquo do oblasti nepravdivyacutech či bezvyacuteznamnyacutech legend

Společenstviacute svatyacutech je totiž realitou viacutery společenstviacutem života Svatiacute žijiacute v paměti ciacuterkve

Stejně tak naacutem smysl communio sanctorum unikne tehdy stanou-li se svatiacute vyacutevěsniacutem štiacutetem a

trofejiacute jednotlivyacutech ciacuterkviacute zbraniacute namiacuteřenou proti druhyacutem ve snaze potvrdit vlastniacute ortodoxii

Zjeveniacute naacutes přivaacutediacute před Božiacute trůn doprostřed velikeacuteho zaacutestupu bdquoze všech ras kmenů

naacuterodů a jazykůldquo (Zj 79) a zcela jistě teacutež křesťanskyacutech konfesiacute Ti všichni jsou sjednoceni

v Božiacutem diacutekůvzdaacuteniacute nepatřiacute cele nežli jedineacutemu Bohu v jedineacute ciacuterkvi Jako takoviacute s naacutemi

zůstaacutevajiacute spojeni v obecenstviacute jednoho Kristova těla Ačkoliv společenstviacute putujiacuteciacuteho Božiacuteho

lidu zůstaacutevaacute dosud nedokonaleacute a neviditelneacute je již nyniacute bdquoreaacutelně a pevně podloženo plnyacutem

společenstviacutem svatyacutech ndash těch kteřiacute jsou na konci života věrneacuteho milosti ve společenstviacute

s Kristem ve slaacutevěldquo1777

6323Spolu bdquos Mariiacute matkou Ježiacutešovouldquo

Ekumenismus je forma rozvinutiacute přiacutetomnosti a působeniacute Ducha Svateacuteho v ciacuterkvi Je

způsobem jak Duch kteryacute byl daacuten o letniciacutech staacutele znovu sestupuje na ciacuterkev a naplňuje

každeacuteho kdo byl pokřtěn ve jmeacutenu Paacutena Ježiacuteše na odpuštěniacute hřiacutechů (srv Sk 238) Ekumenismus

naacutes znovu vybiacuteziacute vydat se na cestu do večeřadla kde se po Ježiacutešově nanebevstoupeniacute učedniacuteci

bdquosvorně a vytrvaleldquo (Sk 114) připravujiacute na okamžik kdy budou prosyceni Božiacutem Duchem

Spolu s apoštoly a Ježiacutešovyacutemi bratry se v tomto očekaacutevaacuteniacute plodů letnic duchovně spojujeme se

ženami ktereacute Paacutena provaacutezely během jeho pozemskeacute cesty a s Mariiacute jeho matkou (srv Sk 114)

Maria přitom žije toužebneacute vyčkaacutevaacuteniacute Ducha jako ta kteraacute byla teacuteže Duchem zastiacuteněna již

v okamžiku Zvěstovaacuteniacute (srv L 1 35) a tak ve sveacute osobě již předjala dar ktereacuteho se dostane celeacute

ciacuterkvi padesaacutetyacute den po Velikonociacutech Takeacute proto můžeme v Marii vidět spolu se staryacutemi otci

bdquopředobraz a dokonalyacute vzorldquo1778

ciacuterkve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky jehož je ona pro

poslaacuteniacute ktereacute jiacute Bůh svěřil jedinečnyacutem členem

V Marii nachaacuteziacuteme vyjaacutedřeniacute samotneacute podstaty toho kdo je ciacuterkev nevěsta kteraacute

vyvolenaacute Bohem a zastiacuteněnaacute Duchem Svatyacutem přinaacutešiacute světu Božiacuteho Syna Jako pokornaacute

služebnice Božiacute a dcera sveacuteho lidu nachaacuteziacute Maria v Božiacutech očiacutech milost a staacutevaacute se nediacutelnou

součaacutestiacute Božiacuteho plaacutenu spaacutesy k němuž vyslovuje svůj souhlas zastupujiacutec přitom jako jeden z lidiacute

celeacute lidstvo1779

Mariino bdquoanoldquo přitom nelze pochopit bez předchaacutezejiacuteciacuteho Božiacuteho bdquoanoldquo světu

1776

Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 85 1777

Tamteacutež 84 1778

Lumen gentium 53 1779

Srv TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Summa theologica pars 3 q 30 a 1 (českyacute překlad Olomouc Krystal 1937)

282

člověku a jeho spaacutese Maria je chvaacutelou nekonečneacute a neodvolatelneacute Božiacute věrnosti s niacutež Bůh

dodržuje sliby daneacute otcům bdquoAbrahaacutemovi a jeho potomkům navěkyldquo (L 155) Božiacute slaacuteva je

jedinyacutem předmětem Mariina velebeniacute (srv L 146) a uacutestředniacute Mariina uacuteloha spočiacutevaacute zcela ve

službě tajemstviacute vtěleniacute Syna Nejvyššiacuteho jedineacuteho prostředniacuteka našiacute spaacutesy Tak o tom svědčiacute i

nejstaršiacute mariaacutenskeacute dogma když Marii poctiacute titulem Bohorodička Rovněž samotnou jejiacute

odpověď andělovi v nazaretskeacutem domě je třeba nahliacutežet zcela uvnitř podivuhodneacuteho diacutela Božiacute

milosti v člověku

Z tohoto hlediska jsou zvlaacuteště důležiteacute předevšiacutem dva aspekty Božiacute milost nejednaacute proti

svobodě člověka Bůh neničiacute lidskou přirozenost spiacuteše přistupuje k člověku jako ten kdo v něm

rozeznaacutevaacute sveacute vlastniacute diacutelo svůj obraz a podobu (srv Gn 126) Bůh nikterak nevaacutehaacute se k člověku

přiznat jako ke sveacutemu vlastniacutemu stvořeniacute a to navzdory hřiacutechu Aby člověk mohl k Božiacute

iniciativě laacutesky propůjčit svůj souhlas je to opět Božiacute milost kteraacute se dotyacutekaacute jeho nitra a

probouziacute v něm svobodu řiacuteci sveacute bdquoanoldquo Maria pronaacutešiacute bdquoanoldquo jako κεχαριτωμένη (L 128) tedy

jako ta kteraacute je diacuteky Duchu Svateacutemu bdquovšelikou svatostiacute a milostiacute naplněnaldquo jak vyznaacutevali ve sveacute

konfesi češtiacute bratřiacute1780

Na Marii se tak zračiacute svrchovaneacute diacutelo Boha Otce bdquokteryacute naacutes již před

stvořeniacutem světa vyvolil abychom byli svatiacute a bez poskvrny před jeho tvaacuteřiacuteldquo (Ef 14) a kteryacute voliacute

Marii za matku sveacuteho Syna Na tomto diacutele se Maria svobodně podiacuteliacute když se v moci milosti teacuteto

Božiacute vůli odevzdaacutevaacute zatiacutemco řiacutekaacute andělovi bdquoStaň se mi podle tveacuteho slovaldquo (L 138) Všechno v

Marii je tak působeniacute Božiacute milosti a ona sama nedochaacuteziacute ospravedlněniacute silou svyacutech skutků jejiacute

bdquoanoldquo vyvěraacute vposledku z kristologickeacute milosti Ona sama je od prvniacuteho okamžiku sveacuteho bytiacute

tou kteraacute je zachraacuteněnaacute ospravedlňujiacuteciacute milostiacute Božiacute V jejiacute svobodě patřiacuteme na svobodu člověka

obmyteacuteho krviacute Beraacutenka bez vady a bez poskvrny kteryacute bdquobyl k tomu předem vyhleacutednut před

stvořeniacutem světaldquo (1Pt 120)1781

Když Maria dovoliacute aby ji Bůh bez vyacutehrad použil nezůstaacutevaacute přitom nezuacutečastněnaacute nyacutebrž

vklaacutedaacute do souhlasu s Božiacute vůliacute celou svou osobu Mariino bdquoanoldquo je odpovědiacute viacutery naděje a laacutesky

Božiacute slovo přijiacutemaacute zcela v bdquopřipravenosti viacuteryldquo1782

kteraacute je poslušnostiacute a uacuteplnyacutem svěřeniacutem sebe

samotneacute tomu kteryacute se k niacute sklonil v jejiacutem poniacuteženiacute (srv L 148) Duch Svatyacute kteryacute se nad Mariiacute

vznaacutešiacute jako nad panenskyacutemi vodami noveacuteho stvořeniacute vnukaacute jiacute odpovědět na laacutesku Božiacute laacuteskou

boholidskou Jako prvniacute je Maria v evangeliu blahoslavenaacute a to pro svoji viacuteru (srv L 145) Ona

nejen slyšiacute Božiacute slovo a zachovaacutevaacute je (srv L 1128) nyacutebrž poskytuje jedineacutemu Božiacutemu Slovu

přiacutebytek ve sveacutem těle když mu ještě předtiacutem nabiacutedla miacutesto ve sveacutem srdci1783

Marii nelze oddělit

1780

Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII4 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 169 Pro miacutesto jakeacute Maria zaujiacutemala ve

zbožnosti Jednoty bratrskeacute srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou

problematiku 2004 s 263-276 1781

Tak ryziacutem obsahem katolickeacuteho dogmatu kteryacute nazyacutevaacute Marii bdquoNeposkvrněnyacutem početiacutemldquo zdaleka neniacute stavět

Marii na rověň Bohu nyacutebrž praacutevě potvrdit svrchovaneacute a vše předchaacutezejiacuteciacute diacutelo Božiacute milosti srv BILATERALE

ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER KIRCHENLEITUNG DER

VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND Communio sanctorum Die

Kirche als Gemeinschaft der Heiligen 259 1782

BALTHASAR HU VON Maria in der kirchlichen Lehre und Froumlmmigkeit In RATZINGER J ndash

BALTHASAR HU VON Maria ndash Kirche im Ursprung Freiburg im Breisgau ndash Herder 1980 s 72 1783

Srv RAHNER H Maria a ciacuterkev s 63-69

283

od Krista jehož na sveacute cestě viacutery naacutesleduje až pod křiacutež1784

kde je jejiacute bdquoanoldquo vystaveno zkoušce

naděje proti všiacute naději a laacutesce kteraacute je silnějšiacute než smrt Mariino bdquoanoldquo je Bohem staacutele viacutece

rozšiřovaacuteno A jelikož ani okovy podsvětiacute nespoutajiacute toho kdo byl Bohem povolaacuten a

ospravedlněn protože takoveacute Paacuten života uvaacutediacute do sveacute slaacutevy (srv Ř 830) pak spolu s bratřiacutemi ze

stareacute Jednoty souzniacuteme v tom že bdquověčně s niacute [Mariiacute] v nebi byacuteti žaacutedaacutemeldquo 1785

Pro sveacute spojeniacute

s Kristem je Maria přiacutekladem na našiacute ekumenickeacute pouti vždyť jednotu ciacuterkve najdeme skrze

jednotu s Kristem a v miacuteře v jakeacute jsme sjednoceni s niacutem1786

V době kdy se zdaacute že gordickyacute uzel ekumenismu představuje otaacutezka ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

může mariologicky prodchnutaacute ekleziologie vneacutest do celeacute debaty nikoliv zanedbatelneacute světlo a

uchraacutenit naacutes před jednostrannostiacute Neběžiacute samozřejmě o to zpochybnit důležitost uacuteřadu jako

takoveacuteho jehož poslaacuteniacute ndash služba slova a svaacutetostiacute ndash je specifickou a nezastupitelnou službou

praacutevě pro jednotu ciacuterkve Mariologie naacutes daleko spiacuteše vede k tomu abychom vzali vaacutežně že

ciacuterkevniacute jednota neniacute otaacutezkou struktur a nemůže byacutet tvořena pouze dohodnutiacutem se na formaacutech

uacuteřadu Ciacuterkev sjednocenaacute v odpovědi viacutery naděje a laacutesky v Mariině bdquoanoldquo tu totiž bdquobyla dřiacuteve

než byli mužoveacute uvedeni v uacuteřadldquo1787

bdquoCiacuterkev mariaacutenskaacuteldquo přitom neniacute stavěna do protikladu

k bdquociacuterkvi apoštolůldquo vždyť na křiacuteži Kristus svěřuje svou matku Janovi praacutevě jako jednomu

z Dvanaacutecti a jako apoštol ji milovanyacute učedniacutek přijiacutemaacute bdquodo vlastniacuteholdquo (srv J 1926-27) bdquoV tomto

smyslu lze řiacuteci že ciacuterkev je současně sbquomariaacutenskaacuteʻ i sbquoapoštolsko-petrovskaacuteʻldquo1788

Ba dokonce

můžeme s Hans Urs von Balthasarem dodat bdquože to co je mariaacutenskeacute v ciacuterkvi objiacutemaacute to co je

petrovskeacute aniž by si na ně dělalo naacuterokldquo1789

Maria ktereacute žaacutednyacute uacuteřad v ciacuterkvi svěřen nebyl svou

laacuteskou prostě je a zůstaacutevaacute takovou jakou by měla byacutet celaacute ciacuterkev nerozdělenyacutem bdquoanoldquo srdce

vůči jedineacutemu Paacutenu nevěstou svatou a bezuacutehonnou (srv Ef 527) Mariaacutenskyacute bdquoduch služebnice

nepatrnosti duch předaacutevaacuteniacute duch bytiacute jednoho pro druheacuteholdquo1790

kteryacute se zřiacutekaacute vlastniacutech

privilegiiacute ve prospěch celku je teacutež rozhodujiacuteciacutem a nanejvyacuteš plodnyacutem duchem ekumenickyacutem

Pro všechny křesťany je Maria bdquosestrou ve viacuteřeldquo Stařiacute ciacuterkevniacute autoři s pohledem

upřenyacutem na Marii si ovšem uvědomovali takeacute tu skutečnost že v Marii se zrcadliacute uacuteloha ciacuterkve

jakožto matky kteraacute v neporušenyacutech vodaacutech křtu do nichž sestoupil Božiacute Duch přivaacutediacute skrze

Božiacute slovo k životu staacutele noveacute uacutedy jednoho Kristova těla1791

Tak tajemstviacute Mariina mateřstviacute

dochaacuteziacute sveacuteho naplněniacute v ciacuterkvi jako společenstviacute v němž jsou všichni povolaacuteni staacutet se Ježiacuteši

nejen bratrem a sestrou ale dokonce praacutevě i matkou (srv Mk 334-35) Takoveacute vztahy však

1784

Srv Lumen gentium 58 1785

Bratrskeacute vyznaacuteniacute XVII4 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 170 V tomto smyslu neniacute dogma o Mariině

Nanebevzetiacute vyjaacutedřeniacutem ničeho jineacuteho nežli naděje že těm kdo zcela ndash bdquotělem i dušiacuteldquo ndash přijmou Božiacute milost a

podle niacute žijiacute daruje Bůh sveacute nekonečneacute společenstviacute v nebi BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER

DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN

EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND Communio sanctorum Die Kirche als

Gemeinschaft der Heiligen 260 1786

Srv KASPER W Maria und die Einheit der Kirche In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur Einheit

der Christen Schriften zur Oumlkumene I s 643 1787

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 59 1788

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem 27 1789

BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen Einsiedeln Johannes Verlag 1979 s 114 1790

TENTYacuteŽ Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů s 58 1791

Pro paletu patristickyacutech textů a odkazů na středověkeacute autory srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 150-156

RAHNER H Maria a ciacuterkev s 36-50

284

vytvaacuteřiacute pouze živaacute milujiacuteciacute a doufajiacuteciacute viacutera jejiacutež vzor vidiacuteme v Marii bdquomatce věřiacuteciacutechldquo Mariino

blahoslavenstviacute se tak rozšiřuje na celou ciacuterkev (srv L 1127-28) Jelikož je Maria matkou

vtěleneacuteho Božiacute Syna kteryacute je hlavou křesťanskeacuteho lidu je takeacute matkou ciacuterkve jež mnoheacute

spojuje vjedno Tak smiacuteme Marii nazyacutevat matkou jednoty křesťanů jak to vyjadřuje naacutezev

liturgickeacute pamaacutetky slaveneacute na začaacutetku Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů v našich dieceacuteziacutech

Jako takovaacute ukazuje Maria naacutem Ježiacutešovyacutem učedniacutekům odkud veškeraacute jednota prameniacute když

s pohledem upřenyacutem na sveacuteho Syna řiacutekaacute bdquoUdělejte cokoli vaacutem nařiacutediacuteldquo (J 25) Průzračnostiacute

sveacuteho života přitom dokazuje že již daacutevno před naacutemi ona sama učinila toteacutež

Mariino bdquoanoldquo je bdquoekumenickyacutem fiatldquo ktereacute jedineacute je s to uskutečnit smiacuteřeniacute

v poslušnosti Božiacutemu plaacutenu1792

Panenstviacute Bohem uchraacuteněneacute duše kteraacute je svobodnaacute k tomu

aby souhlasila s Božiacutemi uacutemysly laacutesky totiž oteviacuteraacute cestu tvůrčiacutemu působeniacute Ducha Svateacuteho

Plodem tohoto setkaacuteniacute laacutesky je Kristovo tělo jak v přiacutepadě Marie při vtěleniacute tak na počaacutetku

ciacuterkve o letniciacutech a staacutele novyacutem způsobem v eucharistii Duch ovšem takeacute chce rodit Krista

v duši každeacuteho věřiacuteciacuteho kteraacute se coby virgo staacutevaacute mater přinaacutešejiacuteciacute světu Spasitele Diacuteky

spolupraacuteci Mariiny svobody nabiacutednuteacute Bohu bude spaacutesa možnaacute jako jednota lidstva v Kristově

těle Ciacuterkev a každaacute duše v ciacuterkvi kteraacute tuto svobodu Mariina srdce rozvine a přimkne se

k jejiacutemu bdquoanoldquo se stane dokonalejšiacutem naacutestrojem Ducha kteryacute realizuje Kristovo tajemstviacute staacutet

se jedniacutem tělem pro spaacutesu světa

633 Byacutet jedno bdquoaby tak svět uvěřilldquo

Jednota učedniacuteků kteraacute se rodiacute a vzrůstaacute zatiacutemco jsou ti kdo patřiacute Kristu uvaacuteděni do

dokonalosti jednoty mezi Otcem a Synem neniacute samouacutečelnaacute nyacutebrž je určena k tomu byacutet

znameniacutem pro tento svět (srv J 1721) Diacuteky niacute maacute svět poznat že Ježiacuteš je poslaacuten od Boha a

uvěřit že ten kteryacute přichaacuteziacute v Božiacutem jmeacutenu je jednorozenyacute Božiacute Syn v němž se lidstvu sděluje

plnost života Původcem tohoto života je přitom Otec kteryacute od věčnosti miluje sveacuteho Syna a

přebyacutevaacute s niacutem a s Duchem Svatyacutem v jednom společenstviacute laacutesky Jednota učedniacuteků kteřiacute již viacuterou

majiacute na tomto společenstviacute uacutečast a jsou do něj zahrnuti se maacute světu staacutet svědectviacutem o tom že

Otec si Kristovy přaacutetele zamiloval stejnyacutem způsobem jakyacutem miluje sveacuteho Syna (srv J 1723)

Ciacuterkev kterou učedniacuteci vytvaacuteřejiacute tak maacute byacutet ve světě vniacutematelnaacute v prveacute řadě jako společenstviacute

těch kteřiacute jsou Bohem milovaacuteni jako jeho děti a do nichž Syn vleacutevaacute staacutele nově proud životodaacuterneacute

laacutesky kterou jej nepřetržitě zahrnuje Otec (srv J 1726) Božiacute laacuteska kteraacute se diacuteky daru Ducha

Svateacuteho rozhojňuje v srdciacutech křesťanů vede věřiacuteciacute k tomu že se vzaacutejemně milujiacute Tato laacuteska

jedněch k druhyacutem kteraacute vytvaacuteřiacute ciacuterkev však nesměřuje k tomu vybudovat do sebe uzavřenyacute

kruh nyacutebrž je laacuteskou řekli bychom bdquoapoštolskouldquo a bdquomisionaacuteřskouldquo Ježiacuteš totiž řiacutekaacute bdquoBudete-li

miacutet laacutesku jedni k druhyacutemldquo pak podle toho bdquovšichni poznajiacute že jste moji učedniacutecildquo (J 1335)

Ciacuterkev kteraacute hluboce prožiacutevaacute jednotu laacutesky je již sama o sobě misionaacuteřskou a je takovou

1792

Srv EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 271

285

dokonce daleko spiacuteše nežli tiacutem co řiacutekaacute nebo dělaacute1793

neboť ukazuje že Bůh je přiacutetomen ve

světě jako laacuteska

Jsou-li učedniacuteci v dokonalosti laacutesky jedno pak se tato jednota staacutevaacute pro svět epifanickou

skutečnostiacute kteraacute zjevuje toho od něhož tato jednota pochaacuteziacute jedineacuteho Boha kteryacute je

společenstviacutem třiacute milujiacuteciacutech se osob ktereacute do sveacuteho lůna pojiacutemaacute celeacute stvořeniacute Ve společenstviacute

ciacuterkve se světu odhaluje kde je od počaacutetku jeho miacutesto ve vztahu laacutesky mezi Otcem a

milovanyacutem Synem neboť bdquovšechno je stvořeno skrze něho a pro něholdquo (Ko 116)

Se Sergejem Bulgakovem můžeme řiacuteci bdquoDar společenstviacute κοινωνία je prvniacutem darem letnic

jež manifestuje ciacuterkev současně je posledniacutem ciacutelem kteryacute saacutem Kristus v ciacuterkvi určil celeacutemu

lidstvuldquo1794

Společenstviacute ciacuterkve k tomuto posledniacutemu ciacuteli však pouze neodkazuje nyacutebrž je už

nyniacute shromaacutežděniacutem pro Božiacute kraacutelovstviacute jednotou těch kdo ve viacuteře naději a laacutesce očekaacutevajiacute až

se naplniacute běh dějin až bude všechno podřiacutezeno Synu a až on saacutem přivede Otci všechno co mu

dal bdquoa tak bude Bůh všecko ve všemldquo (1K 1528) Odtud můžeme hovořit o jednotě ciacuterkve jako

o skutečnosti mystagogickeacute totiž uvaacutedějiacuteciacute do tajemstviacute samotneacute jednoty Božiacute

2 vatikaacutenskyacute koncil vyjadřuje tuto skutečnost ve znaacutemyacutech slovech předmluvy konstituce

Lumen gentium když hovořiacute o ciacuterkvi jako o znameniacute (sacramentum) a naacutestroji (instrumentum)

bdquovnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho lidstvaldquo1795

V miacuteře v jakeacute je ciacuterkev znameniacutem

staacutevaacute se naacutestrojem spaacutesy neboť skrze život z viacutery kteryacute ji jakožto dar Božiacute milosti naplňuje

sjednocuje člověka s jeho Tvůrcem Jako znameniacute a naacutestroj jednoty lidskeacuteho rodu pak je ciacuterkev

vskutku sacramentum mundi neboť v sobě k jednotě shromažďuje prvotiny vykoupeneacuteho světa

bdquoJedno nesmiacute byacutet odděleno od druheacuteho Neboť teprve skrze jednotu s Bohem a v Bohu je možnaacute

jednota a bratrstviacute mezi lidmildquo1796

Jednota lidstva jako celku je totiž ukotvena v jednotě

Nejsvětějšiacute Trojice kteraacute je opět vzorem a zdrojem jednoty ciacuterkve1797

Jednota naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu středu Božiacute ekonomie spaacutesy bdquoBůh daroval ciacuterkev světu

jako svaacutetost jednoty protože si přeje jednotu lidiacute a v teacuteto jednotě nabyacutevaacute tvar všechna hloubka a

plnost Božiacute laacutesky ve světěldquo1798

V ciacuterkvi kteraacute je jedniacutem Kristovyacutem tělem poznaacutevaacute lidstvo

proměňujiacuteciacute Kristovu laacutesku kteraacute přesahuje každeacute poznaacuteniacute a nechaacutevaacute se postupně prostoupit

veškerou Božiacute plnostiacute (srv Ef 319) Jednota jež je ciacuterkvi svěřena jako Božiacute dar kteryacute maacute

v pravdě a laacutesce působeniacutem Ducha Svateacuteho růst a přinaacutešet ovoce je celeacutemu světu předzvěstiacute jeho

vlastniacute jednoty pokoje a smiacuteřeniacute v Kristu1799

Čiacutem viacutece je ciacuterkev průzračnaacute vzhledem k tajemstviacute

trojjedineacuteho Boha a nechaacutevaacute do světa proudit jeho laacutesku tiacutem dokonaleji je svět přetvaacuteřen do

plnosti kraacutesy Božiacuteho diacutela V ciacuterkvi takto tepe bdquosrdce noveacuteho lidstvaldquo1800

Naopak rozděleniacute mezi

křesťany působiacute překaacutežku při hlaacutesaacuteniacute evangelia praacutevě tiacutem1801

že když zraňuje jednotu ciacuterkve

1793

Srv JAN PAVEL II Redemptoris missio 23 1794

BULGAKOV S Il Paraclito s 537 1795

Lumen gentium 1 1796

KASPER W Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 128 1797

Srv RAHNER K Einheit der Kirche ndash Einheit der Menschheit In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 27 Einheit in

Vielfalt Schriften zur oumlkumenischen Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2002 s 157-172 1798

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 532 1799

Srv Gaudium et spes 4292 1800

KASPER W Katholische Kirche Wesen ndash Wirklichkeit ndash Sendung s 230 1801

Srv Unitatis redintegratio 1

286

protiřečiacute samotneacute povaze ciacuterkve jakožto sacramentum unitatis a tak zatemňuje lidstvu obraz oneacute

laacuteskyplneacute jednoty třiacute božskyacutech osob kteraacute je jeho domovem

Tvaacuteřiacute v tvaacuteř sveacutemu poslaacuteniacute ve světě objevuje ciacuterkev vyacuteznam sveacute jednoty v diacutele

vykoupeniacute jehož dovršeniacute zaacutevisiacute na tom že učedniacuteci Kristovi jsou jedno O to naleacutehavěji pak

zazniacutevaacute uacutekol ekumenickyacute kteryacute nemůže byacutet opovaacutežlivyacutem naacuterokem ciacuterkviacute prosazovat v raacutemci

křesťanskeacuteho milieu ten nejvhodnějšiacute bdquomodel sjednoceniacuteldquo nyacutebrž nechat v plnosti rozvinout

jednotu jako milost kterou Bůh chce přineacutest světu bdquoPravdivyacute ekumenismus nemaacute smysl saacutem

v sobě nyacutebrž stojiacute ve službě hodnověrneacuteho hlaacutesaacuteniacute evangelia Ježiacuteše Krista v dnešniacutem světěldquo1802

proto ekumenismus představuje pro ciacuterkev ve sveacute podstatě bdquopastoračniacute priorituldquo1803

To neznamenaacute že z ekumenismu učiacuteme pragmatickou zaacuteležitost ctnost z nouze kteraacute zvyacutešiacute

akceschopnost a bdquoapoštolskou uacutedernostldquo křesťanskyacutech ciacuterkviacute jež v některyacutech čaacutestech světa

vykliacutezejiacute etablovaneacute pozice a proto se pod heslem bdquoV jednotě je siacutelaldquo semknou těsněji k sobě

Ciacutelem neniacute ani nějakyacute politickyacute ekumenismus či pouze horizontaacutelniacute Sekularoumlkumene To vše by

byly opět přiacutestupy až přiacuteliš poznamenaneacute lidskou logikou Tiacutem co z řečeneacuteho vyplyacutevaacute jsme

spiacuteše přivedeni k poznaacuteniacute že ekumenismus nachaacuteziacute sveacute nejhlubšiacute důvody v našiacute věrnosti vůči

Paacutenu kteryacute posiacutelaacute sveacute učedniacuteky aby vydaacutevali svědectviacute

