Kurikulum je pro učitelky mateřských škol stěžejníKurikulum Dobrý začátek pro mateřské školy Podpora sociálního a emočního rozvoje dětí Kurikulum je pro učitelky

Kurikulum Dobrý začátekpro mateřské školy

Podpora sociálního a emočního rozvoje dětí

Kurikulum je pro učitelky mateřských škol stěžejní materiál pro lepší uchopení metodiky Dobrý začátek a snazší implementaci do denní praxe ve třídě. Nabí-zí teoretická východiska, prostupnost klíčovými kom-petencemi, ale hlavně dává přesné návody pro práci s dětmi, které učitelky jednoduše přenáší do své pra-xe nebo se jimi mohou inspirovat. Protože metodika Dobrý začátek i Kurikulum klade důraz na sociální a emoční vývoj dítěte, je velice důležitá spolupráce ško-ly s rodinou, na kterou nezapomíná ani Kurikulum.

Mgr. Ludmila Jirotková, ředitelka Mateřské školy Dobroměřice

Kurikulum Dobrý začátek pro mateřské školyPodpora sociálního a emočního rozvoje dětí

Autoři: Egle Havrdová, Kateřina Vyhnánková, Barbora Dvořáková

Ilustrace: Milan StarýGrafická úprava a sazba: Helena KopeckáTisk: Tomos a.s.Náklad: 500 ks

SCHOLA EMPIRICA z.s., 2019ISBN 978-80-905748-8-5

Tato publikace vznikla díky finanční podpoře z Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání v rámci projektu „Dobrý začátek: inkluzivní metody práce s dětmi a rodiči“, reg. č. CZ.02.3.61/0.0/0.0/15_007/0000193, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Proč je Kurikulum Dobrý začátek důležité?Poměrně málo odborné literatury je věnováno metodice rozvoje sociálně emoční oblasti v předškolním vzdělávání tak uceleně jako toto kurikulum. Je založeno na ověřených postupech ze zahraničí i z několika mateřských škol v České republice. Systematicky přináší praktické návody jak pracovat s postojovými cíli RVP PV, jak je důležité věnovat se vztahům, chování a spolupráci ve třídě, umět zvládnout svoje emoce. Informace se dnes dají kdekoliv najít, k znalostem každý nějak dospěje, ale na „vztazích“ je třeba pracovat už od vytváření prvních sociálních skupin ve školce.

Jak učitelům v mateřské škole pomůže?Kurikulum pomáhá zejména ve zvládání managementu třídy, budování pozitivní atmosféry, přináší radost, že „věci fungují“. Využívá velké loutky, které děti více motivují k prožívání a uvěření jednotlivých situací. Vede pedagogy postupnými kroky k vytváření partnerských vztahů ve třídě i s rodiči. Dává praktické návody pro témata, jako jsou podpora pozitivního chování, práce s emocemi, pěstování klimatu sociální pohody ve třídě, používání chvály a ocenění, ale také práce s nevhodnými návyky v chování, zvládání vzteku nebo agresivity dětí a řešení konfliktů ve třídě.

Jarmila Bučková, ředitelka MŠ Mozaika Jihlava

Obsah

KurIKulum DObrý zAčáTeK PrO mATeřsKé šKOly → 7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Odborné zázemí kurikula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Prameny a inspirace kurikula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Návaznost kurikula na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání v ČR . . . . . . . . 10 Hlavní pedagogické principy a didaktické metody kurikula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Věnování pozitivní pozornosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Situační učení a velcí maňásci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Spontánní sociální učení a modelování chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

šesT INTeGrOvANých výchOvNě-vzDělávAcích blOKů KurIKulA → 14 Témata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Skladba výchovně-vzdělávacího bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Dopisy pro rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1. sezNámíme se A KAmAráDíme se → 20 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Přivítání, oslovení jménem, vlídnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Přivítáme Caleba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Přivítáme Nelu / Peleho. Pozdravení. Co ve školce děláme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Navazování vztahů. Budeš si se mnou hrát? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2. NAše sPOlečNá PrAvIDlA → 27 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Pravidla soužití ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Oceňování a chválení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Oddychový čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Pravidla medvěda Caleba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Představení třídních pravidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Nela procvičuje třídní pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Pele nacvičuje oddychový čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3. NAslOucháme Druhému → 35 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Popisný jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Udílení pokynů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Předčítání pohádek a příběhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Caleb připomíná pravidlo naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Nela se zapovídala a přeslechla, co má dělat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4. JAK se cíTíme → 41 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Přivítání a sdílení pocitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Popisné komentování emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Chválení a sdílení pocitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Caleb představuje emoce (pocity a nálady) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Pele rozeznává zlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

5. zvláDáNí vzTeKu → 46 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Popisné komentování a podpora úsilí dítěte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Zjištění individuální příčiny vzteku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 „Nejprve se musíš uklidnit, pak ti teprve mohu pomoci“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Caleb a želva Sam – nácvik sebeovládání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Pele se vypořádává se zlostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

6. řešeNí PrOblémů – zvláDNeme TO sPOlu → 53 Cíl bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Časový rozvrh bloku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Denní rituály, sociální učení a modelování jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Modelování řešení problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 4 kroky řešení problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Situační učení prostřednictvím velkých maňásků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Medvěd Caleb učí děti společně řešit problémy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Řešení problémů – Nela něco ukradla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Přehlížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Hry a aktivity ve třídě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Dopisy rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

PřílOhA 1 – DOPIsy rODIčům → 59PřílOhA 2 – DOmácí úKOly PrO DěTI A rODIče → 73PřílOhA 3 – PrAcOvNí lIsT: POrADíš KAmAráDOvI? → 98PřílOhA 4 – PrAcOvNí lIsT: KOláž meDvěDA cAlebA → 104

Seznam použité literatury → 108

6

7

Kurikulum Dobrý začátek pro mateřské školy

úvOD

Kurikulum Dobrý začátek se zaměřuje na rozvoj emočních a sociálních dovedností ma-lých dětí a usnadňuje adaptaci nových dětí a jejich rodičů v mateřské škole.

Praktickými návody a doporučeními pro přímou práci s dětmi i rodiči Kurikulum navazuje na metodiku „Dobrý začátek“ od organizace Schola Empirica.

Kurikulum reaguje na Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání a je kompatibilní se školními vzdělávacími programy.

Klade důraz na sociální a citový vývoj dítěte, tedy pěstování schopností navazovat vzta-hy, cítit a vcítit se, vnímat, co je dobré a spravedlivé, pomoci slabšímu a zastat se ho, spolupracovat a vzájemně si vyhovět.

Publikace, která je rozvržena do šesti částí, začíná nástupem dítěte do MŠ a podle aktuál-ních potřeb a situace v konkrétní třídě ji můžete využít i v dalších měsících školního roku.

Kurikulum rozvíjí u malých dětí: → sociální dovednosti a přátelství, → porozumění emocím, → schopnost přijímat zodpovědnost za své jednání, → porozumění procesu řešení problému.

KuriKulum Dobrý začáteK pro mateřsKé šKoly

8 KuriKulum Dobrý začáteK pro mateřsKé šKoly

ODbOrNé zázemí KurIKulA

Učitelé, asistenti pedagoga a školní asistenti zapojení do programu se zúčastní vzděláva-cího programu organizace Schola Empirica, aby se naučili kurikulum správně používat. K uplatňování kurikula je nezbytné jejich proškolení v akreditovaném vzdělávacím progra-mu „Dobrý začátek: podpora sociálního a emočního rozvoje dětí“, který představí metodiku v širším kontextu. Jeho součástí jsou i publikace a didaktické pomůcky pro učitele.

Publikace:

Dobrý začátekOvěřené postupy pro učitelky mateřských škol

dobry zacatek_obalka_2.indd 1 07.06.15 23:21

Význam včasné intervencev raném vývoji dítěte

metodická příručka

SE_publikace_2015.indd 1 21.01.15 10:48

Dobrý začátekOvěřené postupy pro rodiče

„Jak jen to udělat, aby mě moje děti poslouchaly? Jak nastavit hranice a nebýt zlý? Jak to udělat, aby se moje děti nehádaly a spolupracovaly? Tato kniha je postavena na zkušenostech řady rodičů posbíraných za dobu více než 30 let a na výzkumu rodičovských strategií, z nichž vykrystalizovaly techniky a doporučení, která se z dlouhodobého pohledu potvrdila jako funkční. Sama jsem některé z nich vyzkoušela a byla jsem mile překvapená, jak dobře zabírají.“

Romana Šloufová, rodič

Pojďme si spolu povídatdomácí úkoly pro děti a rodiče

následujte m

ě

Dobrý začátek. Ověřené postupy pro učitelky mateřských škol. Praha: Schola Empirica, 2015. ISBN 978-80-905748-2-3. → představení konceptu rozvoje sociálních

a emočních dovedností předškolních dětí „Dobrý začátek“ a metodika pro učitele

význam včasné intervence v raném vývoji dítěte. Praha: Schola Empirica, 2011. ISBN 978-80-260-0641-1.→ teoretická východiska a příklady dobré praxe

pro učitele

Dobrý začátek. Ověřené postupy pro rodiče. Praha: Schola Empirica, 2018. ISBN 978-80-905748-7-8→ metodická publikace pro rodiče → kartičky analogií

sešit domácích úkolů pro děti a rodiče: Pojďme si spolu povídat. Praha: Schola Empirica, 2011. ISBN 978-80-260-0642-8→ pomůcka pro pedagogy MŠ s domácími úkoly

pro děti a rodiče.

9KuriKulum Dobrý začáteK pro mateřsKé šKoly

Pomůcky:

Příklady scénářů pro práci s velkými maňásky:→ úvod do tématu s medvědem Calebem,→ návazná subtémata a nácvik s Nelou/Pelem.

hry a aktivity pro děti ve třídě:→ Hafíkovy hry a povídání – pracovní listy pro MŠ,→ Hafíkovy pomůcky – Žlutý box s Hafíkem,→ velcí a malí plyšoví maňásci,→ Hafíkovy omalovánky – tematické omalovánky

Pracovní listy:→ Detektiv přátelského chování;→ Koláž medvěda Caleba;→ Poradíš kamarádovi?

Ilustrované karty (formát A4 a A5)→ karty A4 – pravidla (10 ks)→ karty A4 – příklady dobrého chování (3 ks)→ karty A4 – problematické situace v MŠ (4 ks)→ karty A5 – emoce (6 ks)→ karty A5 – „škála emocí“ (5 ks)

Dopisy rodičům na úvod každé lekce

Domácí úkoly pro děti a rodiče


PrAmeNy A INsPIrAce KurIKulA

Kurikulum Dobrý začátek vychází z metodiky Incredible Years prof. Carolyn Webster-Strattonové (USA)1, která vyvinula a realizuje vzdělávací programy s cílem posílit emoční, sociální a kognitivní rozvoj malých dětí a snížit rizika problémového chování. Série pro-gramů Incredible Years je dostupná pro čtyři rozdílné věkové skupiny: 0–1 rok (miminka), 1–3 roky (batolata), 3–6 let (předškolní věk) a 6–12 let (školní věk). Dělí se na programy pro rodiče, učitele a děti, jež se navzájem doplňují a jsou efektivní právě díky zaměření na všechny aktéry, podílející se na zdravém rozvoji dítěte. Obsah samozřejmě vždy závisí na věkové skupině, které je určen.

Kurikulum Dobrý začátek dále vychází z britského programu Amser Caleb – Čas Med-věda Caleba, který využívá principy Incredible Years a je uzpůsobený potřebám velšských škol. Jeho specifikem je zaměření na malé děti ve věku 2–3 let. Byl vyvinut týmem pedagogů a psychologů z CEBEI (Center for Evidence Based Early Intervention) při Bangorské univer-zitě ve Walesu a Childerns Early Intervention Trust pod vedením prof. Judy Hutchingsové a Rhiain Gwynové.

NávAzNOsT KurIKulA NA rámcOvý vzDělávAcí PrOGrAm PrO PřeDšKOlNí vzDěláváNí v čr

Kurikulum Dobrý začátek vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání v ČR (RVP PV) a některé aspekty vzdělávací nabídky rozpracovává do šesti in-tegrovaných bloků. Vhodně koresponduje s rámcovými cíli RVP PV (cíl rozvojový, osvojo-vání hodnot a postojů). Zaměřuje se na podporu sociálních a emočních kompetencí dětí předškolního věku. Prostupuje jednotlivými klíčovými kompetencemi vymezenými RVP PV, které jsou zde dobře deklarovány, avšak v praxi předškolního vzdělávání jsou obtížně uchopitelné a realizovatelné. Kurikulum tak vzniklo z potřeby podpořit vás jako předškolní pedagogy a zásobit vás pomůckami, aktivitami, hrami a didaktickými metodami, jež vám pomohou děti ve třídě snáz socializovat. Vaši svěřenci pak budou přirozeněji navazovat vztahy s vrstevníky i s dospělými, naučí se lépe komunikovat, pozitivně se přijímat a poro-zumět vlastním emocím, rozvíjet empatii a cit pro spravedlnost, ale též schopnost spraved-livě jednat, zastat se slabších a samostatně řešit spory a problémy.

Klíčové kompetence:

Svým zaměřením v sobě kurikulum spojuje všech pět klíčových kompetencí (KK) vyme-zených v RVP: 1. kompetence k učení, 2. kompetence k řešení problémů, 3. kompetence komunikativní, 4. kompetence sociální a personální, 5. kompetence činnostní a občanské. Akcentuje rozvoj sociálních a emočních kompetencí dětí v širším slova smyslu.

V rámci klíčových kompetencí vytyčených v RVP PV směřuje kurikulum Dobrý začátek ze-jména k podpoře:

1) Více viz např. WEBSTER–STRATTON, C. How to Promote Children’s Social and Emotional Competence. London: Sage Publications, 2008.


1. Kompetence k učení, tj. dítě (KK1)

→ učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine úsilí, soustředí se na činnost a záměrně si zapamatuje; v rámci zadané práce dokončí, co započalo; dovede postupovat podle instrukcí a pokynů;

→ raduje se z toho, co samo dokázalo a zvládlo; → odhaduje své síly, učí se hodnotit vlastní pokroky a oceňovat výkony druhých; → učí se s chutí, pokud se mu dostává uznání a ocenění.

2. Kompetence k řešení problémů, tj. dítě (KK2)

→ řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží vyřešit samostatně (nápodobou či opakováním), náročnější pak s podporou a pomocí dospělého;

→ při řešení problémů vychází z bezprostřední zkušenosti; vymýšlí nová řešení problé-mů a situací; hledá různé možnosti a varianty (má vlastní originální nápady); využívá přitom dosavadní zkušenosti, fantazii a představivost;

→ rozlišuje řešení, která jsou funkční (vedou k cíli), a řešení, která funkční nejsou; do-káže mezi nimi volit;

→ chápe, že vyhýbat se problémům nevede k cíli, zato jejich včasné a uvážlivé řešení je naopak výhoda; uvědomuje si, že může situaci ovlivnit svou aktivitou a iniciativou;

→ nebojí se chybovat, pokud se mu dostává pozitivního ocenění nejen za úspěch, ale také za snahu.

3. Komunikativní kompetence, tj. dítě (KK3)

→ průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu a aktivně ji používá k dokonalejší komunikaci s okolím; samostatně formuluje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi; rozumí sly-šenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog;

→ dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (ře-čovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.);

→ domlouvá se slovy i gesty, rozlišuje některé symboly a rozumí jejich významu i funkci; → v běžných situacích komunikuje bez zábran a ostychu, s dětmi i s dospělými.

4. Kompetence sociální a personální, tj. dítě (KK4)

→ samostatně rozhoduje o svých činnostech; umí si vytvořit vlastní názor a vyjádřit jej; → uvědomuje si, že odpovídá za sebe i své jednání a nese za něj důsledky; → projevuje dětským způsobem citlivost a ohleduplnost k druhým, pomáhá slabším, ro-

zezná nevhodné chování; vnímá nespravedlnost, ubližování, agresivitu a lhostejnost; → dokáže se ve skupině prosadit, ale umí se i podřídit; při společných činnostech se

domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy;

→ napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů, které nachází ve svém okolí;

→ spolupodílí se na společných rozhodnutích; přijímá jasně dané a odůvodněné povin-nosti; dodržuje dohodnutá a pochopená pravidla a přizpůsobuje se jim;

→ je schopné chápat, že lidé jsou různí, a dokáže tolerovat jejich odlišnost a jedinečnost;


→ chápe, že nespravedlnost, ubližování, ponižování, lhostejnost, agresivita a násilí se nevyplácejí a že vzniklé konflikty je lepší řešit dohodou; dokáže se bránit projevům násilí, ponižování a ubližování ze strany jiného dítěte.

5. činnostní a občanské kompetence, tj. dítě (KK5)

→ dokáže rozpoznat a využívat vlastní silné stránky, poznávat své slabiny; → odhaduje rizika svých nápadů, jde za svým záměrem, ale také dokáže měnit cesty

a přizpůsobovat se daným okolnostem; → chápe, že může svobodně o rozhodovat tom, co udělá, ale že za svá rozhodnutí také

zodpovídá; → má smysl pro povinnost ve hře, práci i v učení; k úkolům a povinnostem přistupuje

odpovědně; váží si práce i úsilí druhých; → zajímá se o druhé i o okolní dění;→ má základní představu, co je v souladu se základními lidskými hodnotami a normami

i co je s nimi v rozporu, a snaží se podle toho chovat; → spoluvytváří pravidla společného soužití s vrstevníky, chápe jejich smysl i potřebu je

dodržovat; → uvědomuje si svá práva i práva druhých, učí se je hájit a respektovat; chápe, že všichni

lidé mají stejnou hodnotu.


hlAvNí PeDAGOGIcKé PrINcIPy A DIDAKTIcKé meTODy KurIKulA

Kurikulum je zaměřeno na sociální a emoční rozvoj dětí a pedagogická práce vychází ze čtyř hlavních principů, které ho podporují:

a) věnování pozitivní pozornosti,b) stanovení jasných hranic,c) princip chválení–přehlíženíd) vedení dítěte k samostatnosti a odpovědnosti.

věnování pozitivní pozornosti

Základním přístupem je věnování pozitivní pozornosti dítěti: → Svou pozornost a zájem věnujete individuálně každému dítěti. → Sami jste příkladem žádoucího chování a jednání (např. mluvíte s ostatními tichým, vlíd-

ným hlasem). Tím vytváříte ve třídě pozitivní klima a podněcujete ke stejnému chování i děti.

→ Všímáte si a oceňujete (upozorňujete, komentujete, chválíte, odměňujete) chování a jed-nání dítěte, které je žádoucí, a zároveň záměrně přehlížíte to nežádoucí (nekomentujete, neupozorňujete, nekáráte, primárně nezakazujete). Zároveň učíte děti rozlišovat mezi žádoucím a nežádoucím chováním. Je vždycky lepší pochválit, co se daří, než vytýkat, co nejde!

→ Ukazujte dětem, že váš pozitivní přístup má své hranice. Nelze přehlížet: agresivní cho-vání (ubližování, poškozování, ničení apod.); k jeho řešení slouží tzv. oddychový čas (viz kap. Naše společná pravidla).

situační učení a velcí maňásci

Z didaktického hlediska kurikulum pracuje zejména se situačním učením, založeným na vy-tváření a využívání aktuálních situací, kdy děti samy vidí a vnímají různé souvislosti a učí se chápat jejich smysl. Využíváte k tomu zejména velké maňásky, s jejichž pomocí dramatizu-jete nastalou situaci ve třídě.

Více na toto téma najdete v kapitole Skladba bloku.

spontánní sociální učení a modelování chování

Vaše práce učitele je dále založena na principu přirozené nápodoby, tedy na spontánním sociálním učení, kdy modelujete žádoucí chování a jednání dětí prostřednictvím vlastního příkladu.

Malé dítě se učí žít a chovat podle toho, co říkají a dělají ostatní, zejména jeho vzory, jimiž jsou blízcí dospělí a starší děti. Je pozorovatelem, který opakuje chování svého okolí. Ať už si je toho vědomo, či nikoli, napodobuje dospělé (koneckonců i dospělí napodobují jiné lidi). Obzvláště pokud u svých „vzorů“ vidí, že jim určitý druh jednání přináší výhody. Když budete dítě odměňovat pozorností, s velkou pravděpodobností začne i ono samo vě-novat pozitivní pozornost ostatním dětem.

14 šest integrovaných výchovně-vzDělávacích bloKů KuriKula

šest integrovaných výchovně-vzdělávacích bloků kurikula

TémATA

1. seznámíme se a kamarádíme se Rozvoj sociálních dovedností a slušnosti Rozvíjí KK3/KK4

2. Naše společná pravidla Třídní pravidla a důsledky jejich nedodržení; porozumění tomu, proč potřebujeme pra-vidla (aby nám zajistila bezpečí); utváření pravidel. Přijetí zodpovědnosti za své jedná-ní. Tichá židle – oddychový čas.Rozvíjí KK1/KK2

3. Nasloucháme druhému Rozvoj dětské schopnosti naslouchat, soustředit se a dodržovat jednoduché pokyny.Rozvíjí KK4/KK2/KK5

4. Jak se cítíme? Rozvoj dovednosti rozpoznat základní pocity z výrazu tváře u druhých a poté i u sebe. Rozvíjí KK3/KK2

5. zvládání vzteku Zvládání negativních pocitů – seberegulace. Osvojování strategií zvládání vzteku.Rozvíjí KK3/KK2

6. zvládneme to spoluNácvik řešení problémů.Rozvíjí KK2/KK5

15šest integrovaných výchovně-vzDělávacích bloKů KuriKula

sKlADbA výchOvNě-vzDělávAcíhO blOKu

Každý výchovně-vzdělávací blok obsahuje čtyři části, které zahrnují nápady na aktivity, hry a komunikaci s dětmi a rodiči k tématu daného bloku:

a) denní rituály, sociální učení a modelování jednání,b) situační učení prostřednictvím maňásků,c) hry a aktivity ve třídě,d) dopisy rodičům.

