Redakce: Barbora Aydın, Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Jiřina Klírová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová,

Mirka Čechovská, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan

Titulní strana: Magdaléna Sevinç Omalovánka: Monika Tutucu

Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Radka Çelik, Soňa Alfieri Jazyková korekce: Alena Palmer,

Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odp. redaktorka: Barbora Aydın

Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz krajanek.milano@seznam.cz czassoc-milano.jimdo.com

www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Milé děti,

ačkoliv nás stará pranostika nabádá,

abychom ještě zůstali za kamny, už

nás to táhne ven: na čerstvý vzduch,

do parků, co se začínají zelenat, hrát

si venku s kamarády.

Vy děti si odjakživa hrajete rády ven-

ku a nepotřebujete k tomu ani žádné

hračky. Úplně stačí fantazie, případ-

ně švihadlo, kousek křídy pro nama-

lování panáka, guma anebo třeba

kuličky.

Přesně tak, kuličky! To je hra, kterou

hrávali už vaši dědečkové i pradědeč-

kové! Každý správný kluk měl tehdy

plátěný pytlík a v něm svoje poklady.

Jak zmizel sníh a uschlo bláto, už se

vyhrabávaly důlky a soutěžilo se o to,

kdo do něj docvrnká všechny své

kuličky jako první. Ty dříve bývaly

většinou hliněné a největší draho-

cennost, kterou každý kluk opatroval

jako oko v hlavě, byla tzv. skleněnka,

průzračná skleněná kulička různých

barev. Nefalšovaná královna všech

skleněnek pak byla duhovka – ta hý-

řila všemi barvami!

Ale vyráběly se také píšťalky, hrálo

na honěnou, schovávanou,

vybíjenou… Tak schválně: na co si

půjdete hrát vy, až dočtete

Krajánka? ;)

OBSAH

Úvodník 2 Doprava 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pohádka 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v Itálii 10–11 Omalovánka 12 Křížovka 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 České stopy 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 Česká škola Milán 24

OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2

Představte si ve vašich hlavinkách cestu do školy. Cestu do Čech, k babičce a dědovi. Se třídou na výlet. Klidně i do Ameriky. A co třeba na Měsíc? Ať už jste si, děti, představovaly kolo, auto, vlak, zaoceánskou loď, letadlo či raketu, něco, co jezdí, létá nebo pluje, představovaly jste si dopravní prostředek. To, co nás dopraví do našeho cíle.

3/ DO

PRAVA

Určitě dobře znáte dopravní prostředky

poháněné naší vlastní lidskou silou: kolo

či koloběžku, lyže či brusle, kánoi. Někdy

si lidé na pomoc vezmou nějaké

zvíře – ať už je to kůň, velbloud,

slon anebo třeba psí spřeže-

ní. A leckdy využíjí i sílu

nějakého přírod-

ního živlu: přiznejte

se, že vás okamžitě

napadla plachet- nice?!

Nebo snad balón?

Lidé cestovali i dříve, v dávné minulosti.

Žijí na Zemi již mnoho let a po celou tuto

dobu byli nuceni se nějakým způsobem

pohybovat z místa na místo a přepravo-

vat různé předměty.

Ovšem od té doby, co člověk vynalezl

motor, a tudíž spoustu dopravních pro-

středků poháněných silou strojů, cestují

o mnoho jednodušeji, rychleji a dále. Do-

prava lidí a zboží se od nepaměti stále

vylepšovala a dnes už je pro nás napros-

tou samozřejmostí nastoupit do auta,

autobusu nebo letadla.

A kdo z vás se někdy zarazil nad tím, že

kosmonauti létají do vesmíru? A přitom

ještě na počátku minulého století to pro

mnoho lidí bylo zcela nepředstavitelné!

Kosmická éra a dobývání vesmíru začaly

sotva před 60 lety.

Ovšem na druhou stranu má tento po-

krok i své negativní stránky. Produkuje

totiž mnoho znečišťujících látek a obtěžu-

je nás také hlukem. Poškozování životní-

ho prostředí způsobuje nejen vlastní do-

prava, ale také třeba stavba silnic a želez-

nic. Zelené plochy, lesy, obydlí mnoha

zvířat jsou nenávratně ničeny. Důležité je

také přísné dodržování bezpečnostních

předpisů, a to nejen ze strany těch, kteří

dopravní prostředky řídí, ale také nás,

kteří chodíme pěšky! To aby nedocházelo

k dopravním nehodám.

Šetrné využívání dopravních pro-středků (tedy jen když je to opravdu nezbytně nutné) a také ohleduplné chování všech účastníků provozu podle předepsaných pravidel, které vás vaše maminky či učitelé ve ško-lách učí už od malička, je určitě jed-ním ze způsobů, jak tyto závažné pro-blémy řešit.

