Katolická Věrouka. Díl III

7/23/2019 Katolick Vrouka. Dl III.

1/537

K A T O L I K A

VROUKA.SEPSAL

Dr. RICH. PA EK,UNIVERSITN PROFESOR V OLOMOUCI.

DL III.

KNIHA V,VII.: O MILOSTI, SVTOSTECH

A DOKONN.

PODL D NA ROK 1920-22. SLO LXIII.

V PRAZE 1922.

NKLADEM D DICTV SV. PROKOPA. - TISKEM CYRILLO-METHODJSKKNIHTISKRNY V. KOTRBY V PRAZE.


2/537

IMPRIMATUR.

Pragae, 23. Junii 1922.

Nr. 7625.

Antonius Podlaha,

episcopus Paphiensis, vicarius generalis.


3/537

Pedmluva.

K sepsn katolick vrouky jsem se rozhodnul, byv k tomuvybdnut preltem drem J. Tumpachem, pedsedou Ddictv sv.Prokopa v Praze. Jemu jsem v ervnu 1916 odevzdal v ruko

pise knihu 0 milosti, O svtostech a O dokonn nebo poslednch vcech za tm elem, aby een ddictvvrouku po stech jako podly lensk vydvalo. Nemorn

pracovnk a obtav podporovatel prelt Tumpach zesnul dne26. listopadu 1916. Vlen doba se svmi nedostatky, drahotoua veobecnou tsn zavinila, e een knihy mohly bti z stivydny teprve r. ip2ojakoto podl lenm Ddictv za rok 1919.Jeto pomry v oboru knihtiskaskm a vydavatelskm senejen nezlepily, nbr se staly jet tsnivjmi, prothlo sevydn dal sti a do r. 1922.

Sepisuje vrouku ml jsem na zeteli studujc bohoslov,knstvo a katolickou intelligenci, protoze Soustavn katolickvrouka pro lid, kterou sepsal P. Fr. k T. J., ji vychznkladem Ddictvi sv. Jana Nepomuckho v Praze. Studujcmbohoslovcm chtl jsem poskytnouti vdeckou pruku, aby bezvelikch pot jazykovch, jako tomu jest u latinskchuebnic, mohli studium vrouky pstovati s vtm zjmema lepm spchem. Knstvu poslou tato vrouka jako vhodn

pomcka, aby se mohlo snadno o vrounch pravdch orien-tovati a znalost jejich prohlubovati. I katolick intelligent

nalezne v tto knize hojn ltky pro pouen vlastn i jinchMaje na zeteli praktickou potebu, zaal jsem s knihou.

O svtostech. Vdy prv svtosti zasahuj hluboko dopraktickho ivota nboenskho a jejich platn i hodn jakrozdvn tak pijmn jest zvisl na dkladn znalosti pslunch pouek vrounch. Jeto v nauce o svtostech jetm na kad strnce e o milosti, bylo nutno naped po

jedn ti ,0 milosti. Aby pak poad obvykl u vrounch

traktt bylo pokud mono zachovno, poloil jsem za knihuO svtostech* knihu O dokonn.


4/537

IV

Jednotliv pravdy vroun podvm strun shrnutve vtch nebo thesch a zrove oznauji stupe vroun

jistoty, kter dotyn vt pslu. U vkladu, kter potom

nsleduje, uvdm vmr a vvoj een pravdy, bludy protin a stanovisko uitelskho adu crkevnho.

V dkaze z Psma sv.vybral jsem msta znmj a pilha-vj, pokud to rozmry pruky dovoluj, a cituji een msta

podle pekladu Psem sv., vydanch drem J. Hejtlem a dremSkorou v Ddictv svatojanskm v Praze.

U dkaz ze sv. Otc pihlel jsem k tomu, aby bylzjitn jednomysln jejich souhlas, kter jest pro dotynoupouku rozhodujcm svdectvm. Kde se ten neb onen Otecod obecnho pesvden uchlil, vysvtlil jsem, za jakchokolnost a z jakch dvod se tak stalo. Vroky sv. Otcuvdm podle eskho pekladu, vydanho v Ddictv sv. Prokopav Praze, po ppad z Enchiridia patristickho vyd. Rouet deJournel(Herder, Frburk 1920) anebo podle patrologie Migneho.

Bohovdn vdy podvm strun a hrnem, aby bylopatrno, kterak ji Otcov a zejmna scholastit bohoslovci se

sv. Tomem Akv. v ele dokazovali pravdivost anebo pim-enost t neb on pouky.

Nmitky, je hlavn protestanti uvdj z Psma sv. neboz Otc a potom racionalistick vda nboensk srovnvac,jsem zaznamenal a zrove ukzal, e een nmitky vznikaj budz nesprvnho vkladu dotynjmh text nebo ze stanoviska,

je nadpirozen zjeven zamt a toliko pirozen vvoj uznv.Nemal pote psob esk nzvoslov, je nen dosud ani

pesn stanoveno a ani se veobecn neustlilo. Celkem jsempodrel nzvy, je jsou v esk literatue bohovdn ob-vykl, a pouze tam, kde jich nebylo, utvoil jsem nzvy nov,

je by byly jak po strnce vcn tak jazykov sprvn.Na konec vzdvm upmn dky Ddictv sv. Prokopa

v Praze, je mou knihu pijalo a svm nkladem vydalo,a pokud to tsniv pomry dovol, i dle vydvati bude.S obzvltnmi dky vzpomnm prce a nmahy vdp. kanovnka

Vclava Muliera, kter obstarval korrektury a podil index.

V Olomouci v kvtnu 1922.

Spisovatel.


5/537

O B S A H .

P e d m l u v aPT KNIHA: O MILOSTI.

Strana

v o d ............................................................................................................................1 1. Pojem milosti....................................................................................................2 2. Rozdleni milosti . ........................................................................................ 7

st prv. O milosti konn.Hlava prv. O milost i konn sam o sob.

3. Milost konn skuten j e s t ................................... ................... ...... 91. vta : Bh osvcuje rozum p m o .................................................................. 102. vta: Bh povzbuzuje vlip mo ...................................................................... 11 4 0 vnitn povaze milosti konn...................................................................13 5. Rozdlen milosti k o n n ............................................................................... 15 6. 0 vlivu milosti na pirozen mohutnosti a jejich vzjemn asti pi

spasitelnch k o n e c h ........................................................................................ 17

Hlava druh. O vlastnostech milosti konn. 7. Milost je nutn v b e c ..................................................... 22 8. Milost je nutn zvl .............................. . . . . . . . . 271. vta: Milost je nutn nevcmu, aby uvil . . ........................ 272. vta: Milost je nutn hnkovi, aby se na ospravedlnn pipravil

a pokn inil . . . . . . . ........................ . . 303. vta: Milost je nutn spravedlivmk jednotlivm dobrm konm .314. vta: Obzvltn pomoc je nutn ospravedlnnmu, aby v dobrm a

do konce setrval . . . . . . . . . . . . . 325. vta : Zvltn vsada milosti Bo jest nutn ospravedlnnmu, jen

by se ml po cel ivot vech vednch hch varovati . . . . 36 9. Milost jest nutn do uritch m e z ............................................................381. vta: Padl lovk jest s to, aby jednoho pravho Boha pirozenm

svtlem rozumu z vc stvoench jist poznal . . . . . . . . 402. vta: Padl lovk dovede bez milosti Bo nkter pirozen

dobr skutky......................... ................. ........................... .............. . . . 403. vta: Padl lovk nen bez milosti Bo s to, aby cel pirozen

zkon zachovval ........................ , . 434. vta: Padl lovk nen bez milosti Bo s to, aby vechna poku

en p e k o n a l ...................................................... ...... 44

5. vta: Vechny skutky vcho hnka nejsou proto hn, e nenv posvcujc m ilo s t i .......................................................................................... 46


6/537

VI

Strana

10. Milost jest nezaslouitelna........................................................................481. vta : Prv milosti nelze si pirozenm konnm zas louiti. . . . 482. v ta : Prv milosti nelze pirozenou modlitbou u Bona vyprositi . . 50O zsad: Tomu, kdo kon se je, Bh milosti neodepe ........................ 51

11. Milost je v eo b e cn .........................................., ....................................521. vta : Ph chce vl pedchoz spasiti vechny l i d i .............................. 532. vta: Spravedlivm dv Bh milost opravdu a relativn dostatenou,

aby mohli pikzni zachovvati ........................ . . . . . 563. vta: Vcm hnkm dv Bh milost dosttenou, aby se zlho

varovali a se obrtili............................................................................................. 584. vta: Bh dv i zatvrzelm hnkm v phodnch okamicch

milost aspo nepmo d o s ta te n o u ................................................................585. vta: Bh dv i nevcm dostatenou milost, aby mohli bti sp ase ni. 60O spasen nekttek ........................ 63

12. 0 peduren.................................................................. . 6 51. vta: Bh k vn slv nepeduruje bez zetele k zsluhm pedzvdnm .............................. 72

2. v ta: Bh peduruje k vn slv na zklad zsluh pedzvdnch 74 13. 0 reprobaci .............................. 761. vta: Reprobace skuten jest, a nebyla definovna ........................ 782. vta: Naprost positivn reprobace je b l u d .......................................... 79 14. 0 vzjemnm gomru milosti k svobodn v l i .................................... 811. vta: Milost a vle svorn spolupsob pi spasitelnm konu . . 822. vta : Vle zstv pod vlivem milosti svobodn . . . . . . . 833. vta: Jest tedy milost opravdu a relativn dostaten, kter od

porem vle zstv bez spchu .......................................... . . . 86 15. Soustavy bohoslovcv o pomru milosti a svobodn vle . . . 88

st druh. O milosti habituln. O ospravedlnn.

Hlava prv. m pispv k ospravedlnn lovk?

16. pprav na ospravedlnn v b e c .............................. . . . 95Vta: Dosplmu, jen chce bti ospravedlnn, jest se na to pipraviti 95 17. 0 pprav na ospravedlnn zvlt ...................................................... 971. vta: Na ospravedlnn teba se pipraviti vrou v pravdy od Boha

zjeven. Pouh dvra ve vlastn ospravedlnn nesta........................ 972. vta: Dosplmu jest se pipraviti na ospravedlnn nejen vrou,nbr i jinmi spasitelnmi kony. Pouh vra neospravedluje . . 102

Hlava druh. Co Bh psob ospravedlnnm?

18. Ospravedlnni jest skuten odputn hchfiv....................................105Vta: Bh ospravedluje hnka tm, e mu hchy opravdu a sku

ten odpout.......................................................................................... . 105 19. Ospravedlnn je vnitn posvcen . . . - .............................. ..... 110Vta: Bh hnka ospravedluje nejen tim, e mu hchy skuten

odpout, nbr i tak, e jej v nitru obnov a posvt . , . . . 110H l a v a t e t . Ospravedlnn jakoto stav due.

20. 0 podstat milosti ospravedlujc............................................................1171. Podstata milosti dle Psma sv. a Otcv^..................................................1182. Podstata milosti dle nzor bohoslovcv ..................................... 119 21. 0 formlnch incch milosti posvcujc.......................................... 1351. Milost posvcujc in ns svatmi a spravedlivmi.......................... 1262. Milost posvcujc in ns pteli Bomi . ., . . . , *1273. Milost posvcujc in ns syny Bomi pijatmiaddici.krlov

stv Boho . 1284. Milost posvcujc in z ns chrm Ducha svatho a pbytekBo Trojice . .......................................... ..... 130


7/537


8/537

VIII

3. vta: Platn pijm svtosti pouze dospl, jen m mysl jep ij m o u t i ..............................................................................................................217

4. vta: Platn pijm svtosti i ten, kdo nem prav vry nebo nenvnitrn pipraven.................................................................................................. 217

5. vta: Hodn pi m svtosti dospl, jen jim nein pekky(non ponit obicem) 218 8. 0 svtostech ped K r is tem............................................................ . 219Vta: Starozkonn svtosti nepsobily milost samy o sob/ex opere

o p e r a t o ......................................... 220 9. 0 svtostin ch........................................................................ 222

s t dr uh . O svtostech zvlt .

H l a v a prv . O ktu.