A) DeNNí rITuály, sOcIálNí učeNí A mODelOváNí JeDNáNí

Dětem pomáhají rituály, tedy předvídatelné a opakující se činnosti a situace, které jim umožňují orientovat se v plynutí dne a odhadnout, co se od nich v konkrétní situaci oče-kává. Typickými rituály jsou pravidelné denní činnosti (přivítání se ve dveřích, ranní kruh, cvičení, dopolední pobyt venku, jídlo, odpočinek na lůžku apod.) a přechodové činnosti (mytí rukou před obědem, písnička jako zahájení úklidu hraček po volné hře apod.) v ku-rikulu připomínáme a nabízíme rituály spojené s komunikací a vytvářením mezilid-ských vztahů.

b) sITuAčNí učeNí PrOsTřeDNIcTvím velKých mAňásKů

Kurikulum pracuje s 3–4 maňásky, jejichž ústy a rukama můžete pohybovat. Loutky jsou velké přibližně jako děti samy, takže je děti budou brát jako sobě rovné kamarády, ne jako hračky.

zásady práce s maňásky:→ Dejte maňáskům jména. → S maňásky pracujete jen vy, nikdy ne samotné děti. → Po aktivitě uklidíte maňásky na jejich místo, kam děti nedosáhnou, abyste je mohly

„přivést“, až zase přijde jejich čas. → Maňásci neslouží ke hraní. Pokud chcete s dětmi nacvičovat různé aktivity (např.

představování či podávání ruky), dejte jim malé navlékací či prstové maňásky.→ Lekci s velkými maňásky je vhodné pravidelně zařazovat aspoň jednou týdně, a to

v rozsahu 15–20 minut. Vhodné je i častější používání. Práci s maňásky můžete zařadit v návaznosti na aktuální situace ve třídě, například po dobu, kdy se ve třídě objevují potíže a je potřeba nacvičovat a opakovat vybrané pravidlo třídy, přátelské chování mezi dětmi apod.

Použití maňásků: Maňásci se používají k:→ předvedení správného chování,→ podpoře učení se novým dovednostem,→ hraní rolí – maňásek s pedagogem / s dětmi, → diskusi a zvládání jednotlivých lekcí v ranním kruhu.

Další možné použití maňásků:→ při hře s dětmi (předvedení sociálních dovedností a projevů kamarádství),→ skupinová stolní hra s dětmi a ukázka správného chování, → řešení situací, které by mohly přerůst v problém, např. dítě odmítající odejít ráno

od maminky.


Na co si dát pozor při práci s velkými maňásky:→ Při přehrávání konfliktní situace nikdy nepoukazujte na konkrétní dítě nebo kon-

krétní situaci, která ve třídě nastala. (Dítě samo pozná, co se ho týká, a není vhodné na to upozorňovat ostatní. Mohlo by tak dojít k nežádoucí a zbytečné stigmatizaci dítěte.)

→ Pro práci s velkými maňásky si vždy vyberte jedno konkrétní chování, které chcete s dětmi nacvičovat (např. střídání při hře, půjčování hračky, jak si poradit, když ka-marád nechce druhého přijmout do hry, jak se zachovat, když dítě omylem někomu zboří stavbu z kostek apod).

→ Nespojujte dohromady více témat, jako třeba nácvik přátelského chování a řešení konfliktní situace. Ideální je začít s nácvikem podle scénářů, které nabízí kuriku-lum, až později můžete zkusit zpracovat vlastní scénáře.

→ Práce s velkými maňásky musí být vždy dobře připravená, nikdy se nepouštějte do spontánní hry.

→ Velké maňásky využívejte k nácviku a modelování prosociálního chování nebo k tré-ninku ovládání negativních emocí, nikoliv k osvojování básniček, písniček apod.

→ Při dramatizaci se držte vymezeného tématu a nenechte se od něho dětmi odvést. → Maňásek vypadá jako živý, když ho šikovně vodíte. Proto když jde za dětmi, neměli

byste ho držet v náručí, ale měl by jít po zemi. Je dobré, když ho ukryjete za zády, aby maňásek „přišel“ do kruhu mezi děti v pravou chvíli a vy jste pro něho nemuseli daleko chodit.

→ Paralingválními prostředky odlište svůj a maňáskův hlas: použijte jiný tón, barvu a sílu hlasu, jiné tempo řeči a artikulaci. V roli učitele se snažte používat popisný jazyk a volte neutrální barvu hlasu.

→ Během scénky se zaměřte na žádoucí chování, které řeší vybraný problém, a takové také předvádějte. Není třeba s dětmi do detailu analyzovat důvody špatného chová-ní a kárat. (Poměr pozitivního a negativního je 4:1.)

→ Nepožadujte po dětech, aby vám odpovídaly všechny najednou, třeba v reakci na otázku: „Je to tak správně, děti?“ Raději zapojte do scénky konkrétní děti, které pak oslovíte: „Jak bys to řešil, Toníku?“ nebo „Co bys poradila, Aničko?“, případně „Máte někdo nápad, jak bychom tuto situaci řešili?“

→ Omluva kamarádovi není vždycky řešení. Poukáže sice na nežádoucí chování, ale tomu žádoucímu dítě nenaučí. Omluva by měla být autentická, nikoliv vynucená. Na závěr dramatizace s maňáskem ukažte dětem jasně, jak danou situaci zdárně vyřešit.

Doporučujeme pořídit sadu maňásků, která zahrnuje:→ velké maňásky chlapečka a holčičky, → maňáska medvěda (včetně dostatečně velkého košíku pro něj),→ maňáska želvy zalézající do krunýře,→ set navlékacích rukavicových maňásků.

charakteristika maňásků:

Pozn.: Uvádíme jména maňásků použitá v zahraničním programu Incredible Years a Amser Ca-leb, jímž jsme se při tvorbě tohoto kurikula inspirovali. Vy si ve své škole pojmenujte loutky podle vlastního vkusu a uvážení.


medvěd cAleb

→ Caleb je velmi starý a moudrý medvěd. Žije v lese blízko Nely a Peleho. Je dobrý kama-rád všech dětí, ale pro Nelu a Peleho je zvláštním kamarádem, protože jim pomáhá, když se cítí smutní. Často navštěvuje třídu v mateřské škole, aby si s dětmi popovídal a zeptal se jich, jak se jim daří a co nového se naučily.

→ Caleb přichází za dětmi do ranního kruhu vždy na úvod lekce, aby jim například uká-zal, jak se lidé spolu seznámí; aby představil třídní pravidla a vysvětlil jejich potřeb-nost.

Děti NelA A Pele

→ Nela a Pele jsou tříleté děti, které žijí v malé vesnici v sousedství. → Pele je plný energie a občas se dostane do potíží. Nela mu pomáhá tím, že mu ukazuje

dobré chování. Například v klidu sedí a pozorně poslouchá; než promluví, přihlásí se; chodí po třídě klidně a tiše; je trpělivá a se spolužáky mluví zdvořile; při hraní se střídá s druhými, umí je pochválit apod.

→ Nela a Pele přicházejí za dětmi do ranního kruhu jednou za týden, aby s nimi pro-cvičovali a dále rozvíjeli téma dané lekce. Přinášejí vlastní příběhy, vždy převypráví situace, v nichž se ocitli, a společně s dětmi a učitelkami se snaží přijít na to, jak se v nich zachovat. Podle potřeby mohou maňásci přijít i v jiný než pravidelně určený den (např. když některé z dětí odcizí hračku, čelí nepřátelskému chování ostatních apod., případně když je potřeba ihned zasáhnout).

želvA sAm

→ Želva Sam učí děti, jak mají kontrolovat své emoce, hlavně vztek a další negativní pocity, a jak se chovat, když se cítí rozzlobené. Přichází tedy jen na vybraná setkání.

→ Sam dětem ukáže, jak se mohou uklidnit ve svém vlastním krunýři. Když se cítí rozzlo-bené nebo rozrušené, mohou si představit, že se stejně jako želva schovají do svého krunýře. Mohou si v něm chvíli odpočinout a říct si: „Zastav se, nadechni se a uklidni se. Pokus se myslet na šťastné místo nebo vzpomínku.“

→ Sam dětem říká: „Když si budeš krunýř jen představovat, ostatní děti nebudou vědět, že ho používáš. Budou ohromeny, jak jsi silný a dobrý.“

Pokud chcete zahrát scénku (hraní rolí), kde vystupuje maňásek společně s dítětem, nikdy nedávejte dítěti roli zahrnující nevhodné projevy. Ty může předvést maňásek.

Průběh hodiny (forma práce v kruhu, dvě setkání týdně): → úvodní písnička, → zklidňující aktivita (aby se děti tiše usadily),→ přivítání Caleba nebo Nely a Peleho (jsou-li součástí lekce),→ situace ve třídě (viz scénáře ke každé lekci, cca 10–15 minut),→ prostor pro pohyb a následné zklidnění dětí před zahájením práce ve skupinkách

(minimálně dvě minuty)→ skupinové sezení – procvičování aktivit (15–20 minut)→ písnička na závěr.


c) hry A AKTIvITy ve TříDě

Hry a aktivity, které se vztahují ke kurikulu Dobrý začátek, naleznete v sešitu hafíkovy hry a povídání.

hafíkovy pomůcky – žlutý box s hafíkem. Tato sada obsahuje:→ pexeso zaměřené na pravidla, → 2x puzzle s motivy znázorňujícími základní pozitivní a negativní emoce, → 3x puzzle zobrazující problematické situace, které mohou v mateřské škole nastat, → hru bingo, jež primárně vede k poznávání a rozlišování pozitivních a negativních

emocí, → pracovní list Detektiv přátelského chování.

Pro snazší zapojení rodičů do výchovně-vzdělávacího procesu můžete využít sešit nazvaný Pojďme si spolu povídat. Obsahuje úkoly, na jejichž řešení mohou děti spolupracovat se svými rodiči.

K prezentaci jednotlivých tematických bloků můžete dále využít ilustrované karty formátu A4 a A5, které jsou tematicky rozděleny na karty pravidel, karty znázorňující příklady dob-rého chování, karty zobrazující problematické situace v MŠ a karty emocí.

K tématickému bloku o emocích můžete využít také hafíkovy omalovánky.

D) DOPIsy rODIčům

Rodina představuje vůbec nejdůležitější prostředí pro sociální a emoční vývoj dítěte. Vý-zkum i zkušenosti z praxe ukazují, že kladné emoční vztahy v rodině, kde rodiče svého po-tomka oceňují, těší se z jeho výsledků a pomáhají mu řešit jeho starosti, výrazně přispívají k pozitivnímu vývoji dítěte. Dobré emoční vztahy v rodině jsou navíc klíčové pro úspěšnou výchovu a vzdělání dítěte v mateřské škole. Při jeho nástupu do MŠ navazujete jako učitelky dlouhodobý vztah s rodiči dítěte a máte možnost významně přispět k budování kladných emočních vztahů mezi rodiči a dětmi.2

Významnou součástí metod podporujících sociální a emoční dovednosti dětí před-školního věku je tedy také budování spolupráce mezi rodiči a MŠ. Důležitost zapojení ro-dičů do vzdělávacího a výchovného procesu ostatně potvrzuje řada empirických výzkumů, zaměřených na předškolní a rodičovské programy.

→ Před zahájením první lekce pošlete rodičům dopis s podrobným popisem kurikula. Domluvte si s nimi schůzku za účelem představení maňásků a kurikula. Zdůrazně-te, že oni jako rodiče hrají v učení dítěte podstatnou roli, a proto je jejich spoluprá-ce se školkou více než nutná.

→ V dopisech rodiče jednak seznamujete s tématy socio-emočího rozvoje, jemuž se společně s dětmi v MŠ věnujete, jednak jim nabízíte inspiraci, jak oni sami mohou své dítě v tomto směru obohatit. Mnohým zároveň ukazujete cestu, jak se vypořá-dat se zlobením a potížemi v chování, které doma řeší a neví si rady.

→ Pošlete rodičům dopis vždy při zahájení každé lekce. Návrhy dopisů najdete ve dru-hé části této publikace.

→ Zdůrazněte rodičům, že souhlasí-li se zapojením do výchovného procesu, měli by se svým dětem věnovat.

2) Gillerova Ilona, „Dítě v rodině“, in: Václav Mertin, Illona Gillerová (eds.), Psychologie pro učitelky mateř-ské školy, Praha: Portál, 2010, str. 183–197.


časový rozvrh výchovně-vzdělávacího blokuJde o doporučení vycházející z praxe a zkušeností pedagogů.

Trvání bloku není časově vymezeno. S bloky „Seznámíme se a kamarádíme se“ a „Naše společná pravidla“ začněte co nejdřív, ideálně hned v září. Otevřete tak významná témata týkající se soužití ve školce s tím, že na konci září ani v říjnu však nebude možné považovat témata za ukončená. Budování vztahů a dodržování pravidel ve třídě je aktuální po celou dobu školní docházky, a je tedy žádoucí si je neustále připomínat, opakovat a ná-cvikem dětem pomáhat, aby se s nimi ztotožnily. A to je dlouhodobý proces. Všechny bloky se nejprve záměrně nacvičují a uplatňují a potom se průběžně důsledně dodržují.

20 1. seznámíme se a KamaráDíme se

1. seznámíme se a kamarádíme se

cíl blOKu

V současné době děti nastupují do mateřské školy obvykle ve věku tří či dokonce dvou let. Třída v mateřské škole je tak prvním sociálním prostředím mimo rodinu, v němž se děti oci-tají. První dny a týdny, a někdy to může trvat i měsíce, se zaměřujte na to, aby se vaši žáčci cítili ve školce dobře a bezpečně. Snažte se navázat vztah s každým dítětem, a také s jeho rodiči, na to nezapomínejte. Postupně děti veďte k tomu, aby se poznávaly také mezi sebou a vytvářely vzájemné vazby a vztahy. Jako první musí každé dítě ve školce udělat právě to, co je pro ně zcela nové: totiž zorientovat se a zabydlet v neznámém prostředí a sžít se s úpl-ně cizími lidmi.

První dny a týdny ve školce věnujte:→ vzájemnému seznamování,→ základům zdvořilého chování, → vytváření dobrých vztahů, → všímavosti vůči ostatním.

Více k tomuto tématu najdete v metodické publikaci Dobrý začátek. Ověřené postupy pro učitelky mateřských škol:

→ kapitola IV. Soužití ve třídě. Budování důvěry, vztahů a komunikace, str. 35–42.

→ kapitola III. Navazování a udržování pozitivních vztahů mezi učiteli a rodiči, str. 19–33.

čAsOvý rOzvrh blOKuZáří – říjen


Přivítání, oslovení jménem, vlídnost

Pokud dítě pocítí, že je vítané, bude se ve třídě cítit bezpečně. Je tedy na vás, abyste se sna-žily dávat mu toto od prvního setkání najevo. Napomáhají tomu každodenní ranní rituály pozdravení a přivítání, kdy přebíráte dítě od rodiče – podíváte se mu do očí, usmějete se a oslovíte ho jménem (nebo jeho variantou, kterou má dítě rádo). Je důležité najít si na kaž-dého ze svých svěřenců aspoň pár vteřin. Proto si systém ranního přebírání dítěte od rodičů naplánujte, ale současně se nebojte improvizovat.

Malé děti jsou velmi vnímavé k tomu, co a jak povídáte, a ihned také vycítí, pokud je řečené v rozporu s tím, co a jak děláte. Formální přivítání včetně hraného a neupřímného



211. seznámíme se a KamaráDíme se

úsměvu sice vedou k přijetí návyku a společenské normy, že se lidé zdraví, ale nepomohou vám vytvořit si s dítětem vztah. Vztah je však to primární, oč kurikulum usiluje.

Jednání dítěte nejlépe modelujete vlídnou komunikací a projevem skutečného zájmu o druhého. Tím stavíte základy dobrého vztahu se svým svěřencem a zároveň mu ukazujete cestu, jak sám může budovat své vztahy s ostatními ve třídě.


Přivítáme caleba

Uvítejte děti v ranním kruhu a řekněte jim, že se dnes setkají s velice výjimečným kamará-dem jménem Caleb.

Vy: „Caleb je medvěd – ale ne obyčejný medvěd. Je velice moudrý a všechno ví! Žije v lese u velikého stromu (asistující kolegyně může dětem ukázat obrázek lesa). Caleb je už hodně, hodně starý a spoustu času prospí. Pelíšek má v košíku – a hele, košík je tady. Pssst, musíme být potichu, myslím, že Caleb ještě spí. (Lehce nadzdvihnete víko koše a vyloudíte zvuk chrápání.)Ano. Spinká. Slyším ho, jak chrápe. Co kdybychom potichoučku vyslovili jeho jméno a zkusili ho tak probudit? Zavoláme ho takhle (tichým hlasem): Vstávej, Calebe. Nezapomeňte ho budit potichu, abychom ho nevyděsili.Jste připraveni? Na tři. Raz-dva-tři: Vstávej, Calebe. (Říkáte spolu s dětmi tichým hlasem.)Podíváme se, jestli je už vzhůru. (Znovu lehce nazdvihnete víko košíku, z něhož se stále ozývá zvuk chrápání.) Je už vzhůru? Jak víte, že spí? Ano, chrápe.“ (Probouzení zopakujte jednou či dvakrát.)

Tímto způsobem můžete Caleba budit na začátku školního roku, když jsou děti ještě malé. Později můžete zkusit následující postup:„Myslím, že budeme muset jemně zaklepat na Calebův košík, aby se medvěd vzbudil. Jeden z vás to určitě zvládne. Tak se podívejme, kdo sedí hezky klidně a pečlivě poslouchá. Krása, pochvalte se. Vidím, že Hanka sedí klidně a tiše. Pochval se, Hanko. A dnes vyberu Ríšu, který také sedí klidně a tiše. Ríšo, pojď sem, zlehka zaklepej na Calebův košík a zkus ho vzbudit. Nezapomeň to ale udělat jemně a potichu.“ Ríša přijde ke košíku a zaklepe na něj: „Vstávej, Calebe.“ Pochvalte jej za to, že se po třídě pohyboval klidnou chůzí (třídní pravidlo).Zopakujte totéž s různými dětmi jednou, dvakrát či vícekrát a vždy připomínejte sezení potichu a v klidu, pozorné naslouchání, klidnou chůzi a používání tichého hlasu ve třídě.

Caleb mručí a probouzí se.Vy (zvednete víko): „Oh! Caleb se vzbudil. Calebe, vylez a pojď se seznámit s dětmi.“Caleb: „Aaá… ahoj. Teda, kde to jsem?“Vy: „V … (jmenujete školku). Pojď ven, Calebe. Jsou tu skvělé děti, které se těší, až tě po-znají.“Caleb: „Jsou přátelské? Chtějí se se mnou kamarádit?“Vy: „Určitě, Calebe, jsou to moc přátelské děti. Usmívají se a vypadají spokojeně. A roz-hodně se s tebou chtějí kamarádit.“ (Caleb vyleze z košíku.)Vy (předvádíte pozdrav a potřesení rukou): „Dobré ráno, Calebe. Jak se máš?“


Caleb: „Dobré ráno, paní učitelko. Mám se dobře, děkuji. Dobré ráno i vám, děti. Vidím, že jste přátelské, protože se hezky usmíváte a vypadáte spokojeně. Paní učitelko, moc rád bych se pozdravil s každým z těchto přátelských dětí.“Vy:„S kým by ses chtěl seznámit nejdřív, Calebe?“Caleb: „No, já myslím, že se podívám po někom, kdo klidně a tiše sedí. (Rozhlédne se a krátce spočine zrakem na každém dítěti.) Teda, tady je spousta dětí, které sedí klidně a tiše. Jsou to skvělé děti. Já myslím, že začnu s touhle holčičkou v modrých šatičkách. Půjdu blíž, abych si s ní mohl pořádně promluvit.Ahoj, já jsem Caleb. Jak se jmenuješ?(Dítě odpoví; pokud je to nutné, pomůžete mu.)To je ale pěkné jméno. Chtěla by sis se mnou potřást rukou?(Dítě si s medvědem potřese rukou.)To bylo ale pěkně jemné potřesení rukou. Mám už staré tlapky a někdy mě bolí. Ale ty jsi moji tlapku držela zlehoučka, děkuji ti.“

Caleb se přesune se k dalšímu dítěti a zopakuje, že hledá někoho, kdo sedí klidně a tiše atd. Podle časových možností pozdravte během tohoto úvodu maximálně tři nebo čtyři děti. Při dalších lekcích však musí každé dítě dostat příležitost se s Calebem setkat a procvičit s ním jednoduché zdvořilostní dovednosti, jaké pozdrav obnáší. Umožněte každému dítěti, aby se mohlo s Calebem osobně pozdravit. Pokud je však ze se-tkání s maňásky vystrašené, nikdy ho nenuťte. Dejte mu čas, aby je přijalo, až se bude samo cítit připravené.

během celého sezení děti průběžně chvalte za to, že sedí klidně a potichu, pozorně naslou-chají, chodí po třídě pomalu atd. Používejte také karty se symboly třídních pravidel. Před přechodem ke skupinové práci nezapomeňte zařadit pohybovou aktivitu. Může to být cvičení nebo aktivizační písnička, například:Všichni vstaneme a natáhneme paže tak vysoko, jak dokážeme. Špičky prstů natahujeme až ke stropu. A vytřeseme paži – jednu a druhou, teď vytřeseme nohy – jednu a druhou. Pochodujeme na místě. Houpeme pažemi jako při chůzi a kolena zvedáme nahoru apod.Poskytněte dětem dostatek času k uvolnění energie.

rozloučení:Je třeba zavést rituál pro okamžik, kdy maňásci opouštějí třídu.

