Kouzlo šerosvitujapan.its.cz/soubory/Kouzlo šerosvitu miniknížka.pdf · 2008. 9. 19. · Antonín Líman osvitu Kouzlo šerosvituKouzlo šerosvitu DharmaGaia Úvahy kultuře Úvahy

Antonín Líman

Kouz

loše

rosv

itu

Kouzlo šerosvituKouzlo šerosvitu

DharmaGaia

Úvahy o japonské kultuřeÚvahy o japonské kultuře

Úva

hyo

japo

nské

kultu

řeA

nton

ínLí

man

Osmnáct různých studií mezinárodně uznávaného profesorajaponské a srovnávací literatury o japonské společnosti,

kultuře, filmu a literatuře spojují dvě základní témata:hledání vlastní identity a vliv globalizace

na lokální kultury.

raze.tě a nacet let

naděturye vy-v Ja-

áší naveudievychá-opi-90ím

devšímch hai-

,estopi-Kawa-iza-a jakoké poe-mano-přede-

Issa

ezi ne-se

Dha

rmaG

aiawww.dharmagaia.cz

Knížky pro přemýšlivé lidi

...11. zÆł 2008 17:56:42

Color profile: Coated - FOGRA27 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen

Antonín Líman

Kouzlo šerosvituÚvahy o japonské kultuře

DharmaGaia&

Česko-japonská společnostPraha 2008

...11. zÆł 2008 17:56:45


Předmluva

V koláži osmnácti různorodých textů se autor, Antonín Václav Lí-man, představuje jako milovník a kritik literatury i filmu, překla-datel a badatel v oblasti srovnávací literatury. V bezbřehé mozai-ce světové literatury a filmové produkce uvážlivě hledá místo prozajímavá, časem osvědčená díla především japonské provenien-ce. Láska k životu se v Límanových pracích prolíná s láskou k pří-běhu — nejlépe schovanému v knize odpovídající vzhledem i ob-sahem jeho estetickému cítění a nároku na dokonalé provedení.Knihy, filmy a příběhy — stovky osudů smyšlených postav — do-vede autor v roli čtenáře, diváka a současně interpreta analyzo-vat vždy s ohledem na stav našeho světa a ve více či méně zřetel-ném spojení s osudy, jež v žité skutečnosti zblízka sleduje. Z nichnejbližší je osud vlastní, v němž se i díky povolání literáta bohatěnaplňuje autorův svobodný vnitřní svět bez hranic oddělujícíchlidi a ideje.

Z Prahy 60. let 20. století a z akademického zázemí Filozofic-ké fakulty University Karlovy, později Orientálního ústavu Česko-slovenské akademie věd, vplul A. V. Líman v roce 1967 do rušnýchulic Tokia a stejně rušného studentského prostředí na univerzitěWaseda. Do obsazené Prahy se v roce 1968 nevrátil. Zamířil doKanady na torontskou univerzitu.

Teprve v roce 1993 jej mohli japanisté přivítat na pražskéalma mater jako mezinárodně uznávaného profesora japonskéa srovnávací literatury, mohli ocenit jeho ochotu a chu� před-nášet, překládat a publikovat v českém jazyce. Současný eme-ritní profesor torontské univerzity prožil s přestávkami řadu letv Japonsku a jeho porozumění pro obyvatele této země a prodění na japonských ostrovech není o nic menší než jeho po-rozumění pro autory literárních a filmových příběhů a pro pří-běhy samy. 7

...11. zÆł 2008 17:56:45


Postavy z povídek a románů, s nimiž se potkal jako překlada-tel, zná A. V. Líman jistě důvěrně. Patří k nim například Tanizaki-ho Ucugi z Deníku bláznivého starce nebo Kawabatův Šingo z Hlasuhory. Právě postavu Tanizakiho „bláznivého starce“ rozebíráautor ve srovnávacím eseji „Staří blázni ve světové literatuře“. Jeto přehlídka staříků a starců, jak je stvořili Shakespeare, Spinoza,Isaac Bashevis Singer nebo Hemingway.