10. Nzev, pojem, vznam a ustanoven . ................................................

225Vta: Svtost ktu ustanovil Je Kristus........................................................228 11. 0 vnjm znamen ktu . . .................................... 2311. vta: Vzdlenjltkou ktu je pirozen voda ........................................ 2312. vta: Bli ltkou ktu jest, e ktnec bv vodou obmyt, a to

bu do n pohrouen anebo se na nj vylije, nebo j bv pokropen 2333. v ta : Formou ktu jsou slova, jimi se ti bosk osoby vslovn

vzvaj a kestn kon vyjduje ................................... 234 12. 0, incch k t u ..........................................................................................237Vta: inky ktu jsou, e poktn bv duchovn znovuzrozen (spi

ritualis regeneratio), take obdr prvou milost posvcujc a s ni

odputn vech hchv a t r e s t v .............................................................. 237 13. Kest je ke spasen nevyhnuteln potebn .......................................... 2411. vta: Svtost ktu je z ustanoven B>iho nevyhnuteln potebn

ke spasen vem, dosplm i nemluvatm................................................2422. vta: Kest dosti nahrazuje kest vodou . .....................................2433. vta: Kest krve nebo muednictv nahrazuje kest vodou u dosp

lch i u n em lu v a t............................................................................. 246 14. 0 pisluhovatel! a pijmte1' svtosti k tu ...........................................2471. vta: Ktem se vemi obady (minister sollemnitatis) pisluhuje dn

biskup a knz, od nho zmocnn, mimodn jhen. V as nevy

hnuteln poteby me kad lovk ktti . . ..

..............................2482. vta: Kad iv a nepoktn me bti p o k t n ............................... 2493. vta: I nemluvata mohou a maj bti poktna .................................... 251

H l a v a d r u h . O bimovni.

15. Nzev, pojem a ustanoven.................................................................255Vta : Bimovn je prav, od Jee Krista ustanoven svtost . . . 255 16. 0 vnjm znamen bimovn.................................................................... 258 17. 0 incch a poteb bimovn ........................................................261 18. 0 Pisluhovateli a pijmateli bimovn..................................................2ci3

1. vta: Rdn pisluhuje bimovnm pouze b i s k u p................................ 2632. vta: Mimodn pisluhuje bimovnm knz, od papee zmocnn 2643. vta: Kad poktn me bti platn bi m ovn ................................285

H l a v a t e t . O eucharistii.

19. Nzev, pojem a vznam eucharistie.................................................266

1. 0 skuten ptomnosti Jee Krista v eucharistii. 20. Spory a bludy................................................ 269 21. 0 skuten ptomnosti Jee Krista dle Psma sv ..............................271

Vta: V eucharistii jest Je Kristus s tlem a krv i s du a tudse svm lovenstvm i bostvm v pravd, skuten a podstatn ptomen ................................................................................................................... 272


9/537

IX

Strana

22. O skuten ptomnosti Jee Krista podle crkevnho podn . . 280 23. O pepodstatnn....................................................................... 287Vta: V eucharistii promn se cel podstata chleba a vna v podstatu

tla a krve Kristovy ........................................................... 288

Vklady o vnitn povaze pepodstatnn........................ v>.........................292 24. 0 zpsobu, kterm je Je Kristus v eucharistii ptomen . . . 2941. vta: V eucharistii je cel Kristus ptomen pod kadou z obou

z p s o b....................................................................... 2942. vta: V eucharistii je cel Kristus ptomen v jednotlivch stech

kad zpsoby ................................................................................... 2953. vta: V eucharistii je Kristus ptomen ihned po konsekraci a zstane

ptomen, dokud zpsoby nejsou porueny .................................................. 2954. vta: Jei Kristu v eucharistii pslu bohopocta (cultus latriae) . .2 98 25. Q vztahu eucharistie k rozumu.................................................................... 2991. Zvltn zpsob, jak je svtostn tlo Kristovo v konsekrovan

hostii ptomno . . 3002. Zpsoby chleba a vna zstvaj v eucharistii skuten.......................... 302

Kterak lze skuten trvn zpsob svtostnch vyloiti ? . . . . 3023. Svtostn tlo Kristovo je ptomno na mnoha mstech zrove . . 304

II. 0 svtosti eucharistie. 26. O ltce a form eucharistie................................................................ 3071. vta: Ltkou, z n se eucharistie pipravuje (materia remota) je

penin chlb a vno z r v y .................................................................3072. vta: Formou eucharistie jsou slova Kristova: Toto jest tlo m

a tento jest kalich krve m, kter knz jmnem Krista pron.Epiklese....................................................................................................... 309 27. 0 incch eucharistie........................................................................3131. vta: inky na dui. Eucharistie rozmnouje v pijmajcim posv-

cujc milost a spojuje ho co nejtsnji s Kristem.................................3132. vta: inky na tle. Eucharistie seslabuje dostivost a zaruuje

slavn zm rtvchvstn.............................................................................315 28. O poteb eucharistie ke spasen....................................................... 3161. vta: Eucharistie nen ke spasen nevyhnuteln potebna; dospl

jsou podle boskho a crkevnho pkazu povinni ji pijmati . . . 3162. vta: Pijmn pod oboj nen vcm uloeno boskm pkazem . 318 29. 0 Pisluhovateli a pijmateli eucharistie ............................................. 3191. vta: Pisluhovatelem eucharistii pipravujcm je toliko knz . . . 3202. vta: dnm rozdavatelem eucharistie je toliko knz, mimod-

nm jhen ...................................................................................................3203. vta: Pijmouti eucharistii platn me pouze kad poktn . . 3214. vta: Hodn, svtostn a duchovn (spiritualiter et sacramentaliter)

eucharistii pijmaj pouze vc, kte jsou v posvcujc milosti. . 322

III. 0 obti eucharistie.

30. Pojem a rozdleni obti vbec.................................................................. 325

31. Obf me sv. skuten j e s t ........................................................................ 830Vta: Me sv. je prav a vlastn obt, od Jee Krista ustanoven . 330 32. 0 podstat obti me sv.................................................................................340O vztahu me sv. k obti na ki . 3411. O fysick podstat obti me s v . . . . .................................................... 3452. O metafysick podstat obti me s v . ........................................................347 33. 0 incch obti me sv.................................................................................350Vta: Me sv. jest ob nejen bohoctn a dkovn, nbr i smrn

a prosebn ............................................................................................................ 351Me sv. ke cti svatch .......................................................................................... 354

O zpsobu a me, jak me sv. p sob ..............................................................354O cen obti me sv. . . . . . . ...................................................... 356O podlncch na uitcch me sv. . . . . . . . . . . . 357


10/537

X

H l a v a t v r t . O svtost i pokn. 34. Nzev, pojem a ctnost pokn.......................................... ...... 359 35. Moc odpoutti hchy po ktu spchan skuten jest v crkvi . 362V ta : Crkev m, od jee Krista moc odpoutti hchy po ktu sv.

spchan . . . ..........................................................................................362 36. Moc crkve nad hchy je veobecn...................................................... 367V ta : Crkev m moc odpoutti vechny hchy bez vjimky . . . 367 37. Moc crkve nad hchy ja soudcovsk .......................................................371Vta: Crkev odpout, po ppad zadruje hchy jako pi soudnm

z e n ....................................................................................................................371 38. 0 vnjm znamen, ltce a form svtosti pokn . . . . . 373 39. 0 ltosti......................................................................................... ...... 3771. vta: Dokonal ltost s touhou po svtosti ospravedluje hnka

ji ped z p o v d ..................................................................................................380

2. v ta : Dokonal ltosti nen teba k platn zpovdi . . . . . . 3823. vta: Nedokonal ltost, i kdy pochz z bzn ped peklem, jeprav a uiten a sta k platn z p o v d i ................................................ 382

40. 0 zpovdi . . . . . . . . . . . . .............................. 385Vta: Ve svtostn zpovdi je podle pkazu boskho nutno, aby

vc vyznvali vechny po ktuspchan hchy........................................386 41. 0 dostiuinn........................ .............................. ..... ..............................3951. vta: Bh s vinou vdy odpout, trest vn, ale nikoli t vechen

a s n ........................................................... 3952. vta: Zpovdnk jest oprvnn a povinen uloiti kajcnku spasi

teln a pimen dostiuinn........................................... . . . . 398

42. 9 pisluhovatel! svtostip o k n ..............................................................401Vta.: Pisluhovatelem svtosti pokn je pouze knz, ke zpovdn

dn splnomocnn ............................................................................................ 401 43. 0 pijmateli a poteb svtosti pokn ke spasen................................4051. vta: Svtost pokn me platn pijmouti kad poktn, jen

zheil, svch hch lituje, z nich se vyzpovd a m upmnou vliza n dostiuiniti ............................... 405

2. vta : Svtost pokn je v m, kte po ktu tce zheili, nevyhnuteln ke spasen potebn ........................................................................ 406

44. 0 incch svtosti pokn..........................................................................408

Dodatek . O odpustc ch .

45. Pojem a rozdlen odpustkfiv..........................................................................411 46. 0 moci crkve udlovati odpustky ................................................ 414Vta : Crkev m od Jee Krista moc udlovati vcm odpustky . . 414 47. 0 pokladu crkve............................................................................................419Vta: V crkvi trv nevyerpateln poklad nadbytench zsluh Kristo

vch a svatch, z nho ona vcm skrze odpustky pivlastuje . . 419 48. 0 odpustcch za zemel............................................................ ...... 422

H l a v a p t . O poslednm pomazn. 49. Nzev, pojem a ustanoveni svtosti poslednho pomazn . . . . 423

Vta: Posledn pomazn je prav a vlastn, od Jee Krista ustanoven sv to st . . 424

50. 0 vnjm znamen . 4261. vta: Vzdlenj ltkou poslednho pomazn jest olivov olej, od

biskupa posvcen . . 4262. v ta: Bli ltkou poslednho pomazn je mazni na smyslech . . 4273. vta; O form poslednho pomazn . 427 51. 0 Pisluhovateli a pijmatelch poslednho pomazni..........................428

1. vta: Pisluhovatelem poslednho pomazni je k n z ................................4282. vta: Platn pijmouti me posledn pomazn kad poktn,jen dospv k uvn rozumu vn onemocn . * ........................ 428

Strana


11/537

XI

Strana3. vta: Hodn pijme posledn pomazn ten, kdo je v posvcujc

milosti B o ........................................................................................................429 52. 0 incch a poteb poslednho pomaznke spasen............................439

H l a v a e s t . O svtosti svcen .

53. Pojem, nzev a ustanoven........................ ...... 433Vta: Svcen knstva je prav a vlastn, od Jee Krista ustano

ven s v t o s t ........................................................................................................434 54. Kter svcen jsou svtost ? ....................................................................4361. vta: Ni svcen a podjhenstv nejsous v t o s t .............................. 4372. vta: Jhenstv je svtost................................................................................ 4373. vta: Knstv je sv to st................................................................................ 4384. vta: Biskupstv je s v t o s t .......................................................................... 439 55. 0 vnjm znamen (ltce a form) svtosti svecen.............................. 442 56. 0 Pisluhovateli a pijmatelch svtosti s v c e n ...............................4451. vta: Pisluhovatelem svtosti svcen je toliko biskup . . . . .4452. vta: Platn pijmouti svtost svcen me poktn mu, jen

je s to, aby projevil svj mysl svobodn .................................................446 57. 0 incch svtosti svcen:..........................................................................4471. rozmnoen posvcujc m i lo s t i ....................................................................4482. nezruiteln z n a m e n .............................. 4483. udluje duchovn m o c ...................................................................................... 449

Hlava sedm. O svtost i s tavu manelskho.

58. Pojem a ustanoven manelstv . . . . .....................................450

1. vta: Kesansk manelstv je vlastn a prav, od Jee Kristaustanoven s v t o s t ............................................................................................4512. vta: Svtost manelstv je manelsk smlouva kesanskch snou

bencv ....................................................................................................................453 59. 0 Pisluhovateli a vnjm znamen svtosti manelstv . . . . 454 60. 0 pijmateich a incch svtosti manelstv . . . . . . . 4561. vta: Svtost manelstv platn mohou pijmouti kesant snou

benci mu a ena, nen-li mezi nimi ruci pekky...............................4562. vta: Hodn pijmaj tuto svtost snoubenci, kte jsou v milosti

Bo a nen mezi nimi z v a d y ........................ ...... 457

3. vta: inky svtosti manelstv . . . . . . . . . . 457 61. 0 vlastnostech manelstv . . . . . 4581. vta: Podle boskho zkona me kesansk manelstv trvati

pouze mezi jednm muem a jednou enou..................................................4582. vta: Platn kesansk manelstv je nerozlun. Cizolostv jed

noho z manel neru svazku m an elsk h o .......................................... 460 61. 0 panictv........................................................................................................464

SEDM KNIHA: O DOKONN NEBO O POSLEDNCH VCECH.

s t p r v . Dokonn zv ltn.

1 . 0 s m r ti .......................................... ..... . .............................. ...... 4681. vta: Smrt je veobecn, t. j. vichni lid mus umti . . . . . 4692. vta: Smrt je v trvajcm du spsy trestem za hch .......................... 4703. vta: Smrt kon se doba zkouky . . . . . . . . . . .471 2. 0 soudu soukromm ............................. 473Vta: Jakmile se due od tla oddl, jest od Jee Krista souzena,

jej dl na vnosti je neodvolateln rozhodnut a pslun rozsudekneDrodlen vykonn ......................................... 473

3. 0 n e b i ..............................................................................................................476Vta: V nebi pat spravedliv na Boha pmo a bezprostedn a proto

t se dokonal blaenosti na vky.