Caleb (zívá a předvádí, jak je unavený): „Uuuuhhh... To jsem ale unavený. Už jsem starý a musím hodně spát. Ale víte co? Moc mě to tu s vámi dnes bavilo. Ještě nikdy jsem ne-viděl tak přátelské děti.Všichni jste se mnou tak hezky mluvili, usmívali jste se na mě a vypadali jste šťastně a jemně jste mi potřásli packou. Moc vám děkuji, holky a kluci. Brzy zase přijdu. Tak zatím ahoj.“ (Opět zívá.)Vy: „Ahoj, Calebe. Uvidíme se brzy. Chtěly byste říct Calebovi na shledanou, děti?“Děti: „Na shledanou, Calebe, uvidíme se zase příště.“Caleb se vrací zpátky do svého košíku a brzy začne chrápat. Umístěte košík z dosahu dětí. Vy: „Poslouchejte! (Z košíku se ozývá chrápání.) Caleb už usnul. Slyšíte, jak chrápe?Teď dáme košík na nějaké klidné místo. Nechceme Caleba rušit při spánku.“


Přivítáme Nelu / Peleho. Pozdravení.

Během minulé lekce před několika dny Caleb dětem ukázal, jak se s někým seznámit a cho-vat se přátelsky. V dalších dnech, což může být pravidelně jednou za týden nebo kdykoli jako učitelé pocítíte nutnost, přicházejí za dětmi jejich „noví kamarádi“, holčička Nela a/nebo chlapec Pele. Cílem těchto scének je připomínat dětem nové návyky a procvičovat je s nimi. Zatímco Caleb je ten moudrý, který dovednost představí, „děti“ Nela a Pele si o nich s vašimi žáčky povídají jako vrstevníci a kamarádi.

Cílem prvního setkání s novými kamarády maňásky je opakovat s dětmi, jak se po-zdravit a přivítat a jak se představit a seznámit se. Povídání v kruhu využijte i pro opakování denních rituálů a programu činnosti ve školce, abyste dětem stále připomínaly opakování stejných denních činností a jejich návaznost, což jim umožňuje cítit se bezpečně a jistě a lépe se orientovat v čase, který ve školce tráví.

Nela: „Ahoj, já jsem Nela. Jsem tu nová a ráda bych se s vámi seznámila.“Obejdete s maňáskem všechny děti, Nela podá každému z nich ruku a řekne:„Ahoj, já jsem Nela, jak se jmenuješ ty?“ Dítě odpoví: „Ahoj Nelo, já jsem Lenka.“ Nela zareaguje: „Ráda tě poznávám, Lenko.“

Nela: „Ahoj děti, já jsem tu nová a vůbec nevím, jak to tady ve školce chodí.“Vy: „Ty jsi ještě nikdy nechodila do školky?“Nela: „Ne.“Vy: „Tak my ti to rádi povíme, že ano, děti? Co ve školce děláme? Když přijdeme ráno do školky, tak…“Děti napovídají, vy opakujete, chválíte je a zdůrazňujete to Nele, která může položit další otázky.

Navazování vztahů. budeš si se mnou hrát?

Vy: „Děti, stává se vám, že když si chcete s někým hrát, nevíte, co máte říct nebo udělat? Pele a Nela mi říkali, že mají stejnou potíž. Ale zjistili, jak se to dělá, a dneska nám před-vedou, jak se můžeme rychle a snadno skamarádit a začít si spolu hrát.“Pele sedí a jezdí s autíčkem.Nela: „Tobě to krásně jde, Pele. Máš hezké autíčko. Také bych ráda s takovým jezdila.“Pele: „Brmmm brmmm…“ (Dál si jezdí sám.)Nela: „Nepůjčil by mi ho na chvíli?“Pele: „Ne.“Nela: „Tak já počkám. A za chvilku bys mi ho půjčil?“Vy: „Nelo, hezky čekáš, jsi velmi trpělivá.“Pele: „Ne ne, já si chci teď hrát s tímhle autíčkem.“Nela: „Tak já tady mám jiné, a mohla bych jezdit po dráze s tebou?“Pele: „Tak jo.“Vy: „Pele, hezky ses podělil s Nelou o dráhu.“ Nela: „A pak bychom si na chvíli vyměnili autíčka?“Pele: „To by šlo…“

Pokud by Pele nechtěl, aby Nela jezdila se svým autíčkem po dráze:1. Nela může ještě chvíli počkat.2. Nela si může začít hrát s něčím jiným.3. Nela se vás může zeptat, co má udělat, a vy jí pomůžete najít řešení.


Pokračování: Vy: „Chcete si to zkusit, děti?“Anička s Kubou začnou hrát pexeso.Pele k nim přijde a chvíli se zájmem pozoruje jejich hru. Pele: „Ta hra je moc zajímavá.“Anička: „Ano, rádi ji hrajeme.“Pele (ještě chvíli je pozoruje): „A mohl bych se k vám přidat?“Kuba: „Dobře, rozdáme pexeso znovu a můžeš to zkusit také.“Pele: „Ano, teď počkám, až dohrajete, a pak budeme hrát spolu.“


Aktivity v návaznosti na scénky s maňásky:

→ Zaveďte kroužek zdravení, abyste každé ráno, až děti dorazí do školky, mohli společně procvičovat zdvořilostní dovednost.

→ Povídejte si o Calebovi.

Ukažte dětem obrázek Caleba a mluvte o něm s dětmi. Povídání přizpůsobte stupni vývoje, věku a zralosti dětí:

Například: → Jednoduše shrňte a zopakujte vše, co o něm víte.→ Jak se jmenuje medvěd, se kterým jste se dnes společně setkaly?→ Jakou barvu měl jeho kožíšek?→ Jaký byl jeho kožich na dotek?→ Kde žije?→ Kde spí?→ Ví někdo, proč Caleb tolik spí?→ Jestli se vám Caleb líbí, dotkněte se svého nosu.

→ Procvičování zdraveníDěti dostanou navlékací maňásky k procvičování pozdravu. Vy dětem s maňáskem na ruce ukazujete pomalu a postupně základní sociální dovednosti při komunikaci s druhými: na-příklad přiblížit se ke druhému, otočit se k němu tělem i tváří, dívat se mu do očí, oslovovat ho jménem, mluvit přátelským tónem hlasu. Jde o dovednosti, které děti procvičují každý den při zdravení v kroužku.

→ Výtvarná práce: namalujte nebo vytvořte koláž na téma setkání s medvědem Calebem.


hafíkovy hry a povídání:

Jaké máme společné znaky?Děti se snaží podle vašich pokynů vysledovat, co mají společného (děti, které mají modré oči, děti, které mají kudrnaté vlasy, holčičky, které mají sukýnky, děti, které jezdí do školky autem, děti, které mají mladšího brášku, si vymění místo u stolečku apod.)

co máme společného?Vybíráte děti podle stejného počátečního písmenka jejich jména (půjde ke mně Anička, Adélka a Adam). Je to obdoba hry „Jaké máme společné znaky?“, určená starším dětem. Děti tak zjišťují, co dalšího je může spojovat.

Poznám, že tady nejsi.Děti si zakryjí oči, vy je obcházíte a jakmile některému z nich sáhnete na rameno, dítě musí opustit skupinu a schovat se. Ostatní pak hádají, kdo chybí.

chci tě lépe poznat.Děti si v ranním kroužku posílají klubíčko nebo nějaký jiný malý předmět. Každý, ke komu se předmět dostane, řekne ostatním něco o sobě. Například: Jsem Jana a mám ráda růžovou barvu. Témata můžete libovolně měnit: oblíbené jídlo, oblíbená hračka, kam se chceš podívat v létě, jak se dneska cítíš, co rád/a děláš ve volném čase, s kým si rád/a hraješ ve školce apod.

chci se s tebou kamarádit.Děti se nácvikem hraní rolí učí slušnému chování, k aktivitě lze využít ilustrované karty s příklady dobrého chování . S dětmi ve hře cíleně nacvičujete, kdy je nutné poprosit a po-děkovat, pozdravit a rozloučit se, požádat o pomoc, když mi něco nejde, jak se zachovat, když něco rozbiju a další situace.

žlutý box s hafíkem:

→ Hra na detektiva s použitím pracovního listu Detektiv přátelského chování

Naučte děti všímat si přátelského chování. Hra podporuje sociální dovednosti: učí poprosit, poděkovat, čekat, až na mne přijde řada, rozdělit se s druhým, střídat se, nabídnout pomoc. Cílem této aktivity je, aby děti uměly pojmenovat pozitivní přátelské chování a dokázaly na ně zaměřit svoji pozornost.

Jedno z dětí se stane detektivem přátelského chování a bude si při hře všímat ostat-ních. Jakmile uvidí, že se některé z dětí zachovalo přátelsky/kamarádsky, udělá si čárku do pracovního listu. Tuto aktivitu je potřeba nacvičovat s dětmi postupně, nejprve v malých skupinkách a s asistencí dospělého. Začnete tím, že určíte jednoho detektiva a dvě či více dětí, které si budou společně hrát. Jakou činnost vyberete, je čistě na vás. Děti si mohou například stavět lego či jinou stavebnici, oblékat společně panenky, hrát si na prodavače nebo malovat společný obrázek. Vezmete velkého maňáska a společně s detektivem komen-tujete hru dětí. Svými komentáři vyzdvihujete pozitivní příklady chování, kdy se děti při hře střídají, dělí se o hračky, čekají, až jedno z nich dokončí svoji práci, snaží se domluvit, jak jejich společné dílo bude vypadat. Detektiv tyto pozitivní příklady zapisuje do pracovního listu.


Ilustrované karty

K tématu „Seznámíme se, kamarádíme se“ můžete využít ilustrované karty s příklady dob-rého chování.

Karty dobrého chování využijete zejména při ranním kruhu, dětem i vám se s nimi bude dobře manipulovat. Nabízí se také varianta použít je jako dekorace ve třídě, kdy děti budou karty mít stále na očích a lépe si zapamatují žádoucí chování – poděkovat, poprosit, umět se omluvit, když něco provedu.

D) DOPIsy rODIčům

Dopisy najdete v přílohové části, odkud je stačí jen zkopírovat.

→ Dobrý začátek v mateřské škole: Dopis pošlete rodičům hned na začátku, ještě předtím, než přivedete do třídy maňásky.

→ Domácí úkol – Kdo je Caleb?

→ Kamarádíme se: Rodičům napíšete v době, kdy s dětmi mluvíte o přátelském chování (hra „Detektiv přátel-ského chování“ a scénář s Nelou „Navazování vztahů. Budeš si se mnou hrát?“)

272. naše společná praviDla

2. Naše společná pravidla

cíl blOKu

V mateřské škole je důležité rozlišovat mezi žádoucím a vhodným jednáním a naopak nežá-doucím a nevhodným. Zatímco to první vytváří pozitivní klima, v němž se děti ve školce cítí dobře, bezpečně a jistě, to druhé přátelské prostředí poškozuje a narušuje pocit bezpečí.

Proto hned na začátku školního roku stanovte společně s dětmi pravidla soužití ve tří-dě. chování podle pravidel pak s dětmi trpělivě nacvičujte a k dohodnutým zásadám se vracejte podle potřeby po celý školní rok. Takové chování vyžadujete především vy, ale zároveň děti učíte, aby i ony samy dokázaly posoudit situaci a požadovat na druhých dodr-žování pravidel.

→ kapitola IV. Soužití ve třídě. Budování důvěry, vztahů a komunikace, str. 35–42.→ přílohová část knihy: příloha č. 6, str. 104.

vhodné chování a jednání je chválené a oceňované.

→ kapitola V. Uznání. Povzbuzení a chvála dítěte – zejména část: Pozornost, uznání, povzbuzování a konstruktivní chvála, str. 45-48,

→ kapitola VI. Odpovědnost. Podpora vhodného chování – zejména část: Podpora pozitivního chování, str. 58–60,

→ přílohová část knihy: příloha č. 9 a 11, str. 107–110 a str. 114.

Ke zvládání nevhodného chování slouží několik strategií: přehlížení, přesměrování pozor-nosti, upozornění na důsledky, oddychový čas.

→ kapitola VI. Odpovědnost. Podpora vhodného chování – zejména část: Přehlížení, str. 60–63,

→ kapitola VII. Řešení problémů a konfliktů ve třídě,→ přílohová část knihy: přílohy č. 12–14, str. 115–118.

čAsOvý rOzvrh blOKu

Září – říjen, průběžně se k tomuto bloku vracet v průběhu celého roku cca 1x týdně.







28 2. naše společná praviDla


Pravidla soužití ve třídě

Společně dohodnutá pravidla provázejí třídu po celou dobu školní docházky. Na začátek doporučujeme pět zásad, které se týkají komunikace a chování:

→ Pozorně posloucháme toho, kdo právě mluví.→ V místnosti mluvíme tichým hlasem.

(Časem můžeme pravidlo rozvést: mluvíme zdvořile a vždy mluví jen jeden.)→ Díváme se na paní učitelku, když hovoří. → Ruce ponecháváme v klidu.→ V místnosti chodíme pomalu.

Pravidla jsou stručná, aby byla dětem jasná a srozumitelná. Zásady formulujte vždy kladně, protože kladná věta směruje k žádoucímu chování. Nepoužívejte zákazy, jen byste tak upo-zornili na to nežádoucí.

Pravidla v podobě piktogramů vystavte ve třídě na viditelném místě, aby je děti měly stále na očích. Jakmile je některé dítě poruší (například běhá po třídě), hned ho můžete upozornit a usměrnit poukázáním na piktogram.

Nová pravidla dětem představte v ranním kruhu s maňásky a také je zde v následují-cích dnech opakujte, znovu je připomínejte a nacvičujte (situační učení – viz dále).

Oceňování a chválení

V posilování žádoucího chování a jednání dětí hrají zvlášť důležitou roli konstruktivní chvá-la a oceňování. Po celý den děti sledujte a kdykoli je to možné, pochvalte každé za to, co právě udělalo dobře. Je potřeba si uvědomit, že nechválíte jen za výsledek (namalovaný


obrázek), ale za všechny drobné činy a snahu (usmál se na kamaráda, jde zvolna po třídě, dívá si vám do očí, když spolu mluvíte, pozorně poslouchá, co mu říkáte apod.).

Chvála je vždy konkrétní, tudíž vždy vyslovíte, zač dítě oceňujete (Řeknete „jsem ráda, že jdeš ve třídě pomalu“ namísto nevhodného „ty jsi šikovná“.) Opakovanou pochvalou za drobnosti dítě opakovaně ujišťujete, že se chová dobře.

Tím, že děti chválíte a oceňujete jejich správné chování a jednání, modelujete ko-munikaci dětí, které si tak zvyknou všímat si toho pozitivního na druhém, a dokáží se brzy vzájemně pochválit.

Výzkumy ukazují3, že speciálně u dětí, které nemají z mimoškolního prostředí upev-něné správné návyky, lze chválením jakožto pedagogickou strategií dosáhnout výrazného posunu k vhodnému chování. Studie zkoumající metody posílení vnitřní motivace pouka-zují na to, že děti, jimž se často dostává pozitivní pozornost od rodičů a učitelů, mají větší sebevědomí, sebedůvěru a také motivaci učit se, pozitivněji přistupují k ostatním a bývají mezi dětmi oblíbené. Velmi brzy se naučí důvěřovat svým schopnostem a vnitřní motivaci k překonání překážek nalézají nezávisle na externích pobídkách.

Oddychový čas

Metoda oddychového času4 se používá jako krajní řešení v případě, kdy nelze zvládnout nevhodné chování dítěte jinými prostředky. Typická je její aplikace v případě agresivního a nezvladatelného chování. Můžete po ní ale sáhnout i tehdy, kdy se dítě učí novému chová-ní a opakovaně ignoruje třídní pravidla chování.

Oddychový čas je extrémní forma přehlížení, kdy je dítě na krátkou dobu odpojeno od všech zdrojů pozitivní podpory a je mu odepřena pozornost dětí i učitelů. A jak výzkumy5

potvrzují, na rozdíl od kritizování, plísnění, výčitek, ironie či zesměšňování dítěte, které ke změně chování ve skutečnosti vůbec nevedou, nýbrž pouze upevňují nevhodný vzorec cho-vání dítěte, je oddychový čas skutečně efektivní metoda při odstranění nežádoucího chová-ní. Dítě je zvyklé „zlobením“ opakovaně přitahovat vaši pozornost a pozornost ostatních, takže se ve třídě dostává do centra pozornosti a kompenzuje si tak odmítání a nepřijetí z domova, případně jiné potíže při socializaci s vrstevníky.

Metodou oddychového času zastavíte nežádoucí činnost dítěte a odvedete ho z pro-blémové situace pryč. Vyloučení by nemělo trvat déle než pět minut. Poté můžete dítěti do-volit, aby se opět zapojilo do činnosti. Co nejdříve (do půl minuty po jeho návratu) najděte příležitost k pochvale. Ukážete mu tak, že ho máte rádi – přijímáte ho jako osobu, ale ne-schvalujete jeho konkrétní špatné chování. Pochvalou a pozorností v dítěti opět upevňujete správné návyky.

Oddychový čas je třeba dětem dopředu vysvětlit a nacvičovat ho s nimi – viz situační učení.

Tuto metodu ovšem není nutné zavádět vždy. V řadě tříd, které pracují s metodikou Dobrý začátek, se nepoužívá. Je však vhodným řešením některých případů nevhodného chování.

3) Cameron, J. and Pierce, W. D. Reinforcement, reward, and intrisnic motivation a meta-analysis, Review of Educational Research, 64, 1994, str. 363–423.

4) Time out – oddychový čas – z anglického originálu, znamená tichá oddychová chvilka, která následuje jako výchovné opatření, pokud dítě výrazně porušuje pravidla, https://www.merriam-webster.com/dictiona-ry/time-out, http://www.growingupgreat.com/html/handouts/timeout.htm

5) Carolyn Webster–Stratton, How to Promote Children’s Social and Emotional Competence, str. 155



Pravidla medvěda caleba

Pro menší, dvou- až tříleté děti, je možné použít pravidla medvěda Caleba: → Caleb je velmi starý a moudrý medvěd. Žije v lese a spí v košíku. Je dobrý kamarád všech

dětí a pomáhá jim vždy, když se cítí smutné. Často navštěvuje třídu, aby si s dětmi popo-vídal a zeptal se jich, jak se jim daří a jak pokročily – je to pro ně příležitost povědět mu, co se na setkáních naučily nového.

→ Caleb představí třídní pravidla a vysvětlí, proč jsou takové zásady potřebné.

Přinesete spícího medvěda v košíku. Je slyšet, jak Caleb chrápe.Vy: „Děti, medvěd Caleb spí v košíku. Slyšíte to? (Ozývá se chrápání.) Zkusíme medvěda probudit?“Děti: „Ano, ano.“Vy (zlehka zaklepete na košík): „Calebe?…probuď se.“ (Chrápání pokračuje.)Chcete někdo zkusit Caleba probudit? Vidím, jak trpělivě se hlásíte. Kdo se hezky hlásí …Kubíku?“Jakub (přijde a klepe na koš): „Calebe, probuď se.“Pomalu vyndáte medvěda z košíku. Caleb: „Ahoj děti, rád vás vidím.“ Obejdete s Calebem kolečko. Každé dítě si podá s medvědem ruku na pozdrav. Vy: „Děti, dnes si budeme povídat o pravidlech. Medvěd Caleb vám představí pravidla, která platí v lese.“Caleb: „Ano, velmi rád vám povím, jaká máme v lese pravidla. Pravidlo č. 1 zní ‚Drž se blízko maminky‘.“ Vy (ukážete dětem obrázek znázorňující pravidlo): „Proč v lese potřebujeme tohle pravi-dlo?“Děti: „Abychom se neztratily a byly v bezpečí.“Caleb: „Správně, když se držíš maminky, neztratíš se. Pravidlo č. 2 zní ‚Ber do pusinky jen to, co maminka dovolí‘.“ Vy (ukážete dětem obrázek znázorňující pravidlo): „Proč v lese potřebujeme tohle pravi-dlo?“ Děti: „Abychom nesnědly něco špatného a nebolelo nás bříško?“Caleb: „Správně, když budeš poslouchat maminku a dávat do pusinky jen to, co mamin-ka dovolí, nesníš nic špatného. Pravidlo č. 3 zní ‚Drž se blízko země‘.“ Vy (ukážete dětem obrázek znázorňující pravidlo): „Proč v lese potřebujeme tohle pravi-dlo?“ Děti: „Abychom nespadly ze stromu?“Caleb: „Správně, nepolezeš vysoko na strom, a tak budeš v bezpečí. Pravidlo č. 4 zní ‚Jdi spát do košíku, když maminka řekne‘.“ Vy (ukážete dětem obrázek znázorňující pravidlo): „Proč v lese potřebujeme tohle pravi-dlo?“Děti: „Abychom se dobře vyspinkaly?“ Caleb: „Správně, když maminka řekne, jdeme spát. To abychom byli vyspalí a odpočatí. Skvěle jsme si popovídali, ale teď už jsem strašně unavený a také bych si rád odpočinul. Chce se mi spát (zívá) ... Tak ahoj děti, zase se brzy uvidíme.“Společně s dětmi se s Calebem rozloučíte jako v minulé lekci. Uložíte medvěda do košíku a odnesete ho pryč.


Představení třídních pravidel

(jen vy bez maňásků)Cílem je představit dětem základní pravidla společného soužití ve třídě, která se týkají ko-munikace, bezpečnosti a pohybu ve třídě. Nazýváme je pravidla pěti. Časem lze přidávat další, pokud pocítíte potřebu s ohledem na situaci ve třídě, ale na první týdny a měsíce ve školce tyto základní zásady postačí.

