Aktivizace a Vize v roce 2013 (2) | Bláznivý festival na Karláku (3) | Půl miliardy z Norska (4)Světový den duševního zdraví (5) | Rozhovor: Jakou perspektivu mají Centra duševního zdraví? (6)Strategie reformy psychiatrické péče a CDZ (8) | Jsme o kus dál (10) | Strategie reformy psychiatrické péče má zelenou (11) | Příběh: I se schizofrenií se dá žít (12) | Bláznivé umění: Jsem jako ty (14)

ESPRIT ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

5–62013

V

ince

nt va

n Go

gh: P

řed

bran

ami v

ěčno

sti

ESPRIT ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

1–22013

Pomoc se získáním práce (2) | bohnická léčebna jde v reformách příkladem (3)Kolem reformy psychiatrické péče to vře (4) | Ivan David – skeptik, který se nerozhlíží, odkud přiletí facka (7)blog: Kdy je pacient nebezpečný sobě nebo svému okolí? (10) | Zabil se mi syn (12)Příběh Petra, který už nesedí skrčený v koutě (15) | Nikola Čulík: Některé kresby mě skoro stály život (16)

N

ikol

a Ču

lík: Z

atím

co tě

lo o

dpoč

ívá

duše

put

uje.

1ESPRIT ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

7–82009

A

rchi

v DPS

Ond

řejo

v

V ČR jsou duševně nemocní diskriminováni (3) | Mezinárodní seminář destigmatizace (5) Stigma, strach, předsudky, odmítání (6) | Zbláznit se může každý (8) Kanada duševně nemocné respektuje (10) | Kapitalismus s námi nepočítá (12) Psychoanalýza – cesta do hlubin duše (14) | Green Doors (17) | Jak lépe komunikovat s pacienty (20)

TÉMA:

STIGMAA DESTIGMATIZACE

TÉMA

SEMINÁŘ V SENÁTUTÉMA

CENTRUM DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

2 zprávy z čapz

V  Českých Budějovicích a v Praze re-alizuje ČAPZ od jara letošního roku paralelní projekty „Aktivizace osob 

se zdravotním postižením na trhu práce.“ Oba projekty jsou určeny osobám se zdra-votním postižením (Pražanům a Jihoče-chům) a obsahují dlouhodobé poraden-ství, vzdělávání a tréninková pracovní mís-ta. „V Českých Budějovicích a Praze jsme se posunuli do fáze specifického vzdělává-ní. V praxi to znamená, že jsme zahájili kur-zy fundraisingu, operátor call centra a orga-nizačně-administrativní pracovník. V obou projektech máme nyní dohromady 54 osob. Jen část z nich ale bude mít možnost účast-nit se oněch třech zmíněných kurzů,“ říká ředitel ČAPZ Mgr. Jan Martínek. Dále podle něj probíhají exkurze do organizací a firem, které jsou potenciálními zaměstnavateli účastníků projektů. „Paralelně s kurzy a ex-kurzemi se účastníci dvakrát týdně setkáva-jí v rámci job klubu,“ uvádí J. Martínek.

Na konci letošního roku budou v obou projektech ukončeny kurzy a mělo by být 

Aktivizace a Vize v roce 2013

Vážení čtenáři,

před více než třemi lety, v lednu 2010, jsem v jednom příspěvku napsal, že dlouhodobé užívání marihuany je zvláště u biologicky disponovaných jedinců častým spouštěčem schizofrenní psychózy. Upozorňoval jsem na to, že dvacet procent schizofreniků onemocnělo po dlouhodobém užívání marihuany. Někdy však stačí k odstartování psychózy jediný vykouřený joint.

Nebezpečí, před nímž jsem varoval, se v současnosti bohužel potvrdilo. Podle nedávno zveřejněných výsledků výzkumu Psychiatrického centra Praha má v sobě specielně šlechtěná odrůda marihuany až 20 procent THC. Dříve používaná marihuana přitom obsahovala maximálně 14 procent této látky. A to ještě není všechno! U těchto specielně šlechtěných typů marihuany (skunk) totiž téměř schází látka kanabidiol, která je považována za brzdu proti schizofrenii a u marihuany pěstované v přirozeném prostředí je normálně obsažena.

Vyšší procento THC vyvolává nejrůznější nepříjemné pocity strachu a vztahovačnosti, které mohou nabýt až charakteru paranoidních bludů. Látka kanabidiol naopak navozuje pocit zklidnění, ospalosti a úlevy od úzkosti. Jestliže však tento „protilék“ v nových vypěstěných druzích marihuany schází, destruktivnímu vlivu THC (zvláště ve vyšším procentuelním zastoupení) nestojí nic v cestě.

Riziko vzniku nebo opětovného propuknutí schizofrenní poruchy u těchto šlechtěných odrůd je mnohonásobně vyšší. Řada mých pacientů popisuje, že vykouření jednoho „špeka“ jim přináší kýženou úlevu. Ale v poslední době se setkávám s tím, že „zahulení“ už nepomáhá, spíše naopak.

MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

vytvořeno celkem 13 nových pracovních míst (šest v Českých Budějovicích a sedm v Pra-ze). Na těchto pracovních místech bude možné v různých organizacích zaměstnat až 26 osob z řad účastníků projektů.

Vize pro ČAPZČeská asociace pro psychické zdraví usku-tečňuje v současnosti tři evropské projek-ty. Tím třetím (vedle dvou běhů Aktivizace) je projekt s poněkud krkolomným názvem „Vize pro ČAPZ - vzdělávání a rozvoj vedou-cích pracovníků a profesionalizace FR ak-tivit“. Tento roční rozvojový projekt ČAPZ (byl zahájen 1. července 2013) má dvě linie. „Jednou je vzdělávání vedoucích pracovní-ků jednotlivých služeb a managementu or-ganizace a druhou pak profesionalizace fun-draisingových aktivit a projektového vedení. V rámci projektu vedoucí pracovníci absol-vují nejrůznější kurzy zaměřené na manažer-ské dovednosti, vedení projektů, hodnocení zaměstnanců, optimalizace pracovní náplně a podobně,“ říká ředitel Martínek. Motivace 

ke zlepšení fundraisingových aktivit je po-dle něj u neziskové organizace celkem jedno-značná. „Jedním z obrovských přínosů pro-jektu je možnost zaměstnat na 0,7 úvazku profesionálního fundraisera,“ uvádí J. Martí-nek s tím, že rozšíření fundraisingových akti-vit bude mít dopad na všechny služby a pro-jekty, které ČAPZ realizuje. 

Vzdělávací část projektu by měla při-spět k profesionalizaci sociálních služeb a je-jich lepší prezentaci navenek - při komuni-kaci s orgány státní správy nebo samosprá-vy, sponzory, obchodními partnery, kolegy z podobně zaměřených organizací a zainte-resovanou veřejností. „Dále pak očekávám výrazné zlepšení ve vztahu ke klientům slu-žeb. V určitém slova smyslu totiž považuji management sociální služby za jakýsi servis pro pracovníky v přímé péči. V situaci, kdy nejsme z obecně známých důvodů schop-ni zaměstnance motivovat finančně, pova-žuji kvalitní management za jediný nástroj udržení kvality a profesionality služby,“ říká J. Martínek.  –ga–

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

3aktuality

B láznivý festival byl vyvrcholením putovní výstavy uměleckých děl pa-cientů se schizofrenií, která měla za cíl přiblížit svět schizofreniků co 

nejširší veřejnosti. Návštěvníci festivalu i stov-ky lidí, kteří parkem jen náhodně procházeli, se nechávali zlákat klauny, tanečnicemi či ak-robaty ke zhlédnutí pestrého programu. K ak-tivní účasti na různých atrakcích zval kolem-jdoucí také obr na chůdách. Děti napodobova-ly artistu točícího na hůlce talířem z barevného plastu, a kdo se nechal přesvědčit, mohl zkusit své štěstí při chůzi po laně nebo si vyrobit šper-ky z velmi netradičních materiálů. 

„Byly zde vlastně dvě scény, jedna hu-dební a divadelní, druhá cirkusová. A tak byl program neustále v chodu,“ uvedl zpě-vák a textař Michal Kašpar, který se na festi-valu představil se svou novou kapelou Mys. Program na hudební scéně zahájili členo-vé skupiny All X a plzeňský Cirkus Pacien-to, který většinou působí za zdmi psychiat-rických léčeben. Brzy ale moderátoři ohlásili přesun pozornosti na scénu cirkusovou, kde se s působivými kreacemi představil ostrav-ský profesionální Cirkus trochu jinak. Pro-vazochodci, žongléři, dívka šplhající tři met-ry nad zemí po bílém šálu, k tomu všemu pů-vodní a živá cirkusová hudba. Není divu, že se zde brzy zastavovaly nejen maminky s dět-mi. „Když vidíte úsměvy na tvářích lidí, je to asi nejvíc, co můžete dostat,“ komentoval vy-stoupení principál Vašek Pokorný. 

Hned u vstupu mezi stany si mohli ná-vštěvníci přečíst, čeho se Bláznivý festival vlastně týká. Celá kampaň nese název „Jsem jako ty” a chce ukázat, že pacienti se schizo-frenií jsou lidé jako my a pokud jsou správně léčeni, není důvod se na ně dívat skrz prsty či z nich mít strach. „V loňském roce  spusti-la společnost Janssen Cilag  osvětovou kam-paň na podporu správné léčby schizofre-nie. Vše začalo putovní výstavou uměleckých děl schizofrenních tvůrců, která letos na jaře a v létě objela obchodní centra v České re-publice i na Slovensku (viz str. 14). Repro-dukce těchto obrazů, patřících do oblasti Art Brut, se dnes na festivalu prodávají,“ uvedla za organizátory Hana Brychtová. Pro občan-ská sdružení, která se akce účastnila, se tak podle ní podařilo získat 30 tisíc korun. 

Bláznivý festival na KarlákuV parku na pražském Karlově náměstí se v pondělí 9. září 2013 uskutečnil Bláznivý festival. Sešli se na něm zástupci sdružení a organizací z celé České republiky, které se dlouhodobě věnují pomoci schizofrenikům a jinak duševně nemocným. 

