Z OBSAHU Úvodní slovo

Pozdrav z kněžského

semináře

Rozhovor -

P. Ladislav Švirák

Pozvánka na minis-

trantský den

Výtah z přednášky o

milosrdenství

Ohlášky

FARO FARNOST LIDEČKO

Číslo sedmadvacáté, Velikonoce 2016

Drazí nemocní přátelé v Kristu,

našem Pánu trpícím i vzkříšeném!

Jako s našimi úzkými spolupracovníky v práci na Boţí vinici se s

Vámi chceme podělit o radost z probíhajícího jubilejního roku Boţí-

ho milosrdenství, kdy i v naší diecézi procházejí třemi branami pout-

níci z mnoha míst, aby čerpali pokoj a naději pro svůj ţivot a zakusili

něhu náruče Boţí, která čeká na kaţdé své dítě. I kdyţ nemocní často

nemohou dojít do katedrály nebo na Hostýn či Velehrad, tím více pla-

tí, ţe Jeţíš přichází naopak k nim, aby jim byl blízko, vchází branou

jejich srdce jako lékař a Spasitel. Stejně i Panna Maria, kterou ve

známé modlitbě nazýváme „Matkou milosrdenství“, kéţ je Vám svou

láskou a soucitem matkou, sestrou a přímluvkyní.

Papeţ František vzkazuje všem nemocným na světě, ţe kříţ je záro-

veň klíčem, který otvírá novou, hlubší cestu k Jeţíši. A tento klíč

drţí a podává nám právě Maria, prostřednice všech darů a mi-

lostí. Ta, která na svatbě v Káni, kdy došlo víno svatebča-

nům, připravila první zázrak v ţivotě svého boţského Sy-

na, touţí, můţe a chce připravit mnoho dalších zázraků i

v našich ţivotech. Zamysleme se i nad tím, ţe Jeţíš v

Káni nařídil naplnit velké nádoby vodou. Sluţebníci je

tehdy „naplnili aţ po okraj“. Pak přišel ke slovu Jeţíš a

proměnil vodu, látku bez barvy, chuti a vůně, ve víno

nejlepší kvality. I my se máme stát nádobami, které je

třeba „naplnit aţ po okraj“, i kdyţ obsah tvoří všechny

ty naše kaţdodenní útrapy a starosti, i slzy, pot a naše

lidská slabost. Naplnit „po okraj“ znamená víc neţ jen

polovičatě a do určité míry. Jeţíš právě touto cestou

tvoří nové poţehnání pro církev na celém světě. Tehdy

se i bezmocný či nemocný křesťan stává ţivou bohoslu-

ţebnou nádobou k proměnění, kterou uchopí Kristus a

vykoná zázrak. Způsobí, ţe jeho síla vstoupí do naší sla-

bosti, a člověk se tak stává skrytým zdrojem a pramenem

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 8 Kč).

Číslo sedmadvacáté Stránka 2

POZDRAV Z KNĚŽSKÉHO SEMINÁŘE

V OLOMOUCI

Chvála Kristu a Panně Marii!

Drazí farníci a přátelé, srdečně Vás zdra-

vím. Na začátek bych Vám rád popsal, jak

to v kněţském semináři vlastně funguje.

V budově semináře v Olomouci se ke kněţ-

ství připravuje 45 bohoslovců. Na ně dohlíţí

tři představení. Na prvním místě je to rektor,

který je hlavním šéfem a řídí chod celého

semináře. Jeho pravou rukou je vicerektor,

který má na starosti personální a praktické

záleţitosti. Dále je v semináři spirituál, kte-

rému je svěřena péče o duchovní formaci

bohoslovců. Intelektuálního vzdělání se

nám dostává na teologické fakultě. Co stu-

dujeme? V prvním ročníku studujeme hlav-

ně jazyky (latina, řečtina a jeden ţivý ja-

zyk), filosofii, církevní dějiny, ale také zpěv.

Studium je podstatně náročnější neţ v kon-

viktu a zabírá velkou část dne. Mimo škol-

ních povinností máme také různé sluţby a

akce v semináři. Volného času nám mnoho

nezbývá, a proto se musíme naučit s ním

dobře hospodařit. Jednou za měsíc máme

tzv. rekolekce. Jsou to duchovní cvičení,

které trvají od pátečního večera do nedělní-

ho rána. Ke zklidnění a vnitřní usebranosti

nám slouţí silencium, posvátné mlčení. Toto

mlčení není jen o tom, ţe nemluvíme, ale

také, ţe se dokáţeme zříct všech věcí, které

nás rozrušují a přehlušují Boţí hlas v nás.

