Jazyková kultura u Jana Amose Komenského

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Jazyková kultura u Jana Amose KomenskéhoAuthor(s): MARTIN STEINERSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 120, No. 3/4 (1997), pp. 290-299Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466959 .

Accessed: 15/06/2014 11:17

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.31 on Sun, 15 Jun 2014 11:17:53 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466959?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Listy filologické CXX, 1997, 3-4, pp. 290-299

Jazyková kultura u Ja na Amose Komenského

MARTIN STEINER (Praha)

PhDr. Daně Martínkové к sedmdesátinám

Je všeobecně známo, že jazyk zaujímá v myslitelském odkazu J. A. Ko menského jedno z klíčových postavení. Ve svých úvahách spojuje Ko

menský obvykle do základní trojice lidských schopností myšlení, konání a řeč: ratio, operatio, oratio, jinde mens, manus, lingva, případně sapere,

agere, loqui (a další obměny). Poslední z uvedených triád pak dává svými počátečními písmeny slovo sal, tedy jak sám Komenský praví sůl moudrosti

(illud sapientiae SAL), zřejmě s narážkou na biblickou sůl země (Matouš 5,13).' V tomto spojení pak jazyk prochází úvahami didaktickými, právě tak

jako později projekty univerzální nápravy lidských věcí. V tomto spojení promýšlí Komenský i možnosti kultivace jazyka, a to opět jak v souvislos

tech didaktických, tak v návrzích všenápravných.

Problémy jazykové kultury, ci mozna spise kultury, kultivace jazyka, se

Komenský obírá především na několika místech svého proslulého teoretic

kého spisu Novissima lingvarum methodus (dále jen Methodus). Přímo ja zykové kultuře (lingvarum cultura) je věnována 5. kapitola, s určitým zúže ním na ni navazující kapitola 6., a pak ještě kapitola 20.2

' Srov. např. zlomek pracovního deníku Komenského Ex diario, in: Studia Co

meniana et historica (dále SCetH) 4, 1974, č. 8-9, příloha s. 79. Dále upozorňuji na

grafické znázornění této trojice (nadepsané Sapientiae trigonus) předeslané spisu Triertium catholicum (J. A. Comenii Opera omnia - Dílo J. A. Komenského (dále

DJAK), sv. 18, Praha, Academia 1974, s. 241). Různé slovní obměny celé trojice

najdeme např. v 1. kap. Novissima lingvarum methodus (DJAK 15/11, Praha, Acade

mia 1989, s. 108nn.). Srov. J. Přívratská, Grundziige der sprachlichen Konzeption von Jan Amos Komenský, in: Acta Comeniana 9 (XXXIII), Praha, Academia 1991, s. 132.

2 DJAK 15/11, s. 135nn., 148nn„ 279nn.

290



JAZYKOVA KULTURA U JANA AMOSE KOMENSKEHO

Methodus vznikala ve 40. letech 17. století, v době Komenského pobytu v Elblongu, to znamená vlastně v téže době jako vrcholné všenápravné dílo

De rerum humanarum emendcitione consultatio catholica. Jak známo, pilí řem nápravných snah Komenského je chiliastická představa tisíciletého Kristova království na konci světových dějin a přesvědčení, že člověk má

svou nápravnou činností к přípravě onoho blaženého posledního tisíciletí

přispět. Lidské věci se tedy mají přivádět к dokonalosti, jakou vyžaduje ono očekávané Kristovo království na zemi, a to jak Božím, tak vstřícným lid

ským působením. Tomuto přesvědčení odpovídá hned v 1. kapitole Metho

dus Komenského tvrzení, že jazyk (spolu s myslí a rukou) byl člověku Bo hem svěřen jako dar, který má člověk dále zdokonalovat a pěstovat, kultivo

vat (humcinae ... commissa prudentiae, lit ea sibi excolat ac perficiat ipse

homo).3

Proces kultivace jazyka znamená úsilí o jeho čistotu, ozdobnost a vytří benost (depurando ... ornando et ad elegantiam concinnando).4 Kultivova

ný jazyk (culta lingva) je pak ten, který je schopen vyjádřit podle potřeby všechny věci, a nadto jednak působit příjemný pocit svým bohatstvím a roz

manitostí, jednak si získávat oblibu poučeně napsanými knihami (copia et varietate animos oblectare librisque dočte scriptis sui amorem allicere).5