Originální výtvarné dílo vzniklo i během festivalu. Na velké plátno o rozměru dva-krát dva metry mohli dospělí i děti něco na-malovat, napsat nějaký vzkaz nebo zane-chat třeba otisk vlastní ruky. „Vznikl až pode-zřele vkusně zkomponovaný obraz, na který jsem se zdráhal udělat byť jen jedinou teč-ku. Přál jsem si, aby už byl prohlášen za ho-tový, ještě dřív než festival skončil,“ říká Mi-chal Kašpar. V podvečer znovu předvedli své umění performeři z All X a vyvrcholením byl koncert skupiny Charlie Straight. Tato tři-necká kapela se sice často charitativních akcí 

neúčastní, v případě Bláznivého festivalu ale udělala výjimku. „Jsme rádi, že jsme díky to-muto festivalu měli možnost někomu pomo-ci a vážíme si toho. Se schizofrenií máme do-konce přímou zkušenost. Sousedka jednoho z nás touto nemocí trpí, takže víme, jak složi-té to někdy může být. Označit člověka za du-ševně nemocného je docela choulostivé, pro-tože ho to může silně stigmatizovat. Jsme proto rádi, že se sešlo tolik lidí, abychom společně podpořili dobrou věc,“ uvedli kluci z kapely Charlie Straight.

Tomáš Vaněk

Snaha upozornit co nejširší veřejnost na lidi s vážným duševním

onemocněním měla na Karlově náměstí velmi pestrou podobu.

foto

: Sta

nisl

av Š

umbe

ra

4 aktuality

D esátý a tedy jubilejní letní jarmark Bohnice na Hous-ce předznamenala vernisáž 

výstavy Zjizvená tvář polyvinylchlo-ridu Ondřeje Bičovského, artetera-peuta a výtvarníka působícího v Psy-chiatrické nemocnici Bohnice, kte-rý před dvěma lety zemřel. „Spojili jsme uctění Ondřejovy památky s de-sátým výročím Bohnic na Housce,“ říká terapeut a organizátor akce Lu-boš Chlad. Průvod se svíčkami smě-řující na nádvoří Hradu Houska, kde v pátek 26. července od deseti hodin večer vernisáž probíhala, vyšel z ves-nice Houska od hospody u Valentů. „Mělo to vlastně symbolický význam, 

protože tahle akce začala před deseti lety, když se primářka Vanda Valento-vá odstěhovala na Housku. Valentovi jsou základna, od nich se všechno od-víjelo,“ uvádí Luboš Chlad. 

V sobotu a v neděli proběhl jar-mark obohacený dalším kultur-ním programem.  Zástupci zúčast-něných neziskovek – Bona, Mod-rý klíč., Fokus Mladá Boleslav, Eset Help, Terapeutická komunita Mýto, Kolumbus a Baobab Kladno – před-stavili práci svých terapeutických dílen a nabízeli praktické ukáz-ky řemeslné práce i hotové výrob-ky. K tomu si návštěvníci jubilejní-ho jarmarku mohli poslechnout živá hudební vystoupení a na chodbách v prvním a druhém patře hradu si mohli prohlédnout obrazy Ondřeje Bičovského. Největší zážitek si však odnesli účastníci páteční vernisáže. „Atmosféra byla fantastická. Nej-dřív řekl něco o Ondřejovi jeho bratr Honza Bičovský, který je teď vlastní-kem vystavených obrazů. Po úvod-ním slovu zahrál na kytaru a pak se promítaly na vnitřní zeď hradu dal-ší Ondřejova díla. Noc, svíčky a ob-razy ve formátu pětkrát sedm met-rů, to byl úžasný zážitek,“ vzpomíná Luboš Chlad.  –red–

L etošní již 24. ročník Babího léta v areálu Psychiatrické ne-mocnice Bohnice sice nabídl 

bohatý program, ale náhražkou za le-tos zrušený festival Mezi ploty se ne-stal. V sobotu 14. září přišlo do Boh-nic o pár stovek návštěvníků více než v loňském roce, takže prostor před kostelem Sv. Václava nebo naproti Divadlu Za plotem byl opticky zapl-něný. Na několika scénách se střída-ly hudební skupiny i styly, divadelní představení i taneční vystoupení, cel-kově si však festival udržel atmosfé-ru akce související s péčí o psychiat-rické pacienty (nechyběly prezentace neziskovek, ukázky tvorby terapeu-tických dílen, workshopy, přednáš-ky atd.) „Hlavním smyslem je propo-jování areálu nemocnice s nejbližším okolím, odstraňování předsud-ků a destigmatizace psy chiatrie. Na jevišti vedle sebe vystupují 

profesionálové i lidé s duševní nemo-cí,“ říká organizátor festivalu Luboš Chlad. Občerstvení, workshopy i pro-dej výrobků podle něj zajišťují orga-nizace, které pečují o lidi s duševním onemocněním.   –red–

V Psychiatrické nemocnici Bohnice se 21. srpna uskutečnila zahajovací konference Norských fondů 2009–2014 k programu „Iniciativy v oblasti veřejného zdraví“, na který norská strana vyčlenila 19 800 000 EUR, tedy téměř půl miliardy korun. 

Z  peněz Norského království budou podpořeny dvě ob-lasti – psychiatrická péče a péče o děti. „Po dlouhých diskusích s norským partnerem, kterým je Norský in-

stitut veřejného zdraví, jsme se dohodli na podpoře systému ucelené rehabilitace v oblasti následné psychiatrické péče,“ říká ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravot-nictví PhDr. Mgr. Jan Bodnár. Vize proměny systému psychi-atrické péče, která by měla být podpořena z Norských fondů, musí podle něj být v souladu s principy, ze kterých vychází nor-ský systémem zdravotní péče. „Každá dotační podpora z Nor-ských fondů má velmi silnou preventivní složku a bylo důleži-té s tímto faktem pracovat při nastavení konkrétních projek-tů,“ uvádí J. Bodnár.

Z celkové částky 19 800 000 EUR určené na zdravotnic-ké projekty bylo 10 433 400 EUR věnováno na proměnu psy-chiatrické péče. „Norské fondy nám otevírají cestu k reformě psychiatrické péče, která má být částečně podporována z ev-ropských peněz. Alokace prostředků z norských fondů je velmi účelně volena především na podporu systému ucelené rehabili-tace duševně nemocných,“ říká J. Bodnár. Na oblast psychiat-rické péče se podle něj soustředí pozornost zdravotníků, paci-entů i jejich rodin vzhledem k tomu, že jsme na začátku reformy celého segmentu psychiatrické péče. „Doufáme, že Norské fon-dy svou relativně vysokou alokací přispějí k nastartování a pod-poře reformního úsilí ministerstva zdravotnictví,“ uvádí J. Bod-nár. Podle něj ovšem nelze z tohoto programu vzhledem k výši alokovaných prostředků podpořit celou transformaci psychiat-rické péče a bylo nutné zaměření na užší oblast. „Na tuto sku-tečnost reaguje předdefinovaný projekt, který byl schválen pro Psychiatrickou nemocnici v Bohnicích. Má vytvořit metodiku implementace systému ucelené rehabilitace v oblasti následné psychiat rické péče pro Českou republiku,“ říká J. Bodnár. 

Předdefinovaný projekt Psychiatrické nemocnice Bohnice „Vytvoření systému ucelené rehabilitace duševně nemocných (SUPR) a jeho implementace v lůžkových zařízeních následné péče“ by se měl stát pilotním projektem psychiatrické reformy. 

Předdefinované projekty (realizované prostřednictvím stát-ních institucí) by měly být financovány už v podzimních měsí-cích letošního roku. Další žadatelé o dotaci z Norských fondů musí počkat na otevřené výzvy k podávání individuálních pro-jektů. „Výzvy budou vyhlašovány na konci tohoto roku, reálné čerpání bude možné během příštího roku,“ uvádí ředitel Bod-nár. Vedle psychiatrických nemocnic a psychiatrických odděle-ní všeobecných nemocnic, s nimiž se jako s žadateli počítá pro „otevřené výzvy“ v oblasti psychiatrické péče, se mohou o do-tace v tzv. malém grantovém řízení ucházet i nestátní nezisko-vé organizace s projekty zaměřenými na destigmatizaci seg-mentu psychiatrické péče a na podporu deinstitucionalizač-ních aktivit.  Josef Gabriel

Půl miliardy z Norska

Komorní BABí léto

ohlédnutí Z hrAdu housKA

5

P latforma pro transformaci byla vy-tvořena v minulém roce ze zástup-ců uživatelů psychiatrické péče, ro-dinných příslušníků, komunitních 

služeb pro duševně nemocné a odborných společností. Jejím hlavím cílem je podpora a sledování přípravy a průběhu transforma-ce péče o duševně nemocné v ČR. Svoje hlav-ní zásady a směřování formulovala v Dekla-raci, se kterou byla široce seznámena laická i odborná veřejnost a státní orgány. Ačko-liv Platforma sledovala postupný vznik a vý-voj „Strategie reformy psychiatrické péče“, řada z jejích zástupců se účastnila aktivně na její tvorbě v podobě účasti v pracovních sku-pinách či výborech nebo připomínkováním textů, měli členové Platformy jen omezený vliv na konečnou podobu textu. Z těchto dů-vodů se Platforma rozhodla vydat svoje sou-hrnné stanovisko k verzi 21 tohoto textu:

Platforma v přípravě reformy pozitivně oceňuje některé prvky začleňování duševně nemocných do přirozeného prostředí, dané zejména přípravou center duševního zdraví pro poskytování komunitní péče, dále důraz na destigmatizaci a vzdělávání. 

Platforma však nesouhlasí se zúžením za-měření strategického dokumentu pouze na oblast psychiatrické péče, jak je i uvedeno v jeho názvu. Odporuje to i usnesení Vlád-ního výboru pro zdravotně postižené obča-ny ze dne 16. listopadu 2012, který uložil MZ 

Stanovisko Platformy

aktuality

vytvořit Národní skupinu pro transforma-ci systému péče o osoby s duševním onemoc-něním a zahájit práce na přípravě Národního plánu péče o osoby s duševním onemocně-ním v širším mezioborovém pojetí.

