IIGEORGE ORWELL

-UVN ITR

VELRYBYA JINE ESEJ E

BRNO / 1997

o Es|ate of soniá Brownell oÍwell

TÍanslation o Kateřina Hilská' l997

Epilogue o Maíin Hilský, l997

ISBN 80 7108-140-X

I Městská kn-i hovnaknih, 38 odd. 1

x 5774t^I ( ) ex.i Y

PRoč PíŠU

Už od útlého věku' moŽná tak od pěti šesti let, jsem věděl, že !- ''ňi"' um" spisovatelem' Někdy mezi sedmnáctým 5

ietíriaauacarým rókem sueho Života jsem \e snažil luto

-"ií""t" "p"š.i., ale pouze s věrlomím, Že se vzpíÍám své

|ii,o""no,ti.u dříve či později se budu muset usadit a psát

o"l*';"ou isem se jako plostřední ze tŤí dětí' ale od kaŽdého

,ou,*.n.J;'"- -el oditup pěti let a otce jsem aŽ do svých

á'.i [i "l",," nevirJě|. Z tohóto ijiných důvodů jsem se citi|

Donékud sám a brzy se u mě vyvinuly nepĎjemne zpÚsoDy.

t;iiii;i-i isem ue škole nebyl oblíben. Jako osamělé dítě

;; ;;i ;; zr yku spiádat piíběhy a rozmlouval s pomy5|-,nvÁi

o'ouu.i á mé.|iterámi ambice se ne1spiŠ od saméh.o

oái?iř' *i'irv . p"citem osaměIosti a nedoceněnosti. \ěděl

i'ň. .z"

J""Jo' )"cháZet se slovy a postavit se nopříjemné,'tui"ňui o.r"., u měl jsem pocit, Že tím si vytvářím jakýsi

soukromý Svět. ve kterém \j mohu vykompenzovat neuspe-

"nu u kuiooa.nni' Zivolě' Nicméné vaŽne - tedy vaŽně Za-

*í.r.ne - liIeralury. kterou jsem Za ce|é détství a chllpecká

ilí" ".p*r.

bylo pouze nepkych pěr slránek' Prvni. báseň

isem slozit ve čtyiech nebo pěti letech a nadlk|oval Jsem Jl,-u'in..' Ni.

'i , ni nepamatu3i. krom loho. Že byla o lygÍovi

u t"n ivs, -er ,,zuby jako židle.._ což je docela dobrý obrat,

a. oJňniua'n se. )ě cela báseň byla plagiátem Blakeova

..Tvqra..' KdyŽ mi byloJedenáct a vypuk]a prvni.5vetova viil-

ka. ňapsal i\em vlasteneckou báseÍt. kterou o|iskIl v mlS|nlcn

nouiná.n. á outii o dva roky pozdéji. u pii|e7iro5|1 Kirchene-

roVv 5n]Íti' Jako lrochu staršÍjsem pak čas od ČaSu p5al Spatne

u vétšinou nedokončené básně o přírodě v georgiánském sty-

iu' Také jsem se asi dvahát pokusil o povídku, která ovŠem

dopadla hrůzně' To je veškeré mé rádoby váŽné dílo, kteréjsem běheln lěch let skulecně svéÍil papÍru'

Avšak celou tu dobu jsem se svým způsobem literárněvyŽíval. Jednak to bylo psaní na objednávku, které jsem vy.řizoval lychle, Snadno a bez valného potěšení. Kromě práce

do školyjsem tvořil příleŽitostné verše' napůl komické básně'jež jsem stihl psát rychlostí, která mi dnes připadá udivující_ ve čtrnáctijsem tak asi za týden napsal celou hru v rýmech,parafiázi Aristofana. Pomáhal jsem s redigováním školníchčasopisů _ tištěných i rukopisných. Tyhle čaSopisy, to byla tanejuboŽejši ÍraiLa. Jakou si dokáZete ptedsÍav|t. a venovaljsem jim méně pozornosti. neŽ bych dnes věnoval tomu nejla-cinějšímu Žurnalismu. Ale vedle toho všeho jsem patnáct čivíce let provozoval literámí cvičení zcela odlišného druhu:šlo o spřádání jednoho souvislého příběhu o mně samém,o jakýsi deník' ktery existoval pouze v mé h|avě' Myslím' Že

to u dětí a dospívajících bývá běŽným zvykem. Jako úplněmalý klukjsem si představoval, že jsem, dejme tomu, RobinHood, a viděl jsem sejako hrdina vZrušujících dobrodružstvÍ'Poměrně brzy však mfi ,,příběh.. přestal být narcisistickýa stával se stále více popisem toho, cojsem dělal, a věcí, kteréjsem viděl. Celé dlouhé minuty se mi odehrávalo v hlavě cosijako: ..strČiI do dveií a veŠe| do mlslnosli' Z|utý paprsek slu.nečního světla, ktery se prodral mušelínovou záclonou, dopa-dl na stůl, kde vedle kalamáře leŽela pootevřená krabičkazápalek. S pravou rukou v kapse přešel k oknu' Dole na u|icise Žlutohnědá kočka hnala za suchým listem,.. atd' atd. TenhleZvyk u mě přetrvával do takových pětadvaceti let, po celé mé

neliterární období' TřebaŽe jsem musel hledat a také hledal ta

správná slova, Zdálo se, Že tato snaha popisovat věci ve mněvzniká téměř proti mé vůli, z nějakého vnějšího popudu. Ten

.'příběh.. nejspíš odráŽel styl různých spisovatelů, které jsemv různých obdobích obdivoval, ale pokud se pamatuji, vŽdyc-ky měl tentýž pečlivě popisný charakteÍ.

Ko|em šestnácti jsern náhle objevil radost ze slov, to jest

ze zvuků a s|ovních spojení' Při čtení veršů ze ZtracenéhorájeI

TU obtížně a s ve|kou námahouše| dá|: tu obtÍžně a s námahou

které mi dnes nepřipadají tak úžasné, jsem dostával píjem-né nrazení v zádech a Zastara|ý plavopis mou rozkoš jen

umocňoval. Pokudjde o potřebu popisovat věci, to uŽ mi bylozcela jasné. Z toho tedy Zjevně plyne. jaké knihy jsem chtělpsát. pokud |Ze vůbec mluvit o tom, Že už jsem tehdy chtěl

psát knihy. Chtěl jsem psát ohromné naturalistické románys nešéastným koncem, samý podrobný popis a poutavé při-rovnání a také samá bombastická pasiíž, v níŽ jsou slova po-

uŽita Zčásti pro jejich zvukomalebnost. A vlastně můj prvnídokončený román, Dny v Banně,kÍeÚ jsem napsal ve tficeti,ale plánoval mnohem dříve' je tak trochu taková kniha.

Tohle všechno tady vysvětluji proto, Že si myslím' že člo-věk nedokáže hodnotit spisovatelovy pohnutky, aniŽ ví něcoo jeho raném vývoji' Jeho témata ulčuje doba, v níŽ Žije _ toalespoň platí o bouřlivých, revolučních dobách, jako je ta

naše -' ale neŽ Začne psát, má uŽ v sobě citový postoj. které.mu nikdy tak docela neunikne. Je bezpochyby nutné, abyovlád1 svůj tempelament a neustmul v nějakém nezralém sta-

diu nebo nepodlehl nějaké nepříznivé náladě: ale jestliŽe Se

zcela zbaví svých raných vlivů, zabije v sobě pohnutky k psa-

ní' Pokud pomineme potřebu vydělat si na živobytí' existujímyslím čtyři hlavní důvody k psaní, alespoň k psaní prózy'Má je v různé míře každý spisovatel a u kaŽdého z nich sepoměr mezi nimi čas od času mění. podle prostředí' v němŽ

Žije. Jsou to:1' Pustý egoismus' Touha po tom, abyste vypadali ch}tře,

lidé o vás mluvili, pamatovali si vás, až unťete' abyste sepomstili dospělým, kteří si vás nevšímali v dětství, atd' atd.

Tuhle vlastnost Spisovatelé sdílejí s vědci, umělci, politiky,právnfty' vojáky, úspěšnými obchodníky. zkátka s celouelitou Iidstva. velká většina lidských bytostí není přehnaněsobecká. Asi tak po tňcítce je opustí individuální ambice _

v mnoha případech je dokonce téměř opustí pocit, že jsouindividui ' a Žijí hlavně pro jiné nebo je pÍostě udusí nějakáotravná práce' Ale exiStuje také menšina těch nadaných, cíle-vědomých lidí, kteříjsou rozhodnuti žít svůj Život až do kon.ce' a spisovatelé patří do této kategorie' Měl bych říci, Že

seriózní spisovatelé jSou v podstatě ješitnější a egoističtějšíneŽ novináii. byije méne ZajímajÍ peníze'

2. Nadšení pro estetíku. Vnímání krásy vnějŠího světa čina druhé straně krásy ve slovech ajejich správném uspořádá-ní' Potěšení z působení jednoho zvuku na druhý. Z hutnostidobré próZy či rytmu dobÉho příběhu' Touha sdílet zážiÍek,o němŽ se člověk domnívá' žeje cenný a neměl by Zapadnout'spousta Spisovatelů má ve|ice slabé estetické pohnutky, alei pisatel pamfletu či autor učebnice má svá oblíbená slovaa Slovní spojení. která mu vyhovují z důvodů, jež nejsou tak

docela utilitámí. Nebo může mít vyhraněný nlior na typo-grafii, šířku okajů atd. odjízdního řádu výš není Žádná knihaprosta estetického Zřetele'

I7

3. Historické Pohnutky. Touha vidět věci tak, jak jsou'Zjišťovat pravdivá fakta a hromadit je pro budoucí pokolení.

4' Politicky cíl _ s tím, Že slovo ,,politický..je Zde pouŽitov tom nejširŠím slova smyslu. Touha postrčit svět ulčítýmsměIem, Změnit představu jiných lidí o společnosti, o niŽ bychtěli usilovat. A opět _ Žádná kniha není doopravdy pÍostapolitické orientace. NiíZor, že umění by nemělo mít nic sPo-lečného s politikou, je siím o sobě politickým postojem'

LZe Pozorovat, jak sejednotlivé důvody nutně musejí mezisebou svářet a jak se nutně proměňují z osoby na osobua z jedné doby do druhé' Svou př-irozeností _ a pŤirozenostíchápu stav, kterého člověk dosáhne na začátku dospělosti _

jsem člověk, v němŽ by tři první důvody převážily nad tímčtvrtým' v klidných dobách bych byl třeba psal vyumělkova-né či prostě popisné knihy a nebyl bych si třeba vůbec uvě-domil, kam politicky patřím' Ale protoŽe dobaje taková,jakáje, byl jsem pfinucen stát se jarymsi pamfletistou' Nejdřívejsem strávil pět let v zaměstnání, pro které jsem se nehodil(u Indické imperiální policie v Barmě), a pakjsem zažil chu-dobu a pocit neúspěchu' To jen umocnilo mou vrozenou ne-

návist k autoritě a pomohlo mi poprvé si plně uvědomit exis.tenci pracujících vrstev. Zaměstnání v Barmě mi umoŽnilonahlédnout do povahy imperialismu. Tato zkušenost však ne-

stačila k tomu, abych měl přesnou představu o své politickéorientaci' Pak pňšel Hitler' španělská občanská vá|ka atd.

Ještě koncem roku 1935 jsem nedospěl k pevnému rozhod-nutí. Vzpomínám si na básničku, kteroujsem v té době napsala která vyjadřuje mé di|ema:

Moh isem být šťastným farářemo dvě sté roků zpátky,horovat o Dos|edním soudua zírat do zahrádky.

A|e Že doba z|á mě zrodi|a,takové štěstí vyhlo se mi'ood nosem narost| mi kníreka kněz je hladce Wholený.

Neved|o se nám přece špatně'když stači|o nám pouze málo;v korunách stromů věfuoví námztrápenou mysI zkolébaIo.

Nevinně jsme se h|ási|i

k radostem, které popře kaŽdý z nás'sýkorka na větvi jab|oně

stači|a moje nepřáte|e zmást.

Tatam je dívčí nevinnosta potok s |ínem zasiíněn,koně i kachny na nebi -náhle vše zmize|o jak sen.

Dnes máme zakázáno snít;radosti zkrátíme či skryjem;koně se vyrábéjí z oce|i't|ouštíky na né posadíme.

Já bídný červ však nejsem jakeunuch, co nemá harémani kněz, ani komisař'kráčÍm jak Evžen Aram.

A komisař mi věští osud'zatímco rozh|as hraje,však farář s|íbil auto' dokudto Duggie Íinancuje.

o síních míamoÍov.ých sni| isema ten sen ukáza| se pravdipým;že naše doba mi nesvědčí-svědčí snad vám či smithovi?-

Španělská válka a další události let l93G37 způsobilyrozhodující obrat a od té doby jsem věděl, kde stojím. KaŽdá

řádka kaŽdé závaŽnější práce, kterou jsem od roku 1936 na-

psal, byla přímo či nepřímo napsána proti totalitě a pro de.mokatický socialismus, jak ho chápu já. Připadá mi nesmy-slné v době, jako je ta naše, si myslet, že člověk se můŽe

vyhnout tomu' aby o takových námětech psal. Píše o nich v té

či oné podobě kaŽdý. Je to proStě otáZka toho. na kterou stÍanu

se čIověk postaví ajaký přístup Zvolí' A čím více je si člověkvědom své politické orientace, tím větší má naději, Že se budechovat politicky, aniž by obětoval svou estetickou a intelek-

tuální čest.Během posledních deseti let jsem se velice snaŽil udělat

Z politického psaní umění. Začínám vŽdycky pocitem stranic.kosti, pocitem nespÍavedlnosti' KdyŽ si sednu a Začnu psát

knihu, neříkám si: .,Teď napíšu umělecké dílo'..Píšu to proto,

že existuje nějaká leŽ, kterou chci odhalit, nějaká skutečnost.

na kterou chci upozomit' a mou první starostí je, aby se mi

dostalo sluchu. Ale nemohl bych napsat knihu, ba ani dlouhý

- Tato báseň se poprvé objevila v časopise Áí.lťlplíi

v pÍosinci l936'

I9

článek do časopiSu, aniŽ by to Ziíroveň byI estetický prožitek'Kdokoli by chtěl zkoumat moje dílo, uvidí, Že i v případěpřímé propagandy obsahuje mnoho toho, co by profesionálnípolitik považoval za zbytečné. Nejsem schopen a ani nechciopustit Světový náZor, kterýjsem získal v dětství. Pokud buduž|y a zdráv, budu mít stále vyhraněný náLzor na sty| pÍózy,budu milovat vše pozemské a nacháZet potěšení v hmotnýchpředmětech a neužitečných informacích' Nemá cenu, abychtuhle svou stránku potlačoval' Jde o to skloubit hluboko za'kořeněné zá|iby a nechuti s tím, co je v zásadě veřejná,neindividuální činnost, kterou nám doba vnucuje.

Není to snadné. Vznikají problémy stavby a jazyka a tro-chu jinak se jeví i problém pravdivosti. Dovolte mi předložitpouze jeden příklad nesnáze. o niŽ tu jde' Moje kniha o špa.nělské občanské vá|ce Hold Katal<jnsk! je samozř€jmě ote-vřeně politická kniha' ale v podstatě je napsaná s určitýmodstupem a ohledem na fbrmu. Velice jsem se v ní snaŽil řÍcicelou pravdu' aniž bych se Zpronevěřil své literární přiroze-nosti' MeZi jiným ovšem obsahuje dlouhou kapitolu, plnoucitátů Z novinových článků, která obhajuje trockisty obviněnéze spiknutí s Frankem. Pro normálního čtenáře taková kapi-tola po roce či dvou nutně Ztratí přitaŽlivost, a tudíž knihupokazí. Jeden kitik, jehož si váŽím, mně o tom učinil před'nášku. ,,Proč jsi tam dával všechen ten materiál?.. ptal se.

,,Mohla to být dobrá kniha' a ty jsi z toho udělal žumalis.mus... Ríkal pravdu, ale já jsem to nemohl udělat jinak. Ná-hodou jsem věděl to, co v Anglii smělo vědět jen velmi málolidí _ že byli falešně obviněni nevinní lidé. Kdybych se kvůlitomu nechtěl rozhořčit, neměl jsem tu knihu vůbec psát.

Ten problém se v té či oné podobě vrací' Problém jazykaje jemnejši a trvalo by dlouho. než bychom jej probralr ' Řek-nu jenom to, že v poslední době se snažím psát stíZlivějia přesněji. Aéje tojakkoli' vždycky když vytříbím určitý stylpsaní, zjistím, Že už jSem ho přerostl. ĚarnW zvířat by|'aprýníkniha, v níŽ jsem se naprosto vědomě snažil spojit politickýa umělecký cíl vjedno' UŽ sedm letjsem nenapsal román, aledoufám' že dost brzy nějaký napíšu' Skorojistě bude neúspěš'ný, každá kniha je neúspěšná, ale vím docela jasně' jakouknihu chci napsat.

KdyŽ se tak dívám Zpět na pos|ední stránku či dvě' vidím,že se tvářím, jako by mé pohnutky k psaní byly vedeny čistěveřejným Zájmem. Nechci, aby tohle byl konečný dojem'všichni spisovateléjsoujeŠitní' sobečtí a líní a v samém nitrujejich pohnutek je nějaké tajemství. Napsat knihu je hfůZněvyčerpávající boj,jako dlouhé období nějaké bolestivé nemo-

ci. Člověk by se nikdy do ničeho takového nepustil' kdyby

ho nehnal nějaký démon, kterému nemůže ani odolat, ale ani

mu nerozumí' Nejspíš je ten démon prostě týž instinkt, ktery

nutí děťátko vřískat, aby se domohlo pozomosti. A přesto je

také pravda, Že člověk nemriŽe napsat nic, co by stálo Za

přečtení, pokud se neustále nepokouší potlačovat vlastní

ósobnost' Dobrá próza je jako okenní tabule' Nemohu říciS určitostí, která Z mých pohnutek je nejsiInější, ale vím, kteÉz nich si zaslouží, aby se podle nich člověk řídil. A když seohlédnu na své dílo, vidím, že vŽdycky právě tam, kde mi

chybě| potiticbý cíl, napsal jsem neživotnou knihu a zrádnějsem upadal do bombastických pasáŽí' psal věty, které nemajísmysl, pouŽíval ozdobné pívlastky a něco předstíral.

1946

r

PoPRAVA PoVĚŠENÍM

Bylo to v BaÍmě, jednoho zmoklého rána v období dešťů.

Jako odraz žlutóho staniolu padalo do vězeňského dvoÍa přes

vysoké zdi neduživé světlo. cekali jsme před celami odsou-

zenců' coŽ byla řada přístŤešků s dvojitými mřížemi, připo.

mínajících zvířecí klece. KaŽdá cela měla asi tak tři klát tři

metry a nebylo v ní nic komě plyčny na spaní a hmce s pit.

nou vodou' V někteých seděli u vnitřních mříží na bobkumlčenliví snědí muŽi s dekami omotanými kolem těla. Bylito odsouzenci, kteři měli být do týdne či čtmácti dnů pově-

šeni.]ednoho věZně vyvedli z cely' Byl to Hind' drobný muŽík

s oholenou hlavou a nepřítomnýma uslzenýma očima' Mělhustý, rozjeŽený knír, vzhledem k tělu směšně veliký' skorojako knír komiků ve filmu' Šest vysokých indických stráž-

ných ho hlídalo a pňpravovalo na šibenici. Dva Z nich stáIi

nachystaní s puškami a bajonety, zatímco ostatni mu nasazo-

vali pouta, provlékali těmi pouty řetěZ, ktery si připevnilik pdkům, a paŽe mu pevně přivázali k tělu' Mačka|i se ko'lem něho a rukama se ho neustále obezřetně dotýkali, jako by

se ujišťovali, že tam pořád ještě je. Vypadalo to, jako kdyŽ

muŽi berou tlo rukou rybu. klerá ie slá|e jeslé naŽivu r můZe

skočit Zpátky do vody. Ale on tam stál naprosto bez odporu,jako by skoro nevnímal' co se děje.

odbi|a osmá hodina a ze vzdálených kasiíren se sem vlh-

kým vzduchem neslo bezútěšně tenké troubení polnice. veli-tel věznice, který stál stranou od nás ostatních a rrrrzutě šťou-

ral špičkou hole do štěrku, Zvedl při tom zvuku hlavu' Byl to

armádní lékai mě| tenka šedý knírek a chraplavý hlas. ',Pro.boha' pospěšte si' Francisi,.. ozval se podráŽděně' ,,Ten člověkuŽ měl být mrtvý. Pořád ještě nejste hotovi!..

Francis, hlavní Žalářník, tlustý Drávid v bílém vojenskémobleku a Zlatých brylích, zamával černou rukou. ',Ano'

pane,

ano, pane,.. zabublal' ,,Všecko je uspokojivě nachystané. Katčeká. Diíme se do toho'..

,,Tak pochodem v chod' rychle. VěZni nemůŽou dostat sní-dani, dokud tohle nebude vyřízené...

Vydali jsme se k šibenici. Dva stráŽní káče|i vězni po

boku, s puškami na rameni; další dva pochodovali blíZko něj

a drŽeli ho za ramena a paže,jako by ho ziíroveň strkali a pod.pírali. My ostatní, soudci a podobně, jsme následovali' Niíhle,když jsme ušli asi deset metrů, se celé procesí bez vaÍováníZastavilo. aniž k tomu dal kdokoli rozkaz' stala se stlašná věc_ bůhví odkud se na dvoře objevil pes' Skokem se přihnalmezi nás a ryčně se rozštěkal, skákal kolem nás a vrtěl celýmtělem v přemíře radosti nad tím, Že našel tolik lidskach by-tostí pohromadě. Byl to velký, huňatý pes, kříŽenec eÍdelaa párie' chvíli tančil kolem nás a pak' neŽ mu v tom moh|

někdo zabránit, vrhl se k vězni, vyskočil a snaŽil se mu olíz-nout tviíř. Všichni stá|i jako přimrazení, příliš překvapení na

to, aby po psu třeba jenom chňapli.,'Kdo sem to zatracený zvíře pustil?.. vztekle se otáZal

ve|itel' ,,chyéte ho někdo!..stráŽný ktery stál mimo eskortu, se neŠikovně pustil za

psem' ale ten tančil a neustále mu unikal' jako by to všechnobral jako hru. Mladý euloasijský hlídač zvedl hrst kamenía hodil je po psu, aby ho zahnal' ale ten kamínkům uhýbala znovu se k nám vrace|' Jeho štěkot se odrážel od věZeň.

ských zdí. \čzeň v sevření dvou stIlíŽců netečně přihlížel'jako by to byla jen další formá|ní součást popravy. Trvaloněkolik minut, neŽ se někomu podaři|o psa chytit. Pak jsmemu obojkem protáhli můj kapesník a znovu vyrazili, ale pes

se dál vzpíral a kňučel.K šibenici to bylo asi čtyňcet metrů. Díval jsem se na holá

hnědá záda vězně káčejícího přede mnou. se Svázanými pa-

žemi šel nemotorně' a|e Zcela pevným kokem, tím vlnivýmpohybem lndů' kteří nikdy nepropnou kolena. Pň kaŽdémkroku se jeho svaly zase pěkně vrátily na místo, iokna vlasůna hlavě se pohybovala nahoru a dolů, nohy kladl na mokýštěrk. Přestože ho stláŽní pevně drželi Za ramena' jednoutrochu ukročil, aby se vyhnu| |ouži.

Je to Zv|áštní. ale do té chvíIe jsem si nikdy neuvědomil,co znamená zničit zdravého, sebevědomého člověka' KdyŽjsem uvidě|,jak vězeň ukročil, aby nešláp| do louŽe' pochopiljsem to tajemství. Tu nevýslovnou kfivdu' kdyŽ přetnete životv plné síe. Ten muŽ neumíral' byl Živ zrovna tak, jako.jsme

T2t

I23

!2

byli Živi my. Všechny orgány v těle mu fungovaly _ střeva

zpracovávala potravu, kůže se obnovovala, nehty rostly, tvo-

řily se tkáně _, všechno to pilně pracovalo v posvátném bláZ-

novství. stále mu ještě porostou nehty, až si stoupne na plo-

Dadlo. aŽ bude padat vzduchem a bude u7 mu 7bývat pouha

deserina vteÍiny Života. Jeho oči vidě|y 7lutavý štérk a sedé

zdi a mozek sí stále ještě pamatoval, předvídal, uvaŽoval

uvažoval ilokonce o loužích. on a my jsme byli skupinkou

mužů, kteří spolu šli a viděli, slyšeli, cítili, chápali stejný svět;

a zadvě minuty, nríhlým zvratem osudujeden z nás bude pryč

- bude o jednu mysl méně, méně o jeden svět.

Šibeniie stála na malém dvoře, odděleném od h|avního

areálu vězení a zarostlém vysokým trnitým p|evelem' Byla to

cihlová stavba připomínající tň stěny nějakého příStřešku

s prknv nahoře a nad nimi dva trámy s příčnou rozpěÍou

u houpují.í. '. p'ouazem. Kat, Šeriov|asý odsouzenec v-bílé

vězeň.ské uniformě, čekal vedle svého mechanismu' KdyŽ

isme v\loupili, pozdravil nás serviInim přikrČenrm těla'.F.un.i,

co.i naříóiI dvéma slraŽcům. kteii led'véZne l'viÍali

lešlé De\něii neŽ piedtim. a ti ho napůl vedli. napůl Strla|i

L ilbenrci a nesit<ovné mu pomohli na Žebiik' Pak tam vy|e,.I

kat a nasadil vězni oprátku.stáIi jsme pět metrů od nich a čekali. strážní vytvořili

kolem šibenicě skoro kruh. A pak' když kat zavěSil smyčku,

Začal vězeň volat ke svému bohu' Byl to vysoký' opakovaný

výkřik: ''Ram! Ram! Ram! Ram!..' ne naléhavý a bojácný

iako morl|itba nebo voláni o pomoc. a|e V)rovnaný. rylmlcky

ivuk, skoro iako \yzvánéni Zvonu' Pes na ten zvuL reagovai

kňuč€ním. Kat, ktery pořádještě stál na šibenici, vytáhl malý

plátěný pyteljako na mouku a stáhl ho věZni přeS obličej. Aleten zvuk, byť tlumený látkou, přetrvával, znovu a Znovu se

ozÝvalo: ..Ram! Ram! Ram! Ram! Ram!.'kat slezl dolů a stál připraven s rukou na páce. Zdálo se,

že uběhly celé minuty. Rovnoměmý, tlumený křik vězně

pokačovál dáI a dál: ,,Ram! Ram! Ram!.' a ani na chviličkuneochaboval' velitel s hlavou opřenou o hruď pomalu šéou.

ral do země ho|í. Možná pďítal ty výkřis, moŽná chtěl

věZni povolit určitý jejich počet _ padesát nebo třeba. sÍo.