................................... ...... 477 4. 0 p e k l e ....................................................................... 483Vta: V pekle jsou zavren trpeni vnmi t r e s t y .............................. 484


12/537

XI

Strana 5. O oistci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4921. vta: V oistci trp due spravedlivch asn tresty za hchy, za

kter neuinily za iva zadost. . . . . . . . . . . 4932. vta: Dum v oistci lze pomoci pmluvami vcch, zvlt bohu-

libou obt oltn...................................................... . . . . . 498

s t dr u h . Dokonni obecn,

6. 0 druhm pchodu Kristov, a jeho znamench . . . . . . . 50 7. I vzkeni tla . . . . . 504Vta: Ped druhm pchodem Kristovm vichni lid vstanou z mrtvch

s tmi tly, kter mli za iva ...................................................... .....504 8. 0 poslednm soudu . . . . . . . . . . . . . . 510Vta: Po zmrtvchvstn bude je Kristus souditi veker pokoleni

lidsk ...........................................................................

510 9. 0 chiliasmu................................ ..... .....................................................513


13/537

PT KNIHA.

O MILOSTI;

v o d .

Je Kristus vykoupil svou smrt na ki lidstvo jakocelek. Pes to vak, e za vechny umel, pece dobrodinjeho smrti neobdr vichni, nbr pouze ti, kterm zsluhajeho utrpen se sdl (snm tridentsk, sess. VI. c. 3: Denz. 795).Jednotlivcm pivlastuje se tato zsluha konem milosti, jenv Psm sv. se nazv ospravedlnn(iiustificatio, ~/. )nebo

posvceni(sanctificatio, ).Bosk tento kon, jm bvme

ospravedlnni, nedje se bez ns, nbr s na ppravou. Sub-jektivn vykoupen se tedy vykon skrze milost Bo a zanaeho spolupsoben. O tom, kterak tato spolen innost na-stane, kterak postupuje a co zpsob, pojednv se v dlekatolick vrouky, jen se nazv nauka o posvceni. Jetocelho postupu naeho posvcen neb ospravedlnn astn sehlavn Bh t, j. jeho lska nebo milost, slove tento dl na-

ukou o milosti.Velik vznam tto nauky vysvt ji z toho, co dosud bylo eeno.

Vykoupen Jee Krista stane se 'asten teprve, kdo nabyl milosti, kdobyl ospravedlnn, t. j. subjektivn vykoupen. Kdyby milost nebyla nmpivlastnna, bylo by vykoupen to pro ns bezcenn.

Mimo to jest prv o milosti mezi nmi a protestanty zsadn rozpor.Mokler (Symbolik 10. str. 99) pe: Pojednvali o tto nauce jesttm dleitj a pozoruhodnj, protoe reformtoi osobovali si hlavn

zsluhu o to, e zlepili katolickou nauku o ospravedlnn, jak to zd-razuj Smalkaldsk lnky. Prv tento pedmt nazvaj reformtoi


14/537

2 K a t o l i c k v r o u k a .

nejen prvnm a nejdleitjm, nbr i onm, bez nho by odprcov

protestantismu byli v prvu a v boji by zvtzili. (P. II. 3: cf. Solida

declaratio III. 653: articulus stantis et cadentis ecclesiae).

O tyto zkladn otzky povstaly a dosud trvaj spory na obou stranch. Proto tak po snmu tridentskm poet spisv o milosti neobyejn

vzrostl.

Po tomto snmu rozvily se spory o milost tak i v crkvi. Jedensmr zabedl do bludastv a dospl a k roztrce s crkv (Baius, Jansenius, Quesnel) ; druh smr, pesn pravovrn, vyetuje zejmna zpsob,

jak milost stv se neomyln innou, a trv dosud, a dvj napie

pominulo.

Z tchto sporv o milost patrna jest i velikjej cena.Bh, vykoupen,kesanstv, crkev nemaj pro lovka vznamu, nem-li milosti. To v e

nabv pln ceny a vznamu pouze u toho, kdo m milost. Ten pak m

Boha a jeho krlovstv v sob (Luk. 17, 21).

Tato nauka zce souvis s dly nsledujcmi. Bh ospravedlujelovka skrze svtosti a ved e jej k vn slv, m se spasen dokonv.

1. Pojemmilosti.

Literatura: Sv. Tom. Akv. S. th. 1, 2. q. 109114 a k tomu: Salmati-censes, Cursus theol.; De gratia t. IX. . . . Bonaventura, Breviloquium p. 5.;

Dom. Soto, De natura et gratia (Venet. 1547); Ripalda, De ente supernaturali

(Coloniae 1648; Paris. 1870). Palmieri, De gratia div. actual. (Galop. 1885).

Schiffini, De gratia divina (Romae 1901).Lahousse, De gratia divina (1902).Mazella, De gratia Christi (Romae 1905). Chr. Pesch, De gratia divina(Friburgii. Br.3 1908). Paquet, De reparatione (1906). Van Noort, De gratia

Christi (1908). jungmann, De gratia (6, 1896). Konings, De gratia divina

(1907). Scheeben, Natur und Gnade (1861). T, Die Herrlichkeiten der

gottlichen Gnade (9. u. 10. Aufl. von A. M. Weiss). Sckatzler, Natur und(jbernatur (1865). T, Neue Untersuchungen iiber das Dogma von derGnade (1867). Oswald, Die Lehre von der Heiliguug (3, 1885). Kleutgem

Theo logie der Vorzeit II.2, 152 nn. Glossner, Die Lehre des hl. Thomasvom Wesen der Gnade (1871). Kirschkamp, Die Gnade und Glorie (1878).Scholz, Die Lehre des hl. Basibus von der Gnade (1881). Hiimmer, Deshl. Gregor von Nazianz Lehre von der Gnade (1881). Minges, Die Gnaden-lehre des Duns Scotus (1906). Meersch, De gratia divina (1910). Terrien,

La grce et la gloire (1897). Einig, Tractatus de gratia divina (1896).Pohle, Lehrbuch der Dogmatik II, 6. vyd. Specht, Lehrbuch der DogmatikII. 1908. Heinrich-Gutberlet, Dogmatische Theologie VIII. Bartmann, Lehrbuch der Dogmatik (2, 1911), 404 nn. paldk, Nauka katobck crkve o milosti (asop. katol. duchov. 1906. 397, 449, 588).

Milost {gratia, )znamen: a) subjektivn pze, blaho-

vli, ptelstv; Nalezla jsi milost u Boha (Luk. 1, 30); b) ob-

jektivn projev tto pzn, nezaslouen dar, udlen z pouhdobrotivosti: Jestlie vak z milost (tedy) ne ji ze skutk;


15/537

Pojem milosti. 3

sic jinak milost nebyla by ji milost ( m. 11, 6): Tomu,kdo pracuje, mzda nepot se z milosti, nbr z povinnosti( m. 4, 4); c) lepost, slinost, spanilost,j nabude omilostnn

projevem t pzn: Je prospval milost u Boha i u lid(Luk. 2, 52); d) vdnost, ji omilostnn projevuje: Zast-uji-li se (jdla) s vdnost (cum gratia), pro jsem tupen proto, za dky inm (gratias ago)? (I Kor. 10, 30).

Jako ve vech svrchu uvedench mstech jest e o milosti v nboenskm smyslu, tak i v celm tomto dle vrouky.

V pojmu milosti shora nastnnm jest rozliovati troj

prvek: Milost jest 1. dar, 2. udlen bez jakchkoli zsluh,3. z pouh lsky nebo dobrotivosti.

V abstraktnm smysluje milost blahovoln lska, je nepihl k zsluhm; v konkrtnm smysluje milost dar, dobrodin udlen z lsky.

Milost je zejmna dobrovoln nebo nezaslouen dar. Dlesv. Pavla milost a nrok se vyluuj ( m. 4, 4; 11, 6). M-limilost bti dobrodinm, nesm bti mzdou, nesm se dvati zazsluhy. Ve vnitn podstat milosti tkv jej nezaslouenost.Zaslouen milost nen milost. Co jest milost? te sesv. Augtistin (In Joan. tract. 3. n. 9) a odpovd: Zdarmadan. Co jest zdarma dan? Darovan a nikoliv oplacen.Nzev milosti i vznam tohoto nzvu se sete, nedv-li sezdarma, nbr dostane ji pouze, kdo j zasluhuje. (De gestisPelag. c. 14. n. 33).

Milost jsou i dary, je udili Bh lidem v du pirozenm, na p.ivot, zdrav, schopnosti tlesn i duevn. Na tyto nemaj jednotlivci n

rok z vlastnch zsluh plynoucch. Lidsk pirozenost vsak sama o sobm na tyto dary pece jaksi nroky. Bh, jen vechno svobodn a

z pouh dobrotivosti stvoil, je sv dobrot a moudrosti povinen opatitipirozenost vemi prostedky, jimi by doshla elu stanovenho. Pi

rozen dary nejsou tedy zcela nezaslouen, nejsou milost v plnm smyslu,

ponvad psluej pirozenosti dle du pirozenho, od Boha stanovenho. Nejsou vak proto bezcenn a bezvznamn; vdy o n prv

opr se milost, je zdokonaluje a povzn. K vysokmu stupni mravnosti dospj pouze lid i cel nrodov, kte pstuj a zdokonaluj tak ivot pi

rozen. Kde se pstuje pouze a jednostrann ivot nadpirozen, tam za

krn jednotlivci i nrod. Pirozench schopnost, prostedkv a pohnutek

nelze jmenovit ve vch ov ani pehleti ani podceovati. Mocnho vlivujejich dluno pouiti k pstn ctnost a rozmnoen milosti.

Milost dle Psma N. zkona a dle sv. Otel je dar nadpirozen, jen nroky, poteby a zsluhy kadho tvora pevy-


16/537

4 Katolick vrouka.

suje a dv se od Boha tvorm rozumnm k cli nadpirozenmu.Y N. zkon jest zpravidla e o milosti, kterou Kristus nm

zskal, a j bvme posvceni a k ivotu vnmu pivedeni,

Nadpirozen dobra zaslouil nm Kristus, pirozench dostvse nm od Stvoitele; onmi stvme se dtkami Bomi a sp

jeme k nadpirozen blaenosti. (Viz Tom Akv., S. th. 1,2, q. 111 a. 1.)

Tento znak milosti byl jasn osvtlen ve sporech s pela-ziny,kte pirozenost a jej schopnosti nazvali milost, kdetonadpirozenou milost, hlavn pak jej nutnost, poprali. Na

snmu v Lydde (r. 415) blud tento lstiv zasteli. Vyrozumvajce milost dary pirozen, uznvali jej potebu, kdeto biskupov tam shromdn milost nazvali, ovem podle obecnho zvyku v crkvi, dary nadpirozen. Sv. Augustinpe o tompapei Innocentovi I. takto: Kdyby biskupov ti byli vyrozumli , e on (Pelagius) mluv o milost, jakou s hnkymme spolenou, kdy jsme lid jak oni, e vak popr onu

(milost), e jsme kesany a syny Bomi, kdo by jej byl sneslklidn na och? Nelze tedy vinu dvati soudcm, kte nzvumilost podle crkevnho zvyku rozumli (Ep. ad Innoc n. 2).

d spsy jest nadpirozen. N posledn cl je rovnnadpirozen, t. j. blaiv paten ua Boha. Tomuto cli jsoumrn pouze kony nadpirozen, je bez nadpirozen milosti

jsou vbec nemon. Nech se lovk pipravuje na ospra

vedlnn, nebo si vn ivot pmo zasluhuje, v obojm ppad dje se tak kony, k nim uschopuje jedin nadpirozen milost. Pirozen d se svou mravnost a clem jedem nadpirozenm vydn. V tomto maj pirozen dary

jen tehdy cenu, kdy nm pomhaj ke spasen. Milost jesttud t nadpirozen dar, kter pro zsluhy Jee Krista udlBUh rozumnm tvorm bez jejich zsluh k vn spse. Tento

vmr byl teprve postupem asu vytvoen a vytben, jak tolze seznat! z krtkho pehledu.

Milost ve Starm zkon. Tu hned na potku se ozv u lidnboensky zaloench poteba milosti Bo. Projevovala se ve vdom, enelze splniti nboenskho kolu a cle bez pomoci Bo. Hospodin smnabz lidem tuto vy pomoc. Vchz ve smlouvu s patriarchy, sNoement(I. Moj. 9. 9), s Abrahamem (tmt. 17, 4; 18, 17), s Izkem (tm. 26, 24),s JdJtubem (tmt. 28, 13-15) a s celm nrodem. Vekery tyto mluvy

zakldaj se na Bo milosti a na ve lid v Boha. Plat o nich slovaKrista Pna; Nevyvolili jste vy mne, nbr j jsem vyvolil vs (Jan


17/537

Pojem milosti. 5

15, 16). Vlastn a pesn vraz pro milost hebr. chen ())) vyskytuje seve St. zkon zdka; obyejn nazv se milosrdenstv, pokoj, lska Boi.

