VALAŠSKO 2006/1

35

Kam se pod lvalašský rohá!?

Lukáš Spitzer, Ond"ej Konvi!ka

Snem každého za!ínajícího sb ratele brouk#je chytit a držet v ruce vzpírajícího se samce ro-há!e obecného. Bez zastoupení tohoto brouka jekaždá d tská sbírka brouk# neúplná a smutná.V žádné opravdové sbírce brouk# nesmí rohá!chyb t, mladý sb ratel proto up"ímn , ale is trochou závisti v duši, obdivuje každý vystave-ný exemplá" v muzejních expozicích !i "ady ro-há!# ve sbírkách svých úsp šn jších koleg#.Mnoho prozatím neúsp šných mladých entomo-log# "eší tento problém nákupem sbírkových kus#na entomologických burzách. Mezera ve sbírceje tímto sice zapln na, ale !ervík v mysli mladýchnadšených sb ratel# vrtá dál a dál. Tém " kaž-dému opravdu zanícenému sb rateli se jej všaknakonec úsp šným odlovem d"ív nebo pozd jipoda"í vypudit.

V sou!asné dob je centrem výskytu rohá!eobecného jižní Morava. Vyskytuje se i na mnohadalších místech v $eské republice, nikde však takhojn a b žn jako v okolí Brna !i nap"íkladv Lednicko-valtickém areálu. Ve srovnání s d"í-v jšími !asy má však sb ratel neporovnateln obtížn jší pozici si vysn ného rohá!e obstarat vlast-ními silami. D"íve byl rohá! rozší"en plošn pocelém území naší vlasti. Chyb l jen v nejvyššícha nejstuden jších pohrani!ních horách. V souvis-losti se zm nami v hospoda"ení, které nastaly podruhé sv tové válce, však za!al ze svých teritoriívelmi rychle ustupovat. Jeho úbytek pokra!uje aždo dnešních dob, kdy již obývá jen zlomek plochysvého n kdejšího areálu.

Ješt v sedmdesátých letech byl rohá! b žn k zastižení i na mnoha místech vsetínského okre-

tech stále p"edstavují pro mnohé zdroj nákazyzdravých soused#.

P"íroda a její synové a dcery nep"ipravenibyli postaveni tvá"í v tvá" t mto zm nám. Pou-ze n kolik druh# zm ny p"ivítalo a stali se z nichtolik obávaní a bezúsp šn potíraní šk#dci. Nazdravé louce !i v p"irozeném lese by nikdy ne-m li tak p"íznivé podmínky pro sv#j život, i jenvzdálen podobné t m, jaké jim !lov k nev -domky vytvo"il. Spousta druh# se dokázalaadaptovat a v nových podmínkách dodnes bezzávažn jších problém# prosperují. Jejich ne-pom rná !ást mnohdy s velmi specifickými ži-votními nároky však tak pohotov zareagovatnesta!ila !i neum la a stojí nyní na pokraji vy-hubení. Rohá! obecný mezi n bohužel pat"í.

Rohá! obecný se jako spousta dalších ne-vyrovnal hlavn s drastickým úbytkem starýchstrom# a listnatých les# v krajin v#bec. Jehoposlední v té dob již izolované populace sepomalu zmenšovaly vlivem nedostatku dostup-ných živin a nedostate!né velikosti populace.Konec nastal ve chvíli, kdy si již sporadicky seobjevující brouci nebyli schopni za dobu svéhokrátkého života nalézt jedince opa!ného po-hlaví a zajistit své trvání na lokalit v další ge-neraci.

