FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI

Katedra sociologie a andragogiky

RIGORÓZNÍ PRÁCE

Zavedení práce s biografií do péče o uživatele Charitního domova sv. Zdislava

Jana Kořínková

2015

1

Univerzita Palackého v OlomouciFilozofická fakulta

Katedra sociologie a andragogiky

The introduction of work with biographies in the care of Caritas home of St. Zdislava

Jana Kořínková

Litoměřice 2015

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu

a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Litoměřicích dne …….. vlastnoruční podpis

3

OBSAH

ÚVOD...........................................................................................................................51. SWOT analýza..........................................................................................................72. Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a denní stacionář......................................................................................................................102.1 Domov se zvláštním režimem..............................................................................122.2 Domov pro seniory...............................................................................................132.3 Denní stacionář.....................................................................................................143. Přijetí do Domova...................................................................................................163.1 Sociální pracovník................................................................................................184. Aktivizační činnosti................................................................................................204.1 Přehled aktivizačních činností..............................................................................225. Psychobiografický model péče dle Prof. Böhma....................................................255.1 Prof. Erwin Böhm.................................................................................................255.2 Psychobiografický model péče.............................................................................265.3 Teoretická východiska..........................................................................................275.4 Cíle a základní teze...............................................................................................295.5 Základní prvky......................................................................................................305.6 Ošetřovatelský proces a individuální plánování...................................................36

5.6.1 Individuální plán péče ……………………………………………………375.7 Rodinní příslušníci a osoby blízké........................................................................415.8 Kritika psychobiografického modelu péče dle Prof. Böhma................................426. Výzkumné šetření...................................................................................................446.1 Cíle a metodologie výzkumného šetření:.............................................................446.2 Metoda sběru dat...................................................................................................476.3 Metoda a technika.................................................................................................486.4 Charakteristika zkoumaného souboru...................................................................506.5 Další aspekty výzkumu.........................................................................................536. 6 Výsledky analýzy získaných dat..........................................................................546.7 Axiální kódování..................................................................................................93Obr. č. 3 Paradigmatický model axiálního kódování.................................................956.8 Selektivní kódování..............................................................................................95Obr. č. 4 Paradigmatický model selektivního kódování.............................................966.9 Hodnocení.............................................................................................................976.10 Doporučení pro praxi........................................................................................1097. Uskutečněné změny v rámci zavedení práce s biografií v Domově.....................1107.1 Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a denní stacionář..........................................................................................................1107.2 Proces přijetí žadatele do Domova.....................................................................1107.3 Aktivizační činnosti realizované v Domově.......................................................1127.4 Zakoupení těchto pomůcek.................................................................................114ZÁVĚR.....................................................................................................................118Použitá literatura a elektronické zdroje:...................................................................121Seznam použitých zkratek........................................................................................125Seznam obrázků a tabulek........................................................................................126Seznam příloh...........................................................................................................127

4

ÚVOD

Data z českého statistického úřadu nás informují o tom, že společnost jako celek

stárne a lidí ve vyšších věkových kategorií přibývá. Dle střední varianty projekce

demografického vývoje, která byla zpracována Českým statistickým úřadem, by měli lidé

starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace. O dvacet let později by měli lidé této

věkové skupiny tvořit již 31,3 % populace. Relativně nejrychleji se pak bude zvyšovat

počet osob nejstarších. Se zvyšujícím se počtem stárnoucích lidí se zvyšuje také počet lidí,

kteří trpí Alzheimerovou chorobou. Je to jakási přímá úměra. Pravděpodobnost, že člověk

onemocní tímto degenerativním onemocněním mozku, stoupá s věkem. Je-li toto

onemocnění v počáteční fázi, mohou být počáteční příznaky připisovány běžnému

zapomínání, které může být připisováno věku. Jak však nemoc postupuje, dochází ke

zvyšující se nesoběstačnosti a nemožnosti obstarat si i ty základní věci. Často je péče o

domácnosti této osoby zajišťována druhou osobou, která může být z řad rodinných

příslušníků či dalších fyzických osob, které mohou poskytovat terénní sociální služby.

V okamžiku, kdy již toto není možné zajistit prostřednictvím blízkých osob či pracovníků

terénní sociální služby, je zvažována možnost umístění do pobytového sociálního zařízení

specializující se na tuto cílovou skupinu osob.

Za téma této rigorózní práce bylo zvoleno zavedení práce s biografií do péče o

uživatele pobytového sociálního zařízení. Práce s biografií je součástí psychobiografického

modelu péče dle Prof. Böhma. Důvodem pro toto téma je ta skutečnost, že se v Domově

poskytují dvě pobytové sociální služby a jedna služba ambulantní. Důvodem rozšíření

poskytované sociální služby o domov se zvláštním režimem, byla ta skutečnost, že byla

poptávka po tomto typu sociální služby. Od otevření domova se zvláštním režimem, jsem

si kladla otázku, jaký přístup či metodu zvolit, aby byla péče o tyto osoby kvalitní a

odpovídala jejich potřebám a přáním. Předpokládala jsem, že není možné, aby k nim

pracovníci přistupovali jako k uživatelům domova pro seniory, kteří netrpí poruchou

paměti, aby jim byla poskytována stejná péče. Nastuduje-li si člověk základní informace o

Alzheimerově chorobě, zjistí, že se člověk vrací do své minulosti. Kladla jsem si tedy

otázku, jakým způsobem jim tento „návrat“ alespoň částečně zprostředkovat a jak je

možné s jejich minulostí pracovat v pobytovém sociálním zařízení. Má vize se začínala

naplňovat absolvováním základního kurzu psychobiografického modelu péče dle Prof.

Böhma, který jsem absolvovala na začátku roku 2013. Toto školení mne utvrdilo v tom, že

je možné poskytovat péči trochu odlišným způsobem, než jak tomu bylo doposud.

5

V několika kapitolách bude předložená rigorózní práce popisovat nejen pobytové

sociální zařízení, kterým je Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem,

domov pro seniory a denní stacionář, ale také proces přijetí do tohoto pobytového

sociálního zařízení. Jedna kapitola bude věnována popisu aktivizačních činností, které jsou

ve výše uvedeném pobytovém sociálním zařízení realizovány a jejichž smyslem je nejen

aktivizace uživatelů, ale i smysluplné využití jejich volného času. Poslední kapitola bude

charakterizovat stručný popis psychobiografického modelu péče dle Prof. Böhma.

Na tuto teoretickou část bude navazovat část empirická, jejíž výzkumné šetření

bude zpracováno kvalitativním výzkumem. Cílem výzkumného šetření je zjištění, jak bude

respondenty hodnocena zaváděná práce s biografií, kteří nebyli těmi, kdo se rozhodl, že

bude v Domově právě tuto metodu zavádět. Rovněž budou také respondenti dotázáni, jak

je využívána zaváděná práce s biografií. Respondentky, které budou tvořeny vybranými

pracovnicemi Domova, budou dotázány na způsob práce, při kterém využívají práci

s biografií. Dále bude cílem zjištění, jaké jsou shledávány výhody či nevýhody zaváděné

práce s biografií. Aby byl získán objektivní názor na zaváděnou práci s biografií, budou

osloveny celkem tři skupiny respondentů. Za použitou metodu, která bude sloužit pro

získání potřebných dat, bude použit polostrukturovaný rozhovor. Rigorózní práce bude

doplněna pozorováním, které bude demonstrovat práci s biografií a rovněž bude přiložena

biografie jednoho uživatele Domova.

6

1. SWOT analýza

Než jsme přistoupili k zavádění práce s biografií, bylo nutné sestavit SWOT

analýzu, abychom zjistili, v jaké pozici se nachází Charitní domov sv. Zdislava - domov se

zvláštním režimem, domov pro seniory, denní stacionář1.

SWOT analýza:

SWOT analýza je metoda, pomocí níž lze přehledně identifikovat silné a slabé

stránky podniku ve vztahu k příležitostem a hrozbám. Zjišťuje se zde aktuální stav podniku

a efektivita navrhované strategie. Prostřednictvím SWOT analýzy dokážeme komplexně

vyhodnotit fungování podniku, nalézt problematické oblasti nebo nové možnosti pro jeho

rozvoj. Název vychází a angličtiny, je to spojení začátečních písmen těchto slov, Strengths

(silné stránky), Weaknesses (slabé stránky), Opportunities (příležitosti) a Threats (hrozby).

SWOT analýza vyžaduje pochopení externího a interního prostředí, aby poskytla co

nejobjektivnější informace. Pokud se provádí periodicky, je dobrým mechanismem pro

posouzení efektivity činností podniku, neboť se zde lehce zjistí, jaké oblasti se zlepšily a

získaly větší význam, a které oblasti naopak zhoršily svoji pozici. Je využívána při

přípravě nebo změně strategie podniku, neboť umožňuje jednoduše, přehledně a stručně

popsat situaci, ve které se podnik nachází.

Analýza interního prostředí definuje slabé a silné stránky, identifikují se faktory,

které ovlivňují úspěchy a nezdary. Identifikované silné stránky je snaha co nejvíce využít a

naopak slabé stránky, co nejvíce omezit a zlepšit.

Silné stránky charakterizují pozitivní vnitřní podmínky, které se podílejí na

úspěchu, získávají konkurenční výhodu podniku. Za nejmocnější silné stránky se považují

ty, které jdou velmi těžko napodobit (know-how), je u nich předpoklad trvalosti a přináší

konkurenční výhodu.

Slabé stránky jsou negativní vnitřní podmínky podniku, které zhoršují jeho

postavení na trhu a celkovou prosperitu.

Analýza externího prostředí sleduje trendy ve společnosti a její změny. Na základě

těchto poznatků určuje příležitosti o ohrožení. „Strategie podniku by pak měla maximálně

využít nabízené příležitosti a nalézt cestu, jak se ohrožením vyhnout nebo alespoň zmírnit

jejich dopad na podnik.“2

1 Pozn. V textu dále jen Domov.2 DEDOUCHOVÁ, M. Strategie podniku., s. 16

7

Příležitosti představují ty skutečnosti a možnosti, jež mohou příznivě ovlivnit

pozici podniku na trhu a zajistit konkurenční výhody, což může následně vést ke zvýšení

poptávky.

Hrozby jsou podmínky a skutečnosti, které mohou nepříznivě ovlivnit současnou či

budoucí činnost podniku a jeho postavení na trhu.

Pro lepší přehlednost se SWOT analýza často znázorňuje do čtyř kvadrantů a v

každém z nich je uveden výčet možností určité kategorie.

Tab. č. 1 SWOT analýza poskytovaných sociálních služeb v Charitním domově sv.

Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a denní stacionář k 20. 12.

2014

Silné stránky Slabé stránky- znalost prostředí - výhodné umístění Domova - poskytování stávajících sociálních služeb- malá kapacita Domova- především jednolůžkové a dvojlůžkové pokoje- velká zahrada- znalost práce pracovníka v sociálních službách (zastupitelnost vrchní sestrou, sociálním pracovníkem)- znalost práce zdravotní sestry (zastupitelnost vrchní sestrou)- znalost služby domova se zvláštním režimem a uživatelů- pravidelné porady s pracovním týmem (ranní porady, měsíční porady)- pravidelné supervize- vzdělávání pracovníků zajišťované zaměstnavatelem- možnost komunikace s vedením Domova, vedením organizace- zpracované standardy kvality na stávající sociální služby Domova- sociální šetření a předání důležitých dokumentů žadateli v dostatečném časovém horizontu před přijetím do Domova- předání informací o žadateli pracovníkům (písemná i elektronická podoba)- předání zpracovaného individuálního rozsahu poskytované péče v Domově (písemná podoba)- zájem pracovníků o vzdělání se v oblasti stávající transformace

- nevyhovující prostory Domova vzhledem k cílovým skupinám - nemožnost poskytování stávajících sociálních služeb do posledního okamžiku uživatelova života- soužití uživatelů dvou cílových skupin stávajících pobytových sociálních služeb v Domově- nestabilita pracovníků (častá fluktuace z jejich strany)- malý počet původních pracovníků- neproškolení všech pracovníků v rámci zaváděné práce s biografií- nedostatečný počet pracovníků- nedostatečné ohodnocení pracovníků (finanční i nefinanční) - pracovníci jsou pouze ženského pohlaví- nedostatečné množství pomůcek vzhledem k zaváděné práci s biografií- nedostatečná spolupráce s rodinnými příslušníky či osobami blízkými uživateli

8

- zapojení Domova do komunitního plánování- spolupráce s odborným lékařem a lékaři specialisty Příležitosti Hrozby- propagace zaváděné práce s biografií- zdokonalení stávajících materiálů pro žadatele o sociální služby- pružná pracovní doba kompetentní osoby pro zájemce o sociální služby- možnost exkurze pracovníků- stáže pracovníků v zahraničí, kde je práce s biografií již používána- spolupráce s dalšími středisky organizace- rozšiřující model školení pro všechny pracovníky - konkurenční výhoda vzhledem k zaváděné práci s biografií- zkvalitnění poskytovaných sociálních služeb- zindividualizování poskytovaných sociálních služeb- zvýšení kvalifikace pracovníků- zlepšení přístupu pracovníků k uživatelům- vybavení Domova v rámci zaváděné práci s biografií

- existence stejného typu pobytového sociálního zařízení v okolí Litoměřic, které nabízí služby i pro imobilní uživatele - stávající systém financování, nutnost a závislost na dotacích- chybějící finanční prostředky na kvalifikované pracovníky- nenaplnění kapacity Domova vzhledem k chybějící bezbariérovosti a tím finanční ztráty- odchod kvalifikovaných pracovníků k jiné organizaci (jiné finanční ohodnocení)- nekvalifikovaní pracovníci netuší, neví, co práce s cílovými skupinami v Domově obnáší- zejména cizojazyčné odborné publikace věnující se tématu zaváděné práce s biografií

Pramen: Tvorba autorky

Provedená SWOT analýza poskytla řadu cenných informací, které je možné využít

pro praxi a tedy uskutečnění transformace stávajících sociálních služeb.

9

2. Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a

denní stacionář

Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a

denní stacionář je jedním ze středisek Farní charity Litoměřice, jež dále provozuje

Středisko sociální prevence a humanitární pomoci se službami azylový dům, noclehárna,

nízkoprahové denní centrum, terénní služby a humanitární pomoc, Domy s pečovatelskou

službou, Domov na Dómském pahorku se službami domov pro seniory a týdenní stacionář

a Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba, která poskytuje domácí péči s

pečovatelskou službou.

Farní charita Litoměřice je evidovanou právnickou osobou, která byla zřízena

biskupem litoměřickým dne 12. června 1991 dle Kodexu kanonického práva can. 116 CIC

a je součástí římskokatolické církve. „Jejím statutárním zástupcem je ředitel jmenovaný

diecézním biskupem.“1 Její činnost se řídí stanovami ze dne 1. srpna 2010 schválenými

biskupem litoměřickým. Farní charita Litoměřice je evidována v Rejstříku právnických

osob podle § 22 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení

církví a náboženských společností u Ministerstva kultury České republiky jako součást

římskokatolické církve. Do rejstříku byla zařazena dne 30. října 1996.

Domov je umístěn v historické budově bývalého kláštera, jehož založení se datuje

až do roku 1233. „Vlastníkem objektu je Česká dominikánská provincie.“2 Poslední úpravy

byly provedeny v roce 2002 v souvislosti se změnou užívání objektu na domov pro

seniory. Domov se nachází v centru města nedaleko litoměřického náměstí. „Svou

vzdáleností od MHD, vlakového a autobusového nádraží, ale i centra města je velmi dobře

přístupný pro rodiny, nové zájemce o službu i další návštěvy.“3 

Domov je tvořen prvním nadzemním podlažím (přízemím), kde se nacházejí

technické a provozní místnosti (např. výdejna stravy, jídelna, kanceláře, prádelna,

koupelna s vanou a sprchovým koutem), druhým nadzemním podlažím (prvním patrem),

kde jsou především pokoje uživatelů, denní místnost sester, společenská místnost, kaple,

dámské a pánské toalety a sprchové kouty. Domov je v neposlední řadě tvořen i třetím

nadzemním podlažím (podkrovní částí), kde se nacházejí čtyři jednolůžkové pokoje,

dámská a pánská toaleta, sprchový kout a kuchyňka. Budova Domova není bezbariérová,

vstup do ní je tvořen sedmi schody, které jsou výrazně barevně odlišeny, aby byla zajištěna

1 Výroční zpráva Farní charity Litoměřice za rok 2013.2 Výroční zpráva Farní charity Litoměřice za rok 2012.3 Informační materiál Charitního domova sv. Zdislava - domov pro seniory.

10

co největší míra bezpečí. K dispozici je v Domově výtahová plošina a schodišťová

sedačka.

Kapacita Domova je 31 lůžek, které jsou rozvrženy do dvou třílůžkových pokojů,

osmi dvoulůžkových pokojů a devíti jednolůžkových pokojů. Všechny pokoje mají externí

sociální zařízení. Pokoje jsou vybaveny stejným druhem nábytku, který splňuje požadavky

a potřeby uživatelů cílových skupin Domova. Každému uživateli je k dispozici lůžko,

matrace, lampa k lůžku, stolek k lůžku, šatní skříň, knižní police, věšáková stěna, jídelní

stůl, který je v případě vícelůžkového pokoje společně užíván, a židle. Pokoje a sociální

zařízení jsou vybaveny centrálním signalizačním zařízením, jehož prostřednictvím je

zprostředkována komunikace mezi uživateli a pracovníky přímé péče.

„Uživatel má možnost doplnit si pokoj vlastními oblíbenými předměty ke zlepšení

vzhledu interiéru pokoje.“1 V případě vícelůžkového pokoje využije uživatel prostoru

kolem svého lůžka a okolí na zavěšení fotografií, obrazů, obrázků, umístění upomínkových

předmětů, květin, které neohrožují bezpečnost uživatele ani dalších osob a odpovídají

hygienickým normám. Připevňování předmětů na zeď provádí z bezpečnostních důvodů

odpovědný zaměstnanec Farní charity Litoměřice. Uživateli je umožněno umístit si na

pokoj vlastní elektrospotřebiče např. vlastní televizor, rozhlasový přijímač, video, lednici,

varnou konvici, vysoušeč vlasů, jejichž provozování musí být v souladu s jeho zdravotním

stavem a s předpisy požární ochrany. Užíváním rovněž nesmí ohrožovat ani omezovat

ostatní uživatele a zaměstnance Domova.

Pro volnočasové a zájmové činnosti je vyhrazen prostor ve společenské místnosti,

kde probíhají společné aktivizační činnosti, mezi které patří společné cvičení, procvičování

paměti, uskutečňují se zde hudební vystoupení, rukodělné činnosti, hraní společenských

her, „kavárnička“. Volnočasové a zájmové činnosti se konají taktéž v prostorách zahrady,

jídelny či chodby. Místo konání se odvíjí od konkrétní činnosti. Ve společenské místnosti

je umístěn televizor, který je uživatelům k dispozici, a knihovna s různými knihami, které

si uživatelé mohou zapůjčit.

Vždy v pondělí od 16:00 mohou uživatelé Domova využít Mši svatou, která se

koná přímo v místní kapli.

Návštěvy uživatelů mohou využít vlastní prostory pokojů, dále je jim k dispozici

jídelna, společenská místnost, posezení „u rybiček“. Návštěva se může uskutečnit také

v prostorách zahrady, kde může být využito posezení v altánech.

1 Domácí řád Charitního domova sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem účinný od 1. 1. 2012.

11

Zdravotní péče je v Domově zajišťována vlastními zaměstnanci, kteří mají

potřebnou odbornou způsobilost. „Služba je poskytována 24 hodin denně formou denních a

nočních služeb pracovnic přímé péče.“1 Jednou týdně dochází do Domova ošetřující lékař,

lékař specialista dle potřeby. Pro zabezpečení zdravotnických a ošetřovatelských služeb je

vyhrazen prostor v denní místnosti sester, kde jsou prováděny převazy, aplikace inzulínů a

příprava léků dle ordinace lékaře. „Při převazech, odběrech biologického materiálu a

aplikaci inzulínu je striktně dodržováno soukromí uživatelů.“2

Strava je do Domova dovážena z Domova na Dómském pahorku. Svým složením,

množstvím a úpravou je přizpůsobena věku a zdravotnímu stavu uživatelů. Hlavní jídla se

uživatelům podávají ve společné jídelně. Svačiny se podávají přímo na pokojích.

Uživatelům, kteří nemohou z různých důvodů docházet do společné jídelny, je strava

podávána v prostorách jejich pokoje. Jídelní lístek pro všechny druhy diet na období

jednoho týdne je vyvěšen v jídelně v prvním nadzemním podlaží (přízemí) Domova.

Domov má vlastní prádelnu, kde je práno prádlo Domova (zejména se jedná o

lůžkoviny). Osobní prádlo uživatelů je práno v Domově na Dómském pahorku, kam je

dováženo.

V Domově je možné využít služeb kadeřnic, které do Domova docházejí dvakrát

měsíčně s výjimkou prázdnin. Jedná se o studentky odborného učiliště. Dále je možné

využít služeb pedikérky, která do Domova dochází dle potřeby uživatelů na základě

telefonického objednání.

V Domově se poskytují pobytové sociální služby podle § 49, § 50 a ambulantní

služba podle § 46 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Služba Domova je

pobytového, režimového charakteru s poskytnutím především sociálních služeb, které

uživatelům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby, pomáhají naplňovat jejich

fyzické a psychické potřeby.

Domov poskytuje základní činnosti, jež jsou uvedeny ve vyhlášce č. 505/2006 Sb.

ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních

službách. Jejich přehled je uveden v příloze č. 1.

2.1 Domov se zvláštním režimem

Posláním domova se zvláštním režimem je poskytnout uživatelům s poruchami

paměti srozumitelné a důstojné prostředí v Domově s krásnou velkou zahradou v centru

1 Informační materiál Charitního domova sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem.2 Standard č. 13 Prostředí a podmínky.

12

města Litoměřice a zachovat jejich začlenění do společnosti do takové míry, která je pro ně

bezpečná.

Cílem služby je poskytnutí srozumitelného a důstojného prostředí a zvýšení

kontaktů uživatelů s jejich blízkými osobami. Konkrétně jde o:

- respektování každého uživatele se specifiky, které má;

- přijímání každého uživatele takového, jaký je;

- vytváření srozumitelného a přehledného prostředí;

- individuální přístup všech pracovníků ke každému uživateli;

- komunikace přizpůsobená a přiměřená schopnostem uživatele;

- profesionální přístup ke každému uživateli, k veřejnosti a k sobě navzájem.

Cílovou skupinou jsou osoby (muži i ženy), které mají sníženou soběstačnost

z důvodu stařecké a Alzheimerovy demence1, a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc

fyzické osoby. Služba je poskytována osobám, které dosáhly 50 let věku. Osoby musí být

mobilní, tj. schopny samostatné chůze či chůze za pomoci kompenzační pomůcky.

Kapacita domova se zvláštním režimem je 26 lůžek z celkové kapacity 31 lůžek v

domově.

2.2 Domov pro seniory

Posláním této sociální služby je poskytnout pobytové, sociální, ošetřovatelské a

aktivizační služby uživatelům, kteří nejsou natolik soběstační (zejména z důvodu vyššího

věku, úbytku sil, zhoršeného zdravotního stavu a nepříznivé sociální situace), aby mohli i

nadále žít samostatně ve své vlastní domácnosti, a jejich rodina nemůže patřičnou péči

zabezpečit, a to ani s pomocí terénních pečovatelských služeb.

Cílem služby je podpora soběstačnosti uživatelů při běžných denních činnostech a

zvýšení kontaktů uživatelů s jejich blízkými osobami. Konkrétně jde o:

- zachování stávající kvality života uživatele a jeho životní styl (popř. jejich rozvoj);

- zprostředkování aktivního kontaktu se společenským prostředím;

1 Pozn. Demence jsou poruchy, u kterých dochází k podstatnému snížení úrovně paměti i dalších kognitivních (poznávacích) funkcí (funkcí zajišťující adaptaci na zevní prostředí, komunikaci se zevním prostředím, cílené chování). Kromě postižení funkcí kognitivních dochází k postižení dalších funkcí. Okolo 60 % všech demencí je způsobeno prostřednictvím demence Alzheimerova typu. Alzheimerova choroba je závažné neurodegenerativní onemocnění, které vede k úbytku některých nervových buněk a v důsledku toho k mozkové atrofii. Příčina není zatím plně objasněna. Klinický obraz představuje pomalý a nenápadný začátek, poruchy paměti, potíže s řečí, poruchy orientace místem i časem, změna osobnosti i chování, halucinace, bludy, problémy s chůzí, inkontinence. Tato choroba je doposud nevyléčitelná a končí smrtí. Léky jsou pro ranné stádium nemoci.

13

- individuální přístup k uživateli;

- v co nejvyšší míře zachování soukromí a spokojenosti uživatele.

„Cílovou skupinou jsou osoby (muži, ženy) ve věku nad 65 let, které mají sníženou

soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního stavu a potřebují pomoc při péči o sebe nebo

při každodenních činnostech.“1 Osoby musí být mobilní, tj. schopny samostatné chůze či

chůze za pomoci kompenzační pomůcky.

Kapacita domova pro seniory je pět lůžek z celkové kapacity 31 lůžek v Domově.

2.3 Denní stacionář

Posláním denního stacionáře je poskytovat komplexní denní péči osobám, jež se

v důsledku postižení stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou staly závislé na

pomoci a podpoře druhých osob.

Cílem služby je:

- poskytovat přiměřenou péči uživatelům služby denního stacionáře včetně aktivizačních

programů;

- podporovat uživatele v jejich soběstačnosti a samostatnosti, jež jsou nezbytné pro

důstojný život;

- motivovat uživatele dle jejich možností a schopností k aktivnímu udržování či rozvíjení

stávající míry dovednosti a péče o sebe samého;

- zmírňovat fyzickou a psychickou zátěž rodiny a přátel, která je spojena s péči o osoby

s poruchou paměti;

- umožňovat co nejdelší setrvání osob s poruchou paměti v domácím prostředí;

- pomáhat osobám s poruchou paměti při posilování orientace i v jiném prostředí než je

vlastní domov;

- zajišťovat smysluplné trávení volného času.

Cílovou skupinou jsou osoby (muži i ženy) ve věku od 50 let výše. Osoby musí být

mobilní, tj. schopny samostatné chůze či chůze za pomoci kompenzační pomůcky.

Kapacita denního stacionáře jsou 4 odpočinková místa.

Péče v Domově nemůže být poskytnuta těmto osobám:

- které jsou v jiné věkové kategorii, než je cílová skupina;

- které jsou imobilní (vzhledem k požárně technickému zabezpečení objektu);

1 Popis realizace Charitního domova sv. Zdislava - domov pro seniory.

14

- které jsou schopny za pomoci místně dostupných terénních služeb se o sebe postarat a

zůstat tak ve svém přirozeném domácím prostředí;

- jejichž zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení;

- které jsou závislé na alkoholu, drogách a jiných návykových látkách;

- které trpí psychiatrickým onemocněním v akutní fázi, vyžadující péči ve zdravotnickém

zařízení;

- s mentálním postižením;

- které trpí stařeckou demencí a Alzheimerovou chorobou (v případě domova pro seniory);

- které trpí specifickým onemocněním vyžadující specifickou odbornou péči (např.

s gastrickou sondou), kterou jim organizace není schopna poskytnout;

- které trpí infekční či parazitní chorobou, tuberkulózou či pohlavní chorobou v akutním

stádiu.

Personální zajištění Domova:

1 vedoucí pracovnice

1 sociální pracovník

4 zdravotní sestry s registrací

11 pracovnic sociální péče

1 aktivizační pracovnice

2 pracovnice na úklid

3 smluvní lékaři

3. Přijetí do Domova

15

Uživatelé1 jsou do Domova přijímáni na základě uzavřené písemné smlouvy mezi

nimi a poskytovatelem. Přijetí do Domova je výstupem několika předcházejících kroků,

které na sebe navazují.

Jednání se zájemcem2 o sociální službu, jeho rodinným příslušníkem či osobou

blízkou zajišťuje zpravidla sociální pracovník Domova a postupuje dle Manuálu pro

jednání se zájemcem o službu. Procházková (2014, s. 106) uvádí, že sociální pracovník

obvykle získává údaje o klientovi jako první. V době nepřítomnosti sociálního pracovníka

je toto jednání v kompetenci vedoucí Domova a v době nepřítomnosti obou výše

uvedených pracovníků domluví se zájemcem či rodinným příslušníkem vedoucí směny,

kterou je zdravotní sestra ve službě, termín, kdy bude kompetentní pracovník v Domově

přítomen. Vedoucí směny může předat telefonní číslo na tyto pracovníky s uvedením jejich

pracovní doby. „Je možné převzít telefonní číslo žadatele s tím, že jej následně sociální

pracovník nebo vedoucí zařízení bude kontaktovat.“3 V případě zájmu zájemce, jeho

rodinného příslušníka nebo osoby blízké zajistí vedoucí směny prohlídku Domova a

předání tiskopisů.

Přehled průběhu zpracování žádosti do Domova z pohledu sociálního pracovníka:

- Zájemce, rodinný příslušník či osoba blízká je po vzájemném představení vyzvána

k tomu, aby sdělila důvody své návštěvy. „Zpravidla dojde k popisu vzniklé situace.“4

Jsou získány základní informace o zájemci, kterými je úroveň mobility, jeho věk,

zdravotní stav a důvody, které vedly k tomu, že se zájemce obrátil na poskytovatele

sociální služby.

- Předání základních informací o Domově a příslušných tiskopisů (Žádost o umístění do

Charitního domova sv. Zdislava, Vyjádření lékaře, ceník) zájemci nebo jeho rodinnému

příslušníkovi je nabídnuta možnost prohlídky Domova.

- Dodání vyplněných tiskopisů (Žádost o umístění do Charitního domova sv. Zdislava a

Vyjádření lékaře). Dle § 91 odst. 4 zákona o sociálních službách je „osoba povinna před

uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové služby předložit poskytovateli sociálních služeb

posudek registrujícího praktického lékaře o zdravotním stavu, nejde-li o poskytování

sociálních služeb ve zdravotnickém zařízení podle § 52.“5 Vyjádření lékaře se předkládá 1 Pozn. Uživatel je osoba, která vstoupila do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby, jehož obsahem je zabezpečení těch činností, jež popisuje zákon o sociálních službách.2 Pozn. Zájemce je osoba, která se obrátila na poskytovatele sociální služby, s cílem získat potřebné informace o sociální službě.3 Standard č. 3 - Jednání se zájemcem. 4 Standard č. 3 - Manuál jednání se zájemcem o službu.5 zdroj http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf

16

při podání žádosti do Domova, neboť je důležité, aby jej zhodnotil ošetřující smluvní

lékař, který do Domova pravidelně dochází. Výstupem je zjištění žadatelova1

zdravotního stavu, zda-li spadá do jedné z cílových skupin Domova.

- Uskutečnění sociálního šetření v místě aktuálního bydliště žadatele, kterým je často

zdravotnické zařízení (nemocnice). V tomto případě je kontaktováno příslušné oddělení,

kde je nahlášen termín, ve kterém bude provedeno sociální šetření přímo u lůžka

žadatele. Tato informace je předána i rodinnému příslušníkovi, osobě blízké a sociální

pracovnici zdravotnického zařízení.

- Prohlídka Domova žadatelem, často v doprovodu rodinného příslušníka či osoby blízké.

Pro žadatele je výhodné, pokud zná prostředí, do kterého se bude stěhovat. Při této

návštěvě se uskuteční druhé sociální šetření. „To je vhodné provést před uzavřením

smlouvy o poskytnutí sociální služby se zájemcem o službu.“2 Při obou sociálních

šetřeních se vyplňuje shodný tiskopis a zjišťuje se schopnost péče žadatele o vlastní

osobu a míra jeho soběstačnosti. Rovněž je předmětem zjištění žadatelova očekávání od

Domova.

- Nebrání-li žádné závažné okolnosti v přijetí žadatele do Domova, je dohodnut při

prohlídce Domova termín a doba přijetí. S tím souvisí i příprava žadatele na nástup do

Domova, který spočívá v předání informací, týkají se samotného pobytu v Domově.

„Potíže s přizpůsobením jsou přičítány nedostatku přípravy.“3 V případě žadatele, který

spadá do cílové skupiny domova se zvláštním režimem, je ve většině případů důležitá

komunikace a součinnost s rodinným příslušníkem či osobou blízkou.

- Samotné přijetí žadatele do Domova a s tím spojené administrativní úkony.

Sociální pracovník vede evidenci v elektronické podobě všech jednání s každým

zájemcem o poskytovaných sociálních službách v Domově bez ohledu na to, zda se

zájemcem bude v budoucnu i nadále jednáno. „Zapisuje stručně průběh každého jednání.“4

Není-li v Domově volné lůžko, je podaná žádost zařazena do pořadníku žadatelů o

umístění do Domova. Zájemce o sociální službu nemá zákonnou povinnost hlásit změny ve

skutečnostech, které jsou rozhodné pro poskytování příslušné sociální služby. Sociální

pracovník průběžně aktualizuje informace a stav žádosti žadatelů. Získané informace jsou

návazné na kritéria pro přijetí žadatele do Domova. Může se jednat o tyto skutečnosti:

1 Pozn. V okamžiku podání žádosti se zájemce stává žadatelem o poskytovanou sociální službu.2 CHLOUPKOVÁ, S. Jednání se zájemcem o službu sociální péče od A do Z., s. 61.3 LEHR, U. Psychologie des Alters., s. 268. 4 MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních., s. 90.

17

„- zásadní změnu zdravotního stavu zájemce o sociální službu (sociální službu

nepotřebuje, nebo se jeho stav naopak natolik zhoršil, že sociální službu nezbytně

potřebuje, a že se jedná o pro něj jinak neřešitelnou situaci),

- úmrtí zájemce o sociální službu,

- využívání jiné sociální služby zájemcem o sociální službu,

- změnu kontaktních údajů.“1

Uvolní-li se lůžko v Domově, je o této skutečnosti žadatel, jeho rodinný příslušník

či osoba blízká informována telefonicky či elektronicky a volné lůžko je nabídnuto.

Žadatelovo přijetí do Domova předchází realizace sociálního šetření a prohlídka Domova.

„S žadatelem je pak domluven vhodný termín nástupu.“2 Jedná-li se o žadatele cílové

skupiny domova se zvláštním režimem, je termín nástupu domluven ve většině případů

s jeho rodinným příslušníkem či osobou blízkou.

Přijetí do Domova znamená pro uživatele zahájení nové, významné životní etapy.

Každý se s touto změnou vyrovnává jiným způsobem a odlišně ji také toleruje. „Přechod je

snadnější, když jsou zachovány dosavadní sociální vazby, životní styl a kontinuita života

starého člověka.“3 Proto je důležité, vytvořit v Domově takové podmínky, které uživateli

usnadní adaptaci na nové prostředí a nový způsob života. Život v Domově je většinou

výrazně odlišný od jeho předchozího způsobu života. „Je nutné žadatelům, tedy budoucím

klientům, poskytnout co nejvíce informací o životě v zařízení.“4 Pro žadatele je výhodné,

když si sám zvolí zařízení, ve kterém by chtěl žít, a dále si zvolí i chvíli, kdy je připraven

na odchod do Domova, který bude řešením jeho životní situace.

3.1 Sociální pracovník

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách vyjmenovává v § 109 činnosti, které

vykonává sociální pracovník. Konkrétně se jedná o vykonávání sociálního šetření, jak bylo

již výše popsáno, dále se jedná o zabezpečení sociální agendy včetně řešení sociálně

právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní

poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné

1 CHLOUPKOVÁ, S. Jednání se zájemcem o službu sociální péče od A do Z., s. 60.2 Standard č. 4 - Metodický pokyn pro přijetí, přemístění a ukončení pobytu uživatele v Charitním domově sv. Zdislava. 3 Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P. eds. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi., str. 1814 MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních., s. 79.

18

činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost,

poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.

Výše uvedený zákon rovněž uvádí předpoklady k výkonu povolání sociálního

pracovníka, mezi které patří kromě způsobilosti k právním úkonům, bezúhonnosti,

zdravotní způsobilosti rovněž odborná způsobilost. Odbornou způsobilost dle tohoto

zákona představuje dosažený stupeň formálního vzdělání. Splní-li sociální pracovník výše

uvedené předpoklady, je nutné, aby se dále vzdělával. „Zaměstnavatel je povinen

zabezpečit sociálnímu pracovníku další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za

kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.“1 Tato povinnost byla

pro rok 2013 splněna zejména účastí na kurzu, který byl zaměřen na Biografický model

péče.

K sociální práci se seniory patří i práce s životními ztrátami, které vyžadují

odbornou sociální práci, jak uvádí Dvořáčková (2012, 45). Proto je velmi důležité, aby

k profesní výbavě sociálních pracovníků patřily i určité osobnostní předpoklady, kterými je

empatie, soucit, trpělivost, umění naslouchat a vřelost.

4. Aktivizační činnosti

1 zdroj http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf KDY CITOVÁNO

19

Aktivity u uživatelů by měly být důležitou součástí kvalitní komplexní péče

vedoucí k naplánování kvality jejich života. „Činorodost i ve vysokém věku snižuje různé

negativní důsledky stárnutí.“1 Oproti tomu fyzická nečinnost a zahálení mozkových funkcí

vede u uživatele k jeho větší nesoběstačnosti a závislosti na péči.

Aktivizační programy souhrnně označují řízené společensko-kulturní aktivity, které

jsou v Domově realizovány. Aktivizací se z fyziologického hlediska považuje jakákoli

situace, v níž je mozek nucen zpracovávat buď nové podněty, a nebo s těmi známými

podněty zacházet jiným způsobem. Z psychologického hlediska je s pojmem aktivizace

spojena lidská potřeba vnímat, poznávat a ovládat sebe a své okolí. „Z výše uvedeného

vyplývá, že aktivita, potažmo aktivizace, je vždy spojena s novými, neobvyklými způsoby.“2

Slovo aktivizace může vyvolat dojem, že by jeho obsahem měly být především činnosti

sofistikované, tedy např. vzdělávací, zábavné, terapeutické a rehabilitační programy.

Budeme-li za aktivizační považovat jakoukoli činnost, jejímž výsledkem je aktivita

uživatelů, rozšíří se značně možnosti toho, co lze v rámci aktivizace dělat. Zaměření se na

obyčejné a každodenní věci, které situace přinášejí, je možné uchopit neotřelým způsobem

a poskytovat tak nové podněty, na které může uživatel reagovat. Medlíková (2011, s. 17)

ve svém článku v odborném časopise Sociální služby zdůrazňuje, že lze nabízet podněty

z běžného života během celého dne.

V Domově jsou aktivizační činnosti zajišťovány aktivizační pracovnicí, která je

součástí pracovního týmu. Aktivizační činnosti jsou v Domově realizovány v pracovní dny

od 8:30 do 15:30, kdy je přítomna aktivizační pracovnice. V případě kulturních

vystoupení, které často přesahují výše uvedenou dobu, je aktivizační pracovnice přítomna

po celou dobu. Aktivizační proces a naplňování jeho cílů do jisté míry závisí na

osobnostních a odborných předpokladech aktivizační pracovnice. Obecně lidské

předpoklady jsou např. schopnost empatie, přijetí uživatele takového, jaký je. Mezi

odborné dovednosti patří např. volba vhodné komunikace, volba aktivizační činnosti, etika,

specifika cílových skupin Domova, vztahy mezi jednotlivými uživateli v Domově,

„diplomacie“ při případných konfliktních či jiných nepříjemných situacích, které mohou

vzniknout. Aktivizační činnosti jsou rovněž ovlivněny uživatelem a jeho aktuálním

zdravotním a psychickým stavem. Dále jsou aktivizační činnosti ovlivněny obsahem

aktivizační činnosti, který by měl být přizpůsoben cílům, kterých má být touto činností

dosaženo. Cíle jsou stanoveny zejména na základě potřeb uživatele, s ohledem ke

1 SUCHÁ, J., JINDROVÁ, I., HÁTLOVÁ, B. Hry a činnosti pro aktivní seniory., s. 13. 2 MEDLÍKOVÁ, J. Aktivizace všedního dne několik myšlenek k aktivizaci., s. 43.

20

schopnostem a orientací aktivizační pracovnice, rovněž také dle zaměření pobytového

sociální zařízení, ve kterém je aktivizační činnost realizována.

Protože mají nejen uživatelé, ale obecně i senioři, většinou rádi dodržování svých

určitých rituálů a zvyklostí, je důležité, aby byly minimalizovány změny v jejich denním

programu. Konkrétní aktivity by měly z tohoto důvodu probíhat v pravidelném čase a na

stejném místě. „Když má náš život rytmus, když jedna věc navazuje na druhou tak, jak to

známe, cítíme se dobře.“1 V Domově jsou uskutečňovány aktivizační činnosti především

ve společenské místnosti, jídelně, v prostorách zahrady, ale také na pokojích uživatelů

v případě individuální práce.

Denní program aktivit je uveden na nástěnce nacházející se ve druhém nadzemním

podlaží (v prvním patře) Domova, který je uživatelům k dispozici. Jedná se o rozpis

aktivizačních činností dle časového hlediska. Rovněž pracovníci přímé péče jsou při ranní

poradě informováni aktivizační pracovnicí, které aktivizační činnosti jsou na ten daný den

naplánovány a budou se tedy v Domově konat. Týdenní program zahrnuje pravidelné

aktivizační činnosti, které se v Domově konají. Mezi ně patří např. skupinové cvičení,

trénování paměti, společenské hry, hudební vystoupení. Zařazení pravidelných

aktivizačních činností, které budou na uživatele působit jako rituály. Bude jimi

zprostředkována předvídatelnost a stabilita, která působí na uživatele pozitivně a

dlouhodobě jsou jimi udržováni v lepší orientaci časem. Měsíční přehled aktivizačních

činností pořádaných v Domově je umístněn na nástěnce v druhém nadzemním podlaží (v 1.

patře) a v jídelně. Uživatelé jsou o činnostech informováni u snídaně a poté před samotnou

činností. Je zde uveden i seznam narozenin uživatelů pro daný měsíc.

Většina aktivizačních činností se uskutečňuje ve skupině, výjimkou však nejsou ani

činnosti, které jsou ve formě individuální práce s uživatelem. Výhodou této individuální

aktivity je, že pomocí ní můžeme působit cíleně, přesně tak, jak to uživatel potřebuje.

Rovněž je možné získat individuální aktivitou pro spolupráci i ty uživatele, kteří skupinové

aktivity odmítají.

Jsou-li aktivizační činnosti uskutečňované ve skupině, je ovlivňována nejen

kognitivní funkce uživatelů, ale také emocionální sféra. Kontaktem s ostatními uživateli při

skupinových aktivizačních činnostech je nejen podporován sociální kontakt, ale také

vzájemná pomoc, společný prožitek a zážitek, možnost získání společného tématu

rozhovoru a ohleduplnost.

1 ZGOLA, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí., s. 200.

21

V Domově je zastoupení obou pohlaví, přičemž dominantní skupinu tvoří uživatelé

ženského pohlaví. Jak už bylo v textu výše uvedeno, tak jsou aktivizační činnosti pořádané

ve společenské místnosti. Umožňuje-li to zvolená aktivizační činnost, jsou židle ve

společenské místnosti rozmístěny do kruhu, čímž je zajištěn oční kontakt se všemi

účastníky aktivity. Tímto uspořádáním je také podporován pocit rovnosti účastníků.

Ke každému uživateli je nutné volit individuální přístup, neboť co baví jednoho

uživatele, nemusí bavit druhého. Aktivizační pracovnice se snaží, aby nabídka

aktivizačních činností byla zajímavá a bohatá, aby si mohli uživatelé vybrat, které činnosti

se zúčastní. „Každá prováděná činnost musí být příjemná, dělána dobrovolně a má mít

jasný účel.“1 Záleží tedy vždy na uživateli, zda se nabízené činnosti zúčastní. Vzhledem

k převazující cílové skupině uživatelů Domova se zvláštním režimem, je této skupině

uživatelů tato aktivita znovu sdělena a je jim nabídnut doprovod na aktivitu.

4.1 Přehled aktivizačních činností

V Domově jsou realizovány tyto aktivizační činnosti.

