V centru Nového Jičína existujejiž roky romská kolonie, kterouvytváří šest domů v lokalitáchDolní Brána, Vančurova a Pa-lackého. Až do loňského pros-ince tam žili obyvatelé v klidu,než se objevila zpráva o prodejitěchto domů do soukromýchrukou.

Místní obyvatele jsme serozhodli navštívit, neboť před-chozí zájem novinářů z velkýchmédií vzbudil podezření Romůa následně zděšení z informací, žeNový Jičín čeká velké stěhování.Vlna nevole, kterou toto ozná-mení vyvolalo, je možná zby-tečná, anebo se zastupitelstvosnaží na poslední chvíli kamuflo-vat. Smlouvy o prodeji budovjsou nachystány na radnici, ale

kupec i kvůli medializaci případustále váhá.

Podle projektu by mělov domech obývaných doposudtéměř výhradně Romy vzniknoutpo rekonstrukci luxusní bydlení,ale do toho se s nimi nepočítá. „Naopravy zchátralých domů nemáměsto peníze a také efektivitatakto vynaložených prostředků sezastupitelům nezdála přesvědčivá.Proto jsme po dlouhém váhánípřistoupili k prodeji nemovitostí,“uvedl starosta Ivan Týle (ODS).V domech je 39 bytových jed-notek, ale jen ve 22 někdo bydlí.(Jedná se asi o 130 lidí) „Někteřínájemníci mají smlouvy na dobuurčitou, někteří na neurčitoua části už běží lhůta na exekuční

ROMSKÝ HLAS – ČTRNÁCTIDENÍK ROMŮ V ČESKÉ REPUBLICE ROČNÍK 9 • ČÍSLO 1 • VYŠLO 17. LEDNA 2007

zprávy

Savo manuš ajso dživipen, savo dživipen ajso čačipen

12,Kč

PRAHA – Džamila Stehlíková(Strana zelených, SZ) se stalapředsedkyní poradních orgánůvlády – pro národnostní menšiny,pro záležitosti romské komunitya pro neziskové nevládní organi-zace. Současně bude zodpovídatza radu vlády pro lidská právaa vládní výbor pro zdravotněpostižené. Džamila Stehlíková senarodila v kažašské Alma-Atě.Absolvovala všeobecné lékařstvív Moskvě a specializovala se naobor psychiatrie. V roce 1988 sevdala do Československa. Odroku 1998 je zastupitelkou městaChomutov. Po volbách v roce2006 se stala předsedkyní Výborupro národnostní menšiny městaChomutov. Od října 2005 jemístopředsedkyní SZ.

(red)V době uzávěrky RH nebylo ještě odůvěře této nové vládě rozhodnuto.

Romové z Nového Jičína v nejistotě

Pro početné rodiny by bylo rozdělení tragédií

Nová předsedkyněpro menšiny

Foto: Jiří Salik SlámaPokračování na str. 4

Pokračování kauzy VsetínKrach rozumné sociální politiky a práce,která vyústila ve vystěhování desítekrodin na okraj města a několika rodin dopolorozpadlých domů ve vzdálených ves-nicích se nyní snaží stát napravovat tzv.s křížkem po funuse.

strana 5

Bulletin muzeaKdo se jenom podívá do této knihy,žasne, kolik práce v této oblasti bylovykonáno. Vřele doporučujeme těm, kteříse chtějí dovědět více o Romecha zapomenout na chvíli na jejich běžněprezentovaný obraz.

strana 10

z obsahu

Vstoupili jsme do nového roku2007. Nevíme, co nás čeká a conás nemine, i když tušíme. Rádibychom vás opět prováděliúskalími tohoto roku stejnějako minulého a doufáme, že senám to podaří. Učinili jsme proto vše.

Záleží ovšem na tom, zdazískáme dostačující sumu penězpro vydávání. Při situaci, jakáv ČR existuje v dotační politice –a my jsme bohužel na dotacizávislí, ať už je to z důvodůjakýchkoliv – se dozvíme, jak natom jsme, až někdy v poloviněbřezna.

Po peripetiích minulého rokujsme se zařekli, že dokud nebudefinanční situace jasná, od

vydávání upustíme. Jak to takchodí v našich kruzích, otrnulonám. A člověk je nepoučitelný, toje stará známá pravda.

Tak jsme si umanuli, že každýměsíc vydáme až do vyjasněníaspoň jedno číslo.

V tom prvním najdete názoryna minulý rok a předpovědi, týka-jící se roku tohoto. Upozor-ňujeme také na článek bývalého

tajemníka Rady vlády prozáležitosti romské komunityRomana Krištofa, který přinášídocela nový a zajímavý pohled navýzkumy mezi Romy.

Vážení čtenáři našeho listu, těšínás vaše přízeň, která nás provázíjiž více než devět let. Pokudnavíc bude doprovázena přijatel-nou platební kázní vás jako před-platitelů, bude spokojenost i nanaší straně.

Hodně dobrých kroků každémuz vás v tomto roce přeje

Karel Holomek,šéfredaktor

Vážení a milí čtenáři Romano hangos!

Výše uvedená skutečnost způ-sobuje ohrožení samotné existencemnohých organizací a jimi posky-tovaných služeb, což může véstk narušení stávající již delší časbudované a funkční sociální sítě.

Také nový zákon o sociálníchslužbách č. 108/2006 Sb. kladedůraz na zkvalitnění sociálníchslužeb, což je vzhledem k ome-zenému množství finančníchprostředků z dotačního řízeníMPSV téměř nemožné právěu služeb sociální prevence a sociál-ního poradenství, které jsou zezákona poskytovány bezúplatně.

Žádáme MPSV o:– přehodnocení výsledků dotačníhořízení pro rok 2007 – zprůhlednění systému přidělovánídotací, zejména úlohy kraje v proce-su rozhodování– zařazení vyjádření obcí k činnostižadatelů– zařazení vyjádření příslušnýchkoordinátorů pro danou oblast

Za organizace působící na územíměsta Ostravy

Kumar Vishwanathan,Vzájemné soužití, o. s.

V Ostravě 8. 1. 2007

K prohlášení se připojují:Jan Houdek, Centrom, o. s.Martina Salamonová, Bílý noso-rožec, o. p. s.Jan Effenberger, Společně – Jekhe-tane, o. s.Ing. Zuzana Holomková, Spole-čenství Romů na Moravě, o. p. s.

Redakční poznámka:Již v minulém roce na stránkách

RH vyšlo podobné prohlášení z ústvydavatele těchto novin, k němužse připojila organizace Romůz Karlových Varů, kterou postihlstejný osud. Zdá se, že počet organi-zací pracujících v oblasti sociálněvyloučených lokalit, které se dostá-vají do finančních potíží, přibývá.To je nebezpečný precedens.

Pokud máte v úmyslu připojit sek této iniciativě, můžete tak učinitna e-mailové adrese:

vzajemne.souziti@tiscali.cz

Prohlášení organizací poskytujících sociální službyk výsledkům dotačního řízení MPSV 2007 pro poskytovatele sociálních služeb

BRUSEL/ŠTRASBURK – Tou-ha krajně pravicových politikův EU byla naplněna a Evropskýparlament hostí novou poslanec-kou frakci nazvanou ITS (Identitatradice suverenita). Paradoxně setak stalo díky novým poslancůmz Bulharska a Rumunska, protivstupu jejichž zemí protestovalijiž dříve krajně pravicoví politicicelé EU. V čele frakce stojí BrunoGollnisch z Francie (Národnífronta); členy jsou pravicovíextremisté, popírači holocaustua rasisté, kteří si postavili politic-kou kariéru na nesnášenlivostia nacionalistické malosti.

OSTRAVA – Vyšetřování senáto-ra a starosty Bohumína PetraVíchy (ČSSD) za zneužití pravo-moci veřejného činitele budeodloženo. Vícha předloni v říjnuodmítal pustit za romskými rodi-nami do městského hotelovéhodomu tehdejšího vládního zmoc-něnce pro lidská práva SvatoplukaKaráska a zástupkyni ombuds-mana Annu Šabatovou společněs dvacetičlennou delegací. Akti-visté tam chtěli s rodinami, kteréradnice hodlala vystěhovat, spo-lečně přespat. Trestní oznámení nastarostu podal předseda o. s. Vzá-jemné soužití Kumar Vishwa-nathan.

PRAHA – Strana zelených chceznovu otevřít kauzu vepřínav Letech u Písku stojícího namístě bývalého koncentračníhotábora pro Romy, kde jich zaválky 326 zahynulo. Zelení sebudou snažit přesvědčit vládu,aby vepřín odstěhovala. Návrhůna odstěhování vepřína padlo jižněkolik a staly se podnětemk vášnivé celospolečenské disku-si, kterou však ukončily loňsképarlamentní volby.

Jménem organizací pracujících s osobami ohroženými sociálnímvyloučením nebo osobami sociálně vyloučenými jsme nuceni na zá-kladě výsledků dotačního řízení ministerstva práce a sociálních věcí(MPSV) pro rok 2007 konstatovat, že v rozporu s většinou rozvo-jových dokumentů (Národní akční plán sociálního začleňování,Koncepce integrace romské komunity) byly v rámci dotačního řízenípro rok 2007 podstatným způsobem znevýhodněny organizace posky-tující služby sociální prevence a sociálního poradenství.

novoroční editorial

Neonacisté z organizace Národní kor-porativismus si opět chtěli zvednoutsvoje sebevědomí. Mělo se tak státv sobotu 13. ledna v Otrokovicích naZlínsku. Tentokráte však narazilia jejich prezentace vůbec nedopadlapodle představ pohrobků Hitleraa Mussoliniho.

Otrokovice jsou již několik letbrány jako bašta alternativní mládežes levicovými, antirasistickými a anti-autoritářskými názory. To se nelíbífašistům a neonacistům zastupujícíchextrémní pravici, a tak se snaží jižněkolik let zvrátit situaci na svojistranu. Poslední pokus z 13. ledna byldoposud nejagresivnější, neboť sesešli v kolem 200 lidí. Provokativnímpochodem chtěli postrašit obyvatelea dát najevo, že mohou svoje názory,mezi něž patří popírání holocaustu,otevřený rasismus a touha vytvořittotalitní stát s vůdcovským principempo vzoru Adolfa Hitlera, prosazovatjak se jim zamane. Antifašistézareagovali velice rychle a nastarto-

vali celorepublikovou kampaň s cílempřilákat co nejvíce svobodomyslnýchlidí, kteří by fašistický pochodpomohli zastavit. Podobné mobi-lizace nejsou v západní Evropěžádnou výjimkou a antifašistickýchdemonstrací se účastní desetitisíce lidívčetně důchodců a matek s dětmi. Jenv naší zemi je antifašismus brán jakokriminální a extremistická aktivita,kterou je třeba postihovat.

Na výzvy Antifašistické akce (AFA)zareagovaly desítky lidí a přidaly sek téměř dvěma stům místních pře-vážně mladých lidí. Zatímco se nasídlišti se shromáždili antifašisté, vla-kové nádraží obsadily zhruba dvěstovky neonacistů a neofašistů z orga-nizací Národní korporativismus (pořá-dající organizace), Národní odpor,Národní čest, Autonomní nacionalistéa jejich slovenští souputníci. Cílembylo zablokovat neonacistický pochoda to se splnilo. Ultrapravičáci se museliobrátit zpět a radnice jejich pochodzrušila: nebýt tvrdého policejního zá-

sahu na nádraží obsazeném antifašisty,neonacisté by ani neodjeli domů.

Média i policie pak celou akcipřevedly na střety dvou v podstatěstejných extremistických formací.Dají se však stavět na stejnou úroveňlidé, kteří chtějí stavět koncentračnítábory a znovu v nich masově zabíjets lidmi, kteří se jim v tom snaží i zacenu násilí zabránit? To je jakosrovnávat říšského protektoraHeidricha s těmi, kteří jej zastřelilia stavět je na stejnou úroveň, protože„všichni přece zabíjeli“.

Nemá smysl však „pouze“ vy-stupovat proti fašismu v ulicích.Musí být vykořeněn jakomyšlenkový směr, což je však dnestéměř nemožné, protože i špičkovípolitici si půjčují z pandořiny skříňkymetody, které se mohou snadnovymknout z rukou – ať už jdeo stěhování lidí bez jejich souhlasuz měst, či ohánění se tzv. národnímizájmy, bezpečností či bojem protiterorismu. (J. S. S.)

Pojmy jako hip-hop, streetdancenebo breakdance starší generaci nicneříkají. Pro tu mladší je to mnohdycelý její dosavadní krátký život.

Mezi mladými Romy je čím dálpopulárnější tzv. kultura ghetta, sekterou je právě hip-hop pevně spo-jen. Klukům vyhovuje kult rapperů,„drsňáků“, ztělesňovaný napříkladromskými umělci Bengoro neboRytmus. Dívkám v něm velký pro-stor dáván není a v hlavním hip-hopovém proudu stojí často na okra-ji pouze jako „ozdoby“.

Hip-hopové texty jsou plnésprostých slov, agresivní a nenávist-né vůči policii, autoritám nebojiným rapperům, zároveň dokáží býtmelancholické a citlivé, vyjadřujícílásku k dívce, matce nebo k domovu(nikoli však vlasti).

Tři dny před Vánocemi se konalav Olomouci přehlídka souborů i jed-notlivců věnujících se rapu (mlu-vený zpěv) a streetdance – break-dance (taneční styly). Pod názvemChristmas battle (Vánoční bitva) přitom proběhlo měření sil mezi něko-lika tanečními skupinami. „Bitva“

probíhá tak, že skupiny stojí naprotisobě a „útočí“ na sebe tancem.Publikum a porota pak rozhodují,kdo zvítězí. Měření sil je pohybověvelice náročné a nutno uznat, žemladí tanečníci (a hlavně tanečnice)se v Olomouci opravdu předvedli.

Příjemným zpestřením bylo vys-toupení sboru Amare Ternore před-stavujícího tradiční romský folklor,který tak vyjádřil sepětí mezi rom-skou současností a minulostí.

(J. S. S.)

2 aktuálněLEDEN JANUARIS

Vztah k národnostem žijícím u nás (v %)1–3 4 5–7

Češi 96,6 2,0 0,8 Slováci 91,4 4,7 3,3 Poláci 73,4 14,6 9,9 Němci 59,0 19,0 19,7 Židé 44,0 17,3 22,7 Vietnamci 36,0 23,7 38,9 občané bývalého SSSR 30,2 20,3 45,1 občané balkánských států 23,3 21,9 45,7 Romové 9,4 12,9 76,1 (Dopočet do 100 % tvoří odpovědi „nevím“)

Proč už neplatí: Chudoba cti netratí!

Z národností, které žijí v Českérepublice, považují Češi za nejsym-patičtější sami sebe. Vyplývá toz prosincového průzkumu Centrapro výzkum veřejného mínění.Mezi cizinci mají nejvřelejší vztahke Slovákům, velmi kladně vníma-jí také Poláky a Němce. Naopaknejméně sympatií chovají k Ro-mům.

Názorně to ukazuje tabulka zveře-jněná níže. Respondenti odpovídají

na otázku: „Jak byste pomocí tétokarty označil svůj vztah keskupinám obyvatelstva žijících naúzemí České republiky? Jedničkaznamená, že jsou vám velmi sym-patičtí, sedmička velmi nesympa-tičtí: a) Slováci, b) Poláci,c) Němci, d) Romové, e) Židé,f) občané bývalého Sovětskéhosvazu, g) Češi, h) Vietnamci,i) občané balkánských států.“

(red)

Koho mají Češi nejraději

Od 1. ledna 2007 se EU rozšířila o dva nové členy, Bulharskoa Rumunsko, kteří s sebou přivedly až dva a tři čtvrtě milionu Romů,kteří se navzdory pomoci Bruselu potýkají s problémy při začleňovánído společnosti.

V Bulharsku se integraci Romů nikdo nevěnuje a žádná politickástrana nemá chuť zařadit něco tak nepopulárního mezi své cíle, tvrdíAntonina Željazková ze sofijského Střediska pro výzkum menšin.Bulharští Romové tvoří zhruba desetinu ze 7,8 milionu obyvatel země.V Rumunsku čítá romská komunita půldruhého milionu až dva milionylidí a Costel Bercus z romského sdružení Romani Criss v Bukurešti jepřesvědčen, že ve změny ze dne na den nelze doufat. Nejvážnějšímiproblémy jsou podle něj znevýhodňování, zdravotní problémy, úroveňvzdělání a masová nezaměstnanost. Míra porodnosti romské populace jepřitom v obou zemích dvakrát až čtyřikrát vyšší než u ostatního obyva-telstva.

Bukureští Romové byli za komunistického režimu donuceni vzdát sekočovného způsobu života a dnes často žijí v neobyvatelnýchšpeluňkách bez tekoucí vody v centru města anebo v chatrčích na před-městí. Úřady sice zavedly romské zdravotní a sociální „koordinátory“,ale podle Bercuse jde spíše o Potěmkinovu vesnici. Kromě problémůs hygienou a vzděláním je také třeba změnit mentalitu tradičních komu-nit, kde vůdci klanů, samozvaní cikánští baroni, provdávají sotvajedenácti- či dvanáctiletá děvčátka, zdůrazňuje Bercus. Úplně zoufalávšak situace není. Existují i Romové, kteří zbohatli jako muzikanti nebokováři. V Bukurešti patří Romům 600 z 800 květinářských stánků.Nesnášenlivost vůči Romům, kteří jsou často považováni za pachateledrobné kriminality, však přetrvává.

Tento článek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem,který odvysílal Český rozhlas 6 v pátek 29.12. 2006.

Vážení přátelé, v březnu minuléhoroku jsme zveřejnili článek KateřinyJacques Jak vybílit problémy Romů,který byl v podstatě reakcí načlánek Romana Krištofa, uveře-jněný v Lidových novinách jižv lednu předešlého roku (Kde jezakopaný romský pes?).

Je nám známo, že Lidové novinyreakci Kateřiny Jacques na článekRomana Krištofa nezveřejnily.

