Katolická Věrouka. Díl I

7/23/2019 Katolick Vrouka. Dl I.

1/224

KATOLICK

VROUKA.SEPSAL

Dr. RICH. PA EK,UNIVERSITN PROFESOR V OLOMOUCI.

DL I.: O BOHU.PRV KNIHA: O BOHU JEDINM. DRUHA KNIHA:

O BOHU TROJJEDINM.

P O D L D N A R O K 1925 2 6. S L O L X V .

V PRAZE 1926.

NKLADEM D DICTV SV. PROKOPA. TISKEM CYRILLO-METHOD JSKKNIHTISKRNY V. KOTRBY V PRAZE.

CENA 25 K.


2/224


3/224

Pedmluva .K sepsn katolick vrouky jsem se rozhodnul, byv k tomu

vybdnut preltem drem J. Tumpachem, pedsedou Ddictvsv. Prokopa.Nkladem tohoto ddictv byla vydna cel vrouka o tech dlech: I. O Boku. II. O stvoeni a Bohu Vyku

piteli. III. O milosti, svtostech a poslednch vcech lovka.Sepisuje vrouku mel jsem na zeteli studujc bohoslov,

knstvo a katolickou intelligenci, protoe Soustavn katolickvrouka pro lid, kterou sepsal P. Fr. k, ji vyla nkladem Ddictv sv. Jana v Praze. Studujcm bohoslov chtl jsem

poskytnouti vdeckou pruku eskou, aby bez velikch obtjazykovch, jako tomu jest u latinskch uebnic, mohli studiumvrouky pstovati s vtm zjmem a s pronikavjm spchem. Knstvu poslou tato vrouka jako vhodn pomcka,

by se mohlo o vrounch pravdch snadno orientovati a jejichznalost prohlubovati. I katolick intelligent nalezne v ttoknize hojn ltky pro pouen vlastn i jinch.

Jednotliv vroun pravdy podvm strun shrnutve vtch nebo thesch a zrove oznauji stupe vroun ji

stoty, kter dotyn vt pslu.U vkladu,

kter potomnsleduje, uvdm vmr a vvoj een pravdy, bludy protin a stanovisko uitelskho adu crkevnho.

V dkaze z Psma sv. vybral jsem msta znmj a pilehavj, pokud to rozmry pruky dovoluj, a uvdm je

podle eskho pekladu Psma sv. dra J. Hejla a dra Lad.Skory, vydanho Ddictvm sv. Jana v Praze.

V dkaze ze sv. Otekpihlel jsem k tomu, aby byl zjitnjejich jednomysln souhlas, kter jest pro dotynou pravdu


4/224

IV

rozhodujcm svdectvm. Vroky sv. Otc jsou uvedeny budpodle eskho pekladu, vydanho Ddictvm sv. Prokopa v Praze ,nebo podle Enchiridia patristickho,je vydal Rouet de Journel

ve Frburku u Herdera r. 1920 anebo podle patrologie Migneho.Bohovdn zvry podvm strun a hrnem, aby bylo

patrno, kte rak bohovdn koly a pedevm scholastikov sesv. Tomem Akv. v ele dokazovali pravdivost nebo pimenost t neb on vroun pouky.

Nmitky,je hlavn protestanti uvdj z Psma sv. neboz Otc a potom racionalistick srovnvac vda nboensk,

jsem zaznamenal a zrove ukzal, e een nmitky vznikajbud z nesprvnho vkladu dotynch tekst nebo ze stanoviska, je nadpirozen zjeven zamt a jedin pirozen vvojv nboenskch otzkch uznv.

Nemal pote psob esk nzvoslov bohovdn, je nendosud pesn stanoveno a ani se veobecn neustlilo. Celkem

jsem podrel nzvy, je jsou v esk literatue bohovdn jiobvykl a pouze tam, kde takovch nebylo, utvoil jsemnzvy nov, je by byly jak po strnce vcn tak jazykovsprvn.

Podvaje tuto vrouku katolick esk veejnosti, nemmvroucnjho pn ne, aby pomhala iti znalost posvtnnauky a nboensk ivot podle n spodan prohlubovati.

V Olomouci v noru 1923.

Spisovatel.


5/224

O B S A H .

I . D L .P e d m l u v a

Strana

v o d ................................................... ................................................................................ 1 1. Po jem a ro zd le n bohovdy a v r o u k y ..................................................................1 2. P e dm t k a to lic k v r o u k y .......................................................................................6 3 . 0 s tupn c h j i s to ty vrounc h p ra vd a o the o log ic kc h c e n su r c h . 11 4. 0 k olu k a to li c k v r o u k y ....................................................................................... 15

5 . Dj iny ka to l ick vrouky.............................................................................................. 18

6. R oz dlen v ro u k y z v l t n ....................................................................................... 25

P R V K N IH A : O B O H U J E D IN M .

P r v s t . O j s o u c n o s t i B o .

7. 0 m on osti p oz na ti B o h a piro ze n m r o z u m e m ..................................... .2 9V t a : B o h a l z e p i ro z e n m r o z u m e m z e s t v o e n c h v c j i s t p o z n a t i . 30 8. 0 po zn ni B oh a v de ck m a j e h o o d p r c c h ................................................... 34 9 . 0 povaze poznn Bo ha na sv t . .................................... . . 39

1. v ta : N a s v t j e n a e p o z n n i B o h a n e p m , o b d o b n a n e p ln . 3 92. v ta : N a e p o z n n B o h a n a s v t z l e z e m n o h a o b d o b n c ha n e p m r n c h p o jm . . . ........................................................... .4 2

3 . v t a : N a s v t j e s t n a e p o z n n B o h a n e d o k o n a l , a l e p r a v d i v a s p r v n ..................................................................................................................................4 3

10 . 0 nad pi rozen m poznn Boha . . . ................................................... 441. v ta : Js o u cn o s t B o i j e s t l n ek v r y ................................................................. 442 . v t a : S t v o e n r o z u m n e d o v e d e p i ro z e n o u s c h o p n o s t n a B o h a

p a t i t i ................................................................................................................................................ 453. v t a : N a B o h a p a t v y v o le n v n e b e s c h ...........................................................474 . v t a : P a t i ti n a B o h a d o v e d e s tv o e n r o z u m p o u z e s v tl e m v ry

s e s l e n ..........................................................................................................................................48v i l . 0 n ep o c h o p it e ln o s ti B o ha . . ................................................................. 50

t a : B h j e s t s t v o e n m u r o z u m u n e p o c h o p i te l n . . . . . . . 5 0 12. 0 jm n e c h B o c h ............................................................................................................. 51

D r u h s t . O b y tn o s t i B o .

13. 0 b y tn o st i B oi f y s ic k a m e t a f y s i c k .......................................................... 5 41 . v t a : J e d i n B h j e s t b y t o s t s a m a z e s e b e .......................................................... 572. v t a : M e ta fy si c k b y tn o st B o tk v v a s e i t ................................................... 59 14. 0 b y tn o st i Bo n ek o nen d o k o n a l ................................................................. 60V ta : B h je s t b y to s t n ek o n e n d o k o n a l ............................................ . . 60 15. 0 po m ru b y tn o st i Bo k vla stn o ste m B o m ............................................65


6/224

VI

Strana

16. 0 v la s tn o s te c h B oc h v b e c . ..........................................................68

P r v o d d l . O v l a s tn o s t e c h B o h o b ti .

17 . 0 jed inos t i Bo .............................................................................................................69V ta : B h j e s t j e d i n ............................................................................................................ 69 18 . 0 je d n o d u c h o s ti B o ..............................................................................................75V ta : B u h j e s t n a p ro s to j e d n o d u c h ................................................................. . 7 5 19. 0 nezm n it e ln osti B o ..............................................................................................80V t a : B u h je s t n a p r o s to n e z m n i t e l n ........................................................................ 8 0 20. 0 v n o sti B o i .......................................................................................................... 8 3V t a : B h j e s t v n . . . .........................................................................84 21. 0 n e sm rn o s ti a v u d y p to m n o sti Bo . . . . . . . . 86V t a : B h j e s t n e s m r n a v u d y p t o m n ..........................................................86

D r u h o d d l . O v l a s tn o s t e c h B o in n o s t i .

P r v h l a v a . O B o m p o z n n .

2 2 . 0 n ek o n e n do ko na lm po zn n B o m ..........................................................92V ta : B o p o z n n j e s t n ek o n en d o k o n a l ...................................................92 23. 0 p ed m tu Boho poznn . .........................................................................971. v ta : B h p o z n v s e b e ja k o p rv o tn p e d m t v y s t i n . . . 982 . v t a : B h p o z n v v e c h n o m im o s e b e co j e s t, b y lo a b u d e . . . 9 98. v ta : B h p o z n v i v e c h n o m o n . . . . . . . . 101 . v ta : B h z n i p od m n n b u d o u c in y . . . . . 102 24 . 0 p ro s ted ku , k te rm a ve k te rm St ih vechno poznv . . . 103

D r u h h l a v a . O v l i B o a j e j i m r a v n c h v l a s t n o s te c h .

P r v l n e k . O v l i B o .

25 . 0 v l i Bo nekonen dokona l .........................................................................107V ta : V le B o j e s t n ek o ne n d o k o n a l . . . . . . . 108 26 . 0 p e dm tu v le B o i ............................. ............................................110

1 v t a : B h c h c e a m ilu je s e b e s a m a j ak o p e d m t p r v o t n . . 1 1 02 . v t a : B h c h c e a m il u je v e c h n y v c i m im o s e b e j a k o p e d m td r u h o t n ................................................................. . . . . 1 1 1

3 . v t a : B h n e m e p m o c h t ti z l a , a n i f y s ic k h o a n i m r a v n h o . . 1 1 1 27 . 0 v li Bo n u tn a s v o b o d n ...............................................................................1131. v t a : B h s e b e s a m c h ce a m ilu je n u tn .....................................1132 . v t a : B h v e c h n y v c i m im o s e b e c h c e a m i lu j e n a p r o s t o s v o b o d n . 114

D r u h l n e k . O m o r ln c h v l a s tn o s t e c h v le B o .

2 9. 0 s v a to s t i B o ............................................................................................................118V ta : B h je s t s v a t p o d s ta tn a n a p r o s t o ..........................................................118 30. 0 spr av ed lno st i Bo . . . ..................................... 120V ta : B h j e s t n e j v sp r a v e d l iv . .................................................................120 31 . 0 d o b ro tiv o s ti a m ilo sr d e n st v Bo m . . .................................... 1221 . v t a : B h j e s t n e j v d o b r o t i v ................................................................................1222. v ta : B h j e s t n e jv m i l o s r d n .................................... ....... . . . . 124 32 . 0 p rav d o m lu v n o sti a v rn o s t i Bo . . . . . . . . . 126V ta : B h je s t n e jv p ra v d o m lu v n a v r n ...................................................12o

T e t h l a v a . O m o c i B o .

V t a : M o c B o je s t n e k o n e n ; B h m e u i n iti v e c h n o , c om e c h t t i .......................................................................................................................... 128

Tet st . O vlastnostech Boch.


7/224

VII

D R U H K N IH A : O B O H U T R O JJE D I N M IL I O B O T R O JIC I .

P r v h l a v a . J s o u t i b o s k o so b y .

P r v l n e k . B l u d y p r o t i T r o j i c i a v r o u n s ta n o v i s k o c r k v e .

Strana 1. B lud y m o n arc h i n S a s u b o r d i n a t i n ..................................................................133 2. B ludy t r i t h e i s t ........................................... .....................................13ti 3. Hlavni o b sa h a zk ladn pojmy na uk y o Bo t ro j ic i . . . . 139

D r u h l n e k . O t e c h b o s k c h o s o b c h z r o v e a o k a d z v l .

4 . Q te c h b o sk c h o so b c h z ro v e v P sm s v ..............................................143 5. 0 te c h b osk ch o so b ch z ro ve v c rk ev n m p od n . . . . 148

6 . 0 kad b o sk o so b zvl . . . . . . . . . . . 1541 . v t a : O t e c j e s t p r v b o s k o s o b a ..................................................................1542. v ta : S y n je s t d ru h b o s k o s o b a .......................................................... . 1 f 53. v t a : D u c h s v a t j e s t o s o b a o d O t ce a S y n a ro z l i n a b o s k . . 15 9

D r u h h l a v a . T i b o s k o s o b y j s o u j e d i n B h il i o j e d i n o s t i v T r o j i c i .

f7 . 0 j ed i n a t e p o d s t a t t b o s k c h o s o b ................................................... 164ta : T i b o s k o so b y m aj jed n u a to u p o d s t a t u .....................................164 8. 0 je d in a t e in n o s ti bosk ch osob n a v en e k . . . . . 166V ta : T i b o s k o s o b y m aj je d in o u in n o s t n a v e n e k . . . . . 166 9 . 0 p eric h o r si t bo sk ch osob . . . .................................... ...... 168V t a : T i b o s k o s o b y s e n a v z j e m p r o n i k a j a v s o b p e b v a j . 16 8

T e t h l a v a . P r o j s o u t i b o s k o s o b y i l i o v c h o d e c h a v z t a

z c h v B o T r o j i c i .