Za podstatné chyby strategického doku-mentu, které se přes předchozí reakce nepo-dařilo odstranit, však považuje plán na budo-vání center duševního zdraví v rámci psychi-atrických nemocnic a vytváření dlouhodobé rezidenční péče či ústavů sociální péče v rám-ci psychiatrických nemocnic. Platforma je přesvědčena, že tento záměr odporuje zása-dám společenského začleňování duševně ne-mocných při vytváření služeb, které jsou i za-kotveny v řadě pro ČR závazných dokumen-tů (Úmluva Spojených Národů, O právech lidí se zdravotním postižením) a v řadě doku-mentů Evropské Unie (Společné evropské po-kyny k přechodu od ústavní péče k péči pro-bíhající v rámci komunity, Manuál o využívá-ní evropských fondů pro přechod od ústavní péče k péči probíhající v rámci komunity, Ev-ropská strategie pro lidi se zdravotním posti-žením). Takovýto záměr zakonzervuje posky-tování péče institucionálního a kustodiálního typu do příštích let a je i v rozporu se zásada-mi využití Strukturálních Fondů EU na ob-dobí  2014–2020. K podmínce inkluzivity za-vazuje též Zákon o zdravotních službách ve formulaci práva na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí 

Přinášíme čtenářům Espritu aktuální Stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním k textu „Strategie reformy psychiatrické péče“, verze 21.

při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

V této souvislosti text dokumentu též zmiňuje investice do rozvoje nových nebo stávajících budov a areálů a zvyšování „kva-lity péče“ za pomoci zlepšování technické-ho stavu budov z pohledu komfortu. V tom-to ohledu Platforma zdůrazňuje, že zvýšení kvality života u cílové skupiny, což je globál-ním cílem strategie, spočívá ve zvýšení mož-nosti zapojení do běžného společenského ži-vota a zlepšení právního a sociálního posta-vení duševně nemocných.  Jsme přesvědčeni, že reforma psychiatrické péče nemůže být opřena o budování komfortnějších institu-cí a  jejich reprofilizaci, ale využití jejich per-sonálních a finančních kapacit na vytváření  péče v mimo institucionálních  podmínkách. 

Věříme, že plnohodnotná transformace stá-vající psychiatrické péče nemůže být založe-na jen na oblasti zdravotní, ale musí být opřena o úzkou propojenost s dalšími resorty, obzvláš-tě resortem práce a sociální péče a resortem místního rozvoje. Zajištění adekvátního bydle-ní, potřebných sociálních služeb, adekvátních pracovních příležitostí je dle našeho soudu ne-zbytnou podmínkou začleňování osob s dušev-ním onemocněním do běžných podmínek živo-ta. Rizikem omezení se jen na oblast zdravotní je i to, že budou opomenuty osoby s dušev-ním onemocněním, které jsou v současné době umístěny v institucích sociální péče. 

Dále jako neodůvodněnou shledáváme neúčast právníků na tvorbě Strategie, a to jak z NNO, tak ze státní správy, protože na-plnění lidských práv je součástí strategic-kých cílů reformy. 

V Praze dne 2. 9. 2013Jan Jaroš, Pavel Novák,

MUDr. Ondřej Pěč, Jana Poljaková,mluvčí Platformy pro transformaci

systému péče o duševní zdraví

s větový den duševního zdraví (The World Mental Health Day) připadá každoročně na 10. října. Tradice vy-

hlašování Světových dnů duševního zdra-ví se zrodila v roce 1992 jako jedna z aktivit Světové federace pro duševní zdraví (World Federation for Mental Health – WFMH). Jde o velmi potřebnou iniciativu vzhledem k tomu, že se moderní způsob života přináší velkou psychickou zátěž a celosvětově se zvy-šuje počet duševně nemocných lidí. 

V České republice vrcholí Světovým dnem duševního zdraví informační a osvětová akce 

Světový den duševního zdravíTýdny pro duševní zdraví věnovaná proble-matice duševně nemocných. První akci s tím-to názvem uspořádalo v roce 1990 občan-ské sdružení Fokus a postupně se přidávaly další organizace. Vedle akcí, které organizu-je Fokus Praha a další Fokusy pořádají osvěto-vé a kulturní akce také další neziskovky, obce i zdravotnická zařízení, například psychiatric-ká klinika v Hradci Králové,  psychiatrické ne-mocnice Bohnice, Kosmonosy, Jihlava, Ha-vlíčkův Brod a další.

V loňském roce se poprvé před minis-terstvem zdravotnictví uskutečnil 10. října 

happening pacientských a rodičovských or-ganizací usilujících o lepší život lidí s duševní nemocí. Součástí happeningu bylo i podpi-sování petice požadující vytvoření Národní-ho plánu péče o osoby s duševním onemoc-něním a Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocně-ním. 

V letošním roce se na Palackého náměstí v Praze uskuteční druhý ročník happeningu s hlavním heslem „Nechceme zlaté léčebny!“ Organizátoři happeningu požadují zaháje-ní práce na přípravě širšího mezioborového Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním, který by zahrnoval i sociální problematiku (chráněné a přechodné bydle-ní, sociální služby v komunitě atd.).   –red–

6

Co se za pojmem Centrum pro duševní zdraví skrývá?Centrum duševního zdraví je jen jeden z pilířů definovaných Stra-tegií reformy psychiatrické péče. Dalšími pilíři jsou ambulantní péče, komunitní péče a psychiatrická oddělení nemocnic. Já osob-ně vnímám jako další pilíř rovněž destigmatizaci duševních po-ruch a duševně nemocných. Z hlediska psychiatrických nemoc-nic (dříve léčeben) představuje Centrum duševního zdraví kvalita-tivní posun ve vztahu k podpoře péče v přirozeném prostředí, a to zvláště pro pacienty, kteří trpí závažnou duševní poruchou a vy-žadují dlouhodobou a soustavnou léčbu. Základní filosofie tohoto typu péče je vedena snahou nastavit udržitelný model péče, který bude zohledňovat jak regionální potřeby, tak zvláště požadavky na humanizaci péče.  V současnosti se o Centrech duševního zdraví hodně diskutuje, na konferenci v Národní technické knihovně tu-ším před čtyřmi měsíci probíhala diskuse v deseti pracovních sku-pinách nad tím, co by měl tento pilíř nové reformované péče zna-menat. 

Jaká definice byla po diskusích přijata?Strategie definuje Centrum duševního zdraví jako soubor vzájemně propojených služeb poskytovaných jednou nebo více organizacemi zajišťujících v daném regionu služby osobám s vážným psychickým onemocněním. Jeho primárním posláním bude poskytování psychi-atrických zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb s cí-lem maximální podpory začlenění klientů do jejich vlastního sociál-ního prostředí.

To zní hodně obecně, co by mělo centrum konkrétně dělat? Činnost centra musí být odvozena od toho, jaká je úroveň slu-žeb psychiatrické péče v daném regionu. Kolegové ze Strategic-ké projektové kanceláře v současnosti pracují na analýzách situ-ace v jednotlivých krajích. Výsledkem bude představa, o kolik se například v kraji Vysočina, sníží počet lůžek v psychiatrické léčeb-ně, jakou péči zajistí psychiatrická oddělení nemocnic, kolik je po-třeba ambulantních psychiatrů a jaké služby by měly být saturo-vány Centrem pro duševní zdraví. Součástí centra by jistě měl být 

Jakou perspektivu mají  Centra duševního zdraví?

Ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví PhDr. Mgr. Jan Bodnár stojí v čele týmu, který připravuje podklady pro čerpání dotací z evropských strukturálních fondů v programovacím období 2014–2020 na oblast psychiatrické péče. Evropské peníze by měly pomoci s nastartováním reformy psychiatrické péče v České republice. Novým prvkem systému a klíčovým pilířem reformy se mají stát mimo jiné Centra duševního zdraví.  

denní stacionář, kde pracují komunitní sestry, kde je poskytová-na sociální a zdravotní rehabilitace, ambulantní péče a psychote-rapie. V centru by měla být poskytována rovněž asertivní péče, tu-díž komunitní výjezdní týmy. Obecně by mělo Centrum duševního zdraví představovat určitý přechod mezi institucionální péčí a re-lativně nákladnou péčí zajišťovanou výhradně uvnitř komunity, zá-kladním principem je přitom zajištění podpory pacientům v nepře-tržitém režimu sedm dní v týdnu. 

Pro kterou skupinu klientů nebo psychiatrických pacientů by mělo centrum především sloužit?V daném regionu by mělo zajišťovat základní služby pro těžké paci-enty, kteří jsou nyní hospitalizováni v psychiatrických léčebnách, zá-roveň by mělo zajišťovat pomoc i u méně závažnějších diagnóz v mís-tě, kde není dostupná péče ambulantních psychiatrů, případně jiná např. krizová péče. Ale to závisí na situační analýze v daném kraji. V zásadě by centra měla akumulovat tu péči, která je nyní poskytová-na v psychiatrických nemocnicích, v tuto chvíli se však nejedná o celé spektrum pacientů v těchto nemocnicích. Postupem času by mělo docházet k výraznějšímu rozvolňování kapacit psychiatrických ne-mocnic, deinstitucionalizace péče je tedy zcela základním stavebním kamenem reformy.

Lze si centrum představit jako jednu budovu, ze které budou poskytovány různé služby?Představa, že centrum musí být v každém případě jednoduše řeče-no něco jako poliklinika, je mylná. Tady nejde o budovy, ale o systém. Velmi důležité je, že podle definice centra jde o soubor vzájemně pro-pojených zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb po-skytovaných jedním nebo více poskytovateli. Služby sice mohou být poskytovány z jedné budovy, proč ne, ale očekáváme, že to tak roz-hodně nebude ve všech případech. Základní složkou centra může být denní stacionář, ale ambulantní psychiatr může sídlit v sousedství. Ani sociální pracovník nemusí mít židli přímo v domě, může s cen-trem spolupracovat na základě smlouvy. A je v podstatě jedno, kdo získá akreditaci na poskytování služeb v rámci Centra duševního zdraví, jestli to bude ambulantní psychiatr nebo nemocnice, s. r. o. nebo neziskovka. Z mého pohledu je v podstatě jedno, jakým způso-bem budou ty služby zajištěny, kým budou provozovány, ale jde o to, aby byly zajištěny a byly provozovány. To je samozřejmě úzce spoje-no s úhradovými mechanismy.

Jak bude zajištěno financování zdravotních, ale také sociálních služeb?V rámci reformy psychiatrické péče v tuto chvíli existují dvě význam-né podskupiny, jedna pro jednání se zdravotními pojišťovnami nad 

rozhovor

PhDr. Mgr. Jan Bodnár, ředitel odboru evropských fondů ministerstva zdravotnictví

7rozhovor

úhradovými mechanizmy a jedna pro koordinaci s ministerstvem práce a sociálních věcí. Prostředky ze Strukturálních fondů chceme rovněž z části použít na podporu pilotních provozů jednotlivých sys-témů péče, zvláště Centra duševního zdraví, ale nemělo by dochá-zet k podoře nákladů na rutinní provoz, ty musí být řešeny pomocí běžných zdrojů fi nancování, z úhrad zdravotních pojišťoven nebo fi -nančními transfery ze sociální oblasti. O tom se vedou velmi inten-zivní a velmi tvrdá jednání, protože žádný z těchto hráčů nechce do systému dávat více, než dává nyní.

