Upload
others
View
3
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
1
Cyrilometodějskaacute teologickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v Olomouci
Katedra pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie
Duchovniacute cesty českeacuteho ekumenismu ndash minulost přiacutetomnost
a perspektivy
Přiacutespěvek k českeacute ekumenickeacute teologii
Disertačniacute praacutece
Robert Svatoň
Obor Praktickaacute teologie
Specializace Ekumenickaacute teologie a mezinaacuteboženskyacute dialog
Školitel prof Pavel Ambros ThD
Olomouc 2013
2
Čestně prohlašuji že jsem předloženou disertačniacute praacuteci vypracoval samostatně a všechny
použiteacute prameny a literaturu jsem uvedl v zaacutevěrečneacutem seznamu
V Olomouci 31 řiacutejna 2013
3
Na tomto miacutestě bych velmi raacuted poděkoval sveacutemu školiteli prof Pavlu Ambrosovi za to
že se laskavě a velkoryse ujal vedeniacute meacute praacutece a doprovaacutezel jejiacute zrod vyacutevoj i dokončeniacute cennyacutemi
odbornyacutemi radami a připomiacutenkami
Přaacutetelům z olomouckeacuteho Centra Aletti děkuji za duchovniacute podporu a za to že jsem
uprostřed nich nalezl vynikajiacuteciacute podmiacutenky k tomu abych se mohl sveacute praacuteci věnovat
Všem kdo mi v meacutem uacutesiliacute jakyacutemkoliv způsobem pomaacutehali naacuteležiacute můj upřiacutemnyacute diacutek
4
OBSAH
1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash VYacuteCHODISKA
A METODA helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip9
11 Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute 10
111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip11
112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip13
113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip17
12 Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip22
121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin helliphelliphellip23
122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip24
123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip25
124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip27
125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip29
126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip30
13 Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip32
131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip33
132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip36
133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip38
134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip40
14 Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip42
141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext ndash impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady
pro jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip43
142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip46
143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip49
144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v raacutemci teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu
helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip51
15 bdquoEkumenickaacute synergieldquo ndash Duch Svatyacute a svoboda helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip53
151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip55
152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip57
153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip60
2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute MYŠLENKY hellip64
21 Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip65
211 Novaacute paradigmata v ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip66
2111 Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip67
5
2112 Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip69
2113 Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip71
2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wolfganga Hubera helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip73
2115 Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip75
212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip76
2121 Proces ekumenickeacute konvergence helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip77
2122 Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip79
2123 Hermeneutika diference helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip81
213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip83
2131 Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip85
2132 Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip87
2133 Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip89
214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů
helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip92
22 Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe helliphelliphelliphelliphelliphellip94
221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip95
222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip96
223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip97
224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip98
225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip99
226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip100
227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip102
228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip103
229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip104
3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH ZEMIacuteCH
DO R 1989 helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip105
31 Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před
2 vatikaacutenskyacutem koncilemhelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip106
311 Unionistickeacute hnutiacute ndash obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip109
312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip112
313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip115
314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip118
32 Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip121
321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip123
322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125
3221 Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip125
3222 Ohlas koncilu v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip128
6
323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip130
324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip132
33 Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy
v obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute helliphelliphelliphelliphellip134
331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip135
332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip138
333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip140
334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip143
4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA
TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip146
41 Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip147
411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip149
4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip150
4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip153
412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip155
42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech helliphelliphelliphelliphellip158
421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin helliphelliphelliphellip160
422 Život z Tradice v pluriformitě tradic helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip163
43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip166
431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad helliphelliphelliphelliphellip168
4311 bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip169
4312 Apoštolskeacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně helliphelliphelliphelliphelliphellip171
432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173
4321 Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip173
4322 Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip176
44 Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu helliphelliphelliphelliphelliphellip179
441 Křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip181
442 Odkryacutet živou identitu v konverzi helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip182
45 Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce helliphelliphelliphelliphellip186
451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů helliphelliphellip187
452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip188
5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY MAGISTERIA
KATOLICKEacute CIacuteRKVE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip192
51 Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip194
7
511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti helliphelliphellip195
512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip197
513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip199
514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip201
52 Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip202
521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip204
522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip205
523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip206
53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip208
531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip209
532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip211
533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip212
54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip214
541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo
a jejiacuteho poslaacuteniacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip215
542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip217
543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip218
6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO POSLAacuteNIacute
KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip220
61 Spiritualita v kontextu uacutesiliacute o jednotu křesťanů helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip222
611 Křesťanskaacute spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip223
612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip227
613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip229
614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip232
62 Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip235
621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip237
6211 Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17) helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip238
6212 Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute
ekumenismu helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip241
622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip244
623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip248
6231 Spaacutesa člověka ndash ospravedlněniacute posvěceniacute anebo zbožštěniacute helliphelliphelliphellip249
6232 Jednota uskutečněnaacute ryzostiacute života podle evangelia helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip252
63 Prohlubovat ekumenickou spiritualitu jako spiritualitu jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip255
631 Zdroje života v jednom těle ciacuterkve ndash slovo a svaacutetost helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip258
6311 Jedno v Kristu přebyacutevajiacuteciacutem ve slovech Piacutesma helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip260
6312 Jeden křest ndash počaacutetek společneacuteho života z viacutery helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip263
8
6313 Duchovniacute jednota napřiacuteč rozděleniacute v eucharistii helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip266
632 Vivere Ecclesiam ndash jednota ve společenstviacute viacutery naděje a laacutesky helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip270
6321 Přiacuteklady realizace ciacuterkevniacute laacutesky pouta jednoty helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip272
63211 Jednota v nerozdělenosti evangelniacutech rad helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip273
63212 Manželstviacute ndash překonat rozkol v jednom těle helliphelliphelliphelliphelliphelliphellip275
63213 Ekumenickeacute společenstviacute přaacutetel v jednom Paacutenu helliphelliphelliphelliphellip276
6322 Ciacuterkev ndash communio sanctorum helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip278
6323 Spolu bdquos Mariiacute matkou Ježiacutešovouldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip281
633 Byacutet jedno bdquoaby tak svět uvěřilldquo helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip284
6331 Missio ndash horizont ekumenickeacute spirituality helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip286
6332 Sjednoceniacute v mučednictviacute vrcholneacutem svědectviacute pravdy a laacutesky helliphelliphellip290
ZAacuteVĚR helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip295
SOMMARIO helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip298
SEZNAM POUŽITYacuteCH ZKRATEK helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip300
BIBLIOGRAFIE helliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphelliphellip303
9
1 ČESKYacute EKUMENISMUS JAKO TEOLOGICKAacute OTAacuteZKA ndash
VYacuteCHODISKA A METODA
V našiacute praacuteci se budeme zabyacutevat ekumenismem a to v jeho českeacutem kontextu Ještě než
přistoupiacuteme k bližšiacute specifikaci předmětu našeho zaacutejmu je nanejvyacuteš vhodneacute si připomenout co
rozumiacuteme pod pojmem ekumenismus či ještě možnaacute leacutepe (pro jeho dynamickou konotaci) pod
termiacutenem ekumenickeacute hnutiacute Přiacutevlastek bdquoekumenickyacuteldquo οἰκουμένη kteryacute se nejprve použiacuteval
prostě ve smyslu zeměpisneacutem aby označoval bdquocelyacute světldquo (srv L 21) naacutesledně pak ve vyacuteznamu
ciacuterkevniacutem aby se jiacutem vyjaacutedřila např zaacutevaznost učeniacute koncilů pro veškerou ciacuterkev (např koncilu
Nicejskeacuteho či 1 Cařihradskeacuteho) se od poloviny 19 stoletiacute staacutevaacute synonymem pro popis postojů
a snah usilujiacuteciacutech o vzaacutejemneacute sbliacuteženiacute křesťanů1 V tomto třetiacutem novodobeacutem signifikaacutetu tedy
chaacutepeme ekumenickeacute hnutiacute předevšiacutem jako bdquouacutesiliacute o překonaacuteniacute rozděleniacute mezi různyacutemi
křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a vyznaacuteniacutemildquo2 k němuž v průběhu dějin křesťanstviacute došlo
Řečeno pozitivně slovy 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu rozumiacute se ekumenickyacutem hnutiacutem
bdquojednaacuteniacute a podniky ktereacute (hellip) jsou zaměřeny k podporovaacuteniacute jednoty křesťanůldquo3 Vyacuteraz
bdquopodporovaacuteniacute jednotyldquo přitom naznačuje že ekumenismus předpoklaacutedaacute jistyacute již existujiacuteciacute stupeň
jednoty mezi křesťany jež se praacutevě ekumenickyacutem hnutiacutem podporuje prohlubuje a jiacutem roste a to
překonaacutevaacuteniacutem rozděleniacute kteraacute mezi společenstviacutemi učedniacuteků hlaacutesiacuteciacutech se ke Kristu vznikla
Přijetiacutem myšlenky ekumenismu se tak ztotožňujeme s naacutezorem že současnaacute podoba křesťanstva
neniacute realitou se kterou bychom se měli smiacuteřit a že překlenutiacute staacutevajiacuteciacuteho rozkolu se děje
znovuobjevovaacuteniacutem a prohlubovaacuteniacutem jednoty kterou ciacuterkvi sveacute jedineacute snoubence daroval jejiacute
ženich vtělenyacute Božiacute Syn4 Vyacuteslovnyacute odkaz ke Kristu přitom odlišuje křesťanskyacute ekumenismus
od bdquomezinaacuteboženskeacuteho dialoguldquo kteryacute se soustřediacute na hledaacuteniacute vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute
a porozuměniacute napřiacuteč různyacutemi naacuteboženstviacutemi Pod slovo ekumena pak zahrnujeme společenstviacute
křesťanskyacutech ciacuterkviacute5
1 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie Brno CDK 2000 s 121
2 NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie Darmstadt WBG 2008 s 16-17
3 Unitatis redintegratio (dekret o ekumenismu z 21 listopadu 1964) 4 (českyacute překlad všech citovanyacutech koncilniacutech
textů Dokumenty 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Praha Zvon 1992) 4 Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 122
5 Jelikož v našiacute praacuteci přistupujeme k otaacutezce českeacuteho ekumenismu z pozice katolickeacute teologie a ekleziologie
předpoklaacutedaacuteme a přijiacutemaacuteme za sveacute terminologickeacute rozlišeniacute mezi pojmy bdquociacuterkveldquo (ecclesiae) a bdquociacuterkevniacute
společenstviacuteldquo (communitates ecclesiales) Tato teologicky zdůvodněnaacute distinkce maacute kořeny ve slovniacuteku 2
vatikaacutenskeacuteho koncilu srv Unitatis redintegratio 19 Nověji pak byla připomenuta v prohlaacutešeniacute Dominus Iesus
Důvodem pro takoveacuteto rozlišeniacute je pro katolickou stranu otaacutezka apoštolskeacute sukcese a s niacute uacutezce spojeneacute zachovaacuteniacute
bdquouacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo Kde jsou tyto dva prvky přiacutetomny tam lze z pohledu katolickeacute
ekleziologie skutečně hovořit o partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus
(prohlaacutešeniacute o jedinečnosti a spaacutesonosneacute univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve z 6 srpna 2000) 17 (českyacute překlad Praha
Sekretariaacutet ČBK 2000) Ačkoliv ze zmiacuteněneacuteho dogmatickeacuteho rozlišeniacute vychaacuteziacuteme upozorňujeme současně na to
že když daacutele v textu pojednaacutevaacuteme o křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a společenstviacutech spiacuteše z hlediska sociologickeacuteho
religionistickeacuteho historickeacuteho anebo čistě fenomenologickeacuteho použiacutevaacuteme pro zjednodušeniacute pouze pluraacutelu
bdquociacuterkveldquo a to i tehdy když pod tento pojem zahrnujeme vedle bdquociacuterkviacuteldquo Vyacutechodu takeacute např křesťanskaacute společenstviacute
navazujiacuteciacute na odkaz reformace kteraacute bychom v teologicky přiacutesneacutem slova smyslu měli označit jako bdquociacuterkevniacute
společenstviacuteldquo Takovyacute způsob vyjadřovaacuteniacute považujeme za legitimniacute Smyslem zmiacuteněnyacutech vyacutepovědiacute učitelskeacuteho
uacuteřadu ciacuterkve totiž neniacute upřiacutet nekatolickyacutem společenstviacutem označeniacute bdquociacuterkveldquo nyacutebrž sdělit co je z hlediska
10
Ciacutelem teacuteto uacutevodniacute kapitoly je přistoupit k českeacutemu ekumenismu jako otaacutezce teologickeacute
což znamenaacute předevšiacutem jako k diacutelu Božiacute milosti ktereacute ve viacuteře přijiacutemaacuteme o ktereacutem uschopněni
Duchem Svatyacutem rozvažujeme a na ktereacute usilujeme odpovědět Za zaacuteklad teologickeacute reflexe
přitom považujeme setkaacuteniacute při němž Bůh přichaacuteziacute aby promlouval k srdci sveacuteho lidu a probudil
laacuteskyplnou odpověď ciacuterkve i jednotliveacuteho křesťana Kroky ve kteryacutech budeme postupovat jsou
naacutesledujiacuteciacute nejprve v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute a ekumenickeacute teologie kondenzovaně
vymeziacuteme pojem českeacuteho ekumenismu a českeacute ekumenickeacute teologie a naacutesledně podaacuteme přehled
současneacuteho stavu baacutedaacuteniacute k teacutematu českeacuteho ekumenismu Jelikož z našeho pojetiacute ekumenismu
vyplyne jako jeho uacutestředniacute prvek otaacutezka po jednotě přistoupiacuteme k jednotě teologicky jako
k tajemstviacute ktereacute je součaacutestiacute ekonomie spaacutesy V posledniacutech dvou faacuteziacutech uacutevodniacuteho vyacutekladu se
seznaacutemiacuteme s pastoračniacutem a spirituaacutelniacutem vyacutechodiskem našeho přiacutestupu ke studiu českeacuteho
ekumenismu a nakonec předložiacuteme hlavniacute linie i jednotliveacute etapy vlastniacute reflexe
11Českyacute ekumenismus a českaacute ekumenickaacute teologie v kontextu ekumenickeacuteho hnutiacute
Zaacutekladniacutem podnětem moderniacuteho ekumenismu byl impulz k jednotě Věrohodně hlaacutesat
před světem viacuteru v trojjedineacuteho Boha je možneacute pouze tehdy budou-li křesťaneacute společně svědky
jedneacute viacutery Stěžejniacutem přesvědčeniacutem ktereacute naleacutezaacuteme na počaacutetku ekumenickeacuteho hnutiacute je že viacutera
v jednoho Boha a Otce všech v jednoho Paacutena Ježiacuteše Krista a v jednoho Ducha vyžaduje aby ti
kteřiacute ji vyznaacutevajiacute žili mezi sebou v jednotě (srv Ef 41-6)
Podle Janova evangelia stojiacute jednota ve středu Kristova působeniacute ktereacute vrcholiacute na křiacuteži
ve vyacutekupneacute oběti přineseneacute za jednotu všech Božiacutech dětiacute (srv J 1152) Ve sveacutem ukřižovaneacutem
těle přitom Spasitel saacutem usmiřuje každou nejednotu a rozkol (srv Ef 211-22) Učedniacuteci kteryacutem
Kristus uklaacutedaacute poslaacuteniacute vydat svědectviacute o Božiacute laacutesce jež přivaacutediacute svět k viacuteře majiacute byacutet podle vůle
Božiacuteho Syna jedno (srv J 17) bdquoZvěstovaacuteniacute evangelia viacutera v evangelium tj v samotneacuteho Ježiacuteše
Krista a jednota tedy tvořiacute nerozlučitelnyacute a souvislyacute celekldquo6 Viacutera jako skutečnost kteraacute maacute
probouzet svět k plnosti noveacuteho života předpoklaacutedaacute mezi těmi kdo věřiacute živeacute společenstviacute viacutery
jiacutemž je ciacuterkev Proto je ekumenismus uacutezce spjat s uacutesiliacutem dokonaleji porozumět a uskutečnit
tajemstviacute Krista a ciacuterkve7 a proto ekumenismus bdquoznamenaacute snahu trpělivě a s porozuměniacutem sbiacuterat
všechny prvky ktereacute jsou poutem spojeniacute v Kristu a v ciacuterkvildquo8
katolickeacuteho učeniacute viacutery nezbytneacute k tomu abychom jako katoličtiacute teologoveacute mohli hovořit o ciacuterkvi in propriu senso
Jinou skutečnostiacute je že např protestantskaacute ekleziologie bude tradičně definovat ciacuterkev jinyacutem způsobem Jestliže
tedy v určiteacutem specifickeacutem kontextu užiacutevaacuteme pojmu bdquociacuterkveldquo třebas i pro evangelickaacute bdquociacuterkevniacute společenstviacuteldquo
činiacuteme tak s vědomiacutem že obsah termiacutenu bdquociacuterkevldquo se v katolickeacutem a nekatolickeacutem pojetiacute lišiacute srv KASPER W
Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung Freiburg im Breisgau Herder 2011 s 237 Celkově se v našiacute
praacuteci snažiacuteme řiacutedit terminologickyacutemi vyjasněniacutemi kteraacute v oblasti ekumenismu pro českyacute jazyk navrhuje FILIPI P
Ekumenismus a českyacute jazyk In Teologickaacute reflexe 51 (1995) s 5-6 6 THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik Freiburg im Breisgau Herder 2007 s
18-19 7 Srv Unitatis redintegratio 4
8 ŠPIDLIacuteK T Ekumenismus K Osmidenniacute společneacute modlitby za jednotu křesťanů (18-25 ledna) Letos mělo teacutema
bdquoDuch Svatyacute jde vstřiacutec našiacute slabostildquo (Řiacutem 826) In Novyacute život 501-2 (1998) s 12
11
Smyslem naacutesledujiacuteciacutech uacutevah je charakterizovat ekumenismus skrze rozmanitost jeho
projevů jako autentickou udaacutelost Ducha Svateacuteho a na tomto zaacutekladě určit specifickyacute předmět
našeho baacutedaacuteniacute (českyacute ekumenismus) a vymezit hledisko ze ktereacuteho se bude naše reflexe odviacutejet
(českaacute ekumenickaacute teologie)
111 Ekumenismus ndash mnoheacute cesty jednoho Ducha
Spolu s Walterem Kasperem sdiacuteliacuteme miacuteněniacute že pokud by se někdo chtěl vraacutetit
do poměrů ktereacute panovaly v oblasti vztahů mezi křesťany a jejich ciacuterkvemi ještě před půl
stoletiacutem bdquomusel by byacutet opuštěn nejen všemi dobryacutemi duchy nyacutebrž takeacute Duchem Svatyacutemldquo9
Ptaacuteme-li se odkud ryziacute ekumenickeacute snahy čerpajiacute svoji nejhlubšiacute siacutelu a hledaacuteme-li odpověď
v dokumentech 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zjistiacuteme že tiacutem kdo k jednotě křesťanů inspiruje je
saacutem Duch Svatyacute10
Hnutiacute za obnoveniacute jednoty mezi všemi křesťany je od sveacuteho počaacutetku
vyacutesledkem bdquopůsobeniacute milosti Ducha Svateacuteholdquo kteraacute bdquozapůsobila všude na mnoheacute lidildquo bez
ohledu na hranice vymezeneacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a denominacemi11
Řiacutekaacuteme-li
že ekumenismus je diacutelem Ducha Svateacuteho spiacuteše nežli na bdquouacutechvatneacute zaacutežitky ekumenickeacute
sounaacuteležitosti překračujiacuteciacute konfesniacute hraniceldquo12
upozorňuje toto vyjaacutedřeniacute na skutečnost že
křesťany volaacute k jednotě Duch Svatyacute kteryacute je harmonickyacutem principem jednoty a kteryacute tuto
jednotu vytvaacuteřiacute a zachovaacutevaacute rozličnostiacute svyacutech darů (srv 1K 12) Že věřiacuteciacute v Krista odkryacutevajiacute toto
působeniacute Ducha k jednotě různyacutemi cestami lze vytušit už při letmeacutem pohledu na hlavniacute proudy
ekumenismu v dějinaacutech
Za koleacutebku moderniacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute byacutevaacute poklaacutedaacutena světovaacute misijniacute konference
kteraacute proběhla r 1910 ve skotskeacutem Edinburghu13
Třebaže snahy o překonaacuteniacute roztržek uvnitř
společenstviacute Kristovyacutech učedniacuteků jsou bezmaacutela tak daacutevneacute jako křesťanstviacute samo (srv 1K 110)
a ačkoliv konkreacutetniacute kroky obnovit jednotu ciacuterkve poznamenanou rozkolem se objevovaly
v průběhu jejich dějin mnohokraacutet14
teprve během 19 a 20 stoletiacute nabyacutevajiacute snahy o oboustranneacute
9 KASPER W Wege der Einheit Eucharistie und Kirche Freiburg im Breisgau Herder 2004 s 26
10 Poprveacute oficiaacutelně katolickaacute ciacuterkev zhodnotila ekumenickeacute snahy vyskytujiacuteciacute se u pokřtěnyacutech mimo jejiacute řady jako
plod modlitby bdquopod milostivyacutem vanutiacutem Ducha Svateacuteholdquo v instrukci Ecclesia catholica (De motione oecumenica)
(dokument Svateacuteho oficia z 20 prosince r 1949) (německyacute překlad in Herder Korrespondenz 4 1949-1950
s 318-320)
Již uacutečastniacuteci prvniacute konference hnutiacute pro Faith and Order v Lausanne si byli vědomi rozhodujiacuteciacute role Ducha Svateacuteho
když ve sveacutem prohlaacutešeniacute napsali bdquoDuch Svatyacute byl mezi naacutemi On naacutes sem povolal Jeho přiacutetomnost se jasně
projevila v našiacute bohoslužbě v našich jednaacuteniacutech v celeacutem našem přaacutetelstviacute a společenstviacute On naacutem dal abychom
jedni objevili druheacuteldquo (italskyacute překlad I Conferenza mondiale Losanna 3-12 agosto 1927 Rapporto I Sezione
Apello allrsquounitagrave In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costituzione 6 Conferenze
mondiali 1927-1993 Bologna Dehoniane 2005 čl 913) 11
Srv Unitatis redintegratio 1 12
PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes In LEIMGRUBER S (ed) Gottes Geist bei
den Menschen Grundfragen und spirituelle Anstoumlsse Muumlnchen Don Bosco 1999 s 68-69 13
Srv LATOURETTE KS Apporti ecumenici del movimento missionario e l᾿International Missionary Council In
ROUSE R ndash NEILL SC Storia del movimento ecumenico dal 1517 al 1948 II Bologna Mulino 1973 s 291 14
Jako přiacuteklad můžeme zmiacutenit unijniacute koncily v 15 stoletiacute ve Florencii a Ferraře s vyhliacutedkou obnovit ciacuterkvniacute jednotu
mezi ciacuterkviacute na Zaacutepadě a na Vyacutechodě ale teacutež Religionsgeschpraumlche ke kteryacutem došlo na křesťanskeacutem Zaacutepadě mezi
katolickou ciacuterkviacute a zaacutestupci reformace v 16 stoletiacute
12
přibliacuteženiacute vzaacutejemneacute poznaacuteniacute a spolupraacuteci podobu celosvětoveacuteho hnutiacute ktereacute jako proud řeky
prameniacute z mnoha zdrojů
Jedniacutem z těchto zdrojů bylo praacutevě misijniacute hnutiacute jemuž se dostalo vzmachu na přelomu
18 a 19 stoletiacute diacuteky probuzeneckyacutem proudům jež povstaly uvnitř světoveacuteho protestantismu
a jež vysiacutelaly sveacute misionaacuteře do vzdaacutelenyacutech krajin Snaha koordinovat tyto zaacutemořskeacute misie vedla
křesťany hlaacutesiacuteciacute se předevšiacutem k evangelickeacute a anglikaacutenskeacute tradici k organizovaacuteniacute misijniacutech
konferenciacute Na vzpomiacutenaneacutem setkaacuteniacute edinburskeacutem se přitom i přes embargo ktereacute se stanovilo
ohledně teologickyacutech teacutemat začiacutenaacute ve formě zaacuteměru něčeho žaacutedouciacuteho a perspektivniacuteho
formovat otaacutezka jakyacutemi cestami by se mohlo dospět k jednotě mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi15
Otaacutezka misie jako poslaacuteniacute zvěstovat evangelium k němuž je ciacuterkev zmocněna Duchem Svatyacutem
zůstaacutevaacute jednou z hnaciacutech sil ekumenismu dodnes nakolik jednota křesťanů maacute svůj nejzazšiacute
horizont praacutevě spaacutesu světa (srv J 17)
Myšlenku o tom že jednotu mezi křesťany nebude možneacute prohloubit dokud se ve svyacutech
rozhovorech nebudeme soustředit na obsah učeniacute viacutery a na uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve haacutejil již
v Edinburghu biskup americkeacute episkopaacutelniacute ciacuterkve Charles Brent Praacutevě on a jeho přiacuteznivci stojiacute
u počaacutetků hnutiacute Faith and Order neboli Viacutera a řaacuted ktereacute si jako předmět debat sveacuteho prvniacuteho
shromaacutežděniacute r 1927 v Lausanne kde nechyběli ani zaacutestupci pravoslavneacuteho křesťanstviacute
stanovilo škaacutelu teacutemat tyacutekajiacuteciacutech se jednoty ciacuterkve jejiacute podstaty vyznaacuteniacute viacutery ciacuterkevniacuteho uacuteřadu
a svaacutetostiacute16
Jednota věřiacuteciacutech v Krista a jejich ciacuterkviacute o niacutež je zaacutevěrečnyacute dokument z lausannskeacute
konference přesvědčen že je Božiacute vůliacute tedy maacute sveacute zaacuteklady v jedneacute viacuteře (srv Ef 45) jejiacutež obsah
od teacute doby studuje celosvětově praacutevě ekumenickaacute Komise pro viacuteru a řaacuted Ekumenickyacute dialog
kteryacute se soustřediacute na sjednoceniacute křesťanů v Kristově pravdě jež je obsahem jedneacute autentickeacute
apoštolskeacute viacutery a do niacutež naacutes uvaacutediacute Duch Svatyacute tvořiacute paacuteteř ekumenismu jako celku
Třetiacute směr jiacutemž se vydalo ekumenickeacute hnutiacute v minuleacutem stoletiacute se profiloval na zaacutekladě
přesvědčeniacute šveacutedskeacuteho luterskeacuteho biskupa a teologa Nathana Soumlderbloma kteryacute viděl spojitost
mezi jednotou křesťanů a jejich sociaacutelniacute angažovanostiacute17
Soumlderbloma kteryacute se svyacutemi
ekumenickyacutemi iniciativami snažiacute proniknout do světa zmiacutetaneacuteho I světovou vaacutelkou tak můžeme
označit za zaklaacutedajiacuteciacute osobnost Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute Life and Work jehož prvniacute
světovaacute konference byla svolaacutena r 1925 do Stockholmu Oba velkeacute ekumenickeacute proudy jak ten
kteryacute se soustředil na oblast věroučnou tak ten akcentujiacuteciacute straacutenku praktickou se spojiacute r 1948
ve Světovou radu ciacuterkviacute ke ktereacute se později přidaacute i Mezinaacuterodniacute misijniacute rada Jestliže viacutera
v Krista je počaacutetkem noveacuteho života v Duchu Svateacutem kteryacute se staacutevaacute principem našeho jednaacuteniacute
jež směřuje k dovršeniacute diacutela vykoupeniacute ve světě nepřestaacutevajiacute byacutet etickeacute a sociaacutelniacute otaacutezky lidstva
naleacutehavou vyacutezvou křesťanskeacute ekumeně
Tři z uvedenyacutech dimenziacute ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute stojiacute na jeho začaacutetku tedy vymezujiacute
prostor v němž se znovunaleacutezaacute jednota mezi křesťany až do současnosti Naacuteš vyacutečet
ekumenickyacutech koordinaacutet by ovšem zůstal neuacuteplnyacute pokud bychom neuvažovali o ekumenickeacutem
hnutiacute jako o procesu vedeneacutem Duchem Svatyacutem ještě z jednoho hlediska totiž z pohledu
15
Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 129 16
Srv TAVARD GH Geschichte der oumlkumenischen Bewegung Mainz Matthias Gruumlnewald 1964 s 99 17
Srv FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 131
13
modlitby Již zkušenost kterou učinili protestanti a anglikaacuteni shromaacutežděniacute na světoveacute misijniacute
konferenci 1910 potvrzuje miacutesto modlitby jako spirituaacutelniacuteho centra celeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute
jak doklaacutedajiacute slova prezidenta konference Johna R Motta bdquoJaacutedro konference v Edinburghu
nespočiacutevalo v debataacutech nyacutebrž ve chviacuteliacutech modlitbyldquo18
Důležitost modlitby si od počaacutetku
novodobeacuteho ekumenismu uvědomovali mnoziacute Namaacutetkou stačiacute připomenout modlitebniacute praxi
světoveacute Evangelickeacute aliance ustanoveneacute r 1846 daacutele Společnost pro podporu znovusjednoceniacute
křesťanstviacute kterou v Londyacuteně r 1857 založil Frederick George Lee zvlaacuteště za uacutečelem modlitby
za jednotu anglikaacutenů katoliacuteků a pravoslavnyacutech nakonec pak třeba Světovyacute den modliteb žen
kteryacute se v osmdesaacutetyacutech letech 19 stoletiacute prosadil v presbyteriaacutenskeacutem metodistickeacutem
baptistickeacutem a anglikaacutenskeacutem prostřediacute Specifickeacute miacutesto pak zaujiacutemajiacute v dějinaacutech ekumenismu
modlitebniacute impulzy za jednotu ciacuterkve pochaacutezejiacuteciacute od řiacutemskyacutech papežů a Tyacuteden modliteb
za jednotu křesťanů kteryacute r 1908 navrhli dva anglikaacuteni Američan Lewis Watson kteryacute se stal
později katoliacutekem a Angličan Spencer Jones19
Na jedneacute straně tak modlitba jako prosba za
jednotu s niacutež se obraciacuteme k Bohu ukazuje že ciacutele o kteryacute v ekumenismu usilujeme nelze
dosaacutehnout prostředky vyacutelučně lidskyacutemi Na druheacute straně pak zkušenost společneacute modlitby
křesťanů jakkoliv vzaacutejemně nesjednocenyacutech dokazuje jak hlubokeacute je pouto mezi těmi kteřiacute
skrze Ježiacuteše Krista v Duchu Svateacutem vzyacutevajiacute sveacuteho společneacuteho Otce
Modlitba jako nezbytnaacute a niternaacute součaacutest ekumenickeacuteho hnutiacute na tomto miacutestě již
vzdaacuteleně předznamenaacutevaacute cestu bdquoduchovniacutemu ekumenismuldquo kteryacute se stane směrodatnyacutem pro
celek našiacute teologickeacute reflexe českeacuteho ekumenismu
112 Stěžejniacute rysy českeacuteho ekumenismu
Ekumenickyacute direktaacuteř naacutem připomiacutenaacute že konkreacutetniacute formy ekumenismu kteryacute je hnutiacutem
světovyacutem zaacutevisiacute na bdquokonkreacutetniacutech miacutestniacutech souvislostechldquo20
Jinak bude vypadat ekumenismus
v zemi kde většinu obyvatel tvořiacute katoliacuteci jinak tam kde převažujiacute křesťaneacute ciacuterkviacute vyacutechodniacutech
nebo anglikaacuteni či protestanteacute Jinou podobu nabudou projevy uacutesiliacute o jednotu křesťanů v zemi
kde je poměrneacute zastoupeniacute přiacuteslušniacuteků křesťanskyacutech konfesiacute rovnocenneacute a zcela radikaacutelniacutem
vyacutezvaacutem jsou postaveni křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute tam kde se sami ocitli v menšině21
Z hlediska
katolickeacute ciacuterkve je samotnaacute dynamika ekumenickeacuteho rozhovoru na lokaacutelniacute uacuterovni zaacutevislaacute na tom
zdali hlavniacutemi partnery jsou spiacuteše ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu anebo ciacuterkve a ciacuterkevniacute
společenstviacute na Zaacutepadě22
18
CARDEN JB bdquoPreghiera nel movimento ecumenicoldquo In LOSSKY N et alii (ed) Dizionario del movimento
ecumenico Bologna Dehoniane 1994 s 879 19
Srv HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die
Einheit der Christen In VORSTER H (ed) Oumlkumene lohnt sich Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 68
Frankfurt am Main Lembeck 1998 s 312-315 20
PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem (z 25
března 1993) 34 (českyacute překlad Praha Sekretariaacutet ČBK 1995) 21
Srv tamteacutež 32 22
Srv Unitatis redintegratio 13-23
14
V našiacute studii se soustřediacuteme na českyacute ekumenismus kteryacute chaacutepeme jako zvlaacuteštniacute způsob
jiacutemž Duch Svatyacute vede Božiacute lid a jednotliveacute křesťany v českyacutech zemiacutech k naplněniacute Kristovy
touhy po jednotě (srv J 1721)23
Čiacutem se v zaacutekladniacutech rysech českyacute ekumenismus vyznačuje24
Prvniacute charakteristikou spoluovlivňujiacuteciacute formu ekumenickeacuteho uacutesiliacute v českyacutech zemiacutech je
skutečnost že většina obyvatel Českeacute republiky se nehlaacutesiacute k žaacutedneacute z křesťanskyacutech ciacuterkviacute
přiacutetomnyacutech na našem uacutezemiacute25
Většina ciacuterkviacute u naacutes je konfrontovaacutena s neuacuteprosnou řečiacute čiacutesel jež
hovořiacute o tom že křesťaneacute se staacutele viacutece staacutevajiacute ve společnosti menšinou a třebaže nelze potvrdit
vzrůst přesvědčeneacuteho či bojovneacuteho ateismu bdquoodstup vůči křesťanskyacutem tradiciacutem a zejmeacutena vůči
křesťanstviacute ciacuterkevně institucionalizovaneacutemuldquo26
je nespornyacute Tento uacutestup bdquociacuterkevniacute religiozityldquo
u naacutes přitom neniacute zaacuteležitostiacute ani posledniacutech dvou desetiletiacute existence svobodneacute občanskeacute
společnosti ale ani pouze předchaacutezejiacuteciacute čtyřicetileteacute komunistickeacute ateizace Jeho kořeny sahajiacute
hluboko až do 19 stoletiacute do doby kulturniacutech sociaacutelniacutech hospodaacuteřskyacutech a politickyacutech změn
souvisejiacuteciacutech s osviacutecenstviacutem kdy se etablovanaacute s ciacuterkvemi spjataacute zbožnost sice ne ve všech
23
Ačkoli českyacute ekumenismus vstupoval po určitou nikoliv nevyacuteznamnou dobu do interakce s ekumenismem na
Slovensku (zjm v dobaacutech společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků) a tyto pohyby lze verifikovat např v padesaacutetyacutech
letech minuleacuteho stoletiacute při vzniku Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute či Křesťanskeacute miacuteroveacute konference soustřediacuteme se při
našem vyacutekladu vyacutelučně na problematiku ekumenismu v raacutemci českyacutech zemiacute Proliacutenaacuteniacute některyacutech prvků v
dějinaacutech českeacuteho a slovenskeacutem ekumenismu v raacutemci společneacuteho staacutetu Čechů a Slovaacuteků zmiňuje ve zkratce
TOMEK P Ekumenizmus jako pastoračnyacute probleacutem suacutečasnej katoliacuteckej ciacuterkvi na Slovensku Ekumenickeacute aspekty
pastoračniacuteho programu na zaacutekalde sociologickeacuteho prieskumu postojov diaľkovyacutech študentov katoliacuteckej teoloacutegie
banskobystrickeacuteho regionu Olomouc Refugium 2000 s 69-87 24
Na tuto otaacutezku nabiacutezejiacute odpověď texty v nichž autoři podaacutevajiacute na způsob shrnutiacute zaacutekladniacute informace vztahujiacuteciacute se
k heslu bdquočeskyacute ekumenismusldquo V teacuteto souvislosti byly tematizovaacuteny např ekumenickeacute pohyby uvnitř českeacuteho
protestantismu 19 stoletiacute vrcholiacuteciacute vznikem sjednoceneacute ČCE r 1918 srv FILIPI P The Basis and Character of
Czech Ecumenism In AA VV Czech Ecumenical Fellowship Praha Central Church Publishing House 1981 s
111-132 Zvlaacuteště před r 1989 se pozornost věnovala analyacuteze činnosti Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute založeneacute
v socialistickeacutem Československu r 1955 srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece In
AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 234-238 SALAJKA M Die
oumlkumenische Gemeinschaft in der ČSSR ihr Charakter und ihre Arbeit In AA VV Tschechischer Oumlkumenismus
Historische Entwicklung Praha OumlRK in der ČSR 1977 s 245-256 The Character of the Ecumenical Fellowship
in Czechoslovakia and its Work In AA VV Czech Ecumenical Fellowship s 99-110 Ekumenickeacute kapitoly Praha
HBF 1970 s 61-63 Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus Praha
Karolinum 2000 s 209-213 (kapitola bdquoČeskyacute ekumenismusldquo) Přiacutespěvky publikovaneacute po bdquosametoveacute revolucildquo
rozšiřujiacute obzor v chaacutepaacuteniacute českeacuteho ekumenismu tiacutem že identifikujiacute jeho těžisko do oblasti vztahů mezi českyacutemi
katoliacuteky a křesťany kteřiacute patřiacute k ciacuterkviacutem hlaacutesiacuteciacutem se k odkazu českeacute reformace srv FILIPI P Oumlkumenisches
Bemuumlhen in der Tschechoslowakei In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen
Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 Frankfurt am Main Lembeck 1992 s 73-77 NĚMEC D ndash
ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie Olomouc
Velehrad 1993 s 223-226 (jde o podkapitolu bdquoČeskyacute ekumenismusldquo ve zmiacuteněneacutem oddiacutelu o ekumenismu kteryacute byl
připojen k českeacutemu překladu učebnice fundamentaacutelniacute teologie od německeacuteho autora) ŠTAMPACH O Naacutestin
ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci Praha Karolinum 1995 s 83-
96 (jednaacute se o kapitolu bdquoČeskaacute ekumenickaacute situace a jejiacute perspektivyldquo kteraacute je součaacutestiacute knihy jež byla prvniacute
monografiiacute z oblasti ekumenismu publikovanou po r 1989) VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov
k českeacutemu vydaacuteniacute In NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute Praha Vyšehrad
2001 s 299-301 (autor rozšiacuteřil tuto studii jako kapitolu s naacutezvem bdquoObecnaacute dynamika rozkolu a českaacute reformaceldquo ve
sveacute monografii Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku Českeacute
Budějovice Jihočeskaacute univerzita 2004 s 184-192) 25
Pro uacutedaje vyplyacutevajiacuteciacute z vyacutesledků sčiacutetaacuteniacute lidu v r 2011 srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash
podrobneacute uacutedaje [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu
˂wwwscitaniczsldb2011redakcensfiobyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje$Files
ldb_podrobna_viraxls˃ Z uvedenyacutech statistik vyplyacutevaacute že viacutece než 45 obyvatel uacutedaj o naacuteboženskeacute viacuteře vůbec
neuvedlo 34 Čechů se pak souhlasně přiklonilo k označeniacute Bez naacuteboženskeacute viacutery 26
FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi In Getsemany 6 (2008) s 138
15
ovšem alespoň v některyacutech naviacutec vyacuteznamnyacutech a vlivnyacutech složkaacutech společnosti postupně měnila
v jinou formu bdquoimplicitniacuteldquo bdquonaacutehražkoveacute religiozityldquo27
Dnešniacute odcizeniacute a slabou pozici pokud
jde o bdquoinstitucionalizovanou religiozituldquo přitom neznamenaacute uacuteplnou absenci naacuteboženskyacutech
projevů života sociologoveacute konstatujiacute v teacuteto souvislosti fenomeacuten tzv bdquotekuteacute viacuteryldquo28
Předevšiacutem
globalizace s sebou přinesla nejen noveacute hospodaacuteřskeacute ale teacutež kulturniacute a duchovniacute klima noveacute
ideje vyrostleacute na rozličnyacutech myšlenkovyacutech podhoubiacutech přichaacutezejiacuteciacute do Česka z různyacutech koutů
světa daacutevajiacute pociacutetit spiritualitu a naacuteboženskost jako jistyacute druh nabiacutedky kteraacute odpoviacutedaacute
požadavkům konzumu
Zvoliacuteme-li za určujiacuteciacute hledisko z něhož budeme chtiacutet zachytit a kvalifikovat českou
ekumenickou sceacutenu kriteacuterium členstviacute v Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute (rozdiacutel mezi členskyacutemi
přidruženyacutemi ciacuterkvemi a pozorovateli přitom nebereme v uacutevahu) pak se před naacutemi oteviacuteraacute
poměrně širokeacute spektrum od ciacuterkviacute katolickyacutech přes ciacuterkev pravoslavnou a ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se
k reformaci až k ciacuterkviacutem svobodnyacutem a evangelikaacutelniacutem29
V českeacutem prostřediacute naviacutec nechybiacute ani
různeacute formy např letničniacutech křesťanskyacutech společenstviacute Pluralita ciacuterkviacute a konfesiacute a to zvlaacuteště
s ohledem na prostřediacute protestantskeacute kteraacute je přiacuteznačnaacute pro naši ekumenu byla přitom prvkem
přiacutetomnyacutem v českyacutech zemiacutech již v dobaacutech bezprostředně spjatyacutech s reformaciacute Většinovost
ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute kterou v porovnaacuteniacute členskeacute zaacutekladny naacutesledně zjišťujeme30
pak na jedneacute
straně může veacutest u ostatniacutech k pocitu ohroženosti (bdquostrach řiacutemskyacuteldquo) a potřeby emancipace
(bdquoevangeliacutek v katolickeacute zemildquo)31
na druheacute straně nesmiacute byacutet samotnou touto ciacuterkviacute poklaacutedaacutena za
zaacuteminku k ekumenickeacute ignoranci nyacutebrž naopak měla by upozorňovat na to že ekumenismus maacute
miacutet v životě katolickeacute ciacuterkve vyacuteznam zaacutesadniacute32
Chaacutepeme-li ekumenismus jako snahu křesťanů překonat rozděleniacute ke kteryacutem mezi nimi
v průběhu dějin došlo pak českeacute ekumenickeacute uacutesiliacute bude předevšiacutem směřovat k naleacutezaacuteniacute
a rozviacutejeniacute jednoty mezi těmi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jejichž vztahy
v důsledku historickyacutech udaacutelostiacute a rozdiacutelů v nauce a praxi křesťanskeacute viacutery majiacute dnes v našich
zemiacutech takovou podobu jež prozatiacutem neumožňuje jejiacute uacuteplneacute vyjaacutedřeniacute ve
společneacutem eucharistickeacutem slaveniacute Udaacutelost kteraacute přitom jednotu Kristovy ciacuterkve v českyacutech
zemiacutech a dějinaacutech poznamenala nejviacutece je českaacute reformace Ta sice ve sveacutem počaacutetečniacutem
programu bdquociacuterkve podobojiacuteldquo dogmaticky staacutela v podstatě na stejneacutem zaacutekladě jako viacutera ciacuterkve
27
Srv NEŠPOR ZR Přiacuteliš slaacutebi ve viacuteře Českaacute nereligiozita v evropskeacutem kontextu Praha Kalich 2010 s 50-
59 S osviacutecenstviacutem souvisiacute i pojem bdquocivilniacuteho naacuteboženstviacuteldquo Na jeho roli kterou sehraacutel v našem prostřediacute
upozorňuje např HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2008) s 34-
35 28
Srv VAacuteCLAVIacuteK D Naacuteboženstviacute a moderniacute českaacute společnost Praha Grada 2010 s 159-170 29
Srv Členskeacute ciacuterkve ciacuterkev přidruženaacute a pozorovateleacute [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampa=cat6˃ 30
Srv Obyvatelstvo podle naacuteboženskeacute viacutery podle krajů ndash podrobneacute uacutedaje 31
Srv PROCHAacuteZKA J Protestantskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech jako menšina Historickyacute naacutestin In MOREacuteE
PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 19961997 Ciacuterkev jako menšina Heršpice EMAN 1996 s
7-12 HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M
(ed) op cit s 26-33 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince In Protestant VII2
(1996) s 13 FILIPI P Evangeliacutekem v katolickeacute zemi s 138-140 32
Srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem
32
16
všeobecneacute33
naacuteslednyacutem vyacutevojem spjatyacutem mimo jineacute teacutež s vypuknutiacutem reformace světoveacute
se ovšem jejiacute jednotliveacute proudy ve sveacute většině ocitli s ciacuterkviacute katolickou ve stavu rozkolu
K odkazu českeacute reformace jakožto prameni identity se naacutesledně bude hlaacutesit nejen českyacute
protestantismus kteryacute dostaacutevaacute postupně tvaacuteř po skončeniacute pobělohorskeacute rekatolizace34
ale
v různeacute intenzitě se k němu odvolajiacute i jineacute ciacuterkve a to nejen Ciacuterkev československaacute ale takeacute
např obec starokatolickaacute či pravoslavnaacute CČS vzešlaacute z prostřediacute katolickeacuteho modernismu
si kladla bdquodokončeniacute českeacute reformaceldquo přiacutemo za ideovyacute ciacutel35
a přiacuteklon k husitstviacute deklarovala
později i navenek doplněniacutem sveacuteho naacutezvu Češtiacute starokatoliacuteci vyzdvihovali od sveacuteho počaacutetku
kontinuitu s husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo36
a v pravoslavneacutem milieu se dodnes se sympatiemi
zdůrazňuje že českeacute reformniacute hnutiacute si bylo vědomo řecko-slovanskyacutech kořenů českeacute ciacuterkevniacute
tradice37
Ideaacutel českeacuteho bratrstviacute jako typickeacuteho plodu českeacute reformace neopomiacutenajiacute uveacutest ani
ciacuterkve ktereacute svůj původ majiacute v tradici baptistickeacute nebo v tradici svobodnyacutech ciacuterkviacute ndash důraz na
bratrstviacute prozrazujiacute přinejmenšiacutem jejich naacutezvy38
Z toho co bylo alespoň ve zkratce naznačeno vyplyacutevaacute že pro českyacute ekumenismus je
uacutestředniacutem dialog mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou a bdquopotomky českeacute reformaceldquo39
čiacutemž nikterak
nesnižujeme ekumenickyacute vyacuteznam teacute skutečnosti že naše země jsou rovněž spojniciacute zaacutepadniacute
a vyacutechodniacute křesťanskeacute větve jak doklaacutedaacute misie slovanskyacutech věrozvěstů na kterou se odvolaacutevaacute
katolickeacute cyrilometodějstviacute i českeacute pravoslaviacute Pro katoliacuteky idea cyrilometodějskaacute tvořiacute živou
součaacutest historickeacute paměti miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a v tomto smyslu ji lze definovat
jako bdquozesiacutelenou komunikaci s počaacutetkem (hellip) vznikuldquo40
teacuteto miacutestniacute ciacuterkve Domaacuteciacute pravoslavnaacute
ciacuterkev třebaže se do jejich počaacutetků promiacutetl teacutež katolickyacute modernismus41
poklaacutedaacute praacutevě sebe
samu jako tu kteraacute navazuje a pokračuje v cyrilometodějskeacutem diacutele42
Nakonec nelze opomenout
že cyrilometodějskaacute tradice nebyla v minulosti ciziacutem prvkem ani v českeacutem utrakvismu
33
Srv VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 299 34
Samotneacute teacutema kontinuity reformace od husitskyacutech dob až po současnost zůstaacutevaacute diskutovanou otaacutezkou srv např
NEŠPOR ZR Skryteacute semeno nevzkliacutečilo aneb polemika s radikaacutelniacutemi tezemi o kontinuitě českeacute reformace In
Studia Comeniana et historica 3573-74 (2005) s 239-252 35
Srv KAŇAacuteK B Budovaacuteniacute ciacuterkve (1924ndash1939) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek
Praha Blahoslav 2010 s 44 36
Srv HANF K Lze katolictviacute spojiti s husitstviacutem Praha Hanf 1936 s 31-33 Na roli husitskeacute tradice
v počaacutetciacutech starokatolictviacute u naacutes upozorňuje např takeacute PULEC M Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu In AA
VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute ČSR 1976 s
225 37
Srv ALEŠ P Pravoslavnaacute ciacuterkev u naacutes Přehled dějinneacute cesty Olomouc Světlo světa 1996 s 16-18 38
Ciacuterkev bratrskaacute Bratrskaacute jednota baptistů 39
Srv MELMUKOVAacute E Potomci českeacute reformace a ciacuterkev řiacutemskokatolickaacute In Teologickeacute texty 2 (1993) s 61-
62 VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 (podle autora jde o bdquopaacuteteř
ekumenismuldquo v českyacutech zemiacutech) 40
Srv AMBROS P Komemorativniacute a anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice In AA VV Foacuterum Velehrad I
Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti Olomouc Refugium 2007 s 378 41
Prohlaacutešeniacute o založeniacute CČS z 10 ledna 1920 uvaacutediacute pochvalně zaacutesluhy Cyrila a Metoděje na formovaacuteniacute křesťanskeacute
kultury v našiacute zemi srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute (z 10 ledna 1920) In MAREK P Českeacute
schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 Olomouc ndash Rosice
Gloria 2000 s 298 42
Srv NOVAacuteK J Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a
současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 185
17
a evangelictviacute a jejiacute stopy jsou přiacutetomneacute jistyacutem způsobem dodnes v prostřediacute CČSH43
Ekumenickou plodnost přesahujiacuteciacute daleko naše domaacuteciacute prostřediacute pak v minulosti doklaacutedaacute
předevšiacutem sepjetiacute cyrilometodějskeacute ideje s unionismem a dodnes o něm svědčiacute bohataacute tradice
studiiacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany českyacutech katolickyacutech teologů44
Posledniacutem z rysů českeacuteho ekumenismu kteryacute chceme zmiacutenit je jeho praktickyacute raacutez Viacutece
nežli na teologickyacute dialog soustřediacute se českaacute ekumena na meziciacuterkevniacute spolupraacuteci založenou na
různyacutech platformaacutech Za v jisteacutem smyslu reprezentativniacute orgaacuten lze přitom považovat
Ekumenickou radu ciacuterkviacute45
Zatiacutemco Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev vstupuje do českeacuteho ekumenickeacuteho
prostoru na baacutezi vyacutechodisek ktereacute poskytuje Komise pro ekumenismus při Českeacute biskupskeacute
konferenci46
ciacuterkve reformačniacute tradice rozviacutejejiacute pastoračniacute spolupraacuteci v raacutemci Leuenberskeacuteho
společenstviacute47
Kromě toho v prostřediacute českeacuteho protestantismu na zaacutekladě konfesniacute spřiacutezněnosti
skyacutetaacute možnosti společně koordinovaneacuteho působeniacute tradičně např Kostnickaacute jednota48
či nověji
Českaacute evangelikaacutelniacute aliance49
113 Ekumenickaacute teologie a českaacute ekumenickaacute teologie
Jak jsme již naznačili ekumenismus se jako hnutiacute projevuje v mnoha rozličnyacutech
oblastech Dekret Unitatis redintegratio zmiňuje naacutesledujiacuteciacute přiacuteklady od snah po eliminaci toho
co vzaacutejemneacute vztahy mezi křesťany znesnadňuje přes poznaacutevaacuteniacute nauky a života druhyacutech
43
Srv ŘIacuteČAN R Cyrilometodějskaacute tradice v českeacutem protestantismu In Křesťanskaacute revue XXXVII5-6 (1970) s
104-109 LAacuteŠEK JB ndash TONZAROVAacute H (ed) I oni jsou otcoveacute našihellip Cyrilometodějskyacute sborniacutek Dokumentace
z maleacuteho sympozia pořaacutedaneacuteho Ciacuterkviacute československou husitskou a Husitskou teologickou fakultou Univerzity
Karlovy u přiacuteležitosti 1140 vyacuteročiacute přiacutechodu Cyrila a Metoděje dne 25 zaacuteřiacute 2003 na HTF UK Brno L Marek
2005 44
Srv přehledně AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic Olomouc ndash
Velehrad Refugium 2008-2009 s 551-635 (kapitola bdquoKontinuita a diskontinuita studia křesťanskeacuteho Vyacutechodu
v českyacutech zemiacutech a na Slovenskuldquo předevšiacutem srv s 584-593) 45
Srv Stanovy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR schvaacuteleneacute Valnyacutem shromaacutežděniacutem ERC v ČR dne 26 11 2009 čl 2
In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Stanovy a kraacutetkeacute představeniacute Praha ERC v ČR
2009 [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu
lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherart1583Stanovy20ERC202009pdfgt 46
Působeniacute Komise pro ekumenismus lze spatřovat ve dvou směrech 1) specifikovat vnitřniacute katolickeacute normy pro
ekumenismus v podmiacutenkaacutech miacutestniacute ciacuterkve a 2) formulovat s co nejširšiacutem množstviacutem zaacutestupců českeacute ekumeny
zaacutesady ekumenickeacuteho spolupůsobeniacute srv Dohoda o křtu (mezi ČCE a ČBK a mezi CČSH a ČBK z 25 ledna 1994)
Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Směrnice o smiacutešenyacutech manželstviacutech (z 28 ledna 1999) In FILIPI P Po
ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi Praha Kalich 2008 s 82
Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute (z r 2002) Praha Sekretariaacutet ČBK 2002 Dohoda o duchovniacute
službě ve vězniciacutech (z 7 ledna 1994) Praha Sekretariaacutet ČBK 1994 Dohoda o duchovniacute službě v rezortu
ministerstva obrany (z 3 června 1999) Praha Sekretariaacutet ČBK 1998 Dohoda o duchovniacute peacuteči ve zdravotnictviacute
mezi Českou biskupskou konferenciacute a Ekumenickou radou ciacuterkviacute v Českeacute republice (z 20 listopadu 2006) [on line]
[cit 18 5 2012] Dostupneacute na internetu lthttpwwwekumenickaradaczwpimagesotherdohoda1pdfgt
K posledně uvedeneacute dohodě byl připojenyacute dodatek (z 12 prosince 2011) [on line] [cit 18 5 2012] Dostupneacute na
internetu lthttpwwwadoczkaplandodatek_1pdfgt 47
Srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem zastupovaacuteniacute v diaspoře (z 18 listopadu
2000) In FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 64-
65 48
Srv Schvaacuteleneacute stanovy Kostnickeacute jednoty ndash Sdruženiacute evangelickyacutech křesťanů o s [on line] [cit 16 5 2012]
Dostupneacute na internetu lthttpwwwevangelickytydenikczclanekhtmlid=25gt 49
Srv ČESKAacute EVANGELIKAacuteLNIacute ALIANCE Vyznaacuteniacute viacutery a stanovy [on line] [cit 10 12 2012] Dostupneacute na
internetu ˂httpwwweacz29vyznani_viry_stanovy˃
18
křesťanů až po spolupraacuteci za uacutečelem společneacuteho hlaacutesaacuteniacute viacutery či angažovanosti pro obecneacute
dobro nevyjiacutemaje přitom společnou modlitbu a uacutesiliacute o obnovu vlastniacutech ciacuterkevniacutech
společenstviacute50
Jako součaacutest tohoto hnutiacute plniacute sveacute specifickeacute poslaacuteniacute teologie kteraacute maacute svůj
přiacutevlastek ekumenickaacute
Co je tedy bdquoekumenickaacuteldquo teologie Cestu k teacuteto poměrně noveacute teologickeacute discipliacuteně
můžeme s Johannem Brossederem dějinně popsat pomociacute čtyř etap ktereacute jiacute předchaacutezely
polemika irenika symbolika a nauka o vyznaacuteniacutech51
Již počaacutetky reformace v 16 stoletiacute vedly
obě zaangažovaneacute strany k haacutejeniacute pravdivosti vlastniacuteho přesvědčeniacute a učeniacute viacutery Praacutevě
polemika chaacutepanaacute konfesně-exkluzivisticky měla druheacuteho předevšiacutem usvědčit z omylu K tomu
sloužila artikulace kteraacute se odviacutejela pomociacute zdaacutenlivě objektivniacuteho a věcneacuteho vyjadřovaacuteniacute
kontroverzniacutech člaacutenků nauky Přiacuteznačnyacutem pro tento proces však bylo kromě zaacutekladniacuteho
naladěniacute pouze atomizovaneacute představeniacute pozice bdquoprotivniacutekaldquo aniž by se bral v uacutevahu vlastniacute
kontext jednotliveacute teologickeacute vyacutepovědi Od druheacute poloviny 17 stoletiacute se zvlaacuteště
v humanistickyacutech kruziacutech objevuje snaha vstupovat do mezikonfesniacutech zaacutepasů se smiacuteřlivyacutem
irenickyacutem postojem Tento postoj usiloval o to přiveacutest rozděleneacute strany k jednotě na zaacutekladě
přesvědčeniacute že pravda křesťanskeacuteho zjeveniacute kteraacute je univerzaacutelniacute dochaacuteziacute sveacuteho ciacuterkevniacuteho
vyjaacutedřeniacute nikoliv pouze v jedneacute nyacutebrž v mnohosti křesťanskyacutech konfesiacute Odtud prameniacuteciacute
protestantskaacute irenika (Calixt Leibniz Zizendorf) se tak snažila předevšiacutem vyzvihnout kontinuitu
univerzaacutelně platnyacutech starociacuterkevniacutech zaacutekladů kteraacute je vlastniacute konfesně rozdělenyacutem ciacuterkviacutem
Symbolice jejiacutež kořeny nachaacuteziacuteme v 19 stoletiacute v diacutele Johanna Adama Moehlera52
šlo primaacuterně
o to pokud možno co nejpřesněji pochopit a vyjaacutedřit učeniacute jednotlivyacutech konfesiacute a naacutesledně je
mezi sebou porovnat Podrobneacute studium přitom nemělo za ciacutel pouze demonstrovat vzaacutejemnou
kompatibilitu a přispět k pokojneacutemu soužitiacute křesťanů různyacutech vyznaacuteniacute vedle sebe Moehler se
soustředil praacutevě na dogmatickeacute protiklady jejichž vyhraněnost již sama o sobě na zaacutekladě
dialektickeacute metody volaacute po překonaacuteniacute toho co rozděluje Ciacutelem tuumlbingenskeacuteho teologa přitom
bylo připravit půdu pro dosaženiacute organickeacute jednoty viacutery jedneacute svateacute všeobecneacute a apoštolskeacute
ciacuterkve Zvlaacuteště v raacutemci německeacuteho protestantismu 19 stoletiacute se symbolika pěstovala teacuteměř
vyacutelučně jako čistaacute komparace nauky křesťanskyacutech ciacuterkviacute a jako takovaacute položila ve 20 stoletiacute
zaacuteklady nauky o vyznaacuteniacutech Konfessionskunde Jejiacutem uacutemyslem bylo představit diferencovanyacute
stav křesťanstviacute tiacutem že nabiacutedne celistvyacute pohled nejen na učeniacute ale i na konkreacutetniacute život
jednotlivyacutech ciacuterkviacute a křesťanskyacutech společenstviacute (liturgie řaacuted zbožnost) Velkaacute pozornost se
přitom věnovala objasněniacute dějinnyacutech souvislostiacute
Uvnitř novodobeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute se od r 1948 formuje na světoveacute uacuterovni
v raacutemci platformy SRC se ekumenickaacute teologie profiluje jako bdquoteologickeacute zpracovaacuteniacute zaacutesadniacutech
50
Srv Unitatis redintegratio 4 51
Srv BROSSEDER J Oumlkumenische Theologie Geschichte ndash Probleme Muumlnchen Hueber Verlag 1967 s 12-
97 Cestu postupneacuteho utvaacuteřeniacute ekumenickeacute teologie popisuje přehledně teacutež např CONGAR Y Konfessionelle
Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus In Catholica 12 (1958) s 81-104 52
Srv MOEHLER JA Symbolik oder Darstellung der dogmatischen Gegensaumltze der Katholiken und Protestanten
nach ihren oumlffentlichen Bekenntnisschriften Mainz Kupferberger 1832
19
otaacutezek ktereacute vyvstaacutevajiacute při rozhovoru ciacuterkviacute a v životě ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo53
Takoveacute pojetiacute
zůstaacutevaacute až dodnes přiacutetomneacute tam kde se mluviacute o ekumenickeacute teologii jako o bdquoteorii
ekumenickyacutech procesůldquo54
kteraacute usiluje reflektovat teologicky komplexniacute skutečnost
ekumenickeacuteho uacutesiliacute a staacutevaacute se tak bdquoteologiiacute ekumenismuldquo
Ekumenickaacute doba kteraacute je od 20 stoletiacute skutečnostiacute života křesťanskyacutech ciacuterkviacute vnaacutešiacute
požadavek aby se ekumenismus stal perspektivou všech teologickyacutech discipliacuten55
Z tohoto
důvodu se setkaacutevaacuteme např s ekumenickyacutemi ciacuterkevniacutemi dějinami ekumenickou dogmatikou
ekumenicky formulovanou křesťanskou etikou či teologiiacute stvořeniacute jejichž vyacutechodiska spočiacutevajiacute
na baacutezi kteraacute je společnaacute pro teologickou reflexi různyacutech křesťanskyacutech tradic56
Podobneacute praacutece
již můžeme chaacutepat jako konkreacutetniacutem plod ekumenickeacuteho uacutesiliacute na poli teologie
Uacutestředniacute otaacutezku ekumenickeacute teologie jako specifickeacuteho teologickeacuteho oboru nicmeacuteně tvořiacute
poselstviacute křesťanskeacute viacutery a způsob jak je tomuto poselstviacute porozuměno V jednom Kristově těle
jehož uacutedy se křesťaneacute staacutevajiacute jedniacutem křtem je zdrojem jednoty nejen jeden Duch ale teacutež jedna
viacutera (srv Ef 43-5) Jedna ciacuterkev kterou Kristus založil je společenstviacutem viacutery Předpokladem
ekumenickeacute teologie je proto vědomiacute společneacuteho středu kteryacutem je praacutevě tato živaacute křesťanskaacute
viacutera57
Poslaacuteniacute ekumenickeacute teologie pak spočiacutevaacute v tom aby ndash vychaacutezejiacutec se společneacuteho zaacutekladu ndash
určila diference pochopila jejich historickeacute a teologickeacute podmiacuteněnosti a tak přistoupila
k otaacutezkaacutem nakolik rozdiacutely v nauce viacutery mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi
společenstviacutemi způsobujiacute jejich rozděleniacute jak tyto rozdiacutely spraacutevně pochopit a ndash jsou-li praacutevě ony
důvodem k nejednotě ndash jakyacutem způsobem je překonat a smiacuteřit58
Každou jednotlivou otaacutezku je
nutneacute nahliacutežet ve vztahu k celku zjeveneacute pravdy a v souladu s bdquohierarchiiacute pravdldquo odviacutejejiacuteciacute se od
jejich různeacute spojitosti vůči zaacutekladu křesťanskeacute viacutery59
Třebaže samotnyacute postup ekumenickeacute
53
V tomto smyslu definoval ekumenickou teologii v protikladu k dosavadniacute Konfessionskunde vůdčiacute osobnost SRC
VissertʼHooft (citovaacuteno podle SCHWOumlBEL CH Oumlkumenische Theologie im Horizont des trinitarischen Glauben
In Oumlkumenischer Rundschau 46 1997 s 321) 54
Srv LAGSFELD P Oumlkumenische Theologie als Theorie oumlkumenischer Prozesse ndash Die Kolussionstheorie In
TENTYacuteŽ (ed) Oumlkumenische Theologie Ein Arbeitsbuch Stuttgart Kohlhammer 1980 s 36-68 55
Srv Unitatis redintegratio 10 56
Srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz Freiburg ndash Basel Paulusverlag
Reinhardt 1994 BEINERT W ndash KUumlHN U Oumlkumenische Dogmatik Leipzig ndash Regensburg Evangelische
Verlagsanstalt ndash Pustet 2013 AA VV Beyond Idealism A Way Ahead for Ecumenical Social Ethics Gran Rapids
Eerdmans 2006 KNOCHE H Schoumlpfungsethik Oumlkumenische Grundlagen der Schoumlpfungstheologie und Ethik
Muumlnchen Behrendt Meta 1989 57
bdquoVe prospěch jednoty stojiacute křesťanstviacute viacutery a věrnosti ktereacute žije viacuteru jako zaacutevazneacute rozhodnutiacute Toto rozhodnutiacute
maacute svůj obsah a praacutevě proto hledaacute jednotu Sebe samo se přitom v zaměřeniacute na jednotu nechaacutevaacute očišťovat a
prohlubovat čiacutemž pomaacutehaacute teacutež ostatniacutem aby ve stejneacute cestě očišťovaacuteniacute a prohlubovaacuteniacute rozpoznali společnyacute střed a
aby v tomto středu našli sami sebeldquo (BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine
zur Fundamentaltheologie Donauwoumlrth Wewel 2005 s 214) 58
Srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 32 59
Srv Unitatis redintegratio 11 Jako reflexe viacutery se ekumenickaacute teologie zpravidla přičleňuje do oboru
systematickeacute teologie srv NUumlSSEL F ndash SATTLER D Einfuumlhrung in die oumlkumenische Theologie s 39
ULLRICH L bdquoOumlkumenische Theologieldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und Konfessionskunde
Freiburg im Breisgau Herder 2007 sl 982-983 Pokud jde o konkreacutetniacute naacuteplň ekumenickeacute teologie jako kurzu
samostatnyacutech přednaacutešek o ekumenismu v raacutemci katolickeacuteho teologickeacuteho curriculum pak ekumenickyacute direktaacuteř
podaacutevaacute naacutesledujiacuteciacute vyacutečet teacutemat pojem katolicity jednoty ciacuterkve a ekumenismu dogmatickaacute baacuteze ekumenismu
dějiny ekumenismu a současnyacute stav ciacutel a metoda ekumenismu se zvlaacuteštniacute pozornostiacute na pojem bdquoplneacute a dokonaleacute
jednotyldquo charakteristika jednotlivyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute specifickeacute probleacutemy v raacutemci ekumenickeacuteho
20
teologie je viacutece dialogickyacute zůstaacutevaacute jejiacutem předmětem stejně jako v jakeacutekoliv jineacute teologickeacute
discipliacuteně hledaacuteniacute teologickeacute pravdy kteraacute neniacute vyacutesledkem vzaacutejemneacute dohody nyacutebrž přijiacutemaacute se
v aktu poslušnosti viacutery Při hledaacuteniacute odpovědiacute v ekumenickeacute teologii nejsme vedeni v prveacute řadě
negaciacute partnera tedy snahou odhalit v čem se druhaacute strana myacuteliacute a dokaacutezat že jedině naše
chaacutepaacuteniacute je spraacutevneacute a legitimniacute nyacutebrž touhou po poznaacuteniacute pravdy v jejiacute plnosti po jejiacutem
porozuměniacute a po vzaacutejemneacutem společenstviacute v laacutesce
V našem pojetiacute považujeme za vyacutechodisko ekumenickeacute teologie v prveacute řadě Kristovu vůli
vyjaacutedřenou v jeho přaacuteniacute bdquoAby všichni byli jednoldquo (J 1721) Praacutevě Božiacute slovo ktereacute naacutes
předchaacuteziacute oslovuje a vybiacuteziacute k obraacuteceniacute stojiacute na počaacutetku každeacute teologickeacute reflexe60
V přiacutepadě
ekumenickeacute teologie jsme tedy zvlaacuteště s naleacutehavostiacute postaveni před otaacutezku pravdy o našiacute
jednotě Veškeraacute naše teologickaacute uacutevaha se musiacute odviacutejet od postoje viacutery v němž přijiacutemaacuteme
Kristovu vůli po jednotě kteraacute je plodem jeho modlitby a oběti (srv J 17211152) Duch Svatyacute
kteryacute naacutes vede k poznaacuteniacute Božiacute vůle působiacute že jsme hluboce zasaženi tiacutem že Kristovo přaacuteniacute
naraacutežiacute ve společenstviacute jeho učedniacuteků na odpor a nepřijetiacute (fakt rozkolu) Jako vnitřniacute princip našiacute
jednoty s Kristem naacutes však tentyacutež Duch vyzyacutevaacute abychom přilnuli k tomu co Kristus žaacutedaacute od
Otce pro svou ciacuterkev (dar jednoty) Ekumenickaacute teologie tedy neniacute myslitelnaacute jako soukromaacute
zaacuteležitost toho kdo se jiacute zabyacutevaacute nyacutebrž stojiacute zcela ve službě jednoty ciacuterkve a zvěstovaacuteniacute
evangelia světu V ekumenickeacute teologii jde o to ve viacuteře uvažovat nad tajemstviacutem Božiacuteho slova
svěřeneacuteho společenstviacute ciacuterkve jako testament jejiacute jednoty a katolicity Prvořadou starostiacute
ekumenickeacute teologie je zkoumat v siacutele Božiacute moudrosti a Božiacuteho Ducha (srv Mdr 917) naši
věrnost vzhledem k Božiacutemu zaacuteměru s ciacuterkviacute a rozpoznaacutevat cesty ktereacute budou vytvaacuteřet staacutele
dokonalejšiacute předpoklad pro naplněniacute prosby bdquoAby všichni byli jedno (hellip) aby tak svět uvěřilldquo
(J 1721) Takovyacute způsob teologickeacute reflexe vyžaduje odpoviacutedajiacuteciacute vnitřniacute postoj neboť ryzost
ekumenickeacute teologie jde ruku v ruce s intenzivniacutem životem modlitby61
V tomto smyslu je
živnou půdou ekumenickeacute teologie Ježiacutešova modlitba za jednotu (srv J 17)
Stojiacuteme-li před otaacutezkou co zahrnuje označeniacute českaacute ekumenickaacute teologie62
vychaacuteziacuteme
ze Špidliacutekova pojetiacute identity bdquočeskeacute teologieldquo kteraacute podle tohoto autora spočiacutevaacute v proliacutenaacuteniacute
univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute dimenze křesťanstviacute63
Ten kteryacute mezi oběma rozměry
zprostředkovaacutevaacute harmonii je přitom Duch Svatyacute jeho působeniacutem je ciacuterkev od počaacutetku
všeobecnaacute on však rovněž vstupuje do dějin a kultur jednotlivyacutech naacuterodů aby v nich mohlo
zakořenit Božiacute slovo a aby se v nich rozvinul život viacutery Duch Svatyacute jenž promlouvaacute ke
společenstviacute Božiacuteho lidu i k srdci jednotlivce srozumitelnyacutem způsobem v určiteacute době a na
dialogu srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů
a norem 79 60
Srv RATZINGER J Wesen und Auftrag der Theologie Versuche zu ihrer Ortsbestimmung im Disput der
Gegenwart Einsiedeln Johannes Verlag 1993 s 43-48 61
Srv CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 104 62
Mohlo by se zdaacutet že k vyjasněniacute pojmu by mohla přispět jedna z podkapitol zmiacuteněneacute Němcovy a Štampachovy
studie o ekumenismu jež nese naacutezev bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo Jednaacute se ovšem daleko spiacuteše o stručnyacute přehled
českeacute katolickeacute ekleziologie a ekumenickaacute otaacutezka zde de facto reflektovaacutena neniacute srv NĚMEC D ndash ŠTAMPACH
O Ekumenismus s 211-214 (podkapitola bdquoČeskaacute ekumenickaacute teologieldquo) Takeacute z tohoto důvodu definice pojmu
bdquočeskaacute ekumenickaacute teologieldquo zatiacutem chybiacute 63
Srv ŠPIDLIacuteK T K otaacutezce identity českeacute teologie In Jezuiteacute 6 (1999) s 22-23
21
určiteacutem miacutestě ktereacute maacute sveacute dějiny a ktereacute je součaacutestiacute určiteacuteho kulturniacuteho prostřediacute utvaacuteřiacute
i teologickou reflexi v konkreacutetniacute inkulturovaneacute podobě Reprezentanty bdquočeskeacute teologieldquo přitom
nejsou pouze češtiacute teologoveacute žijiacuteciacute na našem uacutezemiacute ale i ti kteřiacute působili či působiacute za hranicemi
teacuteto země64
O bdquočeskeacute teologiildquo můžeme hovořit jako o snaze pod vedeniacutem Ducha Svateacuteho
hlouběji porozumět intelektem a laacuteskou univerzaacutelniacutemu obsahu živeacute křesťanskeacute viacutery a to
způsobem kteryacute rozviacutejiacute specificky českeacute rysy
Skutečnost rozděleniacute křesťanů vedla v českeacutem prostoru k tomu že teologickaacute reflexe
kteraacute je součaacutestiacute života určiteacuteho společenstviacute ciacuterkve přijala prvky vlastniacute jednotlivyacutemi
křesťanskyacutem tradiciacutem Z toho pohledu lze mluvit o bdquočeskeacute teologiildquo v pluraacutelu spolu s bdquočeskou
katolickou teologiiacuteldquo65
se totiž v našem prostřediacute formovala nejen bdquočeskaacute evangelickaacute teologieldquo66
ale teacutež bohosloveckaacute tradice CČSH kteraacute dala vzniknout specifickeacute podobě českeacute teologie jiacutež je
teologie husitskaacute67
V tomto vyacutečtu bychom neměli zapomenout ani na v českyacutech podmiacutenkaacutech
rozviacutejejiacuteciacute se proud evangelikaacutelniacute teologie68
Užiacutevaacuteme-li sousloviacute českaacute ekumenickaacute teologie pak rozumiacuteme termiacutenu ekumenickaacute
nikoliv ve smyslu bdquonadkonfesijniacuteldquo nyacutebrž ve vztahu k metodě jak jsme se již pokusili vysvětlit
vyacuteše Naacuteplniacute českeacute ekumenickeacute teologie tudiacutež je uvažovat o Kristově vůli po jednotě pro jeho
učedniacuteky v podmiacutenkaacutech rozděleniacute křesťanů v českyacutech zemiacutech a v kontextu uacutesiliacute toto rozděleniacute
překonat a přispět tak jedinečnyacutem způsobem k znovu-ustanoveniacute jednoty mezi všemi pokřtěnyacutemi
v univerzaacutelniacutem společenstviacute ciacuterkve69
Takovyacute druh teologickeacute reflexe přitom nevede k negaci
vlastniacute křesťanskeacute tradice vyžaduje však od teologa aby jako ten kdo je poměřovaacuten Božiacutem
slovem a vedenyacute Duchem Svatyacutem hledal a zdůrazňoval to co vede k jednotě a k plneacutemu
rozvinutiacute katolicity Kristovy ciacuterkve70
64
Pro přiacutespěvky českyacutech exilovyacutech teologů k teacutematice českeacuteho ekumenismu srv např SKALICKYacute K
Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin In Studie 55 (1978) s 23-55 Rozhovor o Husovi a husitstviacute In
Studie 116-117 (1988) s 197-203 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu In Novyacute život 241-2 (1982)
s 2-4 LOCHMAN JM Husovo pojetiacute pravdy In Teologickeacute texty 2 (1993) s 47-49 65
Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20
stoletiacute Praha Karolinum 2007 66
Srv MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10-13 FILIPI P Evangelickaacute
teologie v katolickeacute zemi In HALAMA J (ed) Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity Karlovy 1993ndash
1996 Praha Evangelickaacute teologickaacute fakulta Univerzity Karlovy 1996 s 43-49 SMOLIacuteK J Evangelickaacute teologie
v českyacutech zemiacutech In Teologickaacute reflexe 31 (1997) s 31-35 Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute
In Teologickeacute texty 2 (1998) s 64-65 67
Srv KUČERA Z Ke kořenům teologie ciacuterkve radikaacutelniacuteho modernismu Brno L Marek 2002 s 82-88
TONZAR D Vznik a vyacutevoj novodobeacute husitskeacute teologie a Ciacuterkev československaacute husitskaacute Praha Karolinum 2000
s 57-76 68
Srv Sdruženiacute evangelikaacutelniacutech teologů [on line] [cit 27 09 2012] Dostupneacute na internetu lthttpevangelikalni-
teologieczgt 69
Na tomto miacutestě je pro uacuteplnost vhodneacute připomenout že určitaacute teacutemata souvisejiacuteciacute s českou ekumenickou
problematikou si vysloužila pozornost teologů a historiků zahraničniacute provenience srv namaacutetkou VOOGT P DE
L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Louvain Publications Universitaires de Louvain 1960 Mistr Jan Hus v době ekumenismu
In Via 31 (1970) s 10-13 HOLETON D Uacutecta k Janu Husovi v životě ciacuterkviacute In Theologickaacute revue 712 (2000)
s 25-32 MOREacuteE PCA The Making of the Czech Ecumenical Bible Translation (1961-1979) Shaping a new
ecumenical community in times of communist oppression In DE ROEST H ndash WISCHMEYER W (ed) Heiliger
Text Die identitaumltsbildende Funktion klassischer Texte innerhalb einer Gemeinschaft Groningen
Rijksuniversiteit 2007 s 144-158 70
Pro aktuaacutelniacute ekumenickaacute teacutemata českeacute teologickeacute reflexe srv předevšiacutem dva přiacutespěvky na katolickeacute straně
KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology In FRANZ A ndash BAUM W (ed) Theologie
22
12Stav baacutedaacuteniacute v oblasti studia českeacuteho ekumenismu
Maacuteme-li předložit souhrnnyacute přehled vystihujiacuteciacute současnyacute stav baacutedaacuteniacute v otaacutezce českeacuteho
ekumenismu učiniacuteme tak podle metodologickyacutech vyacutechodisek kteraacute teologoveacute při studiu teacuteto
otaacutezky uplatnili Vyacutesledky dosavadniacuteho vyacutezkumu našiacute problematiky přitom shrneme do šesti
okruhů
Pokud se věnujeme reflexi českeacute ekumenickeacute problematiky pak to znamenaacute že
z pochopitelnyacutech důvodů nechaacutevaacuteme nepovšimnuty člaacutenky a monografie ktereacute češtiacute teologoveacute
věnovali ekumenismu v některeacutem z jeho aspektů celosvětovyacutech či všeobecnyacutech71
Prvniacutemi
přiacutespěvky ktereacute bereme při našem vyhodnoceniacute v uacutevahu jsou texty českyacutech historiků z přelomu
19 a 20 stoletiacute tyacutekajiacuteciacute se eventuaacutelniacute rehabilitace osoby Jana Husa a přehodnoceniacute zaacutevěrů
kostnickeacuteho procesu Jejich tehdejšiacute argumentace opouštiacute živnou půdu vyhraněneacuteho
apologetismu a naznačuje možneacute perspektivy jak k teacuteto z mnoha důvodů kliacutečoveacute postavě
českyacutech duchovniacutech dějin přistupovat v duchu smiacuteřeniacute kteryacute je typickyacute praacutevě pro novodobou
snahu o jednotu křesťanů pro moderniacute ekumenickeacute hnutiacute Ucelenějšiacute ekumenickaacute reflexe
specifickeacute českeacute problematiky je nicmeacuteně ndash s vyacutejimkou prvorepublikovyacutech přesahů jež
nachaacuteziacuteme např u evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky ndash až zaacuteležitostiacute uacutezce spjatou
s přiacuteklonem katolickeacute ciacuterkve k ekumenickeacutemu hnutiacute jehož jsme byli svědky na 2 vatikaacutenskeacutem
koncilu
Způsoby jak se k teacutematu kteryacute naacutes zajiacutemaacute teologoveacute (a čaacutestečně takeacute ciacuterkevniacute historici)
přibližovali a přibližujiacute byly a jsou různeacute A tak ten kdo se dnes chce českyacutem ekumenismem
zabyacutevat sice nebude miacutet k dispozici žaacutednou celistvou systematicky zpracovanou monografii
bude nicmeacuteně odkaacutezaacuten na poměrně širokeacute množstviacute diacutelčiacutech přiacutespěvků Z hlediska discipliacuteny
v jejiacutemž raacutemci se otaacutezka českeacuteho ekumenismu reflektuje a z pohledu použiteacute metody
navrhujeme klasifikovat dosavadniacute přiacutespěvky ke studiu českeacuteho ekumenismu do naacutesledujiacuteciacutech
skupin českyacute ekumenismus jako reflexe dějin ekumenickyacutech vztahů u naacutes českyacute ekumenismus
v teologickeacutem pohledu na naše duchovniacute dějiny hledaacuteniacute dogmatickeacuteho jaacutedra českeacuteho
ekumenismu přiacutestup k českeacutemu ekumenismu z hlediska ekleziologie ekumenicky pojateacute studie
soustředěneacute na liturgickyacute život v českeacute ekumeně a teologie českeacute ekumenickeacute praxe
im Osten Europas seit 1989 Entwicklungen und Perspektiven Berlin LIT Verlag 2009 s 67-74 (lehce
modifikovanou českou verziacute přiacutespěvku je autorčino heslo bdquoEkumenickaacute teacutemata v současneacute českeacute teologiildquo In
FARRUGIA EG ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 294-300)
z evangelickeacuteho pohledu FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii In Teologickeacute studie 1 (2002) s 60-65 71
Z hlediska českeacute katolickeacute teologie jsou prvniacutem pokusem systematičtějšiacuteho vhledu do předmětu a metody
bdquoekumenickeacute teologieldquo pokoncilniacute skripta KUBALIacuteK J Ekumenickaacute teologie Aby všichni jedno byli Litoměřice
CMBF sd Otaacutezka jednoty ciacuterkve a cest ktereacute by vedly k znovusjednoceniacute křesťanů však již daleko předtiacutem tvořila
paacuteteř uacutevah Adolfa Špaldaacuteka kteryacute jako aktivniacute uacutečastniacutek velehradskyacutech sjezdů byl proniknut ideou unionismu Jako
plod osobniacutech zkušenostiacute a reflexiacute o dialogu kteryacutech byl svědkem můžeme nahliacutežet jeho spis Das Ideal der einen
Kirche und die Wege dahin Gotha Klotz 1928 (podle Pavla Ambrose je praacutevě toto diacutelo prvniacutem ucelenyacutem
trakraacutetem o ekumenismu napsanyacutem českyacutem teologem srv AMBROS P bdquoŠpaldaacutek Adolfldquo In FARRUGIA EG
ed Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 882) Diacutela českyacutech autorů zabyacutevajiacuteciacute se ekumenismem
nechybějiacute ani dnes srv SKALICKYacute K Ekumenismus na Druheacutem vatikaacutenskeacutem koncilu Kostelniacute Vydřiacute
Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1997 FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie ČERNYacute P
Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute Brno L Marek 2006
23
121 Českyacute ekumenismus jako předmět vyacutezkumu soudobyacutech ciacuterkevniacutech dějin
Pomineme-li historickeacute pozadiacute vztahů v českeacutem protestantismu 19 stoletiacute na jejichž
ekumenickyacute a teologickyacute vyacuteznam upozorňuje Pavel Filipi72
pak vyacuteslovnyacutem a komplexnějšiacutem
studiem českeacuteho ekumenismu z pozice ciacuterkevně-historickeacute tedy jako jevu kteryacute je součaacutestiacute dějin
křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes (od založeniacute Československa) se věnoval soustavněji katolickyacute teolog
a historik Martin Vaňaacuteč73
Autor si přitom všiacutemaacute souvislosti ekumenickyacutech procesů a vztahů
ciacuterkviacute se staacutetem a v zaacutevěru sveacute praacutece formuluje profil jednotlivyacutech hlavniacutech křesťanskyacutech uacutetvarů
u naacutes podle toho jak se dějinně utvaacuteřel a vyjadřoval jejich postoj k otaacutezce ekumenismu Jeho
baacutedaacuteniacute ktereacute diacuteky studiu pramenů poskytuje přehled mnoha historickyacutech faktů tyacutekajiacuteciacutech se
nejen činnosti bdquooficiaacutelniacutechldquo ekumenickyacutech struktur ale i života na uacuterovni miacutestniacute ekumeny by
mělo byacutet podle Vaňaacutečovyacutech slov pomůckou k sebereflexi českyacutech ciacuterkviacute o ryzosti ekumenickyacutech
snah a jejich skutečneacuteho dopadu bdquona plnějšiacute prožiacutevaacuteniacute křesťanskeacute viacuteryldquo a evangelizaci74
Jinyacute katolickyacute historik Jiřiacute Hanuš se spiacuteše nežli o popis jednotlivyacutech etap ekumenismu
u naacutes ve smyslu pozitivniacute historiografie75
snažiacute o hodnotiacuteciacute pohled na vyacutevoj ekumenickeacuteho
postoj katolickeacute ciacuterkve jako celku Pro ten voliacute autor charakteristickeacute označeniacute bdquoparadoxldquo a to
z několika důvodů zatiacutemco bdquoopravdovaacute touha po jednotěldquo rostla podle něj zdola z prostřediacute
pronaacutesledovaacuteniacute a intelektuaacutelniacutech kroužků oficiaacutelniacute forma ekumenismu nebyla u naacutes bdquohlubinně
založenaldquo Ekumenismus u naacutes se naviacutec opakovaně staacuteval jen rouškou pro uacutečeloveacute aliance
jedněch denominaciacute proti druhyacutem76
Celkově vzato musiacuteme konstatovat že na důkladneacute historickeacute zpracovaacuteniacute českyacute
ekumenismus teprve čekaacute přičemž při zkoumaacuteniacute některyacutech jeho etap jsme odkaacutezaacuteni na diacutelčiacute
studie77
zpraacutevy uacutečastniacuteků a vzpomiacutenky pamětniacuteků (tak je tomu např pokud jde o ekumenickeacute
seminaacuteře šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute v Jirchaacuteřiacutech78
pokoncilniacute dobu a ekumenismus u naacutes79
nebo ekumenickou praacuteci v exilu80
)
72
FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK Praha 1974 Leacuteta
1848-1938 In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 135-165 73
Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu In Getsemany 1 (2001) s 10-12 Ekumenickeacute styky v obdobiacute let
1918-1960 In Getsemany 7-8 (2001) s 164-186 Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech v 60 letech In Getsemany
10 (2001) s 220-232 (jednaacute se o publikovaneacute čaacutesti praacutece Ekumenismus v Českeacute republice Přiacutespěvek ke studiu
ekumenickyacutech vztahů v Českeacute republice na pozadiacute vztahu staacutetu k ciacuterkviacutem v letech 1918-2000 Diplomovaacute praacutece na
zaacutevěr kombinovaneacuteho studia katolickeacute teologie na KTF UK Praha 2001) 74
Srv VAŇAacuteČ M Předstupně ekumenismu s 10-12 75
Ačkoliv i o tu se pokoušiacute např když popisuje situaci v českeacute ekumeně v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute srv
HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute Brno CDK 2005 s 149-151 76
Srv tamteacutež s 133-134 77
Např již vzpomiacutenaneacute přiacutespěvky Milana Salajky o dějinneacutem pozadiacute utvaacuteřeniacute a činnosti ERC v ČSR anebo popis
ekumenickyacutech snah uvnitř českeacuteho protestantismu 19 stoletiacute z pera Pavla Filipiho Souhrnnaacute fakta o ekumenicky
relevantniacutech vystoupeniacutech českyacutech biskupů na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a o vlivu sněmu na ekumenickeacute zbystřeniacute
katoliacuteků u naacutes pak poskytuje BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute
země Brno CDK 2012 s 6669-70142-145 78
Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen
Jahren In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen
Rundschau 64 s 78-82 HEJDAacuteNEK L Vzpomiacutenky na Jirchaacuteře In Křesťanskaacute revue LXXV5 (2008) s 32-37
HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae In Universum XIX1 (2009) s 14-19 79
Srv HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil In Teologickeacute texty 6 (1995) s 201 SMOLIacuteK J Co
přinesl vatikaacutenskyacute koncil evangeliacutekům In Teologickeacute texty 5 (1996) s 170 Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci
24
122 Ekumenismus a teologickaacute četba českyacutech dějin
Filosofickaacute a teologickaacute interpretace českyacutech dějin se od konce 19 stoletiacute odehraacutevala
předevšiacutem v raacutemci debaty kolem tzv bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Celaacute diskuse jak budeme miacutet ještě
možnost ukaacutezat podrobněji se stala miacutestem profilace různyacutech způsobů četby českyacutech dějin
hledajiacuteciacutech jejich duchovniacute smysl Katolickaacute a protestantskaacute interpretace se přitom stavěly
dlouhou dobu do protikladu K překonaacuteniacute vyhraněneacuteho a selektivniacuteho přiacutestupu chtěl přispět
v době Prvniacute republiky evangelickyacute teolog Josef Lukl Hromaacutedka vychaacutezejiacuteciacute z takoveacuteho
filosofickeacuteho vyacutekladu českyacutech dějin kteryacute sice neopouštiacute kategorii bdquozaacutepasuldquo mezi katolickou
a reformačniacute zbožnostiacute ale přesouvaacute jeho rovinu do oblasti ryze teologickeacute Uacutestředniacutem
vyacutechodiskem je přitom přesvědčeniacute že bdquov Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny
rozdiacutely k soběldquo81
Ve středu zaacutejmu katolickyacutech badatelů se v teacuteto souvislosti ocitla emblematickaacute postava
a diacutelo reformaacutetora Jana Husa do jehož interpretace se promiacutetly ideoveacute zaacutepasy přelomu 19 a 20
stoletiacute jsou učiněny prvniacute pokusy o revizi Husova procesu82
je kriticky a soustavněji studovaacuteno
jeho učeniacute a život v nichž se zdůrazňuje jak odklon reformaacutetora od katolickeacute nauky83
tak i rysy
diacuteky nimž lze tvrdit že Hus zůstal staacutet na půdě katolickeacute ciacuterkve a je součaacutestiacute českyacutech duchovniacutech
dějin84
Sebezpytovnyacute a na usmiacuteřeniacute dějinneacute paměti orientovanyacute pohled katoliacuteků na Jana Husa
byl probuzen po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu a to jistě nikoliv bez zaacutesluhy kardinaacutela Josefa Berana
kteryacute se o jeho tragickyacutech osudech zmiacutenil ve sveacute promluvě před koncilniacutemi otci85
Dalšiacutem
impulzem byly pro českeacute katolickeacute teology a dějepisce doma i v zahraničiacute v šedesaacutetyacutech letech
studie holandskeacuteho benediktyacutena Paula de Vooghta86
a ve druheacute polovině let osmdesaacutetyacutech pak
polskeacuteho filosofa Stefana Świeżawskeacuteho87
jež zdůrazňovaly ryzost Husova mravniacuteho
charakteru Po r 1989 se na osobniacute přaacuteniacute Jana Pavla II začala nauka a život pražskeacuteho mistra
u naacutes In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu Brno CDK
1997 s 75-81 80
Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu 5-8 IX
1977 In Studie 55 (1978) s 1-2 STEINER V Ekumenickeacute setkaacuteniacute 1979 ve Švyacutecarsku In Studie 71 (1980) s
462-463 LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu In Křesťanskaacute revue LXVI8 (1999) s 215 81
HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Praha Bursiacutek a Kohout 1925 s 224 82
Srv KALOUSEK J O potřebě prohloubit vědomosti o Husovi a jeho době Praha Hlas naacuteroda 1902
FLAJŠHANS J M Jan Hus Praha F Šimaacuteček 1915 83
Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus Praha Dědictviacute sv Prokopa 1915 84
Srv PEKAŘ J Jan Hus Přednaacuteška proslovenaacute o Husově slavnosti dne 5 července 1902 ve velkeacutem zasedaciacutem
saacutele radnice staroměstskeacute v Praze Praha Bursiacutek a Kohout 1902 NOVOTNYacute V M Jan Hus Život a učeniacute 1 2
Praha Laichter 1919ndash1921 KYBAL V Učeniacute M Jana Husi 1-3 Praha Laichter 1923ndash1931 85
Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě In HANUŠ J Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu
20 stoletiacute s antologiiacute textů Brno CDK 2005 s 261-262 86
Srv VOOGT P DE L᾿heacutereacutesie de Jean Huss Mistr Jan Hus v době ekumenismu ZLAacuteMAL B K Husově
věrouce In Via 32 (1970) s 31 BARTŮŇEK V Hus dnes In Duchovniacute pastyacuteř 173 (1968) s 49-50
Ekumenismus a M Jan Hus In Duchovniacute pastyacuteř 209 (1971) s 131-134 a 2010 s 153-156 87
Srv ŚWIEŻAWSKI S Jan Hus ndash heretik nebo předchůdce Druheacuteho vatikaacutenskeacuteho koncilu In Teologickeacute texty
11 s 20-24 ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu QUIS Naacuteš mistr Jan Hus In Teologickeacute texty 11
s 26-28 ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu In Teologickeacute texty 15 s 30-31 POLC JV
Rehabilitovat Jana Husa Questio disputanta In Studie 115 (1988) s 41-54 SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a
husitstviacute KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa In Studie
120 (1988) s 443-462 KOLAacuteŘ P Jan Hus - historickaacute postava a symbol In Studie 124-125 (1989) s 337-340
25
studovat ekumenicky88
což posleacuteze vedlo k objeveniacute reformaacutetora jako toho jenž se vymykaacute
vyacutelučneacutemu vlastnictviacute jedneacute křesťanskeacute ciacuterkve či konfese a může se staacutet bdquomostem noveacute
důvěryldquo89
mezi českyacutemi křesťany a jejich společenstviacutemi Ze strany českyacutech pravoslavnyacutech se
naviacutec ozyacutevajiacute hlasy doveacutest rehabilitaci Husa nad jehož naacutesilnou smrtiacute vyjaacutedřil liacutetost papež až
k povzneseniacute kostnickeacuteho mučedniacuteka ke cti oltaacuteře90
Studium spirituaacutelniacutech tradic přiacutetomnyacutech v českyacutech dějinaacutech ktereacute by smiřovalo
předevšiacutem tradice k nimž se hlaacutesiacute ciacuterkev katolickaacute a ciacuterkve reformačniacute se prosazuje od
sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute91
Zřejmě nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek Karla Skalickeacuteho nachaacuteziacute
ve veškereacute diskontinuitě českyacutech dějin kontinuum jiacutemž je Ježiacuteš kteryacute umožňuje vznik synteacutezy92
Teacutema je přiacutetomno v uacutevahaacutech českyacutech teologů plodně i v současnosti jak to doklaacutedaacute např
ekumenicky otevřenaacute četba jednotlivyacutech etap českeacute spirituality Pavla Ambrose93
Na plodneacute
proliacutenaacuteniacute evangelickyacutech a katolickyacutech tradic u naacutes odkazuje teacutež studie Jana Štefana94
anebo
vyacutesledky praacutece Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic u jehož počaacutetků staacutel Josef Zvěřina95
Nemalyacute
a vyacutejimečnyacute ekumenickyacute vyacuteznam přitom může nadaacutele sehraacutet společneacute objevovaacuteniacute tradice
cyrilometodějskeacute k niacutež se kromě katoliacuteků a pravoslavnyacutech dodnes hlaacutesiacute vyacuteslovně i CČSH
123 Ekleziologickyacute pohled na českyacute ekumenismus
Z hlediska ekleziologie se ekumenickyacute přiacutestup projevil když teologoveacute začali uplatňovat
předevšiacutem bdquokomparativniacute symbolikuldquo kteraacute měla představit a porovnat zaacutekladniacute historickeacute
věroučneacute liturgickeacute ale teacutež spirituaacutelniacute charakteristiky jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute
a ciacuterkevniacutech společenstviacute V začiacutenajiacuteciacutem ekumenickeacutem duchu se snahou hledat kladnyacute vztah k
bdquojinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutemldquo a pochopit bdquonejhlubšiacute motivy evangelialdquo představil českeacutemu čtenaacuteři
přehledně a inspirativně počaacutetkem třicaacutetyacutech let 20 stoletiacute pravoslavnou katolickou 88
Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia
konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN Praha Českaacute křesťanskaacute akademie 1995 RADKOVSKYacute F ndash
NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise In Teologickeacute texty 3 (1995) s 93-94 PAacuteNEK J ndash
POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci
na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute Praha Historickyacute uacutestav AV ČR 2000 VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des
oumlkumenischen Dialogs In MARTE J ndash WILFLINGER G (ed) Oumlkumenismus im Wandel Innsbruck Tyrolia
2001 s 158-162 HOLEČEK F Die Arbeit und die Erfolge der Jan Hus-Komission In MARTE J ndash
WILFLINGER G (ed) op cit s 167-173 89
VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 1 ledna 2000) In
Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18 12 1999 Praha
Sekretariaacutet ČBK 2000 s 5 90
Srv BAUDIŠ J Svatost Jeronyacutema Pražskeacuteho a Jana Husa In Hlas pravoslaviacute LI6-7 (1995) s 187-193
KRYŠTOF Předmluva In VELIMIROVIČ N Svatyacute Jan Hus Sl Pravoslavnaacute akademie 2003 s 9 91
Srv HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny In Studie 29 (1972) s 620-626 SKALICKYacute
K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky In
Teologickeacute texty 9 s 32-35 92
Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 54-55 93
AMBROS P Českaacute spiritualita In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality Velehrad Refugium 2001 s 15-31 94
Srv ŠTEFAN J Za co bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute In Teologickaacute
reflexe 62 (1996) s 122-135 95
Srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech Historickaacute
společnost pro aktualizaci odkazu českeacute reformace Veritas 2010 [on line] [citovaacuteno 25 11 2011] Dostupneacute na
internetu lthttpveritasevangnetczdownloadkruhpdfgt WERNISCH M Jednota a různost českyacutech
křesťanskyacutech tradic In Křesťanskaacute revue LXX9 (2003) s 238-244
26
a protestantskou větev křesťanstviacute J L Hromaacutedka kteryacute se ovšem soustředil na dimenzi
celosvětovou bez českyacutech zvlaacuteštnostiacute96
Na katolickeacute straně byl ve čtyřicaacutetyacutech letech 20 stoletiacute v ekleziologickeacute argumentaci
staacutele přiacutetomen nemalou měrou prvek apologetickyacute97
Cestou klasickeacute kritickeacute komparativniacute
metody se vydal katolickyacute teolog Josef Kubaliacutek98
přičemž jeho optika při popisu bdquočeskeacuteho
křesťanstviacuteldquo ještě postraacutedala smiacuteřlivějšiacute toacuten Řiacutemskokatolickaacute ciacuterkev je haacutejena jako bdquopravaacute ciacuterkev
Kristovaldquo nekatolickeacute naacuteboženskeacute společnosti u naacutes působiacuteciacute jsou klasifikovaacuteny buď jako
rozkolneacute (schizmatickeacute) ciacuterkve anebo jako protestantskeacute denominace (hlaacutesiacuteciacute se buď k odkazu
Jednoty bratrskeacute či nikoliv anebo nově vznikleacute) Největšiacute pozornost Kubaliacutek věnoval
kritickeacutemu pohledu na českyacute protestantismus a CČS Jeho přiacutestup se promiacutetaacute ostře
do zaacutevěrečneacuteho hodnoceniacute podle něhož jedinyacutem bdquopozitivniacutem momentemldquo existence všech
nekatolickyacutech společnostiacute v našem naacuterodě je pryacute fakt že se mohou staacutet bdquoprůchodniacute staniciacute
na cestě do přiacutestavu praveacute Ciacuterkve Kristovyldquo99
Přehledy českeacuteho ekumenickeacuteho panoramatu let z šedesaacutetyacutech a sedmdesaacutetyacutech minuleacuteho
stoletiacute naacutem představujiacute portreacutety či autoportreacutety jednotlivyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute činnyacutech
v tehdejšiacutech naacuterodniacutech ekumenickyacutech radaacutech jak byly zveřejněny v reprezentativniacutech
publikaciacutech kteraacute tato greacutemia připravovala To že šlo pouze o prezentaci neuacuteplnou vyplyacutevaacute ze
samotneacuteho kriteacuteria vyacuteběru jsou zahrnuty jen ciacuterkve ktereacute se v ekumenickyacutech radaacutech
angažovaly Dostaacutevaacuteme tak do rukou buď uacutedaje pouze o evangelickyacutech ciacuterkviacutech100
anebo teacutež
o českyacutech pravoslavnyacutech starokatoliacuteciacutech a věřiacuteciacutech CČSH a jejich dějinaacutech v každeacutem přiacutepadě
však budeme postraacutedat ve spektru českeacute ekumeny bdquociacuterkev řiacutemskouldquo101
Uacutedaje v takto
koncipovanyacutech chronologicky dřiacutevějšiacutech praciacutech jsou v novějšiacutech publikaciacutech zvlaacuteště zaacutesluhou
96
Srv HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech Praha
Laichter 1931 97
BRAITO SM Ciacuterkev Studie apologeticko-dogmatickaacute Olomouc Krystal 1946 s 262-272 (kapitola bdquoHusův
pokus o určeniacute podstaty ciacuterkveldquo) Českyacute zaacutepas o ciacuterkev ve středověku Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1946 98
Srv KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti Praha
Bohuslav Rupp 1946 99
Tamteacutež s 234 Kubaliacutekova monografie se dočkala i pozdějšiacutech vydaacuteniacute ndash byť pod různyacutemi naacutezvy (Křesťanskeacute
ciacuterkve v našiacute vlasti Praha Českaacute katolickaacute Charita 1985 Křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute zemi Praha Univerzita
Karlova 1991) Bohužel ovšem byla aktualizovaacutena jen nepatrně a tak v novějšiacutech verziacutech v převaacutežneacute miacuteře
nalezneme popsaacutenu skutečnost jež ve sveacute době již neodpoviacutedala pravdě (např deficitniacute rysy trojičniacute teologie Ciacuterkve
československeacute husitskeacute kteryacutech je věrouka teacuteto ciacuterkve minimaacutelně od šedesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zcela prostaacute) 100
Srv ČAPEK D (ed) Dienende Gemeinde Leben und Werk der protestantischen Kirchen in Tschechoslowakei
Praha Auslands- und Informationsabteilung des Oekumenischen Rates der Kirchen in der Tschechoslowakei 1961
(anglicky Fellowship of Service Life and Work of Protestant Churches in Czechoslovakia Praha Foreign and
Information Department of the Ecumenical Council of Churches in Czechoslovakia 1961) 101
AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 167-227 Českaacute ekumenickaacute sceacutena
pokud jde o stav odpoviacutedajiacuteciacute začaacutetku sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute ndash včetně řiacutemskokatolickeacuteho fenomeacutenu ndash je
z pohledu CČSH zevrubně představena v kapitole bdquoNaše ekumenickeacute sousedstviacuteldquo In SALAJKA M Ekumenickeacute
kapitoly s 64-68 Podobně nachaacuteziacuteme ucelenyacute nicmeacuteně v mnoheacutem tehdejšiacute politickeacute situaci poplatnyacute přehled a
charakteristiku ciacuterkviacute působiacuteciacutech v socialistickeacutem Československu in KAVKA J (ed) Ciacuterkve a naacuteboženskeacute
společnosti v ČSSR Praha Sekretariaacutet pro věci ciacuterkevniacute ministerstva kultury ČSR 1976 (knihu v jejiacutem druheacutem a
třetiacutem vydaacuteniacute r 1985 resp 1989 přepracoval a značně doplnil Pavel Černyacute)
27
O I Štampacha a P Filipiho rozšiřovaacuteny vsazovaacuteny do světoveacuteho kontextu a aktualizovaacuteny
Převlaacutedaacute přitom aspekt pozitivniacute věcnyacute a faktickyacute102
Na ekleziologickeacute zaacuteklady ekumenickeacute teologie a praxe se ještě coby řiacutemskokatolickyacute
teolog soustředil v devadesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute Ivan Odilo Štampach Důvodem proč
autor zvolil praacutevě tuto oblast ekumenickeacuteho studia byl předpoklad že bez serioacutezniacuteho
prohloubeniacute ekleziologickeacute dimenze hroziacute ekumenickeacute reflexi i činnosti propad bdquona uacuteroveň
pouheacute interkonfesniacute politiky a ideologieldquo103
Štampachův přiacutenos tkviacute v tom že předložil vedle
sebe panorama aspektů pokoncilniacute katolickeacute ekleziologie a přiacuteznačneacute rysy nauky o ciacuterkvi
přiacutetomneacute v hlavniacutech konfesniacutech skupinaacutech českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute Jako inspiraci českeacutemu
ekumenismu autor navrhnul prohloubeniacute teologickeacute reflexe o vztahu univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute
ciacuterkve104
124 Otaacutezka po dogmatickeacutem zaacutekladu českeacuteho ekumenismu
Uacutesiliacute o nalezeniacute společneacuteho věroučneacuteho zaacutekladu lze v českeacutem protestantismu spatřit již
od poloviny 19 stoletiacute105
Již tehdy se češtiacute evangeliacuteci kteřiacute od vyhlaacutešeniacute Tolerančniacuteho patentu
museli spojit svou existenci s kalviacutenstviacutem a luterstviacutem tedy tradicemi ktereacute nevyrostli na českeacute
půdě snažiacute pronikat předevšiacutem do odkazu Jednoty bratrskeacute Uprostřed konfesionalismu měl
takovyacute počin podtrhnout specifickyacute a staacutele platnyacute vyacuteznam českobratrstviacute pro podobu
reformačniacuteho křesťanstviacute u naacutes
Teacuteměř programatickou roli ve sjednocovaciacutem procesu českeacuteho evangelictviacute v prvniacutem
dvacetiletiacute 20 stoletiacute sehraacutela praacutece Ferdinanda Hrejsy jenž viděl vrchol směrů českeacute reformace
ve vypracovaacuteniacute a přijetiacute Českeacute konfese r 1575 jako společneacuteho vyznavačskeacuteho textu českyacutech
nekatoliacuteků106
Na to že českaacute reformace předevšiacutem v akcentech projevujiacuteciacutech se v praxi Jednoty
bratrskeacute ale teacutež v reformačniacutech konfesiacutech souzněla s reformaciacute světovou a byla tudiacutež zaacutepasem
o obnovu obecneacute ciacuterkve (a tedy měla vyacuteznam bdquoekumenickyacuteldquo) se pak ve sveacutem diacutele permanentně
snažil poukaacutezat kupřiacutekladu J L Hromaacutedka107
Amedeo Molnaacuter108
Jan Miliacuteč Lochman109
nebo
102
Stručnyacute přehled křesťanskyacutech ciacuterkviacute doplněnyacute o zaacutekladniacute reaacutelie z českeacuteho prostřediacute předklaacutedajiacute NĚMEC D ndash
ŠTAMPACH O Ekumenismus In LANG A Ciacuterkev Sloup a opora pravdy Fundamentaacutelniacute teologie
ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s 41-82
(kapitola bdquoNekatolickeacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech a jejich eklesiologieldquo) Zaacutekladniacute informace prakticky o všech
křesťanskyacutech ciacuterkviacutech působiacuteciacutech u naacutes nalezne čtenaacuteř rozesety v knize FILIPI P Křesťanstvo Historie
statistika charakteristika křesťanskyacutech ciacuterkviacute Brno CDK 1996 Pro ještě současnějšiacute přehled pokud jde o českeacute
ciacuterkve hlaacutesiacuteciacute se k reformaci srv přiacuteslušnaacute hesla in FILIPI P (ed) Malaacute encyklopedie evangelickyacutech ciacuterkviacute Praha
Libri 2008 Uacutedajům v těchto jmenovanyacutech publikaciacutech předchaacutezely kraacutetkeacute charakteristiky ciacuterkviacute u naacutes ktereacute byly
zveřejněny při přiacuteležitosti 10 valneacuteho shromaacutežděniacute Konference evropskyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute proběhla
v Praze na podzim 1992 srv Křesťanskeacute ciacuterkve v Československu Autoportreacutety ciacuterkviacute Praha Ekumenickaacute rada
ciacuterkviacute v ČSFR 1992 103
Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
s 28 104
Srv tamteacutež s 89 105
Srv FILIPI P Ekumenickeacute motivy českeacuteho evangelictviacute 19 stoletiacute Habilitačniacute praacutece na KEBF UK 106
Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny Praha ČAV 1912 107
Srv HROMAacuteDKA JL The Heritage of the Bohemian Reformation In AA VV At the Cross Roads of Europe
Prague PEN Club 1938 s 103-131 Naše konfese In AA VV Zaacuteklady učeniacute křesťanskeacuteho Praha KEBF 1951
s 225ndash297 Smysl bratrskeacute reformace Praha Kalich 1954
28
Josef Smoliacutek110
Vedle ekumenickeacuteho vyacuteznamu českyacutech reformačniacutech konfesiacute111
je dodnes
autory připomiacutenaacuten ekumenickyacute důraz diacutela Jana Amose Komenskeacuteho112
Zmiacuteněnaacute perspektiva byla inspirativniacute hlavně pro křesťanskaacute společenstviacute kteraacute se
k reformačniacutemu odkazu nějakyacutem způsobem hlaacutesiacute Proto nepřekvapiacute že publikace Českyacute
ekumenismus z poloviny sedmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute hledaacute bdquotheologickeacute kořenyldquo ekumenismu
u naacutes teacuteměř vyacutehradně v půdě českeacute reformace jež ve sveacute vrcholneacute faacutezi vedla ke koexistenci
a toleranci různyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute v našich zemiacutech113
Jak ovšem rozšiacuteřit hledaacuteniacute
společneacuteho dogmatickeacuteho zaacutekladu na ciacuterkev katolickou a na učeniacute viacutery ktereacute zastaacutevaacute
Cestu naznačil již zmiacuteněnyacute J L Hromaacutedka114
Veden ideou bdquoevangelickeacute katolicityldquo
a důrazy barthovskeacute linie protestantismu oteviacuteral Hromaacutedka českeacutemu evangeliacutekovi zviklaneacutemu
namnoze liberalismem cesty k objeveniacute jaacutedra křesťanstviacute přiacutetomneacuteho i v katolickeacute spiritualitě
a teologii Rozhodnutiacute pro bdquoklasickouldquo linii křesťanstviacute ktereacute českyacute protestantismus diacuteky
Hromaacutedkovi učinil představuje dodnes zaacutesadniacute ekumenickyacute krok oteviacuterajiacuteciacute možnost
evangelicko-katolickeacuteho dialogu u naacutes
Z katolickeacuteho pohledu se pozornost českyacutech teologů soustředila na zkoumaacuteniacute nauky viacutery
v teologii osobnostiacute středověkeacuteho reformniacuteho hnutiacute a českeacute reformace Jako přiacuteklad zde
jmenujme širokyacute zaacuteběr polemika Antoniacutena Lenze vyznačujiacuteciacuteho se studiem důkladnyacutem pramenů
a schopnostiacute komparace115
Obecně se zaacutejem katolickyacutech teologů a ciacuterkevniacutech historiků vedle
Husovy teologie soustředil zvlaacuteště na učeniacute Matěje z Janova a na duchovniacute zaacuteklady obnovy
středověkeacute ciacuterkve u naacutes mezi nimiž zaujiacutemaacute vyacuteznamneacute miacutesto předevšiacutem požadavek časteacuteho
108
Srv MOLNAacuteR A Přiacutespěvek k dějinaacutem ekumenickeacuteho působeniacute Jednoty bratrskeacute In Theologickaacute přiacuteloha
Křesťanskeacute revue XXIV (1957) s 24-30 Der oumlkumenische Gedanke im tschechischen Protestantismus In
Communio viatorum 7 (1964) s 7-15 Caractere oecumeacutenique de la Reacuteforme hussite In Communio viatorum 20
(1977) s 201-208 109
Srv LOCHMAN JM Zeal for Thruth and Tolerance The ecumenical challenge of the Czech Reformation
Edinburgh Scottish Academic Press 1996 110
Srv SMOLIacuteK J Ekumenickyacute dosah Husova zaacutepasu o ciacuterkev In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek
menšiacutech praciacute Praha Kostnickaacute jednota 1998 s 18-20 111
Srv OTTER J Oumlkumenische Aspekte der Boumlhmischen Konfession aus dem Jahre 1575 In Communio viatorum
18 (1975) s 13-26 FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu In Teologickaacute
reflexe 151 (2009) s 52-57 112
Srv HROMAacuteDKA JL Komenskeacuteho snahy ekumenickeacute In Acta Comeniana XIX (1960) s 138-142
HAVRAacuteNEK A Komenskeacuteho ekumenickyacute balvan In AA VV Sedm statiacute o Komenskeacutem Praha KEBF 1971 s
79-87 SMOLIacuteK J Theologickeacute a ekumenickeacute motivy v Komenskeacuteho všenaacutepravneacutem diacutele In Křesťanskaacute revue
LIX7 (1992) s 153-156 LOCHMAN JM Der Mensch im Ganzen der Schoumlpfung Zur oumlkumenischen und
oumlkologischen Aktualitaumlt von JA Comenius In Communio viatorum 35 (1992) s 59ndash67 ZIacuteTEK V Ekumenickeacute
touhy JA Komenskeacuteho In Theologickaacute revue 641 (1993) s 7-9 113
Srv AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute 114
Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute In TENTYacuteŽ
Theologie a ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 217-231 115
Srv LENZ A Učeniacute mistra Jana Husi na zaacutekladě latinskyacutech i českyacutech spisův jeho jakož i odsouzeniacute Husovo na
sněmu kostnickeacutem Praha Rohliacuteček a Sievers 1875 Učeniacute Petra Chelčickeacuteho o eucharistii na zaacutekladě spisů jeho a
učeniacute katolickeacute ciacuterkve Praha V Kotrba 1884 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o sedmeře svaacutetosti a poměr učeniacute tohoto k
Janu Viklifovi Praha V Kotrba 1889 Petra Chelčickeacuteho učeniacute o očistci Praha V Kotrba 1895 Vzaacutejemnyacute
poměr učeniacute Petra Chelčickeacuteho staršiacute Jednoty českyacutech bratřiacute a Taacuteborů k nauce valdenskyacutech Jana Husi a Jana
Viklifa Praha V Kotrba 1895 Naacutestin učeniacute Jana Amosa komenskeacuteho a učeniacute Petra Chelčickeacuteho Praha V
Kotrba 1995 Několik dodatků k učeniacute Mistra Jana Husi Praha vl naacutekladem 1899 M Jan Hus Životopisnyacute
naacutestin Praha Tiskovaacute liga 1907
29
přijiacutemaacuteniacute eucharistie116
Zmiacutenku zasloužiacute možnost ekumenickeacuteho doceněniacute Čtyř pražskyacutech
artikulů kterou nastiacutenil v pokoncilniacutem obdobiacute Antoniacuten Mandl Podle něj tento vrcholnyacute
dokument českeacute reformace vystihuje jejiacute jaacutedro když odraacutežiacute ekleziologii Božiacuteho lidu ke ktereacute se
na katolickeacute straně přihlaacutesil 2 vatikaacutenskyacute koncil 117
Nejnovějšiacutem přiacutespěvkem v teacuteto kategorii studiiacute je teze evangelickeacuteho teologa Jaroslava
Vokouna kteryacute na zaacutekladě uplatněniacute ekumenickeacute metodologie Edmunda Schlinka hledaacute nakolik
stojiacute českaacute reformace na zaacutekladech položenyacutech v prvniacutem tisiacuteciacuteletiacute a bdquonakolik je deklarovanyacute
vztah většiny českyacutech ciacuterkviacute k českeacute reformaci i vztahem k těmto společnyacutem zaacutekladům a tedy
ekumenicky nosnyacuteldquo118
Autor dospěl k přesvědčeniacute že zejmeacutena rokycanovskeacute podaacuteniacute českeacute
reformačniacute tradice představuje ekumenickou zaacutekladnu jež by mohla podniacutetit cesty k
hledaacuteniacute dogmatickeacute jednoty prakticky mezi všemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes a to včetně
ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute119
Vokoun tedy nabaacutedaacute k vpravdě ekumenickeacutemu studiu reformačniacute
minulosti a to včetně zaměřeniacute se na otaacutezky ktereacute byly tradičně poklaacutedaacuteny za kontroverzniacute
(pojetiacute jednoty ciacuterkve duchovenskeacute služby mariologiehellip)120
125 Teologie liturgickeacuteho slaveniacute a českaacute ekumenickaacute problematika
Na prvniacute pohled by se mohlo zdaacutet že poměrně širokyacute vějiacuteř křesťanskyacutech ciacuterkviacute
a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute vlasti by mohl nabiacutednout mnoheacute platneacute podněty pro českyacute
ekumenismus ve smyslu ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute křesťanskyacutech liturgickyacutech tradic121
Pokud
je lex orandi vskutku zaacutekladem toho co věřiacuteme pak se liturgie může staacutet pro ekumenickou
teologii cennyacutem pramenem pro jednotu ve viacuteře vyjaacutedřenou v mnohosti projevů křesťanskeacute
bohoslužby Skutečnost však ukazuje že v oblasti teologie bohoslužebneacuteho slaveniacute dochaacuteziacute
k vzaacutejemneacutemu sbliacuteženiacute jen pomalu což je daacuteno z velkeacute čaacutesti tradičniacute strohostiacute liturgickyacutech forem
českeacuteho protestantismu
116
Srv např KYBAL V Matěj z Janova jeho život spisy a učeniacute Praha Jubilejniacute fond Kraacutelovskeacute českeacute
společnosti nauk 1905 M Matěj z Janova a M Jakoubek ze Střiacutebra Srovnaacutevaciacute kapitola o Antikristu In Českyacute
časopis historickyacute 11 (1905) s 22-38 PETRŮ OM Matěj z Janova O časteacutem svateacutem přijiacutemaacuteniacute Olomouc
Krystal 1946 Nejkraacutesnějšiacute květ českeacuteho reformniacuteho hnutiacute ve 14 stoletiacute In Studie 8 (1962) s 18-23 POLC JV
Časteacute přijiacutemaacuteniacute laiků - zaacuteklad českeacute reformace Duchovniacute proudy od Karla IV ke kalichu In Studie 79 (1982) s
28-44 LAacuteŠEK JB ndash SKALICKYacute K (ed) Mistr Matěj z Janova ve sveacute a v našiacute době Sborniacutek z vědeckeacuteho
sympozia konaneacuteho na Teologickeacute fakultě Jihočeskeacute univerzity 29-30 listopadu 2000 Brno L Marek 2002 117
MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 2 In CDČT fond Antoniacuten Mandl I kart 1 sl
Texty 118
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 71 119
Ke studiu českeacute utrakvistickeacute tradice ktereacute v minulosti zůstaacutevalo opomiacutejeno nejen na katolickeacute ale teacutež
na protestantskeacute straně poskytuje mnoho podnětů nedaacutevno česky publikovanaacute studie DAVID ZV Nalezeniacute středniacute
cesty Liberaacutelniacute vyacutezva utrakvistům Řiacutemu a Lutherovi Praha Filosofia 2012 120
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 289 121
Přehledneacute uacutevody do liturgickyacutech tradic českyacutech nekatolickyacutech ciacuterkviacute nabiacuteziacute např STRAacuteNSKYacute PB Prehistorie
českeacute starokatolickeacute liturgie In BUGEL W (ed) Liturgickaacute a eklesiaacutelniacute pluralita na uacutezemiacute Československa v prvniacute
polovině 20 stoletiacute Olomouc Univerzita Palackeacuteho 2011 s 75-83 FILIPI P Hledaacuteniacute liturgickeacute tvaacuteře Ciacuterkve
českobratrskeacute evangelickeacute v 1 polovině 20 stoletiacute In BUGEL W (ed) op cit s 85-91 BUTTA T Liturgie
podle dr Karla Farskeacuteho ndash vznik a vyacutevoj v počaacutetečniacutem obdobiacute In BUGEL W (ed) op cit s 93-105 KRUPICA
MM Naleacutezaacuteniacute liturgickeacuteho vyacuterazu českeacuteho pravoslaviacute In BUGEL W (ed) op cit s 135-145
30
Pro ekumenickeacute sbliacuteženiacute pokud jde o liturgii bylo krokem vpřed vypracovaacuteniacute
bohoslužebneacute agendy ČCE kteraacute vznikala osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute122
a jejiacutež novaacute podoba
se nyniacute připravuje Vznik agendy spadal přibližně do stejneacuteho obdobiacute kdy se zrodila studie
katolickeacuteho teologa Bonaventury Bouše123
Ten ve sveacute snaze o oživeniacute katolickeacute liturgie a o jejiacute
reformu odpoviacutedajiacuteciacute miacutestu a době se s ekumenickou otevřenostiacute obraciacute i k liturgickeacutemu vyacutevoji
v ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacutech a zdůrazňuje že praacutevě liturgie je miacutestem kde se projevuje
apostolicita a katolicita jednotlivyacutech ciacuterkviacute ktereacute vyznaacutevajiacute Krista za Paacutena a Spasitele
Naacutevaznost na tradice a řaacutedy doby apoštolskeacute pak je důkazem jejich apoštolskeacuteho původu
i všeobecnosti a vyjadřuje jejich vzaacutejemneacute společenstviacute124
Kněz Pražskeacute obce Ecclesia silentii Pavel Hradilek se srovnaacutevaciacutemi studiemi pokoušiacute
naznačit cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii125
Pro českou ekumenu kteraacute podle něj
v liturgickeacute oblasti zaostaacutevaacute (vinou ať už nedostatečně provedeneacute liturgickeacute obnovy
řiacutemskokatolickeacute anebo rezervovanostiacute jiacutež se vyznačuje postoj evangeliacuteků) by mohlo byacutet
inspirativniacute zejmeacutena u naacutes maacutelo znaacutemeacute bohatstviacute anglikanismu126
Historickyacute naacutestin vyacutevoje křesťanskeacute bohoslužby zaacutekladniacute bohoslužebneacute typy jednotliveacute
a liturgickeacute řaacutedy a to s perspektivou ekumenickou nabiacutezejiacute i nekatoličtiacute bohoslovci127
Mezi nimi
zpracoval nejnověji ekumenickeacute impulzy ve sveacute liturgice Pavel Filipi jenž bere v uacutevahu zvlaacuteště
liturgickeacute přesahy mešniacute reformy posledniacuteho koncilu katolickeacute ciacuterkve128
Reintegraci
eucharistickeacute modlitby do protestantskeacute bohoslužby v českeacutem evangelictviacute označuje Jan Štefan
za bdquoekumenickyacute počin čiacuteslo jednaldquo129
Do oblasti liturgickyacutech zdrojů českeacuteho ekumenismu patřiacute
zajisteacute objeveniacute ekumenickeacuteho vyacuteznamu českeacute duchovniacute piacutesně jak na něj upozorňujiacute zvlaacuteště
evangeličtiacute autoři130
126 Koncentrace na praktickou dimenzi českeacuteho ekumenismu
Posledniacute skupina přiacutespěvků nahliacutežiacute na ekumenickou situaci u naacutes předevšiacutem jako
na konkreacutetniacute pastoračniacute uacutekol Pomineme-li praacuteci ERC kteraacute se v době komunistickeacute totality
profilovala jako siacutela podporujiacuteciacute teacuteměř vyacutehradně angažovanost v oblasti miacuteroveacuteho hnutiacute
a usnadňujiacuteciacute kontakty se zahraničniacutemi ekumenickyacutemi centraacutelami131
staacutevaacute se otaacutezka
122
Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha I II Praha Synodniacute rada Českobratrskeacute
ciacuterkve evangelickeacute 1983 1988 123
Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost Praha Vyšehrad 2004 124
Srv tamteacutež s 38 125
Srv HRADILEK P Cesty k ekumenickeacute eucharistickeacute liturgii In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute
dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy Brno CDK 2003 s 137-206 126
Srv tamteacutež s 152 127
Srv SMOLIacuteK J Kapitoly z liturgiky Praha KEBF 1960 SALAJKA M Křesťanskaacute bohoslužba Praha
Blahoslav 1985 128
Srv FILIPI P Pozvaacuteniacute k oslavě Evangelickaacute liturgika Praha Kalich 2011 129
ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu In
Teologickaacute reflexe 41 (1998) s 82 130
Srv ŘIacuteČAN R Duchovniacute piacuteseň ndash naše spojivo In Theologia evangelica 3 (1950) s 358-368 SMOLIacuteK J
Ekumenickyacute vyacuteznam duchovniacute piacutesně In Křesťanskaacute revue XLIII7 (1976) s 152-156 Duchovniacute piacuteseň ndash naše
spojivo In Křesťanskaacute revue LIX10 (1992) s 220-224 131
Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 234-238
31
po prostředciacutech jak usilovat o jednotu mezi křesťany u naacutes aktuaacutelniacute v průběhu šedesaacutetyacutech let
minuleacuteho stoletiacute tedy v době kdy do oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech snah vstupuje i katolickaacute ciacuterkev
Přiacutekladem je dodnes podnětnaacute přednaacuteška katoliacuteka Vaacuteclava Freie132
kteryacute se taacuteže co maacuteme dělat
aby v našich zemiacutech pokročila ekumenickaacute praxe a odpoviacutedaacute poukazem na důležitost
mimotelogickyacutech faktorů rozděleniacute jež se podařiacute překonat teprve tiacutem že se ekumenismus stane
nediacutelnou součaacutestiacute našeho křesťanskeacuteho života
Faktickaacute nemožnost rozvinout v době normalizace ekumenickou spolupraacuteci mimo staacutetem
pečlivě kontrolovaneacute struktury ERC jejiacutež braacuteny kromě jineacuteho zůstaly uzavřeneacute pro ciacuterkev
řiacutemskokatolickou měla za naacutesledek že součaacutestiacute života ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute se
ekumenickaacute dimenze stala až po udaacutelostech r 1989 Mezi ekumenickyacutemi pastoračniacutemi
prioritami ktereacute bylo potřeba stanovit se hlavniacute pozornost soustředila na dialogy mezi
některyacutemi ciacuterkvemi směřujiacuteciacute k vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute platnosti křtu a vyacuteznamně se akcentovala
oblast hojeniacute historickeacute paměti133
Zejmeacutena prvniacute papežskaacute naacutevštěva Jana Pavla II v r 1990 na
Velehradě připomenula vyacuteznam cyrilometodějskeacuteho odkazu pro jednotu křesťanů kteryacute
s přihleacutednutiacutem k současnyacutem ekumenickyacutem poměrům u naacutes navrhl prakticky rozvinout Vojtěch
Tkadlčiacutek134
Širšiacute ekumenickou dimenzi cyrilometodějskeacute ideje pak podtrhuje svyacutem diacutelem Pavel
Ambros jehož bdquoteologie obnovyldquo miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě ndash chaacutepaneacute jako bdquociacuterkve
cyrilometodějskeacuteldquo ndash je formulovaacutena s pozoruhodnyacutem akcentem na prvky spirituality
křesťanskeacuteho Vyacutechodu a představuje tak zaacutevažnyacute ekumenickyacute podnět s konkreacutetniacutemi
pastoračniacutemi důsledky135
Ekumenickaacute spolupraacutece ke ktereacute byly vytvořeny podmiacutenky vzaacutejemnyacutemi dohodami mezi
ciacuterkvemi v oblasti duchovniacute peacuteče ve vězeniacutech armaacutedě a zdravotnictviacute se staacutevaacute přiacuteležitostiacute
i k teologickeacute reflexi136
Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros přitom zdůrazňuje že cesta od
spolupraacutece k bdquoekumenickeacute pastoracildquo neniacute jen zaacuteležitostiacute uplatňovaacuteniacute pokynů a směrnic nyacutebrž
vede pouze skrze křesťanskeacute bdquozbystřeniacute svědomiacute v životě jednotlivce nebo společnosti
k rozděleniacute sameacutemuldquo137
132
Srv FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy In Via 31 (1970) s 2-4 133
Srv RADKOVSKYacute F Ekumenismus v současneacute situaci našiacute země In AA VV Prohloubeniacute ducha ekumenismu
v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 Vizovice Liacutepa 1992 s 16-19 Přehled
vyacuteznamnějšiacutech kroků na poli ekumenismu v našiacute vlasti po r 1989 v pohledu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve In Ekumenickyacute
liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s 84-87 134
Srv TKADLČIacuteK V Ekumenismus na Moravě jeho tradice a perspektivy In AA VV Prohloubeniacute ducha
ekumenismu v ciacuterkvi dnešniacute doby Sborniacutek přednaacutešek z kněžskeacuteho dne 26 března 1992 s 20-22 Naacutevrh na
reorganizaci Stojanova apoštolaacutetu sv Cyrila a Metoděje In AA VV op cit s 23-25 135
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě
jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute Velehrad Refugium 1999 s 283 Komemorativniacute a
anamnetickyacute raacutez cyrilometodějskeacute tradice 136
Srv přiacutespěvky o ekumenickeacutem rozměru diakonie služby v armaacutedě ve zdravotnictviacute školstviacute a ve sdělovaciacutech
prostředciacutech in AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu
Sborniacutek přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP
a Centra Aletti v Olomouci Olomouc Refugium 2007 137
AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve
In AMBROS P (ed) Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VI Pastoračniacute situace jako vyacutezva k ekumenismu Sborniacutek
přiacutespěvků z vědeckeacuteho seminaacuteře (19-20 března 2007) Katedry pastoraacutelniacute a spirituaacutelniacute teologie CMTF UP a Centra
Aletti v Olomouci s 204
32
Přiacutestup orientovanyacute na praxi v raacutemci českeacuteho ekumenickeacuteho prostoru zvolil ve sveacute
publikaci evangelickyacute bohoslovec Pavel Filipi138
Jeho přiacutespěvek maacute povahu přiacuteručky na způsob
bdquoekumenickyacutech direktaacuteřůldquo a jejiacutem poslaacuteniacutem je stimulovat křesťany (předevšiacutem v autorově
vlastniacutem evangelickeacutem prostřediacute ale nejen v něm) a jejich ciacuterkve k tomu aby se v bdquotereacutenu českeacute
ekumenyldquo viacutece využiacutevalo bdquovšech možnostiacute a vyacutezev ktereacute současnaacute ekumenickaacute situace
nabiacuteziacuteldquo139
Z našeho hlediska přitom za pozornost stojiacute předevšiacutem to že autor věnuje převaacutežnou
čaacutest svyacutech uacutevah důležitosti duchovniacutech zdrojů ekumenickeacuteho uacutesiliacute a to zejmeacutena bohoslužbě
a podmiacutenkaacutem pro svaacutetostneacute společenstviacute
Některyacutech prvků z života českeacute ekumeny předevšiacutem dohodami o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu
a směrnicemi o svaacutetostneacutem společenstviacute se dotkl i katolickyacute ciacuterkevniacute praacutevniacutek Stanislav Přibyl
kteryacute čaacutest sveacute monografie zaměřil na aplikace ekumenickyacutech norem univerzaacutelniacuteho kanonickeacuteho
praacuteva do kontextu partikulaacuterniacuteho praacuteva Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v našich zemiacutech140
13Tajemstviacute jednoty ciacuterkve v celku ekonomie spaacutesy
Z našeho hlediska poklaacutedaacuteme za stěžejniacute uacutekol ekumenismu naplnit Kristovu vůli
po jednotě Zaacutevažnou a pro ekumenickeacute uacutesiliacute směrodatnou otaacutezkou však je co si pod touto
jednotou představit Jako Ježiacutešovi učedniacuteci všichni souzniacuteme ve vyznaacuteniacute jedneacute ciacuterkve přesto je
evidentniacute že existuje pluraacutel ciacuterkviacute Při bližšiacutem pohledu naacutem naviacutec nemůže uniknout že se tyto
ciacuterkve od sebe navzaacutejem nemalou miacuterou lišiacute a to nejen vnitřniacute strukturou a řaacutedy ale teacutež učeniacutem
viacutery kterou hlaacutesajiacute a takeacute tiacutem jak tuto viacuteru žijiacute v praxi Nejen mnohost ale teacutež protikladnost
kteraacute je kontextem našeho taacutezaacuteniacute se po jednotě ztěžuje hledaacuteniacute odpovědi Je ona jedna ciacuterkev
Kreacuteda sumou jednotlivyacutech lidskeacute empirii přiacutestupnyacutech a rozdiacutelnyacutech ciacuterkviacute ciacuterkevniacutech obciacute
společenstviacute Je celek vyacutesledniciacute čaacutestiacute spojenyacutech dohromady Vznikaacute jednota deklaraciacute
vzaacutejemneacute shody mezi mnoha existujiacuteciacutemi ciacuterkevniacutemi uacutetvary anebo je jednota Bohem daacutena jedneacute
a jedineacute ciacuterkvi jako proprietas kteraacute nemůže byacutet ztracena a ekumenismus naacutesledně spočiacutevaacute ve
společneacute cestě tuto jednotu znovu objevit a přijmout Neniacute však nakonec argumentovaacuteniacute
jednotou a jednou ciacuterkviacute pouze zaacutepasem o ideu postraacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute obsah
bdquoEkumenismus je věciacute laacutesky kterou maacute Bůh v Ježiacuteši Kristu k celeacutemu lidstvuldquo napsal
ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute Jan Pavel II a dodal bdquostaacutet teacuteto laacutesce v cestě je hřiacutech proti
Bohu a jeho plaacutenu shromaacuteždit všechny v Kristuldquo141
Neporozumiacuteme uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve pokud
nebudeme toto diacutelo chaacutepat v raacutemci Božiacuteho zaacuteměru stvořeniacute a vykoupeniacute pokud si neuvědomiacuteme
že poslaacuteniacutem ciacuterkve je bdquopůsobit k tomu aby všichni lideacute (hellip) dosaacutehli (hellip) plneacute jednoty
138
Srv FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi 139
Srv tamteacutež s 8 140
Srv PŘIBYL S Ekumenismus a praacutevo Brno L Marek 2006 s 95-97130-133 Přehledně autor podaacutevaacute
vyacutesledky sveacuteho baacutedaacuteniacute k problematice v člaacutenku Garanzie giuridiche dellrsquoecumenismo nella Repubblica Ceca In
Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Theologica Olomucensia
13 (2012) s 5-25 141
JAN PAVEL II Ut unum sint (encyklika o ekumenickeacutem uacutesiliacute z 25 května 1995) 99 (českyacute překlad Praha
Zvon 1995)
33
v Kristuldquo142
ve ktereacutem všechno nachaacuteziacute smysl a jednotu V něm bylo všechno stvořeno skrze
něho dochaacuteziacute smiacuteřeniacute celeacute stvořeniacute a on je takeacute hlavou těla to jest ciacuterkve (srv Ko 115-20)
Mimo tento teologickyacute kristologickyacute (a naacutesledně pneumatologickyacute ndash vždyť jde o recapitulatio
působeneacute Duchem Svatyacutem)143
kontext bude jakyacutekoliv diskurs o jednotě ciacuterkve praacutevem
podeziacuteraacuten z ideologizace a stane se uacutesiliacutem o vzaacutejemneacute podřiacutezeniacute se jednotlivyacutech struktur
bdquoVěřit v Krista znamenaacute chtiacutet jednotu chtiacutet jednotu znamenaacute chtiacutet ciacuterkev chtiacutet ciacuterkev
znamenaacute chtiacutet společenstviacute milosti ktereacute po celou věčnost odpoviacutedaacute Otcovu plaacutenuldquo144
Jednota je
Božiacutem darem ciacuterkve ji nemohou vytvořit avšak jsou zavaacutezaacuteny bdquotuto jednotu hledat a vyjadřovat
v poslaacuteniacute a v životěldquo ndash takto popsala ekumenickyacute uacutekol ve svyacutech počaacutetciacutech Světovaacute rada ciacuterkviacute145
Představuje-li otaacutezka o povaze ciacuterkve k jejiacutemž bdquoznaacutemkaacutemldquo patřiacute že je una otaacutezku teologickou
pak je nutneacute zakořenit ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvi teologicky
To předpoklaacutedaacute reflektovat jednotu ciacuterkve vzhledem k univerzaacutelniacutemu tajemstviacute spaacutesy ke
katolicitě ciacuterkve a ve vztahu k Bohu kteryacute je společenstviacutem v jednotě třiacute osob Stranou však
nemůžeme ponechat ani udaacutelost při niacutež se jednota ciacuterkve svaacutetostně vyjadřuje a vytvaacuteřiacute tedy
slaveniacute eucharistie
131 Ciacuterkev ndash svaacutetost jednoty pro vykoupeniacute světa
bdquoJeden Bůh a Otec všechldquo (Ef 47) v němž maacute všechno svůj počaacutetek v laacutesce předem určil
lidi aby bdquobyli skrze Ježiacuteše Krista přijati za syny a chvaacutelili slaacutevu jeho milosti kterou naacutem udělil
ve sveacutem Nejmilejšiacutemldquo (Ef 15-6) Bůh stvořil člověka jako součaacutest lidstva ktereacute toužiacute celeacute uveacutest
do tajemstviacute sveacuteho trojjedineacuteho života ndash takoveacute je jedno nadpřirozeneacute povolaacuteniacute člověka Diacutelo
spaacutesy maacute tedy podstatnyacute sociaacutelniacute charakter vyvěrajiacuteciacute z univerzality spasitelneacute Božiacute vůle bdquoBůh
bdquochce aby všichni lideacute došli spaacutesy a poznali pravduldquo (1Tm 24) Sjednoceniacute lidskeacuteho rodu
rozptyacuteleneacuteho hřiacutechem se děje tiacutem že tento jedinyacute Bůh vstupuje do dějin lidstva v Kristu přijiacutemaacute
podobu člověka a určityacutem způsobem se diacuteky vtěleniacute spojuje s každyacutem jednotlivcem146
bdquoKdyž
přijal lidstviacute připojil k sobě a zahrnul v sobě celou lidskou přirozenostldquo147
a stal se tak
Spasitelem jak jednotliveacuteho člověka tak rovněž lidskeacuteho rodu jehož je Kristus nejen součaacutestiacute
ale teacutež hlavou Fragmentace a rozpolcenost znaacutemky smrti jako naacutesledky neposlušnosti prvniacuteho
člověka jsou překonaacuteny poslušnostiacute noveacuteho Adama Božiacuteho Syna kteryacute svou obětiacute
ospravedlňuje mnoheacute (srv Ř 519) Stvořeniacute i vykoupeniacute se tyacutekajiacute celeacuteho lidstva
142
Lumen gentium (věroučnaacute konstituce o ciacuterkvi z 21 listopadu 1964) 1 143
Srv tamteacutež 13 144
JAN PAVEL II Ut unum sint 9 (jelikož českyacute překlad encykliky v prvniacute čaacutesti souvětiacute opomenul zmiacutenit jednotu a
hovořiacute jen o viacuteře a ciacuterkvi citujeme podle latinskeacuteho zněniacute obsaženeacuteho in TESTACI B ndash LORA E ed
Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa Sede 1994-1995 Bologna Dehoniane 1997 čl 2681) 145
WORLD COUNCIL OF CHURCHES The Church the Churches and the World Council of Churches The
ecclesiological Significance of the World Council of Churches (bdquoTorontskeacute prohlaacutešeniacuteldquo z července 1950) (italskyacute
překlad in ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5
Assemblee generali 1984-1998 Bologna Dehoniane 2001 čl 2370) 146
Srv Gaudium et spes (konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě z 7 prosince 1965) 22 147
DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute
1995 s 15
34
Spaacutesa a jednota lidstva ktereacute jsou jeho ciacutelem se začiacutenaacute uskutečňovat v ciacuterkvi jež je
bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho
lidstvaldquo148
Když stařiacute otcoveacute nazyacutevajiacute ciacuterkev bdquonerozlučitelnou svaacutetostiacute jednotyldquo149
majiacute na
mysli že ciacuterkev bdquopro všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešťldquo150
viditelnyacutem způsobem
zpřiacutetomňuje Otcovo diacutelo spaacutesy a sjednoceniacute celeacuteho stvořeniacute ktereacute se naplnilo v Kristu původci
spaacutesy (srv Žd 210) Stejně jako je povolaacuteniacute ke spaacutese univerzaacutelniacute jsou k jednotě Božiacuteho lidu
povolaacuteni všichni lideacute151
Odtud plyne požadavek že ciacuterkev se bdquomaacute šiacuteřit po všech krajinaacutech
a vstupuje do dějin lidstva zaacuteroveň však překračuje hranice naacuterodů v čase i prostoruldquo152
V jakeacutem smyslu však můžeme tvrdit o ciacuterkvi že je svaacutetostiacute (μυστήριον sacramentum)
když už Piacutesmo dosvědčuje že toto μυστήριον je saacutem Kristus (srv Ko 22) a již ciacuterkevniacute otcoveacute
jsou přesvědčeni Non est aliud Dei mysterium nisi Christus153
Naviacutec je třeba zamezit dalšiacutemu
nedorozuměniacute a totiž že bychom sakramentalitu ciacuterkve chaacutepali tak že by ciacuterkev byla jakousi
osmou skutečnostiacute v řadě vysluhovanyacutech svaacutetostiacute Vyacutechoziacute koncilniacute text ndash předmluva prvniacute
kapitoly konstituce Lumen gentium ndash poskytuje celeacutemu diskursu o ciacuterkvi jako svaacutetosti
hermeneutickyacute kliacuteč když řiacutekaacute Ecclesia sit in Christo veluti sacramentum154
Co ciacuterkvi
propůjčuje svaacutetostnou povahu je jejiacute vztah ke Kristu (in Christo) Jedině při pohledu na prvotniacute
mysterium Krista vtěleneacuteho Božiacuteho Slova a nikdy nezaacutevisle na něm můžeme o ciacuterkvi tvrdit
že je jakoby (veluti) svaacutetostiacute Jak tomu rozumět Ciacuterkev je skutečnostiacute boho-lidskou což
znamenaacute že v ciacuterkvi kteraacute maacute v Kristu svůj původ nachaacuteziacuteme společně lidskyacute i božskyacute prvek
ktereacute dohromady bdquotvořiacute jedinou složenou skutečnostldquo155
Jako lidskaacute přirozenost přijataacute Božiacutem
Synem sloužiacute za naacutestroj spaacutesy pak bdquopro nemalou podobnostldquo (analogii) můžeme řiacuteci že ciacuterkev
ve sveacute viditelneacute struktuře stojiacute ve službě Kristovu Duchu kteryacute organismus ciacuterkve naplňuje
svyacutem oživujiacuteciacutem dechem156
Ciacuterkev je v tomto smyslu skutečně bdquosvaacutetostiacute Duchaldquo157
Mezi
boholidstviacutem Krista a ciacuterkve tedy spatřujeme podobnost zaacuteroveň však rozdiacutel zatiacutemco spaacutesy
nelze dojiacutet v nikom jineacutem nežli v Bohočlověku Ježiacuteši Kristu je ciacuterkev jako boholidskaacute
skutečnost v Kristu svaacutetostiacute nakolik zůstaacutevaacute znameniacutem a naacutestrojem teacuteto spaacutesy
Podiacutel poslaacuteniacute ciacuterkve na tom přiveacutest bdquovšechno na nebi a na zemi k jednotě v Kristuldquo
(Ef 110) nepochopiacuteme budeme-li se na ciacuterkev diacutevat pouze jako na jednu z mnoha
bdquonaacuteboženskyacutech skupinldquo nyacutebrž objeviacuteme-li ve viacuteře že je Božiacutem darem pro celou lidskou rodinu
Tajemnyacutem způsobem je totiž ciacuterkev naacutestrojem vykoupeniacute všeho tvorstva nakolik v niacute trojjedinyacute
Bůh lidstvu navraciacute ztracenou jednotu obnovuje ji a přivaacutediacute k dovršeniacute Tak ciacuterkev neniacute pouze
prostředek ale zaacuteroveň i ciacutel teacuteto jednoty V tomto smyslu lze ciacuterkev nahliacutežet jako dovršeniacute
148
Lumen gentium 1 149
CYPRIAacuteN Epistolae 696 In PL 31142B 150
Lumen gentium 9 151
Tamteacutež 13 152