Všichni Změnili barvu. Indové zešedli jako Zk^žená káýa

a jeden či dva bajonety se zača|y zachýíýaÍ. Dívali jsme se

na sviízaného muže s pytlem na hlavě stojícího na propad|e'

naslouchali jsme jeho výkňkům _ každý Z nich byl dalšívteřinou života; v hlavách všech se odvíjela ste.jná myšlenkaI

zabijte ho rychle, ať už je to ýyííze\é, Zaražte ten hrůzný

rámus!

Náh|e se velitel rozhodl' Prudce zvedl hlavu a rychle mávlholí. ,,Chalo!.. vykřikl skoro zuřivě.

ozval se ňnkot a pak nastalo mrtvé ticho' wzeň Zmize|a provaz se koutil sám od sebe. Pustiljsem psa a ten okamŽi-tě odklusal Za šibenici. Avšak když tam doběhl, náhle se za-stavil' štěkl a pak se dal na ústup aŽ do kouta dvorku, kde stálv pleve|i a bojácně se na nás díval' obešli jsme Šibenici' aby-chom si prohlédli věZňovo tělo. Houpal se s Prsty u nohousvěšenými dolů, velice pomalu se točil a by| mÍtvý.

velitel natiíhl ruku s holí a štouchl do nahého těla' Trochuse zachvělo' .,v pořádku, je hotovej,.. řekl velitel. Vycouvalzpod šibenice a ZhIuboka vydechl' Ten mrzutý výraz se Zjehotváře náhle vytratil. Podíval se na hodinky'

',osm a osm mi-

nut. Tak to je pro dnešní ráno vše, zaplaépámbu...stráŽci Zastrčili bajonety a odkráčeli' Pes, ktery vystřízli-

věl a najednou věděl, že zlobi|, se vytratil za nimi. odešlijsme od šibenice, ko|em cel odsouzenců s čekajícími vězni'na ve|lý hlavní dvůr vězení' Podle rozkazů stráŽců ozbroje-ných obušky pobitými Železem dostávali uŽ odsouzenci sní-dani. V dlouhých řadách seděli na bobku, kaŽdý Z nich sidržel plechový pohár, zatímco dva sráŽci pochďovali kolema naběračkou jim přidělovali ryŽi: po popravě to vypadalojako domácká, radostná scéna. Poprava skončila a my jsmepocítili obrovskou úlevu. Clověku se chtělo zpívat' dát se doběhu nebo se hihňat. Najednou si všichni Zača|i vesele po-vídat'

Ten Euroasijec ved|e mě pokývl hlavou směrem, odkudjsme přišli, a s vědoucím úsměvem řekl: ',Víte, pane, kdyŽnáš přítel (mys|el toho mrtvého) uslyšel' Že jeho odvoláníbylo Zamítnuto, pomočil se n'a podlahu cely. strachy' - vemtesi ode mě cigaretu, pane. Ze se vám moc líbí moje nováStříbrná tabatěrka, pane? Od podomního obchodnfta, za dvěa půl rupie' Vypadájako nóbl věc z Evropy'..

Několik lidí se Zasmálo _ nikdo nevěděI tak docela proč'Francis kráčel vedle velitele a řečnil: .,Myslím' pane' Že

všecko proběhlo nanejvýš uspokojivě' Všecko šlo jako nadrátkách. VŽdycky to tak taky není kdepakI Znám případy'kdy doktol musel pod šibenici a cuknout vězni nohama, abykonečně umřel. To je vskutku nechutné!..

,'Kroutil Se' co? To je nepříjemné,.. řekl na to velitel.,,Ale pane, je to ještě horší, kdyŽ vzdorují! Vzpomínám si'

jak jeden člověk se držel mříŽí jako k|íŠtě, když si pro něj

přišli' Asi tomu nebudete věřit' pane, a|e muselo na něj jít šeststráŽných, tři tahali za každou nohu, aby ho tamodtud dostali.snaŽili jsme se mu dom]ouvat. ,Kamaráde'. říkali jsme mu'

jen považ,jakou bolest a nepříjemnost nrám působíš!. Ale on

ne a ne poslechnout! s tím byla opravdu potíž!..

zjistil jsem, že se dost hlasitě směju. všichni se smáli.Dokonce i velitel se smířlivě zašklebil. ,,Pojďte všichni, dáme

si něco k pití'.. navrhl bodře. ''Mám v autě láhev whisky.

Myslím, že přijde vhod...Prošli jsme velkou dvojitou bránou věZení na silnici' ,,Ta-

hali ho za nohy!.. vykřikl náhle barmský soudce a propukl

v hlasitý smích. Všichnijsme se Znovu Začali smát. v tu chvíIi se Francisova historka zdá|a neuvěřitelně směšná' Všichnijsme se společně napili, domorodci i Evropané dohromadyjako piatele' Mnvy byl od nas slo melrů'193t Eric A. Blair

JAK JSEM STRILEL SLONA

V Moulmeinu v Dolní Barmě mě nenáviděly spousty lidí -to bylo jedinkrát v Životě, kdy jsem byl natolik důleŽitý, aby

se mi to moh|o stát. Pracoval jsem jako subdivizní policejnídůstojník ve městě, kde se bezúčelné, malé protievlopskécítění projevovalo siIně' Nikdo neměl dost odvahy na otevře'nou vzpouru, ale jestliže š|a evropská žena sama po bazaru,

s velkou pravděpodobností jí někdo plivl betelovou šťávu na

šaty. Jako policejní důstojník jsem byl Zjevným teÍčem a Su-

žovali mě' kdykoli to bylojen trochu moŽné. Když mi mrštný

Barmánec nastavil na fotbalovém hřišti nohu a rozhodčí fiinýBarmánec) dělal, že nic neviděl, dav zďval odpomým smichem' A to se nestalo pouze jednou. Nakonec si ty výsměšné

všudypřítomné žluté tváře mladíků a nadávky, které mi

uštědřovali, kdyŽ,jsem se ocit| v bezpečné vzdálenosti, pěkně

pofuály s mými nervy' MIadí buddhističtÍ kněží byli Ze všech

nejhorší' ve městě jich bylo několik tisíc a nikdo Z nich Zřej-

mě neměI na práci nic jiného než stát na nároží a pošklebovat

se Evropanům.Tohle vše člověka mátlo a vyvádělo z rovnováhy. Neboť

tou dobou uŽ jsem si uděla| v hlavě jasno a bral jsem impeň-alismus jako zlo, a čím dříve bych se zbavil svého zaměStnání

a přestal s tím mít něco společného, tím lépe. Teoretick1 _

a samozřejmě tajně _jsem byl stoprocentně pro Barmánce

a stoprocentně ploti jejich utlačitelům' Britům' Pokud šloo práci, kterou jsem vykonával, nenáviděl jsem ji víc, než

snad mohu vylíčit. V takovém zaměstnání vidíte špinavou

práci impéria zblíZka. Ubohé vězně namačkané ve smrdutých

k|ecích vězení, sinalé' Zastrašené tváře odsouzenců s dlouho-dobými tresty, z;|zyené hýžd'ě mužů, kteří dostali výprask

bambusovou holí _ to vše na mě doléhalo a budilo ve mně

I/)

I248

POEZIE A MIKROFON

Asi před rokem jsem se s řadou jiných zabýval vysílánímIiterárních programů do lndie. Kromě jiného jsme také vysí-

Iali hodně poezie od současných nebo téměř současných an-

glických básníků _ například Eliota' Herberta Reada. Aude-

na, Spendera, Dylana Thomase, Henryho Treece, AlexeComfórta, Roberta Bridgese, Edmunda Blundena' D' H'

Lawrence' Kdykoli to bylo možné' nechali jsme básně před.

nášet lidem, kteří je napsali' Není potřeba zde vysvětlovat,

proč byly pÍávě tyto programy Qako nepatmý a vzdálený po.

hyb na kíd|e rozhIasové války) zavedeny, ale mě| bych dodat,

Že vysílání pro indické posluchače do jisté míry určova|o naši

techniku' V zásadě Š1o o to, že naše literámí vysílání bylozaměřeno na indické universitní studenty' malé a nepřáte|ské

pub|ikum' nepřístupné čemukoli, co by se dalo nazvat brit-

ikou propagandou. Předem jsme věděli, Že můžeme doufat

nane;výš v pár tisíc posluchačů, a to nám poskytlo záminku

být ''intelektuá|štější,., neŽ je obvykle v Íádiu moŽné.

Jestliže Vysíláte poezii pro lidi, kteří znají váš jazyk, ale

nesdílejí vaŠe kulturní zázemí' jistý komentář a výklad jsou

nevyhnutelné, a obvykle jsme tedy předstíra|i' že jsme lite.

rámí měsíčnÍk. Redaktoň jako by seděli v redakci a diskuto-va|i o tom' co dát do příštího čísla. Někdo navrh|jednu báSeň,

někdo jiný jinou, následova|a krátká diskuse a pak přišla

vlastní báseň, kterou přečetl jiný hlas' pokud moŽno Sám

autor' Ta básen pňrozené l yvolala dalsi a tak pro€lram pokačoval' obvykle alespoň s půlminutovou diskuSí mezi jednot-

livými básněmi. Na půlhodinový program se zdál nejlepšípočet šest hlaSů' Program tohoto druhu byl samozřejmě nutně

poněkud beztvarý, ale bylo možno mu dodat určitou jednotu

iíÍn. Ž. s. točil kolem ústředního námětu' Například jedno

číslo našeho imaginámího časopisu bylo věnováno tématu

války' obsahovalo dvě básně Edmunda Blundena, Audenovo

..75|' 1o+l.., ukúLy z dlouhé básné od C' S' FraseÍa í..Dopis

Anné Ridlerové..). Byronovy ..ŘecLe ostrovy.. a ukálku Z Po-

vstdnť na poušti od T. E' Lawrence. Těch šest kousků, s po-

vídáním, Í<teré jim předcházelo a následovalo' docela dobře

vyjádňIo různé mo7ne po\toje L va|ce' Básne a úr1vel proz1

trvaly asi dvacet minut, povídání nějarych osm.

Tenhle způsob se může zdát trochu směšný a také poněkud

blahosklonný, ale výhoda je v tom' Že prvek vzdělávání, di-

daktický motiv, ktery se nutně musí objevit. pokud vysíIáme

váŽné á někdy ,,těŽké..verŠe' je mnohem méně odstrašující'

kdyŽ se tváří jako neformální diskuse. Různí mluvčí říkají

iaiobv ieden druhému to' co ve skutečnosti říkají poslucha-

etm' Ťáre trr"to pristupem alespoň dodáte básni kontext, kte.

rý právě zpohledu obyčejného člověka poezii chybí. Alejsou I-^árnozreJme i jiné metďy. Často jsme napřftlad báseň zasa- 249

tlili do hudebního rámce. ohlásí se, že Za piír minut budeme

vysílat tu a tu báseň; pak hraje moŽná minutu hudba, která se

ziišuje a splývá s básní, jeŽ nísleduje uŽ bez niízvu či oh]áše-

ní. pák se znovu zapojí hudba a hraje další minutu či dvě _

celé to zabere možná pět minut. Je nutné vybrat vhodnou

hudbu' ale není ani třeba říkat, že h|avním účelem hudby je

vydělit báseň z ostatního plogramu' Touto metodou můŽete

výsílat řekněme Shakespearuv Sonet tři minuty po zprávách,

aniŽ se dopustíte. alespoň podle mého názoru, nějaké váŽné

nesrovnalost i.

Programy, o nichž jsem mluvil. neměly samy o sobě vel-

kou cenu, ale zmínil jsem se o nich kvůli nápadům. které ve

mně a v jiných lidech vzbuzovaly, o možnostech rádia jako

prostřed[u k popul a rizacl poezla. záhy mě udi V i lo to, Že kd yŽ

Láseň odvysílá sám autor, nemá to účinek pouze na poslucha-

če' pokud nějaký je, ale také na toho básníka. Musíme mít na

paměti' Že pokud jde o vysílání poezie, udělalo se v Angliinesmírně má|o a že mnozí Z těch, kdo píŠí poezii' nikdy ani

nepomysleli na to. že by ji četli nahlas' Tím. že básníka po-

,"áít" př"d.ikofon, Zvláště kdyŽ k tomu dochází pravidel.

ně' zíslá nový vztah ke svému dílu' ktery jinak v naší době

a Zemi získat nemůŽe. Je vŠeobecně znáno, Ž'e v moderní

době řekněme za posledních dvě stě let poezie ztráce|a

stále vícjakoukoli spojitost ať s hudbou či mluveným sIovem'

Musí býi vytištěrra, aby vůbec existovala, a uŽ se neočekává,

Že básník bude umět zpívat' dokonce ani nemusí umět před-

llášet, stejnějako se od architekta nečeká. Že by uměI nahodit

Strop. Lyrická a rétorická poezie uŽ Se téměř přestaly psát

I25 t

T50

lepřátelský postoj vůči poezii na straně obyčejného člověka.'e-začal brát j ako sarnozřejmost v kterékoli Zemi' kde všichniumějí číst- A tam, kde uŽ takový rozkol existuje. VŽdycky se

bude spíš zvětšovat' protoŽe zatemňování významů a ''rafinoVanost...jeŠtě napomáhají chápání poezie jako něčeho přede-

vŠím tišrěného a sÍozumitelného pouze nenŠině. Kolik lidínepocítí tak nějak instinktivně' Že s básní' jejíž výZnam po-

chopíte nt první pohled. je něco v nepořádku? Zdá se neprav-děpodobné. Že by se tyto tendence daly Zarazit' pokud Se opětnestane normálním. aby se verše čet]y nahlas. a je obtíŽnépředstavit si. jak by se to dalo uilělat jinak než za pouŽití rá-dia' Ale ZvlíŠtní výhoda rádia' jeho schopnost vybírat si tosprávné posluchačst\'o a vyloučit trému a rozpaky' stojí zapovŠimnutí'

V rozhlasovén} VysÍláníje posluchačstvo pouze tušené, aleje Ío ýždycky jeden pos|uchač' MoŽná poslouchají miliony,ale kaŽrlý z nich sám nebo jako člen ma|é skupiny. a kaŽdýmá (nebo by měI mít) pocit' Že mluvíte k němu osobně' Navíclze rozumně předpokládat' že je to posluchačstvo' kterék vám chová sympatie nebo se alespoň zajímá. neboť kdokoliby se nudii. okamŽitě vás otočením knotlíku vypne. AvšaktřebaŽe předpokládáme u posluchačstva synp^tie, ne11ú nadyónli žtítlnoLt lltoc.Tím se vysílání ]iší od projevu či přednáš-

ky. Na pódiu' jak vědí všichni zvyklí mluvit na veřejnosti.

není téměř moŽné neřídit tón podle publika. Během nékolikarninut se vŽdycky vyjasní' na co budou posluchači Ieasovata na co ne' a v praxi jste téměř nuceni

'.nluvit plo toho

nejhloupějšího člověka' který tal]] sedí' a také se podbíZet

reklamnÍni tňky své ..osobnosti..' Pokud tak nečiníte' výsled-kem je vŽdycky mrazivě trapná situace. Ta příŠeÍná Zá]eŽitost,

..čtení poezie.'' bude vŽdycky 1ím' čínl je. protože v publikubudou VŽdycky ti' kdo se nutlí nebo jsou otevřeně nepřátelštía kdo rrernohou přestat poslouchat proStě tak, že otočí knoflíkem' A v jídřeje to stejný problém _ skutečnost' že divadelníobecenstvo není vybrané ' v jehoŽ důsledku není moŽnéV Anglii inscenovat slušné představení Shakespeara' V rádiutyhle podmínky neexistu.jí' Básník cúí. Že os]ovuje lidi' pro

které poezie něco Znamená. aje pravda. že básníci. kteříjsouzvyklí číst do rádia, činí tak s viÍtuozitou' jíž by nedosáhli'kdyby lněli před Sebou vidite|né publikum- Prvek umělosti.který sen] vstupuje, není tak nroc důleŽitý' DůleŽité je. že

básník se dostává do jediné moŽné situace. kcly se čtení poezienahlas jevÍ přirozené. a ne n.apné, jako nolmálnÍ konlunikacemezi dvěma lidnli: také tím uvaŽuje o své poezii po stlánce

zvukor'é. ne pouze jako o tištěném útvaru na papíře' Srnír

mezi poezií a obyčejným člověkem se tím tedy přiblíži|' Ať

se na druhém konci děje cokoli' na Straně básníka a vln v éte

ru uŽ tento smír eXiStLUe'

AvŠak ne|ze dost dobře odhlédnout od toho, co se děje na

druhém konci' Možná se zdá' Že jsem mluvil tak. jako by ceJá

poezie jako téma byla trapná, téměř neslušná' jako by popu-

Iarizace poezie byla v zásadě strategickým manévÍem, JakokdyŽ se snaŽíte. aby dítě spolk|o lék' nebo vyhlásíte toleranci

k nějaké pronásledované sektě' Naneštěstí jde právě o tohle

nebó něcó podobného. Není pochyb o tom. Že v naší civiliZa-

cije poezie naprosto nejvíc ZnevaŽovaný druh umění. vla.stně

jeainé umění. v němž průměrný člověk odmítá ýidét jdkou

ioli hoclnotu. Arnol<] Bennett ani tak moc nepřeháněl' když

řekl. Že v arrglicky m|uvících zemích by slovo '.poezie.'rozehnalo dav rychleji neŽ poŽární stíkačka' A jak jsem uŽ

upozornil' takový rozkol se uŽ pouhou svou existencí spíše

z;ětšuje. obyčejný člověk je stále více proti poezii' básník

stále arogantnější a nesrozumitelnější' až se rozštěp meZi poe-

zií a populární kulturou pňjímá jako přírodní Zákon, třebaŽe

ve skutéčnosti ná]eŽí až rraší době a poměrně ma]é oblasti

zeněkoule. Ži;em" ue věku, v níž je prťlměrná lidská bytost

ve vysoce civilizovaných zemích esteticky na niŽší úroVni neŽ

ten nejniŽší divoch' Tento stav věcí se obecně bere jako ne.

napravitelný jakýmkoli vy'doll1írl aktenl. a na druhé sttaně se

čeká' že se upraví sím od sebe. jakmile společnost nabude

1epší podoby. Pouze s menšími odchylkami vám Všechno to-

h|é řeknou marxista. anarchista či věřící člověk a v obecnější

Íovině.je to nepochybně pravda. ošklivost. v níŽ ŽÚeme. má

duchovní a ekonomické příčiny a nelZeji vysvětlitjen tím, Že

tÍadice někde Zb|oudi]a. Ale z toho neplyne' Že v fánlci naše-

ho současného uSpořádání není možné Žádné zlepšení. ani Že

estetické Zlepšení není nutnou součástí obecné spásy společ-

nosti. stojí tudíž Za to se Zastavit a popřemýšIet, zda by ne.

bylo moŽné uŽ nyní Vysvobodit poezii Z jejího Zvlíštníhopostavení jakoŽto nejnenáviděnějšího umění stejným stup-

něm tolerance. jaký existuje pro hudbu. A|e nejdříve se mu.

síne Zeptat, jak a do jaké nlíry je poezie nepopulární?Na první pohled je nepopulárnost poezie tak naPÍostá. jak

jen může být' Ale kdyŽ se nad tíIn Zamyslíme. je potřeba to

zvláŠtním způsobem osvětlit' Jgdnak stálejeŠtě eXiStuje Znač-

ná část lidové poezie (dětské říkanky apod.)' která.je všeobec-

ně Známá a citovaná a někde v hlavě ji nosí kiudý' Také exis-

tuje hr.stka starých písní a balad. které nikdy neztratily přízeň

liáí' Lidé navíc mají rádi. nebo alesPoň toleÍÚí ..dobrou

špatnou.. poeZii. většinou v]asteneckého či sentirnentá]ního

I)l

druhu. To se můŽe zdát vedlejší, nebýt toho, že ,'dobrá špatná..poezie má všechny rysy, které jsou na první pohled příčinoutoho, že průměÍný člověk pravou poezii nemá rád. Je ve ver-ších, rýmuje se, pojednává o vZnešených citech a nezvyklýmjazykem a to vše do velice výrazné míry, nebot je téměřaxiomatické' že špatná poezie je ,,poetičtější.. než dobrá poe-zie. A přece, pokud ji lidé nemají přímo rádi. alespoň ji to]e.rují. Napřík|ad právě předtím, neŽ jsem tohle napsa|' jsempos|ouchal něko|ik komiků BBc, kteří předváděli své obvyk-lé číslo před zprávami v devět hodin' V posledních třech mi-nutách jeden Z těch dvou náhle ohlásí' Že ,.chce být chví|ivážný.., a za-recituje kousek vlastenecké patlaniny s náZvem,,Starý dobrý anglický dŽentlmen.. ku chvále Jeho Výsostikrá|e. A jaká je reakce posluchačů na tuhle nejhorší sortuýmované heroiky? Nemůže být prudce negativní. jinak byBBC dostala slušnou hromádku dopisů. v nichŽ by ji poslu-chači žádali, aby tohIe nevysí|ala. LZe tedy jen dojít k Závěru'že zatímco Široká veřejnost je nepřátelská vůčt poezii, nenísilně nepřátelská vůči ueršlial. Nakonec' kdyby lidé nemělirádi rýmy a metrum pro ně samé, nemohly by být populámípísničky ani neslušné veršovánky. Lidé nemají rádi poezii,protože si ji spojují s nesrozumitelností. intelektuální do-mýšlivostí a obecným pocitem výlučnosti. Její označení uŽpředem vyvolá podobně špatný dojem jako slovo ,'Bůh..nebo,,kněŽský kolárek..' Do určité míry je popularizace poezieotázkou překonání získaných zábran' Jde o to říkat něco, če-mu by ]idé naslouchali. ne ty mechanické žváSty' Pokud bybylo moŽné předvést široké veřejnosti pravou poezii tak, abyjjm pílpada|a nornldl'í protoŽe ten nesmysl, ktery jsem právěvyposlechl' jim patrně připadal normální' část předsudku plo-ti ní by se tím podařilo překonat.

Je nesnadné uvěřit' Že poezii lZe Znovu Zpopularizovat beznějaké záněrné snahy o výchovu veřejnosti ke vkusu' kteráby Si vyŽáda|a taktiku a moŽná i nějaký ten úskok' T' s' Eliotjednou navrhl, Že by se Poezie, ZvláŠtě dramatická poezie,mohla Znovu dostat do povědomí obyčejných IidÍ prostřed'nictvím music hallu; mohlještě přidat lidové pohádkové hry,jejichŽ ohromné moŽnosti Zdá se nebyly nikdy dokonale vy-užity' '.Sweeney Agonistes.. by| patrně napsán s podobnoupředstavou a lze si ho ve skutečnosti představit jako číslov music-hallu nebo třeba alespoň jako scénu v revui. Navrhljsem rádiojako naděj néjŠí prostředek a vyjmenovaljsem jehotechnické výhody. zvláště z hlediska básníka' Příčina toho'proč Se takový návrh Zdá na první pohled beznadějný, jev tom, Že málo lidí si dovede představit, Že by Se rádia uŽívalo

k šíření něčeho jiného neŽ braku' Lidé poslouchají to, co

vyplivují tlampače z celého světa, a řeknou Si, že právě kvůli

tomu a ničemu jinému tady rádio je' vlastně uŽ samo slovo

,,rozhlas.. vzbuzuje představu bud řvoucích diktátorů. nebo

Zjemnělých a ochraptělých h|asů, které nám oznamují. Že tři

naše letadla se nevrátila. Poezie v rádiu' to zní jako múzy

v pruhovaných kalhotách' Nicméně bychom neměli Zaměňo

vat schopnosti toho přístde s jeho skutečným vyuŽíváním.

Rozhlascrvé programy jsou takové, jaké jsou' ne proto' Že na

mikrofonu a vysílačce je něco vnitŤně vulgámího, hloupého

a nepoctivého' ale protoŽe veškeré rozhlasové vysílání nyní

ovládají vlády nebo velké monopolní spo]ečnosti, kteÍé se

aktivně Zasazují o \dÍžení statu quo, a tudíž se snaží' aby se

obyčejný člověk nestal příliš inteligentním' Něco pďobnéhoSe stalo s kinem' kteÍé se stejně jako rádio objevilo v mono-

polním stádiu kapitalismu a je nesmírně drahé na provoz' Ve

všech druzich umění je tendence pďobná' Stále více jsou

výrobní kanály pod kontrolou byrokratů, jejichž cílem je zni-

čit umělce nebo ho alespoň kastrovat. To by byla pochmurná

vyhlídka. nebýt toho, Že totalitarizace, k níŽ právě dochází,

sá mírní jiným procesem' ktery nebylo moŽno snadno před-

vídat ani před pouhými pěti lety'Jde o tó' Že ty obrovské byrokratické maŠinerie' jichŽ jsme

všichni součástí, začínají poněkud skřípat v důsledku pouhé

své velikosti a neustálého růstu. Moderní stát má tendenci

vymazat svobodu intelektu' a ziíroveň kaŽdý stát, zvláště pod

tl;kem války, Zjišéuje, že stále více potřebuje inteligenci, která

by mu dělala reklarnu' Modemí stát potřebuje například pisa-

tele pamfletů, tvůrce p|akátů, ilustrátory, rozhlasové iIasate-

le, piednášející. filmové producenty, herce' skladatele písní,

dokonce imalíře a sochďe, neřkuli psychology' sociology,

biochemiky, matematiky a bůhvíkoho ještě. BÍitská vláda za.

hájila současnou válku s víceméně otevřeně deklarovaným

úňyslem nepustit k ní literární inteligenci; a pŤece po třech

letech války byl téměř kaŽdý 5pisovatel, jakko|i nežádoucíjejeho politický původ či nrízory' vtaŽen do různých minister-

.stev nebo do BBC a i ti. kdo vstoupí do armády. po čase

skončí v orldě|ení pro styk s veřejností nebo nějakém jiném

v DodStatě literiírním zaměstnání' V1áda' byť nerada, tyto lidipř.ijala. protože zjistila' Že se bez nich neobejde' Z oficiálnÍho

hl.di,ku by bylo ideální vloŽit veškeÍou reklamu do rukou

',bezpečných., lidí, jako jsou A' P Herbert nebo Ian Hay: ale

protoŽe takových nebylo dost k mání' muselo se využít exis-

iující inteligence a podle toho modifikovat tón a někdy i ob

.áh ofi.iální propagandy. Nikdo. kdo Zná vládní pamflety'

T253

pied!ášky ABcA, dokumeÍ

rrfiil$iffiffiiffi5fftfré,T$ffiil$ťjtr;=ia#l*' i*:é.'JrxŤ ilfi tjf ďJ*ili': *#é;l:

'ff:il$fi##H#ffi

fi*t**ffiíť{r***i**ffi[,.;Íffi

tréfr$i'''ffi ""'J:"fl .éí*,.:|*;i,"Jji:JT:T":*,'.1fi lru:rus5:"l.";"tÍfiťTt913

NA oBRANU aNcltcxÉ KUcHYNĚ

V posledních letech jsme často slyšeli. že je Žádoucí přilákat l'.k nám zahraniční turisty' J9 dobře známo' Že z hlediska Za. 255

hraničního náVštěvníka jsou dvěma nejhoršími nedostatky

Anglie Šed našich nedě|Í a obtíŽ. kdyŽ Se chcete něčeho napít.