Je-li v tomto eseji z nedávné doby Líman obhájcem pošetilé-ho stáří, jenom tím potvrzuje svůj dlouholetý postoj kri-tika-obhájce pátrajícího po příčinách jevů, jež podmiňují urči-té — pozitivní i negativní — reakce jednotlivců i skupina podněcují tvůrce k napsání nebo zfilmování dramatického pří-běhu. Stávající soubor esejů lze proto přirovnat ke svazku klíčůotevírajících nám dveře do řady komnat autorovy mysli. V ně-kterých se rodí osobité pohledy na skutečné i smyšlené událos-ti, jiné jsou vytíženy city, nadnášeny představami, napěchoványvědomostmi a životními zkušenostmi včetně těch čtenářskýcha badatelských, v dalších se to hemží poznatky, slovy a příměry,v nichž všechny nastřádané názory, pocity a myšlenky nacházejísvůj výraz.

Patrně nejkritičtější „úvahu o japonské kultuře“ představujev publikaci Kouzlo šerosvitu sta� s názvem „Mišima Jukio: poslednísamuraj“. Na jedné straně je sice snadné a správné ocenit Miši-mův literární styl a jeho „skeptickou, pronikavou inteligenci“, nadruhé straně je obtížné obhájit jeho představu o ideálním Japon-sku nebo jeho „akční“ úsilí o obnovu císařství v předválečné po-době. Přesto i Mišima má v Límanovi svého obhájce přisuzujícího„zrnko pravdy“ jeho tvrzení, že Japonsko ztrácí svou duši. Na-opak v souladu s úslovím, že dobrá věc se chválí sama, nám autorukazuje „cestu do hlubin srdce“ Ozu Jasudžiróa a jeho zprávao životě a dílech jednoho z nejznámějších japonských filmovýchtvůrců vyznívá veskrze pozitivně. A není to jediná úvaha v tomtosouboru, v níž autor klade důraz na „citovou poctivost“, základníkámen svého hodnotového žebříčku.8

...11. zÆł 2008 17:56:45


Antonín V. Líman je také mistrem citace. V úvodu svých statírád cituje, parafrázuje nebo alespoň připomíná slova některéhoz básníků, spisovatelů, filosofů, literárních vědců a činí tak v his-torické šíři od starých Číňanů až po současné bardy. Výstižný vý-rok je mu inspirací i oporou v rozvíjení následné úvahy. Příkla-dem může být studie z Límanova archivu — „ Japonské motivyv díle Julia Zeyera“. V citovaném úvodním výroku literárního věd-ce Artura Symonse je řeč o potěšení, jež člověku může skýtatsvět vytvořený z vlastních představ. Kdo zkoumá podobně jakoA. V. Líman příběhy vzešlé z představ jiných, dovede si nejen vy-tvořit přesné představy o jejich představách, ale navíc nám umísdělit něco cenného — jak a proč mu příběhy dávají smysl.

Uvážíme-li, že v každém lidském gestu se jeho původce nějakprozrazuje, že jím něco říká nejen účelově někomu druhému, aleže jím bezděčně mluví i sám za sebe, pak můžeme i v Límanovýchřádcích číst autentickou, více méně zašifrovanou zprávu o auto-rovi samém. Krok za krokem sledujeme životní dráhu, jejíž hlavnínáplní byla a stále je japanologie, tedy pojmenovávání věcí ja-ponských, a� už přímo nebo prostřednictvím rozmanitých plodůumělecké tvorby. Po proudu času nás stopy vedou cestami člově-ka, pro nějž je svět, v duchu japonské šintoistické tradice, po-svátným místem. Takový svět objevil autor nejenom v dětství veStaré Boleslavi, ale později třeba na hoře hadího boha Miwa po-blíž starodávné japonské Nary nebo na chatě u jednoho z kanad-ských jezer. Posvátná místa jsou však i ve světě dobrých příběhů.Čtenáři se je mohou naučit podle Límanových návodů hledat.

