Metodika aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře

Ctibor BABIČKAJiří HANÁK

Martin KNÁPEK

První vydání Šumperk 2010

Copyright © VVS Verměřovice s.r.o., 2010

Ctibor BABIČKAJiří HANÁKMartin KNÁPEK Metodika aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře

ISBN 978-80-254-8056-4

Tuto knihu věnujeme všem nadšeným milovníkům srnčí zvěře, kteří jsou ochotni pro zlepšení

stavu a kvality této naší ušlechtilé zvěře využít poznatků moderní vědy a často jít neprobádanou

cestou tak, jak to činil i velký milovník přírody a myslivec

náš kamarád Ctibor Babička.

Spoluautoři

Jsou situace, kdy se slova hledají jen velmi těžko, a snad vůbec nejhorší jsou chvíle, kdy se musíte loučit s kolegoua kamarádem, s nímž vás pojí nejen profese, ale také koníček. V mém případě to je Ctibor Babička, který nečekaně zemřel 15. 7. 2008. Ctibor Babička se narodil 9. 6. 1946 v Zastávce u Brna.K našemu prvnímu setkání došlo už před 40 lety v parazitologické laboratoři Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V místnosti plné mikroskopů a provoněné xylolem právě dokončoval svoji první diplomovou práci o parazitech lysky černé. Stačilo jen několik vět a bylo zřejmé, že Borekje myslivec tělem i duší, který dokázal svým nadšením upoutat pozornost ostatních a vtáhnout je do diskuze

o problémech souvisejících nejen s myslivostí. Po ukončení studia ho osud zavál do Šumperku,kde nastoupil jako parazitolog na Okresní hygienicko - epidemiologickou stanici. Od té doby jsme se pravidelně potkávali na přehlídkách spárkaté zvěře. Netrvalo to dlouho a jeho nepřehlédnutelná postava dominovala diskusím o problematice chovu všech druhů spárkaté zvěře na Šumpersku. Ti, kdo ho znali lépe, nebo měli možnost se s ním setkat, brzy zjistili,že je tvrdým diskutérem, který nerad mění svůj názor. Diskuse s ním ale byla vždy korektní a hlavně směřovala k vyřešení problému. Významným způsobem ovlivnil chov siky na Bouzovsku, podílel se na formulování zásad chovu kamzíka a také černé zvěře. Vědeckou hodnost získal zpracováním problematiky medikace srnčí zvěře a jejího vlivu na parožení srnců. Je pochopitelné, že se o své bohaté praktické zkušenosti podložené studiem odborné literatury dělil s ostatními myslivci v desítkách článků na stránkách odborných časopisů a nezřídka také jako účastník mysliveckých konferencí. Logické proto bylo jeho zapojení do vrcholových orgánů Českomoravské myslivecké jednoty. Ještě jednu vlastnost musím v souvislosti s Borkem zmínit. Byla to ochota. Když bylo potřeba zajistit cokoliv souvisejícího se zvěří, nebylo nic snazšího než mu zavolat a pak jen čekat. Jeho přirozená autorita a respekt ke znalostem otvíraly dveře i do těch nejskrytějších mysliveckých komůrek. Odchodem Ctibora Babičky ztratila česká myslivost jednoho z významných odborníků. Zacelit tuto ztrátu nebude snadné - stejně tak, jak nesnadné je přijmout fakt, že se již nikdy nepotkáme na přehlídce trofejí, konferenci či někde v překrásné přírodě Jeseníků. Tak trochu z vypočítavosti si představuji, že přece jen někde existuje honitba, kde se nakonec sejdou všichni myslivci, a že by mi vůbec nevadilo, kdyby tam Borek dělal hospodáře. [10]

Petr Koubek

RNDr. Ctibor BABIČKA CSc.

AnotaceBABIČKA, C.; HANÁK, J.; KNÁPEK, M.: METODIKA aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře. Šumperk, 2010, 117s. Vedoucí projektu Babička, C. Rozsah:5 765 řádků, 55 729 slov. Publikace.

Předložená publikace se zabývá zkoumáním možnosti zvýšení bodové hodnoty trofeje srnců aplikací minerálních doplňkových krmiv v krmném programu.

V experimentální části práce je provedeno prozkoumání zdravotního stavu a vliv parazitóz na tělesný vývoj srnčí zvěře. Vývoj vlastních minerálních doplňkových směsí a jejich vliv na zvýšení měrné hmotnosti paroží ve vztahu k následnému zvýšení bodové hodnoty paroží srnců.

Vyhodnocením měrné hmotnosti srnčího paroží se prokázalo zvýšení bodové hodnoty trofeje srnčího paroží na hodnoty pro zisk medailového ocenění.

Annotation BABIČKA, C.; HANÁK, J.; KNÁPEK, M.: The METHODICS application of mineral additives in livestock feed cloven-hoofed animals. Šumperk, 2010, 117 pgs. Project leader Babička, C. 5 754 lines, 55 575 words. Publication.

This publication deals with the possibility of increasing the point value of the trophy deer applications of mineral additives in the compound feed program.

In the experimental part of this work is explored the health status and influence of parasitoses on the physical development of deer. The develop of own mineral additive mixtures and their impact on increasing the density of antlers in relation to the subsequent increase in the deer antler point value.

The evaluating density venison horns showed an increase in point value of trophy antlers on the value of venison for profit medail awards.

ObsahPředmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

01. Vhodnost populace srnčí zvěře pro cílené zkvalitňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Přírodní podmínky honitby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Výchozí kvalita populace srnčí zvěře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Zdravotní stav srnčí zvěře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Vlastní organizace zkvalitňování srnčí zvěře minerálními doplňkovými krmivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

02. Stabilizace stavů srnčí zvěře - sítě přikrmovacích zařízení a slanisek . . . . . . . . . . 2.1 Síť přikrmovacích zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Síť slanisek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

03. Přehled ověřených minerálních doplňkových krmiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

04. Složení a příprava jadrných krmiv s minerálnimi doplňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

05. Aplikace minerálií v dužnatých krmivech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

06. Aplikace minerálií ve slaniscích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

07. Poznatky při omezeném příjmu minerálních doplňkových krmiv . . . . . . . . . . . . . .

08. Měrná hmotnost paroží a srovnání metod stanovení bodové hodnoty0 trofejí srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Srovnání bodového hodnocení dle Voltze a metody CIC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Stanovení měrné hodnoty paroží srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Závěry pro mysliveckou praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

09. Specifická hmotnost paroží srnců z honitby Vítějeves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10. Postnatální vývoj srnčat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11. Aplikace minerálních doplňkových krmiv a acidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12. Aplikace minerálií a biologické poznatky I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13. Aplikace minerálií a biologické poznatky II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

14. Organizace průběrného odstřelu a navazující souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1 Praktické poznatky a související podklady k organizaci průběrného odstřelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Problematika dogmat v odlovu srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Organizace průběrného odstřelu srnčí zvěře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11

13131415

17

232325

27

29

36

40

44

47474849

53

58

65

67

71

82

828690

15. Organizace průběrného odstřelu srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1 Odstřel ročních srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Odstřel dvouletých srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3 Odstřel tříletých srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4 Odstřel čtyřletých a pětiletých srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5 Odstřel šestiletých srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.6 Odstřel sedmiletých a starších srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.7 Závěry pro praxi lovu srnců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16. Organizace průběrného odstřelu srn a srnčat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.1 Organizace průběrného odstřelu srn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.2 Organizace průběrného odstřelu srnčat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16.3 Jiné podmínky pro průběrný odstřel srnčí zvěře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17. Zvyšování kvality srnčí zvěře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18. Několik rad na konec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Seznam použitých pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Seznam příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9191929395959596

9797

100101

103

109

112

113

115

116

Za praotce Čecha oplývala tato země mlékem a strdím. Dopřejeme-li sluchu klasikům,

můžeme věřit tomu, co napsali: „Lidská stopa tu byla vzácná. Zvěře však všude hojně.

Nikým nehoněná, nehubená, množila se, že jí sotva postačovala půda…“ [9]

Zdeněk KOLÁŘ

Předmluva

Celá historie chovu srnčí zvěře od doby, kdy zvěř byla pouhým zdrojem obživy člověka,se v středoevropské oblasti postupně vyvíjela k jejímu cílenému obhospodařování. Cílem již nebylo jen získání zvěřiny, ale stále více se do popředí zájmu dostávaly a byly sledovány otázky jejího zkvalitňování po stránce chovné a trofejové kvality. Pouhý průběrný odstřel, jeho plánování a zajišťování určitého rozsahu péče o srnčí zvěř však většinou nepřinesly očekávané výsledky.

Bylo to především z důvodu, že obvykle bylo v provozní praxi dosaženým výsledkem zvyšování stavů srnčí zvěře, a to především proto, že byla zašetřována holá zvěř v mylné představě, že čím více bude srn, tím více se pro zvelebení stavů srnčí zvěře provádí.

Pro základ chovu musí být cílená a důsledná opatření přednostně zaměřena na holou zvěř a u ní musí být nejdůslednější.

Tím, že se z tohoto předpokladu nevycházelo se všemi následky tohoto postupu v praxi, došlo k tomu, že obvykle díky zvýšení početnosti srnčí zvěře se v konečném stavu snížila trofejová a chovná kvalita. A to ve vztahu potravní konkurence z přílišného počtu zvěře na omezené ploše a také vzniklého stresu v rámci dané přezvěřené populace v rámci sociálních vztahů a narušení teritoriálních vztahů a vazeb v populaci srnců, ale i srn.

Existují určité strukturální vztahy z přílišné hustoty populace, jejichž příčiny a detaily ještě nejsou plně známé a mají nepochybný vliv oproti vazbám při přiměřené, přírodě a biologii odpovídající hustotě srnčí zvěře.

U mladších srnců, kteří jsou jinak tělesně dobře založení a mají hmotnost, jež odpovídá chovnému standardu, se slabší tvorba paroží projeví z důvodu neustálého stresu a vzájemného tlaku v populaci srnců. A snad i z důvodu určitých autoregulačních mechanismů, kdy u vysoce přemnožené populace s nepřirozenou hustotou a vysokým zastoupením starých srn a špatnému poměru pohlaví s nedostatkem srnců v dané populaci bývá pozorován nižší přírůstek srnčat s tím, že je u nich vyšší procento zastoupení srnčat samčího pohlaví (až 60 %).

Dalším úzce navazujícím problémem pak byla postupná změna kvality přírodního prostředí.

A s tím přišla změna pestrosti potravní nabídky. Jak v lesním prostředí s neúživnými monokulturami jehličnanů, především smrku, tak v polním prostředí, kdy místo pestré potravní nabídky na mnoha drobných políčcích s různými plodinami přišly rozsáhlé lány několika plodin. Navíc často chemicky ošetřované, téměř bez ostatního rostlinstva. V řadě oblastí pak dochází s postupným převodem zemědělské půdy na trvalé travní porosty ke skutečnosti, že jsou pak dále využívány k trvalému pastvení především skotu, a tím vytlačují srnčí zvěř ve vegetačním období z těchto ploch.

Kromě těchto přírodních faktorů dochází v poslední době ve zvyšující se mířek stresovým situacím, souvisejícím často s nemožností pravidelného příjmu potravyv harmonických pastevních cyklech během dne.

Metodika AMDK

C. Babička, J. Hanák, M. Knápek 11

Těchto pastevních cyklů je u srnčí zvěře za 24 hodin v letním období 11 až 12, v zimním období o něco méně. V letním období to souvisí s narůstající rekreační a turistickou činností obyvatelstva a sběrem hub, jízdami na horských kolech, motorových čtyřkolkách a na koních kdekoliv a kdykoliv, s nešvarem souvisejícím s vycházkami do terénu s volným pohybem psů a mnoha dalšími skutečnostmi. V nejcitlivějším zimním období je zvěř plošně rušena v honitbách i v nejméně vhodných místech u přikrmovacích zařízení kvůli lyžování, stále častějšímu ježdění se sněžnými skútry a podobnými aktivitami. Tím se ve značné míře narušují u srnčí zvěře fyziologické a metabolické procesy a dochází k rychlému odčerpání tukových rezerv, jež jsou důležité pro snazší přečkání zimy. Srnčí zvěř má pak sníženou možnost ukázat své trofejové možnosti a svou skutečnou kvalitu.

Za této situace pak je jedinou možností toho, že se snížila pestrost a kvalita potravní nabídky, nutnost řešit tuto skutečnost nadstavbovými opatřeními, tj. zvýšit srnčí zvěři potravní nabídku: kromě běžných krmiv je také nutné ji doplnit vhodnými a pro fyziologii zvěře potřebnými látkami. V praxi bylo prokázáno, že pokud se zvýší kvalita a energetická hodnota přijímané potravy, dochází k významným zlepšením fenotypu srnčí zvěře a tvorbě silnějších trofejí.

Srnčí zvěř lze poměrně snadno navyknout k pravidelnému braní jadrných krmiv. V běžné praxi je to pro srnčí zvěř zvláště důležité od konce léta a během podzimního období kvůli tomu, aby načerpala tukové rezervy a uložila zásobní vápník. Vhodným jadrným krmivem z důvodu obsahu vyššího podílu vláknin je přednostně oves, případně směsi, či šroty a granule s podílem jiných zrnin. Vhodná je kukuřice, hrách, řepka, menší množství ječmene, nikdy však pšenice nebo žito.

Nadstavbovým a cíleným řešením je pak použití doplňkových minerálních krmiv v předkládaném jadrném krmivu.

Účelem je doplnit anorganické látky (prvky) v optimálním poměru a množství pro fyziologii zvěře, její růst a tvorbu paroží.

Z makrominerálií jde o vápník, fosfor, hořčík, a sodík. Z mikrominerálií (stopových látek) především o mangan, měď, zinek, kobalt, jód a selen. Ne v každém prostředí,kde srnčí zvěř žije, je některých těchto prvků dostatečné množství. Jejich aplikací se při současné vysokoenergetické potravě jenom umožní, aby srnčí zvěř ukázala své genetické založení, rezervy a možnosti i po stránce vývoje a kvality trofejí. Samozřejmou součástí opatření musí být i cílené sledování zdravotního stavu zvěře, neboť jen zdravá zvěř dokáže plně využít přirozenou potravní nabídku přírodního prostředí a také doplňovaných krmiv, včetně jadrných. Vše by bylo zbytečné bez správné organizace průběrného odstřelu podprůměrné, slabé a přestárlé zvěře. Souhrou všech těchto opatření je pak dána možnost, aby se posílila a významně zvýšila trofejová a chovná kvalita, jak je následně v této metodice na provozní praxi z chovu srnčí zvěře ve volných honitbách uvedeno.

Metodika AMDK

12 C. Babička, J. Hanák, M. Knápek

1. Vhodnost populace srnčí zvěře pro cílené zkvalitňování Důležitým výchozím podkladem pro cílené zkvalitňování srnčí zvěře s pomocí minerálních doplňkových krmiv je výchozí kvalita místní populace srnčí zvěře.

Zvlášť příznivou okolností je, když lze pracovat s kvalitní populací srnčí zvěře, u které je pravidelný výskyt silných srnců, někdy i medailových. Dobrá práce je i s populací,kde se pravidelně, nebo alespoň občas vyskytují srnci s trofejemi nad 90 bodů CIC a kde je současně prováděna pečlivá selekce zvěře holé, srn i srnčat.

Samozřejmě lze zkvalitňování srnčí zvěře provádět, pokud je zájem prakticky v každé honitbě. Přesto jsou zde určité limitující, předem dané okolnosti.

Tyto okolnosti mohou významným způsobem ovlivňovat do budoucnosti možnost,aby bylo dosaženo určitého stupně zkvalitňování srnčí zvěře a délky tohoto procesu do dokončení stanoveného cíle.

1.1 Přírodní podmínky honitby

Každá honitba má své specifické podmínky a je různě vhodná pro chov srnčí zvěře. Přesto lze zkvalitňování srnčí zvěře provádět, pokud o to je zájem v každé honitbě.

Rozhodující je přirozená úživnost dané honitby, neboť zvláště srnčí zvěř a její kvalitaje přímým odrazem životních podmínek přírodního prostředí. Jednodušší je samozřejmě organizace zkvalitňování v honitbách, kde jsou vhodné přírodní podmínky pro chov srnčí zvěře - listnaté a smíšené lesní porosty s rozsáhlou bylinnou a křovinnou vegetací, včleněnými kvalitními, květnatými a bylinnými loukami, ovocnými stromy,se zemědělsky obhospodařovanou půdou v členitých okrajích lesa. Důležité je i vhodné minerální podloží, nadmořská výška honitby a její meteorologické podmínky a řada dalších faktorů (viz. příloha č.1). Na těchto stanovištích lze již bez zasahování předpokládat, že by zde měla žít kvalitnější populace srnčí zvěře. Pokud se rozšíří cílená opatření pro zkvalitnění trofejové a chovné kvality, lze na těchto lokalitách s příznivými podmínkami jejich vlastního prostředí předpokládat také rychlejší a vyšší stupeň zkvalitnění srnčí zvěře. Je zde však určitá okolnost, která ovlivňuje možnost specifického zásahu v příjmu potravy srnčí zvěří. Důvodem je přirozená vysoká úživnost, díky níž je nutné zajistit, aby srnčí zvěř měla dostatečný zájem ve vhodnou dobu, především na podzim a i v zimě, brát mineralizovaná jadrná krmiva v odpovídajícím množství. Na méně vyhovujících lokalitách, kde je přirozená úživnost v honitbě nižší a kde jsou horší podmínky minerálního podloží a klimatické podmínky, kde je vyšší nadmořská výška a podobné méně příznivé faktory, je předpoklad, že bude proces zkvalitňování časově delší a ve vlastním provedení organizačně náročnější. Určitou příznivou okolností pro bezproblémové provádění akce je zde skutečnost, že zvláště v honitbách s delší a vyšší sněhovou pokrývkou a kratším vegetačním obdobím by neměly být problémy s aplikací těchto speciálně připravených krmiv. V těchto podmínkách podhorských a horských honiteb je také důležitý faktor přirozené selekce zvěře, který je daný přírodními podmínkami, a tím se předpokladá v průměru hmotnostně silnější zvěř.

Metodika AMDK


Významným faktorem je pak ještě skutečnost: vyskytuje-li se v dané honitbě jiná spárkatá zvěř - například jelení, sika, daňčí a mufloní, může to mít podstatný vliv na vytláčení srnčí zvěře od přikrmovacích zařízení. Pak je nutné zajistit, aby tyto druhy nevybíraly aplikované mineralizované jadrné krmivo srnčí zvěři. Obzvlášť složitá by mohla být situace v případě, kdy se ke krmelcům naučí pravidelně přicházet černá zvěř, neboť toto krmivo je pro ni také vysoce atraktivní! Dá se to řešit tím, že srnčí krmelec nebo jeho část, kde se předkládají mineralizovaná jadrná krmiva, se oplotí průleznou ohrádkou. Přírodní podmínky v sledované honitbě Velké Losiny (dále jen sledovaná honitba) jsou povětšinou velmi vhodné a členitost krajiny je výrazná (viz. příloha č.2). V oblasti, kde je umístěn experimentální krmelec (viz. příloha č.3), jsou lesní porosty převážně jehličnaté s dobrými podrosty potravně vhodné vegetace, s včleněnými loukami a pastvinami. Po stránce výskytu ostatních druhů spárkaté zvěře je situace rovněž dobrá. Vyskytuje se zde jelení zvěř, ale její početnost proti dřívějšku je nepatrná. Černá zvěř občas jádro z některých krmelců vybere, což se několikrát stalo i u experimentálního krmelce. Ale tato skutečnost není častá, protože v honitbě jsou provozována čtyři stabilní krmeliště pro černou zvěř.

1.2 Výchozí kvalita populace srnčí zvěře

I za shodných přírodních podmínek však nemusí být kvalita srnčí zvěře v dané honitbě shodná. Zvláště ve větších honitbách s různými přírodními podmínkami se mohou místní kmeny srnčí zvěře odlišovat svou kvalitou. V sledované honitbě byla tato kvalita srnců v různých částech velmi výrazná.

Kromě přírodních podmínek, které se však zásadně nelišily v takovém rozsahu,aby způsobovaly tyto rozdíly, to bylo dáno především dřívější organizací a způsobem dlouhodobě prováděných odstřelů. V zásadě byla populace srnčí zvěře v hmotnostních a kraniometrických ukazatelích (např. v celkové délce lebky) v celé honitbě shodná. Výrazně se ale některé části honitby, a to i navazující na sebe v kvalitě trofejí srnců, odlišovaly, a to se samozřejmě odrazilo v genetice místních kmenů srnčí zvěře srnců i srn. Na souvislé polovině honitby, tvořené čtyřmi lokalitami, se vyskytovali srnci šesteráci s tvorbou silných a perlených parůžků, se silnými růžemi. Srnci těchto kmenů měli výrazně větší minimální průměry pučnic. A to je základ, neboťaž na výjimky se předpokládá, že na silné pučnici naroste i silné paroží! A v této části honitby se také vždy prováděl vyšší odstřel srnčí zvěře, a tudíž její důslednější selekce. A to ne cíleně, bylo to jen z praktických důvodů, protože to je snadno přístupná část honitby v blízkosti obce,s početnými vybudovanými posedy. V druhé části honitby ve třech lokalitách se vyskytovali srnci s kratším a slabším parožím, s převážně málo perlením, se slabými růžemi a především, co je rozhodující - menšími průměry pučnic. A to o téměř 5 mm slabších na minimálních průměrech. To byla ta zásadní skutečnost odlišnosti jejich kvality. Dvě z těchto lokalit byly vzdálenější okraje honitby, málo dostupné, se zabuřenými lesními porosty, obtížně se zde lovilo a místně na větší rozloze nebyly vůbec zřízeny posedy. Rozsah průběrného odstřelu zde byl vždy výrazně nižší, přežívala zde i nekvalitní zvěř, srnci i srny do vyššího věku a o to hůř byla zde zvěř ulovitelná. Neprobíhala zde samozřejmě dostatečná selekce srnčat od starých srn. Další taková lokalita byla zcela specifická, daná rozdělením honitby do jednotlivých pracovních skupin a specifickým způsobem obhospodařování, respektive prováděním průběrného odstřelu. I když každý člen MS mohl lovit na území celé sledované honitby, zde v této skupině

Metodika AMDK


lovili téměř výhradně jen její členové. Pokud jde o stupeň zazvěření, byla zde dříve jednoznačně srnčí zvěř dosti přemnožena, s nejvyšší populační hustotou z celé honitby. Po řadu let zde chyběla důsledná selekce holé zvěře rozložená dle věku. Dlouhodobě se zde plnil odstřel srn až na výjimky v ročních slabých srnkách a také se zde dalo ulovit nespočet paličkářů. Srnky byly vždy průběrné, co jiného se také dalo čekat od starých srn, které se tu vyskytovaly ve většině. Selekci dříve jen čas od času způsobila zima, kdy zde vznikl větší úhyn přestárlých srna jejich slabých srnčat, což se periodicky opakovalo vždy za několik roků. Naposledy to bylov tvrdší zimě 2002 / 2003, kdy zde byl zjištěný zimní úhyn 33 kusů srnčí zvěře, a to bylo 72 %z celkového zimního úhynu v honitbě. Byli to dva vysoce přestárlí srnci ve věku nad 10 let a 9 starých srn vesměs věku nad 8 let a 22 srnčat s hmotností od 6 do 8 kg. V této lokalitě se vyskytovali v menší míře i poměrně kvalitní srnci, většina jich však byla trofejově slabých s různými průměry síly pučnic.

1.3 Zdravotní stav srnčí zvěře Zdravotní stav zkvalitňované srnčí zvěře je také jedním z faktorů, jež mají vliv na účinnost prováděného programu. Zdravotní stav a kondice srnčí zvěře jsou výrazně ovlivňovány silnými parazitárními nákazami. Výsledkem bývá její hmotnost až o 2 - 4 kg nižší.

Přirozeně lze předpokládat z biologického hlediska, že výskyt parazitárních nákaz, jejich intenzita a extenzita (procento zvěře zamořené endoparazity), bude vyšší v přímé souvislosti s početními stavy zvěře, respektive s jejím přemnožením a nepřirozenou koncentrací a vzniklou vysokou populační hustotou. Zvláště je to zřejmé v lokalitách, jež jsou příznivé pro přežívání vajíček a larev v prostředí daných například vlhkostí a zamokřením půdy, nebo využíváním společných pastevních ploch s pastvenými hospodářskými zvířaty. V honitbě je třeba jako základní podklad provést závazně hodnotitelný rozbor parazitologické situace. Lze jej provést koprologickým vyšetřením trusu ulovené srnčí zvěře, což je časově a organizačně náročné. Z praktického hlediska je výhodnější provést vyšetření ze sesbíraného čerstvého trusu u krmelců. Lze takto udělat nárazově větší rozsah vyšetření a ujasnitsi parazitologickou situaci v celé honitbě nebo její části před prováděním léčby. Následně lze také provést sběry trusu a vyhodnocení efektivnosti léčebné akce, a to nejdříve po 14 dnech po ukončení léčby antiparazitiky. Důležité je zjistit u parazitóz druhové složení helmintofauny (napadení parazitickými červy), extenzitu (procento napadené zvěře celkově a jednotlivými endoparazity) a intenzitu (početnost endoparazitů) v dané honitbě (plícnivky, helminti zažívacího traktu) a k tomu vhodně zvolit aplikovaná antiparazitika. Také je nutné sledovat výskyt nosohltanové a podkožní střečkovitosti, kterou lze také léčit. Zjištění parazitických prvoků v tomto případě kokcidií (rodu Eimeria) je také významné, ale kokcidiózu nelze úspěšně v terénní praxi léčit. Kokcidie bývají zvláště u mladé a tělesně slabé zvěře, u které jsou zjišťovány nejčastěji a ve větší intenzitě nákaz. V tomto případě je nejúčinnějším lékem ulovit v co největším rozsahu vše slabé a pro chov nevhodné. V sledované honitbě nebyl problém zajistit bez vznikajících nákladů jakýkoliv rozsah parazitologických (koprologických) vyšetření, v honitbě se u srnčí zvěře vyskytovaly 3 druhy plícnivek. V drtivé většině to byla plícnivka srnčí (Capreocaulus capreoli). Helmintů (červů) zažívacího traktu bylo zjištěno 9 druhů a největší extenzitu nákazy vykazovaly vlasovky (Ostertagia sp., Trichostrongylus sp., Haemonchus contortus), zubovky (Chabertia ovina), tenkohlavci(Trichocephalus sp.).

Metodika AMDK


Místně byla promořenost srnčí zvěře parazitickými červy rozdílná, daná charakteristikou lokalit. Ale velkou roli zde hrála okolnost, že značné části honitby byly využívány k celoročnímu pastvení skotu a místy i ovcí. Právě v lokalitě s trvalou pastvou neléčených ovcí byla zjištěna i nejvyšší promořenost srnčí zvěře, a to v rozsahu 92,3 % a zastoupení silných nákaz zde bylo také nejvyšší. Vzhledem k dlouhodobě prováděné léčbě bylo zjištěno, že průměrně bylo napadeno parazitickými červy 67,2 % srnčí zvěře, z toho 59,4 % plícnivkami a 73,5 % žaludečními a střevními hlísticemi. U napadených kusů byl zjištěn výskyt 1 až 4 druhů parazitických červů. Kokcidie se vyskytovaly u 17 % vyšetřené zvěře, a to především u slabých srnčat, hodnoceno dle velikosti jejich trusu a intenzita nákaz u nich byla většinou významně vyšší než u ostatních, silnějších kusů srnčí zvěře. Výskyt motolic a tasemnic v sledované honitbě zatím nebyl prokázán. Efektivnost léčby, celkový úbytek parazitóz byl v průměru 79 %, u plícnivek 72 % a helmintů zažívacího traktu 84 %. Efektivnost léčby byla v některých případech různá, jen od 64 % až po 100 % úbytku parazitóz. Vysvětlení této skutečnosti je nám známé. V podstatě šlo jen o to, jaké množství medikovaného krmiva bylo do skupiny, respektive ke krmelci přiděleno. Každoročně byla ve sledované honitbě prováděna jen jedna aplikace antiparazitárního přípravku CERMIX pulvis ad us Vet., pouze z finančního důvodu. Vhodnější a účinnější je provést léčbu opakovaně Cermixem 2 x za zimu, anebo při druhé aplikaci použít antiparazitární přípravek RAFENDAZOL pulvis ad us. Vet. Ten je vhodný tehdy, pokud se v honitbě vyskytují motolice. Pokud jde o označení pulvis, je přípravek určen pro individuální aplikaci do krmiva, léčba je předepsána veterinárním lékařem a zamíchání si provádí uživatel honitby sám. Je to v poměru 1 váhový díl léčiva na 9 váhových dílů použitého jadrného krmiva - šrotu. Zamíchání lze provést v obyčejné míchačce. V případě, že preparát má v názvu premix, je určen pro výrobu medikovaného krmiva u schváleného výrobce medikovaných krmiv. Tam, kde bylo jednoznačně více srnčí zvěře, než bylo přiděleno medikovaného krmiva, byla efektivnost léčby v jednotlivých letech v sledované honitbě také nejnižší. Zásadou provádění účinné léčby je co nejpřesnější odhad, kolik má být u příslušného krmného zařízení léčeno kusů srnčí zvěře a podle této skutečnosti pak vyložit příslušné množství medikovaného krmiva. Spíše je vhodné tuto předpokládanou dávku o 20 - 25 % překročit. Menší úspěšnost vychází jen ze skutečnosti, že osoba mající krmelec v péči nezná ani přibližnou početnost zvěře a medikovaného krmiva je vyloženo nedostatečné množství. V praxi právě u srnčí zvěře bývají skutečné stavy jak u krmelců, tak samozřejmě i v honitbě dosti často podhodnocovány (často záměrně, často z neznalosti). Zhodnocení efektivnosti léčby srnčí zvěře proti střečkům je obtížnější. U nosní i podkožní střečkovitosti lze srovnání extenzity a intenzity výskytu stanovit jen po ulovení zvěře a lze srovnávat její výskyt a tím efektivnost léčby v jednotlivých letech. Nosní střečkovitost se ve sledované honitbě vyskytovala a její výskyt nepřesahoval vzhledem ke každoročním léčbám 15 %. V zimě 2006 / 2007 nebyla léčba vzhledem k sněhovým podmínkám provedena a v průběhu konce jara a v létě roku 2007 byl pozorován zvýšený výskyt, jenž byl zaznamenán díky tomu, že podstatně větší počet kusů srnčí zvěře oproti předchozím letůmse snažil střečky vyfrkovat. O podkožní střečkovitosti nejsou ze sledované honitby exaktní podklady, neboť prakticky veškerá srnčí zvěř byla odprodávána. Při kompletních parazitologických vyšetřeních, provedených v omezeném rozsahu v sledované honitbě u uhynulé zvěře, se zjistilo, že u několika kusů byl výskyt podkožní střečkovitosti prokázán. V jednom případě se jednalo o mimořádně vysoký výskyt více než 100 larev. Léčba střečkovitosti má své specifické požadavky. Je třeba ji provádět na větších souvislých územích v jednom časovém termínu. Je to z důvodu, že samice střečků přelétají na velkou

Metodika AMDK


vzdálenost až deseti i více km, a proto je nutné koordinovat léčbu ve více vzájemně souvisejících honitbách. Léčbu je třeba provádět každoročně souběžně s akcí zkvalitňování zvěře. Po provedené léčbě se totiž srnčí zvěř znovu promoří parazity, zvláště tam, kde je pastven skot, ovce, kozy, anebo se vyskytují další druhy kopytníků - mufloní, jelení zvěř a podobně. Mnohé druhy parazitických červů jsou společné pro všechny kopytníky vyjma prasat divokých. Přes veškerá opatření během roku dojde zpravidla k novým nákazám u 50 až 70 % srnčí zvěře. Intenzity nákaz u jednotlivých kusů srnčí zvěře bývají již nižší a podíl kusů, u kterých jsou zjišťovány silné nákazy, se obvykle významně snižuje.

1.4 Vlastní organizace zkvalitňování srnčí zvěře minerálními doplňkovými krmivy [6]

Pro zvyšování chovné a trofejové kvality má u srnčí zvěře zásadní význam kromě běžných chovatelských opatření také použití minerálních doplňkových krmiv. Je to opatření prakticky ověřené v poslední době v řadě honiteb, kdy při zachování správného postupu jsou výsledky průkazné.

Aplikace minerálních doplňkových krmiv v jadrném krmivu má dvojí význam.

Pokud se včas přikrmuje jadrnými krmivy, a to již od konce léta, zajistí se tím, že si srnčí zvěř vytvoří zásoby tuku (až o hmotnosti 3 kg) a deponovaným tukem si vytvoří podmínky pro snazší přečkání zimního období. Souběžným podáváním minerálních doplňků se ovlivní vytvoření zásob vápníku v kostře pro parožení a podpora růstu kostry mladé zvěře. Vzhledem k obsahu všech dalších potřebných minerálií (fosfor, sodík, hořčík) a stopových prvků (měď, mangan, zinek, jód, kobalt, selen) jsou podpořeny optimální fyziologie srnčí zvěře i vývoj plodů a následně kladení silných srnčat a jejich další postnatální vývoj, tvorba kvalitního mleziva a mléka u srn. Doplňkovými minerálními krmivy s obsahem vitamínu A, D3 a E se podporuje a zvyšuje využití minerálií a zesilují růstové faktory. Aplikací minerálních doplňkových krmiv jen plnohodnotně doplňujeme srnčí zvěři vše, co jí v dnešních honitbách často chybí. V praxi byla aplikace doplňkových minerálních krmiv ověřena a v poslední době v mnoha honitbách začínají být používána minerální doplňková krmiva řady Premin Spárkatá zvěř, dříve také MKP C a MKP 4/B výrobce VVS Verměřovice s. r. o. (dříve AGROS, v. o. s. Verměřovice). V každé honitbě by mělo být zajištěno v rámci péče odpovídajícím způsobem přikrmování srnčí zvěře jadrnými krmivy především v podzimním období, a to minimálně až do konce kalendářního roku a nejlépe podle finančních možností a zájmu uživatele honitby až do přechodu na přirozenou zelenou pastvu v jarním období. Pokud to dovolují finanční možnosti daného subjektu, mohla by být doplňkem přikrmování aplikace minerálních doplňkových krmiv do předpokládaného jadrného krmiva v ověřené 4 % koncentraci. Protože aplikace minerálií se v současnosti již uskutečňuje v řadě honiteb ve více okresech v Čechách a hlavně na Moravě a výsledky se s námi konzultují, jsou jejich postupně získávané zkušenosti nesmírně cenné. Zvláště jsou důležitá zjištění a praktické poznatky a výstupy pro Mysliveckou komisi ČMMJ, kde je v rámci její činnosti trvalý úkol zvyšování chovné a trofejové kvality zvěře. Při jednáních myslivecké komise se výsledky postupně a pravidelně prezentují. Pro organizaci cíleného zkvalitňování srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv je třeba zvolit jednu z těchto možností, které jsou dány především dostupnými finančními prostředky, které je možné trvale, nebo podle našeho odhadu aspoň po dobu 7 let, do programu zkvalitňování srnčí zvěře investovat.

Metodika AMDK


Je to doba, za kterou dojde při této nadstandardní péči a důsledném dodržování všech souvisejících opatření, k výměně celé místní populace srnčí zvěře. Také je třeba brát v úvahu, že bude zřejmě potřeba změnit dosavadní organizaci provádění přikrmování zvěře. Prvotní předpoklad ale je, že je zcela zbytečné a neekonomické vynakládat nemalé prostředky do populacesrnčí zvěře, u které je zanedbán přiměřený rozsah (zvláště u holé zvěře) základní selekce k chovu nevhodné zvěře, a té vytvářet podmínky pro její přežívání a dále zvyšovat podíl nekvalitní zvěře v populaci. Každý si musí zvážit, zda je pro něj ekonomické např. živit přestárlé nevodící srny, nechat je bídně uhynout, hospodářsky je nezhodnotit, a nezískat tím třeba také prostředky na zakoupením minerálního doplňkového krmiva. Nebo nelovit podprůměrné srny a srnčata a znehodnocovat a omezovat tím průběh cíleného zkvalitňovacího programu.

V praxi v honitbě je možné postupovat následujícími způsoby:

A) Aplikaci minerálních doplňkových krmiv provádět plošně po celé honitbě v běžných krmných dávkách, tj. přibližně 0,2 kg jadrného krmiva na kus a den s obsahem 4 % Preminu po dobu přibližně 180 dnů v období říjen až březen. Předpokládaná spotřeba mineralizovaného krmiva je přibližně 36 kg na jeden kus srnčí zvěře za krmnou sezónu. Ve sledované honitbě to bylo plošně 47 kg na kus, tj. 0,26 kg na kus a den. Lze očekávat jisté pozorovatelné zvýšení bodové hodnoty trofejí, ne však v krátkém časovém období a s nepravidelným výskytem kapitálních trofejí.

B) Aplikaci minerálních doplňkových krmiv provádět plošně po celé honitbě s vyložením tohoto krmiva „ad libitum“, co si sama zvěř vezme. Opět po dobu minimálně 180 dnů, respektive při návyku srnčí zvěře i déle, tj. od konce srpna do konce dubna (např. honitby Horní Poříčí, Zubří, Zábřeh na Moravě, Stará Červená Voda a řada dalších). V daném případě je třeba zajistit odpovídající časovou frekvenci přikrmování, anebo mít u přikrmovacího zařízení takový počet koryt na jádro či samonásypná zařízení, aby zde bylo k dispozici toto krmivo do další návštěvy. Předpokládaná spotřeba jadrného krmiva s obsahem 4 % Preminu je pak, zvláště při těžším průběhu zimy, přibližně 0,67 kg na kus a den, respektive 120 kg za sezónu. V daném případě lze očekávat rychlé a výrazné zlepšení kvality paroží srnců, za příznivých okolností výchozího stavu prakticky ihned, s vysokým výskytem kapitálních trofejí, zvláště u srnců středního věku.

C) Pravděpodobně nejpřijatelnější systém je zřejmě pro většinu uživatelů honiteb kombinace obou těchto způsobů aplikace minerálních doplňkových krmiv. Plošně pokrýt celou honitbu po 180 dnů základní krmnou dávkou mineralizovaného krmiva a vybrat jen určitou souvislou lokalitu či část honitby s místně nejkvalitnější srnčí zvěří a zde dát možnost srnčí zvěři brát toto krmivo„ad libitum“. Právě tak to bylo organizováno ve sledované honitbě, kdy se provádělo přikrmování „ad libitum“ u jednoho experimentální krmelce speciálně pro tyto účely vybaveného, kde bylo opakovaně každou zimu soustředěno okolo 30 kusů srnčí zvěře, tj. asi 15 % z celkového stavu v honitbě. V zimě 2005 / 2006 zde bylo 12 starších srnců, z nichž byli následně v roce 2006 uloveni 4 medailoví (1 zlatý 140,05 CIC a 3 bronzoví, z nich dva teprve tříletí). V ostatních částech honitby s běžným režimem aplikace minerálních doplňkových krmiv bylo také uloveno pět trofejově silných srnců, ale těchto bodových hodnot již nedosáhli. Měli jen 82,42 až 99,40 bodů CIC, ale i tak byli viditelně nadprůměrní vzhledem k ostatním srncům na chovatelské přehlídce, zvláště s ohledem na předchozí kruté zimní podmínky v době parožení. Každý uživatel honitby nemá podmínky pro to, aby finančně zajistil v rámci zkvalitňování populace srnčí zvěře plošnou aplikací minerálních doplňkových krmiv v rozsahu dle bodu B v celé honitbě. V daném případě je možné postupovat podle bodu C, a to následujícím způsobem.

Metodika AMDK


V té části honitby, ve které se vyskytuje srnčí zvěř chovatelsky a trofejově špatná a podprůměrná, je třeba provádět ohniskový odstřel, jenž spočívá v tom, že v krátkém časovém termínu se velmi výrazně zvýší odstřel nekvalitní zvěře.

Je to zvláště účinné tam, kde se v návaznosti vyskytuje kvalitní a nadprůměrná zvěř. Do těchto uvolněných míst se rozšíří především mladší a dle předpokladu i nadprůměrně založená srnčí zvěř obojího pohlaví z navazující lokality.

Samozřejmě je nutné v dané lokalitě, kde je nahrazena původní nekvalitní srnčí zvěř, trvale a nekompromisně provádět průběrný odstřel veškeré podprůměrně založené zvěře a nechávat zde jen kusy odpovídající vytyčenému cíli a standardu chovu.

Ověřená spotřeba jadrného krmiva s mineráliemi v sledované honitbě po dobu 180 dnůje průměrně 0,26 kg na jeden kus srnčí zvěře a den a celkové průměrné spotřebě na jeden kus srnčí zvěře a krmnou sezónu 47 kg. Z 1q minerálního doplňkového krmiva se připraví 25 q jadrného krmiva s mineráliemi, což je množství pro více než 50 kusů srnčí zvěře na celé krmné obdobív délce 180 dnů. S poněkud vyšší spotřebou je třeba počítat z toho důvodu, že minerální doplňkové krmivo je zchutněno větším množstvím mletého anýzu, a je tudíž pro zvěř mimořádně atraktivní. Jadrné krmivo bychom měli mít pro přikrmování k dispozici v každém případě v každé honitbě. A je jen na každém uživateli honitby, zda chce do zkvalitnění srnčí zvěře něco navíc investovatv mineráliích v jadrném krmivu. Na jeden kus srnčí zvěře přibližně 50 Kč za rok. Ve většině honiteb je to částka, kterou lze při současných cenách zvěřiny získat prodejem dvou dvanáctikilových kusů srnčí zvěře. Poněkud jiná situace je tam, kde má možnost srnčí zvěř brát krmivo s mineráliemi neomezeně. Ověřená spotřeba jadrného krmiva v zimě 2005 / 2006 například u uváděného experimentálního krmelce byla průměrně 0,67 kg na kus a den, při spotřebě přibližně 120 kg na jeden kus srnčí zvěře za uváděnou krmnou sezónu v délce 180 dnů (celková spotřeba u tohoto krmelce od konce léta do jara byla 3 600 kg jadrného krmiva s mineráliemi pro 30 kusů srnčí zvěře). Nejvyšší spotřeba jadrného krmiva byla v daném roce od konce ledna, a to v průměru až 1,5 kg i více jadrného krmiva na kus a den. Přitom měla zvěř k dispozici neomezeně i kvalitní dužnaté a objemové krmivo.

Vzhledem k neměnnosti složení jadrného krmiva a postupnému přizpůsobení mikroflóry bachoru nedošlo u srnčí zvěře i při takovéto spotřebě k žádným zdravotním problémům. A také asi podle množství spotřebovaných krmiv pak nedochází ani k výraznějšímu zimnímu úspornému režimu a zmenšení kapacity bachoru a klků! Zvyk začít brát jadrné krmivo s mineráliemi již od srpna ve zvyšujících se dávkách však nezačne ihned a trvalo to 2 roky, než srnčí zvěř začala brát minerální krmivo ihned po vyložení v polovině srpna.

Musí se tomu naučit a pak v daném období přichází ke krmelci bez nějakého většího lákání a bere krmivo postupně ve zvyšující se dávce tak, jak se snižuje možnost braní přirozené pastvy v okolí krmelce. Od začátku podzimu a v mírné zimě 2007 / 2008 zde např. srnčí zvěř brala s nepatrnými výkyvy podle průběhu počasí v průměru 1 kg jadrného krmiva s mineráliemi na kus a den. Souběžně ve třech korytech bylo zkušebně vyloženo komerčně míchané jadrné krmivo, v každém s obsahem 4 % minerálií (Premin Spárkatá zvěř MAXI) a jiným složením obsahu jadrného krmiva (směs Myslivecká, Energetická a Bílkovinná).

Metodika AMDK


Dále zvěř brala v průměru stejné množství dužnatého krmiva - směsi jablečných výliskůa strouhané cukrovky v poměru 1 : 1, rovněž s obsahem 4 % minerálního doplňku, v daném případě Premin Spárkatá zvěř MAXI (množství spotřebovaného krmiva bylo denně po dobu 5 let experimentu sledováno). Kvalitní jetelotravní seno a letninu z maliníku brala jen okrajově a v malém množství.

Je samozřejmé, že čím více krmiv s mineráliemi srnčí zvěř má, tím dříve a výraznějise tato skutečnost projevuje zvláště v nebývalé kvalitě mladé zvěře.

Podle možností jednotlivých sledovaných honiteb se různí složení používaných jadrných krmiv i aplikace 4 % minerálií do něho. Například v honitbě Vítějeves, která byla první honitbouv ČR provádějící tuto akci, zamíchávají minerálie ručně při každém jednotlivém přikrmování do směsi až 50 % vysoce kvalitní odpadní řepky z jejího sušení a čištění a přidávají větší podíl ovsa a malé množství ječmene. V honitbě Velké Losiny se zpočátku prováděla příprava na celé zimní období nejméně100 q ročně tak, že se postupně rozprostřel do vrstev na pevné ploše obilní pozadek z ječmene, odpadní řepka a oves v různém poměru (celkově 50 % hmotnosti); tyto vrstvy se překryly46 % hmotnostním množstvím otrub a rovnoměrně na závěr se vrstvy posypaly 4 % hmotnostním objemem minerálním doplňkem MKP C. Pak se vše lopatami několikrát ručně promísilo. V honitbě Stará Červená Voda používají pouze nedrcený oves (což je vhodné z hlediska obsahu hrubé vlákniny) a zamíchávají minerálie do něho přímo u krmelců ručně. A přesto jsou zde výsledky vynikající. Prováděli to zatím teprve dva roky a každý rok pak ulovili kromě jiných kapitálních srnců také dva medailové srnce, tj. 25 % z celkově ročně lovených. Například v roce 2008, po třetím roce této aplikace, měli v honitbě kromě mladších kapitálních srnců také čtyři obeznané kapitální trofejově dozrálé srnce, které plánovali ulovit a zdokumentovat. V honitbě Horní Poříčí používají směs ovsa, kukuřice a otrub, v honitbě Zubří směs ovsa, ječmene, kukuřice a vikve, v obou honitbách v množství, co si zvěř sama vezme. Problém je,že při prvním vyložení jadrného krmiva minerálie většinou propadnou na dno koryt. Zbytky jsou při dalším krmení zvlhlé a jsou vybrány lopatkou a znovu dány na nově vyložené jádro s ručně vmíchanými mineráliemi.

Jako nejlepší se však ukazuje nechat si připravit jadrné krmivo v komerční míchárně. Je tím dána garance, že minerálie jsou v krmivu rovnoměrně zamíchané, směs obsahuje všechny potřebné komponenty rovnoměrně rozmíchané, rovnoměrný je i obsah živin.

Takto si nechává míchat krmivo pro srnčí zvěř již řada honiteb v okrese Šumperk, stojí je to sice trochu více peněz, ale odpadne pracné zajišťování jednotlivých komponent a míchání. U komerčně míchaných jadrných krmiv, při požadavku na snížení jejich ceny, je vhodné mít v hmotnostním obsahu 50 % obilnin, (nejlépe ovsa) 46 % otrub a 4 % vybraného druhu minerálního doplňku. Otruby jednak snižují cenu a jednak jsou významné svým obsahem bílkovin a minerálie se do nich rovnoměrně vmíchají. Druhou možností je použití 96 % obilnin a 4 % minerálního doplňku. Pak je potřeba alespoň 10 % obilnin použít ve šrotované nebo drcené podobě (oves) pro rovnoměrnější vmíchání minerálií. Do namíchaných energetických (glycidových) směsí mimo oves lze použít drcenou nebo šrotovanou kukuřici, případně kvalitní řepkový odpad (vhodné zvláště na podzim pro deponování tukových rezerv); do bílkovinných směsí větší zastoupení hrachu či vikve (vhodné zvláště v předjarním období pro vývoj plodů u srn); do mysliveckých směsí jen oves (vhodný je drcený pro větší stravitelnost), případně s menšími objemy ječmene, kukuřice, řepky či hrachu – je to použitelné během celého období přikrmování.

Metodika AMDK


Dále bylo ověřeno, že nejlépe srnčí zvěř přijímá jadrné krmivo, když je svou strukturou hrubé jen s menším obsahem šrotovaných obilnin.