Uacutevahami o poslaacuteniacute (missio) a svědectviacute (μαρτυρία) tudiacutež přivaacutediacuteme k zaacutevěru naacuteš naacutevrh

k prohloubeniacute ekumenickeacute spirituality

6331Missio ndash horizont ekumenickeacute spirituality

bdquoCiacuterkev je svou podstatou misionaacuteřskaacuteldquo1804

Jako bdquorod vyvolenyacute kraacutelovskeacute kněžstvo

naacuterod svatyacute lid naacuteležejiacuteciacute Bohuldquo jsou křesťaneacute pověřeni uacutelohou hlaacutesat mocneacute skutky toho

kteryacute je bdquopovolal ze tmy do sveacuteho podivuhodneacuteho světlaldquo (1Pt 29) Již v dějinaacutech Božiacuteho lidu ve

Stareacutem zaacutekoně je zřejmeacute že každeacute Božiacute vyvoleniacute je nezaslouženou milostiacute kteraacute přesahuje toho

jemuž se jiacute dostaacutevaacute a nachaacuteziacute svůj smysl pouze jako uacutekol pro druheacute Bůh povolaacutevaacute člověka a

ustanovuje svůj lid aby skrze něj vykonal diacutelo spaacutesy ktereacute maacute od počaacutetku univerzaacutelniacute charakter

Tak v Abrahaacutemovi ktereacutemu Bůh požehnal bdquodojdou požehnaacuteniacute veškereacute čeledi zeměldquo (Gn 123)

a k zaacuteři Izraele kterou jej zahrne Hospodin připutuje bohatstviacute naacuterodů (srv Iz 603-5) Podobně

je tomu s Kristovyacutemi učedniacuteky jejichž světlo maacute sviacutetit před lidmi bdquoaby viděli vaše dobreacute skutky

a vzdali slaacutevu vašemu Otci v nebesiacutechldquo (Mt 516) Dovršeniacutem Božiacuteho povolaacuteniacute je poslaacuteniacute ktereacute

předpoklaacutedaacute opustit sebe sama a staacutet se naacutestrojem kteryacute Bůh použije k tomu aby uskutečnil

laacuteskou vedeneacute rozhodnutiacute sveacute vůle spasit všechny lidi daacutet každeacutemu člověku dojiacutet poznaacuteniacute

pravdy (srv 1Tm 24) přiveacutest bdquovšechno na nebi a na zemi k jednotě v Kristuldquo (Ef 110) Bůh

totiž v Kristu smiacuteřil se sebou celyacute svět (srv 2K 519) a Krista ustanovil jako počaacutetek-hlavu

1802

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 154 1803

KASPER W Ein Herr ein Glaube eine Taufe In PULSFORT E ndash HANUSCH R (ed) Von der

gemeinsamen Erklaumlrung zum gemenisamen Herrenmahl Perspektiven der Oumlkumene im 21 Jahrhundert

Regensburg Pustet 2002 s 217 1804

Ad gentes (dekret o misijniacute činnosti ciacuterkve z 7 prosince 1965) 2

287

noveacuteho lidstva (srv Ř 514) To je poslaacuteniacute ciacuterkve kteraacute je bdquomesiaacutešskyacutem lidem Božiacutemldquo1805

kteryacute

maacute podivuhodně šiacuteřit Kristovo světlo mezi všemi naacuterody a v srdciacutech všech lidiacute Jako Božiacute

poslaacuteniacute vymaňuje ciacuterkev z každeacuteho nebezpečiacute sebestřednosti tak bdquomusiacute rovněž ekumenickaacute

spiritualita překračovat sebe samaldquo1806

Musiacute tedy byacutet spiritualitou kteraacute je prodchnuta misijniacute

dynamikou Misie i ekumenismus vychaacutezejiacute z teacutehož zdroje totiž z vanutiacute božskeacuteho Ducha kteryacute

se naacutes nutiacute neustaacutele vychaacutezet z vlastniacute zabydlenosti caritas Christi urget nos (2K 514)

Poslaacuteniacute ciacuterve maacute svůj původ v Bohu kteryacute bdquopřekračuje sebe samaldquo přichaacuteziacute do tohoto

světa jako sebesdiacutelejiacuteciacute bdquodobrota a laacuteskaldquo (Tt 35) zatiacutemco posiacutelaacute sveacuteho Syna a Ducha Svateacuteho

Samotnaacute misijniacute činnost ciacuterkve je myslitelnaacute pouze uvnitř Božiacuteho plaacutenu sestupujiacuteciacute laacutesky

(συγκατάβασις) jako součaacutest missio Dei Tak lze řiacuteci že misie zde neniacute protože je tady

ciacuterkev nyacutebrž ciacuterkev existuje poněvadž ji předchaacuteziacute poslaacuteniacute Božiacute1807

Poslaacuteniacute ciacuterkve je missio de

Trinitate bdquoKdo přijiacutemaacute vaacutes přijiacutemaacute mne a kdo přijiacutemaacute mne přijiacutemaacute toho kteryacute mne poslalldquo

(Mt 1040) Jako zaacuteklad Ježiacutešova vykupitelskeacuteho diacutela spočiacutevaacute v tom že je poslaacuten Otcem tak i

pro jeho učedniacuteka je určujiacuteciacute poslaacuteniacute ktereacute svěřuje vzkřiacutešenyacute Paacuten bdquoJako mne poslal Otec tak jaacute

posiacutelaacutem vaacutesldquo (J 2021) V tajemstviacute poslaneacuteho Krista je ukryto poslaacuteniacute ciacuterkve ktereacute v sobě tudiacutež

odraacutežiacute vnitřniacute zaacutekon Ježiacutešova života vzdaacutet se sebe staacutet se pro všechny všiacutem aby tak všichni

měli podiacutel na dobrech evangelia (srv 1K 122) Hnaciacute silou misie je laacuteska dobreacuteho pastyacuteře kteryacute

bdquopoložiacute svůj život za ovceldquo (J 1011) Syna přichaacutezejiacuteciacuteho na svět Otec posvětil (srv J 1036) a

my jej vidiacuteme jako toho jenž pomazaacuten Hospodinovyacutem Duchem hlaacutesaacute radostnou zvěst a

vyhlašuje milostiveacute leacuteto Paacuteně (srv L 418-19) Předtiacutem než je ciacuterkev poslaacutena dostaacutevaacute se jiacute praacutevě

daru Ducha Svateacuteho v jehož siacutele budou apoštoloveacute vydaacutevat svědectviacute Kristu bdquov Jeruzaleacutemě a

v celeacutem Judsku Samařsku a až na saacutem konec zeměldquo (Sk 18) bdquoO letniciacutech začaly sbquoskutky

apoštolůʻldquo1808

jako diacutelo Ducha Svateacuteho kteryacute mladeacute ciacuterkvi vnukaacute nepřetržitě noveacute způsoby jak

a kde slovy a mocnyacutemi činy působit tak aby staacutele rostl počet těch ktereacute Bůh v Kristu povolal ke

spaacutese (srv Sk 48 a dalšiacute) Duch Svatyacute uschopňuje ciacuterkev k poslaacuteniacute a misie ciacuterkve se odehraacutevaacute

zcela v disponibilitě Božiacutemu Duchu (srv Sk 839 166-7) kteryacute skrze ciacuterkev svolaacutevaacute všechny do

jednoty Kristova těla

bdquoJděte do celeacuteho světa a kažte evangelium všemu stvořeniacuteldquo (Mk 1615) uklaacutedaacute svyacutem

učedniacutekům Zmrtvyacutechvstalyacute jemuž je bdquodaacutena veškeraacute moc na nebi a na zemildquo (Mt 2818) a mimo

něhož bdquoneniacute pod nebem daacuteno jineacuteho jmeacutena zjeveneacuteho lidem jiacutemž bychom mohli byacutet spaseni

(Sk 412) Ciacutelem misie neniacute v prveacute řadě co největšiacute geografickeacute rozšiacuteřeniacute ciacuterkve a naacuterůst jejiacute

bdquočlenskeacute zaacutekladnyldquo Pokud k obojiacutemu dochaacuteziacute pak je to vždy pouze důsledek tajemneacuteho setkaacuteniacute

svobody Boha a svobody člověka jako udaacutelosti spaacutesy jiacutež ciacuterkev jako naacutestroj sloužiacute Posledniacutem

důvodem poslaacuteniacute Krista i ciacuterkve kteraacute v jeho poslaacuteniacute pokračuje je totiž vykoupeniacute lidstva

definitivniacute přiacutechod Božiacuteho kraacutelovstviacute jež spočiacutevaacute bdquove spravedlnosti pokoji a radosti z Ducha

Svateacuteholdquo

1805

Lumen gentium 9 1806

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr Oumlkumene s 213 1807

Srv MOLTMANN J Kirche in der Kraft des Geistes Ein Beitrag zur messianischen Ekklesiologie Muumlnchen

Kaiser 1975 s 23 1808

Ad gentes 4

288

(Ř 1417) Božiacute kraacutelovstviacute je však již přiacutetomno mezi naacutemi (srv L 1721) a to v předevšiacutem

v osobě samotneacuteho Krista1809

a ovšem takeacute v ciacuterkvi Kristově těle ktereacute naplňuje Duch Svatyacute

Vždyť praacutevě tomu kdo se v Kristu z Ducha znovu narodil se oteviacuteraacute Božiacute kraacutelovstviacute

Kristus naplnil ciacuterkev svyacutem Duchem ktereacuteho seslal bdquov posledniacutech dnechldquo jako božskou

osobu aby jejiacutem prostřednictviacutem byli učedniacuteci uvedeni bdquodo veškereacute pravdyldquo (J 1613) Tentyacutež

Duch Božiacute kteryacute je Duchem Kristovyacutem však takeacute bdquovane kam chceldquo (J 78) Vždyť co jej

charakterizuje je praacutevě svoboda (srv 2K 217) Duch bdquopůsobil ve světě již dřiacuteve než byl Kristus

oslavenldquo1810

a to jako ten jenž bdquonaplňuje zemildquo (Mdr 17) a bdquoje ve všemldquo (Mdr 121) Ciacuterkev

kteraacute z moci Ducha vychaacuteziacute do světa k jednotlivcům ale teacutež k celyacutem naacuterodům a kulturaacutem

objevuje jak tento Duch ve světě již podivuhodně působiacute To je důvodem že ciacuterkev přichaacuteziacute do

světa nejen jako ta kteraacute z bohatstviacute Kristova daacutevaacute ale kteraacute se sama zkraacutešluje tiacutem co dobreacuteho

pravdiveacuteho a kraacutesneacuteho přijiacutemaacute z dějin a vyacutevoje lidstva1811

Proto lze vztah mezi ciacuterkviacute a světem

popsat teacutež v dynamice dialogu součinnosti vzaacutejemneacute služby a spolupraacutece Hodnotaacutem s nimiž se

ve světě setkaacutevaacute ciacuterkev nic neodniacutemaacute nyacutebrž maacute uacutekol je podporovat a přejiacutemat a tiacutem je mociacute

Kristova evangelia očišťovat posilovat a uzdravovat1812

Když ciacuterkev hlaacutesaacute evangelium Krista

Vykupitele kteryacute je bdquosvětlo světaldquo (J 96) obraciacute se k naacuterodům a kulturaacutem jejichž přednosti a

vlohy bdquovnitřně oplodňuje upevňuje doplňuje a v Kristu obnovuje nadpřirozenyacutem

bohatstviacutemldquo1813

V každeacutem člověku k němuž je poslaacutena sloužiacute ciacuterkev Kristu k jehož obrazu jsme byli

stvořeni a kteryacute se svyacutem vtěleniacutem ve svyacutech nepatrnyacutech bratřiacutech zpřiacutetomil (srv Mt 2531-46)

Žaacutednaacute siuace v niacutež se člověk ocitaacute nemůže tedy ciacuterkvi zůstat lhostejnou poněvadž bdquočlověk je

prvniacute a zaacutekladniacute cestou ciacuterkve cestou kterou stanovil Kristusldquo1814

Veškeraacute služba ciacuterkve maacute

směřovat k tomu aby v člověku zazaacuteřil jeho původniacute obraz a důstojnost aby se mohl setkat

se svou vlastniacute a nejhlubšiacute pravdou kterou je Kristus bdquodokonalyacute člověkldquo1815

V setkaacuteniacute s niacutem

nachaacuteziacute každyacute člověk sebe sama poznaacutevaacute pravdu a tak se může plně rozvinout i jeho vnitřniacute

svoboda (srv J 832) A tak s hlubokou uacutectou k člověku k jeho svobodě a svědomiacute je ciacuterkev

poslaacutena rozseacutevat slova pravdy a laacuteskou tuto pravdu uacutečinně zjevovat a přitom miacutet ustavičně na

paměti že Božiacute milost se dotyacutekaacute nitra těch kdo pravdu hledajiacute a kdo po životě v pravdě a laacutesce

toužiacute1816

To klade na křesťanskeacute ciacuterkve a na každeacuteho Kristova učedniacuteka naacuterok naslouchat pozorně

a se všiacute vaacutežnostiacute hlasu a potřebaacutem lidskeacuteho srdce nechat se poměřovat miacuterou Kristovy pravdy a

s pohledem upřenyacutem na Ježiacuteše jedineacuteho Učitele si staacutele viacutece osvojovat postoj svrchovaneacute

svobody v laacutesce se kterou Syn člověka přichaacuteziacute na svět ne bdquoaby si dal sloužit ale aby sloužil a

dal svůj život jako vyacutekupneacuteldquo (Mk 1045)

1809

Srv Lumen gentium 5 1810

Ad gentes 4 1811

Srv Gaudium et spes 44 1812

Srv Lumen gentium 13 1813

Gaudium et spes 58 1814

JAN PAVEL II Redemptor hominis 14 1815

Gaudium et spes 22 1816

Srv Lumen gentium 1617

289

Křesťaneacute se nelišiacute od tohoto světa bdquoani miacutestem ani jazykem ani způsobem životaldquo1817

jak poznamenaacutevaacute staryacute ciacuterkevniacute autor Jejich přiacutetomnost ve světě neniacute na prvniacute pohled nijak

zvlaacutešť naacutepadnaacute a přitahujiacuteciacute pozornost Saacutem jejich mistr je přirovnal ke kousku kvasu

(srv Mt 1333) či špetce soli (srv Mt 513) jejichž uacutečinky se dostaviacute teprve tehdy ztratiacute-li svůj

vlastniacute tvar a konzistenci Vztah křesťanů a světa se jeviacute jako plnyacute paradoxů Do světa patřiacute ale

nejsou z něho (srv J 1519) Uprostřed podoby tohoto světa kteraacute pomiacutejiacute (srv 1K 732) žijiacute

s pohledem upřenyacutem k nebi kde Kristus se kteryacutem byli vzkřiacutešeni sediacute po Božiacute pravici

(srv Ko 31) Vědiacute že pokud jsou doma v tomto těle nejsou doma u Paacutena (srv 2K 56) Ježiacutešovi

učedniacuteci jsou ve světě spiacuteše jako duše v těle jak pokračuje v Listu Diogneacutetovi zmiacuteněnyacute

spisovatel1818

Jako duše a tělo tvořiacute jednotu tak i křesťaneacute a svět jedno je určeno pro druheacute a

obojiacute dochaacuteziacute naplněniacute v Božiacutem kraacutelovstviacute A jako duše třebaže smysly nezachytitelnaacute daacutevaacute

život tělu tak křesťaneacute ukryti v těstě světa mu dodaacutevajiacute chuť a spoluutvaacuteřejiacute jeho novou podobu

Křesťan žije ve světě jako ten kteryacute je do něj poslaacuten Bohem poteacute co si jej Bůh napřed ze

světa vyvolil aby mu ukaacutezal jakou cenu v jeho očiacutech celyacute svět maacute Tak je křesťan postaven

nejprve před křiacutež jenž zjevuje velikost Božiacute laacutesky ke světu Laacutesky kterou Otec miluje natolik že

bdquodal sveacuteho jedineacuteho Syna aby žaacutednyacute kdo v něho věřiacute nezahynul ale měl život věčnyacute Vždyť

Bůh neposlal sveacuteho Syna na svět aby svět soudil ale aby svět skrze něj byl spasenldquo (J 316-17)

Přiacuteklon ryziacute laacutesky křesťana k světu je možnyacute pouze jako pohyb od křiacuteže jiacutemž je učedniacutek

ukřižovaacuten světu a svět pro něj (srv Ga 614) Radost ze světa prochaacutezejiacuteciacute naskrz křesťanskou

existenciacute vyvěraacute z umiacuteraacuteniacute pro svět ktereacute se s Kristem staacutevaacute smyslupnyacutem bdquoumiacuteraacuteniacutem do noveacuteho

života Božiacuteholdquo1819

kteryacutem Bůh toužiacute postupně proniknout celyacute svět

Kristus neprosiacute Otce aby odňal jeho učedniacuteky ze světa (srv J 1715) Miacutesto ciacuterkve

zůstane až do druheacuteho Paacutenova přiacutechodu ve světě uprostřed lidstva bdquojehož je Božiacute lid

součaacutestiacuteldquo1820

Co ovšem Ježiacuteš od Otce žaacutedaacute je aby ty kdo ve světě zůstaacutevajiacute ochraacutenil od Zleacuteho

(srv J 1715) kteryacute na poli světa rozseacutevaacute sveacute semeno (srv Mt 1336-43) Z teacuteto perspektivy ten

kdo miluje svět nemůže miacutet v laacutesce Otce (srv 1J 215) bdquoVlaacutedce tohoto světaldquo (J 1430) do

jehož područiacute se dostalo celeacute tvorstvo (srv Ř 820) však byl Kristem v jeho smrti již jednou

provždy poražen a třebaže je jisteacute že učedniacuteci budou miacutet ve světě souženiacute nachaacutezejiacute v Kristu

kteryacute přemohl svět nevyčerpatelnyacute zdroj uacutetěchy a pokoje (srv J 1633) Proto když se křesťan

diacutevaacute na svět Kristovyacutem zrakem vidiacute jej jako vykoupenou skutečnost Všechno na zemi mu

připomiacutenaacute všeobjiacutemajiacuteciacute Otcovu laacutesku kteraacute se projevila v diacutele stvořeniacute a vykoupeniacute Vše je nyniacute

symbolem Božiacute přiacutetomnosti a on může vpravdě bdquove všech věcechldquo hledat a nachaacutezet Paacutena1821

Na

šireacutem světě ba dokonce ani v podsvětiacute již neexistuje miacutesto jehož by se nedotkl Bůh

(srv Ž 1298) Dokonce i hřiacutech odkazuje křesťana k Paacutenu a k jeho nekonečneacutemu milosrdenstviacute

neboť je před jeho očima již obmytyacute kapkou Kristovy krve Vidět svět v Kristu kteryacute je jeho

počaacutetek a konec pak znamenaacute objevovat staacutele plněji jeho vyacuteznam a kraacutesu nakolik je v něm už

1817

List Diognetovi V1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 178 1818

Srv tamteacutež VI In Spisy apoštolskyacutech otců s 179 1819

RAHNER K Ignaciaacutenskaacute mystika radosti ze světa In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi s 189 1820

Gaudium et spes 11 1821

Srv Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova 288

290

nyniacute přiacutetomen bdquosvět budouciacuteldquo Tak je křesťan posiacutelaacuten do světa v pokoji a radosti bdquoA tato radost

proměňuje všechny jeho uacutemysly a všechny jeho lidskeacute programy všechna jeho rozhodnutiacute a

všechny jeho skutky a činiacute z celeacuteho jeho poslaacuteniacute svaacutetost naacutevratu světu k Tomu kteryacute je život

světaldquo1822

bdquoZ teacuteto průzračneacute a ryziacute radosti přichaacuteziacute světu spaacutesaldquo1823

bdquoEkumenickaacute epiklezeldquo je prosbou o Božiacuteho Ducha kteryacute přetvaacuteřiacute tento svět Přijď a

obnov tvaacuteř země Přiveď všechny k jednotě s Kristem ke ktereacute je povolaacuten každyacute člověk Vždyť

bdquoon je světlo světa z něho pochaacuteziacuteme skrze něho žijeme a k němu směřujemeldquo1824

Sestup

Duchu Svatyacute a umožni všem aby cestou kterou znaacute jen Bůh dosaacutehli uacutečast na velikonočniacutem

tajemstviacute smrti a vzkřiacutešeniacute Krista1825

skrze něž se člověk bdquoobnovuje podle obrazu sveacuteho

Stvořiteleldquo (Ko 310)

6332Sjednoceniacute v mučednictviacute vrcholneacutem svědectviacute pravdy a laacutesky

Duch Svatyacute vede ciacuterkev v jejiacutem poslaacuteniacute touteacutež cestou jakou kraacutečel jejiacute Paacuten Jednaacute se o

velikonočniacute cestu bdquochudoby poslušnosti služby a sebeobětovaacuteniacute až k smrti nad kterou Paacuten

zviacutetězil svyacutem zmrtvyacutechvstaacuteniacutemldquo1826

Plodnost hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve se odviacutejiacute vyacutelučně od toho je-li

slovem o křiacuteži jakkoliv se takoveacute slovo může světu jevit jako kaacutemen uacuterazu nebo blaacuteznovstviacute

Jedině v křiacuteži se totiž projevuje Božiacute moc přinaacutešejiacuteciacute do světa spaacutesu (srv 1K 18-25) Ukřižovanyacute

Kristus současně všechny kdo jej před světem vyznaacutevajiacute sdružuje v sveacutem umučeneacutem těle

dokonale vjedno A tak smiacuteme řiacuteci že ti kdo nechali vtisknout na svůj život pečeť křiacuteže když z

laacutesky vydali sami sebe pro Božiacute kraacutelovstviacute jsou již spojeni v jednom společenstviacute a staacutevajiacute se

bdquonejvyacuteznamnějšiacutem důkazem že každyacute prvek rozděleniacute může byacutet překlenut a překonaacuten v uacuteplneacutem

darovaacuteniacute se pro věc evangelialdquo1827

Praacutevě v mučednictviacute nachaacuteziacuteme s Janem Pavlem II jeden z nejvyacutemluvnějšiacutech důkazů

toho bdquojak na nejhlubšiacute uacuterovni Bůh uchovaacutevaacute společenstviacute mezi pokřtěnyacutemildquo1828

Jelikož pak

mučednickaacute smrt znamenaacute milost nejopravdovějšiacuteho možneacuteho společenstviacute s umiacuterajiacuteciacutem

Kristem je communio ecclesiae jakožto communio martyrum již dokonaleacute1829

To co tomuto

společenstviacute propůjčuje dokonalost je skutečnost že mučedniacuteci bezezbytku přijali nabiacutednutou

milost kteraacute je v jejich smrti připodobnila Kristu Neniacute pochyby o tom že zaacutestupy mučedniacuteků

pochaacutezejiacuteciacutech z rozmanityacutech křesťanskyacutech konfesiacute doklaacutedajiacute působeniacute jednoho Ducha Svateacuteho a

přiacutetomnost teacuteže Božiacute milosti takže ti bdquokdo vydali svědectviacute Kristu až k prolitiacute krve jsou

poklaacutedaacuteni za společnyacute poklad katoliacuteků pravoslavnyacutech anglikaacutenů i protestantůldquo1830

Společenstviacute

1822

SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento s 146 1823

EVDOKIMOV P LrsquoOrtodossia Bologna Dehoniane 1981 s 444 1824

Lumen gentium 3 1825

Srv Gaudium et spes 22 1826

Ad gentes 5 1827

JAN PAVEL II Ut unum sint 1 1828

Tamteacutež 84 1829

Srv tamteacutež 1830

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 Jednaacute se o myšlenku inspirovanou papežem Pavlem VI při

svatořečeniacute ugandskyacutech mučedniacuteků 18 řiacutejna 1964 ve svatopetrskeacute bazilice kdy papež neopomenul zdůraznit že v

zaacutestupu africkyacutech mučedniacuteků si podaacutevajiacute ruce katoliacuteci s anglikaacuteny srv PAVEL VI In sollemni cannonizatione

291

mučedniacuteků je již dovršeneacute vždyť ti bdquokdo byli zabiti pro slovo Božiacute a pro svědectviacute ktereacute

vydalildquo (Zj 69) jsou vedle sebe shromaacutežděni před nebeskyacutem oltaacuteřem Co znamenaacute toto

eschatologickeacute společenstviacute pro putujiacuteciacute Božiacute lid jehož jednota je zatiacutem staacutele neuacuteplnaacute a

nedokonalaacute

Pod pojmem mučednictviacute se obecně rozumiacute bdquosmrt jako přiacutemyacute důsledek vyznaacuteniacute

Kristaldquo1831

což naacutes přivaacutediacute k jeho kristologickeacutemu centru Křesťanskeacute mučednictviacute ktereacute je

třeba odlišit od heroismu i od odvaacutežnyacutech skutků těch kdo nasazujiacute sveacute životy i pro

nejvznešenějšiacute mravniacute a duchovniacute ideaacutely lze pochopit pouze ve spojitosti s Kristem a to jako

důsledek ke ktereacutemu křesťana orientuje uacutečast na Ježiacutešově poslaacuteniacute kteryacutem je vydat svědectviacute

pravdě o Otcově kraacutelovstviacute (srv J 1837) Mučedniacutek jakožto μάρτυς znamenaacute v prveacute řadě

svědek Věrnyacutem svědkem katexocheacuten je pak praacutevě Ježiacuteš Kristus (srv Zj 15) ktereacuteho Otec poslal

aby vydal svědectviacute o Bohu jako zachraňujiacuteciacute laacutesce Je to svědectviacute Otci a přichaacutezejiacuteciacutemu

nebeskeacutemu kraacutelovstviacute ktereacute prostupuje Ježiacutešovo kaacutezaacuteniacute a skutky celyacute jeho život a přivaacutediacute jej až

k smrti na křiacuteži kteraacute je dobrovolnou obětiacute dobreacuteho pastyacuteře jenž všechny sobě svěřeneacute ovce

shromažďuje vjedno (srv J 107-18) Ježiacuteš konaacute v synovskeacute poslušnosti činy ktereacute viděl u sveacuteho

Otce (srv J 519) a věrně hovořiacute pravdu kterou slyšel od Boha (srv J 841) V poslaneacutem Kristu

je přiacutetomen Otec od ktereacuteho Syn vyšel Věčnyacute život kteryacute Synovi daacutevaacute Otec aby jej rozdal

všem lidem přichaacuteziacute do světa skrze Ježiacutešovu laacutesku kteraacute nakonec dostaacutevaacute dokonalou podobu

nejvyššiacute oběti Kristus naviacutec řiacutekaacute bdquoanoldquo naacutesilneacute smrti takeacute za naacutes a to ještě v době kdy jsme byli

hřiacutešniacuteky a tak smiřuje lidstvo s Otcem (srv Ř 56-11) kteryacute naacutes v něm přijiacutemaacute za sveacute syny

Do Otcova milosrdenstviacute uzaviacuteraacute dokonce i ty kdo jej přibiacutejejiacute na křiacutež (srv L 2334)

Kristus posiacutelaacute sveacute učedniacuteky aby byli bdquosvědkyldquo (srv L 2448) a v jejich osobě přichaacuteziacute on

saacutem Kdo je poslaacuten však neniacute většiacute než jeho Paacuten jenž svyacutem přaacutetelům řiacutekaacute bdquoJestliže

pronaacutesledovali mě i vaacutes budou pronaacutesledovatldquo (J 1520) Učednictviacute je třeba rozumět jako

svědectviacute ktereacute je otevřeneacute mučednictviacute Naacutesledovaacuteniacute Krista je spojeno s přiacuteslibem

pronaacutesledovaacuteniacutem Pavel ve svyacutech slovech vystihl identitu křesťana bdquoJsem ukřižovaacuten spolu

s Kristem nežiji už jaacute ale žije ve mně Kristusldquo (Ga 219-20) Každyacute věřiacuteciacute křesťan je si vědom

že za svůj život vděčiacute zaacutestupneacute oběti Božiacuteho Syna kteryacute jej povolal do společenstviacute naacutesledovaacuteniacute

Přilnutiacute k Ježiacutešovi a k jeho evangeliu se děje v životě kteryacute se postupně ztraacuteciacute v sebevydaacutevaacutejiacuteciacute

se laacutesce kteryacute se však praacutevě touto cestou zachraňuje a naleacutezaacute ve sveacute plnosti (srv Mk 835)

