IS systémy pro vypořádání burzovních obchodů - finální verze

IS systémy pro vypořádání burzovních obchodů


Semestrální práce 4SA101

čtvrtek 7:30 – 9:00

1/24


1. Burzovní systém

1.1. Burzovní trh

Burza je trhem zboží vyznačující se několika zvláštnostmi. Zboží na burze není fyzicky

přítomno, obchoduje se podle vzorků, na trhu cenných papírů pak podle jejich pomyslných hodnot.

Burzovní obchod je zákonně regulován, k jeho provozování je potřeba zvláštní povolení. Zboží

obchodované na burzách musí být schváleno vedením burzy a obchoduje se s určeným

množstvím. Čas a místo obchodů je přesně určeno burzovními orgány.

1.2. Členění burzovních trhů

Z hlediska předmětu burzovního obchodu rozeznáváme burzy zbožové, peněžní a burzy

služeb. Peněžní burzy dále dělíme na burzy cenných papírů, kde se provádějí především promptní

obchody se zastupitelnými cennými papíry, jako jsou hypoteční zástavní listy, dluhopisy, akcie,

investiční certifikáty apod., devizové burzy, kde se obchoduje s devizami, burzy financial futures,

neboli termínové obchody s tzv. odvozenými cennými papíry, a opční burzy neboli termínové

obchody s akciemi.

Z hlediska významu rozeznáváme burzy s mezinárodním významem, jako je New York Stock

Exchange v USA, The International Stock Exchange London ve Velké Británii a Tokio Stock

Exchange v Japonsku, a burzy národního charakteru.

Z hlediska právní formy existují burzy organizované státem, které mají formu

veřejnoprávních institucí, a burzy soukromoprávní, jež mají převážně formu akciových společností.

Podle stupně využití výpočetní techniky rozlišujeme plně automatizované burzy (systém

SEAQ využívaný v Londýně, SAX ve Stockholmu, nebo SOFFEX ve Švýcarsku), částečně

automatizované burzy (používané v New Yorku, v Tokiu nebo systém PATS ve Vídni) a

mechanické burzy, kde všechny obchody probíhají na parketu burzy prostřednictvím osobních

kontaktů (systém prodeje ,,z ruky do ruky“ se zachoval v Chicagu).

2/24


1.3. Burzovní obchodní systémy

„Burzovní obchodní systém je soubor organizačních opatření a technologií, směřujících k

zajištění pravidel a algoritmů obchodování, deklarovaných burzou.“ (1) V chodu burz hrají jak

obchodní, tak i informační systémy zcela klíčovou roli. Oba typy systémů jsou velmi úzce

propojeny. V této části stručně nastíníme, jak se obchodní systémy dělí a čím se tedy od sebe liší.

Podle způsobu, jakým zpracovávají požadavky a řídí obchody, dělíme burzovní obchodní

systémy na dvě základní skupiny:

obchodní systémy řízené objednávkami

obchodní systémy řízené cenou

1.3.1.Obchodní systémy řízené objednávkami

Základem těchto systémů je průběžné vyhodnocování objednávek, které vkládají jednotliví

investoři. Součástí takovýchto zadání bývá i tzv. limitní cena, tedy maximální cena, za kterou je

investor ochoten nakoupit, nebo naopak minimální cena, za kterou cenné papíry prodá. Poté se

takto vložené informace porovnají a zpracují a na základě výsledku se určí kurz konkrétního

cenného papíru. Tento kurz je nasazen tak, aby se maximalizoval objem uzavřených obchodů.

Kurz se poté aktualizuje při vložení každého dalšího požadavku, proto se tento způsob

nazývá také průběžné, či kontinuální obchodování.

1.3.2.Obchodní systémy řízené cenou

Hlavní roli v těchto systémech zaujímají tzv. „tvůrci trhu“. Ti do systému zadávají svou kotaci,

tedy opět dvojici cen, za které by cenné papíry prodával či nakupoval. Tvůrci trhu však zdaleka

nejsou všichni investoři, daný cenný jich tedy kotují jen ti nejvýznamnější.

Konečná cena je stanovena v rozmezí od nejnižší deklarované prodejní ceny a nejvyšší ceny

nákupní. Kotace i určená cena jsou pak zobrazeny i ostatním investorům, kteří poté mohou s

cenným papírem obchodovat.

Oba druhy obchodních systémů mají svá pro a proti. Použití konkrétního systému závisí

hlavně na tom, jak vypadá struktura investorů pohybujících se na dané burze. Obecně se dá říci,

že čím vyšší je podíl menších a středních investorů na burze, tím výhodnější je použití systému

řízeného objednávkami. Ten totiž zohledňuje požadavky všech investorů, na rozdíl od systémů

3/24


řízených cenou. Ty zase nacházejí uplatnění tam, kde je meších investorů méně a kde dominuje

několik velkých a silných.

1.4. Mimoburzovní obchodování

Vzhledem k značným nákladům na obchodování na burze, časovému omezení obchodování

a vyspělé technice, která umožňuje i obchodování v místě, kde se burza nenachází, je ve většině

zemí povoleno obchodovat i mimo burzu, formou tzv. mimoburzovního obchodu. V České

republice je rozšířen RM-systém, jehož podmínky vzniku, činnosti a povinnosti jsou stanoveny

zákonem. Není však založen na členském principu, to znamená, že vstoupit může prakticky

kdokoliv.