Takovému složení jadrného krmiva dává srnčí zvěř přednost a nerada bere jemně šrotované, i když vysoce kvalitní krmivo (nevztahuje se k otrubám, ty jsou hrubší a zvěřje bere bez nejmenších problémů). Souvisí to zřejmě s nutností takové jadrné krmivo při příjmu proslinit. I když má srnčí zvěř silně vyvinuté slinné žlázy pro tvorbu velkého množství slin, (pro pufrovací schopnost v předžaludcích), dává raději přednost hrubší struktuře směsi jadrných krmiv. Je ale zajímavé, a zatím se nepodařila podstata této skutečnosti objasnit, že je dosud v některých honitbách příjem jadrných krmiv s mineráliemi podle jednotlivých krmelců odlišný, i když jsou od sebe v minimální vzdálenosti (Zábřeh na Moravě - aplikace 5 let, Rapotín - aplikace 2 roky). Jedny krmelce se musí stále velmi často doplňovat a u jiných srnčí zvěř bere jen menší množství. A začne je brát ve větším množství, jen když se koryto umístí přímo na zem. V drtivé většině ostatních honiteb takovou zkušenost nezaznamenali. Minerální doplňková krmiva lze také srnčí zvěři aplikovat v době přikrmování i v dužnatých krmivech, jak jsme si ověřili v posledních třech letech. Samozřejmě lze také aplikovat krmiva celoročně ve slaniscích. Tato problematika bude zpracována samostatně v následujících kapitolách. Je nesporné, že lze tímto způsobem dosáhnout zvýšené chovné a trofejové kvality srnčí zvěře a rozvoje kvality celé místní populace. Vše má však jisté problémy a je potřeba dodržovat striktně některé zásady. Především zvýšit rozsah a kvalitu průběrného odstřelu srnčí zvěře, hlavně srn a srnčat. Neboť při tomto způsobu přikrmování dochází k zvýšenému přežívání i té nejslabší zvěře, zvláště je-li v souběhu zlepšován její zdravotní stav léčbou parazitóz. Výsledkem péče by neměl být nárůst početnosti srnčí zvěře veškeré kvality,jak by se to také mohlo stát při nedostatečném rozsahu průběrného odstřelu. Ve všech honitbách, které aplikaci minerálních doplňkových krmiv začaly realizovat, začínají pozorovat větší množství vysoce kvalitní mladé zvěře. Také zjišťují, že obvyklá kritéria chovnosti začínají neodpovídat dané populaci, když jsou někteří roční srnci i šesteráci a většinou vidláci s délkou paroží i přes 18 cm, dvouletí srnci mají běžně okolo 80 bodů CIC. Srnčata - srnečci mají již v září nasazeny výrazné paličky, či nasadí do prosince dokonce krátké špičáky a vytloukají je okolo poloviny prosince a následně v krátkém intervalu shazují. Někteří srnečci jsou výrazně hmotnostně silnější než jejich matky. Ti nejlepší pak koncem března mají nasazeno rostoucí paroží do výše slechů s počátkem tvorby výsad, ale stále pudově následují matku, jinak by je nebylo ani možné rozeznat od srnců o rok starších. Obecně u značné části srnčat je velmi výrazný vývin kostry a taková srnčata mají na první pohled značně dlouhé běhy a krky, kdy osvalení bude dokončeno ve vyšším věku. Nazvali jsme to pracovně „žirafí syndrom“, protože jsme výstižnější výraz nevymysleli (tak trochu svou vizáží srnčata žirafy připomínají). Pro myslivce má ale tato situace i svá úskalí, a to z důvodu, že takoví mladí srnci I. věkové třídy jsou nadprůměrně tělesně vyspělía obtížněji se posuzuje jejich skutečný věk. Příkladem může být roční srnec ulovený v roce 2007 ve sledované honitbě, hmotnost trofeje měl 303 gramů a bodová hodnota je 68,82 bodů CIC. Bylo také uloveno více dvouletých kvalitních šesteráků (viz. příloha č. 4). Shozy těchto srnců z doby, kdy byli ročky, mají často 60 a více bodů CIC, a to bez bodové hodnoty za rozlohu. Hmotnostně mohutní dvouletí srnci (dokonce i ročci) mají snahu vytvářet si svá teritoria a při soubojích se staršími srnci dochází až k ulomení pučnic, které mají ještě slabší, nebo k bodným poraněním lebky při soubojích, dokumentovaných u ulovených dvouletých chovných srnců.

Metodika AMDK


Z tohoto důvodu je také nutné (mimo důsledný a vysoký odstřel veškeré podprůměrné a průměrné, chovatelsky nevhodné srnčí zvěře, jež neodpovídá chovnému standardu, jaký chceme dosáhnout u místní populace), ulovit co nejvíce starýcha přestárlých srnců, u kterých již nic dalšího kromě nějakého menšího zkvalitnění paroží nedosáhneme. Tím podpoříme rozvoj kvalitnějších mladých srnců a zvýšení jejich zastoupení v místní populaci srnčí zvěře!

Metodika AMDK


2. Stabilizace stavů srnčí zvěře - sítě přikrmovacích zařízení a slanisek Srnčí zvěř je poměrně věrná svému stávaništi a domovské okrsky obvykle nepřesahují několik set ha. Také ve vegetační době po vytvoření teritorií se srnci obvykle pohybují podle hustoty zazvěření jen na území o rozloze několika desítek ha.

Mladí srnci, především ročci a částečně i dvouletí, se pak pohybují na větším území z důvodů vytláčení teritoriálními srnci. Je-li takový tlak vyššího stupně, mohou pak trvale emigrovat i do značně vzdálených míst, zvláště pokud jsou soustavně napadáni a vytláčeni starými a přestárlými srnci; pokud je dané území jejich teritorii mozaikovitě zcela obsazeno a mimo vlastní honitbu, je nižší populační hustota srnčí zvěře.

I srny pak ve vegetačním období využívají trvale určitá stávaniště a u zvláště atraktivních potravních zdrojů využívají oproti srncům prostorově menší území, kde obvykle od sebe udržují určitý odstup vzdálenosti.

Rovněž mladé srny, především roční srnky odcházejí na území s nižší populační hustotou srn.

Na podzim pak dochází k vytváření tlup, které se přemisťují k významným zdrojům potravy. V zimním období se pak tlupy stahují k přikrmovacím zařízením, pokud jsou zde vyložená krmiva dostatečně atraktivní a kdykoliv dostupná. Pro účely zkvalitňování srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv je v honitbě zásadní, aby se zde rozmístily přikrmovací zařízení a slaniska, rovněž tak i slaniska s minerálními látkami (pokud se provádí aplikace minerálií celoročně, aby byla honitba jimi pravidelně pokryta). A to s ohledem na to, jak chceme mít během roku srnčí zvěř rozmístěnou, případně naopak v zimní době koncentrovanou, nebo kde sledujeme i jiné cíle, např. kde chceme, aby byla centra stávanišť teritoriálních srnců.

2.1 Síť přikrmovacích zařízení

S přihlédnutím na konfiguraci terénu, sněhové podmínky v zimě a obvyklá zimní stávaniště srnčí zvěře je potřeba mít vybudovanou síť přikrmovacích zařízení. Ta by snad měla být vybudována z dřívější doby v každé honitbě. Přesto je vhodné její účelnost, rozmístěnía vybavenost znovu přehodnotit kvůli záměru zkvalitňovacího programu. Také je nutné její rozmístění posoudit z hlediska lesního hospodářství, kdy ke každému mysliveckému zařízení musí být souhlas vlastníka pozemku, kde bude umístěno. Dále je třeba rozmístění sledovat s ohledem na navazující lesní porosty, např. nově vykácené paseky a s tím související možný okus výsadby a možnost vzniku škod jejich okusem. Musíme samozřejmě přihlédnout k tomu, aby byla přikrmovací zařízení na závětrném a osluněném místě, ale současně také zde musí mít srnčí zvěř nedaleko vhodné porosty na ukrytí a odpočinek. Síť krmelců by měla být takového rozsahu, aby bylo zajištěno plnohodnotné zimní přikrmování, a pokud chceme dosáhnout prokazatelných výsledků zkvalitňování pomocí doplňkových krmiv, pak doslovné krmení srnčí zvěře. Jedno přikrmovací zařízení by mělo sloužit přibližně pro 8 až 10 kusů srnčí zvěře. Samozřejmě není na závadu, jsou-li kapacitně velká třeba jen pro 5 kusů nebo naopak pro 30 kusů, což považujeme za maximum. Srnčí zvěř je i při vyšší koncentraci kusů u jednoho zařízení snášenlivá,

Metodika AMDK


ovšem za podmínky, že atraktivní krmiva, zvláště jadrná a samozřejmě i ostatní, jsou vždy k dispozici pro všechny kusy, a to kdykoliv v období přikrmování.

Nejhorší variantou jsou malé krmelce typu jeslí s nutností pravidelné donášky všech krmiv.

Donášet tam každou otýpku sena, něco jadrného krmiva v nějakém igelitovém pytlíku,či něco dužniny je začátek toho, že akce zkvalitňování pomocí minerálních doplňkových krmiv nemůže dopadnout dobře. Pro tyto účely je nutné mít krmelce zásobníkového typu s velikostí uskladňovacích prostor dle předpokládaného počtu srnčí zvěře u daného zařízení. Je nutné uskladnit objemná krmiva tak, aby na ně nesvítilo slunce a neměla přístup větší vlhkost, respektive je z větších zásobníků navézt až před zahájením přikrmování - seno, letninu (viz. příloha č. 5). V případě používání senáže v balících je důležité mít pak zařízení pro jejich umístění pod krytou střechu a pro uskladnění jadrných krmiv zajistit skladovací prostor se sudy, barely nebo bednami, které jsou zajištěné proti průniku hlodavců (viz. příloha č. 6). Dužnatá krmiva se uskladňují jen v menším množství a tak, aby nepromrzla, zvláště řepa. V tomto směru jsou vhodné jablečné výlisky v silných a zavázaných igelitových pytlích, neboť tyto zmrznou jen při obzvlášť silných mrazech. Když se provádí zkvalitňování zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv aplikovaných v jadrných krmivech, musí být zásadní vybavenost krmelců pro vyložení jadrných krmiv uspořádána tak, aby je srnčí zvěř měla „ad libitum“ kdykoliv. Pokud se doplňování neprovádí prakticky denně (jak tomu bylo u experimentálního krmelce v sledované honitbě), musí zde být u krmelce třeba i několik velkých koryt na jadrná krmiva, nebo dostatečně velké a samozřejmě bezchybně fungující samonásypné zařízení, aby vždy mineralizované jadrné krmivo zde bylo v dostatečném množství do příští návštěvy a doplnění. Některé krmelce jsou z dřívějška zaploceny průleznými ohrádkami, neboť se zde vyskytovala jelení zvěř asi desetkrát více než v současnosti. Průlezné ohrádky musí mít vzdálenost svislých tyčí od sebe minimálně 18 cm. Dnes spíše fungují jako opatření proti přístupu celoročně volně pastveného skotua ovcím. Domácí přežvýkavci často unikají z pastvin do ostatních částí honitby a zvláště v zimě vybírají krmiva u neoplocených přikrmovacích zařízení a také je poškozují. Při výskytu dalších druhů spárkaté zvěře v honitbě se musí provést opatření, nejlépe zbudovat průlezné ohrádky pro srnčí zvěř podle daných skutečností a zkušeností honitbě. Specifickým zařízením jsou krmeliště pro černou zvěř. Tam, kde se krmení černé zvěře provádí zvláště kvalitními krmivy celoročně, je také srnčí zvěř celoročně navštěvuje. Tuto skutečnost uvádíme jen jako ukázku, že pro určité zlepšení a trofejové zkvalitnění srnců hraje významnou roli i jen pouhá okolnost přístupu ke kvalitnímu jadrnému krmivu. V honitbě Pec na Šumpersku se v krmelištích pro černou zvěř provádělo celoročně přikrmování hrachem. Srnci, kteří navštěvovali v době od podzimu tato krmeliště, nasadili i v kruté zimě 2005 / 2006 v této horské honitbě oproti srncům z jiných částí této honitby podstatně silnější paroží (odhadem asi o 20 bodů CIC). Navíc s úplně atypickým, pro tuto honitbu neobyčejně bohatým perlením. Samozřejmě jsou krmeliště navštěvována, i když jsou zde vyloženy různé mlýnské odpady, odpady z čištění obilí, řepky a podobně. Rizikem je, když se zde vyloží pšeničný pozadek, který je zcela nevhodný pro srnčí zvěř. Srnčí zvěř nezvyklá jadrnému krmivu jej pak naráz vezme ve větším množství, což obvykle skončí úhynem nebo závažnými zdravotními problémy v souvislosti se vzniklou acidózou. Naprosto nežádoucí je pak sypání různých jiných odpadů a krmiv na tzv. vnadištích pro černou zvěř, kde se k nim dostává i srnčí zvěř; hnijící plesnivá siláž z kukuřice plná aflatoxínů, různé zahnívající obilní zbytky, plesnivějící pečivo a jiné odpady, několikrát zmrzlá a roztátá řepa, či kořínky z cukrovky apod.

Metodika AMDK


Samozřejmostí, kterou dále nerozvádíme, je řádná asanace přikrmovacích zařízení a jejich bezprostředního okolí po skončení období zimního přikrmování!

2.2 Síť slanisek

Druhou, naprosto nutnou okolností je vybudování souvislé a promyšleně rozmístěné sítě slanisek.

Jejich počet by měl být přibližně jedno slanisko na 5 kusů srnčí zvěře, a to odpovídá dnes obvykle nejčastější hustotě srnčí zvěře - přibližně jedno slanisko na 50 ha honební plochy.Je to důležité kvůli tomu, aby byla celoročně dostupná pro všechny kusy srnčí zvěře, zvláště pak ve vegetačním období, kdy je také srnčí zvěř rozptýlena a celé území je rozděleno srnci na jejich jednotlivá teritoria. Typy slanisek vhodných k použití v dané honitbě jsou různé a záleží jen na uživateli honitby, co má vybudováno (viz. příloha č. 7). Zda jde o slaniska, kde je vyložena kamenná sůl, anebo jde o sůl sypkou, míchanou s jílem do zařízení k tomu určených. Samozřejmě s přihlédnutím také na zajíce a druhy spárkaté zvěře, které se zde vyskytují. Slaniska nebudujeme v místech,kde by srnčí zvěř mohla způsobovat větší škody okusem: na vysazených lesních kulturách, zvláště ne u zalesňovaných pasek nebo v jejich těsné blízkosti.

I když to není v praxi obvyklé, stabilní slanisko je také mysliveckým zařízením a jeho umístění by mělo být odsouhlaseno vlastníkem pozemku.

V sledované honitbě jsou vybudována a síťovitě rozmístěna slaniska dvojího typu. Jde o listnáče (přednostně z měkkých dřevin) seříznuté v různé výšce - jívy, osiky, lípy, břízy, případně i smrk. Tam, kde je větší výskyt černé zvěře a umístění bude dlouhodobé, jsou lepší z tvrdých dřevin - buku, javoru, jasanu s pevnějším kořenovým systémem. A to z důvodu,že černá zvěř vykusuje zeminu prosycenou solí a podrývá slaniska u kořenových náběhůa obvykle je po delší době zcela zničí (vyvrátí). Typ slaniska pro srnčí má výšku přibližně 1 až 1,2 m se stříškou a obitím ve spodní části nad plochou seříznutí kulatinkami, aby sůl nebyla shazována (viz. příloha č. 8). Dále existují vyšší a silnější slaniska kvůli výskytu jelení zvěře, se seříznutím ve výšce asi 1,6 až 1,8 m ze silnějšího listnáče a většinou bez stříšek. Sůl při rozpouštění stéká po kmeni, který je zvěří olizován.U slanisek se stříškou stačí jejich doplňování dvakrát ročně - zjara a na podzim, sůl se rozpouští jen pomalu. U slanisek bez stříšky je potřeba je doplňovat až čtyřikrát ročně. Při doplňování slanisek se do nich dává několik menších kousků kamenné soli, pokud byly vyloženy větší kusy, vždy se ztrácely. Navíc při vyložení kousků kamenné soli je na ně nasypána sypká sůl - obvykle do menších slanisek po 1 kg běžné kuchyňské soli a větší hrubosti velikosti č. 3. Sůl se částečně sesype na kořenové náběhy. Tato sůl se rychleji rozpouští a stéká po kmeni. Sypká sůl je také nasypávána ke kořenovým náběhům u velkých slanisek v množství několika kg. Je tam určena především černé zvěři.

V některých honitbách je praxe, že kamenná sůl je převážně celoročně vyložena v korýtcích u přikrmovacích zařízení. Toto řešení nepovažujeme za vhodné. V každém případě je potřeba sůl rozmístit i v ostatních částech honitby.

Metodika AMDK


Rozmístění soli v ostatních částech honitby je důležité proto, že počet přikrmovacích zařízení bývá početně menší, nejsou v honitbě všude a nepodchycují tím teritoriální rozmístění srnčí zvěře ve vegetačním období. Další skutečností je fakt, který si každý může v praxi ověřit, že srnčí zvěř se obvykle při příchodu ke slanisku paství, někdy i delší dobu v jeho bezprostředním okolí,nebo sůl bere přerušovaně.

U přikrmovacích zařízení pak je pravděpodobnost nákazy srnčí zvěře parazitickými červy podstatně vyšší.

Účinnost prováděné asanace po skončení zimního přikrmování nemusí být dobrá kvůli vysoké odolnosti vajíček parazitických červů. Také zde lze předpokládat přítomnosti larev plícnivek, které vylézají na vegetaci, a dokonce i na slaniska až do výšky okolo 80 cm. Srnčí kus se obvykle zdržuje podle našich pozorování u slaniska průměrně asi půl hodiny. Jelení zvěř kromě olizování ohryzává kmen nasycený solí; stejně tak černá zvěř, která také vykusuje zeminu nasáklou solí. Slaniska navštěvují zajíci a ohryzávají solí nasycené dřevo. Velmi často je navštěvují veverky a je komické je sledovat, jak postupně vylézají odspodu po kmeni, který olizují. K slaniskům nalétávají i holubi hřivnáči a vyzobávají zeminu nasycenou solí.

Slaniska jsou navštěvována srnčí zvěří celoročně, nejvyšší intenzita je zjara při přechodu na zelenou pastvu. Dále je navštěvují srny v době laktace a v podzimním období při přebarvování (línání) zvěře.

Zajímavým poznatkem je také, že srnčata od doby, kdy již začnou následovat srny, přejímají zvyky srn a berou sůl zpočátku asi jen ze zvědavosti a později plně sůl i vyložené minerálie. Kdo zde pozoruje srnčí zvěř častěji, zjistí, že vše u slanisek funguje, dalo by se říci, hierarchicky.

Každé slanisko je prakticky centrem teritoria nejsilnějšího srnce v tomto místě!

Při funkční síti slanisek ke konfiguraci krajiny a s ohledem na terén, jenž vyhovuje ve svých detailech starším srncům, je možné si tyto srnce rozmístit s určitým záměrem tak, jak chceme. Dle našich pozorování jsou srny u slanisek respektovány teritoriálními srnci, ale vždy se zde střídají. Obvykle vyjde ke slanisku v jarním období nejdříve mladší srna (srnka) a opouští je při příchodu starší srny. Od počátku léta srnčata navštěvují slaniska se svými matkami. U srnců je někdy až komické, jak zde fungují jejich vnitřní vztahy. Zjara, při začátku vytloukání nejstarších srnců a tvorbě teritorií, jsou u slanisek vždy první ročci a dvouletí srnci. Obvykle pak přijde nějaký středně starý srnec a tito odstoupí tak do 100 m od něho, kde pokračují v pastvě. Ale stačí jen, aby se v dohledu ukázal pán teritoria nebo jen zabekal, a všichni slabší srnci rychle odbíhají mimo dosah jeho parůžků. Blízké okolí slaniska je obvykle vyznačeno hraby a výtlučkami teritoriálního srnce, který jeho okolí pravidelně kontroluje a obhajuje.

Vybudování sítě slanisek má zásadní význam pro jejich další využití k cílenému zkvalitňování srnčí zvěře!

A to proto, že se na místech, kde jsou zbudovány, pak v případě celoroční aplikace minerálních látek zhotoví minerální lizy, jejichž součástí je i kamenná sůl. Tak se to provádí v terénní praxi v MS Vítějeves na Svitavsku již přes 10 let.

Metodika AMDK


3. Přehled ověřených minerálních doplňkových krmiv V praxi v honitbách byla ověřena v rámci terénních aplikací prováděných u srnčí zvěře minerální doplňková krmiva vyráběná podnikem VVS Verměřovice, s. r. o. Jednalo se o následující minerální doplňková krmiva, jejichž vhodnost a použitelnost byla postupně ověřena ve více honitbách se srnčí zvěří. První honitbou, která minerální doplňkové krmivo začala aplikovat před 12 lety, byla honitba Vítějeves na Svitavsku a používalo se zde minerální doplňkové krmivo MKP C. Později také minerální doplňkové krmivo MKP 4/B (viz. tab. 1).

Tab. 1 Ověřená minerální krmiva pro srnčí (spárkatou) zvěř.

Obě tato minerální doplňková krmiva jsou určená pro skot a v praxi byla ověřena jejich použitelnost pro parohatou zvěř. S minerálním doplňkovým krmivem MKP C se začalo pracovat od roku 2002 také v honitbě Velké Losiny a v následujících letech i v dalších honitbách. Od roku 2005 byla postupně sestavena nová řada minerálních doplňkových krmiv se zvýšeným obsahem vápníku a fosforu, speciálně určená pro parohatou spárkatou zvěř. Nejprve minerální doplňkové krmivo Premin Spárkatá zvěř pouze s obsahem minerálních látek. V roce 2006 bylo základní složení doplněno o vitamín D3 v minerálním doplňkovém krmivu Premin Spárkatá zvěř Super. V roce 2007 pak byl obsah rozšířen o vitamíny A a E v minerálním doplňkovém krmivu Premin Spárkatá zvěř MAXI (viz. tab. 2). Zájemce o zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí (spárkaté) zvěře si může vybrat, jaké minerální doplňkové krmivo mu bude z hlediska aplikace a sledovaného cíle vyhovovat. Vzhledem k cenovým relacím v návaznosti na obsah živin (minerálií, stopových prvků a vitamínů) a speciálně pro aplikaci u parohaté spárkaté zvěře, zvláště srnčí, je nejvýhodnější používat některé z uvedených minerálních doplňkových krmiv z řady Premin Spárkatá zvěř. Premin Spárkatá zvěř Super se používá zvláště tam, kde máme zájem podpořit účinnější hospodaření při tvorbě kostní hmoty, např. při parožení srnců zvláště v zimním období, kdy není dostatek slunce. Dále její použití je vhodné pro růst a lepší vývin kostry srnčat.

Metodika AMDK


Živina Vápník Fosfor Sodík Hořčík Měď Mangan Zinek Jod Kobalt Selen Vitamin A Vitamin D3 Vitamin E alfatok.

Jednotka%%%%mgmgmgmgmgmgm.j.m.j.m.j.

MKP C9,55,67,01,9

390,000510,000380,00050,0020,000,00,00,00,0

MKP 4/B16,008,04,07,5

380,000870,000360,00050,0022,000,00,00,00,0

Premin Spárkatá zvěř MAXI se používá při přikrmování jadrnými krmivy u srnčí zvěře od konce srpna kvůli podpoře účinnějšího hospodaření s vápníkem a pro zvýšení růstových faktorů. U jelenů a daňků se zahajuje aplikace vybraného minerálního doplňkového krmivajiž 3 měsíce před shazováním paroží pro jeho deponování do kostry, aby se vytvořily dostatečné zásoby odčerpatelného množství vápníku pro parožení. Dále je nutné minerální doplňkové krmivo aplikovat vhodným způsobem v průběhu tvorby parohů v jadrném krmivu, senáži nebo siláži.

Tab. 2 Složení jednotlivých minerálních doplňkových krmiv PREMIN.

Metodika AMDK


Živina

VápníkFosforSodíkHořčíkMěďManganZinekJódKobaltSelenVitamin AVitamin D3

Vitamin E alfatok.

Jednotka

%%%%mgmgmgmgmgmgm.j.m.j.mg

PreminSpárkatá zvěř

25130902

4002500240025020 0 0 0 0

25130902

4002500240025020 0 0

100 000 0


Super

25130902

4002500240025020 8

250 000100 000

4000


MAXI

4. Složení a příprava jadrných krmiv s minerálními doplňky V honitbě Velké Losiny, ve které byl vybudován v roce 2003 experimentální krmelec (viz. příloha č. 9), se před tímto datem řešila otázka přikrmování spárkaté zvěře především z hlediska pokud možno co nejnižších nákupních cen jednotlivých složek. Seno pro spárkatou zvěř si každý člen zajišťoval do svého krmelce samovýrobou nebo odkupem od ostatních členů MS. Jadrná složka krmné dávky byla získávána odkupem - především ovsa od soukromého zemědělského subjektu - a to ihned po sklizni přímo z kombajnu bez předchozího čištění zrna. Tím pádem bylv ovsu zachován vysoký podíl semen plevelných rostlin, což byl značný přínos pro výživu spárkaté zvěře. Minerální doplňková krmiva se v této době do krmné dávky nepřidávala. Považujeme za důležité podotknout, že před rokem 2000 byla hlavní lovnou zvěří v honitbě Velké Losiny zvěř vysoká, kdy na rozloze 3 727 ha se ulovilo až 120 kusů vysoké za sezónu. Pravidelně zde byli loveni jeleni s trofejemi v bodových hodnotách stříbrných a bronzových medailí, a to i několik kusů za sezónu. Podotýkáme, že sezóna tehdy byla od 1. srpna do31. prosince. Členská základna sdružení tehdy měla 52 členy, a to včetně adeptů a čekatelů na členství, kteří zpravidla mohli lovit jen holou zvěř. Každý si tedy může jednoduchým výpočtem zjistit, kolik kusů vysoké bylo tedy třeba odlovit za jeden den lovné sezóny, aby byl řádně splněn plán odlovu. Nelze se tedy divit, že srnčí zvěř byla v honitbě jen záležitostí lovu před jelení sezónou, případně záležitostí zájmu vyložených tzv. srnčařů, i když se ji za sezónu lovilo přes 90 kusů. Stal se i případ, kdy jeden člen ulovil za jeden měsíc 11 srnců. Následná razantní redukce vysoké zvěře, která následovala před a po roce 2000 a jejímž konečným produktem bylo snížení početních stavů vysoké zvěře na jednu desetinu původních stavů, spolu s obnovou nájemních smluv v roce 2003, kdy byla původní honitba rozdělena na dva celky, vynesla srnčí zvěř v nové honitbě Velké Losiny s rozlohou 2 727 ha (viz. příloha č. 10) a normovaným stavem 185 kusů srnčí zvěře na výsluní mysliveckého hospodaření coby novou hlavní lovnou zvěř. O srnčí zvěř, která nyní měla být hlavním zdrojem financí ve sdružení, začal být zájem. Tehdejší hospodář sdružení Ctibor Babička vypracoval plán na zvýšení kvality srnčí zvěře jak po stránce trofejové, tak i z hlediska zvýšení výnosu zvěřiny (pracovně nazývaný „De Babička systém“). Ve svém plánu se opíral o své celoživotní poznatky s chovem srnčí zvěře v předchozích sdruženích, kde byl členem, o kontakty s jednotlivými odborníky z výzkumných pracovišť, například s Bohumilem Ševčíkem a Luďkem Bartošem. Další jeho výhodou byly jeho poznatky z oboru parazitologie, neboť byl až do své smrti vedoucím oddělení parazitologie na okresní hygienické stanici v Šumperku. Za nejdůležitější složku, jež zvyšuje výnos zvěřiny a sílu trofeje, jsme považovali krmnou směs, na kterou jsme měli několik požadavků. Měla být levná, snadno dostupná, tedy složená ze zemědělských komodit dostupných v okolí sdružení po celou dobu krmení, a nenáročná na přípravu. Jelikož nikdo z nás v tomto směru nebyl odborníkem, požádal Ctibor Babička o pomoc v této problematice svého bratra Petra Babičku z honitby MS Vítějeves, kde s touto problematikou měli již víc než dvanáctiletou zkušenost a dosahovali vynikajících výsledků (pravidelná produkce srnčích trofejí v hodnotě bronzových a stříbrných medailí). Po osobní konzultaci a následné ukázce v praxi u krmelců jsme získali návod na složení směsi tak, jak je používána v MS Vítějeves od začátku září.

Metodika AMDK


Směs VÍTĚJEVES: odpadní řepka, oves, ječmen, 4 % MKP C

S touto směsí je krmena srnčí zvěř od začátku září po celé honitbě Vítějeves s tím,že od 1. ledna je ze směsi postupně vynecháván ječmen i oves, až zbude jen odpadní řepka a MKP C. Odpadní řepkou se rozumí zbytek řepky, vzniklý po jejím přečištění a prosetí zrna, kde se oddělí zrno na příští výsev a odpad. Tento odpad pak tvoří základ výše zmíněné krmné směsi. Jeho výhodou je, že řepka před tímto čištěním musí mít stanovenou vlhkost, tudíž při jejím odběrua použití do krmné směsi nehrozí její zapaření, nebo napadení plísní. Tuto směs jsme bohužel nemohli v naší honitbě použít, neboť jsme v okolí nenašli žádný zemědělský podnik, který by se pěstováním řepky olejné zabýval, a dovoz této složky krmné směsi z Vítějevsi by konečnou cenu neúměrně prodražil. Jestliže se však složení této směsi jeví jako složité co do počtu jednotlivých složek, lze v dané honitbě použít i zcela jednoduchou krmnou směs tak, jak to činí v honitbě Stará Červená Voda.

Směs STARÁ ČERVENÁ VODA: nedrcený oves, 4 % Premin Spárkatá zvěř MAXI

Výhodou této směsi je její ekonomická nenáročnost a snadná dostupnost, neboť Premin je zpravidla do směsi vmícháván ručně až na místě krmení. I když se směs skládá jen z ovsa, je schopna pokrýt požadavky na zasycení a energetické výdaje v době přikrmování v dané honitbě. Zvěř jej má v krmných zařízeních vždy dostatek a může jej brát „ad libitum“. Považujeme za důležité uvést, že honitba Stará Červená Voda leží v nadmořské výšce cca370 metrů nad mořem, na většině honitby se rozkládají pole s enklávami lesa. Pole jsou intenzivně zemědělsky obhospodařována pěstováním obilovin, vojtěšky, jetelů a jetelotráv, což po většinu roku poskytuje spolu s často tvrdou zimou srnčí zvěři ideální podmínky pro produkci vynikajících a kapitálních trofejí. V honitbě pod vedením mysliveckého hospodáře Ludvíka Petřeka, agronoma zdejšího zemědělského podniku, který je dnes v důchodu, jsou přísně dodržována pravidla chovu i lovu srnčí zvěře; spolu se zvládnutím problematiky vnitrodruhových vztahů a tlaků v populaci srnčí zvěře (poměr pohlaví, zastoupení jednotlivých věkových tříd, početnost srnčí zvěře na dané rozloze honitby). Lze tedy do budoucna očekávat, že k trofejím, které v minulosti takto vedená honitba produkovala, tj. trofeje v hodnotách bronzových a stříbrných medailí, kterých bylo až 25 % z celkového odlovu, ročně brzy přibudou také kapitální trofeje zlaté, k jejichž produkci má tato honitba všechny předpoklady (viz. příloha č. 11).

Pro zimu 2004 / 2005 jsme se rozhodli použít krmnou směs vlastního složení, která měla být aplikována po celé honitbě a po celou dobu krmení. V tomto směru jsme získali pomoc a podporu u zemědělského podniku Úsovsko, a.s., jmenovitě u Vladimíra Diviše, který nám výrazným způsobem pomohl s nákupem jednotlivých složek směsi a její přípravou včetně šrotování a míchání v podnikové míchárně krmiv. Tuto směs, jež je pro nás základní a výchozí, jsme po odzkoušení v terénní praxi u experimentálního krmelce chtěli dále rozvíjet a vytvářet další modifikace.

Metodika AMDK


Směs MYSLIVECKÁ: pozadek z ječmene, drcený oves, odpadní řepka, otruby, 4 % Premin Spárkatá zvěř

Tuto krmnou směs jsme srnčí zvěři předložili v experimentálním krmelci, vybudovaném nově pro tuto příležitost, jehož polohu v terénu s ohledem pro potřeby srnčí zvěře (sluneční svit po celý den, závětří, blízkost smrkové krytiny) vybral hospodář honitby Ctibor Babička; stavba byla povolena tehdejším vlastníkem pozemku LČR. Jelikož se jednalo o novou stavbu, jež byla zvěři do té doby neznámá, početnost srnčí zvěře navštěvující tento krmelec kolísala okolo 22 kusů a spotřeba krmné směsi byla od října 0,55 kg na kus a den. Po 180 dnů krmení měla srnčí zvěř v krmelci k dispozici kvalitní jetelotravní seno a v krmném stolu jablečné výlisky s obsahem 4 % Preminu Spárkatá zvěř. Jablečné výlisky brala srnčí zvěř v závislosti na intenzitě mrazu (čím větší byla zima, tím větší byl příjem výlisků), ale i tak bylo dosaženo spotřeby 0,3 kg na kus a den v průměru po celou dobu krmení. Již první výsledky, které jsme na srnčí zvěři pozorovali během zimy, byly povzbuzující. Srnčí zvěř, především srnčata, byla zjevně v daleko lepší kondici než v předchozích zimách,a to včetně pohybové aktivity, kterou v okolí krmelce po příjmu krmné směsi projevovala. Mladí srnci měli nasazeno zjevně vyšší paroží, než bylo v jednotlivých měsících růstu na danou dobu obvyklé. Dospělá srnčí zvěř pak byla v okolí experimentálního krmelce bez obvyklých bederních prohlubenin, s přiléhavou a lesklou srstí. Jelikož krmná směs byla po celou dobu krmení předkládána zvěři „ad libitum“, nezjistili jsme u krmelce v době krmení a pozorování žádné projevy nebo náznaky nesnášenlivosti nebo agrese, ať již mezi pohlavími nebo jednotlivými kusy srnčí zvěře. Jednotlivé skupiny srnčí zvěře se naopak v okolí experimentálního krmelce vzájemně respektovaly a navzájem si při braní krmné směsi nepřekážely. Nejsnáze bylo možno tyto aspekty chování u srnčí zvěře vidět ráno. Srny se svými srnčaty a loňskými potomky samičího pohlaví přicházely v jednotlivých tlupách k experimentálnímu krmelci těsně před rozedněním, tak zvaně „na tmu“, kdy se na louce před krmelcem zdržely až do rozednění a pak se v jednotlivých tlupách postupně vydaly ke krmelci, kde braly krmnou směs. Srnci, kteří již měli shozeno, přicházeli zpravidla k experimentálnímu krmelci po rozednění, a aniž by od koryt s krmnou směsí odháněli holou zvěř, „brali jádro“. Často jsme tedy mohli pozorovat srnce se shozeným parožím, jak bere jádro u koryta, vklíněn mezi dominantní srnu a její srnčata, nebo jen mezi ostatními srnčaty, aniž by se k nim choval agresivně, což by podle nás jistě dokázal i bez paroží, a aniž by to matky srnčat znepokojovalo. Kvalitativně jiná situace v chování srnců nastala zpravidla na začátku ledna. Srnci se shozeným parožím se sdružili do „samostatné tlupy“ a pravidelně navštěvovali experimentální krmelec společně coby samostatná jednotka, vždy až po východu slunce, ale až poté, co se nasytila holá srnčí zvěř. Srnčí zvěř trofejová i holá pak společně během dne brala jádro a po nasycení zatáhla do krytu. Zajímavostí této samčí tlupy, která se nově u experimentálního krmelce utvořila, bylo, že se do ní postupem času přidali všichni srnci, kterým počalo pučet paroží, takže zde bylo možno vidět i srnce paličkáře vedle mohutných šesteráků, jak u koryt experimentálního krmelce spolu bok po boku berou jádro. Srnci v takto nově utvořené samčí tlupě se k sobě chovali velmi snášenlivě a tolerantně. Tlupa se začala rozpadat až s nástupem vytloukání paroží u jednotlivých srnců. Co bylo důvodem pro takové chování u srnců v tuto dobu pro nás neobvyklé, a pokud víme, také dosud v nám známé odborné literatuře nepublikované, nevíme. Jsme přesvědčeni, že námi popsaná Myslivecká krmná směs je schopna, je-li aplikována alespoň čtyři po sobě jdoucí zimy a podávána srnčí zvěři „ad libitum“ nejlépe po 180 dní krmné sezóny, zvýšit průměrnou váhu odlovené srnčí zvěře alespoň o 2 kg na kus a u srnců zaručit určitou produkci srnčích trofejív bodové hodnotě minimálně bronzové medaile.

Metodika AMDK


Jelikož jsme chtěli pokračovat v programu zkvalitňování srnčí zvěře tak, jak jej vytýčil Ctibor Babička, a podpořeni výsledy z předchozího krmného období, rozhodli jsme se u experimentálního krmelce použít krmnou směs nového složení, která by měla umožnit především mladé srnčí zvěři plně rozvinout svůj růstový potenciál, a dát tak základ pro tvorbu silných a medailových trofejí. V zimě 2005 / 2006 jsme tedy začali krmit následující směsí.

Směs ENERGETICKÁ: drcený oves, šrotovaná kukuřice, otruby, 4 % Premin Spárkatá zvěř SUPER

Výhodou při zahájení krmení touto směsí bylo, že srnčí zvěř již byla obeznámena s experimentálním krmelcem z minulé zimy a také z pravidelných návštěv slaniska v jeho blízkosti. Tato směs (viz. příloha č. 12) byla ihned od začátku krmení v roce 2005 srnčí zvěří intenzivně brána, k čemuž přispěl rychlý nástup zimy s neustále se zvyšující sněhovou pokrývkou. V krátké době od začátku krmení byla v okolí experimentálního krmelce tlupa asi 30 kusů srnčí zvěře. Výška sněhové pokrývky brzy dosáhla 60 cm a mrazy v tuto dobu byly asi - 6 0C. Do konce listopadu se sněhová pokrývka zvýšila na 80 a místy až na 100 cm. Příjem jadrné krmné směsise v tuto dobu ustálil na objemu 0,6 až 0,7 kg na kus a den. V tomto období srnčí zvěř nejevila zájem o předložené jetelotravní seno a jablečné výlisky brala z krmného stolu jen v místě, kde byly nasyceny nezamrzající šťávou s nízkým obsahem alkoholu. V období od prosince do konce ledna, kdy byla sněhová pokrývka nejvyšší a mrazy dosahovaly přes noc až - 22 0C, a to i několik nocí po sobě, dosáhla spotřeba jadrné krmné směsi v průměru1,5 kg na kus a den. V tuto dobu srnčí zvěř postupně začala stále intenzivněji brát kvalitní maliníkovou letninu, která byla srnčí zvěři od začátku ledna předložena (viz. příloha č. 13).Jsme přesvědčeni, že tak srnčí zvěř činila z potřeby krýt podíl vlákniny v krmné dávce a vitamínů vzhledem k vývoji paroží nebo k potřebnému vývoji plodů u březích srn (viz. příloha č. 14). Jablečné výlisky srnčí zvěř v tuto dobu nebrala z důvodu jejich naprostého zamrznutí. Konec krmného období pro tuto sezónu nastal až poslední týden v dubnu, kdy srnčí zvěř přestala brát jadrnou krmnou směs. Za toto období bylo u experimentálního krmelce spotřebováno při stavu 30 kusů srnčí zvěře 3 600 kg jadrné krmné směsi, což je cca 120 kg na jeden kus srnčí zvěře za krmné období, z čehož vyplývá průměrná denní spotřeba 0,5 kg jadrné krmné směsi na jeden kus za den. Osobně jsme přesvědčeni, že toto množství jadrné krmné směsi je schopno pokrýt spotřebu krmiva v zimních podmínkách pro jednotlivý kus srnčí zvěře a zajistit zdárný vývoj v jeho dalším období; ať již pro vývoj silné trofeje u srnců, anebo vývoj kvalitního ploduu srn nebo další vývoj kostry a osvalení u srnčat. Rozhodli jsme se, že toto množství jadrné krmné směsi, tedy 0,5 kg na kus a den, bude pro nás v budoucnu minimální množství jádra, které budeme plánovat na jeden kus a den pro srnčí zvěře v krmné sezóně.

Považujeme za důležité podotknout, že v této krmné sezóně nedošlo u experimentálního krmelce k úhynu ani jednoho kusu srnčí zvěře stejně jako i v předchozích sezonách,a to i přes nebývale náročný průběh zimy (výše sněhové pokrývky a síla mrazů).

Obdobně na tom byl i zbytek honitby, kdy byl zaznamenán jeden z nejnižších úhynů v populaci srnčí zvěře v honitbě za posledních 15 let, což je myslím vynikající výsledek vzhledem k jiným honitbám okresu Šumperk, kde úhyn v některých dosáhl až 50 % z celkového stavu srnčí zvěře v honitbě. Na základě takto vysokého úhynu pak tyto honitby zamítly odlov srnčí zvěře pro daný rok.

Metodika AMDK


Zcela jiná však byla situace u experimentálního krmelce. Výše sněhové pokrývky umožnila srnčí zvěři jen omezený pohyb mezi krmelcem a krytinou a silný mráz nutil srnčí zvěř ke zvýšenému příjmu jadrné krmné směsi, což se pozitivně odrazilo v produkci trofejí s medailovou hodnotou.V okolí experimentálního krmelce se pohyboval srnec, u něhož již v době růstu jeho trofeje bylo zřejmé, že se bude jednat o trofej kapitální. Tento srnec však bohužel nebyl odloven, ale nalezen v době sběru hub náhodnými houbaři, kteří odevzdali trofej jednomu z členů mysliveckého sdružení. Po preparaci byla trofej dle pravidel CIC ohodnocena Ctiborem Babičkou, členem ústřední hodnotitelské komise na 140,05 bodů CIC, což je historicky nejsilnější srnčí trofej v bývalémMS Velké Losiny (viz. příloha č.15). Tatáž trofej pak byla ohodnocena komisí na výstavě v Lysé nad Labem v roce 2009 na hodnotu 131,05 bodů CIC. Dalším třem srncům, kteří se zdržovali v ziměu experimentálního krmelce spolu s předchozím srncem, dosahovaly trofeje po odlovení a hodnocení dle pravidel CIC hodnot bronzové medaile. Jsme přesvědčeni, že podle dosažených a zdokumentovaných výsledků je možno s takto složenou jadrnou krmnou směsí i u běžné populace srnčí zvěře dosáhnout, pokud je tato populace krmena alespoň čtyři roky po sobě jdoucí v neměnném složení směsi minimálně od září do konce března, produkce trofejí v hodnotě stříbrné až zlaté medaile. Podpořeni těmito výsledky v zisku medailových trofejí a po konzultaci s ostatními odborníky na problematiku parožení u srnčí zvěře, jsme se rozhodli vyzkoušet směs, jež by podporovala u srnců růst tzv. „předparožní hmoty“, jak tento proces Ctibor Babička nazýval.

Směs BÍLKOVINNÁ: drcený oves, drcený hrách, otruby, 4% Premin Spárkatá zvěř MAXI

Předpokládaným cílem po podání této krmné směsi měl být u srnců v době vývoje paroží rychlý růst a vývoj vazivové tkáně srnčích parůžků s jejich následnou osifikací. K vývoji této směsi nás vedly dva důvody. A to zaprvé především snaha o prodloužení lodyh srnčího paroží v době růstu z důvodu vyššího následného bodového zisku při hodnocení trofeje. A za druhé to je možnost,jak do takto rychle vyprodukované hmoty parůžku co nejefektněji umožnit uložení minerálůz kostry a také minerálů přijímaných v jadrné krmné směsi, aby se získala vysoká hmotnosta objem vytvářeného paroží. Byli jsme si vědomi, že snahou o složení jadrné krmné směsi s takovýmto účinkem se pouštíme na velmi tenký led mysliveckého vědění v této problematice, která je zatím jen tajemným klubkem poměrů a nepoměrů, které zde vládnou a jež doposud nikdo nerozpletl. A jelikož „šedivá je teorie a věčně zelený je strom poznání“, byli jsme ochotni jít cestou pokusů a omylů. Pravidelná pozorování v honitbě, která jsme po aplikaci prováděli, sice naznačovala, že došlo k jistému posunu směrem, jenž jsme očekávali, ale na seriózní závěry bylo po první aplikaci ještě brzy, neboť efekt, který jsme zjišťovali zatím pouze vizuálně, mohl být pouze následek mírné zimy a předchozího kvalitního krmení. Bylo třeba napřed srnce, kteří budou uloveni, změřit a výsledky měření porovnat s dříve naměřenými hodnotami. K tomu však již nedošlo, neboť na valné hromadě společenstva vlastníků v březnu 2008 došlo k vypovězení nájemní smlouvy na honitbu Velké Losiny pro MS Velké Losiny. Honitbu následně získal do pronájmu soukromý nájemce. V takto nově pronajaté honitbě nám již nebyl umožněn výkon práva myslivosti. Na přehlídce trofejí v Rapotíně, která následovala po této lovecké sezóně, nebyla z honitby Velké Losiny předložena k hodnocení jediná srnčí trofej, která by dosáhla po měření hodnoty medailové trofeje.

Metodika AMDK


Dne 17. dubna 2008 nám byla zaslána od VVS Verměřovice nabídka na vyzkoušení nového zemědělského produktu v oboru krmiv pro skot s názvem AMINO PLUS; jedná se o tepelněupravený sojový šrot. Jde o dovážený produkt z Nebrasky v Iowě v balení po 25 kg nebo ve vaku 800 kg, resp. volně ložený. Výrobce uvádí, že AMINO PLUS sjednocuje výhody nerozložené bílkoviny v bachoru, výbornou chuť a přírodní rovnováhu hlavních aminokyselin, čímž dokáže pokrýt potřeby zvěře, neboť chráněné bílkoviny postupují přes bachor a jsou tráveny až v tenkém střevě, což vede k jejich vyššímu využití.

Výrobce dále uvádí tyto výhody:

- 72 % obsahu bypass bílkovin, zajištěný unikátním výrobním procesem - přírodní produkt s dobrou chutností a až 95 % stravitelností v tenkém střevu - optimální bilance aminokyselin - vyrovnaná kvalita - snižuje vylučování dusíku močí - snižuje výskyt metabolických poruch

Surovina je zpracovávána unikátním výrobním procesem, kdy zdrojem bachorově chráněných bílkovin je upravená sója. Ochrana před bachorovou degradací se zajišťuje různými druhy technologického zpracování za pomocí tepla jako je extruze, expanze nebo vaření.AMINO PLUS je vyráběno unikátním technologickým procesem, kdy se nejprve za zvýšené teploty (napařováním) odstraní slupky ze sojových bobů, poté se sojové boby extrahují a po extrakci se k již extrahovanému šrotu slupky znovu přidají. Šrot se vaří se slupkami, přičemž dochází působením tepla k Mailardově reakci a výsledný produkt získává charakteristickou barvu a chuť. Na základě těchto poznatků a po odborných konzultacích s jinými odborníky v problematice výživy jak skotu tak také srnčí zvěře vypracoval Ctibor Babička tuto jadrnou krmnou směs:

Směs AMINO PLUS: drcený oves, triticale, AMINO PLUS, 4 % Premin Spárkatá zvěř MAXI

Ctibor Babička navrhuje, aby tato jadrná krmná směs byla míchána v objemu 10 q pro30 ks srnčí zvěře, přičemž v první míchané dávce činí podíl AMINO PLUS 300 g na 1 kg směsi, při spotřebě 1 kg jadrné krmné směsi na kus a den. V každé další dávce (10 q) se má zvýšit podíl AMINO PLUS o 10 % na úkor triticale. Maximum přijatého množství AMINO PLUS v 1 kg krmné dávky by nemělo překročit 800 g, při příjmu 1 kg jadrné krmné směsi na kus a den. Ctibor Babička předpokládá u takto aplikované jadrné krmné směsi zvýšený růst předparožní tkáně, zlepšený vývoj plodů u březích srn a zvýšené osvalení mladé zvěře. Směs by měla být srnčí zvěři založena nejlépe od 1. září v množství „ad libitum“ až do doby, kdy na jaře srnčí zvěř přestane tuto jadrnou krmnou směs sama brát, nejlépe do konce měsíce dubna. Nelze vyloučit, že při dostatku této minerální jadrné krmné směsi, nebude - li ukončena krmná sezóna, se ji srnčí zvěř a především vysoce březí srny naučí brát celoročně.

Metodika AMDK


V současné době realizuje VVS Verměřovice výrobu granulovaných doplňkových krmných směsí Myslivecká, Energetická, Bílkovinná a Amino Plus. Základem pro výrobu uvedených granulovaných směsí jsou původní směsi šrotované, ke kterým jsou v optimálním poměru přidány vojtěškové úsušky spolu s melasou, která zde plní funkci pojidla. Procentuální podíly jednotlivých složek v granulovaných doplňkových krmných směsích jsou uvedeny v tab. 3.

Tab. 3 Složení granulovaných doplňkových krmných směsí.

Metodika AMDK


Živina

Dusíkaté látkyTukVlákninaPopelVápníkFosforSodíkHořčíkMěďVitamin AVitamin D3

Vitamin Ealfatok.

Jednotka

%%%%%%%%mgm.j.m.j.mg

Premin směsMYSLIVECKÁ

14,003,108,308,301,101,100,400,323,0

10 00004 00025,0

Premin směsENERGETICKÁ

11,903,808,008,001,101,000,400,323,0

10 00004 00025,0

Premin směsBÍLKOVINNÁ

14,903,511,509,001,101,100,400,323,0

10 00004 00025,0

Premin směsAMINO PLUS

23,902,611,009,601,200,900,400,223,0

10 00004 00025,0

5. Aplikace minerálií v dužnatých krmivech [3]

Při snaze o zkvalitňování chovu srnčí zvěře jsme se zabývali dalšími možnostmi aplikace minerálních doplňkových krmiv. Vyzkoušeli jsme možnost jejich aplikace v dužnatém krmivu, což se ukazuje jako jedna z dalších vhodných doplňkových metod terénního použití v době přikrmování.

Základem je samozřejmě použití v jadrných krmivech, což je nezastupitelné u srnčí zvěře v podzimním období pro souběžné vytvoření tukových rezerv pro snazší přežití zimy. Abychom snížili finanční náklady při aplikaci minerálií, je výhodné jejich použití také v dužnatých krmivech, což zvyšuje i příjem minerálních látek a vitamínů!

