SPOLEČENSKÝ ČTRNÁCTIDENÍK STUDENTŮ ŽURNALISTIKY

ročník 2., číslo 9., Leden 2013

Fobia Editorial

Editoři: Ondřej Novák, Vojtěch Heřmánek, Vojtěch Koval Fotografie: Vojtěch Heřmánek, volimkarla.czRedakce: Jan Hrbek, Ondřej Macka, Lucie Palkosková, Sabine Kejlová, Ondřej KrutilekKorektor: Eliška JunkováSazba, obálka, grafická úprava: Ondřej Novák, MP PobartKontakt: fobia.redakce@gmail.com, facebook.com/FobiaCasopis, fobiacasopis.blogspot.cz

Vážené čtenářky, vážení čtenáři.

Ačkoliv se na vás prezidentské šílenství valí odevšad, kam jen oko dohléd-ne, nechtěli jsme zůstat pozadu. Jakékoliv demokratické volby nám dávají možnost ovlivnit dění a atmosféru v té naší středoevropské kotlince. A kdo se hlasování nezúčastní, nemá právo lamentovat nad výsledkem. Z principu tedy celá redakce Fobie půjde volit, protože si pro případ nouze chceme možnost legitimního nadávání uchovat.

Když jsme kompletovali poslední číslo Fobie v tomto kalendářním roce, dostali jsme se na tenký led. Shodou okolností se nám podařilo shromáždit velké množství informací o jednom z prezidentských kandidátů – Karlu Schwarzenbergovi.

Rádi bychom se vyhnuli nařčení, že dáváme prostor pouze jednomu aspiran-tovi na prezidentskou funkci, ačkoliv se dobrovolně přiznáváme, že neza-nedbatelné části redakce je svým přístupem nejbližší. Tím spíš jsme chtěli poskytnout prostor protistraně alespoň ve formě komentářů. A abychom nejstaršího kandidáta věkově i co do politického spektra vyvážili, přinášíme vám rozhovor s nejmladším uchazečem o pětiletý pobyt na Hradě, Jiřím Dienstbierem.

Neochudili jsme vás ani o kulturní rubriku, fejeton a ostatní čtivo, na které jste z Fobie běžně zvyklí.

Ještě než otočíte první stránku, rádi bychom vám poděkovali za vaši přízeň v minulém roce a doufáme, že nám ji zachováte i v tom novém. Chystáme pro vás několik zásadních novinek, které by měly přispět ke zvýšení čtenářského komfortu. Stále platí, že si rádi vyslechneme vaše připomínky, rady, doporu-čení, pochvaly ale i políčky, a to jakoukoliv formou.

Příjemné čtení a úspěšný rok 2013 vám za celou redakci přeje

Vojtěch Heřmánek

Obsah

334

5

4

Komentáře:Knížecí tlačenka a spící aktivismus

Přestřelka slepými nábojiperličky utopené v mediálním moři

Překousnout Kalouska

Rozhovor: Jiří Dienstbier: Koho bych si vybral, to vám

neprozradím

Zaměřeno - Volby 2013, Karel Schwarzenberg:

Knížecí životopisZ Bavorska do Strakovky za 800 let

Majetek Karla SchwarzenbergaPrezidentská kampaňFinancování kampaně

Karl Johannes BilderbergPrezidentský volební programJediný proevropský kandidát

Mediální obrazKarel a Twitter

Kdo Tweetuje za Schwarzenberga

Kultura:Trefa do Černého

Rozmar nebo vnitřní pnutí

Nerubrika:fejeton: sluníčkové peklo

89101112

16

131314141515

16

17

Fobia Komentáře

Kdo žije v pražských kavárnách více, než v reálném světě, mohl by snadno nabýt dojmu, že prezidentem této země se nemůže stát nikdo jiný, než Karel Schwarzenberg. Pražské pravicové inte-lektuálstvo zase jednou nabylo dojmu, že rozumí světu víc, než zbytek národa, a pustilo se do blahosklonné osvěty.

Předvolební průzkumy už dlouhou dobu věští, že do druhého kola postoupí Miloš Zeman a Jan Fischer. O nepřijatelnosti obou těchto kandidátů už byly popsány stohy (převážně virtuálního) papíru a výtky nejčastěji zmiňované lze považovat za oprávněné. Volit mezi Fischerem a Ze-manem je jako „vybrat si, jestli ti zabijou maminku nebo tatínka“.

A tak se opět, jako letos už poněkoliká-té, vzedmula vlna různých občanských iniciativ, které (alespoň na oko) vybízí k volení kohokoliv jiného než dvou výše zmiňovaných pánů. Vzhledem k tomu, že veškerá tato hnutí ale vychází právě z oněch teplých pražských kaváren, tak místo toho, aby vybízely k větší odpověd-nosti při výběru kandidáta a poukazovaly

na negativa Fischera se Zemanem, hází lacinou špínu všude, kam dosáhnou, a často glorifikují Schwarzenberga a před-stavují ho jako jedinou alternativu.Pražská galerie DOX s akcí „Než bude pozdě“ otevřeně podpořila Karla Schwar-zenberga jako obranu proti „rostoucímu vlivu komunistické strany“, čímž potvrdi-la svou pozici propagátora angažovaného umění. DOX tvrdí, že ačkoliv přijatelných kandidátů je více, voliči si nesmí dovolit drobit své hlasy mezi ně a mají volit jen a pouze Karla. Stojí za to připomenout, že jedním ze zakladatelů DOXu je i Libor Winkler, obchodník s cennými papíry, který Schwarzenbergovu kampaň podpo-řil částkou 5 milionů korun.

Za všechny jmenujme ještě studentský projekt Odstřihnutí.cz, ve kterém se mla-dí autoři velmi ostře vymezují proti šestce (z části bývalých) kandidátů. Pod ostrým nadpisem „Kdo nám vadí“ najdete Jana Fischera, Vladimíra Dlouhého, Miloše Zemana, Janu Bobošíkovou, Tomia Oka-muru a Jiřího Dienstbiera.

Důvod pro ostré opovržení všemi těmito

kandidáty je prostý – jakékoliv byť sebe-vykonstruovanější spojení s komunisty znamená v očích studentů jasnou smrt na politickém poli. Je kouzelné, jak snadno dokážou studenti odsoudit volbu, před kterou nikdy nestáli. Nejtvrdší kritika se snáší na bedra Jiřího Dienstbiera podle autorů webu: „ ...škemrá u komunistů, aby pomohli jeho zvolení prezidentem. Slušná slova se pro takové chování hledají opravdu jen těžko.“

Bohužel komunisté jsou stále demokra-ticky zvolenou stranou a je přirozené, že levicový kandidát bude hledat podporu u stejně orientovaných politiků i voličů. Co jiného mu také zbývá, když levicová občanská hnutí za těmi pravicovými těžce pokulhávají. Zásadní otázka je proč. Nemají to zapotřebí, když mají svého horkého favorita do druhého kola? Pokud má českou levicovou scénu skutečně uspokojit Miloš Zeman, je možná dobře, že iniciativy mlčí. Raději nedomýšlet, co bychom se mohli dozvědět.

Lucie Palkosková

Knížecí tlačenka a spící aktivismus

Přímá prezidentská volba se dá považovat za regulérní válku. Je třeba povážlivě volit strategii. Někdo zvolil drtivou ofenzivu na sociálních sítích. Jedna strana zase vsadila na novinovou propagandu v kom-binaci se střílením do všech a za jakých-koliv okolností. Neustále se cpe do titulků v jedněch rudých novinách. Někteří zase vykopali zákopy a vyčkávají. Tak nějak předpokládají, že jim výhra padne do klína, ale pokud k rozuzlení konfliktu nepřijde v očekávaném termínu, dojdou jim zásoby a jejich vlastní laxnost je bude stát spoustu sil, možná i život. A aby těch zápletek nebylo málo, v rámci té pre-zidentské se odehrávají i „subbitvy“ ve jménu jednotlivých kandidátů.

Jedna z menších bitev má dva dosti nečekané aktéry – „sklepáka“ Tomáše Hanáka a režiséra Víta Olmera. První výstřel padl v audiovizuálním rozhraní. Virální odsouzení Jana Fischera kvůli členství v KSČ skrze video a ústa Tomáše Hanáka ohromilo tisíce lidí. Včetně Žita 44, který ve svém podpůrném videu říká: „Tomáš to řekl dobře, Hanák. Měl byste

fakt zvážit, jestli dál kandidovat. Vy jste byl dlouhý léta komouš.“ Jestli člověk, jenž léta lnul k extremismu (leč opačné-mu), Hanákovi pomohl nebo uškodil, to ponechme všeobecné diskusi.

Navíc nelze nezmínit Hanákovu krát-kozrakost. Video bezesporu slouží k podpoře Miloše Zemana, člověka s vazbami na pochybné proruské existen-ce, jednoho z hlavních aktérů opoziční smlouvy, člověka s nulovým respektem ke komukoliv, pohrdajícím kýmkoliv. Nula od nuly pojde. Každý sám svého štěstí strůjce, a pakliže si herec vybral napojení na staré struktury méně přímou cestou, dobře mu tak. Každopádně jeho vystou-pení můžeme přinejlepším považovat za výkřik do tmy.