Můžete tedy dětem v ranním kruhu říci:

„Děti, vzpomínáte si na Calebova pravidla? I my tady třídě bychom si měli vytvořit po-dobná. A jak se na vás tak dívám, vidím, že už vlastně všichni jedno z takových pravidel ovládáte. První pravidlo totiž zní ‚Dívám se na paní učitelku, když mluví‘.“A ukážete dětem papír s obrázkem dlaně s roztaženými prsty a znaky pěti pravidel. „Davide, pojď mi prosím na obrázku ukázat, o kterém pravidle teď mluvíme.“David ukáže na prostředníček se symbolem „oka“.„Děkuju, Davide, výborně jsi vybral ‚Díváme se na paní učitelku, když mluví‘. A Lucinko, pojď nám ukázat další pravidlo ‚Posloucháme, když paní učitelka mluví‘.“

Podle situace pokračujete dalšími pravidly, nebo skončíte u těchto dvou a další týden před-stavíte následující. Více inspirace najdete dále – viz procvičování pravidel.

Nela procvičuje třídní pravidla

Nela: „Dnes ráno jsem v šatně slyšela, jak paní učitelka říkala ‚naše společná pravidla‘. To jsem nikdy neslyšela. Oč jde?“ Vy: „Opravdu? Tak my ti to spolu s dětmi rádi povíme. Ve školce máme pravidla, aby-chom se cítili bezpečně a bylo nám tu spolu dobře. První pravidlo zní ‚Ve třídě chodíme pomalu‘.“Můžete Nele a všem dětem ukázat obrázek pravidla. Nela: „Ale co to znamená?“Vy: „Tak já ti to předvedu. (Vstanete a projdete se pomalu v kruhu, aby vás všechny děti vidě-ly.) Chceš si to také zkusit?“ Nela: „Ano.“ (Jde pomalu v kruhu)Vy: „Šla jsi hezky pomalu, Nelo. Chcete si to někdo zkusit? (Děti se hlásí.) Vidím, jak se Anička hezky hlásí. Tak nám, Aničko, pojď ukázat, jak chodíme ve třídě pomalu. (Anič-ka vstane a předvede, pochválíte ji a necháte to zkusit ještě dvě tři děti.) Takhle chodíme ve třídě, hezky jste to ukázaly.“Nela: „A proč vlastně chodíme ve třídě takhle pomalu?“Vy: „Pomalu chodíme proto, abychom nezakopli, neupadli a neublížili sobě ani dětem kolem nás. Třída je malinká a je nás tady hodně. Kde ale běhat můžeme? Co myslíte, děti? Vidím, jak se Honzík hezky hlásí, řekni nám to, prosím.“Honzík: „Na hřišti, na zahradě, na louce, v lese… „Vy: „Ano, hezky jsi to vyjmenoval, Honzíku.“ Nela: „Ale jak budu vědět, že to pravidlo ‚Ve třídě chodím pomalu‘ dodržuji?“Vy: „Tak teď to budeme, Nelo, průběžně zkoušet a nacvičovat. Tady máme obrázek pra-vidla, který nám připomíná, jak máme ve třídě chodit. Dnes budeme sledovat, kdo chodí po třídě pomalu, a ten hned dostane pochvalu. Když si vy i já všimneme někoho, kdo chodí hezky zvolna, hned vyslovíme nahlas jeho jméno: ‚Kuba jde hezky pomalu‘. V pá-tek pak všechny děti, které budou pravidlo dodržovat, dostanou samolepku (obrázek, omalovánky atd.). Já si je budu poznamenávat a zítra v ranním kruhu si o tom zase bu-deme povídat.“


Pele nacvičuje oddychový čas

Vy: „Děti, dneska budeme mluvit o židličce na uklidnění6 a nacvičovat, jak na židličku jde-me. Pele nám s tím pomůže. Pele, ty jen jako uhodíš Tondu za to, že ti nepůjčil hračku.“ Pele: „Ale jenom jako, protože já jinak nechci ubližovat kamarádovi.“Vy: „Ano, jenom jako.“Pele jde k Tondovi a strčí do něj.Vy: „Pele, ty jsi strčil do Tondy a porušil jsi naše pravidlo (ukazujete obrázek pravidla „ruce v klidu“), proto si musíš jít sednout na židličku a chvíli o tom přemýšlet.“Pele je smutný a jde si pomalu sednout na židličku.Vy si s dětmi dál povídáte: „Pele teď bude chvíli přemýšlet o tom, co udělal, a my si ho nebudeme všímat. Zkusíme se mezitím uklidnit, jako to dělají želvičky.“ Ukazujete dě-tem maňáska želvu a zkoušíte s dětmi metodu želvího krunýře. Po chvíli zavoláte Peleho zpět.Vy: „Pele, už se k nám můžeš vrátit.“ Pele přichází.Vy: „Je moc hezké, jak jsi šel po třídě pomalu. My tady s dětmi zkoušíme, jak se uklidnit podle želvičky Sama. Chceš si to také zkusit?“Pele: „Ano, moc rád. (Předvádí dětem, jak se uklidňuje.) A budou si teď děti se mnou chtít hrát, když jsem byl na té židličce?“Vy: „Ano, určitě budou chtít, protože ty jsi, Pele, pořád náš kamarád. Jenom se nám ne-líbilo, jak jsi strčil do Tondy, ale teď už to víš a pravidlo budeš dodržovat.



Pravidla a jejich nacvičováníKaždý týden v úterý představíte další pravidlo (mluvíme potichu, ruce necháváme v klidu, posloucháme, díváme se do očí). Vždy necháte nové pravidlo děti zkoušet a pochválíte je za správné provedení (jako v předchozím scénáři). V průběhu týdne je budete průběžně chvá-lit, kdykoli se zachovají správně podle pravidel. Žádoucí chování je možné také odměňovat, například samolepkami či obrázky (viz scénář Nela procvičuje pravidla).

Pravidla z domovaNěkolik dní poté, co jste rodičům poslali dopis o pravidlech v MŠ, je požádejte, aby doma společně s dětmi vypracovali úkol ze sešitu „Pojďme si spolu povídat“ (str. 8–15). V ranním kruhu si s dětmi povídejte o tom, jaká pravidla mají a dodržují doma.

6) Time out chair – židlička, na kterou pošleme dítě sednout, pokud výrazně porušuje dohodnutá pravidla – zejména pokud jde o ubližování ostatním dětem a opakované neuposlechnutí pokynů učitelky



Na co bychom neměli zapomenout.Děti nejprve společně s vámi diskutují o pravidlech, která budou ve třídě dodržovat, a poté se je pokusí výtvarně zpracovat na kartičky.

co se stane, když …Děti s vámi diskutují o tom, co se může stát, když poruší/nedodrží některé z pravidel. Pří-klady porušení/nedodržení pravidel a jejich následky můžete demonstrovat jak na klasic-kých pohádkách, tak na skutečných příbězích ze života. K aktivitě můžete též využít ilustro-vané karty A4 – pravidla a debatovat s dětmi nad důsledky porušení pravidel na obrázcích (holčička, která si nečistí zoubky, chlapeček, který přechází na červenou a jiné).


Pexeso zaměřené na pravidlaSada obsahuje osm protikladných dvojic. Obrázky vyjadřují, co je správně a co ne (holčička, která se tiše hlásí + holčička, která vykřikuje).

Varianty hry:→ hra u stolečku: klasická verze hry, dva a více hráčů, děti hledají dvojice protiklad-

ných obrázků;→ hra v prostoru třídy: na koberec položte dva obrázky smajlíků, a , a kartičky

poschovávejte po třídě. Děti je poté mohou hledat a přikládat k smajlíkům; → hra v prostoru třídy: vyložte na stůl polovinu kartiček a zbytek poschovávejte ve

třídě. Děti mají za úkol je najít a každou kartičku přiložit k její párové na stolečku.

Při hře je vždy důležitý váš komentář. Poté, co děti najdou všechny kartičky, věnujte po-zornost obrázkům. Povídejte si společně o pravidlech vyobrazených na kartičkách pexesa.

Například:→ Co vidíte na obrázku? → Znáte ještě jiná pravidla, která dodržujete např. doma nebo při hře venku?→ Co se může stát, když děti pravidla nedodržují?→ Jaká pravidla platí u nás ve třídě?


Ilustrované karty

K prezentaci tematického bloku „Naše společná pravidla“ můžete v ranním kruhu využít ilustorvané karty A4 – pravidla. Dětem i vám se s nimi bude dobře manipulovat. Můžete je použít podobně jako kartičky pexesa, ale nabízí se i varianta použít je jako dekoraci ve tří-dě. Děti si tak zafixují jejich vizuální podobu a dost možná se vás na ně budou ptát, budou hovořit o pravidlech mezi sebou nebo přímo s rodiči. I to je vaším cílem: dostat téma pravi-del do centra jejich zájmu. Další možností je karty nastříhat na několik dílků a používat je jako skládačku.

D) DOPIsy rODIčům

→ Dopis: Naše společná pravidla

→ Domácí úkol: Calebova pravidla

→ Oddychový čas Protože jde o disciplinární opatření, je nezbytné rodiče s metodou oddychového času se-známit předem. Doporučujeme probrat s nimi toto opatření na první rodičovské schůzce při zahájení školního roku a zapracovat je do školního řádu. Jakmile je použití oddychové-ho času ve třídě aktuální, pošlete rodičům dopis, který jim metodu připomene.

353. nasloucháme Druhému

3. Nasloucháme druhému

cíl blOKu

Blok věnovaný naslouchání sleduje více cílů, které souvisí obecně s komunikací, empatií a rozvojem volních vlastností.

Učíme děti naslouchat a poslouchat, aby: → se vzájemně dorozuměly, → respektovaly druhého, dokázaly ho pochopit a vcítit se, → porozuměly pokynům, → porozuměly promluvě nebo textu, → dokázaly se soustředit a byly trpělivé, → rozvíjely jazykové dovednosti, tedy schopnost vyjádřit se, která s porozuměním

souvisí.

→ kapitola IV. Soužití ve třídě. Budování důvěry, vztahů a komunikace – zejména str. 38–42,

→ přílohová část knihy: přílohy č. 7–9, str. 105–110.


Listopad–leden, pravidelně opakovat po celý školní rok. Nicméně vy používejte popisný jazyk a další uvedené strategie po celou dobu školní docház-ky dětí.


Popisný jazyk

Do komunikace pedagoga s dítětem spadá jako významný prvek popis toho, co vy a dítě vidíte, nebo popis toho, co dítě dělá. Smyslem takové komunikace je v případě dítěte pocítit vaši přítomnost a to, že se mu v danou chvíli plně a pozitivně věnujete – díváte se, co dítě dělá, pozorně to sledujete a komentujete. Použitím neutrálního popisného jazyka rozvíjíte vzájemný vztah důvěry: neohrožujete dítě otázkami, na něž nezná odpověď; nezkoušíte je, nekontrolujete, ale ani nekritizujete a neopravujete. Kromě náklonnosti a zájmu je nezane-dbatelným přínosem takové komunikace rozvoj dětské schopnosti naslouchat a obohacová-ní jeho slovní zásoby. Rozdíl mezi běžnou komunikací a komunikací popisným jazykem je vidět na následujícím příkladu: chlapec sedí na koberci a staví si z kostek. V úvahu připadá dvojí reakce: ‚ty jsi šikovný‘ versus ‚Toníku, hezky si stavíš, pokládáš modrou kostku na žlutou. A jak přesně to děláš, že na sobě pevně drží‘.

Má to však ještě hlubší podtext. Svou mluvou a vyjadřováním modelujete mluvu dítě-te. Poskytujete mu jazykový vzor, ale také způsob myšlení, pohledu na svět a vztahování se



36 3. nasloucháme Druhému

k druhým. Stačí si uvědomit rozdíly mezi povrchní, stručnou, nezúčastněnou charakteristi-kou a vášnivým, zainteresovaným popisem celku i jednotlivostí včetně detailů.

Na tomto jednoduchém principu komentování konkrétních dějů je postavena veške-rá komunikace s dítětem, jež vám tak umožňuje efektivně podporovat a rozvíjet jeho různé vlastnosti, zájmy, směřovat ho, překonávat své slabiny atd. Podporujte a hovořte o tom pozitivně, nemluvte o nedostatcích.

Popisný jazyk se uplatní i ve chvíli, kdy komentujete vlastnosti dítěte (jsi trpělivý), děje a činnosti (správně držíš nůžky špičkami od těla) nebo je povzbuzujete k překonávání překážek a vlastních limitů (vím, že stříhání je obtížné, ale zkus to, myslím, že to za chvíli zvládneš). Používání popisného jazyka směruje vaši pozornost k tomu, co je (co se dítěti daří), a umožňuje vyhnout se kritice, opravování dítěte, vytýkání nedostatků. Namísto za-měření na chyby a problémy víc podporujete, všímáte si a komentujete pozitiva. A to je pro děti a jejich pohled na svět klíčové.

udílení pokynů

Spory mezi lidmi vznikají často z nepochopení a neporozumění. Stává se, že se neumíme dostatečně jasně vyjádřit, ale domníváme se, že druhá strana musí rozumět. Děje se to i pe-dagogům. Ti pak mají sklony kritizovat dítě za to, že neuposlechlo pokyn nebo neodpovědě-lo na otázku, a nepostřehnou nebo si nepřiznají, že chyba je na jejich straně.

hlavní zásady při udělování pokynů: → Pokyn má být stručný a jasný.→ Žádejte splnění vždy jen jednoho úkolu.→ Pokyn má být zformulovaný jako jasná rozkazovací věta, pronesená klidným, zdvořilým

tónem.→ Nezvyšujte hlas.→ Nepoužívejte slůvko „přestaň“.→ Nevyhrožujte.→ Než dáte pokyn, získejte pozornost dítěte, třeba je oslovte jménem.→ Buďte důslední, s druhou učitelkou a asistenty ve třídě jednotní. Nenechte se rozptýlit!

Jakmile jednou pokyn vyslovíte, musíte trvat na jeho splnění. Nevzdávejte to! → Jakmile dítě poslechne, pochvalte ho, i když se přitom nechovalo zrovna nejlépe, klelo

nebo na vás křičelo. Špatné chování vůbec nezmiňujte, dejte najevo pouze svou spokoje-nost, že udělalo, o co jste je žádali.

→ Upozorněte dítě s předstihem, že hra se chýlí ke konci.→ Pokud potřebujete dítěti něco vysvětlit, udělejte to ještě před vydáním pokynu.→ Žádejte po dítěti jen to, co umí splnit.

Předčítání pohádek a příběhů

Schopnost soustředit se, naslouchat a porozumět, o čem je řeč, se velice účinně a také pří-jemným způsobem prohlubuje při předčítání, které rozvíjí také dětskou fantazii a podpo-ruje společný prožitek. Proto pravidelně každý den zařaďte do programu čas na předčítání, například při odpoledním odpočinku na lehátkách. Ideální jsou klasické pohádky. Nemu-síte mít obavu, že děti všem slovům nerozumějí, vždyť pochopení a porozumění se často děje i na neverbální rovině. Zvolíte-li – ve snaze nabídnout dětem stručný a srozumitelný text – raději zjednodušené a zkrácené verze pohádek, hrubě tím znehodnotíte čtenářský zážitek. Vytrácí se příležitost a cit pro tacitní porozumění, tedy pro skryté, slovy nevyjádři-telné pochopení textu.


4P – čtyři kroky, které rodičům a učitelům dítěte předškolního věku umožní předčítat interaktivně:

1. P – Popisujte obrázkyPokud se s dítětem díváte do obrázkové knížky, snažte se vše popisovat a zároveň uka-zovat, o čem právě hovoříte. Můžete zmínit činnost, velikost a barvu věcí, jejich umís-tění. Pomáháte dítěti zvládat důležitou fázi procesu, kdy si osvojuje spojení psaného slova s jeho vyobrazením a zvukovou podobou. Popisujte také pocity jednotlivých po-stav. Dítě se tím jednak učí spojovat slova s emocemi, jednak pochopit emoci či jiný úhel pohledu postav z knížky, což rozvíjí jeho schopnost empatie. Také můžete příběh propojit s jiným, který jste již četli. Střídejte se s dítětem, nechte ho stát se vypravěčem, povzbuzujte ho, aby samo popisovalo, co vidí na obrázcích.

2. P – Pokládejte otevřené otázkyPtejte se dítěte, co si myslí, že se na stránce plné obrázků děje. Povzbudíte ho tak, aby vymýšlelo příběh a mluvilo plynule. Můžete se také ptát či sami odhadovat, co následuje na další stránce a jak bude příběh pokračovat. Stejně tak můžete zkoušet přijít společně na to, jak se určitá postava cítí a proč.

3. P – Pochvalte a povzbuzujteChvála posiluje sebedůvěru dítěte a jeho ochotu číst. Chvalte zájem o knihu, trpělivost, snahu číst a pojmenovávat obrázky apod. Ptejte se dítěte, co si o příběhu myslí. Pokud zrovna čte nebo vypráví, je důležité, abyste ho trpělivě poslouchali a nepřerušovali ho.Když dítě přemýšlí a reaguje, pochvalte ho a podpořte.

4. P – Prohlubte myšlenku dítěteNavažte například zopakováním toho, co již dítě řeklo, a doplňte nějaké další slovo. Podněcujte potomka, aby svou představu dál rozvíjel. Když říká, že si spolu hrají dino-sauři, zeptejte se, jak si spolu hrají. Vztáhněte obsah knihy k nějakému aspektu vašeho života.


Téma naslouchání, jak jsme je představili v celé jeho šíři, je pro děti velice abstraktní. Pro situační učení tedy vybírejte jen dílčí prvky, které jsou velmi konkrétní a dítě si je umí před-stavit. Směřujete k tomu, aby děti porozuměly pravidlům spojeným s nasloucháním, re-spektive s komunikací a rozvíjíte schopnost soustředit se.

caleb připomíná pravidlo naslouchání

Přinesete košík do třídy. Položíte ho na zem a řeknete:„Děti, dnes nás přišel navštívit náš starý a moudrý kamarád, medvěd Caleb. Zatím ještě spí v košíku, ale zkusíme ho probudit.“Postup probouzení medvěda je stejný jako u ostatních lekcí. Caleb mručí a probouzí se.Vy (zvednete víko): „Ach! Caleb se vzbudil. Calebe, vylez a pojď si s námi popovídat. Dobré ráno, Calebe. Jak se máš?“ Předvádíte pozdravení a potřesení rukou.Caleb: „Dobré ráno, paní učitelko. Mám se dobře, děkuji. Dobré ráno i vám, děti. Vidím, že jste přátelské, protože se hezky usmíváte a vypadáte spokojeně.“


Caleb se pozdraví s každým dítětem tak, že s vámi obejde kolečko a potřese si s každým dítětem rukou. Vy: „Calebe, rádi bychom si s tebou dnes popovídali o tom, jak naslouchat druhému.“Caleb: „No, to sem moc rád, vždycky děti rád poslouchám a povídám si s nimi.“Vy: „My s dětmi si také rádi povídáme, ale občas se stane, že někdo zapomene pravidla, která jsme si ve třídě určili.“Caleb: „Jaké pravidlo teď myslíte?“Vy: „Když někdo povídá, tak ostatní tiše poslouchají.“Caleb: „Aha, já vidím na nástěnce obrázky pravidel. Který obrázek by to byl? Možná mi některé z dětí napoví?“Vy: „Vidím, že Vendulka se hezky hlásí. Ukážeš nám, prosím, který obrázek patří k pra-vidlu ‚poslouchám‘?“

Vendulka vstane a jde k nástěnce s obrázky nebo vybírá z obrázků, které jste připravily před ranním kruhem.Caleb: „Ó, to je ten obrázek, Vendulko, správně jsi ho vybrala. Toto pravidlo dobře zná-me a snažíme se ho dodržovat, abychom si mohli spolu povídat a také abychom slyšeli to, co nám paní učitelka nebo kamarád říkají.“Stejně tak představíte další pravidla k naslouchání „Dívám se na paní učitelku/ na ka-maráda” a „Pusinku mám zavřenou“. Necháte děti říct, co pravidla znamenají, a Caleb jim prozradí, proč jsou důležitá. Ranní kruh může pokračovat výtvarnou aktivitou, pexesem s obrázky pravidel.Zakončíte ho písničkou a uložením Caleba zpátky do košíku.

Nela se zapovídala a přeslechla, co má dělat

Nela: „Já jsem dnes přišla, protože mám problém a byla bych ráda, kdybyste mi s ním pomohli.“Vy: „Jsem si jistá, že ti děti pomůžou, řešení problémů jim jde výborně.“Nela: „Něco se mi tenhle týden ve školce přihodilo. Po svačině jsme se připravovali na malování temperami. Já malování miluju. Paní učitelka připravovala papíry a tempery a my děti jsme seděly u stolu a čekaly. Já jsem seděla vedle kamarádky Zuzky. Už bylo všechno připravené a paní učitelka nám začala dávat pokyny jak na to.“ Vy: „A co se stalo potom?“Nela: „Zuzka mi začala vyprávět, že byla včera s maminkou v papírnictví a viděla tam třpytivé barvy, kterými můžete malovat na sklo i na papír, a že si je přála. A teď ty barvy má doma, a jestli bych k ní nechtěla přijít některé odpoledne, abychom si malovaly spo-lu. A já jsem při všem tom povídání se Zuzkou, kdy to bude a co všechno budeme dělat, úplně zapomněla, že teď mám poslouchat paní učitelku.“Vy: „A co bylo pak?“ Nela: „Paní učitelka k nám přišla a zeptala se mě, jestli víme, co máme dělat, že to teď celé vysvětlovala. No… A my jsme nevěděly vůbec nic, protože jsme si se Zuzkou poví-daly a neslyšely jsme, co paní učitelka říká. Paní učitelka řekla, že teď už to znovu opa-kovat nebude a že ten úkol můžeme dělat zítra s další skupinkou. Moc mě to mrzelo, protože jsem se na malování temperami celé ráno těšila.“Vy: „To se někdy stane každému z nás. Děti, co bychom Nele poradili?“Děti: (Formou brainstormingem zjišťují, proč je lepší poslouchat, když paní učitelka dává po-kyny, a soustředit se na práci).Nela: „Aha, tak teď už to vím a příště budu dávat pozor, když mi paní učitelka nebo ma-minka budou něco říkat.“




Tichá poštaK nácviku soustředění, naslouchání a porozumění a také vyjadřování je velice vhodná ob-líbená hra na tichou poštu. Děti sedí v kruhu, učitelka pošeptá prvnímu větu, dítě jí musí správně porozumět a přesně ve stejném znění ji pošeptat dál svému sousedovi. Tak to jde stále dokola, až se věta vrátí k vám. Zní stejně jako na začátku? V dalším kole vyberete dítě, které zahájí hru pošeptáním nové věty. V dalším kole samo určí svého následovníka.

caleb říká, udělej dřepJde o adaptaci hry „Kuba řekl“. Děti sedí v kruhu a plní pokyny, které dává Caleb, např. zvedni ruku, lehni si na záda apod. Jde zejména o tělesné cviky.