Po výstavbě experimentálního krmelce v honitbě Velké Losiny v srpnu 2003 jsme zvažovali, jak k němu soustředit srnčí zvěř. Ihned, jakmile se začala začátkem září moštovat jablka, byly vyloženy jablečné výlisky volně na zem na třech místech v okolí experimentálního krmelce ve vzdálenosti 600 až 800 m (viz. příloha č. 16). Jablečné výlisky jsou pro srnčí zvěř vysoce atraktivní (stejně tak i pro jelení a daňčí zvěř). Výhodou je, že jejich vůní je srnčí zvěř přitahována a začíná je brát prakticky okamžitě. Současně byl u experimentálního krmelce ve vzdálenosti asi 10 m vybudován krmný stůl pro jejich vyložení (viz. příloha č. 17). Jablečné výlisky jako odpad výroby jsou téměř zdarma, náklady představují pouze jejich odvoz; v každé provozovně se jich rádi zbaví, neboť s nimi nemusí dále nijak manipulovat. U experimentálního krmelce byl kromě vyloženého jadrného krmiva s minerálním doplňkem MKP C přidán uvedený minerální doplněk i do jablečných výlisků. A to zcela jednoduchým způsobem: na množství vyložených výlisků na krmném stole byl minerální doplněk rovnoměrně rozsypán (viz. příloha č. 18). Bylo zajímavé, že v místech, kde ho bylo nejvíce, byly výlisky brány přednostně. Asi to bylo způsobeno tím, že je v něm velké množství mletého anýzu a ¾ jeho hmotnosti u použitého MKP C tvoří otruby, do kterých jsou minerálie zamíchány. Popsaným způsobem byla aplikace prováděna dva roky, ale vyskytl se jeden problém. V době, kdy padal sníh a následně přišly oblevy, docházelo k zamrznutí povrchu výlisků ledem. Proto byla u experimentálního krmelce prodloužena střecha a pod ní byl vybudován dvojitý krmný stůl na dužnatá krmiva (viz. příloha č.19). Aplikace minerálních doplňků pak probíhala tak, že se navrstvila asi 3 - 4 cm vysoká vrstva výlisků, posypala se rovnoměrně minerálním doplňkem v množství odpovídajícím 4 % hmotnosti vyložených výlisků, navrstvila se další vrstva, znovu minerálie atd. až do naplnění krmného stolu. Takto mineralizované jablečné výlisky brala srnčí zvěř bez nejmenších problémů. Také byla vyzkoušena aplikace ve strouhané krmné řepě a byl přidán 4 % hmotnostní podíl minerálií a to vše se rozmíchalo. Rovněž takto připravené mineralizované dužnaté krmivo srnčí zvěř brala, ale příprava je pracná a srnčí zvěř dávala přednost jablečným výliskům. Na podzim a v zimě 2007 / 2008 bylo vykládání dužnatého krmiva upraveno tak, že bylo použito v hmotnostním poměru 1 : 1 (strouhaná cukrovka a jablečné výlisky od poloviny října, do té doby byly používány samotné jablečné výlisky). Jednotlivé několikacentimetrové vrstvy střídavě cukrovky a výlisků byly každé posypány odpovídajícím 4 % hmotnostním podílem minerálního doplňku Premin Spárkatá zvěř. Byly vyzkoušeny i modifikace Super a MAXI (viz. příloha č. 20). Nasypávání příslušného množství probíhalo triviálně plastovým kbelíkem od hořčice se dnem provrtaným malými otvory, jež připomínaly síto a na jehož vnitřní straně byly vyznačeny rysky hmotnosti minerálního doplňku ve vzdálenosti 100g pro přesné dávkování(viz. příloha č. 21). Spotřeba takto připravené mineralizované dužnaté krmné směsi byla za období

Metodika AMDK


od poloviny října do konce března průměrně 1 kg na srnčí kus a den. Takto připravené dužnaté krmivo bylo vykládáno, aby bylo čerstvé, 2 - 3 krát týdně - podle jeho spotřeby. Spotřeba mírně kolísala podle průběhu počasí; za teplého počasí bylo bráno něco méně. Souběžně bral každý kus srnčí zvěře v tomto období také v průměru 1 kg jadrného krmiva s Preminem denně bez větších výkyvů braného množství. Jadrné krmivo bylo u experimentálního krmelce doplňováno prakticky denně v odměřeném objemu s přepočtem na kg a vždy to bylo zaznamenáno. To představovalo v součtu na srnčí kus a den přibližnou spotřebu Preminu (vyzkoušeny všechny tři modifikace) 80 g denně bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Zvěř byla celou dobu ve vynikající kondici. Dále v období od poloviny srpna 2008 byly jablečné výlisky kromě experimentálního krmelce vyloženy na dvou ze tří obvyklých lákacích míst v okolí, rovněž s aplikací Preminu Spárkatá zvěř. Výlisky byly rovněž ve vrstvách posypány 4 % objemem minerálního doplňku a byly vytvarovány do tvaru krychle o výšce asi 70 cm. Zvěř je začala brát také ihned ve zvyšujícím se množství,což v průměru od poloviny října, kdy byly všechny spotřebovány, představovalo přes 0,5 kg na srnčí kus a den a byly k dispozici i u experimentálního krmelce (včetně mineralizovaného jadrného krmiva). Při té příležitosti se také vyzkoušelo (protože výlisky nejsou časově tak brzo k dispozici)již na podzim 2006 udusat zásobu výlisků do plechových 200 litrových sudů, překrýt ji silným igelitem a pevně neprodyšně uzavřít uzávěry a umístit do chladného sklepa. Výlisky mírně zakvasily při zachování jejich konzistence a jejich „mírně alkoholová vůně“ byla pro srnčí zvěř značně atraktivní. Je to vše sice trochu pracné, ale podstatně levnější než aplikace v jadrných krmivech a jako doplněk k aplikovanému množství minerálií v jadrném krmivu velmi vhodné. Dále jsme vyzkoušeli ještě u dvou krmelců jednodušší použití mineralizovaných jablečných výlisků. Ke krmelcům byly umístěny 200 litrové sudy. Do nich byly v 5 cm vrstvách dány čerstvé jablečné výlisky, každá vrstva posypána 4 % hmotnostním množstvím Premin Spárkatá zvěř a udusána (tím byl Premin poměrně rovnoměrně rozmístěn) sud byl uzavřen. Hmotnost výlisků byla odměřována kbelíkem, k tomu bylo přidáno příslušné množství minerálií, což bylo potřeba si nejprve doma zkušebně zvážit. Prakticky ihned po této přípravě byla každý týden 1 - 2 krát vyložena tato směs do koryta u krmelce souběžně s dosypáváním mineralizovaného jadrného krmiva. V období od poloviny října do konce února, kdy byla zásoba vyčerpána, bylo na každý kus srnčí zvěře a den spotřebováno asi 0,5 kg a souběžně bylo spotřebováno při běžné základní krmné dávce 0,3 kg jadrného mineralizovaného krmiva na srnčí kus a den (dohromady 40 g minerálního doplňku na kus srnčí zvěřea den). Uvedený způsob představuje pouze jednorázovou přípravu, takto připravené jablečné výlisky celou zimu nezamrzly a lehce se vyndávaly do koryta železnou lopatkou. Jestliže 1 kg mineralizovaného jadrného krmiva podle kvality obsažených jadrných krmiv přijde na přibližně 6 Kč, takto mineralizované jablečné výlisky vyjdou nákladově při současných zvýšených cenách Preminu asi na 90 haléřů na 1 kg (bez nákladů na dopravu). Přitom účel a výsledek přijímaného množství minerálií je v podstatě stejný jako v jadrném krmivu. Tomu ale dává srnčí zvěř vždy přednost a dužnaté krmivo bere zpočátku v menším množství a braný objem se zvyšuje s úbytkem přirozené potravní nabídky během podzimu. V poslední době začíná být aplikován minerální doplněk Premin Spárkatá zvěř také v oborních chovech s chovy jelení a daňčí zvěře. Je to například v oborách Hutě, Radějov, Velichovky, Slavice a dalších. Podle jednotlivých obor probíhá aplikace jak v jadrných krmivech, tak i v krmivech dužnatých. Například v oboře Radějov se přidává na krmné stoly do kvalitní řezané vojtěškové senáže s přidáním ovsa zpočátku 10 % a od doby shození paroží 30 % menšího množství šrotované kukuřice s tím, že je na vyložené množství aplikován posypáním ve vrstvách v množství 3 % objemu Premin. V oboře Slavice je pak aplikace prováděna do cukrových řízků obdobným způsobem.Jako základní dávku je vhodné aplikovat na 1 kus jelení zvěře a den 150 g a 1 kus daňčí zvěře a den 80 g minerálního doplňku Premin.

Metodika AMDK


V oborních chovech, kde se přikrmuje prakticky denně a přikrmování zajišťuje oborník,je to jednodušší než ve volných honitbách s méně častou frekvencí přikrmování. V oboráchje důležité zahájit aplikaci minerálních doplňků asi 3 měsíce před shazováním paroží. U jelení zvěře po půlce listopadu a u daňčí zvěře začátkem roku. A to z toho důvodu, aby byly v kostře deponovány co nejvyšší zásoby vápníku, který je pro růst paroží následně uvolněn při jeho dalším příjmu z předkládaných mineralizovaných krmiv po dobu parožení. Kromě základní aplikace minerálních doplňků v jadrných krmivech je tato metoda jejich aplikace v dužnatých krmivech, senáži, siláži či řízcích vhodnou doplňkovou metodou, jež snižuje náklady vedoucí ke zkvalitnění chovu parohaté spárkaté zvěře.

Samostatnou kapitolou je pak otázka přikrmování objemnými krmivy. I tam, kde má srnčí zvěř neomezené množství jadrných a dužnatých krmiv, je potřeba mít objemná krmiva v dostatečné zásobě, a i když jsou většinou i velmi kvalitní, srnčí zvěř je zpravidla příliš nebere.

U experimentálního krmelce bylo vždy k dispozici kvalitní luční seno s vysokým obsahem bylin a bílého jetele (viz. příloha č. 22). Dále zde byla maliníková letnina (viz. příloha č. 23). Každé dva týdny bylo seno od žebřin odděláno, znovu přeházené umístěno k žebřinám a povytaženo tesařskou kramlí ven, aby si z něj srnčí zvěř mohla vybírat lístky. U velkého zásobníkového krmelce to musí provádět dvě osoby, jedna přikládá seno k žebřinám a druhá je vytahuje asi tak 10 i více centimetrů vně žebřin (viz. příloha č. 24). Každý den bylo vytahané seno a na zemi ležící zbytky sena u experimentálního krmelce zameteny a dány na kompostiště. Maliníková letnina vyvěšená na tyči mimo krmelec byla brána celkem průběžně, zvláště když trochu zvlhla a nebyla příliš suchá. U srnčí zvěře je s objemným krmivem trochu potíž. Přednostně bere bylinné seno, a pokud obsahuje více travin, musí být tyto posečeny ještě velmi mladé, před jejich rozkvětem(viz. příloha č. 25). Jiné seno není schopno srnčí účinně trávit. A takové stébelnaté travní seno připravované až při odkvětu nebo po odkvětu trav je pro srnčí zvěř prakticky nestravitelné a je tak jen na efekt. Také je důležitá manipulace se senem před zahájením přikrmování. Je-li do krmelce navezeno ihned po sklizni, je před zahájením přikrmování nutné seno přeházet a asi 20 cm vrstvu ležící na žebřinách odstranit. Toto seno lze umístit někde vedle krmelce do vidlice nebo mezi dva kmínky stromů, a jak rozvlhne, srnčí zvěř se v něm ráda přehrabuje(viz. příloha č.26). Také je důležitá vzdálenost žebřin od sebe. Měla by být větší než 20 cm,aby si mohla srnčí zvěř objemné krmivo povytáhnout a vybrat z něho lístky. Vzdálenost minimálně 20 cmu zásobníkových krmelců je důležitá, protože pokud by do něho srnčí zvěř vnikla, mohla by zůstat zaklíněná mezi žebřinami, v nichž by také mohla uhynout. Nejhorší je, když jsou žebřiny blízko sebe, zvěř povytáhne stébla z povrchu sena, a ta, jež zůstávají trvale mezi žebřinami a dál, brání zvěři dostat se ke kvalitnějšímu krmivu. Výhodné je používat dobře usušenou vojtěšku sečenou v době tvorby květních poupat, anebo červený jetel sečený při počátku jeho květu; po zavadnutí dosoušené na sušácích bez odrolení lístků. Nejraději bere srnčí zvěř letninu z mladých kopřiv připravenou před jejich květem,ale v podstatě bere dobře každou včas připravenou letninu (z dřevin, maliníku, starčeku apod.). Také nás zajímala vzdálenost, ze které srnčí zvěř, které je vždy v zimě soustředěno i přes 30 kusů,přichází k experimentálnímu krmelci. V posledních dvou mírných zimách to bylo obvykledo 800 m, ale také přes dva kilometry. Bylo to zjištěno tak, že se vícekrát šlo na čerstvém sněhu od krmelce proti stopám přicházející zvěře až k zálehu. Po této cestě jsme vypozorovali, že místy srnčí zvěř rozhrabuje stařinu či okusuje náletové listnáče. Tím si doplňuje přirozenou potravou ve velkém množství braná jadrná a dužnatá krmiva. A bere potom jen malé množství objemných krmiv.

Metodika AMDK


Jiná situace byla v kruté zimě 2005 / 2006, kdy se při výšce sněhu přes 1 m od listopadu do dubna zdržovala srnčí zvěř pouze v okolí experimentálního krmelce a přecházela jen do nejbližšího krytu. Ve zmíněné zimě brala také více objemných krmiv a v podstatě byla odkázána jen na to, co bylo k dispozici v experimentálním krmelci.

Vzhledem k vysoké spotřebě jadrných krmiv v této zimě byli také roční srnci vůbec nejsilnější v paroží za celou dobu experimentu, polovina jich byla šesteráky.

Po posledních mírných zimách to byli také v paroží i 18 cm dlouzí a silní srnci, ale až na výjimky jen „vidláci“. U starších srnců byla tvorba kapitálních trofejí, zvláště srnců středního věku, při tomto experimentálním krmivářském pokusu s aplikací minerálií stabilnější.

Metodika AMDK


6. Aplikace minerálií ve slaniscích [4]

Další možností, jak aplikovat v honitbách minerální doplňková krmiva spárkaté zvěři, je jejich vyložení ve slaniscích. V každé honitbě jsou slaniska různých typů určitě vybudována a jejich síť je zpravidla trvale udržována. Právě v honitbě Vítějeves na Svitavsku byla minerální doplňková krmiva používána a vyložena srnčí zvěři zpočátku jen pomocí slanisek. Zde se začalo používat minerální doplňkové krmivo MKP C na úseku Štěrky před 12 lety a později postupně po celé honitbě. Již 7 let je v honitbě Vítějeves slanisko s minerálními doplňky umístěno u každého krmelce a navíc je po celé honitbě vybudována jejich souvislá síť. Tato slaniska jsou doplňována a udržována celoročně. Zpočátku bylo využito běžných slanisek, kdy zde byla jen kamenná sůl umístěna do menších korýtek u krmelců. Korýtka byla doplněna minerálním doplňkovým krmivem MKP C a na ně byla umístěna kamenná sůl. Po zjištění, že srnčí zvěř bere takto předkládané minerální doplňkové krmivo, byla pak postupně v honitbě vybudovaná celá síť slanisek, většinou se stříškami (viz. příloha č.27). Například jen v úseku honitby Štěrky, kde aplikace minerálií byla započata prvně, je v současnosti na výměře 80 ha celkem 9 slanisek s mineráliemi a kusovou solía v posledních letech je jen zde spotřebováno ročně 60 kg MKP C (viz. příloha č. 28).

Srnčí zvěř tato slaniska navštěvuje celoročně a zvlášť intenzivně je navštěvují srnyv době laktace a kojení srnčat.

V honitbě jsou umístěna na několika místech také větší koryta s mineráliemi MKP C bez stříšek. Je to kvůli tomu, že je také celoročně navštěvuje daňčí a černá zvěř. Pokud se jedná o daňky, ti nejintenzivněji navštěvují slaniska s mineráliemi v květnu a červnu po shození paroží a při tvorbě nového. Například v polní lokalitě Lány je jedno z největších slanisek umístěné v křovinami zarostlé mezi. Dne 26. srpna 2006 jsme zde krátce po poledni zasedli do kazatelny a až do 21. hodiny pozorovali zvěř přicházející k slanisku. A nestačili jsme se divit, protože okolo tohoto slaniska byl pohyb zvěře po celou dobu, co jsme ho pozorovali. Za tuto dobu jsme u slaniska viděli postupně 4 srnce, 6 srn s 5 srnčaty, také dva daňky vařečkáře a později danělu s daňčetem. A některá holá srnčí zvěř se za těch 8 hodin vrátila k slanisku i třikrát a starý srnecs dalším srncem středního věku se tam střídali snad každé dvě hodiny, doslova se hlídali. Když jeden odcházel, už druhý byl z druhé strany v dohledu, zřetelně si kontrolovali své obvyklé teritorium, přestože již bylo po říji a slanisko zřejmě bylo na rozhraní jejich dřívějších teritorií. Dva roční srnci vidláci k němu přišli jen dvakrát, byli zřetelně nervózní a často sledovali okolí, odkud na ně oba silní šesteráci vyrazí. Daňčí zvěř tam přišla jen jednou, a to až později odpoledne. Srnčí zvěř se u slaniska braním minerálií zdržela vždy jen asi 3 minuty, daňčí zvěř tam byla asi 10 minut. V bezprostředním okolí slaniska byla také do vzdálenosti přes metr okolo něho zryta a vykousána do hloubky zemina od černé zvěře, která zřejmě minerálie při braní z koryta částečně vyhazuje a pak je vykusuje se zeminou. Minerální doplňkové krmivo v celé honitbě Vítějeves díky návyku bere srnčí i ostatní zvěř bez problémů. Je to dáno zřejmě také jeho atraktivitou, protože MKP C obsahuje přibližně celkově jen 25 % podíl všech obsažených minerálií, zbytek jsou otruby s vysokým obsahem mletého anýzu. Je zbytečné se obávat, že by u těchto slanisek bez stříšek docházelo k jeho znehodnocení. Je to dáno tím, že obsahuje 7 % soli, a tím je v podstatě konzervováno a nedochází k jeho zkáze ani po zvlhnutí. Přesto je vhodné nevykládat minerální doplněk ve velkém množství a je vhodné jej doplňovat pravidelně podle spotřeby v intervalu asi 4 až 6 týdnů. V honitbě Velké Losiny jsme tak uvedený způsob vyzkoušeli v roce 2004 u jednoho krmelce, kdy po skončení přikrmování jadrným krmivem s 4 % podílem MKP C v polovině dubna bylo

Metodika AMDK


do koryta vyloženo jen minerální doplňkové krmivo MKP C. Zpočátku je zvěř skoro nebrala, ale jakmile jsme krmivo posolili po povrchu několikamilimetrovou vrstvou běžné kuchyňské soli, srnčí zvěř je začala téměř ihned brát a po měsíci už bylo dáváno soli jen trochu a od konce června žádná. Srnčí zvěř brala koncentrát MKP C až do doby, kdy v polovině září bylo vyloženo opět jadrné krmivo s podílem MKP C. I když je v honitbě skoro všude dokonalá síť slanisek (především sloupkových), z důvodu nákladnosti nebyla celoroční aplikace minerálního doplňkového krmiva v slaniscích plošně uskutečněna. Pouze u experimentálního krmelce byla v roce 2004 vybudována několik metrů od sebe dvě slaniska, kdy v jednom bylo vyloženo minerální krmivo MKP C zpočátku posypávané kuchyňskou solí a s vyloženou kamennou solí a v druhém slanisku byla jen kamenná sůl. Asi do dvou měsíců již brala srnčí zvěř jen ze slaniska, kde byly minerálie, a to i kamennou sůl ve větším měřítku než v druhém slanisku jen s kamennou solí. Tato slaniska byla v provozu celoročně po dobu dvou let. V roce 2006 pak byla nahrazena jiným typem slaniska, který jsme pracovně nazvali typ „sendvič“ (viz. příloha č. 29) a umístili ho pod střechu experimentálního krmelce. Bylo to proto, že jsme začali ověřovat minerální doplňkové krmivo Premin Spárkatá zvěř, které obsahuje celkově v souhrnu téměř 50 % minerálií, je pro srnčí zvěř zpočátku asi hůře přijatelné v koncentrované podobě pro¼ obsahu mletého vápence, respektive je potřeba dlouhodobější návyk. Bez problému od začátku byl minerální doplněk brán, když byl namíchán v poměru 1 : 1 se sypkou solí (zrnitost soli č. 3). Postupně lze obsah soli ve slanisku snižovat na poměr 1 : 2 až 1 : 3 ve prospěch minerálního doplňkového krmiva. V roce 2007 byly vyzkoušeny i obě další modifikace Preminu Spárkatá zvěř se stejným výsledkem. Rovněž se ukázalo, že je vhodnější takový typ slaniska doplňovat menším množstvím minerálií častěji (viz. příloha č.30). Pro kontrolu byla u tohoto slaniska(typ sendvič) udržována a pravidelně zametána zem v jeho okolí se strukturou jemného prachu, aby byly patrné stopy zvěře. Zajímalo nás totiž, kdy se srnami začnou chodit i jejich srnčata a také kdy začnou brát sůl s mineráliemi. Zjistili jsme podle stop a i přímých pozorování, že je to již dokonce od začátku července, krátce po tom, kdy již pravidelně následují srnu. Také povrch slaniska byl vždy lopatkou uhlazen. A bylo patrné například, že kromě většího důlku vylízaného srnou byly vylízány po jeho stranách dva menší důlky od srnčat.

Je patrné, že jakmile se naučí srnčí zvěř včetně srnčat takto vyložené minerálie brát, je to trvalé a celoročně a pravidelně se ke slanisku vrací!

V současné době není zatím kromě honitby Vítějeves (okres Svitavy) asi mnoho honiteb, které by provozovaly celoročně síť slanisek s mineráliemi. Takovou plošnou síť slanisek provozují již dva roky v honitbě Zubří (okres Žďár nad Sázavou) s nejlepšími zkušenostmi, zvláště v mimořádném nárůstu kvality srnců I. věkové třídy. V roce 2007 ji vybudovali také v návaznosti na honitbu Vítějeves v honitbě Křetín, části Horního Poříčí (okres Blansko),kde mají 20 slanisek. Používají Premin Spárkatá zvěř MAXI s kusovou solí a srnčí jej bere bez problémů. Rovněž z druhé strany od Vítějevsi aplikovali minerálie MKP C v honitbě Předměstí Svojanov teprve dva roky a již měli na chovatelské přehlídce trofejí v Opatovci (okres Svitavy) z roku 2007 zdokumentovaného trofejově zralého srnce o bodové hodnotě 120,07 bodů CIC. Na vybraných lokalitách mají zřízena slaniska s mineráliemi i další honitby v ČR.

Je to vhodné zvláště z důvodu, že srnčí zvěř přijímá tímto způsobem potřebné minerálie celoročně. Zvláště důležité je to pro srny kvůli tvorbě kvalitního mléka a také pro srnčata kvůli podpoře jejich růstu a vývoji kostry.

Metodika AMDK


Nejvhodnější způsob je, když se srnčí zvěř naučí brát minerálie přímo, a jak se ukazuje, je to především při vyložení minerálního doplňku MKP C v kombinaci s kusovou solí. U minerálních doplňků s vyšším obsahem minerálií (řada Premin Spárkatá zvěř) trvá návyk, než jej začne zvěř brát bez přimíchané soli, někdy více měsíců, a jak bylo zjištěno, je to někdy zpočátku nárazové. Srnčí zvěř (i ostatní spárkatou parohatou zvěř) je třeba braní postupně naučit až do doby, kdy minerální doplněk bere čistý, anebo jen s malým obsahem soli. Doplňková krmiva Premin Spárkatá zvěř všech tří modifikací obsahují již ve svém obsahu 9 % soli. Čím méně přimíchávané soli (nebo žádná), tím více minerálií zvěř vezme. Pokud je obsaženo více soli, vezme si minerálií samozřejmě méně. V oborách se spárkatá zvěř naučí minerální doplňky v čisté formě brát rychleji než ve volnosti. Pokud se jedná o braní minerálního doplňkového krmiva, tak například v honitbě Libina střed na Šumpersku ke konci kruté zimy 2005 / 2006, když jim zbyla ještě zásoba MKP C, bylo toto krmivo vyloženo do jejího spotřebování v originální podobě. Srnčí zvěř je brala v značném rozsahu, až byly obavy, jak to bude snášet. Doplňování se provádělo každé 2 až 3 dny. A obešlo se to bez jakýchkoliv zdravotních problémů. Toto ale není vhodný způsob aplikace při přikrmování, optimální je přidávat jej jen v 4 % koncentraci do jadrného krmiva. Aplikace doplňkového minerálního krmiva MKP C byla například také v roce 2005 vyzkoušena v jedné oboře u jelenů maralů (obora nejmenována z důvodu ochrany zvěře), v rámci přikrmování jadrnými krmivy s vysokým obsahem hrachu a s mineráliemi a také formou lizu. Na prvním paroží měli všichni jeleni šesteráky. Přestože maralové mají obvykle méně členité paroží, všech dalších 7 jelenů ve věku 3 roků (na 2 paroží) nasadilo paroží čtrnácteráků! V roce 2006 a zvláště intenzivně v roce 2007 jsme se od jara také na více místech v honitbě zabývali posouzením vzájemných vazeb srnčí zvěře u slanisek a související teritorialitou srnců; zvláště u dvou velkých obyčejných slanisek umístěných v hromadnicích uprostřed luk, vklíněných do komplexu lesa, vzdálených asi 800 metrů od experimentálního krmelce. Například v době 14 dnů od 20. dubna 2007, kdy jsme zde pozorovali skoro denně od 17 hodin do setmění nepřetržitě, zjistili jsme, že frekvence návštěv a počty srnčí zvěře byly podstatně větší, než jsme si mysleli. Na louce o výměře asi 14 ha jsme zaznamenali 11 různých srnců a vycházelo tam 7 námi obeznaných srn. U druhé, asi 6 ha louky, vzdálené od této přes kilometr, bylo 6 jiných srnců a 5 srn. Z těchto 17 srnců bylo 5 srnců dospělých (jeden medailovýa 2 značně staří). Více než polovinu srnců jsme znali od zimy od experimentálního krmelce. Nejprve vždy vycházeli roční srnky i srnci (čtyři byli vidláci a jeden špičák, všichni s parožím v lýčí). Následně starší srny a tři dvouletí srnci, kteří začínali právě vytloukat paroží šesterákůa s ročky si celkem nevadili. Když se objevili čtyři dospívající silní šesteráci (z toho dva určitě na hranici bronzové medailové hodnoty), mladí srnci se vzdálili a tito srnci se příliš vzájemně nenapadali, obvykle se vzájemně pozorovali a přecházeli „odpichovaným“ krokem. Ale stačilo, aby teritoriálně zabekal starý srnec při svém vycházení v lese, kdy ho ostatní ještě nemohli vidět, a všichni mladší srnci opustili louku. Obvykle to každý večer skončilo tak, že nejsilnější teritoriální srnec obešel kraj lesa, udělal pár výtluček a hrabů poblíž slaniska, případně prohnal nějakého středně starého srnce nebo se vzájemně se sousedním teritoriálním starým srncem nekompromisně porvali. Anebo na sebe z krytu alespoň hlasitě a delší dobu teritoriálně bekali. Bylo nesmírně zajímavé pozorovat tyto vzájemné vazby. Také se ukázalo, že srnci přichází zřejmě ke slaniskům z větší vzdálenosti, a tím ve větším počtu. Srn tam bylo vidět méně a asi to bylo ovlivněno tím, že navštěvovaly stále experimentální krmelec a mají asi stabilnější stávaniště, respektive i menší domovský okrsek. Srny si u slanisek nevadily, postupně se střídaly. Dost časté bylo, že sůl braly během této doby dvakrát, méně již třikrát a to bylo vždy, když opakovaně vyšly na pastvu.

Metodika AMDK


V letním období pak ve stejných místech byl pozorovatelný mnohem menší počet srnčí zvěře, a to obojího pohlaví. Srnčí zvěř byla zřejmě mozaikovitě rozptýlena včetně lesního komplexu a návštěvy slanisek nebyly již tak pravidelné. Asi byla také více využívána i jiná slaniska, rozmístěná pravidelně na většině honitby. Kdo by hodnotil početnost srnčí zvěře až v tomto období, musel by konstatovat, že tam srnčí zvěře není mnoho a ještě převažují srny. Některé další zajímavé poznatky z biologie srnčí zvěře v souvislosti s jejím zkvalitňováním budou zpracovány v dalších kapitolách.

V každé honitbě při vybudování sítě slanisek si můžeme teritoriální srnce v podstatě rozmístit v terénu téměř tak, jak chceme. Pokud vybudujeme síť slanisek v kombinaci s vhodností a znalostmi terénu, můžeme dosáhnout toho, co jsme si cílenými pozorovánímiv předchozích letech ověřili. Troufáme si tvrdit, že co slanisko, to stávaniště silného teritoriálního srnce. A slanisko si obhajuje jako součást svého teritoria. Pak už je jen další otázka, zda podle možností půjde v honitbě jen o slaniska se solí nebo podle finančních možností bude z nich určitá část ještě vylepšena celoroční aplikací minerálních látek.

Metodika AMDK


7. Poznatky při omezení příjmu minerálních doplňkových krmiv Při použití v myslivecké praxi byly ve sledované honitbě zjištěny zajímavé skutečnosti související s aplikací minerálních doplňkových krmiv.

Z těchto poznatků vyplývají některé zajímavé skutečnosti. Jde o závislost tvorby paroží na množství přijatých minerálních doplňkových krmiv v potravě v souvislosti s tím, jak probíhá zima a jaké jsou podmínky pro průběh tvorby paroží srnců.

Jestliže se zdálo, že krutá zima 2005 / 2006 musí nepříznivě ovlivnit průběh tvorby paroží a zákonitě by mělo dojít k snížení jeho kvality (což bylo všeobecně zřetelné na chovatelské přehlídce konané v roce 2007 za myslivecký rok 2006 z drtivé většiny honiteb na Šumperku), byla skutečnost po aplikaci minerálních doplňkových krmiv ve sledované honitbě diametrálně odlišná. Trofeje srnců ze sledované honitby v celém souboru jednoznačně vynikaly svou kvalitou a bodovou hodnotou nad ostatními trofejemi. Ačkoliv se to zdá nemožné, právě extrémní průběh zimy přispěl k tomu, že srnci nasadili oproti dřívějším rokům mimořádně silná paroží po aplikaci minerálních doplňkových krmiv.

Téměř polovina z ulovených srnců II. a III. věkové třídy měla paroží o bodové hodnotě nad 80 bodů CIC (9 kusů), čtyři z nich byli medailoví. Z některých částí honitby, kde bylo přikrmování v nižším rozsahu, se to samozřejmě projevilo i na výrazně slabší tvorbě paroží srnců. Dva srnci, které jsme znali a kteří byli mezi jinými uloveni v roce 2006, byli k nepoznání (kratší, slabá a neperlená paroží) ve srovnání s tím, jak jejich trofeje vypadaly v roce 2005. V tomto případě byla zachována jen obvyklá délka paroží srnce na úkor i velmi slabých lodyh parůžků. V místech, kde bylo aplikováno okolo 50 kg mineralizovaného jadrného krmiva na kus a celé období přikrmování, se paroží oproti roku 2005 kvalitativně nezměnilo a bylo v roce 2006 přibližně stejné, nebo i v průměru o něco lepší.

Zato tam, kde bylo přikrmování mineralizovaným krmivem prováděno v množství,co si neomezeně srnci vezmou, došlo k tvorbě (oproti jiným letům) nadprůměrných kapitálních paroží! To se vztahovalo především k srncům u experimentálního krmelce!

Krutá zima se svou výší sněhu způsobila, že srnčí zvěř byla ve valné míře odkázána v příjmu potravy na krmelce, přes metr vysoký sníh znemožňoval její větší pohyb a srnčí zvěř stála trvale u krmelce. A tím vznikla situace, že kde tato mineralizovaná krmiva byla k dispoziciv dostatečném neomezeném množství, jednoznačně se to projevilo na tvorbě trofejí, především u experimentálního krmelce. Z této skutečnosti vyplývá, že i krutý průběh zimy neovlivní negativně průběh tvorby paroží za předpokladu, že vznikne u srnců dostatečný přebytek živin pro jeho tvorbu. Právě krutá zima ukázala, že je přímá souvislost kvality paroží s tím, co srnčí zvěř ve skutečnosti do koryt dostane v rámci přikrmování. Pokud máme cíl něco skutečně v kvalitě trofejí zlepšit, pak toho lze dosáhnout jednoznačně a doslovně pouze kvalitním krmením srnčí zvěře. Opačná situace nastala v průběhu extrémně mírné zimy 2006 / 2007. Skutečností bylo, že tam, kde byla ve sledované honitbě srnčí zvěř navyklá brát mineralizovaná jadrná krmiva, brala je ihned od vyložení koncem srpna a v září 2006, a to po celou dobu přikrmování, to je do konce dubna. A to za skutečnosti, že nebyl prakticky žádný sníh a bylo po celou dobu dostatek přirozené zelené potravy.

Metodika AMDK


U srnců, které jsme znali a rozeznávali je podle charakteristického tvaru jejich parůžků a u nichž jsme věděli jejich přesný věk a kteří již byli ve svém vývoji ovlivněni aplikací minerálních doplňkových krmiv od začátku této ověřovací akce, byla tvorba paroží následující: dva čtyřletí srnci nasadili paroží nejméně odhadem 100 bodů CIC, jeden byl nesporně bronzový s délkou paroží asi 27 cm; dva tříletí srnci nasadili paroží odhadem nejméně o bodové hodnotě dost přes 90 bodů CIC, oba s délkou lodyh paroží okolo 25 cm. V širším okolí experimentálního krmelce se vyskytovalo šest dvouletých srnců, kteří byli v roce 2006 silní roční srnci. Všichni měli nasazené v lodyze slabší šesteráky s délkou paroží přes 20 cm a výsadami předními okolo 5 cm a zadními asi 3 až 4 cm. Srnec roček šesterák, u něhož v roce 2006 byly nalezené shozy v lapači parůžků u experimentálního krmelce o bodové hodnotě 63 bodů CIC, nasadil v roce 2007 kapitálního šesteráka s délkou paroží asi 26 cm o bodové hodnotě nesporně se blížící 100 bodům CIC. Samozřejmě se skutečnost příjmu mineralizovaného jadrného krmiva projevila i u ročních srnců (v době zimy samčích srnčat). V okolí experimentálního krmelce bylo v roce 2007 šest ročních srnců, z toho pět vidláků s délkou paroží asi 12 až 16 cm, jeden s obzvlášť mimořádnou sílou lodyh a zvlášť silně perlený. Jeden, a to právě tělesně nejmohutnější (odhadovanou hmotností v dodávkové úpravě by měl mít k 20 kg), nasadil jen neobyčejně silného, ale zcela hladkého neperleného špičáka a délku paroží měl téměř 20 cm. Měli jsme obavy, aby jej někdo neulovil jako věkem staršího „škůdníka“. Uvádění čtyři srnci II. věkové třídy měli v roce 2007 vytvořená svá teritoria. Oba tříletí pozorovaní dne 4. 9. 2007 a 16. 9. 2007 na svých teritoriích, která měli před říjí, vykazovali až neskutečný stupeň vyříjení po stránce tělesné kondice. Uvádění dvouletí srnci se vyskytovali v přibližně stále stejných místech na větších územích podle toho, jak byli odtlačováni staršími teritoriálními srnci a udržovali si již jakási přesně nevymezená teritoria. Všichni uvádění roční srnci naznačovali teritoriální chování s pachovým značkováním v okrajových, více přehledných místech na okraji teritorií známých srnců II. a III. věkové třídy v této části honitby, jež se nachází v širokém okolí experimentálního krmelce. Tělesně nejsilnějšímu, asi 7 až 8 let starému srnci s charakteristickou trofejí, jež se po několik let ve tvaru neměnila, se přezdívalo „Pirát“. Jeho trofej o délce levé lodyhy nejméně 27 cma mohutným hrubým perlením po celé délce lodyhy měla levý parůžek tvaru téměř pravidelného „křižáka“ s výsadami délky 8 - 9 cm a pravou lodyhou, jen samotnou šavlí bez výsad, avšak také mohutného hrubého perlení s jasně doběla vystrouhaným hrotem lodyhy barvy slonové kosti, hrozivě zahnutou nad pravým světlem „ve tvaru šavle“ již do délky 30 cm. jistě mnoho nechybělo a měl by bodovou hodnotou „hodně ve stříbře“, jak o něm říkával Ctibor vždy, když se mezi námi na „Piráta“ stočila řeč. Obhajoval jako své teritorium přímo bezprostřední okolí experimentálního krmelce. (v květnu 2009 „Pirát“ doposud nebyl uloven). Zcela odlišná situace byla v těch částech honitby, kde není ještě srnčí zvěř plně navyklá přicházet ke krmelcům ihned po vyložení jadrných krmiv. Osobně jsme ale přesvědčeni,že je to dáno spíše přístupem osoby, jež má krmelec v péči, včasností vyložení krmiva také nižším množstvím přidělovaných krmiv jen na běžné denní dávky.

Ale hlavně je to asi hluboce zakořeněným zvykem: Když má srnčí zvěř ještě všude plno zelené pastvy, tak proč přikrmovat!

Tak se v některých krmelcích ve sledované honitbě v zimě 2006 / 2007 nezkrmiloani přidělené mineralizované krmivo. U některých krmelců se prakticky vůbec mineralizovaným jadrným krmivem nepřikrmovalo. To se projevilo i na tvorbě tří nám známých čtyřletých srnců. V roce 2006 jako tříletí po předchozí kruté zimě a provádění přikrmování mineralizovaným

Metodika AMDK


jadrným krmivem měli přibližně o 10 a možná i 20 bodů CIC silnější paroží než nasadili v roce 2007. Délky paroží zůstaly přibližně stejné i délky výsad, ale paroží měli oproti předchozímu roku neskutečně tenké a podstatně méně perlené. I když relativně měli po celou zimu2006 / 2007 dostatek přirozené zelené potravy, zřetelně to nestačí. Je z toho jednoznačné, že potřebný přebytek živin nutných pro tvorbu kapitálních paroží prostě chyběl a v dnešní přírodě srnčí zvěři ve valné míře asi chybí podmínky pro vznik přebytků živin. Optimalizaci a srovnání tohoto stavu lze právě provést aplikací minerálních doplňkových krmiv. Dne 20. 8. 2007 bylo u experimentálního krmelce vyloženo mineralizované jadrné krmivo ENERGETICKÁ směs s použitým minerálním doplňkovým krmivem Premin Spárkatá zvěř MAXI a od tohoto dne je začala srnčí zvěř brát ve zvyšujícím se množství. Od počátku září bylo třeba doplňovat krmivo nejméně dvakrát týdně a vyložené množství krmiva evidovat. Srnčí zvěř experimentální krmelec navštěvovala celé vegetační období, neboť u něho bylo trvalek dispozici slanisko s minerálním doplňkovým krmivem, tzv. „sendvič“, kde byly namíchány minerálie se sypkou solí. Slanisko i krmelec souběžně navštěvovala a brala minerální liz i srnčata od doby, kdy začala následovat ke krmelcům srny a jadrné krmivo brala od jeho vyložení. Od začátku září byl také aplikován Premin Spárkatá zvěř v jablečných výliscíchu krmelce a také na dvou loukách vzdálených asi 500 m od experimentálního krmelce, kde byly umístěné hromady jablečných výlisků prosypané minerálním doplňkovým krmivemPremin Spárkatá zvěř. Navštěvovalo je denně podle pozorování v těchto místech rozeznatelných 23 kusů srnčí zvěře, z nichž asi větší část docházela i ke krmelci. U druhého krmelce v jiné části honitby, kde se provádělo a experimentálně ověřovalo použití různých druhů krmiv, bylo vyloženo jen do dvou koryt obvyklé krmivo s Premin Spárkatá zvěř dne 9. 9. 2007. Při kontrole se zjistilo, že za týden do 16. 9. 2007 srnčí zvěř spotřebovala polovinu vyloženého krmiva, tj. 50 litrů.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud použijeme kvalitní mineralizované krmivo a srnčí zvěř si je navykne brát, jestliže je má trvale k dispozici, nejsou s jeho terénní aplikací i ve volné honitbě žádné problémy!

Metodika AMDK


8. Měrná hmotnost paroží a srovnání metod stanovení bodové hodnoty trofejí srnců Důležitým ukazatelem vlivu aplikace minerálních doplňkových krmiv u srnčí zvěře je zhodnocení, zda aplikované minerální doplňkové krmivo má prokazatelný vliv při tvorbě parůžků srnců. Dále jsme také provedli srovnání bodového hodnocení trofejí srnců podle orientační metody dle Voltze a standardní metody CIC. Pro porovnání jsme použili zhodnocení trofejí ze sledované honitby z odlovu srnců v roce 2006, a to trofeje o bodové hodnotě nad 80 bodů podle metody CIC. Jeden rok byl vybrán proto, aby byly trofeje hodnoceny v závislosti na standardních podmínkách pro parožení srnců v daném roce, v tomto případě v kruté zimě 2005 / 2006, neboť každým rokem jsou přírodní podmínky v době tvorby paroží do určité a někdy značné míry odlišné. Dále byly vyhodnoceny měrné hmotnosti parožiny (měrná hmotnost parůžkůna 1 cm³) jako důležitého faktoru, který vypovídá o vlivu aplikace minerálních doplňkových krmiv.

8.1 Srovnání bodového hodnocení dle Voltze a metody CIC

Pro stanovení bodové hodnoty trofeje srnce má rozhodující vliv na její výši součet bodů hmotnosti trofeje po odečtení 90 gramů na hmotnost lebky (redukovaná hmotnost trofeje) a objemu paroží v cm³. Z těchto dvou hodnot vychází vždy vyšší počet bodů za objem trofeje. U metody dle Voltze se pak součet těchto obou hodnot stanovuje výpočtem z redukované hmotnosti trofeje násobením stanoveným koeficientem.

V daném případě jsme standardně u všech trofejí použili koeficient 0,23.

Z hodnocených trofejí byly čtyři medailové - zlatá a tři bronzové, dvě trofeje devadesátibodové a tři trofeje osmdesátibodové. Rozmezí bodových hodnot dle metody CIC bylo 82,40až 140,05 bodů CIC. Čtyři srnci byli věkem v III. věkové třídě a pět srnců v II. věkové třídě. Ze zhodnocených výsledků vyplývá, že rozdíl bodové hodnoty trofejí zjištěný u všech srnců byl v rozmezí -6,72 až +8,50 bodů o průměrné výši rozdílu všech srnců 3,50 boduv absolutních hodnotách ve vztahu k metodě CIC.

Z toho u srnců: - II. věkové třídy 3,69 bodů CIC (-6,72 až +4,50 bodů CIC) - III. věkové třídy 3,27 bodů CIC (-1,87 až +8,50 bodů CIC)

Vzhledové body a body za délku paroží byly pro obě srovnávané metody samozřejmě použity shodné. U jednoho srnce činil rozdíl bodových hodnot pouze 0,5 bodu a u dalších čtyř srnců byl rozdíl 1,00 až 1,87 bodů, a to v obou směrech(+ -). U ostatních srnců byl rozdíl bodových hodnot v rozmezí 4,50 až 8,50 bodů v obou směrech. Z daného vyplývá, že jen v polovině hodnocení bodové hodnoty podle Voltze se přibližuje bodová hodnota ke skutečné bodové hodnotě CIC (rozdíl + a - pod 2 body) a může se téměř v polovině hodnocení významně odlišovat (-6,72 až +8,50 bodů)!

U srnců: - II. věkové třídy byla bodová hodnota bodů CIC 3x vyšší a 2x nižší - III. věkové třídy byla bodová hodnota bodů CIC 1x vyšší a 3x nižší

Metodika AMDK


Na rozdíl měl zřejmě vliv větší objem parůžků v plus hodnotách a naopak v mínus hodnotách větší měrná hmotnost paroží. Když jsme zhodnotili procentuální rozdíl při srovnání zjištěných bodů podle obou metod hodnocení, zjistilo se následující: uvedený rozdíl obou metod pak u všech srnců byl z celkové bodové hodnoty trofeje v rozmezí -7,11 až +6,42 %.

U srnců: - II. věkové třídy to bylo -7,11 až +4,46 % - III. věkové třídy to bylo -2,22 až +6,42 %

Zvlášť se provedlo vyhodnocení bodových rozdílů ve vztahu počtu zjištěných bodů za objem a hmotnost paroží podle metody CIC a souhrn výpočtu metody dle Voltze dle redukované hmotnosti paroží, v obou případech bez započtení bodů za délku paroží a vzhledových bodů. Tyto rozdíly bodů ve srovnání zjištěných počtů bodů k metodě CIC byly následující: pohybovaly se v rozmezí hodnot -6,90 až +7,35 bodů CIC v absolutních hodnotách.

U srnců: - II. věkové třídy to bylo -6,90 až +4,50 bodů CIC - III. věkové třídy to bylo -4,20 až +7,35 bodů CIC

Vyjádřením v procentech to bylo pak celkově -10,00 až +7,23 % z toho

u srnců: - II. věkové třídy -10,00 až +6,74 % - III. věkové třídy -6,64 až +7,23 %

Z uvedených dat vyplývá, že metoda výpočtu bodové hodnoty dle Voltze je skutečně jen orientační a pro standardní a správné hodnocení bodové hodnoty především význačných (medailových) trofejí je nutné používat standardní metodu CIC. K tomu je nutné mít příslušné vybavení, jež umožňuje přesné zjištění hodnot objemu paroží s přesností na 1 cm³ a redukované hmotnosti trofeje na 1 gram (po odečtení 90 gramů za hmotnost lebky) (viz. příloha č. 31).Protože tato bodová hodnocení srnčích trofejí podle metody CIC se provádí prvotně na chovatelských přehlídkách trofejí, měly by být vhodnými měřícími pomůckami (nejlépe digitální váhou s přesností na 1 gram, skleněným válcem, anebo jinou vhodnou nádobou a posuvným stojanem na zavěšení trofeje) vybaveny jednotlivé okresní myslivecké spolky (viz. příloha č. 32).

8.2 Stanovení měrné hodnoty paroží srnců

Skutečný vliv a význam aplikace minerálních doplňkových krmiv lze vyhodnotit podle měrné hodnoty paroží (parožiny). V daném případě pak nejde o zcela přesné údaje, neboť výpočet je ovlivněn skutečnou hmotou lebky srnce bez paroží, kdy je jednotně prováděn na lebkuodpočet 90 gramů. Měrná hodnota parožiny srnce pak vychází z výpočtu skutečného objemu paroží v cm³ a zjištěné redukované hmotnosti paroží v gramech. Výpočtem pak byly zjištěny následující hodnoty:

Měrná hodnota paroží hodnocených srnců ze sledované honitby byla v hodnotách1,92 až 2,84 gramů na 1 cm³ paroží (parožiny) o průměrné hodnotě 2,43 gramů na 1cm³ paroží.

Metodika AMDK


U srnců: - II. věkové třídy v rozmezí 2,23 až 2,81 gramů, o průměru 2,50 gramů na 1 cm³ - III. věkové třídy v rozmezí 1,92 až 2,94 gramů, o průměru 2,33 gramů na 1 cm³

Tato měrná hodnota parožiny podle odborných podkladů u parůžků srnců kolísá v rozmezí od 1,5 do 2,4 gramů, s průměrnou hodnotou 1,95 gramů na 1 cm³ (RAESFELD 1956). [11]

U paroží srnců ze sledované honitby byla tato měrná hodnota parožiny v průměru těsně až nad horní hranicí obvykle zjišťovaných nejvyšších hodnot, v daném případě ve sledované honitbě v průměru všech srnců 2,43 gramů na 1 cm³. Ve čtyřech případech, tj. téměř v polovině případů, přesahovala obvyklou nejvyšší hodnotu 2,40 gramů na 1 cm³, a to od 2,47 až po 2,84 gramů na 1 cm³. Samozřejmě přesný výpočet v daném případě ovlivňuje skutečná hmotnost lebky. V daném případě některé lebky mají určitě podstatně vyšší hmotnost než 90 gramů. Přesto jsou to zajímavé hodnoty, které jednoznačně ukazují, že kompenzace vápníkem a fosforem je v daném případě aplikace minerálních doplňkových krmiv na horní hranici možnosti obsahu těchto prvků v parožině, čili prokazatelně vysoce účinná. Zajímavé byly krajní rozdíly měrné hodnoty parožiny, které byly zjištěny u osmiletých srnců. Oba tito medailoví srnci byli po celou krmnou sezónu u experimentálního krmelce. Nejnižší měrnou hustotu parožiny 1,92 gramů měl bodově nejsilnější zlatý srnec 140,05 bodů CIC, která odpovídala obvyklé průměrné hodnotě u srnců. Nejvyšší měrnou hustotu parožiny 2,84 gramů měl bronzový srnec 105,42 bodů CIC. Z uvedeného také vyplývá, že v průměrných hodnotách měrné hodnoty paroží mají vyšší hodnoty srnci II. věkové třídy, čili lze s nimi zřejmě lépe pracovatnež s dospělými srnci III. věkové třídy a uvedený rozdíl představuje 7,29 %, což není málo! Bude nutné provést srovnání s jinými honitbami, které provádějí aplikaci minerálních doplňkových krmiv. Dále je nutné zajímat také se o sesbírané shozy, kdy budou měrné hodnoty parožiny vypočteny zcela přesně.

8.3 Závěry pro mysliveckou praxi

Z provedených rozborů ve sledované honitbě v souvislosti s aplikací minerálních doplňkových krmiv je zřejmé, že jejich aplikace má zásadní význam pro tvorbu parožní hmoty u srncůs významným vlivem na měrnou hmotnost paroží, a tím celkovou hmotnost trofeje srnců a související ovlivnění bodové hodnoty trofeje. Z uvedených faktů vyplývá, že vznik kvalitního parožíje především ovlivněn vznikem dostatečného přebytku látkové výměny. Teprve tehdy se může k tomu v odpovídajících rozměrech vyvinout. Srnec pak musí mít v době parožení (vývoje parohu) dostatečné množství všech potřebných organických a anorganických látek (živin) k jeho tvorbě. Paroh se skládá ze 44 % organických látek, především bílkovin, a 56 % anorganických látek, z toho tvoří většinu 48 % fosforečnan vápenatý. Proto je v minerálním doplňkovém krmivu aplikován ve vzájemně optimálním poměru VÁPNÍK a FOSFOR. Mimo to obsahuje paroh také2 % kyselého uhličitanu hořečnatého a hořčík je obsažen ve všech typech minerálních doplňkových krmiv vhodných pro srnčí zvěř. Vývin paroží je dán také zřejmě některými dalšími faktory,které mohou být ovlivněny individuálně u jednotlivých srnců a jejichž zákonitosti nejsou známé. Pro ilustraci uvádíme pouze jen příklad obou medailových starých srnců, k jakým rozdílům může docházet. Oba srnci byli v krmném období 2005 / 2006 u experimentálního krmelce,kde se pravidelně provádělo kontrolní pozorování. Tito dva srnci, jimž bylo v době ulovení osm let, měli v sledovaném souboru obě krajní hodnoty v měrné hodnotě parožiny.

Metodika AMDK


Zlatý srnec 140,05 bodů CIC (viz. příloha č. 33) se vyznačoval tím, že byl u daného krmelce dominantní, vždy přicházel a bral jadrné krmivo jako první a teprve během 10 až 15 minutse k němu připojilo ostatních 11 srnců, postávajících vpovzdálí, II. a III. věkové třídy, čímž vznikal u koryta značný „přetlak“, i když bylo tak velké, že se všichni k němu vešli.