2. Pražská burza

2.1. Vývoj a postavení Pražské burzy

První zárodky burzovnictví se v Praze objevují až kolem 50. let 19. století. Po založení

obchodní a živnostenské komory byla v roce 1855 založena prozatímní burza, která sídlila ve

Šlikově paláci na Národní třídě a na níž se obchodovalo hlavně s valutami a směnkami.

Dne 23. 3. 1871, 100 let po založení vídeňské burzy, byla na základě povolení rakouského

ministra financí a obchodu zřízena Pražská burza pro zboží a cenné papíry. Vedle vídeňské a

budapešťské burzy však zaujímala pouze podřadné postavení. Největší význam spočíval

v umísťování emisí státních dluhopisů, jinak se zde vyskytovaly hlavně akcie podniků, jejichž

závody byly v českých zemích. Z větších bank se zde vyskytovaly akcie Živnostenské banky,

České eskomptní banky, České banky Union a Hospodářské úvěrní banky. Závislost na burze ve

Vídni vyplývala i z burzovní doby: burzovní shromáždění se konala v Praze od 16 do 17 hodin,

takže vývoj kurzů se uskutečňoval pod vlivem uzavíracích kurzů ve Vídni (11.30 – 13 hodin). Po

Vídeňském krachu v roce 1873 burza v Praze po dlouhou dobu stagnovala. Pražská burza měla

provincionální charakter i v 90. letech, která byla ve znamení hospodářského růstu a rozvoje

průmyslu. Tento stav trval až do vypuknutí 1. světové války.

Ihned po vypovězení 1. světové války byly všechny burzy uzavřeny a oficiální obchod byl

zakázán. Činnost Pražské burzy byla oficiálně zahájena 3. února 1919. Od 25. února do 4. srpna

byla burza kvůli opatřením ministra financí Aloise Rašína znovu uzavřena. Toto opatření zachránilo

4/24


Československo před inflací, která zachvátila Rakousko. Následovalo úplné zhroucení rakouského

měnového a finančního systému, vídeňská burza ztratila nadvládu nad pražskou burzou. Pražská

burza zaznamenala výrazný vzestup. Období od roku 1929 do roku 1932 se ale neslo ve znamení

světové hospodářské krize. Výrazné oživení přišlo koncem roku 1936. Dne 21. 9. 1938 byl úřední

obchod na Pražské burze zastaven. Místo něho byl povolen soukromý obchod s akciemi, který

zprostředkovávali peněžní dohodci. V roce 1945 nebyla činnost Pražské burzy obnovena, formálně

ale zrušena nebyla.

Burza cenných papírů Praha (BCPP) zahájila obchodování 6. 4. 1993. Vídeňská burza dne

7. 11. 2008 koupila 92,4% akcií BCPP přibližně za 4,2 miliardy korun. Vídeňská burza tak opět

ovládla pražskou burzu.

2.2. Informatizace BCPP

K obchodování se z počátku užívalo systému řízeného objednávkami za pomoci burzovních

terminálů umístěných na parketu. Obchodovalo se pouze jednou týdně, vždy dopoledne. Výsledky

pak byly odpoledne předávány ve formě tištěných výpisů.

V roce 1994 byly zavedeny tzv. dodatečné objednávky, ty umožňovaly dopolední

vyhodnocení obchodu a odpoledne bylo možné uzavřít obchod nový, ale pouze za cenu

vyhlášenou v dopolední aukci. Tištěné výpisy byly nahrazeny datovými soubory a terminály byly

přesunuty z burzovního parketu do kanceláří členů burzy.

Posléze došlo k zavedení tzv. kontinuálního obchodování, to spočívá v tom, že cena se

v průběhu dne mění a burza dodává informace o ceně v reálném čase.

Za účelem podpoření slabé likvidity a objemu obchodů byl v květnu 1998 zaveden systém

SPAD (Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů). Jedná se o segment Pražské burzy, v němž se

obchoduje pouze s vybranými nejlikvidnějšími a nejobchodovanějšími cennými papíry významných

společností. Obchodování v systému SPAD je rozděleno do dvou hlavních fází - uzavřené a

otevřené. V průběhu otevřené fáze zveřejňují všichni tvůrci trhu1 povinně ceny nákupu a prodeje

těch cenných papírů v segmentu SPAD, pro které vykonávají činnost tvůrce trhu. Na základě

tohoto zveřejnění je na trhu průběžně stanovována nejvyšší nákupní a nejnižší prodejní cena (tzv.

nejlepší kotace). V uzavřené fázi již nejsou tvůrci trhu povinni ceny nákupů a prodejů zveřejňovat.

1 „Tvůrce trhu (market maker) je člen burzy, který s ní má uzavřenou smlouvu o vykonávání činnosti tvůrce trhu na vybrané emise. V současnosti se mezi tvůrce trhu řadí například obchodníci s cennými papíry Atlantik Finanční trhy či Patria Finance nebo banky (Komerční banka, ING Bank, Česká spořitelna). Každý tvůrce trhu může vykonávat svou činnost v rámci více emisí.“ (5)

5/24


Obchody jsou pak všemi členy uzavírány v rozmezí, které je určeno nejlepší kotací v okamžiku

ukončení otevřené fáze rozšířené o 0,5% oběma směry.

V roce 1995 Pražská burza implementovala vlastní informační systém navržený českými

softwarovými firmami zabývajícími se mimo jiné tvorbou aplikací pro obchodníky s cennými papíry.

Účelem bylo těsné propojení burzovního systému se softwarovými systémy členů.

