Kolektiv autorů

16. 3. 2012 Žďár nad Sázavou

3. 4. 2012 Brno

ÚOLM, LDF, Mendelu v BrněVVS Verměřovice s.r.o.

Děkujeme ČMMJ a firmě VVS Verměřovice s.r.o. za poskytnutý finanční příspěvekna vydání tohoto sborníku a Ing. Kasinovi z redakce časopisu Myslivost

za pomoc při zpracování sborníku.

Kvalitní výživa spárkaté zvěře přispívá vý-znamným způsobem ke zvyšování chovné a trofejové kvality chované zvěře. Zcela zásad-ní význam v této oblasti má (mimo využívání tradičních krmiv) aplikace minerálních doplň-kových krmiv, které se v posledních několika letech stávají běžnou součástí systému přikr-mování nejen srnčí zvěře, ale i dalších druhů spárkaté zvěře ve volnosti a v oborních cho-vech. Za minerální krmiva jsou považována doplňková krmiva s obsahem více než 40 % popelovin v kg sušiny. V rámci výzkumného šetření vyhodnoce-ní aplikace minerálních krmiv v praktických podmínkách jsme ve spolupráci s firmou VVS Verměřovice provedli dotazníkové šetření mezi odběrateli minerálního krmiva určeného pro zvěř s cílem získat objektivní data z pra-xe a zpětnou vazbu. Celkem bylo rozesláno 57 dotazníků. Návratnost dotazníků byla tedy pouze 35 % tj. 20 ks. Z důvodu zachování anonymity jsou ve výsledcích jednotliví odbě-ratelé označeni písmeny.

Vyhodnocení aplikace minerálních krmiv v podmínkách vybraných volných honiteb

Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v BrněIng. Ondřej FALTUS, VVS Verměřovice s.r.o.

Výsledky dotazníkového šetření

Výsledky dotazníkové šetření jsou uvedeny v následujících grafech a komentářích:

Otázka č. 1: Jaká je celková charakteristika vaší honitby?Graf č. 1: Celková charakteristika honiteb

Otázka č. 2: Jak velkou část tvoří v honitbě polní a lesní po-zemky v %?Graf. č. 2: Procentické zastou-pení jednotlivých typů pozemků

v honitbách

Vala.indd 1 18.2.2012 13:48:11

Otázka č. 3: Z hlediska charakteru lesa pře-važuje ve vaší honitbě les?Graf. č. 3: Charakter lesa z hlediska přirozené úživnosti prostředí

Z hlediska celkové charakteristiky honiteb převládají honitby smí-šené s vyšším zastou-pením polních pozemků. Z lesních pozemků převládají nejčastěji středně úživné alespoň s částečným podrostem. Průměrná nadmoř-ská výška sledovaných honiteb se pohybuje v rozmezí 200 až 650 m n. m.

Otázka č. 4: Jaká je průměrná nadmořská výška ve vaší honitbě?Graf č. 4: Průměrná nadmořská výška v jed-notlivých honitbách

Otázka č. 5: Jaké druhy spárkaté zvěře žijí ve vaší honitbě?Graf č. 5: Procentické zastoupení jednotlivých druhů zvěře v modelových honitbách

Ve všech 20 modelových honitbách se vysky-tuje zvěř srnčí. Jelení zvěř je chována pouze v 6 honitbách, daňčí zvěř v 6 honitbách, muf-loní zvěř v 1 honitbě a černá zvěř v 17 ho-nitbách. Další druhy chované zvěře uživatelé honiteb v dotaznících neuvedli.

Vala.indd 2 18.2.2012 13:48:12

Otázka č. 6: Jaké jsou průměrné počty lovené zvěře ve vaší honitbě?Graf č. 6: Průměrné počty lovené zvěře v jednotlivých honitbách

Průměrné počty lovené srnčí zvěře se v jednotlivých honitbách pohybují v rozmezí od 20 do 70 ks ročně. Průměrné počty ulovených kusů dalších druhů spárkaté zvěře jsou uvedeny v grafu.

Otázka č. 7: Jak dlouhou dobu používáte minerální krmiva pro zvěř ve vaší honitbě?Graf č. 7: Délka využívání minerálních krmiv v jednotlivých honitbách

Délka vyžívání minerálních krmiv jednotlivými uživateli je různá. Pohybuje se v rozmezí jedno-ho až deseti let. Nejčastější doba využívání je mezi 3 - 5 lety.

Vala.indd 3 18.2.2012 13:48:12

Otázka č. 8: V jaké formě předkládáte zvěři minerální krmiva?Graf č. 8: Forma předkládání minerálních krmiv

Z uvedeného grafu vyplývá, že jednotli-ví uživatelé přidávají nejčastěji minerální krmiva samostatně do jadrného krmiva. Jedná se o nejjed-nodušší a cenově dostupný způsob aplikace minerálních krmiv nevyžadující žádné další výrobní operace. Aplikaci mi-nerálního krmiva jako součást doplňkových krmných směsí využívá pouze 15 % uživatelů honiteb. Je to pravděpodobně způsobeno vyšší pořizovací cenou tohoto krmiva, které si ne všichni uživatelé mohou z finančních důvodů dovolit. Deset procent uživatelů používá další způsoby aplikace minerálního krmiva např. aplikací do krmné soli ve slaniscích. Někteří uživa-telé využívají také kombinaci výše uvedených způsobů předkládání minerálního krmiva zvěři.

Otázka č. 9: Do jakého nosiče aplikujete minerální krmiva?Graf č. 9: Druhy nosičů minerálního krmiva

Nejčastěji jsou mine-rální krmiva apliková-na do obilovin, která neprošla žádnou krmi-vářskou úpravou a do krmné soli ve slanis-cích. Někteří uživatelé využívají také, i když v menší míře, aplikaci minerálních krmiv do šrotu obilovin a upra-vených obilovin např. mačkáním. Tento způsob aplikace je pracnější a efektivnější, protože v takové míře nedochází k samotřídění jednotlivých složek krmiva a zvěř je lépe přijímá. Nejméně uživatelů využívá aplikaci minerálních krmiv ve formě granulovaného krmiva. Limitujícím faktorem, bránící roz-šíření tohoto druhu krmiva, je poměrně vysoká výrobní cena.

Vala.indd 4 18.2.2012 13:48:13

Otázka č. 10: Jak často předkládáte zvěři minerální krmiva?Graf č. 10: Četnost předkládání mine-rálního krmiva zvěři

Ve více než polovině modelových ho-niteb je minerální krmivo předkládáno ad-libitum bez omezení. Předkládání minerálního krmiva ad-libitum je nej-

vhodnější způsob aplikace, protože při tomto způsobu aplikace je zvěř schopna plně pokrýt potřebu jednotlivých minerálních látek.

Otázka č. 11: Změnil se ve vaší honitbě systém přikrmování zvěře po začátku aplikace minerálních krmiv?Graf č. 11: Změna systému přikrmování

Otázka č. 12: Změnil se ve vaší honitbě systém chovu srnčí zvěře při začátku aplikace minerálních krmiv?Graf č. 12: Změna systému chovu zvěře v jednotlivých honitbách

V nadpoloviční většině honiteb došlo ke změně systému přikrmování srnčí zvěře s počátkem aplikace minerálních krmiv např. zintenzivněním přikrmová-ní, podáváním krmiva ad-libitum apod.

Naopak systém chovu se v 60 % honiteb nezměnil. Změnil se pouze ve 40 % modelových ho-niteb. V některých honitbách došlo ke zlepšení zdravotního stavu zvěře, zvýšila se průměrná hmotnost, zvýšil se odstřel holé zvěře, provádí se důsledný a zvýšený průběrný odstřel.

Otázka č. 13: Jak velké množství minerálních krmiv za krmnou sezónu spotřebujete?Graf č. 13: Průměrná spotřeba minerálních krmiv v jednotlivých honitbách za krmné období

Vala.indd 5 18.2.2012 13:48:13

Otázka č. 14: Jaká je kvalita zvěře ve vaší honitbě z hlediska počtu medailových trofejí za dobu aplikace minerálního krmiva?Graf č. 14: Zhodnocení vývoje kvality chované zvěře

V naprosté většině sledovaných honiteb do-šlo ke zlepšení kvality chované zvěře, jak po stránce trofejové (objevují se srnci přesahu-jící bodovou hranici 100 bodů CIC), tak i po stránce zdravotní, zvýšení průměrné hmot-nosti apod. V některých honitbách se efekt aplikace minerálního krmiva neprojevil a to z důvodu krátkého období aplikace (1 - 2 roky).

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ APLIKACE MINERÁLNÍCH KRMIV:

* nejčastější forma přeskládání minerálního krmiva je samostatně dávkováním do jadr-ného krmiva,

* nejčastěji využívaný nosiče minerálního kr-miva jsou celá zrna obilovin a krmná sůl ve slaniscích,

* nejčastější způsob dávkování minerálního krmiva je systém ad-libitum,

* průměrná doba využívání minerálních krmiv 3 - 5 let,

* systém přikrmování se změnil v 60 % mode-lových honiteb,

* systém chovu se změnil pouze ve 40 % mo-delových honiteb,

* průměrná spotřeba minerálního krmiva ve všech sledovaných honitbách se pohybuje kolem 2,19 q,

* kvalita zvěře se zlepšila v 90 % sledova-ných honiteb. Kontakt: zdenek.vala@hotmail.com

Vala.indd 6 18.2.2012 13:48:14

Vala.indd 7 18.2.2012 13:48:14

Výživa je klíčovým faktorem, který ovlivňu-je úroveň a kvalitu chovu srnčí zvěře. Jedině kvalitním systémem přikrmování můžeme vy-užít veliký genetický potenciál zvěře pro pro-dukci zdravých a silných jedinců. Výživa má pozitivní význam nejenom u mladé a dospělé zvěře, ale je důležitá již v období prenatální-ho vývoje, tedy v době, kdy se v těle matky vyvíjí její plod.

Mezi základní přirozená krmiva jelenovi-tých přežvýkavců patří krmiva objemná, která tvoří hlavní a nezastupitelnou složku potravy. Srnčí zvěř se živí převážně spásáním pícnin, různých druhů bylin, okusem pupenů či listů stromového a keřového patra, včetně kon-zumace různých plodů. Mezi další přirozená krmiva srnčí zvěře patří zemědělské plodiny, zejména obiloviny (oves, pšenice, ječmen, kukuřice apod). Srnčí tato krmiva velmi ráda vyhledává a celé jarní a letní období z nich významně profituje.

Důležitou podmínkou k dosažení kvalitní populace srnčí zvěře je včasnost podzimního přikrmování. Právě podzimní období má roz-hodující vliv pro dosažení dobré kondice, zís-kání tukových a útrobních zásob, s nimiž zvěř vstupuje do zimního období. V této době je nutno zvěři předkládat to nejlepší krmivo jaké máme. Začít včas přikrmovat na podzim je velice důležité. Ke krmelcům společně s mat-kami přicházejí i jejich tohoroční srnčata, u kterých se v důsledku příjmu kvalitní výživy dynamicky rozvíjí tělesný rámec a také puč-nice, které jsou jasným indikátorem kvality je-

dince. Při nedostatečné výživě v podzimním období se ze srnčat stanou tělesně průměrní jedinci, se kterými nelze v dalším chovu po-čítat. Dobrá podzimní výživa se bezpochyby promítne následně i do plodu matky, který se správně vyvíjí a srnčata se rodí s vysokými porodními hmotnostmi. Včasné podzimní při-krmování je důležité i pro srnce, kteří v ob-dobí reprodukce vyčerpali svoji energii a ztratili čtvrtinu, mnohdy i třetinu své tělesné hmotnosti. Právě podzimní čas je obdobím, kdy srnec může tyto tělesné ztráty vyrovnat, dostat se do dobré kondice a doplnit tukové zásoby v podobě podkožní běli a útrobního tuku. Za těchto předpokladů může vstoupit do zimy připraven a v době tvorby paroží rozvi-nout naplno svůj parožní potenciál.

Průmyslově vyráběná krmiva vhodná pro spárkatou zvěř jsou buď krmiva kompletní, doplňková nebo minerální. „Kompletní krmi-vo“ je krmná směs, která vzhledem ke svému složení pokrývá celou denní krmnou dávku. „Doplňkové krmivo“ je krmná směs, která má vysoký obsah určitých látek, ale vzhledem ke svému složení pokrývá denní krmnou dávku pouze tehdy, je-li použita v kombinaci s jinými krmivy. „Minerálním krmivem“ se rozumí do-plňkové krmivo, obsahující alespoň 40% hru-bého popela. Všechny druhy krmiv mohou být v sypké nebo granulované podobě.

Vzhledem k vysokým pořizovacím ná-kladům se pro výživu srnčí zvěře kompletní krmiva prakticky nepoužívají. Potencionální poptávka a značný význam těchto krmiv v ob-

Minerální a doplňková krmiva pro spárkatou zvěř „Premin“

Ing. Ondřej FALTUS, VVS Verměřovice s.r.o.

faltus.indd 1 18.2.2012 13:52:48

lasti výživy zvěře se však může v budoucnu výrazně změnit. Jejich hlavní výhodou je jed-noduché a bezproblémové zajištění výživy srnčí zvěře. Kompletní krmiva mají významný obsah řezaného sena o délce částí 1 – 2 cm, které po rozmočení v bachorovém obsahu poskytují vlákninu důležitou pro správnou funkci přežvykování. V závislosti na jejich slo-žení obsahují kompletní krmiva také obilniny, olejniny, výrobky rostlinného původu, různé bílkovinné extrakty, minerální látky, vitaminy, stopové prvky a další krmná aditiva. V přípa-dě používání kompletních krmiv je nutné srn-čí zvěři zajistit jejich adlibitní přísun, tedy je nutné, aby je měla zvěř k dispozici kdykoliv a v jakémkoliv množství. Tím se předejde mož-ným zažívacím potížím a zajistí se správná činnost trávicího ústrojí s maximálním využi-tím všech živin a nutričních látek.

Obr. 1. Krmelec se zásobníkovým samokrmítkem a ohrádkou.

Jednou z hlavních výhod při používání kompletních krmiv je skutečnost, že zcela odpadá nutnost předkládat objemnou píci (seno, letninu apod.), kterou srnčí zvěř v zá-vislosti na charakteru počasí a její kvalitě při-jímá různě. Firma VVS Verměřovice pro příští rok připravuje první dva druhy kompletních krmiv pro terénní praxi.