Vyznačoval se neobyčejně rychlou délkovou dynamikou přírůstku parůžků.

Délky lodyh paroží: pravá 28,2 cm levá 26,4 cm

Minimální průměry pučnic 28 mm, úplně vytlučené paroží měl již 2. dubna 2006!

Bronzový srnec 105,42 bodů CIC (viz příloha č.34) se odlišoval od všech srnců tím, že naopak jeho paroží přirůstalo pomalu.

Délky lodyh paroží: pravá 23,0 cm levá 22,4 cm

Minimální průměry pučnic 23 mm. Byl pozorován 11. května 2006 s teprve částečně narušeným lýčím. Srnec byl charakteristický tím, že po celou dobu 4 roků, co byl znám, měl vytvořenou na levém parůžku vzadu několik centimetrů nad růží výsadu osmeráka s atypickým umístěním. Je zajímavé, že z uvedené lokality je zdokumentovaný také vysoce chovný roček šesterák (viz. příloha č. 35), který uhynul v náhonu místní elektrárny se stejným postavením této výsady na zadní straně levého parůžku. Tento bronzový srnec vytloukal extrémně pozdě, neboť ostatní srnci, včetně srnců tříletých, od tohoto experimentálního krmelce vytloukli v období od začátku dubna do poloviny dubna.

Jedině nadbytek živin, a to jak stravitelných bílkovin, tak minerálních látek,může srnec za příznivých okolností využít k vytvoření mohutného, často druhotně dále větveného paroží a bohatého perlení. U zlatého srnce jsou na všech výsadách patrné náznaky jejich druhotného dělení (vyvýšené hrany a puky) (viz. příloha č. 36).

Pro doplnění uvádíme ještě celkové délky lebek srnců a minimální průměry pučnic.Celkové délky lebek měřených srnců byly v rozmezí 197 až 214 mm o průměru 204,1 mm.

Z toho srnci: - II. věkové třídy měli celkové délky lebek 199 až 214 mm o průměru 205,8 mm. - III. věkové třídy měli celkové délky lebek 197 až 204 mm o průměru 201,3 mm.

Medailoví srnci měli celkově délky lebek 199 až 204 mm o průměru 202,0 mm.

Minimální průměr pučnic u souboru těchto měřených srnců byl v rozmezí 17 až 28 mm o průměru 20,6 mm.

Z toho srnci: - II. věkové třídy v rozmezí 17 až 21 mm o průměru 19,2 mm - III. věkové třídy v rozmezí 19 až 28 mm o průměru 22,5 mm

Metodika AMDK


Medailoví srnci měli minimální průměr pučnic v rozmezí 18 až 28 mm o průměru 22,25 mm.

Z toho srnci: - II. věkové třídy s průměrem 19,0 mm - III. věkové třídy s průměrem 25,5 mm

Z daného vyplývá, že většina těchto měřených srnců ze sledované honitby s bodovými hodnotami trofeje nad 80 bodů CIC měla velmi silné lebky, ve dvou případech dokonceaž extrémních délek, a to 211 mm a 214 mm a oběma těmto medailovým srncům byly 4 roky. Pokud jde o minimální průměry pučnic, nejsou v průměru nijak velké, dokonce u medailových trofejí srnců II. věkové třídy se značně malými minimálními průměry pučnic (18 a 20 mm). Tato skutečnost ukazuje, že i za této nepříznivé okolnosti při aplikaci minerálních doplňkových krmiv byli oba medailoví tříletí srnci na těchto pučnicích schopni nasadit bronzové medailové hodnoty paroží. Takže je vidět, že princip zkvalitňování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře s pomocí minerálních doplňkových krmiv funguje! Je pravděpodobné, že při větších průměrech pučnic by srnci mohli nasadit za těchto podmínek při aplikaci minerálních doplňkových krmiv paroží ještě silnější. Ukazatel síly pučnic však lze těžko ovlivnit, snad souběžně s vývojem kostry mladé zvěře při aplikaci minerálních doplňkových krmiv by mohlo dojít časem k zesílení pučnic srnečků.

Ideální by bylo, kdyby srnci v dospělém věku měli minimální průměry pučnicnad 23 mm, o průměru alespoň 25 mm.

Hmotností srnců se nezabýváme, neboť tato je ovlivněna dobou ulovení, zvláště po proběhlé říji je nižší. Všichni tito měření srnci měli dodávkovou hmotnost bez hlavy a běhů v rozmezí15,5 až 18 kg a průměr byl 16,68 kg. Například dva z bronzových srnců byli pravidelně sledováni. Měli navazující teritoria a prakticky denně, a to i během říje prováděli každý večer nelítostné souboje až do doby ulovení starého srnce dne 14. 8. 2006. Odhad věku starého srnce byl 8 let, dostal jméno „Vodák“ podle nedaleké vodárny. Druhý byl uloven 18. 8. 2006, odhadem byl tříletý, jménem „Flaška“, jeho paroží bylo silou lodyh srovnatelné se silou pivní lahve.To se určitě projevilo na jejich hmotnosti, a i tak vážili 17 kg a 16 kg. Oba měli po těle řadu bodných zranění, zvláště na hlavě. Starší měl dokonce v celé délce roztržené slecho,což v předchozích letech jsme nezpozorovali. Jedna podstatná skutečnost zřejmě ještě ovlivňuje velikost vytvářeného paroží. Je to fakt,jak rychle jsou vytvářeny předkostní tkáně (předparožní hmota), které určují velikost a tvar paroží před jejich osifikací. Je to závislé na množství bílkovin (vhodných stravitelných bílkovin),které se uplatňují při jejím růstu. To bude ještě cesta, na které se bude dále pracovat. Z hodnoceného souboru měřených srnců ze sledované honitby měl optimální růst délky paroží uvedený zlatý srnec (předpokládaný nadbytek bílkovin) a také vytvořil paroží s měrnou hodnotou parožiny u srnců o obvyklé hodnotě 1,92 gramů na 1 cm³.

U ostatních srnců, kde zřejmě možná chyběl bílkovinný faktor, došlo předevšímk vysokému stupni osifikace a extrémně vysoké měrné hmotnosti paroží, v hornícha až převažujících hodnotách, nad zřídka se vyskytující maximální hodnotu.

To fakticky potvrzuje úspěšnost využití předpokládaných minerálních doplňkových krmiv. Další skutečností pak je, že při tvorbě předkostní hmoty, zvláště cév v rostoucím parohu (houbovité dřeně parohu tvořené ve výchozím stavu cévami), hraje asi také zásadní úlohu průměr pučnice.

Metodika AMDK


Více cév na větší ploše, větší rychlost růstu předkostní hmoty na základě přísunu dostatku všech látek pro tvorbu paroží, bílkovin pro růst a anorganických látek pro osifikaci parohu. V tomto případě měl výchozí nejpříznivější předpoklad zlatý srnec s 28 mm minimálními průměry pučnic, který také jediný měl obvyklé hodnoty měrné hustoty parožiny. V příštím období bude nutné ještě vyzkoušet vhodný způsob, jak ještě zvýšit možnost přísunu vhodných stravitelných bílkovin, aby jich zbýval pro parožení dostatečný přebytek v rámci látkové výměny. Cestou by snad byla možnost zvýšit v namíchaném mineralizovaném krmivu například obsah sóji nebo hrachu a v rámci objemných krmiv používat kvalitně usušenou vojtěšku nebo jetel se zachováním lístků. U experimentálního krmelce ve sledované honitbě bylo v zimě 2007 / 2008 ověřeno v době parožení od 1. ledna 2008 mineralizované krmivo BÍLKOVINNÁ krmná směs, v množství 25 q s možností, aby si jej srnčí zvěř brala „ad libitum“ s minerálním doplňkovým krmivem Premin Spárkatá zvěř MAXI, s obsahem 20 % hrachu místo šrotované kukuřice. Od 20. srpna 2007 u experimentálního krmelce již srnčí zvěř pravidelně brala mineralizované krmivo s obsahem Premin Spárkatá zvěř MAXI obvyklého složení, krmnousměs ENERGETICKÁ s kukuřičným šrotem jako přípravu pro vytvoření dostatečného množství zásobního vápníku!

Metodika AMDK


9. Specifická hmotnost paroží srnců z honitby Vítějeves [7]

V souvislosti s používáním doplňkových krmiv u srnčí zvěře pro zkvalitnění její chovné a trofejové kvality jsme provedli vyhodnocení vlivu jejich celoroční aplikace v terénní praxi. Jako modelová byla vybrána honitba Vítějeves na Svitavsku z důvodu, že minerální doplňková krmiva zde začala být aplikována v jedné části honitby již před více než 10 lety. Postupně bylo jejich použití rozšiřováno na celou honitbu a v posledních sedmi letech je jejich aplikace plošná po celé honitbě. Aplikace v jadrném krmivu je prováděna v období od začátku září do konce roku, podle zásoby jadrných krmiv nejdéle do poloviny ledna, s použitím minerálního doplňkového krmiva MKP C. Toto je zamícháno do jadrného krmiva ve 4 % koncentraci. Dále jsou k dispozici celoročně doplňovaná slaniska obsahující uvedený minerální doplněk v kombinaci s kusovou solí. Pro provedení měření bylo navíc příhodné, že se v honitbě používají tzv. „lapače parůžků“, umísťované ke korytům s jadrným krmivem v době shazování srnců (viz. příloha č. 37). Ze šestiletého období od roku 2001 do roku 2006 jsme měli k dispozici 128 shozů od srnců všech věkových kategorií (viz. příloha č. 38). Shozy srnců jsme podle tvaru pečetí roztřídili podle pravděpodobného věku srnců do věkových tříd používaných v myslivecké praxi(viz. příloha č. 39). K tomu přispělo i to, že vítějevští myslivci znali velkou část těchto srnců z jejich pozorování v honitbě. A navíc k tomu přispěla skutečnost, že jednotlivé shozy některých srnců byly nalezeny opakovaně, v jednom případě to bylo dokonce nepřetržitě po dobu čtyř let!

Z celkového počtu shozů s vysokou pravděpodobností odpovídalo: I. věkové třídě (1 až 2 letí) 30 shozů II. věkové třídě (3 až 4 letí) 30 shozů III. věkové třídě (5 a více let) 68 shozů 128 shozů

Shozy byly zváženy s přesností na 1 gram, byl u nich změřen objem s přesností na 1 cm³ (viz příloha č. 40). Vyhodnocené výsledky jsou uvedeny v tab. 4.

Tab. 4 Specifická hmotnost parožiny srnců.

Metodika AMDK


Přibližný věk srnce Průměr (g/cm3) Minimum (g/cm3) Maximum (g/cm3)I. věková třída (1-2letí) II. věková třída (3-4letí) III. věková třída (5+ let) Celkem

1,881,781,871,85

1,621,411,471,41

2,062,132,082,13

Z výsledků vyplývá, že:

- specifická hmotnost parožiny srnců z honitby Vítějeves byla v průměru 1,85 g / cm³ (viz. tab. 4)

Následně jsme provedli srovnání námi zjištěné specifické hmotnosti paroží srnců z honitby Vítějeves s měřeními nám známých autorů - Rieck (Raesfeld 1956) a Scherer (2007).

Tab. 5 Porovnání zjištěných specifických hmotností parožiny.

- specifická hmotnost parožiny srnců z honitby Vítějeves je o 0,11 g / cm³ vyšší, tj. o 6,3 %, než uvádí z lepších přírodních podmínek jižní Moravy SCHERER(2007).[12]. Odtud bylo hodnoceno 138 shozů.

- tato hodnota je ale u souboru měřených srnců z Vítějevsi nižší o 0,1 g /cm³, tj. o 5,1 %, než uváděl Rieck (Raesfeld 1956)

- v případě zjištění Scherera je to dokonce o 0,21 g /cm³ méně, tj o 11,8 %; znamená to, že dlouhodobá aplikace minerálií má v současných podmínkách značný význam pro zvýšení průměrné specifické hmotnosti parožiny, a tím pro tvorbu kvalitnějších trofejí

Z námi měřených 128 shozů bylo 7 párových (viz. příloha č. 41) a rozdíly v specifické hmotnosti parožní hmoty mezi pravým a levým parůžkem byly v rozmezí 0,02 až 0,09 g / cm³o průměru pouhých 0,03 g / cm³. V souboru z jižní Moravy (Scherer) se uvádí u párových shozů, že jednotlivě vykazovaly značné hmotnostní rozdíly parožní hmoty, zjištěné rozdíly mezi párovými parůžky jsou až 0,21 g / cm³. Přisuzuje se to tomu, že růst paroží řídí centrální nervová soustava na každé pučnici asynchronně (samostatně). Srnci z honitby Vítějeves měli standardnější tvorbu parožní hmotyse zcela minimálními rozdíly specifické hmotnosti mezi oběma parůžky. Dalším zjištěním Scherera je, že nejvyšší hmotnost parožní hmoty na 1 cm³ dosahovaly parůžky srnců v produktivním věku převážně ve II. a III. věkové třídě. V námi měřeném souboru jsme naopak zjistili, že srnci I. a III. věkové třídy měli průměrnou specifickou hmotnost paroží v g / cm³ prakticky shodnou a nižší specifickou hmotnost měli dospívající srnci II. věkové třídy. Možné vysvětlení je, že díky celoroční aplikaci minerálií a stále pečlivějšímu celoročnímu doplňování minerálií do slanisek mají mladí srnci (vzhledem k vytvářené menší předparožní tkáni, přes intenzivní růst kostry) stále ještě značný přebytek vápníku, a tím možnost tvorby parožní hmoty s vyšší specifickou hmotností. U dospívajících srnců je možné, protože nemají opotřebený chrup a lépe zpracovávají přijímanou potravu, že se přijímá vysoké množství bílkovinných složek, a tím je dána možnost rychlejšího a většího růstu předparožní tkáně jako přebytku metabolismu. Jako možnost také připadá v úvahu, že objem vnitřní porézní dřeně parůžků je větší,a snižuje se tím specifická hmotnost parůžků.

Metodika AMDK


Autor / rok Průměr (g/cm3) Minimum (g/cm3) Maximum (g/cm3)Rieck (Raesfeld 1956)Scherer 2007Vítějeves 2007

1,951,741,85

1,501,381,41

2,402,082,13

Dalším zjištěním v tab. 6 bylo:

- shozy, jejichž specifická hmotnost parožiny se odlišovala od zjištěného průměru o 0,1 g / cm³ a více, v plusových i mínusových hodnotách, se od ostatních shozů nijak neodlišovaly a vizuálně odpovídaly průměru daného věku a jejich velikosti

- oproti souboru shozů hodnocených Schererem byly zjištěné nejnižší i nejvyšší hodnoty specifické hmotnosti paroží nepatrně vyšší

- výskyt shozů se specifickou hmotností vyšší než 2 g / cm³ byl v námi naměřeném souboru pouze ve čtyřech případech, tj. 3,1 %

Ze svých výsledků Scherer uvádí, že se dříve naměřené hodnoty g / cm³ po dobu evoluce snížily z průměrné hodnoty 1,95 g na jím zjištěných 1,74 g na jižní Moravě. Domníváme se, že hlavní příčinou tohoto stavu oproti období před více než půl stoletím je skutečnost zásadních změn v přírodním prostředí:

- dnešní populační hustota srnčí zvěře je podstatně vyšší - vyšší je i stres a vnitřní tlak v populaci a vzájemná potravní konkurence

Myslíme si, že zásadní je vliv pestrosti a kvality výživy, neboť dnešní krajina je méně vhodná, než bývala v minulosti po stránce potravní nabídky. K tomu ještě přistupují další faktory, jako je:

- otázka klidu v honitbě - možná zvýšená parazitace při velké populační hustotě - vliv chemizace v zemědělství - ovlivnění individuálního výživového a zdravotního stavu každého srnce v období růstu parůžků

Paroží jako útvar, který vzniká z přebytků látkové výměny, se může dobře vytvořit pouze za předpokladu, že srnec má v době tvorby paroží dostatek všech organických i anorganických látek nutných k jeho vytvoření. Jedná se především o bílkoviny, jež se uplatňují hlavně při růstu předkostní tkáně, čímž je určena velikost a tvar parůžků. Parůžek obsahuje obvykle 44 % organických látek. Pro vyztužení bílkovinné části parohu pak z minerálních látek je důležitý zejména vápník, fosfor a také hořčík. Parůžek pak obsahuje až 56 % anorganických látek. Teprve při příjmu hodnotné potravy (živin) je možné, že srnec za souhry všech příznivých okolností toho může využít k vytvoření mohutného paroží. Mechanismus získávání dostatečného množství těchto látek z živin je poněkud časově rozdílný. Pokud se jedná o nejdůležitější organické látky, které se podílejí na tvorbě parůžků, jsou jimi především bílkoviny a ty jsou přijímány z potravy přímo a musí být zastoupeny v dostatečné míře v potravě v době parožení!

Tab. 6 Frekvence odchylek 0,1 g / cm3 a více od průměrných specifických hmotností.

Metodika AMDK


Věková třída Celkem - 0,1 g/cm3 a více + 0,1 g/cm3 a vícePočet / %I. věková třída (1 – 2II. věková třída (3 – 4III. věková třída (5 +Celkem

ks05060718

%16,620,010,214,1

ks04020410

%13,306,705,807,8

ks1438

%03,313,304,406,3

letí)letí)let)

Pokud se jedná o minerální látky, je to především vápník potřebný pro utváření parůžků, který je uvolňován z kostry pod vlivem hormonálních změn a současně je využíván i vápník přijímaný v potravě. Fosfor je přijímán přímo z potravy a nikde v těle není ukládán jako zásobní. To neznamená, že by potrava nehrála žádnou úlohu, ale naopak. Kostra je tedy zásobním místem, které nahrazuje nedostatek minerálních látek chybějících ve výživě v době tvorby parůžků. Během roku se vápník ukládá do kostry a odtud se v období růstu parůžků uvolňuje, především z jejich mechanicky méně namáhaných částí jako jsou žebra, záprstní a zánártní kosti a stáváse součástí parožní hmoty. Kvalita parůžků je tak závislá na výživě v době jejich růstu, ale hlavně významným způsobem v období, které předchází parožení. Logicky tímto prostřednictvím také závisí tvorba parůžků i na složení půdy.

Z daného vyplývá:

- celoroční výživa je jedna z nejdůležitějších podmínek ovlivňující tvorbu a růst parůžků

- při nedostatečné výživě může u srnců docházet k omezenému a menšímu růstu parůžků

- při optimální výživě může dojít k vytvoření nadprůměrných a kapitálních parůžků

- to dokázaly pokusy, které prováděl Vogt na Děčínském Sněžníku kromě jelenů i u srnců a pokusy Bayerna se srnčí zvěří v jeho horské honitbě ve Štýrsku

V paroží srnců je možné zjišťovat i cizorodé látky, jejichž přítomnost je závislá na prostředí, ve kterém srnčí zvěř žije. Lze si tak ověřit stupeň znečištění životního prostředí. Chemickou analýzou parožiny je možné zjistit přítomnost a deponování těžkých kovů - olova, kadmia, zinku a chromu, ale také síry jako důsledku kyselých dešťů z emisí i dalších možných negativních vlivů z prostředí na zdravotní stav srnčí zvěře, která v těchto místech žije. Získané výsledky ukazují, že při nadstandardní či nástavbové péči, jakou je aplikace minerálií srnčí zvěři, lze dosáhnout mimo jiné i kvalitnějších trofejí. Výsledky terénní aplikace minerálního doplňkového krmiva MKP C v honitbě Vítějeves ukazují, že v péči o srnčí zvěř jsme ještě nevyčerpali všechny možnosti. V podstatě je to způsob, jak srnčí zvěři doplnit současné nedostatky a chybějící minerální látky v její výživě. V honitbě Vítějeves bylo používáno minerální doplňkové krmivo MKP C. To z řady minerálních doplňků obsahuje na 1 kg nejnižší množství 95 g vápníku a 56 g fosforu. Kromě toho obsahuje jako všechna ostatní dále uváděná minerální doplňková krmiva sodík, hořčík a stopové prvky - měď, mangan, zinek, kobalt a jód. Přesto jsou výsledky zvýšené specifické hmotnosti parožní hmoty srnců při jeho použití výrazné. Z řady minerálních doplňkových krmiv vyráběných podnikem VVS Verměřovice, s. r. o. lze ještě uvést MKP 4/B s obsahem vápníku 160 g a fosforu 80 g a zvýšeným obsahem hořčíku, dále lze zmínit řadu Premin Spárkatá zvěř s obsahem vápníku 250 g a fosforu 130 g. Další z řady – Premin Spárkatá zvěř Super obsahuje navíc vitamín D (takže nahrazuje při parožení případně chybějící zimní slunce v hospodaření s vápníkem). Premin Spárkatá zvěř MAXI obsahuje navíc ještě vitamín A, vitamín E a selen. Skutečností je, že v posledních několika letech začínají být aplikována minerální doplňková krmiva z řady Premin Spárkatá zvěř ve více honitbách na Moravě, ale i na Slovensku. A tam, kde prováděli aplikaci alespoň čtyři roky (ale někde dokonce jen dva roky), jsou loveni opakovaně kapitální a dokonce i medailoví srnci, kteří se tam nikdy předtím nenacházeli. Je jen otázkou návyku srnčí zvěře (ověřenou v posledních několika letech v jiných honitbách), že začíná brát jadrná mineralizovaná krmiva s mineráliemi již od konce srpna a bez zdravotních problémů

Metodika AMDK


je bere při neměnnosti složení mineralizovaného krmiva až do jarního období. To má zásadní význam pro zvýšení tukových rezerv pro zimní období, deponování zásobního vápníku do kostry, zlepšení kondice zvěře a vývoje plodů u srn. Kombinovaná slaniska s vyloženou kamennou solí a mineráliemi jsou po návyku srnčí zvěří navštěvovány celoročně. Nejvíce pak srnami v době kojení srnčat.

Musíme však zdůraznit skutečnost:

- aplikace minerálních látek je řešení nadstandardní a nástavbové pro zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře i ostatní parohaté spárkaté zvěře ve volnosti, v oborách i farmových chovech

- nejedná se jen o samotné paroží, jeho tvorbu a velikost, je to jen doplňkové opatření v podmínkách chovu zvěře jako celku v souběhu s ostatními zásadami řádného mysliveckého obhospodařování srnčí zvěře

- pro dosažení efektu akce je nutné provádět mnohem důslednější a rozsahem větší průběrný odstřel především tělesně slabé, chovatelsky nevhodné holé srnčí zvěře

- nesmíme opomenout ani důsledné zlepšování zdravotního stavu zvěře a pro zvýšení účinnosti akce také snížení parazitace účinnou léčbou zvěře

- je skutečnost, že při opakované každoroční půlroční aplikaci mineralizovaného jadrného krmiva se začíná ukazovat ve zvýšené míře i mimořádně silná mladá zvěř, a to zvláště tam, kde má srnčí zvěř možnost brát trvale výběrově to, co si sama ráda vezme

- začínají se objevovat silná srnčata se silnými mladými srnami a mimořádně dobře založenými, vysoce nadějnými mladými srnci

- proto musí být souběžným krokem to, že bude nutné přednostně odlovit také starou zvěř a nahradit ji mladou, podstatně kvalitnější zvěří

- teprve pak si mohou kvalitnější mladí srnci vytvořit svá teritoria a udržet se v honitbě

Metodika AMDK


10. Postnatální vývoj srnčat Při provádění programu zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv má zcela specifickou úlohu práce se srnčaty. Je to proto, že především u srnčat je tato skutečnost zásadní, neboť od nich se bude vyvíjet celková kvalita budoucí populace. Právě srnčata jsou prvotním základem postupné výměny původního stavu za kvalitnější zvěř. Tato celková výměna původní populace za novou s vyšší kvalitou, danou vyšším stupněm péče o zvěř, by měla být prakticky provedena do 7 let od začátku nepřetržitě prováděného zkvalitňovacího programu. Výchozím předpokladem je, že již při prvním roce aplikace minerálních doplňkových krmiv dochází k lepšímu vývoji plodu. Březí srny mají v období růstu plodu jednak dostatek tukových zásob při zahájení přikrmování nejpozději začátkem podzimu, tak i dostatek všech potřebných minerálních látek v nich aplikovaných. Předpokladem je, že kladená srnčata jsou silnáa životaschopná. Dále následuje vysoká mléčnost srn, kdy mléko obsahuje dostatek živin a minerálních látek pro rychlý vývoj srnčete, a to zvláště tam, kde jsou již srny navyklé ihned od doby kladení navštěvovat slaniska s mineráliemi. V krátké době, jakmile začnou srnčata následovat srnu, u nich dochází k rychlému návyku braní vyloženého minerálního doplňkového krmiva v slanisku. Následně pak v honitbách, kde je srnčí zvěř navyklá brát mineralizované jadrné krmivo již od konce léta, se to rychle naučíi srnčata. Jejich růst pak urychleně pokračuje po celý podzim a pozorovatelně i v zimě. Samozřejmě za předpokladu, že se nemění předkládané krmivo a neomezený přístup k němu. To rozhoduje, jaký z nich bude srnec či srna v budoucnu. Hlavní a rozhodující je vývin kostry v prvním roce života, především v prvních osmi až deseti měsících věku. Později se nic nedožene. Samozřejmě se dá předpokládat, že výsledky zkvalitňování se ještě zvýší, až se dostane do reprodukce mladá, již zkvalitňovaná zvěř. Je paradox, že každý bude hledět především na to, co se začíná projevovat u mladých srnců po stránce zvýšení jejich kvality. Ale skutečné výsledky nebudou od srnců, ale od druhé části populace, protože základem dalšího rozvoje kvality jsou srny a jejich dobře se vyvíjející plody. Důležité je také následně kladení silných srnčat a jejich optimální výživa, počínaje vysokou mléčností srn při jejich dobré kondici. Podstatné též je, že srny kromě běžné pastvy (výživy) mají i dostatek všech látek, především vápníku a fosforu. Musíme si přiznat, že srnci v tomto prakticky nejsou vůbec rozhodující. Ti mají geneticky dáno určité schéma paroží, což je až na výjimky šesterák. A to je skoro vše, co do genetiky vnesou! Pak se může stát, když i tělesně slabší srnec pokládá silnou srnu, že při dalším prenatálním a postnatálním vývoji srnčete, při dodržení všech podmínek programu zkvalitňování, bude jeho potomek - roční srnec, nebo dokonce koncem roku i srnče samčího pohlaví, tělesně silnější než on. Samozřejmě také platí, že byť trofejově nejkvalitnější srnec pokládá tělesně slabé nebo přestárlé srny, jejich srnčata budou limitována tělesným a kondičním stavem svých matek. I když při aplikaci minerálních doplňkových krmiv bude docházet k určitému zlepšení jejich vývoje zvláště během podzimu při braní mineralizovaného krmiva, tuto výchozí ztrátu již nikdy nedoženou. A proto musíme být při průběrném odstřelu srnčat naprosto nekompromisní. V létě, zvláště v srpnu již musíme v honitbě srovnávat kvalitu jednotlivých srnčat. Srny vychází pravidelně se svými srnčaty. A pak ihned od začátku odstřelu je potřeba se na vytipovanou nekvalitní holou zvěř zaměřit. Začátkem září jsou pro to ideální podmínky. Pozdě kladená srnčata jsou ještě skvrnitá, kdežto silná srnčata již začínají dostávat tmavé zimní zabarvení srsti. Při pohledu na pozdní slabá srnčata je jejich skvrnitost patrná v několika řadách. I když jsou kladena nejdéle v odstupu 4 až 6 týdnů od začátku kladení srnčat, již svůj tělesný vývoj nikdy nedoženou. Proto považujeme za nutnost každé takové srnče na potkání ulovit.

Metodika AMDK


A nejen je, ale pokud možno i srnu, když její tělesný rámec, věk a kondice bude odpovídataž na ojedinělé výjimky jejímu slabému nekvalitnímu srnčeti. Od poloviny až do konce září pak lze lovit bez výjimky všechna srnčata nesoucí ještě méně zřetelné náznaky skvrnitosti. Nejvýrazněji a nejdéle je patrná horní řada skvrnitosti. Začátkem října jsou již všechna srnčata až na vzácné výjimky přebarvena do zimní srsti, a tím se zdají relativně tělesně silnější, než jsou.

Drtivá většina odstřelu pak musí být provedena do konce října. A pokud se ještě vyskytnou a najdou slabá srnčata, je nutné dokončit jejich odstřel v listopadu. Ale tehdy a koncem roku se loví špatně, dny jsou krátké, opadává listí, polní srnčí zvěř je sdružena do velkých tlup a nelze se k ní dostat na dostřel, na odlov zbývají jen víkendy.

Z praktických poznatků ve sledované honitbě uvádíme následující:

Ještě před nedávnou dobou, před zahájením zkvalitňovacího programu, byla srnčí zvěř v honitbě Velké Losiny opomíjena. Vždyť se v honitbě lovilo ročně několik desítek jelenů, odstřel jelení zvěře přesahoval i 100 ks ročně. Dřívější výměra honitby před tvorbou nových honiteb byla ještě téměř o 1 000 ha lesních ploch větší, než je v současnosti. Také se věnovala pozornost lovu divočáků, kdy lovcům zůstávaly příslušné prémie a příděly. Srnčí zvěř byla z těchto důvodůaž na posledním místě. Ale běžnému přikrmování srnčí zvěře byla věnována obvyklá péče.V té době se lovila také srnčata, která měla v září i pod 4 kg, v říjnu 5 kg, koncem roku do 6 kg.

Extrém bylo ulovení srnčete v polovině listopadu o hmotnosti 3,2 kg(vše váženo v dodávkové úpravě, bez srážek za případný rozstřel zvěřiny).

Následně také byli začátkem doby lovu srnců (květen, červen) občas uloveni paličkáři s hmotností do 5 až 6 kg.

Extrémní případ byl paličkář, který vážil v dodávkové úpravě bez srážek pouhých 4,3 kg!

Podobně se lovily některé roční srnky, jejichž hmotnost byla také pouze 7 až 9 kg. Bylo to způsobeno tím, že část stavu holé zvěře tvořily srny, jejichž věk byl při jejich případném ulovení podle chrupu pro jeho opotřebení prakticky neurčitelný. Totéž platilo i pro většinu uhynulých srn. Výchozím stavem před a při provádění zkvalitňování srnčí zvěře by mělo být dodržování hmotnostních limitů u srnčí zvěře po jejich vyvržení, v dodávkové úpravě bez srážek za případný rozstřel, váženo po vychladnutí zvěřiny, nebo alespoň 24 hodin po ulovení. Jako výchozí stav pro kteroukoliv honitbu by mělo platit, že v září by se měla přednostně odlovit srnčata s hmotností pod 6 kg, v říjnu pod 7 kg, v listopadu pod 8 kg, a v prosinci pod 9 kg. Koncem roku by mělo mít srnče, pokud chceme, aby z něho něco vyrostlo, hmotnost alespoň 9 kg. To ale není nic moc. Ideální by bylo mít srnčata alespoň o hmotnosti 12 kg a víc. Jistě, u „šetrných“ nastanou námitky, že srnčata ještě rostou, že zvýší hmotnost během podzimu o pár kilogramů. Musíme si uvědomit, že na podzim především roste u srnčat kostra a osvalení probíhá až později. I ve sledované honitbě v dřívější době se nesměla v některých letech srnčata lovit dříve než v říjnu. Pak to ale skončí jinak. Zvlášť, je-li s lovem srnců vázán i lov příslušného počtu holé zvěře. Například za ulovení trofejového srnce nad 10 cm délky paroží bylo povinné ulovení srny a srnčete. Za paličkáře 1 kus holé srnčí zvěře. Tak to bylo ve sledované honitbě dříve. Pak se vyrazilo na „splnění“ této povinnosti často v nejzazším daném termínu. Srnce každý před lovem prohlédne a posoudí; co kdyby dostal červenou na chovatelské přehlídce.

Metodika AMDK


U holé se pak také asi v mnoha honitbách stane, že se loví, na co se přijde.

Myslivecký hospodář nanejvýše zapíše do záznamu o lovu zvěře srna, srnče. Prostě se loví kusy. A někde se ani netrápí s tím, že by byla ulovená zvěř zvážena. Záznam o lovu snese všechno a něco se tam vždy napíše, včetně věku srn. Zvláště tam, kde se přidělují podíly ve formě srnčete, poloviny srny a podobně. Ostatně v tomto případě se může také lovit způsobem čím větší, tím lepší. Při prováděném zkvalitňování srnčí zvěře, když se hodnotí tato fakta od začátku plošné aplikace minerálních doplňkových krmiv v sledované honitbě, se samozřejmě tyto hmotnosti postupně vyvíjely a byla potřeba zvyšovat měřítko. V roce 2007 měla ta nejslabší, ve vývoji zpožděná, ještě skvrnitá srnčata od začátku září do poloviny září hmotnost v dodávkové úpravě bez běhů a hlavy mezi 6 až 7,5 kg.

Jako optimální se v daném případě ukazuje lovit srnčata začátkem září s hmotností do 7 kg, koncem září do 8 kg, koncem října do 9 kg a později v listopadu a prosinci pod 10 kg.

Pokud se podaří zkvalitňovací program udržet v stejném nebo ještě vyšším rozsahu, bude možná nutné ještě tato měřítka zvýšit. Zatím však v každé honitbě jistě i při prováděném zkvalitňování srnčí zvěře, když budeme chtít a mít na to čas a zájem, najdeme dost srnčat, která se do těchto základních limitů vejdou. Nevíme, jak v které honitbě se chovatelskému zhodnocení srnčí zvěře po ulovení věnují. Ve sledované honitbě musel být ihned po ulovení každý kus zvěře, tedyi srnčata, předložen a každý kus byl zvážen v dodávkové úpravě bez hlavy a běhů. Je to nejsnazší a alespoň to základní, co by mělo být v každé řádně vedené honitbě pro evidenci provedeno. Samozřejmě pokud je vůbec k dispozici odpovídající váha. V době, kdy se vyžadovalo předkládání čelistí holé zvěře, provádělo se ve sledované honitbě podrobné chovatelské zhodnocení srn i srnčat podle délky spodních čelistí. Ještě určitý čas, i když se již předkládání spodních čelistí nepožadovalo, se ve sledované honitbě toto hodnocení provádělo. V posledních letech se to již neprovádí. Je to nesmírná a zásadní chyba, neboť tím by bylo možné exaktně sledovat a srovnávat změny, ke kterým dochází při zkvalitňovacím programu ve vývoji kvality holé zvěře. A to srn i srnčat!

Možnosti, jak hodnotit chovnost srn a srnčat podle těchto marketů, uvádíme podle materiálu:

„Chovatelské přehlídky - metodika“ [5]

Zpracoval: Ctibor Babička

a) Za chovné se považují srny s délkou spodní čelisti: - 1 rok: délka spodní čelisti 155 mm a více - 2 až 7 let: délka spodní čelisti160 mm a více

b) Za chovné se považují srny ve věku: - 1 rok s hmotností 12 kg a více - 2 až 4 roky s hmotností 14 kg a více vodící od věku 2 let silná srnčata - 5 až 7 let s hmotností15 kg a více

Poznámka: Uváděná hmotnost je v dodávkové váze, tj. bez běhů a hlavy a případné srážky na rozstřelení kusu.

Metodika AMDK


Při provádění zkvalitňovacího programu jsme se setkali i s dotazy, jak postupovat při odstřelu srnčat podle pohlaví?

- má-li srna jen jedno nekvalitní srnče odpovídající zásadám průběrného odstřelu, je situace jasná - pokud vodí srna taková srnčata dvě, stejného pohlaví, lovíme, pokud je to alespoň trochu rozeznatelné, to slabší

- má-li srna srnčata rozdílného pohlaví a jsme schopni to rozeznat, lovíme přednostně vždy srnku a srnečka necháme; v zimní srsti je to již snadno rozeznatelné

Důvodem je, že srnče samičího pohlaví se již následující rok jako srnka dostává do říje a zapojuje se dříve do reprodukce. Pokud se nám nepodaří ulovit toto druhé slabé srnče samčího pohlaví, je pravděpodobné, že se to podaří ve věku jednoho roku. Do reprodukce se takový roční srnec ještě obvykle nedostane. To by bylo možné jedině tehdy, když je v honitbě absolutně nevyhovující poměr pohlaví ve prospěch srn. Ale nedá se s tím otálet, neboť takový srnec potom ve věku dvou let nasadí třeba jen špičáka, který kvalitou paroží odpovídá dobrému ročnímu srnci a pak to v praxi před lovem posuzujte. To už je potřeba opravdová mistrovská znalost posuzování nebo nutnost znát srnce od jara, kdy vytloukal paroží, což je obvykle o dost dříve než u ročních srnců. Přinejhorším takový srnec doroste až do 3 let a tam by snad už většina praktiků rozeznala jeho věk a chovnost, respektive nechovnost. To by však mělo být jen výjimečné, protože srnci tohoto věku již vytvářejí svá vlastní teritoria, zvláště tam, kde je málo dobrých srnců vyššího věku. V praxi na chovatelských přehlídkách je vidět, že asi ve značné části honiteb není průběrný odstřel srnců v I. věkové třídě dobře proveden. Zde vidíváme množství vysloveně průběrných srnců ve věku 3 let. Dají se již celkem snadno posoudit a poznat. Na hlavě přece už mají „nějakou větší kost“, a tudíž je už důvod mít alespoň nějakou lebku s něčím, co vypadá trochu už jako trofej. Ovšem nejlepší by bylo takové chovatelsky špatné kusy odlovit všechny. Nejprve srnče, nebo obě srnčata. A když se podaří ulovit i srnu, tak je vše do budoucna v honitbě v tomto případě vyřešeno, pokud by ovšem lovec měl o to zájem to takto provést, anebo jestliže má na takový odstřel v momentě lovu příležitost. Neboť ošetřit a na místo určení dopravit více ulovených kusů naráz není často tak jednoduché a co se trápit s tím, když mám ulovit jen jeden kus. A srnče na rameni tak netěžkne jako dva nebo tři kusy. Jinak příští rok a třeba do nekonečna vždy ulovíme jen srnče a příští rok budeme zase tam jako dříve. Zase se nejspíš dočkáme opakování této situace.

Z praktických poznatků v sledované honitbě bylo prokazatelné následující:

Již od prvního roku poté, co se provedlo vyložení aplikace minerálních doplňkových krmiv, docházelo k určitému zlepšení vývoje a kondice srnčat!

V roce 2006 a zvláště v roce 2007, tzn. po třech a čtyřech letech aplikace minerálních doplňkových krmiv, byla situace ve zkvalitnění srnčat již zřetelně viditelná. Něco chovatelsky špatné zvěře (srn) se ulovilo. A něco málo přestárlých srn během zimy, jaká byla na přechodu let 2005 / 2006, uhynulo. I ti, kdo do honitby moc často nechodili, konstatovali, že se zvěří něco stalo, že bylo vidět samá silná srnčata a nic průběrného neviděli. Skutečností bylo, že oproti letům před prováděním aplikace minerálních doplňkových krmiv to bylo ve sledované honitbě skutečně vidět. Je také fakt, že zpočátku jsme se také věnovali více sledování, jak se akce projevuje u srnců než u holé zvěře.

Metodika AMDK


Teprve od roku 2006 jsme cíleně sledovali holou zvěř po stránce posouzení neméně pečlivě jako u srnců. Nejsilnější srnčata již začátkem září velikostně dosahovala téměř velikosti srny.

To se projevilo zvlášť v okolí experimentálního krmelce. Při dostatečném množství mléka, co měla srnčata od srn a byla již při kladení silná, se to projevovalo na jejich vzrůstu. Také brala minerálie ze slaniska. Navíc od konce srpna brala mineralizované krmivo v krmelci a jablečné výlisky vyložené také již koncem srpna, prosypané do koncentrace 4 % jejich hmotnosti minerálním doplňkovým krmivem Premin Spárkatá zvěř Super. Zvláště nás zaujal při pozorování srnčat fakt vývoje jejich kostry.

Ta nejlepší srnčata byla již v polovině září tělesně dlouhá téměř jako jejich matky. Na výšku byla rovněž téměř tak vysoká. Zdála se pak relativně značně chudá a štíhlá, neboť osvalení se vyvíjí až následně a celkově až do věku tří let u srn a pěti u srnců. Nejprvese vyvíjí a roste kostra.

Pak se hmotnost ve vyšším věku zvyšuje jen nepatrně. Samozřejmě byla úplně již přebarvena do zimní srsti. Celkový pohled na ně jsme pracovně nazvali „žirafí syndrom“. Lepší název jsme zatím nevymysleli. Tato vysoce kvalitní srnčata na siluetě tak trochu připomínají svými dlouhými běhy a tělem žirafu. Zřejmě v rámci intenzivního růstu kostry při dostatku vápníku a fosforu z předkládaných minerálií jim narostly značně dlouhé kosti běhů. Samozřejmě se vyvíjí i ostatní části kostry, kdy jejich délka je také tomu odpovídající. Někdy bylo až komické je sledovat na pastvě. Například dne 4. 9. 2007 a následně 16. 9. 2007 jsme pozorovali čtyřletou srnu (jménem Kateřina) s jejími dvěma srnčaty, srnečky. Kvůli sledování vývoje u holé zvěře jsme si museli pracovně označit jmény i srny, abychom je rozeznávali, což jak jsme zjistili, není až tak složité. Stejně tak i některá srnčata, která nás zvláště zajímají. Srnečci měli snahu se od srny během braní paše několikrát napít. Jako dva zbojníci se na ni vždy z obou stran vrhli a svými hlavami ji doslova nadzdvihovali. Srna je již nechtěla nechat píta odskočila a vyhazovala proti nim předními i zadními běhy. Navíc byla tato srnčata mimořádně bujná a pohybově aktivní. Mnohokrát se během pastvy proháněla delší dobu po loukách. Srnečci se vzájemně mnohokrát trkali a přetlačovali. Například 4. 9. 2007 se Kateřinini srnečci dokonce pustili i do tříletého srnce. Při braní paše nad nimi na louce vytáhl na paš srnec „Černý“. Byl to asi devadesátibodový šesterák s tmavě zabarveným a silně perleným parožím. Vždy, když ho začali trkat, se pomalu, jak odskočili, k nim začal přibližovat. Jak se přiblížil na dva metry, vždy před ním zalehli. Doslova daunovali jako pes při povelu. On je pak obešel a po pár metrech začal brát paš. To se opakovalo snadco 5 minut po tu hodinu, co spolu všichni brali paš. Nikdy předtím jsme nic takového nepozorovali. To dvě srnčata, srnky od srny „Adély“ nebo od srny „Zuzany“, srneček a srnka nikdy nedělali. I když společně brali paš například se srncem s přezdívkou „Král“. Byl to dvouletý, možnáaž 100 bodový šesterák. Ti se jen neustále po louce proháněli. Všechna tato silná srnčata byla značně samostatná již od konce srpna. Skoro vždy vytáhla na paš dříve, než jejich matky srny. Například pro každého pozorovatele bylo zajímavé, když dne 13. 9. 2007 vyšel srneček „Janek“. Bylo to mimochodem zatím nejlepší srnče samčího pohlaví, které jsme obeznali. V polovině září měl již nasazené pučnice značné síly o délce přesahující srst na čele určitě v délce nejméně 4 cm. Z lesa vyběhl přímo k hromadě jablečných výlisků, prosypaných Preminem Spárkatá zvěř Super a vzdálených asi 50 m od okraje lesa. Jeho matka „Eva“, asi pětiletá, zůstala na okraji lesa, pískla, a dokonce několikrát dupla předními běhy. Asi chtěla, aby se k ní vrátil, protože bylo ještě brzo odpoledne. Což samozřejmě „Janek“ neudělal, dokud si nevzal výlisků, co chtěl, a pak byl ještě

Metodika AMDK


delší dobu u slaniska, které je tam také umístěno. Z uvedených skutečností je zřejmé, že je potom potřeba v době odstřelu srnců dávat pozor, zvláště ke konci září, aby tito vysoce nadějní srnečci nebyli omylem uloveni jako paličkáři. Jednou se nám to i málem stalo 31. 8 2005. Na louku z různých stran vyšly dva srnčí kusy a vzájemně se doslova napadaly a neustále trkaly. Mysleli jsme si, že jsou to dva paličkářia nezdálo se nám jenom to, že vršek pučnic byl zcela tmavý, bez viditelné, byť malé parožní hmoty. Teprve když se více přiblížili, bylo zřejmé, že jde o mimořádně silná srnčat! Rovněž by se to mohlo stát i u srnčat samičího pohlaví. Například silné srnče, srnka od srny, kterou jsme pojmenovali „Jana“, vycházela vždy na paš první a teprve později vycházela její matka, možná až šestiletá srna. Vždy samozřejmě prvně přešla k hromadě jablečných výliskůs Preminem Spárkatá zvěř Super. Kdo by tuto posloupnost neznal, lehce by srnče mohl ulovit jako roční srnku. I když roční srnka takové hmotnosti, jakou měla, by se již lovit neměla. Skutečností je, že pár chovatelských chyb se určitě může stát. Zvláště pokud by někteří myslivci, lovící v honitbě, tyto skutečnosti dostatečně neznali.

Dále je zde ještě dosud nikde v odborné literatuře neuváděná skutečnost:

Tento fakt jsme pozorovali ve sledované honitbě již od prvního roku po aplikaci minerálních doplňkových krmiv. Silná srnčata, srnečci, mají poněkud odlišný a rychlejší vývoj pučnic a nasazení prvotních paliček (bulek) ve více případech. Běžný vývoj je, že u nejsilnějších srnečků po vytvoření pučnic se vytvoří obvykle v lednu až začátkem února na pučnicích paličky (bulky). Ty jsou krátce po vytlučení shozeny a v prvním roce nasazuje takový nadějný srneček již druhé, dosti často i členité paroží. Skoro vždy s tvorbou růží. V námi sledované honitbě jsme zjišťovali, že během podzimu naroste několika nejsilnějším srnečkům mimo vlastní pučnice ještě další parožní hmota o výšce až 5 i více cm. Nejvíce jsme jich zatím zjistili v roce 2005 v počtu rozeznatelných 5 kusů. Během začátku a průběhu prosince je vytlučou a mají ke konci roku již patrné paroží malých špičáků o délce obvykle okolo 3 až 5 cm. Ve dvou případech to bylo možná dokonce 6 až 7 cm. Ta shazují od konce ledna až do prvních únorových dnů. Zřejmě to souvisí především s množstvím přijímaného vápníku, fosforu a ostatních minerálií. Vývoj pak pokračuje jako u ostatních srnečků (bulkařů).

Při pozorování jsme zjistili další dosud nikde neuváděnou skutečnost:

Před těmito výše popsanými srnečky ustupovali od slanisek a krmelců všichni starší srnci, kteří již měli shozené paroží nebo nasazovali nové paroží. Jednak si tato srnčata nijak nezadají s nimi hmotnostně, protože mohou mít asi tak 15 kg, a jednak dovedou i silného srnce docela nabodnout a kousek odehnat. Dále je zde skutečnost, kterou jsme si mohli ověřit zatím jen ve dvou případech. Optimální množství vápníku je podnětem k zesílení pučnic. Zřejmě v době, kdy mají nasazeny tyto prvotní „předparožní“ špičáky, zesiluje pučnice, protože kromě kostry se nikde nemůže tvořit a ukládat kostní hmota. Ve dvou případech máme zadokumentováno takové zesílení pučnic. Jednalose o průběrné roční srnce s délkou paroží 6 až 8 cm a dodávkovou hmotností 14 až 16 kg.Měli zesílené pučnice na minimální průměr 20 mm, a dokonce po povrchu drobné perlení většího množství asi 1 mm vysokých kostních výrůstků. Připomínalo to tak trochu povrch lebek některých srnců z Anglie, kdy je povrch kostí jejich lebky rovněž zesílena takto podobně vypadá. Jeden takový srnec byl také před mnoha lety uloven na Jesenicku. Domníváme se, že je to způsobeno tím, že po shození prvotních bulek, resp. v tomto případě malých špiček, se nemá kam vápník uložit do doby růstu dalšího paroží a dojde k tomu,

Metodika AMDK


že se vytvoří zesílení na pučnicích. Toto zesílení pučnic běžně probíhá se zvyšujícím se stářím srnce, zvláště po shození paroží se vždy pučnice při růstu nového paroží zesilují trvaleaž do nejvyššího věku při souběžném snižování délky pučnic.

Dále je potřeba ověřit ještě jednu skutečnost a zde je potřeba sledování provádět více let:

- obzvláště v roce 2007 jsme pozorovali, že je větší počet kladených srnčat, srneček než srnečků - může to být náhodné, může to být z jiných důvodů - mohly by to třeba být určité autoregulační mechanismy u populace?

I když se o nich nikde zatím u spárkaté zvěře nic moc nepíše, určitá fakta jsou u některých druhů spárkaté zvěře celkem zajímavá:

Například při provádění zazvěřování daňčí a mufloní zvěří byla často tato zvěř držena po řadu let v malých aklimatizačních obůrkách. Určitě se zde projevil stres z množství zvěře na malé ploše, potravní konkurence a řada jiných faktorů, které vyplývaly z omezeného životního prostoru.Pak se zjistilo, že skoro všechna, a někdy dokonce i všechna daňčata a muflončata byla samčího pohlaví. Obdobný problém byl i u koz bezoárových v oboře Vřísek. Co když na druhé straně při dostatku, či spíše nadbytku energeticky kvalitní potravy, včetně minerálií má třeba srnčí populace sklon k určité autoregulaci pohlaví ve prospěch srnek?

Je možné využít nově vzniklý potravní potenciál pro reprodukci druhu? Jsou to zatím jen spekulace a bude třeba víceletých pozorování.

Pokud chceme, aby zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře dosáhlo naše cíle, je potřeba samozřejmě dodržovat všechny nevyhnutelné zásady. Týká se to samozřejmě veškeré srnčí zvěře.

Ale nejvýznamnější je to u srnčat, neboť ta budou tvořit budoucí zkvalitněnou populaci.