Ba dokonce pro sveacute spojeniacute s Kristem takovyacute život bdquovydaacute mnohyacute užitekldquo (J 1224) Plodnost

svědectviacute se odviacutejiacute ze sjednoceniacute s Kristem v jeho smrti a zmrtvyacutechvstaacuteniacute

Ježiacutešova slova spojujiacuteciacute svědectviacute a utrpeniacute se naplňujiacute již v prvniacute generaci učedniacuteků jak

je to patrneacute na postavě jaacutehna Štěpaacutena Poteacute co vydal před židovskou radou svědectviacute Kristu ndash

Beatorum Caroli Lwanga et sociorum Homilia In Acta apostolicae saedis Commentarium officiale Annus LVI

series III volumen VI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1964 s 906 Obdobně při nedaacutevneacutem blahořečeniacute třiacute

katolickyacutech kněžiacute ze čtveřice bdquoluumlbeckyacutech mučedniacutekůldquo kterou doplňuje jeden evangelickyacute pastor bylo vyzdviženo

že všichni čtyři martyři nacistickeacuteho teroru patřiacute nerozdiacutelně k sobě a to jako svědkoveacute jedineacuteho Krista jehož

blahoslavenstviacute se obraciacute ke všem (srv Mt 51-12) srv KASPER W Geistliches Wort in der Luumlbecker

Lutherkirche am 24 Juni 2011 [on line] [citovaacuteno 21 06 2013] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwluebeckermaertyrerdedestimmenansprachenkardinal-kasper-lutherkirchehtml˃ 1831

CREWS RD bdquoMartirioldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento ecumenico s 705

292

Spravedliveacutemu kteryacute byl zabit odchaacuteziacute protomartyr z tohoto světa s pohledem upřenyacutem

k nebesům ktereacute se před niacutem oteviacuterajiacute a s modlitbou k Bohu aby přijal jeho duši a odpustil těm

kdo jej kamenovali Popis jeho naacutesilneacute smrti je uvozen důležitou zmiacutenkou o tom že Štěpaacuten byl

bdquoplnyacute Ducha Svateacuteholdquo (Sk 755) V mučedniacutekovi je v nejvyššiacute možneacute miacuteře rozvinuta přiacutetomnost

Ducha kteryacute jej vede aby vydal svědectviacute pravdě a kteryacute proměňuje mučedniacutekovu tvaacuteř do

andělskeacute kraacutesy (srv Sk 615) Křesťanskeacute mučednictviacute lze pochopit pouze jako radikaacutelniacute

disponibilitu a poslušnost Duchu kteryacute naacutes přidružuje ke Kristu a připodobňuje naacutes k němu a to

až do posledniacutech rysů jeho bolestiacute proniknuteacute a praacutevě tehdy veskrze oslaveneacute tvaacuteře Duch

zaměřuje pohled mučedniacuteka na Syna člověka stojiacuteciacuteho ve slaacutevě po pravici Božiacute (srv Sk 756) a

posiluje v něm důvěru bdquože bude naacutesledovat jeho oslaveneacute lidstviacuteldquo1832

Duch jehož uacutekolem je

vydat svědectviacute o Ježiacutešovi (srv J 1526) uschopňuje k teacutemuž takeacute učedniacuteky kteřiacute jsou

předevšiacutem svědky Kristova zmrtvyacutechvstaacuteniacute (srv Sk 122) Když svědčiacute oni promlouvaacute v jejich

svědectviacute Duch Svatyacute Zvlaacuteště se tak děje v okamžiku kdy jsou učedniacuteci pro Kristovo slovo

pronaacutesledovaacuteni (srv Mt 1020 Sk 532) Laacuteska bez niacutež dokonce ani ta nejvyššiacute oběť neznamenaacute

nic (srv 1K 133) dosahuje v mučednictviacute sveacute dokonalosti a staacutevaacute se nejprůkaznějšiacutem znameniacutem

přiacutetomnosti Ducha1833

bdquoVšude tam kde dochaacuteziacute ke křesťanskeacutemu mučednictviacute jde vždy o diacutelo

Ducha Svateacuteho Ducha pravdy a laacuteskyldquo1834

Mučednictviacute maacute teacutež svůj aspekt ekleziologickyacute Pro průzračnost svědectviacute ciacuterkev

rozpoznaacutevaacute v mučedniacutekovi samotneacuteho Krista a nachaacuteziacute diacuteky němu jaacutedro sveacute viacutery jiacutemž je jejiacute

ženich kteryacute z laacutesky k nevěstě proleacutevaacute svou vlastniacute krev Současně ve věrnosti mučedniacuteka

dochaacuteziacute sveacuteho vyjaacutedřeniacute v nejvyššiacute miacuteře laacuteska samotneacute ciacuterkve k Paacutenu Jako snoubenka

naacutesledujiacuteciacute poslušně sveacuteho snoubence staacutevaacute se ciacuterkev matkou jejiacutež plodnost se diacuteky semeni

mučednickeacute krve projevuje růstem staacutele novyacutech generaciacute jejiacutech dětiacute1835

V mučedniacutekově oběti se

autentickyacutem způsobem projevuje podstata poslaacuteniacute ciacuterkve ndash svědčit o Božiacutem Synu kteryacute bdquopro naacutes

a pro naši spaacutesu sestoupil s nebeldquo a z laacutesky k naacutem vydal za naacutes sebe sama (srv Ga 220)1836

Tuto pravdu ciacuterkev zvěstuje nejuacutečinněji tiacutem když je přidružena k Ježiacutešově laacuteskyplneacute oběti když

v utrpeniacute svyacutech uacutedů z milosti Ukřižovaneacuteho doplňuje to co zbyacutevaacute do plnosti Kristovyacutech uacutetrap

(srv Ko 124)1837

Když 2 vatikaacutenskyacute koncil oceňuje svědectviacute prolitiacute krve jako bdquovynikajiacuteciacute dar a

1832

AMBROS P Laik a jeho poslaacuteniacute Mučednictviacute ndash svědectviacute Olomouc Refugium 2011 s 65 1833

Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 111 1834

SCHEELE P-W Unsere Martyrerkirche In TENTYacuteŽ Glaube ndash Mystik ndash Musik Theologie im Dialog

Wuumlrzburg Echter 2009 s 165 1835

Srv EUSEBIUS Historia ecclesiasticaVI45-46 In PG 20240 (Dopis křesťanů z Vienne e z Lyonu ciacuterkviacutem

v Asii a Fryacutegii) 1836

Μαρτυρία svědectviacute představuje Grundvollzug der Kirche [zaacutekladniacute uskutečněniacute ciacuterkve] a proto maacute vlastně

celaacute ciacuterkev martyrologickou strukturu Svědectviacute jako připravenost k mučednictviacute ndash k vydanosti až k prolitiacute krve ndash je

nejen zaacutekladniacutem rysem křesťanskeacute existence vyplyacutevajiacuteciacutem ze křtu nyacutebrž takeacute podstatnyacutem uacutekolem ciacuterkevniacuteho uacuteřadu

Z tohoto důvodu samotnaacute povaha uacuteřadu v ciacuterkvi vyžaduje že bude od sveacuteho nositele vykonaacutevaacutena v radikaacutelniacute

odlišnosti od způsobu vlaacutedy mocnyacutech tohoto světa totiž ve znameniacute naacutesledovaacuteniacute ukřižovaneacuteho Krista (srv Mk

1041-45) srv LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis

fuumlr die Wahrheit In Catholica 64 (2010) s 63-66 1837

Srv BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen s 164 Balthasar dodaacutevaacute že praacutevě bdquona tomto tajuplneacutem

souladu ndash při veškereacutem odstupu ndash mezi Kristem a jeho ciacuterkviacute Vykupitelem a těmi ktereacute vykoupil spočiacutevaacute celeacute

pochopeniacute mučednictviacute ve stareacute ciacuterkvildquo (BALTHASAR HU VON op cit)

293

největšiacute ověřeniacute laacuteskyldquo1838

ukotvuje celou skutečnost křesťanskeacuteho mučednictviacute v působeniacute Božiacute

milosti Saacutem Bůh ve svrchovaneacute svobodě vyvoliacute uschopniacute a vede sveacuteho milovaneacuteho k nejzazšiacute

odpovědi na nekonečnou laacutesku s niacutež po něm od věčnosti toužiacute Vědomiacute milosti ktereacute se mu

dostalo a kteraacute v něm přinese svůj užitek pak v mučedniacutekovi působiacute radost jako nejvlastnějšiacute

stav jeho nitra když přijiacutemaacute smrt jako službu viacutery (srv Fp 217)

Studium historickyacutech pramenů přinaacutešiacute staacutele zřetelněji na světlo skutečnost jak

rozhodujiacuteciacutem způsobem ovlivnilo ekumenismus jako hnutiacute za jednotu praacutevě svědectviacute

novodobyacutech křesťanskyacutech mučedniacuteků1839

Ti se ve sveacutem mučednictviacute stali znameniacutem odporu

nejen vůči diktaturaacutem popiacuterajiacuteciacutem evangelium ale poukaacutezali teacutež na rozporuplnost rozděleniacute mezi

křesťany bdquoObojiacutemu bylo nastaveno jako protiklad viditelneacute znameniacute společneacuteho svědectviacute

v naacutesledovaacuteniacute křiacuteželdquo1840

Na přiacutekladu mučedniacuteků z doby nacionaacutelniacuteho socialismu uvaacutediacute Paul

Werner Scheele jak společně sdiacutelenaacute zkušenost vydaacutevaneacuteho svědectviacute a naacutesledneacute perzekuce

katolickyacutech a evangelickyacutech křesťanů v Německu přinesla těmto Kristovyacutem učedniacuteků novyacute druh

pronikaveacuteho poznaacuteniacute ktereacute u některyacutech z nich vyuacutestilo do neochvějneacuteho rozhodnutiacute obětovat

vědomě svůj život jako pokaacuteniacute za hřiacutech rozděleniacute ciacuterkve a za sjednoceniacute všech věřiacuteciacutech

v Krista1841

Siacutemě jednoty je tak podivuhodně zalito krviacute mučedniacuteků z jejichž skryteacute oběti čerpaacute

svou siacutelu Usilovat o překonaacuteniacute rozkolu znamenaacute pokračovat v jejich diacutele

Ciacuterkev již od nepaměti byla přesvědčena o tom že mučednickaacute smrt působiacute plody

ekvivalentniacute důsledkům ktereacute maacute přijetiacute svaacutetosti křtu Proto se o mučednictviacute hovořiacute teacutež jako o

křtu krve1842

Z toho vyplyacutevaacute pro ekumenismus důležitaacute skutečnost Je-li pravdou že křest

představuje svaacutetostneacute pouto jednoty mezi křesťany1843

a uznaacutevajiacute-li dnes ciacuterkve a ciacuterkevniacute

společenstviacute navzaacutejem sveacute křty jako platneacute pak by se communio projevenaacute v mučednictviacute měla

odrazit i ve vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute svědků kteřiacute pro Krista prolili svou krev V tomto směru jsou

nanejvyacuteš vyacuteznamneacute kroky směřujiacuteciacute k sestaveniacute ekumenickeacuteho martyrologia1844

Naleacutezt

společnou praxi toho jak připomiacutenat a udržovat v ciacuterkviacutech živou pamaacutetku na mučedniacuteky je

vyacutezvou ekumenickeacute spiritualitě Aby se jednalo skutečně o memoria viva na ty kteřiacute věčně žijiacute

v paměti Božiacute musiacute se privilegovanyacutem miacutestem připomiacutenky staacutet křesťanskaacute liturgie

Nemůžeme skryacutet bezradnost s niacutež stojiacuteme v teacuteto souvislosti před zaacutestupy těch kdo se

v dějinaacutech ciacuterkve stali obětiacute naacutebožensky motivovanyacutech střetů a naacutesiliacute spaacutechaneacuteho mezi

vyznavači křesťanskyacutech konfesiacute Byli takeacute oni svědky Krista ukřižovaneacuteho a vzkřiacutešeneacuteho

Smiacuteme je vůbec nazvat mučedniacuteky kteřiacute naacutes spojujiacute Jak se jako dědici českeacute reformace diacutevaacuteme

na oběti běsněniacute radikaacutelniacutech husitů Jak uvažujeme jako češtiacute evangeliacuteci o smrti Jana Sarkandra

1838

Lumen gentium 42 1839

Srv např ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich 1840

LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis fuumlr die

Wahrheit s 61 1841

Srv SCHEELE PW Zum Zeugnis berufen Theologie des Martyriums Wuumlrzburg Echter 2008 s 295-301

Jako přiacuteklad uveďme zaacutepisek kněze Maxe Josefa Metzgera neuacutenavneacuteho apoštola jednoty bdquoJemu Otci jsem nabiacutedl

svůj život za miacuter ve světě a za jednotu Kristovy ciacuterkve Byl bych šťastnyacute kdybych skrze vydanost sveacuteho života

mohl posloužit uacutečinně tomu o co jsem bez viditelneacuteho uacutespěchu usiloval svyacutem životemldquo (SCHEELE PW op cit

s 301) 1842

Srv Katechismus katolickeacute ciacuterkve 1258 1843

Srv Unitatis redintegratio 22 1844

Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37

294

Jak se staviacuteme jako češtiacute katoliacuteci k těm kteřiacute v době protireformace za věrnost sveacute viacuteře zaplatili

životem Mučedniacuteci nejsou našiacutem majetkem a chloubou1845

Pokud vyrostli šlo o diacutelo Božiacute

milosti a Bůh saacutem pronikaacute do tajemstviacute srdciacute v okamžiku umiacuteraacuteniacute stejně jako znaacute svoje bdquokteřiacute

přišli z velikeacuteho souženiacuteldquo (Zj 714) Zcela jistě naacutes tyto nesčetneacute oběti mohou sjednotit ve

vyznaacuteniacute vin a v liacutetosti srdce za naacutesiliacute zaštiacutetěneacute jmeacutenem Kristova evangelia když naacutem všichni

společně kladou před oči hřiacutechy našich vlastniacutech otců a napomiacutenajiacute naacutes k tomu že pravdu nelze

prosadit jinak než mociacute pravdy sameacute1846

Jedinou silou kterou Božiacute pravdu zjevuje jeho Syn

pak je ukřižovanaacute laacuteska V teacuteto laacutesce jsme sjednoceni když se k niacute utiacutekaacuteme obtiacuteženi našimi

hřiacutechy s prosbou o odpuštěniacute bdquoDějiny vzaacutejemneacuteho pronaacutesledovaacuteniacute nutiacute k postoji pokaacuteniacute Neniacute

snad praacutevě pokaacuteniacute perspektivou ve ktereacute je třeba nově konstituovat oblak svědkůldquo1847

Již starobyleacute vypraacutevěniacute o umučeniacute svateacuteho Polykarpa ze Smyrny naacutem zachycuje jako

podstatnyacute rys oběti mučedniacuteka jejiacute propojenost s eucharistiiacute1848

Polykarp završuje svůj

pozemskyacute běh diacutekůvzdaacuteniacutem Otci za to že smiacute miacutet podiacutel na Kristově kalichu a na vzkřiacutešeniacute

v neporušitelnosti Ducha Jeho hořiacuteciacute tělo vzaacutepětiacute nabyacutevaacute podoby pečeneacuteho chleba a ti kdo

mučednictviacute přihliacutežejiacute mohou ciacutetit vzaacutecnou vůni jakou voniacute kadidlo1849

Na tomto přiacutekladu se

ukazuje jak bdquomučedniacutek žije a daacutevaacute život praacutevě skrze svoji smrt a tak on saacutem vstupuje do

eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo1850

V mučednictviacute tak Duch Svatyacute uskutečňuje nerozdělenou

eucharistii ciacuterkve kteraacute je jedinou eucharistickou liturgiiacute Krista totiž tajemstviacutem oběti jejiacutež

vůně oslavuje Otce tajemstviacutem jednoho chleba kteryacute je z laacutesky rozlaacutemaacuten aby dal život světu

(srv J 651)

1845

bdquoPokud je v jejich utrpeniacute okamžik oslaveniacute pak to neniacute jistě naše oslava nyacutebrž jedině oslava Toho pro něhož

trpěli a položili životldquo (BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen s 159) 1846

Srv Dignitatis humanae 1 1847

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern

und Heiligen s 339 1848

Obdobně již IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům IV1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 130 1849

Umučeniacute Polykarpovo XIV-XVI In Spisy apoštolskyacutech otců s 167-168 1850

RATZINGER J Eucharistie und Mission In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 99

295

ZAacuteVĚR

Od počaacutetku bylo uacutemyslem našiacute praacutece nově artikulovat myšlenku českeacuteho ekumenismu

jako otaacutezku po tom co jako ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute českeacute ekumeny maacuteme zde a nyniacute

konat proto abychom ve spolupraacuteci s milostiacute Ducha Svateacuteho staacutele velkodušněji naplňovali

Kristovu touhu po jednotě (srv J 1721) Našiacute snahou bylo ukaacutezat že ekumenickeacute uacutesiliacute je Božiacute

Prozřetelnostiacute svěřeno jako autentickyacute a specifickyacute dar a poslaacuteniacute křesťanům v českyacutech zemiacutech a

to jako živaacute tradice miacutestniacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute kterou je třeba se všiacute starostlivostiacute

uchovat a neustaacutele rozviacutejet

Při hledaacuteniacute jak plodnyacutem způsobem uchopit ekumenickou ideu jsme v kontextu

tematizace bdquokrize ekumenismuldquo přiacutetomneacute nejen celosvětově nyacutebrž konstatovaneacute i v českeacutem

prostoru zvolili vyacutechodisko bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo ktereacute poklaacutedaacuteme za nanejvyacuteš aktuaacutelniacute a

ktereacute naacutem umožňuje dojiacutet k zaacutevěru že cesta k většiacute ryzosti našeho uacutesiliacute o jednotu vede skrze

dynamiku spirituaacutelniacute obnovy V našiacute tezi jsme vyjaacutedřili že praacutevě prvky koncilniacuteho učeniacute o

bdquoduchovniacutem ekumenismuldquo jimiž jsou obraacuteceniacute srdce uacutesiliacute o svatost a modlitba za jednotu1851

skyacutetajiacute zcela vyacutejimečnyacutem způsobem přiacuteležitost jak nechat zazniacutet novyacutem imperativům Ducha

Svateacuteho kteryacute stojiacute v počaacutetciacutech ekumenickeacuteho hnutiacute nejen ve světě ale takeacute u naacutes Současně

jsme bolestně vniacutemali že potenciaacutel bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo neniacute v našem prostoru dosud

naacuteležitě vyhodnocen natožpak soustavně a ciacuteleně rozviacutejen a to nejen v českeacute ekumenickeacute

teologii ale až na vyacutejimky ani v praxi

bdquoDuchovniacute ekumenismusldquo naacutes přivaacutediacute k samotneacutemu jaacutedru uacutesiliacute o obnoveniacute jednoty

křesťanů ktereacute maacute spirituaacutelniacute povahu ndash bdquospirituaacutelniacuteldquo ve smyslu působeniacute Ducha Svateacuteho jako

principu života ciacuterkve i jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho Tato vyacutechoziacute akcentuace měla v našiacute teologickeacute

reflexi českeacuteho ekumenismu za naacutesledek že jsme se pokusili rozvinout zcela zaacuteměrně

pneumatologickou dimenzi ve smyslu naslouchaacuteniacute rozpoznaacutevaacuteniacute a rozhodovaacuteniacute v souladu s tiacutem

jak Duch Svatyacute princip jednoty kteryacute spojuje jedno a mnoheacute promlouvaacute k ciacuterkviacutem a ciacuterkevniacutem

společenstviacutem českeacute ekumeny i ke každeacutemu věřiacuteciacutemu jednotlivě Z toho důvodu tvořily ohniska

našiacute praacutece otaacutezky jednak po ekleziologickyacutech a jednak po antropologickyacutech komponenetech

ekumenickeacute spirituaacutelniacute dynamiky v podmiacutenkaacutech českeacuteho ekumenismu

V raacutemci českeacute ekumenickeacute teologie tedy předklaacutedaacuteme praacuteci kterou považujeme za prvniacute

ucelenějšiacute pokus reagovat v miacutestniacutem kontextu na vyacutezvu po znovuobjeveniacute duchovniacutech kořenů

uacutesiliacute o jednotu křesťanů kteraacute v posledniacutech letech opakovaně zazniacutevaacute jak ze strany Papežskeacute

rady pro jednotu křesťanů tak z prostřediacute světoveacute ekumenickeacute teologie Samostatneacute rozvinutiacute

tohoto impulzu ve spojeniacute s pastoračně-spirituaacutelniacutem přiacutestupem k českeacutemu ekumenismu umožnilo

dojiacutet k zaacutevěrům ktereacute považujeme v našem prostřediacute za přiacutenosneacute předevšiacutem ze dvou důvodů

1) Aplikace zaacutesad teologicko-spirituaacutelniacute četby naacutes v přiacutepadě českeacuteho ekumenismu

přivedla k tomu že se naacutem podařilo identifikovat pět oblastiacute ve kteryacutech vyvstaacutevajiacute pro domaacuteciacute

kontext ekumenickyacutech snah kliacutečovaacute teacutemata Jednaacute se přitom o uacutekol uzdraveniacute historickeacute paměti

1851

Srv Unitatis redintegratio 8

296

probleacutem kontinuity a diskontinuity křesťanskyacutech tradic vztah svaacutetosti eucharistie k jednotě

ciacuterkve roli identity v ekumenickeacutem dialogu a o otaacutezku po nositeliacutech autentickyacutech ekumenickyacutech

impulzů Skutečnost že v raacutemci jmenovanyacutech okruhů podrobně rozebiacuteraacuteme jednotliveacute tendence

jak doklaacutedaacute širokaacute dokumentace a snažiacuteme se navrhnout organicky celistveacute podněty

k prohloubeniacute danyacutech teacutemat maacute za naacutesledek že formulujeme pro českou ekumenu podmiacutenky k

plodneacutemu teologickeacutemu ekumenickeacutemu dialogu Takovyacute dialog na cestě k plneacutemu poznaacuteniacute

Kristovy pravdy zavazuje ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute k poslušnosti vůči Duchu Svateacutemu a

k připravenosti obohacovat se navzaacutejem bdquovyacuteměnou darůldquo ktereacute jsou vlastniacute jedineacute Kristově

ciacuterkvi

2) Reflexe vychaacutezejiacuteciacute přiacutemo z pojmu bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo nejen vysvětlila a

prohloubila koordinaacutety zmiacuteněneacute samotnyacutem koncilniacutem dokumentem nyacutebrž naacutesledně vytvořila

předpoklady k diskursu o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako specifickeacute podobě duchovniacuteho života

kteraacute nejvhodnějšiacutem způsobem odpoviacutedaacute cestě překonaacutevaacuteniacute rozděleniacute mezi Kristovyacutemi

učedniacuteky a kteraacute podporuje dosaženiacute plneacute a viditelneacute jednoty všech pokřtěnyacutech Ekumenickou

spiritualitu jako spiritualitu jednoty jsme přitom definovali vzhledem ke zdroji teacuteto jednoty (Božiacute

slovo a svaacutetosti ciacuterkve) jejiacutemu vnitřniacutemu obsahu (laacuteska Ducha Svateacuteho vytvaacuteřejiacuteciacute communio

ciacuterkve) a konečneacutemu ciacuteli (poslaacuteniacute ciacuterkve a křesťanů ve světě) Takto navrženaacute a biblicky hluboko

ukotvenaacute forma duchovniacuteho života jakožto středu veškereacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute oteviacuteraacute podle

našeho přesvědčeniacute možnost aby se ekumenismus v českyacutech zemiacutech staacuteval staacutele viacutece (magis)

nediacutelnou součaacutestiacute života celeacute ciacuterkve ve smyslu universitas fidelium tedy Božiacuteho lidu jehož členy

spojuje vjedno viacutera naděje a laacuteska

Naše tvrzeniacute se opiacuterajiacute nejen o znalost stavu teologickeacute reflexe ekumenickeacute problematiky

u naacutes a zčaacutesti teacutež v zahraničiacute ale ukazujiacute se byacutet rovněž zcela v souladu s podněty s nimiž se

nejen na katolickou ciacuterkev v Čechaacutech a na Moravě ale teacutež na celou českou ekumenu obraciacute

katolickeacute magisterium Papežoveacute při svyacutech pastoračniacutech naacutevštěvaacutech našiacute vlasti opakovaně

prokaacutezali svoji starost a peacuteči o zdejšiacute ekumenickeacute vztahy Jan Pavel II přitom již v r 1990 shrnul

postoj univerzaacutelniacute ciacuterkve i světoveacute ekumeny do slov plnyacutech očekaacutevaacuteniacute když prohlaacutesil že bdquopraacutevě

v teacuteto zemi se zdaacute opraacutevněnou naděje že dojde k zaacutevažnyacutem krokům na cestě bratrskeacuteho smiacuteřeniacute

a opravdoveacute jednoty v Kristuldquo1852

Konkreacutetniacute podněty řiacutemskyacutech biskupů k prohloubeniacute českeacuteho

ekumenismu pak jdou zcela jednoznačně ve směru vyacutezvy po rozviacutejeniacute jeho spirituaacutelniacute duchovniacute

dimenze jak lze vyrozumět z uacutestředniacutech teacutemat jakyacutemi jsou např smiacuteřeniacute historickeacute paměti

pokaacuteniacute za hřiacutechy minulyacutech generaciacute modlitba za jednotu ciacuterkve důraz na evangelniacute jaacutedro

křesťanskeacute svatosti ekumenismus svatyacutech jako živyacutech svědků jedneacute viacutery zodpovědnost za

spaacutesonosnou přiacutetomnost Kristova slova uprostřed tohoto světa

Naacuteš způsob zpracovaacuteniacute teacutematu českeacuteho ekumenismu si nečiniacute naacuterok na vyacutelučnost

Akcentuace spirituaacutelniacute dimenze v raacutemci pastoračně-teologickeacuteho přiacutestupu k problematice nemaacute

za ciacutel odsunout do pozadiacute nezbytnou uacutelohu kterou hraje dogmatickaacute teologie a ekleziologie ani

eliminovat uacutesiliacute ciacuterkevniacutech historiků či teologů liturgie kteřiacute se zabyacutevajiacute studiem českeacuteho

1852

Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů s 27

297

ekumenismu Všem těmto oborům ale i jednotlivyacutem metodaacutem chceme spiacuteše poukaacutezat na

uacutestředniacute poznaacuteniacute k němuž ve světle viacutery dospiacutevaacuteme a totiž že ekumenickeacute hnutiacute i ekumenickaacute

teologickaacute reflexe jako jeho součaacutest jsou předevšiacutem diacutelem Ducha Svateacuteho Pokud se jednaacute o

model kteryacute předklaacutedaacuteme pak zvlaacuteště pokud jde o konkreacutetniacute obsah bdquoekumenickeacute spiritualityldquo je

třeba jej chaacutepat nikoliv jako uzavřenou entitu ale mnohem spiacuteše jako živou skutečnost jež musiacute

byacutet v konkreacutetniacutech pastoračniacutech situaciacutech obohacovaacutena o staacutele noveacute rozměry jak naacutem bude

vnukat saacutem Božiacute Duch Jedniacutem ze směrů kteryacutem by se dalšiacute baacutedaacuteniacute v teacuteto oblasti mohlo ubiacuterat a

kteryacute bychom považovali za zvlaacuteště přiacutenosnyacute představuje např vskutku důkladneacute ekumenickeacute

studium a zhodnoceniacute spirituaacutelniacutech podnětů vlastniacutech českeacute reformaci a reformniacutemu hnutiacute ktereacute

jiacute předchaacutezelo Takovyacute uacutekol však z pochopitelnyacutech důvodů přesahuje možnosti a raacutemec našeho

uacutesiliacute

Stojiacuteme-li nyniacute na konci našiacute praacutece uvědomujeme si že otaacutezka po minulosti současnosti

a perspektivaacutech českeacuteho ekumenismu zůstaacutevaacute otevřenou Takovou musiacute i zůstat protože

ekumenismus jako živyacute projev laacutesky k jedineacutemu Kristu a jeho snoubence ciacuterkvi vyžaduje staacutele

novou schopnost oteviacuterat se působeniacute toho kteryacute naacutes v teacuteto laacutesce zdokonaluje