Na rozdíl od kompletního krmiva je u ostat-ních, níže jmenovaných druhů nutné předklá-dat srnčí zvěři objemné krmivo v podobě kva-litního sena či letniny, aby se zajistila správná činnost bachorové mikroflory a přežvykování. Doplňková krmiva je tedy zapotřebí chápat jako doplněk stravy srnčí zvěře a nikoliv jako jediné krmivo. Stejně tak jako u kompletního krmiva obsahuje i doplňkové krmivo obilniny, olejniny, vedlejší produkty rostlinného půvo-

faltus.indd 2 18.2.2012 13:52:48

du, bílkovinné extrakty, minerální látky, vita-miny, stopové prvky a další krmná aditiva, v závislosti na druhu krmiva.

Společnost VVS Verměřovice nabízí pro srnčí zvěř čtyři druhy doplňkových krmiv v granulované podobě. „Premin - směs MYS-LIVECKÁ“ je krmivem, které zajistití základní výživu srnčí zvěře po celé období přikrmo-vání. Dalším produktem je „Premin - směs BÍLKOVINNÁ“, která oproti předchozímu dru-hu má vyšší obsah bílkovin. Toto granulova-né krmivo může být taktéž použito po celou dobu přikrmování, ale její význam je přede-vším v zimních měsících, zejména v období růstu paroží a vývoje plodů u srn. „Premin směs AMINO PLUS“ má využití v produkč-ním období srnčí zvěře, především v období parožení srnců a období březosti srn. Jeho hlavní výhodou je skutečnost, že obsahuje vyšší obsah chráněné bílkoviny, která není v bachorovém obsahu degradována a pře-chází k dalšímu využití do tenkého střeva. Premin směs MYSLIVECKÁ, BÍLKOVINNÁ a AMINO PLUS mají nejúčinnější využití ve formě adlibitního podávání. Všechna výše uvedená doplňková krmiva obsahují obilni-ny, úsušky pícnin, jablečné výlisky, vedlejší výrobky z obilovin, melasu a minerální látky a vitaminy. Mohou být srnčí zvěři předkládá-na do krmítek samostatně nebo je možné je kombinovat (míchat) s různými obilninami či dalšími krmivy.

Úplnou novinkou v oblasti doplňkových krmiv pro spárkatou zvěř vyráběných ve VVS Verměřovice je „Premin směs PAROŽENÍ“. Výhodou tohoto krmiva je možnost dávkování pouze v 20% podílu. Zbytek do 100% si mohou chovatelé srnčí zvěře doplnit jinými krmivy z vlastních zásob (např. oves, ječmen, kukuřice apod). Tato směs je koncipována jako prostředek pro doplnění bílkovin, minerálních látek a

vitaminů s možností využití vlastních krmiv, což myslivcům umožňuje významně snížit náklady na přikrmování.

Minerální krmivo je krmivo doplňkové, kte-ré obsahuje minimálně 40% hrubého popela, tzn., že po spálení minerálního krmiva v labo-ratoři z něho zbyde více než 40 % anorganic-kých částí. Minerální krmivo je tedy složeno převážně z anorganických surovin, které ve výživě zvěře slouží k doplnění makroprvků vápníku, fosforu, sodíku, hořčíku, také mik-roprvků mědi, zinku, manganu, jodu, kobal-tu, selenu, vitamínů A, D3, E, C a dalších krmných aditiv. „Premin Spárkatá zvěř MAXI - SRNEC“ je sypké minerální krmivo, obsahu-jící všechny výše uvedené živiny.

Toto minerální krmivo bylo v terénní praxi dlouhodobě testováno a ověřováno. Veške-ré informace o jeho praktickém využití ve volných honitbách jsou uvedeny v publikaci „Metodika aplikace doplňkových minerálních krmiv v chovu spárkaté zvěře“, autorů Babič-ka, Hanák, Knápek.

Premin Spárkatá zvěř MAXI – SRNEC do-poručujeme dávkovat ve 4% poměru s růz-nými druhy krmiv. V případě použití tohoto minerálního krmiva do minerálních slanisek, doporučujeme smíchat ½ krmné či kuchyň-ské soli s ½ sypkého minerálního krmiva. V naší nabídce je možno také nalézt granulo-vané minerální krmivo „Premin MINERÁLNÍ GRANULE – PAROHATÁ ZVĚŘ“. Toto mi-nerální krmivo se dávkuje v poměru 8% do předkládaných krmiv či směsi krmiv a je ur-čeno tam, kde srnčí zvěři nevyhovuje sypká forma.

V místech, kde se zvěř koncentruje ve velkých skupinách a denní odběr krmiva je citelný, doporučuji z výživářského hlediska zbudovat velkokapacitní samospádová kr-mítka různých velikostí a objemů. Základní

faltus.indd 3 18.2.2012 13:52:48

podmínkou při používání samokrmítek, ale i standardních korýtek je skutečnost, že po celou dobu přikrmování v něm krmivo nikdy nesmí chybět! Doba, na kterou máme zásobu krmiva v zásobníku samokrmítka je omeze-na jeho objemností a počtem jedinců, kteří krmítko navštěvují. Při výrobě samokrmítek je nutno přihlédnout k charakteru počasí a krmítko koncipovat tak, aby odolávalo všem nepříznivým klimatickým podmínkám (déšť, sníh, vítr apod). Je nutné, aby krmivo v krmít-ku nevlhlo a neplesnivělo. Pokud ztratí krmivo svoji kvalitu, srnčí zvěř ho odmítá brát a sa-mospádový zásobník pak neplní svoji funkci.

Dalším velice důležitým faktorem je zajistit dlouhodobě stejné krmivo a vyvarovat se ná-razovému přikrmování, které může zvěři die-teticky velice uškodit. Srnčí zvěř dokáže vyu-žívat živiny z krmiva v maximální míře pouze

za předpokladu, že má k dispozici stejné krmivo, na které má adaptovanou mikrofloru bachoru. Proto je důležité se již před začát-kem krmné sezony rozhodnout, jaká krmiva budeme srnčí zvěři předkládat, vypočítat si předpokládanou spotřebu a tato krmiva si včas nakoupit nebo zajistit. Při změně krmiv v krmném období je velice důležité zabezpe-čit pozvolný přechod z jednoho druhu na dru-hé v dostatečně dlouhém navykacím období. V žádném případě se nesmí vyměnit krmi-vo nárazově!!! Při změně je nezbytně nutné krmivo míchat s novým, kdy ke stávajícímu přidáváme nejprve menší poměr nového a postupně tento poměr zvyšujeme. Přechodné navykací období z jednoho krmiva na druhé by mělo trvat minimálně tři týdny.

Obsah minerálních látek z přirozených zdrojů závisí na místních podmínkách pro-

Obr. 2. Srnčí zvěř u zásobníkového krmítka.

faltus.indd 4 18.2.2012 13:52:49

středí, ve kterých srnčí zvěř žije. Je všeobec-ně známo, že v přirozených krmivech je deficit minerálních látek, které jsou klíčové jednak pro správný vývoj paroží, tak i pro dobrý vývoj plodů, správný vývoj kosterního rámce srnčat v období postnatálního vývoje a i pro dobrý zdravotní stav dospělé zvěře. Deficit minerál-ních látek a dalších aditiv v organismu srnčí zvěře je možné doplňovat podáváním kom-pletních, doplňkových či minerálních krmiv a minerálních slanisek. Minerální slaniska jsou také vhodným řešením nabídky minerálních krmiv pro srnčí zvěř v období jarním a letním. V závislosti na místních podmínkách prostře-dí a charakteru počasí je možné přidávání minerálních látek s různými druhy krmiv kom-binovat.

Kvalitní krmiva s obsahem minerálních lá-tek mají prokazatelně pozitivní vliv na zdra-votní stav zvěře a její produkční schopnost. Neměly by proto chybět v žádné honitbě, kde se myslivci snaží cílevědomě zvýšit chovnou a trofejovou kvalitu srnčí zvěře.

Kontakt:Ing. Ondřej Faltus, VVS Verměřovice s.r.o.775755173, faltus@vvs.cz, www.sparkata.cz

faltus.indd 5 18.2.2012 13:52:49

Počátek historie hodnocení loveckých tro-fejí sahá zhruba do konce 19. století, kdy byly zakládány první lovecké kluby a spolky a vycházely i první myslivecky zaměřené časo-pisy. Od prvopočátku byla kvalita trofeje i ne-přímým vyjádřením kvality zvěře jako takové.

Konkrétní metody hodnocení trofejí však ještě nebyly používány. Síla trofejí byla posu-zována podle jejich celkového vzhledu a byla oceňována zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medailí. Posuzovatelé se již tehdy orientovali podle biologických měřítek - jako jsou délka, obvod, rozloha a váha – ale i podle měřítek subjektivních, které hodnotily krásu a nedo-statky trofeje.

Cílená snaha o vypracování jednotných hodnotitelských metod je propojena se za-ložením Mezinárodní myslivecké rady – CIC. Jedním z úkolů, které si tehdy vytyčila, bylo ustanovení jednotných metod hodnocení lo-veckých trofejí, závazných pro všechny člen-ské státy této mezinárodní organizace.

V roce 1934 na generálním shromáždění CIC ve Varšavě byla ustanovena mimořádná komise se zástupci ze 13 členských států. Tato komise byla pověřena vypracováním ná-vrhu na ohodnocení loveckých trofejí evrop-ských druhů zvěře.

V květnu roku 1937, u příležitosti roční výstavy trofejí, zorganizoval přípravný výbor CIC v Praze jednání komise, kterého se zú-častnilo 17 řádných členů komise a 29 pozva-ných expertů z různých evropských zemí.

Po rozsáhlých diskuzích a vyzkoušení různých navrhovaných metod hodnocení na početném množství trofejí, byly závěrem po-tvrzeny jednotné metody hodnocení trofejí evropských druhů zvěře.

Můžeme se tedy dnes ohlédnout na 75le-tou tradici jednotného hodnocení trofejí ev-ropských druhů zvěře.

Pochopitelně se metody hodnocení neo-bešly bez drobných kosmetických úprav, ale zásadní principy hodnocení zůstaly zachová-ny. V průběhu let byly sice vznášeny různé návrhy na změny, nebo dokonce na zrušení těchto metod, ale doposavad k tomu nedošlo. Například u příležitosti 3. světové myslivecké výstavy v Turíně v roce 1972 navrhl anglic-ký expert a znalec parohaté zvěře G.K.Whi-tehead jejich zrušení a zavedení nových na principu americké metody Boone&Crocket. Tyto snahy o zrušení jednotných CIC metod hodnocení pro evropské druhy zvěře neustá-valy ani v pozdějších letech. Díky jednotnému postoji ostatních členských zemí a z ohledu na zachování shromážděných dat doposud hodnocených trofejí, byly stávající metody hodnocení uhájeny.

Na generálním shromáždění CIC v Paříži v roce 1975 byla, mimo jiné, ustanovena pra-covní skupina expertů z Francie, Jugoslávie a Německé spolkové republiky se zadáním vypracovat katalog formulí a postupů pro hodnocení evropských druhů zvěře. Tato sku-pina, rozšířená o zástupce z Itálie, Polska, Švédska a Velké Británie, se sešla v roce 1976 v Bonnu. V souladu se závěry generál-ního shromáždění CIC v Paříži bylo schvále-no stávající metody hodnocení pro evropské druhy zvěře ponechat beze změny a doplnit je pouze podrobnými návody k udělení vzhle-dových bodů. Generální shromáždění CIC v květnu 1976 v Bruselu návrhy této rozšíře-né skupiny expertů oficielně schválilo.

Konečným výsledkem této dlouholeté prá-

Hodnocení loveckých trofejí metodami CIC

Doc. Ing. Josef FEUEREISEL, Ph.D.

Feuereisel.indd 1 18.2.2012 13:51:33

ce a hledání jednotného přístupu a shody ná-zorů bylo vydání knihy „Metody Mezinárodní rady pro zachování zvěře (CIC) pro hodno-cení trofejí evropské zvěře“ v listopadu roku 1977. Tato kniha se stala základním pilířem, lze říci, biblí hodnotitelů trofejí zvěře.

V průběhu dalších let byl seznam hodno-cených trofejí dále rozšiřován a ustanoveny hranice pro udělování medailí pro trofeje jed-notlivých druhů zvěře.

Je třeba zmínit, že je vyvíjena trvalá snaha o postupné zobjektivování doposavad vizuál-ně (subjektivně) udělovaných přirážkových a srážkových bodů, které jsou dodnes základ-ním jablkem sváru různých názorových sku-pin ve vztahu k hodnocení trofejí. Jako pří-klad lze uvést zavedení takzvaného S-indexu (koeficientu) pro posouzení tvaru (točivosti) rohů kozorožce horského, nebo C-indexu pro posouzení vrůstavosti mufloních toulců nebo atypičnosti trofeje.

Po letech relativního klidu a shody v oblasti hodnocení trofejí metodami CIC v součas-nosti opět hoří boj o jejich zachování či změ-nu. Na generálním shromáždění CIC v Běle-hradě v květnu 2007 byl vznesen návrh na opětovnou změnu CIC hodnotitelských me-tod. V podstatě se jednalo o škrtnutí subjek-tivně udělovaných bodů při hodnocení trofejí. Proti tomuto návrhu se jednotně a úspěšně zasadili členové národních delegací střední a jihovýchodní Evropy. Od této doby neustává systematický tlak na změnu platných metod hodnocení trofejí evropské zvěře. Je smutnou skutečností, že oproti dřívějším návrhům na změny metod hodnocení nestojí za součas-ným tlakem na změnu hodnotitelských metod CIC jen rozdílnost názorů na danou proble-matiku, ale v prvé řadě úvahy ekonomické.

V současnosti platné CIC metody hodnocení trofejí evropských druhů zvěře se od doby jejich vzniku před 75 lety prakticky staly obecným vlastnictvím a jejich použití není zpoplatněno. V mnoha zemích se staly

dokonce součástí myslivecké legislativy. V návrhu na změnu těchto metod a organizace hodnocení v rámci CIC je počítáno s tím, že nově přetvořené metody hodnocení by byly vlastnictvím CIC s autorským právem. Použití CIC hodnotitelských metod by bylo v důsledku toho zpoplatněné.