10. 0 v ch od u d ru h b o sk os ob y z pr v - ............................................ . 173V ta : D r u h b o s k o s o b a v y c h z z p r v o s o b y , z n je s t z p l o z e n a . 173 11. 0 v ch o d u D u ch a sv a t h o z O tce a S y n a ...................................................177V ta : D u c h s v a t v y c h z z O tc e a S y n a j a k o z je d n o h o p v o d u

a j e d in m d c h n m .............................................................................................................178 12. 0 v z ta z c h v Bo T ro jic i . . . . ....................................................1871. v t a : V B o h u js o u ty i s k u t e n v z t a h y ..........................................................187

2 . v t a : V B o h u s e l i o d s e b e t o l ik o t i v z t a h y v c n . . . . . 1 8 93 . v t a : T i p r o t ik l a d n v z t a h y v B o h u s k u t e n b y t u j c in t i

b o s k o s o b y ........................................................................................................................... 1904. v ta : V z ta h y v B o h u n e li s e o d je h o p o d sta ty v c n . . . . 192 13. 0 o so b n c h z v l tn o s te c h a zn ac ch Bo T ro jic e . . . . . . 193 14. 0 na dp iro ze n ch vz tazch bo sk ch oso b ke s v t u ..............................1941. O p o s l n c h .................................................................................................................... . 1942. O p iv l a s t o v n ................................................................................................................... 197

t v r t h l a v a . K t e r a k s e m n a u k a v B o T r o j i c i k n a e m u p o z n n ?

15. N auka o Bo T ro j ic i nepoc hz an i z f ilosofie an i z po ha nsk c hn b o e n s tv ..................................................................................................................................199

16. Bo T r o jic e j e s t i r t a j e m s t v ........................................................................ 2021. v t a : T a je m s tv B o T ro j ic e p e v y u je n a e p o z n n . . . . . 2022 . v t a : T a je m s tv B o T ro jic e se n e p n a e m u ro zu m u . . . . 2053. v t a : R o z um v ro u o s v c e n d o v e d e t o t o ta j e m s t v p o d o b e n s t v m i

o b j a s n i t i a j e h o p i m e n o s t u k z a t i .........................................................................208

17. P rav idla , podle nich dluno o Bo T roj ici mluvi ti a ps t i . . .2 1 1


8/224


9/224

Rejstk jmenn a vcn.S e s ta v i l V c l a v M l ie r .

N a s t r a n c h h v z d ik o u * o z n a e n c h p o je d n v s e o p e d m tu o b r n j i .J m n a o s o b , z v l t sv . O t c , p i c h z e j v t in o u p i c i t te c h v d k a z e c h

p a tr is t ic k c h . B y lo te b a v r e j s tk u o m e z i t i s e je n n a n e jd le i t j .

A c t u s n o t io n a l i s 194, s u b s t a n t i a l i s 19 4A d o n a i ( j m n o B . ) 5 0

a g n o s t i c i s m u s o p o z n n B . 3 0 , d k a z y o j s o u c n o s t i B . 3 5 *A m m o n i u s S a c c a s 2 0 0a n t h r o p o m o r f i t 7 6 *a n t h r o p o p a t i s m u s 8 1 , 110a p o l o g e t o v o n e j s v . T r o j i c i 1 5 0 *a p p r o p r i a t i o 1 9 7 *A rian i 8 0, 81, 1 14, 119, 148, 151, 169,

173, 177Arius 134 *, 154

a s e i t a 5 6 , 8 5A t h a n a s i u s s v . o D u c h u s v . 1 6 2 , 1 8 1a t h e i s m u s 3 7 * , a b y t n o s t B . 55A u d i u s 7 6A u g u s t in ( o j e d n o d u c h o s t i B .) 77 ,

o n e j s v . T r o j i c i 1 7 5, 20 9 , o D u c h usv. 180, 186

B e s s a r i o n k a r d . 1 8 8b o h o v d a (p o je m ) 1 *, 3 , ( tszev ) 1,

r o z d le n i 4 *, z v l t n r z 3 , jev d a v r y 3 , n e n t o t c o v r a 4

b o n i ta s r e la t iv a 122, o b je c t iv a 124b y t n o s t B . fy s ic k 54 *, m e ta fy s ic k

5 6 * , p o m r k v l a s t n o s t e m B . 5 6 *,141

B h z n a l o s t s v r ch o v a n d le i t 26 ,n e v y h n u t e ln p o t e b n 28 , je h o

js o u c n o s t p o z n a te ln a p ir . r o z u m e m2 9 * , p o z n n z v c s t v o e n c h3 0 * , b l u d y o p o z n n B o m 3 0 * ,p o z n n i v d e c k 34 *, p o z n n

n a s v t n e p m 3 9 * , n e d o k o n a l a l e p r a v d i v 4 3 *, n a d p i r o z e n p o z n n 4 4 *, p a t e n n a

B . 4 5 *, n a B . p a t v y v o l e n v n e b e s c h 47 *, n e p o c h o p ite ln s tv o ,

r o z u m u 5 0 * , j m n a 5 1 " , b y t n o s t5 4 *, n e k o n e n d o k o n a l 6 0 * t b y to s t s a m a z e s e b e 57 *, je d in 7 1 * , n a p r o s t o j e d n o d u c h 7 5 * ,n e z m n i te l n 8 0 *, v n 8 3 * , n e s m r n a v u d y p to m n 8 6 , i v o ts m 91 , p o z n n n e k o n e n d o k o n a l 9 2 *, p o z n v v e m im o s e b eS 9 *, p o z n v v e m o n 101 *,z n p o d m n n b u d o u c 1 02 , p o z n v v e s v o u b y t n o s t 1 03 * ,

p o z n v b u d o u c s v o b o d n in y104 *, m i lu j e se b e n u tn 113 * ,c h c e v e n a p r o s t o s v o b o d n 1 14 *,n e j v s v a t 11 8 *, n e j v s p r a v e d l iv 120 *, n e jv d o b ro t iv 122 * ,n e j v m i lo s r d n 1 2 4 *, n e j v

p r a v d o m lu v n a v r n 126 * , b y t n o s t B o 5 4 , f y s i c k 54 *, m e t a f y sic k 5 6 * , p o m r k v l a s t n o s t e mB. 65 *, 141

C e n s u r y t h e o l o g i c k 1 3 *c i r cu m inse ss io 163 , 166 *c o n c l u s i o n e s t h e o l o g i c a e 1 0C o n t e n s o n V . o d o b r o t B . 1 2 3 l n k y v r y 6 *

D o b r o t a 1 2 2D o g m a : n z e v 6, v m r 6 *, r o z d

l e n 9 , b l u d n n z o r y 8

d o k o n a l o s t i : B o 6 0 *, t v o r 6 3 *,c o j s o u 6 1 , j a k s e d l 6 4 *

d u a l i s m u s 7 3 * , 1 02 , g n o s t i c k 1 14119


10/224

X

D u c h s v . : v e S t. Z . 1 45; o s o b a b o s k 1 59 v* , v c h o d z O t c e a S y n a177 * , R ek ov o vc ho d 178 , 183

d k a z y o j s o u c n o s t i B . 3 4 * , o d p rc i 35 *

d c h n D u c h a s v . 1 8 5 , 1 8 7E l ( j m n o B . ) 5 0E l j o n ( j m n o B . ) 5 0e m a n a c e g n o s t i c k 7 7, 79 , 81e s s e n t i a D e i 5 4 *E u n o m i u s 6 6e v o l u c i o n i s m u s 3 7F a c t a d o g m a t ic a 1 0 *f a t a l is m u s 1 1 4f e n o m e n a l i s m u s 7 9f i l ia t io 187f i l ioque 177, 183Fo t ius 177 , 182G e n e r a t i o a c t iv a 187, p a s s i v a 1 87g n o s t i k o v 1 1 4 . 1 2 1G n th er 98 , 137 , 139, 141 , 203H a r n a c k 1 3 6 , 1 4 / , 1 4 8H e g e l 1 3 6H e r m e s 1 2 0 , 121h o m o s i o s ( s o u p o d s t a t n ) 1 5 4 , 1 6 2hypos ta se 140 , 141

I d e a B o h a v r o z e n 3 3 *i m m a n e n t i s m u s 3 6 *i n n a s c i b i l i t a s 1 9 3J a h v e ( j m n o B . ) 5 0 *je d in o s t B. 71 * , 139, 164 *, b lu d y

p r o t i 72 *j e d n o d u c h o s t B . 75 *j i s to ta v ro u n c h p r a v d 11 *jm n o B . 50 *J o a c h i m z F l o r i s 1 37 , 1 38

j s o u c n o s t B o : d k a z y 34 *, l n e kv ry 44 *ju s t i t i a r e m u n e ra ti v a 120, c o m m u ta -

t iva 120 , med ic ina l i s 120K a d o ( j m n o B . ) 5 0Ka lv in 117Kan t 138k o m m a J o a n n e u m 1 4 7k o n o s o b n 1 9 4 , p o d s t a t n 1 9 4k r i ti c is m u s K a n t v 3 0 , 35L a m e n n a i s 2 0 3

l i b e r t a s i n d i f f e r e n t i a e 1 1 3 , c o n t r a d i c t i o n i s 1 1 3 , c o n t r a r i e t a t i s 1 1 3

M ac ed o n ian i 133, 134, 135, 154, 162,169, 177

M an iche i sm us 114, 119M e s i b o s k o s o b a 1 45m i l o s r d n o s t B o 1 2 4m i s s io 1 9 4 *, s u b s t a n t i a l i s 196, r e p r a e -

s e n t a t i v a 1 9 6M i th r a s 201

m o c B o 1 28 *, n e k o n e n 1 28 , n a p r o s t 129m o d a l is t 153

m o d e r n i s m u s ( d k a z y o j s o u c n o s t iBo ) 37 , 138

M o l i n a L u d v . 9 7M o l i n i s t 97 , 1 04 , o p o z n n B o m

105 * , a v le B o 116

M o n a r c h i a n i 1 33 , d y n a m i t 134m o n i s m u s p a n t h . 7 9m o n o t h e i s m u s 71 * , 157m o n ( m o n i n a ) 1 0 1 *

N e k o n e n o co j e s t 61 *n e s m r n o s t B o 8 6 *n e z m n i t e l n o s t B o 8 0 *n e z r o z e n o s t 1 9 3

N o tu s 134n o m i n a l i s m u s 6 0 , a p o d s t a t a B . 6 6 *no t io 194 , r e l a t iva 194 , pu ra 194O n t o l o g i s m u s 4 0o s o b a 1 4 1o s o b y B o 1 4 0 *, z r o v e 1 43 *,

v S t . Z k o n 1 44, v N o v . Z k o n 146 * , v p o d n c i rk . 168 * , m aj t u t p o d s t a t u 1 64 *, j e d i n n in n o s tn a v e n e k 1 66 *, v s o b n a v z j e m

p eb v a j 168, n m itk y p r o t i r o v nos t i 171 * , vchody a vz t ahy 172 *

o t c o v p e d n i e j t i o S l o v u 1 5 2 *

otcovstv 187, 191, 193, 194O t e c p r v n b o s k o s o b a 1 5 4 *P a l a m a s e h o 65

p a n th e is m u s 55 , 60, 76 , 137p a te r n i ta s 187P a v e l z e S a m o s a t y 1 3 4 , 1 4 9p a t r ip a s s i a n i 134 , 155p a ten n a B o h a 45 *, 48 *P e l a g i a n i 1 1 5

p e r i c h o r e s is 166 *, 170

Ph i lo 199P h i l o p h o n u s J a n 1 3 7P i s t o j s k s y n o d a 1 3 9 , 2 1 1P l a t o l OP l o t i n u s 2 0 0

p o d s t a t a B o 54, fy s ic k (v m r) 56 , m eta fy s ic k 56 *, 139 , 141,163, 192

p o ly th e is m u s 72 *d e l a P o r e G i l b e r t 6 5 , 7 6, 137

p o s l n 194 *, v id i te ln 195 *, n e v id i

t e l n 1 9 6p o te n t ia a b s o lu ta 129, o rd in a r ia

1 2 9 , e x t r a o r d i n a r i a 1 2 i p o z n n B o h a v d e c k 34 * ;

B o i n e k o n e n d o k o n a l 9 2 *,p o d s t a tn 94, n a p r o s to n e z v is l94 * , vn ko u 95 *, n u tn 96 ,

p a te n 97, p e d m t 97 *, s te d n 105 *

p r a e a m b u la f id e i 10 *

p ra e d e s t in ia n i ICOp ra e m o tio fy s ic a 105p r a e s c ie n t ia 99 *


11/224

XI

pravidlo vry 15pravdomluvnost Boi 126Praxeas 134probol 174processio 172

prolatio 174proprietas personalis 160, 193, per-sonifica 193

pedpoklady vry 10 *pedzvdn 99 *ppadnosti 141pirozenost 141pivlastovn 197Realismus 65relatio 187, opposita 189

Ritschl 125Rosceliin 137Rosmini (ontol.) 40, 203, 205Sabeliius 134, 136, 140scientia media 97, 105 *sententia de fide 12, fidei proxima 12,

ad fidem pertinens 12, probabilis 12,libera, tolerata 13

Servede Mich. 138Schell Her. 58, 205Scnleiermacher o poznn B. 30,

dkazy jsoucnosti B 35 *skepticismus 30skutenosti dogmatick 10 *Slovo (II. oosk osoba) Otcov ped-

nicejt o nm 152 *, 175Socinini 138species intelligibilis 103spiratio 177, activa 187, 190, 194,

passiva 187, 190, 193, 194spravedlnost Bo 120

subordinatiani 134 *, 151supranaturalismus o poznn B. 30svatost Bo 118svtlo slvy 48 *, vmr 49.svoboda fysick 113, nelinosti 113,

protienosti 113, rozdruen 113,pnosti 113

Swedenborg 138Syn Bo druh bosk osoba

155 *, od Otce rozlin 156

synovstv 187, 190, 191, 193, 194adaj (jmno B.) 50Tajemstv nejsv. Trojice 199 *,

pevyuje nae poznn 202 *,nep se rozumu 205 *

Theodot koeluh 134Tom Akv. sv. o nejsv. Trojici 176,

o vchodu Ducha sv. 186tomismus 60, 97, 104, o poznn B.