Zdenka Švarcová

9

...11. zÆł 2008 17:56:45


Znát odkaz předků

Když Japonci slyší Evropana hovořit plynně japonsky, ptají se:„A jak dlouho už žijete v Japonsku?“ Já obvykle odpovídám: „Ne-žiji stále v Japonsku, ale žiji s Japonskem už pětačtyřicet let.“Protože mým oborem je moderní literatura, sleduji pozorně, jakse tato země a její život mění. A za těch pětačtyřicet let se změni-lo hodně. Když jsem sem poprvé přijel v roce 1966, byla to ještěpoměrně chudá země, kde tradiční zvyky jako citlivost vůčiminulosti, civilní slušnost, šetrnost a japonský estetický mini-malismus stále byly vžitými hodnotami. Ovšem pracovní tem-po, absolutní dochvilnost, maximální zodpovědnost za svěřenýúkol a celková výkonnost japonské společnosti, to vše působi-lo na člověka zvyklého na reálný socialismus jako surrealistickápohádka.

Přes nedávné problémy s ekonomickou přestavbou je Japon-sko dosud relativně bohaté, a to ábelské tempo se začalo neza-držitelně zpomalovat, i když se pořád ještě mluví o karóši nebolismrti z přepracování. Mladá generace je myšlenkově a kulturněblíž Americe než tradičnímu Japonsku, hollywoodský film je proni mnohem atraktivnější než divadlo kabuki či nó. Ne že by mladílidé o kabuki zcela ztratili zájem, jeho barvitost a zvláštnost naně ale působí stejně groteskně jako na mladé Američany. Kdyžjsem jezdíval po Tokiu v 60. letech, mnoho lidí v podzemce či vevlaku četlo ještě knihy a studenti nosili pod paží Sartra, Camusea Marxe. Dnes „čtou“ ve vlaku převážně mangu (kreslené seriály),komiksy, anebo jen unaveně podřimují. Generační střídání vkususe nesmírně zrychlilo: před několika lety mladí lidé ještě četli ro-mány jako Kuchyň od dcery slavného levicového filosofa JošimotaRjúmeie, která si dala po americku catchy jméno Jošimoto Banananeboli Banánka Jošimoto. Tato autorka píše jednoduše a prostějako pro málo zkušeného čtenáře (zná zřejmě své publikum) 21

...11. zÆł 2008 17:56:45


a soustřeuje se na problémy typu „co kdo a kde jedl, zda nosíboty Gucci anebo Ba�a, kdo se s kým vyspal“, a promlouvá tak kečtenáři, jemuž je konzumní způsob života nadevše. MurakamiHaruki, jenž pro své romány často používá anglických titulů, na-příklad Hárudo bojrudo wandárando, což je doslovný fonetickýpřepis Hard Boiled Wonderland, je mnohem populárnější na Zápa-dě než v Japonsku. Jeho psaní je kosmopolitní a staví na hudebníkultuře populární a rockové hudby; na každé stránce je řadajmen, která starší generaci říkají stejně málo, jako generaci ame-rických či japonských dvacetiletých říkají jména Anna Kareninová,Madame Bovaryová nebo Abatyše z Kastru. Vím, že to není populár-ní a mladší universitní kolegové by mě za to vypískali, ale řeklbych, že Murakamiho psaní je fast food soudobé literatury. Chci-linapříklad svým studentům v Kanadě přiblížit pojem kulturního„hrdiny“ či „padoucha“, nemohu mluvit o Cidovi, Rolandovi, Qui-jotovi či Jagovi, ale o Darth Vaderovi, Obie van Canobiem a dal-ších postavách Star Wars. Stejně tak v Japonsku. Když jsem jed-nou v Respektu četl popuzující úvahu pana Bělohradského o tom,jak hamburgerový prostor u McDonalda osvobozuje mladéhočlověka od opresivní tíhy tradice a kulturních zvyků, byl bych rádpanu Bělohradskému připomněl, že ho také osvobozuje odminulosti, od kultury a od jazyka jako takového. „ Jak můžeš vů-bec něčemu porozumět, když už neznáš řeč mrtvých,“ říká krás-ně P. B. Shelley a myslí tím samozřejmě kulturní kontinuitu,schopnost stavět na odkazu předků a sdílet hloubku prožívánískutečnosti.