Dora Sevinçli, Istanbul

Článek připravila: Soňa Alfieri

12. dubna 1944 se narodil

KAREL KRYL

Byl to č eskosloven-sky pí snič ka r a ba s-ní k, kritik (osoba, ktera komentuje to,

čo se jí nelí bí ) de ní ve společ nosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoa ru (tom, čo zpí val lidem) byly pí sne va z ne o společ nosti, pí sne poetičke a melančholičke (na ladove , smutne ) balady. Ne kdy se mu pr ezdí va „ba sní k s kytarou“. K jeho nejzna me js í m pí sní m patr í „Bratr í č ku, zaví rej vra tka” a „Ande l”.

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

2. dubna slavíme MEZINÁRODNÍ DEN DĚTSKÉ KNIHY,

a to za me rne , neboť pra ve v tento den se narodil

zna my da nsky spisovatel a poha dka r Hans Christian

Andersen. Kdo by neznal z dětství třeba Malou

mor skou ví lu, male ho Ka je a Sne hovou kra lovnu!

Knihovní či v Č eske republiče por a dají v tento den

mnoho akčí , tr eba Noč s Andersenem. Čhte jí tak udrz et a podpor it za jem

de tí o knihy a č etbu, kteree jsou „klí č em” do de tske ho sve ta fantazie.

29. dubna slavíme MEZINÁRODNÍ DEN TANCE,

ktery se slaví od roku 1982 na

čele m sve te . Tento den je

vy roč í m narození velke ho

taneč ní ho reforma tora Jeana-Georgese Noverrea (zakladatele

moderní ho baletu). Za me rem je spojit dohromady vs ečhny druhy tanče

v jeden čelek, jeden „jazyk”, dí ky ktere mu lide zapomenou na vs ečhny

konflikty a nedorozume ní , jez mezi nimi mohou by t.

9. dubna 1891 se narodil

VLASTA BURIAN

V letos ní m roče

pr ipomeneme 125 let

od narození „Kra le

komiku ”, jak byl take Vlasta nazy va n.

Byl jední m z nejpopula rne js í čh herču

na zač a tku minule ho století . Svou

houz evnatostí a z ivelností se

vypračoval na skuteč nou hve zdu

č eske ho filmu a divadla; tam, kde

vystupoval, nebylo jiz tr eba ostatní čh

herču , čoz dokazuje napr í klad jeho

nejzna me js í film „Dučha č ek to

zar í dí ”.

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON

I

Zdroje: katedralasvatehovita.cz, wikipedia.org, abcsvatych.cz

Článek připravila: Mirka Čechovská

Milé děti, jmenuji se Sigerik a dnes vám povím příběh o Zikmundovi, mém otci a spravedlivém králi. Jak už to bývá ve všech pohádkách, princ, když dospěje do věku vhodné-ho na kralování, poohlíží se po své budoucí královně. Můj otec si svou královnu, mou matku, našel v soused-ním království.

Měl jsem krásné, ale příliš krátké dět-ství. Maminka brzy onemocněla a zemřela. Protože království potře-buje svou královnu, pokukoval tatínek po nové nevěstě. Už ale neměl tako-vou sílu na hledání jako dřív, vzal si proto za ženu svou komornou. To vám byla ježibaba! Vůbec mě neměla ráda. Za všechny rozbité hračky jsem mohl vždy já, za nedodělané úkoly taky jen já, za neuklizené oblečení zase já. Roky a roky hledala macecha způsob, jak se mě zbavit a udělat tak ze svého prvorozeného syna krále. Namluvila tak Zikmundovi, že se jej chystám při-pravit o život a korunu. Tatínek, zasle-

pený láskou, ježibabě uvěřil a nechal mě za-bít. Ale svědomí na sebe nenechalo dlouho čekat. Brzy svého činu litoval, jenže to už bylo pozdě. Zikmund se vzdal na čas kralování a putoval od chrámu k chrámu. Hle-dal útěchu a pochopení pro to, co udělal. Pomáhal nemocným a chudým rozdával své bohatství. Časem získal zpět svůj klid, ale to už na dveře klepaly jiné patálie. Král sousedního království se chtěl zmoc-nit otcova území a bohužel se mu to podařilo. Aby toho nebylo málo, zajal Zikmunda i s jeho ženou a dětmi. Všechny vhodil do studny a nechal zemřít. Aby byl český národ před cizí-mi nepřáteli uchráněn, tatínek na něj dnem i nocí dohlíží. Tak co? Četly jste pozorně, děti? Dokázaly byste říct, jaké ponaučení plyne z tohoto příběhu?

Milé děti, pamatujete si na pověst

o Krokovi a jeho dcerách? Jen pro

oživení si ji trochu připomeneme,

a přidáme i něco navíc!