S odstupem doby, která vždyprověřuje kvality našich minulýchpočinů, přiznáváme, že nebylo takdocela v pořádku, že jsme nedaliRomanu Krištofovi možnost sevyjádřit a bránit se. Už také proto,i když ne jenom, že Roman Krištofbyl více než rok našim redaktorem.

Nyní se zdá, že tento prohřešekmůžeme napravit a některé ze zají-mavých myšlenek, už bez emocí,zveřejnit. Je to zvláště vhodnév souvislosti s právě probíhajícímidiskusemi o romských vyloučených

lokalitách a řešeních, podobnýchtěm, která uskutečnila vsetínskáradnice v čele se svým bývalým,mediálně známým starostou a teďi senátorem Jiřím Čunkem. A dálepředevším v souvislosti s tím, nako-lik jsou tyto lokality romské a jak seRomové vnich početně vyskytují.V této otázce se skrývá i jisté racio,na něž je záhodno odpověděta zejména si položit otázku, proč jev takových lokalitách převážně rom-ská populace.

V debatách o sociálních řešeníchvšak v žádném případě není popřenprogram identity Romů jakosoučást programu jejich emanci-pace. Ta má přece souvislost nejense sociální a vzdělanostní stránkouvěci, mezi Romy jsou i bohatía vzdělaní lidé, pro něž chudobanení problémem.

Není třeba připomínat, že názoryRomana Krištofa, které nynív redakčně zkráceném článku zveře-

jníme, nemusí být totožné s názoremredakce.

Politika identityŠpatné zadání současných

výzkumů se odvíjí od pomýleněnastavené integrační politiky, spočí-vající od devadesátých let vevytváření paralelních etnickýchstruktur: k sociálnímu poradenstvíbylo přidáno specificky romsképoradenství. To produkuje spíševyčlenění, protože cokoliv sepovažuje za romské, je přiřazovánoromskému poradci k řešení, ač jdeo problémy tak obecné, jako jevodné a stočné. Tyto programy bylykoncipovány v dobré víře pomoci.Uplynulo však již dostatek času,aby mohly být vyhodnoceny a revi-dovány.

Životní strategieTa souvisí s chudobou alias

sociálním vyloučením velké částiRomů. Jsou snad chudí, a tudíž

sociálně se propadající jenRomové? Ani v jednom novo-dobém chudinském ghettu či našpatné adrese nežijí jenom Romové.Jsou tu přece stovky a tisícesmíšených sňatků a sousedství.Ano, k potřebnému nastavení soci-ální pomoci a integračních pro-gramů potřebuje veřejná správadata, a to pokud možno tvrdá.Avšak zadáním má být chudobaa s ní se pojící sociální propad,nikoliv romství.

Chudí mají specifické životnístrategie. V nově vznikajících ghet-tech se pak vytváří i jistý typ sebe-produkující kultury (chudoby), kte-rá má své podobnosti na celémsvětě. Lidová tvořivost je nazvalaBronxy, Mexiky apod. Je dostimožné, že u nás má kultura chudo-by jistá romská specifika, ale ta senedají sociologickými výzkumyměřit. Zadání výzkumů však nepří-mo podporuje představu o romství

jako o kultuře chudoby. To přecemusí být pro romské elity dehones-tující.

Hledisko biologickéChudoba cti netratí, traduje se

u nás. Avšak chudoba, zvláště paketnicky zdůvodněná, byla a je v našíčásti světa vždy pohanou. Zastí-ráme přímou debatu, že způsobypřežívání tisíců lidí na okrajispolečnosti jsou nazírány jakoodpuzující? Nepomáhá nám v na-šem odsudku chudoby to, že mezichudými je tolik Romů? Neusnad-ňuje to vyhýbání se celospolečen-ské, rozuměj celočeské, zodpověd-nosti poukazem na jinakost chu-dých? Zadání výzkumu nepřímoříká: máme tu co dělat se skupinou,jejíž nejdůležitější vlastností je, žeje jiná. Zjistěte, jak a v čem je jináa kolik těch jiných vlastně je!

Roman Krištof

Typickými doplňky hip-hopové subkultury jsou volné kalhoty, mikiny, řetězya nezbytná kšiltovka s šátkem Foto: J. S. S.

Mladí Romové mají rádi hip-hop

V Otrokovicích se střetly dva rozdílné tábory

EU přibyly na tři miliony Romůz Bulharska a Rumunska

Antifašismus není extremismus

3různé LEDENJANUARIS

Jsme občané!

Listopad 1989 přinesl možnost vy-tvoření skutečné demokracie. Navzdo-ry neblahým následkům padesáti letnedemokratických poměrů se podařilopoložit základy svobodného a rovnéhosoužití všech občanů. Vážíme si obě-tavé práce všech, kdo se na tomtodobrém díle podíleli, a chceme v jejichúsilí pokračovat.

Mnohé naznačuje, že je demokraciezaměňována za loajalitu k neolibe-rálnímu ekonomickému systému, mí-sto toho, aby v naší zemi zapouštělakořeny a sílila. Tak mizí prostor proveřejnou diskusi o zásadních spole-čenských otázkách, a demokratickévymoženosti se dokonce stávají ter-čem více či méně zjevných útoků.

Proto se domníváme, že demokraciije zapotřebí brát vážně, bránit ji navšech úrovních a požadovat jejídůsledné uplatňování. Jde o to, abydemokracie nebyla jen prázdnýmslovem. Jako občané a občanky mámepodle ústavního pořádku České repub-liky svá práva bez ohledu na ma-jetkové či mocenské postavení vespolečnosti (čl. 3 Listiny základníchlidských práv a svobod – dále jenListina).

Být občanem neznamená jen ode-vzdat hlas do volební urny. Bez účastiveřejnosti na rozhodování o věcech,jež se jí dotýkají, bez svobodnýchaktivit občanské společnosti zdola, sedemokracie stává jen vyprázdněnoua zneužitelnou formální procedurou.

Občanství obsahuje politický, kul-turní, sociální a obecně lidský rozměr.To je zakotveno v zásadních doku-mentech – v Ústavě ČR a v Listině, ježje součástí ústavního pořádku, ale i vesmlouvách Rady Evropy: Evropskésociální chartě (ESC) a Úmluvě o lid-ských právech a základních svo-bodách. ČR dobrovolně přijala i zá-vazky mezinárodních paktů o lidskýchprávech a další úmluvy OSN.

Lid je zdrojem veškeré státnímoci (čl. 2 Ústavy), ale orgány, jejichžprostřednictvím státní moc vykonává,se mnohdy zpronevěřují svémuposlání – jednat v zájmu všeho liduslibují poslanci, senátoři i prezident.Mocenské orgány vládnou spíše lidunež pro lid a občané mají málo účin-ných prostředků, jak tento stav změnit.

Normy a reálný život v rozporuJe nedostatek nestranných insti-

tucí, na něž se občané mohou obrátit,jsou-li porušena jejich práva. Soud-nictví pracuje pomalu a neuspokojivě.Veřejnému ochránci práv (ombuds-manovi) neumožňují zákony a Ústavapředkládat návrhy zákonů, nesmí seani zabývat rozhodnutími obcí a můžejen pasivně komentovat úřední pochy-bení. Kvůli zákonným lhůtám nemů-že včas informovat o svých zjištěníchveřejnost. Úřady často nedbají smysluomezení základních práv a svobod (čl.4, odst. 4 Listiny) a tato omezeníprosazují svévolně.

Petiční právo (čl. 18 Listiny) siceexistuje, ale občané jím něčeho dosáh-nou jen výjimečně. Lid sice můžepodle druhého článku Ústavy vykoná-vat státní moc přímo, ale chybí ústavnízákon o celostátním referendu, jenžby občanům umožnil referendumvyvolat. Občanům je téměř znemož-

něno podílet se na správě veřejnýchvěcí přímým způsobem (čl. 21 Listi-ny). Místní referendum se sice koná,ale jeho uplatnění je omezeno pod-mínkou vysoké účasti.

Svoboda projevu a právo nainformace, zaručované článkem 17Listiny a zákony, je iluzorní, pokudnení dost médií poskytujících nezkre-slené, objektivní a zásadní informaceo věcech, které se týkají základníchproblémů života občanů. Výkon těch-to práv se nemůže omezovat na inter-netové stránky a nízkonákladovétiskoviny, musí se opírat o médiaveřejné služby.

Mnohá rozhodnutí, která podstatněovlivňují život lidí, probíhají zcelamimo jejich kontrolu – jsou často mo-tivována lobbisty, kteří korumpujípolitiky a úředníky ve veřejné správě,a tak jimi manipulují. Mnohdy senedodržují nebo obcházejí předpisyo veřejných zakázkách a výběro-vých řízeních. Veřejná správa častoselhává v ochraně obecných a veře-jných zájmů, které má podle zákonachránit. Její orgány často neposkytujídostatečné informace o své činnosti(čl. 17, odst. 5 Listiny). Je systémovouchybou, že výkon veřejné správyv krajích a obcích je určován zájmypolitických stran.

Občanům hlásícím se k etnickýmmenšinám se sice formálně přiznáva-jí individuální a skupinová práva, alezákony ani jejich uplatňování v praxinebrání sociálnímu vylučování a ne-chrání sociálně ohrožené. Neumož-ňují ani rozvoj kultury a vzdělávání sev jejich jazyce a nezajišťují jejich dalšíústavní práva (čl. 25 Listiny).

Práva imigrantů a dalších cizincůi jejich rodin jsou nedostatečná. Českárepublika dosud nepřistoupila k vět-šině ustanovení článku 19 ESC, kteráby cizincům zaručovala stejné pod-mínky v zaměstnání jako českýmobčanům, a čeští občané a státy RadyEvropy a Evropské unie nevyvíjejídostatečný tlak na vládu, aby takČeská republika učinila. Českézákony dostatečně nezajišťují aniústavní právo cizinců na lidskou důs-tojnost, osobní čest a dobrou pověst(čl. 10, odst. 1 Listiny).

Od 1. ledna 2007 je Česká republi-ka jediným státem Evropské unie,který v pracovněprávních vztazíchnedodržel její antidiskriminačnísměrnici číslo 78/2000, k jejímužuplatnění v právním řádu se všechnyčlenské státy zavázaly. Z novéhozákoníku práce totiž byla tato ochranavypuštěna a návrh antidiskrimi-načního zákona nebyl pro odpor částiposlanců a senátorů přijat – obracímese proto na českou i světovou veře-jnost, aby pomohla k nápravě tohotoznepokojivého stavu.

Ženy, mladiství, zdravotně posti-žení a lidé starší 50 let jsou navzdoryčl. 3 a 29 Listiny v mnoha případechznevýhodňováni při hledání zaměst-nání i jako zaměstnanci. Nedostatečnějsou chráněna práva dětí (čl. 32Listiny), obsažená i v Úmluvě o prá-vech dítěte. Chybějí zákony, které byje učinily vymahatelnými.

Právo získávat prostředky prací(čl. 26 Listiny) je omezeno vysokounezaměstnaností. Česká republika

nepřistoupila k odstavci 1 článku4 ESC, jenž zaručuje právo natakovou odměnu za práci, která zajistízaměstnancům i jejich rodinámuspokojivou životní úroveň. Českávláda a další orgány neplní čl. 11 Me-zinárodního paktu o hospodářských,sociálních a kulturních právech, kterýzavazuje Českou republiku, aby pod-nikla kroky k zajištění práva každéhona přiměřenou životní úroveň.

V hospodářství nevládne pluralitavlastnictví (tedy např. soukromého,státního, obecního, družstevního), za-ručená čl. 11 Listiny, ale převládá typvlastnictví umožňující bezohlednoumaximalizaci zisku na úkor zájmůobčanů a životního prostředí.

Není dostatečně zajištěna ochranazaměstnanců, kteří se rozhodnouzaložit odborovou organizaci k ochra-ně svých zájmů a svobodně využijípráva na stávku. I když jim článek 27Listiny tato práva zaručuje, obávají seztráty zaměstnání či jiných postihů.Bývají v zaměstnání šikanování a po-nižováni ze strany zaměstnavatelů.Mnoho občanů v hmotné nouzi, např.lidé bez domova, žije v lidsky nedůs-tojných podmínkách (čl. 10 Listiny)a nedostává se jim náležité pomoci(čl. 30 Listiny).

Značné mezery jsou i v naplňováníčlánků 33 a 34 Listiny, zajišťujícímkaždému rovné právo na vzdělání.Vysokoškolští studenti jsou nucenitrávit stále více času výdělečnou čin-ností, aby si zabezpečili potřebnéprostředky. Chybějí zákony, jež byochránily kulturní bohatství, nedosta-tek státem poskytovaných finančníchprostředků omezuje vědecké bádáníi rozvoj umělecké tvorby. Mnohovědců, pedagogů i umělců je nucenoživit se činností, kde neuplatní svévzdělání, zkušenosti a tvůrčí nadání.

Právo na příznivé životní pros-tředí i na včasné a úplné informaceo jeho stavu (čl. 35 Listiny) je okleš-ťováno a občanům je stále více zne-možňováno účastnit se důležitých roz-hodování. Často se upřednostňuje ma-ximalizace zisku na úkor životního pro-středí, přírodních zdrojů a biodiverzity.

Podpořte občanskouangažovanost

Někteří občané na tyto jevy upo-zorňují a dožadují se v konkrétníchpřípadech nápravy; jejich hlasy všakzůstávají většinou bez odezvy.Odpovědnost za udržování a pro-sazování demokracie v zemi padá napolitickou, státní a ekonomickou moc.Ale nejen na ni. Každý nese svůj dílodpovědnosti za obecné poměry, tzn.i za dodržování ústavního pořádkui mezinárodních závazků Českérepubliky.

Naše prohlášení je dílem lidírůzných přesvědčení, různé vírya různých profesí, které spojuje vůlese jednotlivě i společně zasazovato obranu a prohlubování demokraciea občanství ve všech jeho rozměrech.Inspirací nám je Charta 77, kterávznikla před třiceti lety ve zcela jinýchspolečenských poměrech a usilovalao dodržování mezinárodních závazkůČeskoslovenska. Podporu našemuprohlášení lze vyjádřit podpisem nawww.jsmeobcane.eu případně www.jsmeobcane.cz

Věříme, že prohlášení Jsme občané!přispěje k tomu, aby demokracie bylav naší zemi doopravdy.

ledna 2007(Mezititulky redakce RH)

Není vám lhostejné dění kolem vás? Chcete,

aby se veřejnost dozvěděla nejen o problémech,

které vás trápí, ale také o aktivitách romské

komunity ve vašem bezprostředním okolí?

Napište nám!

Renata Tipanová-Danielováse narodila před 37 letyv Mikulově. Má dvě dcerya vnuka Kristiána, na jehožvýchově se s láskou podílí.Přestože jí život stěžuje jejízdravotní stav, chce své dceřipomoci, aby mohla v kliduvystudovat a získala potřebnévzdělání. Babička RenataTipanová-Danielová je tedyna mateřské dovolenéa Kristiánova maminka můžespokojeně studovat. Všichnižijí v lásce a vzájemně sipomáhají, jak to ostatněv pravé romské rodině mávypadat.

Renata Tipanová-Danielovájiž pátým rokem pracuje naknize o okultismu a životěv realitě, kterou chce jednouvydat. Řekla nám, že na to máspoustu času, protože knihuvydá, i kdyby to mělo být ažpřed smrtí.

(D. T. Š.)

osudy lidí

Bývalá kartářka na mateřské dovolené

Před 30 lety v lednu se snažili tři odvážlivci doručit tehdejšímuFederálnímu shromáždění již dříve sepsaný text prohlášení Charty 77.Ti tři odvážlivci byli Václav Havel, Pavel Landovský (herec) a LudvíkVaculík (spisovatel a novinář). A ten text upozorňoval ústavodárnéshromáždění tehdejší Československé republiky na nedodržování lid-ských práv, která byla zaručena mezinárodními dohodami a podpisyčeskoslovenských zástupců pod nimi.

Pro oficiální struktury komunistických vládců tato iniciativa zname-nala děsný poprask. Komunistický režim se poprve otřásl v základechpo jedenácti letech od invaze sovětských vojsk do Československa.Pravda však je taky ta, že dalších ještě třináct let se nic tak vážnéhonestalo. Režim dál pokračoval ve své ustrnulé normalizaci a lidé v němsi žili po svém.

Jestliže se dnes ptáme, zda režim padl zásluhou Charty 77, pak popravdě řekněme, že tomu tak nebylo. Režim padl proto, že byl takprohnilý a slabý, že do něj stačilo strčit a padl. Dnes bychom řekli, žebyl už totálně vytunelovaný.

Jaká je tedy zásluha Charty? Byla zbytečná?Rozhodně ne!Jenom díky Chartě a disidentům přestálo normalizační

Československo normalizaci s určitou noblesou a přece jen bezvýrazné ztráty cti, a to i před tváří mezinárodní veřejnosti. Stovkydokumentů Charty popisovaly skutečný život, který se zásadně lišil odkomunistické propagandy. Mimo jiné i dokument o porušování lid-ských a občanských práv, týkajících se romské menšiny.

Existuje tu však ještě druhý význam, daleko důležitější, než bylo úsilío zachování tváře československé společnosti, totiž lpění na morálníchzásadách, které jsou rozhodující a jejichž absence ve společnostisehrává neblahou roli. Tady přesahuje Charta 77 až do dnešních dnů.Pro příklady nemusíme chodit daleko. Kdyby této absence nebylov politice, naši politici by se určitě snáze dohodli a přestali hrát svémocenské hry. Nepochybně by to znamenalo i lepší základ pro řešeníproblematiky soužití ve společnosti, což by zase prospělo nejenRomům, ale i celé společnosti.

Poděkujme Chartě 77 za její nespornou pozitivní historickou rolia nekamenujme „disidenty“, kteří přispěli a ještě stále přispívajík očistě a ozdravění společnosti.

komentář

Charta 77 po 30 letech

KAREL OSWALD

Pomohla nějak Romům?