- Aktivity, které jsou zaměřené na pohybové schopnosti uživatele: tělesný i duševní

stav uživatele je příznivě ovlivněn vhodně zvolenou pohybovou aktivitou, která u něj

podněcuje srdeční a plicní činnost a podporuje jeho vytrvalost, tedy schopnost vytrvat

v aktivitě, která vyžaduje více energie. Zvolené aktivity odpovídají cílovým skupinám

uživatelů Domova především jejich věku a pohybovým schopnostem. Aktivizační

pracovnice volí snadnější cviky, které mohou uživatelé snadněji napodobit. Pohyby

jsou názorné a jednoduché. Zrakový kontakt je maximalizován tím, že jsou židle

ve společenské místnosti rozestavěné do kruhu, aby každý uživatel tak mohl vidět

aktivizační pracovnici a jí prováděné cviky. Mezi oblíbené aktivity patří aktivity

s nafukovacím míčem, házení kroužků na cíl, tiché kuželky. Aktivizační pracovnice se

rovněž snaží motivovat uživatele k procházkám, nejen v areálu zahrady Domova, ale

také do nedalekého centra města.

- Aktivity zaměřené na kognitivní schopnosti uživatele: cvičení paměti tvoří součást

aktivizačních činností. Na začátku skupinového cvičení, kterým aktivizační činnosti

začínají, aktivizační pracovnice uživatele informuje, kolikátého je dnes, jaký je den

v týdnu, jaký je měsíc, jaké je roční období a jaké aktivity budou následovat hned poté

či v odpoledních hodinách. Při této činnosti jsou vedeny rozhovory, jenž jsou zaměřeny

na konkrétní téma, kterým jsou např. velké prázdniny, letní dovolené. Při těchto

1 HOLCZEROVÁ, V., DVOŘÁČKOVÁ, D. Volnočasové aktivity pro seniory., s. 35.

22

rozhovorech mají uživatelé možnost vzpomínat. Jelikož jsou v převažující většině

uživatelé ženského pohlaví, jsou rozhovory často zaměřeny na vaření, pečení. Aby se

nenarušila plynulost aktivity, má aktivizační pracovnice připravené všechny pomůcky,

které bude během aktivity potřebovat. Je-li potřeba, aby uživatelé měli na aktivizační

činnost kompenzační pomůcky, aktivizační pracovnice tyto pomůcky zajistí ve

spolupráci s pracovnicí sociální péče. Vzdělávání uživatelů Domova je uskutečňováno

nejčastěji formou doplňování říkanek, pranostik, luštění křížovek, hraní pexesa.

Oblíbenou hrou se stala společenská hra „Člověče, nezlob se“, které je přizpůsobeno

seniorské populaci tím, že je větších rozměrů. Tyto hry pomáhají nejen posilovat

paměť, jemnou motoriku, ale rozvíjí i vzájemnou komunikaci mezi uživateli. Pro

některé uživatele nejsou tyto hry neznámé, neboť je hráli se svými dětmi či vnoučaty.

Pro jiné uživatele jsou naopak tyto hry neznámé a nabízí jim nový zajímavý objekt

jejich pozornosti a zájmu. Přeje-li si některý uživatel, učit se cizí jazyk, který umí

některý z pracovníků Domova, je toto jeho přání zpracováno do jeho individuálního

plánu.

- Aktivity zaměřené na prožitek uživatele: arteterapie klade důraz na aktivitu

uživatele, při které jsou využívány umělecké techniky jako nástroje diagnostiky,

psychoterapie nebo sociální práce. Pro tuto techniku je důležité zajistit příjemné

prostředí (ideální teplota v místnosti, příjemná hudba, která nebude uživatele při tvorbě

rušit) s dostatečným výběrem potřebných pomůcek pro práci. Tato terapie může

vytvořit u uživatelů vzájemnou spolupráci, téma společného rozhovoru a účast na dění.

Zvolené téma se odvíjí od aktuálního ročního období. Mezi techniky, které jsou

uskutečňovány v Domově, patří malování na papír, ubrousková technika, vystřihování

z papíru, práce s látkou.

Muzikoterapie je v Domově uživateli velmi využívána a patří mezi nejoblíbenější

aktivity. Při muzikoterapii dochází k navození psychické pohody uživatele, je zde

podpořen verbální projev a dochází k sociálnímu začleňování uživatelů v Domově.

Muzikoterapie se provádí po skupinovém cvičení a jedná se především o lidové písně.

Mezi uživateli oblíbenou aktivitou patří hudební vystoupení, která se konají

v prostorách Domova a jsou pro tuto aktivitu vhodné nejen prostorově, ale také

akusticky. Při společných aktivizačních činnostech, kterými je např. posezení u kávy,

je zprostředkován poslech hudby, která navodí příjemnou atmosféru. Hudbou se také

mohou vybavit uživatelům vzpomínky, které jsou s hudbou spojené. Někteří uživatelé

měli poslech hudby či rádia jako svůj zájem.

23

V Domově se jednou týdně koná Mše svatá, jak již bylo v textu dříve uvedeno,

neboť součástí Domova je i kaple, kterou mohou uživatelé využít. Otázka naplnění

duchovních potřeb se v seniorském věku dostává stále více do popředí. Stále více je

přemýšleno o smyslu života, jeho naplnění, o tom jaký život byl a kam ještě směřuje.

V této fázi života nastávají chvíle, kdy nás naši nejbližší opouštějí, musíme se vyrovnat

nejen se smrtí, ale také s osamocením. Jsou řešeny zdravotní problémy a z toho

vyplývající možná omezení. Uživatelům je informace o této aktivitě v průběhu dne

několikrát zprostředkována. Mše svatá je uživateli Domova využívána. Přeje-li si

uživatel individuální setkání s duchovním, je mu to umožněno. Rovněž je uživateli

umožněno zprostředkování a následné setkání se zástupcem jiné církve, přeje-li si to.

- Metody zaměřené na specifický přístup k uživatelům: ke všem uživatelům Domova

se přistupuje individuálním způsobem. Orientace realitou je metoda, která umožňuje

uživateli s kognitivní poruchou, aby porozuměl dění okolo po co možná nejdelší dobu.

Cílem je komplexní zlepšení uživatelovy orientace, eliminace jeho zmatenosti a

maximalizace jeho sociální interakce a nezávislosti.

Přístup, který je shledáván nejvhodnější, je tzv. kontinuální orientace realitou, při

níž všichni členové týmu nabízejí uživateli informace vhodné pro jeho správnou

orientaci. Na začátku pracovního dne (ráno) zahájí pracovník přímé péče společný

rozhovor s uživatelem jeho oslovením. Jde-li pracovník Domova za uživatelem za

nějakým účelem, informuje ho o tom. Vzhledem k orientaci realitou pozdraví

pracovník přímé péče uživatele odpovídajícím časovým údajem, čím uživatele

informuje o tom, v jakém časovém horizontu se aktuálně nachází (ráno, dopoledne,

poledne, odpoledne, večer, noc). Uživatele informuje i o tom, co je za den v týdnu,

kolikátého je a kde se nachází. Tyto výše uvedené informace jsou důležité pro orientaci

místem, časem, osobou a prostorem.

24

5. Psychobiografický model péče dle Prof. Böhma

Realizací transformace stávající sociální služby, která spočívá v implementaci práce

s biografií uživatele, která je součástí Psychobiografického modelu péče podle Prof.

Böhma. Prostřednictvím transformace lze dosáhnout zkvalitnění poskytované péče o

uživatele v Domově.

5.1 Prof. Erwin Böhm

Autorem tohoto modelu péče je Prof. Erwin Böhm1, jenž se narodil 16. května 1940

ve Vídni. „Jeho jméno je neoddělitelně spojeno s psychobiografickým modelem péče.“2

Vyučil se v diametrálně odlišném oboru, který byl spojen s automobily, avšak v roce 1963

úspěšně absolvoval studium na zdravotnické škole. Na pozici „hlavní sestra“ začal

pracovat od roku 1974 v psychiatrické klinice ve Vídni. Od roku 1965 začal Böhm vyvíjet

rehabilitační formu péče, ve které musejí lidé opět sami vykonávat činnosti všedního dne.

Böhm zpozoroval, že každá tato činnost byla převzata pečujícím personálem. Nebyl žádný

pokus namotivovat obyvatele v tom smyslu, aby sám vykonával každodenní činnosti.

Vedlo to k jejich demotivaci a vytvoření zvyku na „hotelový život“. „Přišli „zemřít“, jak

to Böhm nazval.“3 Böhm jim chtěl tyto jejich aktivity navrátit, aby mohli na svém životě

opět participovat. Pozoroval přitom, že mohou být vyvolány jen ty činnosti, které senior

kdysi vykonával. Důležité proto bylo najít tyto aktivity, které byly seniorovi dříve známy a

vytvořit tak jejich prostřednictvím pro něj motiv, aby byl opět aktivní. Tyto aktivity se

naleznou prostřednictvím práce s biografií. V psychiatrické klinice začal Böhm v roce

1978 se svým pilotním projektem „přechodná péče“, jenž byl zpracován do

ošetřovatelského modelu, který je neustále doplňován o nové poznatky. V tomto roce začal

vozit pacienty svým osobním automobilem do jejich domácnosti, ve které se dokázali

orientovat, poznávali toto prostředí. „Böhm dokumentoval tyto případy a publikoval je

především v německých médiích.“4 První zmínky o práci s biografií, která souvisí s péčí,

lze datovat do této doby, tedy do 70. let 20 století. V roce 1979 byl projekt přechodná péče

oficiálně zahájen jako modelový projekt a jako samostatné oddělení nově založeného

správního výboru pro psychosociální služby (PSD) pod vedením mezinárodně uznávaného

psychiatra Stephana Rudase, jenž Böhm vedl od roku 1987 do konce 1992 jako vedoucí

ošetřovatel. V roce 1983 vyvinul rakouský model péče „reaktivizující péče podle Böhma“,

1 Pozn. V textu dále jen Böhm.2 zdroj http://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_B%C3%B6hm3 zdroj http://www.enpp-boehm.com/erwin_boehm.htm4 zdroj http://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_B%C3%B6hm

25

který byl uznán v roce 1985 světovým kongresem pro geriatrii v New Yorku. V témže roce

byla vydána jeho první kniha „Krankenpflege - Brücke in den Alltag“ (Ošetřovatelství -

most k všednímu dni) a o tři roky později, tedy v roce 1988, vyšla jeho nejznámější kniha

„Verwirrt nicht die Verwirrten“ (Nemaťte zmatené), ve které představuje svůj druhý model

pro sanitární péči. Ulrika Abel-Wanek uvádí, že v roce 1990 založil „Rakouskou

společnost pro geriatrickou a psychogeriatickou odbornou péči a aplikovaný

ošetřovatelský výzkum.“1 V roce 1999 vyšlo dvousvazkové dílo „Psychobiografisches

Pflegemodell nach Böhm“ (Psychobiografický model péče podle Böhma) v renomovaném

nakladatelství Wilhelma Maudricha ve Vídni. V roce 2000 obdržel Böhm titul „hostující

profesor“ univerzitou Hamburg. V roce 2001 založil „Evropskou síť pro psychobiografický

ošetřovatelský výzkum Prof. Erwina Böhma“. V následujících letech se i nadále věnuje

tomuto směru a vydává další publikace a získává další ocenění.

5.2 Psychobiografický model péče

Sám Böhm o svém modelu říká, že to není model v klasickém smyslu.

„Psychobiografický model péče se velmi odlišuje od ostatních modelů péče, žije z jeho

zkušeností a vyvíjí se nepřetržitě stejně jako lidé, čas, tradice a zvyky.“2 Böhm kritizoval

klasické způsoby péče, kterými bylo pouze nakrmit, udržet v čistotě, v teple, pohodní a

vykonat ordinace lékaře. V dřívějších způsobech péče pečující personál přebíral veškeré

úkony sebepéče, nereflektoval uživatelovy zachovalé schopnosti a dovednosti, soustředil

se především na saturaci potřeb. Tímto svým konáním vytvářel uživatelovu závislost na

péči. Böhm tvrdí, že pakliže chceme pečovat individuálně, musíme znát životní příběh

seniora3, neboť jeho životní zkušenosti silně ovlivňují jeho postoj nejen k jeho vlastnímu

zdraví, nemoci, ale ukazují i způsoby, jakými tento senior zvládal zátěžové situace a tím

rozvíjel svoji schopnost adaptace na nově vzniklé podmínky. Čím více je souhrn

biografických údajů o seniorovi objemnější, tím individualizovanější je poskytovaná péče

o jeho osobu. Takto pojatá péče taktéž naplňuje humanistické pojetí péče s holistickou

filozofií, v níž je nutné pochopit seniora i s celou jeho životní historií.

Psychobiografický model péče podle Böhma se snaží o rozšíření úhlu pohledu na

seniora, kdy se péče musí stát tolerantnější a pečující osoby musí opustit roli vše pečující

matky. „Je to institucionální péče s lidskou tváří.“4 Senior se ve svých myšlenkách vrací do 1 Zdroj http://www.pharmazeutische-zeitung.de/index.php?id=72512 zdroj http://www.prosanitate-hamm.de/pflegemodell-boehm.html 3 Pozn. Pro tuto část práce je použit pojem senior, pod nímž se nachází uživatel Domova. V této kapitole bude dále používán tento pojem. 4 zdroj http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/inovacni-pristup-k-otazkam-demence-468388

26

doby svého dětství a mládí a je na pečujících osobách, zda mu porozumí či se mu budou

snažit alespoň porozumět a pochopit tak jeho svět, v němž se nachází. „Zde se uplatní

široká škála technik Böhmova modelu, který radí, jak vstoupit do jeho světa.“1

Psychobiografický model péče je zaměřen na podporu schopnosti sebepéče starých

a zmatených lidí. Je rovněž orientován na způsoby, jak co nejdéle tuto schopnost uchovat

či navrátit, a to principem vzkříšení zájmu seniora a oživením jeho psychiky, která je

východiskem pro lidské konání, lidskou motivaci. „Nejvyšším cílem Böhmovy filozofie

péče je psychické znovuoživení („reaktivizace“) starého člověka, maximální podpora jeho

existujících zdrojů a uznání jeho psychobiograficky dané identity.“2 Psychobiografický

model péče umožňuje pracovníkům pobytového sociálního zařízení zapojit nový způsob

myšlení, jak porozumět uživateli a jakou formou mu poskytnout odpovídající odbornou

péči. Dosavadní způsoby byly zaměřeny na uspokojování především biologických potřeb a

výkon intervenční péče. Nové modely jsou oproti tomu zaměřeny na personál, jeho

vědomosti a aplikační dovednosti v interakci s uživatelem za přítomnosti empatie a úcty

k člověku.

5.3 Teoretická východiska

Pro svůj model péče se Böhm opíral o učení A. Adlera, E. Eriksona, V. E. Frankla,

S. Freuda, C. G. Junga, A. Maslowa a C. Rogerse. Jejich mnohé myšlenky dále

rozpracoval ve své teorii psychobiografické péče.

- Alfred Adler: hlubinnou psychologii rozšířil o sociální dimenzi a vyvedli ji tak nad

pudovou teorii převládající u Freuda. Adler rovněž rozvinul své vlastní učení o

individuální psychologii, podle které není rozhodující silou lidského vývoje sexuální

pud, jako tomu bylo v případě již výše uvedeného Freuda, ale životní cíl spoluurčovaný

lidskou potřebou nejen začlenit se do společnosti, ale v této společnosti se dále uplatnit a

prosadit. Böhma Adler ovlivňuje právě tématem pocitu sounáležitosti, který mapuje

v biografii vztahy a pozici jedince v rodinném vzorci.

- Erik Homburger Erikson: Böhm ve svém pojetí péče definuje Eriksonovo oboustranné

ovlivňování generací (vzájemnost neboli mutualita) jako interfuzionální aspekt péče.

Böhm rovněž doplnil informace k Eriksonovým jednotlivým vývojovým stádiím jedince,

které následně ovlivňují interpretaci stupňů regrese, které jsou definované právě

Böhmem. Böhm využívá Eriksonova stádia k zrcadlovému porovnání se stádii regrese u

1 zdroj http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/model-e-bohma-v-peci-o-seniory-303358 2 zdroj http://www.enpp-boehm.com/erwin_boehm.htm

27

osob se změnami kognitivní, rozumové složky a napomáhá pečujícím osobám lépe

pochopit, co se odehrává v mysli těchto osob, které pomyslně kráčí po schodech regrese

do nižší vývojové fáze.

Obr. č. 1 Fáze regrese

Zdroj http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/

- Viktor Emil Frankl: poukazuje na tři druhy hodnot - tvůrčí, zážitkové a postojové.

Zdůraznil, že rozhodujícím činitelem, jimž je možné zvládnout stres, je životní

perspektiva, smysl života. Böhm výše uvedené tři hodnoty integruje do péče a motivuje

seniora k smysluplné tvorbě, k smysluplným zážitkům a postojům ke svému vlastnímu

životnímu příběhu jako smysluplné hodnotě. Tento úkol pomáhá seniorům plnit práce

s biografií a se vzpomínkami.

- Sigmund Freud: je zakladatelem psychoanalýzy. Vysvětloval také lidskou motivaci,

která je tvořena spolupůsobením pudu života a pudu smrti. Smíšením těchto dvou pudů

vznikají různé motivy od lásky až po agresi. Böhm rozpracoval potřebu libosti a

nelibosti, která je charakteristická pro seniora v nižších stádiích regrese. Böhm poukazuje

na nutnost poznat základy Fredova učení (libido, destrudo), aby rozšířil prostor pro

empatii ze strany personálu a pochopení stádií regrese, ve kterých se senior nachází.

„Regrese je jedním ze zpět přivádějících termínů Sigmunda Freuda, popisuje návrat a

vrácení do minulosti k návykům z minulosti.“1 Stupně regrese zrcadlově kopírují

jednotlivá stadia vývoje člověka.

- Carl Gustav Jung: o jeho poznatky kolektivního nevědomí, které se odrážejí právě

v historické a regionální biografii a poukazují na okolnosti ovlivňující kolektivní

nevědomí jedince, se opírá Böhm. Böhm dále využil Jungovo rozdělení typologie

1 MESSER, B. Pflegeplanung für Menschen mit Demenz: was Sie schreiben können und was Sie schreiben sollten., s. 36.

28

osobnosti na dva základní typy (extrovert, introvert), které dále přenáší do svého modelu

péče pro lepší pochopení seniora jako „sympatikotonní typ“ a „parasympatikotonní typ“

- Abraham Maslow: vypracoval teorii motivaci, z níž vychází jeho hierarchická teorie

potřeb. Maslow rozlišuje potřeby nižší (základní fyziologické potřeby) a vývojově vyšší

potřeby (potřeby růstu tvořící komplex organizovaný kolem potřeby seberealizace).

Böhm využívá teorii potřeb k zrcadlovému obrazu stupně regrese a dokladuje jejich

přímý vztah. Böhma Maslow podnítit klást si otázky typu „jak správně motivovat

seniora, aby ještě chtěl sám za sebe?“ Motiv je ukryt v biografii.

- Carl Rogers: uvedl do praxe tzv. nedirektivní psychoterapii, neboli terapii zaměřenou na

klienta. Při této terapii terapeut vede klienta tak, aby příčiny svých problémů objevil sám

klient. Rogers viděl člověka jako proces, jenž se neustále vyvíjí a mění. Důraz kladl na

individualitu a svobodu, která je svázaná normami. Rogers ovlivnil vývoj

psychobiografického modelu péče tím, jak je člověk přijímán druhými, jak přijímá sám

sebe a tím si pomáhá v procesu sebepoznání právě na základě práce s biografií.

5.4 Cíle a základní teze

Cíle psychobiografického modelu péče:

Böhm vytyčuje v péči tyto cíle:

- znovuoživení psychicky seniora: představuje nevyšší cíl péče v psychobiografickém

modelu péče. Znovuoživení duše seniora popisuje Böhm jako lidskou energii duše „elan

vital“, která je původním zdrojem pro lidské konání a pro životní motivace. Není-li tato

životní energie a motivace, dochází k deficitu sebepéče. Personál zde představuje

důležitý prvek, prostřednictvím kterého může uživatel najít správnou motivaci a převzít

tak iniciativu v péči o svou osobu.

- oživení zájmu u pečujících osob: tohoto zájmu je možné u pečujících osob dosáhnout

zvýšením jejich odbornosti, které může být dosaženo absolvováním příslušného

vzdělávacího semináře, studiem literatury zaměřené na toto téma či stáží.

- rozšíření vnímání společenské normality: model péče je obsahově zaměřen na

poskytování ošetřovatelské péče zaměřené na psychiku seniora a na motivaci, která je

hybnou silou pro psychickou mobilitu. Použitím tohoto modelu v poskytování služeb a

péče o seniory je možné dosáhnout určité formy institucionální péče, která bude mít

„lidskou tvář“.

Základní teze psychobiografického modelu péče dle Böhma:

29

1. Psychické onemocnění či problém seniora je především v duševním strádání, nikoli

primárně v onemocnění organickém.

2. Psychogenní problémy ve stáří (např. zmatenost, paranoia), jsou pouze individuální

způsoby chování, které jsou odrazem thymopsychické biografie.

3. „Hypotéza tohoto modelu je, že duševní fenomenologie je jako thymopsychický strom

života.“1 Tento strom roste z kořenů, na kterých jsou otisky etnologické a kolektivní

socializace, životního prostředí, ve kterém senior vyrůstal. Kmen tvoří charakter a

osobní životní hodnotový systém seniora. V koruně stromu jsou pak schovány

systémy, kterými si senior přizpůsobuje svět k obrazu svému (tzv. coping).

4. Biografii je možné vidět jako možnou cestu návratu, kdy se senior vrací do základní

thymopsychické biografie. Vrací se tak do svého dětství a používá naučené

emocionální způsoby chování, které v té době používal.

5. Biografie obsahuje terapeutické prvky, které odpovídají životní fázi seniora, ve které

se nyní nachází a prožívá ji.

6. Rehabilitačně-aktivizační péče má za úkol tuto disharmonii duševního života seniora

kompenzovat a pomáhat jí nacházet opěrné body v jejím vnitřním i vnějším světě.

5.5 Základní prvky

Stavení kameny psychobiografického modelu péče dle Böhma:

Základními stavebními kameny jsou oblasti, jejichž stěžejním a výchozím

materiálem je souhrnný životní příběh člověka, ze kterého pečující osoby čerpají informace

pro zpracování principu normality a pro práci s prostředím.

- práce s biografií: zmiňovaný model péče je vnímán jako kompletní systémová teorie, jež

má doplnit lékařskou péči. Terapeutická péče musí vycházet z thymopsychické biografie

a musí poskytnout zlepšení psychické i fyzické pohody, a to i bez použití psychofarmak.

Zaměříme-li se na medicínskou a ošetřovatelskou diagnózu, pečujeme poté o demenci.

Jestliže se zaměříme na biografii seniora, pečujeme o něj jako o osobnost, neboť

prioritně vidíme seniora s jeho duší. Geriatrická péče by měla být primárně zaměřena na

psychiku a sekundárně na somatický problém. „Předpoklad pro péči a ošetřování podle

Böhma je práce s biografií postižených.“ 2 Způsoby chování lidí, kteří onemocněli

demencí, se může jevit často jako nesrozumitelné a může být devalvováno jako

symptomy nemoci. „Toto jejich chování je pochopitelné jen tehdy, když se zná biografie

1 zdroj http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/psychobiograficky-model-pece-467695 2 zdroj http://www.mds-ev.de/media/pdf/Demenz-Broschuere_4MB.pdf

30

lidí.“3 Práce s biografií umožní, že personál vnímá seniora s celou jeho historií a vytváří

se vztah na základě biografických informací. Práce s biografií usnadní klíčovému

pracovníkovi tvorbu individuálního plánu péče daného seniora, neboť může být senior

více zainteresován na této tvorbě. Plány péče mu budou poskytovány v rámci jeho

individuálních schopností. Budou jimi stanoveny seniorovy smysluplné cíle na základě

jeho přání a potřeb a jejich následné naplňování. Na základě těchto poznatků je možné,

aby personál poskytoval uživateli odpovídající podporu a pomoc ve spojení s respektem

a úctou, při zachování lidské důstojnosti.

Techniky:

- časová osa: životní příběh seniora je možné rozdělit na čtyři období života

(dětství, mládí, dospělost a stáří) a za pomoci této techniky může senior

ohodnotit svůj uplynulý život. U každého seniora je tato křivka naprosto

specifická. Časová osa pomáhá seniorovi zrekapitulovat jeho život. Křivkou

mohou být označeny nejen události pozitivní, ale rovněž i události negativní.

Na základě takto získaných údajů je možné s nimi dále pracovat. Pečující osoby

mohou o těchto událostech vést rozhovor, který tak nahradí klasická témata.

Rovněž mohou seniorovi významné dny připomenout, aby na ně nezapomněl

např. návštěvou místa posledního odpočinku, zakoupením a zapálením svíčky.

- biografický list: jedná se o inventář životního příběhu seniora. Biografický list

představuje dokument, který je neustále doplňován nejen klíčovým

pracovníkem informacemi, které získává přímo od seniora v neřízeném

rozhovoru či od jeho rodinných příslušníků, blízkých osob včetně dalších členů

pracovního týmu. Pro tvorbu individuálních plánů je biografický list pomocným

materiálem.

- aktivity denního života: jsou doplněny o poznatky životního příběhu seniora a

dále jsou rozděleny na pozitivní a negativní zkušenosti z jeho života.

V souvislosti s přímou péčí je nutné mít souhrn zážitků a rituálů seniora

v biografických záznamech s dalším specifickým údajem pro jednotlivé aktivity

denního života a seniorovi tak znovu připomínat, co je pro něj známé a podnítit

dlouhodobou paměť, která je stále k dispozici. Je potřeba vědomě zahrnout ty

rituály a zvyky seniora, které u něho vyvolávají vzpomínky na pocity jistoty a

bezpečí, pohody, osobní integrity.

3 WASELEWSI, M., HOPPE, K. Gerichte mit Geschichte: ein biografieorientiertes Kochbuch., s. 7.

31

- rodokmen: je součástí práce s biografií a představuje soupis vztahového vzorce

seniora. Rodokmen obsahuje informace o seniorových vztazích, které mohou

být aktivně prožívané či jen být emocionálně aktivní. S touto informací je nutné

dále pracovat, aby se předešlo vzniku sociální izolace seniora.

V biografii nalézáme seniorův pozitivní potenciál, který představují jeho zachovalé

dovednosti a schopnosti, jež je nutné podporovat a využívat v co největší míře. Dále

biografie zprostředkuje praktické návody o tom, jak senior dříve zvládal denní aktivity,

jaké měl rituály a zvyklosti. Tyto informace je pak možné využít péčí o jeho osobu tím

způsobem, že budou zařazeny do individuálních plánů péče. Senior tak získá větší

autonomii, možnost zachovat si způsob života, který vedl před přijetím do Domova.

- psychobiografický princip normality: Stefan Smolinka1 uvádí, že důležitým aspektem

modelu je pojem „princip normality“. Individualita seniora je biograficky definovaná

psychobiografická normalita člověka, která je ovlivněna tím, co senior za svůj život

poznal, prožil a je tedy zapsáno v jeho knize života. Princip normality seniora může být

diametrálně odlišný od principu normality pečující osoby. „Böhm říká, že je člověk

ovlivněn v prvních 25 letech života a stáří je proces oživení psychiky.“2 K tomuto účelu

slouží numerologický výpočet principu normality, který má každá generace jiný. K roku

narození seniora je nutné přičíst číslo 25 a v součtu je tak nalezeno období, kdy senior

intenzivně prožíval zakončení důležité vývojové fáze. „Musíme mít stále na mysli, že náš

senior žije v normalitě včerejška a co bylo tehdy normální, může se jevit z dnešního

pohledu jako zvláštní a patologické; např. schovávání zbytků potravin, pocity hladu

z období II. světové války…“3 Je nutné se lidí ptát, co pro ně bylo tehdy normální a

obvyklé, jaké byly zvyklosti denního života, které potvrzovaly normalitu života. Pečující

osoby by měly mít informace z individuální, ale i kolektivní biografie seniora. Čím více

se pečující osoby přiblíží seniorovi s jejich strukturou péče, tím více také sníží množství

nepříjemných situací, které mohou u něj vést k regresi a patologickým změnám. V této

souvislosti je potřebné, aby se v praxi co nejvíce využily informace z biografie seniora,

které mohou pomoci vytvořit nejen adekvátní plán péče, ale také prostředí, které bude co

nejvíce shodné se seniorovým domácím prostředím. Tím bude saturována základní

potřeba bezpečí, která je prožívána, pokud je pociťován pocit být doma. Důležité je také

implementovat seniorův časový harmonogram dne, rituály a zvyklosti z jeho domácího

1 zdroj file:///C:/Documents%20and%20Settings/Administrator/Dokumenty/Downloads/psychobiografisches%20pflegemodell---stefan%20smolinka%20bad%20orb%203%20(2).pdf2 zdroj http://www.prosanitate-hamm.de/pflegemodell-boehm.html3 PROCHÁZKOVÁ, E. Psychobiografický model péče a jeho dokumentace., s. 27.

32

prostředí, čímž se snižuje syndrom patologické adaptace seniora a pocity úzkosti, bázně,

které mohou vést k poruchám chování, jež představují i pro pečující personál další

zátěžovou situaci. Nabízené aktivity musí být proto koncipovány dle biografie seniora,

nikoli na základě biografie pracovníka.

Z principu normality vychází množství otázek a odpovědí, které se týkají bytové

architektury celé instituce, ve které je nutné zachovat např. kuchyňský kout, obývací

pokoj, ložnici. Právě ložnice představuje samostatnou „bytovou jednotku“, jež podporuje

pocit zázemí a vnímání určité formy intimity domova.

- terapie prostředím: porovnání prostředí, ve kterém senior dříve žil a uspořádání

prostoru, ve kterém senior v současné době žije, je alfou a omegou v terapii prostředím.

„Nejen odchylky v každodenním životě dráždí lidi s demencí, nýbrž také prostorové

změny.“1 Seniorovo střetnutí s cizím prostředím, bytovými doplňky a pomůckami

denního života vyvolává aktivně patologickou změnu v jeho orientaci a tím následně

stavy dezorientace. Z tohoto důvodu je nutné, aby byl bytový interiér instituce

koncipován v souladu s biografií seniora. Informace, které se získají ze seniorovy

biografie, je nutné využít pro usnadnění jeho orientace v prostorách instituce, ve které se

nyní nachází. Za velmi prospěšné se jeví umístění bytových doplňků, které budou

odpovídat historické a kolektivní biografii seniora, neboť mu tím může být usnadněna

orientace v novém prostředí. Dostatek známých předmětů v prostředí instituce slouží

jako orientační pomůcky pro prostorovou orientaci seniora, je jimi také zdůrazněna jeho

osobní identita. Využití prostoru jako terapeutického média je podstatným a důležitým

faktorem celého konceptu péče. Senior by měl mít možnost přinést si do instituce

nábytek ze svého domova. Tím je vytvářena domácí atmosféra a podporován pocit

zázemí, který posiluje u seniora pocit jistoty a bezpečí.

- fáze regrese podle Böhma: „Böhm rozděluje ve svém modelu sedm stupňů, ve kterých se

může člověk nacházet.“2 Stupně regrese označují stupně „interakční dostupnosti“ člověka

v komunikační úrovni (ve vazbě mezi seniorem a pečující osobou).

1. stupeň (fyziologické stáří, terciární socializace, biografický náhled na celý život

člověka): senior je schopen porozumět informacím, které mu jsou pečující osobou

sdělovány. Rozumí obsahu i formě sděleného. Senior je schopen adekvátně reagovat a

také vykonat to, oč je žádán. „Komunikace s klienty v tomto stupni probíhá převážně na

1 zdroj http://www.experto.de/b2c/demenz/an-alzheimer-demenz-erkrankte-personen-brauchen-routine.html2 zdroj http://pflegen-online.de/download/artikel_prell.pdf

33

úrovni obsahu a vztahu.“3 Není-li senior schopen komunikovat na této úrovni, je nutné

změnit techniku komunikace a přejít na nižší stupeň interakce.

2. stupeň (regionální dialekt, biografický náhled na období 18-25 let věku člověka):

senior stále ještě rozumí obsahu sdělenému, tzn. adekvátní je aktivizační forma péče.

Touto formou péče je interakce se seniorem průchodná. Pokud senior přestává

v některých okamžicích rozumět obsahu sdělených informací, musí pečující osoba

přejít k reaktivizační formě péče a tzv. ke třetímu stupni regresivní interakce.

3. stupeň (sociální potřeby a emocionální potřeby, biografický náhled na období 12-18

let věku člověka): senior v tomto stupni přestává rozumět obsahu sděleného.

V komunikaci je nutné využívat např. jeho dialekt, volit slova, která jsou pro něj známá

s použitím pořekadel a ustálených slovních spojení.

4. stupeň (rituály a zvyky, biografický náhled na období 6-12 let věku člověka): senior

přestává rozumět informacím, které mu jsou pečující osobou sdělovány. Nerozumí

obsahu i formě sděleného a to především v situacích, kdy je vystaven mnoha

informacím, které neodkáže roztřídit. Pečující osoba by se měla vyvarovat hovořit

mimo zorné pole seniora.

5. stupeň (pudy a instinkty, biografický náhled na období 3-6 let věku člověka):

komunikace začíná být zaměřena na obsah pohádek, dětských básní a písní. Důležitá je

zde komunikace na základě biografických větných spojení.

6. stupeň (intuice, biografický náhled na období 1-3 roky věku člověka): pro komunikaci

je důležité opakování slov a zvuků. Jak uvádí Markus Prell1 ve svém dokumentu, tak v

tomto stupni hrají velkou roli pohádky, pověry, náboženské obrazy atd. Vstupuje zde

použití komunikace neverbální na základě doteků, na které senior ještě vědomě

reaguje.

7. stupeň (bazální komunikace, biografický náhled na období 0-1 rok věku člověka): je

zde vyžadována neverbální komunikace na základě konceptu bazální stimulace.

- formy péče: Böhm popsal sedm fází regrese s psychickými změnami projevující se

v seniorově chování. Uvedené fáze zrcadlí vývojové stupně, které popsal nejen Erikson,

ale také Freud. Pomocným nástrojem pro určení stádia regrese je diferenciálně

diagnostický systém hodnotící osm oblastí projevů chování seniora pomocí tabulkového

skórovacího systému s výslednou číselnou hodnotou, která hodnotí emoce,

psychomotoriku, schopnost kontaktu, vůli a podněty, orientaci, paměť a formální myšlení

3 zdroj http://www.seniorenheim-brickwedel.de/Pflege_Boehm.htm 1 zdroj http://pflegen-online.de/download/artikel_prell.pdf

34

(viz. Obr. č. 2 Diferenciálně diagnostický systém). Na základě určeného stupně regrese je

zvolena odpovídající forma péče.

Obr. č. 2 Diferenciálně diagnostický systém

Zdroj http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/

- aktivizační forma péče: je určena pro ty seniory, kteří jsou maximálně integrováni do

péče spočívající v podpoře jejich soběstačnosti a udržení jejich schopnosti sebeurčení a

vlastní zodpovědnosti. „Aktivizační péče je možná u všech osob, které nemají žádný

duševní úbytek.“1 Důležitou roli zde hraje personál, který dříve přejímal téměř veškeré

seniorovy úkony své péče.

- re-aktivizační forma péče: je charakterizována využitím impulsů z biografie seniora

ke znovuoživení jeho psychiky a tím schopnosti sebepéče. „Reaktivizační péče je pro lidi

s duševním úbytkem, kde je kognitivní myšlení omezeno.“2 Naučené automatismy a rituály

je vhodné využít při poskytování péče. Jde o specifickou formu péče, která zahrnuje

reanimaci psychiky a duše seniora. Seniorovy vzpomínky oživují jeho pozitivní emoce a

aktivují tak jeho emoční život. Dokud jsou prožívány emoce, cítíme, že ještě žijeme.

- stimulační forma péče: je používána u lidí s těžkou formou psychických změn, u nichž

dochází k využití bazální stimulace, která jim nabízí jasné, cílené a známé informace o

sobě samém či jeho okolí, jež pro něj byly elementární.

Metody práce s biografií:

Níže uvedené metody se využívají v aktivizačních programech, které mohou mít

charakter skupinové či individuální práce se seniorem a mají podnítit kreativitu pracovníků

1 zdroj http://www.wozabal.com/fileadmin/flash/Pressetexte/Bericht_des_Monats_Mai_2007_.pdf 2 zdroj: http://www.wozabal.com/fileadmin/flash/Pressetexte/Bericht_des_Monats_Mai_2007_.pdf

35

ve snahách podpořit u seniora schopnost objevovat smysluplnost jeho vlastního životního

příběhu.

- na komunikaci orientované metody: jedná se o metody, které využívají rozhovory a

diskuze na dané téma, které je zvolené na základě biografie seniora. „Ve skupinové práci

se použije jako metoda skupinový rozhovor k jednotlivým tématům, například dětství,

školní čas, válka.“1

- na aktivity orientované metody: příprava těchto aktivit je podložena znalostí biografie

seniorů a jsou zaměřeny zejména na ty seniory, u kterých nacházíme společnou

informaci, např. pečení, hry, výlety.

- na tvorbu dokumentu orientované metody: „tzv. kniha biografie, která je na rozdíl od

biografického listu výsledkem kreativní tvorby klienta s využitím fotografií a dobových

dokumentů“. Biografické knihy obsahují kromě textového záznamu i další dobově

dokumentační materiál. „Zhotovení biografie je věc, která potřebuje svůj čas.“2

Jednou z důležitých metod v práci s biografií je doprovázení seniora cestou

vzpomínek s cílem vyhledat a podpořit celoživotně naučené mechanismy pro zvládání

zátěžových situací (tzv. coping), které si každý člověk nejintenzivněji utváří do svých 25

let života a dále převážně používá jen k modifikaci těchto naučených mechanismů. „Lidé

s demencí ztratili paměť na určitý coping, a sice ty, které se naučili na konci doby tvorby

charakteru.“3

5.6 Ošetřovatelský proces a individuální plánování

Významnou roli v práci s biografií hraje ošetřovatelský proces. Informace

z biografie člověka vstupují do všech fází ošetřovatelského procesu a významně mění

plány péče v dlouhodobé péči u seniorů. Cílem péče není samotné seniorovo uzdravení, ale

jeho pocit pohody. U osob trpících symptomy demence je cílem především emocionální

stabilita.

Ošetřovatelský proces je metoda poskytování ošetřovatelské péče představující sérii

plánovaných činností, které jsou pracovníky přímé péče používány ke zhodnocení stavu

individuálních potřeb daného seniora, k plánování, realizaci a vyhodnocování účinnosti

ošetřovatelské péče. Seniorovi v dlouhodobé péči by měla být určena péče, která bude

primárně orientovaná na podporu jeho životní situace, životního stylu a v sekundární

1 zdroj http://www.hilfreich.de/biografiearbeit-als-instrument-der-altenpflege_154142 zdroj http://www.helpster.de/biografiearbeit-in-der-altenpflege-einfach-erklaert_143765#anleitung3 zdroj http://members.aon.at/altenpflege-privat/Ethik_Religion/kap6/seite4.htm

36

rovině následně péče o nemoc. Do popředí se dostávají seniorovy zachovalé schopnosti a

dovednosti s individuálním pozitivním potenciálem.

Ošetřovatelský proces vyžaduje od pracovníků přímé péče, aby se naučili

systematicky shromažďovat údaje, rozpoznat problém z předešlé analýzy dat, identifikovat

nejen seniorovy problémy, ale i jeho zdroje (ressourcen1) v souvislosti s jeho biografií.

Poté následuje stanovení cílů, tvorba plánů péče a realizace intervencí, které byly zvoleny.

Závěr ošetřovatelského procesu je tvořen evaluací efektu poskytované péče, porovnáním

původního stavu problému (tzn. symptomů) se stavem po realizaci naplánovaných

intervencí (stanovených cílů za pomoci formulovaných výsledných kritérií). Poté je možné

přistoupit ke změně plánu, pokud to vyžadují aktuální potřeby daného seniora. Pozitivní

výsledek evaluace charakterizuje výsledný stav symptomů totožný s cílem. Při negativním

výsledku evaluace nebyl stanovený cíl splněn a je nutné nově přepracovat plán péče.

Ošetřovatelský proces se začleněním biografie seniora a jeho pozitivního potenciálu

(ressource) nabízí možnost zařadit do plánu péče seniorovy zachovalé schopnosti a

dovednosti, které mají význam zejména v péči o seniory se symptomy demence. „Je

zřejmé, že starý člověk v procesu není (více) objekt služby, nýbrž je formující se subjekt ve

vztahu.“2 Psychobiografický model péče dle Böhma ve všech krocích ošetřovatelského

procesu zahrnuje komponenty, které jsou známé z biografie seniora.

5.6.1 Individuální plán péče

Individuální plánování vychází ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a

z vyhlášky uvádějící standardy kvality sociálních služeb, z nichž standard č. 5 je věnován

individuálnímu plánování průběhu sociální služby. Rozsah a forma pomoci a podpory,

která je poskytnutá prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost

osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí na osoby působit

aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti a motivovat je k takovým činnostem, jež

nevedou k dlouhodobému setrvání či prohlubování nepříznivé sociální situace. Pomoc

musí posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu

osob.

Individuální plánování představuje dojednaný proces. Je to činnost probíhající a

vyvíjecí se. Jednoduše lze individuální plánování charakterizovat jako dojednávání toho,

1 Pozn. Jedná se o pozitiva seniora, na kterých se taví ošetřovatelské intervence naplňující myšlenku holistického pojetí ošetřovatelství, které před sebou vidí seniora s celou plejádou pozitiv a negativ obsažených v jeho zdravotním stavu a v jeho biopsychosociálních a spirituálních potřebách. 2 KERKHOFF, B., HALBACH, A. Biografisches Arbeiten: Beispiele für die praktische Umsetzung., s. 97.

37

jakým způsobem a s jakým měřením bude poskytována podpora a péče každému seniorovi

sociální služby. Individuální plánování je proces hledání a dosahování společně

stanoveného cíle seniora a poskytovatele sociální služby, společná práce by měla vyústit ve

změnu nepříznivé situace, ve které se senior nachází. Individuální plánování představuje

individualizovanou formu pomoci seniorovi. Individuální plánování někde začíná, určitým

způsobem se děje, vyhodnocuje se, plynule pokračuje či začíná znovu.

Při individuálním plánování péče jde o individualizování péče tak, aby byla

seniorovi poskytnuta jen přiměřená podpora a pomoc, jež skutečně potřebuje. Aby nedošlo

k „přepečovávání“ seniora. Jedná se o dojednávání toho, jakým způsobem a s jakým

zaměřením bude poskytována podpora a pomoc danému seniorovi. Cílem poskytovaných

sociálních služeb je především seniorova podpora a pomoc v tom, aby mohl alespoň

některé činnosti vykonávat sám a nebyl tak zcela závislý na poskytované sociální službě.

Senior již není jen pasivním příjemcem sociální služby a prováděných činností, neboť se i

on podílí na tvorbě individuálního plánu, jehož předmětem je poskytnutí odpovídající

podpory a pomoci. Výsledkem individuálního plánování je písemné zpracování

individuálního plánu obsahujícího společný cíl uživatele a poskytovatele sociální služby,

který je zastoupen klíčovým pracovníkem. Individuální plán je součástí standardů kvality

sociálních služeb, které jsou zárukou ochrany a dodržování práv seniorů. Cíl

individuálního plánu je možné charakterizovat jako to, čeho může senior dosáhnout, pokud

využije sociální služby. Zároveň má cíl služby zajistit, že na zřetel budou brány seniorovy

potřeby.

Individuální plán péče se skládá ze základních složek, které jsou tvořeny krátkým

souhrnem životního příběhu seniora, aktivitami denního života a schématem rodokmenu.

Na základě znalostí těchto základních složek je možné poskytovat individualizovanou péči.

