OBČASNÍK PRO PŘÁTELE UMĚLĚCKÉHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

držíte v ruce nově narozené dítě v rodině časopisů. Ano, chápu.Většinu z Vás pokud by jim tohle někdo jenom řekl, tak by aninepozvedla oči, natož aby se podívala o co jde. Když ale Vaše oko,dříve než jste onu větu slyšeli, zahlédlo obálku, bylo Vám jasné, žepokud máte rádi kov /te� nemyslím jen železo/ tak tohle musíte vidět.Tento typ časopisu nám na trhu chyběl. Kováři,podkováři,uměleckýkováři i zámečníci, nožíři, platnéři, kovotlačitelé, dráteníci, šperkařiči jak se všichni ti lidé co pracují s kovem nazývají, ale i ostatní obdi-vovatelé kovové krásy tu najdou co je zaujme. Když né hned, takurčitě v dalších vydáních. V současnosti jsme oslovili muzea, školy,jednotlivé mistry řemesla ale i umělce, výtvarníky, návrháře. Již sepřipravují další rubriky které jsou zaměřené na povrchové úpravy, nanaše příbuzné /další řemesla./, na prvky stavební historie. Rubrikana přípravky pro ulehčení práce nazvané jak na to, rovněž o surov-inách a nářadí, nebude chybět ani aukce výrobků, dokonce sepřipravuje i obrazová příloha, ale hlavně to budou rubriky nazískávání informací pro tuhle Naší kov milující rodinu. Ano rodinu,protože oslovujeme i ženy a na děti také nezapomínáme. Typy narodinné výlety, jak to řeší jinde, popřípadě co chci já ukázat těmostatním /myslím tím čtenáře/, nebo co se kde konalo za výstavu,jaká setkání a kde se uskutečnila a co tam bylo k vidění.Zaznamenáváme pro Vás co jsme kde viděli a budeme se snažitzdokumentovat všechny ty akce které se v našem okruhu zájmubudou konat. Je jich poslední dobou stále víc což je jen dobře. Vímeale, že je pro Vás velmi těžké jezdit křížem krážem republikou nebodokonce po světě a zúčastňovat se jich. Bude to záležet i na Vás jakbude časopis vypadat. Platí, / říkala moje babička / že kdo se ptá, tense dozví. Tak se ptejte a dávejte podněty na témata, která Vás zají-mají nebo Vám budou v časopisu chybět..

Vaše příspěvky uvítáme, zajímavé rádi zveřejníme. Takžefotografujte, pište, upozorňujte na všechno "Hezké" kolem kovu.Znáte někoho ve svém okolí o kterém si myslíte, že o něm mají věděti ostatní? Mezi námi žije tolik zajímavých a šikovných lidí. Dokoncesi myslíme, že jich je víc než těch špatných věcí, které se nám pořád"NĚKDO" snaží strkat před oči a do uší.

Naše motto: "MY PŘECI CHCEME BÝT ŠŤASNÍ" Těším se na spolupráci s Vámi

Slavata Zdeněk

ZdeněkSlavata,šéfredaktor

� Obsah

Cechovní tradice a současnostNikdy nevstoupíš do stejné řeky 4Plynové pece (inzerce) 5Cechovní symbolika 6Kovářská výheň (inzerce) 7Školy a učiliště Střední škola řemeslná v Jaroměři 8Amaterský nadšenci Kovařina jako koníček 12Ze zahraničí Kováři v USA 14Představujeme vám Lešetinský kovář nebo kovář z Pekla 16Výlety, výstavy, akce Výlet do Kadlína 20Pro naše ženyŽivot s kovářem 23Pozvánka Podkovářské dny 25Muzea a jejich poklady O kovářství 26Představujeme vám Kovářský rod Kočích 28Pro naše děti Jak okut slona 30

3

Vázeníprátelé,

Editorial

SPOLEČENSTVA KOVÁŘŮA ZÁMEČNÍKŮ A KOVÁŘŮ-PODKOVÁŘŮ ČECH,MORAVY A SLEZSKA

Vydala "Kovárna pro radost" sesouhlasem Společenstva uměleck-ých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezskas přispěním nadšenců a přáteluměleckého zpracování kovů.Adresa redakce Kovárna proradost, Kytín č.p. 114, 252 10p.Mníšek pod Brdy

Grafika © Dana Martinková, 2006Tisk

TROCHU HISTORICKÝCH INFORMACÍ: Cechy kovářské, zámečnické,podkovářské sdružení.� V první polovině 14.století jev Jihlavě zapsán řád spojenéhořemesla kovářů,kotlářů,ostrožníkůa brnířů. Kováři staroměstští siutvořili cech r.1418. Novoměstští sezdružují r.1524. Malostranský cechkovářů a kolářů je znám od r. 1574.Staroměstským pražským cechemse řídili i kováři z jiných města vesnic. � Jako cech vystupují zámečníci odkonce 14.století. Mistr Mates,zámečník pracoval r.1560 na orato-riu sv.Víta. Rok na to dělal mříž kestudni v pardubickém zámku. Umělecký zámečník a dvorskýpuškař Jiří Schmidthammer bylr.1572 uveden v malostranskémkancionálu jako cechmistr. Zhotovilmříž kolem hrobu císařeMaxmiliána v katedrálev Innsbrucku. Jeho dílem je i rene-sanční mříž kolem královskéhomauzolea v chrámu sv. Vítav Praze z r.1589. � Podkovářství původně provozo-vali kováři. Teprve nařízenímz r.1874 byla z kování koní utvoře-na zvláštní koncesovaná živnost -podkovářství. Tato živnost mělav pražském Karlíně svoji školua v různých městech zvláštní pod-kovářské kurzy. � Roku 1904 byla založenaZemská jednota kovářů a pod-kovářů v Čechách. Sdružení kovářůa podkovářů vydávalo svůj,,Věstník'' a zaniklo prakticky ažv padesátých letech 20.století kdybylo živnostenství zrušeno. (JB)

Nikdo se nad tím nepozastaví snadproto, že nebyla přerušena kontinui-ta tohoto počínání. Proč tedy znovunapř. nedávat našim vyučencůmpodle starého cechovního zvyku zavyučenou apod. Prestiži našehořemesla to jistě neuškodí, naopak.Naše řemeslo přes jeho modernizacije považováno, a právem, za tradiční.Není proto sebemenší důvod, aby-chom se právě tradicím, atˇ z pohodl-nosti, studu či jiných důvodů,

z vlastní zkušenosti mohu potvrdit,že příslušnost k profesnímu cechučlověka obohacuje, dalo by se říctkomplexně!

Naše řemeslo patří k nejstarším,na rozdíl od některých jiných, a protomá i svoji bohatou cechovní minulost.Nesty�me se proto některé zvykya rituály, ale i ostatní atributy našichpředků bez povýšeného úsměvuznovu používat.Co je anachronickéhonapříklad na rituálu předávání diplo-mu studentům na univerzitách?

Takto by se dala charakterizovatporevoluční móda znovuzakládánířemeslných cechů v naší republice.Co je tak přitažlivé na sdružování sejednotlivých řemeslníků v korporace,které již nebudou a ani nemohouv dnešní době plnit svoji původnífunkci? Nostalgie, hrdost na přís-lušnost ke svému řemeslu, v mnohapřípadech i dědičná, či jenom pouhálidská potřeba scházet se s kolegy odstejného fochu. Každý jedinec tytopotřeby cítí a vnímá jinak, ale

Dlouho jsem se s kolegy kováři dohadoval o potřebáchmít v našem společenstvu nějaké tradiční zvyky. Dáttomu zajímavější formu, prostě tak trochu divadlo prorozptýlení ale i připomenutí vážnosti a úcty k tradicím.Vždy� to naše řemeslo je velmi staré a vážené. Sicené každý byl hned nadšený, ale všichni to uznávali,že by to bylo hezké. Ale v dnešní době ? Tak jsem přijedné z vášnivých debat s J.Piskáčkem �al do živéhoa požádal ho o jeho pohled. Protože je to člověk kterýje nejenom zručný ale i vzdělaný řemeslník . Jednímz jeho koníčků mimo ty které okovává je zájem o his-torii, tak přijal.

Nikdy nevstoupíšdo stejné řeky

1/2008 Kovárna4

Cechovní tradice a soucasnost

5

Plynové pecevyhýbali a považovali řemeslo jena jen za zdroj obživy.