Čeho se jazyková kultura týká. Dokonalý jazyk (lingva perfecta) musí

podle Komenského splňovat tři požadavky: 1) mít úplný soubor pojmenování věcí (nomenclatura rerum plena)·,

2) zaručit úplnou shodu o významu slov (consensus de vocum significatu

plenus)\ 3) mít úplná pravidla pro správnou stavbu řeči (sermonis struendi leges ple

nae).

Soubor pojmenování věcí je úplný tehdy, má-li v něm svůj vlastní název

všechno, co existuje a nějakým způsobem se liší od ostatních věcí - nic by

tedy nemělo zůstat nepojmenováno, nic by ovšem také nemělo mít více ná

zvů a jeden název by neměl patřit více věcem. Úplná shoda o významu slov

znamená, že všichni uživatelé daného jazyka rozumějí každému slovu stej ně. Úplnými pravidly pro správnou stavbu řeči se rozumějí gramatická pra vidla pro veškerá při řeči potřebná spojení.6

To jsou tedy pro Komenského tři základní požadavky (fundamentalia requisita) kladené na dokonalý jazyk a současně i jeho tři bytostné součásti

(cessentialia lingvae). Z nich pak Komenský vyvozuje, v čem bude spočívat skutečná jazyková kultura:

3 Methodus i, 16; ibid., s. 109. 4 Ibid. V, 2, s. 135. 5 Ibid. 6 Methodus II, 15; ibid., s. 113n. Srov. J. Přívratská, op. cit., s. 136.

291



MARTIN STEINER

- je třeba stanovit tolik slov, kolik jich postačí к příhodnému vyjádření všech věcí (rébus omnibus pulchre exprimendis)

- je třeba zařídit, aby témuž slovu nebo slovnímu spojení (vocem aut phra

sin) nerozuměl každý jinak -

je třeba pevně stanovit zákony a pravidla pro sestavování řeči, promluvy

(construendi sermonis leges normaeque). Odtud vyplývá, že kultivace jazyka vyžaduje tři nástroje: - soubor pojmenování věcí neboli přehledný soupis veškerenstva (tabulatu

ra universi), sestavený z vhodných slov -

úplný seznam slov a slovních spojení (index verborum et phrasium ple

nus), čili slovník -

spolehlivou nauku o tvorbě řeči, promluvy (sermonis faciendi artificium

certum), čili gramatiku. Za základ tu Komenský považuje přesně vypracovaný soubor pojmeno

vání věcí. Zdůvodňuje to odkazem na biblickou knihu Genesis (2,19), podle níž Adam na Hospodinův příkaz dával jména ostatním stvořením. V tomto

aktu, spojeném s přímým nazíráním věcí (v daném případě živočichů), spat řuje Komenský první kultivaci jazyka, již je třeba dále napodobovat. Samy věci mají tedy být vodítkem při procesu utváření všech jazyků. Slova jsou Komenskému jakýmisi slupkami či oděvem věcí, proto jakákoli péče o ja zyk bez spojitosti s věcmi, s jejich poznáváním (pojí se tu tedy lingva a mens) je zbytečná, ba škodlivá.

Přísný požadavek paralelismu slov a věcí má učinit z požadovaného sou

boru pojmenování jakýsi úvod (introductorium) jak do filozofie, tak do filo logie, neboť bude kromě přehledu pojmenování také souhrnným obrazem

světa. Jazykům pak umožní zbavit se obtíží s anonymit (s absencí pojmeno vání pro některou z věcí), jež věci vlastně utajuje, s homonymií, jež věci za

temňuje a z posluchačů dělá hadače (sensuum divinatores), a se synonymií,

jež věci směšuje a případně i vede к dojmu, že jsou-li slova různá, musí také

přináležet různým věcem. Z uvedeného je už jistě zřejmo, že tyto požadav ky se Komenský pokusil sám splnit svou slavnou učebnicí Janua lingvarum reserata.1

Slovník, druhý z nástrojů kultivace jazyka, by měl zahrnout veškeré bo hatství slov, slovních spojení a úsloví (vocum, phrasium, adagiorum). Slov ník je protějškem souboru pojmenování věcí, vede uživatele naopak od slov к věcem. Slovníky, pokladnice jazyků, by měly být vypracovány pro všech ny národní jazyky, aby se všichni lidé mohli učit svým jazykům od základů.