Tamteacutež 9 153
AUGUSTIN Epistulae 187234 In PL 38845 154
Lumen gentium 1 155
Tamteacutež 8 156
Srv tamteacutež 157
KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu
Christi Schriften zur Ekklesiologie Freiburg im Breisgau Herder 2008 s 297
35
jednoty proměněneacuteho stvořeniacute vždyť ona je od věků vyvolenou snoubenkou kvůli ktereacute přišel
Kristus celyacute orbis terrarum je již zahrnutyacute v jejiacutem lůně158
Proto ji Hermův Pastyacuteř kontempluje
jako starou ženu kteraacute bdquobyla stvořena ze všeho nejdřiacutev (hellip) a skrze ni byl stvořen světldquo159
Ciacuterkev je mysterium praacutevě jako sacramentum humanae salutis tajemstviacute ktereacute je
zasazeno do spasitelneacuteho uacuteradku Božiacuteho Celeacute dějiny Stareacuteho zaacutekona lze čiacutest jako proroctviacute
o tajemstviacute laacutesky mezi Kristem a ciacuterkviacute osudy Izraele jsou přiacuteběhem Božiacuteho lidu kteryacute
si Bůh svolaacutevaacute a připravuje jej aby mu odevzdal univerzaacutelniacute poslaacuteniacute přiveacutest k sobě všechny
končiny země (Iz 554-5) Jeho vůliacute přece je shromaacuteždit vjedno všechny spravedliveacute ad Abele
až k posledniacutemu vyvoleneacutemu160
Jestliže starobyleacute patristickeacute axioma tvrdilo nulla salus extra
ecclesia161
pak jeho smyslem bylo že životodaacuternyacute Božiacute Duch kteryacute jako Duch laacutesky a jednoty
dosvědčuje naše vykoupeniacute a přijetiacute za syny (srv Ř 816) je Duchem přebyacutevajiacuteciacutem v Kristově
těle (srv 1K 1213) a tiacutem je praacutevě ciacuterkev Jestliže nepřiacutetomnost Božiacuteho Ducha uvaacutediacute zpět do
otroctviacute hřiacutechu (srv 2K 317) a naplňuje-li tento Duch ciacuterkev pak bdquovzdaacutelit se od ciacuterkve znamenaacute
odmiacutetnout Ducha a odloučit se tak od životaldquo162
Jak v duchu otců vystihl Henri de Lubac
bdquociacuterkev neniacute konec konců nic jineacuteho než lidstvo samo oživovaneacute sjednoceneacute Kristovyacutem
Duchemldquo163
je prostorem v němž se děje ospravedlněniacute každeacuteho hřiacutešniacuteka ndash jak zdůraznili
reformaacutetoři ndash164
je novou zahradou v Edenu v niacutež začiacutenaacute proces proměny celeacuteho stvořeniacute ktereacute
čekaacute až bdquobude vysvobozeno z otroctviacute zaacuteniku a uvedeno do svobody a slaacutevy dětiacute Božiacutechldquo
(Ř 821)
Uprostřed běhu dějin světa však přesto nelze ciacuterkev prostě identifikovat s Božiacutem
kraacutelovstviacutem Zůstaacutevaacute skutečně přiacutetomnyacutem a uacutečinnyacutem znameniacutem (Realsymbol)165
sacramentum
Božiacuteho kraacutelovstviacute kraacutelovstviacutem in mysterio166
semenem ktereacute již v sobě ukryacutevaacute plody ktereacute
zrajiacute pro věčnou žeň Jako takovaacute ndash svataacute i hřiacutešnaacute zaacuteroveň ndash je ciacuterkev poslanaacute do světa jehož
vykoupeniacute maacute sloužit Saacutem Kristus před niacute oteviacuteraacute eschatologickou perspektivu když ji posiacutelaacute ke
všem naacuterodům ziacuteskaacutevat noveacute učedniacuteky křtiacutet je ve jmeacuteno Nejsvětějšiacute Trojice a učit je zachovaacutevat
jeho slovo A přitom svou ciacuterkev vybavuje mocnyacutem přiacuteslibem bdquoA hle jaacute jsem s vaacutemi po všecky
dny až do skonaacuteniacute tohoto věkuldquo (Mt 2820) Zde nachaacuteziacuteme teacutež důvod proč jednota o niacutež je
třeba v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute usilovat maacute byacutet viditelnaacute jde totiž o to aby ji mohl poznat
svět a tak mohl skrze toto poznaacuteniacute dojiacutet k viacuteře (srv J 1721)167
bdquoA tak ciacuterkev zaacuteroveň prosiacute
i pracuje aby se celyacute svět ve sveacute plnosti přetvořil v Božiacute lid Kristovo tělo chraacutem Ducha
158
Srv AMBROŽ Expositio Psalmi CXVIII 1225 In PL 151440-1441 159
Pastyacuteř Hermův Druheacute viděniacute IV1 In Spisy apoštolskyacutech otců Praha Kalich 2004 s 197 160
Srv Lumen gentium 2 161
CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 6 In PL 4503-504 162
IRENEJ Z LYONU Adversus haereses III241 In PG 7966 163
DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 145 164
Srv FILIPI P Co zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve In PFANN M (ed) Teacutema Ciacuterkev Heršpice EMAN
1999 s 26 165
To co označujeme jakožto Realsymbol přitom nelze chaacutepat jednoduše jako prosteacute ztotožněniacute symbolu a
symbolizovaneacuteho nyacutebrž odkazuje na vnitřniacute dynamiku svaacutetosti co je ve znameniacute skutečně přiacutetomneacute očekaacutevaacute
eschatologickeacute naplněniacute 166
AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 1484 In PL 371940 167
Srv KOCH K Oumlkumene in Bewegung s 6 [on line] [cit 212013] Dostupneacute na ˂httpwwwheilig-rock-
wallfahrtdeoekumeneoekumenisches-forumnahtlos-zerrissenhtml˃
36
Svateacuteho a aby Stvořiteli vesmiacuteru a Otci byla v Kristu kteryacute je hlava všech vzdaacutevaacutena čest
a chvaacutelaldquo168
Hle tajemstviacute ciacuterkve kteraacute je současně cesta i ciacutel viditelnaacute i neviditelnaacute časnaacute
i věčnaacute pochaacutezejiacuteciacute shůry i plod země božskaacute a lidskaacute169
bdquoparadox ciacuterkve kteraacute je utvořena pro
paradoxniacute lidstvohellipldquo170
132 Katolicita ndash ciacuterkev jako jednota v mnoheacutem
Univerzaacutelniacute poslaacuteniacute ciacuterkve maacuteme na mysli když o ciacuterkvi hovořiacuteme jako o teacute kteraacute je
katolickaacute přičemž zde nemaacuteme na mysli ani katolictviacute ve smyslu konfesniacutem a ani všeobecnost
z hlediska geografickeacute rozšiacuteřenosti Ciacuterkev totiž neniacute katolickou na zaacutekladě toho že je přiacutetomnaacute
po celeacute zemi a že se může chlubit velkyacutem počtem těch kteřiacute se k niacute hlaacutesiacute Když o ciacuterkvi tvrdiacuteme
že je katolickaacute ndash upozorňuje naacutes Henri de Lubac ndash znamenaacute to v prveacute řadě že vyjadřujeme jejiacute
vnitřniacute kvalitu obraacutetit se ke každeacutemu člověku a dotknout se jeho nitra neboť bdquomezi dogmatem
jehož plneacute tajemstviacute opatruje a lidskou přirozenostiacute takeacute nekonečně tajemnou je hlubokaacute
shodaldquo171
Je tomu tak proto že jas kteryacute ciacuterkev šiacuteřiacute ndash zaacuteře vtěleneacuteho Božiacuteho Syna ndash je zaacuteroveň
světlem bdquoktereacute osvěcuje každeacuteho člověkaldquo (J 19)
Kαθολική universalis z hlediska gramatickeacuteho maacute formu singulaacuteru jeho uacutekolem však
je vyjaacutedřit mnoheacute čiacutemž poukazuje na ciacuterkev jako miacutesto setkaacuteniacute univerzaacutelniacuteho a partikulaacuterniacuteho
Božiacute vůle je sjednotit lidstvo v jednom těle přitom však nepotlačuje individualitu jednotliveacuteho
bdquoKatolicita znamenaacute univerzalitu univerzalita znamenaacute shromaacutežděniacute v jednotě (unus vertere)
Katolicitu ciacuterkve je tedy třeba pojiacutemat ve vztahu k jejiacute jednotě ona je zaacutekonem kteryacute řiacutediacute vztah
rozdiacutelneacuteho a mnoheacuteho k jednotěldquo řiacutekaacute Yves Congar172
Jako sacramentum lidstva spojeneacuteho
s Bohem a tudiacutež sjednoceneacuteho se všemi svyacutemi uacutedy navzaacutejem je ciacuterkev otevřenaacute a schopnaacute
shromaacuteždit všechno ke spaacutese a posvěceniacute Proto nemůže byacutet svaacutezaacutena pouze s jednou kulturou
jednou civilizaciacute jazykem či naacuterodem173
Katolicita ciacuterkve vyjadřuje bdquože jejiacute kraacutesa se skvěje
v rozmanitosti circumdata varietateldquo174
Z novozaacutekonniacuteho poselstviacute vidiacuteme že množneacute i jednotneacute čiacuteslo se použiacutevaacute i tehdy
jednaacute-li se o ciacuterkev Od dob apoštolskyacutech existuje pluraacutel miacutestniacutech ciacuterkviacute jak to doklaacutedajiacute snad
nejprůkazněji Pavlovy epištoly adresovaneacute bdquociacuterkviacutem Božiacutemldquo ustavenyacutem v jednotlivyacutech městech
(srv 1K 12 2K 11 Ga 12 1Te 11 2Te 11) Deuteropavlovskeacute listy (srv Ef 122 523nn
Ko 118) ale teacutež samo evangelium (srv Mt 1618) hovořiacute o ciacuterkvi v čiacutesle jednotneacutem Zatiacutemco
ekleziologie reformovanyacutech ciacuterkviacute vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že jedna ciacuterkev bdquoje skrytě přiacutetomnaacute
v rozdiacutelně utvaacuteřenyacutech ciacuterkviacutechldquo175
hovořiacute katolickaacute nauka a teologie o existenci jednotlivyacutech
168
Lumen gentium 17 169
Srv DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 33 Lumen gentium 8 170
DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa Milano Jaca Book 1997 s 2 171
TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 22 172
CONGAR Y Chreacutetiens deacutesunis Principes drsquoun bdquoœcumeacutenismeldquo catholique Paris Cerf 1937 s 115 173
Srv Lumen gentium 13 174
DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 156 175
Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve (dokument 4 valneacuteho
shromaacutežděniacute Leuenberskeacuteho společenstviacute z 9 května 1994) In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute dokumenty Praha
Siacuteť 1996 s 20
37
partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech jež přijiacutemajiacute formu bdquopodle vzoru univerzaacutelniacute ciacuterkveldquo176
kteraacute je tak
jejich konstitutivniacutem principem a kteraacute bdquoontologicky i časově předchaacuteziacute každou jednotlivou
partikulaacuterniacute ciacuterkevldquo177
Co tato vyacutepověď znamenaacute lze pochopit praacutevě diacutevaacuteme-li se na ciacuterkev v jejiacute katolicitě
Katolickou je ciacuterkev od samotneacuteho sveacuteho počaacutetku v den letnic kdy promlouvaacute různyacutemi jazyky
k těm kdo se v Jeruzaleacutemě sešli bdquoze všech naacuterodů na světěldquo (Sk 25) Ciacuterkvi jako společenstviacute
Ježiacutešovy matky ndash Sioacutenskeacute dcery ndash a Dvanaacutecti kteřiacute představujiacute obnovenyacute Izrael se v siacutele Ducha
oteviacuteraacute perspektiva jiacutet a vydaacutevat svědectviacute bdquoaž na saacutem konec zeměldquo (Sk 18) jak doklaacutedaacute
Lukaacutešova univerzalistickaacute vize V přiacutepadě tohoto společenstviacute třebaže shromaacutežděneacuteho
na konkreacutetniacutem miacutestě přitom nejde o lokaacutelniacute komunitu bdquojež se pomalu rozrůstaacute nyacutebrž o kvas
kteryacute je staacutele podřiacutezenyacute celku a nosiacute tudiacutež v sobě od počaacutetku univerzalituldquo178
Tento novyacute
mesiaacutešskyacute lid se bdquoještě dřiacuteve nežli se přistoupiacute k budovaacuteniacute lokaacutelniacute ciacuterkve v Jeruzaleacutemě ukazuje
jako jednota kteraacute objiacutemaacute všechny časy a všechna miacutestaldquo179
Ještě předtiacutem než se ciacuterkev projevuje jako konkreacutetniacute congregatio tedy shromaacutežděniacute
povolanyacutech pro Božiacute kraacutelovstviacute je sama tou kteraacute bdquovolaacute všechny lidi aby je zrodila k božskeacutemu
životu k věčneacutemu světluldquo180
je našiacute matkou nebeskyacutem Jeruzaleacutemem kteryacute naacutes činiacute svobodnyacutemi
dětmi (srv Ga 426) To se děje v prveacute řadě hlaacutesaacuteniacutem Kristovy pravdy kteraacute osvobozuje
(srv J 832) a křtem kteryacutem se vstupuje bdquona cestu noveacuteho životaldquo (Ř 64) Otcoveacute jsou zajedno
v radosti nad ciacuterkviacute nad onou Catholica Mater jejiacutemž lůnem je křestniacute pramen a kteraacute vyživuje
sveacute děti Božiacutem slovem a panensky neporušenou viacuterou181
Praacutevě kerygma a křest vyacutejimečnyacutem
způsobem doklaacutedajiacute jak sjednocenyacute Božiacute lid povstaacutevaacute a bdquoroste věrnyacutem hlaacutesaacuteniacutem evangelia
a udělovaacuteniacutem svaacutetostiacuteldquo jež jsou svěřeny apoštolům a jejich naacutestupcům totiž biskupům
sjednocenyacutem s Petrovyacutem naacutestupcem jako jeho hlavou182
Jako matka se ciacuterkev projevuje viditelnyacutem způsobem což odraacutežiacute tajemstviacute Ježiacuteše Krista
jako jejiacuteho zaacutekladu on v jedneacute osobě sjednocuje vše Bůh kteryacute se zjevil v lidskeacute podobě naacutes
sjednocuje bdquoKatolicita a jednota patřiacute k sobě A jednota maacute obsah viacuteru kterou naacutem od Krista
předali apoštoloveacuteldquo183
Ekumenickeacute uacutesiliacute o jednotu je tak intimně spojeno s uskutečňovaacuteniacutem
katolicity ciacuterkve jejiacutež plnost se v důsledku rozkolu projevuje obtiacutežněji bdquopo všech straacutenkaacutechldquo184
a proto i samotneacute ekumenickeacute hnutiacute můžeme chaacutepat jako bdquovyacuteraz katolicityldquo185
176
Srv Lumen gentium 23 177
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio (list biskupům katolickeacute ciacuterkve o některyacutech
aspektech ciacuterkve jakožto společenstviacute z 28 května 1992) 9 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion
vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 Bologna Dehoniane 1995 čl 1788 178
RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des
Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag Augsburg Sankt Ulrich 2002 s 119 179
Tamteacutež 180
DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 29 181
Srv bezpočet odkazů na patristickou literaturu in tamteacutež s 36-38 182
Unitatis redintegratio 2 183
Solennitagrave dei Santi Apostoli Pietro e Paolo Omelia di Sua Santitagrave Benedetto VXI Basilica di San Pietro
Mercoledigrave 29 giugno 2005 [on line] [2010 2012] Dostupneacute na
˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvihomilies2005documentshf_ben-xvi_hom_20050629_sts-peter-
paul_ithtml˃ 184
Unitatis redintegratio 4 185
PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 70
38
133 Společenstviacute ciacuterkve ad imaginem Trinitatis
Ciacuterkev lze pochopit pouze v jejiacutem vztahu ke Kristu on je jedinyacutem Světlem naacuterodů ktereacute
zaacuteřiacute na jejiacute tvaacuteři186
ona se daleko spiacuteše podobaacute luně odraacutežejiacuteciacute jas jedineacuteho Sol iustitiae kteryacutem
je jejiacute Paacuten To měli na mysli ciacuterkevniacute otcoveacute když mluvili o mysterium lunae187
bdquoHovořit
o ciacuterkvi znamenaacute hovořit o Bohuldquo188
proto koncil upiacutenaacute zrak v uacutevodu nauky o ciacuterkvi na Otcův
plaacuten spaacutesy uskutečněnyacute v plnosti času v jeho vtěleneacutem Synu Do tohoto plaacutenu spaacutesy pak ciacuterkev
vstupuje diacuteky působeniacute Ducha V Kristu vykoupeneacute lidstvo tak smiacute v jednotě Ducha stanout před
Otcem (srv Ef 218)189
Jelikož stvořeniacute i celaacute spaacutesonosnaacute ekonomie jsou diacutelem Nejsvětějšiacute
Trojice maacute svůj původ v trojjedineacutem Bohu takeacute ciacuterkev Jako v okamžiku vtěleniacute nejednaacute pouze
Syn ale teacutež Otec kteryacute sesiacutelaacute sveacuteho Ducha aby spočinul v lůně blahoslaveneacute Panny podobně
Duch Svatyacute ktereacuteho Otec vydechuje spolu s oslavenyacutem Synem konstituuje ciacuterkev jež je
Kristovyacutem tělem190
Otcoveacute dokaacutezali kontemplovat ciacuterkev dokonce jako plnou Nejsvětějšiacute
Trojice jako bdquolid sjednocenyacute působeniacutem jednoty Otce i Syna a Ducha Svateacuteholdquo191
jako bdquotělo
těch Třiacuteldquo192
ndash tedy Otce Syna a Ducha ndash Ecclesia de Trinitate v niacutež je Otec bdquojako princip
se kteryacutem se sjednocujeme Syn jako prostřediacute v němž se sjednocujeme a Duch Svatyacute jako
pouto diacuteky ktereacutemu je vše sjednoceno a všechno je jedniacutemldquo193
Jakou podobu maacute Božiacute jednota o niacutež je řeč V Bohu kteryacute je zaacuteroveň jedniacutem a Trojiciacute
jedna božskaacute podstata neniacute myslitelnaacute jinak nežli praacutevě v Trojici božskyacutech osob ktereacute nejsou
pouhyacutemi mody božstviacute Jedineacute Božiacute bytiacute subsistuje v osobaacutech Otce Syna a Ducha Svateacuteho
Rovnost osob pokud jde o jejich podstatu uacutectu a klaněniacute vylučuje jakyacutekoliv triteismus jelikož
předpoklaacutedaacute uvnitř samotneacute Božiacute Trojice jistyacute řaacuted τάξις jak připomiacutenaacute předevšiacutem pravoslavnaacute
teologie194
neboť fons et origo totius divinitatis195
je Otec Božiacute jednota je jednotou
hierarchickeacuteho společenstviacute což neznamenaacute žaacutednyacute subordinacianismus neboť Otec je
principium božstviacute ve vztahu laacutesky k Synu a Duchu Svateacutemu Společenstviacute Nejsvětějšiacute Trojice je
jednotou laacutesky poněvadž bdquoBůh je laacuteskaldquo (1J 4816) Tato Božiacute laacuteska je sdiacutelena třemi osobami ve
vzaacutejemnyacutech vztaziacutech přičemž osobu určuje praacutevě vztah Otec bdquojenž předsedaacute
v trojičniacute Laacutesceldquo196
je čiryacute pramen laacutesky tedy ten kteryacute daacutevaacute a posiacutelaacute Syn je ten kdo sama sebe
186
Srv Lumen gentium 2 187
Srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 16-18 188
RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 121 189
Srv Lumen gentium 2-4 190
bdquoTajemstviacute ciacuterkve se tak rodiacute z celistvosti trojičniacute ekonomie a z kristologie kteraacute je od zaacutekladu pneumatologickaacuteldquo
(ZIZIOULAS I Lrsquoessere ecclesiale Magnano Qiqajon 2007 s 134) 191
CYPRIAacuteN De oratione Dominica 23 In PL 4553 Obliacutebenyacutem symbolem pro jednotu ciacuterkve byla pro otce
Kristova tunika Pro fakt kteryacute zaznamenaacutevaacute evangelista že totiž tento kus šatu byl bdquobeze švů odshora vcelku
utkanyacuteldquo (J 1923) svatyacute Cypriaacuten může řiacuteci že Spasitelova bdquotunika představuje tuto jednotu kteraacute začiacutenaacute odshora
dolů to znamenaacute že pochaacuteziacute z nebe a od Otceldquo (CYPRIAacuteN De unitate Ecclesiae 7 In PL 4505A) 192
TERTULIAacuteN De baptismo 6 In PL 11206C 193
DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi Kostelniacute Vydři Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2010 s 112 194
Srv BULGAKOV S Il Paraclito Bologna Dehoniane 1987 s 146-164 195
Concilium toletanum XI Symbolum (z r 675) In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P Enchiridion
symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum Bologna Dehoniane 2009 čl 525 196
EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa Roma Paoline 1983 s 144
39
zcela přijiacutemaacute od Otce a ihned se mu uacuteplně odevzdaacutevaacute ndash laacuteska je v něm jako ryziacute zprostředkovaacuteniacute
předaacutevaacuteniacute z tohoto vztahu Otce a Syna vyvěraacute věčnaacute Radost ndash Duch Svatyacute v němž je laacuteska
přiacutetomnaacute jako naprosteacute přijetiacute uacuteplnyacute dar Tak je zřejmeacute že bdquozprostředkujiacuteciacutem mezi jednotou
a mnohostiacute je laacuteska ona je v trojiacutem spojujiacuteciacute jednotouldquo197
Skutečnost že všechny osoby majiacute
podiacutel na jedneacute a teacuteže Božiacute podstatě a laacutesce maacute za naacutesledek že jedna osoba Nejsvětějšiacute Trojice
přebyacutevaacute v druheacute jak dosvědčuje Ježiacuteš když hovořiacute o tom že on je v Otci a Otec v něm
(srv J 10381410) Tato vzaacutejemnaacute περιχώρεσις jakožto bdquodynamickaacute interakceldquo přitom tvořiacute
podstatnyacute prvek Božiacute jednoty neboť bdquovyjadřuje a uskutečňuje v nejvyššiacute miacuteře jednotu osob
v jejich rozlišeniacuteldquo198
Jednota v nitru božskeacuteho společenstviacute je bdquovlastniacute křesťanskou podobou nejen
monoteismu ale křesťanskeacute jednoty vůbecldquo199
Aniž bychom se pochopitelně chtěli tajemstviacute
vnitřniacuteho Božiacuteho života zmocnit a zbavit jej nějakou logickou dedukciacute jeho naprosteacute
jedinečnosti tvrdiacuteme bdquoJako ikona Trojice musiacute ciacuterkev přesto alespoň analogicky tj způsobem
tiacutem většiacute nepodobnosti byacutet vestigium trinitatisldquo200
Jednota podobně jako každyacute Božiacute dar
sestupuje shůry (srv Jk 117) Bůh jako společenstviacute osob saacutem sestupuje k člověku do jeho
opuštěnosti v niacutež se ocitl v důsledku hřiacutechu a znovu ustanovuje ono společenstviacute každeacuteho
člověka se sebou a tiacutem i mezi lidmi navzaacutejem Jako Otec je v Synu a Syn v Otci tak i jednota
těch kdo uvěřili nachaacuteziacute sveacute miacutesto uvnitř laacuteskyplneacuteho a sjednocujiacuteciacuteho vztahu osob Nejsvětějšiacute
Trojice (srv J 1721) Zůstaacutevat v Synu a v Otci je způsobem života vlastniacutem Božiacutem synům a to
že zůstaacutevajiacute v Bohu a Bůh v nich bdquopoznaacutevaacuteme podle toho že naacutem dal sveacuteho Duchaldquo (1J 324)
Společenstviacute ciacuterkve ktereacute se rodiacute ze zvěstovaneacuteho Slova života ktereacute bylo u Otce a zjevilo se
naacutem je založeno na společenstviacute s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristem (srv 1J 11-3)
v jednotě Ducha Svateacuteho Skrze milost naacutem Bůh daacutevaacute uacutečast na sveacutem vlastniacutem společenstviacute
Communio tak v sobě nerozdělitelně spojuje dvě dimenze vertikaacutelniacute (společenstviacute s Bohem)
a horizontaacutelniacute (společenstviacute mezi lidmi)201
Duch laacutesky kteryacute je uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice vinculum unitatis Otce a Syna202
buduje
teacutež jednotu ciacuterkve a to způsobem v němž se odraacutežiacute to jak vytvaacuteřiacute jednotu v Bohu samotneacutem
tedy jednotu laacutesky kteraacute je sebepřekračujiacuteciacute svobodou203
Duch totiž zjevuje Otce a Syna v jejich
nezaměnitelneacute různosti Otec jako pramen darujiacuteciacute se laacutesky se nevyčerpaacutevaacute v Synu a stejně tak
ani Syn ve sveacutem sebepřijetiacute a odevzdanosti Otci se v Otci neztraacuteciacute Z jejich vzaacutejemneacute vydanosti
povstaacutevaacute Duch jako třetiacute osoba jako sjednocujiacuteciacute Laacuteska bdquoDuch je osoba jako jednota jednota
197
KASPER W Der Gott Jesu Christi Leipzig St Benno-Verlag 1985 s 334 198
LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave Casale Monferrato Piemme 2002 s 314 199
KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 11 Die Kirche Jesu
Christi Schriften zur Ekklesiologie s 402 200
Tamteacutež s 381 201
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 3 In LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion
vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1777 202
Srv AUGUSTIN De baptismo contra Donatistas 316 In PL 43148 203
Srv KASPER W Die Kirche als Sakrament des Geistes s 293
40
jako osobaldquo204
Duch je unio tiacutem že je zaacuteroveň takeacute communio205
Proto jednota ciacuterkve jako
pečeť Božiacuteho Daru jiacutemž je Duch Svatyacute nemůže miacutet jinou podobu nežli společenstviacute
Znovunalezeniacute jednoty mezi křesťany ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi jako růst
k plnosti communio s Bohem a mezi sebou je cestou ekumenismu206
Je-li jednota ve
společenstviacute Trojice osob jednoho Boha bdquonejvyššiacutem vzorem a zdrojemldquo tajemstviacute jednoty
společenstviacute jedneacute ciacuterkve207
kteraacute tudiacutež musiacute byacutet jedině jednotou v mnohosti překonaacutevajiacuteciacute
každyacute bdquoekleziologickyacute modalismus a triteismusldquo208
pak je rovněž diacutelo obnoveniacute jednoty
rozpolceneacuteho těla křesťanstva nikoliv vyacutesledkem pouze lidskeacuteho uacutesiliacute nyacutebrž předevšiacutem plodem
součinnosti všech třiacute božskyacutech osob Toho si byli vědomi otcoveacute koncilu když v zaacutevěru dekretu
o ekumenismu prohlaacutesili že posvaacutetnyacute sněm bdquozcela sklaacutedaacute svou naději v Kristovu modlitbu
v laacutesku Otce k naacutem a v siacutelu Ducha Svateacuteholdquo209
134 Eucharistie ndash zdroj jednoty ciacuterkve jako communio ecclesiarum
Původcem společenstviacute ciacuterkve je Ježiacuteš Kristus vtěleneacute Božiacute Slovo Podstatu a dosah
pojmu communio ozřejmuje jeho vyacuteznam sakramentaacutelniacute eucharistickyacute kalich a chleacuteb jsou
společenstviacutem na Kristově krvi a těle (srv 1K 1016) bdquoEkleziologie společenstviacute je ze sveacuteho
nitra eucharistickou ekleziologiiacuteldquo210
V eucharistii naacutes Kristus sytiacute svyacutem tělem a krviacute proměňuje
naacutes ve sveacute zmrtvyacutechvstaleacute tělo a tak sjednocuje s trojjedinyacutem Bohem do jehož věčneacuteho života
naacutes tiacutemto pokrmem uvaacutediacute Všude tam kde se slaviacute eucharistie dosahujiacute věřiacuteciacute společenstviacute
s Nejsvětějšiacute Trojiciacute čiacutemž se uskutečňuje společenstviacute ciacuterkve a buduje se a roste jedna ciacuterkev
Božiacute211
Jelikož Kristus ve večeřadle projevuje bdquolaacutesku (hellip) až do konceldquo (J 131) a to ve
vydanosti sveacuteho těla a sveacute krve pod způsobami chleba a viacutena představuje eucharistie pramen
z něhož se ciacuterkev utvaacuteřiacute jako společenstviacute osob a vztahů založenyacutech na sdiacutelejiacuteciacute se Božiacute laacutesce
ciacuterkev jako Kristovo tělo sjednoceneacute laacuteskou
204
RATZINGER J Der Heilige Geist als Communio In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als
Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 37 205
Ergo Spiritus Sanctus ineffabilis est quaedam Patris Filioque communio (AUGUSTIN De Trinitate 51112 In
PL 42919) 206
Srv GRESHAKE G Trinitarische Ekklesiologie als Chance fuumlr die Oumlkumene In Catholica 64 (2010) s 123-
138 Trinitaacuterniacute aspekty společenstviacute ciacuterkve byly mnohokraacutet zmiacuteněny na 5 světoveacute konferenci Faith and Order
v Santiago de Compostella zcela zaměřeneacute na prohloubeniacute ekumenismu jako bdquocesty k plneacute koinonialdquo srv italskyacute
překlad dokumentace V Conferenza mondiale Sulla via della piena koinonia Santiago de Compostela 3-14 agosto
1993 In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e costituzione 6 Conferenze mondiali
1927-1993 čl 2197a-3018 Pro přehled dosavadniacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu na křesťanskeacutem Zaacutepadě
tyacutekajiacuteciacutech se trojičniacuteho zaacutekladu ciacuterkve a pojetiacute ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute srv KASPER W Harvesting the
Fruits Basic Aspects of Christian Faith in Ecumenical Dialog London ndash New York Continuum 2009 s 52-
6272-78 207
Unitatis redintegratio 2 208
KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und
Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt In Catholica 58 (2004) s 15 209
Unitatis redintegratio 24 210
RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 113 211
Srv Unitatis redintegratio 15
41
Při svateacute liturgii bdquociacuterkev vyjadřuje sebe sama tiacutem nejbytostnějšiacutem způsobem přiacutetomnaacute na
každeacutem miacutestě a přesto pouze jedna jako je jeden Kristusldquo212
Partikulaacuterniacute je v eucharistii
miacutestem přiacutetomnosti univerzaacutelniacuteho Je to praacutevě jedna eucharistie kteraacute zaklaacutedaacute společenstviacute nejen
mezi jednotlivci ale teacutež mezi mnoha shromaacutežděniacutemi ciacuterkve jež tuto eucharistii slaviacute
Tajemstviacute eucharistie jako zdroje společenstviacute ciacuterkve nelze omezit pouze na raacutemec
jednoho konkreacutetniacuteho liturgickeacuteho shromaacutežděniacute Jistě obec slaviacuteciacute eucharistii se diacuteky přijiacutemaacuteniacute
svatyacutech darů staacutevaacute Kristovyacutem tělem Aby však k tomu vůbec mohlo dojiacutet musiacute Paacuten do tohoto
shromaacutežděniacute vejiacutet jakoby bdquozvenčiacuteldquo (extra nos) jako ten kteryacute se saacutem daacutevaacute Tento Paacuten je pouze
jeden a nerozdělenyacute v něm se my všichni staacutevaacuteme jedno Z toho vyplyacutevaacute že bdquojednota se všemi
ostatniacutemi sbquoobcemiʻ neniacute něčiacutem co k eucharistii teprve naacutesledně přistupuje nebo teacutež nikoliv
nyacutebrž jde o konstitutivniacute prvek samotneacute eucharistie Byacutet jedno s ostatniacutemi je vnitřniacutem
předpokladem eucharistie bez něhož se eucharistie vůbec nemůže uskutečnitldquo213
Tělo Kristovo
v jedneacute ciacuterkevniacute obci je totožneacute s tělem Kristovyacutem v ostatniacutech ciacuterkviacutech a neniacute možneacute je přijiacutemat
bez jednoty vzhledem k celku což vylučuje pojetiacute eucharistickeacuteho slaveniacute jako čistě privaacutetniacute
zaacuteležitosti Slavit eucharistii vyžaduje byacutet v jednotě s celyacutem společenstviacutem ciacuterkve
Každeacute shromaacutežděniacute slaviacuteciacute eucharistii předpoklaacutedaacute službu biskupa On nebo kněz kteryacute
jednaacute z jeho pověřeniacute přednaacutešiacute jmeacutenem ciacuterkve prosbu o Božiacuteho Ducha jehož mociacute se Kristus
staacutevaacute svaacutetostně přiacutetomnyacutem při každeacute eucharistii Vyjadřuje-li eucharistickeacute tajemstviacute jako svůj
uacutestředniacute rozměr katolicitu ciacuterkve pak tuto katolicitu nelze oddělit od jejiacute apostolicity214
Jednota
ciacuterkve v eucharistii je spjata s jednotou episkopaacutetu215
a tak biskupskeacute collegium představuje
dalšiacute rozměr ciacuterkevniacute communio V partikulaacuterniacute ciacuterkvi je biskup tiacutem kteryacute ve sveacute osobě
garantuje jednotu přičemž v sukcesi sveacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute jako člen biskupskeacuteho kolegia spojen
s jednou a všeobecnou ciacuterkviacute Z diachronniacuteho hlediska je biskup součaacutestiacute kontinuity celyacutech dějin
viacutery počiacutenaje apoštoly synchronniacute jednota s ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia pak implikuje
communio s jeho hlavou naacutestupcem apoštola Petra na ktereacutem Kristus svou ndash jednu ndash ciacuterkev
zbudoval (srv Mt 1618)216
Jeho osoba ztělesňuje podle katolickeacuteho učeniacute bdquotrvalyacute a viditelnyacute
princip a zaacuteklad jednoty viacutery a společenstviacuteldquo217
Společenstviacute ciacuterkve jako svaacutetostneacute znameniacute
jednoty tedy nepostraacutedaacute nyacutebrž organicky zahrnuje autoritu jejiacutež osvobozujiacuteciacute uacutelohu je třeba
objevovat i v samotneacutem ekumenickeacutem dialogu218
Jednota a mnohost ktereacute se v ciacuterkvi snoubiacute
majiacute svůj počaacutetek a to v bdquocharismatu laacutesky k obrazu nebeskeacuteho Otcovstviacuteldquo219
Jedna ciacuterkev (una ecclesia) je z pohledu eucharistickeacute ekleziologie vpravdě
společenstviacutem ciacuterkviacute (communio ecclesiarum) neboť v jednotlivyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech
v nichž se v jednotě s biskupem slaviacute eucharistie existuje jedna a jedinaacute univerzaacutelniacute katolickaacute
ciacuterkev kteraacute se z těchto ciacuterkviacute sklaacutedaacute Žaacutednaacute z partikulaacuterniacutech ciacuterkviacute si přitom nemůže činit naacuterok
212
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 5 In LORA Endash TESTACI B (ed) Enchiridion
vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1781 213
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 308 214
Srv tamteacutež s 309 215
Srv Lumen gentium 21 216
Srv RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 123-124 217
Lumen gentium 18 218
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 86-97 219
EVDOKIMOV P Lo Spirito Santo nella tradizione ortodossa s 144
42
na to že je celou ciacuterkviacute Jak již bylo řečeno platiacute o nich že se utvaacuteřejiacute praacutevě podle vzoru teacuteto
všeobecneacute ciacuterkve Z toho vyplyacutevaacute že partikulaacuterniacute ciacuterkve jsou si navzaacutejem ciacuterkvemi sesterskyacutemi
ktereacute přijiacutemajiacute svůj život od jedneacute matky ndash univerzaacutelniacute ciacuterkve220
kteraacute je zaacuteroveň jedinou
Kristovou nevěstou a jeho tělem jednotou společenstviacute ktereacute povstaacutevaacute z milosti trojjedineacuteho
Boha
14Pastoračniacute imperativ duchovniacuteho ekumenismu
Otaacutezka kteraacute je vyacutechodiskem našich uacutevah o českeacutem ekumenismu zniacute Co dnes jako
ciacuterkve a křesťaneacute žijiacuteciacute v našiacute zemi ve stavu vzaacutejemneacuteho rozděleniacute maacuteme konat pro opravdoveacute
sbliacuteženiacute a ryziacute jednotu mezi sebou Takto formulovanaacute otaacutezka umiacutesťuje hledaacuteniacute odpovědi do
horizontu pastoraacutelniacute teologie pro niacutež je směrodatneacute dojiacutet k poznaacuteniacute toho bdquoco Bůh očekaacutevaacute
v teacuteto chviacuteli na tomto miacutestě a za těchto okolnostiacute od ciacuterkve a jejiacute činnostildquo221
Takovyacute druh poznaacuteniacute však neniacute řečeno rahnerovsky žaacutednyacutem čistě bdquoprofaacutenniacutem vědomiacutem
o situacildquo Ciacuterkev jako společenstviacute těch jejichž jednaacuteniacute vyplyacutevaacute ze svobodneacuteho rozhodnutiacute
vedeneacuteho Božiacute milostiacute musiacute hledat odpovědi tyacutekajiacuteciacute se naacuteplně jejiacute činnosti daleko spiacuteše
v inspiraci Duchem Svatyacutem Pravda o praacutevě existujiacuteciacute situaci se ciacuterkvi oteviacuteraacute skrze vědomiacute
ktereacute je charismatickeacute tedy zprostředkovaneacute milostiacute Božiacuteho Ducha222
Tentyacutež Duch
promlouvajiacuteciacute k srdci ciacuterkve i k nitru každeacuteho křesťana naacutesledně vnukaacute konkreacutetniacute a pro určityacute
okamžik jedinečnyacute čin V tomto smyslu je Božiacute Duch jako dynamickyacute princip života ciacuterkve
původcem imperativů jejichž přijetiacute umožňuje že se v Bohem zasliacutebeneacutem zde a nyniacute děje
a naplňuje udaacutelost spaacutesy223
Zvlaacuteštniacute uacutekol teologickeacute reflexe pak spočiacutevaacute v tom přiveacutest vědomiacute
darovaneacute Duchem k bdquozřetelnějšiacute danostildquo224
Již na samotneacutem začaacutetku jsme vyjaacutedřili přesvědčeniacute že ekumenismus je ve sveacutem jaacutedru
ryziacute udaacutelostiacute Ducha Svateacuteho Jak ze strany teologů225
tak směrem od magisteria katolickeacute
220
Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Note sur lrsquoexpression bdquoEglises soeursldquo (list předsedům biskupskyacutech
konferenciacute z 30 června 2000) 10 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 19 Documenti ufficiali della Santa
Sede 2000 Bologna Dehoniane 2001 čl 1036 221
AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty
pastoraacutelniacute teologie Olomouc Refugium 2008 s 42 222
Srv RAHNER K Pastoraltheologie ndash ein Uumlberblick In TENTYacuteŽ Saumlmtliche Werke 19 Selbstvollzug der
Kirche Ekklesiologische Grundlegung praktischer Theologie Duumlsseldorf ndash Freiburg im Breisgau Benzinger ndash
Herder 1995 s 11 223
Srv TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Uacuteřad a charizma In TENTYacuteŽ Dynamickyacute prvek v ciacuterkvi Olomouc
Refugium 2007 s 45-58 224
AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 50 225
Srv např PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 68-77 MICHELIN E
Œcumeacutenisme spirituel In Uniteacute des chreacutetiens 4 (1995) s 4-8 AA VV L oecumeacutenisme spirituel de Paul
Couturier aux deacutefis actuels Actes du colloque universitaire et interconfessionnel Lyon et Francheville Rh ne
France les 8 9 10 novembre 2002 Lyon Profac 2003 AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess In
WALTER P ndash KRAumlMER K ndash AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter
Kasper zum 70 Geburtstag Freiburg im Breisgau Herder 2003 s 522-549 BRUNELLI G Ecumenismo
spirituale In Il Regno ndash Attualitagrave 4821 (2003) s 727-728 KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen
oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt SCHEELE
P-W Ein Leib ndash ein Geist Einfuumlhrung in den geistlichen Oumlkumenismus Paderborn Bonifatius 2006 OumlRSY L
43
ciacuterkve226
zazniacutevajiacute předevšiacutem v uplynulyacutech dvou desetiletiacutech hlasy ktereacute upozorňujiacute na kliacutečovyacute
vyacuteznam duchovniacute povahy ekumenickeacuteho uacutesiliacute Praacutevě bdquoznovuobjeveniacute pojmu kteryacute stojiacute v jaacutedru
ekumenickeacuteho hnutiacute (hellip) totiž revitalizaci oneacute duchovniacute dimenzeldquo kteraacute toto hnutiacute od počaacutetku
doprovaacutezela považuje napřiacuteklad současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů Kurt
Koch za bdquouacutestředniacute otaacutezkuldquo jež musiacute předchaacutezet nejen teologickyacute (a to předevšiacutem ekleziologickyacute)
dialog ale teacutež křesťanskyacute a ciacuterkevniacute život227
Rozprostřeniacute ekumenickeacute myšlenky v těch nejrozmanitějšiacutech oblastech působeniacute ciacuterkviacute
jak jsme toho svědky musiacute byacutet vyvaacuteženo zaměřeniacutem na střed z něhož ekumenismus vychaacuteziacute
Bez koncentrace na milostiveacute působeniacute Ducha jež tvořiacute živnou půdu celeacuteho ekumenismu totiž
riskujeme že ztratiacuteme ze zřetele samotnou jeho podstatu a smysl Kde se však Božiacute Duch
projevuje zcela mimořaacutednyacutem a vynikajiacuteciacutem způsobem jako původce a průvodce snah o jednotu
křesťanů Na tuto otaacutezku koncil odpověděl naacutesledujiacuteciacutemi slovy o duchovniacutem ekumenismu bdquoToto
obraacuteceniacute srdce a svatost života spolu se soukromyacutemi i veřejnyacutemi modlitbami za jednotu křesťanů
je třeba považovat za duši celeacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute a praacutevem je lze nazyacutevat duchovniacutem
ekumenismemldquo228
Proniknout aktuaacutelnost zaacutevažnost a dalekosaacutehlost teacuteto vyacutepovědi se dnes nově jeviacute jako
zcela zvlaacuteštniacute vyacutezva pro ciacuterkev a pro každeacuteho křesťana Zdaacute se jako by praacutevě nyniacute s novou
naleacutehavostiacute nadchaacutezela bdquohodina duchovniacuteho ekumenismuldquo229
Obraacuteceniacute srdce uacutesiliacute o svatost
života a modlitba za jednotu oteviacuterajiacute vyacutejimečnyacute spirituaacutelniacute prostor v němž mohou se všiacute
intenzitou i jemnostiacute zazniacutevat konkreacutetniacute bdquopastoračniacute imperativyldquo Ducha jejichž rozlišeniacute
a naacutesledneacute přijetiacute vtiskujiacute ekumenickeacutemu uacutesiliacute pečeť Božiacuteho diacutela
V naacutesledujiacuteciacute čaacutesti chceme duchovniacute ekumenismus zasadit do těchto souvislostiacute
poukaacutežeme na impulzy ktereacute v katolickeacute ciacuterkvi vedly k jeho nejnovějšiacutemu doceněniacute zamysliacuteme
se jakyacute maacute duchovniacute ekumenismus vztah k teologickeacutemu poznaacuteniacute pokusiacuteme se formulovat
zaacutekladniacute charakteristiky duchovniacuteho ekumenismu z hlediska pastoraacutelniacute teologie a navrhneme
jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus může staacutet určujiacuteciacutem hlediskem pro teologickou
reflexi českeacuteho ekumenismu
141 bdquoFaacuteze přechoduldquo jako vyacutechoziacute kontext - impulz Waltera Kaspera a Papežskeacute rady
pro jednotu křesťanů
Noi speravamohellip Una riflessione sul mistero spirituale del movimento ecumenico In Il Regno ndash Attualitagrave 5225
(2007) s 90-93 BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace In Getsemany 9 (2010) s
230-238 226
Srv předevšiacutem PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů
a norem 2563 JAN PAVEL II Ut unum sint 82-85 KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty
k jeho uskutečněniacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2008 Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen
Sitz in Koumlln Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005 [on line]
[citovaacuteno 6 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂
httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2005augustdocumentshf_ben-
xvi_spe_20050819_ecumenical-meeting_gehtml˃ 227
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven Augsburg Sankt Ulrich 2006 s 131 228
Unitatis redintegratio 8 229
SZEFFCZYK L Ecumenismo La ripida via della veritagrave Cittagrave del Vaticano Lateran University Press 2007
s 187
44
V souladu s koncilniacutem pojetiacutem můžeme o ekumenismu uvažovat jako o cestě
prohlubovaacuteniacute vyacutechoziacuteho bdquosvaacutetostneacuteho pouta jednotyldquo ktereacute je vyacutesledkem svaacutetosti křtu až
směrem k bdquouacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo230
jako o pouti od
bdquone dokonaleacuteholdquo k bdquoplneacutemu ciacuterkevniacutemu společenstviacuteldquo v pravdě a laacutesce mezi všemi
pokřtěnyacutemi231
Kardinaacutel Walter Kasper německyacute teolog kteryacute staacutel v letech 2001ndash2010 v čele
Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů v souladu s tiacutemto obrazem charakterizoval současnou pozici
ekumenismu jako jakyacutesi bdquomezistavldquo bdquofaacutezi přechoduldquo232
a to vědomě v protikladu vůči naacutezorům
ktereacute chtějiacute v patrneacute stagnaci ekumenickeacuteho pokroku spatřovat nezadržitelnyacute vpaacuted bdquoeacutery
postekumenickeacuteldquo233
Kardinaacutel nezastiacuteraacute existujiacuteciacute napětiacute na ekumenickeacutem poli a nechce situaci
idealizovat zaacuteroveň však dodaacutevaacute že bdquoživot saacutem se (hellip) odehraacutevaacute v meziprostoru kteryacute je plnyacute
napětiacuteldquo234
z čehož vyplyacutevaacute že ekumenismus jakožto dynamickeacute pro-cedere musiacute byacutet uacutezce
svaacutezaacuten praacutevě s životem
Podle obrazu apoštola na kteryacute v teacuteto souvislosti Walter Kasper odkaacutezal jsme dnes
v čase budovaacuteniacute růstu do plnosti Kristovy (srv Ef 412-13)235
Vyacuteše zmiacuteněnyacute bdquomezistavldquo
k němuž jsme na našiacute ekumenickeacute cestě dospěli je zapotřebiacute nyniacute podle našeho teologa bdquonaplnit
pravyacutem životemldquo Všechno čeho bylo v ekumenickeacutem dialogu dosaženo se musiacute nyniacute staacutet
součaacutestiacute života ciacuterkviacute neboť platiacute že bdquociacuterkve se od sebe nevzdaacutelily jenom diskusemi nyacutebrž
odcizeniacutem to znamenaacute způsobem jakyacutem žily Proto je život takeacute prostředkem v němž se musiacute
vzaacutejemně opět přibliacutežitldquo236
Ačkoliv naacutes navzaacutejem ještě staacutele děliacute určiteacute prvky křesťanskeacute nauky
je společenstviacute ktereacute mezi naacutemi již existuje dostatečně opravdoveacute
a hlubokeacute na to abychom bdquotuto ještě nedokonalou communio už žilildquo237
Nejvhodnějšiacute formu ekumenismu kterou za daneacuteho stavu věciacute je podle německeacuteho
teologa třeba rozvinout je tzv bdquoekumenismus životaldquo kteryacute Kasper definuje jako
bdquoekumenismus žityacute v každodenniacutem životě křesťanů a obciacuteldquo238
Život kteryacute je zde miacuteněn je
předevšiacutem novyacute život darovanyacute naacutem ve křtu samotnyacutem Bohem a proto se jeden křest jehož
vzaacutejemneacute uznaacuteniacute lze považovat za nesmiacuterně důležityacute krok ve vztaziacutech mezi ciacuterkvemi staacutevaacute
s křestniacutem vyznaacuteniacutem obnovovanyacutem při velikonočniacute liturgii teacutež bdquovyacutechoziacutem a vztažnyacutem bodem
230
Unitatis redintegratio 22 Obraz ekumenismu jako cesty kteraacute maacute svaacute stadia byl přitom vlastniacute i pojetiacute uacutesiliacute o
jednotu jak je chaacutepal JAN PAVEL II Ut unum sint 77 231
Srv Unitatis redintegratio 3 JAN PAVEL II Ut unum sint 14 232
Kasper popisuje tuto skutečnost pomociacute pojmů jako Zwischensituation Zeit des Uumlbergangs Uumlbergangsphase
Zwischenzustand srv např KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 61-62 Wege der
Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 63101-102 233
Srv GRUCHY JW DE Recovering ecumenical vision and commitment in postecumenical era In Journal of
Theology for Southern Africa 102 (November 1998) s 1-13 234
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 235
Srv tamteacutež s 62 236
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 237
Tamteacutež s 63 238
KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 437 Pro bližšiacute analyacutezu pojmu srv
SVATOŇ R bdquoEkumenismus životaldquo Pozvaacuteniacute znovuobjevit duchovniacute kořeny jednoty křesťanů In BIELA A ndash
SCHOumlN R ndash BADURA J (ed) bdquoJednota v mnohostildquo Zborniacutek z teologickej konferencie mladyacutech vedeckyacutech
pracovniacutekov Bratislava ETF UK 2012 s 371-401
45
každeacuteho ekumenismu životaldquo239
Dynamika obsaženaacute v prožiacutevaacuteniacute svaacutetostneacuteho tajemstviacute maacute za
naacutesledek že celeacutemu pojmu bdquoekumenismu životaldquo je třeba rozumět bdquonikoliv staticky nyacutebrž jako
procesu uzdravovaacuteniacute a dalšiacuteho růstuldquo240
To co v naacutes maacute růst je pak předevšiacutem duchovniacute život
saacutem život Božiacute kteryacute ve křtu působiacute že to co je rozdiacutelneacute je povolaacuteno do společenstviacute
podivuhodneacute jednoty (srv 1K 1213)
Činorodeacute a zodpovědneacute ekumenickeacute jednaacuteniacute ktereacute chce kardinaacutel Kasper diskursem
o bdquoekumenismu životaldquo podpořit vyvěraacute z duchovniacuteho centra proměněneacute křesťanskeacute existence
Ekumenicky žiacutet je možneacute jedině tehdy stane-li se zdrojem veškereacuteho života Božiacute Duch kteryacute
naacutem byl daacuten vždyť jak doklaacutedaacute apoštol bdquodaacutet se veacutest Duchem je život a pokojldquo (Ř 86) Praacutevě zde
nachaacuteziacuteme důvod proč Kasper klade do těsneacute bliacutezkosti bdquoekumenismu životaldquo pojem
bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo ekumenickeacute hnutiacute jak vyacuteslovně připomiacutenaacute koncilniacute text vděčiacute za
svůj počaacutetek bdquomilosti Ducha Svateacuteholdquo241
a bdquojednotaldquo dodaacutevaacute naacuteš teolog bdquoje vposledku darem
Ducha Božiacuteho a vyacutesledkem jeho vedeniacute a proto oikoumene neniacute jednoduše akademickou
zaacuteležitostiacute nebo diplomatickyacutem obchodem nyacutebrž duchovniacutem procesemldquo242
V tomto kontextu
zazniacutevaacute tedy apel na znovuobjeveniacute bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo jako srdce bdquoekumenismu životaldquo
a uacutesiliacute o jednotu jako celku bdquoNa čem předevšiacutem zaacuteležiacute je duchovniacute ekumenismusldquo243
Rozviacutejeniacute pojmu bdquoekumenismu životaldquo v jeho uacutezkeacute vazbě na bdquoduchovniacute ekumenismusldquo
začalo určovat směřovaacuteniacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů zaacutehy poteacute co byl Walter Kasper
jmenovaacuten jejiacutem předsedou bdquoK sbquoekumenismu laacuteskylsquo a sbquoekumenismu pravdylsquo ktereacute samozřejmě
nadaacutele majiacute svůj vyacuteznam se musiacute přidat sbquoekumenismem životalsquoldquo244
piacuteše tehdejšiacute sekretaacuteř Marc
Ouelett ve sveacute zpraacutevě o praacuteci rady během roku 2001 Stejnou myšlenku opakuje o rok později
jeho naacutestupce v uacuteřadu Brian Farell přičemž ekumenismus života a duchovniacute ekumenismus
splyacutevajiacute vjedno bdquoTento ekumenismus života duchovniacute ekumenismus je třeba na všech uacuterovniacutech
ndash od teologie až po pastoračniacute činnost ndash obnovitldquo245
Mezi ekumenickyacutemi partnery je dnes nutneacute
prohloubit vztahy na spirituaacutelniacute rovině což je možneacute jen za předpokladu rozviacutejeniacute duchovniacuteho
života a bdquoproto je nezbytnaacute obnovenaacute ekumenickaacute spiritualitaldquo246
Důvodem pro akcentuaci
duchovniacuteho rozměru ekumenismu je přesvědčeniacute že bdquojedině vzaacutejemneacute duchovniacute obohaceniacute skrze
společnou modlitbu a jineacute formy duchovniacuteho společenstviacute umožniacute katoliacutekům a ostatniacutem
křesťanům pustit se uacutespěšně do rozhodujiacuteciacutech otevřenyacutech otaacutezek ktereacute jsou před naacutemildquo247
Tyto impulzy se promiacutetly do naacuteplně jednaacuteniacute plenaacuterniacute schůze papežskeacute rady kteraacute
v listopadu 2003 stanovila za sveacute teacutema praacutevě otaacutezku duchovniacuteho ekumenismu248
a doporučila
239
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 59 240
TENTYacuteŽ Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 102 241
Unitatis redintegratio 1 242
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 30 243
TENTYacuteŽ Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 244
OUELETT M Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2001 In Catholica 56
(2002) s 110 245
FARREL B Der Paumlpstliche Rat zur Foumlrderung der Einheit der Christen im Jahre 2002 In Catholica 57 (2003)
s 83 246
Tamteacutež 247
Tamteacutež s 84 248
Srv Pontificio consiglio per la promozione dellʼunitagrave dei cristiani La spiritualitagrave ecumenica In Il Regno ndash
Documenti 4821 (2003) s 653-664
46
bdquovypracovat přiacuteručku (vademecum) kteraacute by povzbudila ty kdo nesou zvlaacuteštniacute zodpovědnost za
podporu jednoty křesťanů kteraacute by přispěla k prohloubeniacute duchovniacutech kořenů ekumenismu
a předložila naacutevrhy na dosaženiacute tohoto ciacuteleldquo249
Vyacutesledkem naacutesledujiacuteciacute viacutece než dvouleteacute praacutece
nejen členů rady a jejich konzultorů ale teacutež miacutestniacutech ekumenickyacutech skupin bylo vydaacuteniacute textu
pod naacutezvem Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione představeneacuteho veřejnosti
v lednu 2006250
Dokument vidiacute centrum duchovniacuteho ekumenismu v prohloubeniacute křesťanskeacute viacutery
dosvědčeneacute předevšiacutem v Piacutesmu ale teacutež ve svědectviacute mučedniacuteků a svatyacutech daacutele předklaacutedaacute
podněty k rozvoji ekumenickeacuteho modlitebniacuteho a bohoslužebneacuteho života a zmiňuje specifickeacute
uacutekoly ktereacute v teacuteto oblasti naacuteležiacute farnostem řeholniacutem komunitaacutem jinyacutem společenstviacutem
i pracovniacutekům v pastoraci
142 Duchovniacute ekumenismus ndash pramen teologickeacuteho poznaacuteniacute
Podle slov německeacuteho biskupa a ekumenika Paula-Wernera Scheeleho představuje dnes
duchovniacute ekumenismus zvlaacuteštniacutem způsobem vyacutezvu teacutež pro teologickou reflexi Teologie je podle
něj bdquopovolaacutena k tomu aby se duchovniacutemu ekumenismu věnovala všemi prostředky a metodami
Teologie se musiacute zabyacutevat všemi jeho komponentami a tak musiacute pomoci zabraacutenit tomu aby došlo
v teacuteto oblasti k uacutejmě a ke zkresleniacute Konkreacutetněji to znamenaacute promyacutešlet prameny duchovniacuteho
ekumenismu a ndash tam kde je to nutneacute ndash tyto prameny odkryacutevat a umožnit k nim přiacutestupldquo251
Duchovniacute ekumenismus naacutes se svyacutemi třemi zaacutekladniacutemi dimenzemi jak je charakterizoval
koncil ndash tedy obraacuteceniacutem uacutesiliacutem o svatost a modlitbou ndash přivaacutediacute v prveacute řadě na rovinu duchovniacute
zkušenosti kteraacute je v zaacutesadě přiacutestupnaacute všem členům Božiacuteho lidu bez rozdiacutelu Každyacute křesťan
může svou osobniacute konverziacute rozviacutejeniacutem života viacutery naděje a laacutesky a prosbou za jednotu
nezastupitelně vstoupit do duchovniacuteho procesu jiacutemž je ekumenickeacute hnutiacute My všichni jsme
pozvaacuteni jak bystře podotyacutekaacute Yves Congar abychom bdquoučinili osobniacute zkušenost teacute milosti kteraacute
byla daacutenaldquo252
Duchem Svatyacutem ciacuterkviacutem a ciacuterkevniacutem společenstviacutem v minuleacutem stoletiacute když se
v jejich nitru zrodila touha po hlubšiacute jednotě Ptejme se tedy jakyacute je vyacuteznam a podstata duchovniacute
zkušenosti v celku křesťanskeacute viacutery a jakyacutem způsobem se duchovniacute ekumenismus kteryacute na
takoveacute zkušenosti staviacute může staacutet autentickyacutem miacutestem z něhož budeme moci čerpat teologickeacute
poznaacuteniacute ve smyslu tradičniacutech loci theologici253
Pro tuto křesťanskou viacuteru maacute kardinaacutelniacute vyacuteznam skutečnost že pravda se odhaluje
v setkaacuteniacute s Tiacutem kteryacute je život Teprve tomu kdo se setkaacute s Kristem se oteviacuterajiacute oči poznaacuteniacute
249
KASPER W Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute s 9 250
Srv TENTYacuteŽ Ecumenismo spirituale Linee-guida per la sua attuazione Roma Cittagrave Nuova 2006 (českyacute
překlad Duchovniacute ekumenismus Praktickeacute podněty k jeho uskutečněniacute) 251
SCHEELE P-W Konkrete Aufgabe fuumlr die oumlkumenische Praxis In THOumlNISSEN W (ed) bdquoUnitatis
redintegratioldquo 40 Jahre Oumlkumenismusdekret ndash Erbe und Auftrag Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius ndash
Lembeck 2005 s 330 252
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi Roma Cittagrave nuova 1986 s 158 253
Srv WICKS J bdquoLuoghi teologicildquo In FISICHELLA R (ed) Dizionario di teologia fondamentale Assisi
Cittadella editirce 1990 s 645-647
47
(srv L 2431) předpokladem poznaacuteniacute je osobniacute vztah laacutesky254
Ježiacuteš ndash bdquocesta pravda i životldquo
(J 146) v jedneacute osobě ndash se sdiacuteliacute těm kdo jej milujiacute a zachovaacutevajiacute slovo Otce kteryacute ho poslal
(srv J 1423-24) a tak se sami v sobě snažiacute uskutečňovat onu jednotu poznaacuteniacute a laacutesky Vždyť
poznaacuteniacute ktereacute by křesťana nevedlo k prohlubovaacuteniacute laacutesky kterou mu Kristus odkazuje jako
nejvyššiacute přikaacutezaacuteniacute označuje již apoštol za nepravdiveacute (srv 1J 24) Ortodoxie tedy pravost viacutery
jak naacutes učiacute svatyacute Jan je vnitřně spojena s ortopraxiacute ryzostiacute života kdo řiacutekaacute že Boha poznal
a bdquože v něm zůstaacutevaacute musiacute žiacutet tak jak žil onldquo (1J 26) Autentickyacute křesťanskyacute život kteryacute je
životem duchovniacutem pak maacute schopnost zrcadlit tajemstviacute viacutery v Nejsvětějšiacute Trojici a v Ježiacuteše
Božiacuteho Syna (srv 1J 222ndash23) V jak ostreacutem kontrastu zde stojiacute farizejoveacute kteřiacute jsou
přesvědčeni o tom že z Piacutesem vědiacute kdo Ježiacuteš je (srv Mt 2216) avšak zdraacutehajiacute se k němu
přibliacutežit nechtějiacute vstoupit do společenstviacute s živyacutem Slovem a tiacutem paacutedem si zaviacuterajiacute cestu jak
k poznaacuteniacute pravdy tak k poznaacuteniacute zdroje z něhož pravda vychaacuteziacute totiž Otce (srv J 540 83155)
Jan Pavel II ve sveacute encyklice o ekumenickeacutem uacutesiliacute hovořiacute o tom že společenstviacute kteraacute
se jej uacutečastniacute si vzaacutejemnyacutem dialogem bdquopomaacutehajiacute k tomu aby na sebe mohla společně hledět
ve světle apoštolskeacute tradiceldquo což klade před všechny zainteresovaneacute otaacutezku bdquozda opravdu
a odpoviacutedajiacuteciacutem způsobem vyjadřujiacute to co Duch předal prostřednictviacutem apoštolůldquo255
Tradici je
přitom nezbytneacute chaacutepat jako veskrze dynamickou skutečnost neboť postupuje v dějinaacutech
směrem k jejich naplněniacute a Božiacute lid za přispěniacute Ducha Svateacuteho neustaacutele pronikaacute do jejiacuteho
obsahu256
Pro naši otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se vztahu duchovniacute zkušenosti a duchovniacuteho života ke kteryacutem
naacutes přivaacutediacute pojem duchovniacuteho ekumenismu a teologickeacuteho poznaacuteniacute je kliacutečoveacute že Duch Svatyacute
ktereacuteho Kristus seslal aby naacutes uvaacuteděl do celeacute pravdy (srv J 1613) pomaacutehaacute sveacute ciacuterkvi odkryacutevat
bohatstviacute živeacute a životodaacuterneacute Tradice nikoliv pouze bdquohlaacutesaacuteniacutem těch kteřiacute s posloupnostiacute
v biskupskeacutem uacuteřadě přijali bezpečneacute charisma pravdyldquo nyacutebrž takeacute bdquopřemyacutešleniacutem a studiem
věřiacuteciacutechldquo kteřiacute po Mariině vzoru uchovaacutevajiacute všechna slova ve sveacutem srdci a uvažujiacute o nich
(srv L 21951) a takeacute praacutevě bdquohlubšiacutem pochopeniacutem duchovniacutech skutečnostiacute z vlastniacute
zkušenostildquo257
Každaacute ze třiacute složek tvořiacute nezadatelnou součaacutest bdquohermeneutickeacuteho procesuldquo neboť
porozuměniacute Tradici se odehraacutevaacute bdquov souhře teologie života viacutery celeacuteho Božiacuteho lidu a rozhodnutiacute
učitelskeacuteho uacuteřaduldquo258
Živaacute naacuteboženskaacute zkušenost je cestou jak bdquopřehleacutednout a zhodnotit
poklady ciacuterkveldquo259
254
bdquohellip kdo nežije s Bohem ten Boha neznaacute V laacutesce a jedině v laacutesce je mysliteneacute skutečneacute poznaacuteniacute Pravdy A
naopak Pravda se daacute poznaacutevat jen v laacutesce kdo žije Laacuteskou nemůže nemilovatldquo (FLORENSKIJ P Sloup a opora
pravdy Velehrad Refugium 2003 s 85) 255
JAN PAVEL II Ut unum sint 16 256
Dei Verbum (věroučnaacute konstituce o Božiacutem zjeveniacute z 18 listopadu 1965) 8 257
Tamteacutež 258
ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz In HILBERATH
BJ ndash SATTLER D Vorgeschmack Oumlkumenische Bemuumlhungen um die Eucharistie Mainz Gruumlnewald 1995 s
67 bdquoTeologie je neodmyslitelnyacute prvek maacute-li takoveacute porozuměniacute růst a to jakožto kritickaacute reflexe Duchovniacute
zkušenost tvořiacute takřiacutekajiacutec mateřskou půdu pro takovyacute růst v porozuměniacute Rozhodnutiacute učitelskeacuteho uacuteřadu nakonec
přinaacutešiacute posledniacute zaacutevaznou jasnost aniž by se tiacutem hermeneutickyacute proces jednou provždy uzavřelldquo (ULLRICH L op
cit) 259
FLORENSKIJ P Sloup a opora pravdy s 27
48
Vstupovat staacutele velkodušněji do zkušenosti s Duchem jednoty kteryacute v naacutes působiacute touhu
po obraacuteceniacute svatosti života a modlitbě za sjednoceniacute křesťanů tak znamenaacute jednu z cest jiacutež
ciacuterkev směřuje k plnosti Božiacute pravdy kteraacute se projeviacute na konci věků Učiněnaacute zkušenost se staacutevaacute
autentickyacutem a privilegovanyacutem pramenem zakoušeniacute přiacutetomnosti Ducha kteryacute naacutem daacutevaacute poznat
zaacuteměr Božiacute laacutesky jiacutemž je smiacuteřit a sjednotit lidstvo ve sveacutem Synu (srv Ef 211-21)260
Když takto uvažujeme nezjišťujeme že potenciaacutel duchovniacuteho ekumenismu zůstaacutevaacute staacutele
ještě něčiacutem maacutelo rozvinutyacutem Naviacutec pokud praacutevě tato dimenze ekumenismu přivaacutediacute věřiacuteciacute
k tomu že staacutele hlouběji svyacutem poznaacuteniacutem a životem pronikajiacute do pravdy viacutery pak se může staacutet
prostorem v němž Božiacute lid nakolik je universitas fidelium pod vlivem Ducha Svateacuteho jakožto
Ducha pravdy aktualizuje nadpřirozenyacute sensus fidei jiacutemž se projevuje to co koncil nazyacutevaacute
bdquoneobyčejnou vlastnostiacuteldquo ciacuterkve že totiž bdquocelek věřiacuteciacutech kteřiacute majiacute pomazaacuteniacute od Svateacuteho
(srv 1J 22027) se nemůže myacutelit ve viacuteřeldquo261
Ekumenismus neniacute zaacuteležitostiacute jen hierarchie jen
teologů anebo jen bdquolaickyacutechldquo uacutedů Kristova těla nyacutebrž testamentem kteryacute Paacuten odevzdal sveacute
snoubence jako jedneacute nerozděleneacute osobě bdquoČinnyacute zaacutejem o obnoveniacute jednoty je zaacuteležitostiacute celeacute
ciacuterkveldquo262
Proto praacutevě přijetiacute již dosaženyacutech vyacutesledků ekumenickeacuteho dialogu ndash a doufejme že
i těch ke kteryacutem naacutem Bůh daacute ještě dojiacutet ndash zaacutevisiacute s konečnou platnostiacute na všeobecneacutem souhlasu
sahajiacuteciacutem od biskupů až po posledniacuteho člena Božiacuteho lidu263
Pokud Božiacute lid jako celek a každyacute
jeho jednotlivyacute přiacuteslušniacutek nevstoupiacute do zkušenosti s Duchem volajiacuteciacutem k jednotě je již předem
každyacute takovyacute všeobecnyacute souhlas předurčen k neuacutespěchu
Ptaacuteme-li se po vyacuteznamu duchovniacuteho ekumenismu pro teologickou praacuteci můžeme
nakonec uveacutest jeden konkreacutetniacute přiacuteklad je jiacutem teologickeacute diacutelo ekumenickeacute studijniacute skupiny
v Dombes (Groupe des Dombes) u jehož koleacutebky staacutel francouzskyacute kněz Paul Couturier kteryacute
byacutevaacute všeobecně poklaacutedaacuten za bdquoprůkopniacuteka duchovniacuteho ekumenismuldquo264
Praacutece tohoto kruhu
převaacutežně katolickyacutech a reformovanyacutech teologů již po desetiletiacute přispiacutevaacute zcela osobityacutem
způsobem ke světoveacutemu ekumenickeacutemu dialogu vyacutesledneacute texty se rodiacute v symbioacuteze modlitby
a teologickeacute reflexe a směřujiacute k ciacuterkviacutem v prveacute řadě jako vyacutezvy k vlastniacute konverzi265
Takto
se ukazuje vzaacutejemnaacute součinnost kteraacute existuje mezi modlitbou a teologickyacutem dialogem
bdquoModlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute
se plodnouldquo266
260
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 99 261
Lumen gentium 12 262
Unitatis redintegratio 5 263
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 80 264
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 265
Srv CLIFFORD CE The Groupe des Dombes A Dialog of Convesion New York Peter Lang 2005 266
JAN PAVEL II Ut unum sint 33
49
143 Pastoračně-teologickyacute přiacutestup k duchovniacutemu ekumenismu
Přistoupiacuteme-li k pojmům jako bdquoekumenismus životaldquo bdquoduchovniacute ekumenismusldquo z pozice
bdquohermeneutiky podeziacuteravostildquo267
pak naacutem celyacute ekumenickyacute program kteryacute uvedl do života
kardinaacutel Kasper a jeho spolupracovniacuteci bude nejprve připadat jako taktickyacute krok kteryacute maacute
odveacutest pozornost od skutečnyacutech teologickyacutech probleacutemů předevšiacutem ekleziologickyacutech otaacutezek
ktereacute s novou razanciacute vyvstaly v důsledku prohlaacutešeniacute Dominus Iesus268
Ti z teologů kteřiacute vyacutezvu
vzali vaacutežně však upozornili na vyacuteznamnyacute dopad kteryacute danaacute koncepce může miacutet praacutevě
v teologii nakolik se bdquozkušenostiacute ktereacute jsou v ekumenickeacutem společenstviacute darovaacuteny (nikoliv
učiněny) dotazujeme po jejich teologickyacutech implikaciacutechldquo269
Zdůrazněniacute života jako primaacuterniacute kategorie ekumenismu naacutes upomiacutenaacute na niternou vazbu
kterou je křesťanskaacute teologie spojena praacutevě s životem Tento uacutezkyacute vztah můžeme odhalit zvlaacuteště
v raacutemci pastoraacutelniacute teologie jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem ndash budeme-li ji chaacutepat jako bdquoteologii
životaldquo ndash je praacutevě život a to život v jeho plnosti tedy život s Bohem (srv J 1010)270
bdquoPastorace
je pak hledaacuteniacutem a zpřiacutestupněniacutem cest ktereacute vedou k plnosti tolik očekaacutevaneacuteho životaldquo271
Co znamenaacute že chceme ekumenismus a vyacutezvu k objeveniacute jeho duchovniacute dimenze
reflektovat z hlediska pastoraacutelniacute teologie K objasněniacute naacutem může pomoci definice pastoralisty
Pavla Ambrose podle něhož tato teologickaacute discipliacutena bdquotematizuje celeacute situaci přiměřeneacute
uskutečněniacute podstaty ciacuterkve v onom sbquonyniacutelsquo ciacuterkveldquo272
Podstatou ciacuterkve je byacutet bdquoslužebniciacute Paacuteněldquo
(srv L 138) nechat se Kristem poslat do světa ziacuteskaacutevat mu učedniacuteky ze všech naacuterodů
zvěstovat jim slovo o spaacutese a tuto spaacutesu uskutečňovat tiacutem že bude přivaacutedět lidstvo k životu
ve jmeacutenu trojjedineacuteho Boha (srv Mt 2819-20) Jak je toto nejvlastnějšiacute bytiacute ciacuterkve přiacutetomno
ve světě v onom pro spaacutesu určujiacuteciacutem bdquodnesldquo (srv L 421) a co by ciacuterkev měla konat aby se staacutele
autentičtěji projevovala to je předmětem pastoraacutelně-teologickyacutech uacutevah K tomu P Ambros
dodaacutevaacute bdquoPastoraacutelniacute teologie zkoumaacute skutečneacute primaacuterniacute ciacutele staacutevajiacuteciacute praxe a porovnaacutevaacute je
s původniacutem uacutekolem kteryacute ciacuterkvi Kristus svěřil Opětně definuje primaacuterniacute ciacutele pastoračniacute činnosti
ciacuterkve vzhledem k přiacutetomnosti a budoucnosti to znamenaacute způsobem zohledňujiacuteciacutem dobu
ve ktereacute ciacuterkev žije (sbquoznameniacute časůlsquo)ldquo273
Pod primaacuterniacutem ciacutelem veškereacute činnosti ciacuterkve pak autor
rozumiacute praacutevě poslaacuteniacute ktereacute vtělenyacute Božiacute Syn sveacute ciacuterkvi svěřil tedy byacutet naacutestrojem spaacutesy
Původcem teacuteto spaacutesy je přitom saacutem Kristus ndash živyacute přiacutetomnyacute a zachraňujiacuteciacute ve slově ktereacute ciacuterkev
zvěstuje a ve svaacutetostech ktereacute ciacuterkev slaviacute Ciacuterkev stojiacute ve službě spaacutesy kteraacute se odehraacutevaacute
v osobniacutem setkaacuteniacute člověka s Bohem v Kristu skrze Ducha Svateacuteho
267
HILBERATH BJ Oumlkumene des Lebens als kommunikative Theologie ndash Erste Vorblicke auf ein Programm In
HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (ed) Oumlkumene des Lebens als
Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 Frakfurt am Main
Lembeck 2008 s 18 268
Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 269
HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort In TITIacuteŽ (ed) Oumlkumene des
Lebens als Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 9 270
Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev Velehrad Refugium 2003 s 80-81 271
Tamteacutež s 82 272
AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s
189 273
TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 43
50
Aby ciacuterkev mohla sveacutemu poslaacuteniacute v každeacute době co nejopravdověji dostaacutet je s pomociacute
Ducha Svateacuteho vedena k tomu snažit se pohledem proniknutyacutem viacuterou bdquorozeznaacutevatldquo (discernere)
v udaacutelostech našiacute doby bdquopraveacute znaacutemky Božiacute přiacutetomnosti a Božiacuteho zaacuteměruldquo274
kde Bůh
promlouvaacute kam naacutes volaacute Koncilniacute text pastoraacutelniacute konstituce o ciacuterkvi v dnešniacutem světě klade při
takoveacutem rozlišovaacuteniacute hlavniacute důraz na světlo viacutery ktereacute umožňuje bdquoposouditldquo (diiudicare) ryzost
toho s čiacutem se ciacuterkev v přiacutetomneacutem okamžiku setkaacutevaacute a ktereacute může Božiacute lid přiveacutest
k odpoviacutedajiacuteciacutem bdquořešeniacutemldquo (solutiones) když objeviacuteme bdquoBožiacute uacutemyslldquo (divinum propositum)
tyacutekajiacuteciacute se našeho povolaacuteniacute275
Naslouchaacuteniacute a vyacuteklad toho co dnešniacute doba řiacutekaacute přitom za
přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute oteviacuteraacute hloubku Božiacuteho slova přivaacutediacute samotnou ciacuterkev k tomu
aby staacutele hlouběji chaacutepala (percipi) leacutepe poznaacutevala (intelligi) a přiměřeněji podaacutevala (proponi)
Božiacute pravdu276
Pokud Kristus sveacute ciacuterkvi odevzdal testament jednoty pak je našiacutem uacutekolem zkoumat naši
věrnost tomuto odkazu a usilovat o to aby se Ježiacutešova prosba za jednotu staacutevala staacutele viacutece
skutečnostiacute v životě ciacuterkviacute a jednotlivyacutech učedniacuteků Jestliže katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem
koncilu nezvratně vykročila na cestu ekumenismu stalo se tak proto že nastavila sluch Paacutenovu
Duchu a dokaacutezala v teacuteto konkreacutetniacute věci pozorně čiacutest bdquoznameniacute dobyldquo277
Při pohledu
na ekumenickeacute bdquodnesldquo ciacuterkve tudiacutež nejde pouze o to sesbiacuterat co největšiacute množstviacute dat a podrobit
je pečlivyacutem rozborům Je třeba se daleko spiacuteše vydat cestou založenou na bdquovnitřniacute kvalitě
důvěrneacuteho vztahu mezi křesťanem a Bohem na přiacutemeacutem zaacutesahu Božiacutem do světa jednotliveacuteho
člověkaldquo278
a do života společenstviacute ciacuterkve Vyacutechodiskem musiacute byacutet spiacuteše spirituaacutelniacute přiacutestup
vyplyacutevajiacuteciacute z viacutery v neutuchajiacuteciacute přiacutetomnost Krista v dějinaacutech jenž jednaacute mociacute Ducha v ciacuterkvi
a v nitru každeacuteho člověka Kde se do našich ekumenickyacutech uacutevah promiacutetneme tento bdquozaacutekladniacute rys
křesťanskeacute spiritualityldquo279
tam s novou naleacutehavostiacute vystupuje nutnost teologicky zuacuterodnit jak
otaacutezku obraacuteceniacute tak boholidskeacute zkušenosti tedy uacutestředniacutech prvků duchovniacuteho ekumenismu
Uvažujeme-li o ekumenismu jako o uacutesiliacute křesťanů o jednotu z hlediska pastoraacutelniacute
teologie pak se soustřediacuteme na to jak ciacuterkev kteraacute je bdquov Kristu jakoby svaacutetost neboli znameniacute
a naacutestroj vnitřniacuteho spojeniacute s Bohem a jednoty celeacuteho lidstvaldquo280
v současneacute době odpoviacutedaacute teacuteto
sveacute povaze tedy jak dalece je uacutečinnyacutem bdquoznameniacutem a naacutestrojemldquo jednoty Vychaacuteziacuteme přitom
z přesvědčeniacute že přetrvaacutevajiacuteciacute stav rozděleniacute mezi křesťany je skutečnostiacute jež neniacute v souladu
s jednotou učedniacuteků kterou Kristus ve sveacute řeči na rozloučenou kvalifikoval jako předpoklad
toho bdquoaby svět uvěřilldquo (J 1721)281
274
Gaudium et spes 11 275
Srv tamteacutež 276
Srv tamteacutež 44 277
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 3 278
AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 18 279
Tamteacutež 280
Lumen gentium 1 281
bdquoToto rozděleniacute však zřejmě odporuje Kristově vůli je pohoršeniacutem světu a poškozuje svatou věc hlaacutesaacuteniacute
evangelia všemu stvořeniacuteldquo (Unitatis redintegratio 1)
51
144 Aplikace spirituaacutelniacuteho vyacutechodiska v teologickeacute reflexi českeacuteho ekumenismu
Chceme-li poukaacutezat na to jak se promyacutešleniacute podnětů duchovniacuteho ekumenismu může staacutet
plodnyacutem v prostřediacute českeacute ekumeny bude nejvhodnějšiacute naznačit odpověď na otaacutezku po
kořenech ze kteryacutech českyacute ekumenismus vychaacuteziacute Daacutevaacuteme přitom za pravdu Jaroslavu
Vokounovi že bdquopočaacutetky českeacuteho ekumenismu (hellip) praacutevem vidiacuteme v nacistickyacutech žalaacuteřiacutech a
koncentračniacutech taacuteborech (prof Bič ndash kardinaacutel Beran) jakož i v komunistickyacutech vězniciacutech a PTP
a v praacuteci Charty 77 (Otčenaacutešek Daviacutedek Zvěřina ndash M Rejchrt J Dus aj)ldquo282
K tomuto tvrzeniacute
evangelickeacuteho ekumenickeacuteho teologa bychom pak přidali i atmosfeacuteru a udaacutelosti kteryacutech byly
naše ciacuterkve svědky v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute tedy v době již lze bez ostychu označit
za bdquočeskeacute ekumenickeacute jaroldquo283
Setkaacutevaacuteniacute křesťanskyacutech intelektuaacutelů v Jirchaacuteřiacutech na kteryacutech bylo
ciacutetit podněty probiacutehajiacuteciacuteho koncilu ale i postupneacute přibližovaacuteniacute se na uacuterovni oficiaacutelniacutech vztahů
doklaacutedajiacute jak se postupně prolamovaly bdquobarieacutery mezi katolickyacutem a protestantskyacutem milieuldquo284
Kdybychom se podiacutevali do minulosti ještě hlouběji a to k velehradskeacute ideji unionistickeacute
kteraacute anticipovala nejeden prvek moderniacuteho ekumenismu285
zjistiacuteme že pro jejiacuteho uacutestředniacuteho
šiřitele Antoniacutena Cyrila Stojana se přiacuteprava na čas kdy se dovršiacute diacutelo jednoty měla staacutet
předevšiacutem apoštolaacutetem kteryacute musiacute proniknout do nitra celeacuteho Božiacuteho lidu a na němž smiacute každyacute
věřiacuteciacute miacutet svoji uacutečast předevšiacutem modlitbou a konkreacutetniacutemi skutky milosrdenstviacute
Je nutneacute ovšem zmiacutenit i druhou straacutenku Ambivalentniacute naacuteběh patrnyacute v některyacutech
minulyacutech epizodaacutech českeacuteho ekumenismu v době komunistickeacute totality je vyacutestrahou a němyacutem
svědectviacutem křehkosti uacutesiliacute o jednotu kterou lze zneužiacutet jako naacutestroj lidskyacutech zaacutejmů
či zpolitizovat a to tehdy budeme-li poklaacutedat celou věc nikoliv za diacutelo Božiacute nyacutebrž pouze lidskeacute
Kromě autentickeacute touhy po jednotě se totiž v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula ani
viacutece či meacuteně povrchniacutem a diskutabilniacutem institučniacutem formaacutem (např Křesťanskaacute miacuterovaacute
konference) Vyacutejimečnyacutem jevem nebyla ani strumentalizace deformovaneacute ekumenickeacute
myšlenky kteraacute paradoxně měla mezi samotnyacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi působit rozkladně
(např v padesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute)
V současnosti určujiacute oficiaacutelniacute směrnice vypracovaneacute jak samotnou Českou biskupskou
konferenciacute tak ve spolupraacuteci s Ekumenickou radou ciacuterkviacute zaacutekladniacute linie ekumenicky vniacutemaveacute
praxe a oteviacuterajiacute širokeacute pole ekumenickeacute spolupraacutece Ekumenickeacute směrnice byť sebevhodnějšiacute
a sebeotevřenějšiacute ovšem samy o sobě nestačiacute bdquoNyniacute ciacuterkveldquo v němž zazniacutevaacute ekumenickyacute
imperativ odkazuje každeacuteho křesťana a celaacute společenstviacute ciacuterkviacute k duchovniacutemu rozlišovaacuteniacute aby
bylo možneacute poznat co od naacutes Bůh pro jednotu sveacuteho lidu konkreacutetně požaduje jak na to
282
VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 301 283
bdquoByl to opojnyacute vaacutenek ekumenickeacuteho jara něco zcela noveacuteho čerstveacuteho Podleacutehali jsme tomu ekumenickeacutemu
nadšeniacute zcela nekritickyldquo vzpomiacutenaacute evangelickyacute teolog Josef Smoliacutek (SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec
ekumenismu In Křesťanskaacute revue LXIV5 1997 s 132) Podle něj šlo o dobu ekumenickeacuteho taacuteniacute kdy se u
evangeliacuteků bdquotěžisko konfesijniacute identity () začalo přesouvat z vnějšiacutech poloh ukřivděneacuteho evangeliacuteka do poloh
společneacute viacuteryldquo (SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 77) 284
HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 175 285
Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam In AA VV
Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum - očištěniacute paměti s 65-66
52
upozorňuje Pavel Ambros286
Dnešniacute pastoračniacute situace v našich zemiacutech kdy jsou křesťanskeacute
ciacuterkve vrženy doprostřed viacuteru bdquotrhu duchovniacutech cestldquo naviacutec vybiacuteziacute podle biskupa Vaacuteclava
Maleacuteho křesťany praacutevě k tomu aby utvaacuteřely bdquoohniska duchovniacute zkušenostildquo s Bohem kteryacute je
skrytyacute a zaacuteroveň bliacutezkyacute volaacute naacutes k tomu abychom jako ciacuterkve a křesťaneacute přestali pouze
bdquozdvořile kraacutečet vedle sebe navzaacutejem si projevovat uacutectuldquo nyacutebrž nastoupili na cestu naacuteročneacute
bdquoekumeny životaldquo287
Nechaacuteme-li si projiacutet ještě jednou takto ve všiacute kraacutetkosti připomenuteacute ostrůvky našiacute
ekumenickeacute paměti a našeho současneacuteho specifickeacuteho kontextu zazniacutevajiacute i pro českyacute
ekumenismus naacutesledujiacuteciacute slova Waltera Kaspera jako pozoruhodně bliacutezkaacute bdquoSrdcem ekumenismu
(hellip) nejsou papiacutery a dokumenty (hellip) Ekumenismus začal před koncilem přaacutetelskyacutemi kroužky
předevšiacutem s pomociacute přaacutetelskyacutech kroužků společenstviacute středisek života může dnes opět dostat
novyacute elaacutenldquo288
Uacutesiliacute o jednotu chaacutepaneacute jako apoštolaacutet celeacute ciacuterkve jak k němu neuacutenavně vybiacutezel
Stojan zkušenost společneacuteho života a modlitby kterou učinili češtiacute duchovniacute v nelidskyacutech
podmiacutenkaacutech koncentračniacutech laacutegrů nadšeniacute s niacutemž se do dialogu pouštěli křesťanštiacute
intelektuaacuteloveacute v době Pražskeacuteho jara zaacutevazek postavit se na stranu bezmocnyacutech kteryacute
si uvědomili katoličtiacute a evangeličtiacute chartisteacute - to vše znamenaacute cenneacute a ryziacute duchovniacute bohatstviacute
ukryteacute v tradici miacutestniacute ciacuterkve ktereacute může byacutet dnes znovu vyneseno na světlo aby se v novyacutech
podmiacutenkaacutech stalo zdrojem inspirace českeacutemu ekumenismu Znovuobjevit ekumenismus jako
touhu po jednotě kteraacute je ryziacute udaacutelostiacute boholidskou pak nepochybně může působit jako prevence
před pokusy o manipulaci z našiacute strany
I v samotneacute českeacute teologickeacute ekumenickeacute reflexi lze přitom naleacutezt jistou kontinuitu a to
jak pokud jde o pastoračně teologickyacute kontext tak spirituaacutelniacute přiacutestup Uveďme přiacuteklad O tom
že ekumenismus je bdquoodpovědiacute věřiacuteciacuteho na Božiacute vyacutezvuldquo ve ktereacute musiacute souzniacutet laacuteska k bližniacutemu
postoj pokaacuteniacute a obnovy a život modlitby byl přesvědčen již v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute
Vaacuteclav Frei jeden z organizaacutetorů jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů kteryacute se zamyacutešlel nad otaacutezkou
bdquoCo maacuteme dělat aby ekumenickaacute praacutece pokročilaldquo289
Ve sveacute uacutevaze o perspektivaacutech
ekumenickeacute praacutece u naacutes haacutejiacute tezi že uacutesiliacute o jednotu se musiacute staacutet bdquoduchovniacute samozřejmostiacuteldquo
a projevem vlastniacute věrnosti vůči Bohu musiacute sestoupit na uacuteroveň života z viacutery Jedině
ekumenismus jako projev věrnosti Bohu stojiacuteciacute na duchovniacutech zaacutekladech ekumenismus kteryacute
se stal měřiacutetkem opravdovosti křesťanskeacuteho života může přineacutest sveacute ovoce i v miacutestniacutech
podmiacutenkaacutech290
Na nutnost zabyacutevat se při studiu ekumenismu fenomeacutenem bdquozbožnostildquo přitom
poukaacutezal již Josef L Hromaacutedka291
a vnitřniacute souvislost spirituality s uacutesiliacutem o dosaženiacute jednoty
286
Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi
ciacuterkve s 204 287
Srv MALYacute V Současnaacute pastoračniacute situace ndash vyacutezva pro ekumenismus In AA VV Acta VIII conventus
velehradensis anno 2007 K hlubšiacute solidaritě mezi křesťany v Evropě Olomouc Refugium 2011 s 208-211 288
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 72 289
FREI V Ekumenismus a jeho probleacutemy s 2 290
Srv tamteacutež s 3-4 291
Srv HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 5-29
53
křesťanů tematizoval nověji na katolickeacute straně kupřiacutekladu Alexander Heidler292
nebo Vaacuteclav
Ventura293
Přiacutenos našeho přiacutespěvku k českeacute ekumenickeacute teologii vidiacuteme v tom že v našiacute reflexi
českeacuteho ekumenismu kteraacute se bude odviacutejet z pozice pastoraacutelniacute teologie je vůdčiacute perspektivou
pojetiacute ekumenismu jako spirituaacutelniacute udaacutelosti tedy hnutiacute ktereacute z impulzů Ducha Svateacuteho vzešlo
a jedině diacuteky nim může nadaacutele pokračovat294
Tato skutečnost vyžaduje abychom se dotazovali
po způsobech jakyacutemi Duch promlouvaacute k ciacuterkviacutem a křesťanům v našiacute zemi aby je podněcoval
a vedl na cestě k dokonaleacute jednotě podle Božiacute vůle Zcela vyacutejimečnou oblast působeniacute Ducha
Svateacuteho přitom představuje duchovniacute ekumenismus jehož tři zaacutekladniacute prvky (obraacuteceniacute uacutesiliacute
o svatost a modlitba za jednotu) naacutes uvaacutedějiacute do spirituaacutelniacute dynamiky diacutela obnoveniacute jednoty mezi
všemi pokřtěnyacutemi Teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteza českeacuteho ekumenismu o kterou se pokusiacuteme
tak směřuje k aktuaacutelniacute potřebě obnoveniacute a prohloubeniacute autentickeacuteho uacutesiliacute o jednotu Božiacuteho lidu
jehož zaacutekladem je povolaacuteniacute ktereacuteho se naacutem dostalo z Božiacute milosti
15Ekumenickaacute synergie ndash Duch a svoboda
Volaacute-li k jednotě saacutem Bůh a uděluje-li milost nutnou k jejiacutemu dosaženiacute Duch Svatyacute pak
je třeba se ptaacutet jakyacutem způsobem nejleacutepe na tyto podněty odpovědět Vskutku teologickou
otaacutezkou se ekumenismus staacutevaacute tehdy připustiacuteme-li že stojiacuteme před skutečnostiacute boholidskou
a ptaacuteme-li se na vzaacutejemnyacute vztah přirozenosti a milosti na bdquopodmiacutenky setkaacuteniacute svobody Božiacute
a svobody člověka jehož finaacutelniacutem dopadem je spaacutesa člověka z Božiacute i lidskeacute strany jejiacute nabiacutedka
a přijetiacuteldquo295
Do středu teologickeacute reflexe ekumenismu tak smiacuteme vložit to co ciacuterkevniacute otcoveacute
a duchovniacute autoři křesťanskeacuteho Vyacutechodu vyjaacutedřili pojmem συνεργεία296
spolupraacutece tedy
společneacute diacutelo Boha a člověka kteryacute se jeho působeniacute oteviacuteraacute297
Přitom je třeba hned v uacutevodu
vyloučit jakyacutekoliv naacutedech semipelagianismu anebo uacutemyslu zpochybnit absolutniacute svrchovanost
Božiacute pokud jde o lidskou spaacutesu a předejiacutet tak možnyacutem nedorozuměniacutem v důsledku různosti
konfesniacutech mentalit Součinnost o niacutež hovořiacuteme je možnaacute jen diacuteky zdarma daneacute Božiacute milosti
a sama svoboda člověka jako schopnost bytosti stvořeneacute k Božiacutemu obrazu (srv Gn 126-27)
tkviacute svyacutemi kořeny hluboko v Bohu298
Teprve tehdy bdquoaž naše svoboda přijme miacutesto uvnitř opus
292
Srv HEIDLER A Modlitba a ekumenismus In Studie 55 (1978) s 16-22 293
Srv VENTURA V Dvojiacute spiritualita In Kostnickeacute jiskry 7022 (1985) s 2 Ve sveacute filosofickeacute reflexi
upozorňuje na spirituaacutelniacute rozměr skutečnosti rozděleniacute křesťanů v našich zemiacutech takeacute NEUBAUER Z Kalich
versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu In Souvislosti 4 (1990) s 36-41 294
bdquoEkumenickeacute hnutiacute budoucnosti buďto bude hnutiacutem duchovniacutem anebo přestane existovatldquo
(KASPERW Spiritualitagrave ed ecumenismo In Nicolaus 29 2002 s 203) 295
AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 12 296
Srv 1K 39 bdquoJsme spolupracovniacuteci na Božiacutem diacuteleldquo [θεοῦ γάρ ἐσμεν συνεργοί] 297
ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka Velehrad Refugium 2002 s 140-141 298
Srv FARRUGIA EG bdquoSynergieldquo In TENTYacuteŽ (ed) Encyklopedickyacute slovniacutek křesťanskeacuteho Vyacutechodu s 870
ŠPIDLIacuteK T bdquoSynergeia (součinnost spolupůsobeniacute) v pojetiacute křesťanskeacuteho Vyacutechoduldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil
se tvaacuteřiacute k vyacutechodu Olomouc Refugium 2010 s 237-243
54
Dei stane se pravou svobodouldquo299
vždyť bdquokde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317) Milost
tedy nevylučuje odpověď člověka spiacuteše naopak tuto odpověď viacutery naděje a laacutesky probouziacute
a umožňuje Spolupraacutece kterou maacuteme na mysli je umožněna ve spaacutesneacute Božiacute ekonomii diacuteky
vtěleniacute Slova ktereacute přijalo naši lidskou přirozenost a v siacutele Ducha Svateacuteho seslaneacuteho do našeho
nitra pro naše posvěceniacute Spaacutesu jejiacutemž původcem je vtělenyacute Božiacute Syn je třeba přijmout jako dar
za vlastniacute a to tak že člověk ve sveacutem životě daacutevaacute staacutele většiacute prostor Božiacutemu působeniacute bdquoDar
sjednocuje jednoho i druheacuteho ve smlouvě kteraacute je neodvolatelnaacute Milost kteraacute volaacute se staacutevaacute
milostiacute jež dovoluje odpověďldquo300
Ryziacute lidskaacute svoboda kteraacute je našiacutem bdquoamenldquo k bdquoanoldquo jež
pronesl Kristus jedinyacute Spasitel lidskeacuteho pokoleniacute pak jako ke sveacutemu ciacuteli směřuje k Božiacute oslavě
(srv 2K 120-21)301
Třebaže jednota ciacuterkve je plodem působeniacute jednoty všech osob Nejsvětějšiacute Trojice
společně302
hraje zde osoba Ducha Svateacuteho uacutelohu specifickou nakolik je Duch tiacutem kdo přebyacutevaacute
ve věřiacuteciacutech a zaacuteroveň naplňuje ciacuterkev bdquoRůzniacute lideacute tvořiacute jedinou ciacuterkev protože jsou oživovaacuteni
jedniacutem Duchemldquo303
Tak můžeme s použitiacutem znaacutemeacute Muumlhlenovy formule nahliacutežet v ciacuterkvi
tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute jedneacute osoby (Ducha) v mnoha osobaacutech (v Kristu a v naacutes)304
Tuto skutečnost
vyjaacutedřil ve sveacute intuici Ignaacutec z Loyoly když napsal že jako křesťaneacute bdquověřiacuteme že mezi Kristem
našiacutem Paacutenem snoubencem a ciacuterkviacute jeho nevěstou vane stejnyacute Duch kteryacute naacutes vede a řiacutediacute ke
spaacutese našich dušiacuteldquo305
Ekumenismus se proto musiacute staacutet permanentniacute epikleziacute ndash prosbou o Ducha Svateacuteho
ze ktereacute však nejsou vyloučeny ostatniacute dvě osoby Nejsvětějšiacute Trojice o Ducha přece prosiacuteme
Otce skrze Syna Čiacutem viacutece bude moci Duch v ciacuterkvi a v srdciacutech věřiacuteciacutech rozvinout svoji činnost
tiacutem dokonaleji budeme uvedeni do jedineacuteho a nerozděleneacuteho domova ndash do domu (οἶκος)
Otcova v němž je pro naacutes připraven přiacutebytek (srv Jan42) V tomto smyslu je ekumenismus
vyčkaacutevaacuteniacutem novyacutech letnic toužebnyacutem vzyacutevaacuteniacutem Ducha jako toho bdquokdo obnovuje každyacute vztah
299
EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa Olomouc Refugium 2011 s 62 300
GROUPE DES DOMBES Marie dans le dessein de Dieu et la communion des saints Dans lʼhistoire e
lʼEacutecriture Controverse et conversion (dokument z r 1998-1999) (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF
ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001 Bologna
Dehoniane 2007 čl 1558) 301
Takto pojatyacute pojem synergie je dnes již součaacutestiacute vyjaacutedřeneacute ekumenickeacute shody srv Authority in and of the
Church C Salvation Grace Justification and Synergy Common Statement of the Lutheran-Orthodox Joint
Comission (prohlaacutešeniacute z 31 července ndash 8 srpna 1998) 5 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF (ed)
Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo interconfessionale 7 Dialoghi internazionali 1995-2005
Bologna Dehoniane 2006 čl 2660) Samotnyacute Martin Luther kteryacute striktně odmiacutetaacute i sebemenšiacute představu
cooperatio člověka a Boha jednaacute-li se o průběh ospravedlněniacute považuje boholidskou spolupraacuteci za ciacutel spaacutesneacuteho
Božiacuteho diacutela bdquoBůh v naacutes konaacute nikoliv bez naacutes On naacutes totiž učinil a zachoval k tomu aby v naacutes byl činnyacute a abychom
my konali spolu s niacutemldquo (LUTHER M De servo arbitrio In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 18
Schriften 1525 Weimar Boumlhlaus 1908 7544) 302
Srv Lumen gentium 4 (s odvolaacuteniacutem na Cypriaacutena Augustina a Jana Damašskeacuteho) 303
ŠPIDLIacuteK T Katecheze o ciacuterkvi Olomouc Refugium 2008 s 14 304
bdquoKristus se s naacutemi spojuje skrze seslaacuteniacute sveacuteho Svateacuteho Ducha takže Duch tiacutem že se spojuje s naacutemi a naacutes spojuje
se sebou působiacute takeacute naše spojeniacute s Kristem totiž vinculum svazek jednoty On saacutem je tedy numericky jedna osoba
v Kristu a v naacutesldquo (MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen
Identitaumlt des heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen Muumlnchen ndash Paderborn ndash
Wien Schoumlning 1986 s 18) 305
IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 365 (českyacute překlad Olomouc Refugium 2003)
55
v pravdě protože je co do podstaty vztah samotnyacuteldquo306
Ryziacute podstatou ekumenismu totiž neniacute
v žaacutedneacutem přiacutepadě sjednocovaacuteniacute co do vnějšiacute formy nyacutebrž jednota ve vnitřně žiteacutem
a prohlubujiacuteciacutem se vztahu
Myslet ekumenismus teologicky tak vyžaduje rozvinout zvlaacuteštniacute pneumatologickou
orientaci čili zaměřit pozornost na to jak promlouvaacute Duch spojujiacuteciacute jedno a mnoheacute 1) k ciacuterkviacutem
(srv Zj 27 etc) a 2) ke každeacutemu věřiacuteciacutemu křesťanovi jednotlivě (srv např Ga 46 etc) bdquoDuch
naacutes může obdarovat proziacuteravostiacute silou a odvahou učinit jakeacutekoli nezbytneacute kroky aby naše uacutesiliacute
bylo staacutele věrohodnějšiacuteldquo307
piacuteše Jan Pavel II ve sveacute ekumenickeacute encyklice Tento Duch je
přitom činnyacute jak ve společenstviacute ciacuterkve neboť ho oživujiacuteciacutem způsobem prostupuje (bdquoTiacutem čiacutem je
v našem těle duše tiacutem samyacutem je Duch Svatyacute v Kristově těle tedy v ciacuterkvildquo)308
tak ve
vykoupeneacutem člověku kdy se staacutevaacute jakoby bdquodušiacute našiacute dušeldquo309
Z tohoto důvodu se budeme v našiacute praacuteci zaměřovat jak na ekleziologickyacute tak
antropologickyacute aspekt uacutesiliacute o jednotu čiacutemž souzniacuteme s Congarovyacutem naacutezorem podle ktereacuteho se
ekumenismus dotyacutekaacute stejně tak ciacuterkve jakož i jednotliveacuteho křesťana poněvadž bdquoneniacute žaacutednou
specialitou nyacutebrž určitou dimenziacute celeacuteho života ciacuterkve nebo křesťanůldquo310
Nyniacute tedy načrtneme
jak ekleziologickeacute tak antropologickeacute prvky ekumenickeacute spirituaacutelniacute dynamiky z nichž vyvěrajiacute
hlavniacute linie našeho přiacutestupu k českeacutemu ekumenismu ktereacute naacutesledně představiacuteme a to včetně
popisu konkreacutetniacutech kroků našeho baacutedaacuteniacute
151 Ekleziologickeacute formy ekumenickeacuteho duchovniacuteho procesu
Ciacuterkev je ustanovena a žije ze dvou poslaacuteniacute z poslaacuteniacute Syna a Ducha Svateacuteho311
Kristus
založil ciacuterkev jako sveacute tělo ktereacute Duch bez přestaacuteniacute utvaacuteřiacute jako živeacute společenstviacute bdquoOna je
instituce a udaacutelostldquo312
Ten kdo přijal Ducha je jiacutem samotnyacutem uvaacuteděn do tajemstviacute Kristova
těla Třetiacute božskaacute osoba je konstitutivniacutem principem ciacuterkve když sjednocuje svou mociacute
vykoupeneacute v jedineacutem Kristově těle zatiacutemco bdquozpřiacutetomňuje a definitivně naplňujeldquo313
Božiacute
sebesdiacuteleniacute jehož vrcholem je vtělenyacute Božiacute Syn
O letniciacutech je konstitutivniacute působeniacute Ducha Svateacuteho ve vztahu k ciacuterkvi zjevneacute par
excellence (srv Sk 2) Duch jenž přichaacuteziacute doprostřed mezi učedniacuteky kteřiacute bdquosvorněldquo setrvaacutevajiacute na
modlitbaacutech (srv Sk 114) a jsou bdquovšichni shromaacutežděni na jednom miacutestěldquo (Sk 21) přitom jako
pečeť dokonaacutevaacute diacutelo jednoty nakolik je daacuten celeacutemu společenstviacute Teacuteto skutečnosti si všiacutemaacute Yves
Congar když řiacutekaacute bdquoDucha lze přijmout tehdy když jsme shromaacutežděni společně ovšem nikoliv
proto že je-li někdo jedineacute tělo je teacutež jedinyacute Duch nyacutebrž protože tam kde je jedinyacute Kristův
306
TENACE M Dire lrsquouomo Vol II dallrsquoimmagine di Dio alla somiglianza La salvezza come divinizzazione
Roma Lipa 1997 s 39 307
JAN PAVEL II Ut unum sint 102 308
AUGUSTIN Sermones de tempore 187 In PL 381001 srv Lumen gentium 7 309
Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 50 s odvolaacuteniacutem na Teofana
Zatvornika 310
CONGAR Y Konfessionelle Auseinandersetzung im Zeichen des Oekumenismus s 100 311
Srv CONGAR Y Der Heilige Geist Freiburg im Breisgau Herder 1982 s 160-167 312
KASPER W Katholische Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 165 313
KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie Dettelbach Roumlll 2009 s 67
56
Duch tam je takeacute přiacutetomno jedineacute tělo tělo Kristovo Duch působiacute aby se mohlo vstoupit
do těla avšak je daacuten tělu a v něm jej lze takeacute přijmoutldquo314
Bez ciacuterkve by dar Ducha postraacutedal
tělo ktereacute jakožto Paacuten a Daacuterce života tento Duch oživuje Vždyť bdquoTam kde je ciacuterkev je takeacute
Duch Božiacute a tam kde je Duch Božiacute je ciacuterkev a každaacute milost a Duch je pravdaldquo315
Jednota ciacuterkve (stejně tak jako jejiacute svatost všeobecnost a apostolicita) je důsledkem
působeniacute Ducha Svateacuteho darem kteryacute Bůh přisliacutebil a v Kristu teacutež efektivně svěřil ciacuterkvi ndash
snoubence v niacutež se začiacutenaacute obnova celeacuteho lidstva ktereacute bdquose maacute staacutet Kristovyacutem tělem aby s niacutem
vstoupilo do Bohaldquo316
Dary Ducha se tak staacutevajiacute reaacutelnou prvotinou zaacutevdavkem (srv Ř 823)
eschatologickeacuteho naplněniacute Pro jednotu Kristovy ciacuterkve to znamenaacute že neniacute vyacutesledkem
sjednoceniacute nyniacute fakticky rozdělenyacutech ciacuterkviacute nyacutebrž bdquoprimaacuterně spaacutesonosně dějinnyacutem rozvinutiacutem
oneacute jednoty kterou ciacuterkev v jednom Duchu Ježiacuteše jakožto historickeacute osoby a priori mělaldquo317
Jako maacute ciacuterkev svůj dějinnyacute počaacutetek v osobě Ježiacuteše Krista tak praacutevě Duch Svatyacute přiacutetomnyacute
v proudu dějin zajišťuje kontinuitu a zprostředkovaacutevaacute spojeniacute mezi jedniacutem Kristem a mnoha
ciacuterkvemi
bdquoDuch působiacute že všichni jsou jedno a že jednota je rozmanitostldquo318
Duch Svatyacute se sice
projevuje různyacutemi dary a službami (srv 1K 124-11) nemůžeme jej ovšem v žaacutedneacutem přiacutepadě
učinit původcem rozděleniacute a vzniku bezpočtu ciacuterkviacute v konfesniacutem slova smyslu Zde maacuteme co
dočiněniacute s hřiacutechem s proviněniacutem proti jednotě319
neboť nepřestaacutevaacute platit Pavlova vyacutetka
bdquoJe snad Kristus rozdělenldquo (1K 113) Stejně tak Duch Svatyacute jako princip ciacuterkevniacute jednoty
zůstaacutevaacute nerozdělen (srv Ef 44) To ovšem znamenaacute že jednota ciacuterkve bude uskutečněna
v takoveacute miacuteře bdquov jakeacute bude uznaacutena věřena a uskutečněna konkreacutetnost dějinneacute existence Ducha
Kristova kteryacute dějiny přesahujeldquo320
Poslušnost vůči Duchu jako principu jednoty kteryacute se
projevuje konkreacutetně ve slovu svaacutetostech ciacuterkevniacutem uacuteřadu společenstviacute viacutery bohoslužby
a bratrskeacuteho svazku321
tak nabyacutevaacute pro ekumenismus kapitaacutelniacuteho vyacuteznamu
Ekleziologickeacute zaacuteklady duchovniacuteho ekumenismu322
stejně jako ekumenismu celkově
spočiacutevajiacute rozhodujiacuteciacute měrou praacutevě na skutečnosti že Duch Svatyacute je přiacutetomen a působiacute takeacute mimo
viditelnyacute organismus Kristovy ciacuterkve kteraacute subsistuje v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem
naacutestupcem a biskupy ve spojeniacute s niacutem323
Koncil vyjmenovaacutevaacute bdquomnoheacute a vyacuteznamneacute prvky
314
CONGAR Y Der Heilige Geist s 168 315
IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 2241 In PG 7966 316
DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 7 317
MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des
heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 495 Podle autora se jednaacute o bdquoprvniacute
ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo (MUumlHLEN H op cit s 513) 318
CONGAR Y Der Heilige Geist s 171 319
Srv Unitatis redintegratio 7 320
MUumlHLEN H Una mystica Persona Die Kirche als das Mysterium der heilsgeschichtlichen Identitaumlt des
heiligen Geistes in Christus und den Christen eine Person in vielen Personen s 539 To je podle Muumlhlena bdquodruhyacute
ekumenickyacute zaacutekladniacute principldquo 321
Srv Unitatis redintegratio 2 322
Srv např LANDI PZ Unitagrave in atto Fondamenti ecclesiologici dell ecumenismo spirituale Estratto della
Tesi di Dottorato in Teologia Dogmatica Lugano Facoltagrave di Teologia Dogmatica 2007-2008 323
Srv Lumen gentium 8 K vyacuteznamu subsistit in v teacuteto souvislosti srv přehledně např KASPER W Katholische
Kirche Wesen Wirklichkeit Sendung s 234-237
57
a hodnoty ktereacute společně budujiacute a oživujiacute ciacuterkevldquo324
Třebaže se nachaacutezejiacute v nekatolickyacutech
ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech všechny takoveacute prvky bdquopochaacutezejiacute od Krista a k němu
vedou (hellip) patřiacute jedineacute Kristově ciacuterkvildquo325
Samotneacute ciacuterkve a společenstviacute ktereacute nesdiacutelejiacute
s katolickou ciacuterkviacute plnou jednotu majiacute svůj vyacuteznam a zaacutevažnost v tajemstviacute spaacutesy neboť bdquoDuch
Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesy jejich uacutečinnost se odvozuje z plnosti
milosti a pravdy kteraacute byla svěřena katolickeacute ciacuterkvildquo326
Praacutevě bdquoprvky posvěceniacute a pravdyldquo
přitom bdquovytvaacuteřejiacute objektivniacute zaacuteklad staacutevajiacuteciacuteho ač nedokonaleacuteho společenstviacuteldquo vysvětluje Jan
Pavel II327
Duch přebyacutevaacute rovněž v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech praacutevě
proto že tyto majiacute ekleziaacutelniacute povahu a jsou tudiacutež bdquozdrojem života milostildquo pro jednotliveacute věřiacuteciacute
a tak v nich vykonaacutevajiacute mateřskou uacutelohu ciacuterkve328
Zkušenost milosti kterou neustaacutele zprostředkovaacutevaacute Duch Svatyacute společenstviacute ciacuterkve jako
celku věřiacuteciacutech329
se odraacutežiacute i do teologickeacute metody a to zcela mimořaacutednyacutem způsobem pokud jde
o ekleziologii neboť bdquopouze diacuteky určiteacute uacutečasti na životě ciacuterkve lze naacuteležitě porozumět tomu čiacutem
ciacuterkev jeldquo330
Ciacuterkev zůstaacutevaacute totiž předevšiacutem bdquotajemstviacutem viacuteryldquo331
Chceme-li se v našiacute praacuteci
zaměřit na ekleziologickeacute aspekty ekumenismu jako hnutiacute Ducha nemůžeme se omezit na
rovinu čistě empirickeacuteho poznaacuteniacute ale budeme tiacutem předevšiacutem apelovat na teologickou verifikaci
toho co v procesu rozlišovaacuteniacute skrze bdquoduchovniacute intuicildquo332
a jistyacute druh přiacutebuznosti
(connaturalitas)333
prameniacuteciacute z viacutery objeviacuteme jako způsoby jimiž Duch hovořiacute k ciacuterkviacutem
152 Anima ecclesiastica ndash jednota ciacuterkve v srdci křesťana
Ruskyacute teolog Sergej Bulgakov napsal bdquoLze řiacuteci že Kristus miluje ciacuterkev Duchem
Svatyacutem zatiacutemco ciacuterkev miluje Krista v Duchu Svateacutem kteryacute v niacute přebyacutevaacuteldquo334
Autor tak
vyjaacutedřil že laacuteskyplnyacute vztah Krista a ciacuterkve o ktereacutem mluviacute apoštol (srv Ef 525nn) je neustaacutele
oživovaacuten sjednocujiacuteciacutem poutem jedineacute božskeacute Laacutesky kterou je Duch Svatyacute Kristův dar Ducha
přijatyacute ciacuterkviacute jiacute uschopňuje k odpovědi laacutesky a čiacutem viacutece se ciacuterkev tomuto Duchu oteviacuteraacute tiacutem
324
Unitatis redintegratio 3 Těmito hodnotami jsou psaneacute Božiacute slovo život milosti viacutera naděje a laacuteska a jineacute
vnitřniacute dary Ducha Svateacuteho a viditelneacute prvky Ekumenickyacute direktaacuteř pak nadto hovořiacute o plodech ktereacute tyto pozitivniacute
hodnoty v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech přinesly a jimiž jsou napřiacuteklad mystickaacute tradice
křesťanskeacuteho Vyacutechodu a duchovniacute poklady mnišskeacuteho života anglikaacutenskaacute bohoslužba a naacutebožnaacute uacutecta evangelickaacute
modlitba a různeacute formy protestantskeacute spirituality srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř
k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63a) 325
Lumen gentium 8 326
Tamteacutež 327
JAN PAVEL II Ut unum sint 11 328
Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 200 Podobně hovořiacute ve sveacute
encyklice Jan Pavel II bdquoStejnou měrou jiacutež se v ostatniacutech křesťanskyacutech společenstviacutech tyto prvky nachaacutezejiacute je
v nich uacutečinně přiacutetomna jedinaacute ciacuterkev Kristovaldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 11) 329
Srv Lumen gentium 12 330
Srv DULLES A Modelli di chiesa Padova Messaggero di sanʼt Antonio 2005 s 31 331
Tak to bylo přiacuteznačneacute zvlaacuteště pro ciacuterkevniacute otce jak upozorňuje Henri de Lubac ve sveacute studii o ekleziologii
koncilniacute konstituce Lumen gentium a patristickeacute nauce o ciacuterkvi srv DE LUBAC H Paradosso e mistero della
Chiesa s 33-37 332
bdquoDuchovniacute intuice se vynořuje z paměti ciacuterkve je chaacutepaacutena ekleziologicky tzn ne izolovaněldquo (RUPNIK MI
Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 99) 333
Srv DULLES A Modelli di chiesa s 32 334
BULGAKOV SN Il Paraclito s 549-550
58
oddaněji miluje sveacuteho jedineacuteho Paacutena Ekumenismus jako diacutelo Ducha Svateacuteho je jedinečnyacutem
způsobem projevem laacutesky Krista k ciacuterkvi a milujiacuteciacute vydanosti ciacuterkve Kristu Pečetiacute jednoty je
přece laacuteska neboť ona bdquovšechno spojuje v dokonalostildquo (Ko 314)
Již byla řeč o tom že Duch Svatyacute je daacuten ciacuterkvi jakožto Kristovu tajemneacutemu tělu Božiacute
Duch ovšem sestupuje rovněž do nitra jednotlivyacutech věřiacuteciacutech ktereacute toto bratrskeacute společenstviacute
ciacuterkve vytvaacuteřejiacute Jako jedna osoba přiacutetomnaacute v srdci mnoha věřiacuteciacutech je praacutevě Duch Svatyacute oniacutem
bdquoidentickyacutem a jedinyacutem principem kteryacute působiacute nadpřirozeneacute uacutekony aniž by přitom zničil
jedinečnost a svobodu člověkaldquo335
Duch buduje ciacuterkev jako společenstviacute svatyacutech a to jak
bdquosvatyacutech věciacuteldquo (sancta) ndash v původniacutem slova smyslu křesťanskeacuteho Kreacuteda ndash tak bdquosvatyacutech osobldquo
(sancti)336
On je ten kteryacute svou rosou sestupuje na dary chleba a viacutena a působiacute posvěceniacutem aby
se naacutem staly tělem a krviacute našeho Paacutena337
tedy eucharistiiacute ze ktereacute svaacutetostně povstaacutevaacute ciacuterkev
Kristovo tělo On je ten kteryacute stejně tak jednotliveacuteho křesťana proměňuje k podobnosti
s Kristem aby pak v něm už nežil nikdo jinyacute než jeho Paacuten (srv Ga 220) Duch naacutes uvaacutediacute
do Božiacuteho života protože nikdo neznaacute hlubiny Božiacute leacutepe nežli On (srv 1K 211) připomiacutenaacute
zpřiacutetomňuje a odkazuje naacutes k eschatologickeacutemu naplněniacute Božiacutech zaacuteměrů s naacutemi
Dar Ducha pochopitelně neniacute vyacutesadou jen katolickyacutech věřiacuteciacutech Analogicky tomu jak je
Duch činnyacute v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech působiacute takeacute v jednotlivyacutech
křesťanech kteřiacute v nich přijiacutemajiacute dar viacutery a svaacutetost křtu338
Dogmatickaacute konstituce Lumen
gentium prohlašuje že mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi křesťany existuje bdquopraveacute spojeniacute
v Duchu Svateacutemldquo339
ktereacute se odviacutejiacute praacutevě od skutečnosti viacutery a křtu Božskyacute Utěšitel v jejich
srdciacutech působiacute bdquosvou posvěcujiacuteciacute silou svyacutemi dary a milostmildquo přičemž bdquoněktereacute z nich posilnil
až k prolitiacute krveldquo340
Cokoliv milost Ducha Svateacuteho v těchto bratřiacutech a sestraacutech působiacute tak může
sloužit i katolickyacutem křesťanům k poučeniacute341
Celeacute drama svobody ke ktereacute jsme byli jako křesťaneacute povolaacuteni tkviacute v tom jak dalece se
v naacutes tato svoboda staacutevaacute zdrojem laacutesky ochotneacute sloužit (srv Ga 514) Apoštol Pavel přitom
daacutevaacute jasnyacute naacutevod k tomu jak obstaacutet když řiacutekaacute bdquoŽijte z moci Božiacuteho Duchaldquo (Ga 516) Pravaacute
svoboda je ovocem Ducha ktereacute uzraacutevaacute tehdy řekne-li člověk tomuto Duchu sveacute ano
Hovořiacuteme-li o synergii jako ekumenickeacutem vyacutechodisku maacuteme na mysli praacutevě toto přijmout
Ducha a dovolit mu aby se v lidskeacutem nitru stal pramenem tryskajiacuteciacutem do věčneacuteho života
(srv J 9738) Tam kde Duch sestoupiacute do nitra jednotliveacuteho křesťana uskutečňuje se tajemstviacute
ciacuterkve snoubenky toužiacuteciacute po jednotě se svyacutem nebeskyacutem ženichem Duch Svatyacute kteryacute je jako
bdquoduše ciacuterkveldquo342
principem sjednocujiacuteciacute ciacuterkevniacute laacutesky se staacutevaacute zdrojem jednoty v dušiacutech
věřiacuteciacutech Hle ciacuterkev se zde zabydluje v duši křesťana kteraacute se staacutevaacute anima ecclesiastica343
ndash
335
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 267 336
TENTYacuteŽ Der Heilige Geist s 171 337
Srv Druhaacute eucharistickaacute modlitba In Českyacute misaacutel Praha Českaacute liturgickaacute komise 1983 s 444 338
Srv Unitatis redintegratio 4 339
Lumen gentium 15 340
Tamteacutež 341
Unitatis redintegratio 4 342
Srv Lumen gentium 7 ŠPIDLIacuteK T Znaacuteš Boha Otce Syna i Ducha Svateacuteho Olomouc Refugium 2005 s
136-137 343
ORIGENES In Canticum canticorum homiliae 110 In PG 1346
59
s Henri de Lubacem přeloženo dušiacute kteraacute je ciacuterkviacute344
V člověku ve ktereacutem milost zviacutetěziacute nad
hřiacutechem nakonec splyacutevaacute bdquozduchovněniacute vnitřniacuteho života s plnostiacute katolickeacuteho ducha to znamenaacute
s duchem nanejvyacuteš širokyacutem a univerzaacutelniacutem a zaacuteroveň s duchem nejpřiacutesnějšiacute jednotyldquo345
Jedině
před zrakem člověka duchovniacuteho jakožto člověka ciacuterkve znovu vyvstaacutevaacute jednota duše kteraacute si
uvědomuje jedinečnost laacutesky kterou ji Bůh miluje zaacuteroveň viacute že neniacute milovaacutena odděleně od
ostatniacutech346
Skrze laacutesku je celaacute Kristova ciacuterkev přiacutetomnaacute v jednotliveacute duši v niacutež se uskutečňuje
jejiacute tajemstviacute
Kraacutesu takoveacute duše kteraacute je ciacuterkviacute nahliacuteželi již ciacuterkevniacute otcoveacute v Marii kteraacute pro ně
představovala typus Ecclesiae347
ztělesňujiacuteciacute coby VirgoMater neporušenost viacutery jež se
projevuje v plodnosti mateřstviacute bdquoV Marii nachaacuteziacute ciacuterkev vyvěrajiacuteciacute z Krista svůj osobniacute střed
a dokonaleacute uskutečněniacute sveacute ciacuterkevniacute idejeldquo348
Jestliže Maria v siacutele milosti kterou byla naplněna
vyslovila sveacute bdquoanoldquo počala z Ducha Svateacuteho (srv L 126-38) a porodila Krista stala se bdquoreaacutelnyacutem
symbolemldquo349
svateacute ciacuterkve kteraacute předaacutevaacute svyacutem dětem život z viacutery a ze křtu Proces se ovšem
nezastavuje zde poněvadž bdquokaždaacute duše křesťana kteraacute po vzoru Marie slyšiacute přijiacutemaacute a střežiacute
Božiacute slovo sama přinaacutešiacute na svět Kristaldquo350
O letniciacutech se na celeacute ciacuterkvi završuje to co začalo
v srdci Panny Marie v okamžiku Zvěstovaacuteniacute kdy do jejiacuteho nitra vstoupila milost Ducha
Svateacuteho351
Svou odpověď viacutery kterou v niacute tento Duch utvaacuteřel přitom Maria nepronaacutešiacute pouze
sama za sebe nyacutebrž jak si všiacutemaacute Hans Urs von Balthasar bdquov jejiacutem ano již je obsaženo ndash ať už to
[Maria] viacute nebo ne ndash společenstviacute catholicaldquo352
Celou ciacuterkev kteraacute je už ve sveacutem jaacutedru
přiacutetomnaacute v Marii v nazaretskeacutem domě je pak možneacute si představit jako jednotu kterou Duch
buduje z těch kteřiacute jsou kolem tohoto Mariina bdquoanoldquo Tajemstviacute Catholica Mater ndash porodit
a přineacutest světu Božiacute slovo ndash se pak reprodukuje v srdci každeacuteho kdo podobně jako Maria uvěřil
Božiacutemu poselstviacute
Budeme-li se v našiacute praacuteci nakonec ptaacutet po bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo jako konkreacutetniacutem
důsledku rozvinutiacute pojmu duchovniacuteho ekumenismu musiacuteme miacutet jaksi v pozadiacute praacutevě tuto
mariaacutenskou dimenzi ciacuterkve353
kteraacute prozrazuje nakolik plodneacute rozvinutiacute jednoty je vyacutesledkem
odpovědi jednotliveacuteho křesťana k niacutež jej vede milost Božiacuteho Ducha354
344
Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 164 345
TENTYacuteŽ Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 36 346
Srv TENTYacuteŽ Meditace o ciacuterkvi s 164 347
AMBROŽ Expositio Evangelii secundum Lucam 27 In PL 151555 348
BALTHASAR HU VON Wer ist die Kirche In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II Einsiedeln
Johannes Verlag 1971 s 168 349
KEHL M Die Kirche Eine katholische Ekklesiologie s 25407 350
DE LUBAC H Paradosso e mistero della Chiesa s 62-63 351
Srv RAHNER H Maria a ciacuterkev Velehrad Refugium 1996 s 64 352
BALTHASAR HU VON Katholisch Aspekte des Mysteriums Einsiedeln Johannes Verlag 1975 s 56 353
Srv OUELLET M Maria a budoucnost ekumenismu In Communio 161 (2012) s 53 354
S myšlenkou jednoty povstaacutevajiacuteciacute v duši věřiacuteciacuteho křesťana souzniacute plně naacutezor Sergeje Bulgakova kteryacute ohledně
smiacuteřeniacute mezi ciacuterkviacute na Vyacutechodě a na Zaacutepadě napsal bdquoBezesporu v některyacutech dušiacutech v jedneacute i druheacute ciacuterkvi je miacuter již
obsažen (hellip) Bliacuteže než unie je sbliacuteženiacute je možneacute i nyniacute v naacutes a skrze naacutesldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a
konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek teologa II Olomouc Refugium 2011 s 132)
60
153 Teologicko-spirituaacutelniacute četba českeacuteho ekumenismu
bdquoFaacuteze přechoduldquo a bdquoekumenismus životaldquo ktereacute tvořiacute kontext oživeneacuteho zaacutejmu
o duchovniacute ekumenismus by podle miacuteněniacute kardinaacutela Waltera Kaspera měly byacutet reflektovaacuteny na
miacutestniacute uacuterovni života ciacuterkviacute a měly by se promiacutetnout do ekumenickyacutech institucionaacutelniacutech forem
a struktur což je předevšiacutem uacutekolem regionaacutelniacutech a naacuterodniacutech ekumenickyacutech rad355
Tento fakt
bychom mohli chaacutepat jako vyacutezvu adresovanou nejen ciacuterkviacutem jednotlivyacutem ciacuterkevniacutem obciacutem
sborům a společenstviacutem křesťanů ale teacutež teologům a bdquomiacutestniacuteldquo ekumenickeacute teologii Nechceme-li
totiž aby se naznačenaacute perspektiva ndash zaměřit se v ekumenismu na jeho spirituaacutelniacute dimenzi
ndash omezila pouze na to že konečně bdquonapumpujemeldquo vyacutesledky ekumenickyacutech dialogů do žil
ciacuterkve356
je nutnaacute předchaacutezejiacuteciacute teologickaacute praacutece analyzujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute jako diacutelo Ducha
kteryacute promlouvaacute k ciacuterkviacutem dnes nyniacute a na určiteacutem miacutestě (srv Zj 27 a dalšiacute) Hermeneutika
prosteacute aplikace (Hermeneutik der Anwendung) již předem stanovenyacutech principů volaacute po změně
ve prospěch hermeneutiky zkušenosti (Hermeneutik der Erfahrung)357
Zkušenost kterou maacuteme
na mysli přitom neniacute prostyacutem empiricky vyhodnotitelnyacutem okamžikem nyacutebrž odkazuje
k procesu kvalitativniacuteho vnitřniacuteho zakoušeniacute358
Maacute-li byacutet ekumenismus udaacutelosiacute v niacutež se projeviacute boholidskyacute život je třeba hledat cesty
ktereacute naacutes k rozvinutiacute takoveacuteho života povedou což neniacute možneacute bez proměny jež je plodem
obraacuteceniacute Přistupovat k ekumenismu pastoraacutelně a spirituaacutelně znamenaacute zaměřit pohled na paměť
a souvislosti v nichž se zrcadliacute vztahy ktereacute by měly byacutet staacutele viacutece proniknuty laacuteskou jakožto
zdrojem jednoty (srv J 1726)359
Prioritniacute povaha ekumenismu jako autentickeacute duchovniacute
udaacutelosti naacutes vybiacuteziacute abychom se odvaacutežili čiacutest celou tuto udaacutelost duchovně
Při pohledu na bdquodnesldquo ciacuterkve v pastoraacutelniacute teologii přitom nejde pouze o to sesbiacuterat
množstviacute dat a podrobit je pečlivyacutem rozborům Podle pronikaveacuteho postřehu Marko I Rupnika
bdquopastoraacutelniacute teologie vyžaduje spirituaacutelniacute četbu vyacutesledků analyacutezldquo bdquoJestliže nedojdeme až ke
spirituaacutelniacute četbě informaciacute riskujeme že budeme reagovat na existujiacuteciacute vyacutezvy toliko na rovině
fenomenologickeacute povrchně aniž by bylo jasneacute jestli se vůbec jednaacute o spirituaacutelniacute vyacutezvy nebo
neldquo360
Duchovniacute četba tedy četba v dialogu s Duchem jemuž se ve viacuteře oteviacuteraacuteme umožňuje
nahliacutežet na skutečnost bdquove smyslu autenticky duchovniacutem a teologickeacutem abychom dospěli
ke slovu ktereacute naacutem On [Bůh] chce řiacuteci za těmito jevy Vědět co Bůh chce je podmiacutenkou k tomu
abychom jej mohli poslechnout a přilnout k němu totiž podmiacutenkou žiacutet naše povolaacuteniacuteldquo361
Rozhodujiacuteciacute pro teologicko-pastoraacutelniacute uacutevahu a naacutesledneacute působeniacute je tedy odkryacutet duchovniacute
skutečnost jevů a procesů ktereacute naacutes obklopujiacute Jakou duchovniacute skutečnost maacuteme na mysli
S Rupnikem můžeme odpovědět že je to zvlaacuteště bdquoKristovo povolaacuteniacute a způsoby jak uskutečňovat
355
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 103 356
Srv KARCZUBOVAacute L Ecumenical Topics in Present Czech Theology s 74 357
Srv HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE Vorwort s 9 358
Ve smyslu Ignaacutecově hellipsentir y gustar las cosas internamente srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 2 359
Srv AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 83 360
RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute teologie
s 74 361
TENTYacuteŽ Il cammino della vocazione cristiana Di risurrezione in risurrezione Roma Lipa 2008 s 72-73
61
sveacute poslaacuteniacuteldquo362
jež se maacuteme naučit v dějinnyacutech společenskyacutech a kulturniacutech fenomeacutenech čiacutest
Platiacute totiž že co je duchovniacute tiacutehne ke Kristu k jeho velikonočniacutemu tajemstviacute utrpeniacute
způsobeneacuteho hřiacutechem vykupitelneacute smrti a životodaacuterneacuteho vzkřiacutešeniacute Pomociacute duchovniacute četby
ekumenismu pak jde o to naleacutezt co vede ke Kristu jako prameni jednoty ciacuterkve (srv Ef 35)
neboť co směřuje k jeho osobě sjednocuje Odtud plyne že kriteacuteriem opravdovosti takoveacute četby
je světlo velikonočniacute udaacutelosti ktereacute dovoluje zahleacutednout hřiacutech propastnou hlubinu svobody
a spoutanosti lidskeacuteho srdce363
a diacuteky němuž se v naacutes může rozhostit viacutera a naděje že bdquokde se
rozmohl hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) Toto velikonočniacute tajemstviacute
je přiacutetomno v paměti ciacuterkve a proto pouze v kontextu ciacuterkve jsme duchovniacute četby skutečnosti
vůbec schopni364
V pozadiacute teologicko-spirituaacutelniacute četby naacutem paměť ciacuterkve staviacute před oči jistotu
bdquoI po tolika hřiacutešiacutech ktereacute přispěly k historickyacutem rozděleniacutem je jednota křesťanů možnaacuteldquo365
a to předevšiacutem jako diacutelo milosti samotneacuteho Boha jehož dary a povolaacuteniacute jsou neodvolatelnaacute
(srv Ř 119)
Jak jsme již uvedli vyacutechoziacute otaacutezka našeho taacutezaacuteniacute s niacutemž přistupujeme k baacutedaacuteniacute na poli
českeacuteho ekumenismu směřuje k praxi taacutežeme se po tom jak jako křesťaneacute různyacutech ciacuterkviacute
a ciacuterkevniacutech společenstviacute v našiacute zemi maacuteme dnes s novou naleacutehavostiacute porozumět a přijmout za
svou Kristovu vyacutezvu bdquoAby všichni byli jedno jako ty Otče ve mně a jaacute v tobě aby i oni byli
jedno v naacutes aby tak svět uvěřil že ty jsi mě poslalldquo (J 1721) Prakticky formulovaacutena otaacutezka
z našiacute strany vyžaduje aktivniacute hledaacuteniacute Božiacute vůle a disponovaacuteniacute se k tomu tuto vůli přijmout
a uskutečnit366
jen tak se vyhneme pokušeniacute ideologizace nebo čistě lidskeacuteho aktivismu
Předně je zapotřebiacute si uvědomit že odpověď na to co maacuteme v bezprostředniacute budoucnosti
jako češtiacute křesťaneacute pro jednotu konat nemůžeme naleacutezt jinak než v kontextu pohledu na
minulost a přiacutetomnost Teprve uvažovaacuteniacute o tom co jsme vykonali a co konaacuteme naacutem umožňuje
určit směr jiacutemž bychom se měli ubiacuterat367
Je nutneacute uvědomit si jak k naacutem Duch jednoty
promlouval v minulosti jak promlouvaacute nyniacute a nakolik jsme se jeho podnětům otevřeli
a oteviacuteraacuteme To v sobě ovšem nese připravenost přijmout teacutež fakt že jsme tomuto Duchu nebyli
poslušniacute že jsme jeho podněty buď zcela opomiacutejeli anebo zkreslovali našimi vizemi V prveacute
řadě tedy půjde o rozhovor s našiacute bdquoekumenickou minulostiacuteldquo o snahu objevit bdquotradici
ekumenismuldquo jako součaacutest živeacute paměti ciacuterkve kteraacute určujiacuteciacutem způsobem ovlivňuje rozhodnutiacute
jež ciacuterkev jako společenstviacute věřiacuteciacutech učinila a může učinit368
Naacuteš probleacutem se tak postupně bude
artikulovat jako taacutezaacuteniacute se po tom jakou podobu maacute nabyacutet naše věrnost ekumenickeacutemu zaacutevazku ndash
žiacutet jednotu a usilovat o ni ndash o němž poznaacutevaacuteme že jsme k němu jako ciacuterkve a jednotliviacute
křesťaneacute v našiacute zemi povolaacuteni
Chceme-li rozvinout a konkretizovat v kontextu českeacuteho ekumenismu pozvaacuteniacute
k bdquoekumenismu životaldquo jako cesty k znovuobjeveniacute duchovniacutech pramenů jednoty pak bude
362
TENTYacuteŽ Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 79 363
Srv tamteacutež s 83 364
Srv tamteacutež s 81-83 365
JAN PAVEL II Ut unum sint 34 366
Srv IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 5 367
Srv tamteacutež 53 368
Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 264-269
62
našiacutem kriteacuteriem zaacutekladniacute pastoračniacute otaacutezka vůbec totiž bdquojak překročit praacuteh budoucnosti
vstoupit do prostoru reaacutelnyacutech vztahů ktereacute rodiacute skutečnou lidskou identitu a nakonec i život
věčnyacuteldquo Je tomu tak protože bdquohledaacuteniacutem a naleacutezaacuteniacutem duchovniacutech zaacutekladů života nachaacuteziacute
pastoraacutelniacute teologie onoho Ducha Svateacuteho kteryacute převede dnešniacute svět paschou kteraacute ho
očekaacutevaacuteldquo369
Zbyacutevaacute nastiacutenit jakyacutem způsobem se bude naše reflexe ubiacuterat pokud jde o jednotliveacute etapy
poteacute co jsme v uacutevodniacute kapitole nastiacutenili vyacutechodiska a metodu našiacute praacutece370
Vyjdeme-li
z postřehu O I Štampacha že bdquočeskaacute ekumenickaacute situace i jejiacute perspektivy neexistujiacute odděleně
od kontextuldquo světoveacuteho ekumenickeacuteho děniacute371
pak je logicky prvniacutem krokem vystiženiacute
zaacutekladniacutech rysů současneacute světoveacute ekumenickeacute situace a jejiacuteho ohlasu v našem prostřediacute Ptaacuteme
se tedy nejdřiacuteve jak se ekumenickaacute idea formuje ve světě dnes a jak všeobecně měniacuteciacute se
ekumenickeacute klima vniacutemajiacute vybraniacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickou problematikou
Četba je vedena snahou vystihnout prvky ktereacute popisujiacute symptomy bdquokrizeldquo současneacuteho
ekumenismu
Praktickeacute kroky v českeacutem ekumenismu a reflexe v teacuteto oblasti majiacute sveacute předpoklady takeacute
v minulosti a vyrůstajiacute z toho co dnešniacute situaci předchaacutezelo To je důvodem proč se ve třetiacute
kapitole podiacutevaacuteme do vybranyacutech momentů z historie formovaacuteniacute ekumenickeacute myšlenky
a ekumenickyacutech vztahů u naacutes Nejde přitom o vyčerpaacutevajiacuteciacute bdquodějiny ekumenismuldquo u naacutes jako
spiacuteše o sondy předklaacutedajiacuteciacute konkreacutetniacute udaacutelosti a podoby přiacutestupů jak hledat jednotu křesťanů
jež se v jednotlivyacutech historickyacutech etapaacutech ktereacute jsme od počaacutetků novodobeacuteho ekumenismu až
do r 1989 stanovili tři uplatňovaly Zmiacuteněneacute dva kroky našiacute praacutece (2 a 3 kapitola) představujiacute
bdquopopisnyacute momentldquo našeho baacutedaacuteniacute
Čtvrtaacute kapitola přinese bdquohodnotiacuteciacuteldquo krok v jehož raacutemci se pokusiacuteme teologicky
interpretovat hlavniacute tendence ktereacute poklaacutedaacuteme za přiacuteznačneacute pro českyacute ekumenickyacute prostor
přičemž se budeme snažit postihnout jak kontinuitu teologickeacute paměti tak noveacute impulzy Jde
o vlastniacute miacutesto teologicko-spirituaacutelniacute analyacutezy jejiacutež kriteacuterium tvořiacute otaacutezka po tom kde ciacuterkve
a ciacuterkevniacute společenstviacute u naacutes Božiacute Duch opakovaně i nově oslovuje a vybiacuteziacute k hledaacuteniacute jednoty
Na zaacutekladě našeho baacutedaacuteniacute se budeme koncentrovat na tendence nachaacutezejiacuteciacute se v naacuteslednyacutech pěti
oblastech uzdraveniacute historickeacute paměti kontinuita křesťanskyacutech tradic vztah svaacutetosti eucharistie
k jednotě ciacuterkve identita v ekumenickeacutem dialogu nositeleacute ekumenickyacutech impulzů
V paacuteteacute kapitole předložiacuteme teologickyacute odkaz na nauku ciacuterkve kteraacute napomaacutehaacute analyacuteze
a popisu pastoračniacute situace a poskytuje kriteacuteria pro duchovniacute rozlišeniacute a vyhodnoceniacute V našem
přiacutepadě se jednaacute o shrnutiacute duchovniacutech vyacutezev směrovanyacutech k českyacutem katoliacutekům i k českeacute
369
TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 69-70 370
Pro celistvějšiacute porozuměniacute terminologii a struktuře postupu našeho baacutedaacuteniacute srv kroky empiricko-kritickeacute metody
pastoraacutelniacute teologie podle AMBROS P Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 60-62 371
Srv ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
s 9589
63
ekumeně jako celku z uacutest dvou papežů Jana Pavla II a Benedikta XVI jak je vyslovili během
svyacutech pastoračniacutech naacutevštěv v letech 1990-2009 Pozornost zde zaměřiacuteme na zasazeniacute
ekumenickeacute otaacutezky do celku poslaacuteniacute Božiacuteho lidu v našich zemiacutech jak je oba pontifikoveacute
formulujiacute
V posledniacute čaacutesti našiacute praacutece předložiacuteme impulzy kteryacutemi by se ekumenismus u naacutes mohl
inspirovat k tomu aby se ještě viacutece (magis) stal nediacutelnou součaacutestiacute života jednotlivyacutech křesťanů
Těžisko načrtnuteacuteho bdquopastoračniacuteho plaacutenuldquo bude kladeno na sdiacuteleniacute bohatstviacute vyplyacutevajiacuteciacutech
z bdquoduchovniacuteho ekumenismuldquo kteryacute považujeme za zaacuteklad bdquoekumenickeacute spiritualityldquo
Zdůvodněniacute opraacutevněnosti takoveacute spirituality bude doprovaacutezeno naacutečrtem jednotlivyacutech jejiacutech
prvků z nichž jednota kteraacute je zaacutekladem společneacuteho poslaacuteniacute křesťanů může kontinuaacutelně čerpat
a ktereacute bude třeba v konkreacutetniacutech pastoračniacutech situaciacutech nadaacutele rozviacutejet prohlubovat
a obohacovat o noveacute rozměry
Domniacutevaacuteme se že takto pojateacute studium ekumenismu v našich zemiacutech naacutem dovoliacute
zahleacutednout jej jako skutečnost kteraacute maacute sveacute dějiny sveacute současneacute specifickeacute rysy a kteraacute
předevšiacutem byla zdejšiacute čaacutesti Božiacuteho lidu jež prošla bolestnou zkušenostiacute rozděleniacute a svaacuteru
svěřena coby uacutekol a staacutele nově zazniacutevajiacuteciacute duchovniacute apel na něž jsme povinni odpoviacutedat i nadaacutele
z vnuknutiacute Ducha
64
2 SOUČASNEacute HLEDAacuteNIacute NOVEacute ARTIKULACE EKUMENICKEacute
MYŠLENKY
Soudobaacute ekumenickaacute situace byacutevaacute charakterizovanaacute na prvniacute pohled ne přiacuteliš
optimisticky vyhliacutežejiacuteciacutemi přiacutevlastky Autoři hovořiacute o bdquoekumenickeacute ziměldquo372
o bdquoekumenismu
kteryacute se vraciacute nazpětldquo373
konstatuje se že bdquoekumenismus dospěl ke sveacutemu koncildquo374
S tiacutem
souvisejiacute otaacutezky po tom bdquoco nyniacute ještě můžeme dělatldquo a bdquokamldquo daacutele postupovat375
Ozyacutevajiacute se
hlasy nabaacutedajiacuteciacute k bdquorealistickeacutemu ekumenismuldquo376
jako by po předchoziacutech ekumenickyacutech
vzletech měl nastat čas vystřiacutezlivěniacute z přiacutelišneacute euforie Tyto a podobně znějiacuteciacute metafory a otaacutezky
naacutem daacutevajiacute tušit něco o změnaacutech jichž jsme v oblasti ekumenismu již viacutece než dvě desetiletiacute
svědky častěji dochaacuteziacute k tematizaci pociťovaneacute krize377
Na jedneacute straně je jisteacute že ekumenickeacute pochybnosti a nejistoty se v současneacute době
tematizujiacute často na druheacute straně však stojiacuteme svyacutem způsobem před něčiacutem co je pro ekumenickeacute
hnutiacute přiacuteznačneacute starost a kritickeacute taacutezaacuteniacute se po budouciacutem směřovaacuteniacute provaacutezejiacute snahy o sjednoceniacute
křesťanů již od počaacutetku378
Dnešniacute ekumenickou bezradnost můžeme jistyacutem způsobem
s Walterem Kasperem nahliacutežet paradoxně jako důkaz uacutespěchu předchaacutezejiacuteciacuteho ekumenickeacuteho
posunu bdquoV teacute miacuteře totiž v jakeacute se křesťaneacute různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech
společenstviacute přibliacutežily tiacutem bolestněji pociťujiacute rozdiacutely ktereacute staacutele ještě existujiacute a těžkosti
přechodu ktereacute ještě musiacute byacutet překonaacuteny Tiacutem viacutece pak trpiacute takeacute faktem že ještě nemohou miacutet
uacutečast na jednom Paacutenově stoluldquo379
Použijeme-li obrazu podobaacuteme se v našem ekumenickeacutem
znejistěniacute pasažeacuterům letadla ktereacute po rychleacutem startu nabralo vyacutešku a pohybuje se kupředu
třebaže se cestujiacuteciacutem na palubě zdaacute že stojiacute380
Přiacutetomnyacute pocit obavy a bezvyacutechodnosti je nicmeacuteně tady a maacute bezpochyby mnoho reaacutelně
existujiacuteciacutech přiacutečin a proto nemůžeme předstiacuterat bezduchyacute optimismus Namiacutestě ovšem může byacutet
i reflexe zdali je naše interpretace faktů a udaacutelostiacute spraacutevnaacute (srv L 2421) Chaacutepeme spraacutevně
vyacuteznam toho co se naacutem na poli ekumenismu jeviacute jako těžkost neuacutespěch ba přiacutemo negace snah
o jednotu Je-li uacutesiliacute o jednotu křesťanů v Božiacutem plaacutenu pak zakoušeniacute toho že se naacutem
372
Srv EVANS GR Method in Ecumenical Theology The Lessons So Far Cambridge University Press 1996
s 1-18 373
Srv HILBERATH BJ Oumlkumenische Bewegung im Ruumlckwaumlrtsgang Versuch einer differenzierten
Bestandsaufnahme In Anzeiger fuumlr die Seelsorge 2 (2001) s 5-9 374
Srv DOumlRING H ndash JEPSEN M ndash SCHEELE P-W Ist die Oumlkumene am Ende Regensburg Pustet 1994 375
Srv KOCH K Gelaumlhmte Oumlkumene Was jetzt noch zu tun ist Freiburg im Breisgau Herder 1991
HILBERATH BJ ndash MOLTMANN J Oumlkumene wohin Bischoumlfe und Theologen entwickeln Perspektiven
Tuumlbingen ndash Basel Francke 2000 376
FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene Goumlttingen
Vandenhoeck amp Ruprecht 2006 s 9 377
Přehledně stav současneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute vystihuje např SATTLER D Brennpunkte des oumlkumenischen
Dialogs In AAVV Trennung uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie Freiburg im Breisgau Herder
2007 s 56-105 378
Srv FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme In Teologickaacute reflexe
71 (2001) s 23 379
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 18 380
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 13-14
65
ekumenismus bdquovymykaacute z rukouldquo a že jeho budoucnost nemaacuteme ve sveacute moci může otevřiacutet
prostor Božiacutemu jednaacuteniacute a naacutes pro toto jednaacuteniacute jako Božiacute spolupracovniacuteky disponovat
Na přiacuteštiacutech řaacutedciacutech představiacuteme nejprve v zaacutekladniacutech liniiacutech směry kteryacutemi se dnes ubiacuteraacute
ekumenismus ve světě Přiacuteznačnyacutem rysem přitom bude praacutevě problematizace ekumenickeacute
myšlenky Svoji pozornost v prvniacute čaacutesti zaměřiacuteme na různaacute pojetiacute ekumenismu jako celku (Co)
na diferencovaneacute metodickeacute přiacutestupy uplatňovaneacute v ekumenickeacutem teologickeacutem dialogu (Jak)
a na otaacutezku rozdiacutelnosti ciacutelovyacutech představ jednoty kteraacute prameniacute z odlišnyacutech ekleziologickyacutech
vyacutechodisek (Proč) Kraacutetce přitom zmiacuteniacuteme teacutež specifickeacute postaveniacute uacutesiliacute o jednotu křesťanů
uprostřed soudobyacutech kulturniacutech a společenskyacutech trendů ktereacute mohou byacutet pro celyacute ekumenickyacute
proces překaacutežkou či vyacutezvou Ve druheacute čaacutesti popiacutešeme jak vybraneacute charakteristiky současneacuteho
stavu ekumenismu vniacutemajiacute někteřiacute češtiacute mysliteleacute zabyacutevajiacuteciacute se ekumenickyacutemi otaacutezkami
21Světovyacute ekumenismus na rozcestiacute
Světovyacute ekumenismus se po sveacutem velkeacutem rozmachu kteryacute nastal koncem šedesaacutetyacutech let
minuleacuteho stoletiacute a to v nemaleacute miacuteře takeacute v důsledku aktivniacuteho vstupu katolickeacute ciacuterkve do
ekumenickeacuteho hnutiacute ocitaacute na rozcestiacute Otazniacutek se přitom vnaacutešiacute jak co do pojetiacute vyacutechodisek tak
i cest a dokonce i samotneacuteho ciacutele ekumenismu Současnyacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu
křesťanů Kurt Koch před lety vyacutestižně indikoval že hlavniacute probleacutem ekumenismu tkviacute ve
skutečnosti v tom že bdquopraacutevě ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute je mezi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi
společenstviacutemi staacutele ještě spornyacuteldquo381
Ekumenickeacute hnutiacute bylo od svyacutech počaacutetků vědomě
koncipovaacuteno jako snaha naleacutezat a podporovat mezi křesťany a jejich společenstviacutemi hlubšiacute
jednotu usilovat o zdůrazněniacute toho co věřiacuteciacute v Krista spojuje Joseph Ratzinger shrnul důvod
takto pojateacuteho procesu ve znaacutemeacutem axiomu že bdquonikoliv jednota vyžaduje ospravedlněniacute nyacutebrž
rozděleniacuteldquo382
Praacutevě to co se ovšem dlouhou dobu zdaacutelo jako teacuteměř samozřejmeacute
a neproblematizovaneacute vyacutechodisko ekumenickeacuteho uacutesiliacute je dnes vystaveno zpochybněniacute pozitivniacute
vyhodnoceniacute pluralismu naviacutec připojuje teacuteměř za každou zmiacutenkou o jednotě otazniacutek
Různorodost přiacutestupů k ekumenismu nachaacuteziacuteme ovšem takeacute v tom jak pojiacutemajiacute ciacuterkevniacute
jednotu a cestu k niacute samotneacute křesťanskeacute ciacuterkve Z hlediska reformačniacute teologie je jednota ciacuterkve
Božiacutem darem kteryacute předchaacuteziacute ekumenickou aktivitu ciacuterkviacute Jedna svataacute všeobecnaacute a apoštolskaacute
ciacuterkev je přiacutetomnaacute ve všech ciacuterkviacutech jejichž ekumenickyacutem uacutekolem je bdquovydaacutevat svědectviacute
o tomto Božiacutem daru jako zaacutekladu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v různosti jejich historickyacutech
podobldquo383
Konkreacutetniacutem vyacuterazem tohoto svědectviacute je akt uznaacuteniacute kdy se jednotliveacute ciacuterkve přijiacutemajiacute
za čaacutest jedneacute ciacuterkve Kristovy a při němž si bdquonavzaacutejem udělujiacute společenstviacuteldquo384
ktereacute je založeno
381
KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit und
Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 6 382
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 211 383
Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 384
Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie z 16 března 1973) 29 In Na cestě k jednotě
Leuenberskeacute dokumenty s 13
66
na shodě v chaacutepaacuteniacute evangelia Takto deklarovaneacute společenstviacute přitom připouštiacute jak legitimniacute
mnohost podob nauky viacutery tak pluralitu pokud jde o podobu a strukturu ciacuterkevniacuteho uacuteřadu
Pravoslavnaacute ciacuterkev vstupuje do ekumenickeacuteho uacutesiliacute jako bdquonositelka a svědkyně viacutery
jedneacute svateacute obecneacute a apoštolskeacute ciacuterkveldquo385
Rozkol mezi křesťany je podle pravoslavneacuteho pojetiacute
důsledkem odloučeniacute od Tradice nerozděleneacute ciacuterkve Jednota ciacuterkve maacute sveacute kořeny v trojjedineacutem
životě Božiacutem a ve svaacutetostech a jejiacutem vyacuterazem je apoštolskaacute sukcese a tradice otců Jedinou
cestou ekumenismu je z pravoslavneacuteho pohledu naacutevrat k praveacute viacuteře tedy sjednoceniacute v pravdě
kteraacute je obsaženaacute v Piacutesmu a Tradici a kteraacute daacutevaacute ciacuterkvi jejiacute univerzaacutelniacute charakter386
Pokud jde o katolickou nauku pak je horizontem ekumenickeacuteho uacutesiliacute jednota mezi všemi
pokřtěnyacutemi charakterizovanaacute jako plnaacute a viditelnaacute387
O teacuteto jednotě magisterium tvrdiacute že
bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo388
Ekumenickyacute probleacutem tkviacute v tom že ačkoliv Paacuten
založil ciacuterkev bdquojednu a jedinouldquo389
existuje dnes mnoho ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute ktereacute
bdquose odloučily od plneacuteho společenstviacute katolickeacute ciacuterkve leckdy ne bez viny lidiacute z obou stranldquo390
Smyslem ekumenismu je pak z pohledu katolickeacuteho učeniacute unitatis redintegratio bdquoobnoveniacute
jednotyldquo což bdquoovšem neznamenaacute to co bychom mohli označit za takzvanyacute sbquoekumenismus
naacutevratulsquo totiž nutnost popřiacutet a odložit vlastniacute dějiny viacutery (hellip) Neznamenaacute uniformitu ve všech
vyacuterazovyacutech formaacutech teologie a spirituality v liturgickyacutech vyjaacutedřeniacutech a discipliacuteněldquo391
Na druheacute
straně však plneacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi neniacute myslitelneacute bez jednoty ve viacuteře bez společneacute
uacutečasti na svaacutetostneacutem životě a bez jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho vedeniacute
V naacutesledujiacuteciacutem oddiacutele se zastaviacuteme u těchto bodů představiacuteme vybraneacute přiacuteklady ktereacute
ilustrujiacute debatu o tom jak ekumenismus vůbec pojiacutemat poukaacutežeme na změny v metodologii
ekumenickeacuteho dialogu a uvedeme dvě ciacuteloveacute koncepce hnutiacute za jednotu křesťanskyacutech ciacuterkviacute
ktereacute se alespoň prozatiacutem jeviacute jako obtiacutežně slučitelneacute Nakonec připojiacuteme několik uacutevah o tom
jak soudobeacute je hledaacuteniacute podstaty ideje ekumenismu podmiňovaacuteno kontextem dnešniacute doby
211 Novaacute paradigmata v ekumenismu
Pokud jde o taacutezaacuteniacute se po směřovaacuteniacute ekumenickeacuteho hnutiacute jako celku vžil se v jazyku
ekumenickyacutech odborniacuteků již r 1989 vyslovenyacute termiacuten Konrada Raisera bdquozměna paradigmatuldquo
kteryacute je použiacutevaacuten dodnes392
Samotnyacute autor jehož reflexe byly vaacutezaacuteny předevšiacutem na ekumenickeacute
snahy rozvinuteacute z podnětu SRC přejiacutemaacute zmiacuteněnyacute pojem paradigmatu z oblasti teorie vědy
385
Beschluumlsse der III Vorkonziliaren Panorthodoxen Konferenz (Chambeacutesy 1986) In Una Sancta 42 (1987) s 4 386
Srv tamteacutež 387
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 77 388
Unitatis redintegratio 4 389
Tamteacutež 1 390
Tamteacutež 3 391
Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches
Palais Freitag 19 August 2005 392
Pro přehledneacute panorama měniacuteciacutech se bdquoparadigmatldquo v současneacute ekumenickeacute krajině srv FRIELING R Im
Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 228-255 (kapitola bdquoSteht die
oumlkumenische Bewegung vor einem Paradigmenwechselldquo)
67
kteraacute paradigmatem rozumiacute bdquoexemplaacuterniacute přiacutepad vzorovyacute přiacutekladldquo393
Podle Raisera byl
dosavadniacutem vzorem ekumenickeacuteho hnutiacute kristocentrickyacute universalismus vyznačujiacuteciacute se
nehistorickyacutem a dogmatickyacutem charakterem a akcentem na ekleziologii394
Za centraacutelniacute
skutečnost ekumenickeacute myšlenky jak se prosazovala ve světě počiacutenaje valnyacutem shromaacutežděniacutem
SRC r 1961 v New Dilhiacute platila osoba kosmickeacuteho Krista kteryacute nejenže umožňuje dojiacutet
k jednotě křesťanskyacutech ciacuterkviacutem ale sjednocuje teacutež celeacute stvořeniacute pod svou vlaacutedou
Švyacutecarskyacute teolog vychaacuteziacute z přesvědčeniacute že bdquoparadigma se ocitaacute v krizi když selže jeho
orientačniacute siacutela tvaacuteřiacute v tvaacuteř novyacutem nepředviacutedatelnyacutem vyacutezvaacutem když už nefungujiacute kriteacuteria k jasneacute