Jiří Piskáčekpředseda regionálního zastoupeníPrahy a Středočeského kraje

TRADICE VYCHÁZEJÍ Z MINULOSTI Ve třináctém a čtrnáctém století

jsou v Čechách zakládána města,v nichž je koncentrována výrobaa obchod. Záhy je v nich řemeslnickávýroba organizována v ceších. Cechmá omezený počet členů a hájí jejichzájmy. V čele jsou mistři, jimžpodléhají tovaryši a učni. Ve velkýchměstech mají jednotlivá řemesla svůjcech, v menších se sdružují různářemesla ve společný cech jeden.Poměrně často jsou sdruženi vespolečném cechu koláři a kováři,protože pracovali na společném díle.Cechy určují objem a kvalitu výrobya stanovují ceny. Mají však i funkcecharitativní, výchovné, školské, kul-turní, obranné a reprezentační.Vrcholu dosahují cechy v 15. a 16.století. V 17. a hlavně v 18. stoletídochází ke krizi cechovního zřízení,kterou způsobil rozmach manufak-turní výroby. V 19. století potomtovární výroba definitivně ukončilačinnost cechovních korporací. 1. květ-na 1860 cechovní instituce založenéna středověkých formách autoritybyly zrušeny novým živnostenskýmřádem, kdy jedinou podmínkou bylařemeslníkova bezúhonnost a své-právnost.

K dalším informacím na tototéma se ještě vrátíme. Věříme žei s vašimi názory a ohlasy se sejdemev příštím vydání. �

(ZS)

PPllyynnoovvéé ppeeccee ddooddáávváámmee vv rrůůzznnýýcchh vvaarriiaannttáácchh ddllee ppoožžaaddaavvkkůů zzáákkaazznnííkkůů..

TTYYPPYY PPEECCÍÍ:: Standard - kombinace SIBRAL a šamotProfi - celošamotováTTYYPPYY HHOOŘŘÁÁKKŮŮ: PB 100 a PB 100 s regulačním ventilem.Certifikace SZÚ B-39-00410-05Základní varianta malá pec s jedním hořákem PB 100

9500 Kč bez DPH.

RIK-FER CZ s.r.o., Hovorany 825, 696 12 Hovorany,tel. 800900450, www.rikfer.cz, e-mail: rikfer@seznam.cz, tel./fax: 518375085

Pergule - cechovní právo, neboliFERULE byla atributem úřední mo-ci prvního cechmistra, jakýmsi vla-dařským žezlem. Ferule se používalake svolávání schůzí, kdy cechovníposel obcházel mistry se vzkazem.Čerství tovaryš s ní dostával za,,Vyučenou" a na ,,Pamětnou", aby sipamatoval, že má důstojně a řádněchovat jako příslušník svého stavua řemesla. V podobném duchu byla,,Ferule" používána i jako trestajícíhonástroje pro členy cechu vedle pe-něžité pokuty. Cechovní místnosti-umístěné většinou v sídelní hospoděbyly vyzdobeny cechovními obrazy,

nástroji, vzorníky prací a mistrov-skými kusy. Cechovní hospoda ,,Her-berk" byla označena vývěsním štítema každý přivandrovalí tovaryš zdenašel pomoc, když sháněl práci.

Pohřeb - člena cechu byl pro celýcech prestižní událostí a důležitou

Řemeslník ovládá celý výrobníproces od výchozího materialu ažk hotovému výrobku. Nepracujejenom mechanicky, ale tvoří svojedílo. Jeho myšlenky a záměry, zruč-nost, hluboké znalosti a kvalitaprovedené práce se odráží v koneč-ném vzhledu výrobku. Tato ryzítvůrčí práce se neodráží jenom vevýrobku samém, ale i v symboliceřemesla. Ve středověku měly cechovníkorporace brannou povinnost a z tohopramenící nutnost rozlišovací. Znakya symboly potom opatřovaly svékorouhve a pečeti, ale také truhlicezvané matky, které sloužily k uklá-dání cechovních peněz, artikulí,listin, typářů, úředních knih, peče-tidel a podobně. Vývěsní štíty s ce-chovními symboly visely na domě,nebo dílně či v sídelní hospodě.

Pohřební štít z roku 1630

Štít vypracovaný technikou apliky na hedvábí.Oválný štít vroubený černým třepením.V tmavomodrém poli kartuše vyšívaná zlatým dra-counem, v ní červený oválný štít se znakem řemesla;podkova s podkovákem a s děleným letopočtem 1630.Po obvodu zelený věnec a nápis se jmény cechovníchfunkcionářů

Známka na nocleh z roku 1751

Známka vyrobená ze stříbrné mince - třicetníku. Nalíci Madona s Ježíškem, po stranách písmena K - B,kolem nápis " PATRONA REGNI HUNGAR 1751".Do rubu vsazena čtvercová destička, na ní znakřemesla (podkova, pod ní zkřížené kleště a kladivo)

Jak je krásně řečeno v kataloguk výborné vý-stavě o cešíchkonané před časem v muzeuv Roztokách u Prahy. Řemeslo jenejen soubo-rem úkonů a činností,ale také vědomí.

1/2008 Kovárna6

C

Cechovní symbolika

echovní tradice a soucasnost

ceremonii. Účast na pohřbu byla po-vinná. Obliba konzumace alkoholupři slavnostních shromážděních ce-chu dokazují různá nařízení měst-ských rad zakazujících nadměrnépití. První doložená tovaryšská stáv-ka z r.1399 vznikla proto, že staršízámečnického cechu na NovémMěstě pražském zakázali slavnostnípřípitek a pohoštění při přijímánínového tovaryše.

Cechovní řády - /Statua, Artikuly/- byly listiny vydávané bu� panov-ní-kem nebo cechem, či vrchností.Upravovaly veškerý vnitrocechovníživot, jednání, práva a povinnosti.Různorodosti těchto listin byla učině-na přítrž vydáním generálních ce-chovních artikulů v r.1739, kterézavedly jednotnou normu pro všechnyorganizace.

Knihy a cechovní registra - pro-tokoly zápisů ze schůzí a osobní dok-lady členů cechu jsou především mis-trovské a výuční listy, vandrovníknížky, které sloužily jako osobníprůkazy a jsou dokladem pobytutovaryšů z cest na zkušenou. Cechov-ní pečetidla /Typáže/ - jsou většinoumosazná se symbolem cechua .....................Od 19 století jsounahrazována razítky. Současná mo-derní technika postrádá typickéatributy, které užívala stará řemesla,stírá originalitu technického řešenía tím i stavovskou čest řemeslníků -hrdost řemesel.

LITERATURA:Dějiny řemesel a obchodu v Če-chách / Z. Winter r.v.1906/Katalog výstavy - CECHY - muz-eumRoztoky r.v. 19...??? Depositář muzea Hlavního městaPrahy �

(JP)

Víte o tom že "FERULI" už máme? Co vás ještě zaujalo? Nebo o čemvíte Vy ? Znáte některé zvyky?Dejte vědět bu� do redakce nebopřímo na adresu Kovářskéhospolečenstva

Kovářská výheňs elektronickou regulacíTTYYPPYY VVÝÝHHNNÍÍ

Malý stůl s ohňovou mísou s jedním otvorem.Velký stůl - ohňová mísa s jedním, dvěmi a třemi otvory.Dva druhy ochranných klínů - malý nebo velký.

V nabídce varianta výhně s korundovým teplonosičem.

NNEEJJPPRROODDÁÁVVAANNĚĚJJŠŠÍÍ VVAARRIIAANNTTAA:: Malý stůl, ohňovámísa s jedním otvorem, velký a malý klín

99 889900,,-- KKčč bbeezz DDPPHH..RIK-FER CZ s.r.o., Hovorany 825, 696 12 Hovoranytel. 800900450, tel./fax 518 375 085, e-mail: rikfer@seznam.czwww.rikfer.cz

7

Škola měla pestrou a někdy i pohnutou historii.K tomu se ale v budoucnu určitě dostaneme někdyv příštích vydáních. Protože to je velmi zajímavá kapitolarozvoje školství. Hlavně výuky v oborech kovářskéhoa podkovářského řemesla,ale také oboru uměleckýzámečník který je jedním z našich nejbližších příbuzných.

V průběhu tří let žáci v kovářském oboru procházívýukovým programem vedeným řadou kvalitních peda-gogů. Nechci je tu vyjmenovávat . Zaměřím se jen naodborný výcvik.

PRVNÍ KOVÁŘSTVÍ:

V odborném výcviku se žáci nejprve setkají s učitelemAlešem Nývltem. Jde o bývalého žáka SŠŘ v Jaroměři,který se vyučil dvěma řemeslům: Kovářem a podkovářema uměleckým kovářem a zámečníkem. Získal rovněž dalšívzdělání potřebném pro funkci výchovného pracovníka.Dokáže motivovat žáky. Předat jim potřebnou dovednostv prvém a druhém ročníku.