Tajné znamení – slyším zacinkat zvonečekDěti mají s vámi předem domluvené tajné znamení, např. zacinkání zvonečku, zvuk trian-glu apod. Pokud během dne v MŠ uslyší toto tajné znamení, zareagují na něj podle předem smluvené dohody, například si sednou do tureckého sedu na koberec nebo se posadí ke stolečku. V průběhu hry můžete úkoly měnit.

zopakuj mi, co máš udělatPoté, co zadáte pokyny ke kreslení nebo jakékoli jiné řízené činnosti, obrátíte se na vybrané dítě, aby pokyny zformulovalo svými slovy.

Domácí čteníPoté, co rodičům pošlete dopis o naslouchání, si s dětmi v ranním kruhu občas povídejte o tom, jakou pohádku jim čtou rodiče doma před spaním. Jde o to přimět rodiče, aby dětem věnovali večer před usnutím čas a trávili ho společně ve světě čtení a fantazie. Rozvíjejí tím dětskou schopnost naslouchat textu, porozumět mu a interpretovat ho.


co se stane, když …Děti s vámi diskutují, co se může stát, když nedodrží některé z pravidel. Příklady porušení pravidel a jejich následky můžete demonstrovat jak na klasických pohádkách, tak na sku-tečném příběhu ze života. K aktivitě můžete též využít ilustrované karty A4 – pravidla a dis-kutovat nad obrázky (holčička, která si nečistí zoubky, chlapeček, který přechází na červe-nou, a jiné) nad důsledky jejich porušení.

Povedu těObdoba hry „samá voda – přihořívá – hoří“, kdy se děti učí dávat správné instrukce a naslou-chat instrukcím ostatních.

Jak se dneska cítíš AAktivní naslouchání, prožívání. Děti poslouchají vyprávění O Sněhurce a sedmi trpaslících a podle vašich pokynů reagují na pocity, které v nich konkrétní situace vyvolává, např. ma-cecha je na Sněhurku zlá (smutek/zlost). Děti tedy ukážou kartičku se smutným obličejem. Ke hře můžete využít ilustrované karty A5 – emoce.


Jak se dneska cítíš bDěti zrcadlí pocity druhých. Jedno z dětí předvede určitý pocit (radost – usměje se, smutek – udělá smutný obličej) a druhé dítě jej napodobuje. Poté si role vymění.


hra bingo

Hra obsahuje: čtyři hrací desky + žetony v dané barvěMalé obrázky emocí a situací v MŠPočet hráčů 1–4

Společenská hra Bingo rozvíjí v dětech postřeh a koncentraci a vede je též ke spolupráci a k naslouchání druhému. Cílem v oblasti sociálních dovedností je, aby se děti naučily hrát tuto hru samy bez pomoci dospělého.

Děti si rozdají hrací desky, na kterých jsou různě rozmístěny obrázky. Jeden z hrá-čů si vezme malé kartičky do ruky a postupně ostatním ukazuje obrázky. Děti pak každý obrázek hledají na své hrací desce, a když ho objeví, položí na něj svůj žeton. Hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů zakryje všechny obrázky, a tím vyhrává. Na znamení vítězství řekne BINGO.

Při náročnější variantě hry hráč, který otáčí kartičky, dětem neukazuje obrázky, ale pouze je popisuje.

Naopak lehčí variantu pro nejmenší děti představuje pouhé přikládání stejných ob-rázků na hrací desku.

I zde je důležitý váš komentář. Povídejte si s dětmi, co vidí na obrázcích. Interpretace může být velmi různá, což

není na škodu – se staršími dětmi můžete nad obrázky diskutovat, mladším spíše sami na-vrhněte, co se asi na obrázku děje.

→ Jak se asi cítí děti na obrázcích a proč?→ Co se jim asi stalo, že se takto cítí?→ Kdy jste se cítili podobně jako kluk či holčička na obrázku?

D) DOPIsy rODIčům

→ Nasloucháme

→ Domácí úkol: Caleb říká

→ Domácí úkol: Nela / Pele se obléká

414. JaK se cítíme

4. Jak se cítíme

cíl blOKu

Tento blok se zaměřuje na prožívání, nálady a pocity. Vede dítě k poznávání sebe sama, k rozvoji pozitivních citů jak ve vztahu k sobě (uvědomění si vlastní identity, získání sebe-vědomí, sebedůvěry, osobní spokojenosti), tak citlivosti ve vztahu k živým bytostem, pří-rodě i věcem. Jde o to vést dítě k relativní citové samostatnosti, rozvíjet jeho schopnost citové vztahy vytvářet, rozvíjet je a city plně prožívat; rozvíjet jeho poznatky, schopnosti a dovednosti, jimiž může pocity, získané dojmy a prožitky vyjádřit, a těšit se z hezkých a příjemných zážitků, přírodních i kulturních krás a ze setkávání se s uměním.

Děti zpočátku učíte porozumět základním emocím:→ pojmenovat čtyři hlavní pocity (nálady, prožitky) – veselý, nadšený, smutný,

rozzlobený;→ naučit, jak poznat z tváře a z chování druhého, jak se cítí;→ spojit nálady a pocity s tím, co právě prožívají – co konkrétně je činí veselými, smut-

nými, nadšenými a co rozzlobenými;→ porozumět svým pocitům a pocitům druhých.

→ kapitola V. Uznání. Povzbuzení a chvála dítěte. Vedení k sebeuznání a vyrovnanosti – str. 49–51,

→ přílohová část knihy: příloha č. 10, str. 111–113.


Minimálně jeden měsíc, spíše dva měsíce únor–březen a později se k emocím průběžně vracet.



42 4. JaK se cítíme


Přivítání a sdílení pocitůSpolečně s dětmi vytvořte ve třídě místo, kam děti zaznamenávají své pocity během dne, a je vhodné, abyste své pocity zaznamenávali i vy:

→ Semafor – červená představuje špatnou náladu, zelená dobrou náladu a oranžová (žlutá) neutrální. Děti umístí svoji značku na políčko, které odpovídá jejich náladě.

→ Strom pocitů – děti si vytvoří strom pocitů, na něj umístí svojí značku nebo fotogra-fii, podle toho, jak se cítí.

→ Náladoměr – je podobný semaforu, děti kolíčkem označí svojí náladu. Veselý smaj-lík zastupuje dobrou náladu, neutrální je někde uprostřed, smutný smajlík zname-ná špatnou náladu.

Popisné komentování emocí Popisování vlastních pocitů je účinný způsob, jak u dětí posílit emoční gramotnost. Ovlád-nutím jazyka emocí dokážou děti sdělit, jak se cítí, což jim umožňuje lépe zacházet s vlast-ními pocity. Obdobně je vhodné popisovat a dávat za vzor přátelské chování dětí. Sociální dovednosti jsou prvním krokem k utváření trvalých přátelství.

chválení a sdílení pocitůPochvala musí být konkrétní. Je to pozitivní hodnocení konkrétní činnosti dítěte, kterým mu dáváte najevo svou důvěru, pěstujete jeho sebedůvěru, další chuť objevovat, zkoumat a navazovat vztahy s vrstevníky. Generalizující pochvala typu ‚ty jsi ale šikovná holčička‘ je nejen neúčinná, ale dokonce kontraproduktivní.

Naopak konkrétní pochvala, k níž přidáte oslovení a zmíníte vlastní emoce je velmi účinná. Např. ‚Tondo, to jsi mi teď udělal velkou radost, že jsi Karolíně poděkoval.‘ ‚Jsem na tebe hrdá, žes …‘ apod.


caleb představuje emoce (pocity a nálady)

Podobným způsobem jako pravidla představuje medvěd Caleb dětem emoce: šťastný, smut-ný, rozzlobený, vystrašený. Děti ukazují na fotografie či obrázky, které tuto emoci zobrazují.

Pele rozeznává zlost

Děti si rády povídají s maňáskem o svých emocích a pocitech. Jak poznat, že mě ovládají negativní emoce.

Pele: „Včera se mi stala taková smutná věc. Byl jsem na hřišti a hrál jsem si na pískovišti. Stavěl jsem z písku autodráhu. Za chvíli jsem uviděl přicházet Tondu a Filipa a měl jsem radost, protože jsem viděl, že s sebou mají autíčka. Myslel jsem si, že si možná budou chtít se mnou hrát. Jenže když ke mně přišli, začali se mi smát: ‚Podívej, on si hraje sám, nemá žádného kamaráda. Co to staví za nesmysl? Ta jeho autíčka jsou stará a k ni-čemu. Kdo by s ním vůbec mohl kamarádit, vždyť je divný.‘ Posmívali se mi a mluvili omně ošklivě. Cítil jsem, jak mám najednou mokré ruce, a svíral jsem je do pěstí. A já už vím, co to znamená: brzy se rozzlobím a začnu křičet. Vzpomněl jsem si, že si musím


říct – počkej, nadechni se, uklidni se. Všimly jste si, jak se lidé mění, když se začínají zlobit? Třeba maminka, tatínek, paní učitelka nebo kamarád či kamarádka?“ Děti: „Ano, všimly jsme si, že maminka se zamračí a kamarád zrudne. Vy: „Všimla jsem si, že když se mi něco hodně nelíbí a jsem nervózní, začne mi bušit srdce.“ Pele: „Ano, já si vždycky všimnu, když se paní učitelka začne zlobit. Změní se jí hlas a vý-raz ve tváři… Co se děje s vámi, děti, když se rozzlobíte? Jak poznáte, že se něco děje?“Děti diskutují a říkají své nápady. Pele: „Vidíte, kolik příznaků rozzlobení jste vyjmenovaly. A co můžeme v těchto chvílích udělat?“Děti s učitelkou nacvičují strategii uklidnění „želví krunýř“ (viz blok 5 – Zvládání vzteku).



rozeznáváme náladu podle tváře.Vezmete si na pomoc obrázky Nely a Peleho s různými výrazy ve tváři. Vyskládáte karty před sebe na koberec nebo je umístíte na magnetickou tabuli. Poté vyzvete některé dítě, aby při-šlo a vybralo obrázek, na kterém se holčička tváří vesele, nebo naopak smutně. U starších dětí se lze zeptat, podle čeho to poznaly. Voláte postupně další děti a zadáváte jim další emoce.

Děti si také mohou samy na sobě vyzkoušet, jak se vlivem různých emocí mění jejich výraz ve tváři. Vyzvete děti, aby zkusily udělat naštvaný obličej i veselý obličej. K této akti-vitě lze použít zrcadlo, aby děti měly možnost vidět svůj výraz ve tváři. Zároveň si můžete jednotlivé děti nafotit v různých emocích a potom společně vyrobit vlastní karty emocí, se kterými můžete ve třídě dále pracovat.


Jak se dneska cítím AStrom pocitů, tabulka pocitů, děti si ve třídě vytvoří místo, kam zaznamenávají své pocity během dne.

Jak se dneska cítím bKe hře využijeme karty A5 – emoce, děti si vylosují jednu kartičku a poté s vámi diskutují, kdy se cítily podobně jako dítě na obrázku. Starší děti mohou tuto situaci zkusit nakreslit, mladší pouze rozlišují, zda jde o příjemnou či naopak nepříjemnou situaci.

lepíme obrázky pocitůRozlišování pozitivních a negativních emocích ve tváři. Společně s dětmi vystříháte z časo-pisů různé obličeje lidí a budete se snažit pojmenovat jejich výraz ve tváři.

Jak se dneska cítíš? ASdílení pohádek a příběhů obohacujících citový život dítěte, hledání různých pocitů při četbě pohádek, např. O Sněhurce – viz výše.

44 4. JaK se cítíme

Jak se dneska cítíš? bJak se budeš cítit, když… Hra na rozpoznávání různých pocitů jak u sebe, tak u druhých. V ranním kruhu s dětmi diskutujete o různých situacích a ptáte se dětí, jak se budou cítit, když jim maminka dovolí pozvat si kamaráda, když jim kamarád pochválí nové tričko, když je paní učitelka poprosí o spolupráci. A jak se budou cítit, když spadnou z kola či ztratí svoji oblíbenou hračku. Dětí se také můžete otázat na pocity druhých: jak by se cítil kamarád, kdyby ho nepozvaly do hry nebo jak by se cítila maminka, kdyby neuklidily svoje hračky na místo.

hafík to řekne za tebeMaňásek pejska Hafíka může některým dětem pomoci se lépe zapojit do velkého kolektivu. Hra rozvíjí kooperaci mezi dětmi, učí naslouchání a přátelskému chování. Každé dítě má malého maňáska pejska Hafíka. Jedno dítě je uprostřed kruhu a předvádí, co všechno jeho pejsek umí. Ostatní to po něm opakují. Obdoba hry Setkání Hafíků pomáhá navazovat dě-tem přátelské vztahy.


Puzzle A5 – pocity: doporučujeme pracovat v menší skupině dětí, max. 4.

Nechte děti nejprve poskládat puzzle (veselé) holčičky a (smutného) kluka. Poté si s nimi povídejte o pocitech dětí na obrázku. Tak v nich rozvíjíte smysl pro empatii a učíte je použí-vat slova, která nejsou úplně běžná. Děti jsou velmi vnímavé a řeknou vám mnoho o situa-cích, ve kterých se cítí dobře a které v nich vyvolávají třeba i smutek. Důležité je děti nikam netlačit. Hovořte nejprve o obrázcích, až později zkuste přejít do osobní roviny.

Tipy na otázky:→ Jak se asi cítí holčička na obrázku a proč?→ Jak se asi cítí kluk na obrázku a proč? → Co se jim asi stalo, že se takto cítí?→ Kdy jste se cítily podobně jako kluk či holčička na obrázku?→ Mohou být i dospělí někdy smutní?→ Jak byste mohli kamarádovi pomoct, aby už nebyl smutný?→ Čím můžete udělat někomu radost?→ Co uděláte, když vidíte kamaráda plakat?


Ilustrované karty

K prezentaci tematického bloku „Jak se cítíme“ můžete v ranním kruhu využít karty A5 – emoce. Karty zobrazují 6 základních emocí (radost, nadšení (štěstí), strach, smutek, zkla-mání a vztek). Karty emocí vám pomohou naučit děti pojmenovat základní zobrazené emo-ce. Rozvíjíte tak jejich slovní zásobu v této oblasti.

Návrhy činností:Zkuste společně roztřídit karty na ty, které znázorňují pozitivní a negativní emoce. Zkuste některé z emocí zdramatizovat. Podobně jako velké karty pro práci s pravidly si i tyto může-te nastříhat a vyrobit z nich dětem jednoduché skládačky. Pomocí sady karet „škála emocí“ naučte děti rozeznávat intenzitu emoce. Vyrobte do školky „náladoměr“, ke kterému může-te využít právě tyto karty.

D) DOPIsy rODIčům

→ Jak se cítíme?

46 5. zvláDání vzteKu

5. zvládání vzteku

cíl blOKu

Malé děti bývají impulzivní, mají sklony ke vzteku a afektivnímu chování. Opačnou stranou téže mince, která se u některých dětí projevuje jako vzteklost až agresivita jsou případy, kdy se bezradné dítě, odrazené neúspěchem a nepochopením, uzavře do sebe a nekomunikuje.

Při postupném seznamování s jednotlivými dětmi a jejich projevy si všímáte, kdy a z jakého důvodu je to či ono dítě vzteklé nebo zakřiknuté, abyste každé z nich mohli podpořit specifickým způsobem. Jde o to, aby se děti učily přijímat svůj případný neúspěch a vyrovnat se s ním.

Cílem tohoto bloku je tedy práce se vztekem a rozvoj schopnosti sebeovládání. V souladu s přístupem celé metodiky Dobrý začátek však ruku v ruce se zvládáním sebekontroly učíte děti hodnotit své osobní pokroky a prožívat radost z toho, co zažívají a zvládají. Znamená to především:

→ podporovat volní úsilí dítěte, jeho soustředění, trpělivost a vytrvalost při činnosti,→ učit dítě uvědomit si, co se mu daří a co nikoli,→ správně identifikovat příčiny vzteku či jinak prožívaného neklidu dítěte, → nacvičovat s dětmi sebeovládání.

→ kapitola V. Uznání. Povzbuzení a chvála dítěte.

Vedení k sebeuznání a vyrovnanosti – zejména str. 52–53, → přílohová část knihy: přílohy č. 7–10, str. 105–107 a 111–112.


Navazuje na blok o emocích, tento blok by měl být zařazován průběžně, podle aktuální po-třeby v průběhu školního roku. První představení doporučujeme na únor.


Popisné komentování a podpora úsilí dítěteTechniku popisného komentování můžete využívat i při podpoře pozitivních návyků dítě-te v oblasti vytrvalosti, trpělivosti a soustředění. Komentujete a vyzdvihujete činnosti, při nichž se dítěti daří tyto své stránky rozvíjet a zvládat, jako např.:

→ „Jsi tak trpělivý. I když ti věž z kostek už dvakrát spadla, znovu se snažíš ji postavit.“→ „Nedaří se ti to, ale zůstáváš klidná a zkoušíš to znovu. Jsem na tebe hrdá.“→ „Martin dobře poslouchal, co má dělat, a teď to jako první zvládl.“



475. zvláDání vzteKu

Brzy můžete začít děti povzbuzovat také k tomu, aby dokázaly ocenit samy sebe, např.:→ „Soustředil ses a vystřihl jsi domeček velmi přesně. Máš z toho radost, jak se ti to poved-

lo?“→ „Vidím, že máš radost, jak se ti vybarvování daří. Vůbec nepřetahuješ. Víš, čím to je? Je

to proto, že se tolik soustředíš.“

zjištění individuální příčiny vzteku

U dětí zvyklých na popisné komentování a oceňování lze tyto techniky použít také v přípa-dech, kdy je potřeba dítě vyvést z počínajícího neklidu a rozzlobení.

Nejprve si uvědomte, za jakých okolností neklid dítěte vzniká. Pro jednoduchost mů-žeme pojmenovat tři příčiny:

1. Dítě touží po něčem, co nemá. Například se chce houpat na houpačce, která je nyní obsazená. Frustrace pochází z netrpělivosti. Cílem je učit dítě čekat a vést je k trpělivosti.

2. Dítě odmítá udělat, co se po něm chce. Například si nechce obléct čepici. Některé protesty, jako v případě nošení čepice v chladných dech, se nedají přejít přehlí-žením. Pak je cílem učit dítě soustředit se na naslouchání a poslechnout pokyn.

3. Dítě si neví rady; něco se mu nedaří; má nějaký problém, ale nedokáže to popsat. Například bouchá hračkou o zem, vzteká se a pláče; nedaří se mu zapnout bundu a vzteká se. Cílem je naučit dítě požádat o pomoc druhého. Jde o to, aby si dokázalo uvědomit problém a ten popsat. Zpočátku ho učíte požádat dospělého, časem i kamaráda.

Dítě pochopitelně nelze učit těmto dovednostem ve chvíli, kdy se propadlo do afektiv-ního stavu. Vhodné je podporovat ho v rozvoji těchto vlastností a dovedností ve chvílích, kdy je klidné a dobře se mu daří. V prvním případě (houpačka) vyhledávejte během dne příležitosti, kdy můžete dítě pochválit za to, jak trpělivě něco dělá nebo trpělivě čeká, až na něj přijde řada. Tak mu vlastně popisujete a ukazujete, že se mu trpělivostí daří tyto situace zvládat. Když se potom někdy dostane do situace, v níž vítězí nedočkavost, můžete mu při-pomenout chvíle, kdy se mu dařilo být trpělivý: jako tehdy, když … a převyprávíte mu, jak to včera zvládl. Dítě tedy často slyší o trpělivosti a umí si představit, co to je a co po něm právě teď vyžadujete. Lépe se pak zvládne podle tohoto pokynu zachovat.

Nejprve se musíš uklidnit, pak ti teprve mohu pomoci.

To je věta, kterou by měly děti od vás slyšet vždy, když se vztekají a zlobí. Učíte je tím, že problémy je třeba řešit v klidu a s chladnou hlavou. Až když jsme klidní, můžeme si jasně uvědomit, s čím máme problém, a přijít na jeho řešení. Předcházíme tím agresivitě a dlou-hým afektivním stavům.



caleb a želva sam – nácvik sebeovládání

caleb uvede téma a představí svého kamaráda želvu.Želvička Sam předvede dětem v ranním kruhu, jak ovládat negativní emoce. Cvičení pomáhá dětem uklidnit se v ohrožující situaci. Ohrožení může být různorodé – napětí, stres, strach, vztek, zlost apod. Želví technika jim může pomoct ve všech těchto situacích, protože jim umožní představit si své bezpečné místo (schoulit se uvnitř pevného krunýře, který chrání) a poskytuje jim návodné kroky, jak se uklidnit dýcháním a vnitřní mluvou. Bezpečí, zastave-ní se a nádech jsou tři podstatné prvky vedoucí ke zvládnutí jakékoli náročné situace.

Nácvik s dětmi: 1. Představ si, že máš krunýř jako želva, a můžeš se do něho schovat, kdykoliv se necítíš

dobře. 2. Jak poznáš, že ta chvíle přichází? Začínáš se zlobit, zuřit, vztekat se. Nebo máš strach

a jsi nejistý. Buší ti srdce, potí se ti ruce, rozbolí tě hlava a břicho nebo máš ruku sevřenou v pěst.

