HLÁSKOSLOVÍSPISOVNÁ

VÝSLOVNOSTMgr. Michal Oblouk

HLÁSKOSLOVÍ hlásky = nejmenší jednotky lidské řeči, skládají se

z nich slova

1) SAMOHLÁSKY – krátké a dlouhé

A, E, I , O, U

2) SOUHLÁSKYa) tvrdé

H, CH, K, R, D, T, N b) měkké

Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ňc) obojetné

B, F, L, M, P, S, V, Z

3) DVOJHLÁSKY – v českých slovech OU, v cizích slovech AU, EU

SOUHLÁSKY ZNĚLÉ A NEZNĚLÉ

při vyslovování souhlásek znělých se hlasivky chvějí, při vyslovování souhlásek neznělých se hlasivky nechvějí

některé souhlásky znělé a neznělé tvoří páry:

B – P, V – F, D – T, Ď – Ť, Z – S, Ž – Š, G – K, H – CH

nepárové souhlásky znělé – R, L, M, N, Ň, J nepárové souhlásky neznělé – C, Č – ale ve výslovnosti

vznikají spodobou znělosti znělé protějšky [DZ] a [DŽ], např. leckdo, léčba [ledzgdo, lédžba]

hláska Ř může být znělá (vřes, řepa – v sousedství samohlásky nebo znělé souhlásky) nebo neznělá (tři, keř – v sousedství neznělých souhlásek a na konci slova)

SPODOBA ZNĚLOSTI skupinu souhlásek párových (ve slově nebo na

rozhraní předložky a dalšího slova, pokud se vyslovují dohromady) lišících se znělostí vyslovujeme zněle nebo nezněle podle poslední souhlásky

dochází k ní při setkání dvou a více souhlásek, které se liší znělostí – při výslovnosti se první souhláska ve skupině přizpůsobí znělostí souhlásce druhé (třetí)

hláska V spodobu znělosti nezpůsobuje, např. květ [kvjet]

skupinu SH na počátku slov vyslovujeme buď [sch] (v Čechách), nebo [zh] (na Moravě), např. shoda [schoda, zhoda]

SPODOBA ZNĚLOSTI

NOŽKA [NOŠKA] SBÍRAT [ZBÍRAT] VZPOMÍNAT [FSPOMÍNAT]

ZN NN NZ ZZ ZZN NNN

LOĎSTVO [LOŤSTVO] LEHČÍ [LECHČÍ] KDYBY [GDYBY] ZNN NNN ZN NN NZ ZZ

SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ VÝSLOVNOST

- hlásku vyslovujeme, písmeno píšeme, jedno písmeno nemusí odpovídat jedné hlásce, např. pěkně [pjekňe]

a) výslovnost hlásek- spisovná výslovnost se řídí určitými pravidly- při výslovnosti samohlásek dochází velmi často k

nesprávné výslovnosti- nespisovná výslovnost samohlásek je nejčastěji

ovlivněna působením obecné češtiny a nářečí

b) výslovnost souhláskových skupin - viz spodoba znělosti

c) ztráta znělosti na konci slova- na konci slova se všechny znělé párové souhlásky

vyslovují nezněle, např. sud [sut], sníh [sňích]

SPISOVNÁ A NESPISOVNÁ VÝSLOVNOST

d) výslovnost stejných souhlásek- dvě stejné souhlásky vyslovujeme jako hlásku jednu, pokud to nebrání

srozumitelnosti, např. kamenný [kamený], vítězství [víťeství], ale racci x raci

e) splývání hlásek v souhláskových skupinách- souhláskové skupiny DS, TS splývají ve výslovnosti v C, např. lidstvo

[lictvo]- souhláskové skupiny DŠ, TŠ splývají ve výslovnosti v Č, např. většina

[vječina]

f) zjednodušená výslovnost některých souhláskových skupin- obvykle zjednodušujeme výslovnost slov dcera, srdce, ctnost [cera,

srce, cnost], počáteční J obvykle nevyslovujeme v tvarech slovesa být – jsem, jsi, jsme, jste [sem, si, sme, ste]

PIŠTE SPRÁVNĚ!výjimka, přijď domů, upřímný, lékárna, dětský, děcko, lepší, kapsa, zvlášť, jméno, tkanička, skrz, vždycky