definici probleacutemů a přijiacutemanaacute pravidla k jejich řešeniacuteldquo395
Konstatuje nutnost definovat noveacute
zaacutekladniacute vyacutechodisko ekumenismu ktereacute musiacute reagovat předevšiacutem na měniacuteciacute se kulturniacute
společenskou politickou i naacuteboženskou situaci Konkreacutetniacutemi prvky vyžadujiacuteciacutemi změnu
ekumenickeacuteho paradigmatu jsou podle něj naacuteboženskyacute pluralismus bdquoglobaacutelniacute systeacutemldquo ohroženiacute
lidskeacuteho života a přijetiacute různosti uvnitř ciacuterkevniacute jednoty Vyacutechoziacutem vzorem našeho
ekumenickeacuteho postoje se tedy podle jeho naacutevrhu maacute staacutet bdquodějinnaacute postava Ježiacutešova e jeho praxe
v niacutež na způsob podobenstviacute prosviacutetaacute novyacute život skutečnost Božiacuteho kraacutelovstviacuteldquo396
Idea Božiacuteho
kraacutelovstviacute přitom oteviacuteraacute křesťanskou ekumenu dialogu se světovyacutemi naacuteboženstviacutemi se všemi
nespornyacutemi klady ovšem ndash nutno podotknout ndash i s možnyacutemi riziky V takoveacutem procesu je podle
K Raisera zapotřebiacute zdůraznit působeniacute Ducha Svateacuteho jenž utvaacuteřiacute společenstviacute toho co je
rozdiacutelneacute a daacutevaacute zakusit plnost života
Jak uvidiacuteme Raiserova reflexe naacutes přivaacutediacute k uvědoměniacute si posunů a novyacutech důrazů novaacute
podoba sociaacutelně orientovaneacuteho ekumenismu priorita společně sdiacuteleneacuteho života objeveniacute
různosti jako daru Ducha Svateacuteho profilace a kladneacute zhodnoceniacute konfesniacute identity Pojmy jako
bdquojednotaldquo či bdquosjednoceniacute v pravděldquo jsou vystaveny pochybnostem nebo zůstaacutevajiacute zcela
opomenuty To vše je v různeacute miacuteře patrneacute na vyacutechodisciacutech kteraacute jsou přiacutetomnaacute jak na uacuterovni
světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute tak v uacutevahaacutech ekumenickyacutech teologů Všimneme si jen
některyacutech z nich konciliaacuterniacuteho procesu inspirovaneacuteho SRC naacutevrhu třiacute evangelickyacutech teologů
luterskeacute tradice (O Cullmanna K Raisera a W Hubera) a pojetiacute ktereacute vyjadřuje ekumenickyacute
postoj některyacutech zaacutestupců evangelikaacutelniacuteho proudu křesťanstviacute
2111Ekumenickyacute konciliaacuterniacute proces
Podle některyacutech by cestu z krize mělo představovat noveacute zdůrazněniacute bdquosekulaacuterniacuteho
ekumenismuldquo zaměřujiacuteciacuteho se na společnou angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute ve světě
Vyjaacutedřeniacutem takoveacute touhy se stal tzv bdquokonciliaacuterniacute procesldquo kteryacute se v průběhu osmdesaacutetyacutech
393
Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung Muumlnchen
Kaiser 1989 s 53 394
Srv tamteacutež s 123 395
Tamteacutež s 87 396
Tamteacutež s 123 Jak si lze dobře představit nenalezl tento důraz na praxi a na uacutestředniacute roli pojmu Božiacuteho
kraacutelovstviacute sveacuteho přijetiacute všude Kardinaacutel Ratzinger si napřiacuteklad v teacuteto souvislosti se znepokojeniacutem kladl otaacutezku jestli
opuštěniacute kristologickyacutech a ekleziologickyacutech kriteacuteriiacute nepovede k relativizaci samotneacuteho pojmu jedineacuteho Boha kteryacute
zjevil sveacute jmeacuteno v Ježiacuteši Kristu srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des
Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 225-229
68
a devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute rozvinul z podnětu SRC Inspirace vzešla z valneacuteho
shromaacutežděniacute ve Vancouveru jež r 1983 vyzvalo ciacuterkve aby bdquozintenziacutevnily sveacute uacutesiliacute za uacutečelem
uskutečnit společneacute svědectviacute v rozděleneacutem světě postavit se s novu silou vůči hrozbaacutem miacuteru
a přežitiacute a nasadit se v boji ve prospěch miacuteru spravedlnosti a lidskeacute důstojnostildquo397
Světoveacute
shromaacutežděniacute přitom doporučilo aby ciacuterkve na všech uacuterovniacutech jako jsou komunity dieceacuteze
synody společenstviacute křesťanskyacutech skupin etc bdquospolečně se SRC vstoupili do smlouvy
(covenant) konciliaacuterniacuteho procesu (conciliar process)ldquo398
Ekleziologickyacutem vyacutechodiskem je
přitom jednota ciacuterkve uvažovanaacute jako konciliaacuterniacute společenstviacute (conciliar fellowship) lokaacutelniacutech
ciacuterkviacute399
Proces tedy byl nasměrovaacuten předevšiacutem na miacutestniacute uacuteroveň kde majiacute ciacuterkve usilovat
o zintenzivněniacute vzaacutejemnyacutech vazeb a bdquojeho ohniskem neniacute primaacuterně otaacutezka jednoty ciacuterkve nyacutebrž
otaacutezka lidstva ohroženeacuteho vaacutelkou nespravedlnostiacute a zkaacutezou životniacuteho prostřediacuteldquo400
Na rozdiacutel
od valneacuteho shromaacutežděniacute v Upsalle r 1968 ktereacute se netajilo poněkud utopickou myšlenkou
budouciacuteho bdquovpravdě univerzaacutelniacuteho konciluldquo křesťanskyacutech ciacuterkviacute a přes pokusy svolat
bdquoekumenickyacuteldquo koncil na obranu miacuteru se nakonec celyacute impulz konkretizoval do konciliaacuterniacuteho
procesu bdquoza spravedlnost miacuter a uchovaacuteniacute stvořeniacuteldquo k němuž se zvlaacuteště v evropskeacutem měřiacutetku
připojila i katolickaacute ciacuterkev401
Diacuteky spolupraacuteci Konference evropskyacutech ciacuterkviacute (KEK) a Rady
evropskyacutech biskupskyacutech konferenciacute (CCEE) se na Stareacutem kontinentě uskutečnily tři evropskaacute
ekumenickaacute setkaacuteniacute (Basilej 1989 Štyacuterskyacute Hradec 1997 Sibiu 2007) jejichž uacutestředniacute teacutemata
naznačujiacute určiteacute posuny v orientaci současneacute ekumenickeacute praxe od problematiky miacuteru
a spravedlnosti přes smiacuteřeniacute mezi evropskyacutemi naacuterody a ciacuterkvemi po podporu unifikace
a obnovy Evropy
Jedniacutem z nejnovějšiacutech impulzů pro křesťanskeacute ciacuterkve v Evropě kteryacute vděčiacute za svůj
původ ekumenickeacutemu konciliaacuterniacutemu procesu se maacute staacutet tzv Charta oecumenica předklaacutedajiacuteciacute
bdquosměrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropěldquo402
o jejiacutemž vypracovaacuteniacute bylo
rozhodnuto na shromaacutežděniacute ve Štyacuterskeacutem Hradci a kteraacute byla podepsaacutena předsedy KEC a CCEE
o neděli velikonočniacuteho oktaacutevu r 2001403
Za zvlaacuteštniacute pozornost stojiacute že dokument načrtaacutevajiacuteciacute
konkreacutetniacute kroky pro spolupraacuteci ciacuterkviacute mezi sebou navzaacutejem a jejich zaacutevazek působit ve prospěch
397
Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Le
relazioni internazionali in prospettiva ecumenica Dichiarazione sulla pace e giustizia 24 In ROSSO S ndash TURCO
E (ed) Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1311 398
Italskyacute překlad Sesta assemblea Gesugrave Cristo vita del mondo Vancouver 24 luglio ndash 10 agosto 1983 Tematiche
per le chiese e il CEC Sesto gruppo Lotta per la giustizia e la dignitagrave umana 25 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)
Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 1226 399
Srv italskyacute překlad Quinta assemblea Cristo libera e unisce Nairobi 23 novembre ndash 10 dicembre 1975 Il tema
principale Raporti delle sezeni Seconda sezione Le esigenze dellrsquounitagrave 2 In ROSSO S ndash TURCO E (ed)
Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1984-1998 čl 850 400
FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 163 401
Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 176 402
Srv Charta oecumenica (směrnice pro růst spolupraacutece mezi ciacuterkvemi v Evropě z r 2001) (českyacute překlad Praha
Sekretariaacutet ČBK 2001) 403
Zaacutekladniacute text Charty byl svěřen všem ciacuterkviacutem a biskupskyacutem konferenciacutem v Evropě aby jej přijali a přiacuteslušně
kontextualizovaly V našich zemiacutech se většina ciacuterkviacute připojila k tomuto prohlaacutešeniacute svyacutem podpisem v lednu 2007
srv VAŇAacuteČ M Inspirace pro českou ekumenu In Getsemany 2 (2007) s 25-26 Ekumenickaacute charta In
Křesťanskaacute revue LXXIV3 (2007) s 28-30
69
evropskeacute společnosti vychaacuteziacute z odhodlaacuteniacute bdquopracovat pro viditelnou jednotu ciacuterkve Ježiacuteše Krista
v jedneacute viacuteře kteraacute maacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vzaacutejemně uznaneacutem křtu a v eucharistickeacutem společenstviacute
jakož i ve společneacutem svědectviacute a služběldquo404
Text je si na jedneacute straně bdquorealistickyldquo vědom
existujiacuteciacutech rozdiacutelnyacutech pojetiacute ohledně ciacuterkve a jejiacute jednoty nicmeacuteně se nezdraacutehaacute jasně
podtrhnout bdquozaacutesadniacute vyacuteznamldquo našiacute sounaacuteležitosti založeneacute na Kristu405
Vyzyacutevaacute na cestě
k viditelneacutemu společenstviacute ciacuterkviacute v Evropě ke společneacutemu hlaacutesaacuteniacute evangelia vzaacutejemneacutemu
smiacuteřeniacute a učeniacute se společneacutemu konaacuteniacute modlitbě i dialogu o němž je Charta přesvědčena
že musiacute pokračovat směrem ke konsensu založeneacutemu na viacuteře k němuž by měly zaujmout
stanovisko ciacuterkevniacute autority406
Rozmanitaacute angažovanost křesťanskyacutech ciacuterkviacute ktereacute ciacutetiacute svou
zodpovědnost a chtějiacute přispět sjednocujiacuteciacutemu se evropskeacutemu kontinentu je tak podle
ekumenickeacute charty velmi vyvaacuteženě nahliacutežena jako součaacutest procesu hledaacuteniacute a naleacutezaacuteniacute křesťanskeacute
jednoty
Hlavně protestantskeacute ciacuterkve vniacutemaly ideu konciliaacuterniacuteho procesu skutečně jako objeveniacute
bdquonoveacuteho paradigmatu ekumenismuldquo a jako signaacutel ekumenickeacuteho pokroku Důvodem bylo
zejmeacutena to že do středu zaacutejmu se nestaviacute konfesniacute protiklady tyacutekajiacuteciacute se obsahu křesťanskeacute
viacutery nyacutebrž společnyacute pohled na budoucnost a zodpovědnost křesťanů vůči vyacutezvaacutem světa na ktereacute
by měli věřiacuteciacute odpovědět z pozice křesťanskeacute laacutesky407
Formulace velkyacutech a široce pojatyacutech ciacutelů
jakyacutemi jsou spravedlnost miacuter a zodpovědnost za stvořeniacute se ovšem vystavuje riziku ideologickeacute
zneužitelnosti pokud diskurs křesťanů a křesťanskyacutech ciacuterkviacute o sociaacutelniacute etice zaacuteměrně odhliacutežiacute od
tajemstviacute viacutery Skutečně nosnou se tato novaacute akcentuace praktickeacuteho ekumenismu může staacutet až
tehdy jak upozorňuje Joseph Ratzinger přiměje-li křesťany k rozhovoru co pro ně v daneacutem
okamžiku konkreacutetně znamenaacute Ježiacutešovo přikaacutezaacuteniacute ktereacute střed a naplněniacute veškereacuteho Zaacutekona
shrnuje v laacutesce k Bohu a bližniacutem408
Ježiacuteš však uklaacutedaacute přikaacutezaacuteniacute laacutesky svyacutem učedniacutekům
s autoritou Božiacuteho Syna jehož poslaacuteniacutem je život věčnyacute do něhož lze vstoupit jedině skrze viacuteru
v jedineacuteho praveacuteho Boha a v toho ktereacuteho Bůh poslal Ježiacuteše Krista (srv J 172-3) Viacutera a laacuteska
jako vyacutechoziacute principy křesťanstviacute jsou nerozlučitelně spojeny dohromady Požadavek křesťanskeacute
laacutesky kteryacute vznaacutešejiacute teacutemata konciliaacuterniacuteho procesu se tak může staacutet vskutku ryziacute cestou
ekumenismu přivede-li křesťany ke zdroji veškereacuteho jejich života z viacutery trojjedineacutemu Bohu
2112Jednota skrze rozmanitost podle Oscara Cullmanna
Švyacutecarskyacute teolog Oscar Cullmann se vydal ve sveacute studii z r 1986 směrem vytyacutečenyacutem
v sedmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute luterskyacutemi teology kteřiacute akcentovali ekumenickou vizi
jednoty jež se uskutečňuje skrze rozmanitost Ciacutel snah o jednotu mezi křesťany Culmann
spatřuje ve bdquosloučeniacute všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute z nichž si každaacute maacute ponechat sveacute cenneacute prvky
404
Charta oecumenica 1 405
Srv tamteacutež 6 406
Srv tamteacutež 407
Srv FRIELING R Im Glauben eins ndash in Kirchen getrennt Visionen einer realistischer Oumlkumene s 252 408
Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 228
70
včetně sveacute strukturyldquo Z důvodu nedostatku vhodnějšiacuteho termiacutenu označuje tuto představu jako
federaci bdquo v protikladu ke splynutiacuteldquo409
Různost v ciacuterkvi je diacutelem Ducha Svateacuteho kteryacute tak jak to bdquoodpoviacutedaacute jeho povaze působiacute
tiacutem že diverzifikujeldquo410
Zaacutekladem teacuteto teze je text ze dvanaacutecteacute kapitoly prvniacuteho Pavlova listu
Korinťanům kteryacute liacutečiacute ciacuterkev jako tělo jehož mnoheacute uacutedy majiacute sveacute vlastniacute rozmaniteacute uacutekoly ale
jež nakonec vykazuje organickou jednotu ktereacute všechny uacutedy sloužiacute Duch Svatyacute projevuje svoji
plnost praacutevě v mnohosti a uniformita je proviněniacutem namiacuteřenyacutem proti němu sameacutemu Již
v Noveacutem zaacutekoně pak tentyacutež Duch ukazuje svoji velikost tiacutem že bdquov každeacute jednotliveacute ciacuterkevniacute
obci a praacutevě v jejiacute zvlaacuteštnosti existuje jedna ciacuterkev Kristovo těloldquo411
bdquoJsou rozdiacutelnaacute obdarovaacuteniacute ale tentyacutež Duchldquo(1K 124) praviacute apoštol a proto můžeme na
ciacuterkev pohliacutežet jako na společenstviacute mnoha charismat jejichž diverzita nemůže byacutet jednotou
potlačena Cullmann podaacutevaacute bdquosumaacuterněldquo naacutestin zaacutekladniacutech charismat jimiž se vyznačujiacute tři hlavniacute
křesťanskeacute tradice totiž protestantismus katolictviacute a pravoslaviacute Zatiacutemco pro prvniacute jsou typickeacute
biblickaacute koncentrace a křesťanskaacute svoboda druhaacute rozviacutejiacute předevšiacutem universalismus a instituci
a pro třetiacute jsou přiacuteznačneacute prohloubeniacute vyacuteznamu Ducha a uchovaacuteniacute tradičniacutech liturgickyacutech
forem412
Naacuteš teolog však upozorňuje na to že zmiacuteněnaacute charismata propůjčenaacute jednotlivyacutem
křesťanskyacutem ciacuterkviacutem jsou ohrožena deformacemi pokud nejsou předmětem staacuteleacute kritiky a to jak
ze strany sveacute vlastniacute ciacuterkve tak ostatniacutech společenstviacute Uznat přiacutetomnost opravdoveacuteho
charismatu v sousedniacutem společenstviacute a snažit se mu pomoci aby neutrpělo uacutejmy na sveacute ryzosti
naacuteležiacute podle Cullmanna k bdquoekumenickeacute nutnostildquo413
Aby byla skrze rozdiacutelnost dosažena jednota je nutneacute že křesťaneacute spolu souzniacute pokud jde
o společnyacute komplex zaacutekladniacutech pravd Ty jsou v jaacutedru obsahem vyznavačskyacutech textů Noveacuteho
zaacutekona (srv např 1K 153n) a sveacute rozvinutiacute nachaacutezejiacute ve starociacuterkevniacutech Kreacutedech Bude-li mezi
jednotlivyacutemi pravdami křesťanskeacuteho učeniacute ktereacute jsou ve zmiacuteněnyacutech pramenech obsaženy
zachovaacutena harmonie a bude-li se ve všem ostatniacutem respektovat svoboda rozdiacutely nebudou
jednotě na překaacutežku Tak ani jednota prvotniacute ciacuterkve nebyla uniformitou ačkoliv takeacute
novozaacutekonniacute dějiny dosvědčujiacute že dochaacutezelo k děleniacute (srv 1K 110) I daacutele v průběhu dějin jsme
svědky že obrana ryzosti charismatu vedla ke vzniku novyacutech křesťanskyacutech skupin a že s sebou
přinesla pohoršujiacuteciacute narušeniacute bratrskeacuteho společenstviacute ciacuterkve Dnes existujiacuteciacute mnohost
v křesťanskeacutem světě je tedy narušena lidskou vinou a proto k ekumenickyacutem uacutekolům naacuteležiacute
bratrskeacute společenstviacute obnovit a přitom bdquonepotiacuterat tu mnohost kteraacute je plnaacute teologickeacuteho
vyacuteznamu v dějinaacutech spaacutesyldquo414
Jak ovšem konkreacutetně dosaacutehnout uskutečněniacute bdquoekumenickeacute povinnostildquo kteraacute odstraňuje
přiacutečiny nepřaacutetelstviacute mezi ciacuterkvemi a snažiacute se chraacutenit rozličnost charismat jako bohatstviacute Jakyacutem
způsobem daacutet bdquojednotě v rozmanitostildquo viditelnou formu Cullmann nevidiacute řešeniacute ve vzniku
409
CULLMANN O Einheit durch Vielfalt Grundlegung und Beitrag zur Diskussion uumlber die Moumlglichkeiten uumlber
Verwirklichung Tuumlbingen Mohr 1986 s 19 410
Tamteacutež s 22 411
Tamteacutež s 23 412
Srv tamteacutež s 29-30 413
Tamteacutež s 26 414
Tamteacutež s 50
71
zvlaacuteštniacute meziciacuterkevniacute struktury ve smyslu nějakeacute bdquosuperciacuterkveldquo navrhuje spiacuteše cestu směrem
ke svazu ciacuterkviacute založeneacutem na přesvědčeniacute že praacutevě v každeacute bdquojednotliveacute ciacuterkvi s jejiacutem
charismatem a jejiacute konfesniacute strukturou v jejiacute viacuteře a jednaacuteniacute je přiacutetomnaacute jedna všeobecnaacute
ciacuterkevldquo415
kteraacute je Kristovyacutem tělem Současně však teolog neodmiacutetaacute uvažovat o uacuteloze kterou by
pro bdquokoinoii jakožto opravdovou jednotu v rozmanitostildquo mohlo hraacutet vskutku ekumenickeacute
bdquokoncilniacute shromaacutežděniacuteldquo416
Naacutevrh Oscara Cullmanna usilovat o jednotu skrze rozmanitost a různost musiacuteme
přijmout jako vaacutežnyacute přiacutespěvek k teacutematice dalšiacuteho ekumenickeacuteho směřovaacuteniacute Vyacuteznamnyacute luterskyacute
teolog Harding Mayer však zcela spraacutevně upozorňuje na nutnost rozlišovat v teacuteto souvislosti dva
pojmy bdquojednotu v rozmanitostildquo (Einheit in Vielfalt) a jednotu jako bdquosmiacuteřenou různostldquo
(versoumlhnte Verschiedenheit) Zatiacutemco prvniacute prostě jen vyjadřuje na rovině všeobecneacute uacutevahy fakt
že ciacuterkevniacute jednota neznamenaacute uniformitu druhyacute pojem vychaacuteziacute z konkreacutetniacute historicky vyvstaleacute
skutečnosti rozděleniacute kdy mezi ciacuterkvemi neexistuje pouze rozmanitost nyacutebrž maacuteme zde co
dočiněniacute s rozdiacutely ktereacute působiacute rozděleniacute417
Z tohoto důvodu nelze rozdiacutely mezi křesťanskyacutemi
tradicemi již jako takoveacute automaticky poklaacutedat za charismata Ducha Svateacuteho neboť některeacute
z nich vznikly spiacuteše důsledkem vymezeniacute vlastniacute pozice v protikladu k naacutezoru bdquoprotivniacutekaldquo
Abychom mohli z různosti způsobeneacute rozděleniacutem ktereacute jakožto důsledek lidskeacute viny zůstaacutevaacute
hřiacutechem vytěžit opravdu to co je pozitivniacute k tomu je nutnyacute pomalyacute proces očištěniacute a uzdraveniacute
kteryacute předevšiacutem odniacutemaacute všem zainteresovanyacutem stranaacutem jed nepřaacutetelstviacute Teprve poteacute budeme
schopni objevit autentickou různost pochaacutezejiacuteciacute z Ducha kteraacute se nepřiacutečiacute jednotě teprve tehdy
objeviacuteme Božiacute prozřetelnost kteraacute naacutesledek lidskeacuteho hřiacutechu proměnila v cestu k poznaacuteniacute plnosti
Božiacute pravdy a laacutesky418
2113Οἰκουμένη v pojetiacute Konrada Raisera
Pojetiacute Konrada Raisera souvisiacute bezprostředně s jeho naacutevrhem na již zmiacuteněnou změnu
paradigmatu ekumenickeacuteho hnutiacute Podle něj je potřeba se nejprve znovu vraacutetit k původniacutemu
vyacuteznamu a obsahu slova οἰκουμένη jež v sobě ukryacutevaacute bdquokvalitativniacute chaacutepaacuteniacuteldquo pojmu jakožto
označeniacute pro obydlenou Zemi a kromě toho umožňuje metaforu ekumenismu jako domaacutecnosti
οἶκος Domaacutecnost dům je pak viacutece než cokoli jineacuteho bdquoživotniacutem prostorem vymezujiacuteciacutem hranice
a umožňujiacuteciacutem současně vztahldquo419
Podobenstviacute společně sdiacuteleneacute a podle autora v biblickeacute tradici
zakořeněneacute bdquodomaacutecnosti životaldquo kteraacute je bdquoBohem stvořenaacute a udržovanaacuteldquo420
přitom Raiserovi
dovoluje těsně propojit ekologickou sociaacutelniacute politickou i ekleziologickou dimenzi ekumenismu
415
Tamteacutež s 111 416
Srv tamteacutež 417
Srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III Frankfurt am Main ndash
Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 2009 s 35-36 418
Srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen In
TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik Einsiedeln Johannes Verlag 1987 s 128-134 419
Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 138-139 420
Tamteacutež s 142
72
Metafora implikuje skutečnost že obyvateleacute domu jsou rozdiacutelniacute ale požiacutevajiacute stejnaacute praacuteva
Všichni jsou plnohodnotnyacutemi obyvateli jednoho Božiacuteho domu v němž ovšem platiacute jistaacute
pravidla nutnaacute pro společneacute soužitiacute bdquoNa miacutesto sbquokonsensulsquo vstupuje sbquokonvivencelsquo společnyacute život
v sbquodomě bez rozdělujiacuteciacutech stěnlsquoldquo421
Tak se i vztahy mezi ciacuterkvemi musejiacute podřiacutedit pravidlům
tohoto domu Jako prvniacute z takovyacutech pravidel autor zmiňuje že k životu ve společneacute domaacutecnosti
je nutneacute aby všechny ciacuterkve relativizovaly svůj naacuterok na pravdu čiacutemž konkreacutetně projeviacute že se
ve společneacutem domě zřiacutekajiacute uplatňovaacuteniacute naacutesiliacute Každyacute dům je totiž v prveacute řadě bdquomiacutestem
rozhovoruldquo a proto v něm plniacute životodaacuternou funkci dialog kteryacute neniacute prostředkem k dosaženiacute
nějakeacuteho ciacutele ndash např konsensu k němuž dospějiacute ciacuterkve ndash nyacutebrž bdquonejpůvodnějšiacutem vyacuterazemldquo
vztahů mezi obyvateli422
Uacuteřad přitom v tomto procesu plniacute uacutelohu moderaacutetora takoveacuteho dialogu
kteryacute dbaacute na to aby byl každeacutemu partnerovi poskytnut prostor ke slovu
Společnaacute domaacutecnost křesťanskyacutech ciacuterkviacute se daacutele maacute vyznačovat sdiacuteleniacutem toho co je
nutneacute k životu a zastaacutevaacuteniacutem se členů rodiny vůči sobě navzaacutejem bdquoNamiacutesto logiky moci a obrany
pozic zde vlaacutedne logika solidarity a sdiacuteleniacuteldquo423
Ekumenickaacute diakonie pojataacute nikoliv předně jako
bdquopomoc pro trpiacuteciacuteldquo nyacutebrž jako sdiacuteleniacute materiaacutelniacutech a lidskyacutech darů buduje křesťanskeacute
společenstviacute a staacutevaacute se nadějiacute pro lidstvo teacutež tiacutem že v sobě zahrnuje sdiacuteleniacute moci jež podle
Raisera představuje bdquouacutestředniacute vyacutezvu pro ekumenickou domaacutecnost dnesldquo424
Do koncepce ekumenismu jako soužitiacute zapadaacute velmi přiacutehodně pojetiacute ekumenickeacuteho hnutiacute
jako bdquootevřeneacuteho nikdy neukončeneacuteho procesu učeniacuteldquo kteryacute je v prvniacute řadě učeniacutem na zaacutekladě
zkušenosti jež maacute vyloučit nebezpečiacute uzavřenosti do sebe425
Ekumenickeacute hnutiacute se musiacute otevřiacutet
globaacutelniacutemu společenstviacute ktereacute je tvořeno množstviacutem menšiacutech bdquodomaacutecnostiacuteldquo jež jsou si
vzaacutejemně odkaacutezaacuteny jedna na druhou
Společenstviacute těch kdo sdiacuteliacute jeden dům se nejhlouběji zakoušiacute a vyjadřuje při jednom
stolu čiacutemž dostaacutevaacute sveacute miacutesto v ekumenickeacutem soužitiacute eucharistie Mezi ciacuterkvemi by mělo podle
vize tohoto autora panovat eucharistickeacute společenstviacute protože bdquotvaacuteřiacute v tvaacuteř těm kdo se skrze
vyznaacuteniacute a křest otevřeli působeniacute Ducha Svateacuteho neniacute důvod k tomu odepiacuterat společenstviacute
v Paacutenově pokrmuldquo426
Pro vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo totiž v jeho pojetiacute neniacute
zapotřebiacute žaacutedneacuteho zvlaacuteštniacuteho zdůvodněniacute neboť odpoviacutedaacute kriteacuteriu otevřenosti jež je pro soužitiacute
nepostradatelnaacute
Raiserova vize jakkoliv přitažlivaacute pro svoji obraznost však celkově vzato nakonec
přisuzuje ekumenickeacutemu hnutiacute pouze uacutelohu podporovat mnohost a rozmanitosti forem zbožnosti
a nauky viacutery jednotlivyacutech ciacuterkviacute jak si spraacutevně všiacutemaacute Peter Neuner427
V takoveacutem pojetiacute se však
nelze obraacutenit dojmu že ekumenismus jako uacutesiliacute o jednotu se musiacute zřiacuteci sveacute vlastniacute identity S tiacutem
podstatně souvisiacute i relativizace otaacutezky pravdy kteraacute byla od počaacutetku ekumenickyacutem hnutiacutem
421
FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 170 422
Srv RAISER K Oumlkumene im Uumlbergang Paradigmenwechsel in der oumlkumenischen Bewegung s 163 423
Tamteacutež s 164 424
Tamteacutež s 166 425
Tamteacutež 426
Tamteacutež s 169 427
Srv NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena In Teologickeacute texty 3
(2011) s 147
73
vniacutemaacutena jako kliacutečovaacute pro zaacuteklad jednoty křesťanů Představa ekumenismu jako pouheacuteho
bdquoprocesu učeniacuteldquo jednoho od druheacuteho jakkoli snad podporuje společenstviacute bdquodomuldquo na jeho
horizontaacutelniacute uacuterovni staviacute povaacutežlivě na druhou kolej perspektivu jednoty pochaacutezejiacuteciacute z pravdy
kteraacute k naacutem sestupuje v Božiacutem zjeveniacute a vůči niacutež jsme všichni vaacutezaacuteni poslušnostiacute viacutery Role
měřiacutetka pravdy se naviacutec ujiacutemaacute vyacutelučně praxe kteraacute se staacutevaacute hermeneutikou veškereacuteho
ekumenismu428
2114 bdquoEkumenismus profilůldquo Wofganga Hubera
Pojem bdquoekumenismus profilůldquo vnesl do ekumenickeacute diskuse r 2005 při přiacuteležitosti
setkaacuteniacute s Benediktem XVI tehdejšiacute předseda Rady evangelickyacutech ciacuterkviacute v Německu biskup
Wolfgang Huber Označil jiacutem současnou ekumenickou situaci v niacutež vniacutemaacuteme dvojiacute bliacutezkost
kterou jsme jako křesťaneacute a ciacuterkve na společneacute cestě dosaacutehli a přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutely jež naacutes
přivaacutedějiacute k tomu abychom si nově uvědomili různost našich konfesniacutech profilů bdquoObjeveniacute
důležityacutech společnyacutech skutečnostiacute a překonaacuteniacute dřiacutevějšiacutech vzaacutejemnyacutech odsouzeniacute se spojujiacute
s poznaacuteniacutem že v některyacutech tematickyacutech oblastech existujiacute zřejmeacute rozdiacutelyldquo429
Huberovo pojetiacute můžeme označit do jisteacute miacutery za aktualizovaneacute rozvedeniacute myšlenky
o jednotě ciacuterkve uskutečňujiacuteciacute se v různosti Vyacutechoziacutem bodem je pro něj přesvědčeniacute že to co
křesťany spojuje je viacutece než to co je mezi sebou děliacute přičemž mysliacute na svaacutetostneacute pouto křtu
starokřesťanskaacute vyznaacuteniacute viacutery Piacutesmo svateacute ale teacutež společneacute nasazeniacute pro spravedlnost a světovyacute
miacuter Naviacutec jsme podle něj jako křesťaneacute vzaacutejemně spojeni rovněž společnou zodpovědnostiacute za
tvaacuteř sjednocujiacuteciacute se Evropy Jedině dohromady můžeme nakonec čelit i vyacutezvaacutem ktereacute pro
křesťanskou viacuteru představujiacute naacuteboženskaacute skepse nedůvěra k ciacuterkviacutem či vzmaacutehajiacuteciacute se přiacutetomnost
fundamentalistickyacutech sil na našem kontinentě bdquoKrize přeroduldquo do niacutež jsme jako členoveacute
společnosti a věřiacuteciacute v Krista vsazeni tak bdquopředpoklaacutedaacute atmosfeacuteru ekumenickeacute důvěryldquo430
bdquoEkumenismus profilůldquo neznamenaacute podle autora konceptu toteacutež co zdůrazňovaacuteniacute metody
diference na uacutekor ekumenismu konsensu o čemž ještě budeme hovořit spiacuteše než bdquoomezeniacute
ekumenickeacuteho zaacutevazkuldquo chce tento pojem vystihnout bdquomoment na ekumenickeacute cestě ktereacuteho se
nemůžeme vzdaacutet a ani se mu vyhnoutldquo431
Jak ovšem zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu ciacuterkviacute ktereacuteho
jsme v dnešniacute ekumeně svědky a jež je spojeno s manifestaciacute rozdiacutelů sladit s uacutesiliacutem o jednotu
V prveacute řadě je nutneacute si uvědomit že ne každyacute krok kteryacutem ta kteraacute křesťanskaacute ciacuterkev přinaacutešiacute na
světlo svůj vlastniacute profil musiacuteme hned označit za bdquoekumenickyacute krok zpětldquo bdquoPosuzovat rozdiacutely
ekumenicky pouze negativně se mi zdaacute nemožneacuteldquo řiacutekaacute luterskyacute biskup432
Vzaacutejemneacute rozdiacutely je
428
Srv RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 226 429
Citovaacuteno z Huberova projevu z 19 srpna 2005 v Koliacuteně nad Ryacutenem při setkaacuteniacute s Benediktem XVI podle
HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile Freiburg im Breisgau Herder 2007 s 14 430
HUBER W Was bedeutet Oumlkumene der Profile In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur
Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch
Frankfurt am Main Lembeck 2007 s 404 431
HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 134 432
Tamteacutež s 10
74
podle něj zapotřebiacute si hlavně uvědomit a naacutesledně se je v procesu vzaacutejemneacuteho učeniacute pokusit
oceňovat
Přiacutespěvek W Hubera maacute docela konkreacutetniacute pozadiacute a souvislosti Situuje se do doby poteacute
co řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus nově položila otazniacutek nad ciacuterkevniacute povahu společenstviacute
vzešlyacutech ze světoveacute reformace433
Spolu s tiacutemto faktem je si autor vědom i neobyčejneacute
zaacutevažnosti jež ve vztahu evangelickyacutech ciacuterkviacute k ciacuterkvi katolickeacute hraje otaacutezka ciacuterkevniacuteho uacuteřadu
V obou dvou přiacutepadech ndash tedy jak v pojetiacute ciacuterkve tak pastyacuteřskyacutech služeb v niacute ndash naacutes přiacuteklon
k ekumenismu profilů maacute ochraacutenit před tiacutem abychom ekumenickeacutemu partnerovi upiacuterali praacutevo
vyjaacutedřit to co tvořiacute jeho identitu bdquoPro ekumenismus profilů tkviacute rozhodujiacuteciacute ciacutel v tom že si naše
zbyacutevajiacuteciacute rozdiacutely vzaacutejemně nepředhazujeme nyacutebrž že se jim učiacuteme porozumět jako rozdiacutelům
s nimiž ekumenicky žiacutet představuje naacuteš budouciacute společnyacute uacutekolldquo Žiacutet a daacutevat najevo svůj vlastniacute
ciacuterkevniacute profil se tedy staacutevaacute samo o sobě ekumenickyacutem činem poněvadž daacutet najevo svou vlastniacute
identitu se nemůže diacutet na uacutekor bdquoomezovaacuteniacute a negaciacute druheacuteholdquo434
Naviacutec se podle Hubera věrnost
vlastniacutemu profilu odraacutežiacute plodně i v misijniacutem působeniacute ciacuterkviacute kde se vzaacutejemně doplňujiacute typickeacute
straacutenky jednotlivyacutech konfesiacute a přinaacutešejiacute tak svůj vlastniacute přiacutespěvek k poslaacuteniacute jedneacute křesťanskeacute
ciacuterkve
Pojetiacute Wolfganga Hubera tematizuje vyacutestižně typickou a legitimniacute snahu přiacutetomnou
v současneacutem ekumenismus totiž jak udržet rovnovaacutehu mezi bdquooniacutem nezbytnyacutem a smysluplnyacutem
konfesniacutem profilovaacuteniacutem a přetrvaacutevajiacuteciacutem vaacutežně miacuteněnyacutem nasazeniacutem pro prohloubeniacute
společenstviacute mezi ciacuterkvemildquo435
Jeho naacutevrh je možneacute chaacutepat jako uacutečinnyacute prostředek jak se
bdquovyhnout zklamaacuteniacutem aby rozhodnutiacute ktereacute druhaacute strana nemůže přijmout nebylo vniacutemaacuteno jako
počaacutetek ekumenickeacute doby ledoveacute nebo protiekumenickaacute uraacutežkaldquo436
Obě strany v ekumenickeacutem
dialogu by jistě měli vůči tomu co stojiacute v centru identity partnera chovat respekt437
Takovyacute
postoj však musiacute byacutet chaacutepaacuten jako vyacutechodisko a předpoklad staacutele dokonalejšiacute jednoty na niacutež
nelze rezignovat a o kterou je třeba usilovat skrze porozuměniacute praacutevě v těch bodech obsahu
křesťanskeacute viacutery ktereacute se jeviacute jako uacutestředniacute a protikladneacute Kde by se však bdquoekumenismus profilůldquo
ve stylu negativniacuteho vymezovaacuteniacute se vůči partnerovi měl staacutet živnou půdou pro novyacute druh
konfesionalizace tam je třeba jej radikaacutelně odmiacutetnout438
433
Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 434
HUBER W Im Geist der Freiheit Fuumlr eine Oumlkumene der Profile s 142 435
SCHARDIEN S Einleitung In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft
Hermeneutische Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 Frankfurt am
Main Lembeck 2008 s 10 436
NEUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 148 437
Tak Joseph Ratzinger poklaacutedaacute za nutneacute aby katoliacuteci např nenutili protestantskou stranu k uznaacuteniacute primaacutetu a
k přijetiacute vlastniacuteho pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně jako protestanteacute by se měli zdržet naacutetlaku na katolickou ciacuterkev ve
věci intercommunio srv RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische
Quartalschrift Tuumlbingen s 133 438
Kardinaacutel Lehmann vidiacute možneacute kriteacuterium v tom sledovat jak je zdůrazněniacute vlastniacuteho profilu v dialogu vniacutemaacuteno
druhou stranou Je-li silnaacute straacutenka partnera důvodem k našiacute vlastniacute radosti pak kraacutečiacuteme podle něj spraacutevnou cestou
srv LEHMANN K Was beudeutet bdquoOumlkumene der Profileldquo In BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass
zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s
420
75
2115Ekumenismus jako bdquofoacuterumldquo
Avizovanaacute změna paradigmatu souvisejiacuteciacute s kriziacute identity se projevila i v samotneacute SRC
kteraacute nastiacutenila program směrem ke sveacute bdquorekonfiguracildquo jež by měla vziacutet vaacutežně přesvědčeniacute
že ekumenickeacute hnutiacute bdquonesmiacute byacutet ochromeno institucionalismemldquo439
Zmiňme se nyniacute stručně
o jednom z vyacutesledků tohoto požadavku jenž byl opakovaně vznesen od devadesaacutetyacutech let
20 stoletiacute kteryacutem je vznik Globaacutelniacuteho křesťanskeacuteho foacutera (Global Christian Forum) založeneacuteho
na stejneacute kristologickeacute biblickeacute a trinitaacuterniacute dogmatickeacute baacutezi jako SRC440
Projekt kteryacute programově nechce vyuacutestit v žaacutednou ekumenickou organizaci s pevně
stanovenou strukturou nyacutebrž toužiacute zůstat bdquootevřenyacutem prostoremldquo (open space) podporujiacuteciacutem
mezi uacutečastniacuteky (křesťanskyacutemi ciacuterkvemi i mezikonfesniacutemi organizacemi) vzaacutejemnyacute respekt
společneacute baacutedaacuteniacute a odpověď na vyacutezvy ktereacute všichni sdiacuteliacuteme dokaacutezal oslovit širokeacute spektrum
křesťanů různyacutech tradic Mezi nimi pak zvlaacuteště vynikajiacute zaacutestupci evangelikaacutelniacutech a letničniacutech
skupin kteřiacute doposud staacuteli spiacuteše opodaacutel velkyacutech multilateraacutelniacutech ekumenickyacutech snah a světovyacutech
greacutemiiacute441
a o nichž lze tvrdit že ačkoliv jsou k myšlence institucionaacutelniacute jednoty ciacuterkve
zdrženliviacute přece se rozhodně hlaacutesiacute k viacuteře v Krista a autoritě Piacutesma jako nosnyacutem prvkům
společnyacutem pro všechny křesťany věřiacute v bdquojednu ciacuterkevldquo a jsou kromě toho znaacutemi svojiacute
obdivuhodnou misionaacuteřskou vitalitou442
To co uacutečastniacuteky spojuje dohromady je předevšiacutem vědomiacute společneacuteho poslaacuteniacute ve světě
na ktereacutem se jako křesťaneacute na zaacutekladě Kristova přiacutekazu podiacuteliacuteme Princip bdquokulateacuteho stoluldquo jiacutemž
se jednotlivaacute setkaacuteniacute v raacutemci foacutera řiacutediacute pak klade na prvniacute miacutesto požadavek naslouchaacuteniacute svědectviacute
druheacuteho o způsobu jeho křesťanskeacute misie tam kde praacutevě jako křesťan žije a působiacute což vede
k bezprostředniacutemu poznaacuteniacute toho jak svoji křesťanskou identitu prožiacutevajiacute druziacute Foacuterum tak
bdquopředstavuje vlastniacute způsob mezikonfesniacutech vztahů kteryacute se zaklaacutedaacute primaacuterně na zkušenosti
druhyacutech a sdiacuteleneacute spiritualitěldquo443
Myšlenka plurality zdůrazňovanaacute nejen mezi křesťanskyacutemi tradicemi ale i v raacutemci
různosti forem samotneacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute o jednotu kdy akcentuace jednoho směru
nevylučuje druhyacute daacutele pak odstup od formaacutelniacutech organizaciacute a preference rozviacutejet ekumenismus
439
Towards a Common Understanding and Vision of WCC [on line] [citovaacuteno 15 3 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwoikoumeneorgenresourcesdocumentsassemblyporto-alegre-20063-preparatory-and-background-
documentscommon-understanding-and-vision-of-the-wcc-cuvhtml˃ 440
Pro zaacutekladniacute informaci srv HOWELL R (ed) Global Christian Forum Transforming Ecumenism New Delhi
Evangelical Fellowship of India 2007 (předevšiacutem přiacutespěvek JONES SR The Global Christian Forum Renewing
Our Global Ecumenical Method s 140-181) 441
Pokud jde o profil svobodnyacutech ciacuterkviacute a ekumenismu srv VOSS KP Oumlkumene und freikirchliches Profil
Beitraumlge zum zwischenkirchlichen Gespraumlch Berlin WDL Verlag 2008 Ke vztahu letničniacutech a charizmatickyacutech
hnutiacute vůči ekumenickeacutemu uacutesiliacute srv KOSLOWSKI J Pfingstkirchen charizmatische Bewegung und Oumlkumene In
GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung Bensheimer Hefte 103
Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 26-44 442
Připomeňme že skupina evangelikaacutelniacutech ciacuterkviacute se r 1974 sdružila v Lausannskeacutem hnutiacute světoveacute evangelizace
čiacutemž vyjaacutedřila svůj nesouhlas s tehdejšiacutem směřovaacuteniacutem ženevskeacute ekumenickeacute centraacutely Hlavniacutem důvodem takoveacuteho
kroku bylo že ciacuterkve chtěly zdůraznit vyznavačskyacute rozměr křesťanskeacute misie srv ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy
jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity Světoveacute rady ciacuterkviacute s 21 443
HOumlSCHELE S Das Global Christian Forum Forum als Paradigma fuumlr die Zukunft der Oumlkumene In LAKKIS
S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische Perspektiven und Suche nach
Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 123
76
jako networking ndash to vše jsou pokusy reagovat tvůrčiacutem způsobem nejen na změny v ekumenismu
samotneacutem ale teacutež na vyacutevoj společnosti v niacutež jako křesťaneacute žijeme a jiacutež se nechaacutevaacuteme utvaacuteřet
Ekumenickeacute foacuterum nechce konkurovat ani uacutesiliacute o nalezeniacute viditelneacute formy jednoty ciacuterkve a nemaacute
v uacutemyslu nahrazovat praacuteci již existujiacuteciacutech ekumenickyacutech struktur Přesto odmiacutetaacute že by naacuteleželo
k jakeacutemusi bdquoekumenismu druheacute třiacutedyldquo444
Svůj přiacutenos vidiacute spiacuteše v tom že se diacuteky sveacute pružnosti
a dynamickeacutemu charakteru stane bdquokatalyzaacutetoremldquo diacuteky němuž bdquose budou moci nově iniciovat
budovat a ošetřovat vztahy mezi ciacuterkvemildquo445
Globaacutelniacute křesťanskeacute foacuterum bychom mohli na jedneacute straně interpretovat jako jednu
z reakciacute na určiteacute pojetiacute ekumenismu ktereacute chaacutepalo celeacute toto uacutesiliacute jako bdquodiplomatickyacute uacutekol pojatyacute
v politickyacutech kategoriiacutechldquo446
Namiacutesto ekumenismu struktur kteryacute se svyacutem způsobem vyčerpal
je zřetelně preferovaacutena rovina osobniacuteho setkaacuteniacute Nadto lze jako nepochybnyacute ekumenickyacute vklad
vyzdvihnout důraz na vyznavačskyacute charakter křesťanskeacute viacutery a na uacutestředniacute roli přisuzovanou
Piacutesmu Viacutera a zjevenaacute pravda jsou přece konstitutivniacute prvky živeacuteho společenstviacute ciacuterkve ktereacute
samy vybiacutezejiacute ke křesťanskeacute jednotě Jednostranneacute existenciaacutelniacute pojetiacute křesťanskeacute viacutery ktereacuteho
jsme zde svědky však spiacuteše usnadňuje cestu k subjektivismu Diference v chaacutepaacuteniacute obsahu viacutery
a pravdy ktereacute teacuteměř zaacutekonitě vyvstanou jsou interpretovaacuteny v duchu předem akceptovaneacuteho
pluralismu a komplementarity což činiacute jakoukoliv potřebu uacutesiliacute o hlubšiacute jednotu vlastně
zbytečnou
212 Posuny akcentů v metodě ekumenickeacuteho dialogu
Jakkoliv je tato skutečnost opomiacutejena jsme přesvědčeni o tom že hlavniacute důvod našiacute
nejednoty dodnes tvořiacute otaacutezka pravdy Kristova učeniacute kteraacute nachaacuteziacute sveacute vyjaacutedřeniacute ve vyznaacuteniacute
viacutery a ve slaveniacute svaacutetostiacute Vždyť zaacutepas o tuto pravdu byl namnoze hlavniacutem důvodem ciacuterkevniacuteho
rozkolu447
Odtud vyplyacutevaacute nezbytnyacute uacutekol teologickeacuteho ekumenickeacuteho dialogu kteryacute maacute miacutet
charakter bdquospolečneacuteho hledaacuteniacute pravdyldquo448
či specifičtěji bdquonaacutestroje sloužiacuteciacuteho ke
vzaacutejemneacutemu porovnaacuteniacute různyacutech pozic v dogmatu a v učeniacute a ke zkoumaacuteniacute protikladů jež stojiacute
v cestě uacuteplneacutemu společenstviacuteldquo449
Ekumenickou metodu kteraacute se v ekumenickeacutem rozhovoru uplatňuje můžeme chaacutepat
jako bdquorozviacutejeniacute popis a zdůvodněniacute postupů jež vedou k překonaacuteniacute protikladů v učeniacute mezi
vyznaacuteniacutemildquo450
2 vatikaacutenskyacute koncil v teacuteto souvislosti udaacutevaacute zaacutekladniacute pokyny když nabaacutedaacute
k tomu že v ekumenickeacutem dialogu je nezbytneacute předklaacutedat nauku viacutery v jejiacute uacuteplnosti a to
způsobem srozumitelnyacutem a přesnyacutem Jelikož uacutečastniacuteci dialogu stojiacute společně před uacutekolem
444
Tamteacutež s 132 445
Srv tamteacutež s 128 446
RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 447
Srv např anatemata kteraacute obsahujiacute jak vyacuteroky Tridentskeacuteho sněmu tyacutekajiacuteciacute se věroučnyacutech pozic rozšiacuteřenyacutech
mezi reformaacutetory tak zavrženiacute jistyacutech prvků nauky a svaacutetostneacute praxe bdquořiacutemskeacute ciacuterkveldquo vyskytujiacuteciacute se v reformačniacutech
konfesiacutech 448
JAN PAVEL II Ut unm sint 33 449
THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23 450
URBAN HJ bdquoMethodologie oumlkumenischeldquo In THOumlNISSEN W (ed) Lexikon der Oumlkumene und
Konfessionskunde sl 871
77
poznat a vyjaacutedřit nevystižitelneacute Kristovo bohatstviacute (srv Ef 38) je jako zaacutekladniacute postoj dialogu
vyžadovaacutena laacuteska k pravdě a pokora kteraacute maacute za naacutesledek že vzaacutejemně jednaacute jeden s druhyacutem
jako se sobě rovnyacutem Při posuzovaacuteniacute nauky viacutery je třeba podle slov koncilu pamatovat na to
že mezi jednotlivyacutemi pravdami existuje řaacuted bdquohierarchieldquo a to vzhledem ke vztahu s tiacutem co tvořiacute
zaacuteklad křesťanskeacute viacutery451
V procesu hledaacuteniacute toho co je společneacute je nutneacute odkryacutet kontext v němž jednotliveacute strany
formulovaly sveacute vlastniacute vzaacutejemně rozdiacutelneacute pozice Po staletiacutech rozděleniacute
a ohraničovaacuteniacute vlastniacutech pozic je třeba kriticky zkoumat jakyacute byl vnitřniacute důvod odlišnyacutech
dogmatickyacutech formulaciacute a přitom porozumět formaacutem a strukturaacutem myšleniacute v jejichž raacutemci byla
nauka vyjaacutedřena Jelikož samotneacute depositum fidei je třeba odlišovat od způsobu podaacuteniacute nauky452
musiacute byacutet v ekumenickeacutem dialogu naacutesledně vznesena otaacutezka zdali rozdiacutelnaacute věroučnaacute vyjaacutedřeniacute
kteraacute jsme dosud chaacutepali jako důvod k rozkolu nepoukazujiacute spiacuteše na komplementaritu ve
vyjaacutedřeniacute jedneacute a teacuteže pravdy viacutery Pokud ano pak je nutneacute z vyacutesledků teologickeacuteho dialogu
ktereacute však byly nejprve ověřeny praxiacute viacutery v životě ciacuterkviacute vyvodit odpoviacutedajiacuteciacute důsledky pro
překonaacuteniacute situace rozkolu Teologickyacute ekumenickyacute dialog totiž zůstaacutevaacute součaacutestiacute bdquoekumenickeacuteho
procesuldquo v němž křesťanskeacute ciacuterkve stojiacute vůči sobě v postoji vzaacutejemneacute otevřenosti a ve snaze
o porozuměniacute Podmiacutenkou dialogu je tedy bdquohermeneutika důvěryldquo453
jež předpoklaacutedaacute vůli
zuacutečastněnyacutech stran po hlubšiacute jednotě
Metodou směřujiacuteciacute od disensu ke konsensu kteraacute odpoviacutedaacute odhodlaacuteniacute usilovat o plnou
a viditelnou jednotu křesťanů se ubiacuteraacute ekumenickyacute dialog od sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute
V posledniacutech dvou desetiletiacutech se však opět viacutece či meacuteně zřetelně ozyacutevajiacute hlasy zdůrazňujiacuteciacute
jako rozhodujiacuteciacute moment dialogu prvek nesouhlasu Na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech textu
představiacuteme tento pohyb uvnitř metody ekumenickeacuteho dialogu objasněniacutem třiacute pojmů
konvergence diferencovanyacute konsensus diference
2121Proces ekumenickeacute konvergence
V raacutemci teologickeacuteho dialogu se v oblasti ekumenismu udomaacutecnil pojem konsensu ať už
bdquokonsensu v zaacutekladechldquo bdquototaacutelniacutem konsensuldquo či bdquoparciaacutelniacutech konsensechldquo454
k nimž směřovaly
rozhovory na bilateraacutelniacute multilateraacutelniacutemi světoveacute anebo regionaacutelniacute uacuterovni455
Samotneacutemu
451
Srv Unitatis redintegratio 911 452
Srv tamteacutež 6 453
Srv A Treasure in Earthen Vessels An instrument for an ecumenical reflection on hermeneutics (dokument
Faith and Order z r 1998) 6-8 (německyacute překlad HELLER D ed Studiendokument von Glauben und
Kirchenverfassung Ein Schatz in zerbrechlichen Gefaumlszligen Eine Anleitung zu oumlkumenischm Nachdenken uumlber
Hermeneutik Frankfurt am Main Lembeck 1999 s 6-8) 454
NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 259 455
Texty společně formulovanyacutech dokumentů vzniklyacutech na mezinaacuterodniacute uacuterovni od r 1931 do r 2010 jsou
obsaženy ve čtyřech svazciacutech Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte
interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1-3 Paderborn ndash Frankfurt am Main Bonifatius Lembeck 1983
1992 2004 4 Paderborn ndash Leipzig Bonifatius ndash Evangelische Verlagsanstalt 2012 Pokud jde o bilateraacutelniacute
rozhovory jež vede katolickaacute ciacuterkev se zaacutestupci anglikaacutenskeacute luterskeacute reformovaneacute a metodistickeacute tradice přehled
jejich nejdůležitějšiacutech zaacutevěrů podaacutevaacute KASPER W Harvesting the Fruits Basic Aspects of Christian Faith in
Ecumenical Dialog
78
konceptu konsensu může byacutet přitom v kontextu ciacuterkevniacute jednoty rozuměno jako bdquodosaženiacute
teologickeacuteho souhlasu kteryacute nutně nepřekonaacutevaacute všechny rozdiacutelnosti avšak překonaacutevaacute existujiacuteciacute
rozdiacutelnosti natolik že může vzniknout společenstviacute ciacuterkviacuteldquo456
V rozhovoru tedy nejprve jde o to pojmenovat co je konfesiacutem společneacute a rozdiacutelneacute ndash
nikoliv ovšem v ovzdušiacute polemiky a v duchu kontroverze nyacutebrž věcně a bez předsudků ndash
a naacutesledně se snažit formulovat společnyacute zaacuteklad na němž jsou tradičniacute učeniacute postavena457
Rozhovor je v tomto přiacutepadě ovšem viacutece nežli vyacuteměnou idejiacute Podle Josepha Ratzingera spočiacutevaacute
vlastniacute jaacutedro ekumenickeacuteho dialogu v tom že každyacute z partnerů vystupuje s jistotou svědomiacute
že pozice kterou zastaacutevaacute mu byla svěřena jakožto součaacutest křesťanskeacuteho Zjeveniacute se kterou nelze
libovolně manipulovat Proto při hledaacuteniacute konsensu neniacute řešeniacutem nalezeniacute nějakeacute bdquostředniacute cestyldquo
nyacutebrž spraacutevneacute porozuměniacute pravdě Božiacuteho Slova kteraacute vznaacutešiacute svůj naacuterok (Anspruch der
Wahrheit) bdquoNikoliv konsensus zaklaacutedaacute pravdu nyacutebrž pravda stojiacute v zaacutekladech konsensuldquo458
Z multilateraacutelniacutech dokumentů se stalo v prvniacute faacutezi konsensuaacutelniacuteho ekumenismu
nejvyacuteznamnějšiacutem prohlaacutešeniacute z Limy schvaacuteleneacute v lednu r 1982 ve ktereacutem komise Faith and
Order formulovala společneacute prvky nauky tyacutekajiacuteciacute se křtu eucharistie a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu
a přivedla tak k jisteacutemu uzavřeniacute mnohaletyacute studijniacute proces Na jeho přiacutepravě se podiacuteleli zaacutestupci
všech křesťanskyacutech tradic zastoupenyacutech v SRC a rovněž řiacutemskokatoličtiacute teologoveacute Všichni se
při řešeniacute doposud tradičně protikladnyacute bodů nechali veacutest poukazem na učeniacute a praxi raneacute ciacuterkve
přičemž se vyacuteznamně čerpalo z pokladů Piacutesma patristiky a liturgickyacutech tradic Třebaže
některyacutemi byla dohoda s naacutezvem Křest eucharistie uacuteřad označovaacutena jako bdquolimskyacute zaacutezrakldquo459
autoři vyacuteslednyacute text označili poněkud skromněji jako bdquovyacuteznamnou teologickou konvergencildquo
Ačkoliv byly v prohlaacutešeniacute formulovaacuteny vyacutepovědi vyznačujiacuteciacute se bdquozaacutevažnyacutem stupněm souhlasuldquo
přesto ještě nebylo dosaženo bdquokonsensuldquo v plneacutem slova smyslu založeneacutemu na Kristu
a apoštolskeacutem svědectviacute a chaacutepaneacutemu jako bdquozkušenost života a vyjaacutedřeniacute viacutery jež je nezbytneacute
pro uskutečněniacute a zachovaacuteniacute viditelneacute jednoty ciacuterkveldquo460
Takovyacuteto bdquouacuteplnyacute konsensus bude moci
byacutet vyhlaacutešen až poteacute kdy ciacuterkve dosaacutehnou bodu v němž budou moci žiacutet a konat společně
v jednotěldquo461
Vyacuteslednyacute dokument tedy vyžadoval dalšiacute pokračovaacuteniacute novou faacutezi během niacutež se k jeho
zněniacute měly vyjaacutedřit jednotliveacute křesťanskeacute ciacuterkve Komise pro Viacuteru a řaacuted je vyzvala aby
v duchovniacutem procesu recepce na němž se maacute podiacutelet co nejširšiacute okruh členů Božiacuteho lidu
naacutesledně vypracovali oficiaacutelniacute odpověď na nejvyššiacute uacuterovni v niacutež každaacute ciacuterkev vyjaacutedřiacute do jakeacute
miacutery rozpoznaacutevaacute v konečneacutem zněniacute Limskeacute dohody bdquoviacuteru ciacuterkve napřiacuteč staletiacutemildquo a společně
456
MEYER H ndash URBAN HJ ndash VISCHER L Einleitung In MEYER H ndash PAPANDREOU D ndash URBAN HJ
ndash VISCHER L (ed) Dokumente wachsender Uumlbereinstimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte
interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 1 1931-1982 s 17 457
Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 23-24 458
RATZINGER J Zur Lage der Oumlkumene s 224 459
NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 163 460
LAZARETH WH ndash NISSIOTIS N Předmluva k Baptism Eucharist and Ministry (dokument Faith and Order
z ledna 1982) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 Bologna Dehoniane 1986 čl 3036) 461
Tamteacutež
79
s tiacutem vyvodiacute důsledky a předložiacute naacutevrhy ktereacute se prohlaacutešeniacute tyacutekajiacute462
Tiacutemto způsobem by
odstartovaacuten doposud neviacutedanyacute skutečnyacute bdquoekumenickyacute učebniacute procesldquo během něhož byl
dokument studovaacuten na různyacutech uacuterovniacutech ciacuterkevniacuteho života a struktur Velkeacute množstviacute stanovisek
mnoha ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute v nichž se přes poměrně značnou miacuteru souhlasu
předklaacutedaly podněty a požadavky k upřesněniacute textu pak ovšem nakonec nepřinesl bdquožaacutedneacute
institucionaacutelniacute důsledkyldquo463
2122Cesta k diferencovaneacutemu ekumenickeacutemu konsensu464
Cestou hledaacuteniacute toho co je společneacute ohledně nauky viacutery se ovšem ubiacuterali partneři
ekumenickeacuteho dialogu i nadaacutele V Německu byla napřiacuteklad z podnětu naacutevštěvy Jana Pavla II
uskutečněneacute v listopadu r 1980 zahaacutejena praacutece kruhu katolickyacutech a evangelickyacutech teologů
kteraacute se soustředila na přezkoumaacuteniacute platnosti věroučnyacutech odsouzeniacute pronesenyacutech ze strany Řiacutema
a reformovanyacutech ciacuterkviacute v 16 stoletiacute Vznikl tak studijniacute projekt nazvanyacute Lehrverurteilungen ndash
kirchentrennend k němuž byl povolaacuten bdquoEkumenickyacute pracovniacute kruh evangelickyacutech a katolickyacutech
teologůldquo Metodologicky se přitom mělo postupovat do jisteacute miacutery obdobně jako při vypracovaacuteniacute
třetiacute čaacutesti Leuenberskeacute konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v niacutež evropskeacute ciacuterkve majiacuteciacute svůj původ
v reformaci konstatovaly že rozdiacutely učeniacute reformaacutetorů tyacutekajiacuteciacute se pojetiacute večeře Paacuteně osoby
Ježiacuteše Krista a učeniacute o predestinaci dnes nestojiacute jako překaacutežka k tomu aby tyto ciacuterkve vyhlaacutesili
společenstviacute kaacutezaacuteniacute vysluhovaacuteniacute a přijiacutemaacuteniacute svaacutetostiacute465
Otaacutezka před niacutež byla pracovniacute skupina postavena tedy zněla zdali odsuzujiacuteciacute vyacuteroky
formulovaneacute v době reformace postihujiacute i pozici dnešniacuteho partnera ekumenickeacuteho dialogu a jestli
ještě staacutele majiacute moc působit rozděleniacute ciacuterkve aniž by však pochopeně ciacutelem mělo byacutet
bezprostředniacute vyhlaacutešeniacute společenstviacute mezi dvěma ciacuterkvemi466
Teologickaacute praacutece jež se
soustředila na tři tematickeacute okruhy učeniacute o ospravedlněniacute o svaacutetostech a ciacuterkevniacutem uacuteřadu
musela v množstviacute anatemat a zavrženiacute nejprve pečlivě rozlišit ktereacute z rozdiacutelů v odsouzeneacutem
učeniacute byly zapřiacutečiněny pouze nepochopeniacutem legitimniacute odlišneacute formy myšleniacute ktereacute odsudky
postihujiacute jen krajniacute pozice druheacute strany a ktereacute ovšem teacutež přesně chaacutepou protivniacutekovo miacuteněniacute
a odsuzujiacute je a naviacutec ani dnes s niacutem nemohou dojiacutet ke konsensu467
Na konci se společnaacute komise
obraacutetila na Německou biskupskou konferenci a Radu německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute
s prosbou aby bdquose zaacutevazně vyslovily že odsouzeniacute z 16 stoletiacute nepostihujiacute dnešniacuteho partnera
462
Tamteacutež čl 3039 463
NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 166 Vyjaacutedřeniacute ciacuterkviacute k Limskeacute
dohodě jsou obsaženy in THURIAN M (ed) Churches respond to BEM I-IV Geneva World Council of
Churches 1986-1987 (zde najdeme i stanoviska zaujataacute v tehdejšiacute československeacute ekumeně společneacute prohlaacutešeniacute
ERC II s 292-298 vyjaacutedřeniacute CČSH II s 299-303 a ČCE IV s 108-117) 464
Ke vzniku a obsahu pojmu bdquodiferencovanyacute konsensusldquo srv MEYER H Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur
oumlkumenischen Theologie III s 41-62 465
Srv Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 17-28 In Na cestě k jednotě
Leuenberskeacute dokumenty s 11-13 466
Srv LEHMANN K ndash PANNENBERG W Einfuumlhrung der Herausgegeber In TITIacuteŽ (ed) Lehrverurteilungen
ndash kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute Freiburg im
Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1986 s 14-15 467
Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 171
80
nakolik jeho učeniacute neniacute určeno omylem ktereacutemu chtělo odsouzeniacute zamezitldquo468
Jak evangelickaacute
tak katolickaacute strana se obě vyslovily kladně pokud šlo o učeniacute o ospravedlněniacute a obecnou nauku
o svaacutetostech Pokud šlo o problematiku jednotlivyacutech svaacutetostiacute a ciacuterkevniacuteho uacuteřadu připravenost
odmiacutetnout odsouzeniacute konstatovaacutena nebyla Zde se projevila jako staacutele nevyjasněnaacute otaacutezka
rozdiacutelů v samotneacutem pojetiacute ciacuterkve ktereacute i přes shodu v pro reformaacutetory tak zaacutevažneacutem teacutematu
jakyacutem je ospravedlněniacute zatiacutem neumožňuje vyhlaacutesit plnost vzaacutejemneacuteho společenstviacute
Pokud jde o nauku o ospravedlněniacute je zapotřebiacute zmiacutenit se o mimořaacutedně vyacuteznamneacute
udaacutelosti jiacutež byl podpis Společneacuteho prohlaacutešeniacute k nauce o ospravedlněniacute představiteli katolickeacute
ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k němuž došlo 31 řiacutejna 1999 v Augsburgu469
Tedy prvniacute
skutečnost kteraacute je vyacutejimečnaacute dokument vypracovanyacute teology se stal bdquodokumentem ciacuterkviacuteldquo
bdquociacuterkevniacute udaacutelostiacuteldquo470
a to poteacute co byl po nikoliv snadneacutem vnitřniacutem procesu recepce přijat
a potvrzen přiacuteslušnyacutemi nejvyššiacutemi ciacuterkevniacutemi autoritami471
Druhyacutem faktem jehož se dosaacutehlo je
oficiaacutelniacute vyhlaacutešeniacute že odsouzeniacute reformačniacutech spisů a anatemata Tridenskeacuteho koncilu tyacutekajiacuteciacute
se jmenovaneacuteho člaacutenku viacutery nepostihujiacute učeniacute ciacuterkviacute formulovaneacute v dokumentu472
Třetiacutem
a zcela průlomovyacutem rysem deklarace je pak uplatněniacute metody tzv diferencovaneacuteho konsensu
tedy způsob jak luteraacuteni a katoliacuteci formulovali soulad bdquov zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo ohledně
reformačniacuteho articulus stantis et cadentis Ecclesiae473
kteryacute dokument označuje za
468
SCHEELE P-W ndash LOHSE E Schluszligbericht der Gemeinsamen Oumlkumenischen Komission zur Uumlberpruumlhfung
der Verwerfungen des 16 Jahrhunderts In LEHMANN K ndash PANNENBERG W (ed) Lehrverurteilungen ndash
kirchentrennend Rechtfertigung Sakramente und Amt im Zeitalter der Reformation und heute s 195 469
V r 2006 se k tomuto společneacutemu katolicko-luterskeacutemu prohlaacutešeniacute oficiaacutelně přihlaacutesila i Světovaacute rada
metodistickyacutech ciacuterkviacute když za sveacute členskeacute ciacuterkve vyjaacutedřila souhlas s dosaženyacutem konsensem srv The World
Methodist Council and the Joint Declaration on the Doctrine of Justification (z 13 července 2006) (německyacute
překlad in OELDEMANN J ndash NUumlSSEL F ndash SWARAT U ndash VLETSIS A ed Dokumente wachsender
Uumlbereistimmung Saumlmtliche Berichte und Konsenstexte interkonfessioneller Gespraumlche auf Weltebene 4 2001-
2010 s 1158-1162) 470
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 168 471
K obtiacutežiacutem doprovaacutezejiacuteciacutem přijetiacute dokumentu v prostřediacute ciacuterkviacute srv FILIPI P O ospravedlněniacute ekumenicky In
Teologickaacute reflexe 42 (1998) s 147-158 SUSA F Spor o společneacute prohlaacutešeniacute k učeniacute o ospravedlněniacute Stav
diskuse o přijateacutem dokumentu In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 30-41 Rozhořčeniacute přinesla nejen vatikaacutenskaacute
noacuteta jež požadovala vyjasněniacute formulaciacute textu prakticky teacuteměř ve všech bodech srv Odpověď katolickeacute ciacuterkve na
společnou deklaraci katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute ze dne 25 6 1998 In
MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu Praha Krystal 2000 s 25-29
Znejistěniacute vyvovalo i předchaacutezejiacuteciacute votum z ledna 1998 v němž sto padesaacutet německy mluviacuteciacutech evangelickyacutech
teologů kritizovalo např formulaci o vyacuteznamu nauky ospravedlněniacute jež obě strany sice uznaacutevajiacute za kriteacuterium pro
život a viacuteru ciacuterkve ktereacute ovšem navzdory uznaacuteniacute jeho důležitosti neniacute akceptovaacuteno za kriteacuterium jedineacute srv
Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute (z r 1997) 18 In
MACHULA T (ed) op cit s 10) Praacutevě to chaacutepali zmiacuteněniacute teologoveacute jako uacutestup od tradičniacutech reformačniacutech
pozic srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo In
epdDokumentation 7 (1998) s 1-4 MUumlLLER GL Doch kein Konsens in der Rechtfertigungslehre Zur
Diskussion uumlber bdquoDie Gemeinsame Erklaumlrungldquo In Catholica 52 (1998) s 81-94 K samotneacutemu zněniacute dokumentu
pak byl proto připojen Dodatek obhajujiacuteciacute a zdůrazňujiacuteciacute dosaženyacute konsensus srv MACHULA T (ed) op cit s
31-34 472
Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 41 In
MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 6 473
Uacutestředniacute roli nauky o ospravedlněniacute hřiacutešniacuteka viacuterou a nikoliv skutky v evangelickeacute doktriacuteně vyjadřujiacute pregnantně
např Šmalkaldskeacute člaacuteky bdquoOd tohoto člaacutenku nemůžeme ani v nejmenšiacutem ustoupit i kdyby padly nebesa i země a nic
nezůstalo na sveacutem miacutestě (hellip) Na tomto člaacutenku zaacutevisiacute všechno co učiacuteme jak jednaacuteme a na čem trvaacutemehellipldquo
(Šmalkaldskeacute člaacutenky druhaacute čaacutest člaacutenek I a hlavniacute In Kniha svornosti Symbolickeacute čili vyznavačskeacute spisy
evangelickyacutech ciacuterkviacute augsburskeacute konfese Praha Kalich 2006 s 284)
81
bdquoneodmyslitelneacute kriteacuterium ktereacute (hellip) orientuje veškereacute učeniacute a jednaacuteniacute našich ciacuterkviacute
ke Kristuldquo474
Společneacute chaacutepaacuteniacute doktriacuteny o ospravedlněniacute je v prohlaacutešeniacute vyjaacutedřeno naacutesledujiacuteciacutem
způsobem po shrnutiacute zaacutekladniacute pravdy viacutery (např ohledně ospravedlněniacute viacuterou a milostiacute nebo o
vztahu ospravedlněneacuteho člověka a skutečnosti hřiacutechu) uvozeneacutem vždy slovy bdquospolečně
vyznaacutevaacutemeldquo naacutesleduje uvedeniacute specificky luterskeacuteho a katolickeacuteho vyacutekladu jež oba zůstaacutevajiacute
v platnosti a přitom neporušujiacute vyacuteše vyslovenou shodu v zaacutekladniacutech pravdaacutech Dosaženyacute
konsensus tedy činiacute přijatelnyacutemi přetrvaacutevajiacuteciacute bdquoodlišnosti jazyka teologickeacuteho zpracovaacuteniacute
a důrazů v přiacutestupu k učeniacute o ospravedlněniacuteldquo475
Rozpor je tedy vyloučen vyacutepovědi se vzaacutejemně
doplňujiacute
Podle slov kardinaacutela Kaspera se v takto formulovaneacute shodě projevil bdquoobraz teacute jednoty
ciacuterkve o kterou usilujeme jednoty kteraacute neznamenaacute jednotnost nyacutebrž jednotu v různosti anebo
(hellip) jednotu ve smiacuteřeneacute rozdiacutelnostildquo476
Jednota vyrůstajiacuteciacute z vyacuteše popsaneacute formy konsensu
ukazuje cestu k opravdoveacutemu společenstviacute mezi ciacuterkvemi v jehož raacutemci bude diacuteky procesu
očištěniacute transformace a obnovy konfesniacuteho vlastnictviacute možneacute uchovat autentickeacute plody různyacutech
křesťanskyacutech tradic477
2123Hermeneutika diference478
Dosaženaacute shoda v zaacutekladniacutech bodech učeniacute o ospravedlněniacute neměla za naacutesledek dosaženiacute
bdquoviditelneacute jednotyldquo rozdělenyacutech ciacuterkviacute přesto však byla vniacutemaacutena jako bdquorozhodujiacuteciacute krok na cestě
k překonaacuteniacuteldquo tohoto rozděleniacute a měla položit bdquodostatečnyacute zaacutekladldquo pro vyjasněniacute zbyacutevajiacuteciacutech
otaacutezek jakyacutemi zůstaacutevajiacute vztah Božiacuteho slova a ciacuterkevniacuteho učeniacute oblast ekleziologie pojetiacute
ciacuterkevniacute autority jednoty ciacuterkve ciacuterkevniacute služby svaacutetostiacute a spojitost mezi ospravedlněniacutem
a sociaacutelniacute etikou479
Dokument přece nedociacutelil jenom konsensu pokud jde o jednotliveacute pravdy
nyacutebrž takeacute shody co se tyacutekaacute porozuměniacute křesťanskeacute zvěsti jako celku480
Již během procesu recepce společneacuteho prohlaacutešeniacute v prostřediacute ciacuterkviacute jež do něj byly
zapojeny vyvstala otaacutezka jak dalece lze souhlasit s tvrzeniacutem že zde obě strany skutečně
474
Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In MACHULA
T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 10 475
Tamteacutež 40 In MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 15 476
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 173 477
V tomto smyslu hovořiacute bilateraacutelniacute katolicko-luterskyacute dokument tyacutekajiacuteciacute se jednoty k niacutež obě strany směřujiacute bdquohellip
jednota o kterou usilujeme bude vpravdě jednotou v různosti To co je oběma tradicemi předaacuteno jako partikulaacuterniacute
tedy nebude smiacutechaacuteno dohromady a rozdiacutelnosti nebudou muset byacutet zcela vyloučenyldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-
KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns dokument z 3 března 1984
47 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo
teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1596) 478
Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell Goumlttingen
Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 479
Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 43-44 In
MACHULA T (ed) Ospravedlněniacute a dědičnyacute hřiacutech v ekumenickeacutem dialogu s 16 480
Srv Společnaacute deklarace katolickeacute ciacuterkve a Luterskeacuteho světoveacuteho svazu k učeniacute o ospravedlněniacute 18 In tamteacutež s
10
82
dospěly k bdquosouhlasu v zaacutekladniacutech pravdaacutechldquo481
Neniacute dosaženyacute konsensus pouze zbožnyacutem
přaacuteniacutem jež v podstatě vyžaduje aby se obě strany zřekly sveacuteho bdquozaacutekladniacuteho konfesniacuteho
přiacutestupuldquo482
tedy toho co daacutevaacute podobu samotneacutemu jaacutedru jejich konfesniacute identity co činiacute
katoliacuteka katoliacutekem a evangeliacuteka evangeliacutekem483
Současně je ovšem nasnadě naacutemitka že pokud
konsensus nepronikaacute praacutevě až k onomu zaacutekladniacutemu porozuměniacute a rozhodnutiacute v oblasti viacutery jež
je typickeacute pro jednotliveacute konfese pak se jiacutem leacutečiacute pouze bdquosymptomyldquo zatiacutemco samotnaacute bdquonemocldquo
přetrvaacutevaacute daacutele a praktickeacute důsledky konsensu pro sjednoceniacute ciacuterkviacute se ztraacutecejiacute v nedohlednu484
Spolu s procesem sbližovaacuteniacute stanovisek na jednotliveacute aspekty křesťanskeacute viacutery stojiacuteme tedy
v ekumenickeacute metodologii před novou vlnou zdůrazňovaacuteniacute samostatnosti a protichůdnosti jež
tkvějiacute v kořenech jednotlivyacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacute Hledaacuteniacute souhlasu v zaacutekladech
(Grundkonsens) je leckdy nahrazovaacuteno akcentuaciacute rozdiacutelu v zaacutekladech (Grunddifferenz)485
čiacutemž
je ohlašovaacutena dalšiacute z ekumenickyacutech bdquoparadigmatickyacutech změnldquo486
Jeden z kritiků diferencovaneacuteho konsensu evangelickyacute teolog Ulrich Koumlrtner kteryacute
označil tuto metodu jako službu bdquoklerikaacutelniacute ideji sbquoviditelneacute jednotylsquo ciacuterkveldquo487
zasazuje otaacutezku
po noveacutem metodologickeacutem paradigmatu ekumenickeacute teologie do kontextu ekleziologie Ve sveacutem
pojetiacute ciacuterkve přitom čerpaacute z Kalviacutenovy představy jež postihuje ciacuterkev jako tu kterou Bůh
podivuhodně střežiacute ve skrytosti podobneacute způsobu jakyacutem tajuplně přinaacutešiacute sveacute plody Kristova
oběť na křiacuteži488
Jednu ciacuterkev Ježiacuteše Krista tedy zakoušiacuteme na jedneacute straně pouze ve viacuteře na
druheacute straně pak ovšem v souladu s myšlenkami reformaacutetora tato ciacuterkev existuje teacutež a bdquojedině v
s a za podmiacutenek jejiacuteho diferencovaacuteniacute v konfesiacutech a denominaciacutech ktereacute jsou ze sveacute strany
vystaveny dalšiacutemu diferencovaacuteniacute mezi sebouldquo489
Z tohoto pojetiacute prameniacuteciacute jednotu ciacuterkve
nahliacutežiacute zmiacuteněnyacute teolog nikoliv jako uniformniacute skutečnost nyacutebrž jako bdquov sobě rozdiacutelneacute
a komplexniacute společenstviacuteldquo490
Z tohoto důvodu je zřejmeacute proč jsou veškereacute snahy o viditelnou
jednotu ciacuterkve neuacutespěšneacute a vedou ve sveacutem důsledku k novyacutem polarizaciacutem a štěpeniacutem majiacute za
naacutesledek vlny fundamentalismu a rozdrobeniacute do partikularit smiacuteřeneacute rozdiacutelnosti nelze dosaacutehnout
konsensem (byť jakkoliv bdquodiferencovanyacutemldquo) ta je možnaacute pouze ve znameniacute Kristova křiacuteže
481
Srv Votum der Hohschullehrer zur bdquoGemeinsamen Erklaumlrung zur Rechtfertigungslehreldquo s 2 482
Srv NEUNER P Ekumenickaacute teologie Hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute s 264-267 483
Tak napřiacuteklad v předmluvě společneacuteho dokumentu o pastyacuteřskeacute službě v ciacuterkvi vypracovaneacuteho smiacutešenou
katolicko-luterskou komisiacute čteme bdquoMnoheacute aspekty ktereacute se dřiacuteve považovaly za sbquotypicky luterskeacutelsquo nebo sbquotypicky
katolickeacutelsquo byly objeveny jako společneacute dědictviacute a ztraacutecejiacute svoji povahu jakožto důvodů k rozděleniacuteldquo
(MARTENSEN HL ndash LINDBECK GA Předmluva k GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLICHE
EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche dokument z 13 března 1981)
(italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico
interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1434) 484
Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher In
BROSSEDER J ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen
Gesprachs Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 25 485
Studium problematiky vztahu mezi ekumenickyacutem konsensem a disensem je shrnuto např in BIRMELEacute A ndash
MEYER H (ed) Grundkonsens ndash Grunddissens Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1992 486
Srv KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 19 487
Tamteacutež s 17 488
Srv CALVIN J Institutio Christianae Religionis IV12 489
KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 31 490
Tamteacutež s 30
83
Budouciacute ekumenickaacute praacutece jež se maacute nově soustředit na uchopeniacute probleacutemu jednoty
identity a diference se podle Koumlrtnera musiacute odehraacutevat předevšiacutem ve vzaacutejemneacutem
bdquokonfesionaacutelniacutem respektuldquo zuacutečastněnyacutech partnerů kteřiacute uznajiacute jako princip svyacutech vztahů
rovnocennost a toleranci Bliacutežeji specifikovaacuteno však ekumenismus potřebuje ekumenickou
hermeneutiku jejiacutemž zaacutekladniacutem pojmem se stane diference kteraacute sice nevylučuje možnost
konsensu rozumiacute však pod pojmem consentire bdquokoherenci toho co je rozdiacutelneacute a co nelze
překonatldquo491
Dosavadniacute ekumenismus konsensu se opiacuteral o hermeneutiku vzaacutejemneacute
konvergence ndash obě strany se vzaacutejemně přibližovaly Nyniacute jde o to aby byl tento postup doplněn
ekumenickou metodou bdquonaacutemitkyldquo (Einspruch) kteraacute přivede partnera k tomu aby vyjasnil svůj
vlastniacute profil Jelikož se pravda viacutery ukazuje bdquopouze v nepřekonatelneacute pluralitěldquo je třeba setrvat
ve vniacutemaacuteniacute druheacuteho jako ode mě odlišneacuteho V praxi to znamenaacute že bdquociacuterkve jsou navzaacutejem
odkaacutezaacuteny na naacutemitku (přichaacutezejiacuteciacute) zvenčiacuteldquo492
tedy ze sveacuteho ekumenickeacuteho sousedstviacute
od jakeacutehokoliv partnera Ciacuterkve jsou tak pozvaacuteny k mutuum consolatio fratrum kteraacute
předpoklaacutedaacute bdquopohotovost všech ciacuterkviacute k vlastniacute naacutepravě a reforměldquo493
a to i v tak zaacutevažnyacutech
věcech jakyacutemi jsou vlastniacute struktura a způsob vyjaacutedřeniacute viacutery Ulpiacutevaacuteniacute na nich totiž neniacute ciacutelem
ekumenickeacuteho smiacuteřeniacute Tiacutem ovšem neniacute ani samotnaacute jednota ciacuterkve nyacutebrž přiacutechod Božiacuteho
kraacutelovstviacute
Nakonec však zbyacutevaacute otevřenaacute otaacutezka jak rozumět vztahu mezi konsensem a disensem
mezi souhlasem a diferenciacute zdali je nutneacute konstatovat jejich vzaacutejemnou neslučitelnost a vyhlaacutesit
nahrazeniacute bdquoekumenismu konsensuldquo bdquoekumenismem diferenceldquo jako programem Peter Neuner je
spiacuteše toho naacutezoru že se oba pohyby doplňujiacute Každyacute konsensus totiž zahrnuje v sobě takeacute
skutečnost rozdiacutelů nakolik shoda v zaacutekladech nevylučuje ale naopak počiacutetaacute s rozdiacutelnostiacute
v konkretizaci jednotlivyacutech forem A tak i v dnes nezřiacutedka opakovaneacutem ekumenickeacutem postulaacutetu
We agree to differ platiacute že přijetiacute různosti předpoklaacutedaacute shodu494
213 Problematizace ciacuteloveacute představy jednoty
Jako velmi problematickeacute se dnes jeviacute stanovit samotnyacute ciacutel ekumenickyacutech snah Co je
vlastně hlavniacute metou ekumenickeacuteho hnutiacute k niacutež by mělo směřovat Dosaacutehli jsme ciacutele společnou
angažovanostiacute na poli sociaacutelniacuteho apoštolaacutetu Maacuteme donekonečna pokračovat v teologickeacutem
dialogu495
Anebo chceme jako křesťanskeacute ciacuterkve a společenstviacute daacutet našiacute jednotě viditelnou
podobu A pokud ano jak maacute tato jednota vypadat Neboli slovy Waltera Kaspera bdquoKde musiacute
byacutet jednota a kde je možnaacute ba žaacutedouciacute mnohostldquo496
491
Tamteacutež s 40 492
Tamteacutež 493
Tamteacutež s 41 494
Srv NEUNER P Grundkonsens ndash Grundifferenz Metamorphosen einer oumlkumenischen Metapher s 32 495
Srv THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene In Versoumlhnt
verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial 1 (2010) s 12 496
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13
84
Bereme-li vaacutežně naacutezor že bdquosoučasnaacute krize ekumenickeacuteho hnutiacute souvisiacute v neposledniacute řadě
s tiacutem že zůstaacutevajiacute nejasneacute ciacuteloveacute perspektivy různyacutech procesů sjednoceniacute a porozuměniacuteldquo497
měli
bychom se pokusit tyto perspektivy alespoň nastiacutenit Vychaacuteziacuteme přitom z toho že existujiacute různeacute
bdquomodely sjednoceniacuteldquo (Modelle der Einigung) jakožto bdquoformy uskutečněniacute ciacuterkevniacute jednoty
v nichž tato jednota dostaacutevaacute konkreacutetniacute podobuldquo498
Za zaacutekladniacute modely sjednoceniacute se zpravidla
poklaacutedajiacute tři federativniacute model zaměřenyacute k praktickeacute spolupraacuteci499
organickaacute jednota vytvořenaacute
spojeniacutem dosud oddělenyacutech ciacuterkviacute v novou entitu500
anebo model vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute jenž
prosazuje v raacutemci vyhlaacutešeneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi poměrně značnou miacuteru samostatnosti
jednotlivyacutech ciacuterkviacute což se snad nejmarkantněji projevuje v odmiacutetnutiacute jednotneacuteho ciacuterkevniacuteho
vedeniacute
V představaacutech konečneacute podoby ekumenickeacute jednoty se přitom vyacuteznamně odraacutežiacute způsob
jak ta či ona ciacuterkev sebe samu chaacutepe (Kirchenverstaumlndnis) a co poklaacutedaacute za prvky nezbytneacute
k tomu aby bylo možneacute hovořit o ciacuterkevniacute jednotě Různeacute bdquopředstavy jednotyldquo
(Einheitsverstaumlndnisse) se tudiacutež bdquovztahujiacute na chaacutepaacuteniacute podstaty jednoty ciacuterkve na jejiacute
konstitutivniacute podstatneacute elementyldquo501
Uacutestředniacute otaacutezkou ekumenickeacuteho dialogu zůstaacutevaacute v čem se
ony bdquokonstitutivniacute prvky jednotyldquo nachaacutezejiacute502
Za nejzaacutevažnějšiacute přiacutespěvek pro ekumenickeacute hnutiacute
jako celek lze v tomto směru dodnes považovat koncept jednoty kteryacute vzešel z prostřediacute SRC
během 3 valneacuteho shromaacutežděniacute v New Dilhiacute r 1961 Z prohlaacutešeniacute vyplyacutevaacute že za čtyři
konstitutivniacute prvky viditelneacute jednoty ciacuterkve lze považovat společenstviacute ve viacuteře a v hlaacutesaacuteniacute
evangelia uznaacuteniacute svaacutetostiacute křtu a eucharistie shodu v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu a společneacute
svědectviacute a službu503
497
KOumlRTNER UHJ Wohin steuert die Oumlkumene Vom Konsens- zum Differenzmodell s 22 498
KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung In AAVV Trennung
uumlberwinden Oumlkumene als Aufgabe der Theologie s 107 499
bdquoJednota o kterou usilujeme může byacutet pojiacutemaacutena jako konfederace nebo aliance ciacuterkviacute kteraacute maacute za ciacutel spolupraacuteci
(co-operative action) mezi nimi (hellip) sbquoFederaceʻ ciacuterkviacute jsou nejobvyklejšiacutem vyjaacutedřeniacutem takoveacute jednotyhellipldquo (italskyacute
překlad II Conferenza mondiale Edimburgo 3-18 agosto 1937 Parte seconda Raporto VI Lrsquounitagrave della Chiesa
nella vita e nel culto In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione 6
Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1311) 500
bdquohellipmodel sbquoorganickeacute jednotyʻ odpoviacutedaacute pojetiacute ktereacute spatřuje v existenci různyacutech konfesniacutech ciacuterkviacute určujiacuteciacute
překaacutežku k autentickeacutemu uskutečněniacute křesťanskeacute jednoty a domniacutevaacute se proto že se jednota může realizovat pouze
na uacuterok zřeknutiacute se zděděneacute přinaacuteležitosti a idetity ciacuterkevniacute a konfesniacuteldquo (GEMEINSAME ROumlMISCH-
KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit vor uns 17 italskyacute překlad in VOICU
SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi
internazionali 1931-1984 čl 1566) Od takto pojateacute jednoty je třeba odlišit zjm v katolicko-anglikaacutenskeacutem
prostřediacute dlouhou tradici majiacuteciacute model tzv corporate unity (organic unity) kteryacute vylučuje absorpci vlastniacutech
ciacuterkevniacutech tradic za předpokladu shody v otaacutezkaacutech viacutery a společneacuteho biskupskeacuteho uacuteřadu 501
KAPPES M Oumlkumene ndash wohin Einheitsvorstellungen und Modelle der Einigung s 107 502
Vyacutestižnyacutem pojednaacuteniacutem o různyacutech představaacutech jednoty ciacuterkve a s nimi souvisejiacuteciacutemi modely sjednoceniacute srv
MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 Goumlttingen
Vandenhoeck amp Ruprecht 1996 Autor se přitom zaměřuje pozorně na to jak se otaacutezka formy jednoty diskutovala
v raacutemci různyacutech obdobiacute světoveacuteho ekumenickeacuteho hnutiacute srv MEYER H op cit s 17-87 121-173 503
bdquoVěřiacuteme že jednota kteraacute je Božiacutem darem a jeho vůliacute se staacutevaacute viditelnou když na jednom miacutestě všichni kdo
jsou pokřtěni v Ježiacuteše Krista a vyznaacutevajiacute jej jako Paacutena a Spasitele jsou Duchem Svatyacutem vedeni k tomu aby
vytvořili jedno zcela zaacutevazneacute společenstviacute ktereacute vyznaacutevaacute stejnou apoštolskou viacuteru hlaacutesaacute toteacutež evangelium laacuteme ten
samyacute chleacuteb sjednocuje se v jedneacute společneacute modlitbě a žije jeden společnyacute život kteryacute zaacuteřiacute ve svědectviacute a ve službě
všem a když se kromě toho nachaacutezejiacute ve společenstviacute celeacuteho křesťanstva na všech miacutestech a ve všech dobaacutech
takovyacutem způsobem že uacuteřad a hodnost členů jsou všemi uznaacutevaacuteny takže všichni mohou podle okolnostiacute jednat a
mluvit společně majiacutece přitom na zřeteli uacutekoly k nimž Bůh volaacute svůj lidldquo (italskyacute překlad Terza assemblea Gesugrave
85
Upozorněme nyniacute zvlaacuteště na dvě pojetiacute jež na zaacutekladě chaacutepaacuteniacute toho v čem spočiacutevaacute
jednota ciacuterkve předklaacutedajiacute perspektivy znovu-ustanoveniacute společenstviacute narušeneacuteho ciacuterkevniacutem
rozkolem prvniacute koncept je typickyacute pro značnou čaacutest reformačniacuteho křesťanstva druhyacute odpoviacutedaacute
ekleziologickyacutem vyacutechodiskům nauky a teologie katolickeacute Po představeniacute obou pozic vzneseme
otaacutezku tyacutekajiacuteciacute se jejich vzaacutejemneacute slučitelnosti
2131Společenstviacute na zaacutekladě vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute
Za jedno z řešeniacute situace přetrvaacutevajiacuteciacuteho rozděleniacute se navrhuje model bdquovzaacutejemneacuteho
uznaacuteniacuteldquo504
na němž je založeno např Leuenberskeacute společenstviacute reformovanyacutech ciacuterkviacute v Evropě
Vyacutesledkem je pak bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo505
bdquoTeologickaacute konstrukce tohoto modelu spočiacutevaacute
v tom že na zaacutekladě společneacuteho pochopeniacute evangelia se zuacutečastněneacute ciacuterkve vzaacutejemně plně a bez
vyacutehrad uznaacutevajiacute za uacutedy jedneacute Kristovy ciacuterkve toto uznaacuteniacute jde tak daleko že uznaacuteno je i jejich
praacutevo na samostatnou existenci bez jakeacutekoli podřiacutezenosti jedneacute ciacuterkve ciacuterkvi druheacute praacutevo na
respekt k vlastniacutem konfesiacutem a bohoslužebnyacutem tradiciacutem Pozitivně vyjaacutedřeno jde o sbquospolečenstviacute
Slova a svaacutetostiacute jež zahrnuje uznaacuteniacute ordinace a umožňuje intercelebracilsquoldquo506
R 1973 vyhlaacutešenaacute konkordie luterskyacutech reformovanyacutech a z nich vzešlyacutech spojenyacutech
ciacuterkviacute k niacutež se připojily i metodistickaacute společenstviacute je založenaacute na společneacutem porozuměniacute
evangeliu jehož jaacutedrem je nauka o ospravedlněniacute a na souhlasneacutem chaacutepaacuteniacute svaacutetostiacute křtu
a večeře Paacuteně Zaacuteměrně se v niacute konstatuje že určiteacute rozdiacutely mezi ciacuterkvemi ktereacute ke konkordii
a z niacute prameniacuteciacuteho společenstviacute přilnou budou zachovaacuteny i nadaacutele Tyto diference ktereacute se
tyacutekajiacute bohoslužebneacuteho života typů zbožnosti ba dokonce i nauky a řaacutedů jednotlivyacutech ciacuterkviacute totiž
nejsou podle Noveacuteho zaacutekona a reformačniacutech kriteacuteriiacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi bdquofaktory jež
rozdělujiacute ciacuterkevldquo507
Reformačniacutem kriteacuteriem na něž se zde odvolaacutevaacute přitom odpoviacutedaacute tomu co
o nezbytnyacutech znaacutemkaacutech praveacute ciacuterkve tvrdiacute ve sveacutem sedmeacutem člaacutenku Augsburskeacute vyznaacuteniacute viacutery
bdquoA k praveacute jednotě stačiacute (satis est) souhlas v učeniacute evangelia a ve vysluhovaacuteniacute svaacutetostiacute A neniacute
potřebiacute aby byla všude dodržovaacutena stejnaacute lidskaacute ustanoveniacute anebo obyčeje a obřady zřiacutezeneacute
lidmildquo508
Takto pojataacute jednota je umožněna reformačniacute ekleziologiiacute podle niacutež ciacuterkev jakožto
Cristo luce del mondo New Delhi 19 novembre ndash 5 dicembre 1961 Rapporti delle sezioni Terza sezione Unitagrave 2
In ROSSO S ndash TURCO E ed Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee
generali 1948-1998 čl 271) Tato představa jednoty došla sveacuteho potvrzeniacute i na dalšiacutech valnyacutech shromaacutežděniacutech a to
v Uppsalle (1968) Nairobi (1975) a Canbeře (1991) 504
Srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 120-136 505
K ekleziologickeacutemu obsahu pojmu bdquospolečenstviacute ciacuterkviacuteldquo (Kirchengemeinschaft) jeho vzniku a historickeacutemu
vyacutevoji v luterskeacutem prostřediacute srv MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie I
Frankfurt am Main ndash Paderborn Lembeck ndash Bonifatius 1998 s 137-162 506
FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute In AAVV Foacuterum Velehrad I
Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 233 507
Konkordie reformačniacutech ciacuterkviacute v Evropě (Leuenberskaacute konkordie) 28 In Na cestě k jednotě Leuenberskeacute
dokumenty s 13 508
Augsburskeacute vyznaacuteniacute VII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute Praha KEBF 1951 s 69 K obsahu tohoto
ekleziologicky vymezujiacuteciacuteho satis est Augsbuskeacuteho vyznaacuteniacute v raacutemci ekumenickeacuteho dialogu srv MEYER H
Versoumlhnte Veschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie III s 63-77 Tato vyacutepověď formulovanaacute
Lutherovyacutemi přiacuteznivci r 1530 v Augsburskeacute konfesi nachaacuteziacute svůj ekvivalent o šestatřicet let později v Confessio
helvetica posterior v člaacutenku kde se pojednaacutevaacute o znaciacutech praveacute ciacuterkve srv Druheacute helvetskeacute vyznaacuteniacute XVII10 In
86
creatura evangelii509
povstaacutevaacute skrze Božiacute slovo ktereacute přichaacuteziacute zvenčiacute (verbum externum) a jež je
zvěstovaacuteno a přijiacutemaacuteno viacuterou (srv Ř 10178)510
Ciacuterkev je pak z tohoto pohledu praacutevě
společenstviacutem těch kdo slovo evangelia přijiacutemajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše jako Paacutena přičemž maacute
podobu bdquoshromaacutežděniacute svatyacutech a opravdu věřiacuteciacutechldquo511
Jelikož bdquoinstituciacutem nebo tradiciacutem ciacuterkve
nelze přiklaacutedat Božiacute autorituldquo512
neniacute ani apostolicita ciacuterkve bdquozaručena historickou kontinuitou
biskupskeacuteho uacuteřaduldquo513
(tu zde garantuje successio fidelium ndash posloupnost jako předaacutevaacuteniacute viacutery
věřiacuteciacutemi z jedneacute generace do druheacute) a tudiacutež ani bdquožaacutednaacute jednotlivaacute historicky vzniklaacute forma
vedeniacute ciacuterkve a struktury uacuteřadu nesmiacute a nemůže platit za zaacutekladniacute podmiacutenku společenstviacute
a vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacuteldquo514
Jednou z nikoliv nedůležityacutech slabin zmiacuteněneacuteho modelu ktereacute jsou si dobře vědomi
i jeho zastaacutenci je předevšiacutem to že bdquoponechaacutevaacute otevřenou otaacutezku strukturaacutelniacuteho aspektu takto
dosaženeacuteho společenstviacuteldquo515
Jednaacute se o to zda by se dosaženyacute konsensus neměl rozhodnějšiacutem
způsobem promiacutetnout do institucionaacutelniacute podoby kteraacute by nastaleacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi
vyjadřovala i navenek Druhou otevřenou otaacutezkou pak zůstaacutevaacute praacutevě ekleziologickaacute baacuteze
jednoty516
Ačkoliv se Leuenberskeacute společenstviacute mezi ciacuterkvemi hlaacutesiacuteciacutemi se k reformačniacutemu
odkazu v posledniacutech desetiletiacutech v Evropě vyacuteznamně prosadilo nedošlo k jejiacutemu přijetiacute ve světě
reformačniacutech ciacuterkviacute bezezbytku přičemž hlavniacutem důvodem je praacutevě otaacutezka uacuteřadu517
Napřiacuteklad
severskeacute a pobaltskeacute luterskeacute ciacuterkve r 1992 v tzv Deklaraci z Porvoo společně s britskyacutemi
a irskyacutemi anglikaacuteny připomenuly roli biskupskeacuteho uacuteřadu pro jednotu ciacuterkve a vyjaacutedřily
přesvědčeniacute že praacutevě tento uacuteřad kteryacute se v ciacuterkviacutech jež se k prohlaacutešeniacute připojily zachoval
představuje bdquoviditelneacute znameniacute jež vyjadřuje jednotu a kontinuitu ciacuterkve v životě poslaacuteniacute
a uacuteřadu apoštolů a sloužiacute jimldquo518
ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 228 Pro reformačniacute ekleziologickou koncepci jako celek srv přehledně FILIPI P Co
zbylo z reformačniacuteho pojetiacute ciacuterkve 509
Srv D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 2 Schriften Predigten Disputationen 151819
Weimar Boumlhlaus 1884 4306-7 510
bdquoCiacuterkevhellip je tvořena Slovem volajiacuteciacutem k viacuteřeldquo (Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu
dialogu o jednotě ciacuterkve s 22) 511
Augsburskeacute vyznaacuteniacute VIII1 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 69 512
Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 25 513
Tamteacutež s 26 514
Tamteacutež s 30 515
FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute ekleziologie s 162 516
K tomu jakou vyacutezvu znamenaacute model jednoty kteryacute stojiacute v zaacutekladech Leuenberskaacute konkordie pro katolickeacute
pojetiacute jednoty ciacuterkve srv THOumlNISSEN W Die Leuenberger Konkordie als oumlkumenisches Einheitsmodell Umrisse
eines katholischen Konzepts von Kirchengemeinschaft In Catholica 49 (1995) s 1-31 517
Leuenberskaacute konkordie vyhlašuje vzaacutejemneacute společenstviacute jak mezi ciacuterkvemi ktereacute vyzdvihujiacute historickou
kontinuitu uacuteřadu biskupa (luterskaacute tradice) tak těmi ktereacute jsou uspořaacutedaacuteny podle presbyterně-synodniacuteho řaacutedu
(reformovanaacute tradice) 518
The Porvoo Declaration ndash bdquoTowards Closer Unityldquo (prohlaacutešeniacute z r 1992) (italskyacute překlad in Enchiridioin
œcumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna
Dehoniane 1996 čl 368) Pod prohlaacutešeniacute se podepsaly Daacutenskaacute ciacuterkev Church of England Estonskaacute evangelickaacute
luterskaacute ciacuterkev Finskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Islandskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Church of Ireland
Litevskaacute evangelickaacute luterskaacute ciacuterkev Norskaacute ciacuterkev Skotskaacute episkopaacutelniacute ciacuterkev Šveacutedskaacute ciacuterkev Church in Wales
Vyacuteznam bdquohistorickeacute sukceseldquo biskupskeacuteho uacuteřadu pro vyhlaacutešeniacute plneacuteho společenstviacute mezi ciacuterkvemi deklarovaly např
luterskeacute a anglikaacutenskeacute (episkopaacutelniacute) ciacuterkve ve Spojenyacutech staacutetech a v Kanadě ve svyacutech prohlaacutešeniacute Called to Common
Mission A Lutheran Proposal for a Revision of the bdquoConcordat of Agreementldquo (naacutevrh z r 2000) 6-14 resp Called
to Full Communion (bdquoProhlaacutešeniacute z Waterlooldquo z r 2001) B3 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed
87
2132Společenstviacute skrze uacutečast na Kristově tajemstviacute
Pro katolickou ovšem takeacute pro pravoslavneacute ciacuterkve prameniacute ciacuterkevniacute jednota z jedneacute
apoštolskeacute viacutery společně sdiacutelenyacutech svaacutetostiacute a apoštolskeacuteho uacuteřadu biskupů ustanoveneacuteho
samotnyacutem Kristem519
Tento trojityacute svazek jednoty přitom můžeme analogicky vidět již v ciacuterkvi
Skutků apoštolů ktereacute představujiacute křesťany jako ty kdo bdquovytrvale poslouchali učeniacute apoštolů
byli spolu laacutemali chleacuteb a modlili seldquo (Sk 242) Sboru biskupů naacutestupců apoštolů pak podle
katolickeacuteho přesvědčeniacute předsedaacute Petrův naacutestupce520
Třebaže 2 vatikaacutenskyacute koncil bdquonepředložil
žaacutednyacute jasnyacute koncept k obnoveniacute roztřiacuteštěneacuteho společenstviacute mezi doposud rozdělenyacutemi
ciacuterkvemildquo521
představil vizi ekumenismu jako procesu kteryacute je zaměřen k dosaženiacute plneacuteho
společenstviacute522
Již existujiacuteciacute společenstviacute se přitom odviacutejiacute od viacutery v Krista a přijetiacute svaacutetosti křtu
kteryacute věřiacuteciacuteho do Krista začleňuje523
Vyacutechodiskem katolickeacuteho pojetiacute jednoty jako ciacutele ekumenickeacuteho hnutiacute je ekleziologickeacute
rozvinutiacute pojmu sakramentality Analogicky ke svaacutetostem ciacuterkev představuje naacutestroj
spaacutesonosneacuteho Božiacuteho působeniacute jež dosaacutehlo sveacuteho vrcholu v diacutele vtěleneacuteho Božiacuteho Syna je
reaacutelně-symbolickyacutem zpřiacutetomněniacutem spaacutesy zjeveneacute v Kristu524
Ukřižovanyacute Kristus usmiacuteřil
s Bohem celeacute lidstvo (srv Ef 216) a seslaacuteniacutem Ducha svateacuteho po sveacutem zmrtvyacutechvstaacuteniacute vytvořil
ze svyacutech učedniacuteků bdquotajemnyacutem způsobem sveacute těloldquo525
jak řiacutekaacute apoštol bdquoVy jste tělo Kristovo
a každyacute z vaacutes je jedniacutem z jeho uacutedůldquo (1K 1227) Svaacutetosti slaveneacute v ciacuterkvi pak působiacute zcela
Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 8 Dialoghi locali 1995-2001
Bologna Dehoniane 2007 čl 2817-28251040) Jak znaacutemo ciacuterkve anglikaacutenskeacuteho společenstviacute již od dob vyhlaacutešeniacute
tzv Lambeth Quadrilateral (1888) spatřujiacute jako podmiacutenku jednoty kromě Piacutesma vyznaacuteniacute viacutery křtu a eucharistie
praacutevě dějinnou kontinuitu episkopaacutetu srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte
Bensheimer Hefte 78 s 32 To však nebraacutenilo např Church of England v tom aby v r 1988 tzv Miacutešeňskyacutem
prohlaacutešeniacutem vyhlaacutesila intercommunio se společenstviacutemi evangelickyacutech ciacuterkviacute v tehdy rozděleneacutem Německu ktereacute
jsou signataacuteři Leuenberskeacute konkordie Důvodem k takoveacutemu kroku bylo přesvědčeniacute že bdquoteologickaacute interpretaceldquo
biskupskeacuteho uacuteřadu zůstaacutevaacute mezi oběma stranami otevřenaacute a jeho jednotnaacute podoba neniacute ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute
legitimity uacuteřadů jež umožňuje vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo nezbytnaacute Přesto již dosaženeacute společenstviacute
mezi ciacuterkvemi ještě neniacute uacuteplneacute k bdquopohostinnosti u stolu Paacuteněldquo je cesta otevřena uacuteplnaacute jednota v pojetiacute uacuteřadu kteraacute
by se projevila možnostiacute bdquoplneacute vzaacutejemneacute vyacuteměnyldquo nositelů ministeria (např při intercelebraci) dosažena neniacute srv
On the Way to Visible Unity (z r 1988) 17 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI FJ ed Enchiridion
oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna
Dehoniane 2007 čl 356) Jde o fakta dosvědčujiacuteciacute rozdiacutelnost panujiacuteciacute uvnitř jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic
pokud jde o otaacutezku co musiacute efektivně obě strany sdiacutelet aby bylo možneacute vyhlaacutesit mezi ciacuterkvemi plneacute společenstviacute 519
Pokud jde o pravoslavneacute chaacutepaacuteniacute jednoty je třeba zdůraznit že vedle uacutestředniacute role bdquoeucharistickeacute ekleziologieldquo
zdůrazňujiacuteciacute bytostnou spojitost pravosti viacutery a společenstviacute ciacuterkve ktereacute vyvěraacute z eucharistickeacuteho Kristova těla
zde hraje nezastupitelnyacute vyacuteznam pojem sobornosti vyjadřujiacuteciacute všeobecnost kterou zaručujiacute v prveacute řadě ciacuterkevniacute
koncily srv MEYER H Oumlkumenische Zielvorstellungen Oumlkumenische Studienhefte Bensheimer Hefte 78 s 39-
42 520
Srv Unitatis redintegratio 2 521
THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 14 522
Srv Unitatis redintegratio 3 523
Zatiacutemco katolickaacute ciacuterkev uznaacutevaacute eklezialitu druhyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute praacutevě přijetiacutem
křtu kteryacute se v nich vysluhuje jako platneacute svaacutetosti uacuteskaliacute představuje i dnes zastaacutevanaacute pravoslavnaacute praxe odmiacutetaacuteniacute
platnosti křtu uděleneacuteho mimo pravoslavnou ciacuterkev srv GOVORUN S Teologickeacute spory o platnosti křtu
v latinskeacutem ritu v 18 stoletiacute In AAVV Foacuterum pastoraacutelniacutech teologů VIII Křest a iniciace Olomouc Refugium
2011 s 227-254 524
Srv HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und
Einheitskonzepte in der Diskussion Paderborn Bonifatius 2001 s 96 525
Lumen gentium 7
88
zvlaacuteštniacutem způsobem jednotu s umučenyacutem a oslavenyacutem Kristem křtem jsou věřiacuteciacute pokřtěni
v jedno tělo (srv 1K 1213) v eucharistii majiacute na jednom Kristově těle uacutečast (srv 1K 1017)
Viditelnyacutem způsobem se jednota Božiacuteho lidu projevuje praacutevě ve svaacutetosti oltaacuteřniacute kteraacute
tuto jednotu bdquonaznačuje a obdivuhodně uskutečňujeldquo526
a proto je společně slavenaacute eucharistie
uacutezce spjata s ciacutelem uacutesiliacute o sjednoceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute kteryacutem je
sakramentaacutelně pojataacute communio527
Slovy katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bdquoSpolečenstviacute
povstaacutevaacute skrze uacutečast na Ježiacuteši Kristuldquo528
Hovořiacuteme-li o ciacuterkvi jako o κοινωνία pak maacuteme na
mysli společenstviacute ktereacute je vytvaacuteřeno diacuteky participaci křesťanů na Kristově těle v moci Ducha
Svateacuteho To je důvodem proč katolickyacute koncept jednoty staviacute do sveacuteho středu důležitost
uchovaacuteniacute bdquopůvodniacute a uacuteplneacute podstaty eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo529
ktereacute se staacutevaacute jedniacutem
z uacutestředniacutech kriteacuteriiacute nutnyacutech pro obnoveniacute bdquoplneacuteho společenstviacuteldquo mezi ciacuterkvemi Společně
s eucharistickyacutem tajemstviacutem je pro podstatu ciacuterkve v katolickeacutem pojetiacute konstitutivniacute apoštolskaacute
posloupnost vychaacutezejiacuteciacute z toho že poslaacuteniacute ktereacute Kristus svěřil apoštolům (srv Mt 2820) na čele
s Petrem (srv Mt 1618) pokračuje ve službě biskupů kteřiacute bdquonastoupili z Božiacuteho ustanoveniacute jako
pastyacuteři ciacuterkveldquo530
a kteřiacute tvořiacute jedno společenstviacute s Petrovyacutem naacutestupcem Biskupskyacute uacuteřad tak
nepatřiacute pouze k bene esse nyacutebrž k samotneacutemu esse ciacuterkve Praacutevě bdquoplatnyacute episkopaacutet a ryziacute
a uacuteplnaacute podstata eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo jsou podmiacutenkou pro existenci praveacute partikulaacuterniacute
ciacuterkve zatiacutemco jejich absence redukuje ostatniacute křesťanskaacute společenstviacute na communitates
eccclesiales ktereacute z tohoto hlediska nejsou bdquociacuterkvemi v praveacutem slova smysluldquo531
Skutečneacute
partikulaacuterniacute ciacuterkve jimiž jsou ciacuterkve křesťanskeacuteho Vyacutechodu532
by pak ze sveacute vnitřniacute povahy
měly byacutet zaměřeny ke společenstviacute s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kterou reprezentuje papež533
Takto vyjaacutedřilo katolickou věroučnou pozici i prohlaacutešeniacute Dominus Iesus ktereacute rovněž
připomenulo původniacute vyacuteznam koncilniacuteho vyacuterazu subsistit in534
tyacutekajiacuteciacuteho se vztahu jedineacute
526
Tamteacutež 11 527
K ekumenickeacutemu vyacuteznamu communio jakožto zaacutekladniacutemu ekleziologickeacutemu vyacutechodisku jednoty srv např
DOumlRING H Die Comunio-Ekklesiologie als Grundmodell und Chance der oumlkumenischen Theologie In
SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche
Wuumlrzburg Echter 1988 s 439-469 HAUDEL M Die Einheit der Kirchen als Koinonia (Gemeinschaft) Chancen
und Probleme des juumlngsten oumlkumenischen Einheitskonzept In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 482-501
BROSSEDER J Koinonia Oumlkumenische Anfragen an die roumlmisch-katholische Ekklesiologie In BROSSEDER J
ndash WRIEDT M (ed) bdquoKein Anlass zur Verwerfungldquo Studien zur Hermeneutik des oumlkumenischen Gespraumlchs
Festschrift fuumlr Otto Hermann Pesch s 312-334 528
HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in
der Diskussion s 99 529
Unitatis redintegratio 22 530
Lumen gentium 20 531
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 532
Srv Unitatis redintegratio 1415 533
Srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Communionis notio 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed)
Enchiridion vaticanum 13 Documenti ufficiali della Santa Sede 1991-1993 čl 1805 534
Srv Lumen gentium 8 Joseph Ratzinger vidiacute nejhlubšiacute důvod vyacuterazu subsistit in v tom že oproti pouheacutemu est
představuje bdquoontologickyacute most k existenci jinyacutech ciacuterkevniacutech společenstviacuteldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit
Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger In RATZINGER J Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als
Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 208) Saacutem německyacute teolog a pozdějšiacute papež však upozorňuje na
skutečnost že rozdiacutel mezi subsistit a est nelze vposledku zcela rozluštit Důvodem je přitom fakt že rozkol jakožto
hřiacutech je saacutem o sobě předevšiacutem rozpor bdquoV paradoxu rozdiacutelu mezi jedinečnostiacute a konkreacutetnostiacute ciacuterkve na jedneacute a
existenciacute ciacuterkevniacute reality mimo jeden subjekt na druheacute straně se zrcadliacute rozporuplnost lidskeacuteho hřiacutechu
rozporuplnost rozděleniacuteldquo (RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 12)
89
Kristem založeneacute ciacuterkve a ciacuterkve katolickeacute v tom smyslu že bdquoKristova ciacuterkev navzdory rozděleniacute
křesťanů nadaacutele plně existuje pouze v katolickeacute ciacuterkvildquo řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem a biskupy ve
společenstviacute s niacutem535
Uplatněniacutem pojmu subsistere ktereacute je zvlaacuteštniacutem formou slovesa esse
nakolik vyjadřuje bdquobytiacute ve formě samostatně stojiacuteciacuteho subjektuldquo přitom bdquochtěl koncil řiacuteci že
ciacuterkev Ježiacuteše Krista lze v tomto světě zastihnout v katolickeacute ciacuterkvi jako konkreacutetniacutem subjektu (hellip)
v dějinneacute skutečnostildquo536
kteryacute je pouze jeden Třebaže nikoliv bdquoplněldquo avšak přesto je tato
Kristova ciacuterkev uacutečinně přiacutetomna ve vyacuteše kvalifikovanyacutech ciacuterkviacutech partikulaacuterniacutech (byť
nepřijiacutemajiacuteciacutech učeniacute o papežskeacutem primaacutetu) a prvky teacuteto ciacuterkve sice ne bdquov plnostildquo ale přece
existujiacute v dalšiacutech společenstviacutech což jim propůjčuje ekleziaacutelniacute charakter Tyto různeacute stupně již
existujiacuteciacuteho začleněniacute nekatolickyacutech křesťanů jejich ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute do Kristova
tajemneacuteho těla jiacutemž je ciacuterkev jsou tak už nyniacute zaacutekladem nikoliv pro absorpci jinyacutech ciacuterkviacute
anebo jejich integraci ve smyslu bdquoekumenismu naacutevratuldquo nyacutebrž pro bdquoparticipačniacute model (hellip)
kteryacute skyacutetaacute prostor pro různeacute ekleziaacutelniacute formyldquo537
2133Jsou obě pojetiacute navzaacutejem slučitelnaacute
Pravděpodobně neniacute třeba připomiacutenat jakou odezvu zejmeacutena v protestantskeacutem světě
řiacutemskaacute deklarace Dominus Iesus mimo jineacute i svyacutem bdquosilně abstraktniacutem a kompaktniacutem stylemldquo538
vyvolala539
O reakci v českeacute ekumeně bude ještě řeč Na tomto miacutestě připomeňme snad jen
votum německyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis
z r 2001 jež označilo katolickyacute model jednoty Kristova těla a evangelickou formu společenstviacute
ciacuterkviacute za vzaacutejemně bdquone kompatibilniacuteldquo540
V ekumenickeacutem dialogu je proto uacutedajně třeba
dosaacutehnout porozuměniacute bdquože pro společenstviacute ciacuterkviacute se nemůže jako podmiacutenka klaacutest jedinaacute
535
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 Přehledně k znovuoživěniacute diskuse kolem vyacuterazu
subsistit in podniacuteceneacute prohlaacutešeniacutem Donimus Iesus srv SCHULTHEIS D Wo ist die Kirche Zur erneuten
Diskussion um das bdquosubsistit inldquo in Lumen Gentium 8 In MARSCHLER T ndash OHLY CH (ed) Spes nostra firma
Festschrift fuumlr Joachim Kardinal Meisner zum 75 Geburtstag Muumlnster Aschendorff 2009 s 271-295 536
RATZINGER J Die Ekklesiologie der Konstitution Lumen gentium s 127 537
HINTZEN G ndash THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft moumlglich Einheitsverstaumlndnis und Einheitskonzepte in
der Diskussion s 125 Zaacutekladem možnosti takoveacutehoto diskursu je ekleziologie ciacuterkve jakožto Božiacuteho lidu jak je to
obsaženo ve druheacute kapitole konstituce Lumen gentium K jednotě tohoto lidu nejenže jsou všichni povolaacuteni nyacutebrž
už nyniacute k niacute bdquorůznyacutem způsobem (hellip) patřiacute anebo jsou k niacute zaměřenildquo (Lumen gentium 13) tedy v různeacute miacuteře
k tomuto Božiacutemu lidu již přinaacuteležejiacute 538
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 28 539
Pro reakci v německy mluviacuteciacutem prostoru srv RAINER MJ (ed) bdquoDominus Iesusldquo Anstoumlszligige Wahrheit oder
anstoumlszligige Kirche Dokumente Hintergruumlnde Standpunkte und Folgerungen Muumlnster ndash Hamburg ndash London LIT
Verlag 2001 540
Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander
bekenntnisverschiedener Kirchen (z 9 listopadu 2000) s 8 [on line] [cit 19 3 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwtheologische-
linksdedownloadsoekumeneKirchengemeinschaft_nach_evangelischem_Verstaendnispdf˃
K otaacutezce modelu jednoty ciacuterkve jako společenstviacute z pohledu katolickeacute teologie srv THOumlNISSEN W
Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive In WALTER P ndash KRAumlMER K-
AUGUSTIN G (ed) Kirche in oumlkumenischer Perspektive Kardinal Walter Kasper zum 70 Geburtstag s 163-
177
90
historicky vzrostlaacute forma ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nyacutebrž že jsou možneacute jeho různeacute podobyldquo541
Dokument naviacutec uvaacutediacute že papežskyacute primaacutet pojetiacute apoštolskeacute sukcese stejně tak jako postoj
k ordinaci žen a oblast ciacuterkevniacuteho praacuteva představujiacute prvky kteryacutem se bdquoz evangelickeacute strany
musiacute protiřečitldquo542
Kritickeacute hlasy nechybiacute ani z druheacute strany Vize zaštiacutetěnaacute mottem bdquosmiacuteřenyacutech různostiacuteldquo
se může napřiacuteklad podle kardinaacutela Kaspera staacutet zavaacutedějiacuteciacute ba dokonce nepostihujiacuteciacute realitu
pokud jiacute budeme rozumět jako situaci kdy ciacuterkve dosaacutehnou byť i bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo
ale zůstanou každaacute v teacute institucionaacutelniacute podobě v jakeacute jsou bez jednotneacuteho pochopeniacute uacuteřadu
a s člaacutenky viacutery ktereacute si budou i nadaacutele protiřečit Takovyacute stav by německyacute kardinaacutel hodnotil
spiacuteše jako bdquonesmiacuteřenou různostldquo jako bdquociacuterkevnost bez skutečneacute jednotyldquo na jejiacutež miacutesto by
nastoupila bdquopokojnaacute koexistence a přaacutetelskaacute spolupraacuteceldquo ciacuterkviacute ktereacute by se namiacutesto plneacute
communio uspokojily pouze s interkomuniiacute543
O tomto communio pak platiacute že bdquonesmiacute byacutet
chaacutepaacuteno jako pouze horizontaacutelniacute vzaacutejemneacute uznaacuteniacute předpoklaacutedaacute nevyhnutelně communio v jedneacute
pravdě a v jedneacute skutečnosti spaacutesyldquo544
Existence dvou ekleziologickyacutech identit protestantskeacute a katolickeacute jež se doposud jeviacute
jako neslučitelneacute představuje bdquomomentaacutelniacute ekumenickou aporiildquo545
Jsou ovšem popsanaacute napětiacute
důkazem toho že se cesta k jednotě opravdu nachaacuteziacute zatarasena a bez dalšiacute perspektivy I když
je pravdou že možnost dosaženiacute diferencovaneacuteho konsensu ohledně chaacutepaacuteniacute ciacuterkve předevšiacutem
mezi evangelickou a katolickou stranou se dnes jeviacute jako přinejmenšiacutem velmi vzdaacutelenaacute přesto
je třeba konstatovat že pro dosaženiacute společenstviacute slova a svaacutetostiacute je nezbytneacute vyjasněniacute
ekleziologickyacutech otaacutezek546
Podle katolickeacuteho teologa W Thoumlnissena bychom přitom měli miacutet
před očima skutečnost že zaacutekladem konsensu umožňujiacuteciacuteho různost akcentů v raacutemci
jednotlivyacutech tradic je bdquosamotnyacute Ježiacuteš Kristus kteryacute z lidiacute vytvaacuteřiacute společenstviacute věřiacuteciacutech a je takeacute
v tomto společenstviacute uchovaacutevaacuteldquo547
Život společenstviacute ciacuterkve majiacuteciacute sveacute vrcholneacute vyjaacutedřeniacute
v eucharistii tak bytostně odkazuje k prameni tohoto společenstviacute jiacutemž je Kristovo tajemstviacute
Rovněž z katolickeacuteho hlediska lze hovořit o ciacuteli o kteryacute v ekumenickeacutem uacutesiliacute jde jako
bdquojednotě ve smiacuteřeneacute různostildquo Ani pro katolickou ciacuterkev totiž nejde zdaleka o prosazeniacute
představy monolitniacute Einheitskirche nyacutebrž daleko spiacuteše o ustaveniacute plneacuteho společenstviacute ciacuterkviacute
(communio ecclesiarum) jak to formuloval ve sveacutem znaacutemeacutem vyacuteroku již před lety Joseph
Ratzinger bdquoCiacuterkve musejiacute zůstat ciacuterkvemi a přitom se staacutet jednou ciacuterkviacuteldquo548
Že ciacuterkev lze
chaacutepat současně v kategoriiacutech rozmanitosti a jednoty je podle katolickeacuteho pojetiacute zcela opraacutevněneacute
např pokud jde postaveniacute miacutestniacutech ciacuterkviacute v raacutemci ciacuterkve univerzaacutelniacute Tyto celky partikulaacuterniacutech
541
Kirchengemeinschaft nach evangelischem Verstaumlndnis Ein Votum zum geordneten Miteinander
bekenntnisverschiedener Kirchen s 9 542
Tamteacutež 543
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 13-14 544
KASPER W Die Kirche als Sakrament der Einheit s 401 545
Relazione introduttiva del presidente card Walter Kasper In Il Regno ndash Documenti 4821 (2003) s 657 546
Ohledně srovnaacuteniacute zaacutekladniacutech vyacutechodisek katolickeacute a evangelickeacute ekleziologie srv KASPER W lsquoCredo Unam
Sanctam Ecclesiamʼ - The Relationship Between the Catholic and Protestant Principles in Fundamental
Ecclesiology In MURRAY PD (ed) Receptive Ecumenism and the Call to zhe Catholic Learning Exploring a
Way for Contemporary Ecumenism Oxford Univesity Press 2008 s 78-88 547
THOumlNISSEN W Kirchengemeinschaft als Einheitsmodell Eine katholische Perspektive s 175 548
RATZINGER J Die Kirche und die Kirchen In Reformatio 13 (1964) s 105
91
ciacuterkviacute bdquopři zachovaacuteniacute jednoty viacutery a jedineacuteho božskeacuteho zřiacutezeniacute všeobecneacute ciacuterkve majiacute vlastniacute
kaacutezeň vlastniacute liturgickeacute zvyky a teologickeacute i duchovniacute dědictviacute (hellip) Tato rozmanitost miacutestniacutech
ciacuterkviacute proniknutaacute duchem jednoty jenom jasněji dokazuje katolicitu nerozděleneacute ciacuterkveldquo549
Aby se mohla bdquojednota ve smiacuteřeneacute různostildquo či bdquojednota v rozmanitostildquo prosadit jako
ekumenicky skutečně nosnaacute ciacutelovaacute představa jednoty pak je zapotřebiacute tento pojem naplnit
jasnyacutem obsahem V tomto smyslu vytyacutečil směr již před lety katolicko-luterskyacute dialog kteryacute
stanovil jako podmiacutenku k dosaženiacute jednoty smiacuteřeniacute ve třech oblastech otaacutezek společenstviacute ve
viacuteře společenstviacute ve svaacutetostech společenstviacute ve službě jež implikuje předevšiacutem pojetiacute
ciacuterkevniacuteho uacuteřadu ordinovaneacute služby550
Na zaacutekladě vyacutesledků ke kteryacutem se v rozhovorech již
došlo551
by přitom neměl upadnout v zapomněniacute fakt že rozhodujiacuteciacutem vyacutechodiskem k posledně
zmiacuteněneacutemu okruhu probleacutemů ktereacute se jeviacute jako zvlaacuteště ožehaveacute neniacute bdquozda (apoštolskaacute)
posloupnost k formě ciacuterkve patřiacute nyacutebrž jak k niacute naacuteležiacuteldquo552
Ekleziologickaacute otaacutezka pojetiacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu jakkoliv uacutestředniacute nemůže nicmeacuteně byacutet
řešena izolovaně neboť hroziacute nebezpečiacute že se z ekumenickeacuteho dialogu stane spiacuteše haacutedka
o instituce nežli zaacutepas o věrnost Božiacutemu slovu v jehož službě stojiacute teacutež ordinovanyacute uacuteřad553
bdquoVlastniacute otaacutezkou je přece způsob jakyacutem je ve světě přiacutetomno Božiacute slovoldquo554
upozornil před
časem Benedikt XVI Probleacutem uacuteřadu v ciacuterkvi je tudiacutež zapotřebiacute nahliacutežet tak že budeme vychaacutezet
z povahy Božiacuteho slova jež se staacutevaacute přiacutetomnyacutem skrze svědky Ježiacutešovy učedniacuteky kteryacutem Paacuten
toto slovo odevzdal aby je hlaacutesali světu (srv J 17814) bdquoSlovo je odkaacutezaacuteno na svědky a jedině
ve společenstviacute učedniacuteků ktereacute je dosvědčujiacute může zůstat živeacuteldquo555
Hlaacutesaacuteniacute Božiacuteho slova jež maacute
probudit viacuteru v Krista (srv J 1720) se přitom musiacute odviacutejet bdquov souhlase s viacuterouldquo κατὰ τὴν
ἀναλογίαν τῆς πίστεως (Ř 126)556
Tři elementy Božiacute slovo-svědek-pravidlo viacutery (regula
fidei) jsou natolik niterně spojeny že každeacute rozdrobeniacute riskuje neuacuteplneacute pochopeniacute jednotliveacuteho
prvku teacuteto triaacutedy
214 Otazniacuteky nad ekumenismem v kontextu soudobyacutech společensko-kulturniacutech trendů
549
Lumen gentium 23 550
Srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Einheit
vor uns 55-145 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1604-1694) 551
bdquoRovněž pro luterskou tradici je apoštolskaacute posloupnost nutnaacute a konstitutivniacute pro ciacuterkev a jejiacute službuldquo
(GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche
Amt in der Kirche 63 italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti
del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1497) 552
THOumlNISSEN W Gestufte Kirchengemenischaft Zielvorstellungen in der Oumlkumene s 15 553
Srv Ciacuterkev Ježiacuteše Krista Reformačniacute přiacutespěvek k ekumenickeacutemu dialogu o jednotě ciacuterkve s 29 554
Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches
Palais Freitag 19 August 2005 555
VISCHER L Propheten und Maumlrtyrer im Gedaumlchtnis der Kirche Zur oumlkumenischen Bedeutung von Maumlrtyrern
und heiligen In Oumlkumenischer Rundschau 55 (2006) s 338 556
Srv Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln Ansprache von Bendikt XVI Koumlln
Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005
92
Ekumenickeacute hnutiacute neniacute izolovanou skutečnostiacute ale je od sveacuteho počaacutetku zasazeno do
dějinnyacutech kulturniacutech a společenskyacutech souvislostiacute Velice zřetelně tato skutečnost vysviacutetaacute
napřiacuteklad pokud jde o sociaacutelniacute angažovanost křesťanů a ciacuterkviacute kteraacute se snažila v nemaleacute miacuteře
v průběhu minuleacuteho stoletiacute byacutet odpovědiacute na probleacutemy a vyacutezvy spojeneacute s otaacutezkou zachovaacuteniacute
světoveacuteho miacuteru557
Rovněž tak je nepochybneacute že otevřeniacute se katolickeacute ciacuterkve vůči ekumenismu
jenž byl zpočaacutetku zaacuteležitostiacute převaacutežně evangelicko-anglikaacutenskou souviselo nemalou měrou
s postupnyacutem oteviacuteraacuteniacutem se a naacuteslednyacutem přijetiacutem principu naacuteboženskeacute svobody kteryacute se zprvu
uplatňoval v raacutemci civilniacute společnosti558
Ekumenismus je ponořen do světa podobně jako je svět
miacutestem poslaacuteniacute Kristovyacutech učedniacuteků (srv J 1718) Jak se mentalita a pohyby soudobeacute
společnosti projevujiacute ve tvaacuteři ekumenickyacutech procesů dnes Upozorněme na některeacute z těchto
faktů
Soudobeacute křesťanstviacute se ocitlo na bdquopostmoderniacute sceacuteněldquo aby bylo konfrontovaacuteno
s naacutesledniacuteky zemřeleacute moderny fundamentalismem transmodernou projevujiacuteciacute se synkretismem
a dekonstruktivniacute supermodernou dovršujiacuteciacute skeptickyacute agnosticismus na praacuteh nihilismu
a moraacutelniacuteho relativismu559
Jedniacutem z nejpřiacuteznačnějšiacutech rysů prostřediacute v němž žijeme je
naacutezorovyacute pluralismus a současně se projevujiacuteciacute individualizace kteraacute kraacutečiacute ruku v ruce
s fenomeacutenem globaacutelniacute integrace jež na druheacute straně vyvolaacutevaacute jistyacute druh antiglobal mentality
vyzdvihujiacuteciacute různeacute formy partikularismu Postmoderniacute teorie vychaacutezejiacuteciacute z konstatovaacuteniacute
empirickeacuteho pluralismu ve světě vědy se odraacutežejiacute v samotneacutem pojetiacute pravdy vychaacutezejiacuteciacutem
z přesvědčeniacute že bdquopravda existuje pouze v pluralitě pravdldquo560
V takoveacutem kontextu může byacutet
nejen Kristův naacuterok na to že pravda se zjevila v jeho osobě (srv J 146) ale teacutež uacutesiliacute o dosaženiacute
ekumenickeacuteho konsensu tyacutekajiacuteciacuteho se pravd křesťanskeacute viacutery nahliacuteženo jako něco totalitaacuterniacuteho a
v důsledku skličujiacuteciacuteho Nejde jistě o to vyhraňovat se vůči myšlence pluralismu jako takoveacute
nicmeacuteně skutečnost že pravdu jakožto lideacute nachaacutezejiacuteciacute se in statu viatorum nahliacutežiacuteme zatiacutem
pouze z různyacutech uacutehlů pohledu a přiměřeně časnyacutem a prostorovyacutem podmiacutenkaacutem (srv 1K 1312)
nelze zaměňovat s agnosticismem či s viacutetězstviacutem skepticismu
Afirmace pluralismu byacutevaacute dnes nikoliv vyacutejimečně uvaacuteděna jako předpoklad pro uacutespěšně
vedenyacute mezinaacuteboženskyacute dialog v němž se nezřiacutedka na otaacutezku pravdy rezignuje Kriteacuteria shody
jsou etickaacute a praktickaacute v pomyslneacutem žebřiacutečku naacuteboženstviacute stojiacute nejvyacuteše ta kteraacute bdquonejtěsněji
odpoviacutedajiacute důstojnosti člověkaldquo561
Urychlujiacuteciacute se proliacutenaacuteniacute kultur v němž se z očiacute do očiacute
setkaacutevajiacute přiacuteslušniacuteci různyacutech naacuteboženskyacutech skupin ukazuje naleacutehavě na potřebu zdůraznit
bdquovelkyacute ekumenismusldquo světovyacutech naacuteboženstviacute v jehož stiacutenu se uacutesiliacute o sbliacuteženiacute křesťanskyacutech
557
V našich podmiacutenkaacutech zmiňme přinejmenšiacutem diskutabilniacute leč velmi silně přiacutetomnou propojenost ekumenismu na
aktivity Křesťanskeacuteho miacuteroveacuteho hnutiacute srv např SMOLIacuteK J Snahy ekumenickeacute a miacuteroveacute In BROŽ L (ed) O
společenstviacute služby Soubor esejů o českobratrskeacute evangelickeacute cestě Praha Kalich 1981 s 81-82 558
Srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 226-228 559
Srv HALIacuteK T Postmoderna a katolickaacute identita In Teologickeacute texty 1 (1996) s 20 560
KASPER K Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 234 561
Tamteacutež s 236
93
konfesiacute jeviacute nanejvyacuteš jako bdquomalyacute ekumenismusldquo562
kteryacute je leacutepe upozadit Hledaacuteniacute jednoty ktereacute
staacutelo u kořenů křesťanskeacuteho ekumenismu je přitom v prostřediacute dialogu naacuteboženstviacute a kultur
nahrazovaacuteno mnohdy snadnou akceptaciacute mnohosti
Moderniacute religiozita kladouciacute důraz na duchovniacute či transcendentniacute zkušenost jeviacute jen
nepatrnyacute zaacutejem o snahu překonaacutevat dogmatickeacute rozdiacutely ciacuterkviacute ktereacute jsou chaacutepaacuteny jako přiacuteliš
tradičniacute a strukturami zatiacuteženeacute naacuteboženskeacute instituce jež religioacutezniacute bdquoprožitekldquo spiacuteše
znepřiacutestupňujiacute Zdaacute se že nejednota v tom co ciacuterkve učiacute neniacute buďto vniacutemaacutena vůbec a pokud
ano pak je nahliacutežena spiacuteše jako vklad poněvadž manifestuje rozmanitost křesťanskeacuteho naacutezoru
a umožňuje aby každyacute se každyacute rozhodl podle toho s jakyacutem myšlenkovyacutem modelem viacutece
vnitřně souzniacute Pravdivyacute se zdaacute byacutet postřeh německeacute teologa P Neunera bdquoV kontextu panujiacuteciacuteho
pluralismu v němž se zdaacute že vše tu maacute miacutesto jen ne pevneacute vyznaacuteniacute s naacuterokem pravdy
a zaacutevaznosti se jeviacute otaacutezka jednoty a překonaacuteniacute dogmatickyacutech rozdiacutelů jako přiacutemo zaostalaacuteldquo563
Naviacutec se v praxi zdaacute že to co bylo tradičně poklaacutedaacuteno za rozdiacutely jež vedly k rozděleniacute ciacuterkve
za takoveacute mnohdy nepovažujiacute ani řadoviacute členoveacute samotnyacutech ciacuterkviacute a všeobecneacute povědomiacute
doktrinaacutelniacutech diferenciacute udržujiacute jakoby už jen vyacutehradně teologičtiacute specialisteacute
Všeobecně jako by se naviacutec zdaacutelo že nejrozšiacuteřenějšiacute ekumenickou naacuteladou se staacutevaacute pocit
skepse Nezřiacutedka se při pohledu na ustrnulyacute stav ekumenickeacute praxi v konkreacutetniacutech obciacutech
a ciacuterkviacutech buď zdaacute že usilovat o ekumenickou jednotu uvnitř křesťanstviacute se považuje za luxus
nikoliv za něco životně nezbytneacuteho anebo zase naopak se v bdquoekumenicky aktivniacutemldquo prostřediacute
propadaacute pocitu bezmocnosti a rezignace neboť zdaacutenlivaacute a někdy i skutečnaacute absence
demonstrativniacutech kroků ze strany vedeniacute ciacuterkviacute (např neuacutestupnost katolickeacute ciacuterkve pokud jde
o intercommunio se společenstviacutemi reformačniacute tradice) je vniacutemaacutena jako překaacutežka dalšiacuteho
pokroku směrem ke sjednoceniacute564
Je zde ovšem ještě prvek přiacutetomnyacute viacutece či meacuteně latentně
v našem ekumenickeacutem bdquopředporozuměniacuteldquo a totiž že pro mnoho křesťanů stav rozděleniacute ciacuterkviacute
saacutem o sobě nezavdaacutevaacute přiacutečinu k rozhořčeniacute či pohoršeniacute a nepředstavuje ani žaacutednyacute důvod
k nějakeacute naacutepravě Diacutevat se na nejednotu křesťanů jako důsledek hřiacutechu a viny se tak poklaacutedaacute
spiacuteše za klišeacute Na druheacute straně však platiacute bystryacute postřeh teoložky Ulrike Link-Wieczorek bdquoLiacutetost
nad tiacutem že jsme rozděleni ubyla aniž by nastoupila radost z konstatovaneacute různostildquo565
Pluralismus jako myšlenkovaacute společenskaacute a kulturniacute forma by se ovšem měl staacutet
dnešniacutemu ekumenismu nikoliv důvodem k rezignaci nyacutebrž předevšiacutem vyacutezvou566
Tak by tomu
562
Srv LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der
Universitaumlt In LAKKIS S ndash HOumlSCHELE S ndash SCHARDIEN S (ed) Oumlkumene der Zukunft Hermeneutische
Perspektiven und Suche nach Identitaumlt Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 81 s 19-24 Připomeňme že i
dokument Dominus Iesus kteryacute v jubilejniacutem roce 2000 způsobil ve světoveacute křesťanskeacute ekumeně takovyacute rozruch byl
koncipovaacuten předevšiacutem jako text zaujiacutemajiacuteciacute postoj katolickeacute ciacuterkve vzhledem k dialogu s mimokřesťanskyacutemi
naacuteboženstviacutemi srv RATZINGER J Vorstellung der Erklaumlrung Dominus Iesus im Pressesaal des Heiligen Stuhls
am 5 September 2000 In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio Festgabe zum 75
Geburtstag s 180 563
NUNER P Od konsenzu k profilu Pohled na vyacutevoj ekumeny od Druheacuteho Vatikaacutena s 147 564
LINK-WIECZOREK U Vom kleinen Finger in Kopf und Herz Zur Relevanz der Oumlkumene an der Universitaumlt
s 19 565
Tamteacutež 566
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 127 BLANCHARD Y-M Duchovniacute
ekumenismus ve zkoušce globalizace
94
mělo byacutet podle kardinaacutela Kaspera napřiacuteklad pokud se tyacutekaacute odlišnosti pohledu na etickeacute otaacutezky
jež se dnes mnohem viacutece než naukoveacute probleacutemy staviacute do centra ekumenickyacutech debat567
Diference mezi křesťany a ciacuterkvemi v pohledu na etickeacute otaacutezky jakyacutemi mohou byacutet umělyacute potrat
euthanasie homosexualita či bioetickeacute probleacutemy se ovšem zatiacutem samy o sobě ukazujiacute spiacuteše jako
kontrast k dohodaacutem jež byly s naacutemahou mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi dosaženy ve sfeacuteře
dogmatu
Vyacutečet apelů či pozvaacuteniacute dnešniacutemu ekumenismu by mohl jistě uacutespěšně pokračovat Jako
posledniacute společenskyacute fenomeacuten kteryacute aktuaacutelně musiacute naleacutezt odpověď alespoň v evropskeacutem
ekumenismu zmiňme skutečnost že v důsledku politickyacutech změn a naacutesledneacute migrace dochaacuteziacute
dnes ke staacutele intenzivnějšiacutemu propojeniacute Zaacutepadu a Vyacutechodu kde po staletiacute kulturu a viacuteru utvaacuteřela
tradice pravoslavnaacute V teacuteto oblasti zazniacutevaacute ekumenickaacute vyacutezva jasně bdquoV ekumenismu musiacuteme
překonat jednostrannou sbquozaacutepadně zaměřenoulsquo ekumenickou teologii a dojiacutet k sbquorozšiacuteřeniacute
na Vyacutechodlsquo tedy zahrnout vyacutechodniacute ciacuterkveldquo568
22Vědomiacute bdquokrizeldquo v ekumenismu z pohledu českeacute ekumenickeacute reflexe
Jakou odezvu nachaacuteziacute soudobaacute ekumenickaacute situace v českeacutem prostřediacute Na tuto otaacutezku
se budeme snažit zodpovědět na přiacutekladu vybranyacutech českyacutech teologů historiků a publicistů kteřiacute
se k ekumenickeacute otaacutezce zaacutesadnějšiacutem způsobem vyjaacutedřili nebo vyjadřujiacute Kriteacuteriem volby
jednotlivyacutech autorů a jejich přiacutespěvků byl fakt nakolik ve svyacutech uacutevahaacutech tematizujiacute skutečnost
bdquokrizeldquo anebo alespoň přinejmenšiacutem problematičnost překaacutežky a nepochybnou obtiacutežnost
s nimiž je dnešniacute hledaacuteniacute podoby ekumenickeacute myšlenky spojeno
U všech uvedenyacutech autorů se setkaacuteme s pohledy kritickyacutemi a to jak pokud jde o některeacute
velmi konkreacutetniacute oblasti ekumenickeacute problematiky (např teologickaacute metoda konsensu) tak pokud
se jednaacute o jisteacute směry či naacuteběhy ktereacute v raacutemci ekumenickeacuteho hnutiacute vyvstaacutevajiacute (třeba bdquosekulaacuterniacute
ekumenismusldquo) Pro uacuteplnost nechaacuteme zazniacutet i krajniacutemu hlasu kteryacute odmiacutetaacute ekumenickeacute snahy
jako takoveacute Tento postoj totiž nejenže ilustruje jeden z naacutezorů na ekumenismus přiacutetomnyacutech
v českeacutem prostřediacute aktuaacutelně nyacutebrž mohl by se zařadit jako novyacute přiacutetok do proudu u naacutes již
daacutevno přiacutetomneacuteho chaacutepaacuteniacute ekumenismu jakožto bdquoposledniacute křesťanskeacute herezeldquo569
V neposledniacute
řadě maacuteme pak zaacutejem prezentovat pohled na soudobeacute ekumenickeacute tendence z co možnaacute
nejširšiacuteho zaacuteběru a proto jsme mezi naacutesledujiacuteciacute hlasy zařadili reprezentanty různyacutech
567
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 179 568
Tamteacutež s 31 Kromě tohoto bdquorozšiacuteřeniacute na Vyacutechodldquo se pro celosvětovyacute ekumenismus ktereacutemu do jisteacute miacutery
dominujiacute vztahy katolicko-evangelickeacute jeviacute staacutele aktuaacutelnějšiacute takeacute dialog s křesťany a společenstviacutemi
představujiacuteciacutemi staacutele rostouciacute letničniacute hnutiacute srv HEMPELMANN R Die Pfingstbewegung als oumlkumenische
Herausforderung In GEMEINHARDT AF (ed) Die Pfingstbewegung als oumlkumenische Herausforderung
Bensheimer Hefte 103 s 7-25 HOLLENWEGER WJ Pfingsbewegung und Oumlkumene In DAHLING-SNADER
CH ndash FUNKSCHMIDT KM ndash MIELKE V (ed) Pfingstkirchen und Oumlkumene in Bewegung Beiheft zur
Oumlkumenischer Rundschau 71 Frankfurt am Main Lembeck 2001 s 16-34 569
Vyacuterok připisovanyacute evangelickeacutemu historikovi Amedeo Molnaacuterovi srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie
Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 72
95
křesťanskyacutech konfesiacute Naviacutec je na každeacutem z nich patrnaacute i odlišnost pokud jde o jejich inklinaci
k různyacutem odstiacutenům vlastniacuteho ciacuterkevniacuteho spektra
221 Ekumenismus v rozporu s bdquotradiciacuteldquo (M Semiacuten)
Naacutezor katolickeacuteho publicisty Michala Semiacutena na ekumenismus je přiacutekryacute jeho jak autor
řiacutekaacute bdquoprotestantskeacuteldquo pojetiacute je bdquonesmiřitelneacuteldquo s koncepciacute jednoty křesťanů jak ji hlaacutesaacute či leacutepe jak
by ji měla vzhledem k tradičniacutemu učeniacute hlaacutesat katolickaacute ciacuterkev570
Co vede autora k tomuto
radikaacutelniacutemu soudu Je to v prveacute řadě samotneacute pojetiacute ekumenismu jehož nebezpečiacute tkviacute v tom
že aplikuje tendence moacutedniacuteho pluralismu a podporuje ve svyacutech důsledciacutech naacuteboženskyacute
indiferentismus Pokud pak v podobneacutem duchu začne smyacutešlet i katolickaacute ciacuterkev bude muset
sama sebe začiacutet chaacutepat bdquopouzeldquo jako jednu z mnoha křesťanskyacutech denominaciacute či tradic a bude
nucena skrze spolupraacuteci s ostatniacutemi denominacemi bdquoaby směřovala k centru ktereacute je vně jejich
strukturldquo571
Vyacutesledkem takoveacuteho ekumenismu pak bude popřeniacute vědomiacute přiacutetomnosti plnosti
prostředků spaacutesy uvnitř katolickeacute ciacuterkve a postaveniacute katolicismu a protestantismu na stejnou
rovinu sice odlišnyacutech avšak legitimniacutech tradic křesťanskeacute ciacuterkve
Jednota katolickeacute ciacuterkve kteraacute představuje jejiacute konstitutivniacute znak nutnyacute k jejiacute identitě
jakožto communitas perfecta jiacutež založil Kristus spočiacutevaacute ve společně sdiacuteleneacute viacuteře svaacutetostech
a autoritě Nekatolickaacute vyznaacuteniacute však takoveacute pojetiacute jednoty odmiacutetajiacute a proto je licheacute hovořit
o ekumenismu jako o cestě vzaacutejemneacute konvergence Ta by totiž implikovala bdquonějakou miacuteru
nedokonalosti na všech konvergujiacuteciacutech stranaacutechldquo což je ovšem v jasneacutem rozporu s dogmatem
o neporušitelnosti ciacuterkve572
Semiacuten neniacute bezezbytku uspokojen ani se znaacutemou formuliacute subsistit
in neboť podle něj oteviacuteraacute cestu k ekleziologii jež rozlišuje mezi dokonalou a nedokonalou
podobou ciacuterkevniacute jednoty Neniacute ovšem jednoznačneacute řiacuteci jestli autor neodmiacutetaacute vyacuteše zmiňovanyacute
termiacuten prostě jen proto že jde o vyacuterok koncilu kteryacute uacutedajně nebyl věrnyacute tradici a to mimo jineacute
i tiacutem že připustil diskusi s nekatoliacuteky bdquoa tak umožnil aby se podněty z nekatolickeacuteho prostřediacute
vnesly do jeho dokumentůldquo573
Jako perspektivu tedy Michal Semiacuten pokud jde o jednotu křesťanů předklaacutedaacute Na
zaacutekladě řečeneacuteho neniacute asi ani možnyacute jinyacute zaacutevěr než naacutesledujiacuteciacute bdquoTradičniacute a jedineacute opraacutevněneacute
ekumenickeacute uacutesiliacute katolickeacute ciacuterkve je takoveacute ktereacute maacute za ciacutel přiveacutest nekatoliacuteky do plneacute jednoty
s Kristem v jeho ciacuterkvildquo574
Takovaacute je pravda kterou haacutejilo předkoncilniacute magisterium (jmenovitě
předevšiacutem Mortalium animos) a ke ktereacute je dnes zapotřebiacute se opět přimknout Nekatoliacutek nemůže
katoliacutekovi přispět ani k hledaacuteniacute pravdy ani k nalezeniacute jednoty Katolickyacute věřiacuteciacute je totiž obě už
vlastniacute a jeho uacutekolem je naopak aby těm kdo stojiacute mimo ovčiacuten katolickeacute ciacuterkve vydal počet
o jejiacute jedinosti
570
Srv SEMIacuteN M Ekumenismus na rozcestiacute In Distance 3 (1999) s 42 571
TENTYacuteŽ Mediaacutelniacute ekumenismus In Distance 0 (1997) s 54-56 572
Srv TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 44 573
TENTYacuteŽ Apologie tradice In Distance 4 (2000) s 78 574
TENTYacuteŽ Ekumenismus na rozcestiacute s 45
96
222 bdquoSvaacutetečniacute ekumenismusldquo (J Vokoun)
Evangelickyacute teolog a ekumenik Jaroslav Vokoun znaacutemyacute v našem prostřediacute jako
pokračovatel ekumenickeacute teologickeacute linie Edmunda Schlinka a to jak hledaacuteniacutem tzv bdquoprimaacuterniacutech
strukturldquo jako prvků společnyacutech pro křesťany před rozděleniacutem ciacuterkve tak soustavnyacutem poukazem
na liturgickyacute život jako zdroj křesťanskeacute jednoty575
Vokounovu ekumenickou pozici bychom
mohli označit jeho vlastniacutemi slovy jako snahu o bdquoteologicky zodpovědnyacute ekumenismusldquo kteryacute je
koncipovaacuten jako alternativa k sekulaacuterniacute podobě ekumenickeacuteho hnutiacute576
Důvodem k zaujetiacute takoveacuteho postoje je mimo jineacute autorovo přesvědčeniacute že tzv bdquosvaacutetečniacute
ekumenismusldquo tedy bdquoekumenismus oficiaacutelniacutech slavnostniacutech akciacuteldquo prokaacutezal svoji
kontraproduktivnost Forma ekumenismu zredukovaneacuteho na pouheacute public relations při nichž se
bdquoekumenickeacute imageldquo staacutevaacute důležitějšiacute než samotnaacute ekumenickaacute existence v sobě totiž skryacutevaacute
předevšiacutem jedno nepochybneacute uacuteskaliacute může se staacutet bezobsažnyacutem projevem alibismu našeho
ekumenickeacuteho zaacutevazku Nehledě na paradox že kroky jimiž se manifestuje ekumenickaacute
pohostinnost byacutevajiacute často bez probleacutemů přijiacutemaacuteny i těmi kteřiacute jsou ke konkreacutetniacutem
ekumenickyacutem rozhodnutiacutem viacutece než shoviacutevaviacute V teacuteto situaci je třeba si podle evangelickeacuteho
bohoslovce bdquoneustaacutele klaacutest otaacutezku ktereacute ekumenickeacute činy byly skutečně ryziacute a kdy šlo spiacuteše
o image nebo pseudoekumenickou taktiku sledujiacuteciacute zcela jineacute ciacutelehellipldquo577
Podle Jaroslava Vokouna musiacute zazniacutet v dnešniacute situaci stagnujiacuteciacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute se
všiacute vaacutežnostiacute otaacutezka bdquoJsi pro jednotu křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo Odpověď na ni bdquozřejmě vyznačuje
nejdůležitějšiacute děliacuteciacute čaacuteruldquo578
Ekumenismus ve sveacute nynějšiacute podobě přaacutetelskeacute spolupraacutece
křesťanskyacutech ciacuterkviacute může podle jeho zdaacuteniacute trvat bdquodonekonečnaldquo důležitějšiacute ovšem je
rozpomenout se dnes na vlastniacute ciacutel ekumenickeacuteho hnutiacute ktereacute vyvolal saacutem Božiacute Ducha a jehož
ciacutelem je plnaacute jednota Svou vyacutezvu formuluje jasně bdquoMiacutesto ekumenickyacutech dyacutechaacutenků a turistiky je
třeba jasně formulovat překaacutežku jednotyldquo579
Dosaženiacutem jednoty jak se domniacutevaacute Vokoun
by bylo dovršeno i samotneacute poslaacuteniacute reformace kteraacute usilovala o obnoveniacute všeobecneacute ciacuterkve
Vokoun klade ve svyacutech uacutevahaacutech pronikaveacute otaacutezky směřujiacuteciacute jak do katolickyacutech tak do
evangelickyacutech řad Katolickaacute ciacuterkev by měla reagovat na zjištěniacute bdquořadoveacuteho evangeliacutekaldquo kteryacute
při sveacutem bližšiacutem pohledu přichaacuteziacute ke zjištěniacute že bdquorealita teacuteto ciacuterkve je vyacutesledky [ekumenickeacuteho]
dialogu prakticky nedotčenaldquo a že bdquočisteacute katolictviacuteldquo ekumenickyacutech dokumentů neodpoviacutedaacute praxi
katolickeacuteho věřiacuteciacuteho580
Evangeliacuteci by měli proveacutest jasnyacute řez meziacute tiacutem co je vskutku
bdquoevangelijniacute a proto perspektivniacute a co je protestantskeacute a neperspektivniacuteldquo581
Evangelickaacute teologie
by při studiu vlastniacute tradice neměla zapomiacutenat na patřičně vaacutežneacute studium i těch otaacutezek ktereacute
575
Srv Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek jehož editorem J Vokoun byl a stejně tak Ekumenickyacute liturgickyacute institut
Edmunda Schlinka jež v Českyacutech Budějoviciacutech založil srv Ekumenicko-liturgickyacute institut Edmunda Schlinka
(programovyacute text) In Ekumenickyacute liturgickyacute sborniacutek 7 (2000) s II 576
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 22 577
Tamteacutež s 70 578
VOKOUN J Ekumenismus donekonečna In Getsemany 1 (1994) s 2 579
Tamteacutež 580
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 218 581
TENTYacuteŽ Končiacute protestantskaacute eacutera In Getsemany 1 (1998) s 17-18
97
katolickaacute strana vniacutemaacute kriticky (v kontextu baacutedaacuteniacute na poli českeacute reformace jsou to např pojetiacute
uacuteřadu a apoštolskeacute sukcese mariologiehellip)
Tvaacuteřiacute v tvaacuteř siacuteliacuteciacutem projevům zdůrazňujiacuteciacutem přiacuteslušnost k vlastniacute konfesi haacutejiacute J Vokoun
bdquoekumenickyacute konfesionalismusldquo když předpoklaacutedaacute že konfese reformačniacutech ciacuterkviacute
(např Confessio Augustana) by mohly byacutet recipovaacuteny na ekumenickeacute uacuterovni katolickou
ciacuterkviacute582
Autorita těchto vyznavačskyacutech spisů je totiž bdquoodvozena od autority Piacutesma a autority
křesťanskeacute ciacuterkve a z teacuteto pozice je takeacute relativizovatelnaacute To umožňuje postoj sbquovelkoryseacute
pravověrnostilsquo (generous orthodoxy H W Frei) na rozdiacutel od uacutezkoprseacuteho konfesionalismu