Proto během rekolekcí máme vypnutý počí-

tač a někteří i mobil. Také se po tuto dobu

neučíme, nesportujeme, ani nechodíme do

města. Všechnu svoji pozornost směřujeme

k Bohu a máme být vnímaví pro Jeho oslo-

vení.

Nyní bych se s Vámi chtěl podělit o pár

událostí, které jsem v poslední době proţil a

velmi mě povzbudily. Poslední víkend

v únoru bývá zvykem, ţe se bohoslovci se-

tkávají se svými biskupy. Tento víkend

jsem spolu se všemi olomouckými boho-

slovci a otcem arcibiskupem Janem Graub-

světla a milosrdenství, které tolik potřebuje

náš svět, zmítaný smrtelnými nemocemi ne-

věry či nelásky, jeţ marně hledají lék pro své

uzdravení. Ten můţe dát jen Jeţíš a On jej

touţí dát s naší spoluúčastí.

Církev uţ po staletí vnímá nemocné jako

svůj poklad a bisku-pové, kdyţ se opírají o

své pastýřské berly, dobře vědí, ţe se záro-

veň opírají i o nesčetné invalidní hole a berle

našich postiţených či bezmocných přátel,

jak to kdysi krásně vyjádřil papeţ sv. Jan Pa-

vel II.: „Vy jste mojí silou.“

Vzkříšený Jeţíš umí vcházet i zavřenými

dveřmi, přístup k němu máme vţdy (a zvláš-

tě nemocní) zcela „bezbariérový“. Kéţ vstu-

puje denně i do příbytků a „komůrek“ Va-

šich domovů, ať uţ rodinných nebo charit-

ních, do nemocnic i všude tam, kde se na-

cházíte. Ať zaslechnete i jeho slova plná útě-

chy: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Bo-

ţí, aby jí byl oslaven Boţí Syn“ (Jan 11,4).

Posíláme biskupské poţehnání Vám všem i

Vašim obětavým přátelům a příbuzným, kte-

ří jsou Vám nablízku a podílejí se na sluţbě

lásky, soucitu a pomoci. Kéţ postní zahledě-

ní na kříţ našeho Pána vystřídá setkání s ţi-

vým, oslaveným Jeţíšem o svátcích Veliko-

noc, proţívaných v Duchu a pravdě. Ať po-

sílí Vaši důvěru a odevzdanost do jeho vůle a

je Vám ve svátosti smíření a skrze Eucharis-

tii nebeskou infuzí ţivota pro duši i pro tělo.

Díky za to, ţe pamatujete i na úmysly Svaté-

ho otce a svých biskupů a kněţí.

Ţehnají a ze srdce zdraví

arcibiskup Jan a biskup Josef

Faro Stránka 3

nerem proţil poprvé. Vydali jsme se do

Újezdu u Uničova. Náplní víkendu byly mše

svaté, modlitba breviáře, moţnost pohovořit

si s otcem arcibiskupem mezi čtyřma očima

a nezapomenutelným záţitkem byl turistic-

ký výlet. Cílem výletu se nám stal kopec

Bradlo, poblíţ Uničova. I přes všechny pře-

káţky - bloudění, vítr, bahnitá cesta aţ na

vrchol (šlapali jsme asi s 5-ti cm. vrstvou

bláta na botou spojenou s listím) - jsme

všichni dosáhli cíle. Potkat arcibiskupa

v lese, na rozhledně, či někde na polní cestě

se Vám asi jen tak nepoštěstí. O to více si

cením příleţitosti, ţe otec arcibiskup s námi

byl a dal nám mnoho cenných rad do ţivota.

Fotografii nás - olomouckých bohoslovců

přikládám níţe.

A dalším záţitkem, který mě oslovil, byla

postní duchovní obnova u nás v semináři,

kterou pravidelně pořádáme na začátku doby

adventní a postní. Na 40 mladých muţů a

ministrantů věnovalo celý víkend přípravě

na dobré proţití Velikonoc. Mladí měli moţ-

nost v tichu a mlčení přemýšlet o své další

ţivotní cestě, nebo se více přiblíţit ve vzta-

hu k Bohu.

