Diplomová_práce_Martinovská_SoaFILOZOFICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
LÉTA 1870–1950 POHLEDEM KRONIKY VÁCLAVA KOPPA
Vedoucí práce: doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc.
Autorka práce: Soa Martinovská
Studijní obor: Archivnictví navazující
s pouitím pramen a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, e v souladu s § 47b zákona . 111/1998 Sb. v platném znní
souhlasím se zveejnním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob elektronickou
cestou ve veejn pístupné ásti databáze STAG provozované Jihoeskou univerzitou
v eských Budjovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého
autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikaní práce. Souhlasím dále s tím,
aby touté elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona
. 111/1998 Sb. zveejnny posudky školitele a oponent práce i záznam o prbhu
a výsledku obhajoby kvalifikaní práce. Rovn souhlasím s porovnáním textu mé
kvalifikaní práce s databází kvalifikaních prací Theses.cz provozovanou Národním
registrem vysokoškolských kvalifikaních prací a systémem na odhalování plagiát.
Ve Skomeln 27. dubna 2014
……………………….
Anotace
Diplomová práce „Bute prokleti vy všichni, kdo jste toho pvodci“. Léta
1870–1950 pohledem kroniky Václava Koppa“ si klade za cíl pedstavit „Kroniku rodu
Kopp“, osobní pramen zachovaný v pozstalosti plzeského uitele Václava Koppa
(1876–1951). Jejím zámrem je rovn zalenit toto dílo do širších souvislostí v rámci
výzkumu ego-dokument, úvodní pojednání se proto dotýká problematiky osobních
pramen jako pedmtu badatelského zájmu. Vlastní text práce je dále rozlenn do ty
základních kapitol. První kapitola líí ivotní osudy Václava Koppa a soustedí se také
na historii jeho rodiny. Následující kapitola se zabývá rozborem pramene, pi kterém je
zvláštní draz kladen na posouzení promny jeho celkového charakteru. Tetí kapitola
tvoí stejní ást diplomové práce. Rozebírá témata obsaená v „Kronice“ a snaí se
nahlédnout do kadodennosti autora a piblíit jeho myšlenkový svt. V poslední kapitole
je text díla Václava Koppa srovnáván se vzpomínkami plzeské mšanky Luisy
Pernerové-Zykmundové a s dalšími osobními prameny dochovanými pro stejné asové
období v Plzni. Závr potom shrnuje získané poznatky, upozoruje na význam
zkoumaného pramene a nabízí monosti jeho dalšího vyuití. Práci doprovází seznam
pramen a pouité literatury a doplují ji bohaté obrazové pílohy.
Annotation
The diploma thesis "Be cursed all of you who are initiators of this". Years
1870–1950 in view of the chronicle of Václav Kopp aims on introducing the "Chronicle
of the Kopp family", a personal writing found in the inheritance of Pilsen teacher Vaclav
Kopp (1876–1951). The thesis also intends to integrate this work into contexts of the
ego-documents research; introductory article therefore touches the matters of personal
sources as a subject of a research interest. The main text of the thesis is further divided
into four chapters. The first chapter presents the story of Vaclav Kopp's life and also
focuses on the history of his family. The following chapter deals with the analysis of
the source and it particularly wants to emphasize the overall change of its character. The
third chapter is a pivotal part of the thesis. It discusses topics contained in the "Chronicle"
with intent to look into the everyday life of the author and into his intellectual world.
In the last chapter, the work of Vaclav Kopp is compared with the memoirs of another
Pilsen citizen - Luisa Pernerová-Zykmundová and with other personal sources from
Pilsen of the same time period. Conclusion then summarizes the findings and it points out
the importance of the investigated work and offers the possibility of its further use. A list
of sources and bibliography is appended, as well as a large number of pictorial
attachments.
Podkování
Na tomto míst bych ráda podkovala všem, kteí mi pi sestavování diplomové
práce jakkoli pomohli. Mj upímný dík patí zamstnancm Archivu msta Plzn,
zejména PhDr. Štpánce Pflegerové za její pomoc a trplivost pi vyhledávání potebných
archivních pramen. Dále bych chtla podkovat pracovníkm Studijní a vdecké
knihovny Plzeského kraje za jejich ochotu a vstícný pístup. V neposlední ad si velmi
cením rovn podpory svých blízkých, kterou mi projevovali nejen pi psaní práce,
ale i po celou dobu studia. A zvláš srdené podkování patí vedoucí mé diplomové
práce paní doc. PhDr. Marii Ryantové, CSc. za její cenné návrhy a pipomínky
i za laskavý a milý pístup.
6
Obsah
1. 3 Mládí.................................................................................................................... 24
1. 3. 2 Školní léta v Rokycanech ............................................................................ 25
1. 3. 3 Pobyt na uitelském ústavu v Píbrami........................................................ 27
1. 3. 4 Výpravy za poznáním .................................................................................. 28
1. 4 Uitelství.............................................................................................................. 29
1. 4. 2 První mšanská škola pro chlapce Nad Hamburkem................................. 31
2. 5 Spoleenský ivot ................................................................................................ 32
2. 5. 1 Plzeský Hlahol a úspch na mezinárodních soutích............................... 32
2. 5. 2 Divadlo J. K. Tyla a Ella Noëmi .................................................................. 35
1. 6 První svtová válka.............................................................................................. 37
1. 7 Veejná innost..................................................................................................... 41
1. 8 Na odpoinku....................................................................................................... 44
1. 8. 2 Léebné pobyty............................................................................................ 46
1. 9. 2 Druhá svtová válka a závr ivota ............................................................. 48
2. Kronika rodu Kopp ................................................................................................... 50
2. 1 Rozbor pramene................................................................................................... 52
3. Svdectví pelomové doby..........................................................................................57
3. 2 Emigrace do Spojených stát............................................................................... 63
3. 4 Proitek války ...................................................................................................... 76
3. 4. 1 Vzpomínky na období let 1914–1918.......................................................... 78
3. 4. 2 Stáí za nacistické okupace .......................................................................... 82
3. 5 Kadodennost....................................................................................................... 84
3. 5. 2 Rodinné prostedí......................................................................................... 86
3. 5. 3 Volný as...................................................................................................... 89
4. Píklady dalších osobních pramen ............................................................................ 99
4. 1 Vzpomínky Luisy Pernerové-Zykmundové....................................................... 100
4. 2. 1 Spolená témata ......................................................................................... 104
4. 2. 2 Odlišné znaky ............................................................................................ 105
8
4. 3. 2 Ladislav Lábek........................................................................................... 108
9
Úvod
„Bute prokleti vy všichni, kdo jste toho pvodci a z jakéhokoliv dvodu.
Vaše jednání je nejhrznjším zloinem, na nj ádný lidský trest není dost velký.“1
Tmito slovy uzavel 16. bezna 1948 Václav Kopp zápis ve svých pamtech, v nm
reagoval na nedávno proitý komunistický pevrat. Jednalo se však pouze o jednu
z mnoha politických zmn, které výrazným zpsobem poznamenaly osud tohoto
plzeského uitele pvodem z malé západoeské vesnice Hrky. Václav Kopp se narodil
v roce 1876 a poznal nejen ivot v Rakousko-Uhersku, ale i demokratické ideály
eskoslovenské republiky a jejich rozpad pi nástupu nacismu k moci. Proil ob svtové
války a zemel v roce 1951 v dob, kdy si u nás upevoval pozici další totalitní reim
a probíhaly vykonstruované politické procesy.
Pedkládaná diplomová práce by chtla na základ rozboru zápis v díle Václava
Koppa ukázat proitek obyejného lovka, který byl nucen elit jednm
z nejzávanjších událostí v moderních djinách. Klade si za cíl prostudovat, jakým
zpsobem tento oitý svdek proíval zmínné historické zvraty, ale zárove se zamí
i na jeho osobnost a pokusí se rekonstruovat bh kadodenního ivota a atmosféru doby,
která ho obklopovala.
pro podobný výzkum, nebo v sob kombinují potenciál pramene, který zprostedkovává
pohled na historické procesy a zárove umouje piblíit se ke konkrétním lidem
v djinách. Tato díla rovn nabízí jedinenou monost nahlédnout do procesu svého
vzniku a odvodit mnoho poznatk ohledn osobnosti pisatele, co napíklad
u historických pramen institucionálního pvodu zpravidla není moné. Jedná se o díla
neúední povahy, která podávají svdectví o zkušenostech autora, jeho ivotních
strategiích, motivacích a cílech. Vyznaují se subjektivním charakterem, ale zárove mají
uritou míru vypovídací hodnoty zejména o osob svého tvrce, okruhu jeho blízkých
a prostedí, kolektivu nebo spoleenské vrstv, kam pisatel pramene patí. Nejjednodušší
podoba definice ego-dokument za n oznauje všechny texty, kde autor píše o vlastních
pocitech, myšlenkách a záitcích.2
1 AM Plzn, Kopp Václav (1870–1950), kart. 430, Kronika rodu Kopp, s. 515. 2 Rudolf DEKKER, Introduction, in: TÝ (ed.), Egodocuments and history. Autobiographical writing
in its social context since the Middle Ages, Hilversum 2002, s. 7.