7 Její první verze (podle textu zařazeného autorem do amsterodamského souboru

Opera didactica omnia z r. 1657, díl I) je vydána v DJAK 15/1, Praha, Academia

1986, s. 261nn.

292



JAZYKOYA KULTURA U JANA AMOSE KOMENSKEHO

Měly by obsahovat všechna slova pnslusneho jazyka v co nejprehlednejsím

uspořádání a s co nejpřesnějším výkladem jejich smyslu. Rychlému vyhle dávání vyhovuje abecední řazení, avšak vedle něj doporučuje Komenský

odlišovat slova domácí od přejatých (domi nata ... a peregrinis), běžně uží vaná od méně obvyklých (usitata ab inusitatis), základní od odvozených

(primitiva ab ortis) a jednoduchá od složených (simplicia a compositis). Ve slovníku nesmí zůstat opomenuta slovní spojení, neboť právě ve fra

zeologii se projevuje bohatství, vytříbenost, ale také obtížnost, složitost (co pia, elegantia, difficultas) jazyka. Ve slovních spojeních vidí Komenský ja zykové drahokamy, jež dodávají jazyku individuální a ozvláštňující rysy.

Třetím nástrojem je gramatika. Tu požaduje Komenský úplnou, přesnou a snadnou, aby umožňovala bez obtíží zvládat postupně všechna pravidla,

celou nauku o jazykové skladbě. Uvedené požadavky nám dnes znějí samozřejmě, za zcela samozřejmé je

však nemohl považovat Komenský. Když se totiž ohlíží do minulosti, zjiš ťuje, že ani jeden z požadovaných nástrojů jazykové kultury nebyl zatím ni kde přiveden к té dokonalosti, jakou si on představoval. Nepopírá sice, že

nebylo v tomto směru vykonáno málo, uznává např. zásluhy Plinia Staršího,

pokud jde o vytváření souboru pojmenování věcí; pokud jde o slovníky, postrádá především slovníky národních jazyků; konstatuje, že řečtí a římští

gramatikové vykonali pro kulturu svých jazyků velmi mnoho. Nicméně je třeba všechno doplnit, zpřesnit a usnadnit. Jak už bylo zmíněno, Komenský se sám o to pokusil. Už jmenovaná učebnice Janua lingvarum reserata mu

byla základem pro zpracování soustavy učebnic pro trojtřídní latinskou ško

lu. Knižně vyšla tato soustava v 50. letech 17. stol. v uherském Sárospataku

pod názvem Eruditionis scholasticae pars 1 - Vestibulum, pars II - Janua,

pars III - Atrium} Každá z těchto tří částí má svůj učební text (nomenclatu

ra rerum), slovník a gramatiku, přizpůsobené vždy svému stupni. V tom se

spojují požadavky na jazykovou kulturu s potřebami didaktickými, s meto dou jazykové výuky.

Skoro jenom jako mimochodem se Komenský zmiňuje o tom, co přesa huje strohou komunikační nutnost a co vychází vstříc sklonům hledat i v ja

zyce krásu. Třebaže klade prostředky jazykové vytříbenosti (elegantiarum omnis generis apparatus) na nejvyšší stupeň kultivace jazyka, spokojuje se

připomenutím, že jde o přenášení významu v tropech a úslovích (rerum transnominationes per tropos et adagia), a uzavírá konstatováním, že čím

více jich který jazyk má, tím je právem považován za kultivovanější.9

8 Celá tato soustava byla autorem zařazena do 3. dílu Opera didactica omnia

(s výjimkou atriálního slovníku, který byl pro to příliš rozsáhlý). 9 Methodus V, 42; DJAK 15/11, s. 146.