Co podle vás komplikuje spolupráci rezortů zdravotnictví a sociálních věcí?Propojení systémů zdravotní a sociální péče je extrémně složitá věc, která je zvláště v oblasti dlouhodobé péče dlouho diskutována, z těchto debat se však specifi ka psychiatrická péče trochu vytratila. V návaznosti na transformaci potřebujeme defi novat toto propoje-ní nově, protože u nás jsou tyto systémy oddělené a nespolupracu-jí tak, jak by měly. V jiných evropských zemích jsou systémy sociální a zdravotní péče více spojené. Problém je v tom, že tu jsou dva zdro-je fi nancování, dva typy služeb a koordinace těchto dvou typů není jednoznačně defi novaná. Minimálně na úrovni psychiatrické péče se s tím musí něco dělat a na to reaguje reforma, takže v rámci ev-ropských dotací určitě očekáváme podporu služeb sociálního, resp. zdravotně-sociálního charakteru. Primárně ale, a to je třeba zdůraz-nit, reformu psychiatrické péče vnímáme jako medicínskou nebo zdravotní záležitost.

Kvalitní medicínskou péči zajišťují i psychiatrické léčebny, ale co vázne, jsou právě sociální služby. Aby se pacient mohl navrátit do života, potřebuje komplexní rehabilitaci, tedy nejen zdravotní, ale i sociální.Tyto dvě složky rehabilitace musí být určitě propojené a regionál-ní systém péče by měl jako nedílnou součást agregovat i sociální re-habilitaci. Tu můžeme rovněž vnímat jako sekundární nebo terciární prevenci dalšího rozvoje duševní nemoci. Je nesmírně důležité, aby došlo k propojení a k úpravě fi nancování této oblasti. Vytvořit rámec fi nancování je obzvláště důležitá věc, tj. aby nedocházelo k tomu, že poskytovatelé péče, dejme tomu neziskové organizace, které posky-tují například sociální rehabilitaci, byly závislé na nepravidelných ev-ropských zdrojích. 

Jak bude možné zajistit fi nancování komplexnější zdravotně sociální péče pro lidi s duševním onemocněním? Pro zjednodušení celé problematiky vycházíme ze dvou základních předpokladů. Prvním je, že je třeba něco udělat s péčí v psychiatric-kých léčebnách, kde můžeme nalézt pokoje po patnácti pacientech. Tento stav neodpovídá požadovaným evropským a světovým stan-dardům, takže je potřeba danou situaci změnit. Druhým základ-ním předpokladem je to, že psychiatrické léčebny v daném nastave-ní jsou relativně levným systémem péče o duševně nemocné. Netvr-dím, že jsou vhodným systémem z hlediska důstojnosti péče, ale jsou jistě levným systémem z hlediska organizace péče, maximálně systé-mem středně nákladovým. Jsou země, které jsou velmi bohaté, třeba Norsko, které mají zcela neinstitucionalizovaný systém péče, takže nemají ani jedinou psychiatrickou léčebnu a veškerá péče je řešena na komunitní bázi. V našich podmínkách nemáme a pravděpodob-ně nikdy mít nebudeme v systému zdravotní péče tolik peněz jako má Norsko, takže potřebujeme takový model, který bude zohledňo-vat nutnost rozvoje komunitní péče a zároveň bude doplněn fungu-jícími a účelně podporovanými zařízeními institucionální péče. Jed-ná se rovněž o model péče, který se rozvíjí v zahraničí pod pojmem „balanced care“, tedy vyvážená péče. Právě na tento koncept plně 

respektující principy komunitní péče navazuje rovněž idea Center duševního zdraví.

Důležité je, aby tento nový model byl udržitelný z hlediska veřej-ných fi nancí, zvláště z úhrad ze zdravotního pojištění. Proto jsme se rozhodli agregovat péči do něčeho, co by bylo přechodným modelem mezi institucionální a čistě komunitní péčí, která je relativně drahá.

Oponenti ale říkají, že komunitní péče je naopak levnější než ústavní péče, kde jsou velké investiční náklady, náklady na hotelové služby.Dovolil bych si s tímto názorem polemizovat, podle mě čistá komu-nitní péče je v součtu dražší než institucionální, i když existují vý-jimky, a je pravda že léčba některých diagnóz může vykazovat vět-ší nákladovou efektivitu při péči na komunitní bázi. Čistě teoreticky, pokud však například každému pacientovi, který trpí závažnou psy-chózou a vyžaduje permanentní péči, přidělím jeho osobního kouče nebo osobního asistenta, tak to bude velmi drahé, ti asistenti se bu-dou muset střídat atd... 

V praxi je běžnější, že jeden case manager má na starosti dejme tomu deset schizofreniků. To je model, který bychom rádi uplatnili v Centru duševního zdraví. Nicméně pokud bych to měl dělat opravdu důkladně, tak rozhodně nestačí, když klienta uvidím třeba jednou za týden. 

Josef Gabriel

. Společnost Kolektory Praha nabízí možnost prohlídky podzemních tunelů – kolektorů, kde jsou uloženy inženýrské sítě potřebné pro život velkoměsta. Kolektory jsou přístupné ve středu, v pátek a poslední sobotu v měsíci. Prohlídku je možné zakoupit prostřednictvím rezervačního systému společnosti TICKETSTREAM.

Více informací najdete na www.kolektory.cz.

Kolektory Praha, a. s.Navštivte pražské technické podzemí, jeden z nejdelších kolektorových systémů na světě.

inzerce

8 téma: centrum duševního zdraví

Novým prvkem v systému psychiatrické péče se mají stát Centra duševního zdraví. Proto jim v tomto vydání Espritu věnujeme největší pozornost. Pro úplnější představu nabízíme čtenářům stručný „výtah“ ze souvisejících pasáží strategie.

G lobálním cílem strategie je „zlepšit kvalitu života lidem s du-ševním onemocněním“. Tento globální cíl byl rozpracován do skupiny sedmi strategických cílů:

Zvýšit kvalitu psychiatrické péče systémovou změnou organizace jejího poskytování. Klíčová opatření zahrnují vznik Center duševního zdraví (CDZ) ja-kožto nového pilíře poskytování psychiatrické péče s návazností na sociální oblast, a dále pak opatření vedoucí k rozšíření sítě poskyto-vatelů psychiatrické péče včetně návazných služeb a restrukturali-zace lůžkové péče (ve smyslu lepší dostupnosti). Hlavním předpo-kladem pro naplnění tohoto cíle je zajištění dohody se zdravotními pojišťovnami o dlouhodobě udržitelném nastavení financování sys-tému psychiatrické péče. 

omezit stigmatizaci duševně nemocných a oboru psychiatrie obecně. Hlavním předpokladem pro naplnění tohoto cíle je vytvoření dlou-hodobých a efektivních destigmatizačních a vzdělávacích programů. Mezi hlavní rizika u tohoto cíle řadíme především nedostatečnou alokaci finančních prostředků pro destigmatizační a vzdělávací pro-gramy a jejich následnou nedostatečnou účinnost. 

Strategie reformy  psychiatrické péče a CDZ

Zvýšit spokojenost uživatelů s poskytovanou psychiatrickou péčí. Hlavním zaměřením je zlepšení komunikace odborné veřejnosti s duševně nemocnými a jejich rodinami. Klíčová opatření jsou zamě-řena na edukaci odborné veřejnosti a vyšší provázanost zdravotních a sociálních služeb. 

Zvýšit efektivitu psychiatrické péče včasnou diagnostikou a identifikací skryté psychiatrické nemocnosti. Pro dosažení cíle je nezbytné zlepšit a rozšířit pregraduální i postgra-duální vzdělávání lékařů a odborných pracovníků mimo oblast psy-chiatrie tak, aby se zvýšila schopnost odhalovat psychiatrickou ne-mocnost, což způsobí včasnou léčbu a předání duševně nemocného do péče odborníkům. 

Zvýšit úspěšnost plnohodnotného začleňování duševně nemocných do společnosti (zejména zlepšením podmínek pro zaměstnanost, vzdělávání a bydlení aj.). Opatření vedoucí k naplnění cíle zahrnují zejména lepší provázanost mezi zdravotní a sociální oblastí, zavedení pilíře CDZ a rozšíření sítě poskytovatelů psychiatrické péče. 

Zlepšit provázanost zdravotních, sociálních a dalších návazných služeb. Předpokladem pro úspěšné dosažení cíle je zajištění spolupráce ne-zdravotnických složek státní správy (resortů) a územních samospráv při přípravě a realizaci organizačních změn a opatření. Potenciál-ním rizikem je naopak nedostatek součinnosti všech zainteresova-ných stran. 

9téma: centrum duševního zdraví

humanizovat psychiatrickou péči. Rozvoj péče poskytované v rámci CDZ a dalších extramurálních slu-žeb, optimalizace sítě a modernizace lůžkového fondu s vazbou na definovaný cílový stav patří mezi klíčová opatření pro dosažení cíle humanizace péče. Neméně důležitým aspektem v rámci humaniza-ce je zlepšení podmínek péče ve stávajících zařízeních, jako jsou psy-chiatrické nemocnice a psychiatrická oddělení nemocnic, a to za po-moci investic do kultivace tamějšího prostředí. 

Pilíře strategie Strategie reformy psychiatrické péče v ČR má za globální cíl zlepšit kvalitu života duševně nemocných prostřednictvím restrukturalizace služeb a sítě zařízení poskytujících péči napříč celou společností. Pro děti a dorost pak reforma znamená restrukturalizaci současné intra-murální péče, vybudování plnohodnotné základní sítě ambulantní péče a vytvoření návazné extramurální péče s provázaností do vzdě-lávacího systému ČR. V implementaci Strategie se počítá s rozvojem CDZ jako dalšího pilíře služeb, který rozšiřuje stávající péči, kom-plexně ji doplňuje a přibližuje ji duševně nemocným. Strategie se tak ve výsledku opírá o čtyři základní pilíře: 

1. Ambulantní péče Psychiatrické, psychologické a klinickopsychologické ambulance představují primární psychiatrickou péči, která nezastupitelně zajiš-ťuje péči pro většinu klientů psychiatrických služeb. Odborná zdra-votní péče je primárně určena docházejícím pacientům a ve větši-ně případů je poskytována subjekty soukromého sektoru na zákla-dě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, přičemž velká část této péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. 

2. Centra duševního zdraví (CDZ) Centra duševního zdraví jsou souborem vzájemně propojených slu-žeb poskytovaných jednou nebo více organizacemi zajišťujících v da-ném regionu služby osobám s vážným psychickým onemocněním – severe mental ilness (dále jen SMI). Primárním posláním CDZ je poskytování psychiatrických zdravotnických a přímo navazujících sociálních služeb s cílem maximální podpory začlenění klientů do je-jich vlastního sociálního prostředí. 