10
Vznik pojmu ego-dokumenty spadá do padesátých let 20. století, kdy tento termín
poprvé pouil nizozemský profesor historie Jacques Presser jako neologismus oznaující
skupinu pramen, kam on sám adil deníky, pamti a vzpomínky, osobní a rodinnou
korespondenci a autobiografie, tedy písemnosti, v nich jedinec úmysln nebo neúmysln
rozkrývá ego.3 Od poloviny minulého století došlo ve výzkumu tchto pramen
ke znanému posunu, pi definování jednotlivých typ však stále neexistuje jasná shoda
u kvli rznorodým formám, v jakých bývají zachovány.
Dnes se mezi ego-dokumenty adí krom tradiních autobiografických text,
o nich hovoil ji Presser, celá škála dalších písemností vetn cestovních deník, zpráv,
památník a jiných osobních i úedních dokument, které mohou poskytnout
informace o osobním ivot a pocitech jednotlivc. V roce 1996 pišel nmecký historik
Winfried Schulze s myšlenkou sem zaadit i dokumenty vzniklé v dsledku právního
jednání (soudní výslechy, supliky nebo testamenty).4 O tom, zda k ego-dokumentm patí
i tyto prameny, které nevznikly z vlastní innosti jedince, lze stále vést diskuze a konené
rozhodnutí záleí asto na konkrétním zkoumaném pípad a na individuálním názoru
kadého posuzovatele.
Problematika vymezení pojmu ale nepedstavuje zdaleka jediné úskalí spojené se
zpracováním a vyuitím ego-dokument. Dleité je uvdomit si, e zachované svdectví
není autentickým zachycením obrazu ivota autora ani vyerpávající a objektivní
výpovdí o dob, v ní il. Tvrce díla ped zapsáním proité události promýšlí, zptn si
je pehrává a dává jim uritou zamýšlenou podobu a smysl v rámci celku.5 Výbr
zapsaných vzpomínek, pi nm pouze autor rozhoduje o tom, co chce, aby zstalo z jeho
ivotního píbhu zachováno spolu s otázkou (ne)spolehlivosti lidské pamti, kdy jsou
proitky do osobních pramen zpravidla zaznamenávány s uritým vtším i menším
asovým zpodním,6 s sebou pináší nutnost pelivé kritiky studovaného díla a potebu
jeho konfrontace s dalšími zachovanými svdectvími a historickými fakty.
Komplikace pináší i pístup historika k výzkumu ego-dokument. Popisují toti
svt, který je dnešnímu lovku ji cizí a vzdálený. Badatel proto ze své souasné pozice
3 TAMTÉ. 4 Srov. s pedmluvou ke sborníku: Winfried SCHULZE, Ego-Dokumente. Annäherung an den Menschen
in der Geschichte? Vorüberlegungen für di Tagung „Ego-dokumente“, in: TÝ (ed.), Ego-Dokumente. Annäherung an den Menschen in der Geschichte, Berlín 1996, s. 14.
5 Radmila SLABÁKOVÁ, Osobní deník – zdroj nebo tvrce pamti?, in: Milena LENDEROVÁ – Jií KUBEŠ (edd.), Osobní deník a korespondence. Snaha o prezentaci, autoreflexi nebo (proto)literární vyjádení?, Pardubice 2004, s. 46.
6 Jan JANKO, Pamti a jiné archiválie, in: Milada SEKYRKOVÁ (ed.), Pamti a vzpomínky jako historický pramen, Praha 2006, s. 97.
11
nikdy zcela neporozumí zkoumané dobové situaci a stejn tak se nedokáe úpln
odpoutat ani od moderních myšlenkových struktur a nezabrání vstupu vlastních pedstav
do procesu interpretace textu.7 Zmínným pekákám ale v rámci debaty o poznatelnosti
minulosti elí veškerý historický výzkum a studium problematiky ego-dokument
tak rozhodn není o nic mén významné ne bádání v jiných oblastech.
Uvedená charakteristika ego-dokument platí bezesporu také pro vzpomínky
a pamti, kam je moné zaadit i dílo Václava Koppa. Tento druh osobních pramen
vzniká nejastji v závru ivota z poteby autora bilancovat a uritým zpsobem
zhodnotit svoje proitky. Rozdíl mezi obma v zásad srovnatelnými formami tchto
osobních výpovdí spoívá pedevším v podob zápis. V pípad pamtí se jedná
o chronologické shrnutí ivota pisatele, zatímco obsah vzpomínek tvoí rzné útrkovit
vyprávné události, které bývají obvykle tématicky zamené (na dtství, pípadn
na zamstnání).8
Spolen s autobiografiemi se ánr pamtí a vzpomínek zaal v eském prostedí
rozvíjet v polovin 16. století a to zejména ve šlechtickém prostedí.9 Teprve o dv století
pozdji se rozšíila obliba tchto druh písemnosti ve spojitosti s poátky prosazování
individuálního myšlení i do dalších spoleenských vrstev. Napomohl tomu i rychlý
rozvoj literárního trhu, který pedstavil tento ánr širšímu tenáskému publiku.10
Skuten masivní nárst tvorby tchto osobních pramen ale nastal v 19. století,
které s sebou pineslo vznik moderní spolenosti a umonilo sociální vzestup širokým
vrstvám obyvatelstva. Lidé v této dob více pociovali historické zmny a stále se
zvtšující rozdíly mezi pítomností a minulostí. Monost zaznamenat své zkušenosti tak
pro n pedstavovala vhodnou šanci, jak si udret pouto k minulosti a peklenut
narstající pocity nejistoty.11
7 Jan RANDÁK, ivotní svty, pamti a jejich interpretace, in: M. SEKYRKOVÁ (ed.), Pamti, s. 84–85. 8 M. SEKYRKOVÁ, Úvod, TAMTÉ, s. 7. 9 Zmínit je teba edice dl významných pedstavitel nejvyšší šlechty, ale i drobných rytí a šlechtien.
Srov. Josef HRDLIKA (ed.), Autobiografie Jana Nikodéma Maana Bohdaneckého z Hodkova, eské Budjovice 2003; Josef JANÁEK (ed.), Mikuláš Daický z Heslova. Pamti, Praha 1996; Josef JIREEK (ed.), Pamti nejvyššího kanclée Království eského Viléma hrabte Slavaty z Chlumu a z Košumberka I-II, Praha 1866, 1868; Ferdinand MENÍK (ed.), Pamti Jana Jiího Haranta z Polic a z Bezdruic od roku 1624 do roku 1648, Praha 1897; Jaroslav PÁNEK (ed.), Jan Zajíc z Házmburka. Sarmacia, aneb, Zpov eského aristokrata, Praha 2007; Lydie PETRÁOVÁ a kol. (edd.), Píbhy Jindicha Hýzrla z Chod, Praha 1979; Jana RATAJOVÁ (ed.), Albta Lidmila z Lisova. Rodinné pamti, Praha 2002. Píp. chystaná monografie o ivot a díle eského exulanta Boka Mateovkého z Mateova, kterou pipravuje k vydání doc. Marie Ryantová.
10Arianne BAGGERMANOVÁ, Introduction, in: TÁ (ed.), Controlling time and shaping the self. Developments in autobiographical writing since the sixteenth century, Leiden 2011, s. 1.
11TAMTÉ, s. 5.
12
K dalším motivm pro tvorbu vzpomínek a pamtí mohla v uvedeném období
patit snaha vyuít tento druh média pro shrnutí své ivotní dráhy nebo zdvodnní
významných ivotních krok a vlastních názor (nap. veejn inné osobnosti,
spisovatelé a politici).12 Mnoho pisatel se rovn snailo stejnou cestou pozvednout
a prokázat svoji vzdlanost (písmáci na venkov)13 nebo prezentovat sebe a svou rodinu,
pípadn zprostedkovat pohled na bh místních záleitostí a spoleenské vztahy
(lidé ve mstech).14
Tato diplomová práce svým tématem spadá do kategorie mstských pamtí. Její
osnova se skládá ze ty vzájemn na sebe navazujících kapitol. Cíl první
z nich spoívá v pedstavení osobnosti Václava Koppa a jeho promnlivých osud
s pihlédnutím k dalším rodinným píslušníkm a blízkým, kteí na nj mli v prbhu
ivota výrazný vliv. Druhou kapitolu tvoí rozbor autorova stejního díla „Kroniky rodu
Kopp“. Pramen je posuzován pedevším z hlediska vnitní a vnjší pramenné kritiky.
Velká pozornost se v této ásti ale vnuje rovn postupné promn charakteru zápis
a odhalení moných dvod, které za tímto vývojem mohly stát. Ústední tetí kapitola se
opírá o analýzu témat „Kroniky" a snaí se nahlédnout do kadodennosti autora a jeho
svta myšlenek a pedstav.