293



MARTIN STEINER

V Methodus najdeme řadu postřehů o rozdílnosti jazyků, přičemž někte ré souvisejí i s úvahami o jazykové kultuře. V těchto souvislostech Komen

ský navrhuje věnovat se přednostně kultivaci jednoho jazyka. Uvádí pro to tři důvody: budou-li mnozí společně věnovat svou péči jednomu jazyku, zušlechtí jej dokonaleji; tento jazyk pak bude moci sloužit jako vzor pro kultivaci dalších jazyků; konečně bude s větší ochotou přijímán jakožto vše

obecný jazyk, univerzální prostředek pro tlumočení (interpres) mezi všemi

národy. Patrně nepřekvapí, že takovéto poslání mínil Komenský svěřit lati

ně - v jeho době byla ještě jazykem vědy, samozřejmým pojítkem křesťan ského světa.10

Kultivovat je vsak třeba i narodru jazyky. Opet - jak je u Komenskeho

obvyklé - ze tří důvodů: aby si každý vystačil sám, bez příměsi z cizích ja zyků; aby se všechny jazyky pevně ustálily a neodrazovaly se samy sobě; aby se stávala zjevnější Boží moudrost, rozlitá po všech věcech. Tady klade

Komenský důraz hlavně na to, aby do jazyka nepronikalo zbytečně mnoho

prostředků z jiného, obvykle nějakého vyspělejšího jazyka. Jazyk by se ne měl neustále měnit, aby se nebránilo dorozumění mezi vzdálenějšími gene racemi. Konečně protože Bůh vložil do každého jazyka různé možnosti vy tváření ozdob, může také každý jazyk něčím přispět к zušlechtění ostat

ních.11

Ale jak postupovat, chybi-h v jazyce pro nějakou vec pojmenovaní? Ko

menský nabízí tři cesty: buď vzít známé slovo označující nějakou podobnou

věc, a pak jej užívat i pro ono chybějící pojmenování; nebo podržet slovo z cizího jazyka, pokud už se užíváním osvědčilo; nebo vytvořit slovo nové, zvlášť přizpůsobené příslušnému významu. Za nejvýhodnější považuje Ko

menský třetí z uvedených cest, obzvláště může-li jazyk tvořit slova odvozo

váním a skládáním.12

Pote, co vyložil své představy o jazykové kultuře, konstatuje Komenský, že je stěží bude možno uplatnit na všechny jazyky. Zejména národy postrá dající vzdělání se musí dříve věnovat zkoumání věcí, a pak teprve mohou

přistoupit ke kultivaci svého jazyka. Ale ani o našich (jak říká Komenský) jazycích nelze říci, že jsou sdostatek kultivovány. Sotva má některý v úplno sti popsány všechny věci, všechny trpí nejasnostmi ve významech slov, gra matikové se utápějí ve sporech a jazyk některých (opět nevzdělaných) národů se vzpírá pravidlům, stejně jako samy příslušné národy kázni mírněj šího způsobu života. Je tedy v tomto ohledu stále oč se snažit.13

10 Ibid. VI, 3.11, s. 148n„ 151. 11 Ibid. XX, 1-4, s. 279n. 12 Ibid. XX, 14.15, s. 282n. 13 Ibid. V, 43-48, s. 146nn.

294




Jazyk, jak už bylo řečeno v úvodu, hraje významnou roli i v Komenské ho projektech univerzální nápravy lidských věcí. Výrazem toho je skuteč nost, že této roli věnoval celou pátou část De rerum humanarum emendatio

ne consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských), nazva

nou Panglottia. I zde má samozřejmě své místo jazyková kultura. Oproti Methodus tu není řečeno mnoho nového. I v Panglottii vychází Komenský od představy dokonalého jazyka (lingva perfecta),u který je tu ovšem zatím

pouze vzdáleným cílem. Proto Komenský hovoří o vzdělaném jazyce (lin

gva erudita). Opakuje požadavky, kladené na dokonalý jazyk v Methodus (soubor pojmenování, slovník, gramatika). Pokud některý jazyk tyto poža davky splní, bude možno jej nazvat bohatým, krásným a vytříbeným (lingva dives, pulchra, polita).15

S jazykovou kulturou vsak úzce souvisí nova trojice terminu, s nimiž tu

Komenský pracuje: pantoglottia, polyglottia, monoglottia. Jde tu o modifi kované pojetí nástrojů jazykové kultury, pokud jde o rozsah jejího uplatnění na jednotlivé jazyky.16 Zde je vše podřízeno cílům univerzální nápravy.