„Jsme občané“ je iniciativou, která po vzoru Charty 77 chce zapojit conejvíce občanů do záležitostí obce, regionu, celého státu. Chce takobčanským projevem zabránit politikům, aby se chovali tak hanebně jakoaž dosud. Na tiskové konferenci dne 11. ledna představovali tuto inicia-tivu vedle autorů ze Zeleného kruhu senátorka Alena Gajdůšková zeZlína a Karel Holomek ze Společenství Romů na Moravě.

4 různéLEDEN JANUARIS

Ombudsman Andrasz na JesenickuMezi Romy na Jesenicku zavítalAdam Andrasz, ombudsmanRomského národního kongresu(Roma National Congres), spolus Ondřejem Giňou, v čele ředitel-ství Evropského fóra Romůa Travellerů (ERTF) pro lidskápráva a migraci. Návštěva seuskutečnila v polovině prosince napozvání Grémia romských re-gionálních představitelů, kteří jetaké doprovázeli v obcích Vlčice,Vidnava a Stará Červená Voda,kam byly na podzim přesídlenypočetné romské rodiny z rozhod-nutí městského zastupitelstvaVsetín.

Cílem návštěvy bylo moni-torování stavu nezávislým zahra-ničním pozorovatelem a posouzeníokolností, za kterých došlo k de-portaci Romů ze Vsetína. Andraszse setkal s pracovníky Obecního

úřadu ve Vlčicích, kteří jej infor-movali o okolnostech událostia postupu obecního úřadu v tétomimořádné situaci. Navštívil tamtaké rodinu Žigových, která nynížije v objektu zakoupeném měst-ským úřadem ve Vsetíně. Ve Vid-navě navštívil občanské sdruženíRoma Vidnava a rodinu Kandra-čových. Ve Staré Červené Vodě sesetkal s rodinami Dunovou a Tule-jovou, kteří mu pověděli o situaci,která pro ně vznikla vysídlením zeVsetína a deportací do zcelaneznámého prostředí.

V Jeseníku se pak ombudsmanse svým doprovodem setkal s míst-ními romskými aktivisty. DušanBadi z občanského sdružení Zalidská práva romských občanůvysvětlil tíživou situaci obyvatelJesenicka: vysoká nezaměstnanostznamená, že deportované romské

rodiny nemají šanci získat v místěpráci. Z toho plynou další značnéproblémy, protože nebudou mocisplácet vysoké částky za objekty,do kterých byly nastěhovány.„I my jako starousedlíci mámevelké problémy s nezaměstnanostía je zcela nemožné, aby nově pří-chozí tady získali práci a slušnouobživu,“ vysvětloval Badi. Místníaktivisté zdůraznili, že postupvsetínské radnice a Jiřího Čunka setýkal výhradně romských rodin:„Došlo k oddělení příslušníkůodlišných ras, a to je v celézáležitosti nejpodstatnější.“

Podle ombudsmana Andraszebude o situaci romských rodinvypracovaná podrobná zpráva,kterou předloží k projednánířídicímu výboru Romského národ-ního kongresu s doporučenímdalšího postupu. Dezider Giňa

V etnických vztazích jsou Romové pro gádže velký problémČeská republika prochází politic-kou krizí, která velmi vážně po-škozuje sociálně-ekonomický vý-voj společnosti. Pro romskounárodnostní menšinu je to velmišpatná zpráva. Naši předkové velmidobře věděli, že problémy gádžůvždy dramaticky komplikují životRomů.

Skutečnost, že více než půl rokupo parlamentních volbách nemámefunkční vládu, se odráží kromějiného také v tom, jak se zhoršujevztah majoritní společnosti vůčiRomům. Pokud by vláda fungo-vala, měli bychom možná nějakoušanci ubránit se rasistickému útokuna naše lidská práva, jaký si dovolilČunek a vsetínští mocipáni. Jenžev této zemi je všechno v chaosua jakoby utrženo z řetězu. Orgánya instituce státu fungují pouhousetrvačností, nikdo si není ničímjistý, k moci se dere kde kdo,občané jsou frustrováni a cítí se býtohroženi chaosem, který předvádí

politická garnitura země. V takovéspolečenské atmosféře musí někdeněco bouchnout. Bohužel tobouchne vždy v nejslabším místě.A tím jsou etnické vztahy, přesnějiřečeno poměr Čechů vůči Romům.

Čunkova politická kariéra je pro-duktem společnosti a jejího nega-tivního vztahu vůči Romům. Ko-rektnost, slušnost a serióznost sez české společnosti vytrácejí. Jsmetoho svědky ve společenském, kul-turním, vědeckém a předevšímpolitickém životě. Rozehránínacionalistické karty mělo a má vespolečnosti velkou šanci na úspěch.Čunkovci ze Vsetína vsadili naosvědčenou „cikánskou“ kartua úspěch se dostavil. Stačilo jenodhadnout správný okamžik na jejívynesení. Čunkovo vítězství v se-nátních volbách je toho jasnýmdůkazem a jeho zisk 71 procenthlasů je de facto konkrétnímvyjádřením vztahu majoritní spo-lečnosti vůči Romům. Toho se

zalekli Klaus, Motejl, Paroubek,Topolánek a mnoho dalších poten-tátů. Rasová nesnášenlivost u 71 pro-cent oprávněných českých voličů,i když jen v jednom volebnímobvodu, je přeci pořádná porce.Neonacisté a neofašisté chrochtajíblahem a mají z toho před očimasvětlé zítřky. Ostatní jsou zkoprnělíi přesto, že si o českém rasismunedělali žádné iluze. Od roku 1990se toho stalo velice mnoho.Z rasových důvodů bylo zavraž-děno několik desítek Romů, rom-ské ženy byly sterilizované, romskéděti byly zařazovány do zvláštníchškol, prasata hanobí místo utrpeníRomů v koncentračním tábořev Letech u Písku atd., atd. Segre-gace, ghetta a cikánské rezervace,to je hit současnosti v českéspolečnosti, která má sama sesebou velké problémy, a v etnic-kých vztazích trpí nepřekonatelnýmrasovým odporem vůči Romům.

Dezider Giňa

Andro etnicka relaciji hine o Romaanglo gadže baro problemAndre Čechiko džal bari politickokriza, savi kerel but nalačhipenandro socialno the ekonomickodživipen la sicietake, andre saviperen the o minoriti. Angle romaniminorita oda hin but nalačho chi-ros. Amare anglune mište džane-nas, kaj te hin le gadžengenamište, ta le Romenge aven androdživipen but phare komplikaciji.

Čačipen hin koda, kaj imar jepašberš pal o senatna volbi ade nanečačutni vlada u kada pes sikavelthe andre koda, sar nalačhes peso gadže likeren kio Roma. Te ave-las lačhi vláda, ta talam elas leRomen šanca te braninel peskoleske, savi rasisticko politikaandro manušane čačipena hazdlaVsetinoste pro Roma o Čunek theaver šerale so hin paš leste telo vast. Kajča andre kadi phuv hinbaro chaos u savore pes likerenavke sar te čhindžilahas pal o lan-cos. O organi the instituciji džanandre peskeri buči ča avke sarkorkore pestar, niko nisoske

napačal, sakones hin dar kolestarso avela, u kada džal avrisavorestar so ade kerel e politickogarnitura. Andre kajsi atmosferamusaj te avel vareso so explo-dinela, u pre odi bibacht oda hinsakovar pre kajso than, savo hinomek saneder.

Le Čunkoskeri politicko karierakerde o gadže the koda nalačhipen,savo šunen kio Roma. E pačiv theaver lačhipena andre kadi phuvnašlol avri. Šaj oda dikhas andresavoreste so pes ade kerel u majbuter andre politika. Kana peschudel te bavinel politika palo nacionalismus, sakovar olestaravel efektos kolenge, ko kalehaaven avri. O Čunkovci Vsetinostarile andro vast e „cikánskou“ karta,u chudle pre late baro politickokapitalis. O Čunek vikheldža sen-atna volbi koleha kaj pes muklaandro Roma. Koda kaj le ga-džendar dochudla 71 % hlasi saslendar phendo kaj kamen koda, soo Čunek kerdža le Romenca.

Kalestar darandžila o Klaus,Motejl, Paroubek, Topolánek themek but aver šerale. Rasismus pašo 71 % manuša save sas pašo vlobi, oda hin but baro zoralipen.

O neonacisti the o neofašistišlaginen radoscatar u imar dikhenanglo jakha, sar lenge ela mištesandre kadi phuv. Aver džene hineolestar šokimen hjaba kaj mištedžanen savo andre kadi phuv hinrasismus. Beršendar 1990 sasanglo rasismus murdarde pherdoRoma, romane džuvlija sas sterili-zimen, romane čhavore sas ispidleandro zvlaštna školi, o baličhedžunglaren o thana kaj merenaso Roma kana sas thode andro kon-centrakos Lety u Písku etc., etc.Segregacija, ghetta the „cikánské“reservace, oda hin adadžives andreČechiko hit. Paš koda save laČechiko hin problemi korkorapeha hin la mek bare problemiandro etnicka relaciji, bo o gadžepeske našči den rada le rasismohakio Roma. Dezider Giňa

Romové z Nového ...vystěhování,“ dodal starosta.Podle Kamila Žáka z majetko-právního odboru se město zajíma-lo, co noví vlastníci udělajís nájemníky, kteří by během pří-padné rekonstrukce nemohli zůstatve svých bytech. „Bylo námřečeno, že se všemi budou jednat,město je připraveno případněposkytnout náhradní ubytovánínebo pomoci jinak. Musí to všakbýt výhodné pro obě strany. Určitěještě budeme o problému jednat,“shrnul Žák výsledky.

Jedním z potenciálních kupců jeznámý advokát a zastupitel městaJaromír Kubis (KSČM). „DolníBrána jako jedna ze vstupních ulicdo města si jistě zaslouží, abynehyzdila. Všichni noví majiteléchtějí domy opravit a zájemcůmnabídnout moderní bydlení,“uvedl pro MF DNES. A na dotaz,co se současnými nájemníky, jenpoznamenal: „Určitě budeme jed-nat podle zákonů a zároveň víme,že tak devadesát procent z nichneplatí nájem. Město má volnéholobyty, takže se dalším domlu-vám nebráníme,“ naznačil možnýpostup města. Zrovna od komuni-stického právníka by bylo možnéčekat sociálně šetrnější přístupa méně manipulací, neboť takveliký podíl neplatičů je nesmysl,kterého si Kubis, jakožto zastupi-tel města, musí být vědom.

Kubisova tvrzení vyvrátil ředitelMěstského bytového podnikuNový Jičín Miloslav Holiš. „Jsoutam dluhy z minulosti, alev posledních letech nájemníciv rámci přijatelnosti nájemné platí.Smlouvy vydáváme na rok, alei třeba na tři měsíce, kdo neplatí,stěhuje se.“ To jasně usvědčujeadvokáta Kubise z účelové lži.

Podle starosty Týleho se městosnažilo domy prodat již několikrát,ale toto je první vážná nabídka,která není spekulativní. Starostataké uznává, že město nepočítás tím, že by pro Romy nalezlonáhradní bydlení v městskýchbytech, a tak pravděpodobněskončí v holobytech, kde by sespolu na jednom místě ocitli prob-lémoví nájemníci a neplatičis bezproblémovými, kterých jeovšem ve zmíněných lokalitáchvětšina.

Romští nájemníci byli zprávamio možném vystěhování do holo-bytů šokováni. Podle předsedynovojičínské pobočky Společen-ství Romů na Moravě Jana Oračkaje celý prodej „snaha radnice vy-stěhovat Romy na okraj města“.

Nájemníci mají smlouvy nej-později do poloviny roku, poté jejejich budoucnost nejasná. Saminájemníci uznávají, že kolemdomů je nepořádek a společnéprostory také nejsou zrovna vrcho-lem udržovanosti, ale ve svýchbytech si pořádek obstarávajívzorně (o čemž jsem se přesvědčilna vlastní oči). Romové sami vědí,že až jim skončí nájemní smlouvya nový majitel jim je nebude chtítprodloužit, budou muset odejít.

Ani jednomu z nájemníků sevšak nelíbí představa bydletv holobytě. Nepořádek ve společ-ných prostorách nahrává do notyměstu, neboť toto může být jednímz důvodů vystěhování (přestupkyproti soužití). Když se na veřej-nosti objevily zprávy, že 90 pro-cent nájemníků jsou neplatiči,zvedlo to mezi nimi vlnu nevole.Podle nich také město v posled-ních měsících zanedbává základníúdržbu, jako jsou světla na chod-bách, protože je to pro radnicinevýhodné. Podle informací, kterémají místní Romové, požadujezastupitel Kubis od města proná-jem či zapůjčení holobytů zaměstem, do kterých by obyvateledomů sestěhoval.

„Platím řádně nájem 7000 mě-síčně, a přesto když nám zamrzlavoda, město s tím nechce nic dělata čeká v klidu na prodej,“ tvrdilapři naší návštěvě rozzlobená VěraKladoničová. „Jací jsou tady ne-platiči? Všichni jsou na holo-bytech nebo zmizeli do Anglie,tady v barácích nikdo nezůstal.“Další z rozzlobených nájemnicEva Čonková k tomu dodala: „Nabytovém nám říkali, že prý schvál-ně nemáme platit nájem, ženemusíme a ušetříme peníze, je-nomže pro ně by to znamenalo mítdostatečnou záminku k vystě-hování.“

Bronislava Bikarová pak zavšechny nájemníky shrnula situacitakto: „Vyhrožují, že nám seberouděti a dají je do děcáků, ale ať si tozkusí. Každý Rom, když mu sáh-nou na děcka, je schopen kvůlitomu zabíjet. Kdyby to udělalimně, tak radši zapálím celý tentodům a zabiju přímo před úřademděti a pak sebe.“

Reportáž byla napsána v rámciprojektu Prosazování lidskýchpráv Romů II, finančně pod-pořeného z prostředků Evropskéunie v rámci programu TransitionFacility prostřednictvím Nadacerozvoje občanské společnosti.

Jiří Salik Sláma

Dokončení ze str.1

Starší obyvatelé kolonie se shodují: „O nás už tolik nejde, důležité jsou děti.“Foto: Jiří Salik Sláma

5různé LEDENJANUARIS

Andre Čechiko avila o ombudsmanRNC the manuš khatal ERTFAndre Čichiko avile pro bučakerokidipen o Adam Andrasz, ombuds-man khatal o Roma National con-gres (RNC) the Ondřej Giňa khatalEvropakero romano the phirut-negero forum (ERTF) savo kerelšerales andro Direktoriatos palo manušane čačipena the migracija.

Andro Čechiko len vičhindžao Gremium romských regionálníchpředstavitelů, save lenaca gelemaškar o Roma, save sas 13.–14. 12.deportimen Vsetinostar andro gavaVlčice, Vidnava the Stará ČervenáVoda Jesenikede. Te dikhel avilesar avrune manuša so terdžon presera, u te prindžaren so pes ačhilale Romenca saven deportindekhatal o Vsetin. O ombudsmanAndrasz sas pro kidipen lemanušenca khatal o Obecní úřadVlčicende, kaj leske phende so pesačhila le Romenca, so lenge šajpomožinen the so angle lende šajkeren. Palis gela kie famelijaŽigovci, savi dživel andro phager-

do kher, savo lenge cindža o forosVsetín, u našilu len ode ispidla tedživel. Palis gele andro gavVidnava, kaj sas kidipen lemanušha khatal e organizacijaRoma Vidnava u gela te dikhel kiefamelija Kandračovci. Andro gavStará Červená Voda sas te dikhelpaš o Dunovci the Kalejovci, savelenge phende, so pes lenca ačhila,kana len tradle avri khatalo Vsetín, sar len deportinde androphagerde khera u sikade kaj akanadživen.

Jesenikoste andro hotel Staříčsas kidipen le manušenca khatalo romane organizaciji, kaj saso Dušan Badi u delas duma palsavoreste so pes le Romenca ačhi-la. Jov delas duma pal koda, kaj lemanušen save ode dživen but beršahin bare problemi koleha sar tearakhel buči, u kada perel the progadže. „Amen so ade bešas čir-latunestar nane šanca te arakhelbuči, u kolen saven ade deportinde

nane šajipen peske te arakhel bučiu mištes ade te dživen,“ phendžao Dušan Badi, savo kerel bučiandre romani organizacija palo manušane čačipena anglo Roma.Kalestar džal avri koda, kaj leRomen ena bare problemi koleha,kaj te počinen o bare love vaš kolekhera, save lenge o gadžeVsetinostar cinde, u akana kameno love pale. O romane aktivistiphende, kaj koda so sas kerdoVsetinoste, so kerdža o Čunek theaver šerale manuša, oda pela čapro Roma. „Oda sas avke kaj thodepestar duj rasi, save hine sako aver.Kada hin adre savoreste so pesačhila koda mekgoreder,“ phendeo romane aktivisti. O ombudsmanAndrasz phendžas, kaj palsavoreste so dikhla kerela zprava,savi thovela le manušenge androRNC, the phenela lenge so kam-pela te kerel dijader.

Dezider Giňa

rozhovor

Marcela Biháriová je třiadva-cetiletá, nadějná, začínajícíherečka. Její přirozený pohybovýtalent a cit pro hraní jsem spatřilve hře Manon Lescaut. Při tépříležitosti jsem ji požádal o jejíprvní schůzku na téma divadlo.

Marcela Biháriová pocházíz Nymburka, vyučila se kuchař-kou. Narodila se ve smíšené rom-ské rodině, rodiče svoje tři dětiučili mluvit jenom česky. Odmalička chtěla být herečkou.Rodiče o ní říkali, že je „taková“herečka, ale nevěřili, že její touhabude tak silná… První hereckézkušenosti získala v Hálkověměstském divadle v Nymburceprávě v Manon Lescaut. V nym-burském divadle působí ochot-nický soubor Hálek, který mávlastní tvorbu a přebírá také hryklasických autorů. Divadlo mápodporu města Nymburk a re-gionálních sponzorů.