Za oba mohou fanatické menšiny, které bude zapotřebí

hodně utlumit včetně Zavedení četných změn v legislativě.

Ale exiStujejedna věc, kde by veřej né mínění moh|o zpťlsobit

rychlou změnu k |epšímu: mám na mys]i kuchyni.Všeobecně se říká' dokonce to říkají sami Angličané, Že

anglická kuchyně je ta nejhorší na světě. Nejenže je sama

neschopná' ale také hodně napodobuje a docela nedávnojsem

dokonce četl vjedné kniZe od francouzského autora poznám

ku: '.samozřejmě nejlepší anglická kuchyně je jednoduše

francouzská'..Ale to prostě není pravda. Jak vědí všichni. kdo delší dobu

Žili v cizině' existuje celá řada laskominek. které absolutně

nelze získat jinde než v anglicky mluvících Zemích' Jistě to

zdaleka není všechno. ale zde předkládám pár věcí, kteréjSem

sárn hIedal v zahraničí a nenaše].Předevšírn rrzené s|edě. Yorskhire pudding.= devonshir-

skou smetanu' pečené vdolečky (muffins) a lívanečky (crum.

pets). Pak je tu ce|á řádka moučníků. téměř nekonečná. kdy'bych je měl jmenovat vŠechny: vybíÍám jen ty speciální. jako

jé vánoční dort. koláč z cukemého sirupu a jablkové knedlí-

ky' Pak téměř stejně dlouhý seznrrm koláčků: například tmavé

švestkové (jako býva|y pŤed válkou k dostání u Buzzarda)'

linecké a šafiánové Žemličky. Také nespočetné druhy suše.

" Příloha k masu upečená z těsta z mouky. mléka a ýajec.

typická pro severní Anglii. IPozn' překl']

I288

člověka, ktory se odviíží podívat na dnešní svět a říci si:

',vŽdycky to bude takhle: ani za mi|ion let to nemůže být

znateině lepší... A tak vzniká jakoby mystická víra, že.napíítomne bólesti tu neni Iek. veikerd polilicke akce jsou zby-

iečne. a|e Že nékde v prostoru a Ča(e Iid5ký Život pieslane b),t

mizérií a zvířeckou dňnou'Jediné snadné východisko má nábožensky věřící člověk,

ktery považuje tento Život Za pouhou přípravu na život příští.

Avšák máIo myslících lidí dnes věň v posrnrtný život a počet

těch, kdo věří, se patmě Zmenšuje. Křeséanské církve by nej-

spíš nepřeŽily jen ze své podstaty, kdyby,se zrušila-jejich

elonomická základna. Hlavní problém je v tom' jak obnovit

náboŽenský postoj a zároveň přijmout smÍt jako konečnou'

Lidé mohóu být šéastni pouze tehdy, když nepředpokládají'

Že cílem života je štěstí' Je však velice nepravděpodobné, že

by Koestler tohle pňja|. V jeho knihách je výrazný hedonis-

tický rys a to, Že se mu po rozchodu se stalinismem nepoda-

řilo najít politickou pozici, je toho výsledek.Ruská revoluce. centrální udáIost v Koestlerově Životě, Za-

čala velkými nadějemi. Na to dnes zapomínáme, a|e před

čtvrtstoleiím se s důvěrou očekávalo, že Ruská revoluce po-

vede k Utopii' To se zcela Zj€vně nestalo. Koestler je příliš

chytÍý. aby tohte nevédél. a pÍl'liŠ citlivý. aby si nepamalova|

půvoáni cil' Navic ze svého evropského hlediska můŽe vidět

věci iako čistky a masové deportace takové, jaké jsou; nedívá

se ná nějako Shaw nebo Laski druhým koncem dalekohledu.

TudíŽ dochází k ZávěÍu: k tomuhle vedou revoluce. Pak ne-

zbývá než stát se ,,dočasným pesimistou.., to jest nezabývat

se politikou, vytvořit si jakousi oázu, v níŽ se vy a vaši přátelé

.ůž"t" ud,Ž"t při zdravém rozumu, a doufat, že za sto let se

věci nějak Zlep.ší' V jádŤe toho všeho je Koestlerův hedonis-

mus' který ho vede k yíŤ:'' Že r4 na Zemi je žádoucí' Ať už je

nebo není Žádoucí, třeba není možný. Třeba jistou miru utr-

oení nelze z lidského Života vymýtit, třeba před člověkem

vŽdycky Stojí volba z různých zel, třeba ani cílem sociaIismu

neni učinit jvět dokonalým, ale Zlepšit jej' všechny revoluce

nakonec selžou' ale neselŽou všechny stejně. PIávě neochota

tohle přiznat svedladočasně Koestlerovu mysl do slepé uličkya Příjezd a odjezd je proto povrchnější neŽ jeho předchozí

knihy.1944

ANTISEMITISMUS V BRITANII

v Británii žij€ asi čtyři sta tisíc Židů a kom toho tisíce, nejvýš

desetitisíce iidovských uprchlíků, které se k niím dostaly od

roku 1934. Židovské obyvatelstvo se téměř beze Zbytku sou'

středuje do půl tuctu velkých měst a většinou se zabývá ob-

chodem s pótravinami, oděvy a nábytkem. Několik velkých

monopolů, jako napŤftlad ICI' jedny či dvoje významné no-

vlny á alespoňjedna ve]ká síé obchodních domů je plně nebo

čásiečně v židovských rukou, ale bylo by velice daleko plav-

dy twdit, Že britský obchod ovládají Židé' Zdá se naopak' Že

židé nedrŽí krok s modemí tendencí k velkopodnikům a zů-

stali v těch odvětvícb, kde se pracuje v malém a staromódní-

mi metodami.začínám těmito zríkladními fakty, která zná každý infor-

movaný člověk' abych zdůraznil, že v Anglii není žádný sku-

tečný Židovský ,,problém..' Židů není tolik ani nemají takovou

moc a pouze v takzvaně ',intelektuálních kruzích.. maji něja-

kÝ Znatelný vliv. Přesto se všeobecně přiznává, Že antisemt-

tismus je na vzestupu, Že válka ho velice zjitři|a a že působí

i na humánní a osvícené lidi' Nenabývá násilné podoby (An-

gličané isou téměŤ bez výjin*y jemní a pokojní), ale je dost

žtomyslny a za pŤíznivých podmínek by mohl mít politic.

ke důsleáky' Uvádím přftlady antisemitských poznámek'

které někdo v mé přítomnosti učinil během posledního roku

či dvou:

Úředník středního věku: ,,obvyk|e jezdím do práce autobu.

sem. Trvá to dé|é, a|e V dnešní době se mi nechce jezdit met.

rem z Go|ders Green. Jezdí tam příliš těch ,vyvo|ených....

TraÍikantkal ,,Ne, nemám zápa|ky. zkuste to u té paníkousek

dá|. Ta mávždycky zápa|ky' Patří k těm ,Vyvo|eným., víte...

T289

M|adý inte|eKuá|, komunisla či sympatizant: ''Ne' iá Židy

nemám rád. Nikdy jsem se tím netaji|. Nesnáším je. A|e samo.

zřejmě nejsem antisemita...

Žena ze střední Vrstvy: ,,Jistěže by o mně nikdo neřek|' Že

jsem antisemita, a|e musím říct, že je to hrůza, jak se ti židi

chovají. Jak se třeba cpou Ve Írontách dopředu, a tak. Jsou

příšernísobci. Mys|ím, že sisamihodně můžou zato, co se jim

teď děje...

M|ékař:,,Židi přece Vůbec nepracujou, ty nejsou jako my'

obyčejný AngIičani. Na to jsou moc chytý My dé|áme rukama'

voni hlavou."

AutorizoVaný účetníznaIec, inteligentní' nepřímo IevicoVého

smýš|ení: ,,Ti židáci jsou všichni pro Němce. otočili by hned

. druhej den. kdyby přiŠ|i náckové sem. Hodně se s nima potká.! vám oii sui oráci. V h|oubi duše Hit|eía obdivujou. Vždycky

2q0 |".ou' do.ádku těm, kdo do nich kopou..

Inte|igentní Žena, když jí nabízejí knihu pojednávající o anti-

semjtismu a německ}ich zvěrstvech: ,,Ani mi to neukazujte'

proslm, nechci to vidět. Jen bych muse|a židy ještě víc nená.

vidět...

Mohl bych podobnými poznámkami vyplnit celé stránky,

ale tyhle pro ilustraci stačí' Plynou z nich dvě věci. Jedna -která je velice důleŽitá a musím se k ní Za okamŽik vrátjt'jeto. že lidé s určitou intelektuální úrovní se Za Svůj antiseni-ti\mus 5tydi J pecli\é se sna2i odIiŠo\al ..ant i5emil t \m ul..

a ..nechuÍ k Židům..' Druhá je v tom, že antisemitismus .Je

iracionální' ŽidéjSou obviňováni z určitých přestupků (napří-

klad z nepěkrrého chování ve frontách)' na něž má mluvčívyhraněný názor. ale je očividné, Že tahle obvinění pouze

racionalizují nějaký zakořeněný předsudek. snažit se jim

oponovat fakty a statistikou je Zbytečné a někdy to můŽe být

i horší neŽ Zbytečné. Jak ukazuje poslední z citovaných Vý'

roků. lidé mohou tNat na svém antisemitismu či protiŽi-

dovském postoji' i kdyŽ jsou si plně vědoni jeho neobhaji.

telnosti' KdyŽ nemáte někoho rád' prostě ho nemáte rád a tím

to končí: vaše city 5e nezmění tím, Že vám někdo vyjmenuje

jeho ctnosti.Vá]ka bohužel růst antisemitismu podpořila' a dokonce mu

v očích mnoha obyčejných 1idí poskytJa jisté ospravedlnění'

Jednak Židé jsou ti' kdo budou naprosto jistě nít uŽ|tek Z ýí.

těZství spojenců' Pak tedy teorie' Že .,tohle je Židovská vál.

ka... má jisté opodstatnění, tím spíŠe' Že židoVSké válečné úsilí

ie málokdv spravedlivě doceněno, Britské impériumje oblov-

iká h"t.'ógénní organizace, kterou váže hlavně vzájemný

souhlas iejích článků, a často je nutné lichotit těm méně spo.

lehlivým na úkor těch loajálnějších. Zveřejníme-li hrdinské

činy Židovských vojáků' nebo dokonce i pouze přiznáme

exiitenci značně velké Židovské armády na Středním výcho-

dě, vzbudíme nepřátelské pocity v ]ižní AfÍice, v arabských

zemích ajinde;je snadnější celou tu záIeŽitost nechat stranou

a připustit' aby se obyčejný č|ověk nadále domníval. Že židé

se úlasně chytře dokážou vyhnout vojenské službě. Navíc se

židé rccház'éjí přesně v těch odvětvích, která ve válečných

dobách nutně musejí vzbuzovat nevlaŽivost civilního obyva.

telstva. Zabývají se totiŽ hlavně prodejem potravin, oblečení,

nábytku a tabáku _ přesně těch druhů zboŽí, kteďch je chlo'nický nedostatek' coŽ ve svém důsledku znamená předražo-

vání, černý trh a pÍotekci pro Známé' Dále pak obvyklé obvi-

nění' že při leteckých náletech se Židé chovají obzvlášť zba.

běle' zřejmě vzniklo V této podobě za silných náletů Íoku

1940. Žiáovská čtvr. whitechapel byla shodou okolnostíjed.nou z prvních oblastr teŽkeho bombaÍdo\irnl. coŽ Znamenalo.

Že se hejna židovských běŽenců pak rozprchla po celém Lon-

dýně. Pokud by č|ověk usuzoval pouze Z těchto válečných

jévů, snadno by si učinil představu, že antisemitismus je něco

jako racionální záležitost' zakládající se na chybných předpo-

kladech. A antisemita přirozeně povaŽuje sám sebe za bytost

racionální. Jakmile jsem se této věci dotkl v novinovém č|án-

ku, vŽdycky se dostavila Značná reakce a něktefé z dopisů

čtenářů pocházely od vyrovnaných' průměmých lidí - napří-

klad léúřů -. kteří ]istě neměli finanční problémy. Tito lidé

vždycky tvrdí (tak jako HitleÍ v Mein Kanpfl, Že zpočátku

neměli vůči Židům Žádný předsudek, ale do jejich současné

poziceje dohnalo pouhé pozorování faktů. Přesto všakjednou

že známek antisemitismu je schopnost věňt hiStorkám. které

rozhorlně nemohou bý pravdivé' Dobrý příklad poskytuje

oodivná příhoda. k níž došlo v Londýně roku l9.l2, kdy se

dav, vystrašený výbuchem bomby nablízku, uchýlil do vý-

choduledné stanice netra, a v důsledku toho bylo asi sto lidí

ušlaDáno k smrti. Ještě ten den se po celém Londýně povída-

|o. ip ..za to můžou Židi..' Dokud budou lidé věřit takovým

báchorkám' nedostaneme Se s věcnými írrgumenty jistě nl'kam' Jediný prospěšný přístup je Zjistit' pror. lidé dokážou

spolknout absurdity na toto téma, zatímao u jiných věcí se

podrŽí zdlavého rozumu.Teď bych se však chtě| vrátit k Íomu. o č€m jsem mluvi|

už dříve-Že lidé většinou vědí o převaŽuJících antisemit.

I92

slq/ch Pocitech a neradi přiznávají, Že je také sdíejí' Mezi

vzáěla;ými lidmi se bere antisemitismus jako neodpustitelny

hŤích Zc;la jiné kategorie neŽ ostatní rasové předsudky' Lidé

Si dají pozoruhodnou práci, aby dokáZali. Že nejsou aÍú|seÍ -

tv Táťnapříklad roku l943," u 'ynugo'e

v St. John's Wood

řonala bo.hosluŽba za polské židy. Místní úřady daly najevo'

iak iim záleží na účasti, a bohosluŽbu navštívil starosta obvo.

áu v slavnostním taláru a s řetěZem coby odznakem úřadu,

DiedslavlteIe všech cirkvi. detaiovane jednotky krá|ovského

ietectva. domobrana' zdravotni seslry. skauli a kdovíkdo ješ-

tě. Na první pohled dojemná demonstmce solidarity s trpícÍ.

mi Židi' Ale ve skutečnosti šlo o to, Že lidé'jejichŽ subjektivní

Docitv musely v mnoha piipadech byt velice od|išné. se yi-'dotná snúl|i zachovat sluině' Ta Část Londýna je Zčásti Ži-

dovská' antisemitismus je tam Íozšíiený a dobře jsem věděl,

Že nékteÍi Z těch, kdo sedéli kolem mé r synagoze. jim jsou

DoznalTenlní. Velitel me v|astnt čety domobrany. kteremu

nt.d.. 'o. le7elo na srdci...abychom se ukáza|i'.. býval

áokonce členem Mosleyho ,,čemých košilí... Dokud existuje

tento rozkol v pocitech, není v Anglii moŽná ani tolerance

masového násili na Židech' ani antisemitská legislativa, coŽ

ie iešlě důleŽltéiŠi' Dokonce neni v současné dobe možne.,ubi

se antise,nitismus s,al ;polečenslq J,iijaklným' ro je

však menŠí výhorla, neŽ bychom předpokládali.

Jedním důiledkem perzekucí v Německu bylo to, že anti-

semitiSmus nelze serióZně studovat. Asi před rokem či dvěma

provedla Mass observation v Anglii krátký a nedostatečný

ii.i,lu'. ul. polud se vůbec timlo lematem nékdo zabýva|.

vys|edky zůsraly v piisne Iajnosti' Zátoveň se všichnt ohle.

oíptnr liae vedómé snaŽiIi pol|acovat cuko|i. co by se moh|o

Židů nepříjemně dotýkat' Jako mávnutím proutku Zmizel po

roce l9]4 ,,žldovský.. vtip Z pohlednic, časopisů a ze Scény

music-hallu. PouŽití nesympatické postavy Žida v románu či

oovídce se Začalo povaŽovat Za projev antisemitismu' Také

ookud ide o otiizk; Palestiny' platilo mezi osvícenými lidmi

)elezni pravid|o piiiimar 7.ido\\ký piípad JaLo do]'azaný

a v1hýbai se zkoumaní narolů Arabů - coŽ mohlo být správ.

ne sÁo o sobě, ale tento postoj se ujal h|avně pÍoÍo, Že židé

se octli v nesnáZích a lidé si řekli, Že by je neměli kňtizovat'

Díky Hitlerovl nastala tudíŽ Situace, kdy byl tisk vlastně cen-

zuróuán ue prospěch židů, Zatímco v soukromí antisemitis-

mus vzÍůstai, dokonce do uÍčité míry i mezi citlivými a inte-

lisentními lidmi. To bylo Zv|áště patrné v roce l940 v době

iniernace uprchlÍků. Káždý rnyslící člověk přirozeně cítiljalosvou poviňost protestovat proti hromadnému Zavírání těch

nebohých cizinců, kteří byli v Anglii většinou jen proto, Že

stríli pioti Hitlerovi. V soukromí však bylo slyšet velice od-

iiŠne.názory' Mata Část uprchlíků 5e zachovala nesmímě ne-

i"l."e "

*1.ay pro|l nim nutné mé|y antisemi|ský podtext.

oroloŽe š|o větŠinou o Židy' Jeden velice vylnamny cIen la

iou.i't'"rc strany _ nebudu ho jmenovat, ale patří mezi nej-

u.v.neiii riai Ang|ie - mi iekJ zprudka: ..My jsme sem přece

i' riái',".,*ri' KáyŽ se rozhodli piijet k nám. mus| nés| ná-

'i.átv'i: ,e pi.*o uv se tento člověk samozřejmě připojil kja-

lJtori p"tiii oi -unifestu proti intemaci ciZinců. Tento pocit'

ze antilemitismus .1e něco hříšného a hanebného, něco, čím

.iuiiiiouuny etouei netrpi. neni pii7ni\ ý pro védecký příslup

a uiasrne.íoho tidi pňžná. ze se boji pátrat v teto za|eŽl|osti

oříliš do hloubky' Jinými slovy, bojí se zjištění' Že anbseml-

iismus se nqen lírí. ale Že jsou jím nakaženi také oni sami.

Abvchom to viděli v jisté peÍspektivě, musíme se ohléd- l..n""i .] oai.J.*,ir".i zpei, do'doby' kdy Hitler byl pouhým 293

""'"Áel."*y. malířem pokojů' o němŽ nikdo neslyšel.

ólorek by roirz z')isri|. /e třebaŽe anlisemitismus je nyní dosli

o.t-u'árnv pairně zasahuje An1|ii nrcnc. neŽ tomu bylo

ii.Jtti..ri íetý. Je prauda. ze antisemilismu jako peč|ivě pro.'vJt"ne

'u.oue či náboženské doktríně se v Anglii nikdy

zv,tasť nedarilo. Nikdy tu nebylo silné cítění proti smíŠeným

srattrim ei proti Židům na významných místech veřqného

iluo.u' ,qusok před třiceti lety se považovalo víceméně Za

přírodní zákon, Že Židje legrační figurka a třebaŽe nás převy-

íui. ini.tig.n.i. má jiitou ..vadu charakteru..' Podle zakona

ne"bvli ziděreorericLy nijak znevýhodněni. a|e \e sLutečnosli

n.,,ieti oti''up do uňlrých profesi' NaphtIad by byll patrně

n.oriiu.irn' 1ako důsrojnici námoinictva Či ..elitn|ho.' p|uku

'il]áu' po(ua se Žrdóvslry chlapec octI v soukromé ško|e.

niiJu i. .u .u' n.oaiilo' jestIiŽe mél neobyčeJný iaÍm nebo

sponovni ta|ent. mohI tIm ji\tě své 7ldovst\i vyÍovnat. ale

ii"J.o o'ru ooČateční nerýhoda srornarelná s koktáním č|,"'"..t.r.ví

znamenkem' Bóhatí Žide se snazilr skrýrat pod

'i'iol'á.l.rv*i angIict'ými čr sLotsLými jmeny a průmémé-

ňu l1ouen ío piisro zceia přirozené, stejně jako je pňrozené'

le zloeinec po(ud moŽno u méní svou tUto7nos|' ASi tal před

áu*.i r.iu.i'.. " Rangunu nastupola| s přítelem do taxt1.u.

iauz r. "a' piispechal malý o|rhany chlapec svél|e pleti

a ipu*il ko-plif.ovanou hislorlu o tom iak pirjel z Ko-

ioniuu roar "

po.i"uuje peníze, aby se dostal zpět. Jeho způ-

soby a vzhled. nebyly snadno identifikovatelné a já jsem mu

řekl;.'MluvÍš moc dobře anglicky. Jaké jSi národnosti?..

I)4

Dychtivě mi tím svým přízvukem odpověděl: ,,Zidovské,Dane l '

A vzpomínám si,jakjsem se otočil ke svému společníkovia řek|' zčiísti Ženem: .,on to otevřeně přiZnává.., Všichni židé'které jsem poznal předtím' se Za své Židovství styděli, nebo

alespoň nechtěli o svém původu mluvit, a pokud byli pfinu.

ceni. spís pouŽl\ aIi s|ovo..Hebrejec.'Posioj dělníků nebyl o nic lepší. Zid, který vyrostl ve whi-

techapelu, bral jako samozřejmost, Že bude napadán nebo

alespoň na něj budou pokňkovat, když se odvrŽí do jednoho

z kŤesťanských slumů nablíZku, a ,,Židovské.. vtipy musichal|ů a obrázkových časopiSů byly téměř beze zbytku zlomy-slné.- Také v literatuře by|i židé napadáni a sprostota vychá.zející z peÍa Belloca' chestertona a jejich následovníků do-

sahovala téměř kontinentální úIovně' Nekatoličtí spisovatelé

se někdy proviňovali stejně, pouze míměji. V anglické litera'tuře počínaje chauc€rem je viditelný antisemitský rys a aniŽ

bych musel vstát od stolu a podívat se do nějaké knihy' mohujmenovat pasáŽe, které kdyby napsal někdo dnes' nesly by

sti8ma antisemitismu _ v dílech shakespeara, smoletta,

Thackerayho, Bernarda Shawa, H G Wellse, T. S Eliota'Aldouse Huxleyho a dalŠích. Z hlavy mohu říct' že jediní

angličtí spisovatelé, kteří se před érou Hitlera rozhodně za-

stávali Židů, jsou Dickens a Charles Reade. A jakkoli málo

třeba pÍuměmý intelektuál souhlasil s niiory Belloca a Ches-tertona' rozhodně nevyjadřoval zásadní nesouhlas' Chester.ton se za své nekonečné tiÍády proti Židům, které vnášel do

svých povídek a esejů pod chabými zríminkami' nikdy nedo-

Stal do obtíŽí _ dokonce byl jednou Z nejváŽenějších postav

anglického literárního Života' Každého, kdo by psal jato on

d'es. by zavalila celá lavina nadávek, nebo ještě spíš by ne-

moh| své dílo vůbec publikovat.Pokud, jak se snažím naznačit, byl v Anglii předsudek vůči

Židům vŽdycky dosti rozšířený není důvod se domnívat, Že

za Hitlera se skutečně zmenšil- Pouze způsobil ostrý předěl

mezi politicky uvědomělým člověkem' ktery ví, že tohle není

doba' kdy by se po židech mě|o házet kameny, a neuvědoně-|ým človekem.jeho7 VÍoZeny antiSemili\mu5 \e umocniI ner'

vovÝm tlakem války. clověk tudíŽ může usuzovat, Že mnoho

těch-, kteří by raději zemřeli' neŽ by se doznali k antisemit-

skému cítění, mu v skytu duše podléhají. Jak uŽjSem nazna-

čil. věřírn' Že antisemitismus je v zásadě neuróZa, ale jistěŽe

má svá logická zdůvodnění, jimž se upímně věří a jeŽ jsou

zčásti pravdivá' Logické Zdůvodnění antisemitismu u obyčej-

ného člověka je, Že Žid je vykořisťovatel. zčásti se dá o5pra-

vedlnit tím, že Žid v Anglii je obyčejně maloobchodník _ tedy

osoba, jejíŽ kořistnické počínání je Zřetelnější a pochopitel-

nější neŽ řekněme u nějaké banky či pojišéovny' Poněkud

výše na intelektuálním Žebříčku se antisemitismuS logickyzdůvodňuje tvrzením, Žo žid je osoba, která šíří neloajálnost

a oslabuje morálku národa. A opět je tu povrchní ospravedl.

nění tohoto tvrzení. Během posledních pětadvaceti ]et se ',in-telektuálové..chovali poněkud hanebně. Ani moc nepřehá'

ním, kdyŽ řeknu, Že kdyby ,,intelektuálové..byli svou práci

dělali ještě důsledněji. Británie Íoku 1940 kapitulovala.A mezi nespokojenými intelektuály byl.jistě velký počet Ži-

dů. Daly by se najít příčiny tvrzení. že Židé jsou nepřáteli našídomácí kultury a naší národní morálky. Pokud toto tvrzenízkoumáme pečlivě, je to nesmysl, ale vŽdycky se najde páI

významných jedinců, jejichŽ chování tento niior podpoí'Během několika posledních let doš|o k jakémusi protiútokuna poněkud povrchní levičáctví' které bylo v módě v před-

chozím desetiletí ajeŽ představují takové organizacejako Le-vý knižní klub. Tento protiútok (viz například knihy, jako je

Dobrri porila od Amolda Lunna nebo V.yvŽs1e víc vlajek od

Evelyna Waugha) má antisemitský ryS a byl by patmě výraz-něJší. kdyby to téma nebylo tak nebezpečné' Nějak se stalo,

že už několik desetiletí nemá Británie nacionalistickou inte-

li8enci' kterou by stálo za to se zabývat' Avšak britsry nacio-nalismus' to jest nacionalismus intelektuá|ního druhu, se mů'že obnovit, a patrně se obnoví, pokud Británie vyjde Z nynějšíválky silně oslabená' Mladí intelektuálové roku l950 moŽná

budou stejně tak naivně patriotičtí.jako ti v roce l914. V tom

pripadé b) mohl zrskat potlporu podobný antrsemitismus. kte-

rý kvetl ve Francii mgzi odpůrci Dreyfuse a který se Ches-

terton a Belloc pokusili k nám importovat.Nemám Žádnou neměnnou teorii o původu antisemitismu'

Dvě běŽná vysvětlení _ Že pramení Z ekonomické situace, ne-

I295

* Je zajímavé srovnat si ''Židovský vtip.. s dalším vděčnýmtématem music hallů. ,'skotským vtipem..' který se mu zdánlivěpodobá. občas se povídá historka (Jako např', jak žid a Skot šlispolu do hospody a oba umřeli Žízní)' která obě ty skupinystaví na roveň, ale většinou se židovi pÍ|zná,ýá pouz'e

vychytralost a Iakota' zatímco skot má k dobru také fyzickouvýdťž. To vidíme např' v anekdotě, kdy žid a skot jdou spolu

na shromáždění' které má být zadarmo. Nečekaně však se tu

uspořádá sbírka, a Žid aby se jí vyhnul. omdlí a Skot ho vynese

ven. Zde tedy skot vystupuje jako sportovní typ. Kdyby to

by]o opačně, něco by se nám na tom nezdálo. lAutorovapoznámka']

T297

It96

bo na druhé straně, Že je to pozůstatek středověku mi pň-padají neuspokojivá, i kdyŽ připouštím, že jejich kombinaceby mohla pokýt fakta. Bez rozpaků mohu říci jedině to, žeantisemitismus je součiistí Většího problému zvaného nacio-nalismuS, ktery Zatím neby| seriózně zkoumán, a Že židé jsouočividně obětními berránky, i kdyŽ za co, to zatím nevíme'V tomto eseji jsem téměř beze zbytku vycházel pouze ze svévlastní omezené zkušenosti a kterýkoli z mých závěrů by jinípozorovatelé asi Zavrhli. Je pravda, že neexistují skoro žádnéúdaje týkající se tohoto tématu' Ale aťje hodnota mých Závěrůjakákoli, pokusím se je shrnout. Vzato kolem a kolem' došeljsem asi k tomuhle:

V An8|ii je antisemitismus rozšířenější, neŽ si chcemo pň.pustit, a válka jej ještě Zdůraznila, ale není jisté, Že je navzestupu, pokud uvaŽujeme v měřítku desetiletí, a ne roků'

V současné době nevede k otevřenému pronásledování,ale v jeho důsledku jsou lidé lhostejní k utrpení Židů v jinýchzemlcn.