A pak se již může oko každého myslivce při návštěvě honitby, kde se zkvalitňování provádí, jen kochat pohledem na zvěř. Určitě potěší, když první a to nejslabší kus, co vyjde, je srna a za ní vyjdou během zimy a časného jara její srnčata, která jsou poznatelně větší než jejich matka.

Metodika AMDK


11. Aplikace minerálních doplňkových krmiv a acidóza Aplikace jadrných krmiv po celé krmné období, tj. od začátku podzimu až do jara následujícího roku, je ve své podstatě v přímém rozporu s dosavadními poznatky uváděnými různými autory. V dosavadní myslivecké praxi se uvádí, že přikrmování jadrnými krmivy by se mělo provádět nejdéle do konce roku, respektive u srnčí zvěře od počátku následujícího roku ve snižujícíchse dávkách a mělo by být jen plně nahrazeno kvalitními objemnými a dužnatými krmivy. Naše poznatky v této problematice jsou podrobně zpracovány v kapitole10. Postnatální vývoj srnčat. Ze získaných poznatků je nejvýše pravděpodobné, že za určitých okolností, při pravidelném příjmu stále konstantního složení krmiv, nemusí k změnám zažívacího traktu na „zimní režim“ zřejmě vůbec docházet, nebo jen v omezené míře. Když se provádí zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře pomocí aplikace minerálních doplňkových krmiv - zvláště při systému, co si vezmou „ad libitum“- dochází k značné spotřebě mineralizovaného jadrného krmiva, a tím jadrných krmiv. V případě experimentálního krmelce to bylo za krmné období 2005 / 2006 v průměru 120 kg na jeden kus srnčí zvěře, s nejvyšší průměrnou spotřebou až přes 1,5 kg krmné směsi na kus a den v období prosince až ledna. Principem je, že srnčí zvěř od doby zahájení přikrmování (krmení) jadrnými krmivy od srpna až nejpozději konce září si postupně souběžně s tím, jak stále přijímá zmenšující se množství přirozené, zelené a další potravy během postupu podzimu až do začátku zimy, přizpůsobuje mikroflóru zažívacího traktu (bachoru). Dále je zřejmé, že v případě vyrovnanosti a neměnnosti složení druhů krmiv a jejich dostatečného množství dostupného kdykoliv nemusí zřejmě v zimě snižovat ve větším rozsahu kapacitu plochy klků zažívacího traktu a jeho fyziologii. Ovšem zásadní podmínkou je, že by nemělo dojít k žádné změně přijímané potravy, při které by byla nutná rychlá změna mikroflóry. V praxi bylo u experimentálního krmelce ověřeno, že ani nepřiměřeně vysoký příjem mineralizovaného jadrného krmiva, který nás doslova překvapil, nevedl u žádného kusu k negativní změně zdravotního stavu. Acidózou jako takovou se nezabýváme, je to veterinární záležitost související v tomto případě s neodborně podávanými a nevhodnými jadrnými krmivy. Co jiného lze očekávat než acidózu, zhoršení zdravotního stavu srnčí zvěře, respektive úhyn i nejsilnějších srnců, nebo hromadné úhyny při takovýchto následně uváděných postupech:

- jádro (jakékoliv) se ve větším množství vyloží naráz až v zimě, kdy se jím zvěř doslova přecpe, nemá možnost alespoň tak 14 dní si postupně na jádro změnit mikroflóru bachoru.

- jestliže srnčí zvěř má přístup k bažantímu zásypu s vyloženou pšenicí, ihned je problém s úhynem; to nezvládne ani ten nejsilnější srnec.

Je to takové hraní, či si představování divadla, jak strádající zvěř přikrmujeme, mnohdy se ledacos deklaruje a skutečnost je jiná. V nejhorším je situace taková, že jádra je tak pro „efekt“ a přikrmování skončí brzo jen u kvality sena, nebo nejlépe přesně celulózy, kterou stráví tak nanejvýš jelen nebo býk! Bez možnosti včasné změny mikroflóry jde srnčí zvěři o život, hyne, anebo má závažné zdravotní problémy i tehdy, když se přikrmuje nepravidelně, například jednou týdně, a srnčí zvěři není vyloženo tolik jadrného krmiva, aby zbylo něco ještě v korytě při příštím doplňování. Během jednoho, dvou dnů se jádrem přesytí, doslova nacpe a zbytek dnů v týdnu zase nemá nic. Případně se doplňují krmiva ještě nepravidelněji, avšak sena je v krmelci vždy vidět obvykle dost, zvláště když je travní celulózové kvality. Jak jinak si vysvětlit, že v zimě 2005 / 2006 byl úhyn srnčí zvěře i v daleko příznivějších nebo srovnatelných podmínkách v některých honitbách 50 až 70 % stavů?

Metodika AMDK


V sledované honitbě pak byl úhyn v této kruté zimě vůbec nejnižší, jaký byl v posledních letech zjištěn. Z hlediska použitých druhů krmiv je zvláště nebezpečné krmit srnčí zvěř pšenicí! Nevhodné je i žito! Vhodný je oves (nesmí se však jednat o tzv. oves bezpluchý, což je moderní druh ovsa,kdy zrno je zcela bez svrchních krycích slupek, v případě přikrmování srnčí zvěře tímto druhem ovsa je to totéž, jako by srnčí zvěř byla přikrmována pšenicí) pro vysoký obsah vlákninya doplňovat ho lze v rozumném množství ječmenem. Pro příklad uvádíme, že v minulosti, před více než 20 lety, bylo v sledované honitbě k dispozici větší množství pšenice a jadrné krmivo(tato pšenice) byla vyložena srnčí zvěři až za sněhu, kdy byla již omezená možnost získaní přirozené potravy. Skončilo to přesně tak, jak jinak nemohlo. Uhynulo, jen co bylo zjištěno, na 100 ks srnčí zvěře od srnčat až po silné srnce! Pokud se již od podzimu pravidelně přikrmuje kvalitními jadrnými krmivy, ale různého složení, co se zrovna sežene, a střídá se kukuřice, hrách, oves, ječmen, řepka a podobně, i když se v dané honitbě přikrmování (doslovnému krmení) značně věnují, není to to pravé. I v tomto případě si musí srnčí zvěř do značné míry přizpůsobovat mikroflóru bachoru a takové opakované změny musí mít vliv na fyziologii zažívacího traktu. Stejné je to i za situace, pokud je vyrovnaná krmná dávka daného složení náhle přerušena a srnčí zvěři již dále není předkládáno jadrné krmivo.

Vynechání jadrných krmiv musí být prováděno postupně, v snižujících se dávkách, zvláště je-li to během zimy, v délce nejméně 3 - 4 týdnů!

Z uvedeného je pro mysliveckou praxi zřejmé:

- není třeba se obávat použití i značného množství mineralizovaných jadrných krmiv, čímž lze právě dosáhnout očekávaného efektu pro zvyšování chovné a trofejové kvality

- za přesného dodržení postupu a zásad nepřivodit náhlé změny ve výživě srnčí zvěře v době přikrmování (krmení)

Metodika AMDK


12. Aplikace minerálií a biologické poznatky I. [1]

Při zkvalitňování srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv jsme zjistili některé zajímavé poznatky biologického charakteru. Jedním z nich je skutečnost významná pro praxi v honitbách, vycházející z poznatků získaných jak pozorováním srnců, tak z poznatků zjištěných po ulovení srnců.

Při aplikaci minerálních doplňkových krmiv jsou zjišťovány ve vyšší frekvenci podstatné rozdíly oproti obvyklému vybarvení obličejových masek, jež neodpovídají skutečnému věku srnců. To má zásadní význam při provádění průběrného odstřelu.

V každé monografii a příručce myslivosti lze nalézt u srnčí zvěře popisy a vyobrazení,jak určovat v praxi, v honitbě přibližný věk srnčí zvěře, a to jak srnců, tak i srn. Uváděná vyobrazení například tvaru těla, postavení a síly krku, chování a další znaky použitelné k posouzení věku srnčí zvěře (srnců) mají všeobecnou platnost. Ve většině publikací lze pak nalézt i vyobrazení, nákresy nebo fotografie vybarvení obličejových masek srnců podle jejich věku. Příčinu změn obličejových masek nelze jednoznačně zatím stanovit, laboratorní vyšetření by byla složitá a jsou nám nedostupná. Podstata tohoto jevu nám není známa. Je asi zřejmé,že to souvisí s prováděnou aplikací minerálních doplňkových krmiv. Jednak je po jejich aplikaci mladá zvěř (mladí srnci) tělesným vzrůstem silnější a vyspělejší, jednak při dostatku všech minerálních látek se změna odráží i v kvalitě srsti. Obdobně to platí i pro starší srnčí zvěř. Je asi možné, že optimální množství fosforu (případně dalších minerálií), obsažené ve všech zatím používaných typech minerálních doplňkových krmiv výrobce VVS Verměřovice, s. r. o., určené a používané pro spárkatou zvěř a vyzkoušené v terénní praxi především u srnčí zvěře,má asi nějaký vliv při tvorbě bílkovin obsažených v srsti na její kvalitu. Uvažovali jsme,že možná tento důvod je příčinou tohoto jevu. Domníváme se, že možná rezavě a černě zabarvená srst na obličejové masce srnce není zrovna ta „nejkvalitnější“ a nadbytkem fosforu, případně dalších minerálií, je ve větší míře vytvářena srst především bílého až šedivého zabarvení. Vybarvení obličejové masky u srnců má obecně určitý postup s nabývajícím věkem s výskytem bílé srsti nad větrníkem, na skráních, okolo světel a na čele. Samozřejmě to může být individuálně odlišné u jednotlivých jedinců. Ale vysoká frekvence odlišností, kterou zjišťujeme po aplikaci minerálií, je opravdu zajímavá. Zvláště z hlediska co nejpřesnějšího posouzení věku srnce před jeho odlovem je to pak naprosto zásadní. Srnci se totiž ve zbarvení obličejové masky někdy až zásadně odlišují od zaběhlé praxe a mohlo by při posuzování jen tohoto znaku docházet k zásadním omylům a chovatelským chybám, k lovu vysoce nadějných mladých srnců! Naše poznatky vycházejí především z mnoha set pozorování v honitbě Velké Losiny (okr. Šumperk) od doby aplikace minerálních doplňků a také z několika desítek pozorování v honitbě Vítějeves (okr. Svitavy).

Zjistili jsme především následující změny, které nejsou zatím v odborné literatuře uváděny:

- v podstatně vyšší míře se na vybarvení obličejových masek v letní srsti podílí srst bílého až šedavě-bílého zabarvení, a to nejen s přibývajícím věkem podle jednotlivých roků, ale i v průběhu jednotlivého roku, od přebarvení do letní srsti až do doby začátku přebarvování do zimní srsti

Metodika AMDK


V praxi jsme pozorováním zjistili:

- obvyklý tenký proužek bílé srsti nad větrníkem u ročních srnců, který se do září dříve příliš nerozšiřoval, má již u většiny silných ročků v současnosti rozměry, jež zpočátku odpovídají spíše srncům ve věku dvou let, a poměrně rychle v průběhu roku přibývá bílé zabarvení v obličejové masce

- u srnců dvouletých již bílé zabarvení nad větrníkem a zabarvení srsti na skráních spíše odpovídá věku tří let, v průběhu léta dochází k menšímu prošednutí okolí světel a začíná v bočních částech čela; čelo zůstává černé, takže obličejová maska odpovídá spíše tříletému srnci, a z toho důvodu by mohly být provedeny zásadní chybné odstřely, pokud by byl srnec posouzen před lovem jako tříletý

- srnci tříletí pak mají po přebarvení do letní srsti obličejovou masku, která odpovídá spíše až pětiletým srncům s bílým zabarvením nad větrníkem až po úroveň světel, mají již vytvořené „brýle“ okolo nich a šedivé zabarvení okrajů čela, od starších srnců se odlišují jen tím, že jejich čelo je obvykle standardně výrazně černě zabarvené, ostatní zabarvení obličeje je zcela bílé

- u kapitálních tříletých srnců však často ani toto neplatí a šedivé zabarvení i na čele se vyskytuje ve větší míře, přesto je alespoň částečně černavé zabarvení zachováno

- u starších srnců III. věkové třídy je značná variabilita zbarvení obličejové masky, kdy černé zbarvení čela prakticky vymizí, při dlouhodobějším používání minerálií se nejméně u 10 % (spíše až 20 %) srnců vyskytují úplně atypická vybarvení obličejové masky, a to úplně šedivé až šedavě – černé (tzv. myší šeď) u srnců na rozhraní II. a III. věkové třídy, takže se srnci podle tohoto znaku zdají o 2 až 3 roky starší, než jsou

- u starých srnců jsou pak ještě ve vyšší frekvenci další odlišnosti, především téměř zcela rezavé zabarvení obličejové masky; u starých srnců se takové zabarvení v honitbě Vítějeves vyskytuje ve značné frekvenci

- také se vyskytuje rezavé zabarvení hlavy jen s malým bílým proužkem nad větrníkem, případně takový přechodný typ s objevujícím se rezavěním horní části čela; to ukazuje, jak se v praxi projevuje aplikace minerálních doplňků dokonce i u přestárlých srnců, natož pak u tělesně silných jedinců v optimálním věku 3 až 6 let

- výskyt zcela rezavých obličejových masek, někdy pouze jen s nepatrným bílým proužkem nad větrníkem u značné části starých srnců, a to i v okolí světel stejného zabarvení jako srst těla, které začíná od věku nad 6 let, je v honitbě Vítějeves jev velmi častý; ze svých zkušeností má Petr Babička z odstřelu zjištěno, že je to nejspolehlivější znak přestárlého srnce, protože přestárlí srnci někdy mívají již atrofované svalstvo krku, a ten se zdá relativně tenký jako u dospívajícího srnce. Tito srnci nebývají často již v dobré tělesné kondici, zdají se štíhlejší, a tudíž mladší; pokud se jedná o bílé zabarvení srsti nad větrníkem, pokud vůbec je, pak odpovídá svým rozsahem nejvýše obvyklé velikosti jako u dvouletého srnce

Metodika AMDK


- při aplikaci minerálií jsme zjistili, že dochází také k zcela atypickému vybarvení obličejových masek srnců, jaké jsme dříve nezaznamenali; početnost takového atypického zbarvení obličejové masky odhadujeme do 10 % srnců daného věku a zatím bylo zjištěno u srnců v dospívajícím věku II. věkové třídy, kdy dochází k vytvoření zcela šedočerné masky zbarvení „myší“ srsti; bílá a žlutobílá barva srsti je zachována v malém měřítku jen v okolí světel, ta silně připomíná obličejovou masku srnců s celkově černým zabarvením srsti

Po aplikaci minerálií zřejmě dochází i k změnám vybarvení obličejové masky srn!

Tuto problematiku jsme zatím cíleně nesledovali, ale pozorujeme, že do obličejových masek srn také proniká více bílé zabarvené barvy. Všimli jsme si toho a zjistili jsme, že v letní srsti je toto pozorovatelné nejen u starších, ale i mladých srn. Ve více případech jsme pozorovali u silných ročních srnek, že měly výrazné bílé proužky nad větrníkem, které odpovídají nejméně jednoletému i staršímu srnci místo obvyklého téměř jednotného zbarvení hlavy. U starších srn jsme zjistili, že podle věku se vytváří bílé až šedivě-bílé zbarvení až po světla, nebo i mezi nimi a rezavou barvu má horní část čela nad slechy. Například asi devítiletá srna ulovená 2. 9. 2007 měla obličejovou masku bílou až nad úroveň světel a čelo zbarvené zcela žlutě s nádechem do rezavého odstínu. Také při pozorování více než třiceti srn, často opakovaně viděných v honitbě Vítějeves v srpnu 2007, můžeme konstatovat, že tato bělavost jejich obličejových masek je po dlouhodobé aplikaci minerálních doplňkových krmiv s jejich odhadnutým věkem postupující a dosti výrazná. Z uvedených výsledků pozorování živé srnčí zvěře a prohlídek ulovených srnců docházíme k názoru, že pro mysliveckou praxi v honitbách nemá po aplikaci minerálií již tak vypovídající platnost obvyklé doplňující posuzování vybarvení obličejové masky srnců pro odhad jejich věku.

Vybarvení masek srnců se mění nejen s věkem, ale mění se i výrazně od línání do letní srsti až do dalšího línání do zimní srsti.

Zřejmě to souvisí s tím, že do látkové výměny vstupují plnohodnotné zdroje s dostatkem až nadbytkem minerálních látek. Vznik těchto morfologických znaků, projevující se intenzivnějším bělením obličejové masky, může také souviset s nedostatkem pigmentového vybavení, intenzivnějším růstem a urychlením tělesného vývoje daného kusu a látkové výměny, anebo kvalitnějším růstem a obměnou srsti.

U srnců se začíná více objevovat obličejová maska s více bílým tónem zabarvení,a to již od nízkého věku. A to může vést při odstřelu k zásadním chovatelským chybám!

To se již ve více případech stalo, když byli uloveni vysoce nadějní dvouletí srnci s trofejí o hodnotě až 80 bodů CIC, a dokonce i tříletí s bronzovými medailovými hodnotami trofejí. V některých případech naopak dochází k zcela atypickému vybarvení obličejové masky - myší šedi u dospívajících srnců a téměř zcela rezavé u srnců starých a přestárlých.

Metodika AMDK


Pro praxi lze učinit závěry:

- obzvláště u silných srnců s kapitálními trofejemi, při prováděné aplikaci minerálií, bude nutné při jejich odstřelu posoudit jejich skutečný věk co nejpřesněji - podle ostatních v praxi používaných znaků - držení krku a jeho síly, tvaru a vyspělosti těla, chování; a až jako další kritérium posuzovat obličejovou masku s nejvyšší

opatrností

- vůbec nejlepší bude znát takového silného srnce více let po sobě, protože obvykle obsazuje své teritorium opakovaně; nakonec nic se nestane, když své geny v honitbě zanechá, a bude-li zachována nebo se bude zvyšovat péče, včetně aplikace minerálních doplňkových krmiv, v souhře s příznivými podmínkami při tvorbě paroží, může být jeho sklizňová trofej kapitální

Metodika AMDK


13. Aplikace minerálií a biologické poznatky II. [2]

Při dlouhodobé aplikaci minerálních doplňkových krmiv, kdy se v rámci kvalitní péče o srnčí zvěř přikrmuje jadrnými krmivy po 180 dní, je třeba respektovat na prvním místě otázku početnosti a hustoty populace srnčí zvěře.

Pouhý průběrný odstřel, jeho plánování a zajišťování jen základního obvyklého rozsahu péče o srnčí zvěř - to většinou nepřineslo očekávané výsledky.

Bylo to především proto, že v provozní praxi obvykle došlo ke zvyšování stavů srnčí zvěře tím, že byla zašetřována holá zvěř v mylném předpokladu „čím více srn, tím více se pro zvelebení stavů srnčí zvěře provádí.“ Pro základ chovu musí být ale cílená a důsledná opatření přednostně zaměřena na odstřel holé zvěře. Právě při odstřelu jak srn, tak i srnčat musí být důslednost a zodpovědnost co nejvyšší. Protože se z tohoto základu obvykle nevychází, může dojít k tomu, že v konečném stavu nastává, obvykle díky zvýšení početnosti srnčí zvěře, spíše snížení její trofejové a chovné kvality se všemi dopady tohoto nesprávného postupu v praxi. Negativní jevy vyplývají z velké potravní konkurence, přílišného počtu zvěře na omezené ploše, a tak v rámci dané přezvěřené populace vzniká logicky stres, a to nejen v rámci sociálních struktur a narušení teritoriálních vztahů a vazeb v populaci srnců, také ale i srn.

Existují určité disproporce sociální struktury, jež vyplývají z přílišné hustoty populace, jejichž detailní příčiny ještě nejsou úplně známy.

Vysoce kvalitní péče o srnčí zvěř, aplikace minerálních doplňkových krmiv a opatření, která vedou ke snížení ztrát působených predátory nebo při zemědělských pracích, ale přitom zároveň i k zachování stále stejného rozsahu odstřelu a nerespektování skutečných stavů zvěře, může vést v horizontu dvou či tří let až ke zdvojnásobení početnosti srnčí populace. Některými těmito problémy jsme se v honitbě Velké Losiny a dalších zabývali a uvádíme zde některá zjištění. Při komplexní péči o srnčí zvěř, včetně aplikace minerálních doplňkových krmiv, má rozhodující význam také věkové složení srnců a srn. V návaznosti na to je významnou skutečností populační hustota. V části honitby s mimořádnou úživností pro srnčí zvěř o výměře asi 240 ha byl stav 9 srnčat a asi 9 srn reprodukčního věku, z nichž byla většina vysloveně přestárlých. Na této lokalitě se během dvou let ulovilo 6 srn, jejichž věk byl odhadnut na 8 až 10 let. Početnost holé srnčí zvěře se tím nesnížila, naopak, třetím rokem zde bylo obeznaných 11 srn v produktivním věku a přírůstek byl 19 srnčat, skoro každá vodila dvě srnčata! Rozsah přírůstků významně závisíi na stavu lišek a částečně i dalších predátorů, o čemž je informace dále. Z praxe a pozorování víme, že ve vegetační době má své teritorium každá srna.Každý pozorovatel vidí, že srny při pastvě od sebe udržují určitý odstup, když nic jiného, musíi nezkušený pozorovatel zaznamenat neklid srn a stříhání slechy a vzájemné sledování srn navzájem. Také teritoria (stávaniště) starých srn jsou větší a některé jsou i agresivní k druhým srnám. Ať si každý, kdo hospodaří se srnčí zvěří, sám posoudí, zda je pro něho výhodné mít v honitbě populaci starých srn s menšími přírůstky, často chovatelsky nevhodná srnčata, nebo raději srny v nejlepším produkčním středním věku, s vysokým koeficientem přírůstku a kvalitními srnčaty. Na základě empirických zkušeností a mnoha pozorování jsme odhadli, že populační hustota věkem mladších srn je na dané ploše bez znatelných problémů až o 35 % vyšší. Za plošného obsazení

Metodika AMDK


určité části honitby věkově starými srnami přirozeně dochází k emigraci mladých (především ročních) srn na jiná stávaniště s nižší hustotou populace, což při dnešních výměrách honitby je většinou mimo vlastní honitbu. To vše zřejmě platí za obvyklé populační hustoty srnčí zvěře v jarních kmenových stavech okolo 8 až 10 kusů na 100 ha. Poměry jsou jiné tehdy, pokud dosáhne populační hustota srnčí zvěře v rozsáhlejší oblasti až 20 i více kusů na 100 ha v jarním kmenovém stavu (a takové honitby existují). V daném rozměru se zcela mění modely chování srnčí zvěře, strukturální a sociální vztahy, teritorialita zvláště srnců, a důsledkem pro populaci je vznik potravní konkurence, stres z přezvěření, včetně vlivu na tvorbu paroží srnců, reprodukci a další neznámé a nezhodnocené detaily. Jedno lze však s určitostí konstatovat, že dříve nebo později dojde u srnčí zvěře za tohoto stavu přes veškerou péči minimálně k snížení chovné a trofejové kvality, ke zhoršení zdravotního stavu po stránce parazitologické a při extrémnímu průběhu zimy k možnému hromadnému úhynu srnčí zvěře. Méně srnčí zvěře je v tomto případě, zvláště při cílených opatřeních ke zvýšení chovné a trofejové kvality, významně více! V určité časové expozici, dané dosažením maximální únosné populační hustoty k dané úživnosti prostředí, dojde k situaci, kdy již stavy srnčí zvěře dále nenarůstají. Domníváme se, že důvodem je to, že přírůstky a ztráty se v rámci dané populace vyrovnávají cestou přirozené samoregulace. Zastavení populačního růstu je přímým důsledkem zvýšené kompenzační úmrtnosti v dané populaci. V provozní praxi to znamená, že početní stavy přezvěřené populace zůstávají přes zanedbaný a v malém rozsahu prováděný průběrný odstřel srn a srnčat stále na stejné, k prostředí příliš vysoké úrovni populační hustoty. A zásadním průvodním důsledkem tohoto nepřirozeného stavu je snížená kvalita příslušné srnčí populace jak z hlediska trofejí, tak zdravotního stavu a tělesné kondice. Nutně by se to i při aplikaci minerálních doplňků projevilo opětovným zvýšeným výskytem paličkářů a ročků s krátkým parožím, i když přechodně ještě hmotnostně nadprůměrných, zastavením růstu kvality paroží starších srnců na určité hladině (například 90 bodů CIC), s minimálním výskytem kapitálních (medailových) trofejí, jako důsledek stresu z jejich vzájemných vazeb z přezvěřené populace. Vzhledem k tomu, že vznik takové situace je v rozporu s programem zkvalitňování srnčí zvěře s pomocí minerálních doplňkových krmiv, uvádíme ji jen jako extrémní skutečnost a vážné varování před tím, k čemu by mohlo dojít, pokud by nebyly dodrženy všechny zásady zkvalitňovacího programu, především výrazně zvýšeného odstřelu veškeré podprůměrné srnčí zvěře, přednostně srn a srnčat. V době aplikace minerálních doplňkových krmiv, komplexní péče včetně provádění léčby, kdy přežije každý, i ten nejslabší kus srnčí zvěře, by se měl odstřel zvyšovat, pokud nedochází k nějakým extrémním ztrátám na srnčatech, každoročně aspoň o 10 % a lépe až o 15 %. Pro příklad uvádíme, že v honitbě Velké Losiny (nadmořská výška 409 až 739 metrů nad mořem) při aplikaci celého komplexu opatření včetně předkládání minerálií byl v kruté zimě 2005 / 2006 (při tehdy téměř půl roku trvající zimě se sněhovou pokrývkou na většině honitby více než jeden metr) zaznamenán výrazně nejnižší úhyn srnčí zvěře za posledních 15 let. Pro porovnání se ve většině honiteb se stejnými podmínkami zimní ztráty pohybovaly řádově na úrovni až 50 % a více ze stavů srnčí zvěře. Obdobné platí i pro srnce. V roce 2006 bylo v jedné části honitby o výměře 350 ha uloveno 7 tříletých až osmiletých srnců, včetně dvou medailových, převážně na dvou lokalitách. Počet obeznaných srnců v paroží, dobrých šesteráků ve věku dvou až šesti let (žádný méně členitý nebyl obeznán), se na tomto území v roce 2007 oproti předchozímu roku zvýšil nejméně o ¼, navíc včetně výskytu čtyř mimořádně silných ročků - vidláků a šesteráků s délkami paroží 14 až 16 cm s pozorovatelnými projevy teritoriálního chování.

Metodika AMDK


Například v tomto uváděném prostoru z místa, kde lze přehlédnout z jednoho posedu asi 150 ha, jsme pozorovali při jedné čekané dne 10. 8. 2007 jedenáct nám známých srnců(což bylo dáno také pohybem v říji), z nichž bylo 5 od tří do asi šesti let věku. Protože v předchozím roce se ulovil větší počet srnců, byla tendence z tohoto důvodu v tomto místě nelovit. Přestože tam v roce 2007 bylo srnců mnohem víc, lovit se tam skutečně nedalo, všichni srnci, kteří se zde vyskytovali, byli totiž chovní. Skutečností je, že srnci nižšího věku mají plošně menší velikost teritorií, jsou k sobě snášenlivější, a tím je možnost obsadit dané území při jarní tvorbě teritorií větším počtem kvalitních srnců ve věku až do šesti nebo sedmi let.

Zvýšeným odstřelem podprůměrných, starých a přestárlých srnců, aplikací minerálních doplňkových krmiv a zvýšenou péčí lze za určitých okolností dosáhnout toho, že čím vyšší je odstřel srnců v příslušné lokalitě, tím více je zde kvalitních dospívajících a dospělých srnců do věku šesti let.

Podle našeho názoru by všichni srnci, a to i ti nejkvalitnější, měli být při dosažení věku sedmi let uloveni jako cíl chovu, pro dosažený vrchol tvorby trofeje. Ať se to zdá proti přírodě, zvýšený a důsledný odstřel průběrné zvěře (nejen srnců, ale především srn a srnčat) přispívá k zvýšení rozsahu odstřelu a samozřejmě především k nárůstu kvality zvěře. A do určité míry platí, že čím vyšší odstřel srnců (ale i srn) na dané lokalitě je, tím více se jich tam v optimálním věkovém složení vyskytuje. Každý ze své praxe v honitbě jistě ví, kolik takových starých a přestárlých srnců znal a jak malý zlomek z nich se skutečně podařilo ulovit, takže nutně museli uhynout věkem. Je zajímavé, že k úhynu takových přestárlých srnců dochází asi hlavně začátkem léta. Zimu jakž takž přečkají se sníženým metabolismem u některého krmelce a pak po přechodu na zelenou pastvu dojde k fyziologickým poruchám a úhynu. Srnci pak nejsou ve vzrostlé vegetaci ani nalezeni. Například pokud se jedná o zcela přestárlé srnce hodně nad deset let věku, pozorovali jsme dne 12. 6.2007 srnce jménem „Žlutý“ (15 cm, šesterák) a dne 14. 6. 2007 srnce jménem „Navrátil“(18 cm, šesterák). Oba měli průjem, byli zcela apatičtí, těžce se pohybovali a byli zcela nepřebarvení. „Navrátil“ měl paroží v horní části s visícími cáry přischlého lýčí, které neměl asi sílu strhnout, a dvě vypadaná kola zimní srsti až na holou kůži. Prostě kandidáti na úhyn, ke kterému zcela určitě došlo, jelikož již nebyli později spatřeni. Ulovit jsme je nemohli, neboť odstřel šesteráků byl povolen od 20. 7. 2007, do této doby se podařilo ulovit jen čtyři paličkáře a čtyřletého vidláka.Obdobné zkušenosti mají i v honitbě Vítějeves, kdy k úhynu „srnčích stařečků“ dochází počátkem letního období a k úhynu zcela bezzubých srn obvykle v největších teplech počátkem srpna. Z tohoto hlediska nevidíme vůbec jako rozumné, že odstřel starých srnců ve věku nad 7 letje povolován často až po říji, či s jinými omezeními. Naopak si myslíme, že takoví srnci by měli být uloveni ihned počátkem doby lovu, kdy se je někdy ještě podaří ulovit a honitbě a chovu to neuškodí, spíše dosti prospěje. Pro příklad uvádíme srnce jménem „Vidloň“. Jednalo se o asi devítiletého srnce s kapitálním parožím s délkou lodyh asi 25 cm a trofejí ještě nejméně s 90 body CIC, který byl rok předtím vidlák a dříve vždy šesterák. Jeho teritorium po několik let byla nálety dřevin zabuřená paseka s maliníkem a nepřesahovalo30 ha. Spíše se trvale zdržoval jen v několika hektarech neprostupné buřeně. Paroží měl vytlučené již25. 3. 2007. Začátkem dubna 2007 celkem pravidelně vycházel na přilehlou louku, od začátku května jsme ho již neviděli, jen za soumraku, v podvečer do konce června skoro denně „ teritoriálně zabekal“ v té své buřeni a ven vycházel až za úplné tmy. Snažili jsme se ho ulovit, ale bylo to podobně jako v předchozím roce zcela nereálné. Pak jsme ho viděli až 8. 10. 2007, kdy měl již pravý parůžek shozený a bral paš dvě hodiny před soumrakem na louce navazující na jeho zabuřené teritorium.

Metodika AMDK


V řádně vedené honitbě by po důsledném průběrném odstřelu měl být dostatek kvalitních pětiletých až sedmiletých srnců. Jen tito by měli být základem chovu, starší srnci by měli být uloveni a hospodářsky zhodnoceni.

Pokud se jedná o sledování jednotlivých srnců, při stovkách návštěv honitby ročně a pozorováních, která jsme každoročně absolvovali (od konce března do konce října téměř denně), prováděli jsme po každé čekané zápis o veškeré pozorované zvěři, včetně nákresu paroží nově obeznaných srnců. Z praktického hlediska jsme měli každého srnce pojmenovaného například Sibiřák, Ohnivák, Lukáš, Pirát apod. Než si pracně popisovat a vysvětlovat, o kterého srnce šlo, tak po jeho označením jménem jsme ihned věděli, když jsme se po čekané sešli, který srnec byl opětovně pozorován. A tato jména jim zůstala po celou dobu jejich pozorování po řadu let. Poslední dva roky jsme měli označeny i některé srny například Adéla, Zuzana, Eva, Jana a také jejich zvláště silná srnčata třeba Honzík, Evička, Janek a podobně. A skutečně při troše pozornosti se dalo je rozeznat a sledovat, což jsme si dříve ani nepomysleli. Tím bylo možné sledovat i velikost teritorií a domovských okrsků jednotlivých srnců, které jsme soustavně pozorovali. Například srnec „Osmák“ (každoročně, od věku tří let nepravidelný osmerák s typickou dlouhou výsadou vzadu nad levou růží) (viz. příloha č. 42), se každý rok v zimě (od roku 2003 u experimentálního krmelce po jeho vybudování, než byl jako osmiletý s bronzovou trofejí dne 14. 8. 2006 uloven) zdržoval vždy na shodném teritoriu o velikosti přibližně 50 ha a jeho domovský okrsek byl asi 220 ha, včetně experimentálního krmelce vzdáleného od místa teritoria2 km. V případě, že se jedná o místa ulovení šesti medailových srnců a dalších tří srnců nad 95 bodů CIC, kteří byli v jednotlivých letech v zimě u experimentálního krmelce, byla tato vzdálenost vzdušnou čarou od 750 do 3 600 m, v průměru to bylo 1 930 m. Z toho byli dva uloveni až v sousední honitbě. Například srnec „Mach“ (viz. příloha č. 43) měl ve třech a čtyřech letech teritorium asi 500 m od experimentálního krmelce na „Machově louce“. Zde byl pozorován ještě 2. 8. 2007 a byl uloven čtyřletý s trofejí o hodnotě 106,30 bodů CIC dne 3. 9. 2007 ve vzdálenosti 3,4 km od svého teritoria, kam přešel v době říje.

Pohyb srnců v době říje je značný, přičemž říje začínala v sledované honitbě v nadmořské výšce 500 m o dost dříve, než v lokalitách vzdálených vzdušnou čarou 3,5 km, jejichž nadmořská výška je až 1 000 m. Někteří srnci, zřejmě s průběhem říje postupují z předhůří i několik kilometrů dále do hor. Jestliže se jedná o migraci srnců v době vegetační,jedná se především o roční srnce, kteří jsou vytlačováni teritoriálními srnci.

V jednom případě jsme u ročního nepravidelného šesteráka jménem „Nakročený“, s nezaměnitelným tvarem paroží, zjistili, že od 20. 5. 2007 do 18. 7. 2007 se přemístil oklikou o 5,5 km, přičemž musel přejít frekventovanou silnici, železniční trať, překonat řeku a projít prakticky souvislou zástavbu obce. Dalším zjištěním důležitým pro chov je otázka kladení srnčat. Zjistili jsme, že u srn po období dvou až tří let podávání minerálií dochází k určitému časovému posunu a že srnčata od silných srn jsou kladena o 1 až 2 týdny dříve než bylo obvyklé. Už okolo 20. května byla některá srnčata značně vyspělá. Obdobně to zjistili i v honitbě Vítějeves. Asi je to dáno tím, že kvalitní výživou a možností brát si jadrná krmiva s mineráliemi od podzimu do jara v neomezeném množství, jak to fungovalo v honitbě Velké Losiny především u experimentálního krmelce, se možná o něco zkracuje doba březosti a vývoj plodů je o něco urychlen. Taková srnčata budou silnější. Přitom jsme nikdy nezaznamenali, že by došlo k problémům při kladení velkých srnčat.

Metodika AMDK


Tam, kde jsou srny asi ve špatné kondici, tělesně slabší, věkově staré a populace je přezvěřená, je doba březosti v obvyklé délce nebo se snad i o něco prodlužuje. Nedá se vyloučit, že to může být také tím, že časnost kladení je ovlivněna také průběhem počasí posledních dvou let, prakticky bez zimy, kdy začíná říje u kondičně dobrých srn dříve,než bylo na místní podmínky obvyklé.

Například dne 6. 7. 2007 jsme pozorovali opakované pokládání zřejmě mimořádně silné roční srny kapitálním šesterákem. Na druhé straně ale byl pozorovatelný konec říje až 15. 8. 2007, samozřejmě se zvýšeným pohybem především ročků a srnců do tří let, ale pokládání žádné,ani staré říjné srny jsme po 9. 8. 2007 nezjistili. Je jisté, že pro vývoj má včasné kladení silných srnčat, navíc od srn, které v té době braly minerálie v slaniscích a s vysokou mléčností, zásadní význam. Srnčata jsou kladena možná až o měsíc dřív a je to na jejich vývoji vidět na první pohled. Srnčata kladená až v průběhu června nemohou své silnější a včasněji kladené vrstevníky již nikdy dohnat. Například 4. 9. 2007 vyšli postupně dva srnečci od srny „Adély“. Kdo by je neznal, bezpochyby by je ulovil jako paličkáře. V té době měli již silné pučnice přečnívající nad hlavu nejméně 3 cm. A zajímavé bylo pozorovat situaci ve chvíli, kdy za nimi vyšla jejich matka; hned se na ni vrhli se snahou ještě sát mléko, doslova ji nadzdvihli a srna pak okolo sebe doslova bila zadními běhy při jejich odhánění. Jak bylo v minulosti zjištěno, obvyklé jsou u srn ve středoevropské oblasti přibližně dva zárodky. Záleží jen, k jak velkým ztrátám po kladení dochází kvůli predátorům a zemědělské výrobě. V roce 2007 se jak v honitbě Velké Losiny, tak i v honitbě Vítějeves vyskytovaly ojediněle mimořádně tělesně silné srny středního věku vodící tři srnčata a žádné z nich nebylo průběrné. Koncem roku byla tato srnčata skoro tak velká jako jejich mimořádně silné matky! V roce 2007 jsme vyhodnotili podle pozorování koeficient přírůstku v honitbě Velké Losiny na hodnotu přibližně 1,18; úmrtnost srnčat, tj. snížení hodnoty asi o 0,8 od doby kladení,jde převážně na vrub predátorů - především lišek. Otázce vlivu predátorů jsme také věnovali větší pozornost. Musíme si uvědomit, že ke ztrátám, způsobeným hlavně liškami, dochází především u srnčat nejdříve kladených, a tedy pravděpodobně nejnadějnějších. Pokud by průběh zimy a následné jaro bylo nepříznivé pro rozvoj myšovitých hlodavců, je vysoký stav lišek. Ty mohou pak usmrtit i více než polovinu kladených srnčat. Z důvodu snížení ztrát, které působí lišky na srnčatech, byla v honitbě Velké Losiny v roce 2000 vyhlášena soutěž mezi členy MS v tlumení predátorů, dotovaná přednostními odstřely tří srnců mimo pořadí a dalšími třemi cenami v přídělu zvěřiny nad limit. V dřívějších letech, tedy před rokem 2000, bylo loveno průměrně na výměře honitby 2727 ha jen 19 lišek a 4 kuny. V roce 2001 bylo uloveno již 84 lišek, v roce 2002 dokonce také 16 kun. Stavy těchto predátorůse významně snižovaly, ale ještě v roce 2004 bylo uloveno 60 lišek a 5 kun. Stav lišekse doplňoval neustálou migrací z okolí. Zřetelně se zvýšil koeficient přírůstku srnčat, který byl významně vyšší než plánovaný, a výrazně se zlepšily i stavy zajíců, na něž byly pořádány na podhorskou honitbu docela slušné hony, dokonce s naplněním plánovaného prelimináře již v první leči. Počátkem roku 2005 byla soutěž zrušena a již v tomto roce byl pozorovatelný nižší přírůstek srnčat. V minulé době jsme několikrát pozorovali, jak srna odhání lišku od srnčete,bylo zdokumentováno ulovení srnčat liškami, dokonce jsme například dne 25. 6. 2007 pozorovali, jak kapitální liška několikrát napadla ve vysoké trávě ročního slabého špičáka a ten jí jen stěží unikl. Určitou roli hrají další predátoři - jezevci, kuny, krkavci a do jisté míry i černá zvěř. Zajímavý poznatek jsme získali 29. 5. 2007, kdy na louku, kde se pásly srny, vyšel silný jezevec. Na každou srnu v podstatě zaútočil, srny intenzivně bekaly. Jezevec pak důkladně prosmýčil místa,kde předtím srny setrvávaly, nepochybně tam hledal srnčata. Takové chování silných jezevců jsme

Metodika AMDK


zaznamenali již vícekrát. Ze dne 9. 6. 2002 máme také poznatek o usmrcení několik dnů starého srnčete krkavcem. Dne 20. 6. 2007 byl také pozorován v podvečer středně starý kňour, který vyšel na louku za pískajícím srnčetem. Přiblížil se k němu, ale bylo již poměrně vyspělé, tak odběhlo asi 20 m. Při dalších písknutích se vždy přiblížil, ale vždy mu uniklo. Při postupném zkvalitňování srn a optimalizaci jejich věkového složení lze předpokládat zvýšení počtu srnčat a koeficientu přírůstku. K redukci počtu zárodků dochází jen v menším počtu, při extrémním průběhu zimy.

Při zkvalitňování srnčí zvěře spočívá zásadní význam v aplikaci minerálních doplňků a v souboru opatření ke zvýšení kvality a kondice srn. V podstatě je to rozhodující pro další vývoj srnčete.

Vliv srnců se přeceňuje. V podstatě geneticky (až na ojedinělé výjimky) je dáno,že srnec bude šesterák. A potom od tělesně slabého srnce a silné srny bude srnče takové,co mu dá jeho matka. Po staré a slabé srně, a to i kdyby ji pokládal ten nejsilnější srnecv honitbě, vyroste stejně jen srnče, které odpovídá možnostem výživy u takové srny.V době několika prvních měsíců života srnče už nemůže nikdy nic dohnat.

Tam, kde je program zkvalitňování srnčí zvěře s využitím minerálních doplňků důsledně dodržován, dojde postupně během několika let k dosud neobvyklé situaci se zajištěním skladby odstřelu srnců. A to zvláště v souvislosti s platností vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. [13]

Zde je v §4 požadovaný poměr pohlaví, věková skladba a koeficient očekávané produkce spárkaté zvěře; v odstavci 5 písmeno b) je stanoveno procentické zastoupení věkových tříd u samčí zvěře. [13]

Bodem 9 je u srnce obecného stanoveno:

- v I.I věkové třídě, od 10 měsíců do 2 let 41 % - v II.I věkové třídě, od 3 let do 4 let 24 % - v III..věkové třídě, od 5 let 35 %

V žádném případě nejde stanovit optimální věkovou pyramidu, neboť by se mohli dospělí srnci lovit až ve věku nad 7 let, což podle našeho názoru neodpovídá zásadám chovu v současných podmínkách.

Takto bylo také stanoveno zastoupení srnců ve věkových třídách v normovaných kmenových stavech. Věkovou pyramidu srnců, s každoročně opakovatelným rozsahem odstřelu, se zastoupením podílu z celkového ročního lovu srnců,

- I.III věkové třídy 50 % - II.I I věkové třídy méně než 20 % - III.I věkové třídy nejméně 33 %

Metodika AMDK


lze docílit jen při dříve používaném zastoupení srnců ve věkových třídách. A to bylo:

- v I. věkové třídě 45 % srnců - v II. věkové třídě 35 % srnců - v III. věkové třídě 20 % srnců

V řadě honiteb, kde se aplikují minerální doplňková krmiva, došlo k situaci, že do platných kritérií, používaných pro hodnocení na chovatelských přehlídkách trofejí, se nedá vejít. A stejná situace se bude postupně do budoucna opakovat i ve vyšších věkových ročnících. Příkladem může být honitba Velké Losiny, kdy ještě druhým rokem při aplikaci minerálních doplňků v roce 2005 bylo uloveno z 30 srnců také 18 ročních srnců; z nich 14 srnců s průměrnou délkou paroží do 6 cm, i když hmotnost pod 12 kg měl málokterý z nich. V roce 2007 to bylo s největším úsilím již jen 5 ročků a z nich 4 s délkou paroží pod 6 cm. Ročci byli již v posledních dvou letech (2006, 2007) převážně vidláci, případně šesteráci nebo silní špičáci s délkou paroží nad 12 cm, ale také s délkou paroží až 18 cm. Zajímavé je, že to jsou roční srnci, ale v čím dál menším počtu do délky paroží 6 cm, anebo nejméně nad 12 cm, ale téměř nic mezi tím. Jak potom organizovat odstřel?

Dostali jsme řadu dotazů a poznatků od uživatelů honiteb, například z honitby Zubří (okres Žďár nad Sázavou), firmy Optys s. r. o. Opava pro honitby Komora a Dlouhá Voda (okres Bruntál), honitby Kučeř (okres Písek), a dalších honiteb z okresů Příbram, Pelhřimov, Vsetín, Blansko a jiných. Všude mají po aplikaci minerálií s drtivou převahou ročky abnormální a dosud tam nevídané kvality. V okrese Šumperk se to vyřešilo tak, že někteří uživatelé honiteb aplikující minerální doplňky si vypracovali vlastní kritéria pro průběrný odstřel srnců a požádali o jejich schválení. V kritériích chovnosti pro okresy Jeseník a Šumperk, platných od 1. 4. 2007, byl roční srnec špičák považovaný za odstřelového s průměrnou délkou lodyh do 10 cm a s vyšší členitostí do 7 cm. Nově si uživatelé honiteb tato kritéria zvýšili místy o 2 cm, popřípadě každý špičák byl odstřelový. V tomto případě je ale potřeba dodržovat určitou hranici, hlavně přihlížet k hmotnosti srnce. Neboť zcela určitěje nadějnější roční špičák s délkou paroží přes 16 cm a dodávkovou hmotností 18,5 kg (takový byl uloven například 20. 5. 2005) než šesterák (délka paroží 15 cm) zjevně o několik kilogramů lehčí.

Přednostně musí být loveni nadále všichni roční paličkáři, kužílkáři a krátcí špičácia při velké snaze se určitě vždy ještě nějací najdou. I když i tito srnci, jak je zjišťováno,mají dodávkovou hmotnost až 15 kg.

Situace se bude obdobným způsobem opakovat s přibývajícím věkem těchto srnců i ve vyšších věkových ročnících, pokud se bude pokračovat, či dokonce ještě rozšiřovat a zkvalitňovat aplikace minerálních látek v souběhu s přikrmováním jadrnými krmivy „ad libitum“ od začátku podzimu do jara. Je ale možný jiný operativní postup, jaký nebyl dosud v chovu srnčí zvěře praktikován. To znamená, že jak se zkvalitňují a přecházejí postupně do vyššího věku tito „zkvalitnění“ srnci, je třeba také operativně zvyšovat odstřel starých a přestárlých srnců, zvláště podprůměrnéa průměrné kvality, což je z nich obvykle většina. A je důležité umožnit obsazení jejich teritorií a celého prostoru honitby těmito mladšími a po stránce chovné a trofejové kvality o stupeň lepšími, mladými a dospívajícími srnci.

Metodika AMDK


V dané populaci to přestane fungovat, a co bylo běžné dříve, je jinak a je to pak na rozhodnutí: mladí chovní versus staří, trofejově průměrní a slabí. Pak bude nutné po třech až čtyřech letech zkvalitňování populace volit i jiné plánování a zastoupení srnců v odstřelu. Nebude se přece kvůli nějakým plánovacím procentům provádět lov ročních vidláků, dvouletých šesteráků se 70 a více body CIC jenom proto, že by se v I. věkové třídě měla lovit polovina srnců! A na druhé straně neodstřílíme staré trofejově podprůměrné srnce? Samozřejmě se i při této zkvalitňovací akci objeví i průběrní roční srnci, ale jejich podílse při důsledném zkvalitňování může rychle snižovat. Pokus rozšířit odstřel v I. věkové třídě kvůli naplnění odstřelu na dvouleté srnce neskončil v praxi v roce 2007 dobře, 60 % těchto ulovených srnců bylo chovných. Možná dojde ke stavu, kdy se stěží zajistí, pokud se extrémně nezvýší znaky průběrnosti, naplnění plánu odlovu a nastane následující situace:

- s obtížemi se bude plnit odstřel I. věkové třídy třeba jen na nějakých 30 % (a v této situaci je již více honiteb)

- dokončí se odstřel horších srnců, zvláště III. věkové třídy, a prakticky během několika let je vymění vyšší kvalita

Pak bude možná žádoucí, aby se změnil celý systém odstřelu a třeba i snížil lovný věkve III. věkové třídě a aby se zvážilo, zda by nebylo vhodné doplnit rozsah stavů větším počtem vysoce kvalitních a chovných dospívajících srnců a urychlit sklizeň trofejově kapitálních srnců!

Docela si dovedeme představit, že při vysokém stupni dosažení trofejové a chovné kvalityby to bylo úplně jinak. Obrat stavu srnců (něco jako obrat stáda u zemědělců) by mohl být rychlejší.

Například by se mohlo lovit:

- v I. - v II. - v III.

Mnoho myslivců by se tak mohlo dostat k lovu kapitálních medailových srnců. Samozřejmě je to jen teoretická možnost, ale v praxi při všech důsledných opatřeních by toho bylo možné dosáhnout. Už z doby první republiky je známa možnost, kdy v jednom oborním chovu srnčí zvěře se něco podobného provádělo s „obratem tlupy srnců“ ve třech letech, přičemž mladší srnci byli loveni jen ojediněle, vyskytl-li se nějaký slabý; nejstarší se dožívali jen čtyř, výjimečně pěti let. Byli to kapitální srnci, s velmi častou členitostí paroží, od tří let osmeráků! V podstatě tyto zkvalitňovací, případně krmivářské pokusy nejsou nic nového, což připomněla nedávná konference o F. Vogtovi u jelenů v jeho oboře na Děčínském Sněžníku. Jsou známé i výsledky u srnčí zvěře dosažené Bayernem v jeho honitbě ve Štýrsku. Také od roku 1970 do roku 1981 byla v rámci dílčího úkolu SPVZ pod číslem VI 1 - 1 - 11 / 3 v tehdejším Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně realizovaná studie „Vliv dlouhodobého ozdravovacího programu na zvyšování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v honitbě horského typu“. Při organizování současného zkvalitňovacího programu jsme vycházeli ze zjištění tehdejších skutečností, dále ze zkušeností Petra Babičky, který jako první v ČR začal v honitbě Vítějeves aplikovat doplňková minerální krmiva z Verměřovic u srnčí zvěře před 12 roky (minerální krmivo MKP C).

