1

Univerzita Palackého v Olomouci

Právnická fakulta

Marta Pavlicová

Pořádkové správní delikty

Bakalářská práce

Olomouc 2012

2

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Pořádkové správní delikty

vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje.

V Olomouci dne 21.3.2012 ___________________

3

Obsah:

Úvod ……………………………………………….………………………………………....5

1. Základních pojmy ……………………………………..……………………………...…7

1.1. Správní řízení …………………………………………………………………...…..7

1.2. Správní delikt……………………………………………………………………..….8

1.3. Členění správních deliktů …………………………….………………………...….9

1.3.1. Přestupky …………………………………………..…………………………9

1.3.2. Správní disciplinární delikty ……………………………………………….10

1.3.3. Tzv. správní pořádkové delikty …………………………………...………10

1.3.4. Delikty právnických osob a delikty smíšené povahy ……………..…….10

1.4. Správní trestání …………………………………………………………………...10

1.5. Sankce a ochranná opatření …………………………………………………….11

1.6. Správní řád ………………………………………………………………………...12

2. Správní řízení ……………………………………………………………………….…13

2.1. Úkony před zahájením správního řízení …………………………………….….13

2.1.1. Příjímání podnětů …………………………………………………………..13

2.1.2. Odloţení věci ……………………………………………………………….14

2.1.3. Vysvětlení …………………………………………………………………...14

2.1.4. Zajištění důkazů ……………………………………………………………16

2.1.5. Předběţná informace ………………………………………………………17

2.2. Průběh řízení ………………………………………………………………………19

2.2.1. Důkaz listinou …………………………………………………………….…20

2.2.2. Ohledání věci ……………………………………………………………….20

2.2.3. Svědecká výpověď ………………………………………………………...20

2.2.4. Znalecký posudek ………………………………………………………….20

2.2.5. Předběţná otázka ………………………………………………………….21

2.2.6. Subjekty správního řízení ………………………………………………....21

2.3. Ukončení řízení ……………………………………………………………………21

2.3.1. Výrok ………………………………………………………………………...22

2.3.2. Odůvodnění …………………………………………………………………23

2.3.3. Poučení ……………………………………………………………….……..23

3. Pořádkové delikty ……………………………………………………………...……....24

3.1. Znaky skutkové podstaty správní deliktu …………………….………………...25

4

3.1.1. Objekt ………………………………………………………………………..25

3.1.2. Objektivní stránka ……………………………………………………….…25

3.1.3. Subjekt …………………………………………………………………..…..25

3.1.4. Subjektivní stránka ……………………………………………………..….26

4. Problematika pořádkových pokut ………………………………………………….....27

4.1. Správní řízení o uloţení pořádkové pokuty …………………………………....27

4.2. Sazby ukládaných pořádkových pokut ………………………………………….29

5. Skutkové podstaty pořádkového deliktu …………………………….……………....31

5.1. Nedostavení se bez omluvy na předvolání ke správnímu orgánu …………..31

5.2. Rušení pořádku navzdory předcházejícímu napomenutí …………………….33

5.3. Neuposlechnutí pokynu úřední osoby ………………………………………….34

5.4. Učinění hrubě uráţlivého podání ……………………………..........................35

Závěr ………………………………………………………..………………………………37

Seznam odborné literatury ………………………………………..……………………...39

Abstrakt ………………………………………………………..………………………...…41

Abstract ……………………………………….…………………………..………………..42

Klíčová slova ……………………………........……………………………..…...………..43

Příloha č. 1 ……………………………..….…………………………………….…………44

5

Úvod

Cílem mé bakalářské práce je co nejblíţe specifikovat a dopodrobna se zabývat

problematikou pořádkových deliktů, ke kterým dochází zejména při správním řízení,

tudíţ se chci i touto problematikou hlouběji zabývat. K tomu, jak bude má práce

vypadat, mě přivedlo absolvování odborné praxe na městském úřadě v Novém

Jičíně, která mi pomohla mnohem lépe nahlédnout do problematiky správních

deliktů a jejich řešení v praxi.

Na začátku bych se ráda zaměřila na vymezení obecných pojmů, které budou

dle mého názoru pro následné řešení mé práce přínosem a dále poskytnuté

informace snáze pochopitelné. Nejprve se budu zabývat stručným

charakterizováním pojmů jako je správní řízení a správní akty, správní delikty, kde

blíţe specifikuji jejich členění, abych co nejlépe vystihla, v které oblasti správních

deliktů a správního trestání správní pořádkové delikty hledat. Dalšími pojmy budou

správní trestání, sankce a v neposlední řadě správní řád.

V druhé kapitole se chci podrobněji zaměřit na oblast správního řízení. Přičemţ

rozdělím tuto kapitolu na tři základní podkapitoly nazývané Úkony před zahájením

správního řízení, kde budu odkazovat na vazbu s pořádkovými delikty a moţnost

uloţení pořádkové pokuty. Dále pak podkapitolu Průběh řízení a Ukončení řízení,

kde vystihnu správní proces, ve kterém je moţné dopustit se pořádkových deliktů,

pokud bude rušen řádný průběh a účel správního řízení.

Třetí kapitola bude blíţe charakterizovat pořádkové delikty. Vymezovat jejich

jednotlivé znaky a jejich podrobnější charakteristiku. Další kapitola Problematika

pořádkových pokut, bude na ní hned navazovat. Tuto část práce chci mít

nejobsáhlejších, protoţe zde chci zachytit všechny směry vztahující se k danému

tématu, jako je správní řízení o uloţení pořádkové pokuty, jednotlivé moţné výše

jejího ukládání dle správního řádu, ale i jiné právní úpravy. Poslední kapitola se

zaměří na skutkové podstaty pořádkového deliktu, tedy na úkony, které předcházejí

vzniku rozhodnutí o pořádkové pokutě.

Při tvorbě této bakalářské práce, budu vycházet zejména z publikace Pavla

Matese - Základy správního práva trestního, protoţe se jeho kniha nejpodrobněji

zabývá problematikou pořádkových deliktů, blíţe specifikuje jejich skutkové

podstaty, úkony, které jim předcházení a odkazuje na příklady sazeb pořádkových

pokut dle jednotlivých právních úprav. Mezi další publikace, které povaţuji za

6

důleţité pro mou bakalářskou práci, je kniha Dušana Hendrycha – Správní právo

obecná část, která dle mého názoru je také velmi přínosnou zejména v oblasti

správního trestání a obecně správního procesu, a dále pak publikaci Soni Skulové –

Správní právo procesní. Za samozřejmé pak povaţuji práci s právními předpisy

obecné (Správní řád), tak i zvláštní právní úpravy (přestupkový zákon aj.)

vztahujícími se k problematice správních deliktů a judikaturu správního soudnictví a

Ústavního soudu.

Obsah této práce bude spíše v duchu popisujícího a vysvětlujícího dané aspekty

a instituty. Věřím, ţe tento způsob pojetí zpracování mé práce bude nejlépe

vystihovat cíl mého úsilí. Svou práci zpracovávám k poslednímu datu března 2012.

Doufám také, ţe zpracování bakalářské práce bude mít určité pozitivní účinky,

jak pro mě, tak pro jejího čtenáře a pomůţe ujasnit stávající znalosti, případně

doplnit vědomostní nedostatky v této oblasti.

7

1. Základní pojmy

V této kapitole vymezuji základní pojmy, které jsou s ohledem na téma mé práce

potřeba znát. Jsou to zejména pojmy, které úzce souvisí s problematikou správních

pořádkových deliktů. Vymezuji zde, co znamená pojem správní řízení, neboť pouze

v jeho rámci vznikají správní pořádkové delikty. Existují však i výjimky, o nichţ se

budu zmiňovat v níţe uvedených kapitolách. S ním souvisí pojem správní akty, které

mohou být výsledkem správního řízení a určují formu aktu, ve které je pořádková

pokuta ukládána. Mimo jiné se chci věnovat pojmu správní delikt, jeho projevům a

dělení, abych blíţe přiblíţila zařazení správních pořádkových deliktů do oblasti

správního trestního práva. Zaměřuji se i na pojem správní trestání z historického

pohledu, zejména na rozlišování soudních a správních deliktů. Dalšími pojmy jsou

sankce a ochranná opatření jako následek protiprávního jednání, tedy v souvislosti

s porušením procesních povinností a moţnosti správního orgánu uloţit pořádkovou

pokutu. V poslední řadě vymezuji i pojem správní řád, protoţe problematikou

správního trestání úzce souvisí a je její obecnou legislativní právní úpravou.

1.1. Správní řízení

Správním řízením se rozumí postup správních orgánů směřující k vydávání

rozhodnutí a jiných správních aktů v konkrétních věcech. Řízení správní v pravém

smyslu se neobejde bez stran. Toto řízení je součinnost správních úřadů a stran

k vytvoření správního aktu pro strany závazného, respektive k jeho exekučnímu

provedení.1 Tato definice má dlouholetou tradici vyuţívání, i kdyţ došlo k pár

změnám v postavení osob, podstata správního řízení zůstává stejná. Jedná se o

postavení dvou stran, kdy na jedné straně je správní orgán, který je nositelem státní

moci, a na straně druhé osoby, jejichţ práva a zájmy jsou obsahem správního řízení,

a díky svěřeným procesním právům a povinnostem hájí svá práva a zájmy. Tento

vztah je však nerovný, poněvadţ se jedná o autoritativní rozhodnutí nadřazeného

správního orgánu.

Nadále správní řízení probíhá v jednotlivých na sebe navazujících postupech od

zahájení řízení, přes zajišťování podkladů pro vydání rozhodnutí, úkonů

1 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H.

BECK, 2009. 366 s.

8

směřující k zajištění účelu a průběhu řízení aţ po vydání rozhodnutí a případnou

exekuci. Správní řízení je postup, jehoţ výsledkem je správní akt, jenţ zakládá, mění

nebo ruší práva a povinnosti těch, o jejichţ věci se rozhoduje, tyto osoby se také

podílí na řízení a vydání rozhodnutí a mají ze zákona procesní práva a povinnosti.

Správním řízením dochází k zajištění transparentnosti správy a její kontrole, protoţe

všechny úkony jsou zaznamenávány do spisu, kde má právo nahlédnout kaţdý

z účastníků řízení, nebo ti, jeţ prokáţí právní zájem nebo jiný váţný důvod, přičemţ

nesmí dojít k porušení práv jiného z účastníků řízení nebo veřejného zájmu.

Správní řízení přispívá i ke zdokonalování hmotného práva.2 V jeho průběhu

často dochází ke zjištění nedostatků hmotně-právní normy či rozporu právních

předpisů, které jsou následně potvrzeny soudní kontrolou. V této fázi pak nastupují

legislativní orgány.

1.2. Správní delikt

Je jedním z druhů deliktů, který není nikde legálně definovaný. V literatuře se

správním deliktem označuje zpravidla protiprávní jednání, jehoţ znaky jsou

stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán trest stanovený normou

správního práva.3 Správní delikt, aby byl povaţován za delikt, musí naplňovat určité

znaky, které doplňují jeho charakteristiku. Mezi tyto znaky můţeme zařadit

protiprávnost, která musí být vţdy naplněna, aby se jednalo o delikt, respektive

správní delikt.

Delikt se vyznačuje určitým protiprávním jednáním nebo nedodrţení či porušení

určité povinnosti. Můţe se jednat i o určitou odpovědnost osoby za porušení

povinnosti uloţené právem jiné osobě, v některých případech i bez ohledu na to, zda

odpovědná osoba jednala či ne. Mluvíme tady o tzv. odpovědnosti za protiprávní stav

vznikající například ve vztahu k určitému majetku.