Oponenty tohoto záměru jsou země sdru-žené v „CIC - Koordinačním fóru pro Střed-ní a Jihovýchodní Evropu“. Na shromáž-dění tohoto koordinačního fóra v říjnu roku 2009 v Cetinje v Černé Hoře byla otázka změn v hodnocení trofejí zvěře jedním ze zásadních projednávaných bodů. Z naše-ho pohledu je nejvýznamnějším výsledkem shromáždění dosažení dohody se zastánci změny CIC metod hodnocení loveckých tro-fejí zastoupených na jednání fóra presiden-tem CIC panem Dieterem Schrammem. Na mou osobní žádost je tato dohoda součástí písemné rezoluce ze shromáždění, kterou podpořil a podepsal i tehdejší president CIC pan Dieter Schramm.

Dohoda potvrzuje zachování současně platných a mezinárodně používaných CIC metod hodnocení loveckých trofejí. Jediným požadavkem ze strany prosazující jejich změ-nu zůstává posouzení chovatelské správnosti ulovení posuzované trofeje ve vztahu k věku ulovené zvěře. Za výchozí kriteria pro toto posouzení jsou považovány požadavky ná-rodních předpisů definujících správnost či nesprávnost lovu v zemi původu trofeje.

Pro naši mysliveckou praxi to znamená, že do hodnocení CIC budou k vlastnímu bo-dovému ohodnocení trofeje navíc převzaty údaje z chovatelských přehlídek, kde je na základě věku a vyspělosti trofeje posuzována i správnost provedeného lovu.

Trofej zvěře pocházející z nesprávně pro-vedeného lovu a příliš mladá:

Nebude oficiálně uznaná CICBude hodnocená s dodatkem „nesprávný

lov“

Feuereisel.indd 2 18.2.2012 13:51:33

Rozšíření CIC systému hodnocení trofejí o posouzení správnosti provedeného lovu jako podmínky zařazení trofeje do CIC data-báze lze jedině přivítat. Lov vyzrálých jedinců v podmínkách volných honiteb respektuje za-chování biologicky správné struktury popula-cí jednotlivých druhů zvěře a plně odpovídá principům jejich trvale udržitelného obhospo-dařování. CIC se tímto krokem distancuje od eticky zavrženíhodných metod umělého od-chovu zvěře za účelem komerční produkce extrémně silných trofejí. Doufejme, že tento krok bude pochopen i laickou veřejností a po-vede k podpoře akceptace tradiční myslivosti, která se zakládá na vztahu ke zvěři jako sou-části ekosystému.

Za to, že po létech neshod se zastánci změny CIC metod hodnocení loveckých tro-fejí došlo k tomuto obratu lze na jedné straně poděkovat odstupujícímu presidentovi Koor-dinačního fóra panu Veljkovi Varičakovi, který dohodu diplomaticky předjednal s předsed-nictvem CIC, ale na straně druhé i semknu-tosti a odhodlanému odporu k zamýšleným změnám vycházejícímu právě ze zemí Střed-ní a Jihovýchodní Evropy.

Úporná jednání okolo vypracování a zave-dení nových CIC metod hodnocení loveckých trofejí se táhla již od roku 2007, kdy byla tato vize prezentována na Valném shromáždění CIC v Bělehradě.

Značným zklamáním pro zastánce zacho-vání stávajících metod hodnocení bylo pak jednání zainteresovaných států v lednu 2009 ve Vídni. Zde byla více méně pod nátlakem vedení CIC ustanovena pracovní skupina, která se měla spoluúčastnit na vypracování nových CIC metod hodnocení loveckých tro-fejí. Základním nedostatkem však byla sku-tečnost, že do této skupiny byli protlačeni lidé, kteří s posuzováním trofejí a jejími his-torickými kořeny nebyli doposavad propojeni a neměli v tomto oboru ani žádné praktické zkušenosti. Opoziční skupina, rekrutující pře-

vážně ze členů zrušené CIC komise pro hod-nocení trofejí zvěře a výstavy, byla odsunuta do pozadí.

Velmi důležitým mezníkem ve vývoji jed-nání mezi zastánci udržení stávajících tra-dičních metod hodnocení a ekonomicky uva-žujícími příznivci jejich změny bylo pracovní setkání delegací Bulharska, České republiky, Maďarska, Polska, Rakouska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Srbska na Sloven-sku v návaznosti na Levické myslivecké dny v březnu 2009. Jako pozorovatel byl na toto setkání přizván též tehdejší sekretář CIC pan Kai-Uwe Wollscheid. Zmíněné delegace, s výjimkou Rakouska, konstatovaly v rezoluci z tohoto setkání, že stávající hodnotitelské metody CIC jsou součástí jejich národních mysliveckých legislativ a tradic. Též vyjádřily odhodlání, i přes případné zavedení nových CIC metod hodnocení trofejí, používat i na-dále stávající hodnotitelské metody. Zazně-la zde i úvaha o problémech vyplývajících z možného zpoplatnění využívání nových metod hodnocení na základě uplatnění au-torských práv CIC. Osobně jsem přesvědčen, že právě jednolitý blok zemí Střední a Jiho-východní Evropy, podpořený i shodným po-stojem zemí Baltického regiónu a snad i oba-va z případného možného rozštěpení CIC, přispěli rozhodujícím způsobem ke změně postoje tehdejšího vedení CIC k otázce zave-dení nových CIC metod hodnocení loveckých trofejí evropských druhů zvěře.

Bohužel jak plyne čas, po změnách v před-sednictvu CIC, do popředí opět aktivně vy-stupují zastánci změn CIC metod hodnocení trofejí evropských druhů zvěře, kteří nově přicházejí s taktikou eliminace svých odpůrců pomocí nových pravidel a nařízení ve vnitřní organizaci CIC struktur. Jelikož problematika hodnocení loveckých trofejí je předmětem zájmu jen úzké skupiny členů CIC, je, při vhodné prezentaci, reálně možné, že na ge-nerálním shromáždění CIC, které je nejvyš-

Feuereisel.indd 3 18.2.2012 13:51:34

ším grémiem organizace, se do problematiky hodnocení trofejí nezasvěcená většina přiklo-ní při hlasování k navrhovaným změnám.

Diskuze o případných změnách hodnoti-telských metod pokračovala i u příležitosti generálního shromáždění CIC v roce 2011 v Petrohradě a při jednání CIC koordinačního fóra pro centrální a východní Evropu u příle-žitosti celostátní myslivecké výstavy v Brati-slavě 2011. 14. června 2011, den před zahá-jením výstavy došlo, ve vztahu k budoucnosti oceňování loveckých trofejí metodami CIC, k velmi důležitému jednání s nejvyššími před-staviteli CIC. V návaznosti na jednání CIC koordinačního fóra pro centrální a východní Evropu, kterého se zúčastnili zástupci Bul-harska, České republiky, Černé hory, Litvy, Lotyšska, Estonska, Maďarska, Polska, Ru-munska, Ruska, Slovenska, Slovinska, Srb-ska a Turecka, došlo k otevření problemati-ky postoje výkonné rady CIC k návrhům na změny v CIC metodách hodnocení trofejí a zamýšleného zpoplatnění jejich používání. Za exekutivu CIC se jednání zúčastnili pre-zident CIC Bernard Lozé, čestný prezident CIC Dieter Schramm, generální ředitel CIC Tamás Marghescu, prezident Koordinační-ho fóra Toni Vrščaj a viceprezident CIC pro Centrální a východní Evropu Imrich Šuba. Jednání probíhalo pod dojmem předcházející konfrontace u příležitosti Generálního shro-máždění CIC v St. Petersburgu v květnu 2011 vyplývající ze zásadního rozdílu názoru zemí sdružených v rámci Koordinačního fóra a ná-zoru vedení CIC na zmíněnou problematiku. Země koordinačního fóra, podpořené Belgií a Norskem, odmítly v St. Petersburgu navr-hované změny v oblasti hodnocení trofejí a obzvláště pak zpoplatnění používání hodnoti-telských metod. Vyjádřily i odhodlání jít v této věci svou vlastní cestou.

Při následném jednání v Bratislavě vyjá-dřil generální ředitel CIC Tamás Marghescu ochotu vedení CIC ustoupit od navrhovaných

změn v oblasti hodnocení trofejí. Mám zato, že nemalý podíl na této změně postoje vede-ní CIC má jednoznačná semknutost postoje a názorová jednota zemí koordinačního fóra. Velmi důležitou roli zřejmě sehrálo i připojení Ruska, které je jedním z významných a vliv-ných členů CIC.

Facit bratislavského jednání je, že kromě rozšíření údajů uváděných v hodnotitelské tabulce o faktor věku, nedojde k žádným dalším změnám hodnotitelských metod. Toto rozšíření bylo domluveno a schváleno již při jednání v Černé Hoře v roce 2009. Má vést k definici „správného a nesprávného pro-vedení lovu“. Pro naši úroveň myslivosti to nepředstavuje žádný zásadní problém. Na každé chovatelské přehlídce je stanovení odhadu věku pro posouzení správnosti od-střelu běžnou záležitostí. V jiných zemích tomu tak není. Proto byl, na žádost některých účastníků jednání, domluven odklad poža-davku uvádění odhadu věku na dobu 5 let. Od požadavku placení poplatku za používá-ní CIC hodnotitelských metod bylo taktéž ze strany exekutivy CIC odstoupeno. Byl však přednesen návrh na zhotovení CIC medailí a diplomů, které budou, na základě osobního požadavku vlastníka posuzované trofeje, za úplatu vystaveny.

Případné změny způsobu a zpoplatnění hodnocení trofejí metodami CIC pokládám za ohrožení našeho současného přístupu k vyhodnocování chovatelských zásahů do populací zvěře. Údaje o vývoji kvality trofejí zvěře v jednotlivých oblastech naší republiky získané v průběhu dlouhé časové periody nám přeneseně dávají zároveň informaci o změnách kvality životního prostředí zvěře a vývojových trendech jednotlivých druhů zvě-ře v regionech.

Nelze tvrdit, že v současnosti používané historické CIC metody hodnocení trofejí jsou dokonalé. Myslím, že každý kdo se touto

Feuereisel.indd 4 18.2.2012 13:51:34

problematikou zabývá, na nich nějaké nedo-statky najde. Případné nedostatky jsou však bohatě vyváženy možností dlouhodobého zpětného pohledu na vývoj populací jednotli-vých druhů zvěře a tím i možnosti posouzení našich lidských zásahů do dění v přírodě.

Zásady hodnocení trofejí

Zásadně mohou být hodnoceny jen typic-ké trofeje. To jsou takové, u kterých může být v plném měřítku uplatněna oficiální CIC hod-notitelská metoda. Trofeje, u kterých nemůže být jako taková, vcelku nebo částečně uplat-něna, jsou pokládány za atypické, případně abnormální a nemohou být proto hodnoceny. Hodnoceny mohou být jen existující části tro-feje. Odlomené části trofeje - výsady, lodyhy, odlomené konce toulců muflonů, růžků kam-zíků zbraní kňourů – se měří jen po místo zlomu. Odlomené části však, ve smyslu hod-nocení trofeje, nepředstavují žádnou nepravi-delnost a nejsou důvodem k uplatnění srážky za vady trofeje. Přirážky a srážky - hodnoty, které jsou posuzovány na základě znalecké-ho subjektivního vyjádření – se udělují v ce-lých bodech, případně v polovinách bodů. U trofejí, kde jsou subjektivně udělovány přiráž-ky za barvu trofeje, je smysluplné tyto zadat ještě před vlastním měřením (nejlépe za den-ního světla a dostatečné světelnosti). Toto je obzvláště důležité u srnčích parůžků, neboť ponořením do vody, za účelem zjištění jejich objemu, získají tmavší barvu.

U trofejí, u kterých je zjišťována váha a kte-ré byly více seříznuty, než udává norma (tj. řez vedený středem očních jamek se zacho-váním celé nosní kosti), se nepřidává žádná přirážka za váhu ztracenou nesprávným se-říznutím lebky.

Metodami CIC je možno oficiálně hodnotit trofeje nejdříve 3 měsíce po ulovení.

Při hodnocení srnčích parůžků je nevy-

hnutelnou povinností zjištění jejich objemu. Proto musí být při oficiálním hodnocení vždy použita hydrostatická váha. Pomocná me-toda použitím tzv. Volzovy konstanty 0,225 (váha trofeje, po srážce na lebku, se vynáso-bí faktorem 0,225, což dá celkovou bodovou hodnotu za objem a váhu) je pro hodnocení srnčích trofejí nepřípustná. Touto metodou je možné provést jen základní odhad síly trofe-je. U specificky lehkých parůžků vede k pod-hodnocení trofeje a u specificky těžkých zase k jejímu nadhodnocení.

V neposlední řadě je nutné uvést, že u ka-ždé, k hodnocení předkládané trofeje musí být bezpodmínečně uvedeno jméno a pří-jmení lovce, místo ulovení (případně stát), datum ulovení a druh honitby (volná honitba, obora). K těmto údajům nově navíc přistoupí ještě údaj o věku uloveného kusu. Na zákla-dě tohoto údaje má být posouzeno, zda byl odstřel proveden v souladu s chovatelskými zásadami.

Podle ustanovení CIC nemůže být trofej zvěře pocházející z obory prohlášena za nejsilnější svého druhu, ať již v pohledu jed-notlivé země či internacionálním. Ohodno-cené trofeje zvěře pocházející z obor musí být v katalogu výstavy jako takové obzvláště označeny, tak, aby bylo zřejmé, že nepochá-zejí z volné přírody. Jako důsledek v poslední době stále četnějších doložených případů ne-etické manipulace zvěře za účelem produk-ce silných trofejí lze celoevropsky pozorovat značnou senzibilizaci ve vztahu ke zvěři po-cházející z oborních chovů. CIC se v rezoluci z generálního shromáždění v roce 2006 na Kypru jednoznačně vyslovila proti těmto me-todám produkce trofejí a nabádá všechny myslivce a myslivecké spolky se rozhodně postavit proti uplatňování takovýchto neetic-kých, manipulativních metod ve vztahu k di-voce žijící zvěři.

Feuereisel.indd 5 18.2.2012 13:51:34

Hodnocení trofejí srnčí zvěře

Pro hodnocení trofejí srnčí zvěře pla-tí veškeré v předchozí části mého referátu zmíněné obecné zásady hodnocení trofejí. Samozřejmě má každý druh zvěře svá spe-cifika, která je třeba při vlastním hodnocení zohlednit.

V prvé řadě je třeba si před vlastním hod-nocením ujasnit zda se jedná o trofej typickou či atypickou, která musí být vyloučena z po-suzování. Z hodnocení jsou vyloučeny trofeje srnců parukáčů a abnormální trofeje, u kte-rých není možné exaktně určit jejich objem.