Metodika AMDK


věkové třídě jen 25 až 35 % srncůvěkové třídě jen 15 až 20 % srncůvěkové třídě 45 až 50 % trofejově silných srnců, počínaje jejich větším lovemjiž od věku 5 let.

Námi zjištěné výsledky z honitby Velké Losiny jsou uvedeny v připojených tabulkách 7 a 8. Je zajímavé, že po stránce kraniometrické a dalších bylo dosaženo prakticky shodných výsledků teď i před 30 lety v tehdy provedené studii, až na hmotnost trofejí, neboť tenkrát ještě speciální minerální doplňky v rozsahu, v jakém jsou k dispozici dnes, nebyly. To ukazuje na opakovatelnost a možnost dosahovat za důsledného dodržení určitých pravidel rozvoje fenotypu dané populace na hranicích jeho možností. Tabulky ukazují, čeho se v honitbě Velké Losiny za čtyři roky aplikace minerálních doplňkových krmiv dosáhlo. Vyhodnocení vychází z údajů sledovaných před a po aplikaci minerálií, za stejně dlouhé období čtyř let. I před aplikací minerálních látek se v honitbě provádělo odpovídající přikrmování srnčí zvěře, rovněž odstřel se početně za obě porovnávaná období příliš neliší. Pro porovnatelnost byli hodnoceni srnci jednoletí, jen se stejnou délkou paroží, tj. do 6 cm.Srnci jednoletí s delším parožím a srnci dvouletí nejsou v tabulce č. 6 zahrnuti pro malý, neporovnatelný počet. Dále je porovnání provedeno pro všechny srnce ve II. a III. věkové třídě, kdy změny, pokud se jedná o délky lebek a průměry pučnic zvláště u dospělých srnců, mohly být ovlivněny jen minimálně. Viz. tab. 7.

Tab. 7 Srovnání sledovaných údajů 2000 - 2007.

Z porovnání vyplývá:

- aplikace minerálních doplňků a obecně zvýšená péče hlavně v přikrmování se projevila zásadně u mladých ročních srnců

- předpokládá se, že tato změna byla ještě výraznější u chovných jednoletých srnců a bude se postupně projevovat v zesilující podobě při přechodu těchto srnců do dalších věkových ročníků, pokud se bude pokračovat v tomto zkvalitňovacím programu

- hmotnost těchto kvalitativně nejhorších ročních srnců se v průměru zvýšila o 2,6 kg

- hmotnost dospívajících srnců, tj. II. věkové třídy, se zvýšila v průměru o 2 kg

- hmotnost dospělých srnců, tj. III. věkové třídy, se zvýšila v průměru o 1,3 kg

Metodika AMDK


Sledovaný údaj Před aplikací minerálií roky 2000 - 2003. Po aplikaci minerálií roky 2004 - 2007.

Věk

Počet ks

Hmotnost kg

Celková délka lebky v mmMinimální průměrpučnic v mm

Hmotnost trofeje v g

Délka parůžkův mm

Jednoletí do 6 cm délky

paroží

47 26 26 46 35 25

8,7(4-13)

13,2(12-16)

14,4(12-21)

11,3(6-15)

15,2(12-18)

15,7(11-21)

181,3(168-200)

196,8(190-207)

196,0(192-211)

185,9(171-198)

199,4(185-214)

197,2(185-207)

8,5(5-14)

16,2(12-20)

18,7(16-22)

11,2(6-19)

17,8(12-21)

19,6(16-28)

96,9(56-136)

257,0(180-380)

265,8(188-363)

118,2(69-153)

318,7(131-434)

319,6(175-522)

25,2(3-56)

182,6(105-254)

189,6(127-246)

30,7(5-60)

185,2(65-243)

206,4(146-282)

II. věková třída (3-4)

III. věková třída (5+)

Jednoletído 6 cm délky

parožíII. věková třída (3-4 )

III. věková třída (5+)

věkové třídě jen 25 až 35 % srncůvěkové třídě jen 15 až 20 % srncůvěkové třídě 45 až 50 % trofejově silných srnců, počínaje jejich větším lovemjiž od věku 5 let.

- celkově se hmotnost u srnců v celém souboru zvětšila v průměru o 2,2 kg na 1 kus, a to se jednalo v drtivé většině o srnce chovatelsky nevhodné a průběrné

- rovněž celkové délky lebek narostly, především u jednoletých srnců

- rozhodující je také nárůst síly pučnic, měřených jako minimální průměry z lícní strany lebky

- nárůst u ročních srnců byl i u těch chovatelsky nevhodných o 2,7 mm na průměru pučnice, tj. o 31 %

- důležitý je nárůst hmotnosti trofeje, kdy u ročních srnců, přestože se jednalo o kvalitativně nejhorší kategorii, se zvýšila hmotnost trofeje o 21,3 gramů, tj. o 21,9 % především ve zvýšení hmotnosti kostí lebky (tím také samozřejmě celé kostry)

- ukazatelem vlivu příjmu minerálií je také nárůst průměrné hmotnosti trofejí u starších srnců, který byl - u dospívajících srnců, tj. II. věkové třídy, o 24,0 % vyšší - u dospělých srnců, tj. III. věkové třídy, o 20,2 % vyšší

- při přepočtu na průměrnou redukovanou hmotnost trofeje je to dokonce

- u dospívajících srnců, tj. II. věkové třídy, nárůst o 36,9 % - u dospělých srnců, tj. III. věkové třídy, nárůst o 30,6 %

Je nesporné, že se aplikace minerálií výrazně projevila ve zvýšení hmotnosti trofejí. Délky parožíse příliš výrazně nezměnily, protože odstřel byl povšechně, až na výjimky proveden dobře a v měření byly zaznamenány v drtivé většině právě ty nejprůběrnější kusy (což platí i pro všechny ostatní sledované hodnoty). Prodloužení paroží se projevilo především u dospělých srnců o 8,8 %. Lze předpokládat, že nárůsty všech těchto hodnot byly ještě podstatně vyšší u srnců dobře založených a chovných, že komplex opatření ke zvýšení chovné a trofejové kvality zvěře s aplikací minerálií má skutečný význam! Obdobné vyhodnocení u holé zvěře nebylo provedeno, po změně mysliveckého hospodáře v roce 2005 se markanty holé zvěře již nesbíraly, a nebyly nám dostupné ani údaje o hmotnosti holé zvěře. Ale z pozorování v honitbě bylo zřejmé, že podobné zvýšení kvality u srnců probíhá obdobně i u holé zvěře!

V tabulce č. 8 je porovnání členitosti paroží podle věkových tříd u všech zdokumentovaných srnců.

Tab. 8 Srovnání členitosti paroží 2000 - 2007.

Metodika AMDK


Sledovaný znak Před aplikací minerálií roky 2000 - 2003. Po aplikaci minerálií roky 2004 - 2007.Věková třídaPočetŠpičákNepravidelný vidlákVidlákNepravidelný šesterákŠesterákNepravidelný osmerákNepravidelný desaterák

0I.5954010202000000

II.2606040902050000

III.2606030502090100

0I.6252030202030000

II.3507010404170002

III.2502000306120200

Z tabulky vyplývá:

- je zřetelný posun u srnců od věku dvou let k členitosti šesteráka

- u srnců s nižší členitostí než šesterák je zřetelné snížení jejich početnosti

- u srnců byla zjištěna i vyšší členitost než šesterák, a to v narůstajícím počtu

Samozřejmě je také nutné si provést ekonomickou kalkulaci vložených nákladů na minerální doplňková krmiva ve vztahu k dosaženým výsledkům. Jadrné krmivo by mělo být samozřejmostí v každé zcela běžné péči. V honitbě Velké Losiny byla plošně aplikována po dobu 180 dnů jen běžná krmná dávka0,26 kg jadrného krmiva s 4 % obsahem minerálií na kus srnčí zvěře a den. Pouze u experimentálního krmelce, což představovalo asi ⅛ stavů srnčí zvěře v honitbě, měla tato zvěř možnost brát mineralizované krmivo neomezeně „ad libitum“.

Současné ceny za 1 kg jsou následující: PREMIN SPÁRKATÁ ZVĚŘ 24,90 Kč. PREMIN SPÁRAKTÁ ZVĚŘ SUPER 25,00 Kč. PREMIN SPÁRKATÁ ZVĚŘ MAXI 25,60 Kč.

Vše jsou to ceny bez DPH.

Pokud si vše propočteme na 100 ks jarního kmenového stavu srnčí zvěře, vychází ekonomika následovně:

- na 100 ks jarního kmenového stavu bude rozsah lovu minimálně 30 ks

- při průměrném zvýšení hmotnosti kusu o 2 kg a současné ceně 75 Kč za 1 kg srnčí zvěřiny to je částka 4 500 Kč

- náklady za použité minerální doplňkové krmivo (Premin Spárkatá zvěř MAXI) nepřesáhnou 7 100 Kč

Každý si může provést vlastní kalkulaci, zda bude mít zájem o zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v honitbě a zda bude mít snahu dát srnčí zvěři něco navíc. Právě v době podzimu je vhodné si objednat kromě zajištění kvalitních jadrných krmiv také minerální doplňková krmiva. A také si vybudovat lapače parůžků u přikrmovacích zařízení, a tím si zpestřit jednak činnost v honitbě a zjistit, jaké srnce v honitbě máme. Jako ukázka mohl sloužit panel jen části sesbíraných shozů z podzimu 2007 z honitby Vítějeves (viz. příloha č. 44), který byl vystaven na chovatelské přehlídce trofejí okresu Svitavy v Opatovci a budil mimořádnou pozornost návštěvníků. Kromě hvězdice ročků (viz. příloha č. 45) například první shoz nad nimi byl od srnce, jehož věk byl asi 12 let (zcela dovnitř vypouklá pečeť) a jeho párové shozy by měly ještě v tomto věku bodovou hodnotu 107,40 bodů CIC (a to bez započtení bodové hodnoty za rozlohu) (viz. příloha č. 46). Je tedy zřejmé, že ledacos lze ještě pro zvýšení kvality srnčí zvěře a zlepšení chovu v každé honitbě udělat.

Metodika AMDK


14. Organizace průběrného odstřelu a navazující souvislosti

14.1 Praktické poznatky a související podklady k organizaci průběrného odstřelu

Se zvyšováním chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v návaznosti na to, jak se provádějí aplikace minerálních doplňkových krmiv, jsou zásadní některá opatření v organizaci zvyšování průběrného odstřelu podprůměrně založené a přestárlé zvěře obojího pohlaví. Prvotním předpokladem je skutečnost, že kromě minerálních látek, obsažených v minerálních doplňkových krmivech v optimalizovaném množství pro fyziologii srnčí zvěře, je dalším významným faktorem pro kondici zvěře jejich aplikace v jadrném krmivu.

Jadrné krmivo s vysokou energetickou hodnotou (kukuřice), obsahem vláknin (oves) a bílkovin (otruby), používané v dlouhých časových intervalech po dobu 180 i více dnů, má zásadní význam pro kondici srnčí zvěře, zvláště pokud je zvěři dána možnost brát toto krmivo souběžně s ostatními druhy krmiv neomezeně „ad libitum“. Dále je nutné provádět každoročně aplikaci antiparazitárních léčiv, neboť jen zdravá zvěř dokáže plně využít organické i anorganické složky mineralizovaného jadrného krmiva a využít potravní nabídku vlastní přírody v dané lokalitě.

S tím také souvisí skutečnost, že při takto vytvořených podmínkách přežívá ve větší míře, často absolutně, i za značně nepříznivých povětrnostních podmínek a těžkého průběhu zimy s vysokou sněhovou pokrývkou, veškerá slabá i vysloveně přestárlá srnčí zvěř, která by jednoznačně uhynula. Příkladem byla extrémně krutá zima 2005 / 2006, kdy u experimentálního krmelce s 30 ks srnčí zvěře neuhynul ani jeden kus! Obdobně u čtyř krmelců v jiné části honitby, kde bylo soustředěno až 45 ks srnčí zvěře a kromě přikrmování běžnými krmivy „ad libitum“ se zde ověřovalo braní různých druhů zeleniny, jetelové siláže a siláže z řepného chrástu, nedošlo k žádnému úhynu. V celé honitbě pak bylo spotřebováno 142 q jadrných krmiv, 70 q krmné řepy, 70 q jablečných výlisků, kvalitní seno, a kde seno docházelo, také 12 balíků senáže. Díky podmínkám této zimy nešlo o přikrmování, ale doslovné krmení srnčí zvěře! V celé honitbě byl konstatován při této extrémní zimě se 150 dny sněhu s výškou až 120 cm nejnižší úhyn za poslední dekádu. A to při skutečnosti, že se do honitby stáhla srnčí zvěř i z okolních honiteb a zimující stav byl odhadnut na nejméně 250 ks srnčí zvěře. Přičemž v sousedních honitbách byl zjištěný 50 % a vyšší úhyn srnčí zvěře. V těchto případech se naskýtá otázka, jaký rozsah péče se deklaruje a jaká je skutečnost? Pokud není souběžně prováděna odpovídající organizace průběrného odstřelu, může nastat skutečnost, že kromě špičkově založené zvěře po stránce genofondu a fenotypu daném prostředím a kvalitou péče přežívá veškerá slabá, podprůměrná a přestárlá zvěř.

Tím se při nedostatečném rozsahu průběrného odstřelu může dosáhnout opaku celého záměru, tj. zvýšení podílu slabých, podprůměrných a přestárlých kusů v zkvalitňované populaci. V principu je skutečnost taková, že chovatelsky nadějné a nadprůměrně trofejově založené zvěře je z celkové populace menšina a nezvýšením odstřelu nevhodné zvěřek chovu by se její početnost a procentuální zastoupení ještě snižovalo, protože by přežívala veškerá slabá a podprůměrná zvěř při další reprodukci.

Metodika AMDK


Také zde hraje roli otázka genofondu, kdy sice dojde k významné změně fenotypu (například výrazné zvýšení hmotnosti a délky lebek), ale protože není kvalitní genetický základ, je nutné tyto kusy při zvýšeném odstřelu z chovu odstranit. Jako příklad uvádíme v sledované honitbě výskyt mimořádně silných ročků, paličkářů téměř bez tvorby parožní hmoty, o délce lodyh pouhých 7 a 6 mm, s minimálním průměrem pučnic 8 mm, s celkovou délkou lebky 193 mm, a dodávkovou hmotností 15 kg; nebo čtyřletého srnce s celkovou délkou lebky 196 mm, minimálním průměrem pučnic 18 mm, s parožím špičáka, s délkou lodyh pouhých 7,8 a 8,4 cm. Po dobu, co se provádí zkvalitňování, je třeba každoročně zvýšit plán odstřelu a takého naplňovat na základě co největších znalostí o skutečných stavech zvěře, poměru pohlavía věkové struktuře populace a chovné kvalitě jednotlivých srnců, srn a srnčat - u těch zvláště,aby se nic dalšího špatného do chovu nedostalo. Minimální požadavek je zvyšovat ročně odstřel po dobu, co se provádí zkvalitňování, o 10 až 15 % ročně, v případě výrazného překračování normovaných kmenových stavů a vysoké hustotě populace srnčí zvěře i více. V podmínkách většiny honiteb, kde bývá výrazný nepoměr pohlaví ve prospěch srn, také odpovídajícím rozsahem u nich. Samozřejmostí je začít s průběrným odstřelem srn a srnčat ihned od začátku doby lovu, kdy lze nejsnáze chovatelsky zvěř posoudit. Zvěř vychází na paš pravidelně za dobrých světelných podmínek. V zimní srsti jsou pak všechny kusy velké, dnyse krátí, na odstřel zbývají jen víkendy a začnou se lovit jen „kusy“. Na konec listopadu by mohlo snad zbývat jen pár kusů na podíly, ať je něco zvěřiny na Vánoce(!). V prosinci by to měl být poslední kus na štěpánskou nebo silvestrovskou poslední leč.

Argumentace, že do prosince srnčata ještě přiberou pár kg zvěřiny, je scestná, v této době roste především kostra. Srnčata během podzimu nezvyšují hmotnost ve svalovině, ale především se zvyšuje hmotnost v růstu jejich kostry. Právě proto zde má zásadní význam aplikace minerálních doplňkových krmiv.

Obvykle to pak stejně skončí tak, že koncem podzimu se uloví dost srnčat bez výběru; slabá srnčata od starých, zkušených a opatrných srn často přežijí v neprospěch cíle zkvalitnění zvěře. Pokud se chodí často do honitby, tak již před vlastním odstřelem můžeme mít díky vlastnímu pozorování nejprůběrnější srny a slabá srnčata v jednotlivých částech honitby obeznané.Je to také především z důvodu, že zkvalitněním výživy a postupným zkvalitňováním zvěře, zvýšeným zastoupením hmotnostně silných srn nejproduktivnějšího věku (3 až 7 let) lze očekávat i zvýšení přírůstku srnčat. Samozřejmě necháme v chovu i starší srnu, pokud vodí dobrá a silná srnčata, což může být výjimečně někdy až do 9 let, i když je to málo časté. To se děje za předpokladu, že v honitbě nevznikají jejich vysoké ztráty (například při sečení pícnin a luk), čemuž lze zabránit (pokud o to má uživatel honitby zájem) použitím foliových zradidel, jež je možné ještě doplnit pachovými zradidly (například Hukinolem). Dále se může také optimalizovat stav predátorů, v daném případě především lišek.

Přemnožené lišky jsou schopné výrazně snížit koeficient přírůstku a zlikvidovat i více než polovinu kladených srnčat, zvláště kladených brzy, a tedy pravděpodobně nejnadějnějších!

Některé silné lišky jsou v tomto doslova specialisty, o čemž máme více poznatků. Jsou k srnčí zvěři predačně aktivní nejen v období kladení srnčat, ale pokud je příležitost kdykoliv během roku, kdy doslova testují zdravotní stav srnčí zvěře. Například dne 25. 6. 2007 jsme pozorovali, jak kapitální liška (zřejmě lišák) několikrát napadl ve vysoké trávě ročního srnce, slabého špičáka s parožímasi 5 cm. Ten mu jen stěží unikl. Lišku se pro vysokou trávu nepodařilo ulovit. V zimním obdobía při vysoké sněhové pokrývce jsou lišky schopny strhnout prakticky skoro každý kus srnčí zvěře.

Metodika AMDK


Jejich obcházení v zimě okolo krmelců a testování srnčí zvěře a stržení nejen slabých, ale i silných srnčat a přestárlých srn, a jednou dokonce i staršího srnce, bylo při větších zimách zaznamenáno i v sledované honitbě. Jak závažné mohou být ztráty působené liškami, uvádíme ze sledované honitby. Od roku 2000 byla mezi členy MS v sledované honitbě vyhlášena soutěž, která měla vést k omezení výskytu predátorů. Ty je nutno lovit proto, aby jejich stavy byly utlumeny na minimum a predátoři nezpůsobovali zbytečně vysoké ztráty na srnčatech a zaječí zvěři. Soutěž byla dotována na prvním až šestém místě velmi hodnotnými cenami, a to třemi srnci mimo běžný pořadník odstřelu. Za nejvyšší počet ulovených predátorů - srnec III. věkové třídy dle vlastního výběru. Za druhé a třetí místo v soutěži to pak byli průběrní srnci II. a I. věkové třídy s ponecháním zvěřiny z uloveného srnce pro lovce. Následující tři místa v pořadí byla ohodnocena dalšími třemi cenami, jež představovaly určité množství zvěřiny bez započtení do ročního přídělu, odstupňované podle pořadí v soutěži. Hodnocení bylo prováděno bodově: například liška a jezevec 8 bodů, kuna 4 body, straka 1 bod. Toulaví psi nebyli do soutěže zahrnováni, neboť je směla lovit již jen myslivecká stráž; a i ta je mohla usmrtit jen za určitých, přesně daných podmínek. V letech před vyhlášením soutěže v tlumení predátorů bylo ročně v honitbě loveno jen 19 lišek a 4 kuny. V roce 2001 bylo uloveno již 84 lišek a v roce 2002 také 16 kun! Stavy těchto predátorů se snižovaly, ale ještě v roce 2004 bylo uloveno 60 lišek a 5 kun, což představuje odlov 1 lišky na každých45 ha plochy honitby. Koncem zimy byl stav predátorů nízký, lov se během dalších roků udržoval na téměř stejné výši, u lišek především díky jejich migraci do „honitby vyčištěné od lišek.“

Zřetelně se zvýšil koeficient přírůstku u srnčat, který byl významně vyšší než plánovaný, podle pozorování tak 1,2 i více a výrazně se zlepšily i stavy zajíců, kdy se konaly na podhorskou honitbu docela slušné hony.

V roce 2005 byla soutěž zrušena a jediným nesporným důvodem tohoto nedomyšleného opatření byla jen čistá závist. Vždyť člen si mohl, když uspěl v soutěži mimo srnce v rámci běžného rozdělovníku, ulovit dalšího srnce, třeba III. věkové třídy dle svého výběru, nebo měl o něco větší příděl zvěřiny. Především ti, co v soutěži moc neobstáli, pak argumentovali, že tlumit lišky je přece povinností každého myslivce, tak co ještě odměňovat! Trpké výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a již v roce 2005 byl poněkud nižší přírůstek srnčat. Existuje i fotodokumentace strženého silného srnčete a souběžného ulovení lišky, jež jej právě strhává. Zvlášť tragicky pro zvěř se to projevilo po kruté zimě 2005 / 2006, kdy vzhledem ke kalamitním sněhovým podmínkám se do honitby, kde je přece jen nižší nadmořská výška a sněhu bylo v honitbě jen přes jeden metr (a ne jako na vrcholcích hor cca tři metry, i když i přitom jsou zde slušné stavy zvěře), stáhlo z okolních vrcholků hor velké množství lišek. Vzhledem k dlouhodobé a vysoké sněhové pokrývce zde lišky zůstaly, ale nelovily se, neboť se již nesoutěžilo, a tudíž nebyl důvod chodit do honitby ve vysokém sněhu mrznout.Pak byla ve velkém množství vržena i liščata. Mělo to významně negativní vliv na přírůstky mladé zvěře. Například dne 25. 9. 2006 byly na jetelotrávě o výměře asi 40 ha, kde žilo asi 5 srn, pozorovány tři liščí feny se zjevnými znaky po kojení liščat, z nichž jedna celé ráno doslova bojovala se srnou o její srnče, i když tato srna ještě před dvěma dny vodila dvě více než čtrnáctidenní srnčata. Prostě boj dvou matek o přežití jejich potomků. V tomto uváděném prostoru a období byly nalezenypři pouhých třech návštěvách zbytky dvou srnčat a starého zajíce. Zásah do lišek odstřelem se neprováděl, neboť se v březnu na výroční schůzi MS bylo prohlášeno, že je nemorální lovit lišky zjara, kdy mají liščata a kdy jsou to také matky. A tak se žádné lišky nelovily. Výsledek byl jednoznačný. Místo vysokého přírůstku v předchozích několika „bezliškových“

Metodika AMDK


letech byl zde v této části honitby zjištěn koeficient přírůstku srnčat pouhých 0,4; což bylaasi ⅓ z toho, co zde bylo dříve. Také zde konaný hon dopadl fiaskem, plánovaný preliminář byl naplněn na pouhou třetinu, a to výhradně jen ve starých zajících. To byl zvrat oproti předchozím rokům, kdy byly prelimináře někdy naplněny již v průběhu první leče, staří a mladí zajíci byli zastoupeni tak na polovinu, někdy byla mladých zajíců i převaha. A lišek a kun se opět lovilo ročně jen tolik, jak to bylo před vyhlášením soutěže v tlumení predátorů, čili nedostatečně málo.Kdo by střílel na lišku, když čeká na srnce, nebo divočáky? Jediným štěstím jara roku 2007 bylo, že nebyla prakticky žádná zima a predátoři měli dostatek od jara namnožených myšovitých hlodavců. Koeficient přírůstku srnčat, v roce 2007 plánovaný ve výši 1,0, byl podle našich pozorování překročen nejméně na 1,2 i více a zpozorovali jsme i zvýšení početnosti zajíců. Například dne 7. srpna 2007 vyšlo do vzdálenosti 200 m, kam šlo dohlédnout z jednoho daného posedu,v sledované honitbě 8 zajíců, což je počet, jaký jsme za celou naši praxi v honitbě, nikdy ještě na jedné čekané a u jednoho posedu v této části honitby, nezaznamenali. Určitou roli pak hrají další predátoři: jezevci, kuny, krkavci a černá zvěř. Zajímavý poznatek jsme získali dne 29. 5. 2007, kdy na louku, kde se pásly srny, vyšel silný jezevec. Na každou srnu v podstatě zaútočil, srny intenzivně bekaly. Jezevec pak důkladně prosmýčil místa, kde byly, nepochybně tam hledal srnčata. Takové chování silných jezevců jsme zaznamenali již vícekrát. Rovněž kuny mohou usmrtit několikadenní srnče. Tuto skutečnost jsme ale v sledované honitbě dosud nezaznamenali. Ctibor Babička nalezl koncem února 1970 v honitbě Moravský Karlov na Šumpersku strženého sedmiletého srnce vidláka ve vysokém sněhu. Od čerstvě strženého srnce vedly jen stopy silné kuny (zřejmě kuny lesní), jiné stopy tam nebyly. Ze dne 9. 6. 2002 máme také informaci o usmrcení několik dnů starého srnčete krkavcem. Když vylétl z okraje paseky, zjistili jsme, že je tam ještě teplé, na břiše načaté srnče s vyklovanými světly a rozklovanou hlavičkou. V současnosti to však není již otázka jen malých kladených srnčat, ale jsou známy i případy,kdy je i dospělá srnčí zvěř napadána hejny krkavců. Ještě donedávna byly zjišťovány vysoké početnosti krkavců hlavně v horských oblastech (Jeseníky, Beskydy aj.). Dnes je tato situace aktuální plošně, po celém území ČR včetně vnitrozemí. Například dne 17. 8. 2007 jsme ráno po rozednění pozorovali v honitbě Vítějeves na Svitavsku hejno 53 kusů krkavců. Dnes to není jen záležitost jejich negativního působení na zvěř a ostatní živočichy v naší přírodě, ale stále častěji se zaznamenává také úspěšné napadání narozených telat a jehňat při volné pastvě skotu a ovcí. Jak to potom může dopadnout se srnčaty, zajíci, pernatou zvěří a ostatními drobnými živočichy? Černá zvěř, pokud najde několikadenní srnče, je nepochybně vezme jako ostatní živočišnou potravu. Obvykle se na srnčata asi nespecializuje, k tomu dochází u jednotlivých zkušených starších kusů černé zvěře. V minulosti jsme zaznamenali tři případy,že na vábení hlasu srnčete se o srnčí říji přiblížily a prozkoumávaly terén dospělé kusy černé zvěře. Na opakované pískání srnčete přišly až blízko k posedu. Ve dvou případech, koncem července,to byli starší kňouři (v roce 1968 v honitbě Kuroslepy na Třebíčsku a 31. 7. 2001 v sledované honitbě). Jednou to byla 14. srpna 1977 mimořádně silná bachyně, následovaná devíti selaty. Bylo to v honitbě Moravský Karlov na Šumpersku a Ctibor Babička po opakovaném písknutí,kdy se tlupa doslova plížila až na 10 m od posedu, nejslabší sele, vážící v této době již 23 kg, ulovil. Náhodně se může také několikadenního srnčete zmocnit výr, jestřáb a možná i psík mývalovitý.

Pytlačící psi jsou pak samostatnou kapitolou tohoto problému.

Za jednu z nedůležitějších „navazujících souvislostí“ s programem cíleného zkvalitnění srnčí zvěře považujeme nutnost řešení okruhu otázek, který jsme nazvali! „Problematika dogmatv odlovu srnců”.

Metodika AMDK


14.2 Problematika dogmat v odlovu srnců

Jestliže jsme v honitbě započali s programem aplikace minerálních doplňkových krmiv od září a řádně přikrmovali srnčí zvěř až do jarních měsíců, položili jsme tedy s největší pravděpodobností základ nové generace srnčí zvěře, která by měla ve všech směrech být kvalitativně lepší než generace předcházející.

Je tedy velmi důležité, aby tato nová zvěř zůstala v co největším počtu v honitbě, kterou obhospodařujeme.

U srn zpravidla záleží na populační hustotě, neboť srny se často zdržují v blízkosti domovských okrsků svých matek a v zimním období se k nim navracejí a vytvářejí základní mateřské tlupy často opakovaně i po několik let, a to právě na základě příbuzenských vazeb. Zcela odlišná je situace u srnců. Zvlášť jestli byli odchováni srnou, která již delší dobu měla možnost brát minerálie, a do kategorie ročních srnců vstoupili minimálně s parožím vidláků (viz. příloha č. 47) o délce 12 až 14 cm a ti nejlepší i s parožím šesteráků, tak jak tomu bylo u experimentálního krmelce (viz. příloha č. 48) nebo případně to byli jen mimořádně tělesně silní a vysocí špičáci s délkou paroží 16 a více cm. U takto kvalitních ročků by mělo být naším prvořadým zájmem udržet je co nejdéle v námi obhospodařované honitbě.

K tomuto cíli však vede jen jediná cesta: umožnit těmto srncům získat vlastní teritorium, neboť mnozí vzhledem ke své tělesné vyspělosti se již teritoriálně chovají, nebo se o to alespoň pokoušejí.

A chceme-li tohoto dosáhnout, pak je z praktických důvodů nutné z chovu odstranit postupně všechny přestárlé a staré srnce, kteří mají všeobecně nižší kvalitu než zkvalitňované mladé ročníky srnců, kteří do chovu vstupují.

Především je nutné, chceme-li získat nová teritoria pro mladé srnce, v rámci organizace průběrného odstřelu bezpodmínečně odstranit přestárlé, byť teritoriální srnce, nad 7 let věku, zvlášť když jsou trofejově podprůměrní. Tito srnci zabírají prostorově velká teritoria, jsou velmi často vysoce agresivní, a to někdy i k holé zvěři, a způsobují migraci mladších ročníků srnců do vzdálených míst, často mimo honitbu.

V daném případě se nelze ohlížet na některé dosud vžité zásady a dogmata:

- nelovit šesteráky před říjí

- lovit trofejové nebo agresivní teritoriální srnce až od říje

- nelovit šesteráky vůbec apod.

V tomto případě je to pak mimo smysl vlastního zkvalitňování, neboť tyto přestárlé srnce lze místy lovit podle terénu jen obtížně, nebo prakticky vůbec. Nic nepomůže ani poukazování, že je lze ulovit o říji. O říji se dá ledacos, ale v této době ulovit takového přestárlého srnce je otázka veliké náhody a loveckého štěstí, či opravdového umění vábit a velké zkušenosti. Zvláště v podmínkách sledované honitby. Obvykle lov skončil středně starými a často nadějnými srnci, kteří také při probíhající říji byli nejvíce vidět, nejlépe přiskakovali na vábení a skončili na výřadu. To se stalo ve sledované honitbě jak v roce 2006,

Metodika AMDK


tak i v roce 2007. V roce 2007 byli uloveni nejen chovní srnci tříletí, ale dokonce i tři mimořádně chovní, teprve dvouletí. Ti by byli v běžné honitbě se svou velikostí paroží považováni za velice dobré i ve věku tří let. Ani září, když skončí říje a nastane uklidnění srnců po proběhlé říji s nutností zvýšeného příjmu potravy, moc nevyřeší. Obvykle staří srnci vycházejí za tmy a spíše se s nimi lze setkat přes den dopoledne nebo časně odpoledne na klidném a odlehlém místě. To však většina myslivců v lese není, protože pracují v zaměstnání a není obvyklé v tuto dobu okolo poledne do lesa chodit na lov. V této situaci přináší úspěch jenom začátek odstřelu, kdy tyto srnce, než přebarví, a kdy nutně pravidelněji vycházejí ještě na pastvu, mimo lesní komplexy lze ještě vůbec uvidět - v době 14 dnů květnové doby lovu při zvýšené snaze, než zmizí ve vegetaci. A víme o nich pak jen podle jejich večerního teritoriálního bekání. Předpokládá se, že po ulovení takového starého srnce bude jeho uvolněné teritorium obsazeno mladším a kvalitnějším srncem.

V tomto případě účel světí prostředky. Je to jediná možnost, jak plošně nahradit chovatelsky nevhodné a přestárlé srnce novou lepší kvalitou.

Příklad uvádíme z jedné části sledované honitby, kde výměra lesa je asi 250 ha a po okrajích lesa jsou velké louky a pastviny. Tato lokalita honitby byla v její vzdálené okrajové části, s četnými mlazinami porostu maliníku a ostružin, s vysokými nálety listnáčů, prostě džungle. Kdo měl možnost lovit trofejového srnce, sem obvykle nechodil, neboť něco zde ulovit bylo nesnadné a každý spíše ulovil svého srnce v přístupnějších a přehlednějších místech při středu honitby. V této části honitby se již po dobu nejméně 10 let vyskytovali (respektive ji doslova okupovali) až na výjimky vysloveně přestárlí srnci ve věku nad 7 let, kdy jich zde v roce 2007 bylo známo 8 kusů (viz příloha č. 49). Shozy těchto přestárlých srnců měly již pečetě zcela rovné či vypouklé dovnitř, široké jen 18 až 20 mm, s průměrem 19 mm (viz příloha č. 50). Délky paroží 13,8 až 20,9 cm s průměrem 16,7 cm. Místní kmen těchto starých, tělesně silných srnců se vyznačoval v dospělém věku okolo 6 - 7 let dobrou dodávkovou hmotností mezi 16 až 18 kg, měli však jen slabší, někdy nad 20 cm vysoké paroží, málo perlených šesteráků a slabé pučnice síly do 20 mm. Později, když už byli přestárlí, ve věku 9 a více let se zde podařilo ulovit v průměru jednoho takového vysoce přestárlého srnce za 3 roky. Příkladem může být srnec „Sibiřák“, dříve vynikající šesterák, velikostí a tvarem paroží vzdáleně připomínající sibiřského srnce. „Sibiřák“ byl uloven již zcela tělesně zchátralý, s dodávkovou hmotností 13,5 kg, celkovou délkou lebky 198 mm, minimálním průměrem pučnic jen 18 mm. Tento srnec všaki na takto malém průměru pučnic dokázal v období své největší tělesné vyspělosti vyprodukovat trofej, jež byla podle odhadu Ctibora Babičky na pomezí bronzu a stříbra. Vzhledem k tomu, v jaké džungli srnec po celá léta žil, se nám nikdy nepodařilo nalézt jeho shozy, abychom mohli provést obodování, a ke krmelci se stahoval vždy až po shození paroží. Dále zde bylo za toto desetileté období v okrajových částech tohoto lesního celku ulovenojen 5 tříletých až čtyřletých srnců s délkou paroží 13,3 až 20,6 cm, průměrně 17,7 cm, s minimální šířkou pučnic 15 až 18 mm, s průměrem 16,8 mm a dodávkovou hmotností 15 až 17,5 kg, o průměru 16,5 kg věrný obraz svých přestárlých otců tohoto kmene (viz příloha č. 51). Většina těchto přestárlých srnců, kteří měli lesní celek teritoriálně každoročně rozdělen a jejichž teritoria byla vždy po několik let beze změn, zde uhynula. Ze známých starých a přestárlých srnců, které jsme zde znali a kteří již zmizeli, zde byla za uváděné období ulovena tak nejvýše třetina. Ostatní zřejmě uhynuli sešlostí věkem.V takových případech je rozumné mít povoleno v honitbě tyto srnce ulovit na potkání, i když nemá myslivec zrovna povolenku k lovu na vyšší věkovou třídu, a netrvat na lovu šesteráků až od určitého data, např. od 20. července, jak bylo v roce 2007 stanoveno v sledované honitbě.

Metodika AMDK


Ale je dobré mít zavedena tato dogmata, často ve formě striktního nařízení, když se přestárlý srnec trápí a pomalu hyne? (taková byla praxe ve sledované honitbě a lovec by se jeho ulovením vystavil možnosti následné sankce uživatele honitby). Přitom někteří přestárlí srnci, například „Fridrich“, byli také značně agresivní a to tak, že cíleně napadali nejen mladší srnce, ale i holou zvěř. Uvedený srnec po vytlučení paroží nestrpěl mimo říji v dohledu jakoukoliv srnu, kterou ihned agresivně parožím napadl.

Z daných poznatků je zřejmé:

- nekvalitní staré a přestárlé srnce musíme co nejdříve nahradit kvalitnějšími mladšími ročníky, kdy lze po stránce jejich kvalit - tělesného růstu, hmotnosti, síly pučnic s nimi ještě pro cílené zkvalitnění pracovat

- se starými a přestárlými srnci již nespravíme nic, až na prodloužení jejich věku a nepatrné zlepšení vizáže paroží

- při odstřelu přestárlých srnců nad 7 let stáří ihned od 16. května nic nepokazíme

- v řádně vedené honitbě bychom měli mít v III. věkové třídě v dospělých srncích dostatek srnců ve věku 5 až 7 let

- v těchto případech se není čeho obávat; nemilosrdným ohniskovým odstřelem nekvalitních srnčích stařečků udělat prostor pro mladé, silné srnce, aby si vytvořili svá teritoria.

Z praktických poznatků z jedné části sledované honitby uvádíme, jak to bylo každoročně:

Dne 12. 5. 2005 jsme na velké louce, na okraji tohoto lesního celku, pozorovali současně čtyři roční srnce v lýčí, s délkou paroží 12 až 14 cm, z toho dva vidláky a jednoho dvouletého šesteráka s 16 až 18 cm vysokým, silným a vytlučeným parožím. Z ročních srnců po vytlučení paroží a počátcích jejich pachových projevů zde v honitbě nezůstal ani jediný. Všichni přetáhli mimo honitbu před dvěma zde žijícími přestárlými srnci, které jsme nazývali „Farář“ a „Špicr“; dva z nich jsme ještě v létě pozorovali v sousední honitbě na navazujících loukách a pastvinách ve vzdálenosti asi 800 m od okrajů tohoto lesního celku. Ostatní se zřejmě migrovali ještě dále. V roce 2006 bylo v jedné části sledované honitby o výměře 350 ha uloveno 7 tříletých až osmiletých srnců včetně dvou medailových, převážně na dvou lokalitách. Počet obeznaných srnců, v paroží dobrých šesteráků ve věku 2 až 6 let (žádný méně členitý nebyl obeznán)se na tomto území v roce 2007 oproti předchozímu roku zvýšil nejméně o ¼, navíc včetně výskytu 4 mimořádně silných ročků, vidláků s délkami paroží asi 14 až 16 cm, s pozorovatelnými počátky teritoriálního chování. Ověřenou skutečností je, že srnci nižšího věku mají plošně menší velikost teritorií, jsou k sobě snášenlivější, a tím je možnost obsadit dané území při jarní tvorbě teritorií větším počtem kvalitních srnců. Zvýšeným odstřelem podprůměrných, starých a přestárlých srnců lze za určitých okolností dosáhnout toho, že čím vyšší odstřel je na daném úseku, tím více je zde kvalitních, dospívajících a dospělých srnců do věku 6 let. Srnci sedmiletí, případně starší by měli být pro již dosažený vrchol trofeje uloveni jako cíl lovu.

I když se to zdá proti přírodě, zvýšený a důsledný lov průběrné zvěře (nejen srnců, ale především také srn i srnčat) přispívá ke zvýšení stavů srnčí zvěře a samozřejmě především k nárůstu kvality srnčí zvěře. Nesmí se ale stát to, že se projevuje současně snaha co nejvíce zvýšit stav srnčí zvěře v dané honitbě.

Metodika AMDK


Srnčí zvěř sama zachovává určitou populační hustotu. Pokud je tato hustota v navazujícím území nižší, lze tím jen dosáhnout toho, že se úspěšně tato území doplňují právě nejkvalitnější mladou zvěří, především jednoletými srnci, ale i srnami, třeba mimo vlastní honitbu v širší oblasti s nižší populační hustotou. To jistě není na závadu chovu, ale spíš přínosem. Obdobné je to v prostorách dnes často nevhodných hranic honiteb pole - les podle vlastnických vztahů.V místech lesních okrajů je odstřelem zřeďována populace často velmi kvalitní srnčí zvěře. Ta je kvalitní díky pestrosti potravní nabídky tohoto specifického přírodního biotopu, respektive ekotonu (tj. přechodových zón mezi dvěma ekosystémy a často s dvěma různými přístupy ke způsobu mysliveckého obhospodařování srnčí zvěře v těchto specifických lokalitách). Vychází to ze známé skutečnosti, že srnčí zvěř citlivě reaguje na faktory hustoty populace, odpovídající danému prostředí, a má tendenci se plošně šířit i do značné vzdálenosti s dosažením určité rovnoměrné populační hustoty.

Praktický poznatek ze sledované honitby:

Po úhynech srnčí zvěře v extrémní zimě 2005 / 2006 v okolních honitbách došlo ve sledované honitbě k významné migraci srnčí zvěře do uprázdněného okolí a pozorovatelnému snížení stavů srnčí zvěře oproti předchozím rokům v některých, především okrajových částech honitby od jarního období 2006.

Proto je vhodné provádět cílené zkvalitňování srnčí zvěře na větším souvislém území.

V daném případě měla sledovaná honitba výměru 2 727 ha a z toho 1 189 ha lesních ploch. Při dnešních někdy jen 500 - 700 ha honitbách by bylo výhodné, nebo dokonce naprosto nutné provádět tato zkvalitňování srnčí zvěře ve spolupráci s více souvisejícími honitbami na území alespoň několika tisíc hektarů. Tuto kapitolu považujeme za nejdůležitější. Nic nepomůže kvalitní přikrmování, minerální látky a veškerá péče a vložené nemalé finanční prostředky, pokud nezajistíme související opatření v organizaci a kvalitně provedený průběrný odstřel především u srn a srnčat. A k tomu je jako nedílnou součást třeba znát všechna fakta o místní srnčí zvěři.

Proto je také nezbytné být nejméně od poloviny března třeba i každodenně venku, poznat, co v honitbě skutečně je, vidět, kdy který srnec vytloukal a jak kvalitní je holá zvěř.

Z toho je nutné vyvodit chovatelsky správné závěry na základě co nejvíce nám známých skutečností. Kdo vyjede do honitby na první mez za vesnici až 16. května, či dokonce pozdějia to ještě jen občas, pak ztratil celý rok a o honitbě neví nic. Respektive začne tvrdit jen to,že v honitbě je málo srnčí zvěře, žádný trofejově dobrý a dozrálý srnec a žádná opatření v chovu nemají smysl a výsledky; že se to dřív tak nedělalo, a jací byli srnci! A srnčí zvěři že stačí senoa sůl, pupeny a větvičky, v zimě si okusem doplní sama, co bude potřebovat v dostatečném množství. Dnes jsme již na jiném stupni poznání, také již nežijeme v jeskyni. A jen aplikací moderních poznatků v praxi lze dosáhnout cíle trofejového a chovného zkvalitnění srnčí zvěře!

Metodika AMDK


14.3 Organizace průběrného odstřelu srnčí zvěře

Výchozím předpokladem správného průběrného odstřelu srnčí zvěře je co nejvíce objektivní sestavení „Plánu chovu a lovu I. spárkaté zvěře“, v tomto případě pro srnčí zvěř. Plán musí vycházet z reálné situace stavu srnčí zvěře v honitbě, ze zjištění co nejpřesnějšího zastoupení zvěře podle pohlaví a dospělosti zvěře, včetně zastoupení srnců podle věkových tříd a reálného koeficientu přírůstku srnčat. Plán lovu nesmí být matematickou kalkulací toho, co chceme lovit! Zásadně musí být sestaven tak, jaký má být cílový stav zvěře.

Plán nemusíme splnit během jednoho roku, ale podle skutečné situace je možné si jej rozložit například na dobu tří let, abychom reálně zajistili uskutečnění v jednotlivých letech.

Zde je ovšem možné se setkat s určitým nepochopením vlastníka honitby či státní správy myslivosti, protože pro ně má přednost, aby každý plán lovu končil číselně po provedeném odstřelu, i nesplnění, jen normovanými kmenovými stavy, resp. mezi normovanými a minimálními kmenovými stavy, stanovenými pro danou honitbu. V každé honitbě se srnčí zvěří by měly být z provozní praxe známy počty a kvalita zde žijící zvěře, a to jak srnců, tak i srn a srnčat. Samozřejmě je také potřeba si stanovit cíle zkvalitňování srnčí zvěře pomocí komplexu všech opatření. A to včetně aplikace minerálních doplňkových krmiv. Z dosavadní praxe víme, že je zatím ve značné části honiteb vše jinak. Odstřel bývá plánován systémem matematické kalkulace, kdy se nasčítá srnčí zvěře jen tolik, aby po výpočtu potřebného odstřelu vyšlo, co chci lovit, a ne to, co je z hlediska potřeby chovu v dané honitbě potřebné. Aby po plánovaném odstřelu zbyl v honitbě jen normovaný kmenový stav. A pak se čísla stále opisují, případně v něčem málo změní, aby se neřeklo. A nakonec to taky někdy skončí tak, že při vlastním provedení se odstřel nedodrží. Odstřel srnců podle věkových tříd dost často skončí tím, že je uloveno mnoho dospívajících srnců, často chovných. Dospělí a přestárlí srnci nejsou loveni, jelikož nebyli fyzicky nasčítáni, a tudíž v honitbě nejsou.

Neplnění odlovu srnců III. věkové třídy je nejčastěji z důvodu:

- nejsou pro jejich odstřel v rámci honitby vytvořeny organizační podmínky - je pozdní zahájení jejich lovu vzhledem k přírodním podmínkám honitby - existují nelogická omezení, která se týkají členitosti paroží, například nelovit šesteráky - je zavedený systém krátkodobě termínovaných povolenek, aby se na odlovu III. věkové třídy nějak podíleli všichni

Existují podobné, někdy až nelogické omezující systémy. Ty vycházejí obvykle z toho, že je hodně zájemců o odstřel, ale chybí k tomu odpovídající počet k lovu určených srnců, zvláště takových, kteří mají již na hlavě jakousi trofej. Obdobně je tomu i u zvěře holé. Začíná to nechutí lovit srny, jsou to budoucí matky (podle pravidla „čím více srn je, tím více dělám pro honitbu“)! Také odstřel srn někdy končí napsaný jen tužkou nebo se vykáže kdejaký faktický i hypotetický úhyn pro naplnění plánu jejich odstřelu. Navíc je zde okolnost, s kterou se mnozí ani netají, že nedokáží dobře odhadnout a posoudit stáří srnce, natož pak věk a chovnost srny. Pokud jde o srnčata a je zájem skutečně průběrný odstřel zodpovědně provést, musí se začít s odstřelem ihned od začátku doby lovu. U srnčat obvykle až takový problém s neplněním není. Spíše se uloví v plánovaném počtu. Někdy také ta silná srnčata, co se ke konci doby lovu nějak uženou, končí občas napsaná jako srny.

Metodika AMDK


15. Organizace průběrného odstřelu srnců

V každé honitbě je třeba vycházet z místní trofejové kvality srnců. V některých okresech je třeba brát v úvahu, že jsou zpracována závazná kritéria chovnosti, někdy podrobná, někdyjen orientační.

Samozřejmě si může uživatel konkrétní honitby vypracovat pro podmínky své honitby vlastní kritéria chovnosti srnců a případně i holé zvěře.

Tato kritéria může projednat s místně příslušnou státní správou myslivosti, která je s určitostí podpoří. V každém případě by pak před zahájením odstřelu srnců s nimi měli být seznámeni všichni, kteří se budou na odstřelu srnců podílet. Z hlediska prvotního provedení odstřelu nejméně kvalitních srnců by mělo být pravidlem, že by měl být odstřel v honitbě organizačně zaměřen na odlovení všech těchto srnců, kteří jsou pro chov zcela nežádoucí:

A) Všichni paličkáři a kužílkáři s průměrnou délkou paroží do 5 cm.

B) Všichni dvouletí a starší srnci špičáci.

C) Tříletí a starší vidláci, zvláště nerovní - ti všichni s výjimkou srnců, kteří mají nasazená mimořádně dlouhá nebo hmotnatá paroží pravidelných vidláků či s puky na šesteráka (vzhledem k podmínkám honitby). Lovit takové silné srnce ve středním věku s ohledem na to, že i na celostátních výstavách se lze setkat s trofejemi medailových vidláků

nebo nerovných šesteráků, by bylo chovatelskou chybou.

D) Všichni srnci III. věkové třídy, kteří nejsou pravidelnými šesteráky.

E) Všichni srnci ve stáří 7 a více let bez ohledu na členitost a sílu paroží.

V každém případě, pokud je to organizačně v dané honitbě možné, je vhodné, aby nekvalitní srnce uvedené v bodech A, B a v bodě C nerovné vidláky mohli lovit všichni, a to na potkání a bez omezení početnosti. Respektive do splnění plánované výše lovu.

15.1 Odstřel ročních srnců

V každé honitbě je nutné ulovit všechny roční srnce špičáky s délkou paroží do 8 cm, v některých okresech při hodnocení trofejí se považují za průběrné.

To je ale poměrně málo a při důsledné a razantní selekci by to měli být špičáci s délkou paroží do 10 cm (viz. příloha č. 52).

To je možné za předpokladu, že budou odloveni přednostně všichni paličkáři do 2 cm, kužílkáři s parožím o délce do 5 cm a také podle místních podmínek honitby v paroží slabí a tencí špičáci do daného stanoveného místního limitu délky jejich paroží.

Metodika AMDK


Pokud jde o roční srnce s členitým parožím, tj. s krátkými výsadami nebo s puky o délce do 1 cm, lze akceptovat jejich odstřel při délce lodyh do 7 cm. Při dobré vůli a opravdové snaze i při zkvalitňování srnčí zvěře se vždy takoví srnci najdou. I když samozřejmě ve snižující se frekvenci, zvlášť pokud je dobře proveden průběrný odstřel srnčat. Není to ovšem tak jednoduché. Ve sledované honitbě i po čtyřech letech aplikace minerálních doplňkových krmiv se paličkáři a kužílkáři stále ve snižující se početnosti vyskytovali.A ze známých a obeznaných v roce 2007 se podařilo při veškerém úsilí v celé honitbě ulovit jen část. Asi polovina jich nebyla ulovena vůbec.