Ovšem mohou nastat situace, které působí jako protiprávní, ale nejedná se o

protiprávní jednání. Jsou to tzv. okolnosti vylučující protiprávnost (např. krajní nouze,

nutná obrana, nebo jednání na pracovní či sluţební příkaz).

Dalším znakem je škodlivost, jeţ je ohroţením nebo porušením veřejného zájmu.

Naplnění skutkové podstaty správního deliktu je také jedním z podstatných znaků. 2 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H.

BECK, 2009. 368 s. 3 HENDRYCH: Správní právo…, s. 447

9

Řadíme zde i tzv. trestnost, která na základě zákona vymezuje moţnost

pachatele sankčně potrestat, pokud dojde ke spáchání správního deliktu. Dále pak

objekt, subjekt, objektivní stránka a subjektivní stránka, jejichţ konkrétnější vymezení

je uvedeno v kapitole charakterizující pořádkové delikty.

1.3. Členění správních deliktů

Správní delikty řadíme do oblasti správního trestání, kdy jak rozhodování o vině,

tak i ukládání správních trestů, je totiţ výkonem veřejné správy a děje se na základě

zákonem předepsaného postupu vydáním správního aktu.4

V dnešní době tvoří správní delikty velmi početný okruh protiprávního jednání.

Díky jejich rozdílným znakům je můţeme členit do jednotlivých určitých skupin.

Protiprávní jednání se zejména liší tím, kdo je spáchal, tedy osobou pachatele,

charakterem porušené povinnosti, zda je procesní či soukromoprávní, dále pak se liší

zavinění a smysl, čeho chceme dosáhnout uloţenou sankcí, zda přinutit pachatele ke

splnění povinnosti nebo potrestat za protiprávní jednání.

S ohledem na historický vývoj právní úpravy můţeme říci, ţe právní úprava je

značně nepřehledná a roztříštěná. Na této situaci se podepsaly projevy

neefektivnosti ukládaných sankcí, vyčlenění přestupků ze soudní judikatury. Mimo to

i vznik deliktu fyzických osob podnikajících a odpovědnost právnických za delikty.

V systému správních deliktů rozlišujeme přestupky, správní disciplinární delikty,

pořádkové delikty, delikty právnických osob a smíšené správní delikty,5 přičemţ

uvedené členění je projevem dosavadního právního vývoje.

1.3.1. Přestupky

Jedná se o nejrozšířenější skupinu správních deliktů, které jako jediné mají svou

legální definici. Podle přestupkového zákona se jedná o zaviněné jednání, jeţ

porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno

v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný

podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin. 6

4 KINDL, Milan a kol. Základy správního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2006, 245 s. 5 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010, s. 17 -

18 6 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

10

1.3.2. Správní disciplinární delikty

Správní disciplinární delikt je deliktem fyzické osoby, která je ve zvláštních

vztazích k určité instituci, se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícími právě

z tohoto sluţebního, zaměstnaneckého, resp. členského vztahu.7

Tohoto deliktu se nemůţe dopustit osoba stojící mimo tuto instituci. Objektem

deliktu je porušení určité disciplíny nebo vnitřního řádu uvnitř určité instituce.

1.3.3. Tzv. správní pořádkové delikty

Tuto problematiku více charakterizuji v kapitole uvedené níţe.

1.3.4. Delikty právnických osob a delikty smíšené povahy

Právní regulace odpovědnosti právnických osob za správní delikty je velmi

důleţitá, zejména s ohledem na jejich rozšiřující se mnoţství a moc, kdy jejich

protiprávní jednání mají oproti jiným deliktům závaţné následky. Odpovědnost za

správní delikt nese právnická osoba jako celek, přičemţ, můţe dojít k postihu i

fyzické osoby. Za porušení povinnosti uloţené právnické osobě odpovídá fyzická

osoba, nebo-li podle přestupkového zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal

nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten, kdo dal k jednání příkaz.8

Stejné podmínky se vztahují na fyzické osoby podnikající a smíšené správní

delikty. Úpravu nalezneme v mnoha zvláštních právních předpisech, pro které není

podstatné, zda-li je odpovědná právnická nebo fyzická osoba, ale charakter

prováděné činnosti. 9

Správní delikty právnických osob a smíšené delikty nemají obecnou právní

úpravu. Právní úprava je roztříštěná v jednotlivých zvláštních právních předpisech,

podle regulace jednotlivých oborů činností.

1.4. Správní trestání

Vychází z obecného pojmu trestání, které se člení na trestání soudní a správní.

Jedná se především o rozhodování o vině a uloţení trestu za protiprávní jednání.

7 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H.

BECK, 2009. 481 s. 8 Zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon § 6, ve znění pozdějších předpisů

9 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010, s. 155

- 156

11

V rámci historického vývoje se ze soudní trestní pravomoci téměř všude vydělil postih

zaměstnanců veřejné správy za porušení zvláštních sluţebních povinností (správní

disciplinární delikty) a postih osob za ztěţování postupu správního orgánu ve

správním řízení a za nedodrţování procesních povinností (správní pořádkové

delikty). Rovněţ porušování finančních předpisů přestalo být brzy stíháno soudem a

jejich trestání se stalo relativně samostatnou součástí správního trestání.10 Doposud

nebyla nalezena u nás, ale ani v zahraničí pevně stanovená a zákonem vymezená

hranice, která by jasně určovala, zda se jedná o soudní či správní delikt.11Odlišení

vychází ze znaků jednotlivých deliktů. Například u soudních deliktů je závaţnost těţší

neţ u správních, poněvadţ objektem u soudních deliktů je ochrana člověka a jeho

zdraví, kdeţto u správních se jedná o ochranu veřejného zájmu. Dále jsou rozdíly

v subjektech, společenské nebezpečnosti, atd.

1.5. Sankce a ochranná opatření

Jedná se o právní následek protiprávního jednání. Jde o způsob přimět

odpovědné osoby k nápravě svého jednání, nebo slouţí k odrazení či zabránění

opakování správního deliktu, a tím ochraně zájmů společnosti. Správní orgán můţe

po projednání přestupku upustit od uloţení sankce v případě, ţe projednání

přestupku povaţuje za dostačující.

Sankce jsou převáţně majetkové povahy, tedy peněţité i věcné, avšak mohou

mít i formu zákazu ke konání určité činnosti. Za správní delikt je moţné aplikovat

pouze ty sankce, které jsou taxativně vymezeny v zákoně. Pouţití jiných sankčních

nástrojů je nepřípustné. Podle přestupkového zákona mohou být ukládány jako

sankce napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci. Nejpouţívanější sankcí

je pokuta. Zákon stanovuje, v jakých případech se sankce uloţí, její druh a sankční

rozpětí, nebo kdy lze ji uloţit.

Sankční rozpětí stanovuje rozmezí částky sankce, zejména její horní hranici,

kterou nelze přesáhnout a rozmezí doby, ve které je pachatel povinen strpět zákaz

určité činnosti. Mezinárodní dokumenty a Listina základních práv a svobod zakazují

10

HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2009. 439 s. 11

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010, s. 23 - 27

12

sankce nucených nebo povinných prací.12 Při ukládání sankcí se uplatňuje zásada ne

bis in idem, která říká, ţe lze za týţ skutek osobu potrestat pouze jedenkrát. Z této

zásady se vyjímají pořádkové pokuty, u nichţ je moţnost opakovaného ukládání

sankce. Více se však touto problematikou zabývám v kapitole pořádkových pokut.

Ochranné opatření je nutné odlišovat od sankcí. Základním rozdílem je, ţe

sankce mají úlohu pachatele potrestat, kdeţto u ochranného opatření je způsobená

újma nezbytným důsledkem. Také jsou ochranná opatření vymezena taxativně

v zákoně. Podle přestupkového zákona se jedná o omezující opatření a zabrání věci.

1.6. Správní řád

Původní správní řád č. 71/1967 Sb., dával občanům jistotu, ţe daný správní

orgán bude podle něj postupovat, tedy byl určitým vodítkem pro správní orgány.

Všechny právní předpisy nevystihují skutečnost, která je obsáhlejší a různorodější,

neţ co můţe popsat jakkoliv detailní a rozsáhlý právní předpis.

Nový správní řád č. 500/2004 Sb., kromě toho, ţe řadu jiţ existujících

procesních postupů upravuje mnohem podrobněji, obsahuje instituty, které předchozí

zákon neobsahoval. Jde zejména o mnohá tzv. zvláštní ustanovení o správním řízení

obsaţená v části třetí (§130 aţ § 153) a dále části čtvrtou, pátou a šestou (§ 154 aţ §

174), tedy ustanovení upravující tzv. jiné úkony správních orgánů, jeţ nemají povahu

správního rozhodnutí a nejsou výsledkem správního řízení (čtvrtá část správního

řádu - § 154 aţ § 158), dále veřejnoprávní smlouvy (pátá část - § 159 aţ § 170) a tzv.

opatření obecné povahy (šestá část - § 171 aţ § 174).13

12

HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2009. 460 s. 13

VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. 23 s.

13

2. Správní řízení

Správní řízení je spjato s pojmem správní pořádkové delikty. Jedná se o

porušení procesních povinností, které ztěţují řádný průběh správního řízení. Tuto

oblast jsem do své práce zařadila z důvodu, ţe v jednotlivých jeho fázích se snaţím

co nejvíce zkonkretizovat a přiblíţit moţnost spáchání pořádkového deliktu.

2.1. Úkony před zahájení řízení

Dřívější obecná právní úprava se příliš nezabývala úkony, které se provádějí

ještě před tím, neţ je samotné správní řízení zahájeno. Spíše se soustřeďovala na

procesy probíhající v něm. Nedostatečná regulace postupů a úkonů před zahájením

řízení vedla k porušování ústavní zásady, podle které státní moc má být vykonávána

v mezích a v případech stanovených zákonem. To vedlo k uskutečnění alespoň

minimální právní úpravy. Bylo moţné najít příklady právní úpravy postupu správních

orgánů ve zvláštních právních předpisech. Podle přestupkového zákona jsou

podklady pro zahájení řízení například oznámení státního orgánu, orgánu policie či

obce jakoţ i právnické či fyzické osoby o přestupku, nebo se můţe jednat o poznatek

z vlastní činnosti atd.

Jedná se o úkony (příjímání podnětů, odloţení věci, vysvětlení, zajišťování

důkazů a předběţná informace), které správní orgán činí dříve, neţ je správní řízení

zahájeno, a to v obecném pohledu za účelem zjištění, zda řízení má být zahájeno, či

nikoliv, nebo také k zajištění nebo usnadnění průběhu budoucího správního řízení.14

Rozlišujeme úkony před zahájením řízení z moci úřední (např. zajišťování důkazů,

vysvětlení) a úkony před řízením na ţádost (odloţení věci, předběţná informace).

2.1.1. Přijímání podnětů

Správní orgán je povinen přijímat podněty, jsou předpokladem pro zahájení

řízení z moci úřední, přičemţ není podstatná forma, v jaké jsou doručeny správnímu

orgánu, ani zda jej podala fyzická či právnická osoba nebo jiný správní orgán.

V případě správního orgánu se můţe jednat o podnět o prohlášení nicotnosti

správního rozhodnutí. Správní orgán je povinen zabývat se podněty od jakýchkoliv

14 SKULOVÁ, Soňa a kol. Správní právo procesní. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 140

s.

14

orgánů veřejné moci. Lze podávat ve formách dle § 37 správního řádu shodné pro

podávání podání, přičemţ nemusí splňovat formální, ani obsahové náleţitosti

podání, protoţe jsou činěny mimo správní řízení.