Při zjišťování měřitelných údajů nevidím v metodice hodnocení srnčích trofejí žádný skrytý problém. Jen při měření délek lodyh je třeba myslet na přepnutí úhlu mezi růží a lodyhou. Otázka srážky na lebku byla zmíně-na v předchozí stati. Právě u výše srážky na lebku vyvstává nejvíce otazníků. Domnívám se, že za základ srážky na lebku byla v pů-vodní formuli použita váha odvozená z váhy lebek srn, která je zpravidla nižší, než váha lebky srnce. I u vlastních lebek srnců jejich váha vykazuje značný rozptyl zjištěných hod-not. Měli jsme, spolu s prof. Hromasem, v ru-kách také trofeje srnců pocházející z hrabství Hampshire na jihu Anglie, kteří měli extrémně mohutnou lebku a tloušťkou čelní kosti připo-mínali spíš lebku muflona, nežli srnce. Stu-dii věnovanou ohodnocení těchto trofejí na základě specifické váhy jejich parožní hmo-ty publikoval prof. Hromas ve Folia Venato-ria. Ohodnocení těchto trofejí podle platných metod CIC se nám nejeví vhodné.

Středobodem hodnocení srnčích trofejí je exaktní zjištění jejich objemu prostřednictvím hydrostatické váhy. Možné varianty tohoto měření jsou uvedeny ve všech příručkách k hodnocení trofejí. Prakticky klade toto mě-ření nejen značné požadavky na technické vybavení, ale vyžaduje i pečlivý přístup ze

strany hodnotitele. Z důvodu značné variabi-lity utváření srnčích parůžku a úhlu nasazení pučnic na lebku, je výjimkou když se povede ponořit parůžky do vody tak aby byly celé, včetně růží, pod vodou a aby voda nezalila prohlubeň mezi růžemi a pučnicemi. Pravi-dlem je spíše případ, že část růží vyčnívá nad hladinu vody a část pučnic je ponořena pod vodou. Proti přírodě nelze nic dělat a tak vět-ší či menší přesnost měření závisí od citu a praktické zkušenosti hodnotitele. Je výhodou provádět toto měření v komisi, neboť více po-hledů z různých stran přispívá k lepšímu vý-sledku měření. Úzkostlivě je třeba dbát na to, aby se do vody ponořené parůžky v žádném případě nedotýkaly dna, nebo stěn nádoby. Stejně tak je výsledek měření nepoužitelný, když dojde ke kontaktu lebky s vodou. Je tře-ba, aby měření objemu probíhalo bez průta-hů. Důvodem je, že některé typy paroží mají schopnost přijímat vodu, což vede ke zkresle-ní zjišťovaných dat. Každopádně je nutné tro-fej nejdříve zvážit suchou a teprve následně přistoupit k měření objemu.

Měření rozlohy se nejeví nikterak složité. Je však důležité mít na mysli, že je měřena největší vnitřní vzdálenost lodyh kolmo na podélnou osu lebky. To znamená, že u na-kročených parůžků nelze měřit šikmo k této ose vzdálenost lodyh, ale musíme měřit je-jich průmět do roviny kolmé na podélnou osu lebky. Výraznější nakročení parůžků pak zo-hledníme při posuzování souměrnosti paroží.

Barva paroží je posuzována na celé délce lodyhy. U přirážek za barvu je důležité, po-soudit celou trofej ze všech stran, neboť prá-vě na vnitřní či zadní straně lodyh je barva často tmavší, nežli v místech kde je paroží více vytlučené či vystruhované.

Na to samé je třeba dbát při posuzování perlení. Obroušené a do běla vyleštěné perly se při posuzování barvy nezohledňují.

Při úzkém postavení lodyh je na jejich vnitř-ní straně, kde srnec nemůže řádně vytlouct,

Feuereisel.indd 6 18.2.2012 13:51:34

mnohdy barva paroží světlejší. Toto nepřed-stavuje důvod pro udělení srážky na barvu.

Stává se, že se lovec snaží přibarvením vylepšit vzhled trofeje, což má, v případě zjiš-tění této skutečnosti, za následek anulování přirážky na barvu. Dříve používané přibar-vení trofeje hypermanganem dnes ustoupilo rafinovanějším způsobům přibarvení při od-borné preparaci trofeje, které jsou obtížně prokazatelné. Podezření na přibarvení může vzbudit jednolité zbarvení celé trofeje. Je věcí komise, v případě nedůvěryhodné barvy tro-feje, aby tuto záležitost posoudila. Pro trofej je provedení takovéto úpravy poškozením. V případě odhalení pokusu o manipulaci pří-rodního zbarvení trofeje je barva hodnocena nula body namísto alespoň nějakého, ač niž-šího bodového ohodnocení.

Kritéria posouzení perlení, růží, hrotů vý-sad a jejich vyspělosti jsou, podle mého ná-zoru, srozumitelně a výstižně vyjádřena v ná-vodu hodnocení srnčích trofejí. Při udělování přirážkových bodů za vyspělost růží doporu-čujeme rozdělit celkovou maximální bodovou hodnotu ve výši 4 CIC bodů na polovinu a ná-sledně do výše dvou bodů odděleně hodnotit jejich výšku a šířku.

Stejně tak je dobré rozdělit, často společně uváděnou, přirážku na vyspělost, pravidel-nost, souměrnost a tvar paroží, jejíž maxi-mální hodnota je stanovena na 5 CIC bodů. Zvlášť hodnotíme do výše 2 bodů vyspělost výsad a zvlášť, do výše 3 bodů pravidelnost, souměrnost a tvar paroží. Při hodnocení vyspělosti výsad posuzujeme pouze délku přední a zadní výsady. Každé výsadě o mi-nimální délce 6 cm můžeme přidělit ½ CIC bodu. Délka výsady se měří po vnější straně výsady od místa, kde se vyčleňuje z lodyhy až po její hrot. Lodyha není zohledňována, neboť její délka je hodnocena již při základ-ním měření délky lodyhy.

Přirážku 3 CIC bodů, které je možno ma-ximálně udělit za pravidelnost, souměrnost a

tvar paroží opět rozdělíme na polovinu. Po-souzení provedeme ze předního a z bočního pohledu na trofej. Každé straně může být při-děleno ohodnocení do výše 1 ½ CIC bodu.

Udělování srážkových bodů by mělo vy-cházet ze zásady, že za stejnou chybu by tro-fej principielně neměla být dvakrát trestána. Například při nedostatečně vyvinutých výsa-dách nezíská trofej přirážkové body za vy-spělost výsad. V případě udělení srážkových bodů za stejný nedostatek, bychom trofej trestali podruhé. Obdobně je tomu například při posuzování tvaru paroží již jednou tresta-ného při základním měření za nedostatečnou rozlohu.

Pod pojmem nepravidelnost a asymetrie rozumíme: porézní parůžky, kráčející nebo pokroucené lodyhy, nepravidelnost výsad, nerovný počet výsad, lomy v průběhu lodyhy apod. Posouzení provedeme ze předního a z bočního pohledu na trofej, obdobně jako při posuzování přirážek za pravidelnost, symetrii a tvar.

Filozofie hodnocení loveckých trofejí by měla vycházet z neuplatňování přílišné tvr-dosti při výkladu CIC metod hodnocení. Při udělování srážkových bodů doporučuji, ve smyslu přístupu mého učitele pana prof. Hro-mase, nebýt při jejich udělování horlivý, ale spíše pěstovat v tomto ohledu určitou zdržen-livost.

Podle mého názoru by se posuzovatel lo-veckých trofejí měl řídit zásadou:

„V případě pochybností rozhoduji ve pro-spěch trofeje“

Z podkladů CIC Komise pro výstavy a hodnocení trofejí sestavil

Doc. Ing. Josef Feuereisel, Ph.D.,předseda Komise pro mezinárodní spolu-

práci ČMMJ a viceprezident Ústřední hodnotitelské

komise MZe.

Feuereisel.indd 7 18.2.2012 13:51:34

Celá historie chovu spárkaté zvěře od doby, kdy zvěř byla pouhým zdrojem obživy člověka, se ve středoevropské oblasti po-stupně vyvíjela k jejímu cílenému obhospo-dařování. Cílem již nebylo jen získání zvěři-ny coby zdroje obživy, ale stále více se do popředí zájmu dostávaly a byly sledovány především otázky a možnosti jejího zkvalitňo-vání po stránce chovné a především trofejo-vé kvality. Z průběhu historie také víme, že tyto zájmy byly upřednostňovány u vlastníků velkých pozemkových celků, především z řad šlechty, kde silné trofeje a jejich velký počet sloužil především k jejich společenské a fi-nanční reprezentaci. Svědčí o tom rozsáhlé a bohaté sbírky trofejí na mnoha zámcích. Tato doba je však již dávno zcela pryč a současná doba a krajina je v mnoha svých aspektech zcela odlišná.

Současná průmyslově obhospodařovaná krajina, ve které vládne ve většině případů nutnost ekonomického zisku, změnila svou strukturu. Dřívější rozčlenění na mnohá pole a políčka s rozličnými zemědělskými plodina-mi, které poskytovaly spárkaté zvěři možnost téměř celoroční kvalitní obživy, se přeměni-la na krajinu, ve které se radikálně změnila především pestrost celoroční potravní nabíd-ky. A to jak v lesním prostředí s neúživnými monokulturami jehličnanů, především smrků, tak v polním prostředí, kde místo pestré po-travní nabídky na mnoha drobných políčcích s různými plodinami přišly rozsáhlé lány ně-kolika plodin, navíc často chemicky ošetřo-vané, téměř bez ostatního rostlinstva. V řadě oblastí pak dochází s postupným převodem zemědělské půdy na trvalé travní porosty ke

skutečnosti, že jsou pak dále využívány k tr-valému pastvení především skotu, a tím vy-tlačují spárkatou zvěř ve vegetačním období z těchto ploch.

Za této situace je pak jedinou možností toho, že se snížila pestrost a kvalita potravní nabídky, nutnost řešit tuto skutečnost nad-stavbovými opatřeními, tj. zvýšit srnčí zvěři možnost přijímat v běžně dostupných mysli-veckých krmných zařízeních, tedy i prostřed-nictvím slanisek chybějící anorganické látky - prvky, v optimálním poměru a množství pro fyziologii zvěře, její růst a tvorbu paroží. Z makrominerálií jde především o vápník, fosfor, hořčík a sodík. Z mikrominerálií - sto-pových prvků je to především mangan, měď, zinek, kobalt, jód a selen. Dále se jedná také o vitaminy A, D3, C a E, které srnčí zvěř po-třebuje v období kosterního růstu, při vývoji plodu v prenatálním stádiu, pro kvalitní mléč-nou výživu v době kojení mláďat a pro tvorbu a vývoj silného paroží.

Jejich aplikací se jenom umožní, aby srnčí zvěř ukázala své genetické založení, rezer-vy a možnosti i po stránce vývoje a aby se významně zvýšila trofejová a chovná kvalita. Tyto minerály a vitamíny je pak možno ce-loročně aplikovat v chovu srnčí zvěře právě pomocí obohacených - minerálních slanisek, s obsahem minerálních látek a vitamínů. Za tímto účelem je však nutno mít v honitbě vy-budovánu pravidelnou síť slanisek vhodného typu.

Význam slanisek v chovu srnčí zvěře

Jiří HANÁK

hanak.indd 1 18.2.2012 13:50:01

1. Síť slanisek

Jestliže jsme se rozhodli v námi obhospo-dařované honitbě zvýšit kvalitu srnčí zvěře pomocí aplikace minerálních slanisek, pak je naprostou nezbytností, má - li být naše sna-ha úspěšná, vybudování pokud možno zcela nové a promyšlené sítě těchto slanisek. Nová síť je nezbytná z toho důvodu, že slaniska z dřívějška již z pravidla bývají používána po mnoho let a jejich fyzický stav často není prá-vě nejlepší a také okolí slanisek je z dřívější doby často velmi silně zamořeno parazity za-žívacího traktu srnčí zvěře. Dalším důvodem pak také je, že slaniska svou polohou často již neodpovídají potřebám srnčí zvěře.

Nově zamýšlenou síť slanisek bychom si měli nejlépe předběžně zakreslit do mapy ho-nitby a to tak, že si honitbu rozdělíme čtverco-vou sítí. Jeden čtverec na mapě by měl odpo-vídat nejlépe pěti až deseti hektarům plochy honitby. V tomto jednotlivém čtverci bychom následně měli vybrat nejvhodnější místo pro umístění jednoho minerálního slaniska.

Je vhodné při tomto umístění brát v úvahu konfiguraci terénu a přihlédnout na sněhové podmínky v zimě, obvyklá stávaniště srnčí zvěře a to jak v létě, tak také v zimě, možnost blízkého krytu pro srnčí zvěř a směr převlá-dajícího větru. Velkou výhodou je také mož-nost umístění pozorovacího zařízení s výhle-dem na minerální slanisko. To vše s ohledem na to, jak chceme mít během roku srnčí zvěř v honitbě rozmístěnou, případně v zimním období koncentrovanou, nebo kde sledujeme i jiné cíle, např. kde chceme, aby byla centra stávanišť teritoriálních srnců. Je také nutné umístění nového minerálního slaniska po-soudit z hlediska lesního hospodářství, jestli-že zamýšlíme do blízkosti nebo přímo do lesa nové minerální slanisko umístit. Je třeba mít na zřeteli, že i slanisko s aplikovaným mine-

rálním krmivem je mysliveckým zařízením a současná legislativa nám nařizuje mít pro ta-kovéto myslivecké zařízení souhlas vlastníka pozemku s místem umístění a to nejlépe pí-semný. Dále je třeba rozmístění slanisek sle-dovat s ohledem na případně další navazující lesní porosty, např. nově vykácené paseky a s tím související možný okus výsadby a mož-nost vzniku škod dalším následným okusem.