Ve třetím ročníku žáky přebírá p.Otakar Vančura/umělecký kovář a podkovář/, který je dovede ažk závěrečné zkoušce. Než se tak stane, musí každý žákpod jeho vedením zhotovit "ročníkovou práci" a tím uza-vřít třetí ročník.

Ročníkové práce vybírá a připravuje Zdeněk Vítek zás-tupce ředitele pro odborný výcvik. Po konzultaci s aka-demickým malířem Jiřím Škopkem a Otou Vančurou jsoupřiděleni žákům. Ti je v druhém pololetí zhotoví.

V druhém oboru kovář podkovář opět se vycházíz tradice a zkušeností.Vždy to je minimálně skupina žáků

StanislavSluka

MartinParizek

MartinSraitr

V letošním roce si Střední Škola Řemeslnáv Jaroměři připomíná 122.výročízaložení c.k. Všeobecné odborné školyv Jaroměři a 102 roky od postavení novébudovy pro tuto školu, která slouží porůzných úpravách a přístavbách dodnes.Co se vztahuje na řemeslo podkovářskétak se žádná škola v Čechách nemůžepochlubit nepřerušenou výukou od roku1953 až po dnes.

Střední Škola Řemeslná v S koly a uciliste

1/2008 Kovárna8

která se připravuje pro tento obor. Schéma je obdobnéjako u kovářství jen je zde ještě větší důraz kladen naodbornou praxi. Daří se to v hřebčíně u ing. Cermanav Jeníkově. Zde se pod vedením odborných učitelůLadislavem Dvořákem, Dušanem Faltou a JiřímCerhákem prakticky zdokonalují. Ve třetím ročníku pod-kovařinu vyučuje p. Karel Kysilka, učitel odborné výchovy,který je dovede až ke zkoušce.

VáclavPrudil(vlevo)

VladimírKosek

ZdeněkHanel

O. Vanzura a J. Skopek(vlevo dole)

9

Jaroměři

A tak by jsme mohli vypočítávat další a další úspěchy.V poslední době se pořádá čím dál tím víc soutěží a stu-denti SŠŘ v Jaroměři jsou vždy oceněni mezi nejlepšími.Prohlídněte si ukázky ze zhotovování závěrných prací a jevám jasné proč tomu tak je.Určitě každý z nás je potěšen,že naše řemeslo má tak schopné následovníky. �

Z podkladů p. Zdeňka Vítka upravil Z.S.

1/2008 Kovárna10

SŠŘ v Jaroměři se právem chlubí svými úspěchyi úspěšnými absolventy. Někteří dokonce pokračujís předáváním zkušeností. Protože úspěchů, a úspěšných je opravdu hodně,vybrali jsme jen ty nejvýznamnější, tím se zároveňomlouváme těm ostatním, hlavně těm starším, které senám nepodařilo zdokumentovat. � 1995 - Jiří Kubias celostátní soutěž "Junior podko-va" v Horních Heřmanicích, druhé místo� 1996 - Leoš Mervart a Rostislav Táborský"Junior podkova" v Lošticích první a druhé místo� 1997 - Martin Marek "Junior podkova" v Jaroměři"první místo� 1998 - Josef Duczinský a Jan Pacholík "Juniorpodkova"v Třebíči první a druhé místo. Zde také poprvésoutěžili umělečtí kováři a dvojice Lukáš Janeček,Radek Hantl získala druhé místo� 2001 - Aleš Nývlt a Jiří Teska v Těšanech třetímísto� 2002 - v Dobříce Aleš Nývlt první, Jiří Javůrekzvláštní cenu. V Těšínech J. Javůrek první a A. Nývlttřetí místo� 2003 - Hammernický den v Dobříce J. Javůrekprvní a na Krakovci druhé místo. V Těšanech J. Javů-rek a Jiří Jiskra první místo� 2004 - v Brtnici jediní z kovářů A. Nývlt a J. Javů-rek vykovali cvoček. Krakovec A. Nývlt první místo. V Těšanech Jiří Spurný a Bedřich Stolín druhémísto� 2005 - Dobřív Michal Horníček první Z. Háněla K. Haluška třetí místo. Na Helfštýně získal K. Haluška druhé místo a Z. Háněl ocenění.V Těšanech B. Stolín třetí místo. V České SkaliciLadislav Mochan byl oceněn druhým místem zakovářský výrobek.

RadekPerina

ŠtěpánKacvinský

(vpravo)

MiroslavTrochimovic

TomášKverek

(úplně dole)

Petr Lankas (nahoře)

Vojtěch Jirásko

Žádného kováře mezi příbuznými nemám ani nikdoz předků kovářem nebyl. Vystudoval jsem chemii, několiklet jsem ve škole chemii i učil. Te� se věnuji obchodu. Aniprofesně tedy nemám s kovařinou vůbec nic společného.Prostě byl to klukovský sen, který mi vydrželaž do současnosti. Takže jsem se stal sám sobě učed-níkem. To co se kluci učí v patnácti na učilišti, jsemse já učil sám ve čtyřiceti.

A jak ti to učení šlo?Bez učitele - těžko. Prokousával jsem se kovářskými

základy sám. Když chceš kovařinu dělat jen pro radost,jako koníčka, moc možností nemáš, kovářských kursůtolik není. Nebo o nějakých víš ?

Otevřel jsem "Kovárnu pro radost", kde si každýmůže vyzkoušet, jaké to je dát železu tvar a já murád ukážu alespoň to málo co umím já.

Já vím, říkal jsi mi to. Pro mě trochu pozdě, začátkyuž mám za sebou. Znám ale spoustu nadšenců, kterékovařina baví a zatím hledají jak a kde si to vyzkoušet.Stačí když vidíš ten zájem o Hefaiston. K pódiu před výh-němi se pomalu nedá protlačit. Ti kdo tam přijdouse nezajímají jen o to co se tam dělá, ale i jak se to dělá.Podobně jako já se snaží okoukat postup, prohlížejísi detaily vystavených exponátů.

Ví se o tobě, že jsi autorem internetové stránkyAmatérský kovář. Jak tě to napadlo, dát sedo psaní?

Romane, kdy ses začal o kovařinu zajímat? Jaktě to vůbec napadlo?

Kovařina byl takový dávný sen, jenže od snuke skutečnosti uteklo hodně let. První kovadlinu jsemkoupil možná před deseti lety, ale opravdu jsem začal asipřed pěti.

Jak ses dostal ke kovařině, máš nějakého kovářev příbuzenstvu?

Roman Král

Jednou na hradě Helfštýně jsme se s RomanemKrálem setkali. Slovo dalo slovo a my jsme zjis-tili, že máme jeden velký společný zájem" kovařinu " .Bylo to zvláštní jak rychle jsmesi dokázali porozumět o co nám jde. Čas bylneúprosný. Domluvili jsme se tedy,že se v Prazebrzy sejdeme. Roman byl již o krok vpředu pra-coval na webových stránkách jako "Amatérskýkovář" a tak jsem se ho rozhodl představit i toutoformou - rozhovorem trochu hlouběji.

Kovarina jako konícek

TTEEXXTT

:: ZZDDEE

NNĚĚKK

SSLLAA

VVAATTAA

AA RR

OOMM

AANN

KKRRÁÁ

LL,, FFOO

TTOO AA

RRCCHHII

VV AA

UUTTOO

RRŮŮ

Amatérstí nadsenci

1/2008 Kovárna12

z nich jsou výborní kováři, kteří se snaží používat tradičnípostupy, včetně svařování v ohni, nebo výroby damascén-ské oceli. Mou snahou je dát tyto nadšence dohromady.

Jaký je vztah kovářských nadšenců k profe-sionálním kovářům?

Myslím si, že klidně můžeme existovat vedle sebe,můžeme si i vzájemně pomoci. A to nejen tak,že my okoukáme něco od profesionálů, ale i naopak. Tím,že se kovařinou jen bavíme, můžeme zkoušet i pracné pos-tupy, prostě proto, že nás to baví. Asi se kovařinou neb-udeme nikdy živit a prodávat svoje výrobky. Pro profe-sionály tedy nejsme konkurence.

A jaké máš plány do budoucna?Ze všeho nejdříve bych rád dostavěl kovárnu, abych

mohl konečně zase vzít kladivo do ruky.

Chtěl bych se pustit do nějakého kouskunábytku, třeba kované židle. Rád bych dal dohro-mady přívržence kovářského řemesla založil tradi-ci amatérských kovářských setkání. Povedlo semi uspořádat první setkání a tak doufám, že sepodaří i další.