Jako souást tetí kapitoly jsou do práce zaazeny citace pasáí pevzatých
ze zkoumaného pramene. Zásady uité pi jejich editování vycházejí z pravidel
pro vydávání novovkých historických pramen.15 Text „Kroniky” vznikl v polovin
12 Srov. nap. Josef HLADKÝ (ed.), Vilém Mathesius, Pamti a jiné rukopisy, Praha 2009; Ondej FIBICH
(ed.), Karel Klostermann. Vzpomínky na Šumavu. Kniha pamtí, Strakonice 2006; Luboš VELEK – Alice VELKOVÁ (edd.), Jaromír elakovský, Moje zápisky 1871–1914, Praha 2004; Milan VOJÁEK a kol. (edd.), Marie ervinková-Riegrová. Zápisky, Praha 2009.
13 Jmenovat lze nap. poslední díl vydávaných pamtí Františka Jana Vaváka, který se týká období poátku 19. století. Viz Stanislava JONÁŠOVÁ, Pamti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáe Milického z let 1770–1816. Kniha VI–VII (1810–1816), Praha 2009; píp. František KUTNAR, Pamti sedláka Josefa Dlaska, Praha 1941.
14 Srov. zejm. Jan ERNÝ (ed.), Rakovnické pamti 19. století. Edice vyprávcích pramen. Zápisky Františka Hovorky. Kronika Ferdinanda Malce, Praha 2010; Josef Jan FRI, Pamti babiky Kavalírové, Praha 1930; Michaela HAVELKOVÁ – Jan HOZÁK (edd.), Emil Zimmler. Moje inenýrské pamti I–II, Praha 2013; M. LENDEROVÁ a kol. (edd.), Deníky Františky Honlové z eské Tebové. (Práce student diplomového semináe „Prameny osobní povahy v gender history"), Pardubice 2005; Lenka MARTÍNKOVÁ (ed.), Pamti pelhimovských mšan z pelomu 18. a 19. století. Filip Ignác Dremsa & Antonín Štpán, Pelhimov 2005. Význam pro pohled na ivot niších vrstev obyvatel (emeslníci, dlníci, sluebné) má rovn rozsáhlá Kleplova sbírka pamtí uloená v Národním technickém muzeu v Praze, která byla zaloena na pelomu 40 a 50. let 20. století. Viz M. SEKYRKOVÁ, Úvod, s. 5.
15 Viz Ivan ŠOVÍEK a kol., Zásady vydávání novovkých historických pramen z období od poátku 16. století do souasnosti. Píprava vdeckých edic dokument ze 16.–20. století pro poteby historiografie, Praha 2002.
13
20. století a je psán v eštin, pi jeho pepisu byla proto pouita metoda transkripce.
Hlavní zásada, kterou se editování ídilo, spoívá v oprav pravopisu podle souasných
pravopisných zásad s pihlédnutím k zachování autenticity zpracovávaného pramene.
Podle souasných pravidel bylo upraveno psaní velkých písmen, mkkého a tvrdého
i, y, sloenin, pedloek z a s a podoba zkratek (tzv. místo dívjší varianty t.zv).
Došlo k doplnní interpunkce a teek za adovými íslovkami, pokud
na píslušném míst scházely. Podoba datování se ustálila ve form oznaování dne
íslicí a msíce slovy. ímské íslice byly ve vtšin pípad nahrazeny arabskými,
výjimku pedstavují pouze oznaení píslušník šlechtických rod. Odstranno bylo
rovn zdvojování souhlásek (affekce), souasn však byly ponechány nkteré zvláštnosti
typické pro autora zápis, napíklad asté uívání pomlek a íslic v numerické podob
(4 ½ roku). Respektována zstala i podoba nkterých pvodem cizích slov (weekend,
appartement), cizích místních názv (Gare du Nord oproti Severnímu nádraí) a tvary
archaism (bylo, toliké).
Originální text byl rovn pozmnn uitím nkterých ediních znaek. Zkratky
nebo chybjící písmena jednotlivých slov byla rozepsána do hranatých závorek (p[an],
f[irm]a ) a stejný znak [ ] byl pouit také pro výrazy doplnné do textu editorem.
Obdobn hranaté závorky s temi tekami […] ukazují na vypuštné pasáe.
Na peškrtnutá slova v pvodním prameni nebyl brán zetel, pokud výrazn nezmnila
obsah textu. Vsuvky do píslušných naznaují sloené závorky { }, zatímco kulaté
závorky ( ) zstaly zachovány pro ásti oznaené tímto zpsobem ji v pvodním zápisu.
Symbol [!] upozoruje na vcnou chybu v pvodním textu, napíklad nesouhlasící
letopoet.
Stejná ediní pravidla platí i pro ukázky zaazené do následující tvrté kapitoly.
V ní je text Václava Koppa srovnáván s dílem Luisy Pernerové-Zykmundové, dcery
plzeského zvonaského mistra a autorky rodinných a osobních vzpomínek. Tato kapitola
ale nabízí krom podrobného posouzení shod a odlišností tchto dvou pramen také
bliší pohled na nkteré další zachované ego-dokumenty sepsané ve stejné dob v Plzni.
Nedílnou souást práce tvoí rovn pílohy umístné v závru za seznamem pramen
a pouité literatury. Obsahují mapy, tabulku, rodokmen rodiny Kopp a mnoství
fotografií.
14
Nejvtší pekáku pi studiu problematiky obyejného lovka v rámci malých
djin pedstavuje pro historika nedostatek pramen, které by mohl k výzkumu vyuít.
Situace kolem Václava Koppa není výjimkou. Podobn jako mnoho dalších osob
po sob nezanechal v historii píliš výrazné stopy. Diplomová práce proto vychází hlavn
z jeho osobní pozstalosti uloené v Archivu msta Plzn. V tomto fondu se nachází
stejní dílo autora – „Kronika rodu Kopp“,16 ale jsou v nm uloeny rovn další
obsáhlé materiály doplující tento rozsáhlý text. Jedná se z nejvtší ásti o rodinné
fotografie, genealogické rty a osobní doklady Václava Koppa,17 které výrazn
napomohly pi rekonstrukci údaj z autorova ivota a neoceniteln pisply k dotvoení
celkového pohledu na jeho osobnost.
K piblíení základních otázek týkajících se studia ego-dokument byly v úvodu
práce vyuity dva zahraniní sborníky sestavené nizozemskými historiky – Controlling
time and shaping the self editorky Arianne Baggermanové18 a dílo Egodocuments
and history Rudolfa Dekkera.19 Z domácí literatury k doplnní tématu nejvíce pisply
dv kolektivní publikace, a sice pro obecnjší pohled na osobní prameny poslouila
nejlépe kniha Mileny Lenderové a Jiího Kubeše Osobní deník a korespondence,20
zatímco obraz pamtí a vzpomínek pomohly piblíit lánky ve sborníku uspoádaném
Miladou Sekyrkovou.21
Zpracování subjektivních pramen, mezi které se dílo Václava Koppa
nepochybn adí, se neobejde bez doplnní a ovení pesnosti událostí s vyuitím
sekundární literatury. Nejpínosnjší publikací ke studiu faktografie msta Plzn se
ukázala být kniha Ivana Martinovského a kolektivu Djiny Plzn v datech,22
pro objasnní vývoje zdejšího školství, kultury a spolkového ivota ale poskytl
neocenitelné informace také starší titul Djiny Plzn 2. Od roku 1788 do roku 1918
od Václava epeláka.23 K potvrzení údaj o ivotní úrovni a náplni pracovní innosti
16 Viz Kronika rodu Kopp. Vzhledem k astému citování archivního materiálu budou pro všechny v textu
jednou zmínné archivní prameny nadále pouívány pouze zkrácené citace. 17 Viz AM Plzn, Kopp Václav (1870–1950), kart. 431, Rodinné doklady; TAMTÉ, Rodopis Kopp;
TAMTÉ, Sbírka fotografií, Rod Kopp v Hrkách . 1; TAMTÉ, Sbírka fotografií. Upomínky ze svtové války; TAMTÉ, Sbírka fotografií. Z matiina rodu; TAMTÉ, Sbírka fotografií. Z mé rodiny; TAMTÉ, Vysvdení V. Koppa z uitelského ústavu v Píbrami (1891–1901); TAMTÉ, Vysvtlení k sbírání rodových dokument.
18 A. BAGGERMANOVÁ (ed.), Controlling time. 19 R. DEKKER (ed.), Egodocuments and history. 20 M. LENDEROVÁ,– J. KUBEŠ (edd.), Osobní deník. 21 M. SEKYRKOVÁ (ed.), Pamti. 22 Ivan MARTINOVSKÝ a kol, Djiny Plzn v datech. Od prvních stop osídlení a po souasnost, Praha
2004. 23 Václav EPELÁK , Djiny Plzn 2. Od roku 1788 do roku 1918, Plze 1967.