Závěrem Vám děkuji za Vaše modlitby a

oběti. Také my na Vás kaţdodenně pamatu-

jeme ve svých modlitbách a vţdy v pondělí

se scházíme ke společné modlitbě za naši

arcidiecézi.

Proţíváme dobu, kdy se podávají přihlášky

do semináře. Prosím Vás o modlitbu přede-

vším za ty, kteří v sobě rozpoznávají povolá-

ní ke kněţství, aby měli odvahu přijmout

Boţí nabídku a vydat se na tuto krásnou, ale

nelehkou cestu.

Poţehnané Velikonoce, jistotu víry, ţe Pán

je stále s námi a neopouští nás, pravou nadě-

ji, která tryská z oslavených ran našeho

zmrtvýchvstalého Spasitele, velikonočního

Beránka, Vám ze srdce přeje a o vzájemnou

modlitbu prosí

Dominik Kovář, bohoslovec

Číslo sedmadvacáté Stránka 4

LADISLAV ŠVIRÁK

Opět se vracíme k rozhovorům s kněţími,

kteří mají nějaký vztah k naší farnosti. V tomto

čísle Fara to bude P. Ladislav Švirák, rodák

z Lidečka.

Do semináře nastoupil v roce 1993 do Lito-

měřic (nultý ročník) a poté absolvoval Cyrilo-

metodějskou teologickou fakultu Univerzity

Palackého v Olomouci. Zajisté si mnozí čte-

náři vzpomenou na primiční mši, která proběh-

la 1. července 2000 v Lidečku.

Jako jáhen byl rok v Bánově a Starém Hro-

zenkově. Dva roky strávil jako kaplan ve Vyš-

kově, Rychtářově, Studnicích a Krásensku. Od

roku 2002 do roku 2010 byl administrátorem a

poté farářem v Dolním Němčí a Horním Něm-

čí na uherskobrodsku. Nyní je farářem metro-

politní katedrály v Olomouci (dómským fará-

řem), od dubna 2013 kanovníkem Metropolitní

kapituly v Olomouci a od července 2015 téţ

děkanem olomouckým.

Kdy jsi se rozhodl pro kněžství a kdo Tě na

této cestě nejvíce ovlivnil?

Postupně to rostlo, nebyl to jeden mţik nebo

zjevení. Docela jasné rozhodnutí jsem udělal

při studiu v Brně a podal jsem přihlášku do se-

mináře. A definitivní rozhodnutí přišlo po dru-

hém ročníku semináře. Od té doby jsem otáz-

ku, jestli ano nebo ne, nemusel neřešit.

Bezpochyby mě ovlivnil P. Antonín Koman.

Jak to zmínil i na mé primici, jednou mi řekl

(bylo to v sobotu ráno před roráty) „Nestůj tu a

pojď mi pomoct“ a já jsem šel. Dodneška ne-

vím, co jsem tam v sobotu ráno hledal. A tím to

nějak začalo. Moje generace si na svěţí

vzduch, který s ním přišel, dobře vzpomíná,

starší také. Povyprávějte to někdy svým dětem

a vnoučatům. No a pak to byli, jistě všichni

ostatní kněţí, kteří u nás působili. Potkal jsem

skvělé kněze v Brně a pak v semináři, tam

zejména jezuitu otce Pavlíka a nynějšího bis-

kupa Pavla Posáda, který byl tenkrát naším spi-

rituálem. Tady ale musím vyslovit jednu prav-

du. A sice, ţe všechna povolání, kněţská i ře-

holní, která vyšla z Lidečka, jsou plodem skry-

tého a upřímně nabídnutého utrpení a modliteb

našeho pana kanovníka Karla Pleváka. Jak to

čteme v Písmu: jeden zasévá, jiný okopává a

další sbírá. On zaséval i okopával. A velmi

dobře!

Co je podle Tebe na kněžské službě nejkrás-

nější a co naopak nejtěžší?

Kdybych měl všechno vyjmenovat, byl by to

dlouhý seznam. Jistě je na prvním místě sku-

tečnost, ţe můţu být blízko Pánu. Mám jistotu,

ţe rozumí všemu, co se v mém ţivotě děje a

nikdy neutíká. A neříkám to jako otřepanou

frázi. Tak to je. Skutečně můţu dát jenom to,

co jsem sám mohl proţít, přijmout. Papeţ

František má pravdu, kdyţ říká, ţe Pán se

v dávání nikdy nenechá zahanbit. Nikdy. Rozu-

míte? Přes všechnu moji slabost a hříšnost. Ni-

kdy!