Postupným zpracováním těchto dat jsou stanoveny priority, které senior pokládá za

důležité ve svém životě, které mají a budou mít svou důležitost v jeho péči ve chvíli, kdy

již nebude schopen určit tyto své priority z důvodu svého onemocnění. Z množství

informací, které jsou o seniorovi známy, jsou vybírány a seskupovány ty, které jsou

potřebné z hlediska péče. „Cílem je promítnout získané údaje do individuálního plánu péče

klienta.“1 Individuální plánování je možné chápat jako samotný proces, v něm se schází

senior a klíčový pracovník.

Každý senior má určeného klíčového pracovníka, jenž je zodpovědný za

individuální plánování a průběh služby. Klíčový pracovník je prostředníkem mezi 1 KRIŠKOVÁ, A. Profesionálne opatrovateľstvo. Oblasti opatrovania a aktivácia seniorov., s. 179.

38

poskytovatelem sociální služby a seniora. Klíčovým pracovníkem je nejčastěji pracovník

v sociálních službách.

Se seniorem společně plánují průběh poskytování sociální služby, podílí se na sestavování

individuálního plánu a hodnotí plnění osobních cílů uživatele. Klíčový pracovník hájí

seniorovy zájmy, koordinuje práci ostatních pracovníků pobytového sociálního zařízení,

kteří mají seniorovi poskytnout podporu a pomoc k dosažení jeho osobních cílů,

zabezpečuje realizaci individuálního plánu a ověřuje seniorovu spokojenost se stávající

sociální službou. Klíčový pracovník by měl být pro uživatele představovat osobu, na

kterou se s důvěrou obrátí, bude-li potřebovat senior s něčím pomoci, bude-li mít nějaký

problém. Se seniorem společně stanovují kroky k naplnění seniorových cílů, hledá vhodné

zdroje pomoci, se seniorem hodnotí aktuálnost daného individuálního plánu. Klíčový

pracovník by měl mít odpovídající vědomosti a dovednosti, mezi které patří poslání

seniora, cílová skupina, práva seniorů, empatie, schopnost týmové práce, zvládání rizikové

situace, umět vést nedirektivní rozhovor atd.

Individuální plánování má svůj začátek již v okamžiku jednání se zájemcem o

poskytovanou sociální službu. Je třeba oboustranného porozumění, nejen možnostem a

požadavkům zájemce, ale také poskytovatele sociální služby. Důležitá je následná shoda

ve stanoveném cíli spolupráce. Nedojde-li ke shodě, je vhodné zájemce informovat o jiném

poskytovateli sociální služby a dalších možnostech, jež se mu nabízejí.

Proces individuálního plánování probíhá v cyklech, které se opakují:

1. mapování: jde o zkoumání seniorovy situace a následně jejímu porozumění. V této

fázi je možné porozumět přáním a postojům seniora. Důležitou součást tvoří osobní

profil seniora, který zahrnuje jeho biografii, představy o vlastní budoucnosti nebo cíle,

které si senior do budoucna klade. Nástroji jsou v tomto případě rozhovory,

pozorování, studium dokumentace atd. Účelem je zjištění, co senior potřebuje ke své

spokojenosti, ke svému lepšímu sociálnímu začlenění, k osobnímu rozvoji, k tomu, aby

mohl vést běžný způsob života.

2. plánování: probíhá při setkání seniora a jeho klíčového pracovníka a vede k tvorbě

individuálního plánu. Podkladem pro plánování a tvorbu individuálního plánu seniora

jsou informace o osobním profilu uživatele a analýza jeho potřeb.

Je třeba při tvorbě individuálního plánu:

- stanovení prioritní oblast řešení: jde o seniorem nejzávažnější a nejvíce

pociťované, vnímané problémy.

39

- formulace cíle, ke kterému je směřováno: jsou to cíle a potřeby dané životní

situací seniora. V tomto případě je velmi důležitá přesná definice žádoucí změny

v životě seniora, které má být dosaženo prostřednictvím individuálního plánu.

- identifikace zdrojů k dosažení stanoveného cíle: v tomto případě je žádoucí, aby

byly kromě zdrojů poskytovatele využity také seniorovy zdroje, seniorovo využití

veřejně dostupných zdrojů, zdrojů jiných poskytovatelů sociálních služeb či

neformálních zdrojů, kterými může být rodina.

- -formulace osobního cíle: stanovený cíl musí být reálný, měřitelný, realizovatelný

a dosažitelný.

- stanovení jednotlivých kroků, které povedou k naplnění stanoveného cíle:

rozdělení postupu při realizaci naplnění cíle na dílčí, přesně stanovené kroky.

- stanovení termínů, do kdy mají být jednotlivé kroky naplněny a osoby, jež se

budou na krocích podílet a budou za uskutečnění těchto kroků zodpovědné.

- analýza rizik, která může dosažení cíle obsahovat.

- stanovení frekvence setkání seniora a klíčového pracovníka.

3. realizace plánu: senior za podpory pracovníka využívá vlastních sil k naplnění

stanoveného cíle. Klíčový pracovník je koordinátor pomoci seniorovi, na které se

společně dohodli v individuálním plánu. Klíčový pracovník zajišťuje taktéž výměnu

informací mezi ostatními pracovníky a účastníky individuálního plánování.

4. měření výsledků: zjišťuje se v této fázi, do jaké míry byl vytvořený individuální

plán realizován, zda-li bylo dosaženo stanoveného cíle. Bylo-li stanoveného cíle

dosaženo a senior již nepotřebuje další pomoc ani z jiné oblasti, měla by být spolupráce

ukončena. Pokud stanového cíle nebylo dosaženo, či má senior ještě jiné cíle, jež by

chtěl dosáhnout, jsou výsledky použity pro nové mapování a tvorbu individuálního

plánu. Začíná tím tak nový cyklus.

Plány péče musí vycházet z individuální biografie seniora, protože jen tento aspekt

určuje smysl a efekt tohoto modelu péče. V úvahu musí být vzata i historická doba, ve

které senior vyrůstal, tehdejší zvyky a tzv. princip normality.

Potřeby seniorů jsou často definovány poukazováním na to, co nemohou dělat, než

aby bylo poukazováno na to, co mohou a dokáží. Při tomto přístupu hrozí nebezpečí, že

bude přehlédnut seniorův potenciál, možnost jeho osobního růstu a vnitřní zdroje.

Přistoupí-li pečující osoba k výkonu intervencí, musí mít dostatek informací o zachovalých

schopnostech a dovednostech daného seniora, aby nedošlo k potlačení jeho schopnosti

sebepéče. Holistické pojetí péče zahrnuje plánovanou aktivní a individualizovanou péči a

40

obsahuje informace o pozitivním potenciálu seniora a jeho životním příběhu. Individuální

plán péče v sobě odráží souhrn těchto informací a je zaměřen na podporu seniora při

zvládání zátěžových situací a podporu schopnosti péče o svou osobu.

Práce s biografií seniora umožňuje nalézat nové způsoby práce s následným

využitím nových zdrojů informací pro individuální plánování přímé péče. „Kdo pracuje

podle Böhma, orientuje se v biografii lidí, dokumentuje ji a přizpůsobí tomu péči.“1 Aby

bylo lépe porozuměno seniorům a jejich způsobům chování, je nutné poznat jejich životní

příběh. Informace tohoto zaměření umožňují všem pečujícím nejen lépe poznat potřeby

seniorů a jejich specifické reakce, jež se mohou vyskytnout při konfrontaci seniora

s neznámou situací, ale i při zvládání aktivit denního života. Práce s biografií obsahuje také

pozitivní potenciál seniora, tedy zachovalé schopnosti a dovednosti, které je nutné

podporovat a využívat je pro zvládání denních činností, které jsou tvořeny rituály a

zvyklostmi, které mohou být využity v jeho péči např. příjem potravy, spánek, hygiena,

vyplnění volného času. Tyto informace nebyly v minulosti využívány a mnoho z nich se

ztrácelo v nezájmu a neinformovanosti pečujících osob. Důležitý tok informací byl

ignorován a zatlačován do pozadí, jakýkoli kontakt s minulostí nebyl profesně využit.

Informace o uplynulém životě nebyly zohledněny ani při plánování péče.

5.7 Rodinní příslušníci a osoby blízké

„Nejčastějším zdrojem údajů je senior sám.“2 Senioři ztrácejí v průběhu onemocnění

demencí schopnost sdělovat prostřednictvím slov, avšak neverbální komunikace u nich

zůstává velmi dlouho zachována. Pečující osoby jsou závislé na svých pozorovacích

schopnostech. „Čím déle doprovázejí pracovníci osoby, tím lépe mohou posoudit, jak se

jim daří, co se jim líbí, co odmítají atd.“3 U mnoha seniorů s poruchou paměti je těžké,

dozvědět se něco z jejich biografie. Oni sami často nejsou schopni podat informace o svém

životě. Funkce rodiny seniora je nezastupitelná v přínosu důležitých informací, které jsou

podkladem pro péči úzce specifickou pro daného seniora. Rodina poskytuje seniorovi

emoční podporu, která mu může zprostředkovat pocit, že je potřebný a žádaný. Pokud

rodinní příslušníci spolupracují, může to vyústit v lepší pochopení seniora, který je

příslušníkem jejich rodiny, přestože je umístěn v pobytovém sociálním zařízení, kde je mu

poskytnuta péče. Mají-li senioři blízké osoby, měly by být přibrány, aby mohlo být

společně přemýšleno o individuálním poskytování sociální péče a mohou být nápomocni k

1 zdroj http://altenheim-kruse.de/index.php?site=sites/aktuelles&act=Aktuelles&action=mehr&id=602 KRIŠKOVÁ, A. Profesionálne opatrovateľstvo. Úvod do teórie., s. 126. 3 zdroj http://mal-alt-werden.de/biografiearbeit-bei-menschen-mit-demenz/

41

vytvoření biografie demencí změněných seniorů, ze kterých může být tvořen individuální

plán péče. „Tím nám pomohou zacházet s každým obyvatelem individuálně.“1

V praxi se lze setkat i se seniory, kteří jsou uzavřeni. Pokud personál něco o jejich

životě ví, může být rozhovor snadněji započat. Personál se znalostí seniorovy biografie

může získané informace použít pro navázání prvního kontaktu a tím může dojít

k odstranění prvotních bariér a vzniku případných nepříjemných situací, které by mohly

vést k navození ticha či v rozhovor na neutrální téma.

Bydlí-li rodinní příslušníci či blízké osoby v jiném městě než senior, jsou tyto

osoby nejčastěji sociálním pracovníkem dotazovány, zda-li by mohly být zkontaktovány

telefonicky či elektronicky, v případě získání určitých informací o seniorovi, které by byly

použity při poskytování sociální služby. „Rozhodující jsou především těžké životní fáze, o

kterých obyvatel nechce sám rád mluvit.“2 Při získávání těchto informací je rodinným

příslušníkům či osobám blízkým přislíbeno pečlivé a důvěrné zacházení s těmito

informacemi, které nebudou žádnou třetí osobou zneužity. Jsou rovněž ujištěny, že

informace budou použity pouze a ve prospěch daného uživatele a pro účel k tomu

stanovený.

5.8 Kritika psychobiografického modelu péče dle Böhma

Zvýší-li se odborná úroveň u pečujících osob prostřednictvím absolvovaných

školení, které jsou zaměřeny na uváděný model, může být tím u nich dosaženo zvýšení

spokojenosti z práce. V zařízeních, ve kterých se pracuje za použití tohoto modelu je

neznámý „syndrom vyhoření“. Přestože výše uvedené skutečnosti naznačují klady tohoto

modelu, nemůže být z toho jednoznačně vyvozen závěr, že je práce s biografií metoda, jež

je použitelná vždy a všude. Práce s biografií není vhodná pro všechny uživatele sociálních

služeb. „Ukázalo se, že u některých pacientů to bylo spojeno s velkým stresem o své

minulosti mluvit.“3 Vzpomenout si na negativní zážitky ve svém životě a poté se jimi

znovu zabývat, bylo pro některé seniory velmi těžké. Mohlo se jednat o vzpomínky a

zážitky, na které chtěli zapomenout, nezabývat se jimi již nikdy ve svém životě. Při práci s

biografií to však bylo znovu odkryto a oživeno. Práce s biografií se v tomto případě

proměnila v terapii, jež neměla být prováděna prostřednictvím pečující osoby.

1 zdroj http://dichterviertel-mh.de/fileadmin/03Flyer/PFLEGE_DEMENT_05.pdf2 zdroj http://www.pqsg.de/seiten/openpqsg/hintergrund-standard-biographie.htm3 zdroj http://flexikon.doccheck.com/de/FlexiEssay:Biographiearbeit_als_pflegerische_Aufgabe#Auswirkungen

42

Problémy mohou nastat i v okamžiku, kdy si senior uvědomuje, kým kdysi byl

s tím, co je nyní. Svůj status může nyní hodnotit negativně a může si u něho objevit i pocit

méněcennosti.

Nevhodnost psychobiografického modelu péče není shledávána jen u uživatelů

sociálních služeb. Negativně je hodnocen i pracovníky. Osoby, které pracují dle tohoto

modelu péče, vypovídají, že nedostatek času může být zdrojem jejich frustrací. „Práce

s biografií je velmi zábavná a je velmi zajímavá a vzrušující, že v podstatě nevystačí čas.“1

„Jako alternativní přístup v péči dezorientovaných lidí nachází Psychobiografický

model péče podle Prof. Erwina Böhma dnes nejvyšší mezinárodní uznání.“2

6. Výzkumné šetření

Předložená rigorózní práce se v předcházejících kapitolách věnuje popisu Domova,

ve kterém je práce s biografií zaváděná do péče o uživatele, která je součástí

psychobiografického modelu péče podle Prof. Böhma. Jedna z kapitol se věnuje

charakteristice výše uvedeného modelu péče, další kapitola popisovala proces přijetí

nového uživatele do Domova. Sociální pracovník tvoří nejen součást pracovního týmu, ale

1 GUDJONS, H., WAGENER-GUDJONS, B., PIEPER, M. Auf meinen Spuren. Übungen zur Biografiearbeit., s. 42.2 zdroj http://lwh.mmf.at/j31/lwh-medien/dokumente/0541-lwh_38_25jahre.pdf

43

je důležitou osobou při zavádění práce s biografií, neboť je první osobou, která získá

informace o žadateli a potažmo o budoucím uživateli. Jsou popsány taktéž aktivizační

činnosti, které jsou v Domově realizovány, neboť práce s biografií prostupuje i těmito

činnostmi.

Práce s biografií, která je zaváděná do péče o uživatele Domova, představuje

metodu, která může být realizována nejen v průběhu celého dne, ale i při každodenních

činnostech pracovníka s uživatelem Domova. Nejedná se tedy o metodu, které by se

pracovník s uživatelem cíleně věnoval v konkrétní dobu. Práci s biografií je možné

implementovat vždy, aniž by k tomu musely být vytvářeny speciální podmínky. Jelikož je

práce s biografií zaváděná v Domově, jehož popis je uskutečněn v jedné z kapitol

teoretické části, nebude zde již znovu popisován.

6.1 Cíle a metodologie výzkumného šetření:

V této části rigorózní práce je popsán cíl, výzkumné otázky, metodologie

výzkumného šetření a strategie, jež byla zvolena vzhledem ke zkoumanému vzorku.

Jako výzkumný cíl své práce jsem si stanovila „Jak je hodnocena práce s biografií,

která je zaváděná do péče o uživatele Domova.“

Vzhledem k mému stanovenému cíli bude práce s biografií hodnocena pracovnicemi

Domova. Jejich hodnocení bude doplněno i hodnocením několika uživatelů a také několika

rodinnými příslušníky1 uživatele Domova.

Dílčí výzkumné cíle:

1. Jakým způsobem je využívána práce s biografií při péči o uživatele Domova?

Cílem je zjistit, jak pracovnice využívají při své práci s uživatelem prvky jeho

biografie. Pokud ji využívají, jakým konkrétním způsobem ji využívají a jestli práce

s biografií je využívána u všech uživatelů Domova.

2. Jaké jsou shledávány výhody a nevýhody zaváděné práce s biografií v praxi?

Cílem je zjistit, jaké hodnotí pracovnice Domova výhody a nevýhody zaváděné práce

s biografií. Ony jsou těmi osobami, které mohu využívat prvky biografie již od prvního

kontaktu s uživatelem ten daný den, kdy jsou přítomny v zaměstnání.

1 Pozn. Jsou uváděni pouze rodinní příslušníci uživatele Domova, neboť jen dvě uživatelky nemají rodinného příslušníka, který by je navštěvoval a mohl být tak v součinnosti v rámci zaváděné práce s biografií. V ostatních případech je uživatel navštěvován rodinnými příslušníky.

44

Výzkumným problémem je otázka či komplex otázek, na které má zkoumání přinést

odpověď. Jelikož byly zvoleny tři skupiny respondentů, bude ke každé této skupině zvolen

i výzkumný problém.

První výzkumný problém, který se vztahuje k pracovnicím Domova, shledávám

v tom, zda-li budou pracovnice Domova nakloněny samotnému zavádění práce s biografií

do péče o uživatele Domova a budou-li tak chtít změnit své doposud vytvořené pracovní

návyky tím, že budou do své práce implementovat prvky z uživatelovy biografie.

Druhý problém, který se vztahuje k uživatelům Domova, shledávám v tom, že

uživatelé nebudou moci zhodnotit rozdíl ve způsobu poskytované služby, neboť je

převažující část uživatelů Domova tvořena uživateli cílové skupiny domova se zvláštním

režimem, kteří trpí stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou a délka jejich pobytu

není v dostatečně dlouhém časovém horizontu.

Třetí a poslední problém, který se vztahuje k rodinným příslušníkům uživatele

Domova, shledávám v tom, že respondenti této skupiny se nebudou chtít zúčastnit tohoto

hodnocení.

Hypotézy:

Níže uvedené hypotézy jsem stanovila na základě zaváděné práce s biografií.

1. Předpokládám, že práce s biografií nebude v Domově úspěšně zavedena, neboť její

zavedení závisí na jednom pracovníkovi, který není vedoucím pracovníkem.

2. Předpokládám, že práce s biografií nebude pracovnicemi Domova kladně ohodnocena

a považována za prospěšnou, neboť ony sami nebyly těmi osobami, kdo tuto metodu

v Domově chtěl uvést do praxe.

3. Předpokládám, že prostřednictvím práce s biografií dojde ke změněně pohledu

pracovnic na samotného uživatele Domova.

4. Předpokládám, že uživateli Domova bude práce s biografií kladně hodnocena, neboť

bude vycházet z jejich života.

5. Předpokládám, že rodinní příslušníci uživatele Domova budou práci s biografií

nakloněni a spolupráce s nimi bude velmi dobrá, neboť v centru bude jejich blízká

osoba.

Paradigma výzkumu:

Byla zvolena hermeneutika, neboť se do interpretace zahrnuje nejen minulost, ale

také kontext, kultura a společnost. Současně se hermeneutika prolíná s fenomenologií, jež

45

vychází z předpokladu, že je možné se k věcem samotným propracovat prostřednictvím

fenoménů, protože věc existuje tak, jak se jeví.

Kvalitativní výzkum byl pro tuto práci zvolen záměrně, vzhledem k povaze

stanoveného cíle výzkumného šetření a shledávaného výzkumného problému jsem zvolila

metodu kvalitativního výzkumu.

Kvalitativní výzkum představuje proces hledání porozumění, který je založený na různých

metodologických tradicích zkoumání daného sociálního či lidského problému. Kvalitativní

přístup je proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat

komplexní obraz těchto jevů založených na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi

badatelem a účastníkem výzkum.“1 Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, různé

typy textů analyzuje. Jeho záměrem je za pomoci celé řady postupů a metod rozkrýt a

reprezentovat to, jak lidé chápou, prožívají a vytvářejí sociální realitu. Zkoumání

fenoménu provádí výzkumník v přirozeném prostředí, v přirozených podmínkách.

Výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky, které může modifikovat či doplňovat v průběhu svého výzkumu, během sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu se kvalitativní výzkum někdy považuje za pružný typ výzkumu. V průběhu kvalitativního výzkumu nevznikají jen výzkumné otázky, ale také hypotézy i nová rozhodnutí, jak zvolený výzkumný plán modifikovat a pokračovat při sběru dat i jejich analýze. Výzkumník jakékoliv informace vyhledává a analyzuje, provádí deduktivní a induktivní závěry. Sběr dat a jejich analýza v tomto typu výzkumu probíhají v delším časovém horizontu. Výzkumník vybírá na základě svých úvah jedince nebo místa pozorování, která dále sleduje v různých časových okamžicích. Analýza získaných dat a jejich sběr probíhají současně. Během těchto cyklů výzkumník přezkoumává své domněnky a závěry. „Objevují se určité hypotézy, ty se dále zpřesňují či ukazují jako neopodstatnělé atd.“2

Kvalitativní výzkum obsahuje podrobný popis místa zkoumání a rozsáhlé citace z rozhovorů a poznámek, které si výzkumník dělal při práci v terénu. Hlavním úkolem kvalitativního výzkumu je objasnění, jak se lidé (respondenti) v daném prostředí a situace dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají jistým způsobem, jak organizují své 1 ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách., s. 17. 2 REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů., s. 64.

46

všednodenní aktivity a interakce. Kvalitativní výzkum hledá lokální příčinné souvislosti. „Výhodou kvalitativního přístupu je získání hloubkového popisu případů.“1 Jevy, kterých je výzkumník přítomen, se snaží vysvětlovat očima zkoumaných osob (respondentů), a nikoli na základě svých vlastních názorů či očekávání.

Gavora (2010, s. 181) uvádí, že typickými metodami kvalitativního výzkumu jsou nestrukturované pozorování, interview, narativní metoda a analýza produktů člověka.

6.2 Metoda sběru dat

Jak již bylo výše uvedeno, tak byla ke shromáždění relevantních dat zvolena metoda kvalitativní. Jako výzkumný nástroj byla zvolena metoda polostrukturovaného rozhovoru, který obsahoval soustavu připravených otázek, jež byly určené pro získání specifických údajů potřebných pro toto výzkumné šetření, aniž by bylo předem striktně stanoveno pořadí otázek. „Mnohdy může tazatel formulace potřebných otázek částečně modifikovat, nezbytné ale je, aby byly probrány všechny.“ Rozhovor je možné definovat jako nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním výzkumníkem pomocí několika otevřených otázek, jejichž pomocí může výzkumník porozumět pohledu jiných lidí, aniž by jejich vlastní pohled omezil výběrem otázek v dotazníku. Tento typ rozhovoru vychází z určitého připraveného schématu, které je vyspecifikováno okruhem otázek, na něž se bude výzkumník ptát. Pořadí otázek je možné zaměňovat, aby se zvětšila výtěžnost rozhovoru.

Nespornou výhodou pro tento výzkum byla ta skutečnost, že jsem zaměstnána

v tomto Domově. Tato skutečnost napomohla k odstranění jakýchsi bariér, které by mohly

vzniknout u osoby, která by byla v Domově přítomna pouze za účelem výzkumného

šetření a sběru dat. Jelikož jsem nebyla pro žádného z dotázaných respondentů cizím

člověkem, popisovaly ve svých odpovědích skutečnost takovou, jakou ji vnímají.

Nevýhody, jako je např. menší návratnost dotazníků, nejistota, zda

1 HENDL J. Kvalitativní výzkum., s. 51.

47

respondent zodpoví veškeré otázky, bylo minimalizováno osobním přístupem ke každému respondentovi.

Všichni dotázaní respondenti se zúčastnili výzkumného šetření na základě jejich svobodného a dobrovolného rozhodnutí. Před zahájením byli respondenti informováni o průběhu a okolnostech (způsobu získávání dat, jejich zaznamenání, pro jaké účely budou data použita, kde budou získaná data publikována), byli taktéž seznámeni s tématem rozhovoru a věděli tak, čeho se bude rozhovor týkat, jaké oblasti bude věnována pozornost. Respondentům bylo rovněž sděleno, že mohou kdykoliv ukončit svoji účast na výzkumném šetření. Zároveň jim byla předána informace, že je jim zaručena anonymita, neboť nikde nebudou zaznamenány bližší osobní údaje, dle kterých by mohli být identifikováni (jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození, vztah k uživateli, délka pracovního poměru). Důvodem je ta skutečnost, že identifikace jakéhokoliv respondenta by nebyla příliš obtížná vzhledem k celkové kapacitě Domova, počtu uživatelů, počtu pracovníků Domova. V rozhovoru nebude položena otázka, která by tyto údaje zjišťovala. Je respektován zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých

zákonů. Bude-li v této části práce uvedeno jméno, bude zvoleno náhodným výběrem písmeno abecedy. Všichni respondenti souhlasili s digitálním záznamem rozhovoru z důvodu přesné transkripce dat1, avšak za těch podmínek, že uskutečněný rozhovor bude posléze smazán. Vzhledem k obavám o zachování anonymity respondentů, byly rozhovory po jejich přepisu z diktafonu vymazány a současně nebudou přílohou této práce.

6.3 Metoda a technika

Hlavní metodou výzkumného šetření je otevřené a axiální kódování dle zakotvené teorie, která jak uvádí Reichel (2009, s. 166) je spojena se jmény Strauss, Glaser a posléze Corbinová. Název zakotvená teorie označuje určitou strategii výzkumu a zároveň způsob, jakým budou

1 Pozn. Důležitým krokem analýzy získaných dat je transkripce dat, což představuje přepis dat z různých podob (např. audiozáznamů, videozáznamů) do formy, s kterou bude možné dále pracovat. Nejčastěji je tato forma písemná.

48

získaná data analyzována. „Jedná se o poměrně podrobně propracovaný a dosti komplexní postup při práci s kvalitativními údaji, jehož cílem je hledání specifické teorie platné pro zkoumaný problém (pro vymezenou populaci, pro její postoje ke vzdělávání atp.).“1 Vznikající teorie je zakotvená v datech, jenž byla získána. Pozornost je věnována především jednání a interakcím sledovaných jedinců (respondentů) a procesům v daném prostředí. „Tvorba zakotvené teorie vyžaduje vstoupit do „terénu“ a shromažďovat data.“2 Těmito daty mohou být např. texty rozhovorů, záznamy pozorování či dokumenty. Základním procesem je kódování představující proces analýzy dokumentů, která ve skutečnosti znamená interpretování daných údajů. Základními postupy jsou neustálé porovnávání údajů a kladení si otázek. Kódování je rozděleno na tři typy, jak bude níže blíže uvedeno, které sice mají dané pořadí, ale ve skutečnosti se tyto typy průběžně prolínají. Tato teorie obvykle vyžaduje více vstupů do terénu, kde probíhá sběr dat. Sběr dat pokračuje do té doby, až je teorie saturována, tzn. další data nepřispívají k dalšímu vývoji teorie.Zakotvená teorie má tři základní prvky:- koncepty: jsou základní jednotky analýzy, neboť se teorie navrhuje

pomocí konceptualizace dat, nikoliv přímo z dat. Porovnáním a pojmenováním podobných událostí, situací a vlastností stejným označením může výzkumník shromažďovat základní jednotky teorie.

- kategorie: jsou na vyšší a abstraktnější úrovni než jsou koncepty. Kategorie jsou generovány stejným analytickým procesem porovnávání, aby se ukázaly podobnosti a rozdíly. Kategorie představují „základní kameny“ teorie, která vzniká.

- propozice: formulují zobecněné vztahy mezi kategorií a koncepty a mezi kategoriemi. Propozice zahrnují konceptuální vztahy. Zakotvená teorie je objevována, rozvíjena a provizorně verifikována prostřednictvím systematického sběru dat, které se týkají jevu, a jejich analýzou.

Tři druhy kódování získaných dat:

1 REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů., s. 167. 2 HENDL, J. Kvalitativní výzkum., s. 125.

49

- Otevřené kódování je dle Strausse a Corbinové (1999, s. 42) proces rozebírání,

prozkoumávání, porovnávání, konceptualizaci a kategorizaci údajů. Představuje

rychlou metodu pro nastartování analýzy dat a díky své jednoduchosti je využívána

v široké škále kvalitativních projektů. Provádí se při prvních analýzách údajů a

odhaluje v nich určitá témata a člení je, třídí, kombinuje atd. Tvoří prvotní kategorie, u

kterých identifikuje jejich základní vlastnosti. Otevřené kódování je možné aplikovat

různým způsobem, neboť lze kódovat slovo po slovu, podle odstavců či dle celých

textů a případů. Tato fáze vede k seznamu témat, která pomáhá výzkumníkovi vidět

témata v celku a stimuluje ho při hledání dalších témat. Cílem tohoto kódování je

vytvoření kategorií, jež budou pojímat konkrétní jevy z údajů, které budou zobecněny

do pojmů.- Axiální kódování představuje složitý induktivně deduktivní proces,

kterým jsou subkategorie uváděny do vztahu k nějaké kategorii. Jedná se o uspořádání údajů novým způsobem vytvářeným spojením mezi kategoriemi v duchu paradigmatického modelu. Paradigmatický

model rozvíjí každou kategorii, jev, ve smyslu jejích příčinných podmínek, jež ji

způsobují, a konkrétní dimenzionální umístění tohoto jevu ve smyslu jeho vlastností,

kontextu, strategií jednání či interakce užitými ke zvládnutí, ovládnutí nebo reakci na

tento jev v tomto kontextu a následků jednání nebo interakce. „Axiální kódování má

stimulovat uvažování o propojení mezi koncepty a tématy.“1

- Selektivním kódováním začíná integrace výsledků. „Základem pro selektivní kódování

je axiální kódování, kterým jsme získali obraz o vztazích mezi různými kategoriemi.“2

Znovu jsou data a jejich kódy přezkoumávána, vyhledávají se stěžejní témata a

kategorie, jež se mohou stát základem vznikající teorie. Kódování a sběr dalšího

empirického materiálu je ukončen tehdy, nepřinášejí-li již nové výsledky. Cílem

analýzy je ústřední kategorie, která je centrálním fenoménem, kolem kterého jsou

ostatní kategorie vzniklé v procesu axiálního kódování integrovány.

6.4 Charakteristika zkoumaného souboru

Výzkumné šetření probíhalo v Domově, který poskytuje péči o uživatele domova se

zvláštním režimem, domova pro seniory a denního stacionáře. Tento Domov je blíže

popsán v kapitole č. 2 teoretické části této práce. Od konce roku 2013 je při péči o

1 Hendl, J. Kvalitativní výzkum., s. 250. 2 Hendl, J. Kvalitativní výzkum., s. 251.

50

uživatele využívána práce s biografií, která je součástí psychobiografického modelu péče

dle Prof. Böhma.

Zaváděná práce s biografií bude hodnocena třemi skupinami respondentů. První

skupinu respondentů tvoří pracovnice Domova, které se jako první setkaly s touto metodou

práce a ony byly těmi, kdo tuto metodu začal využívat při své práci s uživateli Domova.

Výběr respondentek této skupiny byl cílený a zkoumaný soubor byl zvolen dle

následujících kritérií:

- pracovnice Domova;

- délka pracovního poměru v Domově nejméně 1 rok.

Zvolená kritéria pro volbu respondentek byla rozhodující, neboť jsem chtěla výzkum

realizovat u těch pracovnic, které jsou v Domově již určitou dobu zaměstnány. Důvodem

tohoto rozhodnutí je to, že tyto respondentky mohou zhodnotit, jak byla poskytovaná péče

v Domově před zavedením práce s biografií a poté. Celkem bylo zvoleno sedm pracovnic

Domova, které jsou zastoupeny dvěma zdravotními sestrami s registrací, jednou vrchní

sestrou, jednou aktivizační pracovnicí a dále třemi pracovnicemi sociální péče. Nejkratší

délka pracovního poměru jsou necelé tři roky.

Hlavní okruhy otázek, které byly kladené pracovnicím Domova:

- Poskytovaná péče v Domově - dříve a nyní: jak je hodnocena poskytovaná péče nyní

ve srovnání s péčí, která byla v Domově poskytována před zaváděním práce s biografií.

- Práce s biografií: jaký zastávají respondentky názor na zaváděnou práci s biografií, je

jimi shledávána za vhodně zvolenou, jsou shledány výhody a nevýhody práce

s biografií.

- Pracovník: předpokládají respondentky, že může každý člověk pracovat nejen s touto

metodou, ale i v tomto typu pobytového sociálního zařízení, jaké shledávají

předpoklady, které by měl tento pracovník mít, musí pracovník splnit kvalifikační

požadavky.

- Rodina: jak je hodnocena spolupráce s rodinnými příslušníky uživatele Doma, je

shledána z jejich strany ochota a součinnost.

Další skupinu respondentů tvoří uživatelé Domova, neboť to jsou oni, komu je péče

pracovnicemi poskytována. Oni jsou těmi osobami, které mohou posoudit rozdíl

v poskytované péči a přístupu prostřednictvím zaváděné práce s biografií.

51

Výběr respondentů této skupiny byl cílený a zkoumaný soubor byl zvolen dle

cílové skupiny, do které uživatel spadá.

- tři respondenti z cílové skupiny domova se zvláštním režimem;

- komunikační schopnosti uživatele.

Otázky, které byly položeny uživatelům Domova. Tyto otázky byly upraveny tak,

aby byly pro uživatele srozumitelné.

1. Líbilo by se Vám, kdyby sestřičky1 znaly Váš uplynulý život, kdyby věděly jaké jste

měl/a zájmy, koníčky, jak jste slavil/a své jmeniny, narozeniny…

2. Líbilo by se Vám, kdybychom se snažily přizpůsobit činnosti Vašemu životu, jak Vy

jste zvyklý/á např. kdybychom věděly, že patříte k těm lidem, kteří si rádi přispí. To by pro

nás znamenalo, že bychom Vás na snídani zvaly později, že bychom vás nebudily. Pokud

bychom věděly, že jste byl/a zvyklý/á mýt si vlasy určitým způsobem, snažily bychom se

to dodržovat.

3. Pozorujete, že došlo k nějakým změnám v Domově. Např., že jsou zde nové aktivity,

nová výzdoba…

4. Myslíte si, že zde může pracovat každý člověk, že se může každý člověk, který by byl

tady zaměstnán, starat o lidi.

Poslední skupinu dotázaných respondentů tvoří rodinní příslušníci uživatele

Domova. I jejich hodnocení bude podstatné, neboť lze předpokládat, že oni jsou těmi, ke

kterým má uživatel větší důvěru a bližší vztah.

Výběr respondentek této skupiny byl cílený a zkoumaný soubor byl zvolen dle

následujících kritérií:

- pravidelnost návštěv uživatele Domova;

- četnost návštěv uživatele Domova v rozsahu nejméně 2x za měsíc.

Níže jsou uvedeny základní okruhy rozhovoru, který byl realizován s několika

rodinnými příslušníky uživatele Domova.

- Obecné hodnocení zaváděné práce s biografií do péče o uživatele Domova: jak ji

respondenti vnímají, hodnotí.

1 Pozn. Uživatelé cílové skupiny domova se zvláštním režimem oslovují většinu pracovnic Domova „sestřičko“. V této části práce se tedy pod tímto pojmem vyskytují pracovnice přímé péče, ale i aktivizační pracovnice a sociální pracovník.

52

- Pozitiva zaváděné práce s biografií do péče o uživatele Domova: pokud nějaká

respondenti hodnotí.

- Negativa zaváděné práce s biografií do péče o uživatele Domova: pokud nějaká

respondenti hodnotí.

- Změny: jsou respondenty pozorovány nějaké změny v péči o uživatele, v prostorách

Domova…

- Pracovník: myslí si respondenti, že může tuto práci vykonávat každý, kdo splní

kvalifikační požadavky.

Důvod, proč byly zvoleny tyto tři skupiny respondentů, je ten, že je zde snaha o

získání zcela objektivního názoru na zaváděnou práci s biografií, jak je viděna

jednotlivými skupinami respondentů. Získané odpovědi budou přínosem nejen pro

samotný Domov, který může na základě tohoto výstupu učinit kroky vedoucí k rozhodnutí

týkající se zavedení dalších částí psychobiografického modelu péče dle Prof. Böhma.

Odpovědi mohou přispět i pro další pobytová sociální zařízení, která mohou chtít změnit

svoji doposud zavedenou sociální službu a zvažují, jakou metodu, přístup k těmto účelům

zvolit. Přínos to může mít i pro uživatele a jejich rodinné příslušníky, kteří mohou v této

metodě spatřovat odpovídající způsob poskytované péče.

Časový harmonogram výzkumného šetření:

a) Přípravná fáze: v měsíci květen 2013 došlo k vytvoření a zodpovězení otázek, které

budou sloužit pro předvýzkum.

b) Realizační fáze: v této fázi probíhaly rozhovory s jednotlivými skupinami

respondentů:

- rozhovory s respondentkami, které tvořily pracovnice Domova, probíhaly v měsíci

červen až červenec 2015;

- rozhovory s respondenty, kteří byli respondenty Domova, probíhaly v průběhu

měsíců květen 2015;

- rozhovory s respondenty, kteří byli rodinnými příslušníky či osobami blízkými

uživateli, probíhaly v průběhu měsíců květen 2015;

c) Vyhodnocovací fáze: září 2015.

53

Předvýzkum jako takový nebyl zpracován, neboť sociální pracovník, který je zároveň i

tazatel byl prvním pracovníkem Domova, který absolvoval kurz, který se týkal

psychobiografického modelu péče dle Prof. Böhma. Aby mohlo dojít k rozšíření počtu

pracovníků, kteří budou tento kurz absolvovat, musela být potvrzena jeho efektivnost a

smysluplnost. Sociální pracovník své výstupy zpracoval písemnou formou, byly předány

vedoucí Domova, která tento výstup dále reflektovala u nadřízených pracovníků.

K zodpovězení těchto otázek došlo na konci měsíce července 2013. Odpovědi sociálního

pracovníka byly zálohovány v elektronické podobě a byly použity jako podklad pro

vypracování otázek v této práci.

6.5 Další aspekty výzkumu

Validita: validita výzkumu je zajištěna několika aspekty. Jedním z aspektů je výběr

respondentů výzkumu, kteří mohou zvýšit důvěryhodnost. Zvolené respondenty lze

považovat za vhodně zvolené, neboť všichni splňovali stanovená kritéria pro výběr

respondentů. Dodržováním metodologického postupu je taktéž zajištěna kvalita výzkumu.

Použití více metod výzkumu je nejvýznamnější způsob, kterým by byla potvrzena validita

získaných dat. Za tento aspekt zvyšující validitu výzkumu je možné považovat doplnění tří

popisů situací, které budou demonstrovat využití práce s biografií včetně biografie jednoho

uživatele, která byla s ním započata.

Na rozdíl od kvantitativního výzkumu je reliabilita v kvalitativním výzkumu obecně nižší.

V této práci je reliabilita zvýšena uchováním získaných dat, která byla doslovně přepsána.

Etické aspekty výzkumu: žádné významné etické hledisko nebylo nutné v rámci

tohoto výzkumu řešit, neboť se respondenti zúčastnili výzkumného šetření dobrovolně a

mohli rozhovor ukončit kdykoliv. Rovněž byli také informováni o zachování jejich

anonymity. Z tohoto důvodu nejsou uskutečněné rozhovory přiloženy k této práci.

Výzkumník a zkoumaná problematika: poměrně krátkou dobu pracuji v Domově

jako sociální pracovník a o zvolené téma se zajímám již určitou dobou. Vždy jsem si

říkala, že minulost je pro člověka velmi důležitá a nelze se od ní zcela odprostit, přestože si

to člověk někdy přeje a vědomě se o to pokouší. Toto mé přesvědčení nabývalo na

významu poté, co se v Domově začala poskytovat sociální služba domova se zvláštním

režimem. Chování uživatelů této cílové skupiny někdy bylo pracovníky Domova

hodnoceno ne za zcela pochopitelné. Svůj původ to však mělo. Souviselo to

s uživatelovou minulostí a s naučenými mechanismy, které si v průběhu svého života

vytvořil. Absolvováním příslušného vzdělávacího kurzu se mi tyto mé domněnky začaly

54

potvrzovat. To byl také důvod, proč jsem začala podnikat kroky k tomu, aby se v Domově

začala zavádět práce s biografií do péče o uživatele Domova.

6. 6 Výsledky analýzy získaných dat

Pomocí provedených polostrukturovaných rozhovorů jsem získala data potřebná

k analýze. Uskutečněné rozhovory jsem v průběhu nahrávala na diktafon a poté jsem je

doslovně přepsala. Data získaná z rozhovorů jsem analyzovala podle postupu otevřeného

kódování, jež probíhá ve třech fázích. Tímto kódováním jsem odhalovala určitá témata,

která jsem poté členila, třídila a kombinovala. Výstupem je tvorba tří hlavních kategorií,

prostřednictvím nichž jsem mohla odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní „Jak

je hodnocena práce s biografií, která je zaváděná do péče o uživatele Domova.

Níže uvedená tabulka uvádí vzniklé kategorie a jejich subkategorie. Uvedené

kategorie a subkategorie dále v textu popisuji v rámci jejich dimenzí a vlastností. Popis

kategorií a subkategorií jsem doplnila o citace z rozhovorů s respondenty.

Tab. č. 2 Kategorie a subkategorie, které vznikly otevřeným kódováním

Kategorie Subkategorie

Poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve, a jak je to nyní

Poskytovaná péče v DomověCílové skupiny DomovaRodinní příslušníci uživatele Domova

Práce s biografií aneb péče s lidskou tváří

Respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografiíVnímané cíle zaváděné práce s biografiíHodnocené výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií

Pracovník jako garant poskytované péče aneb každý to být nemůže

Odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritériaPracovníkovy osobností rysy Využití biografií při péči o uživatele

Kategorie: Poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve a jak je to nyní

V této kategorii otevřeného kódování mi vyplynuly níže uvedené subkategorie

(poskytovaná péče v Domově, cílové skupiny Domova, rodinní příslušníci uživatele

Domova). Tyto uvedené subkategorie jsou poté samostatně popsány, popis je doplněn

55

rozborem jejich vlastností a popisem dimenzí (viz. Tab. č. 3 Vzniklé subkategorie

kategorie poskytovaná péče aneb jak to bylo dříve, a jak je to nyní).

Vzniklé subkategorie kategorie poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve a jak je to nyní

Tab. č. 3 Vzniklé subkategorie kategorie poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve a jak je

to nyní

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Poskytovaná péče v Domově

péče dřívepéče nynídélka poskytováníinformovanostdokumentace

kvalitní - nekvalitnízlepšení - zhoršeníněkolik měsíců - pár letlepší - horšímálo - hodně

Cílové skupiny Domova

věková kategorieuživatelé domova pro senioryuživatelé domova se zvláštním režimemosoby s poruchou paměti

mladší - staršímálo - hodněmenšina - většina

bez poruchy - s poruchou

Rodinní příslušníci či osoby blízké uživateli

součinnost před přijetím uživatele do Domovasoučinnost po přijetí uživatele do Domovazájem o uživatelečetnost návštěvzískání informací o uživateli

nízká - vysoká

málo - hodně

předstíraný - skutečnýzřídka - máloproblematické - bez problémů

Subkategorie poskytovaná péče v Domově

Tab. č. 4 Subkategorie poskytovaná péče v Domově

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Poskytovaná péče v Domově

péče dřívepéče nynídélka poskytováníinformovanostdokumentace

kvalitní - nekvalitnízlepšení - zhoršeníněkolik měsíců - pár letlepší - horšímálo -hodně

Byly sem zařazeny veškeré jevy (výrazy, věty, slovní spojení), jenž svým

významem spadají do této subkategorie. Setkáváme se zde nejčastěji s vyjádřením, které

popisuje poskytovanou péči v Domově dříve. Vlastnost péče dříve byla respondentkami,

které byly pracovnicemi Domova, hodnocena z jejich pracovní pozice. Jejich hodnocení je

zcela subjektivním vyjádřením kvality poskytované péče dříve. Vlastnost péče nyní je

taktéž těmito respondentkami kladně hodnoceno a je jimi shledáno zlepšení poskytované

péče. Respondentky kvalitu poskytované péče dávaly do souvislosti s délkou poskytování

pobytové sociální služby. Předposlední respondentkami uváděnou vlastností byla

56

informovanost, která je dle respondentek nyní lepší. V tomto případě se jedná především o

informace, které jsou pracovnicím předávány o stávajícím uživateli. Dokumentace je nyní

dle respondentek mnohem více, než jak tomu bylo dříve. Dotázaní respondenti dvou

zbývajících skupin hodnotí péči v Domově kladně. Jen dva dotázaní uživatelé mohou

zhodnotit péči dříve, neboť zde byli přijati. Tito uživatelé hodnotí péče poskytovanou dříve

kladně. Zbývající uživatelé Domova a rodinní příslušníci nemohou péči dříve zhodnotit.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Byla, tím se to nezměnilo. Pořád to bylo kvalitní. Sem tady už několik let a nemůžu

říct, že by se teprve teď poskytovala úplně jiná péče, která se jim dřív neposkytovala. Jiný

sou teď ty aktivity, ale to souvisí i s těma lidma, co sou tady. Jenom si vemte, kolik je tady

teď těch papírů. Ale zase by to nebylo pro ty lidi, protože bysme je neznali. Trvalo by

dlouhou dobu, než bysme ty informace o nich získali. Takhle nám to krátí čas a usnadní

nám to práci. Všechna ta práce padá na vás. Vždyť dřív tady byly normální senioři, kterým

paměť fungovala. Ty si vyplnili volnej čas sami, sami chodili do města, sami pracovali na

zahradě, když chtěli.“

„Byla kvalitní ta péče. Byli úplně jiný pacienti. Bylo to úplně jiný. Určitě byla ale

kvalitní. Nejsem tady zase tolik let, ale vim, že to tady funguje už ňákou dobu. Známá tady

tenkrát měla příbuznou a chválila si to tady. Péče se jim poskytovala ve stejný míře, v jaký

se poskytovat měla. Měli tady tu zajištěnou péči, jídlo po celej den, prováděla se u nich ta

hygiena, doktor přišel sem a voni nemuseli nikam chodit za nim. Byly tady i ty aktivity.