Pantoglottia je tedy kultivace všech užívaných jazyků, a to do takové míry, aby bylo možno do nich přeložit všechny pampaedické knihy.17 Přistupuje tu ve shodě se zaměřením celé Obecné porady rozměr univerzality, hovoří

se tu tedy o univerzální jazykové kultuře (universalis lingvarum cultura),{i

jež je protějškem univerzální kultury duchovních schopností, vloh (univer salis ingeniorum cultura).19 Je však velmi nepravděpodobné, že by se mo

hlo podařit dovést к dokonalosti všechny jazyky. Schůdnější by tedy měla

být polyglottia,10 prosazení omezeného počtu vyspělých jazyků za obecně

dorozumívací prostředky. Konečně monoglottia je zavedení jednoho jazyka

pro lidstvo sjednocené univerzální nápravou; měl by to ovšem být jazyk

snadnější, příjemnější a dokonalejší (facilior, svavior, perfectior)21 než

všechny dosud užívané, a takový je třeba teprve vytvořit. V tom je znatelný

posun oproti Methodus, kde tímto jediným všeobecným komunikačním po

jítkem měla ještě být latina.

14 Panglottia III, 14, in: De rerum humanarum emendatione consultatio catholi

ca, Praha, Academia 1966, sv. II, sloupec 262. 15 Ibid. III, 5. 16

Kapitoly IV-VI; ibid., sloup. 263nn. 17 Nastíněné v Pampaedii, VIII.-XIV. kapitola, od Školy zrození po Školu stáří;

ibid., sloup. 114nn. (Schola geniturae, Schola infantiae, Schola pueritiae, Schola

adolescentiae, Schola juventutis, Schola virilitatis, Schola senii). 18

Panglottia IV, 3; ibid., sloup. 263. 19 Ibid. IV, 6, sloup. 264n. 20 S termínem polyglottia pracuje Komenský i v Methodus, v. кар. XXI, DJAK

15/11, s. 2S5nn. 21

Panglottia VI, 16, sloup. 281.

295



MARTIN STEINER

Kultivace jazyka je Komenskému procesem,22 který by měl odpomoci

neblahým následkům Božího trestu po stavbě babylonské věže, tedy onomu

biblickému zmatení jazyků. V rámci všenápravných projektů je pak jaksi povýšena na spolupráci se Stvořitelem při zdokonalování všeho stvoření; tak

chápe Komenský celou svou nápravu lidských věcí, jakožto návrat lidstva к původnímu dokonalému stavu před Adamovým pádem, návrat chystaný v součinnosti s Kristem na prahu jeho tisícileté vlády nad světem.23

Komenskému jde především o úroveň komunikace, o její usnadnění, tře baže tak docela nepomíjí ani oblast estetického působení jazyka (jak bychom dnes řekli). Kultivací jazyka rozumí dosažení takových jeho vlastností a schopností, aby byl způsobilý vyjadřovat vše, co jeho pomocí člověk vy jádřit potřebuje. S důrazem na racionalizaci komunikace je pak spojeno to, že Komenský vztahuje jazykovou kulturu nejen na jazyky užívané, nýbrž

přechází až к návrhům, jak využít nástrojů jazykové kultury a znalostí o uží

vaných jazycích při vytváření dokonalého, ideálního jazyka nového. Ve srovnání s právě nastíněnou teorií není bez zajímavosti všimnout si

také Komenského praxe. Jan Amos Komenský patří beze sporu к význam

ným spisovatelům s ambicemi umělce slova. Česky i latinsky se vyjadřoval velmi kultivovaně a srozumitelně, osobitým stylem, který budí dojem leh