105 *, a vle B. 116

tradicionalismus o poznn B. 30, 33tritheist 136 *, 138Trojice B. 131 *, vznam 132, uitek

132, nzev 132, rozdlen nauky133, bludy 133 *, a nae poznn

148 *, nepochz z poh. nb. 199*,tajemstv 202 *, pravidla jak mluviti 211, trojice Platonova 199, Phi-lonova 199, novoplatonsk 280, Peran 200, Mithrov,a 201, Ind 201,egyptsk 201

Van Noort 202Vnost Bo 83 *vrnost Bo 126vrouka 1, rozdlen 5, pedmt 6 *,

kol 15 *, djiny 18 *Viklef 205vlastnosti B. vbec 68 *, vmr

68, rozdlen 68 *, B. byt 71 *, B. innosti 90 *, jedinost 71 *,

jednoduchost 75 *, nezmnitelnost80 *, vnost 83 *, nesmrnost avudyptomnost 86 *, poznn 92*,vevdoucnost 99 *, svatost 118*,spravedlnost 120, dobrotivost 124,milosrdnost 124 *, pravdomluvnost

a vrnost 126 *voluntas necessaria libera 116,adaequata 116, efficax 116, absoluta116, conditionata 116, antecedens116, consequens 116, beneplacitill7,signi 117, vudyptomnost B. 87.

vle Bo 107 *, nekonen dokonal108 *, bytnost B. sama 109 *, nezvisl 109, vemohouc 109, pedmt 110 *, neme chtti zlo111 *, svobodn 113 *, 116, kterakse rozliuje 116, pln 116, inn116, naprost a podmnn 116,pedchoz a nsledujc 116, zjeven 117, morln vlastnosti 117 *

vydechovn 187, 191, 193vchody bo. osob 172 *, co jsou

172, II. os. z 1.173 *, Ducha sv. 177 *vyvoleni v nebesch pat na B. 87 *vztahy bo. osob 172 *, li se vcn

189 *, protikladn 190, neli se

vcn od podstaty 192, nadpirozen 194 *Zvry bohovdn 10zlo fysick a morln 111 *zmna co jest 80, rozdlen 80znaky v Trojici B. 194znamen ke 149zplozen Syna B. 173 *, 187, 191,

vnitn povaha 174zvltnosti osobn (Troj. B.) 193


12/224


13/224

vod.

Literatura. Schill,Theolog. Prinzipienlehre (1914). Schwetz,Theologiafundamentalis (1867). Egger, Enchiridion theologiae dogmaticae generalis(1913). Sawicki, Die Wahrheit des Christentums (1913). Esser-Mausbach,

Religion, Christentum und Kirche (1911). Sfecht, Lehrbuch der Dogmatik(1907). I. Krieg, Enzyklopaedie der theologischen Wissenschaften (1910).Scheeben, Dogmatik, I. (1873). Heinrich, Dogm. Theologie (1881). PohleDogmatik I.* (1914). Bartmann, Lehrbuch der Dogmatik I.3 (1917). kSoustavn katolick vrouka pro lid I. (1913). Kapar, Uebnice katolnboenstv II.

V vodu do katolick vrouky probr se jej pojem,pedmt, metoda a strun djiny.

1. Pojem a rozdlen bohovdy a vrouky.

Katolick vrouka (dogmatika) jest nauka, je soustavna jednotn podv a vykld pravdy vry ve zjeven Bomobsaen.

1. Vrouka, theologia dogmatica jest podstatn st boho

vdy, take se oba nzvy zamovaly.Nzevbohovda, theologianevyskytuje se v Psm. Otcovi e tinzvemtmto oznaovali nauku o Bohu, o Trojici, o Je i Kris tu , Synu Bom.Od theologie v pesnm smyslu rozliovali , vechno to, co Bhvykonal pro nai spsu. Otcov latint,zejmnasv. Agustin,brali theologii,bohovdu v irm smyslu. Scientia Dei (de Deo) rerumque divinarum*(Civit. 8,1). De divinitate ratio vel sermo.*) Sv. Tom Akv. pe: Diciturenim theologia quasi sermo de Deo. Ergo est Deus subiectum lraius

*) Vda o Bohu a boskch vcech. Nauka nebo rozprava o bostv.


14/224

2 Katolick vrouka.

scientiae . . . Omnia autem tractantur in sacra doctrina sub ratione Deivel quia sunt ipse Deus vel quia habent ordinem ad Deum ut ad principiumet finem*) (S. th. 1 q. 1 art. 7). Stedovc bohoslovciuvaj o bohovd vbec nzvu sacra doctrina, kdeto thologia berou ve smyslu um

jako nauku o Bohu. Ve smyslu nejirHm oznaujeme nzvem bohovda nejen nauku o Bohu a jeho innosti na venek, nbr cel soubor nuk,je s onou naukou souvis (vod do studia Psma sv., biblick staro,itnosti, crkevn djiny aj.)

Bohovda jakoto nauka o Bohu a jeho dlech na venekpojednv o tchto dlech, pokud maj vztah k Bohu, aby bylpoznn a uctvn. Sv. Tom, jak bylo svrchu eeno, nazvBoha sbiectum attributionis cel bohovdy, t. j. e vechnypravdy, je se v bohovd pojednvaj, maj vztah a odnejse k Bohu (srov. 1. Kor. 3, 21. 22). Tak se probr v bohovdnauka o stvoen svta, o lovku, proto, e jsou to dla Bo.

2. Hledisko, s nho bohovda pojednv jak o Bohu,pedmtu hlavnm, tak o dlech jeho na venek,pedmtu druhotnm, jest to, e tyto pravdy lze dokzati z nadpirozenho zjevem

Boho.Vdomost o Bohu a jeho innosti na venek nabv lovkbud z prody, z pramene pirozenho, ji pozoruje svm rozumem, prostedkem pirozenm anebo z nadpirozenho zjeveniBoho, je poznv jsa svtlem viry osvcen. V prvm ppadjest souhrn vdomost takto zskanch bohovda pirozen(theologia naturalis), ve druhm ppad jest to bohovda nadpi

rozen positivn(theologia supernaturalis, theologia fidei, doctrinasacra).Bohovda sluje pirozen, po ppad nadpirozen podletoho, zda pramen, z nho erp (principium obiectivum ex qu)

jest pirozen d svtov nebo nadpirozen zjeven, a zdaprostedek, jm erp sv vdomosti (principium subiectivumquo) jest pirozen rozum (lumen rationis) nebo svtlo vry(lumen f idei).

V bohovd pirozen a nadpirozen probraj se asto tyt pravdyna p. o jsoucnosti Boha, o vlastnostech Boch, o nesmrtelnosti due, avak tm rozdlem., e bohovda positivn pojednv o nich potud,pokud je mue ze zjeven Boho poznati a dokzati. Sv. Tom vyjaduje zsadn rozdl mezi bohovdou pirozenou (theodicea), je jest stmetafysiky,, a mezi vlastn bohovdou takto: Unde theologia, quae ad

*) Bohovda se nazv rozprava o Bohu. Jest tedy Bh hlavnpedmt tto vdy. Vechno se toti v posvtn nauce pojednv se

zetelem na Boha, bud e je to Bh sm, nebo e to m vztah k Bohu,jakoto zkladu a cli.


15/224

Pojem a rozdlen bohovdy a vrouky. 3

sacram doctrinam pertinet, secundum genus differt ab illa theologia, quaepars philosophiae ponitur (S. th. 1 q. 1 ar. 1 ad 2). Proto bohovda, je nle do posvtn nauky, jest jin druh neli bohovda, kter je stfilosofie.

Pedmtbohovdy jsou tedy pravdy o Bohu a jeho innostina venek, pokud maj vztah na Boha a daj se ze zjevenBoho dokzati.

8. Zvltn rzbohovdy d se nejlpe vysloviti tak, ebohovda jest na rozdl od vd pirozench scientia fidei, vro vda, jak ji ji scholastikov nazvali.

a) Bohovda jest vda viry. Jest vda, ponvad pravdyo Bohu a jeho innosti na venek odvd a dokazuje z jistchzklad, ze zjeven Boho, spojuje a pod je v jednotnousoustavu a usuzuje z nich pesnmi zvry na nov pravdy.Proti jinm vdm m ovem ten zvltn rz, e jej zkladynejsou samy sebou zejm, nbr e spovaj na zjeveni Boma jsou tud neomyln jisty. Zklady bohovdy a pirozench vd

jsou sice rzn, ale cel soustava na nich zbudovan jest rovnpesn vdeck. Ve vmru vdyjest vhodnjm zdrazovati,e vda jest jednotn a soustavn soubor uritch poznatk od-voen z jistch a znmch zsad. Poadavku, kter vi bohovd kladl Duns Scotus (Proleg. in I. Sent, 26), e m vychzetize zsad, je jsou samy sebou zejm, nelze ani u vech pirozench vd, tak zv.podadnch {scientiae subalternae') uplatniti,

jeto prvch zsad nemaj ze sebe, nbr je pijmaj ze hlavnchvd, tak perspektiva z geometrie, akustika z fysiky. A prv

jistota poznatk,ji dluno v kad vd co nejvce zdrazovati,jest v bohovd daleko vt ne u jinch vd, ponvad jejzklady jsou zarueny neomylnm slovem Bom.

Bohovda, a svmi zklady a zsadami zvis na zjevenBom a jest vda vry, nikoli vda pouhho rozumu, jest mezi

vdami prvn a nejvy, a) ohledem na pedmt, b) ohledemna jistotu , je jest zaruen vnou pravdou a c) ohledem nacenu a vznam, ponvad podv pravdy, jimi se nae spsazan, provd a dokonv.

b) Bohovda jest vda vry v objektivnm i subjektivnmvznamu. Objektivn vra jest souhrn pravd a dj spsy, je

jsou od Boha zjeveny, v Psm a tradici obsazeny a crkvi se

k ven pedkldaj (poklad vry, depositum fidei). Je tedy objektivn vra,jfofe, quae creditur, zkrtka credenda, to, co jakoto


16/224

4 Katolick vrouka.

od Boha zjeven se nm pedkld k ven. Spovaj tedyvechny obory bohovdy na nadpirozenm zjeven.

Subjektivn vra jest ta, kterou vme,fides, qua ereditur,j uznvme za prav, co se k ven pedkld. Objektivnvra stv se duevnm majetkem lovka, kdy s n souhlasa ji za sv pesvden pijme. Objektivn vra a subjektivn

jistota vry nejsou jedno a tot. Kdeto v objektivn ve jestto Bh, nekonen pravda, jen nm ony pravdy zjevil a svcrkvi jako nehynouc poklad svil, jest v subjektivn ve lovk,

jen svm poznnm milost Bo osvcenm zjeven pravdypijm v men nebo vt me, s hlubm nebo lehm pesvdenm. Bohoslovec nabv tedy poznatk o ve objektivnrozumem, avak nikoli pouhm rozumem, nbr osvcenm vrou,kter jej d a ulechfuje a k nadpirozenm konm vrypovzn. Bohovda je tedy i po strnce subjektivn vda vry,ponvad vru pedpokld podle zsady patristick: rvoaig

supra fidem aedifcatur, vdn buduje se na ve a podleAnselmova: Credo, ut intelligam, vm, abych rozuml.

4. Bohovda pesto nen tot jako vra. Rzn se od sebea) co do ltky. Vra podv k ven pouze pravdy od Bohazjeven, bohovda pak i mnoh jin pravdy,'jez pesnmi zvryodvd ze zjevench pravd. b) Co do formy.Vra uznv a pijmsvj pedmt proto, e jest oven autoritou Bo neomylnou,

bohovda vak na zklad vdeckho d&kazu. c) Co do jistoty.U ve jest jistota naprosto neochvjn, kdeto v bohovd,ve pin pravd ze zjeveni rozumem odvozench,je tolik jistotya vnosti, kolik maj dvody pro tu neb onu uveden.