15
Václava Koppa pisply dv obsáhlé publikace o mstské správ a vývoji Plzn
ve dvacátých letech 20. století sepsané Františkem Kíem24 a kniha Adresá velké Plzn
z roku 1931 vydaná Václavem Hrubým a Jaroslavem Schieblem.25 Pro poznání stavu
plzeského divadelnictví poslouil výroní sborník Divadlo msta Plzn 1902–1927
sestavený opt zásluhou Františka Kíe26 a o pveckém sboru Hlahol, k jeho
dlouholetým lenm Václav Kopp patil, byla získána potebná fakta z lánk, které se
vnují dvma nejvýznamnjším sbormistrm spolku Hynku Pallovi27 a Norbertu
Kubátovi.28
K pozouzení významu témat obsaených v „Kronice“ napomohla kniha Mileny
Lenderové, Tomáše Jiránka a Marie Mackové Z djin eské kadodennosti.29 Samotný
rozbor díla Václava Koppa se opíral o výpov pramene, k osvtlení nkterých
významným problém ale poslouila také doplující literatura. V pípad otázky
emigrace je teba vyzdvihnout lánek Emigrace z eských zemí do Spojených stát
amerických v druhé polovin devatenáctého století Milana Fryšáka30 a knihu Jaroslava
Vaculíka eši v cizin.31 Objasnit pomry za první svtové války napomohly lánky
o situaci Plzni v prbhu konfliktu Karla eháka32 a obecn zamená publikace Ivana
Šedivého eši, eské zem a velká válka.33 V díle Václava Koppa velmi sugestivn líené
závrené období boj druhé svtové války v Plzni potom uvedl do potebného kontextu
lánek Miroslava Eisenhammera o rozsahu škod, které msto utrplo pi tehdejších
leteckých náletech.34
24 František KÍ, eskoslovenská republika, vydání Plze, Plze 1929; TÝ, Msto Plze. Pehled
sloení a innosti obecní správy za léta 1919–1925, Plze 1925, TÝ, Msto Plze. Pehled sloení a innosti obecní správy za léta 1925–1928, Plze 1929.
25 Václav HRUBÝ – Jaroslav SCHIEBL, Adresá velké Plzn, úad, prmyslu, ivností, obchod a obyvatel podle stavu k 1. lednu 1931, Plze 1931.
26 F. KÍ, Plzeská obec a její divadlo, in: TÝ (ed.), Divadlo msta Plzn 1902–1927, Plze 1927, s. 13–29.
27 Jií FROLÍK, Plzeská hudební léta Hynka Pally, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka 24, 2012, s. 3–14.
28 Vlasta BOKVKOVÁ, Norbert Kubát a hudební Plze, Sborník Pedagogické fakulty v Plzni. Umní 5,1966, s. 123–148.
29 M. LENDEROVÁ, – Tomáš JIRÁNEK – Marie MACKOVÁ, Z djin eské kadodennosti. ivot v 19. století., Praha 2009.
30 Milan FRYŠÁK, Emigrace z eských zemí do Spojených stát amerických v druhé polovin devatenáctého století, in: Jan: KUKLÍK (ed.), Pednášky z 44. bhu Letní školy slovanských studií, Praha 2001, s. 112–117.
31 Jaroslav VACULÍK, eši v cizin – emigrace a návrat do vlasti, Brno 2002. 32 Karel EHÁEK, Dopady války na kadodenní ivot obyvatelstva Plzn a okolních obcí (1914–1918),
Minulostí Západoeského kraje 42/1, 2007, s. 277–336; TÝ, Sociální dsledky války a jejich projevy v Plzni v letech 1914–1919, Minulostí Západoeského kraje 41/1, 2006, s. 199–294.
33 Ivan ŠEDIVÝ, eši, eské zem a velká válka. 1914–1918, Praha 2001. 34 Miroslav EISENHAMMER, Škody zpsobené mstu Plzni nálety v dob druhé svtové války,
Západoeský historický sborník 5, 1999, s. 267–307.
16
K zisku pedstavy o stavu fond a osobních pramen vztahujících se k Plzni,
na základ které bylo moné vybrat vhodné prameny pro srovnání s „Kronikou" Václava
Koppa, pisply dva tituly – uitená, i kdy svým obsahem ji lehce zastaralá publikace
Jarmily Hanzalové Soupis osobních písemných pozstalostí a rodinných archiv v eské
republice35 a prvodce po fondech a sbírkách Archivu msta Plzn sestavený Miloslavem
Blohlávkem.36 K vytvoení oddílu píloh opt pispl materiál uloený ve fondu Václava
Koppa, zejména bohatá fotografická svdectví a zachované nártky rodokmenu.37
Z vlastního textu „Kroniky“ byly do píloh vybrány ukázky rukopisu autora. Tuto ást
rovn doplují fotografie poízené autorkou práce, které pibliují souasnou podobu
míst spojených se ivotem Václava Koppa. Závrená tabulka potom vnikla na základ
srovnání údaj získaných ze studia „Kroniky“ a obdobného pramene sepsaného Luisou
Pernerovou-Zykmundovou.
Ego-dokumenty mstské provenience zamené na období 19. a první polovinu
20. století dosud historická vda na rozdíl od podobných osobních pramen z prostedí
šlechty z velké ásti opomíjí. Pesto se jedná o dleitá svdectví, která umoují poznat
a uchopit tuto promnlivou éru z jedineného hlediska. Pedkládaná diplomová práce by
proto chtla pispt k hlubšímu studiu tchto ego-dokument a zárove prostednictvím
rozboru zajímavého pramene, jakým dílo Václava Koppa bezesporu je, poukázat
na monost odlišného pohledu na toto významné historické období.
35 Jarmila HANZALOVÁ, Soupis osobních písemných pozstalostí a rodinných archiv v eské republice,
Praha 1997. 36 Miloslav BLOHLÁVEK, Archív msta Plzn. Prvodce po fondech a sbírkách, Plze 1987. 37 Pesnost obsaených údaj byla ovena v dostupných matrikách.
17
1. 1 Hrky
Pedkové Václava Koppa sídlili po nkolik generací v malé obci leící 6 km
východn od msta Rokycan v západních echách.38 Jak název napovídá, Hrky jsou
ze všech stran obklopeny zalesnnými kopci, které pedstavují poslední výbky Brdské
vrchoviny, obec samotná leí ve výšce 469 m. n. m.39 První písemná zmínka o vsi
pochází z roku 1379, kdy jsou Hrky, tehdy oznaované jako Horky, s dvanácti osedlými
zmínny v Romberském urbái jako souást zboí strašického.40
V osmdesátých letech 19. století zde stálo devt statk rozloených po obou
stranách hlavní cesty procházející vesnicí od jihu k severu. Do roku 1886 byla obec
spojena s nedalekými Svojkovicemi,41 se kterými se dlila o dvoutídní školu umístnou
v Hrkách. Farou spadala vesnice pod asi 5 km vzdálené Strašice, kde byli místní ktni
i pohbíváni. Ke zmn došlo teprve v roce 1936, kdy byl za obcí smrem k nedalekému
Dobívu zízen vlastní hbitov.42
Zatímco dolní ást Hrek patila statkám, její zbytek obývali emeslníci, havíi
pracující v místních etných povrchových uhelných dolech, lesní dlníci a zejména lidé
zamstnaní v nedalekých elezáských závodech Maxe Hopfengärtnera v Holoubkov43
a dalších podnicích, mezi které patila nap. vysoká pec v Rokycanech fungující od roku
1884 pod názvem Bedichova hu.44 V dob narození Václava Koppa vesnice ítala
padesát jedna popisných ísel a mla více ne tyi stovky obyvatel.45
1. 2 Rodinné zázemí
Osud rodiny Kopp46 byl v Hrkách nerozlun spjat se statkem . 1., který leel
hned na kraji obce pi cest do Rokycan. Svj ivot se všemi úskalími i radostmi tady
38 Boena NOVÁKOVÁ a kol., Obce a sídla. Stav k polovin 80. let I, Praha 1991, s. 320. 39 František BATK – Hana HRACHOVÁ – Petr PRÁŠIL, Zbirosko na starých pohlednicích, Hostivice
2007, s. 106. Blíe vypovídají o poloze a vzhledu Hrek pílohy . 1 a . 4 této práce. 40 Antonín PROFOUS, Místní jména v echách. Jejich vznik, pvodní význam a zmny I, Praha 1954,
s. 802. 41 Obec leí asi 3 ½ km severovýchodn od Rokycan. TÝ, Místní jména v echách. Jejich vznik, pvodní
význam a zmny IV, Praha 1957, s. 260. 42 Kronika rodu Kopp, s. 8. 43 Jan HUKA, Z historie elezárny v Holoubkov, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka 24, 2012, s. 17. 44 TÝ, O Bedichov huti v Rokycanech, Minulostí Rokycanska 6, 1996, s. 59. 45 Kronika rodu Kopp, s. 8. 46 Matriní výpisy z 18. století dosvdují výskyt variant jména Khop, Kopf, Khopp nebo Kop. K ustálení
podoby Kopp se dvma „p“ došlo teprve ped polovinou 19. století. Viz Rodinné doklady.