V jádře je zcela iracionální a necouvne před argumenty'Pronásledování Židů v Německu způsobi|o, Že se antise-

mitské cítění velice skývá, a tak se obraz situace znejasňuje.Toto téma si zaslouŽí seriózní zkoumání.Pouze poslední bod je třeba rozvést' K vědeckému studiu

jakéhokoli tématu potřebuje člověk odstup. ktery je samozřej-mě t쎚í. kdyŽjsou ve hře vaše vlastní zájmy či city. spoustatěch, kdojsou naprosto objektívní' pokudjde řekněme o moř-ské ježky nebo druhou odmocninu ze dvou' se stává schi.zofreniky, když musejí přemýšlet o Zdrojích vIastního píjmu.Téměř vše, co bylo o antisemitismu napsáno, kazí předpokladv mysli autora, že on Jál? je vůči němu imunní' ,,JelikoŽ vím'že antisemitismus je iracionální,.. tvrdí, ,,plyne z toha, Že jájej nesdí|ím..'Proto nezačne zkoumat v Inístě, kde by se mohldopátrat nějakého Spolehlivého svědectví _ tedy ve Své vlast-ní mysli'

Lze myslím spolehlivě předpokládat, Že nemoc volně na-zývaná nacionalismusje nynÍ téměř všeobecně rozšířená. An-tisemitismus je pouze jedním projevem nacionalismu, a nekaždý má tu nemoc právě v této podobě' Například Žid nebu.de antisemitský, avšak mnoho sionistů mi pňpadá jako anti-semité. pouze opačně, stejně tak jako Indové a černoši majínormální rasové předsudky v opačné formě. Problém jev tom, Že moderní civiliZaci cosi chybí, něco jako psycholo-gický vitamin, a v důsledku toho vŠichni více či méně podlé.háme tomu pomatenému přesvědčení, Že celé rasy či národyjsou záhadným způsobem dobré, nebo záhadným způsobem

špatné. vSadím se s kterýmkoli modemím intelektuálem, Že

káyŽ nahlédne ZblíZka a čestně do své vlastní mysli, nutně

narazí na nacionalistickou podujatost či nějakou nenávist'

Právě to, že cítí emocionální působení takových věcí, a přece

je dokáže střízlivě a správně pojmenovat, z něj činí intelek-

tuála' Z toho tedy plyne, Že východiskem zkoumání antise-

mitismu by neměla být otázka: ,'Proč tahle očividně iracio

nální víra přitahuje jiné lidi?.., ale ,'Proč přitahuje antiseml-

tismus mě? Co je na něm pro mě pravdivého?.. Pokud se

člověk takto Zeptá, alespoň se dobere svého vlastního logic-

kého zdůvodnění, a moŽnáIze Zjistit' i co je Za ním' Antise'mitismem bychom se měli Zabývat _ neři-kr1m' Že by se jímměli Zabývat přímo antisemité, ale rozhodně lidé, kteří vědí'

Že vůči této emoci nejsou imunní' Až zmizí Hitler, bude moŽ-

né toto téma zkoumat důkladně' a patrně by bylo nejlepší

zaČir ne piimo odha|enim pÍave tvaře antisemili\mu. a|e po

sbíráním všech ospravedlnění, která Ize pro něj najít ve vlastní

mysli či mysli kohokoli jiného' Tak bychom se mohli dobrat

nějakých vodítek, která by nís dovedla k jeho psychologic-

kym kořenům' Avšak nevěřím, že se z antisemitismu s koneč.

nóu platností vyléčíme' pokud se nevyléčíme Z Íozsáhlejší

nemoci nacionalismu.t945

moŽné učinit hrubý odhad, co to stojí. Kdybyste nečetli nicjiného neŽ romány a ',lehkou,. literaturu, utÍatili byste _ kdyžpočítáme osm šilinků za knížku a čtyři hodiny jako čas stÍá-vený nad ní_dva šilinky Za hodinu. Tolik asi Stojí dražšílístek do kina. Kdybyste se Zaměřili na vážnější knihy a pořádještě si kupovali vŠe, co čtete, vaŠe výdaje by byly asi takstejné. Knihy by stály víc' ale četli byste je déle' V oboupřípadech byste ty knihy po přečtení stále j€ště vlastnilia mohli je přibližně za třetinu nákupní ceny prodat. Kdybystekupovali pouze v antikvariátu, vaše výdaje na čtení by samo-zřejmě byly mnohem nižší - odhadem asi šest pencí za hodi-nu. A na druhé stlaně' nekupujeteJi knihy, ale pouze si jepůjčujete z knihovny, čtení vás stojí asi půl pence za hodinu_ kdyŽ Si půjčujete z veřejné knihovny, nestojí vás to skoronic.

l UŽ jsem řeki dost, abych dokázal, Že čtení je jednou Z lev-5ó ných zábav - po poslechu rádia asi tou nej|evnější. A jakáje

přitom skutečná částka' kterou britská veřejnost vynakládá na

knihy? Nemohu zjistit čísla, třebaŽe bezpochyby existují' Alevím' že před válkou se u nás ročně vydalo patnáct tisíc knihvčetně reedic a učebnic. Kdyby se každé knihy prodalo desettisíc výtisků_a i když Započítáme učebnice, je to patrněnadsazené číslo -, průměrná osoba kupuje přímo či nepří-mo asi tři knihy ročně' Tyto tň knihy dohromady mohou státjednu libru, patmě i méně.

Tato čís|a jsou pouze odhad a zajímalo by mě, jestli mi jeněkdo opraví' Alejest|i se mťÚ odhad trochu blíŽí pmvdě' neníto chlubná skutečnost pro Zemi' která je skoro stoprocentněgramotná a kde obyčejný člověk utratí za cigarety víc, neŽ máindický rolník na celé Živobytí' A jest]iže naŠe spotřeba knihzůstane tak nízká jako dosud, alespoň přiznejme' Že čtenÍjeméně VZÍušující kratochvíle neŽ závody chrtů' kino či hospo-da, a ne Že knihy' ať uŽ koupené či vypůjčené, jsou přílišdrahé'1946

Úpnoex nnoltcxE VRAZDY

Je neděle odpoledne. pokud moŽno před vátkou. ManŽelka luž spí v křes|e a děti jste poslali ven na pěknou dlouhou pro' 35lchiízku. Vy si poloŽíte nohy na pohovku, srovnáte si brýle na

nose a otevřete N?'' s of tlte |Vorld. Hovězí pečeně aYorkshtrepudding nebo vepÍová s jablečnou omáčkou, po níŽ následo-val moučnft, a to vše takřftajíc zavrŠeno šálkem mahagonověhnědého čaje, vás uvedly do té správné nálady' Dýmka sladce

táhne, měkce Se noříte do polštářů na pohovce' oheň v krbukásně hoří' vzduch je teplý a nehybný' o čem tak asi v tom-hle blahu chcete číst?

Pochopitelně o vraŽdách. A|e o jakých vraždách? Pokudse blíŽe podíváme na vraždy. které britské veře,jnosti poskytlynejVětší rozkoŠ, vraŽdy, jejichž příběh zná v obrysech skorokaždý a na jejichž základě vznikly romány a Znovu a Znovuse objevovaly v nedělních novinách, Zjistíme, Že většinaz nich vykazuje velkou rodovou spříZněnost' NaŠe velká dobavraŽdy' takříkajíc z|atá, by|a zdá se v období l850 aŽ l925'a vrazt, jejichŽ pověst prošla zkouŠkou času, jsou tito: dr.

Palmer z Rugeley, Jack Rozparovač, Neill Cream, paníMaybricková' dr' Crippen. seddon, Joseph smith, ArmStronga Bywaters s Thompsonem. K tomu tu byl někdy v roce 19l9další slavný případ. který odpovídá tomuto obecnému sché-

matu, ale kteÍý nebudu jmenovat, protoŽe obžalovaný by]

Zproštěn viny.Z těch devíti výŠe jmenovaných případů a|espoň čtyři po-

slrytly námět k úspěšným románům a jeden by| zpracovánv populrirní melodrama. Literatura, která je obklopuje, ať uŽ

jsou to novinové články, kriminologické spisy a vZpomínkyadvokátů a policistů. by vydala na rozsáhlou knihovnu. stěŽíuvěříme, Že nějaký anglický zločin z poslední doby zůstane

IJ8

v paměti tak dlouho a tak důvěmě, a to nejen proto, Že násil-nost Vnějších událostí učinila Z vraŽdy cosi nedů|ežitého, aletaké proto' Že se Zřejmě mění převládající typ Zločinu. HIavnícause célěbre váIečných Iet byl takzvaný Případ rozštěpenébrady' z kterého nyní vznikla populrímí knížečka:" doslovnýtranskript procesu publikovalo někdy loni nakladatelstvíJarrolds s úvodem Bechhofera-Robertse. NeŽ se vrátím k to-muto politováníhodnému a špinavému pípadu, ktery je Zajimavý pouze Ze sociologického hlediska a moŽná z právního,dovolte mi definovat, co myslí čten.íii nedělních novin, kdyŽsi postesknou. Že,'dneska holt uŽ dobrá vraŽda neexistuje..'

JestliŽe zauvažujeme o těch devíti vraždách' o nichŽ jsemse zmínil výše, můžeme začít vyloučením případu Jacka Roz-parovače' který je kategorie sama pro sebe' Z těch dalšíchosmi bylo šest případů travičství a osm z deseti zločinců pat.řilo ke střední vrstvě' Tak či onak byl sex silným motivem vovšech případech kromě dvou a alespoň ve čtyřech případechbylajednou z hlavních příčin vraŽdy úctyhodnost _ touha do-sáhnout jistého postavení v Životě nebo neztratit společensképostavení v důsledku skandálu, jako je rozvod' Ve více nežpolovině případů bylo cílem zmocnit se jisté Známé finančníčástky v podobě dědictví či pojistky, ale téměř vždycky šloo malou sumu. Ve většině případů zločitl Vyšel na světlo jenpomalu jako výsledek pečlivého vyŠetřování' které začalopodezřením Sousedů či příbuzných' skoro v kaŽdém případěse objevila nějaká dramatická shoda okolností' v níž se ukázalprst Prozřetelnosti, nebo epizoda. kterou by se lomanopisecneodváŽil vymyslet _jako byl Crippenův útěk přes At|antiks mi|enkou oblečenou jako kluk, či to' Že Joseph Smith hrálna harmonium,,BlíŽ k Tobě, BoŽe, blíž.., zatímco ve vedlejšÍmíStnosti se topila jedna z jeho manŽelek. S výjimkou Nei|lCreamova případu bylo pozadí těchto zločinů v podstatě do-mácí; Z dvanácti obětí šlo v sedmi případech o manželku čimanžela vraždící osoby.

Když tohle vše vezmeme v úvahu' můŽeme rekonstruovat,jak by podle čtenďe News of tlrc lVorld vypadala ',dokonalá..vraŽda. Vrah by měl být nenápadný člověk ze střední vzděla-né vrstvy _ řekněme zubař nebo advokát -, který by ved| na-prosto úctyhodný Život někde na předměStí, pokud možnov polovině dvojdomku, coŽ by umožnilo sousedům slyšet po-dezřelé zvuky přes zeď. Měl by to být bud předseda místnípobočky konzervativní strany nebo přední nonkonformista

. Pří?dll rozšÍěpe,ú blur,i'). (The Cleft Chin MurdeÍ)od R. Alwyna Raymonda.

a silný Zastánce abstinence' Měl by sejít Ze správné cesty tak,

Že by trpěl provinilou vášní ke své sekretářce či Ženě nějakéhosoka v oboru, a měl by dospět k vraŽdě až po dlouhéma strašlivém zápase se svým svědomín. KdyŽ uŽ by sejednourozhodl pro vraždu' rněl by ji osnovat s krajní mazanostía klopýtnout pouze o nějaký drobný, nepŤedVídate|ný detail'Zvoleným prostředkem by samozřejmě měl být jed. Vlastněby tu vraŽdu spáchal' protože by mu to připada|o méně ha-

nebné a méně škodlíVé pro jeho kariéru. než kdyby se přišJona jeho cizo|oŽství- s tímto pozadím můŽe zločin oplývatdramaticbmi, dokonce tragickými prvky' které jej učiní ne-

Zapomenutelným a vzbudí soucit s obětí i s vrahem. Většinaz|očinů, o nichŽ jsem se Zmínil výše. tná tak trochu tuhleatmosféru a ve třech případech. včetně toho' který jsem ne-pojmenoval' se příběh blíŽí tomu, co jsen v obrysech na-

značil.A teď pro srovnání Případ rozštěpené brady' V něm ne-

najdeme Žádnou hloubku citu. Byla to téměř náhoda. Že ti dvalidé, jichž se týkala' spáchali Zlovna tyhle vraždy' a pouzešťastnou náhodou nespáchali několik dalších. V pozadí neby-lo domácí prostředí, ale anonymní svět tanečních sá|ů a f.aleš-

né hodnoty americké|ro filmu' Ti dva viníci byli ostnnáctiletábýva|á číšnice Elizabeth Jonesová a ameňcký vojenský de-

zeÍér KarI Hulten' který se vydával za důstojníka' Ti dva bylispolu pouze šest dní a není jisté' zda do chvíle. kdy bylizatčeni' vůbec Znali pravé jrnéno toho druhého. Setkali se

náhodou v čajovně a ten večer se vyda|i na projíŽdku v ukra-deném armádním nákladáku' Jonesová o sobě tvrdila' Že jestriptérka, coŽ nebyla tak doce|a pravda (podnikla v tomtooboru jeden neúspěšný výStup), a prohlašovala, že by chtěladělat něco nebe7-pečného' .jako být gangsteÍkou... Hu|teno sobě říkal' Že je velký chicagský gan.qster' coŽ taky nebylapravda' Potkali dívku jedoucí po silnici na kole. a aby HuJten

dokázal. jaký je tvrďas' přejel ji náklaďáken' Pak ji obralio pár. šilinků, které rněla u sebe. Při jiné příleŽitosti onTáčilidívku, které nabídli' Že ji svezou. vzali jí kabát a kabe]kua hodili ji do řeky' Nakonec krutě Zavraždili taxikáře' kterýměl u sebe osm Iibef' Brzy poté se rozdělili. Hu|tena chytili'protože si pošetile nechal auto mrtvého' a Jonesová Se sanadoZnala na policii' U soudu obviňovali.jeden druhého. Mezijednotlivými vraždami se zjevně chovali nesmíÍně otlleosm liber od rnrtvého taxik.jře utratili na závodech chnů.

Soudě podle dopisů té dívky. má Její případ jistou psycho-logickou Zajín]avost, ale o těchto vraždách se patrně psalopalcovými titulky' protože poskytovaly rozptýlení mezi ně-

I359

I60

meckými střelami a stnchem Z bitvy o Francii' Jonesovás Hu|tenem je spáchali za Zvuků vl' a byli odsouzeni zasvistu V2.-- Jak už to v Anglii bývá, také způsobilo značnýrozruch to, že muŽ byl odsouzen k smrti a dívka do vězenÍ'

Podle Raymonda způsobilo omilostnění Jonesové velkérozhořčení a ministr vnitra obdrŽel záplavu telegramů; v je-jím rodném městečku se objevily na zdech nápisy ,,Měla byviset..spolu s malůvkami figurky na šibenici. Když vezmemev úvahu, že v tomto století bylo v Británii pověšeno pouzedeset žen a že tato praxe zanik|a hlavně kvůli všeobecnémuodporu proti trestu smrti, stěŽí se ubÍáníme pocitu' že totovolání po smrti oběšením pro osmnáctiletou dívku bylo Zčástidáno brutaliZací v důsledku války. vlastně celý ten nesmysI-ný příběh s atmosférou tančírcn, biografů, levného parfému,falešných jmen a kradených aut v podstatě patří do válečnéhoobdobí'

Možná není bez výZnamu, Že vraždy' o nichŽ se v nedáv-ných letech mluvilo nejvíc' spácha| Američan a dívka' kteráSe zčásti amerikaniZovala' Ale stěží uvěříme' Že tenhle případpřetrvá v paměti |idí stejně tak dlouho jako stará rodinná tra-vičská dÍamata, produkt stabilní společnosti, kde všeovláda-jící pokytectví alespoň zalučovalo, Že v pozadí tak vrížnýchzločinů, jako je vraŽda, byly silné city.1946

. vl' bezpilotní letoun-střela' který vyvinuli Němcia pouŽívali k ostřelování Londýna od čeíVna 1944: Londýňanéjim přezdívali''dood|ebugs..'"* V2' raketová střela' kterou používali Němci přiostřelování Londýna od záíí |911.

POLITIKA A ANGLICKY JAZYK

\ětšina lidí. kteří si s tím vůbec dělají starosti' by přiznala,

že anglický jazyk je na tom špatně' ale všeobecně se soudí,

Že vědomým úsilím S tím nic nezmůžeme' Naše civilizace je

v Úpadku a nášj.L/yk - alespoň lakhle \e argumentuje .musi

nevyhnutelně tento všeobecný kolaps sdílet' z toho plyne. Že

jakýkoli boj pÍot'| zne\ž'íýání jazyka je sentimentální aÍchais-

.ui, joko když dáváte př€dnost svíčkám pÍoti elektrickému

osvětiení či droŽkám proti letadlům. Tento postoj je veden

polovědomou vírou' že jazyk se vyvíjí pňrozeně a není to

nástroj' kteý si přizpůsobujeme pro vlastní cíle.Jejasné' Že úpadekjazyka musí mít politické a ekonomic.

ké příčiny: není pouze důsledkem špatných vlivů toho či ono-

ho .soisovatele. Avšak důsledek Se může stát příčinou' posílitpůvódni piicinu a mít slejný důs|edek v zesíIene podobě.

a tak delé doneloneČna' Č|ověk Se tieba da na piri. protoŽe

má pocit' Že nic nedokázal, a pak tím spíš nic nedokáŽe, pro-

toŽé pije. Něco dosti podobného se děje s ang|ickým jazy.kem'šiává se ošklivým a nepŤesným, protoŽe naŠe myšlenkyjsou hloupé' ale nedbalost našeho jazyka uSnadňuje, abychom

měli hloupé myšlenky. Problém je v tom, Že ten pÍoces |Ze

obrátit' M;deÍní angličtina, Zvláště pSaná, se jen hemŽí zlo-

Zvyky' které se Šíří nápodobou a jimž se lze vyhnout pouze

t"hdý, kdyzj'rn" o.hotni dát si trochu té nutné práce. Pokud

se člověk těchto z|ozvykŮ zbaví, můŽe myslet jasněji a jas.

nejŠi myŠ|enl je prvním Lrokem k politické regeneract tak-

Že boj proti špatné angličtině není neopodstatněný a není vý-

lučným zájmem profesionálních spisovatelů' K tomu se brzy

vrátírn a doufám' že do té doby ozřejmím výZnam toho' co

jsem právě řekl. Prozatím předkládám pět vzolků anglickéhojaz yka, kterým Se dnes běžně PíŠe.

I3ól

I363I

í2

Těchto pět pasi'í nebylo vybráno proto, Že jsou zvláštěšpatné - byl bych mohl citovat některé mnohem horší' kdybymi o to šlo _, ale protoŽe dokládají různé mentáIní nešvary,kterými nyní trpíme' Jsou trochu podprůměrné, ale jsou todost reprezentativní vzorky' označil jsem je čísly, abych sek nim mohl vracet' a'Ž to bude nutné|"

1. I am not, indeed, sure whether it is not lÍue to say thatthe lúi|ton who once seemed not unIike a seventeenth-centuryshe||ey had not become, out oÍ an experience eveÍ more bitterin each year, more a|ien (slc) to the Íounder of that Jesuit sectwhich nothing could induce him to tolerate.

Nejsem si Vskutku jist, zda nelze po přavdě říci, že lvli|ton,

kteď by| kdysi takovli shel|ey 17. sto|etí, se na zák|adě zkuše-ností, jež by|y rok od roku trpčí, neodciziI zak|adate|i jezuitskésekty, již nemohI za ŽádnoU cenu to|erovat.

Píofesor HaÍo|d Laski (esej ve svobodé vyiádřeni)

2. Above all, we cannot play ducks and drakes with a nativebattery oÍ idioms which prescribes such egřegious co||oca-tions of Vocab|es as the Basíc put ap with ÍoÍ tolerate oÍ putat a loss Íor bewilder.

Především nemůžeme hazardovat s domácíbaterií idiomů,která předepisuje takové nes|ýchané kolokace v'ýrazů, jako jevystát mis|o tolerovat a uvést do rozpaků místo zínást.

Přofesor Lance|ot Hogben (/nter9lossa)

3. on the one side we have the Íree personality: by definitionit is not neurotic, foÍ it has neither conÍ|ict nor dřeam. |ts desi-res, such as they aÍe, are transparent, íor they are just whatinstitutiona| approva| keeps in the Íorefront of consciousness;another institutiona| oattern Would alteí their number and in-tensity; theÍe is |itt|e in them that is natura|, irreducib|e, orcufturalfy dangerous. But on the other side, the social bonditse|Í is nothing but the mutua| ref|ection oÍ these se|Í-secureintegÍities. Reca|| the deÍinition of |ove. |s not this the Verypicture of a small academic? Where is there a place in this halloÍ miÍors Íor either persona|ity or fraternity?

Na jedné straně máme svobodnoU osobnost: a priori neníneurotjcká, neboé ani neprožívá konf|ikt, ani nesní. Její tuŽbyjsou průhIedné, neboť jsou tím, co instituční souhlas staví dopopředívědomí; jiné instituční schéma by změni|o jejich početa intenzitu;je v nich má|o přirozeného, neredukovate|ného, či

^ Ukázky stylu,Je zde potřeba citovat anglicky, uvádímepřeklad do češtiny:

kuItuřně nebezpeěného. A|e na druhé straně spoIečen5ké pou.

to samo není ničím než vzáiemným odrazem této sebejisté

uce|ené osobnosti. Vzpomeňme na definici |ásky. Neníto snad

pravý obraz ma|ého akademika? Kde je v této zrcad|ové síni

místo pro osobnost či bratrství?Esei o psycho|ogii V PoliÍlcs (New York)

4. Allthe,,best people" lrom the gentlemen's clubs' and all

the frantic Fascist captains, united in common hatred oÍ so.

cialism and bestia| horror oÍ the rising tide ol the mass ťevo|u-

tionary movement, have turned to acts oÍ provocation, to Íou|

incenáiarism, to medieval |egends oÍ poisoned wel|s, to lega.

lize their own destruction to proletarian organizations' and

rouse the agitated petty.bourgeoisie to chauvinistic Íervour on

behalÍ of tňe Íight against the revo|utionary way out oÍ the

crisis.Všichni ti ,,lepší |idé.. z pánshich klubů a všichni ší|enífa.

šističtí kapitiíni, spojení spo|ečnou nenávistí k socia|ismU

a zvÍřeckou hrůzou z dmoucí se v|ny masového revo|učního

hnutí, 5e uchý|iIi k provokacím, k hnusnému žhářství, k středo-

vělqim legendám o otrávených studních, aby tak lega|izoval.

zkáiu, kterou chystají pÍo|etářským organizacím, a vyburcova|i

už tak zjitřenou ma|oburžoazii k šovinistickému hor|eníve imé-

nu boje proti revo|Učnímu v'ýchodisku z krize.Komunistický pamÍ|et

5. |Í a new spirit is to be inÍused into this o|d country' there

is one thomy and contentious reÍořm which must be tackled'

and that is ihe humanization and galvanization of the B'B C'

Timidity here will bespeak canker and atrophy of the soul' The

head oÍ Britain may be sound and of strong beat, for instance'

but the British lion's řoar at present is |ike that of Bottom in

Shakespeare's Midsummer Night's Dream - as gentle as any

suckini dove. A virile new Britain cannot continue indeÍinitely

to be traduced in the eyes, or rather ears, of the world by the

effete languors of Langham Place, brazenly masquerading as

,,standard English... When the Voice oÍ Britain is heard at nine

o'c|ock, betteř far and inÍinite|y |ess Iudicrous to hear aitches

honest|y dropped than the present priggish, inÍlated, inhibited'

schoot.ma'mish arch braying oÍ b|ame|ess' bashÍUl mewing

maidens!Má.|i 5e ta naše dávná zem nadchnout nov'ým duchem'

|ednou trnitou a spomou reÍormou je nutno se zabývat, a to

polidštěním a oživením BBc. Nesmě|ost tady prozrazuje náka-

zu a zakrnění v duši. srdce Británie je třeba ieště zdÍavé a bije

si|ně, a|e britskli |ev se dnes spíš podobá K|ubkovi v Shake-

soearově snu noci svatoiánské - jeho řev je jak ten ho|ubičí

ošouk. chrabÍá nová Británie nemůŽe být donekonečna umen.