O tom nepochybuji.Držím palce a doufám,že tě zlákáma přidáš se k týmu nadšenců tohoto časopisu. �

Pokračování příště

Už jsem říkal, že jsem se prokousával kovařinouod začátku sám a přišlo mi líto nepodělit se o pracnězískané zkušenosti s těmi, kdo začínají stejně jako já.Hlavním impulsem byla kamarádova věta " Když něcona internetu nemůžeš najít, musíš si to napsat sám".Trochu k tomu přispělo i to moje učitelování v minulosti.Začal jsem popisovat svoje kovářské začátky, stavbukovárny a základní postupy.

Říkal jsi, že znáš spoustu podobných kovářskýchnadšenců.

Podobných nadšenců je opravdu hodně. Zajímavé je,že jsou to lidé všech možných profesí. Od studentů všechmožných škol, přes kuchaře, zámečníky, hasičeaž k právníkům a doktorům.

Já jsem také vyučený kuchař.No vidíš a te� děláš kováře. Spousta z těch kluků

se ke kovařině dostala od historického šermu. Chtělisi vykovat vlastní meč, nebo nůž. Většinu, tak jako mě alezlákala krása řemesla. Tak jako někdo sbírá známky,nebo staví vláčky, my máme kovařinu. Většinou to neníkoníček ale spíš pořádný kůň.

Jak moc se te� kovařině věnuješ?Te� zrovna moc ne. Rozhodl jsem se kovárnu přestěho-

vat a přestavět. Te� tedy není kde. Chybí mi komín a takčekám na jaro, abych ho dostavěl. Pak doufám, že zas roz-topím výheň a vezmu kladivo do ruky. Zatím jsem dělaljen malé věci. Tím zmenšováním jsem se dopracovalaž ke kovaným šperkům z nerezu. Hodně se věnujipřipravovanému setkání amatérských kovářů. Prvníproběhlo loni v září, letos tedy bude druhý ročník.

Kolik se vás sešlo?Loni asi deset, letos doufám že nás bude víc. Vím tak

o čtyřiceti, padesáti nadšencích. Někteří z nich jsouv kovárně skoro denně, jiní jsou začátečníci. Spousta

Společná práce na setkáníamatérských kovářů

tradiční kovářsky vyrobené nářadía nástroje. Na každé farmě sicezůstala výheň a kovadlina, ale far-mář si na ní jen občas opravil nějakéto zemědělské nářadí. Kováři v Ame-rice během několika desítek let prak-ticky vymizeli. Chyběla cechovnítradice obdobná cechům v Evropě,

pro velkou vzdálenost o sobě kovářinevěděli, nedokázali konkurovat prů-myslové výrobě.

Před pětatřiceti lety, v roce 1973,založila skupina několika desítekkovářů the Artist-Blacksmith's Asso-ciation of North America (ABANA)v překladu Společnost uměleckýchkovářů Severní Ameriky. Jejich cílembylo zachránit a povznést uměleckékovářství, zachovat staré tradice,znalosti a umění. Předat své znalostidalším kovářům. Společnost zakláda-lo dvacet kovářů, nyní jich sdružujeněkolik tisíc.

Prvotním impulsem bylo setkáníněkolika kovářů v Georgii, kteří se naněm s ostatními podělili o svojezkušenosti a taje řemesla. Tento způ-sob šíření nápadů a různých novinekje v Americe velice rozšířený. Menšíi větší skupiny kovářů se scházejíi několikrát ročně, aby někdo z nichpředvedl ostatním nový postup, nebotechniku zpracování.

Američtí kováři jsou vůbec velicesdílní, jak k sobě navzájem, taki k ostatnímu světu. Ochotně sepodělí o své zkušenosti. Na internetulze najít řadu kovářských stránek,s popisy a fotografiemi výrobků, pos-tupů, výroby nářadí nebo technolog-ických postupů zpracování mater-iálu. Pokud alespoň trochu ovládáteangličtinu, stojí za to zkusit hledat

Rychlý rozvoj průmyslu lákal doUSA stále více dělníků a řemeslníků,kteří v období hospodářských krizív Evropě hledali obživu za mořem.Tento rychlý rozvoj se však stalkovářům v Americe téměř osudným.Během několika let vytlačily levnéa dostupné průmyslové výrobky

Tajemstvíjaponskeho

meče

Kovářské řemeslo má dlouhou tradici nejen v Evropě,tak jak jeho historii vnímáme my, ale i v ostatníchčástech světa. Americké kovářství v sobě spojuje tradice,zkušenosti a vlivy z prakticky všech koutů světa. VeSpojených státech v 19. a na začátku 20. století najdemezřetelný vliv kovářů z Rakouska, Německa, Anglie, Itálie,Polska i Čech. Do "Nového světa" někdy utíkali, jindy odcházeli za pracířemeslnící všech oborů. V dobách osídlování západua válek byli kováři váženými řemeslníky.

1/2008 Kovárna14

Z e zahranicí

Kováři v Americe

vykovat: od šperků po obří plastiky.Pokud srovnám výstavu na Helfštýněs výstavou na konferenci ABANAmyslím, že se čeští a evropští kovářivůbec nemusí tohoto srovnání bát.

�

Roman Král

hesla: blacksmith, forge, anvil (kovář,výheň, kovadlina).

Většina amerických kovářů alenemá kovařinu jako hlavní zaměst-nání, věnují se jí převážně jen jakosvé zálibě. Někteří z nich pečlivědodržují tradiční řemeslné postupya snaží se zachovat krásu řemeslav té nejčistší podobě. Většinou alekombinují tradiční řemeslo s mod-erní technikou.

Podobných organizací jako jeABANA je v Americe několik.ABANA, jako nezisková organizacese stará o vzdělávání svých členů, a�už formou časopisů, knih a instruk-tážních filmů, tak i pořádáním právězmíněných setkání s ukázkami ko-vářských technik a postupů. Nejvý-znamnější pořádanou akcí je konfer-ence ABANA.

Zatím poslední konference, zekteré jsou následující fotografie, sekonala v Seattle 2006. V mnohémpřipomíná Hefaiston na hradě Helf-štýn, jenom je mnohem rozsáhlejší -prostě je americká. Podstatná částprogramu byla tvořena přednáškamia ukázkami práce (demonstracemi).Nechyběl nezbytný bazar a prodejvšeho co s kovařinou souvisí - nářadí,kovadlin, bucharů, knih i materiálu.

Výstava kovářských uměleckýchděl podobně jako na Hefaistonuzahrnovala skoro vše co je možno

Malý česko - anglický slovníček I.

kovář blacksmithkovadlina anvilvýheň ( nebo i kovat) forge (to forge)kladivo hammerkleště (pomnožné č.) (a pair of) tongsoheň fireuhlí coalsvěrák (s nohou) (leg) visechisel sekáčpunch průbojník

Plastika

Skunce

ABAMA

Vlevo dole Miska

www.balconesforge.org

www.anvilfire.com

www.abana.org

www.blacksmithsjournal.com

Bylo o něm napsáno několik článků. Přesto mě to nedá, abych vám ho nepředstaviltak, jak ho vidím a vnímám já. Jmenuje seJaromír Hošek je mu plus mínus 57 let. Vyučil seuměleckým kovářem, pak absolvoval středníškolu, lidově strojní průmyslovku a navrchabsolvoval Filozofickou fakultu a může používat titul PhDr.

Lešetinský kovář neboKOVÁŘ Z PEKLA

P redstavujeme vám

rodinný dům. Velmi originální, alevkusný. Někteří novodobí stavitelé byse mohli poučit, co je to originálníbydlení.

Má však i zahraniční zkušenosti.Koncem 80 let pravidelně prodávalsvé práce v Bavorsku. V roce 1994 sezúčastnil ve Vídni konkurzu proumělecké kováře na interierové prácev Port Elizabeth v Jihoafrické repub-lice. Vyhrál a odletěl do Jižní Afriky.Jak sám řekl: musel jsem si tam všepro svoji práci zařídit,ale kvalitníhomaterialu a prostředků bylo dost,včetně kvalitního uhlí. Zde musímJaromíra citovat: Takový antracitjsem ještě neviděl. Leskl se a vůbecnešpinil. Te� je to hrůza divíme ženěco tak podřadného se vůbec můžednes kovářům prodávat. /a ještě za tochtít peníze dodávám já/. Byl tamdva měsíce než udělal co měl. Lampy,svícny, zábradlí aj.

níkem ing. J. Hodkem literárně zná-mou a slavnou Lešetínskou kovárnu,která se dříve předávala z otce nasyna v rodě Holubů. /nejslavnějšíMatěj Holub o kterém někdy v polo-vině předminulého století napsalSvatopluk Čech báseň Lešetinskýkovář a která se stala živou legendoua symbolem kovářské cti/. Kovali zdemříže, ploty, brány a další umělecképředměty z kovu.