A pak za těch šestnáct let kněţství musím při-

znat, ţe jsem nikdy neměl „nouzi“ o lidi, třeba

o snoubence nebo rodiče, kteří ţádají o křest.

Mnoho času trávím s různými lidmi. Opravdu

neznám takovou tu skličující samotu. Naopak

někdy rád zavírám dveře, abych byl sám.

Nejtěţší? Umět druhého správně pochopit –

jeho pohnutky, pocity, radosti, touhy, zranění,

křivdy… Nejde o to lidem něco říct, frázi. Hle-

dání pravdy, odpovědi, doprovázení druhých je

těţké. Snaţím se konat tak, abych se druhému

mohl dívat do očí.

Působil jsi jako kněz ve farnosti na vesnici

a nyní ve městě. Kde vnímáš největší rozdíl

v pastoraci?

Faro Stránka 5

Kaţdé místo bylo něčím krásné a něčím těţ-

ké. Kaţdá farnost nese svůj ţivotní příběh, stej-

ně jako lidé, kteří ji tvoří. Co je dobré pro jed-

nu farnost, nemusí být dobré pro druhou. Je ale

fakt, ţe na vesnici mají lidé k sobě mnohem

blíţ. Potkáváme se v kostele, v obchodě, na

poště, ve škole, na chodníku… Všichni ví, ţe

to je farář. A to dělá příleţitost rychleji navázat

kontakt. Vzpomínám na jednoho, který mi

vţdycky připomněl, ţe je starý komunista a zá-

roveň mě oslovoval, otče. Samozřejmě vesnice

s sebou nese i stinné stránky. Tím, ţe kaţdý

kaţdého zná, také přesně ví, co by měl a tak…

a kdyţ se něco řekne pod nádraţím v Lidči, za

tři minuty je to u skal, ale s úplně jiným obsa-

hem. To ovlivňuje i duchovní ţivot farnosti.

Často se víc ţije tím, o čem se klepe, neţ tím,

k čemu nás vede Kristus. Závaţnější je ale tře-

ba to, ţe některé sousedské spory, trvají uţ ně-

kolik generací. Lidé si nedokáţou odpustit, vě-

ci urovnat, vyřešit. To není dobře.

Ve městě je větší anonymita. Lidé se hůř dá-

vají ve farnosti dohromady. Uţ dlouho sedí

v jedné lavici a vůbec se neznají. Nebo naopak

kaţdou neděli jsou v jiném kostele a nepatří

vlastně nikam. To také není dobře. Na druhou

stranu přichází do kostela proto, ţe opravdu

chtějí. Touţí slyšet Boţí slovo. Na nikoho se

nemusí ohlíţet. V katedrále jsou třeba velmi

pozorní posluchači. Mnoho jich pracuje na uni-

verzitě, v nemocnicích nebo studenti. Jsou

zvyklí i z běţného pracovního ţivota na jasně

formulované slovo, jisté vystupování atd. Ne-

troufnu si kázat, aniţ bych věděl, co chci říct.

Pravda, Duch svatý to někdy upraví na místě.

Ale ne bez přípravy. Mám tady krásnou, mla-

dou farnost. V neděli na mši v 10 hodin je ko-

lem pětiset lidí a převáţně jsou to mladé rodi-

ny. Mám z toho radost, mnohé se daří, ale vel-

mi mnoho práce je ještě před námi.

V letošním Roce milosrdenství je možné

v katedrále projít Svatou branou. Vnímáš

větší zájem od věřících k přípravě na projití

touto branou?

Vnímám. A jsem za to vděčný. Pro mě je to

jedna z těch velkých radostí. Víte, ţe Svaté brá-

ny mimo město Řím jsou v historii církve po-

prvé. Je to dar, nám věřícím, papeţe Františka.

Jenom šeptem říkám: můţu být u toho. Pod-

mínkou pro získání duchovních darů nebo od-

pustků při projití Svatou branou je obrácení. To

není jednoduchá věc. Něco urovnat, odpustit,

opustit, dát do pořádku ve svém ţivotě je těţké.

