Geografie světového oceánu

Letní geografická škola Brno 2007

Geografie světového oceánu

Vladimír Herber

Masarykova univerzita

[email protected]


Témata

• Kolik je vlastně oceánů?

• Rusko a Severní ledový oceán Mořské právo

• Interakce oceán - atmosféra


Tradiční pojmenování oceánů a moří


Nový oceán - Jižní oceán

• Jižní ledový oceán nebo Antarktický oceán• definován Mezinárodní hydrografickou

organizací až v r. 2000• rozloha oceánu 20 327 000 km2

• nejhlubší oceán s prům. hloubkou 4 500 m• severní hranice byla určena přibližně 60.

rovnoběžkou a jižní hranicí Antarktidy• jeho hranici tvoří větrné a oceánské proudění


• oceánograficky definován jako oceán spojený s antarktickým cirkumpolární proudem, který obíhá kolem celé Antarktidy.

• zahrnuje Amundsenovo moře, Bellingshausenovo moře, Drakeův průliv, Rossovo moře, malou část Skotského moře a Weddellovo moře



Světový oceán (SO)

• plocha SO 360,7 mil. km2

• objem SO 1 360 mil. km3

• srovnání s hmotností Země – světový oceán je cca 0,25 %


Rozložení vodstva na Zemi

severní polokoule jižní polokoule• vodní plocha 61 % 81 %• souše 39 % 19 %

• pevninská polokoule jv. od N. Zélandu – oceán 89 %

• oceánská polokoule ústí Loiry – oceán 53%


Zákonitosti v rozložení P - O

• pevniny a oceány vždy proti sobě Afrika +Evropa – TO Severní Amerika – IO Austrálie – Severní AO Antarktida – SLO Jižní Amerika – Jihovýchodní Asie

dvojice kontinentů (Ameriky, Evropa+Afrika, Asie+Austrálie) odděleny zónou aktivních projevů endogenní dynamiky Země


• trojúhelníkový půdorys kontinentů se základnou obrácenou k severu

• jižní kontinenty mají západní pobřeží konkávní, východní konvexní

• ostrovní skupiny časté podél východních okrajů kontinentů, při západním pobřeží zpravidla chybí


Oceány a moře – dělení a rozlohaOCEÁN

• leží mezi kontinenty

• hluboké pánve (4-6 km)

• uzavřený proudový systém

• vlastní vodní masy s typickým rozvrstvením teplot a salinit

• vlastní systém mořských sedimentů


MOŘE – části oceánu vnikající do pevniny• STŘEDOZEMNÍ moře – obklopena pevninami,

s oceánem spojena průlivem vnitřní (středokontinentální) - (Baltské moře, Perský

a Hudsonův záliv) mezikontinentální (interkontinentální) – leží mezi

kontinenty (Středozemní, Rudé, Karibské moře)• liší se svými podmínkami od vedlejšího oceánu, mají

vlastní proudový systém, značně odlišnou teplotu vod a podnebí, odlišné usazeniny

• OKRAJOVÁ moře – oddělena od oceánu poloostrovem nebo dvěma poloostrovy, popř. řetězcem ostrovů (Beringovo m., Severní moře)

• zálivy – menší části oceánu nebo moře vnikající do pevniny

• zátoky, průlivy, mořské úžiny


Rusko a Severní ledový oceán

Mořské právo




Severní ledový oceán

• reliéf oceánského dna 3 hřbety a 4 oceánské pánve Gakkelův (Arkt. středooceánský) hřbet Lomonosovův hřbet Mendělejevův hřbet Nansenova pánev Amundsenova (Euroasijská) pánev Kanadská pánev Sibiřská pánev



Námořní právo


Historie• mořské právo - zásady se původně utvářely jako

právo obyčejové - vliv námořních mocností• teritoriální vody – vzdálenost, která se dala

chránit pobřežním dělostřelectvem 3 námořní míle (cca 5,5 km)

• 1958 (Ženeva) → 1. konference OSN o mořském právo ← možnost těžby na šelfu Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém Úmluva o pevninské mělčině (kontinentálním šelfu) Úmluva o volném moři Úmluva o ochraně biologického bohatství volného moře


Úmluva o mořském právu

• 3. konference o mořském právu se konala během let 1973-1982, hlasováním byla přijata Úmluva o mořském právu

• jeden z nejucelenějších nástrojů mezinárodního práva

• vstoupila v platnost 16.11.1994

• Dohoda o stavech stěhovavých a vysoce migračních ryb - 1995


Úmluva o mořském právu

• upravuje všechny aspekty svrchovanosti moří, jejich správy, využití a práv i povinností států

• týká se všech aspektů mořského prostoru a jeho využití - navigace a přeletů, průzkumu a těžby, rybolovu a lodní přepravy

• 320 článků a 9 příloh Úmluvy = směrnice pro činnost států na světových mořích, vymezení mořských zón, pravidla vymezování mořských hranic, udílení práv, povinností a odpovědnosti a zabezpečení mechanismu pro urovnávání sporů