Už je tomu dávno, co Českým

zemím vládl mocný vévoda Krok,

který měl tři krásné dcery: Kazi,

Tetu a Libuši. Jak děvčata rostla,

Krok je tiše pozoroval a přemýš-

lel, jaká je asi potká budoucnost.

Libuše byla ze všech nejchytřejší,

pořád ležela v knížkách a učila se

nové věci. „Byla by dobrá vládky-

Silák Bivoj

ně, je moudrá a spravedlivá,“ říkal

si Krok. Druhá dcera Kazi ale ne-

byla o nic pozadu, měla tuze krás-

ný obličej, sjížděli se za ní nápad-

níci ze všech koutů světa. Krok si

říkal, že by se třeba mohla výhod-

ně vdát, vzít si nějakého silného

mládence, který by pomohl chrá-

nit zemi ve válkách a v bojích.

Největší vrásky mu však dělala

Teta. Těžko říct, co na ni bylo nej-

krásnější či nejlepší. Navíc po ní

chlapci moc nekoukali, oči jim

mohly vypadnout při pohledu na

Kazi. Ta však měla vysoké poža-

davky. Chtěla muže pěkného, sta-

tečného a chytrého. Její sestry z ní

měly legraci, že takový mládenec

snad ani neexistuje. Tatínek z ní

legraci sice neměl, ale dělalo mu to

starosti. Prosil ji, aby si vybrala

někoho z těch, kteří u nich denně

klepali na dveře, že se takhle jinak

nikdy nevdá.

A tu se jednou Krokovo ucho do-

slechlo, že v okolí jeho sídla, Vyše-

hradu, pobíhá divoký kanec. Ne-

jen že se ho lidé báli, ale kanec ješ-

tě ke všemu ničil pole, na kterých

POVĚ

STI

/6

Ada Ulusoy, Istanbul

silný Bivoj ho

přemohl.

A co se nestalo.

Kazi na něm

mohla oči ne-

chat. Ne na

kanci samozřej-

mě, na Bivojo-

vi! A slovo dalo

slovo, Kazi se

Bivojovi taky

líbila, a tak ne-

trvalo dlouho

a byla svatba.

7/ POVĚSTI

si lidé pěstovali obživu, a občas

vnikl i na zahrádku a ožral tam

všechny ovocné stromky

a zeleninové záhonky! Všichni se

ho báli, dokonce i královi vojáci!

Až jednou, když zrovna sestry trá-

vily čas na zahradě a hrály si s mí-

čem a vůdce Krok si u sebe četl,

ozval se najednou povyk… Lidé

jásali, překřikovali se a stále vykři-

kovali jméno Bivoj. Krok ani dcery

nechápali, co se děje, tak vyběhli

ven a spatřili krásného udatného

chlapce. Jaké měl svaly! A ty jasné

oči! Ale co bylo nejzvláštnější – na

zádech nesl kance! Toho kance,

kterého se ostatní tolik báli, ale

Článek připravila: Barbora Aydın

Erik Pettersson, Istanbul

ZPÍV

ÁNKY

/8

ZPÍV

ÁNKY

/8

Písničku vybrala: Zuzana Doğan

lidová

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY Z knihy: Velké maličkosti, text: Vladimír Smetáček

AUTO

Říkal si pan Zita:

Proč to auto škytá?

Já mu šlapu na pedál,

ale ono nechce dál.

Auto jelo do kopečka,

pak si řeklo: Dost a tečka.

To ti, Zito, neprominu,

že chceš jezdit bez benzínu.

Které auto vydrží

jezdit s prázdnou nádrží?

JAZYKOLAMY

Nejnezdevětadevadesáteroznásobovávatelnějšími

Patří rododendron do čeledi rododendronovitých či

nerododendronovitých?

HÁDANKY

9/ VOLN

OČASO

VKY

Nemá to huby,

ale tři zuby,

u jídla slouží,

po něm netouží.

Za kadeřavou hlavičku

vytáhnu z nory lištičku.

Sáhni si, je hladká,

ukousni, je sladká.

LETADLO

Koho vlastně napadlo

udělat si letadlo?

K létání se přece hodí

jenom lehké vzducholodi,

co se vznášejí a kroutí,

jak balónky z dětské pouti.

Jenže husy, včely, šídla

mají na létání křídla.

Že jsou těžké? Ať si jsou,

však je křídla unesou.

Letadlo je jako šídlo,

do vzduchu si opře křídlo,

bez velikých nesnází

tryskami se odrazí

a už letí výš a výš.

Jak ho, ptáčku, dohoníš?

Há

da

nky

a ja

zyko

lam

y vy

bra

la: R

ad

ka Ç

elik

Ř

íka

nky

vyb

rala

: Zu

zan

a D

oğ

an

sluníčko, vidlička, mrkev

V zimě dokonce i zebe.