Na zvltn pomr milosti, v nm k Hospodinu byliIsraelile, poukazovali proroci co uejdtklivji. Ezechielpirovnv lid k nalezenci, jeho seHospodin ujal, a ekl mu: iv bud (Ezech. 16, 6). Jeremid o Hospodinu,e miluje lid jako syna (31, 19-20). Ozes lc pomr mezi Hospodinem aIsraelem jako pomr manelsk. Toto pirovnn vyskytuje se i v Novmzkon i v pozdj theologii. Hospodin peuje ustavin o svj lid, aehn. Bo milost jest lska, kter odpout a vdy nalz prostedek, abyklesajc, by to byl jen zbytek, zachrnila. Z tohoto vypu.jako koen novivot (Is. 6, 13; 10, 21; Rm. 11, 1-12).

Ve St. zkone jest casto e o milosti. Avak jej podstata, e je

toti vnitnm dvodem osobn svatosti a spravedlnosti nebyla jetsprvn vystiena. Milosti vyrozumval se jet castopozemsk ivot, blahobyt,ae tu a tam poukazovalo se milost na zvltn nboensk poznn, kter

podval Zkon.Milos t v Novm zkon . Kristus,svtlo svta, nauku

o milosti objasnil. Jest to pouze Kristus, jen lidem dv monost,aby se stali dtkami Bomi (Jan 1, 12), nebof skrze nho stalase milost a pravda (Jan 1, 17), nov d spsy byl ustanoven. O podstat milosti mluv z evangelii hlavn evangeliumtvrt, z apotolskch list, jmenovit list Pavlv k manm ake Galatm.

Hlavn rysy milosti v tchto knihch jsou tyto: Kristus,plnDucha sv. jest oznamovn jako ten, jen bude ktti Duchem sv.(Mar, 1, 8), On zahj milostiv lto Pn (annus Dominiacceptus; Luk. 4, 19). Kristus zvstuje nov d spsy, krlovstv nebesk, o nm vslovn d, e jedin Otec jo jako darme udliti. Otec pipravuje svatebn hostinu a zve k n(Mat. 22, 131). Krlovstv nebesk zjevuje i uvnit v duch,zae mu Syn dkuje (Mat. 11, 25. 26). Jeho darem jest nejenvnj znalost evangelia, nbr i vnitrn dobr duch4(Luk. 11,13). Kdy pak uednci byli zastraeni mylenkou na obte

spsy a Mistra se tzali. Pane, i kdo me bti spasen?t je pomoc milosti Bo: U lid jest to nemono, ne vaku Boha; nebof u Boha jest vecko mono (Mar. 10, 26. 27).Neboj se, mal stdce, nebo zalbilo se Otci vaemu dtivm krlovstv (nebesk) ; (Luk. 12, 32). M-li se kdo osvdit!v nebeskm krlovstv, jest teba, aby svou vl spolupsobil.Proto bude Otec poadovati na konci et ze hiven sve

nch (Mat. 25, 1430). Tyto rysy milosti jsou nastnny u synoptik.


18/537

6 Katolick vrouka.

V evangeliu sv. Jana je milost vylena zetelnji. Tu sezdrazuje, e se mus nadpirozen obroditi nebo znovuzroditl,kdo se chce stti vykoupen asten. Mus bti zrozen z Boha

(1, 13), z Ducha sv. (3, 5) mus bti z Boha (8, 47). Prostedkem k novmu ivotu jest kest (3, 5); avak i znovu-zrozeir ustavin ije z milosti jako ratolest z rvy (15, 4. 5).

U sv. Pavla, aptola a obhjce milosti je milost ( )bnm theologickm pojmem. Znovuzrozen nazv pijetmza syna, adopc ( ), pipomnaje zrove, Se dtkamiBomi nejsme od pirozenosti, nbr podle svobodnho usta

noven Boho. Bh z pouh dobrotivosti pijm ns za dtky,ospravedluje ns, kdy nm hchy odpout a milost, svmduchem, ns vnitn obnovuje. Pvodce tohoto ospravedlnn

jest Duch sv. nebo Bh vbec. Milost jest zejmna milosrdnvle Bo, je moci hchu jest protivn ( m. 5, 2021; Efes.1, 4), Y tto vli jest dvod pro nae synovstv Bo. Tatovle Bo, pvod milosti, pronik i nitro lidsk, vechno v nm

obnov a petvo. Proto udl nov, nadpirozen sly a schopnosti, pevnou vru (Fi. 1, 29), lsku, je vylita jest v srdcchnaich ( m. 5, 5). Vekeren kesansk ivot zakld se namilosti. Bohopodobn ivot jest elem dar tch nadpirozench.Apotol zn i charismata (milostiny), je se vak udluj veprospch jinch jako pravomoci k adu pslun. Hlavnzetel obrac sv. Pavel k milosti posvcujc.

V N. zkon jest tedy milost vnitrn, ivotn sila, kterbyla sice ji ve St. zkon zaslbena, vak teprve skrze Kristazaala v lidstvu pln inkovat!. Milost co do druh se tu nerozliuje; jest celkov)^ vsledek vykoupen, pokud toto se

jednotlivcm pivlastuje.Mi 1o s t u s v. Otcv. Tito ped sv. Augustinemnepojednvali zvlt

o milosti. Jej vznam a potebu ke spse zdrazovali slovy Psma sv.

V prvch stoletch bylo hlavnm kolem sv. Otcv, aby odreli tokyodprcv a hjili napadench pravd. Tehdy bludy dualistick, manichejska gnostick neohroovaly milosti, nbr svobodnou vli, tuto dleitousloku v dle na spsy. Ve zmnnch bludech byl hlsn zl princip,absolutn zlo, z nho hch vnikl do lovka jako nepemoiteln moc.Pro svobodnou vli nezbylo tu msta. Tto sv. Otcov vm silm hjilia dokazovali vznam jej pro nai spsu. Lze tedy snadno pochopiti, promluv o milosti a v druh ad.

Kdy Pelagius zaal pojem milosti komoliti a nutnost jej poprati,tu zjem o ni vzrostl neobyejn. Proti Pelagiovi, jen milost nazval svo

bodnou vli, pak zkon a pklad Kristv, vystoupil sv. Augustin co nej


19/537


20/537

8 Katolick vrouka.

uito, m milost gratum faciens, j se stvme bohumilmi, pro nai spsumnohem vt cenu (Luk. 10, 20; I. Kor. 12, 31). Sv. Pavel vypotv(1 Kor. 12, 7 . . . ) devt charismat nebo mimodnch dar: e moudrosti)e umn, vru, dar uzdravovn, dar divinn, prorokovn, rozezn-vn duch, rozlinost jazykv a vykldn e. Sv. Tom Akv.u, e tytodary dvaj se lidem proto, aby druh druha pivedl k Bohu. Toho lzedosci pouenm a napomnnm. Kdo chce jinho pouiti, mus bti smi. pesvden, 2. mti po ruce inn dkazy a 3- podvati posluchamnauku pimenm zpsobem.Uitel vry m tedy dar vry, aby mluvil pe-svdiv, e moudrosti, aby mluvil lbezn a e umn, aby mluvil uen.innmi dkazy vry kesansk jsou dar uzdravovn, dar div, pro-roctv a rozeznvn duch (poznn tajnch mylenek). Tmito prostedky

nadpirozenmi dokzali Kristus i apotolov pravdu vry kesansk.Dalmu en vry pomh dar rozlinch jazykv a vykldn e t. j.posvtnho textu. Tento uitel crkevn dv pednost milosti pjemninc ped milost zdarma danou, ponvad ona vede lovka pmok cli, kdeto tato pouze pipravuje na posledn cl, jako proroctv a z-zraky, jimi jsou lid nabdn, aby se spojili s poslednm clem. (S. th.1. 2, q. 111. a. 5).

Nkter charismata maj s dary Ducha sv. (moudrosti, umn) stejn

nzvy, a od nich se rzn, jmenovit ji tm, e tyto jsou vdy s milostposvcujc spojeny. O mimodnch darech, proroctv, zzracch pojednvapologetika, o dnch pravomocch nauka o svtostech; v nauce o milostibude e pouze o milosti pjemn iniei.

5. Milost konn, skutkov (gratia actualis) a milost habituln, povahov (gratia habitualis).

Oboj milost je milost pjemn inc. Rozeznv se konn a habi-tuln co do trvn a inkv. Kdeto m. konn dv se pechodnjako

nadpirozen pomoc ke spasitelnm konm, zstv m. habituln v duijako nadpirozen stav nebo posvcen a proto se nazv t milost posvcujc. K habituln milosti nle milost posvcujc, vlit ctnosti a daryDucha sv. konn milost dv se lovku, aby se j na milost habituln

pipravil a tto nabyl jako, aby m. habitulnou.zachoval a rozmnoil. Milostkonn m se k habituln jako prostedek k cli.

6. Milost Kristova a milost Bo (gratia Christi a gr. De).Milost Kristova je velik milost, je se pro jeho zsluhy rozdv

po prvotnm hchu. Ped prvotnm hchem udlil Bh prvnm lidemmilost zvanou Boineboprvopotenou.Na tu nemli prvn lid ani nrokv,ani j nebyli hodni. Ponvad pirozenost jejich byla neporuen, bylimilost prvopotenou pouze do nadpirozenho oboru byt i konn po-vzneseni. Po hchu jest na milosti Kristov, aby naped rny po hchusstavzhojila, a potom dui do nadpirozenho du povznesla (gr. medicinalis et simul sanans).

Bohoslovci, kte po pkladu Scotovi a Suarezovu, e by se bylSyn Bo stal lovkem, i kdyby nebyl Adam zheil, pokldaj velikoumilost za milost Kristovu, Milost prvopoten nebyla by ze zsluh Krista


21/537

Rozdlen milosti. 9

Vykupitele (gratia Jedemptoris), nbr nrlos Krista, hlavy andlv a lid(gr. Christi capitis).

Pln vmr milosti, se zenm k tomuto rozdlen jest tento :Milost je nezaslouen, nadpirozen dar,jm Bh pro zsluhyVykupitele dui na uschopuje ke spasitelnm konm nebo j i trvale ospravedluje a posvcuje.

Celou ltku rozdliti teba ve dv sti:V pr vo u o mi l os t i konn ,ve d ruhou o mi los t i hab i tu ln .

s t pr v .

O milosti konn.

Tuto st rozloit lze ve ti hlavy:V prvou h lavu o mi los t i sam o sob;v e d r u h o u h l a v u o v l a s t n o s t e c h mi l os ti ;

ve t e t h l avu o_ i nnos t i a pom ru m i l o s t ike svobodn vl i .

H lava p rv .

O milosti sam o sob.

3 M ilos t k o n n sk u te n je s t (de fide).

Milost konn ili aktuln je n a d p i r o z e n p s o -ben , j m Bh ns u s c h o p u j e k k o n m d obr m,n a e m u s p a s e n p r o s p n m .

"TatcThadprirozen psoben Ui se milost od obecn souinnost Bo(concursus Dei naturalis), j potebuj vichni tvorov, aby sv pirozensly uvedli v innost. Na tuto maj vichni tvorov nrok, na milost vaknem nrok nikdo. Ona jest nezbytn ke vem konm dobrm i zlm,tato pak pouze k konm mravn dobrm. Souinost Bo uvdj se

pirozen sly v pohyb; milost pirozen schopnosti zvyuje novou, nad-pirozenou silou.

Milosti, je jest 'nadpirozen dar, nelze ani smysly postehnoutiani si znzorniti smyslovou pedstavou. Smyslovmu poznni je milost taknepstupn, jako veker d nadpirozen. Vtom je pirozenost vyvenanad obor jednn a nad obor sly, je jsou j vlastn. Jest tud mnohemnepochopitelnj ne d pirozen. Milosti jsou t prostedkem pmmaneb aspo nepmm k naemu poslednmu cli, t. j. k bezprostednmu

paten na Boha. Toto pak je tajemstvm vry. O milosti lze si uinitipouze pojem obdobn (analogick).


22/537

10 Katolick vrouka.

Podstata milosti konn jev se ponkud v jej incch.Psob toti na dui nai, na rozum a vli, je uschopuje a

jim pomh konati kony spasitelneT Jest tedy milost konn

v ns osvcen rozumu (ilhistraiio intellectus) a povzbuzeni vle_XmotiO, inspiratio voluntatis), z nho pochzej bohumil mylenky, zbon city a mysly, spasiteln pedsevzet, jakoi jejich proveden.