2.3. Informatizace světových burz

Nástup informační společnosti byl bezesporu největším zásahem do chodu burz v

posledních desetiletích. Z původního modelu, kdy se kurzy počítaly ručně a následně se

zapisovaly křídou na tabuli na burzovním parketu a k investorům se dostávaly po telefonu, prošly

burzy do dneška velmi rychlým vývojem. Rozvoj počítačové techniky a zejména internetu

znamenal v chodu burz revoluci, neboť přináší zcela nové možnosti. Internet a výpočetní technika

nabízí neporovnatelně rychlejší přístup k informacím, jejich zpracování, ukládání a zobrazování,

rovné šance na obchodování i pro drobné investory, velmi zvyšuje transparentnost dění na burze a

v neposlední řadě umožňuje také vyšší míru státního dozoru. Tyto a mnohé jiné výhody zapříčinily,

že se počítačová technika a informační systémy začaly na burzách rychle využívat.

2.4. Systém NASDAQ

Tento systém se začal užívat v USA v roce 1971 a stal se tak vůbec prvním elektronickým

burzovním systémem na světě – obchodování na něm se odehrává skrze počítačovou či

telekomunikační síť. Zkratka NASDAQ znamená National Association of Securities Dealers

Automated Quotations (Automatické kótování Národní asociace makléřů cenných papírů). Tento

systém ve své době umožnil obchodování mnohem širšímu spektru investorů, především těm

drobnějším. Zavedení tohoto systému tedy můžeme označit za velmi zdařilé i proto, že úspěšně

funguje dodnes.

V současné době je NASDAQ druhým největším trhem cenných papírů na světě, což se

hodnotí podle objemu obchodů provedených za den v dolarech. NASDAQ se i nadále rozvíjí,

vůbec nejrychleji ze všech trhů cenných papíru v USA. V systému NASDAQ se nyní obchoduje s

akciemi přibližně 3 200 firem, mimo jiné i tak významných společností jako jsou například Microsoft

či Intel – podle počtu registrovaných firem je též první v USA, stejně jako podle počtu akcií, které

se na něm denně obchodují.

6/24


Tento systém se užívá například v New Yorku, Philadelfii, na některých burzách ve

Skandinávii atd.

2.5. Systém CATS

Systém CATS (Computer Assisted Trading System) byl vytvořen v roce 1977 pro burzu

cenných papírů v Torontu. Jedná se o první plně automatizovaný sytém, který sám stanovoval

kurzy akcií, na základě vložených informací o nabídce a poptávce, tedy klasický obchodní systém

řízený objednávkami. V 80. letech se poté začal využívat i na jiných burzách, například v Paříži,

Londýně nebo Tokiu.

Podobný, plně automatický systém se používá také na burze cenných papírů ve Stockholmu,

které se říká „nejtišší burza světa“. Jednotliví účastníci burzy se sice také setkávají na burzovním

parketu, ale veškeré obchody probíhají pouze prostřednictvím počítačů.

Ovšem ne všechny pokusy o zavedení elektronických počítačových systémů byly tak

úspěšné, jako tyto dva. V USA se například příliš nepovedlo zavést systém INSTINENT, v Evropě

zase nevyšlo zapojení Lucemburska do systému EUREX. Některé burzy cenných papírů se drží i

nadále tradičního obchodu bez využití elektronických systému, systémem přímých kontaktů a

obchodováním „z ruky do ruky“. Nejznámější takovou burzou je burza cenných papírů v Chicagu.

3. Komodity (2)

Komodity jsou zjednodušeně suroviny. Většina základních surovin kolem nás, jako například

pšenice, oves, vepřové maso, hovězí maso, ale i ropa, zlato, nebo bavlna - těm všem se

souhrnným názvem říká komodity.

Obchodování s komoditami (angl. trading commodities) je nazýváno také jako "termínové

obchodování“, nebo častěji anglicky futures trading. Na rozdíl např. od akcií, kde se obchoduje s

podíly určité společnosti, při komoditním (futures) obchodování se obchoduje se surovinami.

Každá surovina (komodita) se pak obchoduje s určitým termínem dodání; můžete si například již

nyní koupit pšenici s dodáním v prosinci příštího roku (neboli pšenici, která ještě není ani

vypěstovaná). Pokud takovouto pšenici nakoupíte, váš obchod je zpečetěný smlouvou (tak zvaný

futures kontrakt) a dodavatel je povinen vám na základě takovéto smlouvy dodat do konce

prosince příštího roku určité, smlouvou dané množství pšenice, které jste vy na základě uzavřené

smlouvy povinný odebrat - a to za předem stanovenou cenu.

7/24


3.1. Historie komodit

Historie komoditních obchodů sahá podle některých pramenů až někam k 6000 let staré

Číně. Nicméně, první skutečně dochované doklady týkající se komoditních obchodů se vztahují k

Japonsku, kde se tento obchodní instrument používal k zajištění úrody rýže již někdy kolem 17

století. I když od té doby uplynulo několik stovek let, princip japonských "rýžových" komoditních

obchodů zůstal velmi podobný tomu, jakým se obchodují komodity dnes.

Cílem japonských pěstitelů bylo zajistit financování sezónního pěstování rýže. Pokud farmáři

chtěli vypěstovat určité množství rýže, s cílem rýži později s patřičným ziskem prodat, potřebovali

nutně určitý kapitál, ze kterého by samotné pěstování rýže financovali (náklady na mzdy, náklady

na sazbu, ošetřování a sklizeň úrody, apod.) Pokud však rýžoví farmáři potřebné finance neměli,

existovala tu možnost určitým způsobem "předprodat" rýži ještě před jejím vypěstováním.