Na ţádost toho, kdo podává podněty na zahájení řízení, je povinen správní orgán

tuto osobu informovat, jak s podnětem naloţil a to nejpozději do 30 dnů od jeho

doručení správnímu orgánu. Sdělit, zda bylo zahájeno správní řízení, nebo nebyly

shledány důvody pro zahájení řízení z moci úřední, popřípadě, ţe podnět byl

postoupen jinému správnímu orgánu. Jedná se o informaci, která nemá formu

rozhodnutí ani usnesení. Dle správního řádu § 158 odst. 1 musí provést správní orgán

sdělení v písemné podobě adresátu podnětu, pokud se ovšem nejedná podle § 46

odst. 1 nebo § 47 odst. 1 o účastníky řízení.

2.1.2. Odložení věci

Jedná se o úpravu zakotvenou v § 43 správního řádu, která je projevem určité

výjimky z § 44 odst. 1, který říká, ţe řízení o ţádosti je zahájeno dnem, kdy ţádost

nebo jiný návrh došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.15 Správní orgán

posuzuje podání podle obsahu, nikoliv jak je označeno. Smyslem odloţení věci je

vyhnout se zbytečným procesním úkonům, které by byly neekonomické. Snaţí se

zamezit řešení úkonů, které zjevně nejsou ţádostmi, přestoţe nesou označení

„ţádost“, nebo obsahují závaţné vady. Ustanovení vede k zabránění řešení podání,

z nichţ plyne od prvního okamţiku jasná bezpředmětnost, a nevedly by k správnímu

rozhodnutí. Tento způsob úpravy směřuje k rychlejšímu a zjednodušenému řešení

těchto podání.

Správní orgán věc odloţí formou vydání usnesení i v případech, kdy nelze zjistit,

kdo daný úkon učinil, nebo není k němu věcně ani místně příslušný ţádný správní

orgán. Usnesení je oznámeno osobám, kterých se projednávána věc dotýká a také

tomu, kdo příslušný podnět k zahájení řízení podal.

2.1.3. Vysvětlení

Podání vysvětlení je zakotveno ve zvláštním ustanovení § 137 správního řádu.

Vzhledem k častým výskytům doručených neformálních podání správním orgánům,

dává správní řád moţnost tato podání prověřovat a nechat si je od podatele vysvětlit.

15 zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, ve znění pozdějších předpisů

15

Patří sem i ověřování oznámení a vlastních zjištění, které mohou vést k zahájení

řízení z moci úřední.

Jedná se o úkony státní moci, které lze vykonávat jen na základě zákona a v jeho

mezích, proto musí mít i tyto činnosti zákonný podklad. Vyuţívá se v případech, kdy

správnímu orgánu není z uvedených informací dostatečně patrné, je-li potřeba

zahajovat řízení. Tento postup není potřeba činit, pokud jsou informační podklady

dostačující. Z ustanovení dále můţeme vyčíst, ţe k podání vysvětlení je povinen

kaţdý, kdo je k němu vyzván tj., jak fyzická, tak právnická osoba, která je poučena o

případných následcích neuposlechnutí. Správní orgán můţe poţadovat vysvětlení jen

tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem.16 Pokud by nebyl

uplatněn jiný úřední postup např. dle § 59 zákona o přestupcích, mohlo by to vést

k hodnocení jako nesprávný úřední postup.

Opatření vysvětlení úzce souvisí s ustanovením o předvolání a předvedení,

přičemţ touto problematikou se zabývám v níţe uvedené kapitole. Nedostavení se

dotčené osoby na předvolání není důvodem pro uloţení pořádkové pokuty dle § 137

odst. 2. Jednalo by se o velmi rozšiřující výklad tohoto ustanovení, kdybychom

předpokládali, ţe nedostavení se na předvolání lze chápat jako bezdůvodné odepření

podání vysvětlení, které je postiţitelné pořádkovou pokutou do výše aţ 5 000Kč podle

§ 137 odst. 2. Tuto pořádkovou pokutu, ale nesmíme zaměňovat s pořádkovou

pokutou dle § 62 správního řádu, která muţe být uloţená ve výši aţ 50 000 Kč.

Odmítnout podat vysvětlení můţe osoba, pokud se jedná o utajované informace

chráněné zvláštním zákonem, o nichţ nesmí mluvit, jedná-li se o státem uloţenou

povinnost mlčenlivosti, nebo způsobil by při podání vysvětlení sobě nebo osobě

blízké17 nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Jedná se o obdobu

pouţití ustanovení při dokazování a zákazu výslechu.

Platí zde princip subsidiarity podle § 1 odst. 2 správní řádu, přičemţ jeho

podpůrnou v této oblasti vyuţívá přestupkový zákon v § 60, kdy při postupu podávání

vysvětlení nemá dostatečnou speciální úpravu, a proto aplikuje některé části § 137

správního řádu. Osobě podávající vysvětlení náleţí náhrada nákladů, které jí vznikly

v souvislosti s podáváním vysvětlení podle § 79 správního řádu v rozsahu hotových

výdajů a ušlého výdělku.

16 zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád § 137, ve znění pozdějších předpisů 17

zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 68 odst. 4 je osoba blízká, blíţe specifikovaná, např. příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, manţel.

16

O podání vysvětlení se sepisuje písemný záznam, který musí obsahovat zákonem

stanovené náleţitosti, jako např. identifikační údaje osoby, která vysvětlení podává,

adresu trvalého pobytu, vylíčení skutečností, datum, a také identifikační údaje

oprávněné úřední osoby. I přes poměrně sloţitou formální podobu, nelze záznam o

podání vysvětlení pouţít jako důkazní prostředek.

2.1.4. Zajišťování důkazů

Na základě vysvětlení nebo jiného úkonu před zahájením řízení můţe vyplynout

potřeba zajistit důkaz, který by mohl být podkladem v případném zahájeném řízení

k vydání rozhodnutí. Tento institut je zakotven v § 138 správního řádu, ze kterého

mimo jiné plyne i důvod zajištění důkazů ještě před zahájením správního řízení.

Provádí se to pouze v případech, kdy jsou důvodné pochybnosti, ţe důkaz by byl

odstraněn, nebo by nemohl být jiţ ve správním řízení proveden, či proveden s velkými

obtíţemi. Činí se to u důkazů, u nichţ je předpoklad, ţe by mohly ovlivnit řešení

otázky, která je předmětem rozhodování. Můţe se jednat např. o svědeckou výpověď

dle § 55 správního řádu, kdy správnímu orgánu je známo, ţe v brzké době bude tento

svědek zdravotně indisponován nebo vycestuje do zahraničí a v době zahájení

správního řízení nebude schopen danou výpověď poskytnout.

Zajištění důkazů lze provádět jak z moci úřední, tak z podnětu osoby, která má na

věci zájem a byla by účastníkem řízení. Je zde potřeba uvést i § 51 správního řádu,

kdy k provedení důkazů lze uţít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke

zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními

předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.18

K zajištění důkazů vydá správní orgán usnesení, přičemţ je doručeno osobám,

které by byly účastníky řízení či věc se jich přímo dotýká, nebo jejich přítomnost při

zajišťování je nezbytná, popřípadě o zajištění důkazu poţádali. Oznámení lze

v některých případech učinit i dodatečně. Ovšem to neplatí u osob, které musí být

přítomny u zajištění. Těmto osobám, musí být usnesení doručeno předem nebo

nejpozději současně s prováděným úkonem. Dodatečné sdělení lze učinit například u

osob podávající návrh na zajištění důkazu. Usnesení má určené povinné náleţitosti,

mezi které lze zařadit důkazní prostředek, jenţ má být zajištěn, důvod jeho zajištění a

také stanovit kdo a co je povinen provést nebo strpět.

18 zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád § 51, ve znění pozdějších předpisů

17

Příslušný k jeho vydání je správní orgán, u kterého správní řízení probíhá, nebo

ten, v jehoţ správním obvodu se ohroţený důkazní prostředek nachází, přičemţ musí

být přítomna vţdy osoba, kdo můţe být oprávněnou úřední osobou, při zajišťování

důkazu jiným neţ příslušným správním orgánem.

Potenciální účastníci řízení či jejich zástupci mají právo být přítomni u zajištění

důkazu a případně se k němu vyjádřit, pouze nehrozí-li nebezpečí z prodlení, přičemţ

posouzení závisí na správním orgánu. Přítomnost těchto osob však nenahrazuje jejich

právo vyjádřit se v případném správním řízení ke všem podkladům pro rozhodnutí.

O zajištění důkazu se sepisuje protokol, který musí obsahovat zákonem

stanovené náleţitosti. Stane-li se důkazním prostředkem listina, kterou nelze zajistit,

opatří se její kopie a označí se ověřovací doloţkou podle zákona č. 21/2006 Sb., o

ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně

některých zákonů. Stane-li se důkazním prostředkem znalecký posudek o důkazu,

dojde během správního řízení k jeho přednesení, případně k vyslechnutí znalce.

2.1.5. Předběžná informace

Jedná se o úkon správního orgánu, ještě před zahájením správního řízení, ve

kterém je sděleno moţným účastníkům řízení, jakým způsobem bude správní orgán

postupovat v dané věci. Poskytování předběţné informace lze pouze v případech, kdy

to stanoví zvláštní zákon.

Pro bliţší vysvětlení pouţiji praktický příklad, v němţ uplatním ustanovení § 18

vodního zákona.19 Vlastním zahradu s malou chatou určenou jen pro rekreační účely.

Zahrada je umístěna tak, ţe ji doslova obtéká menší řeka. Ke zpestření mé zahrady

jsem se rozhodla vytvořit si přes svůj pozemek okrasný potůček, který bych vedla

z řeky od jedné strany zahrady, k druhému konci, kde by ústil zpět do řeky. Vodu bych

nijak nevyuţívala a vodní poměry bych příliš nezasáhla, jen v rozsahu přirozeného

vstřebání vody do půdy.

19 zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) § 18 „Kaţdý, kdo

hodlá umístit, provést, změnit nebo odstranit stavbu nebo zařízení, anebo provádět jiné činnosti, pokud takový záměr můţe ovlivnit vodní poměry, energetický potenciál, jakost nebo mnoţství povrchových nebo podzemních vod, má právo, aby po dostatečném doloţení záměru obdrţel vyjádření vodoprávního úřadu, zda je tento záměr z hlediska zájmů chráněných podle tohoto zákona moţný, popřípadě za jakých podmínek.“

18

Rozhodla jsem se poţádat správní orgán v tomto případě Vodoprávní úřad o

vyjádření k mému záměru a případně podmínek, ze kterých bych mohla svůj záměr

uskutečnit.

Domnívám se, ţe tento institut je pro správní řízení přínosem z důvodu

předcházení vzniku neekonomického řízení, kdy samy osoby si na základě

kvalifikované informace samy zhodnotí, jak dále budou postupovat. Předběţnou

informaci nesmíme ale chápat jako správní rozhodnutí, protoţe neurčuje ničí práva ani

povinnosti. Jedná se o tzv. jiný správní úkon.20

Na ţádost, která můţe být doručována jak správním, tak dotčeným orgánům se

předběţnou informací sdělují předpoklady a postup k vydání rozhodnutí o předběţné

otázce či závazného stanoviska. Přestoţe poskytnutá informace není pro správní

orgán závazná, plynou z jejího poskytnutí určité povinnosti, hlavně v případech, kdy

správní orgán si počínal v rozporu s jeho poskytnutou předběţnou informací. V tomto

případě by byl správní orgán odpovědný za škodu způsobenou nesprávným úředním

postupem.