5. Rozdlen bohovdy. Bohovda v nejirm vznamujakoto soubor nauk, je s naukou o Bohu a jeho innosti navenek souvisej, rozdluje se v novj dob na a) bohovdu historickou, b) systematickou a c) praktickou.

a) Bohovda historick obsahuje biblick studium a crkevndjiny.

b) Bohovda systematick obsahuje vrouku a mravouku.Nazv se systematick (soustavn), ponvad zjeven pravdypodv v ucelen a jednotn soustav. A nzev tento nen

zcela ppadn, jeto i praktick bohovda sv obory podvsoustavn a ucelen, pece se udrel, nebo i jin nzvy bohovda spekulativn, theoretick nejsou bez nedostatk.


17/224

Pojem a rozdlen bohovdy a vrouky. 5

Tm a do snem tridentskho pojednvali bohoslovci na p.sv. Tom Akv. v Summ bohovdn pravdy vry a zsady mravu zrove.V novjH dob se probraj nauka vry a nauka mrav oddlen, ale tm

se nijak nepopr, e oba obory, jak po strnce djinn tak vcn, tsn souvisej. Vrouka obr se hlavn pravdami, j e l dluino viti', (dogmata,

fidei),pravdami theoretickmi a obraci se proto vce na rozum. Mravoukapedkld zsady kesanskho ivota, tedy pravdy praktick a obrac

se proto vce na vli. Oba obory maj vak t nadpirozen zklad, zjevenBo, uvaj te metody a sleduj t posledn cl. Vrouce pslu tuvd postaven, ponvad dokazuje zklady mravouky pravdy o Bo r u so milosti, o svtostech a j., take regula credendi (pravidlo vry) jest sama

sebou regula vivendi (pravidlo ivota). Nboenstv a mravnost, vra a ivottsn spolu souvisej a pravdy vry jsou pevn podklad a zruka kesanskho smlen! a ivota: Fides quae per charitatem operatur (Gal. 5, 6).Vra, kter skrze lsku psob. Rozluka mravouky od vrouky, jak o nusiluje morlka bez dogmat, nen ne naprost odpad od kesanstv.

c) Bohovda praktick obsahuje crkevn prvo a pastskbohoslov. Tento obor zaal se samostatn pstovati teprve ve2 . polovici XVIII. stol.

6. Vrouka, je jest podstatn st a zkladn a kmenovobor veker bohovdy, rozdluje se na a) veobecnou a b)

zvltn vrouku.

a) Veobecnvrouka tzkladnnebo apologetikapodva dokazuje zkladn pravdy na vry: nadpirozen pvodkesanskho nboenstv, bosk posln Jee Krista, zaloen

crkve Kristovy, na nich pak dle buduje zvltn vroukasoustavu vry. Protoe veobecn vrouce jest hjiti eenchzklad proti neve a bludu5 sluje t apologetika.

V bohovd zkladn, je se jako samostatn obor pstuje od konce stol. XV., probraj se i takov pravdy jako"o crkvi, o pravidle vry, o pomru vry a vdy, kter by semohly zcela dobe projednvati ve vrouce zvltn. Takovm

zpsobem dl se ltka a prce eln, jeto naped se dokazuj a ovuj zklady a odmtaj se toky, a potom ve vrouce zvltn podvaj a vykldaj jednotn a soustavnpravdy vry ve zjeven Bom obsaen.

b) Zvltn vrouka (theologia dogmatica specialis) jest vdeck soustava pravd o Bohu a jeho innosti na venek, je lBh zjevil a crkev k ven pedkld. (DHerbigny, La theologie du revl str. 1 8 5 a nsl.)


18/224

6 Katolick vrouka.

2. Pedmt katolick vrouky.

Pedmt vrouky jsou pravdy, je Bh zjevil a crkev

nm k ven pedkld. Tyto pravdy souvisej na vzjem taktsn, e tvo jednotn celek ili soustavu. Tato soustavaprvem se skld z jednotlivch pravd, je pro vzjemnousouvislost se nazvaj lnky viry (articuli fidei).

I. Hlavni pedmt (obiectum primarium) vrouky jsou tedylnky viry ili dogmata.

II. Druhotn pedmt (obiectum secundarium) vrouky jsou

takov pravdy, je se lnky zce souvisej bud, e jsou pron nutn pedpoklad, nebo z nich dsledn plynou, (bohovdnzvry, conclusiones theologicae, theologumena).

Dogmaod eckho Soxeivznamen pvodn nejen njakou domnnku,mnni, nbr urit rozhodnut, zsadu, autorativn pkaz, ustanoven vevd nebo ve sttnm oboru (decretum, lex). V tomto vznamu vyskytuje se dogma i v Pismi (Est. 3, 9; Dan. 2, 13; 6, 8; Luk. 2, 1; Sk. ap. 16,4; 17, 7 a j.) Otcov nazvali dogmata urit, pevn zsady vry a mrav.

Tak sv. Ignc Mu, napomn kesany v Magnesii, aby se utvrdio dogmatech Pn a apotol (Mag. 13, 1; Barnabsv list 1, 6). VeIV . sto let vyrozumvaly se dogmaty zejmna pravdy viry (viz Cyrila Jerus., Catech. 4, 2; ehoe Nys . ; Ep. 2, 4). Bludy u ve byly proto nazvny dogmata nefaria, impiissima (Denz. 161. 272).

V irm smyslu bylo tedy dogma, jak to patrno ze Summbohovdnch stedovkch scholastik, nboensk pravdaBohem zjeven a crkv bud jako pravda viry nebo jako zsada

mravn vcm hlsan.V pesnm vznamu, kter se ustlil od t doby, co se

mravouka pojednv jako samostatn obor, jest dogmatemrozumti pouze takovou pravdu, ji Bh zjevil a crkev ji jakotakovou pedkld k ven (pravdy theoretick).

Prv proto, e objektivn vra (ea quae creduntur), zjevenpravdy stvaj se majetkem nam skrze vru subjektivn, na

zv se cel soustavn nauka o tchto pravdch katolickdogmatika ili vrouka.

I. lnek vry (dogma fidei) jest tedy nboensk pravdneb udlost, Bohem zjeven, v Psm nebo v tradici obsaena crkv jako takov hlsan a k veni pedloen.

Vatiknsk snm u vslovn: Pide divina et catholicaa omnia credenda sunt, quae in verbo Dei scripto vel tradito

continentur et ab Ecclesia sive sollemni iudicio sive ordinariot universali magisterio tamquam divinitus revelata credenda pro-


19/224

Pedmt katolick vrouky. 7

ponuntur" (cap. 3. De fide;Denz1792). Boskou a katolickou vroujest dluno viti vechno to, co jest obsaeno ve slovu Bomnapsanm neb stn zachovanm a co od crke bud slavnostnm

prohlenm nebo dnm a veobecnm uitelskm adem sejakoto od Boha zjeven k ven pedkld.

Prv znmka, spe vnitn lnku vry jest, aby pravdav nm obsaen byla od Boha zjevena.

Za zjeven dluno pokldati nejen ty pravdy a udlosti,u kterch se to stalo vslovn (explicite)na p.: A slovo tlemuinno jest" (Jan 1, 14), nbr i takov, je jsou ve zjeven

Bom zahrnuty (implicite) jako st v celku, jako jednotlivve veobecnm, take je lze pouhm vkladem ze zjevenodyoditi. Tak ve vslovn zjevenm stednm lnku vry:Syn Bo stal se lovkem jest zahrnuta tato dal pravdazjeven: Syn Bo vtlen m lidskou dui a tlo.

Nen-li ta neb ona pravda od Boha zjeven, pak nemebti ani od crkve za takovou prohlena, neme se stti

lnkem vry, kter dluno viti vrou boskou. Touto vrouteba pijmati a uznvati pouze to, co Bh zjevil, takepouzeneomyln autorita Bo me bti dvodem pro boskou vru.

Za lnek vry nelze pokldati ani to, co bylo zjeveno soukromoucestou, jednotlivcm tak zv. zjeven soukrom (revelationes privatae) jakozjeven sv. Marie Markty Lacoque v Paray le Monial nebo zjeven, jichse dostaloBernadetu Soubirous v Lurdech.Kdy crkevn vrchnost zjistila,e takov zjeven udla se skuten, pak jim udl approbaci. Tato nendokonce vrounm prohlenm, nbr pouze dovolenm, e eenzjeven se smj uveejniti a sti pro nboensk vzdln a duchovnuitek vcch. Jeto soukrom zjeven dve ne byla crkevn vrchnostschvlena, byla podle vech pravidel pesn opatrnosti vyetena a za skuten uznna, maj je vc pijmati zbonou vrou lidskou (srov.Benedikt X IV ., De canonisatione sanctorum III. c. 32 n. 11; Straub, Deecclesia Christi II. 250).

2. Druh znmkaspe vnj dogmatu zle v tom, abypravda od Boha zjeven byla za takovou od uiitelskho aducrkve prohlena a k ven pedloena.

Tato znmka jest vnj, ponvad prohlenm eenhoadu nieho podstatnho se ke zjeven pravd nepidv, ale

jest tak podna neomyln zruka, e ta neb ona pravda jestskuten od Boha zjeven. Kde tto zruky nen, kde nkterpravda je sice obsaena ve zjeven, avak nen prohlenavbec anebo nedosti jasn a urit, tam nelze na vcchdati, aby takovou pravdu uznali fide catholica. Pro boskou


20/224

Katolick vrouka.

vru sta, je-li o t skutenosti, e nkter pravda jest odBoha zjeven, subjektivn jistota. Pro vru katolickou vak jestnutno, aby o tom byli vc ujitni neomylnm uitelskm

adem crkve." (Kleugten, Theologie der Vorzeit I 129).Uitelsk ad crkve neprohlauje, e ta neb ona pravda

jest od Boha zjevena a tud e ji teba viti, pouze slavnostnm zpsobem na veobecnch snmech nebo papeem, jakoto nejvym uitelem u vcech vry a mrav, kdy bludzavrhuje anebo pslunou pravdu pesn vymezuje, nbri svou pravidelnou, nepetritou a obecnou uitelskou innost.

Kdy crkev vude a vdy tu neb onu pravdu jakoto od Bohazjevenou hls, ovuje a prohlauje ji za lnek vry.

Z toho je patrno, e kdo lnky vry odvd pouze ze slavnostnhoprohlen crkve, souhlas s protestanty, dle nich pr teprve na snmunicejskm r, 3 2 5 vznikl prv lnek vry, a tud by byla crkev muednkbvala bez dogmat.

a) Protestanti hoej vm r dogmatu zavrhuj. Star protestantiuznvali za lntk vry aspo to, co jest vslovn v Psm sv. jako od

Boha zjeven obsaeno, a trvali jet na vyznnch vry: apotolskm,nicejsko-caihradskm a atanskm. Novjprotestantimluv veejn o nutnoprav a zmn lnk apotolskho vyznn podle vsledk nynjchbdan, take vra i v zkladn dogmata jako ve Trojici, bostv Kristovo je st u nich otesena.

b) Modernist zamtaj rovn n vmr dogmatu. Podle nich :sDogmata, quae Ecclesia tamquam -revelata perhibet, non sunt veritatesde coelo delapsae, sed sunt interpretatio quaedam factorum religiosorum,

qtiam humana mens laborioso conatu sibi comparavit *) (vta 22. dekr.LamentabiW ze dne 3. ervence 1907; Denz. 2022). Nezavrhuj dogmatvbec, ale pokldaj je pouze za praktick zsady pro nboensk ivot:Dogmata fidei retinenda sunt tantummodo iuxta sensum practicum, idest, tamquam norma praeceptiva agendi, non vero tamquam norma cre-dendi**) (vta 26. Denz. 2026).

Podle modernist jest podstata nboenstv v citu, jm due Bohazakus a zaije, k nmu dospje a jemu se cel odevzd, lovk jakoto bytost rozumn sna se uvdomiti a ujasniti si to, co ve svm nitru zakusil a zane o tom pem leti, shrnuje sv zitky v pojmy a vyjdslovy to, co zbonm 'citem o Bohu zakusil. Ovocem tohoto vnitnhopochodu jest dogma; tm se stane tehdy, kdy se o tm crkev vyslovilaa dotyn lnek vry vymezila. Vnitn nboensk ivot crkve zstv sm o sob sice t, ale jeho projevy a tud i nbt>znske pravdy se

*) lnky vry, kter crkev pedkld jakoto zjeven, nejsou pravdy spadl s nebe, nbr jaksi vklad nboenskch skutenost

kter si lidsk mysl zjednala namahavou prac.**) lnky vry lze podreti pouze co do vznamu praktiekho * j. jako zvazn pravidlo pro konn, nikoli vak jako pravidlo ven


21/224

Pedmt katolick vrouky. 9

ustavin vyvjej a mn. Trval ceny a neomyln naprost jistoty tytodogmatick formule pr nemaj. Cit v ivot tho lovka a tm vcev ivot lidstva se m n, a tud i dogm ata, je jsou ozvnou citu, podlhaj zmnm. Jsou to tedy symboly, nznaky, jimi m bti tajemn,

bosk, je due zakou, vysvtleno. Avak pesto dluno pijm atis uctivost lnky vry, kdy je crkev stanovila, pon vad jsou vhodnmipomckami na prohlouben a zdokonalen nboenskho sm yslu, praktickmi pravidly pro nboensk ivot, lovk nech se tedy k Bohu modl,ja ko by byl Bh osoba, nech se chov k eucharistii uctiv, jakoby tambyl Kristus Pn ptomen, by by nevdl, ak to vlastn s tmito pravdami jest.