Řekněme, že rýžový farmář věděl, že za cenu XY dokáže vypěstovat 100 tun rýže. Jistý odběratel

(například vlastník sítě obchodů) zase věděl, že bude na příští rok potřebovat právě oněch 100 tun

rýže. Oba se tedy domluvili, že farmář zajistí pro odběratele 100 tun rýže, která bude farmářem

dodána v určitém konkrétním termínu během příštího roku a obchodník za ní zaplatí předem

dohodnutou cenu (pro farmáře byla akceptovatelná taková cena, která pokryla jeho výrobní

náklady + zahrnovala i patřičný profit). Tato domluva byla samozřejmě výhodná pro obě strany -

farmář měl svého jistého kupce ještě před tím, než vůbec začal rýži pěstovat a obchodník již

předem věděl, kolik za rýži příští rok zaplatí. Jejich dohoda pak byla zpečetěna smlouvou, která se

dnes nazývá futures kontrakt. S touto smlouvou pak mohl jít pěstitel do první banky a na základě

ní, jakožto jistiny, získat půjčku k financování vypěstování rýže.

Postupem času se však začalo ukazovat, že ne vždy je tento způsob uzavírání futures

obchodů pro obě strany skutečně výhodný: mohlo se například stát, že ten rok, kdy farmář

pěstoval rýži pro předem stanoveného kupce, bylo rýže celkově velký nedostatek a tak cena rýže

prudce vylétla vzhůru. Náš farmář se pak pravděpodobně tloukl hlavou do stěny, neboť svou úrodu

byl povinen prodat za předem domluvenou cenu a to i přesto, že cena úrody měla v té době

několikanásobně vyšší hodnotu. Na druhou stranu, obchodník, který futures kontrakt s farmářem

uzavřel, si mohl mnout ruce, protože věděl, že za svou rýži zaplatí mnohem méně, než kolik je

momentální cena rýže na trhu (a tak bude moci prodat předem nasmlouvanou rýži s tučným

ziskem).

Netrvalo tedy dlouho a záhy někdo přišel s myšlenkou, že by bylo možné obchodovat se

samotnými futures kontrakty. Například, pokud by náš farmář věděl, že úroda bude letošní rok

špatná a cena rýže vyrazí nahoru, mohl by se svého kontraktu "zbavit", prodat ho s patřičným

8/24


ziskem jinému farmáři (který nutně potřeboval nějaký kontrakt kvůli půjčce od banky) a odprosit se

tak od svého závazku. Zrovna tak však mohl spekulovat i náš obchodník: pokud ten tušil, že bude

úroda špatná, mohl po celém Japonsku ve své předvídavost nasmlouvat obrovské množství

futures kontraktů, které v momentě, kdy cena rýže vylétla vzhůru, samozřejmě též nabyly na

hodnotě. Obchodník si tak mohl nechat pouze jeden kontrakt potřebný pro svou síť obchodů a

ostatní kontrakty s tučným ziskem prodat každému, kdo nutně potřeboval rýži (které zrovna bylo

nedostatek).

Postupem času se nakonec ukázalo, že futures kontrakty jsou skvělým způsobem rychlého

zbohatnutí. Futures kontrakty začali nakupovat i lidé, kteří neměli o pěstování rýže ani ponětí a ve

skutečnosti žádnou rýži nepotřebovali. Kontrakty však nakupovali v naději, že i další rok bude

špatná úroda a oni své levně nakoupené kontrakty budou moci prodat s patřičným ziskem. Pokud

však byla úroda naopak abnormálně bohatá a cena rýže se dostala na svá minima, zbavovali se

samozřejmě tito spekulanti svých futures kontraktů se ztrátou.

Dnes se futures kontrakty obchodují na mnoho komodit – samozřejmě jsou to nejrůznější

rostlinné a živočišné produkty, ale i kovy, úrokové míry, měny a další. Zrovna tak v dnešní době

využívají futures kontrakty nejenom farmáři a spekulanti, ale též velcí odběratelé, kteří se takto jistí

proti nenadálým cenám dané komodity v budoucnosti (tak zvaný hedging).

3.2. Spekulanti – kdo jak obchoduje

Spekulant je každý subjekt, který spekuluje na růst nebo pokles ceny určité komodity. Ať už

to jsou velké firmy, finanční fondy nebo individuální obchodníci. Každý chce na vývoji cen vydělat.

Každý to ovšem dělá nějak jinak, každý má svoji vlastní taktiku a systém. Obecně lze ale

spekulanty rozdělit na dvě hlavní skupiny a to podle toho jak nahlížejí a analyzují současný trend.

3.2.1.Fundamentální analýza

Fundamentální obchodníci se při svém rozhodování řídí nabídkou a poptávkou konkrétní

komodity. Sledují aktuální dění ve světě, při špatném počasí spekulují nad poklesem rody a

zvýšením ceny. Fundamentální obchodník se tak zaměřuje na několik málo komodit, jejichž studiu

věnuje celý svůj čas.

3.2.2.Technická analýza

Protože fundamentální analýza je velmi časově náročné a velmi složitá, většina malých

obchodníků se zaměřuje právě na technickou analýzu. Technická analýza se zaměřuje hlavně na

9/24


studii grafů, různých formací, indikátorů a matematických vzorců, které pomáhají lépe předpovědět

příští průběh trendu. Techničtí obchodníci většinou nemusejí znát podrobnosti dané komodity,

jediné co jim stačí vidět je graf, který ukazuje aktuální vývoj ceny.