Ţádost směřující k věcně a místně příslušnému správnímu orgánu musí

obsahovat zákonem stanovené formální i obsahové náleţitosti podle § 37 správního

řádu, včetně ustanovení upravující všechny způsoby podání a postupy řešící

nedostatky v ţádosti, na základě kterých, můţe správní orgán, v případě jejich

neodstranění, odmítnout poskytnout předběţnou informaci. Opatření chránící správní

orgány před opakujícími se podáními je, ţe ţádost v téţe věci lze podávat pouze

jednou, ale s moţností ji podávat i po zahájení správního řízení.

Platnost předběţné informace lze omezit na určitou dobu, s tím ţe po uplynutí této

lhůty jí není správní orgán vázán, nebo platnost pomine z důvodu změn okolností, na

základě kterých byla předběţná informace poskytnuta. Můţe také přestat platit

v okamţiku účinnosti právního předpisu, se kterým je v rozporu. Pokud správní orgán

dostatečně dokáţe zdůvodnit nepravdivost, neúplnost či zatajené informace

ţadatelem, je předběţná informace od prvopočátku neplatná.

20

zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád. Část čtvrtá § 154 – zde nalezneme tzv., jiné správní úkony, v tomto případě se jedná o vyjádření správního orgánu. Při poskytování vyjádření postupuje správní orgán obdobně, jak je uvedeno v části druhé, třetí, páté nebo šesté správního řádu.

19

2.2. Průběh řízení

Tato problematika úzce navazuje na úkony probíhající před správním řízením,

které mohou být podkladem pro zahájení správního řízení a případně i navazujícího

projednávání správních deliktů. Také tato oblast hodně souvisí s prostředky

zajišťující řádný průběh a účel správního řízení jako jsou předvolání, předvedení,

pořádková pokuta apod., proto se touto oblastí nebudu příliš zabývat, neboť se o ní

zmiňuji v jiných kapitolách.

Budu více vycházet z obecné právní úpravy správního řádu. Dojde-li ke zjištění

důvodů směřující k zahájení správního řízení z úkonů předcházejících řízení, bude

správní řízení zahájeno. Dále k zahájení dochází případně i podáním ţádosti o

zahájení správního řízení dle § 44 správního řádu. V těchto případech je moţnost

zpětvzetí ţádosti ţadatelem, následně dochází k zastavení správního řízení

správním orgánem.

Správní řízení se koná u věcně a místně příslušného správního orgánu. Probíhá

nejčastěji písemnou formou, přičemţ pokud je to nezbytné k zaručení uplatnění práv

účastníku, nebo v případech, kdy to stanoví zákon, probíhá ústí jednání. Zde můţu

například uvést zákon o přestupcích § 74 odst. 1, ze kterého plyne, ţe správní řízení

v prvním stupni je obligatorně ústní a neveřejné. V případech projednávání

pořádkových deliktů, kdy sankcí je pořádková pokuta, je prvním úkonem správního

řízení vydání rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty. O probíhajícím ústním jednání

musí být účastník vyrozuměn nejméně s pětidenním předstihem.

Účelem řízení je vydání rozhodnutí, kdy podkladem pro jeho vydání jsou

například návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé z vlastní činnosti správního

orgánu a samozřejmě skutečnosti obecně známé. Důkazními prostředky správního

řízení mohou být listiny, ohledání věci, svědecká výpověď nebo znalecký posudek.

Obecně pro důkaz listinou, ohledání a výpověď platí, ţe lze dané úkony odmítnout,

jedná-li se o utajované informace, státem uloţenou povinnost mlčenlivosti21 a

v případech způsobení stíhání pro trestný čin nebo správního deliktu sobě či osobě

blízké. Dokazování je dle mého názoru velmi důleţitá povinnost správního orgánu,

aby zjistil úplný a přesný stav věci, přičemţ se jedná o projev principu materiální

pravdy.22 Záleţí čistě na úvaze správního orgánu, zda-li navrţené či jiné důkazní

21

Příklad státem uloţené povinnosti mlčenlivosti uvádím § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o policii ČR 22

§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

20

prostředky pouţije, či nikoliv. Důleţité však je, své rozhodnutí řádně zdůvodnit

v odůvodnění rozhodnutí.

2.2.1. Důkaz listinou

Osoba vlastníci listinu je povinna na základě usnesení správního orgánu ji

předat. Listiny vydané soudy České republiky a dalšími orgány dle § 53 správního

řádu, a listiny dle zvláštních zákonů prohlášené za veřejné, obecně potvrzují

prohlášení orgánů je vydávající, ţe jejich obsah je pravdivý. Nahrazení listiny lze

pouze čestným prohlášením účastníka, dovoluje-li to zvláštní zákon.

2.2.2. Ohledání věci

Tento důkaz se zejména uplatňuje v případech vydávání rozhodnutí váţící se

k nemovitosti. Typické uplatnění tohoto institutu je ve stavebním řízení. Od ohledání

nemovitosti, můţe stavební úřad upustit v případě, ţe je mu staveniště dobře známo.

Vlastník věci, či osoba mající věc u sebe, je povinna jí předloţit, nebo strpět její

ohledání na základě usnesení. K tomuto úkonu je dobré přizvat si nestrannou osobu,

nesmí se však jednat o účastníky řízení.

2.2.3. Svědecká výpověď

Podává ji fyzická osoba, která není účastníkem řízení a je schopna vypovídat o

skutečnostech, které jsou rozhodné pro vydání rozhodnutí. Provádění tohoto úkonu

se činí při ústním jednání, aby se účastníci mohli k dané výpovědi na základě Listiny

základních práv a svobod vyjádřit. Svědek nesmí nic zamlčet a vypovídat

nepravdivě. Činí, tak na základě předvolání, přičemţ neuposlechnutí tohoto pokynu

nebo neučinění řádné omluvy, můţe být důvodem uloţení pořádkové pokuty.

2.2.4. Znalecký posudek

V případech, kdy vydání rozhodnutí je závislé na znaleckém posudku, je

ustanovována osoba s odbornými znalostmi. Tzv. znalec je vybírán ze seznamu

znalců vedeného krajským soudem. Usnesení o ustanovení je doručeno pouze znalci

spolu s povinností vypracovat písemně posudek ve stanovené lhůtě. Ostatní

účastníci jsou o tomto kroku vhodným způsobem vyrozuměni.

21

2.2.5. Předběžná otázka

Jedná se o situaci, kdy správní orgán není příslušný rozhodnout o určité otázce,

která je důleţitá pro vydání rozhodnutí. V této situaci si správní orgán počíná tak, ţe

buď si o dané otázce učiní vlastní úsudek, je-li to z povahy otázky moţné (nelze

například v oblasti posuzování osobního stavu), vyzve osoby k podání ţádosti ve

stanovené lhůtě, které jsou k tomu oprávněny, nebo sám dá podnět u příslušného

správního orgánu. Neţ o dané otázce je rozhodnuto, dochází k přerušení řízení.

2.2.6. Subjekty správního řízení

Mezi tzv. povinné subjekty správního řízení, zařazujeme na jedné straně správní

orgán, který vede správní řízení k vydání rozhodnutí a na straně druhé účastníky, o

jejichţ právech a povinnostech se rozhoduje. To neznamená, ţe se do správního

řízení nemohou zapojovat další subjekty chránící svá práva a zájmy. Mezi ně

můţeme zařadit například osoby, které se přihlásí u správního orgánu za účelem

zájmu na výsledku sporného řízení, apod. V neposlední řadě musím uvést skupinu

osob zúčastněných na řízení, kterými jsou svědci, znalci, zástupci účastníků, aj.

Nutné je rozlišit účastníky správního řízení a účastníky pořádkových deliktů. Při

vydávání rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty je účastníkem pouze ta osoba,

které je pokuta ukládána. Tato osoba můţe být účastníkem i správního řízení,

přičemţ účastníkem řízení o uloţení pořádkové pokuty se můţe také stát znalec

nebo tlumočník, ale pouze v případech neposkytnutí potřebné součinnosti.

2.3. Ukončení řízení

Celý proces správního řízení je ukončen vydáním rozhodnutí. Správní orgán

můţe vydat tzv. konstitutivní rozhodnutí, ve kterém zakládá, mění nebo ruší práva a

povinnosti (například uloţení pořádkové pokuty), nebo vydává tzv. deklaratorní

rozhodnutí, ve kterém prohlašuje, ţe daná osoba v určité věci má, anebo nemá

práva a povinnosti (například rozhodnutí o prohlášení nicotnosti).

Vydáním rozhodnutí je projevem veřejné správy. Jedná se o tzv. individuální

správní akt regulující společenské vztahy. Rozhodnutím jsou aplikovány obecně

závazná pravidla na individuálně určené věci a na individuálně určené osoby.

22

Vydání meritorního rozhodnutí ve věci samé, je jedním ze způsobů ukončení

správního řízení. Řízení můţe být například ukončeno vydáním usnesení, například

v případech, kdy ţadatel vzal svou ţádost zpět, nebo v případě sporného řízení dle §

141 správního řádu, dojde k ukončení správního řízení smírem obou stran. Rozlišení

rozhodnutí a usnesení se zejména uplatňuje v případech, v nichţ se vyuţívá

opravných prostředků.

Rozhodnutí se nejčastěji vydává v písemné podobě a musí obsahovat zákonem

stanovené náleţitosti. Pokud tak stanoví zákon, nevyhotovuje se v písemné podobě.

V tomto případě se obecné náleţitosti rozhodnutí nahlas vyhlásí a učiní se písemný

záznam o výroku a odůvodnění do spisu.

V písemné podobě rozhodnutí musí být uvedena všechna jména účastníků

řízení. Správní orgán je povinen rozhodnutí vydat bez zbytečného odkladu,

nejpozději však do 30 dnů od zahájení řízení. K této době lze připočítat ještě lhůtu

potřebnou k nařízení ústního jednání či místního šetření, pro doručování do ciziny

apod., nejdéle však o 30 dnů. Nedodrţení těchto lhůt se nemůţe dovolávat ta osoba,

která dané průtahy způsobila.

Rozhodnutí se oznamuje doručením do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

Pokud nastane, ţe všichni účastníci se vzdají nároku na doručení písemného

vyhotovení rozhodnutí, učiní se o tom záznam do spisu. Rozhodnutí se skládá

z formálních a obsahových náleţitostí.

Mezi formální náleţitosti rozhodnutí řadíme podle § 69 správního řádu označení

„rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem, dále pak musí být uveden

správní orgán, který dané rozhodnutí vydává, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk

úředního razítka, jméno a příjmení, funkci nebo sluţební číslo a podpis úřední osoby.

Vlastnoruční podpis lze nahradit doloţkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r. “. Mezi

obsahové náleţitosti řadíme takzvanou výrokovou část, odůvodnění a poučení.23

2.3.1. Výrok

Ve výroku musí být uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení spolu

s ustanovením, podle kterého bylo rozhodováno. Ve výrokové části muţe být uveden

jeden nebo více výroků (například jeden ohledně uloţení pokuty a druhý stanoví výši

nákladů řízení). Dá se říct, ţe je nejdůleţitější, závaznou, autoritativní částí

23 K této oblasti přidávám v příloze jedna, mé práce ukázku rozhodnutí o pořádkové pokutě.

23

rozhodnutí. Výrok proto musí být po obsahové stránce jasný, srozumitelný, přesný a

určitý, aby mohl být závazný a vykonatelný.24 Dále v něm musí být uvedeno

nezaměnitelné označení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.

Jejich neuvedení by mohlo vést ke zrušení rozhodnutí. Vedlejší ustanovení

obsaţená ve výroku jsou jeho součástí a mnoho právních předpisů dokonce s jejich

uváděním počítá. Jedná se například o různá doplnění, časové doloţky, apod., které

konkretizují znění obsahu výroku. Ve výroku o uloţení náhrady nákladů řízení, musí

být uvedena i lhůta, do kdy a jakým způsobem má osoba nejpozději platbu učinit.