Tyto nzory m odernist na dogmata jsou pmo nam eny proti

katolickmu vmru, podle nho dogmata pijmme jako pravdy neomyln a naprosto neoch vjn a zvazn proto, e je Bh zjevil a jehocrkev je jako takov k ven pedloila. Vty, jel maj toliko rzmravnch zsad, nejsou lnky vry. Kdyby dogmata nebyla le pravidly

fro mravn ivot, ani se je jich absolutn pravdivost uznvala, pak by jesotva n kdo prakticky prov dl. Kdo n ev ve skutenou ptomnostJee Krista ve svtosti oltn, bude nbon a uctiv tuto svtost pi

jm ati? Dogmata maj velik vznam i pro m ravn ivot, ovem jen tehdy,kdy e v n pevn v. (SawicH, Die Wahrheit des Christentums2 427a ns!.; J. Miiller, System der Philosophie 1898 65; Bartmann 1. c. 6.

3. Rozdleni dogmat. A jsou vechny lnky jakoto oBoha zjeven stejn pravdiv a zvazn, pece lze dogmatarozdlovali: a) Co do obsahu v dogmata stedn nebo souborn(dogmata generalia, centralia), jako o vtlen Syna Boho,o skuten ptomnosti Jee Krista v eucharistii, a v dogmata

podrobn, je z onch plynou, b) Se zenm na rozumov po-znnv dogmatapouh ili ir (d. para),nepochopiteln tajemstv a v dogmata smen, je lze pouhm rozumem pochopiti,c) Ohledem na uitelsk ad crkve v dogmata formln, prohlen {d. formalia declarata, o. quoad nos) a dogmata materieln{(d. materiata, nn declarata, d. in s), je nemaj druhznmky pro dogma nutn, take ani vlastnmi dogmaty nejsou,) V dogmata theoretick a dogmata praktick. Prv obsahuj

pouze pravdu k ven pedloenou, kdeto druh jsou zrovepkazem na p. nevyhnuteln poteba ktu pro kadho lovka.

II. Druhotn pedmt (obiectum secundarium) katolickvrouky jsou takov pravdy, je sice nejsou od Boha zjeveny,ale se lnky vry nerozlun souvisej bud, e jsou pro nnutn pedpoklad anebo, e z nich plynou. Takov pravdy na

zvme na rozdl vlastnch dogmat pravdy katolick (iveritatescatholicae) nebo crkevn nauky (doctrinae ecclesiasticae').


22/224

10 Katolick vrouka.

een pravdy nejsou ani vslovn zjeveny ani nejsou vezjeveni zahrnuty jako st v celku, ale nleej pece k celistvsoustav viry, ponvad kdyby se zavrhly tyto pravdy, nezstaly

by ani lnky vry neporueny. Crkev, hlasatelka a strkynbosk pravdy, m prvo i povinnost, aby i o tchto pravdchrozhodovala neomyln.Prohls-li uitelsk ad takovou pravduza neomyln jistou, pak jest vcm ji uznati vrou crkevn(fide ecclesiastica) t. j. takovou, jej dvodem je neomylnostuitelskho adu crkve.

Ke katolickm pravdm nleej 1. bohovdn zvry

(icnclusiones theologicae), 2.pedpoklady viry (praeambula fidei),3. dogmatick skutenosti (jacta dogmatica).1.Bohovdn zvry jsou pravdy, je e odvozuj zvrem

ze dvou nvst, hoej zjeven a z dolej pirozen zejma jist. Na pklad:

Ti bosk osoby maj jednu pirozenost.Pirozenost jest zklad innosti.

innost navenek jest vem tem boskm osobm spolen.Bohovdn zvr nebo dsledek nen zjeven ani vslovnani nen ve zjeven zahrnut jako st v celku, nbr dluno

jej pomoc filosofick nvsti zvrem odvoditi, take je vzjeven toliko virtueln jako v jde. Neme tud bohovdnnzor, ani kdy jej crkev za neomylnou pravdu prohlsila,bti pedmtem vry bosk, nbr vry crkevn.

Bohovdn dsledky maj pro vrouku a pro bohovduvbec velik vznam. Pomoc eench zvr lze zjevenpravdy prohloubiti, podle vnitn souvislosti v soustavu spo-dati a na mnob otzky, je ve zjeven nejsou vyslovenyzejm, dti uspokojivou odpov. Rozhodovati o tom, zda tenneb onen bohovdn zvr jest neomyln pravdiv, nepslubohovdnm kolm, nbr neomylnmu uitelskmu adu crkve.

Celou adu neomylnch rozhodnut o bohovdnch zvrechobsahuje konstituce tAuclorem fidei < vydan Biem VI., kdev 85 vtch jsou zavreny falen zvry. (Denz. 1301 a nsl.)

2. Pedpoklady viry (praeambula fidei) nleej rovn dooboru neomylnch rozhodnut uitelskho adu. Bez tchto

pedpoklad byly by i lnky vry oteseny. Jsou to na p.jsoucnost Bo, nesmrtelnost due, svoboda lidsk vle, tedy

pravdy, je lze pouhm rozumem dokzati. Protoe filosoficknauky mohou zjevenm pravdm odporovati pmo neb aspo


23/224

O stupnch jistoty vrounch pravd a o theologickch censurch. 11

v dsledcch je ohroovati, jest crkev oprvnna a povinnaneomyln rozhodnouti, kter filosofick nauka se zjeven Bomup. Podle vatiknskho snmu pslu crkvi Da ochranu po

kladu vry odsouditi falenou vdu (sess. III c. 4; Denz. 1798).3. a) Dogmatick skutenosti (facia dogmatica)jsou pirozen

udlosti, je bud pro zjevenou Boskou pravdu tvo pedpokladanebo s n pirozen nebo djinn souvisej. Na p. djinnskutenost, e sv. Petr byl biskupem v itn, e ten neb onenveobecn snm byl pravoplatn nebo ta skutenost, e Vulgata je ve vcech vry a mrav autentick. Z tchto nkolika

pklad je na prv pohled patrno, e na jedin dogmatickskutenosti zvis cel ada jinch pravd i lnk vry.

b) K dogmatickm skutenostem nleej dle vrountxty. Crkev m prvo neomyln rozhodnouti nejen, zda ta nebona nauka jest bludn, nbr i, zdajest v nkterm spise skuten obsazen.Toto nezadateln prvo si crkev vdy pikldala;na snmu nicejskm odsoudila spis Ariv, na snmu efeskm

bludy Nestoriovi a pod.Kdy jansenist ve sporech o spis Janseniv vAt/gmtinus

pipoutli, e pt vt odtud vyatch bylo sice zavreno prvem,avak e jsou tyto vty ve zcela jinm smyslu autorem mnny,tu Alexander VII. konstituc Ad sacram beati Peti Sedem"ze dne 16. jna 1656 prohlsil, e eench 5 vt bylo zavrenov tom smyslu, jak jim dal autor {Denz. 1098). Pslu tedy

crkevnmu adu uitelskmu nejen, aby rozhodnul neomyln,e ta neb ona vta je bludn (quaestio iuris), nbr i to, e

bludn nauka jest skuten obsaena v dotynch slovech tohoonoho spisu [quaestio facti). Kdyby se crkev vymezujc smyslnkter vty nebo spisu mohla mliti, nedovedla by rozeznati

pravdy ode li, a kad bluda mohl by se takovmu rozhodnut vyhnouti vytkou, e jeho slova jsou zcela jinak mnna.Tak by byl kad blud voln a uitelsk ad crkve byl byzbyten.

3. O stupnch jistoty vrounch pravda o theologickch censurch.

Literatura . M. Cantis, De locis theoogicis 1. 12 c. 69 (ed. Romae 1880 T. III. 31 a nsl). Suarez, De lide disp. 19 s. 2 a nsl.

Momfagne, De censuris seu notis theoogicis et de sensu propositionum(.Migne, Cursus theol. compl. I. 1154). Kleugten, Theologie der Vorzeit


24/224

12 Katolick vrouka.

I.2 426. Scheeben, I. 196. Heinrich II. 606. Sj>echt, Lehrbuch der DogmatikI. 7 a nsl. Tanquerey, Synopsis theologiae dogmat. II.9 25 a nsl. Bartmann* I. 41. k, I. 287 a nsl.Hilgers, Index der verbotenen Biicher 1904.

1. Vroun pravdy, je crkev hls a bohoslovci podvajnemaj stejn vnosti ani te jistoty. Nejlpe je to vidti,srovnaj-li se po tto strnce lnky vry s katolickmi pravdami.

Nejvt jistota pslu vlastnm lnkm vry, dogmatm,je jsou v pramenech zjeven obsaena a od crkve jako takovzeteln hlsna. Souhlas s tmito lnky opr se o naprostou

a vnou pravdu Bo a o neomyln uitelsk ad crkve,je ony ovil a zaruil. Vlastn lnky vry jest tedy uznvativrou boskou a katolickou, jsou de fide, de jide definila. propo-sitiones de jide,

Sententia nebo propositio fidei proxima jest vta velmiblzk lnkm vry, ponvad podle obecnho soudu bohoslovc jest sice ve zjeven Bom obsaena, avak dosud nen

od crkve vbec anebo dosti jasn prohlena. Na p. neposkvrnn poet P. Marie ped 8. prosincem 1854.5. nebo propositio ad fidem pertinens, s. fide erta, s. theo-

logice erta jsou bohovdn zvry, dle pravdy, je se zjevenm vnitn souvisej, take je lze z nho dokzati, ne nikolizcela pesn. Prohls-li crkev bohovdn zvr anebo katolickou pravdu za neomylnou, pak jsou vc povinniji uznati

vrou crkevn (fide ecclesiatica). Nesta, aby se prohlen eenmu mlky podrobili(silentium obsequiosum),nbr jest tu zvaznvnitn souhlas vry. Ve pin dogmatickch skutenost je tovslovn eeno v konstituci Klimenta XI. Vineam Domini(Denz. 1350). Crkevn nauky, bohovdn pravdy nestanou setm, e byly crkv za neomyln pravdiv prohleny, slovemBom ili pravdami od Boha zjevenmi.

Jest ovem i to uviti, e ty pravdy, je crkev bhemasu prohlsila za neomyln pravdiv, nejsou pouze bohovd-nmi zvry, nbr jsou zrove zjeveny. Tak na p. dvojvle a dvoj innost Jee Krista.

S. probabilis, bene fundata vta odvodnn, pravdpodobn, jest vroun pravda, ji bohoslovci nebo bohovdnkoly podpraj dvody zvanmi, a nikoli rozhodujcmi.Podle vhy uvedench dvod lze rozliovati s. probabilior,. probabilissima.


25/224

O stupnch jistoty vrounch pravd a o theologickch censurch. 13

5. libera (vta voln) s, liberae disputationis jest na potzka, zda Bh k vn slv peduruje se zenm neb bezohledu na pedzvdn zsluhy.

5. iolerata jest mnn bohoslovc, proti nmu crkenieho nenamt.

2. Theologick censury jsou prohlen, jimi crkevn autorita nkterou nauku ozna jako namenou proti prav ve,a proto ji zavrhne a odsoud. Z vraz a ze znn slov, jakmito crkevn autorita in, lze posouditi, do jak mry zvadnnauka pravdm vry odporuje. Podle toho, jak stupe jistotym pravda vry zvadnou naukou postien, lze rozliovatirzn censury, Censury, o kterch pojednv katolick vrouka,

jsou takov, je vyslovuje crkevn autorita nad zvadnounaukou (censura autkentica).Neb tu tedy o stanovisko a soud

bohoslovc nebo bohovdnch kol. Fe stedovku mly velikouvnost censury pronen paskou Sorbonnou, je ovemcrkev schvlila.

Censury, jimi uitelsk ad crkve zvadn nauky odsuzuje jsou:

Sententia haeretica, vta bludask, je pmo odporujevlastnmu lnku vry.

Sententia erronea, error in fide jest vta, je odporujekatolickm pravdm, kter ze zjevench pravd plynou nebos nimi zce souvisej, a jsou od crkve neb od bohoslovcveobecn uznvny.

Sententia haeresi proxima, vta velmi blzk bludastv jestnamena proti pravd, je je velmi blzk lnku vry. Nazvse tak, ponvad nen zcela jisto, zda se censurovan naukap vlastnmu lnku vry.

Sententia haeresin sapienS, de haeresi suspecta jest takovvta, je sama o sob me mti vznam pravovrn, ale

podle okolnost, podle osob, je ji pronej, jest patrno, eobsahuje blud. Na p. tvrd-li rozkoln ek, e Duch sv. vychz z Otce, pikld tto vt smysl bludask, t. j. eDuch sv. vychz jedin z Otce.

Sententia nebo propositio temeraria, opovliv vita nebotvrzeni, jm se bez vnho dvodu nco u nebo zavrhujeproti obecnmu souhlasu bohoslovc. Na p. tvrzen Pistoj-skck, e nauka o pedpekl dtek (limbus puerorum) jest

pelagianskou bajkou (viz Denz. 1526).