A znát odkaz minulosti, to je základní stavební kámen japon-ské historické zkušenosti: úcta k předkům, naslouchání jejichhlasům z „říše kořenů“, to je živná půda japonského divadla nóa v podstatě celého japonského písemnictví. Svět je neskonalevíc než to, co vidíme a vnímáme svými omezenými smysly, nežto, co nám o něm sdělují moderní mašinky. A nejen úcta k dušímpředků hodných a usmířených, ale i obava z tzv. muen botoke ne-boli duší zanedbaných, nemilovaných, a proto nebezpečných22

...11. zÆł 2008 17:56:45


a destruktivních. Jak kult šintó, tak buddhismus vytvořily celousérii rituálů, jejichž pomocí člověk komunikuje s dušemi předkůanebo uklidňuje a usmiřuje duše těch, jimž bylo ublíženo. Celýzájem předmoderní kultury se soustřeuje na vytvoření jakésiduchovní rovnováhy, harmonické vazby mezi minulostí a pří-tomností, mezi dušemi mrtvých a živých. Slovo musubi nebolispojení, vazba, mělo ve staré japonštině význam „sdílení životníenergie“. Živou vzpomínkou, obětními dary, návštěvou hrobů(hakamairi) potomci doslova „oživovali“ duše svých předků.V Černém dešti, slavném románu o atomové smršti v Hirošimě,říká Ibuse Masudži: Kdo uklidní hlasy těch několika set tisíc mrt-vých, které tu duní z podzemí? Kdo kdy usmíří ty miliony usmý-kaných a utrápených duší, které ubilo na svých jatkách strašné20. století?

A tady někde se skrývá ten hrozný danajský dar, který mladí Ja-ponci dostali od americké kultury: americký průkopník či budo-vatel raného státu, a� už seděl ve Washingtonu nebo se trmácelv krytém voze po oregonské stezce na západ, si nemohl dovolituznat duchovnost a jazyk mrtvých, po jejichž území toužil, mrt-vých, kteří po té zemi chodili dávno před ním a nechali v ní popela prach svých těl i své kosti. Přijmout cokoli z identity „pohanů“,které bylo třeba smést z cesty vítězné civilizace, bylo pro Ameri-čany zcela nepřijatelné. Američan snadno cestuje z místa na mís-to, celá země je mu domovem, ale „hlasy z říše kořenů“ mu znějímatně a nezávazně. Přesto i v těch nejlehčích hollywoodskýchduchařských slátaninách cítíme nedostatek skutečné komunika-ce mezi říší mrtvých a živých a v podstatě obrovský strach z toho-to nevyrovnaného a neusmířeného vztahu. Jinými slovy, Amerikavytvořila pro sebe a pro celý svět falešnou kulturu nesmrtelnéhomládí, jež smrt neuznává a odkládá jakékoli vyrovnání s ní. Tutoidolizaci mládí (řečeno slovy pana Bělohradského, tento „osvo-bozující prostor“) přejali tedy Japonci od Ameriky; už je zcelaosvobodil od jejich nádherného a jedinečného filmu a osvobozo-vání od literární tradice úspěšně pokračuje. Srovnávám filmové 23

...11. zÆł 2008 17:56:45


zázraky jako Kurosawovo Žít, Sedm samurajů, Ozuův Tokijský pří-běh či Pozdní jaro se současnou televizní břečkou a je mi do pláče.