Volné moře (high seas)

• všechny souvislé mořské vody za hranicí pobřežního moře slouží společnému užívání všech států včetně vnitrozemských

• základní svoboda volného moře - svoboda plavby, přeletu, kladení podmořských kabelů a dálkových potrubí, budování umělých ostrovů a jiných zařízení, rybolovu a svoboda vědeckého výzkumu


Jurisdikce pobřežních států

• pevná hranice teritoriálních vod 12 Nm (19 km)• výhradní ekonomická zóna (EEZ) do vzdálenosti

200 Nm (370 km) od libovolné pevniny (včetně ostrovů) náležející danému státu každý pobřežní stát má ve své EEZ zákonnou

pravomoc nad nerostným bohatstvím, rybolovem a regulací znečištění

• pokud kontinentální šelf (definován geologicky) tuto zónu přesahuje,je zóna prodloužena na 350 Nm (648 km) od břehů


Přilehlá zóna

• pásmo moře, které přiléhá bezprostředně k teritoriálnímu moři a nepřesahuje šířku 24 mil od pobřežní linie.

• v tomto pásmu vykonávají pobřežní státy kontrolu cizích lodí (ne tedy výlučnou svrchovanost) potřebnou k tomu, aby zabránily porušování svých celních, fiskálních, imigračních a zdravotních předpisů spáchaného na jeho území nebo v pobřežním moři a umožnily jejich potrestání. Jinak se vody přilehlé zóny považují za volné moře.


Oceánské nerostné bohatství

• soukromý průzkum mořského dna je podřízen regulacím Mezinárodního úřadu pro mořské dno (ISA)

• sídlí v jamajském hlavním městě Kingstonu, byl založen roku 1994

• prostřednictvím této organizace státy organizují a kontrolují činnost související s těžbou nerostných surovin na mořském dně v oblastech přesahujících pravomoce států


Arbitráž sporů

• Mezinárodní tribunál pro mořské právo (1996) fórum pro řešení sporů vyvstávajících z odlišné

interpretace Úmluvy o mořském právu tribunál tvoří 21 soudců volených stranami úmluvy a

sídlí v německém přístavním městě Hamburku

• Komise pro vymezení kontinentálního šelfu dává doporučení státům, které tvrdí, že jejich

kontinentální šelf sahá dále než 200 mil od břehu sídlí přímo v sídle OSN a jejích 21 členů svou práci

vykonává na základě své vlastní odbornosti a svědomí


Interakce oceán – atmosféra


Klima oceánů a moří

• těsná souvislost mezi hydrosférou a atmosférou

• atmosférické pohybové systémy ovlivňují povrch oceánu – vlněním, dodávkou vody ze srážek, změnou salinity

• oběh vody na Zemi

• radiační a tepelná bilance systému oceán – atmosféra

• proudění vzduchu nad oceánem


Dráhy hlavních tropických cyklón


Hurikány





Intenzita hurikánů


Cirkulace oceán – atmosféra

• NAO - North Atlantic Oscillation

• AO - Arctic Oscillation

• APW - Antarctic Polar Wave

• PDO - Pacific Decadal Oscillation

• ENSO - El Niño – Southern Oscillation


NAO - North Atlantic Oscillation

• V Atlantickém oceánu se cirkulace odehrává přibližně ve třech patrech, která jsou na různých místech propojena "výtahy" - místy výstupů či poklesů různě teplých a slaných vod.

• 1. patro - povrchová, větrem podmíněná cirkulace, jež se odehrává do hloubek okolo 1000 m - typickým představitelem je Golfský proud.


• 2. patro tvoří střední cirkulace, která byla dlouho považována za jednotvárnou, pomalou a nudnou, než se v posledních letech ukázalo, že právě zde dochází ke zkratům mezi povrchovým a hlubokým prouděním.

• Spodní patro pak vytváří oceánický výměník termohalinní cirkulace, který propojuje atlantickou a tichomořskou cirkulaci a představuje tak hlavní globální rozvod původně sluneční energie zachycené oceánem.



• Pomocí severoatlantické oscilace můžeme vysvětlit rozptyl asi 30 % zimních teplot severní polokoule a její dopad je ve střední Evropě značný,

• 15-30 % (jsou to jen přibližná čísla závislá na definici podmínek) nedává dohromady ani polovinu ročních teplotních anomálií,

• 55 % tedy náleží buď náhodnému šumu, anebo (ale jen zčásti) nějakému neznámému klimatickému mechanizmu, např. systému zimní sibiřské tlakové výše.





ENSO - El Niño – Southern Oscillation



ENSO - El Niño – Southern Oscillation






Doporučená literatura

• H. V. Thurman, A. J. Trujillo: Oceánografie. Tajemný svět moří a oceánů. Computer Press, Praha 2005.

• B. Janský: Geografie moří a oceánů. Karolinum, Praha 1992.

• www.herber.kvalitne.cz

Documents

Geografie světového oceánu