26/224

14 Katolick vrouka.

Sententia, propositio scandalosa, vta pohorliv, j jsouvc pmo svdni ke hchu neb odvdni od dobrchskutk. Na p. vta, e Bh peduruje k vn zhub bez

zetele na pedzvdn hchy.Sententia male sonans nebo piarum aurium offensiva, j sezbon mysl ur. Tak censuroval Alexander VIII. vtu:Zpovdi u eholnk vykonan jsou vtinou svatokrdennebo neplatn (Denz. 1310).

Sententia seditiosa, pobuujc, j jsou vc ponoukni kevzpoue a boum. Na p. vta Vicleffova: Poddan mohou pny

provinil podle libosti trestati (Denz. 597).Sententia schismatica, je jest namena proti jednotv crkvi.

Censura, e nkter nauka pravdm vry odporuje, vyslovuje se pouze se zenm k objektivnmu vznamu een nauky. Posuzovati vnitnsmlen nebo vinu pslu mravouce.

Zvaznou pro vc jest censura tehdy, kdy ji vyslovila crkevn autorita. Uinil-li tak pape neb veobecn snm,

pak jest takov prohlen neomyln, nezmnitelnapro vechnyvc zvazn. Podle toho, zda byla ta neb ona vta oznaenaza odporujc lnku vry nebo katolickm pravdm, jest teen prohlen uznati a pijmouti vrou boskou, po ppadvrou crkevn. Co jest sprvnm uenm, kdy crkev nkterounauku odsoudiia, lze pravideln odvoditi tak, e prav opakvty odsouzen jest sprvn. Je-li tedy zvadn vta ozna

ena jako bludask, pak je jej prav opak lnek vry atd.Vyslov-li se o nkter nauce zvadn provinciln snm,

biskup, msk kongregace a pod., pak nejsou tato prohlenani neomyln ani nezmniteln. Jsou to disciplinrn opateni,

je teba pijmouti a jim se podrobiti potud, e zavren naukanesm se ani uiti ani hjiti.

Zvadn vty uvd uitelsk ad budjednotliv, kdy pip oj ihnea

pslunou censuru jako v konstituci P ia VI. Aucorem f id e i, nebo citujecelou adu zvadnch vt a teprve na konci pid vce odstn censur, anise vyslov, kter z nich plat urit vt, jako v konstituci Innocence XI.

jsou odsouzeny in globo vty Quesnellovy {Denz. 1351 a nsl.; viz Denz. 1289a nsl.). To, kter censura se vztahuje na uritou vtu, teba posouditipodle obsahu a pslunch okolnost. Mezi vtami, je byly zavrenyin globo, nen ani jedin, je by nezasluhovala ani nejniho stupncensury.

Knihy bvaj censurovny tak, e se ozna nkter vtyz ntch jako zvadn nebo cel kniha se d na index.


27/224

O kolu katolick vrouky. 15

Crkevn ad uitelsk m prvo i povinnost nejen positivn stanoviti, co vc maj uznvati za pravdu, nbri opn bludy a zvadn nauky odsouditi a vc ped nimi

varovati. Apotolsk Stolice proto ji astji vcm a zejmnauencm pipomnla povinnost, aby se podrobili jejm rozhodnutm v eench vcech. Tak prohlsil Pius IX. v listuarcibiskupovi mnichovskmu ze dne 28.ji2. 1863 [Denz. 1684).V Syllabu vydanm 8./12. 1869 jest zavrena tak tato vta:Qbligatio, qua catholici magisti et scriptores omnino adstrin-guntur, coarctatur in iis tantum, quae ab infaliibili Ecclesiae

iudicio veluti fidei dogmata ab omnibus credenda proponuntur"{Denz. 1722).*) Snm vatiknsk u vslovn: Omnem igiturassertionem veritati illuminatae fidei contrariam omnino falsamesse definimus" (Denz. 1797).**)

4 . O kolu katol ick vross&y.

kol katolick vrouky vbec zle v tom, aby pravdy

vry podvala a pojednvala vdecky.1. Vrouce tedy pslu, aby pravdy vry podvala nzklad pravidla viry, t. j. podle prohlen uitelskho aducrkevnho, aby je z pramen zjeven odvozovala a dokazovala,smysl jejich vymezovala a opan bludy uvdla. Podle tohotokolu nazv se vrouka positivn.

a) M-li vrouka uvdti pravdy vry podle plnho obsahu

a jejich pesn smysl vymezovati, mus je vybrati a podvatiz autentickch doklad, z prohlen vrounch, z nich jepatrno, e dotyn pravdy jsou crkv mimodn a slavnostnnebo dn a veobecn jako od Boha zjeven prohleny, ppadn hlsny. Jeto crkev neme za lnek vry prohlsitile to, co jest v pramenech zjeven obsaeno, jest na vrouce, aby prokzala, e een pravdy jsou ve zjeveni bu v

slovn obsaeny neb aspo tam zahrnuty. Vrouka mus tedydle rozvinouti, co v pramenech zjeven nen vysloveno dosti

jasn, mus osvtliti a podrobn vyloiti, co jest tam pouzeveobecn eeno a vyvoditi' ze zjevench pravd pesn boho

*) Zvazek, jemu jsou vichni katolit uitel a spisovatel podzeni, omezuje se pouze na to, co crkev neomyln prohlsila za lnky vry pro vechny vc.

**) Prohlaujeme tedy, e kad tvrzen, je pravd vry osvcenodporuje, jest veskrze bludn.


28/224

16 Katolick vrouka.

vdn dsledky. Smysl t neb on pravdy vry vynikne jasnjii tm, uvedou-li se bludy a pedsudkyproti nim vznikl, a uke-lise usilovn snaha, s jakou se crkev eench pravd zastvala.

b) Positivn kol vrouky zle tedy pedevm v tom,aby pravdy vry z pramen zjeven sbrala a je odtud dokazovala, Vkladpslunch text biblickch mus bti podn

podle smyslu, v jakm crkev Psmo svat vykldala a vykld. Toho, e dotyn texty dluno vykldati podle zsadvdeck exegese a e teba pihleti ke stupni zjeven, k nmu

biblick kniha a text nle, neteba ani dokldati. Dkaz

z Psma m bti, pokud mono, pln, aby byl proveden odzatku a do konce. Nesta ten neb onen text ze souvislostvytrhnouti, protoe takov metoda nen vdeck, a nelze jiani novj vrouce vy tkati. Pi dkaze z podni zaruenhosv. Otci jest v prv ad nutno, aby byl ve pin pravdy,o ni b, zjitn souhlas sv. Otc, jen jest jistou zrukou,e crkev tuto pravdu ode dvna vila a uznvala.

c) Strun soubor positivn vrouky jest obsaen v katechismech.Ze stanoviska positivnho spracovali vrouku Petavius,Thomassin, Peronne a j., a u dvou prvch jest ji snaha spo

jiti s positivnmi dkazy i spekulativn vvody. Pipoj-li sek positivnmu stanovisku ipolemick, je vyvrac nmitky a odr toky odprc, pak je to bohovda polemick dli kontro-versni, jak ji zaali kardinl Bellarmin, Stapleton a j. proti

reformtorm,a pokraovali v n apologetvi deismu,panteismua jinm bludm.2. Dalm kolemvrouky jest, aby spekulac (d-eioQa), rozu

movm pemlenm lnky vry, je jsou jakoto zjeven oveny a dokzny, prohloubila a osvtlila, ukzala jejich vnitn

pravdivost, e neobsahuj nic protimyslnho, nbr jsou v souhlase se zsadami logickmi. Tuto prci pstovali zejmna

scholastit bohoslovci, take bohovda spekulativn znamenasto tot jako bohovda scholastick.

Ke spekulativn prci, je pravdy vry prohlubuje a osvtluje, s jinmi srovnv a v jednotnou soustavu pod, nutkalomnoho dvod. Byla to hned pirozen snaha a touha lidshhoducha po lepm poznn kesansk pravdy, a potom bludya nmitky odprc, proti nim bylo kesanskch pravd hjiti.

Ani jedno ani druh nebylo mono bez hlubho studia zjevenBoho a bez pesn znalosti filosofie. Sv. Anselm, zakladatel


29/224

O kolu katolick vrouky. 17

scholastick metody, d velmi ppadn: Jako dobr podekd toho, abychom v tajemstv vry dve vili, neli jezaneme rozumem objasovati, tak se mn zd bti nedbalosti,

kdy jsouce u ve upevnni se nesname, abychom tomuporozumli, ve jsme uvili" (Cur Deus homo 1, 2).a) Spekulativn prce bohovdn mus v prv fad mti

na zeteli, e se obr pravdami zjevenmi, e mus z vry vychzeti, j se diti a k ve smovati a nikdy se jejho svtlanespustit!. Podle encykliky Aeterni Patris vydan Lvem X IIIbylo katolickm bohoslovcm uloeno, aby se ve svch

pracch dilifilosofi tomistickou. Dal smrnici, j mus zdravspekulace bohovdn dbti, jest, e mezi zjevenmi pravdamijsou t cir tajemstv,kterch pouhm rozumem nebylo mononalzti a nen mono ani dokzati. Byf nebyl n rozum s to,aby tato tajemstv dokzal jako nutna, dovede pece nmitky

proti nim jako neodvodnn odmtnouti, ano kdy je pokornouvrou ze zjeven pijal, me ukzati jejich velik vznam, e

nm vlastnosti Bo osvtluj, duchovnm potebm naim vyhovuj a maj dleit vztah k naemu poslednmu cli.b) Ke spekulativnmu zpracovn dogmat uvali bohoslovci

odedvna filosofie, aby vymezili pojmy vrounch pravd,stanovili nzvoslov vdeck a podvali pesn dkazy a zvry. Bylo to pouvm filosofie pouze formln, ponvadkatolick vrouka neme nikdy pevzti pirozen pravdy

filosofick a zaaditi je mezi pravdy zjeven. Filosofie hlavnPlatonovy uvali pi svch pracch ji sv. Otcov, jak jestvidti na p. ve spise sv. Augustina >De Trinitate.* Kdy

Bothius peloil do latiny filosofick spisy Aristotelovy, zaalischolastit bohoslovci podle pkladu sv. Anselma pracovatina zklad filosofie aristotelovsk.

Po technicko strnce podvali scholastikov vroun pouky v trojdlnm schmatu. Na prvm mst uvdli nmitky (videtur quod non),potom protinmitky (sed contr) a na konec kladli odpov (responsum),v n nmitky rozeili. Tto method nelze vytkati, e jest duchamorna ztrnul. Ve vech spisech scholastickch nen ani vdy tto methodyuito. Mnoh spisy jako Bonaventurovo Breviloquium


30/224

18 Katolick vrouka.

c) Scholastikov pstovali spekulativn strnku vroukpedevm, jeto pravdy vry pedpokldali jako positivndokzan ze zjeven, a mli po ruce souhrn dotynch dkaz

v t. zv. katenchaflorilegiich. Novj doba eln oboj metodupositivn a spekulativn spojuje a tak svmu celkovmu koludn vyhovuje. K positivnmu zpracovni dogmat nutk katolick dogmatiky racionalistick kritika a srovnvac vdanboensk, je se stanoviska biblickho a djinnho kesanskdogmata odmtaj. Ke spekulativn prci ve vrouce vybzej

bohoslovce etn nmitky z modern filosofie a jinch vd

na n nelze vdy odpovdti ze zjeven, jeho odprcovneuznvaj.

3. Tet kol vrouky jest,aby pravdy vry spodala v jednotn celek, v dnou soustavu. Jako kad vyznn vry jest

jednotn celek a jeho sti jsou lnky vry, tak i vechnypravdy na vry, je vznikly na podklad vyznn vry, tvojednotn celek. Tento kol pln vrouka tehdy, kdy kadou

pravdu vry zaad na msto, je j podle vnitn souvislostis ostatnmi pslu. Kde jsou jednotliv pravdy tak rozlenny, e jedna osvtluje druhou a navzjem se dopluj, tamjest ucelen soustava patrna.

5 . D j i n y k a t o l i c k v r o u k y .Litera tura . Werner, Die Geschichte der apologet. und polem. Lite

ratur der christlichen Theologie, 5 sv. (18611867). T, Der hl. Thomasv. Aquino 3 sv. (18581859). T, Geschichte der kath. Theologie seitdem Trienter Konzil bis zur Gegenwart (1889). Hurter, Nomenclator lite-rarius, 5 sv. (1903). Patrologick dla, je vydali Alzog, Nirschl, Kihn,Bardenhewer, Samsour a j. Erhard , Die altchristliche Literatur und ihreErforschung seit 1880 (1894); von 1884 bis 1900 (1900). Bardenhewer, Geschichte der altchristlichen Literatur 3 svazky (l.2 a II.2 1913 III. 1912).Djiny dogmat, je vydali Zobl, Schwane, Tixeront, Bach, Heele, Stockl,

Geschichte der Philosophie des Mittelalters 3 sv. 18641866). Grabmann,Die Geschichte der scholastischen Methode I. (1909). Kachnk, Djinyfilosofie (Vzd. knih. katol. sv. XXXIII. Kratochvl, Vda a vra ve ilosoistednho vku (tmt. sv. LX1.). De Wul, Histoire de la philosophiemedivale (1905). Bartmann, I.3 1 a nsl. Krieg, Enzyklopaedie der theol.Wissenschaften 217.