Cíle chovu jsou při zkvalitňování srnčí zvěře s pomocí minerálních doplňkových krmiv však podstatně vyšší.

V tomto případě je cílem, aby roční srnci měli již členité paroží, a jak se ukázalo ve sledované honitbě, minimálním měřítkem by měli být vidláci s nejméně 12 cm dlouhými lodyhami paroží. Případně i s členitostí šesteráků (viz. příloha č. 53). Samozřejmě je třeba zatím počítat s ponecháním tělesně silných špičáků v chovu, zvláště s délkou lodyh 15 cm a více. Do budoucna se však může stát, že roční srnec s parožím „jen špičáka” nebude pro chov již přínosem.V roce 2007 ve sledované honitbě byl u ročních srnců s délkou lodyh paroží nad 10 cm zjištěný podíl špičáků již jen 30,8 %.

15.2 Odstřel dvouletých srnců

V chovu každé kvality by měl být dvouletý srnec nejméně pravidelným vidlákem. V kvalitativně lepších chovech by měl být srnec tohoto věku již šesterákem. Za průběrné je třeba ve výchozím stavu označit všechny srnce tohoto věku s členitostí paroží špičák a nerovný vidlák. Pravidelní vidláci odpovídají v každé honitbě minimálnímu požadavku na chovnost s délkou lodyh paroží od 15 cm a délkou výsad od 3 cm. Pokud jde o šesteráky pravidelné i nepravidelné, měli by mít rovněž délku lodyh paroží 15 cm a délku výsad alespoň 2 cm. Je zřejmé,že po provedení zkvalitnění srnčí zvěře metodou aplikace minerálních doplňkových krmiv bude nutné tato měřítka ještě zvýšit. Z našich poznatků ve sledované honitbě byli v roce 2007 dvouletí srnci převážně šesteráci s délkou lodyh paroží mezi 18 až 22 cm a tenčími lodyhami, nepravidelných šesteráků z nich bylo jen 28,6 %. V tomto věku je ze všech ročníků srnců nejhůře proveditelný průběrný odstřel vzhledem k obtížnosti a správnému posouzení věku srnce před lovem. I když důsledně zvážíme ostatní pomocné znaky pro odstřel (sílu krku, úhel, který svírá s tělem, celkový tělesný rámec a tělesnou vyspělost), nejsme vždy schopni jednoznačně posoudit zda:

Je ten špičák skutečně dvouletý, nebo chovný roček?

Je to tak slabý tříletý srnec?

Je to tak nadprůměrně trofejově založený dvouletý šesterák?

Metodika AMDK


Také z těchto důvodů bývá ve všech okresech na chovatelských přehlídkách předložen obvykle jen malý počet srnců ve věku dvou let. Špatnou organizací průběrného odstřelu a také možná nedbalostí členů bylo v roce 2007 uloveno ve sledované honitbě 6 dvouletých šesteráků, což byl podíl26,3 % z celkového odstřelu srnců. Někteří měli vzhledem k uvedenému věku mimořádná paroží.Skutečností je, že vyspělostí a délkou paroží a po stránce svého tělesného založení byli všichni chovní. Dva z nich však na hodnocení při přehlídce trofejí prošli, neboť jeden měl zcela ulomený paroh i s celou pučnicí u lebky, a druhý měl vylomenou pučnici a paroh po zhojení směřující kolem lícní části hlavy dolů (viz. příloha č.54).

Nejsou to důsledky toho, že i tito dvouletí srnci jsou již mohutní, mají snahu vytvářet si vlastní teritoria a bránit je a tato zranění jsou následky soubojů s přežívajícími srnčími stařešiny?

Za předchozí dobu 15 let byl v honitbě uloven jen jediný srnec s takovým zraněním pučnice. To po této stránce sice nesnižuje jejich chovnou hodnotu, ale tvorba dalších ročníků parožíby byla po těchto zraněních pučnic nežádoucí, a tudíž je potřeba jejich odstřel považovat za správný.

15.3 Odstřel tříletých srnců

V každé řádně vedené honitbě a po provedeném razantním a důsledném odstřelu srnců v I. věkové třídě by měl být v tomto věku již každý srnec šesterák. Není na závadu, je-li to šesterák nepravidelný, pokud má dlouhé a silné lodyhy a dlouhé výsady.

To, že není vytvořena jedna výsada, obvykle zadní, bývá u srnců tohoto věku poměrně často, nepokládáme to za důvod k jejich odstřelu. Je to způsobeno obvykle tím, že došlo k časově nestejnému shození parůžků. Ve sledované honitbě jsme u pozorovaných a věkem odhadnutých tříletých srnců v roce 2007 sledovali tuto skutečnost v 27,3 %. Vesměs byli tito nepravidelní šesteráci v délkách a síle paroží nejméně takoví jako tříletí srnci - pravidelní šesteráci. I v honitbě s nejnižší kvalitou srnců by měl mít chovný tříletý srnec délku paroží šesteráka nejméně 18 cm a délku výsad nejméně 3 cm. Pro kvalitativně lepší populace je pak vhodným měřítkem chovnosti délka paroží tříletých srnců alespoň 20 cm s délkou výsad alespoň 3 cm.Při znalosti srnčí zvěře, která se v honitbě nachází, se průběrní srnci zcela určitě najdou. Však by jich stejně z celkového lovu srnců, pokud jsou v optimálním zastoupení, mělo být loveno jen asi tak 10 až 12 %. Skutečnost ve většině honiteb je ale odlišná a tito srnci jsou v odstřelu vysoce zastoupeni. To se vztahuje i k sledované honitbě a odstřelu z roku 2006 i 2007 a to včetně lovu vysoce chovných srnců, dokonce již v tomto věku medailových. Pro posouzení srnce v praxipřed odlovem posuzujeme odhadem délku paroží a výsad a členitost jeho paroží. Dvě hodnoty by měly z toho dosahovat hranice chovnosti, aby mohl být dán červený bod chovného srnce. Taková jsou například závazná kritéria chovnosti platící pro okres Jeseník a Šumperk od 1. dubna 2007 (viz. tab. 9).

Metodika AMDK


Tab. 9 Chovatelská kriteria spárkaté zvěře pro srnce obecného v okrese Šumperk.

Chovný kus trofejové srnčí zvěře přesahuje uvedené hodnoty v okrese Šumperk u 2 znaků.

Pro příklad hodnocení tříletých srnců v praxi:

- srnec má silné, perlené paroží, délka lodyh 23 cm, délku tří výsad nad 3 cm, členitost nepravidelný šesterák - hodnocení chovný

- srnec má silné, hmotnaté a dobře perlené paroží, délka lodyh 19 cm, délku čtyř výsad nad 3 cm, členitost - pravidelný šesterák - hodnocení chovný

- srnec má paroží běžné síly, délka lodyh 19 cm, délku tří výsad 5 cm, členitost -nepravidelný šesterák - hodnocení průběrný

- srnec má běžné silné paroží, délka lodyh 22 cm, délku čtyř výsad pod 3 cm, členitost pravidelný šesterák - hodnocení průběrný

Obdobným způsobem je nutné postupovat při hodnocení tří závazných znaků chovnosti v posloupnosti na hodnocené znaky i pro srnce ve věku 4 let. Od věku 5 let by měl být chovný srnec výhradně jen pravidelný šesterák, se všemi třemi dosaženými ukazateli chovnosti. Není vyloučené, že v budoucnu by to tak při dosažení vysoké trofejové kvality srnců mohlo být i u dospívajících srnců II. věkové třídy.

Metodika AMDK


Věk Délka lodyh Počet výsad Délka výsad Pomocné znaky chovnosti

1 rok10 cm Jen hroty lodyh -

07 cm

15 cm

15 cm

20 cm

22 cm

23 cm

3 a více výsad

4 výsady

5 a více výsad

6 výsad

6 výsad

6 výsad

Puky nad 1 cm délky

3 cm

2 cm

3 cm

4 cm

5 cm

2 rok

3 roky

4 roky

5-6 let

Starší 6 let Lovný je každý srnec v rámci schváleného plánu lovu a chovu a starší šesti let s jakkoli mohutným parožím.

Poznámka:minimální délka výsad je stanovena kvůli

možnosti jednoznačného posouzenía výkladu tohoto znaku chovnosti.

Výsada se u dvouletých srnců považujeo délce nad 1,5 cm; u tříletých a starších

nad 2 cm délky; mimořádně kvalitní perlení, silné a vysoké růže, pravidelné paroží.

Mimořádně vysoká hmotnost a síla paroží je významným znakem chovnosti při nižší

délce lodyh, u ročních srnců se pukypod 1 cm nepovažují za výsady.

15.4 Odstřel čtyřletých a pětiletých srnců

Věk čtyřletých dospívajících srnců a srnců pětiletých, považovaných již za dospělé, nelze prakticky v praxi rozlišit. Proto jsou jejich kritéria chovnosti stanovena shodná. Stejněby se prakticky tito srnci, průběrným odstřelem již důsledně vyselektovaní, měli lovitjen v minimálním počtu. V obou ročnících jejich podíl na celkovém odstřelu srnců by měl být nižší než 8 %. S výjimkou u srnců čtyřletých, kdy by měl být ponechán v chovu ještě nepravidelný šesterák s výjimečně dlouhým a hmotnatým parožím. V dobrých chovecha v chovech zkvalitňovaných pomocí aplikace minerálních doplňkových krmiv by měli mít tito srnci délku paroží nejméně 22 cm, délku výsad nejméně 4 cm a členitost pravidelných šesteráků.

U čtyřletých srnců lze ještě kombinovat dva základní znaky chovnosti pro jejich chovatelské zhodnocení.

Srnci pětiletí by měli dosahovat již všech tří těchto znaků - délka paroží, délka výsad, a členitost paroží. V některých okresech je již považován za odstřelového (lovného) každý srnec od věku 5 let. Nepovažujeme to za správné a doporučujeme tuto hranici zvýšit až na šest a spíše sedm let!

Tito srnci po pracné a důsledné selekci a veškeré chovatelské práci a všech vložených nákladech jsou cílem chovu a nositeli nejkvalitnější genetiky a měl by jim být poskytnut určitý čas se v chovu dostatečně uplatnit.

15.5 Odstřel šestiletých srnců

Ve většině okresů jsou již šestiletí srnci v současných podmínkách považováni za lovné s jakkoliv mohutným a členitým parožím. Svým způsobem je to možné, zvláště pokud se tito trofejově silní srnci loví až po proběhlé říji.

Skutečnost ale také je, že obzvlášť kapitální, tělesně a trofejově silní srnci udrží kvalitu paroží až do věku osmi, někdy až devíti let. Záleží také na přírodních a úživných podmínkách dané honitby.

Samozřejmě to nelze v ČR srovnávat například s podmínkami Maďarska, kde bylo doporučováno ponechávat tyto nejkvalitnější srnce až do věku 9 let. Například v okresech Jeseník a Šumperkje chovnost srnců hodnocena ještě ve věku 6 let. V daném věku musí srnec splňovat limity všech tří znaků chovnosti, tj. délku paroží nejméně 23 cm, délku výsad nejméně 5 cm a musí mít členitost pravidelného šesteráka. A samozřejmě paroží o přiměřené síle a hmotnosti. V honitbách s nižší trofejovou kvalitou by to měla být délka paroží 21 cm, při délce výsad 4 cm a členitosti pravidelného šesteráka. Po stránce věkového zastoupení z celkového odstřelu všech srnců by jich mělo být ve stáří 6 let loveno asi 10 %.

15.6 Odstřel sedmiletých a starších srnců

Ve věku sedmi a více let jsou všichni srnci považováni za lovné s jakkoliv mohutným a členitým parožím. Dosáhli již pro lov sklizňových, kapitálních trofejí při optimálním věku. Těchto srnců by se mělo lovit nejméně 15 % z celkového odstřelu srnců.

Metodika AMDK


Kvůli jejich ulovení je třeba dbát na vytvoření podmínek v honitbě, zúročit léta jejich chovu, vloženou práci a náklady. Tito plně dospělí srnci se již obvykle hůře loví. Není vhodné je nechávat přejít do ještě vyššího věku, kdy se někdy stanou prakticky neulovitelnými. Každý ze své myslivecké praxe může posoudit, že takoví staří srnci, které bylo v honitbě vidět, pak nebyli z převažující většiny již nikdy uloveni. A museli zřejmě uhynout sešlostí věkem, což je pro praxi zbytečné.

15.7 Závěry pro praxi lovu srnců

Základním předpokladem v každé řádně vedené honitbě a při znalosti skutečného věkového složení srnců by mělo být dosaženo takového stavu v odstřelu, kdy je opakovatelně možné lovit:

- 50 % mladých srnců I. věkové třídy ročních až dvouletých

- nejvýše do 20 % dospívajících srnců II. věkové třídy tříletých až čtyřletých

- nejméně 33 % dospělých srnců III. věkové třídy 5 a více let

Po stránce věkových ročníků srnců by to mělo být z celkového odstřelu srncůaž 40 % jednoletých z důvodu jejich razantní selekce a asi 10 % srnců dvouletých. Více dvouletých se obvykle nedosáhne kvůli obtížnosti, jak hodnotit jejich věk a související chovnost, respektive v tomto případě nechovnost. Odstřel by měl pokračovat u srnců dospívajících; tříletých by se mělo lovit nejvýšedo 12 % a srnců čtyřletých nejvýše do 8 %. U dospělých srnců by měli srnci dosáhnout trofejové zralosti, a proto by mělo být po jejich několikaleté selekci zastoupení v odstřelu pětiletých do 8 % a šestiletých asi 10 %, sedmiletých nejméně 15 %. Tak by to mělo fungovat v každém běžném chovu, v každé honitbě, ve které se nedělají nějaká mimořádná opatření ke zvýšení trofejové a chovné kvality. Poněkud jiná je situace, která se vyvíjí při zajištění všech důsledných chovatelských opatření v chovu srnčí zvěře (a to především u holé zvěře) souběžně s jejím zkvalitňováním pomocí minerálních doplňkových krmiv. Ve sledované honitbě i v jiných se po 3 až 4 letech aplikace minerálních krmiv při splnění všech opatření dosáhne situace, kdy je její řešení nutně zcela odlišné. Například po dlouhodobé aplikaci minerálních doplňkových krmiv v honitbě Vítějeves je zcela minimální výskyt srnců paličkářů (některý rok i žádný) a špičáků s krátkým parožím, které odpovídá okresním kritériím pro průběrné roční srnce. Obdobné to bylo po 4 letech aplikace MKP C a Preminu Spárkatá zvěř v honitbě Velké Losiny. Minimalizoval se počet průběrných ročních srnců, většinou byli již roční srnci s členitým parožím. V obou honitbách, Vítějeves a Velké Losiny, vykazují i tito srnci v paroží ještě „průběrní“ hmotnost po dodávkové úpravě, kterou by si v každé běžné honitbě přáli, tj. 12 ale také až 15 kg. Situace pak stejným způsobem postupuje i ve vyšších věkových ročnících.

Metodika AMDK


16. Organizace průběrného odstřelu srn a srnčat

16.1 Organizace průběrného odstřelu srn

Rozhodující průběrný odstřel při zkvalitňování srnčí zvěře je třeba provést u srn. Ty rozhodují, jak kvalitní a silná bude budoucí populace srnčí zvěře v honitbě. Rozhodujícím způsobem se také podílejí srny na přenosu genetických vloh pro tvorbu paroží u srnců a jejich rozvoj v dalších generacích potomstva.

Podle současných poznatků genetiky u srnčí zvěře (Valtýni 2005):

„Vlohy pro tvorbu paroží se dědí prostřednictvím genů lokalizovaných v pohlavním chromozómu X, které se přenášejí z otce přímo na dceru, synové mají jediný X chromozóm jen od matky. Srnci tedy nemohou dědit po otci vlohy, jejichž geny jsou lokalizovány v X chromozómu!

Srnci mohou přenášet tyto vlohy jen na své vnuky prostřednictvím dcer, které mají jeden X chromozóm od otce a druhý od matky. Podle toho tedy každá srna dědičně přímo ovlivňuje kvalitu paroží svých synů.“ (viz příloha č.55) [8]

Jestliže nejsme ochotni při aplikaci minerálních doplňkových krmiv provést velmi důraznou a razantní redukci mezi srnami v honitbě, kterou obhospodařujeme, a to jak v počtu srnna 100 ha plochy honitby, věkové struktuře populace srn a v poměru pohlaví srn k srncům, pak jsme zbytečně vynakládali finanční prostředky i čas a naše výsledky budou neprůkazné. Také v honitbě Velké Losiny tomu z počátku bylo tak, jak je to obvyklé ve většině honiteb - více či méně špatný poměr pohlaví ve prospěch srn. Nebudeme daleko od pravdy, že to v některých případech mohlo být až 1 : 1,5 až 2 ve prospěch srn. Byl to důsledek toho, že odstřel srnců se obvykle splní a u srn to bývá již slabší, neboť se vždy dá najít důvod, proč jejich odstřel nesplnit nebo „splnit“ jiným způsobem.

Zásadní je, že při odstřelu si musíme stanovit nějaký limit, hmotnostní hranici, jaké srny v honitbě chceme mít. V podstatě v každé honitbě by měly být uloveny všechny srny, jež nemají dodávkovou hmotnost 12 kg, a to včetně srn jednoletých.

Faktem je, že i v honitbách, které po více let provádějí program zkvalitňování srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv, lze takové srny spolehlivě najít a ulovit. A dodnes se loví srnky s dodávkovou hmotností pod 10 kg a středně staré i starší srny s hmotností od 10 do 12 kg.

Pokud chceme mít kvalitní srnčí zvěř, mělo by být vše v odstřelu srn nastaveno tak, abychom se dostali k minimálně těmto dodávkovým hmotnostem:

- jednoleté srny by měly mít alespoň 12 kg v dodávkové úpravě (bez běhů a hlavy), bohužel i ve sledované honitbě byly již v době aplikace minerálních krmiv uloveny roční srnky o dodávkové hmotnosti 15 až 16 kg

Metodika AMDK


- dvouleté až čtyřleté srny by měly mít dodávkovou hmotnost 14 kg

- pětileté a starší srny by měly mít dodávkovou hmotnost 15 kg [5]

Všechny srny pod uvedené hmotnostní limity by měly být postupně uloveny. Samozřejmě postupně, začínat by se mělo od těch tělesně nejslabších. Cílem, zdá se reálným, při aplikaci minerálních doplňkových krmiv při komplexu ostatní péče, se jeví mít srny od středního věku o hmotnosti nad 15 kg a více. A podle toho, jak odhadujeme současnou hmotnost některých ročních až tříletých srn, zřejmě nebudou vzácné postupně srny s hmotností 18 až 20 kg. Každý zřejmě rozezná mladou srnu, středně starou srnu a starou a přestárlou srnu. Nebo alespoň by to tak mělo být. Odhad hmotnosti srn při posouzení před odstřelem by se při dobré vůli také každý mohl naučit. Samozřejmě je to jiné tehdy, je-li srna v letní nebo zimní srsti. Zvláště v letní srsti je dobře patrný krátký obrys hlavy mladých srn oproti delším hlavám srn starých a přestárlých. Zde je také potřeba se pořádně podívat a u starších srn se lze lehce, jako doplňkový znak, naučit ohodnotit délku a postavení slechů, což je pro tyto zvláště přestárlé srny typické. Pracovně je nazýváme „oslice“, neboť tak trochu připomínají jejich slechy oslí uši.

Přednostně by měly být odloveny srny zjevně nemocné, pohublé, pozdě přebarvující.

Při aplikaci minerálií je vše trochu jinak. Oproti dřívějšku se termíny přebarvování,kdy přestárlé srny někdy měly zbytky letní srsti i v listopadu, extrémně až do začátku prosince, po aplikaci minerálních doplňkových krmiv již od konce léta hodně změnily. U srnčí zvěře došlo dokonce k tak výraznému posunu v podzimním přebarvování, že v období, kdy začala přebarvovat srnčí zvěř v okolních honitbách, ve sledované honitbě jsme již žádné nepřebarvené kusy srnčí zvěře nezpozorovali. Dokonce ve sledované honitbě jsme zjistili, že nejpozději přebarvovaly v roce 2007 starší srny (souběžně se starými srnami), které měly silná srnčata, zřejmě proto, aby bylo zajištěno kojení zvlášť silných a životaschopných srnčat. Během počátku září nejdříve přebarvují do zimní srsti silná srnčata a ihned s nimi mladší zvěř, srny i srnci. Nejpozději pak obvykle přebarvuje srnčí zvěř věkem nejstarší. V roce 2007, zřejmě jako důsledek dobrého kondičního a výživového stavu včetně dostatku minerálií, přebarvila do 10. října až na zcela ojedinělé výjimky téměř všechna srnčí zvěř. Problém je,že při lovu chovatelsky nevhodných srn je třeba před jejich odstřelem ulovit jejich chovatelsky nevhodná, slabá nebo pozdě kladená srnčata. Nejlépe je pokusit se ulovit všechny kusy najednou,což se může a nemusí podařit. Obvyklý postup je ulovit nejprve od srny její slabá srnčata. Po jejich odlovu je proto třebase co nejdříve do dané lokality vrátit a co nejdříve srnu, která v následujících dnech obvykle vychází na místo, kde o svá srnčata přišla, a hledá je, ulovit. Pak se vše v odstřelu může podařit dokončit. V našich podmínkách nelze dost dobře postupovat jako v Maďarsku. Tam je obvyklé, že nejprve je ulovena slabá srna pro chov nevhodná, čímž se zajistí odstranění kusu,jenž nepřináší do chovu nic dobrého. Dost často se pak podaří ulovit i srnče. A pokud se to nepodaří ihned, je potřeba vyčkat a srnče se obvykle do půl hodiny vrátí, pokud nezpozorovalo lovce. Jestliže se tak nestane, tvrdí, že se odstřel podaří následně v nejbližší době. Pokud by tak nebylo a nepodařilo se to v daném roce, srnče zakrní ve vývoji a je uloveno nejpozději v následujícím roce.To si ovšem mohou dovolit ve specifických maďarských podmínkách, prakticky bez sněhu v zimní době. Myslíme si, že u nás by to nebyl vhodný postup.

Metodika AMDK


Sledování kvality provedeného odstřelu lehce provedeme pomocí zjištění hmotnosti ulovené srny v dodávkové úpravě, což by měla být minimálně alespoň jedna posuzující hodnota(viz. výše uvedená kritéria), a zjištěním věku uloveného kusu. Myslivecký hospodář, který zodpovídá v dané honitbě za odstřel, by měl věk ulovené zvěře spolehlivě odhadnout. Neboťje to jedno z hledisek posouzení, zda se odstřel v honitbě provádí správně a v zájmu zlepšení chovu srnčí zvěře. Tam, kde mají zájem na zlepšení chovu a chtějí posuzovat správnost provedených odstřelů srn, mohou to provádět zhodnocením délky spodní čelisti.

Chovná jednoletá srna musí mít délku spodní čelisti alespoň 155 mm a dvouletáaž sedmiletá alespoň 160 mm. [5]

Samozřejmě bude nutné tyto minimální limity při zkvalitňování srnčí zvěře postupně zvýšit. Pokud jde o optimální zastoupení věku srn v jejich celkovém odstřelu podle věku, měl by být výchozí stav v každé honitbě přibližně následující - podle jejich kvality:

- srny mladé ve věku do 2 let by měly být zastoupeny v odstřelu až do 50 %, z toho by měla být ulovena většina ročních srn, a to až 40 %

- odstřel by měl být dokončen u srn dvouletých s nedostatečnou hmotností

Odstřel mladých srn se však nesmí doslova zvrhnout na to, že je prováděn téměř výhradně v ročních srnkách, a to jen z důvodu, že zatím nemají srnčata.

- srny ve věku od 3 do 6 let by se měly lovit, pokud jsou řádně proselektovány, nejvýše v rozsahu 15 %, výjimečně až 20 %

V této věkové kategorii by měly být přednostně uloveny srny zjevně nemocné nebo vodící pro chov nevhodná, slabá a pozdně kladená srnčata.

- srny ve věku od 7 do 9 let by měly být zastoupeny v odstřelu až 35 % a více

V této věkové kategorii by se měly ulovit postupně všechny srny tohoto věku. Přičemž je třeba pečlivě vybírat ty srny, které již s přibývajícím věkem nemají kvalitní a silná srnčata.

Výjimečně lze obzvlášť tělesně silné srny nechávat nejvýše do věku devíti let. Samozřejmě za předpokladu, že jejich srnčata budou ještě odpovídat chovnému standardu dané honitby.

Situace se výrazně může změnit v souvislosti s aplikací minerálních doplňkových krmiv. Pak by bylo zbytečné lovit mladé, tělesně podstatně silnější roční a dvouleté srny. Je potom potřeba operativně snížit jejich procentuální zastoupení v celkovém odstřelu. A následněje pak nutné přiměřeně kompenzovat jejich zvyšující se stavy v tomto a narůstajícím věku tím,že se navyšuje podíl odstřelu tělesně slabších a starších srn. Samozřejmě se začíná od těch nejstarších a tělesně nejslabších a těch, co mají jen průměrně silná srnčata. Je také vhodné alespoň chvíli před odstřelem srny vyčkat, neboť srna nemusí být nevodící. A zvláště tehdy, když její srnčata jsou silná a značně samostatná, mohou se někde zrovna toulat a mohou vyjít později.

Metodika AMDK


16.2 Organizace průběrného odstřelu srnčat

Velmi důležitá je při provádění zkvalitňování chovné a trofejové kvality srnčí zvěře organizace průběrného odstřelu srncat. Ta budou postupně základem celého zkvalitněného chovu, a proto musí být u nich provedena mimořádně důsledná selekce. Protože tato problematika je hodně již zpracována v kapitole 10. Postnatální vývoj srnčat, uvádíme jen nejzákladnější údaje:

Z chovu musí být důsledně odstraněna všechna tělesně slabá a pozdně kladená srnčata. S jejich lovem je třeba začít ihned od začátku doby lovu, kdy se to dá nejlépe posoudit.

Od začátku září je nutné ihned začít lovit všechna pozdně kladená srnčata, která mají ještě patrnou úplnou skvrnitost srsti. Později, v polovině září pak jsou u srnčat vidět ještě zbytky skvrnitosti. Je to obvykle již jen jejich méně zřetelná horní řada. Ke konci září jsou již srnčata obvyklého vývoje plně přebarvena do zimní srsti. Pak je lze posuzovat a srovnávat jen s velikostí jejich matky. Odstřelová jsou ta, která mají zhruba poloviční velikost srny. Ke konci roku to jsou ta (podle podmínek v honitbě), která dosahují velikosti ¾ srny.

Nejsilnější a chovatelsky vhodná srnčata, zkvalitněná minerálními doplňkovými krmivy, dosahují v říjnu již velikosti srny, jejich matky.

Ta nejsilnější ve sledované honitbě, například 4. října 2007 srnečka Evička od asi šestileté srny Evy, přesahovala značně výškově i délkou těla svou matku. Srnče, srnka Evička byla nesporně již o několik kg těžší než její matka a byla nejsilnějším srnčetem samičího pohlaví, jaké jsme v tomto období v roce 2007 obeznali. A je radost se dívat na srnčata, která jsou větší než srny, které je kladly. Během podzimu pak je nutné s postupujícím časem, pokud již není včas plán lovu srnčat naplněn, srovnávat jejich velikost s matkou. Stejně tak i v rámci tlup srnčí zvěře po jejich podzimní tvorbě, jejíž jsou součástí.

Pokud chceme hodnotit správnost provedení průběrného odstřelu srnčat, je třeba zjišťovat jejich hmotnost po ulovení!

Jak je uvedeno, v běžné honitbě by měla mít průběrná srnčata v dodávkové váze:

- v září do 6 kg - v říjnu do 7 kg - v listopadu do 8 kg - v prosinci do 9 kg [5]

Při zkvalitňovacím programu pomocí minerálních doplňkových krmiv by to pak mělo být:

- začátkem září do 7 kg - koncem září do 8 kg - koncem října do 9 kg - v listopadu a prosinci do 10 kg

Pro chov by bylo ideální, kdyby jejich hmotnost byla koncem roku aspoň 12 kg!

Metodika AMDK


Že to je reálné, uvádíme ze sledované honitby:

Při začátku zkvalitňovací akce bylo uloveno koncem listopadu srnče - srnečka s dodávkovou hmotností 16 kg. A také bylo zdokumentováno, že v polovině listopadu 2007 strhli toulaví psi tříletou srnu s dodávkovou hmotností 20 kg a její srnče, srnečku s dodávkovou hmotností 15 kg.

Kusy byly takto zdokumentovány kvůli požadavku Policie ČR pro vyčíslení vzniklé škody a hmotnost, kromě chovné hodnoty kusů, byla proto přesně zvážena v dodávkové úpravě. Při provádění odstřelu srnčat je vhodné vždy chvíli před provedením odstřelu vyčkat a zvěř dobře obeznat. Vyspělá srnčata vycházejí často a brzo na paš bez srn. Mohlo by pak dojít k záměně za slabší srnku, či srnu a v září u srnečků k záměně za paličkáře.

Pokud chceme chovnost srnčete zhodnotit přesněji, lze orientačně postupovat takto.

Chovné srnče má:

- v září až říjnu délku spodní čelisti od 135 mm

- v listopadu a prosinci délku spodní čelisti od 140 mm [5]

Samozřejmě s probíhajícím zkvalitňováním bude potřeba tyto rozměry po několika letech zřejmě ještě zvýšit.

16.3 Jiné podmínky pro průběrný odstřel srnčí zvěře

Během roku mohou v jednotlivých honitbách nastávat specifické podmínky pro provedení průběrného odstřelu srnčí zvěře. Vše záleží pak jen na vlastní organizaci průběrného odstřelu a jeho včasnosti. Čím dříve s jeho naplňováním začneme, tím lépe se může podařit. U srnců obvykle nebývají problémy, pokud je zájem odlovit určité nežádoucí srnce s ohledem na jejich věk a pokud pokyny k jejich odstřelu nesledují nějaké omezující cíle.

Začátkem doby lovu lze nejsnáze odlovit paličkáře a ostatní slabé srnce s neodpovídajícím vývojem paroží. Také je při zkvalitňovací akci nutné co nejdříve v honitbě ulovit všechny staré a přestárlé srnce nad 7 let věku. To lze zpravidla ještě uskutečnit v prvním měsíci doby lovu, zvláště hned v květnu, než srnci zmizí ve vegetaci.

To platí jak pro lesní, smíšené i vysloveně polní honitby. Také je možné ihned od začátku umožnit lov srnců všeho věku s nějakou abnormalitou nebo anomálií paroží trvalého charakteru. Tím samozřejmě není myšlen lov například srnců osmeráků a podobně. To bychom si negativně zasáhli do budoucí kvality chovu. Příklad, že k situaci zvýšeného výskytu počtu osmeráků při této zkvalitňovací akci může docházet, uvádíme z jedné honitby na Šumpersku. Po provedení aplikace minerálních doplňkových krmiv byl v honitbě Zábřeh na Moravě, kterou má pronajatoMS Vlčí doly, zjištěn po roce 2007 dříve nepozorovaný výskyt více srnců, v paroží silných osmeráků různého věku, jejichž výskyt trvá i nadále (viz. příloha č.56 a viz. příloha č.57). Samozřejmě by měly být před zahájením odstřelu stanoveny i podmínky pro případně nutné provedení

Metodika AMDK


sanitárního odstřelu zjevně zraněných, nebo vysloveně přestárlých srnců, kteří jsou na hranici úhynu. Obdobné platí pro sanitární odstřel holé zvěře, srn i srnčat, pokud mají prokazatelné znaky pro jeho provedení na základě viditelného a prokazatelného zranění a podobně.

Pokud by byl takový kus zjištěn mimo zákonnou dobu lovu, je k jeho ulovení třeba předem zajistit souhlas místně příslušné státní správy myslivosti.

To lze v krajním případě na základě dohody předem projednat telefonicky a po vydání písemného vyjádření a posouzení veterinárním lékařem, po provedeném odstřelu daného kusuje nutné provést administrativní písemný souhlas u místně příslušné státní správy myslivosti. Obě tato vyjádření by měla být doložena při předložení trofeje na chovatelskou přehlídku, pokud jdeo trofejovou zvěř sanitárně ulovenou v době lovu nebo mimo ni. Pokud by se jednalo o zvěř holou mimo zákonnou dobu lovu nebo nad stanovený plán lovu, je třeba vyjádření uchovat v dokumentaci uživatele honitby. Jistou specifikací je provádění odstřelu holé srnčí zvěře. Je zde značná odlišnost pro provádění odstřelu tzv. „lesní“ srnčí zvěře a „polní“ srnčí zvěře. V některých větších honitbách nebo jejich částech se lze setkat s obojím. Tak je tomu třeba v honitbě Vítějeves na Svitavsku, která nejdéle v ČR provádí zkvalitňovací program srnčí zvěře pomocí minerálních doplňkových krmiv. U tzv. „lesní“ zvěře, jak jsme ji pracovně nazvali, je pastevní a celková aktivita odlišná. Zvěř vychází na přilehlé louky a pole z lesa, nebo částečně vylehává v navazujících zemědělských plodinách po jejich vzrůstu. Její obvyklé nejdelší pastevní cykly jsou v podvečer a ráno po rozednění. S lovem nejsou problémy v obou časových úsecích. Jiná je situace u tzv. „polní“ srnčí zvěře. Ta je celoročně na zemědělských plochách a kryje se nanejvýš v zarostlých mezích nebo remízcích, pokud jsou tam takové. Po vzrůstu polních plodin jsou srnci ulovitelní na loukách v jetelinách a vojtěškách. Zvláště pokud jsou zde posedy. V ostatních vzrostlých kulturách - obilninách, řepce, hořčici, kukuřici, máku a jiných je jejich odstřel někdy prakticky neproveditelný. Po sklizni většiny těchto plodin dojde ke koncentraci srnčí zvěře v kukuřici. A srnčí zvěř je opět téměř neviditelná a rozhodně ji nelze ulovit bez určité náhody, zvláště staré srnce. A pokud tam není kukuřice, začíná tvorba a koncentrace srnčí zvěře do větších tlup už od konce léta po sklizení plodin na přehledných místech v zemědělské krajině. Po sklizni kukuřice je obvyklá tvorba větších tlup srnčí zvěře, často v desítkách kusů,zvlášť při vysokých stavech srnčí zvěře. A tato se stává těžko ulovitelnou. Její aktivita je nejvyšší přes den a naopak nejnižší obvykle k večeru a ráno. Začíná obvykle nejdříve až určitý čas po východu slunce. Na podzim obvykle až po osmé až deváté hodině ranní, až plně svítí slunce. Pak je lepší a nadějnější se snažitji ulovit ráno. Neboť při příchodu na večerní lov polní srnčí zvěř vidí příchozího již na stovky metrů. Je obvykle zneklidněna a odběhne. Před rozedněním se lze přece jen nějak vhodněji ke zvěři s dobrým větrem přiblížit či obsadit posed. U polní zvěře je jen výhoda před odstřelem, že lze srovnat a posoudit chovnost více kusů naráz a lze vybrat tu správnou srnu nebo srnče pro provedení průběrného odstřelu.

Metodika AMDK


17. Zvyšování kvality srnčí zvěře V poslední době se v některých honitbách provádí cílené zkvalitnění chovné a trofejové kvality srnčí zvěře a jeho součástí je i aplikace minerálních doplňkových krmiv. Sledování uvedené problematiky je také součástí plánu činnosti Myslivecké komise ČMMJ. V této záležitosti jsme navázali spolupráci s některými mysliveckými sdruženími a sledujeme první výsledky těchto akcí v honitbách. Pro mysliveckou veřejnost jsme se rozhodli dokumentovat a zveřejnit postupně dosahované výsledky, ale především také negativní zkušenosti, kterých je třeba se při provádění těchto zkvalitňovacích programů vyvarovat. Je nesporné, že při dodržení principů těchto akcí lze postupně dosáhnout jejich cílev podobě zvýšení trofejové a chovné kvality srnčí zvěře. Jedná se ovšem o opatření nadstandardní a nástavbové v péči o srnčí zvěř. To přináší, pokud se má být dosáhnout předpokládaného cíle,i podstatně větší rozsah pracovních činností v honitbě a vyšší náklady na péči o srnčí zvěř. V neposlední řadě je také nutné věnovat daleko větší pozornost zodpovědně prováděnému průběrnému odstřelu, a to především přednostně srn a srnčat. Současně je při zvýšené péči o srnčí zvěř nutné zvyšovat tlak průběrného odstřelu a zaměřit jej na veškerou hmotnostně podprůměrnou a také přestárlou zvěř. Také je třeba se v maximální míře vyvarovat odstřelu nadějné srnčí zvěře všech kategorií. To vše je velmi náročné na čas, je třeba být v honitbě nejen v době lovu,ale hlavně od začátku dubna prakticky denně, a tím mít dokonalou znalost kvality jednotlivých kusů. V této kapitole jsou uvedeny některé dosavadní výsledky a provedli jsme jejich porovnání v honitbě Vítějeves na Svitavsku s honitbou Velké Losiny na Šumpersku. Aplikace minerálního doplňkového krmiva MKP C začala v honitbě Vítějeves v úseku u obce Študlov již před 12 letya v celé honitbě před 7 lety. Z honitby Vítějeves jako ukázku, čeho lze dosáhnout, dokumentujeme jen vybraných devět shozů sesbíraných v podzimním období 2007. V honitbě Velké Losiny byla plošně předkládána minerální doplňková krmiva v celé honitbě teprve pátým rokem.Byla předkládána od konce září až do konce krmné sezony, tj. do začátku dubna. Zpočátkuse používalo minerální doplňkové krmivo MKP C a poslední dva roky Premin Spárkatá zvěř,vždy ve 4 % koncentraci v jadrném krmivu. U experimentálního krmelce byla pak od začátku srpna 2007 navíc ověřována také nově vyvinutá minerální doplňková krmiva Premin Spárkatá zvěř Super a Premin Spárkatá zvěř MAXI. Jadrné krmivo se 4 % podílem minerálních doplňkových krmiv je zde k dispozici od začátku srpna až do konce dubna v množství, co si zvěř vezme. Dále jsou minerálie aplikovány souběžně v dužnatém krmivu, a to v jablečných výliscích a ve směsi jablečných výlisků a strouhané cukrovky v poměru 1 : 1, také se 4 % obsahem minerálního doplňkového krmiva, v posledním roce s obsahem Premin Spárkatá zvěř MAXI Je zde také velké celoročně fungující slanisko typu „sendvič,” v současné době také s aplikací minerálního doplňkového krmivaPremin Spárkatá zvěř MAXI. Právě od experimentálního krmelce dokumentujeme na vybraných deseti shozech srnců z podzimu 2006 a 2007 (z toho 7 shozech jednoletých a dvouletých srnců), čeho lze v terénní provozní praxi u mladých srnců v krátké době dosáhnout při aplikaci mineralizovaného jadrného krmiva, které si vezmou neomezeně, prakticky ihned. Nejdéle v České republice jsou minerální doplňková krmiva předkládána v honitbě Vítějeves. Jako ukázka, jak lze zlepšit kvalitu srnčí zvěře, jsou shozy dvou přestárlých, asi desetiletých srnců z úseku u Študlova (viz. příloha č. 58). Levý má délku lodyhy 19,7 cm a pravý délku lodyhy 19,2 cm. Průměr pečeti levého parůžku je 28 mm a pravého 26 mm, obvody růží jsou 13,8 cm a 14,4 cm (viz. příloha č. 59). V příloze č. 60 je vlevo shoz více než desetiletého srnce s délkou lodyhy 16,7 cm a vpravo pro tento úsek honitby shoz průměrného dvouletého srnce s délkou lodyhy 17,8 cm. Specifická hmotnost jejich parůžků je 1,94 resp. 1,98 g / cm³.

Metodika AMDK


V příloze č. 61 starý srnec vlevo má průměr pečetě 30 mm a obvod růže 13,6 cm a dvouletý vpravo má průměr pečetě 25 mm a obvod růže 14,3 cm. V příloze č. 62 je shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka z tohoto úseku s délkou lodyhy 15,8 cm, výsada má délku 6,2 cm, průměr pučnice je však jen 16 mm, což je na místní poměry málo. Zajímavé na něm je, že k jeho shození došlo z horní částí pučnice o délce 7 mm, kdy se takto vytvořila zóna jeho odloučení v pučnici. V příloze č. 63 je naopak nejslabší nalezený shoz ročního srnce z toho úseku s pukem na vidláka a délka lodyhy je jen 12,2 cm, ale průměr pečetě je 19 mm. U výše popsaných shozů ročních srnců je jasné, k jakým disproporcím může u takto mladých srnců docházet. Každý myslivec by jistě v době lovu při setkání s těmito srnci na jedné louce v případě, že by vytáhli na paš současně, zvolil za průběrného srnce s kratšími lodyhami. Opticky je to jistě zcela správně. Jenomže? My víme, že srnec s kratší lodyhou má silnější pučnice. Je tedy z hlediska našeho záměru pro chov vhodnější! A to v průměru o celé 3 mm oproti srnci s delší lodyhou. A to není vůbec málo u ročního srnce, zvláště je-li průměr pučnice 19 mm.

Zkušenosti nám jasně ukazují, že jen na silné pučnici zpravidla naroste silný paroh!

Otázka tedy je, který ze srnců bude průběrný? Osobně bychom v chovu ponechali oba srnce. Oba jsou značně nadprůměrní, i když každý v jiném parametru.

Ve druhém roce života srnci projdou zpravidla značným zesílením pučnic, které dokončí ve třetím až čtvrtém roce tvorbou trofeje, o které říkáme, že je prvním parožním vrcholem.

Nic tedy nepokazíme, ponecháme-li oba srnce ještě jeden rok v honitbě. V průběhu dalšího roku jistě ještě tělesně vyspějí a zmohutní, zvlášť jestli budou mít přístup ke krmivu s aplikovanými minerálními doplňky. Jejich další vývoj po stránce tělesné i trofejové bude jistě značně rozdílný. A u dvouletých srnců bychom měli mít již zcela jasno, které chceme ponechat v chovu, a tudíž nechat přejít do další věkové třídy. Osobně bychom věřili víc srnci s kratší lodyhou, ale větším průměrem pučnic. Do budoucna se jistě hodně zlepší. Myslivcům bychom doporučili,aby si k odlovu našli jiného průběrnějšího srnce. Při troše snahy se v každé honitbě dají najít. Na příkladu těchto dvou srnců je vidět, jak je důležité být po celý rok pokud možnoco nejčastěji v honitbě, pozorovat srnčí zvěř a starat se o zvýšení kvality zvěře, a to včetně sběru shozů u svého krmelce (máme-li jeho korýtka opatřená jejich lapačem) a jejich evidenci včetně data nálezu, délky lodyhy, délky výsad, hmotnosti shozu, průměru pečeti a obvodu růže. Vytvoříme si tak v průběhu času výborný zdroj informací a poznatků o kvalitě srnců, kteří navštěvují naše krmná zařízení v daném prostoru. V budoucnu se tak můžeme vyvarovat chovatelských chyba přehmatů, které by nás připravovaly o to nejcennější, co jsme si v honitbě nachovali,a tím nás v naší práci se srnčí zvěří vracely stále na začátek. Je tedy zjevné, že když chceme posoudit chovnou kvalitu jednotlivých srnců resp. jejich další kvality, je pro nás jednímz nejdůležitějších ukazatelů kvality kolekce jejich shozů z předchozích let. V jedné části honitby Vítějeves se vyskytuje již nejméně třetí generace zkvalitňované zvěře. Jak jsme měli možnost pozorovat, jedná se o zvěř většinou charakterizovanou jako polní, většinou abnormálně tělesně silnou. Například v březnu 2007 zde byla autem sražena sedmiletá srna, která byla vyvržena a zvážena. S hlavou a běhy měla po zimě ještě neuvěřitelnou hmotnost 28 kg. Například dne 25. 5. 2007 zde byl uloven průběrný čtyřletý pravidelný vidlák s abnormalitou parůžku a jeho dodávková hmotnost bez hlavy a běhů byla 23 kg. Zcela nejslabší srnče – srnka - byla ulovena dne 29. 12. 2007 z tlupy polní srnčí zvěře o počtu 32 kusů; po vyvržení měla s hlavou a běhy tělesnou hmotnost 15 kg.

Metodika AMDK


Samozřejmě že se zde vyskytuje v určitém počtu i slabší průběrná srnčí zvěř. Po několika letech, kdy se zde nevyskytl jediný paličkář či špičák s krátkým parožím, zde například byli v roce 2007 uloveni také dva paličkáři. Oba měli dodávkovou hmotnost bez hlavy a běhů po vyvržení jen 14 kg. Například dne 29. 7. 2006 jsme zde měli možnost pozorovat v lokalitě Štěrky asi šestiletého šesteráka s délkou paroží nejméně 28 cm o bodové hodnotě nesporně víc než 125 bodů CIC. V roce 2007pak zde byli pozorováni mimo jiné kapitální srnci v lokalitě U Lomu, asi pětiletý šesterák s délkou paroží přes 26 cm na hranici stříbrné medaile a v lokalitě U Topolářovy chaty tříletý vidlák s mimořádně silným a perleným parožím o délce asi 24 cm, nepochybně na hranici bronzové medaile. Je nesporné, že v této lokalitě došlo k výraznému zlepšení fenotypu až k horní hranici jeho možností také z důvodu intenzivního přikrmování srnčí zvěře jadrným krmivem se 4 % obsahem minerálního krmiva, a to každoročně v období od 1. září do 15. ledna v množství, co si zvěř sama vezme, společně s celoročně fungujícími slanisky s minerálními doplňkovými krmivy. Možnái důslednou selekcí došlo k určité změně genotypu, projevujícího se abnormální silou pučnic. Příznivé jsou i ostatní přírodní podmínky této převážně polní lokality s drobnými lesíky, spoustou zarostlých mezí s ovocnými stromy, zarostlými menšími sady jabloní a květnatými loukami. Z plodin je zde pěstována řepka, kukuřice, ozimá pšenice, mák, hrách, jsou zde velké plochy vojtěšky a červeného jetele.

Problém k diskusi je následující:

Jak je zdokumentováno na snímcích shozů z roku 2007, v této lokalitě se vyskytuje více značně přestárlých srnců. Díky své opatrnosti jsou již prakticky neulovitelní, i když byli v dřívější době vesměs známí ve věku od 3 do 7 let jako kapitální a většinou medailoví. Samozřejmě byla možnost je lovit, ale až po říji od poloviny srpna. To však vždy zmizeli do lánů kukuřice a ukázali se až po jejich posečení po skončení doby lovu. Z hlediska přenosu jejich genetických informací do místní populace srnčí zvěře byli cenným přínosem až do nejvyššího věku. Myslíme si ale, že v tomto případě je efektivnější, když jsou takoví srnci v době vrcholu tvorby paroží uloveni a zdokumentováni. A to je zde možné vzhledem k růstu polních plodin a ostatní vegetacejen počátkem doby lovu. Jak dokládají snímky vybraných shozů nadějných mladých srnců, je potřeba tyto trofejově dozrálé srnce, a hlavně ty již přestárlé, několik let za kulminací jejich trofejí (byť byli dřív medailoví), ulovit.

Tím se vytvoří možnost, aby vysoce nadějní mladí srnci, možná v budoucnu ještě vyšší chovné a trofejové kvality, měli možnost si zde vytvořit teritoria a nebyli z honitby vytlačováni.

V druhé části honitby za Vítějevsí směrem ke Svojanovu se předkládají minerální látkyv jadrném krmivu a ve slaniscích obdobným způsobem plošně podle jednotlivých lokalit již nejméně 7 let. Zde je větší zastoupení lesních ploch, mozaikovitě prostoupených ornou půdoua loukami. Jedná se tu o lesopolní srnčí zvěř. Z polních plodin je zde pěstována vojtěška, řepka, ozimá pšenice, ozimý ječmen a kukuřice. Značné plochy tvoří buření a náletem zarostlé kultury angreštu a rybízu Tocháčkova sadu, kde jen v tomto místě opadne ročně až 600 q jablek a ostatního ovoce.Také zde se vyskytují kapitální srnci. V příloze č. 64 jsou zdokumentovány shozy na místní poměry zcela průměrného nepravidelného ročního šesteráka z této části honitby. Má délku pravé lodyhy 12,3 cm, přední výsadu 3,1 cm, zadní výsadu 1,1 cm, průměr pečetě 14 mm. Levá lodyha má délku 13,2 cm, délku přední výsady 4,1 cm a průměr pečetě 15 mm. Oba parůžky shodil dne 23. 12. 2007. V příloze č. 65 je zdokumentován shoz ročního dobrého srnce z této honitby. Délka lodyhy je 15,9 cm, délka přední výsady 2,7 cm a výška puku je 0,4 cm. Průměr pečeti je 15 mm. Parůžek shodil až dne 2. 1. 2008. Obvody růží mají všechny parůžky 9,3 cm.

Metodika AMDK


Obecně v celé honitbě zde shazují srnci poněkud později, než je obvyklé. Je to dáno asi množstvím přijímaných minerálií a parůžky, než se rozruší pučnice, jsou shazovány asi o 2 týdny později, než je běžné.