4. Informace a jejich role v investiční analýze a rozhodování (3)

4.1. Prvky potřebné pro analýzu a rozhodování

V procesu rozhodování a analýzy jsou pro jakýkoliv rozbor, a následné rozhodnutí nutné dva

základní prvky. Funkční kriteriální systém, protože určení kritérií je základní postup při jakémkoliv

rozhodování a data a z nich získané informace, které přiblíží určité aspekty hodnoceného objektu,

jako je například dostupnost, aktuálnost, cenová adekvátnost, relevance a správnost.

Kriteriální systém

Existují tři základní kritéria, na jejichž základě investor staví konečné rozhodnutí.

Výnos

Riziko

Likvidita

4.1.1.Výnos

Protože je nejznámějším kritériem při investičním rozhodování, bývá mylně považován za

kritérium jediné. Je to souhrn všech příjmů, které investorovi z investice plynou. Na měření výnosů

jsou používány různé druhy dat a informací a podle toho se výnosy také dělí.

Výnos ex-post (historický)

o je určován s pomocí historických dat a informací

o lze jej rozdělit na dvě části:

Důchod plynoucí z instrumentu (pravidelné platby, např. dividendy)

Kapitálový zisk (rozdíl mezi kupní a prodejní cenou)

10/24


Výnos ex-ante (očekávaný)

o používané informace se zakládají na odhadech a prognózách

o je určitá pravděpodobnost, že předpokládané jevy nastanou, proto se pro výpočty používají

statistické metody založené na počtu možností, které mohou nastat

4.1.2.Riziko

Riziko je chápáno jako určitý stupeň nejistoty. Určuje nebezpečí toho, že se skutečný výnos bude lišit

od předpokládaného. Pro jeho měření jsou používány dva přístupy.

Subjektivní přístup (opírá se o mínění expertů)

Objektivní přístup (zakládá se na statistických výpočtech)

Také riziko je měřeno ex-post a ex ante a ze vstupních informací zjišťujeme rozptyl a směrodatnou

odchylku, čímž dostaneme hodnotu celkového rizika. To se skládá ze dvou rozdílných druhů rizik, které se

liší podstatou a zdroji vzniku. Jsou to:

Systematické (tržní) riziko

o pro jeho vyjádření se používá veličina Beta faktor, která vyjadřuje, jak citlivě výnosová míra

reaguje na tržní situaci

o Beta faktor se neustále mění a proto je jednou z nejsledovanějších veličin v rámci

burzovních informací.

o Když vynásobíme procentní změny výnosové míry a Beta faktor, získáme změnu výnosové

míry dané akcie vyjádřenou v procentech.

o Beta faktor může dosáhnout

Nesystematické (netržní) riziko

o je spojeno s jedním konkrétním instrumentem a emitentem

Zdroje systematického rizika

politické riziko – reaguje na změny v politickém dění

ekonomické riziko – působí na tržby firem

riziko pohybu devizových kurzů – ovlivňuje devizové výnosy při mezinárodním investování

11/24


riziko nelikvidity

riziko pohybu úrokových měr

riziko inflace

riziko událostí – přírodní katastrofy a podobně

Zdroje nesystematického rizika

podnikatelské riziko

finanční riziko – riziko bankrotu či nesplácení

riziko nelikvidity

riziko managementu

riziko konverze

riziko předčasného odkupu

4.1.3.Likvidita

Likvidita bývá při investičním rozhodování často opomíjená. Je chápána jako možnost rychlé

přeměny aktiva na hotovost, nebo aktivum blízké hotovosti. Investici považujeme za likvidní, pokud

ji lze během několika málo dní prodat bez toho, že by se snížila její cena.

Aktiva se dají seřadit podle tzv. stupnice likvidity, která vyjadřuje, jak snadno lze dané

aktivum převést na hotovost. Nejlépe likvidní složka aktiv je hotovost, pak následují běžné účty,

různé termínované účty a cenné papíry a nejhůře likvidní jsou zásoby.

Likviditu trhu posuzujeme především podle šířky trhu a dostatečného počtu subjektů,

zapojených do tržního mechanismu a zajišťujících nabídku a poptávku. Pokud jsou tyto podmínky

splněny, není zde takové riziko dramatických výkyvů kursů. Také by měl fungovat systém,

zajišťující okamžitý příjem a zpracování nových neočekávaných informací. Likvidní trh by měl být

celkově chráněn před nelegálními obchody a subjekty obchodující na takovém trhu by měli mít

plný a rovný přístup k informacím.

4.2. Informační management a informační systémy

S nárůstem využití výpočetní techniky při burzovních obchodech a změnou celkového

chápání informační společnosti vzrostla i potřeba informací. Informace, pokud jsou spolehlivé,

mohou výrazně pomoci při komunikaci, ale také při rozhodování.

12/24


Informace bává obecně označována za zprávu, která eliminuje nebo úplně ruší nevědomost

o daném jevu. Je to tedy něco nehmotného, pro člověka však velmi důležitého a užitečného. Lidé

informace využívají dennodenně, a to jak při běžných rutinních, tak i při náročnějších rozhodnutích.