18
proilo nkolik generací pedk Václava Koppa, on sám si v pamti uchoval teprve
vzpomínky na svého ddeka Jana (1803–1890), místního rychtáe a starostu.47
Jan Kopp rozšíil rodinné hospodáství a mimo jiné vystavl na svých pozemcích
u asi 3 km vzdáleného Dobíva cihelnu, které se díky stavební aktivit pvodem
pruského finanníka a podnikatele v oblasti eleznic a tkého prmyslu Bethela
Henryho Strousberga (1823–1884)48 na okolním zbiroském panství nebývale dailo
a nemla nouzi o zakázky a do osudného roku 1875, kdy „král eleznic“ vyhlásil
bankrot.49 Krátce poté v roce 1877 postihla Jana Koppa další velká rána v podobn
váného zranní nohy, které ho na dalších dlouhých tináct let upoutalo na lko.50 Se
svou enou Annou, rozenou Kreisingerovou (1808–1874), dcerou rychtáe ze Siré,
vychoval šest dtí: dcery Marii, Annu, Josefu a Kateinu a také dva syny Josefa
a Václava,51 pipravené po nemocném otci pevzít starost o chod statku.
1. 2. 1 Strýc Václav Kopp
Nejstarší syn Václav (1829–1897) si svou ivotní dráhu zprvu pedstavoval jinak.
Ochotn pijal nabídku úednického místa pi správ elezáského závodu v Hemani
u Kamenice nad Lipou. Ml toto zamstnání i odlišný zpsob ivota rád, a proto jen
s nelibostí uposlechl v roce 1864 ádost svého otce, aby se vrátil zpt do rodné vsi
a pevzal hospodáství. Dvodem pro tento náhlý obrat byl spor Jana Koppa s mladším
synem Josefem, který vyústil v odcizení obou mu a odchod Josefa do vojenské
sluby.52
Václavovým osudem se od té chvíle stal statek v Hrkách. Zprvu zde pomáhal
stárnoucím rodim, po smrti matky (1874) a následné otcovo invalidit (1877) pevzal
správu trvale do svých rukou. Pes poátení nechu se ukázal být rozeným hospodáem,
který zvládal tkou kadodenní práci, ale našel si as i na svoje zájmy – devoezbáství
a výrobu drobného nábytku. Mezi jeho díla se poítaly rzné souásti vybavení rodinné
47 Kronika rodu Kopp, s. 37. 48 Ottv slovník nauný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vdomostí XXIV., Praha 1906, s. 278. 49 Betel Strousberg v tomto regionu psobil sedm let (1868–1875). Plánoval nedaleko Hrek postavit nové
vysoké pece a elezniní tra spojující vesnice Františkov, Borek a Strašice. Nic z toho se však po vyhlášení jeho úpadku neuskutenilo. Karel JINDICH, Závody a prmyslové trati Dr. B. H. Strousberga na Zbirosku, Z djin hutnictví 31, 2002, s. 72.
50 Kronika rodu Kopp, s. 31. 51 Rodopis Kopp, fol. 2r. 52 Kronika rodu Kopp, s. 40.
19
domácnosti, a ji šlo o vykládané skíky na šperky nebo šicí poteby, kvtinové stolky
nebo malé oltáe k umístní sošek svatých.53
Zásluhou své mírné a rozváné povahy i schopnosti spoleenského vystupování se
mezi místními Václav tšil vánosti a úct, co mu v prbhu let vyneslo hned nkolik
veejných funkcí. Zastával pozici dozorce pro úsek silniní trasy Dobív – Hrky –
Holoubkov, stal se lenem okresní školní rady v Hoovicích a byl také jednatelem banky
Slavia v soudním okrese zbiroském. Obyvatelé Hrek ho rovn pravideln volili svým
zástupcem na obecní úrovni, do regionální politiky dále zasáhl i jako len okresního
zastupitelstva a v neposlední ad kandidoval v devadesátých letech 19. století
za konzervativní staroeskou stranu do zemského snmu. Tato kandidatura však nebyla
v dob všeobecné nadvlády mladoech promnna v úspch.54
Václav Kopp zstal svobodný, o správu statku se ale rovnou mrou dlil s mladší
sestrou Annou. Oba spolen elili katastrof v podob rozsáhlého poáru, který Hrky
zasáhl 19. záí 1886. Celý statek tehdy vyhoel do základ a trvalo další dva roky ne se
podailo vystavt nový.55
1. 2. 2 Teta Anna Koppová
Jako jedné z mladších dcer manel Koppových se dostalo Ann (1835–1909)56
velmi slušného vzdlání díky nkolikaletému pobytu u píbuzných v Rokycanech.
Navštvovala zde díví oddlení hlavní školy, která ve mst fungovala od roku 1840,57
a odnesla si odtud do dalšího ivota dobrou znalost nminy a lásku k etb a psaní
dopis. Sama pozdji vlastnila malou knihovniku, kde pevaovaly spisy nmeckých
osvícenských spisovatel a básník.58
Stejn jako její bratr Václav, také ona zstala svobodná. Veškerý svj as
proto zasvtila péi o domácnost a o dti svého mladšího bratra Josefa. Byla pelivou
hospodyní, obratnou kuchakou a jako vtšina tehdejších obyvatel venkova vynikala
velkou zboností. Za jejích dob lenové rodiny vyjídli pravideln v nedli na ranní mši
53 TAMTÉ, s. 357. 54 TAMTÉ, s. 358. 55 TAMTÉ, s. 52. 56 Rodopis Kopp, fol. 2r. 57 Radka KÍKOVÁ-ERVENÁ, Školy a školská správa v královském svobodném mst Rokycany
v souvislosti s novelou íšského školského zákona z 2. kvtna r. 1883 a jeho provedení, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka 19, 2007, s. 28.
58 Šlo zejména o sebrané spisy Gottholda Ephraima Lessinga, jeho veselohru Mína z Barnhelmu mla Anna Koppová ve velké oblib. Kronika rodu Kopp, s. 368.
20
o pl deváté do rokycanského kostela Panny Marie Snné, v lét v koáe, v zim
na saních.59
Po smrti Václava Koppa v roce 1897 vedla dalších nkolik let prosperující
hospodáství sama za pomoci své švagrové Karolíny a vnuky Karly. Výrazný zásah
do jejich poklidného ivota pinesl a bezen roku 1903, kdy v Píbrami zemela Josefa,
mladší sestra Anny. Její ovdovlý manel Josef Hrabák60 poádal Annu, aby mu
pomáhala vést domácnost. Ta ádosti vyhovla a krátce na to se k nmu do proslulého
hornického msta skuten odsthovala. Zmna prostedí si však brzy zaala vybírat da
na jejím zdraví a ona zde nakonec v srpnu 1909 zemela. Statek . 1 v Hrkách v této
dob ale ji nepatil Koppm, od druhé poloviny roku 1903 pešel do vlastnictví
píbuzných Josefy Hrabákové z rodiny Tesaových.61
1. 2. 3 Otec Josef Kopp
ivot mladšího syna Jana a Anny Koppových Josefa (1830–1910) provázelo
mnoho zvrat. Stejn jako sestra Anna také on navštvoval hlavní školu v Rokycanech,
kde ml na jeho výchovu vliv strýc, zdejší editel, uitel náboenství a od roku 1851
rokycanský dkan Josef Kreisinger (1807–1861).62 Stabilní výhled a zajištní
pro budoucnost v podob pevzetí statku po rodiích mu ovšem zmaily neshody s otcem
ohledn volby budoucí nevsty. Mladý hospodá se chtl oenit s dcerou kováského
mistra z Rokycan Petra Zítka.
Mšanská dcera Karolína, pezdívaná doma zdrobnlinou Lotta, která se
s oblibou vnovala ochotnickému divadlu,63 ale nepipadala jako snacha sedláka v úvahu.
59 TAMTÉ, s. 370. 60 Josef Hrabák (1833–1921) patil k zakladatelm a prkopníkm montanistiky v echách. V letech
1857–1871 byl zamstnán u píbramských dol, od roku 1871 psobil jako profesor na horní akademii v Píbrami. Z této pozice byl v roce 1888 jmenován vrchním horním radou. Zabýval se hornictvím a hutnictvím. Sepsal nap. píruky: Terminologický slovník hornický nmecko-eský a esko-nmecký (1888), Hilfsbuch fur Dampfmaschinen (1883) nebo elezáství v echách jindy a nyní (1909). Josef TOMEŠ a kol., eský biografický slovník XX. století I, Praha 1999, s. 509.
61 Kronika rodu Kopp, s. 58. 62 Ottv slovník nauný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vdomostí XV, Praha 1900, s. 110–111. 63 Ochotnické divadlo se ji od svých poátk v druhé polovin 19. století tšilo v Rokycanech dobrému
postavení a oblib. Zásluhu na tom mli pedevším místní studenti, ale i lenové souboru z ad pedstavenstva msta, bohatších emeslník a uitel. Stabilní základy získala zdejší amatérská divadelní scéna v roce 1867 spolu s platností zákon o spolkovém a spolovacím právu. Ochotníci následn dokonce mohli pro svá pedstavení uívat sál v budov místního Císasko-královského ostrosteleckého sboru. Zuzana JÍROVÁ, Djiny ochotnického divadla na Rokycansku do roku 1945: Holoubkov, Radnice, Rokycany a Újezd u Sv. Kíe, in: Jií STOES – Eva MUŠKOVÁ(edd.), Scamna super Misam 2. Sborník prací student a absolvent katedry historie FPE ZU, Praha 2010, s. 79.