3. Schovej se do svého krunýře, třikrát se zhluboka nadechni a řekni sám sobě: „Stop, zhlu-boka se nadechnu, uklidním se a budu přemýšlet.“

4. Dobře. Pomalu a zhluboka dýcháš. Nyní nech nádech dojít až do rukou a nohou. Nádech uvolňuje tvé svaly a tělo i mysl odpočívají.

5. A teď si sám pro sebe říkej: „Umím se uklidnit. Dokážu to. Umím kontrolovat svůj vztek. Do-kážu to a nebudu se pouštět do hádky a praní.“

6. Zůstaň v krunýři tak dlouho, dokud se neuklidníš. Potom z něj můžeš pomalu vylézt. (Hned potom děti pochvalte, jak to dobře zvládly.)

Pele se vypořádává se zlostí

Pele: „Dneska děti ve škole zlobily, nadávaly mi do opičáků!“Vy: „Jak ses při tom cítil?“Pele: „Byl jsem hrozně rozzlobený, tak jsem jim taky nadával!“Vy: „A jaký jsi měl z takového řešení pocit?“Pele: „Moc dobrý ne, odpovídaly mi, že jsem blbeček, a řekly, že si s nimi nemůžu hrát.“Vy: „Jestlipak existuje nějaké jiné řešení, které by v takové situaci fungovalo lépe? Chceš se zeptat tady dětí, jestli mají nějaké nápady?“Pele: „Tak jo, ale je určitě nikdy nikdo netrápí.“Vy: „Ale kdepak, já si myslím, že všechny děti občas někdo zlobí a pošťuchuje.“ Pele: „Vážně? A jak se, děti, cítíte, když vás někdo zlobí?“Povzbuzujete děti, aby pojmenovaly své pocity.Vy: „Já bych řekla, že takové pocity nám napovídají, že máme problém. Je to tak? Pele, co bys řekl, že je tvůj problém?“Pele: „Problém je, že jsem hrozně rozčilený, když mě děti zlobí.“ Vy: „Přesně tak. Takže co můžeš dělat, abys ten problém vyřešil? Jaká jsou možná řešení nebo možnosti, co můžeš dělat?“ Povzbuzujete děti, aby navrhovaly řešení, jako třeba přehlížet, odejít pryč, udělat si ze situace legraci, zhluboka se nadechnout a uklidnit se, vysvětlit své pocity.Vy: „Pele, tyhle děti jsou skvělí detektivové a řešení problémů jim jde výborně. Podívej se na tu spoustu možností, které vymyslely.“Pele: „Mohli bychom si některé z těch nápadů procvičit? Nejsem si jistý, jak bych to měl dělat.“

495. zvláDání vzteKu

Vy: „Dobře, vybereme dvě děti, které ti ukážou, jak máš reagovat, když tě někdo zlobí. A ty, Pele, můžeš hrát toho, kdo zlobí, ano?“ Vybrané dvě děti přehrávají situaci.Pele: „To bylo skvělé – vůbec jste na mě nereagovaly, když jsem vás zlobil. Vlastně mě pak nebavilo vás pošťuchovat. Příště až se mi někdo bude posmívat, to určitě taky zkusím. Pak vám řeknu, jak to dopadlo.“

Na další hodině:Pele: „Víte, co se stalo? Děti se mi zase posmívaly a říkaly, že jsem hloupý a neumím ani kopnout do balonu. A víte, co jsem pak udělal?“Vy: „Řekni nám to, Pele.“Pele (předvádí): „No, byl jsem vážně rozčilený a vzpomněl jsem si, že bych měl říct, jak se cítím. Ale to mi v tu chvíli nešlo. Tak jsem se zhluboka nadechl – raději několikrát, abych se uklidnil, a v duchu jsem si řekl: vůbec si toho kluka nebudu všímat, dokážu být silnější než on. Pak jsem odešel jinam a našel jsem si na hraní jiné děti.“Vy: „A jak ses potom cítil?“Pele: „Bylo to tak skvělé, cítil jsem se moc silný.“Vy: „Myslíte, že si Pele vedl dobře? Bylo jeho řešení dobré? Vedlo k dobrým pocitům? Bylo bezpečné?“



Technika zvládání stresu – želví krunýřŽelví technika je cvičení, které dětem pomáhá uklidnit se v ohrožující situaci. Ohrožení může být různorodé – napětí, stres, strach, vztek a zuřivost apod. Nácvik je popsán výše – viz Caleb a želva Sam: nácvik sebeovládání.

Když se dítě dostane do stresové situace, veďte je k uklidnění stejnými pokyny jako při nácviku. Připomínejte mu nahlas jednotlivé kroky.

Papírové tašky jako krunýřeZkuste si s dětmi vyrobit želví krunýř, do kterého se budou moci schovat. Budete potřebovat velké, papírové nákupní tašky o rozměrech 41 cm krát 44 cm, dále nůžky a pastelky nebo vo-skovky. Vystřihněte v papírové tašce tři otvory: ve spodní části tašky pro hlavu a po stranách pro ruce. Děti si poté mohou svůj želví krunýř pomalovat a nakonec si jej obléct. Papírové tašky můžete využít k nácviku techniky želvího krunýře.


úkryt pro zamyšleníVytvořte ve třídě místo odpočinku, kam se mohou děti schovat, když se necítí dobře, a kde si budou připadat v bezpečí.


Ilustrované karty

K prezentaci bloku „zvládání vzteku“ můžete využit ilustrované karty A5Nechte děti poskládat jednotlivé karty, na kterých je zobrazena intenzita negativní emoce. Povídejte si s nimi o tom, jak se s negativními emocemi nejlépe vypořádat, připomínejte jim techniku želvího krunýře.

D) DOPIsy rODIčům

→ Zvládnout své rozčilení

516. řešení problémů – zvláDneme to spolu

6. řešení problémů – zvládneme to spolu

cíl blOKu

Cílem je rozvíjet u dětí sociální kompetence a kompetence k řešení problémů. Postupně vedete děti k samostatnému rozhodování, ke kritickému úsudku a citu pro situaci, k vy-jednávání a tvorbě kompromisů a k prosociálnímu chování. Cesta k cíli je dlouhá, nicméně s postupným nácvikem jednoduchých situací lze začít už u malých dětí. Dítě by vždy mělo cítit oporu ve vědomí, že je dospělí (učitelé a rodiče) přijímají s láskou a pochopením a že u nich nalezne pozitivní ocenění nejen za úspěch, ale také za snahu. Jako učitelé umíte pra-covat s chybou, využíváte ji jako příležitosti pro nácvik a víte, že si jejím prostřednictvím děti mohou uvědomit řešitelnost krize.

Dítě podporujete především v těchto kompetencích:

→ Dítě chápe, že vyhýbat se řešení problémů nevede k cíli a že je naopak výhoda tyto problémy včas a uvážlivě vyřešit; uvědomuje si, že svou aktivitou a iniciativou může situaci ovlivnit.

→ Dítě řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží řešit sa-mostatně (na základě nápodoby či opakování), náročnější s oporou a pomocí do-spělého. Jako učitelé je necháte řešit situaci samostatně, tj. nediktujete mu řešení, pokud na ně může dítě přijít samo.

→ Dítě řeší problémy na základě bezprostřední zkušenosti; vymýšlí nová řešení pro-blémů a situací; hledá různé možnosti a varianty (má vlastní, originální nápady); využívá přitom dosavadní zkušenosti, fantazie a představivosti.

→ Dítě rozlišuje řešení, která jsou funkční (vedoucí k cíli), a řešení, která funkční nejsou, a dokáže mezi nimi volit.

→ Dítě se dokáže ve skupině prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se do-mlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy.

→ Dítě napodobuje modely prosociálního chování a mezilidských vztahů, které na-chází ve svém okolí.

→ Dítě se spolupodílí na společných rozhodnutích; přijímá objasněné a odůvodněné povinnosti; dodržuje dohodnutá pravidla, která chápe, a přizpůsobuje se jim.

→ Dítě je schopno chápat, že lidé jsou různí, a umí být tolerantní k jejich odlišnosti a jedinečnosti.

→ kapitola VI. Odpovědnost. Podpora vhodného chování. Zejména část: Přehlížení nevhodného chování, str. 55–63.

→ kapitola VII. Řešení problémů a konfliktů ve třídě, str. 65–79.



52 6. řešení problémů – zvláDneme to spolu

čAsOvý rOzvrh blOKuNavazuje na předchozí bloky o emocích a zvládání vzteku. Doporučujeme až v druhém po-loletí, od března.


modelování řešení problému

Využijte jako příležitost k pedagogickému působení problémy a denní situace, kdy je třeba se vypořádat s překážkou nebo učinit rozhodnutí. Abyste dětem ukazovaly, že obtíže jsou běžné a vždy je lze řešit, popisujte nahlas, jakému problému čelíte, jaké máte možnosti ře-šení a proč se pro jednu z nich rozhodujete.

Například: „Tak teď tu máme vylité mléko. Nic se neděje, to se přeci může stát každému. Nemusím se kvůli tomu zlobit. Jen se uklidním a vyřeším to. Zhluboka se nadechnu… Tak co udělám? Je potřeba louži důkladně utřít, aby po ní někdo neuklouzl. … Dojdu si pro hadr a utřu to. Karolíno, mohla bys prosím tě dojít do umývárny pro kbelík?“

čtyři kroky řešení problému

Tak jako s dětmi nacvičujete želví krunýř k sebeovládání, můžete je učit a nacvičovat s nimi postup řešení problému. Ten lze shrnout do čtyř kroků.

1. zjistit, v čem je problém: co se stalo? Cílem je společně odhalit, co se přihodilo, pojmenovat příčinu roztržky a přání a úmys-ly znesvářených stran. Není to vyšetřování!

2. shrnout problém.Ve chvíli, kdy se dítě začne projevovat ublíženě, či bude naopak druhého napadat, mu-síte ho přerušit a znovu nahlas shrnout podstatná fakta.

3. vyzvat děti, aby navrhly možná řešení problému. Pokud se objeví více podobných návrhů, zobecněte je do co nejjednodušších vět. Případ-ně připomeňte dětem jiné, dosud nezmíněné možnosti. U těch menších můžete nejprve sami navrhnout 1–2 způsoby správného řešení a přiblížit je dětem na jednoduché situa-ci, jakou si dokážou představit.

4. Dát dětem na výběr a rozhodnutí nechat na nich. Proberte s dětmi možnosti řešení a vysvětlete jim důsledky každého z nich. Konečné rozhodnutí však nechte na dětech (aktérech sporu) a jako dospělí jejich volbu akcep-tujte.


medvěd caleb učí děti společně řešit problémy

Přinesete košík do třídy. Položíte ho na zem a řeknete:„Děti, dnes nás přišel navštívit náš starý a moudrý medvěd Caleb. Zatím ještě spí v košíku, ale zkusíme ho probudit.“


Postup probouzení medvěda je stejný jako u ostatních lekcí. Caleb mručí a probouzí se.Vy (zvednete víko): „Caleb se vzbudil. Calebe, vylez a pojď si s námi popovídat. Dobré ráno, Calebe. Jak se máš? Předvádíte pozdrav a potřesení rukou.Caleb: „Dobré ráno, paní učitelko. Mám se dobře, děkuji. Dobré ráno i vám, děti. Vidím, že jste přátelské, protože se hezky usmíváte a vypadáte spokojeně.“ Caleb s vámi obejde kolečko a potřese si rukou s každým dítětem. Vy: „Calebe, rádi bychom se dnes zeptali, co máme dělat, když nám kamarád vezme naši oblíbenou hračku?“Caleb: „No, to jsem moc rád, že se ptáte, vždycky si s dětmi rád povídám.“ Vy: „My si rádi povídáme s tebou, Calebe, protože nám umíš poradit.“Caleb: „Pamatuji si, jak mi jednou do mého košíku, kam jsem chodil odpočívat, vlezl kamarád. Nevěděl jsem, co mám dělat, co mám kamarádovi říct a byl jsem smutný…“Vy: „A jak jsi to, Calebe, vyřešil?“ Caleb: „Pak přišla maminka, viděla, že jsem smutný, pohladila mě a řekla, že řešením by bylo, kdybychom se v košíku vystřídali…“Vy: „Vystřídali?“Caleb: „Ano, to znamená, že chvíli jsem byl v košíku já a pak chvíli kamarád.“ Vy: „A jak jste věděli, kdy je řada na kamarádovi a kdy zas na tobě?“ Caleb: „Moje maminka nám to vždycky řekla. A pak už nás to nebavilo, tak jsme si šli spolu hrát.“ Vy: „Děti, kdy se můžeme vystřídat, podělit se o hračku? Vzpomenete si, kdy se vám to stalo, že kamarád/kamarádka si chtěli hrát se stejnou hračkou? Co jste dělaly?“Děti vymýšlejí situace a možná řešení: vystřídat se, hrát si spolu, zeptat se paní učitelky.

Podobným způsobem představíte další pravidla přátelského chování: poprosím, poděkuji, počkám, až na mě přijde řada. Necháte děti vysvětlit, co pravidla znamenají, a Caleb jim poví, proč jsou důležitá.

Ranní kruh může pokračovat výtvarnou aktivitou, hrou na detektiva přátelského chování. Ukončíte ho písničkou a uložením Caleba zpět do košíku.

řešení problémů – Nela něco ukradla

Scénář použijte v ranním kruhu.

Nela: „Já jsem dnes přišla, protože mám problém a byla bych ráda, kdybyste mi s ním pomohly.“Vy: „Jsem si jistá, že ti děti pomůžou, řešení problémů jim jde výborně.“Nela: „Tenhle týden jsem ve školce něco provedla. Moje kamarádka Zuzka měla schova-ného ve skříňce takového plyšáka. A já jsem hrozně moc chtěla taky takového, tak jsem si ho prostě tajně vzala! A ona byla hrozně rozzlobená, protože to byl její nejmilejší plyšák.“Vy: „A co se stalo potom?“Nela: „Paní učitelka řekla: ‚Kdo vzal Zuzce zvířátko?‘ A já jsem to nechtěla přiznat, tak jsem lhala a řekla jsem, že já ne. Myslela jsem si totiž, že bych měla veliký problém, kdy-by se zjistilo, že jsem to udělala já. Věděla jsem, že jsem ho neměla brát, ale bála jsem se, že se už se mnou Zuzka nebude chtít kamarádit, když to zjistí. A paní učitelka mi pak dá poznámku a doma dostanu na zadek.“Vy: „Děti, myslíte, že tohle byla dobrá volba?“


Formou brainstormingu zjišťujte, proč si děti myslí, že Nelino řešení možná nebylo tím nejlepším z hlediska bezpečnosti, spravedlnosti a dobrých pocitů.Nela: „Aha, takže já jsem z jednoho problému udělala svým lhaním dva. Co mám ale teď dělat?“Děti: (vymýšlejí řešení, jako přiznat chybu, říct to paní učitelce a Zuzce, omluvit se, vrátit plyšáka)Nela: „Zklamala jsem vás? Myslíte si, že jsem hrozná, protože jsem provedla takovou věc?“ Vy: „Víš, Nelo, každý někdy udělá chybu. Důležité je, že ses nebála ji přiznat a chtělas ji napravit. Děti, co si teď myslíte o Nele?“Děti: (řeknou svoje pocity)Nela: „Já se bojím, že nebudu dost silná a nedokážu přiznat, že jsem udělala chybu. Mohli bychom si to nacvičit?“Vy: „Jistě. Někdo z dětí bude hrát paní učitelku a další Zuzku.“ Dětí a Nela předvádějí ostatním, jak přiznat Zuzce a paní učitelce chybu a čelit důsled-kům.Nela: „Tak já to teď zkusím sama a uvidím, jak to zvládnu: ‚Zuzko, moc mě mrzí, že jsem ti vzala plyšáka, tady ho máš zpátky. Chtěla by sis na chvilku půjčit jednu z mých hra-ček? Můžeme být pořád kamarádky?‘ Tak jak mi to šlo?“

Přehlížení

Scénář použijte v ranním kruhu.

Vy: „Děti, dneska nám Nela chce něco povědět.“Nela: „Ano, chtěla jsem vám říct, co se mi stalo včera ve školce. Seděli jsme v ranním kruhu a paní učitelka povídala pohádku. Bylo to moc zajímavé a já jsem se snažila po-slouchat. Jenže moje kamaráda Barča do mě celou dobu šťouchala a pořád mi něco šep-tala do ucha. Říkala: ‚Nelo, Nelo, poslouchej, já ti chci něco říct, přinesla jsem si s sebou dnes tuhle malou panenku, mám jí v kapse, jestli ji chceš vidět, ukážu ti ji. Nelo, slyšíš mě?‘ Já jsem jí řekla: ‚Báro, přestaň, já chci poslouchat pohádku‘.“Vy: „To jsi řekla moc dobře, Nelo. A pomohlo to?“Nela: „Ani náhodou. Dál mě tahala za ruku a něco říkala.“Vy: „Víš, Nelo, mně také občas něčí chování obtěžuje a v takovém případě se snažím si ho nevšímat, nevěnovat mu žádnou pozornost. Otočím se zády a dělám, že nevidím a neslyším. (Otáčíte Nelu zády.)Nela: „Takhle nějak? Dělám to dobře?“Vy: „Ano, přesně tak. Chceš si to zkusit? Tady Maruška (asistent pedagoga; pokud ve třídě asistent nebo druhá učitelka není, tak vyberte dítě, které je schopno samo souvisle chvíli vyprá-vět) nám bude povídat pohádku. Budeme poslouchat a já tě přitom budu otravovat a ty zkusíš mé chování přehlížet.“Nela: „Ale jenom jako, protože jsme kamarádky, ano?“Vy: „Ano, jenom jako. Tak začneme, Maruško, povídej.“Maruška začne povídat, děti a Nela poslouchají, vy začnete pošťuchovat Nelu. Vy: „Nelo, Nelo, koukni, co tu mám, je to moc zajímavé (Nela se k vám otočí zády a dívá se upřeně na Marušku). Nelo, já se s tebou už nebudu kamarádit, když mě neposloucháš… Nelo, slyšíš?“ Vy: „Nelo, ty jsi to krásně zvládla. Úplně jsi mě přehlížela.“Nela: „Ale bylo to těžké, protože jsem byla zvědavá, co tam máš.“ Vy: „Teď si to zkusíme tak, že budeš někoho otravovat ty, Nelo. Tady Kuba bude poslou-chat pohádku, kterou vypráví Maruška, a ty mu budeš něco šeptat do ucha.“Nela: „Ale jenom jako, protože chci s Kubou kamarádit.“


Vy: „Ano, jenom jako. Začneme teď.“ Scénka se opakuje: Maruška vypráví pohádku, Kuba poslouchá a Nela ho pošťuchuje. Kuba si Nely nevšímá.Vy: „Kubo, krásně jsi zvládl obtěžující chování Nely přehlížet. Jak ses cítila ty, Nelo?“Nela: „Strašně, vůbec se mi to nelíbilo. A po chvíli mě to přestalo bavit a také jsem chtěla poslouchat pohádku. Ale víte, já nevím… když mi kamarád něco říká, tak mu přece mu-sím odpovědět, jinak se mnou nebude kamarádit.“Vy: „Víš Nelo, když všechny děti poslouchají pohádku, tak ten kamarád ruší i ostatní, takže mu tím přehlížením vlastně pomáháš.“Nela: „Jak mu pomáhám?“Vy: „Přece mu ukazuješ a připomínáš, co má teď dělat: poslouchat, když někdo jiný mluví.“Nela: „Aha… takže já mu/jí pomáhám?“Vy: „A s kamarádem/kou si můžete zas povídat, až pohádka skončí.“

Návazná diskuse: kdy přehlížíme a kdy ne, které chování přehlížíme a které ne. Nemůžeme přehlížet, když nám něco říká maminka/tatínek, paní učitelka… Přehlížením můžeme také řešit obtěžování, nadávky, posměšky (konflikty mezi dětmi).



Poradíš kamarádovi – Rozebírejte s dětmi teoreticky problematické situace, které mohou nastat v mateřské škole, a hledejte společně řešení. K této aktivitě můžete využít ilustro-vané karty A4 (problematické situace) nebo pracovní list „Poradíš kamarádovi?“, který naleznete v příloze. Problematické situaci si můžete přizpůsobit podle konkrétních pří-kladů z vaší MŠ: holčičky si nechtějí půjčovat jednu oblíbenou panenku, děti se předbíhají ve frontě na oběd, Toníček chce být vždycky první na řadě aj. Upozorněte také děti na to, že některá řešení nemusí fungovat vůbec.

→ věková skupina 3–5 let:Vyberte tři nebo čtyři situace, které chcete s dětmi rozebírat. Nechte je, ať samy vymyslí vlastní řešení a pochvalte je za různé možnosti. Cílem není dojít k jedinému správnému ře-šení, ale především nechat děti samostatně uvažovat o daném problému či situaci. Zkuste si s dětmi danou situaci zahrát. Pokuste se společně i zamyslet nad tím, jaké pocity daná situ-ace ve vašich žáčcích vyvolává (zklamání, smutek, strach, úzkost, rozpaky, frustraci, zlost). Naučte je tyto pocity pojmenovat. Mladším dětem můžete tyto pocity znázornit s pomocí karet emocí. Zeptejte se, zda již někdy zažily podobnou situaci a jak se tehdy zachovaly.

→ věková skupina 5–8 letSe staršími dětmi, které již umí nalézat různá řešení, můžete probrat tyto doplňující otázky:

→ Myslíte, že je to férové řešení?→ Povede toto řešení k dobrému pocitu? Jak byste se cítily, kdyby se někdo k vám

takto zachoval?→ Je to bezpečné řešení?→ Co myslíte, že se stane, pokud se rozhodnete pro toto řešení? (Pomůžete tak dětem

lépe porozumět důsledkům jejich rozhodnutí.)→ Napadá vás ještě nějaké další řešení této situace, které by mohlo pomoct?→ Které řešení by bylo nejlepší použít jako první?→ Pokud vaše první řešení nepomůže, jaké jiné můžete zvolit?