Pak, po smrti svého společníka sepřestěhoval do "Pekla", kousek zaobcí Velké Všelisy.

Sebou přestěhoval ze Slavětínau Loun i kovárnu. Zdejí vystavěl dů-stojný a prostorný přístřešek hodnýjejímu významu. Přenesl sem všech-ny staré nástroje a že jich bylo víc neždost /spočítat to snad ani nejde,každý víme co se dá za pár letnashromáždit/. Chybět samozřejměnemohl ani 300 let starý špalek podkovadlinu a skoro stoletý buchar,který mu velmi ulehčuje náročnoupráci do dnes. Současnosti si tubuduje z původní "Jeskyně" /prostoryvytesané v pískovci pozůstatek popředchozích obyvatelích /jak říká

o ho znám, tak ho používá spo-radicky. Je na něj hrdý. Tvrdíale, že o něm promlouvá

odvedená práce né titul .V současnos-ti spolupracuje se Školou uměleckýchřemesel na Praze 9 v Podkovářskéulici. Poskytuje odbornou praxi dvě-ma žákům.Příležitostně přednášío povrchových úpravách kovů. Pra-cuje kladivem které většinou nenílehčí než tři kila. Samozřejmě že najemné práce má menší, ale běžněkove opravdu jen těžkými kladivy. Tosvoje oblíbené vozí sebou i po světě užod vyučení. Nejvíc o něm vypovídáoblíbená průpovídka/brát s humo-rem a nadsázkou/:

Snídám slivovici, ale hulvátnejsem, dělám od třičtvrtě na pět dodesíti a pak jdu na pivo. Nikdy nepi-ju kořalku celý život jsem zdravej,uchraňuju se a jsem sečtělej, vímjakou mám mít stravu abych obstál.Jsem na vrcholu duševních sil.Fyzicky jsem za zenitem, ale ještěpořád těch osmnáct až dvaadvacetran kladivem dám. Konec citátu.

Kdysi někdy před rokem 1991kdy ještě provozoval se svým společ-

Zakládací„listina“kovárny mádatum téměř300 let staré

17

C

a z toho setkání vzniklo přátelstvía mnoho společných prací včetněspolečných výstav. Podle jejíchnávrhů Jaromír vyhotovil několikžidlí, křesel i stolků. Samozřejměsklo nechybělo.

Jedna z důležitých kapitol jehovztahu k řemeslu je stálá úctak tradici. Tradičnímu zpracováníkovu osvědčenými postupy, ale takék věcem již dosloužívajícím nebo jiždoslouživších. On byl u zrodu kouzel-ného vesnického muzea motyček. Onbyl také u akce stavíme rozhlednu,ale také u rekonstrukce hraduHouska, hlavně jeho zařizování inte-rierů /panty,kliky garnyže,svícnyapod/.V současnosti pracuje na

Pak přišla nabídka od Botswan-ského prince na vykování "Antilopy"do průčelí jeho rezidence v životnívelikosti.Za to se mu dobře odměnila ještě mu umožnil dvouměsíčnípobyt v přírodě a to nikoli v rezer-vaci. Jak sám říká splnil se muklukovský sen, pobyt ve volné příroděa ještě s královským komfortem.

-Po návratu do Čech se věnujevýrobě nábytku, osvětlení, plastikale i drobným kovářským pracím.Inspiraci hledá nejraději v příroděa jak sám říká je nevyčerpatelnáa stále provokující. Používá svécharakteristické prvky při zakon-čování materialu a� na zmíněnémnábytku tak i plotů a mříží. Velmirád kombinuje materialy jako ká-men,dřevo ale nejraději má sklo. Jezvláštně dráždivé. Spojuje čistotu,křehkost,eleganci a dává hotovýmvýrobkůmpo okování až úctu k ma-teriálům ze kterých výrobek vzešel.Sklo a železo na první pohled nád-hera ale pro znalce řemesla úžasa úctu s jakou musí dílo vzniknout.

Někdy kolem roku 2000 se potkals výtvarnicí Lenkou Kocierzovou

Opravdukrásné

a originálnídoplňky

bytu

1/2008 Kovárna18

vybavování a obnově Lobkovickéhopaláce na Pražském hradě. Jehopráce můžete mimo jiné najít v Prazev Karlově ulici 23.

Jaromír Hošek má na kovářevelmi zajímavého koníčka, ento-mologii - sbírá brouky a pokud vímhodně kovářů má zajímavé koníčky.

To si ale necháme do jiné rubrikyta se teprve připravuje. Tak nepřed-bíhejme. �

/ZS +HŠ/

Tohle jepráce proopravdovéhochlapa

19

www.

Starostaobce Kadlínpan Zdeněk

Šesták, iniciátora tahoun

RozhlednaHradiš�

(se zvlášt-ním jménem,

stejně jakoobec Kadlín)

stojí nanávrší

v nadmořskévýšce 314 m.

Po 89 schodech vás

okouzlíúžasnýpohled

do českékrajiny

rovné jakostůl, odtudje vidět Říp

a Bezděz,v dáli pohoří

Krkonošea na západ,

ale jendopoledne

Ještěd

1/2008 Kovárna20

V

echceme vás připravito překvapení co tu vše uvi-

díte při vlastní návštěvě. Nechámevás nahlédnout pomocí obrázků jenna část vystavených exponátů.

Také nás zaujal nápad s postave-ním rozhledny na místním návršív rovinatém kraji odkud je velmi zají-mavý výhled do okolí. My jsme přinaší návštěvě měli na počasí smůlu.Nic jsme neviděli. Pan starosta námale ukázal zdokumentovaný pohledz rozhledny na panoramatickémsnímku, Zajímavé. To prý abychom seměli důvod vrátit až bude na jařelepší podnebí.

Za důvod k návštěvě Kadlína stojítaké takzvané "7 kadlínských za-stavení" které začíná právě u muzeaa pokračuje v blízkém okolí.

Také jsme se tam potkali s ře-ditelem Zemědělské společnosti"STRANKA" panem Petrem Živcem.

Dlouho Na upozorněníkolegy jsme se vypravilido obce Kadlín. Tady senás ujal hlavní "tahoun" a jeden z iniciatorů zají-mavé činnosti pan ZdeněkŠesták starosta obce.Zasvětil nás do historieobce a seznámil s počátkya problémy vzniku muzeamotyček a zemědělskéčinnosti. Ale hlavně doexpozice "Vesnickéhokováře", která nássamozřejmě zajímalanejvíce.

NN

ýlety, výstavy, akce

Jak nám řekl, podle něj jsoukováři stále potřeba. Ještě majív zemědělství své uplatnění. Vlastněchybí. Většina se prý raději ohlíží poumělecké kovařině ale obyčejnou.. .?

Mimo jiné kdo hledá práci kovářenebo chce pracovat v zemědělství,najde zde uplatnění také. Byli jsmepřekvapeni co vše nabízejí aby zís-kali pracovníky.

Na závěr naší návštěvy v Kadlínějsme slíbili nejen že se vrátíme, aleže vás vyzveme. Kdo má domamotyčku, a� si jí vezme jako vstu-penku. Heslo zní "Motyček nenínikdy dost " čím starší tím lepší. �

/ZS a HŠ/

Na kolech,pěšky,v kolečkui na trakařidopravovalidárci svékameny.Mladí i star-ší, všichnikdo darovali,byli pečlivězaevidovánia dostali svéčíslo, aby sevědělo třebaza sto let, kdopodpořildobrý nápad

Základníinformaceo stavbě rozhledny

V základechrozhlednyjsoutaké kamenyod dráteníka(vlevonahoře)

Kovář panHošek a jehokámen: Tady mámsvůj kámen,má čestnéčíslo 100

21

www.

Výlet doKADLÍNA

Muzeum -expozice

vesnickéhokováře

Doletradiční

zemědělsképlodiny

nemohly chybět aniv kovářské

domácnosti

Vesnickýkovář mělsmysl pro

detail, a krásu

obyčejnýchvěcí

TTEEXXTT

:: FF

OOTTOO

::

1/2008 Kovárna22

P ro nase zeny

23

www:

ManzelkaŽIVOT S KOVÁŘEM

Zalezláv koutkuzahradys pletením,to je mojehobby

Náš pesrozhodněpatří dorodiny

Z HISTORIE:Héfaistos - řecký bůh kovářství byl synem nejvyššího

Boha Dia a jeho manželky Héry. Héfaistos byl kulhavýa pomalého myšlení. Matka ho svrhla z výšin Olympu dooceánu. Zachránily ho nymfy. Ve své podzemní kovárněpak vyráběl krásné věci: vyrobil žezlo pro otce Boha Dia,zbroj pro Achilla, šípy pro Érota a vůz pro slunečníhoBoha Hélia.