3. Psychiatrická oddělení nemocnic Akutní lůžková psychiatrická péče je takový typ péče, který je posky-tován bezprostředně po vzniku či zhoršení psychické poruchy vyža-dující hospitalizaci osob, které o tuto péči požádají nebo psychiat-rickou péči odmítají, ale v důsledku projevů jejich duševní poruchy ohrožují sebe nebo své okolí. Poskytují konsiliární servis pro nemoc-nici. 

4. Psychiatrické nemocnice Psychiatrické nemocnice jsou lůžková zdravotnická zařízení posky-tující komplexní psychiatrickou péči. Zdravotní služby jiných od-borností jsou poskytovány jako podpůrný servis s cílem zajistit kom-plexní zdravotní péči o pacienty ze spádové oblasti. Zaměřují se převážně na následnou a specializovanou lůžkovou péči. Mohou po-skytovat akutní péči pro přiměřenou územní spádovou oblast. 

Centra duševního zdraví Centra duševního zdraví jsou novým nízkoprahovým pilířem pro po-skytování zdravotně-sociálních služeb. Tímto pilířem se rozšiřuje systém péče v ČR a přibližuje ji tak blíže duševně nemocným. Posky-tuje individualizovanou péči zejména vážně duševně nemocným, ko-ordinuje dostupné služby s ohledem na potřeby klientů v jejich přiro-zeném prostředí. 

organizace CdZ•  Vybudovat regionální síť CDZ kombinujících psychiatrické, kli-

nicko psychologické a návazné sociální služby. •  Vybudovat systém koordinace práce a spolupráce složek poskytu-

jících sociální a zdravotní služby v rámci i vně CDZ (např. koor-dinace uživatelů při užívání psychiatrických a sociálních služeb, a to za účasti uživatelů péče). 

•  Definovat regionální zodpovědnosti u terénních a komunitně oriento vaných služeb. 

•  CDZ mají především fungovat samostatně, mají být umístěna v běžném občanském prostředí, popřípadě jako součást psy-chiatrických oddělení nemocnic, psychiatrických nemocnic či jako specializované jednotky péče pro jednotlivé disciplí-ny. Mohou být též provozována jako součást psychiatrických ambulancí. Za předpokladu splnění náležitých akreditačních standardů se psychiatrické ambulance mohou v CDZ transfor-movat. 

•  Umístění ambulantní části CDZ primárně v běžné zástavbě. •  CDZ poskytují nízkoprahovou péči. •  Implementovat programy začleňování rodin do poskytované péče 

CDZ. •  Implementovat programy pro zapojování uživatelských organi-

zací do podpory CDZ – uživatelé se stávají partnerem poskytova-telů zdravotních a sociálních služeb. 

•  CDZ primárně nefungují jen s vlastními zaměstnanci, ale mohou si nasmlouvat i služby od jiných pilířů a partnerů. 

•  CDZ jsou primárně určena pro uživatele se závažným duševním onemocněním (SMI), paralelně mohou v jednotlivých CDZ vzni-kat specializované služby pro další cílové skupiny (adiktologie, pedopsychiatrie, poruchy příjmu potravy, gerontopsychiatrie). 

Poskytované služby CdZ•  Služby v rámci CDZ jsou poskytovány zejména v přirozeném pro-

středí klienta a také v zařízení CDZ. Péče je založena převážně na multidisciplinárním týmu. 

•  Terénní tým (intervence: vyšetření, koordinace péče – case ma-nagement, krizová intervence, zprostředkování hospitalizace, asertivní práce v terénu, práce s rodinou, psychiatrická rehabili-tace včetně podporovaného vzdělávání a podporovaného zaměst-návání). 

•  Krizové centrum (intervence: krizová telefonická intervence, kri-zová lůžka). 

•  Denní péče – zdravotnický denní stacionář nebo denní centrum (intervence: psychoterapie individuální, skupinová, rodinná, vol-nočasové a vzdělávací programy, kognitivní rehabilitace). 

•  Psychiatrická ambulantní péče. •  Služby klinického psychologa.•  Služby dětského klinického psychologa. •  Svépomocné programy (uživatelé, rodinní příslušníci) 

Mezi další služby mohou patřit: psychogeriatrický stacionář, specia-lizované pedopsychiatrické služby, AT (adiktologický) denní stacio-nář, stacionář pro poruchy příjmu potravy (PPP), odlehčovací služby a poradenství pro všechny cílové skupiny. 

dostupnost Vybudovat jedno CDZ na cca 100 000 obyvatel, v některých regio-nech jedno CDZ na 80 000 obyvatel, s cílem efektivního poskytová-ní definovaných služeb a péče. V režimu 24/7 (provoz 24 hodin 7 dní v týdnu) budou mít přímou regionální vazbu danou časovou dostup-ností a polohou. Dojezd: 30 minut veřejnou dopravou.

Strategie reformy psychiatrické péče, verze 21

10 téma: centrum duševního zdraví

O Strategii reformy psychiatrické péče jsme hovořili s předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP a ředitelem Psychiatrické nemocnice Bohnice MUDr. Martinem Hollým.

Co nového Strategie přináší, co se podle vašeho názoru povedlo?Je potřeba říct, že se jedná o materiál kompromisní. Na Strategii in-tenzivně pracovalo pět základních skupin stakeholderů a myslím, že na to je výsledek celkem dobrý. Podařilo se prosadit a do jisté míry přesněji definovat samostatný projekt komunitní péče jako nový pilíř psychiatrické péče. Centra duševního zdraví mají primárně vznikat v běžné zástavbě a fungovat v přirozeném prostředí klientů. Strate-gie zřetelně akcentuje posun péče směrem k pacientům, ale není tam plamenný výkřik, že zrušíme léčebny.  Výsledný materiál považu-ji za dobrý návod jak udělat vyváženou péči v  přechodovém období, v horizontu nejbližších osmi let. První dva roky bychom měli věnovat hlavně analýzám, abychom věděli, co měníme. Bohužel tato data za-tím nemáme a všechny reformní materiály, které mluvily o dalším vý-voji, mluvily bez změření a zvážení reálného stavu. 

Co se nepovedlo?Nepodařilo se nám dostatečně oddělit Strategii od čerpání evrop-ských fondů. Většina obav, které se ozývají ze všech stran, se týká toho, komu půjdou ty velké peníze. Netýkají se toho, že je Strategie obsahově špatná. Tento materiál slouží také jako podklad k čerpání fondů, bez naděje na získání pomoci bez strukturálních fondů by vů-bec nevznikl a dává nějaké mantinely, kam by evropské peníze měly jít a kam ne. Na druhou stranu potřeba reformy a evropské dotace jsou jasně oddělené věci. To se nám nepodařilo dostatečně zdůraznit. V červených deskách bude Strategie sloužit pro získání podpory z ev-ropských fondů a v modrých deskách je to materiál, kde je uvedeno, jakou psychiatrii chceme mít bez ohledu na to, jestli peníze najdeme nebo nenajdeme.  

Koho počítáte do základní skupiny „stakeholderů“, která diskutovala o Strategii?Jsou to ambulantní psychiatři, zástupci komunitní péče, psychiatric-kých oddělení a psychiatrických nemocnic. Mimo těchto čtyř pilířů ještě uživatelé a rodiče.

Zapojovalo se do debat také ministerstvo práce a zdravotní pojišťovny?Do pracovní skupiny patří ještě zástupci MPSV a zdravotních pojiš-ťoven, ale to nebyli moc hlasití stakeholdeři. Nezapojovali se do de-baty tak intenzivně jako i ostatní. 

Není to chyba, že další klíčoví hráči, kteří drží peníze a rozhodovací pravomoci, se do diskuse moc nezapojili? Slyšel jsem kritiku, že ve Strategii jsou vykreslené krásnější zítřky, ale žádné garance, že se něco stane. Samozřejmě je to možné tak vní-mat. Je možné říct, tak jste si to hezky nakreslili, ale stejně to půjde do šuplíku. Také lze tvrdit, že se jedná o materiál vytvořený jenom proto, aby se vyspravily léčebny. Jiní zase říkají, že je to účelový ma-teriál, aby se tady postavilo sto center duševního zdraví. Klíčový po-sun vidím v tom, že se na obsahu Strategie těch pět skupin shodlo. Sice s různými výhradami, ale v zásadě se na tom plus mínus těch pět skupin shodlo. Což se dosud nikdy nestalo. Už nemůžeme být od-střeleni přes jednoduchý argument, vy sami se nedohodnete, tak co po nás chcete. Navíc v pracovní skupině byly zastoupeny jak pojiš-ťovny, tak MPSV a zvedli pro to ruku. Startovací pozice k dalšímu vy-jednávání jak s MPSV tak s pojišťovnou je lepší než dřív. Pro uchopi-telný a srozumitelný materiál je možné snadněji vyjednávat politic-kou podporu. Jsme o kus dál.

Na tiskové konferenci na téma Reforma systému psychiatrické péče, která se konala v Senátu koncem srpna, se předseda občanského sdružení Kolumbus Jan Jaroš vyslovil proti „zlatým klecím“, ke kterým by mohla vést ve Strategii zmíněná humanizace léčeben. Co říkáte na tuto kritiku ze strany pacientů?Vnímám jistou nekonzistentnost tohoto vyjádření. Pamatuji se, že na několika seminářích k reformě jasně verbalizoval obavu pacientů z toho (a má na to udělaný nějaký výzkum), že by se léčebny překot-ně rušily. Teď to vnímám jako postoj opačný, abychom proboha ne-zlepšovali prostředí pro pacienty. Ale i u jiných skupin stakeholderů se jejich počáteční názor během debat vyvinul nebo posunul. 

Jak se díváte na stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o duševní zdraví? Dnes mi přišel vizuál plakátu na happening ke Dni duševního zdraví (Platforma je spolupořadatelem happeningu před budovou minister-stva zdravotnictví, pozn. red.) a musím říct, že mě to trochu mrzí. Na jednu stranu rozumím té obavě a vím, že je v zásadě dobře, aby se na každé riziko upozorňovalo, ale nemůžu si pomoct, prohlášení plat-formy mi přišlo nevyvážené, v zásadě bylo jenom kritické. Když se to čte podrobně, tak se tam najdou dvě věty, že se konečně něco děje, dobře, a pak je tam celá stránka kritiky. Tento postoj Platformy chá-pu jako aktivistický, ne jako racionálně debatní. Jako aktivisté pou-žíváme často hyperbolu k tomu, abychom upozornili na nějaký pro-blém, ale není to objektivní hodnocení. Tam někam si to musím zařa-dit, abych vnímal smysluplnost toho stanoviska.