kosti a bezproblémové formulační zručnosti. Sám neváhal užívat veškerého

bohatství jazyka, kterým psal. Dokládá to jeho vztah к latině, jež byla v jeho době jazykem vzdělaného světa. Bylo mu naprosto samozřejmě vlastní celé

její bohatství vyjadřovacích prostředků, vyskytujících se od nejstarších do

chovaných textů až po jeho současnost (tzn. od 5. stol. před Kristem, což je

rozpětí asi 2100 let).24 Tento jeho přístup vzbuzoval odpor puristických za

stánců ciceronské latiny; na kritiku "barbarismů" v latině své Schola ludus

(divadelní zpracování učebnice Janua lingvarum reserata) reagoval Komen

ský spiskem Pro Latinitate Januae lingvarum suae illiusque Praxeos comi

cae apologiaP Kromě obhajoby konkrétních výrazů, jež mu byly vytýkány,

22 Srov. J. Přívratská, op. cit., s. 140. 23 V souvislosti s úvahami o univerzálním jazyce jakožto nej vhodnějším prostřed

ku komunikace na světové úrovni to Komenský vyjádřil velmi zřetelně ve Via lucis

XV, 2: sola communis lingva, qua nos intelligamus omneš, deest, sed поп defuit olim, in státu innocentiae (DJAK 14, Praha, Academia 1974, s. 338).

24 Na tuto skutečnost upozorňovala ve svých pracích o latině Komenského J. No

váková, např. Jazyk latinských spisů J. A. Komenského, in: SCetH 6, 1976, č. 13, s. 45. Naposledy M. Steiner, Komenského latina, in: SCetH 19, 1989, č. 38, s. 205.

25 Spisek je zařazen do 4. dílu Opera didactica omnia (Amsterdami 1657, sloup

ce 27-42). К otázce, kdo dal Komenskému podnět к tomuto polemickému vystoupe ní, v. M. Kyralová, Comenius' Apologie seiner eigenen Latinitat, in: Acta Come niana 2 (XXVI), 1970, s. 221nn.

2У6




zabývá se tu Komenský také obecnými úvahami, zejména o způsobech obo

hacování jazyka. V našich souvislostech tedy o souboru pojmenování věcí.

Pochopitelné, ze Komenský hledá oporu u autorit nejenom při obhajobě slov (doložených např. až u pozdně antických autorů, jako jsou Ammianus, Augustinus, Tertullianus, kteří byli Komenskému rovnocennou autoritou

vedle např. Plauta, Varrona a Cicerona), nýbrž i v teoretické rovině. Z auto

rů antických se dovolává názorů Horatiových, Quintilianových a Seneko vých,26 tedy autorů ne právě zanedbatelných, jež bylo těžko pokládat za málo

"latinské". V okruhu autorit humanistických nalézá podporu (mimo jiné) zejména v několika spisech Johanna Gerharda Vossia a Erasma Rotterdam ského, opět tedy u autorit významných.27

Bylo uz receno vyse, ze za nejvhodnejsi způsob doplnovaní jazyka o no

vá potřebná slova považoval Komenský jejich tvoření odvozováním a sklá

dáním. V souladu s tím pak také v Apologii volí způsob obhajoby některých výrazů, jež byly jeho latině vytýkány. Aby nebyla tvořena slova příslušné mu jazyku nevyhovující, je třeba postupovat při takovém tvoření podle ana

logických případů. Tak Komenský hájí např. tvoření deverbativních substan tiv typu perambulatio28 i od sloves, od nichž u klasických autorů doložena

nejsou, nebo adverbium flammanter,29 tvořené od participia flammans jako amanter od amans apod. Takovou analogii přenáší Komenský i do syntaxe: tak hájí proti výtce akuzativní vazbu labyrinthos oberrare30 poukazem na to,