Síť minerálních slanisek může být samo-zřejmě i hustější, než je doporučený počet jednoho slaniska na 5 až 10 ha plochy ho-nitby. V podstatě je ideální, slouží - li jedno slanisko asi pro pět kusů srnčí zvěře. Může však klidně být aplikováno i pro jeden kus srnčí zvěře, např. pro silného srnce, u které-ho máme zájem, aby v určitém místě setrval a stal se tak srncem teritoriálním. Tito srnci se pak z pravidla k takovýmto minerálním sla-niskům, jsou - li pravidelně a především z jara včas doplňovány, vrací i po několik let a ob-hajují je coby součást svého teritoria. Je však důležité, aby nově zbudovaná síť minerálních slanisek byla celoročně dostupná pro všech-ny kusy srnčí zvěře v honitbě, zvláště pak ve vegetačním období, kdy srny již kladly svá srnčata a právě díky minerálním slaniskům poskytují svým potomkům mléko bohaté na minerály a vitamíny a tím jim poskytují v maximální možné míře vše potřebné pro jejich další kvalitní tělesný vývoj. Proto je nutno také zajistit při výstavbě sítě slanisek s minerály, aby především kojící srny měly vždy alespoň jedno takové slanisko ve svém domovském okrsku a mohly se tak věnovat péči o potomstvo a nemuseli podnikat dlouhé cesty ke slaniskům z důvodu zajištění minerální výživy potomstva.

2. Typy slanisek

Typy slanisek vhodných k použití v dané

hanak.indd 2 18.2.2012 13:50:01

honitbě jsou různé, záleží jen na uživateli ho-nitby, co má vybudováno. Zda jde o slaniska, kde je vyložena jen kamenná sůl, anebo jde o sůl sypkou s míchanou s minerálním krmi-vem, samozřejmě s přihlédnutím na druhy spárkaté zvěře, které se v dané honitbě vy-skytují. Osvědčila se nám síťovitě rozmístěna slaniska pro srnčí zvěř o výšce přibližně 1 m až 1,2 m se stříškou (viz. Obr. 1). U slanisek se stříškou stačilo jejich doplňování dvakrát ročně a to zjara a na podzim, protože sůl zde vyložená se rozpouští jen velmi pomalu. Při doplňování slanisek jsme do nich dávali vždy jen několik menších kousků kamenné soli, pokud byly, do slaniska vloženy větší kusy kamenné soli tak se vždy za krátký čas ze slanisek ztrácely. U slanisek pro srnčí zvěř jsme pak na kousky vyložené kamenné soli ještě nasypali sůl sypkou, obvykle asi 1 kg běžné kuchyňské soli nebo krmné soli.

V některých honitbách je praxe, že ka-menná sůl je převážně celoročně vyložena

jen v korýtcích u přikrmovacích zařízení (kr-melců). Toto řešení nepovažuji za vhodné. V každém případě je potřeba sůl rozmístit i v ostatních částech honitby! Rozmístění soli v ostatních částech honitby je důležité proto, že počet přikrmovacích zařízení (krmelců), bývá početně menší, nejsou v honitbě pravi-delně rozmístěna a nepodchycují tím terito-riální rozmístění srnčí zvěře ve vegetačním období. Další skutečností je fakt, který si může v praxi každý ověřit, že srnčí zvěř se obvykle při příchodu ke slanisku paství, ně-kdy i delší dobu v jeho bezprostředním okolí nebo sůl bere přerušovaně.

U přikrmovacích zařízení (krmelců) je pak pravděpodobnost nákazy srnčí zvěře para-zitickými červy podstatně vyšší. Účinnost prováděné asanace po skončení zimního přikrmování nemusí být dobrá kvůli vysoké odolnosti vajíček parazitických červů. Také zde lze předpokládat přítomnost larev plícni-vek, které vylézají na vegetaci, a dokonce i na slaniska až do výšky okolo 80 cm. Srn-čí zvěř se obvykle zdržuje podle pozorování u slaniska průměrně asi půl hodiny. Jelení zvěř kromě olizování ohryzává kmen nasy-cený solí; stejně tak černá zvěř, která také vykusuje zeminu nasáklou solí. Slaniska také často navštěvují zajíci a ohryzávají solí nasycené dřevo. Velmi často také navštěvují slaniska veverky a je komické je sledovat, jak postupně vylézají odspodu po kmeni, který olizují. K slaniskům často také nalétávají i holubi hřivnáči a vyzobávají zeminu nasycenou solí.

Slaniska jsou navštěvována srnčí zvěří celoročně, nejvyšší intenzita je zjara při pře-chodu na zelenou pastvu. Dále je nejvíce na-vštěvují srny v době laktace a srnci v podzim-ním období při přebarvování (línání) zvěře. Zajímavým poznatkem je také, že srnčata od doby, kdy již začnou následovat srny, přejí-Obr. 1 Minerální slanisko se stříškou

hanak.indd 3 18.2.2012 13:50:01

mají zvyky srn a berou sůl zpočátku asi jen ze zvědavosti a později plně sůl i vyložené minerálie. Kdo zde pozoruje srnčí zvěř častě-ji, zjistí, že vše u slanisek funguje, dalo by se říci hierarchicky.

Každé slanisko je prakticky centrum terito-ria nejsilnějšího srnce z okolí tohoto místa! Při funkční síti slanisek, s přihlédnutím ke konfiguraci krajiny a s ohledem na terén, jenž vyhovuje ve svých detailech starším srncům, je možné si tyto srnce právě díky síti slanisek rozmístit s určitým záměrem po celé ploše honitby tak, jak chceme. Podle provedených pozorování je zjištěno, že srny jsou u slanisek respektovány teritoriálními srnci a z pravidla se zde střídají. Obvykle vyjde ke slanisku v jarním období nejdříve mladší srna (srn-ka) a opouští jej při příchodu starší srny. Od počátku léta již srnčata pravidelně navštěvují slaniska se svými matkami. U srnců je také zajímavé, jak u slanisek fungují vnitropopu-lační vztahy. Z jara, při začátku vytloukání nejstarších srnců a tvorbě teritorií, jsou u sla-nisek vždy první ročci a dvouletí srnci. Ob-vykle pak přijde nějaký středně starý srnec a mladší srnci odstoupí na vzdálenost tak do 100 m od slaniska kde pokračují v braní paše. Ale stačí jen, aby se v dohledu ukázal pán te-ritoria, nebo jen zabekal, a všichni slabší srn-ci rychle odbíhají mimo dosah jeho parůžků. Blízké okolí slaniska je obvykle vyznačeno hraby a výtlučkami teritoriálního srnce, který jeho okolí pravidelně kontroluje a obhajuje.

Vybudování sítě slanisek má zásadní význam pro jejich další využití k cílenému zkvalitňování srnčí zvěře! A proto, je vhodné v honitbách kde je zájem zkvalitnit chov srn-čí zvěře, vybudovat takovéto pravidelné sítě slanisek pokrývající celou obhospodařova-nou honitbu. S následnou možností přechodu od předkládání pouhé kamenné soli k aplika-ci ověřených minerálních krmiv smíchaných

ve slanisku se solí, které umožní srnčí zvěři celoroční přísun minerálů a vitamínů nezbyt-ných, pro zdárný vývoj zárodku v těle matky v období zimní nouze, v období růstu u srnčat a mladé zvěře k vytvoření dostatečné zásoby stavebních látek, u srnců k vývoji kapitálních a medailových trofejí, tak jak je to aplikováno již dlouhodobě v mnoha honitbách.

3. Minerální krmiva

V praxi byla ověřena v rámci terénních apli-kací prováděných u srnčí zvěře možnost smí-chání minerálních krmiv vyráběných firmou VVS Verměřovice, s.r.o. se sypkou kamennou nebo kusovou solí a následná aplikace této minerální směsi v minerálních slaniscích.

Od roku 2005 byla postupně sestavena

nová řada minerálních doplňkových krmiv se zvýšeným obsahem vápníku a fosforu, spe-ciálně určená pro parohatou spárkatou zvěř. Nejprve minerální krmivo Premin Spárkatá zvěř, pouze s obsahem minerálních látek. V roce 2006 bylo základní složení doplně-no o vitamín D3 v minerálním doplňkovém krmivu Premin Spárkatá zvěř Super. V roce 2007 pak byl obsah rozšířen o vitamíny A a E v minerálním doplňkovém krmivu Premin Spárkatá zvěř MAXI. Speciálně pro potřeby srnčí zvěře pak byl v roce 2011 vyvinuto a uvedeno do výroby minerální doplňkové kr-mivo Premin Spárkatá zvěř MAXI - SRNEC obohacené o vitamin C.

Pamatujme, že čím lépe se podaří vyhovět

požadavkům na výživu spárkaté zvěře a čím lépe bude zvěř živena, tím bude v lepším vý-živném stavu a v lepší kondici, v rámci svého genofondu dosáhne vyšší trofejové kvality a její potomstvo bude životaschopnější. Právě pro uspokojení potřeb těchto životně důleži-tých minerálů a vitaminů je důležité mít v ho-

hanak.indd 4 18.2.2012 13:50:01

nitbě v dostatečném množství rozmístěny minerální slaniska s možností celoročního příjmu pro spárkatou zvěř životně důležitých prvků.

4. Aplikace minerálních krmiv ve slaniscích

Prakticky jedinou možností jak poskytovat srnčí zvěři minerální prvky a vitamíny celo-ročně je jejich aplikace v minerálních slanis-cích. V každé honitbě jsou slaniska různých typů určitě vybudována a jejich síť je zpravi-dla trvale udržována. Srnčí zvěř tato slaniska navštěvuje celoročně a zvlášť intenzivně je navštěvují srny v době laktace a kojení srn-čat.

Bez problému od začátku doby aplikace bylo bráno z minerálního slaniska, když byl namícháno minerální krmivo v poměru 1 : 1 se sypkou solí. Je také možné obsah soli v minerálním slanisku snižovat na 1 : 2 až 1 : 3 ve prospěch minerálního krmiva, protože výrobek Premin Spárkatá zvěř MAXI – SR-NEC obsahuje sám o sobě 13% soli. (viz. Obr. 2).

Je patrné, že jakmile se naučí srnčí zvěř včetně srnčat, takto vyložené obohacené sla-

nisko brát, je tento zvyk trvalý a srnčí zvěř se k takovýmto slaniskům pravidelně a celo-ročně vrací. Nejvhodnější způsob předkládá-ní je, když se srnčí zvěř naučí brát minerální krmiva pokud možno jak s příměsí soli, tak s kusovou ši lisovanou solí, umístěnou ve vlastním slanisku.

5. Vzájemné vazby srnčí zvěře u slanisek

V roce 2006 a zvláště intenzivně v roce 2007 jsme se od jara také na více místech v honitbě Velké Losiny zabývali posouze-ním vzájemných vazeb srnčí zvěře u slani-sek umístěných uprostřed luk, vklíněných do komplexu lesa, vzdálených asi 800 m od experimentálního krmelce. Například v době čtrnácti dnů od 20. dubna 2007, kdy jsme zde prováděli pozorování téměř denně od 17 ho-din až do setmění, jsme zjistili, že frekvence návštěv a počty srnčí zvěře u minerálních slanisek byly podstatně vyšší, než jsme se domnívali. Na jedné louce o výměře asi 14 ha jsme zaznamenali 11 různých srnců a na paš zde vytahovalo 7 námi obeznaných srn. U druhé louky o rozloze asi 6 ha, vzdálené od první louky více než 1 km bylo námi obe-znáno 6 jiných srnců a 5 srn. Z těchto námi celkem obeznaných 17 srnců bylo 5 srnců III. věkové třídy z toho jeden medailový a dva srnci značně staří.

Více než polovinu těchto srnců jsme zna-

li z pravidelných pozorování v době zimního přikrmování. Na louky vždy vycházeli nejdřív roční srnky a srnci, čtyři byli vidláci a jeden špičák, všichni ještě měli paroží v lýčí. Ná-sledně pak na louku z pravidla vycházely starší srny a tři dvouletí srnci, kteří v tuto dobu právě začali vytloukat paroží šeste-ráků a s ročky si navzájem celkem nevadili. Když se na louce objevili čtyři silní dospíva-Obr. 2 Minerální slanisko

hanak.indd 5 18.2.2012 13:50:02

jící šesteráci, z toho dva zcela jistě s trofejí na hranici bronzové medalie tak se zpravidla mladí srnci vzdálili, dospívající srnci se příliš vzájemně nenapadali, obvykle se vzájemně pozorovali a přecházeli kolem sebe „odpicho-vaným“ krokem. Ale stačilo však, aby v lese zabekal starý teritoriální srnec při svém pře-tahování, když kontroloval své teritorium, kde ho ostatní srnci ještě nemohli vidět a všichni mladší srnci rychle opustili louku.

Obvykle to většinou každý večer skončilo tak, že nejsilnější teritoriální srnec obešel na louce okraj lesa, udělal pár výtluček a hrabů poblíž minerálního slaniska, případně pro-hnal některého z dospívajících srnců s již vytlučeným parožím, nejčastěji však se ne-kompromisně porval se sousedním teritoriál-ním starým srncem, anebo alespoň na sebe z krytu delší dobu teritoriálně bekali. Bylo pro nás nesmírně zajímavé pozorovat tyto vzá-jemné vazby mezi srnci, které zde podle nás vznikli jen díky tomu, že zde bylo umístěno minerální slanisko.

Také se ukázalo, že srnci přicházejí zřej-mě ke slaniskům z větší vzdálenosti a tím ve větším počtu. Srn byl u tohoto slaniska vidět méně a asi to bylo ovlivněno tím, že navště-vovali stále ještě slanisko u experimentálního krmelce. Srny také asi zřejmě kvůli svým srn-čatům, která ve své rané fázi vývoje nejsou tolik mobilní jako jejich matky, mají asi stabil-nější stávaniště, respektive i menší domov-ský okrsek. Srny si u minerálních slanisek nikdy nevadily a postupně se střídaly. Dosti časté bylo, že během doby po kterou braly na louce paš, nejméně dvakrát navštívily slanis-ko, málo kdy pak srny chodily během jedné pastevní periody ke slanisku třikrát a více.

V letním období jsme na obou stejných loukách pozorovali mnohem menší počet srnčí zvěře než zjara a to obojího pohlaví.

Srnčí zvěř již zřejmě byla mozaikovitě roz-ptýlena v přilehlých lesních komplexech a její návštěvnost těchto minerálních slanisek již nebyla tak pravidelná. Asi byla také více vyu-žívána i jiná slaniska, pravidelně rozmístěná na většině honitby. Kdo by hodnotil početnost srnčí zvěře až v tomto období, musel by kon-statovat, že zde srnčí zvěře není mnoho a ještě k tomu převažují srny.