Veni Sancte Spiritus

reple tuorum corda fidelium

et tui amoris in eis ignem accende

298

SOMMARIO

La tesi di Dottorato che presentiamo con la sua impostazione abbraccia la problematica

dellʼecumenismo nella Repubblica Ceca Il quadro del nostro contributo comporta la riflessione

dei rapporti ecumenici cechi dal punto di vista della teologia pastorale Dopo il 1989

lʼecumenismo rappresenta una delle dimensioni della pastorale delle Chiese e comunitagrave ecclesiali

nel nostro paese che ci richiama a che venga sviluppato non solamente a livello di prassi ma

anche per quanto riguarda una profonda riflessione teologica Affincheacute i ldquonostrirdquo cristiani

possano arrivare a ldquodei passi importanti sulla via della riconciliazione fraterna e della vera unitagrave

in Cristordquo ndash come auspicava durante la sua prima visita pastorale il Papa Giovanni Paolo II ndash egrave

necessario soprattutto alla luce della fede riconoscere discernere e stabillire le prioritagrave

ecumeniche nella vita delle Chiese comunitagrave ecclesiali e dei singoli fedeli

Nel contesto del movimento ecumenico mondiale giagrave da due decenni assistiamo al

crescente dibattito sul tema della ldquocrisi dellʼecumenismordquo malgrado tutto il progresso nel campo

del dialogo ecumenico che non puograve essere misconosciuto Si richiede un cambiamento di

ldquoparadigma ecumenicordquo si mettono nuovi accenti allʼinterno del metodo del dialogo alcuni

passi concreti delle Chiese e comunitagrave ecclesiali hanno come loro effetto un aumento di tensione

nei rapporti ecumenici Le tendenze elencate si estendono anche allrsquoambito ecumenico ceco

Bencheacute i rapporti ecumenici abbiano nel nostro paese una lunga tradizione ci si chiede in quale

misura venga percepito lʼimpegno ecumenico da parte delle Chiese e delle comunitagrave ecclesiali e

anche dai fedeli stessi come unʼautentica grazia dello Spirito Santo (cf Unitatis redintegratio 1)

e quanto la domanda di Cristo per lʼunitagrave dei suoi discepoli come segno perchegrave il mondo creda

(cf Gv 17) rappresenti la vera ragione normativa di ogni azione pastorale

Il nostro modo di accostarci alla questione dellʼecumenismo nella Reppublica Ceca parte

dalla convinzione che le componenti di un ldquoecumenismo spiritualerdquo tra le quali il Concilio

annovera la conversione del cuore lrsquoimpegno per la santitagrave di vita e la preghiera per lʼunitagrave dei

cristiani (cf Unitatis redintegratio 8) permettono di entrare in uno spazio spirituale eminente

dentro il quale sia possibile anche per lʼecumenismo ceco percepire dei concreti ldquoimperativi

pastoralirdquo provenienti dallo Spirito Santo che egrave Spirito di comunione e di unitagrave

Il lavoro presente costituisce nel quadro della teologia ecumenica ceca il primo tentativo

piugrave articolato di reagire in un contesto locale allʼinvito del magistero universale della Chiesa

cattolica e della teologia cattolica a riscoprire le radici spirituali dellʼimpegno per lʼunitagrave dei

cristiani Lʼapprofondimento di questo impulso congiunto con lʼaproccio teologico pastorale e

spirituale allʼecumenismo ceco ci ha permesso di arrivare a delle conclusioni che consideriamo

degne di nota sopratutto per due ragioni

1) La nostra lettura di tipo teologico-spirituale dellʼecumenismo ceco ci ha portato a

identificare cinque tematiche che emergono nel centro stesso del contesto del nostro impegno

ecumenco Si tratta del compito della riconciliazione della memoria storica del problema di

continuitagrave e di discontinuitagrave delle tradizioni cristiani del rapporto del sacramento

299

dell Eucarestia con l unitagrave della Chiesa del ruolo dell identitagrave nel dialogo ecumenico e della

questione riguardante i portatori di impulsi ecumenici autentici Il fatto che allʼinterno delle aree

di domande analizziamo delle tendenze e cerchiamo di proporre dei suggerimenti complessi allo

scopo di poter essere approfonditi permette di presentare alle Chiese e comunitagrave ecclesiali nel

nostro paese delle condizioni per un dialogo ecumenico proficuo

2) La nostra riflessione a partire dal concetto di ldquoecumenismo spiritualerdquo ha costituito il

presupposto per il discorso su una ldquospiritualitagrave ecumenicardquo come forma specifica della vita

spirituale che corrisponde nel modo piugrave adeguato al cammino di superamento della divisione fra

i discepoli di Cristo e che favorisce il raggiungimento della piena e visibile unitagrave di tutti i

battezzati La spiritualitagrave ecumenica egrave stata definita a partire dal rapporto con le sorgenti di

questʼunitagrave (Parola di Dio e sacramenti della Chiesa) con il contenuto dellʼunitagrave (l amore dello

Spirito Santo che costituisce la comunione della Chiesa) e con lo scopo finale di essa (la

missione della Chiesa e dei cristiani nel mondo) La forma di vita spirituale suggerita come

centro di ogni impegno ecumenico apre lrsquoorizzonte della possibilitagrave che lʼecumenismo nella

Repubblica Ceca possa diventare parte imprescindibile della vita della Chiesa quale universitas

fidelium cioegrave di ogni singolo membro del popolo di Dio Il modello che presentiamo allo stesso

tempo rimane aperto alle situazioni pastorali concrete in cui lo Spirito Santo stesso ci dona di

scoprire le nuove dimensioni con le quali bisogneragrave anche nel futuro arrichire la spiritualitagrave

ecumenica

300

POUŽITEacute ZKRATKY

a articulus (člaacutenek)

AA VV autores varii (různiacute autoři)

Aq Aquinatis (Akvinskyacute)

a v augsburskeacuteho vyznaacuteniacute

AV ČR Akademie věd Českeacute republiky

bl blahoslavenyacute blahoslavenaacute

cap capitula (kapitola)

CCEE Council of Episcopal Conferences of Europe (Rada evropskyacutech

biskupskyacutech konferenciacute)

CČS(H) Ciacuterkev československaacute (husitskaacute)

CDČT Centrum dějin českeacute teologie

CDK Centrum pro studium demokracie a kultury

cit citovaacuten citovaacuteno

CMBF Cyrilometodějskaacute bohosloveckaacute fakulta

ČAV Českaacute akademie věd

ČBK Českaacute biskupskaacute konference

ČCE Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute

čl člaacutenek člaacutenky

ČR Českaacute republika

ČSR Českaacute socialistickaacute republika

ČSFR Českaacute a Slovenskaacute federativniacute republika

ČSSR Československaacute socialistickaacute republika

dr doktor

ed editor editores (vydavatel vydavateleacute)

ERC Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute

EKD Evangelische Kirche in Deutschland (Evangelickaacute ciacuterkev v Německu)

ETF UK Evanjelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Komenskeacuteho

etc et cetera (a dalšiacute)

ISE Istituto di studi ecumenici

HBF Husitskaacute bohosloveckaacute fakulta

HTF UK Husitskaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy

In in v

kaacuten kaacutenon

Kap kap kapitola

kard kardinaacutel

kart karton

KEBF UK Komenskeacuteho evangelickaacute bohosloveckaacute fakulta Univerzity Karlovy

301

KEK Konference evropskyacutech ciacuterkviacute

KMK Křesťanskaacute miacuterovaacute konference

KTF UK Katolickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy

l leacuteta

LG Lumen gentium (Světlo naacuterodů) věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi

např napřiacuteklad

n nn naacutesledujiacuteciacute

op cit opus citatum (citovaneacute diacutelo)

OumlRK Oumlkumenischer Rat der Kirchen (Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute) v německeacutem

jazykoveacutem prostoru ekvivalent pro Světovou radu ciacuterkviacute

o s občanskeacute sdruženiacute

P Pater (otec)

p pan

PEN Postsecondary Education Network

PG MIGNE JP Patrologiae cursus completus Series graeca 1857-1866

PL MIGNE JP Patrologiae latinae cursus completus 1844-1864

pozn poznaacutemka

prof profesor

q quaestio (otaacutezka)

r rok

red redakce

resp respektive

Rom Roumlmerbrief (List Řiacutemanům)

RPD Reverendissimo Patri Domini (ctihodneacutemu otci panu)

S Sanctus (svatyacute)

s strana strany

sd sine data (bez udaacuteniacute vročeniacute)

Sl sine loco (bez udaacuteniacute miacutesta)

sl sloupec složka

SRC Světovaacute rada ciacuterkviacute

SRN Spolkovaacute republika Německo

Srv srv srovnej

SSR Slovenskaacute socialistickaacute republika

St Sankt (svatyacute)

sv svatyacute

tč toho času

TGM Tomaacuteš Garrigue Masaryk

ThDr doktor teologie

tzv takzvanyacute

UR Unitatis redintegratio (Obnoveniacute jednoty) dekret o ekumenismu

302

vl vlastniacutem (naacutekladem)

WBG Wissenschaftliche Buchgesellschaft

WCC World Council of Churches (Světovaacute rada ciacuterkviacute)

YMCA Young Menrsquos Christian Association (Křesťanskeacute sdruženiacute mladyacutech mužů)

zjm zejmeacutena

Zkratky naacutezvů biblickyacutech knih jsou uvedeny podle Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho

zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute

společnost 1996

303

BIBLIOGRAFIE

1 Bible

Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně deuterokanonickyacutech knih) Praha

Českaacute biblickaacute společnost 1996

2 Dokumenty magisteria katolickeacute ciacuterkve

21 Dokumenty koncilů

211 Chalcedonskyacute koncil

Symbolum Chalcedonense (z 22 řiacutejna 451) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 300-303

212 11 Toledskyacute koncil

Symbolum (z r 675) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et

declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 525-541

213 Tridentskyacute koncil

Decretum de iustificatione (z 3 ledna 1547) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum

definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 1520-1583

Decretum de invocatione veneratione et reliquiis Sanctorum et sacris imaginibus (z 3 prosince 1563) In

DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et

morum Bologna Dehoniane 2009 čl 1821-1825

214 2 Vatikaacutenskyacute koncil

2141 Koncilniacute dokumenty

Lumen gentium (věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi z 21 listopadu 1964) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho

koncilu Praha Zvon 1992 s 29-97)

Dei Verbum (věroučnaacute konstituce o Božiacutem zjeveniacute z 18 listopadu 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 101-123)

Sacrosanctum concilium (konstituce o posvaacutetneacute liturgii z 4 prosince 1963) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 125-169)

Gaudium et spes (konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 173-265)

Unitatis redintegratio (dekret o ekumenismu z 21 listopadu 1964) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho

koncilu Praha Zvon 1992 s 433-457)

Presbyterorum ordinis (dekret o službě a životě kněžiacute z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 299-337)

Ad gentes (dekret o misijniacute činnosti ciacuterkve z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu

Praha Zvon 1992 s 459-507)

Dignitatis humanae (deklarace o naacuteboženskeacute svobodě z 7 prosince 1965) (českyacute překlad in Dokumenty 2

vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992 s 557-574)

2142 Akta koncilu

304

Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars VI Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1973

Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol IV Periodus quarta Pars I Romae Typis

Polyglottis Vaticanis 1976

22 Papežoveacute

221 Pius IX

Blahoslaveneacute breve (prohlaacutešeniacute k beatifikaci Jana Sarkandra z 12 srpna 1854) In TENORA J ndash FOLTYNOVSKYacute

J Bl Jan Sarkander Jeho doba život a blahoslaveniacute Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1920 s 733-734

222 Lev XIII

LEV XIII Grande munus (encyklika o rozšiacuteřeniacute uacutecty sv Cyrila a Metoděje ve všeobecneacute ciacuterkvi z 30 zaacuteřiacute 1880) In

LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane

1997 čl 182-202

LEV XIII Satis cognitum (encyklika o jednotě ciacuterkve z 29 června 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed)

Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1233-1282

LEV XIII Apostolicae curae (encyklika o anglikaacutenskyacutech svěceniacutech z 13 zaacuteřiacute 1896) In LORA E ndash SIMIONATI

R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 2034-2048

LEV XIII Divinum illud munus (encyklika o Duchu Svateacutem z 9 května 1897) In LORA E ndash SIMIONATI R

(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1300-1328

223 Benedikt XV

BENEDIKT XV Saepe nobis (list československyacutem biskupům z 30 listopadu 1921) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 62-73)

224 Pius XI

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate Welehrad

prope sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione In Acta apostolicae

sedis Commentarium officiale Annus XVI volumen XVI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1924 s 326-327

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensem eundemque bdquoApostolatus a Ss Cyrillo e

Methodioldquo preasidem De conventu quinto velehradensi In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale

Annus XIX volumen XIX Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1927 s 340-341

PIUS XI Quod sanctum Cyrillum (list srbsko-chorvatsko-slovinskyacutem a československyacutem biskupům z 13 uacutenora

1927) (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc

Refugium 2003 s 74-83)

PIUS XI Mortalium animos (encyklika o podpoře praveacute naacuteboženskeacute jednoty z 6 ledna 1928) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939) Bologna Dehoniane 1995 čl 226-238

PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium de conventu velehradensi sexto In Acta

apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XXIV volumen XXIV Romae Typis Polyglottis Vaticanis

1932 s 338-339

225 Jan XXIII

JAN XXXIII Ad Petri cathedram (encyklika o pravdě jednotě a pokoji v laacutesce z 29 června 1959) In LORA E ndash

SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 7 Giovanni XXIII Paolo VI (1958-1978) Bologna

Dehoniane 1994 čl 1-80

JAN XXIII Magnifici eventus (apoštolskyacute list slovanskyacutem biskupům z 11 května 1963) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 84-97)

226 Pavel VI

305

PAVEL VI Ecclesiam suam (encyklika o způsobech jakyacutemi maacute katolickaacute ciacuterkev v současnosti vykonaacutevat sveacute

poslaacuteniacute z 6 srpna 1963) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della santa sede 1963-

1967 čl 163-210

PAVEL VI In sollemni cannonizatione Beatorum Caroli Lwanga et sociorum Homilia In Acta apostolicae saedis

Commentarium officiale Annus LVI series III volumen VI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1964 s 904-906

PAVEL VI Antique nobilitatis (apoštolskyacute list věřiacuteciacutem Československa z 2 uacutenora 1969) (českyacute překlad in

Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 98-119)

227 Jan Pavel II

JAN PAVEL II Redemptor hominis (encyklika o Kristu Vykupiteli z 4 března 1979) (českyacute překlad Praha Zvon

1996)

JAN PAVEL II Egregiae virtutis (motu proprio vyhlašujiacuteciacute sv Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy z 31

prosince 1980) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7 Documenti ufficiali della Santa sede 1980-1981

Bologna Dehoniane 1991 čl 958-968

JAN PAVEL II Slavorum apostoli (encyklika u přiacuteležitosti jedenaacutectisteacuteho vyacuteročiacute evangelizačniacuteho diacutela sv Cyrila a

Metoděje z 2 června 1985) (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr

Velehrad ndash Olomouc Refugium 2003 s 144-192)

JAN PAVEL II Dominum et vivificantem (encyklika o Duchu Svateacutem v životě ciacuterkve a světa z 18 května 1986)

(českyacute překlad Praha Zvon 1997)

JAN PAVEL II Mulieris dignitatem (apoštolskyacute list o důstojnosti a povolaacuteniacute ženy z 15 srpna 1988) (českyacute překlad

Praha Zvon 1992)

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 10-13

Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně postiženyacutemi

občany (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 13-17

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 18-21

JAN PAVEL II Poselstviacute Československeacute biskupskeacute konferenci (z 21 dubna 1990) In Jan Pavel II

v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 37-41

Projev Jana Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a

intelektuaacutelniacutech kruhů (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 s 22-30

JAN PAVEL II Setkaacuteniacute s představiteli křesťanskyacutech ciacuterkviacute (21 dubna 1990) In Jan Pavel II v Československu 21-

22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 70

Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 32-36

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 37-38

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1990documentshf_jp-

ii_aud_19900425_ithtml˃

JAN PAVEL II Redemptoris missio (encyklika o staacuteleacute platnosti misijniacuteho poslaacuteniacute ze 7 prosince 1990) (českyacute

překlad Praha Zvon 1994)

JAN PAVEL II Gratissimam sane (list rodinaacutem z 2 uacutenora 1994) In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion

vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede 1994-1995 Bologna Dehoniane 1997 čl 158-344

JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente (apoštolskyacute list o přiacutepravě na jubilejniacute rok 2000 z 10 listopadu 1994)

(českyacute překlad Praha Zvon 1995)

JAN PAVEL II Orientale lumen (apoštolskyacute list ke steacutemu vyacuteročiacute vydaacuteniacute listu Orientalium dignitas Pia XII z 2

května 1995) In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede

1994-1995 čl 2553-2632

Dopis papeže Jana Pavla II synodniacutemu seniorovi ČCE a prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi (z 2 května1995)

In Protestant VI6 (1995) s 2-3

Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 43-46

Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 49-53

Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci na

letišti Neřediacuten (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2007 s 56-60

306

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na letišti Neřediacuten v Olomouci (z 21 května 1995) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 61-62

Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 62-67

Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 71-74

JAN PAVEL II Ut unum sint (encyklika o ekumenickeacutem uacutesiliacute z 25 května 1995) (českyacute překlad Praha Zvon

1995)

JAN PAVEL II Vita consecrata (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o zasvěceneacutem životě a jeho poslaacuteniacute ve světě z

25 března 1996) (českyacute překlad Praha Zvon 1996)

Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 79-81

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla

II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 83-90

Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute (z 26 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 92-97

Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s nemocnyacutemi a členy řeholniacutech komunit v bazilice svateacute Markeacutety (z 26 dubna

1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 98-102

Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy

Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 104-108

Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla

II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 108-109

Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana

Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 111-114

Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u

naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 115-117

JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 30 aprile 1997 Visita pastorale nella Reppublica Ceca [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1997documentshf_jp-ii_aud_30041997_ithtml˃

JAN PAVEL II IV Congresso mondiale dei movimenti e delle nuove comunitagrave Messaggio del papa (promluva z

27 května 1998) In Il Regno ndash Documenti 4313 (1998) s 398-399

Projev papeže Jana Pavla II k uacutečastniacutekům řiacutemskeacuteho mezinaacuterodniacuteho sympozia o Mistru Janu Husovi (z 17 prosince

1999) In Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999

Praha Sekretariaacutet ČBK 2001 s 1-3

JAN PAVEL II Incarnationis mysterium (apoštolskyacute list vyhlašujiacuteciacute jubilejniacute rok 2000 z 29 listopadu 1998) In

LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa sede 1998 Bologna Dehoniane 2000

čl 1677-1721

JAN PAVEL II Novo millenio ineunte (apoštolskyacute list na zaacutevěr jubilejniacuteho roku z 6 ledna 2001) (českyacute překlad

Praha Sekretariaacutet ČBK 2001)

JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia (encyklika o eucharistii a jejiacutem vztahu k ciacuterkvi z 17 dubna 2003) (českyacute

překlad Praha Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003)

228 Benedikt XVI

Primo messaggio di Sua Santitagrave Benedetto XVI al termine della concelebrazione eucaristica con i cardinali elettori

in Capella Sistina Meroledigrave 20 aprile 2005 [on line] [citovaacuteno 5 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvimessagespont-messages2005documentshf_ben-

xvi_mes_20050420_missa-pro-ecclesia_ithtml˃

Solennitagrave dei Santi Apostoli Pietro e Paolo Omelia di Sua Santitagrave Benedetto VXI Basilica di San Pietro Mercoledigrave

29 giugno 2005 [on line] [2010 2012] Dostupneacute na

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvihomilies2005documentshf_ben-xvi_hom_20050629_sts-peter-

paul_ithtml˃

Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches

Palais Freitag 19 August 2005 [on line] [citovaacuteno 6 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂

httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2005augustdocumentshf_ben-

xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_gehtml˃

BENEDIKT XVI Sacramentum caritatis (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o eucharistii zdroji a vrcholu života a

poslaacuteniacute ciacuterkve z 22 uacutenora 2007) 27 (českyacute překlad Praha Pauliacutenky 2007)

BENEDIKT XVI Caritas in veritate (encyklika o integraacutelniacutem rozvoji v laacutesce a pravdě z 29 června 2009) (českyacute

překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009)

307

BENEDIKT XVI Angelus Palazzo Apostolico di Castel Gandolfo Domenica 20 settembre 2009 [on line]

[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviangelus2009documentshf_ben-xvi_ang_20090920_ithtml˃

Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) [on

line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2009septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20090926_interview_ithtml˃

Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI

v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 9-10

Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho

hradu Projev papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 32-34

Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv Viacuteta

Vaacuteclava a Vojtěcha Promluva papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 47-48

Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 64-65

Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Promluva Benedikta XVI při modlitbě Anděl Paacuteně (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež

Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 66-67

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta

XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2009 s 84-85

Setkaacuteniacute s akademickou obciacute ve Vladislavskeacutem saacutele Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta (z 27 zaacuteřiacute 2009) In

Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 97-99

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute

republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 112-113

Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Poselstviacute papeže Benedikta XVI mlaacutedeži (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v

Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 115-117

BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno 26 9

2012] Dostupneacute na internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviaudiences2009documentshf_ben-

xvi_aud_20090930_ithtml˃

BENEDIKT XVI Ansprache bei dem oumlkumenischen Gottesdienst Augustinerkloster Erfurt 23 September 2011

[online] [cit 8 2 2013] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2011septemberdocumentshf_ben-

xvi_spe_20110923_augustinian-convent-erfurt_gehtmlgt

BENEDIKT XVI Verbum Domini (postsynodaacutelniacute apoštolskaacute exhortace o Božiacutem slově v životě a poslaacuteniacute ciacuterkve z

30 zaacuteřiacute 2010) (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2011)

229 František

František piacuteše na Velehrad In Katolickyacute tyacutedeniacutek 27-28 (2013) s 1

23 Kongregace papežskeacute rady

Ecclesia catholica (De motione oecumenica) (dokument Svateacuteho oficia z 20 prosince r 1949) (německyacute překlad in

Herder Korrespondenz 4 1949-1950 s 318-320)

SEKRETARIAacuteT PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Directorium oecumenicum Pars prima Ad totam Ecclesiam (z

14 května 1967) In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967

Bologna Dehoniane 1992 čl 1194-1256

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Mysterium ecclesiae (prohlaacutešeniacute z 24 června 1973) In DENZINGER H ndash

HUumlNERMANN P Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna

Dehoniane 2009 čl 4530-1541

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio (list biskupům katolickeacute ciacuterkve o některyacutech aspektech

ciacuterkve jakožto společenstviacute z 28 května 1992) 9 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion vaticanum 13

Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 Bologna Dehoniane 1995 čl 1774-1807

PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem (z 25

března 1993) (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 1995)

308

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Note sur lrsquoexpression bdquoEglises soeursldquo (list předsedům biskupskyacutech

konferenciacute z 30 června 2000) 10 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 19 Documenti ufficiali della Santa

Sede 2000 Bologna Dehoniane 2001 čl 1025-1038

KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus (prohlaacutešeniacute o jedinečnosti a spaacutesonosneacute univerzalitě Ježiacuteše

Krista a ciacuterkve z 6 srpna 2000) (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 2000)

24 Kodex kanonickeacuteho praacuteva a Katechismus katolickeacute ciacuterkve

Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 1752 (českyacute překlad Praha Zvon 1994)

Katechismus katolickeacute ciacuterkve (českyacute překlad Praha Zvon 1995)

3 Oficiaacutelniacute stanoviska a vyjaacutedřeniacute Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve u naacutes

Pastyacuteřskyacute list biskupů a ordinaacuteřů československyacutech o ciacuterkvi (z 17 řiacutejna 1948) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 54-61

Prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Československa (k instrukci sv officia o ekumenismu) (z 29 března 1950) In

Lidoveacute noviny (303 1950) s 4

TOMAacuteŠEK F Vyhlaacutešeniacute sedmileteacute přiacutepravy k tisiacutecileteacutemu vyacuteročiacute založeniacute biskupstviacute v Praze ndash duben 1967 (z 15

dubna 1967) In Pastyacuteřskeacute listy 1945 ndash 2000 Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

2003 s 150-152

BISKUPOVEacute A KAPITULNIacute VIKAacuteŘI ČSR Prohlaacutešeniacute biskupů a kapitulniacutech vikaacuteřů k noveacute uacutepravě uzaviacuteraacuteniacute

naacutebožensky smiacutešenyacutech manželstviacute ndash zaacuteřiacute 1970 (z 28 zaacuteřiacute 1970) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000 Arcidieceacuteze pražskaacute

Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 207-208

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 (z 11 května 1988) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000

Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 508-513

Poselstviacute českyacutech a moravskyacutech biskupů všem lidem dobreacute vůle v Českeacute republice k zaacutevěru Desetiletiacute duchovniacute

obnovy naacuteroda (z 17 listopadu 1997) In Perspektivy 11 (1997) s IV

ČEŠTIacute A MORAVŠTIacute BISKUPOVEacute Dekret o svolaacuteniacute Plenaacuterniacuteho sněmu českeacute Katolickeacute ciacuterkve (z 5 července

1997) In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII33 (1997) s 5

4 Dokumenty Mezinaacuterodniacute teologickeacute komise

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Interpretationis problema (dokument o interpretaci dogmatu z řiacutejna

1989) In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACCI B (ed) Enchiridion vaticanum 11 Documenti ufficiali della

Santa sede 1988-1989 Bologna Dehoniane 1992 čl 2717-2811

MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti (dokument z prosince 1999)

Praha Katolickyacute tyacutedeniacutek 2000

5 Oficiaacutelniacute prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute

51 Ve světě

The World Methodist Council and the Joint Declaration on the Doctrine of Justification (z 13 července 2006)

(německyacute překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A ed Dokumente

wachsender Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene

4 2001-2010 Paderborn ndash Leipzig Bonifatius Evangelische Verlagsanstalt 2012 s 1158-1162)

Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander

bekenntnisverschiedener Kirchen (z 9 listopadu 2000) [on line] [cit 19 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwtheologische-

linksdedownloadsoekumeneKirchengemeinschaft_nach_evangelischem_Verstaendnispdf˃

RAT DER EVANGELISCHEN KIRCHE IN DEUTSCHLAND Das Abendmahl Eine Orientierunshilfe zu

Verstaumlndnis und Praxis des Abendmahls in der evangelischen Kirche (z 17 ledna 2003) Guumltersloh Guumltersloher

Verlagshaus 2003

309

Verbindlich leben Kommunitaumlten und geistliche Gemeinschaften in der Evangelischen Kirche in Deutschland Ein

Votum des Rates der EKD zur Staumlrkung evangelischer Spiritualitaumlt (z 14 června 2007) EKD-Texte 88 2007 [on

line] [1412 2012] Dostupneacute na ˂httpwwwekddeEKD-Texte54036html˃

52 U naacutes

Poselstviacute generaacutelniacuteho sněmu českyacutech evangeliacuteků českeacutemu naacuterodu (z 18 prosince 1919) In Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute

sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 Praha Synodniacute vyacutebor

českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919 s 57-58

Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute (z 10 ledna 1920) In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem

reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice Gloria 2000 s 298-299

Svaacutetostneacute společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute (z 15

března 2001) In Gesemany 4 (2001) s 83-85

6 Dokumenty ekumenickeacuteho dialogu

61 Prohlaacutešeniacute SRC a valnaacute shromaacutežděniacute SRC

WORLD COUNCIL OF CHURCHES The Church the Churches and the World Council of Churches The

ecclesiological Significance of the World Council of Churches (bdquoTorontskeacute prohlaacutešeniacuteldquo z července 1950) (italskyacute

překlad in ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5

Assemblee generali 1984-1998 Bologna Dehoniane 2001 čl 2370-2386)