Detektiv přátelského chování

Hra na detektiva s použitím pracovního listu „Detektiv přátelského chování“Naučte děti všímat si přátelského chování. Hra podporuje sociální dovednosti: učí poprosit, poděkovat, čekat, až na mne přijde řada, rozdělit se s druhým, střídat se, nabídnout pomoc. Cílem této aktivity je, aby děti uměly pojmenovat pozitivní přátelské chování a dokázaly na ně zaměřit svoji pozornost.

Jedno z dětí se stane detektivem přátelského chování a bude si při hře všímat ostat-ních dětí. Jakmile uvidí, že se některé z dětí zachovalo přátelsky/kamarádsky, udělá si čárku do pracovního listu. Tuto aktivitu je potřeba nacvičit s dětmi postupně, nejprve v malých skupinkách a s asistencí dospělého. Začnete tím, že určíte jednoho detektiva a dvě či více dětí, které si budou společně hrát. Jakou činnost vyberete, je čistě na vás. Děti si mohou na-příklad stavět lego či jinou stavebnici, oblékat společně panenky, hrát si na prodavače nebo malovat společný obrázek. Vezmete velkého maňáska a společně s detektivem komentujete hru dětí. Svými komentáři vyzdvihujete pozitivní příklady chování, kdy se děti při hře stří-dají, dělí se o hračky, čekají, až jedno z nich dokončí svoji práci, snaží se domluvit, jak jejich společné dílo bude vypadat. Detektiv tyto pozitivní příklady zapisuje do pracovního listu.


Dobré nebo špatné řešení?Diskutujete s dětmi o různých problematických situacích, jež mohou ve třídě nastat. Napří-klad: dítě se zlobí, protože ostatní si s ním nechtějí hrát, takže jedno z nich uhodí. Necháte děti posoudit, zda je to dobré či špatné řešení situace. Se staršími dětmi můžete probrat, jaké by bylo lepší řešení.

hledáme řešeníSpolečně s dětmi hledáte, jak se nejlépe zachovat v problematických a konfliktních situa-cích, které mohou ve třídě nastat. Například kamarád si hraje s něčím, co chci já, případně je ve třídě málo nůžek, takže se na všechny v jednu chvíli nedostane. Spolu s dětmi disku-tujte, jak by dané situace vyřešily.

co mě naposledy rozzlobilo?Jděte dětem příkladem a popište jim situaci, která vás nedávno rozzlobila. Děti pak mají za úkol podělit se s ostatními o zkušenost, kdy samy dostaly vztek. Snaží se tak rozpoznat své pocity a přiřadit je k situaci, která je vyvolala. Stejně tak můžete pracovat i s pozitivními emocemi. Například se lze společně podělit o situaci, která vám v poslední době udělala radost.

Nebudeme se na sebe zlobitDěti zkouší s panenkami či plyšáky dramatizovat konfliktní situace (např. jedna panenka zboří domeček druhé panence). Při hře se učí vnímat, jaké pocity ta která postava zažívá, a zároveň se snaží hledat řešení konfliktní situace. S dramatizací jim můžete pomoct i vy.

hafíci se umí domluvitObdoba hry Hafík to řekne za tebe. Maňásek pejska Hafíka může některým dětem pomoct lépe vyjádřit své emoce. Každé dítě dostane maňáska a společně s ostatními pak přehraje s Hafíky nějakou předem domluvenou konfliktní situaci. Například jeden s Hafíků si chce hrát s legem a druhý Hafík by raději šel na hřiště. Společně pak při hře hledají cestu k do-mluvě. Hra rozvíjí kooperaci mezi dětmi, učí naslouchání a přátelskému chování.


žlutý box s hafíkem

Puzzle – problematické situace Aktivita pro menší skupinku 2–4 dětíNechte děti nejprve poskládat puzzle a potom s nimi rozeberte situaci znázorněnou na ob-rázku. Při této aktivitě s nimi procvičujte „čtyři kroky řešení problému“.

Otázky:→ Co vidíte na obrázku? Co se na obrázku stalo?→ Co byste poradily kamarádovi?→ Jak byste vyřešily situaci? → Byly jste někdy v podobné situaci?→ Stává se toto někdy u nás ve školce?

1. „Franta mi dělá oslí uši!“ – Chlapeček si dělá legraci z jiného chlapečka, ten neví, jak se zachovat.

2. „Jana mi ho nechce dát!“ – Holčičky se perou o hračku a neumí se spolu domluvit.3. „Kluci mě odstrkují!“ – Děti nerespektují pravidla.

Ilustrované karty

Při prezentaci bloku „Zvládneme to spolu – řešení problémů“ můžete v ranním kruhu využít ilustrované karty A4 – problematické situace v MŠ. Výklad obrázků nemusí být vždy jednot-ný, záleží na interpretovi. Nechte děti přemýšlet, jak by situaci vyřešily, a společně hledejte různá řešení, podobně jako u hry „Poradíš kamarádovi?“

Doporučené použití:Karty můžete využít pro znázornění vzorových situací, které lze s dětmi společně řešit. K dramatizaci situací využijte jak malé, tak velké maňásky (ty jsou ovšem jen pro vás). Po-dobně jako ostatní karty můžete i tyto karty dětem nastříhat na různě složité skládačky. Pokuste se vymyslet podobné situace, k jakým dochází u vás ve školce. Například: kluci se na zahradě perou o míč, holčičky si nechtějí půjčit panenku, Kuba chce být vždycky první ve frontě na oběd. Analýza těchto problematických situaci dětem pomůže, až je budou po-třebovat vyřešit v reálu.


Ilustrované karty A4 příklady dobrého/slušného chování můžete s dětmi využít v ranním kru-hu při představení tématu „řešení problémů“. S jejich pomocí lze znázornit žádoucí chování, jímž děti mohou předejít mnoha konfliktům. Zároveň se jako vždy nabízí možnost umístit tyto karty na stěnu ve třídě, aby děti měly vhodná řešení stále na očích a zapamatovaly si je.

D) DOPIsy rODIčům

→ Zvládneme to spolu

59

Příloha 1 – Dopisy pro rodiče

60

Dobrý začátek v mateřské škole

Milí rodiče,

s příchodem do mateřské školy vstupují vaše děti do úplně nové a neznámé životní situace, do nového prostředí, mezi nové lidi. Abychom jim – společně s vámi – tuto cestu usnadnili, máme tu program Dobrý začátek, který dětem pomáhá, aby se co nejdřív cítily ve školce v bezpečí a spřátelily se s ostatními dětmi.

Děti budou tímto programem provázet maňásci, kteří vypadají jako živí. Jsou velcí jako děti, mluví a hýbou se:

→ starý medvěd caleb, moudrý a zkušený průvodce.

→ holčička Nela a chlapec Pele, kamarádi dětí, kteří mají podobné nápady, hry a také po-dobné starosti a otázky jako ony.

Chodí za dětmi do třídy pravidelně a i vy se s nimi můžete seznámit(datum a čas schůzky s rodiči),kde vám celý program představíme.

maňásci si s dětmi povídají o tom:

→ jak se seznámit a skamarádit, → jak se chovat přátelsky a hrát si společně, jak nám bude ve školce dobře, když k sobě

budeme slušní a budeme dodržovat naše pravidla, → co nám říkají naše pocity (jak se cítím já a jak ten druhý) a co dělat, když se necítí-

me dobře, → jak moc je důležité naučit se naslouchat, abychom nepřeslechli, co máme dělat;

abychom pochopili, co si přeje ten druhý; a abychom si užili celou pohádku, → co máme dělat, když si s kamarádem nerozumíme, když chceme oba stejnou hrač-

ku, když si chceme hrát s někým, kdo nás odmítá.

příloha 1 – Dopisy pro roDiče

61

Jak to probíhá a jak můžete svému dítěti pomoci?

→ Zhruba jednou týdně přijde za dětmi do třídy maňásek a povídá si s nimi.→ Děti potom plní ve školce různé úkoly a hrají hry.→ Občas vám pošleme dopis, v němž se dočtete, co se děti ve školce učí.→ Váš potomek přinese domů drobný úkol, například vám má povědět, jaká pravidla

máme ve školce nebo abyste si doma společně přečetli pohádku. Prosíme vás, abyste společně s dítětem věnovali úkolu chvíli času a popovídali si s ním, co ve školce dělá.

V naší školce klademe důraz na sociální a citový vývoj dítěte, tedy pěstování schopnosti na-vazovat vztahy, cítit a vcítit se, naučit se vnímat, co je dobré a spravedlivé, pomoct a zastat se slabšího, spolupracovat a vzájemně si vyhovět.

Věříme, že takhle se nám společně s vámi podaří, že se děti brzo sžijí s novými kamarády a budou ve školce šťastné.

Těšíme se na spolupráci s vámi a předem za ni děkujeme,

příloha 1 – Dopisy pro roDiče

62 příloha 1 – Dopisy pro roDiče

Naše společná pravidla

Milí rodiče,

v mateřské škole se vaše děti učí soužití s ostatními a pomáhají jim k tomu dohodnutá spo-lečná pravidla.

→ Povídáme si, proč mít ve třídě pravidla – abychom byli v bezpečí.→ Pravidla stanovujeme společně – pro začátek jich máme pět.→ Všímáme si, kdo pravidla dodržuje, a pochválíme ho za to.→ Povídáme si, co se stane, když se pravidla nedodržují.

Jak můžete jako rodiče pomoct

Požádejte své dítě, aby vám „ukázalo všech pět“ (ukažte dlaň s roztaženými prsty) a zeptejte se, co to znamená. Děti vám poví, že máme ve třídě 5 pravidel, která všichni dodržujeme. Požádejte dítě, aby vám ukázalo, jak se jednotlivá pravidla dodržují, jedno po druhém (na-příklad ukáže pomalou chůzi, dívá se na vás, když mluvíte – viz níže).

Pochvalte děti, jakmile si všimnete, že některé pravidlo dodržuje i doma – rychleji si ho tak osvojí.

Je vždycky lepší pochválit, co se dítěti daří, než vytýkat, co mu nejde!

63příloha 1 – Dopisy pro roDiče

NAše PrAvIDlA:

Pozorně posloucháme. Aby si děti připomněly, že mají potichu poslouchat toho, kdo mluví, a dávat pozor. Pochvalte je, když doma někdo hovoří a děti ho poslouchají a počkají, až domluví.

Díváme se na paní učitelku, když hovoří. Aby si děti připomněly, že se mají dívat se na paní učitelku a dávat pozor, co jim říká. Pochvalte doma děti, když se na vás dívají a přitom poslouchají, co říkáte.

ruce ponecháváme v klidu.Aby si děti připomněly, že mají mít ruce v klidu. Pochvalte je za to, že mají ruce volně podél těla a neohrožují jimi lidi a věci okolo (nebou-chají, nestrkají se, neshazují věci apod.).

v místnosti chodíme pomalu. Aby si děti připomněly, že uvnitř mají chodit pomalu a potichu a že běhání, rychlost a hluk si mají nechat na ven. Pochvalte děti, když doma chodí pomalu.

v místnosti mluvíme tichým hlasem. Aby se děti učily mluvit tišeji a neskákat ostatním do řeči. Pochvalte děti, když doma mluví potichu a zdvořile.

Děkujeme vám za spolupráci,


Oddychový čas

Milí rodiče,

děti v tomto věku bývají impulzivní, začínají si uvědomovat své já, prosazovat se a zkoušet pevnost nastavených hranic. Je to normální součást jejich vývoje ve svébytné osobnosti. Naším společným úkolem je naučit je prosazovat se, ovšem nikoliv na úkor druhých.

Když v mateřské škole někdo opakovaně porušuje pravidla, ubližuje druhému, nebo ničí věci, dáme mu tzv. oddychový čas:

→ Jde si sednout na „tichou židli“, která je umístěná stranou. Poblíž nejsou žádní kamarádi a ani hračky, které by je rozptylovaly. Dítě dostává 3–5 minut času na uklidnění.

Jak můžete jako rodiče pomoct

Je důležité, abyste správně porozuměli, co je oddychový čas. Není to totiž koutek hanby ani trestná lavice. Jde o to, že když se dítě dostane do afektu (popadne ho zuřivost, vztek, nával agrese apod.), ocitá se v silném emočním rozpoložení, které neovládá. A nemůže mu v tom pomoct ani dospělý. Lze pouze počkat, až se dítě uklidní, což může trvat i několik minut.

Naše zásady:

→ Klidným hlasem dítěti vysvětlíme, jakou udělalo chybu, a sdělíme mu, že teď musí nést důsledek a čeká ho tedy oddychový čas. „Bouchnul jsi kamaráda, a to se nedělá! Půjdeš si sednout na tichou židli, aby ses uklidnil a mohl přemýšlet nad tím, co jsi udělal. Až oddychový čas skončí, přijdu pro tebe a můžeš se vrátit zpátky mezi kamarády. Máš šanci zachovat se příště lépe.“

→ Během oddychového času má dítě nabýt dojmu, že se mu nedostává žádné pozor-nosti. Ostatní děti učíme, aby se na ně nedívaly a nemluvily s ním. My jako učitelé se tváříme, že si dítěte nevšímáme, ačkoli je samozřejmě sledujeme a kontrolu-jeme. Dítě může využít ke zklidnění třeba hru na želví krunýř, kterou ve školce společně nacvičujeme.

→ Po 3–5 minutách vyzveme dítě k návratu mezi ostatní. A ihned je zapojíme do hry nebo činnosti s dalšími dětmi.

→ Důležité je při oddychovém času nerozebírat, co dítě udělalo špatně a proč. Toto slyšelo na začátku, než odešlo na tichou židli. Nyní už se neptáme, nevynucujeme omluvu ani vysvětlení, nevyhrožujeme.

→ Naopak co nejdříve, nejpozději do půlminuty po návratu z oddychového času, na-jdeme něco, zač můžeme dítě pochválit. „Jsem ráda, že ses s chutí pustil do stavění s kamarádem. Vidím, že si s kostkami pomáháte.“

→ Oddychový čas s dětmi také nacvičujeme v ranním kruhu s maňásky, aby děti dobře pochopily, oč se jedná.



Nasloucháme

Milí rodiče,

v mateřské škole se děti učí dobře naslouchat. Umět naslouchat druhému je důležitá schop-nost, kterou člověk rozvíjí celý svůj život.

→ Děti, které umí dobře naslouchat, se také dokážou soustředit na to, co se po nich chce.

→ Vyslechnou druhého, aniž by mu „skákaly“ do řeči. → Rozvíjejí svou empatii, tedy schopnost vcítit se do druhého. → Naslouchání, soustředění a cvičení trpělivosti představuje důležitý základ pozdější-

ho úspěšného zvládnutí čtení a učení ve škole.

Jak můžete jako rodiče pomoct:

Požádejte své dítě, aby vám ukázalo, jak se správně naslouchá:→ sedí tiše,→ má zavřenou pusu,→ dívá se na vás (na učitelku / na toho, kdo mluví).

Pochvalte děti, když si s nimi doma povídáte a ony bedlivě naslouchajíNejen vám, ale také sourozencům, prarodičům, kamarádům, návštěvě. „Líbí se mi, že se na mě díváš, když na tebe mluvím.“„Jsem rád, že jsi mě nechal domluvit.“

Pochvalte je také, když správně splní váš pokyn. Zároveň se snažte dávat pokyny jasně, srozumitelně a vlídně.„Ukliď si, prosím tě, to modré tričko do šuplíku.“„Už sis dohrál, tak vrať ty kostky do krabice.“„Umyj si ruce a pojď mi pomoct s obalováním řízků.“

Pochvalte své dítě, když se soustředí na hru nebo na vaši společnou práci. „Líbí se mi, jak jsi trpělivá.“„Hezky se soustředíš na stavění.“


čtěte dětem před spaním pohádky. stačí 15–20 minut denně. V tomto věku jsou nejvhodnější klasické pohádky B. Němcové, K. J. Erbena, bratří Grimmů apod. Budete-li chtít, rádi vám pomůžeme s volbou vhodné knihy. Četba a umělecké ilust-race knih podněcují dětskou fantazii, a to je velice důležitý základ, který jim nyní do života dáváte.



Kamarádíme se

Milí rodiče,

děti se seznamují s ostatními ve třídě. Schválně, kolik už mají kamarádů? A pamatují si jejich jména?

Vaše dítě se učí, co je to přátelské chování, a vy je v tom můžete podpořit. Pochvalte je, jak-mile si všimnete, že se chová následovně:

Podělí sePochvalte potomka vždy, když si všimnete, že se dělí o hračky s jiným dítětem nebo s vámi. „Děkuju, že ses se mnou podělila o své hračky a že si s te-bou můžu hrát.“

Pomáhá: Pochvalte dítě vždy, když si všimnete, že někomu po-máhá. „Je skvělé, že s bratrem sbíráš jeho věci. Je za takovou po-moc moc rád.“

střídá se s druhými: Pochvalte dítě vždy, když si všimnete, že vydrží čekat, až na ně přijde řada. „Mezitímco na koloběžce jezdil tvůj bratr, našel sis něco jiného na hraní a trpělivě jsi čekal, až na tebe přijde řada.“

Také si hrajeme s Nelou a Pelem na detektiva. Nechte si o tom vyprávět…

Děkujeme za vaši podporu,


Jak se cítíme?

Milí rodiče,

v mateřské škole si povídáme o tom, jak se cítíme a co nám naše pocity prozrazují. Děti si také začínají všímat, jak se cítí ostatní, a rozvíjejí empatii – svou schopnost vcítit se do dru-hého. Tu máme všichni a je dobré ji posilovat, abychom se nechovali sobecky.

Děti se učí:

→ pojmenovat čtyři pocity (nálady) – veselý, nadšený, smutný, rozzlobený;→ jak poznají z tváře a z chování druhého, jak se asi cítí;→ porozumět svým pocitům a pocitům druhých;→ přiřadit nálady a pocity k tomu, co prožívají (co způsobí, že jsou veselé, smutné,

nadšené, rozzlobené).

Jak můžete jako rodiče pomoci:

Kdykoliv je to vhodné, povídejte si s dítětem o pocitech a náladách. Jak se cítí? Při společ-ném čtení se zeptejte, jak se asi cítí postava z pohádky? A jak by se v její kůži cítil váš poto-mek? Nezapomínejte mu také říct, jak se cítíte vy – co vás činí šťastnými, co vás rozesmutní apod.

Když vás dítě něčím potěší, vždycky mu hned řekněte, jak jste šťastní. „Ten tvůj obrázek mě moc potěšil!“„Teda tys mi udělal obrovskou radost, že sis uklidil hračky.“„Jsem vždycky tak ráda, když mi pomáháš.“

Když mluvíte o negativních pocitech, nikdy děti neobviňujte. Nechceme, aby se děti naučily vyvolávat pocity viny a vydírat (a zároveň je učíme chránit se před manipulací druhého).

Nejlepší je posloužit jim jako dobrý vzor:Například v situaci, kdy dítě ještě nechce jít spát, není vhodné říkat „Jsem smutná, žes nespl-nil, cos slíbil,“ ale je lepší poznamenat: „Je mi líto, že budeš zítra nevyspalý a unavený.“



zvládnout své rozčilení

Milí rodiče,

děti už umí rozpoznávat základní pocity – veselý (je mi dobře), nadšený, smutný, rozzlobe-ný. Učíme se, jak naložit s tou poslední emocí, tedy co dělat, když jsme rozzlobení, rozčile-ní, naštvaní, vzteklí, zklamaní či cítíme marnost.

želva sam děti učí, jak si v takové složité situa-ci poradit a jak uklidnit své rozrušení. Naštvané dítě, kterému vzali hračku, má někdy chuť pra-štit a křičet, bojuje s nutkáním do něčeho kop-nout. Se želvou se ale děti učí, že to není dobré řešení. Že mnohem lepší je vyřešit vše v klidu a s druhým se dohodnout.

Želva si zalézá do svého krunýře, kde je ukrytá před zraky ostatních a může se tam uklidnit. Stejně to učí i děti. Nadechnout se, uklidnit a ne-řešit problém „s horkou hlavou“!

Nácvik s dětmi:

1. Představ si, že máš krunýř jako želva a můžeš se do něho schovat, kdykoliv se necítíš dobře.

2. Jak poznáš, že taková chvíle přichází? Začínáš se zlobit, zuřit nebo se vztekat. Máš strach a jsi nejistý. Srdce ti buší, potí se ti ruce, rozbolí tě hlava a břicho, ruce máš sevřené v pěsti.

3. Schovej se do svého krunýře, třikrát se zhluboka nadechni a řekni si: „Stop, zhluboka se nadechnu, uklidním se a budu přemýšlet.“

4. Dobře, pomalu a zhluboka dýcháš. A nyní nech nádech dojít až do svých rukou a nohou. Nádech uvolňuje tvé svaly a tělo i mysl odpočívají.

5. A teď si sám pro sebe říkej: „Umím se uklidnit. Dokážu to. Umím kontrolovat svůj vztek. Zvládnu to a nebudu se pouštět do hádky ani rvačky.“

6. Zůstaň v krunýři tak dlouho, dokud se zcela neuklidníš. Teď z něj můžeš pomalu vylézt. (Hned potom děti pochvalme, jak to dobře zvládly.)

Když se dítě dostane do stresové situace, pomozte jim uklidnit se pomocí těchto pokynů. Připomínejte jim nahlas jednotlivé kroky.

Pro děti je dobré, když mohou sledovat, jak se s rozčilením vypořádáváte vy. Říkejte jim nahlas, co vám v takové chvíli běží hlavou. Například když čekáte na parkoviště a někdo jiný vám „vyfoukne“ místo před nosem, můžete říci: „Ten mě teda naštval, zabral nám místo! No co, tak se zhluboka nadechnu a představuju si, jak zalézám do krunýře jako želva. Docela mi to pomáhá, už se cítím klidnější. Tak jo, poohlédneme se po jiném místě, kde se dá zaparkovat.“


Pamatujte, že ne vždy je vhodné rozebírat s dítětem důvod jeho vzteku. Vztek je pocit, je to známka nějakého vnitřního rozporu. Někdy ani dospělý neví, co přesně v něm pocit vyvolalo, natož dítě! Pokud bychom tedy pátrali po důvodu a vyptávali se dítěte, jen bychom ho dovedli k tomu, že někoho obviní a bude se cítit ublížené. A to je dost zjed-nodušený, zkratkovitý a sobecký závěr, protože nic není černobílé.