Závěr

Jestliže jsme v námi obhospodařované honitbě v období podzimního a zimního při-krmování srnčí zvěře v krmném programu aplikovali minerální krmivo, pak jsme s nej-větší pravděpodobností položili základ pro vývoj a růst kvalitativně lepší nové generace srnčí zvěře, než byly generace předchozí. Je tedy podle mne zcela logické, že nemalé fi-nanční prostředky, které jsme do srnčí zvěře investovali kvalitním přikrmováním v honitbě, by se nám následně mělo podařit v budoucnu zúročit zvýšeným výnosem zvěřiny a trofejo-vé kvality u námi obhospodařované populace srnčí zvěře.

Tuto naši snahu o vysokou kvalitu srnčí zvěře honitbě můžeme po skončení zimního přikrmování ještě posílit používáním minerál-ních slanisek, což je možnost jak dál pokra-čovat celoročně v přísunu minerálních látek a vitaminů srnčí zvěři. Tato minerální slaniska si můžeme jednoduše zhotovit tím, že smíchá-me minerální krmivo se solí v námi zvoleném poměru. Pro první aplikaci minerálního lizu je nejvhodnější poměr 1 : 1 viz. Obr. 3. Tento námi aplikovaný poměr může být následně dále upravován až na 1 : 3 a více ve prospěch minerálního krmiva. Časem lze srnčí zvěř na-vyknout na braní jen čistého minerálního kr-miva, jelikož obsahuje již ve svém základním složení 13 % soli.

hanak.indd 6 18.2.2012 13:50:02

Nejvhodnější pro srnčí zvěř ve vegetačním období je umožnit braní minerálních látek prostřednictvím minerálních slanisek, pra-videlně rozmístěných dle čtvercové sítě po ploše celé námi obhospodařované honitby. Takto pravidelně rozmístěná slaniska pomo-hou srnám získat v době kojení nezbytný dostatek potřebných minerálů a vitaminů pro jejich potomstvo a tím pokračovat v přísunu stavebních látek nezbytných pro optimální vývoj jejich mohutného kosterního rámce, který započal již přísunem těchto minerálních látek v prenatálním stádiu (před narozením srnčete v těle matky) při aplikaci minerálních krmiv v jadrném krmivu v období zimního přikrmování.

U srnců nám pak pomůže pravidelná síť minerálních slanisek s rozmístěním teritoriál-ních srnců po celé ploše honitby, pokud vybu-dujeme síť minerálních slanisek v kombinaci s vhodností terénu a znalostmi potřeb těchto srnců. Můžeme pak dosáhnout toho, co jsme si v předchozích letech cíleným pozorováním mnohokrát ověřili. Každé minerální slanisko se stalo stávaništěm silného teritoriálního srnce, který je vždy tvrdě obhajoval coby sou-část svého teritoria, častokrát pak i několik let po sobě.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že apli-kace minerálních slanisek má pro srnčí zvěř celoroční význam a napomáhá zvýšení chov-né kvality spolu se stabilizací populace srnčí zvěře v obhospodařované honitbě.

Kontakt:Jiří HANÁK jirihanak.spk@seznam.cz

Seznam použitých pramenůBABIČKA, C., HANÁK, J., KNÁPEK, M.: Metodika aplikace minerálních doplňkových krmiv v chovu spárkaté zvěře. První vydání. Vydalo VVS Verměřovice s.r.o.Verměřovice 225, 115s. 2010. ISBN 978-80-254-8056-4

ZELENKA, J.: Principy výživy srnčí zvěře, Zvýšení chovné a trofejové kvality srnčí zvěře - sborník přednášek. s. 51-56. První vydání. Vydalo VVS Verměřovice s.r.o. 2011.Verměřovice 225, 561 52 ISBN 978-80-254-9417-2 EAN 978-80-254-9417-2

Obr. 3. Mine-rální slanisko s lisovanou solí

hanak.indd 7 18.2.2012 13:50:02

Složená a výroba siláže:

* kukuřice zelená 25 %* jetelotráva 7 %* seno luční 8 %* jablečné výlisky 12 % * krmná mrkev 13 % * ječmen, oves - zrno 23 %* sojový šrot, mláto 12 %Mírná kombinace komponentů je možná v závislosti na procentu vody.

Doporučení

Složení a způsob přikrmování nám bylo do-poručeno panem Bucherem, který nám sdě-lil, že na panství Waldburg-Zeil byl tento způ-sob přikrmování úspěšně zaveden již před mnoha lety.Návrh na složení a způsob předkládání siláže u nás sestavil na základě svých zkušeností, které získal v této oblasti (pracoval jako „vý-živář“ pro zemědělství), navíc je aktivní my-slivec.V roce1999 vyslalo vedení Správy KRNAP čtyřčlennou delegaci do výše uvedeného panství na „výzvědy“.Systém přikrmování nejen srnčí, ale také vysoké zvěře nás velmi zaujal neb oblasti Algojských Alp a Krkonoš jsou v mnohém srovnatelné.Ve stejném roce bylo již vyrobeno 600 q jele-ní a 100 q srnčí siláže, která byla použita na LS Špindlerův Mlýn.

Vlastní výroba

Pro výrobu siláže je nutno zajistit všechny

komponenty v nejlepší kvalitě a dostatečném množství.Nesmí docházet k prostojům při samotném míchání v krmném vozu s automatickou vá-hou. Tento vůz je postupně plněn jednotlivými složkami.Nejprve je do vozu nasypána čerstvě naře-zaná kukuřice, dále seno, aby bylo řádně rozmělněno. Ostatní krmiva jsou již dávána postupně. Naplněný vůz je promícháván až je směs stejnorodá. Cyklus plnění, míchání a vyprázdnění trvá asi 40 minut. Mrkev, která je do siláže přidávána musí být předem nadrcena. K tomu používáme drtič na kůru. Při nedostatku jablečných výlisků drtíme padaná jablka.Namíchanou siláž je nutné bezodkladně od-vézt a uskladnit do speciálních srnčích krmel-ců, nebo do uzavíratelných sudů (zde musí být dostatečně vytěsněn vzduch). Siláž je nutno nechat uzrát – fermentovat mi-nimálně tři týdny. Hotová siláž by měla obsahovat maximálně 50 % vody, měla by příjemně vonět a její bar-va musí být nazelenalá. Při projmutí v dlani nevytéká žádná voda a hmota je pružná.Celkovou výrobu jsme zajistili v zeměděl-ském družstvu Zetka Studenec, kde máme mimo míchacího vozu k disposici i zpevně-nou plochu, nakladače a transportér pro na-kládku hotové siláže.

Technologie přikrmování

Při zahájení přikrmování se nejprve odstraní zátěž a vrchní část silážní plachty.Siláž je tak připravena jako samoobslužné zařízení pro srnčí zvěř, která si může kdykoli

Složení a výroba předkládané siláže v Krkonoších

Josef JÓN, Správa KRNAP

Jon.indd 1 18.2.2012 13:51:15

brát svoji dávku.Zvěř tak zprvu využije jeden, později více ze svých pastevních cyklů. Nemá možnost vybírat chutnější nebo kalo-ricky hodnotnější složky.Každý kus (mladý, starý, silný, slabý) má na-prosto stejnou možnost příjmu potravy.Složení je vyvážené a nemůže dojít k tomu, že zvěř přijme nadbytečné množství potravy jako při klasickém přikrmování jádrem a duž-natým krmivem.

Spotřeba siláže

V našich podmínkách je to 0,7 - 1 kg na kus a den. Jeden m³ stlačené siláže na 5 - 6 ks.

Ekonomické zhodnocení

Cena 1 q byla v loňském roce stanovena na 360 Kč včetně dopravy jednotlivých složek na výrobní místo.Nutno kalkulovat s náklady na výrobu 1 q sena v našich podmínkách a s cenou samot-ného jádra.

Výhody* zřetelné snížení škod okusem* denně plnohodnotná dávka krmiva kdykoli volně dostupná* minimální odpad (pouze tvrdé kukuřičné části)* možnost přidání léčiv nebo minerálií* možnost přidání klasické letniny (maliník, ostružiník, jeřabina, kaštan)* zlepšení kondice i celkového zdravotního stavu* jednodušší jarní úklid a desinfekce

Nevýhody

* složitější organizace při přípravě* vyšší cena ???

* krmelce je nutné oplotit proti vnikání vysoké a černé zvěře

Doplňující informace

Jakékoli dotazy ohledně problematiky opti-malizace chovu a výživy srnčí zvěřemůžete získat u Josefa Jóna, Správa KRNAP nebo na e-mailové adrese: jjon@krnap.cz

Doprovodný program

Již od roku 2010 je na Správě KRNAP reali-zována akce „Pomozte krkonošské zvěři v zimě“.Spočívá v aktivním zapojení školek, škol, odborných skupin i jednotlivců - do konkrétní pomoci a sice - shromáždění žaludů, kašta-nů, jeřabin, suchého pečiva atp.Odběrnými místy jsou určena Informační centra Správy KRNAP v Harrachově, Špin-dlerově Mlýně a Peci pod Sněžkou. Konkrétní příspěvek je evidován a následně dopraven k příslušnému krmnému zařízení. Nemůže tedy docházet k nežádoucímu přikrmování. Odměnou jsou pro děti i dospělé odborné přednášky či výkladové exkurze v terénu či návštěva záchranné stanice pro handicapo-vaná divoká zvířata Správy KRNAP.Jakékoli dotazy k odběru či distribuci krmiva pro krkonošskou zvěř získáte u Ing. Aleny Tondrové na e-mailové adrese: atondrova@krnap.cz nebo na telefonu 724 042 422.Jedná se o určitý způsob zapojení veřejnosti.Akce - Pomozte krkonošské zvěři v zimě se osvědčila nejen z výchovného hlediska, ale stala se i účinnou pomocí.

Jon.indd 2 18.2.2012 13:51:15

Organizátory tohoto semináře jsem byl po-žádán, abych Vás seznámil s významem a důsledky předkládání spodních čelistí u holé srnčí zvěře, které je na našem okrese prak-tikováno již téměř 20 let. Proč jsme k tomuto opatření dospěli:

Od roku 1991 jsou u nás pořádány celo-okresní chovatelské přehlídky, kdy po zhod-nocení kvality průběrného lovu jednotlivých druhů zvěře odbornými komisemi je využito soustředění trofejí k uspořádání výstavy, tak jak je ve většině okresů zvykem. Uspořádání vystavených trofejí je voleno podle honiteb za sebou tak, jak honitby na sebe prakticky hra-nicemi navazují. V poslední době i podle jed-notlivých oblastí působnosti pověřených obcí, aby myslivecká i laická veřejnost mohla po-soudit kvalitu zvěře v jednotlivých honitbách. Do té doby byly přehlídky organizovány tak, že myslivečtí hospodáři ve stanovený den donesli a vyložili trofeje srnců na stoly před dva členy hodnotitelské komise, kteří během dvou hodin (po dobu porady hospodářů) zhodnotili na 400 trofejí a následně přednesli zprávu poradě mysliveckých hospodářů z da-ného obvodu. Tyto tzv. chovatelské přehlídky se v rámci okresu konaly na třech místech, a sice pro oblast Žďárska, Velkomeziříčska a Bystřicka. Praktikovaný systém téměř vy-lučoval účast myslivecké a laické veřejnosti. Zároveň nebylo možné se s výsledky lovu a závěry hodnocení seznámit.

Již na první takto organizované přehlíd-ce mne zaujalo několik kolekcí honiteb, kde např. z 20 lovených srnců bylo přeloženo 18

trofejí paličkářů a hospodáři z těchto honiteb se chlubili kvalitním průběrným lovem. Nabyl jsem dojmu, že jsou tito srnci v těchto ho-nitbách nevědomky systematicky pěstováni. Nabízela se možnost neodpovědného od-střelu srnčat. Známe z praxe, kdy myslivecký hospodář rozděluje odstřel na podíly za ce-loroční práci s rozhodnutím: „Hele, Pepíku, ty střelíš srnče, půlku si necháš a půlku dáš Frantovi.“ Pepa loví, ale proč by střílel slabé šestikilové srnče a ještě se měl dělit. Tak stře-lí srnče 12kilové, nebo srnu a hospodáři na-hlásí splnění odlovu.

Abychom poznali pravdu, hledali jsme v MK řešení: Z odborné literatury (autora Dr. Babičky) jsme se dozvěděli o vzájemné souvislosti kraniologického měření lebky srn-čí zvěře a délky spodní čelisti v souvislosti s hmotností zvěře v určitém věku. Vědomi si zásady, že chovnost – tedy kvalita zvěře je dána především hmotností zvěře v posu-zovaném věku, hledali jsme cestu k praktic-kému zjištění chovné hodnoty srnčí zvěře s využitím této metody. Řešením bylo ověření v praxi na dostatečném počtu vzorků. Proto jsme se dohodli s několika hospodáři větších honiteb a během jedné lovecké sezóny jsme dali dohromady cca 180 ks vzorků spodních čelistí srn a cca 200 ks spodních čelistí srn-čat. U každého vzorku byla skutečně zjištěna hmotnost uloveného kusu a změřena délka čelisti. A kupodivu jsme si ověřili, že k zjiště-né délce čelisti je vždy téměř shodná hmot-nost uloveného kusu, samozřejmě vztažena k věku ulovené zvěře. Na základě této zkuše-

Význam předkládání spodních čelistí holé srnčí zvěře k hodnocení

Oldřich SEDLÁŘ, jednatel OMS Žďár nad Sázavou

sedlar.indd 1 18.2.2012 13:50:22

nosti pak posuzování chovnosti ulovené holé zvěře vycházelo z váhy vyvrženého kusu, která je identifikovatelná délkou spodní čelisti a věkem zvěře. Věk zvěře lze zjistit podle vý-voje a opotřebení chrupu předložené čelisti. Měření délky čelisti se provádí od jařmové-ho oblouku dolní čelisti až po kořeny řezáků (v mm). Na základě zjištěných údajů byla sta-novena kritéria průběrnosti.

Z toho vyplývá, že čím je např. srnče sil-nější, tím je větší hmotnost a tím i větší délka čelisti a podle toho byla stanovena kritéria chovnosti vyjádřená váhou uloveného kusu a ověřená délkou čelisti. Tak např. srnče ulove-né v září až říjnu o délce čelisti do 140 mm – odpovídá hmotnosti do 9 kg a je stanove-no jako průběrné. Srnče ulovené ve stejné době s délkou čelisti nad 140 mm, což odpo-vídá hmotnosti 10 a více kg je považováno za chovné, A tak podobně jsou stanovena kritéria chovnosti pro srnčata ulovená a listopadu a prosinci a pro srny.