Terza assemblea Gesugrave Cristo luce del mondo New Delhi 19 novembre ndash 5 dicembre 1961 In ROSSO S ndash

TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998

Bologna Dehoniane 2001 čl 210-409

Quinta assemblea Cristo libera e unisce Nairobi 23 novembre ndash 10 dicembre 1975 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 818-1088

Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1089-1471

Settima assemblea Spirito Santo rinova lrsquointero creato Canberra 7-20 febbraio 1991 In ROSSO S ndash TURCO E

(ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1472-1925

Ottava assemblea Volgiamoci a Dio Esultiamo nella speranza Harare 8-13 dicembre 1998 ROSSO S ndash TURCO

E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 Bologna

Dehoniane 2001 čl 1926-2316

Towards a Common Understanding and Vision of WCC [on line] [citovaacuteno 15 3 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwoikoumeneorgenresourcesdocumentsassemblyporto-alegre-20063-preparatory-and-background-

documentscommon-understanding-and-vision-of-the-wcc-cuvhtml˃

62 Světoveacute konference a dokumenty komise Faith and Order

I Conferenza mondiale Losanna 3-12 agosto 1927 Rapporto I Sezione Apello allrsquounitagrave In ROSSO S ndash TURCO

E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costituzione 6 Conferenze mondiali 1927-1993 Bologna Dehoniane

2005 čl 13-66

IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione Scrittura Tradizione e

tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione 6 Conferenze

mondiali 1927-1993 čl 1908-1946

V Conferenza mondiale Sulla via della piena koinonia Santiago de Compostela 3-14 agosto 1993 In ROSSO S ndash

TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e costituzione 6 Conferenze mondiali 1927-1993 Bologna

Dehoniane 2005 čl 2197a-3018

Baptism Eucharist and Ministry (dokument Faith and Order z ledna 1982) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash

CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi

internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl 3032-3181)

A Treasure in Earthen Vessels An instrument for an ecumenical reflection on hermeneutics (dokument Faith and

Order z r 1998) (německyacute překlad HELLER D ed Studiendokument von Glauben und Kirchenverfassung Ein

310

Schatz in zerbrechlichen Gefaumlszligen Eine Anleitung zu oumlkumenischm Nachdenken uumlber Hermeneutik Frankfurt am

Main Lembeck 1999)

63 Bilateraacutelniacute ekumenickyacute dialog

631 Katolicko-pravoslavnyacute

PAVEL VI ndash ATHENAGORAS I De excommunicationis sententiarum remotione (společneacute prohlaacutešeniacute ze 7

prosince 1975) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967

Bologna Dehoniane 1992 čl 494-498

632 Katolicko-luterskyacute

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das Herrenmahl

(dokument z roku 1978) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti

del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl

1207-1307)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Wege zur

Gemeinschaft ndash Alle unter einem Christus (prohlaacutešeniacute ke Confessio Augustana z 23 uacutenora 1980) (italskyacute překlad in

VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1

Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1405-1433)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche

Amt in der Kirche (dokument z 13 března 1981) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna

Dehoniane 1986 čl 1434-1520)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Martin Luther ndash

Zeuge Jesu Christi (prohlaacutešeniacute z 6 května 1983) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna

Dehoniane 1986 čl 1521-1547)

GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns

(dokument z 3 března 1984) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum

Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane

1986 čl 1548-1709)

Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute (z r 1997) MACHULA

T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000 s 5-24

BILATERALE ARBEITSGRUPPE DER DEUTSCHEN BISCHOFSKONFERENZ UND DER

KIRCHENLEITUNG DER VEREINIGTEN EVANGELISCH-LUTHERISCHEN KIRCHE DEUTSCHLAND

Communio sanctorum Die Kirche als Gemeinschaft der Heiligen Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005

633 Katolickaacute ciacuterkev ndash SRC

JOINT WORKING GROUP BETWEEN THE ROMAN CATHOLIC CHURCH AND THE WORLD COUNCIL

OF CHURCHES Ecclesiological and ecumenical implications of a common Baptism (dokument z května 2004)

(italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo

interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 1289-1402)

634 Lutersko-pravoslavnyacute

Authority in and of the Church B Understanding of Salvation in the Light of the Ecumenical Councils Common

Statement of the Lutheran-Orthodox Joint Commission (prohlaacutešeniacute z 2ndash7 srpna 1995) (italskyacute překlad in CERETI

G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi

internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 2639-2654)

Authority in and of the Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-

Orthodox Joint Comission (prohlaacutešeniacute z 31 července ndash 8 srpna 1998) 5 (italskyacute překlad in CERETI G ndash

311

PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi

internazionali 1995-2005 Bologna Dehoniane 2006 čl 2655-2664)

64 Dokumenty Leuenberskeacuteho společenstviacute reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě

Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie z 16 března 1973) In Na cestě k jednotě

Leuenberskeacute dokumenty Praha Siacuteť 1996 s 9-15

Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve (dokument 4 Valneacuteho

shromaacutežděniacute Leuenberskeacuteho společenstviacute z 9 května 1994) In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute dokumenty Praha

Siacuteť 1996 s 17-50

65 Dombskaacute skupina

GROUPE DES DOMBES Vers une mecircme foi eucharistique (pastoračniacute dohoda z r 1973) (italskyacute překlad in

CERETI G ndash PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale

2 Dialoghi locali 1965-1987 Bologna Dehoniane 1988 čl 712-719)

GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de

communion (dokument z 3 zaacuteřiacute 1990) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 968-1259)

GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e lʼEacutecriture

Controverse et conversion (dokument z r 1998-1999) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed

Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna

Dehoniane 2007 čl 1340-1707)

66 Ostatniacute

On the Way to Visible Unity (z r 1988) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI FJ ed Enchiridion

oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 2007 čl 306-361)

The Porvoo Declaration ndash bdquoTowards Closer Unityldquo (prohlaacutešeniacute z r 1992) (italskyacute překlad in Enchiridioin

œcumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna

Dehoniane 1996 čl 362-379)

Charta oecumenica (směrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropě z r 2001) (českyacute překlad Praha

Sekretariaacutet ČBK 2001)

Called to Common Mission A Lutheran Proposal for a Revision of the bdquoConcordat of Agreementldquo (naacutevrh z r 2000)

(italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico

interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna Dehoniane 2007 čl 2812-2842)

Called to Full Communion (bdquoProhlaacutešeniacute z Waterlooldquo z r 2001) (italskyacute překlad in CERETI G _ PUGLISI JF

ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001

Bologna Dehoniane 2007 čl 1023-1051)

7 Miacutestniacute ekumenickeacute dohody prohlaacutešeniacute a směrnice partikulaacuterniacuteho praacuteva pro

ekumenismus v ČR

Dojednaacuteniacute mezi Ciacuterkviacute československou husitskou a Českobratrskou ciacuterkviacute evangelickou přijateacute na setkaacuteniacute synodniacute

rady Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a představitelů uacutestředniacute rady Ciacuterkve československeacute husitskeacute dne 3121991

In Theologickaacute revue 633 (1992) obaacutelka

Dohoda o duchovniacute službě ve vězniciacutech (z 7 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994

Dohoda o křtu (mezi ČCE a ČBK a mezi CČSH a ČBK z 25 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994

Směrnice o smiacutešenyacutech manželstviacutech (z 28 ledna 1999) In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke

vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich 2008 s 82

Dohoda o duchovniacute službě v rezortu ministerstva obrany (z 3 června 1999) Praha Sekretariaacutet ČBK 1998

Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem zastupovaacuteniacute v diaspoře (z 18 listopadu 2000) In

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich

2008 s 64-65

Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute (z r 2002) Praha Sekretariaacutet ČBK 2002

312

Dohoda o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute v Českeacute

republice (z 20 listopadu 2006) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherdohoda1pdfgt

Dodatek k dohodě o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute

v Českeacute republice (z 12 prosince 2011) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwadoczkaplandodatek_1pdfgt

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 4-7

8 Diacutela ciacuterkevniacutech otců a středověkyacutech ciacuterkevniacutech autorů

AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam In PL 151527-1850

AMBROŽ Expositio Psalmi CXVIII In PL 151197-1527

AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV In PL 351379-1376

AUGUSTIN Sermones de tempore In PL 38995-1248

AUGUSTIN Epistulae I-XX In PL 33

AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL In PL 37

AUGUSTIN De baptismo contra Donatistas In PL 34107-244

AUGUSTIN De Trinitate In PL 42819-1098

ATANAacuteŠ Oratio de Incarnatione Verbi In PG 2595-198

CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae In PL 4493-518

CYPRIAacuteN De oratione Dominica In PL 4519-542

CYPRIAacuteN Epistolae In PL 4191-438

CYRIL JERUZALEacuteMSKYacute Catechesis mystagogica V In PG 331109-1128

EUSEBIUS Historia ecclesiastica In PG 2045-906

HUGO OD SV VIKTORA De sacramentis In PL 176173-616

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Tralleskyacutem In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 126-129

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 129-132

IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Filadelfskyacutem In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 132-135

IRENEJ Z LYONU Adversus haereses In PL 7437-1224

List Diognetovi In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 176-183

ORIGENES In Canticum canticorum homiliae In PG 1735-58

ORIGENES In Jeremiam In PG 17253-544

Pastyacuteř Hermův In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 192-271

ŘEHOŘ NYSSKYacute Epistolae In PG 46999-1108

ŘEHOŘ VELIKYacute Homiliae in Ezechielem In PL 76785-1075

TERTULIAacuteN Adversus Marcionem In PL 2239-524

TERTULIAacuteN De baptismo In PL 11197-1124

TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Theologickaacute summa I-VI Olomouc Krystal 1937-1940

Umučeniacute Polykarpovo In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 158-170

9 Reformačniacute vyznavačskeacute naukoveacute a teologickeacute texty

Apologie augsburskeacuteho vyznaacuteniacute In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute

augsburskeacute konfese Praha Kalich 2006 s 79-268

Augsburskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 55-110

Bratrskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 113-178

CALVIN J Unterricht in der christlichen Religion Institutio Christianae Religionis Neukirchen-Lluyn

Neukirchener Verlag 2008

Českeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 265-306

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 2 Schriften Predigten Disputationen 151819 Weimar

Boumlhlaus 1884

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 40I Galatervorlesung (cap 1ndash4) Weimar Boumlhlaus 1911

Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 181-262

Heidelberskyacute katechismus Brno Českobratrskeacute nakladatelstviacute 1949

313

LUTHER M De captivitate babylonica ecclesiae D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 6

Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar Boumlhlaus 1888 s 484-573

LUTHER M Eine treue Vermahnung Martin Luthers an alle Christen sich zu huumlten vor Aufruhr und Empoumlrung In

D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 8 Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar

Boumlhlaus 1889 s 670-687

LUTHER M De servo arbitrio In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 18 Schriften 1525

Weimar Boumlhlaus 1908 s 551-787

Šmalkaldskeacute člaacutenky In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute

konfese Praha Kalich 2006 s 269-308

10 Archivniacute dokumenty

101 Archiv Komise pro ekumenismus při ČBK

Dopis Waltera Kaspera biskupu Františku Radkovskeacutemu ze dne 7 července 2000 In ARCHIV KOMISE PRO

EKUMENISMUS PŘI ČBK

102 Archiv ERC v Českeacute republice

Dopis ThDr Zdeňka Souška ERC v ČR ze dne 43 1996 In ARCHIV ERC

Dopis ThDr Zdeňka Souška Jeho eminenci p Miloslavu kard Vlkovi ze dne 510 1996 In ARCHIV ERC

Zaacutepis ze setkaacuteniacute řv ERC dne 99 1999 v Praze 10 Donskaacute 5 s 2 In ARCHIV ERC

103 Archiv ČCE VAŠKO V Zaacutesady spolupraacutece křesťanskyacutech ciacuterkviacute v Československu při jejich uplatňovaacuteniacute v občanskeacutem životě (z

r 1969) In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

List synodniacuteho seniora Haacutejka biskupu Tomaacuteškovi ze dne 24 dubna 1967 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV

4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

Pozvaacuteniacute k ekumenickyacutem bohoslužbaacutem v lednu 1969 a 1970 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev

řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974

Prohlaacutešeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute v ČSR k 400 vyacuteročiacute Českeacute konfese In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 3

Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSSR 1965-1975 Jubileum 400 let od vydaacuteniacute Českeacute konfese

Dopis Josefa Hromaacutedky Františkovi kardinaacutelovi Tomaacuteškovi ze dne 8 srpna 1988 In ARCHIV ČCE Archivniacute

karton č XXV4

104 Archiv Centra dějin českeacute teologie

MADL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 In CDČT fond Antoniacuten Mandl I kart 1 sl Texty

11 Citovanaacute literatura

AA VV Beyond Idealism A Way Ahead for Ecumenical Social Ethics Gran Rapids Eerdmans 2006

AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR

1976

AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech

kazatelů v Praze 21-25 ledna 2008 Benešov EMAN 2008

AA VV L oecumeacutenisme spirituel de Paul Couturier aux deacutefis actuels Actes du colloque universitaire et

interconfessionnel Lyon et Francheville Rh ne France les 8 9 10 novembre 2002 Lyon Profac 2003

Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha I II Praha Synodniacute rada Českobratrskeacute ciacuterkve

evangelickeacute 1983 1988

314

ALEŠ P Pravoslavnaacute ciacuterkev u naacutes Přehled dějinneacute cesty Olomouc Světlo světa 1996

ALTRICHTER M Kraacutetkeacute dějiny křesťanskeacute spirituality Olomouc Refugium 2013

AMBROS P Předmluva Cesty noveacuteho ekumenismu In CLEacuteMENT O Pohledy do budoucnosti Velehrad

Refugium 1998 s 5-8

AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute

zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute Velehrad Refugium 1999

AMBROS P Polarizace v českeacute katolickeacute ciacuterkvi ndash cesty ke kvalifikovaneacute reflexi In AA VV Polarizace českeacute

katolickeacute ciacuterkve Velehrad Refugium 2000 s 8-15

AMBROS P Českaacute spiritualita In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 15-31

AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 16-21

AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev Velehrad Refugium 2003

AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890 do roku 1919 In AA VV Velehrad ndash

filologoi versus filosofoi Přiacutespěvek spirituaacutelniacute teologie k 800 leteacutemu vyacuteročiacute Olomouc Refugium 2005 s 208-

236

AMBROS P Komemorativniacute a anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 362-378

AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve In

AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu Sborniacutek

přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP a Centra

Aletti v Olomouci Olomouc Refugium 2007 s 187-205

AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty

pastoraacutelniacute teologie Olomouc Refugium 2008 s 5-70

AMBROS P Velehrad Unionist Movement Jubilee Velehrad Congress 1907ndash2007 In Acta Universitatis

Palackianae Olomucensis Theologica Olomoucensia 9 (2008) s 107-113

AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic Olomouc ndash Velehrad

Refugium 2008-2009

AMBROS P bdquoŠpaldaacutek Adolfldquo In FARRUGIA EG (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu

Olomouc Refugium 2010 s 882

AMBROS P Laik a jeho poslaacuteniacute Mučednictviacute ndash svědectviacute Olomouc Refugium 2011

Anketa Co na to Zvěřinovi žaacuteci In Perspektivy 7 (1995) s III

Anketa Jak oni vidiacute naacutes In Perspektivy 7 (1996) s IV

AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess In WALTER P ndash KRAumlMER K ndash AUGUSTIN G (ed) Kirche

in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70 Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s

522-549

AUMANN J Křesťanskaacute spiritualita v katolickeacute tradici Praha Karolinum 2000

(bad) Smiacuteřeniacute vychaacuteziacute z Božiacuteho odpuštěniacute In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII29 (1997) s 5

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 Brno CDK 2007

BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute země Brno CDK 2012

BALTHASAR HU VON Spiritualitaumlt In Geist und Leben 31 (1958) s 340-352

BALTHASAR HU VON Das Evangelium als Norm und Kritik aller Spiritualitaumlten in der Kirche In Concilium

19 (1965) s 715-722

BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung Muumlnchen Koumlsel 1969

BALTHASAR HU VON Casta meretrix In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 203-305

BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln

Johannes Verlag 1971 s 148-202

BALTHASAR HU VON Pneuma und Institution In TENTYacuteŽ Pneuma und Institution Skizzen zur Theologie

IV Einsiedeln Johannesverlag 1974 s 201-235

BALTHASAR HU VON Katholisch Aspekte des Mysteriums Einsiedeln Johannes Verlag 1975

BALTHASAR HU VON Christlicher Stand Einsiedeln Johannes Verlag 1977

BALTHASAR HU VON Neue Klarstellungen Einsiedeln Johannes Verlag 1979

BALTHASAR HU VON Maria in der kirchlichen Lehre und Froumlmmigkeit In RATZINGER J ndash BALTHASAR

HU VON Maria ndash Kirche im Ursprung Freiburg im Breisgau ndash Herder 1980 s 41-79

BALTHASAR HU VON Cesty k ujasněniacute Rozlišovaacuteniacute duchů Brno CDK 1998

BAacuteRTA Z Bonyho communio In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha

Vyšehrad 2009 s 122-126

BARTH H-M Das Vaterunser als oumlkumenisches Gebet In Una sancta 45 (1990) s 99-109

BARTH H-M Spiritualitaumlt Oumlkumenische Studienhefte 2 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 1993

BARTŮŇEK V Hus dnes In Duchovniacute pastyacuteř 173 (1968) s 49-50

315

BARTŮŇEK V Ekumenismus a M Jan Hus In Duchovniacute pastyacuteř 209 (1971) s 131-134 a 2010 (1971) s 153-

156

BAŠUS BB Generaacutelniacute sněm očima současniacuteků In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby Soubor esejů o

českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 27-38

BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 40-42

BAUDIŠ J Svatost Jeronyacutema Pražskeacuteho a Jana Husa In Hlas pravoslaviacute LI6-7 (červen-červenec 1995) s 187-

193

(be) Jan Pavel II u naacutes In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII18 (1997) s 12

BEINERT W ndash KUumlHN U Oumlkumenische Dogmatik Leipzig ndash Regensburg Evangelische Verlagsanstalt ndash Pustet

2013

BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie

Donauwoumlrth Wewel 2005

BENEDIKT XVI Die Liebe in der Wahrheit Die Socialenzyklika bdquoCaritas in veritateldquo Oumlkumenisch kommentiert

von Bischof Wolfgang Huber Metropolit Aougustinos Labardakis Erzbischof Robert Zollitsch Freiburg im

Breisgau Herder 2009

BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20

stoletiacute s antologiiacute textů Brno CDK 2005 s 261-262

BERAacuteNEK J ndash SOKOL J Nebaacutet se a nekraacutest Praha Portaacutel 2003

Berichte und Gruumlsse unseren Freunden In Via 13 (1968) posledniacute strana obaacutelky

Beschluumlsse der III Vorkonziliaren Panorthodoxen Konferenz (Chambeacutesy 1986) In Una Sancta 42 (1987) s 4-28

BIČ M Před třiceti lety In Slovo a život Sborniacutek studiiacute vydanyacute k sedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem prof ThDr Jana

Merella Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1974 s 13-17

BIRMELEacute A ndash MEYER H (ed) Grundkonsens ndash Grunddissens Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash

Bonifatius 1992

BISKUP GORAZD Z diacutela Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1988

BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace In Getsemany 9 (2010) s 230-238

BOHAacuteČ Z Naacutesilneacute přerušeniacute řeckokatolickeacute ciacuterkve na počaacutetku 50 let v Československu In HANUŠ J ndash

STŘIacuteBRNYacute J (ed) Staacutet a ciacuterkev v roce 1950 Brno CDK 2000 s 86-97

BOUŠE B K textoveacute uacutepravě Apostolika a modlitby Paacuteně (V leacutetě 1991) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 75-76

BOUŠE B Paradox křesťanstviacute (1978) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH 2000 s 137-142

BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 16-20

BOUŠE B Věřiacutem v svatou ciacuterkev obecnou In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH 2000 s 23-26

BOUŠE B Z odpovědi na dopis byacutevaleacuteho zpovědniacuteka (O Velikonociacutech 1972) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha

OIKOMENH 2000 s 21-22

BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost Praha Vyšehrad 2004

BOUYER L Einfuumlhrung in die christiche Spiritualitaumlt Mainz Matthias Gruumlnewald 1965

BOUYER L Orthodox Spirituality and Protestant and Anglican Spirituality Minnesota Winston Press 1969

BRAITO S Konference křesťanskyacutech ciacuterkviacute In Na hlubinu 12 (1937) s 574-575

BRAITO S Myšlenky o ciacuterkvi In Na hlubinu 18 (1943) s 375-378

BRAITO SM Českyacute zaacutepas o ciacuterkev ve středověku Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1946

BRAITO SM Ciacuterkev Studie apologeticko-dogmatickaacute Olomouc Krystal1946

BRAITO S Snahy o spojeniacute ciacuterkviacute v Holandsku In Na hlubinu 21 (1947) s 342-344

BROSSEDER J Oumlkumenische Theologie Geschichte ndash Probleme Muumlnchen Hueber Verlag 1967

BROSSEDER J Koinonia Oumlkumenische Anfragen an die roumlmisch-katholische Ekklesiologie In BROSSEDER J

ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gespraumlchs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 312-334

BROŽ L Od tolerance k dnešku In AA VV Od reformace k ziacutetřku Praha Kalich 1956 s 119-178

BRUNELLI G Ecumenismo spirituale In Il Regno ndash Attualitagrave 4821 (2003) s 727-728

BULGAKOV S Il Paraclito Bologna Dehoniane 1987

BULGAKOV S The Orthodox Church Crestwood St Vladimirrsquos Seminary Press 1988

BULGAKOV S Jaltskyacute a konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek teologa II Olomouc Refugium 2011

BUTTA T Liturgie podle dr Karla Farskeacuteho ndash vznik a vyacutevoj v počaacutetečniacutem obdobiacute In BUGEL W (ed)

Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita

Palackeacuteho 2011 s 93-105

CAMPATELLI M Čteme bibli s ciacuterkevniacutemi otci Jak čiacutest Piacutesmo svateacute s viacuterou Olomouc Refugium 2011

CARDEN JB bdquoPreghiera nel movimento ecumenicoldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 878-881

316

CASAROLI A Odpověď z Vatikaacutenu In Kostnickeacute jiskry 7515 (1990) s 4

CASSIDY EI Jan Hus z pohledu různyacutech dob naacuterodů a konfesiacute In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami

naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha

Českaacute křesťanskaacute akademie 1995 s 21-24

CASSIDY EI Oumlkumenismus als pastorale Prioritaumlt Der Oumlkumenismus in der Lehre Papst Johannes Pauls II In

ERNST J ndash LEIMGRUBER S (ed) Surrexit Dominus vere Die Gegenwart des Auferstandenen in seiner

Kirche Festschrift fuumlr Erzbischof Johannes J Degenhardt Paderborn Bonifatius 1996 s 294-301

CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute In Protestant VI7 (1995) s 17-18

CERETI G Molte chiese Christiane un unica Chiesa di Cristo Corso di ecumenismo Brescia Queriniana 1992

CREWS RD bdquoMartirioldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento ecumenico Bologna Dehoniane

1994 s 703-706

CINEK F K naacuteboženskeacute otaacutezce v prvniacutech letech našiacute samostatnosti 1918-1925 Olomouc Lidoveacute zaacutevody tiskařskeacute

a nakladatelskeacute 1926

CLIFFORD CE The Groupe des Dombes A Dialog of Convesion New York Peter Lang 2005

CONGAR Y Chreacutetiens deacutesunis Principes drsquoun bdquoœcumeacutenismeldquo catholique Paris Cerf 1937

CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus In Catholica 12 (1958) s 81-

104

CONGAR Y Die Idee von sacramenta maiora In Concilium 41 (1968) s 9-15

CONGAR Y Der Heilige Geist Freiburg im Breisgau Herder 1982

CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi Roma Cittagrave nuova 1986

CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa Cinisello Balsamo San Paolo 2003

CULLMANN O Einheit durch Vielfalt Grundlegung und Beitrag zur Diskussion uumlber die Moumlglichkeiten uumlber

Verwirklichung Tuumlbingen Mohr 1986

ČAPEK D (ed) Dienende Gemeinde Leben und Werk der protestantischen Kirchen in Tschechoslowakei Praha

Auslands- und Informationsabteilung des Oekumenischen Rates der Kirchen in der Tschechoslowakei 1961

(anglicky Fellowship of Service Life and Work of Protestant Churches in Czechoslovakia Praha Foreign and

Information Department of the Ecumenical Council of Churches in Czechoslovakia 1961)

ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute Brno L Marek 2006

ČESKAacute EVANGELIKAacuteLNIacute ALIANCE Vyznaacuteniacute viacutery a stanovy [on line] [cit 10 12 2012] Dostupneacute na

internetu ˂httpwwweacz29vyznani_viry_stanovy˃

Českyacute misaacutel Praha Českaacute liturgickaacute komise 1983

Češtiacute evangeliacuteci k Husovi (dopis) In Teologickeacute texty 1 (2000) s 34

Češtiacute evangeliacuteci piacutešiacute UacuteV KSČ In Studie 118-119 (1988) s 382

Členskeacute ciacuterkve ciacuterkev přidruženaacute a pozorovateleacute [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampa=cat6˃

DAVID ZV Nalezeniacute středniacute cesty Liberaacutelniacute vyacutezva utrakvistům Řiacutemu a Lutherovi Praha Filosofia 2012

Dědictviacute otců zachovej naacutem Pane Velehrad Cyrillo-methodějskeacute nakladatelstviacute M Melichaacuterka 1911

DE FIORES S bdquoSpiritualita soudobaacuteldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 913-915

DE LUBAC H Credo Gestalt und Lebendigkeit unseres Glaubensbekenntnis Leipzig St Benno-Verlag s 1977

DE LUBAC H Storia e Spirito Milano Jaca Book 1985

DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1995

DE LUBAC H Corpus mysticum Lrsquoeucarestia e la chiesa nel Medioevo Milano Jaca Book 1996

DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa Milano Jaca Book 1997

DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2010

Desetiletiacute duchovniacute obnovy In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20 stoletiacute s antologiiacute textů Brno

CDK 2005 s 293-297

Diskuse o Husovi Iniciativa polskeacuteho episkopaacutetu In Teologickeacute texty 16 s 30

DLASK J Přestupoveacute hnutiacute dvacaacutetyacutech let Naacuterod a naacuteboženstviacute In Getsemany 10 (2011) s 246-254

DOBEŠ J J L Hromaacutedka ndash hlas praveacuteho nebo falešneacuteho proroka In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v

ciacuterkvi a politice Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute 2008 s 60-71

Dokument českobratrskyacutech evangelickyacutech duchovniacutech In Studie 54 (1977) s 496

Dopis Aleše Wrany In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce

Heršpice EMAN 1995 s 12-13

Dopis Jany Nechutoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 9-11

Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 11-12

Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 8-9

317

DOumlRING H Die Comunio-Ekklesiologie als Grundmodell und Chance der oumlkumenischen Theologie In

SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche

Wuumlrzburg Echter 1988 s 439-469

DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt In KRAumlMER K ndash PAUS A

(ed) Die Weite des Mysteriums Christliche Identitaumlt im Dialog Freiburg im Breisgau Herder 2000 s 591-617

DOumlRING H ndash JEPSEN M ndash SCHEELE P-W Ist die Oumlkumene am Ende Regensburg Pustet 1994

DULLES A Modelli di chiesa Padova Messaggero di sanʼt Antonio 2005

DUS J Nešťastneacute svatořečeniacute a diskuse o českyacutech dějinaacutech In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek

ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 67-174

DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute In Křesťanskaacute revue LXIV7 (1997) s 190-192

Ekumenickaacute charta In Křesťanskaacute revue LXXIV3 (2007) s 28-30

EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Sborniacutek 1999 Praha ERC v ČR 2000 s 36-37

Ekumenickeacute šoky na konci leacuteta Otevřenyacute dopis pražskeacuteho starokatolickeacuteho biskupa Dušana Hejbala In Getsemany