2.3.2. Odůvodnění

V této části správní orgán uvádí důvody, které jej vedly k vydání daného výroku

rozhodnutí. Musí uvést úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů pro vydání

rozhodnutí a uvést jednotlivé podklady. Tato část rozhodnutí zpravidla bývá

nejobsáhlejší, protoţe správná argumentace úkonů a úvah správního orgánu jsou

důleţitá pro případné přezkumné řízení. Musí být jasně uvedeno, která kritéria byla

pro něj rozhodující k uloţení dané sankce a proč zvolil daný druh sankce. Mimo jiné

musí být uvedeno, jak se správní orgán vypořádal s námitkami a návrhy účastníků a

jejich vyjádřením k podkladům.

2.3.3. Poučení

Ze zásad správního řádu vyplývá, ţe správní řízení je dvojinstanční řízení.

Z toho jasně vyplývá, ţe proti rozhodnutí správního orgánu je moţné podat odvolání.

Poučení o moţnosti vyuţití řádných opravných prostředků je povinným údajem, je-li

moţnost jejich uplatnění. Povinností je uvést, v jaké lhůtě lze tak učinit, s uvedením,

odkdy se tato lhůta začíná počítat. Mimo jiné musí být uvedeno, u kterého správního

orgánu odvolání probíhá, a kde lze odvolání podat. Zpravidla, je to správní orgán,

který rozhodnutí vydává.

Nemá-li odvolání odkladný účinek, je nutné tuto skutečnost uvést. V případě

nesprávného nebo neúplného poučení můţe účastník řízení podat odvolání (rozklad)

do 15 dnů ode dne oznámení, nejpozději však do 90 dnů.

24 nález Ústavního soudu ze dne 21. července 2004, sp. zn. II. ÚS 583/2003

24

3. Pořádkové delikty

Správní delikt můţeme specifikovat jako porušení normy správního práva, tedy

nesplnění určité povinnosti, která z ní plyne. Od ostatních správních deliktů, které

jsou hmotně-právní povahy, se liší pořádkové delikty tím, ţe je moţno se jich dopustit

pouze v případě porušení procesních povinností. Z výše uvedeného, ale také víme,

ţe jsou i výjimky, kdy dojde k porušení ještě před zahájením správního řízení, přesto

se však jedná o porušení procesní povinnosti a je moţné uloţit pořádkovou pokutu

(např. za bezdůvodné odepření poskytnutí vysvětlení). Pořádkové delikty jsou

projednávány ve správním řízení, které je zahájené z moci úřední. Záleţí na úvaze

příslušného správního orgánu25, jestli se daným problémem bude zabývat či nikoliv,

mluvím zde o tzv. principu oportunity.

Pořádkový delikt není nikde obecně upraven, přičemţ obecnou právní úpravu

pořádkových pokut nalezneme ve správním řádu č. 500/2004 Sb. Úpravu skutkových

podstat a sankcí nalezneme v mnoha zvláštních právních předpisech, kdy platí

princip subsidiarity správního řádu, tzn., správní řád se pouţije jen, pokud speciální

právní úprava danou věc neupravuje.

Obecně u správních deliktů můţeme rozlišovat sankce trestní povahy, a to

majetkové, nebo spočívající v zákazu určité činnosti. U pořádkových deliktů je

prostředkem zajišťující pořádek tzv. pořádková pokuta. Smyslem uloţení pořádkové

pokuty není danou osobu potrestat, nýbrţ pouze zajistit řádný průběh řízení. Je

projevem určité hrozby, aby zabránila zbytečným průtahům. V jednotlivých zvláštních

právních úpravách zákonů nalezneme tzv. sankční rozpětí. Jedná se o interval, ve

kterém se správní orgán musí pohybovat při stanovování sankce, přičemţ je často

stanovena horní hranice. Blíţe se touto problematikou zabývám v níţe uvedené

kapitole - Problematika pořádkových pokut.

Pořádkové delikty jsou také typické tím, ţe u nich nejsou stanovené ţádné lhůty,

ve kterých lze uloţit sankci. Z charakteru deliktů plyne povinnost je projednat v co

nejkratší době, nejpozději však do konce správního řízení. K zániku trestnosti obecně

u všech správní deliktů, je-li pachatelem fyzická osoba, dochází smrtí. Je-li

subjektem právnická osoba, k zániku dochází při její likvidaci či přechodu práv a

povinností na jinou osobu. V těchto případech není rozhodující, ve které fázi

25

SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009. 141 s. „Správní uváţení je určitým stupněm volnosti rozhodování správního orgánu, umoţňující mu v mezích zákona přijmou takové rozhodnutí, jaké shledá nejvhodnějším“.

25

správního řízení k tomu došlo, správní orgán správní řízení zastaví. Nutné je ale

zmínit situaci, kdyby došlo ke smrti či zániku právnické osoby po nabytí právní moci

rozhodnutí o uloţení sankce. V případě nařízení nepeněţité exekuce by byla dále

vykonávána proti dědicům, či právním nástupcům v případě právnické osoby.

Pokud ještě nebyla exekuce nařízena a rozhodnutí je vykonatelné, je třeba

závazek zaplatit uloţenou pokutu zahrnout do pasiv dědictví.26

3.1. Znaky skutkové podstaty správního deliktu

3.1.1. Objekt

Pořádkové delikty se od ostatních deliktů odlišují svým objektem. Obecně se

jedná zejména o právem chráněný zájem, přičemţ jednotlivé objekty správních

deliktů se od sebe liší, zejména rozsahem chráněného zájmu. U pořádkových deliktů

je vţdy stejný zájem, a to ochrana před porušováním povinností vyplývajících

z procesních předpisů27 tak, aby všechny procesy proběhly co nejrychleji,

nejekonomičtěji a splnily svůj účel. Pořádkové delikty jsou postihovány především

proto, aby docházelo k nápravě porušení procesních povinnosti. Správní orgán

uplatňuje princip oportunity, který je projevem správního uváţení správního orgánu,

zda-li bude, či nikoliv ukládat sankci.

3.1.2. Objektivní stránka

Jedná se o jednání a následek a příčinnou souvislost mezi nimi. Jednání členíme

na tzv. konání (omisivní delikty), kdy osoba daný správní delikt skutečně koná

(v našem případě stále zasahuje i po napomenutí do správního řízení) a opomenutí

(omisivní delikt = nečinnost), kdy osoba se zapomene dostavit například k podání

vysvětlení. Pořádkového deliktu se osoba dopouští, pokud si počíná tak, ţe svým

přístupem brání průběhu správního řízení, anebo dochází k ohroţení jeho účelu.

3.1.3. Subjekt

U správních deliktů se jedná o osobu, která za daný delikt odpovídá. U

pořádkových deliktů se můţe se jednat, jak o fyzickou osobu, tak o právnickou

osobu. U právnických osob je to trochu komplikovanější, protoţe sama o sobě

nemůţe nic učinit, vţdy tento úkon za ní koná fyzická osoba. Obviněný

26 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010. 34 s. 27

KINDL, Milan a kol. Základy správního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2006, 250 s.

26

z pořádkového deliktu musí splňovat tzv. deliktní způsobilost spočívající ve

schopnosti nést následek svého jednání.

3.1.4. Subjektivní stránka

Subjektivní stránku, bychom mohli přeloţit jako zavinění. Obecně je stanoveno,

ţe u správních deliktů spáchaných fyzickou osobou postačuje zavinění z nedbalosti.

Tento znak skutkové podstaty u pořádkových deliktů je svým způsobem

diskutabilní, například v některých případech, stanovuje-li to právní úprava, musí být

určitá míra zavinění vymezená, tzv. subjektivní odpovědnost, aby mohlo dojít

k vymezení výše sankce, mohou ale nastat i situace, kdy pro výši ukládané sankce

není míra zavinění důleţitá, hovoříme o tzv. objektivní odpovědnosti. Odpovědný

subjekt nesplnil procesní povinnost uloţenou zákonem nebo v mezích zákona na

základě jiného obecně závazného právního předpisu (nebo konkrétního aktu)

stanoveným způsobem a včas.28

V tomto případě musím uvést i tzv. liberační důvody prokazované odpovědnou

osobou, v jejichţ důsledku dochází ke zproštění odpovědnosti. Obecným liberačním

důvodem je skutečnost, ţe odpovědná osoba vynaloţila veškeré úsilí, které lze

poţadovat, aby zabránila porušení právní povinnosti.29

28

HORZINKOVÁ, Eva, ČECHMÁNEK Přestupky a správní trestání. Břetislav, Praha: EUROUNION Praha, s.r.o. 2008. 14 s. 29

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010. 20 s. Úprava liberačních důvodů je od roku 2004 stále častější.

27

4. Problematika pořádkových pokut

Jedná se o problematiku, jejíţ obecnou právní úpravu nalezneme ve správním

řádu. Přičemţ upravena je i v mnoha zvláštních právních předpisech, kdy pro

jednotlivé oblasti se liší ve výši ukládané sankce. Hovořím zde o tzv. sankčním

rozpětí určující správnímu orgánu rozmezí výše ukládané sankce a její nejvyšší

moţnou hranici.

Obecně z § 62 odst. 1 písm. a), b) a c) správního řádu plyne, ţe pořádkovou

pokutu lze uloţit osobě, která se bez omluvy nedostaví na předvolání, ruší při

správním řízení i po napomenutí pořádek či neuposlechne pokynu úřední osoby.

Nelze jí však ukládat za jakékoliv neuposlechnutí, nýbrţ jen takové, které výrazně

zpomaluje postup správního řízení. Tento druh sankce nemá povahu trestající, nýbrţ

slouţí k zajištění splnění faktických pokynů, účelu a průběhu řízení.

Pořádková opatření jsou vlastně donucovacími prostředky procesní povahy. Jde

o sankce pořádkového charakteru, jimiţ správní orgán zabezpečuje nerušený průběh

správního řízení a součinnost osob zúčastněných na řízení, neposkytují-li ji

dobrovolně.30

Z povahy pořádkových deliktu přitom vyplývá, ţe sankci za ně lze uloţit i

opakovaně, a to tolikrát, aţ bude dosaţeno poţadovaného účelu.31 Pořádkovou

pokutu lze pouţívat jen v případech, umoţní-li to právní úprava, přitom právní

předpisy stanovují sankční rozpětí, ve kterém se mohou správní orgány pohybovat a

celkovou moţnou výši, do které lze pokuty ukládat.

Pokuty jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně

represivní opatření veřejné moci. Mohou být přitom vydávány na základě volného

uváţení, takţe není vyloučen ani diskriminační efekt jejich ukládání vůči různým

subjektům.32

4.1. Správní řízení o uložení pořádkové pokuty

I kdyţ formálně dochází k zahájení správního řízení o pokutě z moci úřední,

prvním úkonem je vydání rozhodnutí o pořádkové pokutě. Nepředchází mu tedy

obecné kroky jako je oznámení o zahájení správního řízení nebo výzva osobě, jíţ má

30 PRŮCHA, Petr, SKULOVÁ, Soňa Správní právo- procesní část. Brno: Masarykova Univerzita. 2004.

64 s. 31

PRŮCHA, Petr Správní právo – obecná část. Brno: Masarykova univerzita: Doplněk. 2007. 405 s. 32

nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006. Sp. zn. II. ÚS 642/04

28

být uloţena, aby se vyjádřila k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán se

řídí při projednávání pořádkových deliktů principem oportunity, tedy záleţí čistě na

něm, zda-lise daným problémem bude zabývat, či nikoliv, a jestli uloţení sankce

bude účelné. Tzv. pořádkový delikt je příslušný projednat správní orgán, který

uskutečňuje správní postup, k jehoţ zajištění pořádková pokuta slouţí.33

Z § 62 odst. 4 správního řádu plyne, ţe pokuta je vybírána tím správním

orgánem, který jí uloţil. Příslušný k vybírání pořádkové pokuty je rovněţ také správní

orgán, který je oprávněný k exekuci v řízení o uloţení povinnosti. Pokuta je výnosem

rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu ukládajícího pokutu. Například pro

obec jsou pořádkové pokuty značným příjmem, z důvodu, ţe rozhodnutí o pokutách

nejsou tak často přezkoumávána v rámci správního soudnictví, protoţe zpravidla

není pochyb o porušení povinnosti (například nedostavení se na předvolání).34

Rozhodoval-li správní úřad, jde o příjem státního rozpočtu.