Po ověření této metody na doporučení MK OMS vydal odbor životního prostředí OÚ Žďár závazný pokyn k předkládání čelistí z holé zvěře ke kontrole při příležitosti chovatel-ských přehlídek. Tak došlo ke každoročnímu hodnocení holé srnčí zvěře, které následně

Kritéria průběrnosti:

Pohlaví Doba lovu-věk

Hmotnost v kg

Průběrné Nadějné Mim. nadějné

průběrný kus délka čelisti délka čelisti délka čelisti

Srnče září - říjen do 9 kg do 140 mm do 145 mm od 145 mm

listopad - prosinec do 10 kg do 145 mm do 150 mm od 150 mm

Srna stáří do 1,5 roku do 14 kg do 160 mm do 165 mm od 165 mm

2,5 roků a starší do 15 kg do 165 mm do 170 mm od 170 mm

Srny starší 6 let všechny lovné, nehledě na hmotnost a délku čelisti.

převzal poradní sbor pro řízení Oblasti chovu jelení zvěře Žďárské vrchy k hodnocení holé jelení zvěře. Hodnocení probíhá každoročně u obou druhů zvěře až do dnešní doby.

Výsledky prvních kontrol po zavedení předkládání čelistí byly katastrofální. Tak jak jsme se domnívali, polovina mysliveckých hospodářů předkládala v souboru čelistí srn-čat srny, vůbec neměla vědomí o vývoji chru-pu srnčí zvěře a nerozeznaly čelisti mladé a dospělé zvěře. Předkládali prostě to co ulovili v domnění, že se nedá posoudit, co ulovili. Navíc byly silně zkreslené i údaje v hmotnos-ti ulovených kusů, hlavně u té zvěře, která sloužila jako podíl zvěřiny za celoroční práci. Při délce čelisti srnčete např. 148 mm, což odpovídá skutečné hmotnosti cca 11 kg, byla udávána hmotnost 5 kg apod. Za ulovené srny byly také hodně předkládány čelisti srn-ců ročků ulovených v době výměny chrupu

sedlar.indd 2 18.2.2012 13:50:22

s domněním, že hodnotitelská komise nic ne-pozná. Potvrdila se i naše domněnka, že tam, kde bylo loveno nejvíce slabých paličkářů, bylo v předešlém roce loveno i nejvíce silných srnčat a slabá tak byla ponechána do chovu.

Je potřebné, aby uživatelé honiteb pocho-pili nutnost redukce holé zvěře v plánované výši stejně jako u trofejové zvěře. Chov kva-litní zvěře nelze regulovat jenom průběrným lovem srnců. Průběrný odstřel by měl být v prvé řadě zaměřen do srnčat, kde k dopl-nění NKS stačí zachovat pouze nejkvalitnější třetinu přírůstu. Dále potom do srn, kde stej-ně jak u srnců by měl být proveden důsledný průběrný odstřel u srn do dvou let, srn ne-odpovídajících hmotností svému věku a srn přestárlých, kterým hrozí v krátké době úhyn.

Význam předkládání a hodnocení spod-ních čelistí holé zvěře lze shrnout do ně-kolika bodů:

1. Má-li lovec prezentovat výsledek lovu před-ložením nějakého markantu k veřejnému hodnocení, je jeho přístup k lovu s tímto vědomím daleko zodpovědnější – zejmé-na tehdy, jsou-li výsledky veřejně prezen-továny.

2. Hodnocení správnosti průběrného lovu u veškeré zvěře vč. holé vede k získávání větší odbornosti lovců, dále pak k prezen-taci vůči laické veřejnosti, že myslivci ne-loví to, co jim přijde před hlaveň, ale loví dle určitých odborných zásad podléhajícím veřejnému hodnocení s cílem zvýšení kva-lity chované zvěře.

3. Fyzické předložení těchto markantů je zá-roveň dokladem o skutečně provedeném odstřelu nebo úhynu zvěře holé v daném období v honitbě pro kontrolu plnění plánu lovu státní správou myslivosti. Znám z pra-xe, že lov trofejové zvěře je plněn na 100

% a holé zvěře pouze papírově ve výkaze.

4. Podle opotřebení chrupu můžeme vyhod-notit jak stará zvěř je lovena. Správný lov by měl být téměř shodný jak u srnců. Tzn., že 50 % plánu lovu srn by mělo být plněno srnami do 2 let (tedy čiplenek), 20 % srn 3 - 6 let a 30 % srn starších 6 let. Ověřená skutečnost je však jiná. Nejvyšší procento lovu je prováděno právě u nejproduktivněj-ších srn, tj. ve věku 3 – 6 let, kde by měl být prováděn jen sanitární odstřel. Staré srny nad 6 let jsou většinou předkládány jako úhyn.

5. Z posouzené kvality odstřelu, tedy % ulo-vených nadějných a mimořádně nadějných srn a srnčat můžeme odvodit kvalitu bu-doucího chovu v jednotlivých honitbách i celé oblasti. Nejvíce chyb z hlediska chovnosti je prováděno při nerespektová-ní vhodné doby lovu holé zvěře, tj. že do konce října by mělo být odloveno alespoň 75 % stanoveného plánu lovu holé zvěře, tzn. lovit v době, kdy není zvěře ještě plně přebarvená a jsme schopni odhadnout její hmotnost a věk. Při lovu v závěru roku, kdy je doháněno plnění plánu je již zvěř pře-barvená do zimního a v tuto dobu se dělá odlovem nejvíce chovatelských chyb. V ho-nitbách, kde nepožaduje myslivecký hos-podář čelist od lovce ke kontrole správnosti uloveného kusu srny nebo srnčete, třeba jen pro svoji kontrolu plánu lovu, jde pou-ze o živelný nebo fiktivně vykázaný odlov. Jinak by nebyl problém pro dobrého hos-podáře čelisti předložit a pochlubit se kvali-fikovaným odlovem.

Hospodaření se srnčí zvěří lze shrnout do několika zásad:

1. Lov zvěře musí být zaměřen na popula-ci, nikoliv na jedince

sedlar.indd 3 18.2.2012 13:50:22

2. Cílem je zdravá populace srnčí zvě-ře charakterizovaná vyrovnaným po-měrem pohlaví, odpovídající věkovou strukturou a biologicky vyhovujícím po-četním stavem.

3. Srnčí zvěř má značnou rozmnožova-cí schopnost. Tento potenciál se však plně rozvine pouze, když je stav zvěře udržován těsně pod kapacitou biotopu.

4. Odstřel orientovat pouze na věk a kon-dici zvěře. Přitom platí, že tělesný stav je důležitější než vzhled trofeje a odpo-vídající podíl zvěře ve věkových třídách je důležitější než selekce.

5. K udržení stavu srnčí zvěře stačí zcela třetina přírůstu mladé zvěře.

6. Při neplnění odstřelu holé zvěře dochází k poklesu stavu zvěře.

7. Všeobecně platnou zásadou určování chovnosti srn je kvalita jejich srnčat.

8. Plán lovu holé srnčí zvěře by měl být splněn alespoň ze 70 % v průběhu mě-síců září a října (dobrá identifikace love-ných kusů, snadnější slovitelnost).

9. Jenom myslivec, který je neustále v ho-nitbě, může zodpovědně říci, kolik je v ní zvěře a jaké kvality.

Chceme-li skutečně zodpovědně myslivec-ky hospodařit se zvěří, tak jak nám ukládá zákon, pak musíme bezpodmínečně respek-tovat disciplínu zejména v průběrném lovu zvěře, neboť ukončení života každého kusu je akt nevratný, který musí mít odborné a mo-rální opodstatnění. V poslední době si však někteří uživatelé honiteb i v našem okrese pletou demokracii s anarchií a jsou přesvěd-čeni, že si mohou lovit, co chtějí. Odmítají dokladovat vše, co přímo zákon neukládá, a řídící orgány české myslivosti jsou k těmto záležitostem netečné, přestože je všeobec-

ně známo, že chovná kvalita srnčí zvěře je z větší míry ovlivněna matkou – srnou. Tedy v holé zvěři by průběrný odstřel měl být da-leko důslednější, než u srnců. Tato tendence neprospívá zvěři ani naší myslivosti.

Závěrem mohu konstatovat, že zavedeným opatřením v předkládání a kontrole čelistí holé zvěře se za sledované období přes veš-keré problémy současné myslivosti podstat-ně zlepšila kvalita srnčí zvěře ve většině ho-niteb našeho okresu. Dokumentovat to mohu např. tím, že od roku 1963 do roku 1992, tj. za téměř 30 let existence chovatelských přehlídek máme zadokumentovány pouze 3 medailové srnce při každoročním odstře-lu asi 1000 ks srnců. Zato od roku 1992 do dnešní doby, tj. za posledních 19 let máme zadokumentovaných téměř 200 ks medailo-vých trofejí. Správný myslivec by se neměl chlubit počtem a silou trofejí, ale důslednou péčí o zvěř, do které patří i průběrný odstřel. Příčinou úspěchu není samozřejmě jen dů-slednější průběrný odstřel srnčí zvěře, ale to hlavní je zlepšení kvality péče o srnčí zvěř, zejména v podzimním a zimním přikrmování. Na Žďársku každoročně zajišťujeme výrobu kvalitní granulované krmné směsi pro srnčí zvěř podle vlastní receptury v množství zhru-ba 100 tun pro honitby našeho okresu a 80 tun pro honitby mimo okres.

Je potřeba si uvědomit, že srnčí zvěř je naší nejpočetnější a také nejkrásnější zvěří a proto bychom se k ní měli chovat s úctou a vděkem.

sedlar.indd 4 18.2.2012 13:50:22

sedlar.indd 5 18.2.2012 13:50:22

sedlar.indd 6 18.2.2012 13:50:22

sedlar.indd 7 18.2.2012 13:50:22

Srnec se jako každý přežvýkavec neživí přímo tím, co žere, ale tím, co z přijatých kr-miv vytvoří mikroorganismy žijící v jeho ba-choru. Zplodinami jejich metabolismu jsou oxid uhličitý, metan a těkavé mastné kyseliny. Vytvořené plyny jsou vylučovány, kyseliny vstřebávány většinou přímo přes stěnu ba-choru a v organismu dále metabolizovány. Také mikrobiální biomasa je využívána jako zdroj energie, bílkovin a dalších živin. Potře-ba energie je obvykle ze 70 % zajišťována těkavými mastnými kyselinami bakteriálního původu a 20 % energie se získává z mikrobi-ální hmoty vytvořené v bachoru. Z 90 % tedy zvíře závisí na mikroorganismech a pouze 10 % energie pochází ze živin, které unikly fermentaci. Nejsou-li zajištěny vhodné pod-mínky pro mikroorganismy, může mít zvíře k dispozici v neomezeném množství ta nejkva-litnější krmiva a přitom hladovět.

V bachoru jsou nedostižně dokonalé pod-mínky pro kontinuální fermentaci. Anaerobní mikroorganismy zde žijí za poměrně stálého tlaku oxidu uhličitého a metanu, fermentač-ním teplem se udržuje o něco vyšší teplota než je teplota tělesná, je zajištěna dostatečná vlhkost a přísun pufrů, které pomáhají udržet jen velmi mírnou kyselost prostředí. Kompo-nenty krmné dávky jsou pohyby bachoru mí-chány a jejich hrubší části jsou při přežvyko-vání rozmělňovány. Fermentační substrát je obohacován slinami i živinami vylučovanými z krve do bachoru přímo přes jeho stěnu. Stá-lé doplňování potravy a nepřetržité odstraňo-

vání fermentačních produktů i nestrávených zbytků krmiv zachovává relativně konstantní podmínky pro rozvoj velmi silné mikrobiální populace.

V jednom mililitru bachorové tekutiny je ně-kolik miliard bakterií, až milion prvoků, velké množství mikroskopických hub a bakterio-fágů. Rozhodující úloha náleží bakteriím. Dovedou štěpit celulózu i jiné glycidy a roz-kládají bílkoviny obsažené v krmivech. Z jed-nodušších dusíkatých sloučenin vytvářejí vlastní bílkoviny, syntetizují řadu vitaminů (B, K) a zneškodňují některé antinutriční látky.

Bakterií jsou stovky pozoruhodně rozmani-tých druhů. Jsou zde mikroorganismy vysoce specializované, ucházející se o několik málo krmiv, a jiné, široce přizpůsobivé, schopné využívat různé druhy živin. Mikroorganis-my, které se na určitém substrátu nejrychleji množí, potlačují jiné, teoreticky možné ces-ty fermentace. Druhy, kterým složení krmné dávky vyhovuje, v bachoru převládají a bak-terií, které nemají příliš vhodné podmínky, je v mikrobiálním ekosystému málo. Při změně krmné dávky bereme příznivé podmínky ně-kterým z těch druhů, které se dosud podílely rozhodující měrou na výživě zvířete. Jejich rozmnožování se zpomalí, zastoupení v mi-krobiální populaci rychle klesá, nevytvářejí tolik kyselin jako dříve. Jiné druhy dostaly příhodný fermentační substrát a jejich za-stoupení narůstá. V období potřebném pro plné přizpůsobení mikroflóry ke změněným podmínkám, pro vytvoření nové rovnováhy v bachoru, přežvýkavec sice žere dostatek

Principy výživy srnčí zvěře

Prof. Ing. Jiří ZELENKA, CSc., Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

zelenka.indd 1 18.2.2012 13:49:43

krmiv, z jejich živin však nemá plný užitek, popřípadě i hladoví, protože mikroorganismy nevyužívají živiny krmiva k produkci mast-ných kyselin v žádoucí míře. Na nová krmiva je proto třeba pozvolna navykat a s návykem začít s předstihem. Krmiva, na která jsou zví-řata zvyklá, bychom proto měli používat bez jakékoliv změny od časného podzimu až do jara. Mikroorganismům takový systém krmení vyhovuje.

Hlavními produkty bachorové fermentace sacharidů jsou těkavé mastné kyseliny, pře-devším kyselina octová, ale i kyselina pro-pionová, máselná a valerová. Jejich denní produkce, v přepočtu na stoprocentní kon-centraci, je u srnce přibližně 250 g.

Pro trávení vlákninou bohatých objemných krmiv bakterie potřebují přiměřenou dávku snadněji dostupné energie, na kterou jsou tato krmiva zejména na podzim a v zimě chudá. Je výhodné, když můžeme potřebnou energii přidat jadrnými krmivy. Před zkrmo-váním je třeba zrninám narušit povrchové obaly, a tak zpřístupnit živiny pro trávení. Šrot má být co nejhrubší, nejvýhodnější je však zkrmování zrnin ve formě vloček.