a nehybneacuteho dogmatismuldquo583
Vokoun upozorňuje na to že ekumenicky přijateacute konfese mohou
byacutet využity bdquojako zaacuteklad diacutelčiacutech identit v raacutemci obecneacute ciacuterkveldquo že se dajiacute pojmout jako prameny
pro koexistujiacuteciacute různeacute spirituality Autor se nezdraacutehaacute nazvat saacutem sebe konfesionalistou kteryacute je
však otevřenyacute ke všem jež lze poklaacutedat za křesťany což mu dovoluje přihlaacutesit se
k bdquovyznavačskeacutemu ekumenismuldquo kteryacute vychaacuteziacute z od těch kdo chtějiacute braacutenit klasickeacute křesťanskeacute
postoje a kteřiacute nachaacutezejiacute sveacute spojence (v otaacutezkaacutech etickyacutech ale i dogmatickyacutech) napřiacuteč
ciacuterkvemi584
223 bdquoParadoxldquo ekumenismu (J Hanuš)
Ekumenickeacute hnutiacute 20 stoletiacute jako fenomeacuten bdquoznačně rozporuplnyacuteldquo tak by se dal shrnout
vyacutechoziacute postřeh katolickeacuteho historika Jiřiacuteho Hanuše585
Kritika ekumenismu může byacutet přitom
vznesena z mnoha stran povrchnost zaacutevěrů liturgickyacutech komisiacute likvidace specifik jednotlivyacutech
křesťanskyacutech tradic byrokratizace všudypřiacutetomneacute pokrytectviacutehellip Nicmeacuteně svůj nesmazatelnyacute
vyacuteznam ekumenickeacute hnutiacute sehraacutelo a dosud hraje co se tyacuteče vzaacutejemneacuteho poznaacutevaacuteniacute bdquojednotlivců
i celyacutech komunit v překonaacutevaacuteniacute staryacutech předsudků a v neposledniacute řadě v rozšiřovaacuteniacute vědomiacute
a vytvaacuteřeniacute aktivniacutech společenstviacute napřiacuteč sbquostranicko-konfesijniacutemlsquo spektremldquo586
Bylo již vzpomenuto že při sveacute analyacuteze tradic českeacuteho katolicismu minuleacuteho stoletiacute
hovořil Hanuš o bdquoparadoxu vyacutevoje ekumenickeacuteho postojeldquo katolickeacute ciacuterkve u naacutes Jmenovanyacute
paradox tkviacute v tom že 2 vatikaacutenskyacute koncil sice vedl co se tyacuteče ekumenismu k bdquopřeznamenaacuteniacute
hodnotldquo ovšem konkreacutetniacute ekumenickeacute hnutiacute se vyznačovalo spiacuteše bdquokombinaciacuteldquo naacutesledujiacuteciacutech
forem na jedneacute straně zde nechyběla opravdovaacute touha po jednotě přiacutetomnaacute v komunistickyacutech
vězeniacutech a ekumenickyacutech podniciacutech typu bdquoJirchaacuteřskyacutech seminaacuteřůldquo na straně druheacute byl však na
katolickeacute půdě přiacutetomen postoj kteryacute měl spiacuteše jenom oficiaacutelniacute formu a nebyl hlubinně založen
582
Srv TENTYacuteŽ Ekumenickyacute konfesionalismus In Křesťanskaacute revue LXXV4 (2006) s 16-17 583
Tamteacutež s 19 Jak znaacutemo i přes dialog kteryacute ve věci přijetiacute Augsburskeacute konfese katolickou ciacuterkviacute již proběhl je
zatiacutem takovyacute předpoklad staacutele ještě spiacuteše viziacute budoucnosti srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE
EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Wege zur Gemeinschaft ndash Alle unter einem Christus (prohlaacutešeniacute
ke Confessio Augustana z 23 uacutenora 1980) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion
oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1405-
1433) Průběh katolicko-luterskyacutech rozhovorů o bdquokatolickeacutem uznaacuteniacuteldquo Augsburskeacute konfese v l 1974-1981 zachycuje
MEYER H Versoumlhnte Verschiedenheit Aufsaumltze zur oumlkumenischen Theologie II s 69-88 584
Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus 19 585
Srv HANUŠ J Uacutevodem In TENTYacuteŽ (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s
6 586
Tamteacutež s 6
98
Kromě toho se v českeacutem prostřediacute ekumenickaacute praxe nevyhnula vzniku uacutečelovyacutech
bdquoekumenickyacutechldquo alianciacute zaměřenyacutech proti některeacute z křesťanskyacutech denominaciacute popřiacutepadě proti
nějakeacutemu sbquonekřesťanskeacutemulsquo politickeacutemu či kulturniacutemu uskupeniacute bdquoParadox zde spočiacutevaacute
ve značneacute rozmanitosti toho co můžeme označit pojmem sbquoekumenalsquo přiacutepadně v kritice určityacutech
ekumenickyacutech forem ktereacute se od 60 let 20 stoletiacute objevovaly i ve vlastniacutech řadaacutech katolickeacute
ciacuterkveldquo587
Potiacutež vidiacute autor v tom že koncil sice v ekumenickeacute oblasti akcenty bdquopozměnil
a přidalldquo bdquonevytvořil však veškereacute strukturaacutelniacute podmiacutenky pro to aby byl ekumenickyacute postoj
uplatňovaacuten z katolickeacuteho hlediska důsledně ndash jak na myšlenkoveacute tak praktickeacute uacuterovnildquo588
Jiřiacute Hanuš vidiacute přiacutečinu nedostatečneacuteho rozvinutiacute ekumenickeacute myšlenky i ve vyjaacutedřeniacutech
samotneacuteho 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu konkreacutetně ve formulaciacutech ktereacute přiznaacutevajiacute bdquoplnostldquo
prostředků milosti katolickeacute ciacuterkviacute a prezentujiacute tuto ciacuterkev jako jedinou ciacuterkev Kristovu (subsistit
in) Takovaacute prohlaacutešeniacute vedla u katoliacuteků pouze k pokračovaacuteniacute pocitu vyacutelučnosti kteryacute u nich
přetrvaacutevaacute dodnes A tento pocit jakyacutekoliv poctivyacute ekumenismus zcela ochromuje
bdquoEkumenismus se opravdu prohloubiacute a dostane novyacute impulz tehdy přestane-li se na ty sbquodruheacutelsquo
pohliacutežet uacutetrpně (tolerovat = trpně snaacutešet)ldquo Podle autora potřebujeme jako křesťaneacute vaacutežně
a důsledně bdquopromyslet tolerančniacute hloubkyldquo což znamenaacute nejen učit se druheacuteho snaacutešet ale byacutet
s niacutem589
Katolickaacute ciacuterkev by se jakožto většinovaacute u naacutes měla staacutet bdquomotorem ekumenickeacute
transformaceldquo což však bude možneacute jedině tehdy když se sama začne aktivně zajiacutemat o to jakeacute
představy majiacute o ekumenismu dalšiacute partneři v dialogu a když se předmětem rozhovoru stane
otaacutezka podoby ekumenickeacuteho ciacutele Vyacuterazu bdquosjednoceniacuteldquo přitom vytyacutekaacute jeho vaacutegnost
a mnohovyacuteznamnost590
Druhou podmiacutenkou toho aby se katolickaacute ciacuterkve stala ekumenicky
věrohodnou spatřuje Hanuš v tom že uvnitř samotneacute ciacuterkve se musiacute podporovat bdquonitro-ciacuterkevniacute
ekumenaldquo projevujiacuteciacute se respektovaacuteniacute širokeacute naacutezoroveacute plurality včetně teologickeacute591
224 Ekumenismus jako bdquoeskapismusldquo (J Štefan)
Systematickyacute teolog pražskeacute evangelickeacute fakulty Jan Štefan dal najevo svůj postoj
k ekumenismu či leacutepe řečeno k některyacutem jeho formaacutem v souvislosti s diskutovanyacutem projektem
ekumenickeacuteho studia českyacutech ciacuterkevniacutech dějin k němuž vyzvali r 2000 společně nejvyššiacute
představiteleacute katolickeacute a evangelickeacute ciacuterkve v našiacute zemi592
Autor nahliacutežiacute na podobneacute snahy s rezervou a ptaacute se zdali se na poli ekumenickeacute
historiografie nezopakuje bdquoonen ekumenickyacute eskapismusldquo kteryacute činiacute v jeho bdquoočiacutech podezřelyacutem
ekumenickeacute hnutiacute vůbecldquo bdquoNebude to zase dalšiacute varianta uacuteniku z tereacutenu těžko snaacutešeneacute faktickeacute
587
HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 133 588
Tamteacutež s 134 589
HANUŠ J Chytne ekumena druhyacute dech Poznaacutemky liberaacutelniacuteho katoliacuteka In Getsemany 9 (1998) s 182 590
Srv tamteacutež s 183 591
Srv tamteacutež s 184 592
Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7
99
viditelneacute ciacuterkve do ideaacutelniacute neviditelneacute ciacuterkveldquo obaacutevaacute se evangelickyacute teolog593
Rizikem
ekumenismu pěstovaneacuteho čistě jako akademickaacute a profesionaacutelniacute zaacuteležitost hroziacute že se stane
pouhou konstrukciacute ideaacutelniacute civitatis Dei při ktereacute se jejiacute staviteleacute budou pohybovat mimo ciacuterkevniacute
realitu jež v sobě zahrnuje bdquoekumenicky neuvědoměleacute ciacuterkevniacute staacutedo a ekumenicky nevzdělaneacute
ciacuterkevniacute pastyacuteřeldquo Uacuteskaliacute představuje podle Štefany takovaacute ekumenickaacute praacutece jež se staacutevaacute
zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech premiantůldquo jež bdquobudou doma všude a nebudou doma nikdeldquo594
Staacutele platnou ekumenickou inspiraciacute zůstaacutevaacute i dnes postoj Karla Bartha jenž se saacutem
i přes svoji teologickou otevřenost vůči katolictviacute stavěl k ekumenickeacutemu hnutiacute
s nejednou vyacutehradou Švyacutecarskyacute teolog v raacutemci sveacute reformovaneacute ekleziologie totiž trval na tom
že ciacuterkev v jejiacute všeobecnosti křesťan zakoušiacute prožiacutevaacute a praktikuje předevšiacutem doma uvnitř sveacuteho
sboru farnosti či naacuteboženskeacute obce a to mnohdy autentičtějšiacutem způsobem než jakyacutekoliv
bdquoekumenickyacute turistaldquo na svyacutech cestaacutech Plodnost ekumenismu tak nespočiacutevaacute prvořadě v tom
nakolik jsme ekumenicky obeznaacutemeniacute a uvědoměniacute nyacutebrž tkviacute v bdquomiacuteře ekumenickeacuteho života
jednoho každeacuteho z naacutesldquo595
dodaacutevaacute Jan Štefan
225 bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo (P Ambros)
Katolickyacute pastoralista Pavel Ambros vynikaacute svou vniacutemavostiacute k teologickeacute a spirituaacutelniacute
tradici křesťanskeacuteho Vyacutechodu což se projevuje i v jeho uacutevahaacutech v oblasti ekumenismu596
Ohlašuje v nich rozdiacutel mezi bdquonaprogramovanyacutemldquo ekumenismem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute kteryacute
směřoval veškerou naacutemahu ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute tradic a různyacutech vyznaacuteniacute a mezi
ekumenickyacutemi zkušenostmi z let osmdesaacutetyacutech a devadesaacutetyacutech ktereacute bdquozřetelně ukazujiacute meze
dialogu jako cesty k jednotěldquo597
Ekumenismem rozumiacute Ambros na prvniacutem miacutestě jako noveacutemu způsobu křesťanskeacute
existence vznaacutešejiacuteciacutemu bdquonaacuterok vidět věci i z pohledu druhyacutech a vyklaacutedat co nejpozitivněji to
čiacutem ostatniacute křesťaneacute jsou co činiacute a mluviacuteldquo598
Současnaacute krize projevujiacuteciacute se nedostatečnou
recepciacute vypracovanyacutech ekumenickyacutech konsensů ze strany jednotlivyacutech ciacuterkviacute konflikt mezi
bdquoekumenickou ortodoxiiacuteldquo kteraacute je v těchto dokumentech vyjaacutedřena a bdquoekumenickou ortopraxiacuteldquo
svědčiacute podle teologa na rozdiacutel mezi vyznaacuteniacutem viacutery v ciacuterkvi a vyacuteslednou formulaciacute dosaženou ve
formě souladu v ekumenickeacutem dialogu Důvodem tohoto stavu je že ekumenickaacute myšlenka dnes
bdquoopouštiacute pole praktikujiacuteciacute viacuteryldquo a staacutevaacute se teacuteměř vyacutelučně zaacuteležitostiacute bdquoekumenickyacutech
profesionaacutelůldquo majiacuteciacutech za ciacutel bdquopřekonat konfesniacute vyacuteklad komentaacuteřem všeobecně přijatelnyacutemldquo
593
ŠTEFAN J Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Několik poznaacutemek českeacuteho systematickeacuteho teologa
evangelickeacuteho vyznaacuteniacute In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 75 594
Tamteacutež 595
Tamteacutež s 76 596
Srv např AMBROS P Teologicky milovat ciacuterkev s 331-349 (kapitola bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod ndash cennyacute pramen
obnovy dnešniacuteho světaldquo) Ambros ukazuje že křesťanskyacute Vyacutechod bdquonese v sobě všechny zaacutesadniacute prvky společneacuteho
křesťanskeacuteho dědictviacuteldquo a že je v něm bdquojinyacutem způsobem živeacute všechno co obsahujiacute protestantskaacute a katolickaacute tradiceldquo
(AMBROS P op cit s 331) 597
AMBROS P Předmluva Cesty noveacuteho ekumenismu In CLEacuteMENT O Pohledy do budoucnosti Velehrad
Refugium 1998 s 5-6 598
AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery In Teologickaacute reflexe 71 (2001) s 16
100
bdquoEkumenickaacute exkluzivitaldquo kterou P Ambros kritizuje riskuje že opustiacute životodaacuterneacute zaacutezemiacute
ze ktereacuteho vyrostlo ekumenickeacute hnutiacute že se vydaacute na samou hranici života ciacuterkve599
Cesta konsensu se ocitla ve slepeacute uličce proto že za ciacutel ekumenickeacute jednoty vytyacutečila
shodu v interpretaci pravd křesťanskeacute viacutery a nikoliv v jejiacutem vyznaacuteniacute ze ktereacuteho vyrůstaacute bdquoveškereacute
naacuteboženskeacute poznaacuteniacute a praxe jednotlivceldquo600
Vyznaacuteniacute viacutery je vždy uacutekonem osobniacutem jiacutemž člověk
odpoviacutedaacute na Božiacute povolaacuteniacute a jednaacuteniacute a jelikož ekumenismus chce předevšiacutem poznat pochopit
a milovat druheacuteho jako osobu je možneacute vydat se směrem k jednotě pouze společnyacutem sdiacuteleniacutem
křesťanskeacute viacutery bdquoNovyacute ekumenismusldquo o němž katolickyacute teolog hovořiacute se tak bude moci
uskutečnit jakožto setkaacuteniacute osob ktereacute v sobě nesou stejnou žiacutezeň obavy a radosti našeho světa
a kteřiacute sveacute vlastniacutem svědomiacute i svědomiacute svyacutech společenstviacute bdquozbystřilildquo vůči faktu přetrvaacutevajiacuteciacuteho
rozděleniacute601
Ano ekumenickeacute hnutiacute se nachaacuteziacute v okamžiku předělu bdquoDěliacuteciacute přiacutekopy dnes už
neprobiacutehajiacute mezi ciacuterkvemi nyacutebrž mezi křesťany a mezi lidmi kteřiacute křesťaneacute nejsou Pro věřiacuteciacute
lid pozbyly dogmatickeacute důvody trvajiacuteciacuteho rozkolu vyacuteznam lideacute jim už nerozumějiacute Ekumenickeacute
hnutiacute nemaacute onu přitažlivost jako dřiacuteve existujiacute viditelneacute kroky ke sjednoceniacute neviacute se však kam
ekumenismus spějeldquo602
V čem však spočiacutevaacute jeho neutuchajiacuteciacute vyacutezva a platnost je to že vede
křesťany k uvědoměniacute si působnosti Božiacuteho Ducha kteryacute naacutem byl daacuten a kteryacute vytvaacuteřiacute jednotu
jež je viditelně dovršena souhlasem těch kteřiacute uvěřili603
226 bdquoBrzdyldquo v ekumenickeacutem postupu (P Filipi)
Pavel Filipi představuje teologa zabyacutevajiacuteciacuteho se věrně a vytrvale studiem utvaacuteřeniacute
ekumenickeacute myšlenky již mnoho let Rozviacutejiacute tak ekumenickeacute tradice přiacuteznačneacute pro českeacute
evangelickeacute bohosloviacute od dob J L Hromaacutedky Podle Filipiho je mimo pochybnost
že ekumenismus postoupil kupředu vskutku rychlyacutemi kroky nicmeacuteně neskryacutevaacute že naacuteřky nad
současnyacutem zpomaleniacutem ekumenickeacuteho procesu majiacute svůj reaacutelnyacute zaacuteklad
Konkreacutetně vyjmenovaacutevaacute jako přiacutečiny stagnace naacutesledujiacuteciacute prvky604
1) Uvnitř každeacuteho
ciacuterkevniacuteho tělesa fungujiacute brzdy Rychlyacute postup v ekumenismu tak vyvolaacutevaacute současně napětiacute
a ciacuterkve podle Filipiho předevšiacutem katolickaacute musejiacute braacutet ohled na bdquozadniacute vojeldquo čiacutemž se každyacute
ekumenickyacute progres vyvažuje jistyacutem protipohybem 2) bdquoPoměrně maacutelo z toho co bylo
v ekumenickyacutech dohodaacutech dosaženo se promiacutetlo do konkreacutetniacutech změnldquo605
Jako přiacuteklad přitom
uvaacutediacute nepatrnyacute dopad dohod o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute křtu na problematiku spojenou s konfesně
smiacutešenyacutemi manželstviacutemi 3) S přibyacutevajiacuteciacutem množstviacutem teacutemat v nichž byla v ekumenickeacutem
dialogu dosažena shoda se zdaacute byacutet staacutele naacutepadnějšiacute množstviacute oblastiacute kde se kyacuteženeacute shody
599
Srv tamteacutež s 19 600
Tamteacutež s 20 601
Srv AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi
ciacuterkve s 204 602
Tamteacutež s 204-205 603
Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 22 604
Srv FILIPI P Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint In HANUŠ J (ed) Ve znameniacute naděje Proměny
teologie a ciacuterkve po 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 64-66 605
Tamteacutež s 64
101
doposud nepodařilo dosaacutehnout Nejmarkantněji je to pak patrneacute v oblasti bdquoeucharistickeacute
pohostinnostildquo 4) bdquoRychlost postupuldquo miacuteniacute evangelickyacute ekumenik bdquoje dvousečnaacute zaacuteležitostldquo606
Čiacutem rychleji se totiž dařiacute dojiacutet ke konsensu tiacutem dřiacuteve přichaacuteziacuteme ke konstatovaacuteniacute zaacutesadniacutech
neshod mezi nimiž hraje uacutestředniacute roli samotneacute pojetiacute jednoty o niacutež by v ekumenismu mělo jiacutet
U kořenů ciacuterkevniacute jednoty musiacute podle Pavla Filipiho staacutet přijetiacute faktu bdquolegitimniacute
diversityldquo jejiacutež meze se opakovaně a často nesnadně určujiacute napřiacuteč celyacutemi křesťanskyacutemi
dějinami Přitom platiacute že tam bdquokde byly tyto meze vytyacutečeny přiacuteliš uacutezce kde přiacuteliš zřetelně
kopiacuterovaly oblast vlastniacuteho zaacutejmu a vlastniacuteho specifickeacuteho důrazu dochaacutezelo k rozpadu
jednotyldquo607
Jedna ciacuterkev je v tomto pozemskeacutem věku přiacutetomnaacute pouze v pluralitě a to jak
miacutestniacutech tak konfesniacutech ciacuterkviacute a svoji konečnou podobu dosaacutehne teprve až eschatologickyacutem
přiacutechodem Božiacuteho kraacutelovstviacute Co dnes křesťanskeacute ciacuterkve spojuje dohromady je pak vyznaacuteniacute
Krista jako Paacutena ktereacute zaacuteroveň zaklaacutedaacute identitu každeacute z nich Toto vyznaacuteniacute Ježiacuteše jako Spasitele
je aktem každeacute ciacuterkve jednotlivě ale zaacuteroveň uacutekonem kteryacute ciacuterkve spojuje dohromady
Vzaacutejemneacute společenstviacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute je tedy založeno praacutevě společně sdiacutelenyacutem vyznaacuteniacutem
jež nelze vyslovit izolovaně
Důležitost toho aby ciacuterkve usilovaly o vzaacutejemneacute společenstviacute se projevuje zejmeacutena
tehdy kdy je vyznaacuteniacute Krista v teacute či oneacute ciacuterkvi ohroženo bludem či postoji a jednaacuteniacutem ktereacute toto
vyznaacuteniacute zpochybňujiacute a činiacute nevěrohodnyacutem Uacutejma vyznaacuteniacute uvnitř jedneacute ciacuterkve se totiž dotyacutekaacute
i ostatniacutech ciacuterkviacute ktereacute pak majiacute v raacutemci synodaacutelniacute porady povinnost volat druheacute k odpovědnosti
a naacutepravě Pro opravdoveacute společenstviacute ciacuterkviacute je ovšem nezbytneacute aby v něm všichni uznaacutevali
že v sousedniacute komunitě žije pravaacute Kristova ciacuterkev stejně tak jako je přiacutetomnaacute v meacute komunitě
vlastniacute Podle Filipiho totiž platiacute že bdquočiacutem většiacute je osobivost jednotliveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru čiacutem
většiacute je jeho uzavřenost a vyacutelučnost tiacutem většiacute škodu trpiacute jeho vlastniacute sbquoeklesialitalsquo tiacutem meacuteně je
skutečnou ciacuterkviacuteldquo608
Ekumenickeacutemu společenstviacute je tedy neužitečnou ciacuterkev kteraacute by žila
v bdquosamolibeacute uzavřenostildquo čiacutemž by nakonec sama zpochybnila svůj naacuterok na to byacutet ciacuterkviacute jedinou
a pravou
V konkreacutetniacute praxi ekumenismu je Pavel Filipi znaacutem svyacutemi sympatiemi k modelu
vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute ciacuterkviacute jak jej představuje Leuenberskeacute společenstviacute reformačniacutech ciacuterkviacute
v Evropě jež poklaacutedaacute bdquoza velmi nosnyacuteldquo a bude mu podle něj bdquopatřit budoucnostldquo609
Na druheacute
straně je si však realisticky vědom toho že bdquopředstava že by jedinaacute Kristova ciacuterkev mohla
existovat jako společenstviacute samostatnyacutech navzaacutejem plně se uznaacutevajiacuteciacutech ciacuterkevniacutech organizmů
spojenyacutech viacuterou a poslušnostiacute jedineacutemu Paacutenu a společně slaviacuteciacutech jeho stůl se magisteriu
katolickeacute ciacuterkve jeviacute jako jednota nedokonalaacuteldquo610
606
Tamteacutež s 65 607
FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 173 608
Tamteacutež s 175 609
Srv FILIPI P Communio ecclesiarum v Evropě ndash Leuenberskeacute společenstviacute ciacuterkviacute s 233 610
TENTYacuteŽ Od Unitatis redintegratio k Ut unum sint s 65
102
227 Kritika bdquohorizontaacutelniacuteho ekumenismuldquo (P Černyacute)
Pavel Černyacute vnaacutešiacute do ekumenickeacute diskuse dynamickyacute pohled praktickeacuteho teologa
čerpajiacuteciacuteho z důrazů světoveacuteho evangelikaacutelniacuteho proudu a z domaacuteciacuteho prostřediacute Ciacuterkve bratrskeacute
Odtud se daacute jistě dobře pochopit pozornost s niacutež se zaměřuje na vztah mezi uacutesiliacutem o jednotu
křesťanů a misijniacutem pověřeniacutem ciacuterkve Na počaacutetku 3 tisiacuteciletiacute se ekumenismus podle něj nachaacuteziacute
v situaci kdy na jedneacute straně bdquopokračuje a rozviacutejiacute se mnoho společnyacutech projektů a misijniacutech
aktivit a na druheacute straně roste napětiacute ve věcech věroučnyacutech a strukturaacutelniacutechldquo611
Jednota a misie jsou uacutezce spojeny dohromady již samotnyacutem Ježiacutešem v jeho velekněžskeacute
modlitbě v niacutež Božiacute Syn klade jednotu učedniacuteků jako podmiacutenku toho aby svět uvěřil v jeho
poslaacuteniacute (srv J 1721) Podle Pavla Černeacuteho bychom neměli zapomiacutenat že Janova 17 kapitola
neniacute jen textem o jednotě nyacutebrž podtrhuje vyacuteznam svatosti pravdy a misie pro život ciacuterkve
Autor si při pohledu na ekumenickeacute hnutiacute klade otaacutezku bdquozda zaacutepas o jednotu ciacuterkve neuvaacutezl na
mělčině praacutevě proto že jednota byla přiacuteliš podtržena na uacutekor ostatniacutech evangelijniacutech aspektůldquo
Platiacute totiž že tam kde ciacuterkev bdquosveacute misijniacute poslaacuteniacute opouštiacute ztraacuteciacute důvod sveacute existence a zaacutepas
o jednotu se staacutevaacute zbytečnyacutemldquo612
Ve sveacutem přiacutespěvku evangelikaacutelniacute teolog vybiacuteziacute aby v horizontu ekumenicky pojateacute
křesťanskeacute misie došlo k noveacutemu prohloubeniacute spojitosti mezi kristologiiacute a soteriologiiacute aby
hlaacutesaacuteniacute ciacuterkviacute o Božiacutem kraacutelovstviacute znovu dalo zazniacutet zvěsti Piacutesma o spaacutese k niacutež dojde bdquokaždyacute
kdo vzyacutevaacute jmeacuteno Paacuteněldquo (Ř 1013) Dynamika křesťanskeacuteho poslaacuteniacute jež je naacutesledovaacuteniacutem Krista
v Božiacute kenotickeacute laacutesce k člověku včleňuje křesťana dovnitř missio Dei a projevuje se tiacutem
že autentickeacute hlaacutesaacuteniacute ciacuterkve nemůže popřiacutet jedinečnost Ježiacutešova vykupitelskeacuteho diacutela613
Zde
autor miacuteřiacute proti různyacutem podobaacutem soteriologickeacuteho pluralismu a inkluzivistickeacuteho pojetiacute spaacutesy ve
smyslu jakeacutehosi bdquoanonymniacuteho křesťanstviacuteldquo
Na důkladneacute analyacuteze dokumentů SRC z let 1961-2003 Černyacute ukazuje že bdquovztah
soteriologie a misie ještě nebyl v ekumenickeacutem hnutiacute uspokojivě vyřešenldquo Skutečnost spaacutesy se
přenesla z individuaacutelniacute oblasti do sfeacutery boje se strukturami moci a kolektivniacutech hnutiacute což mělo
za naacutesledek vypraacutezdněniacute biblickeacuteho obsahu pojmu σωτηρία bdquoTento dluh je třeba vyrovnat
a propojit diakonii s evangelizaciacute tak aby misijniacute poslaacuteniacute nebylo zuacuteženo či deformovaacutenoldquo614
Autorovy uacutevahy tak lze čiacutest jako kritiku bdquohorizontaacutelniacuteholdquo nebo bdquosekulaacuterniacuteho ekumenismuldquo jehož
uacuteskaliacute je praacutevě v tom že odhliacutežiacute od jedinečnosti Kristova diacutela a vystavuje se tak pokušeniacute zvěst
evangelia ideologizovat
Černyacute ve sveacute praacuteci ukazuje že silnaacute angažovanost v oblasti sociaacutelniacute a politickeacute jak jsme
toho byli svědky v ekumenickeacutem hnutiacute se může nezřiacutedka diacutet na uacutekor předaacutevaacuteniacute křesťanskeacuteho
kerygmatu o spaacutese a proto navrhuje aby se vraacutetilo pro inspiraci ke svyacutem kořenům vždyť
za svůj vznik vděčiacute praacutevě misijniacutemu uacutesiliacute615
Sociaacutelniacute spravedlnost a uzdraveniacute neniacute možneacute
611
ČERNYacute P Kristovo diacutelo spaacutesy jako zaacuteklad a imperativ misie Aktivity světoveacute rady ciacuterkviacute s 175 612
Tamteacutež s 248 613
Srv tamteacutež s 50 614
Tamteacutež s 246 615
Srv tamteacutež s 16
103
proklamovat bez bdquobez odpuštěniacute a smiacuteřeniacute s Bohem a přijetiacute duchovniacute obnovyldquo ndash tak zniacute
teologova vyacutezva k ryziacute ekumenickeacute misii616
Podle jeho miacuteněniacute tak v současneacute situaci křesťanskyacute
ekumenismus bdquopotřebuje novou reformaci kteraacute by položila důraz na Božiacute zjeveniacute autenticky
předaneacute prostřednictviacutem Piacutesma a přivlastněneacute mociacute Ducha Svateacuteholdquo617
228 bdquoNedospělostldquo k jednotě v různosti (J Konzal)
Zaacutekladniacute črtou ekumenickeacuteho profilu v myšleniacute uacutestředniacuteho představitele Pražskeacute obce
Ecclesia silentii618
Jana Konzala je pluralistickeacute pojetiacute křesťanskeacute Tradice Větveniacute Tradice bylo
podle něj přirozenou součaacutestiacute života ciacuterkve a proto biskup skryteacute ciacuterkve řiacutekaacute bdquoReformačniacute
roztržku zaacutepadniacuteho křesťanstviacute nevniacutemaacutem jako neštěstiacuteldquo619
Neštěstiacute nebo pohromu vidiacute spiacuteše ve
skutečnosti že před naacutemi staacutele stojiacute nesmiacuteřenaacute různost nahliacuteženiacute na dějiny spaacutesy přičemž
samotnaacute různost cest je projevem Ducha Svateacuteho působiacuteciacuteho jak v katolickeacute tak v evangelickeacute
tradici
V prostřediacute miacutestniacute ciacuterkve Konzal vniacutemaacute jako stěžejniacute ekumenickyacute probleacutem předevšiacutem
bdquonedospělostldquo k jednotě což se projevuje chybějiacuteciacutem respektem vůči různosti a tiacutem že se
jednota zaměňuje s uniformitou620
Smiacuteřeniacute různosti podle Konzalova miacuteněniacute braacuteniacute v prveacute řadě
zdůrazňovaacuteniacute věroučnyacutech rozdiacutelů ktereacute jsou stavěny nad skutečnost bratrskeacuteho soužitiacute křesťanů
Ve jmeacutenu litery křesťaneacute pozbyli vzaacutejemnou laacutesku a schopnost obohacovat jeden druheacuteho naše
společně sdiacutelenaacute viacutera bdquozdegenerovala (hellip) v navzaacutejem různeacute ideologie Ze společneacuteho života
v ktereacutem chtěl Kristus mezi naacutemi zůstaacutevat stalo se bojiště idejiacuteldquo621
Tento stav lze překlenout pouze dialogem kteryacute by ovšem nevedl pouze k lepšiacutemu
porozuměniacute nyacutebrž takeacute k jednotě konfesiacute jiacutež Konzal vidiacute možnou pouze tam bdquokde různost se
nelikviduje ale čistiacute kde se zbavuje agresivniacutech a tedy zraňujiacuteciacutech elementůldquo622
Teologickyacute
dialog směřujiacuteciacute k jednotě je třeba veacutest tak že se kriticky zkoumajiacute ideologickeacute nadstavby spjateacute
s určitou historickou epochou a přitom se bdquonelikvidujiacute (hellip) požehnaně různeacute uacutehly pohledu
a plody rozdiacutelnyacutech tradic vyrůstajiacuteciacutech ne-li ze společneacuteho kmene (hellip) pak alespoň ze
společnyacutech kořenů v teacuteže apoštolskeacute ciacuterkvildquo623
Sama ekumenickaacute teologie maacute v pojetiacute Jana Konzala povahu permanentniacuteho dialogu meacute
osobniacute viacutery s viacuterou druhyacutech Reflexiacute tohoto dialogu pak mohu jednak dospět ke spraacutevneacutemu
chaacutepaacuteniacute smyslu interpretaciacute obsaženyacutech v jinyacutech konfesiacutech jednak mohu bdquoočišťovat interpretaci
sveacuteho vlastniacuteho vyznaacutevaacuteniacuteldquo624
V Konzalově vizi lze pluralitu jako projev vitality ciacuterkve docenit
616
Srv tamteacutež s 39 617
Tamteacutež s 249 618
Pro ekumenickyacute dopad fenomeacutenu Pražskeacute obce srv SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků In
Teologickaacute reflexe 162 (2010) s 125-138 619
KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 226 620
TENTYacuteŽ Zpověď tajneacuteho biskupa Praha Portaacutel 1998 s 92 621
TENTYacuteŽ Ciacuterkev ndash jednota v mnohosti In Getsemany 6 (2000) s 159 622
TENTYacuteŽ Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed)
Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 106 623
Tamteacutež 624
Tamteacutež
104
jedině tehdy když se pro jednotlivce stane vyacutezvou jeho osobniacute viacuteře Proto je osobniacute vyznaacuteniacute viacutery
jednotlivce součaacutestiacute ekumenickeacute formace kteraacute nesmiacute spočiacutevat v pouheacutem studiu pramenů
pochaacutezejiacuteciacutech z různyacutech konfesniacutech prostřediacute625
229 bdquoPost-ekumenismusldquo (J Spousta)
Křesťanskeacute ciacuterkve vstupujiacute do bdquopost-ekumenickeacuteholdquo věku diagnostikuje situaci sociolog
a publicista Jan Spousta šeacutefredaktor revue Getsemany kteraacute se zrodila v kruhu Ecclesia silentii
Ekumenismus podle něj bude buďto nahrazen novou vlnou konfesionalismu v němž se každaacute
ciacuterkev bude opět snažit byacutet bdquotou nejciacuterkvovatějšiacuteldquo anebo se bdquojako hnutiacute prostě vyčerpaacute
a vypotřebuje poněvadž dosaacutehne sveacute reaacutelneacute ciacuteleldquo626
Jako reaacutelneacute ciacutele miacuteniacute Spousta vzaacutejemneacute
sbliacuteženiacute ciacuterkviacute hlaacutesiacuteciacutech se k teacuteže křesťanskeacute Tradici přičemž za ciacutele utopickeacute ktereacute jakožto
bdquorelikt stareacuteho myšleniacuteldquo zůstanou i nadaacutele nedosažitelneacute poklaacutedaacute napřiacuteklad požadavek bdquouacuteplneacute
jednotyldquo jak jej předklaacutedaacute bdquořiacutemskaacute teologieldquo
Ať již však budou pohyby mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi a tradicemi jakeacutekoliv přesto
nebudeme ani v budoucnosti svědky uacuteplneacuteho vymizeniacute ekumenickeacute myšlenky V dnešniacutem stavu
uacutebytku ekumenickeacuteho nadšeniacute a ochromeniacute ekumenickeacuteho hnutiacute vidiacute J Spousta počaacutetek
bdquozavaacuteděniacute ekumenismu do sbquopraxelsquo reaacutelneacuteho ekumenismus do sbquoobyčejneacutelsquo praxeldquo627
Přichaacutezejiacuteciacute
novaacute podoba bdquoekumenismu po ekumenismuldquo tak nebude zdaleka tolik naacutepadnaacute jako tomu bylo
v přiacutepadě bdquohnutiacuteldquo nyacutebrž stane se praxiacute vzaacutejemneacute tolerance v niacutež bude staacutele meacuteně patrnaacute otaacutezka
rozdiacutelů ktereacute v minulosti způsobily rozštěpeniacute Vedle toho se ekumenismus proměniacute
ve vyacuteběrovyacute jev šityacute na individuaacutelniacute miacuteru neboť přiacutestupy k němu zůstanou pro každeacuteho
rozdiacutelneacute
625
Tato Konzalova vize ekumenickeacute formace se odraacutežiacute v koncepci Institutu ekumenickyacutech studiiacute kteryacute vzešel ze
zkušenosti teologickeacuteho studia pěstovaneacuteho již v obdobiacute komunistickeacute totality v raacutemci komunity skryteacute ciacuterkve
v Praze a kteryacute maacute za ciacutel podniacutetit ekumenickyacute rozměr teologie i praxe v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech u naacutes srv
KONZAL J Mein Traum von einer erneuerten Kirche In KOLLER E ndash KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die
verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen Vatikan und Komunismus Luzern
Edition Exodus 2011 s 197 626
SPOUSTA J Post-ekumenismus In Getsemany 5 (2001) s 93 627
Tamteacutež
105
3 EKUMENICKEacute UacuteSILIacute JAKO SOUČAacuteST DĚJIN CIacuteRKVE V ČESKYacuteCH
ZEMIacuteCH DO R 1989
Ekumenismus jako moderniacute světoveacute hnutiacute programově usilujiacuteciacute o sbliacuteženiacute a spolupraacuteci
mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi se začiacutenaacute formovat v průběhu 19 stoletiacute převaacutežně v prostřediacute
skupin hlaacutesiacuteciacutem se k probuzeneckyacutem obrodnyacutem proudům jež vyvstaly v prostřediacute evropskeacuteho
a americkeacuteho protestantismu Nicmeacuteně je pravdiveacute konstatovaacuteniacute Pavla Filipiho že bdquodějiny
ekumenickyacutech snah jsou mnohem delšiacute než dějiny ekumenickeacuteho hnutiacute jako jejich organizovaneacute
podobyldquo628
Kam by potom sahaly kořeny českeacuteho ekumenismu jako pokusy navaacutezat vztahy mezi
křesťanskyacutemi větvemi ktereacute se od sebe oddaacutelily Jsou jimi snahy saacutezavskeacuteho klaacuteštera či řeholniacute
komunity mnichů Na Slovanech projevit a udržet živeacute svazky s vyacutechodniacute tradiciacute slaveniacutem
slovanskeacute liturgie Byly to disputy kališnickyacutech a husitskyacutech Čechů na basilejskeacutem sněmu ktereacute
měly přesvědčit řiacutemskou ciacuterkev o opraacutevněnosti a spraacutevnosti požadavků českeacuteho reformačniacuteho
hnutiacute jako cesty k naacutepravě nabiacutednuteacute všeobecneacutemu křesťanstvu Předběhl našimi husity
formulovanyacute Soudce chebskyacute nosnost dnešniacutech textů ekumenickeacuteho konsensu629
Lze označit
jako bdquoekumenickeacute cestyldquo českyacutech utrakvistů do Cařihradu kde se pokoušeli navaacutezat spojeniacute
s vyacutechodniacute křesťanskou ciacuterkviacute poteacute co se jednaacuteniacute s papežem ukaacutezala jako neuspokojivaacute Anebo
je zaacutekladniacutem kamenem prorokujiacuteciacutem budouciacute moderniacute ekumenickeacute vztahy u naacutes politicky
deklarovanaacute snaacutešenlivost jež umožnila v našich zemiacutech koexistenci dvojvěřiacute katolickeacute menšiny
a většiny bdquopodobojiacuteldquo Pro evangelickeacute ciacuterkve bude jistě působivyacutem zdrojem rozviacutejeniacute
ekumenickeacute myšlenky sepsaacuteniacute Českeacute konfese jako formulace vyznaacuteniacute jež vyrůstajiacutec z jaacutedra
českeacuteho reformačniacuteho poselstviacute vyjaacutedřeneacuteho v pražskyacutech artikulech umožňovala vznik široce
pojateacute společneacute platformy nekatoliacuteků uvnitř českeacuteho kraacutelovstviacute630
K tomuto vyacutečtu bychom
mohli připojit irenickou vizi J A Komenskeacuteho kteryacute hloubaacute o vzaacutejemneacute toleranci a uprostřed
naacuteboženskyacutemi vaacutelkami zdecimovaneacute Evropy volaacute k ustanoveniacute ekumenickeacute konzistoře kteraacute
bude bdquodbaacutet o křesťanskost ciacuterkviacute ve světě a o jeho miacuterldquo631
Všechny zmiacuteněneacute přiacuteklady jež si zdaleka nečiniacute naacuterok na to byacutet vyčerpaacutevajiacuteciacute a jež by
vyžadovaly samostatneacute a důkladneacute studium doklaacutedajiacute jak navzdory faktu rozděleniacute ktereacute
vskutku bolestně a v mnoha ohledech teacutež tragicky poznamenalo dějiny Božiacuteho lidu a šiacuteřeniacute
evangelniacuteho poselstviacute v našich zemiacutech zůstaacutevaacute u věřiacuteciacutech v Krista živaacute myšlenka vzaacutejemnosti
projevujiacuteciacute se hledaacuteniacutem společneacuteho Vychaacuteziacute však vždy takoveacute hledaacuteniacute z poslušnosti Ježiacutešovu
odkazu ut omnes unum sint Do jakeacute miacutery se v něm miacutesiacute snaha si druhou stranu podrobit anebo
naopak posiacutelit svoji vlastniacute pozici v raacutemci uskupeniacute měniacuteciacutech se v bdquotaktickeacute spojenectviacute jedněch
628
FILIPI P Ciacuterkev a ciacuterkve Kapitoly z ekumenickeacute eklesiologie s 124 629
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 170 630
Srv HREJSA F Českaacute konfese jejiacute vznik podstata a dějiny s I 631
MOLNAacuteR A Českaacute reformace In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s
94
106
proti druhyacutemldquo632
A co když se pak řeč o křesťanskeacute jednotě staacutevaacute pouhyacutem naacutestrojem v ruce
mocnyacutech To jsou otaacutezky kteryacutem je třeba vystavit ideje a činy ktereacute si třebas i vyacuteslovně dělajiacute
naacuterok na to byacutet bdquoekumenickeacuteldquo
Ano Kristův Duch kteryacute vede křesťany k jednotě a pokoji (srv Ef 43) bezesporu konaacute
sveacute diacutelo jak v křesťanskyacutech ciacuterkviacutech tak v srdciacutech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků v českyacutech zemiacutech a to
i navzdory tomu pokud by se ukaacutezalo že vyacuteslednaacute podoba teacute či oneacute bdquoekumenickeacuteldquo ideje
sledovala ciacutele až přiacuteliš lidskeacute I zde může platit in confusione hominum providentia Dei
Ekumenickaacute myšlenka i konkreacutetniacute ekumenickeacute uacutesiliacute majiacute i u naacutes svou historii V naacutesledujiacuteciacute
kapitole se na vybranyacutech přiacutekladech z dějin novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu budeme snažit
načrtnout některeacute jejiacute rysy Budeme si všiacutemat konkreacutetniacutech osobnostiacute a udaacutelostiacute přičemž našiacutem
uacutemyslem nebude podat exhaustivniacute přehled aktivit ktereacute se v našem prostřediacute pokud jde
o hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty odehraacutely Půjde spiacuteše o to všimnout si naacutezorně různorodosti
proudů a představit kliacutečoveacute okamžiky v nichž se utvaacuteřela tradice českeacuteho ekumenismu Pro
přehlednost členiacuteme naše historickeacute sondy ktereacute končiacute r 1989 do třiacute obdobiacute prameny
novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem ekumenickeacute vztahy
v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute a českaacute ekumena v době normalizace
31Předstupně ekumenismu ndash k pramenům novodobeacuteho českeacuteho ekumenismu
před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem633
Katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu nejenže uznala autenticitu světovyacutech
ekumenickyacutech snah jak to konečně naznačila již dřiacuteve634
nyacutebrž se svyacutem zapojeniacutem do praacutece
ekumenickyacutech organizaciacute a odhodlanyacutem vstupem do teologickyacutech dialogů zařadila do jednoho
proudu mnohotvareacuteho uacutesiliacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute směřujiacuteciacuteho k jejich sbliacuteženiacute a spolupraacuteci Nelze
však v žaacutedneacutem přiacutepadě řiacuteci že by pro katoliacuteky byla až do poloviny šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute
myšlenka sjednoceniacute křesťanů ciziacute Pravdou je spiacuteše opak Jistě k ekumenickyacutem iniciativaacutem
přichaacutezejiacuteciacutem předevšiacutem z protestantskeacute a anglikaacutenskeacute strany se stavěla univerzaacutelniacute katolickaacute
ciacuterkev odmiacutetavě635
ovšem jejiacute vlastniacute impulzy s nimiž v oblasti hledaacuteniacute křesťanskeacute jednoty
632
ŠTAMPACH O Naacutestin ekumenickeacute teologie Informace a uacutevahy s ohledem na českou ekumenickou situaci s
84 633
Z historickeacuteho hlediska podaacutevaacute mnoho cennyacutech uacutedajů o vztaziacutech mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes v obdobiacute od
vzniku Československa do udaacutelostiacute těsně před 2 vatikaacutenskyacutem koncilem VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute
let 1918-1960 634
Srv Ecclesia catholica (De motione oecumenica) 635
Viz odmiacutetavaacute reakce Řiacutema pokud šlo o pozvaacuteniacute ke spolupraacuteci při formovaacuteniacute hnutiacute praktickeacuteho křesťanstviacute Life
and Work tak i pokud se jednalo o uacutečast na ustavujiacuteciacute konferenci hnutiacute Faith and Order srv TAVARD G
Geschichte der oumlkumenischen Bewegung s 116-117 Nejpřiacutekřeji byly nekatolickeacute ekumenickeacute podniky odsouzeny
v encyklice Pia XI Mortalium animos kde byli zastaacutenci myšlenky ekumenismu označeni papežem jako
panchristiani jejichž myšlenky jsou prosyceny indiferentismem a relativismem srv PIUS XI Mortalium animos
(encyklika o podpoře praveacute naacuteboženskeacute jednoty z 6 ledna 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion
delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939) Bologna Dehoniane 1995 čl 234
107
přichaacutezela636
dosvědčujiacute že spiacuteše nežli o ignoraci otaacutezky šlo z jejiacute strany o odlišneacute akcenty
a teacutež přiznejme že i o rozdiacutelnou představu a vyacutechodiska jak kyacuteženeacute jednoty dosaacutehnout Měla se
uskutečnit naacutevratem těch bdquokdo uznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele
lidskeacuteho pokoleniacute a přesto bloudiacute daleko od jeho snoubenkyldquo637
kterou je katolickaacute ciacuterkev
v čele s Petrovyacutem naacutestupcem Poněvadž jednota ciacuterkve nahliacuteženeacute v prveacute řadě jako societas
perfecta prameniacute předevšiacutem ze společenstviacute jedneacute viacutery svaacutetostiacute a hierarchie obracela se
pozornost katolickyacutech bdquopreekumenickyacutechldquo kroků zvlaacuteště vůči pravoslavneacutemu světu s niacutemž si
katolickaacute ciacuterkev byla vědoma silnyacutech vazeb praacutevě pokud se jednaacute o poklad apoštolskeacute viacutery
pojetiacute svaacutetostiacute i posvaacutetneacuteho ciacuterkevniacuteho uacuteřadu Takoveacute chaacutepaacuteniacute se pochopitelně promiacutetlo i do
přiacutestupu s niacutemž k probleacutemu ciacuterkevniacute jednoty přistupovala katolickaacute ciacuterkev i v našich zemiacutech
a zcela ojedinělou podobu pak nalezlo ve velehradskeacutem unionismu
Snahy o sbliacuteženiacute v raacutemci evangelickeacutem byly u naacutes ve druheacute polovině 19 stoletiacute
poznamenaacuteny konfesniacute konsolidaciacute kteraacute na luterskeacute a reformovaneacute straně zatlačila alespoň na
určityacute čas do pozadiacute apel ke spojeniacute tolerovanyacutech ciacuterkviacute jenž zazněl v ovzdušiacute revolučniacuteho roku
1848 a jenž se mohl odvolaacutevat na vznik evangelickeacute unie v Prusku638
Češtiacute evangeliacuteci objevujiacute
konfese nejen diacuteky studiu na zahraničniacutech učilištiacutech ale uvědomujiacute si konfesniacute odlišnosti teacutež
v důsledku působeniacute novyacutech na odkaz reformace se odvolaacutevajiacuteciacutech společenstviacute ndash bdquosvobodnyacutechldquo
protestantskyacutech ciacuterkviacute ndash ktereacute na naše uacutezemiacute přichaacutezejiacute po vyhlaacutešeniacute protestantskeacuteho patentu
r 1861639
Vedle probuzeneacuteho luterstviacute (K E Laacuteny G A Skalskyacute) se objevuje vliv
německo-holandskeacuteho kalvinismu (H Tardy F Šebesta J Karafiaacutet) šiacuteřiacute se myšlenky
anglickeacuteho a americkeacuteho revivalismu (L B Kašpar V Šubert) je přiacutetomen duch skotskeacuteho
presbyteriaacutenstviacute (Č Dušek) ale zazniacutevaacute i zaacutejem o českou reformačniacute minulost640
ke ktereacute
odkazovali již češtiacute obrozenci majiacutece před očima obraz českeacute duše jako palimpsestu kteryacute je
bdquopopsanyacute ve druheacute vrstvě naacutesilně vnucenyacutem katolictviacutemldquo jehož bdquopůvodniacute piacutesmo je však
sbquočeskobratrskeacutelsquoldquo641
Ve zmiacuteněneacutem prostřediacute nenalezla hlubšiacuteho ohlasu dualistickaacute vize Františka
Palackeacuteho642
bdquojež nabiacutezela ciacuterkviacutem cestu k rozšiacuteřenyacutem ekumenickyacutem horizontůmldquo643
Českyacute
dějepisec zastaacuteval naacutezor že v křesťanskeacute ciacuterkvi je katolicko-protestanskyacute dualismus typickyacutem
636
Z mnoha podnětů jmenujme napřiacuteklad tzv mechelenskeacute rozhovory kardinaacutela Merciera s reprezentanty
anglikaacutenskeacute ciacuterkve podporu studia teologie a spirituality křesťanskeacuteho Vyacutechodu ze strany Benedikta XV a Pia XI
anebo zdůrazněniacute duchovniacuteho rozměru uacutesiliacute o jednotu jak to prezentovaly vyacutezvy k modlitbě proneseneacute již Lvem
XIII či v obnoveneacute podobě formulovaneacute P Couturierem srv TAVARD G Geschichte der oumlkumenischen
Bewegung s 113-158 637
LEV XIII Satis cognitum (encyklika o jednotě ciacuterkve z 29 června 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed)
Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) Bologna Dehoniane 1997 čl 1281 638
Srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 136 639
Srv NEŠPOR ZR Maleacute svobodneacute protestantskeacute ciacuterkve In NEŠPOR Z (a kol) Naacuteboženstviacute v 19 stoletiacute
Nejciacuterkevnějšiacute stoletiacute nebo obdobiacute zrodu českeacuteho ateismu Praha Scriptorium 2010 s 212-236 640
Srv BROŽ L Od tolerance k dnešku In AA VV Od reformace k ziacutetřku Praha Kalich 1956 s 152-154 641
FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 137 642
Srv KOŘALKA J František Palackyacute und sein fruumlher Beitrag zum modernen Oumlkumenismus In KUČERA Z ndash
KOŘALKA J ndash LAacuteŠEK JB (ed) Živyacute odkaz modernismu Sborniacutek přiacutespěvků z mezinaacuterodniacute konference
pořaacutedaneacute Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražskeacutem Karolinu dne 29 listopadu 2002 Brno L
Marek 2003 s 27-35 643
FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 144
108
projevem lidskeacuteho ducha jenž se vyznačuje oscilaciacute mezi principem autority a svobodneacuteho
rozumu Rozděleniacute křesťanstva tedy vniacutemal jako bdquočin prozřetelnosti nevyvratitelnyacute vyacutesledek
kupředu postupujiacuteciacuteho vzdělaacuteniacute lidstvaldquo kteryacute zavazuje obě strany k tomu aby usilovaly
o vzaacutejemnou spojitost a harmonii644
Ve sveacutem pojetiacute zůstal Palackyacute podle Hromaacutedkova miacuteněniacute
osamocen předevšiacutem proto že se pokusil řešit bdquoprobleacutem katolictviacute a protestantismu s vyacuteše
dějinně filosofickeacute a kulturniacute nikoliv naacuteboženskeacute a bohosloveckeacuteldquo a jeho bdquosmiacuternyacute pohledldquo
neměl daleko bdquood naacuteboženskeacute lhostejnostildquo645
Uacutestup konfesionalismu v českeacutem protestantismu na přelomu 19 a 20 stoletiacute kteryacute
umožnil sbliacuteženiacute jednotlivyacutech proudů byl do jisteacute miacutery daacuten snahou noveacute generace bohoslovců
překlenout propast zejiacuteciacute mezi tehdejšiacutemi formami křesťanstviacute a kultury a to zdůrazněniacutem
ne-dogmatickeacute křesťanskeacute praxe646
Českeacute evangelictviacute třebaže podleacutehajiacuteciacute vlivu liberaacutelniacute
teologie ovšem neustrnulo na uacuterovni naacuterodniacuteho či kulturniacuteho fenomeacutenu ale odhodlalo se jiacutet
cestou bdquociacuterkevniacuteho křesťanstviacuteldquo647
kteraacute vyuacutestila v založeniacute noveacuteho ciacuterkevniacuteho uacutetvaru
Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a to na generaacutelniacutem synodu jenž se pod ideovyacutem heslem
bdquoosamostatněniacute ndash znaacuterodněniacute ndash sjednoceniacuteldquo sešel 17 a 18 prosince 1918648
Novaacute ciacuterkev sdružila
všechny dosavadniacute českeacute reformovaneacute a luterskeacute sbory649
přesto však neznamenala uacuteplneacute
institučniacute sjednoceniacute evangeliacuteků u naacutes ačkoliv praacutevě o takovyacute impulz jiacute šlo mimo jejiacute naacuteruč
zůstali němečtiacute slovenštiacute i slezštiacute luteraacuteni jakož i menšiacute protestantskeacute ciacuterkve650
V rezoluci
kterou generaacutelniacute sněm přijal vyhlaacutesila nově zformovanaacute ciacuterkev svoji historickou a duchovniacute
kontinuitu s českou reformaciacute husitskou bdquociacuterkviacute podobojiacuteldquo a Jednotou bratrskou což bylo
vyjaacutedřeno přihlaacutešeniacutem se k Českeacute konfesi a Bratrskeacutemu vyznaacuteniacute Augsburskaacute a Helvetskaacute konfese
644
PALACKYacute F Die Geschichte des Hussitenthums und prof Constantin Houmlfker Kritische Studien Prag
Tempsky 1868 s 63-65 Palackyacute třebaže vychaacutezel z evangelickeacuteho milieu nesdiacutelel v protestantskyacutech kruziacutech
všeobecně pěstovanyacute naacutezorovyacute stereotyp o destruktivniacute roli katolickeacute ciacuterkve v českyacutech dějinaacutech Českyacutem
evangeliacutekům a mladočeskyacutem žurnalistům kteřiacute se s podivem vyjadřovali k jeho uacutečasti na oslavaacutech vyacuteročiacute založeniacute
pražskeacuteho biskupstviacute v r 1873 Palackyacute vzkaacutezal bdquoJaacute pak jsem přesvědčen že ciacuterkev jak křesťanskaacute vůbec všude
tak i zvlaacuteště katolickaacute v Čechaacutech spůsobila po celyacute čas bytu sveacuteho nepoměrně viacutece dobreacuteho nežli zleacuteholdquo
(PALACKYacute F Několik slov o naacuteboženstviacute a viacuteře In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute I Spisy a řeči z oboru politiky
Praha Bursiacutek a Kohout 1898 s 380) srv HREJSA F František Palackyacute po straacutence naacuteboženskeacute In AA VV
Reformačniacute sborniacutek Praacutece z dějin československeacuteho života naacuteboženskeacuteho II Praha Blahoslavova společnost
1928 s 25-79 645
HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 243 646
Srv ŘIacuteČAN R Od uacutesvitu reformace k dnešku Praha YMCA 1947 s 353 647
Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků z kurzu
pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 Benešov EMAN
2008 s 15 648
Srv ŘIacuteČAN R Jak došlo k sjednoceniacute českyacutech ciacuterkviacute augsburskeacuteho a helvetskeacuteho vyznaacuteniacute roku 1918 In AA
VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Praha Kalich 1969
s 13 649
Asi dvoutřetinovou většinu z nich přitom tvořily sbory helvetskeacuteho vyznaacuteniacute Původniacute luterskeacute sbory ktereacute se do
noveacute ciacuterkve integrovaly čiacutetaly pouze jednu třetinu 650
Protivaacutehou k sjedocovaciacutemu sněmu se měl staacutet bdquoSjezd věřiacuteciacutechldquo kteryacute byl na leden 1919 svolaacuten z iniciativy
Svobodneacute reformovaneacute ciacuterkve a to předevšiacutem jako reakce na vyznavačskou nevyhraněnost jež vlaacutedla na
generaacutelniacutem sněmu českyacutech evangeliacuteků Spojeniacutem Ciacuterkve svobodneacute Jednoty bratrskeacute baptistů a dalšiacutech skupin na
něm měla vzniknout Ciacuterkev věřiacuteciacutech Počiacutetalo se že se k niacute připojiacute i biblicky orientovaneacute skupiny v ČCE Zaacuteměr se
sice nezdařil ndash takeacute diacuteky obezřetnosti Jednoty bratrskeacute ndash pokus však zasel mezi českeacute evangelickeacute ciacuterkve jistou
nedůvěru srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 159-160
109
zmiacuteněny nebyly duchovniacute jednota s protestantismem světovyacutem byla sice deklarovaacutena leč bez
konkreacutetnějšiacuteho obsahu651
Tolik uacutevodniacute poznaacutemky z nichž zatiacutem pouze v obrysech prosviacutetaacute že novodobeacute impulzy
směřujiacuteciacute ke křesťanskeacute jednotě byly živeacute jak v prostřediacute evangelickeacutem tak i katolickeacutem
Z důvodu odlišnosti obou koncepciacute jednoty (pro evangeliacuteky šlo o zformovaacuteniacute jednotneacuteho
českeacuteho protestantismu ciacuterkve katolickaacute vyzyacutevala k bdquonaacutevratuldquo těch kdo se odloučili) pro
historiiacute zatiacuteženeacute vztahy mezi českyacutemi katoliacuteky a evangeliacuteky ale teacutež kvůli protikatolickeacutemu
ovzdušiacute panujiacuteciacutemu v povaacutelečnyacutech letech prvniacute republiky si tak oba proudy budou razit každyacute
svou vlastniacute cestu
Pro ilustraci toho z jakyacutech kořenů pomalu vzchaacutezel českyacute ekumenismus jehož květy
bylo možneacute spatřit v obdobiacute spjateacutem s konaacuteniacutem 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu zaměřme nyniacute svoji
pozornost na čtyři vybraneacute fenomeacuteny Jsou jimi rozviacutejeniacute myšlenky katolickeacuteho unionismu
podněty evangelickeacuteho teologa J L Hromaacutedky zkušenosti ekumenickeacute vzaacutejemnosti v době
uacutetrap 2 světoveacute vaacutelky a formovaacuteniacute oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute a organizaciacute
v komunistickeacutem Československu
311 Unionistickeacute hnutiacute obnovit jednotu skrze apoštolaacutet a dialog
Novodobeacute snahy o jednotu křesťanů vychaacutezejiacuteciacute z prostřediacute katolickeacute ciacuterkve jsou uacutezce
spojeny s tzv unionismem jiacutemž se ve specifickeacutem slova smyslu rozuměla snaha bdquopo sjednoceniacute
ciacuterkve katolickeacute a pravoslavneacuteldquo a to předevšiacutem z důvodu že praacutevě obě tyto ciacuterkve sdiacutelejiacute
bdquospolečnyacute poklad apoštolskeacute posloupnostildquo takže žaacutedouciacute akt sjednoceniacute se jeviacute předevšiacutem jako
bdquozaceleniacute schizmatu rozkoluldquo652
Že by v tomto uacutesiliacute měly zvlaacuteštniacute roli sehraacutet slovanskeacute naacuterody
bylo jasneacute slovinskeacutemu biskupovi A M Slomšekovi kteryacute v polovině 19 stoletiacute zaklaacutedaacute
Bratrstvo sv Cyrila a Metoděje jehož poslaacuteniacutem měla byacutet modlitba za sjednoceniacute Slovanů
žijiacuteciacutech v navzaacutejem odloučenyacutech ciacuterkviacutech Myšlenku mariborskeacuteho biskupa přejali na Moravě
sušilovci kteřiacute sdruženi kolem naacuterodniacuteho buditele Františka Sušila a kolem organizace nazvaneacute
Dědictviacute sv Cyrilla a Metoděje prosazovali modlitbou a navazovaacuteniacutem styků se zahraničniacutemi
přiacuteznivci myšlenku unionismu653
Renesance cyrilometodějstviacute v 19 stoletiacute a připomiacutenky
vyacuteznamnyacutech mileacuteniiacute udaacutelostiacute ze života soluňskyacutech bratřiacute v letech 1863 (přiacutechod věrozvěstů)
1869 (založeniacute biskupskeacuteho stolce na Moravě a smrt sv Cyrila) a 1885 (smrt sv Metoděje)
s sebou přinesly teacutež novyacute zaacutejem a naacuteslednyacute rozkvět poutniacuteho miacutesta Velehradu jakožto středu
a vyacutechodisku cyrilometodějskeacute misie Připočteme-li papežskou encykliku vydanou Lvem XIII
651
Srv Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918
Praha Synodniacute vyacutebor českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute 1919 s 20-21 652
FUCHS A Sjednoceniacute ciacuterkviacute Unionismus Praha Československaacute akciovaacute tiskaacuterna 1924 s 5 Takto
konkreacutetně vymezeneacute unionistickeacute hnutiacute současně nevylučovalo že by se katolickaacute ciacuterkev ve snaze obnovit plnou
jednotu křesťanstva omezila vyacutelučně směrem na Vyacutechod Zvlaacuteštniacute pozornost soustředil Řiacutem na otaacutezku možneacute
jednoty s anglikaacuteny což se projevilo např zkoumaacuteniacutem validity kněžskyacutech svěceniacute v anglikaacutenskeacute ciacuterkvi srv LEV
XIII Apostolicae curae (encyklika o anglikaacutenskyacutech svěceniacutech z 13 zaacuteřiacute 1896) In LORA E ndash SIMIONATI R
(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 2034-2048 653
Srv TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem In MYSLIVEC J Křesťanskyacute Vyacutechod a my ndash
TKADLČIacuteK V Velehradskaacute cesta k odloučenyacutem bratřiacutem Praha Českaacute katolickaacute charita 1970 s 58-59
110
k vyacuteročiacute schvaacuteleniacute slovanskeacute bohoslužby v niacutež papež rozšiřuje slavnost slovanskyacutech apoštolů na
celou ciacuterkev a přitom zdůrazňuje jejich jednotu s Řiacutemem a stejně tak i jejich přiacutemluvu bdquoza ty
kdo odporujiacute aby se usmiacuteřili s pravou ciacuterkviacuteldquo654
vyvstanou naacutem před zraky všechny podstatneacute
koordinaacutety unionistickeacute myšlenky u naacutes sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře a v jedneacute ciacuterkvi živyacute
spojujiacuteciacute odkaz Cyrila a Metoděje Velehrad jako miacutesto kde uacutesiliacute o jednotu nachaacuteziacute svůj domov
Mužem kteryacute se odhodlal propůjčit ideji cyrilometodějskeacuteho a velehradskeacuteho hnutiacute za
jednotu konkreacutetniacute rysy byl olomouckyacute arcibiskup Antoniacuten Cyril Stojan jenž se odvaacutežně pustil
do praacutece založit zvlaacuteštniacute sdruženiacute ktereacute by podněcovalo sjednocovaciacute snahy všech Slovanů
a učinit z Velehradu duchovniacute centrum těchto snah Prosadit tyto plaacuteny nebylo zdaleka
jednoducheacute neboť se ihned vystavily podezřeniacute rakouskyacutech uacuteřadů že se jednaacute o podporu
panslavismu sledujiacuteciacute politickeacute ciacutele Přesto se r 1891 podařilo že stanovy Apoštolaacutetu sv Cyrila
a Metoděje pod ochranou Panny Marie byly naacuteležitě schvaacuteleny ze strany ciacuterkve a o rok později
i staacutetem a tiacutem byl k životu povolaacuten ciacuterkevniacute spolek bdquojehož uacutečelem jest sv katolickou viacuteru mezi
Slovany rozšiřovati haacutejiti a zvelebovatildquo655
Prostředek kteryacutem se tak mělo diacutet byly modlitba
a almužna modlitba a oběť mše svateacute na uacutemysl sjednoceniacute Slovanů ve viacuteře shromaacutežděneacute
přiacutespěvky na podporu slovanskyacutech misiiacute
Stojanova představa o tom jak rozviacutejet a uskutečňovat poslaacuteniacute za jednotu ciacuterkve se však
neomezila jen na založeniacute Apoštolaacutetu Zpočaacutetku spontaacutenniacute a misijně založeneacute Stojanovo
cyrilometodějstviacute se postupně zformovalo v systematickou organizaci a uacutečinnou propagaci
vědeckeacute i popularizačniacute praacutece ke sjednoceniacute křesťanů656
Prvniacute křesťaneacute podle jeho slov šiacuteřili
viacuteru dvojiacutem způsobem bdquosvatyacutem životem a piacutesemniacute obranou čili apologiiacuteldquo657
Jestliže Apoštolaacutet
měl šiacuteřit katolickou viacuteru modlitbou a hmotnou pomociacute a zasaacutehnout tak co nejširšiacute počet
aktivniacutech spolupracovniacuteků na diacutele sjednoceniacute stalo se ciacutelem Akademie velehradskeacute založeneacute
r 1910 aby se pro toto diacutelo nasadila bdquopsanyacutem slovemldquo Zřiacutezeniacutem Akademie jako vědeckeacute
společnosti kteraacute se měla zabyacutevat studiem vyacutechodniacute ciacuterkve je tak určena jedna z hlavniacutech metod
velehradskeacuteho unionismu jakožto vzaacutejemně bdquorozvedeniacuteldquo křesťaneacute bdquomusiacuteme začiacuteti ve spisech
s nimi mluvitildquo neboť jedině tak maacuteme naději bdquože se daacuteme do vzaacutejemneacute řeči a do dalšiacuteho
vyjednaacutevaacuteniacuteldquo658
Uacutemyslem tedy bylo studiem vědeckyacutemi kurzy a vydaacutevaacuteniacutem publikaciacute přispět
k prohloubeniacute poznaacuteniacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu a připravit tak půdu pro dialog s pravoslaviacutem
Za předpoklad na cestě k jednotě se tak vytyacutečil zaacutevazek snažit se o odstraněniacute předsudků
a tradičniacutech polemik přistoupit v uacutectě a bratrskeacute laacutesce k oboustranneacutemu poznaacuteniacute a spolupraacuteci659
654
LEV XIII Grande munus (encyklika o rozšiacuteřeniacute uacutecty sv Cyrila a Metoděje ve všeobecneacute ciacuterkvi z 30 zaacuteřiacute 1880)
In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 201 655
Dědictviacute otců zachovej naacutem Pane Velehrad Cyrillo-methodějskeacute nakladatelstviacute M Melichaacuterka 1911 s 60 656
Srv AMBROS P Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 592 657
STOJAN AC bdquoApoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marieldquo a bdquoAkademie Velehradskaacuteldquo In
Apoštolaacutet sv Cyrilla a Methoda pod ochranou bl Panny Marie 112 (1910) s 181 658
Tamteacutež s 182 659
Srv ŠPAČEK M Apoštolaacutet svateacuteho Cyrila a Metoděje a jeho současnyacute ekumenickyacute vyacuteznam s 65-66
Připomeňme že vyacuteznamnyacute akcent na poznaacuteniacute pravoslavneacuteho křesťanstviacute jakožto průpravy k dialogu přivedl
nezanedbatelnyacute počet českyacutech teologů k vaacutežneacutemu studiu vyacutechodniacute křesťanskeacute teologie a spirituality (jen namaacutetkou
jmenujme jezuity B Spaacutečila a J Olšra anebo pražskeacuteho teologa A Salajku) Zaacutejem českyacutech řeholniacuteků Tovaryšstva
Ježiacutešova byl přitom motivovaacuten nadšeniacutem pro ruskeacute misie jež probudila řaacutedovaacute instrukce podněcujiacuteciacute
k apoštolskeacutemu působeniacute ve prospěch slovanskyacutech naacuterodů a stejně tak založeniacute Uacutestavu sv Cyrila a Metoděje pro
111
Praacutevě v praacuteci na překonaacuteniacute pochybnyacutech a mylnyacutech naacutezorů ktereacute ohledně dějin a naacuteboženskeacuteho
života vyacutechodniacutech křesťanů byly rozšiacuteřeny mezi katoliacuteky spatřoval hlavniacute poslaacuteniacute velehradskyacutech
kongresů teacutež Svatyacute stolec660
Touha po důkladneacutem a laacuteskou prodchnuteacutem poznaacuteniacute nauky
a liturgickeacute tradice křesťanskeacuteho Vyacutechodu tvořila přiacutemo jaacutedro ciacuteleneacuteho uacutesiliacute papežů o obnoveniacute
jednoty s pravoslavnyacutemi ciacuterkvemi a tzv papežskeacuteho slavismu kteryacute představoval živyacute kontext
velehradskeacuteho unionistickeacuteho hnutiacute661
Velehradskeacute diacutelo jež se ze Stojanovy bdquoprvotniacute intuice postupně zformovalo do programu
zaměřeneacuteho na probuzeniacute křesťanstvaldquo662
mělo bez nadsaacutezky rozměr světovyacute Nejenže zasaacutehlo
krajany žijiacuteciacute v zahraničiacute a poskytovalo pomoc jednotlivyacutem farnostem a teologům katolickyacutem
i ortodoxniacutem ale přivedlo na půdu Velehradu odborniacuteky ndash duchovniacute i laiky ndash zaacutestupce obou
tradic kteřiacute se zde celkem sedmkraacutet sešli na mezinaacuterodniacutech teologickyacutech unionistickyacutech
kongresech Spolu s Antoniacutenem Cyrilem Stojanem se jejich organizace ujal lvovskyacute metropolita
hlava řeckokatolickeacute ciacuterkve na Ukrajině Andrej Šeptyckij Tři z kongresů se přitom uskutečnily
před 1 světovou vaacutelkou (1907 1909 1911) a dalšiacute čtyři pak v době mezivaacutelečneacute (1924 1927
1932 1936) Teacutemata rozhovorů se tyacutekala ekleziologie nauky o svaacutetostech uacutelohy koncilů
metody řešeniacute spornyacutech otaacutezek probleacutemu vyacutevoje dogmatu uacutelohy liturgie či uacutecty ke svatyacutem
Cyrilu a Metoději663
přičemž obě strany byly vzdaacuteleny myšlence proselytismu Třebaže se
hovořilo o sjednoceniacute ciacuterkviacute formulace vytvořeniacute jednoty jako bdquokonverze některyacutech jednotek do
ciacuterkve řiacutemskeacuteldquo664
byla vyloučena O jednotě se uvažovalo jako o Božiacutem diacutele ktereacutemu jsme my
lideacute povinni připravit cestu Velehradskyacute unionismus tak neměl sveacute těžisko na uacuterovni snahy
o dosaženiacute diplomatickeacuteho či dogmatickeacuteho konsensu nyacutebrž vyacuteznamně naznačil že bdquoteologickeacute
koncepty potřebujiacute lidskou podobu setkaacuteniacuteldquo665
zaklaacutedajiacuteciacuteho se na oboustranneacute důvěře
v působeniacute Božiacuteho Ducha Praacutevě v tom pak tkviacute důvod proč je tyto sjezdy možneacute poklaacutedat
misie na slovanskeacutem Velehradě r 1916 srv AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890
do roku 1919 In AA VV Velehrad ndash filologoi versus filosofoi Přiacutespěvek spirituaacutelniacute teologie k 800 leteacutemu vyacuteročiacute
Olomouc Refugium 2005 s 208-236 660
Srv PIUS XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate
Welehrad prope sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione In Acta
apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XVI volumen XVI Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1924
s 326-327 661
Srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3
Leone XIII (1878-1903) čl 182-202 BENEDIKT XV Orientis catholici (motu proprio oznamujiacuteciacute založeniacute
Papežskeacuteho vyacutechodniacuteho institutu z 15 řiacutejna 1917) In Acta apostolicae saedis Commentarium officiale Annus IX
volumen IX Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1917 s 531-533 PIUS XI Ecclesiam Dei (encyklika ke třiacutesteacutemu
vyacuteročiacute mučednickeacute smrti sv Josafata z 12 listopadu 1923) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle
encicliche 5 Pio XI (1922-1939) čl 105-128 Rerum orientalium (encyklika o rozvoji studiiacute křesťanskeacuteho
Vyacutechodu z 8 zaacuteřiacute 1928) In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI (1922-1939)
čl 262-279 662
AMBROS P Velehrad Unionist Movement Jubilee Velehrad Congress 1907ndash2007 In Acta Universitatis
Palackianae Olomucensis Theologica Olomoucensia 9 (2008) s 109 663
Srv GOacuteRKA L Trvaleacute hodnoty velehradskeacute tradice Ke steacutemu vyacuteročiacute založeniacute velehradskyacutech kongresů (1907ndash
2007) In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 48 664
Tamteacutež s 52 665
AMBROS P Cyrilometodějstviacute a jezuiteacute na Velehradě od roku 1890 do roku 1919 s 235
112
za prvniacute kroky k moderniacutemu ekumenismu jak je interpretujiacute souhlasně papežoveacute Jan Pavel II
a Benedikt XVI666
312 bdquoOekumenickaacuteldquo vyacutezva Josefa L Hromaacutedky
U koleacutebky sjednoceneacute ciacuterkve českyacutech evangeliacuteků staacutely jak vyacutestižně poznamenaacutevaacute Pavel
Filipi mimo jineacute dvě sudičky znaacuterodněniacute a antikatolicismus667
Evangeliacuteci shromaacutežděniacute na
zaklaacutedajiacuteciacutem sněmu noveacute ciacuterkve vychaacutezeli v naprosteacute většině z touhy daacutet najevo že bdquočešstviacute
a evangelictviacute se setkaacutevajiacute k nerozloučeniacuteldquo668
Jakoby na otaacutezku Proč jsi evangeliacutek byla možnaacute
jen jedinaacute odpověď Protože jsem Čech669
Spojeneacute ciacuterkvi byl tedy od počaacutetku vtisknut naacuterodniacute
charakter a bdquočeskobratrskeacute naacuteboženstviacuteldquo jemuž byla daacutena přednost před dvěma staacutevajiacuteciacutemi
evangelickyacutemi konfesemi bylo vniacutemaacuteno jako vlastniacute a přiacuteznačneacute pro českeacuteho člověka jenž se
uacutedajně ve věcech viacutery nikdy nezajiacutemal o dogmatickeacute subtilnosti nyacutebrž směřoval ke křesťanstviacute
praktickeacutemu jež se odraacuteželo v mravniacutem ethosu670
Důraz na mravniacute poslaacuteniacute evangeliacuteků v českeacutem naacuterodě jakožto stmelujiacuteciacuteho prvku
českeacuteho protestantismu byl přiacutetomen rovněž v počaacutetciacutech prvniacutech ekumenickyacutech sdruženiacute jež na
našem uacutezemiacute vznikla Maacuteme na mysli jak Kostnickou jednotu kteraacute od r 1905 začala sdružovat
evangelickeacute křesťany různyacutech denominaciacute jako jednotlivce tak i Svaz evangelickyacutech ciacuterkviacute
v ČSR kteryacute r 1927 sdružil na federativniacutem principu protestantskeacute ciacuterkve jako celky671
Svůj
mravně kritickyacute program přitom formulovali češtiacute evangeliacuteci již na sveacutem prvniacutem sjezdu r 1903
kdy se vymezili proti řiacutemskeacutemu klerikalismu i proti liberaacutelniacutem proudům Svaz evangelickyacutech
ciacuterkviacute pak svojiacute činnostiacute rozviacutejel myšlenku existence a poslaacuteniacute protestantismu jakožto bdquospecifickeacute
složky celkoveacute duchovniacute kulturyldquo jako dějinneacute myšlenkoveacute i sociaacutelniacute siacutely kteraacute však nemusiacute
byacutet nutně spojena s konkreacutetniacutem ciacuterkevniacutem životem Československyacute protestantismus se tak měl
nabiacutednout jako alternativniacute typ pro život naacuterodniacute a mezinaacuterodniacute672
Maacuteme-li stručně zmiacutenit protikatolickou orientaci jež nasměrovala prvniacute krůčky
sjednocenyacutech evangeliacuteků v nově založeneacute ciacuterkvi i staacutetě můžeme si přečiacutest prvniacute větu Poselstviacute
českeacutemu naacuterodu tak jak byl tento dokument přijat Generaacutelniacutem sněmem bdquoVšem Čechům
obeznaacutemenyacutem s dějinami českeacuteho naacuteroda jest společneacute vědomiacute že mezi ciacuterkviacute řiacutemskokatolickou
666
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě (22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u
naacutes Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 s 34-35 Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Promluva
Benedikta XVI při modlitbě Anděl Paacuteně (27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice Kostelniacute Vydřiacute
Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009 s 66 667
Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 8-12 668
PEROUTKA F Budovaacuteniacute staacutetu I-II (1918 ndash 1919) Praha Academia 2003 s 273 669
Srv BAŠUS JB Generaacutelniacute sněm očima současniacuteků In BROŽ L (ed) O společenstviacute služby s 31 670
Srv FILIPI P Co všechno bylo u koleacutebky ČCE s 14 671
Ke členstviacute ve Svazu byly přizvaacuteny všechny evangelickeacute ciacuterkve v tehdejšiacutem Československu z nichž se na
zaacutekladě rozhodnutiacute svyacutech orgaacutenů ke vstupu odhodlaly Slovenskaacute ciacuterkev a v ČCE Evangelickaacute ciacuterkev a v ve
vyacutechodniacutem Slezsku Ciacuterkev metodistickaacute baptisteacute a Jednota bratrskaacute R 1936 se pak přopojila teacutež Jednota
českobratrskaacute srv FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 156 672
Srv tamteacutež s 158
113
a českyacutem naacuterodem jest staletyacute a hlubokyacute rozporldquo673
Katolictviacute je odmiacutetnuto jako viacutera ciziacute českeacute
naacuterodniacute povaze jiacutež je vlastniacute bdquoviacutera husitskaacute českobratrskaacuteldquo Působeniacute ciacuterkve katolickeacute je
vyliacutečeno jakožto omezujiacuteciacute zaacutejmy a svobodu českeacuteho naacuteroda Jedinou volbou pro bdquorodaacuteky kteřiacute
se s ciacuterkviacute řiacutemskou rozpadli ale naacuteboženstviacute a ciacuterkve postraacutedati nemohou a nechtějiacuteldquo tedy
zůstaacutevaacute připojit se k jedineacute bdquociacuterkvi husitskeacuteldquo a vraacutetit se tiacutem bdquok viacuteře svyacutech otcůldquo674
Na tom že se češtiacute evangeliacuteci v naacutesledujiacuteciacutech letech nedali uvěznit v kraacutetkozrakeacutem
naacuterodovectviacute nepropadli zcela protikatolickeacutemu sentimentu a odvraacutetili od sebe teologickou
zploštělost liberaacutelniacuteho protestantismu je třeba byacutet vděčnyacute předevšiacutem objevu bdquoklasickeacute
křesťanskeacute linieldquo675
ke ktereacute odkazoval nejrozhodněji Josef Lukl Hromaacutedka a kteraacute měla
mimořaacutednyacute vyacuteznam i pro ekumenickeacute myšleniacute u naacutes Mladyacute evangelickyacute teolog si byl dobře
vědom že k českeacute reformačniacute minulosti nestačiacute zaujmout povrchniacute postoj založenyacute ať již na
pouheacute emotivniacute sympatii či obdivu k mravniacutemu ideaacutelu Českeacute bratrstviacute neniacute projevem českeacute
naacuterodniacute povahy nyacutebrž je pro Hromaacutedku v prveacute řadě bdquoduchovniacute mociacute kteraacute probouziacute svědomiacute
a navraciacute k Bohuldquo je bdquosvědectviacute duše kteraacute byla otevřena evangeliem a vyzvaacutena k odpovědi
samotneacutemu Bohuldquo676
Proto půjde autorovi o to aby se ve sveacutem diacutele soustředil na principy
naacuteboženskeacute a teologickeacute aby vyzdvihnul křesťanskou zaacutekladnu českeacuteho bratrstviacute a podchytil
vyacuteznam reformace teologicky Hromaacutedkovyacutem uacutesiliacutem bylo nejen zasadit českou reformaci jejiacutež
poselstviacute je vyjaacutedřeno nejpregnantněji ve slovech českyacutech konfesiacute do reformačniacuteho proudu
světoveacuteho677
nyacutebrž takeacute ukaacutezat že reformačniacute tradice zapadaacute do biblickeacuteho teismu kteryacute
upevňuje a tiacutem přispiacutevaacute světodějnyacutem způsobem křesťanstviacute jako takoveacutemu678
V r 1931 evangelickyacute bohoslovec připomiacutenaacute že reformace vyrůstaacute z katolictviacute a dodaacutevaacute
že bdquovšechny jednotliveacute složky reformačniacute zbožnosti a theologie jsou pochopitelny ve sveacutem růstu
i podstatě jen na pozadiacute katolickeacute soustavy naacuteboženskeacute a myšlenkoveacuteldquo679
Za naacutepravu vztahů ke
katolickeacute ciacuterkvi se ovšem Hromaacutedka přimlouval již o osm let dřiacuteve na sjezdu českyacutech evangeliacuteků
a v r 1925 načrtnul svoje teologickeacute vniacutemaacuteniacute katolictviacute v knize Katolicism a boj o křesťanstviacute
kteraacute obsahovala i studie publikovaneacute již dřiacuteve časopisecky Autor se pustil do zaacutepasu o hlubšiacute
pochopeniacute katolickeacute zbožnosti teologie a ciacuterkve popuzen protikatolickyacutemi naacuteladami jež se po
založeniacute československeacute republiky nesly pod heslem Pryč od Řiacutema napřiacuteč společnostiacute
i ostatniacutemi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi Uprostřed vřavy povrchniacute protiklerikaacutelniacute naacutelady se
Hromaacutedka jako protestantskyacute teolog bdquouacutezkostlivě taacutezalldquo zda se naacuteš kulturniacute a duchovniacute život
přiacutekryacutem a vulgaacuterniacutem soudem nad katolictviacutem nepřipravuje o bdquopodstatneacute statky evropskeacute
vzdělanostildquo a zda se českyacute evangeliacutek nevystavuje nebezpečiacute nepochopeniacute nejhlubšiacutech důvodů
673
Poselstviacute generaacutelniacuteho sněmu českyacutech evangeliacuteků českeacutemu naacuterodu (z 18 prosince 1919) In Ustavujiacuteciacute generaacutelniacute
sněm Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute konanyacute v Praze dne 17 a 18 prosince 1918 s 57 674
Srv tamteacutež s 58 675
FILIPI P Leacuteta 1848-1938 s 162 676
HROMAacuteDKA JL Ciacuterkev v Jednotě bratřiacute Jednota Bratřiacute naacuteboženstviacutem českyacutem In TENTYacuteŽ Theologie a
ciacuterkev Praha Husova československaacute evangelickaacute fakulta bohosloveckaacute 1949 s 155 677
Srv TENTYacuteŽ Naše konfese s 243 678
Srv TENTYacuteŽ Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 397-398 Bylo
to hlavně Hromaacutedkovou zaacutesluhou že synodem v r 1927 ČCE přijala za sveacute Apoštolskeacute vyznaacuteniacute viacutery 679
Tamteacutež s 386
114
toho oč zaacutepasili reformaacutetoři680
Byl přesvědčen o tom bdquože žhaveacute jaacutedro reformace může byacutet
pochopeno a zachraacuteněno jen tenkraacutete když se někde v hlubinaacutech setkaacutevaacute s bytostnou podstatou
toho co katoliacuteka dělaacute katoliacutekem co ryziacute katolictviacute vyjadřuje mešniacute liturgiiacute eucharistiiacute a vlastniacutem
pochopeniacutem evangelialdquo681
Katolictviacute pro Hromaacutedku v sobě obsahuje hlavniacute křesťanskeacute složky a chceme-li mu
porozumět musiacuteme miacutet staacutele na zřeteli bdquože všechny konkreacutetniacute elementy katolickeacute vyrůstajiacute ze
zaacutekladů křesťanskeacute zbožnostildquo682
a že tato zbožnost je spjata s jaacutedrem křesťanstviacute Přes
otevřenost vůči bdquonaacuteboženskyacutem realitaacutemldquo v katolicismu jež tvořiacute jeho vyacutechoziacute metodologickyacute
princip je však autor přesvědčen že reformačniacute odkaz se musiacute s katolickyacutem pojetiacutem křesťanstviacute
utkat v bdquobojildquo Katolicismus kteryacute je bdquosynthesou naacuteboženstviacute a kulturyldquo683
v niacutež se miacutesiacute prvky
lidoveacute zbožnosti se svaacutetostnyacutem mysticismem a s nejčistšiacutemi projevy křesťanskeacute duchovniacuteho
života totiž v okamžiku kdy ztraacuteciacute spojitost s klasickyacutem starověkyacutem a středověkyacutem
katolictviacutem narušuje Tradici a jen stěžiacute nachaacuteziacute porozuměniacute pro křesťanskyacute teismus pro
bezprostředniacute přiacutestup člověka k Bohu kteryacute haacutejila reformace Mezi protestantismem kteryacute musiacute
saacutem staacutele znovu objevovat evangelium o spaseniacute aby se nestal bdquonejšedivějšiacutem moraacutelkařeniacutemldquo684
a katolicismem kteryacute přes veškerou svaacutetostnou a hierarchickou vybavenost nemůže poskytnout
člověku jistotu spaseniacute se musiacute rozhořet bdquozaacutepas o zbožnostldquo685
jenž ovšem nesmiacute byacutet bojem
proti křesťanstviacute jelikož bdquoV Krista věřiacuteciacute katoliacutek a protestant patřiacute přes všechny rozdiacutely
k soběldquo686
Ve sveacute cestě za vnitřniacute podstatou a ideou křesťanstviacute jež v sobě ukryacutevajiacute bdquoživeacute jaacutedro
a realitu viacuteryldquo kteraacute jedinaacute může zachraacutenit věřiacuteciacute i nevěřiacuteciacute687
se J L Hromaacutedka vydaacutevaacute vstřiacutec
takeacute pravoslaviacute aby i v něm i přes dědictviacute bdquohellenskeacute spekulace mystiky a gnoacutezeldquo jež činiacute
ortodoxii osobitou nalezl přiacutetomneacute společneacute křesťanskeacute zaacuteklady a svědectviacute apoštolskeacute viacutery688
Spor mezi pravoslaviacutem katolictviacutem a reformaciacute vyvěraacute podle Hromaacutedky v rozdiacutelneacutem pojetiacute
uacutestředniacuteho kristologickeacuteho dogmatu Pravoslaviacute a katolictviacute pryacute porušilo hranice mezi
Stvořitelem a stvořeniacutem neboť přiacuteliš jasně vyřklo jednotu božskeacute a lidskeacute přirozenosti což
znamenalo uacutetěk k mysticismu na Vyacutechodě a k absolutizaci struktur a dogmat ciacuterkve na
Zaacutepadě689
Reformace naproti tomu haacutejiacute důslednyacute bdquodyofisitism christologickyacuteldquo690
nepřipouštějiacuteciacute
smiacutešeniacute ciacuterkve s Kristem či eucharistickeacute oběti s obětiacute křiacuteže a hlaacutesaacute svrchovanost soudu Božiacuteho
slova
680
Srv HROMAacuteDKA JL Proč žiji In TENTYacuteŽ Pravda a život Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s
93 681
Tamteacutež 682
HROMAacuteDKA JL Katolicism a boj o křesťanstviacute s 49 683
Tamteacutež s 80 684
Tamteacutež s 222 685
Tamteacutež 686
Tamteacutež s 224 687
HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 29 688
Srv tamteacutež s 241-243 689
Srv tamteacutež s 294 690
Tamteacutež s 416
115
Jakyacute je konečně obsah Hromaacutedkovy bdquoekumenickeacute vyacutezvyldquo691
bdquoOekumenismldquo autor
uznaacutevaacute nikoliv jako mechanicky vytvořenou jednotu ciacuterkviacute nyacutebrž jako metodu Byl přesvědčen
že bdquojen kladnyacutem vztahem k jinyacutem uacutetvarům ciacuterkevniacutem poznaacuteme vlastniacute a nejhlubšiacute motivy
evangelia uchovaacuteme si šiacuteři praveacute křesťanskeacute universality a pochopiacuteme siacutelu a osobitost sveacuteho
vlastniacuteho vyznaacuteniacute viacuteryldquo692
Každaacute ciacuterkev podle něj odkazuje na důležityacute rozměr křesťanskeacute viacutery
každaacute ovšem je vystavena uacuteskaliacute a nebezpečiacute Tak pravoslaviacute upozorňuje na objektivitu Boha
a spaacutesy ale je v nebezpečiacute bdquomystiky mravniacuteho naturalismuldquo a bdquotrpnosti vůči světuldquo katolictviacute
zase bdquoztělesňuje nejhlubšiacute motiv ciacuterkve jako kolektiva viacutery a modlitbyldquo ovšem hroziacute mu
bdquotitaacutenskeacute sebeuplatněniacuteldquo a bdquohierarchickaacute despocieldquo reformačniacute ciacuterkve haacutejiacute svědomiacute věřiacuteciacuteho
avšak jsou vystaveny subjektivismu idealistickeacutemu i mravniacutemu humanismu693
Všechny
bdquociacuterkevniacute skupinyldquo jsou pak podle Hromaacutedkova přesvědčeniacute bdquosoučaacutestkou jedneacute ciacuterkveldquo všechny
ukazujiacute směrem ke Kristu všechny by se měly od sebe navzaacutejem učit pomaacutehat sobě i celeacutemu
světu a v prveacute řadě přiveacutest dnešniacuteho člověka v jeho zmatciacutech k poznaacuteniacute evangelia a Kristova
křiacuteže694
313 Ekumenickaacute zkušenost během 2 světoveacute vaacutelky
Pozorujeme-li mezivaacutelečneacute vztahy v raacutemci českeacute ekumeny ndash tedy maacuteme-li na mysli
způsob jakyacutem k sobě přistupovaly křesťanskeacute ciacuterkve v prvorepublikoveacutem Československu ndash
pak musiacuteme de facto daacutet za pravdu Milanu Salajkovi že bdquocelkově zůstaacutevalo (hellip) naacuteboženskeacute
prostřediacute v Masarykově republice konfesně rozdrobeneacute poznačeneacute chladem až sbquonaacuteboženskyacutem
bojemlsquoldquo695
Vyacuteznamnějšiacute odezvu přesahujiacuteciacute raacutemec katolickeacute ciacuterkve nenašel u českyacutech
nekatoliacuteků ani velehradskyacute unionismus a teacutež Hromaacutedkova vyacutezva ke společneacutemu ekumenickeacutemu
hledaacuteniacute křesťanskyacutech kořenů nedošla mimo vlastniacute řady sveacuteho vyslyšeniacute
Myšlenka unijniacute mohla jen stěžiacute oslovit českeacute pravoslavneacute kteřiacute po r 1918 teprve hledali
svoji vlastniacute tvaacuteř a to jak co se tyacuteče jurisdikčniacute a organizačniacute straacutenky (srbskyacute patriarchaacutet nebo
Cařihrad) tak pokud jde o ideoveacute vyrovnaacutevaacuteniacute se s modernismem a s tužbami toho křiacutedla nově
vznikleacute naacuterodniacute Ciacuterkve československeacute jež chtělo přimknutiacutem se k pravoslaviacute potvrdit
kontinuitu a přinaacuteležitost vzhledem ke křesťanskeacutemu světu a vymezit se tak vůči ciacuterkvi
řiacutemskokatolickeacute z jejiacutehož lůna noveacute uskupeniacute vzešlo696
Ve skutečnosti byl vnitřniacute život
691
Pro vyacutechodiska Hromaacutedkova ekumenismu srv VOKOUN J Hromaacutedkův boj o křesťanstviacute Hromaacutedka a
evangelickaacute katolicita In TROJAN JS ndash VEBER J ndash VOKOUN J Nepřeslechnutelnaacute vyacutezva Sborniacutek k 100
vyacuteročiacute narozeniacute českeacuteho bohoslovce JL Hromaacutedky 1889-1989 Praha Institut pro středoevropskou kulturu a
politiku 1990 s 24-35 692
HROMAacuteDKA JL Křesťanstviacute v myšleniacute a životě Pokus o vyacuteklad dějinnyacutech uacutetvarů křesťanskyacutech s 439 693
Srv tamteacutež 694
Srv tamteacutež s 441 695
SALAJKA M Teologie a praxe ciacuterkve Praktickaacute teologie křesťanskeacuteho zaacutepadu Ekumenismus s 210 696
Pro pohled jakyacutem se na unionismus diacutevali prvniacute patriarchoveacute Ciacuterkve československeacute srv HRDLIČKA J
Chaacutepaacuteniacute myšlenky unionismu u radikaacutelně modernistickyacutech zakladatelů CČSH Karla Farskeacuteho a Františka Kovaacuteře
In AA VV Foacuterum Velehrad I Communio ecclesiarum ndash očištěniacute paměti s 72-85 Autor ukazuje že na rozdiacutel od
negativniacuteho stanoviska K Farskeacuteho byli patriarchoveacute Fr Kovaacuteř a naacutesledně i Miroslav Novaacutek ozvěnou myšlenky
velehradskeacuteho cyrilometodějskeacuteho unionismu zasaženi Pokud jde o Jednotu katolickeacute duchovenstva
československeacuteho z jehož středu novaacute naacuterodniacute ciacuterkev v r 1920 vzešla nachaacuteziacuteme ideu ciacuterkevniacute jednoty se
116
pravoslavneacute ciacuterkve těmito zaacutepasy spiacuteše odsunut do pozadiacute a vnitřniacute konsolidace směřujiacuteciacute
ke sjednoceniacute různyacutech proudů nachaacutezejiacuteciacutech se v raacutemci českeacuteho pravoslaviacute trvala v podstatě až
do doby po 2 světoveacute vaacutelce697
Evangeliacuteci za ktereacute promluvil Hromaacutedka pak sice mohli
v unionismu vidět program kteryacute je třeba braacutet vaacutežně a kteryacute českeacutemu provinciaacutelniacutemu
katolicismu může daacutet světovějšiacute průhled698
nicmeacuteně jej interpretovali jako politickou ambici
kteraacute se maacute staacutet tvůrčiacutem principem obnovy austrokatolicismem znevaacuteženeacute a povaacutelečnyacutemi
udaacutelostmi otřeseneacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes699
Naviacutec jak jsme viděli Hromaacutedka byl přesvědčen že
synteacuteza katolictviacute a pravoslaviacute by byla nedostatečnaacute pokud by jiacute chyběla protivaacuteha reformačniacuteho
biblickeacuteho teismu
Jde-li o dialog kteryacute chtěla probudit idea J L Hromaacutedky představenaacute jak v jeho již
zmiacuteněnyacutech spisech tak v platformě na niacutež založil s Emanuelem Raacutedlem r 1927 časopis
Křesťanskaacute revue kteryacute se měl postarat bdquoo ekumenickeacute povzbuzeniacute našich křesťanů přes hranice
protestantismu katolictviacute a pravoslaviacuteldquo700
pak musiacuteme konstatovat že si mezi českyacutemi katoliacuteky
sice zasloužil pozornost k zaacutevažnějšiacutemu rozhovoru ale nedošlo František Cinek třebaže
Hromaacutedkův postoj vůči katoliacutekům ocenil vytyacutekal českeacutemu protestantismu roztřiacuteštěnost
způsobenou liberalismem a povrchnostiacute pokud jde o rekurs k reformačniacutem konfesiacutem701
Silvestr
Braito se braacutenil Hromaacutedkově podeziacuteravosti vůči katolickeacutemu dogmatismu a mystice což podle
něj svědčilo o povrchnosti evangelickeacuteho pohledu na katolictviacute702
Hlavniacutem důvodem
rezervovaneacuteho postoje katoliacuteků vůči evangeliacutekům však zůstaacutevalo to že myšlenka bdquoevangelickeacute
katolicityldquo kteraacute se snažila zhodnotit kladně všechny křesťanskeacute směry nebyla jako takovaacute
přijata Popravdě řečeno ani přijata byacutet nemohla jelikož v souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve
vyjaacutedřenyacutem v již vzpomenuteacute encyklice Mortalium animos přetrvaacutevalo i u českyacutech katoliacuteků
přesvědčeniacute že bdquoekumenickeacute aspiraceldquo se od jednoty ciacuterkve lišiacute v samotneacute podstatě703
slovanskyacutem pravoslavnyacutem Vyacutechodem přiacutetomnou např v memorandu ktereacute předložili jejiacute delegaacuteti papeži Benediktu
XV v leacutetě r 1919 Praacutevě československeacutemu naacuterodu podle Jednoty připadl zvlaacuteštniacute uacutekol staacutet se mostem bdquopo němž
by ostatniacute naacuterodoveacute slovanštiacute přešli do jednoty ciacuterkevniacuteldquo Je zajiacutemaveacute si povšimnout že reformy ktereacute modernističtiacute
duchovniacute po Svateacutem stolci požadovali ndash od uděleniacute patriarchaacutelniacuteho titulu pražskeacutemu arcibiskupovi přes podporu
slovanskyacutech studiiacute a užiacutevaacuteniacute naacuterodniacuteho jazyka při bohoslužbě až po bdquozmiacuterněniacuteldquo celibaacutetu v našiacute zemi ndash jsou
zdůvodňovaacuteny praacutevě starostiacute o jednotu s pravoslavnyacutemi Slovany srv text memoranda in FRYacuteDL D Reformniacute
naacuteboženskeacute hnutiacute v počaacutetku československeacute republiky Snaha o reformu katolicismu v Čechaacutech a na Moravě Brno
L Marek 2001 s 89-91 697
Srv MAREK P ndash BUREHA V Pravoslavniacute v Československu v letech 1918ndash1953 Přiacutespěvek k dějinaacutem
Pravoslavneacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech na Slovensku a na Podkarpatskeacute Rusi Brno CDK 2008 s 109 698
Srv HROMAacuteDKA JL Českyacute protestantismus a českeacute katolictviacute s 230 699
Srv TENTYacuteŽ Katolicism a boj o křesťanstviacute s 178-180 700
Srv TENTYacuteŽ Proč žiji s 92 701
Srv CINEK F K naacuteboženskeacute otaacutezce v prvniacutech letech našiacute samostatnosti 1918-1925 Olomouc Lidoveacute zaacutevody
tiskařskeacute a nakladatelskeacute 1926 s 294-296 702
Program Křesťanskeacute revue In Na hlubinu 10 (1935) s 61 703
Srv BRAITO S Myšlenky o ciacuterkvi In Na hlubinu 18 (1943) s 375-378 Emblematickyacute je v teacuteto souvislosti
Braitův vyacuterok jiacutemž reaguje na oxfordskeacute ekumenickeacute shromaacutežděniacute Hnutiacute pro praktickeacute křesťanstviacute r 1937
bdquoKatolickaacute ciacuterkev se nikdy nezuacutečastniacute žaacutednyacutech zasedaacuteniacute a konferenciacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Vytyacutekajiacute jiacute to jako
zpupnost vyacutelučnost nesnaacutešenlivost Ale posuďte paacutenoveacute sami Ne ona od vaacutes nyacutebrž vy jste se odloučili od niacute Ne
ona k vaacutem nyacutebrž vy k niacute musiacutete přijiacutetldquo (BRAITO S Konference křesťanskyacutech ciacuterkviacute In Na hlubinu 12 1937 s
575) Pokud šlo o pravoslavnou reakci na Hromaacutedkův spis Křesťanstviacute v myšleniacute a životě srv např kladneacute
hodnoceniacute VILINSKIJ V Poznaacutemky k III čaacutesti knihy prof Hromaacutedky bdquoKřesťanstviacute v myšleniacute a životěldquo In
Časopis katolickeacuteho duchovenstva 731-2 (1932) s 75-77
117
Aby českyacute ekumenismus sestoupil od nesmělyacutech a ojedinělyacutech projevů přiacutezně
a spolupraacutece (např v raacutemci osobniacutech kontaktů katoliacuteků a evangeliacuteků na konferenciacutech
mlaacutedežnickeacute organizace YMCA)704
jež tu a tam probleskovaly jinak nevstřiacutecnyacutem
prvorepublikovyacutem mračnem ktereacute se mezi křesťanskyacutemi ciacuterkvemi u naacutes utaacutebořilo na rovinu
osobniacuteho setkaacuteniacute svědků Kristova evangelia bylo zapotřebiacute projiacutet společně hrůzami 2 světoveacute
vaacutelky Bylo to totiž praacutevě prostřediacute nacistickyacutech koncentračniacutech taacuteborů v němž muž vedle muže
vězeň vedle vězně spolu bok po boku stanuli křesťaneacute různyacutech konfesiacute a ciacuterkviacute a byli postaveni
před uacutekol uchovat si svou viacuteru tvaacuteřiacute v tvaacuteř vskutku ďaacutebelskeacute podobě zla Můžeme řiacuteci že
obranneacute hlasy či uacutetočneacute vyacutepady ktereacute v době předvaacutelečneacute zazniacutevaly jakoby z různyacutech stran
ciacuterkevniacutech barikaacuted byly prolomeny tichem a společně sdiacutelenyacutem utrpeniacutem těch kteřiacute se ocitli
dohromady jako Kristovi vyznavači za jedniacutem ostnatyacutem draacutetem
Nacistickaacute perzekuce řaacutedila napřiacuteč ciacuterkvemi a tak se mezi vězněnyacutemi ocitli nejen
katoličtiacute kněžiacute (např J Beran Š Trochta J Merell) jichž byla většina ale teacutež pravoslavniacute
(arcibiskup Savatij) a evangeličtiacute (J Bič J Šimsa) duchovniacute anebo faraacuteři Ciacuterkve československeacute
(L Hodiacutek) Převaacutežnou čaacutest duchovniacutech soustředili nacisteacute postupně v Dachau kde přišel o život
i unitaacuteř dr Norbert Čapek a kde existoval zvlaacuteštniacute kněžskyacute blok Laacutegr v Dachau se stal němyacutem
svědkem společnyacutech vskutku ekumenickyacutech modliteb při nichž projevila svou živost teacutež
myšlenka unijniacute praacutevě na svaacutetek slovanskyacutech věrozvěstů v červenci 1944 se zde českeacute
pobožnosti kromě řiacutemskokatolickyacutech kněžiacute zuacutečastnil jak pražskyacute pravoslavnyacute arcibiskup Savatij
tak evangeličtiacute a českoslovenštiacute duchovniacute705
Stejně tak existujiacute doklady o slaveniacute lednoveacuteho
tyacutedne modliteb kdy se během oktaacutevu vězňoveacute setkaacutevali k četbě řeckyacutech biblickyacutech textů
kaacutezaacuteniacutem o vyacutechodniacute liturgii sv Jana Zlatouacutesteacuteho zpěvu staroslověnskyacutech piacutesniacute přičemž na
uacutemysl jednoty ciacuterkve byla sloužena katolickaacute mše706
V prostřediacute koncentraacuteků se navazovaly ryziacute ekumenickeacute vztahy založeneacute podle slov
pozdějšiacuteho kardinaacutela Berana na křesťanskeacutem bratrstviacute a solidaritě ve sdiacuteleneacutem utrpeniacute707
Starozaacutekoniacutek Miloš Bič později vzpomiacutenal na sveacute přaacutetelstviacute s profesorem novozaacutekonniacute biblistiky
Janem Merellem bdquoVyhyacutebali jsme se střetům abychom si nezatarasili cestu k dalšiacutem hovorům
Když jsme hovořili nebylo to ani uacutetočneacute evangelickeacute ani uacutetočneacute katolickeacute Mohli jsme si
rozumět Bible a křesťanstviacute to jsou velice širokaacute teacutemata Prostě jsme si nekonkurovali Mezi
naacutemi tehdy vzniklo skutečně takoveacute ekumenickeacute přaacutetelstviacuteldquo708
Improvizovanyacutemi přednaacuteškami
na biblickaacute teacutemata pak oba duchovniacute přispěli během bdquovzdělaacutevaciacuteho programuldquo kteřiacute si kněžiacute
v Dachau po skončeniacute praacutece organizovali To vše podle Biče byla přiacuteležitost vydat svědectviacute
Všemohouciacutemu709
704
Z katoliacuteků zde byli zvaacuteni např A Fuchs dominikaacuten S Braito či františkaacuten J E Urban srv Profesor Josef Lukl
Hromaacutedka In Via 33 (1970) s 42-43 705
Srv HOFFMANN B A kdo vaacutes zabijehellip Život a utrpeniacute kněžstva v koncentračniacutech taacuteborech Přerov
Společenskeacute podniky 1946 s 295 706
Srv tamteacutež s 284-285 707
Srv VODIČKOVAacute S Uzaviacuteraacutem vaacutes do sveacuteho srdce Životopis Josefa kardinaacutela Berana Brno ndash Praha CDK ndash
Uacutestav pro studium totalitniacutech režimů 2009 s 106 708
Tamteacutež 709
Srv BIČ M Před třiceti lety In Slovo a život Sborniacutek studiiacute vydanyacute k sedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem prof ThDr
Jana Merella Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1974 s 16-17
118
314 Zrod ekumenickyacutech struktur v soukoliacute politickeacute moci
Po skončeniacute 2 světoveacute vaacutelky se zpočaacutetku mohlo zdaacutet že křesťanskeacute ciacuterkve u naacutes vyšly ze
společně prožiteacuteho uacutetlaku proměněneacute posiacuteleneacute a otevřeneacute k noveacute kvalitě vzaacutejemnyacutech kontaktů
nežli tomu bylo v obdobiacute prvorepublikoveacutem Svou činnost obnovila akademickaacute YMCA
uvažujiacuteciacute o širokeacutem propojeniacute s katolickyacutemi studenty Praktickeacute ekumenickeacute plaacuteny na podporu
naacuteboženskeacuteho života (včetně zamyacutešlenyacutech společnyacutech rozhlasovyacutech pořadů) spolu promyacutešleli
např kněz Alexander Heidler a evangeliacutek Přemysl Pitter710
Silvestr Braito inspirovaacuten
ekumenickyacutem pohybem v Holandsku nabiacutedl českyacutem evangeliacutekům ruku k teologickyacutem
rozhovorům711
a ještě paacuter tyacutednů před bdquoviacutetěznyacutem uacutenoremldquo se zaacutestupci ciacuterkviacute sešli na
Všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute v Praze Toto setkaacuteniacute 2 uacutenora 1948 na Slovanskeacutem ostrově
se zapsalo do dějin českeacuteho ekumenismu jako prvniacute společneacute shromaacutežděniacute zaacutestupců
křesťanskyacutech ciacuterkviacute včetně řiacutemskokatolickeacute ktereacuteho se zuacutečastnilo asi tisiacutec delegaacutetů Arcibiskup
Beran ve sveacutem projevu přiacutetomneacute povzbuzoval že bdquokřesťaneacute již nesmějiacute pohoršovat svět
nelaacuteskou a nenaacutevistiacute nesmějiacute pohoršovat ani hřiacutechem jenž je nenaacutevistiacute k Bohu křesťaneacute musiacute
žiacutet v laacutesceldquo712
Přiacutetomniacute hlavniacute představiteleacute ciacuterkviacute nakonec připojili svůj podpis pod Vyacutezvu
československyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute k miacuteru ve světě713
Leč brzy se ukaacuteže jak neblaze tyto prvniacute projevy probouzejiacuteciacuteho se vědomiacute ekumenickeacute
sounaacuteležitosti poznamenaacute nastupujiacuteciacute komunistickyacute režim Češtiacute katoliacuteci i evangeliacuteci se sice ještě
r 1947 shodně postavili za dodržovaacuteniacute nedělniacuteho klidu jenž měl vziacutet za sveacute v raacutemci
uskutečňovaacuteniacute dvouleteacuteho plaacutenu budovaacuteniacute republiky a viděli teacutež jako nepřiměřenou reformu
školstviacute kteraacute počiacutetala se zestaacutetněniacutem ciacuterkevniacutech škol ovšem již pokud šlo o školskou reformu
vyslovili se představiteleacute CČS jednoznačně pro staacutetniacute školskyacute systeacutem714
Pouacutenorovaacute vlaacutednouciacute
garnitura zaujala vůči křesťanskyacutem ciacuterkviacutem strategii řiacutediacuteciacute se heslem bdquoRozděl a panujldquo715
Vzhledem k ciacuterkvi řiacutemskokatolickeacute pak vynaložila všechny siacutely v prveacute řadě k tomu aby přetnula
jejiacute spojeniacute s Řiacutemem a izolovala věřiacuteciacute od svyacutech biskupů716
Změna ovzdušiacute v meziciacuterkevniacutech vztaziacutech do nichž byla pomalu zaseacutevaacutena nevraživost
se promiacutetla neomylně i do stanoviska československyacutech biskupů kteřiacute ve sveacutem pastyacuteřskeacutem listu
710
Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I Praha
Zvon 1990 s 238 K Pittrově ekumenickyacutem vztahům ktereacute v emigraci rozvinul např takeacute s kardinaacutelem Beranem
srv ŠTĚPAacuteN J Přemysl Pitter ndash posel bezvyacutehradneacute lidskosti In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi
a politice Brno CDK 2006 s 429-441 711
Srv BRAITO S Snahy o spojeniacute ciacuterkviacute v Holandsku In Na hlubinu 21 (1947) s 344 712
VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 237-238 713
Paleta signataacuteřů je vskutku pestraacute a obdivuhodnaacute Nechybiacute reprezentanti ciacuterkve řiacutemskokatolickeacute starokatolickeacute
československeacute slovenskeacute evangelickeacute a v Reformovaneacute ciacuterkve na Slovensku ČCE Jednoty bratrskeacute Jednoty
českobratrskeacute Bratrskeacute jednoty baptistů Evangelickeacute ciacuterkve metodistickeacute srv Manifest ekumenickeacuteho
shromaacutežděniacute 2 2 1948 In Neděle 197 (152 1948) s 1 714
Srv VAŠKO V Neumlčenaacute Kronika katolickeacute ciacuterkve v Československu po Druheacute světoveacute vaacutelce I s 119-122
182-183 715
HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 151 716
Nezaacuteviděniacutehodnou pozici prostředku k dosaženiacute komunistickyacutech představ ohledně vyrovnaacuteniacute se s ciacuterkevniacute
otaacutezkou měla sehraacutet v padesaacutetyacutech letech CČS kterou chtěl totalitniacute režim bdquopoužiacutet nejen jako beranidlo vůči
sbquoodnaacuterodněneacutelsquo Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi a politice Vatikaacutenu ale současně ji chtěl využiacutet k vytvořeniacute platformy pro
přiacutepadneacute sloučeniacute všech nekatolickyacutech ciacuterkviacuteldquo (TONZAROVAacute H Ciacuterkev československaacute husitskaacute v ekumenickyacutech
vztaziacutech In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute Sborniacutek s 258-259)
119
O ciacuterkvi datovaneacutem 17 řiacutejna 1948 varujiacute před vyacutelučnyacutemi vazbami ciacuterkve na staacutet či naacuterod
Zazniacutevaacute zde ozvěna teacutemat předmnichovskeacute republiky varovaacuteniacute před naacuterodniacute ciacuterkviacute
a přestupovyacutem hnutiacutem V listu biskupoveacute uznaacutevajiacute bdquože měly určityacute vyacuteznam různeacute sekty
v dějinaacutech ale jen potud pokud rozdaacutevaly z hodnot ktereacute jim zůstaacutevaly z domova tj z Ciacuterkve
od ktereacute se odloučilyldquo717
Varujiacute že mimo katolickou ciacuterkev neniacute pravyacute život a konstatujiacute že
bdquociacuterkve ktereacute se utvořily odlukou od Ciacuterkve Kristovy jsou jako ulomeneacute větve (hellip) [ktereacute]
nakonec hynouldquo718
Jedinou možnostiacute těch kdo od niacute odpadli je tedy naacutevrat za kteryacute se majiacute
katoličtiacute věřiacuteciacute modlit
Formovaacuteniacute bdquonekatolickeacute ligyldquo719
kteraacute se vzaacutepětiacute stane propagaacutetorem a nosnyacutem piliacuteřem
ekumenismu zakliacuteněneacuteho v osidlech komunistickeacute moci je zcela zřejmeacute již v prohlaacutešeniacute
z 29 března 1950 v němž zaacutestupci nekatoliacuteků deklarujiacute pod vlivem staacutetu svůj nesouhlas
s dokumentem sv oficia Ecclesia catholica kteryacute katoliacutekům umožnil aby se angažovali
v dialogu s ostatniacutemi křesťany pokud jde o věci ochrany přirozeneacuteho praacuteva křesťanskeacuteho
naacuteboženstviacute anebo o obnovu společenskeacuteho řaacutedu Reprezentanti většiny československyacutech
nekatolickyacutech ciacuterkviacute si tuto jinak ekumenicky vstřiacutecnou pobiacutedku vyložili jako projev mocenskeacute
politiky Vatikaacutenu směřujiacuteciacute proti zaacutejmu pracujiacuteciacutech a podněcujiacuteciacute křižaacuteckou vyacutepravu vůči
Sovětskeacutemu svazu jako text ve ktereacutem se pod zaacuteminkou starosti o jednotu ciacuterkve opět odhaluje
macešskyacute postoj řiacutemskeacute kurie k našemu naacuterodu720
V průběhu padesaacutetyacutech let 20 stoletiacute dostaacutevaacute totalitniacutem staacutetem kontrolovanyacute ekumenismus
formu struktur je založena ERC (1955)721
svou činnost rozbiacutehaacute Ekumenickyacute institut při KEBF
717
Pastyacuteřskyacute list biskupů a ordinaacuteřů československyacutech o ciacuterkvi (z řiacutejna 1948) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000
Arcidieceacuteze pražskaacute Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003 s 56 718
Tamteacutež s 60 Je patrneacute jak je toto stanovisko prakticky totožneacute s ekleziologiiacute předloženou v teacute době Josefem
Kubaliacutekem v jeho studii o českeacutem křesťanstviacute pro českou duši kteraacute vždy tiacutehla ke katolictviacute mohou byacutet
nekatolickeacute bdquosektyldquo vyacuteznam pouze nakolik jsou bdquodočasnyacutem uacutetočištěm jakousi průchoziacute staniciacute na cestě do přiacutestavu
praveacute ciacuterkve Kristovyldquo (KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute
vlasti s 234) 719
Připomeňme že již zaacutehy po skončeniacute vaacutelky v leacutetě 1945 vzešla z prostřediacute CČS iniciativa vytvořit Radu
nekatolickyacutech ciacuterkviacute Společnyacute postup chtěli češtiacute nekatoliacuteci manifestovat v otaacutezce odsunu sudetskyacutech Němců
Myšlenka vzniku organizovaneacuteho uskupeniacute však nakonec nedošla sveacuteho uskutečněniacute 720
Srv Prohlaacutešeniacute nekatolickyacutech ciacuterkviacute Československa (k instrukci sv officia o ekumenismu) (z 29 března 1950)
In Lidoveacute noviny (303 1950) s 4 O rozpolceniacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes ktereacute obratně využil komunistickyacute režim
a jehož jsme v svědky v počaacutetciacutech totalitniacuteho teroru srv HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s
149-151 721
Ačkoliv o transformaci Svazu evangelickyacutech ciacuterkviacute v ekumenickou radu se uvažovalo již před vaacutelkou k čemuž
z pochopitelnyacutech důvodů nedošlo bezprostředniacutem podnětem k jejiacutemu založeniacute se stala uacutečast československeacute
delegace na druheacutem konferenci SRC v Evanstonu r 1954 Zaacutestupci ČCE slovenskyacutech luteraacutenů a reformovanyacutech
tedy ciacuterkviacute jež byly od r 1948 členy světoveacute rady začali po sveacutem naacutevratu z Ameriky pracovat na vytvořeniacute
ekumenickeacute platformy což vyuacutestilo ve vznik ERC v Československu ke ktereacute se 20 června 1955 kromě
zmiacuteněnyacutech třiacute ustavujiacuteciacutech ciacuterkviacute připojily teacutež Slezskaacute ciacuterkev evangelickaacute a v Jednota českobratrskaacute (dřiacuteve
Svobodnaacute ciacuterkev reformovanaacute) a Evangelickaacute ciacuterkev metodistickaacute Po půl roce se přidala teacutež Bratrskaacute jednota
baptistů a řady ERC se rozšiacuteřily postupně o CČS (1964) ciacuterkev pravoslavnou (1965) i starokatolickou (1968) Za ciacutel
si rada vytkla vzaacutejemneacute poznaacutevaacuteniacute se sdruženyacutech ciacuterkviacute a společneacute uacutesiliacute zaujiacutemat stanoviska ke společenskyacutem
otaacutezkaacutem zvlaacuteště pokud šlo o vztahy mezi naacuterody Kromě oficiaacutelniacutech setkaacuteniacute však pokud jde o prvniacute bod ERC
sveacutemu uacutemyslu zdaleka nedostaacutela Veškeraacute energie se soustředila na pěstovaacuteniacute vztahů s ekumenickyacutem uacutestřediacutem
v Ženevě organizaci zahraničniacutech naacutevštěv a podporu aktivit KMK srv ŠOUREK M Uacutesiliacute o sbliacuteženiacute mezi
ciacuterkvemi In AA VV Ciacuterkev v proměnaacutech času Sborniacutek k 50 vyacuteročiacute spojeniacute českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s
61-62 Z hlediska zaacutejmu staacutetu se tak rada měla v podstatě staacutet vyacutekladniacute skřiacuteniacute manifestujiacuteciacute ekumenickeacute porozuměniacute
ciacuterkviacute podporovaneacute komunistickyacutem staacutetem
120
(1956) a KMK (1957)722
Uacutestředniacute roli sehraacutel v těchto procesech J L Hromaacutedka jehož
interpretace politicky rozděleneacuteho světa jako kladneacute vyacutezvy pro křesťanskeacute ciacuterkve ndash jak to
formuloval již při sveacutem vystoupeniacute na zaklaacutedajiacuteciacute konferenci SRC v Amsterdamu r 1948 ndash byla
povyacutešena na bdquočeskyacute ekumenickyacute programldquo jedinyacute kteryacute byl režim nejen schopen tolerovat
nyacutebrž i podporovat Evangelickyacute teolog kteryacute se domniacuteval že socialismus a křesťanstviacute spojuje
zaacutepas o člověka jenž je se svou svobodou postaven doprostřed dějinneacuteho okamžiku kteryacute
vyžaduje změnu a v teacuteto optice měl porozuměniacute teacutež pro komunistickyacute ateismus i marxistickou
ideologii723
se těšil autoritě ve světovyacutech ekumenickyacutech greacutemiiacutech a byl respektovaacuten i u
československyacutech mocipaacutenů724
Křesťanskeacute miacuteroveacute hnutiacute jehož byl Hromaacutedka hlavniacutem
protagonistou bylo podle něj konkreacutetniacutem projevem křesťanskeacute odpovědnosti kteraacute bdquovyrostla
z napětiacute povaacutelečneacuteho světa zvlaacuteště pod dojmem studeneacute vaacutelkyldquo a kteraacute měla zabraacutenit bdquoaby
nedošlo k noveacute světoveacute katastrofěldquo725
Z jeho projevu na Prvniacutem všekřesťanskeacutem miacuteroveacutem
shromaacutežděniacute r 1961 se pak můžeme dozvědět proč takovyacute model ekumenismu k němuž
postupně přilnuly všechny křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti s vyacutejimkou řiacutemskokatolickeacute možnost
praacutevě jejiacute uacutečasti předem vylučoval zatiacutem nepřekonatelnou hraacuteziacute znemožňujiacuteciacute opravdovou
ekumenickou spolupraacuteci byla podle Hromaacutedky nejen dogmatickaacute formulace svrchovaneacute autority
papeže nad celou ciacuterkviacute ale teacutež staacuteleacute pokušeniacute řiacutemskeacute ciacuterkve staacutet se bdquooporou mocenskeacute fronty
organisovaneacute proti vyacutechodniacutemu světuldquo a posilovat duchovně naacutebožensky a politicky
antikomunismus726
Praacutevě v prostřediacute komunistickyacutech laacutegrů pod tlakem represiacute vlaacutednouciacute moci
722
Ustanoveniacute KMK bylo vyacutesledkem konference vyučujiacuteciacutech bratislavskeacute a pražskeacute evangelickeacute fakulty kteřiacute se
v řiacutejnu 1957 v Modre u Bratislavy dohodli na potřebě aby ciacuterkve definovaly bdquoteologickyldquo odmiacutetaveacute stanovisko
k otaacutezce vaacutelky a jaderneacuteho zbrojeniacute Popularizaci teacuteto myšlenky měly sloužit ekumenickeacute konference na něž byli
zvaacuteni zahraničniacute uacutečastniacuteci a ktereacute se od r 1961 rozrostly ve světovaacute Všekřesťanskaacute miacuterovaacute shromaacutežděniacute miacutestem
jejichž konaacuteniacute se až do konce osmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute stala Praha Podle J Smoliacuteka bylo poslaacuteniacutem KMK
vymanit viacuteru ze bdquozajetiacute kultury mocnyacutechldquo a vytvořit bdquoekumenickyacute most dorozuměniacuteldquo srv SMOLIacuteK J Snahy
ekumenickeacute a miacuteroveacute s 81-82 Paradoxně se ovšem takto pojatyacute ekumenismus vystavil snadneacute manipulaci ze strany
vlaacutednouciacute ideologie kteraacute vytyacutečila že mosty se budou budovat teacuteměř vyacutelučně mezi socialistickyacutem ghettem zeměmi
třetiacuteho světa bdquoTeologickeacuteldquo zakotveniacute miacuteroveacute praacutece shrnuje stručně SALAJKA M Ciacuterkev v ekumenickeacutem
rozhovoru Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1971 s 95 723
Srv HROMAacuteDKA JL Na prahu dialogu In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem narozeninaacutem JL
Hromaacutedky Praha Kalich 1964 s 96-97 724
K hodnoceniacute komplexniacute Hromaacutedkovy osobnosti jeho myšlenek a postojů v dobaacutech komunistickeacute totality srv
např ŠIMSA J Hromaacutedkas Kampf um die Freiheit der Kirche Christi in der Geschichte und den geschichtlichen
Umbruumlchen ndash im Jahr 1945 und in den Jahren 1947ndash1958 In AA VV Die Freiheit der Kirche Christi in der
Geschichte Symposium zum theologischen Erbe von J L Hormaacutedka anlaumlsslich seines 110 Geburtstages und 30
Todestages vom 3ndash5 Dezember 1999 in Prag Benešov EMAN 2002 s 52-59 Vliv J L Hromaacutedky na
vyrovnaacutevaacuteniacute se ciacuterkve s komunistickou dobou In AA VV K svobodě je dlouheacute putovaacuteniacute Sborniacutek přiacutespěvků
z kurzu pro kazatele a kazatelky ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 26ndash30 ledna 2009
Benešov EMAN a Spolek evangelickyacutech kazatelů 2010 s 38-43 DOBEŠ J J L Hromaacutedka ndash hlas praveacuteho nebo
falešneacuteho proroka In MAREK P ndash HANUŠ J (ed) Osobnost v ciacuterkvi a politice s 60-71 MOREacuteE PCA
bdquoNaše oddanost socialistickeacute společnosti jest bez vyacutepovědildquo Snahy Josefa L Hromaacutedky o soulad mezi ciacuterkviacute a
režimem In HLAVAacuteČ P ndash MOREacuteE PCA (ed) Cesta ciacuterkve III Praha Českobratrskaacute ciacuterkev evangelickaacute
2011 s 34-49 Hromaacutedkova linie jakkoliv vyacuteraznaacute a de facto bdquooficiaacutelniacuteldquo nebyla od konce 50 let 20 stoletiacute v ČCE
jedinou Jeho žaacuteci utvaacuteřejiacuteciacute neformaacutelniacute teologickyacute proud Novaacute orientace již dokaacutezali k poměrům v komunistickeacutem
Československu zastaacutevat kritickeacute postoje srv PFANN M Novaacute orientace v Českobratrskeacute ciacuterkvi evangelickeacute v
letech 1959-1968 Malaacute historie jednoho hnutiacute evangelickyacutech křesťanů podle archivniacutech dokumentů Středokluky
Zdeněk Susa 1998 725
HROMAacuteDKA JL Proč žiji s 115 726
Srv TENTYacuteŽ I všekřesťanskeacute miacuteroveacute shromaacutežděniacute (1961) In Pole je tento svět Sborniacutek k pětasedmdesaacutetyacutem
narozeninaacutem JL Hromaacutedky s 57-59
121
a v ovzdušiacute permanentniacuteho ohroženiacute však zatiacutem v katolickeacute ciacuterkvi dozraacuteli osobnosti ktereacute se
zanedlouho stali uacutestředniacutemi postavami českeacuteho ekumenismu727
32Českeacute bdquoekumenickeacute jaroldquo ndash sondy do šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute728
Jsou v podstatě dvě hlavniacute skutečnosti ktereacute naacutes ospravedlňujiacute abychom o šedesaacutetyacutech
letech 20 stoletiacute hovořili jako o době bdquoekumenickeacuteho jaraldquo v českyacutech zemiacutech Prvniacute je politickeacute
a společenskeacute uvolněniacute druhou pak svolaacuteniacute průběh a vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu Třebaže
bychom neměli propadnout myacutetu bdquozlatyacutech šedesaacutetyacutechldquo můžeme konstatovat opadnutiacute
politickeacuteho naacutetlaku což mělo za naacutesledek že se veřejnyacute život jenž byl staacutele podroben pečliveacutemu
dohledu vlaacutednouciacute moci stal předmětem pluraacutelu interpretaciacute a to předevšiacutem v kulturniacute sfeacuteře729
Šedesaacutetaacute leacuteta nebyla ovšem naplněna pouze atmosfeacuterou jakeacutehosi celospolečenskeacuteho vyacutedechu
naacutesledujiacuteciacuteho po psychickeacutem naacutetlaku předchaacutezejiacuteciacutech dvou desetiletiacute nyacutebrž přinesla pro
katolickou ciacuterkev zcela konkreacutetniacute projevy změny staacutetniacute ciacuterkevniacute politiky Prvniacutem krokem se stala
amnestie vyhlaacutešenaacute prezidentem Novotnyacutem v květnu 1960 diacuteky niacutež se ocitla na svobodě velkaacute
čaacutest politickyacutech vězňů včetně těch kdo byli vězněni z naacuteboženskyacutech důvodů V r 1963 pak bylo
obnoveno vyjednaacutevaacuteniacute mezi staacutetem a ciacuterkviacute kterou reprezentovali vatikaacutenštiacute diplomateacute
Českoslovenštiacute vyjednavači se v nich zavaacutezali k uvolněniacute biskupů z internaciacute a žalaacuteřů propuštěniacute
zbylyacutech vězněnyacutech kněžiacute a uděleniacute staacutetniacuteho souhlasu většině z nich730
Obdobiacute obrodneacuteho
procesu uvnitř komunistickeacute strany ktereacute bylo tragicky ukončeno v srpnu 1968 využili češtiacute
katoliacuteci jak k rozvinutiacute některyacutech podob aktivniacuteho křesťanskeacuteho života tak k obnoveniacute
řeckokatolickeacute ciacuterkve naacutesilně připojeneacute r 1950 k pravoslaviacute731
a k ustaveniacute Diacutela konciloveacute
obnovy jež bdquomělo připravit pole pro skutečneacute naplněniacute ducha konciluldquo732
Jedniacutem z četnyacutech a nespornyacutech plodů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu (1962-1965) byl praacutevě silnyacute
akcent na jednotu křesťanů kteryacute se konkretizoval v proměně perspektivy od unionismu
k ekumenismu733
Zatiacutemco před zahaacutejeniacutem koncilu Jan XXIII neopomene nekatoliacutekům
727
Byli bychom nespravedliviacute pokud bychom tvrdili že kromě Řiacutemskokatolickeacute a Řeckokatolickeacute ciacuterkve zaujaly
všechny ostatniacute ciacuterkve u naacutes a všichni jejich věřiacuteciacute vůči režimu loajaacutelniacute postoj Persekvovaacuteni byli v padesaacutetyacutech
letech např věřiacuteciacute z řad CČS či někteřiacute evangeliacuteci srv JINDRA M Straacutežci lidskosti Dvanaacutect přiacuteběhů přiacuteslušniacuteků
CČS(H) vězněnyacutech po uacutenoru 1948 Praha Naacuteboženskaacute obec CČSH na Stareacutem Městě 2007 Zkušenost kterou např
českobratrštiacute teologoveacute Jakub S Trojan a Blahoslav Piacutepal ziacuteskali v prostřediacute Pomocnyacutech technickyacutech praporů
kladně ovlivnila jejich postoj ke katolickeacute ciacuterkvi a stala se vkladem do naacuteslednyacutech ekumenickyacutech vztahů srv
VAŇAacuteČ M Ekumenickeacute styky v obdobiacute let 1918-1960 s 186 728
Pro ucelenějšiacute přehled dějin ekumenickyacutech vztahů v tomto obdobiacute srv VAŇAacuteČ M Křesťanskeacute ciacuterkve v českyacutech
zemiacutech v 60 letech (1960 ndash 1968) 729
Srv ŠVANDA P Šedesaacutetaacute leacuteta jako myacutetus osvobozeniacute In FIALA P ndash HANUŠ J (ed) Koncil a českaacute
společnost Historickeacute politickeacute a teologickeacute aspekty přijiacutemaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v Čechaacutech a na Moravě
Brno CDK 2000 s 22-23 730
Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 Brno CDK 2007 s 43 731
K bolestneacutemu osudu Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve v Československu v obdobiacute komunismu srv BOHAacuteČ Z Naacutesilneacute
přerušeniacute řeckokatolickeacute ciacuterkve na počaacutetku 50 let v Československu In HANUŠ J ndash STŘIacuteBRNYacute J (ed) Staacutet a
ciacuterkev v roce 1950 Brno CDK 2000 s 86-97 732
BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 47 733
Srv VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) Bologna
Mulino 1996 s 235-274
122
připomenout že chovaacute naději v jejich bdquonaacutevratldquo734
a jestliže koncilniacute scheacutema De oecumenismo
hovořiacute o zaacutesadaacutech bdquokatolickeacuteho ekumenismuldquo jako něčeho odlišneacuteho od staacutevajiacuteciacutech
ekumenickyacutech snah konečneacute zněniacute dekretu Unitatis redintegratio jasně ukazuje že katolickaacute
ciacuterkev poklaacutedaacute již existujiacuteciacute ekumenickeacute hnutiacute samo o sobě za diacutelo Ducha Svateacuteho a připojuje se
k němu třebaže přitom formuluje svoje specifickeacute zaacutesady735
Tradičniacute teologickeacute vyacutechodisko
unionismu jiacutemž byla koncepce katolickeacute ciacuterkve jako dokonaleacute a soběstačneacute entity je tak během
přiacuteprav a v samotneacutem průběhu koncilu nahrazeno obrazem putujiacuteciacuteho Božiacuteho lidu kteryacute nakolik
je shromaacutežděniacutem lidskyacutem a pozemskyacutem je Kristem volaacuten k bdquoneustaacuteleacute reforměldquo k obnově kteraacute
bdquomaacute zvlaacuteštniacute ekumenickyacute vyacuteznamldquo736
Koncilniacute dokumenty sice na jedneacute straně tvrdiacute
že Kristova ciacuterkev a jejiacute jednota subsistit v katolickeacute ciacuterkvi řiacutezeneacute Petrovyacutem naacutestupcem
a biskupy kteřiacute jsou s niacutem ve spojeniacute737
na druheacute straně ovšem přiznaacutevajiacute že bdquomnoho prvků
posvěceniacute a pravdyldquo738
ktereacute jsou Kristově ciacuterkvi vlastniacute a vybiacutezejiacute k jednotě se nachaacutezejiacute teacutež
mimo jejiacute organismus čiacutemž přiklaacutedaacute nekatolickyacutem křesťanskyacutem uacutetvarům ekleziologickou
hodnotu a uacutečinnost prostředků spaacutesy Zaacuteroveň koncil vyslovil nahlas i skutečnost že v situaci
rozděleneacuteho křesťanstva je i pro samotnou katolickou ciacuterkev bdquoobtiacutežnějšiacutem projevovat v životniacute
skutečnosti plnost katolicity po všech straacutenkaacutechldquo739
Takovaacute bdquozměna paradigmatuldquo a konkreacutetniacute
ekumenickeacute kroky ktereacute naacutesledovaly na světoveacute uacuterovni bezprostředně po skončeniacute koncilu
vytvořily bezesporu uacuterodnou půdu proto aby teacutež i v českeacutem prostřediacute mohly rozkveacutest prvniacute
ekumenickeacute květy
Na naacutesledujiacuteciacutech čtyřech přiacutekladech si můžeme konkretizovat jakyacutemi směry u naacutes
ekumenismus v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute vykročil představiacuteme vizi ekumenickyacutech
seminaacuteřů v pražskeacute jirchaacuteřskeacute koleji nechaacuteme zazniacutet ohlasu 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu v českeacute
ekumeně zmiacuteniacuteme prvniacute projevy oficiaacutelniacuteho meziciacuterkevniacuteho ekumenickeacuteho dialogu
a načrtneme teologickyacute profil českeacuteho ekumenismu jak jej formuloval katolickyacute teolog Antoniacuten
Mandl
734
Srv JAN XXXIII Ad Petri cathedram (encyklika o pravdě jednotě a pokoji v laacutesce z 29 června 1959) In
LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 7 Giovanni XXIII Paolo VI (1958-1978)
Bologna Dehoniane 1994 čl 43-48 735
Srv Unitatis redintegratio 2-4 736
Unitatis redintegratio 6 737
Srv Lumen gentium 8 Unitatis redintegratio 4 V souvislosti s naacuteslednyacutemi pokoncilniacutemi projevy magisteria
tyacutekajiacuteciacutemi se interpretace obratu subsistit in (nejnověji srv Dominus Iesus 16) se ukazuje že zaacuteměr koncilniacutech otců
nespočiacuteval v bdquoseberelativizacildquo katolickeacute ciacuterkve jak se domniacutevaacute např PESCH OH Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil 1962ndash
1965 Přiacuteprava Průběh Odkaz Praha Vyšehrad 1996 s 217 Snahou spiacuteše bylo vyjaacutedřit kontinuitu s tradičniacutem
přesvědčeniacutem identity Kristem založeneacute ciacuterkve s ciacuterkviacute vedenou papežem a s niacutem sjednocenyacutemi biskupy a zaacuteroveň
otevřiacutet možnost pro uznaacuteniacute existence ekleziaacutelniacutech prvků ve společenstviacutech jejiacutemiž členy jsou nekatoličtiacute křesťaneacute
Subsistit in bychom měli daleko vyacutestižněji chaacutepat praacutevě ve smyslu Oumlffnungsklausel kteraacute umožnila koncilu hovořit
o nekatolickyacutech křesťanskyacutech uacutetvarech jako o ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech srv THOumlNISSEN W Dogma
und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 104 738
Lumen gentium 8 739
Unitatis redintegratio 4
123
321 Ekumenickaacute vize jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů
Historik Jiřiacute Hanuš vyslovil naacutezor že v obdobiacute tzv Pražskeacuteho jara bdquonedochaacutezelo pouze
k obnovovaacuteniacute některyacutech ciacuterkevniacutech struktur ale k daleko důležitějšiacutem a dlouhodobějšiacutem jevům
ktereacute souvisejiacute se změnami mentalityldquo přičemž za naacutezornyacute doklad sveacute teze uvaacutediacute fenomeacuten tzv
ekumenickyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů740
Čiacutem vlastně tato setkaacutevaacuteniacute byla Šlo na nich jen
o nezaacutevaznou akademickou debatu vymezeneacuteho kruhu intelektuaacutelů anebo o jeden ze staacutele
platnyacutech a podnětnyacutech projevů ryziacuteho ekumenickeacuteho ducha
U zrodu pravidelnyacutech čtrnaacutectidenniacutech setkaacuteniacute v jiacutedelně evangelickeacuteho bohosloveckeacuteho
seminaacuteře v Praze Jirchaacuteřiacutech staacutela dynamickaacute skupina katolickyacutech laiků (Jiřiacute Němec Vaacuteclav Frei
Jan Sokol etc) kteřiacute spolu s evangelickyacutem filosofem Ladislavem Hejdaacutenkem navaacutezali v jisteacutem
smyslu na tradici bytovyacutech přednaacutešek na ktereacute od druheacute poloviny padesaacutetyacutech let začal zvaacutet
mladeacute akademiky J L Hromaacutedka Ten rovněž organizovaacuteniacute seminaacuteřů od podzimu 1963 svojiacute
osobou zaštiacutetil třebaže bdquodohledldquo a vedeniacute nad nimi svěřil ekumenicky otevřeneacutemu biblistovi
J B Součkovi741
Seminaacuteře jejichž prvniacute čaacutest byla věnovaacutena přednaacutešce a druhaacute naacutesledně
diskusi nebyly zaměřeny tematicky vyacutelučně na ekumenismus Spiacuteše naopak tyacutekaly se otaacutezek
z filosofie teologie reflektovaly děniacute v ciacuterkvi i ve společnosti nabiacutezely portreacutety myšleniacute
vyacuteznamnyacutech osobnostiacute představovaly se na nich zajiacutemaveacute cizojazyčneacute knihy Typickyacutemi pro
setkaacuteniacute byla širokaacute paleta uacutečastniacuteků od katolickyacutech přes evangelickeacute křesťany zaacutestupce CČS
(vyacutejimečně i pravoslavneacute) nevěřiacuteciacute až po některeacute marxisty Přednaacutešeli teologoveacute filosofoveacute
duchovniacute i věřiacuteciacute laici kteřiacute konec konců tvořili většinu a to jak konferencieacuterů tak posluchačů
Kromě toho se na seminaacuteřiacutech spolu měli možnost setkat tehdejšiacute učiteleacute teologickyacutech fakult
(J L Hromaacutedka J B Souček J M Lochman a P Pokornyacute z KEBF J Merell J Kubaliacutek
a J Kotaliacutek z litoměřickeacute CMBF Z Trtiacutek a Z Kučera z HBF) s nedaacutevno amnestovanyacutemi
katolickyacutemi teology (J Zvěřina A Mandl O Maacutedr B Bouše)742
Nahleacutedneme-li do programů ekumenickyacutech seminaacuteřů743
zjistiacuteme že pestrost
traktovanyacutech subjektů byla obdivuhodnaacute zastoupeni byli klasikoveacute (Aristoteleacutes Tomaacuteš
Akvinskyacute) ale teacutež současniacute mysliteleacute (P Teilhard de Chardin K Jaspers R Guardini
C Tresmontanthellip) přičemž nechyběla setkaacuteniacute věnovanaacute problematice biblickeacute (historickyacute Ježiacuteš
novozaacutekonniacute kaacutenon a jednota ciacuterkve exegetickeacute metody) anebo postavaacutem ciacuterkevniacutech otců
(Augustin) V Jirchaacuteřiacutech byly katoliacuteky i evangeliacuteky představeny některeacute z dokumentů
2 vatikaacutenskeacuteho koncilu (konstituce o ciacuterkvi dekret o naacuteboženskeacute svobodě) přednaacutešky
a paneloveacute diskuse se tyacutekaly teacutemat z českyacutech dějin vztahu ciacuterkve a staacutetu viacutery a filosofie
křesťanstviacute a marxismu Jeden semestr byl věnovaacuten komplexniacutemu pohledu na diacutelo evangelickeacuteho
740
HANUŠ J Teologickeacute aspekty dějin ciacuterkve v době nejnovějšiacute In Getsemany 1 (2001) s 4 741
Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-16 742
Srv ROSKOVEC V Oumlkumenismus von unten Begegnungen der christlichen Intelligenz in den sechzigen
Jahren s 79-80 743
Programy ekumenickyacutech seminaacuteřů od zimniacuteho semestru r 1963 do letniacuteho semestru r 1968 je možneacute
konzultovat v knihovně Libri probihiti v Praze a to jako součaacutest pozůstalosti Jiřiacuteho Němce Seminaacuteře pokračovaly
až do letniacuteho semestru 1971 kdy noveacutemu děkanovi evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Dobiaacutešovi bylo bdquodoporučenoldquo
normalizačniacute garniturou aby se v celeacute akci nepokračovalo srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře
redivivae s 17
124
filosofa Emanuela Raacutedla Vedle přednaacutešek se bdquojirchaacuteřskeacute čtvrtkyldquo rozrostly teacutež o maleacute seminaacuteře
pracovniacute kroužky na nichž se uacutečastniacuteci věnovali četbě a rozboru filosofickyacutech a teologickyacutech
textů mezi nimiž nechyběly uacuteryvky z děl M Heideggera R Bultmanna K Rahnera Řehoře
z Nyssyhellip
Setkaacuteniacute nebyla jen izolovanou epizodou ndash ti kdo na nich aktivně participovali patřili
např k ekumenickeacutemu kruhu překladatelů bible spolupracovali na vydaacutevaacuteniacute časopisu Tvaacuteř
či organizovali ekumenickaacute setkaacuteniacute teacutež na jinyacutech miacutestech (Uřiacuteněves u Prahy) Tento
bdquopozoruhodnyacute experimentldquo jak seminaacuteře v Jirchaacuteřiacutech označil Ladislav Hejdaacutenek744
ukaacutezal ještě
jednu skutečnost hodnou zmiacutenky během diskusiacute se totiž často ukazovalo že naacutezoroveacute rozdiacutely
nedělily uacutečastniacuteky na katoliacuteky či protestanty745
nyacutebrž daleko spiacuteše na ty kdo se v otevřenosti
a toleranci vydali hledat pravdu a na ty kdo se odhodlali haacutejit předevšiacutem svoje vlastniacute
přesvědčeniacute Tato polarizace se projevila zvlaacuteště při konfrontaciacutech mezi rozdiacutelně orientovanyacutemi
katoliacuteky
Hermeneutickyacutem a metodologickyacutem pravidlům praacutece v seminaacuteřiacutech věnoval jednu ze
svyacutech přednaacutešek L Hejdaacutenek746
Jeho přiacutespěvek naacutem napoviacute že tento fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute
křesťanskeacute inteligence v šedesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute rozviacutejel celou jednu dimenzi
ekumenismu u naacutes Ten kdo na jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřiacutech přednaacutešel se měl přidržet dvou
zaacutekladniacutech principů měl zejmeacutena se všiacute jasnostiacute formulovat sveacute vlastniacute stanovisko a přitom
zůstat naprosto otevřenyacute k naacutezoru druheacuteho Společnyacute dialog se pak měl soustředit praacutevě na body
v nichž se vzaacutejemně lišiacuteme neboť jakožto ti kdo vychaacutezejiacute z rozdiacutelneacute minulosti jsme vyzvaacuteni
k budouciacute konvergenci bdquoPřiacuteznakem skutečneacute cesty vpřed je tato sbiacutehavost sbližovaacuteniacute
stanovisekldquo747
ktereacute se podle autora odehraacutevaacute při společneacute praxi V kontextu seminaacuteřů si
Hejdaacutenek klade otaacutezku čiacutem může byacutet českaacute ekumenickaacute praacutece specifickaacute a odpoviacutedaacute že
přiacuteznačnyacutem pro ni maacute byacutet intelektuaacutelniacute charakter kteryacute v prakticky zaměřeneacute světoveacute ekumeně
stojiacute spiacuteše na okraji Ekumeacuteně zajisteacute předchaacuteziacute praxe toho si je autor dobře vědom avšak bez
teorie se podle něj bdquoekumena nemůže obejiacutetldquo748
a teoretickaacute průprava se tudiacutež maacute staacutet
průkopnickyacutem činem v našem prostřediacute
bdquoJestliže v našich českyacutech a slovenskyacutech poměrech ekumenickaacute praacutece neniacute dost rozvinuta
a v tereacutenu zaostaacutevaacuteldquo řiacutekaacute evangelickyacute filosof bdquoje třeba si to kriticky uvědomovat a předevšiacutem
dohaacutenět Nesmiacute to však byacutet na zaacutevadu našiacute teoretickeacute praacutecildquo749
Za hlavniacute uacutekol teoretickeacuteho
a intelektuaacutelniacuteho uacutesiliacute křesťanů různyacutech konfesiacute u naacutes vidiacute bdquopokus o novu reflexi viacutery o novou
interpretaci jaacutedra křesťanstviacuteldquo750
kteraacute bude vedena na uacuterovni moderniacuteho myšleniacute a bude
schopnaacute oslovit moderně orientovaneacuteho současniacuteka Novaacute reflexe viacutery kteraacute bude v sobě neacutest
pravděpodobně teacutež prvky nenaacuteboženskeacute civilniacute a sekulaacuterniacute tak před naacutemi stojiacute nejen jako
744
Srv HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 14-17 745
Jan Šimsa vzpomiacutenaacute že se v Jirchaacuteřiacutech hraacutela hra bdquoUhodni kdo je katoliacutek a kdo evangeliacutekldquo na zaacutekladě
předneseneacuteho referaacutetu I to dosvědčuje atmosfeacuteru setkaacuteniacute během nichž se relativizovaly děliacuteciacute hranice srv
HANUŠ J Tradice českeacuteho katolicismu ve 20 stoletiacute s 272 pozn 38 746
HEJDAacuteNEK L Perspektivy ekumenickeacute praacutece u naacutes In Křesťanskaacute revue XXXII2 (1965) s 12-15 747
Tamteacutež s 14 748
Tamteacutež 749
Tamteacutež 750
Tamteacutež s 15
125
poslaacuteniacute ekumenickeacute ale teacutež univerzaacutelniacute neboť naacutes maacute spojit s moderniacutem sekularizovanyacutem
člověkem kteryacute hledaacute a začiacutenaacute nově myslet bdquoJedinou cestou k uskutečněniacute oneacute konvergujiacuteciacute
koreflexeldquo jak se o tom uacutečastniacuteci seminaacuteřů přesvědčili bdquoje rozhovor V rozhovoru se vzdaacutevaacuteme
ideologičnosti a popiacuteraacuteniacute argumentů z pozice siacutely ndash jakeacutekoliv siacutelyldquo dodaacutevaacute Hejdaacutenek751
Jirchaacuteřskeacute rozhovory neseneacute v tomto duchu se tedy nestaly zastiacuteraacuteniacutem či oslabovaacuteniacutem naacutezorů
a koncepciacute ale naopak jejich střetnutiacutem na rovině dialogu ve ktereacutem se podle Vaacuteclav Freie
oteviacuteralo širokeacute pole k tomu bdquodomyacutešlet partnerovy formulace k lepšiacutemu K lepšiacutemu zněniacute
i k plnějšiacutemu smysluldquo752
322 2 vatikaacutenskyacute koncil a českyacute ekumenismus753
Pokud jde o vztah 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu a českeacuteho ekumenismu nejprve si všimneme
přiacutespěvků relevantniacutech k teacutematu ekumenismu ktereacute na koncilniacutech zasedaacuteniacutech přednesli češtiacute
biskupoveacute poteacute se budeme soustředit na recepci ekumenickyacutech impulzů v katolickeacute ciacuterkvi u naacutes
a na vniacutemaacuteniacute koncilu jako takoveacuteho v českeacute ekumeně
3221Vystoupeniacute českyacutech biskupů na koncilu
Na zahaacutejeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu 11 řiacutejna 1962 byl přiacutetomen pouze jedinyacute českyacute
biskup ndash František Tomaacutešek754
O jedenaacutect měsiacuteců později v listopadu 1963 se během druheacuteho
koncilniacuteho zasedaacuteniacute začala projednaacutevat předloha De oecumenismo755
Praacutevě při teacuteto debatě
se 27 listopadu ke slovu přihlaacutesil i Fr Tomaacutešek se svyacutem přiacutespěvkem tyacutekajiacuteciacutem se člaacutenku
předlohy kteryacute se zabyacuteval vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem křesťanskyacutech bratřiacute Ve sveacute řeči se omezil na
problematiku jednoty mezi katoliacuteky a odloučenyacutemi vyacutechodniacutemi křesťany přičemž vyacuteslovně
navazoval na odkaz cyrilometodějskeacuteho unionismu kteryacute bdquopřipravil vzaacutejemneacute bratrskeacute
rozhovoryldquo jichž jsme dnes mezi křesťany svědky756
Po zmiacutence o Stojanovi Šeptyckeacutem
a velehradskyacutech kongresech navrhnul Tomaacutešek smělyacute způsob jak prohloubit jejich dědictviacute
bdquoJestliže se usiluje o jednotu mezi pravoslavnyacutemi a katoliacuteky měl by se svolat ekumenickyacute koncil
zahrnujiacuteciacute ortodoxniacute i katolickeacute biskupyldquo757
Samotneacutemu koncilu by ovšem měla předchaacutezet
setkaacuteniacute na nichž by se zaacutestupci obou stran soustředili na diskusi vybranyacutech otaacutezek Takovaacute
shromaacutežděniacute by se měla konat na různyacutech miacutestech ndash Tomaacutešek zmiacutenil Řiacutem Cařihrad Alexandrii
a Moskvu ndash za uacutečasti nejen zaacutestupců hierarchie ale teacutež nižšiacuteho kleacuteru teologů a neměla by
751
Tamteacutež 752
HEJDAacuteNEK L ndash SOKOL J ndash FREI V Jirchaacuteře redivivae s 19 753
K celeacutemu oddiacutelu srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Letnice dvacaacuteteacuteho stoletiacute Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a českeacute země
Brno CDK 2012 s 142-145 754
Delegaci tehdejšiacuteho Československa tvořili kromě něj ještě dva biskupoveacute nitranskyacute E Neacutecsey a trnavskyacute A
Laziacutek Vedle tehdejšiacuteho děkana teologickeacute fakulty Jana Merella pak skupinu uzaviacuterali dva kapitulniacute vikaacuteři a
doprovod ndash bdquomiacuterovaacuteckaacute štafaacutež a fiacutezloveacuteldquo jak břitce poznamenal J Škarvada srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute
ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 45 755
Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 78-88 756
Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars VI Romae
Typis Polyglottis Vaticanis 1973 s 156 757
Tamteacutež s 157
126
uniknout pozornosti všech věřiacuteciacutech aby se tak připravila půda pro přijetiacute budouciacuteho jednotneacuteho
koncilu opravdu v celeacute ciacuterkvi Podle moravskeacuteho biskupa měl byacutet veškeryacute dialog mezi katoliacuteky
a pravoslavnyacutemi podřiacutezen naacutesledujiacuteciacutemu pravidlu bdquoDobře poznat myšleniacute druheacute strany uznat
a přijmout všechno co je kladneacute a přispiacutevaacute k jednotěldquo758
Kromě tohoto odvaacutežneacuteho projektu pak Tomaacutešek na koncilu vyslovil teacutež přaacuteniacute aby za
rozděleniacute ktereacute chaacutepal hluboce jako důsledek hřiacutechu se v katolickeacute ciacuterkvi stanovil den pokaacuteniacute
k jehož slaveniacute by byli pozvaacuteniacute takeacute bdquoodloučeniacute bratřildquo Vedle důležitosti studia křesťanskeacuteho
Vyacutechodu a ekumenickeacute problematiky pro kleriky pak českyacute biskup vyslovil požadavek aby se
naacuteležiteacuteho ekumenickeacuteho vzdělaacuteniacute dostalo i laikům a to např i tiacutem že teacutema stane součaacutestiacute
katolickyacutech katechismů759
Ve sveacutem druheacutem vystoupeniacute 2 prosince 1963 během jednaacuteniacute tyacutekajiacuteciacutech se zmiacuteněneacuteho
scheacutematu zopakoval František Tomaacutešek se všiacute rozhodnostiacute svoji vyacutezvu k zahaacutejeniacute katolicko-
pravoslavnyacutech rozhovorů připravujiacuteciacutech cestu ke společneacutemu koncilu760
Tomaacuteškovi koncilniacute
přiacutespěvky tak dosvědčujiacute že v jeho mysli byla unijniacute slovanskaacute idea staacutele živaacute a to zvlaacuteště
pokud se tyacutekaacute metody jiacutež se mělo dosaacutehnout toho aby se diacutelo jednoty stalo zaacuteležitostiacute Božiacuteho
lidu v jeho universalitě Na druhou stranu je vidět že tehdejšiacute složiteacute vztahy uvnitř samotneacuteho
pravoslavneacuteho světa kteryacute na pozvaacuteniacute vyslat na 2 vatikaacutenskyacute koncil sveacute pozorovatele reagoval
zprvu rozpolceně761
stejně tak jako orientaci ekumenickyacutech snah směrem na křesťanskyacute Zaacutepad
a na obnovu jednoty s ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi vzešlyacutemi z reformace biskup nereflektoval762
V uacutenoru 1965 se v Řiacutemě završila bdquokřiacutežovaacute cestaldquo arcibiskupa Josefa Berana ktereacutemu sice
komunistickaacute vlaacuteda umožnila vycestovat aby přijal z rukou papeže jmenovaacuteniacute kardinaacutelem avšak
jehož naacutevrat domů byl nežaacutedouciacute Čtvrteacute zaacutevěrečneacute zasedaacuteniacute koncilu od zaacuteřiacute do prosince 1965
ktereacuteho se novyacute kardinaacutel zuacutečastnil se už sice ekumenismu explicitně nevěnovalo ndash dekret
Unitatis redintegratio byl slavnostně přijat již 21 listopadu 1964 ndash před koncilniacutemi otci však
staacutel ještě uacutekol zaujmout konečneacute stanovisko k otaacutezce naacuteboženskeacute svobody Naacuteboženskou
svobodou se původně zabyacuteval text scheacutematu o ekumenismu a rozprava o niacute během druheacuteho
koncilniacuteho zasedaacuteniacute byla bouřlivaacute V přijetiacute principu svobody svědomiacute ve věcech viacutery viděli
odpůrci kapitulaci ciacuterkve před antropocentrismem a relativismem Obhaacutejci zmiacuteněneacute zaacutesady
naproti tomu argumentovali že jde o uznaacuteniacute dialogickeacuteho personalismu člověk je ve svědomiacute
vaacutezaacuten hledat pravdu a nalezenou pravdou se řiacutedit Přitom nesmiacute byacutet k přijetiacute pravdy nucen
zvenčiacute neboť i bloudiacuteciacute svědomiacute maacute svoji důstojnost763
O vypracovaacuteniacute zcela noveacuteho
758
Tamteacutež s 158 759
Srv tamteacutež 155-156 760
Srv tamteacutež s 354-355 761
Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 59-63 Předevšiacutem moskevskyacute patriarchaacutet hraacutel
v tomto směru spiacuteše politickou hru a uacutečast pozorovatelů na koncilu nejprve rezolutně odmiacutetal Praacutevě od delegace
tohoto patriarchaacutetu kteraacute do Řiacutema přijela kraacutetce po otevřeniacute koncilniacutech jednaacuteniacute si Tomaacutešek vysloužil za svůj postoj
k pravoslaviacute uznaacuteniacute V obou zmiacuteněnyacutech koncilniacutech vystoupeniacutech se saacutem František Tomaacutešek odvolaacuteval na pasaacutež z
Žurnaacutelu moskevskeacuteho patriarchy kteryacute hovořil o cestě laacutesky jež může připravit půdu pro dogmatickyacute dialog a
vytouženou jednotu srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol II Periodus secunda Pars
VI s 158355 762
Srv OPATRNYacute A Kardinaacutel Tomaacutešek a pokoncilniacute proměna pražskeacute arcidieceacuteze Kostelniacute Vydřiacute
Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2002 s 65-66 763
Srv SKALICKYacute K Ekumenismus na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu s 82-83
127
samostatneacuteho textu věnovaneacuteho teacuteto problematice rozhodl saacutem Pavel VI a vyacutesledneacute prohlaacutešeniacute
Dignitatis humanae bylo slavnostně přijato až v posledniacute pracovniacute den 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu
7 prosince 1965
Zřejmě nebylo naacutehodou že do debaty kteraacute vypracovaacuteniacute deklarace předchaacutezela zasaacutehl
20 zaacuteřiacute 1965 nikoliv bezvyacuteznamně praacutevě arcibiskup z Čech tedy ze země v niacutež měla otaacutezka
svobody naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute zcela specifickou zaacutevažnost a to jak historickou tak aktuaacutelniacute