šována v očích či spíše uších světa zŽenšti|ou ma|átností

Langham Place, která se drze staví jako ,,standardní ang|ičti-

na... Když v devět hodin zazní H|as Británie' by|o by mnohem

|eDší a nekonečně méně směšné, kdybychom us|yše|i cock.

neyský přízvuk než to současné aÍektované, pompézní, neživé

a pov'ýšené hýkání nevinných, stydliv'ich, umňoukaných s|eči-

nék! Dop.s zTÍibune

Každá Z těchto pasáŽí má nějaké vlastní nedostatky, ale

ookud odhlédneme od oŠklivosti' které se lze vyhnut, mají

všechny spo|ečné dvě vlastnosti. Tou první je ZkoStnatělost

metafoiiký, tou druhou nepřesnost- Pisatel buď ví' co chce

říci, a neumí to vyjádřit, nebo nevědomky říká něco jiného,

nebo je mu skoro lhostejné, zda jeho slova mají nějaký vý-

Znam ct ne' Tato smésice Vá8nosli J napro\lé neschopno.tijetou nejvýÍaznější charakteňStikou modernÍ anglické pÍózy'

zvlášté ůzných druhů politických spisů' Jakmile se nastolí

určité téma, konkrétno se rozpouští v abstraktnu a jako by

nikdo neuměl vymyslet slovní obraty, kteÍé nejsou otřepané:

próZa se čím dál méně skládá ze slov vybíraných kvůli jejich

význ amu a čím dál v íce z frdzí \epený ch dohromady j ako díl y

piefabrikované slepičiírny. Níže uvádím s poznámkami a pří-

tlady různé triky, sjejíchž pomocí se obvykle vyhýbárrre prá-

ci se stavbou prózy:"

I]nírající naďory. Nově vymyšlená metafora ponáhá

mvšIení tim, Že evokuje vizuální představu, Zatímco na dÍuhé

stianě metafora, která je technicky ,,n:lrÍýá,, (napÍ. že|ez|1á

fi/e). Se vlastně stala obyčejným slovem a může být obvyklepouŽita, aniž by ubrala na Živosti' Ale mezi těmito dvěma

Lategoriemi je obrovské odkladiště otřepaných metafor' které

Ztratily veškerou sílu evokace a pouŽívají se pouze proto, Že

šetří lidem práci s vymýšlením vlastních slovních spojení'

NapřÍklad: .'tíile Ílc o o|11í[at. bít se za něco, drŽet líl|ii strany,

zdiptat, sttit bok po boku, hrdt někonÚ do rub", ol1řívat si

vtaitní potívčičku, vypl(icet se, |ouit v ktlných voddch, na

pořadu dne, Achi|lo\)a pata, Iabutí píseň, sene|1iŠtě. Mnohéi nich se dnes pouŽívají bez znalosti jejich původního význa-

mu a často se spojují neslučite|né metafory, coŽ je jasná

Známka toho, že pisatele nezajímá to' co říká. U některych

dnes běŽných metafor byl překroucen původní význam. aniŽ

si toho jejich uživatelé jsou vědomi.

Použití ne plnov vlztalnouí,ch sloves' Ty nám ušetří pfácis hledáním vhodných s|oves a podstatných jmen a zároveňvyplní kaŽdou větu nějakými slabikami navíc, takŽe vznikádojem symetrie. Typické obÍaty jsou: způsobit neúčinným,

uktizat se nepřijatelnýn. navdzat spojení, zavddvat příčílIu,mít .a n(isledek, hrdt l avní roli v, nechat pocítit. v),kílzovat

tendencí, s|oužit účei! atd' atd' Základem je vynecháváníjednoduchých sloves. Místo jednoduchého slova, jako je ro.l'Í.zastavit, zkazit, spraýtt, zabít, se sIoveso stává slovním spo-jením v}'tvořeným z podstatného nebo přídavného jména pň-pojeného k nějatému neplnovýznamovému slovesu' Navíckd"toli.1" to moŽné, užívá se trpného rodu místo činného la místo gerundia spojení s podstatným jménem' Škála s|oves Jó.'se dále ZuŽuje pomocí přípon a banálním tvrzením se dodává

hloubky pouŽitím dvojího záporu. Jednoduché spojky a před-

ložky se nahlazují obraty' jako je s oiledent ntl. t.z'hledetn k,

v .ájl11u toho a tohtl, za předpokladu' že., konce vět pak za-

chraňují takové Zvučné fIáZe, jako j e nel.e pustit ze zřetele.,

\ívoj ' kte.í l.e oček^ut v nejbliiší budotlcností; zasloužÍ dů-

kt adného zý (ižení., dove de n ,l k us pokoj iv émL! .tÍy ěru a tak dá|e

a tak dále.

Rtidobl, učená slova. Slova jako fenonén, eIe|trcnt, indifí-duun, objektiý\\í, kdtegorichi, efektívní' prinórní' konstituo-

vqt, elploatovat' elintinovat, likvídovat se uŽívají proto' aby

zakÍyla prosté věty a dodala punc Vědecké nestrannosti před-

pojatým úsudkůrn. Adjektiva' jako jsou ep ocltdlní, hístoric$''n e za p o m e n u t e l ný' t r i unftilní, ý ě ko| i l )a' n ev| h 11 u t e l 11 )"' 11 e s l iřitelt\n' autentícó,' sepouŽívají' aby dodrla vážnosti nečistýmprocesům mezinárodní politiky, Zatímco čláDky psané na

oslavu války obvykle sahajÍ po archaické forně a typickáslova jsou: řiše, triin' žele:ná pěst' troj:ubeC' 1eč' šÍíť, sta!1-

darta, pt>lnice' Cizí s]ova a výrazy' jako například dels r'r

lachina, mutatis nlutLndís' status qt|o, G leichschuIÍLu18, jso]tu od toho. aby dodala zdání ku|turnosti a elegance' S vý'jinkou několika uŽitečných zkratek není vťlbec Zapotřebí uŽívat

ty stovky cizích Spoení' které jsou dnes v angličtině běŽné.

Ten, kdo neumí psát' ZvláŠtě v oborech, jako jsou exaktnívěda. politika a sociologie, je téměř vŽdy pronásledovánpředstavou, že latinská či řecká slova jsou skvělejŠí neŽ do

mácí. a ÍůZná nepotřebná slo\'a tak neustáIe získávají převahu*

Citované ukázky nejsou uvedeny všechny, protože by

v ceitiné po\trJdJl) Zamyilen) v)Zn.]m'

nad Svými ang|osaskými protějšky.* Žalgon, který je vlastnímarxistickým spisům (ň)ena, kat, kaní bal' maloburžoazní,lokaj, nohsled' Šílený pes, bělogvardějci, atd.), pozůstává

hlavně ze s|ov a fnízí přeloŽených z luštiny' němčiny či fnn-couzštiny; ale běžný způsob zavádění nových slov je, kdyŽvezmete latinský či řecký kořen s přísluŠnou příponou, a tam'

kdeje to nutné, ještě přidáte příponu' castoje snadnější tvořitslova takto (der€8ioÍ4 lizoýat, extramaritd|ní' neÍraqmentórníatd') neŽ si najít anglická slova, kteráby významu odpovídala'Výs|edkem je obvykle ještě větší nepořádnost a nejasnost.

Slot.'q be:význatnu. V určitém druhu psaní. Zvláště v umě-

lecké a literiíÍní kritice' běŽně nachiiíte dlouhé pasáŽe, které

téměř naprosto postrádají význam.** Slova, jako jsou roma -

tícbí, plaýicU, hodnot1, lídsb!, mrtvý, sentinrentální, příroze-ni] li1.r1i,.l' takjak se uŽívají v umělecké kritice, jsou naprostobez významu. neboť nejenŽe neodkazují k nějakému zjevné.mu předmětu, ale čtenář to od nich ani neočekává. KdyŽ kritiknapíše: ,.Vynikající vlastností díla pana X je jeho Živost,.. za-

tímco,jiný napíše; ,,Při při pohledu na dílo pana X vás oka-

mŽitě napadne jeho Zvláštní mrtvost'.. čtenář to přijme jakoprostý rozdíl v názorech' Kdyby místo žaÍgon|u mrÍfý a ži-vyí šlo o slova, jako j e černý a bílý, viděli bychom okanrŽitě,že se tu nespráVně používá jazyk. Mnohá politická s]ovajsou zneuŽívána podobně. S|ovo /ašlszrís nemá nyní žádnývýznam krom toho' Že označuje.,cosi neŽádoucího... slovadenokracie' socialismus, svobodtl' vlastenecU, realisti(ký,spravedlnost majíkaždé několik různých významů, vzájemněneslučitelných. V případě slovajako dentokracíe nejenŽe ne-

* Zajímavou ukázkou jsou ang]ická jména květin. pouŽívanáaŽ donedávna. která nyní vydačují názvy řecké, jako například,l]Y,J^Í)ti.f místo Ji,?ťl.,ls'?í'r (pomněnka)' apod. Těžko 1ze

v této změně módy spatřovat ně.Jakou praktickou příčinu;patrně pramení Z instinktivního odklonu od domáčtějšího slovaa mlhavého pocitu' Že řecké slovo je vědecké' IAutorovapoznámka']"t Přík]ad: .'Comíortova zvláštní univerzá]nost Vnímání. vesvé šká]e ZVláštně whitmanovská, nachází téměř pravý opakv estetickém nutkání a nadíle evokuje ten chvějiVýatmosférický pocit. který ve svém úhrnu naráŽí na krutotla neúprosně vyrornanou nadčasovost... wrey ca.dinerdosahuje účinu. kdyŽ míří s přesností prostě do černého' PouZe

to není zase tak pÍosté a tímto spokojeným smutkem pÍolínávíc neŽ hořkosladká rezignace'.. (Poltn Qudflerl\ ) LAuÍoÍoýapoznámka.]

existuje žádná definice' na níž bychom se shodli, ale pokusustanovit ji se vzpírají vŠechny strany' Téměř VŠeobecně sepociťuje. že řekneme-li o nějaké zemi. Že je demokratická,chválíme ji' Z toho plyne' Že obhájci kteréhokoli reŽimu tvr'dí, Že je demokratický. a bojí se' že by museli přestat totoslovo používat' kdyby se omezilo na jeden přesný význam'slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě. oso-ba' ktelá je pouŽívá' má totiŽ svou vlastní soukromou definici,ale dopustí, aby si posluchač myslel. Že má na mysli něcodocelajiného' Věty, jako Maršdl Pétain bll opravdov.v; vlas-tenec nebo sovětsK)4 tisk je nejsvobodnější na světě či KaÍo-|ickd církeý se staýí proti perzekucí, se yž'dy vyslovují S úmyS-lem klamat. Jiná slova užívaná v různých významech' a vevětšině případů víceméně nepoctivě, jso! třida, tota|ítní, ýě.da' pokrokový, reakční' buržoazní' rovnost'

Když jsem t€ď vytvořil tento soupis podvodů a ,,,á,,- |^,nosti. uvedu 1tny piik]ad. k Jakemu druhu psaní vedou' Ten "",tokrát je v povaze věci' že bude smyšIený. Hodlám přeložitpasᎠv dobré angličtině do modelní ang|ičtiny toho nejhor-šího druhu' Zde jsou znáIné ýeÍše z KazaÍe|e..

I returned' and saw undeř the sun. that the řace is not to theswift, northe batt|eto the strong, neitheř yet bÍead to the wise,nor yet riches to men oÍ understanding, nor yet Íavour to menof skill; but time and chance happeneth to them all.

V českém překladu:

opět jsem pod s|uncem Vidě|' že běh neáVisí na snazehbit}ich ani boj na bohaÝrech ani chléb na moudÚch ani bo-hatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, aleiak kdy každém|J z nich přeje čas a pří|ežitost.

(Bible, Óeská bib|ická spo|ečnost 1992 )

A takhle by to asi vypadalo v modernín jazyce:

objectiVe consideration oÍ contemporary phenomena com-pels the conclusion that success or failure in competitive acti-vities exhibits no tendency to be commesurate with innatecapacity' but that a considerab|e element oÍ the unpredictabIemust invariably be taken into accounl.

V českém překladu:

objeklivn í posouzení současných jevŮ si vynucuje záVěr, žeúspěch či neúspěch V kompetitivnÍch aklivitách nevykazujeŽádnou tendenci souvis|osti s vrozenými schopnoslmi, ale žeje nutno brát V potaz značný element nepředvídate|ného'

I|ó8

Tojejistě paÍodie, a|e ne úp|ně od věci' VýŠe uvedená třetíukiika například obsahuje několik částí v jazyce stejnéhodruhu. Jejasné, Žejsem ,,nepřeloŽi|..úplně vše' Začátek a ko-nec věty Se řídí původním významem dosti věrně, ale kon-kétní ilustrace uprostřed - běh, boj' chléb se Iozplývajív mlhavém spojení,,úspěch či neúspěch v kompetitivních ak-tivitách..' Muselo to tak být. protoŽe Žádný modemí autorZ těch, o ktelých hovořím _ Žádný takový, který je schopenvypustit fuáZi jako ,,objektivní posouzení současných jevů.. _,

by nikdy nevyjádňl své myšlenky tak přesné a podrobně. Mo-demí próZa má sklon uhýbat od konkrétnosti' Nyní analy.zujme ty dvě věty blíže. První obsahuje 49 slov, ale pouhýchó0 slabik a všechna ta slovajsou z kaŽdodenního Života. Dru-há obsahuje 38 slov a 90 slabik: |8 slovje |atinského původu,jedno z iečtiny. První věta obsahuje šest živých obrazů a pou-Ze jedno spojení (,,čas a příleŽitost..), o němŽ by se dalo říci'že je mlhavé' Ta druhá neobsahuje ani jedno svěží' poutavéspojení a přes svých 90 sIabik podává pouze Zkrácenou verzivýznamu obsaženého v první. Přesto se v modeÍní angIičtiněbezpochyby stále více šíří typ druhé věty' Nechci přehánět'tento druh psaní neníještě všeobecný a i na té nejhůř napsanéstránce se tu a tam ob.jeví záblesky prostoty. Přesto všakkdyby vám nebo mně někdo řek|. abychom napsaIi něco o ne-jistém lidském osudu, asi bychom se dostali blíŽ k té mévymyšlené ýětě nežk té z Kazatele.

Jak jsem se snaŽil ukáZat, to nejholší modemí psaní nepo-zůstává ve výběru slov podle je.jich významu a vymýšleníobrazů' které by pňspěly k osvět|ení výZnamu' Jde o to, Žeposlepujete dlouhé řetězce slov, které už srovna| někdo jinýa za pomoci švindlu pak výsledky předloŽíte. Tento způsobpsaní láká svou snadností. snadnějŠí, a dokonce rych|ejŠí,kdyŽ si na to navyknete, je Ííci: Podle núllo náz'oru neníneospruvetllnitelný předpoklad místo M.r,s1r7r. Pokud pouŽí-váte uŽ hotová spojení' nejenŽe nemusíte lovit v paměti slova.a|e také si nemusíte dělat starosti s rytmem svých vět. protožetato spojení jsou obvyk|e sestavena tak' aby byla víceménělibozvučná. KdyŽ tvoříte text ve spěchu _ když napříkladdrktujete .tenogrrfee nsbn prr'nrirte veiejn) proje\ -. je pou-Ze přirozené' Že zabřednete do afektovanébo, latinizujícíhoStylu. Zakončení typu zřetel, který bycllot|1,11ěli tnít na panětinebo :dýěr, s nítnž b;"clrcnt všíclulí rtidí soul asilí zachránímnohou větu před náhlým koncem' UŽíváre-li Zkostnatě]émetaÍbry, přirovnání a idiomy, ušetříte Si Značné duševní úsi-lí' avšak ZamlŽíte smysl toho, co říkáte, a to nejen vzhledemke čtenáň. a]e i k vám samým. V tom je výZnam smíšených

metafoÍ' Jediným účelem metafory je vyvolat viZuální před-

Stavu. Pokud se tyto představy tlučou jako ýe yété Fašistická

chobotnice zapěla svou labutí píseň,|ze téměř s jistotou před-

pokládat' Že pisatel nevidí v duchu obraz těch předmětů, kteréjmenuje; jinými slovy doopravdy nemyslí. Podívejte seznovu

nu prittuay, které jsem uvedl na Začátku tohoto eseje. Prof€.

sor Laski (1) uŽije v rámci 53 SIov pět záporů. Jeden z nich

je nadbytečný a činí Z celé pasáŽe nesmysl, navíc zde došlo

i po.unu u" slově alien (= cizí místo akin = přibuzn\), z če-

hož vznikl další nesmysl, a k několika zbytečným neobrat.

nostem, které ještě umocňují obecnou mlhavost. ProfesoÍHogben (2) hazarcluje s baterií' kteráje schopna psát předpi.

sy, a zatímco nesouhlasí s kaŽdodenním spo)ením put upu'tth

(vystát), nechce se mu Zřejmě vyhledat ve slovníku slovo

egregious (nes|ýchaný), aby věděl. co Znamená' Pokud člo-

věk Zaujme nesmiřitelný postoj k (3)' je to prostě nesmysl:

patmě byste se mohli dopracovat k zamýšlenému výZnamu'

idybyste si přečetli ce|ý článek, z něhož je úryvek vyňat. Ve

(4) pisatel víceméně ví' co chce říci, a|e shluk zatuchlých

slovních spojení mu stojí v costě jako čajové lístky proudu

vody ve výlevce' V (5) se slova a význam téměř úplně roz-

chrízejí' Lidé, kteři takhle píší, obvykIe vědí citem, co chtějí

říci _ něco se jim nelíbí a chtějí vyjádfit svou solidaritu s ně.

čím jiným _, ale nezajímá je detail toho, co říkají. Pečlivý

Disat9l se bude u každé věty Ptát alespoň na čtyň věci: co se

inažím Ťíci? Jakými slovy to vyjádřím? Ktery ohaz či idiom

to objasní? Je tento obraz nato|ik svěŽí, aby zapůsobil? A pa-

tmě ie sám sebe Z€ptá ještě na dvě: Mohl bych to vyjádřit

stručněji? ŘekJ jsem snad něco, co je ošklivé a čemu se lze

vyhnout? Ale nemusíte se tolik namáhat. Můžete si to

usnadnit tím. že otevřete svou mysl a necháte do ní proudit

uŽ hotové fráze. ony za vás ty věty sestaví - do jisté míIy Za

vás budou dokonc€ mys|et_a v případě potřeby vykonajídůleŽitou službu _ zčásti zatemní výZnam i před vámi' A tady

se právě jasně ukazuje to zvláštní spojení mezi politikou

a znehodnocením jazyka.v naší době je Zhruba pravda, že politické textyjsou Špatné

texty. Tam, kde to pravda není, obvykle zjistíte, Že autor je

nějaký rebe|ant, který vyjadřuje své soukomé náZory, a ne

,,linii strany... ortodoxnost jakékoli barvy jako by vyžadovala

neŽivý, imitující styl' Politický žargon nacházející se v pam-

fletech. úvodnících novin, manifestech, Bílých knihách a pro-

jevech podtajemníků se jistě |iší podle strany, ale všechny

isou si Dodobné v tom, že v nich člověk skoro nenajde svěŽí,

ziué u ó,iginalní slovní spojení. KdyŽ sledujete, jak nějaký

I369

unavený pisálek na pódiu mechanicky opak,Jje známé fráze _nelidsl<i zvěrstva, železrui pata, kní zbroceruj l)nranie, svo-boúú ruirody světa' stát bok po boku _, často máte zvláštnípocit, že se nedíváte na Živou lidskou bytost, ale na nějakoufiguínu. Ten pocit se ještě Znásobí ve chvílích, kdy se řeční-kovi odrazí světIo na sklech brýIí, z nichŽ se pak stanou SIepéplošLa, za kterými není vidět oči. A to není vůbec žádná fan-tazie. Mluvčí' který pouŽívá takové frazeologie, uŽje na dob-ré cestě, že ze sebe udělá stroj. Zjeho hrdla vycháZejí přísluš-né zvuky, ale jeho mozek se neúčastní tak, jako kdyby volilpro sebe vlastní slova' Pokud ten pro.jev navykle stále a stáleopakuje, moŽná si téměř nenÍ vědom toho' co řÍká, jako kdyŽč)ověk vyslovuje odpovědi v kostele- A tento redukovanýstav vědomí, pokud není Zrovna nezbytný, je přinejmenšímpříhodný pro politickou konformitu.

V naší době je politický projev a psaní především obha-jobou neobhajitelného. Témata' jako je pokračování bňtskénadvlády v lndii' ruské čistky a depoltace či shození atomo-vé bomby na Japonsko, se vskutku dají obhajovat, ale pouzeargumenty. které jsou pro Většinu lidí příliš bIutální, aby ses nimi Smíři|i, a které se nesrovnávají s vyhlašovanými cí'Iipolitických stran. Politický jazyk tak většinou musí sestávatz eufemismů. odpovídání na otiiku otázkou a z naprostévágnosti. Bezbnnné vesnice se bombardují Z letadel, obyva-telstvo se vyžene do volné krajiny, dobytek postílí z kulo-metu, chýše se Zapálí Zápalnými střelaÍni: tomu se Ííká pa-cífikace' Mt|iony rolníků se připraví o půdu a pošlou se nacestu jen s tím, co mohou unést.. tom|u se Ťíká ods |l ob)-ýa.telstt'(l či ndpraýa 'hrrznic' Lidé jsou léta vězněni bez soudunebo stříleni do Záty]ku či posí|áni do arktickych dřevařskýchtáborů, aby tam umřeli na kurděje: tomu se říká eliminaceneŽtidoucích žlvlri. Takové frazeologie je zapotřebí, kdyžchcete pojmenovávat věci, aniŽ byste vyvolávali jejich obrazv mysli lidí. Vezměte si napřftlad nějakého dobře situované-ho anglického profesora. ktery hájí ruskou totalitu' Nemůžeříci přímo: ',věřím' Že je spÍávné Zabíjet politické protivníky,pokud tím docílíme dobých výs|edků... Patrně tudíž řekneněco jako:

zatímco otevřeně připouštíme, že sovětslai t.ežim Vykazujejisté znaky' kteÍé by |idumi| mě| nejspíš snahu odsuzovat, mu.síme mys|ím souhlasit s tím, že určité omezení práVa na po|i.tickou opozici je nevyhnuteIně průvodním jevem přechodnýchobdobí a že strázně, které ruský |id musel prodě|áVat, jsoubohatě ospraved|něny Ve síéře konkrétních Výsledků'

Pompézní styl je uŽ siím o sobě eufemismem. Nános Iatin-ských slov přikryje faktajako hebky sníh' zamlžíoblysy a Za-

halí detaily. velkým nepítelem jasného jazyka je neupřím-nost' Existuje-li předěl mezi skutečnými a deklarovanými cí|ičlověka' Zřejmě se instinktivně uchýlí k d|ouhým slovůma vyčeryaným idiomům, jako když sépie vypouští inkoust.V naší době se nelze politice plostě vyhnout' všechny pro.blémyjsou politické prob|émy a politika sama je snůškou lŽí,vyhýbavosti, hlouposti' nenávisti a schizolienie' Pokud jeovzduší všeobecně špatné, jazyk musí trpět' Dalo by se mys-lím Zjistit_to je můj dohad, nemám dostatečné Znalosti,abych si to ověři| _, že němčina, ruština a italština běhemposledních deseti či patnácti let také upadly v důsledku dik-Iatury.

Ale pokud myšlení kazíjazyk, pak takéjazyk kazímyšlení'Nesprávný úzus se šíří tradicí a nápodobou dokonce i mezi llidmi' kteří by si na to měli dávat pozor. Zvu|gaizovaný 37ljazyk, o kterém jsem zde hovoři|, je svým způsobem velicešikovný. FráZe 1ako ne neospravedlnitelný předpoklad; mddaleko do dokonalosti; neposlouží žádnému dobrému účelu;zřetel, kteý bychon1 měli 111ít na paněti nás nepřestávají po.koušet, jako krabička aspirinu, kterou máme stále po ruce'JestliŽe se ohlédnete zpět, určitě Zjistíte, Že jsem se v tomtoeseji opakovaně dopouštěl právě těch prohřešků, proti kterýmprotestuji' V dnešní poště jsem dostal pamflet pojednávajícío situaci v Německu. AutoÍ mi twdí' že se..cítil nucen..na-psat ho' otevřu ho namátkou a téměř první věta, kterou uvi.dím, Zní: ,,(spojenci) mají příležitost nejen docílit radikálnípřeměny spo|ečenské a politické struktury Německa tak, abyse vyhnuli nacionalistické reakci v Německu samém, ale zá-roveň poloŽit základy spolupráce a sjednocení v Evropě'..Chapete. ..cítí re nucen.. psát _ cití nejspÍš. že má co říci -.a přece se jeho s|ova jako koně kavalerie při Zvuku po|niccřadí automaticky do toho známého jednotvárného schématu'Téhle invazi prefabrikovaných friizí do naší mys|l (po|ožít

zriklady; doscihnout radíkrilní přenřu,) se dá Zabránit pouzetehdy' když se má člověk neustále před nimi na pozoru' pro.toŽe kaŽdá taková fiáze otupí část mozku.