21
Výsledkem rodinných rozepí byl odchod Josefa do vojenské sluby v roce 1864,
kde dosáhl hodnosti poddstojníka. Nevyhnul se úasti v prusko-rakouské válce ani bitv
u Hradce Králové z poátku ervence 1866. Jako len dlosteleckého pluku v ní zasáhl
do boj u Skalice a u Sadové a pi následném dramatickém útku sotva vyvázl ivý.
Po návratu do rodné vsi se u za souhlasu rodiny oenil v únoru 1868 s Karolínou
Zítkovou.64
Snad jako kompenzaci za pedchozí špatné vztahy dostal Josef vzáptí od otce
darem zájezdní hostinec vetn vlastního hospodáství ve Svojkovicích . 7, kde se
spolen s manelkou usadil a plánoval zaloit rodinu. Hostinec leel u tehdy kvalitn
upravené íšské silnice z Prahy do Plzn, která pokraovala dále smrem do Bavorska.65
Pestoe existovala lákavá alternativa v podob elezniní pepravy na ji od ervence
1862 otevené eské západní dráze Praha–Plze–Brod nad Lesy dráních podnikatel
bratí Klein,66 eleznice se vyuívala hlavn k doprav prmyslových surovin (uhlí,
kámen, devo) a formanské povozy, poštovní a soukromé dostavníky zvyklé své zboí
a cestující peváet po silnici dávaly dosud pednost této tradiní monosti, a hostinec si
proto zpoátku nemohl na odbyt a zákazníky stovat.
První problémy však nastaly ji brzy po roce 1870. Nákladní, ale i poštovní
a osobní doprava se ukázaly být po kolejích mnohem levnjší i rychlejší.67 Silnice
vedoucí pes Svojkovice byla dále vyuívala pouze pro místní pepravu osob,
která ovšem nezajišovala hostinci ani povoznictví velký výdlek. Josef Kopp se proto
záhy rozhodl svoji ivnost prodat a poohlédnout se po jiném výdlku a zajištní.
V roce 1872 psobil v Rokycanech jako jednatel v Brejchov devním závod,68
následn pijal místo vedoucího na pile v Holoubkov a v roce 1874 se s rodinou ítající
tehdy ji dv dti usadil znovu v rodných Hrkách v domku . 8. Dsledky krachu
na vídeské burze z 9. kvtna 1873, který odstartoval ekonomickou krizi provázenou
obrovskou nezamstnaností na sebe však nenechaly dlouho ekat. Josef Kopp pišel
o místo a po krátkodobém psobení ve stejném oboru na panství svatovítské kapituly
ve Spáleném Poíí nakonec s povdkem pijal nabídku bratra Václava, aby mu
vypomáhal na statku.69
64 Kronika rodu Kopp, s. 42. 65 TAMTÉ, s. 44. 66 Eva WASKOVÁ, Plze jako elezniní uzel, Západoeský historický sborník 1, 1995, s. 105. 67 Srov. Milan HLAVAKA, Djiny dopravy v eských zemích v období prmyslové revoluce, Praha 1990,
s. 30. 68 http://www.portafontium.cz/iipimage/30067918/rokycany-34_0800-n (stav k 22. dubnu 2014). 69 Kronika rodu Kopp, s. 46.
22
S takovou pozicí ale nemohl být dlouho spokojen a jeliko nevidl jiné
východisko z nouze, rozhodl se pro monost emigrace do Spojených stát, kde se chtl
jako mnozí jiní pokusit najít lepší budoucnost pro sebe i svou rodinu. Odjel v kvtnu
1881.70 Cílem jeho cesty se stalo Chicago, americké msto s tehdy nejvtším potem
esky mluvících obyvatel, kde se první píchozí z ech zaali usazovat ji
ped polovinou 19. století.71 Josef Kopp si zde našel práci a posílal dom manelce
finanní píspvky, které ji a dti drely nad vodou.72
1. 2. 4 Matka Karolína Koppová
Karolína Koppová (1843–1911),73 mladší ze dvou dcer manel Petra a Barbory
Zítkových z Rokycan, trpla od mládí chudokrevností, kvli které byla posílána
k nejrznjším pátelm rodiny na venkov k odpoinku a na léení. Pi jednom z tchto
pobyt se dostala rovn na jih ech k píbuzným zamstnaným ve slubách kníete Jana
Adolfa II. ze Schwarzenberga a jeho manelky Eleonory na Hluboké.74 Tato ivotní
zkušenost stála u koen její lásky k umní a divadlu, která se tolik píila budoucímu
tchánovi.
V ptadvaceti letech se provdala za Josefa Koppa a proila s ním spolených
tináct let manelství. Po odjezdu manela do Spojených stát zstala v echách sama
s pti dtmi, z nich nejstarší dcei bylo devt let a nejmladšímu synovi pouhé dva
msíce. Nasthovala se s nimi do dvou místností v roubené chalup .10 v Hrkách
piléhající ke Koppovic statku.75
I tento obytný dm ale lehl popelem pi poáru v roce 1886 a Karolína se také
kvli nutnosti školní docházky pro starší dti rozhodla pesthovat do Rokycan.
Po zkušenosti se špatným podnájmem se nakonec usadila v pronajaté místnosti v pízemí
domu rokycanského soukeníka Lukase v ulici Na Pátku nedaleko svého rodného domu
u Zítkových76 a snaila se najít práci, kdekoliv to bylo moné.
70 http://www.castlegarden.org/quick_search_detail.php?p_id=6087922 (stav k 22. dubnu 2014). 71 Viz Miroslav RECHCÍGL, Czechs and Slovaks in America. Surveys, essays, reflections and personal
insights relating to the history and the contributions of Czech and Slovak immigrants in America and their descendants, Boulder CO, 2005, s. 198.
72 Došlé peníze bylo moné vymnit u obchodníka Vojtcha Hlavsy v Rokycanech. Za jeden dolar se vyplácely zpravidla dva zlaté. Kronika rodu Kopp, s. 48.
73 Rodopis Kopp, fol. 2r. 74 Kronika rodu Kopp, s. 60. 75 TAMTÉ, s. 51. 76 TAMTÉ, s. 56.
23
Léto trávila pi práci na statku v Hrkách, kam se nkdy mezi lety 1893–1894
vrátila natrvalo, potom co dti odešly do uení nebo do sluby. Po smrti Václava Koppa
(1897) a odchodu Anny Koppové (1903) do Píbrami zstala na celou správu statku sama
a mohla poítat pouze s pomocí nejmladší dcery Karolíny. Tato situace však byla pro ob
eny neúnosná, a tak statek ješt v roce 1903 získala do vlastnictví rodina Tesaových.77
Karolína Koppová poté odešla do podnájmu k Záhrobským v . 3 v Hrkách, kde ila
ješt další ti roky vyplnné úvahami o odchodu do Spojených stát. Za svým muem
Josefem nakonec odjela na konci ervence roku 1906.78
1. 2. 5 Sourozenci
Manelm Josefovi a Karolín Koppovým se narodilo celkem šest dtí. Nešastný
osud provázel prvorozeného syna Václava (1870–1871), jen zemel po necelém roce
a pl ivota, a také jeho mladší sestru Annu (1872–1897),79 která jako desetileté dve
prodlala špatn léenou zlomeninu kyle a po celý zbytek ivota byla nucena
pi chzi pouívat berli.
Vyšší tídy obecné školy a mšanku navštvovala Anna v Rokycanech, kde se
také vyuila dámskou švadlenou. Runí práce se staly rozhodující náplní jejího
pracovního dne. Na statku v Hrkách pravideln sedávala za šicím strojem a upravovala
šaty podle pání své tety Anny. Stejn jako její mladší bratr Václav zddila hudební
talent, který ale nemla kde rozvíjet. Zemela náhle po krátké nemoci ve svých
ptadvaceti letech.80
Zdeka (nar. 1874)81 vychodila obecnou školu v Hrkách a mšanku
v Rokycanech. Po dokonení vzdlání odešla v roce 1890 zkusit štstí do Prahy jako
77 Podle pání bezdtného statkáe Václava Koppa mlo hospodáství pipadnout jeho mladému synovci
Josefovi. Ten však ji v roce 1899 odešel do Spojených stát a o ddictví neprojevil zájem. Stejn neúspšná byla i jeho sestra Karolína, jak bude vysvtleno dále. Po smrti Václava Koppa na statku hospodaila jeho sestra Anna, podle všeobecného pesvdení však Václav ve své závti ustavil, aby o osudu majetku rozhodla jeho další sestra Josefa Hrabáková, která se spolu se svým muem velmi zaslouila o obnovu statku po poáru v roce 1866. Manelé Hrabákovi nakonec statek pikli svým píbuzným Tesaovým. Pisatel kroniky Václav Kopp však uvádí nález listiny, která mla dokazovat, e jeho strýc Václav statek pvodn skuten odkázal své seste Ann. O tomto nálezu však pravdpodobn nikdo nevdl a ani v závti samotné Anny se o statku nehovoí.