Takže to si myslim, že bylo dobrý a vypovídalo to vo tý kvalitě. Teď se jim poskytuje ta

péče, na kterou voni byli zvyklí. Aktivity se taky přizpůsobili těm lidem. Pracuje se mi

s nima dobře a je to i díky těm papírům, co máme a těm informacím vo nich, co o nich teď

máme.“

„Péče zde byla dobrá, dbalo se na hygienu, péči o ty uživatele. Personál se k nim

choval hezky. K něčemu jsem měla výtky, se vším jsem nesouhlasila, ale to byl můj názor

na věc. Každý máme názor jiný a někdy se prostě rozchází. Ke všem se přistupovalo

jednotně, stejně. Nebyl žádný individuální přístup. Ale to nebyla až zas tak jejich chyba,

neznali to, nevěděli vo týhle metodě. Pracovali tak, jak tady bylo zvykem. Nastoupili do

rozjetého vlaku. Takže ano, dříve byla služba kvalitní. Kdyby nebyla kvalitní, tak by nebyla

tak dlouho v provozu.“

„Určitě je to teď lepší. Můžeme si vo tom člověku společně povídat, můžeme

vymejšlet ty aktivity, co by ho mohlo bavit. Teď je to víc takový lidovější, normálnější

57

z toho uplynulého jejich života. V rámci aktivizace je to mnohonásobně kvalitnější. Lidi vo

tý práci víc přemejšlej. Není to takový plošný. Je v tom ta individuálnost. Lidi sou

spokojenější, komunikativnější než tomu bylo dřív. Vždyť víš, jak to tady předtím vypadalo.

Všichni lidi byly zalezlí ve svym pokoji, chodby byly prázdný. Teď je to lepší, protože máme

ty informace vo těch lidech, kterejch je mnohem víc. Je lepší péče vo ně. Nikdy by mě

nenapadlo, že tady budu jednou pracovat. Chodila sem tenkrát vokolo, ale nevěděla sem,

že je tady ňáký to zařízení.“

„Už když sem sem nastoupila v rámci toho projektu, tak ste mi říkali, že to tady bylo

původně votevřený pro ty povodňový lidi, který tu pak zůstali. A povodně tady byly před

řadou let, takže se to tady poskytuje už řadu let. Myslim si, že kdyby ta péče nebyla

kvalitní, tak by to dávno zavřeli. To by se vo to už někdo postaral, aby nebylo votevřený

zařízení, který není kvalitní, kde se neposkytuje kvalitní péče, kde se vo ty lidi staraj špatně.

Péče byla kvalitní, ale teď je to ale ještě něco navíc. Nejedná se při péči jen o to fyzično,

ale i o něco navíc. Řekla bych to asi tak, že se teď jedná i o toho člověka a jeho potřeby

nejen fyzického rázu, ale o ty psychické. Kdybychom ty informace neměli, nebylo by to tak

cílené, zaměřené na toho každého uživatele. Tak ta péče není poskytována všem stejně,

protože všichni nepotřebuji přeci úplně tu stejnou péči, Zásluhou na tom jsou ty informace

od Vás, kdyby nebyly, tak by toto nebylo možné.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Janičko, já tu sem už hodně dlouhou dobu, takže jsem už něco zažila. Dost se to tu

vyměnilo, ale řekla bych, že péče je vo nás pořád stejná. Nemůžu si na nic stěžovat.

Sestřičky se vo nás všechny hezky staraj. To nemám žádnejch námitek. No skutečně.“

„Paní Jano, nejsme tu tak dlouho, ale co vim, tak je tu dobrá péče. Když se vo tom

bavim s těma známejma, tak nevěří, že je tu vo nás tak postaráno. Nepatřím k těm, kerý by

potřebovali ňák zvlášť velkou péči, to zase ne, ale vidim to u mý manželky třeba. Hezky se

vo ní staraj, to musím říct. Člověk jim nemusí nic řikat a voni sami příjdou a ptaj se. Takže

za mě je to na výbornou.“

„Ale jo, staraj se tu vo nás dobře. Vidim to, když není někomu dobře, jak voloko něj

běhaj. Snažej se všem pomoc, ale k čemu to je, když jim ta hlava nefunguje. Sestry jim to

říkaj pořád dokola, co by měli, ale voni neposlechnou. Udělaj si to po svym.“

„Nejsem tu dlouhou dobu, tak nevim. Tak vařej tu dobře, to je pravda, ale víc vám

neřeknu. Vždyť já sem zdravej, na to kolik mi je, si nemůžu stěžovat. Vždyť je mi přes

devadesát a neberu žádný prášky, k doktorovi taky nechodim. Sestry vo mě nemaj žádnou

58

starost, protože si všechno udělam sám. Ale je pravda, že tady mám každej den ten džbánek

s tou šťávou, taky máme ty svačinky. Na tohle si tedy nemůžu naříkat.“

„Sestřičky se tady vo nás všechny staraj moc hezky. Vod samýho začátku, co sem

tady, tak se vo mě staraly hezky, všechny byly na mě hodný, snažily se mi pomoc. Když mi

teď není dobře, tak si dojdu za nima a požádam je, jestli by mi nedaly ňákou tu tabletku.

Staraj se tady vo nás skutečně hezky. Takhle hezky se vo nás s dědečkem nestarali ani v tý

nemocnici, jak sme předtim byli. Škoda, že se toho nedožil. Mohli sme tady bejt spolu, tady

by nám bylo dobře. Společně bysme se procházeli po zahradě, kávičku bysme si uvařili.

Zatancovali bysme si u hudby, popovídali si. To by bylo hezký.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků uživatele Domova

„Když za tatínkem příjdu, je vše v pořádku. Tatínek mi o ničem neříká, že by tady

bylo špatně, takže je to tu dobré. Jsem ráda, že má na stolečku ten džbánek s tou vodou. Je

důležitý, aby pořád pil. Abych to mohla zhodnotit detailně, musela bych zde být nepřetržitě

několik dní a to nejde.“

„Péče se tady nedá srovnat. To je pravda. Maminka mi občas vypráví, jak si byla

zazpívat a zatancovat. Myslela jsem si, že se zase plete, ale ona mi P… o tom povídala.

Taky sem mamku viděla na těch fotkách, co tady z těch akcí máte. Je to dobře. Sestry se vo

ní dobře staraj. Jsem klidná v tom, že jí daj léky, který vona potřebuje. Já vím, že si je

vzala, protože na to dohlídnou sestry. Mamka je taky hezky oblečená, to jí při tom taky

pomáhají ty pečovatelky. Vona by si na sebe klidně vzala oblečení, který by bylo špinavý.

Jinak je tady vždycky čisto.“

„Řekla bych, že se vo ní sestry hezky staraj. Vidim taky, když byla u holiče, jak to

má hezky udělaný. Když je potřeba mamce něco koupit, sestry mi to napíšou na papírek a

pak mi to daj, až přijdu. Je hezký, jak se takhle staraj. Je škoda, že se moc nechce

zapojovat do těch činností, co sou tady. Ale to nedělala ani doma. Vždycky byla taková

svá.“

„Vidím, jak se sestřičky snažej. Vim, že je o mamku dobře postaráno, je čistá, hezky

oblečená, dostává pravidelně najíst. Za to sem ráda, že jí s tím jídlem pomáhají, ona by se

sama asi už moc dobře nenajedla. Že jí taky dávají pravidelně napít. Vím, jak na tom

maminka s tím pitím je. Když nemá žízeň, tak se nenapije. Jsem ráda, že je tady.“

„Když sme se tady byly se sestrou podívat, byly jsme překvapený, jak je to tady

hezké. Všude bylo čisto a i ty pacienti vypadali spokojeně. Bylo to něco jiného než

nemocnice, kde mamka byla. Líbilo se nám taky, když ste nám popisovala to jídlo. Mamka

59

v nemocnici strašně zhubla. Nezlobily bysme se, kdyby trochu přibrala. Byly sme se sestrou

rády, když nám to tady pro mamku vyšlo.“

Subkategorie cílové skupiny Domova

Tab. č. 5 Subkategorie cílové skupiny Domova

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Cílové skupiny Domova

uživatelé domova pro senioryuživatelé domova se zvláštním režimemosoby s poruchou paměti

málo - hodně

menšina - většina

bez poruchy - s poruchou

Všichni respondenti v rozhovorech často uváděli uživatele s poruchou paměti,

kterým je poskytována také pobytová sociální služba. Respondenti rozlišovali mezi

uživateli osoby, které mají poruchu paměti a které jsou bez poruchy a spadají do domova

pro seniory. Respondenti upozorňovali na převažující část osob s poruchou paměti, kteří

tedy spadají do cílové skupiny domova se zvláštním režimem. Respondenti z řad

rodinných příslušníků nepředpokládali, že v Domově bude tolik lidí trpících poruchou

paměti.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Jé, tak těch normálních seniorů, kterým pamět slouží, je tu hodně málo, protože

jsme hlavně pro ty s tou poruchou paměti. Jenom si vemte, co tady občas dělaj. Když se

jich na to zeptam, proč to dělaj, tak mi nevodpoví. Neví. Buďto to už zapomněli, nebo

nepochopili, na co se jich ptam. Péče je s nima náročnější. U dementního člověka je to vo

něčem jinym. Snažíte se s nima pracovat, poskytovat jim péči, ale není tam ta zpětná vazba.

Nevidíte tu zpětnou vazbu. Nevíte, jestli to děláte dobře, nebo špatně. Člověk z toho nemá

takovou tu radost, protože to nemá vod něj potvrzený. Většina z nich má tu nemoc už

dlouho než k nám přijde, takže jdou i poměrně rychle dolu. Horší se rychle. U nich ta

změna není na roky, ale na měsíce.“

„Klasických seniorů je tu už jen pět. Když jsem sem nastoupila, tak tady byli všichni

normální. Jak už sem vám řekla, bylo to tu jiný. Nyní poskytujeme péči hlavně těm osobám

s poruchou paměti, co jsou tedy těmi z dzr, kterejch je mnohonásobně víc. A s tim souvisí i

60

ta jejich paměť, která nefunguje tak jako zdravýmu člověku. Informace nám nedokážou

poskytnout takový, jako zdravej člověk. Nejsou to prostě zdraví lidi.“

„Ty z domova pro seniory sou ty normální, kterým paměť funguje. Těch je tu jenom

pět. Víc jich tady neni. S nima je práce vo něčem jinym, protože těm to nemusíme

vopakovat, těm paměť funguje. Když něco potřebujou, přijdou normálně za náma. Povědí

nám, co potřebujou, s čim by potřebovali naši pomoc. Od roku 2011 sme taky ten zvláštní

režim. Převažující část uživatelů je s poruchami paměti a toto již napovídá o tom, že budou

mít se svou pamětí problém.

„Vím, že jsme především tím domovem se zvláštním režimem. Pro domov pro

seniory je jen pět míst, které si myslím, že jsou teď plně obsazené. Ti uživatelé jsou jiní, je

s nimi jiná práce. Zpravidla si dokáží ten svůj volný čas vyplnit sami. U těch zbývajících je

ta porucha paměti a oni sami si často nedokáží nejen vyplnit svůj volný čas, ale ani se

nedokáží o sebe postarat. Ty potřebují naší péči.

„Řekla bych to asi tak, že v domově pro seniory jsou normální senioři, kterým

paměť slouží. Když bych to měla porovnat, tak jsou samostatní, jen potřebují pomoci

zajistit ty základní potřeby. Ale práce s nimi je dobrá, protože si pamatují, dokáží nám také

říci, co potřebují, co je trápí, bolí. Volný čas si jsou schopni sami taky vyplnit smysluplně,

nepatří k těm, co by se tady procházeli. Co se týká té biografie, tak je to také lepší, protože

nám můžou vo tom svym životě vyprávět. Pamatují si to. V tom je taky ten velkej rozdíl

oproti těmi z dzr. Řekla bych, že tohle všechno je kvůli těm z dzr, kteří mají poruchu paměti

a nemůžou s námi tak spolupracovat jako ty bez poruchy paměti. Ty sou tady v převažující

většině. Je třeba, abysme s nima pracovali jinak než s těma klasickýma seniorama. Na

škodu je taky to, že oni sami nám toho vo sobě už moc nepoví a ta rodina nám to taky

nezodpoví. Záleží tedy hlavně na nás, jak k tomu budeme přistupovat.“

„Vím o tom, že je tady určitá část těch klasických seniorů. Ale oni se ztrácejí v  tom

velkym množství těch z dzr. Sou hlavně nahoře v tom podkroví. Nemůžu říct, že se o ně

nestaráme, ale oni nevyžadujou takovou péči jako ty z dzr. Sou mnohem víc samostatnější.

Tři čtvrtiny uživatelů jsou ti, kteří jsou z toho zvláštního režimu. Jsou tu z toho důvodu, že

jim paměť nefunguje tak, aby mohli být doma ve své domácnosti. Rodina často nezvládá o

ně pečovat, protože chodí do práce. Taky se na ty lidi nemůžou spolehnout, že to doma

přes den sami zvládnou, že si ohřejí jídlo, vezmou správně léky. Ty lidi to sami

nezvládnout. Vždyť si jen vzpomeňte, jak jim občas musíme připomínat, aby si na polévku

vzali lžíci a ne vidličku, kterou drží už v ruce. Oni za to však nemůžou, jsou nemocný.

61

Z toho musíme vycházet. Není to z jejich strany žádná schválnost. My sme tu pro ně, aby se

tady cítili dobře.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Janičko, sem tu už jediná z těch původních. Lidi sou tu úplně jiný. Teď je to horší a

horší. Jenom co já tady s nima zažívám. Jenom si vemte toho pána. Nenechá si vysvětlit, že

tu sedačku nemůže takhle používat. Nemůže ji silou zvedat nahoru. Nabídla jsem mu, že ho

budu vozit dolů, ale to von ne. Udělal z toho, že mu to zakazuju a von má právo to taky

používat. Snažila sem se mu vysvětlit, že to používat neumí a vždycky to jenom rozbije.

Vždyť von ani neví, že to má na noc dát dolů, aby se to nabíjelo. Je to škoda mluvit. Nebo

to máte jako s tim záchodem. Máme tady záchody dva, že jo. Jeden je pro muže a druhý

pro ženy. Dokonce sou i voznačený. Šmankote a von de na ten dámskej. Já se nezamykám,

na co taky. Sedim tam a najednou se prudce votevřou dveře a von v nich. Řikam mu, že

vedle je záchod pánskej, ať de teda na něj. Nechápu, proč de na dámskej, když ten pánskej

je volnej a navíc sou dveře votevřený, takže vidí, že tam nikdo neni. Není to tady teď lehký,

skutečně. Já vim, že sou nemocný na tu hlavu, ale tohle přeci nemůžou dělat. Takhle se

přeci nemůžou chovat.“

„Je tady dost těch nemocnejch lidí. Člověk by to do někoho ani neřek, že mu to

nemyslí. Jenom si vemte ta paní Z. Vypadá dobře, ale stačí, když jí chvíli pozorujete. Vona

neví. Je to smutný. Je mi těch lidí líto. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se to stejný

přihodí i manželce. Jaká to byla šikovná ženská a teď… Jenom se na ní podívejte. To

všechno udělala ta nemoc. Je mi jí líto, ale já vim, že já s tim nic nezmůžu. Takovejch lidí

je tu většina.“

„Tady sou jenom starý.“

„Sme tady všichni takový, jako sem já. Vždyť já sem starej dědek, jenom se na mě

podívejte. Sou tu ale asi spíš mladší. Nepřijde mi, že byl někdo stejně starej nebo dokonce

starší než sem já. To ne.“

„Nemocný lidi tady sou. Já sem taky nemocná. Bolí mě to srdíčko, co sem tady

zůstala sama. Kdyby žil ještě dědeček, tak bysme spolu byli doma. Měli bysme toho pejska

a bylo by nám spolu dobře. Domů se ale vrátit nemůžu, protože mi někdy neni dobře. Tady

mám tu výhodu, že sou tady moc hodný sestřičky, kerý mi kdyžtak pomůžou.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků uživatele Domova

„Byli jste mi doporučeni, protože se specializujete na ty lidi, jako je můj táta.

Nemohla sem ho dát do klasickýho domova pro seniory, protože tam nespadá. Sou tu

62

prostě lidi, který mají problém s pamětí a doma být nemůžou, protože se o sebe nedokáží

postarat.“

„Myslela jsem si, že tady bude mamka jediná, kdo má ty problémy. Ale vono ne.

Vona jich je tu většina, kdo má problémy s tou pamětí, že si vůbec nic nepamatují. Já vám

řeknu, ta nemoc je hrozná. Nedovedla jsem si to představit, že něco takovýho může tu moji

mamku potkat. Já se ale uklidňuju tím, že jí nic nebolí.“

„Tak to je přesně moje máma. Ta si pamatuje, co bylo před dvaceti lety, ale že sem

tu byla včera si nepamatuje. Pak to vykládá bráchovi a ten je na mě pak naštvanej, že

nejdu ani za svou mámou na návštěvu.“

„Už když jsme se tady byli podívat před těmi několika lety, tak jsem věděla, že je to

pro ty, kterým neslouží paměť a mají tu demenci. V případě naší maminky to bylo úplně

stejné, ale rodina mě přesvědčila, že je ještě brzo jí sem dát. Ale teď vím, že by brzo

nebylo. Maminka by byla spokojená, užívala by si tady té zahrady.“

„V nemocnici nám říkali, že mamku nemůžeme dát to normálního důchoďáku,

protože tam bejt nemůže. Dali nám kontakt na vás. Víme, že naše mamka zapomíná a neví,

co bylo před pár minutama. Bylo nám jasný, že doma už bejt sama nemůže. S tou paní, co

je na tom pokoji si rozumí. Asi je to tim, že si ani vona nepamatuje. Vim, že ste říkala, že je

to pro tyhle lidi, že se o ně pečuje trochu jinak.“

Subkategorie rodinní příslušníci či osoby blízké uživateli

Tab. č. 6 Subkategorie rodinní příslušníci či osoby blízké uživateli

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Rodinní příslušníci uživatele Domova

součinnost, spoluprácezájem o uživatelečetnost návštěvzískání informací o uživateli

málo - hodněnízký - vysokýmálo - hodněproblematické - bez problémů

Respondenti byli záměrně dotázáni na tuto oblast. Důvodem zařazení této otázky

bylo zjištění, jaký mají respondenti názor na rodinné příslušníky, jejich spolupráci, která se

netýká jen zaváděné práce s biografií, zájem, četnost návštěv a získání informací o

uživateli Domova. Ze své pozice sociálního pracovníka jsem s rodinnými příslušníky či

63

osobami blízkými v první fázi v četnějším kontaktu. Pokud bych toto prvotní jednání měla

hodnotit, bylo by kladné. Respondentky z řad pracovnic Domova hodnotí spolupráci

s rodinnými příslušníky negativně a dle jejich názoru je spolupráce z jejich strany malá.

Respondenti z řad rodinných příslušníků toto jejich tvrzení vyvracejí. I následující dvě

vlastnosti, kterými je vlastnost zájem o uživatele a četnost návštěv, vnímají respondentky

negativně. I toto jejich tvrzení opět respondenti, kteří byli rodinnými příslušníky uživatele

Domova, z uskutečněného rozhovoru nepotvrzují. Vlastnost získání informací o uživateli

je shledána respondentkami za problematické. Toto jejich hodnocení je potvrzováno i

respondenty z řad rodinných příslušníků. Respondenti z řad uživatelů tyto uvedené

vlastnosti nedokázali příliš posoudit.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Zase jak kdo s náma spolupracuje. Třeba holky vod D… říkáte jim, že je potřeba

donést osobní věci. Vidíte je, jak nosí ponožky, ponožky, ponožky. Většinou je s nimi horší

spolupráce, protože po nich něco chcete a to se jim nelíbí. Je to dobrý do tý doby než jim

řeknete, že je potřeba, aby něco donesli. Já jim to neříkám, že to potřebuju já, vo mě se

tady nejedná. Jestli se za zájem považuje i návštěva, tak to by nebylo tak špatný. Pokud

bysme měli za zájem hodnotit to, že se nás ptají, jestli jejich babička, dědeček, maminka,

tatínek něco nepotřebuje, jestli mu něco nechybí, tak to je horší. Podívejte se tady na ty

papírky, co tady pro ty rodiny sou. A jak tu už sou dlouho. Prostě zájem o ty lidi z jejich

strany není. Stejně tak je to vobecně slabý s těma návštěvama. Kolik jde s nima třeba do

města, do cukrárny… Nenapočítala bych jich víc jak pět a to vopravdu. A to nemluvim ani

vo tom, kolik si jich bere domů na návštěvu. To je jich ještě míň. A Vánoce. To je vůbec

škoda mluvit. Myslela sem si, že jich tady zůstane takovejch pět, ale vono to bylo přesně

navopak. Vždyť tady byli všichni na toho čtyryadvacátýho. Informance o těch z dzr máte

často zprostředkovaný rodinou. Můžeme se tim řídit, ale vono to třeba tak nebude. Může

pak z toho vzniknout konfliktní situace. Oni nám nemusí říct skutečnost, často to nevědi,

protože s nimi nežijou. Neznaj, jak se chová.“ 

„Zeptaj se „na co, vona to potřebuje“. Moc vochoty tam není. To mě udivuje. Voni

nechtěj, aby se měl jejich rodič líp. Obecně je zájem o ty seniory malej. Myslela sem si

vždycky, že se nás ta rodina bude ptát, co by pro toto svýho mohli udělat, co by mu mohli

přinýst, jestli mi něco nepotřebujeme, aby přinesli. To né. Já mám pocit, že když po nich

něco chceme, tak je to obtěžuje. Jak kdo. Sou tu tací, který sem chodej často, a pak tu sou

zase tací, který tady měsíc nevidíte. Je to těžký. Já to chápu, když chodí člověk do práce,

64

tak nemá tolik času, ale víkendy má člověk zpravidla volný. Navíc ty jejich děti sou už

některý v důchodu, takže do práce asi nechoděj. Ty tady taky nevidim tak často. Musím

říct, že ty děti svý rodiče vůbec neznají. Je to fantazie. Mám pocit, že je jejich rodiče

nezajímají. S tim souvisí i ta naše informovanost z jejich strany, která je minimální nebo

žádná.“

„No, tak to je špatný. Když je žádáme, aby tomu svému rodiči něco přinesli,

nepřinesou to. My to potřebujeme, aby to tady ten uživatel měl, aby s nim P. mohla jít

třeba do města na procházku. Když je tady ale nemá, rodina se pak žádá znovu a znovu,

ale bez většího efektu. Oni sami řeknou, že to není potřeba. Podle nich potřebujou zajistit

jen ty základní potřeby a hotovo. Voni si myslí, že má ten člověk život vodžitej, že už nic

nepotřebuje. Proto se vo to ani nezajímaj. Nenapadne je to prostě. Já sem si myslela, že je

budou ty rodiny navštěvovat častějc. Nedovedu si představit, že bych tady měla mamku a

nepřišla se za ní alespoň jednou tejdně podívat. Je to vo těch jejich vztazích, co k sobě maj.

Rodina vo nich nic neví, nepoví nám to. Je tady nutná spolupráce tý rodiny. Ty lidi nám to

nedokážou říct. Vod koho jinýho se to teda máme dozvědět, než vod tý jejich rodiny. Za

druhý jo, to je zase ten opak toho prvního. Rodina spolupracuje a můžeme na to nastavit

ten plán péče a ty aktivity. Když víme, že maminka ráda tancovala, můžeme na to navázat

ty aktivity.“

„No, někdy s neochotou, že mají něco dělat, když je vo něco požádáme. Některý na

vás koukaj, že je obtěžujete. Nedá se říct, že by byli všichni nadšený a provejovali zájem vo

ty svý blízký. Tak já teda musim říct, že mě se teda pan M. vždycky zeptá, jak je to s tim M.

Ale u něj je to dáno i tim, že sem přijede na návštěvu jen jednou za měsíc. Nevim, jak by to

bylo, kdyby tady byl každej tejden. U něj to ale beru, že tady každej tejden bej ani nemůže,

když bydlí takovou dálku, navíc v tom jeho věku. Von je teda ta výjimka. Pak sou tu ale

tací, který to nemaj tak daleko a jak často příjdou na návštěvu, jak často se nás zeptaj,

jestli něco nepotřebujeme? Ty by se měli stydět. Vždyť se vo ně ta máma tak starala a voni

jí to teď ani nevrážej. Nemám pocit, že by se s návštěvami tady roztrhl pytel. Ale když bych

to měla vzít opačně, kolik uživatelů jde na vícedenní návštěvu domů, tak to je smutný. Těch

je skutečně hodně málo. Pravidelně si je bere jen málokerá rodina. A jak to tady vypadá vo

Vánocích. To sme si mysleli, že tady zůstane tak pět uživatelů a ostatní budou doma.

Výsledek byl přesně navopak. Takhle bych to asi tak řekla a tak bych to asi řekla i co se

týká těch návštěv. Jak jsem už pověděla dřív, tak si ty lidi nepamatujou, takže oni sami nám

toho moc neřeknou. A jejich rodina to taky vždycky neví. V tom by to bylo špatný.“

65

„Nedokážu to posoudit. Přislíbí to, ale nedonesou to. Naslibují to a pak skutek utek.

Je to pro ně dobré do té chvíle, dokud po nich nic nechceme. Od té rodiny by to chtělo

větší pozornost, co ten člověk tady má a nemá. Měli by se vo něj víc zajímat. To si myslim,

že tady to u nich moc není. Voni si myslej, že ten člověk už nic nepotřebuje, když je tady

čtyřiadvacet hodin. Já kdybych tady měla maminku, tak se toho personálu ptam, jestli není

něco potřeba. Ale to sem prostě já, já k tomu přistupuju jinak. Sou rodiny, který tu sou

často, poměrně každej den, no a pak tu sou zase rodiny, který tady půl roku nevidíte a

přitom víte, že to maj kouset vodsud. Je vidět, jak jim na tý mámě záleží. My s tim nic

nezmůžeme, protože to sou ty vztahy uvnitř rodiny. Kolik rodin si vezme toho klienta vo

víkend domů? Sou to výjimky. „Mám pocit, že voni je ty svý rodiče moc neznaj. Když se jich

na něco ptám, co bych potřebovala vědět a může se to týkat třeba tý hygieny, tak voni mi

nevodpoví.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Syn toho má hodně. To víte, má se co vohánět. Navíc teď jezdí daleko, takže musí

vstávat hodně brzo. Domů přijíždí pozdě, takže vo víkend si chce užít trochu klidu a taky tý

svý rodiny. Mám ho ráda, ale nemůžu po něm chtít, aby tady byl každej tejden, když vim,

jak to má v práci náročný a nezastaví se. Jen ať si trochu vodpočine, když má volno.“

„Na svý děti si nemůžu stěžovat. Slušný sou, choděj mě navštěvovat, cera teda tak

moc ne, když nebydlí tady, ale píše. Zato syn je tady dost často. Jakmile má volno a nic mu

do toho nepříjde, tak přijde. I před šichtou se tady na chvíli zastaví. Dáme si spolu kafe a

někdy mi i něco přinese, co uvařil. Je šikovnej. Na děti si nemůžu skutečně stěžovat. Máme

spolu dobrej vztah. Když něco potřebuju, můžu mu zavolat.“

„Cera je v práci. Musí dojíždět až do Prahy, takže nemá tak čas. Taky má rodinu,

vo kerou se musí starat. Ale příjde mě někdy navštívit. Taky sem vod ní dostala pohled, co

byla na dovolený.“

„Syn za mnou chodí často. Vždycky spolu deme ven. To víte, má toho vostrýho psa,

takže toho je lepší mít venku. Von s nim hlídá, takže musí bejt vostrej. Ale poslouchá. Rex

je dobře vycvičenej. Syn nemá peníze, takže spolu nemůžeme jet nikam na výlet nebo na

dovolenou.“

„Nevim, co je s D… Zkoušim mu volat, ale nezvedá mi to. Dlouho tady za mnou už

nebyl. Nevim, co se tam děje. Za to může vona. A ten druhej synáček se na mě taky

vykašlal. Co já sem pro ně všechno udělala, jak sem se vo ně starala. A teď… Neukážou se

tady jak je rok dlouhej. To sem si je hezky vychovala, že jim stará máma nestojí ani za

návštěvu.“

66

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků uživatele Domova

„Mám práci a rodinu. Nemůžu tady být tak často, jak bych si přála. Navíc si tatínka už nemůžu vzít k sobě domů, protože tam máme všude schody. On je prostě nevyjde. Abychom Vám to mohli vyplnit, tak jsme se na to

sešla celá rodina, abychom dali hlavy dohromady a vyplnili Vám to. Dokonce jsem

zkontaktovala i vzdálenější příbuzné, jestli by nám neporadili. Kdybych nevěděla, jak na

tom můj tatínek je, nevyplňovala bych to. Ale on Vám na to už bohužel neodpoví. Snažim

se, aby se tady měl táta dobře, proto se sester občas zeptám, jestli není něco potřeba

přinýst, vím, že von si vo nic neřekne.“

„Janičko, vždyť vy víte, jak na tom sem. Snažím se prodat ten barák, kterej jsem koupila, protože byl velkej a já sem si myslela, že tam budeme bydlet s mamkou společně. Mám dost práce s tim, protože to musím ještě doopravit, vymalovat… Je s tím práce. Navíc je to i finančně nákladný, když musím vodtamtud dojíždět do Litoměřic. Vono se to nezdá, ale nemám tak velkej důchod. Nedá se to. Těšim se na to, až budu bydlet blíž. To tady budu moc bejt častěji. Už aby to bylo. Mohla bych ji brát do města, mohla bych jí vzít do cukrárny. Sestry vědí, že chodim za mamkou často, takže když něco potřebujou, tak mi to při návštěvě řeknou. Taky jim volam, jestli není něco potřeba přinýst. V tomhle to funguje. Zápor vidím já sama v tom, že jsem nebyla schopná zodpovědět

všechny otázky, které tam byly uvedeny. Nechci tím říct, že se o svoji maminku nezajímám,

že ji neznám. Vždycky jsme spolu hezky vycházely, ale ne všechno do detailu o ní vím. Vím,

že se o nás děti starala velice hezky. Moc se v životě napracovala. Když jsem se jí na

nějakou otázku zeptala, protože jsem si tím nebyla sama jistá, neodpověděla mi. J…, ona to

nevěděla.“

„Snažim se tu bejt alespoň každej tejden. To víte, manžel není se zdravim na tom taky nejlíp, takže vobčas skončí v nemocnici. Tak chodim k němu. Taky mám vnoučata, který hlídám. Mamka mi toho moc

nepoví a sourozenci o to nebudou mít zájem, řeknou, že je to ztráta času. Ráda bych těm

sestrám něco řekla, ale já to sama nevim. Mamčina paměť jí neumožňuje, aby to

vodpověděla sama. Přinesu jí to kafe, protože to vim, že má ráda a udělá jí to radost.

Sester se vobčas zeptat, jestli má máma všechno.“

67

„Víte, že tu jsem na návštěvě každej den, takže když je něco pro maminku třeba přinést, tak to ještě ten den nebo ten další den přinesu. Mám tu výhodu, že bydlím skutečně kousek. To, že je maminka teď tady, je pro mě velká výhoda. Taky tady můžu být tak často, že už jsem v důchodu. Kdybych chodila ještě do práce, tak by to tak často nebylo, protože sem do práce dojížděla a měla sem úřední hodiny. Takže vo ty úřední dny bych se sem určitě nedostala. Já sama jsem ty otázky zodpověděla,

protože se s maminkou o tom nemůžu už bavit. Ona má tu svou řeč, které nerozumím. Já ji

přirovnávám k ročnímu dítěti. Ona sama mě považuje za svou maminku a ne za svou

dceru. Role se otočily. Takže jsem ten dotazník vyplnila já z maminčina vyprávění. Nemohu

Vám však říci, že to 100 % odpovídá skutečnosti a uplynulému maminčinu životu. Nevím.

Nemám se koho zeptat. Sourozenci to také neví.“

„Nejsem tady vocsaď, takže tu nejsem každej den. Se ségrou se střídáme. Takže když je něco třeba zařídit, tak si to předáme se ségrou a zařídíme to. Snažim se přijít na návštěvu za mámou tak dvakrát do tejdne. Nemám auto, takže pořád pospícham na autobus nebo na vlak. Omlouvam se, ale něco sme z toho dotazníku nevyplnily. Nevěděly sme to se sestrou. Není

to tak, že bysme to nechtěly vyplnit, protože víme, že je to pro naši mámu, ale nevěděly sme

to. Nikdy sme se s mámou nebavily vo tom, jestli měla ňákou přezdívku, jakou měla

oblíbenou vůni v dětství.“

Kategorie: Práce s biografií aneb péče s lidskou tváří

V této kategorii otevřeného kódování mi vzešly následující tři subkategorie

(respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií, vnímané cíle zaváděné práce

s biografií, hodnocené výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií).

Výše uvedené subkategorie jsou následně samostatně popsány včetně rozboru jejich

vlastností a popisu dimenzí (viz. Tab. č. 7 Vzniklé subkategorie kategorie práce s biografií

aneb péče s lidskou tváří).

Subkategorie kategorie práce s biografií aneb péče s lidskou tváří

Tab. č. 7 Vzniklé subkategorie kategorie práce s biografií aneb péče s lidskou tváří

Subkategorie Vlastnosti DimenzeRespondentovo stanovisko Hodnocení zaváděné práce pozitivní - negativní

68

k zaváděné práci s biografií

s biografiíSmyslVyužitelnostEfektivitaPotřebnostČetnost

smysluplné - zbytečnémálo - hodněvysoká - nízkáhodně - máločasto - nikdy

Vnímané cíle zaváděné práce s biografií

Pracovníkova informovanost o uživateli, jeho životěInstrument pro kritické situaceNástroj komunikaceZachování uživatelových zvyklostí, rituálů, automatismůVnímání individuality uživatele s respektem a úctouPodpora a zachování uživatelovy struktury dne Poskytování individualizované péčePlány péče vnímající skutečné potřeby uživateleZměna pracovníkova přístupu k uživateli

nutnost - zbytečnost

potřebný - nepotřebnýsmysluplný - zbytečnýčasto - nikdy

často - nikdy

možná - nemožná

často - nikdy

hodně - málo

žádoucí - nežádoucí

Hodnocené výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií

Odpadající uživatelova anonymitaZnalost uživatelových zájmů, koníčkůNástroj komunikacePoskytování individualizované péčeLepší pracovníkova spolupráce s uživatelemInstrument pro kritické situaceSmysluplnost aktivizačních činnostíZměna pracovníkova pohledu na uživatelePočet personáluČasová náročnostFinanční prostředkyBudova DomovaUživatelova rodina

Uživatelovo onemocněníChybějící školení

žádoucí - nežádoucí

smysluplné - zbytečné

pro - protinutnost - zbytečnost

výhoda - nevýhoda

pro - proti

žádoucí - nežádoucí

nutnost - zbytečnost

málo - hodněvysoká - nízkápro - proti vyhovující - nevyhovujícíspolupracující - nespolupracujícípro - protinutnost - zbytečnost

Subkategorie respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií

69

Tab. č. 8 Subkategorie respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Vlastní respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií

hodnocení zaváděné práce s biografiísmyslvyužitelnostefektivitapotřebnostčetnost

pozitivní - negativní

smysluplné - zbytečnémálo - hodněvysoká - nízkáhodně - máločasto - nikdy

Všichni dotázaní respondenti byli dotázáni na hodnocení zaváděné práce s biografií

do péče o uživatele. Uskutečněné rozhovory potvrzovaly respondentovo kladné hodnocení

zaváděné práce s biografií. Všechny respondentky hodnotily zaváděnou práci s biografií

obecně kladně, což souviselo se seniorskou populací. Zaměřilo-li by se toto jejich

hodnocení na uživatele domova se zvláštním režimem, nebylo by to tak kladné. Toto jejich

hodnocení je však zdůvodněno uživatelovým onemocněním, které souvisí s nesnadným

získáním informací a chybějící informovaností o uživatele v uplynulém životě. Vlastnost

smysl a efektivita je respondentkami hodnocena kladně. Práce s biografií je shledána za

smysluplnou, neboť vychází z uživatelova života a péče by měla být poskytována pro

uživatele obvyklým způsobem. Efektivita se dle respondentek projevuje zejména při

kritických situacích, které mohou vzniknout. Biografie slouží v tomto případě jako

instrument pro tyto situace. Vzhledem k občasnému výskytu kritických situací se proto

práce s biografií jeví jako potřebná, zejména u uživatelů cílové skupiny domova se

zvláštním režimem. Potřebnost se projevuje i ve způsobu poskytování úkonů péče o

uživatelovu osobu. Jak z rozhovorů s respondentkami vyplynulo, tak práci s biografií

využívají často. Zbývající dvě skupiny respondentů vidí v práci s biografií smysl a

efektivitu. Hodnotí její využitelnost především při poskytovaném způsobu péče o osobu

uživatele, při aktivizačních činnostech. Dle jejich názoru se práce s biografií může

využívat často.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Je to dobrý. Je to pro ty lidi. Jako je to na jednu stranu dobrý. Člověk se vo tom

člověku dozví, z jaké rodiny pochází, jaké měl záliby, co rád dělal, jak pracoval. Je v tom

teda smysl. Snažíme se jim poskytovat péči, na kterou sou zvyklí, i když to ne vždycky zcela

70

de. Začnu si s ní vo tom jejim životě povídat a přitom se o ní začnu starat tak, jak

potřebuju. V tom je ten efekt.Všechno je pak v klidu, bez vzniku těch nepříjemnejch situací.

Na druhou stranu musim říct, že situace je vo to vobtížná, když ty informace prostě nejsou.

Když třeba ten člověk nemá nikoho, kdo by za nim chodil. To se pak nemáme vod koho ty

informace dozvědět. Podle mě se může ta biografie využívat skoro vždycky, když budete

v kontaktu s tim člověkem. Není to podle mě nějak časově omezený. Záleží jenom na tom

pracovníkovi, jak to bude využívat.“

„Je to přínos. Samozřejmě s tím pracujeme. Hlavně by se měla zapojit ta rodina.

Jsem ráda, že nemusím ty vaše papíry dělat, protože to bych si připadala jako sekretářka.

Je to dobrý, má to smysl. Máme vo tom člověku víc informací, můžeme s nim lip pracovat.

Ušetří nám to i čas, když víme, na co byl zvyklej. Když třeba víme, že byl zvyklej jíst celej

život lžící, tak mu teď nebudeme nutit na druhý jídlo příbor. Nebude ve stresu von, ani my,

že to nechce. Pro nikoho ta situace nebude stresující, nepříjemná. Efektivita asi jak u koho,

tak bych to asi řekla. Nemůžeme jednoznačně říc, že by to bylo efektivní naprosto u všech.

Většina z těch lidí jsou z toho dzr a ty vám nebudou sami vo svym životě vyprávět. Vod těch

se toho z jejich života moc nedozvíte. Kdyby byla dobrá rodina, mohlo by to být vo něčem

jinym. Když mám ta rodina nedá ani ten vyplněnej dotazník vo tom životě, tak je to pak

těžký. U těch lidí budeme jen těžko pracovat s jejich biografií. Von sám vám to neřekne a

jeho rodina to neví. Tak já to pro podání prášků nepotřebuju až zas tak nutně. Když však

není člověku dobře a já budu vědět, jak se doma léčil, můžu to využít. Obecně můžu

biografii zhodnotit jako metodu, která je v tomto zařízení využívána. Už jenom ta hygiena,

stravování, aktivity.“

„Je to dobrý. Ty informace o tom jejich životě sou dobrý, máme na čem stavět. Když

vim, že ten člověk třeba rád chodil na taneční zábavy, začnu se s nim na to téma bavit.

Můžeme se zeptat na jejich rodinu, děti. Obecně to smysl má, ale kdybych to vzala do

detailu, tak bych ten smysl u všech neviděla. Efektivní to taky je. My máme ty informace vo

těch lidech, co sme dřív neměli. Když máme informace můžeme je použít ve svý práci, což

nám pomůže v lepšim navázání toho kontaktu, spolupráce s tim člověkem. Nebude nám to

tak dlouho trvat, než se k němu dostaneme blíž. Když sem v práci, můžu to použít v tý péči

vo toho člověka. Když chci navodit třeba tu dobrou atmosféru pro svou práci a chci, aby

odpadlo to napětí, využiji ji a začnu se s uživatelem bavit na nějaké to téma, vo kery vim, že

si o něm rád povídal. Pečovatelkám se to určitě hodí. Můžou to pouvít v tý péči vo toho

člověka.“

71

„Jak už sem řekla, je to dobrý, je to smysluplné. Mě to tedy dává smysl. Já bych

sama chtěla, aby se vo mě pak taky takhle někdo staral. Aby mi poskytl péči, na kterou sem

zvyklá. Aby mi bylo umožněno, abych mohla mít ty svý zájmy, co jsem měla doma. Abych se

mohla vykoupat tak, jak sem byla zvyklá, mít ty svý zájmy. Takže pro mě to smysl teda má a

myslim si, že tohle nebude jen můj názor. S timhle budou souhlasit i holky. Efektivní to asi

taky bude, protože můžeme toho uživatele aktivovat tím, na co je zvyklý. Taky to může vést

k provádění té hygieny způsobem, který mu není cizí. On je na prvním místě. Snažim se tu

biografii využívat každý den, když jsem v práci, aby to nebylo napsaný jenom na tom

papíru, ale aby se to provádělo i v tý praxi.“

„Smysl a efekt v tom tedy vidím, to určitě. Je to dobrá věc. Poznáte ho jako

individuální bytost. Pochopíte jeho projevy chování. Pomáhá to při té aktivizaci. Aby měly

smysl a byl jim vyplněn smysluplně ten volný čas. To si myslim, že je dobrá věc. Víte, jakým

směrem se máte zaměřit. Poznáte ho a uvidíte ho skutečně jinak, protože o něm už něco

víte. Já se tu biografii snažím využívat často. Když vím nějakou informaci ze života toho

daného člověka, snažím se ho na to zeptat a začít se s ním o tom bavit. Ne vždy se mi to

však povede.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Určitě je hezký, když si můžete s někym popovídat vo tom, jakej ste měla život.