Může jednotlivec vůbec ještě udělat něco, co má smysl? Mys-lím, že na tuhle palčivou otázku odpověděl zatím nejlépe právěKurosawa filmem Žít. Jeho hrdina ví zcela jistě, že do šesti měsí-ců musí zemřít. Zkouší noční život, pití, zábavy, ale nakonec jdea postaví se proti mafii, starostovi i svému celému dosavadnímustylu života a prosadí malé dětské hřiště v centru Tokia. V tryzněna jeho pohřbu se jeho kolegové-úředníci zpijí do němoty a hulá-kají, že od zítřejšího dne bude všechno jinak a také oni udělajíněco skutečného jako mrtvý Watanabe. Neudělají samozřejměnic, a zdá se, že se vůbec nic nezměnilo. Až na to malinké hřištěv srdci Tokia.

Měl jsem to štěstí, že jsem poznal člověka z rodu pana Wata-nabeho. Jmenuje se Okamacu Jošihisa, bydlí v Kjótu a věří, že kni-ha je to nejcennější, co můžete druhému člověku dát. Tento od-hodlaný muž udělal pro rozvoj japonských studií a pro japonskoukulturu v cizině víc než mnohé výzkumné ústavy plné puncova-ných učenců. Poznal jsem ho poprvé před více než dvaceti lety,když přivezl do torontské knihovny sbírku vzácných tisků. Nabí-zel universitě také hektarovou zahradu v srdci Kjóta a jako jedi-nou podmínku kladl závazek, že universita v té krásné staré za-hradě postaví knihovnu a útulek pro hostující japanisty. Poměrhodnot byl asi takový, jako kdyby vám někdo nabízel velký mer-cedes a prosil, abyste do něj koupili symbolického maskota nadvolant. Štáb zmatených právníků, který věc posuzoval, nakonecusoudil, že v tom musí být nějaký háček, a tuto nesmírně štědrounabídku odmítl. Jedno ze semínek, které vyrostlo v košatý strom,je stipendium pro nejlepší studenty japonštiny, jež pan Okamacuzaložil na University of British Columbia. V roce 1994 vyšla v češ-tině jeho autobiografie Rozsévání, kterou by měl číst každý, kdomá o Japonsko zájem. Je to nesmírně poctivě vypsaná životnízkušenost zajímavého a pracovitého self-mademana z generacetvořivých budovatelů japonského obchodu a průmyslu. Znám24

...11. zÆł 2008 17:56:45


pana Okamacua a vím, že si ani nevy-mýšlí, ani si nelichotí. Má pouze vesvých dvaadevadesáti letech jasnoupředstavu o tom, co chce udělat, a dělápřesně to, co říká. Nic víc, ale také nicméně. To už dnes zní jako neuvěřitelnápohádka.

V roce 1994, když jsem pobýval jakohostující profesor v kjótském výzkum-ném ústavu japonských studií, zmíniljsem se mu o neutěšeném stavu orien-tální knihovny Ústavu Dálného východuKarlovy university, a on se zeptal, kolikbychom asi potřebovali. Řekl jsem: „Tovíte, takových dvacet tisíc americkýchdolarů by hodně pomohlo.“ Pan Oka-macu odpověděl: „Přijte sem do té ka-várny příští týden, uvidíme, co se dá dělat.“ Když jsem tam za tý-den přišel, sáhl bez řečí do kapsy a podal mi obálku s dvacetitisíci USD v hotovosti. „Nechcete na to potvrzenku?“ ptal jsem seudiveně. „Ne, já vám věřím.“ O něco později poslal pan Okamacudo Prahy na adresu Karlovy university velkou zásilku vzácnýchknih v ceně půl milionu jenů. Z těch dvaceti tisíc byly pořízenynejen knihy, ale i krásné skříně, kde jsou uloženy. Jeho knihy odté doby slouží studentům japonštiny v Celetné a mnohé z nichjistě v Praze zapustily kořínky. Nedávno jsem panu Okamacuovinapsal a poprosil ho, zda by se nechtěl stát sponzorem projektuManjóšú. Na odpově jsem nemusel dlouho čekat: odepsal, ževětšinu svého kapitálu už rozdal knihovnám a universitám, alekdyž se jedná o takový poklad japonského písemnictví, jako jeManjóšú, pošle příspěvek třeba ze své penze. I to zní v dnešnímsvětě jako krásná pohádka. Pan Okamacu ví, že dobrá kniha jev našem světě to poslední, co k nám mluví pravdivě z „říše koře-nů“ a spojuje minulost s budoucností. 25