A k tomu snaţit se nemít zalíbení ani v lehkém

hříchu! A lidé na to slyší. Přijíţdějí schválně i

z daleka, aby šli ke zpovědi, prošli Branou,

modlili se. Jsou to někdy návraty do Boţí náru-

če po mnoha letech. Často vidím slzy v očích

ţen i muţů, matek a otců, mladých, těţce ne-

mocných… a zároveň úsměv… Kdyţ mi ně-

kdo říká, ţe dnes uţ zázraky nejsou, tak se us-

mívám, a se vší úctou mu řeknu, ţe je příliš

tupý na Boţí věci. Já bývám účastníkem zázra-

ků. Ten Svatý rok je opravdu mimořádným da-

rem milosrdného Otce a papeţe Františka. A to

ještě nejsme ani v polovině!

V letošním roce u nás probíhá příprava

mladých lidí ke svátosti biřmování. Čím bys

tyto mladé lidi povzbudil.

Kaţdý z biřmovanců hledá biřmovací jméno.

Hledej za jménem konkrétního člověka – svět-

ce. To bude ten, který Tě vezme „pod svá kří-

dla“. Svatí jsou ti, kteří neţili jiný ţivot, neţ

my. Moţná v jiné době, za jiných okolností,

podmínek. Teď jsou v nebi, tzn. dívají se na

Boţí tvář a přitom myslí i na nás, kteří ţijeme

teď a tady. S biřmovacím patronem je důleţité

navázat osobní vztah. Znát jeho ţivot, co stu-

doval, dělal, jaké měl plány, co mu šlo a nešlo

a téţ jaký byl jeho vztah k Jeţíšovi, jak ţil jako

věřící. Čím je tak zvláštní, ţe ho církev prohlá-

sila za svatého. V čem jsme si podobní? Proč je

dobré mít ho v úctě a dokonce ho třeba násle-

dovat. Ne kopírovat. Následovat. Mluvit s ním

od srdce k srdci.

Pro mě je to třeba svatý apoštol Petr. Dnes je

mnoho také mladých svatých – Marie Goretti,

Číslo sedmadvacáté Stránka 6

Dominik Savio, Pier Giorgio Frassati, Luce

Badano, Josefina Bakhita, Matka Tereza, Jan

Pavel II. a mnoho dalších. Projdi internet a hle-

dej. Jsou tam jak ţivotopisy, tak třeba i filmy o

světcích. Světci pomáhají objevit cestu

k Jeţíšovi. Mnoho zdaru!

Co Tě čeká v nejbližší době a jak odpočíváš?

Velikonoce☺. A těším se. Pak začnou děka-

nátní poutě, svatby. V polovině dubna přijede

do katedrály vatikánský kardinál O´Brien. Do-

končuju vizitace farností. A spousta papírování

– to je nekonečné.

Na nějaké velké sportování nejsem, ale rád se

projdu. Většinou aţ večer. Četba, hudba nebo

uklízení na faře – to je skvělá forma sportu i

odpočinku☺.

Co Ti v poslední době udělalo největší ra-

dost?

Zmínil jsem to v souvislosti s Rokem milosr-

denství. A dneska odpoledne mi udělal radost

otec arcibiskup svým rozhodnutím, ţe v naší

církevní mateřské školce Ovečka přibude ještě

jedna třída. To bude také radostná zpráva pro

rodiče malých dětí z naší farnosti.

Co pro Tebe znamenají velikonoce?

Hodně práce☺. Pak hodně zpovídání. Ale

především krásné svátky. Na Zelený čtvrtek

dopoledne slavíme v katedrále mši Missa

chrismatis, při které my kněţí obnovujeme své

sliby, arcibiskup světí posvátné oleje – křiţmo,

olej katechumenů a pro nemocné. Je tu kolem

200 kněţí. To má svoji krásnou a zvláštní at-

mosféru – jen jednou v roce. Večer pak mše na

Památku poslední večeře s umýváním nohou,

Velký pátek, na Bílou sobotu bude v katedrále

pokřtěno 17 dospělých katechumenů. Pak ne-

děle Zmrtvýchvstání…

Všechny bohosluţby vede arcibiskup Jan a

koncelebruje s ním biskup Josef, já a někdy

jsou přítomni ještě další dva tři kněţí. I kdyţ je

víc starostí s přípravou, tak třeba zase nemusím

kázat a mám moţnost naslouchat, nechat se

obohatit… Těším se.

Na co rád vzpomínáš ze svého rodiště?