Na otázku, jak je těžké nebolehké být hercem a co pro to musíudělat, Marcela Biháriováodpověděla: „To víte, chodím do

práce a hraní v divadle je mýmkoníčkem a zábavou, ale věřím,že dostanu jednou šanci hrátv něčem velkém. K hraní jsem sedostala náhodou: potkala jsemjednoho člena divadelního sou-boru a zeptala se, jestli bych senemohla podívat na zkoušku.Bylo to pro mě něco tak úžasnéhoa krásného, že jsem musela jít zarežisérem.“ Bylo pro ni velmitěžké sebrat odvahu, ale našla jia vzala to přímo: „Zeptala jsemse, jestli přibírají do souboru a onhned – Tak já vás vyzkouším. Tytalentové zkoušky spočívalyv tanci a ještě jsem zazpívala.Vzali mě, ale první roli jsemdostala po půl roce zkoušení. Teďuž je to více než rok, co jsemv souboru a moc mě to baví.“

Kam se bude Marcela Bihá-riová jako herečka v budoucnuubírat, těžko předpovídat. V sou-časné době Hálkovo divadlopřipravuje vlastní autorskou di-vadelní hru a ona má hrát jednuz hlavních rolí.

Text a foto Jan Berousek

Začínající a nadějná herečka z Nymburka

Čekání Marcely Biháriové

Pokračování „kauzy Vsetín“Krach rozumné sociální politikya práce, která vyústila ve vystě-hování desítek rodin na okrajměsta a několika rodin do poloroz-padlých domů ve vzdálených ves-nicích se nyní snaží stát napravovattzv. s křížkem po funuse.

Město Vsetín získalo od státudotaci 520 000 korun přímo naintegraci Romů do společnosti.Podle Patrika Kamase, tiskovéhomluvčího Zlínského kraje bypeníze měly být určeny „přede-vším na podporu terénní práce“.V současné době působí při vsetín-ské radnici tři romští terénnísociální pracovníci, kteří se ve svépráci zabývají především řešenímdluhů na nájemném nebo do-hlížením na pravidelnou školnídocházku. Celorepublikově bylona podobné projekty rozděleno pětmilionů korun do 16 měst a obcí.V dalším kole je projednávánadotace osmi milionů korun.

Sociální práce ve Vsetíně sestala terčem kritiky, která vyvrcho-lila po krocích tehdejšího starosty

Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Loniv listopadu napsali představitelésdružení Roma Vidnava otevřenýdopis Radě vlády pro záležitostiromské komunity, ve kterém kritizu-jí sociální práci ve Vsetíně. Požadujíprošetření dotací za rok 2006,protože terénní sociální pracovnícinedokázali zabránit deportaci rom-ských rodin do vesnic na Jesenickua podpisům kupních smluv na domy,které byly podepsány pod nátlakema za velmi nevýhodných podmínek.

Sdružení Roma Vidnava kritizujepráci terénních pracovníků také zato, že se sami podíleli na rozhod-nutích, koho poslat do kontej-nerových bytů na okraji města,a koho do 200 kilometrů vzdálenýchvesnic. Podle sdružení by se sociálnípracovníci měli podílet na ochraněsvých klientů a ne na omezováníjejich práv. V závěru dopisupožaduje Roma Vidnava navrácenídotace na terénní sociální práci zarok 2006.

Jedna z posledních vystěho-vaných vsetínských rodin se pře-

sunula „pouze“ do Čech podKosířem na Prostějovsku, kterénejsou od Vsetína vzdáleny tolikjako obce na Jesenicku. RodinaTulejova se však se svým vy-stěhování dodnes nesmířila a od-mítá podepsat nevýhodné kupnísmlouvy. Kvůli tomu její příslušní-ci nemají trvalý pobyt a jsou z nichtím pádem úřední bezdomovci.Nemohou si najít práci ani zažádato sociální dávky. I když není kupnísmouva podepsaná, rodina musíhradit splátky za dům, který jí veskutečnosti nepatří, aby nepřišlao jediné, byť provizorní bydlení.Za dům v hodnotě 320 000 korunsplácejí Tulejovi ve skutečnosti460 000. Tyto nehorázné smluvnípodmínky jsou podobné u všechrodin vystěhovaných mimo Vsetín.

Celé kauzy se zřejmě zalekli Leo Venclík, starosta městskéčásti Brno-sever, ve které senachází velké brněnské ghetto.Poté, co vydal několik prohlášení,ve kterých všechny prostředky nasociální práci a integraci Romůoznačil za vyhozené penízea dostal se do konfliktus neziskovými organizacemi v tétolokalitě, mírně obrátil a snaží senajít řešení. Venclík chce rozstěho-vat neplatiče do jiných městskýchčástí Brna. Toto „rozptýlení“ podleněj povede k větší platební káznia sníží problémy vyplývajícíz koncetrace mnoha chudých lidína malém prostoru.

S nápadem souhlasí před-stavitelé organizací IQ Romaservis a DROM, proti jsou staros-tové ostatních městských částí.Motivace starosty Brno-sever jevšak všechno jiné, než touhapomoci Romům, které nemápříliš v lásce a dal to několikrátotevřeně najevo. Lokalita Brno-sever se totiž stává čím dálvýhodnějším místem pro inves-tice a záměrem radnice je udělatz ní čistě komerční zónu – bezRomů. Venclík se také nechcedostat na pranýř jako jeho kolegaČunek, a tak se snaží situacizavčas řešit.

Jiří Salik Sláma

Vsetín, Brno, Bohumín, Nový Jičín, různá města s velmi podobným přístupemsvých zastupitelstev k Romům: hlavně ať jsou co nejdál od našeho regionu

Foto: Jiří Salik Sláma

Známá brněnská romská zpěvačka a autorka knihy Memoáry romských ženEmilie Machálková oslavila s manželem Janem diamantovou svatbu.Gratulujeme! Je to úžasné strávit spolu šedesát let: rodina – základ společnosti!Příklad nejen pro politiky.

Foto: Zuzana Holomková

Vítězná povídka Michala Mižigára v soutěži romsky píšících autorů, pořádané vloni sdružením Romea

Jednou ve východním SlovenskuUž za druhé světové války žilo

v jednom městečku v Hromošicíchněkolik romských rodin.

Byla to rodina Gáborova,Bandyova, Dunkova a ještě nějakédalší. Také tam žili Mižikarovi.

K Mižikarově rodině patřilaMatylda Pompová a Bruno Kotlár.Žili spolu a měli spolu dvě děti:Ludvíka a Annu.

Jelikož se mezi Romy dřívehodně mluvilo romsky, říkali dětem„Jaloš“a „Haňa“.

Jejich otec Bruno byl nejsil-nějším Romem v celém městečku,sám donesl dřevěný vozík.

Jednoho dne přišli ráno zaBrunem policisté, aby šel s nimi, žebude vojákem. Ale Bruno řekl, ženikam nepůjde.

Policisté si mysleli, že ho zbijí,ale byl to Bruno, kdo je zbil. Pětpolicistů mlátil sekerou a jednomuz nich dokonce usekl ruku. Druhýden za ním přišel vyšší policejnídůstojník a řekl mu, že musí jít,protože ho znovu můžou přijít zbít.Bruno si nechal říct a řekl své ženě:„Zůstaň sbohem, musím jít za vojá-ka, neboť se mohou přijít zase bít,dříve nebo později.“ Mámazavolala děti. „Zůstaň sbohem, jdisbohem,“ řekly otci se slzamiv očích. Máma na něj zavolala:„Kdo nám dá najíst?“

„Budeš muset za práci žádatjídlo,“ odpověděl Bruno své ženěa odešel. Matylda i její děti bylymoc smutné. Seděly na zemia hleděly na sebe.

Tatínek na vojněBrzy ráno šla Matylda k bohatým

žádat o práci. Sbírala brambory,zametala, prala, zkrátka dělala vše,jen aby za práci dostala jídlo.

Za týden Matylda začala kašlat,ale jak se uzdravit, když peníze nadoktora neměla a ani teplo domanebylo?

Prosila tedy bohaté o nějakéoblečení. Byla zima a sněhu tehdybylo tolik, že se do něj bořili až pokolena. Pořádné boty však neměli.Jen takové, se kterými když vyšliven, hned je měli od sněhupromáčené.

Haňa brečela: „Mami, mě mrz-nou nohy,“ a její máma jen potichubrečela a prosila pána Boha: „Božemůj na nebesích, prosím tě,netrestej nás, dej nám lehčí život!“Rozdala dětem kousek staréhochleba a řekla jim: „Děti, já teďmusím jít žebrat k sedlákům a vy,vy půjdete taky. Hezky poděkujtea zeptejte se, jestli nemají něco navyhození. Berte i oblečení a boty,všechno, všecičko,“ řekla jima potom jim pověděla: „Dnes mámjít k jedné hodné gadži. Dá mibrambory, mléko, špek a pro vásnějaké sladkosti.“

Haňa měla štěstí: „Jaloš, chválaBohu, že budeme mít pořádné tepléjídlo,“ a Jaloš na to: „Kéž bychompořád žili tak, jak se budeme mítdnes večer.“

Jejich maminka Matylda odešlaa pak i její děti.

Chodily od domu k domu,zaťukaly na dveře, hezky poděko-valy a prosily o cokoliv, co mají navyhození. Jedna paní se na ně podí-vala, a když viděla dvě malé, hodnéa chudé děti, slitovala se nad nimia pravila: „Počkejte, něco vám při-

nesu, počkejte!“ a zašla dovnitř. Zachvíli vyšla ven s taškou, v ní bylyrukavice, šály, kalhoty, sukně,špek, brambory, pečivo a láhevmléka.

Haňa a Jaloš měli velké štěstí,hezky paní poděkovali: „Mockrátvám děkujeme, ať vám to pánbůhzaplatí,“ a šli celí šťastní domů.

Přišli domů, máma už měla ukli-zeno a uvařeno. V domku panovalpříjemný den. Haňa už to nemohlav sobě dál unést a řekla: „Mami,jedna hodná paní nám dala tutotašku, podívej!“

Máma byla velice šťastná, že dětipřinesly něco dobrého. Zítra tedynebude muset jít ke gadžům prosito jídlo.

V domku bylo moc krásně, jentáta s nimi nebyl a to je mocbolelo.

Máma jim řekla: „Děti moje,zítra nepůjdu k sedlákům, zůstanus vámi doma.“

Maminka je nemocnáBrzy ráno se máma pustila do

vaření, ale najednou se jí udělalošpatně, začala kašlat a plivat hleny,bolely ji plíce a měla tak velkébolesti hlavy, že si musela jítlehnout do postele.

Děti se sebraly, rozutekly se povesnici a volaly o pomoc. Ale vevsi nikdo nebyl. Naštěstí potkalydobrého gádža, doktora, kterýuslyšel jejich křik a utíkal k nim.„Kde je vaše máma?“ zeptal sejich. „Doma,“ řekla Haňa. A tak šeldoktor společně s dětmi k nimdomů. Když dorazili do domku,řekl dětem:

„Vy počkejte tady, musím vašimaminku prohlédnout.“ Matyldatěžce dýchala, bolely jí plíce.

„Dobrý den,“ řekl doktor. „Vám také,“ odpověděla máma.

Jen co jí doktor prohlédl, hned poz-nal, že má tuberkulózu. Bylo mu jímoc líto. „Drahá paní, mátetuberkulózu. Musíte okamžitě nadelší dobu do nemocnice.“

„Ne, já nemůžu,“ řekla s pláčemmáma. „Kdo mi vychová děti!“

„Vím, jak je to těžké. Můj oteca matka také dostali tuberkulózua umřeli. Bylo mi teprve deset, byljsem nejstarší a se mnou zůstalo pětmladších sourozenců. Nakonecjsme to přežili a dnes je ze mě dok-tor. Jestli nechcete, aby vaše dětitrpěly kvůli vám, jděte na todlouhodobé léčení. Kdyžnepůjdete, nebudete dlouho žít,rozmyslete si to,“ řekl jí na to dok-tor.

„Už jsem se rozmyslela, půjdu seléčit.“

„To jsem moc rád, že jste si dalaříct. Jde nejen o vaše zdraví, alei o děti,“ zaradoval se doktor. „Zítraráno pro vás přijedu vozem.Uvidíme se zítra, na shledanou,“řekl a odešel.

Haňa s Jalošem utíkali k mámě,chtěli vědět, co jí vlastně je. Mámaseděla na zemi, byla smutnáa rozbrečela se: „Jáj, Bože, co jábudu dělat? Děti, od zítřka zů-stanete doma beze mě jeden rok,“řekla jim.

„Jak to?“ zeptal se Jaloš. „Doktor mi řekl, že mám

tuberkulózu a že musím jít donemocnice. Když nepůjdu, umřu.“Děti se stejně jako mámarozbrečely.

„Mámo, co tady budeme samydělat, když nikoho nemáme, kdonám dá najíst?“ ptala se Haňa.

„Haňo, nebreč, budu chodit požebrotě k bohatým, protože mámamusí do nemocnice. Uvidíš, budeto jako dřív,“ odpověděl jí Jaloš.

Máma dětem ustlala a počkala,až usnou, aby se mohla modlitk Bohu: „Bože můj na nebesích,dej mým dětem sílu, aby moc netr-pěly, protože ony jsou malé na to,aby zůstaly úplně samy a já mocmladá, abych umřela.“

Maminka odcházíSlunce vychází. Matylda už je

oblečená a usedá na zem. Dívá sena své nohy, všechno se jí zdá taksmutné. I její krásné romské očijsou tak smutné, plné slz a bolesti.Nesedí sama, má u sebe své děti.

Říká jim, co mají dělat: „Haňo,buď hodná, nechci slyšet, že jsidrzá. Jaloši, ty se postarej o jídlo,jdi k bohatým po žebrotě tak, jakjsem to dělala i já. Pokud budeHaňa zlobit, tak jí dej pohlavek.“

Šli ven, kde už čekal doktors připraveným vozem. Děti serozbrečely. Pak se políbilya rozloučily se s mámou. Vozík serozjel, máma jim mávala narozloučenou a děti plakalya plakaly.

Haňa brečela a Jalošovi jí bylotak líto, že jí řekl: „Haňo, nebreč,rok uteče jak voda a máma se vrátízdravá.“ Ale jemu bylo také smut-no, srdce jeho bolelo a plakalo. Romové z vesnice děti moc litovalia řekli jim, ať k nim chodí na noc.

První den bez maminkyNa první noc bez maminky si

děti k sobě vzal jejich strýcCirimon. Jaloš vstal brzy ránoa vzbudil Haňu: „Haňo, vstávej, užmusíme jít, je ráno.“ Haňanechtěla, ale musela.

Poděkovali Cirimonovi a odešlido své chatrče. Jaloš nechal Haňudoma a šel žebrat k bohatým, takése ptal po nějaké práci za jídlo.Haně bylo pořád do breku, sedělana zemi před jejich chatrčí,prohlížela si okolí, a i když bylahladová jako vlk, nevzdálila se oddomku a čekala na Jaloše. Začalose stmívat a Jaloš nikde.

Nakonec přišel a přinesl bram-bory a mléko. Haňa hned začalavařit. Takto tito sourozenci protr-pěli celý rok.

Nečekaný příchod tatínkaPsal se rok 1930. Jaloš se oblékl

do tepláků a šel znovu žebrat.Haňa ještě pospávala, ale strašně jibolelo, že Jaloš musí už rok žebrat.

Je začátek května, slunce pálía Haňa si po cestě zpívá. V potůčkuje voda ještě studená, ale pomaluse ohřívá od svítícího slunce. Haňasi umývá obličej, poté si ho utírásukní a u toho si zpívá romskoupísničku a tančí. Odchází domůa po cestě uvidí tátu Bruna, jakhledá své děti. Haňa zakřičela:„Tati!“

„Haňo, holčičko moje, tady jsi,pojď honem ke mně.“

Haňa skočila tatínkovi do náručí.Táta se rozbrečel, když sedozvěděl, že jsou doma děti samy,že Jaloš ve svých dvanácti letechmusí chodit po žebrotě.

Doma Haňa tátovi vysvětlovala:

„Tati, máma s námi není doma užrok. Dva dny poté, co jsi odešel ty,odešla i máma. Musela jít s dok-torem, protože se jí velmi těžkodýchalo. Má tuberkulózu, a protomusela jít na dlouhodobé léčení.Kdyby nešla, umřela by. My jsmeji nechtěli pustit, ale museli jsme,protože je opravdu moc nemocná.“„To jste mi nemohli poslattelegram?“ zeptal se rozzlobenýotec.

„A jak, když jsme neměli peníze.Byli jsme rádi, že máme co jíst.Poté, co jsme zůstali sami,Romové si nás brali k sobě na noc.Ale pak jsme si řekli, že se o sebemusíme postarat sami. Jaloš chodildo práce a já jsem tady brečelapřed chatrčí, že jsem samaa hladová. Pak jsem si na to zvyk-la,“ vysvětlovala Haňa tátovi mezitím, co čekali na Jaloše.

Slunce zapadalo a na nebi seobjevily červánky. Jejich chatrčvypadala v tom světle moc hezky.Jaloš dodělal práci a byl velmiunavený, protože celý den sbíral napoli brambory. Za to dostal pytelbrambor, mléko a špek. Bylšťastný, ani nevěděl proč. Srdce semu smálo. Přišel domů a nemohluvěřit tomu, že táta je doma.

„Tati, kdy jsi přišel?“ zeptal seho Jaloš. Táta ho objal a rozbrečelse.

„Joj, Jaloši, jak ty musíš býtunavený!“ Táta uvařil brambory sešpekem a zapíjeli to mlékem. Paksi povídali.

Pro děti to byl moc krásný den,jen máma jim scházela.

Nečekaný příchod maminkyMatyldy

Ráno už nevstával Jaloš, ale táta.Odcházel do práce. Dětem řekl:„Nedělejte žádné čertoviny, ne-zlobte a nikam nechoďte!“

Děti ještě polehávaly a slyšely,jak někdo přijíždí. Myslely si, že sizase přišli pro otce, aby ho vzali navojnu. Měly tak velký strach, že seschovaly pod postel.