Při překrmení jadrnými krmivy se snadno dostupnou energií bez pozvolného návyku může dojít k laktacidóze bachoru. Nedo-statečně přizpůsobená bachorová mikroflóra nestačí krmiva zpracovat, a proto začnou in-tenzivně působit bakterie mléčného kvašení, které se do předžaludku dostaly s krmivem. Kyselina mléčná není těkavou mastnou kyse-linou, v bachoru se nevstřebává a zakonzer-vuje jeho obsah. Bachor přestane fungovat a laktacidóza bachoru pak může vést i k úhy-nům zvířat. Přecházíme-li na jadrnější typ krmení, musíme proto dávky krmné směsi zvyšovat pozvolna během 2 – 3 týdnů.

Dusíkaté látky krmiva jsou mikroorganis-my v bachoru rozkládány nejen na aminoky-seliny, ale ze značné části úplně destruovány

až na amoniak. Produkty rozkladu využívají bakterie ke stavbě bílkovin vlastního těla. Dří-ve než poslouží k výživě zvířete, přemění se 55 – 80 % dusíkatých látek krmiva v mikrobi-ální bílkovinu.

Při používání vysokých dávek dusíkatých hnojiv narůstá v rostlinách množství dusič-nanů. Nitráty škodí zvířatům především tím, že soutěží s jodem o aktivní transport z trá-veniny do štítné žlázy, a snižují tak produkci hormonu tyroxinu. Při jeho nedostatku se sni-žuje intenzita metabolismu. Tyroxin je potřeb-ný také pro konverzi b-karotenu na vitamin A. PYi vyaaích hladinách dusi

nano mo~e být b-karoten i vitamin A nien i pYímou oxidativní destrukcí. Zptná

adaptace atítné ~lázy po omezení dusinano v krmné dávce trvá a~ dva msíce.

Dusinany také blokují vitamin B1. Dusičnany se v bachoru redukují na du-

sitany, jejichž toxicita je ještě asi desetkrát vyšší. Po vstřebání do krve oxidují dvojmocné železo v molekule hemoglobinu na trojmoc-né, a vzniká tak methemoglobin, který ne-může přenášet kyslík. Dochází k nedostatku kyslíku v tkáních, který může vést i k úhynu.

Vysoký obsah dusičnanů má zejména řepka olejná. Srnčí zvěř jí dává přednost před ozimými obilovinami. Moderní odrůdy jsou vyšlechtěny na snížený, nikoliv však nulový obsah hořkých a jedovatých glukosinolátů. Jsou sladké, zvířatům chutnají. Při vysokém příjmu je i z takové řepky celkové množství glukosinolátů dostačující k tomu, aby zvěř byla poškozena nejen nitráty a nitrity, ale i glukosinoláty, z nichž se v těle vytvářejí lát-ky narušující nejen činnost štítné žlázy, ale i jiných orgánů. Řepka obsahuje v sušině mnoho snadno stravitelných živin, je v ní však velmi málo vlákniny. To vede k omezení činnosti bachoru a k průjmům.

Strukturou krmné dávky musíme přežvý-

zelenka.indd 2 18.2.2012 13:49:43

kavcům umožnit přežvykování. Slinné žlázy srnce při něm vyprodukují několik litrů slin, ve kterých denně do bachoru přiteče pro udržo-vání stabilního pH nejméně 120 g účinných pufrů. Při vyvrhování sousta do tlamy zvíře krká, a odvádí tak plyny vznikající činností bakterií. Objemné krmivo s delšími částice-mi vytváří zároveň vhodnou strukturu tuhého obsahu bachoru nezbytnou pro normální čin-nost předžaludku.

Při nedostatku strukturních krmiv s vyso-kým obsahem vlákniny mají výkaly pasto-vitou konzistenci. Má-li zvěř možnost, řeší situaci okusem zejména mladých jehličnanů. Vlákninu můžeme zvěři poskytnout šťavna-tými i suchými objemnými krmivy - kukuřič-nou siláží s vysokým podílem palic v mléč-ně-voskové nebo voskové zralosti (zvířata ji žerou ráda, problém je však s divočáky, kteří ji sežerou dřív), silážovanými jablečnými vý-lisky, kvalitním vojtěškovým nebo jetelovým senem, sušenými cukrovarskými řízky nebo letninou. Luční seno je sice přijímáno s men-ší ochotou, je hůře stravitelné, a má tedy nižší výživnou hodnotu, ale funkci strukturního kr-miva v nouzi rovněž splní.

Srnčí zvěř je poměrně náročná na koncen-traci živin v krmné dávce. Podávat však jadr-né krmivo ve větších dávkách jen jednou za 3 dny nebo dokonce v týdenních intervalech je hazardem, který se vzhledem k nebezpečí vzniku laktacidózy bachoru nemusí vyplatit. Chceme-li jádrem přikrmovat, měli bychom podávat malé dávky každodenně. Lze je smí-chat se siláží nebo pokládat na hromádky ob-jemného krmiva na zemi.

Kdybychom nepřihlíželi k vysokým nákla-dům, mohlo by být výhodné připravovat bri-ketovanou směs s jadrným krmivem, mine-rálními a vitaminovými doplňky a výrazným podílem řezaného sena o délce částic 10 - 20 mm. V bachoru se brikety rozmočí a seno poskytne přežvykovatelnou vlákninu. Brikety je ovšem třeba dávkovat opatrně a je vhod-

né použít několik krmných míst v dostatečné vzdálenosti od sebe, aby sociálně nadřazení jedinci v tlupě nepřijali najednou nepřiměřeně velké množství. Po napití suché brikety v ba-choru rychle nabobtnají a mohou způsobit značné dietetické potíže.

Nároky na rovnoměrnost přísunu minerál-ních živin jsou zvýrazněny i jejich potřebou pro optimální činnost mikrobiální populace předžaludku. Variabilita v obsahu minerál-ních látek v krmivech rostlinného původu je většinou mnohem vyšší než v obsahu orga-nických živin. Vyplývá především z rozdílů ve složení půdy, na které byla krmiva vypěstová-na. Dávkování živin závisí nejen na potřebě zvířete, ale i na jejich využitelnosti, která je z různých zdrojů velmi rozdílná.

Z makroprvků se u přežvýkavců nejčastěji sleduje vápník, fosfor, hořčík, draslík a sodík. Za kritérium adekvátního přísunu vápníku je považován jeho podíl v kostním popelu. Při dostatečném obsahu vápníku v krmivu roz-hoduje o intenzitě jeho vstřebávání přede-vším potřeba zvířete. Při nedostatku vápní-ku se omezuje příjem krmiva, zpomaluje se růst, kosti nejsou dostatečně mineralizovány a zvyšuje se nebezpečí vzniku krvácenin ve svalovině. Z celkového množství vápníku ob-saženého v těle je 99 % v kostní tkáni (tedy i v paroží) a 1 % v ostatních tkáních a těl-ních tekutinách. Mezi mobilní frakcí kostního vápníku a krevním sérem probíhá intenzivní výměna. Vápník se podílí na udržování acido-bazické rovnováhy v organismu, na zajištění přiměřené úrovně neuromuskulární dráždi-vosti a je nezbytný při srážení krve. Poměrně často ho bývá v krmných dávkách podstatně více, než zvířata potřebují. Nepříznivé půso-bení jeho přebytku (např. ve vojtěšce) se pro-jevuje především účinkem na metabolismus fosforu, ale i hořčíku, železa, jódu, manganu, zinku a mědi. Vysoký přísun vápníku zvyšuje požadavky na uvedené prvky.

zelenka.indd 3 18.2.2012 13:49:43

Metabolismus fosforu je úzce propojen s metabolismem vápníku. Z fosforu obsaže-ného v těle je ca 90 % v kostní tkáni a 10 % v buňkách ostatních tkání, kde je součástí fosfatidů, nukleoproteidů a fosfoproteidů. Je nezbytný pro energetické přeměny v organi-smu a pro udržení acidobazické rovnováhy. Jeho nedostatek snižuje chuť k přijímání kr-miva, výrazný přebytek však rovněž škodí. Podobně jako u vápníku probíhá neustálá vý-měna fosforu mezi krví a kostní tkání.

Důležitější než absolutní obsah vápníku a fosforu v krmné dávce je jejich správný vzá-jemný poměr. Při přebytcích vápníku je třeba dbát na to, abychom použili takové minerál-ních přísady, které vedle fosforu nevnášejí do krmné dávky další vápník.

Hořčík je z krmiv využíván jen asi z 20 %. V kostní tkáni je z celkového hořčíku uloženo 60 – 70 %. V ostatních tkáních je jeho část vázána na kyselinu deoxyribonukleovou. Hoř-čík je součástí nebo aktivátorem řady enzy-mů, které se uplatňují v metabolismu energie a při přenášení nervosvalového podráždění. Ionty hořčíku brzdí uvolňování acetylcholinu, který přenáší vzruch z nervových zakončení na svalová vlákna. Při nedostatku hořčíku se reaktivnost svalových vláken zvyšuje a může dojít ke vzniku tetanických křečí. Hypomagne-zémie někdy propuká po zahájení vegetace na jaře. V porostu je ve srovnání se zimním krmením nízký obsah hořčíku a jeho využitel-nost při zvýšeném obsahu dusíkatých látek a draslíku je velmi malá. Tehdy je proto vhodné dávky tohoto prvku zdvojnásobit.

Koncentrace sodíku v mimobuněčných tekutinách se udržuje v neměnném rozpětí. Dojde-li k jeho ztrátám, musí se z těla vyloučit také voda. Klesá objem krve a dochází ke svalovým křečím. Správné dávkování sodíku je důležité pro činnost srdce, vývin kostí, hospodaření organickými živinami i vodou a udržování acidobazické rovnováhy. Významně se podílí také na otupování

kyselosti v bachoru. Při nedostatku sodíku, běžném zejména v letním období, se zmenšuje příjem krmiva. Přebytek sodíku v krmné dávce zvířata snášejí poměrně dobře. Zdrojem sodíku a chloru je především krmná sůl, která dodává také chlor pro tvor-bu kyseliny chlorovodíkové v žaludku.

Draslík je nutný pro metabolismus sacha-ridů, ovlivňuje svalové kontrakce, reguluje nit-robuněčný osmotický tlak, acidobazickou rov-nováhu a reaktivnost protoplazmy na nervové impulzy. K sodíku má většinou antagonistický vztah. Krmiva rostlinného původu často ob-sahují draslíku více, než je optimální potřeba zvířat. Nadbytek tohoto prvku při současném nedostatečném přísunu sodíku zvířatům ško-dí.

Také mnohé mikroelementy jsou pro zvířata nepostradatelné. Jejich nedostatek v půdě se projeví nedostatkem v krmivu. Železo je součástí bílkovinných přenašečů kyslíku hemoglobinu, myoglobinu a cytochro-mů i řady enzymů. Železem aktivované hyd-roxylázy ovlivňují tvorbu pojivových tkání. V objemných krmivech je vždy obsaženo více železa než potřebných 30 mg na 1 kg sušiny, jeho nedostatek se v praxi nevyskytuje. Měď je nenahraditelným krvetvorným prvkem, na-pomáhá mobilizaci železa a jeho vazbě do hemu. Mangan je součástí nebo ovlivňuje řadu enzymů. Vstřebávání manganu je nízké a je nepříznivě ovlivňováno vyšším obsahem vápníku, fosforu a železa v krmné dávce. Zi-nek má strukturní i katalytickou roli v meta-loproteinech. Bílkoviny obsahující zinek jsou přítomny ve více než 160 enzymech. Jód je součástí tyroxinu. Při deficitu jódu mají zvířa-ta zvětšenou štítnou žlázu, rostou pomalu a ukládají mnoho tuku. Selen působí společně s vitaminem E. Při jeho nedostatku je naru-šen antioxidační systém organismu. Kobalt je potřebný pro syntézu vitaminu B

12.Za dostatečný obsah mědi se považuje

9 – 10 mg, manganu 40 mg, zinku 50 mg,

zelenka.indd 4 18.2.2012 13:49:43

jodu 0,10 – 0,12 mg, kobaltu 0,10 mg a sele-nu 0,10 – 0,15 mg v 1 kg sušiny celé krmné dávky.

Přídavky pufrujících látek (např. hydroge-nuhličitanu sodného) chrání před poklesem pH v bachoru při zkrmování většího množství snadno fermentovatelných glycidů (cukru a škrobu). Snižují tak riziko acidózy.

Většinu vitaminů přežvýkavcům vyprodukuje mikrobiální populace trávicího traktu, pokud není nějakým způsobem poškozena. Zvířatům je třeba zajistit vitamin A, s jehož nedostatkem souvisí poškození všech epitelů v těle. Velmi významná je jeho protiinfekční funkce, narušený epitel sliznice střeva a dýchacích cest snadno propouští do organismu choroboplodné zárodky. Poško-zen je také zrak a plodnost zvířat. Výzkumem byl potvrzen jeho příznivý vliv na rezistenci vůči nemocem a na omezení negativních dopadů stresových faktorů. Je třeba dodávat také vitamín E jako hlavní antioxidancium.

Část vitaminu D, potřebného zejména pro hospodaření vápníkem a fosforem, si zvířa-ta sama vytvoří při pobytu na slunci. Srnčí zvěř je společně s opicemi a morčaty výjim-kou mezi ostatními druhy zvířat, nedovede si vytvářet vitamin C. Nemají-li zvířata k dispo-zici čerstvou píci, měli bychom jim kyselinu askorbovou zajistit v krmné směsi. Je důle-žitou součástí antioxidačního řetězce, má protistresové účinky, je nezbytná při tvorbě kolagenu a při jejím nedostatku je narušen vývoj kostí.

Pamatujme tedy, že čím lépe se podaří vyhovět požadavkům mikrobiální populace bachoru, tím lépe bude srnčí zvěř živena, bude v lepším výživném stavu, v lepší kon-dici, v rámci svého genofondu dosáhne vyšší trofejové kvality a její potomstvo bude života-schopnější.

zelenka.indd 5 18.2.2012 13:49:43

zelenka.indd 6 18.2.2012 13:49:43

zelenka.indd 7 18.2.2012 13:49:43

Každý měsíc do přírody s námi!

Zajistěte si již dnes PŘEDPLATNÉ časopisu MYSLIVOST a UŠETŘÍTE 300 Kč ročně!