Palbu z „poplašňáku“ opětoval výše zmíněný režisér Olmer. Fischera brání na svém blogu a snaží se Hanáka odkázat do (pro něj) patřičných mezí. Argumentuje zeleninou (konkrétně ředkvičkami - na vrchu červená, uvnitř bílá) a v podstatě se přiznává k utilitarismu a doufá, že si nad

svým čistě prospěchářským členstvím v KSČ umyje spolu s bývalým předsedou úřednické vlády ruce. Fischerův volební tým se může snažit do nekonečna, ale, ačkoliv v dobré vůli, právě Vít Olmer vy-píchl Fischerovu bezpáteřnost a nijakost.

Agitace by se měla dělat s rozmyslem a s vědomím jejích důsledků. Stejně nečeka-ně jako přišlo, upadne Hanákovo vyjád-ření v zapomnění. Sklepák navíc k rudé armádě desertoval ze služeb generála Franze. A to ještě předtím, než se vůbec stačila odehrát závěrečná vřava.

A Olmer? Ve vojenském prostředí uspěl naposledy v roce 1991 s filmovou adap-tací Tankového Praporu. Jeho „politicko--vojenská“ aktivita v roce 2012 spíš připo-míná deset let starou frašku „Waterloo po česku“.

Přestřelka slepými náboji

Vojtěch Heřmánek

Komentáře

Ondřej Macka

Lucie Palkosková

Vojtěch Heřmánek

Amnesty International pořádala na Fakultě sociálních věd UK debatu s tématem „Jak píší česká média o Romech?“. Orga-nizátoři se snažili pozvat někoho z vedení největších českých deníků. Tedy ty osoby, které jsou zodpovědné například za šíření textů o „pokladníkovi romské strany“. Bohužel, nikdo z pozvaných šéfredaktorů nebo jejich zástupců se nedostavil. Ovšem když v ZOO porodila gorila Kamba, bude tam celý mediální svět. A propos, věděli jste, že termín „nepřizpůsobiví“ použila poprvé Mgr. Ing. Ivana Řápková?

Vašek (ten od Evy) poskytl rozsáhlé interview serveru Česká pozice. Své členství v předlistopadové totalitní straně okomen-toval slovy: „No samozřejmě, v KSČ museli být všichni. Já jsem o tom tehdy ale nepřemýšlel. … Dnes už ale v žádné politické straně nejsem.“ Čekáme, kdy se Vašek objeví ve volebním štábu Jana Fischera.

Perličky utopené v mediálním moři

Ondřej Macka

„Je to blbý, poněvadž jsme jediní, kteří to nepodepsali. Vypadáme zase jako šašci v Evropě,“ poznamenal k rozhodnutí Václava Klause nepodepsat dodatek k Lisabonské smlouvě, téměř měsíc před prezidentskou volbou, Karel Schwarzen-berg. Dosluhující prezident již poně-kolikáté jednal v rozporu s vládou, aby demonstroval svůj odmítavý postoj k další integraci Evropské unie.

Už když Karel Schwarzenberg 18. října v klubu Jazz Dock zahajoval svou prezi-dentskou kampaň, chtěl se očividně vůči současnému prezidentovi vymezit. Hned v prvním kandidátském projevu prohlá-sil, že chce na Hradě navázat na Václava Havla, pro kterého pracoval jako kancléř a stále jej považuje za svůj vzor. „Pojem EU jako superstát je mi cizí,“ uvedl a dodal, že chce vrátit Česku respekt v EU i ve světě.

Že by byl prezidentem podporují-cím hlubší integraci EU prokázal na prezidentské debatě, kterou pořádal think-tank Evropské hodnoty. Na této diskusi v první polovině listopadu měli jednotliví kandidáti představit svoji vizi EU. Schwarzenberg soudí, že sjednoco-vání Evropy je od počátku projektem politickým a ne hospodářským, jak si někteří namlouvají. EU není ustálený stát, neustále se vyvíjí a dochází v ní ke změnám jako je Maastrichtská ne Lisabonská smlouva. Jednotlivé členské státy se neustále přibližují, a to navzdory i díky různým krizím. Podle Schwarzen-berga během dvou až tří generací EU dospěje k federaci, bylo by však chybou vývoj urychlovat nebo naopak se od něj distancovat. Připomněl, že stále počítá s připojením ČR k fiskálnímu paktu během příštího roku a uvedl, že bude souhlasit s bankovní unií, pokud bankovní dohled zůstane v rukou českého regulátora. Schwarzenberg také nezapomíná, že jsme se zavázali k přijetí eura, ale nepředpo-

kládá, že by se tak mohlo stát do roku 2018, tedy během prvního volebního období budoucího prezidenta.

Karel Schwarzenberg není jediným pro-evropským kandidátem. Žádný z ostat-ních uchazečů se však v současné atmo-sféře, kdy klesá popularita k EU, nehlásí tak očividně k vizi Evropy jako federace. Zkušený diplomat, který nedávno oslavil pětasedmdesátku, také dokáže koukat na evropskou budoucnost až z filozofického nadhledu, kdy během dvouhodinové debaty několikrát zopakuje, že budoucí generace se budou ztotožňovat s jednot-nou evropskou identitou stále více a více. „Budou chytřejší, než jsme my dnes“, řekl na diskusi k evropským hodnotám.

Na druhou stranu, právě proto, že se Schwarzenberg snaží profilovat jako proevropský kandidát, je některými kritizován, že v dosavadní roli ministra zahraničních věcí dostatečně neprosa-zoval, aby se Česká republika chovala v EU zodpovědněji. Například, podle politoložky Vladimíry Dvořákové, posta-vení ministra zahraničních věcí není na vládě tak špatné, aby nemohl prosazovat výraznější proevropskou politiku i proti odporu prezidenta. Ištván Léko na České pozici zase Schwarzenbergovi vytýká, že se nezúčastnil místo Klause předávání Nobelovy ceny pro EU a naráží na to, že se asi chtěl svézt na protievropské vlně.

Sám ministr v prezidentském speciálu pořadu ČT24 Hyde park uvedl, že na dění v EU nemá takový vliv jako premiér, který jmenoval tajemníkem pro evropské záležitosti Vojtěcha Belinga, a který sídlí na Úřadu vlády a spadá přímo pod Petra Nečase. Je pravda, že koncepce zahranič-ní politiky, kdy vztahy s EU jsou brány jako domácí politika, je praktikována i v jiných státech. Osobně si nemyslím, že by si chtěl Schwarzenberg ohřívat svou euroskeptickou polívčičku neúčastí na

předávání Nobelových cen. Naopak by si tím mohl

pohoršit. Úspěch TOP 09 ve volbách v roce 2010 nezařídila jen knížecí aura, ale také program pravicové strany, která se vůči ODS vymezila proevropským postojem.Scenárista a výtvarník Robert Geisler, jeden z podporovatelů Schwarzenbergo-vy kandidatury v internetové kampani prohlašuje, že toho Kalouska překousne. Má tím namysli, že i přesto, že je kariéra nynějšího ministra zahraničí v posled-ních letech nerozlučně spjata s ministrem financí Kalouskem, stejně ho bude volit. Je pravda, že podle průzkumů by v lednu dalo Schwarzenbergovi hlas o 10% méně lidí než v posledních parlamentních vol-bách TOP 09. A všichni se shodují, že za to může Kalousek. Prezidentský kandidát se ho však vzdát nehodlá, a podotýká, že strážce státní pokladny byl jednou vyhlášen nejlepším ministrem financí EU. Bohužel pro něj, Kalouskův mediální obraz v posledních měsících určuje více jeho chování v kauze CASA a zvyšování DPH, než fakt, že se ČR daří zpomalovat tempo zadlužování a půjčuje si za relativ-ně nízké úroky.

Karel Schwarzenberg bude mít ještě šanci přesvědčit své voliče, aby toho Kalous-ka překousli. A ta přijde s televizními debatami všech kandidátů. Vzhledem k tomu, že se prezidentská volba omílá ze všech stran, je pravděpodobné, že budou mít velkou sledovanost. Tam by se mohlo ukázat, že když se Karel snaží, je mu cel-kem i rozumět. A když bude upřímný ve svých názorech a nebude sklouzávat k la-cinému populismu, může ještě hodně lidí přesvědčit. Upřímně, při kvalitě ostatních kandidátů, má stále dost velkou šanci.

Překousnout Kalouska

Fobia Rozhovor

Do pražské restaurace Retro přispěchal Jiří Dienstbier z nedalekého Českého rozhlasu. Usadil se, objednal si černý čaj a začal vyprávět. O ostatních kandidátech, podpoře od komunistů, ale i o budoucnosti prezidentské volby. Uvolněně a místy snad už i

trochu naučeně.