Jak už jsem řekl, úpadek našehojazykaje patně napravi.telný. Ti' kdo to popírají, by tvrdili, pokud by vůbec naŠ|i

nějaký algument. Že jazyk pouze odráží existující společen-ské podmínky a Že nemůžeme ovlivňovat jeho vývoj žádnoupřímou manipulací se slovy a stavbou' Pokud jde o obecnýtón či ducha jazyka, můŽe to být pravda' a|e není to pravdav podrobnostech' Hloupá slova a Výrazy často zmizely, a ne

I72

vývojovým procesem, a|e díky vědomé akci menšiny. Nedáv.né píklady jsou prozkottmat každou cestu a nenechat kdnlel.|

na kanrcni, které by|y zneŠkodněny posměšky několika novi.nářů' Existuje dlouhý seznam otřepaných metafor, kterychbychom se mohli zbavit podobným způsobem, kdyby se tímzabývalo dost lidí; a také by bylo moŽné posměchem zlikvi-dovat dvojí zápor, omezit množství latinských a řeckých slovv průměrné větě, vyhnat ctzí fráze a zatoulaná vědecká slovaa vůbec způsobit, aby afektovanost vyšla z módy. Ale tojsouvšechno drobnější zá|eŽitosti' obrana anglického j azyka zna-mena \ Ic. a moŽna je |ep(í ZaČl| |lm. co neznamená'

Jednak nemá nic společného s archaismy, se zachraňová-ním zastaralých slov a slovních obratů, nebo se stanovením,,standardní angličtiny.., od níŽ se nesmíme odchylovat. Na-opak, Zvláště se musí Zabývat odvržením kaŽdého slova čiidiomu, které uŽ nejsou k užitku. Nemá nic společného sesprávnou gramatikou a syntaxí, které nejsou důleŽité' pokudse vyjádřítejasně, nebo s potlačováním amerikanismů či s cí-Iem dosrihnout ,'dobrého prozaického stylu... Na druhé straněse nezabývá předstíranou prostotou a pokusy učinit Z psanéangličtiny hovorovou. Ani to neznamená, že by se v kaŽdémpřípadě mě|a dávat pŤednost anglosaským slovům před latin-skými, třebaŽe jde o to uŽívat k vyjádření příslušného vý-Znamu co nejméně slov a co nejkratších' A především je za-potřebí, aby se výběr slova řÍdil smyslem, a ne naopak. Tonejhorší, co můŽete v Próze udělat se slovy' je vzdát se jich'Máteli na mys|i něco konkrétního, myslíte beze slov a pak,kdyŽ chcete popsat tu věc' kterou jste si představiIi' pravdě-podobně hledáte, dokud nenajdete přesná slova k jejímu vy-jádření. Myslíte-li na něco abstraktního, máte spíš sklon po-uŽívat slova hned od Začátku, a pokud nevyvinete vědoméúsilí, abyste se tomu vyhnuli' uŽ se vám nahme do h|avyexistující žargon a udělá tu práci Za vás, Za cenu, Že zam|ží,nebo dokonce pozmění výZnam. Patmě je lepší odkládat uŽitíslov co nejdéle a projasnit si význam co nejvÍc skrze obrazya vjemy. Poté můžete vybírat ' a ne prostě pi''?ollÍ _ slovníobÍaty' které co nej|épe vyjádří tento význam, a pak obÉtithledisko a zamys|et se nad tím, jaký dojem učiní Vaše slovana jinou osobu' Toto poslední duševní úsilí vyřadí vŠechnyZkostnatělé a smíšené obrazy, všechny prefabrikované fiáze'zbytečná opakování a švindI a vágnost vůbec' Ale člověk mů-že často pochybovat o účinku nějakého slova či fráze a potře-buje pravidla, na která se můŽe Spo|ehnout, kdyŽ selŽe in.stinkt. Myslím' že násJedující rady pokryjí většinu případů:

a) Nikdy nepoužívejte metafory, příměru či jiné řečnickéfigury, které vídáte v tisku.

b) Nikdy nepoužívejte dlouhé slovo tam, kde Vám stačíkrátké'

c) Pokudje možné nějaké slovo vynechat, vŽdycky to udě-

lejte.d) Nikdy nepouŽívejte trpný Íod tam' kde můžete pouŽít

činný.e) Nikdy nepoužívejte cizí slovní spojení, vědecké slovo

nebo žargon, pokud vás napadne kaŽdodenní an8lický ekVi-valent.

0 Porušte raději kterékoli z těchto pravidel' neŽ byste se

dopustili něčeho vysloveně balbarského.

Tato pravidla vám připadají e|ementární a také jsou' alevyŽadují hlubokou změnu v přístupu u každébo, kdo si zvyklna styl, který je nyní v módě. clověk by mohl všechna dodr-Žovat, a přesto psát špatnou angličtinou, ale nemohl by psát

to, co jsem citoval v pěti ukiikách na Začátku tohoto článku.Neposuzoval jsem zde literiírní úzus jazyka. ale pouze ja-

zyk jako nástroj vyjadřování, a ne zatemňování, či zbraňová'ní v myšlení. stuart chase ajiní došli aŽ k tvrzení' že vŠechnaabstraktní slovajsou bez významu, a používali tojako zámin-ku pro hájení jakéhosi politického kvietismu. Pokud nevíte.co je to fašismus. jak můŽete proti němu bojovat? C|ověknemusí spolknout takoVé absurdity' ale měl by uznat, Že sou-

čaSný politický chaos má souvislost s úpadkem jazyka a pa'trně je moŽné dosáhnout zlepšení tím, že začneme u řeči.KdyŽ Zjednodušíte jazyk, kterým se vyjadřujete, zbavíte setěch největších hloupostí ortodoxnosti. Nemůžete pak mluvitžádným z těch potřebných Žargonů' a kdyŽ učiníte hloupoupoznámku' její h|oupost bude Zřejmá' dokonce i vám. Poli-tický jazyk _ a s obměnami to platí o vŠech politických Stra-

nách od konzervativců aŽ po anarchisty je koncipován tak.

aby |Ži zněly pravdivě a vraŽda úctyhodně a aby vzbuzovaldojem pevnosti i u pouhého vánku. Tohle všechno se nedá

Změnit v okamŽiku, ale člověk můŽe alespoň změnit svévlastní návyky a čas od času dokonce' pokud Se bude vysmivat nahlas, po5lat nějakou opotřebovanou a neuŽitečnou fráZi_ nějakého toho o,r.7 na, Achilloýu patu, senleniště, lakntusovýpapírek, hotové peklo atd' na smetiště. kam patří.

l94ó

I373

T4

ZAMYŠLENí NAD ŽÁBoU oBEcNoU

Před vlďtovkou, před narcisem a brzy po sněŽence Zdraví posvém příchodjala obyčejná žába, která se chystá vylézt z díryv zemi, kde leŽela zahrabaná od loňského podzimu, a dopla.zit se co nejrychleji k nejbližší vhodné vodě. Něco _ nějakéZachvění v zemi, nebo pouze o několik stupňů vyšší teplota_jí napoví' Žeje čas se probudit , třebaŽe pifu žab zdá se spídál a zmešká občas celý rok _ rozhodně se mi několikrát Po-daňlo některou z nich vykopnout ze země uprostřed léta, ži-vou a Zjevně Zdravou'

V téhIe době, po dlouhém půstu, má Žába velice duchovnípohled, jako přísný anglo-katolík ke konci masopustu. Jejípohyby jsou pomalé, ale účelné, tělo je scvrklé a v kontrastuk němu se oči jeví abnormálně velké. To vám umoŽňuje sipovšimnout, čeho byste si možná nevšimlijindy, že Žába másnad to nejkrásnější oko z živých tvorů. Je jako Zlatý n€bopřesněji řečeno dozlatova zbarvený polodrahokam' který lzeněkdy vidět na pečetních prstenech a kterému se myslÍm říkáchryzoberyl.

Několik dní poté, co se Žába dostane do vody, soustředěněse snaží znovu nabýt síly tím, že požírá drobaý hmyz. Brzydospěje ke své normální ve|ikosti a pak prochází silně sexu-ální fází' Alespoň sameček víjedině to, Že chce něco objímat,a kdyŽ mu nabídnete klacík nebo i svůj prst, přimkne se k ně.mu s překvapující silou a dlouho mu potrvá, neŽ přijde na to,že to není samička' casto člověk narazí na beztvaré shlu\deseti i dvaceti žab převalujících se ve vodě, přičemž jednase pňmyká k druhé, aniž rozlišují poh|aví' Postupně se všakroztřídí do piírů a sameček poctivě sedí na samiččiných zá-dech. Nyní můŽete rozlišovat samečky od samiček. protoŽesameček je menší, tmavší a sedí na ní, s předními končetina-

mi pevně kolem samiččina krku. Pojednom či dvou dnech se

objeví jikry v d|ouhých provazcích' které se obtáčejí kolemrákosí a brzy Zneviditelní' stačí pár dalších týdnů a ve voděuž se to hemží maličkými pulci, kteří se rychle zvětšují, na-růstají jim zadní nohy' pak přední, pak ztrácejí ocásky a na.konec, asi v polovině léta, vyleze z vody nová generace Žab'které jsou menŠí neŽ nehet palce u nohy, ale dokonalé dokaždého detailu, a hra Začíná nanovo.

Mluvím o plození žab' protože to je jeden z jarních jevů,které mě hluboce přitahují, a protoŽe na rozdíl od skřivánkaa petrklíče Žábě se nikdy nedostávalo takové chvály od bás-níka. Jsem si ovšem vědom toho, Že mnozí lidé nemají plazyči obojŽivelníky rádi, a netvrdím, že proto abyste si uŽili jala'musíte se začít zajímat o Žáby' Jsou tu taky krokusy' drozdi,kukačka, trnky atd' Jde totiŽ o to, Že radostijarajsou dostupnévšem a nestojí nic' I v té nejubožejší ulici se příchod jaÍaohlásí nějakým znamením, i kdyby to by|ajen zářivější mod-rá na obloze mezi komíny nebo jasná zeleň bezinky, kterávyraší na vybombaIdované parcele. Je vlastně pozoruhodné,jak přírodajakoby neoficiálně přetrvává v samém srdci Lon-dýna' Nad deptfordskou plynárnou jsem viděl letět poštolkua v Euston Road jsem slyšel prvotřídní koncert kosa. Na téploše o poloměru čtyři míle musí Žít něcojako statisíce, ne-lipřímo miliony ptáků a je docela přÍjemné pomyšlení, Že Žád-ný z nich nep|atí ani půlpenci nájmu

Ani ty úzké a PonuÍé uličky kolem Anglické banky nedo-kážou jaro do sebe nevpustit. Prosakuje všude jako jedenz těch nových otravných plynů, které proniknou všemi filtry.JaÍu se běŽně říká,,ziízrak.. a během posledních pěti šesti lettato obnošená metafora nabyla opět na Životnosti. Po těchzimách. kteréjsme museli v pos|edních letech vydržet,jejaroopravdu zázrakem, protože bylo čím dál t쎚í věřit, že sku'tečně pňjde. od roku 1940 jsem si pokaŽdé v únoru íkal, žetentokrátje tu Zima uŽ nastálo. Persefone se všakjako ty ŽábyvŽdycky asi tak ve stejný okamžik zase probere. Náhle, někdykoncem března' se ten zázrak stane a rozpadající se slum,V něrnŽ Žiji' se promění. Dole na náměstí se zazelenal ptačíZob, na kaštanech sílí listy, vyrazi|y narcisy. raší chejr' poli-cistův kabátek vypadá příjemně modře, prodavač ryb vítá svéz'ákaznky s úsměvem. a dokonce i vÍabci úplně změnili bar-vu, kdyŽ ucítili vlahost ve vzduchu a odváŽili se ke koupeli,první od loňského zrťí.

Je špatné radovat se Z jam a jiných změn ročních období?Abych se vyjádřil přesnějiI když všichni sténáme' nebo by-chom rozhodně měli sténat' pod okovy kapita|istického sy-

I375

I

stému, je politicky trestuhodné vkazoyaL, Že Život často vícstojí Za to, aby byl Žit kvůli písničce kosa' Žlutému jilmuv říjnu nebo nějakému jinému příIodnímu jevu, ktery nestojípeníze a nemá to, čemu redaktoň v levicových novináchříkají třídní hledisko? Není pochyb o tom, že mnozí |idé sito myslí. Ze zkušenosti vím, že pochvalná poznámka o příro.dě v jednom z mých článků mi nejspíš vynese uriížlivé dopi-Sy' a třebaŽe klíčovým s|ovem v těchto dopisech je obvykle

',sentimentální.., zdá se, Že se v nich směšují dvě myšlenky.Jednak to, že jakékoli potěšení Ze Života nabádá k jakémusipolitickému kvietismu' Lidé' říká ta myšlenka, by měli býtnespokojení a je nďím úkolem násobit potřeby, a ne pÍostějen zvyšovat radost z věcí, které už miíme. Ta druhá myšlenkaje, že žijeme ve věku strojů a Že nemít Iád stroje' nebo do-konce chtít omezovat jejich nadvládu je Zpátečnické' reakčnÍa mímě směšné' To se častoještě umocňuje tvrzením, že láskak přírodě je s|abůstka lidí Z města, kteří nemají Žádnou před-stavu o tom, jaká přÍroda doopravdyje. Ti, kdo skutečně mu-sejí zachiiet s půdou. říká se, půdu nemilují a ani trochu jenezajímají ptáci nebo květiny, kromě přísně utilitárního hle-diska. Aby člověk miloval venkov' musí Žít ve městě a pouzeobčas, kdyŽ je tepleji, se o víkendu toulat venku.

Tahle poslední myš|enka je prokazatelně falešná. Napří.klad středověká |iteratura' včetně lidových balad, je plnátéměř georgiánského nadšení pro přírodu, a umění Zeměděl-ských nrírodů, jako jsou cíňané a Japonci' se točí kolemstromů, ptáků' květin' řek či hor Ta druhá myšlenka mipřipadá mylná trochu jemnějŠím způsobem. Jistěže bychommě|i být nespokojení, neměli bychom prostě jen hledat způ'sob, jak co nejlépe vyuŽít špatného zaměstnání' a přece kdyžzabijeme veškerou radost z běhu Života, jakou budoucnost sipro sebe připravujeme? Když člověk nemá radost Z návratujara, proč by měl být šéastný v Utopii, kde se nebude musettolik namáhat? Co bude dělat s tím volným časem, který mustro,j poskytne? VŽdycky jsem měl podezření, Že pokud bu-dou kdy naše ekonomické a politické problémy vyřešeny,Život se stane prostším, a ne sloŽitějším' a Že ta radost, kt€roučlověk má, kdyŽ najde první petrklíč, bude větší než radost'kterou máme, kdyŽ pojídáme zrirz|inÚ za doprovodu hud-by... Mys|ím. Že kdyŽ si člověk podrŽí dětské Íadosti z ta-kových věcÍ' jako jsou stromy. ryby' motýli a _abych sevrátil ke svému prvnÍmu příkladu - Žáby, poko.jná a slušnábudoucnost bude pravděpodobnějŠí' KdyŽ člověk káŽe dok-trínu' Že nic není hodno obdivu než ocel a beton. pouze setrochu víc ubezpečuje v tom, že lidské bytosti nebudou mít

jiný ventil pro přebytečnou energii než nenávist a uctívání

vůdců.V každém případějaro je tady, dokonce i v severním Lon-

dýně, a oni vám nezabrání, abyste z něj měli radost' To je

uspokojivé Zjištění. Kolikrát uŽ jsem stál a díval se' jak se

záty párí nebo se pár zajíců pere v mladém obilí, a pomysleljsem na všechny ty důleŽité osoby. které by mi v téhle ladosti

zabránily, kdyby mohly' Ale naštěstí nemohou. Pokud nejste

ořímo nemocní. hladoví či zavření ve vězeníči práZdninovém

iáboře, ;aro ie pořád jeŠtě jaro. v továrnách se vrší atomové

bomby,.poliiie se plíŽí ulicemi měst, z reproduktorů ploudí

|Žr,, a|e Žemě pořádještě obíhá kolem slunce a ani diktátoři,

ani byrokrati, jakkoli hluboce s tímto procesem nesouhlasí'

nejsou schopni mu zabránit.194ó

zPoVĚĎ RECENZENTA KN|H

ve studeném, ale dusném pokoji zaneřáděném špačky cigaÍeta Zpola vypitými šá|ky čaje sedí u rozvrzaného stolku v Žu-panu proŽraném od molů muŽ a snaží se mezi hromádkamizapÍášených papírů kolem sebe najít místo pro psací stroj.Papíry nemůže zahodit, plotoŽe koš už přetéká, a krom tohoněkde mezi těmi dopisy, na které neďepsa|' a účty, kterénezaplatil, můŽe být šek na dvě guineje, o něrnž si je skorojistý, Že si ho Zapornněl nechat prop|atit. Jsou tam také dopisys adresami' které by si měl zapsat do adresďe. Adresář Ztratila pomyš|ení na to, Že by ho měl hledat, nebo vůbec něco tadyhledat. ho naplňujo neodbytnou myš|enkou na sebevraŽdu.

MuŽi je pětatřicet, ale vypadá na padesát. Je ptešatý, mákř€čové žíly a nosí brý|e' nebo tedy nosil by je' kdyby tyjediné, co má. nebyly chronicky ztraaené' Pokudjde všechnonormáině, trpí podvýživou, ale pokud měl nedávno trochuštěstí, nejspíš tryí kocovinou' Teď zrovna je pů| dvanáctédopolodne a podle svého pracovního rozvrhu už měl dvě ho-diny psát; ale i kdyby byl učini| nějaký váŽnější pokus Začíts plací' byl by trpěl fÍustmcí Z neustálého vyzvánění teleÍbnu'řevu miminka, rachotu sbíječky do|e na ulici a těžkých krokůsvých věřitelů, kteří dusa|i nahoru a dolů po schodech. Po-sledni v) rušení b} Ia druha pošta. Lterou píiily dva obeŽnikya upomínka na zaplacení daně z příjmu.

Není ani třeba dodávat, Že ten č|ověkje spisovatel' Možnáje to básník' romanopisec či píše filmové scénáře nebo roz-hlasové pořady, neboť všichni literátijsou si dost podobní' a|eřekněme, že píše recenze na knihy' Napůl skryt mezi hroma-dou papírů leží objemný ba|ík obsahující pět kníŽek. které mujeho vydavatel poslal s poznámkou' že ,,by měly jít pěknědohromady..' Přišly před čtyřmi dny a osmačtyřicet hodin

morální palalýza Zbraňovala recenzentovi, aby balík otevřel'

Včera ve chví|i rozhodnosti stftl Z něj ploviíZek a Zjistil, že

obsahuje knihy: Palestina na rozcestí, Vědecbý přísnp k mlé-

kařy,*í, Stručné dějiny evropské de okracíe (tahle má 680

stran a váží dvě kila), Kntenové zvyxý v po|.Íugalské východní

AÍríce a Íomán Lepší je Ío vleže, který se sem patmě dostal

omy|em. Jeho recenze _ řekněme osm Set slov _ musí býtv redakci do zítřka v poledne.

Tři Z těchto knih se zabývají tématy, o nichŽ nic neví' takže

bude muset přečíSt alespoň padesát stran, aby se vyhnu| ně.jakému donebevolajícímu omylu' který by ho prozradil nejen

u autora (enŽ samozřejmě ví vše o zvyklostech recenzentů),

ale i u obyčejného čtenáře. Kolem čtvné odpoledne už bude

mít knihy vyndané z obalu, ale stálejeŠtě bude trpět nervovou

neschopností je otevít- Pomyš|ení na to, že je bude muset

číst, dokonce i pach papíru na něj působíjako představa stu- !deného rýžového nákrypu ochuceného ricinovým olejem' J8.íA přece, jakkoli je to divné, dostane Se recenze do redakce

včas. Tak nějak Se stane, že je tam vŽdycky včas. Kolemdeváté večer se mu mysl lelativně Íozjasní a aŽ do časných

ranních hodin bude sedět v tom pokoji, kde bude stále větŠí

zima' Zatímco cigaretový kouř bude Stále hustší, Znal€cky

bude iistovat v jedné knize za druhou a každou nakonec od-

loží s komentířem: ,,Pane na nebi, tojsou kecy!.. Ráno bude

se zarudlýma očima celý nakvašený a neholený hodinu dvě

Zírat na nepopsaný kus papíru' aŽ ho hrozivý prst hodin vy-burcuje k činu. Pak se do toho náhle ZpÍudka pustí. všechnyty Zatuchlé staré fráZe - ',kniha' kterou by si nikdo neměi

nechat ujíť., ,,něco nezaPomenutelného na kaŽdé stránce..,

,'zvláště cenné jsou kapitoly zabývající se' '. atd. atd..._ bu.

dou skákat na své místo jako Železné piliny na magnet a re-

cenze nakonec bude mít přesně stanovený rozsah a budou

zbýVat tak asi tři minuty. Mezitím přUde poštou další balíkšpatně vybraných, nelákavých knih. A znovu to samé' A pře-

ce _ sjakými závratnými nadějemi ten uŠlápnutý tvoÍ s nervy

na huntě začal svou dÍáhu. je to jen páI let.

Zdá se vám, že přeháním? Ptám se kteréhokoli pravidelné-

ho recenzenta _ kohokoli. kdo napíše lecenze na minimá]ně

sto knih ročně _' Zda můŽe poctivě popřít, Že by jeho zvyk-losti a povaha odpovídaly tomu' co jsem popsal. Rozhodněkaždý spiSovatelje víceméně takový člověk. ale dlouhodobé

recenzovíní knih bez výběru je úplně výjimečně nevděčná'

driíŽdivá a vyčerpávající práce' Znamená to nejen. Že musÍte

chválit brak _ a to ano. to vám za chvíli předvedu _. ale také

neustále si v-1'/lýšlel reakci na knihy' při j€jichŽ čtení spontán-

T84

ně vůbec nic nepociťujet€. Recenzent, jakko|i můŽe bý otu.pě|ý, se profesionálně o knihy Zajímá a z těch tisíců, které seročně objeví' je patmě takových padesát nebo sto, o nichŽ bypsal rád' Pokud ve své profesi představuje špičku, nůže sedostat k takovým deseti nebo dvaceti z nich pravděpodob-něji to budou tak dvě nebo tři' Zbytek jeho pňce' jakkolisvědomitě chválí či zatracuje, je v podstatě podfuk. Svéhonesmrtelného ducha splachuje do kaná|u, pokaŽdé čtvrt Iitru'

Velká větŠina recenzí poskytuje o knize nepřiměřený čiZavádějící výklad. od války uŽ nakladatelé nemají takovoumoc jako před ní, aby přinutili literární redaktory ke cha.lozpěvům na každou knihu, kterou vypÍodukují, ale na druhéstnně se úroveň recenzí zhorŠila kvů|i nedostatku prostorua jiným nepřÚemnostem' S ohledem na důsledky toho všeholidé někdy navrhují, aby se psaní recenzí odebralo najímanýmspolupracovníkům' Knihy na specializovaná témata by mělirecenzovat odborníci a na druhé straně hodně lecenzí. Zvláštěrománů, mohou doce]a dobře dělat amatéři. Téměř kaŽdá kni-haje schopna vyvolat vášnivou reakci, i kdyby to byla pouzevášnivá nechuť, u toho či onoho čtenáře' jehož názor na ni byjistě stál Za víc neŽ náZor Znuděného profesionála. Ale nane.štěstí' jak vědí rcdaktoři, taková věc se velice těžko or8anizu-je. V praxi se nakonec každý z nich obrátí na svůj tým stálýchspolupracovníků, svých ,,štamgastů.., jak jim říká.

Nic z toho se nedá zlepŠit' dokud se bude brát jako samo-Zřejmost, Že každá kniha si ZasIouŽí lecenzi. Je téměř vylou-čeno psát o knihách ve velkém' aniž bychom větŠinu silněpřechvá|iIi' Dokud nemáte ke knihám nějaký profesionáinívztah, nepňjdete na to, jak špatné většinou jsou. Ve více neŽdevíti případech z deseti by objektivně pravdivá kritika Znělapouze: ,,Tahle kniha nemá Žádnou hodnotu,.. zatímco re-cenzentova v|astní reakce by patmě byla: ,'Tahle kniha měvůbec nezajímá a nepsal bych o ní' kdyby mi Za to neplatiIi...A|e takové názory si veřejnost nebude kupovat. Proč taky?Lidé chtějí nějakého průvodce po knihách, které sejim nabí-zejí ke čtení' a chtějí nějaké hodnocení. AIe jakmi|e se zmí-níte o hodnotách, měřítka padají' Neboť když člověk říká _a skoro kaŽdý recenzent něco takového říká alespoň jednoutýdně 'Že Kral Learje dobrá hra a Že CĎři sPravcd|iý.tl|u:ijsou dobrá detektivka, jaký význam má pak slovo .'dobrý..?

VŽdycky mi pňpadalo, že nejlepší by by|o prostě si většinyknih vůbec nevšímat a psát hďně dlouhé Íecenze _ minimál-ně tisíc slov _ o těch několika, které jsou Zřejmě dů|ežité.Krátké' několikařádkové anonce o právě vycházejících kni-hách mohou být užitečné' ale ta obvyklá středně d|ouhá re-

cenze o oňbliŽně šesti stech slovech nutně musíbýt bezcenná,

i kdyby ji recenzent oPravdu chtěl napsat. Normálně ji psát

nechce a psaní těch útržků týden po týdnu Z něj brzy udělá.tu

zdrcenou postavu v Županu, kterou jsem popsal na Začátku

tohoto článku. Avšak kaŽdý v tomhle světě má někoho, na

koho se můŽe divat sr rchu. a ze Zkuienosti s obema profese-

mi musím říct, Že recenzent knih je na tom líp než filmový

kritik, který svou práci ani nemůŽe dělat doma, ale musí cho.

dit na projekce fi|mů v jedenáct dopoledne a aŽ na jednu či

dvě poioruhodné výji mky máprodávat svou čest za skleničkupodřadného sherry.1946

I86

POLITIKA VERSUS LITERATURA:POHLED NA GULL IVEROW CESTY

\ Gullherovy.ch cest(ich Je Iidstvo napadáno či klitizovánoa|espoň ze tří různých hledisek a postava Gu|]ivera se nutněběhem tohoto procesu trochu mění. V Dílu I. je to typickýcestovatel osmnáctého století- odvážný' prakticlry a nero-mantický' Jeho domácký vzhled je čtenáři na začátku knihyobratně vštípen s pomocí životopisných detailů. jeho věku (v

době' kdy jeho dobrodruŽStví začínají' je to čtyřicetiletý pán

se dvěna dětmi) a inventďe věcí v.jeho kapsách, zvláště jehobrýlí. které se objeví několjkÍát' V Dílu Il. má obecně stejnoupovahu, ale r'e chví|ích. kdy to píběh vyžaduje. má sk]on stát

se blbcem. který je schopen vytahovat se ''naší uš|echtilouzemí. vlídkyní V umění i ve zbraních. met|ou Francie.." atd.

atd. a Zároveň o té Zemi' kterou podle svých prohlášení takmiluje. vyZradit všemožná skandá|ní fakt ' V Dílu III. je všakskoro stejný jako v Dílu [' a stýká se h|avně s dvořany a vzdělanci. Nabýváte dojmu' že stoupl na spo]ečenském Žebříčku'V Díiu IV se v něm probudí hrůza z IirJského pIemene' kteránení patrÍá neboje pouze občas patrnii v předešlých knihách'a Gulliver se zrnění v jakéhosi poustevníka bez náboŽenství,jehožjediným přáním je Žít na nějakém opuštěnéln mí5tě. kdese můŽe věnovat meditování o dobrotě Hvajninimů' Avšakk těmto nedůsleclnostem je swift nucen skutečností, Že GuIli'ver je tu hlavně proto, aby poskytoval kontrast. Je napříkladnutné. aby se v Dílu I' jevil rozurnný a v Dílu II' alespoňobčas hloupý. protože obě knihy stojí na témŽ základnímmanévru' to jest zesměšnění lidské bytosti tím' Že si ji před-

. všechny citáty jsem převzala z překladu Aloyse skoumalaJ0núhd s|\'ift, Výbor r' tlíIa. SNKLHU. Praha 1953' [Pozn.překl']

stavíme jako pouhých patnáct centimetrů vysokou' Kdykolise Gulliver nechová jako loutka, je v jeho povaze jistá konti-nuita, která se zvláště projevuje v jeho vynalézavosti a pozo-

rování fyzických detailů. Je to skoro stejná osoba, tentýŽ věc

ný typ, kdyŽ unáší blefuskuánské válečné |odě, když rozpáře

břicho netvorné krysy. nebo kdyŽ odpluje na oceán ve své

kŤehké kocábce vyrobené z kůže Jahuů. Krom tohoje obtíŽné

se ubránit pocitu, Že ve svých bystřejších chvilkách je Gulli-ver prostě Swiftem, a nejméně jednou zdá se swift ventilujesvou soukÍomou zlost na soudobou společnost' Vzpomenetesi, že kdyŽ liliputánský císařský pa|ác začne hořet. GulliveÍoheň uhasí tím. Že se na něj vymočí. Místo aby se mu dosta|o

blahopřání za jeho duchapřítomnost, Zjistí, že se dopusti|hrdelnÍho zločinu tím, že vyprrízdnil obsah svého močovéhoměchýře v prostoÍách paláce.