Ale měly z pekla štěstí, protožese jim vrátila máma Matylda. Kdyžji uviděly, skočily jí kolem krku.„Mami, maminko!“ křičely.Maminka se rozbrečela štěstíma zároveň smutkem, že je muselana tak dlouho opustit.

Všichni se posadili na zema v objetí si vyprávěli o tom, coprožili, když byli sami.

„Mami, už jsi zdravá?“ zeptal seJaloš.

„Joj, ještě jsem nemocná, doktořimi řekli, že to budu mít celý život.Víte co, pojďte raději ven,“nechtěla o své nemoci s dětmi mlu-vit.

Venku bylo teplo jako v červenci.Všichni šli společně k Romům. Tibyli velmi šťastní, že děti už nejsousamy.

K večeru se vrátili domů,nemohli se dočkat toho, až uvidísvého tátu a manžela Bruna.

Táta už čekal doma a byl mocšťastný: „Chvála Bohu, že už jsmevšichni spolu a naše děti už nebu-dou muset samy trpět.“ Pak sivšichni vyprávěli, co za ten rokprožili.

Jak šel život dálTáta dál chodil do práce, měl to

daleko. Chodil 20 kilometrů pěšky.

Jednou, když se vracel, dostalžízeň, a tak se někde napil vodyz potůčku.

Jakmile přišel domů, umřel. Po čase přišla druhá světová

válka. Romové žili ve velkém stra-chu, hladoví a plni bolesti. Jaloš sinašel chudou dívenku, jmenovalase stejně jako jeho sestra Haňa.Byla chudá, protože jí v dětstvíumřeli oba rodiče. A tak jivychovávala cizí Romka, která nani byla moc hodná, chovala se k níjako její vlastní máma. Jaloš s níměl patnáct dětí: Malvínu, Věru,Milenu, Boženu, Květu, Pavla,Margitu, Jolanu, Irenu, Honzu,Rusalku, Růženu, Zdeňka, Justýnua Rudu. Poslední tři jim umřely,když byly ještě malé.

Haňa, jeho sestra, si také našlamanžela ze stejné vesnice, kdebydleli. Romové mu dali přezdívku„Bubi“. Haňa s ním měla šest dětí:Jana, Láďu, Věru, Frantu, Karlaa Justýnu. Hodně cestovali, alenebyli to kočovní Romové.Postupně bydleli v Krumlově,Terezíně a v dalších městech,nejvíce však v Písku. Tam pobývalispolečně s rodinou Dunkových.Celý svůj život prožili ve štěstíi smutku, tak jako žijeme i my dnes.

Matylda byla už babičkou, ještěnemocnější než za mlada a všechnyjejí děti ji měly moc rády.

„Tady v Česku nechci bydlet,chci zpátky na Slovensko,“ řeklaJalošovi.

Když umírala, děti brečely,chudinka nemohla chodit, bylabezmocná. V sedmdesáti devítiletech umřela v českém městěPísek.

O Jalošovi a Haně / Pal o Jalošis the pal e Haňa

Jekhvar čirla pre vichodnoSlovensko

Imar anglo dujito svetoskeromariben dživenas andro jekh forosHromošiste vajkeci romane fajti.Enas oda o Gaborovci, Bandyovci,Dunkovci mek varesave fajti, thedživenas odoj o Mižikarovci.

Andro Mižikarovci iľinenase Matylda Pompovo the o BrunosKotlaris, so peha dživenas he haslen čhave.

Kola čhavengere nava enasLudvík the e Anna, aľe ko Romapes akor furt delas romanes duma,ta len vičinenas le Ludvíkos„Jaloš“ the la Anna ,,Haňa“.

Lengero dad o Bruno has odajekhzoraleder Rom andr´odaforos, korkoro dolelas kaštuno ver-dan.

Jekhvar koda džives tosara palo Bruno aven o žandara, kaj leslena slugadžiske, aľe o Brunophendža, hoj ňikhaj na džala.

6 povídkaLEDEN JANUARIS

7povídka LEDENJANUARIS

O žandara peske gondoľinenas, hojles marena, aľe o Bruno len mardža.Pandž žandaren mardža le toverehathe jekheske odčhindža o vast.

Koda dujito džives aviľa kajsolačho bareder slugadžengero thephendža leske, hoj mušinel the džal,bo šaj pale avel o mariben.O Brunos peske diňa the phenel hephendža la peskera romňake: „Ačhle čhavenca, mušinav the džal slu-gadžiske, bo šaj pale avel o mariben,aľe mek goreder.“ E daj zvičindža lečhaven he phende peske ačhDevleha dža Devleha, o apsa lengeandro jakha has. E daj pre lestevičindža: „Ko amen dela the chal?“– „Mušineha te phirel ko chulaja thete mangel buťi vaš o chaben“ hedžalas. E Matylda la čhavenca haspharejileskeri.

Bešenas pre phuv he dikhenas prepeste.

O dad ko slugadžaSigate tosarla e Matylda geľa ko

chulaja the mangelas buťi. Mangelasbuťi kherengeri, pre maľa te chanelo phuvale, te šulavel, rajbinel thesavore buťa kerelas, hoj te o gadže laden chaben.

Pal o kurko e Matylda chudľavaresavo chas, aľe sar pes thesasťarel te love pro doktoris nane,tates lenge andre oja koľiba na has.Ko chulaja mangelas varesave rentipre peste, has ši1 the o jiv baro andrejepaš khoč, baro problemos has oda,hoj len na has topanki pro jiv, mekča džanas avri the o topanki lengecindžonas jivestar.

E Haňa rovelas: „Mamo, mefadžinav pro pindre“ he lakeri daj eMatylda tiš ciches rovelas u mange-las pes le Devleske: „Devloro miropre upraľipen, mangav tut, ma maramen, de amen lokeder dživipen!“He mangelas feder dživipen.

Rozdiňa le čhavenge agorutnokotor maroro the phendža lečhavenge: „Čhavale, me mušinavandre buťi pro čoripen u tumen džanko chulaja tiš, šukar paľikeren themangen či len nane vareso te čhivelavri, len he renti he topanki, sa,savoro.“ Phendža lenge e daj, paľislenge phenelas: „Kada džives džavke jekh lačhi gadži, so man delagruľi, thud, balevas he predaltumende varesave cukriki.“

E Haňa has bachtaľi: „Jaloš,chvala Devleske, hoj amen ela por-jadno tato chaben.“ The o Jalošislake odphendža: „Te bi kavka dživa-has furt, sar dživaha kada dživesraťi.“

Lengeri dajori e Matylda odgeľasthe paľis odgele o čhave.

Phirenas kher kherestar, zadurki-nenas pro vudara, šukares paľikere-nas u mangenas lendar vareso, solen hin te čhivel avri, koja gadži prelende zadikhľa, has lake pharo paloda, hoj hine cikne he ajse čorore,aľe, hoj enas ajse lačhe, phendžalenge: „Užaren vareso tumengeanava, užaren!“ He odgeľa androkher. Paľis aviľa taškaha, andre haso vastale, o šali, cholova, rokľi, bal-evas, gruľi, pekiben, caklos thude-ha.

E Haňa the o Jalošis enas igenbachtale he paľikerde: „Igentumenge paľikeras, mi o Deltumenge poťinel!“ He džanas kherebachtaľipnaha.

Avile khere, e daj pratindža,tadža, rajinelas šukar ďives androkher. E Haňa imar našťi oda chude-las andre peste he phendža:„Mamo, jekh lačhi gadži amen diňakaja taška, dikh!“

E daj has igen bachtaľi, boo čhave ande vareso, so hin lačho hetajsa namušinela te džal ko gadžepro čoripen.

Andro kher has igen šukares, čao dad lenca na has he oda lendukhalas. E daj lenge phendža:„Čhavale, ta tajsa pro čoripen nadžava, avava tumenca khere.“

E daj nasvaľiTosara sigate e daj pes mukhľa

andro taviben, aľe našťi. Kerdža peslake varesar nalačhes, chudľa techasal the te čhungarel o chasa,dukhanas la o buke, bari dukh lakeaviľa andro šero, hoj mušindža tedžal te pašľol andro hadžos.

Kana lake has nalačhes, o čhavepes skidle he chudle te denašel hegravčinenas: „Aľe andro gav ňikona has, boj on gele ko chulaja pročoripen, aľe len has bacht, hojkhatar lende džalas jekh lačhogadžo, doktoris, so len šundžaa denašelas ke lende. Phučľa lendar:„Kaj e tumari daj?“ ,,Khere,“phendža e Haňa he džanas ke lende.Sar avile ke lende, o doktoris lengephendža: „Tumen ačhon kadaj, mela mušinav te predikhel.“

O čhave ačhile anglal koja lengerikaštuňi koľiba, so has učharďimochenca.

O doktoris geľa andre. E Ma-tylda phares dichinlas pro buke.„Šukar džives,“ paľikerdža o dok-toris, „Tumenge tiš,“ odphendžae daj.

Soča o doktoris la predikhľa,imar džanelas, hoj la hin tubera,has leske pal late igen pharo.,,Dragaňi romňije, mušinavtumenge te phenel, hoj tumen hintubera he mušinen te džal proberšeskero sasťaripen.“ „Na, menašti,“ zvičindža rovibnaha, komange baravla le čhaven?!“Aľeo doktoris lake phendža: „Me tišdžanav s´oda hin he sar oda hinpharo, miro dad the e daj tiš chudletubera he mule. Mange has dešberš, somas jekhphureder hemanca ačhile pandž ciknederphrala the pheňa he varesar odapredžidžiľam he akana som dok-toris. Te kamen, hoj to tumarečhave na cerpinen bijal tumende,len oda amaro beršeskerosasťaripen, te na lena, na mušinenaďinďardes te dživel he o čhave cer-pinena buteder sar kamena, roz-gondoľinen pes.“

„Imar man rozgondoľinďom hidžava pes te sasťarel pro berš.“„Jaj, oda som rado, hoj oda len,džal pal tumaro dživipen the palo čhave. Tosara dešuduje orendaravava vaš tumende le verdaneha hetajsa pes dikhaha pale. AčhenDevleha!“ He odgeľa.

E Haňa le Jalošiha sidžardesdžanas andro kher, kamenas tedžanel sar la dake.

E daj bešelas pre phuv, has igenpharejileskeri he pekľa roviben:„Joj, Devla, so me kerava?“„Čhavale, tajsastar ačhena kherebijal mande berš,“ phendža lečhavenge.

,,Sar oda?“ phučľa phare-jileskeres o Jalošis, e daj lengephendža: „O doktoris mangephendža, hoj man hin tubera hemušinav te džal andre špitaľa, het,te na džava, šaj merav sigeder.“

O čhave la daha pekle roviben.„Mamo, so adaj keraha korkore,

hem amen ňiko nane, ko amen delato chal?“ phučelas e Haňa heo Jalošis lake odphendža: „Haňo,ma rov, me phirava ko chulaja

andre buťi pro čoripen he e dajmušinel te džal pro sasťaripen hedikheha, ela oda sar akor.“

E daj e Matylda kerdža lečhavenge o than he užarelas, kanao čhave zasovena, kaj te pes mangelko Del: „Devloro miro proupraľipen, de le mire čhaven e zor,kaj te na cerpinen but he man ma le,bo čhave našťi te ačhon korkore,hem hine mek cikne the promeriben som igen terňi!“

E daj džal andre špitaľaO khamoro upre ušťol.E Matylda imar urdži the bešel

pre phuv, o pindre peske dikhel, prosavoro dikhel avka pharejileskeres.

Ola lakere šukar romane jakhahine avka pharejileskere, žuže apsathe dukh.

Na bešel korkori, aľe le čhavenca.E Matylda phenel le čhavenge, sokamen te kerel, la Haňake phenel:„Haňo, av lačhi, na kamav te šunel,hoj sal čhibaľi. Jaloš, tu phir andrebuťi ko chulaja pro čoripen vašo chaben, kavka sar me phiravas,kaj te chan vareso he te e Haňa tutna šunela, čhin la!“

He gele avri, kaj imar užarelaso doktoris le verdaneha.

Lenge pele o apsa andal o jakhahe čumidle pes.

E daj bešľa pro verdan he džalashet le čhavenge kivinlas vasteha levasteha he o čhave pal late rovenas.E Haňa rovelas he o Jalošiske pallate has pharo, phenelas la Haňake:„Haňo, ma rov, oda berš amengedenašela sar nič he daj avelas palesasťi.“ Aľe has leske tiš phares,o jilo leske tiš rovelas dukhatar.

Le Romenge has andro gav palo čhave pharo he lenas peske lenkija peste sako rat.

Peršo džives bije dajPro perši rat bijal o dad the daj

peske le čhaven iľa kija pestelengero dadeskero strično phral,o Cirimonos.

O Jaloš uštiľa sigo tosarla heuštaďa la Haňa: „Haňo, ušti, džas,imar tosara.“

E Haňa na kamelas, aľe muši-nelas.

Paľikerde le Cirimonoske heodgele andre peskeri koľiba.O Jalošis mukhľa la Haňa khere hegeľa pro čoripen, ko chulaja, man-gelas buťi vaš varesavo chabenero. La Haňake has savoro pro roviben,bešelas pre phuv, anglo lengerikoľiba, predikhelas peske o thamkhatar lengeri koľiba, has bokhaľisar ruv, aľe o kher na omukhľa, boužarelas pro Jalošis.

Chvala Devleske, kaj o khamorotele perelas, chudelas pes te raťol hee Haňa užarelas le Jalošis.

Aviľa, anďa varesave gruľi thee vedra thudeha.

E Haňa sig tadža the chale.Kavka kala čhave cerpinenas calo

berš.

Jekhvarestar avel pal o dadIrinlas pes berš 1930. O Jalošis

pes urdža andre cepľaka he palegeľa ko chulaja pro čoripen.

E Haňa peske posovelas, aľe du-khalas la oda, hoj o Jalošis imarberš phirel ko chulaja he mek ňikona avel.

Hin agor majoske, o khamoropražinel the e Haňa peske bachtalesgiľavel dromeha, so pes leha džalke leňori.

Andre leňori o paňi hino mekšilalo, aľe hin te šunel, sar pesšukares tadžol, khatar o khamoro

somnakuno, so paňi tačarel.E Haňa peske morel o muj, paľis

peske khosel o muj rokhľaha thebachtales peske giľavel varesavišukar giľori romaňi, khelel peskepaše rokhľaha.

Oddžal khere he dikhel le dades,le Brunos, sar rodel le čhaven.E Haňa zavičindža: „Dado,dadoro!“

O dad pes bonďarďa: „Haňo, mričha, av ake!“

E Haňa pes rozdenašľa he chudľale dades meňatar.

O dad pes thoďa andro roviben,kana šunďa, hoj hine khere korkorehe has leske igen phares pro jilo palo Jalošis, hoj mušinelas te phirelandre buťi, sar dešudujeberšengeročhavoro.

E Haňa le dadeha gele khere.Khere e Haňa le dadeske sa vakere-las: „Dado, e daj amenca nane berš,sar odgeľal tu, duj dživesa pal tuteoj odgeľa. Mušindža, has lake igennalačhes, nalačhes pes lakedichinelas, amen vičindžam le dok-toris, he jov lake phendža, hoj lahin tubera he mušinel te džal proberšeskero sasťaripen. Te bi nadžalas, mušinelas bi te merel siged-er, joj amen na kamelas te omukel,aľe mušindža, has igen nasvaľi.“

,,Oda našti bičhaďan teľe-gramos?“ phučľa choľaha.

,,Sar? Te na has love ňikhatar,samas rade, hoj vareso chahas.Paľis, sar ačhiľam korkore, o Romapeske amen lenas pre rat, aľe paľispeske phendžam, hoj mušinas te jelke amende khere. O Jalošis phirelasandre buťi he me rovavas kadajanglo kher, hoj som korkori thebokhaľi, paľis sikhľiľom te jelkorkori,“ vakerelas e Haňa ledadeske he užarenas pro Jalošis.

O khamoro tele perelas, prochmari pes kerelas loľipen, has odaigen šukar pal lengeri koľiba Šukar,terdžonas bare hedži, pre lende jiv,so lendar kerlas rupune hedži.

O Jalošis e buti dokerdža, hasigen ztrapimen te chanďa jepašmaľa gruľi, vaš kada chudľa gonogruľi the vedra thudeha he čepobalevas.

Khere džalas bachtaľipnaha, hasbachtalo aňi na džanelas soske,o jilo leske asalas, aľe na džanelassoske.

Avľa khere, na kamelas oleske tepaťal, kaj lengero dad khere.„Dado, kana aviľal?“ phučľao Jalošis le dadestar. O das chudľale Jalošis meňatar he rovelas: „Joj,Jaloš, so tu mušines te jel ztrapi-men.“

O dad taďa gruľi le balevasehathe popijenas thudeha. Paľis peskedenas duma. Perdal kale čhave odahas igen šukar džives, ča e dajlenge kampolas.

Jekhvarestar avel pale the e dajTosarla imar na ušťolas o Jalošis,

aľe o dad, džalas ko chulaja te kerelbuti, sar odgeľa, phendža le čha-venge: „Ma keren bengipen u ňi-khaj ma džan!“ He odgeľas.

O čhave mek pašľonas he šunensar vareko avel le verdaneha the legrajenca, o čhave mišľinde, hojavile o žandara pale te lel le lengeredades.

O čhave daranas, hoj pes garudetelal o haďos, aľe peklostar bacht,aviľa lengeri daj, e Matylda.

Sar la o čhave dikhle, ušťile hechuťile pre lengeri daj: ,,Mamo,dajori!“

La dake pele o apsa andal o jakhahe rovelas, bo lake has igen pharo,

hoj lakere čhave enas korkore bijale daj the o dad he o Jalošismušinelas te kerel buti dži tosarlas-tar dži raťi.

Paľis e daj iľa le čhaven kija pestete bešel pre phuv, bešle the o pindrethode pre peste.

,,Hin o dad imar khere?“ phučľae daj. „Hi, ič aviľa,“ phendžae Haňa. Paľis o čhave vakerenas ladake pal oda, so kerenas, te enaskorkore.

„Mamo, imar sal sasťi?“ phučľao Jalošis la datar.