V českeacutem prostřediacute je přitom ekumenickyacute rozměr praacutevě takoveacute otaacutezky naprosto zjevnyacute764
Kardinaacutelův projev765
můžeme čiacutest jako svědectviacute pro viacuteru pronaacutesledovaneacuteho křesťana kteryacute se
s pohnutiacutem ohliacutežiacute zpět do křesťanskyacutech dějin sveacute země a přiznaacutevaacute viny ktereacute se v nich jmeacutenem
katolickeacute ciacuterkve na svobodě svědomiacute vykonaly Beran se postavil jasně a se všiacute rozhodnostiacute za
přijetiacute prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě vychaacutezeje z biblickeacuteho Pavlova slova o hřiacutešnosti
jednaacuteniacute ktereacute nevychaacuteziacute z upřiacutemneacuteho svědomiacute (srv Ř 1423) a prohlaacutesil že kdokoliv bdquohmotnyacutem
nebo duševniacutem naacutetlakem někoho nutiacute aby jednal proti sveacutemu svědomiacute uvaacutediacute ho do hřiacutechu proti
Bohuldquo766
Zkušenost omezovaacuteniacute svobody svědomiacute kterou arcibiskup na vlastniacute kůži zakusil
v zemi ovlaacutedaneacute totalitniacutem režimem jej přivedla k poznaacuteniacute že takoveacute omezovaacuteniacute je vždy
moraacutelně škodliveacute bdquoa to i tehdy majiacute-li jeho původci na mysli prospěch praveacute viacuteryldquo767
a vede
nakonec k pokrytectviacute viacutera je předstiacuteraacutena jen navenek anebo se tajiacute
Pro dalšiacute přiacuteklad saacutehl Josef Beran do dějin bdquoTak se zdaacute že i v meacute vlasti katolickaacute ciacuterkev
staacutele trpiacute pro to co bylo v minulosti jejiacutem jmeacutenem vykonaacuteno proti svobodě svědomiacute jak bylo
v 15 stoletiacute upaacuteleniacute kněze Jana Husa nebo v 17 stoletiacute vnějšiacute donuceniacute velkeacute čaacutesti naacuteroda aby
zase přijala katolickou viacuteru podle zaacutesady Cuius regio ndash eius religio jež byla uplatňovaacutena
Světskaacute moc i když chce sloužit katolickeacute ciacuterkvi nebo to aspoň předstiacuteraacute ve skutečnosti
takovyacutemi činy způsobuje trvalou skrytou raacutenu v srdci naacuteroda Toto trauma brzdilo pokrok
duchovniacuteho života a nepřaacutetelům ciacuterkve poskytovalo a poskytuje lacinou laacutetku k agitacildquo768
Těmito slovy je v podstatě vytyacutečena budouciacute cesta českeacuteho ekumenismu půjde v prveacute
řadě o pouť ke smiacuteřeniacute zasahujiacuteciacutemu do hlubin českyacutech duchovniacutech dějin ktereacute jsou historiiacute
rozděleniacute křesťanstva Podle Antoniacutena Mandla pak kardinaacutel Beran svyacutem přesvědčeniacutem o tom že
bdquojen to je v dějinaacutech skutečně živeacute a hodnotneacute co se rodiacute z upřiacutemneacute přesvědčenosti vnitřniacute
764
Vzpomeňme na vzaacutejemnou toleranci husitskeacute a katolickeacute strany kterou uzaacutekonil kutnohorskyacute sněm r 1485
Jmenujme přiacutespěvek bratrskeacuteho myslitele Prokopa z Jindřichova Hradce kteryacute r 1508 piacuteše spisek Proč lideacute k viacuteře
mociacute nuceni byacuteti nemajiacute srv MOLNAacuteR A Bratr Prokop z Jindřichova Hradce proti naacutesiliacute In Kostnickeacute jiskry
6627 (1981) s 2 Zmiňme svobodu svědomiacute na kterou se programově odvolaacutevala při sveacutem vzniku CČS pro
kterou se měla svoboda svědomiacute a naacuteboženskeacuteho přesvědčeniacute staacutet bdquostěžejniacute zaacutesadouldquo bdquonaacuterod českyacute vyrovnaacutevaje
odvěkeacute uacutečty papežskyacutem Řiacutemem chce svobodu svědomiacute aby mu ani v oboru jeho života naacuteboženskeacuteho a ciacuterkevniacuteho
nesměl nikdo nic vnucovati ani braacutetihellipldquo (FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) Praha Klub
reformniacuteho duchovenstva 1920 s 33) srv Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute
schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917ndash1924 Rosice Gloria
2000 s 298-299 KAŇAacuteK B Několik poznaacutemek ke kategorii svobody svědomiacute In Theologickaacute revue 662
(1995) s 27-29 765
Srv Acta synodalia sacrosancti concilii oecumenici vaticani II Vol IV Periodus quarta Pars I Romae Typis
Polyglottis Vaticanis 1976 s 393-394 766
BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261 767
Tamteacutež 768
Tamteacutež s 162-162
128
svobody z vnitřniacute pravdivostildquo vykročil teacutež směrem ke smiacuteřeniacute katolickeacute ciacuterkve se bdquosvětem
českeacuteho demokratickeacuteho smyacutešleniacute v onom hodnotneacutem smyslu slovaldquo769
2222Ohlas koncilu v českeacute ekumeně
Vanutiacute ekumenickeacuteho ducha 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se snažili již během jednaacuteniacute
a vzaacutepětiacute po nich postřehnout češtiacute katoličtiacute teologoveacute a ciacuterkevniacute historikoveacute z nichž prvniacute se
zaměřili na ekleziologickaacute vyacutechodiska ekumenismu (A Salajka J Kubaliacutek)770
a druziacute chtěli pod
vlivem ekumenickeacuteho hlediska nově uchopit otaacutezku Husovu (B Zlaacutemal V Bartůněk)771
Jde-li o dogmatickeacute principy snažiacute se Josef Kubaliacutek vidět v koncilu jak potvrzeniacute tradičniacute
pozice podle niacutež katolickaacute ciacuterkev bdquomusiacute vyžadovat od křesťanů oddělenyacutech od sebe aby se
vraacutetili zpět do naacuteručiacute duchovniacute matkyldquo a to přijetiacutem platneacuteho křtu apoštolskou viacuterou a uznaacuteniacutem
papežskeacuteho primaacutetu tak i otevřenost vůči vestigia ecclesiae (zvlaacuteště křest a Piacutesmo) ktereacute
bdquoCiacuterkevldquo spojujiacute s bdquokřesťanskyacutemi společnostmildquo772
Pozoruhodnyacutem je vedle tohoto Kubaliacutekova
ostražiteacuteho hledaacuteniacute ekvilibria jeho důraz na duchovniacute povahu prostředku a ciacutele ekumenickeacuteho
hnutiacute pročež konstatuje že bdquoduchovniacute ekumenism musiacute byacutet zaacutekladem pro ekumenism
technickyacuteldquo773
Problematika husovskaacute ožila v českeacutem katolickeacutem prostřediacute nejen diacuteky koncilniacutemu
proslovu kardinaacutela Berana ale zvlaacuteště pod vlivem studie Paula De Vooghta jenž dospěl
k naacutezoru že českyacute reformaacutetor byl bliacutezko katolickeacuteho pojetiacute viacutery i ciacuterkve a v lecčems ndash jako
např ve zdůrazněniacute duchovniacuteho aspektu ciacuterkve či mravniacute straacutenky kněžstviacute ndash došly jeho
myšlenky dokonce pochopeniacute na posledniacutem koncilu Svyacutem přiacutespěvkem chtěl holandskyacute
benediktyacuten podniacutetit českeacute křesťany k dialogu o Husovi kteryacute by neměl byacutet patronem našich
nesvaacuterů nyacutebrž bratrem v laacutesce ke Kristu774
Olomouckyacute historik Bohumil Zlaacutemal ve sveacute reakci
na De Vooghtovu domněnku vybiacutednul k důkladnějšiacutemu zkoumaacuteniacute reformaacutetorovyacutech věroučnyacutech
formulaciacute (zjm ekleziologickyacutech) a vděčně poukaacutezal předevšiacutem na to že největšiacute překaacutežka
v Husově probleacutemu totiž bdquokonflikt mezi svědomiacutem jednotlivce a autoritou božskeacute instituceldquo
ndash ciacuterkve byla na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu překonaacutena775
Češtiacute evangeličtiacute bohoslovci neskryacutevali v době koncilu svoji radost jak ze samotneacuteho
osobniacuteho charismatu Jana XXIII tak např z jeho encykliky Pacem in terris či z kladnyacutech slov
kardinaacutela Berana Všechny tyto přiacuteklady Josef Smoliacutek nadšeně označuje za bdquoeschatologickyacute
průlom do dějin křesťanstva (jehož dosah může byacutet všelijak oslaben avšak nemůže byacutet
769
MANDL A Smiacuteřeniacute In Via 25 (1969) s 65 770
SALAJKA A 2 vatikaacutenskyacute koncil a jednota křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 153 (1965) s 50-51 Překaacutežky na
cestě k jednotě křesťanů In Duchovniacute pastyacuteř 154 (1965) s 68-69 2 vatikaacutenskyacute koncil a protestanteacute In Duchovniacute
pastyacuteř 156 (1965) s 105-106 KUBALIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute sněm a ekumenismus In Duchovniacute pastyacuteř 148
(1964) s 145-147 Křesťanskyacute ekumenism In Duchovniacute pastyacuteř 146 (1964) s 102-104
SALAJKA A Ekumenickeacute hledisko II kapitoly Dogmatickeacute konstituce o ciacuterkvi In Via 21 (1969) s 8-10 771
ZLAacuteMAL B K Husově věrouce BARTŮNĚK V Hus dnes Ekumenismus a M Jan Hus 772
KUBALIacuteK J Křesťanskyacute ekumenism s 104 773
Tamteacutež s 102 774
Srv DE VOOGHT P Mistr Jan Hus v době ekumenismu 775
Srv ZLAacuteMAL B K Husově věrouce
129
zmařen)ldquo Posun kteryacute katolickaacute ciacuterkev na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu zaznamenala staviacute podle něj
samotneacute evangeliacuteky před vyacutezvu k obnově bdquov pokaacuteniacute nad svou ciacuterkevniacute instituciacute nad svou tradiciacute
a v zaacutepase o jejich vnitřniacute pročištěniacuteldquo776
Proslov Josefa Berana kteryacute byl i pro českeacute evangeliacuteky
bdquosymbolem pronaacutesledovaneacuteho křesťanaldquo777
měl podle Smoliacuteka kouzelnou moc a stal se
bdquovyacutezvou aby změnili svůj vztah ke katolickyacutem bratřiacutem a sestraacutemldquo778
Podle J L Hromaacutedky kteryacute jako pozorovatel měl možnost se dokonce posledniacute čaacutesti
koncilniacutech jednaacuteniacute osobně zuacutečastnit přinesl sněm na němž katolictviacute definovalo že nechce daacutele
kraacutečet bdquocestou vyacutelučnosti a sebeopevňovaacuteniacuteldquo779
průlom pokud šlo o sebepoznaacuteniacute katolickeacute
ciacuterkve o jejiacute obnovu a jednotu křesťanů780
Pramenem sebepoznaacuteniacute se k velkeacute radosti
evangelickeacuteho teologa stalo Piacutesmo svateacute jež bylo postaveno do středu koncilniacuteho děniacute čiacutemž byla
zrelativizovaacuteno povrchniacute vymezeniacute evangelickyacutech ciacuterkviacute jako bdquociacuterkviacute Božiacuteho slovaldquo a katolickeacute
ciacuterkve jako bdquociacuterkve tradiceldquo Koncil se stal přiacuteležitostiacute aby si katolickaacute ciacuterkev uvědomila svoji
univerzaacutelnost a sama sebe objevila jako bdquoobecenstviacute poutniacutekůldquo tvořiacuteciacute Božiacute lid Vyacuterazem
bdquoduchovniacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo řiacutemskyacutech katoliacuteků je podle teologa zdůrazněniacute služebneacute povahy
papežskeacuteho primaacutetu Hromaacutedka oceňuje teacutež vyzdviženiacute kolegiality biskupů a prohloubeniacute
myšlenky všeobecneacuteho kněžstviacute jež nachaacuteziacute svoje vyjaacutedřeniacute v liturgii781
bdquoOpravdoveacute
sebepoznaacuteniacute viacutery a ciacuterkve působiacute obnovu vnitřniacuteho životaldquo miacuteniacute autor a dodaacutevaacute že tato obnova
se promiacutetla vyacuterazně do antropologickeacute a ke světu otevřeneacute pastoračniacute koncepce vyjaacutedřeneacute
konstituciacute Gaudium et spes bdquoDuch konstituce o ciacuterkvi ve světě lišiacute se (hellip) toacutenem pastyacuteřskeacute
služebnosti zaacutejmu o člověka a porozuměniacutem (hellip) od způsobu jak ciacuterkev (nejen katolickaacute) často
si počiacutenala v poměru ke světuldquo782
Otaacutezka jednoty křesťanů zůstaacutevaacute i nadaacutele bdquootaacutezkou velmi
jemnouldquo783
jejiacutež podstatnaacute teacutemata (včetně samotneacute podoby takoveacute jednoty) na sveacute řešeniacute teprve
čekajiacute Koncil však vytvořil pro dalšiacute dialog noveacute ovzdušiacute a umožnil že Hromaacutedka za
evangeliacuteky je schopen řiacuteci bdquoza staryacutemi dogmatickyacutemi i ciacuterkevniacutemi rozdiacutely začiacutenaacuteme pociťovat
dech našeho bratra na druheacute straněldquo784
Za CČS kteraacute v době konaacuteniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu dovršila svoji nesnadnou cestu od
svobodneacuteho křesťanstviacute k ekumenickeacutemu společenstviacute ciacuterkviacute tiacutem že se stala plnopraacutevnyacutem
členem SRC promluvil jejiacute bohoslovec Zdeněk Trtiacutek jenž přispěl vyacuterazně k orientaci ciacuterkve
směrem k prohloubeniacute biblickyacutech kořenů viacutery Trtiacutek poznal že vyrovnaacuteniacute se s usneseniacutemi
koncilu kteraacute vyjadřujiacute posun bdquood apologetickeacute uzavřenosti k dialogickeacute otevřenostildquo musiacute byacutet
praacutevě pro jeho bdquociacuterkev a jejiacute modernizmem určeneacute poslaacuteniacute životně důležiteacuteldquo bdquoIgnorace nebo
pouhaacute negace by se pro naše křesťanskeacute a ciacuterkevniacute poslaacuteniacute stala osudnouldquo785
Pokud jde
776
SMOLIacuteK J Ciacuterkev reformovatelnaacute pravdou In Křesťanskaacute revue XXXII5 (1965) s 122 777
HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 778
SMOLIacuteK J Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil a evangeliacuteci u naacutes s 78 779
Ze zimniacuteho faraacuteřskeacuteho kurzu In Křesťanskaacute revue XXXI3 (1964) s 52-53 780
Srv HROMAacuteDKA JL Druhyacute vatikaacutenskyacute koncil In FILIPI P (ed) Do nejhlubšiacutech hlubin Život setkaacutevaacuteniacute
teologie Praha Kalich 1990 s 254 781
Srv tamteacutež s 255-259 782
Tamteacutež s 260 783
Tamteacutež s 261 784
Tamteacutež s 262 785
TRTIacuteK Z Dialog s marxismem a katolicismem In Theologickaacute revue 22-3 (1969) s 173
130
o ekumenickou problematiku autor upozorňuje na nejednoznačnost kteraacute podle něj vyplyacutevaacute
z vyacutepovědiacute koncilu jež hovořiacute současně o neporušitelneacute jednotě existujiacuteciacute v řiacutemskeacute ciacuterkvi
a přesto vyzyacutevaacute k hledaacuteniacute jednoty mezi všemi křesťany a ptaacute se zdali nejde z katolickeacute strany
opět jen o požadavek naacutevratu Praacutevě miacutera katolickeacuteho ekumenismus se stane do budoucna
určujiacuteciacutem prvkem dialogu s niacutem Třebaže podle Trtiacuteka doposud neniacute jasneacute nakolik se změnil
postoj katolickeacute ciacuterkve nejen k nekatolickyacutem křesťanům ale k nekatolickyacutem ciacuterkviacutem jako
takovyacutem je přesvědčen o tom že bdquokatolicismus se skutečně obnovuje a měniacuteldquo a že se zde
nejednaacute o taktiku ke ktereacute je třeba zaujmout postoj nedůvěry a negace Teolog přiznaacutevaacute že
koncil se přibliacutežil některyacutem reformaacutem jejichž realizaci požadovali kněžiacute ndash zakladateleacute CČS
a tudiacutež se zvlaacuteštniacutem způsobem praacutevě tato ciacuterkev musiacute připravit na dialog a pokoncilniacutem
katolictviacutem Jak Pokaacuteniacutem uacutesiliacutem o bdquovlastniacute obrodu revizi a prohloubeniacute na zaacutekladě hlubšiacuteho
osvojeniacute biblickeacute zvěsti a proniknutiacute ke svyacutem nejhlubšiacutem kořenůmldquo786
323 Začaacutetek ekumenickyacutech kontaktů na oficiaacutelniacute uacuterovni
Vyacutesledky 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu se promiacutetly zcela konkreacutetně do skutečnosti že
katolickaacute ciacuterkev navaacutezala i v našich zemiacutech oficiaacutelně a na nejvyššiacute uacuterovni vztahy s nekatolickyacutemi
ciacuterkvemi otevřela teologickyacute dialog zapojila se do ekumenickyacutech snah ba dokonce některeacute
z nich sama iniciovala Ekumenickaacute vniacutemavost poznamenala ve druheacute polovině šedesaacutetyacutech let
vyacuteznamně i projevy života katolickeacute ciacuterkve jako celku787
Svědkem ekumenickeacute proměny je
mimo veškerou pochybnost pastyacuteřskyacute list apoštolskeacuteho administraacutetora biskupa Tomaacuteška
z dubna r 1967 kteryacutem byla vyhlaacutešena sedmiletaacute přiacuteprava na mileacutenium založeniacute pražskeacuteho
biskupstviacute Jeho slova můžeme chaacutepat jako rozvinutiacute koncilniacuteho projevu kardinaacutela Berana
Rovněž Tomaacutešek totiž připomněl pyacutechu tvrdohlavost a nelaacutesku katoliacuteků v době husitskeacute
a pobělohorskeacute a dodal bdquoProto přiacuteprava na toto jubileum nemůže bratři a sestry zažiacutet jinak než
tiacutem že se pokorně vyznaacuteme ze všech těchto vin za sebe i za sveacute duchovniacute předky a poprosiacuteme ty
jimž bylo ukřivděno aby naacutem ve svyacutech potomciacutech odpustili a naše slovo přijali tak jak je
miacuteněnoldquo788
Současně ujistil o odpuštěniacute křivd ktereacute byly způsobeny českyacutem katoliacutekům a vyzval
ostatniacute křesťany bdquoaby po dlouheacutem obdobiacute cizoty a neporozuměniacute se spojili v těchto sedmi letech
přiacutepravy s naacutemi pomohli naacutem svou modlitbou prolomit nebesa a vyprosit naacutem milost osviacuteceniacute
a požehnaacuteniacuteldquo789
786
Tamteacutež s 179 787
Jako přiacuteklad takoveacuteto vniacutemavosti uveďme pozdrav křesťanům nekatolickyacutech ciacuterkviacute kteryacute vydalo ustavujiacuteciacute
shromaacutežděniacute Diacutela konciloveacute obnovy 14 května 1968 na Velehradě srv Berichte und Gruumlsse unseren Freunden In
Via 13 (1968) posledniacute strana obaacutelky Daacutele zmiňme že třeba Vaacuteclav Vaško na podzim 1969 vypracoval
ekumenicky formulovaneacute Zaacutesady spolupraacutece křesťanskyacutech ciacuterkviacute v Československu při jejich uplatňovaacuteniacute
v občanskeacutem životě srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 788
TOMAacuteŠEK F Vyhlaacutešeniacute sedmileteacute přiacutepravy k tisiacutecileteacutemu vyacuteročiacute založeniacute biskupstviacute v Praze ndash duben 1967 (z
15 dubna 1967) In Pastyacuteřskeacute listy 1945 ndash 2000 Arcidieceacuteze pražskaacute s 150 789
Tamteacutež s 150-151 Kupřiacutekladu Synodniacute rada ČCE přijala Tomaacuteškovo poselstviacute bdquos vděčnostiacute a plnyacutem
porozuměniacutemldquo (List synodniacuteho seniora Haacutejka biskupu Tomaacuteškovi ze dne 24 dubna 1967 In ARCHIV ČCE
Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974) konkreacutetnějšiacute ekumenickeacute kroky však během přiacuteprav
podniknuty nebyly Samotneacute oslavy milenia v r 1973 pak zcela zanikly v atmosfeacuteře bezmocnosti typickeacute pro
obdobiacute nastupujiacuteciacute normalizace srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 50
131
Naacutesilneacute ukončeniacute obrodnyacutech snah o bdquosocialismus s lidskou tvaacuteřiacuteldquo v srpnu 1968 přivedlo
křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti k tomu aby dohromady manifestovali svoji solidaritu se staacutetniacutem
vedeniacutem i s polednovou reformniacute politikou společnyacutem prohlaacutešeniacutem790
V lednu roku 1969 a 1970
se Praha stala miacutestem ekumenickyacutech bohoslužeb ke kteryacutem pozvala do svyacutech kostelů katolickaacute
ciacuterkev a jichž se zuacutečastnili jak pravoslavnyacute metropolita Dorotej tak patriarcha CČS Novaacutek
a daacutele pak synodniacute senioři ČCE Haacutejek a Kejř a tajemniacutek Ciacuterkve bratrskeacute Site791
Ekumenickaacute
modlitebniacute setkaacuteniacute se však organizovala i jinde ERC na sveacutem plenaacuterniacutem zasedaacuteniacute 18 března
1969 pozvala ke spolupraacuteci ve svyacutech greacutemiiacutech zaacutestupce Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve což podmiacutenila
uacutečastiacute svyacutech delegaacutetů na ekumenickyacutech podniciacutech katolickyacutech Od takoveacuteho kroku si ERC
slibovala zvlaacuteště většiacute prohloubeniacute teologickeacuteho dialogu mezi ciacuterkvemi zbaveniacute se škodliveacuteho
formalismu ve vzaacutejemnyacutech vztaziacutech a konkreacutetnějšiacute spolupraacuteci při plněniacute společneacuteho poslaacuteniacute792
Katolickaacute ciacuterkev rozviacutejela svoji ekumenickou angažovanost v souladu s Ekumenickyacutem
direktaacuteřem jehož prvniacute čaacutest byla Sekretariaacutetem na podporu jednoty křesťanů promulgovaacutena
v květnu 1967 Při pražskeacutem a olomouckeacutem arcibiskupstviacute vznikly ekumenickeacute komise
v Teologickeacute komisi při Sboru ordinaacuteřů ČSSR založeneacute r 1970 byli v raacutemci jejiacute teologickeacute
sekce jmenovaacuteni ekumeničtiacute experti (O Balcar A Mandl)793
Na zaacutekladě dohody mezi
biskupem Tomaacuteškem a Synodniacute radou ČCE se pak začala v teacutemže roce schaacutezet společnaacute
katolicko-evangelickaacute komise jejiacutemž hlavniacutem předmětem byl rozhovor o křtu a konfesně
smiacutešenyacutech manželstviacutech794
Ciacutelem dialogu měly byacutet dohody o vzaacutejemneacutem uznaacuteniacute platnosti křtu
k jejichž uzavřeniacute nabaacutedal praacutevě direktaacuteř795
a recepce nedaacutevnyacutech vyjaacutedřeniacute magisteria katolickeacute
ciacuterkve ke smiacutešenyacutem manželstviacutem jak je obsahovaly dokument Kongregace pro nauku viacutery De
matrimoniis mixtis z 18 března 1966 a motu proprio Pavla VI Matrimonia mixta z 31 března
1970 Jednaacuteniacute ekumenickeacute komise kteryacutem předsedali za katolickou stranu Antoniacuten Mandl a za
evangelickou Josef Smoliacutek však nakonec žaacutedneacute společně formulovaneacute dohody nepřinesla
K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute zaujali češtiacute biskupoveacute a kapitulniacute vikaacuteři samostatneacute stanovisko
ktereacute se de facto krylo s obsahem papežskeacuteho dokumentu796
Synodniacute rada ČCE rozeslala
s vědomiacutem ekumenickeacute komise svyacutem sborům prohlaacutešeniacute v němž vyjaacutedřila svůj nesouhlas
s požadovanyacutem přiacuteslibem katolickeacute strany kteraacute se před sňatkem zavazuje že udělaacute vše proto
aby potomci byli vychovaacuteni v katolickeacute viacuteře což uacutedajně nerespektuje svobodu vzaacutejemneacuteho
790
Srv PIŠKULA J Božiacute spolupracovniacuteci Pražskeacute jaro srpnovaacute okupace a českeacute ciacuterkve In Getsemany 7-8 (2010)
s 173-196 791
Srv ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 4 Ciacuterkev řiacutemsko-katolickaacute 1918-1974 792
Srv PEŠKOVAacute M Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute In Via 27 (1969) s 112 793
Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20
stoletiacute s 152-164 794
Komise teacutež projednaacutevala společneacute ekumenickeacute zněniacute Apoštolskeacuteho vyznaacuteniacute viacutery a Modlitby Paacuteně srv BOUŠE
B K textoveacute uacutepravě Apostolika a modlitby Paacuteně (V leacutetě 1991) In TENTYacuteŽ Epilegomena Praha OIKOMENH
2000 s 75-76 795
Srv SEKRETARIAacuteT PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Directorium oecumenicum Pars prima Ad totam
Ecclesiam (z 14 května 1967) In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede
1963-1967 Bologna Dehoniane 1992 čl 1202-1213 796
Srv BISKUPOVEacute A KAPITULNIacute VIKAacuteŘI ČSR Prohlaacutešeniacute biskupů a kapitulniacutech vikaacuteřů k noveacute uacutepravě
uzaviacuteraacuteniacute naacutebožensky smiacutešenyacutech manželstviacute ndash zaacuteřiacute 1970 (z 28 zaacuteřiacute 1970) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000
Arcidieceacuteze pražskaacute s 207-208
132
vztahu manželů a svobodu evangelickeacute strany797
Co se tyacuteče problematiky křtu vyloučilo
dosaženiacute konsensu předevšiacutem rozpuštěniacute katolickeacuteho teologickeacuteho vyacuteboru při sboru ordinaacuteřů
kteryacute ekumenickyacute dialog z katolickeacute strany zaštiťoval798
324 Antoniacuten Mandl ndash bdquoteolog českeacuteho ekumenismuldquo799
Maacutelokdo z českyacutech katolickyacutech teologů promyacutešlel otaacutezku jednoty křesťanů tak
intenzivně jako praacutevě kněz Antoniacuten Mandl A nejen promyacutešlel Jeho teologickaacute reflexe šla ruku
v ruce s osobniacutem stykem s evangelickyacutemi duchovniacutemi kteřiacute se stali jeho přaacuteteli800
Mandl se
podiacutelel na vytvaacuteřeniacute ekumenickyacutech společenstviacute kteraacute se snažila najiacutet konkreacutetniacute podoby
ekumenickeacuteho soužitiacute a byl zaacuteroveň spiritus movens oficiaacutelniacutech ekumenickyacutech kroků ktereacute
koncem šedesaacutetyacutech let 20 stoletiacute podnikla u naacutes katolickaacute ciacuterkev Ekumenickeacute působeniacute jež
Mandl coby nedaacutevno propuštěnyacute vězeň opravdu bdquožil a nikoliv pouze hraacutelldquo podle J P Ondoka
bdquopoložilo zaacuteklad pro dalšiacute rozvoj ekumenickeacute praxe kteraacute se však nemohla plně rozvinout v dalšiacute
represivniacute faacutezi politickeacuteho vyacutevoje u naacutesldquo801
Mementem pro českou ekumenu se stala dokonce
i pohřebniacute liturgie naacutesledujiacuteciacute předčasnou smrt Antoniacutena Mandla ktereacute se zuacutečastnilo mnoho
evangelickyacutech faraacuteřů a při niacutež slovem kaacutezaacuteniacute posloužil teolog Josef Smoliacutek802
Chceme-li charakterizovat hlavniacute rysy Mandlovy bdquoekumenickeacute teologieldquo můžeme jako
prvniacute bod předeslat uacutezkou souvislost kterou spatřoval mezi jednotou křesťanů a jejich životem
Již ve sveacutem prvniacutem přiacutespěvku kteryacute otaacutezce jednoty věnoval kraacutetce po 2 světoveacute vaacutelce803
autor
prohlašuje že rozděleniacute mezi křesťany nemaacute přiacutečinu jen ve věroučnyacutech sporech nyacutebrž je
hluboce zakořeněneacute v antipatiiacutech a předsudciacutech bdquojejichž moc a vliv je daleko většiacute než by se
snad na prvniacute pohled zdaacuteloldquo Z toho důvodu se v problematice jednoty ciacuterkve nejednaacute bdquopouze o
nějakeacute teoretickeacute dohodnutiacute nyacutebrž o konkreacutetniacute život a to praacutevě ve věcech jež se dotyacutekajiacute
nejhlubšiacutech straacutenek lidskeacute bytostildquo804
Pracovat pro jednotu tak předevšiacutem znamenaacute bdquožiacutet svou
viacuteruldquo Mandl je přesvědčen o tom že k zaceleniacute rozpolceneacuteho křesťanstva nelze dojiacutet nějakou
vnějšiacute cestou ta bdquomůže přijiacutet jen zevnitř z touhy po plnosti křesťanskeacuteho životaldquo805
Antoniacuten Mandl rozeznal v ekumenismu jeden z bdquopožadavků přiacutetomneacute chviacuteleldquo na kteryacute je
třeba ndash v duchu jeho teologickeacuteho kreacuteda ndash odpovědět806
Ekumenismus byl pro něj bdquotouha
797
Srv Agenda Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute Bohoslužebnaacute kniha Diacutel prvniacute s 190-191 kde je citovaacutena
podstatnaacute čaacutest tohoto vyjaacutedřeniacute K otaacutezce smiacutešenyacutech manželstviacute se ČCE vraacutetiacute později ještě na sveacutem synodu r 1985 798
Srv NOVOTNYacute V Teologie ve stiacutenu Prolegomena k dějinaacutem českeacute katolickeacute teologie druheacute poloviny 20
stoletiacute s 163-164 799
Tak nazyacutevaacute Antoniacutena Mandla ve sveacutem medailonku VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho
ekumenismu In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed) bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute
katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce Brno CDK 1998 s 54-58 800
Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog In KARFIacuteKOVAacute L ndash KŘIŠŤAN A ndash KUŘE J (ed)
bdquoŽivot se rodiacute z přiacutetomneacute chviacuteleldquo Českaacute katolickaacute teologie po druheacute světoveacute vaacutelce s 52 801
Tamteacutež 802
Srv SMOLIacuteK J Antoniacuten Mandl ndash nadšenec ekumenismu 803
Srv MANDL A Jednota křesťanstva In Katoliacutek IX2 (1946) s 1-2 804
Tamteacutež s 1 805
Tamteacutež s 2 806
Srv VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 55
133
autentickaacute rodiacuteciacute se ne z vnějšiacutech naacutetlaků a popudů nyacutebrž z viacutery a vnitřniacuteho přesvědčeniacuteldquo807
a jako takovyacute tento fenomeacuten nemůže žaacutedneacuteho křesťana nechat lhostejnyacutem Modlitba společneacute
naslouchaacuteniacute Božiacutemu slovu a hlavně prohloubeniacute bratrskyacutech vztahů jsou cestami jež vedou
k odstraněniacute vzaacutejemneacuteho neporozuměniacute a nepochopeniacute
Zvlaacuteštniacute vyacutezvou před kterou stojiacute nediacutelně všichni křesťaneacute v českyacutech zemiacutech v obdobiacute
bdquoPražskeacuteho jaraldquo bylo podle Mandla daacutet bdquokřesťanskou odpověď na otaacutezky a touhy lidiacute zvlaacuteště
mladyacutech našiacute doby a našiacute situaceldquo808
bdquoČeskeacute křesťanstviacuteldquo ktereacute ukazuje na konkreacutetniacute tvaacuteř
univerzaacutelniacuteho Krista nesmiacute Kristovu božskou osobu zastiacutenit lidskyacutemi nedostatky nyacutebrž je
povolaacuteno vykonat opravdovyacute bdquokřesťanskyacute činldquo jež bude miacutet podobu bdquotvořiveacuteho myšleniacute
i tvořiveacuteho diacutelaldquo809
Takovyacute čin k němuž jsou křesťaneacute dnes vyzyacutevaacuteni musiacute vyrůst z viacutery
v Krista z nitra osoby a z vědomiacute jednoho a teacutehož křtu kteryacute jsme svobodně přijali Maacute-li byacutet
ekumenickeacute hnutiacute autentickeacute je třeba aby vychaacutezelo z nejhlubšiacutech zdrojů a vedlo
ke bdquokřesťanskeacutemu jednotneacutemu činuldquo Češtiacute katoliacuteci pak k takoveacutemuto ekumenickeacutemu činu majiacute
přispět permanentniacute snahou o to zbavovat se tiacuteže minulosti odstraňovat zakořeněneacute předsudky
a učit se rozlišovat mezi podstatnyacutem a druhotnyacutem Jako křesťaneacute jsme povolaacuteni vyjaacutedřit
radostnou zvěst pro naši dobu a přitom nesmiacuteme interpretovat sebe abychom se nestali bdquozajatci
časovostildquo bdquoDalšiacute cesta i konečnyacute ciacutel nejsou již v našiacute moci nyacutebrž diacutelem Ducha Svateacuteho Ducha
jednoty a životaldquo810
Jistě dějiny bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo jsou plneacute sporů a nesvaacuterů co však všechny strany
spojovalo byla společnaacute viacutera v Krista Hlavniacutem omylem minulosti bylo podle Mandlova naacutezoru
propojeniacute křesťanstviacute s politickou mociacute symbolizovaneacute sňatkem trůnu a oltaacuteře Viacutera se ovšem
rodiacute ze bdquosvobodneacuteho a laacuteskyplneacuteho rozhodnutiacute pro Kristaldquo811
a praacutevě k němu jsou v současnyacutech
poměrech vytvořeny přiacutezniveacute předpoklady za prveacute totiž jedni křesťaneacute už dnes nemohou
diskriminovat druheacute a tudiacutež se nemusiacuteme jeden druheacuteho obaacutevat za druheacute přijetiacutem praacuteva na
naacuteboženskou svobodu uznaacutevaacuteme že jsme si rovni jak před společnostiacute tak mezi sebou
navzaacutejem Naši křesťanskou bliacutezkost můžeme jako češtiacute katoliacuteci a nekatoliacuteci vyjaacutedřit praacutevě
zaacutevazkem ve věci svobody Mandl piacuteše bdquoJedni jako druziacute usilujeme nejen o svou vlastniacute
svobodu ale i o svobodu pro ty druheacute i ta je naacutem nedotknutelnaacuteldquo V tomto akcentu teolog
navaacutezal na koncilniacute řeč kardinaacutela Berana o niacutež byl přesvědčen že bdquodo českeacute země rozprostřela
noveacute ekumenickeacute ovzdušiacuteldquo812
V čem Antoniacuten Mandl nachaacutezel ekleziologickyacute fundament sveacuteho pojetiacute ekumenismu
Byla to eschatologicky otevřeneacute pojetiacute ciacuterkve jako Božiacuteho lidu bdquokteryacute jde za Kristovyacutemi
zasliacutebeniacutemildquo813
Praacutevě důraz na tuto koncepci dovolil Mandlovi v jeho vystoupeniacute na 17 synodu
ČCE ktereacuteho se na podzim 1971 spolu s B Bouše a J Zvěřinou zuacutečastnil nastiacutenit to společneacute
807
MANDL A Cesty k jednotě In Via 21 (1969) s 1 808
TENTYacuteŽ Českeacute křesťanstviacute In Studie 44 (1975) s 143 809
Tamteacutež 810
MANDL A Cesty k jednotě 811
TENTYacuteŽ Obnova jednoty křesťanstviacute aneb zamyacutešleniacute nad ekumenismem In POHŮNKOVAacute D ndash VAŠKO V
(ed) Cyrilometodějskyacute kalendaacuteř 1970 Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1969 s 37 812
TENTYacuteŽ Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 813
Tamteacutež s 1
134
co spojuje českeacute katoliacuteky s našimi reformačniacutemi křesťany V tomto projevu kteryacute byl bdquozaacuteroveň
jakyacutemsi Mandlovyacutem duchovniacutem vyznaacuteniacutem a odkazemldquo814
jenž ho několik měsiacuteců před smrtiacute
dokonce připravil o staacutetniacute souhlas teolog prohlaacutesil že jak v katolickeacute tak v evangelickeacute ciacuterkvi je
to vždy jeden a tentyacutež Božiacute lid kteryacute je na cestě k budouciacutem odměnaacutem815
Jelikož to co je
bdquokřesťanskeacuteldquo neztělesňuje pouheacute minimum na němž se jako ciacuterkve můžeme dohodnout ale
představuje bdquojaacutedro věcildquo ktereacute je oživujiacuteciacutem způsobem přiacutetomneacute a uskutečňovaneacute v různyacutech
ciacuterkviacutech musiacute se staacutet naacutevrat k tomu co je ryze bdquokřesťanskeacuteldquo i českou ekumenickou cestou Majiacute-
li se křesťaneacute staacutet bdquosoliacute českeacute zeměldquo pak musiacute ekumenickaacute praacutece podle slov Antoniacutena Mandla
postupovat čtyřmi směry bdquospolečně pronikat v tajemstviacute Kristovo společně vydaacutevat svědectviacute
Kristu v současneacute době společně odpoviacutedat křesťanskou odpovědiacute na otaacutezky současneacute doby
a společně řešit sveacute vnitřniacute probleacutemyldquo816
33Mezi solidaritou utlačenyacutech a tolerovanyacutem ekumenismem ndash ekumenickeacute proudy v
obdobiacute normalizace v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute
Nejen prvniacute květy českeacuteho ekumenismu ale teacutež mnohaacute ostatniacute znameniacute naděje nejen
v ciacuterkvi ale samozřejmě teacutež ve společnosti ovšem nepřečkaly mraacutez kteryacute začal do
Československa proudit po invazi bdquospojeneckyacutech vojskldquo Varšavskeacute smlouvy 21 srpna 1968
Postupně byly odsouzeny k zaacuteniku rozviacutejejiacuteciacute se bilateraacutelniacute dialogy oficiaacutelniacutech zaacutestupců ciacuterkviacute
zaacutesahem staacutetniacute moci byly potlačeny snahy rozšiacuteřit vznikajiacuteciacute vztahy ekumenickeacute rady
s Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute ustat musel plodnyacute a ekumenicky otevřenyacute rozhovor křesťanskyacutech
intelektuaacutelů jehož ozvěnu bylo ještě možneacute zaslechnout ve velmi omezeneacute miacuteře během tajnyacutech
bytovyacutech seminaacuteřů Impulzy k jednotě křesťanů se staly spolu s dalšiacutemi vyacuteznamnyacutemi podněty
2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pro miacutestniacute katolickou ciacuterkev po kraacutetkeacutem obdobiacute začiacutenajiacuteciacute recepce
vzdaacutelenou minulostiacute
Celaacute společnost se v našich zemiacutech staacutevaacute počaacutetkem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute
obětiacute tzv bdquonormalizaceldquo jejiacutemž ciacutelem bylo bdquozničeniacute modelu československeacuteho socialismu
(sbquosocialismu s lidskou tvaacuteřiacutelsquo) založeneacuteho na noveacute marxistickeacute antropologii kteraacute by oteviacuterala
prostor pro pluralistickou marxisticky orientovanou společnostldquo817
Politickaacute změna jejiacutemž
symbolem se stala okupace přinesla bdquokaacutedrovaacuteniacutemldquo rozděleniacute společnosti na ty kteřiacute s touto
změnou vyjaacutedřili souhlas a na ty kteřiacute se od niacute distancovali Někteřiacute jednotlivci se odhodlali
proti poměrům veřejně vyslovit a riskovat perzekuci Většina obyvatelstva Československa však
ovlaacutednuta strachem propadala rezignaci lhostejnosti bdquoapatii nezaacutejmu o nadosobniacute hodnoty
814
VRBENSKYacute J Antoniacuten Mandl ndash teolog českeacuteho ekumenismu s 57 815
Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 816
Tamteacutež s 3 817
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 40
135
nezaacutejmu o sveacute bližniacute duchovniacute pasivitě a depresildquo818
bdquoZa cenu duchovniacute a mravniacute krize
společnostildquo dosaacutehl totalitniacute režim krok za krokem toužebneacute bdquovnějšiacute konsolidaceldquo819
Pozorujeme-li život katolickeacute ciacuterkve teacute doby zaregistrujeme fenomeacuten kdy se vedle
staacutetem povolenyacutech leč kontrolovanyacutech ciacuterkevniacutech struktur organizuje a rozviacutejiacute bdquociacuterkev
podzemniacuteldquo Působeniacute duchovniacutech kteřiacute obdrželi bdquostaacutetniacute souhlasldquo je paralelně doprovaacutezeno
činnostiacute kněžiacute řeholniacuteků a skupin působiacuteciacutech ve skrytosti Svoji nanejvyacuteš přiacutenosnou roli vneacutest
mezi izolovaneacute českeacute křesťany informace o děniacute doma i v zahraničiacute plniacute v době sedmdesaacutetyacutech
a osmdesaacutetyacutech let samizdat a rovněž v cizině publikovaneacute časopisy a knihy Tato činnost souvisiacute
s českyacutemi exulanty za hranicemi ndash dalšiacutem jevem přiacuteznačnyacutem pro dobu normalizace
Abychom vystihli charakteristickeacute proudy českeacuteho ekumenismu ve zmiacuteněneacutem časoveacutem
obdobiacute budeme se nyniacute soustředit na čtyři oblasti na přiacutekladech vystihneme atmosfeacuteru
ekumenismu vystaveneacuteho dohledu staacutetu představiacuteme ekumenicky vyacuteznamneacute linie myšleniacute
františkaacutena B Bouše poukaacutežeme na ekumenickyacute rozměr hnutiacute protikomunistickeacuteho odporu
a daacuteme zazniacutet několika hlasům ktereacute chtěli českou ekumenu inspirovat z exilu
331 Ekumenismus uvnitř socialistickeacuteho ghetta
Aktivity na poli ekumenismu se podle představ normalizačniacute vlaacutedniacute garnitury měly
odviacutejet ndash nepočiacutetaacuteme-li přetrvaacutevajiacuteciacute činnost KMK ndash vyacutelučně za koordinace ERC kteraacute po
udaacutelostech bdquoosmašedesaacuteteacuteho rokuldquo přijala podobu dvou ke spolupraacuteci otevřenyacutech celků ERC
v ČSR a v SSR820
Kromě tohoto nejvyššiacuteho greacutemia v němž zaacuteměrně nebylo miacutesto pro ciacuterkev
katolickou byly jak dosvědčujiacute evangeličtiacute duchovniacute ve sveacutem listu z r 1977 ostatniacute ekumenickeacute
snahy bdquona sboroveacute a farniacute uacuterovni (hellip) společnaacute shromaacutežděniacute s ostatniacutemi ciacuterkvemi společneacute
modlitby praktickaacute spolupraacutece (hellip) omezovaacuteny a ciacutelevědomě potlačovaacutenyldquo821
Praacutece rady kteraacute
plnila funkci poradniacuteho orgaacutenu vedouciacutech představitelů ciacuterkviacute v niacute sdruženyacutech se v jejiacutech
odborech zaměřila v podstatě pouze na meziciacuterkevniacute vyacuteměnu informaciacute a zprostředkovaacuteniacute
kontaktů se zahraničiacutem822
Jde-li o koncepci ERC pak kromě toho že sdruženiacute bylo naacutestrojem podporujiacuteciacutem staacutetniacute
program bdquomiacuteroveacute spolupraacutece a dorozuměniacute se všemildquo823
hlaacutesilo se ideově k Hromaacutedkově pojetiacute
ekumenismu nikoliv primaacuterně jako snahy o jednotu nyacutebrž jako bdquometodyldquo kteraacute maacute veacutest skrze
kladnyacute vztah k jinyacutem křesťanskyacutem uacutetvarů k poznaacuteniacute křesťanskeacute univerzality i vlastniacute ciacuterkevniacute
tradice a otevřiacutet dveře ke vzaacutejemneacute spolupraacuteci824
Typickyacutem pro českyacute ekumenismus se tak
818
HAVEL V Dopis Gustaacutevu Husaacutekovi In TENTYacuteŽ O lidskou identitu Uacutevahy fejetony protesty polemiky
prohlaacutešeniacute a rozhovory z let 1969 ndash 1979 Praha Rozmluvy 1990 s 25 819
Tamteacutež s 30 820
Členskyacutemi ciacuterkvemi ERC v ČSR se staly CČS kteraacute na sveacutem sněmu r 1971 přijala do sveacuteho naacutezvu adjektivum
husitskaacute ČCE Pravoslavnaacute ciacuterkev v Československu Slezskaacute evangelickaacute ciacuterkev a v Bratrskaacute jednota baptistů
Ciacuterkev bratrskaacute (do 60 let 20 stoletiacute znaacutemaacute jako Jednota českobratrskaacute) Jednota bratrskaacute Evangelickaacute ciacuterkev
metodistickaacute Starokatolickaacute ciacuterkev v Československu 821
Dokument českobratrskyacutech evangelickyacutech duchovniacutech In Studie 54 (1977) s 496 822
Srv SALAJKA M ndash POKORNYacute P Naše dnešniacute ekumenickaacute praacutece s 236 823
Uacutevodem In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 6 824
Srv KAŇAacuteK M Ciacuterkevniacute děleniacute a sjednocovaacuteniacute In AA VV Českyacute ekumenismus Theologickeacute kořeny a
současnaacute tvaacuteř ciacuterkviacute s 13
136
v pojetiacute ekumenickeacute rady opět staacutevaacute odkaz českeacute reformace jež sjednotil v r 1975 členskeacute
evangelickeacute a k reformačniacutemu odkazu hlaacutesiacuteciacute se ciacuterkve v bratrskeacute sounaacuteležitosti při přiacuteležitosti
čtyřsteacuteho vyacuteročiacute Českeacute konfese Praacutevě v niacute totiž bdquonaši reformačniacute otcoveacute [přispěli] ve věrnosti
evangeliu k dotvaacuteřeniacute vzaacutecneacute kultury snaacutešenlivosti v našich zemiacutechldquo 825
Zastavme se však nyniacute stručně u třiacute projevů českeacuteho ekumenismu ktereacute v socialistickeacutem
ghettu přesaacutehly okruh bdquonekatolickeacute ekumenyldquo a ktereacute majiacute naviacutec společneacuteho jmenovatele jiacutemž
je důraz na duchovniacute straacutenku snah vyjadřujiacuteciacutech křesťanskou jednotu Na tuto dimenzi
upozorňuje kromě každoročniacuteho aliančniacuteho tyacutedne modliteb kteryacute ani v době normalizace
ekumenickaacute rada nepřestala pořaacutedat zejmeacutena praacutece na ekumenickeacutem překladu Piacutesma svateacuteho
jenž evangelickyacute starozaacutekoniacutek Jan Heller nevaacutehal nazvat bdquoasi dodnes nejvyacuteznamnějšiacutem svědkem
českeacuteho novodobeacuteho ekumenismuldquo826
K tomuto diacutelu ktereacute iniciovali v r 1961 profesoři
evangelickeacute bohosloveckeacute fakulty Miloš Bič a Josef B Souček a na němž se zprvu podiacuteleli jen
češtiacute evangeliacuteci byly diacuteky kontaktům v Jirchaacuteřiacutech pozvaacuteni v průběhu šedesaacutetyacutech let teacutež katoliacuteci
(např J Sokol J Adaacutemek V Žilinskyacute) kteřiacute se stali po zaacutestupciacutech z ČCE druhou nejpočetnějšiacute
skupinkou Mezi překladateli teology a jazykovyacutemi odborniacuteky však najdeme teacutež křesťany
z Ciacuterkve bratrskeacute CČSH metodistickeacute i pravoslavneacute ciacuterkve Praacutece starozaacutekonniacute a novozaacutekonniacute
skupiny probiacutehala v etapaacutech kdy jednotlivyacutem překladatelům byly nejprve svěřeny přiacuteslušneacute čaacutesti
biblickyacutech knih ti pak svůj překlad představili v pleacutenu ostatniacutem a vypracovaacuteniacute konečneacute verze
předchaacutezely debaty vskutku nad každyacutem slovem827
Vědeckaacute naacuteročnost tohoto pozoruhodneacuteho
ekumenickeacuteho projektu kteryacute se podařilo zrealizovat v podmiacutenkaacutech vzdaacutelenyacutech ideaacutelu se měla
skloubit s jazykovou vytřiacutebenostiacute828
Kardinaacutel Tomaacutešek kteryacute praacutece sledoval a saacutem požaacutedal
překladatelskou skupinu o vypracovaacuteniacute překladu deuterokanonickyacutech knih v předmluvě
z vydaacuteniacute k cyrilometodějskeacutemu jubileu r 1985 piacuteše bdquoDuch kteryacute inspiroval autory Piacutesma sv
a kteryacute řiacutediacute Božiacute ciacuterkev vede v našiacute době všechny křesťany k staacutele hlubšiacute a upřiacutemnějšiacute snaze
o jednotu Ta musiacute vychaacutezet z jednoho Zjeveniacute z jednoho slova Božiacuteho z jedneacute bibleldquo829
Praacutevě
poznaacuteniacute a chaacutepaacuteniacute Božiacuteho slova a laacuteska k němu majiacute podle českeacuteho primase přispět ke
vzaacutejemneacutemu ciacuteli a vytouženeacute jednotě o kterou prosil Kristus
Do obdobiacute šedesaacutetyacutech let sahajiacute kořeny vlivu spirituality společenstviacute Taizeacute na českeacute
křesťany kteraacute jako spodniacute vody nepozorovaně nicmeacuteně blahodaacuterně oživovala ekumenickeacuteho
ducha u naacutes po celou dobu normalizace830
Do kontaktu s bratry sdiacutelejiacuteciacutemi v maleacute burgundskeacute
825
Prohlaacutešeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute v ČSR k 400 vyacuteročiacute Českeacute konfese In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV 3
Ekumenickaacute rada ciacuterkviacute v ČSSR 1965-1975 Jubileum 400 let od vydaacuteniacute Českeacute konfese 826
HELLER J Vzpomiacutenky českeacuteho evangeliacuteka na koncil 827
Srv SAacuteZAVA Z Tschechische oumlkumenische Bibeluumlbersetzung In VORSTER H (ed) Oumlkumene in Ungarn
der Tschechoslowakei und Polen Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 64 s 100 BERAacuteNEK J ndash SOKOL J
Nebaacutet se a nekraacutest Praha Portaacutel 2003 s 58 828
Srv SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu osmdesaacutetyacutech let In Studie 126 (1989) s
445 829
TOMAacuteŠEK F Předmluva In Bible Piacutesmo svateacute Stareacuteho a Noveacuteho zaacutekona Českyacute ekumenickyacute překlad (včetně
deuterokanonickyacutech knih) Praha Českaacute biblickaacute společnost 1996 s 6 Prvniacute vydaacuteniacute se objevilo r 1979 ndash ještě bez
deuterokanonickyacutech knih ndash ke čtyřsetleteacutemu vyacuteročiacute Bible kralickeacute Vydaacuteniacute obsahujiacuteciacute i deuterokanonickeacute knihy
plaacutenovaneacute k cyrilometodějskeacutemu vyacuteročiacute v r 1985 bylo ve skutečnosti vytištěno až o tři roky později 830
Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na
Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci Olomouc 2004
137
vesnici ekumenicky povolaacuteniacute k životu podle evangelniacutech rad vstoupili v době společensko-
politickeacuteho uvolněniacute katoličtiacute manželeacute Kaplanovi Ti v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech ve
sveacutem bytě každyacute paacutetek organizovali modlitebniacute večery před ikonou křiacuteže po způsobu jakyacutem
probiacutehajiacute modlitby v Taizeacute ndash tedy se zpěvy kaacutenonů v tichu adorace a s naslouchaacuteniacutem Božiacutemu
slovu Kromě toho od r 1981 staacuteli Kaplanovi u zrodu letniacutech ekumenickyacutech setkaacuteniacute jež se
konala v Jižniacutech Čechaacutech a kteryacutech se uacutečastnili převaacutežně mladiacute věřiacuteciacute z celeacute republiky
a z různyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute831
Jiřiacute Kaplan ale i jiniacute naviacutec pořizovali překlady deniacuteků
a ostatniacutech textů představeneacuteho francouzskeacute komunity Rogera Schutze jež se pak tajně
rozšiřovaly Bratr Roger komunistickeacute Československo teacutež dvakraacutet osobně navštiacutevil stal se
tichyacutem svědkem mlčiacuteciacute ciacuterkve a byl přijat jak ve shromaacutežděniacutech katolickyacutech tak
i evangelickyacutech832
Pozoruhodnyacutem jistě zůstane rys že fenomeacuten setkaacutevaacuteniacute v duchu Taizeacute zasaacutehl
nejen Prahu ale poměrně vyacuteznamně teacutež ciacuterkve a křesťany na Moravě (např v Olomouci
a Prostějově)833
Společně pronaacutešeneacute přiacutemluvy a děkovaacuteniacute vytvaacuteřely v zuacutečastněnyacutech postoj
otevřenosti a důvěry prohlubovaly atmosfeacuteru upřiacutemnosti a hlubokeacuteho vzaacutejemneacuteho pochopeniacute
kterou může způsobit pouze přiacutetomnost Krista Pramene smiacuteřeniacute a jednoty
Ryziacute ekumenickou vniacutemavostiacute se vyznačovalo vyhlaacutešeniacute Desetiletiacute duchovniacute obnovy
naacuteroda jež směřovalo k svatovojtěšskeacutemu mileacuteniu ktereacute připadalo na rok 1997 Projekt kteryacute
vzešel z okruhu spolupracovniacuteků Františka Tomaacuteška a kteryacute na každyacute rok přiacutepravy stanovil
teacutema vychaacutezejiacuteciacute z Desatera spojeneacute s osobou jednoho z českyacutech patronů chtěl oslovit nejen
českeacute katoliacuteky nyacutebrž otevřiacutet dveře ke spolupraacuteci všech lidiacute dobreacute vůle na hlubokeacute mravniacute
a duchovniacute obrodě společnosti834
Kardinaacutel Tomaacutešek se při teacuteto přiacuteležitosti obraacutetil na věřiacuteciacute všech
křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes slovy sveacuteho velikonočniacuteho poselstviacute na jaře 1988 Cesta k oslavě
Vojtěchova jubilea se maacute podle něj neacutest zcela bez jakeacutehokoliv triumfalismu a vnějškovosti maacute
se naopak staacutet kajiacuteciacute poutiacute směřujiacuteciacute o usmiacuteřeniacute Vědomiacute křesťanskeacute odpovědnosti za svět
v němž žijeme bylo chaacutepaacuteno jako ryze duchovniacute iniciativa směřujiacuteciacute ke bdquozhojeniacute jizev našiacute
minulosti ale předevšiacutem k poctiveacutemu hledaacuteniacute pravdy vnitřniacutemu obraacuteceniacute a čerpaacuteniacute noveacute mravniacute
siacutelyldquo835
Opět s vyacuteslovnyacutem odkazem na koncilniacute proslov kardinaacutela Berana se jeho naacutestupce
vyjaacutedřil že bdquokatolickaacute ciacuterkev si nezakryacutevaacute svůj podiacutel viny na bolestnyacutech straacutenkaacutech našich dějinldquo
a obraacutetil na českeacute nekatoliacuteky aby se bdquobez rozdiacutelu denominaciacute přes hradby staletyacutech předsudků
(hellip) v celeacute bohateacute škaacutele svyacutech tradic a duchovniacutech zkušenostiacute a v naprosteacutem respektu a uacutectěldquo
svyacutemi podněty zapojili do zamyacutešleneacuteho diacutela836
Tato vyacutezva prohloubeniacute bratrstviacute v Kristu
831
Srv Taizeacute u naacutes In Studie 74 (1981) s 196-197 832
Srv Naacutevštěva Rogera Schutze v Praze In Studie 76-77 (1981) s 453 833
Srv HANAacuteKOVAacute M Některeacute aspekty duchovniacutech impulzů bdquoTaizeacuteldquo pro českou ciacuterkev Diplomovaacute praacutece na
Katedře spirituaacutelniacute teologie CMTF UP v Olomouci s 25-32 834
Pro text programu vyhlaacutešeneacuteho o prvniacute neděli adventniacute r 1987 srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy In HANUŠ J
Malyacute slovniacutek osobnostiacute katolicismu 20 stoletiacute s antologiiacute textů s 293-297 835
TOMAacuteŠEK F Velikonočniacute poselstviacute pražskeacuteho arcibiskupa duchovniacutem a věřiacuteciacutem všech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a
všem lidem dobreacute vůle v našiacute zemi ndash Velikonoce 1988 (z 11 května 1988) In Pastyacuteřskeacute listy 1945-2000
Arcidieceacuteze pražskaacute s 509 836
Srv tamteacutež s 511
138
společnou službou naacuterodu kteraacute vychaacuteziacute z duchovniacuteho společenstviacute modlitby pak dodnes
zůstaacutevaacute poukazem na staacutele platneacute a plodneacute zdroje křesťanskeacute jednoty837
332 Bonaventura Bouše ndash českyacute prorok ekumenismu
Kdo byl františkaacutenskyacute kněz a teolog Zdeněk Bonaventura Bouše838
Nespokojenyacute soliteacuter
anebo pravyacute vir ecclesiaticus heretik či bdquouacutezkostlivyacute svědek viacutery a karatel nepravostiacute ciacuterkveldquo839
kontroverzniacute myslitel prorok Ti kdo jej znali svědčiacute o člověku opravdoveacutem a současně až
přiacutekreacutem a neuacutestupneacutem vystaveneacutem vnějšiacutemu i vnitřniacutemu utrpeniacute ktereacute mu připravil jak
komunistickyacute režim tak nepochopeniacute jeho vlastniacute ciacuterkve pro jejiacutež obnovu zahořel zejmeacutena pod
vanutiacutem ducha koncilu840
Pokusme se načrtnout linie myšleniacute B Bouše kteraacute z něj činiacute
ojedinělou postavu na poli českeacuteho ekumenismu
Předně je nutneacute řiacuteci že otec Bonaventura byl mužem kteryacute byl otevřenyacute ekumenickyacutem
podnětům nejen ve svyacutech uacutevahaacutech ndash zvlaacuteště o liturgii ndash nyacutebrž saacutem se v čase bdquoekumenickeacuteho
jaraldquo podiacutelel byť kraacutetce po boku A Mandla na prvniacutech krůčciacutech oficiaacutelniacuteho dialogu mezi
ciacuterkvemi a svojiacute bratrskou otevřenostiacute navaacutezal osobniacute vztahy s mnoha českyacutemi evangeliacuteky
u nichž si vysloužil laacutesku a respekt841
Přitom rozhodně nebyl pouhyacutem nekritickyacutem
obdivovatelem protestantismu a na uacutediv nad tiacutem že pryacute svyacutemi naacutezory dokonce bdquopřekročil
reformacildquo reagoval zdůvodněniacutem že je to tiacutem že je bdquokatolickyacute a ne reformovanyacute faraacuteřldquo842
K obezřetnosti a rozlišovaacuteniacute vybiacutezel teacutež pokud šlo o některeacute projevy pravoslavneacute zbožnosti jejiacutež
bohoslužbu nicmeacuteně hluboce znal a miloval843
Ohlas reformačniacute spirituality nalezneme v samotneacutem Boušeho pojetiacute křesťanstviacute ktereacute
přijiacutemaacute jako paradox jenž je se všiacute naleacutehavostiacute vyjaacutedřen v Kristově křiacuteži V době kdy se podle
autora křesťanstviacute ocitlo v zajetiacute instituce ideologie může křesťany zachraacutenit pouze průnik
837
Bylo by zapotřebiacute zjistit nakolik byla tato vyacutezva pražskeacuteho arcibiskupa skutečně v českyacutech nekatolickyacutech
ciacuterkviacutech přijata Napřiacuteklad z odpovědi synodniacuteho seniora ČCE Josefa Hromaacutedky lze vyčiacutest že ačkoliv si vaacutežiacute
sebekritickeacuteho toacutenu jeho poselstviacute upozorňuje na nedostatečnyacute rozměr biblickyacutech kazatelskyacutech a eucharistickyacutech
teacutemat z nichž by měla obnova vychaacutezet Duchovniacute obnova naacuteroda nemůže byacutet pouze zaacuteležitostiacute jedneacute bdquoz sbquojednotlsquo
lidu Kristovaldquo Maacute-li se ovšem staacutet zaacuteležitostiacute ekumenickou je nutneacute aby byl zahaacutejen meziciacuterkevniacute rozhovor kteryacute
se nebude vyhyacutebat ani specifickyacutem otaacutezkaacutem jež se tyacutekajiacute ekumenickyacutech vztahů (např smiacutešenaacute manželstviacute ciacuterkve
v socialistickeacute společnosti a v sekularizovaneacutem prostřediacute eucharistickeacute společenstviacute) srv Dopis Josefa Hromaacutedky
Františkovi kardinaacutelovi Tomaacuteškovi ze dne 8 srpna 1988 In ARCHIV ČCE Archivniacute karton č XXV4 Podrobnou
analyacutezu by vyžadovalo v jakeacute miacuteře se Desetiletiacute podařilo zrealizovat v raacutemci samotneacuteho jejiacuteho iniciaacutetora tedy
uvnitř katolickeacute ciacuterkve Na zaacutevěr Desetiletiacute doznali jejiacute biskupoveacute že vyacutezvy byly splněny jen zčaacutesti a bdquociacuterkev sama ndash
včetně naacutes pastyacuteřů ndash nedokaacutezala dostatečně ocenit vyacuteznam teacuteto iniciativy nedokaacutezala ji srozumitelně naplňovat a
nedovedla ji přesvědčivě srozumitelně a trpělivě nabiacutezet lidem mimo sveacute viditelneacute hraniceldquo (Poselstviacute českyacutech a
moravskyacutech biskupů všem lidem dobreacute vůle v Českeacute republice k zaacutevěru Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda In
Perspektivy 11 1997 s IV) 838
Zaacutekladniacute pramen ke studiu osobnosti a diacutela B Bouše představuje monografie NOVOTNYacute V Běda ciacuterkvi
Bonaventura Bouše bojujiacuteciacute Praha Karolinum 2012 839
Srv BALIacuteK S ndash HANUŠ J Katolickaacute ciacuterkev v Československu 1945-1989 s 310 840
Srv RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky Praha Vyšehrad 2009 s 91-131 841
BAacuteRTA Z Bonyho communio In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s
122 842
Srv BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 18 843
Srv tamteacutež s 18-19 Podle svědectviacute L Karfiacutekoveacute byla pravoslavnaacute liturgie bdquoz niacutež dokaacutezal po paměti citovat
rozsaacutehleacute pasaacuteželdquo Boušeho bdquovelkou vaacutešniacuteldquo srv KARFIacuteKOVAacute L Zemřel Bonaventura Bouše In Teologickyacute
sborniacutek 2 (2002) s 5
139
k bdquonezničitelneacutemu jaacutedruldquo jejich viacutery jiacutemž je bdquoslovo život a smrt Ježiacuteše Nazaretskeacuteholdquo844
Člověk kteryacute přijme Ježiacutešův životniacute postoj a smyacutešleniacute za sveacute je ovšem předem stejně jako jeho
Mistr odsouzen ke ztroskotaacuteniacute Blaacuteznovstviacute a bezmoc Božiacuteho kraacutelovstviacute musiacute přesto nejen
v životě křesťana ale i ciacuterkviacute převaacutežit touhu po moudrosti moci a bohatstviacute neboť našiacutem
jedinyacutem uacutekolem je hlaacutesat a dosvědčovat ukřižovaneacuteho a živeacuteho Krista Tato slovy Jana Hellera
bdquočistaacute a čiraacute teologie křiacuteže theologia crucis beze stopy triumfalismu a mocenskyacutech naacuterokůldquo845
kterou můžeme chaacutepat i jako variaci na teacutema přiacutetomneacute v teologii Martina Luthera staviacute
křesťanskeacute poslaacuteniacute pod naacuterok pošetileacute zvěsti o pšeničneacutem zrnu ktereacute přinese užitek jen tehdy
padne-li hluboko do půdy a odumře (srv J 1224)
Jak jsme již naznačili k poznaacuteniacute a prožiacutevaacuteniacute ciacuterkve v jejiacutem ekumenickeacutem rozměru
přivedlo českeacuteho františkaacutena liturgickeacute slaveniacute Božiacutech tajemstviacute Je-li ciacuterkev podle Boušeho jako
Božiacute lid přiacutetomna tam kde bdquose čtou Piacutesma a slaviacute večeře Paacuteně (hellip) tam kde se kaacuteže a vyznaacutevaacute
Paacuten Ježiacutešldquo846
pak praacutevě liturgie je miacutestem kde křesťanskeacute ciacuterkve projevujiacute svoji apostolicitu
a katolicitu Pokud jsou vskutku apoštolskeacute a katolickeacute vyznačujiacute se tiacutem že jejich bohoslužebneacute
řaacutedy bdquonavazujiacute na řaacutedy a tradice prvniacutech ciacuterkviacute doby apoštolskeacuteldquo a takeacute tiacutem že bdquojejich
shromaacutežděniacute majiacute s apoštolskyacutemi ciacuterkvemi a současnyacutemi ciacuterkvemi sesterskyacutemi stejnyacute obsahldquo
předevšiacutem spočiacutevajiacuteciacute v četbě a vyacutekladu Piacutesma a ve společneacutem stolovaacuteniacute847
Boušeho Malaacute
katolickaacute liturgika publikovanaacute jako samizdat počaacutetkem osmdesaacutetyacutech let 20 stoletiacute vychaacutezejiacuteciacute
z bohoslužebneacute praxe rozvinuteacute zvlaacuteště ve filiaacutelniacutem kostele hostivařskeacute farnosti v Zaacuteběhliciacutech
kde určitou omezenou dobu působil nese stopy společenstviacute pro ktereacute byla typickaacute otevřenost
k evangelickyacutem křesťanům jež zahrnovala teacutež spoluuacutečast kolem stolu Paacuteně Opraacutevněnost praxe
tyacutekajiacuteciacute se intercommunio odvozoval Bouše na zaacutekladě sveacuteho přesvědčeniacute o tom
že ekumenismus neniacute myslitelnyacute bez vzaacutejemneacuteho uznaacuteniacute napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute
bdquoA ciacuterkev lze jako apoštolskou uznat předevšiacutem tiacutem že přijmu s viacuterou jejiacute pozvaacuteniacute ke stolu
Paacuteněldquo848
Zmiacutenku si zasloužiacute nevšedniacute ekumenickaacute citlivost kterou autor projevil v oblasti
liturgickeacuteho zpěvu když ukaacutezku bohatstviacute duchovniacutech piacutesniacute z utrakvistickyacutech bratrskyacutech
reformačniacutech i barokniacutech zpěvniacuteků shromaacuteždil ve sveacutem naacutevrhu maleacuteho kancionaacutelu849
Z ekumenickeacuteho hlediska se Bouše pokoušel promyacutešlet pojem katolicity ciacuterkve kteraacute
byla podle něj přiacutevlastkem prostupujiacuteciacutem napřiacuteč denominacemi Katolickou je ciacuterkev kteraacute věřiacute
v bdquoobecnost spaacutesy skrze Kristaldquo a tedy nevylučuje nikoho a je bdquozajedno s každyacutem kdo maacute
smyacutešleniacute Kristovoldquo Žaacutednaacute křesťanskaacute obec si tak nemůže katolicitu přisvojovat sama pro sebe
vždyť by se stala sektou Ovšem nesmiacute ji ani upiacuterat žaacutedneacute bdquosesterskeacute obci v niacutež se kaacuteže a
844
BOUŠE B Paradox křesťanstviacute (1978) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 138 845
HELLER J bdquoCiacuterkev je tu předem k tomu aby dřiacutev nebo později nebylaldquo Diskuse nad textem B Bouše In
Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 6 846
BOUŠE B Posluchačům bohosloveckeacute fakulty v Litoměřiciacutech (1971) s 18 847
Srv TENTYacuteŽ Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 38 848
Tamteacutež s 144 Na tyto bdquoprorockeacute přesahy k interkomuniu na nezapomenutelnaacute velikonočniacute setkaacuteniacute na Hod Božiacute
v Zaacuteběhliciacutech a Ponděliacute velikonočniacute v evangelickeacutem sboru v Nusliacutech a některaacute dalšiacute jež naacutem dovolovaly zažiacutet cosi
z budouciacute jednotyldquo vzpomiacutenaacute VENTURA V Čemu jsem se naučil In RUumlCKL J ndash ŠTICA P (ed) Bonaventura
Bouše Odkaz a vzpomiacutenky s 121 849
Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 183-129
140
vyznaacutevaacute tentyacutež Kristus a v niacutež se křtiacute tyacutemž křtem Ducha Svateacuteho a ohněldquo850
Katolicita pro
Boušeho neniacute souhrnem všech přiacutetomnyacutech dokonalostiacute kteryacute by činil křesťanstviacute ahistorickyacutem a
vaacutezanyacutem na jedno miacutesto nyacutebrž otevřenostiacute vůči plnosti kteraacute přichaacuteziacute z eschatonu
od přichaacutezejiacuteciacuteho Krista Pro všechny ciacuterkve pak viacutera v katolicitu představuje neustaacutelou vyacutezvu
nepřisvojit si vyacutelučneacute praacutevo na autenticitu a uzavřiacutet se tak druhyacutem i světu Takovyacute postoj by
nepřivodil nic jineacuteho než ztraacutetu nejen katolicity ale teacutež ryziacute ortodoxie či evangelictviacute Ciacuterkev
kteraacute by takovyacute postoj zaujala podle Boušeho slov bdquozrazuje Paacutena Ježiacuteše a podle velikosti tohoto
sveacuteho hřiacutechu přestaacutevaacute byacutet ciacuterkviacute Kristovouldquo851
333 Ekumenickyacute rozměr domaacuteciacuteho disentu
Chceme-li hovořit o domaacuteciacutem disentu v sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech minuleacuteho
stoletiacute znamenaacute to mluvit předevšiacutem o Chartě 77 kteraacute sama sebe ve sveacutem prvniacutem prohlaacutešeniacute
definovala jako bdquovolneacute neformaacutelniacute a otevřeneacute společenstviacute lidiacute různyacutech přesvědčeniacute různeacute viacutery a
různyacutech profesiacute ktereacute spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektovaacuteniacute občanskyacutech
a lidskyacutech praacutev v našiacute zemi i ve světěldquo852
Hnutiacute vyvěrajiacuteciacute z vědomiacute spoluzodpovědnosti za
obecneacute poměry a z přesvědčeniacute o smyslu občanskeacute angažovanosti bylo společenstviacutem lidiacute jež
spojila dohromady solidarita přaacutetelstviacute a starost o ideaacutely ktereacute sdiacuteleli a zastaacutevali svyacutem životem i
praciacute853
Šlo o vizi jejiacutež zaacuteklady jak s odkazem na Jana Patočku popisuje Pavel Ambros
spočiacutevaly bdquona intuici sbquosolidarity otřesenyacutechlsquo to je těch kteřiacute hledajiacute svou vlastniacute identitu a žijiacute
zaacuteroveň plně i současnyacutemi potřebami našeho zraněneacuteho světaldquo854
Charta vyvolala uvnitř křesťanskyacutech ciacuterkviacute diferencovanyacute postoj jak doklaacutedaacute skutečnost
že na nejvyššiacute uacuterovni se oficiaacutelniacute představiteleacute ciacuterkviacute pro deklarovanou apolitičnost či loajalitu
vůči komunistickeacutemu režimu od hnutiacute distancovali Otazniacuteky v ciacuterkevniacutem prostřediacute vzbuzovala
teacutež přiacutetomnost exkomunistů v Chartě855
Obavy a rezervovanost byly do jisteacute miacutery zapřiacutečiněny i
skutečnostiacute že ani Charta nebyla imunniacute vůči infiltraci ze strany Staacutetniacute bezpečnosti Svůj podpis
pod jejiacute programoveacute prohlaacutešeniacute nicmeacuteně připojili kromě občanů mnoha stavů a povolaacuteniacute rovněž
teologoveacute Milan Balabaacuten Bonaventura Bouše Jakub S Trojan Josef Zvěřina dalšiacute teacuteměř
třiciacutetka duchovniacutech předevšiacutem z katolickeacute ciacuterkve a z ČCE856
K signataacuteřům patřili mj
organizaacutetoři vzpomenutyacutech jirchaacuteřskyacutech seminaacuteřů katoličtiacute laici Jiřiacute Němec a Jan Sokol Mezi
mluvčiacute kteřiacute zastupovali Chartu navenek jednali jejiacutem jmeacutenem a vydaacutevali jejiacute jednotlivaacute
prohlaacutešeniacute patřili z evangelickeacute strany např filosof Ladislav Hejdaacutenek pedagožka Božena
850
BOUŠE B Věřiacutem v svatou ciacuterkev obecnou In TENTYacuteŽ Epilegomena s 24 851
Tamteacutež s 26 852
Prohlaacutešeniacute Charty 77 (z 1 ledna 1977) In PREČAN V (ed) Charta 77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute
k demokratickeacute revoluci Dokumentace Scheinfeld ndash Praha ndash Bratislava Čs dokumentačniacute středisko nezaacutevisleacute
literatury 1990 s 12 853
Srv tamteacutež 854
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 61 855
Srv MLYNAacuteŘ Z Exkomunisteacute a křesťaneacute v Chartě 77 In Studie 59 (1978) s 414-427 MEDEK I Křesťaneacute a
exkomunisteacute nejen v Chartě 77 In Studie 62 (1979) s 147-149 856
Srv ŠIMSA J Začaacutetky hnutiacute za lidskaacute praacuteva mezi českobratrskyacutemi evangeliacuteky In Protestant VIII3 (1997) s
9-13
141
Komaacuterkovaacute a faraacuteři Petr Payne Miloš Rejcht Jan Šimsa z řad katoliacuteků literaacuterniacute historička Marie
Ruacutet Křiacutežkovaacute kněz Vaacuteclav Malyacute matematik a filosof Vaacuteclav Benda či přiacuterodovědec pedagog a
filosof Radim Palouš
Jistě nešlo zde o prvoplaacutenovanou ekumenickou aktivitu kteraacute by sdružila křesťany
různyacutech vyznaacuteniacute v uacutesiliacute o vzaacutejemnyacute dialog přesto však představuje spolupraacutece sdiacuteleniacute myšlenek
a společně vedenyacute zaacutepas věřiacuteciacutech v Krista kteřiacute se k Chartě 77 připojili jeden z vyacuteznamnyacutech
projevů poslušnosti Ježiacutešovu Duchu jenž přivaacutediacute k jednomyslnosti tam kde je třeba vydat
svědectviacute věrnosti povolaacuteniacute jehož se naacutem dostalo (srv Ef 41-3) Při pohledu na seznam
signataacuteřů si uvědomiacuteme ještě jednu věc hnutiacute se podařilo propojit celou demokratickou opozici
v našich zemiacutech ndash od liberaacutelů přes masarykovskeacute humanisty reformniacute komunisty křesťany i
nekřesťany ndash a to na zaacutekladě programu kteryacute umožňoval každeacutemu podle jeho svědomiacute haacutejit
zaacutekladniacute praacuteva lidskeacute osoby857
Že v tomto boji stanuli vedle sebe na stejneacute straně češtiacute křesťaneacute
reprezentujiacuteciacute různeacute ciacuterkve a tradice můžeme vidět jako pozoruhodneacute potvrzeniacute vize Antoniacutena
Mandla kteryacute jak jsme zmiacutenili formuloval českyacute ekumenickyacute zaacutevazek praacutevě jako odvahu
katoliacuteků a nekatoliacuteků postavit se společně za svobodu druhyacutech858
Ladislav Hejdaacutenek kteryacute podepsal Chartu 77 jako jeden z prvniacutech vniacutemal svůj postoj
jako autentickyacute projev věrnosti evangelniacutemu postoji kteryacute naacutes vybiacuteziacute postavit se na stranu těch
kdo hladovějiacute a žiacutezniacute po spravedlnosti kdo jsou chudiacute plačiacuteciacute pronaacutesledovaniacute a tupeniacute srv Mt
51-12) bdquoV zaacutepase o lidskaacute praacuteva a občanskeacute svobodyldquo piacuteše Hejdaacutenek bdquotedy majiacute křesťaneacute ještě
jinou funkci než že jsou takeacute jednou ze skupin v našiacute společnosti diskriminovanyacutech a
utlačovanyacutechhellipldquo859
Jejich uacutekolem je zpytovat sveacute vlastniacute svědomiacute nakolik sami nesou vinu na
tiacuteživeacutem stavu společnosti a prokaacutezat sveacute sympatie a pomoc lidem kteřiacute trpiacute bezpraacuteviacute Křesťaneacute
ani představiteleacute ciacuterkviacute se nemohou uchyacutelit ke kompromisu neboť ten přece vedl v minulyacutech
letech ke krachu a selhaacuteniacute Aby křesťanskeacute zvěstovaacuteniacute opět dostalo siacutelu přesvědčivosti a
osvědčilo svoji reaacutelnou schopnost proměnit strachy proniknutyacute svět je nutnyacute konkreacutetniacute praktickyacute
čin bdquoZaacutepas o dodržovaacuteniacute zaacutekonů a respektovaacuteniacute občanskyacutech praacutev a lidskyacutech svobod je takovou
přiacuteležitostiacute k činu praktickeacutemu důkazu že křesťanstviacute ještě žijeldquo860
Co bylo onou bdquonejprostšiacute skutečnostiacuteldquo kteraacute staacutela u zaacutekladu autority Charty 77 Byla jiacute
podle Josefa Zvěřiny pravda861
Podle jeho naacutezoru tkviacute historickyacute a světovyacute vyacuteznam Charty
v tom že se uprostřed rozpolcenosti stala činem jenž bdquopřekonal fakticky nenaacutevist a
demonstroval cestu k jednotěldquo neboť znamenala podnět bdquopro hlubšiacute poznaacuteniacute kořenů vlastniacute biacutedy
pro metanoiu osobniacute i obecnou a tak i pro naacutepravu věciacute společnyacutechldquo862
Vnitřniacute a svobodnaacute
jednota schopnaacute zviacutetězit nad nedůvěrou a bdquopatologiiacute nenaacutevistildquo jež se v raacutemci Charty projevila
spojeniacutem osob zastaacutevajiacuteciacutech různaacute naacutezorovaacute vyacutechodiska vychaacutezela přitom podle katolickeacuteho
teologa ze třiacute zdrojů na rovině myšlenkoveacute jiacutem byla pluralita na poli mravniacutem uacutecta k člověku a
857
Srv VAŠKO V Charta 77 a křesťaneacute In Perspektivy 1 (1997) s 5 858
Srv MANDL A Referaacutet o synodu ciacuterkve evangelickeacute 9 11 1971 s 3 859
HEJDAacuteNEK L Smysl a miacutesto křesťanstviacute v dnešniacute společnosti Dopis č 10 In PREČAN V (ed) Křesťaneacute a
Charta 77 Vyacuteběr dokumentů a textů Muumlnchen OPUS BONUM 1980 s 234 860
Tamteacutež s 237 861
Srv ZVĚŘINA J Nežiacutet v nenaacutevisti In TENTYacuteŽ Pět cest k radosti Praha Zvon 1995 s 229 862
Tamteacutež s 228
142
důvěra v něj v oblasti konkreacutetniacuteho života pak princip tolerance Praacutevě tolerance a pluralismus
jako cesty vedouciacute k jednotě by se měly staacutet zaacutekladem noveacuteho pojetiacute politiky proniknuteacute
oživujiacuteciacutem principem laacutesky jakožto bdquosvětoveacuteho spiknutiacute proti nenaacutevisti a naacutesiliacuteldquo863
Laacuteska jako
jedinaacute je totiž pramenem univerzaacutelniacute čistoty a radikaacutelniacute konverze srdce je principem schopnyacutem
integrace kterou potřebuje pravda i mravniacute řaacuted Pravou bdquomociacute bezmocnyacutechldquo o niacutež hovořil
Vaacuteclav Havel je ve Zvěřinově pojetiacute praacutevě laacuteska protože ona je jejich bdquonejvětšiacute silouldquo Jednota
kteraacute je na niacute založenaacute bdquonebude nikdy donucovaacuteniacutem moc řiacutezenaacute laacuteskou nebude nikdy naacutesiliacutem
Laacuteska může všechno přemůže i nenaacutevistldquo864
Prostřediacute Charty 77 vyznačujiacuteciacute se vitalitou alternativniacuteho se pro mnoheacute stalo školou
tolerance a vzaacutejemneacute uacutecty v niacutež bylo možneacute bdquoradovat se ze všech projevů přaacutetelstviacute podporovat
sdiacuteleniacute duchovniacutech i hmotnyacutech statků společně hledat a nachaacutezet jak neacutest nesnaacuteze zaacutepasu (hellip)
pro spravedlnost a svobodu k životu v pravdě a laacutesceldquo865
O tom jak se tento rys domaacuteciacuteho
disentu promiacutetl do oblasti ekumenismu svědčiacute jeden konkreacutetniacute přiacuteklad jakkoliv na prvniacute pohled
nepatrnyacute jiacutemž je dopis českyacutech evangeliacuteků UacuteV KSČ z 2 června 1988 kteryacute podepsalo třinaacutect
signataacuteřů Charty 77 a kteryacute Karel Skalickyacute označil za bdquopočin jedinečneacute mravniacute noblesy a
vysokeacuteho ekumenickeacuteho smyacutešleniacuteldquo866
Odesiacutelateleacute listu se v něm obracejiacute na představitele
vlaacutednouciacute strany s bdquoapelemldquo aby bdquonapravili důsledky nezaacutekonneacute persekuce katolickeacute ciacuterkve
v posledniacutech čtyřech desetiletiacutechldquo a přitom přiznaacutevajiacute že bdquopersekuce katoliacuteků byla daleko
rozsaacutehlejšiacute a tvrdšiacute než persekuce evangeliacutekůldquo867
Text můžeme čiacutest i jako vyznaacuteniacute viny
spočiacutevajiacuteciacute v tom že evangeličtiacute věřiacuteciacute v době nerovnoměrneacuteho uacutetlaku kteryacutem komunistickyacute
režim chtěl českeacute křesťany rozdělit teacuteto politice mlčky přihliacuteželi a bdquonevystupovali na obranu
svyacutech katolickyacutech bratřiacute a sesterldquo a dokonce ani na obranu těch souvěrců kteřiacute se stali oběťmi
uacutetlaku868
Zaacutevěrečneacute hodnoceniacute charakteristiky ekumenismu rozvinuteacuteho v raacutemci Charty 77
přenechme jejiacutemu někdejšiacutemu mluvčiacutemu a dnešniacutemu biskupovi Vaacuteclavu Maleacutemu bdquoByl to
praktickyacute ekumenismus ve skutečnostech života po ktereacutem se dnes tolik volaacute Život samotnyacute a
společnaacute zkušenost naacutes přivedli bliacutež k sobě (hellip) Společnaacute cesta s hledajiacuteciacutemi a nevědouciacutemi naacutem
pomohla abychom se podiacutevali do zrcadla a budovali nově od zaacutekladů naši viacuteruldquo869
863
Tamteacutež s 234 864
Tamteacutež s 235 865
REJCHRT M Čeho jsme se dočkali od Charty 77 po třech letech jejiacuteho působeniacute In PREČAN V (ed) Charta
77 1977ndash1989 Od moraacutelniacute k demokratickeacute revoluci Dokumentace s 99 866
SKALICKYacute K Postaveniacute ciacuterkviacute a věřiacuteciacutech v Československu v osmdesaacutetyacutech letech s 445 867
Češtiacute evangeliacuteci piacutešiacute UacuteV KSČ In Studie 118-119 (1988) s 382 868
Srv tamteacutež V loajaacutelniacutem postoji představitelů českyacutech evangeliacuteků ke komunistickeacute staacutetniacute moci předevšiacutem
v padesaacutetyacutech letech minuleacuteho stoletiacute je možno spatřovat jistou nekoherenci kteraacute zůstaacutevaacute otevřenou otaacutezkou
evangelickeacutemu bdquozpytovaacuteniacuteldquo bdquoMluvili jsme o konci konstantskeacute eacutery a sami jsme byli v konstantinismu až po uši ()
Pokušeniacute konstantinismu je v tom že se theologie daacute spoluurčovat viziacute společnosti kteraacute se opiacuteraacute o staacutetniacute mocldquo
(SMOLIacuteK J Theologie v obdobiacute totality In HALAMA J ed Ročenka Evangelickeacute teologickeacute fakulty Univerzity
Karlovy 1993ndash1996 s 24) Přiacuteliš těsneacute sepjetiacute s politickou mociacute pokud jde o katolickou ciacuterkev je přitom
v evangelickeacutem podvědomiacute staacutele poklaacutedaacuteno za hlavniacute kořen protestantskeacute vyhraněnosti vůči řiacutemskyacutem katoliacutekům
srv Anketa Jak oni vidiacute naacutes (odpověď Jany Nechutoveacute) In Perspektivy 7 (1996) s IV 869
MALYacute V Einig im Ringen um Freiheit und Menschenrechte Die Kirche und die Charta 77 In KOLLER E ndash
KUumlNG H ndash KRIŽAN P (ed) Die verratene Prophetie Die tschechoslowakische Untergrundkirche zwischen
Vatikan und Komunismus s 144
143
334 Impulzy českeacute exiloveacute ekumeny
Vyacuteznamnyacutem rysem ciacuterkve pokud jde o českeacute země v době komunismu byl fakt že vedle
oficiaacutelniacutech struktur a staacutetem omezovanyacutech pastoračniacutech aktivit na jedneacute straně a samostatně se
organizujiacuteciacutem ciacuterkevniacutem životem v podzemiacute na straně druheacute se češtiacute křesťaneacute zjm v důsledku
udaacutelostiacute r 1948 a 1968 ocitli za hranicemi sveacute vlasti V sedmdesaacutetyacutech a osmdesaacutetyacutech letech
20 stoletiacute dochaacutezelo mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi teology žijiacuteciacutemi v exilu k osobniacutem
kontaktům z nichž si zasloužiacute zmiacutenku zvlaacuteště zaacuteřijovaacute setkaacuteniacute v Maulsu pobliacutež Brixenu v Jižniacutem
Tyrolsku U jejich koleacutebky staacuteli na řiacutemskeacutem Lateraacutenu přednaacutešejiacuteciacute profesor fundamentaacutelniacute
teologie Karel Skalickyacute a evangelickyacute systematik Jan Miliacuteč Lochman kteryacute se po srpnoveacute invazi
rozhodl zůstat na univerzitě v Bazileji K uacutespěšneacute realizaci setkaacuteniacute přitom vydatně přispiacuteval teacutež
dalšiacute z bdquořiacutemskyacutechldquo teologů Tomaacuteš Špidliacutek870
Podle slov J M Lochmana navazovala
ekumenickaacute spolupraacutece Čechů v zahraničiacute na linii ekumenismu vyrůstajiacuteciacute ze zkušenosti
perzekuce za nacismu a komunismu a konkretizujiacuteciacute se ve vystoupeniacutech Josefa Berana na
ekumenickeacutem shromaacutežděniacute v Praze v uacutenoru r 1948 a na 2 vatikaacutenskeacutem koncilu v zaacuteřiacute 1965 o
nichž jsme již hovořili871
Nahleacutedneme-li do přiacutespěvků českyacutech exilovyacutech katolickyacutech teologů zjistiacuteme že
nejzaacutevažnějšiacute texty vztahujiacuteciacute se k českeacutemu ekumenismu se zaměřujiacute na teologickou a
filosofickou interpretaci českyacutech duchovniacutech dějin a na postavu Jana Husa Pražskeacutemu mistrovi
bylo mimo jineacute teacutež věnovaacuteno jedno ze zmiacuteněnyacutech ekumenickyacutech sympoziiacute na severu Itaacutelie a to
v roce 1981872
Tyto dva proudy exiloveacute reflexe ktereacute principiaacutelně z ekumenicky vstřiacutecneacuteho
pohledu přistupovaly jednak ke studiu v minulosti kontroverzně formulovaneacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo
kteraacute se v době normalizace profilovala s novou aktuaacutelnostiacute a jednak usilovaly otevřiacutet k vyhojeniacute
raacutenu symbolu rozděleniacute jiacutemž se stal v průběhu staletiacute Jan Hus našly svoji paralelu teacutež v domaacuteciacute
ciacuterkvi jmenovitě v okruhu Oto Maacutedra873
V Německu žijiacuteciacute teolog Alexander Heidler kteryacute mimo jineacute staacutel teacutež u zrodu konciloveacuteho
projevu kardinaacutela Berana874
se v duchu ekumenismu soustředil na to vyzdvihnout a ocenit ty
prvky českeacute reformace ktereacute bdquojsou dnes živyacutem společnyacutem odkazem pro všechny českeacute křesťany
a to zvlaacuteště v konfrontaci s oficiaacutelniacute ateistickou diktaturouldquo875
kteraacute naacutem byla vnucena Kromě
živeacute biblickeacute viacutery Heidler nachaacuteziacute aktuaacutelniacute teologickou inspiraci českeacute reformace zjm
v naacutesledujiacuteciacutech bodech ktereacute přejiacutemaacute od J M Lochmana důraz na kraacutelovskou důstojnost
Kristovu služba Kristu slovem i utrpeniacutem jako způsob existence chudeacute a bezbranneacute ciacuterkve
upřiacutemnaacute křesťanskaacute laacuteska vůči všem lidem Na rozdiacutel od sveacuteho evangelickeacuteho partnera v dialogu
870
Srv SKALICKYacute K Ekumenickeacute setkaacuteniacute českyacutech protestantskyacutech a katolickyacutech teologů v Maulsu (5ndash8 zaacuteřiacute
1977) 871
Srv LOCHMAN JM Ekumenickaacute a akademickaacute služba exilu 872
Srv ŠPIDLIacuteK T Palčivaacute otaacutezka českeacuteho ekumenismu s 2 873
Srv přiacutespěvky Radomiacutera Maleacuteho Oty Maacutedra a Tomaacuteše Haliacuteka publikovaneacute pod pseudonymy jak v domaacuteciacutem
samizdatu tak v zahraničiacute EREMITA O smyslu českyacutech dějin tentokraacutet ekumenicky QUIS Naacuteš mistr Jan Hus
KALYPTON Naacutevrat mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa 874
Srv JANDOUREK J ndash HALIacuteK T Ptal jsem se cest Praha Portaacutel 1997 s 134 875
HEIDLER A Ekumenickyacute pohled na českeacute duchovniacute dějiny s 625
144
ovšem upozorňuje že tento ryziacute křesťanskyacute obsah reformačniacutech myšlenek nesmiacuteme bdquopokazit
žaacutednyacutem baacutezlivyacutem oportunismemldquo vůči socialistickeacute společnosti v niacutež češtiacute křesťaneacute žijiacute ale
naopak musiacuteme jasně a pevně formulovat požadavek svobody bdquojednat a mluvit podle sveacuteho
svědomiacute a podle sveacute viacuteryldquo876
Karel Skalickyacute ve sveacutem zamyšleniacute nad filosofiiacute českyacutech dějin neomezil svůj dialog pouze
na interpretaci v duchu tradice reformačniacute ale vstoupil do rozhovoru teacutež s ostatniacutemi tradicemi
ktereacute jako různě polarizovaneacute vrstvy prameniacuteciacute ze zlomovyacutech udaacutelostiacute českyacutech dějin společně
utvaacuteřejiacute českeacute dějinně-naacuterodniacute vědomiacute Praacutevě fenomenologii tohoto vědomiacute bdquove smyslu jakeacutehosi
rozšiacuteřeneacuteho a prohloubeneacuteho sebepoznaacuteniacuteldquo chce Skalickyacute nabiacutednout jako alternativu
k metafyzice dějin ktereacute jakožto lidskyacute přiacuteběh nemohou byacutet zredukovaacuteny na logickou formuli
Filosofie dějin totiž v jeho pojetiacute spočiacutevaacute předevšiacutem v reflexi v osobniacutem zpytovaacuteniacute svědomiacute
bdquonad vlastniacute dějinnostiacute čili nad svyacutem zakořeněniacutem v minulosti jež maacute svůj dosah do přiacutetomnosti
a budoucnostildquo877
Archeologickyacutem odkryacutevaacuteniacutem vrstev našeho naacuterodniacuteho vědomiacute kteryacutech
identifikuje šest (cyrilometodějskou svatovaacuteclavskou husitsko-bratrskou svatojanskou
obrozenecko-masarykovskou a komunistickou) autor s rozhodnostiacute dokazuje tezi o diskontinuitě
českyacutech dějin jejichž jedinou kontinuitou je Ježiacuteš On saacutem paradoxně na jedneacute straně vklaacutedaacute do
našich dějin bdquokvas svobodyldquo a tak bdquostojiacute (hellip) za každou našiacute diskontinuitouldquo zaacuteroveň však
zosobňuje bdquokliacuteč k tomu abychom veškerou diskontinuitu našich dějin všechen jejich trpkyacute svaacuter
a spor přijali do sveacuteho srdceldquo878
V pohledu na českeacuteho reformaacutetora Jana Husa si v zahraničiacute žijiacuteciacute teologoveacute uvědomovali
že jde o bdquopalčivou otaacutezkuldquo našeho ekumenismu (T Špidliacutek) o bdquohypoteacutekuldquo kteraacute staacutele ještě
zatěžuje českyacute katolicismus bdquoo jizvu kteraacute v naacutes zůstala a kteraacute ještě neniacute zcela zacelenaldquo879
(J Škarvada) Vedle cesty poctiveacuteho studia historickyacutech pramenů ktereacute by mělo odpovědět na
otaacutezku po eventuaacutelniacute kazatelově rehabilitaci ze strany katolickeacute ciacuterkve880
tkviacute daleko většiacute důraz
v přiacutespěvciacutech našich exulantů shodně v tom že upozorňujiacute na mnohovrstevnatost a
mnohoznačnost Husovi osoby jež jsou ukryty už v jeho smrti kteraacute se stala symbolickyacute gestem
I saacutem Hus se během dějin proměnil v mnohoznačnyacute symbol a proto slovy K Skalickeacuteho bdquov něm
každyacute může čiacutest co se mu liacutebiacuteldquo881
bdquoNeniacute to Husovo učeniacuteldquo dodaacutevaacute teolog bdquo je to spiacuteš Hus saacutem
či spiacuteše Hus jako symbol co působiacute potiacuteže Ne Husovo učeniacute ale husovskaacute udaacutelost maacute
traumatickyacute a dilematickyacute charakterldquo882
Praacutevě pro tento svůj charakter symbolu se podle Petra
Kolaacuteře českeacuteho jezuity žijiacuteciacuteho v Pařiacuteži Hus vymykaacute čireacutemu historickeacutemu baacutedaacuteniacute Vztahy mezi
katoliacuteky a těmi kdo se na Jana Husa odvolaacutevajiacute nezaacutevisiacute podle něj bdquojednoduše a přiacutemočařeldquo na
876
Srv tamteacutež s 626 877
SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 26 878
Tamteacutež s 54-55 Obdobně se ke kristologickeacutemu kliacuteči četby smyslu českyacutech dějin vraciacute v zaacutevěru sveacute uacutevahy
bdquořiacutemskyacuteldquo filosof Karel Vraacutena srv VRAacuteNA K Pluh a orlice In Studie 91 (1984) s 34 879
ŠKARVADA J Dvě hypoteacuteky českeacuteho katolicismu s 31 880
Srv POLC JV Rehabilitovat Jana Husa Quaestio disputata 881
SKALICKYacute K Rozhovor o Husovi a husitstviacute s 199 882
Tamteacutež s 200
145
nalezeniacute historickeacute pravdy na bdquodemytologizovaacuteniacuteldquo jeho osobnosti měly by se ovšem staacutet
vyacutechodiskem společneacuteho ekumenickeacuteho odkryacutevaacuteniacute symbolu kostnickeacuteho mučedniacuteka883
4 TENDENCE PŘIacuteTOMNEacute V ČESKEacuteM EKUMENISMU ndash KONTINUITA
TEOLOGICKEacute PAMĚTI A NOVEacute IMPULZY
883
Srv KOLAacuteŘ P Jan Hus ndash historickaacute postava a symbol s 339-340
146
Ciacutelem našiacute noveacute kapitoly bude prohloubit čistě fenomenologickyacute popis po sobě jdouciacutech
udaacutelostiacute z historie ekumenismu u naacutes Jelikož je našiacute snahou duchovniacute a teologickaacute reflexe
českeacuteho ekumenismu budeme se na naacutesledujiacuteciacutech straacutenkaacutech soustředit na jeho teologicko-
spirituaacutelniacute analyacutezu Předpokladem teacuteto metody je naše vyacutechoziacute tvrzeniacute o tom že ekumenismus je
udaacutelostiacute majiacuteciacute svůj podnět v působeniacute milosti Ducha svateacuteho kteryacute jako vnitřniacute princip jednoty
ciacuterkve naplňuje celeacute Kristovo tělo a přebyacutevaacute v srdci každeacuteho jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho
V teologicko-spirituaacutelniacute analyacuteze tedy vychaacuteziacuteme ze dvou skutečnostiacute jednak maacuteme před sebou
lidskou zkušenost jednotlivyacutech generaciacute (historickyacute čas vlastniacute život a zkušenost minulosti)
jednak předpoklaacutedaacuteme duchovniacute zkušenost tj život synergie ciacuterkve a věřiacuteciacuteho s Duchem
Svatyacutem kterou nahliacutežiacuteme teologicky a duchovně884
Podstatnyacutem rysem našeho pohledu je tedy uacutemysl zaměřit se na to co se odehraacutevaacute uvnitř
na teologickyacute a duchovniacute smysl udaacutelostiacute a tendenciacute v českeacutem ekumenismu S pomociacute teologicko-
spirituaacutelniacute analyacutezy jsme přitom schopni překonat bdquovzdaacutelenost mezi skutečnostiacute ktereacute se
pokoušiacuteme rozumět a mezi skutečnostiacute kterou prožiacutevaacutemeldquo885
To je možneacute praacutevě diacuteky tomu že
ekumenismus chaacutepeme jako duchovniacute skutečnost tedy jako důsledek přiacutetomnosti Ducha v životě
ciacuterkve a v životě křesťana Jednaacute se o konkreacutetniacute rozvinutiacute tajemstviacute viacutery že jednota ciacuterkve neniacute
něčiacutem co stojiacute mimo naacutes jako objektivniacute realita nyacutebrž povstaacutevaacute z nitra společenstviacute třiacute Božskyacutech
osob jejichž laacuteska zahrnuje i naši osobu Každyacute křesťan tak maacute diacuteky Kristovu zjeveniacute spolu
s ostatniacutemi na teacuteto jednotě podiacutel Kontextem teologicko-spirituaacutelniacuteho pohledu na skutečnost se
tak staacutevaacute vztah bez ktereacuteho neniacute možneacute skutečneacute duchovniacute rozlišeniacute886
Praacutevě snaha o věrnost v
autentickeacutem uacutesiliacute o jednotu totiž vyžaduje z našiacute strany rozlišovaacuteniacute ve spirituaacutelniacute rovině887
ktereacute
oteviacuteraacute cestu k duchovniacute moudrosti jež předpoklaacutedaacute zkušenost Božiacute laacutesky a porozuměniacute teacuteto
laacutesce kteraacute naacutes předchaacuteziacute a vede
Pohled do minulosti českeacuteho ekumenismu naacutes odkazuje k paměti miacutestniacutech ciacuterkviacute a
ciacuterkevniacutech společenstviacute kteraacute i dnes zůstaacutevaacute živaacute Vždyť teologicky je ryziacutem obsahem paměti
ciacuterkve podobně jako Božiacuteho lidu ve Stareacutem zaacutekoně živaacute vzpomiacutenka na spaacutesonosneacute divy Božiacute
laacutesky (meravilia Dei) spojujiacuteciacute minulou udaacutelost s dneškem očekaacutevajiacuteciacutem aktualizaci diacutela
vykoupeniacute Byl-li původcem skutků na něž Božiacute lid pamatuje saacutem Bůh jednaacute se pak o paměť
v nejhlubšiacutem slova smyslu teo-logickou udržujiacuteciacute staacutele živou důvěru v to že ten kdo naacutes
povolal zůstaacutevaacute věrnyacute (srv 1Te 524) a maacute moc doveacutest svůj zaacuteměr k naplněniacute Teologicko-
spirituaacutelniacute analyacuteza naacutem oteviacuteraacute přiacutestup k živeacute paměti ciacuterkve jejiacutemž garantem je Duch Svatyacute
kteryacute naacutes učiacute rozpoznat hloubku Božiacuteho působeniacute v minulosti i dnes
Stojiacuteme tedy nyniacute před kritickyacutem hodnotiacuteciacutem krokem našiacute reflexe českeacuteho ekumenismu
kteryacute naacutes maacute přiveacutest k určeniacute kliacutečovyacutech tendenciacute v českeacutem ekumenismu a k poznaacuteniacute jak
v teologickeacute paměti i v nově přichaacutezejiacuteciacutech podnětech působiacute tvůrčiacutem způsobem saacutem Bůh daacuterce
jednoty Zcela konkreacutetně se tedy zaměřujeme na spirituaacutelně-teologickyacute rozbor v naacuteslednyacutech pěti
884
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě
jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 90-91 885
Tamteacutež s 92 886
Srv RUPNIK M O duchovniacutem otcovstviacute a rozlišovaacuteniacute Olomouc ndash Velehrad Refugium 2001 s 44-46 887
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 112
147
oblastech naacuteš postoj k historickeacute paměti vzaacutejemnyacute vztah křesťanskyacutech tradic přiacutetomnyacutech
v našem prostoru role svaacutetosti eucharistie vzhledem k uacutesiliacute o dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho
společenstviacute mezi ciacuterkvemi probleacutem identity uacutečastniacuteků ekumenickeacuteho dialogu otaacutezka po
autentickyacutech nositeliacutech ekumenickyacutech impulzů
V raacutemci těchto oblastiacute nejprve představiacuteme problematiku a načrtneme v hlavniacutech rysech
buď jejiacute kontinuitu anebo upozorniacuteme na novost daneacuteho probleacutemu v českeacutem ekumenismu
Druhyacutem krokem bude ilustrace toho jak se odpovědi na určitou otaacutezku profilujiacute v protikladnosti
směrů Na zaacutevěr uvaacutežiacuteme v jakeacutem smyslu lze jednotlivaacute teacutemata duchovně a teologicky
prohloubit aby bylo možneacute určit podmiacutenky plodneacuteho ekumenickeacuteho dialogu
Pro vzaacutejemnyacute poměr mezi jednotlivyacutemi tendencemi jejichž přiacutetomnost v českeacutem
ekumenismu diacuteky našiacute analyacuteze objeviacuteme bude přitom typickaacute jistaacute protikladnost kteraacute nezřiacutedka
sloužiacute jako zdroj napětiacute888
Smyslem neniacute jednu z proti sobě jdouciacutech tendenciacute eliminovat ani se
prostě nad rozpor pozvednout a snažit se jej silou překonat vlastniacute synteacutezy Snahou je spiacuteše
bdquonaleacutezt opětovně organickyacute přiacutestup kteryacute je schopen vidět spirituaacutelniacute propojeniacute mezi rozdiacutelnyacutemi
skutečnostmildquo889
Organickaacute celistvost je pak uskutečnitelnaacute opět jedině v Božiacute trojjedineacute laacutesce
kteraacute integruje aniž by potlačovala svobodu bdquoŘešeniacute protikladů může byacutet jen duchovniacuteldquo890
41Uzdravovaacuteniacute ran minulosti anebo dekonstrukce myacutetu
Paměť našich ciacuterkviacute je zatiacutežena hořkyacutemi vzpomiacutenkami na minulost ve ktereacute se odehraacutely
udaacutelosti jež dozniacutevajiacute jako staacutele tekouciacute spodniacute proud v našem bdquopodvědomiacuteldquo Čas od času se
proud vynořiacute na povrch tehdy jsme možnaacute překvapivě a nečekaně konfrontovaacuteni s faktem jak
mocneacute emotivniacute překaacutežky je ještě na cestě k jednotě nutneacute překonat Historickyacutemi fakty ktereacute
jsou staacutele jakoby in potentia schopneacute vyvolat bdquoekumenickou rozladuldquo891
mohou byacutet různeacute
někdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů kardinaacutel Cassidy měl v teacuteto souvislosti na
mysli bdquonešťastneacute činy jednoho společenstviacute vůči druheacutemu nebo udaacutelosti souvisejiacuteciacute s vyacuteraznyacutemi
osobnostmi a činy ktereacute obě strany pochopily a po staletiacute interpretovaly rozdiacutelně obvykle pouze
ze sveacuteho vlastniacuteho hlediskaldquo892
Konkreacutetně tedy před očima našiacute představivosti vyvstaacutevajiacute dodnes jako traumata
kupřiacutekladu planouciacute kostnickaacute hranice pražskeacuteho mistra bělohorskaacute bitva se svyacutemi viacutetězi a
poraženyacutemi anebo k zemi padajiacuteciacute mariaacutenskyacute sloup na Staroměstskeacutem naacuteměstiacute Každaacute z těchto
888
Ekumenismus maacute sveacute bdquoneuralgickeacute bodyldquo a bdquoožehaveacute otaacutezkyldquo ať již jsou jimi apoštolskaacute sukcese či samotneacute
pojetiacute toho o jakou jednotu naacutem jde anebo otaacutezky spojeneacute s papežstviacutem či eucharistickyacutem společenstviacutem srv
VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho zaacutepasu In
Getsemany 6 (2003) s 130-137 KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 49-51 KOCH
K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69-120 889
RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 188 890
AMBROS P Polarizace v českeacute katolickeacute ciacuterkvi ndash cesty ke kvalifikovaneacute reflexi In AA VV Polarizace českeacute
katolickeacute ciacuterkve Velehrad Refugium 2000 s 14 891
FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 892
CASSIDY EI Jan Hus z pohledu různyacutech dob naacuterodů a konfesiacute In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami
naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 21
148
udaacutelostiacute byla často v prostřediacute křesťanskyacutech ciacuterkviacute u naacutes vyklaacutedaacutena z rozdiacutelnyacutech uacutehlů pohledu a
s odlišnyacutemi akcenty a stala se součaacutestiacute bdquokolektivniacute pamětildquo kteraacute jednak trpiacute ahistorismem a
jednak je současně naacutechylnaacute k instrumentalizaci893
Takovyacute druh paměti je charakterizovaacuten
redukciacute historickyacutech udaacutelostiacute na bdquomytickeacute archetypyldquo a bdquoklade vyvstaleacute představy do služby
skupinovyacutech zaacutejmů a loyality přiacutep sloužiacute domnělyacutem věčnyacutem pravdaacutem kolektivniacute identityldquo894
Uvnitř modelů identity ktereacute se předaacutevajiacute z generace na generaci tak můžeme objevit
sklony k idealizaci vlastniacute minulosti kteraacute je pomociacute symbolů představovaacutena buď jako viacutetěznaacute
anebo jako poniacuteženaacute Nemusiacute jiacutet přitom jen o identity konfesniacute ale o jev typickyacute pro českeacute
kulturniacute prostřediacute jako celek895
Upevňovaacuteniacute modelů staacutele se opakujiacuteciacute argumentace a petrifikace
minulyacutech postojů majiacute za naacutesledek myacutetus jako uacutetržek selektivniacute paměti vyznačujiacuteciacute se
neschopnostiacute bdquovniacutemat v uacuteplnosti a celku to co je mezi minulostiacute a přiacutetomnostiacuteldquo896
Paměť jiacutež je
v důsledku nepřiacutetomnosti laacutesky ciziacute komunikace se na jedneacute straně buď lehce přimykaacute k fixaci
myacutetů anebo neohroženě usiluje o jejich destrukci
Nejen před ciacuterkvemi v českyacutech zemiacutech ndash ale koneckonců kde jinde s takovou zřejmostiacute
ndash se oteviacuteraacute pohled na bdquorozeklaneacute naacuteboženskeacute dějinyldquo Jednaacute se o břemeno k němuž musiacute
bdquovědomě a aktivněldquo zaujmout postoj každaacute ze zuacutečastněnyacutech stran s vědomiacutem že se jednaacute o
bdquohistorii společnou jež začala o letniciacutech v Jeruzaleacutemě že sbquonašelsquo ciacuterkev nevznikla teprve rokem
1415 nebo 1517 nebo 1918 takže všechny historickeacute tradice všechny uacutespěchy i všechna selhaacuteniacute
Kristova lidu jsou našiacutem společnyacutem dědictviacutemldquo897
Vyhojeniacute ran minulosti přitom hraje roli
nepochybně kliacutečovou
Za prototyp v uacutesiliacute o usmiacuteřeniacute paměti můžeme považovat společneacute prohlaacutešeniacute papeže
Pavla VI a cařihradskeacuteho patriarchy Athenagora I898
Oba představiteleacute ciacuterkviacute v předvečer
ukončeniacute 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu vyznali že bdquoodsuzujiacute a z paměti a lůna ciacuterkve odstraňujiacute
vyneseniacute (hellip) exkomunikaciacute neboť vzpomiacutenka na ně byla až do dnešniacutech dnů překaacutežkou pro
přibliacuteženiacute v laacutesceldquo Proto oba představiteleacute souhlasně a rozhodně prohlašujiacute bdquotyto činy
odsuzujeme k zapomenutiacuteldquo899
Samotneacute sejmutiacute exkomunikaciacute ktereacute r 1054 dokonaly velkeacute
schizma mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem pochopitelně neznamenalo odstraněniacute všech rozdiacutelů mezi
dvěma ciacuterkvemi vyjaacutedřilo však zřetelnyacutem způsobem vzaacutejemnou vůli po smiacuteřeniacute a pokoji
893
Srv HALBWACHS M Kolektivniacute paměť Praha Sociologickeacute nakladatelstviacute 2009 894
VLK M Die Hus-Komission als Werkstatt des oumlkumenischen Dialogs s 160 895
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě
jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 105-106 896
Tamteacutež s 107 897
FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 11 898
Očištěniacute dějinneacute paměti přitom neniacute vyacutesadou katolicko-pravoslavneacuteho ekumenickeacuteho dialogu jakkoliv praacutevě
v něm ndash a to zvlaacuteště v prvniacute faacutezi kdy v jeho čele staacuteli Pavel VI a patriarchoveacute Athenagoras I či Dimitrios I ndash
zaujiacutemala tato otaacutezka uacutelohu vskutku centraacutelniacute Za paralelniacute můžeme považovat proces smiacuteřeniacute reformačniacutech ciacuterkviacute
v Evropě vedouciacute k Leuenberskeacute konkordii ale takeacute projekt v jehož raacutemci se zkoumali v Německu na katolicko-
evangelickeacute uacuterovni vzaacutejemnaacute odsouzeniacute z doby reformace Obě udaacutelosti byly nikoliv okrajově spojeny se vztahem
ciacuterkviacute k jejich minulosti a vině srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 89-
92 Za zmiacutenku stojiacute jistě počin dublinskeacute Irish School of Ecumenism kteraacute se r 1987 odhodlala analyzovat vztahy
mezi komunitami žijiacuteciacutemi v Irsku a roli kterou v procesu vzaacutejemneacuteho smiacuteřeniacute mohou sehraacutet křesťanskeacute ciacuterkve srv
FALCONER AD ndash LIECHTY J (ed) Reconciling Memories Dublin Columba Press 1998 899
PAVEL VI ndash ATHENAGORAS I De excommunicationis sententiarum remotione (společneacute prohlaacutešeniacute ze 7
prosince 1975) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della Santa sede 1963-1967 čl
497
149
v duchu bratrskeacute laacutesky a zahaacutejilo tak novou etapu vzaacutejemnyacutech vztahů charakterizovanou od teacute
chviacutele jako bdquodialog laacuteskyldquo900
bdquoToto vyznaacuteniacute očistilo paměť a zplodilo novou paměť jejiacutemž
zaacutekladem může byacutet jen vzaacutejemnaacute laacuteska nebo leacutepe řečeno obnoveneacute uacutesiliacute o jejiacute prožiacutevaacuteniacuteldquo901
Pro českyacute ekumenismus je vztah křesťanskyacutech ciacuterkviacute k dějinaacutem otaacutezkou kliacutečovou Snahu
vyhojit raacuteny v dějinneacute paměti ciacuterkviacute doprovaacuteziacute zpytovaacuteniacute vlastniacute interpretace určityacutech
historickyacutech udaacutelostiacute což namnoze klade požadavek odhalit dosavadniacute způsob vyacutekladu jako
myacutetus Jednaacute se o proces nesnadnyacute a namnoze bolestnyacute Pro většiacute naacutezornost nyniacute ilustrujeme
zmiacuteněneacute tendence na dvou přiacutekladech ndash na přiacutestupu českeacute ekumeny k postavaacutem Jana Husa a Jana
Sarkandra Ve druheacutem kroku nastiacuteniacuteme způsob jakyacutem ciacuterkve a křesťaneacute v našiacute zemi mohou přes
bolest zraněneacute paměti dojiacutet ke smiacuteřeniacute vztahů ktereacute je možneacute pouze cestou do živeacute memoria Dei
411 Dvě personifikace našeho vztahu k dějinaacutem
Za bdquoskrytou raacutenu v srdci naacuterodaldquo a bdquotraumaldquo pro katolickou ciacuterkev v českyacutech zemiacutech
označil v již znaacutemeacutem koncilniacutem proslovu kardinaacutel Beran naacutesilnou smrt Jana Husa a vnějšiacute
donuceniacute velkeacute čaacutesti českeacuteho naacuteroda přijmout znovu katolickou viacuteru902
Pražskyacute arcibiskup tiacutem
poukaacutezal na udaacutelosti spojeneacute s dvěma obdobiacutemi našich dějin ve kteryacutech bylo mezi učedniacuteky
Kristova evangelia zaseto rozděleniacute jednaacute se o uacutesvit českeacute reformace a o rekatolizaci jež se
mocně ujme slova zhruba dvě stoletiacute poteacute Jak vzdaacutelenaacute je od naacutes doba lideacute se svyacutemi osudy boje
nejen duchovniacute ale teacutež vojenskeacute jak snadno ovšem znovu ožiacutevajiacute raacuteny utrženeacute ale i uštědřeneacute
druhyacutem v zaacutepase o pravdu Božiacute zaacutekon Kristův či obnovu ciacuterkve anebo navraacuteceniacute k bdquopraveacute viacuteřeldquo
Prostřednictviacutem paměti se minulost staacutevaacute přiacutetomnostiacute bdquopaměť jiacute [minulosti] daacutevaacute jejiacute
nebezpečnou moc nad přiacutetomnostiacute a dovoluje aby tehdejšiacute jed proudil staacutele znovu jako otrava do
[našeho] dnesldquo903
Papež Jan Pavel II označil uacutesiliacute o očištěniacute paměti za jeden z nejdůležitějšiacutech rysů oslavy
jubilea roku 2000 Saacutem se o takoveacutem procesu vyjaacutedřil jako o skutečnosti jež bdquovyžaduje ode
všech uacutekon odvahy a pokory v tom že se přiznajiacute nedostatky jimiž se provinili všichni kdo
nosili a nosiacute jmeacuteno křesťanldquo904
Praacutevě tento bdquozcela specifickyacute kontextldquo snahy o uzdraveniacute jizev
minulosti kteryacute nabyl v posledniacutech letech pontifikaacutetu slovanskeacuteho papeže vyacuteznamu teacuteměř
emblematickeacuteho je prostřediacutem v němž dozraacutevaly plody ekumenickeacuteho studia života a diacutela Jana
Husa905
jež jistyacutem způsobem vyvrcholilo praacutevě v předvečer Velkeacuteho jubilea Uznaacuteniacute minulyacutech
900
Srv ROBERSON RG bdquoDialogo cattolici-ortodossildquo In LOSSKY N ed alii (ed) Dizionario del movimento
ecumenico s 370 901
MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti (dokument z prosince
1999) Praha Katolickyacute tyacutedeniacutek 2000 s 41 902
Srv BERAN J K diskusi o Prohlaacutešeniacute o naacuteboženskeacute svobodě s 261-262 903
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 222 904
JAN PAVEL II Incarnationis mysterium (apoštolskyacute list vyhlašujiacuteciacute jubilejniacute rok 2000 z 29 listopadu 1998) 11
In LORA E (ed) Enchiridion Vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa sede 1998 Bologna Dehoniane
2000 čl 1707 905
Srv HALIacuteK T Předmluva In KOTYK J Spor o revizi Husova procesu Praha Vyšehrad 2001 s 13
150
vin a touha po smiacuteru tvořily však takeacute koordinaacutety do nichž chtěl papež zasadit postavu
moravskeacuteho kněze Jana Sarkandera jehož prohlaacutesil za svateacuteho v květnu r 1995906
Zatiacutemco Hus bdquověčnyacuteldquo symbol naacuteboženskeacuteho rozdvojeniacute naacuteroda bdquoschizmatu mezi
katolictviacutem a češstviacutemldquo907
ale teacutež transparent za kteryacute se nezdraacutehali zaštiťovat i ti kteřiacute
sledovali jasně vytyacutečeneacute ideologickeacute ciacutele (prvorepublikovyacute antikatolicismus marxistickyacute
ateismus) se dnes pro křesťanskeacute ciacuterkve v našiacute vlasti jakožto muž stojiacuteciacute bdquomezi naacuterody staletiacutemi
a konfesemildquo staacutevaacute bdquomostem noveacute důvěry od srdce k srdcildquo908
zůstaacutevaacute olomouckyacute mučedniacutek pro
čaacutest českyacutech křesťanů bdquosymbolem naacutesilneacuteho pokatoličťovaacuteniacute předbělohorskeacuteho
i pobělohorskeacuteholdquo909
Proč se hojeniacute historickeacute paměti v přiacutepadě pražskeacuteho univerzitniacuteho mistra
ukaacutezalo jako schůdneacute a proč naopak kanonizace Jana Sarkandera měla (třebas jen někomu a na
čas) dokaacutezat že bdquoekumenismus je sbquoprohranaacutelsquo kampaňldquo po ktereacute se ciacuterkviacutem naskyacutetaacute nanejvyacuteš už
jen možnost bdquosebejisteacute a statečneacute koexistenceldquo910
4111 Ekumenickaacute inspirace Janem Husem911
Liberaacutelniacutem osviacutecenstviacutem 19 stoletiacute vedenaacute snaha hledat vzory slavneacute minulosti a podniacutetit
tak naacuterodniacute sebevědomiacute v protirakouskeacutem zaacutepasu sahala často spiacuteše nežli k postavaacutem tradičniacutech
světců jako k duchovniacutemu vůdci k Janu Husovi912
Antiklerikalismus kteryacute takovyacute přiacuteklon ke
kostnickeacutemu mučedniacutekovi doprovaacutezel neopomiacutenal zdůraznit rozpor mezi naacutesledovaacuteniacutem Husova
odkazu (věrnost Piacutesmu rozumu a svědomiacute) a poslušnostiacute vůči ciacuterkevniacute autoritě913
Napětiacute ktereacute
rekurs k Husově postavě vyvolaacuteval mezi katolickou a nekatolickou čaacutestiacute naacuteroda se zaacutehy
pokoušejiacute překlenout naacutevrhy historiků na otaacutezku možnosti revize Husova procesu (J Kalousek
V Flajšhans) Na začaacutetku 20 stoletiacute byl zaacutejem českyacutech katoliacuteků o Husa motivovaacuten touhou
dosaacutehnout skrze studium pramenů k historickeacute pravdě kteraacute by jako bdquoabsolutniacute vlaacutedkyněldquo
vymanila reformaacutetora ze subjektivniacuteho soudu poplatneacuteho jisteacute filosofii dějin (J Sedlaacutek)914
vedle
906
Olomouckeacute svatořečeniacute bylo součaacutestiacute papežova uacutemyslu vyjaacutedřit kajiacuteciacute postoj ciacuterkve za hřiacutechy minulosti a
poukaacutezat skrze tragickeacute osudy obětiacute naacuteboženskyacutech vaacutelek na ekumenickyacute rozměr mučednictviacute a svatosti jak to učinil
např takeacute kraacutetce poteacute 2 července 1995 při kanonizaci třiacute košickyacutech mučedniacuteků (Marka Križina Štěpaacutena Pongraacutece a
Melichara Grodeckeacuteho) jež se stali obětiacute protihabsburskeacuteho povstaacuteniacute Gabriela Betlena v r 1619 srv SARTORI L
La santitagrave in prospettiva ecumenica In CHICA F ndash PANIZOLLO S ndash WAGNER H (ed) Ecclesia tertii millenii
advenientis Omaggio al P Angel Antoacuten Casale Monferrato 1997 s 496 907
KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 444 908
VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 5 909
Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci
noveacuteho katolickeacuteho světce Heršpice EMAN 1995 s 8 910
Srv BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi
Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 42 911
Přehledně shrnujiacute celou historii snah o Husovu rehabilitaci např KOTYK J Spor o revizi Husova procesu
MEČKOVSKYacute R Katolickaacute ciacuterkev a moderniacute baacutedaacuteniacute o Janu Husovi In Sacra aneb Rukověť religionisty III1
(2005) s 25-44 912
Srv MAacuteDR O Hus a češtiacute katoliacuteci v průběhu 20 stoletiacute In Teologickeacute texty 3 (1997) s 84 913
Srv MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute krize
Jan Hus Spisy TGM 6 Praha Masarykův uacutestav AV ČR ndash Uacutestav T G Masaryka 2000 s 355 914
Srv SEDLAacuteK J M Jan Hus s IV-V
151
toho nechybiacute ani touha dokaacutezat pravověrnost jeho učeniacute (V Kybal)915
Atmosfeacutera mezivaacutelečneacuteho
bdquokulturniacuteho bojeldquo kdy se osoby Mistra Jana dovolaacutevajiacute nejen sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci
a zakladateleacute CČS916
ale teacutež ideovaacute koncepce samostatneacuteho staacutetu vyjaacutedřenaacute navenek
manifestačně r 1925 vyhlaacutešeniacutem dne 5 července staacutetniacutem svaacutetkem majiacute snad až na jednu
vyacutejimku (J Pekař) za naacutesledek opět naacutevrat k obranneacutemu toacutenu katolickeacute apologetiky917
Třebaže ještě před koncilem zazniacute nesmělyacute hlas o možnosti slavit pamaacutetku Husovu
společně a vznese se opět otazniacutek nad možnostiacute jeho rehabilitace918
Novou kvalitu a směr udaacute
zaacutejmu o českeacuteho reformaacutetora praacutevě až 2 vatikaacutenskyacute sněm Jak jsme již měli možnost vidět
katoličtiacute teologoveacute v exilu ale paralelně i ti kteřiacute žili doma aplikovali vyacutezvu ke smiacuteřeniacute v duchu
ekumenismu nemalou měrou praacutevě na husovskou otaacutezku Hledaacuteniacute odpovědi mělo bdquouveacutest do
pohybu uzdravujiacuteciacute procesldquo kteryacute jakožto metodologickeacute vyacutechodisko předpoklaacutedaacute podle slov
Oty Maacutedra bdquoVzdaacutet se využiacutevaacuteniacute faktů na obranu sveacute pozice Přestat se vymezovat negativně
popiacuteraacuteniacutem jineacuteho Otevřiacutet se pravdě druhyacutech Přistoupit k společneacutemu nepředpojateacutemu zjišťovaacuteniacute
pravdy světleacute i temneacute slavneacute i ostudneacute Pokorně celou pravdu přijmout S politovaacuteniacutem uznat
křivdy z našiacute strany Nečekat až jiniacute učiniacute prvniacute krok (hellip) Osvobodit se od emociacute kromě jedineacute
sbquoemocelsquo totiž křesťanskeacute laacuteskyldquo919
Tomaacuteš Haliacutek definoval uacutekol kteryacute českeacute katoliacuteky čekal jako
bdquopřijetiacute fenomeacutenu Jana Husa do celku katolickeacute tradiceldquo přičemž nejde o to bdquovyvlastnitldquo jej
kupřiacutekladu našim evangeliacutekům Důvodem proč českyacute katolicismus pro kteryacute Hus spiacuteše nežli
bdquoprogramldquo představuje bdquostiacuten dluh a křiacutežldquo musiacute přestat vniacutemat osobu reformaacutetora jako sobě
vnějšiacute je praacutevě zaacutejem o ryzost vlastniacute identity Opravdovaacute katolicita znamenaacute otevřenost pro
všechny autentickeacute křesťanskeacute a lidskeacute hodnoty ryziacute češstviacute vyžaduje podle Haliacuteka schopnost
vyrovnat se s bdquoneuralgickyacutemi body a kliacutečovyacutemi duchovniacutemi hodnotami naacuterodniacute tradiceldquo920
Husova causa se tak staacutevaacute nabiacutezejiacuteciacutem se krokem na cestě bdquopoctivějšiacutemu a zralejšiacutemu českeacutemu
katolictviacuteldquo921
915
Paralelou ke snahaacutem českyacutech katolickyacutech historiků ve věci Husově může byacutet vaacutežneacute studium jejich německyacutech
kolegů zaměřeneacute na osobnost Martina Luthera jež ve sveacute době připravovalo u našich zaacutepadniacutech sousedů cestu
k ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute srv ERNESTI J Katholische Lutherforschung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W
(ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene Paderborn ndash
Frankfurt am Main Bonifatius ndash Lembeck 2008 s 17-34 916
Husova rehabilitace byla v řadaacutech tzv reformniacuteho katolickeacuteho duchovenstva živou otaacutezkou jak doklaacutedaacute např
referaacutet B Zahradniacuteka-Brodskeacuteho z ledna 1919 v němž sděluje že by bylo vhodneacute třebaže již poněkud opožděneacute
podat papeži žaacutedost o revizi Husova procesu bdquoJestliže něčiacutem mohl by nalezen byacuteti můstek mezi papežem a českyacutem
naacuterodem pak je to rehabilitace Husova přičemž ciacuterkev ziacuteskaacute protože dokaacuteže že se jiacute nejednaacute o obhajovaacuteniacute
privilegovanyacutech zlořaacutedů ale o pravduldquo Českeacutemu duchovenstvu nic tak neškodiacute jako praacutevě justičniacute vražda spaacutechanaacute
v Kostnici srv Referaacutet přednesenyacute v Praze na valneacute schůzi duchovenstva československeacuteho 23 ledna 1919 faraacuteřem
a spisovatelem Bohumilem Zahradniacutekem-Brodskyacutem In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem
reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 248 K roli Husovy otaacutezky pro českyacute
modernismus srv HRDLIČKA J Hus v českeacutem katolickeacutem modernismu In Theologickaacute revue 622 (1991) s 24-
25 917
Srv Husovo hodnoceniacute v podaacuteniacute RAacuteČEK B Československeacute dějiny Praha Kunciacuteř 1933 s 227 obdobně např
KAŠPAR K Hus a jeho ovoce Hradec Kraacuteloveacute Adalbertinum 1926 s 117-121 918
Srv např HEIDLER A Hus a Bratřiacute soluňštiacute In Katoliacutek IX13 (1946) s 1 MACHOVEC M Bude katolickaacute
ciacuterkev rehabilitovat Jana Husa Praha Nakladatelstviacute politickeacute literatury 1963 919
QUIS Naacuteš Mistr Jan Hus s 27 920
Srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 449-450 921
HALIacuteK T Nejen o Husa In TENTYacuteŽ O přiacutetomnou ciacuterkev a společnost Praha Křesťanskaacute akademie 1992 s
54
152
Jan Hus jako historickaacute postava a současně rovněž jako bdquomnohovrstevnyacute myacutetusldquo922
se
diacuteky osobniacute angažovanosti polskeacuteho papeže923
staacutevaacute předmětem studia ekumenickeacute komise
zřiacutezeneacute r 1993 jak při ČBK tak při ERC Jejiacute poslaacuteniacute bylo vniacutemaacuteno od počaacutetku jako snaha
přispět ke smiacuteřeniacute duchovniacutech proudů našich dějin924
Praacutece vědeckeacuteho greacutemia vyznačujiacuteciacute se
nikoliv pouze toleranciacute ale vyacutechoziacute poctivostiacute o bdquonestranneacute a jako takoveacute pravdiveacute a
osvobozujiacuteciacuteldquo zachyceniacute historickyacutech udaacutelostiacute podle slov Jana Pavla II dosvědčila bdquože osobnost
jakou je Mistr Jan Hus jež byla v minulosti velkyacutem bodem svaacuteru se nyniacute může staacutet předmětem
dialogu konfrontace a společneacuteho prohloubeniacuteldquo925
Papežovu bdquohlubokou liacutetost nad krutou smrtiacute
na kterou byl Jan Hus vydaacuten a nad naacuteslednou ranou kteraacute se tiacutemto způsobem rozevřela
v mysliacutech a srdciacutech českyacutech lidiacute a stala se zdrojem konfliktů a rozděleniacuteldquo926
přijala českaacute
veřejnost bez emociacute Nechyběla sice slova uznaacuteniacute pro gesto pontifika dalo se však vyciacutetit takeacute
zklamaacuteniacute nad tiacutem že revize kostnickeacuteho procesu nevedla ke kyacuteženeacute rehabilitaci927
Padl teacutež
naacutezor že celaacute zaacuteležitost již pozbyla svou aktuaacutelnost928
Přesto však Husova osobnost nepřestaacutevaacute
byacutet nejen vyacutezvou pro českeacute křesťany a jejich ciacuterkve jak to vyjaacutedřili společně představiteleacute
českyacutech katoliacuteků a evangeliacuteků929
nyacutebrž jako postava řadiacuteciacute se k bdquovelkyacutem archetypům českeacuteho
922
KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute zjevu Jana Husa s 451 923
Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 25-26 924
Srv RADKOVSKYacute F ndash NECHUTOVAacute J ndash HOLEČEK F Husovskaacute komise s 93 Praacutece konfesně smiacutešeneacute
komise se přitom stala bezprecedentniacutem přiacutekladem ekumenickeacuteho přiacutestupu k otaacutezkaacutem českyacutech dějin což vyvolalo
v českeacutem prostřediacute diskusi o projektu ekumenickyacutech ciacuterkevniacutech dějin ktereacute by překonaly konfesionalisticky
vymezenyacute pohled na historickeacute udaacutelosti srv HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy
perspektivy VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi s 7
Obdobnaacute idea podpořenaacute vyacuteslovně Janem Pavlem II při jeho naacutevštěvě Švyacutecarska r 1984 došla v zemi helvetskeacute
konfese sveacuteho uskutečněniacute srv VISCHER L (ed) Oumlkumenische Kirchengeschichte der Schweiz 925
Projev papeže Jana Pavla II k uacutečastniacutekům řiacutemskeacuteho mezinaacuterodniacuteho sympozia o Mistru Janu Husovi (z 17
prosince 1999) In Mezinaacuterodniacute sympozium o Mistru Janu Husovi Řiacutem Papežskaacute lateraacutenskaacute univerzita 15 ndash 18
12 1999 s 3 926
Tamteacutež s 2 927
Z hlediska historie ciacuterkevniacuteho praacuteva byla prokaacutezaacutena procesniacute spraacutevnost průběhu Husovy pře v Kostnici srv
KEJŘ J Husův proces Praha Vyšehrad 2000 s 21-212 Tiacutemto krokem byl radikaacutelně zpochybněn v českeacutem
prostřediacute zdomaacutecnělyacute myacutetus o bdquonevinneacute obětildquo a bdquonespravedlivyacutech soudciacutechldquo srv HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten
Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten Brno CDK 2004 s 195 Avšak
nejasnost pokud jde o pravověrnost Husovy teologie z hlediska katolickeacute dogmatiky ndash předevšiacutem co se tyacuteče nauky
o ciacuterkvi kteraacute poskytuje různost interpretaciacute ndash neumožňuje (prozatiacutem) aby se reformaacutetorova doktriacutena mohla uveacutest
do naprosteacuteho souladu s učeniacutem katolickeacute ciacuterkve jakožto podmiacutenka uacuteplneacute rehabilitace Praacutevě otaacutezka po podstatě
ciacuterkve jako těla Kristova kterou Hus rozvinul s přiacuteznačnyacutem eschatologickyacutem akcentem by podle českyacutech
evangeliacuteků měla zůstat i nadaacutele předmětem ekumenickeacuteho rozhovoru Třebaže Husova osobnost dnes může českeacute
křesťany sbližovat neměli bychom staacutele existujiacuteciacute rozdiacutely v doktriacuteně jednoduše opomiacutejet a konstruovat tak novyacute
myacutetus bdquoHusa sjednotiteleldquo Husova ekleziologie jako součaacutest teologickyacutech vyacutechodisek bdquoprvniacute reformaceldquo zůstaacutevaacute
pro učeniacute i praxi katolickeacute ciacuterkve staacutele otevřenou vyacutezvou srv Češtiacute evangeliacuteci k Husovi (dopis) In Teologickeacute texty
1 (2000) s 34 928
Pro přiacuteklady ohlasů na řiacutemskeacute sympozium v r 1999 srv KOTYK J Spor o revizi Husova procesu s 109-118 929
Srv VLK M ndash SMETANA P Společneacute prohlaacutešeniacute k řiacutemskeacutemu sympoziu o Mistru Janu Husovi Pražskyacute
kardinaacutel a synodniacute senior formulovali Husovu inspiraci pro ekumenickeacute společenstviacute v těchto oblastech smiacuteřeniacute
člověka s Bohem se sebou samyacutem i s bližniacutemi důraz na jednotu ciacuterkve a na vysokou mravniacute uacuteroveň všech
křesťanů zvlaacuteště kněžiacute vyacuteznam autority bible (zvlaacuteště Noveacuteho zaacutekona) uacutecta k eucharistii vyjadřujiacuteciacute poselstviacute o
milosti Kristově odmiacutetnutiacute naacutesiliacute ve věci viacutery hledaacuteniacute Božiacute pravdy jako normy života ciacuterkve i společnosti a jako
apelu na svědomiacute každeacuteho člověka Vědomi si nepoměru s jistou analogiiacute zde zmiňme obdobneacute prohlaacutešeniacute světoveacute
řiacutemskokatolickeacute a luterskeacute společneacute komise tyacutekajiacuteciacute se Martina Luthera ktereacute při přiacuteležitosti pětisteacuteho vyacuteročiacute
narozeniacute označuje reformaacutetora za bdquosvědka evangelialdquo od ktereacuteho se jak katoliacuteci tak evangeliacuteci mohou učit
společně srv GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION
153
naacuterodaldquo a zůstaacutevajiacuteciacute bdquojedniacutem z kliacutečů českeacute spiritualityldquo930
představuje to co vyacutestižně vyjaacutedřil
Vaacuteclav Havel bdquotrvalou vyacutezvu duchovniacuteho dědictviacute našeho naacuterodaldquo Důvodem je přitom jeho
bdquobytostneacute přimknutiacute k Pravděldquo a s tiacutem spojenyacute bdquoprincip osobniacuteho ručeniacuteldquo což vyjadřuje že
bdquopravda pro něj nebyla jen volně přenosnou informaciacute ale životniacutem postojem zaacutevazkem
a naacuterokemldquo931
4112 (Dosud) nepřijateacute memento Jana Sarkandra
Podle evangelickeacuteho autora Štěpaacutena Haacutejka se v bdquoprobleacutemu Sarkanderldquo zradikalizovala
otaacutezka bdquobraacutenit pravduldquo a zůstat přitom tolerantniacute kteraacute tvořiacute jeden z uacutehelnyacutech kamenů nejen
českeacuteho ekumenismu932
Starost o pravdivost a budoucnost ekumenismu byla přitom
prezentovaacutena křesťany reformačniacute tradice jako hlavniacute důvod zpochybňovaacuteniacute svatořečeniacute
olomouckeacuteho mučedniacuteka z jejich strany Šlo však o důvod opravdu nejhlubšiacute
Argumentace českyacutech nekatoliacuteků usilujiacuteciacutech o to aby papež od kanonizace upustil se
odvolaacutevala na bdquozaacutevažnaacute a nezvratnaacute historickaacute faktaldquo tyacutekajiacuteciacute se Sarkandrovy angažovanosti na
poli politickeacutem jež měla potvrdit že kněz nebyl mučedniacutekem zpovědniacuteho tajemstviacute nyacutebrž přišel
o život kvůli podezřeniacute z vlastizrady933
V touze chtiacutet se dnes obracet k Janu Sarkandrovi jako
k přiacutemluvci se podle evangeliacuteků katoliacuteci dopouštějiacute hrubeacuteho zkreslovaacuteniacute dějinneacuteho obrazu
Zatiacutemco pro katoliacuteky se maacute novyacute světec staacutet vzorem věrnosti v plněniacute kněžskyacutech zaacutevazků
ztělesňuje tentyacutež muž pro českeacute evangeliacuteky uacutesiliacute naacutesilně vyhladit evangelickou viacuteru a potlačit
Martin Luther ndash Zeuge Jesu Christi (prohlaacutešeniacute z 6 května 1983) (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G
ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali
1931-1984 čl 1521-1547) 930
HALIacuteK T Hus a českyacute katolicismus In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi
Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 312 Podle Tomaacuteše Haliacuteka je
typickyacutem prvkem českeacute spirituality kteryacute se v Husovi personifikuje to že stojiacute bdquomezildquo Pražskyacute mistr je podle něj
bdquopřesně tou postavou sbquomezilsquo katoliacutekem kteryacute vykročil za horizont běžneacuteho katolictviacute sveacute doby ale rozhodně
nedokročil kdo tradice reformačniacuteldquo (HALIacuteK T O Husovi a českeacutem civilniacutem naacuteboženstviacute s 36) 931
Projev prezidenta Českeacute republiky Vaacuteclava Havla na Mezinaacuterodniacutem sympoziu o Mistru Janu Husovi (z 17
prosince 1999) In PAacuteNEK J ndash POLIacuteVKA M (ed) Jan Hus ve Vatikaacutenu Mezinaacuterodniacute rozprava o českeacutem
reformaacutetoru 15 stoletiacute a o jeho recepci na prahu třetiacuteho tisiacuteciletiacute s 116-117 K Husovu pojetiacute pravdy jako
stěžejniacutemu prvku jeho osoby ktereacute obsahovao jak kristologickeacute jaacutedro (bdquopravda Paacuteněldquo) tak antropologickeacute rozvinutiacute
(ve smyslu bdquoživota v pravděldquo) srv KALYPTON Naacutevrat Mistra Jana K souvislostem katolickeacuteho přehodnocovaacuteniacute
zjevu Jana Husa LOCHMAN JM K chaacutepaacuteniacute pravdy u Husa In LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami
naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN s 175-178
MOLNAacuteR A Na rozhraniacute věků Cesty reformace Praha Kalich 2007 s 323-337
Studie Husovy osobnosti se řiacutemskyacutem sympoziem a papežskou omluvou neuzavřela Na oslavaacutech 590 let od Husova
upaacuteleniacute zaslali uacutečastniacuteci ekumenickeacute bohoslužby v Husinci list papeži Benediktu XVI v němž signataacuteři žaacutedali aby
bdquose zasadil o to aby byla dokončena věc započataacute (hellip) předchůdcem papežem Janem Pavlem IIldquo aniž by přitom
svůj požadavek bliacuteže specifikovali srv Husineckaacute vyacutezva [on line] [citovaacuteno 18 10 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpveritasevangnetczhtmlhusinczhtm˃ V souvislosti s bliacutežiacuteciacutem se 600 vyacuteročiacutem reformaacutetorovi smrti začala
od jara 2011 činnost ekumenickaacute komise kteraacute maacute za svůj ciacutel přibliacutežit odkaz Jana Husa dnešniacutemu člověku srv
ŠEBEK J Zahaacutejeniacute činnosti ekumenickeacute komise pro Husovo jubileum 2015 [on line] [citovaacuteno 18 10 2012]
Dostupneacute na internetu ˂httpwwwekumenickaradaczindexphpsetlang=1ampID=2137˃ 932
Srv HAacuteJEK Š Probleacutemy a perspektivy Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 31 933
Stejně tak SAKAŘ V Pře Jana Sarkandra In Theologickaacute revue 662 (1995) s 17-19 S odvolaacuteniacutem na Fr
Hrubeacuteho autor zastaacutevaacute neochvějně tvrzeniacute že v přiacutepadu Sarkender bdquošlo o proces politickyacute nikoliv protikatolickyacuteldquo
154
svobodu svědomiacute934
Evangeličtiacute straacutežci ethosu přitom neopomenuli ani kritickyacute soud o trhlinaacutech
v moraacutelniacutem profilu bdquozlopověstneacuteholdquo935
Evangelickeacute znepokojeniacute Sarkandrem však nevedlo pouze k mravniacutemu poukaacutezaacuteniacute na
respekt vůči historickeacute pravdě Snad ještě mocnějšiacutem nežli historickeacute a teologickeacute implikace byl
pocit ohroženiacute katolictviacutem ktereacute se českyacutem protestantům jeviacute do jisteacute miacutery jako bdquokonzervativniacuteldquo
a staacutele mocensky silneacute936
Z ještě hlubšiacutech vrstev se na povrch dere zklamaacuteniacute z toho bdquože naacutes
mnohem většiacute katolickaacute ciacuterkev přehliacutežela a přehliacutežiacuteldquo a že pro ni bdquonejsme ani protivniacutecildquo937
Obrana protestantismu kteryacute je utužovaacuten tvaacuteřiacute v tvaacuteř společneacutemu nepřiacuteteli zavdaacutevaacute podnět
k tomu co je skutečně nosnyacutem prvkem identity českyacutech evangeliacuteků bude jiacutem skutečně pouze
zabydlenost v bdquoprotestuldquo
Rozjitřenost paměti tedy zavdala evangeliacutekům podnět k dalšiacute starosti Tiacutem že začali
uvažovat nad stavem katolicismu u naacutes přijali uacutemyslně roli hlasu kritickeacuteho veřejneacuteho miacuteněniacute
ktereacute podle nich současnaacute katolickaacute ciacuterkev u naacutes rozchaacutezejiacuteciacute se s mentalitou křesťanskeacuteho
Zaacutepadu postraacutedaacute938
O teacuteto mentalitě svědčiacute napřiacuteklad otevřenyacute list duchovniacuteho ČCE Pavla
Ottera kteryacute na postoji katolickeacute ciacuterkve k Sarkandrově zaacuteležitosti diagnostikoval projev
nečitelnost a nejednoznačnost českeacuteho katolictviacute Nepřijatelnyacutem byl pro něj fakt že postava
naacuteležejiacuteciacute do eacutery bdquoparadigmatu reformačně-protireformačniacuteholdquo by měla byacutet zaacutehy prezentovaacutena
bdquov paradigmatu pluralitniacute ekumenickeacute postmoderniacute situaceldquo939
Při popisu tendenciacute světoveacuteho
katolicismu se ovšem autor poněkud nevyhyacutebaacute podezřelyacutem schematismům940
češtiacute a moravštiacute
katoliacuteci se musiacute rozhodnout zdali se poslušně přiřadiacute k proudu konzervativniacutemu autoritativniacutemu
a patriarchaacutelniacutemu zastaacutevaneacutemu v tradičně katolickyacutech zemiacutech bdquojihoseverniacute magistraacutelyldquo od Itaacutelie
po Polsko anebo se stanou spojenci teologicky progresivniacuteho ciacuterkevně i společensky
otevřenějšiacuteho katolicismu bdquozaacutepadniacute frontyldquo kteryacute se v raacutemci ciacuterkve vyznačuje předevšiacutem
disentem vůči autoritě Otter vyjaacutedřil domněnku že katoliacuteci v Čechaacutech ale předevšiacutem ti na
Moravě postojem ke svatořečeniacute zřejmě splynou s onou prvniacute liniiacute čiacutemž ndash jak dodal Jan Dus ndash
zpochybniacute bdquovšechno spraacutevneacute co přineslo druheacute Vatikaacutenumldquo941
934
Srv Dopis Spolku evangelickyacutech kazatelů papeži s 8-9 Neohroženyacute světcův postoj proti heretikům zmiňovalo
papežskeacute breve jiacutemž Pius IX dne 12 srpna 1854 prohlaacutesil Sarkandra za blahoslaveneacuteho srv Blahoslaveneacute breve
In TENORA J ndash FOLTYNOVSKYacute J Bl Jan Sarkander Jeho doba život a blahoslaveniacute Olomouc Matice
cyrilometodějskaacute 1920 s 733-734 935
Srv např BAŠUS BB Pět poznaacutemek ke kanonizaci Jana Sarkandra s 41 Studie L Plechaacutečoveacute bdquoJan
Sarkanderldquo (přiacuteloha k dopisu z 26 6 1991) In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci
noveacuteho katolickeacuteho světce s 19-35 936
Srv Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke
kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 12 937
Dopis Aleše Wrany In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho
světce s 13 938
Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci In Lidoveacute noviny (96 1995) s 10 Odpovědi katoliacuteků na
Rejchrtův podnět shrnuje Anketa Co na to Zvěřinovi žaacuteci In Perspektivy 7 (1995) s III 939
OTTER P Otevřenyacute dopis našim katoliacutekům In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke kanonizaci
noveacuteho katolickeacuteho světce s 51 940
Srv ZIKMUND MT Poznaacutemky k otevřeneacutemu dopisu Pavla Ottera českyacutem katoliacutekům In Křesťanskaacute revue
LXII7 (1995) s 190 941
DUS J Nešťastneacute svatořečeniacute a diskuse o českyacutech dějinaacutech In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi
Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 112
155
Připusťme prezentace postavy světce o jehož kanonizaci ciacuterkev na Moravě žaacutedala ještě
v časech kdy moderniacute ekumenismus neexistoval jakožto bdquopatronaldquo snah o jednotu mohla vyzniacutet
českyacutem nekatoliacutekům jako poněkud zbrklaacute či mlžiacuteciacute Nicmeacuteně nebylo možneacute praacutevě v objeveniacute
teacuteto dimenze rozpoznat teacutež znameniacute a vyacutezvu doby Nesehraacutelo jistou roli v nepřijetiacute skutečnost
na kterou upozornil Jan Spousta totiž že bdquoJanův přiacuteběh nezapadaacute do onoho ještě živořiacuteciacuteho
paradigmatu podle ktereacuteho vždy zliacute katoliacuteci pronaacutesledujiacute hodneacute evangeliacuteky a nikdy jinakldquo942
Sarkander před naacutemi zůstaacutevaacute staacutet jako připomiacutenka sebekritickeacute reflexe dějin a to pro oba taacutebory
pro katoliacuteky vystaveneacute pokušeniacute triumfalismu943
pro evangeliacuteky čeliacuteciacute komplexu ukřivděnosti a
přemaacutehajiacuteciacute tradičniacute bdquopotolerančniacute vztahovačnostldquo944
Otevřenou k zamyšleniacute na obou stranaacutech je
otaacutezka jakou roli hraacutela při zvažovaacuteniacute historickyacutech skutečnostiacute jejich přiacutepadnaacute bdquoideologicky
předpojataacute interpretaceldquo945
jak upozornila Jana Nechutovaacute
Na intenzivnějšiacute objeveniacute bdquoznepokojujiacuteciacuteholdquo mementa i přiacutemluvy Jana Sarkandra čekaacute
samotnaacute miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev946
To by ovšem nemělo z jeho postavy v raacutemci ekumenickeacute
bdquokorektnostildquo učinit bdquovnitřniacute zaacuteležitostldquo pouze teacuteto ciacuterkve To že se holešovskyacute faraacuteř stal obětiacute
mocensky zvrhleacuteho konfesionalismu je přesvědčeniacute nejen katolickeacuteho historika947
Sarkander
patřiacute k dějinaacutem českeacuteho křesťanstviacute podobně jako Hus přes všechny třebaže nemaleacute rozdiacutely lze
dokonce tvrdit že bdquov posledniacute životniacute důslednosti ve vaacutežnosti k pravdě v radikaacutelniacutem spolehnutiacute
se na Božiacute milosrdenstviacute tam kde milosrdenstviacute lidskeacute končiacute se sobě snad podobajiacuteldquo948
V tom
tkviacute nadčasovost jejich poselstviacute ktereacute zbaveneacute scheacutemat a předsudků snad jednou přispěje
k tomu že se pohoršeniacute a spor proměniacute v povzbuzeniacute k ekumenickeacute vytrvalosti a v prostředek ke
vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute
412 Skrze bolest zraněneacute paměti k ἀνάμνησις a smiacuteřeniacute vztahů
Teolog a ekumenik Alan Falconer při sveacute definici ekumenickeacute cestu jako poutě od
konfliktu mezi ciacuterkvemi ke vzaacutejemneacute koinonii připomiacutenaacute že kvalita prohlubujiacuteciacuteho se
společenstviacute je ovšem staacutele vystavena ohroženiacute Kliacutečovou roli přitom může sehraacutet praacutevě paměť
nakolik bdquovzpomiacutenky sbquonašiacutelsquo komunity na sbquodruheacutelsquo komunity snižujiacute naši schopnost vyjaacutedřit plněji
vzaacutejemneacute společenstviacute obou komunitldquo949
Otaacutezka smiacuteřeniacute historickeacute paměti přitom nemůže byacutet
942
SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) In
Getsemany 7-8 (1995) s 43 Evangelickaacute historička Noemi Rejchrtovaacute v souvislosti s protestantskyacutem taženiacutem proti
svatořečeniacute poukaacutezala na intoleranci kteraacute se hlaacutesila ke slovu teacutež v prostřediacute bdquokonfesijně ztuhleacuteho bratrskeacuteho
kalvinismuldquo (Dopis Noemi Rejchtoveacute předsedovi SPEKu s 12) 943
Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu In Perspektivy 8 (1997) s III 944
Srv Dopis Jany Nechutoveacute předsedovi SPEKu In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi Sborniacutek ke
kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 10 945
Srv tamteacutež 946
Srv TKADLČIacuteK V Proč praacutevě nyniacute In AA VV Kněz a mučedniacutek Jan Sarkander Sborniacutek ke svatořečeniacute
Olomouc Matice cyrilometodějskaacute 1994 s 111-113 PŘIacuteHODA P Zcela osobniacute etuda sarkandrovskaacute In
Perspektivy 4 (1995) s 8 947
Srv REJCHRTOVAacute N Skylla a Charybda ciacuterkevniacutech dějin In AA VV Evangeliacuteci o Janu Sarkandrovi
Sborniacutek ke kanonizaci noveacuteho katolickeacuteho světce s 56 948
SPOUSTA J Jan Sarkander a paradigmata (Nad otevřenyacutem dopisem našiacutem katoliacutekům Pavla Ottera) s 44 949
FALCONER A Třetiacute faacuteze ekumenickeacuteho hnutiacute Za hranicemi krajiny kterou znaacuteme s 28
156
degradovaacutena na uacuteroveň svyacutem způsobem druhořadeacuteho tzv bdquoneteologickeacuteholdquo faktoru neboť jde
naopak o teacutema navyacutesost teologickeacute Je totiž třeba čiacutest dějiny duchovně v procesu zaměřeneacutem na
bdquoosvobozeniacute osobniacuteho a kolektivniacuteho svědomiacute ode všech forem nevraživosti a naacutesiliacute jež v něm
mohlo zanechat dědictviacute vin minulosti a to prostřednictviacutem noveacuteho historickeacuteho a teologickeacuteho
hodnoceniacute danyacutech udaacutelostiacuteldquo950
Jen takoveacute kroky naacutes uvedou na cestu trvaleacuteho pokoje a
bytostneacuteho smiacuteřeniacute
Snahy smiacuteřit dějinnou paměť se pohybujiacute na jineacute rovině než je dovoluje pouhyacute
historicismus a psychologismus neniacute to proud dějin saacutem o sobě kteryacute postupně automaticky
pohřbiacute všechny vzpomiacutenky v zapomněniacute Nejde ani o interpretaci veškereacuteho našeho jednaacuteniacute jako
toho jež vyvěraacute z minuleacute deprivace siacutedliacuteciacute v nevědomiacute S pamětiacute je nejprve třeba komunikovat
přičemž se ukazuje nedostatečnou touha pochopit rozhodnutiacute historie kteraacute byla činěna
v srdciacutech bdquoobyčejnou racionaacutelnostiacuteldquo951
Vstoupit do rozhovoru s dějinnou pamětiacute znamenaacute
vypravit se k lidskeacutemu nitru ktereacute se nechaacutevaacute ve svyacutech rozhodnutiacutech veacutest dobrem i zlem
Porozuměniacute tomu jak se spleacutetaly a rozpleacutetaly dějinneacute udaacutelosti je duchovniacute povahy což implikuje
přijetiacute faktu že pochopeniacute neniacute vždy zcela samozřejmeacute a že bdquouacuteplnyacute vyacuteznam historie je znaacutem
pouze Bohuldquo952
Pouze vlastnickaacute mysl bude chtiacutet dějinnou paměť podřiacutedit scheacutematu sebeliacutetosti
či vlastniacuteho oslaveniacute učinit z niacute objekt sveacuteho zaacutejmu čiacutemž ji zbaviacute jejiacute ryzosti
Diacuteky paměti můžeme navaacutezat kontakt s trojiacutem zdrojem vlastniacutech dějin jimiž jsou uacuteděl
jakožto danost bdquoobjektivita zaacutekonaldquo Bůh jako ten kteryacute jednaacute bezvyacutehradně pro spaacutesu člověka a
lidskaacute svoboda zahrnujiacuteciacute možnost kolaborovat s tajemstviacutem zla953
Hovořiacuteme-li o bolesti
zraněneacute paměti maacuteme na mysli tiacuteži způsobenou našimi nevěrnostmi ktereacute nejsme schopni se
zbavit Zraněnaacute paměť maacute kořeny v hřiacutechu kteryacute nebyl vyznaacuten anebo jsme o jeho odpuštěniacute
vůbec nestaacuteli Je to však praacutevě osvobozujiacuteciacute zkušenost odpuštěniacute a viacutetězstviacute nad zlem a nad
smrtiacute jež navraciacute paměti jejiacute vlastniacute uacutelohu a staacutevaacute se předpokladem pro uzdraveniacute vztahů
V postoji modlitby je třeba podniknout sestup do vlastniacute historie při ktereacutem se průvodcem staacutevaacute
Božiacute prozřetelnost Paměť naacutes totiž nepřivaacutediacute předevšiacutem bdquok historickeacute zřejmosti ale k důvěře
(hellip) Pravyacute vyacuteznam usmiacuteřeniacute spočiacutevaacute v uznaacuteniacute našiacute existence a našeho nepodmiacuteněneacuteho přijetiacute ze
strany Boha kteryacute je Laacuteskouldquo954
bdquoVyacutekřik uacutežasuldquo955
doprovaacuteziacute zjištěniacute že bdquokde se rozmnožil
hřiacutech tam se ještě mnohem viacutece rozhojnila milostldquo (Ř 520) oteviacuteraacute se prostor pro bezprostředniacute
zkušenost laacutesky kteraacute se za naacutes obětovala v čase bdquokdy jsme ještě byli hřiacutešniacuteldquo (Ř 58)
Uzdravenaacute paměť uacutestiacute do liturgickeacute ἀνάμνησις956
ve ktereacute se bdquostaacutevaacute obrazem věčnosti
přiacutetomneacute v našem časeldquo957
Darovaneacute a přijateacute smiacuteřeniacute nachaacuteziacute sveacute miacutesto ve spirituaacutelniacute paměti
950
MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 5 951
RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce In AA VV Kraacutesa jako vyacutechodisko Noveacute cesty pastoraacutelniacute
teologie s 369 952
Tamteacutež s 370 953
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě
jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 954
Tamteacutež s 112 955
IGNAacuteC Z LOYOLY Duchovniacute cvičeniacute 60 956
Srv PRUDKYacute M bdquoByacutet pamětlivldquo (z-k-r) jako stěžejniacute prvek našiacute viacutery kliacutečovyacute termiacuten biblickeacute teologie a piliacuteř
bohoslužby In MOREacuteE PCA ndash PRUDKYacute M (ed) RozpravySamenspraak 1998 Jak boliacute Bůh (Biblickaacute
teologie a liturgie) Heršpice EMAN 1998 s 16-28
157
ciacuterkve jiacutež je Tradice958
Ta žije předaacutevaacuteniacutem zvěsti o smiacuteřeniacute člověka s Bohem skrze Kristovu
smrt pro naše hřiacutechy jeho sestoupeniacute mezi mrtveacute a naacutevrat k Otci (srv 1K 153-4) tedy
prostřednictviacutem diacutela vykoupeniacute jež se vyacutesadniacutem a bdquokondenzovanyacutemldquo způsobem připomiacutenaacute při
liturgickeacutem slaveniacute ktereacute se konaacute na Kristovu pamaacutetku (srv L 2019) Při eucharistii se
vzpomiacutenka staacutevaacute uacutekonem laacutesky kdy se Bůh rozpomiacutenaacute na naacutes a rozleacutevaacute staacutele znovu svoji laacutesku
na svět a kdy se v Kristu rozpomiacutenaacuteme i my abychom se teacuteto laacutesce otevřeli a nechali jiacute proměnit
sebe i veškerenstvo959
Udaacutelost Božiacuteho smiacuteřeniacute kteraacute zde byla dřiacuteve než lidskeacute pokusy o jejiacute
realizaci můžeme s Pavlem Filipi nazvat onou gratia praeveniens předchaacutezejiacuteciacute milostiacute kterou
můžeme privilegovanyacutem způsobem zakoušet jako ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute v teacuteto zemi
když usilujeme o uzdraveniacute našiacute dějinneacute paměti a kteraacute zaacuteroveň obklopuje každyacute krok smiacuteřeniacute
k němuž se odvaacutežiacuteme960
Ἄναμνησις jejiacutemž nejvlastnějšiacutem miacutestem je praacutevě křesťanskaacute
bohoslužba pak přiacutemo vybiacuteziacute naše ciacuterkve k tomu aby uacutekon smiacuteřeniacute na sebe vzal podobu aktu
liturgickeacuteho961