1. veta: Bh os vc uj e r oz um pmo.Vklad.2. snem oransk (529) prohlsil proti semipelagianm:

toho klame bludask duch, kdo tvrd, e me pirozenousilou nco dobrho, co k vnmu spasen nle, mysliti, jaknle, nebo zvoliti nebo spasitelnmu kzn bez osvcen apovzbuzen Ducha sv. (absque illuminatione et inspirationeSpiritus s.) pisvditi can. 7; Denz. 180). Snm tridentskpodobn prohlsil: Bude-li kdo tvrditi, e lovk me J>ezpedchozho osvcen a pomoci Ducha sv. (sine praeveniente

Spiritus s. inspiratione atque eius adjutorio) viti, doufati,milovati a se kti jak teba, aby milost ospravedlnn mubyla udlena, budi z crkve vyobcovn (sess. VI. can. 8:Denz. 813). Dle tho snmu zan se ospravedlnn u dosplch milost pedchzejc, je, jak z nsledujcch slov jestpatrno, jest osvcen a povzbuzen Ducha sv., kter oni mohoupijmouti nebo odmtnouti (sess. VI. cap. 5; Denz. 797). Je to

tedy 1 n ek v r y, e Bh nm dv milost, abychom spasi-teln kony zaali a konali.Dkaz.Psmo sv. vslovn u, e Bh milost rozum n osvcuje.v eTtarm zkondaj se bosk osvcen vykldati o vnj

m pouen, j tento podval (l. 17, 29; 18, 8).VNovm zkonzejm vak se vyskytuj osvcen vnitn,

pm, jimi Bh dv dui nkterou pravdu poznati v novnia jasnjm svtle, ne jakho j poskytuje etba nebo poslouchn slova Boho. Kristus Pn d : Nikdo neme pijtike mn, nepithne-li ho Otec, kter mne poslal. Jest psnov prorocch: A budou vichni pouovn od Boha. Kad kdouslyel od Otce a se nauil, pichz ke mn (Jan 6, 44. 45).K ve tedy nesta vnj pouen a osvcen, je pochz

z kzn slova Boho; jest i vnitnho osvcen teba. Sv. Pavelrovn prav nboensk poznn odvozuje pmo od Boba:


23/537

Milost konn skuten jest. 11

Ne e hychom. sami od sebe jako ze sebe byli zpsobil ncomysliti, nbr e zpsobilost nae jest z Boha (2. Kor. 3,5). A jindenzorn vykld: J jsem szel, Apollo zalval, ale Bh dal

vzrst. Proto nen nm ani ten, kdo sz, ani kdo zalv,nbr Bh, jen dv vzrst (1. Kor. 3, 6. 7). Kznm slovaBoho, je apotol velmi ppadn k prem v zahrad, szena zalvn pirovnv, byli posluchai zajist poueni a asponepmo osvceni. To zstalo by bez spchu, kdyby Bh nedalvzrstu, neosvtil pmo. I sv. Jan pe vcm, kte kzn

ji slyeli: Ale vy mte pomazn od Svtce a znte vecko.

Nepsal jsem proto, e byste pravdy neznali, nbr e j znte(1. Jan 2, 20; viz Mat. 11, 25; Sk. apot. 26, 16 ; Efes. 1, 1719).Mezi sv. Otcipslu Augustinovi v nauce o milosti vznam toho druhu

jedin (Mazella, De gratia disp. art. I. 4). Zmnn text z listu sv. Jana{6, 41) takto vykld: Co tedy my inme, kdy vs, brati, pouujeme ?Vnj pouovn je jakousi pomoc a napomnnm: uitelsk stolec mv nebesch ten, jen vldne srdci... Vnitn uitel to je, jen u, vnuknut

jeho u. Kde nen jeho vnuknut a pomazn, marn zevn zvu slova.

(n. Joan. tract. 3, n, 13). Pm osvcen rozumu nazv: zbonou mylenkou, tajemnou mluvou, volnm, zjevenm pravdy. (Viz Fulgentius z Ruspe(Ep. 17. n, 67; Rout, Enchirid. patristicum n. 2246)

2. vta\ Bh povzbuzuje vl i p mo.Vklad.

Tu neb o nepm povzbuzen vle, jakch se j dostvpsychologickou souvislost mezi rozumem a vl, kdy byl onenmilost osvcen, nbr hlavn o pm povzbuzovn, je Bhbezprostedn v ns probud.

Dhkaz.

Z Psma sv. lze pesn dokzati, e takov povzbuzenskuten jsou. Msta Jan 6, 44 a Fii. 2, 13: Bh zajist jest,

jen v ns psob chtn, dluno vykldati o pmch povzbuzench vle. (Yiz Bartmann 1. c. str. 416.)

Mezi sv. Otci jest opt Augustin dleitm svdkem pro milost, jepovzbuzuje vli. Za spor s Pelagiem belo o tuto pedevm. Milost, jerozum osvcuje, uznal i Pelagius, ovem po vvodech Augustinovch, onuvak tm houevnatji popral. Touto milost se dje, e to, co konatimme, netoliko poznme, nbr i poznan konme; e v to, co milovatimme, nejen vme, nbr i vee jsme uvili, milujeme (De grat. Christio. 12). Rozeznv tedy sv. Augustin dvoj milost rozumu a vle; prvounazv men, druhou vt a prv na ni klade hlavn draz vi peia-ginm. Slova nikdo neme pijti ke mn, le by Otec .. . pithl jej

vysvtluje takto: Nedomnvej se, e jsi taen proti vli; bv i srdcelskou taeno . . . Moho by se namtnouti: Kterak vm vl, kdy jsem


24/537

12 Katolick vrouka.

taen? Na to odpovdm: To je mlo, jsi li taen vl, tys taen dokoncezlibou, (In Joan. 26, 4). ililost vle nazv zlibu nebeskou (delectatio),dobrou vl, rozko, svatou touhou a j. Zbon hnut, je milost ve vlivzbuzuje, popisuje sv. Prosper z Akvitanie: Nepichz-li nikdo ke Kristu,le jsa pitaen, vichni, kdokoli pichzej, bvaj pitaeni. Pitahuje

bze . . . Pitahuje radost . . . Pitahuje touha . . . Pitahuje rozko ..(Contra collatorem 7, 2; v Enchirid. patr. n. 2085).

Crkev pros Boha jak o povzbuzen vle tak o osvcen rozumu.Na p. 2. nedli adventn: Excita, Domine, corda nostra ad praeparandasUnigeniti tui vias, aneb o hodu Bom velikononm: Vota nostra, quae

praeveniendo aspiras, etiam adiuvando prosequere. Sv. Tom Akv.vnovalhlavn zetel milosti habituln jako scholastikov vbec; ne konn milost neopomjel. Lze rozliovati dvoj milost, jednak jako bosk podntk spasitelnmu konn a snaen, potom jako trval, vnitn stav (S. tb.1, 2, q. 111, a. 2).*)

Milost u Boha jest ovem pouze jediia, jeho nekonen milostivvle. U lovka rozeznvati jest rzn milosti dle toho, zda psob narozum nebo na vli, zda osvcuje nebo povzbuzuje. Kdysi ovem bohoslovci s Bellarminem v ele uznvali pouze milost, je osvcuje rozum a navli pouze nepmo psob. inili tak z polemickho dvodu protijan-senistm, kte milost vle, zvanou zliba (delectatio) na kor svobodnvle zdrazovali. Bohoslovci velikou vtinou uznvaj bezprostednmilost vle. Svd pro ni tyto dvody. Za spor spelagidny, kter crkev,rAugustinem v ele co nejrozhodnji potrala, belo hlavn o tuto milost,

j oni neuznvali. Nzvy milosti u Augustina nelze vykldati le tak, emilost zashne a zaheje a pohne vli pmo. Jest to hlavn vle, jevzhledem k dobrmu, je konati m, nejvce trp nsledky hchu. I po tebuje tedy mnohem vce ne rozum, aby byla do nadpirozenho du

povznesena. Nelze ani s jistotou tvrditi, e byl-li rozum osvcen, byla zrove povznesena i vle. Tato me i potom, kdy rozum byl osvcen,zstati mdl, liknav, ba me i odporovati.

Nzvoslov ukonn milosti u sv. Otcnebylo pln ustleno. Nzev gratiadivinae inspirationis byl znm Tertullinovi(De patientia c. 1.) i sv. Cyprinom(Ad Fortun, praefat. 1.). asto vak rozumli tmto nzvem pouze jedeninek milosti. Pouos.i i v Psm sv. (Jan 6, 44), kdy Kristus Pn d: Nikdoneme pijti ke mn, nepithne-li ho Otec. Toto pak se stane tm, ekdo slyel od Otce a nauil se, pichz ke mn. Pesnho rozliovn,

je vytvoili jednak scholastikov jednak bohoslovci po snmu tridentskmped tm nebylo. Ped tmto snmem kalo se milosti konn auxiliumDei moventis, auxilium speciale, gratuitum, subsidium, adiutorium, motiodivina; U eckch Otc , , .Nzvy tytorzn se ovem od nynjch, avak vyjaduj ppadn vnitn povahumilosti, e jest nadpirozen, nezaslouen pomoc, ji Bh poskytuje

*) Gratia dupliciter potest intelligi: uno modo divinum auxilium, quod

nos movet ad bene volendum, et agendum: alio modo habituale donumnobis divinitus inditum (S. Thomas. . th. 1, 2, q. 111, a 2).


25/537

O vnitn povaze milosti konn. 13

4. Ovnitn povaze miSosti konnc.

To, e Bh milost konnou dv a j na rozum, hlavn

pak na vli psob, je lnek vry. O tom vak, v em zlevnitn povaha milosti, crkev nieho ueprohlsila. Tu jest pi-hleti k nzorm bohoslovcv-

konnou milost naprosto nelze ztotoovati se vemohouc vli Bol,jak to inil Paschasius Quesnel (prop. 10. 11; Denz. 1360. 1361). Takovmmnnm zavd se do nauky o milosti ir monofysitismus. Nebo pak bymilost pln lidskou innost do sebe vsla a nezbylo by pro ni msta.Takov milosti nemohla by vle nikterak odporovati; milost by provedla

ve. Sprvn je vak toliko nzor, e vle Bo je pina, milost v lo-vku pak jej inek. Tedy se oboj podstatn rzn. Do opnho bluduzabedl jansenista Arnauld, jen ilkonnou milost prohlsil za vdomou innost lovka, za rozven kon tvora. Takov kon je pece vslednic dvouinitel, milosti a svobodn vle. Milost mus na lovka psobiti dve,ne jet s n zane spolupsobiti a kon rozven uskuten. Milost nesmse ztotoovati se svm inkem, ponvad by pro milost nezbylo msta.

Katolick nzor na milost ubr se stedn cestou. Klade

toti podstatu milosti uprosted mezi. Boha. a..,l.Qxt&a, a tm sevysth obou zmnnch bludv. Milost pochz od Boha aobrac se na lovka. Prv krok v dle spsy uin Bh milost.Kdy pak lovk zane svobodn spolupsobiti, in to s milost,je zpotku sama byla inn.

Milost dv se k konm nadpirozenm, kter muspedchzeti. I mus bti co do vnitn povahy pedchozm, nad

pirozenm boskm hnutm naeho rozumu a vle,jm ony konyse zanaj. To pak se dje nevolnmi, ivotnmi kny (actusvitales indelibeyati), kter pedchzej kony svobodn a roz-ven (actus deliberati). Vznikaj skrze milost v ns, ne bezns t. j. bez naeho spolupsoben.

Tyto nerozven (nevoln) ivotn kny uznvaj molinist i tomist.Na jejich vznik nazraj vak rzn. Molinist odvozuj je pmo od

Boha, take podle jejich mnn milost konn zle pouze v tchtokonech. Tomist pak odvozuj tyto kony ze stvoenho principu milosti.Zleela by tedy milost nejen v tchto konech, nbr i ve zmnnm

principu. Kdeto tedy molinist kladou draz na nerozven kony, zd-razuj tomist nadpirozenou entitu, je je pedchz.

Na doklad svho mnn odvolvaj se molinist na nzvy milostikonn, e jest nadpirozenm mylenm, vdnm, touhou, dost, lskoua zejmna ukazjj na sv. Augustina, jen pe: Vol mylenkou nejvnit-nj (In Psal. 102 n. 16) a Vizte, jak pitahuje Otec, pouenm vzbuzujezlibu (In Joan. 26, 7). Poukazuj dle na zsadu Aristotelovu.Actus mo-ventis in mobili non est nisi motus ipsius mobilis (sv. Tom Akv. S.Ah. 1,


26/537

14 Katolick vrouka.

2, q. 110 a. 2). Osvcen a povzbuzen stane se ve lovku osvcenm apovzbuzenm poznnm a chtnm. To, e toto poznn a chtn jest nadpirozen, dluno odvoditi toliko z psoben Boho.