Jiří Dienstbier: „Koho bych si vybral, to vám

neprozradím. Zatím dělám vše proto, abych tím

vítězem byl já.“

Do prvního kola prezidentských voleb zbývá zhruba měsíc a toto období se protne s vánočními svátky. Jak to vy, jako jeden z kandidátů na prezidenta, zvládáte zkombinovat? Máte čas řešit klasické vánoční povinnosti?

To samozřejmě moc ne. Nákupy vánoč-ních dárků se příliš nekonají a bohužel na něco podobného nejsou ani myšlenky. Ale na druhou stranu ona nejde vést příliš ani předvolební kampaň. Právě proto, že lidé už mají plnou hlavu Vánoc. Po Vánocích pak odjedou někam na hory a za známýma a vrátí se až někdy na Tři krále, takže týden před volbou. A myslím si, že i ten týden před volbami budou stále ještě myšlenkami někde jinde než u politiky. Z tohoto hlediska je ten blížící se termín voleb nešťastný.

Myslíte si, že se dá na toto krátké předvolební období naplánovat nějaký frontální útok, abyste upoutal pozor-nost voličů?

S výjimkou televizních debat asi těžko. O těch si myslím, že sehrají klíčovou roli

při rozhodování lidí. I podle průzkumů šedesát až sedmdesát procent lidí tvrdí, že vůbec ještě nejsou rozhodnutí, přestože třeba nějaké jméno uvedou.

Nebojíte se, že vaše kampaň nebyla dostatečně výrazná? Přece jenom kan-didáti jako Miloš Zeman, Karel Schwar-zenberg nebo Jan Fischer jsou mnohem více vidět.

Myslím, že zrovna nyní je hodně vidět spot na moji podporu, který spontánně natočil rapper Lipo. To je něco, co zase žádný jiný kandidát vlastně nemá. V tom-to smyslu si myslím, že tam takový rozdíl není. Ale je pravda, že jsou kandidáti, kteří mají úplně jiné finanční možnosti. Zaplavit republiku billboardy jako Miloš Zeman si dovolit nemohu, i když samo-zřejmě také nějaké máme (smích).

Zdaleka nemám finance na tiskovou kampaň takového rozsahu, jakou vedl Fischer, nebo stále ještě vede Zeman, který je snad denně ve všech podstat-ných periodikách. To je o obrovských penězích, které neodpovídají oficiálně

přiznaným výdajům na kampaň. Pokud to člověk dělá za peníze, které mám já a dělá to poctivě, to znamená, že jsou to skutečně všechny peníze, co na kampaň mám, pak to zřejmě není – poctivou cestou – konkurenceschopné.

Vybírají podle vás voliči své favority stále podle této outboundové kampaně – tedy podle toho, jak jsou vidět na bill-boardech a v médiích, stejně jako tomu bylo před deseti, patnácti lety? Nebo se způsob oslovování voličů výrazně změnil?

Trochu se samozřejmě změnil. Před deseti a více lety neměly téměř žádný význam v kampani například sociální sítě. Ale stále ty klasické metody kam-paně – a teď nemyslím jen billboardy, ale také kontaktní kampaň, tedy osobní účast kandidáta na co nejvíce místech – mají svou neodmyslitelnou roli. Mně osobně je přímý kontakt s voliči dokonce nejpříjemnější, ale bohužel v prezident-ské kampani je pouze jeden kandidát, a ten nemůže být všude a nemůže osobně mluvit s lidmi v každé obci.

RozhovorPodle posledního průzkumu společ-nosti Patria jste mezi kandidáty na tře-tím místě, o nějakých patnáct procent za dvojicí Fischer – Zeman. Jak vidíte svoje šance dostat se do druhého kola?

Pro mě jediný průzkum, který považuji za relevantní z hlediska rétoriky, je STEM a v tomto průzkumu jsem před měsícem byl dvě a půl procenta za Milošem Ze-manem na třetím místě. STEM by tento týden měl opět vyjít, takže si počkám na jeho výsledky, které mi mohou něco napovědět. Ale žádný výzkum nenapoví reálné výsledky, protože ve všech zatím vychází, že většina voličů ještě není rozhodnuta. Proto považuji za klíčové televizní debaty v posledních dnech před volbou, protože většina lidí se bude roz-hodovat až tam. Takže zatím to považuji za zcela otevřenou záležitost, jediné co se z toho dá vysledovat, jsou jisté trendy, například že dlouhodobě klesá podpora Janu Fischerovi. Většina lidí, která ho vi-děla na nějakých debatách, si totiž mohla udělat úsudek o jeho síle v této disciplíně.

Můžeme zde debatovat o relevanci jednotlivých průzkumů, ale nebojíte se přece jen, že výsledky dosavadních prů-zkumů mohou doposud nerozhodnuté voliče přece jen ovlivnit?

Mluvíte o sebenaplňujícím se proroctví, že výzkumy samy vytvářejí veřejné míně-ní? To je samozřejmě problém, na dru-hou stranu když zmiňuji ten jeden kon-krétní výzkum, tak je vidět, že to neplatí zcela stoprocentně. Budu se opakovat, ale většina lidí stále není rozhodnuta.

Přesto jako by se v médiích vytvářel ob-raz toho, že první kolo voleb je vlastně jen formalita a my si budeme vybírat mezi Janem Fischerem a Milošem Zemanem.

Ale já vím o spoustě lidí, pro které ani jeden z nich není přijatelný. Tito lidé se zřejmě podle tohoto rozhodovat nebudou, bez ohledu na to, jak o věci píšou média nebo jak si čtou průzkumy veřejného mínění. Já nevím, jestli vy se rozhodujete podle průzkumů…

Já určitě ne, ale také mám svého favori-ta. Ale trochu se bojím, že nerozhodnu-tí voliči by těmito výzkumy mohli být ovlivněni – vlastně se jim podsouvá, že nikdo jiný nemá šanci postoupit do druhého kola.

A proč si v prvním kole svobodně nevybrat, koho chci? Pokud to neovliv-

ní výsledek druhého kola, tak tím spíš v prvním kole dám hlas tomu, kdo mi vyhovuje nejvíce.

V případě, že se tato dvojice, tedy Jan Fischer a Miloš Zeman, skutečně dosta-ne do druhé kola, byl byste schopný si mezi nimi vybrat? Volil byste menší zlo, nebo byste odevzdal prázdný hlasovací lístek?

Já v těchto situacích vždy svůj hlas využiji. Ale koho bych si vybral, to vám neprozradím. Zatím dělám vše proto, abych tím vítězem byl já.

Miloš Zeman, byť v současnosti kan-diduje za svoji vlastní stranu, je úzce spjatý s vaší domovskou stranou, ČSSD. Nebojíte se, že by vám takto silný kandidát mohl odebrat část vašich, řekněme kmenových, voličů?

Od začátku je zřejmé, že budeme sou-peřit o hlasy voličů od středu do leva politického spektra. Bylo by pro mě samozřejmě jednodušší, kdyby Miloš Zeman nekandidoval. Ale realita je taková, jaká je, a mezi námi jsou podstat-né rozdíly. Už v době, kdy Miloš Zeman byl předsedou vlády a šéfem sociální demokracie, jsem byl k jeho přístupu k politice velmi kritický, zejména k opo-ziční smlouvě jako formě velké koalice, která je podpořením korupce – protože z takovéto dohody se vždy vytrácejí jaké-koliv programové hodnoty a vize. Takový systém vždy vyhovuje těm, kteří politiku berou pouze jako kšeft. A já se dodnes snažím bránit propojování politiky a byznysu, zatímco Miloš Zeman je s tímto fenoménem velice úzce spojen. Zejména díky osobě Miroslava Šloufa.

Lidé v tom politickém prostoru od středu do leva si zřejmě budou vybírat, jestli chtějí mě jako kandidáta, který chce dělat politiku čistě, bez toho propojení s byz-nysem, anebo jestli chtějí mafii na Hradě.

Cítíte dostatečnou podporu ze strany ČSSD?

Vzhledem k tomu, že jsem při stranic-kém hlasování o nominaci na prezidenta dostal tři čtvrtiny hlasů, považuji svůj mandát za velice silný, i vzhledem k tomu, že vzešel z tajného hlasování. A to, že jsou jedinci, kteří mě nepodporují, a to dokonce veřejně, to já beru jako fakt, který pro mě není příjemný, nicméně ne-znamená to, že nemám podporu sociální demokracie. Navíc tyto lidi spočtete na prstech jedné ruky.

Otevřeně jste požádal o podporu KSČM. Nemůže vám tento akt nakonec uškodit, místo aby přinesl více hlasů?

Já se svým programem, který je výraz-ně sociálně laděný – tedy jsou pro mě významná témata jako veřejné služby, vzdělání, zdravotnictví, aktivní politika zaměstnanosti – snažím oslovit voliče, pro které je toto téma také podstatné. A to jsou jak voliči sociální demokracie, tak i komunistické strany, a další. Každý volič má stejná práva, stejný hlas, a proč bych já toto neakceptoval? Proč bych neusiloval o podporu těchto lidí ve vol-bě? Nakonec, dělá to každý, při minulé nepřímé volbě, jak Václav Klaus, tak Jan Švejnar šli na klub KSČM požádat o pod-poru a nikomu to nepřišlo nepřirozené.