Skrze vyhojenou paměť se zpřiacutetomňuje laacuteska kteraacute bdquonikdy nezanikneldquo (1K 138) a kterou
je prosycena živaacute a věčnaacute memoria Dei v niacutež neniacute miacutesto pro naše nepravosti a hřiacutechy Vyznanyacute
hřiacutech (confessio peccati) již existuje pouze jako confessio laudis kteraacute se vzdaacutevaacute Bohu bdquopřed
jehož zrakem lze uznat viny minulosti jakož i přiacutetomnosti abychom se jiacutem a s niacutem nechali
smiacuteřit (hellip) a stali se schopnyacutemi poskytnout odpuštěniacute těm kdo snad ubliacutežili naacutemldquo962
Setkaacuteniacute se
Slovem ktereacute přijalo tvaacuteř a vstoupilo do světa aby jej přivedlo zpět k Bohu oteviacuteraacute možnost
smiacuteřeniacute všech vztahů ktereacute byly narušeny hřiacutechem Praacutevě pravdiveacute setkaacuteniacute s Beraacutenkovou tvaacuteřiacute
vede k proměněniacute paměti a maacute za naacutesledek že bdquona vykonaneacute či přijateacute zlo již (hellip) lideacute
nevzpomiacutenajiacute jinak než prostřednictviacutem oneacute Tvaacuteře kteraacute jej vzala na sebeldquo963
Ciacuterkve v našiacute zemi vede ke smiacuteřeniacute cestou rozpomiacutenaacuteniacute Duch Svatyacute Jako takoveacuteho naacutem
jej v Kristově jmeacutenu posiacutelaacute saacutem Otec aby naacutem připomenul všecko co Kristus řekl a vykonal pro
naši spaacutesu (srv J 1425) Jen diacuteky Božiacutemu Duchu kteryacute znaacute zaacutevratneacute hlubiny Božiacute laacutesky
(srv 1K 210) a kteryacute vstupuje do našeho nitra aby svyacutem pomazaacuteniacutem blahodaacuterně a leacutečivě
působil na raacuteny našiacute rozdraacutesaneacute paměti se naše bolestneacute vzpomiacutenky mohou proměnit
v radostnou ἀνάμνησις Božiacuteho zaacutevazku pro jeho lid Diferenciace a cizost jež děliacute přiacutetomnost
od minulosti je překlenuta diacuteky sjednocujiacuteciacutemu působeniacute Božiacuteho Ducha kteryacute je napřiacuteč dějinami
tvůrcem diachronniacuteho společenstviacute ciacuterkve964
Praacutevě tato skutečnost umožňuje probudit v ciacuterkvi
sounaacuteležitost nikoliv pouze co do communio sanctorum nyacutebrž takeacute povolat k solidaritě s viniacuteky
957
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 113 958
Srv RUPNIK MI Spirituaacutelniacute četba skutečnosti s 190 959
Srv SCHMEMANN A Per la vita del mondo Il mondo come sacramento Roma Lipa 2012 s 49 960
Srv FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 61 961
Srv TENTYacuteŽ Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48
Evangelickyacute teolog v teacuteto souvislosti poukazuje na vyacutezvu kterou se proces uzdravovaacuteniacute paměti staacutevaacute pro jednotliveacute
ciacuterkevniacute obce předevšiacutem v těch oblastech a miacutestech kde v minulosti ke konkreacutetniacutem hřiacutechům proti jednotě ciacuterkve
došlo 962
MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 9 963
RUPNIK MI Realizace člověka spočiacutevaacute v laacutesce s 383 964
Srv MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Paměť a smiacuteřeniacute Ciacuterkev a viny minulosti s 34-35
158
a prosit o odpuštěniacute A je to nakonec opět Duch Svatyacute v němž dochaacutezejiacute historickeacute udaacutelosti
sveacuteho posledniacuteho sjednoceniacute v Božiacute paměti v něm se odhaluje jejich metahistorickyacute a duchovniacute
vyacuteznam965
bdquoBez duchovniacute zkušenosti zůstaacutevajiacute obrazy vzpomiacutenkou rozděleniacute nebo zraněneacute pamětildquo
piacuteše Pavel Ambros966
Symboly jimž se staly osoby a udaacutelosti našich ciacuterkevniacutech dějin je třeba
společnyacutem rozpomiacutenaacuteniacutem zbavit dezintegrujiacuteciacute moci a objevit v nich duchovniacute rozměr laacutesky
kteraacute je principem budujiacuteciacutem Kristovo tělo Spiacuteše nežli zběsileacute kaacuteceniacute myacutetů se zde jako
osvobozujiacuteciacute ukaacuteže pro naše ciacuterkve naacuteročnaacute cesta v poslušnosti Duchu laacutesky a pravdy kteraacute
jedinaacute může způsobit aby modely identity přestaly byacutet symboly nenaacutevisti967
Proto je nanejvyacuteš
přiacutehodneacute aby z uacutest ciacuterkve stoupala k tomuto Duchu Utěšiteli prosba
bdquoSmyj z naacutes hřiacutechy stopy vin
dej svou svěžest žiacuteznivyacutem
vyhoj z bolestiacute a ranldquo968
Očišťovaacuteniacute a obnova maacute za ciacutel bdquoaby na tvaacuteři ciacuterkve jasněji zaacuteřilo Kristovo znameniacuteldquo969
Raacuteny ktereacute si křesťaneacute a ciacuterkve v našich dějinaacutech uštědřily jsou nakonec určeny k tomu aby
dosaacutehly stejneacuteho uacutedělu jako jizvy Vzkřiacutešeneacuteho ktereacute se na jeho oslaveneacutem těle staacutevajiacute
znameniacutemi (srv Ga 617) diacuteky nimž se Ježiacuteš daacutevaacute poznat jako skutečnyacute Paacuten a pravyacute Bůh
(srv J 2026-29) Cesta poniacuteženiacute a pokorneacuteho vyznaacuteniacute vin je tak pro ciacuterkev jistyacutem naacutesledovaacuteniacutem
Krista kteryacute svou snoubenku den ode dne očišťuje a obnovuje až do teacute chviacutele bdquodokud si ji (hellip)
nepřipraviacute slavnou bez poskvrny a vraacuteskyldquo970
42 Kontinuita anebo diskontinuita křesťanskyacutech tradic v českyacutech zemiacutech
bdquoKoneckonců naše českaacute otaacutezka je otaacutezkou naacuteboženskouldquo piacuteše na sklonku 19 stoletiacute T
G Masaryk a maacute přitom na mysli že pro pochopeniacute smyslu českyacutech dějin a poslaacuteniacute českeacuteho
naacuteroda neniacute důležiteacute jak a proč se v průběhu staletiacute měnilo naacuteboženskeacute přesvědčeniacute našeho lidu
nyacutebrž bdquozaacuteroveň a předevšiacutem v čem byla a je pravdaldquo971
Takto položenaacute otaacutezka přitom vyzyacutevaacute
k rozhodnutiacute Zvlaacuteštniacutemu rozporu je podle Masaryka vystaven předevšiacutem českyacute katoliacutek když
konfrontuje minulost s přiacutetomnostiacute neboť tak objevuje onen fenomeacuten že totiž bdquonaacuterod českyacute
jedinyacute ze všech naacuterodů na světě zanechal katolicismu provedl reformaci ale opět se vraacutetil ke
965
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 242 966
Tamteacutež s 106 967
Srv NOBLE I Paměť jako břemeno a paměť jako dar teologickyacute pohled na přiacutestup k minulosti
v postkomunistickyacutech zemiacutech In HALAMA J (ed) Teologie a dějiny Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute
fakulty 14 (2009) Jihlava Mlyacuten 2009 s 142-149 968
Sekvence o slavnosti Seslaacuteniacute Ducha Svateacuteho In Misaacutel na každyacute den liturgickeacuteho roku Kostelniacute Vydři
Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2000 s 691 969
Lumen gentium 15 970
Unitatis redintegratio 4 971
MASARYK TG Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 335
159
katolicismu opouštěje reformacildquo Co tento proces znamenaacute bdquoByla reformace poblouzněniacutem
(hellip) anebo nebylaldquo taacuteže se TGM972
Odpověď nachaacuteziacute u představitelů českeacuteho naacuterodniacuteho obrozeniacute Kollaacutera a zvlaacuteště pak
Palackeacuteho kteryacute ovlivněn Kantem a Herderem vytvaacuteřiacute filosofii dějin českeacuteho naacuteroda jejichž
zaacutekladniacutem smyslem je bdquobožnostldquo jakožto naplněniacute čisteacuteho člověčenstviacute Tuto bdquobožnostldquo jako
praktickeacute rozvinutiacute Kristova učeniacute nachaacuteziacute v nejčistšiacute podobě českyacute obrozenec v našiacute reformaci
jmenovitě v bratrstviacute973
Obdobně tedy Masaryk upiacutenaacute svůj zrak na českeacute bratrstviacute
Z Chelčickeacuteho podle něj povstala ryziacute bdquociacuterkev českaacuteldquo bdquopřekonaacutevajiacuteciacute husitstviacute rozumem a
taacuteborstviacute laacuteskouldquo974
kteraacute nepohlcena německyacutem protestantismem odkazuje českeacutemu naacuterodu
všecek smysl jeho naacuterodniacuteho života jenž maacute byacutet zaacuteroveň přiacutespěvkem našeho naacuteroda okolniacutemu
světu Je jiacutem humanita bdquoČeskaacute idea bratrstviacute českaacute idea humanitniacute toť vůdčiacute idea celeacutemu
člověčenstvuhellipldquo975
zvolaacute nadšeně Masaryk Odpor vůči zleacutemu rovnost před zaacutekonem svoboda
svědomiacute to vše jsou ideaacutely českeacute reformace kvůli nimž se Hus a českyacute naacuterod dostali do sporu
s řiacutemskou ciacuterkviacute bdquoIdeaacutely humanitniacuteldquo Niterně prožiacutet tento myšlenkovyacute vyacutevoj na jehož počaacutetku
staacutela reformace a k němuž se přihlaacutesilo obrozeniacute a daacutele v něm pokračovat představuje pro
Masaryka uacutekol před niacutemž stojiacute českaacute moderniacute kultura a filosofie976
Svyacutemi formulacemi tehdejšiacute řiacutešskyacute poslanec a budouciacute prezident československeacuteho staacutetu
nenabiacutedl pouze alternativu politickeacutemu liberalismu a nezpůsobil jen polemiku mezi českyacutemi
filosofy a historiky tyacutekajiacuteciacute se smyslu českyacutech dějin977
Na jeho naacuteboženskyacute kliacuteč k řešeniacute bdquočeskeacute
otaacutezkyldquo se bude 8 ledna 1920 ve sveacutem prohlaacutešeniacute naacuterodu odvolaacutevat praacutevě ustanovenaacute CČS
kteraacute zradikalizuje volbu českeacute duše aby vyřešila bdquoodvěkyacute rozpor sveacuteho nitraldquo totiž zdali chce
bdquobyacutet naacutebožensky svobodnou a zbožnou po sveacutem svědomiacute anebo sloužiti Bohu podle zaacutekonů
neuznaacutevaneacute světovlaacutedy ciziacute kteraacute ztotožňuje naacuteboženstviacute se svou panstviacutechtivostiacute a sebe
s Bohemldquo978
Rozhodnutiacute se pro svobodu svědomiacute odpovědnost za mravnost naacuteroda a
demokratizaci i naacuteboženskou pak mělo veacutest českeacuteho katoliacuteka z ciacuterkve řiacutemskeacute do ciacuterkve naacuterodniacute
Karel Farskyacute uacutestředniacute postava krajniacuteho proudu reformniacuteho duchovenstva kteryacute se stane prvniacutem
972
Tamteacutež 973
Srv PALACKYacute F Kraacutesověda čili o kraacutese a uměniacute knihy patery In TENTYacuteŽ Spisy drobneacute III Spisy
aesthetickeacute a literaacuterniacute Praha Bursiacutek a Kohout 1903 s 149 974
MASARYK TG Českaacute otaacutezka Snahy a tužby naacuterodniacuteho obrozeniacute In TENTYacuteŽ Českaacute otaacutezka Naše nynějšiacute
krize Jan Hus Spisy TGM 6 s 150 975
TENTYacuteŽ Jan Hus Naše obrozeniacute a naše reformace s 344 976
Tamteacutež 977
Srv souhrnně HAVELKA M Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 In HAVELKA M (ed) Spor o smysl
českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Praha Torst 1995 s 7-43 HUumlBNER M Spor o smysl českyacutech dějin In Souvislosti 6
(1992) s 26-35 Důrazneacute kritice podrobil Masarykovo pojetiacute předevšiacutem Josef Pekař kteryacute vytyacutekal Masarykovi jenž
se prohlašoval za představitele realismu namiacuteřeneacuteho proti starovlasteneckeacutemu realismu což dokazoval zjm ve
sporu o pravost Kraacuteloveacutedvorskeacuteho a Zelenohorskeacuteho rukopisu že ve sveacutem pojetiacute dějin saacutem propadaacute romantickeacute iluzi
o slavneacute českeacute minulosti opiacuteraje se přitom o faktickeacute historickeacute omyly a nespraacutevnosti ktereacute zapřahuje do služeb sveacute
humanitniacute filosofie jež se podle Pekaře staacutevaacute mytickou a mystickou ideologiiacute srv PEKAŘ J Masarykova českaacute
filosofie In HAVELKA M (ed) op cit s 265-302 Proti Masarykově teorii o naacuteboženskeacute povaze smyslu českyacutech
dějin je pro Pekaře bdquoneměnnou zaacutekladnou jež prostupuje a vskutku nese naše dějinyldquo českeacute bdquonaacuterodniacute vědomiacuteldquo tedy
vnitřniacute sounaacuteležitost s oniacutem bdquoduchovniacutem kolektivemldquo kteryacute putuje dějinami bdquos touže zaacutekladniacute snahou zachovat
zesiacutelit zušlechtit svoji individualitu mezi naacuterodyldquo srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin In HAVELKA M (ed)
op cit s 513-514 978
Proklamace založeniacute ciacuterkve československeacute In MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho
hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech 1917-1924 s 298
160
patriarchou noveacute ciacuterkve vyklaacutedaacute celeacute českeacute ciacuterkevniacute dějiny jako zaacutepas bdquočeskeacuteho křesťanstviacuteldquo
proti řiacutemskeacutemu a spatřuje jejich vrchol v nenaacutesilneacutem a nedogmatickeacutem českobratrstviacute v němž
objevuje bdquonauku Kristovu proniklou do duše lidu českeacuteho nejhloubějildquo979
Propagace celeacuteho
tzv bdquopřestupoveacute hnutiacuteldquo dvacaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute zaštiacutetěnaacute sloganem o bdquočeskeacutem zaacutepasuldquo
vykazuje rysy uacutezkeacute propojenosti teacutematu naacuterodniacute identity s naacuteboženskou dimenziacute nacionalismu980
Skutečnost že českeacute země a jejich dějiny jsou miacutestem kteryacutem prostupuje pluraacutel
křesťanskyacutech tradic se promiacutetla do hledaacuteniacute smyslu naacuterodniacutech dějin Zaacutepas o vyacutelučnost
interpretaciacute se v teacuteto oblasti proměnil v dialog tradic o komplementaritě vyacutekladu Přiacuteklady
přiacutestupů různyacutech křesťanskyacutech tradic k bdquočeskeacute otaacutezceldquo ktereacute v prvniacute čaacutesti tohoto celku
nastiacuteniacuteme přivaacutedějiacute českyacute ekumenismus před uacutekol taacutezat se po vztahu křesťanskyacutech tradic
v českyacutech zemiacutech vůči sobě navzaacutejem a předevšiacutem vůči živeacute a nerozděleneacute Tradici ciacuterkve jak o
tom bude řeč v druheacute čaacutesti Kliacutečovyacutemi kategoriemi pro porozuměniacute probleacutemu se přitom podle
naacutes staacutevajiacute pojmy kontinuita a diskontinuita
421 Ekumenickeacute souvislosti bdquootaacutezkyldquo po duchovniacutem smyslu českyacutech dějin
bdquoČeskaacute otaacutezkaldquo k niacutež se již viacutece než sto dvacet let v různyacutech intervalech staacutele znovu
vracejiacute naši předniacute mysliteleacute přesahuje specifickyacute raacutemec naacuteboženskeacuteho probleacutemu Je opakovaně
formulovaacutena s různyacutemi akcenty čiacutemž bdquovypoviacutedaacute často viacutece o samotneacute době ve ktereacute se (hellip)
klade než o historickyacutech skutečnostechldquo981
V rozmanitosti svyacutech poloh tak je miacutestem kde se
profiluje českaacute kultura jako celek V uacutezkeacute spojitosti s taacutezaacuteniacutem se po tom odkud jako Češi
pochaacuteziacuteme kam jako naacuterod patřiacuteme a jaciacute svojiacute naacuterodniacute povahou jsme artikuluje se v bdquočeskaacute
otaacutezceldquo snaha najiacutet to co naacutes při pohledu na naše dějiny spojuje982
Uacutestředniacute pozici tak zaujiacutemaacute
979
FARSKYacute K Z pode jha (Vznik ciacuterkve československeacute) s 8 Farskyacute podobně jako Masaryk zastaacuteval přesvědčeniacute
že řešeniacutem českeacuteho naacuteboženskeacuteho sporu neniacute ani naacutevrat k protestantismu ale ani orientace na pravoslaviacute Kvůli
obrodě naacuteboženskeacuteho života českeacuteho naacuteroda kteryacute je podle Farskeacuteho bdquozoufale nespokojenldquo se staacutevajiacuteciacute podobou
katolictviacute je zapotřebiacute jedineacute bdquozreformovati katolickou ciacuterkev od zaacutekladu v duchu noveacute dobyldquo (FARSKYacute K op
cit s 18) K prosazeniacute takoveacute reformy via facti povstaacutevaacute praacutevě novaacute bdquonaacuterodniacuteldquo ciacuterkev jejiacutež založeniacute Farskyacute osobně
přirovnaacutevaacute k objeveniacute drahocenneacute perly bdquopraveacute českeacute lidskeacute zbožnosti kterou (hellip) nepřiacutezeň dějin do blaacuteta zašlapala
Tu perlu jsme zvedli a upozorňujeme na ni naacuterod ona jest jeholdquo (FARSKYacute K op cit s 42)
K podobneacutemu slovniacuteku poukazujiacuteciacutemu na rozpor v duši naacuteroda mezi bdquořiacutemskouldquo ciacuterkviacute a bdquočeskou svobodouldquo sahali
jak jsme již viděli zvlaacuteště na počaacutetku prvniacute republiky teacutež sjednoceniacute češtiacute evangeliacuteci srv MOREacuteE PCA bdquoČeskaacute
viacutera neniacute řiacutemskaacute nyacutebrž husitskaacute českobratrskaacuteldquo Českyacute nacionalismus a jeho evangelickaacute podoba In HALAMA J
(ed) Teologie a dějin Studie a texty Evangelickeacute teologickeacute fakulty 14 (20091) s 111-123 Maacutelokoho asi
překvapiacute že v takoveacute atmosfeacuteře se katolickaacute apologetika kromě neoscholastickeacute dogmatickeacute argumentace na rovině
ekleziologickeacute nezřiacutedka snažila dokaacutezat jak naopak nitro českeacuteho člověka vždy naacutebožensky a kulturně tiacutehlo k
(řiacutemskeacutemu) katolictviacute srv např ještě teacutež pozdějšiacute povaacutelečnyacute spis KUBALIacuteK J Českeacute křesťanstviacute Ciacuterkev Kristova
a jineacute naacuteboženskeacute společnosti v našiacute vlasti s 7793 980
Srv ŠEBESTOVAacute J Přestupoveacute hnutiacute z pohledu katoliacuteka In AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek přiacutespěvků
z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21ndash25 ledna 2008 s 56-60
DLASK J Přestupoveacute hnutiacute dvacaacutetyacutech let Naacuterod a naacuteboženstviacute In Getsemany 10 (2011) s 246-254 981
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 47 O proměnlivosti historickeacuteho kontextu a jeho vlivu
na kladeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo Praha
Nakladatelstviacute Lidoveacute noviny 2001 s 70-179 Vyacuteběr reprezentativniacutech textů českyacutech autorů předklaacutedaacute
HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 1895 ndash 1938 Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny
a akcenty českeacute otaacutezky Praha Torst 2006 982
Srv HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 18-42
161
hledaacuteniacute kontinuity českyacutech dějin onoho sjednocujiacuteciacuteho vnitřniacuteho pouta ktereacute by daacutevalo smysl a
vyacuteznam jak jejich celku tak jednotlivyacutem historickyacutem udaacutelostem Vyvstaacutevaacute před naacutemi probleacutem
filosofickyacute předpoklaacutedajiacuteciacute fenomeacuten dějinnosti člověka kteryacute jako subjekt plynouciacutech dějin
toužiacute porozumět jejich ciacuteli a vymanit se tak ze zajetiacute čisteacuteho historismu Člověka jenž toužiacute po
bdquoodkrytiacute smyslu kteryacute nemůže byacutet nikdy vyložen jako věc kteryacute nemůže byacutet ovlaacutednut
ohraničen pozitivně zachycen a zvlaacutednut nyacutebrž kteryacute je přiacutetomen pouze v hledaacuteniacute bytiacuteldquo983
Zvlaacuteště ve faacutezi sporu kteryacutem se neslo hledaacuteniacute smyslu českyacutech dějin až do doby před
vypuknutiacutem 2 světoveacute vaacutelky hraacutel nezanedbatelnou roli probleacutem nakolik a jakyacutem způsobem bdquose
představa jednotneacuteho smyslu dějin může staacutet zaacutekladem pro budovaacuteniacute naacuterodniacute identity přiacutepadně
kulturniacute identity různyacutech skupinldquo984
Rekursem k bdquoviacuteře otcůldquo ať již husitskeacute českobratrskeacute
anebo cyrilometodějskeacute či svatovaacuteclavskeacute češtiacute evangeliacuteci katoliacuteci ale rovněž takeacute přiacuteslušniacuteci
nově se konstitujiacuteciacutech ciacuterkviacute československeacute a pravoslavneacute definujiacute svou pozici v naacuterodě jehož
duši chtějiacute zachraacutenit Argument předpoklaacutedajiacuteciacute apriorniacute kontinuitu napnutou jako spojnice mezi
minulostiacute a přiacutetomnostiacute se konkretizuje v konstrukci bdquomonotradičniacutech řetězcůldquo985
osob jež jako
symboly majiacute dokaacutezat že dějinami proudiacute jedinaacute a tataacutež idea
Do přiacutestupů k řešeniacute bdquočeskeacute otaacutezkyldquo se promiacutetala viacutece či meacuteně explicitně konfesniacute
identita V prostřediacute samotnyacutech ciacuterkviacute se souběžně konzervuje mentalita vyhraněnosti Děliciacute
čaacutera se ryacutesuje mezi Čechy hlaacutesiacuteciacutemi se k odkazu reformačniacutemu (třebaže o naacuteboženskeacutem jaacutedru
reformace nemusiacute miacutet ponětiacute) kteřiacute proklamujiacute v podstatě řadu Hus Chelčickyacute Komenskyacute
Palackyacute Havliacuteček a Masaryk a mezi katoliacuteky kteřiacute se naproti tomu řadiacute po boku Cyrila
a Metoděje Vaacuteclava Karla IV Jana Nepomuckeacuteho či Balbiacutena Zatiacutemco prvniacute chtějiacute daacutet zazaacuteřit
bdquočeskeacute pravděldquo v kontrastu vůči ciziacutemu řiacutemskeacutemu (hoc papa nescit)986
či německeacutemu živlu haacutejiacute
druziacute přesvědčeniacute že českyacute naacuterod dosaacutehl sveacute vyacuteše jedině tehdy požiacuteval-li mateřskeacute ochrany
katolickeacuteho světa987
Pro katoliacuteky reformace znamenaacute ve vztahu k Tradici moment zlomu
vystoupeniacute reformaacutetorů je v nekatolickeacutem prostřediacute chaacutepaacuteno jako volaacuteniacute po naacutevratu ke kontinuitě
s ciacuterkviacute novozaacutekonniacute Z těchto uacutehlů pohledu je pak pro jedny protireformace tragickyacutem
narušeniacutem naacuterodniacuteho bytiacute pro druheacute kyacuteženyacutem naacutevratem ke křesťanskeacute universalitě
Dnes již můžeme s evangelickyacutem teologem Janem Štefanem prohlaacutesit bdquoProtestantsko-
katolickyacute spor o českou duši nemaacute pozemskeacuteho viacutetězeldquo988
což nicmeacuteně nezaručuje že se
naskytnou bojovniacuteci aspirujiacuteciacute na vavřiacuten jak ukaacutezaly střety v kauze Sarkander kde hlavniacute
argument polemiky ndash předevšiacutem pokud jde o evangelickou stranu ndash niterně souvisel s
přetrvaacutevajiacuteciacute rozdiacutelnostiacute v interpretaci naacuterodniacutech dějin989
Vzaacutejemnyacute průnik dvou filosofiiacute
983
PATOČKA J Majiacute dějiny smysl In HAVELKA M (ed) Spor o smysl českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny
a akcenty českeacute otaacutezky s 286 984
HAVELKA M Dějiny a smysl Obsah akcenty a posuny bdquočeskeacute otaacutezkyldquo s 51 985
SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53 986
D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 40I Galatervorlesung (cap 1ndash4) Weimar Boumlhlaus
1911 58928 987
Srv PEKAŘ J Smysl českyacutech dějin s 516 988
ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute s 135 989
Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute In Křesťanskaacute revue LXIV7 (1997) s 192 Nešťastneacute svatořečeniacute
a diskuse o českyacutech dějinaacutech Proti katolickeacutemu bdquozkresleniacuteldquo českyacutech dějin ktereacute je podle Dusa půdou pro
Sarkandrovo svatořečeniacute předklaacutedaacute autor apologii českeacuteho předbělohorskeacuteho reformačniacuteho živlu kteryacute coby
162
českyacutech dějin a s tiacutem souvisejiacuteciacute průlom opevněnyacutech identit ciacuterkevniacutech zde jde ruku v ruce praacutevě
s prohlubujiacuteciacutem se přesvědčeniacutem ekumenickyacutem ktereacute se nespokojiacute jen se smlouvou o neuacutetočeniacute
nyacutebrž usiluje o smiacuteřeniacute různosti jako vyacutechoziacute kvalitu pohledu990
Zde sehraacutel nespornou roli
Hromaacutedkův mezivaacutelečnyacute apel k naacutevratu ke kořenům křesťanstviacute jež měl za naacutesledek rozšiacuteřeniacute
obzoru českeacuteho evangelictviacute V teacuteto souvislosti lze domyacutešlet mimořaacutednost nejen Beranova
koncilniacuteho projevu tyacutekajiacuteciacuteho se svobody naacuteboženskeacuteho svědomiacute ale teacutež konkreacutetniacute
angažovanost katoliacuteků na obranu lidskyacutech praacutev v době normalizace Praacutevě skutečnost že
katolickaacute ciacuterkev deklarovala nedotknutelnost svobody člověka ve věcech viacutery byla v prostřediacute
našich evangeliacuteků vniacutemaacutena jako bdquokopernikovskyacute obratldquo991
kteryacute umožnil aby i češtiacute katoliacuteci
vstoupili do onoho proudu Patočkou pojmenovaneacuteho jako bdquoelementaacuterniacute demokratismusldquo kteryacute
vyjadřuje kontinuitu moraacutelniacuteho zaujetiacute a přiacutekazu992
jež pronikaacute duchovně naše dějiny a jež se
projevila v požadavciacutech českeacute reformace993
Pronikavaacute ekumenickaacute vize Karla Skalickeacuteho je s to jiacutet ještě daacutele a akceptovat plně jako
vyacutechoziacute bod uacutevah o duchovniacutem smyslu našich dějin fakt naprosteacute diskontinuity Namiacutesto
přiacuteklonu k bezpečiacute jež skyacutetajiacute jednobarevneacute linie vyacutekladu je třeba vystavit se rozpornosti těchto
dějin a nechat se jiacute prostoupit Takoveacuteho kroku jsme však schopni pouze tehdy přijmeme-li
smysl dějin ve světle Prozřetelnosti jako Božiacute milost Ježiacuteš jeho bdquočlověčenstviacuteldquo je podle
Skalickeacuteho jedinou kontinuitou jedinyacutem motivem přitahujiacuteciacutem jak Cyrila tak Vaacuteclava i Husa
Palackeacuteho Masaryka Zneklidněniacute jež se zmocňuje člověka při setkaacuteniacute našiacute svobody se
svobodou Ježiacutešovou bylo vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomneacute za každou diskontinuitou českyacutech
duchovniacutech tradic994
otevřeneacute pluralitniacute a tolerantniacute společenstviacute průkopniacuteků moderniacute demokracie a 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu byl naacutesilně
umlčen totalitarizujiacuteciacutem barokniacutem katolicismem Třebaže s takto vyhrocenyacutem toacutenem nesouzniacute všichni češtiacute
evangeliacuteci staacutel způsob vyacutekladu smyslu českyacutech dějin nepochybně v pozadiacute evangelickeacute reakce na svatořečeniacute
přičemž se ukaacutezala neudržitelnost bdquočeskeacute otaacutezkyldquo formulovaneacute v raacutemci boje proti dnes již neexistujiacuteciacutemu mocensky
ambicioacutezniacutemu habsburskeacutemu katolicismu srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen
některyacutech evangeliacuteků In Křesťanskaacute revue LXIV10 (1997) s 275-276 MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute
teologie v očiacutech jednoho cizince 990
bdquoNaacuteboženskaacute dichotomie kteraacute tak disharmonicky ovlivnila dějinnou kontinuitu češstviacute maacute tak na pozadiacute
současnyacutech ekumenickyacutech snah šanci staacutet se jejich prubiacuteřskyacutem kamenem pokud se naučiacuteme v tomto duchu českou
minulost chaacutepat a jiacute rozumětldquo piacuteše v osmdesaacutetyacutech letech v samizdatu R Malyacute (EREMITA O smyslu českyacutech dějin
tentokraacutet ekumenicky s 35) Cennyacutem přiacutespěvkem ekumenickeacuteho studia českyacutech duchovniacutech tradic je dokument
Kruhu českyacutech duchovniacutech tradic Vyacuteslednyacute text je ovocem dvacetileteacute praacutece a přinaacutešiacute zhodnoceniacute historickyacutech
souvislostiacute vyacutevoje a podnětnosti desiacuteti českyacutech duchovniacutech tradic (cyrilometodějskeacute svatovaacuteclavskeacute
svatovojtěšskeacute svatoprokopskeacute svatoanežskeacute Karla IV a jeho doby husovskeacute Komenskeacuteho českeacute reformace a
doby pobělohorskeacute) srv KRUH ČESKYacuteCH DUCHOVNIacuteCH TRADIC Rozhovor o českyacutech duchovniacutech tradiciacutech
V duchu smiacuteřeniacute načrtnul pohled na českeacute duchovniacute dějiny praacutevě Jan Štefan kteryacute akcentoval ze sveacute pozice
evangelickeacuteho teologa předevšiacutem vyznaacuteniacute bdquoa-katolickyacutechldquo resentimentů českeacuteho evangelictviacute v průběhu staletiacute až po
dobu nedaacutevno minulou srv ŠTEFAN J Zač bych raacuted jako českyacute evangeliacutek poprosil českeacuteho katoliacuteka o odpuštěniacute 991
Srv KOMAacuteRKOVAacute B Českaacute otaacutezka v průběhu stoletiacute (tři poznaacutemky) In HAVELKA M (ed) Spor o smysl
českyacutech dějin 2 1938 ndash 1989 Posuny a akcenty českeacute otaacutezky s 506-507 TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute
duchovniacute tradici Praha OIKOYMENH 2002 s 95 pozn 114 992
Srv PATOČKA J Filosofie českyacutech dějin In TENTYacuteŽ Češi I Praha OIKOYMNH 2006 s 199 993
Srv TROJAN JS Idea lidskyacutech praacutev v českeacute duchovniacute tradici s 113-188 Požadavek svobody (Božiacuteho) slova
rovnost všech před jednoduchostiacute (Kristova) zaacutekona tolerance v oblasti naacuteboženskeacuteho svědomiacute to vše najdeme
podle autora ne sice bdquoplně formulovaacutenoldquo zcela nepochybně však přiacutetomno v různyacutech proudech a vlnaacutech domaacuteciacute
reformace 994
Srv SKALICKYacute K Prolegomena k budouciacute filosofii českyacutech dějin s 53-55
163
422 Život z Tradice v pluriformitě tradic
Duchovniacute četba dějin naacuteroda z hlediska různyacutech křesťanskyacutech tradic poukaacutezala na
způsob jakeacute miacutesto zaujiacutemajiacute jednotliveacute duchovniacute tradice v prostřediacute ciacuterkviacute českeacute ekumeny
Snaha najiacutet kontinuitu propůjčujiacuteciacute vnitřniacute smysl českyacutem dějinaacutem v jejich diskontinuitě se může
pro českyacute ekumenismus proměnit ve vyacutezvu zhodnotit vyacuteznam samotnyacutech křesťanskyacutech
duchovniacutech tradic přiacutetomnyacutech v našich zemiacutech Za kriteacuterium ekumenickeacuteho vyhodnoceniacute tradic
přitom považujeme jejich vztah Tradici kteraacute maacute sveacute kořeny v hlaacutesaacuteniacute apoštolů od nichž se až
k naacutem nese ona viva vox Evangelii in Ecclesia995
Jak můžeme v mnohosti křesťanskyacutech tradic
naleacutezt kontinuaacutelniacute prouděniacute živeacuteho Evangelia a jakyacutem způsobem lze rozpoznat že formy
jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic jsou autentickyacutem vyacuterazem živeacute Tradice Odpověď se nachaacuteziacute
současně na kristologickeacute i pneumatologickeacute rovině
Na otaacutezku vztahu mezi jedinou Tradiciacute na jedneacute a mnohostiacute tradic na druheacute straně
narazila již 2 konference Faith and Constitution v Montrealu 1963 kteraacute Tradiciacute rozuměla
bdquoevangelium předaacutevaneacute z generace na generaci v ciacuterkvi a ciacuterkviacuteldquo tedy jako bdquoKrista přiacutetomneacuteho
v životě ciacuterkveldquo tradicemi pak rozličnost vyjadřovaciacutech forem a jednotliveacute tradice ve smyslu
konfesniacutem996
S Yves Congarem můžeme Tradici chaacutepat v jejiacute podstatě jako bdquoodevzdaacuteniacute skrze
něž je Otcův dar sdiacutelen velkeacutemu množstviacute naacuterodů napřiacuteč prostorem a postupnyacutem naacutesledovaacuteniacutem
generaciacute takže množstviacute lidiacute materiaacutelně oddělenyacutech vzdaacutelenostiacute a leacutety žije z teacuteže jedineacute a
identickeacute Skutečnosti kterou je Otcův dar a na prvniacutem miacutestě spasitelnaacute pravda Zjeveniacute ktereacute se
naplnilo v Ježiacuteši Kristuldquo997
Ciacutelem bdquopředaacutevaacuteniacuteldquo je život z Otcova Daru jiacutemž je vtěleneacute Slovo To
maacute za naacutesledek communio jak s hlasateli evangelia tak se samotnyacutem trojjedinyacutem Bohem jak
naacutem vysvětluje apoštol Jan bdquoCo jsme viděli a slyšeli zvěstujeme i vaacutem abyste se spolu s naacutemi
podiacuteleli na společenstviacute ktereacute maacuteme s Otcem a jeho Synem Ježiacutešem Kristemldquo (1J 13)
Různaacute podoba tradic sama o sobě odpoviacutedaacute jak pluralitě naacuteboženskeacute zkušenosti tak i
mnohosti projevů jedineacuteho Ducha (srv 1K 124)998
Autentickaacute Tradice nevylučuje pluralitu
forem Maacuteme-li ovšem co dělat s tradicemi v konfesniacutem slova smyslu nesmiacuteme zapomenout že
je v nich ukryt potenciaacutel rozdělujiacuteciacute siacutely s jejiacutemž přispěniacutem se tyto tradice formovaly Zaacutesadniacute
kriteriologickou otaacutezkou se staacutevaacute plodnost tradic999
kteraacute nemůže miacutet jinyacute zdroj nežli živeacuteho
Krista (srv J 155) jehož je nutneacute objevit jako jejich sjednocujiacuteciacute jaacutedro Pohybu rozvinutiacute
(Entfaltungen) tradic musiacute odpoviacutedat jejich cesta ke středu (Einfaltug)1000
ke společneacutemu
prameni jiacutemž je Slovo ktereacute bylo na počaacutetku (srv J 11)
995
Dei Verbum 8 996
Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione
Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione
6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1909 997
CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa Cinisello Balsamo San Paolo 2003 s 24 998
Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 260 999
Srv tamteacutež s 255 1000
Srv BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung Muumlnchen Koumlsel 1969 s 9-
11
164
Nachaacutezet spojeniacute s Tradiciacute znamenaacute všechno jineacute než pěstovat bdquomelancholickyacute kultldquo
utiacutekat do minulosti z rozhořčeniacute nad dnešniacutem stavem ciacuterkve propadat bdquomyacutetům zlateacuteho věkuldquo1001
Platiacute totiž že bdquoTradice je co do sveacuteho obsahu obraacutecena nejen ke sveacutemu původu v minulosti
nyacutebrž k plnosti kteraacute se stane zjevnou v budoucnostildquo1002
Ježiacuteš Kristus neniacute pouze ten od něhož
Tradice vychaacuteziacute ale teacutež ten kteryacute přijde a v němž vše dojde sveacuteho dovršeniacute je přece bdquoAlfa a
Omega prvniacute i posledniacute počaacutetek i konecldquo (Zj 2213) Pravda kteraacute se zjevila v Kristu se
nevyčerpala v jednom okamžiku nyacutebrž neustaacutele žije Stejně jako je živyacute ten kteryacute sediacute po
Otcově pravici Třebaže naacutes Tradice přivaacutediacute ke zdrojům dějin spaacutesy jako k něčemu co je naacutem
zprostředkovaacuteno našimi bdquootci ve viacuteřeldquo maacute rovněž svůj rozměr přiacutetomnostniacute neboť postupuje
v dějinaacutech směrem k jejich naplněniacute 2 vatikaacutenskyacute koncil o niacute prohlašuje že od apoštolskyacutech
počaacutetků bdquoprospiacutevaacute (doslovně proficit [postupuje dopředu]) (hellip) s pomociacute Ducha Svateacuteholdquo1003
Vaacutezanaacute se svyacutemi kořeny Tradice znaacute svaacute rozvětveniacute prohloubeniacute růst je pro ni charakteristickeacute
napětiacute Tradici v teacuteto dynamickeacute cestě vpřed si nesmiacuteme představovat jako mechanickeacute
předaacutevaacuteniacute petrifikovaneacuteho obsahu ale jakožto živou skutečnost kteraacute je bdquov nich [lidech] nesena
Subjektem kteryacute je přesahuje Duchem Svatyacutemldquo1004
jenž jakožto vnitřniacute a současně
transcendentniacute princip identity a jednoty společenstviacute ciacuterkve prostupuje napřiacuteč prostorem a
časem
Duch kteryacute naacutes kdo jsme se diacuteky přijetiacute Božiacuteho Daru stali Božiacutemi syny (srv J 112)
uschopňuje abychom pronikli onu skutečnou šiacuteřku deacutelku vyacutešku i hloubku (srv Ef 318) tohoto
Daru se jako pouto laacutesky Otce a Syna staacutevaacute teacutež garantem společenstviacute Boha s lidmi1005
Živaacute
Tradice se tedy na jedneacute straně vyznačuje kontinuitou avšak neznamenaacute pouheacute opakovaacuteniacute toho
co již jednou bylo nyacutebrž uschopňuje Božiacute lid jako congregatio fidelium mociacute Ducha k aktuaacutelniacute
odpovědi na Božiacute laacutesku v neopakovatelneacutem dnes Takovou udaacutelost nazyacutevaacuteme momentem
diskontinuity Tradice1006
Tradice je životem ciacuterkve v minulosti i přiacutetomnosti z niacute žijeme a
současně ji vytvaacuteřiacuteme Sergej Bulgakov přitom upozorňuje že Duch kteryacute Tradici udržuje staacutele
živou je Duchem svatosti Proto praacutevě svatost představuje vnitřniacute normu určujiacuteciacute obsah ciacuterkevniacute
Tradice bdquoZaacuteř svatosti tak osvěcuje Tradicildquo1007
Jakyacutem způsobem můžeme hovořit o růstu Tradice ve spojitosti s ekumenismem Naše
předchoziacute uacutevahy vychaacutezely z pojetiacute ktereacute chaacutepe Tradici jako neutuchajiacuteciacute Božiacute promlouvaacuteniacute ke
snoubence sveacuteho Syna skrze působeniacute Ducha Svateacuteho1008
Tentyacutež Duch se ovšem slovy
posledniacuteho koncilu bdquonezdraacutehaacute použiacutevat (hellip) jako prostředků spaacutesyldquo rovněž ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech
společenstviacute kteraacute s ciacuterkviacute katolickou (dosud) nežijiacute v plneacutem společenstviacute a bdquocokoli milost
1001
Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 114 1002
Italskyacute překlad IV Conferenza mondiale Montreacuteal 12-26 luglio 1963 Parte seconda Raporto II sezione
Scrittura Tradizione e tradizioni In ROSSO S ndash TURCO E (ed) Enchiridion oecumenicum Fede e Costitutione
6 Conferenze mondiali 1927-1993 čl 1926 1003
Dei Verbum 8 1004
CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 157 1005
V niterneacute jednotě kristologickeacute a pneumatologickeacute je rovněž nutneacute vidět podstatu pokračovaacuteniacute apoštolskeacuteho
uacuteřadu v ciacuterkvi jakožto svaacutetostneacuteho vyjaacutedřeniacute principu předaacutevaacuteniacute traditio srv BENEDIKT XVIRATZINGER J
Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 257-259 1006
Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 265-266 1007
BULGAKOV S The Orthodox Church Crestwood St Vladimirrsquos Seminary Press 1988 s 26 1008
Srv Dei Verbum 8
165
Ducha Svateacuteho působiacuteldquo u ostatniacutech křesťanů může sloužit k poučeniacute teacutež katoliacutekům1009
Božiacute
Duch poslanyacute od oslaveneacuteho Krista tedy uvaacutediacute ciacuterkev bdquodo veškereacute pravdyldquo (J 1613)1010
teacutež
prostřednictviacutem naslouchaacuteniacute a vzaacutejemneacuteho dialogu křesťanskyacutech tradic jak se uchovaacutevajiacute
v jednotlivyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech o kteryacutech lze v souladu s ekumenickou
encyklikou Jana Pavla II řiacuteci že se v nich některeacute aspekty křesťanskeacuteho tajemstviacute projevujiacute
někdy dokonce uacutečinněji1011
Žaacutednaacute ciacuterkev neniacute natolik chudaacute aby nebyla schopnaacute přispět do ekumenickeacuteho
společenstviacute něčiacutem vlastniacutem a stejně tak žaacutednaacute z ciacuterkviacute neniacute natolik bohataacute že by dary jinyacutech
mohla pohrdat1012
Proto je nakonec možneacute že se ekumenismus stane procesem vzaacutejemneacuteho
obohacovaacuteniacute a učeniacute bdquovyacuteměnou darůldquo1013
a že jako colloquium salutis1014
bdquoskutečnyacute dialog
spaacutesyldquo1015
povede k celistvějšiacutemu objevovaacuteniacute pravdy kteraacute naacutes bdquoučiniacute svobodnyacutemildquo (srv J 832)
Vždyť praacutevě nedostatek ryziacute svobody kteraacute maacute svůj původ v pravdě je přiacutečinou rozděleniacute1016
Přestože je tato pravda jedinaacute nevylučuje jejiacute poznaacuteniacute pluralitu vyacuterazovyacutech forem jimiž ji
postihujiacute jednotliveacute tradice jak o tom svědčiacute napřiacuteklad katolicko-luterskaacute deklarace o
ospravedlněniacute Ukazuje se že překonaacuteniacute toho co v jednotlivyacutech věroučnyacutech vyacutepovědiacutech
doposud působilo rozděleniacute vůbec nemusiacute miacutet veacutest k vytvořeniacute jednotneacuteho systeacutemu stejnyacutech
pojmů a formulaciacute Je zřejmeacute že jednu pravdu viacutery lze nahliacutežet a vyjaacutedřit mnoha způsoby jež
jsou vzaacutejemně kompatibilniacute1017
Duch Svatyacute svyacutem pomazaacuteniacutem (srv 1J 127) daacutevaacute společenstviacute věřiacuteciacutech poznat bdquoco naacutem
Bůh darovalldquo (1K 213) Od ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute českeacute ekumeny je tedy předevšiacutem
žaacutedouciacute aby prosily o moc Ducha Svateacuteho (srv Sk 18) a v jeho vyacutezbroji staacutele viacutece skrze
mnohost křesťanskyacutech tradic pronikaly do životodaacuterneacute bdquosiacutely Tradiceldquo1018
kteraacute je uschopniacute
autenticky a novyacutem způsobem odpoviacutedat Paacutenu Jednaacute se o to zkoumat kontinuitu vlastniacute tradice
s bdquoživyacutem hlasem Evangelialdquo a prověřovat v naslouchaacuteniacute tomuto hlasu ryzost našiacute aktuaacutelniacute
odpovědi na Božiacute povolaacuteniacute k jednotě Je přitom zapotřebiacute překročit všechno co je v našich
tradiciacutech projevem partikularismu a zatvrzelosti srdce a rozviacutejet Tradici sjednocujiacuteciacute a oživujiacuteciacute
jež je božskou pravdou zahalenou do lidskyacutech slov bdquovnitřniacutem zaacutekonem ciacuterkve vyvěrajiacuteciacutem z jejiacute
1009
Srv Unitatis redintegratio 34 Slova zvlaacuteštniacuteho oceněniacute naleacutezaacute koncilniacute dokument zvlaacuteště vzhledem
k vyacutechodniacutem křesťanům a ciacuterkviacutem jejichž liturgickeacute a duchovniacute dědictviacute bdquoje nesmiacuterně důležiteacute pro věrneacute udržovaacuteniacute
křesťanskeacute Tradice v jejiacute plnostildquo (op cit 15) Pokud jde o ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute Zaacutepadu dochaacuteziacute
vyacuteslovneacuteho uznaacuteniacute ze strany katolickeacute ciacuterkve bdquolaacuteska a uacutecta k Piacutesmu svateacutemu ba teacuteměř jeho kultldquo (op cit 21) 1010
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 36 1011
Srv tamteacutež 14 Kardinaacutel Kasper rozviacutejiacute tuto myšlenku když řiacutekaacute bdquoOdloučeneacute ciacuterkve a ciacuterkevniacute společenstviacute
uchopily a vystihly zčaacutesti jednotliveacute aspekty jedneacute pravdy evangelia leacutepe než myldquo (KASPER W Sakrament der
Einheit Eucharistie und Kirche s 64) 1012
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 148 1013
JAN PAVEL II Ut unum sint 28 1014
Srv PAVEL VI Ecclesiam suam (encyklika o způsobech jakyacutemi maacute katolickaacute ciacuterkev v současnosti vykonaacutevat
sveacute poslaacuteniacute z 6 srpna 1963) In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 2 Documenti ufficiali della santa sede
1963-1967 čl 194 1015
JAN PAVEL II Ut unum sint 48 1016
Srv EVDOKIMOV P Epochy duchovniacuteho života Od pouštniacutech Otců do našich dnů Velehrad Refugium
2002 s 155 1017
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 225 1018
IRENEJ Z LYONU Adversus haereses 1102 In PG 7552
166
jednotyldquo1019
Praacutevě trvalou reformu provaacuteděnou ve světle teacuteto apoštolskeacute Tradice je třeba vidět
jako rozhodujiacuteciacute prostředek růstu společenstviacute a tedy jako jeden z bdquourčujiacuteciacutech a
nejvyacuteznamnějšiacutech rysů ekumenismuldquo1020
Pro naslouchaacuteniacute Tradici je nutneacute rozvinout aspekt ciacuterkve jako bdquosnoubenky Slovaldquo kteraacute
po vzoru Mariině uchovaacutevaacute tajemstviacute viacutery ve sveacutem nitru a rozmyacutešliacute o nich (srv L 21951)
Jedinou formou zaacutepasu k němuž se jako křesťaneacute a ciacuterkve v našiacute zemi smiacuteme a maacuteme uchyacutelit je
abychom bdquozaacutepasili o viacuteru jednou provždy odevzdanou Božiacutemu liduldquo (Ju 3)1021
bdquoživou
Tradicildquo1022
Tato vyacutezva se tyacutekaacute zaacutepasu o věrnost ciacuterkve sveacutemu jedineacutemu Paacutenu kteraacute spočiacutevaacute v
tom že se v niacute bude působeniacutem Ducha Svateacuteho staacutele novyacutem způsobem plodně uskutečňovat a
rozviacutejet ona forma života kteraacute jiacute byla předaacutena proroky apoštoly a Ježiacutešem Kristem1023
Navzaacutejem si pomaacutehat v odhalovaacuteniacute toto dědictviacute je ekumenickyacutem uacutekolem naacutes všech1024
43 Eucharistie prostředek k jednotě anebo jejiacute dovršeniacute
bdquoEucharistickaacute pohostinnostldquo (eucharistische Gastbereitschaft) jako otaacutezka kladenaacute
katolickeacute ciacuterkvi1025
zazniacutevaacute v českeacutem ekumenismu jako ozvěna ekumenickeacuteho jara šedesaacutetyacutech let
minuleacuteho stoletiacute a profiluje se tradičně předevšiacutem ve vztahu k českyacutem evangeliacutekům Znovu
budiž na tomto miacutestě zmiacuteněna osobnost Bonaventury Bouše pro ktereacuteho přijmout pozvaacuteniacute ke
stolu Paacuteně v jineacute než katolickeacute ciacuterkvi znamenalo vykročit směrem ke vzaacutejemneacutemu uznaacuteniacute
možneacutemu napřiacuteč různosti tradic a teologiiacute což byla podle něj cesta kterou se věrohodnyacute
ekumenismus musiacute ubiacuterat1026
Bouše podporuje společneacute stolovaacuteniacute s evangelickyacutemi křesťany
bdquojakmile je nucen podle sveacuteho svědomiacute uznat autenticitu jejich křesťanstviacuteldquo poněvadž nestačiacute
abychom tuto autenticitu jako katoliacuteci uznaacutevali pouze bdquolaskavyacutemi slovyldquo Dochaacuteziacute tudiacutež
k zaacutevěru bdquoJedině společneacute stolovaacuteniacute při večeři Paacuteně je autentickyacutem projevem viacutery že patřiacuteme
1019
BULGAKOV S The Orthodox Church s 30 1020
JAN PAVEL II Ut unum sint 17 1021
Jako takovyacute bdquozaacutepasldquo lze chaacutepat v českeacutem ekumenickeacutem prostoru např přijetiacute starokřesťanskyacutech věroučnyacutech
textů ze strany ČCE pod vlivem Hromaacutedkovy linie klasickeacuteho křesťanstviacute (Apostolika r 1927 a Nicejsko-
cařihradskeacuteho vyznaacuteniacute r 1953) anebo vyacuteslovneacute přihlaacutešeniacute se CČSH k tradičniacute trojičniacute formuli SRC r 1964 poteacute co
zpočaacutetku tiacutehla k bdquonedogmatickyacutemldquo formaacutem bdquosvobodneacuteho křesťanstviacuteldquo 1022
Srv AMBROS A Svoboda k alternativaacutem Kontinuita a diskontinuita křesťanskyacutech tradic s 251-255 1023
Srv CONGAR Y La Tradizione e la vita della Chiesa s 160 1024
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 78 1025
Pokud jde o poměry vně Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve zmiňme namaacutetkou že ČCE napřiacuteklad zve oficiaacutelně křesťany
různyacutech evangelickyacutech ciacuterkviacute ke stolu Paacuteně od r 1956 K dohodě o intercommunio mezi pražskou starokatolickou
obciacute a pravoslavnyacutem arcibiskupem Savvatijem zaacutestupcem cařihradskeacuteho patriarchaacutetu v Československu došlo
dokonce o celyacutech dvacet let dřiacuteve Synodniacute rada ČCE a uacutestředniacute rada CČSH vzaacutejemně deklarovaly eucharistickeacute
obecenstviacute r 1991 srv Dojednaacuteniacute mezi Ciacuterkviacute československou husitskou a Českobratrskou ciacuterkviacute evangelickou
přijateacute na setkaacuteniacute synodniacute rady Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute a představitelů uacutestředniacute rady Ciacuterkve
československeacute husitskeacute dne 3121991 In Theologickaacute revue 633 (1992) obaacutelka Jako nejnovějšiacute průlom se jeviacute
dohoda mezi ciacuterkvemi ktereacute se v našiacute zemi připojily k Leuenberskeacutemu společenstviacute jež oteviacuteraacute členům všech
dotyčnyacutech ciacuterkviacute možnost přistoupit k eucharistickeacutemu stolu u jineacute ciacuterkve tohoto společenstviacute avšak vždy v souladu
s jejiacute svaacutetostnou kaacutezniacute kteraacute je různaacute srv Dohoda mezi ciacuterkvemi Leuenberskeacuteho společenstviacute o vzaacutejemneacutem
zastupovaacuteniacute v diaspoře s 64 1026
Srv BOUŠE B Malaacute katolickaacute liturgika Tradice kritika budoucnost s 144
167
jednomu Paacutenuldquo1027
K opraacutevněnosti vzaacutejemneacuteho eucharistickeacuteho společenstviacute dospěl
pravděpodobně i Antoniacuten Mandl1028
na svou prvniacute intercommunio v prostřediacute katolickyacutech
chartistů v osmdesaacutetyacutech letech vzpomiacutenaacute pro změnu evangeliacutek Miloš Rejchrt1029
Pochopitelně
v teacuteže době nechybiacute ani opačnyacute hlas V raacutemci disentu kupřiacutekladu vyjaacutedřeniacute Josefa Zvěřiny kteryacute
odmiacutetaacute zvolit v daneacute zaacuteležitosti via facti z důvodu že existuje bdquoobava vědomiacute a svědomiacute aby pro
nějakou spontaacutenniacute reakci a v živelneacute touze po jednotě nebylo utraceno ani na straně katolickeacute ani
na straně protestantskeacute něco podstatneacuteholdquo1030
Zastaacutenci rozdiacutelnyacutech pozic doma i ve světě ve všeobecnosti jak znaacutemo vychaacutezejiacute ze dvou
pojetiacute vztahu svaacutetosti těla a krve Paacuteně k jednotě ciacuterkve na straně jedneacute eucharistie jakožto
svaacutetost jejiacutemž uacutečinkem je jednota ciacuterkevniacuteho těla (srv 1K 1017) se chaacutepe jako prostředek
k jednotě což pak ospravedlňuje přijiacutemaacuteniacute teacuteto svaacutetosti napřiacuteč ciacuterkvemi i ve staacutevajiacuteciacute situaci
rozděleniacute na straně druheacute kteraacute zdůrazňuje nezbytnost bdquouacuteplneacuteho společenstviacuteldquo ve viacuteře a v uacuteřadu
jako podmiacutenku společneacuteho slaveniacute představuje sdiacuteleniacute u jednoho eucharistickeacuteho stolu samotneacute
dovršeniacute snah o jednotu1031
Dokud takoveacute miacutery sjednoceniacute nebude dosaženo je
z pochopitelnyacutech důvodů nejen vyloučena koncelebrace nyacutebrž takeacute společenstviacute ve svaacutetostech
s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute se řiacutediacute přesně stanovenyacutemi kanonickyacutemi normami1032
Ve světoveacutem měřiacutetku se v samotneacute katolickeacute ciacuterkvi problematika uacutelohy eucharistie
v situaci dosud rozdělenyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute stala jednou
z uacutestředniacutech ekumenickyacutech pastoračniacutech otaacutezek vůbec pozice magisteria a miacuteněniacute jednotlivyacutech
teologů na věc se přitom zdaleka ne vždycky bezezbytku překryacutevajiacute1033
Otaacutezku eucharistickeacuteho společenstviacute však nelze nahliacutežet mimo ekleziologickyacute raacutemec
Jednota u stolu Paacuteně je podstatně spjata s jednotou ciacuterkve a tedy i s otaacutezkou co je k teacuteto jednotě
nezbytneacute Podle katolickeacuteho pojetiacute společnaacute uacutečast na slaveniacute Božiacutech tajemstviacute společenstviacute ve
viacuteře a jednota s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute jak ji vyjadřuje apoštolskaacute posloupnost tvořiacute nerozdiacutelnyacute
1027
TENTYacuteŽ Z odpovědi na dopis byacutevaleacuteho zpovědniacuteka (O Velikonociacutech 1972) In TENTYacuteŽ Epilegomena s 21-
22 1028
Srv ONDOK JP Antoniacuten Mandl ndash kněz a teolog s 57 1029
Srv REJCHRT M O něco svobodnějšiacute Rozhovory Praha ndash Kalich 2002 s 256-257 1030
RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva In Teologickeacute texty 5 s 25-27 Bez zajiacutemavosti
neniacute Zvěřinův pokus vystihnout pomociacute trojiacute binomie různost myšleniacute mezi katoliacuteky a protestanty kteraacute se praacutevě v
nauce o eucharistii projevuje Jsou to Božiacute objektivita vyjadřovanaacute znameniacutemdůraz na ducha starost o
jednotustarost o svobodu podřiacutezeniacute se Bohu působiacuteciacutemu skrze svaacutetostosobniacute prožitek a individuaacutelniacute zbožnost srv
RAŇKŮ V op cit s 26 1031
Srv JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia (encyklika o eucharistii a jejiacutem vztahu k ciacuterkvi z 17 dubna 2003)
44 (českyacute překlad Praha Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2003) 1032
Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 844 (českyacute překlad Praha Zvon 1994) Papež Jan Pavel II přitom upřesnil
že v takovyacutech přiacutepadech nelze hovořit o intercommunio ktereacute by bylo vyacuterazem jednoty společenstviacute mezi ciacuterkvemi
nyacutebrž o vyhověniacute bdquovaacutežneacute duchovniacute potřeběldquo pro věčnou spaacutesu jednotlivyacutech věřiacuteciacutech srv JAN PAVEL II Ecclesia
de Eucharistia 45 1033
Pro přiacuteklad neniacute nutneacute chodit daleko Asi nejznaacutemějšiacute je přiacutepad německeacuteho teologa G Hasenhuumlttela kteryacute
pozval k uacutečasti na eucharistii evangelickeacute křesťany při ekumenickeacutem Kirchentagu 2003 srv HASENHUumlTTEL G
Ekumena ndash ekumenickaacute pohostinnost In Getsemany 4 (2005) s 79-83 K tomu že společnaacute eucharistie je již dnes
nejenom možnaacute ale že naopak bdquoneniacute třeba zdůvodňovat připuštěniacute pokřtěnyacutech křesťanů ke společneacute večeři Paacuteně ale
jejich odmiacutetaacuteniacuteldquo došly ve svyacutech společně formulovanyacutech teziacutech teacutehož roku ekumenickeacute instituty ve Štrasburku
Tuumlbingenu a Bensheimu srv Společnaacute večeře Paacuteně je možnaacute Teze o eucharistickeacute pohostinnosti In Getsemany 7-
8 (2003) s 169-176
168
celek1034
I v českeacutem ekumenismu tedy v souvislosti s otaacutezkou po bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo
musiacute byacutet vznesen dotaz tyacutekajiacuteciacute se povahy a uacutekolu uacuteřadu v ciacuterkvi Poteacute co představiacuteme pozice
ktereacute jsou k oběma otaacutezkaacutem přiacutetomneacute v našiacute ekumeně vysvětliacuteme vlastniacute stanovisko a budeme
se snažit navrhnout podněty pro ekumenickou praxi a dialog
431 Dvě souvisejiacuteciacute otaacutezky ndash eucharistickeacute společenstviacute a ciacuterkevniacute uacuteřad
Důvodem proč si z katolickeacuteho pohledu ciacuterkevniacute společenstviacute na Zaacutepadě neuchovala
bdquopůvodniacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacuteldquo je předevšiacutem defectus ordinis tedy
nedostatek tyacutekajiacuteciacute se svaacutetosti kněžstviacute1035
Buď v nich pojem svaacutetostneacuteho kněžstviacute chybiacute uacuteplně
nebo se nauka o kněžstviacute podstatně lišiacute od učeniacute katolickeacuteho anebo se defectus konstatuje
v důsledku chybějiacuteciacute apoštolskeacute posloupnosti či nejednotě ordinujiacuteciacuteho biskupa se všemi
ostatniacutemi členy biskupskeacuteho kolegia a s papežem Ke společneacutemu sdiacuteleniacute eucharistickeacuteho stolu
je tedy zapotřebiacute nejen podstatnaacute shoda pokud jde o to čiacutem je eucharistie z hlediska
doktrinaacutelniacuteho nyacutebrž teacutež smiacuteřeniacute v otaacutezce ciacuterkevniacuteho uacuteřadu bdquoktereacute by společneacutemu slaveniacute
propůjčilo ekleziologickyacute a ekleziaacutelniacute zaacutekladldquo1036
To že doposud nejsme schopni dojiacutet k
vzaacutejemneacute shodě v pojetiacute a k naacutesledneacutemu uznaacuteniacute ciacuterkevniacutech uacuteřadů ndash a to předevšiacutem pokud se tyacutekaacute
biskupskeacute služby ndash1037
přitom můžeme s Kurtem Kochem spatřovat bdquovlastniacute crux dnešniacute
ekumenickeacute situaceldquo1038
Proč existuje tak uacutezkaacute a vyacutelučnaacute propojenost obou svaacutetostiacute ndash eucharistie a kněžstviacute
večeře Paacuteně a ordinovaneacute duchovniacute služby v ciacuterkvi Ciacuterkev jakožto convocatio svolaacuteniacute povstaacutevaacute
z Božiacuteho Slova ktereacute stalo tělem (srv J 114) a ktereacute se staacutele znovu chce tělem staacutevat
Vzkřiacutešenyacute Kristus svolaacutevaacute lidstvo ke smiacuteřeneacute jednotě praacutevě ve sveacutem těle (srv Ef 216) Každeacute
shromaacutežděniacute ciacuterkve je budovaacuteno bdquopřijiacutemaacuteniacutem Božiacuteho Slova vrcholiacuteciacutem v pamaacutetce Ježiacutešovy
smrti v pamaacutetce kteraacute tvořiacute přiacutetomnost a znamenaacute poslaacuteniacuteldquo1039
V eucharistickeacute liturgii se
slyšeniacutem Slova ndash Krista a přijiacutemaacuteniacutem jeho těla konkreacutetniacute obec proměňuje v uacutedy jedineacuteho
Kristova těla (srv 1K 1017)
Již Ignaacutec z Antiochie klade slaveniacute bdquojedineacuteldquo eucharistie tajemstviacute jednoho těla a jednoho
naacutepoje do jedneacute řady s jednou osobou biskupa obklopeneacuteho sborem presbyterů a diakonů bdquobez
nichž se nemůže řiacutekat sbquociacuterkevlsquoldquo1040
Osoba biskupa je pro něj současně garantem jednoty
eucharistie a z niacute prameniacuteciacute jednoty ciacuterkevniacute obce Jako jednotlivaacute obec nemůže byacutet ciacuterkviacute bez
společenstviacute s ostatniacutemi s nimiž vytvaacuteřiacute jedineacute Kristovo tělo tak takeacute biskup zůstaacutevaacute biskupem
1034
Srv Lumen gentium 14 Unitatis redintegratio 2 1035
Srv Unitatis redintegratio 22 Eucharistickaacute encyklika Jan Pavla II hovořiacute v tomto kontextu poněkud vyacutestižněji
o validum Ordinis sacramentum tedy o bdquoplatneacute svaacutetosti kněžstviacuteldquo (JAN PAVEL II Ecclesia de Eucharistia 46) 1036
GROUPE DES DOMBES Vers une mecircme foi eucharistique (pastoračniacute dohoda z r 1973) (italskyacute překlad in
CERETI G ndash PUGLISI JF (ed) Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale
2 Dialoghi locali 1965-1987 Bologna Dehoniane 1988 čl 720) 1037
Dominus Iesus při definici bdquociacuterkevniacutech společenstviacuteldquo v protikladu k bdquociacuterkviacutemldquo vyacuteslovně zmiňuje jako kriteacuterium
uchovaacuteniacute platneacuteho episkopaacutetu srv KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 17 1038
KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 69 1039
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 265 1040
IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Tralleskyacutem III1 In Spisy apoštolskyacutech otců s 126-127 srv Filadelfskyacutem IV1 In
op cit s 133
169
jen ve bdquosboroveacute jednotěldquo s biskupy po celeacutem světě Jako takovyacute tedy zaručuje nejen jednotu
uvnitř ciacuterkve partikulaacuterniacute ale takeacute společenstviacute teacuteto ciacuterkve s celou ciacuterkviacute univerzaacutelniacute kteraacute maacute
svůj bdquotrvalyacute a viditelnyacute zdroj a zaacuteklad jednotyldquo1041
v biskupu ciacuterkve řiacutemskeacute bdquoposvěceneacute a
představeneacute laacuteskou v zaacutekonu Kristověldquo1042
Koncepce uacuteřadu je tak pravdě eucharistickaacute uacuteřad
stojiacute ve službě ciacuterkvi chaacutepaneacute jako communio vyvěrajiacuteciacute z uacutečasti na Kristově těle1043
Podobně jako se tajemstviacute ciacuterkve jakožto communio nemůže omezit vyacutelučně na jednu
konkreacutetniacute obec slaviacuteciacute pod dohledem biskupa eucharistii nyacutebrž zahrnuje ze sveacute podstaty pouto
se všeobecnou ciacuterkviacute po celeacutem světě tak rovněž nelze chaacutepat toto obecenstviacute pouze prostorově
Communio znamenaacute nejen společenstviacute mezi všemi miacutestniacutemi ciacuterkvemi ale teacutež s ciacuterkviacute kteraacute
jako bdquomesiaacutešskyacute lidldquo majiacuteciacute za hlavu Krista putuje napřiacuteč lidskyacutemi dějinami bdquoaby byla pro
všechny společně a pro každeacuteho zvlaacutešť viditelnou svaacutetostiacute (hellip) jednotyldquo1044
Posledně
jmenovanyacute aspekt se promiacutetaacute v Tradici jako předaacutevaacuteniacute viacutery jejiacutež kontinuita vytvaacuteřiacute společenstviacute
ciacuterkve bdquovšech časůldquo ktereacute jako communio sanctorum pronikaacute až do věčnosti Traditio a
communio vzaacutejemně odkazujiacute na successio kterou chaacutepeme jako bdquoslužbu apostolicitě [ciacuterkve] ve
smyslu jednoty s počaacutetkemldquo1045
a jako znameniacute věrnosti apoštolskeacute Tradici Z katolickeacuteho
hlediska je proto slaveniacute eucharistie podstatně spjato s nositelem uacuteřadu kteryacute stojiacute v apoštolskeacute
sukcesi a tak bdquoreaacutelně-symbolicky vyjadřuje to co je vytvaacuteřeno slaveniacutem eucharistie communio
mezi lidmi (všech časů a všech miacutest) a s Bohem ktereacute je zpečetěno svaacutetostnou přiacutetomnostiacute Ježiacuteše
Krista při eucharistickeacutem slaveniacuteldquo1046
4311bdquoPohostinnost u stolu Paacuteněldquo a češtiacute křesťaneacute dnes
Pokud bychom chtěli raacutemcově shrnout kliacutečoveacute pojmy objevujiacuteciacute se v raacutemci českeacute
ekumeny v současneacute argumentaci jde-li o společneacute sdiacuteleniacute eucharistie pak zjistiacuteme že zde in
concreto přichaacutezejiacute ke slovu teacutemata jimž budeme muset naacutesledně věnovat samostatnou uacutevahu
Jsou jimi identita a napětiacute mezi ekumenismem bdquoautoritldquo a ekumenismem bdquozdolaldquo Že se otaacutezka
dotyacutekaacute našeho nitra je pak patrno z faktu že se v debataacutech nevyhneme ani zkratkovityacutem
diagnoacutezaacutem ktereacute oblast teacutematu bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo interpretujiacute jako pole na němž
miacutesto bdquoskutečneacuteho ekumenismuldquo jsme spiacuteše svědky bdquodiskriminaceldquo ze strany těch kdo se
domniacutevajiacute že majiacute bdquopatent na pravduldquo1047
Podle Jiřiacuteho Hanuše bdquobojovaacute linieldquo o vzaacutejemnou bdquoeucharistickou pohostinnostldquo o niacutež se
domniacutevaacute že je nejen možnaacute ale žaacutedouciacuteldquo vede mezi bdquorůznyacutemi ideovyacutemi postojildquo Autor vznaacutešiacute
1041
Srv Lumen gentium 23 1042
IGNAacuteC Z ANTIOCHIE Řiacutemanům In Spisy apoštolskyacutech otců s 129 1043
Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s
267 1044
Lumen gentium 9 1045
SAUER R Apostolische Sukzession und Eucharistiegemeinschaft In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und
Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische Perspektiven und Probleme Innsbruck Tyrolia 2004 s 218 1046
HELL S Amt und Eucharistie unter besonderer Beruumlcksichtigung des Dialogs zwischen roumlmisch-katholischer
und evangelisch-lutherischer Kirche In HELL S ndash LIES L (ed) Amt und Eucharistiegemeinschaft Oumlkumenische
Perspektiven und Probleme s 192 1047
Srv KOZLIacuteK P Otaacutezka interkomunia mezi katolickyacutemi a evangelickyacutemi křesťany In Getsemany 6 (1995) s
3
170
otazniacutek nad tiacutem zdali podmiacutenka bdquohlubšiacute jednoty ve viacuteřeldquo uplatňovanaacute předevšiacutem na katolickeacute a
pravoslavneacute straně neznamenaacute pouze snahu udržet jen bdquosveacute vlastniacute až přiacuteliš jednostranneacute pojetiacute
ciacuterkevniacutech uacuteřadůldquo Hanuš se domniacutevaacute že jsou to praacutevě předsudky ba dokonce ideologie ktereacute
zabraňujiacute překročit vlastniacute chaacutepaacuteniacute skutečnosti ktereacute uacutestiacute do iluzorniacute a nepřesvědčiveacute představy
ekumenismu jež druhyacutem odpiacuteraacute eucharistii Avšak bdquopovrchniacute ekumenismus se nepřekonaacute
uacutezkostlivyacutem budovaacuteniacutem vlastniacute sbquoidentitylsquo plneacute pocitů vyacutelučnosti a nadřazenosti pocitů ktereacute
majiacute s křesťanstviacutem společneacute jen maacuteloldquo1048
Obavu o ztraacutetu identity ovšem lze vystopovat i na druheacute straně Jaroslav Vokoun je toho
naacutezoru že probleacutem neniacute ani tak v tom že by katolickaacute ciacuterkev nebyla schopna uznat evangelickeacute
služebniacuteky a evangelickou Večeři Paacuteně ndash ekumenickyacute dialog předevšiacutem katolicko-luterskyacute jde
kupředu bdquoSpiacuteše jde o toldquo doznaacutevaacute protestantskyacute teolog bdquože evangeličtiacute kazateleacute (aspoň
v českyacutech zemiacutech) nechtějiacute byacutet považovaacuteni za kněze v katolickeacutem smyslu a slaveniacutem večeře
Paacuteně nechtějiacute sloužit katolickou mšildquo1049
Jan Konzal tvrdiacute že rozdiacutely ve viacuteře ktereacute z katolickeacute strany braacuteniacute společenstviacute stolu Paacuteně
nejsou diferencemi v bdquoabrahaacutemovskeacute viacuteře podepřeneacute Novyacutem zaacutekonemldquo nyacutebrž rozdiacutely
v naacuteboženskyacutech systeacutemech bdquoktereacute onen božiacute dar ndash spaacutesonosnou viacuteru ndash interpretujiacuteldquo1050
Večeře
Paacuteně je pro něj dvojiacutem znameniacutem bdquouž dosaženeacute viacutece či meacuteně virtuaacutelniacute jednotyldquo a bdquověrnosti
reaacutelneacutemu uacutesiliacute o překonaacuteniacute nedokonaleacute jednoty ciacuterkviacuteldquo Jestliže chceme hodnotit stupně
unifikace obraciacuteme se k minulosti zatiacutemco společenstviacute kolem eucharistie naacutem již dnes oteviacuteraacute
cestu směrem k budoucnosti bdquoPohyb zdolaldquo jež zde můžeme konstatovat chaacutepe biskup skryteacute
ciacuterkve jako projev zodpovědnosti bdquobezmocnyacutechldquo kteřiacute toužiacute po smiacuteřeniacute a kteřiacute majiacute postupně
přiveacutest ciacuterkevniacute autority ke změně stanoviska1051
Aby ciacuterkevniacute hierarchie tomuto pohybu vyšla
naproti měla by podle jeho slov zatiacutem alespoň jiacutet cestou rozšiacuteřeniacute možnostiacute intercommunio bdquopři
konkreacutetniacute slavnosti s konkreacutetniacutemi uacutečastniacutekyldquo1052
Pavel Filipi sice nevyzyacutevaacute k žaacutedneacute bdquoekumenickeacute partyzaacutenštiněldquo je však přesvědčen že
cesta zpět od bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo jak je již nyniacute ojediněle v jistyacutech kruziacutech
praktikovaacutena neniacute možnaacute1053
Sejiacutet se u stolu Paacuteně je nejbezpečnějšiacute cesta k jednotě neboť zde
sjednocuje Ten kteryacute je bdquodaacuterce a dar jednotyldquo Nicmeacuteně eucharistie neniacute bdquopřiacutepitek na bratrstviacuteldquo
jako lacinyacute prostředek zapomenutiacute na bolest rozděleniacute a deklarace vzaacutejemneacute bliacutezkosti Prakticky
by se podle evangelickeacuteho teologa společneacute slaveniacute nemělo staacutet bdquorutinouldquo a bdquomělo by byacutet
omezeno jen na některeacute přiacuteležitosti jež svou ojedinělostiacute zvyacuterazňujiacute vzaacutecnost přijiacutemaneacuteho daru
nad jizvami trvajiacuteciacuteho rozděleniacuteldquo1054
Takovaacute forma společneacuteho slaveniacute by se podle Filipiho
interpretace stala vyacuterazem toho co koncilniacute dekret o ekumenismu na zaacutekladě jednoho křtu
1048
VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus In Getsemany 7-8 (2003) s 162 1049
jv Poznaacutemka k člaacutenku o intercommuniu In Getsemany 6 (1995) s 4 1050
KONZAL J Katoliacuteci versus evangeliacuteci In Getsemany 10 (2005) s 228 1051
Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 162 1052
KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 92 1053
Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1054
Tamteacutež s 160 Takovaacute praxe zdaacute se odpoviacutedaacute teacutež duchu Jednoty bratrskeacute kteraacute se na jedneacute straně po vydaacuteniacute
Českeacute konfese nevyhyacutebala společneacutemu slaveniacute s ostatniacutemi evangeliacuteky avšak současně uplatňovala ohledně uacutečasti na
stolu Paacuteně ve vlastniacutech shromaacutežděniacutech důslednou discipliacutenu srv HALAMA J Večeře Paacuteně v Jednotě bratrskeacute a
jednota ciacuterkve In Getsemany 10 (2001) s 215-218
171
nazyacutevaacute reaacutelnyacutem i když ne dokonalyacutem společenstviacutem ktereacute mezi křesťany již nyniacute existuje1055
Nedokonalost bdquotorzovitostldquo je vyjaacutedřena tiacutem že nejde o bdquonormaacutelniacute přiacutepadldquo reaacutelnost naproti se
projevuje ve faktu že takoveacute slaveniacute je možneacute Evangelickyacute ekumenik miacuteniacute že přiacuteležitostnaacute
společnaacute uacutečast na svaacutetosti eucharistie udržuje na ekumenickeacute baacutezi živou touhu po jedineacutem
slaveniacute o ktereacute pokud bychom čekali pouze až na vzdaacutelenou dohodu magisteria a ekumenickyacutech
špiček by už na uacuterovni konkreacutetniacutech společenstviacute třeba už nikdo ani nestaacutel 1056
4312Apoštolskaacute sukcese ndash staacutele živeacute teacutema v českeacute ekumeně
V českeacute reformaci jak nejnověji ukazuje ve sveacute studii Jaroslav Vokoun hraacutelo chaacutepaacuteniacute
duchovniacute služby jednu z kliacutečovyacutech roliacute1057
Uacutesiliacute o podrženiacute přiacutepadně ziacuteskaacuteniacute svěceniacute v
apoštolskeacute sukcesi bylo v husitskeacute době typickeacute pro nejeden proud českeacuteho reformačniacuteho hnutiacute
Nejmarkantněji to doklaacutedaacute Rokycanova ciacuterkev bdquopod obojiacuteldquo jež se apoštolskeacute sukcese nikdy
nevzdala v naději že bude potvrzena Řiacutemem a dojde smiacuteru s ciacuterkviacute Zaacutepadu Nechyběl však ani
naacutezor odlišnyacute kteryacute se projevil radikaacutelniacute taacuteborskou volbou biskupa bez apoštolskeacute posloupnosti
Ovšem i pokud jde o tento krok nelze vyloučit že se k němu taacuteboriteacute odhodlali na zaacutekladě
středověkeacuteho učeniacute o dostatečnosti presbyteriaacutelniacute sukcese na jehož zaacutekladě kněžiacute zvolili mezi
sebou biskupa a z moci sveacuteho uacuteřadu daacutele předaacutevali svaacutetost kněžstviacute vybranyacutem laikům1058
Jednota bratrskaacute bdquočaacutestkaldquo svateacute a obecneacute ciacuterkve1059
sice odmiacutetla svěceniacute v
posloupnosti papežskeacute ciacuterkve jakožto mylneacute (vždyť sama jejiacute hlava je Antikrist) přesto však
usilovala o to aby novyacute kněžskyacute řaacuted pro nějž se rozhodla byl ustaven v obecenstviacute s jinyacutemi
křesťanskyacutemi ciacuterkvemi na Řiacutemu nezaacutevislyacutemi Počaacutetky bratrskeacuteho kněžstviacute nakonec svyacutemi
kořeny sahajiacute v osobě bratra Michala ovšem nejen k valdenskeacutemu ale i řiacutemskeacutemu prameni1060
Vedle důrazu na ciacuterkevniacute kaacutezeň a řaacuted pak zůstane praacutevě vaacutežnost uacutelohy spraacutevců ciacuterkve (včetně
role biskupa) zasazeneacute do kněžskeacuteho charakteru Božiacuteho lidu jako celku pro celeacute dějiny Jednoty
typickyacutem znakem1061
Hraje vazba duchovniacute služby na kontinuitu apoštolskeacute sukcese nějakou roli i v dnešniacutech
českyacutech ciacuterkviacutech odvolaacutevajiacuteciacutech se na dědictviacute českeacute reformace Všeobecně se v raacutemci českeacuteho
1055
Přesně řečeno text koncilniacuteho dokumentu hovořiacute o tom že diacuteky křtu existuje mezi katolickou ciacuterkviacute a ostatniacutemi
křesťany bdquourčiteacute společenstviacuteldquo (communio quaedam) srv Unitatis redintegratio 3 V noveacutem vydaacuteniacute ekumenickeacuteho
direktaacuteře nicmeacuteně skutečně registrujeme posun Direktaacuteř z r 1993 při parafraacutezi tohoto uacuteryvku bdquouopravilldquo koncilniacute
vyacuteraz bdquourčiteacuteldquo na bdquoreaacutelneacuteldquo (une reacuteelle communion) srv PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ
Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 129 1056
Srv VAŇAacuteČ M (red) Anketa Eucharistievečeře Paacuteně a ekumenismus s 161 1057
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 231-
248 1058
Srv tamteacutež s 244 Teacutež bratřiacute z Jednoty se sami z nutneacute potřeby rozhodli ke svěceniacute kněžiacute vychaacutezejiacutece z
přesvědčeniacute že bdquobeze všeho pochybovaacuteniacute může prostyacute kněz majiacuteciacute kněžstviacute to což maacute v nouzi jineacutemu daacutetildquo
(apologie z r 1503 citovaacutena podle BISKUP GORAZD Z diacutela Praha Uacutestředniacute ciacuterkevniacute nakladatelstviacute 1988 s
204) 1059
Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute VIII7 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 146 1060
Srv ŘIacuteČAN R Dějiny Jednoty bratrskeacute Praha Kalich 1957 s 45-50 1061
Přiacutekladem může byacutet vyznaacuteniacute bratřiacute tyacutekajiacuteciacute se moci kliacutečů tedy svazovaacuteniacute a rozvazovaacuteniacute svědomiacute věřiacuteciacutech od
hřiacutechů kteraacute jakkoliv je Kristem daacutena bdquokaždeacutemu sboru křesťanskeacutemuldquo bdquonejpředněji daacutena jest spraacutevcům a kněžiacutemldquo
A praacutevě u bdquospraacutevce sboru toho a pastyacuteře staacuteda toholdquo maacute hledat kliacuteče Paacuteně každyacute křesťan srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute
XIV5-6 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 162-163
172
protestantismu řiacutediacuteciacuteho se převaacutežně presbyterně-synodniacutemi zaacutesadami prosadilo takoveacute pojetiacute
ciacuterkevniacuteho uacuteřadu či přiacuteznačněji řečeno služby kdy služebniacutek je delegovaacuten sborem přičemž
otaacutezka posloupnosti je vniacutemaacutena jako bdquosukcese viacuteryldquo či sukcese evangelia Petr Slaacutema ovšem
připomiacutenaacute že spory ktereacute se u naacutes vedly o platnost svěceniacute v raacutemci skryteacute ciacuterkve jejiacutež Pražskaacute
obec představuje v mnoha směrech pro českeacute evangeliacuteky ekumenicky inspirativniacute zdroj jakkoliv
jim asi připadajiacute na jednu stranu vzdaacuteleneacute a nepochopitelneacute na straně druheacute bdquovracejiacute do hry
otaacutezky ktereacute se v Českyacutech zemiacutech řešily na počaacutetku 15 stoletiacute a staacutely u zrodu reformaceldquo1062
V evangelickeacute paměti tak může zazniacutet echo tehdejšiacutech zaacutepasů o podobu ciacuterkve a pojetiacute kněžskeacute
služby ktereacute upomiacutenajiacute na vlastniacute počaacutetky Jaroslav Vokoun je přesvědčen o tom že bdquonaacutevrat
protestantskyacutech ciacuterkviacute k autentickeacute reformačniacute minulostildquo a ekumenicky inspirovanyacute dialog s niacute
by vedly praacutevě v otaacutezce sukcese k nemaleacutemu ekumenickeacutemu sbliacuteženiacute1063
Konvergenci ba spiacuteše samotneacutemu začaacutetku takoveacuteho dialogu nicmeacuteně stojiacute v cestě teacutež
nedogmatickeacute zvlaacuteště emocionaacutelniacute faktory jak vyšlo najevo při řešeniacute nedaacutevneacuteho pokusu
obnovit myšlenku apoštolskeacute sukcese uvnitř CČSH V niacute jakožto dědičce katolickeacuteho
modernismu vzešleacute z lůna řiacutemskeacuteho katolicismu byla celaacute tato zaacuteležitost předmětem
vyjasňovaacuteniacute zjm v prvniacutem desetiletiacute po jejiacutem vzniku což se stalo nejpatrnějšiacutem na konfliktu
mezi liberaacutelniacutem křiacutedlem a zastaacutenci pravoslavneacute orientace kteřiacute nakonec ciacuterkev opustili1064
Prvniacute
sněm ciacuterkve v l 1924-1931 se rozhodnutiacutem že spolusvětiteli novyacutech kněžiacute nebudou jen
duchovniacute ale i laici a že biskupoveacute nebudou přijiacutemat svaacutetostneacute svěceniacute nyacutebrž budou ke sveacute
službě bdquozřizovaacutenildquo postavil proti apoštolskeacute sukcesi jak ji ndash snad přiacuteliš bdquomechanickyldquo ndash chaacutepala
tehdejšiacute katolickaacute věrouka1065
Tři stupně duchovniacuteho stavu a pojiacutemaacuteniacute kněžskeacuteho svěceniacute jako
svaacutetosti nicmeacuteně nadaacutele hovořiacute o bliacutezkosti ndash třebas i jen pojmoveacute ndash s tradicemi ciacuterkviacute
episkopaacutelniacuteho typu Přiacutepad třiacute mladyacutech československyacutech duchovniacutech kteřiacute se r 2001 rozhodli
přijmout svěceniacute v apoštolskeacute posloupnosti u Portugalskeacute apoštolskeacute ciacuterkve čiacutemž se provinili
proti řaacutedům sveacute mateřskeacute ciacuterkve podniacutetil spiacuteše nežli dialog o pojetiacute sukcese zaacutepas o ohroženou
identitu a potvrdil že duchovniacute služba v apoštolskeacute posloupnosti může i v současnosti v českeacutem
prostřediacute působit jako bdquoneuralgickyacute bod ekumenismuldquo1066
1062
SLAacuteMA P Skrytaacute ciacuterkev v pohledu českyacutech evangeliacuteků s 129 1063
Srv VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 242 1064
Apoštolskou posloupnost chaacutepali přitom přiacutevrženci pravoslavneacuteho směru nejen jako zaacuteruku toho že noveacute hnutiacute
bude pokračovaacuteniacutem naacuterodniacute ciacuterkve kterou podle nich na apoštolskeacutem zaacutekladě zasadili slovanštiacute věrozvěsti a kterou
měl snahu obnovit Jan Hus nyacutebrž takeacute jako garanci přiacuteslušnosti ke všeobecneacute ciacuterkvi kteraacute se uskutečňuje jako
svazek ciacuterkviacute naacuterodniacutech srv BISKUP GORAZD Z diacutela s 228 1065
Srv FRYacuteDL D Zrod Ciacuterkve československeacute (husitskeacute) In AA VV 90 let Ciacuterkve československeacute husitskeacute
Sborniacutek s 44 Sukcese v CČSH polemika s J Vokounem In Getsemany 7-8 (2003) s 209-210 1066
Srv VOKOUN J Neuralgickyacute bod českeacuteho ekumenismu Spor o apoštolskou sukcesi v zrcadle Českeacuteho
zaacutepasu
Otaacutezka posloupnosti je živaacute i mimo prostor CČSH Ryzost apoštolskeacute sukcese spolu s platnostiacute svaacutetostiacute haacutejili češtiacute
starokatoliacuteci proti rozhodnutiacute Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů jež se stalo zaacutekladem pro to že v dokumentu o
společenstviacute ve svaacutetostech ČBK zařadila ciacuterkev starokatolickou mezi bdquoostatniacute ciacuterkveldquo tedy ciacuterkve ktereacute bdquonemajiacute
apoštolskou posloupnost a (hellip) platneacute některeacute svaacutetostildquo S těmito ciacuterkvemi pak je vzaacutejemneacute svaacutetostneacute sdiacuteleniacute daleko
skromnějšiacute nežli s bdquociacuterkvemi vyacutechodniacutemildquo srv Dopis Waltera Kaspera biskupu Františku Radkovskeacutemu ze dne 7
července 2000 In ARCHIV KOMISE PRO EKUMENISMUS PŘI ČESKEacute BISKUPSKEacute KONFERENCI
Svaacutetostneacute společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute (z 15
března 2001) In Gesemany 4 (2001) s 83-85
173
432 Na cestě k eucharistickeacutemu společenstviacute
Cesta k dokonaleacute a viditelneacute jednotě křesťanů jako cesta k uacuteplneacutemu eucharistickeacutemu
společenstviacute vede skrze společnyacute růst v pronikaacuteniacute do podstaty viacutery tyacutekajiacuteciacute se oltaacuteřniacute svaacutetosti i
communio ciacuterkve V tomto smyslu předklaacutedaacuteme nyniacute několik podnětů pro českyacute ekumenismus
4321Tajemstviacute viacutery jako vyacutechodisko eucharistickeacute praxe
Zastaacutenci co možnaacute nejširšiacute bdquoeucharistickeacute pohostinnostildquo v českeacute ekumeně zpravidla voliacute
ve svůj prospěch dvojiacute argumentaci 1) křest je poklaacutedaacuten za automatickyacute předpoklad pro
společnou uacutečast na večeři Paacuteně jelikož saacutem začleňuje věřiacuteciacute do těla Kristova (srv 1K 1213)
jiacutemž se diacuteky svateacutemu přijiacutemaacuteniacute staacutele viacutece staacutevajiacute (srv 1K 1016) 2) ke stolu Paacuteně zve jako daacuterce
saacutem Kristus Ciacuterkev jeho pozvaacuteniacute pouze tlumočiacute přičemž ovšem eucharistiiacute nemůže
bdquodisponovatldquo a klaacutest překaacutežku Kristově vůli aby z kalicha jeho krve pili všichni
(srv Mt 2627)1067
Tiacutem že v situaci rozpolceneacuteho křesťanstva vidiacuteme zdrženlivějšiacute ekumenickou
eucharistickou praxi tak jak jejiacute hlavniacute rysy předklaacutedaacute magisterium katolickeacute ciacuterkve jako
opraacutevněnou se s Josefem Zvěřinou domniacutevaacuteme že takovyacute naacutezor nemaacute svůj kořen ani v
nepřaacutetelstviacute ani v pyšneacute sebejistotě ani v majetnictviacute pravdy ani v neochotě ke změně smyacutešleniacute
třebaže spolu s tiacutemto teologem nezastiacuteraacuteme že bdquototo vše a dost jineacuteho mnohde existujeldquo1068
Rozděleniacute v eucharistii jako ve svaacutetosti kteraacute bdquovyacutestižně naznačuje a obdivuhodně
uskutečňujeldquo1069
jednotu Božiacuteho lidu totiž zrcadliacute skutečnost nejednoty kteraacute mezi křesťanskyacutemi
ciacuterkvemi ndash navzdory dosaženeacutemu stupni smiacuteřeniacute ndash nadaacutele existuje Pokud bychom na jedneacute
straně usilovali o společenstviacute v eucharistii ovšem domniacutevali se že vzaacutejemneacute představy o ciacuteloveacute
podobě společenstviacute mezi ciacuterkvemi jsou mezi našimi ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi společenstviacutemi
neslučitelneacute jednalo by se miacuterně řečeno o inkoherenci1070
Protestantskyacute teolog Wolfhart
Panneberg to vystihuje slovy bdquoNeniacute možneacute abych současně jako člen vlastniacute ciacuterkve spadal pod
věroučnaacute odsouzeniacute druhyacutech a přesto slavil s křesťany druheacute ciacuterkve Kristovu hostinuldquo1071
Pokud jde o skutečnost že katolickaacute ciacuterkev klade pro uacutečast na eucharistickeacute hostině Paacuteně
určiteacute podmiacutenky je nutneacute předeslat že již apoštol hovořiacute o nerozlučneacutem spojeniacute eucharistie a
modus vivendi křesťana když upozorňuje na nutnost zkoumat sama sebe dřiacuteve nežli pijeme
tento kalich a jiacuteme z tohoto chleba (srv 1K 1128) Eucharistickaacute discipliacutena maacute v ciacuterkvi sveacute
opraacutevněneacute miacutesto jak o tom byli přesvědčeni rovněž češtiacute bratřiacute1072
Z tohoto hlediska hovořit o
bdquovšeobecneacutemldquo a neomezeneacutem pozvaacuteniacute k večeři Paacuteně ze strany katolickeacute ciacuterkve prostě neniacute
1067
Slovy M Rejchrta lapidaacuterně vyjaacutedřeno Kristus je hostitel a ciacuterkev bdquočiacutešniceldquo srv REJCHRT M O něco
svobodnějšiacute Rozhovory s 257 Evangelicko-katolickaacute ekumeacutena na miacutestniacute uacuterovni In Českyacute bratr 7314 (1997) s
4 Takovou vyacutechoziacute pozici totiž že ciacuterkev nemůže stavět omezeniacute Kristově přiacutekazu zastaacutevaacute takeacute text Svaacutetostneacute
společenstviacute Stanovisko Starokatolickeacute ciacuterkve ke směrnici připraveneacute Řiacutemskokatolickou ciacuterkviacute s 83 1068
RAŇKŮ V Interkomunio otaacutezka obava očekaacutevaacuteniacute vyacutezva s 25 1069
Lumen gentium 11 1070
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 114 1071
PANNENBERG W Die Oumlkumene als Wirken des Heiligen Geistes s 74 1072
Srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII9 In ŘIacuteČAN R (ed) Čtyři vyznaacuteniacute s 161
174
možneacute a to ani pro katoliacuteky Platiacute totiž a je vhodneacute to připomenout i v kontextu ekumenickeacutem
že eucharistie bdquoneniacute svaacutetostiacute smiacuteřeniacute nyacutebrž svaacutetostiacute smiacuteřenyacutechldquo1073
Co se tyacuteče toho kdo vyslovuje pozvaacuteniacute ke svaacutetostneacutemu stolu zda Kristus nebo ciacuterkev
pak děleniacute mezi Kristem a ciacuterkviacute neniacute na miacutestě K posledniacute večeři zval sveacute učedniacuteky jistě Kristus
on saacutem ovšem svěřil konaacuteniacute pamaacutetky do rukou svyacutech učedniacuteků (srv L 2219) zaacutestupců noveacuteho
Izraele ndash rodiacuteciacute se ciacuterkve Při eucharistickeacutem slaveniacute naviacutec vzkřiacutešenyacute Paacuten vydaacutevaacute sveacute
eucharistickeacute tělo proto aby se sama ciacuterkev stala jeho tělem V tomto smyslu tajemstviacute
eucharistie nenachaacuteziacute sveacute rozvinutiacute pouze na rovině individuaacutelniacuteho setkaacuteniacute křesťana se
svaacutetostnyacutem Kristem (jak dokazuje bdquosoteriologickyacute individualismusldquo1074
typickyacute pro
protestantskou praxi Večeře Paacuteně tak bdquoprivatizovaacuteniacute eucharistie v průměrneacutem povědomiacute o viacuteře u
mnoha katoliacutekůldquo1075
) nyacutebrž dovršuje se tiacutem že se celeacute společenstviacute ciacuterkve proměňuje in unum
corpus
Vztah křtu a eucharistie vzhledem k jednotě křesťanů vysvětluje koncilniacute dekret o
ekumenismu jako dynamickou realitu Třebaže křest mimo veškerou pochybnost bdquovytvaacuteřiacute
svaacutetostneacute pouto jednoty mezi všemi kdo se křtem znovu narodilildquo zůstaacutevaacute saacutem o sobě jako
bdquopočaacutetek a vyacutechoziacute bod (hellip) zaměřen k uacuteplneacutemu zapojeniacute do eucharistickeacuteho společenstviacuteldquo1076
Proč ovšem křest dnes naviacutec již obvykle navzaacutejem uznaacutevanyacute ciacuterkvemi a ciacuterkevniacutemi
společenstviacutemi jako platnyacute ještě saacutem o sobě neospravedlňuje společneacute slaveniacute eucharistie anebo
alespoň vzaacutejemnou intercommunio Křest jako iniciačniacute svaacutetost oteviacuteraacute cestu bdquok dosaženiacute plnosti
v Kristuldquo kteraacute souvisiacute s plnostiacute vyznaacuteniacute viacutery a s plnyacutem bdquozačleněniacutem do institutu spaacutesy jak jej
chtěl saacutem Kristusldquo1077
Jak poznamenaacutevaacute Y Congar bdquokřest připojuje viacutece ke Kristu nežli
k ciacuterkvildquo1078
kteraacute je jeho svaacutetostnyacutem tělem Vzhledem k ciacuterkvi jako instituci a k jejiacutem
ordinovanyacutem služebniacutekům křest stojiacute v určiteacute bdquorelativniacute autonomiildquo1079
což doklaacutedaacute skutečnost
že v přiacutepadě nouze udiacuteliacute platnyacute křest kdokoliv pokud maacute jen v uacutemyslu konat to co konaacute ciacuterkev
jak to vyjadřuje starokřesťanskaacute maxima bdquoKdyž křtiacute Petr křtiacute Kristusldquo1080
Pokud však jde o
slaveniacute eucharistie zde takovyacute postoj neniacute možnyacute neboť při něm vstupuje do hry kromě vlastniacute
viacutery přijiacutemajiacuteciacuteho jednak skutečnost ciacuterkevniacuteho uacuteřadu kteryacute je pro vysluhovaacuteniacute svaacutetosti oltaacuteřniacute
nepostradatelnyacute a jednak je třeba si uvědomit že zatiacutemco při křtu je dostačujiacuteciacute zaacutekladniacute trojičniacute
formulace křesťanskeacute viacutery (tu při křtu nemluvňat dokonce nevyslovuje ani saacutem katechumen)
1073
KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 103 1074
ŠTEFAN J Proprium de lectione Několik liturgickyacutech zkušenostiacute evangelickeacuteho faraacuteře tč mimo službu s 82 1075
KOCH K Die Kirche Gottes Gemeinschaft im Geheimnis des Glaubens Augsburg Sankt Ulrich 2007 s
139 1076
Unitatis redintegratio 22 1077
Tamteacutež 1078
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento uomini problemi s 223 K tomu koncilniacute dekret o ekumenismu
poznamenaacutevaacute bdquohellip [nekatoliacuteci] jsou viacuterou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni ke Kristuldquo Proto je o nich ndash jako o
jednotlivciacutech ndash v důsledku v koncilniacutem dekretu řečeno že se nachaacutezejiacute ve bdquospolečenstviacute s katolickou ciacuterkviacuteldquo
(Unitatis redintegratio 3) 1079
CONGAR Y Saggi ecumenici Movimento uomini problemi s 223 1080
AUGUSTIN In Ioannis evangelium tractatus CXXIV 67 518 In PL 3514281424
175
vyžaduje se pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie vyacuteslovneacute osobniacute bdquoamenldquo viacutery tyacutekajiacuteciacute se praacutevě teacuteto
svaacutetosti1081
Eucharistie obdobně jako ostatniacute svaacutetosti je sacramentum fidei a tudiacutež předpoklaacutedaacute
ciacuterkevniacute jednotu jako jednotu ve viacuteře Stejně tak ovšem jejiacute slaveniacute vyžaduje teacutež společenstviacute
v laacutesce Již apoštol napomiacutenaacute Korinťany že pokud se křesťaneacute schaacutezejiacute ke stolu Paacuteně a přitom
jsou mezi nimi roztržky pak jsou jejich shromaacutežděniacute bdquospiacuteše ke škodě než k prospěchuldquo (1K
1117) Společenstviacute ktereacute na zaacutekladě našeho křestniacuteho přivtěleniacute ke Kristu již mezi křesťany
existuje nicmeacuteně již nyniacute ve stavu nedokonaleacute jednoty vytvaacuteřiacute zaacutekladniacute předpoklad pro to že i
ze strany katolickeacute ciacuterkve je v jednotlivyacutech přiacutepadech eucharistickeacute společenstviacute umožněno a to
předevšiacutem v duchu zaacutesady Salus animarum suprema lex jež zůstaacutevaacute nejvyššiacute normou veškereacuteho
ciacuterkevniacuteho řaacutedu1082
Je však třeba nezapomenout na to že každaacute takovaacute jednotlivaacute situace sama o
sobě neřešiacute zaacutesadniacute otaacutezku totiž že jsou všechna bdquoprozatiacutemniacute řešeniacute zatiacutežena předevšiacutem
fundamentaacutelniacutemi protikladyldquo1083
vyjaacutedřit miacuteru společenstviacute kteraacute ještě nenastala
Pokud tedy jde o otaacutezku communicatio in sacris nelze postupovat bez rozlišovaacuteniacute1084
Je-
li pro křesťany eucharistie duchovniacute skutečnostiacute nesmiacute se z niacute učinit předmět ideologickyacutech
zaacutejmů a instrument v rukaacutech jednotlivyacutech skupin ndash pak již sotva zůstane svaacutetostiacute jednoty V
tomto smyslu si ani katolickaacute ciacuterkev nedělaacute naacuterok na uplatňovaacuteniacute nějakeacute bdquonemilosrdneacute a
abstraktniacute ideologie jednotyldquo1085
kteraacute by se učinila soudcem svědomiacute jednotliveacute lidskeacute osoby
v zaacuteležitostech viacutery Daleko spiacuteše se předpoklaacutedaacute zodpovědneacute pastoračniacute jednaacuteniacute a duchovniacute
moudrost1086
Na tomto miacutestě je vhodneacute připomenout že normy stanoveneacute ČBK pro udělovaacuteniacute
svaacutetosti eucharistie nekatolickyacutem křesťanům vychaacutezejiacute vstřiacutec jejich naleacutehavyacutem duchovniacutem
potřebaacutem nikoliv bezvyacuteznamně Tyacutekaacute se to předevšiacutem bodu podle něhož je s dovoleniacutem
ordinaacuteře možneacute udělit svaacutetosti žadateli jenž je bdquosvou viacuterou a orientaciacute katoliacutek ale vaacutežneacute
okolnosti mu braacuteniacute aby uskutečnil formaacutelniacute přestup do katolickeacute ciacuterkveldquo1087
1081
Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 68 kardinaacutel Schoumlnborn ve sveacutem
pastoračniacutem bdquopřiacuteručniacutem pravidleldquo zveřejněneacutem r 1999 klade jako podmiacutenku pro přijiacutemaacuteniacute eucharistie při katolickeacute
mši praacutevě způsobilost komunikanta bdquovyslovit z upřiacutemneacuteho srdce Amen k mešniacutemu kaacutenonuldquo což mimo jineacute znamenaacute
bdquoanoldquo k eucharistii v jednotě s papežem biskupem daneacute partikulaacuterniacute ciacuterkve a ve společenstviacute se všemi svatyacutemi srv
Kardinal Schoumlnborn zum Thema Eucharistische Gastfreundschaft [On line] [cit 2012-08-28] Dostupneacute na
internetu ˂httpwwwstmarien-ahrensburgdeGlaubenssplittereuchar_gastfreundschfthtm˃ 1082
Srv Kodex kanonickeacuteho praacuteva kaacuten 1752 1083
LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion
um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft In SOumlDING T (ed) Eucharistie Positionen katholischer Theologie
Regensburg Pustet 2002 s 148 1084
Hlavniacute zaacutesady pro communicatio in sacris jsou z pohledu katolickeacute ciacuterkve jak znaacutemo tyto vyjaacutedřeniacute jednoty
ciacuterkve a uacutečast na prostředciacutech milosti Zatiacutemco vyjaacutedřeniacute jednoty společenstviacute ve svaacutetostech většinou zapoviacutedaacute
snaha o ziacuteskaacuteniacute milosti ji v určityacutech přiacutepadech umožňuje srv Unitatis redintegratio 8 1085
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 139 1086
bdquoCo dnes ještě neniacute legitimniacute pro ciacuterkev nebo farniacute společenstviacute jako celek nemusiacute v žaacutedneacutem přiacutepadě byacutet
vyloučeno pro každyacute jednotlivyacute přiacutepadldquo (NEUNER P Die konfessionsverbindende Ehe als Keimzelle von Kirche
Uumlber die ekklesiologische Qualitaumlt der konfessionsverbindenden Ehe [On line] [cit 16052013] Dostupneacute na
internetu ˂httpwwwnetzwerk-oekumenedenode66˃) 1087
Společenstviacute ve svaacutetostech s křesťany jinyacutech ciacuterkviacute s 8 Praacutevniacutek a teolog Stanislav Přibyl hodnotiacute tento bod jako
zvlaacuteště bdquopodepřenyacute životniacutemi osudy mnoha věřiacuteciacutech praacutevě v našiacute partikulaacuterniacute ciacuterkvildquo a jako bdquozkušenost života viacutery
kteraacute dosud nebyla žaacutednyacutem celociacuterkevniacutem katolickyacutem dokumentem vystižena a upravenaldquo (PŘIBYL S
Ekumenismus a praacutevo s 132)
176
Jak znaacutemo tyacutekala se nemilosrdnaacute reformačniacute kritika kteraacute měla před očima předevšiacutem
konkreacutetniacute mešniacute praxi určiteacute epochy zvlaacuteště způsobu přiacutetomnosti Krista v eucharistii a obětniacuteho
charakteru mše Ve sveacute době jak Luther tak Kalviacuten odmiacutetli řiacuteci sveacute bdquoamenldquo ke katolickeacute
eucharistickeacute slavnosti ba poklaacutedali ji spolu s papežstviacutem za hlavniacute kaacutemen uacuterazu1088
V českeacute
reformaci pro kterou byla v počaacutetečniacutem obdobiacute eucharistickaacute uacutecta jednou z charakteristik se
postupně teacutež vlivem pikatrstviacute akcentoval naacutezor že Kristovu přiacutetomnost nelze na svaacutetostneacute
způsoby vaacutezat1089
I pro českyacute ekumenismus zůstaacutevaacute přibliacuteženiacute věroučnyacutech pozic ohledně
svaacutetosti eucharistie sotva započatyacutem uacutekolem Podnětem mohou přitom byacutet vyacutesledky dosaženeacute
předevšiacutem v celosvětoveacutem katolicko-luterskeacutem dialogu Obě strany se shodujiacute v tom že bdquove
svaacutetosti eucharistie je Ježiacuteš Kristus pravyacute Bůh a pravyacute člověk plně přiacutetomen svyacutem tělem a svou
krviacute pod způsobou chleba a viacutenaldquo1090
Ačkoliv luterskaacute strana ke garantovaacuteniacute přiacutetomnosti Krista
praveacuteho Boha a praveacuteho člověka ve svaacutetosti nepoužiacutevaacute termiacutenu transsubstanciace ale preferuje
hovořit o bdquotransformacildquo obě strany jsou zajedno v tom přiacutetomnost Krista v oltaacuteřniacute svaacutetosti
bdquoneniacute omezena pouze na okamžik přijiacutemaacuteniacuteldquo1091
Co se tyacutekaacute obětniacuteho charakteru eucharistickeacuteho
slaveniacute přijiacutemaacute evangelickaacute strana pojetiacute mešniacute oběti jako zpřiacutetomněniacute jedinečneacute oběti křiacuteže a
souhlasiacute s vyacutekladem eucharistie jako bdquooběti diacutekůvzdaacuteniacute za oběť křiacuteže přiacutetomnou ve svaacutetostildquo1092
4322Směrem ke smiacuteřeniacute ciacuterkevniacuteho uacuteřadu
To že uacuteloha předsedaacuteniacute při eucharistickeacute slavnosti je spojena s osobou služebniacuteka ciacuterkve
a že bdquouacuteřad v ciacuterkvi je ustanoveniacutem Božiacutemldquo jsou rovněž důležiteacute a konkreacutetniacute vyacutesledky katolicko-
luterskeacuteho rozhovoru jakkoliv mohou existovat snahy je zpochybnit1093
Pro eventuaacutelniacute
vzaacutejemneacute uznaacuteniacute uacuteřadu ke ktereacutemu by tento dialog měl otevřiacutet cestu je ovšem třeba zaacutesadniacutech
vyjasněniacute tyacutekajiacuteciacutech se zvlaacuteště vztahu evangelickeacute faraacuteřskeacutekazatelskeacute služby a biskupskeacuteho
uacuteřadu daacutele pak povahy samotneacute ordinace kteraacute neniacute v evangelickeacutem prostřediacute poklaacutedaacutena za
svaacutetost a předevšiacutem vazbu ciacuterkevniacuteho ministeria na apoštolskou sukcesi
1088
Srv LUTHER M De captivitate babylonica ecclesiae D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 6
Schriften Predigten Disputationen 152021 Weimar Boumlhlaus 1888 s 502-526 CALVIN J Institutio
Christianae Religionis 418 1089
Pokud jde o způsob přiacutetomnosti Krista ve svaacutetosti eucharistie formulovali např češtiacute bratřiacute sveacute vyznaacuteniacute zaacuteměrně
jakoby uprostřed naacutezorů rozšiacuteřenyacutech v reformci světoveacute Kristus je v eucharistii bdquov bytu přirozeneacutem a tělesneacutem
hmotneacutem (hellip) v bytu posvaacutetneacutem duchovniacutem viacuteře pochopitelneacutemldquo (Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII6 In ŘIacuteČAN R ed
Čtyři vyznaacuteniacute s 160) Obětniacute charakter a uacutectu mimo okamžik slaveniacute eucharistie bratřiacute odmiacutetajiacute třebaže
v samotneacutem okamžiku přijiacutemaacuteniacute vyjadřujiacute svoji uctivost vůči Spasiteli pokleknutiacutem srv Bratrskeacute vyznaacuteniacute XIII610
In ŘIacuteČAN R (ed) op cit s 160-161 1090
GEMEINSAME ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das
Herrenmahl (dokument z roku 1978) 16 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion
oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1223) 1091
Tamteacutež 51 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1259) 1092
Tamteacutež 60 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1267) 1093
Srv RAT DER EVANGELISCHEN KIRCHE IN DEUTSCHLAND Das Abendmahl Eine Orientierunshilfe
zu Verstaumlndnis und Praxis des Abendmahls in der evangelischen Kirche (ze 17 ledna 2003) Guumltersloh Guumltersloher
Verlagshaus 2003 s 53 Dokument prohlašuje ndash navzdory dosaženeacutemu konsensu ndash že v moci všeobecneacuteho
kněžstviacute prameniacuteciacuteho ze křtu může slova ustanoveniacute eucharistie v evangelickeacute ciacuterkvi pronaacutešet každyacute křesťan
177
Co se tyacuteče tohoto teacutematu je otaacutezkou nakolik by se v katolicko-evangelickeacutem dialogu
mohl staacutet plausibilniacutem naacutevrh Waltera Kaspera kteryacute vychaacuteziacute z předpokladu že ciacuterkev jako
instituce je k životu staacutele znovu povolaacutevaacutena skrze udaacutelost Ducha bdquoKde je takovyacutem způsobem
v raacutemci celkoveacute sakramentaacutelniacute struktury ciacuterkve svoboda Ducha uznaacutena tam je v zaacutesadě položena
možnost že by uacuteřady ktereacute jsou z čistě institucionaacutelniacuteho hlediska neplatneacute avšak uchovaly se
duchovně a prokaacutezaly se duchovně jako plodneacute byly na zaacutekladě duchovniacuteho posouzeniacute
uznaacutenyldquo1094
Takovyacute pohled předpoklaacutedaacute rozvinutiacute syntetickeacute chaacutepaacuteniacute kristologickeacuteho a
pneumatologickeacuteho momentu v ekleziologii jak je to přiacuteznačneacute pro pojetiacute vyacutechodniacute teologie
Podle něho maacute ciacuterkevniacute uacuteřad vždy povahu bdquoikonickouldquo což znamenaacute že ontologicky je založen
na vztahu k někomu druheacutemu ke Kristu kteryacute in-stituit Ecclesiam Jelikož současně je Duchu
Svateacutemu připsaacutena uacuteloha con-stituit Ecclesiam pak takeacute o uacuteřadu v ciacuterkvi platiacute že podstatně
existuje bdquona způsob epikletickyacuteldquo tj v konstantniacute zaacutevislosti vůči Duchu Svateacutemu kteryacute
zpřiacutetomňuje skutečnost přichaacutezejiacuteciacuteho kraacutelovstviacute1095
Smiacuteřeniacute ve věci ciacuterkevniacuteho uacuteřadu nemůže byacutet chaacutepaacuteno jako izolovanaacute zaacuteležitost Uacuteřad
samotnyacute maacute předevšiacutem sveacute miacutesto uvnitř celku ciacuterkve kteraacute je communio jejiacutemž principem je
Kristem seslanyacute Duch Svatyacute jenž v ciacuterkvi zpřiacutetomňuje Božiacute diacutelo spaacutesy Tento Duch je garantem
věrneacuteho setrvaacutevaacuteniacute celeacute ciacuterkve v apoštolskeacute viacuteře v neomylnosti při jejiacutem předaacutevaacuteniacute1096
a působiacute
že ciacuterkev zůstaacutevaacute v apoštolskeacute kontinuitě že je apostolica tedy ta kteraacute doklaacutedaacute skutečnost
Zmrvyacutechvstaleacuteho a v niacutež jeho slovo zůstaacutevaacute živeacute Stejně jako je Duch seslaacuten aby vydaacuteval
svědectviacute o Kristu jsou poslaacuteni vydaacutevat svědectviacute takeacute ti kdo s Kristem byli od začaacutetku ndash
apoštoloveacute (srv J 1526-27) Duch a apoštoloveacute jsou spojeni v jednom poslaacuteniacute svědectviacute Jako
nelze působeniacute apoštolů v prvotniacute ciacuterkvi vidět bez přiacutetomnosti a spolupůsobeniacute Ducha Svateacuteho ndash
bdquoMy jsme svědkoveacute toho všeho a s naacutemi Duch Svatyacute ktereacuteho Bůh dal těm kdo ho poslouchajiacuteldquo
(Sk 532) ndash tak ovšem ani naacutestupci apoštolů (nositeleacute uacuteřadu v ciacuterkvi) nemohou uacutečinně jednat bez
přispěniacute Ducha bdquoKaždyacute uacutekon služebneacuteho uacuteřadu vyžaduje epiklezildquo1097
Ekumenickeacute uacutesiliacute o
dosaženiacute plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacute v eucharistii naacutes tedy nakonec přivaacutediacute k nutnosti taacutezat
se po způsobu jakyacutem Duch Svatyacute stojiacute v počaacutetku ciacuterkve i ciacuterkevniacuteho uacuteřadu1098
Snahy ktereacute se v českeacute ekumeně v posledniacute době objevily totiž navaacutezat nějakyacutem
způsobem vazby zpřetrhaneacute apoštolskeacute posloupnosti skrze přijetiacute ordinace od biskupů jinyacutech
ciacuterkviacute ještě probleacutem neřešiacute Nemaacute-li se totiž samotnyacute ritus svěceniacute přijatyacute v apoštolskeacute sukcesi
staacutet pouze formaacutelniacutem uacutekonem musiacute veacutest k ekleziaacutelniacutem důsledkům Vklaacutedaacuteniacute rukou a modlitba o
1094
KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem In PANNEBERG W (ed)
Lehrverurteilungen ndash kirchentrennend III Materialien zur Lehre von den Sakramenten und vom kirchlichen Amt
Freiburg im Breisgau ndash Goumlttingen Herder ndash Vandenhoeck amp Ruprecht 1990 s 348 srv teacutež GEMEINSAME
ROumlMISCH-KATHOLISCHE EVANGELISCH-LUTHERISCHE KOMISSION Das geistliche Amt in der Kirche
85 (italskyacute překlad in VOICU SJ ndash CERETI G ed Enchiridion oecumenicum Documenti del dialogo
teologico interconfessionale 1 Dialoghi internazionali 1931-1984 čl 1519) 1095
Srv ZIZIOULAS J Christologie pneumatologie et institutions eccleacutesiales Un point de vue ortodoxe In
ALBERIGO G (ed) Les Eglises apregraves Vatican II Dynamisme et prospective (Actes du un colloque international
de Bologne ndash 1980) Paris Beauchesne 1981 s 144-145 1096
Srv Lumen gentium 12 1097
CONGAR Y Der Heilige Geist s 199 1098
Přitom platiacute bdquoInstituce musiacute byacutet pojiacutemaacutena jako funkce Ducha ekleziologie jako funkce pneumatologieldquo
(KASPER W Die apostolische Sukzession als oumlkumenisches Problem s 349)
178
Ducha Svateacuteho totiž nejsou naacutestrojem bdquokteryacutem by si člověk mohl prorazit privaacutetniacute cestu
k apoštolům a obecneacute ciacuterkvi nyacutebrž vyacuterazem kontinuity ciacuterkve kteraacute je ve společenstviacute biskupů
miacutestem předaacutevaacuteniacute jednoho evangelia Ježiacuteše Kristaldquo1099
Probleacutem apoštolskeacute sukcese přivaacutediacute
ekumenickyacute dialog k otaacutezce po samotneacute povaze ciacuterkve
Je mimo pochybnost že cesta ke společneacute eucharistii bude dlouhaacute Jakyacute postoj za daneacuteho
stavu věci by ciacuterkve v českeacute ekumeně měly zaujmout bdquoJedno tělo a jeden Duch k jedneacute naději
jste byli povolaacutenildquo (Ef 34) Ekumenismus je podobou sjednocujiacuteciacute naděje kladeneacute do Paacutena kteryacute
sliacutebil že přijde Praacutevě v eucharistii zatiacutemco jiacuteme a pijeme z Paacutenova chleba a kalicha čekaacuteme
bdquodokud on nepřijdeldquo (1K 1126) V srdci ciacuterkviacute musiacute nově vytrysknout touha po Kristu jehož
nepřiacutetomnost působiacute zaacutermutek snižuje schopnost milovat druheacuteho žiacutet s niacutem v jednotě avšak
vyžaduje teacutež postoj odevzdaneacuteho a bděleacuteho očekaacutevaacuteniacute (srv Mt 2513) Nevěsta je povolaacutena aby
se staacutele viacutece připojovala k volaacuteniacute Ducha bdquoPřijďldquo (Zj 2217) aby toužila po jednotě se svyacutem
ženichem kteryacute ji přidružuje ke sveacute vyacutekupneacute oběti Takto prožiacutevanaacute touha po Paacutenu
přichaacutezejiacuteciacutem ve slaveneacute eucharistii se již staacutevaacute bdquospolečnou chvaacutelouldquo1100
jeho svrchovaneacuteho
panstviacute Činnost spolu s utrpeniacutem aktivita ale teacutež trpělivost tvořiacute v ekumenismu vždy dvě
strany jedneacute medaile bdquoKdo jedno z těchto dvou škrtaacute poškozuje celekldquo1101
Ekumenickaacute
trpělivost ke ktereacute jsme pokud jde o eucharistickeacute společenstviacute zvaacuteni neznamenaacute nečinnost a
pasivitu Tato trpělivost je naopak aktivniacute neboť je bdquorozměrem našiacute spolupraacutece s Bohem kteryacute
uskutečňuje svůj zaacuteměr spaacutesyldquo1102
44Zřeknutiacute se anebo nalezeniacute vlastniacute identity v ekumenickeacutem dialogu
Jedniacutem z nejfrekventovanějšiacutech pojmů dnešniacuteho ekumenickeacuteho slovniacuteku nejen v českeacutem
prostřediacute1103
je bezesporu termiacuten identita přičemž jejiacute zdůrazňovaacuteniacute nastaacutevaacute poteacute co se prvniacute
1099
RATZINGER J Bemerkungen zur Frage der Apostolischen Sukzession In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften
82 Kirche ndash Zeichen unter den Voumllkern Freiburg im Breisgau Herder 2010 s 860 1100
JAN PAVEL II Ut unum sint 45 1101
RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 133 1102
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 164 1103
Srv např HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem
dialogu In Getsemany 7-8 (2000) s 162-168 FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62-64 KONZAL J
Ekumenickaacute teologie zahraacutevaacuteniacute si s ohněm anebo šance z Ducha Svateacuteho In HANUŠ J (ed) Ekumenickeacute
ciacuterkevniacute dějepisectviacute Dějiny analyacutezy perspektivy s 105-118 ZIKMUND MT Hledaacuteniacute evangelickeacute a katolickeacute
identity a jejich vzaacutejemneacuteho vztahu In Teologickeacute texty 2 (2008) s 86-87 VOKOUN J Ekumenickyacute
konfesionalismus Pokud jde o konkreacutetniacute život ciacuterkviacute pak odvolaacuteniacute se na identitu kteraacute se nesmiacute staacutet obětiacute jednoty
zaznělo zřetelně na prvniacutem synodu českyacutech ciacuterkviacute sdruženyacutech v Leuenberskeacutem společenstviacute srv FILIPI P
bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu In Teologickaacute reflexe 71
179
faacuteze ekumenickeacuteho dialogu soustředila na vyzdviženiacute prvků ktereacute křesťanskeacute ciacuterkve vniacutemaly
jako společneacute dědictviacute Kulturniacutem a společenskyacutem kontextem v němž se pojem identity
vynořuje je přitom poznamenaacuten individualismem a pluralismem jež zdůrazňujiacute jak prioritu
toho co je specifickeacute tak nutnost toto specifickeacute chraacutenit1104
V samotneacutem pojmu identita se snoubiacute osobniacute a sociaacutelniacute rozměr Konstatovat identitu
osoby znamenaacute vyjaacutedřit že jednotlivec v průběhu sveacuteho života zůstaacutevaacute staacutele tentyacutež hovořiacute-li se
o sociaacutelniacute identitě můžeme myslet na skupiny kulturniacute instituce nebo tradice ktereacute k budovaacuteniacute
identity vyacuteznamně přispiacutevajiacute1105
Identitu žaacutedneacuteho křesťana ndash učedniacuteka Kristova ndash si nelze
představit bez jejiacuteho spojeniacute s mateřstviacutem ciacuterkve v jejiacutemž lůně každyacute křesťan povstaacutevaacute při křtu
k životu viacutery naděje a laacutesky a v jejiacutemž prostřediacute takeacute tento život ze slova a svaacutetostiacute rozviacutejiacute
Ciacuterkevniacute identitu však prožiacutevaacuteme jako křesťaneacute konkreacutetně vždy jako členoveacute určiteacuteho
společenstviacute obce miacutestniacute ciacuterkve a v důsledku historickeacuteho faktu rozděleniacute pak rovněž v raacutemci
konfese kteraacute se stala jistou životniacute formou křesťanskeacute viacutery Konfesniacute identita tedy bdquotkviacute ve
zvlaacuteštniacutem způsobu jakyacutem se ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita žije v dějinně kulturně a doktrinaacutelně
vymezeneacute podoběldquo1106
To čemu současnaacute ekumenickaacute debata věnuje hlavniacute pozornost je praacutevě otaacutezka identity
v konfesniacutem smyslu (Profil) Jde o druh identity kteraacute je nikoliv bezvyacuteznamnou měrou plodem
konfesionalizace tedy procesu kteryacute probiacutehal napřiacuteč Evropou v průběhu 16 a 17 stoletiacute
v důsledku reformace jak na to spraacutevně upozorňuje Jiřiacute Hanuš1107
Jednalo se přitom o
dalekosaacutehleacute změny zasahujiacuteciacute do oblasti společenskeacute kulturniacute a nikoliv v posledniacute řadě teacutež
politickeacute1108
Pokud jde o samotneacute ciacuterkve a novaacute společenstviacute ty ve svyacutech konfesiacutech postupně
definovaly vlastniacute nauku a praxi v procesu vzaacutejemneacuteho vymezovaacuteniacute a ohraničovaacuteniacute v klimatu
polemiky Tiacutem že chtěli svoji pozici vyjaacutedřit co možnaacute nejjasněji tvaacuteřiacute v tvaacuteř druheacutemu utiacutekaly
se pak mnohdy k přiacutelišneacute jednostrannosti a formovali svoji identitu jako zaacuteměrně odlišujiacuteciacute se od
identity protivniacuteka jak naacutem to naacutezorně doklaacutedajiacute anatemata reformačniacutech vyznaacuteniacute ndash s vyacutejimkou
českyacutech jak s naacuteležitou vaacutežnostiacute zmiňuje Pavel Filipi1109
ndash a Tridentskeacuteho koncilu1110
Vzaacutejemneacute
(2001) s 14 Vyslovit nově svoji identitu se jeviacute teacutež jako apel pro ciacuterkve samotneacute srv MACEK O (ed) Zpytovaacuteniacute
Studie a eseje o evangelickeacute identitě Středokluky Zdeněk Susa 2007 AA VV Evangelickaacute identita Sborniacutek
přiacutespěvků z kurzu pro kazatele ČCE pořaacutedaneacuteho Spolkem evangelickyacutech kazatelů v Praze 21-25 ledna 2008 1104
Srv KOCH K Wiederentdeckung der bdquoSeele der ganzen oumlkumenischen Bewegungldquo (UR 8) Notwendigkeit
und Perspektiven einer oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 4-5 1105
ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 65 1106
GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de
communion (dokument z 3 zaacuteřiacute 1990) 29 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion
oecumenicum Documenti del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 Bologna
Dehoniane 1996 čl 1037) 1107
Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu
s 193 1108
Srv GANZER K bdquoKonfessionalisierungldquo In KASPER W et alii (ed) Lexikon fuumlr Theologie und Kirche 6
Freiburg im Breisgau Herder 1997 sl 236-237 1109
Srv FILIPI P Absence anathemat v reformačniacutech konfesiacutech českeacuteho původu 1110
bdquoSotva může byacutet dnes pochyby o tom že Trident staacutel pod změnaacutem podleacutehajiacuteciacutem myšleniacutem sveacute doby a že takeacute
jeho věroučneacute definice jsou tiacutem ovlivněnyldquo (ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und
oumlkumenische Relevanz s 69) O ne-uacuteplnosti formulace dogmatickyacutech pravd jež mohou podleacutehat dobovyacutem
představaacutem což ovšem neznamenaacute jejich nepravdivost (modo incompleto non falso) hovořiacute i prohlaacutešeniacute
Kongregace pro nauku viacutery Mysterium Ecclesiae Uacuteplnějšiacute a dokonalejšiacute vyjaacutedřeniacute k nemuž lze dojiacutet je přitom
180
vymezovaacuteniacute se přitom nedělo pouze třeba v otaacutezce uacutelohy uacuteřadu v ciacuterkvi ale teacutež v rovině nauky
(předevšiacutem o ospravedlněniacute či svaacutetostech) a takeacute v oblasti života a praxe bdquoPřijiacutemaacuteniacute pod obojiacute
způsobou a znameniacute křiacuteže se od časů reformaacutetorů staly přiacutemo znaacutemky rozdiacutelnosti mezi
konfesemildquo1111
Profilace se neobešla ani bez odrazu na poli spirituality kde se kalich a křiacutež
staacutevajiacute symboly dvou druhů zbožnosti1112
Vyacutechoziacutem předpokladem ekumenickeacuteho dialogu je skutečnost že jsou si partneři vědomi
sveacute vlastniacute konfesniacute identity ba dokonce že jsou přesvědčeni o tom že tato identita představuje
nepochybneacute bohatstviacute za ktereacute naši předkoveacute byli nezřiacutedka ochotni položit život Je-li jedno zda
jsme katoliacuteci evangeliacuteci anebo pravoslavniacute bude naacutem pravděpodobně lhostejneacute do jakeacutehokoliv
rozhovoru vůbec vstoupit1113
Dialog na druhou stranu od naacutes vyžaduje že se musiacuteme bdquonavzaacutejem
přestat stavět do opoziceldquo1114
Reakce jsou dvojiacuteho raženiacute a prochaacutezejiacute napřiacuteč ekumenickyacutem spektrem uacutezkosti a obavě
o ztraacutetu identity (např bdquostrašaacutekldquo noveacute rekatolizace či naopak bdquozprotestantizovaacuteniacuteldquo) odpoviacutedaacute
ciacutelenaacute bagatelizace rozdiacutelnosti v jejiacutemž pozadiacute stojiacute naacutezor že čiacutem dřiacuteve se naacutem podařiacute konfesniacute
podobu křesťanstviacute vymyacutetit tiacutem dřiacuteve dosaacutehneme kyacuteženeacute jednoty Stojiacuteme před novou vlnou
afirmace konfesionalismu anebo nastupujeme cestu postupneacute Entkonfessionalisierung1115
Jak je
možneacute přistupovat ke konfesniacute identitě ekumenicky plodně bdquoJak naleacuteztldquo slovy Pavla Filipiho
bdquonovyacute hermeneutickyacute kliacuteč k pochopeniacute a vyjaacutedřeniacute vlastniacute identityldquo1116
v ekumenickeacutem dialogu
To jsou reaacutelneacute vyacutezvy českeacute ekumeně
Na naacutesledujiacuteciacutech řaacutedciacutech nejprve uvedeme přiacuteklad jak byla otaacutezka po identitě vznesena
v českeacute ekumeně v souvislosti s uveřejněniacutem deklarace Dominus Iesus naacutesledně pak
představiacuteme vlastniacute pojetiacute uacutelohy identity v ekumenickeacutem dialogu jako inspiraci pro českyacute
ekumenismus
441 Křiacutež a křehkost identity ndash prohlaacutešeniacute Dominus Iesus a českaacute ekumena
Již zmiacuteněniacute činiteleacute konfesionalizace spolu se specifickyacutemi historickyacutemi udaacutelostmi
vtiskly svůj rys rovněž do mentalit jednotlivyacutech společenstviacute takže zatiacutemco katoliacuteci v českyacutech
plodem jednak lidskeacuteho poznaacuteniacute předevšiacutem ovšem bdquoširšiacuteho kontextu viacuteryldquo srv KONGREGACE PRO NAUKU
VIacuteRY Mysterium ecclesiae (prohlaacutešeniacute z 24 června 1973) 5 In DENZINGER H ndash HUumlNERMANN P
Enchiridion symbolorum definitionum et declarationum de rebus fidei et morum čl 4539 Za takovyacuteto bdquoširšiacute kontext
viacuteryldquo můžeme považovat praacutevě kontext ekumenickyacute kteryacute překračuje konfesniacute vyhraněnost směrem k hledaacuteniacute
plneacuteho poznaacuteniacute apoštolskeacute tradice 1111
FABER E-M Von der Muumlhe konkreter Schritte Umkehr als Prinzip der Oumlkumene In TATAacuteŽ (ed) Zur
Oumlkumene verpflichtet Fribourg Academic Press 2003 s 55 Na dynamiku rozkolu v jejiacutemž raacutemci se původně
společneacute dědictviacute staacutevaacute postupně konfesniacutem specifikem upozorňuje VOKOUN J Ekumenickaacute metodologie
Edmunda Schlinka a jejiacute aplikace na českou problematiku s 185 1112
NEUBAUER Z Kalich versus křiacutež Nezaacutevisleacute uacutevahy o symbolice noveacuteho schizmatu 1113
Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung In BOLZENIUS T (ed) Ihr sollt
ein Segen sein Dokumentation Oumlkumenischer Kirchentag 2003 28 Maindash1 Juni 2003 in Berlin Guumltersloh ndash
Kevelaer Guumltersloher Verlagshaus ndash Butzon amp Bercker 2004 s 432-434 bdquoKde se vše poklaacutedaacute za stejneacute tam se
všechno staacutevaacute lhostejnyacutemldquo (Briefwechsel zwischen Metropolit Damaskinos und Joseph Cardinal Ratzinger s 208) 1114
JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1115
Srv ULLRICH L Konfessionelle Identitaumlt Historischer Uumlberblick und oumlkumenische Relevanz s 70 1116
FILIPI P Ekumenickeacute vyacutezvy českeacute teologie s 62
181
zemiacutech si na zaacutekladě zaacutesady ubi unus dominus ibi una sit religio dlouho osvojovali způsob
myšleniacute typickyacute pro vlaacutednouciacute většinu propadali češtiacute evangeliacuteci mentalitě menšiny jejiacutež
emotivniacute a do hloubky sahajiacuteciacute složkou se staacutevaacute bdquostrach řiacutemskyacuteldquo1117
kteryacute pak v různyacutech
obdobiacutech eskaloval u českyacutech nekatoliacuteků v podobě bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo
Přiacuteležitostiacute k rozjitřeniacute naacutelad se nejen v českeacute ekumeně stalo uveřejněniacute prohlaacutešeniacute
Kongregace pro nauku viacutery ze dne 6 srpna jubilejniacuteho roku 2000 o jedinečnosti a spaacutesonosneacute
univerzalitě Ježiacuteše Krista a ciacuterkve Dominus Iesus Zatiacutemco kupřiacutekladu pro Michala Semiacutena se
stal dokument jistyacutem přiacuteslibem k tomu že ekumenismus začne byacutet konečně opět chaacutepaacuten jako
uacutesiliacute jehož ciacutelem je bdquoobraacuteceniacute jinověrců a jejich plneacute začleněniacute do Mystickeacuteho těla Kristovaldquo1118
ktereacute tvořiacute s katolickou ciacuterkviacute jeden jedinyacute subjekt znamenalo vydaacuteniacute deklarace pro Dušana
Hejbala bdquoekumenickyacute šokldquo projev ducha temneacute milosti pro něhož je typickaacute přehnanaacute
sebedůvěra a neschopnost poučit se z vlastniacute historie bdquoNaacuterok na duchovniacute impeacuteriumldquo kteryacute
katolickaacute ciacuterkev vznaacutešiacute tiacutem že bdquose považuje za majitelku evangelia a samotneacuteho Kristaldquo působiacute
podle starokatolickeacuteho biskupa v době pluralismu nejen směšně nyacutebrž takeacute nepokrytě ukazuje
jak se dnešniacute katoliacuteci zřiacutekajiacute nadějnyacutech signaacutelů 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu když znovu opevňujiacute sveacute
vlastniacute pozice1119
Řiacutemskeacute prohlaacutešeniacute jak dobře viacuteme připomenulo vyacutepověď koncilniacute konstituce Lumen
gentium o tom že bdquojedinaacute Kristova ciacuterkev (hellip) subsistuje v katolickeacute ciacuterkvildquo1120
přičemž
upozornilo na to že interpretace kteraacute by chtěla vyložit formulaci subsistit in v tom smyslu bdquože
jedinaacute Kristova ciacuterkev může existovat i v nekatolickyacutech ciacuterkviacutech a ciacuterkevniacutech společenstviacutech je
(hellip) v rozporu s autentickyacutem vyacuteznamem koncilniacuteho textuldquo1121
Druhyacutem vyacuterokem kteryacute citelně
zasaacutehl do ekumenickeacuteho milieu bylo konstatovaacuteniacute že bdquociacuterkevniacute společenstviacute kteraacute si
neuchovala platnyacute episkopaacutet a ryziacute a uacuteplnou podstatu eucharistickeacuteho tajemstviacute nejsou ciacuterkvemi
v praveacutem slova smysluldquo neboli sensu proprio Ecclesiae non sunt1122
Podle věcnyacutech a kritickyacutech připomiacutenek Pavla Filipiho provaacutediacute Dominus Iesus ve vyacuteše
zmiacuteněnyacutech bodech bdquojemneacute interpretačniacute posuny koncilniacutech textůldquo a celkově je jeho řeč
bdquorestriktivniacuteldquo1123
bdquoApodiktickyacute soudldquo o tom že nekatolickaacute ciacuterkevniacute společenstviacute nejsou
ciacuterkvemi ve vlastniacutem smyslu je podle autora v rozporu s koncilniacutem přesvědčeniacutem o tom že
bdquoDuch Kristův se nezdraacutehaacute použiacutevat jich jako prostředků spaacutesyldquo1124
bdquoVnitřniacute rozpor deklaraceldquo
vidiacute evangelickyacute teolog v tom že dosvědčit jedinečnost a univerzalitu spaacutesy v Kristu se těžko
snaacutešiacute s vyacutelučnostiacute bdquonaacuteroku na jedinou reprezentaci eklesiaacutelniacute realizace cesty spaseniacuteldquo1125
Jak pro
Pavla Filipiho tak i pro katolickeacuteho systematickeacuteho teologa Ctirada V Pospiacutešila je na toacutenu
1117
TENTYacuteŽ Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 62 1118
SEMIacuteN M Je dokument Dominus Iesus sylabem pro 21 stoletiacute In Mezinaacuterodniacute report 11 (2000) s 34 1119
Srv Ekumenickeacute šoky na konci leacuteta Otevřenyacute dopis pražskeacuteho starokatolickeacuteho biskupa Dušana Hejbala In
Getsemany 10 (2000) s 3 1120
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus 16 srv Lumen gentium 8 1121
KONGREGACE PRO NAUKU VIacuteRY Dominus Iesus pozn 56 1122
Tamteacutež 17 1123
Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 9-10 1124
Unitatis redintegratio 3 1125
FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 14
182
deklarace patrnyacute bdquostrach o identitu katolickeacute ciacuterkveldquo1126
Filipi se domniacutevaacute že zde byla zmařena
přiacuteležitost spojit se vyznaacuteniacutem Ježiacuteše jako Paacutena se všemi Kristovyacutemi učedniacuteky a křesťanskyacutemi
ciacuterkvemi1127
Pospiacutešil zase miacuteniacute že obava převaacutežila bdquonad vytyacutečeniacutem vysokeacuteho ideaacutelu zraleacute a
otevřeneacute katolicity v jejiacutem dynamickeacutem smysluldquo1128
Rovněž Pavel Ambros kteryacute se ve svyacutech uacutevahaacutech o subsistit in přidržuje koncilniacutech akt a
v souladu s nimi tvrdiacute že danyacute termiacuten vyjadřuje totožnost ciacuterkve Kristovy s ciacuterkviacute katolickou
přiznaacutevaacute že touto vyacutepovědiacute se katolickaacute ciacuterkev odvolaacutevaacute na zaacuteklad sveacute identity bdquoJejiacute podstata
vychaacuteziacute jedině z jejiacuteho vztahu k Ježiacuteši Kristu jeho ciacuterkvi kterou založilldquo1129
Vedle totožnosti
ciacuterkve katolickeacute a ciacuterkve Kristovy však Ambros v souladu s koncilem i s deklaraciacute Dominus
Iesus zdůrazňuje že bdquoKristus nakolik je hlava (ne tělo) ciacuterkve působiacuteldquo v ostatniacutech ciacuterkviacutech a
ciacuterkevniacutech společenstviacutech bdquoprostřednictviacutem Ducha tj duše těla ciacuterkveldquo a že tedy bdquoKristus i
Duch v nich posilujiacute ty prvky jež tiacutehnou k jednotě křesťanů v jedneacute ciacuterkvildquo1130
Diskuse v českeacutem prostoru kterou jsme v hlavniacutech rysech nastiacutenili ukaacutezala že pokud se
v pojetiacute ciacuterkve ciacuterkevniacute a křesťanskaacute identita spojiacute nerozlučně s konfesniacutem a institucionaacutelniacutem
rozměrem hroziacute nebezpečiacute exluzivismu a integralismu pro ktereacute se ekumenickyacute dialog stane
pouze taktickou hrou s ciacutelem reintegrovat druheacuteho do předem připravenyacutech struktur1131
442 Živouciacute identita v konverzi
Ciacutelem ekumenickeacute teologickeacute praacutece neniacute bdquovymazat všechny rozdiacutely ale pochopit proč a
jak se staly tiacutem co působiacute rozděleniacute a společně cestou studia a dialogu pracovat pro to aby tyto
odlišnosti již viacutece nerozdělovalyldquo1132
Spolu s Karlem Lehmannem můžeme jednou provždy
odmiacutetnout myšlenku ekumenismu uacutestiacuteciacuteho do shody bdquona nejmenšiacutem a nejnepatrnějšiacutem
jmenovatelildquo neboť bdquoza takovyacutech předpokladů bychom se všichni pouze ochudilildquo1133
Jednota
kteraacute je před naacutemi nesmiacute znamenat hrozbu ztraacutety a ochuzeniacute ale naopak přiacuteslib vzaacutejemneacuteho
obohaceniacute skrze smiacuteřeniacute toho co dosud působiacute rozkol bdquoEkumenismus znamenaacute poznat leacutepe u
druheacuteho to co je moje vlastniacuteldquo1134
Putovaacuteniacute k jednotě se tak jeviacute jako cesta ke společneacutemu
sjednocujiacuteciacutemu a živouciacutemu Středu kteryacute v sobě obsahuje všechna bohatstviacute a kteryacute pak jako
jedinyacute propůjčuje a zaručuje kraacutesu a plodnost dokonalost a ryzost všemu co je s niacutem spojeno a
co se z něj rozviacutejiacute K objevovaacuteniacute Tradice jako depositum sacrum ktereacute z dokonaleacuteho poznaacuteniacute a
přečistyacutech rukou Ježiacuteše Krista přechaacuteziacute do omezenyacutech mysliacute a křehkyacutech hřiacutechu vystavenyacutech
1126
POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus In Perspektivy 1 (2001) s
1 1127
Srv FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 1128
POSPIacuteŠIL CV Nikoli strach o sebe ale o druheacute Ještě k deklaraci Dominus Iesus 1129
AMBROS P Od ekumenickeacute spolupraacutece k ekumenickeacute pastoraci Vyacuteznam subsitit in (LG 8) pro praxi ciacuterkve s
200 1130
Tamteacutež s 203 1131
Srv THOumlNISSEN W Dogma und Symbol Eine oumlkumenische Hermeneutik s 99 1132
BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 237 1133
LEHMANN K Einheit der Kirche und Gemeinschaft im Herrenmahl Zur neueren oumlkumenischen Diskussion
um Eucharistie- und Kirchengemeinschaft s 172-173 1134
LIES L Eucharistie in oumlkumenischer Verantwortung Graz Styria 1996 s 233
183
srdciacute jeho učedniacuteků lze přichaacutezet pouze cestou spojenou s naacutemahou po většiacute plnosti a čistotě1135
což vyžaduje připravenost zřeknout se postoje sebejistoty a vědomiacute vlastniacute spravedlnosti ve
vydanosti tomu v němž přebyacutevaacute všechna plnost (srv Ko 29) v Beraacutenkovi kteryacute je bez
poskvrny (srv 1Pt 119)
Zamyacutešliacuteme-li se nad otaacutezkou konfesniacute identity pak je legitimniacute se ptaacutet co bylo
nejhlubšiacutem motivem reformaacutetorů Nechtěly snad byacutet reformačniacute konfese v prveacute řadě vyznaacuteniacutem
Krista jako svrchovaneacuteho předmětu našiacute viacutery Luther nesouhlasil s tiacutem aby se jeho přiacutevrženci
označovali za bdquoluteraacutenyldquo nyacutebrž za křesťany třebaže saacutem na druheacute straně nevaacutehal katoliacutekům toto
jmeacuteno upřiacutet a nazvat je bdquopapežencildquo1136
Sama tato epizoda naacutes odkazuje k nutnosti akceptovat
jistou hierarchii kteraacute maacute určovat vztah různyacutech druhů identit identita konfesniacute je srozumitelnaacute
bdquopouzeldquo v kontextu identity ciacuterkevniacute a křesťanskeacute Jen tiacutem že si budeme tohoto řaacutedu vědomi se
ubraacuteniacuteme perverzi kdy se určitaacute konfesniacute identita začne vniacutemat jako posledniacute a uacuteplnaacute pravda
Konfesniacute identita totiž neniacute absolutniacute hodnotou nyacutebrž jistou křesťanskou vyacuterazovou formou a
maacute tudiacutež staacutet ve službě viditelneacute jednoty ciacuterkve jako ciacutele ke ktereacute ekumenickeacute hnutiacute připravuje
cestu
Na druheacute straně uacutečelem neniacute odvraacuteceniacute se od identity ve smyslu jejiacute negace a tiacutem i
zpronevěry vůči tomu co se rozvinulo jako dar Uacutekolem ekumenickeacuteho dialogu je rozlišit co
z rozdiacutelnostiacute je opravdu diacutelem Ducha kteryacute se projevuje tiacutem že jednak rozdaacutevaacute různeacute dary a
jednak sjednocuje (srv 1K 124) Naviacutec však stojiacuteme i před probleacutemem že to co bylo určiteacute
konfesi jako dar svěřeno může se staacutet pro jednotliveacute společenstviacute miacutestem pokušeniacute Nejsilnějšiacute
straacutenka byacutevaacute paradoxně miacutestem nejzranitelnějšiacutem což mohou ilustrovat jak přiacuteklady z dějin
papežstviacute tak přiacutepady kdy bdquosvoboda křesťanaldquo finguje pouze jako zaacutestěrka libovůle1137
Cesta
k poznaacuteniacute ryzosti daru a věrnosti vůči Daacuterci je spojena s obraacuteceniacutem na jehož ciacuteli identita dochaacuteziacute
sveacuteho proměněniacute A to je to oč zde běžiacute jak to vystihujiacute slova dokumentu ekumenickeacute dombskeacute
skupiny zkoumajiacuteciacute teacutema identity praacutevě v souvislosti s obraacuteceniacutem bdquoPro identitu kteraacute chce
zůstat živaacute a zcela věrnaacute sama sobě je konverze konstitutivniacutem [prvkem]ldquo1138
Je totiž pravdou
že bdquonaše konfese zasluhujiacute označeniacute křesťanskeacute pouze v takoveacute miacuteře v jakeacute se otevřou
požadavkům obraacuteceniacuteldquo1139
Je-li identita schopnaacute obraacuteceniacute pak tiacutem postulujeme že jejiacutem podstatnyacutem rysem je
otevřenost bdquoNaše identita je staacutele v pohybuldquo řiacutekaacute Pavel Filipi1140
a nelze ji tudiacutež vniacutemat jako
něco hotoveacuteho a jednou provždy definovaneacuteho Maacuteme zde naopak co dělat se skutečnostiacute
dynamickou a ne-uzavřenou což implikuje možnost ba dokonce povinnost dotvaacuteřeniacute Kromě
1135
Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 161-162 1136
Srv LUTHER M Eine treue Vermahnung Martin Luthers an alle Christen sich zu huumlten vor Aufruhr und
Empoumlrung In D Martin Luthers Werke Kritische Gesamtausgabe 8 Schriften Predigten Disputationen 152021
Weimar Boumlhlaus 1889 6854-14 1137
Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de
communion 195-196 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti
del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1215-1216) 1138
Tamteacutež 14 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1022) 1139
Tamteacutež 8 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti del
dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1011) 1140
FILIPI P Ekumenickaacute vyacutezva českeacute teologii s 62
184
toho je podstatnou charakteristikou identity že se nejednaacute o bez-vztahovou veličinu Důležiteacute
však praacutevě je abychom z tohoto faktu nevyvozovali poněkud naivniacute zaacutevěr že identita se
zachraacuteniacute automaticky jen tiacutem když vstoupiacute do rozhovoru s partnerem na čistě horizontaacutelniacute
rovině1141
Aby se ekumenickyacute dialog stal bdquodialogem spaacutesyldquo je nevyhnutelneacute objevit vertikaacutelniacute
rozměr a vstoupit do vnitřniacuteho prostoru bdquov němž může Kristus pramen jednoty ciacuterkve uacutečinně
působit veškerou mociacute sveacuteho Duchaldquo1142
Konfesniacute identita kteraacute žije s pohledem nepřetržitě nasměrovanyacutem k Ježiacutešovi jehož
vyznaacutevaacute jako sveacuteho Paacutena je pak v každeacutem okamžiku připravena nechat se očistit jeho slovem
(srv J 153) Naslouchaacuteniacute Kristu kteryacute volaacute ciacuterkev při jejiacutem pozemskeacutem putovaacuteniacute k neustaacuteleacute
reformě spočiacutevajiacuteciacute bdquopodstatně v růstu věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1143
ovšem ciacuterkev
činiacute schopnou rozeznat autentickyacute hlas Ducha promlouvajiacuteciacuteho v bratřiacutech bdquoVšechno co mě
z meacuteho vlastniacuteho konfesniacuteho hlediska připadaacute jako ciziacute nebo dokonce protiřečiacuteciacute se musiacutem
nejprve snažit pochopit jako možneacute a legitimniacute vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacuteryldquo1144
Naleacutezat možnosti
jak přijmout druheacuteho praacutevě v jeho jinakosti znamenaacute usilovat o prohloubeniacute společenstviacute
v různosti což ovšem předpoklaacutedaacute jako vyacutechodisko alespoň elementaacuterniacute empatii z niacutež může
vzejiacutet sjednocujiacuteciacute sympatie1145
Pouze intelekt prochaacutezejiacuteciacute permanentniacutem procesem obraacuteceniacute je
přitom schopen dojiacutet k rozlišovaacuteniacute toho co v našiacute křesťanskeacute vizi je slovo Božiacuteho a co jsou slova
pouze lidskaacute a tudiacutež limitovanaacute provizorniacute a vystavenaacute určityacutem kulturniacutem vyacutevojům Schopnost
pravdivě poznaacutevat kteraacute je narušenaacute hřiacutechem se obnovuje jedině skrze μετάνοια kteraacute
znamenaacute změnu smyacutešleniacute
Připustit že milost Ducha Svateacuteho je uacutečinně přiacutetomnaacute u ostatniacutech křesťanskyacutech bratřiacute a
přijmout všechno co tato milost působiacute k vlastniacutemu poučeniacute může byacutet spojeno s bolestiacute Tato
naacuteročnaacute etapa ovšem zaacuteroveň představuje vrcholnou faacutezi ekumenickeacuteho setkaacuteniacute Proces
začiacutenajiacuteciacute od bdquoodstraněniacute slov naacutezorů a skutků ktereacute podle spravedlnosti a pravdy neodpoviacutedajiacute
skutečneacutemu stavuldquo1146
našich bratřiacute vedouciacute přes formulaci našiacute vlastniacute identity v laacutesce pokoře a
pravdě bdquohlouběji a přesněji a to způsobem a jazykem kteryacute je opravdu srozumitelnyacuteldquo1147
druhyacutem až ke snaze dosaacutehnout bdquopravdivějšiacute poznaacuteniacute nauky a životaldquo1148
kteryacutemi se společenstviacute
bratřiacute s niacutemž vedeme dialog vyznačuje totiž dospiacutevaacute k sveacutemu ciacuteli tehdy když vrcholiacute k obnově
vlastniacuteho života praxe a nauky jednotlivyacutech ciacuterkviacute a teacutež jednotlivyacutech konfesniacutech identit
Vzaacutejemneacute obohacovaacuteniacute plynouciacute z takoveacuteho sdiacuteleniacute patřiacute k nepochybnyacutem a nezpochybnitelnyacutem
plodům ekumenickeacuteho dialogu1149
přitom praacutevě pravda viacutery kterou v dialogu vedeneacutem s laacuteskou
a pokorou objevujeme implikuje skutečnost že dosavadniacute tvrzeniacute či postoje jedneacute ze stran se
1141
Srv HANUŠ J Identitu nalezne ten kdo ji ztratiacute Řiacutemskokatolickaacute identita v současneacutem ekumenickeacutem dialogu
s 192 1142
JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1143
Unitatis redintegratio 4 1144
NEUMANN B bdquoNehmt einander an wie auch Christus uns angenommen hatldquo (Rom 157) Bausteine zu einer
Spiritualitaumlt der Oumlkumene In Geist und Leben 76 (2003) s 189 1145
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 150 1146
Unitatis redintegratio 4 1147
Tamteacutež 11 1148
Tamteacutež 4 1149
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 87
185
ukaacutežiacute v tomto světle jako ty jež vyžadujiacute revizi hledajiacuteciacute takoveacute vyjaacutedřeniacute jež co nejvhodněji
odpoviacutedaacute odhalujiacuteciacute se pravdě1150
Jako vyacutechoziacute předpoklad totiž platiacute že bdquojako pravda nemůže
byacutet uklaacutedaacuteno co je ve skutečnosti dějinně vyrostlou formou kteraacute se s pravdou nachaacuteziacute ve viacutece
či meacuteně uacutezkeacutem vztahuldquo1151
Znejistěniacute zdali v ekumenickeacutem dialogu neztraacuteciacute partneři svoji identitu je skutečnostiacute
Otaacutezkou zůstaacutevaacute nakolik jsme si vědomi toho že ztraacuteta zmařeniacute κενῶσις je v křesťanstviacute
cestou kraacutelovskou1152
Jednota je plodem křiacuteže (srv Ef 216) na ktereacutem Ježiacuteš zjevuje svoji
identitu praacutevě v okamžiku nejzazšiacuteho poniacuteženiacute neboť ten kdo visiacute na křiacuteži bdquobyl opravdu Syn
Božiacuteldquo (Mk 1539) Plodnost zrna je zaacutevislaacute na ochotě zmizet v uacutetrobaacutech země (srv J 1224)
Podobně každaacute křesťanskaacute identita nachaacuteziacute sebe samu a přinaacutešiacute užitek až tehdy oprostiacute-li se od
všeho co nepřivaacutediacute k jejiacutemu srdci totiž ke confessio že Ježiacuteš je Paacuten
Z vyznaacuteniacute viacutery se rodiacute ciacuterkev A to nejen z toho ktereacute kdysi pronesl Petr (srv Mt 1616)
ale i nadaacutele až do konce časů dokud se nepřestane opakovat u křestniacuteho pramene Vyznaacuteniacute že
Ježiacuteš kteryacute bdquopřišel v těle je z Bohaldquo (1J 42) je důsledkem přiacutetomnosti Ducha poněvadž bdquonikdo
nemůže řiacuteci sbquoJežiacuteš je Paacutenlsquo leč v Duchu Svateacutemldquo (1K 123) Rozpoznat a vyznat Ježiacuteše jako Paacutena
je vyacutesadou ciacuterkve kteraacute zmocněnaacute Duchem miluje (srv J 217) Takoveacute vyznaacuteniacute přitom ve viacuteře
bdquokaždeacuteho jednotliveacuteho křesťana a každou jednotlivou křesťanskou ciacuterkev spojuje se všemi
ostatniacutemildquo1153
bdquoNikdo [totiž] nevyznaacutevaacute saacutem pro sebe saacutem před sebou ani saacutem ze sebeldquo1154
Primaacuterniacutem subjektem vyznaacuteniacute viacutery je Božiacute lid kteryacute je touto viacuterou spojen vjedno1155
Obraacutetiacute-li se
naše konfesniacute identita ke confessio ve smyslu vyznaacuteniacute jedineacuteho Paacutena jako ke sveacutemu zdroji pak
maacute šanci se staacutet i v raacutemci českeacute ekumeny opravdovyacutem bdquoživotodaacuternyacutem principem
ekumenismuldquo1156
1150
Srv tamteacutež 36 Jako přiacuteklad zde můžeme na katolickeacute straně zmiacutenit uacutesiliacute o to vyjaacutedřit obětniacute charakter
eucharistie jako skutečnost kteraacute neprotiřečiacute a nerelativizuje uacuteplnost a jedinečnost Kristovy oběti na křiacuteži Obdobně
s ekumenickou vniacutemavostiacute by se mělo přistupovat např k otaacutezce učeniacute a praxe odpustků aby nevznikl dojem že se
jednaacute o něco co stojiacute v rozporu s dosaženyacutem souhlasem o zaacutekladniacutech pravdaacutech pokud jde o nauku o ospravedlněniacute
Na reformovaneacute straně uveďme třeba prohlaacutešeniacute Reformovaneacuteho svazu z r 1977 ohledně 80 člaacutenku Heidelberskeacuteho
katechismu kteryacute nepoklaacutedal katolickou mši v podstatě za nic jineacuteho než za bdquozapřeniacute jedineacute oběti a utrpeniacute Ježiacuteše
Krista a zlořečeneacute modlaacuteřstviacuteldquo (Heidelberskyacute katechismus 80 Brno Českobratrskeacute nakladatelstviacute 1949) Tato
formulace z časů polemickyacutech střetů je dnes z pozice reformovanyacutech v důsledku ekumenickeacuteho dialogu co do
obsahu a jazyka v daneacute podobě prohlaacutešena za nadaacutele neudržitelnou jelikož neodpoviacutedaacute pravdě srv PLASGER G
ndash FREUDENBERG M Reformierte Bekenntnisschriften Eine Auswahl von den Anfaumlngen bis zur Gegenwart
Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2005 s 173 pozn 1 1151
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 208 1152
Srv GROUPE DES DOMBES Pour la conversion des Eacuteglises Identiteacute et changement dans la dynamique de
communion 164-168 (italskyacute překlad in CERETI G ndash PUGLISI JF ed Enchiridion oecumenicum Documenti
del dialogo teologico interconfessionale 4 Dialoghi locali 1988-1994 čl 1184-1188) 1153
FILIPI P bdquoDominus Iesusldquo a budoucnost ekumenismu Komentaacuteř ke kontroverzniacutemu dokumentu s 15 Dvojiacute
cestou naacutes bdquovyznavačskyacute ekumenismusldquo zaměřuje na zaacuteklad jednoty totiž vyznaacuteniacute viacutery bdquoSpolečneacute vyznaacuteniacute nabiacutedky
a cesty spaacutesy ktereacute se otevřely v Kristu všem lidem a vyznaacuteniacute jedněch před druhyacutemi o bohatstviacute a kraacutese našiacute vlastniacute
viacuteryldquo KASPER W Eine missionarische Kirche ist oumlkumenisch In TENTYacuteŽ Gesammelte Schriften 14 Wege zur
Einheit der Christen Schriften zur Oumlkumene I Freiburg im Breisgau Herder 2012 s 633 1154
SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene In Catholica 27 (1973) s 143 1155
Srv AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 21 1156
SCHEELE P-W Konfession und Oumlkumene s 146 bdquohellip katoliacutek nestaviacute na rozředěniacute konfesiacute a na zničeniacute toho
co je v evangelickeacutem prostoru ciacuterkevniacute nyacutebrž zcela naopak doufaacute v posiacuteleniacute vyznaacuteniacute a eleziaacutelniacute skutečnostildquo
(BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 213)
186
45Autentickyacute nositel ekumenickeacuteho procesu ndash charisma anebo instituce
Ekumenismus byacutevaacute v ciacuterkviacutech nikoliv vyacutejimečně vniacutemaacuten jako oblast střetu či alespoň
jako potenciaacutelniacute zdroj nesouladu Obecneacute povědomiacute přitom nezřiacutedka inklinuje ke
schematizujiacuteciacute radikalizaci na jedneacute straně bdquoBožiacute lidldquo jako původce opravdoveacuteho ekumenickeacuteho
pokroku na straně druheacute netečnaacute či nedostatečně pružnaacute ciacuterkevniacute hierarchie představujiacuteciacute spiacuteše
bdquobrzdnou paacutekuldquo celeacuteho procesu Z takoveacuteho vyacutechoziacuteho nastaveniacute však vyplyacutevaacute možneacute riziko
neboť může dřiacuteve či později zavdat v hrubyacutech rysech ke dvojiacutemu druhu utopiiacute jak řiacutekaacute Walter
Kasper buďto se vytvaacuteřiacute dojem že rozdiacutely mezi ciacuterkvemi jsou již v podstatě daacutevno překonaacuteny a
že je uměle udržujiacute jen debaty teologů a zatvrzelost struktur (bdquoutopie progresivismuldquo) čiacutemž se