Tomist kladou mezi Boha a duiplyjiouci kvalitu (qualitas fluens),je nadpirozen kony pedchz a umouje. Nzor svj opraj pedevm o to, e nadpirozen kony jsou nemony bez nadpirozenho principu nebo kvality, je v dui tkv. Molinist proti tomu namtaj, e Bhme v dui lidsk mnohem lpe a snze zpsobiti pmo to, co m v npodle nzoru tomist bti vykonno skrze kvalitu neivou, Bohu i lovku ciz. Takovou kvalitu plynouc, je v sob nem ivota (proto ji

jmenuj qualitas mortua), prohlauj za holou nemonost ve filosofii. Veprospch nzoru tomistickho d se opt uvsti, e i vlit ctnosti (habitus

infusi) nae mohutnosti zvyuj a k nadpirozenm konm uschopuj.Tak mohl by se snze vyloiti nadpirozen rz spasitelnch kon, jimise vc neospravedlnn na ospravedlnn pipravuje. Nadpirozen kvalita byla by jejich principem. Tato by ovem pominula, jakmile by bylapslun ctnost vlita.

kony, je milost v ns psob, jsou sice ivotn (vitales),ne nerozven nebo nevoln. V naich mohutnostech vznikaj ase jev. a prv podnt k nim nepochz z nich, nbr odBoha (in nbis sine nbis).

M-li bti vyetena povaha konn milosti teba zatiu milosti prv. Vle me chtti pouze to, co j poznnm bylopedloeno. Jest na milosti, aby hlavn rozum osvtila. innostrozumu je rozven a nerozven, svobodn a nevoln. konyrozumu rozven, jsou-li spasiteln, pedpokldaj nae spolupsoben. Dluno tud pi tomto eten omeziti se na nerozven, nevoln kony. Prv v tch jev se povaha prve milostinejlpe. Takovmi kony rozumu jsou pedstavy, soudy, zvry, je se v ns objev nhle bez rozmlen i bez vleano i proti n. Maj-li nm bti ke spasen, je nezbytn teba,aby pochzely milosti, t. j. aby byly nadpirozen. o platzejmna o sudku, z nho vznikne kon spasiteln.

Nerozven, nevoln kony me milost vzbuditi i v naivli. Dokonal jest ovem pouze ten kon vle, jen se djevdom i svobodn. Jsou vak i takov nevoln hnuti vle(motus indeliberati), city, sklony, nlady, je bez naeho piinn a souhlasu objev se v naem nitru a smuj k uritmu cli, k na spse. Principem takovch kon, je sicev rozumu a ve vli vznikaj, avak bez jejich piinn, tytomohutnosti bti nemohou.

Poznmka i . Milost konn psob i na n smyslov ivot,a to i na obrazivost i na snanost {appetitus sensitivus).Na obrazivost psob tm, e ped


27/537

Rozdlen konn milosti. 15

stavy, je ns lkaj ke hchu, zamezuje, nebo takov, je s rozumem sesrovnvaj, v ns vzbuzuje. Ve smyslov snanosti milost me vzbuditipocity oklivosti a odporu proti hchu nebo zlibu a ochotu k dobrmu,aby nm pomhaly ke spse. O takovch spasitelnch hnutch nelze

vzhledem k na duchovn-tlesn pirozenosti pochybovati. Jako pedkadou mylenkou pedchz v na obrazivosti pedstava, je onu vzbudtak dje se i ped mylenkami du nadpirozenho. Nen-li smyslovsnanost ovldna rozumem, zpsobuje nezzenmi hnutmi pokuen kehchu a znan nm v dle spsy pek. Kdy pak ji Bh milost ovld,tu jsou hnut skrze ni vzbuzenpodporou a podntem na spsy. Na vznam zliby v dobrm ukazuje sv. Augustin. Aby ozejmlo, co bylo skrytoa zalbilo se, co nelkalo, milost Bo lidskou vli podporuje. (De peccator,

meritis et remissione 2, 17; Euchir. patr. n. 1722). Pavlovi, jen Pna prosil,aby od nho odal osten tla, dostalo se odpovdi: Sta ti milost m(2. Kor. 12, 8. 9.).

Milost mue na lovka psobiti i pi udlostech pirozenho du,ve tst i netst, v nemoci, pi spoleenskch stycch. Ae samy o sob

jsou neliny, pece me Bh pi nich svou milost lovka mocn kespse pohnouti. Bh vol, pe sv. Augustin, odevad k nprav pokn, vol dobrodinmi pirozenmi (In Ps. 102. n. 16).

5. Kolleii konn milosti.

Na kotmou milost, je sama v sobe jest jedna, lze 5rznch strnek pohleti a ji rozliovati.

1. Se zetelem k mohutnostem nam, rozumu a vli, nau milost psob, rozeznv se milost osvcujc rozum (;illu

stratio intellectus') a milost vzbuzujc vli (inspiratio voluntatis).

2. Co do inku rozeznv se milost liiv (gr. medicinalis) a milost povznejc (gr. elevans).

Liv milost hoj nevdomost a dostivost, rny, je v na pirozenosti po ddinm hchu zstaly. Tim odstrauje pekky, je pirozenost vzhledem k dobru pociuje, a spasiteln kon, k nmu neuschopuje,aspo pipravuje. Je tedy pouze do jist mry nadpirozen (supernaturalis

quoad modum). Povznejc milost povzn nae mohutnosti do du vyho a uschopuje k nadpirozenm konm. Tato milost jest co do podstaty nadpirozen (quoad substantiam), a jak pro nadpirozen kony taki pro ivot nezbytn potebn. Vcm dostv se v ptomnm d spsymilosti povznejc, je jest zrove liv. Pohanm dostv se pouzemilosti liv, aby mohli konati pirozen dobr skutky. Adamovi, dokudnezheil, dostvalo se milosti pouze povznejc.

3. Co do pomru milosti ke svobodn vli rozeznv se

milost pedchoz (gr. praeveniens) a milost provzejc (gr. concomitans).


28/537

16 Katolick vrouka.

Spasiteln kon ve vech stech zvis na milosti povznejc.Tato pedchz jeho zatek, psobc na vli,/ne se rozhodne (gr. praeveniens), vli povzbuzuje (gr. excitans), v prbhu vli, kdy pro nj se roz-hodla, inn provz (gr. concomitans) a podporuje {gr. adiuvans'',k usku-

tenn posiluje (gr. subsequens) a vytrvalost v dobrm skutku dodv(gr.perseverantiae). Na pedchoz milost poukaizuje sv. Pavel. Probud se,

jen sp, a povsta z mrtvch, a zasvitne ti Kristus (Efes. 5,14). 0 pomha-jc milosti pe: Duch spolu pispv slabost na. Nevme toti, zabychom se mli modliti, ale Duch sm pimlouv se za ns vzdechy ne-vyslovenmi ( m. 8, 26). O oboj milosti d Psmo sv.. Hle stojm u dvea tluku; jestlie kdo usly hlas mj a oteve (mi) dvee, vejdu k nmua budu veeeti s nm a on se mnou (Zjev. 3, 20).

4. Co do vci od milosti pedchoz neli se milost psobc (gr. operans') ani od milosti provzejc neb napomhajcmilost spolupsobc (gr. cooperans).

Ona psob v ns jako nhl nadpirozen pouen a povzbuzenbez na vle (in nbis sine nbis), s touto pak nae vle svobodn spolu-psob (in nbis cum nbis). Toto bez ns, d Gutberlet (Dogmat. Theo-logie 1. c. 26) vykldati jest emfaticky: bez ns svobodn spolupsobccha s nmi svobodn spolupsobcmi, Milosti, je by bez ns, zcela mimo

ns psobila, nen. Oboj nzev psobc a spolupsobc jest odvozenz Psma sv.: Bh jest to, jen psob (operatur) ve vs i chtn i konn(Filip. 2,13). Aoni vyede kzali vude a Pn jim pomhal (Mar. 16, 20).Sv. Augustin rovn tchto nzv uval: Abychom tedy chtli, psob(operatur) bez ns; kdy pak chceme a tak chceme, e budeme konati,s nmi spolupsob (cooperatur'. Avak bez nho a psobcho (operante),e chceme, nebo spolupsobcho (cooperante), kdy chceme, nieho stranydobrch skutk nedokeme (De grat. et lib. arbit. c. 17. n. 33; Ench.

patrist. n. 1943). Sv. Tom d: Podle rznch ink rozdlnje se milostjednak v psobc a spolupsobc (in operantem et cooperantem) jednakv pedchoz a nsledujc (in praevenientem et subsequentem) (S. th. 1,2, q. ill, a. 3). Podobn d i Vasquez: Pokud (milost) n souhlas ped-chz, jest psobc a pedchzejc; pokud zstavi v ns, obdr n sou-hlas, jest spolupsobc a provzejc (1, 2. disp. 125, c. 9). Nzvy: vzbu-zujc, pedchzejc, psobc milost neoznauj milosti vcn rozdln,nbr jsou rovnobn a vyjaduj rzn inky te milosti. Tot plat

o nzvech: pomhajc, nsledujc, spolupsobc, provzejc milost.Mezi pedchoz a nsledujc milost jest dle tomisi vcn rozdl.Kvalita, t. j. sla plynouc, kterou Bh dui udl, zpsob v naich mohut-nostech kon nevoln. Milost pedchoz anebo vzbuzujc poskytuje pouze,abychom byli s kon spasiteln. Teprve dal, druh kvalita zroves naimi mohutnostmi zpsob kon rozven (milost pomhajc). Moli-nist uznvaj mezi oboj milost rozdl pouze virtuln. Nevoln kony,mylenky a hnut spasiteln, pmm psobenm Bom v nc vzbuzen,pokud k konu rozvenmu pipravuj a vybzej, pokldaj za milost

vzbuzujc; pokud pak vli nai pohnou k souhlasu i konn, nazvajmilost pomhajc. Pro svj nzor dovolvaj se pramen zjeveni Boho,


29/537

O vlivu milosti na pirozen mohutnosti. 17

kde osvcen rozumu a povzbuzen vle lc se i jako pomhajc milost.I snm tridentsk (sess. VI. cap. 5; can. 4; Denz. 797, 814) oznauje milostvzbuzujc a pomhajc jako tou. lovk podle uen tohoto snmu mespolupsobiti s Bohem, jen jej bud a vol. Milost, s n lovk svobodn

spolupsob, je pomhajc. Milost vzbuzujc psob na vli, ne vle'konati zane; kdy ji kon, tu j neopust. Zane lovk proto konatidobr, ponvad je jako dobro poznal a v nm si zalbil. Toto nadpirozen poznn a zliba potrv a zashne svm vlivem i do provedenkonu vlastnho, take jest i milost pomhajc. (Viz Chr. Pesch.De gratia.3str. 20).

5. Co do spchu rozliuje se milost v innou (gr. efficaxa dostatenou {gr. sufficiens).

S onou vle jist souhlas a zcela urit vykon to, k emu j byladna. Do s t a t e n milost poskytuje vli dostatenou silu, aby mohla spasiteln konati (agere posse), avak pro jej odpor zstv bez spchu.

Toto rozdlen dje se pouze se zenm k spchu ppadn nespchu,s nm se milost potk. O milosti, je sama sebou byla by neinn, nelzemluviti. Neomyln spch milosti inn odvozuj tomistz vnitrn povahy

jej, molinistpak z pedzvdn Boho, dle nho Bh milost innouustanov dti tm, o nich pedvd, e budou s n souhlasiti. Po snmu

tridentskm, nastaly o tto otzce uen a asto i prudk spory, je dosud,a nepehledn poet spisv o tom byl vydn, nejsou rpln rozeeny.

6. Ovlivumilosti na pirozen mohutnost aoj e j i c h vzjemn asti pi spasitelnchkonech.

1. Milost konn, mohutnosti nae osvcujc a povzbuzujuschopuje, aby byly i s takov kony, se kter nejsou samy

o sob. Jest na milosti, aby mdlou a slabou pirozenost lidskou svm vlivem anebo silou podporovala i povznela. Jak

pak je tento vliv nebo tato kausalita ?Vlivem morlnm psob na lovka ten, kdo mu njak dobro slb

nebo njakm zlem pohroz. Sliby a hrozby dodvaj vli vt ochoty a odvahy, aby horliv a vytrvale usilovala o dobr a pes vekery pekkyvarovala se zlho. Takovm vlivem psob milost na nae mohutnosti.Kdy mohutnosti jsou j osvceny a povzbuzeny, odstrauj vytrvale pe

kky spasitelnch konv a konaj je ochotn i horliv. Morln vlivmilosti na nae mohutnosti pedpokld v ns mdlobu a slabost, nsledkyhchu ddinho. Pokud milost tyto rny na pirozenosti zasazen l,nazv se liv (gr. medicinalis').