A dovědě|jsem se tajně, že císařovně se Ve|mi hnusi|o, cojsem uděla|. odstěhova|a se do nejvzdá|enějšího kříd|a dvoraa trva|a pevně na tom, aby se ty budovy už nikdy pro ni

neobnovova|y. A neudrže|a se před sv\imi h|avními důvěÍnice-mi, aby mi nepřísahala pomstu.

Profesor G. M' Trev e|yan (Anglie :'a królotrrl.Ánny) vidíjakojeden z důvodů, proč Swift nebyl povýšen, to, že kÍálovnupohoršil .jeho patnflet PohtÍdka o ktidt, v němŽ pňtom swiftpodle svého míněrrí uděIal anglické koruně ve|kou sluŽbu,

neboé kriticky deptal disidenty a jeŠtě víc katolíIq'' zatínlcootjciální cÍrkev nechal na pokoji. Rozhodně by nikdo nemohlpopÍiÍ, že GLrtliNero|'-} cť.rÓ''jsou zahořklá a pesimistická kni-ha a Že ZVláŠtě v Dílu I. a IlI' často zabředá do úzkoprsé po-

litické stranickosti. Malost a velkodušnost, Iepublikánstvía autoritářství' láska k rozumu a nedostatek zvídavosti jsouv ní všelijak pomíchané' odpor k |idskému tělu, s nímŽ je

swift Spojován, převládá pouze v Dílu Iv.. ale tato předpoja-

tost tak nějak nepřekvapí. Máte pocit. že všechna tahle dob.rodruŽství a vŠechny změny nálady 5e mohly stát stejné oso-bě. a spojitost mezi Swiftovými politickými preferenceniajeho neskonalýrn zoufa|stvím je jedním Z nejZajímavějšíchrysů knihy'

Politicky byI swiftJedním z těch, které pošetiIosti soudobépokokovější strany doženou k jakémusi Zvrácenému to-

ryovství. Díl I. Gu|liveto,, ,nclt cej.Í, který je viditelnou satirouna lidskou velikost. můžeme pň hIubším pohledu vidět prostějako útok na Anglii' na vládnoucí whigy a na válku s Francií.krerr jakk.JIi ipalne mohly býr pohnutky .po1enců - r.a-

chráni|a Evropu od tyranie jediné reakční nocnosti. swift

I387

I88

nebyl přívÍŽencem Jakuba II. a přísně vzato ani stoupencemtoryovců ajeho pÍoklamovaným válečným cílem byla pouzepřijate|ná mírová smlouva' a ne přímo poriíŽka Anglie. Nic-ménějejeho postoj Zabarven Zrádcovstvím, které se projevujev zakončení Díiu l. a tak trochu nepříznivě zasahuje do ale-goňe. Když Gulliver utíká z Li|iputu (Anglie) do Blefusku(Francie), Swift Zdá se opouští předpoklad, Že lidská bytostje svou podstatou opovÍŽeníhodná' Zatímco obyvatelé Lilipu'tu se zachova|i ke Gulliverovi velice zrádně a mrzce. Blefusčané se chovají štědře a otevřeně a tato část knihy vIastněkončíjinou notou, neŽ bylo celkové rozčarování předchozíchkapitol' Swifrův duch je zřetelně především proti Ánglíi' Prá-vě ,,lidi od vás..(to jest Gulliverovy krajany) povaŽuje krá|Brobdingnagu za ,,nej škodlivějŠí hnusnou havěé, která se kdyZ dopuŠtění pírody plaziIa po povrchu zemském.., a dlouhápasᎠna konci, kde odsuzuje kolonizaci a c|zí záboÍ, zce|azjevně míří proti Anglii, třebaže chytře tvrdí opak' Holanda-né, spojenci Anglie a terč jednoho Z nejznámějších swiftových pamfletů' jsou také víceméně zlovolně napadáni v DílulV V pasfii, kde cul|iver vyjadřuje uspokojení nad tím' ŽeZemě' které objevil' nemohou být učiněny koloniemi britskékoruny, dokonce Zaznívá cosi jako osobní nota:

Hvajninimové sice nejsou na první pohled vyzbrojenido vá|-ky (tavěda je jim úp|ně cizo, zejména ne protistře|ným zbraním.Ale kdybych já by| ministrem, nikdy bych neradi| k útoku naně... Představte si' jak by jich dvacet tisíc Vtrhlo doprostředevropského vojska, pomát|o šiky' překoti|o vory a střaš|i\^ý-

mi ranami zadních kopyt rozmIáti|o bojovníkům k nepoznáníobIičej!

KdyŽ uváŽíme, Že Swiit neplýtvá slovy, pak věta,,rozmlátiIobojovníkůrn k nepoznání obličej.. patrně vyjadřuje jeho tajnépřání, aby se nějak tak zacházelo s neporazitelnou armádouvévody z Marlborou8h. I jjnde najdeme podobné detaily' Do.konce i Země Zmíněná V Dílu IIl.. kde se.'celý národ víceméně skládá ze slídičů. svědků. udavačů, Žalobců. návladních, usvědčovate]ů a příseŽníků' k nimŽ ještě patříjejich roz-ma]lité pomocné a podřízené stvůry. které vesněs šatí a vy-držují ministři a jejich zástupci..' se nazývÍ Langdon, coŽ jeaŽ najedno písmeno anagram slova EngIand IAnglie]. (Aje-likoŽ raná vydání knihy obsahují tjskové chyby, moŽná toby|o myšlenojako úplný anagram.) Swiftovo j.:lctl znech ucení lidmije rozhodně dosti skutečné' ale člověk má pocit, Žejeho odhalování pravé tviiře Iidské velikosti'jeho výpady pro-ti šlechticům' politikůln, dvorským oblíbencům atd. platí

hlavně o místních poměrech a pramení Z toho' Že patřil k ne-úspěšné straně. odsuzuje nespraved|nost a útlak, ale nepo.skytuje žádný důkaz o tom, že by měl rád demokacii' Přessvé neslovnatelně vyšší schopnosti se vlastně Staví do pozicevelice podobné těm nesčetným hloupoučce chytrým konzer-vativcům dneška lidem' jako je sir Alan Herbert. profesorG. M. Young. lord Elton, toryovský reformní výbor či dlouhářada kato|ických apologetů od W H' Mallocka dál: lidí, kteříse specializují na troušení trefných vtipů na účet vŠeho,'modemího.. a ,'pokrokového.. a jejichŽ nliory jsou často o toextrémnější' protože vědí, že nemohou ovlivnit současnýsměr událostí. Nakonec takový pamflet jako Několik sLov nadůkaz' že zrušení křesťanství.l/d je Velice podobný tomu.když páter Ronald Knox odhaluje chyby Benranda Russella.snadnost, s jakou swiftovi odpustili a někdy i ZboŽní věřící_ Polttidku o kódí, prokazuje, jak slabé je náboŽenské cítění lve srovnání s politickým' 389

Avšak reakční sklon swiftova myšlení se neprojevuje hlavně v jeho politické příslušnosti. Podstatný je také jeho postojk vědě a v širším pojetí k intelektuálnÍ zvídavosti' SlavnáAkadernie v Lagadu, líčená v Dílu IÍ|' Gttlliverových cest, jenepochybně ospravedlněnou Satirou na většinu takzvanychvědců Swiftovy doby. Není bez ýýznamv, že lidem, kteří Se

tam objevují, se řftá ',vynálezci.., to Znamená jsou to lidé,kteí se nezabývají nestranným objektivním výzkumem' alepouze se snaží přijít na přístroje. které budou usnadňovatpráci a přinášet peníZe' Ale není tu Žádná znánka toho - do-konce v celé knize jsou spíŠ známky opačné _, Že by ',čistá..věda připadala Swiftovi jako ZásluŽná činnost' Serióznějšívědec už dostal kopanec v Dílu II.' kde se ,,učenci.. podporovaní králem Brobdingnagu snaŽí vysvětlit Gulliverovu maloupostavu:

Po dlouhém rokování usoUdi|i jednomys|ně, že jsem pouhére|plum ska|kath, což jest - doslova pře|oženo |atinsky - lususnaturae neboli hříčka přírody. Tato definice přijde Vhod moderníevropské ÍiIosoÍii' jejíž profesoři, opovrhujíce starou vytáčkouo

''skrytých příčinách..' jíž se marně snaží stoupenci Aristote.

|ovi zamaskovat svou nevědomost, vyna|ez|i toto bájeěné roz.|uštění všech nesnází k nevtis|ovnému pokroku |idského vě-déni.

samo o sobě by to moh|o znamenat. Že Swift je pouze nepřitelem pavědy' Na mnoha místech však důrazně proklamujezbytečnost veškerého vědění či spekulace' které nesměřujík nějakému pnktickému cíli:

I)0

Uěenost toho nářoda je ve|mi kusá. sk|ádá se ienom z mra-

vouký dějepisu, básnictví a počtů, v nichž ve všech, jak nutno

Uznat, vynikají. Jenže počty se u nich obracejí venkoncem na

to, co by mohIo být uŽitečné pro život, na zdokona|ení země-

dě|ství a řemese|. U nás by si jich tedy tuze neviíži|i' o idejích'

bytnostech, abstrakcích a pomys|ných pojmech nemoh| jsem

jim vpravit do h|avy ani nejmenší představu.

Hvajninimové' swiftovy ideální bytosti, jSou Zaostalí i pokudjde ó mechaniku. Neznají kovy, nikdy neslyšeli o lodích, ani

ve správném smyslu toho slova nepěstují Zemědělství (doZví.

dáme se, Že oves' jímŽ se živí, ,'roste sám..) a Zdá Se, Že Zatím

nevymysleli kolo.* Nenají abecedu a Zcela 7'jevně se nijak

zvlášť nezajímají o vnější svět. Nevěří' Že existujejiná obyd-

lená Země neŽ ta jejich' a třebaže rozumějí pohybu slunce

a měsíce a povaze zatmění, je to ,'nejvyšŠí pokrok jejich

astÍonomie... Filosofové Z létacího ostrova Laputa jsou na-

opak neustále pohrouŽeni do matematických spekulací, takŽe

chcete'li s nimi mluvit, musíte upoutat jejich pozornost tím'že je plácnete přes ucho nafouknutým měchýřem' sestaviliseznam deseti tisíc stálic' stanovili dobu oběhu třiadevade-

sáti vlasatic a dříve neŽ evropští a.stronomové objevili' že

Mars má dva měsíce kteréŽto informace swift z-jevně pova.

žuje Za směšné, nepotřebné a nezajÍmavé' Podle očekávánívěří' že vědcovo místo' pokud nějaké má, je v laboratoň a že

vědecké znalosti nemají Žádný výZnam pro po|itické Zále-

ŽitostiI

A|e obzvláště divná a naprosto nepochopitelná mi by|a je.

jich mocná zá|iba v novotaření a V po|itice, jejich ustavičné ro-

zebírání oo|itické situace, pronášeníúsudků o Věcech státnic-

kých a vášnivé spory o každý couI protivného mínění. PostřehI

isem ovšem touŽ zá|ibu i u většiny matematiků' které jsem po-

znalV Evropě, třebaže jsem nikdy nepřiše| na nejmenšípodob.nost mezi těmito dvóma obory. snad se ti |idé domnívají' že

když má i nejmenší kruh stejně to|ik stupňů jako největší' tedy

ani řízení a spravování světa nevyžaduje více schopností, neŽje jich třeba na otiíčení a ov|ádání 9lóbusu.

Nepřioomíná nám snad něco věta ,,nikdy jsem nepřiše| na

nejmenší podobnost mezi těmi dvěma obory..? Nese se přesně

' Hvajninimové. kteří už pro své stáří nemohou chodit. jsou

voŽeni na jakýchsi ,.sáňkách.. nebo .'vozítku, kteťé se tahá jako

sáňky..- [V překladu Aloyse skoumala: .'.'.na po|rodlnémvalníku taŽeném Jahuy... Pozn' překl.] Tato vozítka patrně

nerrrěla kola. lAutorova poznámka.]

v duchu populiirních katolických apologetů, kteří prohlašují'že je udivuje' kdyŽ vědec vyS|ovuje náZory na takové otázky,jako je existence Boha či nesmrtelnost duše' Jak se dozvÍdá.me, vědec je odbomíkem pouze v omezené oblasti: pÍoč byměly jeho náZory mít váhu v nějaké jiné? Tím je nepřímořečeno. Že teologie je stejně tak exaktní věda jako napřík|adchemie a Že kněz je také odborník' jehoŽ vývody týkající seurčitých věcíje nutno přijmout. swiÍi vIastně tvldí totéŽ o poIitikovi, ale postoupíjeŠtě o krůček dál' protože vědci ať uŽje to ,,čistý.. vědec nebo ten účeIový výZkumník _ nedovo|í,aby byl uŽitečný ve svém vlastním oboru. I kdyby byl nena-psalDí| I||. Gu|líveroýýc]1 cest, ze zhytk\L knihy si lze domys-let. Že stejnějako Tolstoj nebo Blake nenávidísamu myšlenkustudia přírodních pochodů. ''Rozum... který tak obdivujeu Hvajninimů, neznamená především schopnost vysuzovatlogické Závěry z pozorované skutečnosti' TřebaŽe ho nikdynedefinuje. ve větŠině kontextů zdá se znamená buď zdravýselský rozum _ to jest přUetí zjevného opovrŽení k slovnímhříčkám a abstrakcím . či absenci vášně a předsudku' obec.ně předpokládá' že už víme vše, co potřebujeme vědět, a pou-ze své Znalosti nepoužíváme správně. Například medicína.jeZbytečná věda' protože krjybychom Žili přirozenějŠím způso-bem' nebyly by nemoci. swift však není obdivovatelem prostého Života či urozeného divocha' Podporuje civiIizaci a umě-ní civilizace. Nejenže vidí hodnotu slušných způsobů, za-chování toho, co je dobré' a dokonce vědění literárníhoa historického druhu, ale také vidí, že zemědě|ství. navigačníumění a architekturu je třeba studovat a mohly by být s vý-hodou zdokonaleny. Ale jeho nevyřčeným cílem je statická'nezvídavá civilizace _ svět jeho vlastní doby, trochu čistší'trochu mentálně Zdravější, bez radiká|ních změn a šťouránído nepoznatelného. Víc neŽ bychom čekali u osoby tak prostépřijatých omy|ů uctívá minulost, zvláště kIasický starověk'a věří, že modemí člověk během poslední stovky let prudcezdegeneroval'" Na ostrově čarodějů, kde Jze podle libovůlevyvo|ávat duchy zernřelých:

Žáda| jsem, aby se mi zjevi| v jedné Velké místnosti římskýsenát a V druhé pro srovnánímoderní sněm. PrVníwpada|jako

. Fyzický úpadek' který swift pod]e svého tvrzenípozoroval' mohl být v té době reálný- Připisuje ho syfilidě'která byla v E!'ropě novinkou a moŽná zhoubnější nemocí' neŽje nyní. Destiláty byly V sedmnáctém století Zřeimě takénovinkou a nejdří\'e nejspíš vedly k velkému zvýšení opilectví.IAutorova poznímka.]

I391

Iq2

shromáždění bohabirů a po|obohů, druhý jako smečka kramá-ňj' kapsářů' lupičů a chvastounů.

TřebaŽe Swift používá tuto kapitolu Dílu tt l', aby zpochybnilpravdivost Zaznamenané historie, jeho kritický duch hoopouilí. jakIniIe pojednár á o Řecích a Řimanech' Člní samo-Zřejmě poznánky o korupci Římské říše, aIe k některým vůd-čím postavám Starověkého světa chová téměř nekritick]obdiv:

Při poh|edu na Bruta poja|a mě nábožná úcta a |ehce jsemV každém rysu jeho ob|ičeje rozezna| dokona|ou ctnost, svr-chovanou srdnatost a neochvějnost, pravou |ásku k v|astia napřostou b|ahovů|i k |idstvu... Mě| jsem čest pohovořit sihodně s Brutem. Řek| mi, že je stá|e pohromadě se svtim před-chŮdcem Juniem, se Sokřatem, Epaminondou, Katonem m|ad-šÍm a se sirem Thomasem Mol.em. Věru, šesteřice mužů' k nížvšechny věky ce|ého světa nepřidají sedmého.

Povšimněte si, že z těchto šesti lidíje pouzejeden křeséan. Toje důležitá věc' KdyŽ si dáte dohromady swiftův pesimismus,jeho úctu k minulosti' jeho nezvídavost ajeho hrůzu z lidské-ho těla, dojdete k postoji běŽnému u náboženských reakcio-nářů _ tedy lidí, kteří brání nespravedlivý společenský řádtvrzením' že tento svět nelZe podstatně vylepšit a záleŽíjedi.ně na.'světě příštím..' Avšak swift nevykazuje žádné znám-ky náboženské víry, alespoň v tom normálním smyslu slova'Nezdá se, Že by váŽně věřil v posmrtný Život' a jeho předsta-va dobra se váŽe k republikánství' lásce ke svobodě' odva-ze, ,,blahovůIi.. (čÍmŽ vlastně mys|í smysl pro obecné dob-ro),,'rozumu..a dalším pohanským vlastnostem' To nám při-pomene, Že Swift má ještě jeden rys, který se tak docelaneslučuje s jeho nevírou v pokrok a obecnou nenávistí k lid-stvu.

Jednak má okamŽiky' kdy je ,'konstruktivní..' a dokonce,,pokrokový..' občasná nedůslednost je téměř známkou vita-|ity utopických knih a swift někdy vsune slůvko chvály dopasiíže, která by měla být čistě satirická' Tak sejeho představyo vzdělání mladých přenášejí na Liliputány, kteří mají na věcvelice podobný niízorjako Hvajninimové' Liliputáni také ma.jí všelijaké sociální a právní instituce (existují například sta-robní důchody a lidé jsou odměňováni za dodržování zákonaa rovněŽ trestáni za jeho porušování), které by Swift byl rádvidě| vládnout ve své vlastní Zemi' Uprostřed této pasiiŽe seSwift upamatuje na svůj satirický záměr a dodává: ,... .kdyžmluvím o těchto a o dalších zákonech. mám na mvsli oůvod-

ní ziízení, a nikoliv nejvýš ostudné zlořády, do nichŽ ti lidé

svou zkaŽenou lidskou přirozeností upadli...Jelikož však Li-liput má představovat Anglii, a Zákony' o nichž hovoří' v An-piii nlkdr nemely svou parale|u. je jasne. Že pohnu|La učinit

řonstrukrivni návrh bylá pÍo néj pti|iŠ. NeiVéliim swifiovýmpii\pěvkem L politickemu m}Šleni v u7Šim \lova smyslu Je

\'sui,itot' Zvláště v Díle lII., proti tomu, co bychom dnes

nazývali totalitou. Má neobyčejně jaSnou viZi ,,policejníhostátu.. prolezlého špiony, s nekonečnými hony na kacíře

a s procesy se aádci ' jejichž jedi ným úkolem je neutla|izovat

nespokoienost lidí tím' že ji promění ve válečnou hysterii'

A ňusiňe mít na mysli, že Swift zde usuzuje na celek ze

zcela drobné části, neboé slabé vlády jeho doby mu ne-

ooskvtlv horove obrcuy' Je ru napirk|cd profe"or ve škole

po|iricl.ých r ynálezů. který ..mi ukazal ve|ký soupis navodů. -iat odtratit úí(lady a Spiknutí proti vládě.. a ktery tvrdil, že l .

iainé lidské myŠlénky ize vyčíst z lidských výkalů: 393

Neboť nikdy pý nejsou Iidé viážnější, usebranější a h|ouba-

vější, neŽ když jsou na straně, což sám četnými pokusy zjisti|'

KdyŽ pÚ za těchto okolností jenom na zkoušku přemýš|íva|'

jaloým zpúsobem by bylo nejlépe zavraždit křá|e, zbarvova|o se

jeho lejno ze|eně, kdeáo mys|i|-|i jen na to, jak rozdmýchatpovstání nebo vypá|it h|avní město, mělo doce|a jinou barvu.

U postavy profesora ajeho teorie se prý swift inspřoval sku-

teč.ností, která pro nás není ani nijak zvlኝ zaÍáŽející č| ne-

chutná. Že v soudobém státním procesu byly předloŽeny jako

důkaz dopisy nalezené u kohosi v záchodě. Později ve stej.

né kapitole jako bychom se octli přímo uprostřed ruských

čiStek:

V krá|ovství Tribnia, zvaném u domorodců Langdon... se

ce|ý národ více méně sk|ádá ze s|ídičů, svědků, udavačů, ža-

lobců, náv|adních, usvédčovatelů a příseŽníků... Nejprve se

mezi sebou dom|uvía ujednaií, které podezřelé osoby majíbýt

obviněny ze spiknutí. Potom se ze všech si| přičiní' aby se jim

zabavi|y Všechny dopisy a |istiny a z|osynové byli uvrženi do

žaláře. Listiny se odevzdají cechu umělců, kteří obratně vy.

pátrají tainý smys| slov, s|abik a písmen... KdyŽ selže tento

zpúsob, mají ještó dva účinnější. Tamější uěenci jim říkají

akÍosticha a anagramy. Především dovedou roz|uštit politichý

smys| Všech začáteěních písmen. Tak třebas N znamená spik.

nutí, B jezdechý p|uk, L |od'sfuo na moři. zadruhé přeskupenim

písmen v abecedó na podezře|é |istině dovedou odha|it i nej-

skrytější záměry nespokojené strany. Kdybych napřík|ad na-

psa| příte|i v dopise: Kvap z|ý rádce, důmyslný |uštiteI objeVí'že písmena' z nichŽ se skládá tato věta, možno |éž rozloží|V tato s|ova: P' zrádce války. To je způsob anagramatický

Jiní profesoři v téže škole vymýŠlejí ZjednoduŠené jazyky'píší knihy na strojích. vzdělávají své Žáky tíIn' že jim vpisujípoučky na oplatky a nechávají jim je spolknout' či navrhujíúp|né zrušení individuality tím' Že by se vyňala část lidskéhomozku a transplantovala do hlavy někomu jinému. V atmo-sféře těchto kapitol je cosi podivně povědomého, protožei když se nísí s mnoha nesmysly' je tu představa, že jednímZ cílů totality je nejen zajistit. aby si lidé mysleli ty správnémyšlenky' ale dokonce je !č|nit ]néně vědonýni- A opětswiftovo podání vůdce, který obvykle vládne jednomu kme-ni Jahuů, a ''favorita.., který se nejdřív chovájako podlý člo-věk a později se Z něj stane obětní beránek, obdivuhodně za-padá do schématu naší doby. Ale máme Ze vŠeho toho usuzo-vat' že swift byl především nepříte]em tyranie a Zastáncemsvobodného myšlení? Ne: jeho náZory, pokud je Ize vypozo-rovat, nejsou výrazně liberální' Bezpochyby nenávidí pány,ká|e, biskupy' generály, vymóděné dámy, řády' tituly a v|i-chocování obecně' ale nevypadá to, že by měl lepší náZor naobyčejné ]idi neŽ najejich vládce nebo Že by byl stoupencemvětší společenské rovnosti či nadšeně podporoval zastupitel-ské instituce' Hvajninimové se organiZují podlejakéhosi kas-tovního systému' jenŽ je svou povahou rasistický. protoŽekoně, kteří vykonávají rnanuální práce. se od svých pánů liŠíbarvou a nepáří se s nimi. Skolský systén, který Swift obdi.vuje u Liliputánů, bere dědičné třídní rozdí|y za samozřej-most a děti Z nejchudší v$tvy vůbec do školy nechodí' pro-toŽe ,jejich úkolem je pouze obdělávat půdu.. ' ' tudíŽ najejichvzdě|ání veřejnosti nezá|eží... Také zdá se neby| silným za-stáncem svobody pÍojevu a tisku' přestože jeho vlastní spisybyly dostatečně tolerovíny. Král Brobdingnagu Žasne nadmnožstvím náboženských a politických sekt v An8lii a má zato' Že ti' kdo chovají,,názory škodlivé Veřejnosti.'(V kontextuto nejspíš Znamená prostě kacířské náZory). třebaŽe nemusejínutně tyto nliory měnit, mě|i by být přinuceni je skryvat:neboť

''doŽaduje-li se vláda prvního' je to tyranství, ale nevy-

může]i si druhé. je to slabost... Rafinovanější níZnak swifto-va vlastního postoje je ve způsobu, jakým Gu|Iiver opouštízemi Hvajninimů. Alespoň občas byl Swift tak trochuanarchistou a Dí| IY. Gu|lívetových cestje oblazem anarchis-tické společnosti, která se neřídí zákonem v obvyklém smys'lu toho slova' ale diktáty ,'rozumu... ktelé ochotně přijímá

kaŽdý. Valné shlomáŽdění Hvajninimů,'domlouvá.. Gullive-

rovu panu. aby "e

ho zbavi|. a jeho rousede cini na néj nállak.

abv si podvoIlI' Jsou uveden; dvadůvod1' JedneL přliomnost

tohoto neobvyklého Jahua můŽe rozložit zbytek kmene.a za.

druhé se přátelské vztahy mezi Hvajninimem a Jahuem

.,neshodují ani s rozumem, ani s přírodou a je to věc u nich

doposud neslýchaná... Gulliverův pán se poněkud nemá k to-

mu' aby poslechl, ale ,,domlouvání.. (Hvajninim, jak se do-

zvíme' nikdy není rutcen, aby něco udělal. pouze se mu,'do-

mlouvá.. či ,.radí..) nelze přej ítjen tak' Velice dobŤe to dokládá

totalitní sklony' které v sobě obsahuje anarchistická či paci-

fistická vize společnosti' Ve společnosti' kde nevládne žádný

Zákon a teoÍeticky žádné donucování. je jediným arbitrem

chování veřejné mínění' Ale protože stádní Zvířata mají úžas.