10 (2000) s 3

Ekumenicko-liturgickyacute institut Edmunda Schlinka (programovyacute text) In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s

II

EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky In Teologickeacute texty 9 s 32-35

ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich Paderborn Bonifatius 2007

ERNESTI J Katholische Lutherforschung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der

Oumlkumene Zur Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2008 s 17-34

Evangelische Spiritualitaumlt Uumlberlegungen und Anstoumlszlige zu einer Neuorientierung Vorgelegt von einer

Arbeitsgruppe der Evangelischen Kirche in Deutschland Guumltersloh Mohn 1980

EVANS GR Method in Ecumenical Theology The Lessons So Far Cambridge University Press 1996

EVDOKIMOV P La novitagrave dello spirito Studi di spiritualitagrave Milano Ancora 1979

EVDOKIMOV P LrsquoOrtodossia Bologna Dehoniane 1981

EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa Roma Paoline 1983

EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů Velehrad Refugium 2002

EVDOKIMOV P La vita spirituale nella cittagrave Magnano Quiqajon 2011

EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa Olomouc Refugium 2011

FABER E-M Von der Muumlhe konkreter Schritte Umkehr als Prinzip der Oumlkumene In TATAacuteŽ (ed) Zur Oumlkumene

verpflichtet Fribourg Academic Press 2003 s 51-85

FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme In Teologickaacute reflexe 71

(2001) s 23-29

FALCONER AD ndash LIECHTY J (ed) Reconciling Memories Dublin Columba Press 1998

FARREL B Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2002 In Catholica 57 (2003) s

83-106

FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) Praha Klub reformniacuteho duchovenstva 1920

FARUGGIA EG bdquoSynergieldquo In TENTYacuteŽ (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc

Refugium 2010 s 870

FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK Praha 1974

FILIPI P Leacuteta 1848-1938 In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute

Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSR 1976 s 135-165 FILIPI P The Basis and Character of Czech Ecumenism In AA VV Czech Ecumenical Fellowship Praha

Central Church Publishing House 1981 s 111-132

FILIPI P Oumlkumenisches Bemuumlhen in der Tschechoslowakei In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der

Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s

73-77

FILIPI P Ekumenismus a českyacute jazyk In Teologickaacute reflexe 51 (1995) s 5-6

FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty

Univerzity Karlovy 1993ndash1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 43-49

FILIPI P Křesťanstvo Historie statistika charakteristika křesťanskyacutech ciacuterkviacute Brno CDK 1996

FILIPI P Po sedmašedesaacuteti letech Na okraj encykliky Ut unum sint In Teologickaacute reflexe 21 (1996) s 5-7

FILIPI P Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie a

ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK 1997 s 59-66

FILIPI P O ospravedlněniacute ekumenicky In Teologickaacute reflexe 42 (1998) s 147-158

FILIPI P Co zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve In PFANN M (ed) Teacutema Ciacuterkev Heršpice EMAN 1999 s

23-37

FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie Brno CDK 2000

318

FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu In Teologickaacute

reflexe 71 (2001) s 5-15

FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium

2001 s 53-63

FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii In Teologickeacute studie 1 (2002) s 60-65

FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute In AA VV Foacuterum Velehrad I

Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 230-236

FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro

kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN 2008 s

7-17

FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi In Getsemany 6 (2008) s 138-140

FILIPI P (ed) Malaacute encyklopedie evangelickyacutech ciacuterkviacute Praha Libri 2008

FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich

2008

FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu In Teologickaacute reflexe 151 (2009) s 52-

57

FILIPI P Hledaacuteniacute liturgickeacute tvaacuteře Ciacuterkve českobratrskeacute evangelickeacute v 1 polovině 20 stoletiacute In BUGEL W (ed)

Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita

Palackeacuteho 2011 s 85-91

FILIPI P Pozvaacuteniacute k oslavě Evangelickaacute liturgika Praha Kalich 2011

FILIPI P ndash HANUŠ J Jednota v rozmanitosti In Teologickyacute sborniacutek 3 (1996) s 69-71

FLAJŠHANS J M Jan Hus Praha F Šimaacuteček 1915

FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy Velehrad Refugium 2003

FORTE B La Chiesa della Trinitagrave Saggio sul mistero della Chiesa comunione e missione Cinisello Balsamo

San Paolo 1995

FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy In Via 31 (1970) s 2-4

FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 2006

FRYacuteDL D Reformniacute naacuteboženskeacute hnutiacute v počaacutetku československeacute republiky Snaha o reformu katolicismu

v Čechaacutech a na Moravě Brno L Marek 2001

FRYacuteDL D Zrod Ciacuterkve československeacute (husitskeacute) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek

Praha Blahoslav 2010 s 17-29

FUCHS A Sjednoceniacute ciacuterkviacute Unionismus Praha Československaacute akciovaacute tiskaacuterna 1924

GANZER K bdquoKonfessionalisierungldquo In KASPER W et alii (ed) Lexikon fuumlr Theologie und Kirche 6 Freiburg

im Breisgau Herder 1997 sl 236-237

GARRAPUCHO F Alcuni tratti della spiritualitagrave ecumenica come cammino verso la santitagrave In VETRALI T (ed)

La santitagrave terreno di unitagrave (Quaderni di Studi Ecumenici 18) Venezia Istituto di Studi Ecumenici S Bernardino

2008 s 199-229

GIRAUDO C bdquoIn unum corpusldquo Trattato mistagogico sullrsquoeucaristia Cinisello Balsamo San Paolo 2001

GŁOMBIK C Pokoncilniacute hlas polskeacuteho teologa v Husově věci In Theologickaacute revue 666 (1995) s 91-92

GORDON JM Evangelical Spirituality From the Wesleys to John Stott London SPCK 1991

GOacuteRKA L Trvaleacute hodnoty velehradskeacute tradice Ke steacutemu vyacuteročiacute založeniacute velehradskyacutech kongresů (1907ndash2007) In

AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 42-57

GOVORUN S Teologickeacute spory o platnosti křtu v latinskeacutem ritu v 18 stoletiacute In AA VV Foacuterum pastoraacutelniacutech

teologů VIII Křest a iniciace Olomouc Refugium 2011 s 227-254

GRESHAKE G bdquoSpiritualitaumltldquo In RUH K et alii (ed) Handwoumlrterbuch religioumlser Gegenwartsfragen Freiburg

im Breigau Herder 1986 s 443-448

GRESHAKE G Trinitarische Ekklesiologie als Chance fuumlr die Oumlkumene In Catholica 64 (2010) s 123-138

GRUCHY JW DE Recovering ecumenical vision and commitment in postecumenical era In Journal of Theology

for Southern Africa 102 (November 1998) s 1-13

HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed)

RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s 26-33

HALAMA J Večeře Paacuteně v Jednotě bratskeacute a jednota ciacuterkve In Getsemany 10 (2001) s 215-218

HALAMA J Otaacutezka svatyacutech v českeacute reformaci Brno L Marek 2002

HALBWACHS M Kolektivniacute paměť Praha Sociologickeacute nakladatelstviacute 2009

HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten

Brno CDK 2004

HALIacuteK T Nejen o Husa In TENTYacuteŽ O přiacutetomnou ciacuterkev a společnost Praha Křesťanskaacute akademie 1992 s 54-

62

319

HALIacuteK T Hus a českyacute katolicismus In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek

z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie

1995 s 311-312

HALIacuteK T Postmoderna a katolickaacute identita In Teologickeacute texty 1 (1996) s 19-21

HALIacuteK T Předmluva In KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001 s 11-16

HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2008) s 33-38

HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti In Perspektivy 21 (2009)

s I

HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na Katedře

spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci Olomouc 2004

HANF K Lze katolictviacute spojiti s husitstviacutem Praha Hanf 1936

HANSON B A Graceful Life Lutheran Spirituality for Today Minneapolis Augsburg Fortress 2000

HANUŠ J Chytne ekumena druhyacute dech Poznaacutemky liberaacutelniacuteho katoliacuteka In Getsemany 9 (1998) s 182-184

HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu In

Getsemany 7-8 (2000) s 162-168

HANUŠ J Teologickeacute aspekty dějin ciacuterkve v době nejnovějšiacute In Getsemany 1 (2001) s 4

HANUŠ J Uacutevodem In TENTYacuteŽ (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno

CDK 2003 s 5-6

HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute Brno CDK 2005

HASENHUumlTTL G Ekumena ndash ekumenickaacute pohostinnost In Getsemany 4 (2005) s 79-83

HAUDEL M Die Einheit der Kirchen als Koinonia (Gemeinschaft) Chancen und Probleme des juumlngsten

oumlkumenischen Einheitskonzept In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 482-501

HAVEL V Dopis Gustaacutevu Husaacutekovi In TENTYacuteŽ O lidskou identitu Uacutevahy fejetony protesty polemiky

prohlaacutešeniacute a rozhovory z let 1969 ndash 1979 Praha Rozmluvy 1990 s 19-49

HAVELKA M Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895

ndash 1938 Praha Torst 1995 s 7-43

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst 1995

HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst

2006

HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Praha Nakladatelstviacute Lidoveacute noviny

2001

HAVRAacuteNEK A Komenskeacuteho ekumenickyacute balvan In AA VV Sedm statiacute o Komenskeacutem Praha KEBF 1971 s

79-87

HEIDLER A Hus a Bratřiacute soluňštiacute In Katoliacutek IX13 (1946) s 1

HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny In Studie 29 (1972) s 620-626

HEIDLER A Modlitba a ekumenismus In Studie 55 (1978) s 16-22

HEJDAacuteNEK L Perspektivy ekumenickeacute praacutece u naacutes In Křesťanskaacute revue XXXII2 (1965) s 12-15

HEJDAacuteNEK L Smysl a miacutesto křesťanstviacute v dnešniacute společnosti Dopis č 10 In PREČAN V (ed) Křesťaneacute a

Charta 77 Vyacuteběr dokumentů a textů Muumlnchen OPUS BONUM 1980 s 233-238

HEJDAacuteNEK L Vzpomiacutenky na Jirchaacuteře In Křesťanskaacute revue LXXV5 (2008) s 32-37

HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae In Universum XIX1 (2009) s 14-19

HELL S Amt und Eucharistie unter besonderer Beruumlcksichtigung des Dialogs zwischen roumlmisch-katholischer und

evangelisch-lutherischer Kirche In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische

Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 165-200

HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil In Teologickeacute texty 6 (1995) s 201

HELLER J Stiacuten třicetileteacute vaacutelky In Křesťanskaacute revue LXII7 (1995) s 191-193

HELLER J bdquoCiacuterkev je tu předem k tomu aby dřiacutev nebo později nebylaldquo Diskuse nad textem B Bouše In

Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 6

HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die Einheit

der Christen In VORSTER H (ed) Oumlkumene lohnt sich Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 68 Frankfurt am

Main Lembeck 1998 s 312-320

HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der Oumlkumene

In Oumlkumenischer Rundschau 51 (2002) s 55-65

HEMPELMANN R Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung In GEMEINHARDT AF (ed) Die

Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

2005 s 7-25

HILBERATH BJ ndash MOLTMANN J Oumlkumene wohin Bischoumlfe und Theologen entwickeln Perspektiven

Tuumlbingen ndash Basel Francke 2000

HILBERATH BJ Oumlkumenische Bewegung im Ruumlckwaumlrtsgang Versuch einer differenzierten Bestandsaufnahme

In Anzeiger fuumlr die Seelsorge 2 (2001) s 5-9

320

HILBERATH BJ Oumlkumene des Lebens als kommunikative Theologie ndash Erste Vorblicke auf ein Programm In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 17-32

HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in

der Diskussion Paderborn Bonifatius 2001

HOFFMANN B A kdo vaacutes zabijehellip Život a utrpeniacute kněžstva v koncentračniacutech taacuteborech Přerov Společenskeacute

podniky 1946

HOLEČEK F Die Arbeit und die Erfolge der Jan Hus-Komission In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed)

Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia 2001 s 167-173

HOLETON D Uacutecta k Janu Husovi v životě ciacuterkviacute In Theologickaacute revue 712 (2000) s 25-32

HOLLENWEGER WJ Pfingsbewegung und Oumlkumene In DAHLING-SNADER CH ndash FUNKSCHMIDT KM

ndash MIELKE V (ed) Pfingstkirchen und Oumlkumene in Bewegung Beiheft zur Oumlkumenischer Rundschau 71

Frankfurt am Main Lembeck 2001 s 16-34

HOumlSCHELE S Das Global Christian Forum Forum als Paradigma fuumlr die Zukunft der Oumlkumene In LAKKIS S ndash

HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und Suche nach

Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am Main Lembeck 2008 s 117-133

HOWELL R (ed) Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi Evangelical Fellowship of

India 2007

HRADILEK P Cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute

Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 137-206

HRDLIČKA J Hus v českeacutem katolickeacutem modernismu In Theologickaacute revue 622 (1991) s 24-25

HRDLIČKA J Chaacutepaacuteniacute myšlenky unionismu u radikaacutelně modernistickyacutech zakladatelů CČSH Karla Farskeacuteho a

Františka Kovaacuteře In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti Olomouc Refugium

2007 s 72-85

HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny Praha ČAV 1912

HREJSA F František Palackyacute po straacutence naacuteboženskeacute In AA VV Reformačniacute sborniacutek Praacutece z dějin

československeacuteho života naacuteboženskeacuteho II Praha Blahoslavova společnost 1928 s 25-79

HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Praha Bursiacutek a Kohout 1925

HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In Křesťanskaacute revue II2 (1928) s 219-222

HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech Praha Laichter

1931

HROMAacuteDKA JL The Heritage of the Bohemian Reformation In AA VV At the Cross Roads of Europe Prague

PEN Club 1938 s 103-131

HROMAacuteDKA JL Ciacuterkev v Jednotě bratřiacute Jednota Bratřiacute naacuteboženstviacutem českyacutem In TENTYacuteŽ Theologie a ciacuterkev

Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 154-160

HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In TENTYacuteŽ Theologie a ciacuterkev Praha Husova

československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 217-231

HROMAacuteDKA JL Naše konfese In AA VV Zaacuteklady učeniacute křesťanskeacuteho Praha KEBF 1951 s 225ndash297

HROMAacuteDKA JL Smysl bratrskeacute reformace Praha Kalich 1954

HROMAacuteDKA JL Komenskeacuteho snahy ekumenickeacute In Acta Comeniana XIX (1960) s 138-142

HROMAacuteDKA JL Na prahu dialogu In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem JL

Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 71-114

HROMAacuteDKA JL I všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute (1961) In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem

narozeninaacutem JL Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 57-59

HROMAacuteDKA JL Proč žiji In TENTYacuteŽ Pravda a život Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 75-

121

HROMAacuteDKA JL Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil In FILIPI P (ed) Do nejhlubšiacutech hlubin Život setkaacutevaacuteniacute teologie

Praha Kalich 1990 s 243-262

HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile Freiburg im Breisgau Herder 2007

HUBER W Was bedeutet Oumlkumene der Profile In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 339-410

HUumlBNER M Spor o smysl českyacutech dějin In Souvislosti 6 (1992) s 26-35

Husineckaacute vyacutezva [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu

˂httpveritasevangnetczhtmlhusinczhtm˃

HUumlTTENBUumlGEL J Oumlkumenische Spiritualitaumlt In Una sanctam 31 (1976) s 127-130

HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt In Catholica 35 (1981) s 211-222

CHOMJAKOV AS Jedna ciacuterkev Olomouc Refugium 2006

IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute Olomouc Refugium 2003

321

JAEGER L Das Konzilsdekret bdquoUumlber den Oumlkumenismusldquo Sein Werden sein Inhalt und seine Bedeutung

Paderborn Bonifacius 1965

JAJTNER P Vyacuteznam naacutevštěvy Benedikta XVI (nejen) pro ekumenismus In Dialog Evropa XXI 1-2 (2010) s 54-

57

JANDOUREK J ndash HALIacuteK T Ptal jsem se cest Praha Portaacutel 1997

JEPSEN M (ed) Evangelische Spiritualitaumlt heute Mehr als ein Gefuumlhl Kreuz Stuttgart 2004

JINDRA M Straacutežci lidskosti Dvanaacutect přiacuteběhů přiacuteslušniacuteků CČS(H) vězněnyacutech po uacutenoru 1948 Praha Naacuteboženskaacute

obec CČSH na Stareacutem Městě 2007

JONES SR The Global Christian Forum Renewing Our Global Ecumenical Method In HOWELL R (ed)

Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi Evangelical Fellowship of India 2007 s 140-

181

JUST J Komise pro studium rekatolizace českyacutech zemiacute v 16-18 stoletiacute při Českeacute biskupskeacute konferenci a

Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute v ČR In Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 238-239

jv Poznaacutemka k člaacutenku o intercommuniu In Getsemany 6 (1995) s 4

KAES D Joseph Ratzingers Beitrag zum Oumlkumenischen Dialog ndash Eine Skizze In RISSE G (ed) Zeit-Geschichte

und Begegnungen Festschrift fuumlr Bernhard Neumann zur Vollendung des 70 Lebensjahres Paderborn Bonifatius

1998 s 79-91

Kairos 98 Dokument č 1 Jednota a dialog uacutekol i dar In Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 82-85

KALOUSEK J O potřebě prohloubit vědomosti o Husovi a jeho době Praha Hlas naacuteroda 1902

KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa In Studie 120

(1988) s 443-462

KAŇAacuteK M Ciacuterkevniacute děleniacute a sjednocovaacuteniacute In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř

ciacuterkviacute Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1976 s 8-17

KAŇAacuteK B Několik poznaacutemek ke kategorii svobody svědomiacute In Theologickaacute revue 662 (1995) s 27-29

KAŇAacuteK B Budovaacuteniacute ciacuterkve (1924ndash1939) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek Praha

Blahoslav 2010 s 43-56

KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung In AA VV Trennung

uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 106-137

KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology In FRANZ A ndash BAUM W (ed) Theologie

im Osten Europas seit 1989 Entwicklungen und Perspektiven Berlin LIT Verlag 2009 s 67-74

KARCZUBOVAacute L bdquoEkumenickaacute teacutemata v současneacute českeacute teologiildquo In FARRUGIA EG (ed) Encyklopedickyacute

slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 294-300

Kardinal Schoumlnborn zum Thema Eucharistische Gastfreundschaft [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwstmarien-ahrensburgdeGlaubenssplittereuchar_gastfreundschfthtm˃ [cit 2012-08-28]

KARFIacuteKOVAacute L Zemřel Bonaventura Bouše In Teologickyacute sborniacutek 2 (2002) s 3-6

KASPER W Der Gott Jesu Christi Leipzig St Benno-Verlag 1985

KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem In PANNEBERG W (ed)

Lehrverurteilungen ndash kirchentrennend III Materialien zur Lehre von den Sakramenten und vom kirchlichen Amt

Freiburg im Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1990 s 329-349

KASPER W Ekklesiologische und oumlkumenische Implikationen der Taufe In RAFFELT A (ed) Weg und Weite

Festschrift fuumlr Karl Lehmann Freiburg in Breisgau Herder 2001 s 581-599

KASPER W Ein Herr ein Glaube eine Taufe In PULSFORT E ndash HANUSCH R (ed) Von der gemeinsamen

Erklaumlrung zum gemenisamen Herrenmahl Perspektiven der Oumlkumene im 21 Jahrhundert Regensburg Pustet

2002 s 217-238

KASPERW Spiritualitagrave ed ecumenismo In Nicolaus 29 (2002) s 187-203 KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung In BOLZENIUS T (ed) Ihr sollt ein

Segen sein Dokumentation Oumlkumenischer Kirchentag 2003 28 Maindash1 Juni 2003 in Berlin Guumltersloh ndash Kevelaer

Guumltersloher Verlagshaus ndash Butzon amp Bercker 2004 s 428-442

KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche Freiburg im Breisgau Herder 2004

KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene Freiburg im Breisgau Herder 2004

KASPER W Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione Roma Cittagrave Nuova 2006

KASPER W lsquoCredo Unam Sanctam Ecclesiamʼ - The Relationship Between the Catholic and Protestant Principles

in Fundamental Ecclesiology In MURRAY PD (ed) Receptive Ecumenism and the Call to zhe Catholic Learning

Exploring a Way for Contemporary Ecumenism Oxford Univesity Press 2008 s 78-88

KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu

Christi Schriften zur Ekklesiologie Freiburg im Breisgau Herder 2008 s 281-305

KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2008

KASPER W Harvesting the Fruits Basic Aspects of Christian Faith in Ecumenical Dialog London ndash New York

Continuum 2009

322

KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung Freiburg im Breisgau Herder 2011

KASPER W Eine missionarische Kirche ist oumlkumenisch In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur

Einheit der Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 621-634

KASPER W Maria und die Einheit der Kirche In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur Einheit der

Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 635-645

KASPER W Geistliches Wort in der Luumlbecker Lutherkirche am 24 Juni 2011 [on line] [citovaacuteno 21 06 2013]

Dostupneacute na internetu ˂ httpwwwluebeckermaertyrerdedestimmenansprachenkardinal-kasper-

lutherkirchehtml˃

KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale [On line] Dostupneacute na internetu

˂httpwwwusminazionaleit2006_10kasperhtm˃ [cit 05062013]

KAŠPAR K Hus a jeho ovoce Hradec Kraacuteloveacute Adalbertinum 1926

KAVKA J (ed) Ciacuterkve a naacuteboženskeacute společnosti v ČSSR Praha Sekretariaacutet pro věci ciacuterkevniacute ministerstva

kultury ČSR 1976

KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie Dettelbach Roumlll 2009

KEJŘ J Husův proces Praha Vyšehrad 2000

KEŘKOVSKYacute P Biskup Vojtěch In Protestant VIII5 (1997) s 13

KEŘKOVSKYacute P Uacutevahy nad současnou evangelickou zbožnostiacute In AA VV Zbožnost Heršpice EMAN 2000 s

56-68

KNOCHE H Schoumlpfungsethik Oumlkumenische Grundlagen der Schoumlpfungstheologie und Ethik Muumlnchen Behrendt

Meta 1989

KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute Vydřiacute

Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 904-912

KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens Augsburg Sankt Ulrich 2007

KOCH K Gelaumlhmte Oumlkumene Was jetzt noch zu tun ist Freiburg im Breisgau Herder 1991

KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und

Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt In Catholica 58 (2004) s 3-21

KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven Augsburg Sankt Ulrich 2006

KOCH K Oumlkumene in Bewegung s 6 [on line] [cit 212013] Dostupneacute na ˂httpwwwheilig-rock-

wallfahrtdeoekumeneoekumenisches-forumnahtlos-zerrissenhtml˃

KOLAacuteŘ P Jan Hus - historickaacute postava a symbol In Studie 124-125 (1989) s 337-340

KOMAacuteRKOVAacute B Českaacute otaacutezka v průběhu stoletiacute (tři poznaacutemky) In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech

dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 s 482-508

Konstituce Tovaryšstva Ježiacutešova Sl Českaacute provincie Tovaryšstva Ježiacutešova 1999

KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa Praha Portaacutel 1998 s 92

KONZAL J Ciacuterkev ndash jednota v mnohosti In Getsemany 6 (2000) s 158-160

KONZAL J Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed)

Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 105-118

KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 226-228

KONZAL J Mein Traum von einer erneuerten Kirche In KOLLER E ndash KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die

verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Komunismus Luzern

Edition Exodus 2011 s 189-203

KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell Goumlttingen Vandenhoeck amp

Ruprecht 2005

KOŘALKA J František Palackyacute und sein fruumlher Beitrag zum modernen Oumlkumenismus In KUČERA Z ndash

KOŘALKA J ndash LAacuteŠEK JB (ed) Živyacute odkaz modernismu Sborniacutek přiacutespěvků z mezinaacuterodniacute konference

pořaacutedaneacute Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražskeacutem Karolinu dne 29 listopadu 2002 Brno L

Marek 2003 s 27-35

KOSLOWSKI J Pfingstkirchen charismatische Bewegung und Oumlkumene In GEMEINHARDT AF (ed) Die

Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103 Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

2005 s 26-44

KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001

KOZLIacuteK P Otaacutezka interkomunia mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi křesťany In Getsemany 6 (1995) s 3-4

KRECH H ndash HAHN U (ed) Lutherische Spiritualitaumlt ndash lebendiger Glaube im Alltag Hannover 2005

KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech Historickaacute společnost pro

aktualizaci odkazu českeacute reformace Veritas 2010 [on line] [citovaacuteno 25 11 2011] Dostupneacute na internetu

lthttpveritasevangnetczdownloadkruhpdfgt

KRUPICA MM Naleacutezaacuteniacute liturgickeacuteho vyacuterazu českeacuteho pravoslaviacute In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute

pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 135-145

KRYŠTOF Předmluva In VELIMIROVIČ N Svatyacute Jan Hus Sl Pravoslavnaacute akademie 2003 s 7-9

Křesťanskeacute ciacuterkve v Československu Autoportreacutety ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSFR 1992

323

KUBALIacuteK J Ekumenickaacute teologie Aby všichni jedno byli Litoměřice CMBF sd

KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti Praha Bohuslav

Rupp 1946

KUBALIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute sněm a ekumenismus In Duchovniacute pastyacuteř 148 (1964) s 145-147

KUBALIacuteK J Křesťanskyacute ekumenism In Duchovniacute pastyacuteř 146 (1964) s 102-104

KUČERA Z Ke kořenům teologie ciacuterkve radikaacutelniacuteho modernismu Brno L Marek 2002

KULKE D bdquoEin Vorlaumlufer und ein Beispielldquo Paul Couturier als Vordenker und Wegbereiter der Oumlkumene In

Catholica 67 (2013) s 19-39

KYBAL V Matěj z Janova jeho život spisy a učeniacute Praha Jubilejniacute fond Kraacutelovskeacute českeacute společnosti nauk

1905

KYBAL V M Matěj z Janova a M Jakoubek ze Střiacutebra Srovnaacutevaciacute kapitola o Antikristu In Českyacute časopis

historickyacute 11 (1905) s 22-38

KYBAL V Učeniacute M Jana Husi 1-3 Praha Laichter 1923ndash1931

(la) Krůčky k jednotě In Katolickyacute tyacutedeniacutek VI22 (1995) s 2

LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave Casale Monferrato Piemme 2002

LAGSFELD P Oumlkumenische Theologie als Theorie oumlkumenischer Prozesse ndash Die Kolussionstheorie In TENTYacuteŽ

(ed) Oumlkumenische Theologie Ein Arbeitsbuch Stuttgart Kohlhammer 1980 s 36-68

LAND SJ Pentecostal Spirituality A Passion for the Kingdom New York Continuum International Publishing

Group 1993

LANDI PZ Unitagrave in atto Fondamenti ecclesiologici dell ecumenismo spirituale Estratto della Tesi di Dottorato

in Teologia Dogmatica Lugano Facoltagrave di Teologia Dogmatica 2007-2008

LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho

22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie 1995

LAacuteŠEK JB ndash SKALICKYacute K (ed) Mistr Matěj z Janova ve sveacute a v našiacute době Sborniacutek z vědeckeacuteho sympozia

konaneacuteho na Teologickeacute fakultě Jihočeskeacute univerzity 29-30 listopadu 2000 Brno L Marek 2002

LAacuteŠEK JB ndash TONZAROVAacute H (ed) I oni jsou otcoveacute našihellip Cyrilometodějskyacute sborniacutek Dokumentace z maleacuteho

sympozia pořaacutedaneacuteho Ciacuterkviacute československou husitskou a Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy u

přiacuteležitosti 1140 vyacuteročiacute přiacutechodu Cyrila a Metoděje dne 25 zaacuteřiacute 2003 na HTF UK Brno L Marek 2005

LATOURETTE KS Apporti ecumenici del movimento missionario e l᾿International Missionary Council In

ROUSE R ndash NEILL SC Storia del movimento ecumenico dal 1517 al 1948 II Bologna Mulino 1973 s 271-

374

LEHMANN K ndash PANNENBERG W Einfuumlhrung der Herausgegeber In TITIacuteŽ (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 9-17

LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion um

Eucharistie- und Kirchengemeinschaft In SOumlDING T (ed) Eucharistie Positionen katholischer Theologie