Tento vliv lze dokzati z nzv milosti v pramenechzjeven. Tu nazv se: voln, osvcen, tluen, povzbuzen,

pjemnost,, zliba. Skt-li milost dui na povzbuzen, p

jemnost a zlibu, pak due usiluje ochotnji a vytrvalejio dobro a vysth se zlho. O tomto vlivu d sv. Augustin:


30/537

18 Katolick vrouka.

Vle, nenaskytne-li se nco, co by mysl vbilo a pozvalo,nijak se hnouti neme. To pak aby se naskytlo, nen v mocilovka (Ad Simplic. De diversis quaestionibus I, 2, 22;

Enchir. patrist. 1576). Morln vliv milosti jev se v dui nai tak, e nm vnuk proti zlu odpor a oklivost, v dobrmbud pak radost a zlibu. Tento vliv je zcela pimen svobodlidsk vle. Nen to milost, je lovka ke konn uruje, nbr

jest to lovk, jen se rozhodne pro to, co jako dobr poznala si oblbil.

Milost me vzbuditi ve vli tak mocnou zlibu v dobrm

a oklivost ped zlm, e vle zbavena vekerho sklonu kezlmu, celou silou usiluje po dobrm. Dokladem pro takovvliv milosti jsou nhl a tm zzran obrcen. V tmsmyslu d sv. Psmo. Jako rozdlen vod, tak jest srdcekrlovo v ruce Hospodinov: kamkoli bude chtti, naklonho (Psl. 21, 1). Sv. Augustin pe: Kdo by byl tak bez

bon poetil, aby ekl, e Bh neme zlou vli lidskou,

pokud by chtl, kdy a kde chtl, obrtiti k dobrmu (Enchiridion c. 98.; Ench. patr. 1926).Vlivem fysickm, psob se na lovka, kdy jeho mohut

nosti se sesiluj a povznej k vt zdatnosti. Milost psobi tmto vlivem, kdy nae mohutnosti zvyuje apovzn do nad

pirozenho oboru byt i konn (gr. elevans). Jest to patrnoz Psma sv. (Jan 15, 5; 2, Kor. 3, 5; Fil. 2, 13;), dle nho

velik spasiteln kon, i sebe snaz* nen bez milosti pouzenesnadn, nbr vbec nemon. Nae pirozen sly nejsouk nmu toliko mdl a chab, nbr naprosto nedostaten.Kdy tedy milost kony, se kter lovk svou vlastn silounen, umouje, skt mu novou, vy slu a povzn hodo nadpirozenho oboru byt i konn, t. j. psob na nhofysickm vlivem. Kdeto morln vliv pekky odstrauje a

obtn skutky usnaduje, fysick vliv uschopuje k tomu,se lovk sm ze sebe nen.2. K t e r ak t e dy j e m i l o s t s e s vob odn ou vl p

s p a s i t e l n m k o n u i n n ?Snadno lze poznati, e takov kon pokud jest nadpi

rozen, t. j. pokud k nadpirozenmu cli se odn, jest odBoha a pokud jest nam ivotnm konem, z na vle pochz.

Ne kterak se spoj oboj initel, milost a vle k jednomukonu? Nekon lovk pouze jednu polovici takovho konu,


31/537

O vlivu milosti na pirozen mohutnosti. 19

nbr splvaj oba tito initel organicky v jedno. Jako vle,nadpirozenm vlivem povznesen mus bti s to, aby provedla cel kon spasiteln, tak ani milost neme pestati

v polovici jeho. M-li mti spasiteln kon jednotn rz, jestnutno, aby bosk sla milosti pela v ivotn slu vle, avle, je sama ze sebe jest jen s pirozen dobr skutky,byla opatena nadpirozenou silou, protoe b o kon nadpirozen. Jest tud vli potebjak nadpirozenho povzneseni(elevatio externa), tak nadpirozen souinnosti (concursus Deisupernaiuralis ad actum secundum).

Bh spolupsob s kadm tvorem, a tvor pechz v innost, neboje ji inn. Kad kon tvorv jest od Boha, jako piny prv, a odtvora jako piny druh, podzen. Jeden a t kon m pouze jednuplnou pinu, v n jest zahrnuta vemohoucnost Bo a schopnost stvoen. I s lovkem spolupsob Bh bud tak, jak toho vyaduje jeho pirozenost, nebo zpsobem, na nj lovk nem nrokv. Bh, prv asvrchovan pina, me pinu ni pohnouti nejen k konu pimenmu, nbr i k konu, pro nj jest uschopnna nebo vnmav aspo

potud, e me bti k nmu Bohem pohnuta. Tato uschopnnost aneb vnmavost nazv se potentia oloedientialis. Nemohl by ani Bh povznsti

bytost nerozumnou k blaenmu paten na svou tv, ponvad nenk tomu svou pirozenost uschopnna, vnmav. Vle lidsk je vnmavpro nadpirozen vliv Bo (potentia oboedientialis passiva) a kdy se jdostane osvcen a povzbuzen, stane se mohutnost nadpirozenou, jenadpirozen kon konati me. Tento vykon se skuten za nadpirozen souinnosti Bo, j vle jsouc uschopnna, v innost nadpirozenou

mus bti uvedena.Prv pina nadpirozenho konu jest Bha teprve druhou

pinou je lovk. Bh, protoe skrze milost s mohutnostminaimi co nejtsnji se spojuje a nad jejich schopnost s nimispolupsob, jest jeden a pln princip nadpirozenho konu.I pirozenost jest povznesena, avak nikoli co do podstatyzmnna. Jedin pina, je vli povzn a slu j udl, aby

byla s to konati skutky nadpirozen, jest Bh, Tchto nekonani Bh sm ani lovk sm. Bez lidsk innosti nebyly

by to lidsk kony ivotn, a bez Boho vlivu nebyly by tokony nadpirozen. Nejsou sten od Boha a sten odlovka, nbr jsou cel od kadho jednotlivho, ovem jinmzpsobem. Pokud jsou kony nadpirozen kony lidskmi,pochzej od lovka, milost Bo povznesenho, jakoto od

piny prv; pokud pak jsou kony nadpirozenmi, jest lovk pouze jejich nstrojnou pinou. pln kon jest i lidsk


32/537

20 Katolick vrouka.

i nadpirozen, a proto jest i od lovka i od Boh


33/537

Milost jest nutn vbec. 21

Mohler, Symbolik. Winer, Komparative Darstellung des Lehrbegriffes derversch. christl. Kirchenparteien 4. vydn (1882). Schwane, IV.2 131 nn.0 Baiovi a Jansenovi: Montn, 1. c. 221. Bialda, De ente supernaturali.Contra Baium et Baianos (1648). Linsenmann, M. Baius (1867). A. Schill,

Die Konstitution Unigenitus (1876). Ingold, Rome et France, la secondephase du Jansenisme (1901) Bartmann, 421 nn. A. Bukowski, Die katho-Usche Glaubenslehre in russisch-orthodoxer Darstellung (v. Zeitschrift f.kath. Theologie, Innsbruck 1911 (493). T, die russich-orthodoxe Lehrevon der Erbsiinde (tamt 1916, 67. nn.).

Vta: Vn i tn , nadp i rozen mi los . t 8 .Jka,.y,iaLik mu s p a s e m u u k n u n a p r o s t o nut n . (De flde.)

Tato pravda, v nauce o milosti zkladn, byla prohlenaza lnek vry za spor s pelaginy.Tito, pojmenovan po sv hlav Pelagiovi, mnichu laikovi

z Britanie, mli horlivho iitele v Caelestiovi, dve advoktovi,a obratnho zastnce v Julinovi, biskupu z Eklana v Apulii.Jejich blud proti milosti plynul z bludnho nazrn na hchddin. Dle Pelagia stailo, aby prvn lovk i jeho potom

stvo k vn spse dobe uvali pouze pirozench mravnch sil.Hchu ddinho pr vbec nen, lovk nieho na svch mohutnostech neutrpl i nen tedy, co by mla milost odstraniti. Mohutnosti lovka padlho jsou neporuen a sv jako u prvholovka: je tedy kad, i nevc s to, aby pirozenmi vlohami

pravdy nboensk poznal, mravn poadavky plnil a dokonce

1 pln bezhnosti doshl. Dobr skutky a ctnosti jsou zsluhou

pouze lovka, jen k nim vbec milosti nepotebuje.Tento deistick naturalismus vzbudil v cel crkvi mohutnodpor. V elo zastnc milosti postavil se sv. Augustin, prvemnazvan uitel milosti. Augustina podporovali v boji tomto jeho

ptel a ci, Jeronym, laik Marius Merkator, panlsk knzOrosius, jen na synod v Jerusaleme Pelagia obaloval (415),

jhen Paulinus z Milna, jen na snmu v Karthagu (411) od

souzen Caelestiovo prosadil, a dva laici z Gallie, Prosper aHilarius.Oitelsk ad crkve svolal v krtk dob mnoho synod,

mezi nimi jsou nejdleitj v Mileve(416)' a v Karthagu {416).Tu byli pelagini nenavnm silm Augustinovm odsouzeni,co i pape Innocenc 1. potvrdil. Jeho nstupce Zosimussmlelo pelagianismu z potku mrnji, avak po synod v Kar

thagu (418) odsoudil rovn bludy Pelagiovy dogmatickmlistem Epistola tractoria (418) a sesadil Julina s biskupstv.


34/537

22 Katolick vrouka.

Vichni pelagini byli z crkve vyobcovni na obecnm snmuv Efesu (Can. 1. a 4. Denz. 126.). Nutnost milosti na snmuv Karthagu (418) stanovenou (Denz. 104, 105): Kdo tvrd, e

milosti ospravedlnn se nm dostv proto, abychom to, comoc svobodn vle vykonati jsme povinni, snze s milostvyplniti mohli, jako bychom pece bez milosti mohli pikznzachovvati, ne sice tak snadno, budi z crkve vyobcovn,*)znova prohlsil 2. snm oransk (529); viz can. 7. tho snmu(Denz. 180).**) Tut nauku pro Ra sil i snem. tridentsk (sess.VI. can. 2; Denz. 812).***)

Vklad,Milost, jak z tchto prohlen vysvt, jest ke velik

mu konu spasitelnmu naprosto nutn. Spasiteln, jsou kony,je se maj k nadpirozenmu cli, k blaivmu paten na Bohajako prostedek k cli. Jako jest cl n nadpirozen, tak i prostedky k nmu musej bti nadpirozen. Pirozen dobr konynemaj k tomuto cli nidnho vztahu. Spasiteln, nadpirozen

kony mohou smovati k nadpirozenmu cli pmo nebo nepmo dle toho, byly-li vykonny ped nebo po ospravedlnn.Spasiteln kony, jimi se vc hnk na ospravedlnn pi

pravuje, jsou v nepmm vztahu k vn spse; nadpirozendobr ko n- ospravedlnnho jsou i zslun (actus meritorii),ponvad si jimi zasluhuje vn slvy. K tmto nadpirozenm konm jest pro vechny lidi, at ve stavu neporuen

nebo padl pirozenosti, naprosto nutna milost vnitn, je rozumi vli do du nadpirozenho povzn (gratia elevans). Nae

pirozen mohutnosti nejsou samy ze sebe schopny takovkony vykonati. Ve stavu padl pirozenosti jest na milosti,

*) Quicunque dixerit, ideo nbis gratiam justificationis dari, ut, quodfacere per liberum jubemur arbitrium,facilius possimus implere per gratiam, tamquam et si gratia non daretur, non quidem facile, sed tamen

possimus etiam sine illa implere divina mandata A. S. (Denz. n. 105).**) Si quis per naturae vigorem bonum aliquid, quod ad salutem

pertinet vitae aeternae, cogitare, ut expedit, aut eligere, sive salutari, idest evangelicae praedicationi consentire posse confirmat absque illuminatione et inspiratione Spiritus Sancti, qui dat omnibus suavitatem in consentiendo et credendo veritati, haeretico fallitur spiritu. . . (Denz. n. 180).

**) Sess. VI. Gan. 2. Si quis dixerit, ad hoc solum divinam gratiamper Jesum Christum dari, utfacilius homo iuste vivere ae vitam aeternam

promereri possit, quasi per liberum arbitrium sine gratia utrnmque, sedaegre tamen et difficulter possit: . S. (Denz. . 812).


35/537

Milost jest nutn vbec. 23

aby mohutnosti jednak povznesla {gratia elevans) jednak jejichmdlobu a slabost, nsledky pdu Adamova, vylila {gratiamedicinalis). Tto milosti potebuje nae pirozenost, protoe,

nen-li do du nadpirozenho povznesena, nen fysicky s konyspasiteln. Kdyby milosti potebovala toliko morln, byla bysama o sob s nadpirozen kony, a s milost konala by jejen jistji a snze.