Subjekty, využívající informace, se z hlediska určité organizace dělí na externí a interní. Získávání

informací vyžaduje jisté investice a to jak z hlediska času, tak peněz, proto se subjekty, aby

předešly zbytečným výdajům, snaží získat jen nezbytné a úplné informace. Informace se postupně

staly stejně významným faktorem jako například materiál, vybavení, finanční zdroje, zaměstnanci

nebo čas. Proto subjekty využívají určité systémy, určené ke zpracování a řazení informací, čímž

vzniká nový obor – informační management.

4.3. Druhy informací

Informace můžeme řadit podle určitých aspektů, hlavně podle:

okamžiku nebo četnosti potřeby informací

stupně požadovaného formátu

jejich zdrojů

metod komunikace

rozsahu jejich měřitelnosti (kvantifikace)

Načasování a přesnost informací

Některé informace subjekty potřebují získávat v pravidelných intervalech. Mezi informace

toho druhu můžeme řadit například i informace o cenách akcií. Takové informace jsou brzy

zastaralé a rychle ztrácejí svou hodnotu a proto je nutné je získávat opakovaně a pravidelně.

Některé informace potřebujeme neustále aktualizovat, u jiných naopak stačí, když je získáme jen

čas od času. Informace se mohou vztahovat k minulosti, přítomnosti i budoucnosti, informace

z minulosti ovšem bývají přesnější a spolehlivější a také snadněji získatelné než prognózy a

odhady budoucnosti.

Formálnosti informací

Většina informací, používaných v běžném životě, mají neformální charakter. Takové

informace zpravidla nikdo nezaznamenává, nedají se získávat pravidelně a bývají výsledkem spíše

názorů jednotlivců, než odrazem skutečného stavu. Přesto však mohou být při rozhodování velmi

užitečné.

13/24


Formální informace naopak jsou zaznamenávány a jsou součástí určitého systému. Formální

i neformální informace se navzájem doplňují.

Informační zdroje

Dělíme je na externí a interní. Interní jsou produkovány vnitřními systémy jednotlivých

organizací. Jde zpravidla o informace nutné pro každodenní rozhodování.

Externí informace přicházejí z vnějších zdrojů a slouží při rozhodování ve výjimečných

situacích. Nezanedbatelnou součást takových zdrojů v současnosti tvoří internet.

4.3.1.Přenos informací

Při rozhodování o vhodném prostředku pro přenos informací bereme v úvahu různé faktory:

náklady spojené s přenosem informací

požadovaná rychlost přenosu informací

požadovaná spolehlivost přenosu informací

důvěrnosti informací, potřeba utajení

charakter příjemce informací (zda se jedná o interní nebo externí přenos)

rozsah přenosu

míra potřeby zpětné vazby od příjemce informací

4.3.2.Kvantita a kvalita informací

Kvantitu informací vyjadřujeme pomocí určitých číselných údajů, kdy hodnoty vyjadřují

například peníze, četnost výskytu a podobně. Kvalitu informací naopak v číslech vyjádřit

nemůžeme. Bývají totiž často ovlivněny názory a pocity různých subjektů. Při rozhodování jsou ale

nutné oba druhy informací.

4.4. Vlastnosti informací

Pro posouzení užitečnosti a využitelnosti informace je důležité, znát její kvalitu. Pokud jsme

informace obdrželi se zpožděním či ve zkreslené podobně, může být ohrožena jejich spolehlivost a

efektivní využití. Mezi nejdůležitější vlastnosti patří:

relevance – smysl informace by měl být shodný s charakterem využití informace

správnost – informace by měla být přesná, pravdivá a spolehlivá

14/24


včasnost – informaci je nutné získat v čase, kdy je jí potřeba

aktuálnost – informace by měla zobrazovat co nejaktuálnější stav

úplnost – informace je nutné získat v kompletní podobě

přiměřenost – snadné využití je podmíněno přiměřenou podrobností

nákladová přiměřenost – subjekty využívající informace porovnávají náklady na získání informace s celkovým užitkem z dané informace

15/24

1. Prvotní data

6. Revize dat

5. Analýza ainterpretace

4. Prezentace informací

3. Informace

2. Zpracovánídat

Model informačního procesu


4.5. Shromažďování informací

Spolehlivost informací ovlivňuje také způsob, jakým jsou shromažďovány. V informačním

procesu musíme rozlišovat mezi informacemi a daty. Data jsou základním kamenem v celém

procesu získávání informací. Můžeme je zlískat v různých podobách, ať už jako čísla, hodnoty,

skutečnosti nebo subjektivní mínění. Jejich úspěšné a efektivní převedení na informace je

podmíněno účelným zpracováním základních dat.

T

a

t

o

přeměna je nedílnou součástí celého procesu týkajícího se informací, jejich získávání, zpracování

a využití. Výsledné poznatky a informace je nutné předat koncovým uživatelům, kteří je využijí.

Tento proces prezentování informací bývá označován jako komunikace. Mezi další významné

etapy v procesu získávání informací patří analýza a interpretace informací.

16/24

Obrázek 1 – Model informačního procesu


4.6. Ochrana dat

Ochrana dat, mající za úkol ochránit jednotlivce i organizace před jejich zneužitím je

ošetřena v zákonech. Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) popsala tuto ochranu jako

soubor určitých technických, administrativních a fyzických opatření zajišťující zabránění

úmyslnému i náhodnému odhalení, modifikaci nebo zničení dat. Používání informačních systémů

časem vedlo k určení principů, které jsou doporučovány všem uživatelům dat a informačních

systémů jako takových.