Na všechno hezké a nebylo toho málo! Vlastě

bych to ani neměl říkat v minulém čase,

protoţe mnohé trvá dodnes. Kardinál Špidlík

často říkával, ţe „ţivot je vztahy“. V češtině to

zní trošku nečeštinářsky, ale je to hluboká

pravda. S mnohými jsem pořád v kontaktu.

Vidíme se sice málo, ale vztahy, doufám, trvají.

A přes veškerou vzdálenost se za všechny

v Lidečku modlím. Modlitba je výhoda

křesťanů!

Co bys vzkázal farníkům, svým rodákům?

Faráři hned sklouznou k poučování a to bych

nerad☺! Víte, ta farnost (myslím i na Lidčany)

má svůj půvab a krásu. Rád bych všem popřál,

abyste tento půvab a krásu nejen zachovali, ale

především rozvíjeli. Ať je to starost o rodinu a

všecko, co s tím souvisí, o víru v rodinách, ať

je to starost o lidové tradice, vztah přírodě…

Kdyţ je to všecko navíc posvěcené hezkým

vztahem k Bohu, ze kterého člověk čerpá svět-

lo, sílu, pokoj, pak to není prázdná slupka bez

obsahu. Vytváří to styl ţivota, který oslovuje a

láká k následování. To si nikdy nenechte vzít.

Mockrát jsem za ty roky, co jsem pryč, slyšel

od lidí: „Vy jste z Lidečka. Tam jsou dobří li-

dé“. Tak si to nepokazme! Jak před lidmi, tak

před Pánem! Svatá Terezie říkala: „Buďte tím,

čím máte být a zachráníte celý svět.“

V mém srdci máte svoje místo. Děkuju za

všecko. A nezapomeňte se za mě modlit!

Faro Stránka 7

Číslo sedmadvacáté Stránka 8

O MILOSRDENSTVÍ

Buďte milosrdní jako je milosrdný Váš Otec

(Lk 6,36)

Téma milosrdenství si vybralo nás. Zvláštním

vnuknutím papeţ František vyhlásil mimořád-

ný rok - rok milosrdenství. U Bohem stvořené-

ho člověka proudila Boţí láska jako u Trojice

Boţí. Po hříchu Adama a Evy Boţí láska ne-

přestala, ale proměnila se v milosrdnou lásku =

Boţí milosrdenství. Postní doba je přípravou

ke slavení milosrdenství Boţího. My máme

nejen slavit, ale i zakoušet, proţívat, mít tedy

zkušenost. Jeţíš je vtělené milosrdenství = Bo-

ţí láska ke hříšníkovi. Boţí milosrdenství pro-

měňuje srdce člověka.

Misericordia = já jsem mizera, ale Bůh, jeho

srdce mně objímá. On nás miluje. Pokud tuto

skutečnost příjmu, jsem schopen Ho - Boha

v lásce - napodobovat. Člověk se hříchem Bo-

hu odcizil, není člověkem v pravém slova

smyslu, je pouhé torzo. Nasloucháním slova a

skutky lásky se zbavuji tohoto odcizení a vra-

cím se k pravé lidské podstatě. Je však potřeba

přijmout Boţí objetí. Kdyţ vykonávám skutky

tělesného a duchovního milosrdenství, dotý-

kám se Krista v lidech. Musím dělat oboje -

tělesné i duchovní skutky milosrdenství.

PROČ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ? JAKÝ

MÁ VÝZNAM?

Papeţ František říká, ţe církev tuto mimořád-

nou událost potřebuje. V naší době, době hlu-

bokých změn, je potřeba zviditelnit Boha, jeho

přítomnost a blízkost. Rozjímání o Boţím mi-

losrdenství přesahuje kaţdé lidské omezení a

kaţdou lidskou temnotu. Bůh svým světlem

prozáří naše temnoty. Mám se stát zářícím a

přesvědčivějším člověkem. Je potřeba obrátiti

zrak k jádru evangelia, kterým je Boţí milosr-

denství. Boţí milosrdenství se zpřítomňuje na-

ším zrakům a skrze Jeţíše mohu zakoušet lás-

ku Boţí Trojice. Je potřeba učinit středem mé-

ho ţivota Krista Jeţíše. Je nám darovaný něţ-

ný a líbezný dotek Boţího odpuštění, Boţí pří-

tomnosti a Boţí blízkosti.