Rohá! obecný hraje v ochran p"írody rolitzv. „deštníkového druhu“. Není osamocen, po-dobných deštníkových druh# znají ekologovéješt n kolik dalších. Vždy jsou to druhy dob"epoznatelné, s dob"e poznanou bionomií a laickéve"ejnosti notoricky známé. Myšlenka ochranydeštníkových druh# je prostá, ale velmi ú!inná.Poda"í-li se nám zachránit deštníkový druh, „vez-me“ tento druh pod svá ochranná k"ídla mnohodalších druh#, které jsou vázány na podobnébiotopy a jejichž samostatná ochrana by bylavelmi problematická, ba v mnoha p"ípadech zho-la nemožná. Síly ochrany p"írody by se totižzb#hdarma št pily a rozm l%ovaly "ešením cíle-né ochrany n kolik milimetr# velkých, laikemnerozpoznatelných brouk#, ploštic, blanok"ídlých

su. Z dnešního pohledu se zdá neuv "itelné, žerohá!i poletovali nap"íklad v zámeckém parkuu zámku Kinských ve Valašském Mezi"í!í. Hojn se vyskytovali také nap"íklad na území obcí Ha-lenkova, Liptálu !i poblíž Vsetína – ve Vesníku(1972). Poslední chytané kusy jsou datovány nakonci osmdesátých let (Halenkov – 1986, Valaš-ské Mezi"í!í – 1988). Od té doby však již nemajína Valašsku milovníci p"írody na tohoto brou!íhokrasavce št stí a musejí na úsp šné lovy vyjížd tdaleko ze svých domov#.

K tomu, abychom správn pochopili, pro! ro-há!# tak drasticky ubývá, si musíme povypráv tn co o jeho vývoji. Dosp lí brouci létají nave!erv !ervnu a !ervenci. Shromaž&ují se hlavn nastarých samostatn stojících listnatých stromech –hlavn na dubu, ale i na lípách !i v podhorskýchoblastech dokonce na bucích. Oplozené sami!kyse pak zahrabávají do hnijících kmen#, pa"ez# !ido ko"en# umírajících staletých velikán# a kladouzde n kolik desítek vají!ek. Z nakladených vají-!ek se líhnou larvy, které se živí rozpadající sed"evní hmotou. Jejich vývoj trvá 3 – 6 let. Larvav pr#b hu svého vývoje zkonzumuje obrovskémnožství potravy. Pokud se jí rozpadající se d"e-vo nedostává v dostate!ném množství, jsou vy-líhlí dosp lci malí, pouze se zakrn lými kusadly.Nedostatek výživy má velký vliv na jejich pohyb-livost, délku života, atraktivitu pro opa!né pohlaví,ale hlavn na plodnost. Na konci svého vývojese na sklonku léta zakuklí. Dosp lý brouk se líhnehned na podzim. Zimu však p"e!kává ve svémkokonu, který opouští až na jaro následujícího roku.Brouk pak žije jen n kolik týdn#.

V padesátých a šedesátých letech došlok výrazným zm nám v lesním i zem d lském hos-poda"ení. Švihnutím proutku byly zavrženy postaletí praktikované a generacemi ov "ené meto-dy, které dlouhodob poskytovaly dostate!nýprostor pro život !lov ka, ale i pro obrovské množ-ství živo!išných i rostlinných druh#. Povále!nádoba si však žádala intenzivn jší využívání p"í-rodních zdroj#. Rozoraly se meze pro zvýšeníprodukce potravin, zavedl se nový systémv lesním hospoda"ení s d#razem na produkci kva-litního d"eva. V d#sledku toho se v mnoha !ás-tech bývalého $eskoslovenska za!ala velmi rych-le vytrácet po staletí vytvá"ená velmi r#znorodámozaika biotop#. Mizely staré zachovalé p"iroze-né lesy, ale i remízky, pa"eziny !i tzv. „selské“lesy. M nila se v ková struktura les# sm remk hospodá"sky žádoucím stejnov kým porost#m.Ve velkém byly a bohužel stále dodnes jsou ká-ceny stromy staré a narušené, postupn doží-valy a ztrácely se solitérn stojící mnohosetletélípy, duby, jilmy !i buky. Z krajnic cest a z m stustoupily náporu aut v kovité lipové aleje, úpra-vami b"eh# "ek a potok# byly již zni!eny tém "všechny unikátní b"ehové topolové a vrbovéporosty. Proces destrukce starých porost# aosamocených strom# pokra!uje bohužel iv dnešní dob . Nejsmutn jší p"itom je, že se všed je s tichým souhlasem v tšiny obyvatelstvaa s posv cením p"íslušných ú"ad#. I zákony plat-né v naší republice kážou odstra%ování odumí-rajících strom# vzhledem k nebezpe!í odlamo-vání jejich v tví !i celkových vývrat#. Stromy nab"ezích "ek zase ohrožují svými ko"eny stabilituhrází, navíc hrozí jejich podemletí a následnýpád do vody. Tyto stromy pak neseny velkouvodou zp#sobují problémy na jezech, mostech!i p"ehradách. Mrtvé stromy v lesních poros-