vlastně ovšem posiluje předevšiacutem opačnyacute extreacutem (bdquoklerikaacutelně-integralistickaacute utopieldquo) jehož
vyjaacutedřeniacute poukazujiacute na to bdquoco všechno se dělat nesmiacute avšak neukazujiacute žaacutednou pozitivniacute cestu
vedouciacute ven z pohoršeniacute kteryacutem je rozděleniacuteldquo1157
Musiacute veacutest otaacutezka po bdquokatalyzaacutetorechldquo ekumenickeacuteho procesu k vyhroceniacute stran
Historikoveacute ekumenismu napřiacuteklad v Německu nebo ve Francii dospiacutevajiacute dnes k tvrzeniacute ktereacute
se může zdaacutet překvapujiacuteciacute že kořeny ekumenickeacuteho uacutesiliacute vedou k charismatickyacutem osobnostem
jakyacutemi byli Abbeacute Couturier mniši z Chevetogne Max Joseph Metzger anebo Robert Grosche je
věciacute znaacutemou jež vede k zaacutevěru že bdquoekumenismus začiacutenaacute v katolickeacutem prostřediacute (a nejen v něm)
jasně směrem sbquozespodulsquoldquo1158
Objeveniacute archivniacutech materiaacutelů zvlaacuteště z obdobiacute Třetiacute řiacuteše však
svědčiacute o tom že předkoncilniacute faacuteze snah o vytvaacuteřeniacute jednoty mezi křesťany byla vskutku
společnyacutem diacutelem teologů biskupů i laiků1159
Německeacuteho ekumenika Wolfganga Thoumlnissena tak
vede tato skutečnost k naacutesledujiacuteciacutemu zaacutevěru bdquoEkumenismus nejenže vyrostl sbquozespodulsquo a byl
vynucen sbquozvnějškulsquo nyacutebrž byl uspořaacutedaacutevaacuten a institucionalizovaacuten sbquoshoralsquo a uspiacutešen sbquozevnitřlsquoldquo1160
Touha po jednotě ale teacutež naacutemaha konkreacutetniacutech kroků ktereacute ji prohlubujiacute jsou živyacutemi
udaacutelostmi jež rozechviacutevajiacute všechny roviny ciacuterkve V našich sondaacutech do dějin českeacuteho
ekumenismu jsme viděli že tuto skutečnost si intenzivně uvědomoval jak A C Stojan ndash pozdějšiacute
moravskyacute metropolita ndash tak i biskup Tomaacutešek kteryacute na něj navazoval ve sveacutem koncilniacutem
projevu Jednoty musiacute dosaacutehnout Božiacute lid jako celek Proto bdquoapoštolaacutetldquo umožňujiacuteciacute zapojeniacute
nejširšiacutech vrstev proto dialog teologů kteryacute nesmiacute byacutet vedenyacute za zavřenyacutemi dveřmi ale jehož
zaacutevěry musiacute souzniacutet se sensus omnium fidelium1161
V šedesaacutetyacutech letech 20 stoletiacute se
nejvyacuteznamnějšiacutem ekumenickyacutem impulzem stal vedle obdivuhodneacuteho nasazeniacute křesťanskyacutech
intelektuaacutelů-laiků v Jirchaacuteřiacutech proslov hierarchy ndash pražskeacuteho arcibiskupa Berana ndash na
2 vatikaacutenskeacutem koncilu
Neniacute ovšem dnes skutečnost snad trochu viacutece stratifikovanaacute nežli nabiacuteziacute černobiacuteleacute
nastaveniacute naznačeneacute v uacutevodu Je bdquociacuterkevniacute baacutezeldquo opravdu onou studniciacute z niacutež vyvěrajiacute vyacutelučně
1157
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 62 1158
BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s 315 1159
Srv důkladnou studii ERNESTI J Oumlkumene im Dritten Reich Paderborn Bonifatius 2007 1160
THOumlNISSEN W Einfuumlhrung In ERNESTI J ndash THOumlNISSEN W (ed) Die Entdeckung der Oumlkumene Zur
Beteiligung der katholischen Kirche an der Oumlkumene s 12-13 1161
Lumen gentium 12
187
ekumenickeacute proudy jež jsou autentickeacute a oživujiacuteciacute Podiacutevaacuteme-li se na uacuteroveň jednotlivyacutech
farnostiacute a sborů možnaacute že naacutes čekaacute vystřiacutezlivěniacute Stojiacute vůbec samotneacute ciacuterkevniacute obce a jednotliviacute
členoveacute ciacuterkviacute o společenstviacute s křesťany jinyacutech tradic než je bdquota našeldquo Na druhou stranu jistě
nelze mlčky přehliacutežet otaacutezku nakolik jsou k obdobneacutemu zaacutejmu podněcovaacuteni a podporovaacuteni
svyacutemi pastyacuteři
V českeacutem ekumenismu můžeme byacutet svědky určiteacuteho napětiacute mezi bdquozaacutekladnouldquo a ciacuterkevniacute
instituciacute Poteacute co upozorniacuteme na tendence přiacutetomneacute v tomto smyslu v českeacute ekumeně
představiacuteme jako stěžejniacute motiv kteryacute je třeba v našem prostřediacute rozvinout schopnost
duchovniacuteho rozlišovaacuteniacute jež vytvaacuteřiacute předpoklad k autentickeacute ekumenickeacute praxi celeacuteho
společenstviacute Božiacuteho lidu
451 Ekumenismus bdquoshoraldquo a ekumenismus bdquozdolaldquo ndash protikladnost pohybů
Maacutelokdo bude překvapen když si zpětně uvědomiacute jak se proces polarizace katolickeacute
ciacuterkve v našiacute zemi doprovaacutezejiacuteciacute profilaci ciacuterkevniacuteho života v prostoru znovu darovaneacute svobody
po paacutedu železneacute opony projevil praacutevě ve vztahu k ekumenismu Podle analyacutezy Aleše Opatrneacuteho
měly přitom protilehleacute poacutely společneacuteho jmenovatele ndash bagatelizaci na jedneacute straně stiacuteraacuteniacute
osobitosti a odlišnosti nauky a života druhyacutech ciacuterkviacute na straně druheacute neschopnost hledat a uznat
že by v druhyacutech ciacuterkviacutech mohlo byacutet něco vskutku obohacujiacuteciacuteho1162
Jednou z iniciativ do niacutež se atmosfeacutera polarizace vtělila bylo i hnutiacute Kairos 98 jež
v letech 1998-2000 vydalo několik dokumentů s ciacutelem podniacutetit dialog o stavu katolickeacute ciacuterkve
v Českeacute republice Prvniacute z takovyacutech dokumentů se přitom věnoval otaacutezce ekumenickyacutech vztahů
a mezinaacuteboženskeacuteho dialogu Patrnaacute je v něm distinkce mezi oficiaacutelniacutem ekumenismem a
bdquoekumenismem zdolaldquo přičemž prvniacute z nich je charakterizovaacuten podstatně jako bdquoekumenickaacute
zdvořilostldquo bdquojež je sice důležitaacute ale představuje pouze nepatrnyacute diacutelčiacute krok na cestěldquo1163
Zdvořilost sama totiž ještě k ničemu nezavazuje a proto selhaacutevaacute jak doklaacutedaacute podle autorů textu
(J Hanuše H Holcneroveacute a O I Štampacha) kauza Sarkander Pohyb bdquozdolaldquo kteryacute je dnes
nutneacute rozvinout se dostaacutevaacute nezřiacutedka do konfliktu s ciacuterkevniacutem řaacutedem a to v důsledku toho že
ekumenicky angažovanaacute společenstviacute nenachaacutezejiacute podporu u svyacutech představenyacutech Třebaže
dokument uznaacutevaacute že v takovyacutech přiacutepadech jde o formaacutelniacute přestupek vůči normaacutem ciacuterkevniacuteho
praacuteva bdquosnahu těchto společenstviacute je třeba ocenit a poučit se z jejich zkušenostildquo Zaacutekonickyacute ani
formaacutelniacute přiacutestup je kontraproduktivniacute vždyť i praacutevo v ciacuterkvi bdquonechce a nemůže překaacutežet vanutiacute
Duchaldquo1164
dodaacutevajiacute aktivisteacute
Spiacuteše kriticky se v teacuteže době ke stavu oficiaacutelniacuteho ekumenismu v Česku vyslovil i Jan
Konzal Podle něj dokonce takovyacute ekumenismus ani bdquoještě nezačal ndash snad se probouziacuteldquo1165
a to
předevšiacutem vinou katolickeacute strany To že ekumenismus je živějšiacute daleko spiacuteše bdquodoleldquo ovšem
1162
OPATRNYacute A Pastorace jako zdroj polarizujiacuteciacutech napětiacute In AA VV Polarizace českeacute katolickeacute ciacuterkve s 48-
49 1163
Kairos 98 Dokument č 1 Jednota a dialog uacutekol i dar In Teologickyacute sborniacutek 1 (1999) s 82 1164
Tamteacutež s 83 1165
KONZAL J Zpověď tajneacuteho biskupa s 91
188
podle biskupa skryteacute ciacuterkve neniacute bez rizika bdquoBude-li ekumenismus fungovat jenom dole může
se staacutet že nikdo nebude za čas nikyacutemldquo domniacutevaacute se Konzal poněvadž chybiacute odpoviacutedajiacuteciacute
ekumenickaacute formace Pohyb bdquoodspoduldquo je nezbytnyacute a bez něj bdquonedojde ke skutečnyacutem pozitivniacutem
krokůmldquo avšak bdquokdyž to půjde jenom odspodu bude hrozit synkretismusldquo připojuje autor1166
Aniž by ciacuteleně zaseacuteval protikladnost nevaacutehaacute Pavel Filipi jasně formulovat sveacute
přesvědčeniacute že bdquonositelem ekumenickeacuteho pokroku (hellip) nejsou ekumeničtiacute strateacutegoveacute nyacutebrž
Božiacute lid ve vesniciacutech v malyacutech společenstviacutech v teologickyacutech tyacutemech v rodinaacutechldquo1167
Napětiacute
mezi baacuteziacute a ekumenickou bdquogeneralitouldquo vniacutemaacute evangelickyacute ekumenik jako přiacutenosneacute favorizuje
přitom uacutelohu duchovniacutech realit ktereacute na rovině žiteacute ekumeny vznikajiacute a bdquopřed nimiž doktrinalisteacute
a kanonisteacute budou [nakonec] kapitulovatldquo1168
452 Jednat ekumenicky z podnětu Ducha
bdquoV ciacuterkvi se nemůže vyskytnout nic pneumatickeacuteho co by nebylo pokryto
kristologickyldquo1169
řiacutekaacute Hans Urs von Balthasar a poukazuje na to že plodneacute může byacutet
v křesťanovi pouze to hnutiacute Ducha jehož měřiacutetkem je dokonalost Kristovy poslušnosti k Otcově
vůli kteraacute na sebe bere podobu vydanosti a oběti Je totiž pravdou že z nitra Oslaveneacuteho budou
proudit živeacute vody Ducha (srv J 737-39) Dokud však Kristus saacutem zůstaacutevaacute poutniacutekem na teacuteto
zemi poslušně tohoto Ducha naacutesleduje (srv Mt 41) Tak se to děje takeacute v Kristově ciacuterkvi kde
Duch Svatyacute žije současně jako bdquoinstituceldquo i jako bdquoinspiraceldquo1170
jako norma i svoboda
objektivniacute i subjektivniacute Ten komu byl daacuten do srdce Duch Svatyacute je tedy uschopněn nahliacutežet a
rozpoznaacutevat teacutehož Ducha takeacute v řaacutedu ciacuterkve kteryacute v důsledku toho nebude poklaacutedat pouze za
vyumělkovanyacute a izolovanyacute bdquoestablishmentldquo1171
jenž je bdquopraveacutemuldquo působeniacute Ducha spiacuteše na
škodu Odtud potřeba různaacute vnuknutiacute ndash i na poli ekumenismu ndash zkoumat a rozlišit z ktereacuteho
ducha pochaacutezejiacute Apoštol Jan kteryacute naacutes k takoveacute obezřetnosti vybiacuteziacute přitom poskytuje praacutevě
kristologickyacute kliacuteč bdquoKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je
z Bohaldquo (1J 32) Pneumatologickyacute a kristologickyacute aspekt tvořiacute jednotu
Ciacuterkev stojiacute na zaacutekladě jiacutemž jsou bdquoapoštoloveacute a prorocildquo (Ef 220) Zatiacutemco apoštolskeacute
naacutesledovaacuteniacute v ciacuterkvi jehož vyjaacutedřeniacutem je uacuteřad maacute za ciacutel garantovat bdquosvaacutetostnou kontinuituldquo1172
a
jednotu viacutery permanentniacutem odkazem ad personam Christi k Původci našiacute spaacutesy (srv Žd 210) a
k jeho diacutelu vykonaneacutemu bdquojednou provždyldquo (Žd 1010) proroky jsou miacuteněni jednotlivci kteřiacute
tlumočiacute staacutele nově radostnou zvěst srozumitelnou pro spaacutesonosneacute dnes1173
Jak apoštoloveacute tak
proroci jsou však ke sveacutemu uacutekolu zmocněni Duchem kteryacutem dyacutechaacute na svou snoubenku
1166
Tamteacutež s 91-92 1167
FILIPI P ndash HANUŠ J Jednota v rozmanitosti In Teologickyacute sborniacutek 3 (1996) s 71 1168
FILIPI P Po sedmašedesaacuteti letech Na okraj encykliky Ut unum sint In Teologickaacute reflexe 21 (1996) s 7 1169
BALTHASAR HU VON Pneuma und Institution In TENTYacuteŽ Pneuma und Institution Skizzen zur
Theologie IV Einsiedeln Johannesverlag 1974 s 229 1170
Srv tamteacutež s 231 1171
Srv tamteacutež s 233 1172
Srv RATZINGER J Kirchliche Bewegungen und ihr theologischer Ort In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des
Glaubens Kirche als Communio Festgabe zur 75 Geburtstag s 163 1173
Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 70-71
189
vzkřiacutešenyacute Kristus (srv J 2022) Tento jedinyacute Duch vybavuje a řiacutediacute ciacuterkev různostiacute jak
hierarchickyacutech tak charismatickyacutech darů1174
bdquoCiacuterkev neniacute vystavěna dialekticky nyacutebrž
organickyldquo1175
a tak rovněž scheacutematu charismainstituce nelze rozumět exkluzivisticky ale
způsobem odpoviacutedajiacuteciacutem slovům Jana Pavla II o tom že institucionaacutelniacute a charismatickyacute aspekt
jsou bdquoko-esenciaacutelniacute pro božskeacute uspořaacutedaacuteniacute ciacuterkve založeneacute Ježiacutešem neboť společně zpřiacutetomňujiacute
tajemstviacute Krista a jeho spasitelneacuteho diacutela ve světěldquo1176
Dějiny naviacutec dosvědčujiacute že
bdquocharismatickyacutemildquo osobnostmi mohou byacutet nazvaacuteni jak laici anebo řeholniacuteci tak takeacute kněžiacute či
biskupoveacute
Chaacutepeme-li naopak pokrok v ekumenismu jako vyacutesledek konkurenčniacuteho soupeřeniacute mezi
pohybem bdquozdolaldquo a bdquoshoraldquo mezi zkušenostiacute konkreacutetniacuteho společenstviacute ciacuterkve (bdquoBasiskircheldquo) a
postupem ciacuterkve jak ji reprezentuje uacuteřad (bdquoAmtskircheldquo) nejenže vzaacutejemně od sebe oba nositele
ekumenickeacuteho postupu izolujeme ale připravujeme potenciaacutelně půdu k tomu aby se hnutiacute majiacuteciacute
za ciacutel jednotu paradoxně proměnilo v proces favorizujiacuteciacute spiacuteše novaacute rozštěpeniacute1177
Uacutesiliacute o
jednotu se pak stane buď jednostrannou zaacuteležitostiacute pokud možno co nejsilnějšiacutech tlaků
vychaacutezejiacuteciacutech z nekompromisniacute angažovanosti bdquouvědoměleacuteldquo ciacuterkevniacute zaacutekladny anebo bude
naopak podporovaacuteno přesvědčeniacute že jednota je vyacutehradně vyacutesledkem uměniacute diplomacie
ciacuterkevniacutech představitelů ignorujiacuteciacutech to jak smyacutešliacute bdquovětšinaldquo Z communio ciacuterkve se stane
kolbiště zaacutepasu o moc
Pro českyacute ekumenismus kteryacute do jisteacute miacutery slovy J Vokouna bdquotenduje k redukci na
koalici liberaacutelniacutech evangeliacuteků a liberaacutelniacutech katoliacutekůldquo1178
je rozhodujiacuteciacute miacutet staacutele znovu na
paměti že uacutesiliacute o jednotu se miacutejiacute sveacuteho ciacutele nestaacutevaacute-li se stmelujiacuteciacutem prvkem v životě ciacuterkve
jako celku a zůstaacutevaacute-li naopak pouze součaacutestiacute profilu atomizovanyacutech frakciacute Božiacuteho lidu Neniacute
divu že takovaacute forma ekumenismu může zvlaacuteště u představitelů katolickeacute hierarchie kteřiacute plniacute
ve svyacutech partikulaacuterniacutech ciacuterkviacutech službu viditelneacuteho zdroje a zaacutekladu jednoty1179
již instinktivně
probouzet spiacuteše apriorniacute pochybnost
Nevyzyacutevaacute ekumenickeacute hnutiacute jako impulz Ducha Svateacuteho ciacuterkev k tomu že objeviacute a bude
sama sebe novyacutem způsobem zakoušet jako živyacute organismus jednoho těla jehož uacutedům jsou sice
svěřeny různeacute uacutekoly avšak všechny pochaacutezejiacuteciacute od jedineacuteho Boha v Trojici (srv 1K 124-6)
Neniacute volaacuteniacute Ducha k jednotě ciacuterkviacute privilegovanyacutem miacutestem k tomu abychom samotnou podstatu
ciacuterkve naleacutezali v jednom společenstviacute jednom duchovniacutem chraacutemu tvořeneacutem bezpočtem živyacutech
kamenů (srv 1Pt 25) a okraacutešleneacutem bohatstviacutem darů Abychom věřili v ciacuterkvi jako v Božiacutem lidu
v němž jsou všichni bdquonapojeni tyacutemž Duchemldquo (1K 1213) Vždyť přece hnutiacute za jednotu
1174
Lumen gentium 4 1175
KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 159-160 1176
JAN PAVEL II IV Congresso mondiale dei movimenti e delle nuove comunitagrave Messaggio del papa (promluva
z 27 května 1998) In Il Regno ndash Documenti 4313 (1998) s 399 1177
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 134 Nejmarkantněji je toto napětiacute podle
Kurta Kocha patrneacute v otaacutezce eucharistickeacute intercommunio 1178
VOKOUN J Ekumenismus v českyacutech zemiacutech Doslov k českeacutemu vydaacuteniacute s 300 1179
Srv Lumen gentium 23
190
křesťanů naacutes maacute veacutest předevšiacutem k tomu abychom zkoumali bdquosvou věrnost Kristově vůli ohledně
ciacuterkveldquo1180
a odhalovali tedy staacutele viacutece jejiacute nejvnitřnějšiacute povahu a kraacutesu
Joseph Ratzinger před lety v souvislosti se stavem katolicko-protestantskeacuteho ekumenismu
formuloval myšlenku že to co bylo dosaženo na rovině oficiaacutelniacute v prostřediacute ekumenickyacutech
špiček a co dostalo vyacuteznam všeobecnyacute vděčiacute za svůj podnět do značneacute miacutery praacutevě tomu bdquoco
vyrostlo partikulaacuterněldquo tedy na uacuterovni miacutestniacutech ciacuterkviacute A dodal že fakt že noveacute formaacutelniacute kroky
jakoby nenaacutesledujiacute je zapřiacutečiněn takeacute bdquonedostatečnyacutem pokrytiacutem ze strany ověřeneacute lokaacutelniacute
zkušenostildquo Německyacute teolog tiacutem nechtěl řiacuteci že by se greacutemia na špici ekumeny stala
zbytečnyacutemi měl v uacutemyslu spiacuteše upozornit bdquože sbquomiacutestniacute ciacuterkvelsquo a zkušenosti ktereacute jsou možneacute
pouze v nich jsou nově povolaacutenyldquo k tomu aby pronesly sveacute slovo Praacutevě společenstviacute křesťanů
v raacutemci miacutestniacutech ciacuterkviacute jsou totiž prostřediacutem bdquozkušenosti ověřeniacute viacutery a miacutestem utrpeniacute a tiacutem
ovšem takeacute miacutesty poznaacuteniacute ktereacute se v utrpeniacute oteviacuteraacuteldquo to vše platiacute přirozeně v souladu a
ve vnitřniacute jednotě s ciacuterkviacute univerzaacutelniacute1181
bdquoPokud spraacutevě pochopeneacute adjektivum sbquokatolickyacutelsquo
vyžaduje to co je sbquoekumenickeacutelsquo musiacute každaacute sbquoobeclsquo a naacutesledně pak jednotliveacute obce dohromady
každaacute sbquomiacutestniacute ciacuterkevlsquo svou viacuteru ekumenicky žiacutetldquo1182
Jako jednotliveacute čaacutesti Božiacuteho lidu zpestřujiacute
svyacutemi dary kraacutesu jedneacute všeobecneacute ciacuterkve1183
tak rovněž ekumenicky žitaacute jednota viacutery na lokaacutelniacute
uacuterovni stojiacute ve službě jednoty ciacuterkve jako celku Živnou půdou každeacuteho plodneacuteho diacutela v ciacuterkvi a
tedy i ekumenismu je součinnost ciacuterkve univerzaacutelniacute a ciacuterkviacute miacutestniacutech špiček a baacuteze instituce a
charismatu přičemž součinnost nenastane automaticky a nevylučuje moment napětiacute1184
bdquoEfektivniacute ekumenickyacute čin předpoklaacutedaacute vnitřniacute jednotu spočiacutevajiacuteciacute v jednaacuteniacute autorit a vlastniacutem
životě viacutery ciacuterkveldquo1185
Jestliže si dnes nikoliv bez pocitu zmaru uvědomujeme jak na jedneacute straně toneme
v zaacuteplavě teologickyacutech konsensů a na druheacute straně zjišťujeme že prostřediacute a konkreacutetniacute život
našich ciacuterkviacute je jimi proměněn jen vyacutejimečně neniacute nanejvyacuteš nutneacute povzbudit miacutestniacute společenstviacute
českeacute ekumeny k autentickeacute zkušenosti Ducha vedouciacuteho k jednotě Daacutevaacuteme za pravdu Pavlu
Ambrosovi když piacuteše bdquoVyznaacuteniacute viacutery nelze sjednotit na zaacutekladě reflexe teacuteto viacutery ale pouze na
zaacutekladě jejiacuteho sdiacuteleniacuteldquo1186
Je-li pak měřiacutetkem křesťanskeacute viacutery laacuteska jakožto jejiacute vyacuteraz (srv Ga
56) projevuje-li se život viacutery naacuteležitě skutky (srv Jk 218) pak se před ciacuterkvemi oteviacuteraacute širokeacute
pole bdquopraktickeacuteho ekumenismuldquo v jehož raacutemci naacutes Duch bude inspirovat abychom mohli zde a
dnes konat to co je možneacute a co naacutes sjednocuje Praacutevě tak definoval zaacutekladniacute ciacutel ekumenismu
kteryacute v současnosti nesmiacuteme ztratit z očiacute Walter Kasper1187
Jak spraacutevně postřehla ve sveacutem
vyacutekladu Kasperovyacutech uacutevah teoložka Johanna Rahner poukaacutezal německyacute kardinaacutel svyacutem pojetiacutem
1180
Unitatis redintegratio 4 1181
Srv BENEDIKT XVIRATZINGER J Theologische Prinzipienlehre Bausteine zur Fundamentaltheologie s
327 1182
RATZINGER J Oumlkumene am Ort In Catholica 27 (1973) s 162 1183
Srv Lumen gentium 13 1184
Učedniacutek ktereacuteho Ježiacuteš miloval doběhl k Paacutenovu hrobu rychleji přesto však daacutevaacute přednost Petrovi ndash nositeli
uacuteřadu aby do něj vstoupil jako prvniacute (srv J 204-6) Šimona Ježiacuteš nazyacutevaacute bdquoJanovyacutem synemldquo (srv J 2115) aby mu
připomněl že jeho pastyacuteřskaacute služba je obestřena a vyživovaacutena primaacutetem laacutesky v prveacute řadě laacutesky kterou Paacuten
navzdory všemu miluje sveacute učedniacuteky v druheacute řadě pak laacuteskyplnou odpovědiacute apoštolů 1185
RATZINGER J Zum Fortgang der Oumlkumene Ein Brief an die Theologische Quartalschrift Tuumlbingen s 130 1186
AMBROS P Ekumenismus jako podněcujiacuteciacute rozpomiacutenaacuteniacute viacutery s 20 1187
Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 75
191
na bdquocentralitu a jistyacutem způsobem dokonce i prioritu společneacuteho konaacuteniacute křesťanů a křesťanek
ktereacute překračuje hranice konfesiacuteldquo1188
Pokud pak jde o ono zde jako miacutesto kde se společneacute
konaacuteniacute maacute uskutečňovat pak naacutes takoveacute chaacutepaacuteniacute ekumenismu situuje předevšiacutem a v prveacute řadě na
rovinu konkreacutetniacutech křesťanskyacutech společenstviacute1189
V jejich raacutemci se oteviacuteraacute širokyacute rezervoaacuter takeacute
pro celou oblast ekumenicky žiteacute spirituality o niacutež budeme ještě hovořit
Ani v českeacutem ekumenismu si nemůžeme představovat že naacutes k jednotě dovede pouze
dialog nanejvyacuteš specializovanyacutech odborniacuteků stejně jako nelze uvažovat o tom že k sjednoceniacute
postačiacute podpis dohod ze strany ciacuterkevniacutech reprezentantů Jednota o kterou by Božiacute lid jako celek
nejevil než jen pramalyacute zaacutejem by se ukaacutezala jako iluze Na živyacutech společenstviacutech (κοινωνίας)
je aby se svědectviacutem viacutery (μαρτυρία) jejiacutem společnyacutem liturgickyacutem slaveniacutem (λειτυργία) a
službou těm kdo ji nejviacutece potřebujiacute (διακονία) odvaacutežili z vnuknutiacute Ducha ke bdquokřesťanskeacutemu
jednotneacutemu činuldquo1190
kteryacute by se stal vyacuterazem autentickeacute ekumenickeacute zkušenosti bdquoepifaniiacute
samotneacuteho Kristaldquo1191
uacutečinnyacutem znameniacutem Božiacute laacutesky pro svět1192
1188
Srv RAHNER J Oumlkumene des Lebens ndash Zeichen des Stillstand oder Fortschritt fuumlr das oumlkumenische
Gespraumlch In HILBERATH BJ ndash NOBLE I ndash OELDEMANN J ndash MEY P DE (eds) Oumlkumene des Lebens als
Herausforderung der wissenschaftlichen Theologie Beiheft zur Oumlkumenischen Rundschau 82 s 64 1189
Srv tamteacutež s 66-67 Na nezadatelnyacute vyacuteznam miacutestniacute ekumenickeacute zkušenosti poukazuje autorka teacutež v přiacutespěvku
Erfahrungen vor Ort Die Zeichen der Einheit aufspuumlren und theologisch fruchtbar machen In Versoumlhnt
verschieden Perspektiven der Oumlkumene Herder Korrespondenz Spezial s 52-56 1190
Srv MANDL A Českeacute křesťanstviacute s 143 1191
JAN PAVEL II Ut unum sint 40 1192
Konkreacutetniacutech podnětů pro ekumenickou praxi je celaacute řada Některeacute z nich zmiňuje KASPER W Sakrament der
Einheit Eucharistie und Kirche s 66-67 dalšiacute jsou samozřejmě uvedeny např in PAPEŽSKAacute RADA PRO
JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem čaacutest IV a V Charta oecumenica
Pro přiacuteklady ekumenismu žiteacuteho na lokaacutelniacute uacuterovni (včetně odkazu na rozšiřujiacuteciacute literaturu) srv třeba KAPPES M ndash
FASSNACHT M (ed) Grundkurs Oumlkumene Oumlkumenische Entwicklung ndash Brennpunkte ndash Praxis 1 Theologische
Grundlagen Kevelaer Butzon amp Becker s 210-229 OELDEMANN J Einheit der Christen ndash Wunsch oder
Wirklichkeit Kleine Einfuumlhrung in die Oumlkumene Regensburg Pustet 2009 s 143-167
192
5 SPIRITUAacuteLNIacute VYacuteZVY ČESKEacute EKUMENĚ ZE STRANY
MAGISTERIA KATOLICKEacute CIacuteRKVE
V uacutevodu našiacute kapitoly může vyvstat otaacutezka Jakyacute smysl maacute spojovat magisterium
katolickeacute ciacuterkve s českyacutem ekumenismem Pokud se nejvyššiacute učitelskyacute uacuteřad univerzaacutelniacute ciacuterkve
projevuje v autentickeacutem učitelskeacutem uacuteřadu papeže (i když nemluviacute ex cathedra)1193
nabyacutevaacute
otaacutezka ještě specifičtějšiacute podobu Jakyacutem způsobem může řiacutemskyacute biskup oslovit širokeacute spektrum
českeacute ekumeny a působit jako plodnyacute a uacutečinnyacute činitel podporujiacuteciacute v jejiacutem raacutemci růst vnitřniacute
sounaacuteležitosti a společenstviacute
V našich specifickyacutech podmiacutenkaacutech bude tato otaacutezka konfrontovaacutena v zaacutesadě ze dvou
vyacutechoziacutech pozic zatiacutemco katolickyacute teolog bude podtrhovat silneacute pouto ktereacute napřiacuteč dějinami
pojiacute křesťanskou kulturu a spiritualitu v českyacutech zemiacutech s univerzaacutelniacute ciacuterkviacute v jejiacutemž čele stojiacute
papež1194
neopomene bohoslovec jineacuteho vyznaacuteniacute poukaacutezat na to že pro naše země je
přinejmenšiacutem od dob reformace přiacuteznačnyacute hlubokyacute rozkol s katolickou ciacuterkviacute1195
Důvodem rozdiacutelnosti ndash odhleacutedneme-li od odlišneacute dogmatickeacute a teologickeacute zaacutekladny
v pojetiacute uacutelohy papežskeacuteho uacuteřadu v ciacuterkvi ndash budou do značneacute miacutery historickeacute reminiscence Zde
jen namaacutetkou zmiňme od prvniacute křiacutežoveacute vyacutepravy vůči husitskyacutem Čechaacutem vyhlaacutešeneacute Martinem
V přes marneacute uacutesiliacute Jana Rokycany dosaacutehnout od papežů potvrzeniacute o kanonickeacute platnosti sveacute
volby pražskyacutem arcibiskupem až po podporu kterou Petrův naacutestupce poskytoval rakouskeacutemu
domu v době stavovskeacuteho povstaacuteniacute jež vyvrcholilo střetnutiacutem bělohorskyacutem1196
Tato a obdobnaacute
historickaacute teacutemata přitom ožiacutevala předevšiacutem koncem 18 a začaacutetkem 20 stoletiacute v raacutemci
emancipujiacuteciacuteho se českeacuteho politickeacuteho prostoru kdy byla živena poukazem na to že
bdquospojenectviacute habsburskyacutech vlaacutedců a papežů staacutele trvaacute a to k uacutedajneacute škodě českeacuteho naacuterodaldquo1197
Připočteme-li pak ještě kupřiacutekladu bdquocestu do Canossyldquo kterou se svyacutemi požadavky na reformy
ciacuterkevniacute organizace a discipliacuteny podnikli po vzniku Československa k apoštolskyacutem prahům
zaacutestupci Jednoty katolickeacuteho duchovenstva1198
můžeme vytušit zdroje napětiacute ktereacute vztah
univerzaacutelniacute a partikulaacuterniacute formy ciacuterkve a křesťanstviacute u naacutes doprovaacutezel
Současnou zdrženlivost českyacutech nekatoliacuteků vůči nejvyššiacutemu magisteriu univerzaacutelniacute
ciacuterkve naviacutec podporuje jak interpretace některyacutech jeho vyacuteroků což bylo patrneacute např v naacutem již
znaacutemeacute reakci na Dominus Iesus tak představa že poslušnost bdquovzdaacuteleneacutemu centruldquo je pro
katolickou ciacuterkev u naacutes přiacutečinou necitlivosti a nepokory s niacutež tato ciacuterkev reaguje na českeacute
1193
Srv Lumen gentium 25 1194
Srv AMBROS P Českaacute spiritualita s 15 1195
Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla
Černeacuteho předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 83 1196
Srv SAKAŘ V a členoveacute literaacuterně-historickeacuteho odboru pražskeacute dieceacutezniacute rady CČSH Papež navštiacuteviacute
Československo In Českyacute zaacutepas 703 (25 března 1990) s 3 1197
HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten
s 515 1198
Srv MAREK P Českeacute schizma Přiacutespěvek k dějinaacutem reformniacuteho hnutiacute katolickeacuteho duchovenstva v letech
1917ndash1924 s 46-52
193
společenskeacute ovzdušiacute1199
Řiacutemskyacute biskup pak v evangelickeacutem milieu může byacutet staacutele chaacutepaacuten jako
bdquopatriarcha Zaacutepadu kteryacute ještě evangelickeacute ciacuterkve nepropustil ze sveacute jurisdikceldquo1200
V našem pojetiacute ačkoliv si jsme vědomi nesnadnosti kteraacute teacutema papež a českyacute
ekumenismus může doprovaacutezet vniacutemaacuteme učitelskyacute uacuteřad jenž v osobě řiacutemskeacuteho biskupa
promlouvaacute k miacutestniacute ciacuterkvi předevšiacutem v jeho prorockeacutem vyacuteznamu bdquotěšit Božiacute lid svědectviacutem o
Božiacutem životě mezi lidmildquo1201
Teologickyacute odkaz na zaacutevaznou nauku ciacuterkve jak ji předklaacutedaacute
učitelskyacute uacuteřad v osobě Petrova naacutestupce přitom plniacute na tomto miacutestě našiacute pastoraacutelně-teologickeacute
reflexe funkci kriteriologickou jednak pomaacutehaacute v analyacuteze a popisu staacutevajiacuteciacute pastoračniacute situace ndash
v našem přiacutepadě stavu ekumenismu u naacutes ndash jednak sloužiacute jako kritickeacute ověřeniacute pastoraacutelniacutech
orientaciacute ktereacute jsme identifikovali jako specifickeacute ekumenickeacute vyacutezvy pro ciacuterkve a ciacuterkevniacute
společenstviacute v našiacute zemi a nakonec poskytuje korektiv při posouzeniacute pastoraacutelniacute strategie kterou
navrhujeme1202
Abychom vystihli poselstviacute kteryacutem se magisterium obraciacute přiacutemo na naši miacutestniacute ciacuterkev
soustřediacuteme se na porozuměniacute duchovniacutem impulzům kteraacute tvořila ohniska pastoračniacutech naacutevštěv
dvou papežů ndash Jana Pavla II a Benedikta XVI ndash v českyacutech zemiacutech Diacuteky univerzalitě sveacuteho
uacuteřadu je papež schopen uvažovat v širokeacutem horizontu a může tak miacutestniacute ciacuterkvi pomoci objevovat
jejiacute identitu a poslaacuteniacute v raacutemci celeacute ciacuterkevniacute jednoty Řiacutemskyacute biskup přijiacuteždiacute pochopitelně vždy
jako hlava katolickeacute ciacuterkve a jako takovyacute se obraciacute předevšiacutem na jejiacute představitele a věřiacuteciacute jeho
naacutevštěvy u naacutes ovšem ukazujiacute že svyacutemi vyacutezvami ciacuteleně směřuje jak k celku společnosti tak ke
křesťanskeacute ekumeně1203
Proto můžeme v papežskyacutech homiliiacutech promluvaacutech a projevech určit
1199
Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 44 1200
TENTYacuteŽ O ospravedlněniacute ekumenicky s 155 1201
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 133 1202
Srv TENTYacuteŽ Pastoraacutelniacute teologie a kontinuita křesťanskeacute tradice s 61-62 1203
Vyacuteznam jakyacute Jan Pavel II i Benedikt XVI (a ještě dřiacuteve teolog a kardinaacutel Joseph Ratzinger) přisuzujiacute
samotneacutemu ekumenismu je přitom nezpochybnitelnyacute Papež Wojtyła vstoupiacute do dějin mimo jineacute takeacute proto že jako
prvniacute pontifik věnoval ekumenismu zvlaacuteštniacute encykliku Jeho naacutestupce na Petrově stolci označil hned na počaacutetku
sveacuteho pontifikaacutetu za bdquopřednostniacute zaacutevazekldquo uacutesiliacute o plnou a viditelnou jednotu křesťanů Přitom považoval za
nejnaleacutehavějšiacute Janem Pavlem II zdůrazněnou nutnost očištěniacute paměti jako cesty kteraacute bdquojedinaacute může duše připravit
k tomu aby přijaly uacuteplnou Kristovu pravduldquo (Primo messaggio di Sua Santitagrave Benedetto XVI al termine della
concelebrazione eucaristica con i cardinali elettori in Capella Sistina Meroledigrave 20 aprile 2005 [on line] [citovaacuteno
5 12 2012] Dostupneacute na internetu ˂ httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvimessagespont-
messages2005documentshf_ben-xvi_mes_20050420_missa-pro-ecclesia_ithtml˃) Pojetiacute ekumenismu a přiacutenos
Jana Pavla II i Josepha Ratzingera jednotě křesťanů jsou již řadu let předmětem baacutedaacuteniacute srv např PHAM VAN
HUONG P Ecumenism in the Mind of Pope John Paul II Reading the Pope s Basic Understanding of Unity
Roma Pontificia Studiorum Universitas a S Thoma Aq in Urbe 1989 MAZIKU AM The Contribution of the
Pontificate of John Paul II on Ecumenism and Christian Unity Roma Pontificia Universitagrave Urbaniana 2003
CASSIDY EI Oumlkumenismus als als pastorale Prioritaumlt Der Oumlkumenismus in der Lehre Papst Johannes Pauls II In
ERNST J ndash LEIMGRUBER S (ed) Surrexit Dominus vere Die Gegenwart des Auferstandenen in seiner
Kirche Festschrift fuumlr Erzbischof Johannes J Degenhardt Paderborn Bonifatius 1996 s 294-301 KAES D
Joseph Ratzingers Beitrag zum Oumlkumenischen Dialog ndash Eine Skizze In RISSE G (ed) Zeit-Geschichte und
Begegnungen Festschrift fuumlr Bernhard Neumann zur Vollendung des 70 Lebensjahres Paderborn Bonifatius
1998 s 79-91 SURD MM Ekklesiologie und Oumlkumenismus bei Joseph Ratzinger Einheit im Glauben ndash
Voraussetzung der Einheit der Christenheit Sankt Ottilien EOS Verlag 2009 MAASSEN T Das
Oumlkumeneverstaumlndnis Joseph Ratzingers Goumlttingen V amp R Unipress 2011
194
zaacutekladniacute linie myšlenek ktereacute jsou vyjaacutedřeniacutem služby řiacutemskeacuteho biskupa jednotě miacutestniacuteho
Božiacuteho lidu1204
V teacuteto kapitole věnovaneacute ekumenickyacutem podnětům papežskyacutech naacutevštěv Jana Pavla II
(1990 1995 1997) a Benedikta XVI(2009) uvedeme nejprve do širšiacutech souvislostiacute jednotlivyacutech
apoštolskyacutech cest naacutesledně představiacuteme stěžejniacute myšlenky s nimiž se oba pontifikoveacute obraacutetili
na křesťanskou ekumenu u naacutes a nakonec daacuteme zazniacutet ohlasům ktereacute v prostřediacute českeacute
ekumeny tyto naacutevštěvy vyvolaly
51Prvniacute naacutevštěva Jana Pavla II (21ndash22 dubna 1990)
Naacutevštěva byla situovanaacute do doby přechodu a vyacuteznamnyacutech změn ktereacute od listopadu 1989
zasaacutehly všechny oblasti společenskeacuteho a ciacuterkevniacuteho života na prahu noveacute etapy našich dějin1205
Šlo o zaacutezrak jak se ve sveacutem projevu vyslovil Vaacuteclav Havel když jako hlava země kterou
donedaacutevna devastovala ideologie nenaacutevisti a rozděleniacute viacutetal posla laacutesky a zvěstovatele bratrskeacute
jednoty v různosti1206
Bytostně měla cesta Jana Pavla II povahu diacutekůvzdaacuteniacute1207
Ciacutelem naacutevštěvy papeže kteryacute
přišel jako bdquopoutniacutek svobodyldquo1208
bylo bdquopovzbudit věřiacuteciacute v teacuteto zemi aby silou sveacute viacutery
pomaacutehali řešit bolesti a probleacutemy společnosti aby dobře vykročila na cestu svobodneacuteho
životaldquo1209
Uzdraveniacute a obnova před kterou stojiacute naacuterody středniacute a vyacutechodniacute Evropy ochromeneacute
materialistickou ideologiiacute se musiacute odehraacutet nejen na politickeacute ekonomickeacute rovině nyacutebrž musiacute
proniknout předevšiacutem oblast duchovniacute a mravniacute Jan Pavel II přichaacutezel posiacutelit sveacute bratry
1204
Hovořiacute-li přitom papež k miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi a k celeacute českeacute ekumeně dnes o naleacutehavosti uacutesiliacute o jednotu
křesťanů nejednaacute se o teacutema uacuteplně noveacute K českyacutem a moravskyacutem biskupům se řiacutemštiacute pontifikoveacute obraceli
v minulosti v teacuteto zaacuteležitosti aby podpořili snahy unionistickeacute Benedikt XV piacuteše bdquoNeboť tak se dnes věci majiacute že
ze strany naacuterodů vyacutechodniacuteho Slovanstva jež trpiacute v důsledku daacutevno nastaleacuteho odděleniacute od tohoto [řiacutemskeacuteho] Stolce
se jeviacute určitaacute naděje na přinavraacuteceniacute svateacute jednoty s naacutemi Vy tedy ctihodniacute bratři jimž zaacuteroveň s civilizaciacute zazaacuteřila
viacutera přinesenaacute z Řiacutema apoštoly Slovanů Cyrilem a Metodějem maacutete spolu s vašimi kněžiacutemi odvaacutežně vykročit na
tuto pro vaacutes tak znamenitě připravenou cestuldquo (BENEDIKT XV Saepe nobis list československyacutem biskupům z 30
listopadu 1921 českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr Velehrad ndash
Olomouc Refugium 2003 s 71-72) Daacutele srv osobniacute pozdravy Pia XI olomouckeacutemu arcibiskupu Prečanovi při
přiacuteležitosti velehradskyacutech kongresů v letech 1924 1927 1932 vyzdvihujiacuteciacute jejich vyacuteznam pro jednotu ciacuterkve PIUS
XI Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium De conventu quarto in civitate Welehrad prope
sepulcrum S Methodii episcopi harendo pro dissidentium orientie ecclesiarum unione Ad RPD Leopoldum
Prečan archiepiscopum olomucensem eundemque bdquoApostolatus a Ss Cyrillo e Methodioldquo preasidem De conventu
quinto velehradensi In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XIX volumen XIX Romae Typis
Polyglottis Vaticanis 1927 s 340-341 Ad RPD Leopoldum Prečan archiepiscopum olomucensium de conventu
velehradensi sexto In Acta apostolicae sedis Commentarium officiale Annus XXIV volumen XXIV Romae
Typis Polyglottis Vaticanis 1932 s 338-339 1205
Srv Projev Jana Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 23 1206
Srv Uviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II prezidentem Československeacute republiky Vaacuteclavem Havlem na stareacutem letišti
v Praze-Ruzyni (21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 9 1207
Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute
na internetu ˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1990documentshf_jp-
ii_aud_19900425_ithtml˃ 1208
Přiviacutetaacuteniacute svateacuteho otce italskyacutem prezidentem Francescem Cossigou na řiacutemskeacutem letišti (z 22 dubna 1990) In Jan
Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute Praha Zvon 1990 s 121 1209
Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 11
195
v ciacuterkvi kteraacute neoplyacutevaacute bohatstviacutem ani politickou mociacute kteraacute je však bdquomocnaacute viacuterou
prohloubenou a protřiacutebenou leacutety pronaacutesledovaacuteniacuteldquo1210
Spiacuteše než k bdquociacuterkvi administrativně zničeneacute
a potlačeneacuteldquo chce papež hovořit k bdquociacuterkvi duchovně obrozeneacuteldquo1211
Jeho cesta však měla miacutet i charakter smiacuteřeniacute mezi našimi zeměmi a Řiacutemem Prvniacute papež
kteryacute vstupuje do našiacute země a přinaacutešiacute pozdrav bratrstviacute pokoje a usmiacuteřeniacute přitom je řiacutezeniacutem
prozřetelnosti Slovan kteryacute hned v uacutevodniacutem projevu poteacute co na pražskeacutem letišti poliacutebil českou
zem vyjaacutedřil přaacuteniacute aby svou naacutevštěvou pomohl bdquozhojit jizvy minulosti a odstranit daacutevneacute stiacuteny
nedůvěry ktereacute kdy v minulosti ležely mezi Čechami a Řiacutememldquo1212
Papež měl vyacuteslovnyacute zaacutejem
na tom aby přispěl svyacutem diacutelem k bdquobratrskeacute spolupraacuteci ve vzaacutejemneacute uacutectě a důvěřeldquo1213
mezi
českyacutemi křesťany
Cesta Jana Pavla II do tehdejšiacuteho Československa během niacutež navštiacutevil Prahu Velehrad a
Bratislavu se odehraacutela na konci velikonočniacuteho oktaacutevu což se promiacutetlo předevšiacutem do textu
papežovyacutech homiliiacute při slaveniacute eucharistie Bohoslužebnyacute raacutemec tak umožnil aby papežova
duchovniacute četba minulosti a současnosti ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě vychaacutezela z optiky
velikonočniacuteho tajemstviacute utrpeniacute smrti a vzkřiacutešeniacute Krista Paacutena ciacuterkve a dějin Naacutevštěva pontifika
tak dosaacutehla sveacuteho vrcholu když zvěstoval shromaacutežděneacute ciacuterkvi pokoj Zmrtvyacutechvstaleacuteho a dar
Ducha kteryacute ji zmocňuje k poslaacuteniacute (srv J 2019-22) poteacute co ji ujistil že Kristus byl mezi svyacutemi
učedniacuteky přiacutetomen po celyacute čas skrytosti večeřadla i během pronaacutesledovaacuteniacute1214
Radostiacute a jaacutesotem
se pro miacutestniacute ciacuterkev měl staacutet bdquoden kteryacute učinil Hospodinldquo (Ž 11824) den Kristova vzkřiacutešeniacute
jako plnost času objiacutemajiacuteciacute všechna obdobiacute jimiž prochaacutezejiacute lidskeacute dějiny1215
Radost z Kristova
vzkřiacutešeniacute tvořila červenou nit spojujiacuteciacute jednotliveacute momenty celeacute naacutevštěvy1216
Tak lze poselstviacute
Jana Pavla II rozumět jako noveacutemu apoštolskeacutemu hlaacutesaacuteniacute odvěkeacute pravdy o Kristu kteryacute se stal
bdquokamenem uacutehelnyacutemldquo (Ž 11822) Božiacuteho kraacutelovstviacute ktereacute bdquoje ponořeno do lidskeacuteho času (hellip) a
zaacuteroveň přesahuje časldquo1217
Z hlediska ekumenickyacutech vyacutezev ktereacute Jan Pavel II během sveacute prvniacute naacutevštěvy
formuloval si všimneme toho jak definoval podiacutel křesťanů na obnově naacuteroda jakeacute konkreacutetniacute
kroky vytyacutečil českyacutem křesťanům na cestě ke vzaacutejemneacutemu smiacuteřeniacute a jak uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve i
Evropy propojil s odkazem svatyacutech věrozvěstů Cyrila a Metoděje
511 Poslaacuteniacute křesťanů na obnově naacuteroda v procesu transformace společnosti
V noveacute situaci transformace položil papež vyacutechoziacute otaacutezku miacutestniacute ciacuterkvi pastoračně Jakyacute
je vnitřniacute charakter společenstviacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě a co je dnes jeho poslaacuteniacutem
1210
Tamteacutež 1211
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana
Pavla II u naacutes s 19 1212
Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 11 1213
Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1214
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 18-21 1215
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 32-36 1216
Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1217
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 33
196
K poznaacuteniacute vlastniacute identity je nutneacute projiacutet v paměti všechno to co ciacuterkev a křesťaneacute zakusili
v nedaacutevneacute minulosti je třeba pravdivě přiznat selhaacuteniacute zvaacutežit a ocenit plody zrozeneacute v bolesti
uplynulyacutech desetiletiacute Ciacuterkev během nich sice byla v našich zemiacutech odsouzena k tomu staacutet se
bdquomlčiacuteciacute ciacuterkviacuteldquo nedobrovolneacutemu mlčeniacute lze ovšem porozumět jako prostoru v němž v ciacuterkvi
uzraacutevaly opravdoveacute hodnoty předevšiacutem se pak osvědčovala věrnost1218
Jedniacutem ze třiacute aspektů věrnosti kterou ciacuterkev prokaacutezala v době totality byla vedle věrnosti
ukřižovaneacutemu Kristu a jeho Duchu a rovněž Svateacutemu stolci věrnost naacuterodu zvlaacuteště pak
bdquosolidarita s pronaacutesledovanyacutemi a otevřenost vůči všem kdo upřiacutemně hledajiacute pravdu
a milujiacute svoboduldquo1219
Tato duchovniacute zkušenost projeveneacute solidarity kterou doprovaacutezela ochota
trpět se přitom stala vkladem našiacute ciacuterkve kteryacute obohatil svět i ciacuterkev v ostatniacutech zemiacutech
Opravdovost viacutery otevřenost a solidaacuternost přitom mnohem spiacuteše nežli počet věřiacuteciacutech tvořiacute
opravdovou siacutelu miacutestniacute ciacuterkve1220
kteraacute navzdory krajně nepřiacuteznivyacutem podmiacutenkaacutem bdquouchovala
svoji vitalitu a z mnoha hledisek se dokonce duchovně znovuzrodilaldquo1221
Dějiny ciacuterkve je třeba odhalit jako živeacute kontinuum a to vyacuteslovně i pokud jde
o zkoušky a pronaacutesledovaacuteniacute ktereacute jsou v dějinaacutech evangelia v našiacute zemi přiacutetomny od sameacuteho
počaacutetku jak doklaacutedajiacute postavy světců ndash Vaacuteclava Ludmily a Vojtěcha1222
Miacutestniacute ciacuterkev nyniacute
stojiacute před vyacutezvou jak integrovat minulost kteraacute přinesla konkreacutetniacute historickeacute existenciaacutelniacute
zkušenosti do novyacutech perspektiv1223
Ty kladou před ciacuterkev i společnost požadavek obnovy
Dynamicky definuje papež cestu našeho naacuteroda jako bdquopouť za svobodouldquo1224
na ktereacute bylo
přineseno mnoho obětiacute kteraacute však musiacute pokračovat aby ona velikaacute setba nebyla promarněna1225
Znovunabytaacute svoboda nemaacute byacutet přiacuteležitostiacute k navraceniacute se k idealizovaneacute minulosti bdquochraacutem
svobodneacuteho životaldquo je třeba stavět v siacutele toho k čemu věřiacuteciacute vnitřně došli v dobaacutech
pronaacutesledovaacuteniacute1226
Poslaacuteniacute věřiacuteciacutech ve společnosti bdquopraacutevě dnesldquo tudiacutež tkviacute zejmeacutena v tom aby budovaacuteniacute
svobody doprovaacutezeli bdquohlubokou mravniacute a duchovniacute obnovouldquo1227
kteraacute musiacute miacutet dimenzi
ekumenickou1228
Touto cestou křesťaneacute udržiacute a prohloubiacute svoji solidaritu s naacuterodem kterou
prokaacutezali v minulosti a budou moci obstaacutet před pokušeniacutem staacutet se bdquodo sebe uzavřenou
skupinouldquo1229
Duch evangelia by diacuteky křesťanům měl pronikat do politickeacuteho života a třebaže
je na miacutestě se vzdaacutet utopistickeacute formy směšovaacuteniacute ciacuterkve a staacutetu je nezastupitelnou uacutelohou ciacuterkve
1218
Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně
postiženyacutemi občany (z 21 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 14 1219
Tamteacutež s 15 1220
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1221
JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1222
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 20 1223
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 139 1224
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1225
Srv Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně
postiženyacutemi občany s 16 1226
Srv tamteacutež s 14 1227
Tamteacutež s 16 1228
Srv JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1229
Promluva Jana Pavla II v chraacutemu sv Viacuteta při setkaacuteniacute s duchovniacutemi řeholniacuteky a řeholnicemi a s tělesně
postiženyacutemi občany s 16
197
pomaacutehat bdquoaby se uvnitř naacuteroda i mezi naacuterody staacutele viacutece rozmaacutehala spravedlnost a laacuteskaldquo1230
aby
se rozviacutejela politickaacute svoboda a občanskaacute odpovědnost Se zvlaacuteštniacute nadějiacute přitom papež vyzdvihl
vyacutezvu Desetiletiacute duchovniacute obnovy1231
kteraacute jako diacutelo čerpajiacuteciacute bdquoz nejhlubšiacutech kořenů (hellip)
naacuterodniacute tradiceldquo1232
svou povahou miacuteřiacute za hranice katolickeacute ciacuterkve směrem k ostatniacutem
křesťanům ba k celeacutemu naacuterodu a nadto poukazuje na neutuchajiacuteciacute pouto Božiacuteho lidu putujiacuteciacuteho
našiacute zemiacute s bdquočeskyacutem nebemldquo světci kteřiacute jsou staacutele živiacute1233
512 Formulace bdquočeskeacuteho ekumenickeacuteho programuldquo
Vyacuteslovnyacute uacutekol bdquopodporovat ekumenismus a cesty k bratrskeacute jednotě všech kdo věřiacute
v Kristaldquo1234
uložil papež během sveacute naacutevštěvy biskupům v poselstviacute ČBK Z hlediska
duchovniacuteho ekumenismu pak neniacute bez vyacuteznamu ani apel k tomu aby biskupoveacute podporovali
povolaacuteniacute všech pokřtěnyacutech ke svatosti a to předevšiacutem bdquovlastniacutem přiacutekladem laacutesky pokory a
prostoty životaldquo1235
Alespoň kraacutetce pozdravit zaacutestupce ostatniacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute a
ciacuterkevniacutech společenstviacute se papeži podařilo v zaacutevěru setkaacuteniacute s představiteli českeacute kultury a
intelektuaacutely1236
Praacutevě toto setkaacuteniacute přineslo pro českyacute ekumenismus impulzy naprosto zaacutesadniacute povahy a
papežem přednesenaacute analyacuteza ekumenickyacutech vztahů u naacutes se stala vyacutejimečnyacutem dokladem zaacutejmu
hlavy univerzaacutelniacute ciacuterkve o jednotu křesťanů v našiacute zemi Podle přesvědčeniacute Jana Pavla II majiacute
tato touha po jednotě a povolaacuteniacute o ni usilovat jež jsou velkyacutemi znameniacutemi dnešniacute doby
v Čechaacutech bdquozcela zvlaacuteštniacute vaacutehuldquo1237
V době začiacutenajiacuteciacute noveacute etapy se pak snaha o jednotu staacutevaacute
slovy pontifika bdquopřiacutemo vyacutezvou vašich dějinldquo1238
I při svyacutech ekumenickyacutech uacutevahaacutech kraacutečiacute papež
cestou dialogu s minulostiacute vzdaacutelenou i nedaacutevnou Jako zůstaacutevaacute v paměti křesťanů živaacute
vzpomiacutenka bdquona udaacutelosti ktereacute předznamenaly bolestnyacute rozkol zaacutepadniacuteho křesťanstva a způsobily
tolik strastiacute v naacutesledujiacuteciacutech staletiacutechldquo1239
tak rovněž nelze zapomenout na to že společně
zakoušenyacute uacutetlak v nedaacutevneacute době křesťany různyacutech vyznaacuteniacute sbliacutežil dohromady Tyto zkušenosti
1230
Tamteacutež s 17 1231
Podle papeže bylo Desetiletiacute duchovniacute obnovy přiacutemo bdquoprozřetelnostniacute udaacutelostiacuteldquo a mělo se staacutet biskupům vzorem
pro pastoračniacute plaacuten činnosti jak uvnitř ciacuterkve tak i vzhledem ke společnosti srv JAN PAVEL II Poselstviacute
Československeacute biskupskeacute konferenci (z 21 dubna 1990) In Jan Pavel II v Československu 21-22 dubna 1990
Projevy Promluvy Poselstviacute s 40 1232
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 21 1233
Srv tamteacutež 1234
Poselstviacute Československeacute biskupskeacute konferenci s 39 1235
Tamteacutež 1236
Srv JAN PAVEL II Setkaacuteniacute s představiteli křesťanskyacutech ciacuterkviacute (21 dubna 1990) In Jan Pavel II
v Československu 21-22 dubna 1990 Projevy Promluvy Poselstviacute s 70 Pro mimořaacutednost naacutevštěvy kteraacute se
vyznačovala svojiacute kraacutetkostiacute nebylo možneacute zorganizovat zvlaacuteštniacute vyacutehradně bdquoekumenickeacuteldquo setkaacuteniacute papeže s českyacutemi
nekatolickyacutemi křesťany třebaže o něj sami zaacutestupci ekumeny projevili zaacutejem srv SMETANA Z Dopis Janu Pavlu
II In Kostnickeacute jiskry 7512 (1990) s 4 Staacutetniacute sekretaacuteř Casaroli však ještě před touto prvniacute papežovou cestou do
Československa ERC ujistil o tom že je papežovyacutem vřelyacutem přaacuteniacutem uskutečnit setkaacuteniacute se zaacutestupci všech
křesťanskyacutech ciacuterkviacute našiacute vlasti při přiacuteštiacute bdquořaacutedneacute pastoračniacute naacutevštěvěldquo srv CASAROLI A Odpověď z Vatikaacutenu In
Kostnickeacute jiskry 7515 (1990) s 4 1237
Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 25 1238
Tamteacutež s 26 1239
Tamteacutež s 25
198
jimiž Kristova ciacuterkev prošla jsou vyacutezvou ke změně mentality a ke snaze o hlubokou proměnu
kvality vztahů mezi Ježiacutešovyacutemi učedniacuteky
Papežův naacutevrh předloženyacute českeacute ekumeně je zaměřen jak na nutnost hojit jizvy v srdci
duchovniacutech dějin naacuteroda ktereacute nejsou jen mechanickyacutem řazeniacutem faktů nyacutebrž pochopeniacutem
souvislostiacute a vyacuteznamů1240
tak na společnou a činorodou angažovanost křesťanů při řešeniacute
probleacutemů současneacute společnosti tiacutem že se v celeacutem naacuterodě stanou zaacuterodkem jednoty
V souvislosti se smiacuteřeniacutem paměti připomněl papež v linii koncilniacuteho vystoupeniacute kardinaacutela
Berana jehož byl přiacutemyacutem uacutečastniacutekem kliacutečovou roli českeacuteho kněze Jana Husa jemuž bdquoodhliacutežeje
od teologickyacutech naacutezorů ktereacute zastaacuteval nelze (hellip) upřiacutet bezuacutehonnost osobniacuteho života a uacutesiliacute o
vzdělaacuteniacute a mravniacute povzneseniacute naacuterodaldquo1241
Praacutevě v těchto oblastech by se reformaacutetorův odkaz
mohl staacutet pro českeacute křesťany spojujiacuteciacutem prvkem Vymezit miacutesto ktereacute patřiacute Husovi ale teacutež
jinyacutem postavaacutem českeacuteho středověku (Tomaacuteš Štiacutetnyacute Jan Miliacuteč) svěřuje papež odborniacutekům a
v prveacute řadě českyacutem teologům
Českyacutemi dějinami prostupuje nepřetržitě proud světců sleacutevajiacuteciacute se vjedno se bdquovzaacutecnyacutemi
přiacuteklady křesťanskeacute opravdovostildquo1242
a to až po nejnovějšiacute současnost Vždyť jejich zaacutestup se
rozšiacuteřil ze zaacutepasu naacuteroda v obdobiacute nacistickeacuteho i komunistickeacuteho uacutetlaku během nichž bdquoduchovniacute
a věřiacuteciacute všech vyznaacuteniacute ve sveacute naprosteacute většině staacuteli na straně naacuterodaldquo1243
Svědectviacute věrnosti a
statečnosti křesťanů kteřiacute osobně vystoupili na obranu svobody každeacuteho člověka maacute tedy svůj
dalekosaacutehlyacute vyacuteznam ekumenickyacute Ciacuterkev kteraacute hlaacutesaacute Krista jako daacuterce ryziacute lidskeacute svobody a
přitom je si vědoma hlubokeacute uacutecty k člověku1244
je povinna haacutejit a respektovat předevšiacutem
svobodu svědomiacute a naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute ktereacute jsou zakořeněny v důstojnosti každeacute lidskeacute
osoby1245
Diacuteky svědkům viacutery kteřiacute učinili z teacuteto pravdy osobniacute zaacutevazek vyrostla mravniacute
autorita křesťanů v teacuteto zemi1246
Soudobaacute situace přinaacutešiacute specifickeacute otaacutezky na ktereacute lze naleacutezt odpověď jen v dialogu do
něhož křesťaneacute majiacute se všiacute vaacutežnostiacute vstoupit a to bdquove vzaacutejemneacute bratrskeacute jednotěldquo1247
kteraacute
nebude kolem sebe šiacuteřit uniformitu založenou na kompromisech nyacutebrž bude vnaacutešet do
společnosti hodnotu vzaacutejemneacute uacutecty a odpovědnost za kořeny naacuteroda a jeho kultury
bdquoSjednocujiacuteciacutem motivemldquo přiacutetomnyacutem v českeacutem křesťanstviacute od sv Vojtěcha po kardinaacutela
Tomaacuteška kteryacute přitom všichni křesťaneacute majiacute zvlaacutešť střežit a rozviacutejet je zvlaacuteště bdquomravniacute
opravdovost vyacutezva k obraacuteceniacute k proměně mysliacute a srdciacuteldquo1248
1240
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na
Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 151 1241
Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1242
Tamteacutež 1243
Tamteacutež 1244
Srv JAN PAVEL II Redemptor hominis (encyklika o Kristu Vykupiteli z 4 března 1979) 12 (českyacute překlad
Praha Zvon 1996) 1245
Srv Dignitatis humanae (deklarace o naacuteboženskeacute svobodě z 7 prosince 1965) 2 1246
Srv Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 26 1247
Tamteacutež s 27 1248
Tamteacutež
199
Takto formulovanaacute vyacutechodiska českeacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute jsou pro papeže přiacuteslibem
neochvějneacute naděje že bdquopraacutevě v teacuteto zemi (hellip) dojde k zaacutevažnyacutem krokům na cestě bratrskeacuteho
smiacuteřeniacute a opravdoveacute jednoty v Kristuldquo1249
513 Cyrilometodějskyacute odkaz a jednota Evropy
bdquoEvropa žije zkušenost hlubokeacute transformace a nachaacuteziacute se před novou etapou sveacuteho
uskutečněniacute seldquo1250
Evropa hledaacute cestu ke sveacute jednotě a jelikož tato jednota nemůže byacutet jen
vyacutesledkem uspořaacutedaacuteniacute politickyacutech a ekonomickyacutech faktorů přinaacutešiacute s sebou toto hledaacuteniacute otaacutezku
po kulturniacute identitě Evropy Evropskaacute kulturniacute jednota je přitom bdquoplodem kulturniacute různostildquo1251
Poznat identitu stareacuteho kontinentu znamenaacute vydat se cestou zkoumaacuteniacute historickeacute paměti
Evropy V procesu hledaacuteniacute evropskeacute jednoty kteryacute se nemůže zastavit pouze u ideaacutelů
osviacutecenstviacute jsme pozvaacuteniacute znovu objevit v zaacutekladech evropskeacute kultury fenomeacuten křesťanstviacute Bez
živeacuteho vědomiacute duchovniacuteho a naacuteboženskeacuteho rozměru jako kliacuteče k porozuměniacute a plodneacute četbě
evropskeacute tradice hroziacute že se dnešniacute Evropaneacute stanou bdquocizinci ve sveacute vlastniacute kultuřeldquo1252
Takovyacute
byl zaacuteměr teacutež ateistickeacute ideologie komunismu
Soluňštiacute bratři se v tomto kontextu staacutevajiacute reprezentanty plodneacuteho dialogu mezi viacuterou a
kulturou Papež viacute že bdquotento naacuterod a jeho kultura byly od počaacutetku spojeny se světlem Kristova
evangelia a s diacutelem šiřitelů křesťanskeacute viacuteryldquo1253
kteřiacute do teacuteto země připutovali dřiacuteve než
k ostatniacutem slovanskyacutem naacuterodům Odtud vysviacutetaacute proč připutovat na Velehrad bylo pro Jana
Pavla II během jeho kraacutetkeacute a mimořaacutedneacute naacutevštěvy vyacuteslovnyacutem přaacuteniacutem1254
Velehrad je papeži
v prveacute řadě bdquopočaacutetkem vstupu Slovanů do ciacuterkve a počaacutetkem teacuteto čaacutesti evropskeacute kulturyldquo1255
miacutestem odkud bdquoapoštoloveacute Slovanůldquo Cyril a Metoděj zahaacutejili diacutelo evangelizace slovanskyacutech
naacuterodů1256
aby jim srozumitelnyacutem způsobem předali zvěst o noveacutem životě postaveneacutem
na Kristu kteryacute je Kamenem naacuterožniacutem Takoveacute srozumitelneacute hlaacutesaacuteniacute pravdy maacute přitom nezbytnyacute
vyacuteznam ekumenickyacute nakolik je zaacutekladniacutem prvkem ekumenismu bdquospolečenstviacute pravdyldquo jejiacutež
vyjaacutedřeniacute se vyznačuje pluralitou forem1257
S mimořaacutednyacutem důrazem polskyacute papež vyzdvihnul uacutelohu Velehradu jako miacutesta na ktereacutem
naleacutezaacuteme bdquonaacuterožniacute kaacutemen evropskeacute jednotyldquo1258
Podobně jako na Monte Cassino sv Benedikt
kladl zaacuteklady bdquoEvropy latinskeacuteldquo na Velehradě Cyril s Metodějem bdquonatrvalo vštiacutepili do dějin
1249
Tamteacutež s 25 1250
AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jejiacute
zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 143 1251
Projev Jan Pavla II v Noveacute Rudolfově galerii na Pražskeacutem hradě při setkaacuteniacute s představiteli kulturniacutech a
intelektuaacutelniacutech kruhů s 28 1252
Tamteacutež 1253
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Letenskeacute plaacuteni v Praze s 19 1254
Srv Slova Mons Františka Vaňaacuteka arcibiskupa olomouckeacuteho k naacutevštěvě papeže Jana Pavla II na Velehradě
In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 31 1255
JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 25 aprile 1990 1256
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 32-33 1257
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 19 (s explicitniacutem odvolaacuteniacutem papeže na evangelizačniacute diacutelo Cyrila a
Metoděje) 1258
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34
200
Evropy tradici řeckou a byzantskouldquo1259
Oba tyto nesmiacuterneacute proudy Tradice jakkoliv různorodeacute
jsou jejich rysy přesto odkazujiacute jeden na druhyacute a dohromady tvořiacute nediacutelnou tvaacuteř křesťanskeacute
Evropy V životniacutem přiacuteběhu slovanskyacutech věrozvěstů se řeckyacute i řiacutemskyacute prvek snoubiacute v plodnou
jednotu a podstatnyacutem rysem apoštolaacutetu obou světců je svědectviacute nerozděleneacute ciacuterkve bdquojejich
svědectviacute znamenaacute vyacutezvu k jednotě Jsou naacutem společniacute a majiacute vyacuteznam ekumenickyacuteldquo1260
Těmito
slovy přitom papež připomenul myšlenku kterou vyjaacutedřil již ve sveacute cyrilometodějskeacute encyklice
v r 1985 když napsal bdquoPro naacutes lidi dneška maacute jejich apoštolaacutet vyacuteraz ekumenickeacute vyacutezvy
v pokoji usmiacuteřeniacute znovu vystavět jednotu jež byla v době po svatyacutech Cyrilu a Metodějovi
hluboce narušena předevšiacutem jednotu mezi Vyacutechodem a Zaacutepademldquo1261
Odsud prameniacute i
ekumenickyacute uacutekol Velehradu na ktereacutem podle papeže unionistickeacute sjezdy vykonaly prvniacute kroky
k moderniacutemu ekumenismu Tomuto miacutestu přiacuteslušiacute aby se stalo miacutestem pokorneacute a vrouciacute
modlitby za to aby bdquovšichni kdo uvěřili byli jedneacute mysli a jednoho srdceldquo (Sk 432)1262
Jednota Evropy o ktereacute Jan Pavel II hovořil se ve sveacute autentickeacute duchovniacute podstatě rodiacute
z Kristova křiacuteže a vzkřiacutešeniacute1263
Takoveacute je i poselstviacute ktereacute Evropě vysiacutelaacute Velehrad Proto nebylo
naacutehodou že v zaacutevěru sveacute naacutevštěvy poutniacuteho miacutesta papež oznaacutemil veřejně svůj uacutemysl svolat
mimořaacutednou biskupskou synodu o Evropě kteraacute se pak věnovala noveacute evangelizaci stareacuteho
kontinentu Vyzval tak biskupy zodpovědneacute zvlaacuteštniacutem způsobem za hlaacutesaacuteniacute evangelia aby před
Paacutenem dějin zkoumali a rozlišovali znameniacute času a hledali odpovědi na otaacutezku kteryacutem směrem
se maacute dnes předaacutevaacuteniacute radostneacute zvěsti v Evropě ubiacuterat1264
1259
Tamteacutež Zde je takeacute třeba hledat důvod toho proč papež r 1983 prohlaacutesil Cyrila a Metoděje za bdquospolupatrony
Evropyldquo srv JAN PAVEL II Egregiae virtutis (motu proprio vyhlašujiacuteciacute sv Cyrila a Metoděje za spolupatrony
Evropy z 31 prosince 1980) 4 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7 Documenti ufficiali della Santa sede
1980-1981 Bologna Dehoniane 1991 čl 968 Tiacutemto aktem papež chtěl vyjaacutedřit skutečnost že duchovniacute a kulturniacute
dědictviacute Evropy je synteacutezou různosti tradic a kultur ktereacute kontinentem prochaacutezejiacute 1260
Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 34 1261
JAN PAVEL II Slavorum apostoli (encyklika u přiacuteležitosti jedenaacutectisteacuteho vyacuteročiacute evangelizačniacuteho diacutela sv Cyrila
a Metoděje z 2 června 1985) 13 (českyacute překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s
166) Jan Pavel II poklaacutedal oba světce za bdquoautentickeacute předchůdceldquo ekumenismu srv JAN PAVEL II Slavorum
apostoli 14 In op cit s 167
Vyacuteznam Cyrila a Metoděje vzhledem k uacutesiliacute o jednotu ciacuterkve představuje skutečnyacute locus k němuž se vyacuteroky
magisteria pravidelně a vždy znovu vracejiacute srv např LEV XIII Grande munus In LORA E ndash SIMIONATI R
(ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 199-201 BENEDIKT XV Saepe nobis (českyacute
překlad in Cyrilometodějskeacute papežskeacute dokumenty z let 869-1985 Vyacuteběr s 80) PIUS XI Quod sanctum Cyrillum
(list srbsko-chorvatsko-slovinskyacutem a československyacutem biskupům z 13 uacutenora 1927) (českyacute překlad in op cit s 78)
JAN XXIII Magnifici eventus (apoštolskyacute list slovanskyacutem biskupům z 11 května 1963) (českyacute překlad in op cit
s 93-94) PAVEL VI Antique nobilitatis (apoštolskyacute list věřiacuteciacutem Československa z 2 uacutenora 1969) (českyacute překlad
in op cit s 116-117) JAN PAVEL II Egregiae virtutis 3 In LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 7
Documenti ufficiali della Santa sede 1980-1981 čl 963-965 Vyacutečet prohlaacutešeniacute řiacutemskyacutech pontifiků můžeme zakončit
zmiacutenkou současneacuteho papeže Františka kteryacute ve sveacutem listě kardinaacutelu Dukovi z 24 června 2013 u přiacuteležitosti
cyrilometodějskeacuteho jubilea vyslovil přaacuteniacute bdquoKeacutež se toto důležiteacute vyacuteročiacute stane pohnutkou ke staacutele intenzivnějšiacutem
vztahům křesťanskeacuteho bratrstviacute mezi věřiacuteciacutemi řiacutemskokatolickeacute a řeckokatolickeacute ciacuterkve mezi nimi a věřiacuteciacutemi
ostatniacutech křesťanskyacutech vyznaacuteniacuteldquo (František piacuteše na Velehrad In Katolickyacute tyacutedeniacutek XXIV27-28 2013 s 1) 1262
Srv Promluva Jana Pavla II při slaveniacute eucharistie na Velehradě s 35 1263
Srv Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na Velehradě (z 22 dubna 1990) In Naacutevštěvy Jana
Pavla II u naacutes s 38 1264
Srv tamteacutež s 37
201
514 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny
Samotneacute ohlaacutešeniacute papežovy historickeacute naacutevštěvy vyvolalo v českeacute ekumeně škaacutelu reakciacute
od probuzeniacute obranneacuteho bdquoprotiřiacutemskeacuteho afektuldquo až po otevřeneacute očekaacutevaacuteniacute Pontifikaacutet polskeacuteho
papeže byl některyacutemi vniacutemaacuten v protikladu k ekumenickeacute otevřenosti pokoncilniacute katolickeacute ciacuterkve
kteraacute dnes uacutedajně prosazuje ekumenismus bdquopovyacutešeneacute blahosklonneacute snaacutešenlivostildquo1265
Řiacutemskaacute
ciacuterkev v osobě sveacuteho nejvyššiacuteho představitele vystupuje jako jedinaacute držitelka Božiacute pravdy což
doklaacutedaacute i tiacutem že hovořiacute o ostatniacutech křesťanech jako o bdquoodloučenyacutech bratřiacutechldquo Ti však před
přiacuteletem Jana Pavla II důrazně připomiacutenajiacute bdquoExistujiacute sveacutepraacutevnaacute a rovnopraacutevnaacute ciacuterkevniacute
společenstviacute jejichž Paacutenem je Kristus kteryacute vyacuteslovně neurčil žaacutedneacute naacuteměstky ani neurčil
jednotliveacute strukturyldquo1266
ERC jako celek si byla vědoma že vyacuteznam cesty bude pro působeniacute křesťanů v našiacute zemi
miacutet rozhodujiacuteciacute vyacuteznam Podle slov jejiacuteho předsedy nekatoliacuteci neočekaacutevali od papeže ani
rehabilitaci Jana Husa ani vyacuteraz pokaacuteniacute za udaacutelosti na Biacuteleacute Hoře toužili však po projevu
upřiacutemneacuteho bratrstviacute Očekaacutevaacuteniacute naacutevštěvy bylo spojeno s otaacutezkou bdquoPotvrdiacute mocenskyacute vliv
některyacutech proudů v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi Nebo podpořiacute uacutesiliacute o jednotu v pravdě a laacutesceldquo1267
Otaacutezky tyacutekajiacuteciacute se vztahu mezi naacuteboženstviacutem kulturou a dějinami ktereacute v kontextu
evropskeacute jednoty papež předložil českeacutemu kulturniacutemu vědomiacute nakonec dolehly jako inspirace i
ke sluchu evangelickeacuteho teologa třebaže jeho hlas zůstal osamělyacute bdquoNadějme se že tato naacutevštěva
položila zaacuteklad novyacutem ekumenickyacutem vztahům mezi křesťany u naacutesldquo1268
bdquoZa pronikavyacute postřehldquo
poklaacutedal Josef Smoliacutek papežovo bdquorozpoznaacuteniacute že pro českeacute naacuteboženskeacute dějiny je od dob
reformačniacutech vyacuteznamnyacutem rysem důraz na hodnoty mravniacuteldquo1269
Ačkoliv evangeliacuteci jsou
přesvědčeni že Hus nebyl jen přiacutekladem mravnosti nyacutebrž postavil do středu sveacuteho boje otaacutezku
pravdy důraz na mravniacute hodnoty jako podstatnyacute rys v chaacutepaacuteniacute evangelia je pro Čechy věrneacute
reformačniacute tradici ndash od Husa přes českeacute bratry až k TGM ndash typickyacute Otevřeniacute obzoru pro českeacute
evangeliacuteky by měla znamenat skutečnost že nejsou jedinyacutemi nositeli mravniacute obrody naacuteroda
Svědkoveacute evangelia doby předreformačniacute patřiacute ke společneacutemu dědictviacute všech křesťanů a tak jako
vyacutezva do evangelickyacutech řad platiacute bdquoBudeme se muset učit chaacutepat sveacute dějiny na cestě za mravniacute
obrodu naacuteroda šiacuteřejildquo1270
Praacutevě k podobneacutemu ekumenicky otevřeneacutemu rozlišovaacuteniacute papežskaacute
naacutevštěva směřovala jako k jednomu ze svyacutech hlavniacutech ciacutelů1271
Nejvyacuteznamněji a dlouhodoběji se do vztahů uvnitř českeacute ekumeny promiacutetl papežův
impulz k prohloubeniacute poznaacuteniacute osobnosti a diacutela Jana Husa od tohoto podnětu k založeniacute studijniacute
komise přes vědeckeacute konference mezi nimiž zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto ona bayreuthskaacute ktereacute se
1265
VIacuteTEK J Co si mysliacutem o naacutevštěvě papeže v našiacute zemi In Protestant II4 (1990) s 12 1266
SAKAŘ V A ČLENOVEacute LITERAacuteRNĚ-HISTORICKEacuteHO ODBORU PRAŽSKEacute DIECEacuteZNIacute RADY CČSH
Papež navštiacuteviacute Československo 1267
SMETANA Z Dopis Janu Pavlu II 1268
SMOLIacuteK J Zhodnotit dosah naacutevštěvy In Křesťanskaacute revue LVII5 (1990) s 97 1269
Tamteacutež 1270
Tamteacutež 1271
Srv AMBROS P Kam směřuje českaacute katolickaacute ciacuterkev Teologie obnovy miacutestniacute ciacuterkve v Čechaacutech a na
Moravě jejiacute zaacutekladniacute pastoračniacute postoje a orientace pro třetiacute tisiacuteciletiacute s 165
202
zuacutečastnil i tehdejšiacute předseda Papežskeacute rady pro jednotu křesťanů E Cassidy1272
až po kajiacuteciacute
slova papeže Wojtyły v předvečer Velkeacuteho jubilea uplynulo celkem bezmaacutela plnyacutech deset let
Na tomto miacutestě je vhodneacute si připomenout že vaacutežnyacute a upřiacutemnyacute zaacutejem slovanskeacuteho papeže o
nalezeniacute osvobozujiacuteciacute pravdy pokud jde o otaacutezku českeacuteho reformaacutetora sahal ještě do doby kdy
ve středniacute a vyacutechodniacute Evropě vlaacutedla komunistickaacute totalita1273
52Druhaacute naacutevštěva Jana Pavla II (20ndash22 května 1995)
V roce 1995 přiviacutetala naše země papeže v mnoha ohledech ve změněnyacutech podmiacutenkaacutech
nežli tomu bylo před pěti lety vzaacutecnyacute host stanul poprveacute na půdě samostatneacuteho staacutetniacuteho uacutetvaru
zvaneacuteho Českaacute republika v němž bylo obnoveno demokratickeacute zřiacutezeniacute garantujiacuteciacute občanskeacute
svobody byl zahaacutejen proces hospodaacuteřskeacute transformace apod Prostřediacute všedniacutech starostiacute a
střiacutezlivějšiacuteho uvažovaacuteniacute ktereacute vystřiacutedalo euforii ze svobody se mohlo zaacuteroveň staacutet pozornějšiacutem
přiacutejemcem pro papežovo poselstviacute zaměřeneacute na budovaacuteniacute vnitřniacutech a hlubšiacutech vyacutechodisek teacuteto
svobody1274
Zatiacutemco při předchoziacute naacutevštěvě ciacuterkev v našiacute zemi sotva bdquovychaacutezela
z katakombldquo1275
prostor otevřeneacute svobody nyniacute kladl na křesťany a jejich společenstviacute naprosto
noveacute požadavky a vyzyacuteval pastoračně moudře rozlišit cesty noveacute evangelizace kteraacute by přispěla
k duchovniacute obnově společnosti
O tom jakaacute atmosfeacutera vlaacutedla v době přiacutepravy druheacute naacutevštěvy řiacutemskeacuteho biskupa v našich
zemiacutech uvnitř evangelickeacute čaacutesti českeacute ekumeny již byla řeč převlaacutedla v niacute obava že kanonizaciacute
Jana Sarkandra k niacutež během papežovy cesty mělo dojiacutet se katolickaacute ciacuterkev přihlaacutesiacute k
dědictviacute neblahyacutech a netolerantniacutech praktik doby protireformačniacute1276
Kraacutetce před naacutevštěvou sice
češtiacute protestanteacute uacutesty synodniacuteho seniora ČCE vyjaacutedřili liacutetost nad tiacutem že se Sarkander stal obětiacute
politickeacuteho procesu a byl-li zabit evangelickyacutemi křesťany pak i svoji omluvu za tento čin1277
jednotliveacute body papežova programu však probiacutehaly bez jejich přiacutemeacute uacutečasti1278
1272
Srv LAacuteŠEK JB (ed) Jan Hus mezi epochami naacuterody a konfesemi Sborniacutek z mezinaacuterodniacuteho sympozia
konaneacuteho 22-26 zaacuteřiacute 1993 v Bayreuthu SRN 1273
Je znaacutemou skutečnostiacute že Jan Pavel II v polovině 80 let 20 stoletiacute přiviacutetal s potěšeniacutem naacutem dobře znaacutemou
studii prof Świeżawskeacuteho a podpořil snahy polskeacuteho episkopaacutetu zabyacutevat se sondaacutežniacute diskusiacute o možneacute Husově
rehabilitaci srv Diskuse o Husovi Iniciativa polskeacuteho episkopaacutetu In Teologickeacute texty 16 s 30 Je rovněž
pozoruhodneacute že v polskeacutem prostřediacute to nebyl pouze Świeżawski kdo se kauzou našeho reformaacutetora vaacutežně zabyacuteval
Bezprostředně po koncilu studoval zevrubně jeho přiacutepad historik a teolog Marian Rechowicz srv GŁOMBIK C
Pokoncilniacute hlas polskeacuteho teologa v Husově věci In Theologickaacute revue 666 (1995) s 91-92 1274
Srv Uviacutetaacuteniacute Jana Pavla II v Českeacute republice Vaacuteclavem Havlem prezidentem Českeacute republiky na stareacutem letišti
v Praze-Ruzyni (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 41-42 1275
Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 44 1276
Srv REJCHRT M Kde jste Zvěřinovi žaacuteci 1277
Srv Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II In Protestant VI6 (1995) s 5 1278
To platiacute o ČCE Jednotě bratrskeacute Ciacuterkvi bratrskeacute Slezskeacute ciacuterkvi evangelickeacute a v a Evangelickeacute ciacuterkvi
metodistickeacute ktereacute odmiacutetly vyslat sveacute zaacutestupce na setkaacuteniacute s papežem jež proběhlo prvniacute den jeho naacutevštěvy
v budově pražskeacute apoštolskeacute nunciatury Ekumenickeacute schůzky s Janem Pavlem II se naproti tomu zuacutečastnili
představiteleacute starokatoliacuteků pravoslavnyacutech baptistů CČSH Luterskeacute evangelickeacute ciacuterkve a v a kromě nich takeacute
reprezentanti zahraničniacutech ciacuterkviacute působiacuteciacutech na našem uacutezemiacute křesťanskyacutech organizaciacute unitaacuteřů i židovskeacute obce srv
(la) Krůčky k jednotě In Katolickyacute tyacutedeniacutek VI22 (1995) s 2
203
Kliacutečem k porozuměniacute vyacuteznamu papežovy cesty byl podle slov samotneacuteho pontifika
kontext přiacuteprav na oslavy jubilejniacuteho roku 20001279
jehož prvniacute faacuteze (1994-1996) se měla
vyacuterazně zaměřit praacutevě na teacutema pokaacuteniacute a smiacuteřeniacute Podle slov apoštolskeacuteho listu Tertio millennio
adveniente kteryacute papež v teacuteto souvislosti vydal bude moci ciacuterkev překročit praacuteh noveacuteho tisiacuteciletiacute
jen tehdy vezme-li bdquos jasnějšiacutem vědomiacutem (hellip) na sebe hřiacutech svyacutech synůldquo a vybiacutedne-li bdquosveacute syny
aby se v pokaacuteniacute očistili ode všech omylů nevěrnosti nedůslednosti a zpozdilostildquo1280
Mezi
hřiacutechy ktereacute zvlaacuteště vyžadujiacute pokaacuteniacute a obraacuteceniacute přitom papežskyacute dokument vyacuteslovně uvedl ty
jež měly za naacutesledek nejednotu ciacuterkve Bliacutezkost konce druheacuteho křesťanskeacuteho mileacutenia se tak maacute
staacutet apelem bdquoke zpytovaacuteniacute svědomiacute a k vhodnyacutem ekumenickyacutem iniciativaacutem aby tak [křesťaneacute]
mohli k velkeacutemu jubileu přistoupit ne-li již jako uacuteplně sjednoceni pak alespoň jako mnohem
bližšiacute překonaacuteniacute rozděleniacuteldquo1281
k nimž během uplynuleacuteho tisiacuteciletiacute došlo Zpytovaacuteniacute svědomiacute
křesťanů by se mělo zaměřit teacutež na bdquotichyacute souhlasldquo se kteryacutem se předevšiacutem v jistyacutech momentech
dějin prosazovaly metody intolerance a dokonce naacutesiliacute pod zaacuteminkou služby pravdě1282
Bliacutežiacuteciacute se jubileum vtěleniacute Božiacuteho Syna maacute svůj vyacuteznam pro celou Evropu neboť se
podle papeže může staacutet přiacuteležitostiacute k tomu aby naacuteš kontinent znovu prochaacutezel stezky jimiž do
něj vešla křesťanskaacute viacutera Jedna z takovyacutech cest evangelizace vedla přitom i skrze Moravskou
braacutenu1283
V kanonizaci Jana Sarkandra jež nepochybně staacutela v centru apoštolskeacute naacutevštěvy1284
tedy Jan Pavel II spatřoval předevšiacutem bdquoprozřetelnostniacute přiacuteležitost vyjaacutedřit na zvlaacuteště vyacuteznamneacutem
miacutestě kritickeacute zhodnoceniacute naacuteboženskyacutech vaacutelek ktereacute si vyžaacutedaly tolik obětiacute jak mezi katoliacuteky
tak mezi protestantyldquo s ciacutelem bdquoaby se tato udaacutelost stala pro všechny mocnyacutem podnětem k uacutesiliacute
aby už nikdy nedošlo k podobnyacutem hřiacutechům proti přikaacutezaacuteniacute křesťanskeacute laacuteskyldquo1285
Tiacutemto pojetiacutem
papež radikaacutelně zpochybnil podezřeniacute z noveacute vlny triumfalismu miacutestniacute katolickeacute ciacuterkve ktereacute
v souvislosti se svatořečeniacutem vzchaacutezelo z řad evangeliacuteků
Pro českou ekumenu vidiacuteme přiacutenos papežovy naacutevštěvy předevšiacutem ve dvou směrech
v jeho chaacutepaacuteniacute ciacuterkve u naacutes jako společenstviacute mučedniacuteků svědků viacutery a v jeho akcentu na
modlitbu za odpuštěniacute a na pokaacuteniacute za hřiacutechy proti jednotě Kristova těla
1279
bdquoMysliacutem že důležitost teacuteto cesty se daacute pochopit ve světle dokumentu Tertio millennio advenienteldquo (Proslov Jana
Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 71) 1280
JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente (apoštolskyacute list o přiacutepravě na jubilejniacute rok 2000 z 10 listopadu
1994) 33 (českyacute překlad Praha Zvon 1995) 1281
Tamteacutež 34 Odpovědiacute na tuto papežovu vyacutezvu v českeacute ekumeně se stalo např vytvořeniacute Slavkovskeacute iniciativy
smiacuteřeniacute srv Pět let na cestě smiacuteřeniacute Brno Novaacute naděje s d Do atmosfeacutery přiacuteprav na jubilejniacute rok 2000 zapadaly
teacutež akty smiacuteřeniacute ktereacute se koncem devadesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute symbolicky odehraacutely na miacutestech spjatyacutech
s bolestnou minulostiacute soužitiacute katoliacuteků a evangeliacuteků v našiacute zemi (Růžďka na Vsetiacutensku Jičiacuten Chomutov Biacutelaacute Hora)
srv PALA Z Evangeliacuteci a katoliacuteci se navzaacutejem omluvili In Katolickyacute tyacutedeniacutek IX26 (1998) s 4 Jičiacutenskaacute vyacutezva
In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE Sborniacutek 1999 Praha ERC v ČR 2000 s 36-37
VOLNYacute V Akt smiacuteřeniacute v Chomutově In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute REPUBLICE op cit s 38
SMETANA P Uloženiacute ostatků obětiacute bitvy na Biacuteleacute Hoře In EKUMENICKAacute RADA CIacuteRKVIacute V ČESKEacute
REPUBLICE op cit s 39 1282
Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 1283
Srv Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 71 1284
Srv Projev Jana Pavla II na letišti v Praze-Ruzyni s 45 1285
Proslov Jana Pavla II při generaacutelniacute audienci 24 května 1995 v Řiacutemě s 73 srv Dopis papeže Jana Pavla II
synodniacutemu seniorovi ČCE a prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi (z 2 května 1995) In Protestant VI6 (1995)
s 2-3
204
521 Ciacuterkev v českyacutech zemiacutech ndash communio martyrum
Změněneacute vnějšiacute podmiacutenky do nichž jsou situovaacuteni křesťaneacute u naacutes mnohdy bolestnaacute
konfrontace s realitou otevřeneacute společnosti ale teacutež vnitřniacute stav miacutestniacute ciacuterkve v českyacutech zemiacutech
v niacutež přetrvaacutevaacute nebezpečiacute rozděleniacute jako dědictviacute dob nedaacutevno minulyacutech volajiacute po živeacute
communio ciacuterkve jako specifickeacute potřebě ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě kteraacute po desetiletiacutech
uacutetlaku je postavena novyacutem vyacutezvaacutem Tak pojmenoval papeži pastoračniacute status quo českyacute primas
Miloslav Vlk1286
Jeho tvrzeniacute přitom nemusiacuteme rozumět jen jako hlasu ad intra katolickeacute
ciacuterkve vždyť praacutevě pojetiacute ciacuterkve jako communio oteviacuteraacute cestu plodnyacutem ekumenickyacutem
implikaciacutem pakliže chaacutepeme uacutesiliacute o jednotu jako bdquorůst společenstviacuteldquo
Liturgickeacute texty z nichž vychaacutezely papežovy promluvy během naacutevštěvy souzněly
s vrcholiacuteciacutem velikonočniacutem obdobiacutem kdy Kristus zve svou ciacuterkev do večeřadla (srv J 13-17)
aby zde pronesl svoji řeč na rozloučenou přisliacutebil Utěšitele a přinesl bdquooběť modliteb a
uacutepěnlivyacutech proseb Bohuldquo (Žd 57) Mezi nimi zaujiacutemaacute zvlaacuteštniacute miacutesto modlitba za jednotu
učedniacuteků za ciacuterkev putujiacuteciacute staletiacutemi a dějinami naacuterodů a to bdquotakeacute dějinami vašeho naacuteroda Čech
a Moravyldquo1287
Papežova replika se neomezuje na sociologickou analyacutezu ciacuterkevniacutech struktur za uacutečelem
zvyacutešit apoštolskou efektivitu Ciacuterkev jako communio povstaacutevaacute ze společenstviacute Syna s Otcem
z Božiacute svatosti do niacutež je člověk uvaacuteděn posvěceniacutem skrze pravdu kterou zjevuje Kristus
(srv J 1717-19)1288
Ciacuterkev je tedy v prveacute řadě communio sanctorum tajemstviacute bdquoktereacute rozšiřuje
srdce věřiacuteciacutech a dovoluje jim vzdaacutevat chvaacutelu Trojjedineacutemu Bohu a dyacutechat zhluboka atmosfeacuteru
viacutery naděje a laacuteskyldquo1289
Jako společenstviacute svatyacutech tedy těch kdo naacuteležiacute Bohu se ciacuterkev rodiacute jak
z pravdy tak takeacute z laacutesky kteraacute působiacute duchovniacute přebyacutevaacuteniacute osob jedneacute v druheacute Tak Syn slibuje
že si s Otcem učiniacute přiacutebytek v nitru toho kdo jej miluje (srv J 1423) kdo přijal dar nestvořeneacute
laacutesky ndash Ducha Svateacuteho1290
Je to praacutevě Duch pravdy (srv J 1613) kteryacute společenstviacute vytvaacuteřiacute
když zaručuje bdquoaby Slovo v božstviacute jedno s Otcem mohlo i nadaacutele sjednocovat mezi sebou lidi
z generace na generaci touž pravdou a laacuteskou kterou on [Syn] zjevil svyacutem přiacutechodem na
světldquo1291
Srdcem společenstviacute Kristovy ciacuterkve v Čechaacutech a na Moravě jsou tak podle slovanskeacuteho
papeže předevšiacutem bdquosvatiacute a blahoslaveniacute minulyacutech dob a všichni vyznavači viacutery minulyacutech letldquo1292
Ciacuterkev jako společenstviacute svědků communio martyrum Dějinnaacute kontinuita přiacutetomnosti světců
1286
Přiviacutetaacuteniacute papeže Jan Pavla II kardinaacutelem Miloslavem Vlkem arcibiskupem pražskyacutem na Strahovskeacutem stadionu
v Praze (20 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 48 1287
Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze (z 20 května 1995) In Naacutevštěvy
Jana Pavla II u naacutes s 52 1288
Srv tamteacutež s 51 1289
Tamteacutež 1290
Srv Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka
v Olomouci na letišti Neřediacuten (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 56 1291
Tamteacutež s 57 1292
Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 51 Z těchto vyznavačů
nedaacutevneacute minulosti papež jmenoval Josefa Berana Štěpaacutena Trochtu Františka Tomaacuteška Adolfa Kajpra Jana
Evangelistu Urbana Silvestra Braita a Josefa Zvěřinu srv op cit s 50-51
205
ndash patronů českyacutech zemiacute ktereacute jsou bdquodomovem světcůldquo1293
je vyacutezvou k cestě ke svatosti všech
křesťanů kteraacute je bdquovlastně to jedineacute na čem v životě zaacuteležiacuteldquo1294
a kterou Jan Pavel chaacutepe jako
každodenniacute rozviacutejeniacute a uskutečňovaacuteniacute pravdy viacutery že jsme se v Kristu Božiacutem Synu stali dětmi
nebeskeacuteho Otce (srv J 112)
Jednota společenstviacute je ukryta v hloubce jednoty Otce a Syna (srv J 1722) Je zaacutezrakem
a přitom i zaacutevazkem tyacutekajiacuteciacutem se i křesťanů v našiacute vlasti bdquoViditelnaacute a uacuteplnaacute jednota představuje
jeden z osobityacutech uacutekolů na kteryacutech my věřiacuteciacute (hellip) jsme povinni se s Božiacute pomociacute podiacuteletldquo1295
522 Modlitba a pokaacuteniacute jako novyacute začaacutetek na ekumenickeacute cestě
Olomouckaacute kanonizace oživila v českeacute evangelickeacute paměti bolest nad osudy bdquodaacutevnyacutech
otců a matekldquo1296
V papežově intenci se však měla staacutet rovněž zpytovaacuteniacutem svědomiacute pro českeacute
katoliacuteky a vyacutezvou miacutestniacute katolickeacute ciacuterkvi aby s liacutetostiacute želela nad slabostiacute těch bdquosvyacutech synů kteřiacute
pokřivili jejiacute tvaacuteř a dokonce zabraacutenili tomu aby plně zrcadlila obraz sveacuteho ukřižovaneacuteho Paacutena
nepřekonatelneacuteho přiacutekladu trpěliveacute laacutesky a pokorneacute miacuternostildquo1297
Pro řiacutemskeacuteho biskupa je
Sarkandrovo svatořečeniacute přiacuteležitostiacute aby tlumočil českyacutem křesťanům vyacutechoziacute a
nezpochybnitelnyacute princip koncilniacuteho učeniacute o svobodě naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute kteryacute tkviacute ve
zřeknutiacute se jakeacutehokoliv naacutesiliacute ve věcech viacutery a svědomiacute bdquohellippravda nevznaacutešiacute svůj naacuterok jinak
než silou pravdy sameacute kteraacute pronikaacute do lidskeacute mysli jemně a spolu mocněldquo1298
Svědectviacute moravskeacuteho kněze se kondenzuje do posledniacutech okamžiků jeho pozemskeacuteho
života oddanost povinnostem trpělivost a vytrvalost věrnost pastyacuteře zvlaacuteště pokud jde o
zpovědniacute tajemstviacute To je bdquotajemnyacute odkazldquo světce kteryacute vystupuje uprostřed kontrastů sveacute doby
a kteryacute naacutes v kontextu dnešniacute evropskeacute a celosvětoveacute ciacuterkve maacute veacutest k tomu abychom si
uchovali živou pamaacutetku na ty kdo i ve 20 stoletiacute bdquodali přednost ztraacutetě majetku uacutestrkům a smrti
před snadnějšiacutem řešeniacutem jiacutemž bylo shrbit se před uacutetlakem a naacutesiliacutemldquo1299
Na Sarkandrově osudu chce papež poukaacutezat na ekumenickyacute rozměr křesťanskeacuteho
mučednictviacute a konkretizovat tiacutemto způsobem jedno ze svyacutech osobityacutech ekumenickyacutech teacutemat
bdquoEkumenismus svatyacutech mučedniacuteků je pravděpodobně nejpřesvědčivějšiacuteldquo1300
Světci vůbec a
mučedniacuteci předevšiacutem jsou pro něho bdquoprvniacutemi přiacutemluvci ekumenickyacutech snahldquo1301
nakolik stojiacute
bliacutezko Kristu kteryacute se na vrcholu sveacute pozemskeacute cesty modliacute za jednotu (srv J 1721) Modlitba
1293
Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli na letišti Neřediacuten v Olomouci (z 21 května 1995) In
Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 62 1294
Tamteacutež 1295
Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 52 1296
Odpověď synodniacuteho seniora ČCE P Smetany papeži Janu Pavlu II s 8 1297
JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 35 srv Dopis papeže Jana Pavla II synodniacutemu seniorovi ČCE a
prezidentu ERC v ČR Pavlu Smetanovi s 3 Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku
v Olomouci (z 21 května 1995) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 65 1298
Dignitatis humanae 1 srv Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 64 1299
Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci
na letišti Neřediacuten s 60 1300
JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 37 srv Ut unum sint 83-84 (připomeňme jen pro doplněniacute
souvislostiacute že encyklika o ekumenismu byla promulgovaacutena v tyacutednu bezprostředně po naacutevratu papeže ze zahraničniacute
cesty v Českeacute republice a Polsku 25 května 1995) 1301
Promluva Jana Pavla II při bohoslužbě slova na Strahovskeacutem stadionu v Praze s 53
206
noveacuteho olomouckeacuteho mučedniacuteka křesťanům připomiacutenaacute předevšiacutem důležitost prosby za
odpuštěniacute vin Bolestneacute rozpomiacutenaacuteniacute během něhož rozpoznaacutevaacuteme a vyznaacutevaacuteme naši vlastniacute
odpovědnost za hřiacutech rozděleniacute a rozpadu ciacuterkevniacute jednoty nachaacuteziacute sveacute vyuacutestěniacute v prosbě
modlitby Paacuteně A odpusť naacutem naše viny jako i my odpouštiacuteme naši viniacutekům bdquoVskutku jedni
vůči druhyacutem jsme viniacutekyldquo1302
Za srdce ekumenickeacuteho poselstviacute křesťanům v českyacutech zemiacutech pak lze chaacutepat slova
pronesenaacute během kanonizačniacute mše bdquoDnes jaacute papež řiacutemskeacute ciacuterkve jmeacutenem všech katoliacuteků
prosiacutem za odpuštěniacute křivd spaacutechanyacutech na nekatoliacuteciacutech v pohnutyacutech dějinaacutech tohoto naacuteroda
zaacuteroveň ujišťuji že katolickaacute ciacuterkev odpouštiacute všechno zleacute co vytrpěly zase jejiacute děti Ať je dnešniacute
den novyacutem začaacutetkem ve společneacute snaze naacutesledovat Krista jeho evangelium jeho zaacutekon laacutesky
jeho svrchovanou touhu po jednotě věřiacuteciacutech v Kristu sbquoAť všichni jsou jednolsquo (J 1721)ldquo1303
523 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny
Každaacute kanonizace nejen oceňuje přiacuteklad konkreacutetniacuteho světce ktereacuteho nyniacute katoličtiacute věřiacuteciacute
mohou uctiacutevat ale představuje takeacute signaacutel pro ostatniacute křesťany a okolniacute svět jiacutemž katolickaacute
ciacuterkev ukazuje sveacute priority1304
I přes opakovaneacute oficiaacutelniacute ujištěniacute katolickeacute ciacuterkve
o smyslu svatořečeniacute češtiacute evangeliacuteci středobod papežovy naacutevštěvy jako celek neakceptovali a
demonstrovali tak pro českyacute protestantismus nebyacutevalou miacuteru jednomyslnosti Řečeno slovy
P Moreacutee bdquoPapež obnovil jednotu v řadaacutech ČCEldquo1305
Ciacuterkevniacute vedeniacute i notoričtiacute kritici ciacuterkve
kteraacute se zpravidla vyznačuje programovou negaciacute uniformity se ve věci odmiacutetnutiacute kanonizace
spojili vjedno Synodniacute senior za svou neuacutečast na setkaacuteniacute s papežem byl odměněn potleskem1306
Jak viacuteme probleacutem tvořil v prveacute řadě způsob četby toho čemu se s oblibou přisuzuje
nepopiacuteratelnaacute autorita bdquohistorickeacuteho faktuldquo Zde evangeliacuteci za ktereacute hlasitě promluvil např Jan
Dus četli dějiny po sveacutem a dospěli k zaacutevěru že prosba o odpuštěniacute kterou papež během
kanonizace pronesl nemaacute uacutedajně bdquožaacutednou skutečnou moraacutelniacute hodnotuldquo1307
Řiacutemskaacute kurie vinou
nedbalosti českyacutech hierarchů se totiž dopustila bdquoradikaacutelniacuteho zkresleniacute dějinldquo spočiacutevajiacuteciacuteho
v tom že z fanatickyacutech naacutesilniacuteků dnešniacute katolickaacute ciacuterkev činiacute lidi zbožneacute mravně bezuacutehonneacute a
přiacutekladneacute1308
Poctivyacute přiacutestup k dějinaacutem evangeliacuteky nutiacute k tomu aby upustili od falešneacute
tolerance a od českyacutech katoliacuteků vyžaduje aby se noveacuteho svateacuteho zřekli
a požaacutedali při přiacuteštiacute naacutevštěvě papeže aby bdquozřetelně nepraveacuteho mučedniacutekaldquo1309
vyškrtnul ze
seznamu svatyacutechhellip
1302
Promluva Jana Pavla II při setkaacuteniacute s mlaacutedežiacute na Svateacutem Kopečku v Olomouci s 66 1303
Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy z Lemberka v Olomouci
na letišti Neřediacuten s 59-60 1304
Srv ŠTAMPACH O Posel pokoje a laacutesky (ekumenickeacute aspekty naacutevštěvy Svateacuteho otce) In Perspektivy 5
(1995) s 2 1305
MOREacuteE P Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 10 1306
Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi In Protestant VI6 (1995) s 18-19 1307
DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute s 191 1308
Srv tamteacutež 1309
Tamteacutež s 192
207
Nevěrohodnost papežovy omluvy v evangelickyacutech očiacutech doložil Pavel Otter odvolaacuteniacutem
na to že uvnitř katolickeacute ciacuterkve vlaacutedne exkomunikativniacute duch odporujiacuteciacute dialogu Navenek pak
nejsou vyacutezvy ke sjednocovaacuteniacute křesťanů tvaacuteřiacute v tvaacuteř noveacutemu mileacuteniu ničiacutem jinyacutem nežli snahou
po řiacutemskeacute centralizaci kteraacute chce všechno křesťanstvo uzavřiacutet v sakramentaacutelniacutech a
hierarchickyacutech strukturaacutech1310
Jednota kteraacute se diacuteky Sarkandrově kanonizaci utvořila v evangelickeacutem taacuteboře měla
ovšem charakter do značneacute miacutery iluzorniacute neboť byla bdquozaložena na někdejšiacutech už neexistujiacuteciacutech
liniiacutechldquo1311
na menšinoveacute mentalitě a apologeticky zakořeněneacute identitě českyacutech protestantů
Ideovyacutem zaacutekladem byla bdquosebedefinice na uacutekor katoliacutekůldquo1312
třebaže skutečnou otaacutezkou kteraacute by
zasluhovala v českeacutem evangelickeacutem prostřediacute snahu o nalezeniacute jednoty je miacutesto a poslaacuteniacute ciacuterkve
v postmoderniacute společnosti kde si nelze vystačit s mentalitou pronaacutesledovaneacute menšiny1313
Jakkoliv se může někomu zdaacutet že odpouštět křivdy a kaacutet se za skutky minulosti je
vyjaacutedřeniacutem anachronickeacute rozpolcenosti mezi katolicismem a protestantismem kteraacute bdquoje u naacutes
nadmiacuteru živena nepřekonanyacutem historismem tak typickyacutem pro českou moderniacute mentalituldquo1314
poukaacutezaly udaacutelosti spjateacute s papežkou naacutevštěvou na to že poctiveacute uacutesiliacute o uzdraveniacute dějinneacute
paměti zůstaacutevaacute jedniacutem z prvniacutech uacutekolů ekumenismu nakolik platiacute smutneacute zjištěniacute že bdquodějiny
křesťanstviacute jsou do značneacute miacutery prostorem jeho sebeznevěrohodňovaacuteniacuteldquo1315
Takeacute proto došlo
rok po naacutevštěvě k ustaveniacute smiacutešeneacute ekumenickeacute Komise pro studium rekatolizace českyacutech zemiacute
v 16-18 stoletiacute1316
Třebaže svatořečeniacute pro protestantskou čaacutest českeacute ekumeny zůstalo bdquohořkyacutem soustemldquo
něčiacutem bdquoneblahyacutemldquo ba dokonce bdquopochybnyacutemldquo1317
bylo i evangeliacutekům jasneacute že sama skutečnost
ekumenickou spolupraacuteci a spolužitiacute nemůže zastavit Celeacute papežskeacute naacutevštěvy bylo možneacute si
nevšiacutemat bylo však možneacute ji skutečně přijmout jako vyacutezvu nastoupit cestu smiacuteřeniacute1318
a to i
pokud jde o kontroverzniacute nicmeacuteně kliacutečoveacute teacutema křesťanskeacute svatosti Na tuto možnost poukaacutezala
Lydie Cejpovaacute kteraacute z protestantskeacute perspektivy zdůraznila formu svatosti již nelze ověřit či
vyhlaacutesit institučně Praacutevě tato svatost adresovanaacute všem bez rozdiacutelu ke ktereacute vyzyacutevaacute Božiacute slovo
ve Stareacutem zaacutekoně i v evangeliu (srv Lv 192 Mt 548) bdquopůsobiacute očistně a sjednocuje sfeacutery ktereacute
si byly původně ciziacute od sebe odloučeneacute () Realizace takoveacute svatosti je šanciacute obou stran
ekumeacuteny ale evangelickaacute by v tom měla vynikatldquo1319
1310
Srv Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 19 1311
MOREacuteE PCA Českaacute evangelickaacute teologie v očiacutech jednoho cizince s 13 1312
Tamteacutež 1313
Srv tamteacutež 1314
Otevřenyacute dopis Pavla Ottera synodniacutemu seniorovi P Smetanovi s 18-19 1315
HELLER J Stiacuten třicetileteacute vaacutelky In Křesťanskaacute revue LXII7 (1995) s 193 1316
Komise byla ustanovena současně při ČBK tak při ERC a to na podnět Miloslava Vlka Františka Holečka a
Pavla Smetany Ciacutelem jejiacute praacutece neniacute jen popis různyacutech projevů společenskeacuteho kulturniacuteho politickeacuteho
hospodaacuteřskeacuteho a naacuteboženskeacuteho vyacutevoje od Biacuteleacute Hory do Tolerančniacuteho patentu nyacutebrž takeacute zkoumaacuteniacute vyacutechodisek a
vyhodnoceniacute vyacutesledků rekatolizačniacuteho uacutesiliacute v našich zemiacutech srv JUST J Komise pro studium rekatolizace českyacutech
zemiacute v 16-18 stoletiacute při Českeacute biskupskeacute konferenci a Ekumenickeacute radě ciacuterkviacute v ČR In Studia Comeniana et
historica 3573-74 (2005) s 238-239 1317
CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute In Protestant VI7 (1995) s 17-18 1318
Srv PETRUSOVAacute E Potiacutež s bratrem Dusem ndash představitelem snad jen některyacutech evangeliacuteků s 275-276 1319
CEJPOVAacute L Ekumeacutena po svatořečeniacute s 18
208
53 Třetiacute naacutevštěva Jana Pavla II (25ndash27 dubna 1997)
Během sedmi let od paacutedu železneacute opony navštiacutevil Jan Pavel II naše země třikraacutet čiacutemž
jsme se s vyacutejimkou jeho rodneacuteho Polska stali papežem nejčastěji navštěvovanou zemiacute středniacute a
vyacutechodniacute Evropy od konce komunismu Stejně jako při dvou předchaacutezejiacuteciacutech přiacuteležitostech byla
i tato cesta zasazena ve velikonočniacute době ačkoliv důvodem pro jejiacute načasovaacuteniacute byla
bezprostředniacute bliacutezkost svaacutetku svateacuteho Vojtěcha (23 dubna) od jehož mučednickeacute smrti uplynulo
v roce 1997 praacutevě tisiacutec let
Se svatovojtěšskyacutem mileacuteniem hned od původniacute intence kardinaacutela Tomaacuteška souviselo teacutež
Desetiletiacute duchovniacute obnovy naacuteroda ktereacute bylo vyhlaacutešeno jako přiacuteprava praacutevě na toto
jubileum1320
a ktereacute se tedy v jubilejniacutem roce uzaviacuteralo bdquoTisiacuteciletiacute a desetiletiacuteldquo papež vniacutemal
jako bdquodva velikeacute historicko-naacuteboženskeacute momentyldquo1321
v životě našiacute země ktereacute byly vlastniacutem
motivem jeho přiacutejezdu Papež přišel předevšiacutem poděkovat za duchovniacute dary kteryacutemi Bůh během
Desetiletiacute obdaroval ciacuterkev u naacutes1322
Připutoval současně jako svatovojtěšskyacute poutniacutek kteryacute se
vydaacutevaacute po stopaacutech světce jak dosvědčiacute miacutesta kteraacute během sveacuteho pobytu navštiacuteviacute Hradec
Kraacuteloveacute Břevnov pražskaacute katedraacutela1323
Obě zmiacuteněneacute udaacutelosti zapadaly do bezprostředniacute přiacutepravy na rok 2000 a papež přijel
s uacutemyslem vyzvat miacutestniacute ciacuterkev aby objevila bdquoonu zlatou nit kteraacute jako by spojovala všechny tři
velkeacute udaacutelostildquo1324
Kliacutečem přitom je kristologickyacute charakter bliacutežiacuteciacute se oslavy vtěleniacute jako
počaacutetku našeho vykoupeniacute a s niacutem spojenaacute centraacutelniacute uacuteloha Druheacute božskeacute osoby Piacutesma svateacuteho
křtu a tajemstviacute křesťanskeacute viacutery což jsou všechno prvky majiacuteciacute v sobě ndash jak papež věřiacute ndash širokyacute
a působivyacute dosah ekumenickyacute1325
Ekumenickou otevřenost a vyacutelučně bdquoduchovniacute raacutezldquo sveacute naacutevštěvy zdůraznil řiacutemskyacute biskup
ihned na počaacutetku po sveacutem přiacuteletu1326
Vzpomiacutenka na bdquoekumenickou rozladuldquo1327
sarkandovskou
mohla byacutet v některyacutech kruziacutech ještě živaacute1328
a nevyřešeneacute vztahy mezi staacutetem a zvlaacuteště
katolickou ciacuterkviacute byly teacutematem dosti aktuaacutelniacutem na to aby se důvody papežovy naacutevštěvy
přiacutepadně hledaly i jinde1329
V souvislostech složiteacuteho procesu evropskeacute integrace pak papež měl
vyacutejimečnyacute zaacutejem na tom odkaacutezat na duchovniacute jednotu Evropy prameniacuteciacute z křesťanstviacute Jejiacutem
symbolem se stal praacutevě bdquoprvniacute českyacute Evropanldquo ndash Vojtěch
1320
Srv Desetiletiacute duchovniacute obnovy s 294 1321
Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 80 1322
Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy
Jana Pavla II u naacutes s 84 1323
bdquoProstřednictviacutem pozemskeacuteho itinerarium sv Vojtěcha skrze jeho mučednictviacute můžeme znovu čiacutest duchovniacute
dějiny celeacuteho evropskeacuteho kontinentu zvlaacuteště pak středniacute Evropyldquo (JAN PAVEL II Udienza generale Mercoledigrave 30
aprile 1997 Visita pastorale nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwvaticanvaholy_fatherjohn_paul_iiaudiences1997documentshf_jp-ii_aud_30041997_ithtml˃) 1324
Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1325
Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 41 Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1326
Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 81 1327
FILIPI P Po ekumenickeacutem chodniacuteku Přiacuteručka ke vztahům a možnostem spolupraacutece mezi ciacuterkvemi s 48 1328
Srv DUS J Dnešniacute potiacutež s katolickou ciacuterkviacute 1329
Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 88-89
209
Z ekumenickeacuteho hlediska se nyniacute zastavme nad papežovyacutemi slovy doceňujiacuteciacutemi vyacuteznam
svatovojtěšskeacute tradice v kontextu noveacute evangelizace a nad pojetiacutem ekumenismu ktereacute Jan Pavel
II během sveacute naacutevštěvy svěřil českyacutem křesťanům a ciacuterkviacutem
531 Živaacute svatovojtěšskaacute tradice ndash zaacutevazek k noveacute evangelizaci
Miacutestniacute ciacuterkev porozuměla naacutevštěvě Petrova naacutestupce jakožto povzbuzeniacute bdquov nelehkeacutem
uacutekolu noveacute evangelizace našiacute zeměldquo1330
jejiacutež novaacute faacuteze se ohlašovala vyvrcholeniacutem Desetiletiacute
ktereacute ndash čteno optikou pastorace ndash lze vniacutemat jako proziacuteravou vyacutezvu a konkreacutetniacute projev snahy našiacute
ciacuterkve daacutet bdquoodpověď na vyacutezvu dneška čerpajiacutece světlo a životniacute siacutelu z minulostildquo1331
Platiacute
přitom že se skutečně solidniacute odpovědiacute může ciacuterkev přijiacutet pouze tehdy bude-li v souladu
s vybiacutednutiacutem koncilu bdquoneustaacutele zkoumat znameniacute doby a vyklaacutedat je ve světle evangelialdquo1332
bdquoNovou evangelizacildquo jakožto uacutekolu hlaacutesat dnes evangelium bdquonaacuterodům ktereacute již obdržely
Kristovo poselstviacuteldquo1333
pak můžeme pochopit ve smyslu reakce ciacuterkve na vyacutezvy ktereacute jejiacutemu
poslaacuteniacute předklaacutedaacute soudobaacute společnost a kultura1334
Aby takoveacutemu uacutedělu mohla ciacuterkev dostaacutet je třeba odkryacutet že poslaacuteniacute patřiacute k samotneacute jejiacute
dynamickeacute povaze podobně jako Kristus rodiacute se i ona mociacute Ducha Svateacuteho (srv Lk 135 Sk
21-12) Podobně jako Otec posiacutelaacute sveacuteho Syna tviacute i jejiacute identita v poslaacuteniacute (srv J 2021)1335
Toto
poslaacuteniacute maacute přitom univerzaacutelniacute charakter ndash evangelium je určeno všem lidem vždyť univerzaacutelniacute
hodnota Kristovy oběti je důvodem že bdquouž na Golgotě jsou duchovně přiacutetomny všechny naacuterody
světa ktereacute jsou povolaacuteny ke spaacuteseldquo1336
Ciacuterkev jako celek je nositelkou evangelia kdo však nese za evangelizaci zvlaacuteštniacute
zodpovědnost Prozrazuje to vyacuteběr publika ke ktereacutemu papež v průběhu sveacute cesty zvlaacuteště
obracel vedle biskupů a řeholniacuteků jiacutem byli teacutež mladiacute a nemocniacute nechyběla ani explicitniacute vyacutezva
zaacutestupcům českeacute ekumeny Ve všech přiacuteležitostech Jan Pavel II zdůraznil že odpovědi na
dnešniacute vyacutezvy je zapotřebiacute daacutevat v kontinuitě tisiacutecileteacute křesťanskeacute civilizace našiacute země ve ktereacute
evangelium bdquonebylo kaacutezaacuteno nadarmoldquo1337
jak o tom svědčiacute zaacutestup českyacutech světců mezi nimiž
zvlaacuteštniacute miacutesto zaujiacutemaacute mučedniacutek Vojtěch On ať bdquopřipomiacutenaacute hlubokeacute duchovniacute kořeny vašeho
1330
Uviacutetaciacute proslov kardinaacutela Miloslava Vlka na Apoštolskeacute administratuře v Praze (z 25 dubna 1997) In Naacutevštěvy
Jana Pavla II u naacutes s 82 1331
Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1332
Gaudium et spes 4 1333
JAN PAVEL II Redemptoris missio (encyklika o staacuteleacute platnosti misijniacuteho poslaacuteniacute ze 7 prosince 1990) 30
(českyacute překlad Praha Zvon 1994) 1334
Srv LEWEK A bdquoNowa ewangelizacjaldquo In KAMIŃSKI R (ed) Lexykon teologii pastroralnej Lublin
Towarzystwo Naukowe KUL 2009 s 575-579 1335
Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute (z 26 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana
Pavla II u naacutes s 93-94 1336
Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy
Jana Pavla II u naacutes s 107 1337
Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana
Pavla II u naacutes s 109
210
naacuteroda a ať vaacutes vybiacuteziacute ke starostliveacute peacuteči o dědictviacute viacutery a vzdělanostihellipldquo neboť toto dědictviacute bdquoje
pro vaacutes zaacuterukou identity a budoucnostildquo1338
prohlaacutesil papež
Uprostřed naacuteboženskeacute lhostejnosti krize rodinneacute moraacutelky a heacutedonismu je ciacuterkev
zodpovědnaacute setkat se uprostřed světa s člověkem jako tiacutem kteryacute je povolaacuten Bohem a kteryacute svůj
osud rozhoduje volbou kultury bdquoPeacuteče o kulturu musiacute byacutet trvalou starostiacute vašiacute pastoračniacute
činnostildquo1339
vyzval papež českeacute biskupy k aktivniacutemu spoluvyvaacuteřeniacute praveacute kultury neboť ta je
zaacuteroveň ryziacute humanizaciacute1340
Jako spoluzakladatel křesťanskeacute kultury ve středniacute Evropě1341
je
Vojtěch tiacutem kdo i dnes vyzyacutevaacute k bdquopodporovaacuteniacute kultury a ke zmobilizovaacuteniacute nejintimnějšiacutech citů
duše při hledaacuteniacute společneacuteho dobraldquo1342
Při sveacute naacutevštěvě pontifik nepřichaacuteziacute jen nabiacutezet odpovědi ale klade teacutež Božiacutemu lidu
v našiacute zemi otaacutezky po tom nakolik je Vojtěchovo svědectviacute živeacute bdquoco zůstalo z duchovniacuteho
odkazu kteryacute zanechal Jakeacute plody z něho vzešlyldquo1343
Jako zvlaacuteště naleacutehavou vidiacute přitom
potřebu osvojit si světcovu zodpovědnost za hlaacutesaacuteniacute evangelia ve světě což se odraacutežiacute
v papežově imperativu uacutečinně rozviacutejet bdquocivilizaci laacuteskyldquo1344
jako partikulaacuterniacute formu kultury
života proniknuteacute evangelniacutemi hodnotami kteraacute vyvěraacute prvotně z prostřediacute laacuteskou proniknutyacutech
rodinnyacutech vztahů1345
Obnoveneacute diacutelo evangelizace k němuž Vojtěch jako představitel bdquodoposud nerozděleneacute
křesťanskeacute Tradiceldquo1346
svyacutem svědectviacutem povzbuzuje všechny křesťany předpoklaacutedaacute novou
četbu a proniknutiacute do obsahu tajemstviacute křesťanskeacute viacutery teologickyacutem studiem založenyacutem na bibli
a uacutečastiacute na liturgickeacutem životě ciacuterkve Vyžaduje od věřiacuteciacutech aktivniacute život uvnitř křesťanskeacuteho
společenstviacute angažovanost ve službě potřebnyacutem a v neposledniacute řadě teacutež bdquoupřiacutemnyacute a odvaacutežnyacute
dialog s bliacutezkyacutemi i vzdaacutelenyacutemi a vniacutemaveacute naslouchaacuteniacute těm kteřiacute jsou kolem naacutesldquo1347
bdquoNovaacute evangelizaceldquo ovšem zůstaacutevaacute předevšiacutem synonymem duchovniacute obnovy v životě
viacutery neboť ciacuterkev je povinna do každeacute doby přinaacutešet Božiacuteho Ducha kteryacute jako jedinyacute maacute moc
uzdravit očistit posvětit a tiacutem obnovit tvaacuteř země (srv Ž 10430)1348
Odvaha a schopnost
proniknout hlubokeacute kulturniacute proměny a změny mentality duchem evangelia nemůže byacutet než
plodem intenzivniacute zkušenosti křesťana s velikonočniacutem tajemstviacutem jeho osobniacuteho setkaacuteniacute
s Kristem1349
1338
Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II
u naacutes s 116 1339
Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s členy Českeacute biskupskeacute konference s 87 1340
Srv tamteacutež 1341
Srv Proslov Svateacuteho otce při přiacutejezdu s 80 1342
Promluva Jana Pavla II před modlitbou Regina Coeli v Praze na Letneacute s 108 1343
Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1344
Srv tamteacutež 1345
Srv JAN PAVEL II Gratissimam sane (list rodinaacutem z 2 uacutenora 1994) 13 In TESTACI B ndash LORA E (ed)
Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa sede 1994-1995 čl 225-234 1346
Homilie Jana Pavla II na zaacutevěr oslav svatovojtěšskeacuteho mileacutenia v Praze na Letneacute s 106 1347
Projev Jana Pavla II na rozloučenou na ruzyňskeacutem letišti v Praze s 117 1348
Srv Homilie Jana Pavla II při mši svateacute pro mlaacutedež v Hradci Kraacuteloveacute s 9597 1349
Srv Promluva Svateacuteho otce na setkaacuteniacute s nemocnyacutemi a členy řeholniacutech komunit v bazilice svateacute Markeacutety (z 26
dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 101
211
532 Ekumenismus pravdy naděje a laacutesky
Setkaacuteniacute Jana Pavla II s reprezentanty českeacute ekumeny dostalo formu liturgickeacute slavnosti
a to za aktivniacuteho podiacutelu zuacutečastněnyacutech svatoviacutetskou katedraacutelou kterou papež nazval bdquosymbolem
jednoty naacuterodaldquo1350
se nesly toacuteny českyacutech reformačniacutech piacutesniacute a teacutež zněly přiacutemluvneacute modlitby
vyacutechodniacute liturgie Samotneacutemu papežovu přiacutechodu předchaacutezela společnaacute četba Božiacuteho slova i
jeho zvěstovaacuteniacute z uacutest evangelickeacuteho luterskeacuteho biskupa Volneacuteho1351
Z takto pojateacuteho vyjaacutedřeniacute ekumenickeacuteho společenstviacute již samo o osobě vyšlo najevo
prvenstviacute modlitby v uacutesiliacute o jednotu křesťanů což odpoviacutedaacute papežově přesvědčeniacute o tom že
bdquokdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1352
neboť ve společneacute modlitbě se manifestuje
obecenstviacute se samotnyacutem Kristem Jako Božiacute dar byly okamžiky setkaacuteniacute bdquochviacutelemi dialogu
v modlitběldquo1353
a tedy privilegovanyacutem miacutestem ekumenismu přijmeme-li skutečnost že
bdquomodlitba je na jedneacute straně podmiacutenkou dialogu a na druheacute straně v dialogu takeacute vyzraacutevaacute a staacutevaacute
se jeho plodemldquo1354
Ekumenickyacute dialog maacute bdquopovahu společneacuteho hledaacuteniacute pravdy (hellip) [kteraacute] formuje svědomiacute
a usměrňuje jeho jednaacuteniacute ve prospěch jednotyldquo1355
Je zvlaacuteštniacutem způsobem bdquodialogem svědomiacuteldquo
jeho důkladnyacutem zpytovaacuteniacutem ve světle Ducha pravdy ktereacute naacutes přivaacutediacute k vyacutechoziacutemu bodu
z něhož může vytrysknout touha po jednotě bdquoHledaacuteniacute pravdy v naacutes vzbuzuje pocit že jsme
hřiacutešniacutecildquo1356
Rozděleniacute křesťanů jehož jsme dědicoveacute a svědky je hřiacutechem a to bdquovelmi
těžkyacutemldquo1357
v miacuteře v niacutež je důsledkem vzaacutejemneacuteho nepřaacutetelstviacute Před takoveacute poznaacuteniacute naacutes staviacute
společnyacute pohled na Krista kteryacute jako jedineacute přikaacutezaacuteniacute odevzdaacutevaacute svyacutem učedniacutekům laacutesku
(srv J 151217)
Konkreacutetniacute kroky jakyacutemi jsou zvlaacuteště praacutece ekumenickyacutech komisiacute zaměřenaacute na uzdraveniacute
ran minulosti a pravidelneacute slaveniacute ekumenickyacutech bohoslužeb jsou podle Jana Pavla II přiacuteslibem
naděje že i křesťaneacute v našich zemiacutech dojdou k ciacuteli ekumenickeacute cesty totiž že dospějiacute bdquovšichni
společně k pokorneacutemu uznaacuteniacute jedineacute Pravdyldquo1358
Byacutet spolupracovniacuteky pravdy je zaacutekladniacute
charakteristikou křesťanů (srv 3J 8) Kristus kteryacute jde před naacutemi jako Pravda (srv J 146)
uklaacutedaacute miacutestniacutem ciacuterkviacutem důslednyacute a poctivyacute zaacutejem na prohlubovaacuteniacute teologickeacute dimenze
ekumenickeacuteho dialogu1359
Klade před ně naacuteročnyacute uacutekol usilovat o jednotu jakou chce on saacutem
což s sebou nese nutnost bdquohledět staacutele viacutece na to co vyžaduje jeho kraacutelovstviacuteldquo1360
1350
Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě (z 27 dubna 1997) In Naacutevštěvy
Jana Pavla II u naacutes s 112 1351
Srv (be) Jan Pavel II u naacutes In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII18 (1997) s 12 1352
JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1353
Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1354
JAN PAVEL II Ut unum sint 33 1355
Tamteacutež srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1356
Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1357
JAN PAVEL II Orientale lumen (apoštolskyacute list ke steacutemu vyacuteročiacute vydaacuteniacute listu Orientalium dignitas Pia XII z 2
května 1995) 17 In TESTACI B ndash LORA E (ed) Enchiridion vaticanum 14 Documenti ufficiali della Santa
sede 1994-1995 čl 2609 srv Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 111 1358
Promluva Jana Pavla II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta při ekumenickeacute bohoslužbě s 112 1359
Srv tamteacutež s 114 1360
Tamteacutež
212
Kristus přebyacutevaacute mezi svyacutemi učedniacuteky jako ten kdo jim prokazuje laacutesku bdquoaž do konceldquo
(J 131) Ekumenickeacute shromaacutežděniacute těch kdo jsou jeho je praacutevem nazvaacuteno bdquohodinou laacuteskyldquo1361
protože bdquojen v laacutesce je možneacute společně prosit Boha za odpuštěniacute a najiacutet odvahu si vzaacutejemně
odpustit nespravedlnosti a chyby minulosti ať už byly jakkoli velikeacute a zavrženiacutehodneacuteldquo1362
Bez
odstraněniacute vzaacutejemneacuteho podeziacuteraacuteniacute a nedůvěry neniacute možneacute spolupracovat na šiacuteřeniacute pravdy naděje
a laacutesky na růstu civilizace kteraacute z laacutesky vyvěraacute V duchu ideaacutelu svateacuteho Vojtěcha usilujiacuteciacuteho o
jednotu Božiacuteho staacutedce tedy řiacutemskyacute biskup zopakoval prosbu o odpuštěniacute i ujištěniacute o prominutiacute
vin ktereacute pronesl před dvěma lety při kanonizačniacute mši v Olomouci1363
Snad nikoliv nadneseně
lze tudiacutež v pražskeacute ekumenickeacute bohoslužbě spatřovat bdquozpečetěniacute historickeacuteho smiacuteruldquo1364
533 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny
Posledniacute naacutevštěvu slovanskeacuteho papeže v našiacute zemi lze bez nadsaacutezky řadit k ekumenicky
nejplodnějšiacutem1365
V samotneacute katolickeacute ciacuterkvi zapadla naacutevštěva do přiacuteprav ke svolaacuteniacute plenaacuterniacuteho
sněmu ktereacutemu je za ciacutel vytčena nejen transpozice vyacutesledků 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu do života
ciacuterkve u naacutes ale teacutež vytvořeniacute podmiacutenek vyžadovanyacutech novou evangelizaciacute do niacutež přešlo
koncilniacute aggiornamento Jako takovyacute bude sněm rovněž bdquologickyacutem vyvrcholeniacutem Desetiletiacute
duchovniacute obnovyldquo1366
Češtiacute nekatoliacuteci kteřiacute se aktivně zapojili již do přiacuteprav svatovojtěšskyacutech oslav1367
přijali
ekumenickyacute rozměr světcova odkazu jak ve smyslu jeho oddanosti evangelniacutemu poslaacuteniacute tak
proto že je bdquozaacutestupcem nerozděleneacute ciacuterkveldquo1368
bdquoUacutectaldquo k Vojtěchovi uacutedajně přiacuteliš svaacutezaneacutemu
s pochybnyacutem modelem otonskeacute christianizace kteraacute v důsledku podpořila symbioacutezu mocneacuteho
papežstviacute s řiacutemskyacutem impeacuteriem však zůstaacutevaacute alespoň v evangelickeacutem prostřediacute i nadaacutele
nepřijatelnaacute Opět zde viacutetěziacute posvaacutetnaacute baacutezeň před bdquohistorickou pravduldquo v protikladu k myacutetům a
1361
Tamteacutež s 113 1362
Tamteacutež 1363
Srv tamteacutež s 114 Homilie Jana Pavla II při mši sv u přiacuteležitosti svatořečeniacute Jana Sarkandra a Zdislavy
z Lemberka v Olomouci na letišti Neřediacuten s 59-60 1364
HALAS FX Fenomeacuten Vatikaacuten Idea dějiny a současnost Diplomacie Svateacuteho stolce Českeacute země a Vatikaacuten
s 652 1365
Tomu nasvědčujiacute již např bezprostředniacute reakce vyacuteznamnyacutech osobnostiacute CČSH (patriarchy Josefa Špaka teologů
Zdeňka Kučery Jana B Laacuteška a Milana Salajky) v rozhovoru Po papežově naacutevštěvě In List Českeacuteho zaacutepasu 16
(1997) s A-C (studentskaacute přiacuteloha časopisu Českyacute zaacutepas 7711 25 5 1997) 1366
ČEŠTIacute A MORAVŠTIacute BISKUPOVEacute Dekret o svolaacuteniacute Plenaacuterniacuteho sněmu českeacute Katolickeacute ciacuterkve (z 5 července
1997) In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII33 (1997) s 5 1367
Při ERC ČR vznikla za tiacutemto uacutečelem komise kteraacute měla ve spolupraacuteci s ČBK koordinovat uacutečast nekatolickyacutech
ciacuterkviacute na oslavaacutech mileacutenia Jejiacutem předsedou byl jmenovaacuten Zdeněk Soušek kteryacute měl o průběhu oslav zpočaacutetku
vskutku velkolepeacute představy ekumenickeacute bohoslužbě kteraacute měla při teacuteto přiacuteležitosti proběhnout podle něj měli
předsedat současně papež generaacutelniacute tajemniacutek SRC a přiacutepadně jeden z pravoslavnyacutech patriarchů aby tak byl
manifestovaacuten fakt že světec reprezentuje ještě nerozdělenou ciacuterkev srv Dopis ThDr Zdeňka Souška ERC v ČR ze
dne 43 1996 Dopis ThDr Zdeňka Souška Jeho eminenci p Miloslavu kard Vlkovi ze dne 510 1996 In
ARCHIV ERC Vyacuterazem ekumenickeacuteho rozměru svatovojtěšskeacuteho mileacutenia bylo teacutež vědeckeacute sympozium ktereacute se
konalo 29-30 srpna 1997 v Libici nad Cidlinou srv SOUŠEK Z Svatovojtěšskeacute mileacutenium In Českyacute bratr 7314
(1997) s 5 1368
Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho Viacuteta (z
27 dubna 1997) In Naacutevštěvy Jana Pavla II u naacutes s 110 srv SUSA Z Vojtěch Vojtěch In Českyacute bratr 736
(1997) s 2
213
legendaacutem ktereacute nejenže zastiacuterajiacute věcnyacute pohled na skutečnost ale staacutevajiacute se potenciaacutelně i zbraniacute
v rukou současnyacutech duchovniacutech autorit obaacutevajiacuteciacutech se bdquokritickeacute reflexeldquo1369
Nicmeacuteně českaacute ekumena slovy předsedy ERC se ciacutetiacute byacutet oslovena starostiacute současneacuteho
papeže nejen pokud jde o hledaacuteniacute jednoty křesťanskyacutech ciacuterkviacute kteraacute musiacute pramenit ze
vzaacutejemneacuteho odpuštěniacute ale teacutež co se tyacuteče zodpovědnosti křesťanů za to jakeacute kulturniacute a politickeacute
dědictviacute předajiacute naacuteslednyacutem generaciacutem1370
Za nespornou duchovniacute autoritu pro celou ekumenu
považuje pontifika i děkan HTF UK Zdeněk Kučera kteryacute ocenil janovskou teologickou
inspiraci papežovy promluvy v katedraacutele během niacutež Jan Pavel II položil laacutesku bdquoza ciacutel i
vyacutechodisko ekumenickeacuteho snaženiacuteldquo1371
a vniacutemal jeho slova o vyacuteznamu teologie v ekumenickeacutem
dialogu jako konkreacutetniacute apel českyacutem teologickyacutem fakultaacutem ke spolupraacuteci při hledaacuteniacute Kristovy
pravdy1372
Husovskeacute motivy rovněž přiacutetomneacute v papežově projevu hodnotil dalšiacute teolog CČSH
J B Laacutešek jako naprosto serioacutezniacute a nadějneacute zaacuteklady pro dalšiacute praacuteci ekumenickeacute komise1373
Třebaže samotnaacute myšlenka oslavy jubilejniacuteho roku 2000 vyvolala u miacutestniacutech nekatoliacuteků
spiacuteše rozpaky1374
vyacutezva k odpuštěniacute vin k obraacuteceniacute a smiacuteřeniacute jako nejpřiacuteznačnějšiacute aspekt teacuteto
udaacutelosti byla přijata1375
Bezprostředně po naacutevštěvě se Josef Smoliacutek obraciacute na českou ekumenu
aby naacuteležitě odpověděla na prosby o odpuštěniacute s nimiž se katolickaacute ciacuterkev u naacutes obraacutetila na
ostatniacute křesťany bdquoJe třeba osvobodit se od nedůvěry nakupeneacute staletiacutemi utrpeniacute a diskriminace
jež některeacute projevy i dnes připomiacutenajiacute a vsadit vše na Krista a Ducha Svateacuteho V teacuteto svobodě
viacutery je na naacutes vyznat že jsme členům řiacutemskeacute ciacuterkve v minulosti nebyli vždy bratry a sestramildquo 1376
Oficiaacutelniacuteho aktu přijetiacute odpuštěniacute a vyznaacuteniacute vlastniacutech vin se ujal jmeacutenem evangelickyacutech
křesťanů synodniacute senior Pavel Smetana kteryacute ndash saacutem potomek českyacutech exulantů doby
pobělohorskeacute ndash na zaacutevěr hlavniacute poutniacute bohoslužby v den oslav svaacutetku Cyrila a Metoděje na
Velehradě na bdquostatečnaacute slova papeže Jana Pavla IIldquo1377
odpověděl bdquoVděčně přijiacutemaacuteme jeho
omluvu a radostně odpouštiacuteme ba už daacutevno jsme odpustili Keacutež naše vzaacutejemneacute odpuštěniacute nese
rysy odpuštěniacute Božiacuteho jenž hřiacutechy lidu uvrhl do hlubin zapomněniacute aby nebyly připomiacutenaacuteny
viacuteceldquo1378
Přiznal že sami evangeliacuteci nejsou v našem naacuterodě pouze obětiacute naacutesiliacute a nespravedlnosti
a proto dodal bdquohellipvyznaacutevaacutem veřejně viny a selhaacuteniacute naacutes evangeliacuteků ktereacute napomohly k rozděleniacute
ciacuterkve a prosiacutem i jaacute naše bratry a sestry v řiacutemskokatolickeacute ciacuterkvi i v dalšiacutech křesťanskyacutech
ciacuterkviacutech za odpuštěniacute v důvěře že naacutem všem odpustiacute naacuteš společnyacute Paacuten Bůh Otec Syn i Duch
1369
KEŘKOVSKYacute P Biskup Vojtěch In Protestant VIII5 (1997) s 13 1370
Srv Pozdrav Pavla Smetany předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute ČR papeži Janu Pavlu II v katedraacutele svateacuteho
Viacuteta s 110 1371
Po papežově naacutevštěvě s A 1372
Srv tamteacutež 1373
Srv tamteacutež s B 1374
Kritika se později vyacuteslovně objevila zejmeacutena v souvislosti s odpustkovou praxiacute kterou papež v bule k začaacutetku
oslav jubilea označil za bdquojeden z konstitutivniacutech prvků udaacutelostildquo (JAN PAVEL II Incarnationis mysterium 9 In
LORA E ed Enchiridion vaticanum 17 Documenti ufficiali della Santa Sede 1998 čl 1698) srv Zaacutepis ze
setkaacuteniacute řv ERC dne 99 1999 v Praze 10 Donskaacute 5 s 2 In ARCHIV ERC 1375
Srv JAN PAVEL II Tertio millennio adveniente 31-32 1376
SMOLIacuteK J Po třetiacute papežově naacutevštěvě In Perspektivy 6 (1997) s VIII 1377
(bad) Smiacuteřeniacute vychaacuteziacute z Božiacuteho odpuštěniacute In Katolickyacute tyacutedeniacutek VIII29 (1997) s 5 1378
Tamteacutež
214
Svatyacuteldquo1379
Smiacuteřeniacute mezi křesťany je podmiacutenkou věrohodnosti našeho hlaacutesaacuteniacute ale je takeacute cestou
vyžadujiacuteciacute vyjitiacute z vlastniacutech jistot odhozeniacute nedůvěry lhostejnosti a nezaacutejmu o křesťanskeacute
spolubratry je podmiacutenkou toho abychom se jednou mohli společně sejiacutet u Paacutenova stolu1380
54 Naacutevštěva Benedikta XVI (26ndash28 zaacuteřiacute 2009)
Dvacet let po paacutedu komunismu se papež Benedikt XVI odhodlal ke sveacute prvniacute apoštolskeacute
cestě do Českeacute republiky kteraacute jakožto země nachaacutezejiacuteciacute se bdquozeměpisně i historicky v srdci
Evropy (hellip) potřebuje jako celyacute kontinent znovu objevit důvody viacutery a nadějeldquo1381
Přestože
papežova naacutevštěva měla za ciacutel poukaacutezat na křesťanskeacute tradice jako zdroje miacutestniacute kultury a
povzbudit bdquokřesťanskeacute společenstviacute aby byl jeho hlas slyšet když celaacute země musiacute čelit vyacutezvaacutem
noveacuteho tisiacuteciletiacuteldquo1382
nepřijiacuteždiacute pouze v pozici toho kdo chce vyučovat Je totiž přesvědčen o
aktuaacutelnosti poselstviacute ktereacute země do niacutež přijiacuteždiacute může poskytnout Evropě praacutevě v době jejiacuteho
noveacuteho utvaacuteřeniacute Proto je třeba zaujmout postoj naslouchaacuteniacute Jeho cesta tak měla charakter poutě
i mise neboť směřovala do krajiny s dlouhou tradiciacute viacutery a svatosti (což vystihlo i načasovaacuteniacute
naacutevštěvy jež vyvrcholila v den svaacutetku kniacutežete a mučedniacuteka Vaacuteclava) ktereacute majiacute byacutet opět
probuzeny k životu1383
Uacutezemiacute dnešniacuteho českeacuteho staacutetu vniacutemaacute papež předevšiacutem jako miacutesto plodneacuteho setkaacutevaacuteniacute
různyacutech naacuterodů tradic a kultur což vyjadřuje metafora mostu1384
Na uacutesvitu zdejšiacutech dějin se
slovanskaacute kultura kteraacute maacute kořeny v Byzanci setkaacutevaacute s kulturou latinskou ndash řiacutemskou ve
středověku dochaacuteziacute k jejiacutemu střetnutiacute s kulturou německeacute jazykoveacute oblasti Vyacuteznamnyacutem a
aktuaacutelniacutem podnětem pro budovaacuteniacute Evropy je kromě těchto daacutevnyacutech proliacutenaacuteniacute teacutež zkušenost
rezistence vůči komunistickeacutemu režimu prožiteacute bdquoutrpeniacute pro noveacute pojetiacute svobody a svobodneacute
společnostildquo1385
K pojetiacutem a idejiacutem svobody ndash zvlaacuteště k bytostneacutemu sepjetiacute svobody s pravdou
na něž poukaacutezal Vaacuteclav Havel ndash ktereacute uzraacutely v dobaacutech perzekuce se musiacuteme vraacutetit praacutevě nyniacute
zdůraznil Benedikt XVI kdy svoboda je v obecneacutem pojetiacute vyvaacutezaacutena ze vztahu k hodnotaacutem
dobru a pravdě a staacutevaacute se libertinismem1386
1379
Tamteacutež 1380
Srv ORT J Vyznaacuteniacute vin na Velehradě In Českyacute bratr 7314 (1997) s 2 1381
BENEDIKT XVI Angelus Palazzo Apostolico di Castel Gandolfo Domenica 20 settembre 2009 [on line]
[citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviangelus2009documentshf_ben-xvi_ang_20090920_ithtml˃ 1382
Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt
XVI v Českeacute republice s 10 1383
Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca [on line] [citovaacuteno
26 9 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xviaudiences2009documentshf_ben-xvi_aud_20090930_ithtml˃ 1384
Srv Uviacutetaciacute ceremoniaacutel na letišti Praha-Staraacute Ruzyně Projev papeže Benedikta s 9-10 1385
Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009)
[on line] [citovaacuteno 26 9 2012] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2009septemberdocumentshf_ben-
xvi_spe_20090926_interview_ithtml˃ 1386
Srv tamteacutež
215
Co se tyacuteče ekumenicky podnětnyacutech teacutemat kteryacutech se Benedikt XVI v průběhu sveacuteho
pobytu dotknul upozorniacuteme na jeho pojetiacute povahy ciacuterkve a poslaacuteniacute křesťanů u naacutes a na
vyzdviženiacute tajemstviacute Krista jako živeacuteho Středu křesťanskeacute viacutery a života
541 Ekumenicky otevřenyacute model ciacuterkve jako bdquokreativniacute minorityldquo a jejiacuteho poslaacuteniacute
Když Benedikt XVI během sveacuteho letu do Prahy hovořil o přiacutenosu kteryacutem by katolickaacute
ciacuterkev v Českeacute republice mohla přispět k obecneacutemu dobru země stalo se vyacutechodiskem papežovy
uacutevahy konstatovaacuteniacute že ciacuterkev zde musiacute přijmout roli bdquokreativniacute minorityldquo Podle miacuteněniacute
pontifika jsou to praacutevě bdquotvůrčiacute menšiny ktereacute určujiacute budoucnost a v tomto smyslu katolickaacute
ciacuterkev musiacute sebe sama pojmout jako tvůrčiacute menšinu kteraacute maacute dědictviacute hodnot jež nepatřiacute
minulosti nyacutebrž jsou skutečnostiacute velmi živou a aktuaacutelniacuteldquo1387
Svyacutem způsobem tiacutem papež navaacutezal
na tezi britskeacuteho historika A J Toynbeeho kteryacute ve svyacutech analyacutezaacutech o vzniku a paacutedech
civilizaciacute tvrdiacute že zřiacuteceniacute jednotlivyacutech komplexniacutech forem společnosti bylo vždy důsledkem
toho že bdquokreativniacute minorityldquo ve společnosti se transformovaly v bdquominority dominantniacuteldquo1388
Původně sociologicky definovanyacute pojem se v kontextu vyacutezvy Benedikta XVI proměňuje
v apel kteryacute by miacutestniacute katolickaacute ciacuterkev měla přečiacutest předevšiacutem duchovně minoritniacute postaveniacute ve
společnosti neniacute pouze neuacuteprosnyacutem čiacuteslem statistik ktereacute vyvolaacutevaacute pocit rozčarovaacuteniacute vede ke
zpochybňovaacuteniacute směrodatnosti sociologickyacutech vyacutezkumů a v důsledku se ohliacutežiacute s nostalgiiacute po
časech kdy katolickaacute ciacuterkev byla synonymem naacuteroda Fakt menšinovosti musiacute byacutet nejprve
samotnou ciacuterkviacute přijat a v duchu Ježiacutešovyacutech slov o maleacutem kousku kvasu kteryacute maacute schopnost
prokvasit tři měřice mouky (srv Mt 1333-35) byacutet objeven jako specifickaacute podmiacutenka jejiacuteho
tvůrčiacuteho poslaacuteniacute neusilovat o privilegia nyacutebrž sloužit v evangelniacutem duchu1389
Takovyacute přiacutestup
pak může favorizovat ekumenickou dimenzi života ciacuterkve v post-křesťanskeacute společnosti stojiacute
všichni křesťaneacute před uacutekolem odkryacutet ono unum necessarium nejprve sami pro sebe pak pro
svět
Prvniacutem uacutekolem kteryacute teacuteto tvůrčiacute menšině papež svěřil aby jej rozviacutejela a byla tak plodně
přiacutetomna v jinak sekularizovaneacute českeacute společnosti je bdquovelkyacute intelektuaacutelniacute etickyacute a lidskyacute
dialogldquo1390
jehož protagonisty jsou předevšiacutem agnostici a věřiacuteciacute Přitom bdquojeden potřebuje
druheacuteholdquo1391
jeden i druhyacute maacute možnost vyjiacutet z takoveacuteho poctivě vedeneacuteho rozhovoru obohacen
poteacute co obě strany přistoupily k sebekritice jak novověku prosazujiacuteciacutemu dvojznačnyacute vědeckyacute a
ekonomickyacute pokrok tak bdquonovověkeacuteho křesťanstviacuteldquo vyznačujiacuteciacuteho se akcentuaciacute individuaacutelniacute
1387
Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1388
Srv TOYNBEE AJ A Study of History I Abridgement of Volumes I-VI by DC Somervell Oxford
University Press 1987 s 371-375 1389
Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv
Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha Promluva papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute
republice s 48 1390
Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Reppublica Ceca (26 settembre 2009) 1391
Tamteacutež
216
zbožnosti1392
Dialog racionality a viacutery hledajiacuteciacute soulad mezi moudrostiacute viacutery a intuiciacute rozumu
jako jeden z hlavniacutech důrazů teologie Josepha Ratzingera a pontifikaacutetu Benedikta XVI je naviacutec
v jeho pojetiacute určujiacuteciacute pro utvaacuteřeniacute bdquoideje Evropyldquo1393
a přispiacutevaacute rozhodujiacuteciacute měrou
k celosvětoveacutemu bdquodialogu kulturldquo jehož potřeba se naleacutehavě pociťuje1394
Samotnaacute hlava katolickeacute ciacuterkve během sveacute naacutevštěvy naznačila ciacuterkvi i společnosti
v našich zemiacutech v jakeacutem duchu by takovyacute dialog mohl byacutet veden Vyacutechodiskem se mu stala
v prveacute řadě touha člověka po svobodě jeho schopnost hledat pravdu nachaacutezet ji a nechat se jiacute
vnitřně přetvaacuteřet a veacutest bdquoTouha po svobodě a pravdě je nezcizitelnou součaacutestiacute našiacute společneacute
lidskeacute povahyldquo1395
proto je nelze navzaacutejem oddělovat a vyčerpat rozměr svobody na prostor
zabezpečenyacute vnějšiacutemi strukturami Zaacuterukou svobody zůstaacutevaacute pravda1396
nakolik platiacute že
svoboda hledaacute smysl v přesahujiacuteciacutem tajemstviacute v transcendentniacute jednotě dobra pravdy
a kraacutesy1397
Praacutevě v tom spočiacutevaacute kulturniacute bohatstviacute Evropy ktereacute je zaacuteroveň jejiacutem specifickyacutem
poslaacuteniacutem a ktereacute se zrodilo z tvůrčiacuteho setkaacuteniacute klasickeacute tradice s evangeliem podniacutetit rozum aby
se nezastavil před tiacutem co lze vidět pouze očima nyacutebrž aby profiloval transcendentniacute pohled1398
Aby se Evropa mohla staacutet duchovniacutem domovem potřebuje ducha Jestli platiacute
že bdquoduchovniacute hodnoty se vyjadřujiacute v kulturniacutech a naopakldquo1399
pak tiacutem že Evropa naslouchaacute
dějinaacutem křesťanstviacute může zaslechnout tep svyacutech vlastniacutech dějin1400
dotknout se kořenů ktereacute
bdquododaacutevajiacute kontinentu duchovniacute a moraacutelniacute vyacuteživu jež mu umožňuje veacutest smysluplnyacute dialog
s lidmi jinyacutech kultur a naacuteboženstviacuteldquo1401
Ekumenicky miacuteněnou vyacutezvou připomiacutenat společně
Evropě jejiacute křesťanskeacute kořeny pak navazuje současnyacute pontifik vědomě na myšlenku Jana Pavla
II podle něhož se praacutevě takovyacute zaacutevazek může staacutet cestou ke staacutele plnějšiacute a viditelnějšiacute jednotě
pokřtěnyacutech1402
Křesťaneacute principem jejichž viacutery je svoboda hledajiacuteciacute pravdu (srv J 828) jsou dnes spolu
s přiacuteslušniacuteky jinyacutech naacuteboženstviacute volaacuteni zvlaacuteště k tomu aby s dnešniacutem člověkem navzdory
cynismu relativismu ideologizaci pragmatismu a prosazovaacuteniacute uacutezce partikulaacuterniacutech zaacutejmů
neustaly v hledaacuteniacute pravdy kteraacute činiacute možnyacutem dojiacutet ke konsensu aniž by byla potlačena tolerance
1392
Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže
Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 84 Mše svataacute na letišti v Brně-
Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 65 1393
Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti In Perspektivy
21 (2009) s I 1394
Srv Setkaacuteniacute s akademickou obciacute ve Vladislavskeacutem saacutele Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta (z 27 zaacuteřiacute
2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 99 1395
Tamteacutež s 97 1396
Srv BENEDIKT XVI Caritas in veritate (encyklika o integraacutelniacutem rozvoji v laacutesce a pravdě z 29 června 2009)
9 (českyacute překlad Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2009) 1397
Srv Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele
Pražskeacuteho hradu Projev papeže Benedikta XVI (z 26 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v Českeacute republice s 33-
34 1398
Srv tamteacutež s 34 1399
Tamteacutež s 33 1400
Srv Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže
Benedikta XVI s 85 1401
Tamteacutež 1402
Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca
217
rozdiacutelů či kulturniacute pluralita1403
Inspirujiacuteciacute silou přitom pro křesťany zůstaacutevaacute moc laacutesky
Kristovy1404
542 Kristologickyacute střed křesťanskeacuteho poselstviacute a života
Na celou naši ekumenu se Benedikt XVI obraacutetil s otaacutezkou bdquoCo může evangelium řiacuteci
Českeacute republice a samozřejmě takeacute celeacute Evropě v dnešniacute době jež nevyznačuje tolika pohledy
na světldquo1405
Takto formulovanaacute otaacutezka naacutes přitom v prveacute řadě staviacute před nutnost uvědomit si
jakaacute je povaha samotneacuteho evangelia ktereacute nelze ztotožnit s ideologiiacute1406
Pro pochopeniacute toho co
evangelium znamenaacute se musiacuteme zaměřit na jeho bdquouacutestředniacute pravduldquo kterou zcela v souladu
s reformačniacutem důrazem na Mitte des Schriftes je poselstviacute o Ježiacuteši Kristu jako o tom kdo přinaacutešiacute
spaacutesu K teacuteto pravdě miacuteřiacute veškeraacute evangelizace a pastorace jednaacute se o rozhodujiacuteciacute kriteacuterium
v procesu uzdravovaacuteniacute ran minulyacutech roztrženiacute1407
Nakolik je pravda o Ježiacuteši Spasiteli vyznaacuteniacutem viacutery spojuje naacutes křesťany dohromady
Společně totiž sdiacuteliacuteme předevšiacutem bdquoradost z viacutery a dějinnou zodpovědnost vůči současnyacutem
vyacutezvaacutemldquo1408
Jestliže křesťanskaacute viacutera tkviacute v setkaacuteniacute s Kristem jako bdquoživou Osobou kteraacute daacutevaacute
životu novyacute rozměrldquo1409
pak takeacute křesťanskeacute poslaacuteniacute nachaacuteziacute sveacute jaacutedro v tom bdquopovzbuzovat
muže a ženy k zaacutesadniacutemu obraacuteceniacute ktereacute vyplyacutevaacute ze setkaacuteniacute s Kristem a uacutestiacute do noveacuteho života
v milostildquo1410
Solus Christus ukřižovanyacute a zmrtvyacutechvstalyacute je spolehlivaacute Naděje kterou křesťaneacute
jsou povolaacuteni hlaacutesat a dosvědčovat lidstvu1411
Živaacute vzpomiacutenka na svateacuteho Vaacuteclava kterou Božiacute lid v našiacute zemi uchovaacutevaacute ve sveacute paměti
je přiacuteležitostiacute ke staacutele noveacutemu odkryacutevaacuteniacute hloubky křesťanskeacute svatosti vytrvale
a věrně naacutesledovat Krista1412
Svatost je univerzaacutelniacutem povolaacuteniacutem všech pokřtěnyacutech1413
Přitom
jejiacute cesta je uacutezkaacute a spočiacutevaacute ve ztraacutetě vlastniacuteho života pro Krista (srv Mt 1625) v osobniacutem
naacutesledovaacuteniacute Ježiacuteše kteryacute jde s křiacutežem obětovat saacutem sebe bdquojako vyacutekupneacute za mnoheacuteldquo (Mk 1045) a
daacutevaacute naacutem přiacuteklad abychom bdquošli v jeho šleacutepějiacutechldquo (1Pt 221) Svět očekaacutevaacute od křesťana
předevšiacutem důvěryhodnost jako formu života jež odpoviacutedaacute principům viacutery ktereacute vyznaacutevaacute
Svatost křesťana pak spočiacutevaacute v jeho průzračnosti v tom že nezakryacutevaacute Božiacute světlo bdquonevynaacutešiacute
1403
Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho
hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1404
Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1405
Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta
XVI s 84 1406
Srv tamteacutež s 85 1407
Srv tamteacutež s 84 1408
BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1409
Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Poselstviacute papeže Benedikta XVI mlaacutedeži (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt
XVI v Českeacute republice s 115 1410
Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev papeže Benedikta
XVI s 85 1411
Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1412
Srv Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI (z 28 zaacuteřiacute 2009) In Papež Benedikt XVI v
Českeacute republice s 112 1413
Srv Lumen gentium 40
218
saacutem sebe nyacutebrž nechaacutevaacute skrze sebe prosviacutetat Bohaldquo1414
vždyť svatiacute jsou vyacutemluvnyacutem znameniacutem
Kristovy slaacutevy1415
Horizontem křesťanskeacuteho životniacuteho svědectviacute zůstaacutevaacute mučednictviacute jak
doklaacutedaacute nejen přiacuteběh svateacuteho Vaacuteclava ale teacutež ostatniacutech Kristovyacutech přaacutetel svědků viacutery kteřiacute
svou věrnostiacute prozaacuteřili historii našiacute země1416
Oběť mučedniacuteků ovšem nevolaacute po nenaacutevisti a pomstě nyacutebrž živiacute touhu po odpuštěniacute a
miacuteru kteraacute jako ryziacute křesťanskyacute kořen je znameniacutem noveacute naděje1417
Z velkoryseacuteho přilnutiacute ke