Joj mek has nasvaľi he o doktoralake phende, hoj lake oda ačholapro calo dživipen.

Phendža: „Na, na som mek sasťi,kaja tubera man ela furt, so mekadaj tumenca dživava. Aľe avenavri, imar adaj na somas berš,“ nakamelas le čhavenca pal kada te delduma.

Džanas pes te predžal he koRoma te dikhel, avri has tates sarjuliske.

Predžanas pes he avre thanencathe dogele ko Roma. O Roma enasigen bachtale, hoj lengere čhaveimar nane korkore.

Paľis kijo rat džanas khere, kajužarenas le dales, le Brunos.

O dad avľa khere he has igenbachtalo: „Chvala Devleske samimar savore khere he mre čhaveimar na ceprinena.“

Khere peske denas duma pal oda,so kerenas sako he so sakopredžidžiľa vaš oda berš, so na hasoja familija paš peste.

Sar o dživipen džalas durederSar jon dživenas paľis? O dad

phirelas andre buťi dur bišta kilo-metri pešones. Sar avelas palo drom, kamelas te pijel, pijľa andale leňori, sar dogeľa khere, muľa.

Paľis aviľa dujito svetoskeromariben, kana o Roma dživenasandro baro dar, bokh the dukha.

O Jalošis peske arakhľa čororačhajora, lakero nav has tiš Haňa.Has čorori, bo o dad the o dad lakemule sar la čhajorake, bararlas lamacocha, so has ke late lačhi, delasla kamiben sar čačuni daj.

Le Jalošis has dešudejpandžčhave, e Malvína, Věra, Milena,Božena, Květa, Pavel, Margita,Jolana, Irena, Honza, Rusalka,Růžena the o Zdenku, Justýna theo Rudis lenge mule sar ternemanuša, so omukhle le čhaven.

E Haňa peske tiš arakhľa romesandal oda gav, kaj bešenas, o Romales vičinenas „Bubi.“

La Haňa has šov čhave, lengerenava hine Jan, Láďa, Věra, Franta,Karel the jekh e Justýna, so muľa,kana lake has tranda berš.

Kaja fajta džalas dromenca, aľena enas oda verdanengere Roma.Bešenas Krumlovoste, Terezinostehe mek andro burt fora, agorutnoforos has Písek. Piskoste pes thodete bešel le Dunkovcenca.

La kaja familija paľis užarelasbacht, roviben, kavka sar amenandro dživipen

E Matylda imar has baba, elasmek nasvaleder, čori, o čhave ladikhenas rade.

,,Kadaj pro Čechi te bešel nakamav.“ Phenelas le Jalošiske:„Jaloš, me kamav khere preSlovensko!“

Kana merelas, o čhave pal laterovenas, joj čorori našťi phirelas,has bizorakeri. Piskoste pro Čechimuľa, kana lake eftavardeš eňau o dživipen džalas dur.

Michal Mižigár

napsali jste nám

Dovolte mi, abych tuto druhou úvahuo romské otázce začal dvěma příběhyze svého života.

Před několika lety jsem se vracelvlakem z Ostravy do Prahy. Byla sobo-ta večer a na rozdíl od pátku či nedělebylo celkem volno. Jel jsemv místenkovém vagoně a když jsmevyjížděli z Ostravy, byl jsem v kupésám. Měl jsem za sebou náročný dena těšil jsem se, že si nejprve něco přeč-tu a pak si zdřímnu. Leč v Hranicích naMoravě či v Přerově přistoupila rom-ská rodina. Muž, žena a malé dítě.Místenka nemístenka, usadili sev „mém“ kupé. Žena položila dítě,vytáhla termosku a krabici sunaru,nasypala prášek do kojenecké láhve,zalila horkou vodou z termosky,proklepala a dala dítěti napít. (Božstvohygieny se nepochybně otřásalo hrů-zou.) Muž byl němý, vydával pouzejakési skřeky. Vytáhl láhev pivaa nabídl mi. Odmítl jsem. Zanedlouhopřišel průvodčí a bez jakéhokolipokusu se slušně domluvit na ně začalkřičet, ba řvát, že v místenkovém vozenemají co dělat. Bylo mi jich lítoa jelikož vlak měl – tuším – jen jedennemístenkový vůz, přemýšlel jsemo tom, jak by je asi v kterémkoli kupéuvítali. Máte pravdu, nevoněli. Řekljsem průvodčímu, že mi tam nevadí.Podíval se na mne nejprve udiveně,pak pohrdavě, zmlkl, praštil dveřmikupé a odešel.

Moc jsem se nevyspal. Nebudu nictajit: měl jsem strach, abych o něconepřišel, kdybych usnul. Ale přemýšleljsem, jaký asi mají život, když jimvětšina našich obyvatel dává tím čioním způsobem najevo, že nejsouvítáni, že nejsou přijati.

Příběh druhý. Pastor našehokřesťanského společenství, původemTexasan, se svou manželkou z téhožstátu osamělé hvězdy, ke svým dvěmavlastním chlapečkům adoptoval rom-skou holčičku z dětského domovav Kolíně. Budou jí teď čtyři roky,hovoří krásně americky a samozřejmětaké česky, neboť chodí do českéškolky. Pozval jsem pastora s celourodinou na chalupu do hor. Mám tampřátelský vztah s místním obchod-níkem, panem Neužilem. Vždyckyprohodíme pár slov a rád mu před-stavuji své příbuzné a známé. Kdyžjsem s Kelsie (manželkou pastora) jeljejich džípem na nákup, rovněž jsem jipředstavil. Když odešla s nákupemk autu a já platil, prozradil jsem panuNeužilovi, že adoptovali romskouholčičku. Vlastně jsem se tím taktrochu chlubil. Onen milý muž sezarazil, ztuhl, zakroutil hlavoua prohlásil: „To není dobré. Todopadne špatně.“

Troufám si říci, že podobně jako onzareaguje mnoho, mnoho Čechů.Možná většina, i když si tím nejsemjistý a v žádném případě si to nepřeji.Přemýšlel jsem, jak asi ti lidé uvažují?Považují za lepší, aby romské dětivyrůstaly v dětských domovech místov rodině, s milujícím tatínkema maminkou? Nebo jsou přesvědčeni,že tyto děti jsou už geneticky takzkažené, že to prostě nemůže dobředopadnout, ani když budou zahrnutyrodičovskou láskou?

Nemysleme si, že Romové tento takčastý, ne-li převažující postoj necítí.Možná ho nereflektují, ale žijí vesvětě, kde nejsou vítáni. Žijí ve světě,kde nejsou vítáni celé generace, ba postaletí. Stačí si přečíst kterékoli dějiny

Romů (ostatně, příliš mnoho jichk sehnání není) a seznámit se s tím,kdy a jaké edikty a vyhlášky a zákonyproti Romům byly vydány. Je jichmnoho a bylo to tak vždycky, až načást dvacátého století.

Být Romem znamená vědět, že jsemnežádoucí. Co si asi nyní myslí dospí-vající či dospělé děti onoho Roma,který byl roku 1994 ubit baseballovoupálkou před zraky svých pěti dětí?Soudce tehdy rozhodl, že „rasovýmotiv se nepodařilo prokázat“. Co siasi myslí ona žena, kterou - ač bylatěhotná - napadl útočník v jejím bytěv Jeseníku a dostal pouze podmínku,protože spáchal „pouhou klukovinu“?Ona si zdravotní následky nesepodnes.

Příběhů, které jsem popsal, bychmohl vyprávět více a většinou by bylydrastičtější. Napsal jsem to, co jsemsám zažil zblízka, a o čem mi snadvšichni uvěříte, že se to děje neustále,na denním pořádku. My Češi prostěRomy nemáme rádi.

Ano, mohli byste oponovat, žes Romy se žít nedá. Jsou hlučnía kradou. Nepracují a my je musímeživit z našich daní. Dávám vám zapravdu. A odmítám řešit otázku, cobylo první: česká nevraživost vůčiRomům, či romská bezohlednost vůčiČechům. Obě strany si naubližovalydost a dost.

Budeme-li řešit otázku, „kdo sizačal“, nedostaneme se nikam.Zdůrazňuji, že nechci Romy omlouvat,pokud porušují zákon nebo se chovajínevhodně a neslušně. Když jsemuveřejnil svou první úvahu, mnoho lidími odepsalo, že mají zájemo pokračování, a někteří mne upo-zornili, že zatím jsem žádné řešenínenabídl. Jsem si toho vědom a aniv této druhé úvaze ještě řešení nena-bídnu. Tvrdím ale, že chceme-li najítřešení, musíme se umět podívat na světz hlediska Romů. I když nám nejsousympatičtí, třeba proto, že jsme s nimiudělali nějakou špatnou zkušenost,nebudeme-li schopni podívat se na světjejich očima, žádného řešení senedobereme. Chceme-li najít řešení,musíme mít jasno jednak ohledněcílového stavu, kterého chceme dosáh-nout, jednak v otázce diagnózy. Cílovýstav jsem ve své první úvaze definovaltakto: Cílem je dosáhnout, aby seRomové chtěli a uměli postarat samio sebe a o svůj majetek. Aby chtělia mohli pracovat.

Co se týče diagnózy, pak v tétoúvaze stanovím diagnózu naši.K diagnóze Romů se ještě dostaneme.

Naše diagnóza zní: Jsme rasisté.Nikoli sice z hlediska zákonů, alez hlediska každodenního přístupuk Romům. Považujeme je za lidi, vůčinimž nemusíme dodržovat ty normyslušnosti, které běžně dodržujememezi sebou. Jsme přesvědčeni, ženemají na nic právo. Jsme přesvěd-čeni, že jsou nenapravitelní a že jedi-né, co na ně platí, je vláda tvrdé ruky.

Že generalizuji? Ano, jsem si tohovědom. Ne ale víc než Češio Romech. Pokud vyslovuji tuto nelichotivoudiagnózu, pak ne proto, že si libujiv silných slovech nebo že chciRomům stranit. Vyslovuji ji proto, žepokud neuvidíme pravdivě skutečnýstav věcí, pokud si nepřipustíme, ževěci se skutečně mají takto, žádnésmysluplné řešení nenalezneme.

Dan Drápal

Romská otázka II.

8 různéLEDEN JANUARIS

Češi dávají Romům stále málo šancíRomští frekventanti dálkového stu-dia Střední sociálně-právní školyv Brně, Jánská 22, měli za úkolzamyslet se v rámci předmětuMultikulturní výchova nad svýmpostojem k nejrůznějším mino-ritám a nad postavením Romův České republice. Některé prácejsou opravdu zdařilé, ale protožestudenti nechtěli být jmenováni,neuvádíme jejich jména.

Narkomani a bezdomovciTyto dvě skupiny lidí se mě

dotýkají osobně, protože jsemmatkou syna narkomana a v sou-časné době bezdomovce. Nikdybych nevěřila, že i mne to můžepotkat. Trvá to už osm let a musímpodotknout, že je pravdivý výrok:„Co neprožiješ, nepochopíš.“Dnes, po tom všem, čím syn prošela prochází, a společně s ním i jáa částečně také jeho sourozenci,nedovolím si soudit, zda selhal jenon nebo zda jde jednoznačněo vinu rodičů, prostředí, vlivkamarádů atd. Záměrně jsemv tom, co prožíváme, nezmínilamanžela, protože tomu je to stále(jakoby) jedno. Jde o nevlastníhosyna a pokud o něm doma padnezmínka, diskuse končí slovy:„Stejně ho čeká kriminál.“

Proto po tom všem se dokážuvcítit do pozice ostatních rodičůa dost jsem vnímavá i na skupinu„postižených“. Ráda bych jimnějak pomohla, ale nyní spíšepomáhám rodičům pochopit, žei když i oni mohu mít svůj podílviny, musí se s tím naučit žíta věřit. Věřit, že pokud dítě dýchá,nic není ztraceno. Ať to vypadásebehůř, vždy je tu jiskřička nadě-je. Pro mne je to o to horší, že jsemkřesťanka; mnohdy mi lidévytýkali, že právě křesťanka tonezvládla. Žila jsem v depresícha sebeobviňování, až mně někdopomohl objasnit mou roli.Neodsuzuji proto ani narkomany,ani bezdomovce, s mnohými sesnažím mluvit, povzbudit, vícenemohu udělat. Vím, že mezi nimijsou i ti, kteří se ze své situacesnaží vytěžit. Ale jsou mezi nimii zoufalci, do kterých druzí jenkopou.

Nehledím na zevnějšek, ale nasrdce. Proto miluji, mnohdy trpíma trápím se a toužím pomoci. Jsemblázen?

Můj postoj k minoritámMyslím a chovám se tak, jako

bychom byli všichni občané toho-to státu, protože zde žijemea menšiny také. A jak tytomenšiny respektují samy sebetaké, respektuje je majorita?Například Vietnamci jsou vůčiČechům velmi přizpůsobiví, velmidobře se zapojili do integracea jejich chování je uctivé, i kdyžna straně druhé porušují zákony(prodej padělků značkovéhooblečení, cigaret atd. – falšování,daňové úniky atd.). Ukrajinci – poroce 1989 se jejich příval zvětšujerok od roku. Jejich úroveň stoupá,pracují zde načerno, ale jinak sevcelku dobře začlenili. I když je totaková fabrika pro ukrajinskoumafii. Jsou to lidé srdeční a pra-covití. Přebírají zde práci ostatnímobčanům, ale to je chyba státníchúřadů. Němci – zakořenili a nijakzvlášť nejsou viditelní. Jsou toobčané jako každý druhý.

Romové – v očích majority jsounepracující, vyžírající národ. Je totím, že je velmi málo pracujícíchRomů „nastálo“ – legálně. Velmivysoké procento dětí má problémyse školní docházkou, jsou slabév učení a mají nízké vzdělání.Velmi vysoké procento Romů děláostudu svému národu. Jsou takéRomové, kteří dosáhli vyššíhovzdělání, pracují ve státní sféře,ale nejsou soudržní, vytvářejí jed-notlivé granty, projekty, ale neceloplošně. Na tak malou menšinuje mnoho romských organizací.Řekl bych, že postavení Romů jeaž na posledním místě. Nikdos nimi nechce mít nic společného.Je zde rasismus – např. uchazečo práci (Rom) volá na firmunabízející práci, odpověď je ano,bereme vás, ale jakmile se Romdostaví, odmítnou jej. Údajně:místo je již obsazené atd. Nejsouzpřístupněny zábavné podniky(disco) – černocha, Vietnamce aj.pustí dovnitř, Roma ne. V posled-ní době však vzrůstá početNeromů, kteří se snaží pracovatpro Romy (granty, projekty seznačkou pro Romy jsou velmipozitivně hodnoceny – finančněvelmi dobře placeny – stává se takz toho velmi dobrý job – ať již proNeromy nebo Romy pracující vestátní správě nebo organizacíchromských). Jen velmi malé pro-cento využijí přímo Romové,kterým je projekt určen.

Slováci – Slováci jsou na Romyzvyklí, i když jsou na ně dostipřísní, ale vztah Slováci x Romovéje o něco lepší než Romové xČeši. Je to tím, že Romové žijí seSlováky delší dobu, pracovali proně v zemědělství apod. Slovácinaučili Romy hospodařit, žít,využít tradičních řemesel, hudby,tance; Slováci si těchto Romů vážía berou je. Ale těch, co nepracují,jsou špinaví, žijí v osadácha nevzdělávají se, na ty Slovácizanevřeli a je to jejich ostuda, ževe 21. století takto žijí. Je to jejichtakový černý puntík. PokudSlovák vidí, že Rom má úroveň, jedobrý, tak ho bere, dává mu šancižít plnohodnotným životem.

Češi bohužel tuto šanci Romůmnedávají, Rom si musí svépostavení dobýt. Musí pracovatvíc než Čech a ještě pro něj nenídost dobrý.

Postavení Romů u násZnovu se zviditelnil člověk či

spíše politik na Romech. Ne žebych Jiřího Čunka úplně odsuzo-val, vím, že mnoho Romů seopravdu nechová ke svému oby-dlí, tak jak by měli, ale jeho rapid-ní výstup na předsedu stranyKDU-ČSL je opravdu velmi rych-lý. Obrázek jsem si udělalz médií, že ho chtěli čelní před-stavitelé sesadit a hodit na nějnejrůznější špínu. Vůbec setakového člověka nemohu zastá-vat, a to proto, že jeho tzv.sedlácké myšlení je cítit xenofoií,ale nechtějí a neslyší právěgádžové na takové uvažovánía slova? Není něco opravdu špat-ně, že se to děje? Je hezké, že panČunek dal Romům montážníbuňky a pár lidem bezúročnépůjčky. Já to však jako řešeníneberu.

Pár slov o diskriminaciByla jsem s manželem nakupo-

vat v supermarketu. U pokladnyjsem zaplatila a za pokladnoumne oslovil muž, abychom honásledovali do kanceláře. Nikdyse nám to nestalo, nevěděli jsme,co chce a tak jsme šli za ním.V kanceláři nám řekl, že jsme mupodezřelí a chtěl ukázat kabelkua kapsy. Já i manžel jsme zůstalijako opaření. Manžel se začalrozčilovat, co to má znamenat. Jámu ukázala kabelku a vytáhlai peněženku. Vysvětlila jsem mu,že i Rom chodí nakupovat a nekrást. Pán se omluvil, ale vyjítz kanceláře a projít celým obcho-dem, kde se po vás každý otáčíjako po zloději, bylo ponižující.A vysvětlujte, že jste nic nevzali.Pro lidi jste prostě Rom a tenkrade.

Pro mě bylo toto diskriminacía už bych to nechtěla zažít. Vím,že jsou horší věci, které vásponíží, ale jak proti tomu chcetebojovat? Každý není tolerantní.Dnes lidé ani nechtějí vidět, žemezi Romy jsou slušní, poctivía pracující lidé.

Je velká škoda, že se bílýčlověk nemůže stát alespoň najeden den Romem. Tehdy by poz-nal a pochopil, jak je těžké najít sipráci, získat úctu a porozuměníostatních.