Člověk si rád zavzpomíná na ty časy. Jen je škoda, že to tak rychle uteklo.“

„Bavili sme se už vo tom před ňákou dobou. Je to hezký, že se to tu zavedlo. I mě by

se líbilo, kdyby sestry znaly muj život. (Smích) I když voni ho už znaj. Mohli bychom se tak

společně bavit na určitý téma. Já bych jim mohl vyprávět vtipy a kdyby potřebovaly

s něčím pomoc, můžou se na mě vobrátit.“

„Asi by se mi líbilo, kdyby sestry věděly, co sem měla ráda, jako co sem pracovala.

Udělalo by mi to asi radost. Bylo by to dobrý. Tak dobrý je to i v tom, že bych nemusela

dělat něco, co dělat nechci. Když se mi nechce ten den vstát a jít dolů na snídani, tak vim,

že mi to přinesou. Nenutí mě taky, abych se převlíkla a šla na snídani oblečená. Když se mi

nechce, tak du na snídani v košili a županu.“

„Proč by ne. Já si rád povídam. Nestraním se lidem. Pokud budou chtít vyprávět,

jaké sem měl dětství, jak ze mě chtěl tatínek mít muzikanta, proč ne. Nemám se za co

stydět. Rodiče mě dobře vychovali. Zdá se mi to jako hezká metoda.“

„Oni to už vědí. Sestřičky vědí, jakej jsem měla těžkej život, co všechno jsem musela

zkusit, že jsem přišla o manžela a syna. Teď mam taky velký trápení. Ten jeden syn za

mnou vůbec nechodí. Vůbec se na mě nepřijde ani podívat. Ale on byl vždycky takovej.

72

Vždyť je to řezník. Co byste od řezníka očekávala. A ten druhej syn je nemocnej. Má něco

s nohou. Je doma, ani do práce nechodí. Jo, sem za to ráda, protože mě tak můžou

sestřičky pochopit. Nebudou se na mě zlobit, když budu plakat. Budou vědět, proč pláču.

To jsem ráda, že mě alespoň oni chápou. Ale je to hezký, že něco takovýho existuje, kdy si

ten člověk bude moc popovídat vo tom svym životě..“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„To vidím jako velice dobré. Za mě musím říci, že je to dobré. Je zde vidět ten

zájem o ty uživatele a to je důležité. Navíc pokud by péče vycházela alespoň částečně

z toho jejich života, poskytovala by se alespoň částečně způsobem, jaký ten uživatel zná,

musí to být v jeho prospěch. Jen si myslím, že je tady málo sestřiček, aby mohlo být o

všechny uživatele takhle postaráno.“

„To je dobrý. A kdepak jste na to přišly? To je asi nějaká novinka, že se to tady

zavádí až teď? Je to dobrá věc, a když se bude vědět, co ten člověk dělal rád, můžete ho

zaměstnat. Nebude se tu cítit tak sám, ale bude rád, že může něco dělat. Líbí se mi, že se

takhle o ty Vaše pacienty zajímáte a věnujete se jim. Maminka je tady šťastná, a to je to

nejdůležitější. Kdybyste cokoliv potřebovala, napište mi.“

„No, tak asi je to dobrý. To určitě. Když to mamce pomůže, budeme rádi. Ona si

nepamatuje, vypráví nám o starých časech. Jen se bojím toho, že na všechny otázky

neodpovím.“

„Tak je to pro maminku. Je to dobré, protože se jí budete snažit pomoci. To vidím

jako veliké plus, a tak by to mělo i být. Mělo by se všechno dělat pro ty, kdo sou tady, aby

se oni zde cítili dobře. Když už nemůžou být doma, tak aby tady se měli dobře. Je to určitě

dobré. Pro moji maminku tedy jistě a myslím si, že i pro ostatní je to dobré. Vždyť Vám to

mohou potvrdit i jejich děti. Ony musejí být rády, že je o jejich rodiče takto postaráno.“

„Když ste nám vo tom vyprávěla, moc se nám to se sestrou líbilo. Potěší vás, když

víte, že bude vo mamku dobře postaráno, že se vo ní budou zajímat, budou jí třeba vařit to

kafe, vezmou ji na tu zahradu, zapojej jí do těch činností. Chcete pro mámu to nejlepší,

protože je to přeci vaše máma.“

Subkategorie vnímané cíle zaváděné práce s biografií

Tab. č. 9 Subkategorie vnímané cíle zaváděné práce s biografií

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

73

Vnímané cíle zaváděné práce s biografií

pracovníkova informovanost o uživateli, jeho životěinstrument pro kritické situacenástroj komunikacezachování uživatelových zvyklostí, rituálů, automatismůvnímání individuality uživatele s respektem a úctouposkytování individualizované péčeplány péče vnímající skutečné potřeby uživatelezměna pracovníkova přístupu k uživateli

nutnost - zbytečnost

potřebný - nepotřebný

smysluplný -nesmyslný často - nikdy

často - nikdy

nutnost - zbytečnostnutnost - zbytečnost

žádoucí - nežádoucí

Respondenti byli v rozhovorech dotázáni na oblast cílů, které jsou jimi vnímány

v souvislosti se zaváděnou prací s biografií. Respondenti zhodnotili pracovníkovu

informovanost o uživateli, jeho životě za nutnost. Poukazují na souvislost mezi touto

vlastností a zbývajícími vlastnostmi, které vycházejí právě z této informovanosti.

Respondenty z řad pracovnic domova považují tuto informovanost za základ, bez kterého

by nemohli s uživatelem tak dobře pracovat. Mají-li informace o uživateli a jeho životě,

mohou lépe porozumět i jeho jednání a chování. Vlastnost instrument pro kritické situace

je shledána za potřebný ze strany pracovnic Domova, ale také ze strany respondentů, kteří

byli v kategorii rodinných příslušníků. Nástroj komunikace je respondenty shledáván za

smysluplný, neboť mají nyní téma pro rozhovor s uživatelem. Toto hodnocení je doplněno

i rodinnými příslušníky uživatele Domova. Díky informovanosti může dojít k zachování

uživatelových zvyklostí, rituálů, automatismů, které je všemi respondenty považováno za

důležitý cíl, především pro uživatele s poruchou paměti. Prostřednictvím těchto

uchovalých zvyků a rituálů si bude moci uživatel zachovat částečnou orientaci nejen své

osoby, ale i v čase. Respondentky, které byly pracovnicemi Domova, uváděly za cíl práce

s biografií také vlastnost vnímání individuality uživatele s respektem a úctou. Uživatele

nyní vidí jako osobnost, která prožila svůj život, a přistupují k němu nyní s respektem a

úctou. Respondentky shodně uváděly, že je to na základě získaných informací o uživateli a

jeho životě. Další vlastnost, která byla respondenty často uváděná, bylo poskytování

individualizované péče. Především rodinní příslušníci toto hodnotí za významný cíl,

kterého by mělo být prostřednictvím práce s biografií dosaženo. Uvědomují si jeho

význam a nutnost. Rovněž zbývající dvě skupiny respondentů jejich tvrzení potvrzují.

74

Rovněž jsou respondentkami považovány za nutné plány péče, které budou vnímat

skutečné uživatelovy potřeby. Respondentky nyní hodnotí plány péče velmi kladně a

přiznávají, že to není již jen dokument, který byl vytvořen, neboť to tak muselo být.

Poslední vlastností, která spadá do této subkategorie, je změna pracovníkova přístupu

k uživateli. Tato vlastnost byla vnímána jen skupinou respondentek, které jsou

pracovnicemi Domova. Shodně uváděly, že došlo ke změně jejich přístupu k uživateli na

základě zaváděné práce s biografií.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Tak asi ty informace vo tom člověku, který teď máme. Víme jaký měl záliby, zájmy,

rituály... Sme prostě informovaný alespoň v základních bodech vo tom člověku, kterej sem

nastoupí. Není pro nás potom takovej cizí. Víme taky, jak na něj, když je nějakej problém.

To si myslim, že je důležitý to vědět. Potom mám téma pro rozhovor, kterej s nim můžu víst,

protože vim, vo čem se s nim mam bavit. Díky těm informacím mu můžeme tu péči víc

přiblížit na to, na co byl zvyklej. Bereme teď toho člověka jinak, když vo něm máme ty

informace, když víme, jakej měl život. Vidím ho jinak, když o něm vím víc. Mám k měnu

takovou tu úctu, když si představim ten jeho život, co všechno prožil. I ty individuály sou

jiný, už to není jenom ten papír, ale na jejich základě se pak poskytuje ta péče tomu

uživateli. Je to i pro toho člověka, protože se mu bude poskytovat péče podle jeho potřeb.

Bez těchto informací by to takto úplně nešlo.“

„Je to dobré pro personál, který teď má informace o tom člověku, že ví, co od něj

může čekat, ale taky jakou péči bude potřebovat. Můžeme mu tu péči přizpůsobit. Když je

ten člověk agresivní, personál ví, proč je, proč se tak chová. Všechno bude ve větším

poklidu, protože vobě strany budou bez velkého stresu. Nebudete se na něj dívat skrz prsty,

co to zase dělá. Toho člověka budete víc respektovat, protože budete vědět, co za tim je,

proč se takhle choval. Znáte ten spouštěč. Potom si s nim můžeme povídat, protože víme,

vo čem si rád povídal. Snažíme se jim taky ponechat ty jejich zvyklosti, na který sou zvyklí .

Individuální plány vychází z přání toho člověka. Je to teď takový příjemnější. Holky mezi

sebou komunikujou, což je potřeba. Já k tomu člověku chovám úctu a změnila sem na něj

názor, když vim, jaký prožil život, jak to měl těžký, co musel všechno snýst. Člověka berete

jako člověka a ne jako kus. Teď když mam ty informace, vo tom uživateli. Je to snažší.

Motivovat se ty lidi daj líp. Je s nimi lepší práce. Tak asi. “

„Tak zaprvý by nebyly ty informace vo tom člověku, co máme teď a víme vo něm už

než nastoupí. Díky tý informovanosti je lepší spolupráce s těma lidma, když vim, jak mám

75

začít. Začnu s nima výst rozhovor na ňáký téma, vo kterym vim, že se vo něm rád bavil.

Snáz pak můžu přejít na to, co budu s nim potřebovat udělat. Spolupracuje se mi s nim líp

a to je třeba. Je to víc v klidu. Jako cíl bych taky viděla to, že víme, na kerý situace si

máme dát pozor, co by mohlo toho člověka rozčílit. Vy se na to ptáte a dáváte nám to. Už

je pak na nás, jak s tim budeme pracovat a jak to budeme využívat v tý svý práci. Víme, jak

bysme měli u toho daného člověka provádět tu hygienu, na co byl v týhle oblasti zvyklej,

jestli dával přednost koupání ve vaně, jestli chodil ke kadeřnici a tak. Pomáhá to nejen

nám, ale i tomu člověku, co sem příjde. Vždyť je to pro něj. Člověk se bere individuálně,

protože každej prožil jinej život. Řekla bych, že se teď ty plány přizpůsobují více těm

uživatelům. Není to už takové jako předtím. Je to i díky těm vašim informacím, co

pečovatelky mají.“ Určitě. Vidíš, čím vším prošli. Změnila sem na něco názor, lépe sem

pochopila jeho chování, reakce a ano, přistupuji teď k uživateli s respektem.

„Jelikož sme hlavně ten zvláštní režim a ten člověk není schopen se vyjádřit, je

důležité vo něm vědět co nejvíc. Člověk má pak lepší přehled vo těch jeho potřebách,

zájmech, jak byl zvyklej provádět si hygienu. Myslim si, že se taky tou biografií může

předejít i té agresi, když budeme vědět, co ten člověk neměl rád. Nebudeme se toho

zbytečně dopouštět, nebudeme ho do ničeho nutit. Pokud bude ten člověk už agresivní,

víme, jak se ten člověk pak choval. Budeme taky vědět, co máme říct, jak se máme

zachovat. Tohlento je pro nás taky dobrý. Díky těm informacím si s nimi můžeme povídat.

Řekla bych, že se teď vychází při tý péči z těch přání, zvyků, na který byl ten člověk zvyklej.

Pomůže mu to i v tý orientaci časem. Když bude vědět, že si vařil kafe ve tři hodiny, bude

vědět, že sou ty tři hodiny, protože bude mít uvařený to kafe. Řekla bych, že se teď neberou

podle mě jako starý nemohoucí. Vidíme je jinak na základě těch informací, který vo nich

máme. Vnímaj se s úctou, porozuměním, respektem. Já sama se snažim teď pracovat s tim

člověkem individuálně. Změnilo se docela to individuální plánování a ty plány péče sou teď

víc napasované na toho uživatele. Prvotní plány vycházej z těch papírů vod vás, na základě

kterejch mi to pak rozpracováváme. Hodně nám v tom pomůžete vy ještě předtím, než ten

novej člověk příjde nahoru.“

„Myslim si, že hlavní sou ty informace, vod kterých se pak vodvíjí ta další práce a

na kterých se pak může stavět. Čím více vo tom seniorovi máme, tím s ním můžeme lépe

pracovat. Nemyslim tim, že je ta práce lepší, že je zvýhodněn oproti ostatním. Chtěla sem

tim říct, že je ta práce s nimi snažší, on sám může být více v klidu, když pro nás není cizí a

víme, o čem si s ním můžeme povídat. Vytvoří to tu lepší atmosféru. Nebude mezi námi

taková bariéra. Informace se mi jeví jako dost důležitý. Můžeme předejít i tomu

76

případnýmu agresivnímu chování, protože víme, jak na toho člověka, co mu vadí, co je ten

spouštěč. Pro personál je dobrý tyto informace mít. Vždyť nikdo nechce, aby byl ten člověk

zbytečně agresivní, měl špatnou náladu. Sou tady přeci doma. Díky těm informacím vo

jejich životě si můžeme s nima víc povídat, protože víme, jaký téma zvolit. Bude to víc

smysluplnější, nebude to povídání vo ničem. Řekla bych, že se teď respektují ta jejich

přání. Vidim to třeba na tý hygieně. Tak já ze svý pozice musim říct, že se díky biografii

poskytuje individuální péče. Snažim se tu biografii zahrnout do těch plánů. Když třeba vim,

že je ten člověk zvyklej pít vodpoledne kafe, můžu se s nim na tom domluvit, jestli by si

přál, aby se mu to kafe vařilo vodpoledne i tady. Když budu vědět, že byla ta paní zvyklá

chodit měsíčně ke kadeřníkovi, bude to mít v tom svym plánu, že by si přála jít k těm

kadeřnicím jednou měsíčně i tady. Holky pak budou vědět, že jí to maj říct, když tady

nebudu. Já tedy názor na toho uživatele určitě změnila, vidím ho s úctou, protože vím, jaký

život prožil.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Já sem ráda, že sem na pokoji sama. To říkam upřímně. Vyzkoušela sem si to, jaký

to je bydlet na pokoji ještě s někym a stačilo mi to. Tak já se dívám na tu televizi, na co

chci se dívam. Sestřičky vo tom vědi a nerušej mě při tom sledování, pokud tedy není něco

potřeba vyřídit. Taky mam tu výhodu, že nepotřebuju žádnou pomoc při tý hygieně, že se

dokážu vosprchovat ještě sama. Když sou tu ty kadeřnice nebo pedikérka, tak mě sestřičky

daj včas vědět. Vědí, že sem chodila ke kadeřníkovi, takže na to pamatujou. K pedikérce

potřebuju vobčas taky zajít, protože si ty nohy tak neudělam. Když mi není dobře, tak si

jdu po vobědě vodpočinout a to už sestřičky taky vědi. Já si tady žiju tak sama a

nepotřebuju, aby se mi někdo přizpůsoboval.“

„Já sem rád, že můžu bydlet na pokoji s manželkou. To pro mě hodně znamená. To

víte, ona už je někde jinde, protože je nemocná. Kdybych tady s ní nemohl být, nevím, jak

by to s ní dopadlo. Jenom si vemte, jak je na mě vázaná. Jsem rád, že nám sestry zalijí tu

kávu a přinesou mi to. Já s těma holema bych to nepobral a manželka by to nedonesla už

vůbec. Vo mě se sestry nemusí skoro vůbec starat. To spíš vo manželku. Vždyť vy mi i

umožňujete, abych se věnoval alespoň trochu těm činnostem, co sem měl doma. Vždyť já si

dojdu nakoupit, co potřebuju, občas si zajdu na to pivko se synem, taky vobčas du na ten

pahorek. Když máme sraz s těmi invalidy, tak tam jedu taky. Taky přemejšlim, že začnu

jezdit plavat, ale ne tady v Litoměřicích. Tady ten bazén neznam.“

„To je moc dobrý, že sme se domluvili, kdy se budu chodit koupat. Vím, že je to

odpoledne a sestry to vědi taky. Respektujou to, že se chodim koupat vodpoledne.“

77

„To by nebylo špatný. Já jsem brzo na nohách. Musím se přeci umýt a oholit se.

Není možné, abych nebyl oholen. Každý den se holím. Nepatřím k těm, kteří si nechávají

narůst dlouhé fousy. Nejde to ke mně. Asi bych kladně hodnotil, kdyby sestry věděly, jaký

mam rituály. Asi bych nechtěl, aby mě někdo vyrušoval. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě

třeba vyrušili při odpočinku a já byl v tu dobu převlečen do pyžama. No řekněte, jak by to

vypadalo.“

„Kdybych si chodila po vobědě vodpočinout, byla bych ráda, kdyby mě nechaly

sestry vodpočívat. Ale já si vodpočinout nechodim. Ráda si poslechnu dobrou muziku a

kdybych měla možnost si i zatancovat, využila bych toho. Kdyby tady bylo ňáký vystoupení,

byla bych ráda, kdy mi to sestřičky pověděly. Na televizi už moc koukat nemůžu, kvůli tomu

mýmu jednomu voperovanýmu voku. Ale hudbu si ráda poslechnu. Pokud by někdo přišel a

zahrál nám tady, ráda se toho účastním. Aspoň budu něco konečně dělat.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„Cílem bude určitě to, že ta péče bude vycházet z toho tatínkova života. Že se mu ji

budete snažit přizpůsobit. To si myslim, že je hlavní cíl. Aby se mu nedělalo něco, na co on

není zvyklý, co by ho mohlo rozrušit, protože to nezná.“

„Já si myslim, že to bude to, že personál bude vo mamce vědět. Že budou vědět, že

měla tu hospodu. S ní si pak vo tom můžou povídat. Vona bude ráda, že si vo tom s někym

může povídat.“

„Cíl jo? Že budete vědět, že si byla máma zvyklá dělat kafe a tak jí ho budete dělat i

tady. Já nevim, no, co by to mohlo bejt.“

„Budete se snažit, aby maminka měla takovou péči, na kterou byla zvyklá.“

„Já bych si přála, aby se o mamku personál hezky staral, aby se jí snažil poskytnout

tu péči, kerou vona potřebuje a hlavně, aby tady byla v klidu, aby se nemusela zbytečně

stresovat, vyrušovat. Bejt v těch nepříjemných situacích, který jí akorát zhoršej ten její

zdravotní stav.“

Subkategorie výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií

Tab. č. 10 Subkategorie výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií

Subkategorie Vlastnosti DimenzeVýhody či nevýhody odpadající uživatelova žádoucí - nežádoucí

78

zaváděné práce s biografií

anonymitanástroj komunikaceposkytování individualizované péčelepší pracovníkova spolupráce s uživatelem instrument pro kritické situacesmysluplnost aktivizačních činností počet personálučasová náročnostfinanční prostředkybudova Domovauživatelova rodina

uživatelovo onemocněníchybějící školení

pro - protinutnost - zbytečnost

výhoda - nevýhoda

pro - proti

žádoucí - nežádoucí

málo - hodněvysoká - nízkánutnost - zbytečnostvyhovující - nevyhovujícíspolupracující - nespolupracujícípro - protinutnost - zbytečnost

Do této subkategorie byla zařazena všechna slovní vyjádření, která se týkala

hodnocených výhod a nevýhod zaváděné práce s biografií. Mezi výhody, které byly

respondentkami, které byly pracovnicemi Domova, hodnoceny, byla uvedena vlastnost

odpadající uživatelova anonymita. Tato vlastnost souvisí s informacemi o uživateli a jeho

životě, které jsou pracovnicím nyní k dispozici v rámci zaváděné práce s biografií.

Informovanost se týká také uživatelových zájmů, zvyklostí, rituálů. A jak bylo už dříve

uvedeno, tak tato vlastnost se určitým způsobem dotýká i dále hodnocených výhod. Další

z uváděných výhod je nástroj komunikace. Respondentky nyní hodnotí komunikaci

s uživatelem za lepší a přiznávají, že prostřednictvím komunikace dokáží navázat

s uživatelem lepší spolupráci, než jak tomu bylo dříve. Důvodem je především znalost

tématu. Respondentky taktéž uváděly za výhodu poskytování individualizované péče, která

je nyní uživateli poskytována. I v tomto případě je tomu díky informacím, které jsou o

uživateli k dispozici a mohou být tak použity. Rovněž i instrument pro kritické situace je

respondentkami uváděn. Kladně hodnotí informace, jež se týkají této oblasti. Sami

přiznávají, že chtějí těmto situacím předcházet, neboť je zde uživatel doma. Poslední

vlastností, kterou bychom mohli zařadit do výhod, je smysluplnost aktivizačních činností.

V Domově jsou nyní realizovány aktivizační činnosti, které se více přibližují běžným

činnostem. Mezi nevýhody, které respondentky uváděly, byl počet personálu, který byl

jimi shledán za malý a nedostatečný. Rovněž časová náročnost byla respondentkami

udávána a hodnocena za vysokou. Nejedná se jen o časovou náročnost při získání

informací, ale také její zaznamenání, aby s těmito informacemi mohli pracovat další

79

kolegyně. Vlastnost finanční prostředky byla také vnímána a dávána do spojitosti s

nedostatečným počtem personálu, vybavením domova a pomůckami, které jsou v Domově

k dispozici. Tato vlastnost byla také vztažena i k chybějícímu školení, které by bylo třeba,

aby respondentky absolvovaly. Budova Domova, je další nevýhodou, která je

respondentkami hodnocena. Nejedná se jen o nevhodnost budovy, která souvisí s chybějící

bezbariérovostí, ale také chybějícími tematickými místnosti, vybavením. Vlastnost

uživatelova rodina je i zde uváděna a je hodnocena negativně. Respondentky hodnotí

uživatelovu rodinu jako nespolupracující. Předposlední vlastností je uživatelovo

onemocnění. Respondentky si plně uvědomují, že je převažující část uživatelů tvořena

osobami s poruchou paměti, avšak toto jejich onemocnění dávají do negativního vztahu se

zaváděnou prací s biografií. Přiznávají však absenci školení, které by bylo zaměřeno na

tuto práci s biografií, ale také na cílovou skupinu uživatelů s poruchou paměti. Chybějící

školení je poslední vlastnost, která byla respondentkami negativně hodnocena.

Respondenti z řad uživatelů Domova uváděli za výhody především pracovníkovu

informovanost o jejich uplynulém životě, se kterou souvisí i pracovníkovo pochopení

uživatelova jednání. Výhodou, která byla dále uváděna, je možnost rozhovoru. Dva

respondenti této skupiny nedokázali zhodnotit výhody či nevýhody zaváděné práce

s biografií. Jedna respondentka uvedla jen nevýhodu, kterou shledala v počtu personálu,

kterého je dle jejích slov málo. Dva respondenti uváděli nevýhodu, kterou bylo uživatelovo

onemocnění. Respondenti z řad rodinných příslušníky uváděli mezi výhody informovanost

pracovníka o uživateli, poskytování individualizované péče, téma pro vedení rozhovoru.

Nevýhoda byla těmito respondenty shledána zejména v uživatelově onemocnění, které

souvisí s poruchou paměti.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Víme o tom člověku, známe jeho záliby. Známe jeho potřeby, chování. Když se o

tom člověku ví, co dělal, co prožil… Te člověk není cizí. Může se předejít i té agresi,

protože můžeme vědět, co neměl rád. Toho se pak nebudeme zbytečně dopouštět. Pokud byl

již agresivní, víme, jak se ten člověk potom choval. Je to pro nás dobrý. Taky si s ním

můžeme povídat, protože víme, vo čem si máme povídat. Řekla bych, že je teď ta péče víc

individuální tomu člověku a tím je s nim lepší ta spolupráce. To by byly výhody. A

nevýhody: personál, je nás tu málo. Kdyby nás tady bylo na službu víc, bylo by to lepší.

Potom je to čas. Vono se to nezdá, ale je to časově náročný. Nejde jenom vo to si s  tím

člověkem popovídat. Informace se pak musí zapsat a to taky chvíli trvá. Uživatel sám vám

80

toho vo tom svým životě nepoví a rodina příliš nespolupracuje. Dále to sou peníze. Kdyby

byly peníze, mohlo by se ledacos nakoupit. A nesmim taky zapomenout tady na tu budovu.

Je sice hezká, ale není pro lidi, který nemůžou už chodit.“ 

„Známe ho více a není už taková jeho anonymita, jako tomu bylo předtím. Víme, na

co se máme zaměřit, jak ho zaměstnat. Můžeme předejít agresivnímu chování, protože

víme, jak na toho člověka, co mu vadí, co je ten spouštěč. Můžeme se tomu vyvarovat, ale

někdy to samozřejmě nejde. Někdy nevíme, co je ten spouštěč. Řekla bych, že si teď snáz

povídáme s tim uživatelem, protože začneme často tématem, který má rád. Mě samotné se

teď líp spolupracuje s těmi lidmi, protože zavedu rozhovor na to daný téma a pomalu

přejdu na tu činnost, co potřebuju udělat. Víc teď taky dbám na ty individuální plány.

Nevýhodu vidím za prvé v počtu zaměstnanců. Není jich na to dostatek. Za druhý je to čas,

protože je to po časové stránce náročné. Školení sme taky neabsolvovali všichni. Já sem na

něm třeba nebyla. Další překážka jsou peníze. Kdybysme měli peníze, mohli bysme těm

lidem umožnit, aby dělali ty koníčky, které měli dřív. Vo penězích to je. Voni se vracej

v těch vzpomínkách, jsou v cizim prostředí. Zastavili se v době X. Vybavení té době

nevodpovídá. Třeba páková baterie je pro ně problém. S tim souvisí prostory. Tady jde o tu

spolupráci s rodinou.“ 

„No, že toho člověka poznam je podle mě velká výhoda. V krizových situacích vim,

jak na něj. Vim o kom se mám třeba zmínit. Rychlejc se pak ten člověk může zklidnit. Taky

ta péče, která mu je teď poskytovaná může předejít těm kritickejm situacím, protože se

nebudeme dopouštět něčeho, na co ten člověk nebyl zvyklej. Když tohle vim, můžu to použít

při tý svý práci a nabádat ho k tomu, aby se umyl sám. Řekla bych, že tu sou i teď jiný ty

aktivity, které P. dělá. Sou víc takový lidovější a pro ty lidi. Jasná nevýhoda je nedostatek

personálu. Je nás tady na to málo. Potom čas. Je to časově náročný. Vybavení. Například

ty pákový baterie, které tady všude máme. Prostředí neodpovídá té skupině osob. O té

stravě… Nebudeme to rozebírat, protože je to úplně stejný. Vaří se jim jídla, na která

nejsou zvyklí. Ta činnost, to zabavení, když je tady P… sama to taky chybí. A co potom o

víkendu. Voni by potřebovali zabavit na celej den. Taky ne všechny holky byly na tom

školení, který se timhle zabejvá. Není tady ta kuchyň, kde se většinou setkávali, kde si

povídali. Je pravda, že ta společenka je dobrá, ale kdo měl takovej obývák? Výjdou z toho

svého prostředí, berou to tady jako domov, ale jakmile dojde ke zhoršení zdravotního

stavu, musejí odsud odejít pryč. To je asi úplně to nejhorší. Když potřebují tu největší péči,

tak mi je dáváme do prostředí, které neznají a neznají ani ten personál.“ 

81

„Znám ten život a díky tomu mi ten člověk není cizí. Díky biografii se dostaneme

k tomu člověku blíž. Že se budeme snažit poskytnout péči takovou, jakou by si přál než se

dostal na ten stupeň, kde se teď nachází. Můžu taky předejít vypjatým situacím, když budu

vědět, co ten člověk nemá rád. Budu se snažit toho vyvarovat. Určitě se mi s ním lépe

komunikuje. Člověk dokáže lépe odhadnout tu zpětnou vazbu. Je to hezký, že jim umožníme

mít ty zvyklosti z jejich života, ale ty podmínky to neumožní například topná sezóna. Mohou

se uzpůsobit aktivity, činnosti, denní režim. Alespoň částečně, aby to vycházelo z jejich

uplynulého života. Jedná se o kvalitní nastavení péče „na míru“ individuálního plánu. Teď

je to větší papírování. Je to o čase. Je to časově náročné. Každou informaci, kterou se o

tom uživateli dozvím, bych měla zapsat. Už jenom tohle je náročný. Pak je taky těžké,

dozvědět se něco od toho uživatele samotného. Nepamatuje si. Neodpoví na to. Budova.

Když opomenu chybějící bezbariérovost, tak tu není místnost pro reminiscenci. Také tu

chybí ta kuchyně, obývací pokoj a ložnice. Finanční omezení a nemožnost provést změny,

úpravy, je taky problém. Kdybychom měli peníze, mohli bychom nakoupit nějaký ten starý

nábytek. Není proškolení od všech zaměstnanců v rámci Béma. Chápou to ti, co jsou

proškoleni. Z toho vyplývá, že není profesionální personál. Nespolupráce s rodinou je taky

problém.“

„Aktivity mu můžeme šít přímo na míru. Tak jako pozitivum kladně hodnotím ty

individuální plány a cíle, které si uživatel stanoví a poté jsou realizovány. Dále vidím

pozitivum v přání nebo spíše v respektování toho přání, že si paní M. přeje koupat

odpoledne. Ty holky teď vědí, že je to její přání, které vychází z toho jejího uplynulého

života. Pro tu přímou péči je ta práce s biografií dobrá především v té péči o toho

uživatele. Myslím tím v té hygieně a stravě. Myslím v tom, že jsme tím domovem se

zvláštním režimem a uživateli s vysokým stupněm ztráty paměti. Informace nelze od nich

získat. Ani ti nejbližší nevědí o rodičích prakticky nic. Finance, málo personálu a to je tak.

Protože na tom to stojí. Kdyby bylo více personálu, bylo by víc času. Je třeba, aby tady byl

někdo, kdo se bude těm lidem věnovat i odpoledne a taky o víkendu, kdy já tu nejsem. Na

školení sme nebyli všichni. Je nás málo, co tohle školení máme a vo tom to je taky. My se

tady snažíme poskytovat tu péči, ale jenom se podívejte na ten nábytek, který je tady. Nic se

nepodobá tomu, který měli voni doma. Celkově tady nejsou pomůcky. Ten barák není

nevhodnější. Vždyť kolik lidí muselo ocud vodejít.“ 

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Je určitě hezký, že sestry budou vědět, jakej sem měla těžkej život, co se mi

všechno přihodilo. Budou mě moci pochopit. Ale to sem já, já nic nepotřebuju. Nevýhodu

82

vidim hlavně v těhlentech lidech, jako je ten pán tady. Vždyť to je hrozný, co von dělá. Vod

něj se nedozvíte kloudnýho slova. Sestry to s nima nemaj jednoduchý. Stačí vám to takhle?“

„Když tak nad tim přemejšlim, tak nevýhoda je asi ta nemoc těch lidí, co sou tady.

Není to jenom jeden člověk, ale většina a voni vo sobě nedokážou moc povídat. Já to vidim

u babičky. Ta si nepamatuje už na nic. Co se pak máte vod tohohle člověka dozvědět, když

vám to sám nepoví. Já sem s babičkou čtyřiadvacet hodin denně, takže vim, jak náročný to

s ní je. Ty sestry a pečovatelky maj hodně moc práce, já to vidim, jak tady pořád kmitaj.

Výhoda tohohle může bejt v tom, že personál bude vědět vo tom životě toho člověka a může

si pak s nim vo tom povídat. Nebo když bude vědět, jakýho měl rád hudebníka, můžou mu

pustit jeho hudbu. U mě to bude ten Armstrong. To je hudba mýho života. Budou prostě vo

tom člověku vědět mnohem víc i z toho jeho života předtím.“

„Že je tady málo sester, maj moc práce.“

„Že sme tu starý. (Smích). To asi ne. Nevim. Jak jste to říkala, chcete vědět výhody

a nevýhody, ale čeho? Na to vam nevodpovim.“

„Sestřičko, to vám nepovim. Nezlobte se na mě, ale to nevim.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„Musím Vám říct, že si ta moje mamka nepamatuje. Pořád se vracela k tomu, že má

hospodu a myslivci ji přinesli tu staženou srnu. Je to hrozný, co ta nemoc s mamkou

udělala. Nikomu bych to nepřála. Kdyby to bylo před takovými 5 lety, vyprávěla by Vám

maminka o svém životě hodiny. Teď je to jen o té hospodě a srně. Já s tím nic nenadělám.

Jsem ráda, že je jinak zdravá, protože to je pro mě nejdůležitější. Taky se sama uklidňuju

tím, že jí nic nebolí. Je spokojená. Vždycky se na mě usmívá, když jí přijdu navštívit. Jsem

ráda, že se jí snažíte zapojovat do těch aktivit, které mají pro ní smysl jako třeba to pečení,

hudební vystoupení, kino. Vypráví mi o tom někdy. Jsem taky ráda, že víte, že si mamka

chodí po obědě odpočinout, že to respektujete a umožňujete jí to. Je důležitý, aby

pokračovala v těch svých zvycích, které měla, když byla doma.“

„Tatínek je sám o sobě velice skromný, neřekne nic proti nikomu. Byl by potichu.

Na všechny otázky jsem Vám však neodpověděla, protože to nevím. Nevím moc informací o

té době, co byl tatínek v T. On o tom nikdy nechtěl mluvit, to téma se před ním nesmělo

vůbec začít. S tím souvisí ta zeleninová jídla, polévky. Vím, že není možné, aby byla pro

tatínka vařena speciálně polévka, ale pokud už bude ta zeleninová, snažit se ho

nemotivovat na to, že tam bude maso. Neříkat mu, že je to zeleninová polévka. Zeleninová

jídla mu dávali v tom T. O T. a o tom pobytu se doma nikdy nehovořilo. Já sama více o

tom nevím, takže Vám nemůžu ani více povědět. Vím jen to, že tam tatínek dost zkusil.

83

Děkuji Vám, že se o tom s tatínkem nebudete bavit. Nechci, aby si to znovu připomněl a

prožíval to znovu. Tak dobré vidím už jen v tom, že je zde zájem o informace o uživatelově

uplynulém životě. Nelze říci, že bych to viděla jako špatné, ale pokud bych hodnotila mého

otce, tak ten by Vám sám na to neodpověděl. Souvisí to s jeho onemocněním, což je

pochopitelné.“

„Nebude se bát, že po ní budete chtít něco, co ona nezná, co neví, co od toho může

vočekávat. Mamčina paměť je nevýhoda, vona si nepamatuje.“

„Za dobré považuji to, že se snažíte vycházet z toho maminčina uplynulého života a

tomu se snažíte přizpůsobit péči. To je pro mne velice důležité. Že ji respektujete takovou,

jaká v tuto chvíli je. Že berete zřetel na tu její nemoc a tím pádem na maminku jako na

osobnost. Velice Vám děkuji za to, že respektujete to, že se maminka nechce převlékat do

noční košile. Že po ní nechcete něco, co ona nechce a že nic neděláte proti její vůli. Kdyby

jste po ní chtěli, aby se převlékla, maminka by se rozčílila a byla by z  toho dosti

nepříjemná situace. I my jsme toto její rozhodnutí respektovali a nedělali jsme nic, co

maminka nechtěla. Je pro mě uklidňující, když vím, že se k ní chováte slušně, protože víte,

že ona za to nemůže.“

„Výhodu vidím v tom, že si budete moci s mámou povídat vo tom jejím životě.

Nebude to jenom paní X., ale bude to paní X., která měla takovej a takovej život. Snáz pak

můžete pochopit, když se nebude cítit dobře, protože si na něco špatného vzpomene. Že se

budete snažit tu péči přizpůsobit tomu způsobu, na jakej byla máma zvyklá. Naše máma je

na tom s tou pamětí špatně. Nepamatuje si.“

Kategorie: Pracovník jako garant poskytované péče aneb každý to být nemůže

V této kategorii otevřeného kódování mi vzešly následující tři subkategorie

(odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria, pracovníkovy osobností rysy, využití

biografie při péči o uživatele).

Výše uvedené subkategorie jsou následně samostatně popsány včetně rozboru jejich

vlastností a popisu dimenzí (viz. Tab. č. 11 Vzniklé subkategorie kategorie pracovník jako

garant poskytované péče aneb každý to být nemůže)

Tab. č. 11 Vzniklé subkategorie kategorie pracovník jako garant poskytované péče

aneb každý to být nemůže

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Pracovník jako garant Odbornost pracovníka nutná - zbytečná

84

poskytované péče aneb každý to být nemůže

Domova/kvalifikační kritériaPracovníkovy osobnostní rysy Využití biografie při péči o uživatele

zásadní - bezvýznamné

často - nikdy

Subkategorie odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria

Tab. č. 12 Subkategorie odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria

dosažený stupeň vzdělánípraktické zkušenosti ochota vzdělávat sezákladní kurzrozšiřující kurz

nutná - zbytečnápotřebná - nepotřebnáaktivní - pasivnínutnost - zbytečnostzásadní - bezvýznamný

Zde uváděná kategorie vznikla prostřednictvím vět a slovních spojení získaných

z rozhovorů, ve kterých respondenti vyjadřovali svůj názor na pracovníka Domova.

Vlastnost dosažený stupeň vzdělání nehodnotí zcela všechny respondentky, které jsou

pracovnicemi Domova, za stěžejní. Uvádějí to do souvislosti s pracovníkem a jeho

osobností, vztahem k práci. Nicméně uvádějí pracovní zařazení, u kterého považují

dosažený stupeň vzdělání za důležitý. Oproti tomu zbývající dvě skupiny respondentů

hodnotí dosažený stupeň vzdělání za důležitý pro výkon zaměstnání. Vlastnost praktické

zkušenosti jsou dotázanými respondenty hodnocena jako potřebná, respondentky, které

jsou pracovnicemi Domova, ji nevnímají, jako nutnost bez které nemůže být daný člověk

pracovníkem Domova. Všechny dotázané respondentky projevily ochotu vzdělávat se,

která souvisí především s absolvováním základního kurzu a rozšiřujícího kurzu

zaměřeného na zaváděnou práci s biografií.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Já mám teda střední školu a až na tu dobu, kdy sem byla s dětma doma, tak pořád

pracuju v tomhle voboru. Navíc sem pracovala už předtím v ústavu, takže to pro mě nebylo

až zas tak cizí, když sem sem nastoupila. Jistou praxi sem teda měla. Taky tam byli lidi, vo

který sme se museli starat. Odbornost si svym způsobem udržuju i absolvováním těch

kurzů, protože musím získat určitý počet těch kreditů, abych mohla dál pracovat jako

zdravotní sestra. Co se týká toho kurzu na tu biografii, tak tu sem s paní doktorkou

neabsolvovala je to škoda. Navíc si myslim, že bysme měly mít kurz, který byl byl zaměřen

na ten zvláštní režim. Aby nám někdo pověděl, jak s nimi pracovat.“

85

„Janičko, vy víte, že si v tuhle chvíli dodělávám střední školu. Ráda bych pak

pracovala jako zdravotní sestra. Myslím si, že je určité vzdělání třeba, ale na druhou

stranu to nevidim jako úplnou nutnost. Ten člověk může mít jak moc vysoké vzdělání, ale

pokud to nebude mít v sobě, tak k čemu mu to bude. Praxe je asi taky důležitá, ale spíš

z toho důvodu, aby si člověk představil, co to ta práce přesně znamená a co i vobnáší.

Chodim na kurzy, který tady máme k dispozici absolvovat. Nebyla sem na tom prvnim

kurzu tý biografie a přijde mi to škoda. To školení, na kterym sem byla, jen na pár hodin.

Nicméně mi teď přijde, že to byl takový základ, na který musíme navázat. Měli bysme teda

mít ten další kurz.“

„Dosažené vzdělání mám vyučení. Však sama víte, jak sem to s tím vzděláním měla.

Udělala sem si ten pečovatelský kurz, ale kromě toho mám i ten kurz zaměřenej na toho

aktivizačního pracovníka. Mám teda výhodu, že bych kdyžtak mohla pracovat i jako

pečovatelka. Nikdy předtím jsem nepracovala v zařízení, tohle je moje první místo. Jistou

výhodu mám ve svých rodičích, který sou už v důchodu. Nepříjde, že by mi byla ta chybějící

praxe na překážku. Velkou výhodu jsem měla v tom, že jsem byla na tom kurzu biografie,

co tady měla paní Procházková. Byl to krásný kurz a paní Procházková byla úžasná. Bylo

to náročné v tom, že to bylo vždy dva dny po sobě a pak jsme museli zpracovávat tu práci,

ale dozvěděla jsem se o tom hodně. Kdyby se ten rozšiřující kurz připravoval, přihlásila

bych se určitě do něj.“

„Tak já nemám jen maturitu, jak víte. Udělala jsem si vyšší, abych mohla pracovat

jako zdravotní sestra. Vzdělání je důležité, alespoň z mémo hlediska zdravotní sestry.

Pracovník musí mít ty zkušenosti, aby neudělal něco, čím by ohrozil tohoto člověka. Co se

týká pečovatelek, tak u nich je důležitý především ten vztah. Přiznávám, že toto je mé první

působení v domově pro seniory. Jak už jsem dříve řekla, tak jsem pracovala na dětskym.

Práce byla jiná, než je tahle. Nemyslím si, že tady musí pracovat jen ten, kdo má praxi u

seniorů. Svym způsobem je práce zdravotní sestry stejná. Jelikož tady pracuji poprvé se

seniory, snažím se být otevřená novým věcem, snažím se rozšířit své obzory. Byla jsem

proto ráda, že jsem mohla být na tom kurzu tý biografie. Líbilo se mi, že jsme zpracovávali

tu práci o tom člověku a s tím člověkem. Teď bysme podle mě měli mít ten kurz, kterej se

bude věnovat těm lidem, který maj poruchu paměti. Je hezký, že tady má někdo ten kurz,

ale my sme hlavně ten dzr.“

„Abych mohla pracovat jako pečovatelka, musela jsem si udělat ten pečovatelskej

kurz. Bez něj bych to dělat nemohla. Než sem sem přišla, pracovala sem dlouhou dobu

v nemocnici, takže jsem byla zvyklá pracovat s lidma. Většinou to byli starý lidi, což se

86

příliš neliší od těhle. Dalo by se teda říct, že ňákou praxi mam. Vím, že je potřeba získat

těch určitejch počet hodin toho školení. Sem ráda, že nám to sežene zaměstnavatel.

Nebránim se tomu, ráda se dozvim něco novýho. Já sem nebyla na tom kurzu jako holky a

přijde mi to škoda. Chválily si ho. Co holky řikaly, tak by bylo potřeba, abysme

absolvovaly další školení kvůli tomu dzr.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Mam vnučku, která mi řikala, že na všechno musí mít školu. Bude to teda i tady a

navíc tady se pracuje s těma nemocnejma lidma, takže to bude třeba obzvlášť.“

„Na každou funkci musí bejt něco, co ten člověk musí splnit. A to si myslim, že je i

tenhle případ. Takže ňákou tu školu asi člověk mít musí, když už ne nic víc, tak určitě

základní školu, potom se možná hodnotí i ta praxe.“

„Tak to nevim, jestli to může dělat každej. Musí mít na to asi ňáký ty školy.“

„Musí mít pro tu práci předpoklady. Jako sem musel mít předpoklady já pro tu svoji

práci. Musel sem mít na to určitý vzdělání. Bez toho sem tu práci nemoh prostě dělat. Není

možný, aby to dělal kde kdo z ulice.“

„To nevim, sestřičko to nevim. Já sem musela mít na to kurz, abych pracovala

s lidma, ale nevim, jestli nejsou ňáký změny vod tý doby. Vždyť je to už tolik let, co sem to

dělala.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„Tak jelikož pracuji v poměrně blízkém oboru, tak vím, že zde pracovníci musejí mít

splněný určitý stupeň vzdělání. V případě zdravotních sester to musí být odpovídající

vzdělání a dále si musejí hlídat tu registraci a sbírat ty body. U pečovatelek bude určitě

nějaký ten kurz. Je to podobné, co mají u nás. A další pracovníci na tom budou asi

obdobně.“

„To určitě. Vzdělání k tomu musej určitě ňáký mít. Jenom se podívejte na sebe.