V čem má podle vašeho názoru Platforma pravdu a v čem ne?Rozumím taky obavám lidí kolem komunitní péče, že někdo chce je-nom nalít peníze do stávajících institucí, protože Strategie málo ak-centuje deinstitucionalizaci a připouští také jiné vysvětlení dalšího vývoje. Ale v situaci řekněme křehkého konsensu vyrukovat s tako-vouto nediplomatickou kritikou, to vnímám jako neopatrný krok. Už mám podobný dopis od ambulantních lékařů. Je pro mě otázkou, co je důležitější, jestli mít ze svého pohledu všechno úplně vyhovující, nebo skutečnost, že vznikla nějaká křehká dohoda. Tam já mám od-lišný názor než mluvčí Platformy, protože si myslím, že to je materi-ál, kde bychom si chvíli měli hýčkat tu shodu. Má-li se to někam po-sunout, tak to nesmí být hned rozstříleno. Rozumím tomu, že „zlep-šení podmínek péče ve stávajících zařízeních, jako jsou psychiatrické nemocnice a psychiatrická oddělení nemocnic, a to za pomoci inves-tic do kultivace tamějšího prostředí“ to je ta skulina ve Strategii, kte-rou při zjednodušujícím pohledu může někdo využít k tomu, že je po-třeba primárně humanizovat léčebny. K tomu, že ten materiál je úzce 

Jsme o kus dál

MUDr. Martin Hollý, ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice a předseda výboru Psychiatrické společnosti

11téma: centrum duševního zdraví

 

P racovní skupina pro přípra-vu Strategie reformy psy-chiatrické péče, která pů-

sobí na ministerstvu zdravotnictví, dokončila během léta práci na nej-důležitější části Strategie.  „Mate-riál ke Strategii reformy psychiat-rické péče byl na začátku září od-souhlasen výborem Psychiatrické společnosti a vzápětí byl jedno-hlasně přijat pracovní skupinou ministerstva zdravotnictví,“ říká MUDr. Martin Hollý, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a současně ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice. Členové výbo-ru Psychiatrické společnosti i mini-sterské pracovní skupiny podle něj projednali pouze hlavní obsahovou část Strategie. 

„Celý materiál bude širší. Při-bude ještě zdůvodnění, proč se vlastně reformuje péče o dušev-ně nemocné – mělo by se hod-ně podobat vstupní zprávě z pro-since loňského roku. Další částí je 

implementační rámec, kde bude podrobněji popsáno, co si vlast-ně v jednotlivých oblastech re-álně představujeme, včetně ča-sového plánu. Doufám, že se tam objeví i nějaká finanční úva-ha, kolik by to mohlo stát,“ uvá-dí M. Hollý. Strategie však podle něj není „plán pětiletky“, její dů-ležitou vlastností musí být schop-nost pružně reagovat na aktuál-ní situaci. 

V současnosti probíhá na mini-sterstvu zdravotnictví interní při-pomínkové řízení. Zatím se k ma-teriálu vyjádřily jednotlivé zúčast-něné odbory bez toho, že by se něco zásadního změnilo. Koncem září by měl definitivní text Strate-gie schválit ministr zdravotnictví MUDr. Martin Holcát. „Strategie by měla být oficiálně publiková-na jako materiál schválený mini-sterstvem zdravotnictví 10. říj-na ke Dni duševního zdraví,“ říká M. Hollý.   –ga–

Strategie reformy psychiatrické  péče má zelenou

zdravotnický – na ministerstvu zdravotnictví se nic jiného nedalo dě-lat. Racionálně obojí vnímám, jde spíš o formu. Musím říct, že ta mi vnitřně trochu ztěžuje investice do dalších debat. 

Co se nelíbí ambulantním psychiatrům?Kritizují Centra duševního zdraví jako systémový prvek. Vzkazu-jí přes svého předsedu, že s tím jasně nesouhlasí. Obávají se toho, že Centra duševního zdraví jim budou brát zdroje, že pojišťovna bude Centrum duševního zdraví vnímat jako referenční pracoviště a že se z Centra duševního zdraví stane arbitr, co má a nemá v regionu fun-govat, to znamená, že jim bude někdo dělat šéfy. Konkrétně vyjad-řují obavu z toho, že v reformě budou selektivně a výhradně podpo-rována Centra duševního zdraví, že CDZ budou podporována jak z prostředků Evropské unie, tak následně ze strany zdravotního sys-tému, že nově vzniklá CDZ budou v regionech k sobě stahovat nově vzniklé úvazky u zdravotních pojišťoven i s úhradami, že úhrady pro CDZ půjdou na úkor již existujících psychiatrických ambulancí a že psychiatrickou péči v regionech budou finálně řídit pracovníci CDZ a budou přidělovat pacienty jednotlivým ambulantům.

Hrozí podle vás, že takhle nějak by to mohlo skutečně dopadnout?Zažili jsme spoustu byrokratických šimlů, kteří z nepochopení slo-žitosti a mnohovrstevnatosti psychiatrické péče to klidně mohou takhle pojmout. Proč budeme řešit rozvoj sítě ambulantních psychi-atrů, když máme Centra duševního zdraví? Ta nás stejně stojí dost. Myslím, že to je reálnější riziko, než že by se pozlatily léčebny. Tuto 

obavu ambulantních lékařů sdílím a je to něco, co se musí hodně hlí-dat. Mohlo by to vést až k tomu, že úzkostný neurotik, který není tak nemocný, aby o něj musela pečovat komunitní služba, bude půl roku čekat na vyšetření odborníkem. Protože není ten těžce duševně ne-mocný. A těchto lidí máme 80 procent a taky na ně musíme mys-let. Ambulance psychiatrů slouží spíše depresivním a úzkostným li-dem. Každá skupina poskytovatelů péče to vidí přes svoji většinovou  klientelu. 

Jak to vidíte z pozice ředitele psychiatrické nemocnice?Nemyslím si, že bych nevnímal, že věci jdou dělat i jinak, ale velmi obtížně si dokážu představit, že by někteří naši pacienti bydleli jinde než v ústavu, který může být vlídnější, ale myslím si, že péče ve vlíd-ném ústavu je pro ně efektivně zajištěná. Pracovníci v komunitní péči se postarají o schizofrenika, ale jistě ne o člověka, který k tomu má gangrénu nohy, těžký diabetes nebo selhávající plíce. To je skupina pacientů, kteří musí být někde hospitalizovaní, i když ne v řádu let, ale někde léčeni být musí. Zatím jsem nedostal odpověď na to, jest-li v Terstu jsou interní a chirurgická oddělení tak otevřená, že tam mají lidi s vážnou duševní nemocí a pečují o jejich tělesný stav. A mo-bilní tým dochází na oddělení a vysvětluje jim tu psychiatrickou pro-blematiku. Dokážu si to představit, ale nedokážu si představit, že by to v nejbližších dvaceti letech akceptovali naši internisti a chirurgo-vé. To se nařídit nedá, jde o změnu kultury, musí k tomu dorůst. To je problém akceptace duševně nemocných v somatické medicíně. I lidi s Parkinsonovou chorobou, to je neurologické onemocnění, jsou u nás.  Josef Gabriel

12 příběh

Už na škole jsem měla problémy s tím, že jsem nevycházela se svými vrstevníky. Často jsem utíkala do svého světa a hodně jsem studovala psychologii a různé spirituální techniky. 

s cházely jsme se v té době s kamarádkou, snažily jsme se uvést do minulých životů a pokoušely jsme se navzájem uspat, říkaly jsme nahlas věci, co vidíme. A ona to sepiso-vala. Už v té době jsem měla první problémy, ozvučené my-

šlenky, třeba když jsem usínala. Od dvanácti jsem měla silné depre-se, které jsem řešila alkoholem v kombinaci s různými dostupnými léky. Chtěla jsem tímto způsobem spáchat sebevraždu. Říkala jsem si, pokud se to nepovede, mohu skočit z mostu, měla jsem i jedno místo vyhlídnuté, ale bála jsem se té bolesti. Pak se objevil bývalý pří-tel, který mě hodně podporoval a snažil se, abych nemusela být s ro-dinou a byla u něj. Když jsem byla s ním, prohlubovaly se mé problé-my s jídlem, kdy jsem postupně čím dál méně jedla, aniž bych věděla, že si tím vyvolám mentální anorexii. On mě v tom podporoval, říkal mi, že takhle hubená vypadám dobře. Z 55 jsem zhubla na 42 kilo. 

Problémy a problémyHned po škole jsem nastoupila do práce, ale věděla jsem, že se v ní neudržím. Nebyla to práce pro mě, pracovala jsem jako prodavač-ka v textilu. Měla jsem tam problémy v kolektivu. Také další po-dobné práce pro mě byly hodně náročné, nevěděla jsem ještě, že jsem nemocná. V poslední práci před nemocí jsem začínala propa-dat anorexii, nejedla jsem a neměla energii cokoliv dělat. Pracova-la jsem v obchodě asi rok. Ještě když jsem byla v léčebně, chodila mi 

I se schizofrenií se dá žít nemocenská, ale pak mě propustili. V té době před nemocí jsem už brala lexaurin, věděla jsem, že bych do toho neměla pít, a přesto při návštěvě u bratra mého přítele jsem se dost napila a padla do stavu, kdy jsem všechno vnímala, ale nemohla jsem otevřít oči. Takhle to tr-valo asi 24 hodin, přítel nevěděl, co se mnou je, až jsem se konečně probudila. V té době jsem to přikládala tomu, že jsem vypila asi dva litry kaktusového džusu, tak jsem si myslela, že jsem se otrávila. Ale ona to byla kombinace alkoholu s lexaurinem. 