1. Data by měla být shromažďována a zpracovávána v souladu se zákony.

2. Data by měla být uchovávána pouze pro jasně definované, státem povolené potřeby.

3. Data by měla být poskytována pouze oprávněným uživatelům.

4. Data by měla být shromažďována, uchovávána a zpracovávána v souladu s jejich potřebami.

5. Data by měla být poskytována v dostatečně spolehlivé a aktuální podobě.

6. Data by neměla být uchovávána déle, než je nezbytně nutné pro jejich potenciální potřebu.

7. Data by měla být poskytována včasně a za odpovídající cenu a uživatel by měl být neprodleně upozorňován na jejich změny.

8. Data by měla být uchovávána tím způsobem, který zabraňuje jejich zneužití, modifikaci či poškození.

4.7. Vytvoření informací za pomoci sběru a zpracování dat

Data lze zaznamenávat uchovávat dvěma způsoby, a to manuálně nebo počítačově.

Manuální technika zahrnující například kartotéky či adresáře je v dnešní době rozmachu

počítačových systémů již mírně zastaralá, stále se však v praxi využívá.

4.7.1.Elektronické systémy pro zpracování dat

S vývojem počítačů se stále zvyšuje kapacita i rychlost zpracování dat. Mezi nejvyužívanější

typy počítačů v současné době patří osobní počítače (PC) a s nimi také přenosné druhy počítačů

(notebooky či laptopy). V počítačích rozlišujeme dva typy vybavení, a to hardware, který je tvořen

fyzickým vybavením počítače a software, který zahrnuje veškeré programové vybavení počítače.

Moderní počítače při zpracování dat využívají určité systémy souborů, které můžeme podle

jejich funkcí rozdělit na:

17/24


Hlavní soubory obsahující výsledky zpracovávání dat

Aktualizační soubory sloužící pro revizi, případně vytváření jiných souborů

Referenční soubory obsahující, které obsahují fixní údaje sloužící k aktualizaci souborů

Programové soubory obsahující instrukce, podle kterých počítač provádí dané operace

4.7.2.Vstupní a výstupní zařízení počítače

Vstupní zařízení slouží pro vstup dat do počítače a používá několik druhů fyzického zařízení,

jako je klávesnice, myš, snímače kódů, znaků a dokumentů či magnetické karty.

Výstupní zařízení slouží k předání výsledků zpracování dat a informací zpět uživateli. K tomu

slouží v burzovních obchodech především tisk, dále pak obrazovky a datová média (CD, diskety,

flash disky atd.)

Pro uchovávání dat se využívají především pevné disky, CD a další datová média.

4.7.3.Druhy software

V důsledku různých požadavků různých uživatelů se vyvinulo široké spektrum úzce

zaměřeného softwaru. Software bývá nejčastěji prodáván v podobě jistého balíčku programových

produktů. Rozlišujeme několik základních druhů takových programů.

Textový procesor sloužící k vytváření a úpravám textu

Kalkulační tabulky určené především pro výpočty

Databáze sloužící k třídění a účelnému strukturování dat, které umožní tato data rychle a efektivně získávat a pracovat s nimi

Grafické editory pomáhající při grafické úpravě různých zpráv a sdělení a při prezentacích

Stolní typografie obsahující kombinaci textových a grafických programů, sloužící především při tvorbě letáků, plakátů a jiných reklamních produktů

Existují také programy pro určité jasně formulované potřeby, které označujeme jako

aplikační software. Mezi takový software patří i speciální programy vytvořené pro zpracování

burzovních informací.

18/24


4.8. Typy informačních systémů

Za informační systém můžeme označit jakýkoliv systém, který poskytuje jakékoliv informace.

Nejčastěji ho však spojujeme se systémem elektronickým. Rozlišujeme několik základních typů

informačních systémů.

Transakční systémy využívané při finančních a kalkulačních transakcí, ale také při tvorbě bilancí a rozpočtů

Zpravodajské systémy využívající transakční systémy pro tvorbu zpráv a přehledů

Systémy pro podporu rozhodování v podobě kalkulačních tabulek, které nabízejí několik možných řešení daného problému

Řídící informační systémy, které podporují veškeré informační systémy (externí i interní) a jsou schopny řešit i složité problémy

Externí systémy schopné v některých oblastech nahradit lidské znalosti a zkušenosti

Projektové systémy využívané především projektanty, konstruktéry a architekty

4.8.1.Komunikační systémy

Komunikační systémy vznikly jako důsledek potřeby subjektů rychle se dostat k informacím.

Rychlý technický rozvoj umožňuje jejich neustálé zdokonalování. V procesu burzovních obchodů

subjekty nejčastěji využívají:

terminály (počítačové jednotky, které komunikují s hlavním počítačem a poskytují uživateli možnost vkládání a získávání určitých dat)

elektronická výměna dat (výměna dat mezi uživateli navzájem)

sítě propojující jednotlivé počítače a zvyšující tak jejich možné využití při výměně, získávání a zpracovávání dat

poštovní systémy (e-mail) zajišťující elektronickou korespondenci mezi uživateli

telekonferenční systémy umožňující uživatelům komunikaci pomocí přenosu zvuku a obrazu

4.9. AOS (Automatické obchodní systémy) (4)

Obchodování s Futures kontrakty se stává čím dál více populárnější jak ve světě tak i u nás.

Čím dál více investorů je lákáno vidinou velkých zisků za relativně krátkou dobu. Ale hodně lidí

v dnešní době zároveň nemá čas stále sledovat aktuální vývoj trhu nebo se učit fundamentální

nebo technickou analýzu. Jedním z řešení můžou být automatické obchodní systémy.