Pan Okamacu Jošihisa, mecenáš z Kjóta

...11. zÆł 2008 17:56:45


Obsah

Poděkování 6

Předmluva 7

„ Japanista nepřekládá, spíš přetváří…“ 10

Znát odkaz předků 21

Láska a nenávist přes Pacifik 26

Japonské stereotypy 39

Hirošima japonskýma očima 47

O krajinách japonského filmu 55

Cesta do hlubin srdce: Ozu Jasudžiró 65

Největší akční film: Sedm samurajů 87

Ugecu Monogatari: Povídky o bledé luně po dešti 103

Gejša vzpomíná (Memoirs of A Geisha) 115

Tanizakiho estetika slepoty a stínů 125

Staří blázni ve světové literatuře 139

Právo na vlastní identitu: Tanizakiho Chvála stínů 149

Mišima Jukio: poslední samuraj 158

Nejjaponštější spisovatel moderního Japonska:Kawabata Jasunari 176

Duševní osobnost krajiny v Šigově Cestě temnou nocía v Českém snáři Ludvíka Vaculíka 193

Japonské motivy v díle Julia Zeyera 229

...11. zÆł 2008 17:56:46


Antonín Líman

KouzlošerosvituÚvahy o japonské kultuřeVydalo nakladatelství DharmaGaiaa Česko-japonská společnost v Praze roku 2008.Odpovědná redaktorka Daniela Varadínková.Grafická úprava, sazba a obálka M&R Třešňákovi.Použité fotografie pocházejí z archivů RobinaHeřmana, Heleny Honcoopové, Antonína Límana,Daisukeho Oty a Jany Votrubové.

Tisk PB Tisk, Příbram.ISBN 978–80–86685–80–9

DharmaGaia — Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1tel. + 420 224 238 [email protected], www.dharmagaia.cz

Distribuce: Kosmas — Lublaňská 34, 120 00 Praha 2tel. / fax + 420 222 510 749, 222 515 407

...11. zÆł 2008 17:56:47


...11. zÆł 2008 17:56:49


Antonín Líman

Kouz

loše

rosv

itu

Kouzlo šerosvituKouzlo šerosvitu

DharmaGaia

Úvahy o japonské kultuřeÚvahy o japonské kultuře

Úva

hyo

japo

nské

kultu

řeA

nton

ínLí

man

Osmnáct různých studií mezinárodně uznávaného profesorajaponské a srovnávací literatury o japonské společnosti,

kultuře, filmu a literatuře spojují dvě základní témata:hledání vlastní identity a vliv globalizace

na lokální kultury.

raze.tě a nacet let

naděturye vy-v Ja-

áší naveudievychá-opi-90ím

devšímch hai-

,estopi-Kawa-iza-a jakoké poe-mano-přede-

Issa

ezi ne-se

Dha

rmaG

aiawww.dharmagaia.cz

Knížky pro přemýšlivé lidi

Documents

Kouzlo šerosvitujapan.its.cz/soubory/Kouzlo šerosvitu miniknížka.pdf · 2008. 9. 19. · Antonín Líman osvitu Kouzlo šerosvituKouzlo šerosvitu DharmaGaia Úvahy kultuře Úvahy