Bude tedy lepší je jen podpořit, aby se uklidnilo (želví krunýř). A popovídat si o tom můžete jindy, až budete oba v klidu. S odstupem a chladnou hlavou to jde vždy lépe.

Pokud se dítě zvládá uklidnit, zhluboka dýchá a uvolňuje se, hned ho za to pochvalte:„Líbí se mi, jak dobře se dokážeš uklidnit.“

Neříkejte dítěti věty, jako „Nerozčiluj se!“ nebo „Nevztekej se, nemáš proč!“Každý se občas cítí naštvaně – i dospělý. Důležité je, jak se v takové chvíli zachová, tedy že se umí uklidnit.



zvládneme to spolu

Milí rodiče,

děti, které dokáží najít konstruktivní řešení potíží či sporů, jsou oblíbenější. Ostatní je vy-hledávají a rádi si s nimi hrají. Ten, kdo se hádá, žaluje, chce velet a rozhodovat sám, pocho-pitelně příliš populární není. Proto se děti ve školce učí tyto složité situace řešit.

Jak poznám, že mám potíž či trápení? → Dobře mi napoví moje pocity (jsem smutný, naštvaný, mám strach) a tělesné proje-

vy (zpocené dlaně, bolest břicha, rychlý a hlasitý tlukot srdce, sevřené pěsti apod.).

v čem je problém? → Pojmenuji, co mě trápí (štve mě, že mi Adam vzal auto).

Jak to vyřeším? co mám udělat?→ Slušně požádat (druhého o hračku),→ podělit se o hračku,→ počkat, až na mě přijde řada,→ omluvit se,→ říci o pomoc kamarádovi nebo dospělému.

vysvětlení:

Vlastní pocity a tělesné projevy člověku signalizují, že není v pohodě, tedy že má nějaký problém. Učíme děti, aby si tento vnitřní rozpor uvědomily – aby rozpoznaly signály, které jim říkají, že se něco děje. Teprve až si je dokáží uvědomit a popsat, budou schopny začít hledat řešení.

Vedeme je k přátelskému a ohleduplnému řešení.


Jak můžete jako rodiče pomoci:

svým vlastním chováním ukazujte dětem, jak přistupovat k řešení problémů. Po celý den jste pod drobnohledem, děti sledují každý váš krok, každé velké i malé rozhod-nutí, které uděláte, každou vaši větu, posunek a výraz ve tváři. Tak se od vás naučí nejvíc. Využijte toho, jděte dětem příkladem, kdykoliv je to možné, a vědomě modelujte jednání a rozhodování:

→ mluvte s dětmi, kdykoliv řeší nějakou potíž či trápení, a při hledání vhodného řešení je navádějte otázkami a svými poznámkami.

→ Když sami řešíte problém, přemýšlejte nahlas a takovým tempem, aby děti vše pochytily.

Například když se rozlije pití na podlahu, říkejte nahlas, aby to děti slyšely: „Pití je rozlité. Jak to můžu vyřešit? Zastavím se a zhluboka se nadechnu. Uklidním se a začnu rozumně uvažo-vat. Nic strašného se nestalo. Co udělám? Vezmu si hadr a utřu to.“


73

Příloha 2 – Domácí úkoly pro děti a rodiče

74 příloha 2 – Domácí úKoly pro Děti a roDiče

Domácí úkol pro děti a rodičePrAvIDlA TříDy

Řekni rodiči jméno medvěda, kterého jsi dnes potkal/a.

Kde medvěd žije?

Co sis na lekci dnes nejvíce užil/a?

Podpis rodiče:

75příloha 2 – Domácí úKoly pro Děti a roDiče


Pravidla nám obstarávají bezpečí. Dokážeš si vzpomenout na pravidlo medvěda Caleba, které mu zajišťuje bezpečí v lese?

Podpis rodiče:



Řekni rodiči, co musíš udělat, když paní učitelka ve školce ukáže toto gesto („ukaž mi pět“).

Podpis rodiče:



Řekni rodiči, k čemu tě toto gesto vybízí.

Podpis rodiče:



Řekni rodiči, jak ukážeš, že jsi potichu.

Podpis rodiče:



Řekni rodiči, jak ukážeš, že posloucháš.

Podpis rodiče:


Domácí úkol pro děti a rodičeNAslOucháNí

Popros rodiče, aby si s tebou zahrál hru „Caleb říká…“

Poznámka pro rodiče: „Caleb říká“ je jednoduchá adaptace známé hry „Kuba řekl“. Pronesete: „Caleb říká, zvedně-te ruku“ – a všichni zvednou ruku nad hlavu. „Caleb říká, zatleskejte“ – a všichni zatleskají atd. Cílem hry je naučit děti dobře poslouchat zadání a uposlechnout pokyny.

Nezapomeňte dítě v průběhu hry vždy pochválit, když se mu to daří: „Dobře, Honzíku, pozor-ně posloucháš“.

Podpis rodiče:


Domácí úkol pro děti a rodičeNAslOucháNí

Děti hrály ve školce hru na oblékání Nely a Peleho. Zahrajte si se svým dítětem stejnou hru, když se zrovna obléká nebo svléká. Řekněte mu přesně, co má udělat, pochvalte ho, že po-slouchá a řídí se pokynem. Například v situaci, kdy se dítě chystá do postele, řekněte: „Svlékni si svetr a polož ho na židli.“„Svlékni si kalhoty a polož je na svetr.“ A tak dále…Dejte dítěti dostatek času, aby úkol splnilo, a pochvalte je.

Podpis rodiče:


Domácí úkol pro děti a rodičePOrOzuměNí POcITům

veselý

1. Podívej se na obrázek holčičky a řekni rodiči, jak se cítí.

2. Proč myslíš, že se cítí zrovna takto?

Podpis rodiče:



smuTNý

1. Podívej se na obrázek chlapce a řekni rodiči, jak se cítí.

2. Proč myslíš, že se cítí zrovna takto?

Podpis rodiče:



veselý A smuTNý

1. Řekni rodiči, co tě dělá veselým/ou a šťastným/ou.

2. Řekni rodiči, co tě rozesmutňuje.

3. Zadání pro rodiče: Řekněte dítěti, co vás rozesmutňuje a činí vás šťastným.

Podpis rodiče:



NADšeNý

1. Podívej se na obrázek holčičky a řekni rodiči, jak se cítí.

2. Řekni rodiči, z čeho jsi nadšený/nadšená.

3. Zadání pro rodiče: Řekněte dítěti, z čeho jste nadšení.

Podpis rodiče:



NAšTvANý

1. Podívej se na obrázek chlapce a řekni rodiči, jak se cítí.

2. Řekni rodiči, co tě dokáže naštvat.

3. Zadání pro rodiče: Řekněte dítěti o chvílích, kdy jste naštvaní.

Podpis rodiče:



veselý / smuTNý / NADšeNý / NAšTvANý

zadání pro rodiče: řekněte jedno z uvedených slov, jež popisují pocity, a požádejte dítě, aby ukázalo na odpovídající obrázek. Vyzvěte ho, aby tento pocit vyjádřilo výrazem ve své tváři. A aby vám řeklo, co způsobí, že se takhle může cítit. Nakonec s dítětem sdílejte vlastní zkušenost s daným pocitem.

Podpis rodiče:


Domácí úkol pro děti a rodičezvláDáNí vzTeKu

želva sam – krok 1

Pověz rodiči o prvním kroku želvy Sama, který ti pomáhá, když jsi naštvaný/á.

Podpis rodiče:

Mysli na „STOP“




Pověz rodiči o druhém kroku želvy Sama, který ti pomáhá, když jsi naštvaný/á.

Podpis rodiče:

Několikrát se zhuboka nadechnu




Pověz rodiči o třetím kroku želvy Sama, který ti pomáhá, když jsi naštvaný/á.

Podpis rodiče:

Schovám sedo svého krunýře.




Pověz rodiči o čtvrtém kroku želvy Sama, který ti pomáhá, když jsi naštvaný/á.

Podpis rodiče:

Budu přemýšlet o něčem hezkém,

co mě uklidní.




Pověz rodiči o posledním kroku želvy Sama, který ti pomáhá, když jsi naštvaný/á.

Podpis rodiče:

Cítím se teď mnohem lépe.


Domácí úkol pro děti a rodičeřešeNí PrOblémů

Pěkně popros

Pele měl dnes problém. Nela si hrála s červeným autem a Pele si s ním chtěl hrát taky.

Řekni rodiči, jak se Pele asi cítil.

Řekni rodiči, co Pele udělal, aby problém vyřešil.

Jak se cítil potom?

Podporujte doma své dítě, aby dokázalo poprosit.

Podpis rodiče:



Pěkně popros

Nela dnes měla problém. Neměla nikoho, kdo by si s ní hrál.

Řekni rodiči, jak se Nela asi cítila.

Řekni rodiči, co Nela udělala, aby problém vyřešila.

Jak cítila potom?

Podporujte doma své dítě, aby dokázalo poprosit.

Podpis rodiče:



sdílení

Pele měl dnes problém. Chtěl si hrát s Neliným náklaďákem. Zkusil pěkně poprosit, ale ne-fungovalo to, protože Nela si s náklaďákem zrovna začala hrát.

Řekni rodiči, jak se Pele cítil.

Řekni rodiči, co dalšího Pele zkusil.

Co se potom stalo?

Podporujte doma své dítě, aby dokázalo sdílet hračky s druhými a pochvalte je, kdykoliv uvidíte, že se mu to podařilo.

Podpis rodiče:



čekám, až budu na řadě

Řekni rodiči o chvílích, kdy jsi dnes počkal/a, až budeš na řadě.

Bylo pro tebe obtížné počkat?

Podporujte doma své dítě, aby dokázalo počkat, až na ně přijde řada. Povzbuzujte a po-chvalte dítě kdykoliv, když uvidíte, že čeká, až bude na řadě.

Podpis rodiče:



Poprosit rodiče o pomoc

Řekni rodiči o nějaké situaci, kdy bys ho měl/a požádat o pomoc.

(Jde o situace, na jejichž řešení dítě nestačí. Například když zkouší problém vyřešit samo, ale nedaří se mu, když se někdo zraní, případně se děti zraní navzájem.)

Dokážeš vymyslet ještě jinou situaci?

Podpis rodiče:

98

Příloha 3 – Pracovní list:Poradíš kamarádovi?

99příloha 3 – pracovní list: poraDíš KamaráDovi?

Poradíš kamarádovi, jak se zachovat v dané situaci?

věKOvá sKuPINA 3–5 leT

vyberte 3–4 situace, které budete chtít s dětmi rozebírat.

→ Nechte děti, ať samy vymyslí vlastní řešení.→ Pochvalte je za různé možnosti řešení. Cílem není dojít k jedinému správnému výsledku,

ale především nechat děti samostatně uvažovat o daném problému či situaci. → Zkuste s dětmi danou situaci zahrát (dramatizace situace).→ Pokuste se společně zamyslet, jaké pocity daná situace vyvolává

(zklamání, smutek, strach, úzkost, rozpačitost, frustraci, zlost).→ Naučte děti tyto pocity pojmenovat – u těch mladších můžete pocity znázornit kartami

emocí.→ Zeptejte se dětí, zda podobnou situaci již někdy zažily a jak se v dané situaci zachovaly.

věKOvá sKuPINA 5–8 leT

starším dětem, které již samy umí nalézt různá řešení, položte tyto doplňující otázky:

→ Myslíte, že je to férové řešení?→ Budete mít z tohoto řešení dobrý pocit? Jak byste se cítily, kdyby se někdo takto zachoval

k vám?→ Je to bezpečné řešení?→ Co myslíte, že se stane, pokud se rozhodnete pro toto řešení? (Pomůžete tím dětem lépe

porozumět důsledkům jejich volby.)→ Napadá vás ještě nějaké další smysluplné řešení této situace?→ Které řešení chcete zkusit jako první?→ Pokud první řešení nepomůže (nebude fungovat), jaké další zvolíte?→ Upozorněte děti také na to, že ne každé řešení musí v konkrétní situaci zafungovat.

100 příloha 3 – pracovní list: poraDíš KamaráDovi?

sITuAce 1: „chcI Tě vysTříDAT“

I. Kubíkův kamarád Matěj si velmi dlouho hraje s oblíbenou hračkou a nechce se o ni podě-lit. Kubík by si ji rád půjčil. Co by měl udělat? Jak by se měl zachovat?

II. Kubíkův kamarád Matěj velmi dlouho hraje hry na počítači a nechce se s nikým vystřídat. Kubík by ho rád vystřídal. Co by měl udělat?

řešení:A. může se kamaráda zeptat, zda ho může vystřídat.b. může počkat, až kamarád skončí.c. může si zatím hrát s něčím jiným.

sITuAce 2: „Jsem TAK NAšTvANý“

Kubík se právě velmi rozzlobil na svého kamaráda Martínka, protože mu spadlo na zem Kubíkovo oblíbené autíčko a rozbilo se. Jak by se měli oba zachovat, aby se mohli udobřit?

řešení:A. Kubík by se měl pokusit uklidnit a přestat na kamaráda křičet. Takové chování situ-

aci nepomůže.b. měli by se jeden druhému omluvit. martínek za to, že Kubíkovi rozbil autíčko, a Ku-

bík zase za to, že na martínka křičel.c. martínek by měl Kubíkovi navrhnout, že se autíčko pokusí společně opravit.

sITuAce 3: „POsmívAJí se mI“, „šKáDlí mě“

Oskarovi se spolužáci posmívají, že je nemotorný, stydlivý, zkrátka jiný než ostatní. Oskara škádlí spolužáci…Co by měl Oskar dělat? Jak by se měl zachovat?

řešení:A. Oskar by měl říct kamarádům, jak se cítí. měl by jim říct, že se cítí špatně / necítí se

dobře, když o něm říkají nehezké věci.b. Oskar by si jich neměl všímat. Neměl by se nechat vytočit jejich urážkami.c. Oskar by si měl najít jiné kamarády, kteří se mu nebudou posmívat.D. vyzvěte děti, aby navrhly další možnost.

sITuAce 4: „uDělAlA Jsem chybu“

Klára vylila barvu na nové šaty své kamarádky Emy. Co by měla dělat? A jak by se měla za-chovat druhá dívka?

řešení:A. emička by se měla pokusit uklidnit se. Třikrát se zhluboka nadechnout a říct své

kamarádce, že je opravdu naštvaná.b. Klára by se měla své kamarádce omluvit a říct jí, že ji to opravdu mrzí.


sITuAce 5: „PANí učITelKA se NA mě zlObí“

Paní učitelka se velmi často zlobí na Martínka, který má potíže se soustředit a sledovat, co právě vysvětluje. Co by měl Martínek dělat?

řešení:A. martínek by se měl paní učitelce omluvit, že neposlouchal. měl by jí slíbit, že se příš-

tě pokusí lépe se soustředit. (u starších dětí lze vyžadovat řešení: měl by jí říci, že má problémy se soustředit a slíbit jí, že se příště pokusí lépe se soustředit.)

b. mohl by se zeptat paní učitelky, jestli by si mohl sednout vedle ní, aby se mohl lépe soustředit.

sITuAce 6: „ONA mI TO Nechce DáT“, „ONA mI TO NeDá“

Klára si chce číst stejnou knížku jako Ema, ale Emička jí knížku nechce dát. Co by měla Klára udělat?

řešení:A. Klára by měla říci emě, že by se do knížky také ráda podívala a mohla by jí navrh-

nout, že by si knihu mohly prohlédnout společně. b. mohla by emě navrhnout výměnu za jinou knížku.c. Nechte děti navrhnout jinou možnost.

sITuAce 7: „vyNechAlI mě“

Ema nebyla pozvaná na narozeninovou oslavu své spolužačky, ačkoliv většina dívek po-zvánku dostala. Ema se cítí zklamaná a smutná. Co by měla dělat?

řešení:A. ema by měla zkusit pochopit, že spolužačka nemůže pozvat všechny dívky. Příště

bude třeba pozvaná ona. hlavní je, že má své dobré kamarádky.b. ema by měla udělat něco, co by jí udělalo opravdovou radost. Třeba pozvat své kama-

rádky k sobě domů na návštěvu.

sITuAce 8: „Jsem vážNě NAšTvANý“

Martínek se na školní zahradě popral s kluky, protože si s ním nechtěli hrát. Co by měl udělat?

řešení:A. martínek by se měl uklidnit, představit si sám sebe v želvím krunýři a třikrát se zhlu-

boka nadechnout. Prát se dál s kluky nikam nevede.b. martínek by měl odejít a uvědomit si, že pokud spolu budou takhle dál bojovat, ně-

kdo by se mohl zranit a situace by se ještě zhoršila.c. martínek by měl odejít a (pokusit se) relaxovat. lehnout si někde na klidném místě,

uvolnit napjaté svaly a přemýšlet o své oblíbené hře nebo aktivitě.

102 příloha 3 – pracovní list: poraDíš KamaráDovi?

sITuAce 9: „NA TO NePřIJDOu“

Oskar vzal Martínkovi jeho oblíbenou kšiltovku. Moc by takovou chtěl, ale rodiče mu ji ne-chtějí koupit. Schoval čepici u sebe doma pod postel. Co by měl udělat?

řešení:A. Oskar by měl uznat, že se zachoval špatně. měl by martínkovi říct, co udělal, a kšil-

tovku mu vrátit. Také by se mohl zeptat, zda mohou být i nadále kamarádi.b. Oskar by měl sám sobě odpustit. uvědomit si, že udělal chybu, jakou již nikdy nebu-

de opakovat.

sITuAce 10: „TráPí mě“

Klára sedí během kreslení vedle Emy, která ji pořád vyrušuje povídáním. Co by měla udělat?

řešení:A. Klára by měla říct emě, ať toho nechá, protože je jí to nepříjemné.b. Klára by si měla odsednout.c. Klára by se měla pokusit emino chování přehlížet. Pokud na její vyrušování nebude

reagovat, emu to brzy přestane bavit.

sITuAce 11: „NěcO PO mě hODIl“

Na Lucku spolužák během oběda něco hodil. Co by měla Lucka udělat? Jak by se měla za-chovat?

řešení:lucka by o tom měla říct paní učitelce a poprosit ji o pomoc.lucka by měla spolužákovi říct, ať toho nechá, protože se jí to nelíbí.

sITuAce 12: „byl TO fAul“

Martínek s Matějem hrají se spolužáky fotbal. Martínek dal gól a domnívá se, že skóroval. Protihráči i Matěj ho však přesvědčují, že to byl faul a gól neplatí. Co by měl Martínek udě-lat? Jak by se měl zachovat Matěj?

řešení:A. martínek by se neměl pouštět s chlapci do hádky a uznat, že to možná neviděl správ-

ně. b. matěj by se měl martínka zastat a uznat, že to byl gól. měl by se mu omluvit, že se

s ním předtím hádal a uznat, že martínek dal gól.c. matěj by měl martínkovi pomoct se uklidnit. Oba by si měli uvědomit, že užít si hru

je důležitější než vyhrát.


sITuAce 13: „NeNechAJí mě hráT“, „NechTěJí sI se mNOu hráT“

Několik děvčat hraje na hřišti na honěnou. Lucka by si chtěla hrát s nimi, ale dívky řekly, že ji do hry nevezmou. Co by měla Lucka udělat? Jak by se měla zachovat?

řešení:A. lucka by neměla na odmítnutí nijak reagovat a říct si, že ji přiberou do hry někdy

příště.b. lucka by mohla počkat, jestli ji nakonec přece jen do hry nepřizvou.c. lucka by se mohla znovu zeptat, zda s nimi může hrát v dalším kole.

Příloha 4 – Pracovní list:Koláž medvěda caleba

105příloha 4 – pracovní list: Koláž meDvěDa caleba

106 poznámKy

107poznámKy

108

seznam použité literatury:

CAMERON, J. AND PIERCE, W. D. Reinforcement, reward, and intrisnic motivation a meta-analysis, Review of Educational Research, 64, 1994.

Gillernová, I. Dítě v rodině, in: V. Mertin – I. Gillernová (eds.), Psychologie pro učitelky mateřské školy, Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-627-8.

Havrdová, E.; Vyhnánková, K. Dobrý začátek. Ověřené postupy pro rodiče. Praha: Schola Empirica, 2018. ISBN 978-80-905748-2-3.

Havrdová, E.; Covrig A. Sešit domácích úkolů pro děti a rodiče: Pojďme si spolu povídat. Praha: Schola Empirica, 2011. ISBN 978-80-260-0642-8.

Havrdová, E.; Vyhnánková, K. Dobrý začátek. Ověřené postupy pro učitelky mateřských škol. Praha: Schola Empirica, 2015. ISBN 978-80-905748-2-3.

Havrdová E. ed. Význam včasné intervence v raném vývoji dítěte. Praha: Schola Empirica, 2011. ISBN 978-80-260-0641-1.

HUTCHINGS, J. The little parent handbook. Llangefni, Industrial estate, 2013. ISBN 978-1-84220-13-2.

WEBSTER-STRATTON, C. How to Promote Children´s Social and Emotional Competence. London: Sage Publications, 2008. ISBN 978-0761965015.

WEBSTER-STRATTON, C. Incredible Teachers: Nurturing Childrens Social, Emotional and Academic Competence. Seattle: Incredible Years, 2012. ISBN 978-1-892222-10-7.

Internetové zdroje:http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy

literatura

Documents

Kurikulum je pro učitelky mateřských škol stěžejníKurikulum Dobrý začátek pro mateřské školy Podpora sociálního a emočního rozvoje dětí Kurikulum je pro učitelky