Nemůžete tak přes to pro druhé kolo přijít o hlasy voličů vyloženě antiko-munistických kandidátů, například Zuzany Roithové?

Myslím, že člověk, který jde do kandida-tury s jasnými hodnotami, s výrazným názorem, vždycky musí počítat s tím, že těmi svými výraznými názory část lidí získá, ale část lidí také ztratí. Člověk nemůže chtít vyhovět všem. Někteří to zkoušejí, ale podle mě to nepůsobí dobře.

Vidíte rozdíl mezi „před“ a „polisto-padovými“ voliči? Například v tom, že podpora komunistické strany pro ně nebude negativním faktorem?

Nevidím. Lidi, kteří přemýšlí o politice, by měli zvažovat všechny skutečnosti, tedy i vědět něco o minulosti. Ať už od svých rodičů, nebo z diskuzí ve veřej-ném prostoru, přednášek, seminářů a podobně. Co se mě týče, já jsem se na listopadové změně v roce 1989 podílel jako jeden z organizátorů manifesta-ce na Albertově. Demokracie a lidská práva jsou hodnoty, na které bych nikdy nerezignoval, které budu vždycky hájit. Na druhou stranu tehdy byl prostor pro antikomunismus, pro statečné postoje ve snaze změnit poměry. Dnes tady žádné ohrožení z této strany nevidím. V každé straně, dokonce i v těch, které se považují za umírněnější, se najdou různé extrém-ní postoje. Ale to neznamená, že je zde celkově ohrožena svoboda a demokracie.

Zapojení mladé generace je u těchto vo-leb poměrně výrazné, troufnu si říct, že výraznější, než například u posledních voleb do poslanecké sněmovny. Nazna-čuje to, že by volební účast mohla být vyšší, než tomu bylo doposud zvykem?

Fobia

Kéž byste měl pravdu. Já totiž považuji za největší problém naší demokracie, že lidi jsou velice zataženi do svého soukromí, na politiku spíše nadávají a neuvědomují si, že bez jejich aktivního přístupu, bez jejich aktivního zapojení, se ty poměry mohou jen těžko změnit. Takže pokud by v tomto mladí lidé byli jiní, byl bych je-nom rád. Ale uvidíme, já si stále myslím, že ona aktivita je spíše omezena na úzkou skupinu mladých lidí, a že zase bude platit, že účast mladých lidí u voleb bude menší, než u starších generací. Ale rád bych se mýlil.

Mluví se až o sedmdesátiprocentní účasti. Je to podle vás reálné?

Myslím si, že v reálu bude nižší, i díky termínu prvního kola. Ale doufejme, že ne o moc nižší.

Přímá volba prezidenta se dostala pod palbu kritiky, i kvůli tomu, že byla ušita horkou jehlou. V jejím průběhu se ukázala slabá místa, kolem kterých se pak rojí různé dohady, například jestli v současné podobě je prezidentská volba aplikovatelná i do budoucna. Co by se na ní případně mohlo zlepšit?

Já třeba nevidím žádný problém v tom, jak počítat volební hlasy. Otázkou je, jestli pracovat s nějakými vzorky, anebo přepočítávat všechny hlasy, nebo zajistit, aby byly nějakou cestou ověřeny už při jejich sběru. Dá se uvažovat o povinnosti

ověřit podpisy např. u notáře, zároveň se zmenšením potřebného počtu podpisů. Ale byly tady také úvahy jít francouzskou cestou, kde nominaci nedávají jenom občané nebo pouze poslanci francouzské-ho národního shromáždění, ale takzvaní volení zástupci. A je tam požadavek pod-pory několika set takovýchto volených zástupců, což by mohlo také být řešením. Ale bez ústavní změny se nemůže měnit ani obsah ústavního zákona, kde je nyní ukotveno třeba oněch padesát tisíc poža-dovaných podpisů, takže případná změna není jenom tak.

Ale v čem je opravdu problém, jsou pravidla transparentnosti financování kampaně. Ta byla skutečně šita horkou jehlou a nejsou příliš šťastná. Je tam celá řada nepřesných ustanovení, která budou vyvolávat výkladové problémy i po volbě,

otevřou prostor pro stížnosti kandidátů na kampaně těch ostatních a už nyní je vidět, že ne všechno probíhá korektně a transparentně.

Často se mluví o tom, jestli se vůbec první kolo prezidentských voleb ode-hraje ve stanoveném termínu. Existuje poměrně mnoho faktorů, které by datum voleb mohlo ovlivnit.

Například faktor Okamura. Žádný jiný myslím není. Třeba Klára Samková se svou žalobou nemůže ohrozit vůbec nic. S její stížností se Ústavní soud, podle mého názoru, vypořádá velice rychle. Dokonce bych si tipnul, že ji odmítne během několika hodin až dní. Stížnost pana Okamury je mnohem relevantnější – i když neříkám, že opodstatněná. Ale já se zatím připravuji na řádný termín, jako všichni ostatní.

Na začátku jsme se shodli, že načasová-ní voleb je poněkud nešťastné. Nemohl by nakonec posun prvního kola volbám prospět?

Řekl bych, že tyto soudní tahanice kolem přímé volby ji trochu degradují, takže si rozhodně nemyslím, že by to bylo dobře. Odložení voleb by samozřejmě někomu prospělo, někomu by uškodilo. Kam-paň by běžela dál a ta má nějaké trendy, kandidáti se ukazují v různých situacích, které pomáhají lidem utvářet si a měnit názory na ně.

Při minulé nepřímé volbě, jak

Václav Klaus, tak Jan Švejnar šli na

klub KSČM požádat o podporu

a nikomu to nepřišlo

nepřirozené.

Text: Vojtěch KovalFoto: Vojtěch Heřmánek

Fobia Zaměřeno: Volby 2013

KAREL NA HRAD?

Karel Schwarzenberg, dědic české šlech-tické rodiny, se narodil 10. prosince 1937 v Bubenči. Je nejstarším synem PhDr. Karla Schwarzenberga a princezny z Früstenbergu Antonie. Svoje dětství strá-vil na mnoha místech v Česku. Rodina Schwarzenbergů měla sídla v Praze, na Orlíku a v Čimelicích. V prosinci 1948 spolu s rodiči opustil Československo a emigroval do Rakouska. Ve Vídni studo-val právo a v Mnichově lesnictví. Žádná ze svých studií však nedokončil. V roce 1960 Karla Schwarzenberga adoptoval jeho strýc Jindřich, díky čemuž se stal dědicem celého rodinného majetku. O pět let později jeho adoptivní otec zemřel a Karel musel převzít správu nad celým jměním. V roce 1967 se oženil s MUDr. Terezií Hardeggovou. Během manželství měli tři děti. V roce 1988 Schwarzen-bergova nejmladšího syna Karla Filipa

adoptoval jeho biologický otec Thomas Prinzhorn. Ještě téhož roku se manželství rozpadlo. Přesně po dvaceti letech v roce 2008 se bývalí manželé opět vzali.Po roce 1968 založil společně s doktorem Vilémem Prečanem na podporu disiden-tů a exilu Československé dokumentační středisko. Archív se nacházel ve Schwar-zenbergově rodinném sídle v Bavorsku a dnes je sbírka součástí Národního muzea. V letech 1984 – 1991 působil jako před-seda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva. Angažoval se převážně v bývalém SSSR, Bulharsku a Kosovu. Hned na podzim roku 1989 se vrátil zpět do Československa a 10. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky. Z funkce odstoupil v roce 1992 po abdikaci Václava Havla. Od té doby se až do roku 2004 věnoval převážně správě svého majetku, tedy lesnictví a údržbě

jemu svěřených památek.V listopadu 2004 byl zvolen senátorem ve volebním obvodu Praha 6. Do vlády byl jmenován Stranou zelených a 9. ledna 2007 byl jmenován ministrem zahraničí České republiky. O rok později v této funkci podepsal smlouvu o umístění radarové základny USA na území Vojen-ského újezdu Brdy s americkou minis-tryní zahraničních věcí Condoleezzou Riceovou.Spolu s Miroslavem Kalouskem v červnu 2009 zakládá politickou stranu TOP 09 a stává se jejím předsedou. 13. července 2010 byl Schwarzenberg opět jmenován ministrem zahraničí. V září loňského roku se rozhodl kandidovat na post pre-zidenta České republiky.

foto: MP Pobart

Valentyna Polyakova

KNÍŽECÍ ŽIVOTOPIS

Volby 2013

Abychom se dopátrali nejzazší historie rodu Schwarzenbergů, musíme se vydat až do dvanáctého století. Z té doby po-chází první zmínky jak o knížecím rodu, který se v té době ještě honosil jménem Seinsheim, tak o hradu Schwarzenberg, který se o dvě stě let později stal jejich sídlem.