Ve středověku působili kováři a jejich manželky stejnějako babky bylinkářky. Když kovářovy kleště vytáhlybolavý zub, ihned přispěchala kovářka s hojivým obkla-dem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké.Většina z nich se stala obětí "honu na čarodějnice".

A SOUČASNOST?Jedna skvělá žena řekla: "Kovář je druhý po Bohu".

Paní Doubravka, partnerka mistra kováře pana FrantiškaVachovce měla ke svému muži vždy velkou úctu, vážila siho a v posledních chvílích jeho života o něj s láskou pečo-vala. Dnes na něj všichni již jen vzpomínáme a doufáme,že má již své místo v nebi, jak si jistě za svůj skvělý nejenkovářský život zasloužil.

Stát se a být manželkou kováře je velmi těžká úloha.Bu� se žena stane součástí jeho práce se vším všudy, oddáse jeho řemeslu a ve všem ho podporuje, nebo bere jehopráci jako každou jinou a žije spolu s ním normální život

o domácnost, jako každá jiná manželka, ale takéo zaměstnance a jejich "blahobyt". Řešíme společně prob-lémy s neustálým nepořádkem, který se z kovárnypřirozeně přenáší do domu. Řešíme také osobní problémy,tak jako mnoho jiných …

Jako manželka kováře jsem pyšná. Obdivuji jehoschopnosti, jeho práce, výtvory - mnohdy opravdu "bož-ské". Mám radost, když se mu něco podaří, mám starost,když něco nevychází, tak jak má. V poslední době sesnažím mu pomáhat i při organizaci společnýchkovářských akcí. V září loňského roku se uskutečnilov domácí atmosféře Přátelské setkání kovářů ve Vodné.V letošním roce se chystá Kovářské sympozium v Bečověnad Teplou v rámci projektu Umění a řemesla.

A CO KOVÁŘOVA KOBYLA?Jako manželka kováře obdivuji vesměs práce kolegů

kovářů při náhodných návštěvách u nich doma nebo naněkterých společných kovářských akcích. U nás domamáme většinu krásných uměleckých výtvorů soustře-děných v ateliéru nad kovárnou. Kovanými doplňky je vyz-dobena kuchyně, pár výtvorů je na zahradě… Již dlouhose těším na kovaný plot, zábradlí …

A CO NA TO MANŽEL KOVÁŘ?Kdybych měl víc času … �

Jitka Rudolfová

Milé kolegyně manželky kovářů, přidejte se vlast-ním příběhem, těším se na vaše milé zkuše-nosti.

se všemi starostmi a radostmi, co umí život přinášet. Coje lepší?

A JÁ? Jsem manželkou kováře Ivo Rudolfa. Jsme spolu již

téměř dvacet pět let. Náš společný "kovářský" život sev průběhu našeho života měnil. Nejprve jsme bydleliv panelovém domě, v malém bytě, manžel pracoval jakokovář u zemědělského družstva a už tenkrát snil o svévlastní kovárně. Naplnit tuto myšlenku nám pomohla"sametová revoluce". Přestěhovali jsme se do Vodné a sense začal rozplývat a měnit ve skutečnost. Kovárna začalafungovat a s ní začal i opravdový kovářský život. Já jsemsvého manžela vždy podporovala, i když ne bezmezně.Vždy jsem měla svoji práci, své cíle a sny. Vystudovalajsem vysokou školu, stala se učitelkou. K tomu všemudodnes vedu manželovi účetnictví a starám se nejen

Moji chlapipři práci,

a tuhlekovářskou

partu musímkrmit

S manželem

1/2008 Kovárna24

SSŠŠŘŘ JJaarroomměěřř,, SSttuuddnniiččkkoovvaa 226600,, 555511 0011 JJaarroomměěřř,, tteell..:: 449911881122442255,, tteell.. aa ffaaxx:: 449911881133332299,, ee--mmaaiill:: sseekkrreettaarriiaatt@@ssoouu--jjaarroommeerr..cczz

"Bos už chodit nechci, proto musím ke kováři. Jak nejlépe podkovat, o tom budeme povídat u nás v Jaroměři."

Vážení přátelé!

V tomto roce si Střední škola řemeslná v Jaroměři připomene 122. výročí počátku vzniku řemeslné školy a 102. výročí postaveníbudovy pro tuto řemeslnou školu. Jedním z nosných oborů vzdělání jsou na této škole kovář- podkovář a umělecký kovářa zámečník. Střední škola řemeslná v Jaroměři opět připravila tradiční

KKTTEERRÉÉ SSEE BBUUDDOOUU KKOONNAATT VVEE DDNNEECCHH 2288.. AA 2299.. BBŘŘEEZZNNAA 22000088VV HHLLAAVVNNÍÍ BBUUDDOOVVĚĚ ŠŠKKOOLLYY AA PPŘŘIILLEEHHLLÝÝCCHH DDÍÍLLNNÁÁCCHH..

Jde o mezinárodní setkání podkovářů a příznivců tohoto řemesla přede-vším z České republiky ale i z Anglie, Belgie, Holandska, Německa, Polska a Slovenska.

Setkání se uskuteční pod záštitou: poslancem ing. Karlem Kratochvílem,Královéhra-deckého kraje; Ústavu zemědělských a potravinářských informací Praha;Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravya Slezska; Česko-německého sdružení podkovářů; Města Jaroměře a Asociace vzdělá-vacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru.

NNaa ttoottoo sseettkkáánníí jjee ppřřiipprraavveenn sseemmiinnáářř nnaa ttéémmaa::NNoovvéé ppooddkkoovvyy CCYYTTEEKK

� předvede a přednosti vysvětlí podkovář a tvůrce podkov Diemling z Anglie� nové styly v podkovářství, kování sportovních koní pro vrcholový sport vysvětlía předvede podkovář Edgar Schnagar z Hamburku� novinky v podkovářství ze seminářů v Ženevě přednese MVDr. Zdeněk Žert� překlad bude provádět MVDr. Zdeněk Žert, odborný asistent a zástupce přednostybrněnské kliniky pro choroby koní

Souběžně s tímto programem bude probíhat prezentace firem nabízejících různépotřeby, pomůcky, materiály a nářadí pro podkováře. Každý podkovář si bude mocivše nejen prohlédnout, ale i zakoupit a tím doplnit své vybavení.

PPrroo zzppeessttřřeenníí sseettkkáánníí jjee vvyyhhllááššeennoo nněěkkoolliikk ssoouuttěěžžíí ::� � Soutěž žáků SŠř v Jaroměři ve volném kování. Časový limit je dvě hodiny. � � Soutěž v hodu podkovou, které se mohou zúčastnit všichni účastníci. Jedná seo klání v hodu na cíl o cenu "PODKOVÁŘSKÝ DŽBÁN".� � Poslední soutěží pro podkováře je zhotovení podkovy. Na tuto práci je nutné sidovézt vlastní nářadí.

NNeezzaappoommnněěllii jjssmmee aannii nnaa ppřřáátteellsskkéé ppoosseezzeenníí..

ZZaahháájjeenníí ppooddkkoovváářřsskkýýcchh ddnnůů jjee 2288.. bbřřeezznnaa 22000088 vv 99::0000 hhooddiinn..

S kovářským pozdravem "RÁZ NA RÁZ"

V Jaroměři 12.2. 2008Organizátor: ZZddeenněěkk VVíítteekk, vedoucí učitel praktického vyučováníInngg.. BBoořřiivvoojj KKrreemmll, ředitel školy

PŘIHLÁŠKU NAJDETE NA STRANĚ 27

PPrrooggrraamm

PPÁÁTTEEKK 2288.. BBŘŘEEZZNNAA 22000088

8:00 - 9:00 Prezentace - UBYTOVÁNÍ9:00 - 9:30 Zahájení9:30 - 11:15 Odborná přednáška 11:15 - 12:00 Oběd12:00 - 14:00 Praktické posouzení,

úpravy a podkování kopyt 14:00 - 15:00 Odborná přednáška 15:00 - 17:00 Ukázka podkování 17:00 - 18:00 Ukázka podkování 18:00 - 19:00 Večeře 19:00 - Soutěž v kování podkov

Přátelské posezení

SSOOBBOOTTAA 2299.. BBŘŘEEZZNNAA

7:30 - 8:00 Snídaně8:00 - 10:00 Odborná přednáška10:00- 12:00 Praktické ukázky12:00 - 13:00 Oběd13:00 - 15:00 Praktické ukázky15:00 - Vyhodnocení žáků

ve volném kování ukončení PODKOVÁŘSKÝCH DNŮ ve SŠŘ Jaroměři

OOrrggaanniizzaaččnníí ppookkyynnyy::

� 1. Přijetí přihlášky nepotvrzujeme, vyrozuměníobratem pouze při změně termínů � 2. Účastnický poplatek zaplatit, zaslat návratkuje potřeba nejpozději do 21. 3. 2008, jinak nelzezajistit stravování.� 3. Při zrušení přihlášky po 21. 3. 2008 neboneúčasti se poplatek bude řešit individuálně� 4. Daňový doklad obdržíte u prezence.