V létě je ho plné nebe.

Na obzoru beránky

zrána jako za večera

proměňuje v červánky.

KAM

S D

ĚTM

I V IT

ÁLII

/10

Doprava... doleva... doprava... doleva... Ale kdepak! Jen aprílový žertík! Ve skutečnosti bude řeč o DOPRAVĚ ve smyslu dopravních prostředků a cestování, tématu dubnového Krajánka. A kam se po Itálii vydáme? Inu, budeme trochu cesto-vat... neobvyklými prostředky!

Lanová dráha Como-Brunate

Kdo se už někdy svezl lanovkou na pražský Petřín, oblíbí si jistě i spoj od jezera Como na Brunate. První cestující

se tehdy ještě parní lanovkou svezli už v roce 1894. Dnes je oblíbenou atrakcí pro ná-vštěvníky Como. Za pár minut jízdy se z Brunate otevře nádherný pohled na jezero, na pádskou nížinu, na Alpy i Apeniny.

Kdo se dostane až na Brunate, neměl by si rozhodně nechat ujít vyhlídku z ještě vyššího místa: z majáku Faro Voltiano na San Maurizio. A že k němu vede dvoukilometrový výšlap do kopce? Toho se přece žádný krajánek nezalekne, že ne? Tak vzhůru!

A po sestoupení nebo svezení se dolů k jezeru ne-spěchejte domů. Projděte se po promenádě okolo vody, zajděte na zmrzlinu někam do historické části města nebo se nechte pohoupat na vlnách při projížďce lodí.

Benátská gondola

Benátky jsou jedním z největších turistických lákadel Itálie. Památky tu najdete na každém kroku – Piazza San Marco, Palazzo Ducale, Ponte di Rialto... Zvláštní je ale především tím, že je to město bez silnic. Místo nich se tu kli-katí hustá síť kanálů. Domorodci i návštěvníci se přemisťují pěšmo po mostech a úzkých ulič-kách či trajekty a loděmi. Nebo, a to je úplně to nejzábavnější, se nechají svézt gondolou.

Gondoly jsou asi desetimetrové dřevěné loďky s plochým dnem. Na přídi a na zádi mají kovové zobce a bývají černé barvy. Se zkušeným a obratným gondoli-

érem, který loď řídí a pohání za pomoci dlouhatánského vesla, se dostanete až do tajemných zákoutí...

11/ KAM S D

ĚTMI V ITÁLII

Článek připravila: Jana Schulzová

Perugia: jezdící schody, výtahy a „minimetrò”

Že nás jezdící schody sve-zou do metra nebo do pa-tra obchodního domu, to je běžné. Ale že se jimi sveze-me po městě, podobně jako autobusem nebo tramvají, to se denně ne-stává.

Perugia, jejíž centrum leží na vyvýšeném místě daleko od nádraží, se muselo s městskou dopravou vypořádat

po svém. Funguje tu čtvero jezdících schodišť, dva výtahy a od roku 2008 i „minimetrò“.

Je plně automatizované, nepotřebuje vůbec pana řidiče, jezdí často a nehlučí. Spojuje sedm stanic a vede většinou po zvýšených kolejích – viaduktech, místy ale i pod zemí. Jízda minimetrem se zdá jako takový malý výlet do budoucnosti.

Pokud se do Perugie vydáte, nezapo-meňte pro samou zábavu na eskalátorech na spoustu pamětihodností – pevnost Rocca Paolina, Fontana Maggiore, etruskou studnu a další.

V našich tipech na výlety jsme vám, děti, chtěli ukázat, že k dopravě – hlavně té městské – nepatří jen auta, autobusy či tramvaje. Že je možné použít nějakého méně obvyklého dopravního pro- středku i pro každo-denní cestu na ná- kup nebo do školy. A pokud zrovna nebydlíme ani v Como, ani v Be- nátkách, ani v Peru-gie, na pěkný ro- dinný výlet za ně-čím pro nás výji- mečným bychom si asi měli zajet, viďte?

OM

ALO

VÁN

KA /

12

První český automobil byl vyroben v roce 1897 ve městě Kopřivnici, ve firmě TATRA. V tajence dnešní křížovky se dozvíte, jak se tento automo-bil jmenoval.

Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

1. Žena kohouta.

2. Část těla, která spojuje hlavu s trupem.

3. Ťukat.

4. Hluboký talíř.

5. Pokrývka hlavy.

6. 7 dní.

7. Sestra maminky.

8. Žena Rumcajse.

9. Pusa.

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Soukromý detektiv, který každý den zažívá nová dobrodružství

v boji proti zločinnému podsvětí. Je známý tím, že při svém

pátrání nevyužívá jen rychlost a sílu, ale především svůj

ostrovtip a bystrou hlavu, což učí i své detektivní kamarády.

Spisovatel, ilustrátor a komiksový kreslíř má na svém kontě

desítky knih pro děti, učebnice, ale i animované filmy. Je auto-

rem knih o populárním komisaři Vrťapkovi, které jsou oblíbené

u malých i velkých čtenářů a získaly několik ocenění. Pravidel-

ně přispívá do časopisů Sluníčko, Mateřídouška či Čtyřlístek.

Žije v Praze s rodinou a psem Čendou, jež se stal předlohou pro

stejnojmenného Vrťapkova psího kamaráda. Má rád výlety na

kole, modrozelenou barvu, čtvrtek, jaro a buchtičky se šodó.

Jeho nejoblíbenější dětská kniha jsou Trampoty brouka Pytlíka

od Ondřeje Sekory.

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

Co máte na vašem psím detektivovi nejraději? Nejraději mám jeho bystrý úsudek. Když s komisařem a Hermínou sepisuji detektivní případy do knížek, procvičím si své mozkové závity i já sám. Věřte mi, vypátrat a usvědčit pachatele dá někdy pořádnou práci. Ještěže nám pomáhají i naši čtenáři. Jak a kdy se stal Vrťapka součástí mezinárodní akce Noc s Andersenem? Noc s Andersenem doprovází každý rok jiný autor. Měl jsem tu čest stát se patronem této skvělé akce v roce 2013. Dětem jsem představil knižního hrdinu komisaře Vrťap-

ku a jeho kamarády Hermínu a Čendu. Spe-ciálně pro tuto příležitost jsem napsal a na-kreslil velký detektivní případ. Z dopisů a e-mailů od dětí vím, že luštění mělo velký ohlas a na některých školách probíhalo pát-rání s Vrťapkou i v následujících ročnících – a to mě samozřejmě velice těší!

www.petrmorkes.com

www.vrtapka.cz

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A 1. duben neboli apríl je tradičně dnem šprýmů. Pamatujete si, jak vás někdo pěkně vyvedl aprílem? No jistě! Legraci a žertíky mám opravdu rád a sám jsem se taky párkrát pěkně nachy-tal. Jako kluk jsem si oblíbil knížky o pravěku a snil, jaké by to bylo, kdybych se do té doby mohl vydat na dobrodružnou výpravu. Dovedete si tedy představit, jak jsem byl ohromený, když pro mě jednoho deštivého dne přišel kamarád, ať s ním jdu okamžitě ven, že na zahradě našel kost z mamuta. Ani chvíli jsem neváhal, vklouzl do holínek a ouha… jen to začvachtalo. Boty totiž byly vrchovatě naplněné pěnou na holení a já si uvědomil, že jsem pěkně naletěl. Byl totiž apríl.

A co váš nejpovedenější aprílový žertík? Když jsme byli se sestrou ještě děti, zasadil jsem všechny její panenky do květináčů s hlínou a přesvědčil jí, že když je bude pilně zalévat, panenky vyrostou do obřích roz-měrů (jako figuríny v obchodech). Ségra mi uvěřila a celý týden chodila panenky v květináčích dvakrát denně zalé-vat. Svým aprílovým žertíkem jsem se skvěle bavil až do chvíle, než ho odhalili rodiče. Za trest jsem musel všech-ny panenky vykoupat a vyčesat jim z vlasů hlínu – a to už mi tak zábavné nepřišlo. Co právě pro děti chystáte? Pracuji na nové detektivní knížce, která tentokrát zave-de děti do temných transylvánských hvozdů mezi upíry, ale žádný strach, bude to hlavně veselý příběh. Dále mohu vám prozradit, že těsně před dokončením mi na stole leží také první díl detektivních komiksů, který bude pra-videlně vycházet v legendárním Čtyřlístku. Rozdělané mám i čtvrté spisy, ale Vrťapka se poslední dobou trochu fláká a řeší své případy šnečím tempem – možná, že by chudák potřeboval dovolenou, nebo nějakou detektivní posilu, uvidíme, třeba se brzy dočká…

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

Ocenění

2014 SUK – čteme všichni, ocenění za knihu Komisař Vrťapka a prokletí mahárádžova vejce 2012 Český bestseller, kategorie komiks, ocenění za knihu Komisař Vrťapka - Sebrané spisy 3 2010 Knihopábitel, cena za knihu Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

Ráno byla neděle, ale Kiko vstala mno-hem dřív než obyčejně. Rychle si v kuchy-ni namazala chleba marmeládou a pak se zavřela v pokojíčku. Nachystala si spous-tu papírků na skládání a pustila se do práce. Skládala hodinu, pak druhou a čím dál víc se u toho mračila. „Takhle mi to bude trvat nejmíň rok, než Františku, její maminku a tatínka vysvobodím…,“ postě-žovala si Nurimu. „A neměla bys vysvo-bodit i toho Zlobiska?“ smála se mamin-ka, která stála v otevřených dveřích a v dlaních držela kouřící hrnek se zele-ným čajem. „Jé, mami, jak to víš?“ „Já vím přece všechno, ne?“ culila se záhad-ně maminka. „Ale jak to? Vždyť jsme přece byly s Františkou v síťáckým koko-nu, nemohla jsi nás slyšet!“ „To já jsem nikoho poslouchat v kokonu nemusela, já jsem si poslechla jen tebe, jak mluvíš ze spaní… To ty přece děláš dost často, ty jeden můj mluvící náměsíčníčku,“ smála se maminka. Medvídek Nuri s veverkou Maruškou souhlasně přikyvovali a vý-znamně se šklebili, jako že taky všechno slyšeli. „Teda vy jste dobří, posmívat se, na to vás užije! Ale že byste mi pomohli něco vymyslet, to ne, na všechno si mu-sím přijít sama. A udělat všechno musím taky sama,“ rozčilovala se Kiko. „Ale jas-ně, že ti pomůžu, neboj. Jsi moc chytrá holčička, že sis vzpomněla na tu legendu o origami. To je dobrý nápad,“ pochválila

Kiko maminka a dala se do skládání. „A co je to za legendu? Doufám, že to není zase tak ošklivá pohádka jak minule,“ vyptával se medvídek Nuri. „To je přece pověst o tajemství kouzelných motýlů. Když po-skládáš tisíc papírových skládaček, tak si můžeš něco přát a to přání se ti splní. No a já bych si chtěla přát, aby se ta zašmo-drchaná kletba zrušila, jenže zkus si, Nuri, poskládat tisíc papírových motýlů! Už skládám dvě hodiny a mám jich sotva deset,“ vzdychla si Kiko. Tak se k ní Nuri, veverka Maruška a maminka přidali. Nuri měl ale hrozně nešikovné tlapky, a tak jeho motýli vypadali spíš jako zmuchlané housenky, Maruška, ta měla zase moc dlouhé a špičaté drápky, takže křídla ve-verčích motýlů byla plná dírek. Nejhezčí motýly měla maminka. Jenže po dvou hodinách už byli všichni tak unavení, že je bolely ruce, a stejně měli jen asi dvacet skládaček. „Co budeme dělat?“ ptala se maminky Kiko. „Já bych řekla, že bychom měli poprosit někoho dalšího o pomoc,“ navrhla maminka. „A koho? Tatínek přece skládačky neumí a nemá čas se je učit,“ lámala si hlavu Kiko. „Paní, která hlídá záchod, té se trochu bojím, paní průvod-kyně, s těmi se moc nedomluvím,“ vypo-čítávala Kiko všechny známé. „A co děti ve škole, co ta tvoje nová kamarádka Eva, tatínek říkal, že spolu chodíte do zámecké zahrady.“ „No to je nápad, jasně, děti N

apsa

la:

Mar

kéta

Pilá

tová

, n

akla

dat

els

tví M

ean

de

r

Část šestnáctá

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

tatínek, když se chystá restaurovat něja-kou knížku. V rohu se mamince pod ruka-ma začínal objevovat nějaký obrázek. Kiko na něm uviděla samu sebe, jak jde dlou-hou zámeckou chodbou. Pak maminka namalovala Františku a její ruku se spous-tou světlušek. Kiko si sedla na zem vedle ní a trochu jí pomáhala vodovými barvič-kami vybarvovat pozadí obrázků. V poled-ne měly už celý příběh namalovaný. Tatí-nek přišel za nimi do pokoje a zajímal se, co bude na oběd. „Nevím, co nám uva-říš?“ smála se maminka. „Tak co třeba hranolky?“ navrhl tatínek. „Jóó!“ zajásala Kiko. „Hurá, hranolky!“ Tatínek šel do ku-chyně a po chvíli začal prskat starý fritova-cí hrnec, jak do něj házel hranolky syro-vých brambor. Po obědě musela jít Kiko na chvíli spát a tatínek si zadumaně pro-hlížel namalovaný příběh na zemi v ma-minčině pokoji. „Nezdá se ti, že je naše dítě tak trochu blázen?“ zeptal se pak tatí-nek maminky. „Vůbec ne. Jen se jí zdají napínavé sny, a to přece nevadí, ne?“ za-smála se maminka a dala tatínkovi veli-kánskou pusu, aby mu tak poděkovala za ty báječné hranolky s kečupem a tatarkou. Když se Kiko probudila, šli všichni tři do Podzámecké zahrady na dlouhou nedělní procházku, jak to dělali vždycky, když byli spolu. Kiko jim ukázala čínský pavilónek, ale byla zklamaná, že v rybníce nebyly žádné červené ryby závojnatky. Byl tam jen smradlavý žabinec a altánek byl mno-hem oprýskanější a ošklivější než v noci. Ale na střeše jako nějaké potrhané vlajky z dávných časů vlály staré pavučiny. Jako by je utkali nějací velcí pavouci.