Taky na to musíte mít školu. Bez ní byste tuhle práci dělat nemohla. Platí to určitě i pro

ostatní.“

„To se ptáte toho pravýho, teda. Ňákou školu mít určitě musej. Přeci tady nebude

člověk, kerej nebude mít nic. Potom se to bude asi lišit podle toho, jakou dělá práci.

Pečovatelky nemusej mít takový vzdělání jako třeba zdravotní sestry, kerý připravujou

léky, píchaj iněkce a tak. U nich je to třeba, aby něco uměly, protože můžou ohrozit toho

člověka.“

87

„Podle mého názoru i v této sféře musejí pracovníci splňovat požadované vzdělání.

Nevím, jak moc přesně a jaké školy ten pracovník musí mít. Ale obecně bych řekla, že ano.

Měl by mít asi to zaměření, které se týká jeho práce.“

„Nevim, jestli na to musíte mít nějaký to speciální vzdělání, abyste mohli pracovat

s takhle nemocnejma lidma. Možná, že asi jo.“

Subkategorie pracovníkovy osobnostní rysy

Tab. č. Subkategorie pracovníkovy osobnostní rysy

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Pracovníkovy osobnostní rysy

komunikaceempatiespolupráce a týmovostpozitivní vztah k prácitrpělivost

zásadní - bezvýznamnánutné - zbytečnépotřebná - nepotřebnásilný - slabývysoká - nízká

Vzhledem k té skutečnosti, že respondentky z řad pracovnic Domova uváděly i

slovní spojení, která se týkala této pojmenované subkategorie, byly proto zařazeny sem.

Všechny respondentky, které byly pracovnicemi Domova, považovaly vlastnost

komunikace za zásadní, bez které si nedokáží práci představit. Nejedná se jen o

komunikaci s uživateli, ale také mezi kolegyněmi. Tato vlastnost byla hodnocena i jedním

respondentem z řad rodinných příslušníků uživatele Domova. Všichni dotázaní respondenti

uváděli empatii, trpělivost a pozitivní vztah k práci za důležitý. Dle jejich názoru je třeba,

aby tyto vlastnosti měl pracovník Domova. Rovněž je respondenty vnímána vlastnost

Spolupráce a týmovost za potřebnou. Respondentky, které jsou pracovnicemi Domova,

tuto vlastnost dávají do souvislosti především s malým počtem pracovníků, který je

v Domově. Zde je dle jejich názoru spolupráce a týmovost potřebná a nutná. Další

vlastnost Pozitivní vztah k práci byl v uskutečněných rozhovorech také často respondenty

uváděn a je jimi hodnocen kladně.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Taky si myslim, že je důležitý, aby ten člověk uměl komunikovat, aby tu komunikaci

dokázal přizpůsobit těm lidem. Není možný, aby na ně používal ty moderní slova, jako teď

sou, protože voni mu neporozumí. Taky musí bejt svym způsobem schopnej jim naslouchat

a bejt tak trochu i ohleduplnej k tomu, co mu budou řikat. Někdy to nedává smysl, ale musí

to brát tak, že voni nejsou zdraví. Každej na to nemá. Vždycky sem byla zvyklá dělat s lima.

Tady sem s nima taky pracovala. Myslim si, že s ostatníma vycházim dobře. Chovám se

88

normálně. Celej život se pohybuju mezi lidma. Každej k tomu ale není přizpůsobenej.

Každej by to dělat nemoh, kdyby viděl ty hovínka. Ten člověk to musí mít v sobě, musí mít

k tomu vztah, musí ho to bavit. Je důležitý, aby ho ta práce bavila. Musí být pro tu práci

nastavenej. Potom si taky musí uvědomit, že pracuje s těma starýma lidma, takže se k nim

musí taky tak chovat. Nemůže bejt na ně hrrr, ale dát jim čas. Nepospíchat na ně, to je

důležitý, aby byl v klidu a ten klid přenes i na ně.“

„Taky si s nima musí umět povídat. Ne každej člověk to dokáže. Pokud je na

to nastavenej a může už v těch sociálních službách pracovat, pak by měl mít i ty určitý

vlastnosti, který se k té práci hoděj jako třeba empatie, trpělivost. Svym způsobem to musí

bejt i člověk, kterýmu nevadí pracovat s lidma. Ať už se vo ně starat nebo pracovat v tom

kolektivu. Tahle práce není taková, že by člověk stál u stroje a ke svý práci nikoho

nepotřeboval. To máte jako s tim, že ne každej člověk může pracovat se starýma lidma,

v takovymhle zařízení, jako je tohle. Musí k tomu mít hlavně ten vztah. Nemůže to dělat

každej. Tady to není tak, že si uděláte svoje a máte hotovo. Ty lidi pořád něco potřebujou a

kór tyhlety. Každej na to nemá. Člověk si na začátku myslí, jaká to nebude práce, ale pak

sou překvapení, když zjistěj, co to vobnáší. Pokud k tomu nebude mít ten vztah, nedá do

toho víc.“

„Podle mě je důležitý, aby ten pracovník uměl mluvit. Teď nemyslim jenom s těma

lidma, vo kerý se stará, ale taky s námi. Vždyť bez komunikace není možný pracovat,

předávat si informace. Člověk by měl mít s těma lidma trpělivost a i tu empatii, aby se

dokázal do nich vcítit. Aby se do nich alespoň částečně dokázal vžít a pochopil je. Sme

malej tým, takže je nutný, aby občas dal každej ruku k dílu. Není možný, aby si každej hrál

na to svym písečku. Myslim si, že každej člověk to nemůže bejt. Musí to dělat člověk, kterej

je pro to nastavenej.“

„Nedovedu si představit, že by tady pracoval člověk, kterej je opatrnej na slovo.

Musí tomu člověku říct, co od něj žádá, co po něm chce, aby udělal. Komunikaci musí

přizpůsobit těm lidem, aby mu rozuměli a věděli, co po nich chce. Taky musí umět

komunikovat s ostatníma pracovníkama. Řekla bych, že taková ta míra empatie, trpělivosti

je třeba. Tady se vod těch pracovníků vočekává jinej přístup než vod těch, co sou u stroje.

Když je třeba, tak si i my stoupneme k tomu lavoru a jdeme mejt to nádobí, připravujeme tu

snídani, když je třeba. Je nás tady málo. Není možný, abychom těm holkám nepomohli.

Sme malej tým a s tim to souvisí. Každej tuhle práci dělat nemůže. Když to člověk nemá

v sobě, biografie ani žádná jiná metoda mu nepomůže.“

89

„Kór tady je komunikace důležitá. Je třeba, aby byla přizpůsobená těm lidem z dzr.

Je třeba na ně mluvit pomalu, nepoužívat složitý věty, aby to sdělení obsahovalo jen jednu

věc, kterou chceme, aby ten člověk obdržel. Trpělivej, emaptickej by měl člověk určitě bejt.

Neříkám, aby to ňák přeháněl, ale určitou míru empatie by měl mít. Vždyť pracujeme

s lidma. Jelikož je nás málo a jsme malý tým, nedokážu si představit, že by nebyla

spolupráce mezi námi. Abysme dobře pracovali, je třeba mezi sebou spolupracovat,

komunikovat. Občas si to situace žádá, aby člověk udělal něco, co není přesně jeho práce.

Ale tak to prostě je. Každej může pracovat tady v tom zařízení, starat se vo ty lidi. Takže si

myslim, že ani každej člověk nemůže pracovat podle týhletý metody. Musí to mít v sobě.

Jenom si vemte, kolik lidí tady už prošlo a kolik lidí vodešlo, protože k tomu neměli vztah.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Ten člověk bude muset s nima umět pracovat, bude muset bejt trpělivej, protože

jim to nemůže říct jenom jednou a vočekávat, že to udělaj. Taky mu nemůže vadit to

koupání, protože voni se sami už nevykoupou. Některý teda jo. Celkově ten člověk musí bejt

takovej klidnej. Ta práce ho musí taky bavit. Nejde, aby člověk dělal práci, která ho

nebaví. To může dělat chvíli.“

„Je třeba, aby byl ten člověk zvyklej pracovat vůbec s lidma a navíc s těmahle, co

potřebujou jejich péči. Možná se hodnotí i povaha toho člověka, jestli má velkou trpělivost,

je hodnej a tak. Nevim, jestli je to správně, ale tak si to myslim.“

„Ten člověk musí bej hlavně zvyklej pracovat s těma nemocnýma. Nesmí na ně

pospíchat.“

„Musí na to ten člověk bejt, to v prví řadě. Ta práce ho musí bavit, musí do ní

chodit rád. Já sem do práce chodil rád, bavila mě.“

„Měla sem tu práci ale ráda, ráda sem si s lidma povídala. Vždycky sem ráda lidem

pomáhala. Tohlento asi ty lidi musej mít. Musej bej na ty lidi hodný, nesmí jim ta práce

vadit.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„Vzdělání je důležité a člověk při něm získá určité znalosti, které pak v práci

využije. Na druhou stranu vzdělání nedokazuje, jakej ten člověk je, jak se pro tu práci hodí.

Může mít základní školu, ale bude to dobrej pečovatel. Pak může mít vysokou, ale pečovat

vo ty lidi mu bude dělat problém a nebude pro tu práci. Ten člověk na to musí mít povahu a

potřebný vlastnosti. Hlavně u něj musí být ta trpělivost. Já to vidim u svýho táty. Na něj se

musí pomalu. Ale já to chápu, nemůžu po něm chtít, aby byl stejně rychlý jako já. Vždyť má

na to nárok ve svým věku. To já se toho ani nedožiju.“

90

„Vzdělání je jedna věc a ten zbytek druhá věc. Musí tady být lidi, který k tomu maj

vztah, který ta práce bude bavit, který si s těma lidma budou chtít popovídat a nebude jim

vadit, že vopakujou pořád to stejný dokola. Nesmim zapomenout na trpělivost. Trpělivost

teda musejí mít a velkou. Já bych to asi dělat nemohla, protože bych takovou trpělivost

teda neměla.“

„Musí bej na to nátura. Ne všichni by mohli pracovat s těmahle lidma. Musej bejt

na tu práci nasměrovaný. Musí bejt taky u nich ta trpělivost a klid. Musej si uvědomit, že

sou ty lidi nemocný a podle toho s nima pracovat. Ohled na ně musej brát.“

„Budu to vztahovat k mojí mamince. Tam je důležitý, aby byl ten pracovník trpělivý

a nepospíchal vůbec na ní. Musí jí dát ten čas. Musí si také uvědomit, že maminka to

nedělá úmyslně, ale je prostě nemocná. Ten člověk musí být takový klidný.“

„Kromě toho vzdělání musí být ten člověk pro tu práci. Tím chci říct, že musí mít na

to tu správnou povahu, nesmí bejt zbrklej, hrrr na ty lidi. Musí mít naopak velkou dávku

trpělivosti. Musí s těma lidma taky umět promluvit.“

Subkategorie využití biografie při péči o uživatele

Tab. č. 13 Subkategorie využití biografie při péči o uživatele

Subkategorie Vlastnosti Dimenze

Využití biografie při péči o uživatele

nástroj komunikacečetnost využitíspolupráceposkytování individualizované péčeaktivizační činnosti

aktivní - pasivníčasto - nikdypozitivní - negativnízásadní - bezvýznamná

kladné - záporné

Subkategorie využití biografie při péči o uživatele obsahuje informace, které se

týkají oblastí, ve kterých je zaváděná práce s biografií využívána při péči o uživatele.

Většina dotázaných respondentů kladně hodnotí vlastnost nástroj komunikace, který je jimi

nyní aktivně využíván. Zdůvodňují to tím, že mají nyní informace o tom, o jaké oblasti si

uživatel rád povídal. Respondentky z řad pracovnic Domova využívají zaváděnou práci

s biografií při péči o uživatele často. Tato jejich hodnocení jsou potvrzována i rodinnými

příslušníky, kteří to vztahují k další vlastnosti poskytování individualizované péče, která je

jimi považována za důležitou. Respondentky z řad pracovnic Domova sdělovaly, že je

uživateli nyní poskytována individualizovaná péče na základě získaných informací.

Vlastnost spolupráce je zejména respondentkami, které jsou pracovnice Domova, taktéž

pozitivně hodnocena. Poslední vlastností jsou aktivizační činnosti, které jsou téměř všemi

91

respondenty pozitivně hodnoceny. Respondenti z řad pracovnic Domova a uživatelů

Domova poukazují na zavedení nových aktivizačních činností.

Hodnocení ze strany pracovnic Domova

„Mám téma rozhovoru, který s tim člověkem můžu vést, to vede ke komunikaci,

která se může uskutečnit. Vytvoří se tak i lepší atmosféra, toho člověka můžu zklidnit,

protože budu vědět, co měl rád a co naopak rád neměl a tomu se budu snažit vyhnout.

Mam vo tom člověku hned na začátku, než ho vidím, informace, který jsem předtím neměla

a můžu na nich začít stavět. Vždyť já i ošetřovatelskou anamnézu podle toho píšu. Čtu si to,

protože to potřebuju jako klíčový pracovník. Když taky potřebuju, aby ten člověk se mnou

více spolupracoval, začnu se ho ptát na něco z toho jeho života. Uvidí ten zájem z mojí

strany a spolupráce je hned lepší. Využívam to často. Řekla bych, že je teď lepší péče o

uživatele. Je to hlavně díky těm vašim papírům. Já myslim ten papír, který nám dáváte

s těma informace o tom, co bysme měli dělat při hygieně, jestli využije kadeřnice, jak si

přeje upravit stravu. Víme, jak s tim člověkem pracovat. S těmi lidmi se pracuje taky jinak,

maj trochu jinak vyplněnej ten svůj volnej čas. Teď ten člověk není tak cizí, mám si s nim

vo čem popovídat, můžu mu nabídnout nějakou tu aktivitu, kterou měl dřív rád. Ty aktivity

se změnily. To je tu nové a řekla bych, že se to lidem líbí.“ 

„Když vim, že ten člověk třeba rád chodil na taneční zábavy, začnu se s  nim na to

téma bavit. Když se píší ty individuály, je to vo tom člověku. Může se z toho vycházet. Jinak

to konzultujeme mezi sebou. Na plno věcí sme připravený, když to tam je napsaný. Když o

nich víme, můžeme v obtížné konfliktní situaci změnit přístup. Nedojde k tak vyhrocený

situaci. Když jsem v práci, využívám ty informace často, už jenom ta hygiena. Poskytujeme

mu pak tu péči individuálně, což je potřeba, protože každej je ten člověk úplně jinej, každej

potřebujem něco jiného. Tomu člověku se můžou podřídit ty aktivity, že jo. Moc pěkný je to

středeční promítání filmů. Tohle to vyplývá z těch papírů, které o těch lidech máme.“

„Taky tam v těch papírech máme vod vás vypsaný ty témata rozhovoru, vo kterých

si rád povídal. O tom můžeme začít mluvit, protože ho trochu znam. Ty informace vod vás

využívám nejen pro ty individuály, ale i při tý péči. Dalo by se teda říct, že biografii

používám často. A to nemyslim jen při tý péči, ale i když sem ta trojková pečovatelka, tak

pro ty aktivity, který můžu s nima dělat. Ty činnosti se zaměřily víc na ty lidi, než tomu bylo

dřív. Jenom si vemte ty činnosti, co s nimi P. dělá. Mě samotné by se líbilo to promítání.

Připomíná jim to kino a to je moc hezký.“

92

„Když mám o něm nějaké informace, mohu si s ním začít povídat na určité téma,

které mu bude blízké. Když víte, co měl rád, můžete na to záměrně v rozhovoru zabrousit a

tím můžete u uživatele vykouzlit úsměv v jeho tváři. Pomůže mi to při tvorbě toho

individuálu. S tím sem měla dřív trochu problém. Když vim něco vo tom člověku, můžu

snadněji s ním vytvořit ten plán. Mám na čem stavět. Používám to i při tý hygieně, protože

ta je taky důležitá. Když vim, jak se byl ten člověk zvyklej mejt, budu se mu to snažit

zachovat. Lépe se mi s tim člověkem pracuje. Nám pečovatelskám to tu práci usnadnilo,

protože tam máme zpracovanou třeba tu hygienu. V rámci aktivizace je to mnohonásobně

kvalitnější. Jenom ty činnosti, co se tady teď dělaj. To tady dřív nebylo. Řekla bych, že se

na ty aktivity lidi těšej. Slyšim taky dost často smích při tom cvičení. Je to pěkný, tak by to

mělo bejt, aby se smáli a byli spokojený.“

„Tak ted je ta komunikace určitě lepší, když vim, vo čem si s nim mam povídat, na

jaký téma mam začít mluvit. Tomu člověku to taky udělá určitě radost. Využívaj to

pečovatelky, ale i P. Já sama to využiju v okamžiku, kdy mám službu nebo když du po

chodbě a vidim ňákýho klienta. Můžu se s ním začit bavit na ńáký téma. Řekla bych taky, že

je teď s lidma daleko lepší spolupráce. Lidi vo tý práci víc přemejšlej. Není to takový

plošný. Je v tom ta individuálnost. Změnilo se toho tady dost a jednou z těch věcí sou ty

aktivity, který se taky pořádaj. Ze strany těch lidí je vidět i ten jejich zájem vo to. Vždyť

voni se ptaj, co se bude vysílat, kdy se bude píct.“

Hodnocení ze strany uživatelů Domova

„Sou tady noví uživatelé, taky personál je tu už jinej, než co sem sem nastoupila.

Jinak se tady často peče, čeho se taky účastnim. Je tu i to hudební vystoupení, což je pěkný.

Promítaj se tady ty filmy, ale já na to nechodim, protože mam tu alergii na ten ibišek a na

koberec. To víte, to je pak něco hroznýho. Ráno maj to cvičení, jak je vobčas slyšim, když

čekam na sestru. Je potřeba, aby tady ty činnosti byly, ty lidi potřebujou zaměstnat. Voni u

ničeho nevydržej.“

„Paní P. dosti změnila ty aktivity, co tady dělá. Je to více takové domáčtější. Třeba

to pečení je pěkné. Toho se s manželkou pravidelně účastníme. Manželka byla dobrá

kuchařka. Teď už pomáhám spíše já a vona jenom sedí. Taky sem jednou těm pacientům

vyprávěl vtipy. Líbilo se jim to a ptali se mě, kdy bude zase takové další vodpoledne. Něco

málo si připravuju, takže pak se domluvím se P. a uděláme to. Tak jsou tady ty prezidenti,

co tu dřív nebyly. Mění se i ta výzdoba. To je kvůli těm pacientům, aby aspoň věděli, co je

za roční období.“

93

„Paní P. zavedla spoustu těch činností. Já sem ráda, že mě nechávaj bejt, když se

toho nechci zúčastnit. Nemam vo to zájem. Na chvíli se přijdu podívat a to mi stačí.“

„Je tu to kino. Chodil jsem do kina rád. I teď tam ještě někdy zajdu. Rád se podívám

na pěkný film. Jsou tu taky ty fotografie z těch aktivit. Na některých jsem i já. Taky sou tu

vobčas ty muzikanti. Já si rád zatančím.“

„Mám tu na pokoji ty vobrázky a ty fotografie. Jsem ráda, že je tu mám, protože tak

můžu vzpomínat na to, co bylo hezké. Ale už je to pryč. Dědeček mi umřel a toho pejska už

taky nemám. Mám už jen ty vzpomínky, který mi ale nikdo nevezme. Sestry se ke mně

chovají pěkně. Vysvětlí mi všechno. Je všechno tedy v pořádku.“

Hodnocení ze strany rodinných příslušníků či osob blízkých uživatele Domova

„Říkala jste mi o tom, že na základě těchto informací se budete snažit přizpůsobit

péči mému tatínkovi. Budete vycházet z toho jeho života, jeho zvyků. Budete si moci s ním

povídat na nějaké téma, o kterém dříve sám rád vyprávěl.“

„Myslim si, že by se mamky mělo zeptat, jestli by se nechtěla zúčastnit toho pečení.

Myslim si, že by se toho mamka určitě ráda zúčastnila. Ona ráda pekla. Vždyť jen ty

recepty, co po ní mám. To jí udělá radost, J… To je dobrý nápad. A pokud jí při tom pečení

něco dáte do ruky, ráda Vám s tím pomůže. Může Vám pomoci třeba míchat těsto. Taky si

myslim, že pokud po ní budete něco potřebovat, můžete se jí zeptat na tu hospodu. Vona

vám vo tom začne vyprávět a aniž by to postřehla, tak udělá i to, co po ní chcete.“

„Moje mamka je taková, jaká je. Ani já jí k ničemu moc nepřemluvím. Ale určitě

byste mohli využít to, že je zvyklá na to kafe. To jí udělá radost.“

„V případě mojí maminky to můžete využít třeba už při výběru hudby, kterou byste

jí chtěli pouštět. Pokud jí pustíte tu hudbu, kterou měla ráda, bude spokojená. Možná i to

koupání by mohlo probíhat lépe, pokud budou sestřičky postupovat tak, jak jsme se bavily.“

„Podle mě si můžete s mamkou povídat vo tom jejim životě kdykoliv. Můžete se jí

cestou na voběd zeptat, jaký vařila doma jídla, jestli v neděli něco pekla. Nebo když jí

budete pomáhat s výběrem toho oblečení, tak se jí taky můžete zeptat, co nosila raději,

jestli kalhoty či sukni. A když už budete při tom, tak se jí zeptejte, kde si nechávala šít to

vobelečení. Uvidíte, jak bude ráda, že se jí na to ptáte.“

6.7 Axiální kódování

Dalším krokem v analýze získaných dat je axiální kódování, jež představuje soubor

postupů, pomocí kterých jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým

způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. „To se činí v duchu

94

kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a

interakce a následky.“1

Centrální kategorie představuje ústřední jev, kolem kterého se integrují všechny

ostatní kategorie. Centrální kategorie je jakási spojnice, jež drží ostatní kategorie při sobě.

Jako centrální kategorii jsem určila Využití biografie při péči o uživatele Domova. Tato

kategorie souvisí se všemi ostatními kategoriemi a ovlivňuje je. Práce s biografií je

v Domově relativně krátce zavedená a všichni dotázaní respondenti ji hodnotí kladně.

Poukazují zejména na několik výhod, které tato metoda obnáší. Mezi nejvíce zmiňované

výhody patří odpadající uživatelova anonymita, nástroj komunikace a dále instrument pro

kritické situace.

Příčinné podmínky jsou události, případy, dění, které vede k výskytu nebo vzniku

nějakého jevu. V tomto případě bylo za příčinu zvoleno Poskytování stejné péče

uživatelům obou pobytových sociálních služeb. Z uskutečněných rozhovorů vyplynulo, že

respondentky, které byly pracovnicemi Domova, přistupovaly k uživatelům obou

pobytových sociálních služeb stejným způsobem, poskytovaly jim péči stejným způsobem,

která často spočívala v zabezpečení základních potřeb.

Jev je ústřední myšlenka, dění, událost či případ, na který se zaměřuje soubor

zvládajících jednání, interakcí, nebo k němuž má tento soubor jednání určitý vztah.

Zavádění práce s biografií do péče o uživatele Domova je tedy tímto jevem.

Kontext je charakterizován jako konkrétní soubor vlastností, jež jevu náleží, tj.

umístění událostí nebo případů tohoto jevu na dimenzionálních škálách. Kontext

představuje soubor podmínek, za kterých jsou uplatňovány strategie jednání či interakce.

V našem případě je tímto kontextem Univerzálnost péče poskytované uživatelům Domova.

Intervenující podmínky jsou strukturní podmínky se strategiemi jednání či

interakce náležející jevu. Usnadňují či naopak znesnadňují strategie, jež jsou použité

v určitém kontextu. Intervenujícími podmínkami je kladné hodnocení zaváděné práce

s biografií, pracovníkova ochota vzdělávat se v tomto směru, vnímání cílů zaváděné práce

s biografií, vnímání pozitiv a negativ zaváděné práce s biografií, pracovníkova odbornost,

pracovníkovy osobnostní rysy.

Jednání, interakce charakterizuje strategie, které jsou vyvinuté ke zvládání,

ovládání, vykonávání či reagování na jev za určitého souboru podmínek. Prvotní změnou

je Změna jednání sociálního pracovníka se žadatelem a následným zájemcem o sociální

1 STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie, s. 70.

95

službu, úprava stávajících dokumentů, které se týkají standardu kvality sociálních služeb č.

3 a 4, pracovníkovy aktivity v rámci zaváděné práce s biografií a absolvování semináře na

zaváděnou práci s biografií.

Následky jsou výsledky jednání a interakce. V našem případě je za následek

zvolena kategorie Poskytování individualizované péče vycházející z uživatelovy biografie.

Na základě získaných informací z uživatelovy biografie mu bude poskytována péče

odpovídajícím způsobem, čímž bude zajištěna individuálnost poskytované péče, neboť

každý uživatel je individuální bytost s jedinečným životem.

Paragidmatický model axiálního kódování

Obr. č. 3 Paradigmatický model axiálního kódování

6.8 Selektivní kódování

Posledním krokem této části výzkumného šetření je selektivní kódování. Jak uvádí

Strauss a Corbinová (1999, s. 86), tak selektivní kódování je proces, kdy se vybere jedna

96

Příčinné podmínkyPoskytování stejné péče uživatelům obou pobytových sociálních služeb

KontextUniverzálnost péče poskytované uživatelům Domova

JevZavádění práce s biografií do péče o uživatele Domova

Strategie jednání a interakceZměna jednání sociálního pracovníka se žadatelem a následným zájemcem o sociální službuÚprava stávajících dokumentů (standardy kvality sociálních služeb č. 3 a 4)Pracovníkovy aktivity v rámci zaváděné práce s biografiíAbsolvování semináře na zaváděnou práci s biografií

NásledkyPoskytování individualizované péče vycházející z uživatelovy biografie

Intervenující podmínkyKladné hodnocení zaváděné práce s biografiíPracovníkova ochota vzdělávat se v tomto směruVnímání cílů zaváděné práce s biografiíVnímání pozitiv a negativ zaváděné práce s biografiíPracovníkova odbornostPracovníkovy osobnostní rysy

centrální kategorie, která je pak systematicky uváděna do vztahu k ostatním kategoriím.

Vztahy se dále ověřují a kategorie, u kterých je to třeba, se dále zdokonalují a rozvíjejí.

V rámci selektivního kódování jsem si vytvořila jednu centrální kategorii, kterou

uvádím do vztahu s ostatními kategoriemi. Pro vytvoření centrální kategorie jsem se

nechala inspirovat axiálním kódováním a využila jsem jeho následek: Poskytování

individualizované péče vycházející z uživatelovy biografie. V rámci této práce jsem zvolila

za centrální kategorii Pracovník poskytující péči s lidskou tváří.

Paradigmatický model selektivního kódování

Obr. č. 4 Paradigmatický model selektivního kódování

Jak už bylo výše uvedeno, tak jsem za centrální kategorii zvolila Pracovník

poskytující péči s lidskou tváří. Prostřednictvím otevřeného a axiálního kódování jsem

dospěla k závěru, že vše je založeno na pracovnících.

97

Příčinné podmínkyPracovníkovy praktické zkušenostiOdpovídající pracovníkovy osobnostní rysy

KontextOdpadající univerzálnost péče poskytované uživatelům Domova

JevPoskytování individualizované péče vycházející z uživatelovy biografie

Strategie jednání a interakceVytvoření podrobnější tiskopisu pro žadatele týkajícího se práce s biografiíPodpora spolupráce s rodinou uživatele DomovaPodpora absolvování stáže v zařízení, v němž je práce s biografií již zahrnuta do péče o uživatele

Intervenující podmínkyPracovníkův vlastní postoj k zaváděné práci s biografiíPracovníkovo přesvědčení o smyslu práce s biografiíKladný pracovníkův postoj ke své práciKomunikační schopnosti pracovníkaTýmovost, spolupráce s ostatními pracovníky Domova

NásledkyPracovník poskytující péči s lidskou tváří

6.9 Hodnocení

Nyní přichází na řadu celkové zhodnocení empirické části. V rámci otevřeného

kódování vzešly tři kategorie (Poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve a jak je to nyní,

Práce s biografií aneb péče s lidskou tváří, Pracovník jako garant poskytované péče aneb

každý to být nemůže), jež dále obsahovaly subkategorie, kterým byly přiřazeny určité

vlastnosti a jejich dimenze. Vzhledem k té skutečnosti, že se některé subkategorie

opakovaly, budou nyní hodnoceny jednotlivě, nebudou se zde již opakovat hodnocené.

- Poskytovaná péče v Domově: pracovnicemi byla kladně hodnocena poskytovaná péče

v Domově před zavedením práce s biografií a poté. Pracovnice uváděly, že se uživatelům

poskytovala veškerá péče, která jim měla být poskytována. Pracovnice hodnotily, že je

nyní péče kvalitnější a je to prostřednictvím zaváděné práce s biografií, která souvisí

především s informovaností o uživateli. Pracovnice Domova kvalitu péče dávaly do

souvislosti s délkou poskytování pobytové sociální služby. Pokud by pobytová sociální

služba nebyla kvalitní, nebyl by Domov tak dlouhou dobu otevřen a neposkytoval by tyto

pobytové sociální služby. Dotázaní uživatelé a rodinní příslušníci, kteří tvořili další

skupinu respondentů, taktéž kladně hodnotili poskytovanou péči v Domově. Jen dva

z dotázaných uživatelů byli kompetentní k posouzení poskytované péče před zavedením

práce s biografií do péče o uživatele. Důvodem této jejich kompetentnosti je ta skutečnost,

že byli přijati do Domova již před zavedením této práce s biografií. Dotázaní rodinní

příslušníci nedokázali posoudit péči, která byla uživatelům poskytována v Domově dříve,

neboť až nyní jejich blízký využívá tuto pobytovou sociální službu. I toto hodnocení

považuji za velmi důležité, neboť potvrzuje hodnocení pracovnic Domova, které je také

kladné.

- Cílové skupiny Domova:

Pracovnice ve svých rozhovorech uváděly uživatele domova se zvláštním režimem, kteří

tvoří převažující část uživatelů Domova. Uživatelé domova se zvláštním režimem jsou

v rozhovorech také charakterizováni samotnými uživateli, kteří si jsou vědomi této druhé

skupiny uživatelů. Na uživatele domova se zvláštním režimem poukazovali především

uživatelé domova pro seniory. Vnímají tuto cílovou skupinu z toho důvodu, že jsou s nimi

v každodenním kontaktu a společné setkání nehodnotí vždy kladně.

- Informovanost a dokumentace:

V souvislosti s převažující cílovou skupinu uživatelů domova ze zvláštním režimem

upozorňovaly pracovnice Domova na potřebnost informací o uživateli, které potřebují

nejen při své práci, ale také při tvorbě uživatelovy biografie. Pracovnice hodnotí získání

98

informací o uživateli jako problematické a přiznávají, že by je potřebovaly získávat bez

větších problémů, neboť je potřebují pro svou práci. Pracovnice kladně hodnotí informace,

které jsou jim nyní předávány sociálním pracovníkem o stávajícím uživateli, která se

skládá z několika dokumentů, jež mohou ve své práci využít a postupně rozšiřovat.

Negativně je pracovnicemi hodnocena informovanost ze strany rodinných příslušníků.

V případě uživatelů cílové skupiny domova se zvláštním režimem si jsou vědomy toho, že

jejich schopnost zprostředkovat informace o sobě a svém uplynulém životě je znesnadněna

jejich onemocněním. Vlastnost Získání informací o uživateli je shledána pracovnicemi za

problematickou. Pracovnice přiznávají, že by pro svoji práci potřebovaly, aby informace

byly získávány zcela bez problémů, neboť budou použity při péči o uživatele. Především

upozorňují na důležitost a potřebnost zpracovaného Individuálního rozsahu poskytované

péče, který obsahuje informace týkající se základních oblastí péče o uživatele. Je tam

rozpracována oblast péče o uživatelovu osobu. Aby mohla být informovanost co nejvíce

efektivní, bylo potřeba, aby byly vytvořeny nové dokumenty, které se týkají zaváděné

práce s biografií. Na tuto skutečnost upozorňují i některé pracovnice, dle kterých je nyní

dokumentace o uživateli mnohem více. Vzápětí toto své tvrzení však potvrzují tím, že mají

o uživateli takové informace, které dříve neměly. Uvědomují si, že převážnou část této

dokumentace vytváří sociální pracovník, ony to pak jen doplňují.

- Rodinní příslušníci či osoby blízké uživateli:

Všechny respondentky, které patřily do skupiny pracovnic Domova, byly záměrně

dotázány na rodinné příslušníky uživatele Domova, proto byla tato oblast zařazena do polo

strukturovaného rozhovoru, který byl proveden i s ostatními skupinami respondentů. Cílem

je získání objektivity této oblasti. Ze své pozice sociálního pracovníka jsem s rodinnými

příslušníky uživatele Domova v četnějším kontaktu v prvních fázích, které předcházejí

přijetí do Domova. Pokud bych tato jednání měla zhodnotit, byla by kladná. V případě

další spolupráce by toto hodnocení již zcela kladné ve všech případech nebylo, neboť

rodina již není tolik nápomocna. Důvodem je tedy ověření tohoto mého hodnocení či jeho

vyvrácení, že s pracovnicemi přímé péče spolupracují rodinní příslušníci uživatele

Domova více a jsou jim nápomocni, neboť chtějí, aby péče o uživatele byla kvalitní a

vycházela z jeho uplynulého života a vytvořených automatismů. Pracovnice obecně

hodnotí rodinné příslušníky a jejich spolupráci, součinnost, zájem a četnost návštěv

uživatele Domova negativně. Pracovnice upozorňují na potřebu spolupráce a součinnosti,

aby mohla být uživateli poskytována individualizovaná péče. Dotázaní rodinní příslušníci

toto negativní hodnocení pracovnic Domova zcela nepotvrzují. Rádi by pracovnicím

99

poskytli potřebné informace o uživateli a jeho uplynulém životě, avšak to často není

možné, neboť informace tohoto typu nemají. Rodinní příslušníci přiznávají, že neznají

každou část uživatelova života tak dobře, aby o ní mohli nyní vyprávět. Není to však tím,

že by se o uživatele, jako o svou blízkou osobu nezajímali. Přiznávají, že po určité době

jejich společného života odešli ze společné domácnosti a vedli si svůj život, který byl

tvořen často jejich rodinou. Uživatelé, jejich blízké osoby, žili tedy sami, nepotřebovali

jejich pomoc. Potřebnost druhé osoby byla často pozorována rodinnými příslušníky

v okamžiku, kdy se nemoc projevila a nejednalo se o její počáteční stádium. V tomto

okamžiku se začali intenzivně zajímat o to, jakou péči uživateli, blízké osobě zajistit.

Rodinní příslušníci se shodují na tom, že se nyní nemají koho zeptat, kdo by jim pověděl o

uplynulém životě uživatele, blízké osoby. V rámci informovanosti poukazují na to, že by

situace byla jiná, kdyby tyto otázky měli k dispozici v dostatečném časovém předstihu,

který by byl v řádu několika let, často před uživatelovým onemocněním. Pracovnice

přiznávaly, že očekávaly, že bude uživatel svými rodinnými příslušníky navštěvován

častěji, než jak tomu ve skutečnosti je. Zájem či četnost návštěv je rodinnými příslušníky

zdůvodňována tím, že jsou ještě v pracovním procesu, mají svou domácnost a své rodiny, o

které se musejí starat. Někteří rodinní příslušníci se starají i o svá vnoučata. Rovněž je

jejich četnost návštěv ovlivněna finanční stránkou, která se týká dojíždění z místa jejich

bydliště do Litoměřic, často v souvislosti s nízkou výši pobíraného důchodu.

- Vlastní respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií:

Všechny skupiny respondentů byly dotázány, jaký mají názor na práci s biografií, jež byla

v Domově zaváděná. Respondenti zhodnotili zaváděnou práci s biografií kladně.

Pracovnice obecně kladně hodnotí zaváděnou práci s biografií pro seniorskou populaci.

Zdůvodňují to tím, že si senioři obvykle rádi povídají o svém životě. Vzhledem

k převažující cílové skupině uživatelů domova se zvláštním režimem není již její

hodnocení na zaváděnou práci s biografií zcela kladné, neboť tito uživatelé nedokáží sami

zodpovědět otázky  týkající se jejich uplynulého života, jejich vyprávění se týká jen určité

části jejich uplynulého života. Pracovnicemi je kladně hodnocen smysl a efektivita

zaváděné práce s biografií. Práce s biografií je jimi shledána za smysluplnou, neboť

vychází z uživatelova uplynulého života a péče by měla být poskytována pro uživatele

obvyklým způsobem. Efektivita se projevuje dle jejich názoru zejména při kritických

situacích, kdy biografie slouží jako jejich instrument. Prostřednictvím informací

předávaných sociálním pracovníkem, mají pracovnice rovněž  základní přehled o tom,

která situace může být u uživatele hodnocena jako spouštěč, jak se v těchto kritických

100

situacích projevoval, jak zvládal stresové situace, co má být použito na jeho zklidnění,

projevovaly-li se u něj specifika a zvláštnosti v chování, o kterých by měl být pracovník

informován. Efektivitu pracovnice rovněž shledávají v aktivizačních činnostech, které

dosáhly jistých změn. Nejedná se o aktivity, kterými by byl vyplněn volný čas uživatelů,

avšak nebyl by u nich shledán vždy smysl. Potřebnost, která je další vlastností, se

projevuje dle pracovnic ve způsobu poskytování úkonů péče o uživatelovu osobu. Velká

potřebnost je jimi shledána především u uživatelů cílové skupiny domova se zvláštním

režimem. Důvodem je především porucha paměti, která uživatelům znesnadňuje vést

odpovídající dialog, který by mohl vyústit v zodpovězení všech otázek z uživatelova

života, které by se mohly nyní aplikovat do péče o jeho osobu. Vlastnost Četnost do jisté

míry souvisí s využitelností. Práce s biografií může být využita ve všech oblastech života

daného seniora. Jak bylo již výše uvedeno, zaváděnou práci s biografií může pracovník

využívat od prvního setkání s uživatelem. Nemusí být pro to vytvořeny žádné speciální

podmínky. Biografie může začít již pozdravením uživatele. Zbývající dvě skupiny

respondentů vidí v práci s biografií smysl a efektivitu. Hodnotí její využitelnost především

při poskytování péče odpovídajícím způsobem, ale také i při aktivizačních činnostech. Dle

jejich názoru může být práce s biografií využívána často.

- Vnímané cíle zaváděné práce s biografií:

Respondenti byli v rozhovorech dotázáni na oblast cílů, které jsou jimi vnímány

v souvislosti se zaváděnou prací s biografií. Dotázaní respondenti zhodnotili pracovníkovu

informovanost o uživateli a jeho životě za nutnost. Poukazují na souvislost mezi touto

vlastností a zbývajícími vlastnostmi, které vycházejí právě z této informovanosti.

Pracovnice zhodnotily tuto informovanost za nutnost, která je potřebná pro výkon jejich

práce. Informovanost dle jejich názoru vyústí ve vytvoření instrumentu pro kritické

situace, který je pro ně důležitý. Dalším cílem je biografie jako nástroj komunikace, kterou

respondenti považují za důležitý. Pracovnice jej vnímají jako smysluplný, neboť ke

komunikaci dochází při jejich každém setkání s uživatelem či jejich rodinným

příslušníkem. Komunikace může navodit příjemnou atmosféru při práci s uživatelem.

Prostřednictvím komunikace mohou také získat informace, které se mohou projevit v

zachování uživatelových zvyklostí, rituálů a automatismů, které si vytvořil v průběhu

svého života. Pracovnice si uvědomují, jak je zejména pro uživatele s poruchou paměti

nutné zachovat jejich rituály, zvyky či automatismy. Ony sami přiznávají, že by si také

přály, aby si mohly uchovat své rituály, zvyky či automatismy, kdyby jim byla

poskytována péče v nějakém pobytovém sociálním zařízení. Nedokázaly by si představit,

101

že by jim byl realizován nějaký úkon zcela odlišným způsobem. U pracovnic by to

vyvolalo jejich zmatení, neporozumění té situace. V případě uživatelů cílové skupiny

domova se zvláštním režimem je nutné zabránit tomuto nedorozumění či zmatení tohoto

uživatele. Pracovnice také nyní vnímají individualitu uživatele s respektem a úctou, jak

uváděly. Uživatele vidí jako osobnost, která prožila svůj život a přistupují k němu nyní

s respektem a úctou. Pracovnice shodně konstatovaly, že je to na základě získaných

informací o uživatelově životě. Prostřednictvím biografie dokáží lépe porozumět

uživatelovu jednání a chování, které nebude z jejich strany ústit ve stigmatizaci.

Poskytování individualizované péče je dalším cílem, který pracovnice hodnotily. I v tomto

případě je důležité, aby měla pracovnice informace o uživatelově uplynulém životě, neboť

tak mu může být poskytována individualizovaná péče. Pracovnice apelují na to, že nelze

uživatelům poskytovat stejnou péči, neboť každý uživatel má jiné potřeby, je nutné mu

poskytovat jinou podporu a pomoc. Z tohoto důvodu je tato práce s biografií přínosná,

neboť jejím prostřednictvím je toto umožněno. Především rodinní příslušníci uživatele

Domova toto hodnotí za významný cíl, kterého by mělo být prostřednictvím zaváděné

práce s biografií dosaženo. Uvědomují si jeho význam a nutnost. Plány péče vnímající

skutečné potřeby uživatele je další vlastnost, kterou pracovnice hodnotí. Plány péče nejsou

již dle jejich hodnocení tvořeny plošně, ale jsou v nich obsažena uživatelova přání,

potřeby, cíle, zvyklosti. Pracovnice nyní hodnotí plány velice kladně a přiznávají, že je

v nich patrný konkrétní uživatel. Není to již jen dokument, který by se tvořil, neboť je to

potřeba. Změna pracovníkova přístupu k uživateli je dalším cílem. Pracovnice shodně

sdělovaly, že došlo ke změně jejich přístupu k uživateli. K této jejich změně došlo

v důsledku jejich zaváděné práce s biografií do péče o uživatele Domova. Přiznávají, že

nyní jsou seznámeni s uživatelovým životem, který nebyl vždy jednoduchý. Tato změna

pracovníkova přístupu byla žádoucí, neboť nebylo možné, aby byl zachován jejich

předcházející přístup k uživateli Domova, který nebyl příliš osobní, neprojevoval se při

něm individuální přístup.

- Výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií:

Jak je již z názvu zřejmé, tak zaváděná práce s biografií do péče o uživatele byla

hodnocením respondentů rozdělena do dvou skupin. Mezi výhody, které byly

pracovnicemi uváděny, patří odpadající uživatelova anonymita. Tato výhoda je dotázanými

pracovnicemi Domova shledávána za podstatnou a důležitou pro jejich práci, při které

využívají informace z uživatelova uplynulého života. Další výhodou je nástroj

komunikace, která byla již výše hodnocena a může vyústit v lepší spolupráci s uživatelem,

102

která je další uváděnou výhodou. Pracovnice během rozhovoru často uváděly také

poskytování individualizované péče, které lze dosáhnout prostřednictvím zaváděné práce

s biografií. Má-li pracovník informace, může uživateli poskytovat individualizovanou péči,

která bude korespondovat s jeho zvyklostmi, rituály, automatismy, které jsou pro něj

známy. Péče by měla být poskytována právě individuálním způsobem, neboť každý

uživatel je individuální bytost. Další výhodou je již jednou hodnocený instrument pro

kritické situace. Přestože převažující část pracovnic byla jiného zaměření, hodnotily

nynější smysluplnost aktivizačních činností, které jsou v Domově realizovány. Dávají to

taktéž do souvislosti s touto zaváděnou metodou, prostřednictvím které se mohou aktivity

přizpůsobit stávajícím uživatelům, jejich zájmům, zálibám a zvyklostem. Mezi

pracovnicemi nejčastěji uváděnou vlastností, která byla negativně hodnocena, byla časová

náročnost. Tato vlastnost do jisté míry souvisela s délkou získání informací o daném

uživateli. Nejedná se zde jen o délku uskutečněného rozhovoru za tímto účelem, ale také

o písemný záznam, který by pak mohl být využitelný ostatními pracovníky Domova.