Dkaz.Ve St. zkon, kdy nboenstv se sousteovalo ponejvce

ve vnjch projevech, jev se poteba vnitn milosti ke spse

poskrovnu.1. V N. zkon zjevil a) Kristus Fn pojem mravnostv celm rozsahu. U dobrho skutku prohl a k jeho zkladu,k dobrmu duchu, z nho m pochzeti; poaduje ist srdce,zkrtka dokonalej spravedlnost ne farisev a zkonnkv(Mat. 5, 20). Poteba vnitn milosti plyne tedy ji z tchtopoadavk Pn.

a) Nutnost milosti dovozuje Pn Je pmo, kdy svuednkm d, e Otec d dobrho ducha tm, kte ho (o nj)pros (Luk. 11, 13), e jim dal krlovstv (Luk. 12, 32), enechce, aby nkter z nich zahynul (Mat. 18, 14).

) Tuto nutnost zdrazuje tak, e bez milosti nikomu nelzevejti do krlovstv Boho nebo do ivota vnho. Nenarod-lise kdo znova z vody a Ducha (svatho), neme vejti do

krlovstv Boho (Jan 3, 5). Nikdo neme pijti ke mn,nepithne-li ho Otec, kter mne poslal (Jan 6 , 44). Bez spo-jen s Kristem,bez vnitn sly, je z nho jako ze kmene se prta do rv se rozlv, nelze nic ani spasitelnho ani zslunhovykonati. J jsem vinn kmen, vy (jste) ratolesti; kdo zstvve mne a j v nm, ten pin mnoho ovoce, nebot beze mnenemete initi nic (Jan 15, 5. ort &

, quia sine me nihil potestis facere). Na rv, kterdokud jest s vinnm kmenem spojena, roste, kvete a rod,ukazuje Pn Je nzorn, e bez vnitnho a nadpirozenhospojen s nm jsou nadpirozen kony nemon. Nehled keskutkm pirozen dobrm, k nim sta obecn souinnostBo, vem tvorm dle pirozenho du udlen, nbr keskutkm nadpirozen dobrm. Ty oekv nebesk vina

u apotolv; ale bez vlivu nebo sly z vinnho kmene t. j. Jee Krista, Boha lovka, prostednka mezi Bohem a lidmi,


36/537

24 Katolick vrouka.

jsou vbec nemony. Tento nadpirozen vliv je tedy milosta to nejenpovahov nebo habitulnnbr i konn.Je toti nutnanejen k zslunm skutkm, ovoci ospravedlnn, nbr ke

kadmu skutku spasitelnmu. Sv. Augustin d velmi ppadn:Neprav beze mne mete uiniti mto, nbr nemete uinitinic. Nech tedy mlo nebo mnoho, neme se stti bez toho,

bez nho se neme stti nic *) (In Joan. trac. 81, 3; Enchir.patr. 1835). Kdy tedy apotolov, kte byli v milosti Bo (vizJan 15, 3), nebyli bez milosti s to, aby i sebe men spasitelnkon vykonali, pak jest pln oprvnna vta, e milost je

ke velikmu spasitelnmu k^nu naprosto nutn.b) Sv. Pavel, apotol milosti, na mnoha mstech dokazujee milost je nutna jak zsadn a vbec, tak i zvlt k jednotli-vm konm obtnm i snadnm.

a) Co m, abys toho nebyl dostal? Jestli vak jsi dostapro se chub, jako bys nebyl dostal? (I. Kor. 4, 7). Vichnizajist zheili a potebuj slvy Bo ( m. 3, 23). Zahrnul

zajist Bh vechny v nevru, aby se smiloval nade vemi( m. 11, 32). Bez milosti Bo lovk, i kdy sebe vce pracujea se namh, nieho nepod: Co tedy jest Apollo? CoPavel? . . . J jsem szel, Apollo zalval, ale Bh dal vzrst.Proto nen nm ani ten, kdo sz, ani ten, kdo zalv, nbrBh, jen dv vzrst (1. Kor. 3, 5. 6 . 7). O svch apotolskchpracch a spch d: Milost Bo pak jsem to, co jsem, a milost

jeho ve mn nebyla marn, nbr pracoval jsem vce ne onivickni, ale ne j, nbr milost Bo semnou (I. Kor. 15, 10).

) Milost prohlauje apotol za nutnou \pro jednotliv dobrkony. Ne e bychom sami od sebe jako ze sebe byli zpsobilnco mysliti, nbr e zpsobilost nae je z Boha (2. Kor. 3, 5).Nikdo neme ci: Pnem (jest) je, le v Duchu svatm"(1. Kor. 12, 3). Podobn vak i Duch spolu pispv slabosti

na. Nevme toti za bychom mli se modliti, jak jest poteb;ale Duch sm pimlouv se za ns vzdechy nevyslovenmi( m. 8 , 26). Bh je to, jen psob ve vs i chtn i konni

podle dobr vle (sv) ( ; qui opera-

*) Ne quisquam putaret saltem parvum aliquem fructum posse a se-metipso palmitem ferre, cum dixisset: Hic fert fructum multum (lo 15, )non ait: quia sine me parum potestis facere, sed: Nihil potestis facere

(ibid.). Sive ergo parum, sive multum, sine illo fieri non potest, sine quonihil fieri potest.


37/537

Milost jest nutna vbec. 25

tur in nbis et velle et perficere. Fil. 2, 13). I nejobtnjch,ovem i nej krsnjch ctnost dostv se nm skrze milostBo: Vm bylo dno pro Krista nejen viti v nho, nbri

trpti pro nhou (Filip. 1, 29). .LskaBo vylita jest v srdcchnaich skrze Ducha svatho, kter nm byl dn ( m. 5, 6 ).y) Ptutuostmilosti pro kadho lovka plyne podle sv. Pavlas-

t odtud, e od pirozenosti byli jsme dtkami hnvu jakoi ostatn (Efes. 2, 3), sluebnky hchu ( m. 6 , 17), protonen (spasen) na tom, kdo chce, ani na tom, kdo b, nbr naBohu, jen se smilovv ( m. 9, 16). K nadpirozenmu ivotu

a konn me lovka jedin milost stvoiti, obroditi, vzksiti:I kdy jsme byli mrtv pestupky svmi, spolu ns vzksilv Kristu Jei. Milost toti spaseni js te (Efes, 2, 5 7).Nebo milost zajist spaseni jste vrou (a to nikoli ze sebe;Bo je to dar), nikoli ze skutk, aby nikdo se nechlubil. Jehozajist jsme dlem, byve stvoeni v Kristu Jei ke skutkmdobrm, kter Bh pipravil, abychom v nich ili (Efes. 2 ,

8- 10).2. V podn starokesfanskmveobecn se uznvala milost za nutnouke spse, a) Proto tak mohutn odpor a veobecn rozhoeni proti bluduPelagiovu, kter byl odsuzovn jako novota, obecn vre odporujc. Sv~

Augustin, nenavn obrnce milosti, zavrhuje pelagianismus jako bludnikterak dvn, nbr ped nedvnm vznikl (De grat. et lib. arbit. c. 4)..To, e milost je ke spse nutn, nalezl ve spisech svch pedchdc:

Irenea, Cyprina, Hilaria, Ambroe, ehoe hazinskho, Innocence 1., Jana Zlatostho, Basilia a Jeronyma, na n se proti pelaginm odvolval.Pln jsa pesvden, e hj stanoviska cel crkve, napsal: Jet jsmase s vmi nepeli (o nutnost milosti) a ji jejich vroky jsme zvtzili(C. Julian. 2, 33. 34; Enchir. patr. 1899). Novotou, uen crkevnmu ciznazv pelagianismus Caelestin /., kdy biskupm v Gallii pe: Kd}tomu tak jest, nech pestane novota doreti na starobylost.

b) U Otc teba k tomu pihleti, zda psaliped anebo po sporechs pelaginy. Tmito spory ovem nauka o nutnosti milosti se objasnila a

protbila. et Otcov, potrajce blud manichejsk, kladli draz na in

nost svobodn vle, kterou blud ten popral. Pes to vak milosti nepomjej, kdy poukazuj na Ducha sv., jen jest principem novho, na ktusv. vlitho ivota. Latint Otcovobracej zetel hlavn k mravn mdloblidsk, bichem zavinn. I zdrazuj tud, e je lovku nezbytn teba,aby ho Duch sv. svou milost vylil a posilnil (Tertullin, Cyprin, Hilarius, Ambro, Jeronym). Jeliko napomnaj a k ivotu dobrmu prakticky navdj, na eckch pak Otcch znan zvis, nelze u nich oekvati ani plnho ocenn ani pesnho poznn, e milost jest k posvcen,

lovku naprosto nutn. Ne ani ped Augustinem dny Otec nezbytnostimilosti nepopr!, nbr aspo strun j pipomn. Irenej (Adv. Haeres.


38/537

26 Katolick vrouka.

3, 17, 2; Encliir. patr. 220); Tertullin (De anima 21,; Enchir. patr. 348);Origenes (De principiis 3, 1; 18, 22; Enchir. patr. 465); Ambro. In. Luc.2, 84; Enchir. patr. 4303).

c) \ starodvn a obecn zvyk crkve,}qzBohapros o mitosti,vem lidemke spasen nutn, jest dleit doklad pro tuto pravdu. Na tento zvykcrkve odvolv se Caelestin I. v listu biskupm v Galii (cap. 11; Denz.139). Sv. Augustin odvozuje toto katolick uen z modlitby Pn takto:Kdyby nebylo jinch dokiau, tato modlitba Pn by sama dostaila prmilost, ponvad nm nieho neponechv, m bychom se chlubiti mohli(De dono persever. c. 7. n. 13).

3. Pro nutnost milosti svdci i theologick dvody, a) Vtn blaenost,jpouze spasitelnmi kony dosci lze, je cil nadpirozen. Jeliko cle lzetoliko mrnmi prostedky dojiti, jest nezbytno, aby tkony smujc kespse byly rzu nadpirozenko. Toho se jim dostane skrze nadpirozenprincip, t. j. skrze milost (Viz Tome Akv. S. th. 1, 2, q. 109 a. 5). Vnblaenost je proto nadpirozen cl, ponvad jest to ast na boskpirozenosti i ivot. Bh jest vak pro kadho tvora bytost naprostonedostin a nepochopiteln. M-li tedy lovk s Bohem se spojiti, poznnm a lskou ve spoleenstv s nm vejti, pociuje naprostou nemohoucnost. Stoj jako tvor proti Stvoiteli, od nho jej dl nekonen me

zera. Mohla by spe oivnouti mrtvola nebo vidti oko oslepl, ne lovkpatiti na Boha.

K tomuto nadpirozenmu ivotu pipravuje lovka milost tm, e jejuschopuje k takovm konm, jimi vn ivot ji zde na zemise zachycuje a zan. To jasn vyslovil Kristus Tn, prohlsiv za svj kol,

poloiti zklad k vnmu ivotu mezi lidmi: To pak jest ivot vn,aby poznali tebe, jedinho pravho Boha a toho, jeho jsi poslal, JeeKrista* (Jan 17, 3). V poznn Boha skrze evangelium a v bohumilm it

je zaloen ivot vn, nadpirozen. Tento pak jest mon toliko tam, kdedal Bh vy, nadpirozenou silu. Kde t sly nen, neni zkladu pro ivotnadpirozen. Z toho jasn vysvt vnitn a fysick nutnost milosti. Kdybyml kmen rsti jako strom, a se pohybovati a ctili jako zve a zvemysliti jako lovk, bylo by nezbytn teba, aby byly co do sv pirozenostinovou a vy silou povzneseny a zdokonaleny. Jeliko jest Bh prolovka ve stavu padl i neporuen pirozenosti bytost naprosto nedostin a nepochopiteln, je milost lovku vbec a vdy naprosto nutn.

V poruen pirozenosti, kde mravn sla jest seslabena, je lovk tmmn schopen ivota nadpirozenho. Na milosti tedy jest, aby nsledkyhchu vylila a ochabl sly povznesla. Ve stavu neporuen pirozenosti

byla by milost i na dle pouze mravn slu povznela. Plat tedy provechny bez rozdlu slova Kristova: Beze mne nemete initi nic (Jan15, 5). Zstate v mst, dokavad nebudete opateni moc vsosti (Luk.24, 49).

b) Nutnost milosti ke spse plyne iz t skutenosti, e Kristus umelza vechny. Je li nepochybn pravda, e Kristus proto na svt piel, abyvichni mli ivot, pak jest i jisto, e ti, kdo ivota skrze nho nemaj,nemaj ho vbec, protoe bez nho a bez jeho milosti ho mti nemohom


39/537

Milost jest nutna zvlt. 27

Sv. Pavel takto uzavr: Neodmtm milosti Bo; nebo je-li spravedlnostskrze zkon, tedy Kristus zemel nadarmo (Gal. 2, 21). Kdy tedy vem,kdo v Krista v, jest nepochybno, e neumel nadarmo, pak je milost,kterou nm svou smrt zskal, ke spse nutn.

8. Milost jest nutna zvlt.

1.vla: Milo st j es t nu t n ne vc mu^ ab

Documents

Katolická Věrouka. Díl III