Prosychající osamocen stojící lípa na pastvin Huslenky – Losový. Tento strom hostí velmi po!et-nou skupinu d"evokazných druh# hmyzu

Foto David Halata

Rohá! obecný (Lucanus cervus) – samec

Larva rohá!e v rozpadlém d"ev dubu

VALAŠSKO 2006/1

36

a zástupc# dalších skupin hmyzu, bezobratlých,ale i obratlovc# a rostlin.

Bohatý výskyt hmyzu vázaného na staré, na-rušené a oslun né d"evo (saproxylický hmyz) jevýznamným indikátorem zachovalosti doty!néhoúzemí. Z p"evážné !ásti jsou tyto organismy (ne-jen hmyz) vázány práv na starší poškozené,staré, p"estárlé a odumírající stromy, p"esn ji naodum"elé !ásti jejich kmene !i v tví. Lokalit s vý-skytem t chto strom#, které zajiš'ují stabilní p"ežitít chto organism#, je v celé $R velmi málo. Nejenna Valašsku jsou v dnešní dob tyto vzácnéa ochraná"sky významné organismy v p"evážnév tšin vázány na staré stromy alejí, h"bitov#a solitérn stojících strom#. Díky tomu pat"í sapro-xylické druhy hmyzu mezi nejohrožen jší nejenv $R, ale i v celé Evrop .

Z dostupných informací jednozna!n vyplý-vá, že poškozené stromy s dutinami, lysinami,staré a p"estárlé stromy pat"í k biotop#m s vel-kou biodiverzitou a k ochraná"sky nejvýznam-n jším. Další nezpochybnitelnou skute!ností je,že se tyto organismy velmi málo ší"í na novéstanovišt . N kte"í jedinci v#bec neopoušt jí„rodný“ strom, ti, kte"í se v rámci rozptylu dosta-nou mimo, jsou schopni se dostat jen do vzdále-nosti maximáln n kolika set metr# (v tšinou jdevšak pouze o desítky metr#) od p#vodního sta-novišt . Tyto informace jen podtrhují d#ležitostochrany vhodných biotop# saproxylických or-ganism#.

Zachovalých a pro d"evní organismy vhod-ných strom# a alejí je na Valašsku již jen velmimálo. P"íkladem je alej podél cesty z obce Vid!esm rem na Hradisko, která pat"í mezi nejhodnot-n jší na území celé CHKO Beskydy. Alej je tvo"e-na p"evážn jírovci (Aesculus hippocastanum),lipami (Tilia cordata), ale i jinými stromy s množ-stvím dutin a lysin. Z širšího regionálního pohleduje zmín ná alej jediným opravdu významným re-fugiem saproxylického hmyzu zajiš'ujícím v p"í-pad zachování a vhodného managementu dlou-hodobé udržení mnoha vzácných a ohroženýchorganism#. Ale i tady, stejn jako na dalších mís-

Zachovalý b"ehový porost "eky Be!vy poblíž obce Ju"inka Foto L. Spitzer

Zde ješt v b"eznuroku 2006 stávala sta-letá lípa

Foto B. Dadák

tech okresu Vsetín, bohužel již na rohá!e obec-ného nenarazíme.