Regensburg Pustet 2002 s 141-177

LEHMANN K Was beudeutet bdquoOumlkumene der Profileldquo In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur

Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch

Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 411-421

LENZ A Učeniacute mistra Jana Husi na zaacutekladě latinskyacutech i českyacutech spisův jeho jakož i odsouzeniacute Husovo na sněmu

kostnickeacutem Praha Rohliacuteček a Sievers 1875

LENZ A Učeniacute Petra Chelčickeacuteho o eucharistii na zaacutekladě spisů jeho a učeniacute katolickeacute ciacuterkve Praha V Kotrba

1884

LENZ A Petra Chelčickeacuteho učeniacute o sedmeře svaacutetosti a poměr učeniacute tohoto k Janu Viklifovi Praha V Kotrba

1889

LENZ A Petra Chelčickeacuteho učeniacute o očistci Praha V Kotrba 1895

LENZ A Vzaacutejemnyacute poměr učeniacute Petra Chelčickeacuteho staršiacute Jednoty českyacutech bratřiacute a Taacuteborů k nauce valdenskyacutech

Jana Husi a Jana Viklifa Praha V Kotrba 1895

LENZ A Naacutestin učeniacute Jana Amosa komenskeacuteho a učeniacute Petra Chelčickeacuteho Praha V Kotrba 1995

LENZ A Několik dodatků k učeniacute Mistra Jana Husi Praha vl naacutekladem 1899

LENZ A M Jan Hus Životopisnyacute naacutestin Praha Tiskovaacute liga 1907

LEWEK A bdquoNowa ewangelizacjaldquo In KAMIŃSKI R (ed) Lexykon teologii pastroralnej Lublin Towarzystwo

Naukowe KUL 2009 s 575-579

LIES L Eucharistie in oumlkumenischer Verantwortung Graz Styria 1996

LINDFELD T Martyrium und Oumlkumene Vom Streit um die Wahrheit zum gemeninsamen Zeugnis fuumlr

die Wahrheit In Catholica 64 (2010) s 57-66 LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der Universitaumlt In

LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und

Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am Main Lembeck 2008 s 19-24

324

LOCHMAN JM Der Mensch im Ganzen der Schoumlpfung Zur oumlkumenischen und oumlkologischen Aktualitaumlt von JA

Comenius In Communio viatorum 35 (1992) s 59ndash67

LOCHMAN JM Husovo pojetiacute pravdy In Teologickeacute texty 2 (1993) s 47-49

LOCHMAN JM K chaacutepaacuteniacute pravdy u Husa In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi

Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute

akademie 1995 s 175-178

LOCHMAN JM Zeal for Thruth and Tolerance The ecumenical challenge of the Czech Reformation Edinburgh

Scottish Academic Press 1996

LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu In Křesťanskaacute revue LXVI8 (1999) s 214-217

MAASSEN T Das Oumlkumeneverstaumlndnis Joseph Ratzingers Goumlttingen V amp R Unipress 2011

MACEK O (ed) Zpytovaacuteniacute Studie a eseje o evangelickeacute identitě Středokluky Zdeněk Susa 2007

MACEK O Praxis pietatis haereticorum In TENTYacuteŽ (ed) Po vzoru Berojskyacutech Život a viacutera českyacutech a

moravskyacutech evangeliacuteků v předtolerančniacute a tolerančniacute době Praha Kalich 2008 s 160-284

MAacuteDR O Hus a češtiacute katoliacuteci v průběhu 20 stoletiacute In Teologickeacute texty 3 (1997) s 84-86

MACHOVEC M Bude katolickaacute ciacuterkev rehabilitovat Jana Husa Praha Nakladatelstviacute politickeacute literatury 1963

MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000

MALYacute V Einig im Ringen um Freiheit und Menschenrechte Die Kirche und die Charta 77 In KOLLER E ndash

KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen

Vatikan und Komunismus Luzern Edition Exodus 2011 s 135-147

MALYacute V Současnaacute pastoračniacute situace ndash vyacutezva pro ekumenismus In AA VV Acta VIII conventus velehradensis

anno 2007 K hlubšiacute solidaritě mezi křesťany v Evropě Olomouc Refugium 2011 s 208-211

Manifest ekumenickeacuteho shromaacutežděniacute 2 2 1948 In Neděle 197 (152 1948) s 1

MANDL A Jednota křesťanstva In Katoliacutek IX2 (1946) s 1-2

MANDL A Smiacuteřeniacute In Via 25 (1969) s 65

MANDL A Cesty k jednotě In Via 21 (1969) s 1

MANDL A Obnova jednoty křesťanstviacute aneb zamyacutešleniacute nad ekumenismem In POHŮNKOVAacute D ndash VAŠKO V

(ed) Cyrilometodějskyacute kalendaacuteř 1970 Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 36-37

MANDL A Českeacute křesťanstviacute In Studie 44 (1975) s 142-145

MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924

Olomouc ndash Rosice Gloria 2000

MAREK P ndash BUREHA V Pravoslavniacute v Československu v letech 1918ndash1953 Přiacutespěvek k dějinaacutem Pravoslavneacute

ciacuterkve v českyacutech zemiacutech na Slovensku a na Podkarpatskeacute Rusi Brno CDK 2008

MASARYK TG Českaacute otaacutezka Snahy a tužby naacuterodniacuteho obrozeniacute In Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize Jan Hus

Spisy TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 9-169

MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace In Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize Jan Hus Spisy

TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 311-372

MAZIKU AM The Contribution of the Pontificate of John Paul II on Ecumenism and Christian Unity Roma

Pontificia Universitagrave Urbaniana 2003

MEČKOVSKYacute R Katolickaacute ciacuterkev a moderniacute baacutedaacuteniacute o Janu Husovi In Sacra aneb Rukověť religionisty 1III

(2005) s 25-44

MEDEK I Křesťaneacute a exkomunisteacute nejen v Chartě 77 In Studie 62 (1979) s 147-149

MELMUKOVAacute E Potomci českeacute reformace a ciacuterkev řiacutemskokatolickaacute In Teologickeacute texty 2 (1993) s 61-62

MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ ndash VISCHER L (ed) Dokumente wachsender

Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1-3

Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius Lembeck 1983 1992 2004

MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 Goumlttingen

Vandenhoeck amp Ruprecht 1996

MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie I Frankfurt am Main ndash Paderborn

Lembeck ndash Bonifatius 1998

MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III Frankfurt am Main ndash Paderborn

Lembeck ndash Bonifatius 2009

MOLNAacuteR A Bratr Lukaacuteš Bohoslovec Jednoty Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta

bohosloveckaacute 1948

MEYER H ndash URBAN HJ ndash VISCHER L Einleitung In MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ ndash

VISCHER L (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte

interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1 1931-1982 Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius

Lembeck 1991 s 11-20

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000

MICHALON P The abbeacute Couturier and his continuing influence In One in Christ 1 (1965) s 6-18

325

MICHELIN E Œcumeacutenisme spirituel In Uniteacute des chreacutetiens 4 (1995) s 4-8

MLYNAacuteŘ Z Exkomunisteacute a křesťaneacute v Chartě 77 In Studie 59 (1978) s 414-427

MOEHLER JA Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensaumltze der Katholiken und Protestanten nach

ihren oumlffentlichen Bekenntnisschriften Mainz Kupferberger 1832

MOLNAacuteR A Přiacutespěvek k dějinaacutem ekumenickeacuteho působeniacute Jednoty bratrskeacute In Theologickaacute přiacuteloha Křesťanskeacute

revue XXIV (1957) s 24-30

MOLNAacuteR A Der oumlkumenische Gedanke im tschechischen Protestantismus In Communio viatorum 7 (1964) s 7-

15

MOLNAacuteR A Českaacute reformace In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute

Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 57-98

MOLNAacuteR A Caractere oecumeacutenique de la Reacuteforme hussite In Communio viatorum 20 (1977) s 201-208

MOLNAacuteR A Bratr Prokop z Jindřichova Hradce proti naacutesiliacute In Kostnickeacute jiskry 6627 (1981) s 2

MOLNAacuteR A Na rozhraniacute věků Cesty reformace Praha Kalich 2007

MOLNAacuteR D Po papežově naacutevštěvě v Čechaacutech In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 4

MOLTMANN J Kirche in der Kraft des Geistes Ein Beitrag zur messianischen Ekklesiologie Muumlnchen Kaiser

1975

MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince In Protestant VII2 (1996) s 10-13

MOREacuteE PCA The Making of the Czech Ecumenical Bible Translation (1961-1979) Shaping a new ecumenical

community in times of communist oppression In DE ROEST H ndash WISCHMEYER W (ed) Heiliger Text Die

identitaumltsbildende Funktion klassischer Texte innerhalb einer Gemeinschaft Groningen Rijksuniversiteit 2007 s

144-158

MOREacuteE PCA bdquoČeskaacute viacutera neniacute řiacutemskaacute nyacutebrž husitskaacute českobratrskaacuteldquo Českyacute nacionalismus a jeho evangelickaacute

podoba In HALAMA J (ed) Teologie a dějin Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (20091) s 111-

123

MOREacuteE PCA bdquoNaše oddanost socialistickeacute společnosti jest bez vyacutepovědildquo Snahy Josefa L Hromaacutedky o soulad

mezi ciacuterkviacute a režimem In HLAVAacuteČ P ndash MOREacuteE PCA (ed) Cesta ciacuterkve III Praha Českobratrskaacute ciacuterkev

evangelickaacute 2011 s 34-49

mtz Papež otevřenyacute ekumenismu In Perspektivy 20 (2009) s III

MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des heiligen

Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen Muumlnchen ndash Paderborn ndash Wien Schoumlning

1986

MUumlLLER GL Doch kein Konsens in der Rechtfertigungslehre Zur Diskussion uumlber bdquoDie Gemeinsame

Erklaumlrungldquo In Catholica 52 (1998) s 81-94

Naacutevštěva Rogera Schutze v Praze In Studie 76-77 (1981) s 453

NĚMEC D ndash ŠTAMPACH O Českyacute ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute

teologie Olomouc Velehrad 1993 s 223-226

NEŠPOR ZR Přiacuteliš slaacutebi ve viacuteře Českaacute nereligiozita v evropskeacutem kontextu Praha Kalich 2010

NEŠPOR ZR Skryteacute semeno nevzkliacutečilo aneb polemika s radikaacutelniacutemi tezemi o kontinuitě českeacute reformace In

Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 239-252

NEŠPOR ZR Maleacute svobodneacute protestantskeacute ciacuterkve In NEŠPOR Z (a kol) Naacuteboženstviacute v 19 stoletiacute

Nejciacuterkevnějšiacute stoletiacute nebo obdobiacute zrodu českeacuteho ateismu Praha Scriptorium 2010 s 212-236

NEUBAUER Z Kalich versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu In Souvislosti 4 (1990) s 36-

41

NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer

Spiritualitaumlt der Oumlkumene In Geist und Leben 76 (2003) s 182-196

NEUNER P Geeint im Leben ndash getrennt im Bekenntnis Die konfessionsverschiedene Ehe Lehre ndash Probleme ndash

Chancen Duumlsseldorf Patmos 1989

NEUNER P Ein Glaube ndash eine Taufe Katholische Perspektiven In Una sancta 48 (1993) s 25-34

NEUNER P Šance a perspektivy eucharistickeacuteho společenstviacute In Getsemany 4 (2003) s 82-88

NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher In BROSSEDER J ndash

WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs

Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 11-32

NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche Uumlber die ekklesiologische Qualitaumlt der

konfessionsverbindenden Ehe [On line] Dostupneacute na internetu ˂httpwwwnetzwerk-oekumenedenode66˃ [cit

16052013])

NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena In Teologickeacute texty 3 (2011)

s 146-148

NOBLE I Paměť jako břemeno a paměť jako dar teologickyacute pohled na přiacutestup k minulosti v postkomunistickyacutech

zemiacutech In HALAMA J (ed) Teologie a dějiny Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (2009) Jihlava

Mlyacuten 2009 s 142-149

326

NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer

oumlkumenischen Spiritualitaumlt In TENTYacuteŽ Oumlkumenisches Engagement und theologisches Erkennen Frankfurt am

Main Lang 1998 s 55-71

NOVAacuteK J Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 185-191

NOVOTNYacute V M Jan Hus Život a učeniacute 1 2 Praha Laichter 1919ndash1921

NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20 stoletiacute

Praha Karolinum 2007

NOVOTNYacute V Běda ciacuterkvi Bonaventura Bouše bojujiacuteciacute Praha Karolinum 2012

NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie Darmstadt WBG 2008

Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash podrobneacute uacutedaje [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na

internetu

˂wwwscitaniczsldb2011redakcensfiobyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje$Files

ldb_podrobna_viraxls˃

Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II In Protestant VI6 (1995) s 4-7

OELDEMANN J Einheit der Christen ndash Wunsch oder Wirklichkeit Kleine Einfuumlhrung in die Oumlkumene

Regensburg Pustet 2009

OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung

Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 4 Paderborn ndash Leipzig

Bonifatius ndash Evangelische Verlagsanstalt 2012

ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed) bdquoŽivot se

rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-58

OPATRNYacute A Kardinaacutel Tomaacutešek a pokoncilniacute proměna pražskeacute arcidieceacuteze Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2002

OPATRNYacute A Pastorace jako zdroj polarizujiacuteciacutech napětiacute In AA VV Polarizace českeacute katolickeacute ciacuterkve Velehrad

Refugium 2000 s 46-54

OumlRSY L Noi speravamohellip Una riflessione sul mistero spirituale del movimento ecumenico In Il Regno ndash

Attualitagrave 5225 (2007) s 90-93

ORT J Vyznaacuteniacute vin na Velehradě In Českyacute bratr 7314 (1997) s 2

Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi In Protestant VI6 (1995) s 18-19

OTTER J Oumlkumenische Aspekte der Boumlhmischen Konfession aus dem Jahre 1575 In Communio viatorum 18

(1975) s 13-26

OTTER P Otevřenyacute dopis našim katoliacutekům In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci

noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 51-53

OUELETT M Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2001 In Catholica 56 (2002) s

87-110

OUELLET M Maria a budoucnost ekumenismu In Communio 161 (2012) s 50-61

PALA Z Evangeliacuteci a katoliacuteci se navzaacutejem omluvili In Katolickyacute tyacutedeniacutek IX26 (1998) s 4

PALACKYacute F Die Geschichte des Hussitenthums und prof Constantin Houmlfker Kritische Studien Prag Tempsky

1868

PALACKYacute F Několik slov o naacuteboženstviacute a viacuteře In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute I Spisy a řeči z oboru politiky Praha

Bursiacutek a Kohout 1898 s 380-381

PALACKYacute F Kraacutesověda čili o kraacutese a uměniacute knihy patery In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute III Spisy aesthetickeacute a

literaacuterniacute Praha Bursiacutek a Kohout 1903 s 115-185

PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15 stoletiacute a

o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute Praha Historickyacute uacutestav AV ČR 2000

PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes In LEIMGRUBER S (ed) Gottes Geist bei

den Menschen Grundfragen und spirituelle Anstoumlsse Muumlnchen Don Bosco 1999 s 68-77

PATOČKA J Filosofie českyacutech dějin In TENTYacuteŽ Češi I Praha OIKOYMNH 2006 s 188-213

PATOČKA J Majiacute dějiny smysl In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a

akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 s 270-287

PEKAŘ J Jan Hus Přednaacuteška proslovenaacute o Husově slavnosti dne 5 července 1902 ve velkeacutem zasedaciacutem saacutele

radnice staroměstskeacute v Praze Praha Bursiacutek a Kohout 1902

PEKAŘ J Masarykova českaacute filosofie In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha

Torst 1995 s 265-302

PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst

1995 s 499-560

PEROUTKA F Budovaacuteniacute staacutetu I-II (1918 ndash 1919) Praha Academia 2003

PESCH OH Theologie der Rechtfertigung bei Martin Luther und Thomas von Aquin Versuch eines systematisch-

theologischen Dialogs Mainz Matthias Gruumlnewald 1967

327

PESCH OH Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil 1962ndash1965 Přiacuteprava Průběh Odkaz Praha Vyšehrad 1996

PESCH OH bdquoGemeinschaft der Heiligenldquo Wozu gehoumlren wir eigentlich In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006)

s 275-294

PEŠKOVAacute M Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute In Via 27 (1969) s 112

Pět let na cestě smiacuteřeniacute Brno Novaacute naděje s d

PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute Olomouc Krystal 1946

PETRŮ OM Nejkraacutesnějšiacute květ českeacuteho reformniacuteho hnutiacute ve 14 stoletiacute In Studie 8 (1962) s 18-23

PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen některyacutech evangeliacuteků In Křesťanskaacute revue

LXIV10 (1997) s 275-276

PFANN M Novaacute orientace v Českobratrskeacute ciacuterkvi evangelickeacute v letech 1959-1968 Malaacute historie jednoho hnutiacute

evangelickyacutech křesťanů podle archivniacutech dokumentů Středokluky Zdeněk Susa 1998

PHAM VAN HUONG P Ecumenism in the Mind of Pope John Paul II Reading the Pope s Basic Understanding

of Unity Roma Pontificia Studiorum Universitas a S Thoma Aq in Urbe 1989

PIŠKULA J Božiacute spolupracovniacuteci Pražskeacute jaro srpnovaacute okupace a českeacute ciacuterkve In Getsemany 7-8 (2010) s 173-

196

PLASGER G ndash FREUDENBERG M Reformierte Bekenntnisschriften Eine Auswahl von den Anfaumlngen bis zur

Gegenwart Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005

PLECHAacuteČKOVAacute L Jan Sarkander (přiacuteloha k dopisu z 26 6 1991) In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi

Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 19-35

POLC JV Časteacute přijiacutemaacuteniacute laiků - zaacuteklad českeacute reformace Duchovniacute proudy od Karla IV ke kalichu In Studie 79

(1982) s 28-44

POLC JV Rehabilitovat Jana Husa Questio disputanta In Studie 115 (1988) s 41-54

Pontificio consiglio per la promozione dellʼunitagrave dei cristiani La spiritualitagrave ecumenica In Il Regno ndash Documenti

4821 (2003) s 653-664

Po papežově naacutevštěvě In List Českeacuteho zaacutepasu 16 (1997) s A-C (studentskaacute přiacuteloha časopisu Českyacute zaacutepas 7711

25 5 1997)

POSPIacuteŠIL CV Cesty k trinitaacuterniacute spiritualitě In Teologickeacute texty 4 (2000) s 138-142

POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus In Perspektivy 1 (2001) s 1

Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta (z 27

dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 109-111

PROCKSCH O bdquoἅγιοςldquo In KITTEL G (ed) Theologisches Woumlrterbuch zum Neuen Testament 1 Stuttgart

Kohlhammer 1933 s 87-116

Prohlaacutešeniacute Charty 77 (z 1 ledna 1977) In PREČAN V (ed) Charta 77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute

revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute literatury 1990 s

9-13

Program Křesťanskeacute revue In Na hlubinu 10 (1935) s 61

Profesor Josef Lukl Hromaacutedka In Via 33 (1970) s 42-43

PROCHAacuteZKA J Protestantskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech jako menšina Historickyacute naacutestin In MOREacuteE PCA ndash

PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s 7-12

PRUDKYacute M bdquoByacutet pamětlivldquo (z-k-r) jako stěžejniacute prvek našiacute viacutery kliacutečovyacute termiacuten biblickeacute teologie a piliacuteř

bohoslužby In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 1998 Jak boliacute Bůh (Biblickaacute

teologie a liturgie) Heršpice EMAN 1998 s 16-28

Projev prezidenta Českeacute republiky Vaacuteclava Havla na Mezinaacuterodniacutem sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 17 prosince

1999) In PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15

stoletiacute a o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute s 116-117

PŘIBYL S Ekumenismus a praacutevo Brno L Marek 2006

PŘIBYL S Garanzie giuridiche dellrsquoecumenismo nella Repubblica Ceca In Acta Universitatis Palackianae

Olomoucensis Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Theologica Olomucensia 13 (2012) s 5-25

PŘIacuteHODA P Zcela osobniacute etuda sarkandrovskaacute In Perspektivy 4 (1995) s 8

PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu In Perspektivy 8 (1997) s III

Přiviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II kardinaacutelem Miloslavem Vlkem arcibiskupem pražskyacutem na Strahovskeacutem stadionu

v Praze (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s

47-49

Přiviacutetaacuteniacute svateacuteho otce italskyacutem prezidentem Francescem Cossigou na řiacutemskeacutem letišti (z 22 dubna 1990) In Jan

Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 121-122

PULEC M Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a

současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 223-227

QUIS Naacuteš mistr Jan Hus In Teologickeacute texty 11 s 26-28

RAacuteČEK B Československeacute dějiny Praha Kunciacuteř 1933

328

RADKOVSKYacute F Ekumenismus v současneacute situaci našiacute země In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu v ciacuterkvi

dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 16-19

RADKOVSKYacute F Přehled vyacuteznamnějšiacutech kroků na poli ekumenismu v našiacute vlasti po r 1989 v pohledu

Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s 84-87

RADKOVSKYacute F ndash NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise In Teologickeacute texty 3 (1995) s 93-94

RAHNER H Maria a ciacuterkev Velehrad Refugium 1996

RAHNER K Pastoraltheologie ndash ein Uumlberblick In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 19 Selbstvollzug der Kirche

Ekklesiologische Grundlegung praktischer Theologie Duumlsseldorf ndash Freiburg im Breisgau Benzinger ndash Herder

1995 s 3-29

RAHNER K Einheit der Kirche ndash Einheit der Menschheit In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 27 Einheit in Vielfalt

Schriften zur oumlkumenischen Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2002 s 157-172

RAHNER K Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Uacuteřad a charizma In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc

Refugium 2007 s 37-174

RAHNER K Ignaciaacutenskaacute mystika radosti ze světa In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc Refugium

2007 s 175-193

RAHNER J Oumlkumene des Lebens ndash Zeichen des Stillstand oder Fortschritt fuumlr das oumlkumenische Gespraumlch In

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als

Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main

Lembeck 2008 s 61-76

RAHNER K Poslaacuteniacute a milost Přiacutespěvky k pastoraacutelniacute teologii Olomouc Refugium 2011

RAHNER J Erfahrungen vor Ort Die Zeichen der Einheit aufspuumlren und theologisch fruchtbar machen In

Versoumlhnt verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 52-56

RAINER MJ (ed) bdquoDominus Iesusldquo Anstoumlszligige Wahrheit oder anstoumlszligige Kirche Dokumente Hintergruumlnde

Standpunkte und Folgerungen Muumlnster ndash Hamburg ndash London LIT Verlag 2001

RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung Muumlnchen Kaiser

1989

RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva In Teologickeacute texty 5 s 25-27

RATZINGER J Die Kirche und die Kirchen In Reformatio 13 (1964) s 85-108

RATZINGER J Oumlkumene am Ort In Catholica 27 (1973) s 152-165 RATZINGER J Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen Zeitschrift

bdquoCommunioldquo In TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 97-115

RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen In

TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 128-134

RATZINGER J Wesen und Auftrag der Theologie Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der Gegenwart

Einsiedeln Johannes Verlag 1993

RATZINGER J Briefwechsel zwischen Metropolit Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger In RATZINGER

J Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich

2002 s 187-209

RATZINGER J Der Heilige Geist als Communio In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als

Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 34-52

RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens

Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 107-131

RATZINGER J Die Schuld der Kirche In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 239-247

RATZINGER J Eucharistie und Mission In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 79-106

RATZINGER J Kirchliche Bewegungen und ihr theologischer Ort In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens

Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 151-179

RATZINGER J Vorstellung der Erklaumlrung Dominus Iesus im Pressesaal des Heiligen Stuhls am 5 September

2000 In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zum 75 Geburtstag

Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 180-186

RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio

Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 220-234

RATZINGER J In seiner Freundschaft sind wir eins Predigt biem oumlkumenischen Gottesdienst in der evangelischen

Matthaumluskirche in Muumlnechen am 20 Januar 1981 In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 82 Kirche ndash Zeichen unter

den Voumllkern Freiburg im Breisgau Herder 2010 s 914-918

RATZINGER JBENEDIKT XVI Ježiacuteš Nazaretskyacute 2 Od vjezdu do Jeruzaleacutema po zmrtvyacutechvstaacuteniacute Brno

Barrister amp Principal 2011

329

Referaacutet přednesenyacute v Praze na valneacute schůzi duchovenstva československeacuteho 23 ledna 1919 faraacuteřem a spisovatelem

Bohumilem Zahradniacutekem-Brodskyacutem In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute

katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice Gloria 2000 s 231-250

REJCHRT M Čeho jsme se dočkali od Charty 77 po třech letech jejiacuteho působeniacute In PREČAN V (ed) Charta 77

1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs

dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute literatury 1990 s 97-99

REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci In Lidoveacute noviny (96 1995) s 10

REJCHRT M Evangelicko-katolickaacute ekumeacutena na miacutestniacute uacuterovni In Českyacute bratr 7314 (1997) s 4

REJCHRT M O něco svobodnějšiacute Rozhovory Praha ndash Kalich 2002

REJCHRTOVAacute N Skylla a Charybda ciacuterkevniacutech dějin In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke

kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 54-57

RICE HL Reformed Spirituality An Intorduction for Belivers Louisville WestminsterJohn Knox Press 1991

ROBERSON RG bdquoDialogo cattolici-ortodossildquo In LOSSKY N ed alii (ed) Dizionario del movimento

ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 369-371

ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen Jahren In

VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau

64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s 78-82

RUPNIK M O duchovniacutem otcovstviacute a rozlišovaacuteniacute Olomouc ndash Velehrad Refugium 2001

RUPNIK MI Il cammino della vocazione cristiana Di risurrezione in risurrezione Roma Lipa 2008

RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute teologie

Olomouc Refugium 2008 s 71-190

RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute

teologie Olomouc Refugium 2008 s 355-384

RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha Vyšehrad 2009

ŘIacuteČAN R Od uacutesvitu reformace k dnešku Praha YMCA 1947

ŘIacuteČAN R Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Theologia evangelica 3 (1950) s 358-368

ŘIacuteČAN R Dějiny Jednoty bratrskeacute Praha Kalich 1957

ŘIacuteČAN R Jak došlo k sjednoceniacute českyacutech ciacuterkviacute augsburskeacuteho a helvetskeacuteho vyznaacuteniacute roku 1918 In AA VV

Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969 s 9-

15

ŘIacuteČAN R Cyrilometodějskaacute tradice v českeacutem protestantismu In Křesťanskaacute revue XXXVII5-6 (1970) s 104-

109

SAKAŘ V A ČLENOVEacute LITERAacuteRNĚ-HISTORICKEacuteHO ODBORU PRAŽSKEacute DIECEacuteZNIacute RADY CČSH

Papež navštiacuteviacute Československo In Českyacute zaacutepas 703 (25 března 1990) s 3

SAKAŘ V Pře Jana Sarkandra In Theologickaacute revue 662 (1995) s 17-19

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a jednota křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 153 (1965) s 50-51

SALAJKA A Překaacutežky na cestě k jednotě křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 154 (1965) s 68-69

SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a protestanteacute In Duchovniacute pastyacuteř 156 (1965) s 105-106

SALAJKA A Ekumenickeacute hledisko II kapitoly Dogmatickeacute konstituce o ciacuterkvi In Via 21 (1969) s 8-10

SALAJKA M Ciacuterkev v ekumenickeacutem rozhovoru Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1971

SALAJKA M Die oumlkumenische Gemeinschaft in der ČSSR ihr Charakter und ihre Arbeit In AA VV

Tschechischer Oumlkumenismus Historische Entwicklung Praha OumlRK in der ČSR 1977 s 245-256

SALAJKA M The Character of the Ecumenical Fellowship in Czechoslovakia and its Work In AA VV Czech