Připravila: (tš)

Ilustrační foto Archiv RH

9různé LEDENJANUARIS

napsali jste nám

Reaguji na článek Prožili jsmezázrak uzdravení?, který jsemčetla v Katolickém týdeníku (KT)č. 45, příloha DOMA č. 22 ze7. 11. 2006. Píše se tu o českérodině, která si vzala do péčeromského chlapečka, a s jakýmipotížemi se pak tato rodinamusela vyrovnávat. Nechci opa-kovat, jaké závažné a ponižujícívěci tam byly o dítěti a o jehovlastní romské matce uveřejněny.A přitom se jednalo o pouhéneověřené dohady: žádný z no-vinářů tu romskou matku nezná.

Pročítám si ten příběh znovaa znova a nutí mne to vzpomínatna moji zkušenost s redaktoryKT. Nepamatuji se přesně, ve kte-rém to bylo roce, snad někdykolem roku 1992-1993. V té doběse obecně ve všech novinách psa-lo o Romech mnoho hloupostí.Zašla jsem do redakce KT a řeklajim: „Takhle o Romech psátnemůžete. Mnoho českých rodinmá romské dítě v pěstounsképéči, setkávají se s nimi učitelkyv mateřských školách, zdravotnísestry v nemocnicích. Musíte psátzodpovědně a dávat takové rady,které všem těmto lidem pomo-hou, jak se vzájemně pochopit, nenaopak.“ V redakci jsem se set-kala s obrovskou zdvořilostía nakonec mi řekli: „Tak pro násnějaký článek napište sama.“ Pakjsem šla k romské rodině, se kte-rou kamarádím už mnoho roků,a společně jsme se domlouvali, coje potřeba napsat.

Já jsem Češka, která vystu-dovala Vysokou školu zeměděl-skou, moji kamarádi jsou obyčej-ná romská rodina, která má hodnědětí a málo peněz, jak už tov těchto rodinách bývá. Seznámilijsme se v roce 1974. Zpočátkujsem si myslela, že pomáhám jájim, ale později jsem pochopila,jak moc pomohli oni mně. Tím,že mi důvěřovali a svěřovali se mise svými bolestmi a dovolovali,abych zasahovala do jejichsoukromí a zkoušela různémožnosti, jak řešit jejich potíže,ačkoliv já sama byla tenkrát roz-mazlený jedináček, co o realitěživota skoro nic neví, jsem sepostupně sama naučila vyrovná-vat s těžkostmi. Později se mi tomoc hodilo. Dnes si vůbec ne-umím představit, co by se mnoubylo, kdyby mne tenkrát jejichromská babička nepřijala dorodiny – vlastně tak trochu jakosvou další dceru.

Chtěli jsme napsat článeko tom, jak je důležité, aby spoluČeši a Romové kamarádilia vůbec jak je potřeba si pomáhat.Ale aby bylo možné si začítpomáhat, je potřeba vysvětlit, coa jak a proč se v romských rodi-nách děje a s čím vším se tumohou Češi setkávat, aby je tonepřekvapilo a zbytečně třebanezpůsobovalo zpočátku nějakánedorozumění. Moje romskákamarádka pak říkala: Nemů-žeme psát jenom o tom dobrém.Mezi námi Romy taky existujíšpatní lidé, musíme na to upozor-nit. Musíme napsat o tom dobrémi o tom špatném půl na půl.

Po dlouhém přemýšlení se námtenkrát podařilo sestavit text,

s kterým jsme obě strany sou-hlasily, a já ho pak odnesla doredakce KT. Jenže pan redaktorříkal: „Je to napsané moc obecně,takhle by to čtenáře nezajímalo.Musíte napsat příběh nějakérodiny a svoje názory a radyzahrnout do vyprávění o konkrét-ní rodině.“ Bránila jsem se:„O něčem je možné psát pouzeobecně, něco není možné uveřej-nit o konkrétním člověku.“

Moje romská kamarádka pakřekla: Jestli náš článek můžepomáhat jiným romským rodi-nám, že Češi v jejich okolí jimpak lépe porozumí a dokážou sesnadněji spřátelit, tak napíšemevyprávění o naší romské rodiněa všechny souvislosti, co jsmechtěli vysvětlit, nějak zapojímedo příběhů o nás.

Odnesla jsem pak do redakceKT druhou verzi našeho textua zdůrazňovala: „Tenhle článekotiskněte buď doslovně celý jakje, nebo ho úplně celý odmítněte,ale nedělejte v něm žádné vlastnítextové úpravy. Upozorňuji vás,že s žádnou vaší redakční úpra-vou nebudu souhlasit, když se tuvypráví o mých přátelích.“

Zakrátko jsem se v KT dočetla,že můj romský kamarád je závis-lý na alkoholu a má záznamv trestním rejstříku. (Čas ukázal,že na alkoholu závislý nenía trestní rejstřík má taky asičistý.) V redakci mi pak vy-světlili, že můj článek muselizkrátit, celý by se jim do té malémezery mezi texty jiných autorůnevešel. Dopadlo to tak, že všech-no dobré, co jsem o této rodiněnapsala, redaktoři vyškrtli, sku-tečně nic dobrého se jim do novinnevešlo. Co bylo špatné, tovytiskli bez výjimky komplet, bezsouvislostí, a proto úplně zby-tečně.

Myslím si, že i v úvoduzmíněný článek v KT z 7. listo-padu 2006 vznikal podobnýmzpůsobem. Že ta česká náhradnímaminka romského dítěte chtělanapsat o svých bolestech a o tom,jak se uzdravili, aby pomohlajiným rodinám, které by mohlymít podobné potíže. A neuvě-domila si, čeho jsou někteří našinovináři schopni a v jaké podobějejí příběh dokážou uveřejnit.

Zeptejte se dětského psycholo-ga, co se děje v duši dítěte, kterési pod svojí fotografií v novinácho sobě přečte to, co je tam na-psané. Jak se teď asi k němu zač-nou chovat ostatní děti v okolí?A jak se s tím mají vyrovnat dalšíromské děti, co žijí v dětskýchdomovech a čekají na osvojení donějaké rodiny?

Výsledkem podobných článkůje, že mnoho lidí bude mít strachpomáhat romským rodinám.Nechat se ve svém jednání ovlá-dat strachem – tak se nedá najítsprávná cesta. A naši Romovépomoc českých lidí velice potře-bují. Potřebují mít někoho, komudůvěřují a s kým se mohoukdykoliv přijít poradit o tom,čemu v moderním světě ne-rozumí.

Ing. Hana K., Praha(kontakt v redakci RH)

Romové potřebují pomoc českých lidí

Krize církveJednou z charakteristik dnešníhopostmoderního světa je ztráta hod-not a hlednání nových. Staré hod-noty (jako náboženství, tradičnírodina, bezmezná úcta k autoritámnebo nacionalismus) ztrácejí čímdál více na významu. S tím setěžko srovnávají jejich protago-nisté z řad církevních hodnostářůnebo politiků extrémní či křes-ťanské pravice.

Počátkem nového roku se obje-vily dva skandály katolickýchcírkevních hodnostářů na Slo-vensku a v Polsku. Oba spolu naprvní pohled nemají nic spo-lečného, ale svědčí o provázanosticírkve s dvěma různými totalitnímisystémy. Na počátku roku zaznělov rozhovoru pro televizi TA3 z ústslovenského arcibiskupa JánaSokola, že během období tzv.Slovenského štátu (1939–1945)„byl blahobyt, i když probíhalaválka“. Během rozhovoru neo-pomenul arcibiskup pochválittehdejšího prezidenta Jozefa Tisaza jeho „zásluhy“ o samostatnýstát. V něčem však musíme dátJánu Sokolovi za pravdu. Veválečném Slovenském štátu bylopravdu blahobyt, ale pokud jstezrovna nebyli Židem, Romem,Čechem, antifašistou, komunistounebo kýmkoliv jiným, kdo serežimu znelíbil, na což panarcibiskp jaksi „zapomněl“. Sku-tečná tvář Slovenského štátu bylydeportace a následná smrt deseti-

tisíců lidí, rozkradení jejichmajetku, vyhrocený nacionalismusa aktivní podpora Hitlerova taženíEvropou.

Není divu, že církev na totoobdobí vzpomíná v dobrém: bylav té době na vrcholu moci a všech-ny zločiny byly páchány ve jménubožím. Výroky arcibiskupa se takénedají odsoudit pouze jako slovajednoho (byť nejvyššího) před-stavitele církve v zemi. Předsedaslovenské biskupské konferenceFrantišek Tondra řekl, že k osob-nosti prezidenta Tisa se nedá zauj-mout jednoznačný postoj. „Jsouargumenty pro a proti. „Největším„hříchem“ Tisa bylo, že bylkatolický kněz,“ prohlásil. Z čehožvyplývá, že církev nemá probléms deportacemi lidí a jejich zabí-jením, ale s tím, že je provádělkněz. Pokud někdo o Tisovi tvrdí,že k němu nelze zaujmout jedno-značný postoj, stojí na straně jehodiktatury.

To, že si katolická církev„zadala“ s fašistickými diktatura-mi po celé Evropě (Španělsko,Portugalsko, Itálie, Slovensko,Maďarsko...) na první pohlednepřekvapí, protože všechny sevesměs odvolávaly na Bohaa katolickou věrouku. Více přek-vapí, že vysocí hodnostáři církvespolupracovali ve východním blo-ku s tajnými službami bolševick-ých diktatur, které prosazovalyradikální ateismus. Situace rovna-

jící se panice nastala nyní v Pol-sku, kde bude v březnu zveřejněnarchiv spolupracovníků bývalétajné policie a historici odhadují,že je v něm více než 1500 jmenkněžích, kteří působili jako agenti.Seznam má již svou první oběť,a to ještě před svým zveřejněním.Nově jmenovaný varšavskýarcibiskup Stanislaw Wielgus seraději dopředu přiznal a slavnostnímše v neděli 7. ledna na oslavujeho inaugurace byla na posledníchvíli změněna. O jeho rezignacirozhodl až telefonát mezi papežemBenediktem XVI. a polským pre-zidentem Lechem Kaczyńskim.

V obou kauzách padá ostuda nahlavy ne nějakých bezejmennýchkněží, kteří se dají nějak v tichosti„uklidit“, ale přímo na hlavynejvyšších představitelů katolickécírkve v Polsku a na Slovensku.Jelikož ale platí, že ryba smrdí odhlavy, nacházejí všichni „hříšní-ci“ z řad vysokého kléru podporuu papeže, který však sám mámáslo na hlavě svým členstvímv Hitlerjugend a posléze svojíkariérou novodobého inkvizitora.Všechny tyto skandály snižujídůvěru již beztak zprofanovanécírkevní instituce a nastolujíotázku, kam se vydají masy zkla-maných věřících. Můžeme jendoufat, že ne do náruče dalšíchpopulistů hlásajících jednoduchá,jasná, rázná a tím pádem tanejhorší řešení. Jiří Salik Sláma

Vánoce splněných přáníDlouho jsme se těšily na vánočnísvátky, na vyzdobené rodinnéskupiny, vánoční programa nákupy dárečků těm nejbližším.Konečně před námi stál velkýrozsvícený vánoční stromeček.Hodně z nás vidělo takovou krásupoprvé. Co se nám však nejvíc

líbilo, byly dárky. Nikdo z násnetušil jaké a kolik jich dostane.

Po slavnostním úvodu jsme vys-toupením jednotlivých rodinnýchskupin pásmem písní, koleda tancem zahájily krásný časvánoční, který pokračoval bohatouvečeří se slavnostně prostřeným

stolem. V každé rodinné skupinějsme vytvořily několik dárečkůpro naše hosty a vedení domova.Také naše tety a strejdové námpomáhali s výrobou ozdoba dárků.

Nás, kteří bychom zůstalii o vánočních svátcích v domově,potom vzali chatu do hor dvě tetya strejda. Ozdobili jsme tamstromeček, připravili bohatývánoční stůl, zazpívali jsme sikoledy, přednášeli básničkya zavzpomínali na všechny ostat-ní. A tak, i když na horách nebylsníh, byl tento pobyt nejkrásnější:naše tety a strejda se nám věnovalis láskou svátečního času. A toi přesto, že vařili, starali se o teploa připravovali všechny dobroty.A ještě zbyl čas na procházky,čtení pohádek pro nejmenšía večerní posezení u stromečku.Přestože jsme zůstaly bez rodičů,byly tyto svátky naše nejkrásnější.Vždyť se nám s láskou věnovalinaši vychovatelé, a to plněnahradilo naše strádání.

Za všechny krásné chvílea překvapení o Vánocích děku-jeme vedení našeho dětskéhodomova a všem, kteří se podílelina výzdobě a přípravě svátků.Děkujeme také všem sponzorům,kteří si na nás vzpomněli a přispělinemalou částkou na dárečky pronás. Poděkování patří takékanceláři primátora městaOstrava, městskému obvoduSlezská Ostrava na ul. Těšínské35, bažantnici Šilheřovice a všemostatním.

Děti z DD Na Vizině 28,Ostrava-ZábřehArchiv RHIlustrační foto

10 LEDEN kulturaJANUARIS

KNIHY NA PRODEJ

Ilona Ferková:

ČORDE ČHAVE / UKRADENÉ DĚTI

Dvojjazyčná romsko-česká brožovaná

kniha vyprávění ženy milující romský

jazyk. S předmluvou Mileny Hübsch-

mannové, jež autorce pomohla začít psát.

Cena 35 Kč + poštovné

Ladislav Herák-Arpy:

ZA MŘÍŽEMI

(pravdivá zpráva o intrikách a násilí za

zdmi věznic)

Zpověď člověka uvězněného ve valdické

věznici plná zdrcujících zážitků.

Cena 25 Kč + poštovné

Vydalo Společenství Romů na Moravě,

objednávky na tel.: 545 246 673 nebo na

e-mailové adrese: rhangos@volny.cz.

recenze

Právě v těchto dnech vyšelBulletin Muzea romské kultury(MRK), v pořadí již čtrnáctý zadobu své existence. Je to docelapěkná a zajímavá publikace zvícítéměř 150 stran.

Dozvíte se v něm vše o činnostimuzea za uplynulý rok a ještě déle,pokud jde o tento časový údaj, a toz jednotlivých odborných oddělenímuzea, jimiž jsou jednotlivé fondy,a sice: tradičních romských řeme-sel, profesí a zaměstnání, hudeb-ních nástrojů, dokumentace, vývo-je romských obydlí a interiérů, tex-tilu a šperku, plakátu a pozvánek,výtvarného umění, písemnéhomateriálu, videodokumentacea dalších.

V bulletinu najdete i další infor-mace z pera odborníků, např.o sbírkotvorné činnosti, pořá-daných výstavách, přednáškáchpro veřejnost, romském jazykunebo o současných úvahách a ná-zorech, které dokumentují širokoupaletu výzkumů a nálezů v oblastiživota romského národa a jehokultury.

Kdo se jenom podívá do tétoknihy, žasne, kolik práce v tétooblasti bylo vykonáno. Vřele

doporučujeme těm, kteří se chtějídovědět více o Romech a zapome-nout na chvíli na jejich běžněprezentovaný obraz. Po přečteníbulletinu ten negativní obraz aspoňtrochu vybledne.

Zvláště pak přečtení doporuču-jeme těm, kteří mluví o „kultuřechudoby“ v souvislosti s Romy.Jejich nepodložené a škodlivéteorie pak značně ztratí na leskui důvěryhodnosti.

Škoda také, že Pavel Baršav Lidových novinách ze dne6. ledna v části „Orientace a stu-dovna“ ve svém jinak podnětnéma diskuse hodném článku „Zapo-menutí cikáni (s malým „c“) v nás“neuvedl v odkazech na studiumo soudobých sporech o multikul-turalismu a politice identit vedlekulturních antropologů při plzeň-ské univerzitě Jakoubka a Hirta téžjiné, mnohem osvědčenější autory,jako je např. Milena Hubsch-mannová. To pokládám skoro zaskandální!

Nu, Bulletin Muzea romské kul-tury dal pádnou odpověď v pravýčas.

Karel Holomek

Občanské sdružení Athinganoi vyda-lo ke konci roku 2006 publikaciAleny Scheinostové Romipen:Literaturou k moderní identitě.

Práce je vůbec prvním a zatím jed-iným monografickým zpracovánímtématu romské literatury v Českérepublice. Představuje romské psaníjako jev úzce provázaný s celosvě-tovým emancipačním úsilím Romů,sleduje zdroje, směřování i dopadyromské autorské tvorby jak v užším,tak v širším a obecněkulturním hori-zontu. Jednotlivé autorské textyzrcadlí romipen v nejrůznějších podobách. Cena: 89 Kč

Bližší informace: www.athinganoi.cz

Romipen

knižní novinky

Bulletin Muzea romské kultury

Byl jeden chudý cigán a ten mělotce. Ten otec onemocněl a zane-dlouho zemřel. Cigán byl takchudý, že ho neměl v čem pohřbít.Vzal svou košili a kalhoty a oblékldo nich svého mrtvého otce. Takho dal pohřbít. Za nedlouho cigánonemocněl. Nemohl jíst a celé těloho bolelo. Chodil po doktorech,ale nic mu nenašli.