25

www.sou-jaromer.cz

PODKOVÁŘSKÉ DNY

P ozvánka

vosti milovník, který všem místníma též přespolním přicházejícím nebopřijíždějícím ve vší potřebě bezodkládání posloužil."

Tyto poměrně pozdní řádky zesedmnáctého století jsou krásnýmsvědectvím o významu kovářů provšechny ostatní obyvatele a důležitouúlohu hráli kováři na našem územíuž mnohem dříve.

Kováři procházel pod rukamamateriál vpravdě strategického výz-namu, tím železo bezesporu bylo.Záleželo však, kde řemeslník žila kde své řemeslo provozoval, Ko-

Ještě před sto lety byla kovárnatakřka v každé vesnici a nemuselabýt jen jedna. Města na tom samozře-jmě bývala ještě lépe. Kovárna patři-la ke koloritu vesnice nebo městečka,podobně jako kostel, kaplička, rad-nice, či rychta, fara, hospoda, škola,pastouška, rasovna a podobně. Kovářse věnoval nejen železu a koním, aleněkdy i léčitelství lidí a to nejenomtrhání zubů. Patřil k sousedůmváženým, nebo� jeho práce byla procelou obec potřebná a obec si dobréhokováře náležitě hleděla.

V Knihách hospodářských v roku1683 na světlo vydaných od KrištofaFišera se dočteme o kovárnách,kovářích a kovářském řemesle toto:

"Mezi jinými dílnami jest kovárnavelmi potřebná, kterážto obyčejně při hospodách, zvláště při silnicivyzdvižena býti má. Kovář pak mábýti muž věrný, ve svém řemeslezběhlý, zapsaný v pořádku, střízli-

Milí čtenáři, na tomto místě se bude objevovat malý seriál, zaměřený na řemesla týkající se zpracování kovů.Budeme se věnovat hlavně výrobkům. Začínámekovářským řemeslem v českých zemích a budeme sevěnovat především vyrobeným předmětům, sloužícíchpro radost,ozdobu ale i ke každodenní potřebě. K tomunám bude pomáhat spolupráce s různými muzei, alei kontakt se sběrateli těchto výrobků. Te však trochu informací z historie kovářského řemesla,ale i souvislostí s rozvojem člověka které přinesl čas.

1/2008 Kovárna26

M uzea a jejich poklady

O KOVÁŘSTVÍvářské řemeslo na venkově se odstředověku rozvíjelo po velmi dlouhodobu jen s malými technickými změ-nami a sortiment výrobků pro potře-by místního, převážně zemědělskéhoobyvatelstva se v hlavních rysechvýrazně neměnil. Jinak tomu byloovšem ve středověkých městech, kdedošlo k rozdělení na různé specializo-vané obory jako bylo zbrojířství,zámečnictví, kotlářství, cvočkařstvía další.

V 10. - 12. století jsou mezidvorskými výrobci doloženi kováři,kteří se věnovali s velkou pravdě-podobností také práci na jinýchvýrobcích ze železa, než pouze pod-kovářství. Nalézáme zde však i jinářemesla spojená s využitím koní,jakouzdaře nebo řemenáře.

Ve 13. století se do již stojícíchnebo do nově zakládaných měst pře-souvají ve větším také kováři. Stávajíse výrobci nezbytných železnýchpředmětů pro domácnosti a takénářadí dalších řemeslníků. Totéžpokračovalo i ve 14. století.

Z 15. století je již doložena velmiširoká škála výrobků pro různářemesla, typy seker, kladiv, hřebů,dále srpy, kosy, motyky, okování nacepy, rýče, lopaty, hřebla, objevují setaké formy na pečení oplatek, rožně,pánve, kotlíky a také zbraně.

V 16. století se sortiment víceméně nezměnil. Kováři byli usazenijak ve městech tak v okolních vsích

Sortiment výrobků a prací se dělilna kovářské dílo černé, kam patřilokování vozů a koní, výše zmíněnévýrobky se pak nazývaly kovářskédílo bílé. Kovářova práce měla být

a mnohdy byli venkovští řemeslníciv přesile proti svým městskýmkolegům, ke kterým se však hlásilia organizovali pod cech blízkéhoměsta.

Na kováře se na rozdíl od ostat-ních řemeslníků nevztahovalo právomíle. Takto například fungovalStaroměstský pražský kovářskýcech, jehož řády s řídili také kovářiz jiných měst a vesnic.

PP ŘŘ II HH LL ÁÁ ŠŠ KK AA NN AA PP OO DD KK OO VV ÁÁ ŘŘ SS KK ÉÉ DD NN YY PP OO ŘŘ ÁÁ DD AA NN ÉÉ SS ŠŠ ŘŘ JJ AA RR OO MM ĚĚ ŘŘ

Jméno a příjmení:

Adresa (PSČ): Tel.:

Následující položky je nutno zaplatit na účet SŠŘ Jaroměř (IČO 00087815) u KB NáchodČ.ú. 28532551/0100, PD/2005, DIČ CZ00087815, do zprávy pro příjemce uvete své jméno, příjmení a bydliště

OOBBJJEEDDNNÁÁVVKKAA::A účastnický poplatek 800 KčB stravné 28. 3. 2008 oběd 60 Kč večeře 50 Kč

29.3.2008 snídaně 20 Kč oběd 60 KčC nocležné 28.3.2008 170 Kč aannoo nnee (internát SŠŘ)

- 29.3.2008 170 Kč aannoo nnee CCEELLKKEEMM:: Ceny jsou včetně DPH

Částka byla uhrazena z účtu č. : u peněžního ústavu:

Nehodící škrtněte! Jsme plátci DPH

Spojení: SŠŘ Jaroměř, Studničkova 260, 551 01 Tel.: 491812425, fax: 491813329 e-mail:sekretariát@ sou-jaromer.cz

PŘIHLÁŠKU prosím zasílejte nejpozději do: 21. 3. 2008! Podpis:k zajištění ubytování a stravy

www.sou-jaromer.cz

pevná a úhledná. Pokud nastala nakovářském výrobku nějaká závada,například došlo k polámání, mělmajitel závadu ohlásit a cechmistřibyli povinni shledat, kdo nese vinu.Vidíme, že kontrola existovala a že sikováři pověsti svého cechu velmihleděli. Kéž by se tento sympatickýjev rozšířil i v dnešní době.

To je z dnešního dílu seriálu vše.Příště se můžete těšit na …... �

Jana Bělová, Muzeum Dr. Bohuslava Horáka

v Rokycanechž

Oplatnice

PanFrantišek

Kočí, kovář - senior

P redstavujeme vám

1/2008 Kovárna28

Začíná to sice jako pohádka, ale je to vzpomínáníjednoho kováře respektive v podání jeho ženy Janydoplňované její, maminky kováře Lubomíra,pochopitelně, že u toho nechyběl ani nejstarší žijící,František, já mu říkám pane mistr, častěji však, stejně jako rodina dědo, když už je trojnásobný.

Kovářský rod Kočích

práci. To když přijdete do dílny a u výhně se činí dědavedle u pily mladý Luboš. U soustruhu jeho táta Lubomíra pozor v zadu v nové dílně se ozývá kladivo v rukou paníJany při tepání hezkých růží. Je to hezký pohled a pocitúcty k pokračovatelům kovářského rodu Kočích. A to ještěkdyž babička peče

�

NENÍ KOČÍ JAKO KOČÍ...

Byl kdysi jeden synek panského kočího, učil sekovářem a dotáhl to až na prezidenta... Ano, byl to T. G.Masaryk!!!