78 Kronika rodu Kopp, s. 60. 79 Rodopis Kopp, fol. 2r. 80 Kronika rodu Kopp, s. 62. 81 Rodopis Kopp, fol. 2r.
24
sluebná, ale ji o sedm let pozdji v ervenci 1897 vyhovla ádosti otce a vypravila
se za ním do Spojených stát, aby mu pomáhala s vedením domácnosti.82
Karolína (nar. 1878)83 dokonila v roce 1893 mšanskou školu v Rokycanech
a vydala se po vzoru starší sestry hledat zamstnání do Prahy. Po krátké dob se
však vrátila zpt do rodných Hrek a vypomáhala matce a tet pi vedení statku. Velmi
dlouho se o ní uvaovalo jako o moné píští majitelce celého hospodáství v pípad
vhodného satku, k nmu ale nikdy nedošlo.84 Na podzim roku 1907 se také ona rozhodla
pro emigraci a odjela za rodii do Ameriky.85
Nejmladší Josef (nar. 1881)86 se po vystudování mšanské školy v Rokycanech
vyuil zámeníkem a stejn jako ped ním jeho sourozenci i on podnikl v kvtnu 1899
v pouhých sedmnácti letech cestu pes moe do Spojených stát, aby poznal svého otce
a mohl hledat nové píleitosti.87
1. 3 Mládí
1. 3. 1 Na statku
Autor „Kroniky rodu Kopp“ Václav se narodil 3. íjna 1876 v Hrkách . 8
jako v poadí tetí dít Josefa a Karolíny Koppových. Jeho kmotry se stali strýc Václav
a teta Anna.88
Školní vzdlání nastoupil Václav ádn 16. záí roku 1882 jako ák prvního
oddlení dvoutídní školy umístné tehdy v nouzov pronajaté místnosti v domku . 2
v Hrkách. Tato uebna slouila dtem jako první tída po úvodní ti roky jejich
docházky, z ní následn pešli na dalších pt let do druhé tídy ve staré školní budov
umístné hned naproti uprosted hrecké návsi.89 Nebylo výjimkou, aby se v jedné tíd
sešlo a padesát dtí,90 zajistit poádek pi vyuování proto nebyla zdaleka jednoduchá
82 http://www.ellisisland.org/cgi-bin/tif2gif.exe?T=\\192.168.100.11\IMAGES\T715-0002\T715-
00020540.TIF&S=.1 (stav k 22. dubnu 2014). 83 Rodopis Kopp, fol. 2r. 84 Karolína si nenapraviteln poškodila v Hrkách povst aférou s enatým muem. Z tohoto vztahu se jí
narodila nemanelská dcera Anna, která však velmi brzy zemela. Kronika rodu Kopp, s. 68. 85 TAMTÉ, s. 69. 86 Rodopis Kopp, fol. 2r. 87 http://www.ellisisland.org/cgi-bin/tif2gif.exe?T=\\192.168.100.11\IMAGES\T715-0067\T715-
00670354.TIF&S=.1 (stav k 22. dubnu 2014). 88 Kronika rodu Kopp, s. 72. 89 TAMTÉ, s. 77. 90 Škola v Hrkách slouila také ákm ze Svojkovic, viz s. 1.
25
práce. Václav Kopp zde zail dva uitele. Nejprve dtmi oblíbeného Václava Šastného
a po nástupu do druhé tídy v roce 1885 místního ídícího uitele Františka Lišku.91
Jeho mimoškolní ivot se nesl ve znamení klukovských her a úasti pi sezónních
pracích na statku. Ty zahrnovaly pomoc na louce, na polích i ve stodole u sklizn
obilí a sena, ale také na pastv pi dohlíení na dobytek. Toto relativn poklidné období
skonilo neoekávan v nedli 19. záí o desáté hodin veer, kdy Hrky postihl u
zmínný poár, pi nm kompletn shoely tyi statky, škola, nejmén pt chalup
a nkolik dalších hospodáských budov. Koppovi patili k jednm z nejhe postiených
obyvatel. Pišli rázem o veškerý majetek. Za ob poáru padl domek . 8, kde bydlela
Karolína Koppová s dtmi i celý statek . 1.
Rodin se podailo zachránit jen velmi málo, vyvázli ale bez zranní a štstí se
na n usmálo alespo v podob obytného stavení . 2, které se nacházelo hned vedle
vypáleného statku, a pesto se mu ohe jako zázrakem vyhnul. Tento dm patil
píbuznému rodiny Josefu Hrabákovi, který zde nejen Koppovy nechal pechodn bydlet,
ale finann jim spolen se enou Josefou a dalšími píbuznými a známými velmi
pomohl a zasadil se o vybudování statku nového. Na ten bylo teba si vypjit 4000
zlatých (pojistné vyneslo jen nco kolem desetiny potebné ástky). K zahájení jeho
stavby došlo 12. dubna roku 1887 poloením základního kamene k nové stodole. Statek
byl dokonen za další rok a pl na podzim 1888 a znovu se v nm mohlo zaít bydlet.92
1. 3. 2 Školní léta v Rokycanech
Desetiletý Václav Kopp byl ihned po poáru poslán do Rokycan, kde nejprve
krátce bydlel u babiky Barbory Zítkové, ne jeho matka sehnala pro sebe a dti
pechodné ubytování. Šlo o jedno z nejobtínjších období v ivot všech len rodiny.
Karolína Koppová si pivydlávala praním prádla a dalšími píleitostnými pracemi, stálé
zamstnání však nenašla. Mladý Václav pomáhal napíklad s nošením vlny do místní
pádelny, co mu vyneslo njaký ten krejcar, na zlepšení rodinného rozpotu to
však výrazný vliv nemlo. Spolu se sourozenci se proto pravideln úastnil vánoní
nadílky, kterou pro chudé dti v Rokycanech organizoval kadoron ji od svého
zaloení v roce 1870 dobroinný dámský spolek Ludmila.93 Rozdávaly se zde dárky,
91 Kronika rodu Kopp, s. 78. 92 TAMTÉ, s. 55. 93 Zuzana HAVLOVÁ, Dámský spolek Ludmila v Rokycanech, bakaláská práce, FPE ZU v Plzni, Katedra
Historie, 2012, s. 19.
26
obuv i obleení. Na letní prázdniny se potom Václav kadoron vracel zpt do Hrek,
které se utšen vzpamatovávaly z proité katastrofy a poskytovaly jeho matce více
píleitostí k výdlku.94
Po píchodu do Rokycan v roce 1886 nastoupil Václav Kopp do tvrté tídy zdejší
ptitídní chlapecké obecné školy.95 Stejnou tídu vychodil ji v Hrkách, úrove
vyuování se v tchto dvou školách však nedala srovnávat a Václavova matka rozhodla,
aby její syn radji jeden rok opakoval a lépe si na nové prostedí zvykl, ne aby musel
uivo dohánt. Vyuování probíhalo ve staré školní budov za kostelem Panny Marie
Snné pod vedením uitele Petra Podušky.96 Poslední rok na obecné škole následn
Václav docházel do budovy za rokycanskou radnicí, kde ho ml za úkol vzdlávat krátce
pedtím sem ustavený uitel Josef Hnvkovský.97
Rokycanskou chlapeckou mšanskou školu zaal Václav navštvovat ve školním
roce 1888/1889. Tato škola, která tehdy fungovala pátým rokem, se nacházela v novém
kídle pistavném k obecné chlapecké škole za radnicí a mla s ní od roku 1887 rovn
spolenou správu.98 editelem obou institucí byl Antonín Tytl, který na škole mšanské
vyuoval pírodopis a fyziku. K jeho kolegm v uitelském sboru patili pánové Bedich
Kurš, katecheta Emanuel Polák, Josef Sedlák, Ferdinand Svtlík a Jan Taul.99 Posledn
jmenovaný byl dva roky tídním uitelem Václava Koppa, ve tetím roníku po nm tuto
funkci pevzal Josef Sedlák.100
Krom školního vyuování bral Václav také lekce hry na housle. Vzhledem
k rodinné situaci si nemohl dovolit zaplatit ádného uitele, proto docházel k editeli kru
rokycanského kostela Panny Marie Snné Josefu Píseckému (1844–1908).101 Tento
absolvent praské varhanické školy a místní uitel hudby poskytoval svým ákm hodiny
zdarma výmnou za jejich úast v kostelním sboru. Do budoucna pinesla Václavu
Koppovi tato úmluva s Píseckým neekaný uitek. Zatímco ve he na housle nikdy
nevynikal, prprava v kostelním zpvu a znalost intonace mu pišly vhod za nkolik málo
let, kdy se hlásil do plzeského pveckého spolku Hlahol. Mimo sbor ml s církevním
94 Kronika rodu Kopp, s. 57. 95 R. KÍKOVÁ-ERVENÁ, Školy, s. 30. 96 Kronika rodu Kopp, s. 82. 97 SOkA Rokycany, První národní škola Rokycany (1842–1953), inv. . 742, Kronika obecné školy
(1845–1900), s. 177. 98 R. KÍKOVÁ-ERVENÁ, Školy, s. 34. 99 Kronika obecné školy (1845–1900), s. 218–222. 100 Kronika rodu Kopp, s. 91. 101Ladislav HOVORKA, Hudba v chrámu P. Marie Snné v Rokycanech. Kapitola z djin hudby
na Rokycansku, in: Josef KÖNIGSMARK (ed.), Brdský kraj, Rokycany 1946, s. 52.