Celej bolavej došel sotva nahřbitov k otcově hrobu a tam muřekl: „Otče, asi pujdu brzy zatebou.“ Tu se ozval hlas: „Přijďo půlnoci. Přines si plachtua svíčku.“

Cigán se lekl. Když šel domů,vzpomněl si na jednu staroucigánku, o které se říkalo, ževšemu rozumí. Zašel za ní a všech-no, co se stalo na hřbitově, jí řekl.„Když ti duch řekl, že tam máš jít,tak jdi. Jestli se bojíš, půjdus tebou.“ Cigán souhlasil. Šel zaposlední peníze koupit svíčkua čekal až bude večer. Večer vzalkoupenou svíčku a starou plachtua šel pro cigánku. Oba pak šli nahřbitov. Cigán se strašně bál, srdceměl až v krku a málem se strachyposral. Když přišli k hrobu,zapálila cigánka svíčku a dala jicigánovi do ruky. Tomu se ale rucetak třásly, že ji nemohl udržet.Vzala si ji a čekali. Nic se nedělo.„Tak se zeptej, proč nás semvolal,“ povídá cigánka. Cigánnemohl ani mluvit, ale potom

povídá: „Proč jsi chtěl, abychompřišli?“

Najednou se z hrobu vynořilduch. Cigán se lekl a mačkal sek staré cigánce. „Vykopej hroba svlíkni ze mě šaty, cos mi dal,když mě pohřbívali. Vem je domůa spal. Mě zabal do lepedy, cos při-nesl.“ A duch zmizel. Začal cigánkopat hrob. Vyndal otce a věci, coměl na sobě, z něho sundal. Zabalil

ho do plachty a vrátil zpátky dohrobu. Zakopal ho a nahoru dal tusvíčku, co koupil. Odprosil ho zato, že ho vykopal a poděkoval, žemu pomohl. Když přišel domů,věci spálil. Od té doby byl zdravý.

Ví se totiž, že se nemají dávatvěci, které nosí zdravý člověk, namrtvého.

Markéta Šestáková České Budějovice

O chudém cigánovi

Sas jekh čoro Rom u les sas meko dad. O dad sas fest nasvalou muľa. O Rom sas ajso čoro, hojles na sas aňi renti pro dad, kaj leste parunen. Iľa pal peste cholovthe gad u diňa le dadeske. Aukales diňa te parunen. Na sas aňičhon pal o parušagos u o Romnasvaľiľa. Phirlas pal o doktora -ňič. Ňiko na džanelas, so leste. Techan andre leste na džalas, sa lesdukhalas. Imar peske duminlas,hoj džala pal o dad. Nasvalo, ledubidu, dogejľa pro temetos.Rovelas u le dadeske vakerlas, sarleha hin. Jekhvareste šunel, sarvareko leske phenel: „Mro čho,terno sal, na kamau, kaj te meres.Au pale jepaš raťi, le tuha barilepeda the momeľi.“ Gejľa o Romkhere u duminlas pr'oda, so pesačhiľa pro temetos.

Zagejľa ke jekh phuri Romňi, sopal late o Roma vakernas, hojsavoreste achaľol. Sa lake phendža,so les ačhiľas pro temetos. E Romňileske phendža: „Te tuke o mulophendža, kaj te aves pre jepašrat, tadža. Te kameha, džava tuha, kaj tena daras.“ Phendža o Rom la phu-rake, hoj džana so duj džene. Cindžamomeľi u užarla u sar pejľa e rat,gejľa pal e phuri u so duj džene gejlepro temetos.

E luma švicinlas. O Rom pesmištes na čhindža andre la daratar.Avle ko hrobos, užarnas, so pesačhela. Ňič. Užaren dureder.Jekhvareste šunen, sar pes varesočalavel. Andal e char avľa o mulo.Le Romeske sas jilo dži andre men,na sas hodno aňi te čalaven. E phurizalabardža e momeľi, thodža leRomeske andro vasta. O vasta leske

auka izdranas, hoj aňi na birinlas emomeľi te ľikeren. E phuri la iľalestar. O Rom phenel: „So mandarkames? Soske man vičindžal račahapro temetos?“ „Som tiro dad u imarnašči dikhav, sar sal nasvalo. Vajinman avri, le pal ma o renti, somange diňal pal tute, u labar len.Zaučhar man la lepedaha, soandžal.“ O Rom chudňa te vajinen.Iľa le dades avri, čhidža pal lesteo renti u zaučhardža les andre lepe-da. Pales les thoďa andre charu zavajindža. Thoďa e momeľi prohrobos, odmangľa pes le dadeskeu paľikerdža leske vaš savoro. Saravľa khere, labardža ola renti. Averdžives gejľa andre khangeriu labardža momeľi. Jekhvareste saso rom sasto. U o Roma džanen, hojna majinen te davkeren o renti palpeste pro mulo.

Pal o čoro Romz literární tvorby našich čtenářů

Markéta Šestáková: Dušičky (Staří Romové vzpomínají na mrtvé), výšivka narežném plátně Ze sbírek MRK

Titulní strana bulletinu

Lidové noviny 6. ledna 2007

11kultura LEDENJANUARIS

Jolana BalogováNarodila se 25. října 1955

v gemerském regionu na Slovensku.Dokud pracovala jako uklizečkav textilním závodě, využívalavýrobní odpad k prvním výtvarnýmpokusům - textilním obrazům navlastní náměty. Vedle toho je takézručnou vyšívačkou slovenskýcha maďarských lidových motivů. Žijev romské osadě u obce Bretkanedaleko Rožňavy, nyní je neza-městnaná.

Božena PřikrylováRozená Vavreková, narodila se

6. září 1978 v Gelnici, v okreseSpišská Nová Ves na Slovensku. Večtyřech letech se s rodiči přestěho-vala na Moravu – do Šlapanicu Brna. V tomto věku kvůli očnímuonemocnění ztratila zrak, což ji pře-durčilo k internátnímu vzdělávánína speciálních školách pro zrakověpostižené. Jako nevidomá sek modelování z hlíny dostala právěv rámci výuky na internátní škole.

V hmatovém modelování sezdokonalila zejména pod vedenímŠtěpána Axmana v brněnskémkroužku podobně handicapovanýchdětí, jenž po ní – jako výraznémtalentu – dostal jméno Ateliér Bo-ženka. V rámci ateliéru a jeho pro-jektu Manus Europae (RukaEvropy) její práce viděli návštěvní-ci mnoha kolektivních výstav domai v zahraničí.

Po maturitě se Vavreková pro-vdala a zároveň se osamostatnilai ve své výtvarné tvorbě; žije a tvořív Brně. Delší dobu zůstala se dvěmadětmi na mateřské dovolené, nyníse vedle péče o rodinu snaží najítčas i pro práci s hlínou. V současnédobě má sochařský ateliér v Muzeuromské kultury (MRK), kamdochází dvakrát týdně modelovat;znovu navázala spojení s dílnouŠtěpána Axmana. Zhotovuje i dílana zakázku, ale vždy pouze podlevlastních námětů a uvážení. Jednuz jejích soch (Slepá spravedlnost)lze vidět například ve vstupní haleKanceláře veřejného ochránce práv

na Údolní ulici v Brně, jiná socha(Madona) se stala součástí poutníhokostela na Svatém kopečkuu Olomouce. Jako zakázku proMRK zhotovila Božena Přikrylováoriginální předlohu pro odlití bron-zové desky s reliéfem ukřižovanéhoKrista. Ta byla umístěna na hřbitověv Černovicích u Kunštátu v roce1998, kde připomíná oběti protek-torátního cikánského tábora v Ho-doníně u Kunštátu, později vytvoři-la několik dalších replik tohotoreliéfu.

Tvorba z hlíny pro ni představujejedinečný způsob vyjádření, říká:„Jsem slepá, ale moje oči jsou ukry-té v dlaních.“ Dílo nevidomé vý-tvarnice se setkává s velkýmzájmem médií i široké veřejnosti,přesto sochařka žije se svým podob-ně postiženým mužem a dětmiv nepříliš dobré sociální situaci a jev plném invalidním důchodu.

Pavol Pokorný Narodil se 20. dubna 1974 na

Slovensku. V roce 1994 byl přijatna Vysokou školu výtvarnýchumění v Bratislavě, obor malba –restaurování. V současné době žijes rodinou v Popradu. Nic bližšíhoo Pavlu Pokorném není známo, fotonení k dispozici.

Zpracováno dle knihy:Sbírky Muzea romské kultury

Výtvarné uměníRomští autoři

Přírůstky 1991–2005

Představujeme sbírky Muzea romské kultury 15.Oči v dlaních

Božena Přikrylová: Vývoj člověka, 1998–1999, figury na podkladové desce, vše pálená hlína

Pavol Pokorný: Portrét bratra, asi 1994

Jolana Balogová: Hlava ženy III (nedokončeno), 2000

Pavol Pokorný: Portrét ženy (příbuzná), asi 1994

Jolana Balogová: Váza s květinami (nedokončeno), 2000

Božena Přikrylová: Getsemanskázahrada, 1996

inzerce12 LEDEN DECEMBROS

Romano hangos / Romský hlas Vychází s podporou MK ČR. Vydává Společenství Romů na Moravě o. p. s., Registrováno Ministerstvem kultury ČR pod č. E 8154. Šéfredaktor: Karel Holomek. Redakce: Petr Přibyl, Jiří Salik Sláma,

Tereza Šimiková. Externí spolupráce: Dezider Giňa, Dana Teinitzer-Šarköziová, Kateřina Danyiová, Ladislav Trnčík. Elektronická verze: http://www.romanohangos.cz. Redakční rada: Jan Horváth – obč. sdružení Studénka;

Jiřina Somsiová – předsedkyně obč. sdružení, Olomouc; Jana Horváthová – ředitelka Muzea romské kultury, Brno; Vlado Oláh, Praha; Kumar Vishwanathan, Ostrava. Redakční kruh: Josef Stojka, Ostrava; Helena Balabánová, Ostrava;

Hynek Zíma, Brno; Zdeňka Poláková, Havířov; Michal Kročil, Brno. Adresa redakce: Francouzská 84, 602 00 Brno, tel.: 545 246 645, fax: 545 246 674, e-mail: rhangos@volny.cz. IČO vydavatele: 26908000. Bankovní spojení: Komerční banka

Brno-město, číslo účtu 35-1366180207/0100. Tiskne: ADATISK, spol. s r. o., Kolonka 303, 679 04 Adamov. Rozšiřuje: Kongrestakt Brno.

Vydávání Romano hangospodporuje

Ministerstvo kultury ČR

Vyplněný formulář zašlete na adresu: Romano hangos, Francouzská 84, 602 00 Brno. IČO: 26908000; Komerční bankaBrno-město; číslo účtu: 35-1366180207/0100. Cena ročního předplatného je 200 Kč.

Příjmení a jméno: Ulice, číslo domu:

PŘEDPLATNÉ ROMANO HANGOS

PSČ, místo:

E-mail:

Název a sídlo peněžního ústavu:

Název organizace:

IČO:

Počet objednaných výtisků:

Datum narození:

Telefon:

Číslo účtu:

Adresa:

DIČ:

Od čísla:

Způsob platby: hotově bankovním převodem bez faktury; variabilní symbol: ......................................... složenkou bankovním převodem na fakturu

Společenství Romů na Moravě

Francouzská 84, 602 00 BrnoTel.: 545 246 673, e-mail: srnm@srnm.cz

Muzeum romské kulturyBratislavská 67, 602 00 Brno, tel.: 545 571 798, 545 581 206,fax: 545 214 418, gsm: 608 972 782e-mail: media@rommuz.cz, www.rommuz.czMHD: tram 2, 4, 9 zast. Tkalcovská, tram 3, 5, 11 zast. Dětská nemocnice.

Muzeum romské kultury, p. o. vypisuje výběrové řízení na pracovní pozici:

recepční – pokladníNáplň práce:ostraha budovy MRK (střežení vchodu, sledování monitorovacího zařízení,udržování čistoty před budovou,evidence návštěvníků), recepční

(komunikace s návštěvníky, prodej vstupenek a zboží z muzejního obchodu, obsluha šatny, vedení skladu), spojování telefonických hovorů a další

Pracovní doba: 12 hodin (6-18 hod.), max. 4 služby týdně

Požadavky: důvěryhodnost, občanská bezúhonnost (výpis z rejstříku trestů při nástupu), příjemné vystupování, SŠ, uživatelská znalost práce na PC,

vysoké pracovní nasazení, pečlivost, spolehlivost, dobrý zdravotní stav (potvrzení od lékaře o způsobilosti vykonávat náročné zaměstnání)

Výhodou: znalost romského jazyka a jakéhokoliv světového jazyka

Nabízíme: práci ve světově ojedinělé, nově budované instituci, mladý nadšený kolektiv, možnost dalšího vzdělávání, HPP, 5 týdnů dovolené a platové

zařazení dle tarifů státních organizací

Přihláška musí obsahovat: životopis žadatele včetně kontaktu, výčet předchozích zaměstnavatelů včetně kontaktů na ně, motivační dopis

Termín uzávěrky přihlášek: 26. 1. 2007

Adresa pro zaslání přihlášky: Muzeum romské kultury v Brně, Bratislavská 67, 602 00 Brno

Adresa pro zaslání přihlášky v elektronické podobě: media@rommuz.cz

MRK si vyhrazuje právo prodloužit výběrové řízení, případně krátkodobě neobsadit pracovní pozici, pokud žádný z uchazečů nenaplní očekávání instituce.

Romské internetové rádio vás pravidelně seznamuje s děním,které se dotýká romské problematiky. Zaposlouchejte se do romských veršů.

Ti, kteří věří ve věštby a horoskopy, mohou poznat svůj osud v pořadu věnovaném astrologii a magii. Vysílání je v češtině, romštině a angličtině.

Rádio Rota, V Tůních 11, 120 00 Praha 2Tel./fax: +420 224 941 945, 7, 8

www.radiorota.cz; e-mail: iveta.demeterova@radiorota.cz

Inzerujte v Romano hangoscelá strana 7 000 Kč

1/2 strany 4 000 Kč

1/4 strany 2 500 Kč

Další formáty dle domluvy: 10 Kč/cm2

Sleva při opakované inzerci na druhé a další vydání je 25 procent

Objednávky na tel. 545 246 673, e-mail: rhangos@volny.cz

Komunitní centrum pro romské i neromské děti a mládežnabízí program pro cílovou skupinu asi 30 romských dětí a mládeže ve věku 5–16 let

Charakteristika: Komunitní centrum je otevřeno i neromským dětem a mládeži, především ze sociálně slabých rodin. Přínosem je zajištění pravidel-

né nabídky pro trávení volného času cílové skupiny, rozvoj jejich dovedností a znalostí a předcházení patologickým jevům jako je záškoláctví, drob-

ná kriminalita, toxikomanie a další, podpořit děti a mládež v získávání vzdělání a tím jim v budoucnosti usnadnit vstup na trh práce.

Taneční kroužek – děti se učí základním prvkům romských tanců a choreografie. Výtvarný a keramický kroužek – děti získávají základy jed-

notlivých výtvarných technik. Loutkářský kroužek – děti vyrábějí látkové loutky veliké cca 80 cm.

Sportovní kroužek – zahrnuje stolní tenis, fotbal, volejbal a různé sportovní hry. Cykloturistický kroužek – zlepšení fyzické kondice a dovednosti

jízdy po lesních stezkách, základy oprav kola (lepení duší, seřízení brzd atd.).

Hudební kroužek – děti se učí hrát na klávesy, zpěv.

V roce 2007 bude v komunitním centru probíhat vyučování na počítačích, doučování anglického jazyka.

Společenství Romů na Moravě, pobočka Rýmařov, uzavřela smlouvu o partnerství s okresním ředitelstvím Policie ČR v Bruntále zastoupeným

ředitelem plk. JUDr. Milanem Navrátilem.

Přednášky o patologických jevech: npor. Mgr. Lucie Zgarbová, která se zúčastní letního zotavovacího tábora pro romské i neromské děti a mládež.

Kontaktní údaje:Zřizovatel: Společenství Romů na Moravě, o. p. s.,Adresa: Komunitní centrum pro romské děti a mládež, Žižkova 29, RýmařovTelefon: 585 242 494, mobil: 732 261 800 Kontaktní osoba: Milan Daňhel E-mail: srnm.rymarov.danhel@centrum.cz

Najdete nás také na

internetové adrese:

http://www.romanohangos.cz

O. s. IQ Roma servis (www.iqrs.cz) poskytující sociální, poradenskéa vzdělávací služby pro sociálně vyloučenou romskou komunitu, sesídlem Cejl 49, Brno vypisuje pro realizaci projektu Equal výběrovéřízení na pozici

pedagog (plný pracovní úvazek)

Obsah práce:Příprava, tvorba a samostatné vedení výukových lekcí, kolektivnía individuální příprava klientů (dle osnov ZŠ, SŠ), tutoring a monito-ring, komunikace se vzdělávacími institucemi - ZŠ, SŠ, přípravaa tvorba prezentačních a informačních materiálů, spolupráce na tvorběprojektů.

Nabízíme:Flexibilní pracovní dobu, dynamický a přátelský pracovní kolektiv,kreativní pracovní činnost, další profesní vzdělávání, odpovídající pla-tové ohodnocení.

Požadujeme:VŠ vzdělání (není podmínkou), zkušenost s prací s mládeží (s věkovoukategorií 12 až 18 let), schopnost samostatně pracovat, znalost práces programy MS Office a s internetem, znalost anglického jazyka,aktivita, asertivita, kreativní přístup, flexibilita.

Životopisy a motivační dopisy včetně specifikace platových (a dalších)preferencí zašlete nejpozději do 22. ledna 2007 e-mailem na adresuveronika.vankova@iqrs.cz (s označením předmětu: „VŘ“). K ústnímu pohovoru (26. ledna 2007) budou pozváni pouze vybraníkandidáti. Oznámení o negativním výsledku zasíláme pouze elektro-nicky.

O. s. IQ Roma servis si vyhrazuje právo prodloužit výběrové řízení,případně neobsadit pracovní pozici v případě, že uchazeči nenaplníočekávání organizace.

Program na únor 2007

Přechodná výstava:

S'oda pre tute?! Co to máš na sobě?!

Romské oděvy, šperky a interiérové doplňky od tradičních po současné

10. 2., 13 hod., kurz Kouzelná tkanička (tkaní tzv. cikánských tkanic)

přihlášky a další informace na www.rommuz.cz, sekce program

informace: media@rommuz.cz

20. 2. v 18 hod., přednáškový sál

Na počátku byla Indie: indické stopy v romské hudbě?, přednáší

PhDr. Zuzana Jurková

v rámci přednáškového cyklu Kdo jsou Romové?

22. 2. v 16,30 hod. vernisáž Putování

poetické obrazy maďarské romské výtvarnice Jolány Oláhové, do 6. 9.

Stálá expozice: Příběh Romů (etapa 1945-2005)