Rozhodnutí o pořádkových pokutách je institutem, který má slouţit k tomu, aby

např. kontrolní orgán měl účinný nástroj k tomu, aby mohl plnit povinnosti, k nimţ je

zákonem a Ústavou přímo určen.35

Rozhodnutí o pořádkové pokutě můţe být také předmětem navazujícího

odvolacího či přezkumného řízení. Proti rozhodnutí o pořádkové pokutě se lze bránit

správní ţalobou, kdy správní soud přezkoumává zákonnost jejího uloţení. Při zjištění

případné nepřiměřenosti jejího uloţení, můţe její výši sníţit, nebo od pokuty upustit,

přičemţ tak můţe učinit i ten správní orgán, který ji uloţil.

Pořádková pokuta můţe být uhrazena aţ po vydání rozhodnutí odvolacího

správního orgánu, protoţe § 62 odst. 5 správního řádu uvádí, ţe odvolání má vţdy

odkladný účinek.

Správní orgán můţe následně i po nabytí právní moci rozhodnutí o uloţení

pořádkové pokuty revidovat36 tím, ţe vydá nové rozhodnutí, ve kterém uloţenou

sazbu sníţí, anebo pokutu promine. Nedochází ke zrušení původního rozhodnutí,

pouze ke ztrátě jeho účinků, a bude se vycházet z nového rozhodnutí po nabití jeho

právní moci.

33 MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010. 141 s. 34

POTMĚŠIL, Jan. Náklady řízení a pořádkové pokuty ve správním a přestupkovém řízení (online). denik.obce.cz, 26. listopadu 2007. Dostupné na: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6294959 35

nález Ústavního soudu ze dne 23.11.1999. Pl. ÚS 28/98. 36

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/revidovat - přezkoumat, zjišťovat správnost, provádět

29

Subjektem, kterému vzniká povinnost uhradit pořádkovou pokutu, je pouze ten,

komu je uloţena a je rovněţ jediným účastníkem řízení o uloţení pořádkové pokuty.

Touto osobou můţe být také účastník řízení, ale i jiná osoba, např. svědek, osoba,

která má vydat listinu důleţitou pro řízení, osoba, která má zpřístupnit místo

k ohledání, nebo někdo z veřejnosti, kdo se účastní veřejného ústního jednání.37

Výměra sankce je vţdy na správním uváţení správního orgánu, přičemţ zákony

často vymezují obecná kritéria, která má správní orgán brát na vědomí a řídit se jimi.

Odpovědnému subjektu vzniká sekundární povinnost. Povinnost strpět sankce

stanovené rozhodnutím správního orgánu je součástí odpovědnostního správně-

právního vztahu, který je jedním z druhů právní odpovědnosti. 38

Z rozhodnutí o uloţení pokuty musí vţdy plynout důvody uloţení sankce v dané

výši a úvahy, na základě kterých správní orgán rozhodl. Správní orgán však musí

brát ohled i na účelnost a vymahatelnost uloţené sankce například u bezdomovců

apod. V případě nesplnění těchto hledisek se rozhodnutí stává nepřezkoumatelným

a je zrušeno.

4.2. Sazby ukládaných pořádkových pokut

Sazby a skutkové podstaty pořádkových deliktů se liší podle ustanovení daný

problém upravující. Proto zvláštní zákony při ukládání pokut odkazují subsidiárně na

správní řád, pouze do rozsahu, ve kterém samy nemají speciální právní úpravu.

V případě postupů před zahájením správního řízení, například u bezdůvodného

odepření podání vysvětlení podle § 137 odst. 2 správního řádu, lze uloţit pořádkovou

pokutu aţ do výše 5 000 Kč. Ustanovení upravující podání vysvětlení má svou

vlastní úpravu týkající se výše sankce, ale pro úpravu ukládání pořádkových pokut

uplatňuje subsidiaritu a odkazuje na § 62 odst. 3 a následující správního řádu.

Jako příklad zvláštní právní úpravy sazby pořádkových pokut jsem si zvolila §

116 zákona o ochraně utajovaných informací39, z jehoţ ustanovení plyne, ţe úřad je

oprávněn ukládat pořádkovou pokutu té osobě, která se nedostaví na písemnou

výzvu k Úřadu, podá nepravdivou nebo neúplnou svědeckou výpověď, nebo ji

bezdůvodně odmítá, či nepředá listiny. To jsou důvody pro uloţení pokuty ve výši aţ

50 000 Kč s moţností jejího opakování, maximálně však do výše 100 000 Kč.

37

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010. 143 s. 38

rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 5.9.2011. Sp. zn. S347/2011-12616/2011/540/ZČa 39

zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti

30

Z ustanovení § 117 odst. 7 vyplývá právo úřadu poţadovat od orgánů státu,

právnické osoby nebo fyzické osoby podnikající ve lhůtě 30 dnů poskytnutí

informace. Nevyhovění ţádosti můţe být sankcionováno do výše aţ 500 000 Kč, a to

i opakovaně, nejvýše však do úhrnu 1 000 000 Kč.

Pokud jde o výši pokuty za správní delikt, lze konstatovat, ţe procesní pokuta je

způsobilá plnit své základní funkce, tj. funkci represivní a preventivní, pouze tehdy,

jestliţe je nakolik významná, ţe se soutěţiteli porušení procesních pravidel nevyplatí.

Pořádková pokuta tedy musí mít odstrašující účinek. Nelze totiţ připustit moţnost

maření účelu šetření pro nikoli znatelnou výši pokuty ve srovnání s výší sankce, která

hrozí soutěţiteli v případě prokázání jím spáchaného soutěţního deliktu ve správním

řízení.40

Pořádková pokuta nesmí být nikdy uloţena v hrubém nepoměru k závaţnosti

následků a k významu předmětu řízení. Je otázkou, co rozumět „následkem“ – zda

pouze efektivní ztíţení průběhu řízení, nebo i pouhé ohroţení průběhu řízení.41 Jako

příklad, kdy byla uloţena pořádková pokuta v hrubém nepoměru k závaţnosti

následků, uvádím rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe42, ve kterém

bylo shledáno na základě podaného rozkladu a následném přezkoumání

přiměřenosti zjištěno, ţe pokuta byla uloţena v hrubém nepoměru k závaţnosti

následků.

Rozhoduje-li se při správním řízení o pokutě, nemůţe být uloţena hned v plné

výši např. 50 000 Kč za první nedostavení se na předvolání, kdy předmětem jednání

bude porušení nočního klidu mladistvým, přičemţ je-li stanovená zvláštní právní

úpravou horní hranice např. 10 000 Kč, nesmí pořádková pokuta tuto výši

přesáhnout.

Podobným institutem je tzv. donucovací pokuta ukládána exekucí slouţící

k vymáhání splnění povinnosti, kterou musíme od pořádkových pokut odlišovat. Její

úprava je obsaţena rovněţ ve správním řádu v § 129.

40

rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 4. srpna 2009. Sp. zn. R153/2008/01-9877/2009/310/JMa 41

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. BECK. 2010. 143 s.

42 rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 4. srpna 2009 R153/2008/01-

9877/2009/310/JMa

31

5. Skutkové podstaty pořádkového deliktu

5.1. Nedostavení se bez omluvy na předvolání ke správnímu orgánu

Předvolání patří mezi zajišťovací úkony a je upraveno v § 59 správního řádu.

Směřuje vůči určité osobě a jedná se o projev součinnosti se správním orgánem,

přestoţe se nejedná o přímé donucení. Základem je provést řádné předvolání

účastníka řízení nebo svědka, jehoţ účast v řízení je nutná. Důleţitou roli hraje

moţnost správního orgánu, řádný obsah i způsob doručení do vlastních rukou

prokázat. Doručení se činí nejméně s pětidenním předstihem ode dne, kdy úkon má

být učiněn.

Z ustanovení dále plyne povinnost uvést kdo, kdy a kam, v jaké věci se má

dostavit a proč je jeho osobní účast nezbytná. Předvolaný musí být vţdy

nezaměnitelně identifikován a poučen o právních důsledcích nedostavení se na

předvolání bez náleţité bezodkladné omluvy a důvodu. Správní orgán nepřijímá

nedostatečné důvody. V případě nesplnění povinnosti dostavení se na předvolání, je

naplněna skutková podstata pořádkového deliktu, můţe být uloţena pořádková

pokuta a hrozí institut předvedení, o kterém je předvolaný informován. Vymezení

řádné omluvy je na úvaze správního orgánu. I kdyţ se daná osoba omluví, ale

důvody jsou nedostačující, uţ v tomto případě nelze pořádkovou pokutu ukládat.

Nebrání to, ale k provedení institutu předvedení této osoby. Při nedostavení se na

předvolání, následuje uloţení pořádkové pokuty, na základě uváţení správního

orgánu, a následuje institut předvedení. Dochází ke ztíţení řízení tím, ţe osobní

účast této předvolané osoby je nutná. Dřívější právní úprava předvedení vytvářela

určité nejasnosti vedoucí k pochybnostem, zda se jedná o pouhý úkon či rozhodnutí.

Nový správní řád č. 500/2004 Sb., přímo stanovuje, ţe se jedná o usnesení

správního orgánu. Tento institut navazuje na předvolání a je upraven v § 60

správního řádu. Jestliţe se účastník řízení nebo svědek bez náleţité omluvy

nedostaví na předvolání, je správní orgán oprávněn z moci úřední vydat usnesení o

předvedení. Stejnopis usnesení doručují přímo osoby zajišťující úkon. Obecně platí

stejná pravidla pro doručování, tudíţ i odmítnutí převzetí tiskopisu, nebrání

k vykonání předvedení. Lze pouţít opravný prostředek na základě § 76 odst. 5

správního řádu, kdy odvolání nemá odkladný účinek. Uplatnění odvolání má význam

32

v momentu případné náhrady škody, způsobené nesprávným úředním postupem,

nebo kdyţ předvedení bylo učiněno v nesouladu se zákonem.

Orgány, které mohou předvedení zajišťovat, jsou Policie ČR nebo jiný ozbrojený

sbor, o němţ to stanoví zvláštní zákon, a v řízení před orgány obcí (včetně orgánů

městských částí a městských obvodů statutárních měst a hlavního města Prahy) téţ

obecní (městská) policie.43 Obecní policie musí brát ohled na územní působnost,

prostor, kde policista můţe uplatňovat svou pravomoc.

Předvolání také souvisí úzce s pojmem vysvětlení, přičemţ nesmíme zaměnit

výši ukládaných pokut. Kdy podle § 137 odst. 2 lze při bezdůvodném odepření

poskytnutí vysvětlení uloţit pořádkovou pokutu aţ ve výši 5 000 Kč. Přičemţ u

institutu nedostavení se bez omluvy na předvolání, lze uloţit podle § 62 odst. 1 písm.

a) pořádkovou pokutu aţ do 50 000 Kč. Jiţ ve výše uvedené kapitole jsem se

zabývala úvahou úzké souvislosti a provázání problematiky, kdy osoba je předvolána

z důvodu poskytnutí vysvětlení či doplnění určitých informací a její osobní účast je

nezbytná.