Například ještě po 15. 12. 2007 bylo v honitbě několik neshozených dvouletých šesteráků a roční srnci tu často shazují teprve až ke konci prosince. Srnci jsou zde charakterističtí vysokým a velmi často silně perleným parožím. To je zřejmé i ze snímků shozů ročních srnců. Další zajímavostí jsou poměrně časté až abnormální rozlohy paroží. Roček v příloze č. 61 je měl pravděpodobně hodně přes 9 cm. Viděli jsme zde v roce 2006 a opakovaně i v roce 2007 jednoho srnce, v té době tříletého, resp. čtyřletého, s parožím okolo 25 cm a asi téměř se stejně velkou rozlohou, s mimořádně bohatým perlením jistě v bodové hodnotě nad 100 bodů CIC. Měli jsme možnost zde v roce 2006 i 2007 pozorovat také několik dalších kapitálních srnců různého věku. Nejsilnější z nich byl vidlák s parožím okolo 28 cm, silně perlený. Měl v té době věk přibližně 7 nebo 8 let. Bodovou hodnotu měl okolo 120 bodů CIC. Byl to vždy jen vidlák, znali jsme ho od věku tří let. Jak už to bývá pravidlem, veškeré pokusy vítějevských myslivců ulovit ho v tomto úseku honitby v posledních třech letech, přestože jej vícekrát viděli, nebyly úspěšné. Průměry pučnic u ulovených srnců z posledních let z této části honitby jsou zatím menší než na úseku u Študlova a jejich šířky zatím nepřesahují 25 mm. A to i u zde ulovených trofejově a věkem dozrálých srnců například s bodovou hodnotou 103,72 a 103,35 bodů CIC. Z honitby Velké Losiny z vybraných shozů od experimentálního krmelce jsme zdokumentovali zatím jen několik snímků. Lapače parůžků byly instalovány teprve na podzim roku2006 na základě zkušeností z honitby Vítějeves. V příloze č. 66 je pár shozů ročního srnce šesteráka, parůžky shodil dne 15. 12. 2006. Jeho rozměry jsou: délka pravé lodyhy 18,8 cm, délka přední výsady 5,5 cm a zadní výsady 4,5 cm. Délka levé lodyhy je 19,6 cm, délka přední výsady je 5,0 cm a zadní výsady 4,1 cm. Průměr pečetí je 20 mm. Přibližná bodová hodnotaje 66 bodů CIC. Srnec vytloukl parůžky přesně dne 16. 6. 2006. Napravo je shoz stejného srnce ve stáří dva roky ze dne 17. 12. 2007, má délku lodyhy jen 20,1 cm. Přední výsadu 5,8 cma zadní výsadu 2,9 cm. Průměr pečetě je 24 mm. Přibližná bodová hodnota kompletních parůžků by byla asi 77 bodů CIC. Na snímku je viditelná úplná shoda tvaru parůžků včetně jeho perlení při porovnání se shozy z roku 2006. V příloze č. 67 je porovnání průměru pečetí jeho shozů. V příloze č. 68 je první shoz ročního šesteráka ze dne 6. 12. 2006, délka lodyhyje 16,5 cm (ulomený hrot parůžku), přední výsada je dlouhá 4,7 cm, zadní výsada je dlouhá 4,4 cm. Kompletní parůžky by měly bodovou hodnotu přibližně 59 bodů CIC. Napravo jsou jeho párové shozy ze dne 16. 11. 2007. Délka pravé lodyhy je 21,3 cm, délka přední výsady je 5,2 cm, délka zadní výsady je 5,3 cm. Délka levé lodyhy je 21,3 cm, přední výsada je ulomená, zadní výsada má délku 4,9 cm. Průměr obou pečetí je 22 mm a obvod obou růží je 13,8 cm. Bodová hodnotaje přibližně 84 bodů CIC. Zajímavé je vynikající perlení tohoto srnce již od prvního roku.V příloze č. 69 je porovnání průměru jeho pečetí. Považujeme za důležité upozornit, že jsme přesvědčeni o geneticky pevně zakotvených vlohách pro tvorbu perlení paroží srnců. Tato genetická dispozice je individuální u každého jednotlivého srnce. A ta může kolísat od malých drobných jednotlivých perliček až po mohutné husté perlení, které může být při hodnocení srnčí trofeje ohodnoceno ziskem až 4 bodů CIC.O tom, že je perlení důležitou položkou při hodnocení srnčí trofeje, svědčí také to,že je hodnoceno samostatnou bodovou hodnotou nezávislou na ostatních hodnotách trofeje.A často právě zisk bodů za perlení při hodnocení srnčí trofeje může rozhodnout o zisku medaile pro danou trofej. Je proto tedy v našem zájmu, aby v námi obhospodařované honitbě byli také srnci s trofejí ozdobenou bohatým silným perlením. Jak jsme již výše uvedli, tato vlohase projevuje u dobře trofejově založených srnců již při tvorbě prvního paroží.

Metodika AMDK


Dále je podle nás podstatné, a to hned již u ročních srnců, jejich obeznání v honitbě, a to včetně kvality jejich trofeje, kde již od určité hranice délky lodyh by pro nás měla být velmi důležitým ukazatelem síla lodyh, jejich délka a také kvalita perlení (hustota, velikost, množství). Právě tyto srnce s bohatým a kvalitním perlením doporučujeme upřednostnit pro další chov, i když by se jednalo jen o ročního srnce s trofejí špičáka; u špičáků však musí být zachována hranice výšky lodyh. U ostatních ročních srnců s členitější trofejí, která je oproti ostatní místní populaci ročních srnců nadprůměrně nebo velmi výrazně perlena, je možno tolerovat i kratší lodyhy a jejich kratší délka by neměla být důvodem pro odstřel tohoto srnce.Právě naopak, srnec, který se projevil bohatým perlením již na prvním paroží, bude dále tuto vlohu přenášet jistě na své potomstvo. A jestliže bude mít přístup k jadrnému krmivu, ve kterém jsou aplikovány minerální doplňky, jistě se to projeví v kvalitě a bohatosti perlení, které na své trofeji v budoucnu vytvoří. Zde se opět projevuje souběh jednotlivých složek práce se srnčí zvěří: vytvoření lapačů shozů u krmných zařízení, jež v honitbě obhospodařujeme; dokumentace námi nalezených shozůa vytváření vývojové řady shozů nám známých srnců, abychom získali pokud možno co největší množství informací o jejich vhodnosti pro další chov, nebo případně pro jejich odlov. Rádi bychom se také zmínili o zkušenostech Petra Babičky z honitby Vítějeves, o které se s námi podělil a které se týkaly právě problematiky perlení u srnců z honitby Vítějeves. Podle vývojových řad paroží jednotlivých srnců, které Petr Babička vlastní a sestavuje ze shozů nalezených v úseku honitby, kterou obhospodařuje, se i v takto nadstandardně obhospodařované populaci srnčí zvěře, u které je prováděna aplikace minerálních doplňkových krmiv, vyskytují srnci často i s trofejí medailové hodnoty, jejichž lodyhy jsou zcela hladké bez jediné sebemenší perličky. Petr Babička označuje takovéto zcela hladké lodyhy specifickým výrazem „volské lodyhy”,neboť jsou prý hladké jako volský roh. Podle sdělení Petra Babičky srnci s takto hladkými lodyhami je mají takto hladké již od prvního paroží,což zdokumentoval několika vývojovými řadami paroží srnců s takto hladkými lodyhami.

Srnci se zcela hladkými lodyhami bez jakéhokoliv perlení vytvářejí zpravidla i další následná paroží ve svém životě se zcela hladkými lodyhami. Zcela souhlasíme s Petrem Babičkou,že tito srnci jsou v dalším chovu nežádoucí a jedinou možností, jak se tohoto negativního jevu zbavit, je jejich důsledný odstřel, i když mají medailové trofeje, protože i tato genetická vlohase dále přenáší na jejich potomstvo, a to často velmi progresivně.

V příloze č. 70 je shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka z roku 2007, který shodil dne 9. 12. 2007. Délka lodyhy je 18,6 cm, délka přední výsady je 3,9 cm, průměr pečetě je 20 mma obvod růže 11,9 cm. Bodová hodnota kompletních parůžků by byla asi 61 bodů CIC. V příloze č. 71 jsou vybrané shozy tří dospělých srnců ve věku přibližně 6, 7, a 8 let, které shodili na podzim 2007 u experimentálního krmelce. Měli tenké, lehké a neperlené lodyhy s délkou23,5 cm, 22,7 cm, 21,1 cm, přední výsady měly délku 5,7 cm, 5,7 cm, 5,9 cm, zadní výsady měly délku5,4 cm, 4,4 cm, 2,6 cm a přibližnou bodovou hodnotu 72, 71 a 64 bodů CIC. Všichni mají průměry pečetí shodné, a to jen 10 mm. To ukazuje, že jako ročci měli průměr pučnic do 10 mm a v prvním roce byli nanejvýš slabí špičáci. Na takových slabých pučnicích v dospělosti by snad šesteráky za normálních okolností ani nenasadili. Aplikací minerálií se však takto zlepšili. Nemá však smysl se srnci, kteří mají takto slabé trofeje a navíc jsou vysokého věku, pracovat. Naopak je potřebaje urychleně ulovit. Je to stejná situace jako v honitbě Vítějeves - udělat včas prostor pro možnost vytvoření teritorií pro mimořádně nadějné mladé srnce I. věkové třídy! V příloze č. 72 jsou názorně ukázány průměry pečetí srnce ve věku 1 a 2 roků z let 2006 a 2007. Ze snímku je zřejmé, že v druhém roce jejich věku současně s růstem kostry dochází k rozhodujícímu zesílení pučnic a zvětšení jejich plochy. Paroží se zvětšuje především v síle a objemu.

Metodika AMDK


Z našeho pozorování jsme zjistili, že jsou zřejmé dva typy pokračujícího vývoje(a je to znát na snímcích parůžků a pečetí záměrně vybraných dvouletých srnců)buďto druhým rokem srncům roste hlavně kostra a méně již parůžky, anebo rostou také současně s kostrou již výrazně i parůžky!

V honitbě Velké Losiny bylo od prvního roku aplikace minerálních doplňkových krmiv zatím zdokumentováno 5 medailových trofejí - 1 zlatá a 4 bronzové (1 ks úhyn, 4 ks odstřel). Z bronzových srnců byli bohužel tři srnci teprve tříletí. To ukazuje trofejové možnosti nejlépe založených kusů při aplikaci minerálií. Ostatní dva medailoví srnci byli osmiletí. Z kraniometrických měření, která jsme průběžně v honitbě Velké Losiny prováděli, je zřejmé, že v genotypu zdejší srnčí zvěře jsou dány, až na málo četné výjimky, poměrně slabé pučnice. Přitom zde není neobvyklé, že srnci mají celkovou délku lebky často přes 200 mm. V roce 2006 byli dokonce uloveni v paroží dva průběrní čtyřletí srnci a jejich celkové délky lebek měly extrémní rozměry214 a 211 mm, při minimálním průměru pučnic pouhých 20 mm, resp. 21 mm. Měli bodovou hodnotu 83,37 a 87,90 bodů CIC. V roce 2006 mělo z ulovených 21 srnců II. a III. věkové třídy10 srnců celkové délky lebek 202 a více milimetrů, ale s minimálními průměry pučnicod 17 do 23 mm, s průměrem jen 19,4 mm. V širší oblasti, asi 700 ha okolo experimentálního krmelce, kde je ještě několik dalších krmelců s běžným režimem přikrmování mineralizovaným jadrným krmivem v délce 180 dnů, jsme v roce 2007 znali šest ročních srnců vidláků s délkou lodyh přibližně 14 až 18 cm. Dále pak jednoho ročního špičáka s délkou lodyh asi 20 cm. Ten měl z těchto srnců největší tělesnou hmotnost.V této části honitby jsme v roce 2007 znali pět srnců dvouletých pravidelných šesteráků. Všichni byli stejné nadprůměrné kvality a dva z nich jsou zdokumentováni v přílohách č. 65, 66 a 67. Další nám známý dvouletý srnec, jehož shozy jsme nenalezli, měl bodovou hodnotu nesporněse blížící 100 bodům CIC. Jako roček měl přes 18 cm dlouhé lodyhy mimořádné síly a perlení.Byl vidlákem a parůžky vytloukl dne 2. 6. 2006. Mladých, pravděpodobně medailových bronzových srnců II. věkové třídy jsme v roce 2007 měli obeznáno několik. V honitbě byli také dvaasi sedmiletí srnci a oba měli bronzové trofeje nejméně 110 bodů CIC. Z výše uvedeného je patrné,že při ochotě věnovat zkvalitňování srnčí zvěře jednak čas a jednak také nějaké finanční prostředky, lze dosahovat určitého stupně zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře v běžné chovatelské práci v každé honitbě.

Metodika AMDK


18. Několik rad na konec

Vážení čtenáři, jestliže jste tuto publikaci dočetli až na tuto stránku, pak víte o aplikaci minerálních doplňkových směsí vše, co se po dobu jejich aplikace podařilo zjistit nám v námi sledované honitbě. Nyní záleží již jen zcela na vašem rozhodnutí, zde budete také aplikovat námi vyzkoušené krmné směsi s minerálními doplňky, třeba jen u svého krmelce nebo případně rovnou v celé vámi obhospodařované honitbě. Mějte však prosím na paměti, že rozhodnete-li se pro aplikaci minerálních krmných směsí do budoucna, bude se jednat o věc časově náročnou, která bude vyžadovat téměř všechen váš volný čas pro práci se srnčí zvěří, budování mysliveckých zařízení v honitbě, pravidelné pozorování srnčí zvěře a další doplňkové studium literatury, a to nejméně po dobu 7 let. Váš ekonomický začátek s aplikací doplňkových minerálních směsí nemusí být nijak náročný. Postačí si pouze zakoupit u VVS Verměřovice vámi zvolený Premin v minimálním balení 25 kg před zahájením krmné sezóny, tj. nejlépe do 1. září daného roku, případně se dohodnout, že vám ho tato firma doveze, a přimíchat jej do vámi zvolené krmné směsi. Pro začátek může postačit samotný drcený oves (viz. krmná směs Stará Červená Voda, kapitola 4). Důležité však pro vaši práci bude, aby krmné směsi byl neustále v korýtkách ve vašem krmném zařízení dostatek po celou dobu krmení, nejlépe do konce dubna a směs se ve svém složení neměnila. Důležité také je, aby korýtka vašeho krmného zařízení byla opatřena lapači shozů, neboť tak se nejlépe dozvíte, jak staří srnci a v jaké věkové struktuře a jaké chovné kvalitě jsou v okolí vašeho krmného zařízení. Z vlastní zkušenosti víme, jakou radost dokáže vzbudit nález byť jen jediného srnčího shozu, natož pak nález celého k sobě patřícího páru shozů. Jsme přesvědčeni, že právě v okolí svého krmného zařízení by měl každý myslivec začít s další prací se srnčí zvěří, pro kterou jsou tyto shozy jakožto výchozí soubor poznatků nepostradatelné (viz. kapitola 17). Po celou dobu krmení provádějte pravidelná pozorování v okolí vašeho krmného zařízení; k tomu vám postačí vhodně zvolené stanoviště s jednoduchou záštitou nebo jako nám jen vhodně prořezaný keř lísky s opěrkou pro dalekohled proti směru převládajícího větru. O veškeré srnčí zvěři, která navštívila vaše krmné zařízení, si pořizujte podrobné zápisky. Zejména se nám osvědčilo zaznamenat si u srn odhad stáří, počet potomků a jejich pohlaví, jejich tělesný stav, popřípadě čím jsou zajímavé. U srnců jsme si zaznamenávali pravděpodobný odhad věku, datum shození parůžků včetně jejich členitosti, délky lodyh, délky a počet výsad a následně jsme prováděli bodové hodnocení jednotlivých shozů nebo celých párů shozů. Důležitým ukazatelem kvality jednotlivých srnců pro nás do budoucna byl průměr pučnice jednotlivých shozů. Pro lepší odhad věku nám pak posloužilo datum začátku vývoje paroží a následně pak datum ukončení jeho vytloukání. Zakreslovali jsme si také tvar paroží, postavení lodyh na lebce, postavení a úhel nasazení výsad na lodyze včetně výrazného perlení, nebo jeho případné absence. Často jsme pak v průběhu aplikace minerálních doplňkových krmiv u experimentálního krmelce mohli v tlupě srnců, která se zde vytvořila v době růstu paroží u srnců, pozorovat srnce s charakteristickými znaky jejich paroží a zcela jasně pak určovat, který z daných srnců je otec a který je syn. Jednotlivé srnce jsme pojmenovali, zpočátku podle charakteristických znaků jejich paroží, například úzká rozloha - mladý a starý, široká rozloha - mladý a starý, nakročený - mladý a starý. S postupem času a zkvalitněním chovu srnců se stalo pravidlem, že každý mladý srnec byl tělesně větší než jeho otec a ten menší z dané charakteristické dvojice byl také starší.

Metodika AMDK


Tento způsob pojmenovávání jsme opustili, když se po čase s nárůstem kvality srnců objevovalo stále víc srnců s jednotlivými charakteristickými znaky a pouhé odlišení na mladý a starý již přestalo stačit. Situace nás přinutila dát konkrétním srncům přesná jména. Zaznamenávejte si také, kdy srnčí zvěř začala brát jádro, jeho spotřebu za měsíc v závislosti na počasí a počtu kusů srnčí zvěře u krmného zařízení; z tohoto pak jednoduše vypočtete průměrnou denní spotřebu jádra na kus a den za dané období. S těmito poznatky se vám v následující krmné sezoně bude lépe plánovat a zajišťovat množství krmné směsi pro vaše krmné zařízení. V zimě provádějte pravidelnou aplikaci medicinálních antiparazitik CERMIXnebo RAFENDAZOL (viz. kapitola 1. odd. 1.3), přestože zvláště v poslední době je možno číst v odborném tisku mnoho polemik o vhodnosti a efektivitě těchto zásahů do populace srnčí zvěře. Mějte prosím na paměti, že jen zdravá srnčí zvěř je schopna vám vrátit investovaný čas i finance. Aplikaci antiparazitik je nejlépe provádět na ploše celé vámi obhospodařované honitby,a to v jednom termínu s následnou další aplikaci antiparazitik nejdříve za čtrnáct dní po prvním podání (viz. kapitola 1. odd. 1.3). Nebude vůbec na škodu věci, dohodnete-li se na aplikaci s okolními honitbami vzhledem k migraci srnčí zvěře přes hranice honiteb. V zimním období se intenzivně věnujte tlumení lišek, a to jak norováním, tak i lovem na újedi. Z kapitoly 14. odd. 14.1 jste již zjistili, jak důležité je to opatření. Považujeme za důležité položit důraz právě na slovo „tlumení“, neboť máme za to, že rozumný myslivec ví, jak důležitá je úloha lišek v honitbě a při jejich přemnožení je dostupnými způsoby lovu „tlumí“, ne vybíjí!Jsme přesvědčeni, že dříve doporučovaný počet lišek 2 kusy na 1 000 ha plochy honitby je pro plnění jejich úkolu v ekosystému plně dostačující a je důležité počet lišek nenechat zvýšit. V předjaří, tedy jakmile roztaje sníh a po ukončení krmné sezony, proveďte pečlivou asanaci vašeho krmného zařízení. V honitbě doplňte stávající slaniska, popřípadě vybudujte nová,a to nejlépe korýtkového typu se stříškou; důležitost tohoto kroku jsme si vysvětlili v kapitole2. odd. 2.2. V jarním období, jakmile nám to počasí jen trochu dovolí, je potřeba být co nejčastěji v honitbě a obeznávat srnce, které jsme pravidelně v zimním období vídali u krmelce a které jsme si vytipovali k průběrnému odstřelu. Od 16. května do 1. června se snažíme ulovit přestárlé srnce, kteří jsou nesnášenliví k ostatní srnčí zvěři a později by byli zcela neulovitelní, a tím zajistit nová teritoria pro námi vychované mladé kvalitnější srnce (viz. kapitola 14. odd. 14.2). Od 1. června do říje v tomto období se snažíme v maximální míře co nejlépe provést průběrný odstřel v I. a II. věkové třídě (viz. kapitola 15). V srnčí říji bychom se měli věnovat výběru srnců II. věkové třídy, které budeme preferovat v příštím období ke zkvalitnění chovu a kteří se zpravidla již aktivně podílejí na říjném ruchu, bohužel také nejčastěji končí v tomto období na výřadu (viz. kapitola 15 odd. 15.4). V tomto období lovíme srnce III. věkové třídy, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou na vrcholu svých trofejových možností. Využíváme tím možnost, že je lze takto snadněji ulovit, neboť po říji se zpravidla beznadějně ztratí. Odkládat jejich lov na období po říji je bezpředmětné, zvláště když víme, že své genetické informace předávali v předchozích pěti nebo šesti říjích a máme-li dostatečně početnou a kvalitní II. věkovou třídu (viz. kapitola 15. odd. 15.6). V honitbě se také věnujeme těžbě kvalitní letniny. Od konce srnčí říje do konce srpna dokončujte průběrný odlov srnců až do naplnění limitů stanovených plánem odlovu, zvláště u průběrných srnců I. věkové třídy, které bychom měli lovit na potkání, pokud se v honitbě vyskytují i přes stanovený limit plánu, o němž je možno se dohodnout a požádat o jeho případné navýšení. U srnčí zvěře holé obeznáváme průběrné jedince, abychom od začátku stanovené doby lovu se nemuseli zdržovat jejich obeznávánímv honitbě.

Metodika AMDK


Od 1. září založte do korýtek vámi obhospodařovaných krmných zařízení zvolenou krmnou směs s aplikovanými minerálními krmnými doplňky, nad korýtka proveďte instalaci lapače srnčích shozů. Od začátku zákonem stanovené doby lovu srnčí holé zvěře se tomuto prvořadému úkolu pro chov intenzivně věnujte. Mějte na paměti, že je třeba ulovit veškerou slabou a podprůměrnou holou zvěř, tedy slabá srnčata i s jejich matkami (viz. kapitola 10) spolu se slabými ročními srnami a také staré srny, které pro své pokročilé stáří nejsou schopny klást včas zdravá a tělesně silná srnčata. Základní kritéria pro tento průběrný odstřel, a to jak hmotnostní, tak v délce spodních čelistí najdete v kapitole 10. odd. Chovatelské přehlídky - metodika a v kapitole 16. Mějte prosím na paměti, že stejně tak jako u srnců je potřeba také u srn vytvořit nové zkvalitněné populaci možnost získat své teritorium, a to nejlépe ve vámi obhospodařované honitbě (viz. kapitola 16). Tato práce s holou srnčí zvěří je pro chov jedna z nejdůležitějších, proto si pečlivě zapisujte u jednotlivých ulovených kusů srnčí holé zvěře místo ulovení v honitbě, pravděpodobné stáří uloveného kusu, váhu po ulovení v dodávkové úpravě spolu s délkou spodní čelisti po její preparaci. Tato shromážděná data vám dají jasnou odpověď, jak kvalitní je srnčí holá zvěř v jednotlivých úsecích vámi obhospodařované honitby. Jestliže tato kritéria se vám v budoucnu podaří překročit u 90 % veškeré ulovené holé srnčí zvěře ve vámi obhospodařované honitbě, je možné je rozumným způsobem zvýšit. Také u tohoto průběrného odstřelu je potřeba odlovit všechny kusy srnčí holé zvěře, která nesplňuje vámi stanovená kriteria, a to i za cenu dodatečného zvýšení plánu lovu. Osobně doporučujeme provést průběrný odstřel holé srnčí zvěře tak, aby byl ukončen do začátku prosince, neboť v tomto měsíci by měla mít srnčí zvěř již klid pro soustředěníse u krmných zařízení a pravidelný příjem jadrného krmiva, což je podle nás velmi důležité především u plných srn. Od 20. prosince odstraňte od korýtek lapače shozů, aby u srnců, kteří budou ronit paroží, nedocházelo k jejich zranění a poškozování. Jestliže jste v průběhu jara vytěžili a usušili letninu, je nyní vhodná doba pro její předložení srnčí zvěři. Po celou dobu krmení srnčí zvěře pravidelně několikrát týdně doplňujte krmnou směs do korýtek, provádějte pravidelná pozorování srnčí zvěře soustředěné u vašeho krmného zařízení a pořizujte zápisky o jejím počtu, pohlaví a tělesném stavu; u srnců pak zaznamenávejte pravidelně jméno, datum shození parůžků, počátek ronění paroží, pořiďte si jednoduchý nákres tvaru a rozlohy paroží a zaznamenávejte data počátku a ukončení vytloukání. Krmení srnčí zvěře krmnou směsí od 1. září nepřerušujte po celou zimu a ukončete jejaž ke konci měsíce dubna nebo po roztátí sněhu, nejlépe však tehdy, až jej srnčí zvěř přestane sama brát. A to i přesto, že již bude brát zelenou paš, aby srnčí zvěř měla možnost plynulého přechodu bachorové mikroflóry v dostatečně dlouhém čase na nový druh krmiva. Ve vaší další práci se srnčí zvěří pak v honitbě pokračujte tak, jak je popsáno od odstavce s názvem „V předjaří“. Jestliže se vám podaří ve vaší honitbě realizovat všechna tato uvedená opatření, pak jste po dobu jednoho roku ve vámi sledované honitbě uváděli do praxe metodu práce se srnčí zvěří, kterou jsme nazvali „De Babička systém“. Nyní, když jste překonali první rok aplikace,který bývá zpravidla ten nejtěžší, vám zbývá již jen dalších šest. Věříme, že se tohoto časového úseku nezaleknete, pilně a s železnou vůlí vytrvátev provádění jednotlivých dílčích úkolů, za což, jak pevně věříme, vám bude odměnou postupně se zvyšující kvalita vámi obhospodařované srnčí zvěře ve vaší honitbě. Záleží již jen na vás, zda srnci ve vaší honitbě budou v budoucnu nosit medailové a kapitální trofeje!

Metodika AMDK


Závěr Po obnovení nájemní smlouvy na honitbu Velké Losiny v roce 2003 byla v této honitbě vzhledem k předchozí razantní redukci nanormována jelení zvěř v zanedbatelném množství 5 kusů na 2727 ha rozlohy honitby. Jelení zvěř již tedy nebyla svým počtem schopna zajistit dostatečný počet loveckých příležitostí pro početnou základnu členů MS a zisk financí pro zaplacení nájmu. Zcela jiná však byla situace u srnčí zvěře, která byla nanormována v počtu 185 ks. Ta svou početností byla schopna vytvořit dostatek loveckých příležitostí pro členskou základnu, nacházela se však podle našeho přesvědčení v mírně podprůměrném kvalitativním stavu trofejovém, jenž byl dán dřívějším způsobem hospodaření, a byl tu nízký výnos zvěřiny, jejímž prodejem bylo třeba zajistit krytí finančních nákladů na provoz sdružení. Hospodář honitby Ctibor Babička tedy na základě svých dlouholetých zkušeností rozhodl o novém způsobu chovu srnčí zvěře v honitbě, který umožnil plné rozvinutí jejího potenciálu. Především bylo nutno pro rozvoj srnčí zvěře zajistit dostatek kvalitního krmení v optimálním složení, zde pro nás byly důležité poznatky Petra Babičky a jeho kolegů z MS Vítějeves. Podařilo se nám v průběhu několika let sestavit receptury základních krmných směsí, které byly aplikovány srnčí zvěři v novém experimentálním krmelci vybudovaném speciálně pro tento účel. Spolu s vývojem krmných směsí jsme intenzivně pracovali na vývoji vlastních minerálních doplňkových směsí s optimálním a vyváženým poměrem minerálů a stopových prvků spolu s vitamíny. V tomto směru jsme spolupracovali s podnikem VVS Verměřovice, který námi vyvinuté doplňkové minerální krmné směsi nyní vyrábí komerčně pod názvem Premin Spárkatá zvěř. Spolu s aplikací krmných a minerálních doplňkových směsí byla v honitbě při chovu srnčí zvěře důsledně dodržována stanovená chovná kritéria a z nich vyplývající nutná selektivní opatřeníu samčí, ale především u samičí zvěře. Důležitým opatřením byla také aplikace antiparazitárních léčiv. Velmi důležitým opatřením také bylo celoroční tlumení predátorů. Po několikaleté aplikaci kvalitního krmiva s obsahem minerálních doplňkových směsí se nám podařilo v chovu srnčí zvěře v honitbě Velké Losiny dosáhnout velmi výrazných výsledků v kvalitě a počtu medailových trofejí spolu s nárůstem členitosti trofejí, ale také ve zvýšené průměrné hmotnosti ve všech věkových třídách. Na základě těchto úspěchů jsme se rozhodli v roce 2008 otisknout sérii článků v časopise Myslivost, které mapovaly podle nás některé důležité oblasti aplikace minerálních doplňkových směsí. Z množství dotazů a vysokého zájmu členů jednotlivých MS a vlastníků obor a zájmových chovů je zřejmé, že metoda práce se srnčí zvěří, kterou aplikoval Ctibor Babička v honitbě Velké Losiny, má již mnoho následovníků po celé České republice.

Za spoluautory Jiří HANÁK

[email protected]

Metodika AMDK


Poděkování RNDr. Ctiboru Babičkovi, CSc. „In memoriam“, za tvůrčí podnět a aplikaci celoživotních zkušeností v chovu spárkaté zvěře, bez kterých by nebylo možno program aplikace minerálních doplňkových krmiv realizovat v praxi. Paní Petře Hanákové, za její velkorysou finanční podporu našeho projektu aplikace minerálních doplňkových krmiv, bez níž by nebylo možno zajistit stavbu experimentálního krmelce, technicky a materiálně jej vybavit a zajistit jeho další bezproblémový provoz, spojený se značnou spotřebou aplikovaných minerálních a krmných směsí.

Panu Břetislavu Hanákovi st., bez jehož odborných znalostí, materiální a pracovní pomoci by nemohl být postaven experimentální krmelec a nebylo by možno zajistit jeho každodenní bezproblémový chod, spojený s pravidelným denním přikrmováním a pozorováním zde soustředěné srnčí zvěře. Výsledky tohoto dlouhodobého průzkumu se díky jeho pozorovacímu talentu staly neocenitelným zdrojem poznatků a dat pro naši práci se srnčí zvěří.

Ing. Petru Babičkovi, členu MS Vítějeves, který se s námi ochotně podělil o své poznatky s aplikací MKP C na svém úseku honitby, o vliv aplikace na stav a kvalitu srnčí zvěře v honitbě Vítějeves, i o poznatky s aplikací řepky olejné v jeho krmné metodě; vysvětlil nám důležitost sběru srnčích shozů pro další práci v chovu srnčí zvěře a podnikl s námi mnoho vycházek do úseku honitby, kterou obhospodařuje.

Ing. Ondřeji Faltusovi, vedoucímu výroby VVS Verměřovice s. r. o., bez jehož ochoty, pomoci a spolupráce včetně odborných konzultací by nebylo vyrobeno žádné námi navržené minerální doplňkové krmivo.

Členům MS Vítějeves: Petru Přikrylovi, Lubomíru Kopeckém, Ing. Jiřímu Procházkovi a všem ostatním členům MS za zajištění a poskytnutí rozsáhlé kolekce srnčích shozů pro výzkum a měření, spojené se zjišťováním jejich specifické hmotnosti. Také děkujeme za umožnění množství vycházek do honitby a za to, že tito členové nám sdělili mnoho osobních poznatků spojených s aplikací MKP C v této honitbě.

Ing. Vladimíru Divišovi ml., řediteli divize živočišné výroby Úsovsko a. s., za jeho pomoc při zajištění a nákupu jednotlivých zemědělských komodit pro výrobu námi ověřovaných krmných směsí, spolu s jejich následným zpracováním v podnikové mísírně krmiv.Rovněž za jeho obětavou práci při shromažďování podkladů a dat na mnoha chovatelských přehlídkách v okrese Šumperk, kde jsme prováděli jednotlivá měření srnčích trofejí pro tuto publikaci.Dále za zapůjčení HW a vytvoření programu pro jejich hodnocení a další práci s těmito materiály.

Ing. Vladimíru Divišovi st., předsedovi OMS Šumperk, za podporu při aplikaci minerálních doplňkových krmiv v krmných programech mnoha mysliveckých sdruženía honitbách v okrese Šumperk a za propagaci v myslivecké komisi ČMMJ.

Doc. Ing. Luďku Bartošovi, DrSc. z Oddělení etologie VÚŽV Praha, za odborné konzultace a rady, které nám umožnily v honitbě Velké Losiny účinněji prosadit faktory ovlivňující růst a vývoj paroží s možností selekce na paroží v metodě „De Babička systém“ v jejím dílčím úseku, pod názvem „Čím víc uhlí, tím víc uhlí.“

Metodika AMDK


Panu Ludvíku Petřekovi, hospodáři honitby Stará Červená Voda, za umožnění mnoha zajímavých vycházek do honitby spojených s pozorováním kapitálních srnců, kde jsme měli možnost pozorovat, jak důležitou úlohu hrají správné poměry vnitropopulační dynamiky v produkci kapitálních a medailových trofejí v populaci srnčí zvěře, spolu s minimalizací ztrát v intenzivně zemědělsky obhospodařované honitbě.

Ing. Martinu Řehovi, referentu úseku myslivosti OSM na ORP Jeseník, za to,že umožnil shromáždit podkladové materiály a data, včetně měření srnčích trofejí pro tuto publikaci, a za to, že je nadšený propagátor aplikace doplňkových minerálních krmiv nejenv honitbě, kde je členem, ale všude v drsných podmínkách jesenického severu.

Panu Martinu Knápkovi, za poskytnutí písemných a fotografických materiálů z pozůstalosti RNDr. Ctibora Babičky, CSc, jejich příkladnou archivaci a přehlednost, s jakou byly po celou dobu aplikace minerálních doplňkových krmiv u něj soustřeďovány a uchovávány.

OMS Šumperk, za zapůjčení digitální váhy a ostatních měřících pomůcek, bez kterýchby nebylo možné provádět potřebná měření pro tuto publikaci. Kolegyním a kolegům z honitby Velké Losiny, kteří se z vlastního přesvědčenía dobrovolně podíleli na aplikaci minerálních doplňkových krmiv ve svých krmelcíchv jednotlivých organizačních skupinách bývalého MS Velké Losiny, a všem, kteří se podíleli na ostatních důležitých úkolech a bez nichž by nebylo možno metodu „De Babička systém“ prosadit v plné šíři ve sledované honitbě.

Za kolektiv autorů Jiří Hanák

Metodika AMDK


Metodika AMDK


Seznam použitých pramenů0[1] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Aplikace minerálií a biologické poznatky I, Myslivost 2008 č.8. s. 21-23.

0[2] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Aplikace minerálií a biologické poznatky II, Myslivost 2008 č.12. s. 12-16.

0[3] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Aplikace minerálií v dužnatých krmivech, Myslivost 2008 č.6. s. 48-50.

0[4] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Aplikace minerálních doplňků v slaniscích, Myslivost 2008 č.7. s. 22-27.

0[5] BABIČKA, C., KRÁLÍČEK, L., KNÁPEK, M.: Chovatelské přehlídky – Metodika, Vydala Myslivost, s.r.o. Praha: Moraviapress Břeclav 25 s. 2008.

0[6] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Minerální doplňky a srnčí zvěř, Myslivost 2008 č.5. s. 16-19.

0[7] BABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Specifická hmotnost paroží srnců, Myslivost 2008 č.3. s. 38-40.

0[8] HERZ, J.: Srnčia zver. Prvé vydanie. Trnava: Tiskárna Budník, 208 s. 2007 ISBN 978-80-969748-1-8

0[9] KOLÁŘ, Z.: Průběrný odstřel srnčí zvěře. Druhé vydání. Praha: SZN Praha, 108 s. 1989 ISBN 07-030-89

[10] KOUBEK, P.: Odešel RNDr. Ctibor Babička, CSc., Svět myslivosti 2008 č.9. s. 47.

[11] RIECK, W.: Das Rehwild. Hamburg: Raesfeld, 1956.

[12] SCHERER, P.: Rychle, levně a přesně, aneb specifická hmotnost parožní hmoty srnců, Svět myslivosti 2007 č.8. s. 16-19.

[13] VYHLÁŠKA Č. 491/2002 SB.: Vyhláška o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd.

Seznam příloh

Příloha č. 01 Ukázkou vhodného biotopu pro srnčí zvěř je například lokalita Lány v honitbě Vítějeves.Příloha č. 02 Východní část honitby Velké Losiny je pro srnčí zvěř velmi vhodně členitá.Příloha č. 03 Okolí experimentálního krmelce.Příloha č. 04 Kvalitní dvouletý šesterák s trofejí více než 60 bodů CIC.Příloha č. 05 Zásoba letniny v experimentálním krmelci.Příloha č. 06 Zásoby jadrného krmiva v experimentálním krmelci.Příloha č. 07 Slanisko se stříškou z honitby Vítějeves.Příloha č. 08 Slanisko pro srnčí zvěř z honitby Velké Losiny.Příloha č. 09 Experimentální krmelec.Příloha č. 10 Honitba Velké Losiny 2003 - 2008.Příloha č. 11 Nejsilnější trofej ulovená v honitbě Stará Červená Voda v roce 2008 dosáhla bodové hodnoty 119,12 CIC.Příloha č. 12 Energetická krmná směs - barva a struktura.Příloha č. 13 Maliníková letnina pro srnčí zvěř.Příloha č. 14 Maliníková letnina druhý den po předložení srnčí zvěři.Příloha č. 15 Trofej kapitálního srnce od experimentálního krmelce 140,05 CIC.Příloha č. 16 Vyložení jablečných výlisků v okolí experimentálního krmelce.Příloha č. 17 Krmný stůl na jablečné výlisky u experimentálního krmelce.Příloha č. 18 Aplikace MKP C na jablečné výlisky.Příloha č. 19 Prodloužení střechy s krmným stolem pro dužnatá krmiva u experimentálního krmelce.Příloha č. 20 Aplikace jablečných výlisků a řepy v poměru 1 : 1 s posypem Preminu.Příloha č. 21 Aplikátor Preminu na dužnaté krmivo.Příloha č. 22 Zásoba sena v experimentálním krmelci.Příloha č. 23 Letniny byl u experimentálního krmelce vždy dostatek.Příloha č. 24 Pravidelná výměna sena u žebřin experimentálního krmelce.Příloha č. 25 Seno pro srnčí zvěř v experimentálním krmelci s vysokým podílem mladých bylin.Příloha č. 26 Část sena pro srnčí zvěř byla dána do přírodních vidlic stromů v okolí experimentálního krmelce.Příloha č. 27 Slanisko se stříškou v honitbě Vítějeves.Příloha č. 28 Aplikace MKP C a kusové soli ve slanisku.Příloha č. 29 Slanisko „sendvič“ - na snímku je patrno prolínání vrstev soli a minerálního doplňkového krmiva Premin Spárkatá zvěř.Příloha č. 30 Pravidelným doplňováním slaniska nejprůkazněji zjistíme spotřebu minerálních doplňků v jednotlivých ročních obdobích.Příloha č. 31 Digitální váha a skleněný válec pro přesné zjištění hodnoty objemu paroží.Příloha č. 32 Měřící pomůcky pro stanovení bodové hodnoty trofejí.Příloha č. 33 Zlatý srnec 140,05 bodů CIC.Příloha č. 34 Bronzový srnec 105,42 bodů CIC.Příloha č. 35 Vysoce chovný roček, šesterák s atypickou výsadou.Příloha č. 36 Náznaky druhotného dělení výsad - vyvýšené hrany a puky u srnce 140, 05 CIC.Příloha č. 37 Krmné zařízení se spuštěným lapačem shozů z honitby Vítějeves.Příloha č. 38 Část ze souboru 128 měřených srnčích shozů.Příloha č. 39 Roztřídění srnčích shozů do jednotlivých věkových tříd.Příloha č. 40 Vážení jednotlivých shozů.

Metodika AMDK


Metodika AMDK


Příloha č. 41 Soubor párových srnčích shozů I. věkové třídy.Příloha č. 42 Srnec Osmák.Příloha č. 43 Srnec Mach 105,65 CIC.Příloha č. 44 Část sesbíraných shozů z podzimu 2007 z honitby Vítějeves.Příloha č. 45 Shozy ročních srnců z honitby Vítějeves.Příloha č. 46 Shoz srnce ve stáří asi 12 let, párové shozy by měly ještě v tomto věku bodovou hodnotu 107,40 bodů CIC a to bez započtení bodové hodnoty za rozlohu.Příloha č. 47 Silný roční vidlák uhynulý v náhonu MVE.Příloha č. 48 Silný roční šesterák uhynulý v náhonu MVE.Příloha č. 49 Shozy přestárlých srnců.Příloha č. 50 Pečetě shozů srnců starších sedmi let.Příloha č. 51 Vlevo mladý srnec, věrný obraz svého přestárlého otce - vpravo, délka lodyh obou shozů je téměř totožná.Příloha č. 52 Při razantní selekci by měli být z chovu odstraněni roční srnci - špičáci s délkou lodyh do 10 cm.Příloha č. 53 Cílem chovu jsou roční srnci - vidláci a srnci s členitostí šesteráka, v příloze jsou srnci uhynulí v náhonu MVE.Příloha č. 54 Dvouletý srnec s vylomenou pučnicí.Příloha č. 55 Přenos dědičné vlohy pro členitost a tvar paroží z otce přes matku na syna, srnec ve stáří 8 let s trofejí 128 bodů CIC - otec. Srnec ve stáří 4 roky s trofejí v hodnotě bronzové medaile - vnuk.Příloha č. 56 Srnec osmerák uloven v roce 2009 ve stáří 8 let, dodávková hmotnost 17,5 kg, bodová hodnota trofeje 105,22 CIC.Příloha č. 57 Srnec osmerák; úhyn v roce 2009 ve stáří 3 roky, bodová hodnota trofeje 113,15 CIC.Příloha č. 58 Shozy dvou přestárlých, asi desetiletých srnců.Příloha č. 59 Pečetě asi desetiletých srnců.Příloha č. 60 Vlevo shoz více než desetiletého srnce a vpravo průměrný dvouletý srnec ze stejného úseku.Příloha č. 61 Průměr pučnic starého srnce vlevo a dvouletého srnce vpravo.Příloha č. 62 Shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka.Příloha č. 63 Nejslabší nalezený shoz ročního srnce z toho úseku s pukem na vidláka.Příloha č. 64 Shozy vysoce chovného nepravidelného ročního šesteráka.Příloha č. 65 Shoz ročního dobrého srnce.Příloha č. 66 Shozy ročního srnce šesteráka z roku 2006, vpravo shoz téhož srnce o rok později.Příloha č. 67 Porovnání průměru pučnic shozů ročního srnce šesteráka z roku 2006.Příloha č. 68 Shozy druhého ročního šesteráka.Příloha č. 69 Porovnání průměru pučnic shozů druhého ročního šesteráka.Příloha č. 70 Shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka z roku 2007. Příloha č. 71 Vybrané shozy tří dospělých srnců ve věku přibližně 6, 7, a 8 let. Příloha č. 72 Průměr pečetí srnce ve věku 1 a 2 roků z let 2006 a 2007.

Obrazovépřílohy

Příloha č. 1 Ukázkou vhodného biotopu pro srnčí zvěř je například lokalita Lány v honitbě Vítějeves.

Příloha č. 2 Východní část honitby Velké Losiny je pro srnčí zvěř velmi vhodně členitá.

Příloha č. 3 Okolí experimentálního krmelce.

Příloha č. 4 Kvalitní dvouletý šesterák s trofejí více než 60 bodů CIC.

Příloha č. 5 Zásoba letniny v experimentálním krmelci.

Příloha č. 6 Zásoby jadrného krmiva v experimentálním krmelci.

Příloha č. 7 Slanisko se stříškou z honitby Vítějeves.

Příloha č. 8 Slanisko pro srnčí zvěř z honitby Velké Losiny.

Příloha č. 9 Experimentální krmelec.

Příloha č. 10 Honitba Velké Losiny 2003 - 2008.Legenda:

Hranice honitbyNáhon MVEMísto s nejnižší nadmořskou výškou v honitbě (395 m.n.m.)Místo s nejvyšší nadmořskou výškou v honitbě (745 m.n.m.)Experimentální krmelec

Příloha č. 11 Nejsilnější trofej ulovená v honitbě Stará Červená Voda v roce 2008 dosáhla bodové hodnoty 119,12 CIC.

Příloha č. 12 Energetická krmná směs - barva a struktura.

Příloha č. 14 Maliníková letnina druhý den po předložení srnčí zvěři.

Příloha č. 13 Maliníková letnina pro srnčí zvěř.

Příloha č. 15 Trofej kapitálního srnce od experimentálního krmelce 140,05 CIC.

Příloha č. 17 Krmný stůl na jablečné výlisky u experimentálního krmelce.

Příloha č. 16 Vyložení jablečných výlisků v okolí experimentálního krmelce.

Příloha č. 19 Prodloužení střechy s krmným stolem pro dužnatá krmiva u experimentálního krmelce.

Příloha č. 18 Aplikace MKP C na jablečné výlisky.

Příloha č. 21 Aplikátor Preminu na dužnaté krmivo.

Příloha č. 20 Aplikace jablečných výlisků a řepy v poměru 1 : 1 s posypem Preminu.

Příloha č. 23 Letniny byl u experimentálního krmelce vždy dostatek.

Příloha č. 22 Zásoba sena v experimentálním krmelci.

Příloha č. 24 Pravidelná výměna sena u žebřin experimentálního krmelce.

Příloha č. 25 Seno pro srnčí zvěř v experimentálním krmelci s vysokým podílem mladých bylin.

Příloha č. 26 Část sena pro srnčí zvěř byla dána do přírodních vidlic stromů v okolí experimentálního krmelce.

Příloha č. 27 Slanisko se stříškou v honitbě Vítějeves.

Příloha č. 29 Slanisko „sendvič“ - na snímku je patrno prolínání vrstev soli a minerálního doplňkového krmiva Premin Spárkatá zvěř (experimentální krmelec).

Příloha č. 28 Aplikace MKP C a kusové soli ve slanisku (honitba Vítějeves).

Příloha č. 30 Pravidelným doplňováním slaniska nejprůkazněji zjistíme spotřebu minerálních doplňků v jednotlivých ročních obdobích.

Příloha č. 31 Digitální váha a skleněný válec pro přesné zjištění hodnoty objemu paroží.

Příloha č. 32 Měřící pomůcky pro stanovení bodové hodnoty trofejí.

Příloha č. 33 Zlatý srnec 140,05 bodů CIC.

Příloha č. 34 Bronzový srnec 105,42 bodů CIC.

Příloha č. 35 Vysoce chovný roček, šesterák s atypickou výsadou.

Příloha č. 36 Náznaky druhotného dělení výsad - vyvýšené hrany a puky u srnce 140, 05 CIC.

Příloha č. 37 Krmné zařízení se spuštěným lapačem shozů z honitby Vítějeves.

Příloha č. 38 Část ze souboru 128 měřených srnčích shozů.

Příloha č. 40 Vážení jednotlivých shozů.

Příloha č. 39 Roztřídění srnčích shozů do jednotlivých věkových tříd.

Příloha č. 41 Soubor párových srnčích shozů - ročků..

Příloha č. 42 Srnec Osmák.

Příloha č. 43 Srnec Mach 105,65 CIC.

Příloha č. 44 Část sesbíraných shozů z podzimu 2007 z honitby Vítějeves.

Příloha č. 46 Shoz srnce ve stáří asi 12 let, párové shozy by měly ještě v tomto věku bodovou hodnotu 107,40 bodů CIC a to bez započtení bodové hodnoty za rozlohu.

Příloha č. 45 Shozy ročních srnců z honitby Vítějeves.

Příloha č. 48 Silný roční šesterák uhynulý v náhonu MVE.

Příloha č. 47 Silný roční vidlák uhynulý v náhonu MVE.

Příloha č. 50 Pečetě shozů srnců starších sedmi let.

Příloha č. 49 Shozy přestárlých srnců.

Příloha č. 51 Vlevo mladý (roční) srnec, věrný obraz svého přestárlého otce - vpravo, délka lodyh obou shozů je téměř totožná.

Příloha č. 52 Při razantní selekci by měli být z chovu odstraněni roční srnci - špičáci s délkou lodyh do 10 cm.

Příloha č. 54 Dvouletý srnec s vylomenou pučnicí.

Příloha č. 53 Cílem chovu jsou roční srnci - vidláci a srnci s členitostí šesteráka, srnci uhynulí v náhonu MVE.

Příloha č. 55 Přenos dědičné vlohy pro členitost a tvar paroží z otce přes matku na syna, vlevo srnec ve stáří 8 let s trofejí 128 bodů CIC - otec. Vpravo srnec ve stáří 4 roky s trofejí v hodnotě bronzové medaile - vnuk.

Příloha č. 56 Srnec osmerák uloven v roce 2009 ve stáří 8 let, dodávková hmotnost 17,5 kg, bodová hodnota trofeje 105,22 CIC.

Příloha č. 57 Srnec osmerák; úhyn v roce 2009 ve stáří 3 roky, bodová hodnota trofeje 113,15 CIC.

Příloha č. 59 Pečetě těchto přestárlých asi desetiletých srnců.

Příloha č. 58 Shozy dvou přestárlých, asi desetiletých srnců.

Příloha č. 60 Vlevo shoz více než desetiletého srnce a vpravo průměrný dvouletý srnec ze stejného úseku.

Příloha č. 61 Průměr pučnic starého srnce vlevo a dvouletého srnce vpravo.

Příloha č. 62 Shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka.

Příloha č. 63 Nejslabší nalezený shoz ročního srnce z toho úseku s pukem na vidláka.

Příloha č. 64 Shozy vysoce chovného nepravidelného ročního šesteráka s nebývale bohatým perlením, již na prvním paroží

Příloha č. 65 Shoz ročního dobrého srnce.

Příloha č. 67 Porovnání průměru pučnic shozů ročního srnce šesteráka z roku 2006 (pár), vpravo průměr pučnice srnce o rok později.

Příloha č. 66 Shozy ročního srnce šesteráka z roku 2006 (pár), vpravo shoz téhož srnce o rok později.

Příloha č. 69 Porovnání průměru pečetí shozů druhého ročního šesteráka, vlevo průměr pučnice ve stáří jednoho roku, vpravo pár ve stáří dvou let.

Příloha č. 68 Shozy druhého ročního šesteráka vlevo roční srnec, v pravo pár shozů ve stáří dvou let.

Příloha č. 70 Shoz nejsilnějšího nalezeného ročního srnce vidláka z roku 2007.

Příloha č. 72 Průměry pečetí srnce ve věku 1 a 2 roky z let 2006 a 2007.

Příloha č. 71 Vybrané shozy tří dospělých srnců ve věku přibližně 6, 7, a 8 let.

Ctibor BABIČKAJiří HANÁK

Martin KNÁPEK

Metodika aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře

Foto Jiří Hanák, Martin KnápekJazyková úprava Mgr. Lenka Fleischmannová

Grafická úprava MediaBros s.r.o.Sazba MediaBros s.r.o.Tisk MediaBros s.r.o.Počet výtisků 1000

Vydalo VVS Verměřovice s.r.o., Verměřovice 225

Šumperk 20101. vydání

Documents

Metodika aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře