Redakce: Dagmar Straková, Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia,

Lucie Krameriusová, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Nadia Müllerová, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan

Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina

Zástěrová, Lucie Krameriusová, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın,

Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odp. redaktorka: Barbora Aydın

Kontakt: krajanek@csbh-brusel.be

http://www.csbh-brusel.be/ www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Ahoj holky a kluci, s velikou radostí vám představujeme první belgické číslo časopisu Krajánek. A co že to časopis Krajánek vlastně je? Je to první online dětský časopis, který se vydává hlavně pro vás – pro české děti žijící v zahraničí. První číslo časopisu začal vydávat před více jak dvěma lety Krajanský spolek v Istanbulu a postupně se k němu při-dávají další krajanské spolky a české školy v zahraničí. A protože v Belgii je mnoho českých dětí a každý rok se jich zde téměř sto nových narodí, chceme, abyste měli i vy možnost dostávat kaž-dý měsíc prima čtení, dozvídat se plno zajímavých informací a hlavně se bá-ječně bavit. Většina rubrik je společná pro všechny země, kde se časopis už nyní vydává. Krajánek děti seznamuje s českou kul-turou, tradicemi a zvyky, připomíná svátky a významné dny v českém ka-lendáři. Samozřejmě je určený vám, ale také i vašim rodičům. Ti vám mohou přečíst pěkný příběh na pokračování nebo si třeba můžete společně uvařit dobrůtky podle receptů psaných český-mi maminkami, které žijí v zahraničí. Pro menší děti jsou připravené veselé říkanky, nechybí ani omalovánky. Ti větší se mohou zabavit luštěním křížov-ky nebo si přečíst jednu z českých po-věstí. V rubrice „Kam s dětmi v Belgii“ vám budeme každý měsíc přinášet tipy na bezva výlety a na poslední straně časo-pisu se dozvíte aktuální novinky z dění v České škole bez hranic v Bruselu. Vě-říme, že se vám bude Krajánek líbit a bude vás bavit. Přejeme vám příjemné čtení!

Česká škola bez hranic Brusel

OBSAH

Úvodník 2 Povolání 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pověsti 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v Belgii 10–11 Domalovánka 12 Křížovka 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 České stopy 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 ČŠBH Brusel 24

OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2

3/ TÉMA

„Čím chceš být, až vyrosteš?“ Tuto otázku slýcháváte děti od

strýčků, tetiček a známých určitě často. U kluků tradičně

vedou hasiči, popeláři nebo policisté a u holek učitelky, ve-

terinářky nebo zpěvačky. V dnešní době se také toužíte stát

superhrdiny, fotbalisty, piloty, modelkami nebo herečkami.

Někdo má už jako malé dítě jasnou před-

stavu o tom, čím jednou bude. Učí se

a studuje, aby se vysněného povolání

jednoho dne dočkal. Někdo zase nemá

jasno do posledního okamžiku. Nemůže

se rozhodnout, přemýšlí, zkouší tohle

a onohle a mění práci každou chvilku.

Jiný se ke svému zaměstnání dostane

třeba náhodou a zcela nečekaně. Nebo

také zjistí, že ho vůbec nebaví být právní-

kem a že to „pravé ořechové“ je pro něj

Policie, Mia F., Brno

Povolání se mění, stejně jako svět kolem nás. Těžko se už dnes někdo stane peciválem (opravářem pecí a kamen), brabenářem (sběračem mravenčích kukel), ledovým mužem (ten vysekával led, který se použí-val místo ledničky), ponocným (nočním hlídačem obce) nebo lampá-řem (rozsvěcel a zhasínal pouliční osvětlení)...

práce v květinářství nebo u lvů v zoo.

Pokud člověk v životě najde takovou

práci, která mu přinese peníze na živo-

bytí, může být spokojený; zajistí sobě

a blízkým plný žaludek, střechu nad hla-

vou a možná i něco pro potěšení. Ale

pokud člověka to, co dělá, také baví

a naplňuje, je to v té práci ještě mnohem

lepší. Dospěláci tam tráví i třetinu živo-

ta! A být takovou spoustu času nespoko-

jený..., uznejte, děti, to musí být hrozné.

Ale nejlepší ze všeho je, když práce baví

a ještě ke všemu je prospěšná pro ostat-

ní, viďte? Za všechny uveďme třeba lé-

kaře, učitele, vědce, stavaře nebo země-

dělce.

Kdoví, možná vám, děti, květnový Krajá-

nek bude inspirací pro vaše budoucí po-

volání!

Článek připravila: Jana Schulzová

Záchranáři, Mia F., Brno

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4 4. května slavíme DEN HASIČŮ

Už jste se jiste ne kdy setkali

s č ervenobí ly m autem, jak ža žvuku

žna me sire ny „hor í ” jede s í lenou

ryčhlostí po me ste . Tak to jsou

hasič i, kter í byli pra ve povola ni

k ne jake ž ivot ohrož ují čí situači.

Pra ve vs em hasič u m, ať už se jedna

o profesiona ly nebo o dobrovolní ky,

je ve nova n tento den. Den, kdy

vžda va me hold vs em, kter í

poma hají pr i ža čhrane

ž ivota a boji s ohne m.

Den hasič u pr ipada na

4. kve tna, na den sva-

te ho Floria na, patro-

na vs ečh hasič u

a očhra nče lidí

pr ed pož a ry.

13. května 1717 se narodila

MARIE TEREZIE

Počha žela ž rodu

Habsburku . Byla

to vu beč jedina

ž ena-vla dkyne na č eske m tru nu.

Panovala v letečh 1740–1780. Za 40

let sve vla dy ží skala čelkem 20

ru žny čh titulu , ktere jí žajistily

velmi silne postavení meži

tehdejs í mi evropsky mi panovní ky.

Take žavedla spoustu reforem

(tj. žme n), jako napr í klad povinnou

s estiletou dočha žku pro čhlapče

a pro dí vky v tžv. trivia lní š kole, kde

se de ti uč ily č í st, psa t a poč í tat. Dí ky

Marii Terežii vlastne dnes musí me

vs ičhni do s koly! To asi ne kter í

ž va s nejste moč ra di, viďte?

15. května slavíme MEZINÁRODNÍ DEN RODINY

Co si, de ti, pr edstaví te, když se

r ekne rodina? Urč ite vas e rodič e –

ma ma a ta ta, vas i bra s kove

a sestr ič ky, tr eba i va s doma čí

mažlí č ek. Ano, pr esne tak: rodina

jsou vs ičhni ti, se ktery mi na m je

dobr e a ktere byčhom nevyme nili

ža nič na sve te ! Rodina na m da va

počit bežpeč í , jistoty a la sky.

A pra ve vs em

rodina m na

sve te je ve no-

va n tento

den.

26. května 1900 se narodil

VÍTĚZSLAV NEZVAL

Byl to č esky ba sní k, spisovatel

a pr ekladatel. Byl žakladatelem

poetišmu, tj. básní, ve kterýčh se

popisuje vs ední den a obyč ejne ve či.

Poetička je napr í klad jeho ba snička

sbí rka pro de ti Ve či, kve tiny,

žví r a tka a lide nebo Anič ka skr í tek

a Slame ny Hubert. Velmi žna ma je

jeho poetička a smutna

ba sen Manon Lesčaut.

Ne ktere jeho ba sne

byly take žhudebne ny.

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON

I

Zdroje: wikipedia.org, catholica.cz, nase-rodina.cz Článek připravila: Mirka Čechovská

Kosma a Damián byla dvojčata, žijící už hodně dávno. Od dětství si četla encyklopedie a jiné naučné knihy a hraní si s míčem bylo pro ně na hony vzdálené. Zato vzájemné poslouchání srdí-ček a předepisování léků, to vám byla, panečku, zábava! Po vystudování vysoké školy, samozřejmě medicí-ny, se dali bratři do léčení. Chodili od nemocného k nemocnému, bo-hatému či chudé-mu, mladému či starému. Vždy si od svých pacientů nejdříve vyslechli, co je trápí, a pak teprve přišel čas na medicínu. Někdy také zjistili, že žád-ných pilulek není potřeba. Jako lék se častokrát osvědčilo pouhé naslouchá-ní nemocnému. Příběh o dvou zázračných lékařích se šířil dál a dál krajinou. Lidé se sjížděli z dalekých končin jen proto, aby se na ně Kosma a Damián podívali. Úžasem oněměli, když bratři při léčení prosili o pomoc a radu Boha a když si nako-nec za prohlídku nenaúčtovali ani korunu. Nové postupy obou sourozenců brzy zastínily ostatní lékaře. Na zázračné léčitelské metody bratrů doplatili ti,

kteří sice získali titul medicíny, ale jejich chování k pacientům a přemrš-těné honoráře byly nemyslitelné. Ti

brzy dali hlavy dohromady a společně kuli pikle proti Kosmovi a Damiánovi. Ce-lé zástupy se hrnuly do císařského paláce, aby zde císaři vypověděly, jaká křivda byla na nich spáchána. Císař lékaře vyslechnul a nechal dvoj-čata zajmout. Zavřel je do

mučírny a kolotoč mohl začít. Nejpr-ve přišel na řadu bič, ale po ranách ani stopy. Pak byli se zavázanýma rukama hozeni do vody, ale vyplavali jako by nic. To jsou finty, co? Císař už byl bezradný. Po hodinách dumání

nad tím, jak ty dva usmrtit, přišel mu na mysl dokonalý plán. „Setnu jim hlavy! Z toho už nevyváznou!“ A taky že nevyvázli. Kosma a Damián byli bratři, kteří své povolání vykonávali nejlépe, jak umě-li. Pomohli ale mnoha lidem a my si z nich můžeme vzít příklad - někdy totiž stačí pořádně naslouchat svému tělu a to vám samo poví, co mu chybí.

Po smrti proslulé kněžny Libuše

se vlády nad zemí ujal její manžel

Přemysl. To však ženy a dívky

z Libušiny družiny špatně nesly,

nespokojené se svou nyní již pod-

řadnou rolí a hlavně vysmívané

svými mužskými protějšky. Jed-

noho dne však pohár jejich trpěli-

vosti přetekl a ženy se rozhodly

s muži jednou provždy zúčtovat.

Do čela vzpurných a rozhněva-

ných žen se postavila Vlasta, jed-

na z nejvlivnějších a za života

kněžny nej-

důležitějších

představite-

lek ženské-

ho pokolení.

Své spolu-

bojovnice,

jak si nyní

říkaly, zača-

la tvrdě cvi-

čit v boji proti mužům. Dokonce

i hrad si dívky postavily a nazva-

ly ho Děvín. Stavbu umístily za

řeku Vltavu, a to o něco výše než

byl hrad Vyšehrad na protilehlém

břehu.

Muži se zpočátku ženám a jejich

bojovné náladě smáli, pohrdali

jimi a posílali je domů za dětmi

a domácími pracemi. Mnoho žen

se ale zřeklo svého dosavadního

života, nechtělo se jim už sloužit

mužům a vydaly se na cestu na

Děvín, do služby k Vlastě.

Vlasta si všímala odhodlání ostat-

ních žen a byla si brzy svou armá-

dou jistá, dokonce tak moc, že jed-

noho dne otevřeně vyhlásila válku

mužům, válku do úplného pora-

žení jedné

ze stran.

A začaly

útoky oz-

brojených

ženských

družin na

muže a na

jejich území,

žádný si již

nemohl být jistý svým postavením

ani životem. Většina mužů ale stá-

le nechápala vážnost situace. Až

jednou jim vládce Přemysl převy-

právěl svůj sen o válečném běsně-

ní žen, ve kterém zvítězily, a jemu

POVĚ

STI

/6

Podle sbírky Staré pověstí české podle Aloise Jiráska článek připravila: Jitka Lores Zákoucká

radná dívka volala o pomoc a Cti-

rad, který měl dobré srdce a neo-

dolal krásné panně, její lsti uvěřil,

dívku odpoutal a nechal se od ní

opít medovinou, kterou měla ve-

dle sebe. Zmámen Šárčinou krásou

a zdánlivou nevinností,

zatroubil na roh, který

mu podala a přivolal

tak na sebe krutou po-

mstu a zmar. Dívky a

ženy kolem ukryté vy-

razily do boje proti Cti-

radovi a jeho kamará-

dům a všechny pobily.

Tímto na sebe konečně

přivolaly hněv můžu

pod vládou Přemysla. Vyrazili,

plni hněvu a odhodlání, na Děvín,

aby potrestali zpupné ženy jednou

provždy. Vlasta chtěla vést své

kamarádky do boje a nadobro po-

razit mužské pokolení jednou pro-

vždy. Její spalující touha po po-

mstě a pyšná představa absolutní-

ho vítězství ji však zradila. Vlasta

vyjela vpřed jako splašená klisna

a ostatní dívky jí nemohly stačit.

Muži ji pod Děvínem obestoupili

a jednoduše zabili. Následně vzali

Děvín útokem a všechny ženy

v něm ztrestali smrtí, žádnou dív-

ku neušetřili, mstili se za své mrt-

vé druhy a za Ctirada.

7/ POVĚSTI

se zjevila bojovná dívka šlapající

po mrtvých mužích a pijící jejich

krev z číše. Přemyslova slova však

vyšla naprázdno, protože ostatní

jeho slov nedbali a stále si mysleli,

že až dojde k opravdové bitvě, tak

se ženy jednoduše ro-

zeběhnou jako houf

slepic a rády se

mužům poddají jako

dřív.

Jak se však tito pyšní

muži spletli... Ve slav-

né bitvě jich téměř třis-

ta dívky pobily, nikoho

neušetřily a naplánova-

ly si dokonce útok na

přeslavný Vyšehrad. Vlasta a její

bojovnice si začínaly být samy se-

bou jisté, obestřela je pýcha a mys-

lely si, že nyní jim mužský svět

a sami muži budou ležet u nohou

a nechají si vládnout od žen.

Poslední jejich krutou akcí bylo, že

pozabíjely družinu kolem vladyky

Ctirada a jeho samotného vpletly

do kola a umučily k smrti. Ctirad

byl statečný mladík, který Vlastě

zabil a zajal mnoho jejích spolubo-

jovnic, proto se mu chtěla vášnivá

a pomstychtivá vůdkyně dívčí vál-

ky pomstít. A tak vymyslela kru-

tou lest: půvabnou Šárku nechaly

ženy svázanou kousek od cesty,

kterou se ubíral Ctirad se svými

druhy k Pražskému hradu. Pro-

ZPÍV

ÁNKY

/8

ZPÍV

ÁNKY

/8

Písničku vybrala: Zuzana Doğan

Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=eB1cL4I5OZ8

G C G

1. Ač máj má rána chladná,

C G

Slávka, známá kráska z Kladna,

D

ta vstává na vlak ráda,

G

ta vstává na vlak ráda.

2. Jak vlak tak z Kladna chvátá,

nastává zastávka pátá,

tam pasák pásá stáda,

tam pasák pásá stáda.

C G

R: |: Nastává máj, nastává máj

D G G7

a Slávka na pasáka mává,

C G

vstává náš kraj, vstává náš kraj

D G

a mladá láska zašla k nám. :|

3. Jak svalnatá má záda

a jak stáda krav sám zvládá,

ta strakatá svá stáda,

ta strakatá svá stáda.

4. Tak láska v ňadra padá,

Slávka má pasáka ráda,

svá práva láska žádá,

svá práva láska žádá.

R: Nastává máj, nastává máj

a Slávka na pasáka mává,

vstává náš kraj, vstává náš kraj,

však pasák naspává flám.

Nastává máj, nastává máj

a Slávka na pasáka mává,

vstává náš kraj, vstává náš kraj,

však pasák naspává flám,

však pasák naspává flám,

však pasák naspává flám.

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY Z knihy: Velké maličkosti, text: Vladimír Smetáček

POPELÁŘI

Popeláři, to jsou páni,

ti se vozí bez ustání,

těm, když vjedou do ulice,

patří všechny popelnice.

Staré hadry, staré věci

odvezou a spálí v peci.

JAZYKOLAMY Květo, kup poupě, je to

skvělá koupě.

Kdybys nebyl býval kýval, nebyl by se mýval hýbal.

Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!

HÁDANKY

9/ VOLN

OČASO

VKY

Žije asi ponejvíce v řece

nebo na rybníce.

Vždycky bývá zelený,

pentličkami zdobený.

Ať je léto nebo sníh,

bydlí hlavně v jeskyních.

Hlav mívá vždy víc než

dost, proto není v zámku

host.

POŠTA

Píše paní psaní.

Píše jiné paní.

Je to její stará známá,

která bydlí za horama

v malém domku u lesa.

To je její adresa.

Má ji psanou na obálce.

Nezratí se v žádné dálce.

Známku na ně nalepili

a už psaní jede k cíli:

nejdřív autem, potom vlakem,

potom velkým náklaďákem,

vždyť je vede adresa

k paní v domku u lesa.

A už pošťák zvoní: Paní,

tady máte krásné psaní.

Há

da

nky

a ja

zyko

lam

y vy

bra

la: K

ate

řin

a B

alu

no

vá

beruška, vodník,. drak

Parádnice mezi brouky,

nejkrásnější z celé louky.

Červené šatičky s malými

puntíčky.

Na zvonku rosa, létá si bosa.

Pohoupá se na kvítečku,

hlídá totiž sedmou tečku.

Řík

an

ky v

ybra

la: Z

uza

na

Do

ğa

n

KAM

S D

ĚTM

I V B

ELG

II /

10

Autorky článku: Dáša Straková, Lucka Krameriusová; foto: http://www.hallerbos.be/en/

OCEÁNEM DIVOKÝCH HYACINTŮ

Kluci a holky, milujete turistiku anebo se rádi jen tak procházíte po lese? Pak se vám

bude v „pohádkově modrém lese“ moc líbit. Pojďme do něj společně nakouknout na

stránkách časopisu a třeba se tam skutečně potkáme během některého z následují-

cích víkendů.

Francouzsky Bois de Hal, v nizozemštině Hallerbos je lesopark o rozloze 552 ha, který

se nachází v belgické provincii Vlámský Brabant. Na přelomu dubna a května se tento

lesopark změní v obrovský oceán plný divokých hyacintů. Hyacinty rozkvétají postup-

ně, a proto les vypadá každý den trochu jinak a navštívíte-li ho opakovaně, vždy vás

znovu a znovu okouzlí.

Podél květinového koberce, který připomíná rozlehlý modrofialový oceán, vede mno-

ho turistických cest a cestiček. Řeknete rodičům o tomto pohádkovém místě

a udělejte si do lesoparku společně výlet! Když půjdete lesními cestičkami a budete

dávat dobrý pozor, můžete vidět i lesní zvěř, která v Hallerbos žije. A pokud se vám

nepodaří uvidět srnce, zajíce nebo bažanty, určitě tu a tam potkáte koně, kteří jsou na

procházce se svými pány a stejně tak jako vy obdivují krásu rozkvetlých hyacintů :-)

A jak se do rozkvetlého Hallerbos dostanete?

Ve všední dny: z nádraží v Halle autobusem číslo 114

Během víkendu: z nádraží v Halle autobusem číslo 156

Autem: exit 21 (Halle)

Výlet do rozkvetlého lesoparku Hallerbos opravdu stojí za to! Nenáročnou

procházku podél oceánu divokých hyacintů zvládnou všichni. Takže kluci

a holky, vezměte rodiče, babičky, dědečky a hurá do přírody!

11/ KAM S D

ĚTMI V BELG

II

Pokud si aprílové počasí protáhne směnu až do května a místo sluníčka se dočká-

me deště a větru, toulat se záplavou hyacintů asi nebude to pravé. Zamračený

víkend ale můžete prožít třeba v barevném bláznivém aquaparku.

Aquapark Océade je ráj pro všechny, kteří se ve vodě cítí jako doma a nebojí se, že

se jim při jízdě na nejdelším tobogánu v Belgii zamotá hlava. Vedle klasického to-

bogánu se můžete sklouznout i v tobogánu až pro tři lidi zároveň nebo si můžete

zvolit, zda vám na ten vodní sešup mají blikat disko světla, kouzelná duha nebo

zda si troufáte i na strašidelné halloweenské osvětlení.

Pokud máte mladšího sourozence, nedávejte ho na víkend k babičce! Vezměte ho

s sebou. V Océade je totiž Aquafaun House, kde se bezpečně vyřádí i děti již

od čtyř let. Rodiče můžete nalákat na Saunaland, kde mohou relaxovat, zatímco vy

si dojdete na svačinu do místní restaurace.

Océade se nachází na severozápadě Bruselu, hned vedle Mini-Europy a nedaleko

Atomia, takže pokud byste měli strach, že při dalším skoku do bazénu už se vážně

rozmočíte, můžete sbalit plavky a ručník a vyrazit za další zábavou.

Více informací o dostupných atrakcích, cenách i výhodném kombinovaném vstup-

ném naleznete na webu aquaparku — http://www.oceade.be/en/.

AQUAPARK OCÉADE

Autorka článku: Lucka Krameriusová; foto: www.oceade.be

A kudy do ráje vodní zábavy? MHD: linkou 7, 18, 54, 94, 88, 84 na zastávku Heysel Autem: exit 8 (sledujte ukazatel na Bruparck)

DO

MAL

OVÁ

NKA

/12

Znáte pohádky?

1. Dlouhý, Široký a...

2. Koblížka snědla v pohádce chytrá...

3. Tři zlaté vlasy děda...

4. Čarodějnice létají na...

5. Hrnečku,...!

6. O perníkové...

7. Princezna se zlatými vlasy se jmenovala...

8. Sůl nad...

9. O... a slepičce

10. O šípkové...

11. Jelen se zlatými parohy žil v chaloupce se... pacholíčkem.

12. O červené…

13. Pták Ohnivák a liška...

S povoláním zdravotní sestry jste se určitě již někdy setka-ly. Zdravotní sestry pečují o nemocné, postižené nebo ne-mohoucí. V tajence dnešní křížovky se dozvíte, jak jinak se zdravotním sestrám říká.

Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

Brněnský výtvarník se původně vyučil zámečníkem. Pět let

opravoval stroje a později pracoval jako hasič. Posledních

dvanáct let se živí jako výtvarník. Má rád zarostlé zahrady,

pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srd-

cem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané

zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka,

knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu,

tajemství... a pokouší se to namalovat na plátno, anebo

o tom psát a kreslit knížky. Ocenění Magnesia Litera za knihy

Velké dobrodružství Pepíka Střechy a Listonoš vítr svědčí

o tom, že jeho „pokusy“ jsou velmi úspěšné.

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

Jak se stane, že se ze zámečníka stane hasič a z hasiče výtvarník? V mém případě se to stalo vlastně nějak samo, aniž bych to nějak plánoval. Malovat a kreslit se dá asi u každé profese. Záleží, na kolik vás to baví. Život je plný náhod a málokdy se vyvíjí, tak jak byste si naplánovali. Některé vaše knihy jsou vydávány ve velkém i kapesním vydání. Co vás vedlo k vy-tvoření stejných knih v různých velikostech? To byl nápad mého nakladatele. Ta menší vydání jsou vhodnější na cestování nebo jako dárky. Ta větší a dražší si asi kupují ti, kterým se moje kníž-ky opravdu moc líbí a chtějí je mít v knihovně. Za knihu Velké dobrodružství Pepíka Střechy jste dostal ocenění Magnesia Litera 2013. Co máte na knize nejraději a čím je zvláštní? Tu knížku jsem dělal 2 roky, to je dost dlouhá do-ba. Nejraději na ní mám to, že jsem ji vůbec doká-zal dodělat. Co je na ní zvláštní, to ať posoudí čtenář. Pavouk je vcelku neobvyklým hlavním hrdinou. Jak vás jeho postava napadla? Myslím, že mám rád pavouky od dětství. Asi v páté třídě jsem si koupil knihu „Život pavouka“ a mohl se tak dozvědět o těchto tvorech mnoho zajímavostí. Jak už to tak bývá, když o něčem ně-

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A co víte, začne vás to spíše zajímat, než abyste se toho báli. Když jsem byl malý, měli jsme hodiny kukačky a babička mi říkala, že v nich bydlí pavouk. V dospělosti jsem si na to vzpomněl a měl jsem námět na dětskou knížku.

Máte rád záhady? Asi ano. Na některé chci přijít, na některé raději ne. Ztrácíte často klíče? V dětství jsem je občas ztratil. Teď už se mi to dlouho nestalo. Rychle zaklepat na dřevo.

V knize SKORO TUCET mělo být původně tucet, tedy dvanáct po-hádek. Poslední jste však nedopsal a raději změnil název knihy. Je těžké vymýšlet pohádky? Já je ani snad nevymýšlím. Jednou za čas přijdou samy. Jako něja-ký dárek. Přilétnou a usadí se mi v hlavě. Někdy jsou tam tak dlou-ho, že na ně zapomenu, jindy o nich začnu přemýšlet, vezmu papír a tužku, a když se všechno povede, je za pár měsíců na světě nová knížka.

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

Za pár dní paní učitelka, maminka, Kiko, Eva a další děti spočítaly poskládané papírové motýly. A bylo jich opravdu přesně tisíc. Leželi na sobě ve dvou proutěných koších přikry-tých kostičkovaným ubrusem. Koše dětem půjčil strýc Juhi a pomohl jim je také odnést na louku do Podzámecké zahrady, kde je uložili do zahradní besídky pod platany. Zítra brzy po ránu se tu celá třída sejde a vypustí motýly ze stromů na louku. V noci pak Kiko líčila v kni-hovně svůj plán Františce. „To by bylo moc krásné, kdyby to fungovalo. Opravdu myslíš, že když se těch tisíc motýlů rozletí do světa, splní ti to přání, aby zlá kletba pominula? Myslíš, že nás to vysvobodí? Jé, Kiko, já bych byla nejšťastnější princezna na světě, kdybych už nemusela být duch!“ „Tak nám drž zítra palce, aby se nám to povedlo. Já se na to teď půjdu dobře vyspat, ahoj!“ mrkla na ni Kiko a zvedla palec pro štěstí. Františka se za ní ještě dlouho dívala, jak hopká po schodech dolů na zámecké nádvoří. Druhý den ráno Kiko vstala strašně brzy. Byla skoro ještě tma. Nevěděla, jestli náhodou není zrovna náměsíčná, nebo jestli jenom nemůže spát. Něco ji táhlo ven do zahrady. Navlékla si na sebe svůj tlus-tý žlutý svetr a vyklouzla tiše z postele. Venku se převalovala podivná ranní mlha a na lou-ce před zámkem stál… Lukáš Mařata. „Co tady děláš?“ zeptala se Kiko překvapeně Lukáše, nebo spíš rozevřela doširoka údivem oči, aby jí Lukáš rozuměl.

V pondělí Kiko vstala úplně sama ještě dřív než tatínek. Rychle si udělala kakao, snědla koblihu s marmeládou, srolovala si ten velikánský maminčin obrázek do podpaždí a vydala se do školy. Eva Zázvorková už na ni čekala před zámkem. Tázavě se podívala na roli papíru. Kiko ale celou cestu nic neříkala, bála se, že děti a paní učitelka nepochopí, o co je chce požádat. Věřila ale tomu, že maminčin obrázkový příběh bude vyprávět za ni. Když přišla paní učitelka do třídy, Kiko ji celá rozpačitá poprosila, jestli by dětem nemohla něco ukázat. „Proč ne, jistě, Kiko. Přijela tvoje maminka, viď, říkala mi to paní průvodkyně od vás ze zámku.“ „Ano, přijela,“ řekla Kiko česky a začervenala se. Pak před tabulí na zemi rozbalila ten dlouhatánský papír se svým nočním dobrodružstvím. Děti chodily všechny v řadě kolem papírového příběhu, prohlížely si ho, všelijak papír natáčely a nejvíc se divila paní učitelka. „To malovala moje maminka, ale zažila jsem to já v sobotu v noci,“ vysvětlo-vala jí Kiko. Nejvíc se ale děti podivily, když na posledním obrázku viděly sedět samy sebe v lavicích a pak taky v dětských pokojíčcích doma, jak pozorně skládají velkou hromadu papírových motýlů. Paní učitelka se rozesmála. Připadalo jí to celé úplně zvláštní, ale ten maminčin obrázek byl tak krásný a Kiko se na ni tak prosebně dívala, že pokývala hlavou, šla do sborovny a přinesla odtamtud každému alespoň deset velkých barevných papírů a všichni se dali do skládání. Až na Lukáše Mařatu.

Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander

Část šestnáctá

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

„No co by, nemoh sem spát, no,“ pokrčil rameny Lukáš. Nechtělo se mu té mrňavé Japonce vysvětlovat, že jeho tatínek přišel v noci zase opilý a až do rána se s maminkou dohadovali, on už nemohl usnout, a tak utekl z domu. Nikdo se ho neptal, kam jde, protože v tom rámusu, který jeho rodiče dělali, si ho nikdo nevší-mal. Za svítání došel až sem na louku. „Umíš lézt na stromy?“ ukázala Kiko bradou nahoru na vysoký platan. „No jasně, že jo!“ řekl hrdě Lukáš a jeho modré oči, které byly vždycky trochu smutné, se rozzářily, proto-že to byla pravda. Na stromy uměl lézt nej-líp ze všech kluků široko daleko. Taky se trochu styděl za to, že neskládal s ostatními origami, protože pořád tvrdil, že to je akor-át tak pro holky. Jenže Lukáš jenom opako-val, co vždycky slýchal doma od tatínka. Ten třeba říkával: „Umývání nádobí, to je práce pro ženské!“ Nebo taky: „Správnej chlap pije rum, sodovka je pro holky.“ Ale teď Lukáš na tatínka dočista zapomněl a byl rád, že může Kiko ukázat, co všechno na stromech dovede. Kiko došla k besídce a vzala z ní oba koše, které v Podzámce včera společně s dětmi připravili. Přivázala k jejich rukojetím provázky a jejich konce dala Lukášovi. Když vyšplhal do koruny platanu, skoro až na poslední větev, poho-dlně se usadil a šikovně vytáhl koše k sobě nahoru. Pak je opatrně upevnil ve větvích jako nějaká velká proutěná hnízda. Kiko se dívala za Lukášem vzhůru do větví platanu, a aby líp viděla, popošla ještě víc do středu louky. To ale neměla dělat! Zničehonic se totiž před ní vynořilo bludiště. Nebe po-temnělo a začal foukat silný vítr. Kiko se zdálo, že se tmavozelené keře v bludišti zlověstně vlní jako nějaké dlouhé vlasy nebo chaluhy v řece. Jejich vůně, vítr a po-divně nepříjemné ševelení táhlo Kiko dov-nitř. V dálce se ozvalo vlčí zavytí. Přejel jí mráz po zádech stejně jako tehdy v noci u altánku. Zapřela se patami o zem, pak si klekla a vší silou se držela trsů trávy. Neby-lo jí to ale nic platné, vítr sílil a vtahoval ji rovnou do bludiště. Mezitím přišly na louku

všechny děti s paní učitelkou a za nimi i ma-minka Kiko. Dali si sraz v Podzámce už brzy po ránu, kdy fouká svěží ranní větřík, aby motýli dobře létali. Lukáš na ně zavolal. Paní učitelka vzhlédla a uviděla ho sedět v koruně platanu i s koši plnými motýlů. Zamávala mu a zavolala na něj, že už může pouštět. Děti vytáhly z kapes připravená divadelní kukátka, která jim půjčil strýc Juhi, a Lukáš začal do vzduchu vyhazovat první papírové motýly. Klesali k zemi pomalounku a vítr je zase zve-dal a tancoval s nimi ve větvích stromů. Bylo to zvláštní, ale Kiko nikdo z nich neviděl. Klopýtala v trávě a vítr ji hnal pořád hlouběji do bludiště. Keře po ní chňapaly, jako by měly ruce, a Kiko se zdálo, že na ni dokonce výhružně cosi syčí v řeči keřů. „Ani zlatou nitku jako Františka nemám,“ zlobila se sama na sebe. A protože nemohla nic jiného dělat, postupovala pořád dál do středu bludiště. Vítr ji tlačil do zad jako nějaký obrovský silný fén. Když už byla úplně uvnitř, hučení větru pomalu ustávalo. Ale jakmile se sklonila k zemi, aby líp viděla na cestu, úplně se vy-děsila. Původně myslela, že je cestička vysy-paná drobným pichlavým štěrkem, ale teď s úděsem zjistila, že šlape po spoustě vyběle-ných kostřiček a kostí. Vykřikla hrůzou. Zdálo se jí, že před sebou vidí dlouhé chlupaté nohy, hřbet s lebkou, osm pavoučích očí a kdesi za nimi zažloutlé vlčí tesáky. „Tak dnes jsou asi síťáci s biskupem, pane jo,“ povzdechla si a dala se do běhu dál do blu-diště, protože jinudy by ji stejně ten zlý vítr nepustil. Keře se ale čím dál víc kroutily jako živé a větvičky ji bodaly ostrými trny do lýt-ek. Pod nohama jí křupaly pichlavé kosti a cestička zarůstala obrovskými kopřivami. Kiko se v běhu musela prodírat jejich žahavý-mi listy, které ji šlehaly po lýtkách. Měla strach, že se místo kopřivy třeba dotkne je-dovatého pavoučího hrotu, usne a pavouci ji sežerou. Zbude po ní jen stejně vysušená kostra, jako jsou ty, po nichž teď musí šlapat. Rozhrnovala vysoké kopřivy a ruce ji strašně pálily, že už je skoro ani necítila. Statečně ale pokračovala pořád dál. Pokračování příště

Rubriku připravila: Radka Çelik

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

oprava r s vadlena

uč itelka žubar ka

le kar žpe va k

kučhar

hasič

kominí k

voja k

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

pos ťa k

malí r pokoju

r idič

poličista

kader niče

žední k

pekar

farma r

serví rka

prodavač ka

žve role kar

sportoveč

uklí žeč ka

sekreta r ka

ČESK

É ST

OPY

/20

Článek připravila: Kateřina Zástěrová

Alfons Mucha patří mezi nejvýznamnější osobnosti evropské secese. A víte, co to secese vlastně je? Jde o umělecký styl z 19. a 20. století. Za hlavní znak se považuje ornamentálnost, to znamená nějaká ozdoba nebo okrasa. Ornamenty mohou být třeba zvířátka, kytky a nebo nějaké předměty. A právě v tomto stylu vynikal jeden z nejvýznamnějších Čechů – Alfons Mucha. Narodil se v Ivančicích na Moravě 24. 7. 1860. Nejprve studoval gymnázium v Brně, později se hlásil na Akademii výtvarných umění, ale bohužel se na školu nedostal, a tak odešel do Víd-ně, kde se živil jako malíř deko-rací v divadlech. Později odešel do Francie, kde ho oslovila jed-na z nejslavnějších hereček, aby jí vytvořil plakát k předsta-vení Gismona.

Mucha se rychle proslavil, tvořil další a další plakáty. Mimo jiné začal navrhovat design před-mětů, tedy například to, jak bu-de vypadat obal od čokolády nebo šperky.

Velmi zajímavé je také to, že se stal autorem prvních česko-slovenských poštovních zná-mek a bankovek a spolupraco-val i s významnými architekty, s nimiž se spolupodílel i na vý-zdobě Obecního domu a do-stavbě Chrámu svatého Víta v Praze. Mucha byl za druhé světové války zatčen a nakonec zemřel na zápal plic 14. 7. 1939.