Již p"i n kolika zb žných návšt vách byly alezjišt ny jiné významné a ohrožené druhy hmyzu.Zatím nejvýzna!n jším nálezem je potvrzení vý-skytu vzácného tesa"íka Rhamnusium bicolor.Výskyt Rhamnusium bicolor je nejblíže známz P"erova a z Ostravy, kde je tento druh vázánjen na n kolik málo strom#. V rámci východní Mo-ravy se u Hradiska jedná o jedinou lokalitu vý-skytu. Dalším druhem tesa"íka vázaného na od-um"elé d"evo vyskytujícím se na lokalit je nap"í-klad tesa"ík Anisarthron barbipes. Jedná se o je-dinou známou lokalitu výskytu v okrese Vsetín.Dalšími významnými zástupci hmyzu jsou broucispadající do !eledi potemníkovitých. Konkrétn sejedná o druhy: Mycetochara axillaris a Prionychusater. Oba druhy jsou "azeny v $ervené knize mezidruhy ohrožené. Op t se jedná o jedinou známoulokalitu v okrese Vsetín a širším okolí. V p"ípad komplexního pr#zkumu lze zcela jist o!ekávatmnožství dalších ohrožených a vzácných druh#.

Další velmi zachovalou alejí je opušt ná alejv obci Liptál, která je tvo"ena p"evážn lipami.V této aleji byl nalezen vzácný dutinový zlatohlá-

vek mramorovaný (Liocola lugubris). V sou!as-nosti se jedná o jediný potvrzený výskyt tohotodruhu na Valašsku. Tento zlatohlávek je na ústu-pu i na posledním v tším areálu svého výskytu –na jižní Morav .

Likvidací starých solitérních strom# a alejí všakp"icházíme o mnoho dalších druh# krasc#, po-temník#, tesa"ík#, kova"ík# a dalších. Ješt v nedávné dob byl i na území m sta Vsetínab žný kozlí!ek vrbový (Lamia textor). Tento mo-hutný brouk je vázán na staré b"ehové porostyvrb a topol#. Tento kozlí!ek by mohl velmi dob"efungovat práv jako „deštníkový druh“, pomocíkterého bychom mohli ochránit b"ehové biotopypro mnoho dalších druh# hmyzu a obratlovc#.V posledních letech totiž došlo k tém " kompletní-mu vy!išt ní b"eh# Be!vy práv od t chto sta-rých strom#. Další stromy vhodné pro jeho vývojpadly v souvislosti s výstavbou silnice I/57 nab"ezích "eky Be!vy mezi Semetínem a Jabl#n-kou. V souvislosti s touto akcí se rapidn zmenšilživotní prostor i pro další tesa"íky – kozlí!ka osiko-vého (Saperda carcharias), !i druhu Saperdaperforata. Mezi postižené však pat"í i motýli – p"í-kladem m#že být v tomto prostoru ojedin le sevyskytující ohrožený b lopásek dvou"adý (Li-menitis camilla).

Stovky nyní ohrožených a vymírajících a d"íveb žných druh# jsou v sou!asnosti vytla!eny dosvých posledních úto!iš' – do starých alejí kolemcest, na b"ehy "ek a rybník# !i na samostatn stojící stromy na loukách a pastvinách. I zde všakpopulace t chto druh# spíše živo"í a jsou i p"i všímožné ochran v souvislosti s postupným odu-míráním strom# a jejich následným kácením odsou-zeny k pozvolnému zániku. Nikde v jejich okolí totiž!lov k nenechá p"írodu vytvo"it nové biotopy, dokterých by se mohly v p"ípad zni!ení svého stá-vajícího domova uchýlit. V p"ípad , že dojde k zánikut chto populací, trvá t mto v tšinou málo pohybli-vým druh#m mnohdy desítky i stovky let, než do-ty!nou oblast, a!koli se zde m#že po dlouhou dobunabízet mnoho vhodných biotop#, znovu osídlí.Pokud chceme tyto druhy na Valašsku uchovati pro naše d ti a vnuky, nesmíme dopustit ni!eníjakýchkoli vhodných biotop# – solitérních strom#,alejí, ale i stojících mrtvých i umírajících strom# v lesícha na b"ezích vod. Rohá!e jsme pro Valašsko bo-hužel již ztratili. Situace spousty dalších druh# jevšak tak tragická, že i ztráta jediné lokality jejichvýskytu m#že fatáln ohrozit celou širší populaci.Pravd podobnost jejich úsp šného návratu do našíp"írody je pak totiž již jen hypotetická.