Ecumenical Fellowship Praha Central Church Publishing House 1981 s 99-110

SALAJKA M Ekumenickeacute kapitoly Praha HBF 1970

SALAJKA M Křesťanskaacute bohoslužba Praha Blahoslav 1985

SALAJKA M Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus Praha Karolinum

2000 s 209-213

SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute

kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s 234-238

SARTORY T Vom Sinn dieser Tage In Una Sancta 12 (1957) s 161-168

SARTORI L La santitagrave in prospettiva ecumenica In CHICA F ndash PANIZOLLO S ndash WAGNER H (ed)

Ecclesia tertii millenii advenientis Omaggio al P Angel Antoacuten Casale Monferrato 1997 s 492-507

SATTLER D Brennpunkte des oumlkumenischen Dialogs In AA VV Trennung uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe

der Theologie Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 56-105

SAUER R Apostolische Sukzession und Eucharistiegemeinschaft In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und

Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 201-220

SAacuteZAVA Z Tschechische oumlkumenische Bibeluumlbersetzung In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der

Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s

97-102

330

Sdruženiacute evangelikaacutelniacutech teologů [on line] [cit 27 09 2012] Dostupneacute na internetu lthttpevangelikalni-

teologieczgt

SEDLAacuteK J M Jan Hus Praha Dědictviacute sv Prokopa 1915

Misaacutel na každyacute den liturgickeacuteho roku Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2000

SEMIacuteN M Mediaacutelniacute ekumenismus In Distance 0 (1997) s 54-56

SEMIacuteN M Ekumenismus na rozcestiacute In Distance 3 (1999) s 41-46

SEMIacuteN M Apologie tradice In Distance 4 (2000) s 72-79

SEMIacuteN M Je dokument Dominus Iesus sylabem pro 21 stoletiacute In Mezinaacuterodniacute report 11 (2000) s 34-35

Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla Černeacuteho

předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2009 s 82-83

SCHARDIEN S Einleitung In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft

Hermeneutische Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am

Main Lembeck 2008 s 7-11

SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene In Catholica 27 (1973) s 135-151

SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis In THOumlNISSEN W (ed) bdquoUnitatis

redintegratioldquo 40 Jahre Oumlkumenismusdekret ndash Erbe und Auftrag Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash

Lembeck 2005 s 317-331

SCHEELE P-W Ein Leib ndash ein Geist Einfuumlhrung in den geistlichen Oumlkumenismus Paderborn Bonifatius 2006

SCHEELE P-W Zum Zeugnis berufen Theologie des Martyriums Wuumlrzburg Echter 2008

SCHEELE P-W Unsere Martyrerkirche In TENTYacuteŽ Glaube ndash Mystik ndash Musik Theologie im Dialog Wuumlrzburg

Echter 2009 s 158-179

SCHEELE P-W ndash LOHSE E Schluszligbericht der Gemeinsamen Oumlkumenischen Komission zur Uumlberpruumlhfung der

Verwerfungen des 16 Jahrhunderts In LEHMANN K ndash PANNENBERG W (ed) Lehrverurteilungen ndash

kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im

Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 187-196

SCHLIER H Der Roumlmerbrief Freiburg im Breisgau ndash Basel ndash Wien Herder 1977

SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento Roma Lipa 2012

SCHMIDT HW Der Brief des Paulus an die Roumlmer Theologischer Handkomentar zum Neuen Testament 6

Berlin Evangelische Verlagsanstalt 1972

SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 Leipzig St Benno-Verlag

1977

SCHULTHEIS D Wo ist die Kirche Zur erneuten Diskussion um das bdquosubsistit inldquo in Lumen Gentium 8 In

MARSCHLER T ndash OHLY CH (ed) Spes nostra firma Festschrift fuumlr Joachim Kardinal Meisner zum 75

Geburtstag Muumlnster Aschendorff 2009 s 271-295

Schvaacuteleneacute stanovy Kostnickeacute jednoty ndash Sdruženiacute evangelickyacutech křesťanů o s [on line] [cit 16 5 2012] Dostupneacute

na internetu lthttpwwwevangelickytydenikczclanekhtmlid=25gt

SCHWOumlBEL CH Oumlkumenische Theologie im Horizont des trinitarischen Glauben In Oumlkumenischer Rundschau

46 (1997) s 321-340

SIRONI EM Lrsquoecumenismo spirituale secondo lrsquointuizione dellrsquoAbbeacute Paul Couturier (1881-1953) In Nicolaus 30

(2003) s 285-306

SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu 5-8 IX 1977 In

Studie 55 (1978) s 1-2

SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu osmdesaacutetyacutech let In Studie 126 (1989) s 442-446

SKALICKYacute K Ekumenismus na Druheacutem vatikaacutenskeacutem koncilu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute

1997

SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin In Studie 55 (1978) s 23-55

SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a husitstviacute In Studie 116-117 (1988) s 197-203

SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků In Teologickaacute reflexe 162 (2010) s 125-138

Slova Mons Františka Vaňaacuteka arcibiskupa olomouckeacuteho k naacutevštěvě papeže Jana Pavla II na Velehradě In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 31-32

Slova papeže Benedikta XVI rok poteacute In Universum XX4 (2010) s 7-9

SMETANA Z Dopis Janu Pavlu II In Kostnickeacute jiskry 7512 (1990) s 4

SMOLIacuteK J Kapitoly z liturgiky Praha KEBF 1960

SMOLIacuteK J Ciacuterkev reformovatelnaacute pravdou In Křesťanskaacute revue XXXII5 (1965) s 121-122

SMOLIacuteK J Ekumenickyacute vyacuteznam duchovniacute piacutesně In Křesťanskaacute revue XLIII7 (1976) s 152-156

SMOLIacuteK J Snahy ekumenickeacute a miacuteroveacute In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby Soubor esejů o

českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 73-82 SMOLIacuteK J Zhodnotit dosah naacutevštěvy In Křesťanskaacute revue LVII5 (1990) s 97-98

SMOLIacuteK J Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Křesťanskaacute revue LIX10 (1992) s 220-224

331

SMOLIacuteK J Theologickeacute a ekumenickeacute motivy v Komenskeacuteho všenaacutepravneacutem diacutele In Křesťanskaacute revue LIX7

(1992) s 153-156

SMOLIacuteK J Co přinesl vatikaacutenskyacute koncil evangeliacutekům In Teologickeacute texty 5 (1996) s 170

SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie

a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK 1997 s 75-81

SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec ekumenismu In Křesťanskaacute revue LXIV5 (1997) s 131-133

SMOLIacuteK J Evangelickaacute teologie v českyacutech zemiacutech In Teologickaacute reflexe 31 (1997) s 31-35

SMOLIacuteK J Po třetiacute papežově naacutevštěvě In Perspektivy 6 (1997) s 8

SMOLIacuteK J Ekumenickyacute dosah Husova zaacutepasu o ciacuterkev In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech

praciacute Praha Kostnickaacute jednota 1998 s 18-20

SMOLIacuteK J Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In Teologickeacute texty 2 (1998) s 64-65

SMOLIacuteK J Vnitřniacute život tolerančniacute ciacuterkve In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute Praha

Kostnickaacute jednota 1998 s 47-58

SMOLIacuteK J Vyacuteznam konfese dnes In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute Praha Kostnickaacute

jednota 1998 s 183-189

SMOLIacuteK J Theologie v obdobiacute totality In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity

Karlovy 1993ndash1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 16-25

SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique Paris Cerf 1990

SOUŠEK Z Svatovojtěšskeacute mileacutenium In Českyacute bratr 7314 (1997) s 5

Společnaacute večeře Paacuteně je možnaacute Teze o eucharistickeacute pohostinnosti In Getsemany 7-8 (2003) s 169-176

SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) In Getsemany

7-8 (1995) s 43-44

SPOUSTA J Post-ekumenismus In Getsemany 5 (2001) s 93

SPYTERIS Y Řehoř Palama (1296-1359) milost a zkušenost Olomouc Refugium 2011

STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the

Scholar South Canaan 2002

Stanovy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR schvaacuteleneacute Valnyacutem shromaacutežděniacutem ERC v ČR dne 26 11 2009 In

EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Stanovy a kraacutetkeacute představeniacute Praha ERC v ČR 2009

[on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu

lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherart1583Stanovy20ERC202009pdfgt

STEINER V Ekumenickeacute setkaacuteniacute 1979 ve Švyacutecarsku In Studie 71 (1980) s 462-463

STOJAN AC bdquoApoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marieldquo a bdquoAkademie Velehradskaacuteldquo In

Apoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marie 112 (1910) s 181-182

STRAacuteNSKYacute PB Prehistorie českeacute starokatolickeacute liturgie In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita

na uacutezemiacute Československa v prvniacute polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 75-83

SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo In RAHNER K (ed) Herders Theologisches Taschenlexikon 7 Freiburg im

Breisgau Herder 1973 s 115-130

Sukcese v CČSH polemika s J Vokounem In Getsemany 7-8 (2003) s 208-211

SURD MM Ekklesiologie und Oumlkumenismus bei Joseph Ratzinger Einheit im Glauben ndash Voraussetzung der

Einheit der Christenheit Sankt Ottilien EOS Verlag 2009

SUSA Z Vojtěch Vojtěch In Českyacute bratr 736 (1997) s 2

SUSA F Spor o společneacute prohlaacutešeniacute k učeniacute o ospravedlněniacute Stav diskuse o přijateacutem dokumentu In Teologickaacute

reflexe 71 (2001) s 30-41

SVATOŇ R bdquoEkumenismus životaldquo Pozvaacuteniacute znovuobjevit duchovniacute kořeny jednoty křesťanů In BIELA A ndash

SCHOumlN R ndash BADURA J (ed) bdquoJednota v mnohostildquo Zborniacutek z teologickej konferencie mladyacutech vedeckyacutech

pracovniacutekov Bratislava ETF UK 2012 s 371-401

ŚWIEŻAWSKI S Jan Hus ndash heretik nebo předchůdce Druheacuteho vatikaacutenskeacuteho koncilu In Teologickeacute texty 11 s 20-

24

SZEFFCZYK L Ecumenismo La ripida via della veritagrave Cittagrave del Vaticano Lateran University Press 2007

ŠEBEK J Zahaacutejeniacute činnosti ekumenickeacute komise pro Husovo jubileum 2015 [on line] [citovaacuteno 18 10 2012]

Dostupneacute na internetu ˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampID=2137˃

ŠEBESTOVAacute J Přestupoveacute hnutiacute z pohledu katoliacuteka In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu

pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN

2008 s 56-60

ŠIMSA J Hromaacutedkas Kampf um die Freiheit der Kirche Christi in der Geschichte und den geschichtlichen

Umbruumlchen ndash im Jahr 1945 und in den Jahren 1947ndash1958 In AA VV Die Freiheit der Kirche Christi in der

Geschichte Symposium zum theologischen Erbe von J L Hormaacutedka anlaumlsslich seines 110 Geburtstages und 30

Todestages vom 3ndash5 Dezember 1999 in Prag Benešov EMAN 2002 s 52-59

ŠIMSA J Začaacutetky hnutiacute za lidskaacute praacuteva mezi českobratrskyacutemi evangeliacuteky In Protestant VIII3 (1997) s 9-13

332

ŠIMSA J Vliv J L Hromaacutedky na vyrovnaacutevaacuteniacute se ciacuterkve s komunistickou dobou In AA VV K svobodě je dlouheacute

putovaacuteniacute Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu pro kazatele a kazatelky ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů

v Praze 26ndash30 ledna 2009 Benešov EMAN a Spolek evangelickyacutech kazatelů 2010 s 38-43

ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu In Teologickeacute texty 15 (sd) s 30-31

ŠOUREK M Uacutesiliacute o sbliacuteženiacute mezi ciacuterkvemi In AA VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute

českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969 s 53-63

ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam In AA VV

Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 58-71

ŠPALDAacuteK A Das Ideal der einen Kirche und die Wege dahin Gotha Klotz 1928

ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu In Novyacute život 241-2 (1982) s 2-4 ŠPIDLIacuteK T Ekumenismus K Osmidenniacute společneacute modlitby za jednotu křesťanů (18-25 ledna) Letos mělo teacutema

bdquoDuch Svatyacute jde vstřiacutec našiacute slabostildquo (Řiacutem 826) In Novyacute život 501-2 (1998) s 10-11

ŠPIDLIacuteK T K otaacutezce identity českeacute teologie In Jezuiteacute 6 (1999) s 22-24

ŠPIDLIacuteK T Cesty českeacute teologie In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 9-14

ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka Velehrad Refugium 2002

ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2004

ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) Olomouc Refugium 2005

ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho Olomouc Refugium 2005

ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi Olomouc Refugium 2008

ŠPIDLIacuteK T bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k vyacutechodu

Olomouc Refugium 2010 s 162-163

ŠPIDLIacuteK T bdquoPravoslavnaacute spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010

s 186-225

ŠPIDLIacuteK T bdquoSynergeia (součinnost spolupůsobeniacute) v pojetiacute křesťanskeacuteho Vyacutechoduldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil

se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 237-243

ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci Praha

Karolinum 1995

ŠTAMPACH O Posel pokoje a laacutesky (ekumenickeacute aspekty naacutevštěvy Svateacuteho otce) In Perspektivy 5 (1995) s 2

ŠTEFAN J Za co bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute In Teologickaacute reflexe 62

(1996) s 122-135

ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu In

Teologickaacute reflexe 41 (1998) s 77-87

ŠTEFAN J Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Několik poznaacutemek českeacuteho systematickeacuteho teologa evangelickeacuteho

vyznaacuteniacute In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s

72-76

ŠTĚPAacuteN J Přemysl Pitter ndash posel bezvyacutehradneacute lidskosti In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi a

politice Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute 2008 s 429-441

ŠVANDA P Šedesaacutetaacute leacuteta jako myacutetus osvobozeniacute In FIALA P ndash HANUŠ J (ed) Koncil a českaacute společnost

Historickeacute politickeacute a teologickeacute aspekty přijiacutemaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v Čechaacutech a na Moravě Brno CDK

2000 s 17-27

Taizeacute u naacutes In Studie 74 (1981) s 196-197

TAVARD GH Geschichte der oumlkumenischen Bewegung Mainz Matthias Gruumlnewald 1964

TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come divinizzazione Roma

Lipa 1997

TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence Velehrad Refugium 2004

Teologie těla Katecheze Jan Pavla II o lidskeacute laacutesce podle Božiacuteho plaacutenu Praha Pauliacutenky 2005

THOumlNISSEN W Die Leuenberger Konkordie als oumlkumenisches Einheitsmodell Umrisse eines katholischen

Konzepts von Kirchengemeinschaft In Catholica 49 (1995) s 1-31

THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik Freiburg im Breisgau Herder 2007

THOumlNISSEN W Einfuumlhrung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur

Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash Lembeck

2008 s 9-15

THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene In Versoumlhnt verschieden

Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 12-16

THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive In WALTER P ndash

KRAumlMER K- AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70

Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s 163-177

THURIAN M (ed) Churches respond to BEM I-IV Geneva World Council of Churches 1986-1987

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem In MYSLIVEC J Křesťanskyacute Vyacutechod a my ndash

TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem Praha Českaacute katolickaacute charita 1970 s 43-67

333

TKADLČIacuteK V Ekumenismus na Moravě jeho tradice a perspektivy In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu

v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 20-22

TKADLČIacuteK V Naacutevrh na reorganizaci Stojanova apoštolaacutetu sv Cyrila a Metoděje In AA VV Prohloubeniacute ducha

ekumenismu v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s

23-25

TKADLČIacuteK V Proč praacutevě nyniacute In AA VV Kněz a mučedniacutek Jan Sarkander Sborniacutek ke svatořečeniacute Olomouc

Matice cyrilometodějskaacute 1994 s 111-113

TOMAacuteŠEK F Předmluva In Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně

deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute společnost 1996 s 5-6

TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a

všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000 Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute

Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 508-513

TOMEK P Ekumenizmus jako pastoračnyacute probleacutem suacutečasnej katoliacuteckej ciacuterkvi na Slovensku Ekumenickeacute aspekty

pastoračniacuteho programu na zaacutekalde sociologickeacuteho prieskumu postojov diaľkovyacutech študentov katoliacuteckej teoloacutegie

banskobystrickeacuteho regionu Olomouc Refugium 2000

TONZAR D Vznik a vyacutevoj novodobeacute husitskeacute teologie a Ciacuterkev československaacute husitskaacute Praha Karolinum 2000

TONZAROVAacute H Ciacuterkev československaacute husitskaacute v ekumenickyacutech vztaziacutech In AA VV 90 let Ciacuterkve

československeacute husitskeacute Sborniacutek Praha Blahoslav 2010 s 239-268

ToP Papež ve Stareacute Boleslavi In Českyacute bratr 8511 (2009) s 35

TOYNBEE AJ A Study of History I Abridgement of Volumes I-VI by DC Somervell Oxford University Press

1987

TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute duchovniacute tradici Praha OIKOYMENH 2002

TRTIacuteK Z Dialog s marxismem a katolicismem In Theologickaacute revue 22-3 (1969) s 168-179

ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz In HILBERATH BJ ndash

SATTLER D Vorgeschmack Oumlkumenische Bemuumlhungen um die Eucharistie Mainz Gruumlnewald 1995 s 59-73

ULLRICH L bdquoOumlkumenische Theologieldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und Konfessionskunde

Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 982-983

URBAN HJ bdquoMethodologie oumlkumenischeldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und

Konfessionskunde Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 871-873

Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 Praha

Synodniacute vyacutebor českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919

Uvedeniacute do křesťanskeacuteho života Praha Českaacute liturgickaacute komise 1987

Uviacutetaciacute proslov kardinaacutela Miloslava Vlka na Apoštolskeacute administratuře v Praze (z 25 dubna 1997) In

Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 82-83

Uviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II prezidentem Československeacute republiky Vaacuteclavem Havlem na stareacutem letišti

v Praze-Ruzyni (21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 s 9 Uviacutetaacuteniacute Jana Pavla II v Českeacute republice Vaacuteclavem Havlem prezidentem Českeacute republiky na stareacutem letišti v Praze-

Ruzyni (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s

41-42

VAacuteCLAVIacuteK D Naacuteboženstviacute a moderniacute českaacute společnost Praha Grada 2010

VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute let 1918-1960 In Getsemany 7-8 (2001) s 164-186

VAŇAacuteČ M Ekumenismus v Českeacute republice Přiacutespěvek ke studiu ekumenickyacutech vztahů v Českeacute republice na

pozadiacute vztahu staacutetu k ciacuterkviacutem v letech 1918-2000 Diplomovaacute praacutece na zaacutevěr kombinovaneacuteho studia katolickeacute

teologie na KTF UK Praha 2001

VAŇAacuteČ M Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech v 60 letech In Getsemany 10 (2001) s 220-232

VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu In Getsemany 1 (2001) s 10-12

VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus In Getsemany 7-8 (2003) s 159-164

VAŇAacuteČ M Inspirace pro českou ekumenu In Getsemany 2 (2007) s 25-26

VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I Praha Zvon 1990

VAŠKO V Charta 77 a křesťaneacute In Perspektivy 1 (1997) s 5

VEJNAR E V neděli ve čtvrt na šest In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 2

VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) Bologna

Mulino 1996

VENTURA V Dvojiacute spiritualita In Kostnickeacute jiskry 7022 (1985) s 2

VENTURA V Čemu jsem se naučil In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky

Praha Vyšehrad 2009 s 120-121

VESELYacute J Zaacutesadně k naacutevštěvě papeže In Kostnickeacute jiskry 9428 (2009) s 1-2

VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave In AA VV Quale spiritualitagrave per

il terzo millenio Venezia ISE 2000 s 87-103

334

VETRALI T Vangelo conversione e riconciliazione Per una spiritualitagrave ecumenica In Studi Ecumenici 3 (1985)

s 501-508

VILLAIN M Das unsichtbare Kloster der christlichen Einheit In Una sancta 12 (1957) s 168-174

VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme Tournai Casterman 1961

VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17 Mainz

Gruumlnewald 1962

VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba Paoline 1965

VILLAIN M Don Couturier oggi In TENTYacuteŽ (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba

Paoline 1965 s 17-50

VILINSKIJ V Poznaacutemky k III čaacutesti knihy prof Hromaacutedky bdquoKřesťanstviacute v myšleniacute a životěldquo In Časopis

katolickeacuteho duchovenstva 731-2 (1932) s 75-77

VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz Freiburg ndash Basel Paulusverlag Reinhardt

1994

VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern und

heiligen In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 306-340

VIacuteTEK J Co si mysliacutem o naacutevštěvě papeže v našiacute zemi In Protestant II4 (1990) s 12

VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des oumlkumenischen Dialogs In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed)

Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia 2001 s 158-162

VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In

Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha

Sekretariaacutet ČBK 2000 s 4-7

VODIČKOVAacute S Uzaviacuteraacutem vaacutes do sveacuteho srdce Životopis Josefa kardinaacutela Berana Brno ndash Praha CDK ndash Uacutestav

pro studium totalitniacutech režimů 2009

VODOPIVEC I Renovatio et oratio tamtam anima motus oecumenici Ad cap II Decreti bdquoUnitatis redintegratioldquo

In SCHOumlNMETZER A (ed) Acta congressus internationalis de theologia concilii Vaticani II Romae diebus 26

septembris ndash 1 octobris 1966 celebrati Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1968 s 752-766

VOKOUN J Hromaacutedkův boj o křesťanstviacute Hromaacutedka a evangelickaacute katolicita In TROJAN JS ndash VEBER J ndash

VOKOUN J Nepřeslechnutelnaacute vyacutezva Sborniacutek k 100 vyacuteročiacute narozeniacute českeacuteho bohoslovce JL Hromaacutedky 1889-

1989 Praha Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 1990 s 24-35

VOKOUN J Ekumenismus donekonečna In Getsemany 1 (1994) s 2

VOKOUN J Končiacute protestantskaacute eacutera In Getsemany 1 (1998) s 17-18

VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute In NEUNER P Ekumenickaacute teologie

Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute Praha Vyšehrad 2001 s 299-301

VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho zaacutepasu In

Getsemany 6 (2003) s 130-137

VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku Českeacute

Budějovice Jihočeskaacute univerzita 2004

VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2006) s 16-20

VOOGT P DE L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Louvain Publications Universitaires de Louvain 1960

VOOGT P DE Mistr Jan Hus v době ekumenismu In Via 31 (1970) s 10-13

VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer Theologie In

Una sancta 34 (1979) s 109-126

VOSS KP Oumlkumene und freikirchliches Profil Beitraumlge zum zwischenkirchlichen Gespraumlch Berlin WDL

Verlag 2008

Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo In epdDokumentation 7

(1998) s 1-4

VRAacuteNA K Pluh a orlice In Studie 91 (1984) s 5-34

VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J

(ed) bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-

58

HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort In TITIacuteŽ (ed) Oumlkumene des

Lebens als Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt

am Main Lembeck 2008 s 9-11

WANKE J Oumlkumene im Gebet ndash nur eine Verlegenheit Uumlberlegungen zum theologischen und pastoralen

Stellenwert oumlkumenischer Gebetsinitiativen In SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum

Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche Festschrift fuumlr Bischof Paul-Werner Scheele Wuumlrzburg Echter 1988 s

553-566

WERNISCH M Jednota a různost českyacutech křesťanskyacutech tradic In Křesťanskaacute revue LXX9 (2003) s 238-244

WICKS J bdquoLuoghi teologicildquo In FISICHELLA R (ed) Dizionario di teologia fondamentale Assisi Cittadella

editirce 1990 s 645-647

335

WOOD SK One baptism Ecumenical dimension of the Doctrine of Baptism Collegeville Liturgical Press 2009

ZIacuteTEK V Ekumenickeacute touhy JA Komenskeacuteho In Theologickaacute revue 641 (1993) s 7-9

ZIKMUND MT Poznaacutemky k otevřeneacutemu dopisu Pavla Ottera českyacutem katoliacutekům In Křesťanskaacute revue LXII7

(1995) s 189-191

ZIKMUND MT Hledaacuteniacute evangelickeacute a katolickeacute identity a jejich vzaacutejemneacuteho vztahu In Teologickeacute texty 2

(2008) s 86-87

ZIMMERLING P Evangelische Spiritualitaumlt Wurzeln und Zugaumlnge Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2003

ZIZIOULAS J Christologie pneumatologie et institutions eccleacutesiales Un point de vue ortodoxe In ALBERIGO

G (ed) Les Eglises apregraves Vatican II Dynamisme et prospective (Actes du un colloque international de Bologne ndash

1980) Paris Beauchesne 1981 s 131-148

ZIZIOULAS I Lrsquoessere ecclesiale Magnano Qiqajon 2007

Ze zimniacuteho faraacuteřskeacuteho kurzu In Křesťanskaacute revue XXXI3 (1964) s 52-53

ZLAacuteMAL B K Husově věrouce In Via 32 (1970) s 31

ZVĚŘINA J Nežiacutet v nenaacutevisti In TENTYacuteŽ Pět cest k radosti Praha Zvon 1995 s 228-236

Page 3: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 4: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 5: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 6: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 7: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 8: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 9: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 10: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 11: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 12: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 13: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 14: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 15: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 16: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 17: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 18: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 19: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 20: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 21: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 22: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 23: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 24: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 25: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 26: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 27: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 28: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 29: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 30: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 31: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 32: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 33: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 34: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 35: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 36: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 37: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 38: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 39: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 40: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 41: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 42: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 43: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 44: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 45: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 46: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 47: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 48: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 49: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 50: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 51: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 52: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 53: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 54: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 55: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 56: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 57: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 58: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 59: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 60: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 61: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 62: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 63: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 64: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 65: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 66: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 67: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 68: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 69: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 70: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 71: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 72: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 73: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 74: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 75: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 76: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 77: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 78: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 79: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 80: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 81: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 82: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 83: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 84: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 85: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 86: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 87: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 88: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 89: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 90: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 91: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 92: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 93: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 94: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 95: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 96: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 97: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 98: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 99: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 100: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 101: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 102: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 103: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 104: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 105: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 106: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 107: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 108: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 109: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 110: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 111: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 112: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 113: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 114: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 115: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 116: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 117: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 118: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 119: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 120: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 121: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 122: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 123: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 124: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 125: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 126: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 127: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 128: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 129: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 130: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 131: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 132: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 133: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 134: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 135: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 136: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 137: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 138: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 139: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 140: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 141: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 142: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 143: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 144: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 145: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 146: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 147: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 148: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 149: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 150: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 151: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 152: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 153: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 154: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 155: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 156: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 157: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 158: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 159: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 160: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 161: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 162: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 163: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 164: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 165: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 166: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 167: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 168: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 169: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 170: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 171: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 172: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 173: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 174: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 175: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 176: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 177: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 178: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 179: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 180: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 181: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 182: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 183: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 184: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 185: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 186: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 187: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 188: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 189: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 190: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 191: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 192: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 193: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 194: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 195: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 196: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 197: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 198: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 199: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 200: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 201: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 202: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 203: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 204: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 205: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 206: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 207: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 208: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 209: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 210: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 211: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 212: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 213: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 214: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 215: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 216: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 217: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 218: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 219: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 220: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 221: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 222: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 223: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 224: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 225: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 226: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 227: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 228: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 229: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 230: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 231: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 232: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 233: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 234: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 235: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 236: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 237: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 238: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 239: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 240: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 241: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 242: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 243: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 244: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 245: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 246: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 247: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 248: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 249: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 250: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 251: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 252: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 253: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 254: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 255: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 256: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 257: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 258: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 259: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 260: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 261: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 262: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 263: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 264: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 265: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 266: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 267: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 268: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 269: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 270: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 271: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 272: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 273: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 274: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 275: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 276: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 277: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 278: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 279: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 280: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 281: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 282: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 283: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 284: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 285: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 286: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 287: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 288: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 289: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 290: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 291: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 292: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 293: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 294: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 295: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 296: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 297: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 298: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 299: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 300: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 301: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 302: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 303: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 304: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 305: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 306: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 307: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 308: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 309: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 310: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 311: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 312: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 313: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 314: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 315: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 316: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 317: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 318: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 319: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 320: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 321: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 322: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 323: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 324: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 325: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 326: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 327: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 328: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 329: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 330: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 331: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 332: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 333: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 334: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost
Page 335: Duchovní cesty českého ekumenismu – minulost, přítomnost