V djinch katolick vrouky je dluno nastniti, kteraa kdy tento bohovdn obor se zaal pstovati, jakch pro

stedk a metod bylo tu pouito, a kterak se rozvinul a zdokonalil.


31/224

Djiny katolick vrouky. 19

Djiny katolick vrouky rozdluj se ve ti obdob:I. obdob patristick do konce VII. stolet,II. obdob scholastick do XV. stolet,

III. obdob novjH po tridentskm snmu as do dneska.

I. O b d o b p a t r i s t i c k .

1. Otcov a apologeti zaali pojednvati o pravdch vryji velmi zhy. Jejich literrn prce souvisela tsn s apotolskou innost crkve. Crkev hlsajc tehdejmu svtu evangelium Kristovo, narazila na fysick i ideov odpor. Proto se

postavila cel ada nadench mu na obranu pravdy Kristovy. Ovocem tto prce jsou etn spisy apotolskch Otca apologet. Protoe tmto spisovatelm bylo hjiti pravd,je byly napadny a pekrucovny, jest rz jejich spis apologetick a polemick. Soustavnho dla o vrounch lncchnebylo.

2. Teprve Origenes(f 252), pedstaven katechetsk koly v Alexandrii,

pokusil se v dle JUs qI q x c o v, De frin cip iis t . j . o hlavnch lncch naukykesansk, systematicky vyloiti nauky kesansk na zklad filosofickm. Dlo toto zachovalo se nm ve zkomolenm peklad Rufinov;v eckm textu mme jen nkter stky ve Philokalia. Origenes po

jednv o kes anskch pravdch ve tyech knihch. V 1. o BohutSlovu, Duchu svatm a o andlech; v e 2. o stvoeni, o lovku, o vtleniSlova, o vylit Ducha sv. a o poslednch vcech lovka, ve 3. o svobodnvli a jejim pomru k milosti a ve 4. o Fsm sv. a o inspiraci. Ponvad

Origenes sepsal toto dlo, kdy jet byl naden pro neoplatonismusa dn je nevypiloval, vyskytly se v nm etn bludy, je vzbuzovalyodpor a zmatky. Velmi dleitmi pamtkami pro djiny vrouky jsou

katechese sv. Cyrila Jerus. (f 386), je konal pro katechumeny, vykldajejim jednotliv lnky vyznn vry a seznamuje je se svtostmi ktu,bimovn a eucharisti. Zejmna katechse mystagogicke (1923) jsou prodjiny vrouky a liturgie neoceniteln. Velmi obsan po strnce dogmatick jest *Oratio catechetica magna< sv. ehoe Nys., je obsahuje odvodnn a obhjen dogmat kesanskch: Trojice, vykoupen, ktua eucharistie proti pohanm, idm a bludam.

3. Prvn ovem nedokonal systematick vklad kesansk naukyna Zpad podal Laktanlius v dle Divinarum insttutotium. libri V IP .Sv. Augustin pes svou bohatou innost literrn, v n se mu dnlatinsk Otec nevyrovn, nenapsal vtho soustavnho dla dogmaticKho Kompendium ili breviarium kes ansk nauky podal ve spise: >Enchi-ridion ad Laurentium sive de fide, spe et charitate, je peloil do etinyK l. Kuffn er (ddictv sv. Prokopa v Praze 1911). Dal dleitou mono

grafii dogmatickou je spis *De Trinitate*, kde se skvle projevuje jehohlubok duch spekulativn. Dal dogmatick spis jest >De vera religione


32/224

20 Katolick vrouka.

a potom cel ada pojednn dogmaticko-polemickch proti manichejskm ,pelagiovcm a donatistm. Pedevm ve spisech peccatorum meritiset remissione, *Be spiritu et litteraDe civitate DeU, jej peloil do etiny J. elakovsk(Praha 1829), jest filosoficko-apologetick. Spisy Augustinovy byly smrodatnmi pro stedovk scholastiky. Fulgentius z Ruspe ( f 533) napsalmimo dogmaticko-polemick spisy proti ariovcm a pelagianm dogmatick kompendium: '>De fide ad Petrm, sive de regula fideU, je nazvSamsour (Zklady patrologie, Brno 1908, 263) knkou v pravd zlatou.

4. Z eckch Otc napsal posledn crkevn Otec sv. Jan Damask ( asi 754) soustavn dlo dogmatick: De fide orthodoxa, kde ve tyech knihch vykld, v 1. knize o Bohu jedinm a o Trojici\ ve 2. knize

o stvoeni a pdu, ve 3. knize o Vtleni a eschatologii a ve 4. knize o K risto vi slv a bohopoct, o ktu, eucharistii, o kannu, o ct svatch a o sv. ki. Dlo toto bylo na rozkaz Eugena IV . peloeno do latiny, a scholastit bohoslovci z nho hojn erpali.

I I . O b d o b s c h o l a s t i c k .

Scholastick obdob a scholastick metoda maj nzevsvj odtud, e touto metodou a v tch dobch, ponajc XII. stoletm a do XV. stolet pojednvali o pravdch vry pedstavitel tehdejch bohovdnch kol biskupskch, klternchkte sluli pro svou uenost scholastikov. Je to tedy stedovk koln bokovda. Tento smr v bohovd zahjil sv. Anselm8 Canterbury. Tito bohoslovci majce po ruce positivn dkazy

z Psma a z podn sebran ve florilegich a katench, vnovali sv sly tomu kolu, aby lnky vry ped soudem lidskho rozumu odvodnili a vyloili. Trvajce na zsad Ansel-mov: Credo ut intelligam, fides quaerens intellectum, t. j . napedvra a na zklad a v jejm svtle dluno pravdy vry rozumem

prohloubiti a osvtliti, zaali uvati pi svch pracchfilosofiearistotelovsk, kterou peloil do latiny Bothius. Touto metodou

hledli scholastit bohoslovci a) ve smysl a vznam pravdvry hloubji vniknouti, b) jejich vzjemnou souvislost vy-etiti, c) ze zjevench pravd a ze samozejmch poznatkpirozench odvdti bohovdn zvry a d) pravdy vry ppadnmi obdobami objasniti a vi nmitkm obhjiti. Djinyscholastiky dluno sledovati: 1. v potcch, 2. v rczkvtu a navrcholu a 3. v padku.

1. Scholastika v potcch. Otec tohoto bohovdnho smrusv. AnselmCanterbury (f 1109) napsal >Cur Deus Homo, kde formou dialogu pro


33/224


br nutnost a el vtlen Syna Boho, Monologium*, kde podv naukuo Bohu a Proslogium", kde vykld dkazy o jsoucnosti Boha. Znanvznam pro vrouku m dlo vDe sacramentis ecclesiae (O tajemstvchcrkve), je sepsal Hugo ze sv. Viktora, uitel na kltern kole v Pai l i

( f 1141), kde se mimo jin t pokusil o soustavnou nauku o svtostech.Jak pro toto prv obdob tak i pro pozdj prce scholastick stal sesmrodatnm Petr Lombardsk (f 1164) dlem Libri IV sententiarum*.Tu pojednv v 1. knize o Bohu, ve 2. o stvoeni a pdu, ve 3. o christo-logii a ctnostech a ve 4. o svtostech. Kniha Petra Lombardskho stala seprukou v bohovdnch kolch, a byla teprve ve stol. XVI. zatlaena bohovdnou summou sv. Tome Akv. V nauce o svtostech pracovali dleVilem z Auxerre (f 1230), Richard ze sv. Viktora (f 1173) a Vilem

z Auvergne (f 1249).2. Scholastika v rozkvtu a na vrcholu. Plnho rozkvtdoshla scholastika v polovici XIII. stolet. K tomu pisplyreformy crkevnho ivota, nov zaloen dy dominiknska frantiknsk, kov vpravy a potom, e vechny spisy

Aristotelovy nejea logick nbr i metafysick a fysick stalyse scholastikm pstupnmi. adu velikch scholastik za

hjil Alexander Halesk (f 1245), frantikn, jen napsalSumma universalis theologiae", ale j nedokonil. Dle AlbertVelik(f 1280), dominikn, jen pednel bohovdu v Kolnn.R.a v Paia ml mezi svmi ky Tome Akvinskho.Albertovohlavn dlo jest Summa theologiae" a mimo toto i komentek Dionysovi, Areopagilovi a k Petru Lombardskmu.

Sv. Bnaventura (f 1274), generl frantiknv a kardinl,

vynikal jak v bohovd scholastick tak mystick. Napsalvten dlo Breviloquium", Brevis theologiae scholasticaesumma" a Itinerarium mentis ad Deum.

Sv. Tom Akvin,(f 1274) vynikal nade vechny. Vstoupivzhy do du dominiknskho pednel filosofii a theologii navech slavnch kolch v Koln n. R., v Bologni a v NeapoliSv pedchdce a tm vechny stedovk bohoslovce pedil

hlubokm vzdlnm filosofickm a theologickm, bystrmduchem a jasnm i pesnm podnm i eenm otzek filosofickch i theologickch. Crkev vyznamenala sv.. Tometm, e jeho filosofickou soustavu doporuila za vzor vemvym katolickm kolm (Lev X III. v encykl. AeterniPatris8 4./8. 1879; Pius X. encykl. Pascend* 8./9. 1907).

Nejznamenitj dlo jest Summa theologica" o tech dlech,

kde v prvm a tetm dle probral vroun pravdy a posvtost pokn. Dlo filosofick sv. Tome jest Summa contra


34/224

22 Katolick vrouka.

Gentiles"; Compendium theologicum zstalo nedokoneno. Vklad summy theolog. I. q 143: O Bohu jednom v bytnostia trojm v osobch vydal V. imnko (Praha 1891). Sv. Tome Akv,: O bti a bytnosti a kard. J. Pecciho vklad vlask

peloili J, K. Votka a V. Vojiek (Praha 1887).Duns Scotus zakladatel nov bohovdn koly frantikn

sk, pednel bohovdu v Pai, v Oxfordu a v Koln n. R.a zemel zhy ( f 1358). Z etnch prac Duns Scotovchdluno tu jmenovati koment k Sentencm (Opus Oxoniense)a zkrcen vydn tho koment pask (Reportata Pari-siensia) a dlo o jednotlivch otzkch Quaestiones quodlibe-tales. Duns Scotus Doctor subtilis" projevoval svho bystrhoducha tm, e inil jemn distinkce a podroboval dkazy prorzn pravdy vroun psn, asto a vniv kritice. Takzastval se asto stanoviska, je bylo od dosavadnho nejenodlin, nbr pmo opn. Na bohovdnou kolu frantiknskou ml velik vliv a jeho nzory jsou dosud u tak zvanchskotist u velik vnosti (Bartmann P 78; Verweyen, Philo-sophie u. Theologie im Mittelalter (Bonn 1911) 53.

3. Scholastika v padku. padek nastal, kdy se pojmy a vmryrozliovaly a rozebraly a do malichernost, kdy se sporn mnnv theologickch otzkch vniv a pespli zdrazovala, a pstovalase spekulace bez ohledu na positivn prameny zjeven. Na padek scholastiky ml dle vliv nominalismus, kter Vilm Occam (f 1347) znovazaal pstovati. Z tohoto obdob zasluhuj zmnky tito bohoslovci: Do- minikn Nata lis (f 1323), Jan Capreolus (f 1444), Jan Turrecremata

(f 1468), kartusin Dionys (f 1471), kardinl Kajetn a Gabriel B iel(f 1495)zv. posledn scholastik.

I I I . N o v j b o h o v d a p o s n m u t r i d e n t s k m .

V tomto obdob nastal v bohovdn literatue velikrozmach a il ivot. K tomu psobily toky tak zvanch re

formtor na crkev a na zkladn lnky vry, jich bylobohoslovcm co nejsilovnji hjiti, dle vtky humanist protidosavadnm smrm v bohovd, kdy se dovolvali historickch

pramen, a potom vynlez knihtiskastv, je umonilo rychlrozen vydanch spis.

1. Snm tridentsk (15451563) vymil pesn lnkyvry reformtory popran a stanovil v podstatnch stech

jednotu u ve a provedl potebn reformy v crkvi. Prv vevrounch prohlench a ve pedchzejcch kapitolch, kde


35/224


byla ona prohlen odvodnna a vyloena, byly bohovdpodny pesn smrnice a vdn podnty k vdeckmu zpracovn. Tak vnikl do bohovdy nov duch a vude se rozvil

il ivot(Bartmann

Is 79).Melchior Cano (f 1560) v dle Loci theologici" uvdpoprv v souvislosti prameny vrouky: Psmo, tradici, katolickou crkev, snmy atd. Je to prv soustavn vod do vrouky, kde spisovatel ukazuje na positivn zpracovn dogmat,

je protestanti zkracovali nebo poprali. V polemick a kontro-versn bohovd vynikl kardinl Bellarmin (f 1621) uveejniv

Disputationes de controversiis christianae fidei adversus huiustemporis haereticos, kde odr toky protestantu a dotk senovjch bohovdnch problm o inspiraci, o vnosti snm,o tradici, o pojmu a zaloen crkve. K Bellarminovi se drudal pstitel kontroversn bohovdy: Stapleton (f 1598),

eho z Valencie (f 1603), Mart. Becanus (f 1624). O spornchotzkch s rozkolnmi eky pojednval Leo Allatius (f 1669).