a Eva!“ poskočila si radostně Kiko. „Jenže jak jim to celé povyprávím, aby mi rozu-měly? To bych nejdřív všechno musela vysvětlit paní učitelce a ta pak dětem. Je to tak složité…“ „Tak víš co, Kiko, běž na chvilku za tatínkem a pověz mu, co jsi v noci zažila. Ať si tolik neláme hlavu s tím mizejícím králem a pak přijď zase za mnou. „Tak jo!“ Kiko si protáhla ruce a záda jako kočka a vydala se za tatínkem do knihovny. Tatínek právě zadumaně listoval jakousi knihou, vrtěl hlavou a asi se pořádně zlobil. „Ahoj tati!“ pozdravila ho Kiko a stoupla si na špičky, aby se mu mohla pověsit na krk. „Poslyš, Kiko, běž za maminkou nebo si běž někam hrát, mám moc práce. Je to hrůza, zase vytrhané stránky tam, kde se mělo psát o Zrzavém králi a jeho rodině. Jako by je někdo vzte-kle vyrval nějakým…, nějakými zuby nebo čím…“ rozčiloval se tatínek. „Tak já teda jdu, když mě vyháníš. Ale kdyby sis to ná-hodou rozmyslel, mohl by ses dozvědět, že ty stránky vytrhává vlk s absolutním sluchem…, teda zakletý biskup Zlobisko,“ řekla důležitě Kiko. Tatínek si pomyslel, že jeho malá dcerka je nejen náměsíčná, ale že se navíc trochu pomátla. „Kiko, Kiko, vím, že jsi rozparáděná, jak přijela mamin-ka, viď, to sis asi popletla nějakou pohád-ku. Víš co? Přestaň mě pořád vyrušovat a běž si někam hodně daleko hrát, ano!?!“ Tatínek se zatvářil přísně, ale taky si po-myslel, že by se měl své dceři trochu víc věnovat a že jí česká škola opravdu ne-svědčí. „Tak dobře, jak chceš,“ pokrčila uraženě rameny Kiko a šla se podívat zase zpátky za maminkou. Našla ji, jak klečí na naleštěných parketách na roztažené roli dlouhatánského bílého papíru a všude kolem sebe má vodové barvy a taky různé barevné tuhy, štětečky a fixy, úplně jako

Pokračování příště

Rubriku připravila: Radka Çelik

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

plačhetniče kolo

auto koleč kove brusle

motorka sane

vlak

kolobe z ka

lyz e

autobus

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

tramvaj

tr í kolka

skateboard

ka noe

loď

traktor

letadlo

na klaďa k

ponorka

raketa

horko-vzdus ny balo n

lanovka

vrtulní k

pada k

ČESK

É ST

OPY

/20

Článek připravila: Kateřina Zástěrová

Milé děti, dneska se dozvíte něco o objeviteli krevních sku-pin Janu Jánském, který byl významným českým neurolo-gem a psychiatrem. Narodil se 3. 4. 1873 v Praze, kde studo-val na gymnáziu a později také na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Později se sám stal profesorem a pracoval také na psychiatrické klinice.

Možná víte, že krevní skupiny máme A, B, AB a 0. Toto rozdělení objevil právě Jan Jánský roku 1907 a díky tomu je dnes možné pro-

vádět transfúze. Transfúze zna-mená, že když se vám něco stane a ztratíte hodně krve, tak vám někdo může krev darovat. Buď to může být osoba z blíz-

kého okolí, nebo právě ten, kdo má stejnou krevní skupinu a Rh faktor. Když se nějaká taková nehoda stane, je potřeba mít krev hned po ruce. Proto jsou v nemocni-cích centra, kam lidé chodí svou krev darovat do zásoby. Právě Jan Jánský byl průkopní-kem dárcovství krve a na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile prof. MUDr. Jana Jánského.

Jan Jánský

Gulab jamun

Suroviny:

Na těsto: 2 hrnky sušeného mléka, 1,5 hrnku pšeničné mouky,

1/4 hrnku mléka, 1/2 prášku do pečiva, 5 lžic přepuštěného másla

Na sirup: 450 ml vody, 400 g cukru, 7 semínek kardamonu

Jak na to vám poradíme v následujícím receptu.

Ve zdejších obchodech je možné sehnat přímo směs na

výrobu Gulab jamun, a pokud ji máte k dispozici, pak ji

rozhodně využijte.