že je možná u synonymních sloves obire a obambulare.31 Sám se hlásí

к vytvoření pouhých tří nových výrazů, což učinil právě proto, aby vyplnil

mezery v souboru pojmenování věcí.32

26 Z Horatia uvádí Komenský verše 52-53 a 55-59 z proslulé básně De arte poeti ca (Epistulae II, 3) na důkaz toho, že i antičtí autoři si hájili právo vytvářet nová slo va neboje přejímat z řečtiny (Apologia 19 a 27, sloup. 30, 31). Rovněž dva úryvky ze Senekova dopisu 58 se týkají tvorby nových slov (Seneca tam hájí výraz essentia;

Apologia 9 a 26, sloup. 28, 31), stejně jako citát z Quintiliana VIII, 6, 31 (Apologia 15, sloup. 29). Mimoto se Komenský opírá o Quintiliana (VIII, 3, 27 а I, 6, 39) při

obhajobě archaismů (Apologia 36 a 96, sloup. 33 a 40). 27 Srov. Apologia 24.30.33.114.115 (sloup. 31nn., 41n.). 28

Apologia 62, sloup. 36. 29 Ibid. 70, sloup. 37. 30 Ibid. 54, sloup. 36. 31 O způsobech obhajoby jednotlivých výrazů srov. M. Kyralová, op. cit. 32

Apologia 40, sloup. 34. Jde o výrazy os sessibuli, pannitendium a impetarda; vesměs je běžné a dostupné starší slovníky neuvádějí, máje však A. F. Kirsch, Abundantissimum cornu copiae lingvae Latinae..., Ratisbonae et Viennae ... 1754, s. 1089, 846, 600 (vždy bez uvedení jména autora, u nějž se slovo vyskytuje). Na pro blematiku novotvarů v Komenského latině upozornila již J. Nováková, Některé

zvláštnosti Komenského latiny, in: Listy filologické 87, 1964, s. 124n. Srov. též

297



MARTIN STEINER

Ve vztahu ke gramatickým pravidlům a ke kultivovanému užívání výra

zových možností jazyka pak Komenský neváhá tvrdit,33 že něco jiného je mluvit podle gramatiky a něco jiného latinsky neboli vytříbeně (aliud esse

grammatice, aliud Latine seu eleganter loqui), a že na gramatiku máme po hlížet jakožto na pomůcku, nikoliv jako na pouta (serperastra nobis sint

grammaticorum observata, поп compedes). Jistě to netvrdí jenom v pole mickém zápalu, neboť to dokládá jazyk a styl jeho vlastních spisů.

Z vyse reprodukovaných uvah o požadavcích Komenskeho na dokonaly

(vzdělaný) jazyk je zřejmo, že si jejich autor byl velmi dobře vědom, co vy žaduje jazyk vědy, jak by mělo vypadat to, čemu dnes říkáme odborná ter

minologie. Psal však v době, kdy se literatura ještě nedělila striktně na "od bornou" a "krásnou", kdy se autoři z našeho hlediska odborných traktátů

ještě nezdráhali, či nemuseli zdráhat uplatňovat při jejich sepisování také

svoje slovesně umělecké ambice. Uvážíme-li, že to výsostně platí pro takřka

veškerou literární tvorbu Komenského, vidíme, že ji asi nelze bez určitého

zjednodušování dělit podle jazyků, v nichž tvořil, na českou (převážně) be letrii a latinskou naučnou prózu.34 Jednak jsou i mezi českými spisy Komen ského také filozofická pojednání (např. Centrum securitatis), ale zejména mnohé jeho latinské spisy, třebaže cílené na čtenáře hledající poučení, a ni

koliv zábavu, vykazují postupy, jež jsou vlastní literatuře krásné, artificiál

ní. Vlastně právě to je ve shodě s Komenského úvahami o kultivaci jazyka -

na jedné straně preciznost, jednoznačné významy slov s důrazem na komu

nikační kvality, na druhé straně výrazová bohatost a vytříbenost jazyka

(a literárního díla) i co do "estetických" kvalit, a to nehledě na cíle toho kte rého literárního výtvoru. V tom ohledu byl Komenský jistě autorem usilují cím o kultivaci obou jazyků, v nichž psal, v obou naznačených směrech.