ZNAMENÍ SVATÉHO ROKU MILOSRDENSTVÍ Křesťan má být kristoaktivní, nechat ze sebe

vyzařovat Krista. Dříve se jezdilo ke svaté brá-

ně do Říma. Svatý otec chce in loko = na mís-

tě, všude; proto jsou brány otevřeny v katedrá-

lách, aby se svatý rok stal zkušeností kaţdého

člověka. Jeho milosrdenství se má stát zkuše-

ností kaţdého člověka. Církev se má stát ţi-

vým znamením Boţího milosrdenství. (Kostel

není muzeum, proto má být pořád otevřený.)

Církev má tři opěrné pilíře:

hlásání evangelia

vysluhování svátostí

sluţba = caritas

Jeţíš má stále ve svém srdci svou nevěstu =

církev. Tajemství církve má zůstat i v mém

srdci, abych miloval tak, jak miloval On, Jeţíš.

To je láska bez mezí a má tvář odpuštění a mi-

losrdenství, které mám denně uskutečňovat.

Mít rád a odpouštět, aby se skrze mě stal Boţí

ţivot viditelný. Ţité milosrdenství - 77x odpus-

tit, a tak zjevovat tvář Boha Otce. Sv. Jan říká -

poznali jsme a uvěřili, ţe Bůh je láska a Maria

je Matka Boţího milosrdenství. My jsme pod-

porováni Otcem. Kristova láska nás pudí, ţene

ke skutkům milosrdenství. Ale nemůţeš dát to,

co nemáš.

Brána milosrdenství označuje samotného Je-

ţíše Krista.

„Já jsem dvéře, kdo vejde skrze mne, bude

zachráněn. Bude vcházet a vycházet a najde

pastvu.“ (Jan 10,9)

Projít bránou milosrdenství znamená:

opravdové obrácení našeho srdce

pamatovat, ţe mám otevřít své srdce, já

jdu bránou skrze Krista a Kristus má pro-

jít mým srdcem

znamení důvěry v Pána Jeţíše, který ne-

přišel soudit, ale spasit. Jeţíš dává spásu

zdarma.

jít naproti druhým a přinášet Krista

Dalším znamením Svatého roku je svátost

smíření - učinit zkušenost s Jeho milosrden-

stvím. Jít ke svátosti smíření znamená najít

Boha Otce, který odpouští všechno. Kdyţ

uznám své hříchy, je mi Bůh blíţ, v nebi “lítají

špunty šampaňského” = radují se. Větší radost

je z jednoho hříšníka neţ z 99 spravedlivých.

(Není snadné druhým odpustit, jak nás Jeţíš

učí, naše srdce je slabé. Kdyţ si nechám ve

svátosti smíření odpustit, pak mohu i já odpus-

tit, jinak mi srdce zkamení.) Jeţíšovo srdce ko-

pím probodené je svatá brána (krev a voda -

pramen svátostí), Láska sdílení „Ty Pane jsi ve

mně a já v Tobě.” V eucharistii přijímáme Tělo

Kristovo = celý Jeţíšův ţivot, boţský i lidský,

od jeho početí aţ po smrt se vším, co proţil, se

vším co On je. A já si mám od Něho vzít, co

potřebuji - lásku, pokoru, poslušnost atd.

BOŽÍ JMÉNO JE MILOSRDENSTVÍ Je potřeba se dívat na Boţí milosrdenství

z biblické perspektivy. Milosrdenství se učíme

z naslouchání Boţího slova. Starý zákon - je

pedagog, který připravuje k plnému zjevení

Jeţíše Krista. Je to postupné zjevování Krista.

V Jeţíši Kristu se plně zjevuje Otcovo milosr-

denství - Bůh je milosrdný.

„Bůh je milosrdný, milostivý, shovívavý, las-

kavý a věrný.“ (Ex 34,6)

Ve všech knihách je Bůh milosrdný, neocha-

buje v odpuštění.

MILOSRDNÝ jemnocitný, jemnocit matky a dítěte = Bůh

nám všechno dává jako máma dítěti, drţí nás s

jemnocitem. Milosrdenství se spojuje s mateř-

ským lůnem. Bůh ve vztahu k nám se dojímá a

jihne a přeje si milovat nás a chránit.

(Benedikt XVI. prohlásil - Nad Evropou visí

těţký mrak strachu z dítěte, přijetí dítěte, proto

nemá právo slavit Vánoce - Nám, nám narodil

se.)