Časová náročnost souvisí i s uživateli cílové skupiny domova se zvláštním režimem a

jejich onemocněním. Uživatelovo onemocnění je shledáno pracovnicemi za nevýhodu,

neboť v něm spatřují problémovost při získání informací o uživatelově životě. Rovněž

poukazují na to, že se uživatel nedokáže vždy zcela konkrétně vyjádřit. Přiznávají však, že

je to způsobeno onemocněním, které sám uživatel nedokáže nikterak ovlivnit. Pracovnice

to srovnávají s uživateli cílové skupiny domova pro seniory, kteří netrpí poruchou paměti.

Počet personálu je další nevýhodou, která je pracovnicemi hodnocena. Pracovnice

v rozhovorech upozornily na velmi nedostatečný počet personálu v Domově, přiznávají, že

by bylo potřeba, kdyby zde bylo více pracovníků, kterými by se zvýšila i kvalita

poskytované péče. V této souvislosti upozorňují na to, že zde chybí zejména aktivizační

pracovník, který by mohl vyplnit volný čas uživatelů Domova i v odpoledních hodinách a

během víkendu. Finanční prostředky jsou další nevýhodou, která je pracovnicemi

hodnocena. Finanční prostředky se dotýkají všech oblastí působení Domova. Pracovnice

uvádějí přímou úměru s finančními prostředky a počtem personálu v Domově. Byly-li by

finanční prostředky, mohl by být navýšen počet personálu v Domově. Rovněž by se mohlo

obměnit vybavení Domova, které by vycházelo z principu normality. Pracovníci Domova

by také mohli absolvovat školení s PhDr. Procházkovou, která je certifikovaným lektorem

psychobiografického modelu péče. Jen malá část stávajících pracovníků absolvovala

základní kurz tohoto modelu péče. Rovněž žádný stávající pracovník neabsolvoval

rozšiřující kurz, který by byl zaměřen na osoby mající symptomy demence. Rovněž

103

kalkulovaly, že pokud by byl dostatek finančních prostředků, mohlo by dojít k obměně

budovy, ve které je nyní Domov poskytován. Budova Domova a její vhodnost je

pracovnicemi rovněž negativně hodnocena. Pracovnice především upozorňují na chybějící

bezbariérovost, která je značným problémem vzhledem k cílovým skupinám, kterým je

pobytová sociální služba poskytována. Kromě bezbariérovosti je také upozorňováno na

chybějící místnosti, které nepředstavují jen tematické místnosti, ale také chybějící zázemí

pro personál. Za nevýhodu je pracovnicemi hodnocena i uživatelova rodina a její

spolupráce. Pracovnice přiznávají potřebu spolupráce a součinnosti rodinných příslušníků,

jež se netýká jen poskytnutí informací, ale např. přinesení určitých předmětů souvisejících

s uživatelovým životem. Respondenti z řad uživatelů Domova uváděli za výhody

především pracovníkovu informovanost o jejich uplynulém životě, se kterou souvisí i

pracovníkovo pochopení uživatelova jednání. Výhodou, která byla dále uváděna, je

možnost rozhovoru. Dva respondenti této skupiny nedokázali zhodnotit výhody či

nevýhody zaváděné práce s biografií. Jedna uživatelka uvedla jen nevýhodu, kterou

shledala v počtu personálu, kterého je dle jejích slov málo. Dva uživatelé uváděli

nevýhodu, kterou bylo uživatelovo onemocnění. Respondenti z řad rodinných příslušníků

uváděli mezi výhody informovanost pracovníka o uživateli, poskytování individualizované

péče, téma pro vedení rozhovoru. Nevýhoda byla těmito respondenty shledána zejména

v uživatelově onemocnění, které souvisí s poruchou paměti.

- Odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria:

Dotázaní respondenti považují dosažení určitého stupně formálního vzdělání za důležitý,

bez kterého by pracovník nemohl vykonávat svou práci. Všechny dotázané pracovnice

Domova splnily kvalifikační požadavky, které jim klade zákon č. 108/2006 Sb., o

sociálních službách. U pracovnic sociální péče je nutné dále splnit kvalifikační kurz

pracovníka v sociálních službách. Není mezi nimi žádný pracovník, který by tyto

požadavky nenaplnil. Jedna pracovnice hodnotí toto dosažené vzdělání za velice důležité,

jak sama přiznává, jsou určitá

pracovní zařazení, u kterých je toto potřeba, neboť se při něm získají zkušenosti a

informace, které se využijí při výkonu práce. Ona sama to vztahuje ke svému pracovnímu

zařazení v Domově a obává se toho, že pokud by byl na její pozici pracovník bez

dostatečného formálního vzdělání, mohl by ohrozit uživatelovo zdraví. Většina

respondentů dvou zbývajících skupin považuje dosažení tohoto formálního vzdělání za

důležité, bez kterého by pracovník nemohl být přijat do pracovního poměru. Dotázané

pracovnice rovněž poukázaly na neabsolvování školení, které by se týkalo zaváděné práce

104

s biografií. Upozorňují na malý počet stávajících pracovnic, které toto školení absolvovaly.

Přiznávají, že je potřeba, aby toto školení absolvovaly všechny pracovnice. Také vnímají

potřebu a nutnost absolvovat rozšiřující kurz, který by byl zaměřen na osoby trpící

poruchou paměti. Dotázané pracovnice toto shledávají za potřebné pro výkon své práce i

převažující počet uživatelů cílové skupiny domova se zvláštním režimem. Pracovnice

neabsolvující tato školení to hodnotí jako nevýhodu při zavádění práce s biografií.

Přiznávají, že jej potřebují, pokud mají dle tohoto modelu pracovat s uživatelem. Tuto

jejich potřebnost absolvovat příslušný typ semináře lze shledat za pozitivní potenciál,

kterého je možné využít. Budou-li pracovnice vyslány na školení, které se bude věnovat

práci s biografií, bude to jimi shledáno za nutnost. Školení rády absolvují, neboť budou

motivovány pro to, aby se dozvěděly bližší informace o práci s biografií, která je

v Domově zaváděna. Z rozhovoru vyplynulo, že pracovnice jsou ochoty vzdělávat se, a

tato jejich ochota by měla být využita. Rovněž praktické zkušenosti byly dotázanými

respondenty hodnoceny jako potřebné, avšak pracovnice tyto zkušenosti nevnímají jako

nutnost, bez které by daný člověk nemohl být pracovníkem.

- Pracovníkovy osobnostní rysy:

Kromě pracovníkovy odbornosti uváděli všichni dotázaní respondenti další vlastnosti,

které byly zařazeny do této oblasti. Všechny pracovnice považovaly komunikaci za

zásadní, bez které si nedokáží práci představit. Nejedná se jen o komunikaci s uživateli, ale

také mezi kolegyněmi. Komunikaci přikládají velký význam, neboť se prolíná téměř všemi

činnostmi, které vykonávají. Pracovnice přiznávají, že aby byla komunikace s uživatelem

efektivní, je třeba, aby ji přizpůsobili danému uživateli a komunikace tak byla pro obě

zúčastněné strany srozumitelná. Tato vlastnost byla hodnocena i jedním respondentem

z řad rodinných příslušníků uživatele Domova. Všichni dotázaní respondenti uváděli

empatii, trpělivost a pozitivní vztah k práci za důležitý. Dle jejich názoru je třeba, aby tyto

vlastnosti pracovník Domova měl. Vlastnost empatie je pracovnicemi taktéž často

uváděna, neboť tuto vlastnost dávají do spojitosti s cílovými skupinami Domova. Dle

jejich názoru je třeba, aby byl pracovník empatický k projevům uživatelů. Pracovnice také

vnímají spolupráci a týmovost za potřebnou. Zdůvodňují to tím, že nepracují v profesi, kde

by byl každý pracovník sám za sebe. Při vykonávání této práce je potřeba, aby byl

pracovník schopen spolupráce a práce v týmu, což se projeví již při předávání nových

informací o uživateli. Je třeba, aby je pracovník poskytl dalším pracovníkům, které je

mohou využít při své práci. Rovněž byla tato vlastnost spojována s tou skutečností, že je

v Domově malý počet pracovníků. Mezi respondenty byl v rozhovorech dále hojně uváděn

105

pozitivní vztah k práci, který by měl pracovník mít. Pracovnice shodně poukazují na to, že

mají k této práci kladný vztah. Rovněž upozorňují na to, že tuto práci nemůže vykonávat

člověk, který pro to není „nastaven“. Dle jejich názoru by jím vykonávaná práce nebyla

kvalitní, rovněž by jej nikterak nenaplňovala a tento pracovník by přistupoval ke své práci

jen jako ke zdroji svého příjmu. Další vlastností, která byla respondenty uváděna, byla

trpělivost. Nejen pracovnice, ale i rodinní příslušníci vnímají trpělivost za důležitou

vzhledem k uživatelům cílové skupiny domova se zvláštním režimem. Pracovnice

přiznávají, že je obecně nutné seniorům věnovat čas a nijak na ně nepospíchat, nelimitovat

je časem.

- Využití biografií při péči o uživatele:

Tato oblast se částečně prolíná již v části výhody a nevýhody zaváděné práce s biografií a

vnímaných cílech. Respondenti přiznávají, že využívají práci s biografií při rozhovorech

s uživateli Domova. Kladně je jimi hodnocena práce s biografií jako nástroj komunikace,

který pracovnice aktivně využívají. Většina dotázaných respondentů kladně vnímají využití

práce s biografií při komunikaci. Vnímají kladně práci s biografií jako nástroj komunikace,

který je pracovnicemi aktivně využíván. Dle jejich hodnocení usnadňuje práce s biografií

komunikaci s uživateli. Nejenže jejím prostřednictvím snadněji komunikaci zahájí, ale

komunikace je dle jejich názoru smysluplnější, neboť se dotýká uživatelova života.

Nejedná se tedy o rozhovor na zcela neutrální téma, který by byl veden jen za tím účelem,

aby se odstranilo ticho. Jak už bylo v textu dříve uvedeno, tak práce s biografií může být

využita téměř při každém kontaktu s uživatelem v prostředí Domova. Pracovnice využívají

práci s biografií při práci s uživatelem často. Poukazují na její využitelnost, která není

podmíněna vytvořením určitých podmínek. Práci s biografií mohou využít již při

počátečním oslovení uživatele, využívají ji v průběhu celého dne. Práce s biografií může

být využita při péči o osobu uživatele, stravování, aktivizačních činnostech, oblékání,

odpočinku… Pracovnice taktéž pozitivně hodnotily nynější spolupráci s uživatelem

Domova. Všechny shodně poukazují na pozitivní spolupráci, kterou uvádějí do souvislosti

s vytvořením příjemné atmosféry, která je vytvořená díky uskutečněnému rozhovoru.

Dodávají, že je nyní vše v poklidu, bez většího napětí, stresu, než jak tomu bylo dříve.

Nynější práci hodnotí efektivně. Respondenti všech skupin apelovali na to, že

prostřednictvím zaváděné práce s biografií může být uživatelům poskytnuta

individualizovaná péče, která může být obsažena i v rámci aktivizačních činností.

Prostřednictvím zaváděné práce s biografií se poskytuje individualizovaná péče, což je dle

pracovnic zásadní. Přiznávají, že by se měla uživatelům poskytovat jen individualizovaná

106

péče. Tato jejich hodnocení je potvrzováno a zdůvodňováno i rodinnými příslušníky

uživatele Domova. Kladně jsou také hodnoceny aktivizační činnosti, které se dle jejich

názoru přiblížily více činnostem běžného života, což vede k jejich smysluplnosti u

uživatelů. Respondenti z řad pracovnic Domova a uživatelů Domova poukazují na

zavedení nových aktivizačních činností.

V rámci axiálního kódování byly výše uvedené vzniklé subkategorie zasazeny do

paradigmatického modelu s cílem pojmenování centrální kategorie (využití biografie při

péči o uživatele Domova), která byla způsobena příčinnými podmínkami (poskytování

stejné péče uživatelům obou pobytových sociálních služeb). Jev byl zasazen do kontextu

(univerzálnost péče poskytované uživatelům Domova) a byly také pojmenovány

intervenující podmínky (kladné hodnocení zaváděné práce s biografií, pracovníkova ochota

vzdělávat se v tomto směru, vnímání cílů zaváděné práce s biografií, vnímání pozitiv a

negativ zaváděné práce s biografií, pracovníkova odbornost, pracovníkovy osobnostní

rysy) a dále strategie jednání a interakce (změna jednání sociálního pracovníka se

žadatelem a následným zájemcem o sociální službu, úprava stávajících dokumentů, které

se týkají standardu kvality sociálních služeb č. 3 a 4, pracovníkovy aktivity v rámci

zaváděné práce s biografií a absolvování semináře na zaváděnou práci s biografií).

Následek, který byl stanoven, je poskytování individualizované péče vycházející

z uživatelovy biografie

V selektivním kódování byly vytvořené subkategorie znovu vsazeny do

paradigmatického modelu. Centrálním jevem bylo zvoleno poskytování individualizované

péče vycházející z uživatelovy biografie, které bylo v axiálním kódování následek.

Příčinnými podmínkami byly označeny pracovníkovy praktické zkušenosti a odpovídající

pracovníkovy osobnostní rysy. Za kontext byla označena odpadající univerzálnost péče

poskytované uživatelům Domova. Intervenujícími podmínkami byl označen pracovníkův

vlastní postoj k zaváděné práci s biografií, pracovníkovo přesvědčení o smyslu práce

s biografií, kladný pracovníkův postoj ke své práci, komunikační schopnosti pracovníka,

týmovost, spolupráce s ostatními pracovníky Domova. Vytvoření podrobnější tiskopisu pro

žadatele týkajícího se práce s biografií, podpora spolupráce s rodinou uživatele Domova,

podpora absolvování stáže v zařízení, v němž je práce s biografií již zahrnuta do péče o

uživatele Domova, podpora absolvování stáže v zařízení, v němž je práce s biografií již

zahrnuta do péče o uživatele, byly stanoveny jako strategie jednání a intervence.

Následkem je pracovník poskytující péči s lidskou tváří.

107

Na začátku všeho stojí pracovník, jako člověk, který svou osobností, přístupem,

profesionalitou, vstupuje v rámci svého pracovního zařazení do různých vztahů. V prvé

řadě se jedná o pracovníky, kteří jsou v rovině kolegiální či nadřízené, dále jsou to

uživatelé a rodinní příslušníci těchto uživatelů, s nimiž se tento pracovník setkává. Prvotní

osobou, která se často setká se zájemcem o poskytovanou sociální službu, je sociální

pracovník, který je prvotním příjemcem informací. Na něm do jisté míry záleží, jaké

informace o zájemci získá. On je prvním, kdo na těchto získaných informacích bude

pracovat a rozšiřovat je, pokud si zájemce podá žádost o umístění do Domova a pokud

budou splněna další kritéria pro proces jeho přijetí. V průběhu tohoto procesu získává

sociální pracovník další informace, které budou žádoucí pro poskytování individualizované

péče, která bude vycházet z uplynulého uživatelova života. Zde se projeví jeho

profesionální přístup, neboť on bude tou osobou, která bude žadatele, případně jeho

rodinného příslušníka provázet procesem přijetí a bude pro ně důležitou osobou, která jim

může poskytnout informace týkající se poskytování sociální služby. Čím více kvalitnější

informace sociální pracovník o žadateli a stávajícím uživateli získá, tím mu bude moci být

poskytována pracovnicemi přímé péče výše uváděná individualizovaná péče. Pracovnice

přímé péče mu budou moci poskytnout odpovídající podporu a pomoc a budou na tyto

prvotní informace postupně navazovat a rozšiřovat je. Pro to je důležité, aby byl pracovník

nejen schopen komunikace, ale také práci v týmu, neboť je nutné si získané informace o

uživateli předávat. I v případě pracovnic přímé péče je důležité, jaké budou mít přístup

k uživateli Domova a jeho rodinným příslušníkům, jaké bude jejich vystupování a

vzájemná komunikace s těmito osobami. Na pracovníkovi jako takovém záleží tedy

nejvíce, jak bude implementovat získané informace o uživateli v rámci zaváděné práce

s biografií do péče. Jestliže se bude jednat o pracovníka, který tuto práci vykonává jen za

účelem pravidelného měsíčního příjmu, nebude jej práce jednak naplňovat, nebude v ní

spokojen, zaváděná práce s biografií a z ní plynoucí informace o uživateli a jeho

uplynulém životě neučiní u něj žádné změny. V Domově může být zavedena jakákoliv

metoda či změna, ale aby byla efektivní, prospěšná a byla využívána při práci s uživateli,

záleží na daném pracovníkovi a jeho přístupu k této metodě či změně. Může být k dispozici

nepřeberné množství informací o uživateli, pomůcek, ale záleží na pracovníkovi, jak tyto

věci použije při své práci s uživatelem. Aby byla tedy v Domově poskytována „péče

s lidskou tváří“, jak uvádí sám Prof. Böhm, je důležité, aby ji poskytoval pracovník, jako

člověk, který bude vnímat svou práci jako své poslání a bude chtít vnitřně poskytovat

uživateli péči takovým způsobem, jaký by si i on sám přál, aby mu péče byla jednou

108

poskytována. Přestože jen je několik stávající pracovnic, které absolvovaly základní kurz

práce s biografií, využívají při práci s uživatelem zaváděnou práci s biografií. Kladem této

práce je zhodnocení stávající poskytované péče pracovnicemi Domova, dle kterých se díky

zaváděné práci s biografií zvyšuje kvalita poskytované péče. Velkým přínosem je změna

pracovníkova přístupu k uživateli Domova, jak pracovnice v rozhovorech uváděly. Došlo

nejen ke změně přístupu, ale také ke změně jejich pohledu na uživatele Domova. Uživatele

nyní přijímají jako osobnost, která prožila svůj život.

Výzkumným cílem empirické části bylo zhodnotit práci s biografií, která byla

zaváděná do péče o uživatele Domova. Respondenty je zaváděná práce s biografií kladně

hodnocena. Zejména pracovnice Domova ji vnímají velice kladně, neboť může být tato

metoda implementována do každodenního setkání s uživatelem, aniž by k tomu bylo nutné

vytvoření potřebných podmínek. Pracovnice Domova pozitivně hodnotí zejména výhody,

které tato práce s biografií přináší. Respondenti z řad uživatelů hodnotí práci s biografií

kladně zejména kvůli pracovníkově znalosti uživatele, tématu rozhovoru a respektování

uživatelova rozhodnutí či zvyků. Rodinnými příslušníky je kladně hodnocena zejména

individualizované poskytování péče danému uživateli a dále hodnotí kladně i zájem

pracovníka o uživatele. Pracovnice Domova přiznávají, že práce s biografií není zcela

využívána u všech uživatelů. Ať je to z důvodu chybějících informací, kdy uživatel

nezodpoví tyto otázky vzhledem ke svému onemocnění či z důvodu, že rodina tyto

informace neví. I v tomto případě se však pracovnice snaží získat alespoň některé

uživatelovy biografické údaje, které by mohly být jakousi spojovací nití, která by mohla

vyvolat další vzpomínky.

Došlo také k potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz.

1. Předpokládám, že práce s biografií nebude v Domově úspěšně zavedena, neboť její

zavedení závisí na jednom pracovníkovi, který není vedoucím pracovníkem.

Tato hypotéza byla falzifikována, neboť práce s biografií byla úspěšně zavedena

v Domově, přestože tak učinil pracovník, který nebyl vedoucím pracovníkem. Práce

s biografií je zavedena do péče o uživatele, což je doloženo i změnou aktivizačních

činností, individuálním plánováním a především poskytnutí individualizované péče

uživateli Domova.

2. Předpokládám, že práce s biografií nebude pracovnicemi Domova kladně ohodnocena

a považována za prospěšnou, neboť ony sami nebyly těmi osobami, kdo tuto metodu

v Domově chtěl uvést do praxe.

109

I tato hypotéza byla falzifikována. Pracovnice Domova kladně hodnotí práci s biografií a

považují ji za prospěšnou vzhledem k cílovým skupinám uživatelů Domova.

3. Předpokládám, že prostřednictvím práce s biografií dojde ke změněně pohledu

pracovnic na samotného uživatele Domova.

Hypotéza byla verifikována. Pracovnice změnily svůj pohled na uživatele v důsledku práce

s biografií a informacemi z uživatelova života. Kromě svého pohledu na uživatele došlo i

ke změně jejich přístupu k samotnému uživateli.

4. Předpokládám, že uživateli Domova bude práce s biografií kladně hodnocena, neboť

bude vycházet z jejich života.

Tato hypotéza byla dotázanými respondenty z řad uživatelů verifikována. Došlo z jejich

strany ke kladnému hodnocení této práce s biografií. Své zdůvodnění uváděli do

souvislostí s tím, že pracovníci budou znát jejich život, budou s nimi moci vést rozhovor,

pracovníci budou respektovat jejich rozhodnutí a zvyky.

5. Předpokládám, že rodinní příslušníci a osoby blízké uživatele Domova budou práci

s biografií nakloněni a spolupráce s nimi bude velmi dobrá, neboť v centru bude jejich

blízká osoba.

Dotázaní respondenti tuto stanovenou hypotézu verifikují. Všichni dotázaní respondenti

kladně zhodnotili zaváděnou práci s biografií a byli nakloněni spolupráci. Současně však

přiznávají, že neznají příliš detailně život svého blízkého.

6.10 Doporučení pro praxi

Výzkumné šetření bylo zaměřeno na práci s biografií, která byla v Domově zaváděná.

Z uskutečněných rozhovorů vyplynulo kladné hodnocení této metody a rovněž také

zajímavé poznatky. V případě uživatelů cílové skupiny domova se zvláštním režimem by

bylo vhodné, kdyby uživatel či jeho rodinní příslušníci již na začátku diagnostikování

uživatelovy poruchy paměti, získali základní informace o této práci s biografií a rovněž by

jim byl předán i tiskopis obsahující příslušné otázky. Vzhledem k prognózám o zvyšujícím

počtu stárnoucích lidí s poruchou paměti, by mohla být tato práce s biografií zahrnuta do

strategií na vyšších úrovních. Mohla by být vytvořena k těmto účelům příručka, která by

obsahovala základní údaje o stárnutí, onemocněních paměti a dále i popis práce s biografií

včetně rozpracovaných otázek.

110

7. Uskutečněné změny v rámci zavedení práce s biografií v Domově

V rámci zavedení práce s biografií v Domově, která vychází z psychobiografického

modelu péče dle Prof. Böhma, došlo zatím k těmto změnám.

7.1 Charitní domov sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a

denní stacionář

V Domově došlo také k obnově barevného označení schodiště, které je u hlavního

vchodu do Domova. Došlo také k výměně stávajících zámků dveří, které mohou být

užívány uživateli a jejich nahrazení bezpečnostními zámky. Tímto krokem došlo k

vytvoření systému, který spočívá v univerzálním klíči. Byl také rozšířen počet madel, které

jsou umístěny v Domově. Došlo také k navýšení počtu osvětlení v Domově, které bylo

zvýšeno v místech pro uživatele centrálních.

Byla zakoupena a nainstalována zahradní sedačka, která je uživateli v letních

měsících využívána. Pro tyto účely byl také zpevněn povrch části trávníku, který byl

opatřen zámkovou dlažbou. Dlažbou byly odstraněny nerovnosti v trávníku, což některým

uživatelům zhoršovalo použití výše uvedené sedačky. V rámci aktivizačních činností, které

spočívají v pěstování zeleniny, byla část trávníku přeměněna v záhony.

7.2 Proces přijetí žadatele do Domova

Nejprve došlo ke změně tiskopisu Sociální šetření a ve způsobu předání informací

z tohoto uskutečněného šetření. K tomuto kroku došlo v červnu 2013. Dříve byl tento

tiskopis pouze nakopírován a předán vedoucí směny (zdravotní sestře, která byla ve

službě). Byl rovněž vytvořen zcela nový tiskopis Zmapování denních činností a zvyklostí,

které mapují průběh dne žadatele před jeho přijetím do Domova. Potřebnost tohoto

tiskopisu se v praxi ukázala jako podstatná. Informace, které jsou tímto tiskopisem

získány, jsou především pro pracovnice sociální péče, neboť mapují průběh dne

konkrétního uživatele. Tím se individualizuje poskytovaná péče, neboť se snažíme, aby si

uživatel co nejvíce uchoval režim dne, včetně svých zvyklostí a rituálů, na který je zvyklý.

Tento tiskopis obsahuje také oblast vyplnění volného času. Umožňují-li to podmínky

v Domově, snažíme se, aby si uživatel zachoval své zájmy i po přijetí do Domova. Při

zpracovávání tiskopisu Zmapování denních činností a zvyklostí je kladně hodnocena

přítomnost rodinného příslušníka či osoby blízké, jedná-li se o žadatele spadající do cílové

skupiny domova se zvláštním režimem. Tato osoba může některé informace, které jsou

uvedeny žadatelem, doplnit či upřesnit. Od měsíce června 2013 se realizují dvě sociální

šetření. Jedno se koná v místě, kde žadatel aktuálně pobývá, druhé sociální šetření se

realizuje v Domově a je spojené s jeho prohlídkou. Žadateli, rodinnému příslušníkovi či

111

osobě blízké je při druhém sociálním šetření předána Smlouva o poskytnutí služby sociální

péče v Charitním domově sv. Zdislava, souhlasy, které vyjadřují žadatelovo přání a další

tiskopisy související s přijetím do Domova. Je předán rovněž i informační materiál o práci

s biografií, která je v Domově zaváděna. Tento materiál je předáván od září 2013. Žadatel,

rodinný příslušník nebo osoba blízká je požádána o jeho vyplnění, které bude základním

podkladem pro další práci s uživatelem v tomto směru. Získané informace jsou z tiskopisu

poté pracovníky Domova dále rozšiřovány a tím je tvořena uživatelova biografie. Žadatel,

rodinný příslušník či osoba blízká je požádána o přinesení osobních věcí, ke kterým má

uživatel určitou citovou vazbu. Důvodem předání těchto dokladů před samotným přijetím

žadatele do Domova je ta skutečnost, aby si žadatel ve spolupráci s rodinným příslušníkem

nebo osobou blízkou mohl veškeré dokumenty v dostatečném časovém horizontu

prostudovat a seznámit se s nimi, aniž by byl časově omezen v okamžiku svého přijetí do

Domova. Zároveň je mu umožněno připravit si otázky, na které by mohlo být při přijetí

opomenuto. Tento krok vyústil ve změnu průběhu procesu uživatelova přijetí do Domova,

který není zaměřen jen na administrativní záležitosti, ale je v něm ponechán prostor pro

získání informací o samotném uživateli. Při přijetí do Domova dochází k vytvoření

uživatelova rodokmenu, který obsahuje informace o rodinných příslušnících, ale současně

při tom dochází k získání informací o přátelích, známých, kteří by uživatele mohli

v průběhu jeho pobytu v Domově navštívit. Dříve se uživatelům rodokmen netvořil. Je

vytvářen také Individuální plán poskytované péče, která bude uživateli v Domově

poskytována. Cílem je nastavení kvalitní péče, která bude podporovat uživatelovy

zachovalé schopnosti a nebude docházet k jeho „přepečovávání“ a přebírání jeho

schopností personálem Domova. Současně se bude Domov snažit přiblížit uživatelově

předcházejícímu životu. Nejde jen o uspokojení základních potřeb, kterými je strava a

hygiena. Současně nastavené Individuální plány péče se týkají oblasti volného času a jeho

vyplnění, ale obsahují rovněž i uživatelovy zvyky, které si přeje v Domově zachovat.

„Před přijetím jsou důležitá data, která jsou důležitá pro péči a ošetřování, zaevidována.“1

Veškerá data uvedená v příslušných tiskopisech jsou sociálním pracovníkem zpracována

v textovém editoru Microsoft Office Word a předána v tištěné podobě vedoucí směny

(zdravotní sestře, která je ve službě).

1 zdroj http://www.wds-bad-arolsen.de/das-boehm-konzept-vollstaendige-version.html

112

7.3 Aktivizační činnosti realizované v Domově

V samostatné kapitole věnující se aktivizačním činnostem jsou uvedeny aktivizační

činnosti, které jsou v Domově realizovány. Prostřednictvím zavádění práce s biografií

došlo k zařazení nové aktivity do harmonogramu aktivizačních činností. Nově zavedenou

pravidelnou aktivitou představuje pečení, které sklidilo u uživatelů Domova úspěch.

Z tohoto důvodu bylo pečení zařazeno jako pravidelná aktivita jedenkrát týdně. Důvodem

tohoto úspěchu může být ta skutečnost, že pečení představuje pro uživatele zcela běžnou a

přirozenou činnost, která se provádí téměř v každé domácnosti. Při pečení se využívají

různé činnosti, které jsou zautomatizované a uložené v implicitní paměti, neboť se dělají

celoživotně. Nespornou výhodou pečení je trénink jemné a hrubé motoriky, kognitivní

funkce a stimulují se rovněž smysly. Se smyslovými vjemy se mohou objevit i různé

asociace v dlouhodobé paměti. Pečení přináší také uživatelům konkrétní hmatatelné

výsledky. Výsledek dopoledního pečení je následně odpoledně rozdělen mezi uživatele

Domova, kterým je dle jejich přání uvařena káva nebo čaj, jenž je naservírován v jejich

pokoji či ve společných prostorách Domova za přítomnosti dalších uživatelů. Při posezení

ve skupině si mohou společně povídat či poslouchat hudbu, která jim hraje k poslechu.

Další aktivitou, která je nově zařazena do aktivizačních činností, je návštěva místní

galerie. Tato návštěva se uskutečňuje první středu v měsíci, kdy mají uživatelé vstup

zdarma. Tato aktivita sebou přináší nejen procházku a kontakt s běžnou populací, ale také

úpravu uživatelova zevnějšku, který je zejména pro uživatelky důležitý. Uživatelky mají

návštěvu galerie spojenou s významnou událostí, na kterou se předem pečlivě připravovaly

- volily si pro tento okamžik jiné oblečení, než které měly oblečeno, když byly ve své

domácnosti. Aktivizační pracovnice podporuje uživatelky při zachování těchto jejich

zvyklostí, jež jsou spojené s návštěvou galerie. Účastní-li se této aktivity uživatel, je i u něj

podporováno zachování výše uvedených zvyklostí, které se týkají návštěvy galerie.

Potřebují-li uživatelé podporu či pomoc aktivizační pracovnice např. líčení, příprava

kabelky jako nezbytného doplňku, velmi ráda tak učiní. Po prohlídce uměleckých děl

v galerii následuje návštěva nedaleké cukrárny, kde mají uživatelé možnost objednat si

nápoj dle své chuti, který může být doplněn zákuskem.

Rovněž pěstování ovoce a zeleniny na zahradě Domova je nově zařazenou

aktivitou. Uživatelé mohou nejen pomoci při samotném pěstování, ale i v době sklizně.

Kdykoliv mají uživatelé chuť na ovoce, mohou si je utrhnout sami či jim při tomto úkonu

může být nápomocen kterýkoli člen personálu Domova. Většina z uživatelů měla dříve

113

zahrádku a tato činnost může patřit mezi běžné denní činnosti, které tvořily součást jejich

života.

Dámské dopoledne patří mezi nově vzniklou aktivitu, která je v Domově

realizována. Je tomu jedenkrát měsíčně v dopoledních hodinách. Tato aktivita je zaměřena

na péči a úpravu nehtů. Kromě samotné úpravy délky a tvaru nehtu je součástí i jemná

masáž rukou, při které se mají uživatelky možnost uvolnit se a maximálně se věnovat této

činnosti. Pro vytvoření příjemné nálady byla činnost doplněna hudbou. Závěrečná část

Dámského dopoledne představuje možnost nalakování nehtů lakem, který si uživatelky

sami zvolí. Na výběr mají několik laků - od bezbarvého laku až po nejrůznější odstíny

růžové a červené. Uživatelky o tuto výše popisovanou aktivitu projevují velký zájem a při

svém odchodu se dotazují, kdy se bude znovu opakovat.

Další nově zavedenou aktivitou byla Kosmetika. I tato činnost se provádí jednou

měsíčně ve společenské místnosti či individuálně na pokoji uživatele. Tato aktivita

představuje jemné odlíčení pokožky obličeje uživatelsky a poté masáž obličeje a dekoltu

krémem.

Má-li uživatel zájem o procházku do města, je to individuálně domluveno a

zrealizováno aktivizační pracovnicí, pracovnicí sociální péče či sociálním pracovníkem.

Při této procházce si uživatelé mohou rovněž nakoupit, potřebují-li něco. Bude-li se jejich

přání opakovat, je možné to zahrnout do jejich individuálního plánu.

Vzhledem k převažujícímu počtu uživatelů cílové skupiny domova se zvláštním

režimem, je zde snaha o vytvoření pravidelných aktivit, které mohou uživatelům pomoci

s orientací v čase. Pokud se budou aktivity opakovat, může se uživatel za jejich pomoci

orientovat, neboť může mít spojenou určitou aktivitu s jistým dnem. Jednou takovou

aktivitou, která byla nově zařazena do týdenního harmonogramu aktivizačních činností

pořádaných v Domově, jsou Filmové středy. Od 13:30 je ve společenské místnosti

promítán film. Místnost je pro tuto aktivitu přizpůsobena, tzn. židle jsou dány vedle sebe

do řad, aby tak co nejvíce uživatelů mohlo film sledovat. Rovněž jsou staženy žaluzie, což

navodí atmosféru kina, jak sami uživatelé přiznávají.

V průběhu roku se také na zahradě Domova griluje. Uživatelé mohou sedět taktéž

na zahradě či v jídelně, kde je pořádané hudební vystoupení nebo je jim pouštěna hudba.

Někteří uživatelé si čas vyplní i tancem.

Součástí orientace prostorem došlo k úpravě společných prostor (zejména chodeb),

které orientaci usnadní. Na stěny byly nalepeny ukazatele směru důležitých místností

(např. jídelna, kaple, zahrada, toaleta).

114

U některých uživatelů byly označeny dveře do jejich pokoje obrázkem, který je pro

ně určitým způsobem významný. Tato informace byla získána především z uživatelovy

biografie a spolupráce s jeho rodinnými příslušníky, kteří chodí uživatele navštěvovat.

Takto zvoleným označením, je u uživatele podporována orientace místem, neboť tímto

označením je naveden do svého pokoje, který obývá.

Prostory Domova jsou vyzdobeny tak, aby výzdoba korespondovala aktuálnímu

ročnímu období. Pro tyto účely je v jídelně Domova k dispozici velká nástěnka, na které je

denně aktualizován datum, den v týdnu, měsíc, rok a roční období. Na chodbě ve druhém

nadzemním podlaží (v prvním patře) je také kalendář, na kterém je rovněž denně

aktualizován den. Každý uživatel má na svém pokoji také kalendář, do kterého je možné,

na základě jeho přání, zapsat návštěvy lékaře, datum narození blízkých osob, termín

výplaty důchodu, termín hudebního vystoupení v Domově a další důležité informace.

7.4 Zakoupení těchto pomůcek

Vzhledem k zaváděné práci s biografií je také zamýšleno zakoupení těchto věcí:

- velká tabule, která bude umístěna ve druhém nadzemním podlaží, kde bude uveden rozpis

aktivizačních činností na daný týden

- diktafon

- několik velkých nástěnných hodin, které budou umístěny na strategických místech v

Domově

- několik klip rámů s plakáty herců, prezidentů… dříve narozených

- mapa Československa a okolních zemí

- gramofon a klasické desky s hudbou

- trhací kalendáře do všech pokojů a společných prostor Domova

Bylo-li by to architektonicky možné, došlo by ke zřízení několika místností, které

by byly vybaveny příslušným nábytkem, který by odpovídal jejich účelu např. kuchyně,

ložnice. Ve společenské místnosti by došlo k obměně stávajícího nábytku, který by byl

nahrazen několika sedačkami, křeslem. Tento nábytek by byl doplněn drobnostmi, které by

dotvářely dojem obývacího pokoje, jež by vycházel z principu normality uživatelů. Rovněž

by byla tato místnost vymalována způsobem, který byl pro tu dobu typický.

115

Obr. č. 5 Obývací stěna

Zdroj KNAPÍK, J., FRANC, M. a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967., s. 581

Obr. č. 6 Kuchyňská linka

Zdroj KNAPÍK, J., FRANC, M. a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-

1967., s. 581

Také by došlo k výměně stávajících pákových baterií, které jsou pro uživatele cizí a

leckdy mají problém s jejich ovládáním. Nahrazeny by byly za kohoutkové vodovodní

baterie.

V rámci zaváděné práce s biografií je zamýšleno vytvoření pexesa, které bude

tvořeno fotografiemi dříve narozených herců a zpěváků, které budou zvětšeny a

zalaminátovány.

Aktivizační pracovnice pořizuje fotografie hlavních jídel, které budou sloužit pro

uživatelovu volbu jídla, neboť si uživatelé volí ze tří hlavních jídel. Budou-li mít

k dispozici fotografie hlavních jídel, mezi kterými si mají vybírat, může jim to jejich volbu

usnadnit. Na základě fotografií si budou moci představit, jaké jídlo se skrývá pod kterým

116

názvem. Fotografie budou poté vyvěšeny na nástěnce ve společné jídelně, aby uživatelé

věděli, co je daný den k obědu. Každý den se tato nástěnka bude aktualizovat.

Mají-li uživatelé zájem o měsíční přehled aktivizačních činností, které se budou

v Domově realizovat, obdrží jej od aktivizační pracovnice.

117

ZÁVĚR

Stárnutí populace není výsadou jen v České republice, neboť je tento jev

charakteristický i pro další země, ve kterých se bude počet starých lidí v budoucnu zvyšovat.

Věková pyramida vyjadřující vzájemný poměr různých věkových skupin populace se změnila

a „převrátila“. Její koruna se stále rozšiřuje, což má za následek, že se její kmen zužuje.

V kombinaci s poklesem natality se bude zvyšovat podíl starších osob na celkové populaci.

Život moderních lidí se stále zkvalitňuje, jak nám naznačuje zcela evidentní nárůst počtu

stárnoucích a starých lidí v populaci. Větší počet lidí má nyní přímou zkušenost se stářím.

Starší lidé tvoří významnější část populace, než tomu bylo kdykoli v minulosti.

Tato rigorózní práce se věnovala zavádění práce s biografií do péče o uživatele

Domova, prostřednictvím které lze poskytovat, nejen odpovídající péči těmto uživatelům, ale

také více porozumět jejich projevům, které je často změněno v důsledku jejich onemocnění.

V případě výše uvedeného pobytového sociálního zařízení jsou uživatelé domova se

zvláštním režimem převažující cílovou skupinou uživatelů. Pokud je známa uživatelova

biografie, je možné, aby mu byla poskytována individualizovaná péče způsobem, který není

pro uživatele cizí. Díky práci s biografií je možné, aby byla péče poskytována lidským

způsobem, což je také jedním z podstatných charakteristik tohoto modelu péče.

Teoretická část popisovala v několika kapitolách pobytové sociální zařízení, proces

přijetí, aktivizační činnosti a v neposlední řadě byl v základních bodech charakterizován

psychobiografický model péče dle Prof. Böhma. Na teoretickou část navázala část empirická,

která byla zaměřena na kvalitativní výzkum, jenž probíhal formou rozhovorů s několika

respondenty, kteří byli zastoupeni pracovnicemi Domova, uživateli Domova a rodinnými

příslušníky uživatelů Domova. Pro analýzu získaných dat byla zvolena metoda otevřeného,

selektivního a axiálního kódování, která byla použita nejen kvůli počtu respondentů, ale také

kvůli hlubšímu pochopení všech souvislostí. Cílem této empirické části bylo zjistit, jak je

respondenty hodnocena zaváděná práce s biografií. Z otevřeného kódování vzešly tři hlavní

kategorie Poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve, a jak je to nyní, Práce s  biografií aneb

péče s lidskou tváří, Pracovník jako garant poskytované péče aneb každý to být nemůže.

Každá z těchto vzniklých kategorií obsahovala několik samostatných subkategorií, které byly

v rámci axiálního a selektivního kódování zaneseny do paradigmatického modelu. Centrální

kategorií, která byla získána prostřednictvím zakotvené teorie je Pracovník poskytující péči

s lidskou tváří. Získaný výstup je potvrzením, že práce s biografií byla vhodně zvolená pro

změnu v poskytování sociální služby. Důvodem je i to, že došlo ke změně pracovníkova

přístupu k uživateli a pohledu na něj.

118

Příjmení a jméno autora: Jana Kořínková

Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky

Název rigorózní práce: Zavedení práce s biografií do péče o uživatele Charitního domova

sv. Zdislava

Počet znaků: 261 819

Počet příloh: 4

Počet titulů použité literatury: 35

Klíčová slova: uživatel, Domov, práce s biografií, aktivizační činnosti, sociální pracovník,

psychobiografický model péče dle Prof. Böhma

Předložená práce se v teoretické části věnovala popisu Charitního domova sv. Zdislava.,

které je pobytovým sociálním zařízením, ve kterém je zaváděná práce s biografií do péče o

uživatele. Další kapitola se věnovala procesu přijetí uživatele do tohoto Domova, což je

v kompetenci sociálního pracovníka, který je taktéž v práci popisován. Jsou zde také

popsány i aktivizační činnosti, které se v Domově realizují a uživatelé mají možnost,

vyplnit si jimi svůj volný čas. Poslední kapitola se věnovala stručné charakteristice

psychobiografického modelu péče dle Prof. Böhma, jehož součástí je i práce s biografií.

Empirická část byla zpracována formou kvalitativního výzkumu. Prostřednictvím

zakotvené teorie byly analyzovány uskutečněné polostrukturované rozhovory, které byly

provedeny se třemi skupinami respondentů. Empirická část měla stanovené dva cíle:

Jakým způsobem je využívána práce s biografií při péči o uživatele Domova a Jaké jsou

shledávány výhody a nevýhody zaváděné práce s biografií v praxi? Výsledky provedeného

výzkumu jsou prezentovány v závěru této práce.

Klíčová slova v angličitně: user, home, work with psyhobiography, motivational activities,

social worker, psychobiographical model of the care by Prof. Böhm

The theoretical part of the presented thesis was dealing with description of the Charity

home St. Zdislav, which is residential care home, where is introducing work

with psychobiography to the care about users. Next chapter was dealing with the way of

taking in the occupants of this Home, which is in competence of social worker, who is also

described in this thesis. There are also described the motivational activities, that are

realized in this Home and the users have the opportunity to fill in their leisure time. The

last chapter was dealing with a brief characterization of psychobiographical model of the

119

care by Prof. Böhm, which also works with psychobiography. The empirical part was

processed through qualitative research. Through the grounded theory was analyzed the

semi-structured interviews, that were done with three groups of respondents. Empirical

part had set two goals: 1. How is used the work with the psychobiography by taking care of

the users of the Home? 2. Which are the advantages and disadvantages of working with

biographies in practice? The research results are presented at the conclusion of this thesis.

120

Použitá literatura a elektronické zdroje:

1. DEDOUCHOVÁ, Marcela. Strategie podniku. Vyd. 1. Praha: C. H. BECK, 2001. 256 s.

ISBN 80-7179-603-4.

2. Domácí řád Charitního domova sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem účinný od 1.

1. 2012.

3. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. Vyd. 1.

raha: Grada Publishing, 2012, 112s. ISBN 978-80-247-4138-3.

4. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Vyd. 2. Brno: Paido, 2010. 261 s.

ISBN 978-80-7315-185-0.

5. GUDJONS, Herbert, WAGENER-GUDJONS, Birgit, PIEPER, Marianne. Auf meinen

Spuren. Übungen zur Biografiearbeit. Bad Heilbrunn: Julius Klinkhardt, 2008, 296 s.

ISBN 978-3-7815-1600-7.

6. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Vyd. 2.

aktualizované Praha: Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4. 

7. HOLCZEROVÁ, Vladimíra, DVOŘÁČKOVÁ, Darmar. Volnočasové aktivity pro

seniory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. 96 s. ISBN 978-80-247-4697-5.