Za zakladatele rodu se všeobecně považu-je Erkinger ze Seinsheimu a Schwarzen-bergu. Stačilo vyškrtnout první přízvisko a světlosvěta tak spatřil zbrusu nový rod pojmenovaný podle zámku čnícího nad německým městečkem Scheinfeld.

Lesk a bída 18. století

Největší rozmach zaznamenali Schwar-zenbergové v sedmnáctém století. Zisk inkolátu (oficiální uznání šlechtického stavu) a koupě třeboňsko-hlubockého panství za dob Jana Adolfa I. téměř neroz-dělitelně spojily schwarzenberské šlechtice s českým územím. V posilování vlivu na jihu Čech pokračovali i jeho potomci.

Janův vnuk Adam František po své tetě Marii Arnoštce z Eggenbergu zdědil vévodství krumlovské, které v té době Habsburkům záviděla celá Habsburská říše. Mimo ně přikoupil i panství Chýnov, Netolice, Orlík a Vimperk. Adam Fran-tišek, vyznamenaný mimo jiné řádem Zla-tého rouna, zemřel v roce 1732 tragickou smrtí v Brandýse nad Labem. Při lovu jej nešťastnou náhodou postřelil císař Karel VI. Dle tehdejších zvyků se Adam Fran-tišek Schwarzenberg císaři musel omluvit a zanedlouho následkům svého zranění podlehl.

V roce 1740 Karla VI. nahradila jeho dcera císařovna Marie Terezie a pro celý středoevropský region začínají krušné válečné časy, které nešetří ani rod Schwar-zenbergů. Zdevastovaný zámek Hluboká, majetkové újmy v celé Evropě znamenaly pro rod jedno z nejhorších období.

Přesuňme se nyní o více než 60 let do-předu, do roku 1806. Pravnuk Františka Adama, Josef I. Schwarzenberg. Tehdy se rod obohatil o sekundogenituru – orlic-kou větev, u jejíhož zrodu stál Karel Filip Schwarzenberg. Ta se vždy držela stranou od vládnoucí hlubocko-krumlovské, ale chtě nechtě, jejich osudy se prolínaly.

Poválečné zkázy

Například po první světové válce, kdy Schwarzenbergové v rámci pozemkových reforem přišli o nezanedbatelné množ-ství majetku. Schwarzenbergové tradičně slavívali vánoční svátky na třeboňském panství. V přilehlých lesích se například

pořádaly hony. Ovšem po roce 1922 stát vyvlastnil většinu panství a Schwarzene-brgům zbyla jen zámecká budova. Toho roku Schwarzenbergové slavili Vánoce v Třeboni naposledy.

Paradoxně byl ale rod považován za příznivce Masarykovy republiky, o pra-prastrýci dnešního ministra zahraničních věcí Bedřichu Schwarzenbergovi se reálně uvažovalo jako o nástupci Tomáše Garri-gua Masaryka po jeho opuštění prezi-dentského mandátu. Ovšem parlamentní minulost z dob císaře a modrá krev mu cestu na pražský hrad zastavily.

Další rány osudu na sebe nenechaly dlouho čekat. Těsně před druhou světo-vou válkou podepsal Karel VI. Schwar-zenberg (otec současné hlavy rodu) dopis pro Eduarda Beneše, ve kterém se část aristokracie zavázala k absolutní loajalitě k československému státu. Za podpis pak byla během druhé světové války uvalena na celý majetek Schwarzenbergů nucená správa. Rod také vydatně podporoval Benešovu exilovou vládu v Londýně, a když přišlo Pražské povstání, František Schwarzenberg (strýc Karla Schwarzen-berga) seděl na Staroměstském náměstí s kulometem tváří v tvář německým voj-skům. Tou dobou byl už osm let na světě i Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg, současný ministr zahraničních věcí.

Z Bavorska do Strakovky za 800 let

Vojtěch Heřmánek

Prezidentský volební programKarel Schwarzenberg zdůrazňuje, že post prezidenta s sebou nese velkou zodpověd-nost. Staví svůj program kolem vážnosti, jež by si republika měla získat u ostatních států. Napravování domácích krizí, jako například korupčních skandálů nebo sys-tému sociální spravedlnosti v této bodové soustavě působí spíš jako méně významné položky. Napravení jména ČR tak skutečně působí jako hlavní cíl. To sice koresponduje se Schwarzenbergovým jednáním na postu ministra zahraničí, ovšem otázkou zůstává, zda je problematika zahraničního renomé země natolik podstatná i pro voliče.

Při náhledu do dokumentu z oficiálního webu je jasně patrný rozdíl proti většině hlavních kandidátů. Program je mnohem povšechnější, než u konkurentů. Karel Schwarzenberg určil body, které jsou pro něj jako pro kandidáta zásadní, ale jedná se pouze o obecné problémy, nikoliv kon-krétní návrhy a cíle. A to je málo. Když už si dáte práci a otevřete si program prezi-dentského kandidáta, dá se předpokládat, že chcete vědět víc, než to, že kandidát je reinkarnovaný Mirek Dušín, pomáhající přes ulici starším lidem: „Jako prezident nebudu mlčet, když uvidím nespravedlivé zacházení se slabšími občany.“

Schwarzenbergova orientace na meziná-rodní obraz ČR je jistě důležitá, navíc je mezi kandidáty důraz na zahraniční pohled ojedinělý, ale to je jediné plus, které jeho program nabízí.

Vojtěch Koval

Fobia Volby 2013Majetek knížete Schwarzenberga a jeho rodu na českém

území

Dnešní majetky Karla Schwarzenberga, respektive rodu Schwarzenbergů, jsou mnohem menší než v době před světo-vými válkami. Vůbec první nemovité panství rodu Schwarzenbergů u nás bylo v Třeboni, získané roku 1660. O rok poz-ději koupil Jan Adolf I. Schwarzenberg Hlubokou nad Vltavou. Zámek patřil Schwarzenbergům až do roku 1939, kdy byl zabaven nacisty a nastálo vrácen byl de-facto až po revoluci v roce 1989.

Lex Schwarzenberg

Již v roce 1920, z důvodu velké pozem-kové reformy Československa, přišel rod o 6 velkostatků a většina zbývajících byla zmenšena. Po válce o všechen majetek z hlubocko-krumlovské rodové větve přišli kvůli tzv. zákonu “lex Schwarzen-berg”. Ten se oficiálně jmenuje Zákon č. 143/1947 Sb. o převodu vlastnictví hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou a platí dodnes.

Tímto zákonem vešel všechen nemovitý majetek rodu, respektive hlubocké větve, včetně lesů, zemědělské půdy, rybníků, průmyslových odvětví a nemovitého kapitálu Josefa Adolfa Schwarzenberga do rukou státu. Jako hlavní důvod vzniku tohoto zákona je považována velikost a rozsah těchto nemovitostí vzhledem ke společenské změně a vnímaní majetku se změnou režimu, tak především nejasný postoj rodu k tzv. Benešovým dekretům

po druhé světové válce a německý původ celého rodu obecně. Po konci okupace totiž majetek přešel pod národní správu a rozhodoval o něm parlament. Jelikož vět-šinu křesel v parlamentu drželi komunis-té, vznikl zákon o nenavrácení majetků zpět. Ten je dnes kritizován především za to, že absolutně nerespektuje právní výklad nároku na svobodné vlastnictví, zrušen však nikdy nebyl.

Spory s nevlastní sestrou

Výše uvedené majetky hlubocké větve tedy dodnes patří státu. O jeho zrušení, nebo alespoň zmírnění, se od deva-desátých let neúspěšně snaží Alžběta Pezoldová (rozená Schwarzenbergová, praneteř Josefa Adolfa Schwarzenberga a nevlastní sestra Karla Schwarzenberga). Ta se stížností neuspěla ani u Evropského soudu pro lidská práva. Jedinou navráce-nou nemovitostí je dosud jen Schwarzen-berská hrobka, kterou se jí podařilo získat zpět díky stížnosti u Ústavního soudu. „Ústavní soud v roce 2009 řekl, že hrobka nepodléhá Lex Schwarzenberg, poněvadž jde o stavbu, která má osobní, rodinný a pietní charakter, protože tam leží předci rodiny Schwarzenbergů,“ řekla ČTK ústavní soudkyně Ivana Janů.