Kristu jak to dokazujiacute všichni kdo trpěli pro evangelium pak současně vyvěraacute ochota a siacutela
nasadit se do zaacutepasu za důstojnost člověka a za jeho svobodu1418
Autentickaacute laacuteska jako dokonalaacute
podoba křesťanskeacuteho života se vždy projevuje jak ve vztahu k Bohu tak vůči bližniacutemu
543 Ohlasy v prostřediacute českeacute ekumeny
Podařiacute-li se dostaacutet katolickeacute ciacuterkvi u naacutes uacutekolu kteryacute jiacute jako bdquokreativniacute minoritěldquo svěřila
uacutesty papeže univerzaacutelniacute ciacuterkev je jistě dlouhodobou vyacutezvou zvlaacuteště a v prveacute řadě pro českeacute
katoliacuteky1419
Co se tyacuteče českeacute ekumeny byla bezprostředniacute odezva na naacutevštěvu papeže
Benedikta spiacuteše shoviacutevavaacute Třebaže již předem od niacute naši nekatoliacuteci nic noveacuteho pro
ekumenismus v českyacutech zemiacutech neočekaacutevali postraacutedali pryacute konkreacutetniacute podnět k miacutestniacute
ekumenickeacute praxi1420
Řiacutemskyacute biskup jim na jednu stranu připadaacute jako ten kdo je v podstatě
bdquootevřenyacute ekumenismu a nechce praktickou spolupraacuteci brzditldquo1421
na druhou stranu však působiacute
rozhořčeniacute nenazyacutevaacute-li křesťanskaacute společenstviacute mimo katolickou ciacuterkev jako ciacuterkve nyacutebrž
praacutevě jako communities což je interpretovaacuteno jako děleniacute křesťanů bdquona prvniacute a druhou
kategoriildquo1422
Zřejmě se češtiacute křesťaneacute shodnou v tom že Evropa i naše země majiacute sveacute kořeny
v Kristově evangeliu a že se k nim je potřeba vracet prohlubovat je a očišťovat k hlubšiacutemu
dialogu s odkazem Benedikta XVI však staacutele braacuteniacute do velkeacute miacutery pouze ulpiacutevaacuteniacute na
vnějškovosti a přetrvaacutevajiacuteciacute ostražitost nekatoliacuteků nejen vůči papeži Ratzingerovi nyacutebrž
vzhledem k instituci papežstviacute jako takoveacute Řiacutemskaacute ciacuterkev ať již v jejiacutem čele stojiacute bdquolepšiacute nebo
horšiacute papežldquo (rozuměj Karol Wojtyła nebo Joseph Ratzinger) je i dnes některyacutemi evangeliacuteky
chaacutepaacutena jako instituce sevřenaacute bdquosvaacutetostněpraacutevnyacutem krunyacuteřemldquo kteraacute je bdquonereformovatelnaacuteldquo praacutevě
proto že v niacute uacutedajně suverenita Božiacuteho slova byla umenšena nekontrolovatelnou mociacute
1414
Mše svataacute ve Stareacute Boleslavi Homilie papeže Benedikta XVI s 113 1415
Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1416
Srv Modlitba nešpor s kněžiacutemi řeholniacuteky řeholnicemi seminaristy a zaacutestupci ciacuterkevniacutech hnutiacute v katedraacutele sv
Viacuteta Vaacuteclava a Vojtěcha s 47 1417
Setkaacuteniacute s představiteli politickeacuteho a veřejneacuteho života a s diplomatickyacutem sborem ve Španělskeacutem saacutele Pražskeacuteho
hradu Projev papeže Benedikta XVI s 33 1418
Srv Mše svataacute na letišti v Brně-Tuřanech Homilie papeže Benedikta XVI s 65 1419
Srv HALIacuteK T Viacutec než jen nostalgickaacute vzpomiacutenka Papežova lekce českeacute ciacuterkvi i společnosti JAJTNER P
Vyacuteznam naacutevštěvy Benedikta XVI (nejen) pro ekumenismus In Dialog Evropa XXI 1-2 (2010) s 54-57 Slova
papeže Benedikta XVI rok poteacute In Universum XX4 (2010) s 7-9 1420
Srv mtz Papež otevřenyacute ekumenismu (odpověď Joela Rumla synodniacuteho seniora ČCE) In Perspektivy 20
(2009) s III 1421
Tamteacutež (odpověď Pavla Černeacuteho předsedy ERC v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III 1422
Tamteacutež (odpověď Dušana Hejbala biskupa Starokatolickeacute ciacuterkve v ČR) In Perspektivy 20 (2009) s III
219
jednotlivce1423
Pozornost při setkaacuteniacute papeže s reprezentanty ekumeny se soustředila
na neverbaacutelniacute poselstviacute podle evangelickeacuteho faraacuteř E Vejnara řiacutemskyacute biskup ve sveacutem projevu
mluvil diplomaticky bdquoa zcela jistě i strategickyldquo Z atmosfeacutery celeacuteho střetnutiacute dyacutechala uacutedajně
deformace biblickeacute bezprostřednosti tradiciacute a vatikaacutenskou diplomaciiacute čiacutemž se jen dokaacutezalo že
jednota Řiacutemskokatolickeacute ciacuterkve s ostatniacutemi křesťany je velmi vzdaacutelenaacute1424
bdquoVelmi spornouldquo
zůstaacutevaacute v očiacutech evangeliacuteka uacutecta a pozornost ktereacute se projevujiacute při obdobnyacutech naacutevštěvaacutech papeži
samotneacutemu1425
a ktereacute patřiacute solo Deo a jeho slovu1426
Češtiacute evangeliacuteci by mohli v naacutezoru pontifika o tom že společenskyacute a naacuteboženskyacute rozměr
nestojiacute proti sobě nyacutebrž jsou povolaacuteny usilovat o harmonickou bliacutezkost v rozlišeniacute1427
spatřovat
potvrzeniacute teze Miloše Rejchrta kteryacute se domniacutevaacute že jemnějšiacute podobou bdquotriumfalistickeacuteho
konstantinismuldquo jakožto hlavniacuteho pokušeniacute katolickeacute ciacuterkve u naacutes je praacutevě snaha přiveacutest zjm
staacutetniacute sektor ke kooperaci s ciacuterkviacute kteraacute sama sebe s uspokojeniacutem vniacutemaacute jako nositelku pravyacutech
hodnot1428
Na druhou stranu by ovšem evangelickaacute teologie v našiacute bdquokatolickeacute zemildquo mohla slova
papeže Benedikta o plodneacute a originaacutelniacute synteacuteze evangelia s jinyacutemi kulturniacutemi tradicemi přijmout
jako nabiacutedku k reflexi a rozhovorům o postaveniacute a uacuteloze ciacuterkve ve světě a to praacutevě v
raacutemci sekularizovaneacute postkonstantinskeacute a postmoderniacute společnosti1429
Namiacutesto dialogu však
zavlaacutedlo v českeacute ekumeně spiacuteše mlčeniacute a tak touha Pavla Černeacuteho aby se dosud posledniacute
papežskaacute naacutevštěva v Čechaacutech a na Moravě stala bdquopodnětem k duchovniacutemu ekumenismu a sdiacuteleniacute
Kristovy laacutesky všemi křesťanyldquo1430
zůstaacutevaacute i po letech spiacuteše nenaplněnyacutem přaacuteniacutem
1423
Srv VESELYacute J Zaacutesadně k naacutevštěvě papeže In Kostnickeacute jiskry 9428 (2009) s 1-2 1424
Srv VEJNAR E V neděli ve čtvrt na šest In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 2 1425
Srv ToP Papež ve Stareacute Boleslavi In Českyacute bratr 8511 (2009) s 35 1426
Srv MOLNAacuteR D Po papežově naacutevštěvě v Čechaacutech In Kostnickeacute jiskry 9429 (2009) s 4 1427
Srv BENEDIKT XVI Udienza 30 settebre 2009 Viaggio apostolico nella Reppublica Ceca 1428
Srv PŘIacuteHODA P ndash REJCHRT M Rozhovor o konstantinismu a triumfalismu 1429
Srv FILIPI P Evangelickaacute teologie v katolickeacute zemi s 48 Přiacutekladem by mohl byacutet ekumenickyacute ohlas na
papežovu sociaacutelniacute encykliku tyacutekajiacuteciacute se přispěniacute ciacuterkve a křesťanskyacutech hodnot v integraacutelniacutem rozvoji lidstva kteryacute
bylo možno zaregistrovat např v německeacutem prostoru srv BENEDIKT XVI Die Liebe in der Wahrheit Die
Socialenzyklika bdquoCaritas in veritateldquo Oumlkumenisch kommentiert von Bischof Wolfgang Huber Metropolit
Aougustinos Labardakis Erzbischof Robert Zollitsch Freiburg im Breisgau Herder 2009 1430
Setkaacuteniacute se zaacutestupci Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR v pražskeacutem Arcibiskupskeacutem palaacuteci Projev Pavla Černeacuteho
předsedy Ekumenickeacute rady ciacuterkviacute v ČR (z 27 zaacuteřiacute 2009) s 83
220
6 ŽIVOT Z DUCHA SVATEacuteHO ndash PRAMEN JEDNOTY A SPOLEČNEacuteHO
POSLAacuteNIacute KRISTOVYacuteCH UČEDNIacuteKŮ
Jednota jež je Božiacute vůliacute kterou maacuteme miacutet v ekumenismu na zřeteli jako ciacutel neniacute
myslitelnaacute jinak než jako uacutečast na trojjedineacute jednotě Božiacute z niacutež povstaacutevaacute ciacuterkev tajemně ndash
svaacutetostně ndash anticipujiacuteciacute jednotu celeacuteho lidskeacuteho rodu s Bohem Bezprostředniacute spojitost ciacuterkve
s působeniacutem Boha kteryacute se ve světě zjevuje jako pro spaacutesu člověka z laacutesky jednajiacuteciacute Trojice
osob naacutes přivaacutediacute k poznaacuteniacute že jednota křesťanů neniacute v prveacute řadě probleacutemem nyacutebrž ve sveacute
podstatě představuje tajemstviacute1431
Zatiacutemco probleacutem (πρόβλημα) je bdquopřed-hozenldquo našiacutem
zrakům a my jej můžeme uchopit dospět k jeho pochopeniacute a ziacuteskat si tak nad niacutem v různeacute miacuteře
kontrolu tajemstviacute (μυστήριον) se oteviacuteraacute jen očiacutem viacutery což a priori vylučuje jeho
strumentalizaci ze strany člověka Tajemstviacute se nelze zmocnit analyacutezou ono samo se však nabiacuteziacute
jako realita do niacutež smiacuteme vstoupit a jiacutež můžeme byacutet přetvořeni bdquoTiacutemto tajemstviacutem je Kristus ndash
přesněji Kristova vůle ohledně dějin spaacutesy kterou napřiacuteč časem uskutečňuje ciacuterkevldquo1432
Ciacuterkev
jež sdružuje vjedno učedniacuteky za ktereacute se Kristus modliacute a pro ktereacute umiacuteraacute zůstaacutevaacute pak sama
tajemstviacutem ktereacute neuchopujeme my ale ktereacute se cele zmocňuje naacutes1433
vždyť ona je bdquov Kristu
jakoby svaacutetostldquo1434
O ciacuterkvi nelze hovořit bez tajemstviacute Krista do něhož pronikaacuteme diacuteky Duchu
Svateacutemu a rovněž jejiacute jednota je tajemstviacutem do ktereacuteho ji podle vůle sveacuteho neustaacutele uvaacutediacute jejiacute
Paacuten1435
Dnes můžeme byacutet na jedneacute straně svědky toho bdquojak se z mysliacute křesťanů vytraacuteciacute vědomiacute
mystickeacute dimenze jednoty kteraacute je bezpochyby hlubšiacute a podstatnějšiacute než všechny ekumenickeacute
počiny a aktivityldquo1436
na druheacute straně lze však jen s obdivem sledovat jak duchovniacute rozměr
jednoty patrnyacute kupřiacutekladu v životě a působeniacute ekumenickyacutech mnišskyacutech komunit zůstaacutevaacute
neustaacutele aktuaacutelniacute a inspirujiacuteciacute1437
S neklidem registrujeme množstviacute nevyřešenyacutech
ekumenickyacutech probleacutemů v otaacutezkaacutech věrouky či pastorace a současně bolestně prožiacutevaacuteme jak
ztroskotaacutevaacute uacutesiliacute budovat jednotu pouze na vyacutesledku našich dohod jak jednota unikaacute našim
snahaacutem Přesto jsme do niacute jako do sameacuteho centra boholidskeacuteho tajemstviacute ciacuterkve ktereacute k naacutem
přichaacuteziacute a ktereacute již zakoušiacuteme ve společenstviacute života a modlitby pozvaacuteni vstoupit
Jednota křesťanů ovšem neniacute nepostřehnutelnou veličinou vznaacutešejiacuteciacute se nepozorovatelně
v eacuteteru jak by se snad dalo na zaacutekladě dosud použiteacuteho slovniacuteku usuzovat Jednota kteraacute se rodiacute
1431
Srv GARRAPUCHO F Alcuni tratti della spiritualitagrave ecumenica come cammino verso la santitagrave In VETRALI
T (ed) La santitagrave terreno di unitagrave (Quaderni di Studi Ecumenici 18) Venezia Istituto di Studi Ecumenici S
Bernardino 2008 s 207 1432
VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme Tournai Casterman 1961 s 155 1433
Srv DE LUBAC H Meditace o ciacuterkvi s 27 1434
Lumen gentium 1 1435
bdquoNehleď tedy na naše hřiacutechy ale na viacuteru sveacute ciacuterkve a podle sveacute vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotěldquo
(Mešniacute řaacuted In Českyacute misaacutel s 461) 1436
BLANCHARD Y-M Duchovniacute ekumenismus ve zkoušce globalizace s 235 1437
Jako přiacuteklady za všechny zde jmenujme komunity ve francouzskeacutem Taizeacute italskeacute Bose či německeacutem
Niederalteich srv KASPER W Vita consacrata ed ecumenismo spirituale [On line] Dostupneacute na internetu
˂httpwwwusminazionaleit2006_10kasperhtm˃ [cit 05062013]
221
z poznaacuteniacute tajemstviacute společenstviacute laacutesky mezi Otcem a Synem (srv J 1726) se maacute staacutet
svědectviacutem Božiacute laacutesky k světu a to svědectviacutem ktereacute tento svět otevře směrem k viacuteře (srv J
1721) Svědectviacute neniacute možneacute přijmout pokud nedostane určitou podobu tvar proto ani jednotu
učedniacuteků si nelze představovat jinak než jako skutečnost kterou je možneacute postřehnout a zakusit
Jedině ti kdo viděli konkreacutetniacute podobu jednoty laacutesky prvniacutech křesťanů mohli zvolat bdquoHle jak se
milujiacuteldquo1438
Ciacuterkev jako společenstviacute ktereacute sjednocuje a kteryacutem proudiacute Božiacute laacuteska je viditelneacute a
současně vykazuje charakter skrytosti Podobně je každyacute křesťan povolaacuten aby svyacutem světlem
sviacutetil před lidmi (srv Mt 515) zatiacutemco jeho bdquoživot je skryt s Kristem v Bohuldquo (Ko 33)
bdquoDuch Svatyacute kteryacute siacutedliacute ve věřiacuteciacutech a naplňuje i řiacutediacute celou ciacuterkev vytvaacuteřiacute ono
podivuhodneacute společenstviacute věřiacuteciacutech a tak hluboce všechny v Kristu spojuje že je zdrojem jednoty
ciacuterkveldquo1439
Tato vyacutepověď 2 vatikaacutenskeacuteho koncilu nejen potvrzuje kristocentrickou povahu
ciacuterkevniacute jednoty jako společenstviacute učedniacuteků kolem sveacuteho Mistra a Paacutena (srv J 1313) ale teacutež
odhaluje uacutelohu Ducha kteryacute ke Kristu jako jednomu Paacutenu přivaacutediacute (srv 1K 123) Jednota
vyvěrajiacuteciacute z Ducha jenž jako Přiacutemluvce je darovaacuten učedniacutekům bdquoaby byl Otec oslaven v Synuldquo
(J 1413) O tomto Duchu jednoty pak viacuteme že naplňuje nejen celeacute Kristovo tělo ale teacutež každyacute
uacuted tohoto těla jednotlivě a svou laacuteskou působiacute bdquoaby v těle nedošlo k roztržce ale aby uacutedy shodně
pečovaly jeden o druhyacuteldquo (1K 1225)
Jednota křesťanů jako diacutelo Nejsvětějšiacute Trojice již přiacutemo ze sveacute povahy bytostně odkazuje
na tajemstviacute Božiacuteho života kteryacute se v Kristu zjevil (srv 1J 12) aby se ti kdo ho přijmou a uvěřiacute
v něho narodili z Boha a stali se Božiacutemi dětmi (srv J 112-13) Vychaacuteziacute-li jednota primaacuterně ze
sdiacuteleniacute Božiacuteho života těmi kdo jej přijali za sveacuteho Paacutena a Spasitele a kteřiacute nosiacute jeho jmeacuteno (srv
Sk 1126) ukazuje se že v raacutemci ekumenismu je namiacutestě otevřiacutet a rozvinout otaacutezku po tom jak
tento život v křesťanech zapouštiacute kořeny jak roste jak se staacutevaacute pravyacutem a jedinyacutem neochvějnyacutem
zdrojem jednoty učedniacuteků jejichž uacutekolem je aby byli poslaacuteni do světa (srv J 1716)
bdquoSpolečnyacute duchovniacute život je pro křesťanstvo na jeho cestě k jednotě konstitutivniacuteldquo1440
Z tohoto zjištěniacute vyplyacutevaacute nutnost ekumenicky reflektovat spiritualitu jako duchovniacute život kteryacute
naacutes do tajemstviacute jednoty s Bohem a mezi naacutemi staacutele hlouběji zasazuje a tak přivaacutediacute k jejiacute plnosti
Zaacutevěrečnou kapitolu našiacute praacutece tedy věnujeme vztahu ekumenismu a spirituality přičemž
jsme staacutele vedeni otaacutezkou po tom co dnes jako křesťaneacute v našiacute zemi maacuteme konat pro jednotu
Kristova těla K tomu je nejprve třeba zasadit otaacutezku spirituality do souvislosti uacutesiliacute křesťanů o
jednotu naacutesledně určit vyacutechodiska umožňujiacuteciacute diskurs o bdquoekumenickeacute spiritualitěldquo a nakonec
navrhnout jako horizont jednotliveacute prvky ktereacute by vyjadřovaly konkreacutetniacute naacuteplň takoveacuteto
spirituality
1438
TERTULIAacuteN Apologeticum 397 In PL 1468 1439
Unitatis redintegratio 2 1440
AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 525
222
61Spiritualita v kontextu uacutesiliacute křesťanů o jednotu
Přinaacutešiacuteme-li do debaty pojem spirituality musiacuteme nejprve přiznat že zdaleka nejde o
bezprobleacutemovou zaacuteležitost natožpak o magickou formuli rozkličujiacuteciacute automaticky veškereacute
ekumenickeacute otaacutezky Samotneacute slovo bdquospiritualitaldquo ndash jak je možneacute se s niacutem dnes v širokyacutech a velmi
rozdiacutelnyacutech souvislostech setkat ndash se totiž vyznačuje mnohoznačnostiacute a jednoznačně mu neniacute
rozuměno ani v raacutemci jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic Přesto neniacute pochyb o tom že praacutevě
spiritualita patřiacute k pojmům do nichž se soustřediacute rozhodujiacuteciacute zkušenosti a očekaacutevaacuteniacute
současnosti1441
Všeobecně lze v současneacute době konstatovat rozšiacuteřenou vniacutemavost či snad přiacutemo zaacutejem
současneacuteho člověka vzhledem k tomu co přesahuje raacutemec jeho každodenniacuteho světa co odkazuje
ke skryteacutemu k tajemnu mnohdy jako k alternativě vůči skličujiacuteciacutemu materialismu Důvodem
přitom nemusiacute byacutet pouhaacute zvědavost Znovuobjevovaacuteniacute teacuteto dimenze může naopak pramenit
z touhy člověka hledat rozvinutiacute vlastniacute autentičnosti niternosti a svobody a jako takoveacute je pak
často spojeno praacutevě s pojmy jako bdquospiritualitaldquo bdquospirituaacutelniacuteldquo neboli duchovniacute ktereacute nezřiacutedka
charakterizuje obsah spiacuteše psychologizujiacuteciacute a synkretizujiacuteciacute Tato slova totiž v sobě zahrnujiacute
celou mnohdy i protichůdnou škaacutelu skutečnostiacute a jevů od zaacutejmu o okultismus přes vyacutechodniacute
meditaci bdquonoveacute duchovniacute proudyldquo až třeba po citlivost vůči transcendentniacutemu rozměru lidskeacute
zkušenosti1442
Kliacutečem umožňujiacuteciacutem vstup do zvlaacuteštniacuteho světa spirituality je zde mimořaacutednyacute
zaacutežitek kdy se člověk jakožto individuum ciacutetiacute byacutet uacutečasten atmosfeacutery kteraacute se mu za obvyklyacutech
podmiacutenek vymykaacute a kterou lze jen těžko vyjaacutedřit slovy Přestože samotneacute setkaacuteniacute s tajemstviacutem
může byacutet rozlišeno jako počaacutetek autentickeacute naacuteboženskeacute zkušenosti posvaacutetneacuteho pokud jde o
pojem spirituality je na miacutestě konstatovat že trpiacute nemalou miacuterou inflace Tento fakt je způsoben
praacutevě tiacutem že se spiritualita jeviacute jako vše-objiacutemajiacuteciacute pojem kteryacute zaacuteroveň postraacutedaacute moment
bližšiacuteho rozlišovaacuteniacute což může veacutest k apriorniacutemu postoji rezervovanosti chceme-li z něj učinit
vaacutežnyacute předmět zaacutejmu v raacutemci tak specifickeacute oblasti jiacutež je křesťanskyacute ekumenismus1443
Za dalšiacute těžkost by bylo možneacute považovat to že samotnyacute pojem bdquospiritualitaldquo je spjat
s prostřediacutem francouzskeacuteho katolicismu 17 stoletiacute v jehož raacutemci se pod označeniacutem spiritualiteacute
měl vyjaacutedřit osobniacute vztah člověka k Bohu s důrazem na jeho subjektivniacute straacutenku1444
Jineacute nežli
katolickeacute tradice hovořiacute o spiritualitě spiacuteše střiacutedměji ve vyacutechodniacutech ciacuterkviacutech se užiacutevaacute spiacuteše
termiacuten bdquoasketikaldquo nebo bdquomystikaldquo1445
v reformačniacutem prostřediacute se udomaacutecnilo označeniacute
bdquozbožnostldquo1446
třebaže dnes ani zde už bdquospiritualitaldquo neniacute něčiacutem zcela cizorodyacutem a naviacutec třeba i
1441
Srv HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt In Catholica 35 (1981) s 211 1442
Srv DE FIORES S bdquoSpiritualita soudobaacuteldquo In DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality Kostelniacute
Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 1999 s 913-915 1443
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 132-133 1444
Srv GRESHAKE G bdquoSpiritualitaumltldquo In RUH K et alii (ed) Handwoumlrterbuch religioumlser Gegenwartsfragen
Freiburg im Breisgau Herder 1986 s 444 1445
Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 43 1446
Vedle zbožnosti jakožto praxis pietatis se v tuzemskeacutem evangelickeacutem milieu můžeme setkat rovněž s pojmem
bdquovnitřniacute životldquo ciacuterkevniacutech sborů srv KEŘKOVSKYacute P Uacutevahy nad současnou evangelickou zbožnostiacute In AA VV
Zbožnost Heršpice EMAN 2000 s 56-68 FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute MACEK O
Praxis pietatis haereticorum In TENTYacuteŽ (ed) Po vzoru Berojskyacutech Život a viacutera českyacutech a moravskyacutech evangeliacuteků
223
bdquokatolizujiacuteciacutemldquo1447
Ostražitost vůči spiritualitě zaseacutevaacute zvlaacuteště v křesťanstviacute reformačniacute tradice
přiacuteklon k subjektivizaci viacutery ve smyslu přiacutelišneacute zaměřenosti na to co se děje v lidskeacutem nitru na
oblast tyacutekajiacuteciacute se pouze bdquověciacute duchovniacutechldquo v protikladu ke skutečnostem tělesnyacutem materiaacutelniacutem
Naacutesledkem je pak logicky většiacute soustředěnost na zaacutekoutiacute vnitřniacuteho světa nežli pozornost vůči
potřebaacutem a nouzi ktereacute naacutes obklopujiacute což lze kriticky hodnotit poukazem na slova Piacutesma o tom
že křesťanskaacute zbožnost se maacute předevšiacutem projevovat službou (srv Jk 127) Vyacutetka je do jisteacute miacutery
opodstatněnaacute Omeziacuteme-li totiž spiritualitu jenom na provaacuteděniacute niternyacutech uacutekonů zbožnosti nebo
na zdokonalovaacuteniacute se v asketickyacutech cvičeniacutech může byacutet praacutevem na miacutestě obava že sklouzneme
ve bdquozbožnostniacute sebeukaacutejeniacuteldquo1448
či v pokušeniacute naacuterokovat si dary Božiacute milosti na zaacutekladě vlastniacute
dokonalosti Sklon k intelektualismu typickyacute svyacutem způsobem pro evangelickou tradici ovšem
na druheacute straně nefavorizuje ani moment tajemstviacute ke ktereacutemu oteviacuteraacute cestu křesťanskaacute
mystika1449
Naznačeneacute nesnaacuteze s pojmem poukazujiacute na nutnost jej vyjasnit Učiniacuteme tak v naději že
rozprava o spiritualitě v souvislosti s uacutesiliacutem o jednotu křesťanů neniacute podlehnutiacute bdquomoacutedniacutem
trendůmldquo ale naopak maacute sveacute opraacutevněneacute miacutesto že bdquonemlžiacuteldquo ani neodvaacutediacute pozornost od toho co
se může jevit a prezentovat na teacuteto cestě jako bezprobleacutemovějšiacute a současně naleacutehavějšiacute
potřebnějšiacute a opravdovějšiacute bdquoEkumenismus je všemi lidskyacutemi i moraacutelniacutemi požadavky natolik
zakořeněn v tajemneacutem plaacutenu Otcovy prozřetelnosti skrze Syna v Duchu že zasahuje do hlubin
křesťanskeacute spiritualityldquo1450
Na tomto miacutestě nepůjde o to popsat počaacutetky a nanejvyacuteš složityacute
vyacutevoj různyacutech podob spiritualit vaacutezanyacutech na jednotliveacute křesťanskeacute konfese Snahou bude
daleko spiacuteše afirmovat spojeniacute spirituality se samotnyacutem jaacutedrem křesťanskeacute viacutery a vyvodit z toho
důsledky pro ekumenickyacute proces v němž namiacutesto utvrzeniacute se v ohraničujiacuteciacutech protikladnostech
usilujeme o smiacuteřeniacute různosti v jednotě prameniacuteciacute praacutevě z živeacuteho ohniska viacutery
Našiacutem uacutekolem tedy bude nejprve objevit podstatneacute rysy křesťanskeacute spirituality poukaacutezat
na skutečnost že tato spiritualita nabiacuteraacute různeacute vyacuterazoveacute formy a zjistit jakou specifickou uacutelohu
spiritualita hraje a může hraacutet v oblasti ekumenismu zvlaacuteště pokud chaacutepeme jako jeho ciacutel
sjednoceniacute v pravdě viacutery
611 Spiritualita jako život z Ducha Svateacuteho
Jakaacute je tedy autentickaacute křesťanskaacute spiritualita na jejiacutež ekumenickyacute vyacuteznam chceme
upozornit Co je kriteacuteriem teacuteto spirituality V zaacutesadě lze řiacuteci že jejiacute podstatneacute rysy můžeme
v předtolerančniacute a tolerančniacute době Praha Kalich 2008 s 160-284 SMOLIacuteK J Vnitřniacute život tolerančniacute ciacuterkve In
TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 47-58 1447
V prostřediacute německeacuteho evangelictviacute k tomu přispěl rozhodujiacuteciacute měrou dokument pracovniacute skupiny evangelickeacute
ciacuterkve kteryacute vznikl koncem sedmdesaacutetyacutech let minuleacuteho stoletiacute a kteryacute vybiacutezel věřiacuteciacute sbory i celeacute ciacuterkve
k objevovaacuteniacute spirituality jako nediacutelneacute součaacutesti reformačniacuteho dědictviacute srv Evangelische Spiritualitaumlt Uumlberlegungen
und Anstoumlszlige zu einer Neuorientierung Vorgelegt von einer Arbeitsgruppe der Evangelischen Kirche in
Deutschland Guumltersloh Mohn 1980 V posledniacute době v tomto směru zazněly noveacute podněty a konkreacutetniacute naacutevrhy
zdůrazňujiacuteciacute typickeacute prvky bdquoevangelickeacute spiritualityldquo srv ZIMMERLING P Evangelische Spiritualitaumlt Wurzeln
und Zugaumlnge Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht 2003 1448
Srv FILIPI P Zbožnost novodobeacuteho českeacuteho evangelictviacute s 63 1449
Srv tamteacutež s 61 1450
PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 25
224
načrtnout budeme-li primaacuterně vychaacutezet ze dvou veličin Božiacuteho slova a viacutery Jelikož v samotneacute
povaze Božiacuteho slova je aby jako semeno padlo do lidskeacuteho srdce a přineslo uacuterodu
(srv Mt 1318-23) můžeme za obsah spirituality v naacutevaznosti na Hans Urs von Balthasara
považovat Božiacute slovo ktereacute přijiacutemaacute a nechaacutevaacute v sobě rozezniacutet a rozvinout jeho nevěsta Tou je
v prveacute řadě ciacuterkev kteraacute je však tvořenaacute jednotlivyacutemi křesťanskyacutemi subjekty universale in
rebus to jest in personis tedy Sponsa-Ecclesia přiacutetomnaacute v sponsa-anima1451
Slova kteraacute
Kristus rozseacutevaacute bdquojsou Duch a jsou životldquo (J 663) vždyť Duch je Daacuterce života a každyacute kdo
Kristova slova slyšiacute maacute život věčnyacute a bdquopřešel již ze smrti do životaldquo (J 524) K tomu aby se
Božiacute slovo stalo v člověku kteryacute je přijme principem života je ovšem zapotřebiacute viacutera Ježiacuteš totiž
nemluviacute saacutem od sebe nyacutebrž jako jednorozenyacute Syn ktereacuteho poslal do světa jeho Otec
(srv J 1410) Kristus přichaacuteziacute z Otcovy laacutesky k lidem aby jim přinesl život a to život v hojnosti
(srv J 1010) Kdo pak tento novyacute život působiacute je saacutem Duch (srv J 663) Oteviacuterat se s viacuterou
Ježiacutešovu slovu jako slovu Božiacutemu tedy znamenaacute že se ciacuterkev buduje jako společenstviacute věřiacuteciacutech
žijiacuteciacutech z Ducha Svateacuteho
Jestliže podepřeni křesťanskou tradiciacute chaacutepeme s Tomaacutešem Špidliacutekem spiritualitu ve
vlastniacutem slova smyslu jako synonymum pro bdquoduchovniacute životldquo a ten pak zase popisujeme jako
bdquopřiacutetomnost a činnost Ducha Svateacuteho v naacutesldquo1452
můžeme se odvolat na kategorie novozaacutekonniacuteho
zjeveniacute Jako přiacuteklad uveďme strhujiacuteciacute osmou kapitolu Pavlova Listu Řiacutemanům kteraacute popisuje
člověka vykoupeneacuteho Kristem ndash Božiacutem Synem ktereacuteho Otec poslal bdquoaby na lidskeacutem těle
odsoudil hřiacutechldquo (Ř 83) ndash jako toho kteryacute se neřiacutediacute vlastniacute vůliacute (srv 84) nyacutebrž nechaacutevaacute se veacutest
Duchem a bdquotiacutehne k tomu co je duchovniacuteldquo (85) Duch Svatyacute jenž bdquodaacutevaacute životldquo (810) kteryacute už
nepodleacutehaacute zaacutekonu bdquohřiacutechu a smrtildquo (82) přitom přebyacutevaacute v samotneacutem věřiacuteciacutem (srv 89) jak o
tom apoštol svědčiacute již dřiacuteve když řiacutekaacute plnyacute naděje bdquoBožiacute laacuteska je vylita do našich srdciacute skrze
Ducha Svateacuteho kteryacute naacutem byl daacutenldquo (Ř 55) Nechat se jiacutem veacutest znamenaacute staacutet se Božiacutemi syny
smět volat k Bohu bdquoAbba Otčeldquo (815) nežiacutet podle vlastniacute vůle kteraacute vede ke smrti nyacutebrž
dosaacutehnout bdquoživot a pokojldquo (86) Duch pak kteryacute je bdquopřiacuteslib darů Božiacutechldquo (823) se v naacutes kdo
bdquospaseni v nadějildquo (824) v porodniacutech bolestech očekaacutevaacuteme vykoupeniacute sveacuteho těla modliacute a
přimlouvaacute za druheacute podle Božiacute vůle (srv 827) Adjektivum duchovniacute spirituaacutelniacute tedy nanejvyacuteš
vhodně vyjadřuje novost a kvalitu totality křesťanskeacute existence jako bdquotvůrčiacute proniknutiacute celeacuteho
lidskeacuteho života Božiacutem Duchemldquo1453
my jsme v Duchu a Duch je v naacutes1454
Zkušenost Ducha jak o niacute hovořiacute novozaacutekonniacute zjeveniacute neznamenaacute bdquospiritualismusldquo
vždyť Duch je křesťanům daacuten v siacutele udaacutelosti Kristova křiacuteže a zmrtvyacutechvstaacuteniacute diacuteky niacutež maacuteme
podiacutel na Božiacutem synovstviacute1455
Duch uvaacutediacute do Božiacuteho společenstviacute neboť tiacutem že vstupuje do
našeho lidskeacuteho ducha oživuje naacutes připojuje naacutes ke Kristovu vykupitelskeacutemu diacutelu a znovu naacutes
1451
Srv BALTHASAR HU VON Spiritualitaumlt In Geist und Leben 31 (1958) s 341 Jednotu teacuteto analogie
typickeacute pro pojetiacute ciacuterkevniacutech otců přitom vytvaacuteřiacute osoba Marie kteraacute je bdquopředobraz a dokonalyacute vzorldquo (Lumen
gentium 53) viacutery a laacutesky ciacuterkve nakolik bdquouvěřila že se splniacute to co jiacute bylo řečeno od Paacutenaldquo (L 145) a s laacuteskou
opatrovala jiacute svěřeneacute Božiacute Slovo 1452
ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 17 1453
HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 214 1454
Srv SCHLIER H Der Roumlmerbrief Freiburg im Breisgau ndash Basel ndash Wien Herder 1977 s 256 1455
Srv SCHMIDT HW Der Brief des Paulus an die Roumlmer Theologischer Handkomentar zum Neuen
Testament 6 Berlin Evangelische Verlagsanstalt 1972 s 135
225
sjednocuje s Bohem1456
Takto pojataacute spiritualita naacutes přivaacutediacute v prveacute řadě k trojičniacutemu jaacutedru
křesťanskeacute viacutery neboť se v niacute jednaacute o skutečnost rozviacutejeniacute života kteryacute je osobniacutem vztahem
k jedineacutemu Bohu jenž je Trojiciacute vzaacutejemně milujiacuteciacutech se osob Oživujiacuteciacute Duch kteryacute v naacutes
přebyacutevaacute je totiž Duchem Kristovyacutem (srv Ř 89) a zaacuteroveň teacutež Duchem bdquotoho kteryacute Ježiacuteše
vzkřiacutesil z mrtvyacutechldquo (Ř 811) tedy Otce Duch Svatyacute jako Duch ktereacuteho sdiacuteliacute Otec se Synem naacutes
přivaacutediacute k Bohu jako k Otci (srv Ga 46) a umožňuje naacutem poznat a vyznat Ježiacuteše jako Božiacuteho
Syna (srv 1K 123) Laacuteska k Ježiacuteši kteraacute je ovocem Ducha a projevuje se poslušnostiacute vůči jeho
slovu působiacute že Syn i Otec přichaacutezejiacute do nitra věřiacuteciacuteho aby si v něm učinili svůj přiacutebytek
(srv J 1423) Praacutevě inhabitatio tajemneacute přebyacutevaacuteniacute trojjedineacuteho Boha v srdci člověka je
rozlišujiacuteciacutem jaacutedrem křesťanskeacute spirituality bdquoPravzorem a posledniacutem důvodemldquo tohoto přebyacutevaacuteniacute
je přitom trinitaacuterniacute περιχώρησις totiž bdquotajemstviacute božskeacuteho způsobu milovaacuteniacute ktereacute spočiacutevaacute
v oblažujiacuteciacutem přebyacutevaacuteniacute Otce v Synu a v Duchu Syna v Otci a v Duchu Ducha v Otci a
Synuldquo1457
Jelikož uvnitř Nejsvětějšiacute Trojice maacute laacuteska charakter věčneacuteho sebe-darovaacuteniacute a sebe-
přijiacutemaacuteniacute ve vztahu k druheacutemu je pak teacutež nejautentičtějšiacutem vyjaacutedřeniacutem spirituality extatickaacute
laacuteska jiacutež se člověk bdquozřiacutekaacute sebe sama aby tak ve sveacutem nitru směl hostit Nejvyššiacuteho a spolu s niacutem
i všechny jeho syny a dceryldquo1458
Spiritualita spojuje teologii s antropologiiacute jde o setkaacuteniacute Boha zjevujiacuteciacuteho se jako
společenstviacute třiacute osob a člověka kteryacute se svyacutem poznaacuteniacutem chtěniacutem a ciacutetěniacutem je do tohoto
společenstviacute zvaacuten Tiacutem jsou určeny dva stěžejniacute komponenty spirituality jiacutemž je objektivita
Božiacuteho pozvaacuteniacute a subjektivita jejiacuteho přijetiacute1459
Objektivniacute Božiacute přiacuteklon totiž vede subjektivně
člověka v jeho praktickeacutem a existenciaacutelniacutem postoji k ratifikaci spaacutesonosneacuteho Božiacuteho diacutela pro me
Samotnyacute novyacute život kteryacute se zrodiacute v srdci toho kdo pronesl sveacute bdquoanoldquo zachraňujiacuteciacute Božiacute laacutesce
se vyznačuje jednotou subjektivniacute a objektivniacute je spojeno v Duchu kteryacute nejen přebyacutevaacute
v člověku ale znaacute takeacute hlubiny Božiacute a umožňuje lidskeacutemu duchu jejich poznaacuteniacute (srv 1K 210)
Objektivniacute rovinu spirituality přitom představuje pro jednotlivce kromě samotneacuteho zjeveniacute
trojjedineacuteho Boha takeacute ciacuterkev a svět
Třebaže křesťanskaacute spiritualita odkazuje primaacuterně na subjektivniacute rozměr zkušenosti a
osobniacute rozhodnutiacute ndash Bůh mě stvořil jako jedinečnou osobu Kristus mě volaacute jmeacutenem a Duch
Svatyacute přebyacutevaacute v meacutem nitru ndash je duchovniacute skutečnost kterou prožiacutevaacutem komunikativniacute
povahy1460
Jejiacute sdiacuteleniacute mě přivaacutediacute do communio bratřiacute a sester obdobně jako když Paacuten svěřuje
Šavla s niacutemž se praacutevě setkal peacuteči damašskeacute ciacuterkve (srv Sk 96) Pouhyacute individuaacutelniacute zaacutežitek
kteryacute neuacutestiacute do společenstviacute Kristova těla aby v něm vydal plody služby lze jen stěžiacute poklaacutedat
za ryziacute obdarovaacuteniacute Duchem (srv 1K 127) Přiacutetomnost Ducha Svateacuteho v podobě jeho darů v nitru
věřiacuteciacuteho vede zaacuteroveň k posiacuteleniacute ciacuterkevniacute κοινωνία to co je vnitřniacute nezůstaacutevaacute utajeno nyacutebrž
1456
Srv TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence Velehrad Refugium 2004 s
99-100 1457
POSPIacuteŠIL CV Cesty k trinitaacuterniacute spiritualitě In Teologickeacute texty 4 (2000) s 140-141 1458
Tamteacutež s 141 1459
Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo In RAHNER K (ed) Herders Theologisches Taschenlexikon 7 Freiburg
im Breisgau Herder 1973 s 117 1460
Srv KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 142
226
projevuje se tiacutem že vede k vnějšiacute jednotě1461
Křesťanskaacute spiritualita je ekleziaacutelniacute protože Duch
Svatyacute jako jejiacute princip v duši jednoho každeacuteho věřiacuteciacuteho jenž je jeho chraacutemem (srv 1K 316) je
zaacuteroveň Duchem kteryacute přebyacutevaacute bdquov Božiacutem domě jiacutemž je ciacuterkev živeacuteho Bohaldquo (1Tm 316)
Subjektivniacute odpověď Bohu daacutevaacute křesťan vždy jako uacuted Kristova těla
Křesťan je tedy ve sveacute podstatě πνευματικός ἄνθρωπος homo spiritualis Že tento
pojem můžeme označit za bdquoterminus technicus pro křesťanskou existencildquo1462
neznamenaacute že
definujeme křesťana v protikladu k tomu co neniacute duchovniacute povahy tedy ve vyhraněnosti či
přiacutemo odporu vůči tělu hmotě a naacutesledně pak ke světu Jakaacutekoliv forma gnosticismu či
manicheismu afirmujiacuteciacutech podřadnou uacutelohu hmotneacuteho světa a těla z něhož je nutneacute vyprostit
duši je spiritualitě založeneacute na křesťanskeacutem zjeveniacute ciziacute Když mluviacuteme o křesťanskeacutem životě
jako o postupneacutem bdquozduchovňovaacuteniacuteldquo1463
znamenaacute to že podstata noveacuteho stvořeniacute v Kristu
spočiacutevaacute v uvaacuteděniacute duše i těla do souladu s Duchem Kvalifikujeme-li křesťana jako bytost
duchovniacute vyjadřujeme tiacutem stěžejniacute vyacutepověď biblickeacute antropologie totiž že Duch zaklaacutedaacute
křesťanskou existenci jakožto život k Božiacute slaacutevě neboť opravdovaacute uacutecta Boha je možnaacute pouze bdquov
Duchu a v pravděldquo (J 423)
Duch je původcem života lidskeacute osoby nicmeacuteně současně prostupuje svět jako ten kdo
jej naplňuje a uspořaacutedaacutevaacute (srv Mdr 17) Duch Božiacute se nevaacuteže na nitro jednoho člověka na život
jednoho společenstviacute ba dokonce ani ne pouze na ciacuterkev nyacutebrž bdquovane kam chceldquo (J 38) Jako
takovyacute naacutes samotnyacute Duch Božiacute ponoukaacute nikoliv k tomu abychom před světem kteryacute je Božiacutem
stvořeniacutem utiacutekali nyacutebrž abychom v něm pracovali na jeho vysvobozeniacute a proměněniacute Vtěleniacutem
vstoupil Bůh do lidskyacutech dějin Kristus v němž bdquobylo stvořeno všechno na nebi a na zemi ndash svět
viditelnyacute a neviditelnyacuteldquo (Ko 116) svyacutem vykupitelskyacutem diacutelem přivaacutediacute celeacute stvořeniacute Otci aby na
konci byl bdquoBůh všecko ve všemldquo (1K 1528) Nechat do celeacuteho kosmu pronikat život Krista je
uacutekolem těch kdo se ve křtu k tomuto noveacutemu životu narodili Křesťansky miacuteněnaacute spiritualita
spolu s rozviacutejeniacutem osobniacuteho vztahu k Bohu ve společenstviacute viacutery jiacutemž je ciacuterkev zahrnuje postoj
zodpovědnosti za svět Měřiacutetkem tohoto našeho postoje přitom zůstaacutevaacute Otcova laacuteska vůči světu
(srv J 316)
Křesťanskaacute spiritualita je tedy pojmem komplexniacutem nakolik se snažiacute postihnout celek
tajemstviacute života vykoupeneacuteho člověka jakožto života viacutery a zkušenosti s Bohem Jako takovaacute
obsahuje prvky zbožnosti jimiž člověk ve viacuteře osobně odpoviacutedaacute na jemu adresovaneacute Božiacute slovo
uacutekony askeze ktereacute jej pro slyšeniacute slova majiacute staacutele leacutepe disponovat i mystickou zkušenost jako
milost poznaacuteniacute jež je plodem sjednoceniacute se s Bohem ktereacuteho se věřiacuteciacutemu může dostat1464
1461
Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt In KRAumlMER K ndash
PAUS A (ed) Die Weite des Mysteriums Christliche Identitaumlt im Dialog Freiburg im Breisgau Herder 2000 s
599 1462
Srv SUDBRACK J bdquoSpiritualitaumltldquo s 119 1463
ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 52 1464
Srv DOumlRING H Gemeinschaft im geistlichen Tun Aspekte oumlkumenischer Spiritualitaumlt s 594
227
612 Duchovniacute život v pluralitě křesťanskyacutech spiritualit
Uvažujeme-li o křesťanskeacute spiritualitě jako o životě vykoupeneacuteho člověka kteryacute se
nechaacutevaacute přetvaacuteřet působeniacutem Ducha Svateacuteho v Božiacute přiacutebytek pak konstatujeme že stojiacuteme před
skutečnostiacute boholidskou Člověk žije duchovniacutem životem v siacutele Ducha Svateacuteho kteraacute mu
umožňuje aby Bohu staacutele novyacutem způsobem odpoviacutedal na jeho volaacuteniacute Božiacute povolaacuteniacute je přitom
jedinečneacute neboť Bůh zasahuje jednotlivou lidskou osobu uprostřed neopakovatelneacute dějinneacute
situace a každyacute křesťan žije z Božiacute milosti tajemstviacute viacutery určityacutem jemu vlastniacutem způsobem ke
ktereacutemu jej Bůh osobně volaacute Křesťanstviacute vychaacuteziacute nikoliv z teoretickyacutech principů nyacutebrž ze
setkaacuteniacute s Bohem a to v konkreacutetniacutech podmiacutenkaacutech života přičemž obsah křesťanskeacute viacutery (bdquoColdquo)
se sděluje a prožiacutevaacute skrze jistou naacuteboženskou zkušenost (bdquoJakldquo)1465
Tiacutem se pokud jde o
spiritualitu ohlašuje binomie jednoty a mnohosti přiacutetomnost jednoho Ducha se rozviacutejiacute
v mnohosti různyacutech forem křesťanskeacuteho života což naacutes již upozorňuje na možnou ekumenickou
implikaci pojmu spirituality1466
O křesťanskeacute spiritualitě je tedy přiacuteznačneacute mluvit v množneacutem čiacutesle Kupřiacutekladu
v prostřediacute katolickeacute ciacuterkve koexistujiacute spirituality ktereacute odraacutežejiacute fakt různosti životniacutech stavů
(laickaacute kněžskaacute řeholniacutehellip) a jejich specifikaciacute (manželskaacute dieceacutezniacute spiritualita vyjadřujiacuteciacute
charisma zakladatele určiteacute řeholniacute rodiny jako např sv Benedikta Františkahellip) ale odpoviacutedajiacute
teacutež mnohosti jednotlivyacutech skupin jichž jsou věřiacuteciacute součaacutestiacute (hnutiacute v ciacuterkvi profesehellip)1467
Na
rozmanitost spiritualit přitom nemůžeme poukazovat pouze jako na vyacutesledek našeho
empirickeacuteho zkoumaacuteniacute různyacutech typů duchovniacuteho života Jejiacutem zaacutekladem je život sameacuteho Boha
Jedineacuteho v Trojici1468
Množstviacute křesťanskyacutech spiritualit je uacutezce spjato s rozmanitostiacute darů
Ducha (srv 1K 124-11) jež majiacute za ciacutel budovat ciacuterkev Kristovo tělo a přispiacutevat k tomu
abychom bdquovšichni dosaacutehli jednoty viacutery a poznaacuteniacute Syna Božiacuteho a tak dorostli zraleacuteho lidstviacute
měřeno miacuterou Kristovy plnostildquo (Ef 413) Přestože zmiacuteněnaacute legitimniacute pluralita poukazuje na to
jak se Božiacute slovo z moci Ducha Svateacuteho bdquoinkarnujeldquo do lidskyacutech souvislostiacute (vždyť již v Noveacutem
zaacutekoně jinak žije svůj vztah ke Kristu Petr jinak Jan Pavel či Jakubhellip) nesmiacute na druhou stranu
tento pestrobarevnyacute spirituaacutelniacute vějiacuteř zastiacutenit fundamentaacutelniacute křesťanskou pravdu že totiž
v důsledku křtu již neniacute rozdiacutel mezi Řekem a Židem obřezanyacutem a neobřezanyacutemhellip bdquoale všechno
a ve všech [je] Kristusldquo (Ko 311) To znamenaacute že mnohost naacuteboženskeacute zkušenosti je
1465
Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer
Theologie In Una sancta 34 (1979) s 111 1466
Srv HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der
Oumlkumene In Oumlkumenischer Rundschau 51 (2002) s 56 1467
O spiritualitaacutech v pluraacutelu můžeme hovořit takeacute pokud jde napřiacuteklad o prameny spiritualit (biblickaacute
patristickaacutehellip) a o jejich teologickeacute důrazy (kristocentrickaacute mariaacutenskaacutehellip) ale teacutež ve smyslu chronologickeacutem
(středověkaacute novověkaacutehellip) a geografickeacutem (španělskaacute francouzskaacute českaacutehellip) srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo In In
DE FIORES S ndash GOFFI T (ed) Slovniacutek spirituality s 905 V naacutevaznosti na posledně jmenovanyacute okruh
připomeňme že kupřiacutekladu samotneacute studium otaacutezky bdquočeskeacute spiritualityldquo vyžaduje širokyacute ekumenickyacute zaacuteběr nakolik
jeho ciacutelem je zachytit bdquopostupneacute zakořeněniacute Ducha svateacuteho v českeacutem naacuterodě projevujiacuteciacute se osobityacutem liturgickyacutem
spirituaacutelniacutem a modlitebniacutem životemldquo (AMBROS P Českaacute spiritualita s 15) Duchovniacute pohled na dějiny bez něhož
nelze tento tvůrčiacute proces Ducha Svateacuteho v naacuterodě vyjaacutedřit naacutem uklaacutedaacute celistvost a varuje před jednostrannostiacute
bdquoK identitě naacuteroda patřiacute v jednotě všechno co bylo Je proto potřeba umět zachytit prozřetelnost ve všemldquo
(ŠPIDLIacuteK T Cesty českeacute teologie In AA VV Otaacutezky českeacute spirituality s 11) 1468
Srv ALTRICHTER M Kraacutetkeacute dějiny křesťanskeacute spirituality Olomouc Refugium 2013 s 9-10
228
srozumitelnaacute pouze chaacutepeme-li ji ve vztahu k jednotiacuteciacutemu vyacutechodisku našiacute viacutery ndash k jednomu
Paacutenu1469
Pro všechny formy křesťanskeacute spirituality je společnyacute jejich zaacuteklaacutedajiacuteciacute vztah ke Kristu
nakolik je pravdou že Duch Svatyacute vede vykoupeneacute k tomu aby žili jako Božiacute synoveacute
(srv Ř 814) a brali tak na sebe staacutele dokonaleji podobu jedineacuteho Božiacuteho Syna Ježiacuteše Krista
Avšak podobně jako nejsme schopni rozumem najednou a bez specifickyacutech akcentů proniknout
celek tajemstviacute Božiacuteho Syna v němž bdquojsou skryty všechny poklady moudrosti a poznaacuteniacuteldquo
(Ko 23) tak dostaacutevaacute takeacute naacutesledovaacuteniacute Krista v duchovniacutem životě konkreacutetniacute formu odpoviacutedajiacuteciacute
viacutece jednomu či druheacutemu aspektu Kristova tajemstviacute Ježiacutešova samota v Getsemanech jeho
opuštěnost na křiacuteži proměněniacute na hoře okamžiky kdy veřejně hlaacutesaacute evangelium ndash to vše mohou
byacutet přiacuteklady uacutestředniacutech bodů jednotlivyacutech spiritualit kolem nichž se jako kolem sveacuteho
stavebniacuteho principu uspořaacutedaacutevaacute a rozviacutejiacute totalita křesťanskeacute viacutery1470
V kontextu rozděleneacuteho křesťanstva spiritualita nabiacuteraacute určitaacute konfesniacute specifika
Hovořiacuteme proto o bdquokonfesně raženyacutech spiritualitaacutechldquo1471
jimiž jsou např katolickaacute1472
pravoslavnaacute1473
evangelickaacute1474
anglikaacutenskaacute1475
evangelikaacutelniacute1476
či pentekostaacutelniacute1477
Podle
německeacuteho ekumenika benediktyacutena Gerharda Vosse souvisiacute jejich utvaacuteřeniacute se vzaacutejemnyacutem
proliacutenaacuteniacutem třiacute faktorů jež můžeme shrnout do termiacutenů traditio confessio a intentio1478
Viacutera
komunikovanaacute živou tradiciacute (traditio) je spojena s konkreacutetniacute zkušenostiacute společenstviacute viacutery tedy
ciacuterkve v jejiacutemž raacutemci se vyjadřuje určityacutem druhem liturgie diakonie etc Projevy žiteacute viacutery jež
tvořiacute součaacutest spirituality souvisejiacute s vyznaacuteniacutem (confessio) k němuž se to ktereacute společenstviacute
hlaacutesiacute což maacute za naacutesledek že v praxi i zbožnosti najdeme vyjaacutedřenou nauku1479
Jakožto intentio
konfesniacute spiritualita vyjadřuje celkoveacute zaměřeniacute a perspektivu předaacutevaneacute viacutery tedy specifickyacute 1469
Srv BOUYER L Einfuumlhrung in die christiche Spiritualitaumlt Mainz Matthias Gruumlnewald 1965 s 33 1470
Srv KOHUT V bdquoSpiritualitaldquo s 907 1471
HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der
Oumlkumene s 58 1472
Srv AUMANN J Křesťanskaacute spiritualita v katolickeacute tradici Praha Karolinum 2000 1473
Srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the
Scholar South Canaan 2002 ŠPIDLIacuteK T bdquoPravoslavnaacute spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute
k vyacutechodu s 186-225 1474
Srv JEPSEN M (ed) Evangelische Spiritualitaumlt heute Mehr als ein Gefuumlhl Kreuz Stuttgart 2004
Celistvějšiacute reflexe evangelickeacute konfesniacute spirituality je přitom předevšiacutem vyacutesadou luterskyacutech teologů srv HANSON
B A Graceful Life Lutheran Spirituality for Today Minneapolis Augsburg Fortress 2000 KRECH H ndash HAHN
U (ed) Lutherische Spiritualitaumlt ndash lebendiger Glaube im Alltag Hannover 2005 Přesto jsou k dispozici i pohledy
na spiritualitu v pojetiacute reformovaneacute tradice srv RICE HL Reformed Spirituality An Intorduction for Belivers
Louisville WestminsterJohn Knox Press 1991 1475
BOUYER L Orthodox Spirituality and Protestant and Anglican Spirituality Minnesota Winston Press 1969
s 99-168 1476
Srv GORDON JM Evangelical Spirituality From the Wesleys to John Stott London SPCK 1991 1477
Srv LAND SJ Pentecostal Spirituality A Passion for the Kingdom New York Continuum International
Publishing Group 1993 1478
Srv VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer
Theologie s 118-121 1479
Tento aspekt je obzvlaacuteště silnyacute v protestantskeacutem prostřediacute v němž zbožnost je předevšiacutem existenciaacutelniacute vztah ke
spraacutevně pochopeneacutemu evangeliu tak jek ho představujiacute reformačniacute vyznaacuteniacute bdquoZbožnost našich sborů až dodnes byla
formovaacutena důrazy reformačniacutech konfesiacute zda a jak se tyto důrazy uplatňovaly tak v životě je otaacutezka druhaacute avšak
jejich existence v povědomiacute evangelickeacuteho lidu trvaacute Jakaacutekoli zmiacutenka jež by snižovala v kaacutezaacuteniacute spaseniacute v Kristu jež
by zapochybovala o věčneacutem životě jež by snižovala vyacuteznam Piacutesma v našich sborech naraziacuteldquo (SMOLIacuteK J Vyacuteznam
konfese dnes In TENTYacuteŽ Božiacute slovo v dějinaacutech Sborniacutek menšiacutech praciacute s 187)
229
uacutehel pohledu ze ktereacuteho se daneacute společenstviacute ciacuterkve k tajemstviacute viacutery vztahuje střed kteryacute je
kliacutečem k interpretaci
613 Spiritualita ndash faktor rozdělujiacuteciacute nebo sjednocujiacuteciacute
Skutečnost že existuje množstviacute spiritualit v konfesniacutem smyslu ovšem nelze ještě samo
o sobě přijmout jako vyacuteraz pluriformniacuteho působeniacute jednoho a teacutehož Ducha Svateacuteho Tyto formy
spirituality třebaže se všechny označujiacute jako bdquokřesťanskeacuteldquo přece vznikly v důsledku rozkolů
k nimž došlo ve značneacute miacuteře nikoliv bez viny lidskeacuteho hřiacutechu Rovněž naacutesledneacute utvaacuteřeniacute
konfesně specifickyacutech spiritualit bylo doprovaacutezeno profilaciacute konfesniacutech identit kdy
zdůrazňovaacuteniacute propriiacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech tradic probiacutehalo v atmosfeacuteře vzaacutejemneacuteho
vymezovaacuteniacute ohraničovaacuteniacute a vylučovaacuteniacute
Již naše vlastniacute zkušenost jakoby naacutem dosvědčovala že je to praacutevě oblast spirituality
přesněji praxe duchovniacuteho života v niacutež na naacutes rozděleniacute doleacutehaacute nejmarkantnějšiacutem způsobem1480
Stačiacute jen uacutečast na bohoslužbaacutech a liturgickyacutech shromaacutežděniacutech jednotlivyacutech ciacuterkviacute abychom
postřehli jak velmi se od sebe lišiacute napřiacuteklad uacutekony zbožnosti nebo řeč naacuteboženskyacutech symbolů
To co bude typickeacute pro katoliacuteka (znameniacutem křiacuteže počiacutenaje a oslavou Božiacuteho těla či mariaacutenskou
pobožnostiacute konče) vyvolaacute v evangeliacutekovi pocit odcizeniacute obavy či rovnou pohoršeniacute jež pouze
umocniacute jeho přiacutekreacute odmiacutetnutiacute toho co mu neniacute vlastniacute Reakce v opačneacutem přiacutepadě bude často
obdobnaacute Důvod je nasnadě staletiacute rozděleniacute bdquovytvořily v ciacuterkviacutech rozdiacutelně strukturovaneacute
duchovniacute světy s vlastniacutem způsobem života formami myšleniacute a styly ciacutetěniacuteldquo1481
V oblasti praxe
duchovniacuteho života se rozdiacutely jeviacute ještě jako mnohem zaacutevažnějšiacute nežli je tomu na rovině
dogmatickeacute Co totiž teologie pojmenovaacutevaacute jako naukovyacute rozdiacutel bdquoje ve spiritualitě zakoušeno
jednotlivyacutem křesťanem na osobniacute uacuterovnildquo1482
Nahleacutedneme-li do dějin daacuteme nejspiacuteše za pravdu Walteru Kasperovi kteryacute dokonce
tvrdiacute že bdquodo jisteacute miacutery jsou rozdiacutelnaacute pojetiacute spirituality důvodem pro rozděleniacute křesťanstvaldquo
jelikož bdquorůzneacute formy jak žiacutet křesťanskou viacuteru se vzdaacutelily a odcizily natolik že vedly
k vzaacutejemneacutemu nepochopeniacute a tudiacutež k rozkoluldquo1483
V přiacutepadě obou velkyacutech ciacuterkevniacutech schizmat
11 a posleacuteze 16 stoletiacute tedy při roztržce mezi Zaacutepadem a Vyacutechodem a v době rozděleniacute zaacutepadniacute
ciacuterkve za časů reformace byly ve hře nikoliv vyacutelučně věroučneacute spory o jednotliveacute člaacutenky viacutery
nyacutebrž spolu s nimi teacutež mnoheacute faktory řekněme bdquone-dogmatickeacuteldquo tyacutekajiacuteciacute se často praacutevě způsobu
vyjaacutedřeniacute křesťanskeacute viacutery v životě Roztržce s Vyacutechodem předchaacutezel postupnyacute proces
odcizovaacuteniacute kteryacute měl sveacute důvody v odlišnosti kultur a mentalit v rozdiacutelnyacutech důrazech
teologickyacutech i liturgickyacutech Nelze ignorovat že ani samotnyacute věroučnyacute probleacutem Filioque zrcadliacute
teacutež rozdiacutelnost spiritualit uvědomiacuteme-li si naviacutec jak intimně se na Vyacutechodě teologie a duchovniacute
1480
bdquoVe sveacutem důsledku se mohou rozdiacutely souvisejiacuteciacute s každodenniacutem životem a rituaacutely projevit jako mnohem většiacute
než celaacute snaha o dogmatickeacutem sjednoceniacuteldquo (BULGAKOV S Jaltskyacute a konstantinopolskyacute deniacutek Duchovniacute deniacutek
teologa II s 78) 1481
HUumlTTENBUumlGEL J Oumlkumenische Spiritualitaumlt In Una sanctam 31 (1976) s 130 1482
HELLER D Erfahrbare Einheit inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der
Oumlkumene s 57 1483
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr Oumlkumene s 208
230
život proliacutenajiacute V přiacutepadě reformace vidiacuteme jak u kořene věroučneacute otaacutezky o ospravedlněniacute stojiacute
praacutevě osobniacute existenciaacutelniacute zkušenost viacutery Martina Luthera jejiacutemž vyacutechoziacutem bodem byla ryziacute
spirituaacutelniacute otaacutezka Jak mohu dosaacutehnout milostiveacuteho Boha1484
Odpustkovaacute praxe kteraacute
reformaacutetora vedla k veřejneacute kritice ciacuterkve pak patřiacute svou povahou opět do oblasti naacuteboženskeacute
praxe forma zbožnosti musiacute přece odpoviacutedat evangeliu o Božiacute milosti přijateacute viacuterou
Z toho co jsme řekli vysviacutetaacute že samotnou tezi bdquoSpiritualita sjednocujeldquo nelze
v ekumenismu aplikovat zcela bez rozlišeniacute1485
Různeacute konfesniacute spirituality totiž nebezpečiacute
rozděleniacute nesou jakoby v sobě Opraacutevněně se lze naviacutec domniacutevat že rozdiacutely v konfesniacutech
spiritualitaacutech působiacute mnohdy spiacuteše jako inhibitor dosaženeacuteho konsensu v oblasti nauky viacutery jak
to doklaacutedaacute recepce či mnohdy spiacuteše ne-recepce vyacutesledků teologickyacutech dialogů v životě ciacuterkviacute a
věřiacuteciacutech Tyteacutež formulace ekumenickyacutech dohod jsou v kontextu různyacutech spiritualit přijiacutemaacuteny
odlišně anebo nepřijiacutemaacuteny vůbec nakolik jsou vniacutemaacuteny jako potenciaacutelniacute nebezpečiacute vyvlastněniacute
těch forem spirituality ktereacute bytostně poklaacutedaacuteme jako piliacuteře vlastniacute identity Tomaacuteš Špidliacutek
poklaacutedal za ekumenicky nosnou takovou formu jednoty k niacutež se dochaacuteziacute bdquona zaacutekladě neustaacuteleacuteho
hledaacuteniacute pravyacutech projevů Ducha a jejich oceněniacute podle osobniacute duchovniacute zralosti toho u něhož se
projevujiacuteldquo1486
Autentickaacute působeniacute Ducha v člověku kteraacute vždy tiacutehnou k jednotě je totiž
zapotřebiacute neustaacutele zkoumat a odlišovat od těch prvků spiritualit ktereacute nesou stopy stareacuteho
člověka v naacutes
Ruskyacute teolog Pavel Evdokimov si sveacuteho času povzdechl že hlavniacute slabostiacute ekumenismu
je bdquože nezpiacutevaacute ale mluviacute a diskutujeldquo1487
což se projevuje ekumenickyacutem deficitem v oblasti
liturgie Jinak řečeno v ekumenickeacutem bdquouacutesiliacuteldquo se zapomiacutenaacute na to že samotnaacute teologickaacute reflexe
je vždy již theologia secunda že totiž myšleniacute (Denken) o Božiacutech věcech se rodiacute z děkovaacuteniacute
(Danken)1488
Je mimo pochybnost že pro ekumenickyacute pokrok hrajiacute teologickeacute rozhovory
vedouciacute ke konvergenci a dogmatickeacutemu konsensu roli nenahraditelnou Současně jsme však
staacutele naleacutehavěji stavěni do pozice v niacutež si uvědomujeme že bdquoveškeraacute teologickaacute praacutece se mine
uacutečinku bude-li abstrahovat od spirituaacutelniacuteho kontextu dějinnyacutech vyacuterazovyacutech forem viacuteryldquo1489
Co z toho vyplyacutevaacute pro vzaacutejemnyacute vztah ekumenismu a spirituality Jako zvlaacutešť nutneacute se
podle naacutes jeviacute tři prvky nejprve je třeba přijmout že křesťanskaacute viacutera je pro jednotliveacuteho věřiacuteciacuteho
vždy spojena s konkreacutetniacute životniacute praxiacute jež je naviacutec spjata s určitou podobou konfesniacute spirituality
a že tudiacutež ani v oblasti ekumenismu nestačiacute pouze definovat a vyhlaacutesit věroučnou shodu tyacutekajiacuteciacute
se určiteacuteho člaacutenku viacutery V tomto smyslu jako požadavek platiacute že bdquoDosaženyacute konsens musiacute miacutet
1484
Srv BENEDIKT XVI Ansprache bei dem oumlkumenischen Gottesdienst Augustinerkloster Erfurt 23 September
2011 [online] [cit 8 2 2013] Dostupneacute na internetu
lthttpwwwvaticanvaholy_fatherbenedict_xvispeeches2011septemberdocumentshf_ben-
xvi_spe_20110923_augustinian-convent-erfurt_gehtmlgt 1485
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 209 1486
ŠPIDLIacuteK T Duše poutniacuteka V rozhovoru s Janem Paulasem Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute
2004 s 115 1487
EVDOKIMOV P Žena a spaacutesa světa s 271 1488
VOSS G Wachsendes Interesse an Spiritualitaumlt Von einer not-wendigen Dimension oumlkumenischer Theologie
s 117 1489
Tamteacutež s 112-113
231
sveacute vyjaacutedřeniacute takeacute v bohoslužebneacutem životě strukturaacutech a ethosu jednotlivyacutech ciacuterkviacuteldquo1490
To co
se na prvniacute pohled může jevit věřiacuteciacutem jako cizorodeacute musiacute byacutet objeveno jakožto komplementaacuterniacute
vyacutesledek působeniacute jednoho a teacutehož Ducha ktereacuteho již zakoušiacutem praacutevě ve sveacutem životě1491
Teprve tehdy je-li možneacute konsensus bdquozažiacutetldquo oteviacuterajiacute se noveacute prostory v nichž může působit
Duch a novaacute skutečnost začne hraacutet svoji roli v dějinaacutech spaacutesy1492
Důležitost spirituality se však zdaleka neomezuje pouze na okamžik aplikace vyacutesledku
ekumenickyacutech dialogů nyacutebrž je určujiacuteciacute pro proces vzaacutejemneacuteho sbližovaacuteniacute jako takovyacute Celeacute
toto uacutesiliacute totiž spočiacutevaacute v bdquointerakci mezi žitou (gelebte) a hledanou (gesuchte) jednotou ve
viacuteřeldquo1493
Z toho vyplyacutevaacute že jako se snažiacuteme nachaacutezet jednotu pohnuti a vedeni Duchem
Svatyacutem tak i každyacute opravdovyacute projev křesťanskeacuteho života viacutery maacute svůj posledniacute zaacuteklad
v působeniacute teacutehož Utěšitele Žiacutet autentickyacute křesťanskyacute duchovniacute život již samo o sobě znamenaacute
staacutet se součaacutestiacute udaacutelosti jiacutež je Duchem-Tvůrcem vytvaacuteřena jednota ciacuterkve1494
Zde se ukazuje že
dialog jednotlivyacutech spiritualit je zvlaacutešť důležitou cestou ekumenismu nakolik znamenaacute
bdquonaslouchaacuteniacute a otevřeniacute se naacuteroku Ducha kteryacute promlouvaacute takeacute z rozdiacutelnyacutech podob
zbožnostildquo1495
bdquoČerpaacuteme-li ze spirituality čerpaacuteme z živeacute viacutery a společenstviacute spirituality je
společenstviacutem viacuteryldquo1496
Ryziacute projevy Ducha nestojiacute proti sobě nyacutebrž přivaacutedějiacute k jednotě
protože je to praacutevě osoba Ducha Svateacuteho jež mnoheacute spojuje vjedno Z tohoto pohledu je nutneacute
vzneacutest naleacutehavyacute požadavek aby každaacute podoba křesťanskeacute spirituality byla prožiacutevaacutena
ekumenicky zodpovědně
Za třetiacute je nutneacute vědomě a se všiacute peacutečiacute rozviacutejet skutečnost že ekumenismus jako takovyacute je
již formou křesťanskeacute spirituality jak to vystihl ve sveacute encyklice Jan Pavel II bdquoCelyacute život
křesťanů je charakterizovaacuten starostiacute o ekumenismus a křesťaneacute jsou povolaacuteniacute k tomu aby se jiacute
nechali jakoby přetvaacuteřetldquo1497
Je-li kliacutečovyacutem požadavkem křesťanskeacuteho života uveacutest po vzoru
1490
NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer
oumlkumenischen Spiritualitaumlt In TENTYacuteŽ Oumlkumenisches Engagement und theologisches Erkennen Frankfurt am
Main Lang 1998 s 59 Přiacutekladem může byacutet tzv limskaacute liturgie kteraacute doprovaacutezela vypracovaacuteniacute dokumentu
konvergence o křtu eucharistii a uacuteřadu v r 1982 a kteraacute došla sveacute obliby nejen při valnyacutech shromaacutežděniacutech SRC ale
našla teacutež sveacute miacutesto v bohoslužebneacutem řaacutedu samotnyacutech křesťanskyacutech ciacuterkviacute srv HELLER D Erfahrbare Einheit
inmitten der Vielfalt Uumlberlegungen zur Funktion von Spiritualitaumlt in der Oumlkumene s 59 1491
bdquoŽivot viacutery a modlitba viacutery stejně jako reflexe nauky viacutery vstupujiacute do tohoto procesu přijiacutemaacuteniacute jiacutemž si celaacute
ciacuterkev inspirovanaacute Duchem Svatyacutem (hellip) přivlastňuje plody dialogu v procesu naslouchaacuteniacute zakoušeniacute posuzovaacuteniacute a
žitiacuteldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem
180) 1492
Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer
oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1493
AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 526 1494
V tomto smyslu hovořiacute i ekumenickyacute Direktaacuteř bdquoNakolik tedy jednotliviacute křesťaneacute žijiacute ryziacute duchovniacute život jehož
středem je Kristus Spasitel a jeho ciacutelem slaacuteva Boha Otce mohou se vždy a všude hluboce sdiacutelet s ekumenickyacutem
hnutiacutem a vydaacutevat svědectviacute Kristovu evangeliu svyacutem životemldquo (PAPEŽSKAacute RADA PRO JEDNOTU KŘESŤANŮ
Direktaacuteř k provaacuteděniacute ekumenickyacutech principů a norem 63) 1495
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 210 bdquoJsou mosty ktereacute naacutes spojujiacute a ktereacute
vychaacutezejiacute z hloubky duchovniacute zkušenosti jsou mosty ktereacute mohou byacutet v oblasti askeze i učeniacute stavěny na zaacutekladě
duchovniacuteho životaldquo konstatoval již v roce 1957 v uacutevodu seacuterie duchovniacutech setkaacuteniacute katolickyacutech a evangelickyacutech
křesťanů převor benediktyacutenskeacuteho opatstviacute v Niederalteich Thomas Sartory (SARTORY T Vom Sinn dieser Tage
In Una Sancta 12 1957 s 165) 1496
VETRALI T La spiritualitagrave ldquonuova via dellrsquoecumenismordquo ma quale spiritualitagrave In AA VV Quale spiritualitagrave
per il terzo millenio Venezia ISE 2000 s 90 1497
JAN PAVEL II Ut unum sint 15
232
Krista do souladu vlastniacute chtěniacute s vůliacute Božiacute (srv Mt 2642) pak naacutes ekumenismus ve sveacute
spirituaacutelniacute podstatě vlastně přivaacutediacute k tomu abychom se staacutele velkodušněji v jednotlivostech
našeho života viacutery oteviacuterali pro dar jednoty kteryacute chce trojjedinyacute Bůh sveacute ciacuterkvi nepřetržitě
udiacutelet a odpoviacutedali na něj tak že umožniacuteme aby v naacutes tento dar přinaacutešel trvaleacute ovoce
(srv J 1516)
614 Spiritualita na cestě k jednotě v pravdě a laacutesce
Jestliže Kristus jako měřiacutetko svobody svyacutech učedniacuteků označil přijetiacute pravdy (srv J 832)
pak ani ekumenismus maacute-li křesťany vysvobodit z osidel samolibosti či lhostejnosti nemůže byacutet
myslitelnyacute jinak nežli jako neutuchajiacuteciacute touha oteviacuterat se staacutele viacutece pravdě předevšiacutem o
tajemstviacute Krista a ciacuterkve1498
Vůle po smiacuteru a po sjednoceniacute v pravdě jsou dvě tvaacuteře teacuteže
skutečnosti jež stojiacute jako předpoklad na počaacutetku každeacuteho ekumenickeacuteho dialogu1499
a bdquoskutečnyacute
ekumenismus je jednou z milostiacute pravdyldquo1500
Vnaacutešiacuteme-li do ekumenickeacuteho diskursu pojem spirituality mohl by na prvniacute pohled
vzniknout dojem že hledaacuteme způsob jak se pro ekumenismus uacutestředniacute a nesnadneacute otaacutezce ndash totiž
otaacutezce pravdy ndash vyhnout Pochybnost může byacutet formulovaacutena napřiacuteklad tak nakolik jsou
ekumenicky slučitelneacute teologie ktereacute za jednotlivyacutemi spiritualitami stojiacute1501
Nepodleacutehaacuteme
akcentuaciacute spirituality pokušeniacute nějakeacuteho ecumenism light Nepropadaacuteme iluzi že chceme stavět
jednotu na zaacutekladech ktereacute jsou vratkeacute Takto vyjaacutedřeneacute znějistěniacute ovšem odraacutežiacute skutečnost
v hloubi ukryteacuteho vzaacutejemneacuteho odcizeniacute teologie a spirituality Důsledkem takoveacuteho stavu je
praacutevě to že spiritualita se vniacutemaacute pouze jako určityacute druh bdquoneteologickyacutech faktorůldquo kteryacutem je
nakonec v ekumenickeacutem bdquodialogu pravdyldquo vykaacutezaacutena jenom sekundaacuterniacute doprovodnaacute role
Ekumenicky plodnou se přitom může staacutet jedině takovaacute teologie kteraacute ve sveacute nejniternějšiacute
podstatě zahrnuje spiritualitu1502
Uacutekol před kteryacutem stojiacuteme tak spočiacutevaacute v tom vystihnout naacuteležitě vztah kteryacute vlaacutedne
mezi třemi veličinami jimiž jsou spiritualita dogma a pravda Prostředniacutemu z termiacutenů ndash
dogmatu ndash rozumiacuteme jako bdquoautentickeacutemu vyjaacutedřeniacute pravdy kteraacute byla ve Stareacutem a Noveacutem
zaacutekoně zjevena Bohemldquo1503
Smyslem dogmatu je přivaacutedět k většiacute evidenci pravdu obsaženou ve
Zjeveniacute Dogma stojiacute ve službě teacuteto pravdy Jednaacute se přitom o pravdu tyacutekajiacuteciacute se Boha a spaacutesy
člověka Bůh se ve Zjeveniacute činy a slovy obraciacute ve sveacute laacutesce k lidem nabiacuteziacute jim sveacute společenstviacute
a oteviacuteraacute přiacutestup k tajemstviacute sveacuteho vnitřniacuteho života Nejhlubšiacute pravda Zjeveniacute přitom zaacuteřiacute
1498
Srv Unitatis redintegratio 4 1499
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 29 1500
Tamteacutež 38 1501
Srv VOKOUN J Ekumenickyacute konfesionalismus s 19 1502
bdquoV žaacutedneacutem přiacutepadě nemohou byacutet rozdiacutely zahlazeny vyjednaacutevaacuteniacutem mezi abstraktniacutemi dogmatikami ktereacute ve
svyacutech abstrakciacutech vůbec nejsou schopneacute se dohodnout Toho lze dociacutelit pouze mezi živyacutemi organismy ktereacute majiacute
možnost se setkat a porozumět si praacutevě protože jsou všechny oživovaneacute jedniacutem životem životem Božiacutem v Kristuldquo
(BALTHASAR HU VON Einfaltungen Auf Wegen christlicher Einigung s 42) 1503
MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute KOMISE Interpretationis problema (dokument o interpretaci dogmatu z řiacutejna
1989) In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACCI B (ed) Enchiridion vaticanum 11 Documenti ufficiali della
Santa sede 1988-1989 Bologna Dehoniane 1992 čl 2729
233
v Kristu (srv Žd 11-4)1504
Jakou povahu tato pravda maacute Jednaacute se viacutece nežli o pojem neboť
v Kristu se zjevenaacute pravda staacutevaacute tělem (srv J 11417) a světlo Božiacute slaacutevy se zrcadliacute v jeho tvaacuteři
(srv 2K 46) V něm je bdquovtělena všechna plnost božstviacuteldquo (Ko 29) Univerzaacutelniacute nevystižitelneacute
bohatstviacute (srv Ef 38) je přiacutetomno v jedneacute konkreacutetniacute osobě toho jehož současniacuteci poklaacutedajiacute
prostě za tesařova syna (srv Mt 1355) Křesťanskeacute pojetiacute pravdy je tedy osobniacute poněvadž
pravdou je samotnyacute Božiacute Syna kteryacute přijal lidskou přirozenost (srv J 146)
Ciacuterkev kteraacute jako společenstviacute věřiacuteciacutech Božiacute pravdu poznaacutevaacute vyjadřuje jednotliveacute jejiacute
aspekty ve formě dogmatu Ciacutel teacuteto vyacutepovědi tedy nespočiacutevaacute v samotneacute formulaci nyacutebrž v tom
co se snažiacute pojmenovat Podle znaacutemeacute scholastickeacute definice je dogmatickaacute vyacutepověď perceptio
divinae veritatis tendens in ipsam1505
tedy zachyceniacute Božiacute pravdy ktereacute k teacuteto pravdě směřuje a
tudiacutež nikoliv prostě Božiacute pravda sama o sobě kteraacute bude dokonale odhalena až tam kde už
nebude zapotřebiacute bdquosvětlo lampy ani světlo slunceldquo (Zj 225) Celaacute ciacuterkev v průběhu dějin zatiacutem
pouze bdquosměřuje k plnosti pravdy dokud se na niacute nenaplniacute Božiacute slovaldquo1506
To jistě neznamenaacute
dogmatickyacute relativismus Vždyť k poznaacuteniacute pravdy vyjaacutedřeneacute v dogmatu dochaacuteziacute ciacuterkev za
asistence Ducha Svateacuteho Nicmeacuteně platiacute že pro jakoukoliv formu lidskeacuteho poznaacuteniacute je v
pozemskeacutem stavu putovaacuteniacute přiacuteznačnaacute uacutetržkovitost a neuacuteplnost (srv 1K 139) Proto může byacutet teacutež
dogma vystaveno určiteacutemu historickeacutemu vyacutevoji1507
Pokud se tyacuteče spirituality ta byacutevaacute často kvalifikovaacutena prostě jako subjektivně prožiacutevaneacute
dogma Tomaacuteš Špidliacutek v teacuteto souvislosti přichaacuteziacute k poněkud překvapiveacutemu zjištěniacute že totiž
rozdiacutely dogmatickyacutech vyacutepovědiacute neměly v dějinaacutech křesťanstviacute vždy bezpodmiacutenečně za naacutesledek
rozděleniacute v oblasti duchovniacuteho života Jako přiacuteklad uvaacutediacute Izaacuteka z Ninive kteryacute třebaže byl
nestoriaacutenem tedy z pohledu pravoslavnyacutech věřiacuteciacutech heretikem od něhož tudiacutež nemůže pochaacutezet
autentickaacute duchovniacute nauka byacutevaacute řazen k největšiacutem mystikům vyacutechodniacute ciacuterkve Jak to že přes
opozici dogmat můžeme konstatovat soulad spiritualit V duchu vyacutechodniacutech asketickyacutech autorů
Špidliacutek jako důvod konstatuje rozdiacutel mezi θεωρία ve smyslu ryze spekulativniacutem a θεωρία ve
vyacuteznamu duchovniacutem Ta druhaacute se od prvniacute lišiacute tiacutem že předpoklaacutedaacute křesťanskou laacutesku
Skutečnyacutem kořenem hereziacute v ciacuterkvi je přitom praacutevě nedostatek laacutesky k Bohu i k sobě
navzaacutejem1508
Lišiacute se tedy pravda vystiženaacute ciacuterkevniacutemi dogmaty od pravdy jak ji předklaacutedajiacute různeacute
podoby křesťanskeacute spirituality Neniacute snad pramenem obojiacuteho věroučneacute formulace i duchovniacuteho
života jedna a teacuteže pravda Zjeveniacute Spiacuteše bychom mohli řiacuteci že rozdiacutel je v tom jakyacutem
způsobem tato jedinaacute pravda dochaacuteziacute sveacuteho vyjaacutedřeniacute Jak již bylo naznačeno Božiacute pravda se
oteviacuteraacute člověku osobniacutem v setkaacuteniacute s Kristem ktereacute v sobě skryacutevaacute spaacutesonosnyacute vyacuteznam V době
povelikonočniacute vede ciacuterkev i jednotliveacute věřiacuteciacute k tomuto setkaacuteniacute se Zmrtvyacutechvstalyacutem jeho Duch
1504
Srv Dei Verbum 2 1505
TOMAacuteŠ AKVINSKYacute Summa theologica pars 2a2ae q 1 a 2 ad 2 (českyacute překlad Olomouc Krystal 1938) 1506
Dei Verbum 8 1507
Srv např Newmannova kriteriologie vyacutevoje dogmatu kterou předklaacutedaacute MEZINAacuteRODNIacute TEOLOGICKAacute
KOMISE Interpretationis problema In CABRI P ndash LORA E ndash TESTACI B (ed) Enchiridion vaticanum 11
Documenti ufficiali della Santa sede 1988-1989 čl 2802-2809 1508
Srv ŠPIDLIacuteK T bdquoKřesťanskyacute Vyacutechod v patristice a spiritualitaldquo In Velehrad ndash Řiacutem Modlil se tvaacuteřiacute k
vyacutechodu s 162-163
234
diacuteky němuž se každyacute křesťan může v přiacutetomneacutem okamžiku staacutet akteacuterem dramatu dějin spaacutesy1509
Pravdu Zjeveniacute tedy neniacute možneacute zachytit vyacutelučně nasazeniacutem intelektu jenž osviacutecenyacute viacuterou
vklaacutedaacute sveacute poznaacuteniacute do slovniacute formulace nyacutebrž v prveacute řadě ve vztahu do něhož vstupujeme celou
svou osobou Tento vztah vyžaduje postoj naacutesledovaacuteniacute pravdy kteraacute se staacutevaacute měřiacutetkem vlastniacuteho
života a jednaacuteniacute vždyť ke světlu přichaacuteziacute podle Ježiacuteše nikoliv ten kdo pravdu jen slyšiacute poznaacutevaacute
a řiacutekaacute ale ten kdo ji konaacute (srv J 321 Mt 721) Je to pak praacutevě spiritualita kteraacute bdquopřevaacutediacute
pravdu sdělenou ve Zjeveniacute do životaldquo1510
Pokud jde o porozuměniacute zjeveneacute pravdě je tedy na miacutestě překonat intelektualismus kteryacute
tiacutehne k tomu vniacutemat pravdu izolovanou od vztahu laacutesky neboť platiacute praacutevě to že bdquopravda je
v evangeliu a ve vtěleneacutem Kristu Božiacutem zjeveniacutem jakožto zjeveniacutem Božiacute laacuteskyldquo1511
Tuto
skutečnost vidiacuteme par excellence na křiacuteži kteryacute maacute ndash předevšiacutem v pohledu janovskeacute teologie ndash
vyacuteznam teofanickyacute V nejzazšiacutem uacutekonu laacutesky v poslušnosti vůči Otci a v oběti sebe sama za
spaacutesu světa Ježiacuteš zjevuje pravdu o sobě jako o Božiacutem Synu bdquoTeprve až vyvyacutešiacutete Syna člověka
poznaacutete že jaacute jsem toldquo (J 828 srv Mk 1539) Laacuteska je zjeveniacutem pravdy kteraacute se mimo kontext
laacutesky staacutevaacute nesrozumitelnou šifrou dokonce naacutestrojem kteryacute může byacutet i zneužit To je důvodem
proč se ve vyacutechodniacute křesťanskeacute tradici tolik zdůrazňovala kontemplace a to jako cesta intelektu
νοῦς k poznaacuteniacute Boha skrze laacutesku1512
Vyžaduje se zde jistaacute connaturalitas bez laacutesky nelze
proniknout Laacutesku Proto i pro ekumenickyacute dialog platiacute že společnyacute přiacutestup k božskyacutem
tajemstviacutem se maacute odehraacutevat s křesťanskou laacuteskou kteraacute je spjata s pokorou1513
Co z toho vyplyacutevaacute pro vztah pravdy a spirituality v raacutemci ekumenismu Podle uacutevah Hans
Urs von Balthasara nachaacutezejiacute všechny formy spirituality v ciacuterkvi svůj smysl v Ježiacuteši Kristu kteryacute
v postoji laacuteskyplneacute poslušnosti zjevuje Boha jako laacutesku Jednotliveacute spirituality jsou podle něj
spojeny v kristologickeacutem středu viacutery bdquojsou vyjaacutedřeniacutem jednoho Kristova poslaacuteniacute (kteryacutem je jeho
svrchovanaacute poslušnost laacutesky) v mnohosti milostiacute poslaacuteniacute a uacutekolů kteryacutemi saacutem Kristus
disponujeldquo1514
Daacutenskyacute ekumenik Peder Noslashrgaard-Hoslashjen kteryacute tuto myšlenku rozviacutejiacute praacutevě pro
oblast vztahu různyacutech konfesniacutech spiritualit pak dospiacutevaacute k zaacutevěru že imitatio Christi je
exkluzivniacutem kriteacuteriem pravdivosti každeacute křesťanskeacute spirituality1515
Kde se v konkreacutetniacute formě
života byť fragmentaacuterně přijiacutemaacute za vlastniacute smyacutešleniacute Krista kteryacute bdquoačkoli maacute božskou
přirozenost (hellip) saacutem sebe se zřekl (hellip) poniacutežil se a byl poslušnyacute až k smrtildquo (Fp 26-8) tam
spiritualita skutečně předklaacutedaacute pravdu Zjeveniacute a staacutevaacute se cestou přivaacutedějiacuteciacute k jednotě v teacuteto
pravdě
1509
Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer
oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 60 1510
HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 216 1511
VETRALI T Vangelo conversione e riconciliazione Per una spiritualitagrave ecumenica In Studi Ecumenici 3
(1985) s 504 1512
Srv AMBROS P Teologicky milova ciacuterkev s 346-347 1513
Srv Unitatis redintegratio 11 1514
BALTHASAR HU VON Das Evangelium als Norm und Kritik aller Spiritualitaumlten in der Kirche In
Concilium 19 (1965) s 719 1515
Srv NOslashRGAARD-HOslashJEN P Spiritualitaumlt und Wahrheit Uumlberlegungen zur Grundlegung und zum Inhalt einer
oumlkumenischen Spiritualitaumlt s 67
235
62Spirituaacutelniacute jaacutedro ekumenismu ndash oecumenismus spiritualis
Diacutelo obnoveniacute plneacute a viditelneacute jednoty křesťanů je v prveacute řadě duchovniacutem imperativem
kteryacute musiacute zazniacutet a najiacutet adekvaacutetniacute odpověď v životě všech Ježiacutešovyacutech učedniacuteků Pokud jednota
ciacuterkve vyvěraacute z tajemneacuteho působeniacute Božiacute milosti je třeba se nechat touto milostiacute staacutele viacutece
prostoupit a utvaacuteřet v souladu s niacute celou našiacute existenci jakožto novyacute život těch kdo uvěřili že
v Kristu Bůh přivaacutediacute všechno na nebi i na zemi k jednotě (srv Ef 110) Živouciacute střed
ekumenismu je duchovniacute povahy
Praacutevě tuto skutečnost mělo na mysli magisterium katolickeacute ciacuterkve když v osmeacute kapitole
dekretu Unitatis redintegratio poprveacute oficiaacutelně uplatnilo pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo
oecumenismus spiritualis o němž je řečeno že bdquoje třeba [jej] považovat za duši celeacuteho
ekumenickeacuteho hnutiacuteldquo a za jehož komponenty jsou vyjmenovaacuteny obraacuteceniacute srdce svatost života a
soukromeacute i veřejneacute modlitby za jednotu křesťanů1516
Jak doklaacutedaacute geneze textu odvolaacutevali se otcoveacute přiacutetomniacute v koncilniacute aule při teacuteto formulaci
naprosto vědomě na duchovniacute koncepci ekumenismu kterou nachaacuteziacuteme zpřiacutetomněnou v životě a
diacutele Paula Couturiera1517
Tento francouzskyacute kněz totiž již čtvrt stoletiacute před svolaacuteniacutem
2 vatikaacutenskeacuteho koncilu pronikavě vyjaacutedřil zaacutekladniacute dimenzi ekumenismu takto bdquoJestliže jednota
křesťanů zaacutevisiacute na pravdiveacute a tudiacutež pokorneacute modlitbě znějiacuteciacutem Confiteor a je-li zasazena do
duchovniacuteho kontextu pak z toho vyplyacutevaacute že před každeacuteho z naacutes klade otaacutezku osobniacuteho
1516
Srv Unitatis redintegratio 8 Akcent na duchovniacute jaacutedro ekumenickeacuteho uacutesiliacute přitom neniacute vyacutesadou způsobu
s niacutemž k otaacutezce prohloubeniacute jednoty mezi všemi křesťany přistupuje katolickaacute ciacuterkev Rovněž v raacutemci SRC
postupně třebaže nikoliv přiacutemočaře roste vědomiacute vyacuteznamu spirituaacutelniacuteho rozměru ekumenickeacuteho hnutiacute Za
vyvrcholeniacute tohoto procesu objevovaacuteniacute spirituaacutelniacute povahy ekumenismu lze poklaacutedat osmeacute valneacute shromaacutežděniacute SRC
v Harare v r 1998 Zde bylo ekumenickeacute hnutiacute definovaacuteno předevšiacutem jako bdquoobraacuteceniacute se k Bohuldquo jako
bdquoekumenismus srdceldquo v němž programy struktury a formy spolupraacutece hrajiacute teprve sekundaacuterniacute roli SRC při teacuteto
přiacuteležitosti prohlaacutesila bohoslužbu a spiritualitu za bdquopodstatnou metoduldquo ekumenickeacute praacutece kteraacute nesmiacute byacutet v raacutemci
života rady opomiacutejena ale naopak bdquozcela využitaldquo Vyplynulo to praacutevě z přesvědčeniacute že bdquojedinaacute autentickaacute cesta ke
středu jednoty kterou hledaacuteme naacutes přivaacutediacute společně k bohoslužbě modlitbě a sdiacuteleniacute duchovniacuteho životaldquo (italskyacute
překlad Ottava assemblea Volgiamoci a Dio Esultiamo nella speranza Harare 8-13 dicembre 1998 Il lavoro del
CEC passato presente e futuro Il lavoro del comitato delle linee programmatiche ROSSO S ndash TURCO E ed
Enchiridion oecumenicum Consiglio ecumenico delle chiese 5 Assemblee generali 1948-1998 čl 2119) 1517
Srv JAEGER L Das Konzilsdekret bdquoUumlber den Oumlkumenismusldquo Sein Werden sein Inhalt und seine Bedeutung
Paderborn Bonifacius 1965 s 89 Podle Congara kteryacute se saacutem koncilu aktivně uacutečastnil jako peritus je
Couturierovyacutem duchem nepochybně prodchnuta celaacute druhaacute kapitola koncilniacuteho dekretu jež předklaacutedaacute metodu
uskutečňovaacuteniacute ekumenismu srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 126 Jak
se zdaacute saacutem abbeacute Couturier pojem bdquoduchovniacute ekumenismusldquo nepoužiacuteval třebaže jej můžeme s papežem Benediktem
XVI popraacutevu nazvat bdquootcem duchovniacuteho ekumenismuldquo (Oumlkumenisches Treffen im erzbischoumlflichen Sitz in Koumlln
Ansprache von Benedikt XVI Koumlln Erzbischoumlfliches Palais Freitag 19 August 2005) Kliacutečovyacutem se pro lyonskeacuteho
kněze stal spiacuteše termiacuten eacutemulation spirituelle tedy bdquoduchovniacute soutěženiacuteldquo kteryacutem vyjadřoval sveacute přesvědčeniacute že
v otaacutezce jednoty se křesťaneacute odhodlaně bdquomusiacute ponořit do ovzdušiacute letnic velkodušně se odevzdat vanutiacute Ducha
Svateacuteholdquo (VILLAIN M Introduction a lrsquoœcumeacutenisme s 165) V textu koncilniacuteho dekretu nachaacuteziacuteme pojem
aemulatio v souvislosti bdquobratrskeacuteho soutěženiacuteldquo ktereacute popisuje způsob jiacutemž se majiacute partneři v dialogu vzaacutejemně
povzbuzovat na cestě k poznaacutevaacuteniacute Kristova bohatstviacute srv Unitatis redintegratio 11 K pojetiacute duchovniacuteho
ekumenismu P Couturiera srv přehledně např MICHALON P The abbeacute Couturier and his continuing influence In
One in Christ 1 (1965) s 6-18 SIRONI EM Lrsquoecumenismo spirituale secondo lrsquointuizione dellrsquoAbbeacute Paul
Couturier (1881-1953) In Nicolaus 30 (2003) s 285-306 KULKE D bdquoEin Vorlaumlufer und ein Beispielldquo Paul
Couturier als Vordenker und Wegbereiter der Oumlkumene In Catholica 67 (2013) s 19-39
236
posvěceniacuteldquo1518
Všechny tři složky duchovniacuteho ekumenismu zde tvořiacute jeden živyacute celek Modlitba
jako miacutesto vyznaacuteniacute viacutery i našich selhaacuteniacute ndash počaacutetek našiacute konverze uacutesiliacute o svatost života jako
podmiacutenka pro diacutelo sjednoceniacute
bdquoAbbeacute Couturier miacuteřil k oneacute jednotě na uacuterovni duchovniacutech realitldquo1519
shrnul jeho
koncepci Yves Congar Jestliže totiž působeniacutem milosti vzrůstaacute spojeniacute s Kristem ve viacuteře a laacutesce
pokud se rozšiřuje společenstviacute Ducha Svateacuteho staacutevaacute-li se modlitba prostředkem staacutele
důvěrnějšiacuteho proniknutiacute našiacute vůle vůliacute Božiacute pak jednota mezi křesťany bude vyrůstat bdquozevnitřldquo
bude pramenit ze sdiacuteleniacute nadpřirozeneacuteho života milosti Tato duchovniacute vize nicmeacuteně neuacutestiacute
v nějakyacute ekumenismus kteryacute by zůstal pouze skrytyacute bliacuteže neurčitelnyacute neboť vyacutesledkem uacutesiliacute
jak jej maacute Couturier na srdci je jednota viditelnaacute vyjaacutedřenaacute sjednoceniacutem ve viacuteře Pouť k jednotě
ve viacuteře ovšem začiacutenaacute nevyhnutelně tam kde křesťaneacute usilujiacute staacutele viacutece o průzračnyacute křesťanskyacute
život kteryacute je bude každeacuteho v tom společenstviacute ve ktereacutem se mu počaacutetku viacutery dostalo přetvaacuteřet
staacutele viacutece do podoby Kristovy Jen tehdy se podařiacute překlenout zeď rozděleniacute křesťaneacute rozpoznajiacute
jeden ve druheacutem Kristovu tvaacuteř a jednota srdciacute najde sveacute vyjaacutedřeniacute v jednotě viacutery bdquoModlitba vede
k laacutesce a laacuteska přivaacutediacute k plnosti viacutery kteraacute sjednocujeldquo1520
Takovyacute zaacutekon nachaacuteziacute autor
v samotneacute udaacutelosti Kristova vtěleniacute kdy Bůh chtěl zjevit tajemstviacute sveacuteho života a pravdy a
zvolil přitom cestu laacutesky kterou je poniacuteženiacute Božiacuteho Syna bdquoVtěleneacute Slovo se zjevilo sbquoplneacute
milostilsquo abychom mohli poznat že bylo sbquoplneacute pravdylsquoldquo1521
Spirituaacutelniacute vyacutechodisko uacutesiliacute o jednotu jak je představuje pojem duchovniacuteho ekumenismu
naacutem staviacute před oči skutečnost že ekumenismu může pokračovat kupředu pouze jako cesta
směřujiacuteciacute bdquok opravdovosti a plnosti křesťanskeacute viacutery a života k ryzosti celeacute křesťanskeacute
existenceldquo1522
Jakožto o bdquoduši ekumenismuldquo jednaacute se zde o princip kteryacute celeacute diacutelo oživuje
bdquoBez teacuteto duše ekumenismus umiacuteraacuteldquo1523
a utaacutepiacute se v bezducheacutem aktivismu nebo abstraktniacutem
akademickeacutem cvičeniacute1524
Duchovniacute ekumenismus nesoustřediacute naacuteš zrak v prveacute řadě na otaacutezku
struktur nyacutebrž ukazuje že jednota ciacuterkve vyrůstaacute ze vztahu každeacuteho věřiacuteciacuteho ke Kristu a celeacute
ciacuterkve ke sveacutemu Paacutenu Ve sveacute duchovniacute podstatě ekumenismus nejleacutepe ukazuje čiacutem je
naleacutehavou bdquozaacuteležitostiacute celeacute ciacuterkveldquo1525
Podiacutevejme se nyniacute na každou z jednotlivyacutech složek duchovniacuteho ekumenismu poněkud
bliacuteže
1518
COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana (text z r 1937) In VILLAIN M
(ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier Alba Paoline 1965 s 111 1519
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 125 1520
COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana (text původně publikovanyacute r 1944 jako bdquoekumenickyacute testamentldquo
autora) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 342 1521
Tamteacutež s 359-360 1522
VODOPIVEC I Renovatio et oratio tamtam anima motus oecumenici Ad cap II Decreti bdquoUnitatis
redintegratioldquo In SCHOumlNMETZER A (ed) Acta congressus internationalis de theologia concilii Vaticani II
Romae diebus 26 septembris ndash 1 octobris 1966 celebrati Romae Typis Polyglottis Vaticanis 1968 s 753 1523
KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 155 1524
Srv KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 31 1525
Unitatis redintegratio 5
237
621 Jednota jako plod společenstviacute modlitby
Modlitba je zaacutekladniacutem projevem křesťanskeacute viacutery je podstatnyacutem rysem života ciacuterkve i
jednotliveacuteho křesťana V kontextu ekumenickeacutem je pak pro ni podle slov koncilu
charakteristickeacute dvojiacute jednak jde o bdquovelmi uacutečinnyacute prostředek k vyprošeniacute milosti jednotyldquo
současně představuje takovaacute modlitba bdquoautentickyacute vyacuteraz společenstviacuteldquo ktereacute mezi těmi kdo jsou
dosud rozděleni nepřestaacutevaacute existovat1526
bdquoKdyž se křesťaneacute modliacute jeviacute se ciacutel jednoty bliacuteželdquo1527
napsal ve sveacute ekumenickeacute encyklice Jan Pavel II Důvodem je že v modlitbě přichaacuteziacuteme
společně k prameni jednoty jiacutemž je Ježiacuteš Kristus bdquoV siacutele Ducha sice konfesniacute hranice nejsou
zrušeny přesto však jsou překonaacuteny skrze sounaacuteležitost spočiacutevajiacuteciacute v tom že všichni kdo se
modliacute jsou zaměřeni na Paacutenaldquo1528
Ba co viacutec jako uacutedy Kristova těla pronaacutešiacuteme naši modlitbu ve
společenstviacute s našiacutem Spasitelem Podle znaacutemeacute myšlenky sv Augustina je Božiacute Syn současně
tiacutem jenž se modliacute za naacutes i v naacutes a k němuž se zaacuteroveň naše modlitby obracejiacute Jako naacuteš kněz
totiž přednaacutešiacute před Otcovou tvaacuteřiacute prosby za svůj lid jako naše hlava se modliacute spolu s naacutemi a jako
Bůh je adresaacutetem našich modliteb1529
Jedině zůstaacutevaacuteme-li v Kristu a přebyacutevajiacute-li v naacutes jeho slova může byacutet naše modlitba
uacutečinnaacute (srv J 157) Když jsme totiž s Kristem spojeni a prosiacuteme v jeho jmeacutenu oteviacuteraacute se naacutem
v modlitbě přiacutestup k Otci kteryacute daacutevaacute z bohatstviacute svyacutech darů (srv J 15161723) Když se
křesťaneacute v modlitbě obracejiacute Bohu slovy kteraacute jim odkaacutezal saacutem Ježiacuteš vyznaacutevajiacute Boha za sveacuteho
společneacuteho Otce a rozeznaacutevajiacute sebe navzaacutejem jako jeho syny a dcery kteřiacute k sobě patřiacute
Samotnou modlitbu Paacuteně pak můžeme praacutevem označit za bdquospolečnou modlitbu velkeacute křesťanskeacute
rodiny za ekumenickou modlitbu v praveacutem slova smysluldquo1530
Ti kdo se ji modliacute totiž objevujiacute
sami sebe jako součaacutest společenstviacute s prvniacutemi křesťany s Božiacutem lidem kteryacute je na cestě
dějinami se všemi kdo jako členoveacute různyacutech křesťanskyacutech konfesiacute ve všech končinaacutech země
každyacute den prosiacute jednoho Otce kteryacute je na nebesiacutech
Modlit se k Bohu a nazyacutevat jej tak jako to činil Ježiacuteš tedy Abba Otče je ovšem možneacute
pouze v Synově Duchu Je to dokonce on saacutem kdo se v naacutes takto modliacute (srv Ga 46) Modlitba
je totiž jakoby bdquodechem Duchaldquo1531
Vždyť my sami bdquoani neviacuteme jak a za co se modlit ale saacutem
Duch se za naacutes přimlouvaacute nevyslovitelnyacutem lkaniacutemldquo (Ř 826) Diacuteky teacuteto modlitbě Ducha v naacutes tak
sami vstupujeme do rozhovoru kteryacute spolu Otec a Syn v Laacutesce od věčnosti vedou Duch Svatyacute
v pokřtěnyacutech hovořiacute řečiacute Božiacute a tak daacutevaacute proniknout naši naději na spaacutesu jejiacutem eschatologickyacutem
dovršeniacutem ndash je našiacutem poutem s Bohem i se sebou navzaacutejem bdquoJako živouciacute sbquomylsquo mezi Otcem a
Synem ve vnitřniacutem božskeacutem životě se staacutevaacute Duch Svatyacute takeacute tvůrčiacutem sbquomylsquo mezi trojjedinyacutem
1526
Srv Unitatis redintegratio 8 1527
JAN PAVEL II Ut unum sint 22 1528
WANKE J Oumlkumene im Gebet ndash nur eine Verlegenheit Uumlberlegungen zum theologischen und pastoralen
Stellenwert oumlkumenischer Gebetsinitiativen In SCHREINER J ndash WITTSTADT K (ed) Communio Sanctorum
Einheit der Christen ndash Einheit der Kirche Festschrift fuumlr Bischof Paul-Werner Scheele Wuumlrzburg Echter 1988 s
560-561 1529
Srv AUGUSTIN Ennarationes in Psalmos LXXX-CL 851 In PL 371081 1530
BARTH H-M Das Vaterunser als oumlkumenisches Gebet In Una sancta 45 (1990) s 109 1531
ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 387 s odvolaacuteniacutem na Teofana
Zatvornika
238
Bohem a křesťany a osvobozujiacuteciacutem sbquomylsquo mezi křesťany a křesťanskyacutemi ciacuterkvemildquo1532
Skrze
modlitbu již nyniacute křesťaneacute na způsob anticipace zakoušejiacute co to znamenaacute byacutet jedno neboť
modlitbou bdquovnikaacuteme do vnitřniacuteho života Nejsvětějšiacute Trojice do Božiacuteho světa tam kde je
všechno štěstiacute kde se rozhodujiacute osudy celeacuteho vesmiacuteruldquo1533
kde je nerozborně ukryta a dokonale
uskutečněna naše jednota
Modliacuteme-li se jako křesťaneacute za smiacuteřeniacute a růst jednoty mezi naacutemi nejde o projev
rezignace nad bezvyacutechodnostiacute našich ekumenickyacutech plaacutenů a představ nyacutebrž naopak o uacutekon viacutery
o projev našiacute touhy proniknout Božiacute způsob viděniacute jednoty a i našeho rozštěpeniacute pochopit jeho
zaacuteměr odevzdat se jeho vůli Jaacutedro křesťanskeacute modlitby přece spočiacutevaacute praacutevě v tom že se
svěřiacuteme do rukou Boha aby naacutes on saacutem přetvaacuteřel a vedl1534
Jednaacute se o důkaz našiacute důvěry ve
svrchovanou moc Božiacute laacutesky kteraacute všechno dokaacuteže nakonec podivuhodně proměňovat v dobro
Aby naše naděje na jednotu byla staacutele viacutece sycena jistotou že jejiacutem svrchovanyacutem garantem je
saacutem Bůh proto je v ekumenismu nanejvyacuteš přiacutehodneacute apoštolovo slovo bdquoV modlitbaacutech buďte
vytrvaliacuteldquo (Ko 42)
6211Zaacuteklad ndash Ježiacutešova velekněžskaacute modlitba (J 17)
Podle slov Waltera Kaspera ekumenismus jako duchovniacute uacutekol bdquonemůže byacutet ničiacutem jinyacutem
než uacutečastiacute na Ježiacutešově velekněžskeacute modlitběldquo1535
Jak dalece ovšem samotnaacute Spasitelova
modlitba pronesenaacute ve večeřadle jež se naacutem dochovala v Janově evangeliu souvisiacute se současnou
dějinnou situaciacute v niacutež křesťaneacute žijiacute v ciacuterkviacutech ktereacute mezi sebou nesdiacutelejiacute uacuteplnou a viditelnou
jednotu Interpretace Ježiacutešovy prosby o jednotu jejiacute původniacute Sitz im Leben dokonce i vztah
janovskeacute obce pro niž bylo evangelium napsaacuteno (srv J 2031) k bdquovelkeacute ciacuterkvildquo raneacuteho
křesťanstviacute kteraacute jako kriteacuterium sveacute pravosti chaacutepala jednotu ve smyslu Ef 45 (bdquojeden Paacuten
jedna viacutera jeden křestldquo) zdaleka nejsou jednoznačneacute
Pokud jde o otaacutezku jednoty křesťanů o niacutež je v textu řeč a jednoty ciacuterkve můžeme
nicmeacuteně napřiacuteklad na zaacutekladě vyacutekladu Rudolfa Schnackenburga konstatovat že Janovo
evangelium se plně zasazuje do prostoru prvotniacuteho křesťanstviacute pro kteryacute je typickaacute misijniacute
šiacuteře1536
To že v Janově pojetiacute se společenstviacute učedniacuteků neomezuje na exkluzivniacute a pouze
spirituaacutelně miacuteněnou spřiacutezněnost mezi členy jakeacutesi ezoterickeacute skupiny kteřiacute se vzdaacutelili
z nepřaacutetelskeacuteho světa dokazujiacute napřiacuteklad vyacuteroky o tom že Ježiacuteš jako jeden pastyacuteř přichaacuteziacute jak
pro Židy tak i pro ovce bdquoktereacute nejsou z tohoto ovčinceldquo (J 1016) že jeho smrt maacute za ciacutel
shromaacuteždit vjedno rozptyacuteleneacute Božiacute děti (srv J 1152) Rovněž přijetiacute petrovskeacute tradice do celku
evangelia (srv J 21) vykazuje ekleziaacutelniacute charakter což poukazuje na to že pro janovskou obec
bylo vědomiacute sounaacuteležitosti s ostatniacutemi kruhy prvotniacute ciacuterkve živou skutečnostiacute1537
1532
KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 146 1533
ŠPIDLIacuteK T Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 353 1534
Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 172 1535
KASPER W Wege der Einheit Perspektiven fuumlr die Oumlkumene s 204 1536
Srv SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 Leipzig St Benno-
Verlag 1977 s 244 1537
Srv tamteacutež s 241-244
239
V evangelistově pojetiacute obecenstviacute věřiacuteciacutech se tedy předpoklaacutedaacute existence konkreacutetniacuteho
společenstviacute Božiacuteho lidu v němž se uskutečňuje spaacutesonosneacute jednaacuteniacute jak to zřejmě nejvyacutestižněji
vystihuje obraz o vinneacutem kmeni a ratolestech (srv J 151-11) kteryacute byl ve starozaacutekonniacutech
souvislostech typickyacutem symbolem pro znaacutezorněniacutem Izraele (srv Iz 51-7)
Za předpoklad pro porozuměniacute obsahu Ježiacutešovy velekněžskeacute modlitby tedy
s J Ratzingerem bereme skutečnost že v pojetiacute biblickeacuteho textu sedmnaacutecteacute kapitoly čtvrteacuteho
evangelia bdquojednota ciacuterkve je jednotou křesťanůldquo1538
Co je pro tuto jednotu charakteristickeacute
V prveacute řadě je nutneacute si naacuteležitě uvědomit dalekosaacutehlyacute vyacuteznam toho že bdquojednota mezi učedniacuteky
neniacute něčiacutem co by Ježiacuteš od nich vyžadoval nyacutebrž něčiacutem za co se on saacutem modliacuteldquo1539
Celyacute text
sedmnaacutecteacute kapitoly je totiž uvozen slovy o tom že Ježiacuteš pozdvihuje oči k nebi a obraciacute se k Otci
(srv 171) a každeacute ze čtyř miacutest kde pak o jednotě vyacuteslovně hovořiacute (srv 1711212223) maacute
formu prosby jednota je tedy předevšiacutem plodem modlitby darem přichaacutezejiacuteciacutem shůry
Modlitbu Ježiacuteš vyslovuje v předvečer sveacuteho utrpeniacute kdy jej naplňuje jistota že bdquohodinaldquo
pro kterou přišel na svět je tady Přibliacutežila se hodina soudu nad tiacutemto světem kdy bude vyvržen
ven jeho vlaacutedce a Ježiacuteš vyvyacutešenyacute ze země přitaacutehne všechny k sobě (srv J 831-32) Tato chviacutele
bude ovšem takeacute přiacuteležitostiacute k tomu aby Otec oslavil sveacute jmeacuteno (srv J 827n) aby se ukaacutezal
jako ten kdo je přiacutetomnyacute mezi lidmi jako odpouštějiacuteciacute a vydaacutevajiacuteciacute se Laacuteska Ježiacutešova modlitba
jej představuje jako velekněze kteryacute je odhodlaacuten vziacutet na sebe viny všech a svou obětiacute uskutečnit
smiacuteřeniacute mezi Bohem a člověkem1540
V tomto zaacutevažneacutem okamžiku rekapituluje evangelista
v Ježiacutešovyacutech slovech podstatu sveacuteho poselstviacute což je patrneacute z kliacutečovyacutech slov a teacutemat kteraacute zde
zazniacutevajiacute slaacuteva život věčnyacute Božiacute jmeacuteno pravda svědectviacute svět viacutera poslaacuteniacute poznaacuteniacute laacuteska a
konečně jednota
Oslava Otce je smyslem Ježiacutešova působeniacute ve světě ktereacute nyniacute vrcholiacute Všechno co mu
Otec svěřil ndash věčnyacute život ndash odevzdal lidem kteryacutem zjevil jeho jmeacuteno Celyacute Ježiacutešův život se nesl
ve znameniacute toho že je poslaacuten Otcem a nehledaacute vůli svou nyacutebrž vůli toho kteryacute jej poslal
(srv J 530) Kdo uvěřili že Ježiacuteš je vyslancem Božiacutem kdo přijali jeho slovo jako slovo toho
kteryacute jej poslal a poznali Boha jako jedineacuteho praveacuteho a milujiacuteciacuteho sdiacutelejiacute novost a nevyacutestižnost
věčneacuteho života To jsou Ježiacutešovi učedniacuteci ti kdo uvěřili a poznali že on je ten Svatyacute Božiacute
(srv J 669) a praacutevě viacutera v Krista oteviacuteraacute braacuteny věčneacuteho života jako přebyacutevaacuteniacute s tiacutem kteryacute je saacutem
věčnyacute Zatiacutemco je ještě ve světě prosiacute Ježiacuteš Otce za ty ktereacute mu on saacutem dal a ktereacute ve světě
zanechaacutevaacute aby je zachoval od zleacuteho To je možneacute jedině tehdy zůstanou-li učedniacuteci v Božiacutem
jmeacutenu a bude-li v nich přebyacutevat Otcovo slovo pravdy Proto Kristus prosiacute aby je Otec posvětil
pravdou a dokonce za ně posvěcuje saacutem sebe To jest bdquovydělujeldquo se zcela pro Boha zasvěcuje
se mu a odevzdaacutevaacute se bezvyacutehradně jeho vůli Je-li Ježiacutešovou identitou jeho poslaacuteniacute pak platiacute
toteacutež pro jeho učedniacuteky i oni jsou poslaacuteni aby světu kteryacute dosud nepoznal Otce a neuvěřil
v jeho Syna vydaacutevali svědectviacute (srv J 1527)
1538
Srv RATZINGER J Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen
Zeitschrift bdquoCommunioldquo In TENTYacuteŽ Kirche Oumlkumene und Politik s 113 1539
KOCH K Dass alle Eins seien Oumlkumenische Perspektiven s 144 1540
Srv RATZINGER JBENEDIKT XVI Ježiacuteš Nazaretskyacute 2 Od vjezdu do Jeruzaleacutema po zmrtvyacutechvstaacuteniacute Brno
Barrister amp Principal 2011 s 55-58
240
Praacutevě uacutekol svědectviacute kteryacute je učedniacutekům ve světě svěřen je podstatně spojen s jejich
jednotou majiacute byacutet jedno aby svět uvěřil a poznal že Ježiacuteše poslal Otec Jednota za kterou Ježiacuteš
prosiacute se přitom nevztahuje pouze na kruh učedniacuteků kteřiacute s Mistrem zasedli k posledniacute večeři
nyacutebrž přesahuje jejich společenstviacute směrem k těm bdquokteřiacute skrze jejich slovo uvěřiacuteldquo (1720)
Kristova modlitba tak zahrnuje celou ciacuterkev od chviacutele kdy se rodiacute až po okamžik v němž dojde
sveacuteho naplněniacute v Božiacutem kraacutelovstviacute Všichni tito učedniacuteci majiacute byacutet jedno Přitom jednota o
kterou jde musiacute byacutet pro svět postřehnutelnou skutečnostiacute z čehož vyplyacutevaacute že musiacute miacutet povahu
znameniacute To samo o sobě vylučuje že by šlo o zaacuteležitost omezujiacuteciacute se pouze na oblast toho co je
neviditelneacute1541
Jednota ciacuterkve pochaacuteziacute bdquoshůryldquo z jednoty Otce a Syna vždyť Ježiacuteš se modliacute za to aby
učedniacuteci byli jedno bdquojako myldquo (171122) Takto koncipovanaacute jednota je v prveacute řadě kvalitou
vztahu mezi Božiacutem Synem a nebeskyacutem Otcem jak to doklaacutedaacute Ježiacuteš když prohlašuje na jineacutem
miacutestě bdquoJaacute a Otec jsme jednoldquo (J 1030) Zaacutekladem vztahu mezi Otcem a Synem je přitom laacuteska
bdquovždyť Otec miluje Synaldquo (J 520) a to již bdquopřed založeniacutem světaldquo (1724) Laacuteska mezi Otcem a
Synem tedy sahaacute až do nitra tajemstviacute samotneacuteho Božiacuteho života Od počaacutetku sdiacuteliacute Otec ve sveacute
laacutesce všechno co maacute se svyacutem Synem ktereacuteho plodiacute aby s niacutem byl jedno v teacuteže Božiacute podstatě
Otec je od věčnosti laacuteska kteraacute bezezbytku daacutevaacute a plodiacute Syn tuto laacutesku přijiacutemaacute a odpoviacutedaacute na ni
bdquoJežiacutešova laacuteska kteraacute se projevuje v darovaacuteniacute sebe sameacuteho a to až k smrti v poslušnosti vůči
Otci musiacute byacutet odrazem Otcovy laacutesky kteraacute v Synu nachaacuteziacute odpověďldquo1542
Ježiacutešova kenotickaacute
laacuteska tak nejen zjevuje Otcovu laacutesku k naacutem ale dovoluje naacutem nahleacutednout do způsobu jiacutemž Otec
miluje Syna a Syn Otce V laacutesce spočiacutevajiacuteciacute v naprosteacute vydanosti se ukazuje hloubka jednoty
kteraacute je bdquopoznaacutevaciacutem znameniacute Božiacuteho bytiacuteldquo1543
bdquoJednota Otce a Syna neniacute pouze vzorem nyacutebrž takeacute pramenem jednoty křesťanůldquo1544
kteřiacute majiacute byacutet do tohoto společenstviacute laacutesky uvedeni Učedniacuteci majiacute byacutet jedno jako je Otec v Synu
a Syn v Otci (srv 1721) a to tak že budou miacutet uacutečast na teacuteže jednotě kteraacute je zaacuteroveň jejiacute
dokonalostiacute (srv 1723) Jednaacute se o tajemstviacute přebyacutevaacuteniacute (srv 1723) Syn přebyacutevaacute v Otci a Otec
přebyacutevaacute v Synu (srv J 1411) a tudiacutež kdo vidiacute Ježiacuteše vidiacute Otce (srv J 149) Syn pak zůstaacutevaacute
přiacutetomen ve svyacutech učedniacuteciacutech když jim odevzdaacutevaacute svoji slaacutevu ndash plnost Božiacuteho života ndash diacuteky niacutež
je s Otcem jedno On saacutem tuto slaacutevu od věčnosti přijal od Otce jakožto jednorozenyacute Syn a tiacutem že
ji zanechaacutevaacute svyacutem učedniacutekům daruje jim hodnost Božiacutech dětiacute Daacutevaacute jim podiacutel na Božiacutem životě a
Otec je tak může milovat laacuteskou jiacutež miluje sveacuteho Syna (srv 1723)1545
Když Ježiacuteš sdiacuteliacute s
1541
Srv TENTYacuteŽ Luther und die Einheit der Kirchen Ein Gespraumlch mit der internationalen katholischen
Zeitschrift bdquoCommunioldquo s 112 1542
LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave 2002 s 361 1543
SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 219 1544
VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17 Mainz
Gruumlnewald 1962 s 90 1545
Absence Ducha Svateacuteho v Ježiacutešově velekněžskeacute modlitbě může byacutet překvapujiacuteciacute Nelze však opomenout že
Ježiacuteš o něm hojně hovořiacute v předchoziacutech kapitolaacutech Nikoliv zanedbatelnaacute patristickaacute tradice vidiacute přiacutetomnost Ducha
Svateacuteho vyjaacutedřenou praacutevě pojmem bdquoslaacutevaldquo s niacutemž třetiacute božskou osobu přiacutemo identifikujiacute Vyjadřujiacute tak
přesvědčeniacute že jednota učedniacuteků je nemyslitelnaacute bez přispěniacute Ducha Svateacuteho kteryacute je vyacuterazem jednoty a laacutesky Otce
a Syna srv LADARIA L Il Dio vivo e vero Il mistero della Trinitagrave s 424 pozn 42
241
učedniacuteky sveacute Božiacute synovstviacute vytvaacuteřiacute tiacutem jejich jednotu neboť je uvaacutediacute do dokonalosti jednoty
kteraacute panuje mezi niacutem a Otcem (srv 1722-23)
Z textu evangelia vidiacuteme že jednota křesťanů se neodviacutejiacute na moraacutelniacutem zaacutekladě nebo na
vzaacutejemneacute sympatii nyacutebrž nachaacuteziacute svůj otologickyacute zaacuteklad v nadpřirozeneacutem řaacutedu milosti1546
jde o
skutečnost boholidskou Čiacutem viacutece jsme diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu prostoupeni božstviacutem
tiacutem pevnějšiacute je pouto našiacute vzaacutejemneacute jednoty Zde je jaacutedro ze ktereacuteho musejiacute vychaacutezet všechny
naše uacutevahy o sjednoceniacute křesťanů o jednotě ciacuterkve
Tiacutem že Syn je přiacutetomen v učedniacuteciacutech a Otec v Synovi je celeacute společenstviacute učedniacuteků ndash
ciacuterkev ndash naplněno Božiacutem bytiacutem bdquodochaacuteziacute k dokonaleacute jednotě a (hellip) je zaacuteroveň povolaacuteno aby
v bratrskeacute laacutesce učinilo tajemstviacute božskeacute jednoty viditelnyacutemldquo1547
Laacuteska učedniacuteků je přitom
vyživovaacutena laacuteskou kterou maacute Otec ke sveacutemu Synu (srv 1726) Svědectviacute o tom že bdquoBůh je
laacuteskaldquo (1J 416) a že diacuteky Synově vykupitelskeacutemu diacutelu je do teacuteto laacutesky opět plně a definitivně
zahrnuto celeacute stvořeniacute tvořiacute naacuteplň křesťanskeacuteho poslaacuteniacute Ciacuterkev kteraacute roste v poznaacuteniacute Božiacute
laacutesky k naacutem a prohlubuje viacuteru v tuto laacutesku zůstaacutevaacute v Bohu a Bůh zůstaacutevaacute v niacute (srv 1J 416)
Odtud pak takeacute čerpaacute staacutele znovu svoji jednotu za kterou Velekněz prosil ve sveacute modlitbě
6212Vyacuteznam Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů pro celkoveacute pojetiacute ekumenismu
Kristova modlitba ve večeřadle je podle slov P Couturiera bdquoprototypem každeacute modlitby
za jednotuldquo1548
Jako prosba za jednotu všech učedniacuteků napřiacuteč prostorem a časem vyjadřuje tato
modlitba bdquopouto mezi tiacutem co Ježiacuteš učinil nebo učiniacute ve sveacutem lidskeacutem těle a co chce aby se
naplnilo v jeho těle ktereacute tvořiacute jeho věrniacute podle oneacute dynamiky diacuteky niacutež pokračuje Kristovo
tajemstviacute v jeho těleldquo1549
Zmrtvyacutechvstalyacute a oslavenyacute Kristus sediacute po Otcově pravici kde se za
naacutes neustaacutele přimlouvaacute (srv Žd 725) sjednocenyacute se svyacutem tělem ndash ciacuterkviacute ndash tak přivaacutediacute diacutelo spaacutesy
k jeho dovršeniacute Obdobně jako Kristus naacutes nemůže spasit aniž bychom k němu přilnuli našiacute
svobodou zbavenou otroctviacute hřiacutechu1550
tak i jednota křesťanů se uskutečňuje tiacutem způsobem že
Bůh naacutes přidružuje ke sveacutemu diacutelu ke ktereacutemu pronaacutešiacuteme sveacute bdquoanoldquo
Paul Couturier byl přesvědčen o tom že bdquoviditelnaacute křesťanskaacute jednota bude dosažena
když modliacuteciacute se Kristus nalezne ve všech konfesiacutech dostatečnyacute počet křesťanskyacutech dušiacute ktereacute ho
nechajiacute aby se v nich svobodně modlil ke sveacutemu Otci za jednotuldquo1551
Čiacutem viacutece prostoru
nechaacuteme v našiacute modlitbě Kristu tiacutem se stane tato modlitba uacutečinnějšiacute neboť půjde o modlitbu
celeacuteho Krista hlavy i jeho těla Univerzaacutelniacute modlitba Ježiacutešova vyslovenaacute v předvečer jeho
1546
Srv VILLAIN M Das Gebet Jesu fuumlr die Einheit der Christen Oumlkumenische Betrachtung uumlber Johannes 17
s 95 1547
SCHNACKENBURG R Das Johannesevangelium III Kommentar zu Kap 13-21 s 220 1548
COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul
Couturier s 325-326 1549
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 175 1550
bdquoTen kteryacute tě stvořil bez tebe neospravedlniacute tě bez tebeldquo (AUGUSTIN Sermones de tempore 1691113 In PL
38 923) 1551
COUTURIER P Preghiera e unitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul
Couturier s 353
242
utrpeniacute tak dosaacutehne aktualizace jako univerzaacutelniacute modlitba křesťanů bdquoTakovyacute je boholidskyacute
přiacutenos modlitbyldquo1552
Dovolit aby naše modlitba přešla v modlitbu Ježiacutešovu kdy Kristus v našich srdciacutech
v Duchu Svateacutem bude prosit Otce bdquoaby všichni byli jednoldquo (J 1721) praacutevě to je podle
jmenovaneacuteho francouzskeacuteho apoštola jednoty smyslem Oktaacutevu modliteb za jednotu křesťanů
jehož podobu lyonskyacute Abbeacute proměnil zcela zaacutesadniacutem způsobem Praxe tohoto modlitebniacuteho
tyacutedne se jak znaacutemo zrodila v r 1908 původně v anglikaacutenskeacutem prostřediacute v kruziacutech přiacuteznivě
nakloněnyacutech jednotě s řiacutemskou ciacuterkviacute Tuto skutečnost vyjadřovalo i datum každoročniacuteho
oktaacutevu jež probiacutehal každoročně od 18 do 25 ledna Tyto dny nebyly jistě zvoleny naacutehodně na
18 leden připadal v tehdejšiacutem kalendaacuteři svaacutetek Stolce svateacuteho Petra podle něhož dostal celyacute
modlitebniacute podnik i sveacute jmeacuteno bdquoOktaacutev jednoty s Petrovyacutem stolcemldquo 25 leden pak naviacutec dodnes
zůstaacutevaacute připomiacutenkou obraacuteceniacute apoštola Pavla Rekurs k apoštolskyacutem kniacutežatům ciacuterkve vzbudil
sympatie v očiacutech Petrova naacutestupce a tak Benedikt XV r 1916 zavaacutediacute oficiaacutelně praxi
modlitebniacuteho oktaacutevu za jednotu i do celeacute řiacutemsko-katolickeacute ciacuterkve papežskyacutem breve
Ad perpetuam Dei memoriam Takto koncipovanaacute naacuteplň modliteb za jednotu odpoviacutedala velmi
dobře tehdy v katolickeacute ciacuterkvi jedineacute myslitelneacute představě obnovy křesťanskeacute jednoty totiž
naacutevratu všech bdquoodloučenyacutechldquo zpět do jedneacute a jedineacute ciacuterkve jiacutež je ona Bohem ustanovenaacute
societas perfecta v jejiacutemž čele stojiacute řiacutemskyacute velekněz1553
Proto již od dob Lva XIII bylo
katoliacutekům vroucně doporučovaacuteno aby se modlili za obraacuteceniacute všech kdo bdquouznaacutevajiacute a vyznaacutevajiacute
Ježiacuteše Krista za Božiacuteho Syna a Spasitele lidskeacuteho pokoleniacute a přitom bloudiacute daleko od jeho
nevěstyldquo1554
aby našli cestu do bezpečiacute jednoho ovčince1555
Je poměrně snadno pochopitelneacute že pro většinu nekatoliacuteků se takovyacute modlitebniacute program
stal nepřijatelnyacutem neboť jej pociťovali jako vyacuteraz bdquořiacutemskeacuteho duchovniacuteho imperialismuldquo1556
Tuto nesnaacutez prožiacuteval hluboce praacutevě otec Couturier kteryacute r 1935 vnaacutešiacute do celeacute otaacutezky novyacute
pohled když prohlašuje že oktaacutev modliteb neniacute duchovniacutem prostředkem katoliacuteků jak
podněcovat individuaacutelniacute konverze jinověrců do vlastniacute ciacuterkve nyacutebrž vyacutezvou k tomu aby všichni
pokřtěniacute učenliviacute k diacutelu milosti ktereacute v nich působiacute Duch Svatyacute pozvedli svou mysl společně
k Bohu a modlili se v duchu dnes již okřiacutedleneacute zaacutesady bdquoKeacutež nastane viditelnaacute jednota Božiacuteho
kraacutelovstviacute tak jak to chce Kristus a takovyacutemi prostředky ktereacute on bude chtiacutetldquo1557
Podle Abbeacute
Paula maacute jiacutet tedy nikoliv o modlitbu za (naacutevrat odloučenyacutech bratřiacute a sester) ale o modlitbu
1552
TENTYacuteŽ La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed) Ecumenismo
spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 96 1553
O takoveacutem pojetiacute jednoty svědčiacute naacutezorně již zmiacuteněnaacute encyklika Pia XI z r 1928 Papež v zaacutevěru listu popisuje
způsob jak dosaacutehnout sjednoceniacute křesťanů jako snahu bdquopodněcovat naacutevrat odpůrců [dissidentium] do jedneacute praveacute
Kristovy ciacuterkve od niacutež se přesněji řečeno kdysi na zaacutekladě nešťastneacute myšlenky odloučilildquo (PIUS XI Mortalium
animos In LORA E ndash SIMIONATI R ed Enchiridion delle encicliche 5 Pio XI 1922-1939 čl 235) 1554
LEV XIII Satis cognitum In LORA E ndash SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII
(1878-1903) čl 1281 1555
Srv TENTYacuteŽ Divinum illud munus (encyklika o Duchu Svateacutem z 9 května 1897) In LORA E ndash
SIMIONATI R (ed) Enchiridion delle encicliche 3 Leone XIII (1878-1903) čl 1327 Řiacutemskyacute pontifik tehdy
ustanovil za nejvhodnějšiacute dobu pro konaacuteniacute oktaacutevu modliteb čas svatodušniacute noveacuteny 1556
COUTURIER P Per lrsquounitagrave dei Christiani Psicologia dellrsquoottava di preghiere dal 18 al 25 gennaio (text
publikovanyacute r 1935) In VILLAIN M (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 77 1557
VILLAIN M Don Couturier oggi In TENTYacuteŽ (ed) Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s
25
243
s (našimi křesťanskyacutemi bratřiacutemi a sestrami) Diacuteky neuacutenavneacute apoštolskeacute horlivosti lyonskeacuteho
kněze nalezl Oktaacutev modliteb za jednotu křesťanů celou řadu přiacuteznivců mimo katolickou ciacuterkev
Jak ovšem k takoveacute modlitbě maacute přistoupit katoliacutek věřiacute-li že jednota kterou sveacute ciacuterkvi
Kristus od počaacutetku daroval bdquosubsistuje neztratitelně v katolickeacute ciacuterkvildquo1558
Neniacute pro něj forma
jednoty o kterou maacute prosit (jednota jakou chce Kristus a kteraacute maacute byacutet dosažena Kristovyacutemi
prostředky) přiacuteliš vaacutegniacute Musiacute se zřiacuteci sveacuteho přesvědčeniacute že jednota s řiacutemskyacutem biskupem je
bdquozaacutekladniacutem předpokladem plneacuteho a viditelneacuteho společenstviacuteldquo1559
ciacuterkve Paul Couturier nikdy
nezpochybnil že Petrův uacuteřad je viditelnyacutem středem ciacuterkevniacute jednoty jak to ostatně doklaacutedajiacute
dějiny prvniacuteho tisiacuteciletiacute ciacuterkve Na druhou stranu ani učeniacute katolickeacute ciacuterkve o tom že služba
řiacutemskeacuteho biskupa maacute zaacuteklad ve Zjeveniacute a patřiacute k apoštolskeacute Tradici nebraacuteniacute tomu aby o
způsobu jakyacutem maacute byacutet vykonaacutevaacutena byl veden vaacutežnyacute ekumenickyacute dialog1560
Couturierovo pojetiacute
oktaacutevu modliteb vychaacutezelo v prveacute řadě z konstatovaacuteniacute bezmocnosti obnovit jednotu křesťanů
pouze lidskyacutem uacutesiliacutem Jak a kdy k němu dojde To je předevšiacutem skryto v uacuteradku Božiacutem Jisteacute je
že sjednoceniacute se nemůže diacutet na uacutekor naacuteboženskeacute svobody jednotlivce Cestou k němu neniacute ani
předpoklad že všechno co Božiacute milost působiacute v různyacutech křesťanskyacutech konfesiacutech přijde nazmar
Jednota neniacute naviacutec možnaacute bez sjednoceniacute v pravdě Couturier byl přesto přesvědčen že ji lze
dosaacutehnout a to skrze růst sjednocujiacuteciacute laacutesky kterou působiacute Duch Svatyacute Existence jednoty kteraacute
je již přiacutetomnaacute totiž nevylučuje že tato jednota musiacute byacutet neustaacutele hledaacutena a zdokonalovaacutena
neboť jde o veličinu dynamickou nakolik ciacuterkev je ponořena do proudu dějin1561
Modlitba za to aby se naplnila takovaacute jednota jakou chce Bůh a naviacutec prostředky ktereacute
plně odpoviacutedajiacute jeho vůli tedy neimplikuje dogmatickyacute relativismus ale ani nevylučuje aby se
k niacute přidali všichni křesťaneacute uvnitř těch ciacuterkviacute a ciacuterkevniacutech společenstviacute v nichž přijali svou
viacuteru To že Bůh jednotu chce je totiž mimo pochybnost Třebaže modlitba stoupaacute ze srdciacute
křesťanů kteřiacute jsou mezi sebou rozděleniacute spojuje srdce všech věřiacuteciacutech se srdcem Kristovyacutem a
směřuje k jednomu ciacuteli Ut omnes unum sint Sjednoceniacute s Ježiacutešovyacutem uacutemyslem naacutes přivaacutediacute
k tomu že si osvojujeme způsob jakyacutem se na naacutes sveacute učedniacuteky diacutevaacute saacutem Kristus abychom se
navzaacutejem jako křesťaneacute objevili takoviacute jaciacute jsme praacutevě v Kristově srdci1562
K tomu je
nevyhnutelně nutneacute aby naše modlitba byla spojena s pokorou a pokaacuteniacutem tedy s vlastniacutem
obraacuteceniacutem Ponořeniacute se do Kristovy velekněžskeacute modlitby přitom daacutevaacute uzraacutet zvlaacuteště třem
plodům prvniacutem je totalita vůle ve smyslu že touha po jednotě se po vzoru Kristově stane natolik
naleacutehavou že pronikne všechny uacutemysly a starosti druhyacutem je zaacutermutek a utrpeniacute z rozděleniacute
ktereacute naacutes tajemnyacutem způsobem přidružujiacute ke Kristově smrtelneacute uacutezkosti třetiacutem důsledkem pak je
1558
Unitatis redintegratio 4 Jak doklaacutedajiacute historikoveacute ještě v době přiacuteprav 2 vatikaacutenskeacuteho sněmu se předevšiacutem
v řiacutemskeacutem centru Pro unione zaujatě diskutovalo o tom zda Couturierova vize je dogmaticky spraacutevnaacute srv
VELATI M Una difficile transizione Il cattolicesimo tra unionismo ed ecumenismo (1952-1964) s 245-248 1559
JAN PAVEL II Ut unum sint 97 1560
Srv tamteacutež 88-97 1561
Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 180 Congar naviacutec upozorňuje že
to co si saacutem Bůh mysliacute o reformaci nebo katolickeacute ciacuterkvi v jejiacute historickeacute podobě zůstaacutevaacute pro naacutes tajemstviacutem srv
CONGAR Y op cit s 182 1562
Srv COUTURIER P La preghiera universale dei cristiani per lrsquounitagrave cristiana In VILLAIN M (ed)
Ecumenismo spirituale Gli scritti di Paul Couturier s 112
244
radost neboť navzdory překaacutežkaacutem jsme zahrnuti do Kristovy prosby k Otci a maacuteme podiacutel na
plnosti jeho radosti (srv J 1511)1563
Německaacute ekumenickaacute teoložka Dagmar Heller při hodnoceniacute vyacutevoje Oktaacutevu modliteb za
jednotu upozorňuje na důležityacute fakt když piacuteše bdquoDějiny tyacutedne modliteb jsou dobryacutem přiacutekladem
pro to jak se pojetiacute ekumenismu v určiteacute ciacuterkvi měniacute v důsledku praxe a jak se měniacute v průběhu
času teacutež samotnaacute modlitbaldquo1564
Tiacutem že katolickaacute ciacuterkev v modlitebniacutem životě a v učeniacute koncilu
přijala vizi Paula Couturiera za svou přihlaacutesila se zaacutevazně k tomu že v procesu sjednoceniacute
křesťanů je vyacutechoziacutem principem nikoliv ekumenismu naacutevratu (Ruumlckehr-Oumlkumene) nyacutebrž
ekumenismus obraacuteceniacute (Umkehr-Oumlkumene) Lednovyacute tyacuteden modliteb přitom zůstaacutevaacute v raacutemci
liturgickeacuteho roku ciacuterkve středem veškereacuteho ekumenickeacuteho uacutesiliacute1565
622 Obraacuteceniacute srdce ndash vyacutechoziacute podmiacutenka jednoty
Když koncilniacute dekret začiacutenaacute popisovat itineraacuteř cesty k znovuustaveniacute jednoty mezi
křesťany hovořiacute nejprve o obnově a reformě (renovatio reformatio) ciacuterkve spočiacutevajiacuteciacute bdquov růstu
věrnosti jejiacutemu vlastniacutemu povolaacuteniacuteldquo1566
Bezprostředně poteacute pak o vnitřniacutem obraacuteceniacute (conversio
interioris) o obraacuteceniacute srdce (cordis conversio) jako o nevyhnutelneacute podmiacutence opravdoveacuteho
ekumenismu1567
Obnova neniacute myslitelnaacute bez obraacuteceniacute ktereacute je nutneacute chaacutepat jako diacutelo u jehož
počaacutetku stojiacute saacutem Bůh bdquoJe to Duch kteryacute do našich srdciacute vložil semena obraacuteceniacute z něhož žije
ekumenismusldquo1568
řiacutekaacute Yves Congar Důvodem k tomuto zjištěniacute jsou přitom slova samotneacuteho
Paacutena kteryacute popisuje božskeacuteho Přiacutemluvce praacutevě jako toho kdo usvědčuje z hřiacutechu (srv J 168)
bdquoDuch Svatyacute je původcem celeacuteho pohybu jiacutemž se obraciacuteme k Bohu a navraciacuteme se k němu a
praacutevě to je naše konverzeldquo1569
připomiacutenaacute zmiacuteněnyacute francouzskyacute teolog Působeniacute Ducha je uacutezce
spojeno s odpuštěniacutem hřiacutechů (srv J 2022-23) bdquoKde je Duch Paacuteně tam je svobodaldquo (2K 317)
kteraacute jako svoboda Božiacutech dětiacute vyvěraacute z toho že jsme byli přijati za Božiacute syny Takovaacute svoboda
je však v prveacute řadě vykoupeniacutem z praacutezdneacuteho způsobu života (srv 1Pt 118) z otroctviacute těla
ovlaacutedaneacuteho hřiacutechu (srv Ř 66)
Řekneme-li s Janem Pavlem II že duchovniacutem zaacutekladem ekumenickeacuteho dialogu je
bdquodialog obraacuteceniacuteldquo1570
pak zde pochopitelně nemaacuteme na mysli konverzi jako proces předchaacutezejiacuteciacute
vyznaacuteniacute viacutery a přijetiacute křtu Nemysliacuteme tiacutem ovšem ani přiacutepadnou přiacutepravu a začleněniacute jednotlivců
křesťanů jinyacutech konfesiacute do plneacuteho společenstviacute s katolickou ciacuterkviacute ktereacute třebaže samo o sobě
neniacute s ekumenickyacutem diacutelem v rozporu přesto se svou povahou od něho lišiacute1571
To oč zde běžiacute
1563
Srv VILLAIN M Das unsichtbare Kloster der christlichen Einheit In Una sancta 12 (1957) s 173-174 1564
HELLER D Seele der oumlkumenischer Bewegung Zur Geschichte und Bedeutung der Gebetswoche fuumlr die
Einheit der Christen s 315 1565
Srv KASPER W Sakrament der Einheit Eucharistie und Kirche s 73 1566
Unitatis redintegratio 6 1567
Srv tamteacutež 78 Jan Pavel II pro naleacutehavost s jakou se koncilniacute dekret teacutematu obraacuteceniacute věnuje jej celyacute
kvalifikuje jako prosycenyacute duchem obraacuteceniacute srv JAN PAVEL II Ut unum sint 35 1568
CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 160 1569
Tamteacutež s 160-161 1570
Srv JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1571
Srv Unitatis redintegratio 4
245
tedy neniacute obraacuteceniacute bdquotěch druhyacutechldquo na bdquonaši stranuldquo nyacutebrž společneacute odvraacuteceniacute se od zla a naacutevrat
naacutes všech k Bohu1572
Obraacuteceniacute jako vnitřniacute proces spočiacutevaacute v radikaacutelniacute změně mysli anebo ještě
vyacutestižněji srdce v disponibilitě vůči Božiacutemu Duchu kteryacute naacutes přivaacutediacute k opravdoveacutemu a
niternějšiacutemu spojeniacute s Kristem kteryacute již od věčnosti jako Slovo je trvale obraacutecen k Otcově tvaacuteři
(srv J 11) a jenž s pohledem nepřetržitě upřenyacutem na Otce prožiacutevaacute celyacute svůj pozemskyacute život
(srv J 519) Postoj obraacuteceniacute proměňuje ekumenickyacute dialog v bdquodialog obraacutecenyacutechldquo Obraacuteceniacute
jsou přitom ti kdo dovolili aby v nich umiacuteral staryacute člověk propadlyacute hřiacutechu a siacutelil novyacute člověk
oživenyacute Duchem neboť jenom takovyacute bude miacutet podiacutel na Božiacutem kraacutelovstviacute (srv 1K 1535-58)
Vyacutezva k obraacuteceniacute stojiacute na prahu Ježiacutešova veřejneacuteho působeniacute Podle Marka je přitom již
sama tato skutečnost Božiacutem evangeliem konat pokaacuteniacute je možneacute protože se naplnit čas a
přibliacutežilo se Božiacute kraacutelovstviacute (srv Mk 114n) Existuje tedy Bohem nabiacutednutyacute καιρός milostivyacute
čas obraacuteceniacute a jestliže toto obraacuteceniacute klademe jako vyacutechoziacute bod ekumenickeacuteho uacutesiliacute pak je
přijiacutemaacuteme skutečně jako apel Božiacute jako mimořaacutednyacute Božiacute dar jeho rozptyacutelenyacutem synům a dceraacutem
kteryacute můžeme přijmout jedině plniacute radosti a vděčnosti Kde se obnovuje a roste společenstviacute a
jednota Božiacuteho lidu tam přichaacuteziacute Božiacute kraacutelovstviacute neboť tam nechybiacute srdce ochotnaacute Božiacute
kraacutelovstviacute přijmout Naacutevrat k jednotě věřiacuteciacutech je pak zaacuteroveň obraacuteceniacutem se k jednotě Božiacute1573
Obraacuteceniacute vak neniacute jednoraacutezovyacutem okamžikem nyacutebrž jde daleko spiacuteše o postupnyacute proces
růstu Roste jak vlastniacute poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho hřiacutechu tak naše liacutetost nad niacutem ale teacutež staacutele viacutece se
projevujiacuteciacute Božiacute milosrdenstviacute bdquoDialog obraacuteceniacuteldquo je postojem ciacuterkve před Bohem a to
v usebraneacutem hledaacuteniacute Otcovy vůle a současně v duchu bdquokajiacutecnosti a plneacute důvěry v usmiřujiacuteciacute moc
pravdy jiacutež je Kristusldquo1574
Zpytovaacuteniacute svědomiacute ohledně jednoty nemůže byacutet vyacutesledkem našeho
vlastniacuteho uvažovaacuteniacute ani rezultaacutetem psychoanalyacutezy či pouhyacutem moraacutelniacutem uacutesudkem praktickeacuteho
rozumu Poznaacuteniacute spaacutechaneacuteho zla jakožto hřiacutechu je možneacute jen ve vztahu k Bohu a tudiacutež i naacuteš
ekumenickyacute examen musiacute podle slov Jana Pavla II proběhnout v bdquonejvnitřnějšiacutem duchovniacutem
prostoruldquo v němž naacutes Kristus mociacute Ducha vede k tomu abychom zkoumali naši věrnost
vzhledem k Otcovu plaacutenu s ciacuterkviacute1575
Tvrdiacuteme-li že jsme nezhřešili dělaacuteme z Boha lhaacuteře a jeho slovo v naacutes neniacute (srv 1J 110)
Toto poznaacuteniacute apoštola Jana platiacute i pokud jde o věc jednoty Kristovyacutech učedniacuteků a vztahuje se
jak na jednotlivce tak rovněž na celaacute společenstviacute Těžko si lze totiž představit cestu k jednotě
jinak nežli jako součinnost konverze věřiacuteciacutech i hlubokeacute proměny pokud jde o samotneacute
ciacuterkve1576
Hovořit o rozděleniacute křesťanů jako o hřiacutechu nepatřiacute dnes mezi obliacutebenaacute ekumenickaacute
1572
Srv KASPER W Konfessionelle Identitaumlt Reichtum und Herasuforderung s 440 1573
Srv SOESBUumlE B Pour une theacuteologie œcumeacutenique Paris Cerf 1990 s 20 s odvolaacuteniacutem na J A Moehlera 1574
JAN PAVEL II Ut unum sint 82 1575
Srv tamteacutež 1576
bdquoOdpuštěny a překonaacuteny nemajiacute byacutet jen osobniacute hřiacutechy ale takeacute hřiacutechy společenskeacute neboli samotneacute sbquostrukturyʻ
hřiacutechu ktereacute přispěly a mohou přispiacutevat k rozděleniacute a k jeho utvrzovaacuteniacuteldquo (JAN PAVEL II Ut unum sint 34) Papež
zde nehovořiacute o tom jakeacute konkreacutetniacute struktury maacute na mysli obecně bychom však mohli za takoveacute poklaacutedat všechny
jež braacuteniacute tomu aby v ciacuterkvi a skrze ni ve světě zazniacuteval bdquoživyacute hlas Evangelialdquo v jehož službě ciacuterkev stojiacute srv Dei
Verbum 8
246
teacutemata1577
bdquoJako každeacute jineacute obraacuteceniacute teacutež ekumenickeacute obraacuteceniacute působiacute bolestldquo a pokud se
v současnosti nechaacutevaacuteme ovlaacutedat pocitem stagnace ekumenismu je to možnaacute z toho důvodu bdquože
jsme z něj chtěli učinit bezbolestnou zaacuteležitostldquo1578
Přiznat hřiacutech jakkoliv je tento uacutekon spjat s uznaacuteniacutem toho že jsme selhali ve sveacute vlastniacute
svobodě je přitom prvniacutem krokem kteryacute vyvaacutediacute z izolace a kdo vykročiacute na cestu světla
obnovuje společenstviacute (srv 1J 17) V oblasti jednoty křesťanů to zcela konkreacutetně znamenaacute že
vyacutechodiskem ke smiacuteřeniacute musiacute byacutet pronikaveacute poznaacuteniacute že nejednota a rozkol jsou skutečnosti
zřejmě odporujiacuteciacute Kristově vůli1579
neboť jde o hřiacutech proti tajemstviacute ciacuterkve jakožto sacramentum
unitatis Pro ciacuterkevniacute otce i středověkeacute autory jednota ciacuterkve splyacutevala s laacuteskou bdquoprotože jednota
je laacuteska a laacuteska je jednotaldquo1580
Jestliže jaacutedro hřiacutechu spočiacutevaacute v proviněniacute vůči Božiacutemu zaacutekonu
(srv 1J 34) jehož naplněniacutem je laacuteska (srv Ř 1310) působiacute každyacute hřiacutech zhoubně takeacute pokud
jde o jednotu Toteacutež však platiacute i opačně trhaacute-li kdo pouto jednoty staacutevaacute se dlužniacutekem laacutesky
bdquoPorušovat tu nebo onu ndash a nikdy nelze porušit jednu aniž by se porušila i druhaacute ndash znamenaacute trhat
ciacuterkev nesešiacutevanou suknicildquo1581
a dopouštět se tak toho co si neodvaacutežili učinit ani pohanštiacute
vojaacuteci (srv J 1924) Proviněniacute proti jednotě je hřiacutechem proti laacutesce ndash takovaacute je skutečnost
z hlediska Božiacuteho a praacutevě k takoveacutemu prorockeacutemu pohledu na věci naacutes ekumenismus obraacuteceniacute
přivaacutediacute1582
Dokud v pokoře nepřijmeme tuto pravdu za vlastniacute zůstane bdquouacutesiliacute o jednotuldquo
v ekumenickeacutem slovniacuteku pro mnoheacute staacutele jen něčiacutem viacutece či meacuteně podezřelyacutem
Rozkol a udaacutelosti ktereacute s niacutem byly spojeny jsou propleteny s hřiacutechy spaacutechanyacutemi na obou
stranaacutech Přesto nelze hovořit o tom že by křesťaneacute kteřiacute přichaacutezejiacute k viacuteře jako členoveacute ciacuterkviacute a
ciacuterkevniacutech společenstviacute jež se nachaacutezejiacute vzaacutejemně v situaci rozděleniacute byli tiacutemto stavem
vinni1583
Jestliže jsme na jedneacute straně jako křesťaneacute 21 stoletiacute přiacutemo nezpůsobili rozkol
k němuž v dějinaacutech ciacuterkve došlo přesto s niacutem zůstaacutevaacuteme spojeni a pociťujeme jeho důsledky až
dodnes Rozštěpeniacute žije v paměti našich ciacuterkviacute a my je dnes našim myšleniacutem slovy i skutky buď
ratifikujeme anebo se snažiacuteme překlenout propast vyhloubenou v dobaacutech našich otců Postojem
samolibosti lhostejnosti nedostatkem vzaacutejemneacuteho poznaacuteniacute ktereacute jen utvrzujiacute staraacute
nedorozuměniacute a předsudky však můžeme stareacute raacuteny nejen konzervovat ale dokonce i staacutele viacutece
prohlubovat Vedle změny těchto a jinyacutech vlastniacutech postojů jimiž se i dnes proviňujeme proti
jednotě křesťanů je třeba usilovat teacutež o pravou solidaritu pokud jde o vyznaacuteniacute vin minulyacutech
generaciacute
1577
Zajiacutemavyacute postřeh tyacutekajiacuteciacute se největšiacute evangelickeacute ciacuterkve u naacutes vyslovil v teacuteto souvislosti Josef Smoliacutek
bdquoEvangelickaacute ciacuterkev zatiacutem nedošla k plneacutemu poznaacuteniacute že skutečnost rozděleniacute je těžkyacute hřiacutechldquo (SMOLIacuteK J
Teologickyacute profil Českobratrskeacute ciacuterkve evangelickeacute s 65) 1578
HUumlTTENBUumlGEL J Uumlber oumlkumenische Spiritualitaumlt s 221-222 1579
Srv Unitatis redintegratio 1 1580
HUGO OD SV VIKTORA De sacramentis 21311 In PL 176544 1581
DE LUBAC H Katolicismus Společenskaacute hlediska dogmatu s 35 1582
Srv CERETI G Molte chiese Christiane un unica Chiesa di Cristo Corso di ecumenismo Brescia
Queriniana 1992 s 91 1583
Srv Unitatis redintegratio 3
247
Ve sveacutem osobniacutem Confiteor se spojujeme s celou ciacuterkviacute vždyť bdquocelaacute živaacute ciacuterkev ve svyacutech
živyacutech uacutedech řiacutekaacute sbquoZhřešila jsemʻldquo1584
Tiacutem se projevujiacute slova koncilu o tom že ciacuterkev je
bdquozaacuteroveň svataacute i staacutele potřebuje očišťovaacuteniacute a jde trvale cestou pokaacuteniacute a obnovyldquo1585
Sancta et
purificanda Ne nadarmo Ježiacuteš mluviacute o siacuteti jež zahrnuje různeacute druhy ryb (srv Mt 1347-50) o
kousku pole na ktereacutem zraje spolu s pšeniciacute plevel (srv Mt 1324-30) Tak se takeacute ciacuterkev až do
konce věků nemůže jednoduše ciacutetit jako ta kteraacute je uchraacuteněna hřiacutechů a prostaacute hřiacutešniacuteků Když
ciacuterkev vyznaacutevaacute svou vinu a prosiacute o odpuštěniacute vyjadřuje tiacutem podstatnou straacutenku sveacute vlastniacute
povahy Jejiacute svatost maacute svůj původ u Boha ona sama je plodem Kristovy oběti (srv Ef 526) a
jedinou chloubou ciacuterkve tudiacutež musiacute zůstat vyacutehradně křiacutež jejiacuteho Paacutena (srv Ga 614) bdquoA když
ciacuterkev o sobě viacute že je ovocem křiacuteže (a každyacute křesťan v niacute je si toho takeacute vědom) pak nemůže
k tomuto křiacuteži přistupovat jinak nežli v liacutetosti a pokaacuteniacuteldquo1586
Pouze ciacuterkev kteraacute neustaacutele daacutevaacute
najevo potřebu byacutet usmiacuteřena a přijata do společenstviacute sveacuteho Paacutena může uacutečinně vyzyacutevat ke
smiacuteřeniacute s Bohem takeacute celyacute svět
Smiacuteřeniacute se přijiacutemaacute ve slabosti v postoji zkroušenosti ducha a odevzdanosti Bohu
Duchovniacute prostor na němž je třeba položit zaacuteklady našiacute jednoty se oteviacuteraacute u paty křiacuteže na němž
Kristus v agoacutenii umiacuteraacute aby smiacuteřil celyacute svět s Bohem (srv 2K 519) Všichni potřebujeme byacutet
zachraacuteněni jeho krviacute protože jsme bdquovšichni zhřešilildquo (Ř 512) a každyacute z naacutes svyacutem diacutelem přispěl
ke Kristově bolesti Ježiacuteš však zaacuteroveň svou ciacuterkev zve aby se tajemně přidružila k jeho utrpeniacute
vždyť bdquotrpiacuteme-li spolu s niacutem budeme spolu s niacutem uacutečastni Božiacute slaacutevyldquo (Ř 817) Na cestě
k jednotě nestačiacute jen vyznat minuleacute viny je třeba se ponořit do dramatu toho že zůstaacutevaacuteme
rozděleni Je nutneacute prožiacutet na vlastniacutem těle bolest rozlaacutemaneacuteho těla Kristova a tak doplňovat za
ciacuterkev miacuteru Kristovyacutech utrpeniacute (srv Ko 124) Dušiacute ekumenickeacuteho pokaacuteniacute se musiacute staacutet
bdquozaacutermutek podle Božiacute vůleldquo (2K 710)1587
bdquobolest srdceldquo1588
naacuteřek nad tiacutem že naacutem bylo
odejmuto to po čem toužiacuteme totiž jednota Podle otců to je praacutevě ryziacute křesťanskyacute smutek nad
hřiacutechy (πένθος) ndash ať již vlastniacutemi nebo těch druhyacutech ndash jenž nejenom smyacutevaacute viny ale staacutevaacute se
pro duši teacutež uacutetěchou neboť naacutem dovoluje staacutele znovu objevovat nezměrnost Božiacute laacutesky1589
Pravyacute zaacutermutek tohoto druhu je darem milosti Proto bdquoslzy pokaacuteniacute ktereacute vytryskly ze smutku se
staacutevajiacute pramenem radosti ktereacute se žaacutednaacute radost na tomto světě nevyrovnaacuteldquo1590
Skrze tyto slzy
liacutetosti znovu vstupujeme do vod křtu ve kteryacutech jsme byli očištěni a stali se všichni jedniacutem
v Kristově těle
1584
RATZINGER J Die Schuld der Kirche In TENTYacuteŽ Weggemeinschaft des Glaubens Kirche als Communio
Festgabe zur 75 Geburtstag s 241 1585
Lumen gentium 8 1586
BALTHASAR HU VON Casta meretrix In TENTYacuteŽ Sponsa Verbi Skizzen zur Theologie II s 221 1587
Srv CONGAR Y Saggi ecumenici Il movimento gli uomini i problemi s 165 1588
TEOFAN ZATVORNIK Povzbuzeniacute k duchovniacutemu životu Korespondence s 160 1589
Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 254-259 1590
TENTYacuteŽ Prameny světla (Přiacuteručka křesťanskeacute dokonalosti) s 343
248
623 Povolaacuteniacute k jednotě jako povolaacuteniacute ke svatosti
Očistnaacute faacuteze je v tradici spirituaacutelniacute teologie vniacutemaacutena pouze jako prvniacute etapa na cestě
duchovniacuteho života jakkoliv se jednaacute o uacutesek fundamentaacutelniacute o kořen z něhož křesťanskaacute viacutera
neustaacutele vyrůstaacute a z něhož je permanentně živena smiacuteřeniacute s Bohem je možneacute jen diacuteky Kristu
kteryacute svou smrtiacute rozlomil okovy do nichž byl člověk uvržen v důsledku hřiacutechu Přijetiacute smiacuteřeniacute
vyvaacutediacute ze zajetiacute lidskou svobodu vraciacute ji opět do vztahu ke Stvořiteli a oteviacuteraacute před niacute novou
perspektivu Duchovniacute život se vyznačuje dynamismem vedouciacutem od očištěniacute (via purgativa)
přes faacutezi osvětnou (via illuminativa) až ke sjednoceniacute (via unitiva)1591
Celyacute pohyb je přitom
myslitelnyacute pouze jako proces růstu Božiacuteho života v člověku jako naše dorůstaacuteniacute v Krista kteryacute
je hlavou těla jehož uacutedy jsme se z Božiacute milosti stali (srv Ef 415) Jako na jednu stranu tato
myšlenka nesmiacute veacutest k falešneacute představě že předchoziacute uacuteseky cesty lze poklaacutedat za překonaneacute
tak je na druheacute straně třeba vyloučit domněnku že stav kteryacute jsme momentaacutelně v tomto procesu
dosaacutehli je již definitivniacute1592
Křesťanskaacute dokonalost kterou Ježiacuteš klade před od sveacute učedniacuteky v
přiacutekazu nezištneacute a nikoho nevylučujiacuteciacute laacutesky je implicitně nikdy neukončitelnyacutem požadavkem
nakolik je jejiacute miacuterou dokonalost Otce jako toho kteryacute je semper maior (srv Mt 548)
Ekumenismu kteryacute přijiacutemaacute za sveacute vyacutechodisko praacutevě spirituaacutelniacute dynamiku se nemůže
zastavit pouze při vyznaacuteniacute hřiacutechů a přijetiacute odpuštěniacute Přijatyacute dar se staacutevaacute zaacutevazkem počaacutetkem
noveacuteho života povolaacuteniacutem na jehož ryzost lze usuzovat z jeho plodů Z toho důvodu je jako třetiacute
prvek duchovniacuteho ekumenismu v koncilniacutem textu uvedena vyacutezva ke svatosti života bdquoPro
ekumenismus je nepostradatelnaacute sbquopedagogika svatostilsquoldquo řiacutekaacute německyacute ekumenickyacute teolog
G Augustin praacutevě ona musiacute všem křesťanům připomiacutenat že bdquosvatost tvořiacute ciacutel jejich
existenceldquo1593
Co si však maacuteme pod termiacutenem bdquosvatostldquo představit
Samotnyacute pojem svatost (sanctitas) nebo posvěceniacute (sanctificatio) může byacutet na prvniacute
pohled ekumenicky spiacuteše zdrojem nedorozuměniacute Nejenže je v různyacutech křesťanskyacutech tradiciacutech
spojen s odlišnyacutemi konfesniacutemi specifiky lišiacute se rovněž naviacutec i miacutera bdquoudomaacutecněnostildquo termiacutenu
v prostřediacute jednotlivyacutech křesťanskyacutech spiritualit Rozumiacuteme-li svatostiacute novyacute způsob života
člověka vykoupeneacuteho Bohem z hřiacutechu a smrti a zachraacuteněneacuteho pro život věčnyacute pak by to mělo
byacutet praacutevě pojetiacute vykoupeniacute a spaacutesy ktereacute bude tvořit kontext diskursu o svatosti Takeacute stěžejniacute
pravdu viacutery o vykoupeniacute a spaacutese však vyjadřujiacute křesťaneacute různě zatiacutemco v protestantskeacutem
prostřediacute hraje uacutestředniacute roli ospravedlněniacute je v katolickeacute tradici upřednostňovaacuten aspekt
posvěceniacute pro pravoslavneacute je zase kliacutečem k četbě pojem zbožštěniacute Přitom je třeba předeslat že
praacutevě diacuteky intenzivniacutemu ekumenickeacutemu dialogu spojeneacutemu s hlubšiacutem vzaacutejemnyacutem poznaacuteniacutem lze
dojiacutet k objeveniacute toho že rozdiacutelnost v pojetiacute a akcentech nemusiacute sama o sobě působit jako faktor
1591
Takto do třiacute kroků strukturovanaacute duchovniacute cesta na niacutež člověk uskutečňuje sveacute povolaacuteniacute pronikla jak znaacutemo do
obecneacuteho vědomiacute hlavně diacuteky Dionyacutesiu Areopagitovi Toto rozděleniacute přitom odpoviacutedaacute aktivniacute (praktickeacute) a
kontemplativniacute (teoretickeacute) faacutezi tedy osvobozeniacute od vaacutešniacute a dosaženiacute mystickeacuteho poznaacuteniacute což je způsob jak
vniacutemali duchovniacute život otcoveacute křesťanskeacuteho Vyacutechodu srv STĂNILOAE D Orthodox Spirituality A Practical
Guide for the Faithful and a Definitive Manual for the Scholar s 69-72 1592
Srv ŠPIDLIacuteK T Spiritualita křesťanskeacuteho Vyacutechodu Systematickaacute přiacuteručka s 104 1593
AUGUSTIN G Oumlkumene als geistlicher Prozess s 244