V případě, že ji nemáte, připravte si větší misku, do

které dejte sušené plnotučné mléko, měkké máslo, prá-

šek do pečiva a mouku. Do směsi postupně přilévejte

prohřáté mléko a začněte vypracovávat těsto. Těsto by

mělo být tak hutné, aby se z něj daly vyválet středně

velké kuličky, které se vejdou do dlaně. Kuličky nechej-

te několik minut odstát a mezitím rozehřejte silnější

vrstvu tuku, ve kterém budete kuličky smažit, a při-

pravte si sirup. Ten uděláte tak, že jednoduše smícháte

všechny ingredience na sirup. Kuličky smažte tak dlou-

ho, dokud nebudou mít hnědou barvu, a následně je

naložte do sirupu alespoň na 30 minut.

Gulab jamun se podávají v hlubším talíři nebo v misce

zalité sirupem. Vršek kuliček se často zdobí rozsekaný-

mi pistáciovými oříšky.

jsou velmi sladké ku-

ličky, které jsou navíc

naloženy v hodně slad-

kém sirupu. V arabské kuchyni se

totiž cukrem nešetří, a když se u nás řekne sladké, tak v této ku-

chyni to platí několikanásobně. Kuličky je možné v arabských ze-

mích zakoupit již hotové a v sirupu naložené, ale připravit si je

můžete i doma.

Sahtein! Dobrou chuť!

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

Recept připravila: Jiřina Klírová

Česká republika patří mezi země s nejhustší sítí železnic na

světě. Celkem je u nás 15 577 kilometrů kolejí, po kterých

jezdí osobní a nákladní vlaky. Taky máme v Česku 6 722

mostů a 156 tunelů. Cestování vlakem je velká zábava: prů-

vodčí kontroluje jízdenky, krajina za oknem ubíhá, můžeme

poslouchat rachocení kolejí nebo si zajít do restauračního

vozu na limonádu. Protože vlaky jsou skvělé, tentokrát si

společně vyrobíme barevný vláček.

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

Pokud chceme dlouhý a rovný

vlak, tvrdý papír A3 rozstřihneme

na polovinu a dvě části slepíme

k sobě na délku. Tak budeme mít

dost plochy na opravdu dlouhý

vlak.

Připravíme si houbičky: nůžka-

mi nastříháme 4 houbičky na po-

lovinu. Tak nám vznikne 8 men-

ších obdélníků. Jeden z nich roz-

dělíme ještě na poloviny. Jeden z těchto menších obdélníků pak rozdělí-

me na dva malé čtverce a ty pak obstříháme do kruhu – to budou koleč-

ka. Celkem tedy budeme mít 7 větších obdélníků, jeden menší obdélník

a dvě kolečka.

BUDEME POTŘEBOVAT houbičky na nádobí

nůžky

temperové barvy

papírové talířky

tvrdý papír velikosti A3

černou fixu

lepidlo (pokud chceme udělat

dlouhý vláček)

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

Temperové barvy vymáčkne-

me na papírové talířky a vedle

každé barvy dáme jednu

houbičku.

Potom namáčíme houbičky do

barev a obtiskujeme je na papír

vedle sebe tak, jak chceme, aby

byly řazeny vagónky za sebou.

Mašinku vytvoříme tím, že obtisk-

neme houbičku na výšku a pak

i na šířku (nebo použijeme menší

obdélník).

Jakmile máme všechny vagón-

ky a mašinku hotovou, uděláme

jim kolečka pomocí dvou malých

houbiček ve tvaru kruhu namoče-

ných například do černé barvy.

Rubriku připravila: Marie Švédová

Nakonec necháme barvy us-

chnout a černou fixou propojíme

vagónky.

K hotovému vláčku můžeme

přikreslit například koleje, most,

pana průvodčího nebo paní prů-

vodčí. Vlaky jsou prostě super!

Jaro už je v plném proudu! Už převzalo vládu od zimní královny a je všude, kam se podíváte! V minulém čísle Krajánka jsme vás děti prosili, abyste se zamyslely nad básničkou Františka Halase „Co všechno musí udělat jaro“ a namalovaly nám nějaké obrázky či vyrobily výtvory inspirované tímto tématem. Jste zvědavé, jak se to některým z vás povedlo? Tak schválně, podívejte! Krásné a veselé jaro všem!

Mimóza (Riccardo)

Nebát se sněhu a odemknout petrklíčem (Federico)

Jaro— výtvarné vyjádření inspirované skladbou Ludovica Einaudiho (David)

Vzbudit motýlky (Elena)

Květiny ve váze (Anička)

Připravit kola pro nedočkavé cyklisty (Davide) Vytáhnout ze země sněženky (Sofinka)

Rozezpívat ptáčky (Honzík)

Za ČŠ Milán: Soňa Alfieri