Spory mezi Pezoldovou a Schwarzenber-gem se vedou především kvůli rodnému původu Karla Schwarzenberga. Ten se totiž narodil do orlické větve rodu, v roce

1962 byl však Jindřichem Schwarzenber-gem adoptován do hlubocké větve, proto-že ta neměla dalšího mužského nástupce. Hlavním tématem sporu mezi Pezoldo-vou a Schwarzenbergem je ve výkladu práva. Dle rakouských zákonů je totiž Karel Schwarzenberg právoplatný dědic, dle českého výkladu však nikoli, byl totiž adoptován až po dosažení dospělosti a v českém právním rámci se navíc dědictví na adoptivní potomky nevztahuje, pokud jsou ti pokrevní naživu. Soud v Českých Budějovicích však rozhodl, že v tom-to případě se bude řízení jednat podle rakouské justice a že hlavním restitučním jednatelem je Karel Schwarzenberg. Po smrti Josefa Schwarzenberga v roce 1979 se stal hlavním představitelem rodu a spojil obě větve dohromady. Ústavní soud však 22. 11. 2012 rozhodl, že bylo poru-šeno právo Pezoldové na soudní ochranu. Ta se chce bránit dál. „Máme za to, že tím může být majetek jak movitý, tak i nemovitý, který se ke dni pozůstalosti, to znamená k roku 1950, nacházel na území České republiky, respektive Českoslo-venska,“ uvedl Meduna, právní zástupce Pezoldové, pro ČTK.

Po sametové revoluci v roce 1989 restitu-oval Karel Schwarzenberg majetky orlické větve, ty hlubocké zabavil soud podle výše uvedeného zákona.

Vojtěch Koval

Volby 2013Respekt i lesy

Karel Schwarzenberg vlastní mno-há restaurační zařízení v Rakousku a Bavorsku, byl dlouhou dobu majoritním vlastníkem společnosti R-Presse, která vydávala týdeník Respekt až do doby, kdy většinový podíl odkoupil Zdeněk Bakala. Schwarzenberg si zde ponechal podíl 44,5 % dodnes. Je také akcionářem spo-

lečnosti Heidelberg Cement a má podíly v dalších firmách. Vlastní tisíce hektarů zemědělské půdy a lesů.

Součet nynějších majetků Karla Schwar-zenberga je velmi rozsáhlý, mezi nej-důležitější nemovitosti však patří hrad a zámek Orlík, jeho současné sídlo Sýkořice, dále pak zámek Obermurau ve Štýrsku, rodový zámek Schwarzenberg

v bavorském Scheinfeldu, zámek Kře-víč u Berouna, Schwarzenberský palác ve Vídni, velkostatky Schwarzenberg v Bavorsku a v Murau, zámek v Čimelicích a mnohé další menší statky a nemovitosti v Čechách, Rakousku a Bavorsku.

Prezidentská kampaň

Karel Schwarzenberg oficiálně začal svou prezidentskou kampaň 19. října. Obsa-hově navazuje na svou kampaň pro volby do poslanecké sněmovny z roku 2010, ve svých sloganech tak často zlehčuje své slabé stránky. Zatímco před dvěma lety si kampaň brala na mušku „spícího“ Karla, prezidentská kampaň zlehčuje fakt, že knížeti není často rozumět. „No, někdy žbrblám. Někdy mi i má vlastní rodina vytýká, že mi nerozumí, bodejť pak normální občan. To je moje chyba. Nemám krásnou výřečnost jako třeba herec, který se to učil,“ prohlásil Karel Schwarzenberg, na což jasně odkazoval jeden z jeho prvních billboardů s heslem „Občas mi není rozumět, ale mé postoje jsou jasné“. Schwarzenberg opět vsází na osobní kontakt s voliči. V jeho volebním programu tak opět nechybí klasické posezení s příznivci u piva nebo návštěvy lokálních akcí, ve snaze zacílit na mladé voliče klade Schwarzenbergův tým velký důraz na práci se sociálními médii.

Podpora od Kollera i Sex Pistols

Hlavním manažerem kampaně je Marek Vocel, obchodní ředitel produkční agentury MVP Agency s.r.o., a mimo jiné také spoluzakladatel občanského sdru-žení Opona. Z něj se do volebního týmu rekrutovali také Vocelův zástupce Martin Voňka a kreativec David Gaydečka. Oba dva mimo jmenovaní patří mezi hlavní organizátory festivalu United Islands of Prague.

Prvním počinem volebního týmu byla už 4. listopadu akce nazvaná Noc s Karlem. V den, kdy Karlové slaví svátek, pro-běhla série koncertů, kromě Prahy také v Hradci Králové, Plzni, Brně, Písku, Jihlavě a dalších městech. Na podiu se v jednotlivých městech objevili například David Koller nebo Václav Koubek. I zde bylo patrné zaměření na mladší generace, layout propagačních materiálů, o který se postaral výtvarník David Černý, byl pest-

robarevnou parafrází motivu punkových legend, kapely Sex Pistols.

David Černý je však pouze jedním z mnoha známých osobností, které se za kandidaturu knížete postavily. V sezna-mu podporovatelů najdeme například herečku Terezu Brodskou, již zmíněného hudebníka Davida Kollera, jeho kolegu z kapely Lucie Michala Dvořáka, moderá-torku Ester Kočičkovou, zpěvačku Marii Rottrovou nebo spisovatele Ivana Klímu.

Kromě tuzemských celebrit využívá kníže pro svoji kampaň také svých zahranič-ních známostí, v jeho volebních materi-álech tak nalezneme společné fotografie s někdejším kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzenegrem nebo muzi-kantem Frankem Zappou.

Druhý u Transparency Internetional

Faktorem, který by mohl na voliče za-

foto: volimkarla.cz/tisk

Ondřej Novák

foto: volimkarla.cz/tisk

Fobia Volby 2013působit, je poměrně vysoká průhlednost vedení Schwarzenbergovy kampaně. V žebříčku sestaveném organizací Trans-parency International se Schwarzenberg umístil na druhém místě hned za Janem Fisherem. Kritéria tohoto hodnocení se týkala podrobnosti i přehlednosti

účetních údajů, plánovaným nákladům na kampaň, informacím o dárcích nebo o počtech dobrovolníků.

Úspěšně vyšel Schwarzenberg také z hodnocení billboardové kampaně. Podle odborníka na reklamu Marka Prchala je

zpracování Schwarzenbergových bill-boardů nejpovedenější, i díky tomu, že na plakátech působí přirozeně.

Karel Schwarzenberg získal velkou část ze svého rozpočtu na prezidentskou kampaň od českých podnikatelů, mimo jiné díky tomu, že se na ně s žádostí přímo obrátil jeho volební tým. „Oslovili jsme několik desítek tuzemských podnikatelů s žádostí o příspěvek na prezidentskou kam-paň. Jednalo se o úspěšné podnikatele zastávající vysoké standardy byznysové etiky,“ uvedl mluvčí Schwarzenbergovy kampaně Marek Pražák. Schwarzenberg od českých podnikatelů získal již dvanáct milionů korun. Ze zbylých kandidátů vyšší částku nashromáždil pouze Jan Fis-

cher, ale většina darů plyne od jediného muže, miliardáře Tomáš Chreneka. Na Schwarzenbergově dvanáctimilionové částce se podílelo celkem šest dárců.

Lakomý Bakala

Není žádným překvapením, že jedním z nich je Schwarzenbergův dlouholetý přítel a obchodní partner Zdeněk Bakala. Ten však přispěl „pouhých“ pět set tisíc korun. Dalšími výraznými přispěvateli jsou hoteliéři Ivan Chadima (500 000 Kč) a Viliam Sivek (2 000 000 Kč), develo-per Petr Václavík (1 500 000 Kč) a také předseda České gumárenské společnosti a současný nájemce lyžařského střediska Špindlerův Mlýn, Tomáš Němec. Ten koncem listopadu přispěl dvěma a půl miliony korun.

„Důvod je jednoduchý. Prostě si ho

nejlépe umím představit jako našeho prezidenta,“ okomentoval pro Aktuálně Němec, který již v minulosti sponzoroval TOP 09.

Doposud největším soukromým spon-zorem je s pětimilionovým příspěvkem Libor Winkler, obchodník s cennými papíry, a zároveň společník Karla Janeč-ka, zakladatele protikorupčního fondu. Winkler a Janeček společně založili a vlastní brokerskou firmu RSJ, jíž kapitál se odhaduje na 1,8 miliardy korun. Jejich třetí partner, Václav Dejčmar, prý o spon-

zorování Schwarzenbergovy kampaně rovněž uvažuje, pouze se ještě nerozhodl o výši daru.

Jedenáct haléřů

Část rozpočtu kampaně pochází ze Schwarzenbergových osobních zdrojů, milion korun si poslal sám ze svého osobního účtu, milion mu poslala jeho rodinná firma Orlík. Pěti miliony pak přispěla jeho „domovská“ strana TOP 09. Tyto peníze jsou paradoxně nejméně transparentním zdrojem. Policie zkoumá jejich původ ve spojení s kauzou býva-lého náměstka ministerstva práce a so-ciálních věcí Vladimíra Šišky. Lidé, kteří dříve TOP 09 sponzorovali následně od ministerstva práce přímo nebo zprostřed-kovaně dostávali IT zakázky. Schwarzen-berg možnost, že by TOP 09 rozdávala zakázky výměnou za sponzoring, rázně

popřel s tím, že strana peníze obdržela dříve, než se dostala do vlády. Stejně se ke kauze postavil i ministr financí Kalousek. „Jsme pod naprostou veřejnou kontrolou. Je zcela nemožné, abychom stranu finan-covali z veřejných zakázek. Pokud tuto verzi policie prověřuje, rozhodně nám to nevadí, nemůže dojít k pozitivnímu závěru,“ ubezpečil Kalousek.