Alfons Mucha

Gratinovaná čekanka

Co budeme potřebovat na 4 porce:

4 čekanky

4 velké plátky šunky

100 ml sladké smetany

2 lžíce hladké mouky

strouhaný sýr

zeleninový bujón

máslo, sůl

muškátový oříšek

nové koření

Čekanku omyjeme, opatrně podélně přepůlíme a vyřízneme středy, které jsou hořké a zkazily by chuť jídla. Na lžíci másla čekanky opražíme a poté je do půlky zalijeme vodou. Přidáme kostku zeleninového bujónu a nové koření a na mírném ohni necháme če-kanky pod pokličkou asi 10 minut du-sit. Poté čekanky necháme okapat a vývar si schováme na další krok receptu. Nyní si připravíme bešamel. Na másle zlehka opražíme mouku a pak za stá-lého míchání metličkou přilijeme zchladlý vývar, chvilku necháme bub-lat a po vypnutí plotýnky přilijeme smetanu. Dochutíme muškátovým oříškem a solí. Čekanky zabalíme do plátků šunky a vložíme do zapékací misky, kterou jsme vylili trochou bešamelu. Zbylý bešamel přelijeme přes čekanky a vše posypeme nastrouhaným sýrem. V předehřáté troubě pečeme 30 minut při 220 °C a podáváme s čerstvým chlebem, s bramborovou kaší nebo s brambory vařenými v páře.

Chodíte s rodiči nakupovat?

Zkuste do nákupního ko-

šíku přihodit čekanku. Až se

vás zeptají, co s ní budete dělat,

překvapte je tímto receptem. Květnové číslo časopisu patří bel-

gickým chutím a gratinovaná čekanka, kterou se společně nyní

naučíme připravit, je jedním z tradičních belgických pokrmů.

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

BON APETIT vám přeje autorka receptu Nadia Müllerová.

Foto: www.freeimages.com

Robot je stroj, který může samostatně pracovat a vykoná-

vat naše příkazy. Slovo „robot“ poprvé použil český spiso-

vatel Karel Čapek v roce 1920. Slovo se začalo zanedlouho

používat na celém světě.

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

Společně s rodiči připravíme všechny

součásti pro sestavení robota. Najdeme

vhodné kovové a plastové předměty – mat-

ky, nepotřebné součástky nábytku nebo

elektrospotřebičů, prostě

vše, co dům dá a co už ne-

potřebujeme. Můžeme si

připravit také plastové oči

nebo bambulky, části hra-

BUDEME POTŘEBOVAT plechovky od potravin, prázdné a vymyté

(s ostrými hranami olepenými stříbrnou

pevnou lepicí páskou)

drobné kovové a plastové předměty nebo

součástky

obyčejné černé (feritové) magnety

tavná lepicí pistole nebo silnější univerzální

lepidlo

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

Shromáždíme vše na jednom místě a rozvážíme, jak by měl náš robot

vypadat. Jaké speciální vlastnosti bude mít? Co potřebuje k tomu, aby

mohl fungovat? Jaký má zdroj energie, jak uchovává data? Pomocí ja-

kých senzorů vnímá svět? Ze součástek vybereme ty, které budeme po-

třebovat k jeho sestavení. A možná ještě pár navíc. Nezapomeňte, že

každý robot potřebuje komunikovat se svým okolím a s ostatními robo-

ty, proto potřebuje zařízení pro odesílání a přijímání kódovaných zpráv.

K tomu se hodí například kancelářské sponky.

Vybrané součástky rodiče připevní pomocí tavné pistole nebo silné-

ho lepidla k magnetům.

A nyní je vše připraveno k dokončení konstrukce našeho robota. Sou-

části s magnety připevníme na plechovku tak, jak jsme si to předem na-

plánovali. Když sestavíme robotů víc, mohou spolu komunikovat, hrát si

a je tak víc legrace.

Rubriku připravila: Marie Švédová

ček nebo cokoli, co najdeme v dětském pokojíčku. Pokud nenajdeme

vše potřebné doma, můžeme vyrazit do místního železářství nebo na

bleší trh.

Co všechno děláme v České škole bez hranic Brusel aneb květnová dílna českých reálií

Česká škola bez hranic Brusel nabízí kromě pravidelné výuky češtiny a českých reálií také hudební výuku – hru na housle a klavír. Pro děti pořádáme hudební workshopy, pravidelné dílny čtení, setkání se spiso-vateli a dílny českých reálií s názvem MŮJ ČESKÝ SVĚT ANEB ČESKÉ REÁLIE S PŘEHLEDEM. Tento ne-dělní výukový program je určen pro žáky 3.–5. ročníků. Cílem dílny je postupně prohlubovat a zdokona-lovat znalosti žáků v oblasti české vlastivědy, historie a kultury, a to zábavnou formou. Květnová dílna českých reálií se bude konat 15. 5. 2016. Žáci se dozví, kdo byli nejvýznamnější Habsburkové nebo co je typické pro historické období a umělecký sloh zvaný renesance. Všechny naše aktivity najdete na stránkách školy:

http://www.csbh-brusel.be/

Holky a kluci, proháníte se rádi po hřišti? Pak se můžete zúčastnit ČESKÉHO SPORTOVNÍHO DNE DĚTÍ

(A RODIČŮ). Ten se bude konat pod záštitou České školy bez hranic, Sazka Olympijského víceboje

a Českého olympijského výboru v Bruselu. V sobotu 4. 6. 2016 od 14:00 si můžete v parku bruselského

opatství Rouge-Cloître zasoutěžit v běhu nebo víceboji. Schválně, kdo z vás nejlépe udrží rovnováhu

nebo má největší sílu. Více informací čekejte na poslední stránce červnového vydání Krajánka.