Kde je metro?Hodně jsem v té době cestovala po městě, protože jsem nemohla být ani u svých rodičů ani u rodiny přítele, často jsem se objevila v Boh-nicích, někdy jsem jezdila sem a tam z konečné na konečnou, skoro jsem ani nevěděla, že existuje metro a ptala se lidí, kde metro je. Při-padala jsem si jako z jiné doby, že cestuji časem anebo se vracím do minulých životů, a bylo to tak silné, že jsem každý den zažívala nový příběh. Připadala jsem si jako Kleopatra nebo nějaká bohyně, li-dem kolem mě se měnily duhovky na různé barvy. Nebavila jsem se se svou rodinou, jen s přítelovou rodinou, jeho máma se bála, že se o mě bude muset starat celý život, tak mě u přítele pomlouvala. Měla jsem z ní pocit, že mě chce tyranizovat. Třeba mi vynadala, že nepe-ru prádlo v pračce, když mi to předtím sama zakázala. Nebo jsem vy-malovala a ona všude viděla jen šmouhy. Pak mi řekla, nepřeju si, abys tu byla, když syn není doma. Nakonec jsem to už nemohla vydr-žet, tak jsem zavolala mámě po dvou měsících, co jsem s ní nekomu-nikovala, aby pro mě přišla, že mi je hodně špatně. Když mě odved-la domů, vůbec nerozuměla tomu, co říkám, byla jsem totálně zmate-ná, tělo mě neposlouchalo a bylo velmi zesláblé. Tak mamka zavolala záchrannou službu, aby se na mě podívali, aniž by věděla, že mě 

Lesl

ee M

itch

ell,

flick

r.com

13

R oman trpí paranoidní schizofre-nií. Jeho psychiku výrazně pozna-menaly dvě nešťastné události, které prožil v útlém dětství. Bylo 

mu něco přes rok, když mu zemřela mat-ka a zhruba tři roky, když při autonehodě za-hynul i otec. Od té doby bydlel u své babičky v malé obci Věžničky na Benešovsku.

nemoc se ohlásila na vojněPrvní třídu vychodil Roman v normální zá-kladní škole, ale pak začal mít psychické pro-blémy a musel dojíždět do zvláštní základ-ní školy v okresním městě. „Po ukončení zá-kladní školy jsem se vyučil zedníkem, ale tuto práci jsem pak dělal jen asi tři roky,“ uvádí Roman. Propuknutí jeho onemocnění zřejmě odstartoval nástup na vojenskou zá-kladní službu. „Na vojně jsem byl jen pět mě-síců. Krátce poté, co mě propustili, mě od-vezli do psychiatrické léčebny v Havlíčkově 

Brodu, kde jsem strávil celý rok,“ vyprá-ví Roman. V léčebně mu diagnostikovali pa-ranoidní schizofrenii a dostal plný invalid-ní důchod. Když z léčebny odešel, byla jeho babička již po smrti. Roman se obával byd-let sám, a proto uvítal možnost žít ve Středis-ku křesťanské pomoci mladým v krizi ve Vla-šimi. „V chráněném bydlení jsem byl nejprve na společném pokoji s jinými klienty, později jsem dostal pokoj samostatný. V Exodu se mi líbilo, žel chráněné bydlení tam poskytovali pouze klientům do 30 let. I když mě tam ne-chali o dva roky déle do mých dvaatřiceti, na-konec jsem musel toto zařízení stejně opus-tit,“ říká Roman.

našel si své místo Přestože byl a stále je plně svéprávný, žít sám se kvůli svému schizofrennímu one-mocnění neodvážil. Podařilo se ho naštěs-tí umístit v Integrovaném centru sociálních 

služeb v obci Odlochovice na Benešovsku, které je příspěvkovou organizací Hlavní-ho města Prahy. Tady žije Roman již sedm let a cítí se zde spokojený. Bydlí v samostat-ném, pěkně zařízeném pokoji s televizí, so-ciální zařízení a kuchyňku využívá společné s několika dalšími klienty. „Já si ale stejně sám nevařím, stravovat se chodím do spo-lečné jídelny,“ říká Roman. Život s pomo-cí personálu a pod jeho dohledem mu vy-hovuje. Bere pravidelně léky a necítí, že by jeho osobní svoboda byla nějak omezována. Ke svému invalidnímu důchodu si přivydě-lává přímo v ústavu. „Pomáhám na polovič-ní čtyřhodinový úvazek našim údržbářům. Protože si nejsem jistý, zda bych zcela sa-mostatný život se svou nemocí zvládl, je pro mě bydlení v Odlochovicích ideálním řeše-ním a žádnou změnu do budoucího života neplánuji,“ uzavírá Roman Míka. 

Luboš Hora

Roman nechce žít sám

příběh

odvezou nejprve na Bulovku a poté do léčebny v Bohnicích. Nerozu-měla jsem tomu, proč v léčebně jsem, nemyslela jsem si, že mám psy-chickou poruchu, jen jsem myslela, že má silná bolest hlavy je důvod, proč jsem zmatená.

náhody? Pro mě ne V léčebně se mi vůbec nelíbilo, byla jsem na pokoji s dalšími sedmi ženami. Nasadili mi spoustu nových léků, po kterých mi bylo ještě hůře. Byla jsem ve stavu, kdy jsem o sobě vůbec nevěděla, chodili za mnou kamarádi, chodila za mnou rodina, já jsem je odháněla. Když už mi bylo o něco lépe, seděla jsem ve společenské místnosti u televi-ze a luštila křížovky. V jedné křížovce mi vyšlo v tajence „deli“, byla to soutěž o sladkosti. Přesně v okamžiku, kdy jsem křížovku vyluš-tila, přišla za mnou jedna spolubydlící a přinesla mi pistáciovou ty-činku deli, že mi jí posílá muž, kterému se líbím. Tehdy jsem těmto náhodám přikládala velký význam a bylo to pro mě, jako bych pou-žívala telepatii. Nikdy jsem toho muže neviděla, možná je to ško-da. Řídila jsem se pořád různými symboly, sledovala barvy aut, po-zorovala lidi okolo sebe a myslela si, že mě řídí a neverbálně říkají, co mám dělat. V noci jsem nemohla spát, protože jsem slyšela různé hlasy, které si mezi sebou povídaly, někdy říkaly slova nebo i věty, ale nic mi nepřikazovaly. Pak jednou, když jsem sledovala televizi a při-šlo mi, že se všechno týká mě, udělalo se mi špatně a musela jsem si dojít za sestrou pro lék na zklidnění. Když jsem byla na pavilónu, měla jsem svoji oblíbenou mikinu, na které bylo číslo 23, které pro mě bylo nějakým způsobem přitažlivé. Přišla za mnou skupina léka-řů s tím, že mě přesunou na pavilón 23 na žádost mé rodiny.

Chci mít nad sebou kontroluTam se to začalo hodně zlepšovat, dobrovolně jsem vstoupila do stu-die, kde se testoval nový lék, Zyprexa. Ta mi zůstala doteď, když mi ji na krátký čas později zkoušeli vysadit, objevily se problémy zno-va.  Během čtyř měsíců, co jsem strávila v léčebně, jsem přibrala asi 

30 kilo, z 42 na 72. Bylo to pro mě velmi těžké, nebyla jsem schop-ná se tak přijmout – nebyla jsem vůbec zvyklá na takovou váhu. Když mě propustili z léčebny, přišla jsem o práci a postupem času i o pří-tele, docházela jsem do Esetu na denní stacionář. Tam jsme byli dob-rá parta a po každém sezení jsme se scházeli v hospodě a popíjeli až do večera. Seznamovala jsem se strašně rychle s různými lidmi, dnes si o tom období myslím, že jsem měla manickou epizodu. Byla jsem v té době přehnaně sebevědomá a myslela jsem jen na sebe, na mož-ný návrat nemoci jsem nemyslela. Stavy, kdy jsem o sobě nevěděla, mě ale nakonec dovedly k tomu, že jsem přestala pít úplně. Chci to-tiž mít nad sebou kontrolu. Poté, co mi byla diagnostikována parano-idní schizofrenie, zlepšily se mé vztahy s rodinou. Rodiče o něco poz-ději pochopili, že to, že nechodím do práce, není lenost, ale spíš to, že na to nestačím. Dokonce si o schizofrenii hodně přečetli a začali mě podporovat.

na oběžné drázeZažila jsem ještě další dvě epizody nemoci. Při druhé to bylo tak, že se můj nynější přítel vrátil z ciziny ze služební cesty a našel mě v po-koji ležící, zmatenou, všude nepořádek… místo pozdravu jsem mu řekla, že na oběžné dráze jsou dvě mateřské lodi a že se mnou ko-munikují. Řekl, že je to vážná situace, a asi o týden později jsem na-stoupila na svoji druhou hospitalizaci, kde jsem měla obzvlášť pro-blém s mluvením. V té době jsem si myslela, že mluvení je za trest a že všechno, co řeknu, může být použito proti mně nebo uškodit ji-ným. Asi čtrnáct dní jsem nebyla schopna vypravit ze sebe souvislou větu, až psaní mých myšlenek mi pomohlo navázat kontakt se spo-lubydlící, která mi také velmi pomohla. Psaní mi stále velmi pomá-há a je mým koníčkem. Teď mám už několik let na své onemocnění náhled a myslím si, že i se schizofrenií se dá žít. Snažím se podporo-vat lidi ve svém okolí a předat jim něco ze svých zkušeností a z pohle-du na život. 

Petra

14

Výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií putovala z Prahy do Brna a odtud do dalších měst České republiky. Jejím cílem bylo přiblížit veřejnosti vnitřní svět lidí s duševním onemocněním.

Jsem jako ty

bláznivé umění

P utovní výstava Jsem jako ty, kte-rá představuje umělecká díla, pře-devším obrazy vytvořené autory s psychiatrickou zkušeností, od-

startovala 13. května v pražském obchod-ním domě Kotva. Návštěvníci velkých ob-chodních center na mnoha místech České republiky (Pardubice, Brno, Ostrava, Pra-ha) a také na Slovensku se od poloviny květ-na postupně seznamovali s díly duševně ne-mocných umělců tvořících z potřeby vyjád-řit vlastní zážitky vymykající se zkušenosti zdravých lidí.

Výstava uspořádaná z iniciativy společ-nosti Janssen-Cilag tak umožnila nejširší ve-řejnosti nahlédnout do duše lidí s psychotic-kým onemocněním, nejčastěji schizofrenií. „Je pravda, že u lidí trpících schizofrenií po-zorujeme zvýšenou citlivost vnímání a často expresivní výtvarný projev. Když se na obraz podíváme, má sílu. Jediným úmyslem auto-ra bylo vydat ze sebe emoce, vlastní pocity,“ uvádí kurátor výstavy Ing. arch. Milan Jíša.

Paralelní světyVýstava Jsem jako ty reprezentuje aktuální českou tvorbu v linii uměleckého směru Art Brut. Patří sem umělecky hodnotná díla vy-tvořená lidmi bez formálního uměleckého vzdělání, často trpícími duševním onemoc-něním nebo žijícími na okraji společnosti. Podle Milana Jíši jejich tvorbu charakterizu-je velká osobitost a obsahová originalita. Ve-dle obrazů Zdeňka Koška, který patří mezi světově nejznámější autory Art Brut, jsou na výstavě k vidění například obrazy Hany Cim-plové, Milana Jíši, Radka Deáka nebo Ive-ty Horváthové a mnoha dalších umělců, kte-ří začali tvořit během svého duševního one-mocnění. „Jsou to lidé, kteří jsou vystaveni velkému vlivu nemoci, díky níž se noří do pa-ralelních světů, což je na druhou stranu ne-smírně zatěžuje v konfliktech se skutečným světem,“ říká Milan Jíša. Léčba nemoci po-dle něj vidění paralelních světů často neu-tralizuje, konflikty ve vnímání skutečnosti se zmírňují, ale nastupují vlny únavy a ztrá-ty některých vjemů a prožitků. „Pokud se schizofrenik umělecky vyjadřuje, pak jeho dílo často představuje volání o pomoc. Jeho 

zážitky prostě přerůstají možnosti jednoho těla a duše,“ dodává Milan Jíša. 