„S dalšími sponzory jednáme, na kampaň potřebujeme celkem 25 milionů korun,“ vypočítává mluvčí TOP 09 Marek Pražák. K 6. prosinci se Schwarzenbergovi po

dařilo vybrat něco málo přes devatenáct milionů korun. Velice symbolickou část-kou přispěl i jistý Milan Fiala z nejmeno-vané realitní kanceláře. Na transparentní volební účet Karla Schwarzenberga poslal dvakrát jedenáct haléřů se vzkazem: „Pří-spěvek na kurz českého jazyka pro pana Bilderberga“.

Financování kampaně

foto: volimkarla.cz/tisk

Vojtěch Koval

Vojtěch Koval

Volby 2013

V souvislosti s prezidentskou kandidaturou Karla Schwarzenberga se množí dotazy na jeho účast na setkáních Bilderberg group, skupiny shromažďující vlivné lidi ze Sever-ní Ameriky a Evropy. Schwarzenbergovy odpovědi neskrývají jeho výsměšný postoj ke konspiračním teoriím. A zdá se, celkem po právu, pokud nechcete věřit, že skupina 150 lidí, kteří už tak de facto vládnou světu, snižuje úmyslně počet obyvatel zeměkou-le, aby si usnadnili planetární kontrolu. Nejlépe nesmyslnost strachu z Bilderbergu vyjádřil Denis Healey, jeden z významných členů skupiny: „Když lidé říkají, že tohle je tajná vláda světa, odpovídám, že kdyby-chom byli tajnou vládou, měli bychom se za sebe sakra stydět!“ Karel Schwarzenberg se účastnil pouze jednoho setkání, nedá se tedy očekávat, že by měl jakýkoliv větší vliv.

Karl Johannes Bilderberg

Jan Hrbek

Karel Schwarzenberg dokázal získat obrovskou popularitu na sociální síti Twitter o mnoho měsíců dříve, než ji začal aktivně využívat. Stojí za tím exis-tence parodického Twitter účtu, na němž anonymní autor trefně glosuje aktuální dění „ústy“ Karla Schwarzenberga.

Neoficiální účet vznikl na konci září roku 2011. O necelý měsíc později na něj sice reaguje Schwarzenbergův tým založením oficiálního Twitteru, který ovšem začnou intenzivně využívat až během prezident-ské kampaně. První tweet se objevuje na oficiálním účtu 13. 12. 2011, pravidelné příspěvky začínají ale až o necelý rok později, u data 19. 10. 2012.

Kníže a Vlk

V oblibě a vlivu na této sociální síti však stále bezkonkurenčně vede parodický účet, který je mezi uživateli českého Twi-tteru naprosto legendární. Ještě během

léta tvořil nerozlučnou dvojici české po-litické satyry společně s falešným účtem kardinála Vlka (@kardinalvlk). Ten byl ovšem 16. 8. 2012 na žádost skutečného kardinála Vlka zrušen.

Parodické účty patří na českém i světo-vém Twitteru mezi tradiční disciplínu. Jejich existenci ovšem omezují určitá

pravidla. Parodický účet například musí být jasně označen jako falešný a na žádost osoby, za kterou se parodický účet vydá-vá, může být kdykoliv provozovatelem sítě smazán. Samotný Karel Schwarzen-berg se o existenci svého parodického účtu dozvěděl až v souvislosti se zruše-ním profilu kardinála Vlka.

Falešný kníže se ovšem o svou budouc-nost bát nemusí. Volební tým se k exis-tenci tohoto účtu staví shovívavě: „Jako členové volebního týmu ho pravidelně sledujeme. Karel Schwarzenberg i my se velmi často bavíme. Kdo, za kterým účtem stojí, nezkoumáme, do té doby, co přiznává otevřeně, že je falešný,“ sdělil tiskový mluvčí Marek Pražák.

Karel a Twitter

Autor falešného SchwarzenbergovaTwitteru oficiálně není znám a ani žádný z námi oslovených osobností českého internetu na náš dotaz neznala odpověď. „Nevím, komu ten účet patří a ani jsem po tom vlastně nikdy nepátral. Baví mě ta hra, kdy nevím, kdo za tím stojí,“ shrnul Josef Šlerka, vedoucí oboru Studia nových medií na FF UK.

Za oficiálním účtem Karla Schwarzenberga stojí Jana Kobesová, vedoucí celé Schwarzenbergovy online komunikace. Tweety údajně povětšinou vychází z au-tentických výroků samotného knížete, nebo jsou podepsány „volební tým KS“.

Twitter účet využívá hastagů #karelkveci a #karelvkraji, které ovšem nedosahují v rámci českého Twitteru žádných významných pozic, neboť je nikdo jiný nevyuží-vá.

Ačkoliv falešný účet funguje o poznání déle, alespoň v některých ohledech ho skutečný kníže dohání. Rozdíl v Klout skóre (ukazatel aktivity a vlivnosti na sociálních sítících) zaostává pravý účet o „pouhých“ 7 bodů. Pro představu, Klout skóre Jindřicha Šídla, který má podle statistik 5. nejvlivnější profil na českém a slovenském Twitteru, dosahuje výše 72 bodů.

Kdo tweetuje za Schwarzenberga

Lucie Palkosková

Lucie Palkosková

Uživatelské jméno @schwarzenbergk @schwarzenberg_kDatum založení 26. 9. 2011 19. 10. 2011Počet účtů, které sledují tento účet (followers) 1 3101 2549Klout skóre 59 52TFF Ratio (vliv účtu)* 304.67 1.29Počet příspěvků 836 134

TFF Ratio: Poměr počtu účtů, které sledují daného uživatele vůči těm, které na oplátku sleduje on. Čím vyšší je TFF Ratio tím vyšší je i vliv autora. Zdroj: Klaboseni.cz, data k 1. 12. 2012

Falešný účet Pravý účet

Volby 2013Fobia

Že bude prezidentem podporujícím hlub-ší integraci Unie, prokázal na prezident-ské debatě, kterou pořádal think tank Evropské hodnoty. Na této diskusi, která se konala 8. 11., měli jednotliví kandidáti představit svoji vizi EU. Schwarzenberg soudí, že sjednocování Evropy je od počátku projekt politický a ne hospodář-ský, jak si někteří namlouvají. EU není ustálený stát. Neustále se vyvíjí a neustále dochází ke změnám. Jednotlivé členské státy se neustále přibližují navzdory, nebo i díky různým krizím. Podle Schwarzen-berga během dvou až tří generací EU dospěje k federaci, bylo by však chybou vývoj urychlovat, nebo naopak se od něj distancovat. Připomněl, že stále počítá s tím, že se Česká republika během příští-ho roku připojí k fiskálnímu paktu a bude

souhlasit s bankovní unií, pokud ban-kovní dohled zůstane v rukou českého regulátora. Schwarzenberg také nezapo-míná, že jsme se zavázali k přijetí Eura, ale nepředpokládá, že by se tak mohlo stát do roku 2018, tedy během prvního volebního období budoucího prezidenta.

Karel Schwarzenberg není jediný kandi-dát, který je proevropský. Žádný z ostat-ních uchazečů, se však v současné atmo-sféře, kdy klesá popularita k EU, nehlásí tak očividně k vizi Evropy jako federace. Zkušený diplomat, kterému bude brzy již 75 let, také dokáže vidět evropskou budoucnost až z filozofického nadhledu. To potvrdil, když během dvouhodinové debaty několikrát zopakoval, že budoucí generace se budou ztotožňovat s

jednotnou evropskou identitou stále víc. „Budou chytřejší, než jsme my dnes“, řekl při diskusi o evropských hodnotách.

Na druhou stranu, právě proto, že se Schwarzenberg snaží profilovat jako proevropský kandidát, je některými kritizován, že v dosavadní roli ministra zahraničních věcí dostatečně neprosa-zoval, aby se Česká republika chovala v rámci EU zodpovědněji. Například, podle politoložky Vladimíry Dvořákové, posta-vení ministra zahraničních věcí není na vládě tak špatné, aby nemohl prosazovat výraznější proevropskou politiku i proti odporu prezidenta.

Jediný proevropský kandidát

Jednou z klíčových otázek, která rozho-duje o tom, zda podpořit nebo nepodpo-řit prezidentského kandidáta je komunis-tická minulost dotyčného. Díky tomu, že Karel Schwarzenberg trávil minulý režim ve vídeňské emigraci, má v tomto ohledu ruce čisté, což mu přidává plusové body.

Mezi jeho další „esa“ patří blízkost k Václavu Havlovi, dobré jméno v zahraničí a minulost bez závažnějších politických pochybení. Podle průzkumů veřejného mínění patří dlouhodobě k nejdůvěry-hodnějším politikům.