MILOSTIVÝ prokazuje milost, soucit, sklání se, je připra-

ven přijímat, chápat, odpouštět - jako otec mar-

notratného syna.

SHOVÍVAVÝ dlouhého rozsahu velkodušnosti, schopnosti

strpení. Bůh dovede čekat jako moudrý rolník,

který umí čekat a nechá růst navzdory kouko-

lu. (výchova = láskyplné násilí)

LASKAVÝ Bůh je veliký a mocný láskou k nám nepatr-

ným a bezvýznamným. Není to láska z televiz-

ního seriálu, ale láska, která činí první krok na

nezměrné nezištnosti (zdarma), pečlivosti, kte-

rou nezastaví ani hřích.

VĚRNÝ Bůh je věrný ve svém milosrdenství, i kdyţ já

jsem nevěrný. Bůh je trvale a spolehlivě pří-

tomný a věrohodný. Učit se zakoušet Boha mi-

losrdného, milostivého, shovívavého, laskavé-

ho a věrného.

„Jeho věrnost se nevytrácí, nezaspí stráţce

Hospodin…“ (Ţ 121)

Tento článek je výtahem z přednášky biskupa Mons. Pavla Posáda, kterou přednesl v rámci exercicií na Velehradě.

Faro Stránka 9

Číslo sedmadvacáté Stránka 10

Faro Stránka 11

Římskokatolická farnost

Lidečko

Lidečko 37

756 15

Mobil farní úřad

(+420) 733 741 148

Mobil P. Josef Červenka

(+420) 731 621 105

E-mail

faralidecko@seznam.cz

Zbabělost je vědět,

co má člověk dělat,

ale nedělat to.

(Anton Pavlovič

Čechov)

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU

SE PODÍLELI P. Josef Červenka

Marek Filák

Martina Filáková

Adam Jeřábek

Dominik Kovář

Lenka Ryzová

P. Ladislav Švirák

Ludmila Vitteková

2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Ve shodě s přáním Pána Jeţíše se tento svátek slaví první neděli

po Velikonocích. Přípravou na tento svátek je novéna, která spočí-

vá v modlitbě korunky k Boţímu Milosrdenství. „Jak velké milos-

ti udělím duším, které se budou tuto korunku modlit! Kaţdou du-

ši, která se tuto korunku bude modlit, bráním v hodině smrti jako

svou chválu a stejné výsady dosahují umírající, kdyţ se ji druzí u

nich pomodlí“.

Novéna před svátkem Milosrdenství - Jeţíš řekl sestře Faustyně:

„Touţím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni

Mého milosrdenství. Kaţdého dne přivedeš do Mého Srdce jinou

skupinu duší a ponoříš je do moře Mého milosrdenství. A Já

všechny tyto duše uvedu do domu Svého Otce…

1. den - Velký pátek - Za celé lidstvo, zvlášť za všechny hříšníky.

2. den - Bílá sobota - Za kněze, řeholníky a řeholnice.

3. den - Neděle velikonoční - Za křesťany, duše zboţné a věrné.

Po mši sv. a v 15:00.

Mše sv. v týdnu Boţího Milosrdenství budou obětované na vaše

úmysly a témata dnů novény. Přidejte i své prosby, které si napíše-

te a vloţíte do košíčku, který se přinese s obětními dary. Při kaţdé

mši sv. bude sbírka na adopci na dálku, naše farnost stále podpo-

ruje dvě děti. Za kaţdé ročně přispíváme částkou 8000,-Kč.

Příprava dětí s rodiči na první sv. přijímání bude v pátek 1. dubna

v 18:00 při a po mši sv. v Horní Lidči.

Úklid kostela v Lidečku v sobotu 2. dubna č. 121 - 140

Ministrantský den. Bohoslovci a představení Arcibiskupského

kněţského semináře v Olomouci srdečně zvou ministranty

(od 6 let; pro starší 15 let je připraven speciální program), kněze a

jáhny na Ministrantský den, který se uskuteční v sobotu 14. květ-

na 2016 v Olomouci. Více informací naleznete na plakátku na

straně 9.

Od velikonočního pondělí až do soboty slavíme denně ve farním kostele v Lidečku týden Božího Milosrdenství. Od 14:30 adorace, v 15:00 novéna a mše sv. Hlavními celebranty a kazateli budou pozvaní kněží.