Při porovnávání Komenského požadavků na jazyk a jeho pojetí jazyko vé kultury s tím, jak si sám počínal, když vzal do ruky pero, sice může zará žet jeho záliba ve stylistických ozdobách, volné používání literárních postu pů i na úkor přesnosti a jednoznačnosti jazyka - nevyhýbal se např. právě synonymům,35 proti nimž leckdy brojil; nicméně je třeba vidět, že tu jde o dvě, třeba i protichůdné, komponenty jednoho procesu kultivace jazyka.

Μ. Kyralová, op. cit., s. 223n. (kde jsou uvedeny další doklady užití těchto výrazů u Komenského současníků J. Bechera, M. Pexenfeldera a J. Jonstona).

33 Apologia 67, sloup. 37.

34 Takto doslovně to snad nikdo netvrdí, nicméně v souvislosti s literárními kva litami Komenského díla se obvykle hovoří pouze o jeho českých spisech (z hlediska literární historie se ovšem dílem Komenského zabývají většinou spíše bohemisté).

35 Je jich dost dokonce v Janua lingvarum reserata, jež má plnit funkci základů

právě pro nomenclatura rerum.

298



JAZYKOYA KULTURA U JANA AMOSE KOMENSKEHO

Pokud jde tedy o jeho vlastní styl, byl Jan Amos Komenský plně synem své

doby, který se nevzpíral svému vzdělání a svému jazykovému citu, který

přesnost a jednoznačnost komunikace neváhal občas obětovat kráse a pest rosti jazyka, využití jeho výrazových možností.36

COMPLEXIO

Lingvarum cultura apud Johannem Amos Comenium

Comenii de linguarum cultura cogitationes praesertim in Novissima lingvarum methodo comprehensae sunt, quantum etiam rerum humanarum emendationem at

tingunt, in Panglottia.

Lingua igitur a Deo hominibus excolenda perficiendaque commissa est. Cuius

culturae tria instrumenta, nempe nomenclaturam rerum, indicem vocum et phrasium

atque grammaticam Comenius statuit. Horum instrumentorum principalis est rerum

nomenclatura, quoniam quaelibet linguae cultura a rebus seiuncta vana est, immo

noxia. Lingua ergo excolenda est turn ad puritatem, tum ad elegantiam; puritati au

tem maiores Comenius partes in efficienda lingua perfecta attribuisse videtur, impri mis vocum significatus accurati rationem habens, anonymiam enim, homonymiam

synonymiamque evitare quaerens.

Lingua eiusque cultura etiam in Comenii propositis ad emendationem rerum

humanarum spectantibus magni aestimatur. Ubi videlicet decernendus est gradus

extensioque cultionis in singulas linguas: quo respectu pantoglottia culturam от

пшт linguarum, quibus homines utuntur, significat, polyglottia culturam quarun dam solum, quae iam quodammodo eruditae sunt, ideoque facilior esse videtur, mo

noglottia denique est cultura unius linguae, quae vero lingua facilior, svavior per

fectiorque debet esse quam omnes adhuc usitatae.

Ipse Comenius certe est auctor, qui linguarum culturae diligenter studuit, idque utrum Latine an Bohemice, vel utrum docturus an delectaturus sit opere, quod modo

conscriberet, neglegens. Itaque interdum etiam ubi suas ipsius cogitationes sequi

accurateque loqui, synonyma aliaque ad litterarum genus scribendi pertinentia vita

re oporteret, ad svavitatem elegantiamque opera sua exornare maluit.

36 Tento text je upravenou a poněkud rozšířenou verzí referátu předneseného ital

sky na konferenci Eredita di Comenio, Roma 14.-16. 4. 1993; sborník dosud pu blikován nebyl. Základem pro oba tyto texty byla stručnější verze, přednesená na se

mináři К problematice výuky češtiny jako cizího jazyka, pořádaného ve dnech 9.-11.

září 1992 v Poděbradech Ústavem jazykové a odborné přípravy UK v Praze; srov.

M. Steiner, Jazyková kultura v pojetí Komenského, in: Metodické listy, Praha, Ustav

jazykové a odbor, přípravy zahr. studentů UK 1993, s. 14-18.

299



Documents

Jazyková kultura u Jana Amose Komenského