Co mu jeho odpůrci nejčastěji vyčítají, je vysoký věk a nesrozumitelný verbální projev. A samozřejmě to, že pořád spí. Do dějin vstoupilo například Schwarzen-bergovo „vytuhnutí“ v přímém přenosu při Rathově obhajobě před sněmovnou.

Prezidentský kandidát se odvolává na to, že špatně snáší přímá světla a blesky fotoaparátů.Svou kampaň postavil v punkovém stylu, čímž cílí na pravicově orientované voliče vysokoškoláky a maturanty. Paradoxně zvolil kampaň využívající vizuál Sex Pis-tols jeden z nejpravicovějších kandidátů, i přesto, že kapela, stejně jako celý punk, byla levicově až anarchisticky orientova-ná. Karlovým voličům ale zřejmě tento rozpor vůbec nevadí.

Mediální obraz

foto: vlajky.cz

Ondřej macka

Vojtěch Koval

Fobia Kultura

David Černý zase jednou předvedl jeden ze svých pověstných úletů. Asi jako jedi-nému civilistovi se mu podařilo pronést na pražské letiště nábojnice a k tomu na vrch zdechlou krysu. A to všechno ještě pod záštitou samotného ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. O co vlastně šlo?

Na Letišti Václava Havla byl teď v pro-sinci odhalen unikátní gobelín věnovaný právě památce zesnulého exprezidenta. Za jeho návrhem stál grafik a ilustrátor Petr Sís a tkali ho pro nás skutečné špičky svého oboru až z francouzského Aubu-ssonu. Tapiserie má neskromný rozměr 5 x 4,25 metrů a není divu, že se její cena vyšplhala na jeden a půl milionu korun. Kdo se rozhodl do této ušlechtilé parády investovat tak velkou částku, byste asi neuhádli. Na tapiserii se ze své dobré vůle a hluboké úcty k Václavu Havlovi rozhodla složit pětice světových hudeb-níků a umělců - Bono Vox a The Edge ze skupiny U2, Peter Gabriel, Sting a Yoko Ono.

„To, že významní umělci nechali k poctě Václava Havla utkat gobelín, ve mně zanechalo hluboký dojem. Mám z toho opravdu velkou radost a sluší se všem po-děkovat,” reagoval Karel Schwarzenberg a jak řekl, tak také skutečně učinil.

Nechal proto následně na znamení díku u

výtvarníka Davida Černého navrhnout a vyrobit originální elektrické kytary, které poputovaly ke každému z pětice zúčast-něných umělců. Černý, který knížeti vyjá-dřil podporu v jeho prezidentské kandi-datuře, se úkolu zhostil se smyslem pro absurditu sobě vlastním. Kytary vytvořil

z jantaru a nechal do nich zalít nejrůz-nější propriety, jako například kondomy, injekční stříkačku, již zmíněnou krysí zdechlinu a mimo jiné také nábojnice.

O tom, jak moc zvrácený vtip je poslat takovému Bonovi kulku – byť zalitou v kytaře –, netřeba polemizovat. Ještě

zábavnější ale bezpochyby musel být mo-ment, kdy se Černý se svým dílem vydal na slavnostní odhalování gobelínu na le-tišti a narazil na bezpečnostní ochranku. Nábojnice samozřejmě nemají na letišti co dělat. I tato story ale má svůj happy end, a tak byla Černému poskytnuta vý-

jimka a mohl se po terminálu č. 2 se svou designovou kytarou volně pohybovat. Doufejme, že Sting a Bono budou stejně smířliví jako bezpečnostní síly letiště v naší metropoli.

Trefa do Černého

foto: novinime.com

Možná nedošlo ke globální změně hod-not, kterou čarodějnice, kartáři, vyvo-lávači a další komedianti s „rozšířeným pohledem“ předvídali pro konec roku 2012. Peníze stále platí, člověk je stále člověku vlkem a stále se sem tam objeví jedinec s digitálkami.

Ale i tak došlo k několika změnám, které za pozornost rozhodně stojí. Dost možná budou určovat podobu české hudební scény v roce příštím.

Kde to začíná…

Skupina Lucie oklepala staré vály (a pů-vodní sestavu) a zahrála v Rudolfinu pro PPF a Petra Kellnera. Nejspíše za to inka-

sovala solidní provizi, protože se chystá v rámci návratu do koncertní formy věnovat výhradně charitativní činnosti.

Pánové jsou profesionálové, takže dokud se nepokusí jeden druhého před koncer-tem nadopovat laxativy, bude jim to šla-pat stejně, jako pokaždé, kdy se rozhodli dát dočasně dohromady. Ale rozhodně se nedá očekávat, že by spolu vydrželi. David Koller se rozhodně přidrží svého „Nic není na stálo“ a ani kasička pana Kellnera nemá takovou moc, aby olbřímí ega, která tvoří celou magii Lucie, udržela pohromadě. Nebude to poprvé, kdy odmítli vidinu budoucího zisku prostě proto, že už se nemohli ani cítit.

…a kde to končí

Hynek Toman si může myslet, co chce. Support Lesbiens byli mnohem víc kape-lou Reného Rypara, který tam přišel až v roce 2004, než jeho. Takže si může chválit svůj krok, kterým přepsal jméno na sebe, jak chce. Pravdou zůstává, že když pod vlajkou zůstal stát sám, řeči o tom, jak Supporty padnout nenechá, znějí jako snaha se za každou cenu udržet oslíčka, jehož jméno už lidé znají, a kdo ví, třeba se ještě otřese.

Během Tomanových nesmyslných snah zůstat relevantní se zbývající čtyři od-padlíci dali dohromady v kapele Portle-ss. Nechme stranou debaty o tom, zda

Rozmar nebo vnitřní pnutí

Sabine Kejlová

foto: novinime.com

Fobiaexistuje mizernější název (a jestli kluci vědí, že nejsou s tím názvem první). Podstatné je to, že tihle chlapíci už na svých webovkách stihli slíbit nadějné věci, třeba natáčení ve studiu NRG v LA,

pyšnící se spoluprací s Chrisem Cor-nellem, Foo Fighters nebo třeba Aliciou Keys. K práci na nové nahrávce si přizvali producent Floriana Ammona. Ten pro změnu produkoval desky Quincyho

Jonese, Van Halen a Rammstein. Třeba se Kryštof Michal konečně zmátoří a místo s unylým cajdákem přijde s něčím v duchu pravých, původních Support Lesbiens!

foto: BLESK.cz

Jan Hrbek

Řekl bych o sobě, že jsem citlivý a laskavý spoluobčan. V městské hromadné dopravě nepouštím nikdy nikoho sednout, protože nechci staré lidi ztrapňovat, je mi líto, když vidím prochladlého bezdomovce a tak mu vždyc-ky hodím nějaký ten reklamní leták, co se rozdávají v metru, aby se v zaměstnání nenudil a mohl si aspoň přečíst něco zajímavého. Nejvíc ze všeho je mi ale líto sluníčkových lidí.

Sluníčkoví lidé jsou pro mě záhadou. Najdete je třeba v čajovnách, nepijí alkohol ani nekouří, protože je to negativní, našli už skutečnou harmonii s vesmírem a milují všechny kolem sebe. Sluníčkoví lidé se probudí v pondělí ráno, otevřou oči a plní optimismu a štěstí vy-razí do sněhové vánice rozdávat lásku do práce, kterou milují. Jí jenom ovoce a zeleninu, protože rozhodně nechtějí ubližovat zvířátkům, když v noci potkají v úzké uličce chlapa s nožem, půjdou se ho zeptat, jestli se neztratil a jestli nepotřebuje nějak pomoci.

Zajímalo by mě, čím je „sluníčkovost“ způsobena. Osobně bych řekl, že je to vrozená psychická porucha, které prostě zabraňuje vstupu negativních signálů do mozku. A proto je mi sluníčkových lidí líto. Nedoká-žou totiž vidět svět v jeho plnosti. Je to, jako když by chtěl hluchý člověk poslouchat jihočeskou dechovku. Ví zhruba, o co jde, ale nikdy nebude schopen vychutnat

si detailně hrůzostrašnost celého zážitku.

Mám z nich prostě vždycky husí kůži. Není přece nor-mální být v jednom kuse pozitivní. Aby člověk věděl, co je to radost, musí si občas zažít nějakou tu špat-nou náladu. Jedině tak získá srovnání a radost bude skutečnou radostní a ne permanentním terorem na ostatní lidi.

Musí být přece hrozné jediným úsměvem dohánět své známé i kolegy k šílenství. Rozzuřit je pouhým ranním pozdravem a pak vidět, jak se škvaří ve vlastním vzte-ku, ale nemůžou vám nic říct, protože jste jim vlastně nic neudělali. Stejně tak můžete vytáčet i své příbuzné a nepotřebujete k tomu ani žádnou konkrétní zámin-ku. Hmm, začínám mít vážné podezření, že sluníčkoví lidé nejsou blázni ale sociopatičtí géniové.

Krutifejeton: Sluníčkové peklo

Ondřej Krutilek