19/24


Většinou se jedná o počítačové programy založené na technické analýze, které na základě

dat z burzy určují, kdy nakoupit a kdy prodat. Obchodník nemusí žádným způsobem zasahovat do

strategie nebo zadávat pokyny. Uživatel má však možnost obchodování na svém účtu v reálném

čase monitorovat a systém kdykoliv ukončit. Z pohledu komfortu tak lze obchodní systém přirovnat

např. k podílovému fondu.

Automatické systémy obchodující na futures trzích patří mezi tzv. alternativní investice, tedy

investice do jiných instrumentů, než jsou akcie a dluhopisy. Tato forma investování je žádanou

především díky orientaci na absolutní výnos. Obchodní systémy nejsou závislé na aktuálním vývoji

trhu, jako například u akcií, protože mohou vydělávat v jakékoliv fázi hospodářského cyklu. Navíc

mohou sledovat vývoj řady navzájem nekorelovaných aktiv, což jim umožňuje účinně diverzifikovat

rizika.

4.10. Strategy Runner (4)

Strategy Runner je obchodní software určený pro on-line obchodování s futures kontrakty.

Prostřednictvím této platformy má investor přístup na moderní elektronické trhy. Systém nabízí

vysoký komfort obchodování spolu s řadou pokročilých funkcí.

Prostřednictvím programu Strategy Runner je možné obchodovat na všech amerických a

evropských elektronických burzách. Investoři, kteří používají platformu Strategy Runner, mají k

dispozici reálné kurzy na všechny CME E-mini kontrakty na akciové indexy, futures a jiné. Tyto

kurzy jsou v reálném čase (aktuální) a živé (samy se obnovují). Součástí systému Strategy Runner

20/24

Obrázek 2 - Strategy runner


jsou reálné, živé grafy na všechny obchodované kontrakty. V platformě Strategy Runner má

investor přístup ke kompletní intradenní historii všech obchodovaných kontraktů. Systém také

nabízí unikátní možnost obchodování z grafu, tzv. visual trading. S touto funkcí vidí investor

realizované obchody nebo zadané pokyny přímo v grafu. Může si také zadat pokyn (stop, limit)

pouhým kliknutím na příslušnou hodnotu v grafu.

21/24


5. Zdroje

www.wikipedia.cz

www.finance.cz

www.financnik.cz

www.systemtrading.cz

www.computerworld.cz

www.aktualne.cz

www.bussinesworld.cz

Beneš, Václav; Musílek, Petr - Burzy a burzovní obchody; Informatorium (1991)

6. Bibliografie

1. Pícka, Jan. www.computerworld.cz. [Online] 1999.

2. www.financnik.cz. http://www.financnik.cz/serial/komoditni-manual-zdarma.html. [Online] 2008.

3. Špynař, Petr. Burza a burzovni informace.

4. www.systemtrading.cz. http://www.systemtrading.cz/. [Online] 2008.

5. finance.cz. www.finance.cz. [Online]

7. Seznam schémat

Obrázek 1 – Model informačního procesu............................................................................................16

Obrázek 2 - Strategy runner.................................................................................................................21

22/24

http://sd.ruk.cuni.cz/tinweb/cnbanka/k6?ST=03&SID=000840235B&L=00&KOD=04&PZ=10&JAK=L&KDE=018&RET=Informatorium

http://www.bussinesworld.cz/

http://www.aktualne.cz/

http://www.computerworld.cz/

http://www.systemtrading.cz/

http://www.financnik.cz/

http://www.finance.cz/

http://www.wikipedia.cz/


8. Obsah

1. Burzovní systém........................................................................................................................... 2

1.1. Burzovní trh........................................................................................................................... 2

2.1. Členění burzovních trhů........................................................................................................2

3.1. Mimoburzovní obchodování..................................................................................................3

4.1. Burzovní obchodní systémy..................................................................................................3

2. Pražská burza............................................................................................................................... 4

1.2. Vývoj a postavení Pražské burzy..........................................................................................4

2.2. Informatizace BCPP..............................................................................................................5

3.2. Informatizace světových burz................................................................................................6

4.2. Systém NASDAQ.................................................................................................................. 6

5.2. Systém CATS........................................................................................................................ 7

3. Komodity (1).................................................................................................................................. 7

1.3. Historie komodit....................................................................................................................8

2.3. Spekulanti – kdo jak obchoduje...........................................................................................10

4. Informace a jejich role v investiční analýze a rozhodování (2)....................................................11

1.4. Prvky potřebné pro analýzu a rozhodování.........................................................................11

2.4. Informační management a informační systémy...................................................................13

3.4. Druhy informací...................................................................................................................14

4.4. Vlastnosti informací.............................................................................................................15

5.4. Shromažďování informací...................................................................................................16

6.4. Ochrana dat........................................................................................................................ 17

7.4. Vytvoření informací za pomoci sběru a zpracování dat.......................................................17

8.4. Typy informačních systémů.................................................................................................19

9.4. AOS (Automatické obchodní systémy) (3)..........................................................................20

10.4. Strategy Runner (3).............................................................................................................20

5. Zdroje.......................................................................................................................................... 22

23/24


6. Bibliografie.................................................................................................................................. 22

7. Seznam schémat........................................................................................................................ 22

8. Obsah......................................................................................................................................... 23

24/24

Documents

IS systémy pro vypořádání burzovních obchodů - finální verze