A pak tu máme dalšího Kočího, je to kovář. To dledochovaných dokumentů už od r. 1803. Byl to FrantišekKočí, chalupník a kovář ve Višňové, každý z jeho synůa dalších přímých potomků jsou pořád a jenom kováři...Druhý v pořadí, Josef byl kovářský tovaryš, třetí byl Jan.Ten se oženil do Dlouhé Lhoty, kde si vystavěl pěknoukovárnu, ve které jeho potomci pracují dodnes a provozu-jí kovářství a zámečnictví. Čtvrtý v pořadí, syn Františekzačínal jako mistr kovář ve Dlouhé Lhotě u svého otce, aleoženil se do Hluboše a pracoval jako místní zámeckýkovář. Možná se setkal i se samotným "tatíčkem"Masarykem při jeho pobytu na svém hlubošském letnímsídle... Další v pořadí je opět František, který před rokem1989 pracoval jako kovář a svářeč. Po sametové revoluci sijeho syn Lubomír postavil novou kovářskou dílnu, ve kterév současnosti pracuje s manželkou Janou i s nejmladšímčlenem rodiny, 22 - letým uměleckým kovářem Lubošem.Je to divné, je to samý Kočí, samý kovář, ale prezidentemnechce být nikdo...

Nebo chce ? Já nevím. Je to vlastně jedno. Když jevidím při práci. tak by mě to přišlo i líto, kdyby dělali něcojiného než kovářské řemeslo. Stačí se podívat na jejich

Rodinnýklan kovářůKočích:panLubomír,jeho ženaJana a juniorLuboš

29

www:

dy� je to pravda, jak vám povidám. Jedu z tama odcá, taksnád vím, co sem viděl, né?

A rozváděl svoji řeč dál: "To víte, okut sa mosí. Anikoňa bych nehnal bosky takovú dálku, ešče po asfaltovce.Ale néni to enom tak, takové zvíře okut. Šak víte, jakú tomá nohu. A jaká to potom mosí byt podkova. Štyré chlapému držijú nohu a štyré ho držijú na ohlávce, aby sanecukal."

Kluci po sobě pohlédli. Kutí koní byla práce, kterérádi přihlíželi. Zručné pohyby kováře, ten spěch s horkoupodkovou v kleštích od výhně ke kopytu, pach připálenérohoviny, to všechno bylo nadmíru zajímavé. A te� senaskýtala příležitost vidět něco, co není každýden.Představa slona uvázaného a vzpouzejícího se, to byloněco. Oči se jim stáčely k dolnímu konci.

"Eště néni půl osmej, to bysme stihli. Rozhodnuto,ostatní se přidali. Žuch, žuch, aktovky padaly z vozujedna za druhou.

"Tak a mám jich z krku - enom a� si nekerý tenpazgřivec nezlomí nohu," pomyslil si strýc aniž se ohlédl,opatrně přizastavil a kluci se rozběhli dolů dědinou. Aleuž od kostela viděli, že u kovárny je prázdno. Pohlédli posobě. Néni tu. No, možná ho dali do vnitřku. Z kovárny seozýval řinkot kladiva, něco se tam tedy dělo. S odvahouvzali za kliku vrat. Ale v podkovárně byla jen řadanakutých radlic popsaných čísly, připravených pro oráče.Slon nikde. Nahlédli dveřmi do dílny. Mistr Charváttvaroval na kovadlině podkovu, až jiskry odletovaly. Alekoňskou, ne sloní. "To sú starý cigán, ten strýc, ale násnapálili. Tak jak pokaždéj. No šak počkajte."

Ale kovárna je zajímavá i bez slona. Co tam je věcí,vzbuzujících klukovský zájem - a když už tam byli,nemohli na chvíli nepřihlédnout. Sledovali, jak plamenyvýhně chvíli zdánlivě skomíraly a hned nato se podnepostřehnutelným pohybem kováře rozhořely naplno. Odbrusky odletovaly jiskry, železo pod údery kladiva měnilotvar i barvu, zasyčelo ve vodě, a co teprve, když se rozběhlbuchar. Kovář bral do rukou různé druhy kleští a kladiva soustředil se na práci, jako kdyby tam ani nebyli.

Sledovali dění s takovým zájmem, že za chvíli zapom-něli jak ubíhá čas.

"Jejda, kluci, škola, dy� dojdem pozdě! Vystřelili zedveří a dali se do běhu. Mnoho už se zachránit nedalo,bylo pomalu k půl deváté, když potichu otvírali dveřetřídy.

Ale paní učitelka už o sloní akci věděla. Byla místnía znala žertovného strýce Jana i ty své výtečníky. Na kohose měla zlobit víc, na něho, nebo na kluky?

Á, pánové, ani si nesedejte, máme právě přírodopis,tak můžete klidně jít k tabuli, my si rádi vyslechnemereportáž, jak se kuje slon. A celá třída se dala do smíchu

�

Strýc Jan byl takový dobrý člověk. Byl, jak se u násříká, k lidem. Jezdil v JZD s koňmi a protože farma je nahorním konci a mechanizační na dolním, projel dědinouněkdy i víckrát za den.

Snad nejblíže ze všech k němu měli školáci. Vždys klukama rozšafně povykládal, zažertoval, a oni se zaním táhli jak vinné mušky za kvasem. Věděli, že neod-mítne žádost o svezení a hleděli jeho ochoty využít. A� jelnahoru nebo dolů, vždycky měl na voze bu� houf kluků,nebo aspoň hromadu školních aktovek. Stejně taktenkrát.

"Strýcu, svezte nás ke škole," žadonili, vida ho jet ránosměrem nahoru. A už házeli aktovky na korbu. Strýckluky vzal, ale právě dnes se mu to ani trochu nehodilo.Když totiž vyjížděl ze střediska, přitočil se k němu jedenkrmič: "Jane, něco bych po tobě potřeboval. Mám tamtrochu marhulí nasypaných v bečce a už je najvyšší čas naně, mosím to ukludit. Tož jak pojedeš okolo našichstařečků, nalož to co mám nachystané za vrátama poddekú a ho� mně to dom. No a tak k půlnoci sa možeš stavitokoštovat."

Strýc Jan tedy naložil onen válcovitý předmět, přikrylho plachtou a te� na něm kluci seděli. Ještě, aby takvšetečně nahlédli, co to veze. "Mosím sa jich nejak zbaviteště než to budu skládat," uvažoval. A protože nešel prodobrý nápad daleko, začal, jak kdyby nic.

"To byl ale hrkot v noci, co? Také ste sa myslím mocnevyspali." Kluci hleděli a neříkali nic. "Ná, vy jste nicneslyšeli? Zbudilo mňa to, mohly byt tak dvě hodinyv noci. Jel přes dědinu cirkus, jakýsi veliký, německý.Stěhovali sa od Kyjova na Čejč a myslím k Brnu. To bylonejakých vozů co jelo, a téj zvěře co vézli. No hrkotalo todobře hodinu okolo našého. Spat sem nemohl, tož sem sadíval. Téj zvěře měli. Lvů, tygrů, opice, aj ty páskovanézebry. Aj medvě�a a jakýchsi hadů, všecko v klecách navozech. No a nakonec sloni. Tych by vůz neuvézl, tí šli zaprůvodem pěšky. Dvá. Ten třetí za Šardicama ztratil pod-kovu a začal chrúmat. Tož ho necháli u Charvátovéjkovárny, protože ho mosijú znovu okut."

Strýc přerušil řeč a vyčkával. Kluci zabrali: "Strýcu,vy nám valíte," řekl kterýsi nevěřícně. "Ale co bych valil,

Jak se kuje slonP ro nase deti

1/2008 Kovárna30

KKRREESS

BBAA DD

AANN

AA MM

AARRTT

IINNKKOO

VVÁÁ

NEZAPOMEŇTE SE ZÚČASTNIT NEZAPOMEŇTE SE ZÚČASTNIT NEBO ALESPOŇ PODPOŘITNEBO ALESPOŇ PODPOŘIT

14 – 18. KVĚTNA 2008 14 – 18. KVĚTNA 2008 KOVKOVÁŘSKÉ SETKÁNÍ ZOO PLZEŇÁŘSKÉ SETKÁNÍ ZOO PLZEŇ

17. KVĚTNA 2008 17. KVĚTNA 2008 HAMMERNICKÝ DEN HAMMERNICKÝ DEN V DOBŘÍCE U ROKYCANV DOBŘÍCE U ROKYCAN

7 – 8. ČERVNA 2008 7 – 8. ČERVNA 2008 SVINAŘSKÉ ŘETĚZENÍ SVINAŘE SVINAŘSKÉ ŘETĚZENÍ SVINAŘE KOUSEK OD ŘEVNIC U PRAHYKOUSEK OD ŘEVNIC U PRAHY

Dílna - kovář u kovadliny,pohled na ponk a stojan

s nářadím po panu Čákorovistarý cca 150let.

Muzeum v Kadlíně

OBČASNÍK PRO PŘÁTELE UMĚLĚCKÉHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

Kovárna pro radost11//22000088