27
mších konaných ped zaátkem školního vyuování.102
1. 3. 3 Pobyt na uitelském ústavu v Píbrami
V povinnostech i hrách rychle ubhlo pt školních let v Rokycanech a patnáctiletý
Václav Kopp stál v roce 1891 ped rozhodnutím, na jakou ivotní dráhu nastoupit. Jeho
snem bylo pokraovat ve studiu, na to však nebylo bez cizí pomoci ani pomyšlení.
Perspektivn vypadala nabídka na vyuení se zámeníkem v Praze, jako u v nkolika
pípadech pedtím ale zasáhli do jeho osudu manelé Hrabákovi z Píbrami, kteí se ho
ujali a nabídli mu monost studia na uitelském ústav zízeném roku 1874103 v jejich
bydlišti. Po pedloení potebných doklad a vykonání zkoušky sem byl Václav pijat
a spolu s dalšími ptatyiceti áky nastoupil v záí 1891 do prvního roníku tyletého
studia. Ubytování a monost stravování ml zásluhou tety a strýce po dobu docházky
zajištné u sleny Anny Hrbkové v Nové ulici.104
V ele uitelského ústavu v Píbrami stál od jeho zaloení po tém dv desetiletí
editel František Tomec (zem. 1924).105 Hned druhý rok po nástupu Václava Koppa
však dostal nabídku na vedení nov ustaveného uitelského ústavu v Plzni, kam také
obratem odešel. editelské místo po nm v roce 1892 pevzal Karel Domin (1851–1922),
uznávaný pedagog a matematik, ale i dobrý organizátor spravující ústav po dobu
následujících ticeti let.106 K dalším profesorm, kteí mli výrazný vliv na další profesní
osudy Václava Koppa, náleeli zejména katecheta František Loskol a profesor Josef Vojta
vykládající zempis, djepis a nminu. Spíše negativní, ale pro budoucí povolání
nemén dleité vzpomínky, mu naopak zstaly na uitele hudby Aloise Kueru,
profesory Jana Klose, Josefa Simbu, Františka Šterka a tídního Josefa Vacka.107
Jak napovídají dochovaná vysvdení, Václav Kopp byl v poátcích studia spíše
prmrným studentem. Veliké problémy mu dlala matematika, kvli které byl nucen
vyhledat douování, a paradoxn i hudba a zpv. Známky si však v prbhu let dokázal
102 Kronika rodu Kopp, s. 96. 103 Karel Josef ŠTVERÁK, Vzpomínky. II. díl. 1874–1924. Almanach vydaný pi oslav plstoletého trvání
stát. koedukaního ústavu uitelského v Píbrami, Píbram 1924, s. 12. 104 Kronika rodu Kopp, s. 101. 105 K. J. ŠTVERÁK, Vzpomínky, s. 13. 106 TAMTÉ, s. 27. 107 Kronika rodu Kopp, s. 103.
28
neobyejn zlepšit i díky písnému dohledu strýce.108 Ve volném ase docházel
v Píbrami s oblibou na zdejší tradin poádané spolené koncerty pveckých sbor
Lumír a Dobromila109 nebo na divadelní pedstavení jedné z nejvýznamnjších a nejdéle
existujících eských divadelních spoleností – Zöllnerovy koovné spolenosti,
která byla ve svých poátcích v polovin 19. století spjata mj. s psobením J. K. Tyla.110
Tmto návštvám nastal konec spolu s blíícím se termínem maturitní zkoušky,
která celé studium na uitelském ústavu završovala. Její písemnou ást absolvoval Václav
Kopp v kvtnu 1895, zatímco ústní slavnostn vykonal za dohledu zemského školního
inspektora Františka Hejzlara 18. ervna. Vzhledem k dobrým známkám byl podle
tehdejšího systému maturit zkoušen pouze ze dvou pedmt – pírodopisu a eštiny.
Uspl a svoje studium zakonil s vyznamenáním. Hned následující den po pevzetí
závreného vysvdení a podkování profesorm se s Píbramí na dlouho rozlouil
a odjel dom do Hrek.111
1. 3. 4 Výpravy za poznáním
S Hrkami Václav Kopp v prbhu dtství a mládí nikdy neztratil spojení, trávil
zde všechny školní prázdniny a doba pobytu na uitelském ústav nebyla v tomto smru
výjimkou. Zárove se u nj ale zaal rozvíjet také zájem o pší výlety, který vyznával
a pstoval po celý zbytek ivota. Jeho první velký cestovatelský záitek byl však jiného
druhu. Hned v roce 1891, krátce po nástupu do nové školy, se vypravil spolu se
strýcem a tetou na Zemskou jubilejní výstavu do Prahy, která tehdy od kvtna do íjna
1891 denn od osmé hodiny ráno do jedenácti veer nabízela svým návštvníkm
neobyejné záitky a píleitost uniknout na chvíli shonu bného všedního dne.112
Prostory výstavišt, které bylo vybudováno na rozlehlém prostranství Stromovky
v Praze-Bubeni, s dominantou mohutní elezné konstrukce Prmyslového paláce
a slavnou Kiíkovo fontánou chrlící do výšky proudy vody osvtlené mnostvím
barevných árovek zanechaly ve Václavu Koppovi hluboký dojem. Ten byl umocnn
108 Viz Vysvdení V. Koppa z uitelského ústavu v Píbrami (1891–1901). 109 Srov. Jana HAVLOVÁ – Vladimír VEPEK, Hudební ivot v Píbrami v letech 1860-1938. Píbramský
dtský sbor (1939–1999), Píbram 2004, s. 29. 110 eská divadla. Encyklopedie divadelních soubor, Praha 2000, s. 541. 111 Kronika rodu Kopp, s. 124. 112 M. HLAVA KA, Jubilejní výstava 1891, Praha 1991, s. 15.
29
moností na vlastní oi zaít návštvu císae Františka Josefa I.,113 který pijel do Prahy
26. záí 1891.114
Klidnjší tvá msta ml Václav Kopp šanci poznat u napesrok, kdy se do Prahy
vydal pšky koncem ervence 1892 spolu s bratrancem Františkem Kratochvílem. Bhem
cesty podnikli zastávky v ebráku a u Karlštejnu a v cíli výpravy si potom prohlédli nov
otevenou rozhlednu na Petín.115
Obdobnou výpravu spolen uskutenili ješt o dva roky pozdji v ervenci 1894.
Tentokrát zamíili do Prahy oklikou pes Kivoklát, ubytovali se u píbuzných
na Vinohradech a strávili zde tém celý týden prohlídkou památek, výstav
a opakovanými návštvami Národního divadla.116
Václav Kopp sám u bez doprovodu se do Prahy vrátil ješt píští léto, kdy dostal
jako odmnu za vykonanou maturitu píleitost shlédnout a projít si Národopisnou
výstavu konanou v roce 1895 na stejném míst, kde se ped tymi lety uskutenila
Zemská jubilejní výstava. Tradin byla i tato výstava slavnostn otevena 15. kvtna
a trvala do konce íjna. Jejím cílem však tentokrát nebyl technický pokrok, snaila se
spíše doloit vysplost prmyslové a emeslné výroby v eských zemích a co lákalo
návštvníky zejména – obsahovala expozice pedstavující lidovou „národní“ kulturu
eského venkova.117
Ukonení studia na uitelském ústav neznamenalo pro Václava Koppa dosaení
plné kvalifikace. Po maturit zastával nejprve dva roky funkci pomocného uitele
a teprve s náleitou praxí následn vykonal zkoušku pro uitele obecných škol. Sloil ji
v Píbrami 19. listopadu 1897.118 Ji pedtím navíc docházel mezi léty 1895–1896 tikrát
týdn do jednoroního kurzu pro pípravu k vyuování na mšanských školách,
113 Kronika rodu Kopp, s. 129. 114 M. HLAVAKA, Jubilejní výstava, s. 105. 115 Kronika rodu Kopp, s. 129. 116 TAMTÉ, s. 131. 117 Stanislav BROUEK a kol., Mýtus eského národa aneb Národopisná výstava eskoslovanská 1895,
Praha 1996, s. 39–40. 118 Viz Vysvdení V. Koppa z uitelského ústavu v Píbrami (1891–1901).
30
který byl poádán pi uitelském ústavu v Plzni.119 Pezkoušení zpsobilosti
pr