ný sk|on ke |ionformitě' je veřej né mínění méně tolerantní neŽ

j;kýko|i plávní systém. Kdyz se |idské bytosti řídí tím' co l ."n"'.cji detu.' mů7e jedinec projevovat jistou dávku výstřed' 395

nosti; ídyŽ se údajně řÍdí,'láskou.. nebo ''rozumem... je pod

neustálým tlakem. ktery ho nutí chovat se a myslet přesně tak

iako vŠichni ostatní' Ďozvídáme se' Že Hvajninimové měli

.shodné názory téměř na všechno' Jediné' o čem kdy dl.!k'to-

la1i, bylo'jak zacházet s Jahuy' Jinak nebyl mezi nimi prostor

pro neshody, protoŽe pravda je vždycky bud zjevná, nebo

neooznatelná a nedůležitá. Zce|a zÍejmě neměli ve svém ja-

,yce .louo pro ,.názor.. a v jejich hovorech se neobjevoval

,,iozdíl v cítění..' Dosáhli vlastně toho nejVyšŠího stupně to-

talitní organizace' stupně. kdyje konfomita natolik všeobec-

ně rozšířěná' Že není zapotřebí policie. Swift něco takového

schvaluje' protože bohaté dary jeho ducha neobsahovaly ani

zvíi1avost. áni dobromySlnost' Neshoda by mu vŽdycky při-

oadala iako čiStá Zvlácenost. Rozum Hvajninimů. říká' .jimnení něčím pochybnýmjako u nás' kde se |ze h|adce přít pro

i proti. VŽdýť ÍoZum člověka rázem přesvědčuje. Toje samo-

ziejmé vŠur1e tarn' kde není Zmaten' Zakalen nebo poskvrněn

náruživoStí nebo sobectvím... Jinými slovy všechno uŽ víme,

tak proč by se měly toleÍovat disidentské názory? Z toho pak

přirozeně vyplývá totalitní spo|ečnost Hvajninimů' kde ne-

můŽe býl 7adna svob.-'da a 7adny \ ývoj.Právém bererne swifta jako rebe|a a ikonoklasta' ale kro-

mě některých druhotných Záležitostí' jako kdyŽ trvá na tom'

že by Ženy měly získávat stejné vzděIání jako muži' nelze

u něňo najít ,'levé.. sklony. Je toryovský anarchista, který po-

hrdá autoritou, ale Zároveň nevěří ve svobodu a uchovává si

i5(okÍaticky nihled. i kdyŽ jasné Vidi. 7e SljVajIcí crisloka-cie je degenerovaná a opovrženíhodná. Když Swift pronáší

jeden ze svých typických výpadů proti bohatým a mocným,musíme patrně'jak užjsem řekl dříve' zčásti hledat vysvětlenív jeho příslušnosti k méně úspěšné straně a v osobním zkla-mání. Ti, kdo do určité společnosti nepatří. jsou vždyckyfadikálnější neŽ ti, kdo tam patří.- A|e Zásadníje u swiftajehoneschopnost věřit' Že život _ obyčejný Život na pevné Zemi,a ne nějaká jeho racionalizovaná a zušlechtěná verze - bymohl stát za to' aby byl Žit. JistěŽe Žádný poctivý člověknetvrdí' Že štěstíje d/?es mezi dospělými lidmi nolmální stav;ale moŽná by se dalo učinit, aby bylo normální, a kolem tétootázky se vlastně točí veškeré serióZní politické spory. swiftmá hodně společného - řekl bych více, než se tvrdí s To1-stým. kt9rý také nevěřil v moŽnost štěstí' U obou těchto muŽůnajdete stejně anarchistické niíZory, které pouze Zakývají au-toritáiskou mysl; u obou podobnou nevraživost k vědě, stejnou netrpěIivost s protivníky' stejnou neschopnost vidět dů-ležitost jakékoli otáZky. která nezajímá je samy; a V oboupřípadech jakousi hňzu z Žiýolních pochodů' třebaže Tolstojk ní dospěl později a jinak. Pokud jde o sex, byl kaŽdý z nichneŠťastný jinak' ale tento stav sdíleli a u obou se otevřenánechuť mísila s chorobnou fascinací' Tolstoj byl napÍavenýzhýralec' který nakonec h|ásal naprostý celibát' Zatímco aŽ dovelice vysokého věku praktikoval pravý opak' swift byl Zřej.mě impotentní a měl přemfŠtěnou hrůzu z lidských výkalů:také na ně neustále myslel. jak je zřejmo Z ce|ého jeho díla.Takoví lidé patmě neprožívají ani tu tlochu štěstí, která pň-padá na větŠinu lidských bytostí, a ze zřejmých důvodů takénepřipustí, Že pozemský Život je moŽno nějak Ziepšit' Jejichnechuť ke zvídavoSti' a tudíŽ i jejich nesnášenlivost pocháZejíze stejného kořene'

SwiÍiovo znechucení, Žlučovitost a pesimismus by dávalysmysl jako protiklad k ,'příštímu Životu..' k němuž je tento

. Na konci knihy uvádí swift Jako typické vzoÍky lidské

pošetilosti a Zlovolnosti ..pÍávníka' kapsáře' plukovníka.h]upáka, velmoŽe' karbanÍka' státníka, lékaře. svědka, úplatce,návladního' věťolomníka a podobné.'' vidím tu nezodpovědnépokřjvení pohledu, kterého se dopouštějí bezmocní. swift házído Jednoho pytle ty. kdo překračují konVenční kodex' a ty' kdojej dodrŽují' Když například automaticky zavrhnete plukovníkajako takového. na jakém základě potom soudíte věrolomníka']Nebo podobně, pokud chcete vymýtlt kapsáře' musíte k tomumít zákony' což znamená' Že musíte mít p.ávníky' Avšak celázávěrečná pasáž. v níŽ je nenávist tak nefalšovaná a je.]í příčinatal nepiIméienJ' Je ponekud nepie\véd.iva' Č|olék mj pocrt'Že zapracovala osobní nevraživost' [Autorova poznámka.]

oouze předehrou. Protože se nezdá, že by něčemu takovému

uazne ueiit' j" nutné vykonstruovat ráj' který údajně existuje

na Dovlchu Zemském. ale musí to být něco zcela jiného, neŽ

co ináme' a musí Z něi být vymýceno vŠechno to, co swiftneschvaluje - lŽi, poŠetilost, Změna, nadšení, rozkoš, láska

a špína. Jako ideáIní bytost si vybírá koně, Živočicha, jehoŽ

výkal není urážlivy' Hvajninimové jsou otravná zýíÍata - toje mínění tak všeobecné' Že není nutné je nijak Zdůrazňovat.

Swiftův génius učiní Hvajninimy věrohodnými' ale patrně

V máloktérém čtenáři vzbudi1i nějakýjiný cit n€ž nechué' Ne'ní to však jen ze zraněĎé ješitnosti, že se tu Zvířatům dává

přednost před lidmi; neboť Hvajninimové jsou mnohem po.

áobnější lidem než Jahuové a Gulliverova hrůza z Jahuů, spo-

lu s poznáním, žejsou to stejní tvorovéjako on sám. obsahuje

logickou absurditu' Jakmile je poprvé uvidí, zmocňuje se ho

hrůza. ,,Celkem vzato nespatřil jsem na vŠech svých cestách

tvora protivnějšího, proti němuŽ bych by| zcela přirozeně

pocítil takový odpoÍ... Ale ve srovnání s čím jsou Jahuové tďnechutní? Ne ve srovnání s Hvajninimy, protoŽe tou dobouještě Gulliver Hvajninimy neznal' Může to být tedy pouze ve

.srovnání s ním samým. to jest s lidskou bytostí. Později se

však dozvídáme. Že Jahuové 7ioa lidské bytosti a Iidská spo-

lečnost se stane pro Gullivera nesnesitelnou, pÍotoŽe vŠichni

lidé jsou Jahuové. Proč v tom případě nevzniklo u něho zne-

chucení lidstvem dříve? Vlastně se dozvídáme. že Jahuovéjsou fantasticky odlišní od lidí, a pŤece jsou stejnÍ. Swift pře-

.sáhl ve své zlosti sám sebe a kňčí na své b|iŽní: '.Jste špina.

vějŠí' neŽjste|.. S Jahuy však ne|ze příliŠ soucítit a Hvajninimóvé nejsou odpudiví pÍoto. Že utlačují Jahuje. Jsou odpudi.vl. proroŽe ..rozum... kterym se iiL]i. Je vIc.tne t.ruhou po

smrti' Není jim dopřána láska' přátelství. Zvídavost' strach'

smutek a také hněv a nenávist s výjimkou jejich vztahu

k Jahuům, kteří v jejich společnosti Zaujímají dost podobné

místo jako Židé v nacjstickém Německu' ,.Ne|nou s přílišnou

láskou k svým hříbatťtm. Peč]ivost' s níž je vychovávají. pra.

mení venkoncem z' pŤíkaz'ů rozunlu,.' YáŽí si ..přáte]ství..

a '.blahovůle... ale ty '.Se

neomezují na jednotlivce, jsou u ce-

lého plenlene obecné... Také si cení konvelzace' a|e v jejich

hovorech nejsott Žádné rozdí|y v názorech a,'probírají se to-

liko věci uŽitečné. vyjadřované co nejstručněji a nejpřípadně-ji..' Praktikují příSně plánované rodičovství. kaŽdý páÍ má dvě

ratolesti a pak Se přestane Sexuálně stýkat' Jejich sr]atky jim

don ouvají starŠí členové rodiny na zásadě eugeniky a jejichjazyk neobsahuje slovo '.milovat.. v sexuálním významu.

KJyZ nekdo umie. vŠechnojdejrko diive. beze stopy pocitu

I397

smutku, Jak vidno, jejich cílem je být co možná nejvíc jakornrtvola' a uchovat si přitom fyzický život. Jedna či dvějejichvlastnosti pravda nevypadají přísně vzato ,,rozumně.. podlejejich pouŽití toho slova- Velmi si váží nejen fyzického strá-dání, ale také sponovního ducha, a věnují se poezii' Avšaktyto výjimky jsou moŽná méně nahodilé, neŽ by se mohloZdát. swift patrně zdůrazňu.je fyzickou sílu Hvajninimů' abybylo jasné' Že nenáviděné |idské plémě by je nikdy nemohlodobýt' Zatímco Záliba v poezii se mohla vřadit mezi jejichvlastnosti' protože poezie se jeviIa swiftovi pÍotiváhou vědy'jež z jeho hlediska byla tou nejméně uŽitečnou činností Zevšech' V Dí|e III' jmenuje ,,obraznost, představivost a vyna-lézavost.. jako Žádoucí schopnosti. které laputským matema-tikům (přesjejich Iásku k hudbě) naprosto chyběly. NeSmímezapomínat, že třebaŽe swift psal obdivuhodné komické verše'poezie, kterou povaŽoval Za cennou' by patmě byla di-daktická' o poeZii Hvajninimů řftá:

V básnictví Vynikají' to nutno uznat, nad všechny ostatnísmde|níky. Ne|ze věru ani napodobit něžnost jejich přirovnání,ani zevrubnost a přesnost jejich |íčení. obojího je V jejich ver-ších hodně. Ty veÍše obsahují zpravidla ve|ebení přátelstvía b|ahovů!e nebo os|avu vítězŮ při záVodech a přijiných tě|es.ných cvicích.

Bohužel ani Swiftův 8énius nestači1 na to. aby předloŽil ukáz-ku, podle níž by bylo moŽno poezii Hvajninimů posoudit. AIezdá se. že byla <losti chladná (nejspíš v heroických dvoj-Vers|ch) r ne|r|Čila se zá.adam ..rolumu..'

stěstí, jak Známo. je velice těžké popsat a obrazy spraved-livé a dobře uspořádané Společnosti jsou málokdy přitaŽlivéči přesvědčivé. Většina tvůrců ',příznivých.. utopií všzLk sesnaží ukázat.jaký by byl život, kdyby se žil plněji' Swift híjíprosté odmítnutí Života a ospravedlňuje to tvzením. Že ',ro.zum.. pozůstává v mďení vašich instinktů. Hvajnininové,bytosti bez historie' Žijí generaci za generací prozíravě' udr-Žují počet obyvatelstva na přesně stejné úrovni' vyhýbají seveškeré váŠni. netrpí žádnými nemocemi, so smrtí se vylov-návají |hostejně a své rnladé cvičí podle stejných zásad_a k čemu to všechno? Aby tentýŽ proces pokračoval doneko-nečna' Představy' Že žiýot zde a nyní stojí z2r Žití, nebo Že byza to mohl stát. nebo Že je nutné jej obětovat pro nějakébudoucí dobro. tam vůbec nejsou. Bezútěšný svět Hvajninimů byla asi tak ta nejlepšÍ utopie' které mohl swift dosáhnout.uváŽíme'li, Že ani n€věři] v ..příští svět'., ani nečerpa| potěŠe-ní Z.jistých normálních činností. Zároveň ji nestaví jako něco

Žádoucího samo o sobě, alejako ospravedlnění dalŠího útoku

na lidstvo' Cílem je jako obvykle poníŽit člověka pňpomín-

kou' Že je slabý a směšný, a především páchne; a tím hlavním

motivem je patÍně jistá Závist, Závist' kterou duch závidí ži-vým' závist člověka' jenž ví' Že nemůŽe být štastný s ostatnimi, kteří jak se obává _ dokážou být trochu šťastnější neŽ

on srím. Politický výraz takového náhledu musí být buď re.

akční. nebo nihi|istický, protoŽe člověk, ktery jej zastává'

bude chtít zabránit společnosti' aby se vyvíjela směrem, kde

můŽe jeho pesimismus oklamat. To lze uděIat buď tak' že

všechno lozmetáte, nebo odvrácením společenské změny.

swift nakonec všechno rozmetal jediným způsobem, který

byl před atomovou bombou moŽný tedy tím' Že se Zb|áznil.

Jak jsem se však snaŽil ukázat' jeho politické cíle by]y Ve

svém úhrnu reakční.Z toho' cojsem napsal. se může zdát' že jsem/'ro1i swiÍto-

vi a Že mým cílem je ho odnÍtnout, a dokonce umenŠit' V po.

litickém a morálním smyslu jsem proti němu, pokud mu ro.

zumím. Ale zajímavéje. Že patří k spisovatelům,,jeŽ obdivujijen s malými výhradami, a Zvláště c&11l',en2r'-} ..stvjsou kni.hou' které se snad nikdy nepřesytím. PopÍvéjsemji četl' kdyŽ

mi bylo osm _ přesně v den před osn]ými naÍozeninami, pro-

tože jsem ukadl a tajně si přečetl výtjsk. kteÍý jsem mě|

dostat následující den k osmým narozeninám _' a od té dobyjsem ji určitě čed nejmíň pětkát' Její kouzlo mi připadí ne

vyčerpatelné' Kdybych měl napsat. kteÍých šest knih bych si

přál. kdyby ostatní mě|y být Zničeny' určitě bych rnezi ně

zaŤadi! Gullit,'erot.y cestr-. zde vznikí otázka: jaký je vztah

mezi souh|asem s autorovýni náZory a potěšením Z jeho

díla?Pokud.je čiověk schopen intelektuálního odstupu, dokáŽe

r'?1'l4Í hodnot}' spisovatele, s nímŽ hluboce nesouhiasí. ale

potěšení . četb!. Ío je jiná věc. De.inle tomu. Že existuje dobré

a špatné unlění. pak to dobré a špatné musí přebývat v un]ě

]eckém díle ne nezávisle na pozorovateli' ale nezávis]e na

náladě pozorovatele' v jistém Smyslu teily nemťLže být prav-

da, že báseň je dobrá v pondělí a špatná v r'iterý' Ale pokud

člověk posuzuje bíseň podle ocenění' které vzbudí. pak to

určitě může být pravda. ProtoŽe ocenění či potěšení Z ní Jesubjekti\'ní stav. kteÍý se nedá vyvolat na povel. Po většinu

vědomého ŽiVota nezaŽíVá ani ta nejkultivovanější osoba Žád'

né eStetické pocity a schopnost vzbudit v Sobě estetický cit se

snadno Zničí' KdyŽ máte strach nebo hlad nebo vás bolí zuby

či trpíte nořskou nemocí, Krril Leqť není z vašeho hlediskao nic lepší než Petar PQn. Intelektuálně víte. Že je ]epŠí. ale je

I399

I400

to pouze fakt, ktery si pamatujete| nepociÍíÍe hodnotu Krá1elrara, dokud nebudete zase normální. A ZÍovna tak katastro-fálně _ dokonce katastrofálněji, protoŽe příčinu lze hůř roz-poznat _ se může estetické cítění rozkolísat v důsledku poli-tického a moráIního nesouhlasu' JestIiže vás kniha rozzlobí,Zraní či znepokojí, pak se viím nebude líbit, aťjsou v níjaké.ko|i hodnoty. Pokud vám připadájako skutečně škodlivá kni-ha, která patmě ovlivní nežádoucím způsobem jiné lidi, paksi Zřejmě vytvoříte estetickou teorii, abyste ukáZali' Že nemáidné hodnoty' současná literámí kritika pozůstává z velké

čáSti Z tohoto druhu přebíhání mezi dvěma skupinami měří-tek' A přeco můŽe dojít i k opačnému procesu: potěšení Z čet-by můŽe překonat nesouhlas' i když si člověk jasně uvědo.muje' Že mu činí potěšení něco nepŤáte|ského' Swift, jehožsvětovy názorje tak podivně nepň.jatelný, alejenžje nicméněnesmírně populámí spisovatel, je toho doblým přík1adem'Proč nám nevadí, kdyŽ nám říká Jahuové, třebaŽejsme pevněpřesvědčeni, Že nejsnte Jahuové?

Nestačí odpovědět jako obvykle, Že Swift samozřejmě ne-měl pravdu, že vlastně byl blrizen, ale byl to ',dobry spisova-te|..' Je pravda, Že literární kvalita knihyje dojisté malé míryoddělitelná od jejího námětu. Někteří lidé mají přirozený ta-lent pro užívání slov, stejnějako někteří maj í přirozeně ,,dobréoko..pí hrách' Je to především otáZka načasování a tohoinstinktivně vědět, jak ve]ký máte dát důÍaz. Jako vhodnýpříklad uvedu pasáž, kterou jsem citoval dříve a která začíná:.'v království Tribnia' Zvaném u domorodců Langdon...Pů-sobí hlavně svou poslední větou: ,'A toto je Způsob anagra-matický'.. Popravdě řečeno je to věta nadb}tečná, protoŽe uŽjsme viděli anaglam dešitfovaný, ale to rádoby viťné opako-vání, v němž jako by č|ověk slyšel swiftův v|astní hlas' od-halí hloupost těch popisovaných činností jako posledníklepnutí na hřebíček. Ale ani veškerá působivost a '1ednodu-chost Swiftovy próZy ani imaginace, která byla schopna sivymyslet ne jedno' a|e ce|ou sérii nemožných Slov, jeŽ jsouvěrohodnější neŽ většina učebnic historie - nic z toho by námneumoŽnilo potěšit se Swiftem. pokud byjeho světový náZorbyl opravdu ZraňujícÍ nebo šokující. Miliony lidí v mnohazemÍch musely Gul|iverow cestj číst s chutí' i kdyŽ Si více.rnéně uvědomovaly jejich zaněření ploti lidem; a dokoncei dítěti, které přijme DíJ I. a II. prostě jako příběh. přijdouk smíchu ]idské bytosti patnáct centimetrů vysoké. VysvětIe-ní nejspíš spočívá v tom, Že swiftův světový náZor není po-ciťován jako naprosto falešný a bylo by patmě přesnější ří-ci, Že není ÍaleŠný celou dobu. Swilt je nemocný spisovatel'

Neustále se nachází ve stavu deprese, který je u většiny lidíoouze ořechodnou záležitostí' Je to,jako by někdo trpící Žlou-

ienkou nebo nás|edky chňpky měl ještě energii k psaní knih.

vŠichni len \tav Známe a néco v na\ na jeho projevy reaguje.

Vezměme si například jedno z jeho nejtypičtejších děl ,,Toa-

leta dámy'. a mohli bychom pŤidat příbuznou báseň ,,KdyŽ se

krásná mladá nymfa ukládá k spánku... Coje pravdivější, ná.

zor vyjádřený v těchto básních, nebo mínění, které obsahuje

Blakeův obrat ..Ta boŽská kása nahého těla ženského..? BeZ.

pochyby blíŽe pravděje Blake, a přesto, kdo by nepocítiljistépotesini z tohó, když je ta falešná ženská kŤehkost jednou

ódhalena? swift falzifikuje obraz celého světa tím, že odmítá

vidět v lidském Životě něco jiného než špínu, pošetilost

a mrzkost. ale ta část, kterou abstrahuje z celku, přece exis-

tuie a ie to něco, o čem všichni víme' pouze se zdráháme

o iom mluvit' ČáSt naší mysli _ u kaŽdého člověka je to ta

DŤť]yaŽující _ yěÍí,Že člověkje vZnešený živočich a Život stoJí

)a to, aby byl žit. Aleje tu takéjakési naše vnitřníjá, které se

alespoň občas děsí hrůzy existence. Ač je to velice podivné,

rozÉoš a zhnusení spolu souvisejí. Lidské těloje krásné _ ale

je také odpudivé a směšné, coŽ se dá ověřit u každého bazénu."Pohlavní

orgány jsou objektem touhy' a také odpolu, takŽe

v mnohajazycích' pokud ne ve všech, sejejich náZvy pouŽi-

vajíjako nadávky. Maso je chutné, ale v ř€znictví se nám dělá

zlě - a vlastně veškerá naše potrava nakonec poaháZí Z hnoje

a mItvých těl, Ze dvou věcí, které nám připadají ze vŠeho

neihorší' Dítě, kteÍé už není úplně malé' ale stále seještě dívá

na svět svěŽíma očima' vnímá hrůzné skoro tak často jako

zázračné hrtr;u ze soplu a plivanců' z psích výkalů na chod-

níku, z umírajících Žab plných červů, z pachu potu dospě-

lých, Z ohavnosti staIců s p|ešatými h|avami a bachÍatými no-

sy' V opakovaných narážkách na nemoci, špínu a znetvoření

s;ift vlastně nepřináší nic nového, pouze něco vynechává.

Lidské chování' Zvláště v politice' je takové, jak ja líčí' tře-

baŽe obsahuje jiné důleŽitější faktory, které swift odmítá pň'Znat' Pokud můŽeme dohlédnout, hIůZa i bolest jsou nutné,

aby život na této planetě pokačoval, a pesimisté jako swiftoai mohou říkat: ,,Pokud musíme stále trpět hrůZou a bolestí,

jak se může Život nějak výraz ně zlepšit?.. Jeho postoj je -ve

'skutečnosti křesťanský - pokud si odmyslíme ten příslib

,,světa příštího.., který však v myslích věřících patrně Působíméně niž přesvědčení, Že tento světje slzavým údolím a hrob

místem odpočinku. Jsem přesvědčen, že je to mylný postoj

a mohl by mít škodlivé účinky na chování; avšak něco v nás

na něj reaguje, stejně jako reaguje na tludnomyslná slova

I101

I)2

pohřebního obřadu a nasládlý pach mrtvol ve venkovskémkostelíku.

casto se tvrdí, alespoň to říkají lidé. kteří uZnávají důleŽi-tost tohoto tématu, Že kniha nemůŽe být ''dobrá..,

pokud vy-jadřuje zjevně t.alešný náhled na Život' Tvrdí se' že napřík|adv naší vlastní době kaŽdá kniha' která má oplavdovou 1iterár-ní hodnotu. bude nejspíš také víceméně ',pokoková..' Neberese v úvahu skutečnost, že podobný zápas mez:L pokrokema reakcÍ Zuí po celou histo i a že ty nej|epší knihy v které-koli době byly vŽdycky psány z něko|ika různých hIedisek,z nichŽ některá byla zjevně falešnější neŽ jiná' Pokud je spi-sovatel propagandista, nanejvýš po něm můžeme Žádat, abyopravdu věňl tomu, co říká, a aby to nebylo něco křik|avěhloupého' Dnes si například můžeme předStavit dobrou kni.hu, ktelou napíše katolík' komunista' fašista, pacifista, anar-chista. moŽná starosvětský libeÍál či obyčejný konzervativec_ a|e nedovedeme si představit dobrou knihu, kterou by na'psal spiritualista' stoupenec buchmanismu či člen Ku-klux-klanu. Názory, ktelé spisovatel zastává' musejí být duševnězdravé v |ékařském slova smysIu a spisovatel musí být scho-pen souvislého myšlení' nad to od něj můžeme poŽadovattalent, coŽje možnájenjiné označení pro přesvědčení. swiftnemě| v sobě obyčejnou moudrost. ale měl straŠiivě silnoupředstavivost. schopnou vybrat si jedinou skytou pravdua pak ji Zvětšit a pokřivit' To, Že Gulliverovy- cesry prošlyZkouškou času, dokazuje, Že pokud je Za velkým uměleckýmdílem síIa přesvědčení, můŽe kjeho vytvoření stačit i světovýnálor. ktery hranlČi s duie\ ni nemoc|'194ó

JAK UMíRA,í cHUDÍ

ý roce 1929 isem strávil něko|ik týdnů v Hópital x, v pat.

náctém pařížském obvodě. Úředníci u příjmu mě nechali pÍo-

jít důkl'dným výslechem, skutečnějsem odpovídal na ottízk1

ně1uky"t' duu."t minut. neŽ mě vpustili dovniti Pokud jste

někdy museli vyplňovat dotazník v lománské zemi, budete

asi vědět' ojakých otázkách mluvím. UŽ několik dní pŤedtím

jsem se malně pokouŠel převádět stupně Réaumum na

Fahrenheita' a|e vím, že jsem měl ko|em l03 stupňů Fahren-

heita (39.4 .C) a ke konci pohovoru uŽ jsem se sotva držel na

nohou. Za mými Zády stál malý hlouček pacientů smířených

s osudem a s barevnými ranečky čekali, až na ně dojde řada.

Po těch nekonečných otázkách následovala koupel - po-

vinná Záležitost pro všechny nově příchozí, stejně jako ve

vězení či v chudobinci. Odebrali mi šaty a poté' co Jsem se

pár minut klepal v patnácti centimetrech teplé vody' jsem

dostal p|átěnou noční košili a kIátký nodry flanelový Župan_ bačkory ne, neměli prý mou velikost _ a odvedli mě ven.

Bvla prosím únorová noc a měl jsem Zápal plic. oddělení,

kám jime směřovali, bylo odtud dvě stě metrů a Zřejmě bylo

nutné přejít celou nemocnici, ab'yste se tam dostali' Přede

mnou klopýtal kdosi s ]ucernou. stěrková cesta byla ojíněná

a noční košile mi ve větru p|eskala o holá |ýtka' KdyŽ jsme

se dostali na oddělení' měl jsem Zvláštní pocit, jako bych to

tam znal, a až později v noci jsem přiše| na to proč. Byl todlouhý spíŠe níZky, špatně osvětlený pokoj' plný šeptajících

hlasů' se třemi řadami postelí překvapivě blíZko sebe' Nechut.

ně to tam páchlo, trochu výkaly, ale nasládle. KdyŽ jsem si

lehl, uviděijsem na posteli skoro proti sobě ma|ého světlovIa-

Sého muŽe s ohnutými Zády, ktery polonahý seděl na posteli'

zatímco nějaky doktor a student na něm plováděli jakýsi po.

I403