2. Nov zaloen dy, hlavn d Tovarystva Jeovazaali velmi piln vzdlvati vrouku. Bohoslovci dov navazovali na dla scholastick, pedevm na sv. Tome Akv.fale pesto zachovali si svrzn nzory v rznch otzkch.To se ukzalo a npadn ve vvodech o pomru milostike svobodn vli, kde jesuitt bohoslovci (Molina) vybudovalisoustavu valn od soustavy bohoslovc dominiknskch (Bannez,

tomismus) odlinou. Rozpory mezi obma tbory nejsou dosudrozeeny a sotva kdy se to poda. Bohosiovcm jesuitskmbylo dle hjiti rznch pravd vrounch i mravounchproti jansenistm. Tyto sporn body tkaly se vtinou vzjemnho vztahu mezi milost a svobodnou vl. Jansenist dovolvali se toti pro sv bludn nzory vnosti sv. Augustina,

jeho vroky vykldali jednostrann a bludn. Proti tomu p

stovali bohoslovci z d augustinin, oratorin a benediktinzdravou katolickou nauku zaloenou na zsadch sv. Augustina.Z du jesuitskho vydali dkladn komente k Summ sv. Tome

Fr. Suarez (f 1617), Fr. Toletus (f 1596), G. Vasquez (1604). Pozoruhodnprce vroun uveejuili: L. Lessius (f 1623) De perfectionibus mo-ribusque divinis, De gratia efficaci"; J. M. Ripalda (j- 1648) De entesupernaturali, De ide, spe et charitate"; Jan de Lugo (f 1660) De incarnatione dominica*, De virtute et sacramento poenitentiae."

Z bohoslovc dominiknskch vynikli: Bart, Medina, Dom. Bannez(t 1604), Contenson {f 1674) Theologia mentis et cordis" a Gonet (f 1681),


36/224

24 Katolick vrouka.

Clypeus thomisticus". Rozhodnmi zastanci smru tomistickho byli t.zv.Salmatit, t. j. bohoslovci kartuzint, kte vydali Cursus theologicuscollegii Salmaticensis ve 12 a ve 20 svazcch.

Ze skotist zasluhuj zmnky: B. Mastrius, Th. Fabera Cl. Frassens

( f 1711), jeho hlavn dlo Scotus academicus bylo naposledy vydnov m (1900-1902).3. Metodou historicko-positivn zpracovali vroun dla

D. Petavius (f 1652) a L. Thomassin (f 1695). Dlo PetaviovoOpus theologicorum dogmatm* {Pa 16441650) nen ukoneno a obsahuje pouze tyto knihy: De Deo eiusque proprietatibus;

De Trinitate; De Angelis; De mundi opificio\ De Incarnatione.

Petavius pouiv tto metody dosavadn zpracovn dogmatikydoplnil a zdokonalil, a elil tak poadavku humanist volajcchpo historickch pramenech bohovdy. Dlo Petaviovo je zrovehistorii dogmat, je se tak stala samostatnm bohovdnmoborem, a skt bohovd mnoho vdnch podnt. Thomassinvydal pouze: De Deo unO) De Incarnatione. Znamenitou monografii o svtosti pokn a o svcench vydal Morinus.

Ye stol. XVIII. pracovali o vrouce s velikm zdarem: B il lu ar (f 1757), kard. Gotti (f 1772), H. Tournely (f 1729) a Vircburti (17661771) hlavn jesuit Holzhey a Kilber. Nov vydn jejich dla vylo 1879-1880.

V z. polovici X V III . stol. a potkem. X IX . stol. jest v bohovvbec a ve vrouce zvlt znamenati padek. Zavinily to crkevn-politick proudy usilujc o nrodn crk ev jako gallikanismus, febronianismus

a josefinismus, dle nov filosofick soustavy z Anglie do Francie a Nmecka zanesen jako racionalismus, deismus, osvcenstv, take bylo vydvno mlo knih bohovdnch a ty, co vyly, byly plytk a rozumsk.

4. Po revolunch bouch v prv polovici XIX. stoletzaal se jeviti ilej a zdravj smr v bohovd, kdy zasezdrazovno stanovisko nadpirozen a crkevn. V tomtoduchu psobil a sepsal vrouku Institutiones dogmaticae"

Liebermann v Mohuci (f 1844), kter se stala smrodatnou.

Nkte bohoslovci A. Gunther a Hermes dali se plizlkati filosofi Hegelovou a pouive jejich zsad pobloudiliv rznch dogmatickch otzkch.

Vatiknsk snm (sez. 3. 4.) vytknul pesn nadpirozenrz zjeven Boho proti racionalismu a materialismu, vymezilsprvn pomr mezi vrou a vdou a vytil autoritu mskho papee a uitelskho adu crkevnho. Velmi blaho

drnm vlivem psobily na vroun prce encyklika Lva XIII.Aeterni Patris" a encyklika Pia X. Pascendi", kde pape


37/224

Rozdlen ltky vrouky zvltn. 25

nebezpen a podvratn smry nboensko-filosofick takzvanch modernistu odsoudil a podobn jako jeho pedchdcefilosofii a theologii sv. Tome Akv. doporuil za vzor.

Vroun dla pln vydali: Klee, Peronne, Schwete, Bulsano,Oswald, Hurter, Katschthaler, Bauts, Chr. Pesch, lepe, Simar,Einig, Pohle, Specht, Bartmann. Egger, Tanquerey, Paquet,Heinrich-Gutberlet, Scheeben-Atzberger. V eskm jazyce vydalivrouku ovem bud populrn nebo pro koly: J. V. Jirsk

ez, Frencl, Hejbal, Ctibor, Hulakovsk, M. Prochzka, Bartk >Guggenberger, X. Dvok, Lhotsk, Pokoj, J. Kapar, F. kT. J.

a. j. (viz Djmy bibliografie esk katolick literatury bohovdn I. 1912 19 a nsl.: Hrachovsk, Soupis rukopis a knihz dogmatiky sv. 2).

Jednotliv sti vrouk}' vydali: Jungmann, Franzelin,Palmieri, Stentrup, Mazella, Lpicier, Morgott, Schanz, Sasse,

Billt, Jansens, van Noort, k, paldk, imnko, J . Pospil.Yroky Psma sv., jimi se vroun pravdy dokazuj,

jsou obsaeny v Bibli esk, vydan po ppad vydvanddictvm Svatojanskm v Praze. Star zkon dle pekladuJ. Hejla a Nov zkon dle pekladu J. Skory.

Teksty patristick, pokud jest jich pi studiu vroukypoteba, jsou velmi prakticky sestaveny v Enchiridion patristicum'1, vyd. Rouet de Jourmel u Herdera v Breisgau 1920.Prohlen vroun a texty vroun jsou eln seadny

v Enchiridion symbolorum, vyd. Denzinger-Bonnwdrt u Herderave Frburce. (14. 15 vyd. Umberg S. J.)

6. Itoadleii ltky vrouky asvMtis.

Jeto zklad a sted celho zjeven Boho jest Bh smv sob a jeho innost na venek, jest ltka, kterou se vrouka

obr, Bh sm o sobe a jeho innost na venek neb jeho vztahke tvorm.

Podle toho pojednme v knize I. 0 Bohu jedinm ilisamm o sob; ve II. O Bohu trojjedinm; ve III. O stvoen;ve IV. O vykoupeni; v V. O milosti; v VI. O svtostecha v VII.O poslednch vcech lovha ili o dokonn.

Jin autoi nadepisuj jednotliv knihy takto: I. O Boku

jednom. II. O Bohu trojjedinm. III. O Bchu Stvoiteli.IV. O BohuVykupiteli. V. O Bohu Posvtiteli. 1. O Bohu Dokonateli.


38/224

26 Katolick vrouka.

III. knihu, je jedn o stvoen svta, o lidech a andlechlze rozdliti v kosmologii, antropologii a angelologii. IV. knihulze rozleniti nauku o osob Vykupitelov(christologii) a v nauku

o dle Vykupitelov (soteriologii). Posledn kniha nazv set eschatologie po lat. De novissimis. Sv. Tom Akv. pojednv v Summ bohovdn I.: O Bohu jednom. O Bohu troj

jedinm. O stvoeni. 0 andlech a lidech. Ve II.I. O milosti.Ve III. O Kristu Vykupiteli a o svtostech (ktu, bimovni,eucharistii a pokn). (Srv. D Herbigny 1. c. 189 nsl.)


39/224

P r v k n i h a .

O Bohu jedinm.

Vrouka zan sv dlo tm, e v elo vech pravd,o nich vdecky pojednv, klade nauku o Bohu, kdo jest smv sobi ili o Boi jsoucnosti, bytnosti a vlastnostech.

Vrouka in tak vm prvem.

1. Rozpravy o Bohu jsou nejvzneenj st bohovdy,take ji et Otcov ji nazvali bohovdou v nejum smyslu.Bh jest zajist nejvy pedmt a pravda, j se lidsk poznn me obrati, protoe Bh jestprvni a posledn (Zjev. 1,17),a a. co, potek a cil veho. Vdy znti tebe je svrchovanspravedlnost a vdti o tv moci je koen nesmrtelnosti"(Moud. 15, 3). Nechlub se moudr v moudrosti sv ani se

chlub siln v sle sv ani se chlub bohat v bohatstv svm;ale v tom nech se chlub, kdo se chlub, e v a zn mne,e j jsem Hospodin" (Jer. 9, 23. 24).

2. Znalost Boha jest svrchovan dleit. Kde nen sprvnho poznn Boha, tam jsou nejen nboensk poznatky,nbr i cel svtov a ivotn nzor bez pevnho zkladua bez mocn opory. Sprvn d sv. Bonaventura. Jest lpe

vdti mlo o Bohu neli mti znalost vc nebeskch a pozemskch" (ln 3. 1. dist. 23 art. 1 q. 4). A sv. Pavel. Ano jpokldm za kodn vecko pro vzneenost poznn JeeKrista, Pna mho, pro nj to vecko jsem obtoval" (Fil. 3, 8).Bez znalosti Boha nen ani prav ctnosti ani blaivho kJidu,

jak d sv. Augustin. Neastn lovk, jen vechno zn, aletebe nezn; avak blaen, jen tebe zn, by ono neznal. Kdo

pak tebe i ono zn, nen pro toto blaenjm, nbr pro tebesamho blaen." (Conf. 5, 4).


40/224

28 Katolick vrouka.

3. Znti Boha jest nevyhnuteln potebn, jak Kristus Pnprohlsil: To pak jest ivot vn, aby poznali tebe, jedinhopravho Boha, a toho, jeho jsi poslal, Jee Krista" (Jan 17, 3).

Napsal-li j i sv. Basil vcm: Kdy nm Boha ohrouj,vechno za nic pokldajce pouze na nho faledme" (u sv. ehoe Naz. Orat. funeb. 50), pak jest jeho dtkliv vzva pronai dobu nanejv oprvnna.

4. Poznv-li lovk Boha z vc stvoench pirozenmsvtlem rozumu, m poznni Boha pirozen. Poznv-li Bohaz nadpirozenho zjeven jsa svtlem vry osvcen, m poznn

Boha nadpirozen. Toto poznn potvrzuje, roziuje, a dopluje poznn Boha pirozen. Ani nadpirozen poznn Bohana tomto svt nen ne nepm, obdobn a nejasn. Teprvv nebesch dostv se vyvolenm poznn Boha pmho, jasnho a dokonalho, protoe Bh tam jejich mohutnosti svtlemnebesk slvy k tomu uschopuje.

Knihu o Bohu jedinm lze rozlenit! ve ti sti: I. O jsouc

nosti Bo. II. O BoU bytnosti a III. O vlastnostech Boch.


41/224

P r v s t .

O jsoucnosti Boi.

Literatura. Sv. Tom Akv. S. th. 1 q. 1 a nsl.; Summa c. Gent. I.c. 10 a nsl.; Lessius, Da perfectionibus moribusque divinis. Pa 1881.

Franzelin, De Deo tmo.s m 1910. Kleugten, De ipso Deo 1881. Stentrup,De Deo uno 1878. L . Janssens, De Deo uno 2 tomi. Frburk 1900. Chr.

Pesch, Praelectiones dogmaticae8 II. Frburk 1906. Gutberlet, Gott derEinige und Dreifaltige. Rezno 1907. J. Pohle, Lehrbuch der DogmatikI. Paderborn 1914. Bartmann, Lehrbuch der Dogmatik I.8 Frburk 1917.Sawicki, Die Wahrheit des Christentums. Paderborn 1913 31 a nsl.

Religion, Christentum, Rirche I. 1911 37 a nsl. Vyc

Documents

Katolická Věrouka. Díl I