Záleţí čistě na správním orgánu, jestli bude výklad nedůvodné omluvy hodnotit

stejně, jako nedostavení se bez omluvy. Domnívám se, ţe ze samotné omluvy můţe

správní orgán vyvodit, jestli osoba tuto omluvu myslela váţně a uvedené důvody byly

pro ni skutečnou překáţkou dostavit se na předvolání, nebo se jen jednalo o způsob

vyhnutí se podání vysvětlení. Nelze opomíjet i fakt, ţe osoba si byla vědoma, ţe i

nedostačující omluva je důvodem uloţení pořádkové pokuty.

V této části bych mohla uvést vlastní zkušenost, kdy za mé praxe na Městském

úřadě v Novém Jičíně v odboru Dopravy a silničního hospodářství jsem byla

několikrát svědkem toho, ţe lidé hledají různé moţnosti a kličky, jak zpochybnit

řádné doručení předvolání. Jsem i nadále po výkonu praxe vázaná povinností

mlčenlivosti44, ale obecně mohu říci, ţe se objevovaly i případy, u kterých jsme

věděli, z důvodu, ţe osoby měly často prohřešek podobného charakteru, ţe jen

hledají výmluvy, jak se z daného předvolání a následné účasti na řízení vymluvit.

Myslím si, ţe tato právní úprava podle mého úsudku i plnění povinností úředníků

činných na úřadech je dostačující, přesto není natolik dořešená do detailů, aby

43

VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. 365 s. 44

Povinnost mlčenlivosti je upravena v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednicích územních samosprávných celků v hlavě III. v § 16 v části Základní povinnosti úředníka. Jedná se povinnost mlčet o skutečnostech, o kterých se úředník dozvěděl při své činnosti, nebo v souvislosti s ní. Můţe jí být zproštěn vedoucím daného úřadu, nebo jinou pověřenou osobou. Institut slouţí k zachování důvěry adresátů.

33

zabránila osobám v prodluţování správního řízení a nedostavení se k výslechu na

první vyzvání.

Ne jednou jsem byla svědkem dostavení se osoby aţ po druhém předvolání

s vysvětlením, ţe jí první předvolání nebylo vůbec doručeno, přičemţ na základě

toho začala platit tzv. fikce doručení.45

5.2. Rušení pořádku navzdory předcházejícímu napomenutí

Pořádková pokuta můţe být ukládána subjektu, který naplnil skutkovou podstatu

pořádkového deliktu a to tím, ţe ruší pořádek při ústním jednání, ohledávání či

provádění důkazů mimo ústní jednání, navzdory předchozímu napomenutí. Je

projevem určité alternativy vykázání z místa konání úkonu. Jedná se o institut

uplatňující se při neustálém rušení řízení. Lze vykázat kohokoliv, například

účastníka, svědka, nebo představitele veřejnosti. Úkonem můţeme chápat, jak ústní

jednání, tak vyklízení nemovitosti, ohledání, zajišťování důkazů, apod. Je zde

stanovená jediná podmínka předcházející vykázání, a to napomenutí rušící osoby

spolu s poučením o právních následcích neuposlechnutí. Mezi tyto následky

můţeme řadit uloţení pořádkové pokuty, nebo danou osobu vykázat z místa konání

úkonu. O provedení napomenutí se sepisuje úřední záznam.

Vykázání má formu usnesení, které je vyhlašováno ústně. Tento úkon, zajišťují

stejné subjekty, které mohou činit předvedení, například Policie ČR, orgány obce

v podobě obecní policie apod. Tato úprava souvisí s ustanovením § 135 správního

řádu, jestliţe se správní orgán domnívá, ţe by mohlo nastat ztíţení provádění úkonu

a hrozí-li nebezpečí osobám či majetku, můţe poţádat o součinnost orgány Policie

ČR.

Koná-li se daný úkon v prostorách, které nejsou ve vlastnictví veřejné správy,

například při prohlídce bytu, nelze osobu, která má k tomuto prostoru vlastnické

právo vykázat. V tomto případě uplatníme jako následek neuposlechnutí pokutu dle §

62 odst. 1 písm. b) správního řádu ve výši aţ 50 000 Kč.

Pořádková pokuta je hrozbou a právním následkem. Kdyţ se nad tím zamyslím,

jde skoro o stejný případ, který je uvedený v § 62 odst. 1 písm. c), kdy

45

zákon 500/2004 Sb., Správní řád § 24 osobě, které bylo zanecháno oznámení o nedoručení zásilky v domovní schránce či jiným vhodným způsobem, například u osoby spolubydlící, kde nalezne, místo a lhůtu 10 dnů k vyzvednutí zásilky a poučení o právních důsledcích nevyzvednutí, kdy po 10 dnech začíná platit fikce doručení a písemnost je navrácena správnímu orgánů, který ji vydal.

34

neuposlechnutí pokynu úřední osoby je současně projevem toho, ţe osoba ruší

pořádek i po předchozím napomenutí, tedy neposlechla úřední osobu.

Obecně je nutno si uvědomit, ţe nelze zaměňovat pořádkový delikt

s přestupkem neuposlechnutí pokynu úřední osoby46. I kdyţ se tyto skutky mohou

zdát stejné, není tomu tak, protoţe mají oba dva jeden podstatný znak rozdílný, a to

objekt. Přičemţ u pořádkového deliktu se jedná o řádný průběh správního řízení,

kdeţto u přestupku se jedná o ochranu pořádku ve veřejné správě. Dojde-li

k naplnění těchto skutkových podstat jedním pachatelem, můţe být za kaţdý skutek

potrestán pokutou, přitom však nedojde k porušení zásady ne bis in idem.

5.3. Neuposlechnutí pokynu úřední osoby

Mezi nejznámější pokyny můţeme řadit vydání rozhodnutí, které je projevem

vůle správního orgánu, ale můţe se jednat také o faktické pokyny. O pokynech se

musí vţdy sepisovat úřední záznam, aby daná skutečnost byla doloţitelná. Osoba,

která neuposlechne pokyn úřední osoby v rámci správního řízení, naplní skutkovou

podstatu pořádkového deliktu. Pořádková pokuta je ukládána pouze osobě, které

pokyn směřuje. Pořádkovou pokutu za neuposlechnutí pokynu úřední osoby nelze

zaměňovat s přestupkem spočívajícím v neuposlechnutí výzvy veřejného činitele při

výkonu jeho pravomoci (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích), pořádková

pokuta se ukládá za neuposlechnutí pokynu v rámci správního řízení, jde tedy o

porušení povinnosti v rámci procesního vztahu.47

Jako příklad uvádím rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, kdy

subjekt v tomto případě zadavatel, nesplnil svou povinnost a neuposlechl pokynu

úřední osoby, kdyţ nezaslal originál dokumentace o předmětné veřejné zakázce. Na

základě neuposlechnutí poţadavků a neustálého protahování a závaţného stěţování

průběhu řízení, mu byla uloţena pořádková pokuta ve výši 40 000 Kč.48

5.4. Učinění hrubě urážlivého podání

Z § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu můţeme vyčíst, ţe lze

uloţit pořádkovou pokutu osobě, která učiní vůči správnímu orgánu hrubě uráţlivé

podání. Smyslem je hlavně zamezit takovým podáním, která směřovala vůči

46 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 47 odst. 1 písm. a), ve znění pozdějších předpisů 47

VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. 373 s. 48

rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 5.9.2011. Sp. zn. S347/2011-12616/2011/540/ZČa

35

konkrétním nebo blíţe neurčeným úředním osobám s cílem je urazit a nikoliv

domáhat se něčeho u správního orgánu. Pod pojmem hrubě uráţlivé podání si nelze

představit konkrétní určitou míru z důvodu, ţe záleţí na subjektivních pocitech

úředních osob vyřizující takové podání, přesto tyto osoby jsou poučeny o

moţnostech výskytu tohoto jednání a očekává se od nich určitá míra profesionality.

Půjde zpravidla o hrubé vulgarismy či podání útočící na odbornost, váţnost či

důstojnost úředních osob.49 V tomto případě je moţné daný úkon povaţovat jako

ublíţení osobě na cti, uráţka nebo vystavení v posměch a daná osoba se dopustila

přestupku.50

Jako příklad v čem spatřoval Městský soud v Praze hrubě uráţlivé podání je, kde

stěţovatel mimo jiné uvedl: „ … velmi nekompetentní věc rozhodovat, jeho usnesení

je velmi zmatené a obsahuje spoustu závaţných chyb (…) a z jeho závěru vyplývá,

ţe spis ani rozsudky nečetl“.51 Za toto podání byla stěţovateli uloţena pořádková

pokuta ve výši 20 000 Kč.

Úřední osoba vţdy musí zhodnotit všechny okolnosti tak, aby mezi skutkově

shodnými případy nevznikaly rozdíly. V odůvodnění rozhodnutí o pořádkové pokutě

musí být uvedeny všechny úvahy, kterými se správní orgán řídil. Je to podstatné, aby

mohlo dojít k případnému přezkoumání odvolacím orgánem. Za tento správní delikt

lze podle správního řádu uloţit pořádkovou pokutu aţ do výše 50 000 Kč. Nejniţší

hranice není stanovena, přičemţ různé sazby sankcí se odvíjí od hrubosti a

směřování daného podání. Nelze uloţit pokutu za podání, které pouze kritizuje

činnost správních orgánů.

Domnívám se, ţe tato maximální výše nebyla stanovena pro sankcionování

osob, které uráţí úřední osoby, nýbrţ pro situace, kdy osoby svým jednáním

zpomalují a maří účel správního řízení, jehoţ výsledek má velký význam například ve

finanční oblasti.

49

JEMELKA, Luboš a kol. Správní řád: komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2009. 229 s. 50

zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 49 odst. 1 písm. a), ve znění pozdějších předpisů 51

usnesení Ústavního soud ze dne 30. 11. 2001 Sp. zn. IV.ÚS 283/99.

36

Závěr

Tuto bakalářskou práci jsem se rozhodla vypracovat s cílem, abych co nejvíce

zpřehlednila informace o problematice pořádkových správních deliktů a přiblíţit, do

které oblasti spadají, kde můţe dojít k jejich výskytu. Svou práci jsem se snaţila

uspořádat tak, aby byla přehledná, aby poskytnuté informace na sebe navazovaly a

doplňovaly se, a poskytly tak co nejvhodnější výklad dané problematiky.

Musím uvést, ţe jsem se rozhodla učinit anketu, kde mojí otázkou bylo: „Co si

představujete pod pojmem pořádkové správní delikty?“ K této činnosti mě dovedl

fakt, kolik lidí z mého okolí, po zeptání se na téma mé práce, si nedokázalo

představit, co to vlastně znamená, o jaké provinění se jedná. Mé doposud získané

domněnky potvrdila i má anketa.

Ze sto oslovených lidí v městě Nový Jičín mi pouze 14 lidí odpovědělo správně.

Zbývající odpovědi byly vţdy podobného znění „ to jsou ty občansko-právní, nebo

sousedské spory, ne?“ nebo „to jsou delikty proti veřejnému pořádku v obci“. Bohuţel

toto měřítko je opravdu děsivé, ale také chápu, ţe lidé mnohdy ani neví, ţe například

pořádková pokuta je následek pořádkových deliktů. U správných odpovědí jsem se

nechala i informovat, jakou profesi dané osoby konají. Kromě dvou pánů, kteří byli

postaršího věku a setkali se s tímto termínem, jsem měla štěstí na úřední osoby.