8. CHLOUPKOVÁ, Soňa. Jednání se zájemcem o službu sociální péče od A do Z. Vyd. 1.

Praha: Grada Publishing, 2013, s. 128. ISBN 978-80-247-4678-4.

9. Informační materiál Charitního domova sv. Zdislava - domov pro seniory.

10. Informační materiál Charitního domova sv. Zdislava - domov se zvláštním režimem.

11. KERKHOFF, Barbara, HALBACH, Anne. Biografisches Arbeiten: Beispiele für die

praktische Umsetzung. Hannover: Vincentz Network GmbH & C, 2002. 102 s. ISBN 3-

87870-655-3.

12. KNAPÍK, Jiří, FRANC, Martin a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v

českých zemích 1948-1967. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011. 645 s. ISBN 978-80-200-

2019-2.

13. KRIŠKOVÁ, Anna. Profesionálne opatrovateľstvo. Oblasti opatrovania a aktivácia

seniorov. Martin: Osveta, 2010. 201 s ISBN 978-80-8063-329-5.

14. KRIŠKOVÁ, Anna. Profesionálne opatrovateľstvo. Úvod do teórie. Martin: Osveta,

2010. 161 s. ISBN 978-80-8063-330-1.

15. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3.

121

16. MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla eds. Sociální

práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2 Praha: Portál,

2010. 352 s. ISBN 978-80-7367-818-0.

17. MEDLÍKOVÁ, Jana. Aktivizace všedního dne několik myšlenek k aktivizaci. Sociální

služby, ročník XIII., srpen-září 2011. 63 s. ISSN 1803-7348.

18. MEDLÍKOVÁ, Jana. Aktivizace všedního dne několik myšlenek k aktivizace. Sociální

služby, ročník 13, říjen 2011, 41 s. ISSN 1803-7348.

19. MESSER, Barbara. Pflegeplanung für Menschen mit Demenz: was Sie schreiben

können und was Sie schreiben sollten. Hannover: Schlütersche, 2004, 250 s. ISBN 978-3-

87706-732-1.

20. Popis realizace Charitního domova sv. Zdislava - domov pro seniory.

21. PROCHÁZKOVÁ, Eva. Práce s biografií a plány péče. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta,

2014, s. 133. ISBN 978-80-204-3186-8.

22. LEHR, Ursula. Psychologie des Alterns. Heidelberg: Quelle und Meyer, 1972. 348 s.

ISBN 3-494-02004-3.

23. PROCHÁZKOVÁ, Eva. Psychobiografický model péče a jeho dokumentace. Sociální

služby, ročník XII, říjen 2010, 39 s. ISSN 1803-7348.

24. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd.1. Praha: Grada, 2009.

184 s. ISBN 978-80-247-3006-6

25. Standard č. 3 - Jednání se zájemcem.

26. Standard č. 3 - Manuál jednání se zájemcem o službu.

27. Standard č. 4 - Metodický pokyn pro přijetí, přemístění a ukončení pobytu uživatele

v Charitním domově sv. Zdislava.

28. Standard č. 13 Prostředí a podmínky.

29. STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a

techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert & Brno: Sdružení podané

ruce, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X.

30. SUCHÁ, Jitka, JINDROVÁ, Iva, HÁTLOVÁ, Běla. Hry a činnosti pro aktivní seniory.

Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 173 s. ISBN 978-80-262-0335-3.

31. ŠVAŘÍČEK, Roman ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách.

Vyd. 1.Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80-7367-313-0.

32. Výroční zpráva Farní charity Litoměřice za rok 2012.

33. Výroční zpráva Farní charity Litoměřice za rok 2013.

122

34. WASELEWSKI, Marcus, HOPPE, Kathrin. Gerichte mit Geschichte: ein

biografieorientiertes Kochbuch. Hannover: Schlütersche. 2011. 103 s. ISBN 978-3-89993-

248-5.

35. ZGOLA, Jitka M. Úspěšná péče o člověka s demencí. Vyd. 1.Praha: Grada, 2003. 226

s. ISBN 8024701839.

Elektronické zdroje

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách [online] [cit. 2015-5-12]. Dostupné na

WWW:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf

Betreuungskonzept nach Prof. Erwin Böhm [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://www.wds-bad-arolsen.de/das-boehm-konzept-vollstaendige-version.html

Erwin Böhm [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://de.wikipedia.org/wiki/Erwin_B%C3%B6hm

Entstehung des Modells durch eigene Beobachtungen [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné

na WWW: http://www.enpp-boehm.com/erwin_boehm.htm

Ist heute Montag oder Dezember? [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://www.pharmazeutische-zeitung.de/index.php?id=7251

Pflegemodell nach Böhm [online] [cit. 2014-3-26]. Dostupné na WWW:

http://www.prosanitate-hamm.de/pflegemodell-boehm.html

Inovační přístup k otázkám demence [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/inovacni-pristup-k-otazkam-demence-468388

Model E. Böhma v péči o seniory [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/model-e-bohma-v-peci-o-seniory-303358

Entstehung des Modells durch eigene Beobachtungen [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné

na WWW: http://www.enpp-boehm.com/erwin_boehm.htm

Psychogiografický model Prof. E. Böhma [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://ebin.cz/psychobiograficky-model-prof-e-bohma/

Psychobiografický model péče [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/psychobiograficky-model-pece-467695

Pflege und Betreuung von Menschen mit Demenz in stationären Einrichtungen [online]

[cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW: http://www.mds-ev.de/media/pdf/Demenz-

Broschuere_4MB.pdf

123

Das Psychobiographische Pflegemodell nach Prof. Böhm [online] [cit. 2015-3-31].

Dostupné na WWW: http://pflegen-online.de/download/artikel_prell.pdf

Pflege nach Böhm [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://www.seniorenheim-brickwedel.de/Pflege_Boehm.htm

Psychobiographische Pflege nach Böhm [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://www.wozabal.com/fileadmin/flash/Pressetexte/Bericht_des_Monats_Mai_2007_.pdf

Biografiearbeit als Instrument in der Altenpflege [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na

WWW: http://www.hilfreich.de/biografiearbeit-als-instrument-der-altenpflege_15414

Biografiearbeit in der Altenpflege - einfach erklärt [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na

WWW: http://www.helpster.de/biografiearbeit-in-der-altenpflege-einfach-

erklaert_143765#anleitung

Theorie der Psychobiographischen Pflege [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://members.aon.at/altenpflege-privat/Ethik_Religion/kap6/seite4.htm

Altenheim Kruse [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://altenheim-kruse.de/index.php?site=sites/aktuelles&act=Aktuelles&action=mehr&id=

60

Biografiearbiet bei Menschen mit Demenz [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://mal-alt-werden.de/biografiearbeit-bei-menschen-mit-demenz/

Unser Demenz-Pflegekonzept [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://dichterviertel-mh.de/fileadmin/03Flyer/PFLEGE_DEMENT_05.pdf

Standard "Biografiearbeit" [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://www.pqsg.de/seiten/openpqsg/hintergrund-standard-biographie.htm

Biographiearbeit als pflegerische Aufgabe [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://flexikon.doccheck.com/de/FlexiEssay:Biographiearbeit_als_pflegerische_Aufgabe#A

uswirkungen

25 Jahre Böhm-Modell [online] [cit. 2015-3-31]. Dostupné na WWW:

http://lwh.mmf.at/j31/lwh-medien/dokumente/0541-lwh_38_25jahre.pdf

An Alzheimer Demenz erkrankte Personen brauchen Routine [online] [cit. 2015-3-31].

Dostupné na WWW: http://www.experto.de/b2c/demenz/an-alzheimer-demenz-erkrankte-

personen-brauchen-routine.html

124

Seznam použitých zkratek

% procento

§ paragraf

č. číslo

dzr domov se zvláštním režimem

MHD městská hromadná doprava

např. například

Obr. obrázek

odst. odstavec

s. strana

Sb. sbírka

Tab. tabulka

tj. to je

tzn. to znamená

tzv. tak zvaně

viz. možno vidět

125

Seznam obrázků a tabulek

Obr. č. 1 Fáze regrese

Obr. č. 2 Diferenciálně diagnostický systém

Obr. č. 3 Paradigmatický model axiálního kódování

Obr. č. 4 Paradigmatický model selektivního kódování

Obr. č. 5 Obývací stěna

Obr. č. 6 Kuchyňská linka

Tab. č. 1 SWOT analýza poskytovaných sociálních služeb v Charitním domově sv.

Zdislava - domov se zvláštním režimem, domov pro seniory a denní stacionář k 20. 12.

2014

Tab. č. 2 Kategorie a subkategorie, které vznikly otevřeným kódováním

Tab. č. 3 Vzniklé subkategorie kategorie poskytovaná péče aneb, jak to bylo dříve a jak je

to nyní

Tab. č. 4 Subkategorie poskytovaná péče v Domově

Tab. č. 5 Subkategorie cílové skupiny Domova

Tab. č. 6 Subkategorie rodinní příslušníci či osoby blízké uživateli

Tab. č. 7 Vzniklé subkategorie kategorie práce s biografií aneb péče s lidskou tváří

Tab. č. 8 Subkategorie respondentovo stanovisko k zaváděné práci s biografií

Tab. č. 9 Subkategorie vnímané cíle zaváděné práce s biografií

Tab. č. 10 Subkategorie výhody či nevýhody zaváděné práce s biografií

Tab. č. 11 Vzniklé subkategorie kategorie pracovník jako garant poskytované péče aneb

každý to být nemůže

Tab. č. 12 Subkategorie odbornost pracovníka Domova/kvalifikační kritéria

Tab. č. 13 Subkategorie využití biografie při péči o uživatele

126

Seznam příloh

Příloha č. 1 Přehled základních činností poskytovaných v domově se zvláštním režimem,

domově pro seniory a denním stacionáři

Příloha č. 2 Záznam z pozorování

Příloha č. 3 Biografie uživatele

Příloha č. 4 Rodokmen

127

Příloha č. 1 Přehled základních činností poskytovaných v domově se zvláštním režimem, domově pro seniory a denním stacionáři.

V Charitním domově sv. Zdislava jsou poskytovány základní činnosti dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách:

Domov se zvláštním režimem: - poskytnutí ubytování:

ubytování;úklid, praní, drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení;

- poskytnutí stravy: zajištění celodenní stravy, která bude odpovídat věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel;- pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:

pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek;pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík; pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh; pomoc při podávání jídla a pití;pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru;

- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: pomoc při úkonech osobní hygieny; pomoc při základní péči o vlasy a nehty;pomoc při použití WC;

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů; pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob;

- sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob;

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů.

Domov pro seniory - poskytnutí ubytování:

ubytování;úklid, praní, drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení;

- poskytnutí stravy: zajištění celodenní stravy, která bude odpovídat věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel;- pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:

pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek;pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík; pomoc při vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh; pomoc při podávání jídla a pití;pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním i vnějším prostoru;

- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: pomoc při úkonech osobní hygieny;

128

pomoc při základní péči o vlasy a nehty;pomoc při použití WC;

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů; pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob;

- sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob;

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů.

Denní stacionář- pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:

pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek;pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík; pomoc a podpora při podávání jídla a pití;pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru;

- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: pomoc při úkonech osobní hygieny; pomoc při použití WC;

- poskytnutí stravy: zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování;

- výchovně, vzdělávací a aktivizační činnosti:pracovně výchovná činnost;nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a

dovedností;vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávacího nebo pracovního uplatnění;

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinoupomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob

- sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob;

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů.

129

Příloha č. 2 Záznam z pozorování

Pozorování I.V rámci praxe jedné studentky VŠ jsem měla možnost pozorovat ji při rozhovoru

s jednou uživatelkou domova se zvláštním režimem, která bude mít pro tuto chvíli pojmenování paní L.

Paní L. jsem zastihla v okamžiku, kdy po obědě seděla na zahradě Domova v jednom z altánů. Slečnu Z., jak bude nynější označení studentky VŠ, jsem paní L. představila a informovala ji o tom, že je zde na praxi, neboť studuje vysokou školu v Ústí nad Labem se zaměřením na sociální práci. Paní L. jsem se dotázala, jestli by si k ní mohla tedy sednou a popovídat si s ní. Paní L. souhlasila. Odešla jsem tedy do své kanceláře, ze které vede okno do zahrady. Vzhledem k blízkému umístění altánu jsem měla možnost slyšet jejich rozhovor. Slečna Z. se paní L. začala ptát, jak je zde dlouho, jak se jí zde líbí. Paní L. jí odpověděla, že tu není moc dlouho, že tu pak nebude, protože si ji její dcera vezme domů. Nenechá ji tady, jak slečně Z. zdůraznila. Slečna Z. se jí zeptala, jak se jí tady líbí. Paní L. jí odpověděla, že to tady není špatné, ale že jí to může být jedno, protože půjde za chvíli domů. Slečna Z. se dále dotázala, jestli o tom ví její dcera. Paní L. ji na to zvýšeným tónem hlasu pověděla, proč by o tom její dcera nevěděla, když jí to slíbila a sama jí řekla, že si ji vezme domů. Slečna Z. tuto reakci nečekala, jak mi později přiznávala. Paní L. působí na první pohled velmi jemným dojmem, byla v ten okamžik velmi rozhořčena. Slečna Z. se paní L. zeptala, kde bude bydlet. Paní L. jí na to odpověděla, že přeci doma, kde by jinde přeci bydlela. Slečna Z. se usmála a souhlasila s tím, že kde jinde by měla bydlet, než doma. Zeptala se, jestli bydlí v domě či v panelovém bytě. Paní L. postupně začala měnit své odpovědi, které najednou začaly být strohé. Odpověděla jí, že v bytě. Slečna Z. se ptala, jak velký je to byt a jestli je to panelák. Paní L. jí odpověděla, že panelák to není, tam by ona bydlet přeci nešla. V dalším rozhovoru nechtěla již paní L. pokračovat, jak slečně Z. řekla. Požádala ji, aby ji nechala být, aby odešla.

Slečna Z. za mnou pak přišla do kanceláře a postěžovala si na svůj neúspěch. Nedokázala pochopit, co udělala špatně. Současně nečekala takovou reakci. Ve zkratce jsem jí sdělila životní příběh paní L. a nabídla jí, že by mohla následující den uskutečnit další rozhovor s touto uživatelkou. Slečna Z. s tímto návrhem příliš nesouhlasila, obávala se, že se bude reakce paní L. opakovat. Informovala jsem ji o tom, že se při své práci s tímto chováním setkávám. Jsem v té pozici, že pak s tím uživatelem musím jednat i nadále. Nejde, abych se mu vyhýbala na základě jeho negativní reakce. Zopakovala jsem jí znovu, že převažující cílovou skupinu tvoří uživatelé domova se zvláštním režimem, kteří mají stařeckou demenci či Alzheimerovu chorobu.

Druhý den jsem jsme šly se slečnou Z. za paní L. Ve svém pokoji paní L. nebyla, nebyla ani na zahradě. Byla ve společenské místnosti, kde se dívala na knihy, které tam jsou uživatelům k dispozici. Slečnu Z. jsem paní L. představila a sdělila ji, že je zde na praxi a jde se podívat, jak vypadá naše společenská místnost, o které jsem jí vyprávěla. Rozhovor slečna Z. zahájila na téma, že nyní čte spíše skripta do školy, než aby si přečetla nějakou knihu. Volného času kvůli škole moc nemá. Paní L. s tím souhlasila a řekla, že vysoká škola je náročná, sama o tom něco ví. Slečna Z. se jí zeptala, jestli má někdo z jejích dětí vysokou školu. Paní L. řekla, že to má její dcera V. a i ona sama má přeci vysokou školu. Slečna Z. se zajímala, jaké má zaměření. Paní L. jí odpověděla, že je doktorka a bylo na ní zřejmé, že je na to velmi hrdá. Slečna Z. se jí zeptala, jestli jí může tedy oslovovat paní doktorko1. Paní L. s tím souhlasila. V ten okamžik se rozpovídala o 1 Od její dcery jsme se při sociálním šetření dozvěděly, že je na to její maminka velmi hrdá, neboť měla studium značně zkomplikované. Na základě toho, byla kolegyním předána informace, aby paní L. oslovovaly

130

tom, jak se dostala ke studiu. Slečny Z se pak sama zeptala, jestli ví, kde se naučila kouřit. Přestože slečna Z. tuto informaci ode mne již měla, požádala paní L., aby jí o tom povyprávěla. Paní L. je na svůj zahraniční pobyt náležitě hrdá a tak velmi ráda vyprávěla, jaké to bylo, když tam žila. Informovala ji i o tom, s jakým umělcem se tam seznámila. Slečny Z se zeptala, jestli by s ní nemohla jít na zahradu, kde by si dala jednu cigaretku. Slečna Z. paní L. ráda doprovodila. Cestou ze společenské místnosti se paní L. zeptala, jestli také kouří. Slečna Z. jí odpověděla, že bohužel ano. Paní L. byla ráda a hned slečně L. nabídla, jestli by nemohly jít společně do kavárny, kde by si daly něco dobrého a mohly si v klidu zakouřit. Toto pozorování mohlo být uskutečněno, neboť jsem byla přítomna taktéž ve společenské místnosti, kam jsem si vzala administrativu, kterou nemusím nutně vykonávat v kanceláři.

Slečna Z mi ten den pověděla, že si s paní L. velice krásně popovídala a přislíbila jí, že spolu půjdu další den na procházku do města a návštěvu doplní o posezení v kavárně. Byla překvapena, jak dnešní rozhovor probíhal v jiném duchu než ten včerejší.

Pozorování II.Paní S. je taktéž uživatelkou domova se zvláštním režimem. Při jednání s jejími

rodinnými příslušníky byla předána informace o práci se životním příběhem, která je v tomto Domově zaváděna. Byli požádáni, aby přinesli oblíbené věci, předměty paní S., aby se tu cítila, co nejvíce jako doma. Její dcera mi pověděla, že své mamince nechal její bratr vyrobit takovou knihu, kde jsou její fotografie. Požádala jsem jí, jestli by bylo možné, přinést i tuto knížku. Dcera paní S. mi odpověděla, že si v této knize společně s maminkou listují a vzpomínají, jistě ji sem přinese. Krátce po přijetí paní S. do Domova byla kniha skutečně přinesena a byla dána do knihovničky, která je nad lůžkem paní S.

Když jsem knihu uviděla, požádala jsem paní S. o svolení, jestli bych se mohla do této knihy podívat. Paní S. s tím souhlasila. Její první fotografie ji zachycuje jako nějakou slavnou herečku či zpěvačku. Velice jí to na fotografii sluší, což jsem i slovně okomentovala. Paní S. mi na to pověděla, že jí to sluší vždycky. Dbá na to, aby byla vždy upravená. Dbá např. na to, aby měla nehty dlouhé, upravené a nalakované. Také mi pověděla, že se líčí, čemuž odpovídala i přítomnost několika líčidel, které byly vyrovnané u zrcadla nad umyvadlem. Paní S. mi tahem ruky ukázala, že si líčí tužkou oči, obočí a nezapomene ani na své rty. Učeše si také vlasy, které mají blond barvu. Jeden den jsem slyšela kolegyně, jak paní S. přemlouvají v pokoji, aby vstala z postele, protože za malý okamžik bude snídaně. Příliš se jim to nedařilo. Paní S. namítala, že je ještě čas, že to všechno stihne. V tu dobu byla již oblečená. Vešla jsem do pokoje, abych se podívala, jaká je situace a dotázala se paní S., jestli nebude chtít případně přinést snídani do pokoje. Paní S. jsem informovala o tom, že za 5 minut bude osm hodin a je tedy nejvyšší čas, aby se šla připravit, než půjde na snídani. Potřebuje si ještě nalíčit oči, obočí a namalovat rtěnkou rty, které jí tak krásně vyniknou. Také je potřeba, aby si učesala ty své blond vlasy, které má tak krásné, ale tím ležením nemají ten patřičný objem. Paní S. na to reagovala slovy, že to je pravda. Požádala jsem jí, aby vstala a šla k zrcadlu. Podala jsem jí tužku na oči, za pomoci níž si sama nalíčila oči velmi rychlými tahy. Neopomněla ani na obočí. Jelikož měla na výběr několik rtěnek, zeptala jsem se jí, jakou rtěnku zvolí dnes. Paní S. mi sdělila, že nějakou do růžova, protože ji taková barva sluší. Do ruky jsem jí dala rtěnku, která se svou barvou co nejvíce přibližovala růžové barvě. Paní S. rtěnku otevřela z obalu, vysunula a nalíčila si rty. Nejdříve ret horný, který vykreslila a pak ret dolní. Nezapomněla rty přitisknout k sobě. Pak chtěla odejít z pokoje, aniž by byla učesaná. Zastavila jsem jí a upozornila ji, že je třeba, aby si ještě učesala ty své blond vlasy. Paní S.

„paní doktorko“.

131

se usmála a pověděla, že by na to úplně zapomněla. To by nebylo hezké, kdyby nebyla učesaná, jak by to vypadalo, dodala. Společně jsme pak šly do jídelny. Kolegyním jsem pověděla, že je třeba, aby u paní S. podporovaly to, aby se líčila. Když bude chtít zůstat ležet v posteli a namítat, že je ještě čas, je možné, aby jí připomněly, že je třeba se ještě nalíčit.

Pozorování III.Pan F. je taktéž uživatelem domova se zvláštním režimem. Před svým přijetím do

tohoto Domova by umístěn v týdenním stacionáři, kde se začala projevovat jeho porucha paměti. Vzhledem k této skutečnosti nespadal do cílové skupiny, nemohl být ani umístěn v domově pro seniory. V týdenním stacionáři by umístěn zhruba 2 měsíce. Pan F. byl umístěn ve dvojlůžkovém pokoji s vlastní toaletou a sprchou. Na pokoji byl však sám. V okamžiku, kdy se na nás obrátili rodinní příslušníci pana F., byl volný jednolůžkový pokoj v podkrovní části Domova. Pan F. o něj projevil zájem. Jak říkal, nechtěl by se dohadovat s nějakým nevrlým dědkem. Na to on teď není zvědavý. Rodinnými příslušníky jsem byla ujištěna, že schody nebudou pro pana F. žádný problém. Doposud provozuje turistiku, v zimě chodí bruslit. Prohlídka Domova tato jejich slova potvrzovala.

Po pár hodinách od přijetí pana F. do Domova jsme zjistili, že schody pro něj nebudou takovým problémem jako orientace. Z jídelny musí jít pan F. do svého pokoje po dvou schodištích, což v týdenním stacionáři nebylo. Pan F. vyšel vždy jen jedno schodiště, které vede do prvního nadzemního podlaží, a začal hledat svůj pokoj. Druhé schodiště se stalo problematické. Navštívil většinu pokojů, kdy na konci svého hledání byl značně nevrlý. Někteří uživatelé se na něj po chvíli začali zlobit, neboť pan F. toto své počínání absolvoval několikrát za den. Pan F. je velice činorodý uživatel, který netráví svůj čas v pokoji. Naopak chodí několikrát za den mimo Domov. Trvalo to několik dní, než jsme u něj vytvořili spojení - dvě schodiště a pak pokoj. Pan F. pak věděl, že musí vyjít obě schodiště. Když se tak stalo, problém s hledáním pokoje se opakoval i v podkrovní části Domova. Všechny pokoje jsou označeny standardním typem, který se skládá z čísla pokoje a jména uživatele. I tamní uživatelé si začali krátce nato stěžovat na jeho chování, že to není možné, aby je takhle vyrušit několikrát za den a dožadoval se svého pokoje.

Kdykoliv šel pan F. z Domova, povídal mi o tom, že na něj čeká jeho syn se psem, který se jmenuje Rex. Je to prý ten stejný Rex, co byl v tom seriálu, na který se pan F. díval v televizi.

Jednou jsem se pana F. dotázala, jestli by mu nevadilo, kdyby měl na dveřích synova Rexe. Pak F. s tím souhlasil a byl nadšen, že tam bude mít Rexe, který se mu líbí. Zeptala jsem se jeho syna, jestli nemá fotografii své psa, kterou bychom zvětšili a nalepili jeho tatínkovi na dveře. Fotografii neměl a opravil mě, že se pes nejmenuje Rex, ale Ben. Vždy se to snaží svému otci vysvětlit, ale ten mu pořád říká Rex.

Jedno odpoledne jsem požádala pana F. jestli by se mnou mohl jít do kanceláře, kde bychom vybrali krásnou Rexovu fotografii. Pan F. s tím souhlasil. Společně jsme na internetu hledali obrázek, který by se podobal Rexovi. Obrázek byl poté zvětšen a barevně vytisknut. Nalepili jsme jej společně na dveře od pokoje pana F. Panu F. jsem pověděla, že nyní je na jeho dveřích Rex. Takže kdykoliv bude hledat svůj pokoj, je to ten, kde je Rex. Kolegyním jsem tuto informaci předala. Pan F. se krátce poté několikrát personálu dotázal, kde je jeho pokoj. Personál mu odpověděl, že je to ten s tím Rexem. Po nějaké době byl problém s nalezením pokoje pana F. vyřešen. Už se na psa nezeptal.

Před absolvováním školení by nikoho z personálu nenapadlo, jak mohou být tyto věci důležité. Tyto věci by většina nepovažovala za důležité např. líčení a fotografie Rexe.

132

Příloha č. 3 Biografie uživatele

133

Biografie - pan FrantišekDětství

Narodil jsem se před více jak devadesáti lety mým rodičům. Dostal jsem jméno František po mém tatínkovi, který pracoval jako truhlář. Když byla sezóna, tak vařil cukr v cukrovaru, kde jsme i bydleli. Moje maminka se jmenovala Josefa, Pepička. Sloužila panu řediteli cukrovaru. Narodil jsem se v Lužci nad Vltavou, kde tatínek pracoval. Rodiče mi říkali Fando.Měl jsem dvě starší sestry. Nejstarší se jmenovala Milada a druhorozená sestra se jmenovala Marie. Já jsem se narodil rodičům jako třetí dítě. Sestry byly starší asi o 20-25 let, takže jsme k sobě příliš velký vztah neměli. Byly už vdané. Ony byly už velké, tak co by si se mnou povídaly. K rodičům jsem měl normální vztah. Asi jako kluk. Když jsem zlobil, dostal jsem měchačkou na zadek a pak jsem byl vyléčenej. Maminka byla přísnější. Normálně mě vychovávali. Mohli jsme tam dělat blbosti v tom cukrovaru. Byl tam plácek, travnaté místo. Kolem cukrovaru byl plot. Okolo cukrovaru bylo ovoce. Nikdo to nehlídal. Byly tam výborné hrušky a jablka. Pan Bek se o to staral. Byl to zahradník. O ovoce nebyla nouze. Dělníci a pán měli zahrady. My jsme měli štěstí, že jsme měli strom. Měli jsme zahradu, musel jsem chodit zalévat. Byl tam bazén, tekla tam voda. Nemuselo se nikam chodit. Bylo to uprostřed zahrady. Měli jsme zahrádku s ovocnými stromy, dále tam byly záhony se zeleninou (asi 5 záhonů to bylo). Tam bylo mé dětství. Ve městě jsem zlobit nemohl, byli tam policajti. To byl sen, teď to neexistuje, aby měli lidi zahrady. To byli stálí zaměstnanci. Místní lidé měli práci. Byla práce, nebyli nezaměstnaní. Tatínkovi prarodiče bydleli v Bukole. Tam se tatínek narodil, měl tam rodiče. Byl tam převoz přes Vltavu do Bukola.Bydleli jsme v cukrovaru. Byl to byt se dvěma pokoji, kuchyní a předsíní. Vepředu byla zahrádka. Byl to podlouhlý dům. Všichni tam měli zavedenou vodu. Venku byla studna, byla to dobrá voda. Byl už splachovací záchod. Jeden pokoj měli rodiče, druhý pokoj jsme měli my děti. Rádio jsme měli, ale televize neexistovala. Rodiče automobil neměli, nebyla to móda. Měl ho pan ředitel, doktor. Neměli jsme ani žádné zvíře v bytě. Neměli jsme žádného domácího mazlíčka. Maminka měla slepice, pak si taky držela prase, to bylo zvykem. Pak se zabíjelo, to byla sláva. Maminka se o ta zvířata starala. Rodiče v té době šetřili peníze. To bylo zvykem, že lidi šetřili. Tatínek do hospody nechodil, nosili jsme mu tam pivo. Byl dobře placený, když byla sezóna. Cukr se vyvážel do Německa. Přijeli páni a tatínek jim musel ukazovat, že je to v pořádku. Doma jsem musel mýt nádobí jako sestry, to by bylo špatný, kdyby ho myly jen ony. Musel jsem také zalévat ty záhony. Nechtěl bych, aby to dělaly sestry. Zalil jsem to a pak jsem šel ven lítat.Co jsem byl malý, tak jsme chodili do kostela, protože rodiče byli věřící. Já jsem byl ministrovat, pan Vlasák to chtěl, ale mě to nebavilo. Četl jsem bibli. Měl jsem rád vodu, ryby. Nemusel jsem mít lístky jako teď. Převozník se mě ptal, co jsem chytil.Dětství jsem strávil v cukrovaru, kde jsem mohl dělat lumpárny, ale jezdili jsme většinou k tatínkovým rodičům - převozem. Na výlety jsme jeli od školy. O prázdniny jsem byl doma nebo u tatínkových rodičů. Hrál jsem fotbal, hráli jsme si na indiány. To už je jako sen. Do terčů jsme střílely. Chodili jsme chytat ryby. Běličky i větší rybu jsem chytil. Rousnice se sbíraly, aby se chytily velké ryby. Na konipásky se chytali okouni.Do kina jsem chodil, bylo to němé. Chodil jsem na dětská přestavení. Pan Bek nás nechal dívat se u dveří, když věděl, že tam není žádná sprosťárna. Mě bavili cestopisy. Jako malý kluk jsem se taky chodil učit hrát na housle k panu Vlasákovi, ale mě to nebavilo. Byl jsem zvyklý lítat venku. Naučil jsem se hrát na housle. Mám rád tancování.

134

Když jsem dostal dobrou známku ve škole, tak mi tatínek dával ovocnou zmrzlinu. Ta byla tenkrát hodně. Moc jsem na ni netrpěl. Paní Šumanová byla hezká žena, kulhala, nebyla vdaná. Panu F. jí bylo líto. Byla to krasavice.Oblíbenou mou hračkou byl houpací kůň. Jako kluci jsem dělali luky - hráli jsme si na indiány. Měli jsme na hlavě brka, co jsme viděli v televizi.Oblíbenou písničku jsem neměl, ve škole jsme ale zpívali. Jako kluk jsem se díval, jak lidi tančili na sále. Bylo tenkrát hodně zábavy.Místem, kam jsem rád chodil jako malý, byl plech. Kluci z města tam taky chodili. Dělali jsem tam lumpárny. Moji kamarádi byli Jirka P., Zdeněk S. - chodili ke mně do cukrovaru. V 15 letech byla mou kamarádkou Milena - bydleli vedle nás, měla sestru Vlastu. Hrál jsem si s ní nejraději na doktora.V 07:00 jsem byl na nohách. Když byly prázdniny, byl jsem u dědečka, tak jsem taky vstával v 07:00. Spát jsem musel chodit v 19:00. Byl to zvyk, že jsem musel chodit brzo spát. Maminka i babička mi četly pohádku. Bylo to zvykem číst pohádky. Mou oblíbenou byla od Boženky Němcové, to byla knížka s různými pohádkami. Koupal jsem se v dřevěných neckách každý den, protože jsem byl spocený, jak jsem venku lítal.Marodil jsem málo, nemoci neznám ani teď. Když mi ale nebylo dobře, tak mi maminka uvařila lípák, zabalila mě a já se vypotil. Léky jsem neměl. Pocením mě maminka léčila.Snídani jsme měli tak v 07:00, oběd ve 12:00 a večeři v 18:00. Jídlo jsme měli podáváno v kuchyni. U jídla jsme nesměli mluvit, museli být potichu. Na snídani bylo kafe Melta, chleba s máslem, velké koláče s mákem nebo byla vánočka. Maminka mi snídani připravila. Tatínek ji dostal jako první, potom si nandala jídlo maminka a pak jsme byly my děti. U snídaně jsme neposlouchali rádio. Maminka sklízela nádobí ze stolu a já jsem ho myl.Na oběd byla bramborová polévka, kaše, králičí maso, pak se kupovalo na řízky, maso, omáčka rajská, rád jsem měl cibulovou omáčku. Maminka připravovala obě, nepomáhal jsem jí. Nejdříve dostal jídlo tatínek. Obědvali jsme všichni společně. Před jídlem jsme se modlili, stejně tak jsem se modlil i večer. U oběda jsme také neposlouchali rádio. Po obědě jsem šel ven lítat. Štědrý den: měli jsme stromeček a maminka dávala dárky. Večeře byla v 19:00. Musel jsem být u večeře. Neměli jsme slavnostní oblečení. Měl jsem normální šaty a na neděli jsem měl zvlášť šaty, které byly vyžehlené. Hodně jsem nosil kraťasy a byl jsem bos. Byl to zvyk.Velikonoce jsem chodil hodovat. Měl jsem pomlázku, dostal jsem vajíčka nebo čokoládu. Do cukrovaru i do města jsem chodil. Miluška vypadala jako herečka, bylo to krásné děvče.Jako dítě, tak jsem měl rád řízky a bramborový salát. Topinky s česnekem jsem měl také rád a k tomu čaj. Když jsem měl narozeniny nebo svátek, tak jsem většinou dostal čokoládu, i ségry. Mléčné čokolády byly.Když bylo horko, tak jsem nosil kraťasy, tílko i bez tílka. Do školy jsem nosil kraťasy, dlouhé kalhoty, oblek.Byl jsem ostříhaný na ježka. To bylo v módě. Pan Lamač měl na náměstí holičství, kadeřnictví. Musely se děti stříhat, aby neměly vši.Moje dětská láska byla Miluška.Jako malý kluk jsem obdivoval ty, co uměli hrát fotbal, volejbal. Miloval jsem hokej. Sport mi strašně šel. Učil jsem se lítat-plachtit. Pan Vlasák mě to učil. Bylo to na vojenském placu s letištěm.

135

Mohl jsem být venku, ale musel jsem se domů vrátit včas, aby neměla maminka strach. Zakázáno jsem měl kouřit. Zkoušel jsem to, ale nebavilo mě to.

Vzdělání, zaměstnání:Byl jsem zvyklý lítat. Bylo to pro mě zpočátku ve škole jako vězení. Nevím, jak vypadal můj první školní den. Ve škole se mi zpočátku nelíbilo. Na oběd jsem do školy nechodil, stravoval jsem se doma. Tenkrát ve škole nevařili. Nosil jsem si tam svačinu. Oblíbenou učitelkou byla paní Šumanová.

Mládí:Po základní škole jsem šel na průmyslovou školu, která byla v místě bydliště. Bydlel jsem i nadále u rodičů. Tatínek chtěl, abych měl tu průmyslovou školu. Byl jsem strojař, dělal jsem na prkně, navrhoval jsem provozy. Šel jsem i do provozu, abych to poznal Doma jsem musel mýt nádobí.Na výlety jsem nejezdil ani tak s rodiči, jako se školou. O prázdniny jsem jezdil na výlety, to bylo zvykem. Prázdniny jsem trávil v cukrovaru. Někdy jsem byl u babičky.Do Tanečních jsem nechodil. Sestry mě naučily tančit doma. Tanec mě bavil.Volný čas jsem si vyplňoval cvičením, chodil jsem cvičit do Sokola, k vodě na ryby, u skautů jsem byl.Když se mi ve škole něco povedlo, rodiče mě pochválili, někdy mi dali čokoládu. Oblečení jsem měl.Oblíbenou píseň jsem neměl, měl jsem rád obecně písničky. Zpěv mě bavil. Tatínek ze mě chtěl mít muzikanta.Rád jsem chodil k vodě chytat ryby. Bylo to pravidlo. Šňůru jsem házel, to jsem odkoukal od pytláků. Musel jsem dávat pozor na porybného, který chodil podél řeky s klackem, kterým kontroloval, jestli tam nejsou ty šňůry.Vstával jsem mezi 06:30 - 07:00, v 08:00 byla škola. Umyl jsem se, najedl jsem se a šel do školy. Spát jsem chodil většinou ve 20:00. Večer jsem četl rád cestopisy od Hanzelky a Zikmunda. Nemohl jsem být vzhůru do 22:00 vzhůru, protože bych byl ve škole nevyspalý. Večer jsem se musel umýt a to byla už sprcha. Když mi nebylo dobře, měl jsem třeba chřipku, tak mě léčila maminka.Snídaně byla v 07:00, oběd co jsem přišel domů a večeře byla nejpozději v 19:00. Jídlo jsme jedli v kuchyni, kde měl každý místo u stolu.V té době jsem si česal pěšinku, s ježkem jsem nemohl chodit s děvčetem.Chodili jsme hodně do Sokola. Potom jsem hrál hokej. Měl bych miliony, jako mladej.Od rodičů jsem měl povoleno chodit tancovat, musel jsem se ale chovat slušně.Za svůj první plat jsem si koupil rybářský lístek. Chtěl jsem, být letcem, chodil jsem do Terezína. Dnes jsou 2 turbíny v letadle. Ideálem a vzorem byli letci.Byl jsem členem Sokola.Někdy jsem se zašel do kostela pomodlit. Příbuzné jsem navštěvoval.Mou láskou byla Milena, ale nevzal jsem si ji.Na vojně jsem byl v Litoměřicích, byl jsem pěšák - radista.Od rodičů jsem se odstěhoval asi tak ve 25 letech, nebylo zvykem, abych bydlel u rodičů.

Dospělost:Měl jsem dobrý plat, nemusel jsem šetřit. V projekci to nebylo špatně placené.Nevařil jsem si jídlo, oběd jsem měl v provozu. Na večeři jsem si udělal vajíčka, topinku.

136

Za rodiči jsem jezdil. Hodně jsem taky chodil do kina, měl jsem rád taneční zábavy. Chodil jsem rybařit, člověk byl venku v přírodě. V hospodě bych si připadal jako ve vězení.S manželkou jsem se seznámil v Litoměřicích při tancování. 3 roky jsme se znali, když jsme věděli, že si nejsme protivní, tak jsme spolu chodili. Nemuseli jsme se brát, nebyla těhotná. Nevím, jak vypadala žádost o ruku.Svatba byla na jaře a bylo to na úřadě. Podávala se knedlíčková polévka, už nevím, jestli byl řízek. Bylo mi 36 let, co jsem se ženil. Pozdě to bylo. Svatební kytice byla asi z růžiček. Měl jsem učesanou pěšinkou. Manželka bydlela v Litoměřiccích a byla mi příjemná.Na svatební cestě jsme byly ve Španělku.Na svatbu mám příjemné vzpomínky, všechno bylo veselé.Po svatbě jsme bydleli v Litoměřicích, v bytě od podniku. První roky manželství byly normální, chodili jsme na zábavy, tancovat, na výlety od podniku nebo sám. Do ciziny jsme jezdili s manželkou. Rám jsem poznával. Rád jsem fotil. Chodili jsme pěšky.Mám dvě dcery a jednoho syna. Zdena, Nina a Richard, ale nevím, kdy se narodili. Děti byly normálně plánované, normálně, souložili jsme. Nechtěl jsem být bez dětí.Porod byl v pořádku, žádné starosti. Porodní asistentky chodily.Vztah k dětem mám normální.Vychovával jsem děti normálně, ale musely být doma včas. Dcery nesměly brzo otěhotnět, aby si nezkazily život. Neženit se v mládí.Děti neměly žádné přezdívky.Jako projektant jsem měl dobrý plat. Nemuseli jsme šetřit. Nerad jsem pracoval na zahrádce.Zdraví mi v té době sloužilo dobře. Málo kdy jsem byl nemocný.Volný čas jsem trávil cestováním s manželkou.Cestoval jsem v mládí na motorce, auto jsem nechtěl, bylo to drahé. Jezdil jsem na výlety a chodil jsem pěšky. Na dovolenou jsem jezdil od podniku, s manželkou jsem jezdil do ciziny.

Stáří:Nevím, kdy jsem odešel do důchodu. Netěšil jsem se moc na důchod, rád jsem byl mezi lidmi. Důchod to je radost, povinnost, člověk si odpoutá od práce. Dost jsem cestoval, abych poznal kraj kolem sebe, s manželkou. Měl jsem důchod, takže to bylo dobré. Zdraví jsem měl dobré, neznám doktory. Nepodstoupil jsem žádnou operaci, akorát mi trhali zuby. Manželka nebyla nemocná, udělalo se jí nevolno - mrtvička. Nevím, kolik jí bylo, když zemřela. To bych se musel podívat do lejster. Musel jsem pak chodit na hřbitov.Plány, co jsem měl, bylo cestování. Chodil jsem taky hlavně tancovat. Nejraději jsem tancoval. Jako starej dědek. Hudba mě baví. Tatínek chtěl ze mě muzikanta. Já sem raději tancoval než hrál.Zájmem byl tanec, turistika, pohyb. S manželkou jsme cestovali, abychom to poznali. Oblíbenou písní je … řekla, že…, Máriána. Už si vzpomínám. Ještě mi to furt myslí. To je důležitý, že nejsem odkázán na jiného člověka.Hodně chodim na hřbitov. Vstávám tak v 06:00 a spát chodím někdy v 19:00, někdy později. Podle toho, jestli dávají něco v televizi. Vyspím se dost v hrobě. Nebaví mě spát. Večer sleduji televizi, rádio poslouchám málo. Více se dívám na televizi.Koupu se večer, protože špinavý člověk nemůže chodit spát. Člověk musí být pořád čistý.

137

Náboženství:Ano, jsem pokřtěn. Nevím - František Josef myslím. Jsem věřící, do kostela chodím málo, chodím více ven.Někdy se modlím Otče náš. Až večer, když jdu spát. Ale ne každý večer. V něco věřím. Když umřeme… tím to zhasne. Každého věc, ať věří, že přijde do nebe. Žiji poctivě, abych neměl nějaké hříchy. Věřím, že jsme v hrobě, když umřeme. Nikam nejdeme.Němec si mě zaměřil, co jsem se učil v pokoji. Něco mi řeklo „vstaň“. Kdybych seděl, tak bych byl mrtvý. Maminka na mě zavolala. Něco v tom tělu je. Něco mi řeklo, „vstaň“. Měl jsem štěstí. Bylo mi 15-16 let. Měl jsem velký štěstí. Je to v čele.

Přání, nařízení:Abych byl stále zdravý jako jsem. Zdraví je důležitý. Pak člověka baví život.

Doplňující informace: oblast pohybu:Ano, celý život jsem sportoval. Chtěl jsem být letcem. Ještě dnes se rád pohybuji.Na soutěže jsem nechodil. Normálně sem chodil na výlety. Ve sportu jsem nezávodil. Hrál jsem rád hokej. Sport mi šel.oblast péče:Holím se každý den. Nerad chodím zarostlý, sprchuji se večer.Jednou za čas jsem šel ke kadeřnici. Hlavu si jinak myji. Kdy jsem si česal vlasy. Měl jsem štěstí na děvčata. Uměl jsem je zabavit.Před spaním se osprchuji. Teplou a pak se svlažím. Člověk se musí otužovat. Člověk pak nemarodí. Nemoci se mi vyhýbají. Používám mýdlo, prášek na hlavu na ty moje chlupy. V životě jsem nepoužíval parfém. oblast jídla a pití:Používám příbor na hlavní jídlo.Oblíbené jídlo je řízek a bramborový salát či kaše. Mám rád také ryby.Oblíbený nápoj čaj. Pivo moc nepiji.oblast zaměstnání:Rád jsem cestoval. Vycestoval jsem poprvé do Německa. Bylo mi 20 let s manželkou. Se školou jsme hodně jezdili.Manželka vždycky vařila. Nebyl jsem línek, ale manželka mi nikdy neříkala.Dívám se na televizi, když by bylo něco zajímavého. Rád jsem se díval na cestopisy, zprávy, sport.

138

Příloha č. 4 Rodokmen

Rodokmen pana Františka

139

Otec František Matka Josefa

Milada Marie František manželka

Zdena RichardNina