Kde se bere tvořivost schizofrenikůPodle některých odborníků, kteří se zabýva-jí vlivem dědičnosti na vznik schizofrenie, je toto onemocnění daní za lidskou schopnost řeči, za to, že máme geny pro přirozený jazyk a kreativitu. „Jakoby schizofrenie byla nega-tivní daní, kterou rodina platí za genetickou výbavu k tvůrčí neotřelosti,“ říká psy chiatr prof. Cyril Höschl. U některých lidí, kteří mají vrozenou dispozici k psychickému one-mocnění, je podle něj neotřelosti a nekom-formního myšlení až příliš mnoho. Společně s dalšími faktory jako je například neuroin-fekce v době před porodem a kouření mari-huany v adolescenci, tak může genetická dis-pozice vést k propuknutí choroby. „Existuje strašně zajímavá studie z osmdesátých let na Islandu, kterou stojí za to připomínat. Došla k překvapivému závěru, že mezi příbuzný-mi lidí nemocných schizofrenií se vyskytují významné tvůrčí osobnosti, jako jsou slavní malíři, spisovatelé a vědci, daleko častěji než v příbuzenstvu zdravé populace,“ uvádí prof. Höschl a z významných výtvarníků, kteří tr-pěli psychickým onemocněním, jmenuje na-příklad Vincenta van Gogha. 

„Typickými příznaky schizofrenie jsou halucinace. Člověk slyší hlasy, které si o něm povídají, které komentují jeho jednání, naři-zují, něco zakazují. Protože vlivem onemoc-nění je realita chybně zpracovávána, přiklá-dá nemocný člověk věcem význam, který pro ostatní lidi nemají,“ vysvětluje prof. Höschl. Schizofrenici podle něj vidí ve věcech sym-boly, které, jak se domnívají, jsou ostatním skryty, respektive přikládají věcem smysl, který v nich dříve neviděli. „Nemocní se schi-zofrenií mají často úžasně zajímavý výtvarný projev,“ říká prof. Höschl, ale připomíná, že za to někdy platí i pokusy o sebevraždu, jako Vincent van Gogh.   

Jak se schizofrenií žít?To, zda schizofrenik žije únosný nebo ne-únosný život, záleží podle kurátora výsta-vy Milana Jíši jednak na léčbě, jednak na 

celkovém přístupu společnosti k duševně nemocným lidem. „To je věc celé řady spole-čenských organizací, institucí i jednotlivců a tady má maše společnost do budoucnosti ještě veliké úkoly,“ konstatuje Milan Jíša. Vý-stava Jsem jako ty má upozorňovat veřejnost na tvůrčí síly duševně nemocných lidí a sou-časně bojovat proti jejich diskriminaci. 

Možnosti léčení schizofrenie se v posled-ních letech zlepšují hlavně díky účinkům an-tipsychotik. V současné době je možné jejich podávání formou tablet nebo injekcí. „Pro-blémem při podávání tablet je fakt, že při-bližně u poloviny pacientů hrozí, že je samo-volně vysadí. Na druhé straně právě tablety považují pacienti za přirozenější. Pravidel-né docházení na dlouhodobě působící injek-ce však výrazně snižuje výskyt hospitalizací a dobu jejich trvání,“ uvádí prof. Höschl. Dů-ležité podle něj je, jak pacient na léčbu reagu-je, jak spolupracuje s lékařem, zda na injekce skutečně dochází a také jak se k nemocnému staví jeho rodina a přátelé. 

Obrovská zátěž, s níž duševně nemocní lidé žijí, se podle Milana Jíši objevuje i ve vy-stavených dílech. „Všimněte si na našich ob-razech jedné věci – jenom několik z nich uží-vá perspektivu. Je to podle mého názoru tím, že schizofrenici a jiní duševně nemocní často postrádají životní perspektivu. Nevidí ji vnitř-ně. Najít perspektivu je pro ně nesrovnatelně těžší než pro zdravé lidi. Když dokáží perspek-tivu vyjádřit, má perspektivní úběžník v ces-tě nějakou zeď nebo jsou tam figury, které vy-bočují z měřítka a podobně. Domnívám se, že bychom se měli zaměřit na to, aby doba, která přijde, přinesla schizofrenikům do života per-spektivu,“ říká Milan Jíša.  –red–

Milan Jíša: Saturnův den

15

časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

Ročník XVII, číslo 5–6Vychází: 1. 10. 2013cenA VýtIsku: ZdarmaMk ČR 13874, Issn 1214-2123

esPrit VydAVAtel

Česká asociace pro psychické zdraví Vladislavova 12, Praha 1, 110 00tel.: 777 783 019, e-MAIl: esprit@capz.cz

šéfRedAktoR: Josef GabrielkoRektoRkA: kamila heinzovágRAfIk: Josef Gabriel ml. tIsk: tiskárna PRAtR, a. s.

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. nevyžádané materiály nevracíme. názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory ČAPz. své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

Časopis esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

Ryba s ušima

bláznivé umění

L idé s vážným duševním onemocně-ním často zápasí s úzkostmi, depre-semi, bludy a halucinacemi, které by člověku bez psychiatrické zkuše-

nosti nahnaly strach jako podmořské příše-ry. Ne nadarmo se mluví o temných hlubi-nách lidské duše. Na druhou stranu je zátěž psychické poruchy u řady jednotlivců vyvá-žena zvláštní zvýšenou citlivostí a neotřelým viděním věcí v souvislostech, které zdravým lidem unikají. Výstava Ryba s ušima v Kul-turním centru Chaberský dvůr (Dolní Chab-ry, Praha 8) toho byla dokladem.  

Vernisáž prodejní výstavyŠlo o prodejní výstavu umělecky hodnot-ných výtvarných děl, která vymodelovali, na-kreslili, utkali či jinak vytvořili pacienti a te-rapeuti Psychiatrické nemocnice Bohnice. Návštěvníci si zde mohli prohlédnout a kou-pit nejrůznější esteticky hodnotné předmě-ty od korálků po rituální masku. „Vystave-né exponáty nebyly vytvořeny konkrétně pro tuto výstavu. Jde spíš o ukázku toho, co vzni-ká v terapeutických dílnách a na odděleních v rámci pracovní rehabilitace a terapie. Pre-zentovaly se zde všechny terapeutické dílny –  keramická, košíkářská, dřevařská a truhlář-ská, textilní, šperkařská, svíčkařská, sklář-ská, knihařská, tkalcovská a arteateliér,“ říká  organizátor výstavy Luboš Chlad. 

Koho to napadloNápad nazvat výstavu Ryba s ušima vze-šel od terapeutky Jiřiny Procházkové. „Ten-hle název se mi líbil od samého začátku. Je to něco neuchopitelného, něco, nad čím každý 

Motto:

Objevim se uprostřed – Paranoe plavu si po vodě a se mnou plave Noe nikdo si nás nevšímá a nikdo nesleduje jenom ryba s ušima kolem nás poletuje

Punk-rocková kapela Mimo realitu z Roudnice nad Labem,

refrén skladby Paranoie z alba Mimobraní

může sám hloubat a tím dávat názvu svůj rozměr,“ říká Luboš Chlad. Jiřina Procház-ková se velkou měrou podílela i na přípra-vě výstavy. „Chtěli jsme ukázat, že mezi námi žijí lidé trpící duševním onemocněním, které je často omezuje v zaměstnání, narušuje ro-dinný život, vztahy atd. Zároveň jsou to lidé, kteří vnímají okolní svět někdy trochu po svém, a právě to nám může rozšířit naše po-znání,“ říká Jiřina Procházková. Ryba s uši-ma je podle ní především krásná představa. „Je to tajemný tvor, který žije ve vodě, tedy v jiném prostředí než je to naše. Má jemnou kůži, je citlivý a zranitelný. Nemá sice tako-vé uši, jaké jsme vyrobili rybě na výstavu, ale slyší a vnímá i to, co je pod povrchem. Má ústa, ale nemluví. My můžeme jen tušit, co prožívá,“ objasňuje svůj nápad na pojmeno-vání výstavy terapeutka. 

Propojování různých světůV kulturním centru vystavovali spolu s paci-enty svá díla také terapeuti. „Abychom moh-li lidem ukázat nejen šikovné ruce pacientů, domluvili jsme se, že propojíme výstavu s vý-tvory terapeutů. Má to mnoho rovin, ale tou nejdůležitější je, že se v uměleckých dílech stírají rozdíly mezi oběma světy,“ vysvětluje Luboš Chlad. Odhadnout, co vytvořili paci-enti a co terapeuti bylo skutečně těžké. „Tera-peuti, kteří pracují v terapeutických dílnách, 

jsou lidé tvořiví, výtvarně nadaní a zároveň empatičtí. Proto si toto povolání vybrali a zá-roveň je obohacuje na duši, bohužel ne fi-nančně. Díky dlouholeté práci s pacienty se utvářejí jejich životní postoje, které  se pře-nášejí do jejich tvorby,“ směje se Jiřina Pro-cházková. Terapeuti podle ní přicházejí stá-le s novými nápady, které se mimo jiné od-víjejí od dosažitelnosti materiálu, z kterého mohou tvořit. Například papírenská díl-na zpracovává staré noviny na ruční papír, nebo z papírové hmoty vyrábí třeba bižute-rii. Klien tům přináší práce v terapeutických dílnách v prvé řadě pohodu, uklidnění, od-poutání se od vlastních problémů. „Výtvar-ná díla jsou zvláštní svým specifickým vidě-ním světa. Odrážejí vnitřní svět svých auto-rů. Na obrazech často můžeme vidět hrůzy a děsy, které jejich tvůrce pronásledují,“ říká Jiřina Procházková.  Ne každý pacient podle ní ale vytváří sochy nebo obrazy. „Především zde vzniká spousta drobných užitkových předmětů a výrobků uměleckých řemesel. Ne každý pacient je šikovný. Terapeut musí vy-myslet pro každého takový postup, aby prá-ci zvládnul. Nemůže ho neustále opravovat, tím by ho odradil. Musí ho naopak povzbu-zovat. Vznikne výrobek, který není rozhod-ně dokonalý, ale má svůj zvláštní půvab a při-tažlivost,“ uvádí Jiřina Procházková. 

–ga–

16