Tuto informaci jsem chtěla znát z důvodu, abych měla představu, v jaké oblasti se

lidé mohou dostat k těmto informacím.

Také jsem byla na konzultaci s pracovníky na městském úřadě v Novém Jičíně a

na finančním úřadě v Olomouci, kde sami úředníci se snaţí ukládání pořádkových

pokut předcházet, a dávají moţnost osobám, splnit svou povinnost bez finanční

újmy. Přesto jsou nuceni vedoucími pracovníky k jejich častějšímu ukládání

z důvodu, ţe lidé často na mírnější prostředky nereagují. Úředníci přesto plně

respektují jejich práva a jsou ochotni na základě ţádosti naplánovat procesní úkony

tak, aby předcházeli vzniku zbytečných průtahů a ukládání pokut.

Svou práci jsem rozdělila do 5 kapitol a několika podkapitol. Během psaní mé

práce, jsem zjistila, ţe nejucelenější zdrojem literatury je, kniha Pavla Matese, který

jako jediný se hlouběji a blíţe zabývá problematikou týkající se mé práce. Zjistila

jsem, ţe doposud nebyla vydaná samostatná kniha, která by se problematikou

pořádkových deliktů samostatně a hlouběji zabývala. Aplikovala jsem i znění

některých zákonů, jako je například vodní zákon, správní řád, přestupkový zákon a

37

zákon o úřednících územních samosprávných celků. Dalšími zdroji byla literatura od

Dušana Hendrycha, Komentář správního řádu Josefa Vedrala a v poslední řadě i

publikace od Soni Skulové.

Je mi známo, ţe se má bakalářská práce zabývá pouze některými otázkami

daného tématu a ţe v některých směrech jsem mohla postupovat podrobněji. Toho

ovšem nebylo moţné dosáhnout ve stanoveném rozsahu.

38

Seznam odborné literatury:

Odborná publikace:

1. MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H.

BECK. 2010. 226 s.

2. HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 7. vydání. Praha:

Nakladatelství C. H. BECK, 2009. 837 s.

3. SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI-Wolters

Kluwer, 2009. 464 s.

4. VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006. 1042 s.

5. SKULOVÁ, Soňa a kol. Správní právo procesní. Plzeň: Vydavatelství Aleš

Čeněk, s.r.o., 2008. 428 s.

6. JEMELKA, Luboš a kol. Správní řád: komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství

C. H. BECK, 2009. 640 s.

7. KINDL, Milan a kol. Základy správního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2006, 327

s.

8. PRŮCHA, Petr, SKULOVÁ, Soňa Správní právo- procesní část. Brno:

Masarykova Univerzita. 2004. 262 s.

9. HORZINKOVÁ, Eva, ČECHMÁNEK Přestupky a správní trestání. Břetislav,

Praha: EUROUNION Praha, s.r.o. 2008. 311 s.

10. PRŮCHA, Petr Správní právo – obecná část. Brno: Masarykova univerzita:

Doplněk. 2007. 418 s.

Judikatura:

1. nález Ústavního soudu ze dne 21. července 2004, sp. zn. II. ÚS 583/2003

39

2. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 4. srpna 2009, sp.

zn. R153/2008/01-9877/2009/310/Jma

3. nález Ústavního soudu ze dne 23.11.1999, sp. zn. Pl. ÚS 28/98.

4. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 642/04

5. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe ze dne 5.9.2011, sp. zn.

S347/2011-12616/2011/540/ZČa

6. usnesení Ústavního soud ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. IV.ÚS 283/99.

Internetové stránky

1. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/revidovat - přezkoumat, zjišťovat

správnost, provádět

2. POTMĚŠIL, Jan. Náklady řízení a pořádkové pokuty ve správním a

přestupkovém řízení (online). denik.obce.cz, 26. listopadu 2007. Dostupné na:

http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6294959

Zákony:

1. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

2. zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

3. zákon č. 312/2002 Sb., o úřednicích územních samosprávných celků, ve znění

pozdějších předpisů

4. zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve

znění pozdějších předpisů

5. zákon č. 273/2008 Sb., o policii ČR, ve znění pozdějších předpisů

6. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní

způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů

40

Abstrakt

Ve své bakalářské práci na téma pořádkové správní delikty, jsem se zaměřila

na tuto problematiku, ale i na správní řízení, z důvodu, ţe pořádkových deliktů se

můţe osoba dopustit zejména ve správním řízení. Jsou i jisté výjimky, kdy k činu

dojde i mimo správní řízení, například u bezdůvodného odepření podání vysvětlení.

Ve své práci se podrobněji zabývám procesem ukládání pořádkových pokut a

systémem ukládání jejich různé výše, podle zvláštní právní úpravy. V poslední části

jsem se podrobněji zaměřila na skutkovou podstatu pořádkových deliktů, které

předcházejí uloţení pořádkových pokut.

41

Abstract

In my bachelor thesis on the topic of disciplinary offences I have focused on

these issues as well as on administrative proceedings. The reason is, that a person

can commit disciplinary offences during administrative proceedings in particular.

There are certain exceptions, when the offence occurs outside the administrative

proceeding, for example at unfounded denial to provide explanation.

In my thesis I deal in detail with a process of imposing disciplinary fines and

the system of imposing various amounts, according to a special legal regulation. In

the last part I have focused in detail on the state of facts of the disciplinary offences,

which precede imposing disciplinary fines.

42

Klíčová slova

Správní řízení – administrative proceedings

Správní orgán – The administrative authority

Pořádkový delikt – order offenses

Pořádková pokuta – disciplinary fine

Správní delikt – administrative offense

43

Příloha č. 1

Městský úřad Nový Jičín odbor dopravy a silničního hospodářství Masarykovo nám. 1, 741 01 Nový Jičín 1

pracoviště ul. Divadelní 1 Čj: OD- 96635/2011/Sz.- 1843 V Novém Jičíně dne 30.1.2012 Vyřizuje: Szczurek telefon: 556 768 399

R O Z H O D N U T Í

Městský úřad Nový Jičín, jako správní orgán (dále jen správní orgán), příslušný

dle ustanovení § 124 odst. 5 písm. j) zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonu v platném znění (dále jen silniční zákon) rozhodl o uložení pořádkové pokuty:

- Lenka xxxxxxxxx, nar. 4.4.19xx, bytem Axxxxx č. XX

Dle § 60 odst. 1 přestupkového zákona je kaţdý povinen podat nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku, proto bylo správním orgánem rozhodnuto o Vašem předvolání k podání vysvětlení. Správní orgán Vás řádně předvolal písemností na den 23. 1. 2012 ve12:00 hod. Předvolání Vám bylo s dostatečným poučením doručeno do vlastních rukou dne 12. 1.2012. Na předvolání jste však nereagovala a ke správnímu orgánu se v určitý den a hodinu nedostavila a svoji nepřítomnost ani nijak neomluvila. Z důvodu Vašeho jednání, kterým ztěţujete postup v projednání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, ke kterému došlo dne 14.11.2011 v 10:58 hod. (doba zjištění přestupku) v Novém Jičíně, na ul. Novosady, parkoviště u krytého bazénu, který byl zjištěn příslušníky Městské policie Nový Jičín, kde řidič vozidla Citroen Berlingo, RZ 4T9 4540, porušil ust. § 4 písm. c) silničního zákona, neboť řidič nerespektoval svislou DZ IP 13b „parkoviště s parkovacím kotoučem“ s dodatkovou tabulkou „platí září – květen od 05:30 hod. – 21:00 hod., červen – srpen od 10:00 hod. – 20:00, Parkování povoleno září – květen max. 3 hod., červen – srpen max. 6 hod.“, neboť zastavil a stál v takto označeném úseku aniţ by měl viditelně ve vozidle umístěn parkovací kotouč, čímţ znemoţnil objektivně určit dobu parkování vozidla, přičemţ jste se bez udání závaţných důvodů a bez řádné omluvy nedostavila, se Vám dle ust. § 60 odst. 2 přestupkového zákona

U k l á d á pořádková pokuta v částce: 1000-, Kč slovy: jedentisíckorunčských, kterou jste povinna uhradit ve lhůtě do 1 měsíce od nabití právní moci tohoto rozhodnutí přiloţenou poštovní poukázkou na účet MěÚ Nový Jičín nebo bankovním

44

převodem na číslo účtu Mě úřadu Nový Jičín, vedeného u Komerční banky Nový Jičín č. ú.: 000019-0000326801/0100, variabilní symbol 9670024707, konstantní symbol 0379. V případě platby bankovním převodem, uvádějte jako spec. symbol své rodné číslo.

O d ů v o d n ě n í Dne 12.12.2011 obdrţel Městský úřad, odbor dopravy a silničního hospodářství (dále jen správní orgán), oznámení s Městské Policie v Novém Jičíně, ve kterém je oznamováno podezření ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, ke kterému došlo dne 14.11.2011 v 10:58 hod. (doba zjištění přestupku) v Novém Jičíně, na ul. Novosady, parkoviště u krytého bazénu, který byl zjištěn příslušníky Městské Policie Nový Jičín, kde řidič vozidla Citroen Berlingo, RZ 4T9 4540, porušil ust. § 4 písm. c) silničního zákona, neboť řidič nerespektoval svislou DZ IP 13b „parkoviště s parkovacím kotoučem“ s dodatkovou tabulkou „platí září – květen od 05:30 hod. – 21:00 hod., červen – srpen od 10:00 hod. – 20:00, Parkování povoleno září – květen max. 3 hod., červen – srpen max. 6 hod.“, neboť zastavil a stál v takto označeném úseku aniţ by měl viditelně ve vozidle umístěn parkovací kotouč, čímţ znemoţnil objektivně určit dobu parkování vozidla. Jelikoţ se u vozidla nikdo nenacházel, přestupek byl spolehlivě zjištěn, umístila hlídka MěPo na vozidle Výzvu pro nepřítomného pachatele přestupku. Ve Výzvě pro nepřítomného pachatele je pak poučení, jak postupovat, a zejména způsob řešení dané věci, tedy, ţe se má řidič ve vlastním zájmu dostavit na sluţebnu MěPo k projednání přestupku. Na tuto Výzvu řidič nereagoval, tedy se nedostavil k vyřešení přestupku na sluţebnu MěPo a pak tedy MěPo, v souladu s jejich úředním postupem, věc postoupila správnímu orgánu k dalšímu dořešení věci. Správní orgán následně provedl lustraci v centrální evidenci vozidel a zjistil Vás jako provozovatele vozidla Citroen Berlingo, RZ 4T9 4540 a proto Vás předvolal Výzvou a předvoláním k podání vysvětlení. Správní orgán Vás přitom řádně předvolal písemností na den 23.1.2012 ve 12:00 hod. a i kdyţ jste si písemnost – předvolání k podání vysvětlení osobně převzala s dostatečným poučením dne 12.1.2012, na předvolání jste nereagovala a ke správnímu orgánu se v určený den a hodinu nedostavila a svou nepřítomnost ani řádně a ani včas neomluvila. Tímto svým jednáním ztěţujete postup projednání přestupku, zejména pak včastnost a hospodárnost vyřízení věci. Vaše jednání tak podle učiněného závěru správního orgánu jednoznačně odůvodňuje uloţení pořádkového opatření, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnut lze dle § 62 zák. 500/2004 Sb., správního řádu, podat odvolání a to do 15 dnů po obdrţení tohoto rozhodnutí ke Krajskému úřadu Ostrava, cestou zdejšího Městského úřadu, který rozhodnutí vydal. Odvolání včas podané má odkladný účinek.

Michal Szczurek Vedoucí správního oddělení

Odboru dopravy a SH